MASARYKOVA UNIVERZITA

MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sociálních studií Katedra politologie

Analýza výsledků kandidátů J. Dienstbiera a M. Zemana z prvního kola prezidentské volby v ČR v územích volební podpory KSČM Bakalářská práce

Filip Zachariaš

Vedoucí práce: Mgr. Petr Voda, Ph.D. UČO: 414625 Obor: Politologie – Sociologie Imatrikulační ročník: 2012 Brno, 2015

Čestné prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma Analýza výsledků kandidátů J. Dienstbiera a M. Zemana z prvního kola prezidentské volby v ČR v územích volební podpory KSČM vypracoval samostatně a pouţil jen zdroje uvedené v seznamu literatury.

Brno 14. 12. 2015 Filip Zachariaš

2

Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval vedoucímu práce Mgr. Petru Vodovi, Ph.D., za cenné rady a vstřícný a trpělivý přístup při jejím vedení. Dále děkuji rodině, přátelům a kolegům za důvěru a podporu při mém studiu.

3

Obsah 1. Úvod........................................................................................................................... 6 2. Teorie, dostupnost dat, zvolené metody 2.1. Volební geografie................................................................................................8 2.2. Území volební podpory.......................................................................................9 2.3. Konfliktní linie.................................................................................................... 9 2.3.1. Konfliktní linie v českém prostředí..........................................................9 2.3.2. Konfliktní linie a regresní analýza...........................................................11 2.4. Dostupnost dat.................................................................................................... 13 2.5. Pouţité statistické metody...................................................................................14 3. Kandidáti 3.1. Jiří Dienstbier...................................................................................................... 16 3.1.1. Profil kandidáta........................................................................................ 16 3.1.2. Prezidentská kandidatura......................................................................... 17 3.1.3. Území volební podpory............................................................................18 3.2. Miloš Zeman....................................................................................................... 19 3.2.1. Profil kandidáta........................................................................................ 19 3.2.2. Prezidentská kandidatura......................................................................... 20 3.2.3. Území volební podpory........................................................................... 21 4. KSČM 4.1. Profil strany......................................................................................................... 23 4.2. Postoj strany k zavedení přímé volby prezidenta............................................... 24 4.3. KSČM a přímá volba prezidenta ČR v roce 2013.............................................. 24 4.4. Území stabilní volební podpory a území stabilního volebního jádra KSČM..... 25 5. Analýza 5.1. Analýza normálního rozloţení............................................................................ 27 5.1.1. Jiří Dienstbier........................................................................................... 27 5.1.2. Miloš Zeman............................................................................................ 29 5.1.3. Rozdíl....................................................................................................... 30 5.2. Korelační analýza................................................................................................32 5.3. Regresní analýza................................................................................................. 37 5.3.1. Jiří Dienstbier........................................................................................... 37 5.3.2. Miloš Zeman............................................................................................ 38 4

5.4. Diskuze...............................................................................................................39 6. Závěr..........................................................................................................................41 7. Seznam pouţitých zdrojů 7.1. Literatura............................................................................................................. 43 7.2. Internetové zdroje............................................................................................... 46 7.3. Zákony................................................................................................................ 50

Počet znaků: 63 741.

5

1. Úvod Volba prezidenta ČR v roce 2013 znamenala novou zkušenost pro politické strany, kandidáty, média i voliče, neboť se jednalo o historicky první volbu, kdy si občané s volebním právem vybírali hlavu státu sami. Jejich rozhodování a volební chování pak poskytlo další prostor pro politologické zkoumání. Tato práce si dává za cíl analyzovat výsledky kandidátů Jiřího Dienstbiera a Miloše Zemana z prvního kola prezidentské volby v ČR v územích stabilní volební podpory Komunistické strany Čech a Moravy (dále jen KSČM, pozn. aut.), coţ je oblast, která nebyla dosud detailně prozkoumána. I přesto, ţe se jedná o téma leţící mimo hlavní zájem politologů, je dle autora přínosné zjistit, jak se rozhodovali voliči v rámci právě území volební podpory KSČM, a to i vzhledem k budoucím prezidentským volbám v roce 2018, ve kterých se můţe přímo některý z analyzovaných kandidátů znovu objevit. Jak uţ název napovídá, bude tato práce spadat do odvětví volební geografie, tedy etablované disciplíny na pomezí politologie a geografie, která zkoumá prostorové rozloţení volební podpory a faktory ovlivňující toto rozloţení. Úkolem bude zjistit, zda lze vysledovat v územích se silným voličským jádrem KSČM náklonost voličů k jednomu nebo druhému kandidátovi, popřípadě pokusit se vysvětlit a pojmenovat rozdíly v podpoře v těchto územích vztahující se k prvnímu kolu prezidentských voleb v roce 2013 na základě teorie konfliktních linií. Práce bude rozčleněna do tří základních částí. První z nich bude část teoretickometodologická, ve které bude popsána teorie vztahující se k otázkám volební geografie (teorie konfliktních linií) či základní představení obou zkoumaných kandidátů a KSČM. Bodou téţ představeny metodologické postupy uţité v této práci. Následovat bude část samotné analýzy. Třetí část nabídne interpretaci zjištěných skutečností, prostřednictvím nichţ se autor pokusí odpovědět na výzkumnou otázku. Jednotlivé části práce se pak mohou samozřejmě dále členit do dalších kapitol. Hlavní výzkumná otázka byla stanovena následovně: Jaká byla podpora Jiřího Dienstbiera a Miloše Zemana v území stabilní volební podpory KSČM?

6

Aby byla výzkumná otázka správně zodpovězena, budou nejprve dle dostupných dat vymezena území volební podpory obou zmíněných kandidátů a následně území stabilní volební podpory Komunistické strany Čech a Moravy, které bude spočítáno na základě sekundární statistické analýzy dat ze samotných voleb pro jednotky správních obvodů obcí s rozšířenou působností (nebude-li uvedeno jinak, zkratkou ORP bude vţdy myšlen celý správní obvod; pozn. aut.). V případě KSČM budou vyuţívána data prvořadých voleb, čili voleb do Poslanecké sněmovny v letech 1996 – 2013; u obou prezidentských kandidátů lze pouţít pouze jediného výsledku, a to z prvního kola prezidentských voleb konaného ve dnech 11. a 12. ledna 2013. Komunistická strana Čech a Moravy a zkoumání výsledků v jejích územích stabilní volební podpory a stabilního volebního jádra bylo vybráno záměrně z několika důvodů. V případě KSČM se jedná o politický subjekt s velmi stabilním postavením v rámci českého politického systému, se kterým (vezmeme-li v úvahu i jeho předchůdkyni KSČ; pozn. aut.) se můţe ze současných parlamentních politických stran v tomto ohledu srovnávat snad jen KDU-ČSL či ČSSD. Pokud chceme rozklíčovat zvýšenou podporu voličů KSČM v některých místech, je nutné v mnohých případech zamířit do hluboké historie (viz Daněk 1993). Zároveň tato strana nepostavila pro volby do prezidentského úřadu svého vlastního kandidáta a vydala prohlášení o podpoře kandidátů „nalevo od středu“. V prvním kole prezidentské volby tuto podmínku, kterou KSČM doporučila svým voličům, splňovali dva kandidáti, kteří rovněţ poţádali o oficiální podporu tohoto politického subjektu. Byli jimi Jiří Dienstbier a Miloš Zeman [1]. Vzhledem k poměrně krátké době od první přímé volby prezidenta v ČR vznikly zatím spíše odborné texty neţ celé publikace zabývající se přímou volbou prezidenta. Nicméně hned v roce 2013 byla vydána publikace Jakuba Šeda a kolektivu s názvem „České prezidentské volby v roce 2013“. Dostatečné mnoţství literatury existuje o Komunistické straně Čech a Moravy. V této práci budou vyuţity publikace vztahující se k jednotlivým volbám, ale i k samotným českým politickým stranám (např. tituly „Voliči a volby 2006“, „České strany a jejich kandidáti“, „Politické strany“ aj.) Ani volební geografie nepatří v rámci politologie mezi subdisciplíny, které by trpěly nedostatkem literatury. V českém prostředí jmenujme například dílo Petra Jehličky a Luďka Sýkory z roku 1991 „Stabilita regionální podpory tradičních politických stran v českých zemích (1920-1990)“. Volební geografií se téţ zabývají texty v rámci výše jmenovaných knih vztahujících se k jednotlivým volbám do Poslanecké sněmovny. 7

2. Teorie, dostupnost dat a zvolené metody

2.1. Volební geografie Volební geografie patří mezi politologicko-geografické subdisciplíny, které zkoumají zejména prostorové faktory výsledků voleb, včetně jejich organizace a průběhu. Volební geografie předpokládá, ţe příčiny rozdílů volebního chování v různých oblastech pak nejsou náhodné. Teorií vysvětlujících územní rozdíly ve výši volební podpory existuje několik. Jmenujme alespoň Butlera a Stokese (1969), kteří tvrdí, ţe rozdíly ve volební podpoře jsou způsobeny nerovnoměrným sloţením obyvatelstva, nebo známou teorii konfliktních linií (cleavages) představenou autory Rokkanem a Lipsetem v knize „Party Systems and Voter Alignments“ (1967). Tato práce bude vycházet z kompozitního přístupu (doplňuje jej kontextuální přístup, nicméně jeho pouţití je velmi omezené vzhledem ke značné náročnosti; pozn. aut.), který souvisí s výše zmíněnou teorií konfliktních linií, ale i s tezemi Butlera a Stokese. Zmiňovaná teorie předpokládá, ţe názory a postoje společnosti, vč. rozdělení voličské podpory, jsou dlouhodobě formulovány

na

základě

čtyř

základních dělicích linií.

Těmi

jsou

centrum/periferie, město/venkov, církev/stát a vlastníci/pracující (viz dále). Volební geografie sice patří mezi disciplíny sice s časově kratší historií, nicméně jiţ poměrně ustálenou a rozvinutou. Za průkopníka tohoto oboru je povaţován Francouz André Siegfried se svou prací „Tableau Politique de la France de l’Ouest sous la Troisième République“, která vyšla jiţ v roce 1913 a v níţ se zabývá volbami v Centrálním masivu (oblast Francie, pozn. aut.). Uznávané a frekventovaně citované jsou práce Ronalda Jonhstona a Petera Taylora „Geography of Elections“ z roku 1979 a také dílo zmíněné dvojice spolu s osobou Freda Shelleyho „Developments in Electoral Geography“, které vyšlo v roce 1990. V českém kontextu došlo k jejímu rozvoji zejména po společensko-politických změnách v roce 1989 a s technologickým pokrokem, který výrazně zrychlil a zjednodušil přístup k datům. Jiţ v úvodu jmenovaní autory doplňují se svými texty například Michal Pink, Roman Chytilek, Tomáš Kostelecký či Lukáš Linek a Petr Voda.

8

2.2. Území volební podpory Území volební podpory jsou metodou uţívanou volební geografií k rozlišení oblastí, kde má strana/kandidát voličskou podporu 50 % z celkového počtu získaných hlasů, které se sčítají postupně od územní jednotky, kde podíl zisku hlasů kandidáta dosahuje nejvyšší hodnoty. Všechny územní jednotky zařazené do tohoto součtu pak tvoří území volební podpory. (Jehlička, Sýkora 1991: 84) U volebního jádra je metodika totoţná, ovšem s tím rozdílem, ţe koncentrace hlasů tvoří 25 % zisku hlasů daného kandidáta či kandidujícího subjektu. Průnikem vybraných proběhlých volebních klání lze dále dopočítat území stabilní volební podpory a území stabilního volebního jádra, coţ bude taktéţ v této práci provedeno v případě KSČM.

2.3. Konfliktní linie Pro následnou interpretaci zjištěných výsledků a hledání příčin voličského chování můţe mimo jiné poslouţit teorie konfliktních linií Seymoura Martina Lipseta a Steina Rokkana. Ten definuje s ohledem na vazby mezi voliči a stranami, čtyři základní konfliktní linie stanovené na základě teritoriální a funkcionální dimenze. Časově se tyto konflikty vyvíjely souběţně s trváním národní a průmyslové revoluce, jeţ se vyznačovaly procesy transformace společnosti. Během národní revoluce tedy vznikly linie centrum/periferie a stát/církev, průmyslovou revoluci charakterizovaly konflikty na osách město/venkov a vlastníci/pracující. Pro

interpretaci této práce bude však nutné vznik konfliktních linií chápat jako kaţdý

politický střet, který ve svém výsledku dokáţe společnost štěpit na dva či více táborů. (Hloušek 2002: 399) I kdyţ se objevují trendy, díky kterým dochází k rozvolňování tradičních vazeb mezi sociální příslušností a politickým chováním, stále představuje koncept konfliktních linií jeden z velmi důleţitých konstruktů v rámci politologického zkoumání. (Hloušek, Kopeček, Šedo 2011: 205)

2.3.1. Konfliktní linie v českém prostředí Abychom dokázali uvaţovat konfliktní linie, které se mohly v prezidentské volbě projevit, je třeba ukázat, které z nich a jakým způsobem rezonují v české společnosti. Konfliktní linie v postkomunistických zemích lze označit jako konfliktní linie transformace. Jako první z nich 9

je označována linie komunismus vs. antikomunismus, vycházející z prvotního sporu o podobu reţimu (OF x KSČ). Konstantně, avšak se slabým vlivem, přetrvává také linie církevstát. Především na začátku 90. let byla patrná existence nacionalistické linie, která, ačkoliv dnes jiţ nedosahují moravistické subjekty tehdejší relevance, částečně vysvětluje dnešní specifické chování voličů na tomto území. Mezi nejdůleţitější konfliktní linie v postkomunistických státech pak bývá označována socioekonomická linie transformace definovaná formováním hlavních aktérů na obou stranách pravo-levého spektra, přičemţ nejvýraznějším aktérem na levici byla ČSSD s Milošem Zemanem v čele. (Hloušek 2005: 89) Se vznikem nových subjektů a rozbouráním tradiční dominance dvou reprezentantů pravice a levice je pak moţné pozorovat konfliktní linii, kterou lze pojmenovat establishment vs. antiestablishment, projevující se podporou tradičních stran, případně kritikou jistého personálního zafixování české politiky a volbou "antipolitických" stran či hnutí. (Hanley 2011: 126) Důleţitým prvkem, který pomáhá vnímat kontext rozhodování voličů, můţe být na tomto konkrétním případě postmaterialismus. Jiří Dienstbier často bývá v mediálním prostředí označován za zástupce nové levice [2, 3], v teorii označované jako postmaterialistické. (Hloušek 2002: 404) Tuto premisu ostatně dokládá i podpora Strany zelených v Dienstbierově senátní kandidatuře. Právě růst významu stran zelených (a dalších nových politických stran a sociálních hnutí) je označován jako důsledek hodnotových změn části střední třídy, který dal vzniknout nové konfliktní linii. (Hloušek, Kopeček, Šedo 2011: 204) Ačkoliv je moţné oba kandidáty definovat jako levicové, na způsobu, jakým se vůči sobě v rámci prezidentské kampaně vymezovali, ale i na příkladu současných názorových rozepří je patrné, ţe oba dva reprezentují jiný proud v levici, přičemţ právě Dienstbier odkazovanými hodnotami prezentuje postmaterialistické myšlení, stojící od oslabení dříve patrných voličských vazeb v popředí společenských střetů. Budeme-li pak vnímat Miloše Zemana jako zástupce levice tradiční, stejně jako KSČM s názory jejich voličů, dostáváme první faktor, který rozhodování na územích volební podpory KSČM mohl ovlivnit. Tuto tezi mimo jiné rozvíjí vysoká stabilita elektorátu KSČM (Pink 2010: 218). Ta dává tušit příklon ke kandidátovi ztělesňujícímu tradici nejen hlásanými hodnotami, ale také Zemanovou delší politickou kariérou spjatou s levicí.

10

Význam těchto skutečností v souvislosti s původní teorií konfliktních linií spočívá ve skutečnosti, ţe cleavages jsou dnes oproti původnímu významu zkoumané i v rámci jednotlivých stran. (Hloušek 2002: 405) I kdyţ tedy oba kandidáti spojili svou kariéru s ČSSD a měl by je tak alespoň částečně pojit jistý myšlenkový background, prostřednictvím různých proudů působících v sociální demokracii a na levici obecně můţeme za vyuţití teorie konfliktních linií zdůvodňovat oslovování odlišných voličských segmentů. Nelze také podceňovat otázku teritoriality. Miloš Zeman v prezidentské volbě dominoval především na Vysočině, coţ se dá částečně vysvětlit pomocí teorie tzv. sousedského efektu. Ta předpokládá, ţe volební rozhodování jedince ovlivňují svými preferencemi a názory osoby ţijící v jeho okolí. Tento efekt se obvykle projevuje vyššími zisky kandidáta v jeho bydlišti a okolí, ale můţe se v určitých případech projevit i negativně (hlasování na protest proti svému okolí). Zároveň by se měl tento jev výrazněji měl výrazněji ukázat, pokud se jedná o volby, kde kandidát kandiduje jako jednotlivec. (Kostelecký 1993: 171 – 172) Konfliktní linie vlastníci/pracující je označována jako nejdůleţitější nejen samotnými autory – Rokkanem a Lipsetem (Rokkan, Lipset 1967: 46), ale i v českém prostředí hraje velmi významnou roli, a to zejména v souvislosti s socioekonomickou konfliktní linií transformace (viz výše), která ji do jisté míry obsahuje taktéţ, nicméně jako taková má podobu konfliktu mezi těmi, kdo na ekonomických změnách profitovali a těmi, kteří na nich tratili. (Hloušek, Kopeček 2004: 50)

2.3.2 Konfliktní linie a regresní analýza Teorie konfliktních linií nám poskytne moţnost vytvořit proměnné, na základě kterých by mohla být ovlivněna podpora jednotlivých kandidátů. Ačkoliv oba kandidáti reprezentují levou část politického spektra, bude tato práce sledovat i rozdíly na základě konfliktních linie vlastníci/pracující, které nám mohou přinést zajímavá zjištění v rozdílu vlivu indikátoru, který tuto linii bude v analýze reprezentovat, na volební výsledky Jiřího Dienstbiera a Miloše Zemana. Dále se pokusíme vysvětlovat, jaký vliv na podporu zkoumaných kandidátů mají proměnné

určené

na

základě

konfliktních

materialismus/postmaterialismus.

11

linií

město/venkov

a

Naopak pro naše účely tentokrát opomineme linii stát/církev. Vycházíme z premisy, ţe oba kandidáti se v prezidentské volbě jasně vymezili vůči schválenému zákonu 428/2012 Sb. o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboţenskými společnostmi (zákon 428/2012 Sb.), v mediálním prostoru nazývaném jako tzv. zákon o církevních restitucích. Jiří Dienstbier se proti tomuto zákonu vyslovil i hlasováním v Senátu a prohlásil, ţe by jej jako prezident „nikdy nepodepsal“ [4], coţ ostatně korespondovalo i s programem strany, která jej do prezidentského klání vyslala, s ČSSD (ČSSD 2013: 30). Miloš Zeman toto téma také v předvolební kampani poměrně intenzivně zmiňoval, přičemţ podle jeho návrhu by o tomto zákonu měli rozhodovat občané v referendu [5]. K danému zákonu se v podobně odmítavém duchu nepřestal vyjadřovat ani po zvolení do prezidentského úřadu [6]. Míra procentuální nezaměstnanosti z ekonomicky aktivního obyvatelstva v rámci SO ORP bude indikátorem pro konfliktní linii vlastníci/pracující. Vyšší podíl nezaměstnanosti pak obvykle hraje ve prospěch levice, neboť je v takových oblastech zároveň vyšší poptávka po redistribuci statků, coţ je taktéţ doména levicových politických subjektů. (Voda 2015: 127 – 131) Zároveň místa s vyšší nezaměstnaností mohou vytvářet nespokojenost s vládními stranami. (Johnston, Pattie 2004 in Voda 2015: 131)

Konfliktní linii město/venkov bude v analýze indikovat proměnná podíl obyvatel centra SO ORP (tedy samotná obec s rozšířenou působností; pozn. aut.) na celkovém počtu obyvatel správního obvodu obce s rozšířenou působností. Vliv této linie je moţno měřit více druhy proměnných – např. podílem počtu osob pracujících v sekundární sféře. Mohlo by se zdát, ţe nejlepším ukazatelem je samotný počet obyvatel ţijících v SO ORP, nicméně tento indikátor můţe být zavádějící vzhledem k tomu, ţe v rámci obvodu můţe existovat několik venkovských municipalit, které jsou z hlediska počtu obyvatel poměrně početné, avšak stále ţijící spíše venkovským způsobem ţivota. (Voda 2015: 137) Pomocí

dvou

proměnných

bude

reprezentována

konfliktní

linie

materialismus/postmaterialismus. První z nich je podíl obyvatel do 30 let věku v rámci SO ORP a druhou podíl osob s dokončeným vysokoškolských vzděláním u obyvatel nad 15 let věku. Nejvyšší dokončené vzdělání má sice prokazatelně vliv i na socioekonomickou situaci, nicméně je také indikátorem postmaterialismu, neboť právě u lidí s vyšším vzděláním se postmateriální hodnoty vyskytují častěji, stejně jako u mladší populace. (Duch, Taylor 1993: 748 – 749) Uţité indikátory ovšem nejsou vyčerpávajícími měřítky, nicméně z hlediska

12

dostupnosti a měřitelnosti dat jsou vhodné k pouţití v rámci naší analýzy. Postmaterialismus jako takový se vyznačuje hodnotami svobodné seberealizace, politické participace či na ţivot v kvalitním ţivotním prostředí (Rabušic 2000: 3)

2.4. Dostupnost dat K provedení analýzy, na jejímţ základě má předkládaná práce zkoumat výsledky prezidentských kandidátů Jiřího Dienstbiera a Miloše Zemana, jsou potřebná data za SO ORP, který bude tvořit naši základní jednotku pro zkoumání. Česká republika je rozparcelována na celkem 205 těchto správních obvodů, „které představují základní úroveň tzv. funkčních regionů – většina aktivit (práce, vzdělání, nákupy,...) obyvatel je uzavřena v hranicích těchto prostorových jednotek. Ve srovnání s při analýzách často používanými okresy tak lépe představují charakter území, splňují kritéria spádovosti a poskytnou početnější množinu případů pro statistickou část analýzy.“ (Pink, Voda 2013: 142) V první řadě jsou to výsledky obou zmiňovaných kandidátů a KSČM, aby bylo moţné provést vymezení území volební podpory a volebního jádra a dále území stabilní volební podpory a volebního jádra (pro KSČM; pozn. aut.). Následně pro potřeby vytvoření datové matice nutné k provedení statistických výpočtů v programu IBM SPSS musíme získat také informace o počtu obyvatel SO ORP, jeho vzdělanostní a věkové struktuře, o počtu obyvatel ţijících v centru SO ORP a počtu nezaměstnaných. Na základě těchto dat pak bude vypočítán procentuální podíl obyvatel ţijících v centru SO ORP (indikátor k rozlišení obvodů dle konfliktní linie město/venkov), procentuální podíl vysokoškolsky vzdělaných občanů v populaci SO ORP nad 15 let věku, procentuální podíl obyvatel do 30 let věku v populaci SO ORP, které poslouţí jako indikátory k rozlišení obvodů dle konfliktní linie materialismus/postmaterialismus.

Procentuální

podíl

nezaměstnaných

z ekonomicky

aktivních obyvatel SO ORP bude slouţit ke znázornění linie vlastníci/pracující. Data týkající se charakteristik SO ORP jsou k dispozici ke dni provedení posledního sčítání lidu, domů a bytů, tj. 26.3.2011, na webových stránkách Českého statistického úřadu [XX, 7]. V rámci dostupných dat ovšem chybí samostatný údaj o počtu obyvatel do 30 let věku, takţe potřebné číslo získáme součtem věkových kategorií, do kterých jsou data statistiky řazena.

13

Všechny proměnné jsou tedy kardinální. Pro distinkce mezi celým územím ČR a SO, kde leţí volební podpora KSČM bude nutné také vytvořit kategorizované dummy proměnné volební jádro a volební podpora. Ty pomocí funkce select cases v IBM SPSS umoţní provést výpočty korelačních koeficientů v kombinacích nezávislých proměnných s výsledky obou kandidátů. Pro následnou regresi pak pomocí funkce compute vznikne proměnná rozdíl, která umoţňuje sledovat nikoliv pouze to, jaké faktory ovlivnily výsledky obou kandidátů jednotlivě, ale regresní model v jejím případě vypovídá o tom, za pomoci jakých faktorů můţeme vykládat rozdíly v procentuálních ziscích kandidátů na úrovni SO ORP.

Na základě výše uvedené teorie vztahující se k našemu zkoumání byly formulovány hypotézy, které se pokusí potvrdit nebo vyvrátit testování za pomoci regresní analýzy v programu IBM SPSS. Hypotéza č. 1: V územích stabilní volební podpory KSČM s niţším podílem obyvatel ţijících v centru SO ORP bude mít Miloš Zeman vyšší podporu neţ Jiří Dienstbier. Hypotéza č. 2: V územích stabilní volební podpory KSČM s vyšším podílem postmateriálně orientovaných občanů bude mít Jiří Dienstbier vyšší podporu neţ Miloš Zeman. Hypotéza č. 3: V územích stabilní volební podpory KSČM s vyšším procentem nezaměstnaných bude mít Miloš Zeman vyšší podporu neţ Jiří Dienstbier.

2.5. Použité statistické metody Pro vyhodnocení výsledků bude nezbytné provést několik statistických operací. Aby bylo moţné potvrdit, ţe mezi proměnnými existuje souvislost, je nezbytné nejprve provést test korelace. Pro testování korelace u dvou kardinálních proměnných se pouţívá výpočet Pearsonova korelačního koeficientu R. Ten se pohybuje v intervalu <-1; 1>, přičemţ niţší vzdálenost od krajních hodnot implikuje silnější souvislost. Rovnice R2 *100 (R-Square * 100) nám pak dává index determinace vyjádřený v procentech, která nám řeknou nakolik je závislost obou proměnných určována dalšími faktory. Čím silnější vztah obou proměnných je, tím vhodnější je lineární regrese pro zjišťování jejich vzájemného vlivu. (Fajmon 2005: 96) Před samotným měřením souvislosti obou proměnných je uţitečné také grafické znázornění dat pomocí histogramu v případě normálního rozloţení závislých proměnných, 14

případně P-P plots pro ilustraci pravděpodobnosti linearity vztahu obou proměnných. Pomocí regresní analýzy jsme poté následně schopni predikovat výsledky pro jednotlivé případy, tedy odhadovat nakolik vzrůstem nezávislé proměnné porostou hodnoty u proměnné závislé. K tomuto výpočtu pouţíváme nestandardizovaný koeficient B. Ten dokáţe měřit změnu závislé proměnné pro jednotlivé faktory vstupující do regresní analýzy. Koeficient B nám říká, o kolik se změní hodnota sledované proměnné v případě, kdy hodnota nezávislé proměnné vzroste o jednotku. Mnohonásobná regrese, tedy regrese, při níţ zkoumáme vliv více faktorů na závislou proměnnou, umoţňuje také za pomoci standardizovaného koeficientu beta určit, která ze vstupních proměnných má ve vzniknuvším modelu největší vliv, tedy která ovlivňuje závislou proměnnou nejvíce. (Rabušic 2004: 1) Vyšší hodnota B nutně nemusí předznamenávat vyšší hodnotu beta, kdyţ vysvětlující faktor můţe svou hodnotou výrazněji posunovat hodnoty závislé proměnné, ovšem jeho vliv na ni v celém modelu nemusí být tak silný, jako vliv proměnných „slabších“.

15

3. Kandidáti Klade-li si práce jako hlavní cíl analyzovat volební podporu dvou levicových kandidátů v první prezidentské volbě, bude dobré se alespoň krátce podívat také na jejich profil a události těsně předcházející samotným volbám. Chceme-li totiţ vysledovat konkrétní trendy, je nutno pojmout celou jejich kandidaturu komplexně, se znalostí historických souvislostí, jeţ se na územích volební podpory KSČM mohly u voličů projevit.

3.1. Jiří Dienstbier 3.1.1. Profil kandidáta Jiří Dienstbier ml. se narodil v roce 1969 ve Washingtonu. Neţ se krátce podíváme na historii jeho politické kariéry, je nutné zmínit dvě skutečnosti, se kterými se Dienstbier nejen v rámci své prezidentské kampaně, nýbrţ po celou dobu svého působení na politické scéně musel vyrovnávat. Prvním z nich je samotné jméno, kdy Dienstbier svými názorovými oponenty, ale také médii bývá označován jako syn slavného otce [8]. Toto nálepkování je pak u tábora Dienstbierových oponentů převáţně pozorovatelné v internetových diskuzích. Druhým faktem je Dienstbierovo americké občanství. Na to, jak se obě skutečnosti odrazily ve volební kampani se zaměříme ještě později. Jiří Dienstbier je původním povoláním právník. Vzdělání získal na Univerzitě Karlově v Praze. S veřejným prostorem poprvé přišel do kontaktu ještě dříve, kdyţ v revolučním roce 1989 jako spoluzakladatel studentského hnutí STUHA stál za organizací pochodu studentů v rámci demonstrací během 17. listopadu. Podobně brzy začala také jeho politická kariéra, kdyţ jako jednadvacetiletý zasedl ve Federálním shromáţdění za Občanské fórum. V obdobích 1994-1998 a 2006-2010 byl Dienstbier zastupitelem na Praze 2, poprvé za SD(OH), podruhé pak za sociální demokracii, do které vstoupil v roce 1997 a jejímţ členem je dodnes. Od roku 2010 plnil v ČSSD roli stínového ministra spravedlnosti, v témţe roce pak vedl kandidátku pro volby do Zastupitelstva hlavního města Prahy. ČSSD s Dienstbierem v čele obdrţela 17,85% hlasů, coţ je její nejlepší porevoluční výsledek v hlavním městě [9]. V roce 2011 byl zvolen senátorem za obvod Kladno, kdyţ v této pozici nahradil po doplňkových volbách svého zesnulého otce. Mezi lety 2011 a 2013 byl místopředsedou strany [10, 11].

16

3.1.2. Prezidentská kandidatura O kandidatuře Jiřího Dienstbiera bylo rozhodnuto v květnu 2012, kdy jako jediný kandidát získal podporu ústředního výkonného výboru sociální demokracie. I přesto však uvnitř samotné navrhující strany bylo při sjezdu patrné pnutí, vycházející především z existence prozemanovského křídla v ČSSD. Během samotného rokování členové ČSSD ve svých projevech poukázali jednak na nedostatečný Dienstbierův politický background; s tím pojící se nedostatečnou historii ve straně, ale také na výše zmíněný faktor těţení ze slavného jména [12]. Dienstbier za cílem posílení svého mandátu splnil jako jediný ze všech kandidátů všechny tři podmínky nutné pro účast v prezidentských volbách, a to zisk podpisu padesáti tisíců občanů, deseti senátorů a dvaceti poslanců [13]. Postačující je ovšem kaţdá z nich i sama o sobě. Na samotné kandidátní listině se pak, také jako jediný, rozhodl uvést za zdroj podpory horní komoru parlamentu. Při tomto rozhodnutí Dienstbier argumentoval především praktickými důvody. Další zajímavostí jeho hlasovacího lístku bylo neuvedení vysokoškolského titulu u jména. To Dienstbier zdůvodnil často malou výpovědní hodnotou získaného titulu [14]. Za tímto gestem je moţno číst také jistý lidový apel, kterým chtěl Dienstbier oslovit levicové voliče jako „člověk z lidu“. Vraťme se teď v časové posloupnosti zpět, coţ nám pomůţe poodhalit faktory, které stály za samotnou Dienstbierovou nominací, a to i přes kritické argumenty jeho stranických kolegů. V Dienstbierův prospěch hrála především jeho popularita v rámci pravidelných šetření zjišťujících oblíbenost předsedů a místopředsedů parlamentních stran. Jako vítěz z nich Dienstbier vycházel od září 2011 aţ do samotného období prezidentské volby [15]. Právě zde je však třeba upozornit na vliv, který na dosahované výsledky mohlo mít pozitivní vnímání jména Dienstbier na základě politického působení jeho otce. To připustil i sám Dienstbier, který v souvislosti se svým otcem upozornil jak na pozitiva, tak na negativa, které slavné jméno můţe přinášet. [16] Tím se teď práce zároveň oklikou vrací k výše zmíněným faktorům, kterým Dienstbier ve své prezidentské kampani musel čelit. Ačkoliv o faktorech, které mohly ovlivnit rozhodování voličů KSČM, bude v tomto textu napsáno později, bude vhodné jiţ na tomto místě upozornit na symbolický význam Dienstbierova amerického občanství s ohledem na zřejmé protiamerické postoje u voličů komunistické strany, projevující se dlouhodobě např. v podobě boje KSČM proti umístění radaru USA na českém území [17], protestům proti 17

průjezdům amerických vojenských konvojů [18], ale i aktivním vystupováním proti smlouvě TTIP, tedy smlouvě mezi EU a USA (Konečná 2015: 3 – 4). Ačkoliv se Dienstbier se začátkem své kandidatury vyslovil pro slušné vedení kampaně bez negativních aspektů, v jejím průběhu často kritizoval Miloše Zemana a Jana Fischera v souvislosti s klientelismem [14]. Přehodnocení původního záměru přišlo u Dienstbiera také v otázce financování kampaně. Zatím co při jejím vypuknutí se chtěl spoléhat primárně na drobné finanční příspěvky přímo od voličů, kvůli jejich malé podpoře byla nakonec kampaň dotována za pomoci stranické kasy navrhující strany – ČSSD. [19]

3.1.3. Území volební podpory

Mapa č. 1: Území volební podpory a území volebního jádra Jiřího Dienstbiera (zdroj: autor s využitím dat ČSÚ)

18

Jiří Dienstbier získal v prvním kole prezidentské volby celkem 829 297 platných hlasů. Celkový součet zisku hlasů na území volební podpory pro úroveň správních obvodů obcí s rozšířenou působností tedy činí 414 649, na území volebního jádra poté 207 325. Území volebního jádra tvoří 55 správních obvodů, území volební podpory pak dokonce 114 obvodů, coţ je nadpoloviční většina všech správních obvodů obcí s rozšířenou působností v České republice. Vysoký počet správní obvodů ORP spadajících do území volební podpory značí, ţe volební podpora Jiřího Dienstbiera je nekoncentrovaná. Největší podporu měl Dienstbier na severovýchodě republiky, kde je koncentrována většina voličského jádra. To je dále souvislejší v oblastech jiţní Moravy a v západních Čechách. Široký rozptyl volební podpory je třeba přičíst také slabším výsledkům ve velkých městech, ze kterých se Dienstbierovi dařilo pouze v Ostravě. Za slabší místo se pak obecně dá kromě Prahy označit Kraj Vysočina, kde se levicoví voliči zřejmě rozhodovali ve prospěch Miloše Zemana, neboť se jedná o jeho rodný kraj (viz Mapa č. 1). Obecně lze říci, ţe niţší podporu měl Jiří Dienstbier v oblastech s mírou nezaměstnaností přesahující celostátní průměr či vyšší intenzitou bytové výstavby. (Pink, Voda 2013: 146)

3.2. Miloš Zeman 3.2.1. Profil kandidáta Za Milošem Zemanem stála jiţ v době oznámení jeho kandidatury mnohem bohatší politická zkušenost, neţ za jeho hlavním levicovým sokem v přímé volbě. Jeho politická kariéra započala v roce 1968, kdy se stal členem KSČ. Z ní je však jiţ po dvou letech vyloučen za kritiku sovětské okupace. Během svého působení v KSČ stihl na VŠE v Praze dokončit studium oboru národohospodářské plánování. Jeho diplomová práce byla zaměřena na futurologii, prognostiku (Zeman 2005: 31) následně na své alma mater do vyloučení z komunistické strany vyučoval. (c. d.: 35) Ač o pětadvacet let starší, Zemanova politická kariéra v pravém slova smyslu začíná taktéţ aţ se sametovou revolucí. Od roku 1990 taktéţ zasedá ve Federálním shromáţdění – nejprve za OF, po jeho rozpadu jiţ od roku 1992 za ČSSD. Rok na to se stává jejím předsedou a stranu ze 7 % ve volbách 1993 dostává během tří let na hranici 27 %. Od roku 1996 byl Zeman předsedou sněmovny. V roce 1998 získává ČSSD jiţ 32 % a Zeman se stává na základě tzv.

19

opoziční smlouvy uzavřené s Klausovou pravicovou ODS předsedou vlády. Během tohoto volebního období odmítá po neúspěších v krajských a senátních volbách dále kandidovat na předsedu ČSSD a následně oznamuje, ţe se po volbách v roce 2002 jiţ nebude ucházet ani o poslanecký mandát (c. d.: 220). Roku 2002 poprvé kandiduje na prezidenta republiky, i díky nejednotnosti sociální demokracie, kdy jej odmítlo podpořit 27 jejich poslanců, neuspěl. Následně se Zeman stahuje z aktivní politiky. V roce 2006 odmítá nabídku sociální demokracie na účast v další prezidentské volbě a o rok později ze strany vystupuje pro nesouhlas s jejím směřováním pod vedení Jiřího Paroubka. Po sedmi letech mimo politiku zakládá Stranu Práv Občanů, se kterou se mu nepodaří při parlamentních volbách 2010 se ziskem 4,3 % překročit pětiprocentní hranici. Po rezignaci na předsednický post ve straně se Zeman stává čestným předsedou SPOZ – Strany práv občanů – Zemanovců (dnes SPO – Strana práv občanů) [20].

3.2.2. Prezidentská kandidatura Zemanovu kandidaturu oznámil v únoru 2012 předseda SPO Vratislav Mynář. Samotný Zeman ji podmínil veřejnou podporou vyjádřenou ziskem dostatečného mnoţství petičních podpisů [21]. Potřebnou hranici padesáti tisíc signatářů Zeman po dvou měsících překročil jako vůbec první ze všech kandidátů [22]. Zeman se v kampani musel vypořádávat s otázkami neúspěšného návratu do vrcholné politiky, také kontroverzně vnímaných reálií své politické minulosti, ať uţ šlo o působení v KSČ, nebo veřejné vnímání dob opoziční smlouvy. Nutno podotknout, ţe v rámci kampaně se Zemanovi tato témata dařilo úspěšně komunikovat, kdyţ např. působení na Vysočině Zemanovi v rámci kampaně pomohlo stylizovat se do role obyčejného člověka (Kelnar 2013: 82 – 83). Vazba na KSČ pak nebyla díky jeho působení a následným perzekucím tak problematická, jako v případě dalšího kandidáta, Jana Fischera. Problém s oslovováním mladších voličů řešil Zemanův volební tým zapojením dcery Kateřiny do kampaně [23]. Její přítomnost v kampani měla za cíl mimo jiné podtrhnout Zemanovu lidskou tvář a představit ho v jiném světle, neţ v jakém je vnímán většinovou společností. Představit ho tedy především jako člověka, nejen jako politika. [24] Za největší dva problémy Zemanovy kampaně můţeme označit odkaz „klausovskozemanovské éry“, a následně pak problematické financovaní. První faktor byl vnímán 20

negativně především s přetrvávajícím odkazem opoziční smlouvy a pokračováním tehdejší snahy o zafixování politické situace. Tenhle pocit u voličů posílil sám Václav Klaus, který, ač jako dřívější hlavní Zemanův sok, otevřeně vyslovil jeho kandidatuře podporu. [25] V souvislosti s financováním kampaně pak Zeman čelil problému finanční podpory Miroslava Šloufa, vnímaného jako člověka z podsvětí zhmotněného prostředím lobbingu a vazbami na ruský byznys. [26] Zde však opět přichází na řadu argument s postoji zkoumané části elektorátu. Zatím co vazba na USA mohla být v případě Dienstbiera trnem v oku, v případě Zemanova moţného propojení s Ruskem se nejedná o situaci, kterou by voliči KSČM museli vnímat apriori negativně, vzhledem k jejich projevujícím se sympatiím k Ruské federaci [27, 28, 29].

3.2.3. Území volební podpory

Mapa č. 2: Území volební podpory a území volebního jádra Miloše Zemana (zdroj: autor s využitím dat ČSÚ) Celkový zisk Miloše Zemana v prvním kole činil 1 245 848. Součet hlasů v obvodech tvořících území jeho volební podpory nám tedy dává číslo 622 925, u volebního jádra je to 311 463.

21

U Miloše Zemana sestává volební jádro ze 46 správních obvodů, území volební podpory pak tvoří obvodů 106. Patrnější rozdíl oproti Dienstbierovi je ve volebním jádře, kdy můţeme konstatovat, ţe se Miloši Zemanovi dařilo dosahovat nejvyšších procentuálních zisků v obvodech s větším počtem voličů. Při pohledu na Mapu č. 1 i Mapu č. 2 s vyznačenými územími volební podpory a volebního jádra lze také říci, ţe elektorát byl mnohem více koncentrován na Moravu. Zeman byl nejsilnější na Vysočině, podobně jako v případě Dienstbiera pak také na severovýchodě a v severních Čechách. Mnohem větší je také interval mezi krajními hodnotami, kterých se Zemanovi podařilo dosáhnout. Zatím co jeho nejniţší a nejvyšší procentuální zisk dělí více neţ 30 procentních bodů, Dienstbierova podpora se vměstnala napříč správními obvody do maximálního rozdílu 12 procentních bodů.

22

4. KSČM

4.1. Profil strany Komunistická strana Čech a Moravy (KSČM) je stranou v levé části politického spektra a je přímým nástupcem předlistopadové Komunistické strany Československa. Strana ze svého názvu nevypustila slovo komunistická a ani neprodělala transformační proces, čímţ se liší od ostatních

stran

zemí

bývalého

východního

bloku,

které

si

prošly

procesem

sociáldemokratizace. (Cabada, Šanc 2005: 164) Strana má pouze pozorovatelský statut v rámci strany Evropské Levice (Hloušek, Kopeček 2010: 73), protoţe nesouhlasila se zahrnutím odsouzení stalinistických zločinů a praktik do jejích stanov (Fiala et al. 2007: 156). KSČM si začátkem devadesátých let prošla obdobím, kdy se v rámci ní střetávaly nejrůznější názorové platformy – od reformistů, aţ po neostalinisty (Hloušek, Kopeček 2010: 70). Následně se jich od strany několik odštěpilo, coţ však nemělo ţádný výrazný dopad ani na volební výsledky, ani na členskou základnu KSČM (Cabada, Šanc 2005: 164). Strana má se svou členskou základnou silné vazby. Jedním z důvodu pro toto semknutí byla i hrozba zákazu, který paradoxně nahrál ortodoxnímu stranickému křídlu. Tento postoj členské základny se potvrdil i při vnitrostranickém referendu o změně názvu strany a opuštění slova „komunistická“, které se konalo v období od 15. října do 31. prosince 1991. Veřejnost zároveň se členy strany se výsledek dozvěděla na mimořádném sjezdu 1. února 1992. Při účasti více neţ 82 % členů KSČM se tři čtvrtiny hlasujících vyslovily pro zachování slova komunistická. (Charvát 2012: 261) Strana představuje v rámci stranické rodiny komunistických stran co do volební podpory ve střední Evropě výjimku, kdyţ ve volbách do Poslanecké sněmovny konstantně dosahuje více neţ desetiprocentního zisku. Tento dlouhodobý úspěch je dán především nejvyšší stabilitou elektorátu ze všech tradičních polistopadových parlamentních stran. (Linek 2014: 30) Za tím můţeme hledat antisystémovost a názorovou vyhraněnost KSČM rezultující v krajní pozici na pravolevé škále. Tato dlouhodobá pozice je kromě socioekonomické dimenze výsledkem konfliktních linií podpory reţimu, vztahu k minulosti a zahraničně politické orientace. Z pravidelných volebních zisků mezi deseti a patnácti procenty vybočila KSČM jen jednou, a to ve volbách 2002, kdy gradace krize liberální politiky vyústila v obecné posílení levice. Opět se jednalo o sociologicky zdůvodňovaný jev s kořeny v ekonomicko-sociální dimenzi,

23

kdy doba evokovala u sociálně slabších skupin nostalgii po starých časech. Zároveň začalo docházet ke stigmatizaci úspěchu těch ekonomickou transformací zvýhodněných. Po volbách 1998 dochází také k redistribuci voličů v rámci levice, kdy se vládní ČSSD vydává proreformním směrem a oslabuje ve prospěch KSČM jako reprezentanta skupinových zájmů. (Kunštát 2004: 2-3) KSČM je povaţována za antisystémový prvek českého stranického systému, ale přesto je stabilizovaná a má stálé zastoupení nejen v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, ale i v obecních a krajských zastupitelstvech. Navzdory existence ČSSD si na levé části politického spektra udrţuje silnou pozici (Cabada, Šanc 2005: 164). KSČM má čtyřstupňovou organizační strukturu – základní organizace, okresní organizace, krajské organizace a ústřední orgány. V čele strany stojí předseda a nejvyšším orgánem je sjezd strany, který je jednou za čtyři roky svoláván Ústředním výborem KSČM. Ten je pak nejvyšším orgánem strany mezi těmito sjezdy. Funkci statutárního orgánu strany a výkonného orgánu ÚV zastává výkonný výbor Ústředního výboru KSČM. (Stanovy KSČM, 2012).

4.2. Postoj strany k zavedení přímé volby prezidenta Při projednávání zákona o přímé volbě prezidenta v Poslanecké Sněmovně se všech 26 poslanců KSČM zdrţelo hlasování [30]. Před hlasováním o zákoně vydávala strana či její členové prohlášení, kde na jednu stranu přímou volbu prezidenta chápali jako prvek přímé demokracie, vyjadřovali zde však také mnohé obavy [31, 32, 33]. Mezi ně patřil například o strach z moţné komercionalizace volby, z populistických tendencí, či dokonce o oslabení prvků zastupitelské a parlamentní demokracie [32]. KSČM nebyla se zněním zákona plně spokojena, a to ani tehdy, kdyţ se do něj podařily prosadit finanční limity na kampaň prezidentských kandidátů [34].

4.3. KSČM a přímá volba prezidenta ČR v roce 2013 Do prvního kola prezidentských voleb KSČM vlastního kandidáta nenasadila. Strana sice oslovila Vladimíra Remka, Jana Kellera a Jaroslava Zavadila, ti všichni však jejich nabídku odmítli [35]. Proto se strana rozhodla voličům usnadnit volbu nepravicového kandidáta [36], 24

a tak dále neštěpit hlasy levicových voličů. Strana proto svým voličům pro první kolo doporučila „podporu kandidátů od středu nalevo s tím, že o ni požádali Jiří Dienstbier a Miloš Zeman“ [35]. V druhém kole pak KSČM logicky vyjádřila podporu Miloši Zemanovi [37]. Například Jiří Dolejš však na voliče apeloval, aby se voleb účastnili i pokud je jim persona Miloše Zemana nepříjemná a prezidentské volby se snaţil pojmout „...jako lidové referendum o nepopulární pravicové vládě.“ a z toho pak „...logicky vyplývá potřeba nějak zastavit cestu Karla Schwarzenberga na Hrad“. [38]

4.4. Území stabilní volební podpory a území stabilního volebního jádra KSČM

Mapa č. 3: Území stabilního volebního jádra a území stabilní volební podpory KSČM (zdroj: autor s využitím dat ČSÚ)

25

Výše uvedená Mapa č. 3 zobrazuje území stabilního volebního jádra a území stabilní volební podpory, které byly pro SO ORP vypočítány na základě dat z voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR konaných mezi léty 1996 – 2013. Území volebního jádra tvoří celkem 24 SO ORP: Ivančice, Tachov, Mikulov, Louny, Rosice, Litvínov, Stříbro, Roudnice nad Labem, Slaný, Podbořany, Znojmo, Bílina, Moravské Budějovice, Moravský Krumlov, Litoměřice, Ţatec, Lovosice, Moravská Třebová, Rakovník, Bruntál, Bučovice, Chomutov, Mohelnice, Cheb. Území stabilní volební podpory pak ke jmenovaným správním obvodům ORP přidává ještě další: Pohořelice, Bílovec, Blovice, Karviná, Horšovský Týn, Stod, Svitavy, Litovel, Vítkov, Orlová, Lipník nad Bečvou, Aš, Přelouč, Rumburk, Rýmařov, Příbram, Zábřeh, Hlinsko, Kadaň, Kaplice, Prostějov, Trhové Sviny, Frýdlant, Konice, Krnov, Přerov, Nepomuk, Jeseník, Teplice, Česká Lípa, Blansko, Humpolec, Čáslav, Dačice, Břeclav, Přeštice, Vyškov, Most, Světlá nad Sázavou, Náměšť nad Oslavou, Kladno, Hořovice, Domaţlice, Kolín, Kroměříţ, Králíky, Rokycany, Třebíč, Vimperk. Tato území se stabilně podílí na celkovém počtu Komunistickou stranou Čech a Moravy získaných hlasů mezi 31 aţ 34 % (Voda 2015: 111) Jak je moţné vidět na Mapě č. 3, jedná se často o oblasti blízko státních hranic, coţ je vidno zejména v územích stabilní volební podpory Jihomoravského kraje. Poměrně značnou stabilní volební podporu vykazuje KSČM v rámci téměř celého Ústeckého kraje. Naopak v Královéhradeckém kraji se ani jeden z analyzovaných obvodů nezařadil mezi území stabilní volební podpory. Nicméně obecně lze říci, ţe „korelace volebních výsledků KSČM ukazuje velmi stabilní rozložení hodnot v průběhu času“. (c. d.: 122)

26

5. Analýza

5.1. Analýza normálního rozložení Nejprve bylo ve statistickém programu IBM SPSS ověřeno normální rozloţení závislých proměnných. Na základě vyobrazených histogramů lze pozorovat, nakolik jsou data u jednotlivých proměnných normálně rozloţena. U kaţdého z kandidátů je vţdy nejprve zobrazeno rozloţení ve všech SO ORP a následně v území stabilní volební podpory KSČM, včetně výpočtu rozdílu.

5.1.1. Jiří Dienstbier Histogram ukázal, ţe jsou hodnoty v případě zahrnutí všech SO ORP u Jiřího Dienstbiera rozloţeny poměrně pravidelně. Pouze střední hodnoty ukazují početně vyšší zastoupení. Výjimečně jsou početněji zastoupeny i odlehlejší hodnoty vlevo (tzn. ORP s niţším procentuálním ziskem) a vpravo, nicméně se jedná o stav, kdy tyto nepřekročily celkové číslo desíti případů. V rámci území stabilní volební podpory KSČM je rozloţení proměnné hodnotami umístěnými vlevo a uprostřed na histogramu podobné, nicméně hodnoty napravo jsou zastoupeny méně častěji. Výjimku tvoří pět případů, které je převyšují křivku normality. (viz Tabulka č.) Ukázalo se téţ, ţe v rámci SO ORP spadajících do území volební podpory KSČM se průměrná podpora Jiřího Dienstbiera pohybovala o necelý jeden a půl procentního bodu výše neţ byl celostátní průměr. (Histogram č. 1 a Histogram č. 2)

27

Histogram č. 1: Podíl hlasů J. Dienstbiera v rámci všech SO ORP

Histogram č. 2: Podíl hlasů J. Dienstbiera v SO ORP v územích stabilní volební podpory KSČM 28

5.1.2. Miloš Zeman V případě Miloše Zemana histogram vykazuje vysoké zastoupení středních hodnot, jinak ovšem rozloţení téměř kopíruje křivku normality. Zatímco v rámci všech více neţ dvou set SO ORP lze rozloţení hodnot označit za normální, v 73 SO ORP spadajících do území stabilní volební podpory KSČM hodnoty proměnné od křivky normality značně odchylují, a to ve všech směrech a s poměrně výraznou četností. Hodnoty nalevo, tedy SO ORP, kde měl Miloš Zeman niţší podporu, jsou frekventovanější neţ střední hodnoty, kterých je překvapivě málo. Stejně tak je tomu i v případě hodnot, které jsou v histogramu umístěny vpravo. Můţe to naznačovat stav, kdy se podpora Miloše Zemana v jednotlivých SO ORP v rámci území stabilní volební podpory KSČM velmi lišila, a proto mohou existovat dvě skupiny těchto SO ORP v územích stabilní volební podpory KSČM, a to ta, která Zemana podporovala, nebo naopak podporovala. Stejně jako v případě Jiřího Dienstbiera se ale Miloš Zeman mohl těšit vyšší průměrné podpoře neţ tomu bylo ve zbylých SO ORP, a to o téměř 2 procentní body. (Histogram č. 3 a Histogram č. 4)

Histogram č. 3: Podíl hlasů M. Zemana v rámci všech SO ORP

29

Histogram č. 4: Podíl hlasů M. Zemana v rámci SO ORP v území stabilní volební podpory KSČM

5.1.3. Rozdíl Histogram mapující normální rozloţení rozdílu mezi oběma proměnnými pro všechna SO ORP vykazuje oproti křivce normality větší frekvenci hodnot vlevo blízko středu a téţ některé odlehlé hodnoty napravo, které značí SO ORP, kde byl rozdíl mezi oběma kandidáty vyšší neţ 20 procentních bodů. Průměrný rozdíl mezi ziskem obou kandidátů byl více neţ 8 procentních bodů. U histogramu zobrazujícího rozdíl v rámci SO ORP v území stabilní volební podpory KSČM křivku normality překonávají sice hodnoty nalevo i napravo, nicméně také ukazuje, ţe na sledovaném území se většinou rozdíly v procentuálních ziscích pohybovaly mezi 5 aţ 10 procentními body. (Histogram č. 5 a Histogram č. 6)

30

Histogram č. 5: Analýza rozdílu procentuálních zisků J. Dienstbiera a M. Zemana v rámci všech SO ORP

Histogram č. 6: Analýza rozdílu procentuálních zisků J. Dienstbiera a M. Zemana v rámci SO ORP v území stabilní volební podpory KSČM

31

5.2. Korelační analýza U nezávislých proměnných byla provedena korelační analýza k tomu, abychom určili, jak je silný vztah mezi proměnnými a tedy nakolik určují závislost jiné faktory. Je nutné ovšem brát v úvahu, ţe korelace neznamená automaticky existenci kauzálního vztahu (Disman 2000: 257). Vzhledem k tomu, ţe v případě práce se vzorkem, jenţ není reprezentativní, či práce s celou populací, nepotřebujeme brát v úvahu hodnoty signifikantnosti, nebude na ně brán ohled ani v naší analýze, neboť splňuje podmínky, za nichţ ji můţeme opomenout. (Soukup, Rabušic 2007: 382) Korelační analýza ukázala vzájemný vztah mezi podílem nezaměstnaných a podporou kandidátů na území stabilní volební podpory KSČM, přičemţ u Miloše Zemana byla síla vztahu více neţ dvojnásobná. Potvrdilo se také, při srovnání s korelací v rámci všech SO ORP, ţe v případě Jiřího Dienstbiera, ale i Miloše Zemana, tyto hodnoty síly koeficientu na územích stabilní volební podpory KSČM narostly. Nicméně výsledná data ukazují, ţe u Jiřího Dienstbira jeho volební podpora s nezaměstnaností nijak zásadně nesouvisí (ačkoliv v případě území stabilní volební podpory KSČM zde slabou souvislost pozorovat můţeme, je výrazně slabší neţ u Miloše Zemana). U něj naopak jak v rámci všech SO ORP, tak na území stabilní volební podpory KSČM míra nezaměstnanosti s jeho podporou souvisí, a to tak, ţe s vyšší nezaměstnaností lze pozorovat vyšší podporu kandidáta. Tento vztah je pak v územích stabilní volební podpory KSČM ještě silnější. (viz Tabulka č.1 a Tabulka č. 2)

Celkový počet hlasů Dienstbiera v SO x Nezaměstnanost ČR Pearsonův koeficient

ÚSVP KSČM -,079

,137

Sig.

,258

,246

N

206

73

Tabulka č. 1: Korelační analýza podílu nezaměstnaných a podílu hlasů pro J. Dienstbiera v rámci všech SO ORP a SO ORP patřících k území stabilní volební podpory KSČM

32

Celkový počet hlasů Zemana v SO x Nezaměstnanost ČR

ÚSVP KSČM

Pearsonův koeficient

,311

,324

Sig.

,000

,005

N

206

73

Tabulka č. 2: Korelační analýza podílu nezaměstnaných a podílu hlasů pro M. Zemana v rámci v všech SO ORP a SO ORP patřících k území stabilní volební podpory KSČM

Vzájemný vztah u procentuálního podílu obyvatel center SO ORP v územích stabilní volební podpory KSČM se jeví jako silnější u Jiřího Dienstbiera. Ve srovnání s hodnotami korelace všech SO ORP tentokrát test opět vykazuje vyšší sílu asociace v územích stabilní volební podpory KSČM u obou kandidátů. Nicméně vzrůstající počet obyvatel ţijících v centru SO ORP se v otázce volebních zisků kladněji projevuje u Jiřího Dienstbiera jak celorepublikově, tak v území stabilní volební podpory KSČM. Je nutné ovšem podotknout, ţe hodnoty vztahující se k celému území ČR ukazují, ţe tento faktor hrál jen velmi omezenou roli. (viz Tabulka č. 3 a Tabulka č. 4)

Celkový počet hlasů Dienstbiera v SO x Podíl obyvatel centra v rámci SO ORP ČR

ÚSVP KSČM

Pearsonův koeficient

,084

,237

Sig.

,230

,044

N

206

73

Tabulka č. 3: Korelační analýza podílu obyvatel ţijících v centru SO ORP a podílu hlasů pro J. Dienstbiera v rámci všech SO ORP a SO ORP patřících k území stabilní volební podpory KSČM

33

Celkový počet hlasů Zemana v SO x Podíl obyvatel centra v rámci SO ORP ČR

ÚSVP KSČM

Pearsonův koeficient

,020

,162

Sig.

,778

,171

N

206

73

Tabulka č. 4: Korelační analýza podílu obyvatel ţijících v centru SO ORP a podílu hlasů pro M. Dienstbiera v rámci všech SO ORP a SO ORP patřících k území stabilní volební podpory KSČM

V případě podílu obyvatel do 30 let věku v rámci obyvatelstva SO ORP v analyzovaných územích ukazuje jak pro Jiřího Dienstbiera, tak pro Miloše Zemana korelační analýza velmi nízké hodnoty, a to i v rámci korelační analýzy u všech SO ORP. Ukazuje se tedy, ţe podpora obou kandidátů s věkovou strukturou, jakoţto jedním z indikátorů postmaterialismu, příliš nesouvisí. (viz Tabulka č. 5 – 6)

Celkový počet hlasů Dienstbiera v SO x Podíl obyvatel do 30 let ČR Pearsonův koeficient

ÚSVP KSČM -,110

,032

Sig.

,115

,786

N

206

73

Tabulka č. 5: Korelační analýza podílu obyvatel do 30 let věku v rámci SO ORP a podílu hlasů pro J. Dienstbiera v rámci všech SO ORP a SO ORP patřících k území stabilní volební podpory KSČM

34

Celkový počet hlasů Zemana v SO x Podíl obyvatel centra do 30 let ČR

ÚSVP KSČM

Pearsonův koeficient

,047

-,077

Sig.

,500

,517

N

206

73

Tabulka č. 6: Korelační analýza podílu obyvatel do 30 let věku v rámci SO ORP a podílu hlasů pro M. Zemana v rámci všech SO ORP a SO ORP patřících k území stabilní volební podpory KSČM

Naopak u druhého indikátoru pro konfliktní linii materialismus/postmaterialismus test ukázal mnohem vyšší hodnoty korelace. Podíl vysokoškoláků v populaci nad 15 let v SO ORP leţících v územích volební podpory KSČM vykázal na základě hodnoty Pearsonova korelačního koeficientu vysoké hodnoty i u Miloše Zemana a u Jiřího Dienstbiera lze míru síly asociace označit jako podstatnou. Stejně tak i v případě porovnání hodnot výsledků korelační analýzy ze všech SO ORP jsou čísla vyšší neţ u zbylých testování proměnných. Ve srovnání s celorepublikovými výsledky se navíc ukázala další věc. Zatímco v celé ČR ukazuje analýza, ţe s narůstajícím podílem vysokoškolsky vzdělaného obyvatelstva podpora obou kandidátů klesá (v případě Jiřího Dienstbiera ještě významněji neţ u Miloše Zemana), v SO ORP spadajících do území stabilní volební podpory KSČM je situace přesně opačná. V těchto územích se u Jiřího Dienstbiera vyšší podíl občanů s dokončeným vysokoškolským vzděláním promítá do jeho podpory silněji (a tedy vzhledem k výsledkům pozitivněji) neţ u Miloše Zemana. (viz Tabulka č. 6 a Tabulka č. 7)

35

Celkový počet hlasů Dienstbiera v SO x Podíl VŠ obyvatel nad 15 let ČR Pearsonův koeficient

ÚSVP KSČM -,510

,522

Sig.

,000

,000

N

206

73

Tabulka č. 6: Korelační analýza podílu vysokoškolsky vzdělaných obyvatel nad 15 let věku v rámci SO ORP a podílu hlasů pro J. Dienstbiera v rámci všech SO ORP a SO ORP patřících k území stabilní volební podpory KSČM

Celkový počet hlasů Zemana v SO x Podíl VŠ obyvatel nad 15 let ČR Pearsonův koeficient

ÚSVP KSČM -,150

,259

Sig.

,031

,027

N

206

73

Tabulka č. 7: Korelační analýza podílu vysokoškolsky vzdělaných obyvatel nad 15 let věku v rámci SO ORP a podílu hlasů pro M. Zemana v rámci všech SO ORP a SO ORP patřících k území stabilní volební podpory KSČM

Vzhledem k tomu, ţe samotná podpora jednotlivých kandidátů je v tomto případě sekundární a důleţitější pro naši analýzu jsou rozdíly mezi nimi, byla provedena také sada testů, zjišťujících korelace stanovených nezávislých proměnných a procentuálního rozdílu hlasů v SO ORP mezi Milošem Zemanem a Jiřím Dienstbierem. Zatímco pro celou populaci nepozorujeme ţádné výrazné souvislosti, korelační analýza pro rozdíl mezi kandidáty a podílem vysokoškolsky vzdělaných v obvodech, kde se nachází stabilní volební podpora KSČM, vykazuje hodnoty, na jejichţ základě můţeme vzájemný vztah označit za středně silný. Pearsonův korelační koeficient pro tuto korelaci dosahuje hodnoty 0,310. Coţ vykazuje rozdílnost v porovnání s výsledkem v rámci všech správních obvodů, kde korelace naznačuje pouze zanedbatelný vztah. Analýza tak v tomto případě naznačuje, ţe v obvodech stabilní

36

volební podpory KSČM hrál na rozhodování voličů mezi oběma levicovými kandidáty roli procentuální podíl vysokoškolsky vzdělaných obyvatel na tomto území.

5.3. Regresní analýza Cílem regresní analýzy, která nám poskytne data nutná k potvrzení či vyvrácení stanovených hypotéz, je změřit vztah určených nezávislých proměnných na výsledky obou kandidátů. Zároveň díky regresní analýze můţeme zjistit, jak se změna hodnot vybraných indikátorů promítne do celkových výsledků jak Jiřího Dienstbiera, tak Miloše Zemana. V rámci korelační analýzy jsme ukázali, zda můţeme pozorovat souvislost mezi jednotlivými proměnnými (případně jak silná tato souvislost je), regresní analýza nám ukáţe jaký vliv mají nejen jednotlivé proměnné (očištěné od působení vlivu ostatních nezávislých proměnných), ale téţ jakým způsobem působí na závisle proměnné (volební podpora Jiřího Dienstbiera a Miloše Zemana) všechny společně a také jaký je význam dané proměnné v rámci celé regrese. (Rabušic 2004: 1) V modelu take vyuţijeme metody váţených nejmenších čtverců zvýhodňující ve výpočtu jednotky s niţším rozptylem náhodných chyb. IBM SPSS toto váţení umoţňuje pomocí funkce WLS weight. Ta slouţí k minimalizaci ztrátové funkce. K váţení zde pouţijeme proměnnou počtu obyvatel v jednotlivých SO ORP. (Urbánek 2000: 37)

5.3.1. Jiří Dienstbier Index determinace, který byl zjištěn regresní analýzou u Jiřího Dienstbiera, ukázal, ţe všechny sledované proměnné ukazují, ţe při společném působení významně ovlivňují podporu jmenovaného kandidáta. Díky nestandardizovanému koeficientu B můţeme zjistit, jak se změní závislá proměnná (podpora kandidáta) při změně nezávislé proměnné. V případě Jiřího Dienstbiera se ukazuje, ţe pozitivní vliv na jeho výsledky v rámci všech SO ORP má zvyšující se podíl nezaměstnaných. Překvapivé je, ţe v rámci území stabilní volební podpory KSČM, byť tento faktor nehraje téměř ţádnou roli, je jeho vztah negativní. Podíl byvatel ţijících v centru SO ORP se ukázal jako faktor, který výsledky kandidáta příliš neovlivňuje, a to ani obecně, ani v územích spadajících do stabilní volební podpory KSČM. Podobným způsobem test vyhodnotil i vliv podílu obyvatel do 30 let věku v rámci SO ORP. To se v

37

rámci celorepublikových výsledků promítalo negativním způsobem, takţe čím „mladší” obvod, tím niţší podpora Jiřího Dienstbiera. V územích stabilní volební podpory KSČM je pak vliv této proměnné úplně zanedbatelný. To naopak nelze tvrdit o proměnné, která vyjadřuje podíl vysokoškolsky vzdělaných v rámci obyvatel SO ORP nad 15 let věku. V rámci celé ČR se ukázal zvyšující se procentuální podíl vysokoškoláků pro kandidáta jako negativní, ale v území stabilní volební podpory KSČM se situace obrátila a zde můţeme tvrdit, ţe vliv této proměnné je pozitivní. V případě, ţe by se podíl vysokoškolsky vzdělaného obyvatelstva zvedl o jednu jednotku (tedy v našem případě o 1 %), v územích volební podpory KSČM by se Jiřímu Dienstbierovi zvýšila podpora o 0,25 % (pokud budeme brát v úvahu území celé ČR, tak by si s kaţdým procentem občanů s vysokou školou musel ukrojit 0,29 %). Regresní analýza také ukázala, ţe význam proměnných se v rámci celé regrese liší. Největší vliv ukázal standardizovaný koeficient Beta v rámci všech SO ORP u podílu vysokoškolsky vzdělaného obyvatelstva, který je zároveň nejsilnější i v SO ORP spadajících do území stabilní volební podpory KSČM. Jako významná se v rámci regrese ukázala také proměnná nezaměstnanosti, a to opět celorepublikově i v územích podpory KSČM. Význam proměnných vyjadřujících podíl obyvatel ţijích v centru SO ORP a podíl občanů do 30 let se na základě výsledků ukázal pro celou regresi jako slabší i v územích stabilní volební podpory KSČM i v celé ČR.

5.3.2. Miloš Zeman Index determinace je téţ u Miloše Zemana nezanedebatelný, nicméně je slabší neţ u Jiřího Dienstbiera. Nestandardizovaný koeficient B ukazuje, ţe celorepublikově se se zvyšujícím se podílem nezaměstnaných zvedá výrazným způsobem také podpora Miloše Zemana (s kaţdým 1 % vzrůstu nezaměstnaných o 0,63 %). Pokud se ovšem podíváme na území stabilní volební podpory KSČM, tak koeficient B ukazuje nejen velmi slabý vliv proměnné, ale dokonce její opačný vliv na závisle proměnnou, tedy na podporu Miloše Zemana, kde se projevuje negativně. Velmi slabý vliv je také pozorovatelný u vztahu podílu obyvatel ţijících v centrálním městě SO ORP a opět je tomu tak na obou srovnávaných územích. Pro někoho moţná překvapivě ukázala regresní analýza vliv podílu počtu obyvatel do 30 let věku, neboť ukazuje silný pozitivní (ještě silnější neţ je tomu u nězaměstnanosti) vliv, kdyţ vezmeme v potaz území celé České republiky. V územích spadajících do stabilní volební podpory KSČM 38

je síla vlivu ještě vyšší, nicméně opačným způsobem. S kaţdým procentem, o které vzroste podíl obyvatel do 30 let na území stabilní volební podpory KSČM, se promítne do výsledku Miloše Zemana ztrátou 0,79 %. Podobně rozdílná situace mezi vlivem v rámci všech SO ORP a SO ORP v území stabilní volební podpory KSČM je i u proměnné podílu vysokoškolsky vzdělaného obyvatelstva. Zatímco v celorepublikovém ohledu má toto proměná na výsledky Miloše Zemana negativní vliv, v územích stabilní volební podpory vysoce pozitivní – pokud vzroste v daných územích podíl obyvatel s dokončenou vysokou školou o 1 %, vzrůstá zároveň podpora kandidátovi o 0,86 %. Standardizovaný koeficient Beta nám v případě Miloše Zemana zobrazuje, ţe proměnná nezaměstnanosti má v rámci území stabilní volební podpory KSČM je v rámci regrese jednou z méně významných. Pokud bychom vzali výsledek tohoto koeficientu pro všechna území, pak je význam o něco silnější. Proměnná sledující linii město/venkov (podíl obyvatel ţijících v centru SO ORP) se jeví svým vlivem jako marginální na obou analyzovaných územích. U podílu obyvatel do 30 let je pak taktéţ nízká v rámci všech SO ORP, nicméně v územích stabilní volební podpory KSČM je mimořádně silná. Tomu je tak i u podílu vysokoškolsky vzdělaného obyvatelstva v SO ORP v území stabilní volební podpory KSČM. Naopak celorepublikově je tato síla mnohem niţší, coţ znamená, ţe podpora Miloše Zemana se prostřednictvím ní nemůţe samostaně vysvětlovat.

5.4. Diskuze Uvedená analýza nám poskytla data nutná k tomu, abychom se mohli vrátit k základní výzkumné otázce, která stála na počátku práce. A také na pracovní hypotézy stanovené na základě představené teorie. Je dobré se ještě před tím ovšem pozastavit u rozdílů nezávisle proměnných mezi celou Českou republikou a územím stabilní volební podpory KSČM. Podíl nezaměstnaných činil v rámci všech SO ORP v průměru 10,38 %. V rámci území stabilní volební podpory KSČM zde pak průměr vychází na 11,66 %. Jen pro doplnění v území stabilního volebního jádra je tento průměr 12,23 %; coţ znamená, ţe v územích, kde KSČM dosahuje stabilních výsledků je procentuálně vyšší nezaměstnanost neţ ve zbylých. 45,62 % tvoří průměrný podíl osob ţijících v centrálním městě SO ORP. Naopak 43,82 % tvoří průměr v případě 73 SO ORP leţících v území volební podpory KSČM. U podílu obyvatel do 30 let věku v rámci SO ORP dostáváme celorepublikový průměr 33,25 %.

39

V územích stabilní volební podpory KSČM se číslo od republikového průměru příliš neliší – je jen nepatrně vyšší, a to 33,34 %. Naopak niţší čísla ve srovnání s průměrem ČR dostáváme u podílu vysokoškoláků v rámci SO ORP leţících v území stabilní volební podpory KSČM. Zatímco v celorepublikový průměr činí 9,19 %, průměr na území stabilní volební podpory dosahuje 7,81 %, z čehoţ lze usuzovat, ţe v územích volební podpory a volebního jádra (zde 7,43 %) vykazuje obecně niţší podíl vysokoškolsky vzdělaných obyvatel. Jak je vidět, SO ORP spadající do území stabilní volební podpory KSČM vykazují ve všech sledovaných indikátorech rozdílné hodnoty v porovnání s celorepublikovým průměrem. I vzhledem k tomuto specifiku nelze ani jednu ze stanovených pracovních hypotéz potvrdit. Rozdíly ukázané regresní analýzou, které jsme sledovali u Jiřího Dienstbiera i Miloše Zemana, nejsou ve rámci linie město/venkov dostatečné k tomu, abychom mohli jednoznačně říci, ţe ovlivňuje pozitivně či negativně kteréhokoliv z kandidátů. Stejně tak indikátory pro konfliktní linii materialismus/postmaterialismus nám neposkytují výsledky, na základě kterých bychom mohli jednoznačně řicí, ţe má pozitivní vliv na jednoho či druhého. V územích stabilní volební podpory KSČM se navíc ukázalo, ţe v případě Jiřího Dienstbiera nehraje tato linie sledovaná pomocí zvolených indikátorů téměř ţádnou roli. Tak tomu bylo i v případě nezaměstnanosti, kde také nebyl prokázán v SO ORP náleţících do území stabilní volební podpory KSČM dostatečně silný vliv na volební výsledky Jiřího Dienstbiera ani Miloše Zemana.

40

6. Závěr Práce se snaţila postihnout méně probádanou oblast části prvních přímých prezidentských voleb v České republice týkající se území stabilní volební podpory KSČM. I výběr kandidátů byl zúţený, a to na dva, které se sami sebe stylizovali do role zástupců levicového proudu. Jiřího Dienstbiera a Miloše Zemana. Oba kandidáti byli krátce představeni, a to jak obecně, tak jejich osobním angaţmá v rámci předvolební kampaně, stejně jako samotná KSČM. V rámci práce bylo vyuţito metod spojených s volební geografií (vymezení volební podpory či volebního jádra), ale i známé teorie konfliktních linií, která poskytla teoretický podklad k moţným rozdílům ve volební podpoře zkoumaných kandidátů. Aby bylo moţné zjistit, jakým způsobem se do podpory Jiřího Dienstbiera a Miloše Zemana tyto konfliktní linie promítají, bylo v rámci této práce provedeno několik testů na úroveň jednotek SO ORP. Mimo rozloţení normality byla v programu IBM SPSS provedena také korelační analýza, která ukázala, nakolik spolu závislá (podpora kandidáta) a nezávislá proměnná souvisí. Regresní analýza pak poslouţila k tomu, abychom zjistili kauzalitu a zároveň, zda má proměnná na výsledky kandidáta pozitivní či negativní vliv. Abychom ovšem vůbec mohli dojít k testům vypovídajících o konfliktních liniích, byly nejprve stanoveny indikátory, pomocí kterých jsme pak všechny testy prováděli. Regresní analýza ukázala, ţe v územích stabilní volební podpory KSČM mají na zisky Jiřího Dienstbiera pozitivní vliv jen SO ORP se zvyšujícím se podílem občanů s vysokoškolským diplomem. Zbylé kontrolované proměnné se projevovaly pouze velmi slabě. U Miloše Zemana to byl taktéţ zvyšující se podíl vysokoškolsky vzdělaného obyvatelstva v rámci SO ORP, nicméně síla vztahu byla v porovnání s jeho konkurentem mnohem vyšší. Můţeme jen odhadovat, nakolik vyslyšeli voliči KSČM doporučení strany k podpoře levicových kandidátů prezidentské volby, neboť samotná KSČM ţádného kandidáta nepostavila, nicméně je jasné, ţe jak Jiří Dienstbier, tak Miloš Zeman se v 73 SO ORP spadajících do území stabilní volební podpory KSČM mohli těšit vyšší podpoře, neţ činily jejich celorepublikové průměry. S jistotou lze tedy k hlavní výzkumné otázce stanovené na počátku této práce říci, ţe podpora byla u obou jmenovaných vyšší. Ukázalo se ovšem také, ţe vybrané tři konfliktní linie (resp. jejich indikátory) neposkytují pro tak specifické území dostatečný podklad pro vysvětlení rozdílů v podpoře kandidátů. V tomto ohledu by bylo moţné zkusit zkoumat jejich vliv na jiných vybraných územích, nebo zkoumané skutečnosti rozšířit o další, které nelze statisticky zachytit. Analýza podpory by tak případně mohla být 41

rozšířena o zkoumání zmíněného sousedského efektu či další vazby kandidátů k některým SO ORP, které nelze zkoumat pomocí kvantitativních dat. Jedná se například o spojené s obdobím mezi léty 1998 – 2002, kdy byl Miloš Zeman premiérem a rozhodnutí jeho kabinetu mohly mít na některé oblasti přímý dopad.

42

7. Seznam použitých zdrojů

7.1. Literatura BALÍK, Stanislav; ČIHÁKOVÁ, Pavla. 2010. Kontinuita, stabilita, marginalita, dynamika. Volební chování v kraji Vysočina. Evropská volební studia, Brno: ISPO FSS MU, 2010, roč. 5, č. 1, s. 3-27. BUBENÍČEK, Václav; KUBÁLEK, Michal. 2010. Konfliktní linie v malých obcích. Acta Politologica, 2010, 2.3: 30-45. BUTLER, David; STOKES, Donald. 1969. Political Change in Britain: Forces Shaping Electoral Choice. New York: St. Martin’s Press. CABADA, Ladislav; ŠANC, David. 2005. Český stranický systém ve 20. století. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk. ČSSD: Prosadíme dobře fungující stát. Volební program pro volby do Poslanecké sněmovny PČR 25. – 26.10.2013.

DANĚK, Petr. 1993. Communist Landscapes of Moravia and Silesia (1925-

1992). Scripta Fac. Brun.

. 1, s. 9-24.

DE VAUS, David. 2002. Analyzing Social Science Data. 50 Key Problems in Data Analysis. London: Sage Publications. DISMAN, Miroslav. 2000. Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha: Karolinum. DUCH, Raymond M.; TAYLOR, Michaell A. 1993. Postmaterialism and the economic condition. American Journal of Political Science 37, 747-779. FAJMON, Břetislav, et al. 2005. Pravděpodobnost, statistika a operační výzkum. Brno: FEKT VUT. FIALA, Petr; MAREŠ, Miroslav a SOKOL, Petr. 2007. Eurostrany. Politické strany na evropské úrovni. Brno: Barrister & Principal.

43

HANLEY, Sean. 2011. Dynamika ut –

.

47 (1), s.

115–136. HLOUŠEK, Vít. 2002. Koncept konfliktních linií v západní politické vědě a jeho proměny. Politologický časopis, Brno: Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity, 2002, IX, č. 4, s. 398-414. HLOUŠEK, Vít; KOPEČEK, Lubomír. 2004. Konfliktní demokracie: moderní masová politika ve střední Evropě. Brno: Mezinárodní politologický ústav. HLOUŠEK, Vít; KOPEČEK, Lubomír. 2005. Konfliktní linie v současné české a slovenské politice: mezi stabilitou a změnou. Brno: Mezinárodní politologický ústav. HLOUŠEK, Vít; KOPEČEK, Lubomír. 2010. Politické strany. Původ, ideologie a transformace politických stran v západní a střední Evropě. Praha: GRADA Publishing. HLOUŠEK, Vít – KOPEČEK, Lubomír – ŠEDO, Jakub. 2011. Politické systémy. Brno: Barrister & Principal. CHARVÁT, Jakub. 2012. Vývoj hlavních politických stran a stranického systému v České republice. In: Česká demokracie po roce 1989: institucionální základy českého politologického systému. Eds. BUREŠ, Jan. CHARVÁT, Jakub. JUST, Petr. ŠTEFEK, Martin. Praha: GRADA Publishing. JEHLIČKA, Petr; SÝKORA, Luděk. 1991. Stabilita regionální podpory tradičních politických stran v českých zemích (1920–1990). Sborník ČGS, 1991, 96.2: 81-95. KELNAR, Jiří. 2013. Kandidáti na prezidenta ČR jako politické značky. Brno, 2013. Diplomová práce. Masarykova univerzita. KITSCHELT, Herbert. 1995. Formation of Party Cleavages in Post-Communist Democracies Theoretical Propositions. Party politics, 1.4: 447-472. KUNŠTÁT, Daniel. 2004. Veřejná podpora KSČM po roce 1989: historická východiska, politické a sociální souvislosti, perspektivy. Naše společnost, 2.1: 20-25. KONEČNÁ, Kateřina et al. 2015. Kdo nám chce zatrhnout TTIPec? Smlouva, která má změnit osud ČR. Klatovy: Typos. 44

KOSTELECKÝ, Tomáš. 1993.

.

Karlovy. LINEK, Lukáš. 2014. Čistá a celková volební volatilita Česku v letech 1990-2013: stejný koncept, odlišná měření a podobné závěry. Acta Politologica, 6.1. PINK, Michal.

. 2010. In:

2010. Ed.

BALÍK, Stanislav. Brno: CDK. PINK, Michal. VODA, Petr. Volební geografie. 2013. In: České prezidentské volby v roce 2013. Eds. ŠEDO, Jakub (ed.). Brno: CDK. RABUŠIC, Ladislav. 2004. Mnohonásobná lineární regrese. Studijní materiály k předmětu SOC418 Analýza kategorizovaných dat. RABUŠIC, Ladislav. 2000. Je česká společnost „postmaterialistická“? Sociologický časopis, 36 (1), s. 3-22. ROKKAN, Stein. – LIPSET, Seymour Martin. 1967. Party Systems and Voter Alignments: Cross-National Perspectives. New York: Free Press. SOUKUP, Petr; RABUŠIC, Ladislav. 2007. Několik poznámek k jedné obsesi českých sociálních věd–statistické významnosti. Sociologický časopis, 2007, 02: 379-395. STANOVY Komunistické strany Čech a Moravy; schválené VIII. sjezdem KSČM v Liberci 19.5.2012. URBÁNEK, Tomáš. 2000. Strukturální modelování v psychologii. Psychologický ústav AV ČR a Nakladatelství Pavel Křepela. ZEMAN, Miloš. 2005. Jak jsem se mýlil v politice. Praha: OTTOVO NAKLADATELSTVÍ.

45

7. 2. Internetové zdroje [1] Rudí šalamouni. KSČM ve volbě podporuje Zemana i Dienstbiera. ČT24 [online]. 2012 [cit. 2015-10-24]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/1129832-rudisalamouni-kscm-ve-volbe-podporuje-zemana-i-dienstbiera [2] Socialisté se připravují na návrat k moci a hledají vztah k Zemanovi. ČT24 [online]. 2013. [cit. 2015-10-24]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/1112116-socialistese-pripravuji-na-navrat-k-moci-a-hledaji-vztah-k-zemanovi [3] Vůle k iluzi. Deník Referendum [online]. 2013. [cit. 2015-10-25]. Dostupné z: http://denikreferendum.cz/clanek/16210-vule-k-iluzi [4] Církevní restituce bych jako prezident nikdy nepodepsal, prohlásil Dienstbier. Parlamentnilisty.cz [online]. 2012. [cit. 2015-10-25]. Dostupné z: http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Cirkevni-restituce-bych-jako-prezident-nikdynepodepsal-prohlasil-Dienstbier-252922 [5] Ať je k církevním restitucím referendum, prosazují Zeman a komunisti. Tyden.cz [online]. 2012. [cit. 2015-10-29]. Dostupné z: http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/politika/at-je-kcirkevnim-restitucim-referendum-prosazuji-zeman-a-komunisti_242976.html [6] Zeman: Miliardy, které dostane církev, by měly patřit chudým. Prvnizpravy.cz [online]. 2015. [cit. 2015-10-29]. Dostupné z: http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/politika/zemanmiliardy-ktere-dostane-cirkev-by-mely-patrit-chudym/ [7] Obyvatelstvo, domy, byty a domácnosti podle Sčítání lidu, domů a bytů – ČR, kraje, okresy, SO ORP, správní obvody Prahy a města (sídla SO ORP) – 2011. Český statistický úřad [online]. 2015. [cit. 2015-10-29]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/obyvatelstvo-domy-byty-a-domacnosti-podle-scitani-lidudomu-a-bytu-2011-cr-kraje-okresy-so-orp-spravni-obvody-prahy-a-mesta-sidla-so-orp-2011egrhq6c4dz [8] Dienstbier: Popularita potěší, ale i zavazuje. Parlamentnilisty.cz [online]. 2011. [cit. 2015-11-07]. Dostupné z: http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/DienstbierPopularita-potesi-ale-i-zavazuje-209888

46

[9] Volby do zastupitelstev obcí 15.10. - 16.10.2010. Volby.cz [online]. 2015. [cit. 2015-1107]. Dostupné z: http://volby.cz/pls/kv2010/kv1111?xjazyk=CZ&xid=1&xdz=4&xnumnuts=1100&xobec=55 4782&xstat=0&xvyber=0 [10] Mgr. Jiří Dienstbier. Nasipolitici.cz [online]. [cit. 2015-11-07]. Dostupné z: http://www.nasipolitici.cz/cs/politik/1030-jiri-dienstbier [11] Ţivotopis. Dienstbier2013.cz [online]. [cit. 2015-11-07]. Dostupné z: http://www.dienstbier2013.cz/rubriky/zivotopis/ [12] Dienstbier zabojuje o Hrad, získal podporu ČSSD. Novinky.cz [online]. 2012. [cit. 201511-08]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/domaci/268054-dienstbier-zabojuje-o-hradziskal-podporu-cssd.html [13] Jiří Dienstbier získal pro prezidentskou volbu podporu veřejnosti, Poslanecké sněmovny i Senátu. Cssd.cz [online]. [cit. 2015-11-08]. Dostupné z: http://www.cssd.cz/volby2014/historie-voleb/volba-prezidenta-2013/jiri-dienstbier-ziskal-pro-prezidentskou-volbupodporu-verejnosti-poslanecke-snemovny-i-senatu-1/ [14] Na prezidenta by neměli mít vliv Šloufové a Chrenkové, řekl Dienstbier. Idnes.cz [online]. 2013. [cit. 2015-11-08]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/on-line-chat-jiridienstbier-d12-/domaci.aspx?C=a130106_193537_domaci_jw [15] Tisková informace z výzkumu stem trendy 3/2013. Stem.cz [online]. 2013. [cit. 2015-1109]. Dostupné z: http://www.stem.cz/clanek/2706 [16] Velepopulární politik Dienstbier: Sobotka to holt má těţší. Tyden.cz [online]. 2011. [cit. 2015-11-09]. Dostupné z: http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/politika/velepopularni-politikdienstbier-sobotka-to-ma-tezsi_213611.html?showTab=nejctenejsi-7 [17] Příznivci KSČM protestovali proti radaru. Lidovky.cz [online]. 2009. [cit. 2015-11-09]. Dostupné z: http://www.lidovky.cz/priznivci-kscm-protestovali-proti-radaru-fib-/zpravydomov.aspx?c=A090131_140022_ln_praha_mtr [18] Vojska USA v Česku nechceme, lidé se bouří. Co se chystá? Eurozpravy.cz [online]. 2015. [cit. 2015-11-09]. Dostupné z: http://domaci.eurozpravy.cz/spolecnost/115689-vojskausa-v-cesku-nechceme-lide-se-bouri-co-se-chysta/

47

[19] Dienstbier dostal na volby od dárců jen 25 tisíc, ČSSD slíbila 15 milionů. Denik.cz [online]. 2012. [cit. 2015-11-12]. Dostupné z: http://www.denik.cz/z_domova/dienstbierdostal-na-volby-od-darcu-jen-25-tisic-cssd-slibila-15-milionu-2012101.html [20] Ţivotopis. Zemanmilos.cz [online]. [cit. 2015-11-15]. Dostupné z: http://www.zemanmilos.cz/cz/t/zivotopis.htm [21] Zeman chce na Hrad, bude kandidovat na prezidenta. [online]. Denik.cz [online]. 2012. [cit. 2015-11-15]. Dostupné z: http://www.denik.cz/z_domova/zeman-bude-kandidovat-naprezidenta-cr20120214.html [22] Miloš Zeman získal přes padesát tisíc podpisů pro svou kandidaturu na prezidenta. Rozhlas.cz [online]. 2012. [cit. 2015-11-15]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/zpravy/politika/_zprava/1078676 [23] Pokud bude tatínek prezidentem, ztrátu soukromí beru, říká dcera Miloše Zemana. Lidovky.cz [online]. 2012 [cit. 2015-11-15]. Dostupné z: http://www.lidovky.cz/pokud-setatinek-stane-prezidentem-ztratu-soukromi-beru-peb/lide.aspx?c=A121129_174827_ln_domov_ani [24] Bez Kačenky bych kníţete neporazil, říká Zeman. Dcera v kampani pokračuje. TN.cz [online]. 2013 [cit. 2015-11-15]. Dostupné z: http://tn.nova.cz/clanek/zpravy/domaci/bezkacenky-bych-knizete-neporazil-rika-zeman-dcera-v-kampani-pokracuje.html [25] Klaus podpořil Zemana: Prezidentem ať je ten, kdo tu ţil celý ţivot. Idnes.cz [online]. 2013. [cit. 2015-11-15]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/klaus-podporil-zemana-0uv/domaci.aspx?c=A130117_103729_domaci_jw [26] Kdo platí Zemanovu kampaň? Šloufovi kamarádi z byznysu. Idnes.cz [online]. 2012. [cit. 2015-11-15]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/zeman-a-jeho-vazby-na-sponzory-deq/domaci.aspx?c=A120920_212842_domaci_brd [27] Jak Češi vnímají NATO a roli USA? Cicar.cz [online]. 2014. [cit. 2015-11-18]. Dostupné z: http://www.cicar.cz/article/show-article/jak-cesi-vnimaji-nato-a-roli-usa [28] Facebook: nejblíţe ruské propagandě mají fanoušci Úsvitu a KSČM. Politickymarketing.com [online]. 2015. [cit. 2015-11-18]. Dostupné z: http://politickymarketing.com/facebook-sputnik-zeman-kscm-blizkost-nfd

48

[29] Sankce vůči Rusku si přeje 85 % voličů TOP 09 a Strany zelených, ale jen 6 % sympatizantů KSČM. Ihned.cz [online]. 2014. [cit. 2015-11-18]. Dostupné z: http://data.blog.ihned.cz/c1-62194170-sankce-vuci-rusku-si-preje-85-volicu-top-09-a-stranyzelenych-ale-jen-6-sympatizantu-kscm [30] Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. 32. schůze, 160. hlasování, 14. prosince 2011, 12:00 Novela z. - Ústava České republiky [online]. [cit. 2015-11-20]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/hlasy.sqw?G=55266 [31] GROSPIČ, Stanislav. KSČM se nebrání diskuzi o přímé volbě prezidenta, 2008. [online]. [cit. 2015-11-20]. Dostupné z: https://www.kscm.cz/media/tiskove-zpravy/39226/grospickscm-se-nebrani-diskuzi-o-prime-volbe-prezidenta?previev=archiv [32] GROSPIČ, Stanislav. Parlamentní nebo vládní pojetí demokracie, 2010. [online]. [cit. 2015-11-20]. Dostupné z: https://www.kscm.cz/nazory-a-polemika/51968/grospicparlamentni-nebo-vladni-pojeti-demokracie?previev=archiv [33] ŢEŢULKOVÁ, Věra. K přímé volbě prezidenta, 2011. [online]. [cit. 2015-11-20]. Dostupné z: https://www.kscm.cz/media/tiskove-zpravy/54037/k-prime-volbeprezidenta?previev=archiv [34] KUDRNOVSKÁ, Marie. S kandidátem na Hrad nespěcháme, 2012. [online]. [cit. 201511-20]. Dostupné z: https://www.kscm.cz/z-medii/66706/s-kandidatem-na-hradnespechame?previev=archiv [35] Cílem komunistů je levicový prezident. Haló noviny. [online]. 2012. [cit. 2015-11-20]. Dostupné z: https://www.kscm.cz/z-medii/71548/cilem-komunistu-je-levicovyprezident?previev=archiv [36] KSČM nevyšle do prezidentské volby vlastního kandidáta. Deník Referendum. [online]. 2012. [cit. 2015-11-17]. Dostupné z :http://denikreferendum.cz/clanek/14216-kscm-nevysledo-prezidentske-volby-vlastniho-kandidata [37] KSČM podpoří Zemana. Haló noviny. [online]. 2013. [cit. 2015-11-20]. Dostupné z: http://www.halonoviny.cz/articles/view/2224360

49

[38] DOLEJŠ, Jiří. Proč se zúčastnit druhého kola prezidentských voleb, 2013. [online]. [cit. 2015-11-20]. Dostupné z: https://www.kscm.cz/media/tiskove-zpravy/72510/proc-sezucastnit-druheho-kola-prezidentskych-voleb?previev=archiv

7.3. Zákony Zákon 428/2012 Sb. o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboţenskými společnostmi a o změně některých zákonů

50

Anotace Práce se věnuje analýze volebních výsledků Jiřího Dienstbiera a Miloše Zemana z prvního kola prezidentských voleb v České republice v roce 2013 v územích volební podpory KSČM. Uţívá k tomu metod a technik volební geografie a testování hypotéz definovaných na základě teorie konfliktních linií pomocí regresní analýzy. Práce vyuţívá dat agregovaných na úroveň SO ORP. Součástí práce jsou volební mapy, tabulky, histogramy a výpočty. Klíčová slova: KSČM, volby, volební geografie, volební výsledky, teorie konfliktních linií, Jiří Dienstbier, Miloš Zeman, prezident, regresní analýza.

Annotation The principal aim of this thesis is to provide an analysis of the election results of Jiří Dientsbier and Miloš Zeman from the first round of presidential elections in the Czech Republic in 2013 in the territories of electoral support of The Communist Party of Bohemia and Moravia. It employs the methods and techniques of electoral geography and statistical hypothesis testing defined on the basis of the Cleavage theory using regression analysis. It also uses data aggregated at the level of the areas of municipalities with extended authority. The thesis also contains electoral maps, charts, histograms and calculations. Key words: Communist Party of Bohemia and Moravia, elections, electoral geography, election results, Cleavage theory, Jiří Dienstbier, Miloš Zeman, president, regression analysis.

51