MASARYKOVA UNIVERZITA Pedagogická fakulta Katedra historie
HISTORICKÝ VÝVOJ ZNOJMA-HRADIŠTĚ 1948 – 1968 Diplomová práce
Brno 2010
Vedoucí diplomové práce: doc. PhDr. Bohuslav Klíma, CSc. Vypracovala: Bc. Hana Leitnerová
ČESTNÉ PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, ţe jsem závěrečnou diplomovou vypracovala samostatně, s vyuţitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
V Brně dne........................................
2
........................................... podpis
PODĚKOVÁNÍ Tímto bych chtěla poděkovat vedoucímu práce doc. PhDr. Bohuslavu Klímovi CSc. za pomoc při vzniku a dokončení této práce. Rovněţ chci poděkovat Bc. Josefu Kováčikovi a Mgr. Marku Hanilcovi. Mezi dalšími, komu bych ráda poděkovala jsou pracovníci Státního okresního Archivu ve Znojmě, městské knihovny ve Znojmě a Moravského zemského Archivu v Brně, kteří mi vyšli maximálně vstříc. Obrovský dík patří především paní Anně Liché a ostatním pamětníkům, kteří se ochotně podělili o všechny informace a velkou měrou tak pomohli vzniknout této práci.
3
OBSAH ÚVOD……………………………………………………………………...6 I.
GEOGRAFICKÁ POLOHA ZNOJMA-HRADIŠTĚ …………………….8
II.
NÁSTIN HISTORIE OSÍDLENÍ HRADIŠTĚ 2.1
Od pravěku po 1. pol. 20. st…………………………………………..9
2.2
Česko-německá problematika 1938-1945……………………………11
2.3
1945-1948…………………………………………………………….13
III.
OBDOBÍ LET 1948-1968 NA HRADIŠTI S DŮRAZEM NA HLAVNÍ POLITICKÉ UDÁLOSTI V ČESKOSLOVENSKU
3.1
Vítězný únor 1948…………………………………………………….16
3.2
Události let 1951-1954………………………………………………..19
3.3
Politická správa a přehled voleb 1954, 1957, 1960, 1964………….....22
3.4
Rok 1968……………………………………………………………...25
3.5
Politické procesy……………………………………………………...29 3.5.1 Stručná charakteristika politických procesů v letech 1948-1968……………………………………………………..29 3.5.2 Klub 231……………………………………………………....30 3.5.3 Členové klubu 231 ve Znojmě-Hradišti……………………....33
IV.
ZEMĚDĚLSTVÍ A PRŮMYSL
4.1
Charakteristika zemědělství 1948-1968 na Okrese Znojmo…………...35
4.2
Změny v zemědělství ve Znojmě-Hradišti s důrazem na vznik JZD….35
4.3
Průmysl 1948-1968 na okrese Znojmo s přihlédnutím na situaci ve Znojmě-Hradišti…………………………………………………….....38
V.
ŠKOLSTVÍ,
KULTURA,
SPOLKOVÁ
ČINNOST,
ARCHEOLOGICKÉ
VÝZKUMY 5.1
Kultura ve Znojmě-Hradišti…………………………………………...41
5.2
Školství na Znojemsku………………………………………………...42 5.2.1Dějiny školy ve Znojmě-Hradišti………………………………..45 5.2.2 Josef Veselý (ředitel školy ve Znojmě-Hradišti)……………...47 5.2.3 Inventář školy…………………………………………………48
4
5.2.4 Mičurinský Krouţek…………………………………………..48 5.2.5 Stavební úpravy……………………………………………….49 5.3
Mládeţnické organizace………………………………………………50 5.3.1 Pionýrská organizace………………………………………….51
5.4 VI.
Archeologické výzkumy ve Znojmě-Hradišti 1949-1957…….………53
ÚLOHA CÍRKVE NA HRADIŠTI
6.1
Historie Proboštství….………………………………………………..59
6.1.1 Vliv znárodňovacího procesu na panství řádu Křiţovníků s červenou hvězdou…………………………………………..60 6.1.2 Příchod řeholnic na Hradiště…………………………………..63 6.2
Zdravotnictví 6.2.1 Stručná charakteristika situace ve zdravotnictví na Znojemském Okrese………………………………………………………...64 6.2.2
Zdravotnické sluţby ve Znojmě Hradišti……………………..65
VII. DAKTICKÁ APLIKACE…………………………………………………66 7.1
Vyučovací formy vhodné pro výuku regionálních dějin……………..67
7.2
Vlastní projekt………………………………………………………..67 7.2.1 Hlavní myšlenky projektového vyučování…………………...67 7.2.2 Cíle projektu………………………………………………….69
7.3
Realizace výuky………………………………………………………69
ZÁVĚR……………………………………………………………………71 RESUMÉ………………………………………………………………….73 SEZNAM PRAMENŮ A POUŢITÉ LITERATURY……………………74 SEZNAM PŘÍLOH……………………………………………………….79 PŘÍLOHY………………………………………………………………….80
5
ÚVOD O výběru tématu diplomové práce rozhodl především osobní vztah, který mě ke Znojmu-Hradišti váţe. Jako většina studentů historie na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity jsem zde i já prošla archeologickou praxí, která mi dala mnoho zajímavých zkušeností. Byla bych proto ráda, aby moje práce byla jakýmsi poděkováním této obci a lidem, kteří zde ţijí. Ve své práci navazuji na práci bakalářskou, ve které jsem se věnovala období let 1938-1948. V něm jsem hodnotila a mapovala především česko-německé vztahy v závislosti na uvedené době a pohraniční lokalitě. Zpracování poúnorových let pro mě představuje určitou výzvu a to hned ze dvou důvodů. Jedním z hnacích motorů pro zpracování tohoto tématu je pro mě jistá atraktivita postihovaného období. Z toho vyplývá i důvod druhý, a to zmapovat a popsat období těchto let co moţná nejobjektivněji. Toto se ukázalo být největším problémem, protoţe, vyjma dobové materiály, byly všechny ostatní vydány před rokem 1989 a postrádají tak určitý nadhled. Léta 1948-1968 jsou sama o sobě dost tabuizovaným tématem ještě dnes a při jejich kompletaci je třeba k nim přistupovat nanejvýš citlivě. Byla bych nerada, kdyby byla moje práce vnímána jen jakýsi elaborát, ale slouţila všem, kteří mají zájem na poznání Znojemska v těchto, tolik rozporuplných, letech. Jednotlivé části se budou zabývat nejen samotnými událostmi postihovaného období, ale také otázkami rázu místního obyvatelstva jakoţto politickou správou, zemědělstvím, zdravotnictvím, náboţenskými aspekty, kulturou, tradicemi apod. Vzhledem k zaměření mého studia jsem se také pokusila uplatňovat pedagogické hledisko a klást větší důraz především na školu, mládeţnické organizace, archeologické výzkumy a další oblasti s nimi spojené. V úvodní části se zaměřím na události let 1948-1968 v Československu, přičemţ se podrobněji zaměřím na události let 1948, 1951-1954 a 1968 a jejich odraz na dění ve Znojmě-Hradišti. Součástí této kapitoly pak budou politické procesy a Klub K 231, který měl několik členů rovněţ v této obci. Závěrečnou didaktickou kapitolu tvoří návrhy na vyuţití tohoto regionálního tématu při výuce dějepisu.
6
Základním posláním této práce je zmapování a zkompletování dosud nikým nezpracovaného tématu, jehoţ počátek vymezují únorové události roku 1948 a ukončuje ho vpád Varšavských vojsk do Československa v srpnu roku 1968. Při kompletaci takto získaných údajů byly pouţity metody přímé i nepřímé, metody historicko-srovnávací, biografická, demografická aj. Primárním zdrojem poznání jsou kroniky, sborníky, literatura zabývající se výše zmíněné lokality v konkrétním období a v neposlední řadě dobový tisk, proto jsem čerpala především ve fondech Státního okresního Archivu ve Znojmě, Moravského zemského Archivu v Brně, v Městské knihovně ve Znojmě a materiálech soukromých osob. Takto získané informace jsou pro úplnost doplněny výpověďmi pamětníků. V neposlední řadě je jedním z cílů takto získané informace zpřístupnit širší i laické veřejnosti.
7
I.
GEOGRAFICKÁ POLOHA ZNOJMA-HRADIŠTĚ Osada Hradiště, označovaná téţ jako Hradiště sv. Hypolita, leţí na vrcholku strategicky důleţité skalní ostroţny vypínající se do výšky 332 m.n.m. Od jihozápadního okraje města Znojma je vzdálena přibliţně 1 km a oddělena hluboce zaříznutým údolím Gránického potoka. Lepší přístup přitom nenabízí ani jiţní strana, kde se stráně prudce svaţují k řece Dyji, a od jihozápadu, odkud ji chrání strţ s Pivovarským potokem. Ostroţna se tak otevírá pouze k severozápadu, a to mírně zvlněným terénem mezi Hradištěm a obcí Mašovice1 Leţí při hranicích Národního parku Podyjí. Z tohoto důvodu se stává jedním z výchozích bodů cyklistické stezky, která Národním parkem prochází. V současnosti je téměř celá ostroţna pod zástavbou obytných domů a historických budov proboštství Křiţovníků s červenou hvězdou a kostelem sv. Hypolita. Po celé období války byla obec samostatnou správní jednotkou, územně přičleněnou ke Znojmu aţ roku 1946. Město Znojmo dosáhlo roku 1921 po sloučení s Hradištěm, Loukou a Mansberkem 21 179 obyvatel a do roku 1938 vzrostl počet obyvatel na 28 000.2
Obr. 1 Letecký pohled na Znojmo-Hradiště od jihovýchodu z roku 20083
1
Havlík, L. E.: Znojemské Hradiště sv. Hypolita : Příspěvek k nejstarším dějinám církevní organizace na Moravě. Brno 1956. 2 Vildomec,V.: 750 let města Znojma, Okresní knihovna a Jihomoravské muzeum ve Znojmě, 1976, s.8 3 Foto M.Bálek, zdroj internetové stránky www. boiohaemum.cz
8
II.
NÁSTIN HISTORIE OSÍDLENÍ HRADIŠTĚ
2.1
Od pravěku po 1. pol. 20. st. Původní znojemské Hradiště bylo coby výšinné sídliště osidlováno jiţ od neolitu.
4
Významnou kapitolou ve vývoji osidlování této lokality je však doba bronzová. Mimo
kultur ze starší doby bronzové, jsou zde zastoupeny i kultury střední a mladší doby bronzové.5 Původní otevřené hradiště bylo poprvé ohrazeno hradbou v pozdní době bronzové lidem podolské kultury.6 Tato hradba s severojiţním směru protínala na nejuţším místě ostroţnu a stala se základem pro pozdější vnitřní slovanskou hradbu. Byla široká přibliţně 4m a zbudována „nasucho“ z kamene. 7 Laténské období doloţeno nebylo, ale následující období římské je na Hradišti zastoupeno řadou nálezů. Z 8. století je pak doloţena přítomnost bojovníků (pravděpodobně jezdců, příslušníků velmoţovy druţiny). Ve spojitosti s řadou cenných nálezů lze jednoznačně Znojmo-Hradiště přiřadit k důleţitým centrům Velké Moravy a zařadit jej tak např. mezi Mikulčice, Uherské Hradiště, Zelenou Horu u Vyškova či Staré Zámky u Líšně. Označení Hradiště se v písemných pramenech objevuje poprvé coby oficiální název v letech 1243 a 1252.8 Největšího rozmachu a intenzity osídlení Hradiště v 9. a 1. pol.10. století. Snad první zmínkou o Hradišti jest záznam, z něhoţ se dovídáme, ţe jiţ od roku 1093 stával zde hrad znojemských vévodů a kníţat. Hradiště bývalo obehnáno kamenným valem, jehoţ zbytky byly na některých místech patrné ještě na počátku 20.století. Velkomoravská hradba vznikla nejen na přístupové straně, ale i nad svahy ostrohu. Připojovala se k příčným úsekům ostrými úhly a vymezila dvě přibliţně stejné plochy, jednak nepravidelný čtyřúhelník vnitřního hradu a jednak pětiúhelník předhradí. Podle pověsti vedla ze Znojma na Hradiště podzemní chodba, kterou prchal znojemský vévoda Konrád II., kdyţ bylo Znojmo dobyto českým králem Vladislavem II.9 Pro Hradiště sv. Hypolita se uţívalo ještě německého označení Pöltenberg. Tento název úzce souvisí se samotným titulem sv. Hippolyta. Tato skutečnost totiţ dokazuje spojitost hradiště 4
Červinka, I.L.: Slované na Moravě a říše Velkomoravská, Brno 1928. Kalousek, F.: Velkomoravské hradisko ve Znojmě – Hradišti na Moravě. In: SPFFBU, C2, 1955, s.10. 6 Tamtéţ, s.11. 7 Klíma, B.: Nadace sv. Hypolita ze Znojma. Deset let archeologických výzkumů velkomoravského centra (1986-1995). In: Řada společenských věd, Brno 1989, č.17, s. 3-65. 8 Leitnerová, H.: Znojmo-Hradiště v letech 1938-1950 (bakalářská práce), Brno 2007, s.9. 9 SokAZ, Školní kronika 1949-1969, K-I 693, s.2. 5
9
s rakouským St. Pöltenem. Titul sv. Hippolyta na znojemském Hradišti je proto patrně dokladem pro působení bavorské misie (pasovské) ještě před příchodem byzantské misie roku 863 na Moravu. 10 Ţivot obyvatel Hradiště byl úzce spjat se ţivotem znojemských měšťanů, s kterými je pojila řada historických událostí. Jiţ od dvacátých let 13. století je na znojemském Hradišti doloţen kostel sv. Hippolyta a světské proboštství neznámého stáří. Roku 1240 daroval král Václav I. hrad, kostel s přilehlými pozemky a lesy řádu Křiţovníků s červenou hvězdou. Křiţovničtí rytíři se stali pány nad obyvateli Hradiště jak po stránce církevní tak i světské správy. V průběhu let byla Hradišti přiznána mnohá práva, částečně i na úkor samotného města Znojma. I v důsledku těchto událostí byl na Hradišti zaloţen roku 1636 pivovar i výčep. I kdyţ i tyto události se neobešly bez četných protestů města Znojma. Pro farníky zde byl roku 1663 postaven kostelík svatého Antoníčka. O tři roky později zde byla postavena kaple sv. Eliáše.
Obr. 2 Kaple sv. Antonína z roku 195111
Aţ do roku 1788 se nacházel při kostele hřbitůvek. Na jeho místě byla v pozdějších letech zřízena zahrádka. Severozápadně od města Znojma pak byla roku 1832 proboštem Floriánem Langem12 postavena Mariánská kaple jako poděkování za to, ţe zůstalo Hradiště uchráněno před cholerou, která na počátku 19.století zasáhla Znojmo.13 Město Znojmo dosáhlo roku 1921 po sloučení s Hradištěm, Loukou a Mansberkem 21 179 obyvatel a do roku 1938 vzrostl počet obyvatel na 28 000.
10
Peřinka, F. V.: Vlastivěda moravská, Brno 1904, s.229. Archiv UAM FF MU. Pos./Neg. Č. 449/51. 12 Burdová, V.: Křižovníci s červenou hvězdou na Hradišti sv. Hippolyta u Znojma. Brno 1998, s.17. 13 SokAZ, Školní kronika 1949-1969, K-I 693, s.3. 11
10
2.2
Česko-německá problematika 1938-1945 Znojmo-Hradiště, coby pohraniční oblast procházela v tomto období velmi
výraznými změnami. V počátečních letech Češi a Němci nepůsobili jako konfliktní společenství. Zlomovým bodem se stal podpis Mnichovských dohod na podzim roku 1938. Různorodost místního obyvatelstva byla dána především pohraniční lokalitou. Jednotlivé rodiny byly vzájemně provázány coţ mělo za následek, ţe téměř kaţdá rodina na Hradišti byla z části německá. To se ukázalo být největším problémem hlavně v období po válce, kdy docházelo k odsunům německého obyvatelstva. Postupná nadřazenost německé národnosti byla po roce 1938 stále patrnější. Německá část obyvatelstva pracovala především ve znojemských továrnách14, zatímco ta česká pracovala výhradně na statku na Hradišti. Podobně to vypadalo i s majetkem obou národnostních skupin. Zatímco Češi ţádný větší majetek nevlastnili, Němci byli majiteli většiny realit, polností a dobytka na Hradišti. Ač byla tato situace na první pohled pro Čechy značně nevýhodná, nevyvolávala sama o sobě ţádné negativnější reakce.15 Zlomovým okamţikem byl zábor moravského pohraničí a jmenování Konráda Henleina říšským komisařem pro sudetoněmecké oblasti dne 1. 10. 1938.16 Přesto si místní obyvatelé snaţili ještě nějakou dobu nepřipouštět závaţnost celé situace. S uzavřením hranic dosahuje diskriminace českého obyvatelstva Hradiště svého vrcholu. Přívrţenci Henleina začali Čechům vytloukat okna a na domy psát hanlivé nápisy. Netýkalo se to ale všech. Podle výpovědí pamětníků byl z těchto incidentů vyčleněn např. statek.17 Důvod byl nasnadě. Na statku ţili pouze lidé, kteří byli okolím vnímáni spíše jako chudina a proto nebyli povaţováni německou částí obce za politicky nebezpečné. Během války se situace ještě více přiostřila, přesto stále ještě nelze mluvit o válce v pravém smyslu slova, ale spíše o lokálních potyčkách. Největší boje se ZnojmuHradišti vyhnuly, přesto sem na konci války dopadly dvě bomby. První z nich dopadla
14
Jednalo se o koţeluţny v povodí Dyje, konzervárny či Dietmarovu Keramičku. Leitnerová, H.: Znojmo-Hradiště v letech 1938-1950, (Bakalářská práce), Brno 2007, s.28-29. 16 Biman, S.: Kariéra učitele tělocviku, Ústí nad Labem, 1989, s. 25. 17 Anna Lichá, bytem Znojmo-Hradiště, Za humny 1, záznam pořízen dne 21.3. 2007. 15
11
do míst dnešních zahrad a druhá zasáhla právě projíţdějící německý konvoj, který mířil do Vídně.18 Podle jednoho z pamětníků působil v okolí Hradiště jakýsi místní odboj, spíše neformálního charakteru, který stál za incidentem, o kterém ani dnes nechce nikdo hovořit. Údajně měli ke konci války zajmout na cestě mezi Hradištěm a Mašovicemi 7 německých vojáků. Ty pak odvlekli do blízkosti hřbitova, kde je donutili vykopat vlastní hrob a nad ním je pak popravili. Totoţnost oněch „partyzánských bojovníků“ byla všeobecně známa, ale z pochopitelných důvodů ji i po více neţ šedesáti letech nechce nikdo prozradit.19 Samostatnou část tvoří konec války a poválečný odsun německého obyvatelstva. Čím více se blíţil konec války, tím vyhrocenější byla situace pro německé obyvatelstvo na Hradišti. Dne 7. května kolem 17. hodiny začala nacistická posádka opouštět Znojmo. Definitivně byla vytlačena Rudou armádou směřující na Prahu. Sovětští vojáci osvobodili Hradiště dne 8. května 1945 kolem 12. hodiny.20 Z obav před tresty a případným lynčováním se stále více lidí uchylovalo k útěkům a ukrývání se. Z hlediska bezpečnosti se pro Němce ukázalo být nejlepším řešením ukrýt se v Podmolí.21 Celá politická situace ale stejně spěla k definitivnímu odsunu. Vzhledem ke sloţení obyvatelstva se Hradiště po roce 1945 na nějakou dobu téměř „vylidnilo“.22 Z údajů ze sčítání obyvatelstva z roku 1950 nelze s jistotou říct, kolik obyvatel německé národnosti zůstalo ve Znojmě a okolí. Z výsledků sčítání roku 1938 jasně vyplývá, ţe se na Znojemsku nacházelo 25 855 obyvatel, z toho 16 139 českých a přibliţně 9 000 německých. V roce 1950 nejsou přesné údaje německých obyvatel zjišťovány. Podle statistik zde ţilo k tomuto roku téměř 21 000 obyvatel.23 Z toho jasně vyplývá, ţe přibliţně 5000 německých obyvatel muselo odejít a pouze ½ mohla z nejrůznějších důvodů zůstat.
18
Leitnerová, H.: Znojmo-Hradiště v letech 1938-1950 (bakalářská práce), Brno 2007, s.32. Tamtéţ, s.31. 20 Vildomec, V.: Osvobození Znojemska Rudou armádou roku 1945: katalog k expozici „Síň přátelství“. Znojmo 1975, str. 13. 21 Obec nacházející se cca 3,5 km západně od Mašovic. 22 Leitnerová, H.: Znojmo-Hradiště v letech 1938-1950 (bakalářská práce), Brno 2007, s.33. 23 Bartoš, J. A kol.: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848-1960. Ostrava 1984, s. 40. 19
12
2.3
1945-1948 Po celé období války byla obec samostatnou správní jednotkou, územně
přičleněnou ke Znojmu aţ roku 1946.24 Znojemský okres v jeho dnešní podobě byl ze dvou třetin tvořen územím, které mnichovským diktátem z roku 1938 bylo násilně odtrţeno od Československé republiky. Po osvobození v roce 1945 a po vysídlení Němců byla tato jeho část znovu osídlena.
Obr. 3 Pohled na znojemské vlakové nádraţí z roku 194525
O poválečném odsunu německého obyvatelstva na Hradišti jiţ bylo řečeno mnohé, proto se v této části budu věnovat především období bezprostředně po odsunu. V první fázi osídlení přišlo na Znojemsko asi 18 000 lidí, z různých částí Republiky – z Horácka, Valašska, Slovácka, Slovenska, ale také lidé z Maďarska, Jugoslávie, Rumunska, z oblasti Volyně v Sovětském Svazu.26 Po roce 1945 docházelo k pozvolnému znovuosídlení rovněţ na Hradišti. Těmi, kteří na Hradiště po roce 1945 přišli, byli např. manţelé Čechovi.27
24
Vildomec,V.: 750 let města Znojma, Okresní knihovna a Jihomoravské muzeum ve Znojmě, 1976, s.8. Soukromý archiv Rolníková, B., bytem Znojmo, Praţská 2017/58 26 Daněk, J.: 60 let komunistické strany Československa na Znojemsku 27 Leitnerová, H.: Znojmo-Hradiště v letech 1938-1950 (bakalářská práce), Brno 2007, s.33. 25
13
Za významný milník tohoto období bývají označovány první svobodné volby roku 1946. Komunistické straně se podařilo do kampaně zapojit velkou část členstva strany. Během velmi krátké doby se přetransformovala ve stranu „masovou“, výraznou úlohu přitom hrála hlavně mládeţ. Volby roku 1946 mají v českých dějinách zvláštní postavení. Od posledních parlamentních voleb uplynulo jedenáct let a v republice nezůstal „kámen na kameni“.28 Narozdíl od voleb v roce 1935 mohly
však
v roce
1946
kandidovat pouze některé strany. 29
Obr. 4 Pohled na znojemské vlakové nádraţí z roku 194530
Své zástupce měli na kandidátkách pouze čtyři strany: komunistická, sociálně demokratická, národně sociální a lidová. Voliči, kteří nebyli s výběrem kandidátů spokojeni, mohli vyuţít tzv. bílé lístky31. Komunistická strana se s výslednými 40,17% stala nejsilnější stranou Československa.32 Rok 1946 se však do povědomí obyvatel Hradiště zapsal zcela jinou událostí. Dne 1. září 1946 proběhlo slavnostní otevření nové školy, ke kterému mělo dojít jiţ roku 28
Kárník, Z., Kopeček, M.: Bolševismus, komunismus a radikální socialismus v Československu,svazek V., Praha 2005, s.177-183. 29 Olivová, V.: Dějiny první republiky, Praha 2000, s.196. 30 Prostřednictvím bílých lístků byla dána voličům moţnost nesouhlasit se stávajícím reţimem a stranami. Hlavním účelem těchto lístků však bylo oslabit nekomunistické protikandidáty. 31 Bělina, P. a kol.: Dějiny zemí koruny české II., Praha 1993, s.258. 32 Soukromý archiv Rolníková, B., bytem Znojmo, Praţská 2017/58
14
938. Škola byla neméně slavnostně předána řídícímu učiteli Janu Brázdovi, který odsud musel roku 1938 odejít.33 Celou slavnost pak popsal Jan Brázda takto: „Vysvěcení vykonal velmistr řádu Křižovníků s červenou hvězdou generál Vlasák z Prahy. Slavnosti se účastnili všichni obyvatelé nejen Hradiště ale i Znojma. K přítomným promluvil bývalý senátor Ing. K. Kazušák, jenž se o postavení školy velmi přičinil, bývalý školní inspektor Fr. Janda a děkan K. Rudolecký.“34 Celou slavnost pak pořádala místní osvětová rada. Rok 1947 pak probíhal „pod taktovkou“ nadcházejícího jara. Vítězný únor 1948 je blíţe popsán v následující kapitole.
33 34
SokAZ, Školní kronika 1945-1973, K-I 693, s.11. Tamtéţ, s.12.
15
III.
OBDOBÍ LET 1948-1968 NA HRADIŠTI S DŮRAZEM NA HLAVNÍ POLITICKÉ UDÁLOSTI V ČESKOSLOVENSKU
3.1
Vítězný únor 1948 Jaro 1948 a období které následovalo po něm zasáhlo celé Československo,
Znojmo-Hradiště nevyjímaje. Necelé 3 roky po ukončení 2. sv. války se politika v zemi levicově radikalizovala. Rok 1948 znamenal zásadní zvrat v dějinách Československa. Komunisté se chopili moci a udrţeli si ji po následující čtyři desetiletí. V únoru 1948 vyústila vládní krize demisí nekomunistických ministrů vlády takzvané Národní fronty Klementa Gottwalda.35 Ministři 20. února abdikovali na protest proti upevňování pozic KSČ v mocenských sloţkách státu a očekávali, ţe prezident Edvard Beneš vládu rozpustí a na řadu přijdou nové volby. Beneš však vládu nerozpustil, naopak na návrh Gottwalda na uvolněná místa jmenoval prokomunistické ministry. Celý tento proces postupného převzetí moci v zemi do rukou komunistů byl pečlivě připravený. Jeho počátky lze najít jiţ během druhé světové války. 36 V pěti dnech po demisi ministrů tří nekomunistických stran37 vsadily demokraté všechno na parlamentní, tedy legální způsob boje. Naopak komunistická strana zatím sestavovala závodní rady v podnicích a z dělníků v továrnách vytvářela Lidové milice.38 Obě organizace měly za cíl v pravou chvíli vyjít do ulic a vytvořit dojem celospolečenského převratu. Komunisté po celé zemi také iniciovali vznik akčních výborů Národní fronty, které měly slouţit k „očištění“ veřejného ţivota od nekomunistů. Ani Znojmo nezůstalo těchto změn ušetřeno. „Akční výbory se tvoří v úřadech, podnicích, závodech a všude tam, kde se jedná o zaměstnance. Podávají návrhy místnímu a okresnímu akčnímu výboru Národní fronty na překládání anebo propouštění zaměstnanců. 35
Kárník, Z., Kopeček, M.: Bolševismus, komunismus a radikální socialismus v Československu, svazek V., Praha 2005, s.151. 36 Veselý, J.: Vítězný únor 1948 (vzpomínky), Praha 1959, s.5-7. 37 Národní socialisté, lidovci a slovenští demokraté. 38 Nazývané téţ „ozbrojená pěst dělnické třídy“ Původně Dělnické milice,které byly určeny na obranu průmyslových podniků.V obdobích nepokojů byly milice nasazovány společně s policií a vojskem proti demonstrantům.
16
Také spolky, masové organizace, společenstva živností a peněžní ústavy tvoří akční výbory a podávají se návrhy na odstranění těch, kteří neskýtají záruky práce pro budování socialismu. Takovému odstranění se říká „vyakčnění“ – Nejvíce návrhů se týká vedoucích zaměstnanců, národních správců a funkcionářů.“ 39 Na 24. února byla vyhlášena generální stávka.40 Důsledkem takto vyhlášené stávky bylo navrţení demise ministrů a nenásilné přebrání moci. Jiţ 25. února pronesl předseda vlády Klement Gottwald projev před stotisícovým davem na Václavském náměstí. Jen málo vět bylo pro občany Československa tak osudových jako tato: „Právě se vracím z Hradu od prezidenta republiky. Dnes ráno jsem panu prezidentu republiky podal návrh na přijetí demise ministrů, kteří odstoupili 20. února tohoto roku. A současně jsem panu prezidentu navrhl seznam osob, kterými má býti vláda doplněna a rekonstruována. ...Mohu vám sdělit, že pan prezident všechny mé návrhy, přesně tak jak byly podány, přijal...“ 41 Po únoru 1948 nastalo násilné potlačení svobodné plurality stran a přechod od demokracie k totalitě, tedy oficiální socialistické společnosti pod vedením KSČ usměrňované ze SSSR. Její členové se hlásili navenek k sovětskému bloku, avšak prosazovali místně pouze své osobní zájmy. Jakékoliv protestní akce pak byly tvrdě potlačeny.42 Jedním z projevů únorových změn bylo propouštění, překládání a perzekuování osob. Nejinak tomu bylo i ve Znojmě. To, ţe se situace ve Znojmě nelišila od zbytku republiky, dokládá opět městská kronika: „Znojmo i okolí žije ve znamení široce založené očisty, prováděné akčními výbory. Vyřazení stran národně socialistické za lidové má za následek hromadný útěk jejich členstva, které se přihlašuje do strany komunistické a sociálně demokratické. Propouštění zaměstnanců, pensionování, posílání na dovolenou do rozhodnutí
39
SokAZ, Kronika města Znojma 1948, K-II 567, s.31. Lupač, J.: Vítězný únor 1948 (Vzpomínky), Praha 1959, s. 291 41 Rudé právo, 22.8.1968, s.2. 42 Únor 1948 ve Znojmě. Znojmo 1980, s.20. 40
17
pokračuje. Okresní akční výbor se obrací s výzvou na zaměstnance veřejné správy, aby zvýšeným úsilím a prací přes čas nahradili úbytek sil.“43 Z tehdejšího pohledu lze chápat, ţe volby roku 1946 vyhrála s tak drtivou většinou komunistická strana. Nešlo o nic jiného, neţ o reakci na osvobození z předcházejícího roku. Následující léta však nastartovala přípravy pro ta pozdější. Po převratu v únoru 1948, byly veškeré naděje na odvrácení radikálního levicového vlivu zpečetěny. Nejinak se tato situace projevila i v dění na Hradišti. Majetek kříţovníků byl zcela vyvlastněn. Klášter byl zpočátku opuštěn, neţ jej obydlely sestry Řádu Karla Boromejského, které zde od roku 1958 vedly hospic.44 Pokus o zřízení JZD na Hradišti skončil po necelém roce nezdarem a veškerého hospodaření byl nucen se ujmout státní statek se sídlem ve Znojmě.45 Po několika letech i ten přechází pod správu Školního statku se sídlem v Příměticích.46 Lesy v okolí Hradiště, které byly původně rovněţ majetkem Řádu Kříţovníků s červenou hvězdou, spadaly pod správu Městských lesů Znojmo. Nově nastolený kurz tedy nepřinesl Hradišti téměř nic pozitivního.47 V současné době je jiţ téměř nemoţné získat podrobnější informace o stavu a dění na statku ve Znojmě-Hradišti. Jedním z moţných pramenů jsou výpovědi pamětníků, otázkou však zůstává jejich důvěryhodnost s ohledem na časovou odlehlost událostí. Rok 1948 z pohledu Josefa Veselého tehdejšího ředitele školy v Hradišti. Text nebyl nijak pozměněn, proto předem upozorňuji na silnou levicovou ideovost. „ V ovzduší se vznášely veliké události, které se zpočátku projevovaly bojem jak v parlamentě tak i v každém městě a vesnici. Bystrému oku však neušlo, že zápas dvou
43
SokAZ, Kronika města Znojma 1948, K-II 567, s.33. Hanilec, M.: Znojmo-Hradiště v letech 1968-1989 (diplomová práce), Brno 2009, s.21. 45 Státní statky vznikaly v těţkých podmínkách osidlovaného pohraničí, na mnohdy neobdělávané konfiskované půdě. V průběhu let prošly statky bouřlivým vývojem s četnými organizačními změnami a převzaly i desítky JZD se slabou úrovní hospodaření. 46 Anna Lichá, bytem Znojmo-Hradiště, Za Humny 1, záznam pořízen 18.8. 2009. 44 Hanilec, M.: Znojmo-Hradiště v letech 1968-1989 (diplomová práce), Brno 2009, s.21. 44
18
světů, tj. starého světa kapitalistického a světa lepšího a dokonalejšího socialistického se vyhraňuje a přiostřuje. Starý svět po způsobu parlamentní demokracie, jak pronesl předseda vlády Klement Gottwald, vedl boj špinavými intrikami a machinacemi, kdežto svět nový, socialistický vedl v čele KSČ poctivý boj za uskutečnění vládního programu. V tomto bojovém ovzduší, které se stále stupňovalo, nadešel únor 1948. Reakční klika byla zformována, ale také odhalena. Dochází první zpráva o demisi zrádných ministrů strany národně socialistické, lidové a slovenské strany demokratické. Nastává zvýšený ruch a vědomí, že nyní přišla chvíle, kdy se bude rozhodovat o dalším osudu republiky a lidu. S hněvem a rozhořčením vystoupil náš pracující lid. V těchto dnech zase, jako už tolikrát v minulosti, přímo lavinou vyvstalo hnutí pracujícího lidu, hnutí v pravdě národní a vlastenecké. Ukázalo se, že náš lid je jiný než před válkou. Zkušenosti národního boje v okupaci a tří budovatelských let náš lid změnily. Přepočítali se všichni, kdo se domnívali, že zlo je možno trvale skrývat a tajit, a kdo si myslili, že je možno beztrestně republice škodit a zrazovat ji. Dlouho byl náš lid trpělivý, ale nyní vystoupil se vší rozhodností.Dne 23. února vyslechl projev předsedy vlády Klementa Gottwalda a schválil jeho rozhodnutí, aby na místa zrádných ministrů byli povoláni lidé, kteří by nebrzdili zdárný vývoj republiky. Dne 25. února podepsal president republiky Dr. Edvard Beneš listinu nové vlády, která zbavená reakčních živlů, zaručuje pokojný vývoj republiky a upevnění národní fronty. Národní fronta se tvoří na nových základech, poněvadž jsou v ní zastoupeny i celonárodní organizace. “ 48 3.2
Události let 1951-1954 Rok 1951 byl velmi výjimečný nejen pro Znojmo-Hradiště, ale po celý
znojmeský okres. Dne 8. března 1951 bylo vydáno nařízení o omezeném prodeji a konzumaci alkoholických nápojů v měsíci březnu ve Znojmě, jakoţto v celém okrese. Jednalo se o jakousi formu prohibice. Vzhledem k tomu, ţe se nacházíme ve vinařské oblasti, zvláště zaujme jeden z bodů schůze MNV ze 3. března 1951. „Je nutné se postarat o to, aby v březnu bylo upuštěno od zbytečného vysedávání ve vinných sklepech za účelem pití alkoholických nápojů.“ 49
48 49
SokAZ Školní kronika 1949-1969, K- I 693, s. 14-15. Z/MNV, spisovna 1951, č.j. 481
19
Mezi dalšími body patří např. evidence občanů, kteří mají dlouhodobé problémy s konzumací alkoholu, či dostatečné zajištění propagačního materiálu a to včetně promítání propagačních filmů. 50 Dalším významným rokem byl bezesporu rok 1953. Lze jej chápat jako zlomový hned ze dvou pohledů. Jedním z nich je úmrtí J.V.Stalina a tehdejšího prezidenta Československa K.Gottwalda a druhým provedení měnové reformy. Výraznou událostí roku 1953, jeţ vstoupila do povědomí celého Československa ba celého světa bylo úmrtí Josifa Vissarionoviče Stalina dne 5. března 1953, jen krátce na to dne 14. března zemřel i tehdejší prezident Československa Klement Gottwald. V úřadu jej vystřídal o týden později Antonín Zápotocký.51 Takto je celá událost zmapována prostřednictvím kroniky: „Dne 5. března roznesla se rozhlasem do celého světa smutná zpráva, neboť zemřel pokračovatel a budovatel velkého díla Leninova a vítěz nad fašistickým Německem J.V.Stalin. Úmrtí J.V. Stalina bylo velkou ranou především pro Sovětský svaz a země lidových demokracií, ale i pro všechny pracující celého světa. Stalin byl jejich naděje a symbol míru. Smuteční tryzna k uctění památky J.V.Stalina byla uspořádána ve škole dne 9. března, které se zúčastnilo veškeré obyvatelstvo Hradiště. Po projevu předsedy MO-KSČ předvedeno bylo žactvem za vedení ředitele školy pietní pásmo. Občané pak vyslechli průběh pohřbu z Moskvy. Ještě jsme se ani nevzpamatovali z mocného otřesu způsobeného Stalinovou smrtí, již dolehl na náš národ nemenší úder, neboť dne 14. března 1953 dotlouklo srdce našeho milého prezidenta republiky Klementa Gottwalda. Nikoho z nás nenapadlo, když jsme prohlíželi obrázek v časopise, který zachycoval účast prezidenta na pohřbu J.V Stalina v Moskvě, že za pouhých 9 dní odejde do nenávratna za svým učitelem. Odešel další bojovník světového jména za práva pracujících a velký obhájce míru. Smuteční tryzna k uctění památky prezidenta republiky Klementa Gottwalda byla uspořádána dne 19. března 1953 ve škole a to v 8 hodin pro mládež a v 16 hodin pro dospělé. Do školní budovy spěchali mladí, staří i nemocní, aby se poklonili světové památce zemřelého. Tak to bylo ve všech vesnicích a městech v naší
50
Z/MNV, spisovna 1951, č.j. 481 Kárník, Z., Kopeček, M.: Bolševismus, komunismus a radikální socialismus v Československu,svazek V., Praha 2005, s.23 51
20
republice. Můžeme říci, že u rakve prezidenta republiky K. Gottwalda stál vpravdě celý národ. Po několika dnech smutku zazněly z Pražského hradu dne 21. března 1953 slavnostní fanfáry z Libuše, oznamujíce všemu československému lidu volbu nového prezidenta republiky. Prezidentem republiky byl jednohlasně zvolen celým Národním shromážděním dosavadní předseda vlády Antonín Zápotocký. Pracující lid vítal volbu druhého dělnického prezidenta s nadšením“ 52 Další výraznou událostí roku 1953 byla bezesporu měnová reforma. Měnovou reformou vláda odstranila znehodnocení měny, přídělový systém i černý trh, zároveň ale poškodila mnoho drobných i velkých střadatelů, ţivnostníků a obchodníků, kteří přišli o provozní kapitál. Přestoţe ještě 36 hodin před jejím provedením prezident republiky Antonín Zápotocký oznámil, ţe koruna je pevná a takový krok nepřichází v úvahu, 1. června k reformě opravdu došlo.53 Zatímco hotovost do 300 Kčs na osobu se přepočítávala v poměru 5:1 (pouze však u osob kteří nepouţívají námezdní práci), u všech ostatních jiţ v poměru 50 Kčs starých peněz za 1 Kčs nových peněz. Vklady u peněţních ústavů do 5 000 Kčs včetně byly přepočítávány v poměru 5 Kčs starých peněz za 1 Kčs nových peněz, vyšší vklady do 10 000 Kčs uţ v poměru 6,25:1, vklady do 20 000 Kčs v poměru 10:1, ty do 50 000 Kčs 25:1 a vyšší v poměru 30:1. Právě tento krok většina obyvatel pochopila jako velkou krádeţ, tím spíše, ţe členové komunistické strany dostali často lepší kurs, který navíc nebyl vázaný na výši částky. V některých městech došlo po reformě k nepokojům zejména mezi dělníky.54 V záběru bych jenom ráda zmínila 2 skutečnosti, ke kterým na Hradišti došlo. Jednou z nich je instalace pouličního rozhlasu, který vyuţíval především MNV. A druhou je zbudování důstojné zastávky autobusu. „Svépomocí občanů byla postavena na podzim roku 1954 u zastávky autobusu čekárna, která byla dokončena v roce 1955. Na této čekárně pracovali Holba Fr., Ryšánek A., Ryšánek St., Veselý J., Mikudim Jan, Karásek O., Ingerle J., Vojtek J., Čech 52
SokAZ, Školní kronika 1949-1969, K-I 693, s.40-41. Musilová, D.: Měnová reforma 1953 a její sociální důsledky : Studie a dokumenty., Praha 1994, s.65 54 Tamtéţ, s.50-75. 53
21
K., Havlíček Jos., Šalamoun St., Klika K., Novák J., Mlčoch, Grossberger, Holbová, Holbová, Miákudimová, Nováková I., Vojtková.“55 3.3
Politická správa a přehled voleb 1954, 1957, 1960, 1964 Místní národní výbor (dále jen MNV) byl pověřen správou městské části
Znojmo-Hradiště. Do jeho předsednictva byli většinou voleni místní obyvatelé. V období let 1948-1968 je ve školní kronice doloţen průběh čtyř voleb v letech 1954, 1957, 1960 a 1964. Dne 16. května 1954 se konaly v celé republice volby do Národních výborů. Hradiště, jakoţto část města Znojma, bylo rozděleno na 2 volební obvody a to č.63 a 64. Agitační středisko (dále jen AS) bylo zřízeno v restauraci u Vítků. Vedoucím AS byl Josef Veselý (viz 7.2.2). „Agitační středisko bylo otevřeno s předstihem již 26. března a tím byla také oficiálně zahájena předvolební kampaň. Pro volební obvod 63 byl navržen jako kandidát do MNV s. Jan Mikudim, dělník z Hradiště č.2 a pro obvod 64 s. Jaromír Vojtek, důchodce z Hradiště č.86. Do ONV byl navržen Národní frontou s. Müller, vedoucí autoškoly ve Znojmě a do KNV s. Anna Pernická, odborná učitelka 4. osmileté střední školy ve Znojmě.“ 56 Výsledky voleb byly následující: Ve volebním obvodu č. 63 bylo odevzdáno 78 platných hlasů, přičemţ pro kandidáta hlasovalo 76. Volební obvod č. 64 – zde bylo odevzdáno 195 platných hlasů, kandidáta podpořilo 99 hlasů.Pro kandidáta do ONV v obou volebních obvodech bylo odevzdáno 225 hlasů, pro kandidáta hlasovalo 207, škrtnutých bylo 17. Pro kandidáta KNV bylo odevzdáno 225 platných hlasů, pro kandidáta hlasovalo 196, přeškrtnutých bylo 29. Účast na volbách byla 100%.57
55
SokAZ, Školní kronika 1949-1969, K-I 693, s. 47 Tamtéţ, s. 45-46. 57 Tamtéţ, s. 47 56
22
Obr. 5 Pozvánka na volby 195458
Další kolo voleb, tentokrát do Národního shromáţdění (dále jen NS), proběhlo dne 28. 11. 1954. Ve volební kampani byli voliči z Hradišti seznámeni s osobností navrţeného kandidáta do NS Gustava Kaplana, který kandidoval v Hradišťském volebním obvodě. Týden před volbami byla agitátory dodána do kaţdé domácnosti pozvánka k vykonání volebního práva. Dochoval se zápis o průběhu běţného volebního dne na Hradišti. „Volební místnost byla otevřena v 7 hodina ráno a volební komise zaujala svoje místo. Krátce na to přicházeli první voliči, aby splnili svoji občanskou povinnost. Od 9. do 10. hodiny vyhrávala před volební místností dechová hudba ze Znojma. Voličové přicházeli a odcházeli v největším pořádku a sváteční náladě, takže ve 13 hodin byla již zaznamenána 100% účast. ¨ Výsledkem bylo 228 zapsaných voličů, všichni se hlasování zúčastnili a hlasovali pro navrženého kandidáta. Ani jeden lístek nebyl škrtnut.“ 59
58 59
SokAZ, Školní kronika 1949-1969, K-I 693, s.51 Tamtéţ, s. 50-52
23
Další volby do NS a všech stupňů Národních výborů (dále jen NV) se konaly 12. června 1960. Do předvolební kampaně byli zapojeni všichni členové kantorského sboru základní školy na Hradišti včetně nemalé výpomoci z řad ţactva. „Do MěNV byli zvoleni František Novotný, elektromontér Hradiště č. 77 a Františka Turková, v domácnosti Hradiště č. 81. Do ONV byl zvolen Karel Kalenda, vedoucí hospodářství statku, do KNV Anna Pernická řed. 4. devítileté školy ve Znojmě a za poslance NS Josef Katolický, příslušník Pohraniční stráže (dále jen PS) útvaru ve Znojmě.“ 60 19. května 1957 proběhly volby do NV. Volební místnost v AS byla otevřena od 7 hodin ráno. Místní rozhlas ve Znojmě vyhrával voličům do pochodu a vyhlašoval účast voličů na volbách v jednotlivých volebních obvodech. Ve volebních obvodech na Hradišti byla zaznamenána 100% volební účast jiţ v 10 hodin dopoledne. V soutěţi volebních obvodů o 100% účast na volbách ve městě Znojmě se Hradiště umístilo na prvním místě.61 Třetí volby byly zahájeny 14. června 1964. Volilo se opět do NS a NV všech stupňů. Do volební kampaně vstupovalo obyvatelstvo Hradiště se stejným nadšením, jako tomu bylo i v předcházejících letech. Funkci vedoucího AS zastával stejně jako roku 1954 a 1960 ředitel školy Josef Veselý. „Za poslance MěNV byli opět zvoleni s. František Novotný, elektromontér Hradiště č. 77 a s. Františka Turková, Hradiště č. 81. Do ONV byl zvolen Karel Kalenda, vedoucí hospodářství státního statku na Hradišti. Do KNV s. Josef Čada, zaměstnanec ČSD62 ve Znojmě a za poslance NS s. Josef Katolický, příslušník PS útvaru ve Znojmě.“63 MNV se kromě pravidelných schůzí také velmi zajímal o názor veřejnosti. K určitému druhu zpětné vazby byl na Hradišti vyuţíván pouliční rozhlas. Ten byl instalován před Vánocemi 1954 a občané obce z něj mohli vyslechnout dvakrát denně zprávy MNV. 64
60
SokAZ, Školní kronika 1949-1969, K-I 693, s. 86. Tamtéţ s. 65-66 62 Československé státní dráhy (od 1.1. 1993 pouze České dráhy) 63 SokAZ, Školní kronika 1949-1969, K-I 693, s. 112-113. 64 Tamtéţ, s. 55-56. 61
24
Obr. 6 Pozvánka na volby 195465
3.4
Rok 1968 Po lednu 1968 narůstala politická aktivita jen pozvolna. Za jedinou
známku obratu bylo moţné v prvních týdnech povaţovat menší personální změny na ÚV KSČ a novou volbu vedoucích orgánů čs. Spisovatelů v čele s E. Goldstückerem spolu s vydáváním nového týdeníku Literární listy (nahradil zakázané Literární noviny). Teprve od konce února nastal vzestup zájmu o politické události na pracovištích a na schůzích se začalo diskutovat.66 Významným podnětem se staly rozhlasové a televizní pořady: v debatách převaţovaly kritické hlasy týkající se nedávné minulosti a stávajícího politického systému (TGM a demokracie za první republiky, příčina smrti J. Masaryka, a justiční vraţdy z počátku 50. let apod.). Sdělovací prostředky samy zrušily dosavadní systém censury, předsednictvo ÚV KSČ toto rozhodnutí 6. března potvrdilo.67 Rozmach diskuzí a kritiky začal určovat intenzitu politického ţivota a politickou atmosféru v zemi. S narůstající diskuzemi se začaly objevovat poţadavky občanů nejrůznějšího druhu. Jednalo se např. o mzdové, sociální, náboţenské svobody, kulturně 65
SokAZ, Školní kronika 1949-1969, K-I 693, s.51 Čapka, F., Vaculík, J.: Nástin českých dějin 20. století , Brno 2002, s.176 67 Kárník, Z., Kopeček, M.: Bolševismus, komunismus a radikální socialismus v Československu, svazek V., Praha 2005, s. 135 66
25
osvětové, národnostní, posílení pozic nekomunistických stran a národních výborů, rehabilitace obětí politických procesů, demokratizace KSČ, urychlení ekonomické reformy apod.68 Tak se výrazně zvyšoval počet příznivců a zastánců reforem. Reformní hnutí dostávalo širokou sociální základnu a začínalo přerůstat v celonárodní a celospolečenské hnutí. Základem nové ideologie se stávala společenská obroda, jejímţ obsahem mělo být spojení demokracie a socialismu, demokratizace reţimu – „socialismus s lidskou tváří“. Toto rodící se obrodné hnutí navazovalo na reformní hnutí v 60. letech. I ono bylo názorově a politicky diferenciované, spojovali se v něm komunisté.69 Vedle všech těchto aspektů dominoval i fakt, ţe kolektivizované zemědělství prohlubovalo nesoběstačnost republiky ve výrobě potravin, průmyslové výrobky ztrácely na zahraničních trzích schopnost konkurence, nízká efektivita výroby vyvolávala dojem chronického nedostatku pracovních sil.70 Dne 21. srpna 1968 došlo k vojenskému vpádu vojsk zemí Varšavské smlouvy čele se Sovětským svazem. Dále se jej účastnila vojska Polské lidové republiky, Maďarské lidové republiky
a Bulharské lidové republiky. Vojska Německé
demokratické republiky, ač připravena k zásahu, nakonec hranice ČSSR nepřekročila.71 Invaze se nezúčastnili Albánie a Rumunsko. Dne 22. srpna byl svolán XIV. (mimořádný) sjezd KSČ, tzv. Vysočanský, který odsoudil vpád vojsk Varšavské smlouvy. V únoru 1969 byl prohlášen za neplatný. Záznam z prohlášení mimořádného sjezdu z 22. srpna 1968. „Československo je suverénním a svobodným socialistickým státem, opírajícím se o vůli a podporu svého lidu. Jeho suverenita byla však 21. srpna 1968 porušena okupací vojsk Varšavské smlouvy. Tento čin je zdůvodňován ohrožením socialismu a tím, že o zásah bylo požádáno i některými vedoucími československými činiteli. Jak vyplynulo z včerejšího prohlášení ústředního výboru Komunistické strany Československa, z druhého rozhlasového projevu presidenta republiky a
68
Kurlanský, M.: Rok, který otřásl světem, Praha 2007, s.22 Čapka, F., Vaculík, J.: Nástin českých dějin 20. století , Brno 2002, s.177 70 Bělina, P. a kol.: Dějiny zemí koruny české II., Praha 1993, s. 71 Kurlansky, M.: Rok, který otřásl světem, Praha 2007, s. 23 69
26
z prohlášení Národního
shromáždění i vlády republiky a z prohlášení předsednictva ÚV Národní fronty, žádný kompetentní stranický ani ústavní orgán o podobný zásah nepožádal. V Československu nabyla žádná kontrarevoluce a nebyl ohrožen socialistický vývoj. Vzniklé problémy mohly lid a strana vyřešit samy, jak prokázala obrovská důvěra, které se nové vedení strany v čele se soudruhem Dubčekem těšilo. Československo také neporušilo své spojenecké závazky a povinnosti a nemá ani do budoucnosti nejmenší zájem na tom, aby žilo v nepřátelském vztahu s ostatními socialistickými státy a jejich lidem. Tyto závazky byly však porušeny vojsky okupovaných zemí. Byla pošlapána svrchovanost Československa, spojenecké svazky a Varšavská smlouva i dohody v Čierné a v Bratislavě. Někteří vedoucí činitelé státu byli protiprávně zatčeni, izolováni od lidí a zbaveni možnosti vykonávat funkce, byla obsazena řada objektů ústředních orgánů. Došlo tak k těžkým bezprávím. Sjezd důrazně žádá, aby byly ihned vytvořeny normální podmínky pro činnost všech ústavních a politických orgánů a aby byli ihned propuštěni zadržení pracovníci a umožnil se jim výkon jejich funkcí. V této těžké chvíli se stává jednota všeho lidu, jednota našich národů a semknutost kolem naší strany nejnaléhavějším požadavkem dne. Ani násilným zásahem nepřestal být lid Československa jediným oprávněným a svrchovaným vládcem své země… …Stav, který v naší zemi nastal 21. srpna, nemůže být trvalý. Socialistické Československo nikdy nepřijme ani vojenskou okupační správu ani domácí kolaborantskou moc, která by se o síly okupantů opírala…“ 72 Znojmo-Hradiště zůstávalo roku 1968 trochu stranou všem hlavním událostem. Přestoţe sovětské tanky do města přijely, mohli je místní sledovat pouze z povzdálí. Jak poznamenala paní Lichá: „Na Pražské ulici bylo zase rušno.“73 V tomto případě nelze neţ souhlasit. Ať uţ se v zemi či ve Znojmě dělo cokoliv významného, vţdy s tím velmi úzce souvisela právě tato hlavní silnice do Znojma. Pokud bychom šli zpátky do minulosti, pak tu mohli místní pozorovat v roce 1939 německé tanky. Tytéţ tanky opouštěly Znojmo na jaře 1945 stejnou cestou. Ruské
72 73
Rudé právo, 23.8.1968, s.1 Anna Lichá, bytem Znojmo-Hradiště, Za Humny 1, záznam pořízen 18. 8. 2009
27
tanky tudy do města vjíţděly dvakrát, poprvé vítězně roku 1945 a podruhé v srpnu 1968. Tehdy je však vítal jen málokdo. Průběh samotného obsazení města Znojmo se příliš nelišil od jiných měst. To jakým způsobem celá akce probíhala, zaznamenal kronikář: „Městem několikrát projel vojenský gazik spojenecké armády. Ukázal se opět vrtulník a zase odletěl. První velká kolona vojska s těžkými děly a tanky projížděla naším městem mezi 15.45 až 17.45 hodinou. Celkem přejelo přes město 113 vozidel, z toho na 50 tanků, na nichž jeli většinou vojáci Bulharské lidové republiky. Starší občané byli většinou dojatí, mladší otevřeně vyjadřovali svůj nesouhlas a odpor k vojákům, které nazývali okupanty. Nejvíce občanů se shromáždilo na náměstí Vítězství a u okresního soudu. Mávali na vojáky, ukazovali opačný směr, někteří i hrozili. Hlavně mládež, která už vyrostla v naší republice a vůbec si nepamatuje skutečnou okupaci Němci, byla nejvíc rozhořčena. Mladí lidé přecházeli z jedné strany ulice na druhou, aby brzdili posun vojsk. Na rohu náměstí Vítězství přecházel stále jeden mladík těsně před projíždějícími tanky, znázorňoval i kulhavého, přecházel tak pomalu, že už jsme mysleli, že některý tank ho jistě zachytí. Nestalo se tak, vojáci raději vjeli tankem na chodník, i když jej museli částečně poškodit. Na stěnách se začala malovat hesla, výzvy i karikatury.“74 Mnozí lidé byli přesvědčeni, ţe začíná další válka, to dokládá i následující záznam v městské kronice. „...Hned v dopoledních hodinách se objevily před obchody našeho města ženy i děti, později i muži a ti všichni nakupovali potraviny podle toho, kolik peněz měli právě k dispozici. V mnohých obchodech se již před polednem nedostalo koupit pečivo, ani chleba, ačkoliv pekárny dodaly totéž množství svých výrobků jako v jiných dnech, ba i více...“75
74 75
SokAZ Kronika města Znojma 1968, K-II 582, s.52 Tamtéţ, s.51
28
3.5
Politické procesy 1948-1968 s důrazem na Znojmo-Hradiště
3.5.1
Stručná charakteristika politických procesů v letech 1948-1968
Ministerstvo vnitra bylo nepřetrţitě od roku 1945 v rukou komunistické strany. Po celou dobu byly jednotky bezpečnosti zneuţívány pro politické účely. Na místo svého původního určení se spíše zabývala sledováním a evidencí osob nepohodlných reţimu. První zatýkání proběhlo jiţ po únorovém převratu 1948 a v červnu jiţ bylo evidováno téměř tisíc osob, které měly vyvíjet protistátní činnost. Od září 1948 začala být budována rozsáhlá síť táborů nucených prací a „nápravných zařízení“. Mezi ty, kteří byli pozatýkáni patřili mimo jiné i členové duchovenstva, Sokolů, nekomunističtí důstojníci či zástupci z řad politiků. 76 Začátkem 50. let bylo vybudováno 422 pracovních táborů a věznic. V těchto zařízeních bylo v dubnu 1950 uvězněno jen v českých zemích 6 788 osob z politických důvodů. V květnu téhoţ roku to bylo jiţ 11 026 osob. Aby mohly být splněny úkoly vyplývající ze zářijového zasedání ÚV KSČ, muselo být vyhledávání nepřátel urychleno. Vţdyť podle plánu ministerstva spravedlnosti mělo jen v době do 20.5. do 15.6. 1949 proběhnout 110 procesů s 1400 osobami.77 Na celostátní a krajských úrovních se staraly o přísun nepřátel. Zároveň bylo vyšetřování přesunuto z bezpečnostní komise ÚV KSČ na zvláštní vyšetřovací sektor pro stranické a politické delikty, který byl k tomuto účelu vytvořen na ministerstvu vnitra. Tento odbor dostal na starost vedoucí zrušené bezpečnostní komise Karel Šváb, který byl sám později popraven. K největším politickým procesům v období totality, které byly tvrdě vykonstruovány patřily ty, jenţ se odehrávaly koncem 40. a v průběhu 50. let. Mezi jinými bych zmínila především proces s Miladou Horákovou, Heliodorem Píkou či Babický proces.78 Mezi nejsledovanější vykonstruované procesy patřil bezesporu proces s vedením záškodnického spiknutí proti republice v září 1949. Mezi hlavními obviněnými stála Dr. Milada Horáková, přestoţe prokuratura zpočátku ani netušila z čeho ji obviní. Předem pečlivě naplánované „divadlo“ trvalo pouhých 8 dní. Po nich byly vyneseny dech
76
Blaţek, P.: Aby se to už neopakovalo: katalog k výstavě o dějinách sdružení bývalých politických vězňů K-231, Praha 2008, s.11-13 77 Tamtéţ, s. 6-9 78 Josten, J.: Československo žaluje, Praha 1993, s. 125-160.
29
beroucí rozsudky: 10 rozsudků smrti, 48 trestů těţkého ţaláře na doţivotí a další tresty na svobodě v celkové výměře 7 850 let. 79
80
Obr.7 Mapa politických věznic k roku 1953
3.5.2
Klub 231 Přestoţe se celá existence tohoto klubu dá shrnout do pouhých 159 dnů, sehráli
jeho členové v roce 1968 významnou úlohu při postupném oţivení občanské společnosti. Nápad ustavit sdruţení bývalých politických vězňů vznikl v počátcích Praţského jara, na přelomu února a března 1968. Uvolnění cenzury v médiích tehdy vedlo ke zvýšenému zájmu o nedávnou minulost. Veřejný prostor ovládla mnohaměsíční debata o hodnocení uplynulých dvaceti let, v níţ dominovalo zveřejňování faktů o politických procesech padesátých let. Všeobecně sílilo přesvědčení o nutnosti rehabilitace a nápravy, aby se podobné tragické události jiţ nemohly opakovat. Kritický pohled zpět vyvolával poţadavky na změnu politického systému, volání po zárukách proti nezákonnostem a hledání viníků a odpovědných osob. Rehabilitace bývalých 79
Ivanov, M.: Justiční vraždy, aneb, Smrt Milady Horákové, Praha 2009, s.310-320 Blaţek, P.: Aby se to už neopakovalo: katalog k výstavě o dějinách sdružení bývalých politických vězňů K-231, Praha 2008,s.14 80
30
politických vězňů se rovněţ staly jedním z hlavních témat, o nichţ opakovaně jednalo předsednictvo ÚV KSČ a o nichţ veřejně mluvili někteří jeho členové.81 Klub zaloţili bývalí političtí vězni, kteří byli v poúnorových letech odsouzeni podle zákona č. 231/1948 Sb.82 často k dlouholetým trestům odnětí svobody. Takto obhajoval potřebu tohoto zákona komunistický reţim. „Z projevu Jiřího Hájka při projednávání návrhu zákona č. 231/1948 Sb. v Národním shromáždění 6. října 1948 Zákon, který máme před sebou, je zákonem na ochranu moci a vlády širokých vrstev lidových v čele s dělnickou třídou, moci a vlády velké většiny proti záškodnictví,sabotáži a zradě jednotlivců. Chrání naše hospodářské plánování, naše sociální vymoženosti, náš kulturní rozvoj, naše hranice i naše spojenectví se Sovětským svazem a ostatními bratrskými národy, jež je zárukou naší bezpečnosti, chrání pokrokový charakter našeho života i mírovou politiku našeho státu.“83 Proto bude Komunistická strana Československa hlasovat pro zákon na ochranu lidově demokratické republiky. Jejich hlavními cíli byly rehabilitace v nejširším slova smyslu a získání sociální podpory. Po letech plných násilí a potlačování lidské důstojnosti předloţili veřejnosti otevřeně hodnoty a tradice, které se komunistický reţim snaţil od svého vzniku zlikvidovat. Sdruţení bývalých politických vězňů nebylo do srpnové okupace povoleno – vedení Komunistické strany Československa se pod nátlakem Moskvy a jejích spojenců od května 1968 snaţilo o jeho potlačení „administrativní“ cestou. V podepsaném Moskevském protokolu byl jiţ výslovně zmíněn vedle jiných sovětských podmínek jeho zákaz, který byl jen o několik dnů později formou rozhodnutí ministerstva vnitra uskutečněn. Představitelé K 231 se jiţ na jaře 1968 stali předmětem dezinformační kampaně Státní bezpečnosti a v následujícím dvacetiletí bylo „Káčko“, jak svému
81
Blaţek, P.: Aby se to už neopakovalo: katalog k výstavě o dějinách sdružení bývalých politických vězňů K-231, Praha 2008, s. 25-32 82 Zákon na ochranu republiky. 83 Blaţek, P.: Aby se to už neopakovalo: katalog k výstavě o dějinách sdružení bývalých politických vězňů K-231, Praha 2008, s.12
31
sdruţení důvěrně říkali členové K 231, doslova vláčeno v komunistickém tisku jako hlavní nástroj údajné kontrarevoluce. 84 Mezi členy klubu bývalých politických vězňů patřili lidé s často velmi odlišnými politickými názory, náboţenským přesvědčením i osobní minulostí. Spojovalo je především odsouzení podle zákona, který dal jejich sdruţení název, a také společná drastická osobní zkušenost s komunistickým vězeňstvím.85. Dne 31.3.1968 se asi 3000 vězňů sešlo na Ţofíně na výzvu přípravného výboru, v jehoţ čele stál Václav Paleček. Mottem akce bylo: „...aby se to jiţ nikdy neopakovalo," v čele kromě předsednického stolu byl jeden prázdný, černě potaţený, na němţ leţely Palackého Dějiny a Bible (místo pro ty, kteří nepřeţili). V projevech mj. Jan Šmíd neohroţeně kritizoval zločiny 50. let a ţádal rehabilitaci podle zákona č. 82/1968 Sb.86 Na jaře 1968 bylo rozhodnuto, ţe dojde k rehabilitacím. Jednání a spory byly o to, v jaké míře a jakou formou. Dne 5.9. 1968 bylo ÚPV K 231 zasláno rozhodnutí ministra Jana Pelnáře o neschválení organizačního řádu (stanov), neboť „...k dosaţení účelu sledovaného zamýšlenou organizací byly jiţ vytvořeny předpoklady a záruky přijetím zákona č. 82/68 Sb. o soudní rehabilitaci a opatřením vlády k zabezpečení práv a oprávněných potřeb rehabilitovaných občanů; tato opatření se měla konat prostřednictvím národních výborů i ostatních orgánů státní správy, jakoţ i prostřednictvím rehabilitačních komisí ÚV NF a rehabilitačních poraden při SPB. Vzhledem k těmto důvodům byla činnost K 231 shledána jako nadbytečná." Činnost byla oficiálně zastavena ke dni 19.9.1968. Většina vedení K 231 odešla do exilu. V tuto chvíli je důleţité poznamenat, ţe existují dva názvy této skupiny K 231 a K-231. V druhém případě se jedná o členy původní skupiny, kteří po roce 1968 odešli do exilu. Většina z nich pobývá ve Spojených státech. 87
84
Halla, J.: Organizace bývalých politických vězňů: Klub K-231 v exilu (1985-1990) (Diplomová práce), Brno, FF MU, 2001, s. 28-29 85 Blaţek, P.: Aby se to už neopakovalo: katalog k výstavě o dějinách sdružení bývalých politických vězňů K-231, Praha 2008, s.5 86 Zákon č. 82/1968 Sb. byl prvním pokusem o komplexní nápravu represí a zločinnosti uplynulých dvou desetiletí, ale neměl dlouhého trvání. Federální shromáţdění zákon o soudní rehabilitaci dne 8.7.1970 novelizovalo, neboť prý byl velmi velkorysý. Období, kterých se rehabilitace týkala, bylo zúţena na léta 1949-1956, bylo také o mnoho těţší dosáhnout zrušení rozsudků. 87 Halla, J.: Organizace bývalých politických vězňů: Klub K-231 v exilu (1985-1990) (Diplomová práce), Brno, FF MU, 2001, s. 29-31
32
3.5.3
Členové klubu 231 ve Znojmě-Hradišti Klub K 231 byl aktivní rovněţ na Znojemsku. 6. května 1968 byly ve
znojemském okrese rozeslány první pozvánky přípravného výboru K 231 na schůzi, která se konala 19. května. Dostavit se měli především ti, kteří byli postiţeni politickým vězením v letech 1948 – 1960. O dalším postupu pak měla projednávat rada MěstNV a to na schůzi 6. května 1968. Přes veškerá protesty OV KSČ, ONV i OV bylo rozhodnuto tuto akci plně akceptovat. Přesto došlo k protestům a to především z řad ONV. Důvodem byl účel schůze. Jak bylo zpočátku přípravným výborem předsedovi ONV oznámeno, mělo jít pouze o informativní schůzi. Vše ale nasvědčovalo spíše schůzi ustavující. Nakonec se zúčastnilo na 400 občanů, kteří se buď k této organizaci hlásili nebo s ní alespoň sympatizovali. Na Znojemsku jsou zakládajícími členy především Dr. Rotrekl, Zemek, Pelikán, Hammer, Ing. Karel Marušák aj. 88 To, ţe Klub K 231 neměl jednoduchou pozici na Znojemsku dokládá i tento záznam v městské kronice: „Předseda A.Kuneš informoval členy rady o tom, že přípravný okresní výbor Klubu 231 ve Znojmě pozval zástupce MěstNV na celookresní setkání politických vězňů K 231 na den 19.5. 1968 v 9.30 hodin do Lidového domu. S. Pivovarčík k tomu uvedl, že celostátní sjezd politických vězňů byl odvolán a nebude se konat. Rovněž tak ONV dostal příkaz od nadřízeného orgánu, aby aktiv politických vězňů 19.5.1968 byl odvolán. V současné době probíhá jednání mezi zástupci K 231 a předsedou ONV v této záležitosti. ONV se bude snažit, aby-pokud to bude možné, se setkání K 231 v neděli nekonalo. V případě, že by přípravy tohoto setkání byly tak daleko, že by se už nedalo odvolat, ONV připustí, aby se bývalí političtí vězni sešli, ovšem zástupci státních orgánů se tohoto setkání nezúčastní.“89 I přesto, ţe klub K 231 existoval pouhých několik měsíců, měl mnoho členů z celého Československa. Mezi jinými se ke klubu hlásili i 3 obyvatelé ze ZnojmaHradiště, kteří byli podle zákona č.231 odsouzeni. Mezi tyto patřili sedláci Richtig a Peřinka a pak manţel paní Liché, který byl vězněn celých 10 let. V roce 1969 se pan
88 89
Hanilec, M.: Vývoj Znojma-Hradiště v letech 1968-1989 (Diplomová práce), Brno PdF MU, 2009, s.26-28 SokAZ, Kronika města Znojma 1968, K-II 582, s.36
33
Richtig a Peřinka z Hradiště odstěhovali a v současné době není naţivu ani jeden z nich.90
Obr. 8 Pohled na Znojmo-Hradiště od jihovýchodu s Kříţovou cestou91
90 91
Anna Lichá, bytem Znojmo-Hradiště, Za Humny 1, záznam pořízen 18.8.2009 Archiv UAM FF MU. Pos./Neg. č.650/51
34
IV.
ZEMĚDĚLSTVÍ A PRŮMYSL
4.1
Charakteristika zemědělství 1948-1968 na Okrese Znojmo V únoru 1948 byla provedena pozemková reforma a to prostřednictvím
rolnických komisí s národními výbory. Během tohoto procesu došlo k omezení výměry zbývajících velkostatků nad 50 ha zemědělské půdy a k likvidaci vlastnictví tzv. spekulační půdy, tj. půdy těch, kteří na ni osobně nehospodařili. Celostátně bylo vykoupeno na 700 tisíc ha zemědělské půdy, z nichţ 370 tisíc ha bylo přiděleno rolníkům, zatímco ostatní půda připadla státu a zemědělským druţstvům.92 21. března 1948 byly přijaty zákony, které umoţňovaly výkup zemědělské půdy, zákon o zemědělské dani, zákon o zemědělském úvěru a zákon o technickohospodářských úpravách pozemků. 93 Proces znárodnění neprobíhal samovolně ani rovnoměrně. Uţ v roce 1949 bylo zaloţeno 37 JZD.94 V roce 1950 působilo ve Znojemském okrese 81 druţstev, v roce 1955 to bylo 96 druţstev a v roce 1958 jiţ 153.95 Historie však dokládá, ţe zakládání jednotlivých zemědělských druţstev byl obtíţný a zdlouhavý proces, který byl plný chyb a omezování svobody. Pokud uţ k samotnému zaloţení JZD došlo, museli se všichni jeho členové potýkat s řadou obtíţí. K těm nejzásadnějším patřila nedostatečná ekonomická základna, chyběla téměř jakákoliv zemědělská technika a v neposlední řadě chyběly zkušenosti jak těm, kteří za řízení zemědělství odpovídali, i těm, kteří práci v nově zaloţených JZD organizovali. A právě tento problém se zdá být osudný i v případě Jednotného zemědělského druţstva ve Znojmě Hradišti. 4.2
Změny v zemědělství ve Znojmě-Hradišti s důrazem na vznik JZD K zaloţení JZD na Hradišti došlo dne 28. února 1950 a to za dlouhého
přimlouvání tehdejšího ředitele školy Josefa Veselého a vydatné pomoci výboru místní
92
35 let vítězné cesty vesnice k socialismu na Znojemsku(Sborník), Znojmo 1984, s.11-20 Tamtéţ, s.4-7 94 Leibiger, O.: K historii socialistické přestavby zemědělství znojemského okresu v letech 1949-1960 (diplomová práce), Pdf Univerzity J.E. Purkyně v Brně, 1986,s.18 95 Tamtéţ, s. 14-29 93
35
organizace KSČ. Přípravný výbor jednotného zemědělského druţstva byl schválen 21. března 1950 okresní druţstevní radou.96 Počáteční situace byla velmi komplikovaná, neboť z 18 druţstevníků, většinou dělníků, byli pouze dva skuteční zemědělci. Při tomto stavu v JZD je aţ s podivem, ţe bylo rozhodnuto vybudovat chov koţešinových zvířat. Za tímto účelem pronajalo MNV starý pivovar a okolní parcely, kde měla být vybudována farma určená k chovu nutrií. V budově starého pivovaru se pak měla nacházet bytová jednotka pro správce celé farmy. Přestoţe byla tato jednotka ke konci června 1950 téměř hotova, ke stavbě kotců a zprovoznění celé farmy nikdy nedošlo. Hlavní překáţkou se ukázal být příděl cementu, který nebyl dostatečný a bez něhoţ stavba pokračovat nemohla. Takto neslavně tedy skončil první pokus o zemědělskou osvětu na Hradišti v 50. letech.97 Během léta 1950 byla zahájena akce „společné ţně“. Jednalo se o nenásilný způsob, jak přesvědčit drobné zemědělce ke vstupu do druţstva. Celá akce spočívala v tom ukázat ostatním zemědělcům, ţe společně mohou být ţně hotovy jiţ za 14 dní, ale jednotlivě to můţe trvat i dvojnásobnou dobu.98 JZD ve Znojmě Hradišti patřilo ke druţstvům III. typu. Pro objasnění uvádím, ţe od roku 1950 se začaly rozlišovat 4 typy JZD.99 Kriteriem se stal stupeň zespolečenštění výrobních prostředků a způsob rozdělování důchodu. I.Typ
zahrnoval nejjednodušší formu zemědělských výrobních druţstev, jejichţ
členové pracovali společně pouze při hlavních polních pracích. II.Typ
zde byla jiţ společná rostlinná výroba, ţivočišná však zůstávala i nadále
kolektivní. III.Typ
rostlinná i ţivočišná výroba byly kolektivní, společné práce byly
organizovány v pracovních skupinách. Důchody se částečně rozdělovaly podle účasti na společné práci a částečně podle vlastnictví půdy. IV.Typ
důchody byly jiţ rozdělovány pouze podle pracovní účasti členů.100
96
SokAZ Školní kronika, K-I 693, s.25 Tamtéţ, s.26 98 Tamtéţ, s.27 99 Leibiger, O.: K historii socialistické přestavby zemědělství znojemského okresu v letech 1949-1960 (diplomová práce), Pdf Univerzity J.E. Purkyně v Brně, 1986, s. 17 97
36
Přijetím provozního řádu III. typu dne 10. srpna 1950 získalo JZD právo si nárokovat na ČSSS přidělení hospodářství Hradiště. Argumentovali tím, ţe ČSSS mají na Hradišti rozsáhlé budovy a moderní technické vybavení, které však pro tak malou výměru pozemku (pouze 60 ha) nemohou být plně vyuţity. JZD argumentovalo takto: „Bylo by zbytečným plýtváním jak penězi tak materiálem budovati rovněž na malé výměře 60 ha nový socialistický sektor s příslušnými budovami, když budovy a vybavení ČSSS stačí úplně pro celý katastr Hradiště. ČSSS však měly vážné důvody pro udržení hospodářství na Hradišti a proto členové JZD se dobrovolně usnesli na schůzi dne 21. listopadu 1950, po řádném provedení všech podzimních prací, včleniti JZD do státního statku.“ Toto usnesení vešlo v platnost k 1. lednu 1951.101
Obr. 9 Foto před kovárnou. Třetí zleva pan Lichý.102
Tímto okamţikem se spojily osudy JZD a statku, který aţ do roku 1948 patřil Křiţovníkům s červenou hvězdou. Členové druţstva se tak stali zaměstnanci ČSSS a státní statek zároveň získal dostatečnou územní výměru potřebnou pro rozšíření rostlinné a ţivočišné výroby.103 Podle výpovědi p. Liché, která toto období sama proţila, 100
Leibiger, O.: K historii socialistické přestavby zemědělství znojemského okresu v letech 1949-1960 (diplomová práce), Pdf Univerzity J.E. Purkyně v Brně, 1986, s. 17. 101 SokAZ, Školní kronika 1949-1969, K- I 693, s.32. 102 Rodinné album Lichých. 103 35 let vítězné cesty vesnice k socialismu na Znojemsku (Sborník), Znojmo, s. 84-86.
37
se do celého procesu přesunu JZD do ČSSS zapojila drtivá většina obyvatelstva Hradiště.104 Bylo by ovšem příliš naivní domnívat se, ţe s podobným nadšením, s jakým k tomuto úkolu přistupovali zakládající členové druţstva, přistupovala celá vesnice. 4.3
Průmysl 1948-1968 na okrese Znojmo s přihlédnutím na situaci ve Znojmě-Hradišti Jiţní Morava prošla od osvobození v roce 1945 bouřlivým vývojem. Došlo
k významným změnám v odvětvové struktuře i v teritoriálním rozloţení průmyslu. „Průmysl na území dnešního jihomoravského kraje dosáhl v letech 1948-1989 největšího rozmachu v celé své historii.“105 Alespoň takto je stručně charakterizován vývoj průmyslu v tomto kraji v mnou postihovaném období. Ano, je pravdou, ţe Jihomoravský okres jako celek výrazně průmyslový byl. Mezi jinými je třeba zmínit brněnský okres, který je charakterizován především strojírenstvím nebo zlínský okres, kde byl průmysl soustředěn hlavně na koţedělnou a obuvnickou výrobu. Faktem však zůstává,
ţe
některé
okresy
v rámci
Jihomoravského
kraje,
nedosahovaly
předpokládaných úspěchů. Mezi ta nepříliš úspěšná města lze zařadit Hustopeče, Moravský Krumlov, Mikulov, Moravské Budějovice, Velké Meziříčí a další. Z valné části se jednalo o lokality, soustředěné většinou na zemědělnou činnost. Se stejným problémem se musel potýkat i okres Znojemský.106 Průmyslový rozvoj v pohraničních oblastech lze rozdělit do několika časových etap. Počátek první etapy tvoří osvobození Sovětskou armádou na jaře 1945 a revoluční únor 1948. Etapu charakterizovala především realizace Košického vládního programu, o který se zasazovala především KSČ a charakterizoval ji proces přerůstání národní revoluce v revoluci socialistickou. Bezprostředně po osvobození došlo k ustavování národních správ nad majetkem Němců, zrádců a kolaborantů, pod které spadala větší část průmyslové výroby na území kraje.107 V říjnu 1945 byly definitivně likvidovány ekonomické pozice finančního kapitálu značné části bohatých vrstev a to
104
Anna Lichá, bytem Znojmo-Hradiště, Za Humny 1, záznam pořízen 18. 8. 2009. Vinická, V.:Budování a rozvoj socialistického průmyslu v okrese Znojmo v letech 1945-1984, Znojmo 1985, s.1. 106 Tamtéţ, s.3-7. 107 Tamtéţ, s.19. 105
38
realizací čtyř znárodňovacích dekretů. Dvěma dekrety byl znárodněn průmysl z více neţ 3/5 pokud šlo o počet zaměstnanců a asi ze 2/3 pokud šlo o výrobu. V březnu 1947 byl vyřešen i problém průmyslových konfiskátů pod národní správou, které nebyly znárodněny v roce 1945 (tj. střední a malé podniky). 108 V prvních letech po válce byla klíčovým úkolem obnova průmyslové výroby. V důsledku okupace a válečných událostí byly zničeny nebo podstatně poškozeny právě klíčové průmyslové podniky, jako např. Baťa Zlín, První brněnská strojírna Brno, TOS Kuřim, Škoda Adamov aj. Prostředkem k ekonomické obnově měl být dvouletý plán (1947-1948). Tento plán byl, na rozdíl od následujících pětiletých plánů, dobře připraven a vykazoval značné úspěchy. Výsledkem byl návrat k předválečné úrovni průmyslové výroby a to především těţkého průmyslu.109 V říjnu 1948 byl přijat 1. pětiletý plán rozvoje národního hospodářství (19491953). V jeho počátcích došlo k realizaci krajského zřízení a na území dnešního Jihomoravského kraje vznikly místo 23 (respektive 30) okresů 3 kraje (Brněnský, Gottwaldovský a Jihlavský) a 32 okresy. Začal proces postupného vyrovnávání značných
ekonomických
a
sociálních
rozdílů
mezi
rozvinutými
oblastmi
(Českomoravská vrchovina, jiţní pohraniční okresy, jihovýchodní Morava). Výsledkem tohoto pětiletého plánu byl nárůst těţkého průmyslu a rozvoj dopravy a stavebnictví.110 Počátky
50.
let
jsou
také
charakteristické
pro
formování
průmyslu
jihomoravského kraje. Docházelo k modernizaci a restrukturalizaci stávajícího stavu. Tento trend se všude šířil jiným tempem a v tomto důsledku docházelo k jistým disproporcím v rámci jednotlivých oblastí průmyslu. Ve zkratce se proto dá říct, ţe následující plány měly za úkol tyto disproporce odstranit.111 2. pětiletý plán (1956-1960) probíhal v duchu „dobudování materiálně technické základny socialismu“. Pod tímto heslem se neskrývalo nic jiného neţ prosazení a rozšíření strojní velkovýroby v celém průmyslu a industrializace dalších odvětví, zejména pak stavebnictví, kde tento proces pokračoval i v průběhu 60. let.112 108
Vinická, V.:Budování a rozvoj socialistického průmyslu v okrese Znojmo v letech 1945-1984, Znojmo 1985, s.20. Břenek, J.: 40 let rozvoje socialistického zemědělství a potravinářského průmyslu, České Budějovice 1989, s.50. 110 Kubíček, J.: Budování a rozvoj socialistického průmyslu v Jihomoravském kraji v letech 1945-1984, Brno 1985, 7477 111 Vinická, V.:Budování a rozvoj socialistického průmyslu v okrese Znojmo v letech 1945-1984, Znojmo 1985, s.3. 112 Tamtéţ, s.6 109
39
V roce 1960 byl při nové správní reorganizaci vytvořen Jihomoravský kraj z převáţné části bývalých krajů Brno a Gottwaldov, větší části bývalého Jihlavského a části Olomouckého kraje. Nový správní celek se stal nejlidnatějším z celého Československa, v průmyslové výrobě byl druhý (13%) po Severomoravském kraji a rozlohou na 3. místě ve státě. Přesto všechno však velmi významné místo zaujímal i potravinářský průmysl s těţištěm v Brně a Znojmě. 113 Realizace 3. pětiletého plánu (1961-1965) se ukázala býti nemoţná. Primárním úkolem byl přechod od extenzivního k intenzivnímu ekonomického rozvoji. V důsledku neschopnosti dosáhnout tohoto cíle se začala hroutit a zaostávat celá ekonomická základna. Nijak uţ nemohl situaci zachránit ani 4. pětiletý plán (1966-1970), který s sebou přinesl i krizová léta 1968 a 1969. 114 Znojemský okres byl vţdy jako takový velmi významnou průmyslovou základnou jiţní Moravy, pomineme-li samozřejmě Brno či Zlín. Ale ani město Znojmo samotné nemělo, zdá se, především v prvních letech po únoru snadnou pozici. „Znojmo se stále snaží získati nějaký nový průmysl. Dosud se nám nedaří. Nemůžeme nabídnouti vhodné budovy a do nové stavby nechce žádný podnik investovat. Nezbývá tedy zatím nic jiného než v regulačním plánování vyhraditi v prostoru pod nádražím místo pro příští průmyslovou čtvrť.“115 Znojmo-Hradiště zastávalo spíše funkci zemědělskou. Jiţ léta před válkou a během ní podporovala pěstování především vinné révy, třešní, mišpulí či švestek. Všechny tyto suroviny měly svoje hlavní odbytiště především ve Vídni a jejím okolí.116 Pokud uţ tedy šlo o nějaký vztah Znojma-Hradiště k průmyslu, pak je nutné se soustředit
především
na
město
Znojmo
samotné.
Většina
obyvatel,
pokud
neobhospodařovala svoje pozemky a dobytek, docházela do Znojma za prací. Zde pak nejčastěji pracovali v továrnách jako např. Fruta, Dřevopal či Motorpal.117
113
Kubíček, J.: Budování a rozvoj socialistického průmyslu v Jihomoravském kraji v letech 1945-1984, Brno 1985, 7576. 114 Vinická, V.:Budování a rozvoj socialistického průmyslu v okrese Znojmo v letech 1945-1984, Znojmo 1985, s.4. 115 SokAZ, Kronika města Znojma 1948, K-II 567, s.19 116 Leitnerová, H.: Znojmo-Hradiště 1938-1950 (Bakalářská práce), PdF MU, Brno 2007, s.17 117 Anna Lichá, bytem Znojmo-Hradiště, Za Humny 1, záznam pořízen 18.8.2009
40
V.
ŠKOLSTVÍ, KULTURA, SPOLKOVÁ ČINNOST, ARCHEOLOGICKÉ
VÝZKUMY 5.1
Kultura ve Znojmě-Hradišti Pod pojmem kultura je moţné spatřovat jak společenský ţivot na Hradišti tak
nejrůznější kulturní spolky, akce či zvyky a tradice. Jiţ v období války se společenský ţivot soustřeďoval především v restauracích. A protoţe se v obci nacházely v poměrném zastoupení jak česká tak německá část obyvatel Hradiště, bylo nutné vybudovat za tímto účelem dvě restaurační zařízení. Obě tato zařízení se nacházela na ulici Křiţovnická, německou vlastnil pan Dotschkal118 a česká byla situována přibliţně 50m JV a jejím vlastníkem byl pan Chvátala.119 Svoji tradici zde měly i různé spolky jako např. pěvecký krouţek „Hradišťan“120 či tělovýchovný spolek „Orel“, který míval pravidelná veřejná vystoupení.121 Tento byl po roce 1948 zrušen a nahrazen Pionýrskou organizací. Jedním z nejvýraznějších svátků minulého reţimu, který byl vţdy velmi okázale slaven byl 1. Máj. Přestoţe Hradiště jako takové neleţelo na trase průvodu, účast byla pro všechny obyvatele povinná. To jak celá událost probíhala zaznamenal místní kronikář, záznam se váţe k 1. 5. 1948. „O půl 10. hodině vykročilo čelo průvodu, seřazené na Palackého třídě, Průmyslové ulici a ulicích přilehlých. Státní vlajka, vojenská hudba, vojenské útvary, stráž národní bezpečnosti, finanční pohraniční stráž, Svaz brannosti, dělnické milice, Sokol, Svaz české mládeže, železničáři, pošťáci, vše ve stejnokrojích a za nimi opravdu nepřehledné řady pracujících měst a venkova. Záplava vlajek, hesel, standart, alegorických vozů znárodněných podniků. Přehlídka průvodu trvala přes hodinu a chodníky byly vroubeny dětmi ze škol, které mávaly praporky a zdravily průvod. Tábor lidu se konal na Stalinově náměstí. Vyvrcholením bylo prohlášení zástupce sociální demokracie Václava Jáši o sloučení se stranou komunistickou. Na zakončení byl přečten
118
V současné době budova č.p. 33 se sídlem firmy „Plastimex“. Původně se jednalo o dvě samostatné budovy, které byly v pozdější době spojeny v jednu s č.p. 12 a nachází se v soukromém vlastnictví. 120 Činnost pěveckého krouţku zaniká roku 1949. 121 Leitnerová, H.: Znojmo-Hradiště 1938-1950 (Bakalářská práce), PdF MU, Brno 2007, s.18-19 119
41
májový slib věrnosti lidové demokracii, socialismu a republice. Tak byla skončena májová oslava, dosud ve Znojmě nebývalá.“122 Zvyky a tradice na Hradišti byly determinovány především náboţenstvím, neboť drtivá většina obyvatel byly silně věřící. Od toho se odvíjely také hlavní zvyky a tradice, které se aţ na malé změny uchovaly dodnes. Jednalo se hlavně o slavení nejrůznějších církevních svátků a poutí. Mezi největší poutě patřily pouť ke sv. Antonínu Paduánskému a pouť v Hlubokých Mašůvkách123, která se slavila vţdy ke konci 2. července.124 Tyto tradice se udrţely aţ do současnosti. Dle výpovědí pamětníků nebylo období let 1948-1968 z kulturního hlediska nikterak zajímavé. Ale jednu výjimku bychom tu přece jen najít mohli. Dne 9. května roku 1965 se konala veřejná oslava 20. výročí osvobození sovětskou armádou. Neboť byla tato akce z velké části organizována školou, dává nám školní kronika nahlédnout do průběhu konání celé akce. „Oslavy byly zahájeny ve 13 hodin slavnostním průvodem obcí na hřiště ve školní zahradě, kde jsme přivítali zvláště milého hosta s. Ščipačeva ze Sovětského svazu. S. Ščipačev se před 20 lety zúčastnil jako seržant Sovětské armády osvobození města Znojma i Hradiště. Slavnostní projev přednesl náměstek předsedy MěNV s. Košíček, který též předal 11 občanům Hradiště čestná uznání za obětavou práci při zvelebení města k 20. výročí osvobození. V kulturním i zábavném pásmu vystoupili žáci obou tříd i děti ze školy mateřské.“ 125 5.2
Školství na Znojemsku S rozvojem výchovy a vzdělávání se v Československu začalo jiţ po roce 1945,
výjimkou v tomto případě nebylo ani Znojemsko. Jedním z nejdůleţitějších ustanovení vztahujícímu se k úpravě školství byl zákon ze dne 21. dubna 1948 o státní úpravě jednotného školství (tzv. Školský zákon).126 V něm bylo mimo jiné rovněţ ustanoveno zestátnění škol, odstranění dvoukolejného systému a byly jeho prostřednictvím poloţeny 122
SokAZ, Kronika města Znojma 1948, K-II 567, s.41 Leitnerová, H.: Znojmo-Hradiště 1938-1950 (Bakalářská práce), PdF MU, Brno 2007, s. 18 124 V současnosti se tento svátek slaví koncem května. 125 SokAZ, Školní kronika 1945-1973, K-I 693, s.118-119 126 Čtyřicet let školství na Znojemském okrese. Znojmo: Okresní národní výbor, 1985, s.5-7 123
42
i základy jednotné školy. Organizačně sjednotil dosud roztříštěné školství v celé republice a znamenal obrat v systému výuky a vzdělávání mládeţe. Školní docházka byla prodlouţena o jeden rok.127 Dalším důleţitým zákonem vydaným v mnou postihovaném období představuje další školský zákon a to ze dne 24. dubna 1953 o školské soustavě a vzdělávání učitelů. Vytvořil jednotnou školu v její konečné podobě a odstranil tehdejší rozdělení na jednotlivé, od sebe oddělené školské stupně. Povinná docházka byla zkrácena o jeden rok. Tento zákon ovšem neupravoval pouze vnější formu tehdejšího školství, ale obsahoval i směrnice a doporučení v oblasti přípravy učitelů na nových vyšších a vysokých pedagogických školách, které se jiţ nenacházely pouze v Praze a Bratislavě.128 Dne 15. prosince 1960 byl přijat další školský zákon, který upravoval zákon tak, aby na sebe výchova a vzdělávání v jednotlivých typech navazovaly a vzájemně se doplňovaly. Zde jsou uvedeny pouze v jednoduchém nástinu jednotlivé stupně školské soustavy.129 školy základní I.stupeň 1. – 4. ročník II. stupeň 5. – 8. ročník všeobecně vzdělávací školy (nejdříve tříleté později čtyřleté) střední školy střední odborná učiliště gymnázia střední odborné školy a konzervatoře vysoké školy zařízení pro výchovu a vzdělávání dospělých130
127
Analýza československé výchovně vzdělávací soustavy, Praha 1988, s.33 Tamtéţ, s.41 129 Čtyřicet let školství na Znojemském okrese. Znojmo: Okresní národní výbor, 1985, s. 13 130 Tamtéţ, s.8 128
43
Pro úplnost pouze uvádím, ţe v průběhu roku 1969 došlo ještě k několika dílčím změnám v podobě této soustavy, která si svoji podobu aţ na některé detaily zachovala do 90. let 20.st.131 Po únoru 1948 byly na Znojemsku rozšiřovány řady učitelů, podobně jako tomu bylo i v ostatních oblastech, především o učitele z řad příslušníků strany KSČ. Tím bylo zajištěno, ţe se především ideově nebude školství na Znojemsku nikterak odlišovat od zbytku Československa. Krajská politická škola pro učitele se nacházela v Letovicích, ve Znojmě pak politická škola ministerstva školství a okresní politická škola . Jednou z nejtypičtějších funkcí škol v období let 50. a 60. bylo uzavírání druţeb se školami Sovětského Svazu, jejichţ nedílnou součástí bylo i dopisování si se sovětskými ţáky. Mezi jinými měly školy ve znojemském okrese plnit i důleţitou roli v oblasti hospodářské šlo např. o sběr papíru, textilu, lahví, kostí či vysazování ovocných a lesních stromků.
132
To co se dnes zdá trochu nepochopitelné moţná aţ úsměvné bylo
ještě před čtyřiceti či padesáti lety naprostou samozřejmostí např. povinný odpracovaný počet brigádnických hodin či akce především na konci 50. let uveřejňované v redakci „Mladý hlas“, v rámci které měl kaţdý ţák zasadit během školního roku alespoň jeden ovocný stromek. Na přelomu 50. a 60. let začaly mimo jiné vznikat i první školy v přírodě. Znojemský okres disponoval dvěmi školami tohoto typu a to ve Starém Petříně a Jevišovicích. 133 Na přelomu let 1948/49 se okresní konference učitelů zabývala moţností zapojení učitelů a ţactva do rozvoje socialistického zemědělství. V této souvislosti začaly vznikat „mičurinské krouţky“, jejichţ cílem bylo popularizovat pěstování stromů, keřů, vinné révy, vysazování větrolamů, pěstování kukuřice. 134 Kaţdá škola v okrese měla patronátní JZD (s výjimkou průmyslového závodu či podniku). Vesničtí učitelé se úspěšně uplatňovali v manuální pomoci JZD, agitaci a propagaci. 135 131
Analýza československé výchovně vzdělávací soustavy, Praha 1988, s.34 SokAZ Školní kronika 1949-1969, K-I 693, s. 58-61 133 Čtyřicet let školství na Znojemském okrese. Znojmo: Okresní národní výbor, 1985, s.4 134 Tamtéţ, s.5 135 Analýza československé výchovně vzdělávací soustavy, Praha 1988, s.35 132
44
Rok 1960 se v rozvoji školství Znojemska odrazil i dalšími významnými skutečnostmi. Byla to především územní reorganizace, díky které získal okres novou podobu. Nový územní celek vznikl z 89 obcí okresu Znojemsko, z 51 obcí bývalého okresu Mor. Krumlov, z 19 obcí Moravskobudějovicka a konečně z 11 obcí bývalého okresu Ţidlochovice. To jak, se měnily počty ţáků ukazuje následující tabulka.136 Stav k 1.9. 1958 Stav k 1.9.1962
1. – 5. ročník
7536
6. – 9. ročník
4053
1. – 5.ročník
12054
6. – 9. ročník
9073
V tomto případě činil rozdíl ţáků téměř 10 tisíc. 137 Úsilí 60.let směřovalo spíše
ke zdůraznění ideovosti ve všech sloţkách
výchovně vzdělávací praxe a to jak ve vnitřním, tak vnějším působení škol. 138 5.2.1
Dějiny školy ve Znojmě-Hradišti
O pedagogickou, a z velké části hudební, výchovu se staral v samém počátku řád. Za vlády císaře Josefa II. byla při proboštském kostele zřízena fara. Z této doby patrně pocházela i farní škola. Její přesné umístění není známo, dle školní kroniky se měla s největší pravděpodobností nacházet na místě dnešní budovy č.8. Původní školní budova byla v roce 1834 zbořena a znovu na témţe místě roku 1837 postavena. Přechodně měla být umístěna v budově, na jejímţ místě dnes stojí dům č.33. Jako důsledek vlády Přemyslovců bylo Znojmo i blízké okolí, včetně Znojma-Hradiště, osidlováno německým obyvatelstvem. Ti si zde postupně vymohli značná práva. Důsledkem výše zmíněných událostí se i škola dostala pod německý vliv a byla s pravidelností vyuţívána ke germanizaci původního obyvatelstva.
136
Čtyřicet let školství na Znojemském okrese. Znojmo: Okresní národní výbor, 1985, s.11-12 Tamtéţ s.13 130 Tamtéţ, s.6 137
45
Po první světové válce prošlo školství řadou změn. V důsledku národně uvědomovací činnosti českých spolků německých dětí začalo ubývat a dokonce místy zanikaly i německé školy. Na jejich místě pak byly zřizovány školy české. A právě tato situace nastala i ve škole ve Znojmě-Hradišti. Zásluhou učitele Josefa Kutty došlo zde ke zřízení české školy v budově č.8 a německá škola byla 12. 1919 zrušena. Jak ale víme z historie, pouze dočasně. Do školy bylo zapsáno 46 dětí.139 Tento počet se v průběhu let 1948-1968 téměř zdvojnásobil. Druhým českým učitelem se stal Karel Pokorný, jehoţ zásluhou byla rovněţ zřízena i mateřská školka. Ta byla umístěna v budově starého pivovaru. V roce 1936 byl ustanoven řídícím učitelem Jan Brázda. V této době bylo Hradiště po stránce hospodářské dost zanedbáváno městem Znojmem, z tohoto důvodu byl také na veřejné schůzi konané v hostinci Karla Chvátala řídící učitel Brázda zvolen prostředníkem mezi správou města a Hradištěm. Na vysvětlení pouze dodávám, ţe Znojmo bylo aţ do roku 1920 samostatnou obcí. Teprve 19. listopadu 1920 bylo zásluhou tehdejšího řídícího učitele pana Kutty sjednáno mezi zástupci Hradiště a města Znojma spojení obou obcí. Postupem času se však z výhodného spojení stalo značně nevýhodné. Město Znojmo se jen s minimálním úsilím zabývalo poţadavky Hradiště. Z tohoto důvodu byl právě zvolen výše jmenovaný řídící učitel Jan Brázda.140 Jak jiţ bylo uvedeno česká škola byla umístěna v budově bývalé německé školy. Tento objekt byl však nevyhovující. Více neţ 100 let stará budova, všudypřítomná vlhkost a plíseň, takový byl obrázek tehdejší školy. K vzdělávacím účelům naprosto nevhodná. Řídící učitel Brázda proto usiloval o výstavbu nové školní budovy. Na neštěstí nemělo město Znojmo v této době dostatek finančních prostředků k její realizaci. Obrátil se proto s prosbou o pomoc na ministerstvo školství a úspěšně rovněţ intervenoval i znojemský senátor Ing. K. Marušák. Vypracování plánů bylo svěřeno praţskému architektovi Josefu Hlaváčkovi. Výstavbu pak provedl stavitel Josef Nejeza z Moravských Budějovic. Celá stavba pak přišla na 479 512 Kč. Škola měla být dokončena na podzim roku 1938. Politická situace však výstavbě příliš nepřála . Od května 1938 se nepřátelství mezi německým a českým obyvatelstvem značně 139
SokAZ, Školní kronika 1949-1969, K-I 693, s.4 Tamtéţ, s.5-6
140
46
prohloubilo a právě německy mluvící obyvatelstvo na Hradišti často vtipkovalo, ţe se Češi otevření své nové školy nedočkají. Patrně jiţ tušili, ţe se následující roky budou odehrávat v jejich reţii. 8. října 1938 , těsně před obsazením Znojma německými vojsky opouští řídící učitel svoje působiště, coţ s povděkem kvitují právě Němci. Za pomoci českých vojáků se mu podařilo odvést a schovat i některé školní pomůcky, obrazy a knihy. Po roce 1945 pak do nové školy vrátil 2 skříně, 30 obrazů a 130 svazků knih. 141 Po zabrání Znojma Němci byla škola dokončena neznámou německou firmou, protoţe stavitel Nejez odmítl stavbu pod německým vedením dokončit. Do školy chodily nejprve jen děti německé, později sem docházely i děti z českých rodin. Důvodem byla perfektní znalost německého jazyka.142 21. května 1945 byla škola vrácena svému původnímu účelu a zapsáno bylo 44 dětí. Učitelem se stal Jan Přibyl a o prázdninách pak škola slouţila jako ozdravovna Svazu české mládeţe. 143 Rok 1948 s sebou v souvislosti se změnou politického reţimu přinesl i nové vedení školy. Výnosem ze dne 21. 8. 1948 č.554/1 byl ustanoven na místní škole nový řídící učitel Josef Veselý, který dne 22. 3. 1948 převzal správu školy. Rovněţ převzal výnosem č. 554/4 vedení správy mateřské školy ve Znojmě-Hradišti. Dosavadní řídící učitel Jan Brázda byl v důsledku únorových událostí přeloţen výnosem ZŠR v Brně ze dne 27. 3. 1948, č.442/48-9/3 na okres Třebíč. Podrobnější informace o jeho přesnějším umístění známy nejsou.144 5.2.2
Josef Veselý (ředitel školy ve Znojmě-Hradišti)
Zřejmě nejdůleţitější osobou z pohledu mojí práce představuje právě osoba ředitele školy a mateřské školky ve Znojmě-Hradišti Josefa Veselého. Funkci ředitele školy zastával od jara 1948 aţ do 31.7.1969, kdy odešel do důchodu. Byl to právě on, kdo po celých 21 let pečlivě sepisoval školní kroniku, která se stala jedním ze stěţejních pramenů pro moji diplomovou práci. 141
SokAZ, Školní kronika 1949-1969, K-I 693, s.5-7 Tamtéţ, s.18 142 Leitnerová, H.: Znojmo-Hradiště 1938-1950, (Bakalářská práce), PdF MU, Brno 2007, s. 28 143 SokAZ, Školní kronika 1949-1969, K-I 693, s. 9-10 134
47
Narodil se dne 29.7.1909 v Plenkovicích. Studoval na učitelském ústavě ve Znojmě. Jako učitel působil na obecných školách v Tvořihrázi, Únanově a v Ţerůtkách, kde byl pro svoji ilegální činnost dne 25.7.1941 zatčen gestapem a vězněn v Kounicových kolejích v Brně, ve Wohlau a Vratislavi aţ do 2.9.1942. Od 1.3.1943 byl jako politicky podezřelý přeloţen na obecnou školu do Čermákovic, okr. Moravský Krumlov, kde působil aţ do 31.5.1945. Od 1.6.1945 nastoupil jako řídící učitel na obecnou školu v Mašovicích, kde působil aţ do 21.3.1948. Pro celistvost informací pouze doplním, ţe po celé období 1948-1968 byl aktivním komunistou a také zástupcem OV-KSČ na Hradišti. 145 5.2.3
Inventář školy
Inventář místní školy se nikterak nelišil od vybavení jiných škol stejného typu. V záznamech kroniky se můţeme například dočíst o vybavenosti pomůckami pro jednotlivé předměty. Mimo jiné se lze dozvědět, ţe zatímco Prvouka disponovala velmi bohatým inventářem, tak Ruský jazyk si musel vystačit pouze s jedinou tabulkou ruské abecedy. Lze ovšem předpokládat, ţe se situace postupem času výrazně zlepšila, alespoň pokud se jedná o právě zmiňovaný ruský jazyk. Mezi další předměty, ke kterým náleţel bohatý inventář patřily např. německý jazyk, coţ je vzhledem k předcházejícímu období i lokalitě jiţ popisujeme přirozené. Jiţ dle inventáře z roku 1960 byla situace naprosto opačná a německý jazyk se téměř úplně ze škol vytratil. Do inventáře škol se nezařazovaly pouze pomůcky, které přímo souvisely se samotnou výukou, ale rovněţ předměty denní potřeby, bez kterých by škola fungovat nemohla. Mezi takové patřily věci jako např. brašna první pomoci, lékárnička, stolní lampa, optická tabule, dírkovač či razítka aj.146 5.2.4
Mičurinský krouţek
Otázka Mičurinského spolku je zde uvedena zcela záměrně, ráda bych poukázala na to, ţe mládeţ byla hlavní hybnou silou komunistického reţimu a jiţ od útlého věku jim byly vštěpovány socialistické myšlenky. Narozdíl od PO, která se starala o agitace,
145 146
SokAZ Školní kronika 1949-1969, K-I 693, s.17-19 SokAZ ZŠ Znojmo-Hradiště, Odborný inventář 1947-1968, s.3
48
brigády a organizaci nejrůznějších akcí, se Mičurinský krouţek angaţoval pouze v zemědělské oblasti. Své hlavní myšlenky a poslání spatřovali v odkazu ruského šlechtitele, ovocnáře a samozřejmě dvojnásobného nositele Leninova řádu Ivana Vladimiroviče Mičurina. Jeho snahou bylo prostřednictvím kříţení jednotlivých ovocných odrůd získat nové odrůdy s krátkou vegetační dobou vhodné zejména pro chladnější oblasti Ruska. 147 Na Hradišti byl Mičurinský krouţek při základní škole zřízen v roce 1951 a to v počtu 11 ţáků. V průběhu let tento počet narůstal. Ţáci se v něm zabývali především pěstováním prosa a řepy cukrovky. Jiţ prvotní pokus s prosem se příliš nezdařil a to z důvodu nepřízně počasí. S pěstováním řepy to dopadlo podstatně lépe. Dokonce se ţáci účastnili i výstavy pěstitelů mičurinců ve Znojmě. V roce 1952 se ţáci zabývali pěstováním brambor z klíčků, hnízdovou sadbou brambor a pěstování tykve olejné. Bereme-li v úvahu, ţe půda na Hradišti lehká a převáţně písčitá byly pěstitelské výsledky tohoto krouţku velmi úspěšné. Téměř všechny tyto práce byly prováděny na pozemcích Státního statku.148 V roce 1958 ukončil Mičurinský spolek svoji působnost. V jeho činnosti pak nadále pokračoval Přírodovědecký krouţek.149 5.2.5
Stavební úpravy
Přestoţe bylo otevření nové školy plánováno jiţ na rok 1938, válka toto snaţení násilně přetrhla. Zpočátku měla provést výstavbu firma německá, ale její dokončení bylo nakonec svěřeno staviteli Josefu Nejezovi z Moravských Budějovic. K slavnostnímu otevření školy došlo aţ 1. září 1945, svému původnímu účelu však byla navrácena jiţ konce května 1945. Celá stavba pak přišla na 479 512 Kč. Vzhledem k této částce pak vyznívá trochu ironicky fakt, ţe pouhé znovuoplocení, ke kterému došlo v červenci roku 1949, přišlo školu na neuvěřitelných 180 147 Kčs. 150
147
Steiniger, B.: Přehled dětských a mládežnických organizací v Československu v 19. a 20. století, Praha, 1986, s.54 SokAZ Školní kronika, 1949-1969, K-I 693, s.33-41 149 Tamtéţ, s.74 150 Tamtéţ, s. 17 148
49
Roku 1954 byla vyhlášena akce „Velebení školy a okolí“. Přestoţe se nejedná přímo o jakékoliv stavební úpravy, rozhodla jsem se tuto akci sem zařadit. Akce spočívala v zapojení téměř veškerého ţactva při natírání 140m dlouhého plotu. Místy byl plot v tak desolátním stavu, ţe některé jeho části byly za potřebí vyměnit. I přesto se škole podařilo z rozpočtu ušetřil téměř 5000 Kč.151 5.3
Mládeţnické organizace V souvislosti s nástupem komunismu v Československu byly zakládány četné
spolky a organizace, prostřednictvím kterých se měly rychle šířit nejdůleţitější socialistické myšlenky. Hlavním posláním byla výchova „socialisticky smýšlejícího a uvědomělého občana“, který bude v případě nutnosti schopen úspěšně čelit „imperialistickým vlivům“. Během let 30. a 40. u nás fungovalo hned několik mládeţnických organizací a spolků. Mezi jinými jmenujme alespoň Sokola, Junáka či Orla, který např. aktivně působil právě na Hradišti. Na počátku let 50. jsou tyto vystřídány Pionýrskými organizacemi, SSM aj. Z nedostatku objektivních materiálů, zabývajících se touto tématikou bych ráda zmínila alespoň jeden citát ze sborníku „Proč jsme v listopadu vyšli do ulic“: „Totalitní stát nepřipouští iniciativy, kromě těch, které byly předem politicky schváleny, případně, a to většinou, vymyšleny na stranických sekretariátech. Každý totalitní stát, jakmile uchopí moc, zruší dřívější bohatý rejstřík organizací, spolků a zájmových sdružení, všechno, na čem je založena občanská společnost. Vytváří pak velké a jednotné organizace, odborové, mládežnické, sportovní a další, do jejich vedení obsadí své exponenty a v souladu se Stalinovým učením je prohlásí za „převodové páky“ komunistické strany.“ 152 Během uvolnění na jaře roku 1968 docházelo na Znojemsku k pokusům o obnovení Orla a Dětské tělovýchovné jednoty (DTJ). Všechny však dopadly neúspěšně.
151 152
SokAZ Školní kronika 1949-1969, K-I 693, s. 55 Vančura, J.: Občan a totalitní stát, Sborník „Proč jsme v listopadu vyšli do ulic“, Praha 1999, s. 78.
50
„Dne 26. května 1968 se konala v Lidovém domě beseda členů bývalé organizace Orla s cílem obnovit tuto organizaci a činnost znojemské orelské župy Václava Kosmáka. Této besedy se zúčastnilo přibližně 400 občanů sympatizujících s touto organizací. Byly zde prapory Orla a stejnokroje této bývalé organizace. Byl vysloven kategorický požadavek na vrácení majetku orelských jednot, bude-li k tomu dán souhlas příslušných orgánů. Souhlas k dalším jednáním dán nebyl, čelní funkcionáři OV Čs. strany lidové uznali nutnost zachovat jednotnou tělovýchovnou organizaci jak ve městě, tak zejména i na vesnici.“153 5.3.1
Pionýrská organizace
Komunisté začínali s výchovou mládeţe od útlého mládí. K šíření myšlenek marxismu-leninismu mezi dětmi jim slouţila organizace Pionýr - proletářská verze skautingu. Svůj „monopol“ získala PO jiţ roku 1948, kdy došlo ke „sjednocení“ Junáka, Orla a Sokola. Fakticky však byla činnost těchto organizací omezována a po čase i zakázána.154 Obecně se dají dětské výchovné organizace rozdělit do dvou základních skupin a to Jiskřičky (ty byly určeny pro děti od první třídy) a Pionýr (pro děti od 9-15 let). Obě tyto organizace byly zřizovány na základních školách, kde se aktivně podílely na výchovně-vzdělávacím procesu např. pomoc při organizování školních akcí či doučování slabších spoluţáků. Pod jednotným heslem Sovětský Svaz spíše bezduše kopírovali vše sovětské. Tím byly plněny dvě funkce. Jednou z nich bylo formování světového názoru u mládeţe a zároveň byl pohled mládeţe nasměrován ke „správné světové straně“. Náplň pionýrských akcí byla, spíše neţ na orientaci na přírodu, slušnost či úctu ke starším lidem, orientována na ţivot ve městě, školení, brigády, hry, nástěnky, sběr surovin, druţby apod. Příslušníci těchto organizací se rovněţ mohli pyšnit typickým stejnokrojem. Jiskřičky nosily bílé košile a tmavomodré kalhoty či sukýnky, na košilích pak měli
153 154
SokAZ, Kronika města Znojma 1968, K-II 582, s.12 Macháčková, M.: 25 let pionýrské organizace, Praha 1974, s.5-6
51
odznak s terčem na němţ byla rudá hvězda z níţ vycházely plameny. Pionýři měli modrobílý stejnokroj doplněn rudým šátkem155, který jim byl udělen při sloţení slibu. Před slibem pak museli projít ideologickým školením. Jejich odznakem byla rozevřená kniha z níţ šlehaly plameny. Pouze pro ucelení všech informací zde sdělených zde nesmím opomenout ani pionýrské zákony. 156 Pionýr je oddaný své socialistické vlasti a Komunistické straně Československa. Pionýr je přítelem Sovětského svazu a obhájcem pokroku a míru na celém světě. Pionýr svým jednáním, učením a prací prospívá socialistické vlasti. Pionýr je hrdý na svoji Pionýrskou organizaci SSM. 157 Po roce 1989 tato organizace, jiţ bez komunistické ideologie, přijala nový název „Pionýr“ a v současnosti je druhým největším uskupením, zabývajícím se v České republice prací s dětmi. Pionýrská organizace svoji působnost ve Znojmě-Hradišti zahájila jiţ roku 1949. Podrobnější informace o jejich činnosti však získáváme ze školní kroniky aţ od roku 1950. Oddíl PO na Hradišti pořádal vycházky do přírody spojené s nejrůznějšími hrami a výcvikem v Morseově abecedě. Zvláště veliké úsilí pak věnovali pionýři v pomáhání slabším ţákům v doučovacích skupinách. Rovněţ organizovali účast na pochodu míru a mírové slavnosti ve Znojmě. Pracovní náplní PO byla i organizace nejrůznějších akcí, besídek, výstavek a brigád a školení. Mezi jimi organizované akce patřil např. velký výstavka knih v prosinci roku 1950. Vystavována byla literatura dětská, naučná, zábavná, ale i politická. Celkový výnos z prodaných knih činil přibliţně 2000 Kč. 158 Během následujících let pak tyto činnosti nadále rozvíjeli. Pomáhali např. při organizování podpisů na rezoluci OSN proti vedení bakteriologické války v Koreji, která vynesla jenom u ţactva 600Kčs, stali se také agitátory sběru odpadových hmot a
155 156
Tento šátek bylo nutno nejprve zakoupit na vlastní náklady Steiniger, B.: Přehled dětských a mládežnických organizací v Československu v 19. a 20. století, Praha, 1986, s.50-
75 157 158
Směrnice „Zakládáme pionýrské oddíly“ říjen 1949 vydané ÚV ČSM SokAZ Školní kronika, K-I 693, s. 30-31
52
léčivých bylin či se aktivně zapojili do „mandelinkové akce“. Tato akce se opakovala v průběhu několika let.159 Přestoţe by se mohlo zdát, ţe PO slavila pouze úspěchy, na Hradišti, jak dokládá záznam v kronice z roku 1955, tomu tak vţdy nebylo. „Práce pionýrské organizace v roce 1954 na výši. Pionýrský oddíl neměl vedoucího a proto se činnost omezovala hlavně na pomoc při vyučování. Pionýři doučovali hlavně slabší žáky. To byla individuální práce, kde pionýrský oddíl nevystupoval jako kolektiv.“ 160 Pionýři byli s ţeleznou pravidelností zapojováni i do zemědělských prací, jak dokládá záznam v kronice z roku 1957. „Pionýrská skupina pomáhá farmě ČSSS v takových případech, kde nasazením normálních zaměstnanců by se zpozdily ostatní důležité práce. Na podzim sbírali pionýři bramborovou nať a pálili ji. Pro děti byla tato práce zábavou, protože si při tom pekly brambory. Na jaře pleli pionýři len a byli zapojeni do hledání mandelinky bramborové.“161 5.4
Archeologické výzkumy ve Znojmě-Hradišti 1949-1957 Jako první začal Hradiště sv. Hypolita v devadesátých letech 19. století
archeologicky sledovat Jaroslav Palliardi. Rozpoznal v něm významné velkomoravské centrum. Po Palliardim se okrajově zabýval Hradištěm u Znojma také I. L. Červinka, ač zde osobně výzkumy neprováděl.162 Příleţitostně zde také působil František Vildomec. Roku 1949 zde zahájil soustavné archeologické výzkumy František Kalousek. Probíhaly vţdy v prázdninovém období let 1949-1957. Od šedesátých do poloviny osmdesátých let však stálo Hradiště sv. Hypolita mimo zájem archeologů. V této době zde probíhal čilý stavební ruch, se kterým souvisely i značné zásahy do terénu. To znamenalo ničení a poškozování archeologických památek. V roce 1986 byl proto nad Hradištěm v reţii AÚ AV ČR stanoven archeologický dohled a od roku 1993 převzala potom plnou 159
SokAZ Školní kronika 1949-1969, K-I 693, s.25 Tamtéţ, s.53-54 161 Tamtéţ, s. 73 162 Červinka, L. I.: Slované na Moravě a říše Velkomoravská, Brno 1928, s.86 160
53
odpovědnost za archeologické práce Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity. Vedoucí výzkumů doc. PhDr. Bohuslav Klíma, CSc. zde působí od roku 1986 a práce pod jeho vedením stále pokračují. Prvních systematických prací, jak uţ bylo řečeno se ujal prof. František Kalousek v roce 1949. Ten po válce působil na tehdejším oddělení prehistorie při semináři dějepisu na Pedagogické fakultě Masarykovy University. Jeho působení na Hradišti lze rozdělit na dvě samostatná období. První, které bývá označováno také jako tzv. „učitelská věda“163 spadá mezi léta 1949 - 1953. Kaţdé letní prázdniny se sjíţděla na Hradiště řada posluchačů pedagogické fakulty, aby si splnili seminář z archeologie. Prováděli zde terénní výzkum pod odborným dozorem nejen pana profesora Kalouska, ale také jeho asistentů, mezi jinými např. Karla Boudného, Jaroslava Sýkory či Dagmar Hasseové.
164
Obr. 10 Pohled na skupinu studentů pod vedením prof. Kalouska
Druhá etapa Kalouskových výzkumů potom spadá mezi léta 1954 – 1957. V té době jiţ působil na katedře prehistorie Filozofické fakulty. Studenti Pedagogické fakulty byli postupně vystřídáni studenty archeologie, kteří si zde plnili povinnou praxi. Mezi
163
Kováčik, J.:Historie archeologických výzkumů na Hradišti sv. Hypolita ve Znojmě do roku 1957(Bakalářská práce), Brno 2007, s.7 164 Archiv U AM FF MU, Pos./Neg. č.449/51
54
těmi, kteří se zde výzkumů účastnili a v současné době jsou uznávanými odborníky v oboru archeologie jmenujme např. V. Podborského, J. Pavelčíka, B. Dostála a další.165 V roce 1949 zde započal první systematický archeologický výzkum výšinného staroslovanského hradiska pod vedením profesora PhDr. Františka Kalouska. Terénní práce zde probíhaly aţ do roku 1951.166 Práce na realizaci výzkumu začaly nabývat konkrétní povahu jiţ ve druhé polovině roku 1948. Podmínky pro systematický výzkum zde však příliš ideální nebyly. Nebylo zde téměř ţádné zázemí. Zařazením výzkumu ve Znojmě-Hradišti do celostátního výzkumného plánu byly získány i potřebné finanční prostředky. Pro zajímavost tyto pro rok 1949 činily 150 000,- Kčs.167 Začínalo se z ničeho. Bylo nutno nakoupit veškeré nářadí, nástroje a další pracovní pomůcky, které byly potřeba pro práci ve výzkumu. Musela se připravit i fotografická dokumentace výzkumu, proto bylo potřeba obstarat fotoaparát a vybavení pro temnou komoru. Jedním z hlavních problémů pak byla otázka ubytování celé expedice, nakonec jim byly na celé prázdniny přiděleny prostory místní národní a mateřské školy. Budova školy se nacházela v bezprostřední blízkosti prvních zamýšlených sond, coţ bylo přímo ideální. Ne příliš ideální se ukázala být velikost obývaných prostor. Pro ubytování studentů mohly být pouţity dvě třídy národní školy, pan profesor Kalousek pak obýval prostor mateřské školy, kde se rovněţ konaly porady vedení výzkumu a přijímaly návštěvy. Profesor Podborský obýval malou místnost v suterénu, která slouţila jako kancelář, ze které se vyřizovala veškerá agenda a zajišťovalo se stravování pro celý výzkum. V současné době si lze asi jen těţko představit, jak sloţitý proces to byl. Kaţdý si s sebou přivezl určitý počet potravinových lístků a ty se poté sloţitě stříhaly a poté slepovaly dohromady. Kuchyně se nacházela v poměrně malé kuchyni mateřské školy. Pro získání ubytovacích prostor zbývalo sehnat asi 40 postelí, slamníků, přikrývek a
165
Klíma,B.: Objev prvního velkomoravského kostela na hradišti sv. Hypolita ve Znojmě. In: Sborník prací Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, sv. 153, řada společenských věd č. 18. MU, Brno 2001, s. 3-24 166 SokAZ Školní kronika 1949-1969, K-I 693, s.28-29 167 Podborský, V.: 50 let archeologických výzkumů Masarykovy univerzity na Znojemsku, Brno 2001, s.57
55
nádobí. Nádobí zapůjčila školní jídelna jedné ze znojemských škol a nakonec byly na Hradiště dopraveny slamníky a ţelezné poschoďové postele.168 Nyní jiţ bylo vše připraveno pro to, aby mohla nastoupit celá expedice. Ubytovací skupinu tvořili J. Sýkora, K. Boudný, D. Hadrová a další dva studenti. Jejich úkolem bylo připravit vše pro nástup pracovníků.169 Nemohu si odpustit tuto krátkou vzpomínku pana prof. Sýkory na ranní rozcvičky účastníků archeologických praxí na Hradišti. Z vlastních zkušeností se domnívám, ţe se jedná o nadčasovou situaci, která by dopadla i v dnešní době naprosto stejně. „Abychom si po ránu rozhýbali přes noc ztuhlé svalstvo, začínal každý den rozcvičkou, kterou vedl neúnavný organizátor sportovního dění Vladimír Janovský. I když se snažil vlastním příkladem ovlivňovat veřejné mínění zdůrazňováním prospěšnosti tělovýchovného snažení pro komplexní rozvoj těla i ducha studující mládeže a budoucích učitelů zvláště, nenacházelo jeho úsilí adekvátní ohlas zvláště u dívčí části naší expedice. Nezřídka proto Vladimír pobíhal v ranní rose doprovázen jen skrovnou skupinkou stejných vytrvalců jako byl on sám, zatímco většina brigádníků ještě rychle dospávala poslední veršíky.“170
Obr. 11 Pohled na skupinu studentů a místních obyvatel při návratu z archeologického výzkumu171
168
Podborský, V.: 50 let archeologických výzkumů Masarykovy univerzity na Znojemsku, s.58 Tamtéţ, s.57 170 Tamtéţ, s.59 171 Archiv U AM FF MU, Pos./Neg. č.449/51 169
56
Neúčast na rozcvičkách byla celkem tolerována, ale rannímu nástupu a vztyčení vlajky se uţ vyhnout nedalo. Na něm totiţ vedení konkretizovalo pracovní úkoly pro pracovní skupiny na příslušný den, určovaly se sluţby pro pomoc v kuchyni apod. Aţ na vztyčování vlajky se toho do dnešních dob příliš nezměnilo.172 Z tohoto období také pochází píseň od studentů Pedagogické fakulty. Text písně byl pravděpodobně zpíván na melodii k písni David a Goliáš. Na Hradiště přijela expedice, chce nám o Slovanech povědět více, ve vsi se nám usadili, celou školu obsadili – hotová revoluce. Mají s sebou motyky a krumpáče, občané však dávají se do pláče, neví co se díti bude a co z Hradiště jim zbude až ten soubor odskáče. „Hej, hej, co zde chcete, rychle rcete“, takhle Hradišťané pobouření ptají se nás vyjevení. „Nebojte se, vy náš drahý občane, slibujeme, že se vám nic nestane, neoddáváme se pychu a hledáme pěkně v tichu, kde sídlili Slované.“173
172 173
Podborský, V.: 50 let archeologických výzkumů Masarykovy univerzity na Znojemsku, s.58 Tamtéţ, s.60
57
Nesmím rovněţ zapomenout na kulturní centrum všeho dění na Hradišti. Tehdy se jednalo o hospodu u Vítků, kde se s pravidelností sobě vlastní scházeli brigádníci s místními. Výzkumy se velmi rychle dostaly pod drobnohled místních obyvatel a proto profesor Kalousek dbal na to, aby byli o všem důkladně informováni nejen místní, ale také náhodní návštěvníci. Díky tomu se profesoru Kalouskovi dostávalo pozornosti především z řad obyvatel Hradiště a ti mu nejednou vyšli vstříc, např. pokud bylo potřeba sehnat jídlo mimo omezený příděl.174 To, ţe se o archeologické výzkumy zajímali i obyvatelé Hradiště dokazuje záznam v kronice: „Roku 1956 objevila v blízkosti proboštství expedice slovanské pohřebiště, na němž se pohřbívalo již v době velkomoravské, dále zbytky staveb z různých dob a v zahradě proboštství pozůstatky staroslovanských srubových budov, které jsou dnes přikryty dvěma až třímetrovými navážkami. Těšíme se, že o našem staroslovanském hradisku, jakož i o dalších objevech na Znojemsku budeme brzy podrobně informováni z připravovaných dějin pravěku a slovanského osídlení na Znojemsku.“175 Po ukončení sezónních prací bylo nutné uvést vše do původního stavu, aby mohla škola a školka opět od září zahájit svůj provoz. Rok 1950 probíhal podle stejného scénáře a lze říci, ţe i dnes se situace příliš nezměnila. Po profesoru Kalouskovi provádělo výzkum na Hradišti ještě několik archeologů, v současné době je vedoucím archeologického výzkumu na Hradišti sv. Hypolita Doc.PhDr. Bohuslav Klíma Csc.
174 175
SokAZ, Školní kronika 1945-1973, K-I 693, s.29 Tamtéţ, s. 57.
58
VI. 6.1
ÚLOHA CÍRKVE NA HRADIŠTI Historie Proboštství Znojmo-Hradiště je jedním z míst, kde stále ještě působí „genius loci“. Vzhledem
k tomu, ţe je Hradiště patrně nejvyšším místem v rámci Znojma, lze areál Proboštství sv. Hypolita pozorovat téměř ze všech světových stran. Na jedné straně můţete v areálu spatřit opravenou budovu kláštera, která v současné době jiţ neslouţí svému původnímu účelu. A na straně druhé chátrající budovy přilehlého statku. Proboštství Křiţovníků s červenou hvězdou se na Hradišti sv. Hypolita poprvé oficiálně objevuje roku 1221, přesto ţe je jeho původ starší. Roku 1240 bylo Hradiště darováno králem Václavem I. špitálu sv. Františka v Praze a dostalo se tak do moci Křiţovníků. V té době mu jiţ pařily vsi Bezkov, Havraníky, Hodonice, Mašovice, Popice a Morašice. Podle potvrzení krále Václava II. Z roku 1287 mělo Hradiště soudní imunitu (podléhalo jen soudu markraběte), bylo osvobozeno od zeměpanských povinností a z výnosů města Znojma a z celé ţupy mu příslušel obilní a solný desátek.176 Počátkem 15. století utrpělo Hradiště značné škody při válkách mezi Markrabaty Joštem a Prokopem a jeho statky byly roku 1411 doţivotně zastaveny za 100 kop Ančce z Lipé, vdově po Jaroslavu z Meziříčí, která je drţela ještě roku 1430. Teprve díky zásahu probošta Mikuláše Bechinie z Laţan získali Křiţovníci své statky zpět. 177 V čele proboštství se střídali významní muţi – Martin Medek z Mohelnice (později velmistr a arcibiskup praţský), jeho bratr Petr Medek z Mohelnice či Mikuláš Kozař (znamenitý matematik a astronom císaře Rudolfa II.). 178 V letech 1627 – 1652 za probošta Gerharta ze Schlessin byl od základů postaven velký „Stock“179 (křídlo) na Hradišti, který leţí proti městu Znojmu a kde je špitál dlouhý 22 sáhů180 krytý taškami. Dal postavit proboštství, které roku 1629 vyhořelo.
176
Pan Probošt Josef Hudec, farnost Mašovice a Znojmo-Hradiště, záznam pořízen Burdová, V.: Křížovníci s červenou hvězdou na Hradišti sv. Hippolyta u Znojma. Brno 1998, s.16. 178 Leitnerová, H.: Znojmo-Hradiště v letech 1938-1950 (Bakalářská práce), Brno 2007, s. 24. 179 Velkým „Stockem“ se špitálem je míněno východní křídlo dnešního kláštera. Podle pamětního nápisu se stavělo r. 1635. 180 cca 40 m. 177
59
Také byly za probošta Gerharta zřízeny dva hospodářské dvory, v tom i dvůr na Hradišti.181 K roku 1636 se vztahuje i rozsáhlá oprava věţe kostela sv. Hypolita.182 Tomáš Schlessin se zapsal do dějin proboštství snad ještě výrazněji neţ jeho strýc. Pečlivě se staral o proboštské statky, dal znovu vystavět některá hospodářská stavení. Usiloval o co největší výnosy z majetku proboštství, v důsledku toho se dostal do sporu s poddanými. Dne 21. března 1675 byl ve své loţnici svými příbuznými zardoušen a okraden. Pachatelé vzali ze stáje jeho nejlepší koně a s lupem odjeli, aniţ byli dopadeni.183 Roku 1742 utrpělo Hradiště značné škody pruským vpádem. V průběhu Sedmileté války se ocitl v ohroţení Mořic Adolf Karel vévoda ze Sachsen-Zeitz, titulární arcibiskup pharsalský a biskup litoměřický (1733-1759). Narychlo tedy opustil svoji diecézi a Marie Terezie mu určila za dočasný pobyt proboštství sv. Hypolita na Hradišti. Tam také 20. 6. 1759 umírá a je zde i pohřben. V roce 1806 a znovu 1809 plenili Hradiště Francouzi, kteří zde zřídili špitál. Během revolučního roku 1848 zde dokonce přenocoval i císař Ferdinand I. Po převratu v roce 1948 byl klášter ve správě České katolické Charity se sídlem ve Vladislavově ulici 12 v Praze. Ta v klášteře zřídila v listopadu 1958 ústav sociální péče.184 Československá republika ztenčila v rámci tzv. pozemkové reformy řádový majetek i na Hradišti a komunisté ho pak vyvlastnili celý. Po listopadu 1989 se Křiţovníci svého majetku znovu ujali. Aţ do současnosti se na Hradišti vystřídalo celkem 60 proboštů. Tím posledním je Josef (IV.) Hudec, který zde působí od roku 2001. 185 6.1.1
Vliv znárodňovacího procesu na panství řádu Křiţovníků s červenou hvězdou
Komunistický reţim, který nebyl nikterak nakloněn otázce církve, ani na Hradišti neupustil od svého přesvědčení a výrazně se podepsal na chodu proboštství. Jestliţe
181
Druhým dvorem, který byl zaloţen roku 1636 byl hospodářský dvůr v Morašicích, ke kterému připojil pusté polnosti. Peřinka, F. V.: Vlastivěda moravská. Brno 1904, s. 231-234. 183 Bělohlávek, V., Hradec, V.: Dějiny českých křižovníků s červenou hvězdou, Praha 1930, s.140. 184 Hanilec, M.: Znojmo-Hradiště v letech 1968-1989 (diplomová práce), MU, Brno, 2009, s.22. 185 Leitnerová, H.:Znojmo-Hradiště v letech 1938-1950 (Bakalářská práce), MU Brno 2007, s.23. 182
60
proboštství přečkalo téměř bez úhony léta 30. a první polovinu 40. let, pak rok 1948 a 1949 zasadil jakémukoliv dalšímu poklidnému vývoji tvrdou ránu. V období let 1948-1968 zde z titulu probošta působili pouze dva muţi a to: Antonín Fischer a Ignác Šimek.186 Antonín (III.) Fischer zde působil od roku 1939 aţ do roku 1954. Byl také výhradním vlastníkem veškerých pozemků řádu Křiţovníků s červenou hvězdou ve Znojmě-Hradišti. Jednání o výkupu veškerých pozemků probíhala od 1.1.1949. Křiţovníci měli veškerý majetek postoupit národní správě a to za minimální finanční částku. Novým národním správcem celého majetku byl jmenován Ing. Vojtěch Kraus 187
Obr. 12 Foto před klášterem. Pátý zleva Probošt Antonín Fischer
186
188
Burdová, V.: Křiţovníci s červenou hvězdou na Hradišti sv. Hippolyta u Znojma, Brno 1998, s.16. Fond Z/MNV, Kr. 150, spisovna 1949, č.j. 184. 188 Anna Lichá, bytem Znojmo-Hradiště, Za Humny 1, záznam pořízen 18. 8. 2009 187
61
Pro úplnost zde uvádím soupis katastrů, jichţ se to týkalo: Katastr Znojmo-Hradiště chlév
0,0062 ha
hájovna
0,0328 ha
kůţelna
0,0302 ha
zahrada
0,0623 ha
pastva
0,1173 ha
role
0,0056 ha
nepl.
0,2751 ha
pastva
0,4899 ha
vinice
0,0160 ha
pastva
0,0342 ha
zahrada
0,0202 ha
zahrada
0,0034 ha
pastva
0,5712 ha
celkem 1,6653 ha
2 katastrální území Mašovice Katastr Popice
45,2638 ha
zahradnictví 1,4746 ha rybník
0,2651 ha
Celková výměra zabraných pozemků a nemovitostí dosáhla 48,6688 ha. 189 Areál statku, který ke křiţovnickému proboštství náleţel spravoval od roku 1949 Státní statek se sídlem ve Znojmě. Za pana probošta Fischera byly podniknuty některé přípravy k obnově kostela sv. Hypolita včetně obnovy krytiny na kopuli a věţi. K samotným pracem se však přistoupilo aţ za pana probošta Ignáce Šimka.190 Rok 1950 se patrně nejvíce podepsal na křiţovnickém archivu v hradišťském proboštství. O historii tohoto archivu je doloţeno jen velmi málo informací. Co se týká obsahu stěhovaného archivu jsou historikové jiţ sdílnější. Význam a historickou cenu
189 190
Fond Z/MNV, Kr. 161, spisovna 1949, č.j. 611. Anna Lichá, bytem Znojmo-Hradiště, Za Humny 1, záznam pořízen 18. 8. 2009.
62
archivu lze odvozovat např. uţ jen podle nejstarších archiválií, jimiţ jsou 3 listiny Alţběty, vdovy po Kadoltovi Sirotkovi ze 13. století. Pod vlivem událostí let 1948 a 1949 bylo rozhodnuto, ţe archiv, který se v areálu proboštství nachází bude přesunut do vhodnějších prostor. „Po sistaci191 proboštství v létě 1950 prohlédl tehdejší ředitel MZA dr. Vincenc Sameš 2. listopadu 1950 místnosti archivu proboštství na Hradišti sv. Hypolita. Mezitím byly archiválie již koncem srpna odvezeny do Okresního archivu ve Znojmě. Tehdejší probošt sdělil při té příležitosti archiváři Auerovi, že starší a tedy cennější písemnosti byly převezeny do ústředního křižovnického archivu v Praze.“ V prosinci 1950 byly písemnosti uloženy v depozitáři u minoritů. Jejich stav byl při předání velmi špatný. Snad nejlépe byl dochován vlastní proboštský archiv. Většina archiválií utrpěla vodou, plísní, červotočem a ještě dlouhá léta na nich byly patrné stopy hlíny a vápna. 192 Lze předpokládat, vzhledem ke stavu v jakém se jednotlivé spisy nacházely, ţe několik archiválií bylo nakonec vyřazeno, jedině tak si lze totiţ vysvětlit absenci materiálů určitých období. Probošt Ignác Šimek spravoval proboštství na Hradišti v letech 1954-1960. Za jeho působení byly dokončeny restaurátorské práce Maulbertschových maleb v kopuli kostela. Prováděli je manţelé Míšovi ze Znojma.193 Po jeho odchodu nastává období interregna na více jak 30 let. Dalším proboštem na Hradišti se stal aţ roku 1995 Václav (IV.) Knittl. 6.1.2
Příchod řeholnic na Hradiště
Počátek Kongregace milosrdných sester sv. Karla Boromejského se datuje do roku 1652, kdy byla splněna poslední vůle mladého advokáta Josefa Chauvenela, aby se jeho dům v Nancy proměnil v "Dům milosrdenství pod ochranou Jeţíše, Marie a 191
přechodné zastavení úředního nebo soudního řízení. Švábenský, M.: Křižovníci Znojmo, Brno 1970, s. 10-12. 193 Anna Lichá, bytem Znojmo-Hradiště, Za Humny 1, záznam pořízen 18. 8. 2009. 192
63
Josefa". Pět sester, které zde začaly bydlet, vyhledávalo nemocné a chudé po domech a staralo se o jejich potřeby. V brněnské diecézi působí boromejky v Moravských Budějovicích a Znojmě - Hradišti.194 Řeholnice řádu svatého Karla Boromejského přicházejí do Znojma-Hradiště roku 1958, aby se staraly hlavně o staré a potřebné z okolí a o své řádové sestry, které byly odkázány na pomoc ostatních. Sestry boromejky neměly zpočátku na Hradišti jednoduchou pozici. Jejich příchod vyvolal rozporuplné reakce a navíc našly místní klášter v dezolátním stavu. Bylo potřeba vybudovat novou kanalizaci, vodovod a vyměnit veškeré podlahy. Na Hradišti pak působily dlouhých 49 let. Z původních 120 řádových sester jich zbylo jen 45.195 6.2
Zdravotnictví
6.2.1
Stručná charakteristika situace ve zdravotnictví na Znojemském okrese
Ihned po osvobození 1945 do Znojma přicházeli lékaři a zdravotníci zejména z Brna, Třebíče a dalších měst a rychle ujímali poskytování zdravotnických sluţeb. Tímto způsobem se zvládaly alespoň ty nejzávaţnější úkoly. Teprve po únoru 1948 se začalo s budováním rozsáhlých ambulantních zařízení na Alšově ulici a na náměstí Vítězství. V roce 1949 došlo k zaloţení prvního kojeneckého ústavu v Jihomoravském kraji právě ve Znojmě s hlavním posláním sníţit kojeneckou úmrtnost. 196 Znojemský okres byl jedním z osmnácti vybraných okresů z celé republiky, v nichţ sjednocená zdravotnická péče byla experimentálně zavedena jiţ od 1. října 1951, zatím co příslušný zákon čís. 103/1951 Sb. Nabyl platnosti aţ od 1. ledna 1952. Institucí, která se zabývala péčí o zdraví široké veřejnosti, byl okresní národní výbor, který řídil Okresní ústav národního zdraví. Do tohoto ústavu byla včleněna všechna zdravotnická a ambulantní zařízení. 197 Znojemské zdravotnictví se po celé období 1948-1968 řadilo na nejpřednější místa v republice.
194
Převzato z internetových stránek www.tisk.cirkev.cz V současnosti klášter opět chátrá a o jeho dalších osudech rozhoduje řád Křiţovníků s červenou hvězdou. 196 Dvořáková, D.: Budování zdravotnické péče na Znojemsku, Znojmo 1988, s.24. 197 Tamtéţ, s.25. 195
64
V roce 1954 se začala řešit otázka přestavby a rekonstrukce znojemské nemocnice. Nový systém zdravotnické péče měl usnadnit jeho vyuţívání. Výstavba měla být provedena v co nejkratším časovém úseku. Přestoţe tento rok
jiţ do mnou
zkoumaného období nepatří, pouze uvádím datum dokončení a to 1. 2. 1972. 198 6.2.2
Zdravotnické sluţby ve Znojmě Hradišti
Zdravotní péči zajišťovali v době války nejrůznější „felčaři“ či veterináři. Tato situace se v poválečných letech zlepšila jen mírně. Jediný dostupný lékař se nacházel v proboštství.199 Pokud však někdo z Hradiště potřeboval odbornější zdravotní ošetření, byl nucen jít do znojemské nemocnice. Nicméně, jak uţ bylo výše uvedeno znojemské zdravotnictví se v 50. a 60. letech těšilo výborné pověsti a neustále se rozvíjelo. Přesná čísla o počtu osob vyuţívající ty či ony zdravotnické sluţby známy nejsou, ale pro představu pouze uvádím data získaná ze školní kroniky Znojma-Hradiště. Zde jsou doloţeny pravidelné návštěvy zubařů či lékařů a to za účelem preventivních prohlídek nebo pravidelného očkování proti záškrtu, tetanu, TBC, infekční ţloutence aj. První poválečná léta nejsou vzdor jinak velké pečlivosti vedení kroniky příliš podrobně zachycena. O pravidelných návštěvách lékařů a zubařů na základní škole ve Znojmě-Hradišti se dozvídáme podrobněji aţ od let 50. Pravidelné prohlídky ţactva probíhaly zpravidla v jarních měsících a to únor, březen, a duben. K očkování proti TBC docházelo kaţdý listopad a očkovány byly pouze 1., 3. a 5. ročník. Zubní prohlídky, podobně jako tomu bylo v případě preventivních lékařských prohlídek, probíhaly především v březnu a dubnu. 200
198
Dvořáková, D.: Budování zdravotnické péče na Znojemsku, Znojmo 1988, s.25-27. Anna Lichá, bytem Znojmo-Hradiště, Za Humny 1, záznam pořízen 7. 4. 2010. 200 SokAZ, Školní kronika 1949-1969, K- I 693, s.28-149. 199
65
VI.
DIDAKTICKÁ APLIKACE Historie, coby nedílná součást kaţdodennosti, nás neustále provází. Z televizních
obrazovek či stránek novin nás den co den upoutávají zprávy, které více či méně souvisí s minulostí. Učení se a pochopení historie je ţákům zprostředkováno při hodinách dějepisu. Ale pokud je proces učení pro ţáky tohoto předmětu obtíţný, pak proces vyučování je pro většinu kantorů pravým „oříškem“. Nejde jen o vlastní zprostředkování nových informací, ale především o způsob podání nových informací. O to sloţitější pak je situace, pokud se jedná o regionální dějiny či „nepopulární“ období. Moje diplomová práce spojuje oba tyto aspekty – dějiny malé obce v období totality. Didaktický přínos této práce spatřuji právě v tom, ţe pomůţe ţákům orientovat se v historii malé, v podstatě pohraniční, obce v období, které bývá neprávem opomíjeno, snad z obav o nesprávnou interpretaci tohoto období. Důraz na regionální historii je jednou z priorit evropské dimenze ve výuce dějepisu. Zaměření na dějiny nadnárodních celků usnadňuje multikulturní porozumění a odbourávání negativních etnických stereotypů a předsudků, akcent na místní historii prohlubuje vztah k vlastní historii, úctu ke kulturnímu dědictví, posiluje potřebu ochrany historických i přírodních památek a představuje také rovinu historického poznání blízkou ţivotní zkušenosti ţáků.201 Ve zkratce se tedy dá říct, ţe multikulturní přístup k výuce dějepisu pomáhá v kaţdém ţákovi rozvíjet hodnotovou orientace, prohlubovat vztah k regionu, ve kterém dotyčný subjekt ţije, a historii jako takové. Navíc nám studium regionálních dějin pomáhá lépe se orientovat v čase a prostoru vzhledem k danému regionu. Velký význam pro rozvoj regionalistiky má vlastní výzkumná činnost pedagogů. Regionální tématika je optimální také z hlediska zájmové činnosti ţáků, rovněţ k vytváření nejrůznějších referátů, seminárních prací či projektů. Dalším důleţitým cílem při studování regionálních dějin by mělo být utvoření a zintenzivnění vztahu kaţdého jednotlivého ţáka k rodnému kraji a státu. Díky hlubšímu poznání regionálních souvislostí, je moţné zprostředkovat hlubší vztah k místu, ve kterém ţijeme a nastoupit cestu případnému vlastenectví. Vţdyť kaţdý z nás by měl být hrdý na město, kraj či zemi, ze které pochází. V současné době platí, ţe pochopit např. 201
Labischová, D., Gracová, B.: Příručka ke studiu didaktiky dějepisu, Ostrava, 2008, s. 171.
66
otázku demokracie není moţné bez bliţšího pochopení období v němţ demokracie zkrátka neměla místo. Neodmyslitelným předpokladem pro výuku regionálních dějin je návštěva kulturních a historických institucí v daném regionu. Řeč je především muzeích, archivech a knihovnách. 7.1
Vyučovací formy vhodné pro výuku regionálních dějin Regionální historie je velmi častým námětem pro projektové vyučování, přičemţ
se při něm uplatňují interdisciplinární vazby. K takovým tématům by mohly náleţet např. tyto: významné regionální osobnosti hudby, literatury, vědy, výtvarného umění, lidová tvořivost či regionální sakrální památky apod. Jak jsem jiţ předeslala, je ústřední tématikou mojí diplomové práce historie obce Znojmo-Hradiště během let 1948-1968. Toto období bývá označováno také jako totalita. Mimo seznámení s dějinami obce Hradiště se mohou ţáci v mé práci seznámit i s postihovanou dobou. Mám za to, ţe o tomto období mají ţáci jen pramalé povědomí, pokud vůbec nějaké. Zamýšleným cílem je alespoň základní orientace v období 40., 50. a 60. let s přihlédnutím k stěţejním rokům 1948 a 1968. Tato tabuizovaná tématika patří do naší historie stejně jako např. husitství a byla by škoda ji zamlčovat jen proto, ţe kantor neví, jak objektivně zhodnotit a předat tyto informace dál. Vhodným prostředkem při prezentaci takového období by jistě byly autentické záběry, rozhovory s pamětníky, archivní fondy či muzea. 7.2 7.2.1
Vlastní projekt Hlavní myšlenky projektového vyučování
1) Vytvoření konkrétního projektu (měla by tedy být vytvořena práce, nějakým způsobem přínosná pro autora a zbytek ţáků) 2) Týmová práce (předpokladem je rovnoměrné rozdělení úkolů v dané skupině v závislostech na individuálních schopnostech a dovednostech)
67
3) Schopnost samostatně vyhledávat informace (ţáci by měli být schopni se orientovat v nabídce informací, tyto informace dále zpracovávat a vidět v širší souvislosti) 4) Rozdělení problematiky do několika tématických celků jako např. Charakteristika let 1948-1968 – čím byla tato doba specifická, hlavní znaky komunismu, nejvýznamnější události těchto let, jejich příčiny a důsledky Kaţdodenní ţivot – seznámení se s průvodními znaky tohoto období – ekonomické, hospodářské, politické podmínky postihovaného období, charakteristika obyvatelstva v daném regionu Významné osobnosti či události ve zkoumaném regionu v tomto období Faktografie – seznámení se s nejdůleţitějšími listinami a projevy tohoto období pokud moţno v souvislostech Sociální odraz – prezentace rodinných materiálů jednotlivých autorů, např. fotografie z tohoto období, stará platidla, vzpomínky rodinných příslušníků apod. 5) Odkázání ţáků na dohledání případných materiálů i nad rámec učebnic Dobové noviny, časopisy, autentické materiály vydané příslušnými orgány Vzpomínky pamětníků (poznání přímé – autentický kontakt s dotázanými subjekty x nepřímé-např. publikované výpovědi pamětníků, výpovědi pamětníků na internetových stránkách např. www.pametnaroda.cz či www.totalita.cz) Audiovizuální prostředky – autentické reportáţe, dobové záběry či karikatury Materiály získané prostřednictvím krásné literatury (odraz komunistického reţimu v beletrii či historických románech prostřednictvím typických pojmů – např. socialismus, soudruh, úderník, pionýr apod.) 6) Učitel by neměl být spoluautorem projektu, pouze jakýmsi koordinátorem a rádcem.202
202
Labischová, D., Gracová, B.: Příručka ke studiu didaktiky dějepisu, Ostrava, 2008, s.61-63.
68
7.2.2
Cíle projektu
Cílem projektu by mělo být pochopení historických událostí s ohledem na daný region. Je samozřejmé, ţe ţáci ve věku do 15 let nejsou schopni naprosto porozumět např. totalitě, ale měli by být schopni přesnějšího časového zařazení a orientace v něm. Zároveň by práce na projektu měla být prací týmovou, přičemţ si všichni ţáci vzájemně poskytují zpětné vazby. Ţáci by také měli být schopni se orientovat v dostupné literatuře k danému tématu, měli by si osvojovat základní historické „návyky“ např. pokud mám vypracovat projekt ke Znojmu-Hradišti v letech 1948-1968, do kterého muzea mám jít, ve kterém archivu mají nějaké zajímavé informace? Velkým trendem posledních let se stal internet. Naučme ţáky toto médium vyuţívat co moţná nejefektivněji tím, ţe jim poskytneme příslušné odkazy. 7.3
Realizace výuky
Realizovat výuku dějepisu s přihlédnutím na regionální problematiku je časově náročnější neţ výuka jiného standardního tématu. Tento typ výuky vyţaduje plné zapojení učitele i ţáků a pečlivější přípravu.
Model č.1 – ve třídě Motivace Ţákům je promítnut krátký snímek, např. vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa 1968. Přečtení krátké vzpomínky pamětníka na tu dobu, případně krátký úryvek z dobových novin. Domácím úkolem bylo připravit se krátký referát k srpnu 1968 a dohledat předem stanovené pojmy a data. (např. Varšavská smlouva – co to bylo, kdy a proč vznikla?) Průběh Z předem připravených informací budou ţáci doplňovat časovou přímku a tabulku a pod dohledem kantora rozvedou debatu na dané téma.
69
V závěru se ţáci rozdělí do dvou nestejnoměrných skupin, přičemţ menší bude představovat vojska Varšavské smlouvy a druhá obyvatelstvo Československa. Vše bude zakončeno zdramatizováním událostí srpna 1968. Zakončení proběhne sumarizací všech získaných pojmů a závěrečným shrnutím. Model č.2 – mimo třídu Ţáci navštíví město Znojmo a Znojmo-Hradiště. Ve Znojmě
budou moci
nahlédnout do knihovny a archivu. Na Hradišti proběhne několik krátkých zastávek, vţdy s patřičným výkladem. 1) Kostel sv. Antonína Paduánského 2) Kaple sv. Eliáše 3) Proboštství a kostel sv. Panny Marie 4) Areál bývalého statku 5) Archeologická expedice Úkolem kaţdého ţáka či skupiny bude vytvořit dle poskytnutých materiálů či dohledaných (např. v knihovně, na úřadě, na internetu) vlastní prezentaci na jeden objekt, který navštívil/a a vytvořit k němu např. plakát či krátkou prezentaci.
70
ZÁVĚR Období let 1948-1968 bylo zásadní z hlediska vývoje celého Československa, Znojmo-Hradiště nevyjímaje. Odsun německé části obyvatel v roce 1945 měl za následek téměř naprosté vylidnění obce. Následně sem přicházejí lidé z nejrůznějších částí celé jiţní Moravy. Období let 1945-1948 lze označit s trochou nadsázky za období jakési „normalize“ předcházejícího stavu. Únor 1948 nastavil jasný kurz a ten se prakticky po následujících 41 let nezměnil. Znojmo-Hradiště procházelo stejným vývojem, jako jiné,jemu podobné, obce. Po roce 1948 došlo k „výměně“ osob ve vedoucích funkcích, začali být znevýhodňováni soukromí podnikatelé a zemědělci. Při procesu znárodnění byl zabrán téměř veškerý majetek řádu Křiţovníků s červenou hvězdou, který následně přešel pod národní správu. S tím souvisí, i kdyţ nepřímo, vznik JZD v obci. Na jaře roku 1950 bylo definitivně rozhodnuto o jeho zaloţení na Hradišti. Jiţ od samého počátku tento vývoj provázely jen nezdary, které vyvrcholili na podzim 1950 převodem JZD pod Státní statek ve Znojmě. Sídlo tohoto státního statku se nacházelo právě v budovách areálu proboštství. V průběhu 50. let pak k ţádným výraznějším událostem nedošlo. Roku 1965 se na Hradišti konala oslava 20 let od osvobození města Znojma Sovětskými vojsky. Na tuto akci dodnes vzpomínají všichni pamětníci, jako na největší kulturní událost postihovaných 20 let. Rok 1968 s sebou přinesl uvolnění a zároveň i konec veškerých nadějí. Přestoţe srpnové události roku 1968 pocítili obyvatelé města Znojma s obrovskou razancí, Hradišti se tyto nepříjemné události vyhnuly. Období let 1948-1968 s ohledem na vývoj ve Znojmě-Hradišti je značně nesourodý. Na rozdíl od let 40. a 60. představují především léta 50. silný protipól k oběma časovým obdobím. Právě období let 50. vyznívá jako jakési období „smíření“ se s novým reţimem a zároveň kapitulace nejen pro Znojmo-Hradiště, ale i pro celý národ. Silné demokratizující vlivy pak v Československu dočasně převládaly v první polovině roku 1968. Pomyslnou „poslední ránu“ těmto demokratizujícím tendencím zasadil právě 21. srpen. Ještě jeden důleţitý aspekt nemohu opomenout a to, ţe Hradiště mělo a má povahu malé obce, proto byly všechny události těchto let vnímány místními obyvateli o
71
to silněji. Narozdíl od období let 1938-1948, které byly obestřeny řadou otázek, se zde setkáváme s naprostou otevřeností místních pamětníků. Při zpracování tohoto tématu jsem se nesetkala s ţádnými většími komplikacemi, snad jen s výjimkou nedostatku fotografického a kartografického materiálu. Domnívám se, ţe se mi podařilo splnit všechny cíle, které jsem si v úvodu stanovila a ţe má práce přináší ucelené a především objektivní zpracování let 1948-1968 ve Znojmě-Hradišti.
72
RESUMÉ Práce pojednává o historii obce Znojmo-Hradiště mezi léty 1948-1968. Jedná se o první ucelené informace o této lokalitě v období, které je vymezeno únorovým převratem 1948 a uzavírá jej vpád vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968. Vývoj obce Znojmo-Hradiště je zachycen především z hlediska politických a sociokulturních změn. Kromě samotných politických událostí jsou zde zachyceny změny v rámci politické správy, kolektivizace, znárodnění majetku proboštství, archeologických výzkumů, školství, zdravotnictví aj.
My diploma thesis deals with history of Znojmo – Hradiště between years 1948 – 1968. It is the first work that presents compact information about the place in age between the February overturn in 1948 and Warszawa treaty organization’s invasion in August 1968. The development of Znojmo – Hradiště is caught mainly from the angle of political and social-cultural changes. Together with political events are there presented even changes in the frame of political administration, collectivization, nationalization of the property of provosts, archeological researches, educational system, healthcare, etc.
73
SEZNAM PRAMENŮ A POUŢITÉ LITERATURY A. Prameny a) Pamětníci Anna Lichá, bytem Znojmo – Hradiště, Za humny 1, přímá účstnice událostí na Hradišti v letech 1948-1968 Františka Čechová, bytem Znojmo-Hradiště, Kříţovnická 15, přímá účastnice událostí na Hradišti v letech 1948-1968. b) Archivní prameny – Státní okresní archiv Znojmo 1) Fond MNV Znojmo, sv. 4, Kronika města Znojma, značka Z/ II-B: Kronika města Znojma za rok 1948, sign. K-II 567. Kronika města Znojma za rok 1968, sign. K-II 582. 2) Fond Základní škola Znojmo-Hradiště, č. 249: Školní kronika 1949-1969, sign. K-I 693. ZŠ Znojmo-Hradiště, Odborný inventář 1947-1968 Z/MNV, spisovna 1951, č.j. 481
c) Archivní prameny – Archiv FF MU Kalousek, F.: Nálezová zpráva za rok 1949. Kalousek, F.: Nálezová zpráva za rok 1950. Kalousek, F.: Nálezová zpráva o výzkumu staroslovanského hradiska ve ZnojměHradišti za rok 1951. Kalousek, F.: Fotodokumentace z výzkumů ve Znojmě-Hradišti v roce 1949. Archiv FF MU. Kalousek, F.: Fotodokumentace z výzkumů ve Znojmě-Hradišti v roce 1950. Archiv FF MU. d) Soukromé archivní materiály
74
Fotoalbum rodiny Lichých. Anna Lichá, bytem Znojmo-Hradiště, Za Humny 1, přímá účastnice událostí na Hradišti v letech 1948-1968 Fotoalbum Rolníkové B., bytem Znojmo, Praţská 2017/58 e) Noviny Rudé právo, 22. 8. 1968 Rudé právo, 23. 8. 1968 Rudé právo, 24. 8. 1968
75
POUŢITÁ LITERATURA Analýza československé výchovně vzdělávací soustavy, Praha 1988 35 let vítězné cesty vesnice k socialismu na Znojemsku (Sborník), Znojmo Bartoš, J. A kol.: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848-1960. Ostrava 1984 Bělina, P. a kol.: Dějiny zemí koruny české II., Praha 1993, Bělohlávek, V., Hradec, V.: Dějiny českých křižovníků s červenou hvězdou, Praha 1930 Biman, S.: Kariéra učitele tělocviku, Ústí nad Labem, 1983 Blaţek, P.: Aby se to už neopakovalo: katalog k výstavě o dějinách sdruţení bývalých politických vězňů K-231, Praha 2008 Břenek, J.: 40 let rozvoje socialistického zemědělství a potravinářského průmyslu, České Budějovice 1989 Burdová, V.: Křižovníci s červenou hvězdou na Hradišti sv. Hippolyta u Znojma. Brno 1998 Čapka, F., Vaculík, J.: Nástin českých dějin 20. století , Brno 2002 Červinka, I.L.: Slované na Moravě a říše Velkomoravská, Brno 1928 Čtyřicet let školství na Znojemském okrese. Znojmo: Okresní národní výbor, 1985 Daněk, J.: 60 let komunistické strany Československa na Znojemsku, Znojmo: Jihomoravské muzeum, 1981 Dvořáková, D.: Budování zdravotnické péče na Znojemsku, Znojmo 1988 Halla, J.: Organizace bývalých politických vězňů: Klub K-231 v exilu (1985-1990) (Diplomová práce), Brno, FF MU, 2001 Hanilec, M.: Znojmo-Hradiště v letech 1968-1989 (diplomová práce), Brno 2009 Havlík, L. E.: Znojemské Hradiště sv. Hypolita : Příspěvek k nejstarším dějinám církevní organizace na Moravě. Brno 1956. Ivanov, M.: Justiční vraždy, aneb, Smrt Milady Horákové, Praha 2009 Julínek, S. a kol.: Základy oborové didaktiky dějepisu, Brno 2004
76
Josten, J.: Československo žaluje, Praha 1993 Kárník, Z., Kopeček, M.: Bolševismus, komunismus a radikální socialismus v Československu,svazek V., Praha 2005 Kalousek, F.: Velkomoravské hradisko ve Znojmě – Hradišti na Moravě. In: SPFFBU, C2, 1955 Klíma, B.: Objev prvního velkomoravského kostela na hradišti sv. Hypolita ve Znojmě. In: Sborník prací Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, sv. 153, řada společenských věd č. 18. MU, Brno 2001 Klíma, B.: Nadace sv. Hypolita ze Znojma. Deset let archeologických výzkumů velkomoravského centra (1986-1995). In: Řada společenských věd, Brno 1989, č.17 Kováčik, J.:Historie archeologických výzkumů na Hradišti sv. Hypolita ve Znojmě do roku 1957(Bakalářská práce), Brno 2007 Kubíček, J.: Budování a rozvoj socialistického průmyslu v Jihomoravském kraji v letech 1945-1984, Brno 1985 Kurlansky, M.: Rok, který otřásl světem, Praha 2007 Labischová, D., Gracová, B.: Příručka ke studiu didaktiky dějepisu, Ostrava, 2008 Leibiger, O.: K historii socialistické přestavby zemědělství znojemského okresu v letech 1949-1960 (diplomová práce), Pdf Univerzity J.E. Purkyně v Brně, 1986 Leitnerová, H.: Znojmo-Hradiště v letech 1938-1950 (bakalářská práce), Brno 2007 Křiţovníci s červenou hvězdou na Hradišti sv. Hippolyta u Znojma Macháčková, M.: 25 let pionýrské organizace, Praha 1974 Musilová, D.: Měnová reforma 1953 a její sociální důsledky : Studie a dokumenty., Praha 1994 Olivová, V.: Dějiny první republiky, Praha 2000 Peřinka, F. V.: Vlastivěda moravská. Brno 1904 Podborský, V.: 50 let archeologických výzkumů Masarykovy univerzity na Znojemsku, Brno 2001 Steiniger, B.: Přehled dětských a mládežnických organizací v Československu v 19. a 20. století, Praha, 1986 Šimoník, O.: Úvod do didaktiky základní školy, Brno, 2005 Švábenský, M.: Křižovníci Znojmo, Brno 1970
77
Únor 1948 ve Znojmě. Znojmo 1980 Vančura, J.: Občan a totalitní stát, Sborník „Proč jsme v listopadu vyšli do ulic“, Praha 1999 Vildomec,V.: 750 let města Znojma, Okresní knihovna a Jihomoravské muzeum ve Znojmě, 1976 Vildomec, V.: Osvobození Znojemska Rudou armádou roku 1945: katalog k expozici „Síň přátelství“. Znojmo 1975 Vinická, V.:Budování a rozvoj socialistického v okrese Znojmo v letech 1945-1984, Znojmo 1985
78
SEZNAM PŘÍLOH Obr. 1 Snímek kovárny. Archiv UAM FF MU, Pos./Neg. č. 459/51. Obr. 2 Snímek Pivovarské ulice (foto od V k Z). Archiv UAM FF MU. Pos./Neg. č.445/51. Obr. 3 Panorama obce (foto od Z, od starého pivovaru). Archiv UAM FF MU. Pos./Neg. č.446/51. Obr. 4 Pohled na Křiţovnickou ulici z věţe kostela (Z-V). Archiv UAM FF MU. Pos./Neg č. 71/51. Obr. 5 Pohled na náves obce (V-Z). Kostel Křiţovníků. Archiv UAM FF MU. Pos./Neg. č.450/51. Obr. 6 Pohled na statek z věţe kostela (V-Z). Archiv UAM FF MU. Pos./Neg. č.86/51. Obr. 7 Ţně na statku. Vlevo parní mlátička slouţící na statku. Rodinné album Lichých. Obr. 8 Archeologické výzkumy ve Švédské ulici. Archiv UAM FF MU. Po./Neg. č.344/A 49 Obr. 9 Pohled na náves obce (V-Z). Kostel Křiţovníků. Archiv UAM FF MU. Pos./Neg. č. 650/51.
79
PŘÍLOHY
Obr. 1 Snímek kovárny.
Obr. 2 Snímek Pivovarské ulice 80
Obr. 3 Panorama obce (foto od Z, od starého pivovaru).
Obr. 4 Pohled na Křiţovnickou ulici z věţe kostela (Z-V).
81
Obr. 5 Pohled na náves obce (V-Z). Kostel Křiţovníků.
Obr. 6 Pohled na statek z věţe kostela (V-Z).
82
Obr. 7 Ţně na statku. Vlevo parní mlátička slouţící na statku.
Obr. 8 Archeologické výzkumy ve Švédské ulici.
83
Obr. 9 Pohled na náves obce (V-Z). Kostel Křiţovníků.
84
