MASARYKOVA UNIVERZITA

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA HISTORIE

Didaktické vyuţití hraného historického filmu Alexander Veliký Diplomová práce

Brno 2012

Vedoucí práce:

Vypracoval:

PhDr. Kamil Štěpánek, CSc.

Pavel Jakubec

Prohlašuji, ţe jsem tuto práci vypracoval samostatně s uţitím literatury a zdrojů uvedených v přiloţeném seznamu.

V Brně

Pavel Jakubec ...…………………………..

Poděkování Děkuji vedoucímu diplomové práce PhDr. Kamilu Štěpánkovi, CSc. za vstřícný přístup, cenné rady a připomínky. Dále bych rád poděkoval své rodině za podporu při studiu.

ÚVOD .................................................................................................................................... 6 1.

TEORETICKÁ VÝCHODISKA ................................................................................ 9

1. 1 Alexandr Veliký ............................................................................................................ 9 1. 1. 1 Alexandrova sláva ............................................................................................... 9 1. 1. 2 Alexandrův svět ................................................................................................ 10 1. 1. 3 Alexandrovo mládí............................................................................................ 14 1. 1. 4 Alexandr a Řekové ............................................................................................ 21 1. 1. 5 Taţení do Persie ................................................................................................ 24 1. 1. 6 Taţení do Indie ................................................................................................. 36 1. 1. 7 Návrat do Babylónu .......................................................................................... 39 1. 1. 8 Alexandrovo dědictví ........................................................................................ 43 1. 2 Film Alexander Veliký................................................................................................ 44 1. 2. 1 Reţisér Oliver Stone ......................................................................................... 46 1. 2. 2 Děj filmu Alexander Veliký.............................................................................. 48 1. 3 Hraný historický film ve výuce dějepisu a moţnosti jeho vyuţití .......................... 49 1. 4 Vyučovací hodina dějepisu ......................................................................................... 53 1. 5 Průřezová témata ........................................................................................................ 54 1. 5. 1 Rámcový vzdělávací program........................................................................... 55 1. 5. 2 Průřezové téma Multikulturní výchova ............................................................ 56 1. 5. 3 Multikulturní výchova na základní škole .......................................................... 56 1.6 Pedagogický výzkum ................................................................................................... 57 2. ROZBOR FILMU ALEXANDER VELIKÝ ............................................................... 58 3. APLIKACE SEKVENCÍ DO MODELOVÝCH HODIN .......................................... 95 3. 1 Informativní část modelových hodin ......................................................................... 95 3. 2 Didaktická analýza učiva a jeho vyuţití ................................................................. 105 3. 3 Průběh modelových vyučovacích hodin .................................................................. 107 3. 3. 1 Řecko pod nadvládou Makedonie ................................................................... 107 3. 2. 2 Helénismus ...................................................................................................... 110 4. PEDAGOGICKÝ VÝZKUM .................................................................................... 113 4.1 Přípravná část výzkumu............................................................................................ 113 4. 2 Vyhodnocení výzkumu ............................................................................................. 116 4. 3 Interpretace ............................................................................................................... 123 ZÁVĚR.............................................................................................................................. 125 SEZNAM PRAMENŮ A LITERATURY ..................................................................... 127 A.

Seznam pramenů...................................................................................................... 127

a) b) B.

Noviny a časopisy .............................................................................................. 127 Jiné prameny ...................................................................................................... 127

Seznam literatury ..................................................................................................... 128

RESUMÉ .......................................................................................................................... 131 SEZNAM PŘÍLOH .......................................................................................................... 132 a)

Textové přílohy......................................................................................................... 132

ÚVOD „Štěstěna přeje odváţným.“ Vergilius - Aeneis

Ve své diplomové práci se zabývám moţnostmi a způsoby didaktického uplatnění hraného historického filmu Alexandr Veliký pro tématický celek Antické Řecko, který je určen pro ţáky 6. ročníku základní školy. Historické hrané filmy mají ve výuce dějepisu specifické uplatnění jako didaktický prostředek, jenţ má ţákům poslouţit k dokreslení představ o konkrétní historické době. Z vlastní zkušenosti vím, ţe se ţáci s jejich zapojením do výuky setkávají většinou na konci pololetí, kdy je jejich potenciální didaktická efektivita velmi nízká, neboť se blíţí prázdniny. Jako učitel dějepisu však film často pouţívám a jsem přesvědčen, ţe se jedná o vynikající prostředek, který ţákům usnadní jejich představu o historických skutečnostech a zároveň jim atraktivním způsobem látku prezentuje. Proto se domnívám, ţe stojí za to tuto aktivitu zařadit do vyučovací hodiny. Dle mých zkušeností, aplikace této didaktické pomůcky pozitivně ovlivňuje ţáka a jeho vzdělávací proces. Neoddiskutovatelným pozitivem je bezesporu aktivnější přístup k vyučovací hodině. Jsem přesvědčen také o kladném vlivu na rozvoj klíčových kompetencí ţáka, kterému napomáhá uplatnění komplexnějších a moderních

forem

a metod výuky. Vyuţití hraného historického filmu je pro ţáka stále atraktivní z hlediska své neokoukanosti. Výzvou pro ţáky jsou nové a nečekané úkoly, které jsou s touto metodou propojeny. Osobně jsem se s výukou za pouţití hraného historického filmu setkal během základní školní docházky a studiu na gymnáziu. Tato forma výuky mě velmi zaujala, ale stále šlo o reprodukci filmu, během něhoţ jsme si mohli udělat obrázek o historické epoše a osobnosti pro nás získaly tvář. Aţ při studiu na vysoké škole jsem si uvědomil, ţe je potřeba s touto formou více pracovat, aby byla více efektivní a účelná pro ţáky. Konkrétně v tomto případě i ve smyslu multikulturní výuky. Jsem přesvědčen, ţe tato forma podává komplexnější, efektivnější, trvalejší a díky audiovizuálním vjemům i konkrétnější obraz při vědomí specifik uměleckého díla, ke kterým film bezesporu patří.

-6-

Ve své pedagogické kariéře bych rád pokračoval v uţívání tohoto prostředku a rád bych se v ní více zdokonalil. Faktem je, ţe dobrý učitel by měl pracovat s různými didaktickými pomůckami a vhodně je střídat a doplňovat, aby byla jeho hodina pro ţáka stále atraktivní. Proto jsem si zvolil toto téma. Pro svou práci jsem si vybral historický film Alexandr Veliký, jelikoţ je v něm, dle mého názoru, velmi věrohodně a autenticky předveden ţivot a skutky největší postavy starověku Alexandra Makedonského. Epocha starověku je mojí oblíbenou částí dějin, proto jsem sáhl po tomto filmu, který mě také zaujal svojí precizností v předvedení skutečné reality Alexandrova ţivota. V loňském a letošním roce jsem tuto tématiku učil na základní škole, proto vím, ţe osobnost Alexandra je do jisté míry pro ţáky fascinující, jelikoţ si jako první ze všech dobyvatelů podmanil téměř celý známý svět. Chci navrhnout hodinu, která bude postavená na snaze jednoho člověka obrátit pomyslným kolem dějin a sjednotit tehdy celý známý svět, i kdyţ se tato myšlenka zdála být nemoţná a hlavně nepochopitelná jeho současníky. Mnou navrţené modelové hodiny tedy budou na téma Alexandr Veliký a Helénismus. Cílem mé diplomové práce je historicky analyzovat film Alexandr Veliký, provést didaktickou analýzu učiva o Alexandrovi, navrhnout dvě modelové hodiny na základě výběru didakticky nosných sekvencí a didaktické analýzy a jejich účinnost ověřit v praxi. Vycházím z předpokladu, ţe ţáci si na základě audiovizuálních vjemů, lépe osvojí obsah daného učiva. Práce je koncipována do čtyř hlavních kapitol, ve kterých se postupně zabývám otázkami teoretickými, historické relevance filmu, modelovými hodinami a pedagogickým výzkumem. Úvodní kapitola je členěna na osm podkapitol, z nichţ v kapitolách Alexandrův svět, Alexandrovo mládí, Taţení do Persie, Taţení do Indie a Návrat do Babylonu se věnuji událostem, které účelově připomínám historickými momenty, jeţ jsou později didakticky a pomocí Multikulturní výchovy aplikovány. Fakta z první kapitoly vyuţiji při komparaci filmu a samozřejmě také v modelových hodinách. Ve druhé kapitole podávám výčet základních údajů o hraném historickém filmu Alexandr Veliký jako je dějová linie nebo osoba reţiséra. Následuje podkapitola zabývající se teorií z oblasti moţností a metod vyuţití hraného historického filmu jako didaktického prostředku, vyučovací hodiny dějepisu, jejích metod a forem. Další část pojednává o průřezových tématech, zejména Multikulturní výchově, jelikoţ zpracovávané téma Helénismus je prvním historickým pokusem o sjednocení a propojení dvou velmi

-7-

rozdílných kultur. Vidím v něm způsob pro představení multikulturních hodnot, které jsou v dnešní době velmi aktuální. V části Rozbor historického filmu se věnuji vlastní komparaci filmu a jeho historické relevanci. Vybírám ty sekvence, které jsou historicky a didakticky přijatelné a ty, které mají potenciální vyuţití při Multikulturní výchově. Ve třetí kapitole navrhuji konkrétní podobu modelových vyučovacích hodin, s volbou forem, prostředků a metod výuky, zaměřuji se na interdisciplinární vztahy a na rozvoj klíčových kompetencí a popisuji jejich ideální průběh. Čtvrtá kapitola se zabývá analýzou, funkčností a relevancí navrţených a zrealizovaných modelových hodin na základě výzkumu, jeho zhodnocení a porovnání výsledků testování. I kdyţ je meritem práce především didaktika dějepisu, v určitých jejích částech jsem pouţíval metody historického bádání. Především metodu přímou při popisování historické skutečnosti a metodu komparativní při historické analýze filmu. Při ověření účinnosti modelových hodin jsem pouţil didaktický test. Při psaní diplomové práce jsem pouţíval literaturu zabývající se osobou Alexandra Velikého, kdy jsem čerpal zejména z autorů Arriána, Paula Cartledgea, Mary Renaultové a Vladimíra Vavřínka. K získání informací o filmu Alexander Veliký jsem pouţil také internetové stránky, které jsou uvedeny v seznamu pouţitých zdrojů. Didaktickou problematiku jsem popsal za pomoci publikací od Josefa Maňáka, Vlastimila Švece a dalších, které jsou zaměřeny na obecnou didaktiku. Z oblasti didaktiky dějepisu jsem vyuţil především práce Vratislava Čapka, Václava Mejstříka, Stanislava Julínka a jiných. Při zpracovávání problematiky týkající se didaktického vyuţití hraného historického filmu v hodině dějepisu mě velmi inspirovaly články autora Kamila Štěpánka.

-8-

1. TEORETICKÁ VÝCHODISKA 1. 1 Alexandr Veliký 1. 1. 1 Alexandrova sláva „Velikým ho nazývali jiţ současníci a v pozdějším podání jeho velikost ještě rostla. Byl z těch ojedinělých velikánů v historii lidstva, kteří se objeví nečekaně a naráz, oslní svou mimořádností i činy, jeţ se dají srovnat jen se skutky mýtických héroů, a převrátivše všechen ustálený řád, zanechají po sobě v uţaslém světě pověst čehosi velkolepého, nedostiţného, nenapodobitelného.“1 Kdyţ Alexandr v roce 323 př.n.l. umíral v Babylóně, nebylo mu ani třiatřicet let, ale i přesto uţ o jeho osobě vznikala legenda. Svými činy, myšlenkami a hlavně záměry překračoval všechny rozměry a meze epochy, ve které ţil. Proto bylo pro jeho současníky nemoţné ho pochopit, natoţ dostihnout. Po jeho smrti se logicky z jeho ţivota a činů zrodily báje a legendy, které nabývaly na neuvěřitelnosti, to kdyţ se spojovala pravda s fikcí. V okamţiku smrti vstoupil Alexandr do historie, do které se zapsal jako jedna z největších a zároveň nejrozporuplnějších postav. Proto také rozdělil historickou společnost na dva tábory. První ho idealizují, vidí v něm největšího vojevůdce všech dob, zakladatele multikulturalismu, zakladatele měst (osmnácti Alexandrií, ve kterých byla uloţena vzdělanost světa), geniálního státníka plného ctností. Druzí hledají Alexandrovy chyby – sobeckost, touhu po moci, zhýralost a bezohlednost.2 Není překvapením, ţe se stal legendou uţ za svého ţivota. Vţdyť Alexandr získal království svého otce Filipa ve dvaceti letech. Jako šestadvacetiletý se prohlásil za velekrále Persie a jako třicátník pokořil hranice oikumené, tedy tehdy známého světa. Literární dílo o Alexandrovi, které vzniklo zhruba pět či více století po jeho smrti v Egyptě, známe jako takzvaný román o Alexandrovi. Díky tomuto dílu se z Alexandra stal hrdina, světec, filosof či nový Achilles. V dobách starověku však byl nejvíce vnímán jako dobyvatel. Tak jej také vnímali římští historikové Quitus Curtius Rufus, který ţil a psal v v1. století našeho letopočtu, dále Arriános (cca 86 - 160 n.l.), který své dílo nazval Taţení Alexandra Velikého a Plútarchos (46 – 127 n.l.), který dílo nazval prostě Ţivot Alexandra. Tito historikové nám pak poskytují pravděpodobně nejdůvěryhodnější zdroje. Na svatého 1 2

VAVŘÍNEK, V.: Alexandr Veliký. Praha: Svoboda, 1967, s. 5. VAVŘÍNEK, V.: Alexandr Veliký. Praha: Svoboda, 1967, s. 5–7.

-9-

Augustina Alexandr ţádný velký dojem neudělal. Podle něj to byl „darebák schopný vydrancovat celý svět“. Stejný názor moţná sdílel i Dante, který jej umístil do sedmého kruhu svého Pekla ke zlodějům, vrahům a tyranům. Alexandrova sláva přesto přetrvává v i v dnešním globálním světě.3 „Nebyl nikdo jako on. Jde hrůza z jeho zločinů – ale neţ vyspíláte Velikému, uvaţte, jak malí, matní a mdlí jste vy, jak bědně se pachtíte, oč méně máte zásluh…“4

1. 1. 2 Alexandrův svět V roce 358 př.n.l. se konaly slavnosti mystérií boha Dionýsa na ostrově Samothraké. Osud tomu chtěl, ţe se zde potkal tehdy čtyřiadvacetiletý Filip II. Makedonský, legitimní nástupce makedonského trůnu po svém otci Amyntasovi III. (některé prameny uvádějí, ţe měl být pouze regentem za nezletilého syna svého zemřelého staršího bratra) a Olypiada (Olympias), osiřelá princezna molosského království Épeiros, které leţelo na severozápadě Řecka (dnešní Albánie). Olympiadina rodina odvozovala svůj původ z Achillovy krve. Jeho syn Neoptolemos zaloţil jejich královský rod s Andromaché, vdovou po Hektorovi, kterou Neoptolemos získal po vypálení Tróje. Aniţ by si Filip uvědomil, jaký význam bude mít tento rodokmen pro další dějiny, oţenil se s princeznou.5 „Prorocké sny Filippa a Olympiady patří právem do světa legend. Jemu se zdálo, ţe její lůno zpečetil obrazem lva a jí zase, ţe hromem zaţehnutý oheň se z jejího těla rozšířil do všech koutů země a pak náhle zhasl v temnotách.“6 A Alexandr se opravdu narodil ve znamení Lva mezi 20. a 30. srpnem roku 356 př.n.l. Ten den byl pro Filipa opravdu šťastným. Generál jeho armády Parmenión porazil Illyřany na západním taţení a Filipův kůň v ten den zvítězil v klání na olympijských hrách. 3

CARTLEDGE, P.: Alexandr Veliký: historik lovcem nové minulosti. Praha: Academia, 2007, s. 33-49. CARTLEDGE, P.: Alexandr Veliký: historik lovcem nové minulosti. Praha: Academia, 2007, s. 49. 5 CARTLEDGE, P.: Alexandr Veliký: historik lovcem nové minulosti. Praha: Academia, 2007, s. 50. RENAULTOVÁ, M.: Alexandr Veliký. Praha: Brána, 1996, s. 22-24. 6 RENAULTOVÁ, M.: Alexandr Veliký. Praha: Brána, 1996, s. 24. 4

- 10 -

Bylo to obzvláště sladké vítězství, jelikoţ her se mohli účastnit pouze Řekové. Makedonští králové však obdrţeli privilegium účastnit se her, jelikoţ odvozovali svůj původ od argeovských předků, tedy Řeků. I přesto byli Makedonci Řeky povaţováni za polobarbary, to kdyţ výraz „barbar“ si ponechali pouze pro Peršany.7 Ve stejný den, kdy přišel Alexandr na svět také údajně vyhořel jeden ze starověkých divů světa, totiţ Artemidin chrám v Efesu. Svět, do kterého se Alexandr narodil, byl spojen třemi hlavními politickokulturními dimenzemi. První bylo makedonské království, které zpočátku zahrnovalo pouze samotnou oblast Makedonie. Jeho otec Filip však toto území během své vlády (359336 př.n.l.) markantně rozšířil. Dále zde byla dimenze starého řeckého světa, který se nacházel na jihu a východě od makedonských hranic. Do tohoto území spadalo pevninské Řecko, dále ostrovy v Egejském moři a oblast východního Středomoří. Posledním článkem pak byl Filipův velký soupeř a Alexandrův osud – Perská říše. Ta se táhla od pohoří Hindúkuš na východě aţ po hranice helénského světa v Malé Asii na západě. Za Filipovy vlády došlo k jednoznačnému vzestupu Makedonie. Sám Alexandr líčí změny, které provedl jeho otec v Makedonii takto: „Kdyţ se Filip ujal vlády nad vámi, byli jste nuzní kočovníci, kteří oděni koţemi většinou pásli po horách skrovná stáda ovcí a stěţí je stačili uchránit v bojích proti Ilyrům, Triballům a sousedním Thrákům. Filip vám dal místo koţí vojenské pláště, svedl vás z hor dolů do rovin a udělal z vás bojovníky rovnocenné sousedním barbarům, takţe jste uţ nemuseli spoléhat jen na svá opevněná místa, nýbrţ bránit se svou vlastní statečností. Učinil z vás obyvatele měst a dal vám prospěšné zákony a obyčeje.“8 Alexandr samozřejmě přeháněl, kdyţ Makedonii označil za zcela pasteveckou zemi, i kdyţ toto tvrzení nebylo aţ tak nepravdivé. Makedonie se lišila od řeckých států tím, ţe nebyla ekonomicky tak silná a různorodá. Alexandrovo tvrzení se však zakládá na pravdě. Filip skutečně Makedonii sjednotil, to kdyţ ovládl jak Horní (západní) Makedonii, tak i Dolní (východní) Makedonii. Tím získal přístup k veškerým makedonským ekonomickým zdrojům. Hlavní změnou ve společnosti se pak stalo to, ţe Filip nově nabytou půdu v Makedoni a posléze v Řecku rozdělil mezi občany a tím udělal z pastevců sedláky. Tím 7 8

RENAULTOVÁ, M.: Alexandr Veliký. Praha: Brána, 1996, s. 24-25. CARTLEDGE, P.: Alexandr Veliký: historik lovcem nové minulosti. Praha: Academia, 2007, s. 51.

- 11 -

se ospravedlňuje výše uvedený citát převzatý z Arriána. Díky zlatým a stříbrným dolům pak Filip dosáhl nesmírného bohatství, díky kterému si mohl dovolit dávat najevo svoji moc a zboţnost, ale hlavně platit svoji armádu. Soudobý historik Theomopsos z Chiu, autor prvních řeckých dějin zaloţených na hrdinských činech (Filippika), tvrdil, ţe Evropa muţe Filipova formátu dosud nepoznala.9 Společenská struktura Makedonců se odrazila i do armády. V této „homérské“ společnosti byl čelným představitelem armády král a jeho poradci z řad makedonské šlechty. Tito poradci dostali od Homéra označení hetairoi, čili „druhové“. Změnou u Filipa bylo to, ţe „druhové“ pocházeli jak z Horní, tak i Dolní Makedonie, čemuţ tak dříve nebylo. Z dolnomakedonské „královské“ větve pak pocházel třeba Filipův a poté Alexandrův nejvyšší generál Parmenión. Filipovou „novinkou“ však bylo vytvoření nové jednotky, která vstoupila do dějin pod názvem „královská páţata“. Jednotku tvořili synové makedonských šlechticů ve věku do dvaceti let. Úkolem těchto mladíků bylo plnit svoji roli při obřadní suitě a také v tichosti a nenápadně plnit roli královské tělesné stráţe. Jejich výcvik je ale rovněţ připravoval na případnou roli „druha“ v dospělosti. V poslední řadě slouţili jako jakési rukojmí, tím dávali jistotu, ţe jejich otcové budou věrně slouţit králi. V této situaci Filip poprvé pootevřel pomyslná vrátka helénizaci, to kdyţ dovolil, aby se k „druhům“ mohli připojit i Řekové. Filipovou touhou bylo stát se i králem Helénů, tedy Řeků, proto nadšeně přijímal řeckou, zejména athénskou kulturu. Pokud jsem se zmínil o skupině „druhů“, chtěl bych také podotknout, ţe se tato skupina dále členila na další. Známe „jízdy druhů“, jeţ se dělila do švadron, kdy jedna z nich byla královská a měla za úkol v boji plnit funkci královy tělesné stráţe. Páteří Filipovi pěší falangy byli „pěší druhové“ (pezhetairoi), coţ byl čestný titul udělený jedním z Filipových předchůdců. Je tedy zřejmé, jak se původní celek hetairoi rozšiřoval. Co se týče makedonských jednotek, tak poslední sloţkou byli hypaspistai neboli štítonoši. Byl to pěchotní sbor podobný dnešní námořní pěchotě či výsadkářům. Ve filipovské hierarchii měla armáda výsostné postavení. Filip všechny tyto jednotky propojil a smíchal do různých bojových formací s makedonskými vojáky, aţ vznikla výsledná bojová síla. K boji ji však vyuţil aţ právě Alexandr.10 9

CARTLEDGE, P.: Alexandr Veliký: historik lovcem nové minulosti. Praha: Academia, 2007, s. 51-52. CARTLEDGE, P.: Alexandr Veliký: historik lovcem nové minulosti. Praha: Academia, 2007, s. 52-54.

10

- 12 -

Alexandr tak získal obrovského pomocníka na cestě za slávou, po které tolik touţil. Kdyţ Alexandr v roce 334 př.n.l. přebral velení protiperského expedičního sboru, měl k dispozici pravděpodobně něco mezi 35 000 aţ 50 000 muţi, coţ je pětinásobek od doby, kdy Filip nastoupil na trůn. Je jasné, ţe během Filipovy vlády vypukla v království doslova populační exploze kráčející ruku v ruce s podrobováním nových území. Makedonská armáda ale neslouţila pouze jako vojenský nástroj, nýbrţ fungovala i jako nástroj politický. Filip a po něm i Alexandr se o armádu opírali, i kdyţ lze říct, ţe Makedonie byla v té době autokracií. Podobně jako Francie za vlády Ludvíka XIV. – „stát jsem já“. Psané zákony neexistovaly, a tak měl král v rukou tolik moci, kolik mohl unést. Filip byl de facto primus inter pares, tedy první mezi rovnými, jak bylo pouţíváno ve starém Římě. Pokud vládnul mocí, stal se absolutní silou a monopolem výkonné moci, ale zrovna tak i v oblasti náboţenství, soudnictví, diplomacie, politiky a logicky i vojenství. A právě armáda byla tou nejdůleţitější sloţkou, jelikoţ po smrti krále nastoupené vojsko potvrzovalo volbu nového krále. Tak se stalo i v případě nástupu mladého Alexandra. Armáda však nikdy neprováděla samotnou volbu, ta náleţela jen nejuţší skupině „druhů“.11 Vojsko mělo také rozsáhlé pravomoci při souzení velezrádců, kdy vynášelo rozsudek a také ho vykonávalo. Ovšem králové jako Filip či Alexandr měli hlavní slovo, takţe nedošlo k nezávislosti armádní jurisdikce. Makedonský král byl také omezován šlechtickými frakcemi, které se mu snaţily diktovat politiku a omezovat ho. Bylo obvyklé, ţe král se naproti tomu obrnil svojí skupinou, jeţ ho bezmezně podporovala. Tak učinil právě Alexandr. V polovině 4. století př.n.l., tedy v době prvních let Filipa a Aristotela, existovaly v Řecku tři mocnosti: Sparta, Athény a Théby. Proto probíhal neustálý souboj tohoto tria o nadvládu, coţ se Filipovi později velmi hodilo. Sparta ovládala území Peloponéského poloostrova, Athény profitovaly ze svého výborného námořnictva a „ovládaly“ oblast Egeidy a východního Středomoří. V roce 431 př.n.l. začaly mezi sebou bojovat Sparta a Athény. Konflikt, který trval aţ do roku 404 př.n.l. dnes známe jako Peloponéské války. Vítězem se nakonec stala Sparta, ale pro oba řecké giganty měla válka zásadní důsledky. Sparťané touţili utuţit svoji výsadní pozici v Řecku, ale důsledkem bylo to, ţe se poraţené Athény spojily s ambiciózními a expandujícími Thébami a to byl konec pro Spartu. Poprvé vstoupilo cizí vojsko do Sparty a ta byla na hlavu poraţena. Pevninské Řecko tak ovládly 11

CARTLEDGE, P.: Alexandr Veliký: historik lovcem nové minulosti. Praha: Academia, 2007, s. 54-55.

- 13 -

Théby. Sám Filip poznal jejich sílu tím, ţe byl v dětství drţen v Thébách jako rukojmí a záruka, ţe Makedonie bude poslušná. Přesto se do čela městských států opět vyšplhaly Athény, kde Filipa, moţnou hrozbu, nenáviděli nejvíce. Především pak Démosthenes, největší demokratický politik po Periklovi. „Démosthenés (384-322 př.n.l.) ho nazýval „barbarem“ nebo „tím, kdo neumí řecky“ a posměšně dodával, ţe jeho země nedokáţe zplodit ani pořádné otroky, které by mohli opravdoví Řekové zaměstnávat.“12 Bylo jen otázkou času, kdy se Filip II. postaví proti Athénám a celému Řecku.

1. 1. 3 Alexandrovo mládí Alexandr se narodil 20. července 356 př.n.l. nebo někdy kolem tohoto data v hlavním městě makedonského království Pelle. Jméno Alexandr před ním neslo jiţ několik makedonských králů. Uţ jako dítě se začal učit o svých předcích, jak bylo zvykem pro všechny děti z lepších rodin. Rodokmen obou jeho rodičů sahal aţ k Diovi. Matka Olympiada pocházela z hrdinské Achillovy krve, ale také z královské trojské dynastie. Ze strany Filipa to byla krev Hérakleovců z Argu. Alexandr byl vychováván k tomu, aby ctil obě tyto strany a nedával ţádné přednost před druhou. Jako dědic makedonského trůnu byl od kolébky veden k tomu, ţe se narodil k meči, stejně jako se syn rolníkův rodí k pluhu. Ani pro jednoho rodiče nepřicházela jakákoliv jiná synova budoucnost v úvahu.13 Tvrdit však, ţe budoucí pán světa proţil šťastné dětství královského potomka by bylo troufalstvím. Filip byl dominantní muţ, voják a vojevůdce, který chtěl zvětšit své království i jeho slávu. Kromě Olympiady měl pět dalších manţelek, které se však nikdy nestaly královnou a také několik milenek. Naproti tomu ţárlivá Olympiada si libovala v mysticismu. Jako příklad uvádím starý thrácký kult hadů, jimiţ se prý často a ráda obklopovala. Jejich společný ţivot nakonec vyvrcholil v nepřekonatelný odpor aţ nenávist. Mezi těmito ryzími povahami vyrůstal malý Alexandr a v jeho povaze pak bylo moţné rozpoznat rysy, které zdědil po obou rodičích. Zprvu byl ponechán zcela u svojí matky, coţ bylo v řecké kultuře obvyklé. Alexandr si k matce díky stálému a důvěrnému styku 12 13

CARTLEDGE, P.: Alexandr Veliký: historik lovcem nové minulost. Praha: Academia, 2007, s. 56. CARTLEDGE, P.: Alexandr Veliký: historik lovcem nové minulosti. Praha: Academia, 2007, s. 68-69.

- 14 -

vybudoval obrovské pouto, které v něm zanechalo stopy po celý ţivot. I kdyţ ho někdy ničila její panovačnost a nadměrná smyslovost, ţe se kvůli tomu stahoval do ústraní, k matce hluboce přilnul a byl jí nekonečně oddán. Nikdy ji nesoudil, stále ji uctíval, posílal dary a během svého taţení si s ní neustále dopisoval a informoval ji o svých záleţitostech. Je otázkou, jaký by byl Alexandr povahy, kdyby jeho matka zemřela při porodu. Alexandrovi by tak zůstaly její geny, ale byl by vymaněn z jejího nesporného vlivu. Olympiada Filipa v té době jiţ nenáviděla, a tak byl otec pro malého Alexandra nepřítel, tyran a hlavně vulgární chlípník, před jehoţ vlivem ho uchránil snad jen nějaký bůh. Postupem let pak Olympiada vnucovala Alexandrovi myšlenky, ţe Filip je především jeho sokem. Je tedy zřejmé, jakou nejistotu musel mladý princ pociťovat během svého dětství. Jeho úspěchy pak tedy můţeme brát jako „odměnu“ za toto strastiplné období jeho ţivota, které ho však zároveň předznamenalo k cestě za jeho největšími chybami.14 V nejranějším dětství se o něj starala chůva Paniko, jejíţ bratr Kleitos byl Filipův blízký přítel a poté se stal i jedním z Alexandrovi nejbliţších. V bitvě u Graniku mu dokonce i zachránil ţivot. Později byl Alexandr vychováván Řeky – prvním byl příbuzný Olympiady Léonidas, který stejně jako Alexandrova matka pocházel z epeirského královského rodu, druhým byl jakýsi Lysimachos, jeţ pocházel z nehostinné Akarnánie a je dosti moţné, ţe se za vychovatele pouze vydával, aby získal královskou přízeň. Ti měli dohlédnout, aby se chlapci dostalo základního řeckého vzdělání, tedy oblast čtení, počítání a tělesné zdatnosti. Zároveň mu měli vnuknout představu, co jej čeká jako následníka makedonského trůnu. Pod tímto dohledem vyrůstal Alexandr v kruhu několika blízkých přátel jako Nearchos, Ptolemaios, Harpalos a Héfaistión, kteří se později s ním účastnili taţení do Asie. A moţná právě díky této skupině a svojí přirozené schopnosti se s kaţdým spřátelit, si Alexandr zachoval své duševní zdraví, které by bylo jistě poznamenáno vztahem rodičů. Alexandr se uţ v dětství projevoval jako vítěz.15 Na jeho mysl silně působily pověsti o jeho původu. Jak jsem jiţ uvedl, v jeho krvi z otcovy strany proudila sláva Héraklova, který byl největším hrdinou řecké mytologie a jenţ byl jeho prvním učitelem Anaximeném z Lympsaku v duchy kynické filosofie Alexandrovi líčen jako dobrodinec, který své nadlidské činy konal pro dobro lidí. Daleko více se však Alexandr zhlédl v osobě svého druhého mýtického předka – Achilla. Chlapec si ho zvolil za svůj vzor a jiţ v deseti letech uměl zpaměti recitovat dlouhé pasáţe z Iliady 14 15

RENAULTOVÁ, M.: Alexandr Veliký. Praha: Brána, 1996, s. 26-27. VAVŘÍNEK, V.: Alexandr Veliký. Praha: Brána, 1967, s. 9-12.

- 15 -

o Achillových hrdinských skutcích. A Homérova Iliada zůstal s Alexandrem aţ do smrti, to kdyţ ji měl vţdy pod polštářem svého loţe. Pod těmito dojmy si pak Alexandr utvářel svůj vlastní ţivotní ideál. Byl to samozřejmě ideál hrdiny, který je vybaven všemi ctnostmi a který šíří svoji moc a slávu ruku v ruce s šířením helénské kultury. Jeho historik Plútarchos uvádí, ţe Alexandr uţ od dětství pěstoval filotimii, tedy lásku ke cti, s jejíţ pomocí chtěl vyniknout.16 Kdyţ bylo Alexandrovi dvanáct let, byli všichni svědky prvního projevu Alexandrovy chladnokrevnosti a dokonalého sebeovládání. Alexandrovi se kolem roku 344 př.n.l. podařilo něco, na čem mnozí před ním pohořeli – zkrotil nádherného thesalského hřebce Bukefala (v překladu Volská hlava). Tato slavná příhoda je povaţována za symbolický předěl mezi Alexandrovým dětstvím a dospíváním. Alexandr si totiţ jako jediný všimnul, ţe se kůň plaší vlastním stínem a tak ho záměrně vedl proti slunci, dokud si na něj nezvykl a nezkrotnul. Nikoho tehdy nenapadlo, ţe vytvoří precedens, podle kterého pojmenuje po svém oři zaloţené město. Je pravděpodobné, ţe Alexandr strávil velkou část svého dětství v královském paláci v makedonském hlavním městě Pella. Tam byl v denním kontaktu s matkou a sestrou Kleopatrou. Zato neustále válčící otec se mu vzdaloval. Aby mu Filip svoji lásku vynahradil a aby v něm dále pěstoval jeho čím dál zřejmější vysokou inteligenci, rozhodl se angaţovat kolem roku 343 př.n.l. další významnou postavu řeckých dějin. Za Alexandrova učitele vybral nejlepšího ţáka Platónovy Akademie – Aristotela. Moţná měl Filip pro angaţování tohoto filosofa své osobní důvody. Aristotelův otec Níkomachos byl totiţ osobním lékařem Filipova otce Amanta III. Moţná to byly důvody politické, jelikoţ v rámci své expanze Filip nechal v roce 348 př.n.l. zcela srovnat se zemí Aristotelovo rodiště Stageiru. Aristotelovo povolání pak mohlo být viděno jako jakýsi projev smíření pro přeţivší obyvatele města.17 Aristotelés velmi brzy v Alexandrovy rozpoznal ţáka s praktickým a zvídavým intelektem. Alexandr byl prý posedlý zkoumáním a objevováním nových věcí. Doslova ho fascinovala biologie, botanika a zoologie. Na svého učitele nikdy nezapomněl a ze svých dobyvačných cest mu posílal exempláře nových neobvyklých a exotických druhů. Zároveň v Alexandrovi objevil milovníka Homéra a vůbec řecké literatury. Jak jsem jiţ zmínil, Alexandra nikdy neopustila Homérova Iliada. Samozřejmostí bylo také studium filosofie, 16 17

RENAULTOVÁ, M.: Alexandr Veliký. Praha: Brána, 1996, s. 27-30. CARTLEDGE, P.: Alexandr Veliký: historik lovcem nové minulosti. Praha: Academia, 2007, s. 70.

- 16 -

coţ byl základ pro veškerá studia v dospělosti. Alexandr překypoval myšlenkami, z nichţ mnoho bylo jistě skvělých, ale byl to spíše muţ činu neţ filosof na trůně jako třeba později římský císař Marcus Aurelius. Kromě přátelství k učiteli, navázal Alexandr hlubší přátelství se svými spoluţáky z Miezy (poblíţ dnešní Lefkadie), kde se vzdělávali. Z Héfaistiona se stal Alexandrův nejbliţší důvěrník, který jej následoval bok po boku aţ do jeho smrti.18 „Tři roky ţil Alexandr mimo makedonský dvůr jen v kruhu několika důvěrných přátel a poslouchal s nimi přednášky svého velkého učitele, k němuţ přilnul s nesmírnou oddaností. To byl vůbec jeden z příznačných rysů Alexandrovy povahy: ač dovedl přímo fascinovat a připoutat k sobě davy, sám vţdy přilnul jen k několika vybraným jedincům; jim potom bezvýhradně důvěřoval a byl pro ně ochoten učinit vše.“19 Kdyţ bylo Alexandrovi šestnáct let, musel opustit Aristotela a věnovat se „důleţitějším“ povinnostem. Mezi roky 340/339 př.n.l. opět fyzicky nepřítomný Filip ustanovil svého syna regentem Makedonie. Filip obléhal Byzantion a Perinth, ale jiţ moc dobře znal Alexandrovy kvality coby člověka a vůdce. A i kdyţ byl Alexandr ještě mladý, dovedl této šance dokonale vyuţít. Ať uţ to povaţoval za svoji povinnost, chladnokrevný kalkul či to byl rozkaz krále, Alexandr se rozhodl vytáhnout s armádou na taţení proti thráckému kmeni Médů, se kterým Makedonie sousedila na východě. Nový makedonský regent je nejen porazil, ale zároveň ukázal, co od něj můţe svět očekávat. Na místě hlavního města zaloţil nové město v helénském stylu a dal mu symbolické jméno – Alexandrúpolis. Je otázkou, co na to asi říkal jeho otec, který takové skutky učinil hned dva, to kdyţ zaloţil města Filippy, jeţ se takto jmenují dodnes a Filippolis, které dnes známe pod jménem Plovdiv a nalezneme jej v Bulharsku. Pokud jsem zmínil Filipovo obléhání Byzantionu a Perinthu, musím podotknout, ţe obléhání těchto měst bylo jediným Filipovým neúspěchem v jeho jinak úspěšné dvacetileté vojenské kariéře. Sám Alexandr na svém taţení do Persie vzpomínal, jak svému otci zachránil ţivot právě při obléhání Perinthu:

18 19

RENAULTOVÁ, M.: Alexandr Veliký. Praha: Brána, 1996, s. 39-42. VAVŘÍNEK, V.: Alexandr Veliký. Praha: Svoboda, 1967, s. 15.

- 17 -

„…kdyţ vypukly sváry mezi makedonskými vojáky a řeckými ţoldáky, Filippa přemohlo zranění, jeţ utrţil v rozmíšce, upadl a nedokázal nic jiného neţ předstírat mrtvého, Alexandr chránil jeho tělo svými štítem a vlastní rukou zabil muţe, se na něj hnali. Ale jeho otec neměl nikdy dost muţné síly, aby to přiznal, neboť nebyl ochoten být svému synovi zavázán, ţe mu zachránil ţivot.“20 Toto taţení bylo součástí Filipova plánu, jak rozšířit makedonský vliv na severu pevninského Řecka. Tento fakt znepokojoval především dva naprosto odlišné státní útvary, a to Athény a Perskou říši. Peršané byli ve výhodě a zatím se mohli domnívat, zda Filip plánuje expanzi do Asie. Nad slunce jasné však bylo to, čeho se předem a nutno podotknout správně, obával athénský Démosthenés. Totiţ Filipův vpád do Řecka jako takového. To se stalo jiţ roku 339 př.n.l. skutečností. Filip bleskově prošel Thesálií a pronikl do Fókidy. Umě se přitom vyhnul posvátným „horkým branám“ u Thermopyl, kde Řekové zaznamenali svoji slavnou prohru s perským králem Xerxem I. a obsadil město Elateia. Démosthenés vynaloţil veškeré své politické schopnosti, aby uzavřel s dalšími řeckými státy alianci proti Makedoncům. Do jejího čela se postavila největší řecká vojenská mocnost, pokud šlo o pozemní armádu, Théby. V srpnu roku 338 př.n.l. však Filip se svým vojskem tuto alianci na hlavu porazil v bitvě u Chairóneie v Boiótii. Tímto vítězstvím si fakticky zajistil nadvládu nad celým Řeckem. Jak jsem jiţ uvedl, v šestnácti letech byl Alexandr pověřen regentstvím v Makedonii. V bitvě u Chairóneie bojoval uţ jako osmnáctiletý a Filip jej v této veledůleţité bitvě pověřil celkovým velením elitní makedonské „jízdy druhů“. Toto je jasnou ukázkou toho, jakých kvalit jiţ v tak nízkém věku Alexandr dosahoval a jeho otec si toho byl zjevně dobře vědom. Alexandr se vyznamenal tím, ţe se osobně postavil do čela rozhodujícího útoku této jízdy. Po bitvě byl Filipem pověřen, aby se postavil do čela čestné stráţe, jeţ doprovázela urny s popelem padlých Řeků do Athén. Tehdy Alexandr poprvé a naposledy vstoupil do města, jeţ Platón nazval „pokladnicí moudrosti“. Tímto vítězstvím si Filip fakticky zajistil nadvládu nad celým Řeckem a stal se hegemónem v nově vzniklém korintském spolku, který sám zaloţil. A úplně prvním 20

RENAULTOVÁ, M.: Alexandr Veliký. Praha: Brána, 1996, s. 43.

- 18 -

rozhodnutím, které Filipova spojenecká rada udělala, bylo uspořádat panhelénské taţení proti mocné Perské říši, která Řeky po staletí ohroţovala a jako symbol odplaty za Xerxovu invazi a zničení Řecka v letech 480-479 př.n.l. Král Filip byl samozřejmě jmenován vrchním velitelem budoucích expedičních sil a navíc obdrţel veškeré pravomoci. Alexandr se však taţení za slávou účastnit neměl. Měl zůstat v Makedonii a plnit opět funkci regenta, jak uţ tomu bylo v roce 340 př.n.l. Vše bylo nakonec jinak, to kdyţ byl Filip II. ve věku čtyřiceti šesti let zavraţděn.21 Alexandrův vztah s Filipem nabyl během taţení Řeckem lepších rozměrů a byl, zdá se, nekonfliktní. Jenţe tato rodinná idyla neměla mít dlouhého trvání. Filip se totiţ zamiloval a rozhodl se, ţe se znovu oţení. Jeho nevěsta tentokráte pocházela z makedonského rodu. Byla jí neteř generála Attala - Euridika. Kleopatru díky jejímu původu nemohl Filip jen tak zapudit, jak bylo jeho zvykem při předchozích manţelstvích. Naopak se měla stát makedonskou královnou. Alexandra toto rozhodnutí velmi ranilo, nicméně nechyběl na otcově svatbě, na které mezi nimi došlo k neočekávané roztrţce. Attalos pronesl přípitek, ve kterém přál zdraví novomanţelům a projevil také přání, aby se dvojici brzy narodil legitimní dědic makedonského trůnu. Alexandrova reakce byla velmi impulzivní. „Vykřikl: „A co já, ty ničemo? Já jsem snad parchant?“ A hodil Attalovi na hlavu svoji číši. Propukla vřava a zmatek. Attalos zase hodil svoji číši po Alexandrovi. Při rvačce padala mezi otcem a synem slova, která se nám nedochovala. Ta, jeţ vyřkl Alexandr, způsobila, ţe Filippos tasil meč (měl jej u sebe zřejmě proto, aby podle starověkého rituálu nevěstě rozsekl chléb) a vrhl se na syna. Jelikoţ však po starém zranění kulhal a byl navíc opilý, padl jak dlouhý tak široký na zem. „Jen pohleďte, muţi“, pravil Alexandr chladně. „Chystá se na taţení z Evropy do Asie, a přitom upadne cestou z postele do postele.“ A s tím odešel; z domu i z celého království.“22 Mezi Alexandrem a Filipem uţ to nikdy nemělo být jako dřív. Alexandr odjel i s Olympiadou, která se uchýlila ke svému příbuznému do Epeiru. Alexandr poté sám odcestoval na sever do Ilýrie, kterou před dvěma lety porazil. Byl zde přivítán s respektem a zacházelo se s ním jako s váţeným hostem. Za takovou laskavost mohl vděčit slušnosti, s jakou vedl své tehdejší taţení. City v té době opět převyšovaly jeho inteligenci, kdy moţná i chvíli přemýšlel o tom, ţe by v čele Ilyrů mohl vtrhnout do Makedonie a vojensky si vzít své dědictví. Zároveň mohl vést válku nervů s Filipem, který by se jistě dlouho 21 22

CARTLEDGE, P.: Alexandr Veliký: historik lovcem nové minulosti. Praha: Academia, 2007, s. 70-73. RENAULTOVÁ, M.: Alexandr Veliký. Praha: Brána, 1996, s. 51.

- 19 -

rozmýšlel, zda má podniknout perské taţení s takovým protivníkem v zádech. Díky diplomatickým krokům se však otec a syn usmířili, i kdyţ se dodnes neví, kdo s tímto postojem přišel jako první.23 S uraţenou královnou Olympiadou to Filip ovšem tak jednoduché neměl. Nutno podotknout, ţe i Alexandr potřeboval, aby se Olympiada vrátil k makedonskému dvoru, jinak by jeho nástupnictví nemohlo být legitimní. Olympiada podněcovala svého bratra molosského krále Alexandra z Epeiru, aby vytáhl do války proti Filipovi. Ten však neměl času nazbyt, jelikoţ generál Parmenión jiţ překročil Helléspontos s předvojem armády, který měl zajistit předmostí. Filip proto rozhodoval velmi rychle. Nabídl tedy Alexandrovi Epeirskému ruku svojí dcera a Alexandrovi sestry Kleopatry, byť to byla jeho neteř. Ten tuto nabídku velkoryse přijal. Svatba se měla konat ve starém královském sídle v Aigách a Filip jí chtěl vyuţít jako přehlídku své moci a slávy. Této slávy se měla zúčastnit všechna významná makedonská šlechta, ale i zástupci korintského spolku a také významní řečtí filosofové, umělci a atleti, protoţe součástí svatby mělo být i konání festivalových her na počest všech dvanácti bohů. Jejich dřevěné sochy byly rozestavěny v kruhovém „orchestřišti“ po podiem. Všichni bohové byli vymalováni tak, aby vypadali jako ţiví , jak bylo v Řecku zvykem. Na konec průvodu byla dosazena socha třináctá - Filipova. Součet třináct, coţ bylo významné číslo ještě před Poslední večeří Páně. „Makedonský král, hrdý na dosaţené úspěchy, šťastný v osobním ţivotě (jeho mladá ţena mu právě porodila syna) a naprosto jistý zdarem svého příštího podnikání, cítil se být rovný i bohům.“24 Kdyţ měl Filip takto zajištěnou publicitu, rozhodl se, ţe ještě Řekům vyvrátí pověsti o jeho tyranství. Řečtí hrůzovládci se vţdy obklopili hordou tělesných stráţců, zatímco Filip se rozhodl, ţe aţ budou všichni hosté v divadle, kde se svatba odehrávala, vstoupí do amfiteátru sám na důkaz svojí mírumilovnosti. Filip měl na podium vstoupit parodem, impozantním bočním vchodem. Na jeho konci stál jediný ozbrojený muţ – Pausanias. Kdyţ Filip vstupoval do divadla vstříc nesmrtelné slávě, Pausanias ho zavraţdil.

23 24

RENAULTOVÁ, M.: Alexandr Veliký. Praha: Brána, 1996, s. 50-53. VAVŘÍNEK, V.: Alexandr Veliký. Praha: Svoboda, 1967, s. 37.

- 20 -

Vrah nebyl obyčejný voják. Nebyl to ani jen tak obyčejný člen „druhů“. Byl to člen Filipovy osobní stráţe, která čítala pouze sedm jeho nejbliţších. Jeho postavení bylo tedy vysoké. Za jeho činem údajně stála osobní zášť a touha po pomstě. Názory historiků se tady rozcházejí. Jedni tvrdí, ţe byl Pausanias terčem zneuctění od Attala, jiní tvrdí, ţe se na něm dopustil homosexuálního násilí a poníţení samotný Filip, který se za svůj čin neomluvil. Diodóros, který jako jediný historik podrobně popisuje tuto událost, zmiňuje, ţe vrah poté utíkal přes vinici za divadlem směrem ke koním, kteří tam byli připraveni k útěku. Před pronásledovateli měl náskok, který však po zakopnutí o kořen vinné révy ztratil. Byl dostiţen a na místě ubit. Mezitím Alexandra obklopili jeho druhové, náčelníci a vznešení muţové a provolali ho za nového makedonského krále. Jiné jméno nebylo ani vysloveno. Rozhodující slovo však mělo vojsko. Generálové Antipatros a Parmenión zachovali Filipovu synu věrnost a jejich oddíly jej prohlásily králem – Alexandr III., král makedonský.25

1. 1. 4 Alexandr a Řekové Alexandrova vláda začala roku 336 př.n.l., kdyţ mu bylo něco málo přes dvacet let. A jak vůbec mladý král vypadal? „Jeho vzhled je nejlépe znázorněn na sochách, které podle něj ztvárnil Lysippos. A on souhlasil, ţe se nechá spodobnit pouze od něj. Neboť tento umělec zachytil přesně ty rysy, jeţ se později snaţilo napodobit mnoho jeho následníků a přátel; drţení šíje, nakloněné trochu doleva, a jeho zvlhlý zrak. Apollův obraz „Vládce hromu“ nevystihl přesně jeho pleť, neboť je příliš temná a opálená; on byl prý světlý aţ zarudlý na prsou a ve tváři. Jeho zvlhlý zrak měl šedou barvu. Výraznost těchto očí změnila řecké umělecké konvence. Všechny významné podoby jeho hlavy se vyznačují velkou vypouklinou na čele nad obočím (kdyţ počítáme s jistou idealizací, byla ve skutečnosti ještě výraznější), kterou asi způsobil růst čelních mozkových laloků, a rozevlátou a vlnitou hustou hřívou vlasů, které mu rašily z temene a byly sestříhány dozadu k šíji, neboť na jihu Řecka byly v módě 25

RENAULTOVÁ, M.: Alexandr Veliký. Praha: Brána, 1996, s. 52-57.

- 21 -

krátké kudrnaté vlasy. Arriánovými hlavními zdroji pramenů byli muţi, kteří Alexandra vídali často. Ti pak uváděli, ţe byl velmi hezký. Hladce vyholená tvář, která byla u mladých muţů na jihu uţ dávno běţná, dospěla do Makedonie, teprve kdyţ ji zavedl on. Alexandra museli pro jeho vzhled obdivovat uţ v dětství a jinošském věku, a on jej moţná nechtěl měnit plnovousem kvůli svému oboustrannému sexuálnímu zaměření. Kdyţ zavedl tuto módu, rozmohla se natolik, ţe podle pozdější legendy prý nařídil, aby se oholilo celé makedonské vojsko. Údajně prohlásil, ţe plnovous skýtá nepříteli v boji muţe proti muţi úchop. Moţná, ţe si to takhle vysvětlil i sám pro sebe.“26 Alexandr si svou moc zabezpečil tradičním makedonským způsobem – všechny moţné soupeře dal odstranit. Historici se shodují, ţe vyhledal a popravil spiklence, kteří zosnovali smrt jeho otce. Nikdo z nich však nepopisuje, jakým způsobem probíhalo vyšetřování. Alexandr a Olympiada byli uţ v té době osočováni, ţe za vraţdou Filipa stojí oni sami. Minimálně účast jeho matky na tomto vraţedném spiknutí je více neţ pravděpodobná, avšak reálné důkazy nejsou. Je otázkou, zda o tom Alexandr věděl. Nejvíce pravděpodobné se však jevilo a jeví, ţe za vraţdou Filipa stálo „perské zlato“, které se do Makedonie dostalo buď přes Démosthéna nebo přímo od velekrále Dáreia III., který však netušil, co přijde potom. Nejvýznamnější obětí této „čistky“ se stal Alexandrův bratranec Amyntas, syn Perdikka III., jeţ by byl podle běţných nástupnických pravidel vládnoucím králem. Amyntas měl navíc tu výhodu, ţe byl narozdíl od Alexandra čistokrevný Makedonec. Dále byli popraveni Lynkestovci – princové z rodu závislých králů v západní Makedonii. Okamţitě byli také vysláni zvláštní vyslanci do Asie, kde se právě nacházel Attalos, vůdce protialexandrovské opozice. Attalos si jiţ tajně dopisoval s Démosthénem a jistě osnoval vzpouru proti novému králi. Proto jej Alexandrův důstojník Hekataios raději zabil, neţ dopravil zpět do Makedonie před soud. Svou vlastní pomstu si připravila také Olympiada, to kdyţ Euridičina malého syna nechala zabít přímo v jejím náručí a poté ji donutila, aby se sama oběsila.27

26 27

RENAULTOVÁ, M.: Alexandr Veliký. Praha: Brána, 1996, s. 63. VAVŘÍNEK, V.: Alexandr Veliký. Praha: Svoboda, 1967, s. 37-39.

- 22 -

Také v Řecku nabraly události rychlý spád. Kdyţ se rozšířila zpráva o Filipově smrti, vyvolalo to v Řecku nesmírné vzrušení. Podle běţných zvyků, pozbyly veškeré smlouvy po jeho smrti platnost a Řekové se opět cítili svobodní. „Největší vzrušení však zavládlo v Thébách a Athénách. Démosthenés, jemuţ krátce předtím zemřela dcera, přerušil smutek a ve slavnostním rouchu pronesl v lidovém shromáţdění řeč, vybízející Athéňany k rázným opatřením proti makedonské nadvládě.“28 Prvním odbojníkem byla Thessálie, která obsadila neproniknutelný průsmyk mezi masivem Olympu a Ossy v horské rokli poblíţ řeky Tempé. Alexandr věděl, ţe pokud to Thessálcům projde, ostatní řecké státy udělají podobná gesta a on bude muset absolvovat druhé Chairóneie. Mladý král se rozhodl, ţe všem ukáţe, ţe není radno si s ním zahrávat a v čele 25 000 muţů okamţitě vytáhl proti Řekům. Alexandr byl skvělý vojenský stratég. Obhlédl terén, vybral místo k útoku a poté nechal vysekat ţebříkovité stupně do úbočí hory, čímţ vznikla úzká stezka, po které v noci převedl své vojsko a Thessálcům vpadl do zad. Ti se mu v oněmělém úţasu okamţitě vzdali, jelikoţ jeho útok očekávali zepředu. Navíc začlenil do své armády neporazitelnou thessálskou jízdu. Poté svolal v Thermopylách sněm Posvátné ligy a ta jej bez protestů uznala svrchovaným vládcem. Do té doby odbojní Athéňané urychleně vyslali poselství, ve kterém doslova ţadonili o milost. Alexandr tuto prosbu velkoryse přijal a „pokladnici moudrosti“ ušetřil.29 Poté svolal nový sněm Korintského spolku, který jej jednomyslně zvolil hegemonem po svém otci a vůdcem panhelénského taţení proti Persii. Alexandr se, moţná troufale, poměřoval s homérským héroem Achillem a rozhodl se osvobodit řeky v (Malé) Asii od perské nadvlády, kterou byli po padesát let utiskováni. Alexandrův učitel Aristotelés ve svém pojednání Politika vyslovil názor, ţe kdyby Řekové vytvořili jednotnou unii pod názvem politeia, mohli by snadno ovládnout celý svět. Kdyţ Aristotelés psal toto dílo, jeho ţák jiţ byl v Asii na svém taţení a snaţil se realizovat jeho vizi, tedy vznik politeie, avšak pod nadvládou jednoho člověka. Aristotela pojilo s Makedonií letité přátelství s králem, proto ho tato idea nijak neznepokojovala, coţ ale vůbec neplatilo pro ostatní Řeky. Aţ do poslední bitvy mezi Dáreiem a Alexandrem 28 29

VAVŘÍNEK, V.: Alexandr Veliký. Praha: Svoboda, 1967, s. 39. RENAULTOVÁ, M.: Alexandr Veliký. Praha: Brána, 1996, s. 67-69.

- 23 -

bojovalo paradoxně více Řeků proti Alexandrovi neţ s ním. Řekové totiţ vinili Alexandra a jeho regenta v době, kdy byl na asijském taţení, ţe likvidují jejich demokracii a svrchovanost. Často se říká, ţe svoboda je nedělitelná. Ať uţ je to pravda, či nikoliv, v Řecku se našel stát, kterému vadilo, ţe o část svobody přišel. Tím mocným státem byly Théby. Alexandr potlačil veškeré rebelantství ihned po svém nástupu na trůn, jak jsem uvedl výše. Kdyţ ale roku 335 př.n.l. dorazila do Théb zpráva, ţe mocný hegemón padl v boji proti Illyrům na severozápadě hranic, rozhodly se opět povstat proti makedonské nadvládě. Alexandr měl však opět královské či snad boţské štěstí. Zpráva o „mobilizaci“ thébských sil jej zastihla právě, kdyţ vyřešil svoji illyrskou anabázi. Během čtrnácti dnů pak Alexandr stál před branami překvapených Thébanů, podporovaných Athéňany. Alexandr pak věřil, ţe si je vojensky podrobí, jenţe se mu dostalo nemilého a jistě překvapivého přijetí, to kdyţ Thébané odhlasovali, ţe budou pokračovat v boji za autonomii, která by byla nastavena tak, aby jim vyhovovala a navíc „z vysoké věţe vyhlásili, ţe na jejich stranu má přejít kaţdý, kdo si přeje spolu s velkokrálem a Thébami osvobodit Řeky a zničit krutovládce Řecka.“30 Alexandrova reakce byla následující: „(…) uvědomil si, ţe jím Thébané opovrhují, a tak se rozhodl toto město zcela zničit a tímto odstrašujícím činem vzít odvahu všem, kdo by si dovolili proti němu povstat.“31 Zároveň si zajistil loajalitu spojenců, jejichţ taţení proti Persii se postavil do čela.

1. 1. 5 Taţení do Persie Kdyţ si Alexandr zametl před svým prahem, mohl konečně vykročit do světa nesmrtelnosti a slávy, která jej čekala. Filip mu připravil cestu, ale jít po ní uţ musel Alexandr sám. „Alexandr byl spokojen, vítězně se vracel do Makedonie, aby co nejrychleji připravil vše potřebné k výpravě do Asie. Ve starověku bylo zvykem před začátkem válečného taţení konzultovat s bohy jeho význam. K tomu účelu slouţily věštírny. Nejznámější z řeckých věštíren leţela v Delfách ve středním Řecku. Pro Alexandra to byla na zpáteční cestě do Makedonie poněkud zajíţďka, ale věštbu od delfské Pýthie si nemohl 30 31

CARTLEDGE, P.: Alexandr Veliký: historik lovcem nové minulosti. Praha: Academia, 2007, s. 91. CARTLEDGE, P.: Alexandr Veliký: historik lovcem nové minulosti. Praha: Academia, 2007, s. 91.

- 24 -

nechat ujít. Kdyţ se ale po strastiplné cestě horami do Delf konečně dostal, našel věštírnu z náboţenských důvodů zavřenou. Čekat dlouhé dny na její otevření se netrpělivému horkokrevnému králi nechtělo. Pýthii se nejdřív snaţil přesvědčit dary, aby udělala výjimku. Kdyţ neuspěl, vtrhl osobně do domu nebohé ţeny a násilím ji vlekl do chrámu. Vyděšená Pýthie spontánně vykřikla: „Ó synu můj, nikdo ti neodolá.“ Jakmile to Alexandr zaslechl, Pýthii pustil s tím, ţe uţ má věštbu, pro kterou přišel. Rychle opustil Delfy a pokračoval do Makedonie.32 V Makedonii vykonal oběť pro olympského boha Dia a v Aigách uspořádal olympijské hry. Vedle obvyklých her uspořádal také soutěţe pro umělce k poctě Mús. Během her pak přišla zpráva, ţe v Pierii v jiţní Makedonii se ustavičně potí socha Orfea. I kdyţ kaţdý z věštců vykládal tento úkaz po svém, jeden z nich, Aristandros, vyzval Alexandra, aby byl v dobré mysli, jelikoţ o jeho hrdinských činech prý budou psát všichni básníci.33 Co se týče taţení do Persie, mělo jít především o panhelénskou výpravu. Návrh byl takový, ţe musí být pomstěna velká perská invaze do Řecka z let 480/479 př.n.l. a poté osvobozena řecká města v Malé Asii, která byla v rámci smlouvy mezi Řeky a Peršany z roku 386 př.n.l. předána Peršanům. Alexandr byl v řecké kultuře vychován, a tak mu myšlenka panhelénismu jistě nebyla lhostejná. Jak nám ale poodhalují informace z poslední kapitoly, ve které se zmiňuji o krutém osudu Théb z roku 335 př.n.l., vnímal tuto myšlenku a vizi spíše s odstupem a romanticky. Vţdy totiţ dokázal tuto vizi odsunout při jeho pragmatické touze dobýt další území a tím zvětšit své budující impérium.34 K taţení se Alexandr chystal na jaře. Během zimy ho jeho nejbliţší ještě nabádali, aby se rychle oţenil a zplodil potomka pro případ, kdyby během taţení padl. Překvapivě nejvíce na něj naléhal Antipatros, který v jeho nepřítomnosti zastával úřad regenta a pokud by Alexandr zemřel bezdětný, stal by se také makedonským králem. Jeho král však netrpělivě odpověděl, ţe nemá čas vysedávat doma a pořádat svatební hostiny a pak čekat na narození dítěte. Kdyby tak Alexandr učinil, nebo se tak snaţil učinit v brzké budoucnosti v Asii, vypadaly by helénské dějiny jinak. Během té doby také shromaţďoval vojsko, experty, historiky a zeměpisce a filosofy, na jejichţ zaopatření vydal veškerý královský majetek. Kdyţ se ho pak zeptali, co si nechá pro sebe, odvětil: „Naději.“35 32

DOČKALOVÁ, M.: Taţení Alexandra Velikého. In Ţivá historie, duben 2011, s. 57. ARRIÁNOS: Taţení Alexandra Velikého. Praha: Svoboda, 1972, s. 40. 34 CARTLEDGE, P.: Alexandr Veliký: historik lovcem nové minulosti. Praha: Academia, 2007, s. 91. 35 RENAULTOVÁ, M.: Alexandr Veliký. Praha: Brána, 1996, s. 78-79. 33

- 25 -

Za Egejským mořem čekal na Makedonce jiný svět. Nesmírné asijské prostory si tam podmanila Perská veleříše – největší, nejmocnější a nejlépe organizovaný státní útvar, jaký kdy starý Východ poznal. V době svého největšího rozmachu sahala od maloasijského pobřeţí aţ po řeku Indus, na severu se dotýkala Kaspického moře, na jihu dosahovala aţ Libyjské pouště. Tak velká říše samozřejmě nemohla mít jednotný charakter, to kdyţ do jejího područí spadaly země s pradávnou civilizací a kulturou jako Egypt či Mezopotámie, jejíţ hlavní město Babylon se pyšnil titulem největšího a nejskvělejšího města na světě. Perskou říši ovládali králové z rodu Achaimenovců, sídlící v jejich rezidenčních městech Susy, Ekbatana a Persepolis, celá říše pak byla rozdělena na dvacet provincií – satrapie a v nich vládli královští místodrţitelé – satrapové, kteří měli téměř absolutní pravomoci.36 Kdyţ se Alexandr vydal na taţení, měl za svými zády armádu o síle 30 aţ 50 000 muţů, se kterou si chtěl podrobit říši, která byla schopna proti němu mobilizovat aţ milion muţů. Nejdříve se musel Alexandr dostat přes Helléspont, který dnes známe pod názvem Dardanely. K Helléspontu kráčel vedle své flotily, která byla povaţována za jeho největší slabinu, jelikoţ měl jen 160 triér (lodí se třemi řadami vesel nad sebou). Perské loďstvo Alexandrovi nekladlo ţádný odpor a nechalo jej spojit se se svým předvojem pod vedením Parmenióna. Proč se tak stalo, je dodnes hádankou. Tento čin je povaţován za první velkou chybu Peršanů. Kdyţ přeplouval úţinu, přebral Alexandr kormidlo svojí vlajkové lodi, uprostřed plavby obětoval bohu moří Poseidónovi a druhý den, kdyţ přistával na pevnině, hodil před sebe kopí, aby ukázal, ţe ji hodlá vzít vojenskou silou. Poté samozřejmě vstoupil na asijskou půdu jako první. Po přistání se vydal směrem k rozbořené Tróji, kde obětoval její patronce Athéně a poté uctil Achillův hrob. Tento rituál pak vykonal spolu se svým věrným přítelem Héfaistiónem, jeţ uctil hrob Patrokla, aby vynikla spojitost mezi nimi a vztahem Achilla a Patrokla. Na znamení, ţe se jedná o panhelénskou výpravu a ţe hodlá kráčet v Achillových stopách, zanechal tam svoji zbroj a vzal si tu, která tam zůstala a patřila údajně samotnému héroovi.37 Druhou chybu pak Peršané učinili, kdyţ prohráli první velkou regulérní bitvu mezi hlavními perskými silami a Alexandrem. Perské jednotky, kterým ještě nevelel samotný Dáreios, zaujaly své postavení na východním strmém břehu řeky Granikos (Graník). Neţ tedy mohl Alexandr na Peršany zaútočit, musel se vypořádat se samotnou řekou, která nebyla nijak velká, ale měla silný proud a byla hluboká a pak také s protějším prudkým 36 37

VAVŘÍNEK, V.: Alexandr Veliký. Praha: Svoboda, 1967, s. 46-48. RENAULTOVÁ, M.: Alexandr Veliký. Praha: Brána, 1996, s. 79.

- 26 -

svahem. Proti Alexandrovi stálo také zhruba 15 000 řeckých ţoldáků v čele s generálem Memnónem. Alexandr předvedl své vojsko čelem k řece, velení rozdělil mezi Parmenióna na levém křídle, kdyţ sám zaujal postavení na váţené pravé straně. Dalšími podveliteli se staly budoucí Alexandrovy vojenské špičky – Krateros, Perdikkas, Ptolemaios a Héfaistión. Alexandr vypustil své první jednotky do řeky a sám se pak s jezdci vydal zaútočit na střed perského vojska, kde se nacházelo jeho velení. Rozhodující část bitvy popisuje řecký historik Plútarchos ve svých Ţivotopisech slavných Řeků a Římanů takto: „I vtrhne do proudu s třinácti četami jezdců. A jak se tak hnal proti nepřátelským střelám a sráznému břehu, obsazenému hustě těţkooděnci i jezdci, proudem, jenţ ho strhoval a omýval svými vlnami, zdálo se, ţe vede vojsko v záchvatu šílenství a zoufalosti spíše neţ s dobrou rozvahou. Ale on se zahryzl do přechodu a dosáhl, byť s námahou a ztěţka, břehu, jenţ se blátem stal mokrým a kluzkým, a hned byl nucen ve zmatečné směsici bojovat a muţ proti muţi se utkávat s těmi, kteří se na ně hnali, dokud se jeho přecházející vojáci jakţ takţ neuspořádali. Nepřátelé totiţ na ně s křikem dotírali, stavěli se koněm proti koni a uţívali oštěpů, a kdyţ se oštěpy rozbily, mečů. Mnoho se jich hrnulo na něho samého – vyznačoval se svým štítem a chocholem na přílbě, po jehoţ obou stranách stálo pero podivuhodně bílé a veliké – a vskutku byl zasaţen kopím dolů do spáry pancíře, ale nebyl raněn. Kdyţ se naň hnali současně vůdcové Rhoisakés a Spithridatés, vyhnul se tomuto, předešel útokem Rhoisaka, jenţ byl oděn v brnění, ale poněvadţ zlomil oštěp, sáhl po meči. Z jejich sráţky postavil Spithridatés koně z boku, vzpřímil se v sedle a prudce ho shora ťal krátkou perskou šavlí. Srazil sice chochol i s jedním křídlem, ale přílba vydrţela, arci jen taktak, ránu, ostří šavle se dotklo jen konečků vlasů. Kdyţ se Spithridatés rozpřahoval k druhé ráně, předstihl ho Kleitos příjmením Černý a probodl ho kopím. Současně také padl Rhoisakés pod mečem Alexandrovým.“38 Někteří autorové pak uvádějí, ţe Kleitos zachránil Alexandra tím, ţe protivníkovi uťal jeho paţi. Nicméně tato událost měla rozhodující vliv na výsledek bitvy u Graníku, kterou Alexandr vyhrál, ale také na celé taţení. Peršané se po poráţce dali na útěk, Alexandr je nepronásledoval, ale rozhodl se vypořádat s Řeky, kteří bojovali jako ţoldnéři v perské armádě. Ty totiţ povaţoval za zrádce. Po bitvě prý Alexandr navštívil své raněné

38

CARTLEDGE, P.: Alexandr Veliký: historik lovcem nové minulosti. Praha: Academia, 2007, s. 113.

- 27 -

vojáky a dlouze s nimi rozmlouval o jejich zraněních. Podobné jeho činy poukazovaly na pozoruhodný vztah, který měl se svými vojáky. 39 Po vítězné bitvě pak poslal do Athén jako kořist tři sta brnění, aby je na Akropoli obětovali bohyni Athéně. Doprovodný nápis měl připomenout, ţe to byla Sparta, kdo prodal v roce 386 př.n.l. Řeky Peršanům. „Alexandr, syn Filipův, a Řekové s výjimkou Lakedaimoňanů – od barbarů obývajících Asii.“40 Dále se Alexandr vrhnul na osvobozování řeckých měst. Postupně se vydal k městům Sardy, které se mu i přes své ohromné hradby, vzdalo bez jediného výstřelu. Pokračoval do Milétu, kde se mu místní oligarchové postavili na odpor. Alexandr město oblehl a nesetkal se s většími problémy, které ho však čekaly u dalšího města – Halikarnássu, místě dalšího divu světa, hrobky krále Mausóla. Přesto Alexandr pokračoval dál a dorazil do města Gordion ve Frýgii. Na místě, kde byl pohřben zakladatel města, král Gordion, stál obřadní vůz, jehoţ jařmo bylo spoutáno s oji sloţitým uzlem. Legenda pravila, ţe člověk, který tento uzel dokáţe rozvázat, bude vládnout celé Asii. Alexandr se s ním vypořádal po svém a podle legendy jej rozťal svým mečem. Ve městě Tarsus (pozdější rodiště sv. Pavla) se v roce 332 př.n.l. rozhodl vyčkat na Dáreiovo vojsko. Měl totiţ plán, ţe na jeho úzkém pobřeţí sníţí rozdíl mezi počty makedonských a perských vojáků, kterých mělo přijít několikanásobně více. Kdyţ to vypadalo, ţe plán vychází, rozhodl se Alexandr dále nečekat a pokračovat na jih. K jeho úţasu se pak dozvěděl, ţe má Dáreiovo vojsko v patách. S velkou dávkou štěstěny pak nalezl bitevní pole poblíţ města Issu.41 Peršané jej očekávali na plání při ústí řeky Pinaros a opevňovali se na jejím břehu, aby nedopustili stejnou chybu jako u Graníku. Dáreios III. svoji armádu poskládal následovně: do středu postavil řecké ţoldnéře (10 - 12 000), po stranách pak stáli kardakové (perská pěchota), král byl s jeho gardou v samotném středu. Asijská pěchota pak tvořila druhou linii vojska. Hlavní úkol měla svěřena perská jízda, která byla shromáţděna

39

RENAULTOVÁ, M.: Alexandr Veliký. Praha: Brána, 1996, s. 82. CARTLEDGE, P.: Alexandr Veliký: historik lovcem nové minulosti. Praha: Academia, 2007, s. 103. 41 CARTLEDGE, P.: Alexandr Veliký: historik lovcem nové minulosti. Praha: Academia, 2007, s. 114-118. 40

- 28 -

na pravém křídle. Cílem bylo, aby zaútočila na makedonské levé křídlo a spolu s řeckými ţoldnéři dostat celou Alexandrovu armádu do kleští. Alexandr dorazil na bojiště později a ihned začal rozmýšlet nad svojí taktikou. Pravé křídlo obstarali hetairové s těţkooděnci, vedle následovala thessalská jízda a hypaspisté. Poté jedna falanga, která patřila k jeho pravému křídlu. Další čtyři falangy obstaraly levé křídlo, kterému velel Parmenión. Kdyţ Alexandr prokoukl plán Peršanů, poslal k Parmeniónovi ještě thessalskou jízdu. Během bitvy se boj neustále přibliţoval k velekráli, který souboj nervů nevydrţel, obrátil válečný vůz a prchal z bojiště. To byl moment, který strhl k útěku i celé perské vojsko. Díky neorganizovanému ústupu přišly o ţivot další tisíce Peršanů. I kdyţ byl Alexandr v početní nevýhodě (měl zhruba 30 000 můţu proti cca 80 – 100 000 Peršanů) a během bitvy se Makedonci dopustili chyby, kdy mezi pravou a levou částí falangy zůstala mezera, do které Peršané zarazili svými vojáky klín, přesto opět slavil úspěch. Ve všech bitvách, které Alexandr nad Dáreiem vyhrál, měl právě v této okusit hořkost poráţky. Ztráty Peršanů však byly ohromné a jejich vojsko přestalo de facto existovat. Alexandr tak měl volnou cestu k dalšímu postupu, jelikoţ Dáreios vyvázl z bitvy ţiv, a tak zůstával pánem Asie stále on.42 Pro další postup na východ a pronásledování Dáreia III. si musel Alexandr nejdříve zajistit týl, aby byl schopen přepravovat proviant a vůbec spravovat svoji nově se tvořící říši. Proto se rozhodl, ţe od perské nadvlády osvobodí města ve Fénicii. Postupně se mu vzdala města Tripolis, Byblos, Berytos a Sidon. Pouze obyvatelé Tyru se mu vzepřeli. Dlouhých sedm měsíců pak Alexandr obléhal tuto mocnou ostrovní pevnost, neţ se mu to podařilo i za přispění fénické námořní flotily. Někdy během dobývání nabídl Dáreios Alexandrovi smír v podobě 10 000 talentů a území Malé Asie od Eufratu na západ. K tomuto se vztahuje rozhovor mezi Alexandrem a Parmeniónem: „Já bych to vzal, být tebou, Alexandře.“ „Kdybych já byl tebou, taky bych to vzal. Jenţe já jsem Alexandr.“43 Alexandr řekl, ţe peníze nepotřebuje a ţe mu Dáreios nabízí jen polovinu něčeho, co je stejně jiţ jeho. Po dobytí Tyru se stala událost připomínající osud Théb, kdy dal Alexandr pobít na tisíce muţů z řad obyvatel. V počtech obětí se autoři rozcházejí. Je známo, ţe dal Alexandr ukřiţovat na 2000 muţů podél pobřeţí. Podobný osud pak potkal i další město Gazu. Její správce Batis byl pak přivázán ke svému válečnému vozu a smýkán tak dlouho podél hradeb města, dokud nezemřel tou nejhorší smrtí. 42 43

VAVŘÍNEK, V.: Alexandr Veliký. Praha: Svoboda, 1967, s. 76-80. RENAULTOVÁ, M.: Alexandr Veliký. Praha: Brána, 1996, s. 101.

- 29 -

„Alexandr pak pokračoval v cestě do Egypta, kam měl původně namířeno, a sedmého dne po odchodu z Gazy přišel do Pélúsia v Egyptě.“44 Ten byl od dvacátých let 6. století v područí Peské říše, kdyţ jej dobyl Kambýsés. Egypt byl pro Alexandra ţivotně důleţitou strategickou destinací, hlavně díky jeho obrovskému bohatství - obilí. Proto se choval uctivěk místním bohům a podporoval zachování zaběhnutého náboţenství. Mimojité vykonal v Memfidě oběť posvátnému býku Ápidovi a poté se pravděpodobně 14. listopadu poblíţ Mennoferu nechal korunovat na faraóna. Z Memfidy pak plul Alexandr po Nilu aţ do jeho delty a v místě kanópského ramene, zřejmě 7. dubna 331 př.n.l., vybral místo pro nové město – Alexandrii. Kdyţ uţ byl v Egyptě, rozhodl se navštívit slavnou věštírnu boha Amona v oáze Siwa. Během cesty měl Alexandr opět „boţské“ štěstí. Bylo zataţeno a netrápilo ho tak obrovské horko. Kdyţ Alexandr dorazil, uvítal ho velekněz jako „syna Amonova“. „Tamní orákulum fungovalo na zvláštním principu – na principu destičky se zapisovadlem na nesmírně působivých váhách. Ty pocházely původně z Amónova chrámu v Thébách a byly tak staré, ţe nikdo nepamatoval jak. Na jakési loďce ověšené vzácnými nádobami byl symbol boha – jakýsi oválný předmět; dlouhé nosné tyče spočívaly na ramenou mnoha kněţí. Ti se potom podle instrukcí boha buď otáčeli, zastavovali nebo klaněli, a z těchto pohybů věštec vyčetl odpověď boha.“45 Význam věštby byl sdělen pouze Alexandrovi. Existují různé názory, na co se král ptal a jakou dostal odpověď. Podle některých historiků to zůstalo tajemstvím, které Alexandr nikdy nikomu nesdělil. Jiní tvrdí něco jiného: „Podle Curtia Rufa mu potom Alexandr poloţil dvě otázky: jestli byli všichni vrazi jeho otce potrestáni a jestli se stane pánem světa. Kněz mu znovu zopakoval, ţe je synem boţím, a proto se jeho skutečnému otci nemohlo nic stát, ale ţe všichni Filipovi vrahové uţ byli potrestáni. Na druhou Alexandrovu neskromnou otázku také odpověděl kladně a připojil, ţe Alexandr zůstane nepřemoţen aţ do doby, kdy odejde k bohům. Král byl spokojen.“46 Západní Asie, Egypt a veškeré spojení s Makedonií byly nyní zajištěny. Alexandr se tedy obrátil na východ, aby se utkal s Dáreiem, a navţdy opustil řecký svět, s výjimkou toho, který si nesl s sebou.

44

ARRIÁNOS: Taţení Alexandra Velikého. Praha: Svoboda, 1972, s. 108. RENAULTOVÁ, M.: Alexandr Veliký. Praha: Brána, 1996, s. 104. 46 DOČKALOVÁ, M.: Taţení Alexandra Velikého. In Ţivá historie, květen 2011, s. 56. 45

- 30 -

V červenci roku 331 př.n.l., tedy v době, kdy mu bylo pětadvacet let, vyrazil Alexandr z Egypta na východ do Mezopotámie, kde na něj za Tigridem čekal Dáreios. Ten mezitím zmobilizoval veškeré síly, aby Alexandra dokázal zastavit. Vedle elitních perských oddílů měl jen zhruba 4000 řeckých ţoldnéřů, proto povolal odvedence z východní Baktrie a Sogdiany pod vedením svého bratrance a mocného baktrijského satrapy Béssa a také pomocné vojsko, ve kterém byli zástupci podrobených kmenů od Kavkazu aţ po Indii. Toto nové vojsko se cvičilo v Babylónu, aby nedošlo k podobné potupě jako u Issu. Vše ale bylo zbytečné, protoţe velet měl opět neschopný král. Alexandr bleskově překročil zrádný Tigris za pomocí dvou řad jezdectva, kdy první řada rozbíjela proud a druhá pomáhala muţům, které strhl proud. Takto se podařilo přebrodit celé armádě, aniţ by ztratila jediného muţe. Ţádný velitel nemechanizovaného vojska se nikdy nedokázal pohybovat rychleji neţ Alexandr. Jelikoţ ho Dáreios nestihl zastavit při přechodu řeky, musel rychle nařídit, aby jeho armáda otroků zplanýrovala rovinu u Gaugamél poblíţ Ninive, bývalého hlavního města Asyrské říše v dnešním Iráku. Díky tomu mělo vyniknout jeho početné vojsko a také nové zbraně proti makedonským falangám – válečné vozy, které měly na loukotích připevněné kosy. Kdyţ se Alexandr přiblíţil místu bitvy, došlo k úplnému zatmění měsíce, coţ bylo ve starověku povaţováno za jeden z nejděsivějších jevů. Alexandr však znal tento úkaz z dob, kdy byl jeho učitelem Aristotelés, a tak se nezdrţoval v přípravě bitvy. Poté přesunul své vojsko k bitevnímu poli. Z nízkých pahorků nad planinou pak viděl perské vojsko. Počet Peršanů je odhadován na 200 000 pěšáků a 40 000 jezdců. Alexandr měl k dispozici 40 000 pěšáků a 7000 koní.47 Mělo dojít k největší a rozhodují bitvě. Alexandr svolal válečnou poradu v makedonském stylu, kdy se králové radili se svými veliteli jako primi inter pares. Někteří jeho mladší velitelé mu pak navrhli, aby okamţitě zaútočili, ale Alexandr poslechl staršího a zkušenějšího Permenióna. Ten navrhoval, ať si vojsko nejprve odpočine a dostane najíst. Peršané tedy očekávali útok, zatímco Makedonci klidně povečeřeli. Parmenión ale Alexandrovi navrhoval jinou věc, a to zaútočit v noci. Alexandr mu na to však odsekl, ţe „neukradne vítězství“. K bitvě tedy došlo 1. října roku 331 př.n.l. Díky zmíněným počtům vojáků na obou stranách, rozhodl se Alexandr upravit bitevní řadu poněkud jinak neţ bývalo u Makedonců obvyklé. Levé obranné křídlo ponechal spolehlivému Parmeniónovi. Ten měl k dispozici spojeneckou a thessalskou jízdu 47

RENAULTOVÁ, M.: Alexandr Veliký. Praha: Brána, 1996, s. 111-112.

- 31 -

a dva pluky falangy s pověstnými sarissami (šest aţ sedm metrů dlouhé kopí), které stály uprostřed bojiště. Zbývající falangy, hypaspisty a hetairy si nechal pro „své“ pravé křídlo. Vpředu jako ochrana proti perským vozům stála lehká pěchota. Makedoncům hrozilo obklíčení, proto Alexandr postavil na oba kraje armády zálohy z řad pomocné pěchoty a ţoldnéřské jízdy. Ve druhé linii pro jistotu stáli řečtí ţoldnéři. Tím prohloubil týl a kdyby bylo nejhůř, vojsko mohlo zaujmout čtvercovou formaci. Alexandr před bitvou projel před kaţdým útvarem, zvlášť oslovil kaţdý oddíl a doporučil jim, ať při útoku hlasitě křičí. V předvečer bitvy totiţ obětoval bohu strachu – Fobovi. Věřil, ţe strach bude nepřítel Peršanů.48 V průběhu bitvy operoval Alexandr samozřejmě v přední linii. Postupoval šikmo vpřed, a tak nechal obnaţené své levé křídlo v čele s Parmeniónem. Jakmile se protivníci začali přibliţovat k sobě, nasměroval Alexandr celou svou linii doprava. Tento tah měl dvojí odůvodnění. Za prvé chtěl uchránit své jezdectvo proti perským slonům, za druhé odvrátit moţný boční obchvat na pravém křídle. Zároveň se v tomto geniálním tahu projevila vítězná taktika. Perské jezdectvo v čele s Béssem následovalo Alexandra a jeho jezdectvo, tudíţ se v Dáreiově středu nutně musela vyskytnout mezera, do níţ Alexandr svým prudkým obratem a vpádem pronikl se svojí „jízdou druhů“. Kdyţ Dáreios viděl, ţe je vše ztraceno, opět potupně obrátil svůj vůz a z bitvy uprchl. Alexandr jej nenásledoval, naopak se vrátil podpořit Parmeniónovo levé křídlo, kde byla narušena síla jeho „pěších druhů“.49 Římský historik Quintus Curtius Rufus, který si liboval ve znameních a aţ hororových řečnických obratech se v souvislosti s bitvou u Gaugamél zmiňuje o pověstném Alexandrovu orlu: „Hlavní vojska se jiţ téměř setkala a oba králové pobízeli své muţe k boji. Peršanů jiţ padlo více a raněných měly obě strany téměř stejně. Dáreios jel na válečném voze, Alexandr na koni a oba měli tělesnou stráţ z pečlivě vybraných muţů, kterým na vlastním ţivotě nezáleţelo…zemřít před očima krále povaţoval kaţdý z nich za čest…Ať uţ Alexandrovy stráţce šálil zrak, nebo šlo o úkaz skutečný, zdálo se jim, ţe právě nad hlavou královou zlehka plachtí orel, kterého nezaplašilo ani řinčení zbraní, ani sténání umírajících. Dlouho jej pozorovali poblíţ Alexandrova koně Bukefala, jak se spíše vznáší neţli létá. Jasnovidec Aristandros, oblečen v bílém a s vavřínovou ratolestí v pravici, 48 49

VAVŘÍNEK, V.: Alexandr Veliký. Praha: Svoboda, 1967, s. 102-104. CARTLEDGE, P.: Alexandr Veliký: historik lovcem nové minulosti. Praha: Academia, 2007, s. 144-146.

- 32 -

ukazoval ptáka vojákům i v průběhu boje a prohlásil jej za neomylné znamení blíţícího se vítězství. Muţi, kteří ještě před chvílí měli strach, teď zahořeli nesmírným nadšením a s důvěrou se vrhli do boje…Dáreios prý vytasil šavli a chtěl dát před potupným útěkem přednost čestné smrti, ale…zatímco váhal mezi nadějí a zoufalstvím, Peršané začínali ztrácet půdu pod nohama, jejich řady se rozpadly a…Dáreios svůj vůz otočil a dal se na útěk.“50 Alexandr se pak snaţil dostihnout Dáreia, ale nepodařilo se mu to, a tak zamířil po královské perské cestě do Babylónu. Ten nebyl významným sídlem perských králů, přesto však byl středem světa. Babylón byl chráněn několikanásobným věncem hradeb. Nad zdmi se tyčily stráţní věţe, které byly postaveny přibliţně po padesáti metrech. Protínaly je četné důmyslné brány, z nichţ nejslavnější byla modrými cihlami pokryta Ištařina. Alexandr byl připraven Babylón dobýt, ale jeho satrapa Mazaios mu otevřel brány, čímţ mu ukázal, ţe velekrál svým útěkem z bitvy u Gaugamél ztratil věrnost svých poddaných. Babylóňané přivítali Alexandra jako osvoboditele a s nadšením.51 Právě v Babylóně začal Alexandr jako jeho nový král naznačovat, jakým směrem se bude ubírat jeho asijská politika. Po bitvě u Gaugamél byl vojskem prohlášen za krále Asie, avšak dokud ţil Dáreios, byl oficiálně králem on. Proto jej také Alexandr touţil dopadnout, aby mohl dojít k formálnímu předání moci. Alexandr se své nově nabyté panství nesnaţil helénizovat a přenést sem zvyky z makedonského dvora. Naopak, spíše se prezentoval jako král Asie, tedy ve schématu podobnému chování starých perských králů. První krok udělal tím, ţe do Babylonu vstoupil právě Ištařinou branou, jak činili králové. Dalším krokem bylo dosazení Mazaia jako babylonského satrapy. Další Alexandrovy proasijské skutky, které rozloţily jeho vojsko, měly teprve přijít.52 Z Babylónu se Alexandr vydal do srdce perské říše. Poté, co doplnil své vojsko v Súsách, kde na něj čekali vojáci z Makedonie, pokračoval přímo Perskou branou k hlavnímu městu říše – Persepoli. Persepolis byla pro Peršany posvátná. Bylo to místo královských pokladů a symbol moci Perských králů. Alexandr proto město exemplárně zničil jako symbol odplaty za zničení Řecka v letech 480 - 479 př.n.l. Hlavním jeho cílem se stalo vypálení královského paláce. Osud Persepole pak následoval řecké Théby a přístav

50

CARTLEDGE, P.: Alexandr Veliký: historik lovcem nové minulosti. Praha: Academia, 2007, s. 146. VAVŘÍNEK, V.: Alexandr Veliký. Praha: Svoboda, 1967, s. 108-110. 52 CARTLEDGE, P.: Alexandr Veliký: historik lovcem nové minulosti. Praha: Academia, 2007, s. 122-123. 51

- 33 -

Tyros. Obyvatelé byli povraţděni. Tento čin ostře kontrastoval s Alexandrovými proasijskými činy v Babylóně. Kdyţ pak Alexandr viděl mrtvé z Persepole, rozplakal se nad nimi.53 Jeho dalším cílem bylo najít Dáreia. Proto se vydal do Ekbatany, kde měl údajně Dáreia nalézt. Ten však jiţ směřoval dál na východ. Dopadnout ho jiţ Alexandr nestihl. Dáreios byl totiţ po měsících na útěku v roce 330 př.n.l. zrazen Béssou a Nabarzáném. Ti jej nejprve přivázali k vozu a chtěli jej ponechat naţivu. Kdyţ se však blíţil Alexandr, rozvázali jej a řekli mu, ať nasedne na koně a ujíţdí s nimi. Na to jim velký král odvětil, ţe bude raději vyjednávat s Alexandrem. Poté jej probodli. Kdyţ Alexandr dorazil k vozu, našel pouze Dáreiovo mrtvé tělo.54 Od této chvíle se Alexandr povaţoval za legitimního následníka perských monarchů a nutno podotknout, ţe se podle toho také začal chovat. Ve chvíli, kdy vystřídal Achaimenovce na trůně, začal nosit přizpůsobený orientální královský oděv. Purpurový a zlatý achaimenovský plášť to nebyl, ale vystřídal jej purpurově – bílou tunikou, zlatým pásem, purpurovým kabátcem a diadémem. Tento druh oděvu také doporučoval svým „druhům“, ovšem z nich tak učinil jen Héfaistión. Blíţil se rozkol v Alexandrově táboře, jelikoţ konzervativní „druhové“ byli zásadně proti. Alexandr si však nepřipouštěl moţné nebezpečí z vlastních řad a pokračoval dál na východ do oblastí, o kterých uţ Makedonci a Řekové neměli nejmenší potuchy. Hranicí, kterou znali, byla řeka Óxos (dnešní Amudarja). Právě v té době, kolem roku 330 př.n.l. došlo k první vzpouře proti králi. Do této vzpoury byl zapleten také Alexandrův vrstevník a přítel z mládí Filótas, syn Parmenióna, který vykonával vysokou funkci velitele hétairů. Kdyţ král získal indicie, vedoucí k jeho obvinění, uzavřel tábor a dělal, jakby se nic nestalo. Poté byl Filótas obviněn a vojenskou radou odsouzen k trestu smrti za velezradu. Jelikoţ nikdy nebyly zjištěny sebemenší důkazy, jednalo se v jeho případě de facto o justiční vraţdu. Pár dní poté byl pro jistotu v Ekbataně zabit i jeho otec Parmenión. Alexandr věděl, ţe udělal chybu a jako jeden z mála králů si to vyčítal, píše Arriános ve svém Taţení Alexandra Velikého. Nutno podotknout, ţe Parmenión nesouhlasil s jeho taţením dál na východ, a proto jej nechal v Ekbataně, která byla jeho zásobovacím uzlem. Alexandr věděl, jaký vliv měl Parmenión i jeho syn, proto se moţná jejich vraţda stala spíše potřebnou pro jeho další postup a udrţení se u moci. 53 54

RENAULTOVÁ, M.: Alexandr Veliký. Praha: Brána, 1996, s. 123. RENAULTOVÁ, M.: Alexandr Veliký. Praha: Brána, 1996, s. 124-129.

- 34 -

Poté Alexandr pokračoval dál. Měl před sebou další úkol, a to vypořádat se se zrádným Béssou. Toho následoval tak daleko, aţ se před ním vynořily vrcholky Hindúkuše, to kdyţ vstoupil do Baktrie a Sogdiany. Béssa nakonec dopadl, nechal jej zbičovat na pranýři a poté byl vyslán do Persie, kde měl být odsouzen. To se také samozřejmě stalo a Alexandr s ním naloţil stejně jako kdysi Dáreios s ostatními vzdorokráli. Nechal uříznout uši a nos a poté ho poslal do Ekbatany, kde měl být popraven. Béssa byl přivázán ke dvěma ohnutým stromu, které kdyţ byly povoleny, vyšvihly se takovou silou, ţe jeho tělo roztrhly.55 Alexandr dorazil na samý konec oikumené, tedy obydleného známého světa, kdyţ dosáhl posledního vítězství v odbojným sogdianským náčelníkům. V Baktrii pak učinil Alexandr jedno ze svých nejrozporuplnějších rozhodnutí. Jako projev poddanství nabídli místní Alexandrovi hostinu, při níţ tančily příslušnice královské rodiny a mezi nimi byla i náčelníkovo dcera Róxana. Alexandr se do ní, prý na první pohled, zamiloval. Byl to jeho první projev heterosexuální lásky. Alexandr uzavřel spojenectví s jejím otcem a uzavřel s ní manţelství. Právě toto nemálo přispělo k tomu, ţe jeho největšími nepřáteli se stali jeho do té doby oddaní a spolehliví makedonští spojenci. Alexandr totiţ v této době (kolem roku 328 př.n.l.) nosil svůj „perský“ šat jiţ veřejně, navíc si vytvořil nový dvůr podle perského vzoru a přijímal do něj i urozené Peršany. Navíc se k těmto poddaným choval naprosto totoţně jako ke svým Makedoncům a Řekům. Navíc Peršanům propůjčoval i vysoké úřady. Čistě makedonské tak zůstávalo pouze vojsko. To se však jiţ také stávalo multikulturním, to kdyţ po vítězství v Sogdianě král nařídil, aby třicet tisíc perských mladíků bylo vycvičeno pro potřeby armády v makedonském stylu boje. V té době tak došlo k první otevřené rozepři mezi Alexandrem a jeho přáteli:56 „U Makedoňanů byl jeden den zasvěcen Dionýsovi a Alexandr přinášíval kaţdoročně v tomto dni Dionýsovi oběť…Pitka po ní se protáhla dlouho do noci (neboť Alexandr uţ přijal i v tomto ohledu do značné míry způsoby barbarů)…Někteří z přítomných, aby se zalichotili Alexandrovi (takoví lidé vţdycky znamenali zhoubu pro krále a nikdy nepřestanou být pro ně největším nebezpečím), prohlásili, ţe Polydeukés a Kastor vůbec nemohou být srovnávání s Alexandrem a jeho činy. Při pitce neušetřili ani samotného Hérakla…Avšak Kleitos, který se uţ dlouhou dobu nezakrytě pohoršoval na tím, 55 56

VAVŘÍNEK, V.: Alexandr Veliký. Praha: Svoboda, 1967, s. 120-133. VAVŘÍNEK, V.: Alexandr Veliký. Praha: Svoboda, 1967, s. 134-137.

- 35 -

jak se Alexandr stále víc a více přiklání k barbarským zvyklostem, nelibě snášel řeči lichotníků a mimoto byl tehdy rozohněn i vínem; proto se postavil proti tomu, aby uráţeli boţstvo a zlehčovali činy dávných héróů jen proto, aby se tímto nevděkem zavděčili Alexandrovi. Prohlásil, ţe Alexandrovi činy zdaleka nejsou tak velké a obdivuhodné, jak je oni vynášejí. Ostatně – řekl – nevykonal je jenom on sám, nýbrţ se z velké části o ně přičinili Makedoňané. Těmito slovy, jakmile byla vyřčena, se Alexandr cítil trpce dotčen…Kdyţ pak někteří připomněli i činy Filipovy a tvrdili zcela nespravedlivě, ţe nebyly nijak velké ani obdivuhodné (i tím se chtěli zavděčit Alexandrovi), tu uţ Kleitos úplně ztratil sebeovládání a začal vyzdvihovat Filipa a sniţovat Alexandra a jeho činy. A jak uţ tak v opilosti rozvázal, vyčetl Alexandrovi široce a dlouze různé věci, mezi jiným i to, ţe jen jeho, Kleitovou zásluhou byl Alexandr zachráněn v jezdecké bitvě proti Peršanům u Gráníku…Alexandr uţ dále nemohl snést zpupné vychloubání opilého Kleita, pln vzteku po něm skočil, ale byl zadrţen ostatními účastníky pitky. Kleitos však vedl dále své zpupné řeči. Alexandr začal křičet a volal, aby přišli hypaspisté…Tu ho uţ přátelé nestačili udrţet: vyskočil, vytrhl jednomu z gardistů kopí a probodl jím Kleita…“57 Kleitos jen hlasitě řekl, to co si ostatní „druhové“ jiţ dlouho mysleli. Byl to čistokrevný Makedonec a tak se mu příčilo, ţe Alexandr má nové perské oblíbence, obklopuje se orientální nádherou a povyšuje ty, kteří byli pro něj poraţenými barbary a otroky. Tato událost Alexandra silně poznamenala, jelikoţ Kleitos byl přítel jeho i jeho otce. Navíc byl velmi váţeným členem Alexandrovi armády, a tak se král bál, ţe v ní ztratí tolik důleţitou oporu. Traduje se, ţe Alexandr po tři dny zůstal ve svém stanu, nikoho nepřijímal a ani nejedl. Další vzpoura na sebe nenechala dlouho čekat, to kdyţ se Alexandr chtěl prohlásil za boha – vládce. Vypuklo tzv. spiknutí páţat, kdy byl po jeho potlačení popraven Alexandrův oficiální historik Kallisthenés. Kdyţ Alexandr potlačil tyto „íránské vzpoury“ ve vlastních řadách, přesvědčil vojsko k dalšímu taţení aţ na samotný konec světa. Ten se prý nacházel za bájnou řekou Indus.

1. 1. 6 Taţení do Indie

57

ARRIÁNOS: Taţení Alexandra Velikého. Praha: Svoboda, 1972, s. 161-162.

- 36 -

Koncem roku 327 př.n.l. se Alexandr vydal na své největší „dobrodruţství“. Na indické taţení zmobilizoval svou největší armádu o síle asi 120 000 muţů. Indie byla v řeckých představách země, leţící na konci světa a měla všechna lákadla, na která reagovala Alexandrova přirozenost. Do této části světa putovali kdysi Dionýsos i Héraklés, tedy osobnosti obdivované Alexandrem. Samozřejmě jej přitahovala i jako výzkumníka, o jeho zálibě v botanice a zoologii jsem se jiţ zmiňoval. Nejvíce však touţil dosáhnout konce světa a po světovém oceánu doplout zpět do Makedonie. Neměl však ani v nejmenším tušení o jiţní hloubce tohoto subkontinentu. Kdyţ se však dozvěděl, ţe v Indu ţijí krokodýli, domníval se, ţe se vlévá do Nilu.58 Po přechodu Indu, kde se vyznamenal jeho údajný milenec Héfaistión, si Alexandr podmanil několik království, která s ním dokonce uzavřela spojenectví. Největšího vítězství dosáhl v Aornu (tzn. nedosaţitelném ptákům). Poslední nepřátelé se totiţ usadili na tomto 2100 m vysokém horském hřebenu. Alexandr je přesto dobyl a tím překonal kvality Hérakla, kterého Řekové ztotoţňovali s místním bohem Kršnou. Alexandr pak uzavřel spojenectví s králem Omfisem (Taxilem) a tím si vytvořil nepřátele, z nichţ nejvýznamnější byl král Póros, jehoţ země leţela východě o řeky Hydaspu (dnes Dţihlam) a který s Taxilem léta bojoval.59 V roce 326 př.n.l. zde také Alexandr svedl svoji poslední regulérní bitvu právě proti králi Pórovi. Alexandrovo vojsko jiţ delší dobu suţoval monzunový déšť, na který zpočátku nebyl král připraven. Póros se svým vojskem střeţil místo nejjednoduššího moţného přebrození řeky. Alexandr však pouţil jednu ze svých nejlepších taktik. V neustálém lijáku, dnem i nocí přemísťoval své vojáky, stavěl sklady, nechal vojsko nastoupit a pak zase rozejít, jen aby drţel protivníka neustále ve střehu. Póros, dvoumetrový rádţa, přestal Alexandra brát váţně a to byla jeho chyba, na kterou samozřejmě prudce inteligentní Makedonec čekal. Alexandr vyuţil nočního šera, překročil řeku o něco výše proti proudu, kdyţ generála Krátery nechal stát s hlavní vojenskou silou přímo proti Pórovi. Ráno Ind zjistil, ţe je v kleštích. Poté, co Alexandr odlákal část jeho armády, dostal Krateros příkaz k útoku a strhla se krvavá řeţ, po které měl Póros na 12 000 mrtvých a 9000 zajatých muţů a včetně všech válečných slonů.60

58

RENAULTOVÁ, M.: Alexandr Veliký. Praha: Brána, 1996, s. 156. VAVŘÍNEK, V.: Alexandr Veliký. Praha: Svoboda, 1967, s. 148-154. 60 CARTLEDGE, P.: Alexandr Veliký: historik lovcem nové minulosti. Praha: Academia, 2007, s. 146-148. 59

- 37 -

Kdyţ se král vzdal Alexandrovi, zeptal se jej, jak s ním má naloţit. „Přece královsky“, odpověděl Póros. Alexandr mu odvětil, ţe tak by prý učinil stejně, tak ať si přeje něco pouze pro sebe. Překvapený Póros řekl, ţe jiţ bylo řečeno vše, co bylo třeba. Alexandr jej tedy ušetřil a učinil z něj svého spojence a navíc mu nechal správu nad královstvím, které mu vrátil a ještě rozšířil jeho velikost. Poté vykonal zádušní obřady za veterána, který byl jeho srdci nejbliţší: „Na pláních, kde byla vybojována bitva a odkud se vydal překročit Hydaspés, zaloţil Alexandr města. Prvnímu dal jméno Nikaia na památku svého vítězství nad Indy, druhému Bukefala na paměť svého koně Bukefala, který tu zemřel zcela nezraněn vyčerpáním a stářím. Neboť mu uţ bylo třicet let a padl za oběť únavě. Aţ do té doby však sdílel s Alexandrem mnoho námahy a nebezpečí a nikdy na něm neseděl nikdo jiný, protoţe Bukefalos by jiného jezdce nesnesl. Byl vysoké postavy a statečného srdce.“61 Po vítězství Alexandr pokračoval dál přes řeky Akesínes a Hydraótés ke břehům řeky Hyfasis (dnešní Biás). Pochod Indií byl vysilující. Na kaţdém kroku číhala přírodní nebezpečí, na která nebyli Makedonci připraveni. Vojsko mělo v bojích daleko větší ztráty neţ bývalo obvyklé.

Zvětšoval se zejména počet nemocných a raněných. V těchto

tropických podmínkách trpěli nemocemi, které řečtí lékaři neuměli vyléčit. Smrtelné nebezpečí pak hrozilo zejména od hadů. Nenáviděli „indické hadry“, které na nich visely pod tíhou neustálých dešťů. Navíc rezivěly veškeré kovové předměty. V době, kdy se vojskem šířila deprese, se Alexandr dozvěděl od vládce malého kníţectví Fégea informace o dalších indických oblastech. Ten králi sdělil, ţe po dalších dvanácti dnech narazí na další veletok Gangu a za ním je království Gangaridů a Prasiů, jejichţ vládce má k dispozici 200 000 pěšáků, 20 000 jezdců, 3000 bojových slonů a 2000 bojových vozů. S takovou silou si chtěl Alexandr okamţitě poměřit síly. Jeho nadšení však nesdíleli vojáci, kteří se

61

RENAULTOVÁ, M.: Alexandr Veliký. Praha: Brána, 1996, s. 163.

- 38 -

rozhodli, ţe uţ dál nepůjdou. Měli v nohách 18 000 kilometrů během osmi a půl let. Byli na konci svých fyzických a psychických sil.62 Kdyţ se Alexandr dozvěděl o jejich vzpouře, nebral ji na lehkou váhu. Moc dobře věděl, čím si kaţdý z nich prošel, jelikoţ si stejným martýriem prošel s nimi. Ale vţdy dokázal pozvednout jejich ducha a to se snaţil udělat i tentokrát. Vzpomněl na minulé úspěchy a připomněl, ţe vţdy s nimi sdílel útrapy. Slíbil, ţe aţ dorazí k oceánu, mohou jít všichni domů. Byl to pravděpodobně jeho nejlepší proslov, ale tentokrát zůstal nevyslyšen. Rozhodl tedy, ať jdou nespokojení domů, ţe on vyrazí s pomocnými asijskými sbory dál. Následně se na dva dny skryl ve svém stanu a čekal, ţe tím vojáky obměkčí, nestalo se. Poté, kdyţ byla všechna znamení k překročení Hyfasu nepříznivá, dal všem na vědomí, ţe se vrací domů.63 Jeho velký sen se tak zhroutil. Nedal však svoji jedinou poráţku znát. Alexandr nebyl nikdy poraţen v bitvě, ale porazilo jej jeho vlastní vojsko. Přesto se Alexandr rozhodl na místě vztyčit památník vítězství. Vojáci na jeho příkaz postavili obrovský tábor, který měl připomínat jejich pobyt. Nechal zhotovit velké zbraně, které tam byly zanechány, aby budily dojem, ţe na tom místě pobývali giganti. Vedle tábora pak nechal král postavit dvanáct oltářů z kamenných kvádrů. Tímto gestem stejně jako Héraklés uctil olympské bohy a chtěl jim ukázat, kam aţ došel. To vše se ale stalo jen symbolem zmaru. Alexandr nedosáhl svého snu.64

1. 1. 7 Návrat do Babylónu Po několika měsících, kdy Alexandr budoval loďstvo, aby dosáhl ústí Indu do světového oceánu, si při krvavých střetech s domorodci evidentně vybíjel svůj vztek. Kdyţ však dorazil na území odbojného kmene Mallů, málem za to zaplatil ţivotem. Alexandr se touhle dobou snaţil jít vojákům příkladem, jelikoţ ti uţ by měli Indii nejraději za zády. Kdyţ se Alexandr při obléhání města dostal aţ k jeho vnitřnímu opevnění, nařídil, aby byly vztyčeny ţebříky. Se štítem nad hlavou nerozváţně postupoval vzhůru, aniţ by řešil, zda jej někdo následuje. Postupně tak byl odříznut a kdyţ mu přispěchal na pomoc jeho sluha Peukestás s jeho homérským štítem z Tróje, zachraňoval jiţ de facto muţe na pokraji smrti. 62

VAVŘÍNEK, V.: Alexandr Veliký. Praha: Svoboda, 1967, s. 161-163. RENAULTOVÁ, M.: Alexandr Veliký. Praha: Brána, 1996, s. 164-166. 64 VAVŘÍNEK, V.: Alexandr Veliký. Praha: Svoboda, 1967, s. 164. 63

- 39 -

Vystřelený metrový mallský šíp mu prorazil brnění a vnikl mu do plic. Alexandr byl odnesen z bojiště. Poté byl šíp vyjmut z jeho těla a král ztratil vědomí. Tentokrát stálo vojsko za ním. Alexandr byl silné tělesné konstituce, a tak i toto hrozné zranění přeţil. Avšak stejně jako Achilles za slávu zaplatil délkou ţivota. Zcela jistě měl roztrţenou plíci, pravděpodobně také zlomené ţebro, probodnutou pohrudnici a potrhané meziţeberní svalstvo. Je moţné, ţe jej toto zranění po třech letech i zabilo.65 Kdyţ se Alexandr zcela zotavil, pokračoval v cestě dál aţ dorazil v roce 325 př.n.l. do Pattally (dnes pravděpodobně město Hajdarábád) do delty Indu. Tady své vojsko rozdělil. Příteli z dětství, Kréťanovi Nearchovi, udělil titul admirála a poslal jej s flotilou do Indického oceánu a pak na západ podél Arabského zálivu. On se rozhodl, ţe pozemní jednotky povede po souši na západ. Měl s sebou čtyři pluky falangy, hypaspisty, makedonskou jízdu, část pomocných sborů a svoji osobní gardu. Brzy však dorazil k přírodní překáţce, horskému hřebenu, a tak jej musel obejít. Nastala strastiplná cesta. Alexandr dál pokračoval přes rozpálenou Gedróskou poušť, coţ bylo nejhorší rozhodnutí, jaké kdy učinil. „Celkem šedesát dnů trvala ta hrůzná cesta. Alexandr na ní ztratil téměř polovinu muţů. Nejhůře to postihlo ţeny a děti; z těch se nezachránil skoro nikdo.“ 66 Většina Alexandrových ţivotopisců pak tvrdila, ţe všechny strasti, které si jeho statečné vojsko vytrpělo v Asii, se vůbec nedají srovnávat s útrapami, které proţili v poušti. Poté, co Alexandr dorazil do civilizace, si dopřával dionýsovských radovánek, patrně, aby zapomněl na boje, kterými v uplynulých letech prošel. Pak se vydal dál do centra říše, kde se v roce 324 př.n.l. setkal v Súsách s Nearchovou flotilou a vojsko se opět spojilo. Zde učinil Alexandr další podivný čin, kterým chtěl propojit helénskou civilizaci s asijskou – hromadnou svatbu. Rozhodl, ţe si osmdesát jeho věrných „druhů“ vezme íránské manţelky. Sám král si pak vzal rovnou dvě, a to starší dceru poraţeného Dáreia Stateiru a Parysatidu, dceru jeho předchůdce Artaxerxa III. Současně bylo oddáno dalších deset tisíc obyčejných vojáků s Asiatkami. Takto chtěl vytvořit novou makedonsko-íránskou třídu a zajistit si další nové vojáky z dětí, které se narodily do těchto manţelství.67

65

RENAULTOVÁ, M.: Alexandr Veliký. Praha: Brána, 1996, s. 170-171. VAVŘÍNEK, V.: Alexandr Veliký. Praha: Svoboda, 1967, s. 171. 67 CARTLEDGE, P.: Alexandr Veliký: historik lovcem nové minulosti. Praha: Academia, 2007, s. 166-172. 66

- 40 -

Kdyţ Alexandr došel do Ekbatany, zasáhla jeho srdce další pohroma. V době, kdy probíhaly sportovní hry, dozvěděl se, ţe jeho milovaný „druh“ Héfaistión onemocněl. Nehleděl na počet diváků na hrách a okamţitě pospíchal za svým milým. Přišel však příliš pozdě. Héfaistión byl jiţ mrtev. Alexandr prý poté celý den a noc leţel na jeho mrtvém těle, dokud nebyl násilím odvlečen přáteli. Tři dny pak nepřijímal potravu a s nikým nepromluvil. Poté prý začal divoce a výstředně truchlit. Podle pramenů jeho současníků si ostříhal vlasy, jako údajně i Achilles za Patrokla a poté nechal ostříhat hřívy všem koním a zakázal v městě veškerou výzdobu. Alexandr byl v agonii. Důvodem smrti bylo pravděpodobně to, ţe jiţ nemocný Héfaistión nedodrţel lékařův pokyn k dietě a posnídal kuře a víno. Alexandrovi to však bylo jedno a lékaře nechal popravit. Co bylo pravou příčinou smrti se jiţ nikdy nikdo nedozvěděl. Mohlo jít také o otravu z řad druhů, jelikoţ Héfaistión měl stále vyšší postavení a v té době jiţ zastával úřad vezíra, který Alexandr obnovil. Byl tak náměstkem krále.68 Alexandr byl však v jádru silná osobnost a zdálo se, ţe se vypořádal i s touto bolestnou ztrátou. Na jaře roku 323 př.n.l. se vrátil do Babylónu a ihned se pustil do příprav na nové taţení. Měl spoustu nových myšlenek. Vyjmenuji například sen o propojení námořních cest mezi Babylónií, Indií a Egyptem, coţ není v podstatě nic jiného, neţ myšlenka o vybudování „Suezského průplavu“. Jeho cílem pak byla Arábie, kterou povaţoval za ještě bohatší neţ Indii. Suma sumarum, Alexandr chtěl dobýt celou oblast západního Středomoří a ovládnout celý západní svět a dojít aţ k Héraklovým pilířům (Gibraltar), které omývá jeden velký oceán. Alexandr pak vyslal průzkumníky k Perskému zálivu a Rudému moři. Jeho další poslové zjišťovali, zda je Kaspické moře slaným jezerem, jak si myslel Aristotelés, či zda je to okraj velkého oceánu. Sám pak ještě na jaře podnikl cestu po Eufratu, kdy zkoumal zanedbané zavlaţovací kanály. Jeho energie byla zjevně nevyčerpatelná, jelikoţ při takových snech a postupném uskutečňování jich, neustále hýřil. Jeho poklidné filosofické večery s hétairy se změnily v bujaré a nestřídmé pitky, kterým Alexandr samozřejmě vévodil. Takový nápor však jeho léty bitev oslabený organismus nemohl vydrţet. Začátkem června Alexandr onemocněl, kdyţ dostal prudké horečky.69 Nyní se dostáváme do pasáţe, která nebude nikdy jistou a kaţdý autor ji vypráví jinak. Plutarchos a Arriános nicméně vyvracejí tvrzení, ţe byl Alexandr pozván na noční 68 69

RENAULTOVÁ, M.: Alexandr Veliký. Praha: Brána, 1996, s. 194 - 195. VAVŘÍNEK, V.: Alexandr Veliký. Praha: Svoboda, 1967, s. 185-186.

- 41 -

zábavu Médiem ze Sarissy, na které kdyţ vyprázdnil „Héraklovu číši“, prudce vykřikl bolestí a musel odejít. Pokud by nějaký jed vyvolal u Alexandra takové prudké reakce, byl by jej patrně do hodiny zabil. Alexandr tak zřejmě podlehl otravě jiného charakteru. Z vyčtených symptomů můţeme předpokládat, ţe Alexandr byl zabit dávkou strychninu, takţe se s největší pravděpodobností otrávil zkaţenou vodou. Zda to byla voda z okolí Babylónu či podle báje z řeky Styx, kterou mu přinesli jeho „druhové“, zůstává záhadou. Jisté je však to, ţe Alexandr zemřel v Babylónu 10. či 11. června roku 323 př.n.l.70 Před skonem si sundal pečetní prsten, který předal Perdikkovi, coţ neznamenalo nic jiného, neţ ţe jej pověřuje, aby krále dočasně zastupoval. Ale přišla chvíle, která přijít musela. Generálové se jej zeptali, komu zanechává své království. Panuje přesvědčení, ţe jej vyzvali, aby svého nástupce vybral z řad svých hlavních důstojníků, jelikoţ jeho syn Alexandr IV., kterého očekával s Róxanou, ještě nebyl na světě a měl se narodit aţ za tři měsíce. Podle Arriána řekl Alexandr: „Hoti tó Kratistó!“ tedy „tomu nejlepšímu“. Toto šlo však jen stěţí rozeznat od Krateró, tedy jeho generála Krátery, kterému jiţ dříve udělil regentství v Makedonii po Antipatrovi. Jisté je, ţe se po jeho smrti strhla válka mezi diadochy (jeho generály) a jeho říše byla rozdělena. Alexandrova pokrevní linie byla přerušena, to kdyţ Kassandros, budoucí vládce Makedonie, popravil Róxanu i s malým Alexandrem IV.71 „Osud Alexandrovy mrtvoly je jednou z největších – a dosud nerozřešených – záhad antického světa. Nejprve ji nabalzamovali a veřejně vystavili v Babylónu. Po dvou letech padlo rozhodnutí o jejím převozu zpátky do Makedonie, aby mohla být pohřbena v Aigách na starém královském pohřebišti. Cestou ji však unesl Ptolemaios, satrapa egyptský, jeden z Alexandrových druhů z dětství, který spolu s ním studoval v Mieze u Aristotéla a po povýšení se stal jedním z vojevůdců Alexandrovy nové říše. Ptolemaios dal Alexandrovo tělo uloţit do hrobky v Memfise, starém hlavním městě faraónů, a moţná i do kamenného sarkofágu…Ptolemaios později nechal tělo převézt z Memfisu do Alexandrie, svého vlastního hlavního města, odkud od roku 306 př.n.l. vládl jako egyptský panovník. V době Oktaviánově, kterého spíše známe jako prvního římského císaře Augusta, zde stále ještě bylo k vidění nádherné mauzoleum 70 71

CARTLEDGE, P.: Alexandr Veliký: historik lovcem nové minulosti. Praha: Academia, 2007, s. 166-172. RENAULTOVÁ, M.: Alexandr Veliký. Praha: Brána, 1996, s. 211-213.

- 42 -

a hrobka…Ovšem koncem starověku zmizely beze stopy, třebaţe místní tradice sebevědomě tvrdí, ţe jejich skutečné původní umístění zná.

1. 1. 8 Alexandrovo dědictví Řekové říkávali „Pohleď na konec“ a mysleli tím, ţe teprve tehdy lze stanovit skutečnou hodnotu ţivota. Ovšem Alexandrovy neobyčejné úspěchy, jichţ dosáhl v průběhu třinácti let své vlády, s konečnou platností zhodnotit nelze. Je příliš evidentní, ţe jeho ţivot byl z valné části neúplný a nenaplněný. Alexandrova pověst, jiţ za jeho ţivota rozporuplná a kontroverzní, zůstává stejná i po jeho smrti. Ernst Badian, neobvykle kritický a jízlivý Alexandrův historik, dobře vyjádřil negativní názor: „Alexandr se po mnoha bojích, intrikách a vraţdách, jimiţ si chtěl zajistit bezpečnou vládu a absolutní moc, ocitl na osamělém vrcholku nad propastí, kde svou moc nemohl nijak zuţitkovat, a ţivot v bezpečí byl naprosto nereálný.“ A jednotná říše Východu a Západu navíc zmizela spolu se svým dvaatřicetiletým zakladatelem. Ţádný z Alexandrových vojevůdců, kteří mezi sebou v průběhu následujících dvaceti let či déle sváděli tak urputné dlouhotrvající boje, nemohl reálně doufat či očekávat, ţe se mu podaří udrţet ji v neporušeném stavu. Pozitivní pohled na Alexandra je přesvědčivější. Z veledůleţitého kulturního hlediska patřil k těm nejlepším a nejplodnějším silám v dějinách. Řecká kultura se ve vizuální i verbální podobě samozřejmě šířila mezi jiné národy celá staletí a výrazný impuls tomuto procesu dal nedlouho před Alexandrem uţ Filip. Alexandr jej však natolik urychlil a helénskou kulturu rozšířil do tak vzdálených končin, ţe jej učinil prakticky nezvratným. Ţidovská bible se tedy v egyptské Alexandrii dočkala překladu do řečtiny právě díky jemu, a svatý Pavel, pořečtěný Ţid z Tarsu v Kilikii, který se snaţil přimět neţidovské obyvatele měst ve východní části říše římské k přestoupení na nové náboţenství zvané křesťanství, začal psát v obecné řečtině neboli koiné také díky Alexandrovi. Kulturní oblast, která spadala do Alexandrovi sféry vlivu, byla tak veliká, ţe ji můţeme povaţovat za ekumenickou – nebo globální, jak bychom řekli dnes.72

72

CARTLEDGE, P.: Alexandr Veliký: historik lovcem nové minulosti. Praha: Academia, 2007, s. 173-174.

- 43 -

„Temná mlha pokryla oblohu a do moře padl blesk z nebe a s ním tam dopadl velký orel. A bronzová socha Ahura Mazdy v Babylonu se zachvěla; a blesk vystoupil do nebe a orel s ním, vzav s sebou zářivou hvězdu. A kdyţ hvězda zmizela z oblohy, i Alexandr zavřel oči.“73

1. 2 Film Alexander Veliký Film Alexander Veliký (Alexander) popisuje ţivotní příběh makedonského krále a vojevůdce Alexandra III. Makedonského. Nejedná se o remake staršího stejnojmenného snímku z roku 1956, kde ztvárnil hlavní roli Richard Buton. Předlohou pro zpracování se stala publikace Alexandr Veliký (Alexander the Great), kterou napsal v roce 1970 oxfordský historik Robin Lane Fox. Reţisérem filmu je Oliver Stone. Na výrobě filmu se podíleli: scénáristé Oliver Stone, Christopher Kyle a Laeta Kalogridis, producenti Thomas Schühly, Jon Kilik, Iain Smith a Moritz Borman, kameraman Rodrigo Prieto, dále Tom Nordberg, Yann Hervé, Alex Márquez (střih), Jenny Beavan (kostýmy), Jean-Paul Mugel (zvuk), Ken Yasumoto (zvukové efekty), Trevor Wood (zvláštní efekty), John Scheele (vizuální efekty), Robin Lane Fox (odborný poradce). Titulky k české verzi připravila Helena Rejţková. Hudbu k filmu zkomponoval známý umělec Vangelis. Film byl produkován společností Warner Bros. Pictures.

73

RENAULTOVÁ, M.: Alexandr Veliký. Praha: Brána, 1996, s. 213.

- 44 -

Hlavní roli filmu, postavu Alexandra, ztvárnil herec Colin Farrell. V roli Alexandrova otce, makedonského krále Filipa II., se objevil Val Kilmer, v roli matky Olympiady Angelina Jolie. Postavu vypravěče, starého egyptského faraóna Ptolemaia I. Sótera, si zahrál legendární Atnhony Hopkins. Ve vedlejších rolích se představí např. frontman skupiny 30 Seconds to Mars Jared Leto jako Héfaistión, Rosario Dawson jako Alexandrova manţelka Róxana, Christopher Plummer jako Aristotelés či Jonathan Rhys Meyers v roli Kasandra. Film Alexander Veliký měl premiéru 16. listopadu v Hollywoodu, v České republice pak 13. ledna 2005. Délka filmu je 169 minut pro verzi na DVD, 175 minut reţisérské verze a 214 minut takzvané finální verze. Oficiální verze obsahuje 169 minut. Film byl natočen v americké, britské a německé koprodukci s rozpočtem 155 milionu dolarů. S celkovými trţbami 167 300 000 dolarů však zůstal za očekáváním tvůrců. Film nesklidil mezi kritiky příliš pozitivních názorů a výsledkem bylo i několik nominací na Zlatou Malinu74, včetně kategorií nejhorší film, nejhorší reţisér, nejhorší herec v hlavní i vedlejší roli a nejhorší herečka. Film byl takto záporně ohodnocen pouze v puritánských Spojených státech amerických, jejichţ filmoví kritikové stále nemohou přijít na jméno reţiséru Oliveru Stoneovi. Myslím si, ţe by stálo za to, říct o tomto tvůrci pár slov.

74

ocenění za nejhorší filmové počiny roku Nadací ceny Zlatá malina, tradičně se předávají v předvečer předávání Oscarů

- 45 -

1. 2. 1 Reţisér Oliver Stone

William Oliver Stone se narodil 15. září 1946 v New Yorku do bohaté, ţidovskokřesťanské rodiny. Vyrůstal na Manhattanu, později se přestěhovala rodina do Stamfordu a spíše neţ rodiče ho vychovávaly chůvy. Jako dítě se Oliver projevoval s literárními vlohami. Absolvoval výběrové školy na Manhattanu a v Pottstownu. Dále pokračoval universitou v Yale. Z finančních důvodů studia po roce zanechal a odjel do Vietnamu, kde působil jako učitel. V roce 1967, v době Americko-vietnamské války, se jako dobrovolník přihlásil do armády a byl přiřazen do 25. pěší divize. Během jeden a půlroční sluţby byl dvakrát zraněn, za coţ byl i vyznamenán, mj. obdrţel i vyznamenání za chrabrost v boji. Po návratu do USA studoval film na universitě v New Yorku, které ukončil v roce 1971. Zpočátku se snaţil prosadit jako reţisér, coţ se mu nedařilo a musel si přivydělávat různou prací. Aţ v roce 1973 mu byla nabídnuta reţie vlastního scénáře. Jeho debut, hororový film Seizure (Uchvácení, 1973) se však s ţádným úspěchem nesetkal. Nadále se spíše soustředil na psaní a postupně se dostavovaly úspěchy, za scénář k filmu The Midnight Express (Půlnoční expres, r. Alan Parker, 1978) obdrţel ceny Oscar a Zlatý glóbus. V tomto období napsal i scénáře k filmu Četa a Narozen 4. července, ţádný z nich však nebyl prozatím realizován. Po natočení krátkého filmu Mad Man of Martinigue, 1979) se k filmové reţii vrátil se snímkem The Hand (Ruka) aţ v roce 1981, ve kterémsi zahrál i malou roli. Psaní tvoří jeho podstatnou část tvorby. Jako scénárista zaţívá úspěchy i propadáky, k těm úspěšnějším patří např. scénář k filmu Conan the Barbarian (Barbar Conan, r. John Millius, 1982). Snaha o natočení filmu Salvador (1986) dle vlastního scénáře o občanské válce - 46 -

v Salvadoru, jej přivedla téměř k finančnímu krachu. Druhá polovina osmdesátých let a přelom let devadesátých patří k nejlepšímu období jeho kariéry. Zejména po natočení realistického filmu, z prostředí vietnamské války, Platoon (Četa, 1986), který se setkal s úspěchem jak u diváků tak i odborných kritiků a film získal čtyři Oscary a několik dalších cen, o něj začínal být zájem i jako o reţiséra. Následný film z prostředí finančních kruhů Wall Street (1987) sice takového úspěchu nedosáhl, ale představitel hlavní role, Michael Douglas, si odnesl sošku Oscara za nejlepší herecký výkon. K tématu vietnamské války se vrátil snímkem, v hlavní roli s Tomem Cruisem, a opět úspěšně, Born on the Fourth of July (Narozen 4. července, 1989). Film byl opět oceněn čtyřmi Oscary. V roce 1991 natáčí snímek JFK (1991), filmovou rekonstrukci vraţdy amerického prezidenta J. F. Kennedyho, kde se snaţí odhalit zákulisí tohoto činu, coţ vyvolala bouřlivé politické debaty a ţivotopisný film o kontroverzní postavě americké hudební scény Jimu Morrisonovi uvedený pod názvem The Doors (1991), který byl odmítnut, pro překrucování faktů, i členy této legendární kapely. Vietnamskou trilogii uzavřel snímkem Heaven & Earth (Nebe a země, 1993). Vybudovanou pověst, svým výběrem témat a jejich pohledem na ně, potvrdil i filmem Natural Born Killers (Takový normální zabijáci, 1994), autorem scénáře k tomuto filmu je Quentin Tarantino, který po zhlédnutí finální verze filmu poţádal, aby bylo jeho jméno odstraněno z titulků. Pozdviţení způsobil i svým dokumentem Comandante (2003) o ţivotě kubánského komunistického vůdce Fidela Castra. K tomuto úspěšnému období později Stone uvedl, ţe jako inspiraci ke své práci mu slouţí drogy, především kokain. Za drţení drog měl i problémy se zákonem a se závislosti na nich se i léčil. Postupně, jakoby mu přibývající věk obrousil hrany, je patrný odklon od kritických témat. Po historickém snímku Alexander (Alexandr Veliký, 2004) natáčí oslavný, místy aţ propagandistický, film o událostech 11. září 2001 World Trade Center (2006). Mimo psaní scénářů a reţii filmů, ve kterých si většinou jednu z malých rolí, se věnuje i produkci. Ve vlastní produkční společnost Ixtlan dává příleţitost často mladým, začínajícím reţisérům. Jeho chystané projekty však dávají tušit, ţe nabírá nový dech, jeho vybraná témata připravovaná k realizaci, atentát na Martina Luthera Kinga, válka v Afganistánu a lov na Usamu bin Ládina a ţivot generála Custera, je příslibem návratu k jeho kritickému pohledu a kontroverzi.75

75

http://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-biografie/21938-oliver-stone.html

- 47 -

1. 2. 2 Děj filmu Alexander Veliký Příběh začíná čtyřicet let po Alexandrově smrti v Alexandrii, tedy kolem roku 283 př.n.l., kde vypravěč příběhu, stařičký faraón Ptolemaios I. Sóter, účastník Alexandrova taţení, diktuje svůj ţivotopis svému písaři. Film prostřednictvím vypravěče nahlíţí do Alexandrovy duše po svém a po svém vykládá klíčové okamţiky vojevůdcova ţivota od problematického dětství, poznamenaného nenávistí mezi krásnou, tajemnou a ctiţádostivou matkou Olympiadou a drsným, válečnickým otcem králem Filipem, jehoţ násilná smrt otevřela mladému Alexandrovi nástup na trůn a umoţnila mu cesty do Persie a odtud dál do Asie aţ k řece Indu. Celý příběh se posouvá v čase, aby se opět vracel do Alexandrie k vypravěči, coţ můţe být pro někoho zmatečné. Ptolemaios nás zpočátku zavede do Pelly, kde se seznámíme s Alexandrovým dětstvím. V něm je Alexandr velmi ovlivňován svojí matkou Olympiadou a svým učitelem Aristotelém, který ho vzdělává k lásce, cti a dalším ctnostem. Vztah k otci se ochladí během Filipovi svatební hostiny, kdy je po hádce s otcem poslán do vyhnanství. Po Filipově vraţdě se Alexandr stává králem a pokračuje ve snu svého otce, tedy ve výpravě do Persie. Vypravěč nás obeznámí s jeho vypořádáním se s odporem v řeckých Thébách a o jeho potvrzení boţství v Egyptě. Poté se jiţ snímek naplno věnuje jeho taţení po Asii. Alexandr poráţí perského krále Dáreia III. v bitvě u Gaugamél a poté se přesunuje do Babylónu, kde je oslněn vším perským. Dlouho se však nezdrţí a pokračuje dál do Asie, snaţí se dostihnout uprchlého Dáreia. Kdyţ jej však nalezne mrtvého, povaţuje se teprve za krále Asie. Poté Alexandr začíná měnit svůj ţivotní styl a tím se dostává na tenkou hranu. Obléká se do perských šatů, za manţelku si bere Asiatku Róxanu, čímţ se dostává do kříţku se svými makedonskými spolubojovníky. Také je zde poodhalena Alexandrova údajná homosexualita, kdyţ snímek poukazuje na jeho vztah s druhem a kamarádem z dětství Héfaistiónem a jemně nastiňuje také přízeň jeho sluhy Bagoase. Alexandr je stále více milovníkem Asiatů, a proto se zbavuje moţných odpůrců – Parmenióna a jeho syna Filótase a také Kleita, který mu kdysi zachránil v bitvě ţivot. Všichni totiţ těţce nesou jeho multikulturní záliby a absolutistické chování a rozhodování. Po vítězství v Indii však jeho vojáci nemohou dál, protoţe uţ nedokáţí snášet válečné útrapy v podobě přírodních podmínek a stále nových a nových nepřátel. Alexandr se je naposledy pokusí přemluvit, ale poté jim sdělí, ţe se vracejí domů. Po strastiplné cestě zpět do Babylónu umírá Alexandrův milovaný přítel Héfaistión a Alexandrova duše se naplno ztrácí. Film nabízí jako moţnost Alexandrovy smrti vraţdu - 48 -

jeho vlastními druhy, ke které se vzápětí přiznává i vypravěč, faraón Ptolemaios. Okamţitě však své tvrzení odvolává a nařizuje, aby byl jeho ţivotopis v této části změněn. Snímek tak ukazuje, ţe historie je psána vítězi a přeţivšími, čímţ nám můţe být skryta skutečnost. Ptolemaios však nakonec uznává Alexandrovu velikost a nazývá ho Velikým. V této barvité historické fresce se tak odehrává osud muţe, poznamenaného oidipovským komplexem a homosexuálním vztahem k příteli z dětství, muţe, který měl ideály a sny, ale skončil jako smutná oběť příliš velké vlastní moci. Mladý snílek a obdivovatel bájných hrdinů Achillea a Hérakla se tak postupně mění v rozháraného, poţivačného, sebevzhlíţivého, zpupného dekadenta, prchajícího před panovačnou a moci chtivou matkou. Ideály vzaly za své, ale moc, násilí a bohatství lze pouţít a zneuţít kdykoli. Po vizuální stránce je film velkolepou podívanou, ať se jedná o bitevní scény, slavné babylónské hradby, Semiramidiny zahrady, orientální hostiny, interiéry, kostýmy, zbraně či indické válečné slony.

1. 3 Hraný historický film ve výuce dějepisu a moţnosti jeho vyuţití Ve výuce dějepisu mají didaktické prostředky své nezastupitelné místo, jejich pouţívání totiţ nahrazuje absenci zkušeností ţáka s probíranou látkou. Pouţíváním výukových prostředků si ţáci utvářejí konkrétní historické představy, rozvíjejí své dovednosti, které jim dále umoţňují vyvozovat z těchto prostředků informace o historickém dění. Podle zdroje smyslového vnímání se ve výuce pouţívají prostředky slovní, obrazové, textové, hmotné, zvukové, nebo audiovizuální. Hraný historický film patří k prostředkům audiovizuálním, zprostředkovávajících dynamický obraz. Na rozdíl od dokumentu mající určitý stupeň autenticity a autentického dobového záznamu je hraný historický film výukovým audiovizuálním neautentickým prostředkem.76 „V souvislosti s modernizací výchovně vzdělávacího procesu v dějepise je důleţité řešit i otázku účelného a cílevědomé uplatňování moderních technických prostředků 76

JANOVSKÝ, J.: Základy didaktiky dějepisu. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1984, s. 175.

- 49 -

v dějepisném vyučování.“ Z technických zařízení jsou za nejefektivnější didaktické prostředky

povaţovány

prostředky

audiovizuální,

umoţňují

spojovat

racionální

s emocionálním a vytvářet u ţáků schopnost samostatného a tvořivého historického myšlení.77 Dějepis klade vysoké poţadavky na ţákovu představivost, z tohoto důvodu je důleţité ve výuce uplatňovat didaktický princip názornosti. Názornost ţákům umoţní na základě viděného či slyšeného utvářet znalosti, které by měly být usměrňovány učitelovým výkladem, aby poznání bylo co nejpřesnější. Učitel by měl pouţívat všech dostupných prostředků, které tak ţákovi usnadní tvorbu konkrétních historických představ.78 Pouţití historického filmu ve výuce má svá negativa i pozitiva. Hraný historický film je hlavně komerčním, uměleckým dílem, pro jeho tvůrce tedy není závazné respektovat historicky přesnou podobu minulosti. Námětem mnohých filmů bývá románová předloha, autobiografie či lidová tradice, historický pramen nebo analýza historiků spíše dokreslují atmosféru filmového díla. Historické filmy se převáţně odehrávají na pozadí historické události, popisují fiktivní příběh, který se v určité historické době mohl stát. Divákům je pak zprostředkovávaná realita ovlivněná reţisérem, spisovatelem, scénáristou, případně můţe být film ovlivněn funkcí ideologickou a osvětovou, kterou v době svého vzniku přijímá. Historický film má především funkci rekreační, proto se do jeho námětu promítá humor, nadsázka, ironie, romantika nebo dobrodruţství. Hraný historický film má také pozitiva. Pokud jsou pouţity vhodně zvolené sekvence

filmu, umoţňují ţákovi spojit konkrétní historický pojem s prezentovaným

historickým obsahem. Učitel tak má moţnost přiblíţit svým ţákům jiţ neexistující svět. Díky velkým finančním částkám, které vydává filmový průmysl na tvorbu, mohou filmaři zachytit atmosféru doby i kulturu. Kostýmy a šperky přibliţují ţákům tehdejší módu, kulisy domů objekty, kde lidé ţili atd. S pouţitím velkolepých technických efektů dosahují filmaři věrohodnosti v bojových nebo válečných scénách, ve většině případů jde o zdařilou imitaci historické skutečnosti. I tento fakt by měl sehrávat svou důleţitost při výběru

77

ČAPEK, V. a kol.: Teoretické a metodické základy didaktiky dějepisu I. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1976, s. 345. 78 JULÍNEK, S. a kol .: Základy oborové didaktiky dějepisu. Brno: Masarykova univerzita, 2004, s. 109; FILOVÁ, H. a kol.: Vybrané kapitoly z obecné didaktiky. Brno: Masarykova univerzita, 2004, s. 17.

- 50 -

vhodných sekvencí, učiteli se tak dostává moţnosti prostřednictvím filmu demonstrovat kulturu a kaţdodennost určitého historického období. Další výhodou je zvýšení aktivity, motivace a zájmu ţáků o probíranou látku formou moderní a netradiční prezentace. Jestliţe se učitel rozhodne vyuţít hraný historický film v hodině, působí jako korigující prvek vyuţívající svých odborných znalostí. Nejprve vybere historický film, shodující se svým obsahem s obsahem hodiny, ověří jeho věrohodnost, relevanci a ovlivnění uměleckými záměry. V případě, ţe má učitel dostatek obrazového materiálu, který se shoduje s vyučovací hodinou, tak aby byl její obsah dostatečně pokrytý, je moţné přistoupit k tvorbě didaktické videopomůcky, coţ je „pořad s výrazným didaktickým zaměřením, určený konkrétní skupině ţáků, zpracovávající audiovizuálním způsobem cíle stanovené rámcovým vzdělávacím programem pro daný typ a ročník vzdělávací instituce“79 Při tvorbě videopomůcky učitel vybere z filmu poţadované sekvence a vytvoří poţadovanou formu záznamu. Je důleţité brát na zřetel text učebnice, ta je pro ţáka základním zdrojem informací při studiu. Proto je ţádoucí, co nejuţší sepětí obrazového materiálu s textem učebnice. Práce s videem nebo DVD přehrávačem umoţňuje zastavení obrazu, přehrání zpět, přehrání dopředu, přiblíţení detailu, zpomalení, zrychlení nebo opětovné puštění záběru, takţe učitel má moţnost s pomůckou pracovat dle potřeb ţáků a svých záměrů. Pouţití hraného historického filmu je moţné ve všech fázích vyučovací hodiny. V rámci motivační fáze na začátku hodiny má záznam většinou obecnější charakter a není nutné, aby byl striktně závazný vůči vzdělávacímu obsahu. Cílem je ţáky předběţně uvést do problematiky. V průběhu expoziční fáze bývá obrazový materiál doplňován komentářem a výkladem učitele, který se můţe detailněji zaměřit na určitou událost. Během výkladu by měl učitel klást kontrolní dotazy vycházející z didaktického videoprogramu, aby ţáky aktivizoval po celou dobu promítání. V této fázi je doporučováno pracovat s videopořadem v niţších ročnících, kde je tvorba historických představ pro ţáky nejnáročnější. Fixace učiva je moţná opětovným přehráním záznamu s výběrem nejpodstatnějších sekvencí, které jsou doprovázeny komentářem ţáků nebo dotazy učitele na ţáka. 79

ŠTĚPÁNEK, K.: Příspěvek k metodice tvorby amatérského didaktického videozáznamu pro školní dějepis. In: Sborník prací Pedagogické fakulty, řada společenských věd. Brno : Masarykova univerzita, Roč. 18, s. 81.

- 51 -

Videoprogram můţe slouţit také v části examinační. Učitel pustí dříve prezentovanou pasáţ, zatímco ţák samostatně popisuje odehrávající se události, jevy, souvislosti nebo jejich následky. Pro kontrolní a fixační část je doporučovaný 1 – 2 minutový sestřih.80 Co se týče forem výuky uplatňuje se samostatná nebo skupinová práce. Při kontrole zadaných úkolů mohou být informace doplněny frontálním výkladem učitele. V rámci výukových metod je při pouţití hraného historického filmu moţné realizovat problémovou výuku, kdy učitel ţákům fakta nesděluje, naopak ţáci jsou vedeni k samostatnému osvojování poznatků, hledají řešení, ověřují hypotézy a hodnotí jejich správnost. Role učitele spočívá zejména v počátečním vedení, usměrňování a radách.81 Vytvořený videopořad poskytuje ţákovi materiál pro jeho analýzu. Ţáci mají řešit problém na základě vybrané filmové sekvence, jejíţ obrazové a mluvené sdělení je podkladem pro řešení úkolu. Na základě pouţití úryvku historického filmu ţáci sledují, kdy se historická událost stala, jaké fáze zahrnovala, zaměřují se na osobnosti, objasňují příčiny, souvislosti a následky. Horší stránkou problémového vyučování je špatně odhadnutelný čas na ţákovu analýzu. Pouţití videa učiteli umoţní minimalizovat nedostatek času a určit ţákům přijatelné tempo.82 Tuto metodu s moţností uplatnění historického filmu jsem pro své vyučovací hodiny také zvolil. Materiál pro práci v hodině mi poskytnou zvolené sekvence upravené do videopomůcky.

80

ŠTĚPÁNEK, K.: Příspěvek k metodice tvorby amatérského didaktického videozáznamu pro školní dějepis. In: Sborník prací Pedagogické fakulty, řada společenských věd. Brno : Masarykova univerzita, Roč. 18, s. 75 – 89. 81 MAŇÁK, J., ŠVEC, V.: Výukové metody. Brno: Paido, 2003, s. 113. 82 ŠTĚPÁNEK, K.: Příspěvek k metodice tvorby amatérského didaktického videozáznamu pro školní dějepis. In: Sborník prací Pedagogické fakulty, řada společenských věd. Brno : Masarykova univerzita, Roč. 18, s. 89 – 90.

- 52 -

1. 4 Vyučovací hodina dějepisu „Základní vyučovací formou je vyučovací hodina, která představuje časově, obsahově a personálně vymezenou elementární jednotku třídně hodinového systému, v jejímţ průběhu učitel formou didaktické interakce spolupracuje s určitým kolektivem ţáků se záměrem naplnění předem stanoveného programu výuky, vyjádřeného jeho výchovně vzdělávacím cílem.“ Rozeznáváme vyučovací hodinu k prezentaci nového učiva, hodinu procvičování a hodinu kontroly, hodnocení a klasifikace.83 Ideální hodina dějepisu by se měla v rovině organizační vyznačovat začleněním vyučovací jednotky do tématického plánu v rámci ročníku, jasně a konkrétně stanoveného obsahu a cíle hodiny a jeho ucelenosti. Ţáci by s optimální řídící činností učitele měli samostatně a aktivně přemýšlet, čímţ je pedagog aktivizuje. Jednotlivé aktivity by měly v rámci hodiny rovnoměrně zastupovat informativní, formativní a metodologickou sloţku, za předpokladu produktivně a efektivně vyuţitého času a výukových prostředků.84 Společně s řídící rolí učitele je důleţitá také jeho diagnostická činnost, která mu umoţní respektovat a zohledňovat předpoklady ţáků tak, aby si na základě volby vhodných metod, prostředků a činností, osvojili vzdělávací obsah a dosáhli vzdělávacích cílů. Důleţitá je vhodná motivace, jejímţ prostřednictvím se zvýší pozornost a aktivní zájem o novou látku. Hodina dějepisu má tři základní strukturální fáze. Jedná se o část úvodní, hlavní a závěrečnou. Do úvodní části spadá organizace, opakování nebo zkoušení a motivace. K expozici obsahu hodiny a jeho zobecnění dochází v hlavní fázi hodiny. V závěrečné fázi je typická fixace probraného učiva, zápis, zadání domácí úlohy a ukončení hodiny. Činnosti učitele a ţáků v jednotlivých hodinách mohou mít různou povahu. S dominantnější rolí učitele ve výukovém procesu se jedná o hodinu výkladu a osvojování nových poznatků, nebo utváření schopností a dovedností, v jejímţ rámci se setkáváme s hodinou heuristickou, náplní je objevování nových poznatků. Z hlediska aktivity ţáků můţe být hodina zaměřena na procvičování, opakování a fixaci. V neposlední řadě jsou v dějepisném vyučování zastoupeny hodiny kontroly a klasifikace vědomostí, schopností a dovedností.85

83

JULÍNEK, S. a kol .: Základy oborové didaktiky dějepisu. Brno: Masarykova univerzita, 2004, s. 150. ČAPEK, V. a kol.: Didaktika dějepisu II. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1988, s. 227 – 228. 85 MEJSTŘÍK, V.: Metodika dějepisu jako učebního předmětu. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1964, s. 297. 84

- 53 -

Ve snaze odstranit pasivitu, paměťové učení, verbalismus a zvýšit aktivitu a zájem ţáků jsou vyuţívány muzea, odborné učebny, exkurze nebo moderní didaktická technika. Vyučování můţe probíhat v běţné učebně, odborné učebně, nebo formou exkurze. Podle uplatnění odlišných metod a forem výuky dělíme vyučování na hromadné, skupinové nebo problémové. Předpokladem úspěšné hodiny dějepisu je pouţití didaktické techniky. Materiální vybavenost školy určuje diferenciaci na hodiny s pouţitím filmu, audio nahrávky, rozhlasové relace, vyuţití kompaktního disku, internetového vysílání nebo televizní relace. S pouţitím didaktické techniky na základě cíle hodiny, její formy a organizace, je velice důleţitá úvodní motivace a pochopení účelnosti jejího pouţití. Následuje samotná demonstrace výukového prostředku s pomocí didaktické techniky a současné pozorování a myšlenková činnost ţáků. Pro kvalitnější a trvalejší osvojení látky je důleţitá fixace učiva a stručný zápis probraného učiva. Na základě povahy látky a přístupnosti didaktických pomůcek případný domácí úkol.86 Moje modelová vyučovací hodina je z hlediska typu kombinací hodiny výkladové a heuristické. Bude probíhat v dějepisné učebně za pouţití didaktické techniky, problémovou metodou a formou skupinového vyučování.

1. 5 Průřezová témata V kurikulárních dokumentech jsou průřezová témata charakterizována jako „aktuální problémy současného světa, které se stávají významnou a nedílnou součástí základního vzdělání.“87 Průřezová témata se podílejí na rozvoji osobnosti ţáka především v oblasti postojů a hodnot. Tematické okruhy průřezových témat zdůrazňují interdisciplinární vztahy vzdělávacích oblastí, na jejich základě umoţňují propojení vzdělávacích obsahů a oborů. V průběhu základního vzdělání je škola odpovědná za realizaci všech průřezových témat, jejíţ způsob je stanoven školním vzdělávacím programem. „Průřezová témata se mohou

86

87

ČAPEK, V. a kol.: Didaktika dějepisu II. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1988, s. 242 –244. RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM. Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2004, s. 81.

- 54 -

vyuţít jako integrativní součást vzdělávacího obsahu vyučovacího předmětu.“88 Podmínkou jejich funkčnosti je propojenost s obsahem vzdělání vyučovacích předmětů a školních a mimoškolních činností. Pro základní vzdělání jsou vymezena tato témata: Osobnostní a sociální výchova, z oblasti humanitních věd: Výchova demokratického občana, Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech a Multikulturní výchova, dále Environmentální a Mediální výchova.89 Svým obsahem témata Řecko pod nadvládou Makedonie a Helénismus přispívají k realizaci Multikulturní výchovy a Výchovy demokratického občana. Povahou didaktického prostředku hraného historického filmu a filmu jako média, které prezentuje skutečnost z určitého úhlu pohledu nebo s určitým zkreslením, tak přispívá k realizaci tématu Mediální výchova.

1. 5. 1 Rámcový vzdělávací program Rámcový vzdělávací program (RVP) přináší novou koncepci výchovy a vzdělávání v České republice, přichází s tendencemi, které určují českému školství nový směr. Jsou zde definovány potřeby změn v přístupu k výchově a vzdělávání, stejně tak jako v přístupu k ţákům, pedagogickým pracovníkům i k vedení jednotlivých škol. RVP ZV vymezuje vše, co je společné a nezbytné v povinném základním vzdělávání ţáků. Dále specifikuje úroveň klíčových kompetencí, kterých by měli ţáci dosáhnout po dokončení základního vzdělávání. Během základního vzdělávání se za prioritní povaţují kompetence k učení, k řešení problémů, kompetence komunikativní, sociální a personální, kompetence občanské a pracovní. Dalším z principů je podpora komplexního přístupu k realizaci vzdělávacího obsahu, včetně moţnosti jeho propojování. Předpokládá se volba různých vzdělávacích postupů a forem výuky, vyuţití širokého spektra metod a podpůrných opatření s ohledem na individuální potřeby ţáků. V RVP je definováno devět vzdělávacích oblastí, které mohou být naplněny více vzdělávacími obory. Kromě těchto oblastí obsahuje RVP i tzv. průřezová témata, která odráţejí aktuální problémy současného světa. Tato témata tvoří povinnou součást 88 89

RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM. Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2004, s. 81 RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM. Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2004, s. 81

- 55 -

základního vzdělávání. Pro naši práci je nejdůleţitější průřezovým tématem Multikulturní výchova. 90

1. 5. 2 Průřezové téma Multikulturní výchova Multikulturní výchova jako průřezové téma RVP ZV umoţňuje ţákům poznat rozmanitost různých kultur, tradic a hodnot. Díky multikulturní výchově si ţáci mohou uvědomovat vlastní kulturní identitu. Rozvíjí toleranci, solidaritu a smysl pro spravedlnost. Vede ţáky k tomu, aby pochopili multikulturní společnost. Multikulturní výchova pracuje s mezilidskými vztahy ve škole. Snaţí se zajistit takové klima školy, kde se budou všichni cítit dobře. Multikulturní výchovu nalezneme ve všech vzdělávacích oblastech. Největší vazbu má multikulturní výchova na vzdělávací oblasti Jazyk a jazyková komunikace, Člověk a společnost, Umění a kultura, Člověk a příroda a další. Multikulturní výchova se dělí do pěti tematických okruhů, které vycházejí z aktuální situace ve škole, z aktuálního dění v místě školy a ze současné situace ve společnosti. Jedná se o tematické okruhy – Kulturní diference, Lidské vztahy, Etnický původ, Multikulturalita, Princip sociálního smíru a solidarity.91

1. 5. 3 Multikulturní výchova na základní škole V posledních letech prošel vzdělávací systém velkými změnami. V roce 2004 byl uveden v platnost nový školský zákon, který přinesl řadu reformních myšlenek. V této době došlo ke zformulování reformních kurikulárních dokumentů. Tyto dokumenty jsou utvořeny na státní a školní úrovni. Státní úroveň je tvořena Národním programem a rámcovými vzdělávacími programy. Dokumenty na školní úrovni představují školní vzdělávací programy. Jejich tvorba je v kompetenci jednotlivých škol. Povinnost vzdělávat podle vlastního školního vzdělávacího programu nastala všem školám ve školním roce 2007/2008.

90 91

http://www.vuppraha.cz/wp-content/uploads/2009/12/RVPZV-pomucka-ucitelum.pdf http://www.vuppraha.cz/wp-content/uploads/2009/12/RVPZV-pomucka-ucitelum.pdf, s. 107-108.

- 56 -

1.6 Pedagogický výzkum Cílem pedagogického výzkumu s vyuţitím hraného historického filmu v hodině dějepisu je ověření efektivity vybraných sekvencí, zjištění účinnosti výuky a trvalosti ţáky osvojených poznatků. Jde o ověření zvládnutí probraného učiva, zda vedl k reproduktivnímu zvládnutí, zda je ţák schopen poznatky a dovednosti analyzovat, vysvětlit nebo aplikovat. V této práci ověřujeme hypotézu, která předpokládá, ţe na základě pouţití audiovizuální pomůcky bude proces učení a osvojení látky trvalejší a kvalitnější. Tato změna procesu učení se můţe projevit i změnou vztahu ţáka k dějepisné výuce.92 Na výzkumné metody didaktiky dějepisu má vliv povaha jejího předmětu. Historické metody jsou součástí výuky dějepisu a zkoumání didaktiky dějepisu jako vědního oboru. Pokud se soustředíme na pojetí vyučování dějepisu, především na jeho cíle a systematizaci, pouţíváme analýzu obsahovou a analýzu cílových struktur. Pro rozbor obsahu výuky pak analýzu didaktickou. K empirickým metodám, které se pouţívají převáţně k evaluaci výuky a k určení optimálních metod, forem a prostředků, patří pozorování, testování, dotazník, anketa, rozhovor. V pedagogického výzkumu se nejčastěji vyuţívá didaktický experiment.93 Didaktickým experimentem zkoumáme didaktické jevy v uměle navozených podmínkách, aby byly lépe pozorovatelné.94 Je tvořen fází přípravnou zabývající se teoretickými otázkami výzkumu. V další fázi jde o prezentaci vzdělávacího obsahu ve vybraných třídách, kdy v jedné je pouţit experimentální postup a v druhé postup tradiční. Po prezentaci následuje kontrola a ověření záměru výzkumu, kontrolní test je vyhodnocen ve fázi zpracování výsledků. Závěrečná etapa hodnotí výsledky a potvrzuje či vyvrací hypotézu.95 Tato metoda bude pouţita i v našem ověření efektivity modelové hodiny.

92

ŠTĚPÁNEK, K.: K ověření účinnosti didaktického videozáznamu v dějepisu. In: Sborník prací Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, řada spol. věd, Brno: Masarykova univerzita v Brně, Roč.19, s. 73. 93 JULÍNEK, S. a kol .: Základy oborové didaktiky dějepisu. Brno: Masarykova univerzita, 2004, s. 63 -68. 94 JULÍNEK, S. a kol .: Základy oborové didaktiky dějepisu. Brno: Masarykova univerzita, 2004, s. 62. 95 MAŇÁK, J., ŠVEC, V.: Cesty pedagogického výzkumu. Brno: Paido, 2004, s. 10- 17.

- 57 -

2. ROZBOR FILMU ALEXANDER VELIKÝ Film Alexander Veliký je de facto ţivotním příběhem, proto je v mnoha ohledech historicky velmi věrohodný. Reţisér Oliver Stone se snaţí ve svém snímku nejen vystihnout pohnutky Alexandrova ducha, ale také většinou ponechává věrnost předlohám, z toho důvodu tak dochází jen k minimálnímu zkreslení skutečných historických událostí. Pokud se tomu tak děje, tak v pasáţích, které nejsou pro film a jeho poselství stěţejní. Pro vyuţití v mých modelových hodinách (Řecko pod nadvládou Makedonie, Helénismus) vybírám z HHF ty sekvence, které se přímo dotýkají těchto témat. Mým záměrem je ilustrovat na základě jednotlivých sekvencí nejdůleţitější body těchto látek (ţivot a taţení Alexandra Makedonského a jeho touhu po sjednocení tak rozdílných kultur – helénismus) tak, aby ţáci problémovou metodou sami došli k poznání těchto událostí. Vzhledem k délce trvání výukové jednotky a jejich jednotlivých fází, zvláště pak nutnosti fixace, by maximální délka jedné sekvence, neměla překročit 5 minut. K některým scénám je nutné přistupovat s určitou obezřetností, jelikoţ jsou násilné. Proto je nutné ţáky před ukázkou na tuto situaci upozornit. Zároveň si však myslím, ţe v dnešní době jsou tyto věci dětem předkládány v běţném ţivotě naprosto běţně. Přesto je nutné tyto sekvence zkrátit a ţáky na některé záběry upozornit. Pro vyuţití v modelových hodinách jsem vybral 27 sekvencí, které je moţné pouţít. Z těchto 27 sekvencí jsem pak vyuţil tyto: pro téma Řecko pod nadvládou Makedonie 1, 5, 15, 19, 22, 26 – pro téma Helénismus pak 10, 11, 13, 23 a 27. Sekvence pro téma Helénismus jsou pak vyuţitelné také při Multikulturní výchově.96 Sekvence 1 by měla ţáky uvést do dané problematiky. Díky jejímu zařazení by se měli zorientovat v čase, kdy se události odehrávají. Představení osobnosti Alexandra Makedonského by mělo slouţit jako počáteční motivace. Sekvence 5 nastiňuje ţákům situaci, kdy Alexandr nastupuje na trůn a vydává se na taţení, které ukázka zároveň popisuje aţ do rozhodují bitvy u Gaugamél. Sekvence 15 jiţ ţákům ukazuje druhou stranu Alexandrova taţení, a to útrapy vojáků, kteří bojují léta v nehostinných podmínkách, coţ poslouţí jako rozbuška k jejich vzdoru Alexandrovy a jejich touze po návratu domů. Zároveň poskytuje ukázku Alexandrových chyb, kterých se dopustil. Sekvence 19, která se stejně jako předcházející ukázka odehrává v Indii, zavede ţáky do Alexandrova tábora, kde právě dochází k rebelii, kdyţ vojáci odmítají jít dál po boku Alexandra, protoţe jsou jiţ 96

Rozdělení filmu na sekvence viz. textové přílohy s. 136.

- 58 -

unavení a staří. Sekvence ţákům ukazuje také Alexandrovu niterní touhu po objevení nových světů a touze stát se nesmrtelným héroem. Sekvence 22 objasní ţákům Alexandrovu osudovou chybu, kterou si pravděpodobně popudil zbytek svých věrných, a to cestu přes rozpálenou Gedróskou poušť zpět do Babylónu.

Poslední sekvence 26 se

odehrává opět u vypravěče, který rekapituluje Alexandrův ţivot a nastiňuje události, které se staly po jeho smrti. Zde se ţáci dozví, co se stalo s jeho říší. Pro druhou modelovou hodinu či výuku v rámci Multikulturní výchovy začíná projekce sekvencí 11, která se odehrává v Babylónu a Alexandr rozmlouvá se svým přítelem Héfaistiónem. Ten králi sděluje, ţe ne všichni poddaní souhlasí s jeho multikulturní vizí. Alexandr se rozpovídá a svých cílech. Ţákům je zde představena Alexandrova multikulturní vize. Následuje sekvence 10, která ţákům předkládá krásu perského umění. Alexandr se svými druhy vstupuje do královského paláce. Poté dochází k prvnímu podivnému rozhodnutí Alexandra, to kdyţ místo zotročení perské princezny, ji ponechá svobodu a nechá ji ţít v paláci, jak tomu bylo dosud. Ţáci si mohou všimnout rozladění některých Makedonců nad tímto překvapivým činem. Sekvence 13 naplno ukazuje rozdílnost myšlení Alexandra a ostatních Makedonců. Král je oděn v perském šatu a hodlá si vzít za manţelku Asiatku Róxanu. To se nelíbí jeho druhům. Alexandr prudce reaguje na to, proč Makedonci tolik pohrdají Asiaty. Sekvence 23 se údajně odehrává v Babylónu, kdy umírá Héfaistión. Alexandr zde ţákům sděluje své další politické a multikulturní cíle, které se chystá učinit. Ţáci tak mají přehled o jeho snech. V poslední sekvenci 27 opět vypravěč rekapituluje Alexandrův ţivot a konstatuje, ţe nikdo kromě Alexandra, nevěřil v jeho multikulturní propojení mezi Řeky a Asiaty. Zároveň je ţákům představena hypotéza o Alexandrově smrti. Síla ukázky tkví také v tom, ţe vypravěč poté, co svému písaři sdělí, ţe Alexandra zabili jeho druhové, nařídí, aby tuto pasáţ vymazal a napsal tam, ţe Alexandr zemřel na horečku. Ţáci tak získají povědomí o tom, ţe dějiny píší vítězové a hlavně přeţivší. Na konci ukázky jsou ale shrnuty veškeré Alexandrovy zásluhy a vyzdvihnuta jeho velikost. Vyuţití HHF na počátku hodiny uvede ţáky do problematiky a motivuje je. V rámci fixační fáze vyučovací hodiny s opětovným vyuţitím videopomůcky a doprovodným, detailnějším výkladem učitele, se znalosti ţáků prohloubí, poté se seznámí s důleţitými pojmy, souvislostmi a dalšími fakty týkající se témat hodin. Jednotlivé sekvence se dělí na dva oddíly. První oddíl sekvenci detailně popisuje, následuje poté srovnání s odbornou historickou literaturou. - 59 -

SEKVENCE 1 Múseion v Alexandrii, Egypt – 40 let po Alexandrově smrti Faraón Ptolemaios I. Sotér, účastník Alexandrova taţení a jeho přítel, popisuje Alexandrovu osobnost a politickou situaci té doby svému písaři Kadmovi, který patrně píše jeho ţivotopis. Starý Ptolemaios je i vypravěčem celého příběhu.

Ptolemaios: „Náš svět je zcela v troskách. Je zničený válkami.A já teď hlídám jeho nabalzamované tělo předně, jak se to dělá v Egyptě. Nastoupil jsem na trůn po něm a jiţ celých 40 let vládnu. Jsem velký vítěz. Ale k čemu mi to je, kdyţ uţ neţije ţádný pamětník drtivého útoku jízdy u Gaugamél? Nebo přechodu Hindúkuše, kdy jsme se stotisícovým vojskem pronikly aţ do Indie. Byl to bůh, byl to bůh, Kadme! Ze všech, co jsem kdy poznal, měl k bohu nejblíţ. Tyran, křičí se bez okolků, jsou k smíchu! Ţádný tyran nedal lidem víc neţ on. A co vlastně vědí tihle křiklouni o světě? Vládce musí být přece silný! Alexandr byl víc, byl to Prométheus, přítel lidí. Vţdyť změnil běh světa. Před ním se ţilo jen v kmenech, zatímco po něm bylo moţné všechno. Rozšířil se pocit, ţe by světu mohl vládnout jediný král, ku prospěchu všech. Zaloţil osmnáct Alexandrií, byla to celá říše, postavená na síle ducha, byla to celá helénská civilizace, otevřená všem lidem. Jak to mám vysvětlit? Jak vám mám popsat jaké to je být mladý a snít své velké sny a věřit, ţe kdyţ vám Alexandr pohlédne do očí, dokáţete cokoliv…V jeho přítomnosti a v paprscích Apollónových jsme překonávali sami sebe. Vskutku, poznal jsem mnoho velkých lidí, ale jenom jediného velikána. A aţ teď ve stáří konečně rozumím, kdo byl ten nespoutaný ţivel. Aspoň doufám. Existoval vůbec Alexandr veliký? Jistě, ţe ano. Ale vidíme v něm modlu, - 60 -

děláme ho lepším, neţ byl. Všichni, všichni muţi občas selţou, občas selţou. Na východě vládla velká Perská říše, téměř celému známému světu. Tehdy, i mocné řecké městské státy Théby, Athény, Sparta ztratily své postavení. Celé jedno století si totiţ perští králové za své zlato kupovali řecké ţoldáky. Pak přišel Filip jednooký, který to vše změnil. Sjednotil totiţ kmeny negramotných pastýřů z vysočiny i níţin a postavil z nich velkou, velkou armádu, která srazila tyhle proradné řecké hyeny na kolena. Poté obrátil svůj zrak k Persii a povídá se, ţe i velký král Dáreios se na své babylónském trůně před ním třásl. A z této válečnické krve se zrodil Alexandr v Pelle.“ Situace se odehrává čtyřicet let po Alexandrově smrti na místě bájného Múseionu v Alexandrii, kde byla i největší antická knihovna. Ptolemaios je egyptským faraónem, kdyţ svou říši uhájil ve válkách diadochů po Alexandrově smrti. Ptolemaios popisuje Alexandrovu boţskou osobnost. Vidí jej jako zakladatele měst, osmnácti Alexandrií, tvůrce nové vyspělé helénské civilizace a sjednotitele civilizací dalších. Avšak upozorňuje, ţe nebyl jen dobrým vládcem, ale i tyranem. Dále se zmiňuje o jeho otci Filipovi, který sjednotil Makedonii a ovládl Řecko. Poté se jeho cílem stala Perská říše s králem Dáreiem III.97 Chybou ve filmu je uvedení, ţe Dáreios vládl z Babylónu, coţ není pravdou. Babylón byl povaţován za největší a nejlepší město světa, ale sídlil v něm pouze babylónský satrapa, nikoliv král, který měl tři rezidenční města – Ekbatana či Pasargady, Persepolis a Súsy.98

SEKVENCE 2 Mieza, Řecko Alexandr a jeho druhové jsou vzděláváni filosofem Aristotelem na přání krále Filipa II. Aristotelés ţákům popisuje geografii světa, kdy se domnívá, ţe svět obklopuje velký oceán, který spojuje Asii s Egyptem řekou Nil. Zároveň se zmiňuje o Řecích jako ţábách, které kdyby spojily své síly, ovládli by barbary (Peršany) a celý svět.

97 98

CARTLEDGE, P.: Alexandr Veliký: historik lovcem nové minulosti. Praha: Academia, 2007, s. 50-56. VAVŘÍNEK, V.: Alexandr Veliký. Praha: Svoboda, 1967, s. 108-110.

- 61 -

Aristotelés: „Sokratés jednou nazval Řeky ţábami. Přestoţe jsou Peršané podřadným národem, vládnou 4/5 světa. Je ovšem moţné, ţe největší egyptská řeka Nil pramení, ţe pramení přímo v těchto horách na okraji země. Pokud ano, potom by kaţdý zkušený cestovatel mohl projít tudy, podél řeky na východ a dál přes velké indické pláně k východnímu oceánu na konci světa. A poté tudy po řece Nil a zase zpátky do Egypta, do Středního moře a domů do Řecka. Kdyby se ony ţáby rozhlédly a konečně vyuţily své výhodné polohy uprostřed, Řecko by vládlo světu.“ Alexandr: „Proč je to tak, pane? Všechny ty země uţ známe z bájí. Do Indie putovali Héraklés i Dionýsos, na východ zase cestovali Théseus, Iásson, Achilles a vítězili tam. Tyto příběhy se předávají z generace na generaci. Proč? Asi je na nich něco pravdy.“ Aristotelés: „Na bájích o Amazonkách? Ne, Alexandře. To jsou jen pohádky pro prostý lid, ten uvěří skoro všemu. My se tady vzděláváme hlavně proto, abychom uţ takovým věcem nevěřili.“ Alexandr: „Ale pokud jsme Peršanům nadřazeni, jak říkáš. Tak proč jim nevládneme? Je to, a vţdycky to i byl, náš sen jít na východ.“ Aristotelés: „Východ ten umí jenom zničit všechny muţe i s jejich sny.“ Alexandr byl od třinácti do šestnácti let spolu se svými vrstevníky Hefaistiónem, Nearchem, Harpalem, Ptolemaiem a dalšími vzděláván filosofem Aristotelém v Miezách. Zde se o něj dozvěděl, ţe by se Řekové měli sjednotit a poté by byli schopni ovládnout - 62 -

svět. Zároveň získal povědomí o geografii. Zaplála v něm také vášeň pro botaniku a zoologii. Na Aristotéla nikdy nezapomněl a ze svých taţení mu posílal vzorky nových druhů rostlin a ţivočichů, na které narazil.99 Chybou ve filmu je to, ţe následující sekvence, kde si Alexandr získává Bukefala, je aţ po této. Alexandr si Bukefala patrně ochočil, kdyţ mu bylo dvanáct let. Tedy dříve, neţ odjel do Miezy.

SEKVENCE 3 Pella, Makedonie Na trhu se Filipův druh Kleitos snaţí zkrotit thessálského hřebce, který je Filipovi nabídnut. Nedaří se mu to, poté ani samotnému králi, který je chce koupit na maso, jelikoţ je do bitvy moc nervózní. Alexandr si všímá, ţe se kůň bojí svého vlastního stínu. Ţádá otce, zda jej můţe zkrotit, coţ se mu pak skutečně podaří. Pojmenuje koně Bukefalos. Filip: „To se na víc nezmůţeš, Kleite? Radši se vrať k vojsku, já si ho zkrotím sám.“ Kleitos: „Nikdo tu mrchu nezkrotí výsosti, ani vy ne. Ten kůň byl příliš často bit.“ Prodejce: „Vznešený králi je to velice hrdý kůň. Tohle by byl přece důstojný kůň pro Filipa Makedonského a za tři a půl talentu na něm sice skoro nic nevydělám, ale kdyţ bude pro tebe, tak klidně. Filip: „K čemu taková bestie, mám přece manţelku!“ Olympiada sedící na trůnu se otáčí na Alexandra: „ Vypadám tak stará?“ Alexandr matku chytí za ruku. Filip se blíţí ke koni a chce jej zkrotit, ten je však vzpurný. Filip: „Tenhle je leda tak na zlámání vazu, do bitvy je moc nervózní, prodej ho na maso.“ Alexandr: No tak ho kup mně, otče! Já ho zkrotím.“ Filip: „A co kdyţ ne?“ Alexandr: „Pak ti ho zaplatím“ Filip: „Čím? Svým zpěvem?“ Alexandr: „Zaplatím!“ Filip: „Tenhle kůň jezdce nesnese, chlapče. Je aţ moc vzpurný.“ 99

RENAULTOVÁ, M.: Alexandr Veliký. Praha: Brána, 1996, s. 39-42.

- 63 -

Alexandr: „Jednoho snese. Mě otče!“ Filip: „Jestli ho zvládneš, pořídím ti ho. Za polovic.“ Kleitos: „Ten kůň ho zabije, výsosti. Přerazí ho vejpůl.“ Filip: „Myslíš? Mám ji nechat, ať z něho udělá muzikanta? Parmenión: „Chlapec nemá dost zkušeností, něco se mu můţe stát?“ Filip: „Tak dnes můţe zkušenosti získat. Je čas.“ Alexandr se pomalu přibliţuje v ohradě ke koni. Alexandr :„Nelíbí se ti tvůj stín, ţe ne? Vypadá jako černý duch, který tě chce chytit. Vidíš? To jsme my“ a ukazuje koni jejich společný stín a vede jej proti slunci, dokud si kůň nezvyká. „Je to jen mámení Apollóna. Apollón je bůh slunce. Ukáţu ti, jak ho přelstít, kdyţ se mnou pojedeš.“ A nasedá na koně. „Bucyfalus, takhle ti budu říkat. Silný a vzpurný. Bucyfalus a Alexandr. Tak pojď, projedeme se!“ a odjíţdí na projíţďku. Tato

situace

je

povaţována

za

první

projev

Alexandrovy

inteligence

a chladnokrevnosti, kdy jako jediný z účastněných poznal, ţe se kůň leká vlastního stínu.100 Z Bukefala se stal jeho největší „přítel“, na kterém absolvoval celé taţení aţ do Indie, kde kůň stářím zemřel. Alexandr pak po něm pojmenoval město, které tam zaloţil – Alexandria Bukefala.101

SEKVENCE 4 Pella, Makedonie Svatba krále Filipa s Euridikou, neteří generála Attala. Dochází zde k zahanbení Paussania, velitel královské gardy, Paussaniem a Filipem – motiv k vraţdě Filipa. Zároveň se zde střetne Alexandr s otcem, to kdyţ jej Attalos urazí při přípitku na legitimní dědice Filipa a Euridiky. Dochází k roztrţce mezi Filipem a Alexandrem. Bujará svatební slavnost, kdy všichni popíjejí a tančí na oslavu Filipovi svatby. Ptolemaios chlácholí očividně skleslého Alexandra: „Pojďme, Alexandře. A zaţeňme smutek vínem.“ 100 101

CARTLEDGE, P.: Alexandr Veliký: historik lovcem nové minulosti: Praha: Academia, 2007, s. 70. RENAULTOVÁ, M.: Alexandr Veliký. Praha: Brána, 1996, s. 163.

- 64 -

Alexandr: „Kéţ by ţízeň mohla utišit ţal, Ptolemaie.“ … Filip a Attalos ohýbají Paussania o stůl a plácají jej přes hýţdě. Paussanias je prosí, ať přestanou. Následuje přípitek… Attalos: „Připíjím na řecké přátele a na novou jednotu Makedonie a Řecka, rovných si ve své velikosti.“ – někteří vysoce postavení Makedonci se podivují. Attalos však pokračuje v přípitku. „A na Filipa, na krále, na našeho vládce, bez něhoţ by ke sjednocení nedošlo.“ Filip: „No tak, Attale, samou pýchou zčervenám!“ Attalos: „A na konec, připíjím na sňatek krále Filipa s mou neteří Euridikou, makedonskou královnou, na niţ můţeme být hrdí!“ Ostatní Attalovi druhové provolávají Euridiku a Attalos se hrozivě zahledí na Alexandra. Attalos: „Na Filipa a Euridiku a taky na jejich legitimní syny!“ Alexandr mrští po Attalovi svou číši se slovy: „A co jsem já, ty čubčí synu, pojď mi to říct?!“

Attalos vrhá svoji číši na Alexandra a strhává se potyčka mezi Alexandrovými a Attalovými druhy. Na toto reaguje Filip: „Ticho! Zmlkněte! Jste na mojí svatbě a ne někde na trhu!“ a promlouvá k Alexandrovi: „U Dia omluv se mu nebo mě chceš zahanbit!?“ Alexandr: „Bráníš muţe, který nazval matku běhnou a mě bastardem? A já tě zahanbuji? - 65 -

Filip: „Mluvíš stejně jako matka! Attalus teď patří k rodině, stejně jako ty.“ Alexandr: „Pak si lépe vybírej své příbuzné! A nechtěj, abych se díval, jak se tady zahazuješ!“ Filip: „Já?“ Attalos k Alexandrovi: „Ty, uráţíš mě?“ Alexandr: Já ţe tě uráţím? Nejsi ani hoden olízat prach z bot mé matky, ty pse! Pochybovat o královně!“ Filip: „Já se tady s nikým nezahazuju, ty jeden drzý spratku! Kdyţ budu chtít, tu dívku si vezmu a bude mít synů, kolik se mi zamane a ty ani ta harpyje s tím nic nenaděláte!“ Alexandr: „Proč si, ty opilče, neustále myslíš, ţe vším, za vším, co dělám stojí moje matka?“ Filip: „Protoţe já znám dobře její duši. A v jejích očích vidím tebe. A aţ příliš prahneš po trůnu. Všichni tady víme, ţe ta vlčice by mě ráda viděla leţet v hrobě. Ale toho se nedočkáte vy vrazi!“ Parmenión: „No tak, Filipe, mluví z tebe víno. Ráno moudřejší večera.“ Filip k Alexandrovi: „Teď, nařizuji ti, hned se omluv příbuznému! Omluv se!“ Alexandr: Není můj příbuzný. Dobrou noc, starče! A aţ se má matka znovu provdá, pozvu tě na její svatbu“ Filip: „Ty zmetku! Budeš, poslouchat, pojď sem!“ Alexandr se otáčí k Filipovi zády a odchází. Filip tasí meč a chce se vydat k Alexandrovi, avšak upadne na zem. Alexandr reaguje se slovy: „A tohle je člověk, který by vás měl vést z Řecka do Persie? Vţdyť ani nepřejde od jednoho lůţka k druhému.“ Filip: „Zmiz z mého paláce. Táhni do vyhnanství, bastarde! Odejdi ze země, nechci tě tady vidět! Ty uţ nejsi můj syn!“ Alexandr odchází… Alexandr poté skutečně odjel i s matkou, která se uchýlila ke svému příbuznému do Epeiru. Díky diplomatickým krokům se však otec a syn usmířili, i kdyţ se dodnes neví, kdo s tímto smířlivým postojem přišel jako první.102 Zároveň je zde vylíčen moţný motiv vraţdy krále Filipa II.103 102 103

RENAULTOVÁ, M.: Alexandr Veliký. Praha: Brána, 1996, s. 50-53. RENAULTOVÁ, M.: Alexandr Veliký. Praha: Brána, 1996, s. 52-57.

- 66 -

SEKVENCE 5 Múseion, Alexandrie, Egypt - Návrat zpět do Alexandrie, k vypravěči Ptolemaiovi. Ten mluví o Filipově vraţdě a nástupu Alexandra na trůn ve věku dvaceti let. Zároveň popisuje, jak si Alexandr podrobil Řecko, které proti němu povstalo po smrti Filipa. Líčí osud těch, kteří se mu nepodřídili (Théby, Gaza, Persepolis) a Alexandrovu politiku. Zmiňuje se o Alexandrově návštěvě egyptské Siwy, kde byl prohlášen za syna boha. Poté se děj přesouvá a Ptolemaios nastiňuje rozhodující bitvu mezi Alexandrem a Dáreiem u Gaugamél, které se sám účastnil.

Ptolemaios: „A najednou, náhle se všechno změnilo. Jeho otec, král Filip, byl zavraţděn a Alexandr se ve dvaceti stal novým vládcem celé Makedonie. Několik řeckých městských států Alexandra odmítlo, coby nezkušeného. Porušilo smlouvy, vzbouřilo se, coţ tenkrát přišlo vhod hlavně Persii, která tyto revolty podporovala. Alexandr dokázal milovat své bliţní. Ale kdo ho zradil, vyslouţil si strašlivou nemilosrdnou pomstu. Ve městě Théby, které vzbudilo jeho hněv, pobil tisíc muţů. A ty, co přeţili, prodal do otroctví. Osud Théb Řeky vyděsil a přiměl je vzdát se. A přesto, ţe se choval hezky, ke většině obyvatel opravdu velkoryse, přesto tyto případy, Théby, Gaza v Sýrii a později i Persepole v Persii, slouţily těm, kteří Alexandra dávno z duše nenáviděli, jako voda na mlýn. V jednadvaceti napadl Alexandr Asii s vojskem, se čtyřiceti tisíci vojáky. Dobýval tenkrát jeden městský stát za druhým, aţ zabral celou západní Asii, včetně Egypta, kde byl prohlášen faraónem a nakonec uctíván, uctíván jako bůh. Právě v Egyptě ho jedna uznávaná věštkyně ze Siwy - 67 -

prohlásila za pravého syna Dia. Nakonec se mu s vojskem postavil sám král Dáreius. A to v samém srdci Persie, poblíţ Babylónu.“ Děj se přemísťuje v čase do Gaugamél, místa bitvy. Ptolemaios: „Bylo to šílené. Nás 40 000 proti 250 000 barbarů. Byl to den, na nějţ Alexandr čekal celý, celý ţivot. Alexandr, syn boţí. To byl pochopitelně mýtus. Alespoň zpočátku jím byl. Já to vím, já tam byl. Viděl jsem jeho oči.“ Zde starý Ptolemaios jako vypravěč zmiňuje Filipovu vraţdu a počínání Alexandra během jeho prvních pěti let vlády, tedy od roku 336 př.n.l. do roku 331 př.n.l. Zmiňuje se o jeho opětovném podmanění Řecka104, taţení do Asie, avšak přeskakuje jeho postup Malou Asií a dvě bitvy, které svedl v západní Asii (u Graníku a Issu)105. Zmiňuje také krutost, se kterou Alexandr potlačoval povstání proti němu.106 Poté vystihuje jeho osvobození Egypta, kde byl prohlášen faraónem a synem boţím ve známé věštírně v Siwě.107 Chybou ve filmu je, ţe Ptolemaios tvrdí, ţe byl synem boha prohlášen věštkyní, nikoliv věštcem, jak tomu původně bylo. Děj se přesouvá do Gaugamél, kde se Alexandr postavil proti v Dáreiovi v rozhodující bitvě.

SEKVENCE 6 Alexandrův stan, Gaugamély, Persie Alexandr a jeho hétairové (druhové) projednávají bitevní taktiku. Alexandr sděluje svůj plán útoku. Odmítá návrh Kassandra, ať zaútočí v noci. Odmítá také návrh Parmenióna, aby ustoupil a přijal podmínky míru, které mu nabízí Dáreios. Alexandr klečí u bitevního schématu : „Tady! Touto trhlinou v perské linii proniknu ke králi.“ Antigonas: „Chceš zabít Dáreia?“ 104

RENAULTOVÁ, M.: Alexandr Veliký. Praha: Brána, 1996, s. 67-69; CARTLEDGE, P.: Alexandr Veliký: historik lovcem nové minulosti. Praha: Academia, 2007, s. 91. 105 CARTLEDGE, P.: Alexandr Veliký: historik lovcem nové minulosti. Praha: Academia, 2007, s. 113; VAVŘÍNEK, V.: Alexandr Veliký. Praha: Svoboda, 1967, s. 76-80. 106 ARRIÁNOS: Taţení Alexandra Velikého. Praha: Svoboda, 1972, s. 108. RENAULTOVÁ, M.: Alexandr Veliký. Praha: Brána, 1996, s. 123. 107 RENAULTOVÁ, M.: Alexandr Veliký. Praha: Brána, 1996, s. 104.

- 68 -

Alexandr: „Sami bohové mi ho seslali do cesty. Kdyţ zemřu já, zastoupí mě jiný, ale Peršané neudělají bez králova velení ani krok. Tady, přímo tady podřízneme hlavě perské armády hrdlo.“ Parmenión: „To je nesmysl! Nedostaneš se k němu ani na sto kroků. Viděl jsi vůbec, kolik má vojáků, Alexandře?“ Alexandr: „Stačí, kdyţ udrţíš levé křídlo, udatný Parmenióne. Se svým synem Filótasem, udrţ ho jen jednu, dvě hodiny.“ A ty, nezdolný Antigone, střední falanga. Perdikku, Léonarte, Nearchu, Polyperchu, vy všichni je se svými kopími zadrţíte tady, přímo uprostřed. Jejich jízda mě bude pronásledovat vpravo. A aţ smělý Kassandr vyrazí, vyláká je doleva, a tak vznikne průrva. Pak já se svou jízdou, tady se ctěným Kleitem, Ptolemaiem a Héfaistiónem pronikneme mezerou a zasadíme Dáreiovi smrtelnou ránu.“

Parmenión: „Ale Alexandře, kdyţ při nás bude stát štěstí i bozi, musíme je rozprášit, naprosto je rozdrtit, jinak nás cestou domů pobijí jejich loupeţivé kmeny.“ Antigonas: „Správně.“ Alexandr: „Mluvíš o domově, o ústupu, ale ty nechápeš, Parmenióne, ţe můj nový domov je Babylón.“ – nastává lehký smích ostatních Kassandros: „Alexandře, kdyţ musíme bojovat, vyuţijme překvapení, neplýtvejme silami. Zaútočme v noci, kdy nás nečekají.“ Parmenión: „Coţe?“ Alexandr: „Nepřešel jsem Asii proto, abych tohle vítězství uloupil.“

- 69 -

Kassandros: „Ne, na to jsi aţ příliš čestný! To bude jistě vliv Trójských pověstí, které máš pod polštářem. Ale tvůj otec neměl Homéra moc rád.“ Parmenión: „Země na západ od Eufratu, Alexandře. Nabídnutá ruka jeho dcery. Řekni, kdy se dostalo Řekům takové pocty?“ Alexandr: „Tohle není pocta! Jsou to obyčejné úplatky, které Řekové přijímali dost dlouho. Zapomínáte, ţe muţ, který zabil mého otce, čeká na druhé straně údolí.“ Parmenión: „Alexandře, pořád ale ještě nevíme, jestli tu vraţdu zaplatilo perské zlato. Otec tě učil, aby’s citům nedovolil přehlušit svůj rozum a já tě teď prosím, stáhni se, ustup k pobřeţí a posbírej víc vojáků.“ Alexandr: „Ustoupil bych, ano, kdybych byl Parmeniónem. Ale já jsem Alexandr! Tak jako země nemá dvě slunce, nebude mít Asie dva krále. To jsou mé podmínky.“ Alexandr nastiňuje svým druhům taktiku, se kterou hodlá být úspěšný v bitvě a rozděluje jim jejich místa v poli.108 Poté mu Kassandr radí, aby bojoval v noci, ten však odvětí, ţe nepřišel vítězství ukrást. Zde je však chyba, jelikoţ mu tuto variantu nabídl pravděpodobně Parmenión. Další chybou je, kdy mu Parmenión sděluje, jaké podmínky míru mu nabízí Dáreios a ţe on by je být Alexandrem přijal. Avšak Alexandr mu odvětí, ţe kdyby on byl Permeniónem, přijal by je také, jenţe on je Alexandr. Tato rozprava však ve skutečnosti proběhla jiţ během Alexandrova dobývání Tyru.109

SEKVENCE 7 Alexandrův tábor, Gaugamély, Persie Dochází k zatmění měsíce a Alexandr se modlí před bitvou. Přichází Hefaistión: „Ke komu se modlíš?“ Alexandr: „K Fobovi.“ Héfaistión: „Ke strachu?“ Alexandr přikyvuje. Héfaistión pohlédne na zatmění: „Zlé znamení?“ 108 109

CARTLEDGE, P.: Alexandr Veliký: historik lovcem nové minulosti. Praha: Academia, 2007, s. 144-146. RENAULTOVÁ, M.: Alexandr Veliký. Praha: Brána, 1996, s. 101.

- 70 -

Alexandr: „Především pro Dáreia.“ Alexandr věděl, ţe zatmění měsíce není ţádné zlé znamení od filosofa Aristotela, zatímco Peršané to jako zlé znamení vnímali.110 Alexandr v den bitvy řekl vojákům, ať při útoku křičí, ţe strach je jejich přítel. Proto se v předvečer bitvy modlil k Fobovi.111

SEKVENCE 8 Bitva u Gaugamél, Persie Alexandrova taktika Alexandr vyráţí do boje a všimne si na nebi orla. Poté udílí pokyn Kassandrovi, aby vyrazil se svojí jízdou vpravo, Dáreios to zpozoruje a ptá se svých generálů. Dáreios: „Kam to vlastně jede?“ Béssus: „To nevím, výsosti.“ Dáreios: „Tak ho radši obkličte, Besse.“ Alexandr posílá vpřed i Héfaistióna a Béssus ujíţdí rovnoběţně s makedonskými vojáky. Alexandrova taktika se zdařila.

110 111

RENAULTOVÁ, M.: Alexandr Veliký. Praha: Brána, 1996, s. 111-112. VAVŘÍNEK, V.: Alexandr Veliký. Praha: Svoboda, 1967, s. 102-104.

- 71 -

Praví se, ţe Alexandra při této bitvě sledoval orel na znamení vítězství. Ve filmu jej pak provází po dobu celého taţení.112 Alexandrova taktika, kdy ujíţděl s jízdou vpravo a Peršané jej rovnoběţně s ním následovali, slavila úspěch. Kassandros poté zrychlil svou jízdu a kdyţ stejně zareagovala perská jízda, Alexandr ostře otočil doleva a pronikl do vniklé průrvy v perském postavení.113

SEKVENCE 9 Babylón, Persie Alexandr vstupuje vítězně se svojí armádou do Babylónu, prochází Ištařinou branou a je všemi obyvateli vítán jako osvoboditel Do děje vstupuje hlas vypravěče, faraóna Ptolemaia.

Ptolemaios: „V té chvíli, která se pro všechny Řeky stala stejně opojnou, jako vítězství Achilla u Tróji. V tuto jedinečnou slavnou chvíli, byl Alexandr milován všemi. Jak se ukázalo, Babylón rozevíral příchozím náruč víc neţ ochotně a pak uţ je nechtěl pustit.“

112 113

CARTLEDGE, P.: Alexandr Veliký: historik lovcem nové minulosti. Praha: Academia, 2007, s. 146. CARTLEDGE, P.: Alexandr Veliký: historik lovcem nové minulosti. Praha: Academia, 2007, s. 144-146.

- 72 -

SEKVENCE 10 Babylón, Persie Alexandr a jeho druhové vstupují do královského paláce, kde jsou překvapeni nad orientální krásou. Dochází k výměně názorů mezi Alexandrem a Parmeniónem, kdy Alexandr potlačuje zavedený kult svého otce. Poté vstupují do Dáreiova harému, kde se setkává s jeho nejstarší dcerou, princeznou Stateirou. Alexandr: „Mají architekty plné fantazie. S takovými bychom dokázali postavit domy, o jakých se nám ani nesnilo.“ Ptolemaios: „Aristotelés je nazýval barbary, to však neviděl Babylón.“

Kassandros: „Je tu tolik zlata, ţe by vystačilo pro další tři generace makedonských armád.“ Alexandr: „To by’s Makedonii zhýčkal, Kasandře. Přemíra bohatství, láká vrány.“ Antigonas: „Vojáky snad odměníš, mám pravdu?“ Alexandr: „Dostanou zaplaceno dobře, ale nechci je přeplácet jako ţoldáky.“ Nearchos: „Teď mluvíš jako Filip.“ Héfaistión: „Filip v Babylónu nebyl.“ - 73 -

Nearchos: „Nebyl, to máš teda pravdu.“ Parmenión: „Alexandře, vím, ţe mě máš za upjatého starce, ale nechme naše spory stranou. Dnešního dne by byl na tebe tvůj otec váţně hrdý.“ Alexandr: „Dík, Parmenióne. A ty mi, prosím, odpusť mou prchlivost, mou pýchu. Občas mě zaslepí.“ A políbí Parmenóna, který tímto činem nemile překvapen. Ptolemaios: „Vnuci pasáků koz teď vládnou celkem dvěma miliónům čtverečních mil. Ale nebojíte se, ţe nás tohle velké bohatství nakonec uvrhne do zkázy?“ Alexandr: „Přeceňuješ nás. Dokud Dáreios dýchá, je právoplatným králem Asie on a já jsem jen králem nicoty.“ Filótas: „Vţdyť uţ nemá ţádnou moc, Alexandře…“ Alexandr: „Dokud je naţivu, lidé v něj mohou věřit. Teprve aţ ho najdeme, stanu se králem já. Parmenión: „zdá se, ţe ses uţ rozhodl, Alexandře.“ Alexandr: „Je třeba dokončit, co se nám nepovedlo u Gaugamél. Dáreia dopadnu klidně i na konci světa.“ Parmenión: „To nebyl cíl tvého otce.“ Alexandr: „Já taky nejsem on.“ … Stateira: „Vznešený Alexandře, přišla jsem, chci prosit za ţivoty mých sester, mé matky a také mé babičky“ Alexandr: „To nevadí, princezno Stateiro. On je také Alexandr.“ Stateira: „Prosím, prosím tě za ţivoty celé mojí rodiny. Prodej mě jako otrokyni, ale… Alexandr: „Pohleď mi do očí, princezno. A řekni mi, jak mám s tebou zacházet?“ Stateira: „Přece jako s princeznou“ Alexandr: „Tak tedy budiţ. S tvou rodinou bude nakládáno, jako by byla má. Můţete ţít v paláci, jak dlouho chcete. Máš ještě další poţadavky, vznešená princezno Stateiro?“ Stateira: „Ne, o vše, co jsem chtěla, jsem uţ poţádala.“ Alexandr: „Jsi skutečná královna.“ Ptolemaios praví, jak vnuci pasáků koz dobyli svět, v tom má jistě pravdu a jistě myslel na Filipovi skutky v Makedonii, kdy ji sjednotil a pozvedl.114 Alexandr se ostře ohrazuje proti tvrzení Parmenióna, ţe není Filipem. Jeho kult zůstával a to dráţdilo jeho 114

CARTLEDGE, P.: Alexandr Veliký: historik lovcem nové minulosti. Praha: Academia, 2007, s. 51-52.

- 74 -

pýchu. Chtěl jej překonat. Poté se setkal s princeznou Stateirou, kdy celý jejich rozhovor je chybou ve filmu, jelikoţ tato scéna se ve skutečnosti odehrála po bitvě u Gráníku, kdy Alexandr zajal Dáreioviu rodinu a s Héfaistiónem si jej spletla královna matka, Sisygambis.115 Také rozhovor mezi nimi patřil do jiné doby. Takto mezi sebou rozprávěl Alexandr s indickým králem Pŕem, kterého porazil u Hydaspu. Póra se zeptal, jak s ním má zacházet a ten mu odvětil, ţe jako s králem. A Alexandr tak učinil.116

SEKVENCE 11 Alexandrova komnata, Babylón, Persie Alexandr a Héfaistión spolu v noci rozmlouvají na terase Héfaistión: „Generálm se nelíbí ta tvoje posedlost Dáreiem. Tvrdí, ţe ses nikdy neměl stát králem Asie.“ Alexandr: „Přirozeně. Oni se chtějí vrátit domů obtíţeni zlatem, ale já jsem viděl budoucnost, viděl jsem ji uţ aspoň tisíckrát, v tisíci tvářích. Lidé uţ potřebují, chtějí změnu. Aristotelés se v nich mýlil.“ Héfaistión: „Proč myslíš?“ Alexandr: „Podívej se na místní. Tady nepohřbívají mrtvé. Rozbíjejí nepřátelům lebky a pijí z nich. Dokonce veřejně obcují. Jak mohou myslet nebo psát, kdyţ neumějí ani číst. Ale jako Alexandrova armáda mohou tolik dokázat. Mohou bojovat a pracovat ve městech, v Alexandriích, od Egypta po Oceán. Můţeme všechny ty země spojit v jeden celek.“ Héfaistión: „Říká se, ţe Alexandrie jsou zosobněním samotného Alexandra, to se říká. Ţe přitahují lidi, aby z nich udělaly otroky, to jsi slyšel?“ Alexandr: „Ale my je přece osvobodili, vţdyť v Persii ţili všichni jako otroci. Osvobodit všechny lidi světa, to by překonalo i slávu Achilla nebo Hérakla. Vyrovnal bych se Prométheovi, který byl přítelem lidí.“ Héfaistión: „Nezapomeň také na osud těch hrdinů, jak potom všichni trpěli.“ Alexandr: „Ano, všichni trpíme. Tvůj otec, i můj. Všichni došli na konec cesty a pak je uţ důleţité jenom to, co jsi vykonal.“ 115 116

RENAULTOVÁ, M.: Alexandr Veliký. Praha: Brána, 1996, s. 91. RENAULTOVÁ, M.: Alexandr Veliký. Praha: Brána, 1996, s. 163.

- 75 -

Héfaistión:„Jednou jsi řekl, ţe strach ze smrti je hnací silou lidí. Copak jiné pohnutky nejsou? Ve tvém ţivotě není láska, Alexandře? Občas si říkám, jestli neutíkáš před svojí matkou, Dělí vás přece tolik let a tolik mil. Čeho se tak bojíš?“ Alexandr: „Copak já vím? Kdyţ jsem byl dítě, pro matku jsem byl bůh a pro otce slaboch. Jaký jsem Héfaistióne? Slaboch nebo bůh? Já vím pouze to, ţe na světě věřím jen tobě, chyběl jsi mi. Potřebuji tě. Já tě miluji, Héfaistióne, jako nikoho.“ Héfaistión Alexandrovi sděluje, ţe generálové nesdílejí jeho ideály. Alexandr mu pak líčí své sny o helénizaci a multikulturním světě, který bude jednou sjednocen. Zároveň poodhaluje svůj dobyvatelský sklon a touhu vyrovnat se héroům. Poté se Alexandr Héfaistiónovi vyznává se svojí láskou k němu. Zde je zmíněna Alexandrova homosexualita.

SEKVENCE 12 Severovýchodní Persie Vypravěč Ptolemaios vypráví, jak Alexandr dostihl jiţ mrtvého Dáreia, poté pokračoval dál v taţení do Baktrie a Sogdiany. Faraón Ptolemaios: „Taţení do severovýchodní Persie se proměnilo v úmornou partyzánskou válku trvající téměř tři roky. Pronásledovali jsme Dáreia do Baktrie, ale zajmout jsme ho uţ nestačili. Alexandrův voják Alexanrovi: „Kdyţ jsme ho našli, umíral, pane. Poţádal o vodu, napil se a zemřel.“ Faraón Ptolemaios: „Velkého krále Dáreia zradili vlastní generálové. Alexandr jej se všemi náleţitými poctami pohřbil a vydal se za proradnými generály do neznámých končin aţ za řeku Oxus do Sogdiany. Bojovali jsme s nimi v tajemných stepích Skýthie, kam se dřív odvaţovali jen bájní rekové. Zeměpisci nám tvrdili, ţe se nacházíme na hranici Evropy a Asie, podle našich map jsme však byli v zemi nikoho. Tady zaloţil Alexandr jiţ desátou Alexandrii a osídlil ji vojenskými veterány a všemi, kdo se zde odváţili ţít. Alexandr ţádnou poráţku nepřijímal. Trval na tom, ţe musíme zlomit kaţdý vzpurný kmen, kaţdého náčelníka. Aţ mu jednoho dne přinesli hlavu posledního nepřítele.Teď uţ si nikdo nemohl - 76 -

dělat nároky na Alexandrův asijský trůn, který zahrnoval i Sogdianu a Baktrii. A tady učinil Alexandr jedno ze svých nejpodivnějších rozhodnutí.“ Vypravěč zde líčí smrt Dáreia, jenţ byl zrazen a zabit jeho generálem.117 Poté Alexandr válčil s dalšími kmeny a také se snaţil dopadnout proradného Béssa, coţ se mu nakonec podařilo.118 Zároveň si podrobil další území, na kterých stále zakládal nové Alexandrie.

SEKVENCE 13 Baktrie Alexandr rozmlouvá se svými „druhy“ (radou) o svém sňatku s Róxanou. Parmenión a ostatní vystupují proti jeho názoru. Alexandr znovu promlouvá o své multikulturní vizi. Parmenión: „Tvůj otec se musí obracet v hrobě, Alexandře, ţe se chceš vzít dceru nějakého horského náčelníka.“ Alexandr: „A všimli jste si vůbec, jakou má ta dívka jiskru?“ Filótas: „No dobrá, to je hezký, ale nemůţeš ji mít jenom jako konkubínu?“ Alexandr: „Ale já bych chtěl mít syna, chápeš to, Filótasi?“ Filótas: „Tak pak vybírej mezi sestrami makedonských šlechticů. Budou z nich dobré matky.“ Alexandr: „Vzít si Asiatku za ţenu, ne za otrokyni, by bylo znamení úcty k místním poddaným. Sjednotilo by nás to víc, neţ cokoliv jiného. Coţ neznamená, ţe si nemůţu vzít i Makedonku.“ Filótas: „To jako druhou ţenu? Tím by’s Makedonii urazil.“ Polyperchos: „Alexandře, tímhle ale dáváš v sázku čest našeho království.“ Parmenión: „Je to tak. Co by si tím získal, Alexandře? Přijeli jsme do Asie potrestat zločiny a to jsme udělali. Jsme sedm let z domu, touláme se z místa na místo, pronásledujeme nomády a bandity a proléváme makedonskou krev, ale proč? Abychom tu postavili cesty a pro místní lidi města?“ Alexandr: „Stavět města nebo rozšiřovat svůj vliv přece není toulání.“ 117 118

RENAULTOVÁ, M.: Alexandr Veliký. Praha: Brána, 1996, s. 124-129. VAVŘÍNEK, V.: Alexandr Veliký. Praha: Svoboda, 1967, s. 120-133.

- 77 -

Parmenión: „Ale co z toho má Makedonie?“ Alexandr: „Ta je teď mnohem bohatší.“ Parmenión: „Místním dáváš víc.“ Parmenión: „Víš, Alexandře, znám tě uţ od kolébky, stál jsem při tobě, kdyţ tvůj otec zemřel, tak měj alespoň trochu úcty k radě. K radě, která si tě zvolila za svého krále a dej nám makedonského dědice.“ Alexandr: „Jistě, rozumím vám. Parmenióne, po svatbě se se svými oddíly vrátíš do Babylónu, kde pro nás budeš spolu s Antipaterem v Řecku spravovat říši a zásobovat naši výpravu.“ … Parmenión: „Já se teď jenom, aby sis uvědomil, jak moc jsi zbloudil z otcovi stezky.“ Alexandr: „…otec byl duší válečník a ne suchý teoretik jako ty!“ Parmenión: „Jenomţe on po válce nikdy netouţil a nevyţíval se v boji a navíc o všem s námi debatoval v radě jako s rovnými po makedonském způsobu. Nečinil rozhodnutí na základě osobních pocitů.“ Alexandr: „Já vás dovedl mnohem dál, neţ se otci kdy snilo.Vidíš sám, budujeme nový svět.“ Kassandros: „Alexandře, u Dia, buď rozumný! Copak ty z nich chceš dělat nám rovné? To se chceš s nimi dělit…?“ Alexandr se oboří na Kassandra: „…a teď mi prozraď, proč si myslíš, ţe jsi o tolik lepší neţ oni, Kassandře? Ţe je o tolik převyšuješ, kde se to ve vás jenom bere? ...řeknu vám jedno, nevadí mi ani tak vaše neúcta k mému názoru, ale to pohrdání kulturou o tolik starší, neţ je ta naše…“

- 78 -

Alexandr přestal se „svými“ druhy rozmlouvat v radě, jak bylo zvykem v Makedonii, ale činil svá rozhodnutí sám a autoritativně. To se samozřejmě nelíbilo jeho „druhům“ v čele s Parmeniónem. Ten byl proto „odeslán do“ Babylónu, aby zabezpečil zásobovací

cesty,

potřebné

k

taţení.

Zároveň

nesouhlasili

s jeho

sňatkem

s Asiatkou Róxanou, který si Alexandr usmyslel. Viděl v něm moţnost propojení kultur. Chybou ve filmu je, ţe zde jiţ neměl figurovat ani Parmenión, ani jeho syn Filótas, jelikoţ jiţ byli popraveni. Tato pasáţ ve filmu teprve následuje.119

SEKVENCE 14 Alexandrův tábor během taţení, Babylón Vypravěč, faraón Ptolemaios vypráví, jak Alexandr odhalí spiknutí a pokus o jeho vraţdu. Odsoudí Filótase a pro jistotu nechá zabít i jeho otce Parmenióna. Alexandr prochází své zápisky a kresby svého nového, multikulturního světa. Ptolemaios: „Spiknutí Alexandra hluboce ranilo nejen proto, ţe se ho účastnila páţata, která měl velmi rád. Horší bylo, ţe do něj zapletl i Filótas, jeho druh z dětství, který byl velitelem královské gardy. Ţádný z nás Filótase nehájil, pravdou ale je, ţe jsme ho neměli v lásce a jeho pravomoci jsme si pak rozdělili mezi sebe. Neţ zemřel, mučili jsme ho, aby řekl, co o spiknutí ví jeho otec Parmenión, ale mlčel jako hrob. Co však s Parmeniónem a jeho 20 000 muţi, kteří střeţili naše zásobovací cesty? Byl skutečně nevinný, nebo se rozhodl zasáhnout, dokud mu ještě zbývají síly? Alexandr byl nucen jednat velmi rychle. Za hodinu potom, co byl Filótas obviněn, bylo rozhodnuto. Po třech dnech rychlé jízdy dorazili oba dva k Parmeniónovy. Jeho vojáci přijali zprávu o vině bez reptání, stejně jako chápali pravidla odplaty, podle nichţ je hlava rodiny odpovědná za činy všech svých příbuzných. V sekvenci jsou i projevy Alexandra a jeho druhů, dále jakýsi pohled do Alexandrova svědomí (těţko se vyrovnával s rozhodnutími o zabití Filótase a Parmenióna). Při tomto pohledu Alexandr pracuje nad svými plány o říši, kterou tvoří. Svitky papyru obsahují nákresy měst – Alexandrií, která byla centry jeho multikulturního světa. 119

VAVŘÍNEK, V.: Alexandr Veliký. Praha: Svoboda, 1967, s. 120-137.

- 79 -

SEKVENCE 15 Indie Vypravěč Ptolemaios popisuje úskalí Alexandrova taţení do Indie, které stálo za další vzpourou proti jeho osobě a odmítnutí vojáků pokračovat dál na konec světa… Ptolemaios: „Indie – země, kde se rodí slunce, nebyla nikdy prozkoumána a ani dobyta. Podle pověstí ještě bohatší neţ Persie. Alexandr se pokusil sjednotit zem roztříštěnou jako zrcadlo. Byla to země mnoha rozhádaných vládců, nesčetných kmenů, vedených fanatiky nebo různými filosofy. Lidí v bojích umírali po tisících pro své podivné bohy. Krateros, který dělal předvoj, zde bojoval proti malým chlupatým lidem, kteří ţili v korunách stromů. Aţ Héfaistión nás přesvědčil, ţe to jsou zvířata, která lidi pouze napodobují a nazval je prostě opicemi. A potom přišel déšť. Nikdy jsme ještě nezaţili, ţe voda padala z nebe celých šedesát dnů. Naše výprava za zlatem a slávou dopadla bledě, protoţe ţádné zlato ani sláva nebyly k mání. Nálada se zhoršovala. Zabíjeli jsme všechny Indy, kteří vzdorovali. A místo zkaţené vody jsme pili jen silné víno. Alexandrův plán ovládnutí a sjednocení Indie byl začátkem konce jeho taţení. Hlavním protivníkem mu byly přírodní podmínky v Indii, které jsou předmětem sekvence. Jeho vojsko nebylo na takové podmínky připraveno a později odmítlo pokračovat v taţení.120

SEKVENCE 16 Indie Taneční vystoupení eunucha Bagoase, po kterém jej Alexandr políbí, coţ vyvolá rozpaky jak Indů, tak hlavně jeho „druhů“. Na to reaguje Kleitos, který Alexandrovi vyčítá jeho náklonnost k barbarům. Bagoas tančí…Poté je Alexandr vyzván, aby jej ocenil polibkem. Kdyţ se tak stane, Indové i Makedonci jsou znechuceni. Alexandr připíjí na Bagoase, boha Dionýsa a hdriny. Poté 120

VAVŘÍNEK, V.: Alexandr Veliký. Praha: Svoboda, 1967, s. 161-163.

- 80 -

odchází Róxana a vyčítá Alexandrovi jeho smířlivé chování k Indům. Prosí jej, ať se vrátí do Babylónu do Persie, kde je uctíván, narozdíl od Indie. Kleitos vstává a připíjí: „Takţe na Bagoase, a na třicet tisíc krásných zdravých perských mladíčků, které si cvičíme pro tuto ohromnou armádu. A na památku Filipa, kéţ by se mohl potěšit tím, jaké teď mají Makedonci nádherné a krásné vojsko. Na Filipa! Na skutečného hrdinu. Alexandr dopíjí svůj pohár vína a vstává. Toho si povšimne Ptolemaios a snaţí se zlehčit situaci. Ptolemaios: „A na Kleita, a na jeho nový úřad. Na satrapy Baktrie!“ Kleitos: „Řekl jsi to vznešeně Ptolemaie, ale po třicetileté sluţbě ve vojsku určitě všichni víme, co to znamená vyhnanství.“ Alexandr: „To jako nazýváš řízení provincie slovem vyhnanství?“ Kleitos: „Dala snad tvá výsost někomu ze svých nejbliţších přátel provincii tak daleko od domova?“ Alexandr: „Kdyţ takhle mluvíš, tak se asi na satrapu nehodíš.“ Kleitos: „Tak ať si…Radši budu hnít v těchhle makedonských hadrech, neţ se naparovat ve východní nádheře. Nebudu se před tebou plazit jako ti tvoji patolízalové Héfaistión, Nearchos, Perdikkas.“ Alexandr: „Jako guvernéra té nejvýchodnější země tě nikdy nenapadlo, Kleite, ţe pokud se mí perští poddaní přede mnou, ţe proto moţná mají dost dobré důvody, a nebo snad chci po Řecích přesně totéţ?“ Kleitos: „Ale obětiny jako syn Dia přece přijímáš nebo snad ne?“ Alexandr: „Kdyţ je někdo nabídne…“ Kleitos: „Tak proč to neodmítneš, ty prázdné lichotky? Řekni mi, k čemu to je, kdyţ se ti někdo klaní?“ Alexandr: „Před Héraklem se také klaníš a byl to smrtelník, byť to byl syn Diův.“ Kleitos: „Tak mladý a uţ se srovnává s Héraklem, Alexandře?“ Alexandr: „A proč ne? Dosáhl jsem toho víc a cestoval jsem, moţná dál neţ on.“ Kleitos: „Hérakles dosáhl všeho sám. Copak ty jsi dobyl Asii sám, Alexandře? Kdo naplánoval útok na Asii, nebyl to náhodou tvůj otec? Nebo ti uţ není jeho krev dost dobrá? Dáváš přednost Diovi?“ Alexandr: „Teď jsi mě urazil, Kleite. Mě i mou rodinu, dej si pozor!“

- 81 -

Kleitos: „Tvůj otec by se nikdy nepřátelíčkoval s barbary, nikdy by je nepoţádal o pomoc v boji. My ti uţ asi nestačíme, ţe ne? Dobře si pamatuju doby, kdy jsme mluvili jako muţi, z očí do očí, hlavně ne ţádné poklony a plazení. A teď se lísáš k nim. A tu svou bezdětnou barbarku bezostyšně nazýváš královnou.“ Alexandr: „Raději odejdi, Kleite, neţ to špatně dopadne…“ Poté následuje hádka, ve které Alexandr sděluje Kleitovi, ţe uţ jej na taţení nepotřebuje, coţ Kleita rozčílí a hádka pokračuje: Kleitos: „Ty uţ mě nepotřebuješ? Ale kdyţ jsem tě zachránil u Gaugamél, to jsem ti byl dobrý,co…?“ a pokračuje v osočování Alexandra, který se neovládne a Kleita probodne kopím. V této sekvenci je ukázáno několik důleţitých momentů (bodů). Za prvé je to Alexandrovo holdování vínu, které pili jelikoţ voda byla zkaţená. Dále jeho úcta k barbarům – je oděn do perského šatu (spolu s ním pouze Héfaistión), ostatní Makedonci jsou oblečeni v řeckém klasickém stylu. A nakonec prohlášení Kleita, který mu vyčítá jeho vyţadovanou boţskost a oblibu v barbarech, která byla pro ostatní Makedonce nepochopitelná.121 Alexandr v tom však spatřoval propojení světů. Chybou ve filmu je, ţe Kleitos tvrdí, ţe jej zachránil u Gaugamél. Ţivot však Alexandrovi zachránil v bitvě u Graníku.122

121 122

ARRIÁNOS: Taţení Alexandra Velikého. Praha: Svoboda, 1972, s. 161-162. CARTLEDGE, P.: Alexandr Veliký: historik lovcem nové minulosti. Praha: Academia, 2007, s. 113.

- 82 -

SEKVENCE 17 Aigy, Makedonie, o 8 let dříve Děj se odehrává na slavnosti (ve filmu není uvedeno, ţe jde o svatbu Alexandrovy sestry Kleopatry). Filip je zabit Pausaniem a Alexandr je provolán králem. Alexandr přijíţdí po boku Filipa na slavnost (situace se odehrává po Alexandrově návratu z vyhnanství, kam odešel po hádce s Attalem a Filipem na králově svatbě s Euridikou). Filip je rád, ţe se mezi nimi urovnal spor, ale varuje Alexandra, ať jiţ tak nikdy nečiní pod pohrůţkou smrti. Přijíţdějí k amfiteátru divadla, kde se slavnost chystá: Filip: „Pausanie, odvel zbytek gardy!“ Pausanias: „Gardo, do arény, vpřed!“ Kleitos: „Jdeš bez gardy, výsosti? Mezi tolik lidí? Řeky se to tu jen hemţí.“ Filip jej objímá: „Kleite, můj Kleite! Kleitovi můţeš vţdycky věřit, Alexandře. Je to dobrý přítel, dá na tebe pozor, synku.“ Alexandr: „Jistě, otče.“ Filip s Kleitem: „Můj lid mi poskytne dostatečnou ochranu. Jen ať Řekové vidí, ţe se mezi svými můţu volně procházet a pak, ať mi říkají tyran. Gardu přiveď teprve, aţ vejdu dovnitř, ne dřív. A Kleite, víno ať teče proudem celý den, aby mě měli rádi.“

- 83 -

Alexandr přispěchá k Filipovi, který se chystá vstoupit do chodby k amfiteátru. Filip: „Co jsem říkal? Dovnitř půjdu sám, i ty přijdeš gardou. Notak. Slyšel’s?!“ Alexandr vidí Pausania v amfiteátru: „Otče, radši bych šel s tebou.“ Filip vidí Olympiadu v amfiteátru: „Chceš, aby viděli mého nástupce? To byl její nápad? Netvař se pořád tak dotčeně, buď jako chlap! Buď rád, ţe tady vůbec můţeš být po té scéně, kterou jsi ztropil. U Hérakla, u Dia, u všech bohů, alespoň teď mě poslechni!“ Alexandr: „Hlavně odvahu a uţij si svou slávu do sytosti otče, protoţe sis ji zaslouţil.“ Filip vchází do chodby a amfiteátru, kde k němu přistoupí Pausanias. Ten jej obejme a políbí. Poté na něj plivne a vrazí mu do těla dýku. Filip umírá. Pausanias utíká. Čeká na něj komplic s koňmi, ale je chycen a „druhy“ ubit. Poté je obraz zpět v amfiteátru, kde se odehraje korunovace Alexandra.

Héfaistión: „Král ţije! Alexandr, syn Filipa. Ať ţije Alexandr! Teď jsi král! Jsi král! Král Alexandr! Ať bohové ochraňují Alexandra!“ Důvěryhodný popis scény, kdy je zabit Alexandrův otec Filip II. Celou sekvencí je nastíněna Olympiadina účast na vraţdě Filipa, která však nikdy nebyla potvrzena. V následující pasáţi se jí Alexandr ptá, zda byla do této vraţdy zapletena. Ona však odmítá, ale tvrdí, ţe se tato událost měla stát pro dobro Alexandra.

- 84 -

SEKVENCE 18 Královský palác, Pella, Makedonie Vypravěč, faraón Ptolemaios, oznamuje, jak se Alexandr vypořádal se svými příbuznými po nástupu na trůn Ptolemaios: „Kdyţ bojoval se vzbouřenými kmeny na severu, Olympiada dala zabít Filipovu druhou ţenu Euridiku i jejího malého syna. Jejího strýce Attala, musel Alexandr nechat popravit sám. Alexandr se musel po nástupu na trůn zbavit všech, kdo by jej mohli připravit o trůn. Tudíţ svého malého nevlastního bratra a jeho matky a hlavně jejího strýce Attala, který by mohl vládnout Makedonii, dokud nebude jeho bratr dospělý. Alexandr, narozdíl od malého bratra, nebyl čistokrevný Makedonec. Olympiada byla Řekyně.123

SEKVENCE 19 Alexandrův tábor u řeky Hyphasis (dnes Bjás), Indie ve filmu není název řeky uveden Alexandr chce přejít další řeku a pokračovat dál na východ a jih, aby došel k oceánu, po kterém se vrátí domů. Vojáci však odmítají jít dál. Dochází k rebelii, kterou Alexandr potlačí. Zároveň ukazuje na rozdělení vojska (Makedonci x Asiati), kdy chce Alexandr pokračovat pouze s Asiaty, kdyţ Makedonci odmítají jít dál. Alexandr: „Já vím, ţe máte strach, všichni ho máme, protoţe aţ sem nikdo nikdy nedošel. Oceán, po kterém se vrátíme domů, uţ není daleko. Postavíme si velkou flotilu a pak s ní poplujeme po Nilu aţ do Egypta! A z Alexandrie je to uţ jen pár týdnů. Potom se stkáte se svými blízkými. Podělíte se s nimi o své bohatství a o záţitky a aţ do smrti si budete uţívat té naší věčné slávy!“ Alexandr očekává hromadný aplaus a souhlas, avšak armáda mlčí, aţ na pár výkřiků. 123

VAVŘÍNEK, V.: Alexandr Veliký. Praha: Svoboda, 1967, s. 37-39.

- 85 -

Alexandr: „Coţe? Ticho? Alexandr se poté dotazuje jednotlivých vojáků, kteří mu však neodpovídají. Alexandr: „Zklamali jste mě! Vy se váţně bojíte? Několik vojáků vyzývají generála Kratera, aby řekl králi pravdu. Krateros: „Můj králi, já nemám rád fňukání, ve své jednotce nic takového nestrpím, ale ztratil jsem hodně chlapů, mladíky, co nikdy neměli ţenskou, někoho sklátila nemoc, někdo padnul ve Skýthii na břehu řeky Óxu. Jedni padli hrdinsky, jiní tolik štěstí neměli. Umřeli bídně. Před osmi lety nás bylo 40 000 a šli jsme za tebou více neţ 10 000 mil. Bojovali jsme v dešti nebo na slunci, někteří z nás prošli uţ padesát bitev. Pobyli jsme moře barbarů a kdyţ se teď rozhlídnu, vidím, ţe hodně kamarádů schází a ty chceš, abychom bojovali s nějakými opicemi dál na východě? Slyšel jsem, ţe mají velká stáda těch sloních oblud. Máme přejít sto dalších řek? Alexandr: „Kratere! Dobrý Kratere, jsem rád, ţe jsi promluvil ty. Vím, ţe mluvíš za všechny. A ty zase víš, kolik ran a jizev jsem v bojích utrţil mečem, noţem, kamenem, sekerou vším moţným! Sdílel jsem přece s vámi všechny útrapy!“¨ Krateros: „Je to tak, jak říkáš, a proto si tě taky všichni váţíme. Ale padlých uţ snad bylo dost! Ty sám nemáš děti, Alexandře, ale my jsme jenom vojáci, co se vyhýbají hněvu bohů, uţ chceme jenom, chceme vidět naše děti. A své ţeny a vnoučata a alespoň naposledy, neţ se stkáme s našimi bratry dole v podsvětí!“ Alexandr: „Ano. Máš pravdu Kratere. Tohle jsem opomenul. Měl jsem vás veterány poslat domů mnohem dřív. A to také hned teď udělám. A první pojede oddíl stříbrných štítů. A potom kaţdý, kdo si odslouţil sedm let. Budete lidé váţení, milovaní, vaše ţeny a děti o vás budou pečovat jako o hrdiny po zbytek ţivota aţ do vaší pokojné smrti! Ale ty, ty jsi Kratere, ty jsi ztratil svůj klid ve chvíli, kdy sis opatřil perské milenky a taky děti a kdyţ jsi znásobil své jmění při drancování měst, protoţe zároveň touţíš po něčem, co je, co je pravým muţům zcela cizí. Copak to nevidíš? Ty víš stejně dobře jako já to, ţe s postupem let veliká vítězství vadnou a krásné vzpomínky blednou a nakonec zůstane jedině ta, ţe jsi opustil svého krále, protoţe já jdu dál se svými Asiaty!“ - 86 -

Následuje hádka mezi vojáky a Alexandrem, která vyústí v to, ţe král nechá pár vzbouřenců zatknout, jelikoţ jej osočují z vraţdy otce, Kleita a ostatních. Poté Promlouvá vypravěč. Ptolemaios: „Pokračoval dál na jih k vnějšímu oceánu. Tím, ţe potlačil vzpouru a popravil její vůdce, neudělal v mých očích nic špatného. Stejně by se zachoval jakýkoliv jiný vojevůdce, ale bylo zřejmé, ţe vojsko je rozděleno. Alexandr uţ nebyl všemi milován.“ Tato sekvence ukazuje diametrální rozdíl mezi Alexandrem a jeho Makedonskými vojáky. Ti jiţ nechtěli pokračovat ve strastiplné cestě za hledáním konce světa, proto mu oznámili, ţe uţ nechtějí pokračovat. Alexandr opět poukazuje na svoji oblibu všeho asijského, to kdyţ chce poslat domů Makedonce a pokračovat v boji s Asiaty. Tato scéna je však chybná v tom, ţe Alexandr vzpouru potlačí a pokračuje dál. Ve skutečnosti vyslyšel vojáky a obrátil se zpět.124

SEKVENCE 20 pravděpodobně bitva u Hydaspu (dnes řeka Dţihlam),Indie Poslední regulérní Alexandrova bitva, ve které bojuje proti králi Pórovi. Alexandr je raněn šípem, umírá jeho kůň Bukefalos. V závěru sekvence promlouvá vypravěč : Ptolemaios: „Byla to ta nejkrvavější bitva. Nelítostná řeţ. Nad níţ zůstává rozum stát. ztratili jsme veškerou lidskost.

124

RENAULTOVÁ, M.: Alexandr Veliký. Praha: Brána, 1996, s. 163-166; VAVŘÍNEK, V.: Alexandr Veliký. Praha: Brána, 1967, s. 161-163.

- 87 -

Tato sekvence zahrnuje celou bitvu. Pravděpodobně se jedná o bitvu u Hydaspu. Právě proto je tato scéna/sekvence plná chyb. Alexandr bojoval u Hydaspu dříve, neţ došlo ke vzpouře jeho vojáků. Také nebyl raněn šípem v této bitvě, ale aţ při svém návratu do Persie, kdy se střetl ve městě proti kmenu Mallů, kde byl šípem opravdu zraněn. Poté byl odnesen na svém štítu.125 Také smrt jeho koně Bukefala nebyla smrtí v boji, jak je ukázáno v ukázce. Bukefalos zemřel ve věku 30 let přirozenou smrtí stářím.126

SEKVENCE 21 Alexandrův tábor, Indie Uzdravený Alexandr předstupuje před svou armádu a sděluje jim, ţe se vracejí domů. Jeho sen se rozplynul. Vojáci jásají, přichází Alexandr: „On ţije!!!“ Alexandr: „Mí drazí Makedonci, vracíme se domů! Jedeme domů.“ V táboře propuká obrovský jásot štěstí. Alexandrův výraz ve tváři je však plný zmaru. Jeho sen se rozplynul. Má vidinu svého otce, který mu přikyvuje, ţe udělal dobře, to jej obměkčí.

125 126

RENAULTOVÁ, M.: Alexandr Veliký. Praha: Brána, 1996, s. 170-171. RENAULTOVÁ, M.: Alexandr Veliký. Praha: Brána, 1996, s. 163.

- 88 -

I kdyţ Alexandr chápal své vojáky, jeho sen byl zmařen, a proto byl nešťastný. On chtěl pokračovat dál.127

SEKVENCE 22 Cesta domů, Gedróská poušť, Babylon Vypravěč Ptolemaios povídá, jak Alexandr obětoval bohům a vydal se nejkratší cestou přes Gedróskou poušť do Babylonu, kde si po svém návratu vzal další dvě asijské manţelky. Ptolemaios: „Jeho ţivot měl skončit v Indii jako krásná báj. Ve skutečném ţivotě byl Hérakles otráven jedem, kterým mu jeho ţárlivá ţena napustila košili. Poté, co Alexandr obětoval bohům a poděkoval jim za ochranu na dlouhé cestě, rozloučil se s východem a vyrazil přímo na západ přes Gedróskou poušť, hledaje nejkratší cestu do Babylonu. Do dnešního dnes se neví přesně, kolik lidí v poušti zahynulo. Byla to ta největší chyba jeho ţivota. Kdyţ se po šesti letech na východě objevil znovu v Babylonu, ihned vzbudil všeobecnou pozornost, kdyţ si vzal další dvě manţelky.“ Alexandr opustil Indii a vydal se zpět do Babylonu. Své vojsko ve skutečnosti rozdělil, Gedróskou pouští s ním šla pěchota, zatímco druhá část armády se plavila podél Arabského zálivu.128 Chybou ve filmu je to, ţe Alexandr nedorazil do Babylonu přímo, ale měl několik dalších zastávek.129

SEKVENCE 23 Babylon, Persie Alexandr přichází k Héfaistiónovi, který onemocněl. Sdělí mu své dobyvatelské sny a cíle, které hodlá učinit s ním po svém boku. Héfaistión však umírá…

127

VAVŘÍNEK, V.: Alexandr Veliký. Praha: Svoboda, 1967, s. 164. VAVŘÍNEK, V.: Alexandr Veliký. Praha: Svoboda, 1967, s. 171. 129 CARTLEDGE, P.: Alexandr Veliký: historik lovcem nové minulosti. Praha: Academia, 2007, s. 166-172. 128

- 89 -

Alexandr přichází do Héfaistiónovy komnaty. Alexandr: „Ale ještě včera byl v pořádku.“ Lékař: „To má z vody, Vaše výsosti. Míchal ji totiţ s vínem.“ Alexandr: „Ale jak je to moţné? Ţe by tyfus z Indie?“ Lékař: „Ó, nedělejte si starosti, výsosti. Spraví to pořádný spánek, ale ţádné víno nebo kuřecí…“ Alexandr vyhání doktora a zůstává s Héfaistiónem. Héfaistión: „Uţ je mi mnohem lépe. Brzo to bude dobré.“ Alexandr: „Na jaře vyráţíme do Arábie, bez tebe nejedu.“ Héfaistión: „Do Arábie?“ Alexandr: „Ano.“ Héfaistión : „Kdysi jsi mě převlékal za šejka. Dal jsi mi i dřevěnou šavli.“ Alexandr: „Byl jsi jediný, kdo mě nenechával vyhrát. Jediný, kdo byl ke mně upřímný. A tím jsi mě vţdycky zachránil. Prosím, neopouštěj mě, Héfaistióne.“ Héfaistión: „Můj Alexandře, pamatuju si mladíčka, který chtěl být Achillem a nakonec ho i překonal.“ Alexandr: „A ty jsi byl Patrokles, ale co se stalo potom? Ta pohádka někam odešla s naším mládím.“ Héfaistión: „Ale byla to nádherná pohádka, nemyslíš?“ Alexandr: „Zvedáme se a padáme. U Dia, Héfaistióne!“ Héfaistión: „Co si teď beze mě počneš?“ Alexandr: „Bez tebe bych nebyl ničím. Bojuj! Bojuj, Héfaistióne! Já vím, ţe zemřeme spolu, to je přece nás osud! Budeme mít kaţdý své děti. Synové si spolu budou hrát jako kdysi my. A vypravíme odsud spolu ještě tisíc lodí. Obeplujeme Arábii a zamíříme rovnou do Egypta. A před poušť prokopeme plavební kanál aţ do Středního moře. Taky dobudeme Kartágo a hned potom Sicílii, to je velice bohatá země. A potom, změříme síly s Římany, porazíme je! Prozkoumáme severní lesy a nakonec proplujeme i do Západního oceánu. A jednoho dne, moţná uţ za deset let, bude náš nový Babylon se svým přístavem centrem celého světa a Alexandrie bude růst a obyvatelstvo bude volně cestovat. Asie a Evropa se spojí. My dva zestárneme, Héfaistióne. A budeme z téhle terasy pozorovat nový svět.“

- 90 -

Héfaistión zemřel. Část sekvence je mylná, jelikoţ Héfaistión ve skutečnosti onemocněl uţ na cestě do Babylónu v Ekbataně, kde také zemřel.130 Alexandrova vize je však správná. Všechny uvedené plány chtěl Alexandr uskutečnit. Jeho multikulturní sjednocený svět měl existovat.131

SEKVENCE 24 Babylon, Persie Hostina s „druhy“, na které Alexandr silně popíjí. Je zde nastíněno, ţe byl otráven. Páţe přináší velkou číši a Alexandr připíjí: „Poslední přípitek před rozbřeskem. Tak na staré přátele! A taky na báje!“ Všichni druhové – Kassandros, Ptolemaios, Perdikkas, … jsou evidentně nervózní, kdyţ Alexandr pije „Héraklovu číši“. Alexandr vypije číši do dna a poté vykřikne bolestí. Dodnes se přesně neví, zda byl Alexandr otráven záměrně či jen zkaţenou vodou. Další moţností je pak to, ţe podlehl svým četným zraněním z bojů, zejména pak v posledním, kde byl raněn šípem do prsou.132

130

RENAULTOVÁ, M.: Alexandr Veliký. Praha: Brána, 1996, s. 194 - 195. VAVŘÍNEK, V.: Alexandr Veliký. Praha: Svoboda, 1967, s. 185-186. 132 VAVŘÍNEK, V.: Alexandr Veliký. Praha: Svoboda, 1967, s. 185-186; CARTLEDGE, P.: Alexandr Veliký: historik lovcem nové minulosti. Praha: Academia, 2007, s. 166-172. 131

- 91 -

SEKVENCE 25 Babylon, Persie Smrt Alexandra, spory o nástupnictví Róxana se sklání nad Alexandrovou postelí, kde král leţí v horečkách, je však odvedena pryč: „Počkej, prosím! Vy supi, počkej! Tvůj syn, Alexandře! Ještě tři měsíce! Ţij prosím, Alexandře!“ Perdikkas: „Alexandře, řekni nám kdo, kdo má po tobě vládnout tvojí říši.“ Alexandr blouzní…Jeho vnitřní hlas mu říká: „Neboj se, jsi teprve na začátku. Báje oţívá!“ a prochází mu celý ţivot před očima. Nearchos: „Alexandře, armáda se rozpadne, satrapové se vzbouří. Bez tvých rozkazů tady vypukne válka.“ Alexandr chroptí… Ptolemaios: „Prosím, pověz nám kdo…Co říkal? Perdikkas: „Nejlepší, řekl ten nejlepší!“ Ostatní: „Ne, to neříkal. Řekl Krateros…“ Alexandr zvedá ruku a sundává si pečetní prsten, který v halucinacích podává oţivlému orlu, symbolu perského krále. Pak umírá a prsten padá na zem… Jako je Alexandrova smrt zahalena tajemstvím, tak je nejasné, kdo se měl stát jeho nástupcem. Svůj pečetní prsten ve skutečnosti předal Perdikkovi, coţ mělo znamenat, aby dočasně spravoval říši.133

SEKVENCE 26 Babylon, Persie / Pella, Makedonie / Múseion, Alexandrie, Egypt Vypravěč Ptolemaios rekapituluje Alexandrův ţivot a vypráví o nejbliţších událostech po Alexandrově smrti.

133

RENAULTOVÁ, M.: Alexandr Veliký. Praha: Brána, 1996, s. 211-213.

- 92 -

Ptolemaios: „10. června, měsíc před 33. narozeninami, přestalo Alexandrovo srdce být, a tak dodrţel svoji přísahu a setkal se s Héfaistiónem. Za svj krátký ţivot si bezpochyby vydobyl bájnou slávu svého předchůdce Achilla. Moţná větší. Zaplatil za to předčasnou smrtí, ale protoţe dodrţel daný slib, mám neodbytný pocit, ţe i nad smrtí zvítězil. Pokud jde o účast Olympiady na vraţdě jeho otce, je pravděpodobná. Věděl to Alexandr? To se dá těţko říct. Měl aţ příliš rád slávu, mohl o ni chtít otce obrat. V ţilách mu rozhodně kolovala krev viníka. Jako šakali jsem se rvali o jeho mrtvolu, vypukla válka o náš svět. Čtyřicet let jsme vydrţeli u moci. Kassandr v Řecku, Krateros a Antigon v západní Asii, Seleukas a Perdikkas na východě a já v Egyptě. Aţ jsme nakonec celou říši rozdělili na čtyři části. Kassandr prokázal přirozený talent pro politiku, kdyţ po sedmi letech popravil Olympiadu. Během dvanácti let se mu zcela podařilo zcela vyhubit Alexandrovu pokrevní linii, kdyţ otrávil Róxanu i Alexandrova třináctiletého syna, skutečného dědice říše.“ Alexandrova říše se po jeho smrti rozpadla a diadochové mezi sebou válčili o území. Všechny čtyři vzniklé říše byly časem ovládnuty Římany.

SEKVENCE 27 Múseion, Alexandrie, Egypt Faraón Ptolemaios sděluje svůj osobní názor svému písaři Kadmovi. Praví, ţe Alexandra zabili sami, „druhové“. Kritizuje Alexandrův helénismus a multikulturalismus, ale nakonec vyzdvihuje jeho velikost. Ptolemaios: „Leč pravda, pravda ale nebývá vţdy zřejmá. Někdy ovšem ano a pravou je, ţe jsme ho zabili my. Kadmos se podiví. Ptolemaios: „V tichosti jsme s tím souhlasili, protoţe jsme uţ nemohli dál. Co jsme od něj také mohli čekat? Jedině to, ţe se nás nakonec zbaví. Tak jako Kleita. To bychom měli odevzdat všechen majetek těm asijským patolízalům? Na to jejich nové mísení ras, na harmonii? Pche! Ano, on o tom hovořil, ale ve skutečnosti mu šlo jen o to, aby si podrobil - 93 -

národy, jeţ ţili kolem. V jeho sen jsem nikdy nevěřil, ani nikdo z nás. Taková je tedy pravda. Snílci nás unavují, a proto musí zemřít dřív, neţ nás svými sny zničí.“ Pak si vše rozmyslí. Ptolemaios: „Né, tohle všechno roztrhej, Kadme. Jsou to řeči pošetilce. Napíšeš tam, ţe zemřel na zimnici, měl podlomené zdraví.“ Kadmos: „Zajisté, faraóne.“ Ptolemaios: „Mohl zůstat v Makedonii, oţenit se tam a mít rodinu. Zemřel by pak jako váţený muţ. To by ale nesměl být Alexandr. Po celý ţivot se snaţil osvobodit od strachu a to se mu i podařilo, stal se svobodným a dokonce víc neţ, kdokoliv druhý. Jo, jeho prokletím byla ta jeho stále tíţivější samota a nedůtklivost vůči těm, kdo mu nerozuměli a pokud jeho záměr, jak usmířit Řeky a barbary, skončil neúspěchem…Jakým vlastně neúspěchem? Jeho neúspěch dalece převyšuje úspěchy jiných hrdinů. Já jsem ţil, ţil jsem dlouhý ţivot, Kadme, ale lidstvo bude vţdy vzpomínat na ty, jenom na ty, kteří uskutečnili své velkolepé sny a plány. A největší ze všech hrdinů je ten, jemuţ se teď říká Megas Alexandros, největší Alexandr světa.“

I kdyţ Ptolemaios spekuluje nad jeho smrtí, kdy se označí spolu s ostatními za Alexandrova vraha, nakonec donutí písaře změnit svůj výklad, coţ je ukázka toho, ţe dějiny píší vítězové a ti, co zůstali ţiví. Proto můţe být historie slepá…Nakonec ovšem oceňuje kvality velkého Alexandra, jakoţto uskutečnitele snů a člověka, který změnil svět.134 134

CARTLEDGE, P.: Alexandr Veliký: historik lovcem nové minulosti. Praha: Academia, 2007, s. 173-174.

- 94 -

3. APLIKACE SEKVENCÍ DO MODELOVÝCH HODIN 3. 1 Informativní část modelových hodin Pro aplikaci zvolených sekvencí do modelových hodin s tématy Řecko pod nadvládou Makedonie a Helénismus, určená pro ţáky šestého ročníku druhého stupně základních škol, v rámci tematického celku Starověké Řecko, jsem vybral sekvence tím způsobem, aby byla dodrţena délka vyučovací hodiny, tedy čtyřicet pět minut. Předkládám přípravy pro vyučovací hodiny skupiny, jeţ byla s látkami seznámena bez vyuţití HHF. Pro přehlednost uvádím výukové cíle, pomůcky, metody a formy s vyuţitím standardního formuláře, který zpracovává přípravu učitele na vyučování.

PŘÍPRAVA HODIN BEZ VYUŢITÍ HRANÉHO HISTORICKÉHO FILMU:

1.

INFORMATIVNÍ ČÁST

ŠKOLA:

ZŠ Mokrá

UČITEL:

Bc. Pavel Jakubec

TŘÍDA:

VI.A, VI.B

POČET ŢÁKŮ:

30

VYUČOVACÍ HODINA:

8,50 – 9,35 hod.

DATUM:

březen 2011

PŘEDMĚT:

dějepis

TÉMATICKÝ CELEK:

Antické Řecko

UČIVO HODINY:

Řecko pod nadvládou Makedonie

CÍLE A ÚKOLY: 1. vzdělávací – upevnit a rozšířit znalosti o poslední fázi dějin Antického Řecka po Peloponéských válkách a nástupu Makedonie, vláda Filipa II. a Alexandra Makedonského. - 95 -

2. dovednostní – práce s ikonickým textem, dovednost analýzy, schopnost zařadit do času a prostoru 3. očekávané výstupy – ţák je schopen charakterizovat toto období řeckých dějin, ovládá základní pojmy 4. klíčové kompetence – k učení, komunikativní VYUČOVACÍ POMŮCKY: a) názorné – mapa starověkého světa, powerpointová prezentace s obrázky b) textové – učebnice Fraus 6, pracovní sešit Fraus 6. VYUČOVACÍ FORMY A METODY: Frontální opakování, výklad, problémové otázky, samostatná práce, indukce, dedukce. 2.

ANALÝZA UČIVA A PROMÝŠLENÍ JEHO DIDAKTICKÉHO VYUŢITÍ

1. Zařazení hodiny do tématického celku: předposlední hodina kapitoly, která je věnována ovládnutí Řecka Makedonií a taţení Alexandra Makedonského. 2. Rozbor látky podle výchovných sloţek: a) rozumová – charakter Alexandrovy vlády 3. Upevnění dřívějších poznatků: pomocí frontálního opakování základních znalostí o Řecko – perských a Peloponéských válkách. 4. Konkretizace motivování nové látky: co bylo příčinou Peloponéských válek, jak vypadalo Řecko po Peloponéských válkách? 5. Základní poznatky nového učiva: a) prohloubení známých pojmů: Athénský námořní spolek, Peloponéský spolek, Athény, Sparta, Persie, filosofie, Babylón b) zavedení nových pojmů: -

časových: 331 př.n.l., 323 př.n.l.

-

geografických: Alexandrie, Gaugamély, Indie

-

personálních: Filip II., Aristotelés, Alexandr Makedonský, Dáreios III.

-

ostatních: nejsou obsaţeny

- 96 -

-

příčiny a důsledky: změny ve vládě v Řecku a Persii, vytvoření největší světové říše, Alexandr Veliký

c) znění zápisu: ŘECKO POD NADVLÁDOU MAKEDONIE • Makedonie zpočátku malé království na severu Řecka FILIP II. (382 – 336 př.n.l.) • Sjednotil Makedonii a poté ovládl většinu řeckých městských států • Chtěl dobýt Perskou říši, ale byl zavraţděn ALEXANDR MAKEDONSKÝ (336 – 323 př.n.l.) • Učitelem filosof Aristotelés • Taţení do Persie → Armáda z Řeků a Makedonců 331 př.n.l. BITVA U GAUGAMEL → Porazil perského krále Dáreia III. → Došel aţ do Indie → Vytvořil největší říši, jaká do té doby existovala → Na dobytých územích zakládal nová města (ALEXANDRIE) • Po návratu do Babylónu umírá ve věku 32 let • Po jeho smrti se jeho říše rozpadla 6. Uplatnění myšlenkových operací a dovedností: při frontálním opakování učiva na počátku hodiny (Řecko – perské války, Peloponéské války) a v jejím závěru (shrnutí probrané látky). 7. Respektování poţadavku mezipředmětové koordinace: se zeměpisem (poloha států, říší a měst – kde). 8. Moţnost: -

samostatné práce (pracovní sešit FRAUS 6)

-

domácího úkolu

9. Moţnosti problémové výuky: promyšlená formulace otázek během výkladu nové látky, které by posilovaly logické myšlení ţáků. 10. Promýšlení organizace výuky a struktury vyučovací hodiny: a) organizační moment, zahájení výuky: zápis do třídní knihy, v dnešní hodině se budeme věnovat jedné z posledních hodin tématického celku Antické Řecko, a to době, kdy se Řecko dostalo pod makedonskou nadvládu a tomu, jak si Makedonský král Alexandr podrobil téměř celý známý svět

- 97 -

b) opakování učiva: pouze frontální (v předcházející hodině byla napsána písemná práce z Řecko – perských a Peloponéských válek) c) motivace nového učiva: „Myslíte, ţe někdo někdy nepodlehl takřka v jediné bitvě a navíc ovládl skoro celý tehdy známý svět?“ d) výklad nového učiva, jeho zápis a shrnutí látky pomocí práce v pracovním sešitu FRAUS 6 - (reflexe). 3. Část Úvodní

PRŮBĚH VYUČOVACÍ HODINY Činnosti vedoucí k naplnění Forma, výukových cílů metoda Organizační zápis do třídní knihy Výukový Tvorba „boďáku“ rozhovor (nejdůleţitějších pojmů z učiva minulých hodin). Učitel pokládá otázky a ţáci se hlásí a odpovídají. Pojmy jsou zapisovány učitelem na tabuli.

Fáze

čas pomůcky, technika Organizační 2 Opakovací

10

Tabule

Motivační

3

tabule

20

Tabule

7

Pracovní sešit

Řecko pod nadvládou Makedonie Učitel napíše téma na tabuli Základní Časové vymezení. Výukový Expoziční Vláda Filipa II. a Alexandra rozhovor, Makedonského. Taţení vysvětlování Alexandra do Asie. Frontální Učitel za pomocí výuka powerpointové prezentace seznamuje ţáky s novou látkou. Po vysvětlení kaţdého Samostatná Fixační snímku prezentace následuje práce, zápis ze snímku do sešitu. opakování Procvičování a systematizace Ţáci pracují s pracovním sešitem, kde doplňují informace do textu o probrané látce. - 98 -

Závěr

I.

Na závěr probíhá reflexe hodiny (co se ţákům líbilo, co nelíbilo. Co jim šlo a co nešlo)

otázky

3

INFORMATIVNÍ ČÁST

ŠKOLA:

ZŠ Mokrá

UČITEL:

Bc. Pavel Jakubec

TŘÍDA:

VI.A, VI.B

POČET ŢÁKŮ:

30

VYUČOVACÍ HODINA:

9,55 – 10,40 hod.

DATUM:

březen 2011

PŘEDMĚT:

dějepis

TÉMATICKÝ CELEK:

Antické Řecko

UČIVO HODINY:

Helénismus

CÍLE A ÚKOLY a) vzdělávací – upevnit a rozšířit znalosti o poslední fázi dějin Antického Řecka po smrti Alexandra Makedonského a rozpadu jeho říše. b) výchovné – vysvětlit, ţe jde o první pokus sjednotit kulturně rozmanitý svět c) dovednostní – práce s ikonickým textem, dovednost analýzy, schopnost zařadit do času a prostoru d) postojové – ţák si utvoří vlastní názor na sjednocování rozdílných světů e) očekávané výstupy – ţák zná termín helénismus a je schopen jej vysvětlit f) klíčové kompetence – k učení, občanské VYUČOVACÍ POMŮCKY: c) názorné – mapa starověkého světa, powerpointová prezentace s obrázky d) textové – učebnice Fraus 6, pracovní sešit Fraus 6. VYUČOVACÍ FORMY A METODY: - 99 -

Frontální opakování, výklad, problémové otázky, samostatná práce, indukce, dedukce.

II.

ANALÝZA UČIVA A PROMÝŠLENÍ JEHO DIDAKTICKÉHO VYUŢITÍ

1. Zařazení hodiny do tématického celku: poslední hodina kapitoly, která je věnována období helénismu, tedy době po smrti Alexandra Makedonského a rozpadu jeho říše. 2. Rozbor látky podle výchovných sloţek: a) rozumová – povaha pronikání řecké kultury do jiných kultur a jejich splývání b) etická – vztahy mezi jednotlivými kulturami c) estetická – architektonická podoba obou kultur 3. Upevnění dřívějších poznatků: pomocí frontálního opakování základních znalostí Alexandru Makedonském. 4. Konkretizace motivování nové látky: jaké skutky konal Alexandr Makedonský v nově ovládnutých zemích? 5. Základní poznatky nového učiva: d) prohloubení známých pojmů: Filip II., Alexandr Makedonský, Alexandrie, Persie, Babylón. e) zavedení nových pojmů: -

časových: nejsou obsaţeny

-

geografických: nejsou obsaţeny

-

personálních: Seleukas, Ptolemaios I. Sóter, Antigonas, Kassandros

-

ostatních: helénismus, diadochové

f) poučky a závěry: rozdělení říše Alexandra Makedonského mezi diadochy, helénismus = rozšiřování řecké kultury do jiných oblastí a její splývání s kulturami jinými g) znění zápisu: HELÉNISMUS = rozšiřování řecké kultury do jiných oblastí a splývání s jinými kulturami • Po Alexandrově smrti si říši rozdělili jeho generálové (diadochové) na několik částí - 100 -

Po letech válčení vznikly 3 nejvýznamnější samostatné říše: • Antigonovců (Makedonie + Řecko) • Seleukovců (Persie) • Ptolemáiovců (Egypt) • Později všechny říše ovládli Římané 6. Uplatnění myšlenkových operací a dovedností: při frontálním opakování učiva na počátku hodiny (taţení Alexandra Makedonského) a v jejím závěru (shrnutí probrané látky). 7. Respektování poţadavku mezipředmětové koordinace: se zeměpisem (poloha států, říší a měst – kde). 8. Moţnost: -

samostatné práce (pracovní sešit FRAUS 6)

-

domácího úkolu

9. Moţnosti problémové výuky: promyšlená formulace otázek během výkladu nové látky, které by posilovaly logické myšlení ţáků. 10. Promýšlení organizace výuky a struktury vyučovací hodiny: h) organizační moment, zahájení výuky: zápis do třídní knihy, v dnešní hodině se budeme věnovat poslední hodině tématického celku Antické Řecko, a to době, kdy se rozpadla říše Alexandra Makedonského a po válkách si ji mezi sebe rozdělili jeho generálové a o pronikání řecké kultury do ostatních zemí světa. i) opakování učiva: pouze frontální – diskuze, motivace nového učiva: „Co se stalo s řeckou kulturou po Alexandrově smrti?“ j) výklad nového učiva, jeho zápis a shrnutí látky pomocí práce v pracovním sešitu FRAUS 6 - (reflexe).

- 101 -

III.

PRŮBĚH VYUČOVACÍ HODINY

Část

Činnosti vedoucí k naplnění Forma, výukových cílů metoda

Fáze

Úvodní

Organizační zápis do třídní knihy

Organizační 2

Výukový Tvorba „boďáku“ rozhovor (nejdůleţitějších pojmů z učiva minulých hodin). Učitel pokládá otázky a ţáci se hlásí a odpovídají. Pojmy jsou zapisovány učitelem na tabuli.

Opakovací

10

Tabule

Motivační

3

tabule

20

Tabule

7

Pracovní sešit

Základní

Helénismus Učitel napíše téma na tabuli Časové vymezení. Helénismus – co je to? Pokus o samostatné přeloţení pojmů na základně znalostí z minulých hodin / Heléni = Řekové Charakteristika událostí po smrti Alexandra Velikého Učitel za pomocí powerpointové prezentace seznamuje ţáky s novou látkou. Po vysvětlení kaţdého snímku prezentace následuje zápis ze snímku do sešitu.

Výukový Expoziční rozhovor, vysvětlování

čas pomůcky, technika

Frontální výuka

Samostatná práce, opakování

Procvičování a systematizace Ţáci pracují s pracovním sešitem, kde doplňují informace do textu o probrané látce.

- 102 -

Fixační

Závěr

Na závěr probíhá reflexe hodiny (co se ţákům líbilo, co nelíbilo. Co jim šlo a co nešlo)

otázky

3

PŘÍPRAVA HODIN S VYUŢITÍM HRANÉHO HISTORICKÉHO FILMU:

I.

INFORMATIVNÍ ČÁST

ŠKOLA:

ZŠ Mokrá

UČITEL:

Bc. Pavel Jakubec

TŘÍDA:

VI.A

POČET ŢÁKŮ:

26

VYUČOVACÍ HODINA:

7,55 – 8,40 hod.

DATUM:

březen 2012

PŘEDMĚT:

dějepis

TÉMATICKÝ CELEK:

Antické Řecko

UČIVO HODINY:

Řecko pod nadvládou Makedonie

CÍLE A ÚKOLY: I. informativní: získat znalost o příčinách panhelénského taţení, kde a kdy probíhalo, charakterizovat osobnost Alexandra Makedonského, jeho cíle, taţení a vládu; II. formativní: negativní vliv Alexandrovy absolutistické vlády a kladení neustále další cílů na své vojsko, neschopnost ostatních Makedonců chápat Alexandra III. metodologické: schopnost vyvozovat informace problémovou metodou na základě sledování vybraných filmových sekvencí; IV. na úrovni očekávaných výstupů: ţák rozpozná a dovede charakterizovat význam osobnosti Alexandra Makedonského Vyučovací pomůcky: I. názorné: videopořad, mapa starověkého světa; II. textové: učebnice FRAUS 6, pojmy a jejich vysvětlení; - 103 -

Vyučovací metody a formy: frontální uvedení do problematiky, problémová metoda, samostatná práce vyuţitím s videopořadu, indukce, dedukce výklad, aplikace, analýza a komparace získaných poznatků, práce s mapou.

II.

INFORMATIVNÍ ČÁST

ŠKOLA:

ZŠ Mokrá

UČITEL:

Bc. Pavel Jakubec

TŘÍDA:

VI.A

POČET ŢÁKŮ:

26

VYUČOVACÍ HODINA:

9,55 – 10,40 hod.

DATUM:

březen 2012

PŘEDMĚT:

dějepis

TÉMATICKÝ CELEK:

Antické Řecko

UČIVO HODINY:

Helénismus

CÍLE HODINY: I. informativní: získat znalost o perské kultuře, prohloubit znalosti o řecké kultuře, charakterizovat multikulturní cíle Alexandra Makedonského, II. formativní: negativní vliv Alexandrovy snahy o propojení tak rozdílných kultur. neschopnost ostatních Makedonců chápat Alexandra, III. metodologické: schopnost vyvozovat informace problémovou metodou na základě sledování vybraných filmových sekvencí; IV. na úrovni očekávaných výstupů: ţák rozpozná a dovede charakterizovat význam osobnosti Alexandra Makedonského. Vyučovací pomůcky: I. názorné: videopořad, mapa starověkého světa; II. textové: učebnice FRAUS 6, pojmy a jejich vysvětlení; Vyučovací metody a formy: frontální uvedení do problematiky, problémová metoda, samostatná práce vyuţitím s videopořadu, indukce, dedukce výklad, aplikace, analýza a komparace získaných poznatků.

- 104 -

Modelové vyučovací hodiny se také podílejí na rozvoji klíčových kompetencí ţáků. Jsou to především kompetence k řešení problémů, komunikativní, k učení a kompetence občanské. V oblasti klíčových kompetencí k řešení problémů se jedná o naplánování způsobu řešení problému na základě vlastního úsudku, samostatně řešit úkoly a také najít správný postup řešení. Kompetence k řešení problémů je důleţitá také díky utváření schopností kritického myšlení a schopnosti obhájit si své rozhodnutí. Rozvoj je umoţněn volbou problémové metody při organizaci vyučovací hodiny. Rozvoj kompetencí komunikativních podporuje především vyjadřování myšlenek a názorů v logickém sledu a naslouchání názorům spoluţáků a vyuţití záznamů jako komunikačních prostředků. Občanské klíčové kompetence posilují pochopení základních principů a norem, na nichţ spočívá dnešní demokratická společnost, respekt ke kulturnímu a historickému dědictví a úcta k přesvědčení druhých lidí.135

3. 2 Didaktická analýza učiva a jeho vyuţití Základním metodologickým postupem při práci učitele je didaktická analýza, která nám slouţí k modifikaci obsahu modelových hodin. Cílem této analýzy k tématu Řecko pod nadvládou Makedonie je ujasnění si předchozích znalostí, ze kterých téma vychází a to jsou Řecko – perské a Peloponéské války. Dále je to samnotné pochopení probíraného tématu, především dobu vlády Alexandra Makedonského. Cílem látky Helénismus je, aby si ţáci uvědomili, ţe šlo o první pokus sjednotit rozdílné kultury a integrovat společnost. Témata Řecko pod nadvládou Makedonie a Helénismus patří do tématického celku Starověké Řecko. Tyto látky bezprostředně navazují na období úpadku řeckých městských států po válkách s Peršany a Peloponéských válkách. Upevnění těchto znalostí formou frotnálního opakování pak představuje ideální předpoklad k probírání nových látek. K základním poznatkům nového učiva v oblasti prohloubení poznatků v tématu Řecko pod nadvládou Makedonie patří: Athénský námořní spolek, Peloponéský spolek, Athény,

135

RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM. Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2004, s. 6 – 8.

- 105 -

Sparta, Persie, filosofie, Babylón. V oblasti nových pojmů časových: 331 př.n.l., 323 př.n.l., geografických: Alexandrie, Gaugamély, Indie a personálních: Filip II., Aristotelés, Alexandr Makedonský, Dáreios III. Ţáci si rovněţ osvojí časové a územní vymezení Alexandrovy říše, příčiny panhelénského taţení a jeho důsledky. V tématu Helénismus pak k základním poznatkům z hlediska prohloubení znalostí patří: Filip II., Alexandr Makedonský, Alexandrie, Persie, Babylón. Z hlediska zavedení nových pojmů jsou to personální: Seleukas, Ptolemaios I. Sóter, Antigonas, Kassandros a ostatní: helénismus, diadochové. Výukový obsah obou modelových hodin je konkretizován na příběhu Alexandra Makedonského, kdy jsou ţáci diváky, sledující jeho ţivot od dětství aţ po jeho smrt. V sekvencích jsou prezentovány jednotlivé Alexandrovy kroky vedoucí k podrobení si téměř celého známého světa a také jeho snahy o spojení obou rozdílných kultur. Zároveň jsou ţáci svědky prezentování jeho snů a cílů, které tak ostře kontrastují s cíly jeho současníků. Dle základních výchovných sloţek jsou obě látky děleny ve sloţce rozumové na příčiny, souvislosti a důsledky Alexadrova ovládnutí světa a jeho multikulturních snů o sjednocení kultur, kterých v jeho říši bylo velmi mnoho. V rovině etické se látky orientují na postoj k Asiatům, kdy je postoje Alexandra naprosto odlišný od tehdy běţných názorů a následnou komparaci s dnešním stavem globalizované

a multikulturní společnosti.

Sloţka estetická se zaměřuje na odhalení podoby perského a asijského světa, na krásu a uhrančivost těchto kultur, které byly staletí západními civilizacemi odsuzovány jako barbarské. Výukové obsahy Řecko pod nadvládou Makedonie a Helénismus mají interdisciplinární vazby s Výchovou k občanství a Zeměpisem a průřezovými tématy Multikulturní výchova a Výchova demokratického občana. V rámci obou modelových hodin ţáci uplatňují myšlenkové operace a dovednosti jak při opakování učiva, tak i při fázi expoziční (ţáci získávají informace z hraného historického filmu) a fixační (pracují se zjištěnými poznatky). Jako stěţejní metoda práce ţáků v rámci organizace hodiny je pak pouţita metoda problémové výuky. Jako alternativa se pak místo práce ţáků v hodině nabízí domácí úkol, který jsem však v experimentální výuce nepouţil.

- 106 -

3. 3 Průběh modelových vyučovacích hodin Průběh modelových vyučovacích hodin nejdříve nastíním ve stručném přehledu a poté budu jednotlivé fáze konkretizovat. Navrhnuté modelové hodiny zpracovávají všechny fáze vyučovací hodiny. Ve fázi organizační jsou ţáci seznámeni s tématem hodin a je jim sdělen cíl.

3. 3. 1 Řecko pod nadvládou Makedonie Nejdříve se budu věnovat hodině s tématem Řecko pod nadvládou Makedonie. Během opakovací fáze se ţáci soustředí na otázky, jeţ jim pomohou s adaptací do problematiky nové látky. Tím budou shrnuty základní teoretické předpoklady předcházejícím událostem během Alexandrova ţivota. V motivační fázi, která následuje, je ţákům představena osobnost Alexandra Makedonského, kdy mají po projekci za úkol odpovědět, o jaké osobnosti byla ukázka a čím je významné místo, kde se ukázka odehrává. Následuje fáze expoziční, kdy ţáci opět za pomocí ukázky sledují Alexandrovy skutky aţ do rozhodující bitvy s perským králem Dáreiem III. u Gaugamél. Během sledování mají ţáci úkol, jehoţ řešení najdou ve sledované ukázce. Poté se ţáci za pomocí další ukázky posunují v čase aţ do Indie, kde jim jsou nastíněny útrapy Alexandrových vojáků a následně jejich odmítnutí pokračovat v taţení. Po shlédnutí projekce opět následují otázky pro samostatnou práci ţáků. Ve svých odpovědích mají vcítit do osoby vojáka a charakterizovat jeho pocity během taţení. V rámci fixační fáze si ţáci zapisují či jinak zaznamenávají správné odpovědi do sešitu. Ty pak tvoří samotný zápis. Následuje expoziční část, ve které jsou ţáci seznámeni za pomocí ukázky s ukončením Alexandrova taţení a návratu zpět do Babylonu. Mají za úkol zhodnotit Alexandrovo taţení napříč Asií a zda skončilo úspěchem pro něj samotného. Fixační fázi hodiny ukončuje další videoprojekce, ve které je shrnut Alexandrův ţivot a nastíněny nejbliţší události po jeho smrti. Tato ukázka můţe být zároveň expozicí, jelikoţ ţáky také seznamuje s novými informacemi. Po ukázce ţáci odpovídají na otázku.

- 107 -

Konkrétní návrh vyučovací hodiny Řecko pod nadvládou Makedonie: I. organizace: zahájení výuky, tématem hodiny je Řecko pod nadvládou Makedonie, II. opakování učiva: Otázky pro ţáky: 1. Proč došlo k řecko – perským válkám? Vzorová odpověď: Perská říše expandovala v západní Asii a proti jejímu útisku se vzbouřily řecké osady na pobřeţí Malé Asie. 2. Kdo vyhrál v řecko – perských válkách? Vzorová odpověď: Řekové. 3. K jakým událostem poté došlo ve Starověkém Řecku? Vzorová odpověď: K Peloponéským válkám. Válčily mezi sebou hlavně Athény a Sparta. Sparta vítězí, ale Řekové jsou celkově oslabeni a ovládá je Makedonie. III. motivace: „Myslíte si, ţe si někdo v této době dokázal podrobit téměř celý známý svět a nikdy nebyl poraţen v jediné bitvě?“, ptá se učitel. Ţáci odpovídají, ţe nikomu. Jeden z nich tvrdí, ţe Caesarovi. Následuje videoukázka - sekvence 1. Úkol č. 1: O jaké osobě se v ukázce mluví? Vzorová odpověď: O Alexandru Makedonském / Velikém. Úkol č. 2: Čím je významné místo, kde se ukázka odehrává? Vzorová odpověď: Múseion v Alexandrii. Největší knihovna starověku. IV. expozice: Videoukázka sekvence 5. Ţáci mají za úkol sledovat ukázku a odpovědět na otázku, jejíţ odpověď naleznou v ukázce. Úkol č. 3: Charakterizuj první roky Alexandrovy vlády? Vzorová odpověď: Nastoupil na trůn po otci Filipovi a podmanil si odbojné řecké státy.Poté se vydal na taţení proti Persii. Dobyl západní Asii a dorazil aţ do Egypta, kde byl prohlášen za boha. K rozhodující bitvě mezi ním a perským králem Dáreiem došlo u Gaugamél.

- 108 -

V. fixace: Tyto odpovědi pak učitel zapisuje na tabuli a tím si ţáci sami vytvářejí zápis. Pokud si ţáci píší odpovědi do přímo do školního sešitu, mohou si stěţejní údaje pouze zvýraznit. IV. expozice: Videoukázka sekvence 15. Ţáci sledují ukázku z Alexandrova taţení do Indie, která ţákům předvádí přírodní podmínky v Indii. Úkol č. 4: Představ si, ţe jsi voják v Alexandrově armádě. Jak se cítíš během taţení a jaké myšlenky se ti hodní hlavou? Vzorová odpověď: „Cítím se vyčerpán a strádám kvůli neustálým změnám počasí (tropické podnebí, jedovatí hadi, neznámá zvířata, nemoci…Nejraději bych se vrátil domů.“ Následuje sekvence 19, ve které dochází ke vzpouře v táboře Alexandrovy armády. Vojáci odmítají pokračovat v taţení. Úkol č. 5: Proč chtěli jít vojáci domů? Vzorová odpověď: Byli dlouho na válečném taţení a cítili se unavení. Stýskalo se jim po domově. Videoukázka sekvence 22. Ţáci jsou svědky Alexandrova návratu do Babylónu přes Gedróskou poušť. Úkol č. 6: Jak skončilo Alexandrovo taţení? Vzorová odpověď: Vrátil se zpět do Babylónu přes poušť, kde zahynulo mnoho lidí. Jít touto cestou bylo jeho nejhorší rozhodnutí. Mohl ztratit oblibu u svých poddaných. Informace o návratu do Babylónu opět poslouţí jako část zápisu z hodiny. V. fixace: Videoukázka sekvence 26. Ţáci jsou seznámeni s Alexandrovou předčasnou smrtí a s událostmi, které přímo následují. Dozvídají se, co se stalo s jeho velkou říší. Úkol č. 7: Charakterizuj události po Alexandrově smrti? Vzorová odpověď: Jeho říše se rozdělila na čtyři části. Vznikly říše Ptolemaiovců, Seleukovců, Antigonovců a Perdikkova říše. Jeho rodina byla vyvraţděna. Tyto informace opět poslouţí jako zápis do školního sešitu.

- 109 -

3. 2. 2 Helénismus Další modelová hodina s vyuţitím HHF proběhla na téma Helénismus, kdy jsem se snaţil učivo propojit v rámci průřezového tématu Multikulturní výchova. Rozhodl jsem se tak proto, aby si ţáci uvědomili, ţe Alexandr Makedonský byl vůbec první státník, který se snaţil sjednotit vzdělané Evropany (Řeky) s východními Asiaty (barbary). Alexandr se snaţil o toto propojení „mečem“, byť svůj úmysl prezentoval jako osvobozování, jelikoţ s Asiaty nakládal stejně jako s Makedonci. Tak či tak šlo o první splývání kultur - helénské s asijskou. Toto propojení je posléze aplikovatelné pomocí cílů multikulturní výchovy. Během opakovací fáze se ţáci opět soustředí na otázky, jeţ jim pomohou pochopit souvislosti mezi předchozí látkou a problematikou látky nové. V motivační fázi je ţákům podána otázka, zda vědí, co je to helénismus. V expoziční fázi hodiny jsou ţákům za pomoci videoukázek prozrazeny Alexandrovy důvody, proč se snaţil o splynutí kultur. Dále pak Alexandrovo neobvyklé chování vůči asijským etnikům. Poté následuje krátká fixační fáze, kdy si ţáci opět zdůvodní, která kultura byla starší, zda řecká či perská. Následuje opět expoziční fáze, kdy je ţákům zadán úkol, aby ve videoukázce nalezli změny v Alexandrově chování během taţení. Jde o změny, kterými Alexandr dával najevo svůj obdiv a respekt k perské či asijské kultuře. Posledním úkolem v expoziční fázi hodiny je pak otázka, při které ţáci odpoví, jaké měl Alexandr další multikulturní cíle v rámci nového taţení, které plánoval. Poznatková rovina tohoto historického jevu je uplatnitelná ve prospěch cílů multikulturní výchovy (akulturace, empatie, asimilace, aj.) V rámci fixační fáze si ţáci opět zapisují či jinak zaznamenávají správné odpovědi do sešitu, které jim pak poslouţí jako zápis. Posledním úkolem je pak v rámci fixace shrnutí Alexandrova multikulturního úsilí, kdy ţáci rozhodují, jakým byl jeho největší počin v tomto měřítku.

- 110 -

Konkrétní návrh vyučovací hodiny Helénismus: I. organizace: zahájení výuky, tématem hodiny je Helénismus, II. opakování učiva: Otázky pro ţáky: 1. Kdo jsou to Helénové? Vzorová odpověď: Řekové. 2. Od koho získala egyptské město Alexandrie svůj název? Vzorová odpověď: Od Alexandra Makedonského. 3. Víš, kolik Alexandrií zaloţil a proč? Vzorová odpověď: Osmnáct. Měla být centry jeho nové říše a neřecké obyvatelstvo se v nich mohlo vzdělávat v řeckém duchu a stylu. III. motivace: „Co je to helénismus?“ – předpokládáme, ţe pojem je dosud neznámý. IV. expozice: Následuje videoukázka sekvence 11, ve které mají ţáci nalézt odpověď na otázku. Úkol č. 1: Jaký byl Alexandrův úmysl s novými územími, která získal a s jeho barbarským obyvatelstvem? Vzorová odpověď: Spojit tyto země v jeden celek a sjednotit obyvatelstvo. Následuje videokukázka sekvence 10. Ţáci mají za úkol sledovat Alexandrovo chování. Poté ţáci odpovídají na otázku. Úkol č. 2: Čím bylo Alexandrovo chování k perské princezně jiné oproti obvyklým zvyklostem? Vzorová odpověď: Alexandr ji nechal ţít svobodně v paláci, místo aby z ní udělal otrokyni. Videoukázka sekvence 13. Ţáci mají poloţenou otázku a odpověď mají nalést v ukázce. Úkol č. 3: V čem se Alexandr odlišuje od ostatních Makedonců? Vzorová odpověď: Alexandr je oblečen do jiného oděvu (perského). Makedonci jsou oděni v klasických makedonských šatech.

- 111 -

V. fixace: Úkol č. 4: Která kultura je starší? Vzorová odpověď: Perská. IV. expozice: Videoukázka sekvence 23. Alexandr je u nemocného přítele Héfaistióna a prozrazuje mu svoji multikulturní vizi na další roky své vlády. Ţáci sledují ukázku, po které odpovídají na další otázku. Úkol č. 5: Jaké byly Alexandrovy další cíle se světem, který budoval? Vzorová odpověď: Podrobit si Arábii a poté vyrazit na taţení do Západní Evropy. Touţí porazit Římany. Zároveň chce propojit Západ s Východem tím, ţe nechá prokopat kanál mezi Afrikou a Así (dnes Suezský průplav). V. fixace: Videoukázka sekvence 27. Ţákům je předloţen kontrast mezi pohledem na jeho činy očima Alexandrova druha a současníka Ptolemaia a Alexandrovou vizí. Zároveň je však ţákům podán obraz Alexandra Makedonského, který je nám známý dodnes. Úkol č. 6: Jaký je tedy Alexandrův největší počin z multikulturního hlediska? Vzorová odpověď: První pokus o sjednocení západní (Řecké) a východní (asijské, perské) kultury. Následující úkol č. 7 se vrací k jádru (III. motivace). Úkol č. 7 Co je to tedy helénismus? Vzorová odpověď: Splývaní Řecké kultury s kulturami ostatními. Tyto informace opět poslouţí ţákům jako zápis do školního sešitu.

- 112 -

4. PEDAGOGICKÝ VÝZKUM 4.1 Přípravná část výzkumu Pedagogický výzkum nám pomáhá ověřit míru efektivity navrhnutých modelových hodin, účinnost hraného historického filmu jako didaktického prostředku a samozřejmě nám poslouţí jako potvrzení či vyvrácení stanovené hypotézy. Forma pedagogického experimentu nám prozradí, zda se učivo za pomoci audiovizuální ukázky stává pro ţáky zajímavějším a komplexnějším. V přípravné části výzkumu jsem se zaměřil na výběr skupin. K experimentu mi poslouţili ţáci ZŠ Mokrá, na které jiţ druhým rokem působím. Ţáci třídy, ve které bude experiment probíhat, se s vyuţitím HHF v hodině nikdy nesetkali, bude to tedy pro ně nová zkušenost. Hlavním metodickým postupem je tedy didaktický experiment, který mnou byl zrealizován ve dvou paralelních třídách. První skupinou jsou ţáci letošního šestého ročníku, u kterých byl pouţit experimentální postup (experimentální výuka - EV), ve druhé skupině, kterou tvořili ţáci letošního sedmého ročníku, byl pouţit postup tradiční (tradiční výuka - TV). U této skupiny proběhlo testování jiţ během loňského školního roku, kdy byli v rámci učiva 6. ročníku s tímto tématem seznámeni. Ke změření efektivity experimentálního postupu ve výuce jsem pouţil didaktický test, který byl pouţit u obou stanovených témat. Získané rozdíly mezi skupinami EV a TV jsou rozdílem mezi uplatněním experimentálního didaktického postupu. Výsledky těchto kontrolních testů jsou zpracovány pomocí metod kvalitativní a kvantitativní analýzy.

- 113 -

Tabulka č. 1 Seznam otázek didaktických testů pro experimentální a tradiční výuku

Řecko pod nadvládou Makedonie 1 Jaká je nejdůleţitější osoba tohoto období? 2 Čím je tato osoba významná? 3 Kdo vládl před Alexandrem Makedonským? 4 Proč došlo k taţení do Persie? 5 Kde a proti komu byla svedena rozhodující bitva? 6 Proč se Alexandr vrátil z taţení? 7 Dopustil se Alexandr během své vlády chyb? Pokud ano, jakých? 8 Co se stalo s Alexandrovou říší a rodinou po jeho smrti?

Helénismus 1 Jak se říká splývání řecké kultury s ostatními? 2 Která kultura byla starší - řecká nebo perská? Souhlasili ostatní Makedonci s Alexandrovou „multikulturní“ vizí? 3 Proč? 4 Napiš Alexandrovy tři multikulturní cíle? 5 Vyšly Alexandrovy cíle? Proč? 6 Pokračovalo splývání řecké kultury i po Alexandrovy smrti?

- 114 -

Tabulka č. 2 Bodové ohodnocení jednotlivých otázek Téma: Řecko pod nadvládou Makedonie Číslo otázky

Počet bodů

1

1

2

1

3

1

4

1

5

2

6

1

7

1

8

2

Téma: Helénismus Číslo otázky

Počet bodů

1

1

2

1

3

2

4

3

5

2

6

1

Pro potřeby vyhodnocení didaktického experimentu jsem převedl bodové rozmezí do jednotlivých klasifikačních stupňů, jak je uvedeno v tabulce č. 3. Otázky v kontrolních testech byly hodnoceny v rozmezí jednoho aţ tří bodů, za kaţdou správnou odpověď. V případě, ţe ţákova odpověď v jednobodových otázkách nebyla úplná, byl ohodnocen nula body. V otázkách s více správnými odpověďmi mohl získat za kaţdou správnou odpověď jeden bod. Proto jsou rozmezí jednotlivých klasifikačních stupňů vyjádřena v celých bodech.

- 115 -

Tabulka č. 3 Stupnice v procentech a jí příslušných klasifikačních stupních Stupnice skóre Rozmezí v %

Rozdíl v %

Rozmezí v bodech

Klasifikace stupnice

100 – 90

10

10 - 9

1

89 – 70

10

8-7

2

69 – 50

10

6-5

3

49 – 30

10

4-3

4

2-0

5

29 a méně

4. 2 Vyhodnocení výzkumu Vyhodnocení na základě klasifikačních stupňů nám ukázalo, ţe lepší výsledky byly dosaţeny v obou testech u experimentální skupiny. V této skupině u testu na téma Řecko pod nadvládou Makedonie bylo ohodnoceno patnáct ţáků výbornou, devět ţáků chvalitebnou a dva ţáci dobrou známku, ve skupině s tradiční výukou pouze pět ţáků získalo výbornou, šest chvalitebnou, osm ţáků dobrou, osm ţáků dostatečnou a tři ţáci podali nedostatečný výkon. Také výsledky testu na téma Helénismus dopadly lépe pro experimentální skupinu, to kdyţ čtyři ţáci získali výbornou, deset chvalitebnou, sedm dobrou a pět dostatečnou známku. Skupina s tradiční výukou pak z testu vyšla takto: výborně nebyl hodnocen ţádný ţák, chvalitebně tři, čtrnáct dobře, osm dostatečně a pět ţáků bylo ohodnoceno nedostatečnou známkou. Tabulka č. 4 Vyhodnocení podle klasifikačních stupňů (skupina EV) EV Téma: Řecko pod nadvládou Makedonie

EV Téma: Helénismus

klasifikační stupeň

počet ţáků

klasifikační stupeň

počet ţáků

1

15

1

4

2

9

2

10

3

2

3

7

4

0

4

5

5

0

5

0

- 116 -

Tabulka č. 5 Vyhodnocení podle klasifikačních stupňů (skupina TV) TV Téma: Řecko pod nadvládou Makedonie

TV Téma: Helénismus

klasifikační stupeň

počet ţáků

klasifikační stupeň

počet ţáků

1

15

1

4

2

9

2

10

3

2

3

7

4

0

4

5

5

0

5

0

Výsledky kontrolních testů nám v experimentální skupině poukázaly na rozdíl mezi nejvyšším a nejniţším dosaţeným skóre, který je u testu na téma Řecko pod nadvládou Makedonie čtyři body, kdy nejvyšší bodový zisk byl deset bodů a nejniţší šest. U testu na Helénismus dosáhl rozdíl mezi nejlepším a nejhorším výkonem sedmi bodů. Nejlepší vákon byl opět deset bodů a nejniţší tři body. U skupiny s tradiční výukou byl v testu Řecko pod nadvládou Makedonie nejvyšší bodový zisk devět bodů a nejniţší dva, rozdíl tak činil sedm bodů. U testu na Helénismus byl pak nejvyšší zisk osm bodů a nejniţší nula. Rozdíl tak činil osm bodů. Pro kvantitativní analýzu jsou důleţité údaje, které pro přehlednost uvádím do tabulky č. 6. Tabulka č. 6 Údaje pro zpracování kvantitativní analýzy Experimentální

Skupina s tradiční

skupina

výukou

Počet respondentů

26

30

Počet maximálně dosaţitelných bodů

520

600

Počet skutečně dosaţených bodů

437

371

Prospěch v testu

84 %

61,8 %

Aritmetický průměr bodů

16,8

12,4

Metodou kvantitativní analýzy bylo zjištěno, ţe lepšího prospěchu v testu dosáhla skupina s EV, která dosáhla 84 % z maximálně dosaţitelných bodů, coţ je konkrétně 437 bodů z 520 moţných. Skupina s TV získala 61,8 % z maximálně dosaţitelných bodů, coţ - 117 -

koresponduje s 371 dosaţenými body, kdyţ maximem bylo 600 moţných bodů. K moţnosti porovnání úspěšnosti na ţáka nám poslouţil také aritmetický průměr, který u skupiny EV činní 16,8 bodů, zatímco ve skupině TV 12,4 bodů. Zjištěná 84 % úspěšnost u experimentální skupiny a 61,8 % úspěšnost ve skupině s tradiční výukou nám tedy naznačuje, ţe díky metodě kvantitativní analýzy byla prokázána vyšší úspěšnost zvládnutí testů u EV skupiny, ve které probíhala výuka s pouţitím didaktické videopomůcky. U testu na téma Řecko pod nadvládou Makedonie byla u tří otázek (č. 1, 3 a 6) zjištěna 100 % úspěšnost, ve všech ostatních otázkách (č. 2, 5, 7 a 8) pak byla úspěšnost vţdy vyšší neţ 75 %. U otázky č. 4 byla zjištěna nejniţší 53,8 % úspěšnost. Test k tématu Helénismus ukázal více neţ 70 % úspěšnost u pěti otázek (č. 1, 2, 3, 4 a 5). Největší potíţe pak ţákům s EV činila otázka č. 6, u které byla pouze 50 % úspěšnost. Výsledky u skupiny s TV nám u testu k tématu Řecko pod nadvládou Makedonie ukázaly jednu 100 % zodpovězenou otázku (č. 1). Čtyři další (č. 2, 3, 5 a 8) byly u ţáků zodpovězeny s více jak 50 %

úspěšností. Neuspokojivě pak byly v této skupině

zodpovězeny otázky č. 4, 6 a 7. Zde se úspěšnost pohybovala mezi 46,6 % aţ 26,6 %. U testu Helénismus pak výsledky následující: pět otázek (č. 1, 2, 3, 5 a 6) bylo ţáky zodpovězeno s více neţ 50 % úspěšností, otázka č. 4 pak vykazovala podprůměrnou úspěšnost 43,3 %. Naopak nejlepších výsledků dosáhli ţáci u otázky č. 1, kde se jejich úspěšnost dostala na 76,6 %. Pro přehlednost uvádím tabulku s procentuální úspěšností odpovědí na jednotlivé otázky u obou skupin (EV a TV), kde jsou obsaţeny oba testy (Řecko pod nadvládou Makedonie, Helénismus).

- 118 -

Tabulka č. 7 Procentuální úspěšnost odpovědí testů skupin experimentální a tradiční výuky Experimentální výuka Řecko pod nadvládou Makedonie Otázka

Správná odpověď (%)

1 2 3 4 5 6 7 8

100 86,6 100 53,8 76,9 100 96,2 96,2

Tradiční výuka

Helénismus Správná odpověď Otázka (%)

1 2 3 4 5 6 7 8

80,8 73,1 86,6 80,8 80,8 50 -

Řecko pod nadvládou Makedonie

Helénismus

Otázka

Správná odpověď (%)

Otázka

Správná odpověď (%)

1 2 3 4 5 6 7 8

100 66,6 80 26,6 53,3 46,6 33,3 90

1 2 3 4 5 6 7 8

76,6 53,3 63,3 43,3 60 56,6 -

Pro úplnost uvádím také grafické znázornění výsledků jednotlivých skupin u didaktického testování. Hodnoty jsou uvedeny v počtu správných a chybných odpovědí na jednotlivé otázky. Tabulka č. 8 Počet správných a chybných odpovědí u EV v testu Řecko pod nadvládou Makedonie

1 2 3 4 5 6 7 8

Správná odpověď 26 24 26 14 20 26 25 25

Chybná odpověď 0 2 0 12 6 0 1 1

- 119 -

Graf č. 1 Počet správných a chybných odpovědí u EV v testu Řecko pod nadvládou Makedonie 30 25 20 Správná odpověď

15

Chybná odpověď

10 5 0 1

2

3

4

5

6

7

8

Tabulka č. 9 Počet správných a chybných odpovědí u TV v testu Řecko pod nadvládou Makedonie

1 2 3 4 5 6 7 8

Správná odpověď 30 20 24 8 16 14 10 27

Chybná odpověď 0 10 6 22 14 16 20 3

- 120 -

Graf č. 2 Počet správných a chybných odpovědí u TV v testu Řecko pod nadvládou Makedonie 35 30 25 20

Správná odpověď

15

Chybná odpověď

10 5 0 1

2

3

4

5

6

7

8

Tabulka č. 10 Počet správných a chybných odpovědí u EV v testu Helénismus Správná odpověď 21 19 24 21 21 13

1 2 3 4 5 6

Chybná odpověď 5 7 2 5 5 13

Graf č. 3 Počet správných a chybných odpovědí u EV v testu Helénismus 30 25 20 Správná odpověď

15

Chybná odpověď

10 5 0 1

2

3

4

- 121 -

5

6

Tabulka č. 11 Počet správných a chybných odpovědí u TV v testu Helénismus Správná odpověď 23 16 19 13 18 17

1 2 3 4 5 6

Chybná odpověď 7 14 11 17 12 13

Graf č. 4 Počet správných a chybných odpovědí u TV v testu Helénismus 25 20 15

Správná odpověď Chybná odpověď

10 5 0 1

2

3

4

5

6

Nejvystiţnější podobu účinnosti experimentálního postupu dokládá počet velmi dobře zvládnutých otázek, tzn. s více neţ 70 % úspěšností. V případě experimentální skupiny jsou to v testu Řecko pod nadvládou Makedonie otázky č. 1, 2, 3, 5, 6, 7 a 8. V témţe testu u skupiny s tradiční výukou jsou to pouze otázky č. 1, 3 a 8. I v případě otázek č. 3 a 8 je úspěšnost vyšší u skupiny s experimentální výukou, kdy rozdíl u otázky č. 3 činí 20 % a otázky č. 8 je to 6,2 %. V testu k Helénismu byly ve skupině s EV s více jak 70 % úspěšností, tedy velmi dobře, zvládnuty otázky č. 1 aţ 5. V případě skupiny s TV se jednalo pouze o otázku č. 1, kdy rozdíl mezi skupinami byl 4,2 % taktéţ ve prospěch skupiny s experimentální výukou.

- 122 -

Dosaţené výsledky v pedagocikém výzkumu nám zřetelně naznačují, ţe lepší výsledky podala skupina ţáků, ve které byly pouţity experimentální postupy. Výsledky výzkumu nás opravňují k verifikaci předpokladu, ţe poznání, či historické vědomí ţáků 6. ročníku základní školy, můţe být komplexnější a efektivnější, za pouţití hraného historického filmu Alexander Veliký jako výukového prostředku.

4. 3 Interpretace K ověření námi stanovené hypotézy pomohla realizace dílčího výzkumu, který s asistencí didaktické videopomůcky a volby adekvátních metodických a organizačních postupů, ověřoval efektivnost a komplexnost výuky předmětu dějepis v rámci výukového obsahu Řecko pod nadvládou Makedonie a Helénismus. Pedagogický experiment probíhal na základní škole Mokrá, okres Brno - venkov v měsíci březnu v letech 2011 a 2012. Zúčastnili se jej ţáci šestého ročníku. Jednalo se o tři třídy. Ve třídě 6.A (EV) pro školní rok 2011/2012, kde výuka témat probíhala experimentální formou, se výzkumu zúčastnilo 26 respondentů. Ze tříd 6.A a 6.B pro školní rok 2010/2011 (TV), kde výuka probíhala tradiční formou, se výzkumu zúčastnilo 30 respondentů. Experiment dle mého názoru prokázal vyšší úspěšnost u skupiny experimentální. Zjištěné rozdíly ve výsledcích kontrolního testu zřetelně hovořily ve prospěch skupiny experimentální, a to jak v dosaţeném počtu bodů, tak i v procentuální úspěšnosti. Dosaţené rozdíly v procentuální úspěšnosti jsou rapidní, proto lze konstatovat, ţe dosaţené výsledky u skupiny EV nejsou dílem náhody. Je pravděpodobné, ţe se na výsledcích podepsala experimentální forma výuky. Na vyšší úspěšnost experimentální skupiny ale mohou mít vliv také následující objektivní příčiny. Podíl na dosaţené úspěšnosti experimentální skupiny, má fakt, ţe se jedná o třídu s celkově lepším prospěchem neţ je tak u tříd, ve kterých probíhala tradiční výuka. Zároveň by měl být brán zřetel na formulaci obecných závěrů a na další objektivní skutečnosti, jakými jsou hlavně relativně malý počet ţáků v obou skupinách či nestandardizovaný kontrolní test. - 123 -

Musím podotknout, ţe v případě, ţe by byl výzkum zrealizován ve více skupinách a na více základních školách, mohl by být reprezentativní vzorek větší, tím pádem by pak i výsledky pedagogického experimentu byly průkaznější, neţ v tomto případě , kdy mi poslouţilo pouze 56 respondentů. Jednoznačnějších výsledků by bylo pravděpodobně dosaţeno i za předpokladu pouţití standardizovaného kontrolního testu. Nestandardizovaný test, který byl mnou sestaven, dle získaných výstupů postrádá otázky střední obtíţnosti, jelikoţ se ve velkém počtu vyskytují otázky zcela či nadprůměrně správně či zcela nebo zjevně špatně zodpovězené. I přes tyto nedostatky lze shrnout, ţe experimentální forma výuky, s pouţitím vhodně sestaveného didaktického videozáznamu, jeţ se opírá o názorné filmové sekvence a vybrané organizační a metodické výukové postupy, se podepsala pod dosaţení lepších výsledků u znalostí ţáků základní školy, které jednoznačně přispívají ke kultivaci jejich historického vědomí. Interpretaci lze uzavřít zajímavou osobní zkušeností. Při metodě přímého pozorování ţáků jsem zjistil jejich zvýšenou aktivizaci, motivaci a hlavně zájem o probíranou látku či o samotný vyučovací předmět.

Zároveň jsem svědkem také

efektivnější práce ţáků ve vyučovacích hodinách, ve kterých pouţívám tuto, troufám si říci, dnes jiţ neexperimentální metodu s vyuţitím hraného historického filmu jako didaktického prostředku.

- 124 -

ZÁVĚR Cílem práce Didaktické vyuţití hraného historického filmu Alexander Veliký byla historická analýza filmu, didaktická analýza výukových obsahů Řecko pod nadvládou Makedonie a Helénismus, následná didaktická aplikace vybraných filmových sekvencí do dvou modelových vyučovacích hodin pro šestý ročník základní školy. V neposlední řadě pak na základě pedagogického výzkumu ověření hypotézy, ţe poznání ţáků prostřednictvím audiovizuálních vjemů je efektivnější, komplexnější a trvalejší v porovnání s výukou, která probíhá s vyuţitím tradičních výukových prostředků. Historické analýze zvolených filmových sekvencí předcházelo studium odborné historické literatury, která se zabývá danými tématy tak, aby byly vystiţeny hlavní faktory vlády Alexandra Makedonského a helénismu. Vlastní analýza zvolených filmových sekvencí probíhala na základě komparace vybrané odborné literatury a historických dokumentů. Při podrobném studiu literatury a pramenů jsem zjistil, ţe hraný historický film Alexander Veliký je v dané míře značné historicky přesný a věrohodný, jak faktograficky, tak i z hlediska ztvárnění jednotlivých scén. Historická relevance filmu pak vychází z publikace Alexandr Veliký (Alexander the Great), kterou napsal v roce 1970 oxfordský historik Robin Lane Fox a z dalších děl o Alexandrovi Velikém, kdy je velmi významnou předlohou hlavně Arriánovo Taţení Alexandra Velikého, ze kterého vycházejí i další významná autoři. Věrohodnost snímku je pak podtrţena i některými detaily, jako například Alexandrův královský perský šat, který začne nosit poté, co se stane pánem Asie nebo Alexandrovo začleňování Asiatů do jeho armády. Z těchto důvodů je film Alexander Veliký vhodný také pro názornou didaktickou prezentaci a konkretizaci výukového obsahu helénismus. V předloţeném projektu jsou navrţeny dvě modelové vyučovací hodiny, z nichţ téma Helénismus úzce souvisí s průřezovým tématem Multikulturní výchova. Také v tomto případě by bylo moţné vyuţít hraný historický film. Navrţené modelové hodiny jsou pak navrţenou metodou a organizační formou přiměřené věku ţáků, jejich momentálním znalostem a

v neposlední řadě také cílům vzdělávání a rozvoji jejich klíčových

kompetencí. Práce s vybranými filmovými sekvencemi také umoţňuje v hodinách zvolit různé organizační formy, na jejichţ základech pak dochází k naplňování cílů základního

- 125 -

vzdělávání, coţ je hlavně rozvoj klíčových kompetencí, a to zejména kompetencí k učení, komunikativních, občanských, pracovních a sociálních. Diplomová práce můţe být sekundárně vyuţita jako metodická příručka, která navrhuje konkrétní alternativní postup při pouţívání hraných historických filmů ve výuce dějepisu. Práce zpracovává postup pro historickou analýzu filmu, didaktickou analýzu učiva, vyuţití v hodině, vyuţití při výuce celého tématického celku, a to i při zvolení jakkoliv tématicky zaměřeného filmu. Zároveň navrhuje případnou moţnost konkrétního uplatnění průřezového tématu Multikulturní výchova. Dílčí pedagogický výzkum pak naznačil pozitivní souvislost mezi vyuţitím didaktické pomůcky a zvýšením úrovně znalostí, představ a historického vědomí ţáků. Zařazení sekvencí hraného historického filmu do výuky dějepisu je ţádoucí i z důvodů, jakými jsou především aktivizace ţáků, zvýšení jejich motivace a zájmu o probíranou látku během výchivně – vzdělávacího procesu. Jsem názoru, ţe takto navrhované projekty a výzkumná ověřování jejich účinnosti si jiţ našly své nezastupitelné místo v našem školství. Proto doufám, ţe tato práce pomůţe ještě více motivovat současné i budoucí učitele dějepisu pro didaktické zapojení hraných historických filmů do výuky, aby se staly běţným a rovnocenným výukovým prostředkem, za pomoci kterého ţákům názorně prezentují novou látku a pomohou jim tak při tvorbě konkrétních historických představ o daném období či tématu a tím kultivují ţákovo historické vědomí.

- 126 -

SEZNAM PRAMENŮ A LITERATURY A. Seznam pramenů a)

Noviny a časopisy

DOČKALOVÁ, M.: Taţení Alexandra Velikého, In Ţivá historie, duben, 2011. DOČKALOVÁ, M.: Taţení Alexandra Velikého, In Ţivá historie, květen, 2011. DOČKALOVÁ, M.: Taţení Alexandra Velikého, In Ţivá historie, červen, 2011.

b) Jiné prameny Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání Pomůcka na pomoc učitelům (aktuální znění k 1. 9. 2010) [online]. VÚP Praha, 2007 [cit. 2012-02-03]. Dostupný z: http://www.vuppraha.cz/wp-content/uploads/2009/12/RVPZV-pomucka-ucitelum.pdf http://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-biografie/21938-oliver-stone.html http://www.fdb.cz/film/37155-alexander-veliky-alexander.html http://www.csfd.cz/film/90790-alexander-veliky/ http://www.imdb.com/title/tt0346491/

- 127 -

B. Seznam literatury ARRIÁNOS: Taţení Alexandra Velikého. Praha: Svoboda, 1972. CARTLEDGE, P.: Alexandr Veliký: historik lovcem nové minulosti. Praha: Academia, 2007. ČAPEK, V. a kol.: Didaktika dějepisu I. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1985. ČAPEK, V. a kol.: Didaktika dějepisu II. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1988. ČAPEK, V. a kol.: Teoretické a metodické základy didaktiky dějepisu I. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1976. FILOVÁ, H. a kol.: Vybrané kapitoly z obecné didaktiky. Brno: Masarykova univerzita, 2004. GEHRKE, Hans, J.: Alexander Veliký. Praha: Nakladatelství Svoboda, 2002. HUDECOVÁ, D.: Jak modernizovat výuku dějepisu: výchovné a vzdělávací strategie v dějepisném vyučování. Praha: SPL – Práce, 2007. HRADEČNÝ, P. a kol.: Dějiny Řecka. Praha: NLN, s.r.o., 1998. JANOVSKÝ, J.: Základy didaktiky dějepisu. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1984. JULÍNEK, S. a kol.: Základy oborové didaktiky dějepisu. Brno: Masarykova univerzita, 2004. MAŇÁK, J., ŠVEC, V.: Cesty pedagogického výzkumu. Brno: Paido, 2004.

- 128 -

MAŇÁK, J., ŠVEC, V.: Výukové metody. Brno: Paido, 2003. MEJSTŘÍK, V.: Metodika dějepisu jako učebního předmětu. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1964. MEJSTŘÍK, V.: Metodika dějepisu. Díl 1. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1955. OLIVA, P.: Řecko mezi Makedonií a Římem. Praha: Academia, 1995. PLÚTARCHOS: Ţivotopisy slavných Řeků a Římanů II. Praha: Arista, Baset, Maitrea, 2007. PRŮCHA, J.: Multikulturní výchova. Teorie-praxe-výzkum. Praha: ISV nakladatelství, 2000. RENAULTOVÁ, M.: Alexandr Veliký. Praha: Brána, 1996. RYCHLÍK, J., KOUBA, M.: Dějiny Makedonie. Praha: NLN, s.r.o., 2003. ŚWIDERKOVÁ, A.: Tvář helénistického světa. Praha: Panorama, 1983. ŠIMONÍK, O.: Úvod do školní didaktiky. Brno: Masarykova univerzita, 2003. ŠTĚPÁNEK, K.: Raný novověk ve filmu(?):Příspěvek k mediální výchově na ZŠ. In: Sborník prací Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity, řada společenských věd, Brno : Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Roč. 22, s. 111-117. ŠTĚPÁNEK, K.: K ověření účinnosti didaktického videozáznamu v dějepisu. In: Sborník prací Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, řada spol. věd, Brno: Masarykova univerzita v Brně, Roč.19, s. 73-92.

- 129 -

ŠTĚPÁNEK, K.: Příspěvek k metodice tvorby amatérského didaktického videozáznamu pro školní dějepis. In: Sborník prací Pedagogické fakulty, řada společenských věd. Brno: Masarykova univerzita, Roč. 18, s. 74-93. ŠTĚPÁNEK, K.: K čemu potřebujeme a vyuţijeme v dějepise hraný film? In: Sborník prací Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity, řada společenských věd, Brno : Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Roč. 23, s. 129-134. ŠTĚPÁNEK, K.: Příspěvek k didaktickému vyuţití hraných historických filmů. In Tvorba učebnic v Polsku, na Slovensku a v České republice. Brno: Masarykova univerzita,1996, s.100-105. VAVŘÍNEK, V.: Alexandr Veliký. Praha: Svoboda, 1967. ZAMAROVSKÝ, V.: Řecký zázrak. Praha: Euromedia Group – Kniţní klub, Erika, 2000.

- 130 -

RESUMÉ Tato diplomová práce se zabývá uplatněním hraného historického filmu jako didaktického prostředku. Jejím cílem je historická analýza filmu Alexander Veliký, didaktická analýza učiva, následný návrh dvou modelových vyučovacích hodin a ověření předpokladu, ţe poznání ţáků na základě audiovizuálních vjemů bude komplexnější. První kapitola se zabývá teoretickou problematikou práce. Druhá nabízí historickou analýzu filmu Alexander Veliký. Následující kapitola je návrhem modelových hodin. Ve čtvrté kapitole je vyhodnocen a interpretován pedagogický výzkum.

The diploma thesis deals with the application of historical motion picture in teaching history. It is aimed to historically analyse the motion picture Alexander, to didactically analyse the corresponding part of curriculum, to propose two lessons and to verify the presumption that pupils' cognitive process will be more comprehensive with the application of audiovisual didactic means. The first chapter discusses the field theoretically. The second one focuses on the historical analysis of the picture Alexander. The following chapter is a didactic application and a consequent proposal of two lessons. The methodological research is evaluated and interpreted in the fourth chapter.

- 131 -

SEZNAM PŘÍLOH a) Textové přílohy Příloha č. 1 Tématický plán vyučovacího předmětu dějepis na ZŠ Mokrá pro školní rok 2011 – 2012 Předmět

DĚJEPIS

Ročník

6

Vzdělávací program

ŠVP č.j.730/07

Číslo Tematický celek 1. Úvod do vyučování dějepisu

2.

3.

4.

5.

Pravěk

Starověký Egypt, Mezopotámie Indie a Čína Antické Řecko

Antický Řím

Počet tematických celků Počet vyučovacích hodin

5 66

Počet hodin týdně

Obsah tematického celku proč a jak poznáváme minulost vnímání historického času hlavní období historie vznik a vývoj lidského rodu charakteristika doby kamenné, bronzové a ţelezné stěhování národů a první Slované přírodní podmínky, ţivot a kultura co daly starověké státy světu přírodní podmínky, ţivot a kultura charakteristické rysy athénské demokracie přírodní podmínky, ţivot a kultura Řím v době republiky, království a císařství

2

Hod. Termín 6

Pozn.

IX. Ex

18

IX.-XI.

12

XII.-I.

15

II.-IV.

15

V.-VI.

OČ = ochrana člověka za mimořádných událostí, PSPJ = prevence sociálně patologických jevů, LP = laboratorní práce, Ex = exkurze, V = vycházka, B = beseda

Učebnice: Dějepis 6 pro základní školy a víceletá gymnázia. Fraus, Plzeň 2007. Exkurze: MZM – Pravěk Moravy Základní pomůcky: učebnice, pracovní sešit, sešit č. 544, psací potřeby (propisovací tuţka, barevné tuţky, pravítko, lepidlo), nakopírované materiály, dějepisný atlas - 132 -

Příloha č. 2 Rozdělení filmu Alexander Veliký na sekvence Sekve

Popis sekvence

Doba trvaní

-nce

(hh:mm: ss) 1

Múseion v Alexandrii, Egypt – 40 let po Alexandrově smrti. 00:02:37 Faraón Ptolemaios I. Sotér, účastník Alexandrova taţení a jeho – přítel, popisuje Alexandrovu osobnost a politickou situaci té doby 00:06:39 svému písaři Kadmovi, který patrně píše jeho ţivotopis. Starý Ptolemaios je vypravěčem příběhu.

2

Mieza, Řecko

00:13:15

Alexandr a jeho druhové jsou vzděláváni filosofem Aristotelem na – přání krále Filipa II. Aristotelés ţákům popisuje geografii světa, 00:14:59 kdy se domnívá, ţe svět obklopuje velký oceán, který spojuje Asii s Egyptem řekou Nil. Zároveň se zmiňuje o Řecích jako ţábách, které kdyby spojily své síly, ovládli by barbary (Peršany) a celý svět. 3

Pella, Makedonie

00:16:39

Na trhu se Filipův druh Kleitos snaţí zkrotit thessálského hřebce, – který je Filipovi nabídnut. Nedaří se mu to, poté ani samotnému 00:19:55 králi, který je chce koupit na maso, jelikoţ je do bitvy moc nervózní. Alexandr si všímá, ţe se kůň bojí svého vlastního stínu. Ţádá otce, zda jej můţe zkrotit, coţ se mu pak skutečně podaří. Pojmenuje koně Bukefalos. 4

Pella, Makedonie

00:29:12

Svatba krále Filipa s Euridikou, neteří generála Attala. Dochází – zde k zahanbení Paussania, velitel královské gardy, Paussaniem a 00:33:57 Filipem – motiv k vraţdě Filipa. Zároveň se zde střetne Alexandr s otcem, to kdyţ jej Attalos urazí při přípitku na legitimní dědice Filipa a Euridiky. Dochází k roztrţce mezi Filipem a Alexandrem.

- 133 -

5

Múseion, Alexandrie, Egypt

00:34:02

Návrat zpět do Alexandrie, k vypravěči Ptolemaiovi.

–

Ten mluví o Filipově vraţdě a nástupu Alexandra na trůn ve věku 00:36:37 dvaceti let. Zároveň popisuje, jak si Alexandr podrobil Řecko, které proti němu povstalo po smrti Filipa. Líčí osud těch, kteří se mu nepodřídili (Théby, Gaza, Persepolis) a Alexandrovu politiku. Zmiňuje se o Alexandrově návštěvě egyptské Siwy, kde byl prohlášen za syna boha. Poté se děj přesouvá a Ptolemaios nastiňuje rozhodující bitvu mezi Alexandrem a Dáreiem u Gaugamél, které se sám účastnil. 6

Alexandrův stan, Gaugamély, Persie

00:36:38

Alexandr a jeho hétairové (druhové) projednávají bitevní taktiku. – Alexandr sděluje svůj plán útoku. Odmítá návrh Kassandra, ať 00:39:35 zaútočí v noci. Odmítá také návrh Parmenióna, aby ustoupil a přijal podmínky míru, které mu nabízí Dáreios. 7

Alexandrův tábor, Gaugamély, Persie

00:40:13

Dochází k zatmění měsíce a Alexandr se modlí před bitvou

– 00:40:43

8

Bitva u Gaugamél, Persie

00:48:33

Alexandrova taktika

– 00:49:35

9

Babylón, Persie

01:01:30

Alexandr vstupuje vítězně do Babylónu, prochází Ištařinou branou – 10

a je vítán jako osvoboditel

01:03:05

Babylón, Persie

01:03:15

Alexandr a jeho druhové vstupují do královského paláce, kde jsou – překvapeni nad orientální krásou. Dochází k výměně názorů mezi 01:09:08 Alexandrem a Parmeniónem, kdy Alexandr potlačuje zavedený kult svého otce. Poté vstupují do Dáreiova harému, kde se setkává s jeho nejstarší dcerou, princeznou Stateirou.

- 134 -

11

Alexandrova komnata, Babylón, Persie

01:11:50

Alexandr a Héfaistión spolu rozmlouvají

– 01:14:58

12

Severovýchodní Persie

01:15:45

Vypravěč Ptolemaios vypráví, jak Alexandr dostihl jiţ mrtvého – 13

Dáreia, poté pokračoval dál v taţení do Baktrie a Sogdiany

01:18:18

Baktrie

01:20:20

Alexandr rozmlouvá se svými „druhy“ (radou) o svém sňatku – s Róxanou. Parmenión a ostatní vystupují proti jeho názoru. 01:23:39 Alexandr znovu promlouvá se své multikulturní vizi 14

Alexandrův tábor během taţení, Babylón

01:34:27

Alexandr odhalí spiknutí a pokus o jeho vraţdu. Odsoudí Filótase – a pro jistotu nechá zabít i jeho otce Parmenióna.

01:37:05

Alexandr prochází své zápisky a kresby svého nového, multikulturního světa. 15

Indie

01:41:38

Vypravěč Ptolemaios popisuje úskalí Alexandrova taţení do Indie, – které stálo za další vzpourou proti jeho osobě a odmítnutí vojáků 01:44:00 pokračovat dál na konec světa… 16

Indie

01:44:01

Taneční vystoupení eunucha Bagoase, po kterém jej Alexandr – políbí, coţ vyvolá rozpaky jak Indů, tak hlavně jeho „druhů“. Na 01:51:50 to reaguje Kleitos, který Alexandrovi vyčítá jeho náklonnost k barbarům. 17

Aigy, Makedonie, o 8 let dříve

01:53:55

Děj se odehrává na slavnosti (ve filmu není uvedeno, ţe jde o – svatbu Alexandrovy sestry Kleopatry). Filip je zabit Pausaniem a 02:00:28 Alexandr je provolán králem. 18

Královský palác, Pella, Makedonie

02:04:45

Vypravěč, faraón Ptolemaios, oznamuje, jak se Alexandr – vypořádal se svými příbuznými po nástupu na trůn

- 135 -

02:05:06

19

Alexandrův tábor u řeky Hyphasis (dnes Bjás), Indie

02:05:07

ve filmu není název řeky uveden

–

Alexandr chce přejít další řeku a pokračovat dál na východ a jih, 02:12:22 aby došel k oceánu, po kterém se vrátí domů. Vojáci však odmítají jít dál. Dochází k rebelii, kterou Alexandr potlačí. Zároveň ukazuje na rozdělení vojska (Makedonci x Asiati), kdy chce Alexandr pokračovat pouze s Asiaty, kdyţ Makedonci odmítají jít dál. 20

pravděpodobně bitva u Hydaspu (dnes řeka Dţihlam), Indie

02:12:23

Poslední regulérní Alexandrova bitva, ve které bojuje proti králi –

21

Pórovi. Alexandr je raněn šípem, umírá jeho kůň Bukefalos.

02:22:35

Alexandrův tábor, Indie

02:22:36

Uzdravený Alexandr předstupuje před svou armádu a sděluje jim, – 22

ţe se vracejí domů. Jeho sen se rozplynul.

02:24:55

Cesta domů, Gedróská poušť, Babylon

02:24:56

Vypravěč Ptolemaios povídá, jak Alexandr obětoval bohům a – vydal se nejkratší cestou přes Gedróskou poušť do Babylonu, kde 02:25:57 si po svém návratu vzal další dvě asijské manţelky. 23

Babylon, Persie

02:25:59

Alexandr přichází k Héfaistiónovi, který onemocněl. Sdělí mu své – dobyvatelské sny a multikulturní cíle, které hodlá učinit s ním po 02:29:26 boku. Héfaistión však umírá… 24

25

Babylon, Persie

02:31:21

Hostina s „druhy“, na které Alexandr silně popíjí.

–

Je zde nastíněno, ţe byl otráven.

02:32:57

Babylon, Persie

02:33:11

Smrt Alexandra, spory o nástupnictví

– 02:35:28

26

Babylon, Persie / Pella, Makedonie / Múseion, Alexandrie, Egypt

02:35:30

Vypravěč Ptolemaios rekapituluje Alexandrův ţivot a vypráví o – nejbliţších událostech po Alexandrově smrti. - 136 -

02:37:28

27

Múseion, Alexandrie, Egypt

02:37:30

Faraón Ptolemaios sděluje svůj osobní názor, ţe Alexandra zabili – oni, „druhové“. Kritizuje jeho helénismus a multikulturalismus, 02:40:30 ale nakonec vyzdvihuje jeho velikost.

Příloha č. 3 Kontrolní testy k experimentální výuce

1 2 3 4 5 6 7 8

1 2 3 4 5 6

Řecko pod nadvládou Makedonie Jaká je nejdůleţitější osoba tohoto období? Alexander Makedonský / Veliký. Čím je tato osoba významná? Sjednotil světy / vytvořil největší říši. Kdo vládl před Alexandrem Makedonským? Filip II. Proč došlo k taţení do Persie? Peršané byli stálou hrozbou / vraţda Filipa II. / Filipův cíl Kde a proti komu byla svedena rozhodující bitva? U Gaugamél, Dáreios III. Proč se Alexandr vrátil z taţení? Jeho vojáci se vzbouřili a nechtěli pokračovat. Dopustil se Alexandr během své vlády chyb? Pokud ano, jakých? Ano, dlouhé taţení / rozhodoval sám bez souhlasu rady. Co se stalo s Alexandrovou říší a rodinou po jeho smrti? Říše se rozpadla, rodina byla zavraţděna.

Helénismus Jak se říká splývání řecké kultury s ostatními? Prolínání řecké kultury do ostatních a splývání s nimi. Která kultura byla starší - řecká nebo perská? Perská. Souhlasili ostatní Makedonci s Alexandrovou „multikulturní“ vizí? Proč? Nesouhlasili. Mysleli si, ţe jsou Asiatům nadřazení. Napiš Alexandrovy tři multikulturní cíle? Sjednotit Evropu a Asii, prokopat průplav, volné cestování obyvatel… Vyšly Alexandrovy cíle? Proč? Ne. Zemřel / Neměl podporu svých nejbliţších. Pokračovalo splývání řecké kultury i po Alexandrovy smrti? Ano.

- 137 -