MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA Ústav ĉeské literatury a knihovnictví Ĉeský jazyk a literatura
Jana Šlancarová Karel Čapek a Anglie Vydávání a recepce díla Karla Čapka na Britských ostrovech
Magisterská diplomová práce
Vedoucí práce: Mgr. Luisa Nováková, Ph.D.
Brno 2015
Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracovala samostatně, s vyuţitím uvedených pramenů a literatury. V Brně dne 29. 4. 2015
Ráda bych poděkovala Dr. Vandě Pickettové za povzbudivé vedení v začátcích této práce a Mgr. Luise Novákové, Ph.D., za důvěru, trpělivost a mnohé cenné připomínky v průběhu psaní. Poděkování patří také mým blízkým za podporu v době celého studia. Práci bych chtěla věnovat jednomu z nich, anglistovi PhDr. Vladimíru Machovi. Věřím, ţe by byl rád, ţe alespoň zčásti pokračuji v jeho stopách.
Obsah 1. Úvod .............................................................................................................................. 1 Poznámka................................................................................................................................ 4 2. Karel Ĉapek a Anglie .................................................................................................... 5 3. Vydávání díla Karla Ĉapka ........................................................................................... 8 3.1 Poĉátky anglické bohemistiky ...................................................................................... 8 3.2 Z Ĉech aţ na konec světa .............................................................................................. 9 3. 3 Nakladatel s velkým N ............................................................................................... 15 3.4 Literární agent – přítel, právník, diplomat .................................................................. 17 3.5 Překladatelé ................................................................................................................. 19 3.5.1 Paul Selver ...................................................................................................... 19 3.5.2 Voĉadlova škola.............................................................................................. 26 3.5.3 Robert a Marie Weatherallovi ........................................................................ 29 3.6 Komentovaná bibliografie .......................................................................................... 32 3.6.1 R.U.R. a Ze ţivota hmyzu – překlad, nebo adaptace?...................................... 32 3.6.2 Další dramata .................................................................................................. 38 3.6.3 Cestopisy......................................................................................................... 39 3.6.4 Antiutopie, satira............................................................................................. 42 3.6.5 Romány s „reálným základem“ ...................................................................... 45 3.6.6 Hovory s T. G. Masarykem ............................................................................ 46 3.6.7 Kratší prózy .................................................................................................... 47 3.6.8 Nevydaná díla ................................................................................................. 52 3.6.9 Závěry a srovnání ........................................................................................... 54 4. Recepce díla Karla Ĉapka ve Velké Británii ............................................................... 59 4.1 Přehled děl .................................................................................................................. 59 4.1.1 Londýn pod vládou robotů.............................................................................. 59 4.1.2 Nesnesitelná entomologie? ............................................................................. 64 4.1.3 Filozofie na jevišti .......................................................................................... 68 4.1.4 (Proti)váleĉná dramata .................................................................................... 71 4.1.5 Potěšení z cest ................................................................................................. 74 4.1.7 Hledání stylu ................................................................................................... 77 4.1.8 Do hloubky duše ............................................................................................. 79 4.1.9 Jaký příběh, jaký vypravěĉ! ............................................................................ 82
4.1.10 Ĉlověk na prvním místě ................................................................................ 83 4.1.11 Kdo, kdy, kde – shrnutí................................................................................. 87 4.2 Změny spojené s intermedialitou ................................................................................ 88 4.3 Propagace .................................................................................................................... 92 4.4 Osobnost Karla Ĉapka ................................................................................................ 94 5. Závěr.......................................................................................................................... 100 6. Pouţité prameny a literatura ...................................................................................... 104 6.1 Karel Ĉapek a Anglie – prameny .............................................................................. 104 6.2 Karel Ĉapek a Anglie – literatura ............................................................................. 104 6.3 Vydávání Ĉapkova díla – obecné prameny .............................................................. 104 6.4 Vydávání Ĉapkova díla - literatura ........................................................................... 106 6.5 Vydávání a recepce jednotlivých děl ........................................................................ 107 6.6 Recepce osobnosti Karla Ĉapka................................................................................ 115 6.7 Knihovní katalogy ..................................................................................................... 117 7.Příloha ........................................................................................................................ 100
1. Úvod Název této práce zní Anglie a Karel Ĉapek – a pořadí slov zde není náhodné. Snad by přirozeněji znělo „Karel Ĉapek a Anglie“, běţněji totiţ postupujeme od celku menšího k většímu, a to i v literární vědě. Ĉasto vycházíme od osobnosti spisovatele a v jeho díle objevujeme spojitosti s jinými autory, s uměleckými směry, spoleĉenskými událostmi, zabýváme se jeho přijetím v domácím a moţná i v zahraniĉním prostředí. Bez širšího srovnání můţe sympatie, díky které jsme si autora zvolili, přerůst v nekritický obdiv, lehce budeme autora pokládat za mimořádně úspěšného a nadaného. Na zaĉátku této práce stála otázka, zda se něco podobného nestalo ĉeským literárním vědcům s Karlem Ĉapkem. Ĉapek jistě patří k nejznámějším a nejobdivovanějším ĉeským spisovatelům a tato pozice je utuţována mnoţstvím odborných i popularizaĉních knih a příspěvků. Díky memoárům ĉlenů Ĉapkovy rodiny můţeme sledovat jeho ţivot oĉima těch nejbliţších, můţeme ĉíst jeho korespondenci, vĉetně milostné, studovat jeho knihovnu, zabývat se jeho novinářskou ĉi dramatickou kariérou do nejmenších podrobností. V odborných knihách se setkáme s tvrzeními o světovém formátu jeho díla. Ĉapkova osobnost jako by s přibývající literaturou stále rostla. Nevyrostla aţ příliš? Není Karel Ĉapek jako světoznámý autor do jisté míry jen ĉeskou iluzí, kterou z pochopitelných důvodů nechceme bořit? Má o jeho „světovosti“ co říct i jiný národ neţ právě Ĉeši? Jsou umělecké kvality jeho díla skuteĉně oceňovány i v zahraniĉí? „Svět“ v této práci reprezentuje Anglie, se kterou je Ĉapek spojován patrně ĉastěji neţ s jakoukoli jinou zemí. Pokud se tedy nepodaří doloţit Ĉapkovu popularitu ani zde, myšlenka o mezinárodním dosahu jeho díla získá váţnou trhlinu. Navíc právě z Anglie se Ĉapkova díla ĉasto dostávala do dalších zemí.
Z důvodu tradice v názvu práce zachováváme slovo
„Anglie“ – sám Ĉapek své dílo nazval Anglické listy, aĉkoli psal i o Skotsku, Walesu a Irsku (jehoţ větší ĉást získávala samostatnost teprve za Ĉapkova ţivota). Knihy vydávané v Londýně nebo Oxfordu byly však ĉteny na celém území Britských ostrovů, představení Ĉapkových her se také nehrála jen v hlavním městě království, zĉásti proto vycházíme i z pramenů skotských a irských. V textu práce vţdy významově nerozlišujeme mezi přídavnými jmény britský a anglický, stejně jako to nedělají ani anglicky píšící autoři našich pramenů. Ĉasově se zaměřujeme na dobu do roku 1950, není-li řeĉeno jinak. Úvodní kapitola shrnuje zmiňovaný tradiĉnější přístup k tématu (proto opaĉný název, Karel Ĉapek a Anglie). Představujeme zde okruhy, kterými se literatura v souvislosti
1
s Karlem Ĉapkem a jeho vztahem k Anglii zabývala. Kaţdý okruh reprezentuje několik prací, vzhledem k rozsahu ĉapkovské literatury zdaleka nejde o vyĉerpávající seznam. Následující kapitola, tvořící asi polovinu práce, se věnuje vydávání díla Karla Ĉapka (popř. obou bratrů) ve Velké Británii. Kniţní vydání díla v angliĉtině je nutný předpoklad plnohodnotné recepce Ĉapkovy prózy. Drama sice ĉást veřejnosti zhlédla přímo v divadle, kniţní vydání však umoţňovala přístup k Ĉapkovu dílu daleko více lidem, a to i mimo několika týdnů, kdy se představení hrálo. Dostupnost, poĉet a kvalitu vydání vnímáme jako jeden z klíĉů k moţnému úspěchu a zároveň jako indikátor zájmu ĉtenářů. Proces vydávání zde ukazujeme od prvního nápadu knihu vydat přes právní stránku věci a sloţitosti překladu aţ po samotný tisk, expedici a případné reprinty ĉi nová vydání. Na přípravě knihy se podílelo mnoho osob a řada z nich měla přímý vliv na její výslednou podobu. V krátkých medailoncích proto představujeme různé Ĉapkovy překladatele, agenty a nejvýznamnějšího nakladatele, pro něţ Ĉapek ĉasto znamenal mnohem více neţ jen pracovní příleţitost. Tato kapitola obsahuje také komentovanou bibliografii anglických vydání jednotlivých Ĉapkových děl, uspořádaných do tematických a ţánrových skupin U kaţdého díla odkazujeme na všechna dohledatelná britská (a pro srovnání také americká) vydání aţ do souĉasnosti. Pokud je to moţné, z archivních materiálů nakladatelstvích Oxford University Press a Allen and Unwin rekonstruujeme, za jakých podmínek byla kniha vydána, popř. dotištěna. Proces vydávání tedy popisujeme ani ne tak jako technologický postup, ale spíše jako příběh ovlivněný jednajícími postavami, ĉasem i spoleĉenskými událostmi, ve kterém se můţeme mimo jiné doĉíst o Ĉapkově postavení ve Velké Británii. V třetí kapitole zkoumáme recepci Ĉapkova díla. Vycházíme především z recenzí a ĉlánků v novinách Manchester Guardian, Spectator, Observer, Times a Times Literary Supplement, Irish Times a Scotsman a magazínů Saturday Review a Bookman. Při heuristice jsme prošli takřka všechny zprávy z těchto periodik, v nichţ se objevilo jméno Ĉapek, nejedná se tedy jen o několik vybraných recenzí. Opět se zde zastavujeme u jednotlivých děl a sledujeme, jaké reakce dílo vyvolalo u britských recenzentů, případně jaké zprávy o reakcích publika nám tisk předává. Zaměřujeme se na hodnotící sloţku recenze, u divadelních her na hodnocení Ĉapkova textu (divadelním zpracováním se zabýváme, jen pokud zřetelně ovlivňuje hodnocení díla jako celku). Snaţíme se postihnout shodné body jednotlivých hodnocení jednoho díla i širších skupin, a tak odhalovat i obecnější rysy přístupu odborné veřejnosti k Ĉapkovu dílu. Navíc se věnujeme roli reklamy v novinách, vztahu mezi adaptacemi Ĉapkova díla a jejich hodnocením i zprávám o spisovatelově ţivotě. Mediální
2
prezentace ve formě recenzí i reklam totiţ konstituuje i odráţí onu těţko měřitelnou veliĉinu, kterou se v této práci snaţíme postihnout, totiţ Ĉapkovu popularitu ĉi vliv. Z nastíněného obsahu vyplývá, ţe jde o komplexní téma na rozhraní literární historie, kritiky, divadelní vědy i anglistiky. Navzdory existenci bohaté ĉapkovské literatury se domníváme, ţe z takového úhlu na dílo Karla Ĉapka dosud nebylo nahlíţeno, z velké ĉásti vycházíme z nepublikovaných a neznámých pramenů. Cílem předkládané diplomové práce je nastínit problematiku vydávání a recepce spisovatelova díla pokud moţno v úplnosti, i kdyţ někde jen v hrubých obrysech, a dát podnět k dalšímu detailnějšímu prozkoumání jednotlivých aspektů. V závěru také srovnáme zjištění na jedné straně získaná studiem historie vydávání Ĉapkových knih, na druhé straně zkoumáním jejich recepce. Doufáme, ţe tato práce poskytne odborným zájemcům o vztah Anglie a Karla Ĉapka jistou pramennou základnu a základní teze (pro ně je především urĉen poznámkový aparát) a rozšíří pohled na tuto významnou osobnost ĉeské literatury.
3
Poznámka Z ohledu na plynulost textu a komfort ĉtenáře citace z pramenů autorka práce překládala do ĉeštiny (vţdy v hlavním textu, v poznámkách pod ĉarou podle toho, zda šlo o přesnou formulaci nebo spíše o obsah sdělení). Jiţ přeloţený text citujeme pouze z Ĉapkovy Přijaté korespondence. Originál v poznámce pod ĉarou neuvádíme, neboť by tím rozsah práce vzhledem k ĉastým citacím neúměrně vzrostl. V citacích usilujeme o přesnost, ale zároveň úspornost. Vycházíme z následujících archivních fondů: 1. 2.
University of Reading, Special Collections, Archive of British Publishing and Printing, Recordsof George Allen &Unwin Ltd (dále UoR), Oxford University Press Archive (dále UOP).
Za zkratkou archivu následuje v prvním případě oznaĉení archiválie, název sloţky, popř. datum odeslání dopisu, ze kterého citujeme. V případě opakovaných citací jiţ neuvádíme název sloţky. Oxfordský archiv materiál ke Karlu Ĉapkovi přechovává ve dvou sloţkách, které nejsou dále inventárně oznaĉeny, musíme tedy vystaĉit s datací konkrétního dokumentu. Na citované ĉlánky odkazujeme jménem autora (je-li známé), názvem ĉlánku, periodika, uvádíme datum vydání a stranu. Cizojazyĉné názvy novin a ĉasopisů v hlavním textu skloňujeme následovně, v souladu s doporuĉením Internetové jazykové příruĉky Ústavu pro jazyk ĉeský: neskloňujeme tří a víceslovné názvy, u dvouslovných skloňujeme druhé slovo, pokud se k němu snadno dá připojit koncovka, jednoslovné skloňujeme, Times poĉešťujeme na Timesy. Ĉlánky lze podle periodika dohledat v těchto databázích: 1. 2. 3.
4.
The Times Digital Archive 1785 – 2009 (http://www.thetimes.co.uk/tto/archive/), Times Literary Supplement Historical Archive 1902-2009 (http://www.the-tls.co.uk/tls/archives/), ProQuest (http://www.proquest.com/), subdatabáze: a. ProQuestHistoricalNewspapers, The Scotsman 1817-1950, The Irish Times and The Weekly Irish Times 1859-2012, The Guardian (1821-2003) and The Observer (1791-2003), b. Periodicals Index Online, Periodicals Archive Online, The Spectator, c. BritishPeriodicals, The Bookman, The Fortnightly, The Saturday review of politics, literature, science and art (dále The Saturday Review), The English Review, Play Pictorial, JSTOR (http://www.jstor.org) – ostatní periodika.
4
2. Karel Čapek a Anglie Karel Ĉapek a Anglie k sobě v obecném povědomí patří jaksi samozřejmě, bezproblémově. Práce na téma Karel Ĉapek a Polsko, Finsko nebo Japonsko by však jistě vyvolala otázky, i kdyţ autorův ohlas zde nemusel být slabší neţ v západní Evropě. Proĉ Anglie z nabízených zemí s Ĉapkem souvisí nejvíce, ať uţ skuteĉně nebo jen zdánlivě? Ĉapkovy vazby k „nejromantištější a nejpohádkovější“1, „nejkrásnější a zároveň nejošklivější […] puritánsky váţné i dětinsky veselé“ 2, k tajemné „zemi paradoxů“3 odkrývá odborná literatura. Nejprve se Karel Ĉapek s Anglií seznamoval skrze ĉetbu. Do jeho knihovny, ve které nechybí mnohé svazky anglických autorů v originále, můţeme nahlédnout díky nově vydanému soupisu Osobní knihovna Karla Čapka.4 Ĉapka jako ĉtenáře také představuje kapitola „Ĉapkova anglická ĉetba“ v publikaci Anglické listy Karla Čapka.5 Z anglických autorů si spisovatel nejvíce oblíbil G. K. Chestertona, J. B Shawa a H. G. Wellse a jejich díla ho inspirovala i ve vlastní tvorbě. Podrobně paralely mezi Ĉapkem a zmíněnými spisovateli analyzuje B. Bradbrooková, mj. v ĉesky psané knize Karel Čapek – hledání poctivosti, pravdy a pokory.6 Literárnímu vztahu spisovatelů se také věnuje bakalářská práce Vliv G. K. Chestertona v povídkách Karla Čapka z roku 2014.7 Vztahem Karla Ĉapka k zahraniĉním podnětům se pochopitelně zabývají i starší práce, zpracování však ovlivnila doba vzniku a panující reţim. Několik stran o spojitostech mezi Ĉapkem a zahraniĉními proudy a autory najdeme v Matuškově monografii Člověk proti zkáze, na jeho příspěvek navazuje Viktor Kudělka ve studii „Ĉapkovo místo ve světové literatuře“.8 Kudělka se na jedné straně nemůţe odchýlit od oficiálního proudu, který vidí „tzv. vlivologii jakoţto odvětví idealistické koncepce literatury“9, na druhé straně nelze popřít souvislost Ĉapkova díla se zahraniĉní literaturou. Na prvním místě je tedy věnována pozornost
1
ĈAPEK, K. Italské listy. Anglické listy. Výlet do Španěl. Obrázky z Holandska. Praha: Ĉeskoslovenský spisovatel, 1958, s. 62. 2 Tamtéţ, s. 150. 3 Tamtéţ. 4 VORLÍĈKOVÁ, B., KHEL, R., ĈECHOVÁ, P. Osobní knihovna Karla Čapka. Vyd. 1. Praha: Vysoká škola chemicko-technologická v Praze, 2011. 5 Viz VOĈADLO, O. Anglická ĉetba Karla Ĉapka. In týţ. Anglické listy Karla Čapka, 1. vyd. Praha: Academia, 1975, s. 325–354. 6 BRADBROOK, B. Anglofil. In táţ: Karel Čapek - hledání pravdy, poctivosti a pokory. Vyd. 1. Praha: Academia, 2006, s. 238–258. 7 TOUŠEK, M. Vliv G. K. Chestertona v povídkách Karla Čapka. [Bakalářská diplomová práce]. Brno, 2014. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, ved. práce doc. PhDr. Bohumil Fořt, Ph.D. 8 Viz MATUŠKA, A. Člověk proti zkáze. Pokus o Karla Čapka.Vyd. 2., 1. ĉeské. Praha: Ĉeskoslovenský spisovatel, 1963, s. 10–16, 200–204 aj. KUDĚLKA, V. Ĉapkovo místo ve světové literatuře. In VLAŠÍN, Š. a kol. Kniha o Čapkovi. Kolektivní monografie. 1. vyd. Praha: Ĉeskoslovenský spisovatel, 1988, s. 387–409. 9 KUDĚLKA, V. Ĉapkovo místo ve světové literatuře. Op. cit., s. 387.
5
spisovatelovu vlastnímu (namnoze kritickému) postoji ke „světovosti“ a aţ později jsou představeny Ĉapkovy vazby k evropským spisovatelům. Literární bádání by se dále, jak autor píše v závěru, nemělo zabývat srovnáváním jednotlivých děl a osobností, ale široce zaměřeným zkoumáním vývoje ţánrů a forem. V Kudělkově studii, stejně jako v závěru knihy Boje o Karla Čapka od stejného autora a v Buriánkových Čapkovských variacích, se dokazuje, ţe Karel Ĉapek sice přijímal zahraniĉní podněty, vţdy ale zůstal zcela národním, ĉeským spisovatelem.10 Ke stejnému závěru ve své dizertaci dospěla i B. Bradbrooková, a to mj. díky podrobnému studiu motivů ciziny a domova v Ĉapkově díle.11 Zcela zjevné vazby na Anglii vznikly během Ĉapkovy návštěvy v létě 1924. Veškeré podrobnosti cesty přibliţuje O. Voĉadlo, Ĉapkův průvodce, skrze své vzpomínky a dochované dopisy v jiţ zmiňované knize Anglické dopisy Karla Čapka. Vztahy navázané v Anglii
dále
pokraĉovaly,
jak
můţeme
sledovat
v Ĉapkově
přijaté
i
odeslané
korespondenci.12 Ĉas od ĉasu také do Prahy dorazila anglická kniha s osobním věnováním od autora.13 Literárním plodem této cesty jsou Ĉapkovy Anglické listy, předmět literárního zkoumání aţ do souĉasnosti (vývoj pohledu na toto dílo by si zaslouţil samostatnou analýzu). Dostupnou literaturu shrnuje a třídí A. Janiec-Nyitrai ve své dizertaĉní práci, která z větší ĉásti vyšla také kniţně pod titulem Svět mezi řádky – kapitoly o cestopisech Karla Čapka.14 A. Janiec-Nytrai se důkladně zabývá ţánrem cestopisu a jeho vývoji a Ĉapkovy cestopisy zkoumá z pohledu ĉasu, prostoru a vypravěĉe. Jednu kapitolu jim věnovala i ve své druhé
10
„[…] právě proto, ţe byl tak český jazykem i myšlením a cítěním, stal se spisovatelem světovým.“ BURIÁNEK, F. Světovost literatury. In týţ. Čapkovské variace. 1. vyd. Praha: Ĉeskoslovenský spisovatel, 1984, s. 100. „Čapkova tvorba vyrůstala z vědomí, ţe literatura kteréhokoli národa potřebuje pro svou přirozenou existenci a zdárný vývoj široký mezinárodní prostor, z jehoţ myšlenkového proudění by se mohla odrazit a pak se do něho jako osobitý, svébytný a iniciativní činitel znovu vrátit. […] Lze tedy říci, ţe mezinárodního ohlasu a vlivu dosáhlo Čapkovo dílo jako dílo typicky české.“ KUDĚLKA, V. Boje o Karla Čapka. 1. vyd. Praha: Academia, 1987, s. 162–163. 11 „Čapkova domovina byla alfou i omegou všech jeho myšlenek, po všem tom přátelském přijetí, po všem čase, který strávil tvorbou postav jiných národností a chválou jiných zemí, se stále vracíval do své vlastní země.“ BRADBROOK, B. Karel Čapek and the Western World. [Disertaĉní práce]. Oxford, 1958. University of Oxford, Facultyof Medieval and Modern Languages, s. 134. 12 Mimo O. Voĉadla viz ĈAPEK, K. Přijatá korespondence. Ed. M. Dandová, M. Chlíbcová. Praha: Lidové noviny, 2000. ĈAPEK, K. Korespondence. 1–2. Ed. M. Dandová. 1. soubor. vyd. Praha: Ĉeský spisovatel, 1993. 13 Viz Osobní knihovna Karla Čapka. Op. cit. Knihy mu věnovali J. Drinkwater, C. A. Dawson Scottová, J. Bone aj. 14 JANIEC, A. Kapitoly o cestopisech Karla Čapka. [Disertaĉní práce]. Brno, 2008. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, vedoucí práce doc. PhDr. Jiří Kudrnáĉ, CSc. JANIEC, A. Svět mezi řádky. Kapitoly o cestopisech Karla Čapka. 1. vyd. Nitra: Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre, 2011.
6
knize Zrcadlení.15 Cestopisy K. Ĉapka se v rámci dizertaĉní práce zabývala také Mirna Šolić na torontské univerzitě.16 Anglické listy nebyly prvním ani posledním slovem Karla Ĉapka o Anglii. Svazky O umění a kultuře přetiskují Ĉapkovy recenze anglických knih, nekrology spisovatelů (nejvíce se Ĉapek zaměřuje právě na trojici Chesterton, Shaw a Wells) i zamyšlení nad anglickým divadlem nebo literaturou.17 Obecnější ĉlánky o Anglii v kniţní podobě najdeme v anglickém překladu v publikaci Believe in people18 – kromě příspěvků, které byly publikovány jen v Británii, tu najdeme i tři ĉlánky z Lidových novin.19 Ĉapkův vztah k Británii byl jistě narušen událostmi roku 1938. Tuto změnu ve vnímání obdivované země spíše tušíme, protoţe Karel Ĉapek se soustředil na aktuální situaci více neţ na jiţ zbyteĉné úvahy o tom, co se stalo. Jedenkrát se rozhodl oslovit britské ĉtenáře prostřednictvím tisku, tento mnohokrát přepisovaný dopis ale nebyl dokonĉen. Poslední vzkaz do Anglie tedy právě svou nehotovostí vyjadřuje Ĉapkovy rozpaky nad událostmi i mimořádně hektickou dobu, jejíhoţ konce se Ĉapek uţ nedoţil.20
15
JANIEC, A. Příroda versus kultura v Ĉapkových cestopisech. In táţ. Zrcadlení. Literárněvědné sondy do tvorby Karla Čapka. 1. vyd. Nitra: Univerzita Konštantína Filozofa v Nitře, 2012, s. 25 –35. 16 ŠOLIĆ, M. Karel Čapek´s Travels. Adventures of a New Vision. [Disertaĉní práce]. Toronto, 2008. University of Toronto, Department of Slavic Languages and Literatures. 17 ĈAPEK, K. O umění a kultuře. II-III. Eds. E. Macek, M. Pohorský a Z. Trochová. 1. soub. vyd. Praha: Ĉeskoslovenský spisovatel, 1985–1986. 18 ĈAPEK, K. Believe in people: the essential Karel Čapek. Previously untranslated journalism and letters. Přel. a ed. Š. Tobrmanová-Kühnová 1. vyd. London: Faber and Faber, 2010, s. 115–128. 19 ĈAPEK, K. Chci si sednout. Lidové noviny, 1924, roĉ. 32, ĉ. 478, 23. 9., s. 1. Týţ. O objevování Anglie. Lidové noviny, 1937, roĉ. 45, 18. 12., ĉ. 634 (příloha), s. 2. Týţ. Jeden z mnoha dopisů. Lidové noviny, 1938, roĉ. 46, ĉ. 519, 15. 10., s. 5. 20 Dopis z Ĉeskoslovenska. In ĈAPEK, K. Tichý hlas. Neznámé i známé texty z roku 1938. 1. vyd. Ed. J. Opelík. Praha: Arsci, 2005, s. 116–121.
7
3. Vydávání díla Karla Čapka 3.1 Počátky anglické bohemistiky Máme-li posoudit, do jaké míry byla Ĉapkova díla ve Velké Británii úspěšná, podívejme se nejprve, jaké bylo dosud postavení ĉeské literatury v anglicky mluvícím světě. V roce 1918, tedy v roce zaloţení Ĉeskoslovenska, vyšla pozoruhodná kniha Bohemian (Čech) Bibliography, jejímţ cílem bylo zachytit anglicky psanou literaturu spojenou s ĉímkoli ĉeským (jednotlivé oddíly se věnují ĉeskému jazyku, historii, geografii, hudbě, ale také např. Sokolu nebo ĉeskému sklu). Autoři, Anne a Thomas Ĉapkovi, shledávají, ţe ĉeský národ je vzhledem ke geografickým a historickým souvislostem pro svět méně známý neţ jakýkoli jiný slovanský národ. Vynecháme-li knihy spojené s reformací (Husa, Komenského, moravské bratry), „Čechy budou stát před anglo-americkým světem jako pohádková Popelka – nepopsaná, stále čekající na objevení“21. Přece však tato slova neznamenají, ţe by ĉeská literatura nebyla do angliĉtiny vůbec překládána. Uţ v roce 1832 sir John Bowring v Anglii vydal antologii ĉeské poezie (obsahuje Kollára, Ĉelakovského, Puchmajera, Hanku a Jandovou). Dalšími průkopníky anglické bohemistiky byli na přelomu 19. a 20. století Albert Henry Wratislav a historik hrabě František Lützow. Oba se zabývali starší ĉeskou literaturou, Lützow přeloţil Labyrint světa a ráj srdce. Mimo toto klasické dílo byly v angloamerickém světě dobře známy ĉeské pohádky a pověsti.22 Ze souĉasnějších románů do roku 1918 v angliĉtině vyšla jen Babička B. Němcové (Chicago, 1891), Nebesa A. V. Šmilovského (Londýn, 1894), Maria Felicia K. Světlé (Chicago, 1898), následoval Macharův Kriminál (Oxford, 1921). Překládala se však kratší díla nebo jednotlivé povídky Arbesovy, Beneše Třebízského, Ĉechovy, Nerudovy, Zeyerovy nebo Svobodové. Z poezie byl do angliĉtiny přeloţen Rukopis královédvorský (1851, Londýn; 1852, Cambridge), dále Večerní písně V. Hálka (Boston, 1920) a Magdalena J. S. Machara (New York, 1916). Překlady dramat byly poněkud ĉetnější, objevila se díla F. A. Šuberta, K. Hilara, J. Vrchlického i J. Kvapila (všechna v USA).23 Z ĉeské literatury tedy před Ĉapkem nepochybně jiţ něco objeveno bylo, v Anglii se však zájem soustřeďoval spíše na starší literaturu, většina z nemnoha překladů literatury 21
ĈAPEK, T., ĈAPEK VOSTROVSKÝ, A. A Bohemian (Čech) Bibliography. A Finding List of Writings in English Relating to Bohemia and the Čechs. New York – London: Fleming H. Revell, 1918, s. 19. 22 VOĈADLO, O. Anglický překladatel z ĉeštiny. Přítomnost, 1933, roĉ. 10, s. 384. KOCOUREK, F. U průkopníka ĉeské literatury. Přítomnost, 1933, roĉ. 10, s. 350. KOVTUN, G. Czech and Slovak Literature in English. 2., dopl. vyd.Washington: Library of Congress, 1988. 23 Viz Czech and Slovak Literature; A Bohemian (Čech) Bibliography. Op. cit.
8
19. nebo poĉátku 20. století vyšla v USA. Kdyţ se v druhém desetiletí 20. století ĉeské literatuře zaĉal věnovat Paul Selver, byl na území Velké Británie jediným překladatelem z ĉeštiny do angliĉtiny.24 3.2 Z Čech aţ na konec světa Vydat překlad ĉeské knihy v zahraniĉí nebylo v první polovině 20. století ani rychlé, ani jednoduché. Jak se stalo, ţe některou z Ĉapkových knih si ve svém rodném jazyce mohli přeĉíst lidé ţijící v Anglii nebo ještě mnohem dále? Proĉ zrovna tuhle knihu a proĉ v tomto roce? Ukaţme si celý postup přípravy a expedice jedné knihy. Vycházíme z praxe nakladatelství Allen and Unwin, zachycené v jejich rozsáhlém archivním fondu. Přístup tohoto nakladatelství, které vydalo většinu Ĉapkových knih, porovnáváme s dostupnými informacemi o procesu vydání knihy v nakladatelstvích Oxford University Press a Geoffrey Bles.25 Klíĉovými osobami byl literární agent nebo jiná osoba zastupující zájmy autora, překladatel a nakladatel. Mezi nimi všemi směry probíhala ţivá komunikace. Sám Karel Ĉapek se angaţoval více ve dvacátých letech, a to vţdy, kdyţ vyvstal nějaký problém – běţné provozní záleţitosti by měl řešit agent. K problémům zpoĉátku bohuţel docházelo víc neţ ĉasto a jejich řešení Karla Ĉapka vyĉerpávalo, proto uvítal, kdyţ se ve třicátých letech většiny jeho děl ujal osvědĉený nakladatel Stanley Unwin a překladatelská dvojice Robert a Marie Weatherallovi.26 První impulz k vydání knihy nejĉastěji vyšel z Ĉeskoslovenska – literární agent zaslal překladateli novou Ĉapkovu knihu, překladatel (popř. i přímo literární agent) o ní uvědomil nakladatele. V případě divadelních her agent jednal nejprve s představitelem divadla, který by byl ochotný hru uvést. Jindy však na knihu vydanou v Ĉeskoslovensku uţ před nějakým ĉasem upozornil přímo překladatel (tak tomu bylo u prací Jak se co dělá, Marsyas nebo O nejbliţších věcech). Ředitel nakladatelství Stanley Unwin obvykle reagoval předběţným souhlasem s vydáním knihy, někdy uvaţoval déle a na názor se ptal literárního agenta (v případě, ţe knihu doporuĉil překladatel), nebo překladatele. Oficiální dokument, který
24
Lützow zemřel 1916, Wratislaw jiţ 1892, Sir Walter William Strickland, který překládal Erbenovy pohádky a pověsti i Hálkovu poezii, se usadil v Ĉechách. Viz VOĈADLO. Op. cit., s. 43. 25 Ĉerpáme z archivních materiálů UoR a UOP. Vydané kniţní zdroje budou citovány průběţně. 26 Viz Anglické listy Karla Čapka, s. 46.
9
shrnoval obsah a popř. doporuĉoval knihu k vydání, se nazýval Reader´s Report, vypracovat ho mohl sám potenciální překladatel nebo jiný spolupracovník nakladatelství.27 Pokud se nakladateli zdála kniha vhodná, obrátil se hned na překladatele, zda je ochoten se knize věnovat. Předběţnou neformální dohodu následovala smlouva s veškerými právními a finanĉními podmínkami a předběţným datem, kdy bude překlad odevzdán. Vyhotovení této smlouvy se mohlo pozdrţet (souĉasně bylo třeba jednat i s literárním agentem), nakladatel tedy oĉekával, ţe práce na překladu zaĉne na základě neoficiální korespondence. Překladatel také aktivně jednal s agentem, ať uţ sám za sebe (manţelé Weatherallovi si zajistili právo na překlad Devatera pohádek dříve, neţ byla kniha definitivně schválena nakladatelem)28, nebo ve jménu nakladatelství, někdy uzavíral i samostatnou smlouvu ohledně překladu29. Alespoň takto vypadala ideální situace. Po uzavření smluv následovala práce překladatelů. Unwinovy poţadavky na překladatele ukazuje zamyšlení On translations with some notes on “Our universal language”. Překladatelé by podle Stanleyho Unwina měli dokonale ovládat svůj mateřský jazyk (a překládat pouze do něj, ne z něj), být obeznámeni s tématem knihy a navíc vládnout jistou literární schopností. Nárokům poté odpovídá i náleţité finanĉní ohodnocení.30 Faktický zaĉátek překládání závisel na dohodě s nakladatelem a jeho ediĉním plánu, ale také na závazcích překladatele. Doba potřebná pro překlad mohla být u kratší knihy při plném nasazení několik týdnů, u delší několik měsíců, ale ĉasto se prodluţovala, z důvodů pracovních (manţelé Weatherallovi ĉasto překládali několik knih souĉasně; uĉitelská profese R. Weatheralla umoţňovala překládat hlavně o prázdninách31), soukromých (těhotenství M. Weatherallové)32 i spoleĉenských (další závazky Weatherallových na zaĉátku a během války)33. Doba překladu pochopitelně záleţela také na charakteru knihy – Weatherallovi se dlouho potýkali s odborným stylem Války s mloky, jednou z nejtěţších knih pro ně bylo díky nevšednímu jazyku Devatero pohádek. Překladatelé a nakladatel spolu konzultovali mnoţství jazykových problémů – od obecné otázky svobody v překladu ke konkrétním detailům jako např. zda překládat vlastní 27
Termín Reader´s report budeme překládat v ĉeštině ustáleným spojením „lektorský posudek“, autora této zprávy budeme oznaĉovat jako lektora. 28 Viz UoR, AUC 34/5, Letters to and from R. Weatherall, 18. 4. 1932. 29 Samostatné smlouvy měli Weatherallovi na Hovory s T. G. M., Bílou nemoc a Zahradníkův rok (přes Author´s Syndicate). 30 UNWIN, S. On Translations with Some Notes on “Our Universal Language”. Londýn: Allen and Unwin, 1946. 31 Viz např. UoR, AUC 52/34 , Letters to and from R. Weatherall, 11. 4. a 19. 12. 1937 32 Viz UoR, AUC 34/5. 33 Pomoc ĉeským uprchlíkům a zodpovědnost R. Weatheralla při hrozícím bombardování. Viz UoR, AUC 77/7 , Letters to and from R. Weatherall, 17. 1., 26. 4. a 23. 10. 1939.
10
jména, výjimeĉně se sami překladatelé obraceli přímo na Karla Ĉapka. Překladatel byl ale také první poradce ohledně knihy jako celku. Weatherallovi se Stanley Unwinem – moţná také díky dlouhodobé přínosné spolupráci – řešili ilustrace i vnější vzhled knihy (např. u Devatera pohádek, Jak se co dělá nebo Války s mloky). Jedním z nejdůleţitějších rozhodnutí byla volba titulu, nad nímţ usilovně přemýšlely obě strany. U některých knih bylo nasnadě pouţít překlad ĉeského titulu (např. Zahradníkův rok – Gardener´s Year), jindy bylo najít anglický ekvivalent obtíţné (První parta – v úvaze byla slova shift, party, gang, výsledný titul zní First Rescue Party)34, nebo aţ nemoţné (jak přeloţit „devatero“?). V případě Trapných povídek by podle anglických nakladatelů přesný překlad názvu (Painful nebo Unpleasant Stories) mohl zapříĉinit neúspěch knihy, proto raději sáhli k názvu jedné z povídek a kniha vyšla jako Money and Other Stories.35 Podobně odrazující by byl v angliĉtině název Bílá nemoc (překlad by odkazoval na reálnou nemoc, na bílý mor neboli tuberkolózu). Hledání alternativy bylo poměrně obtíţné, Ĉapek zamítl „Bílý stín“ a překladatelé zase nepřijali ani jednu ze třinácti variant, které Ĉapek navrhoval. Výsledná „Moc a sláva“ (Power and Glory) byla nápadem Ralpha Neala, spolupřekladatele hry, později se ovšem hra uváděla i jako White Scourge.36 Název Ţivot a dílo skladatele Foltýna byl zase podle S. Unwina nevhodný pro tak krátkou knihu – alternativně se kniha mohla jmenovat A Life of Lying, The Artistic Gangster, The Gangster Composer apod. – nakonec zvítězilo struĉné The Cheat.37 Odlišný titul také mohl více zaujmout (An Atomic Phantasy: Krakatit, v úvaze byly ještě např. názvy An Explosive Phantasy nebo An Explosive Adventure)38. Hovory s T. G. Masarykem (třetí díl) nemohly vyjít jako Conversations with Masaryk, protoţe tento název měla nést biografie od E. Ludwiga. Ludwigova kniha nakonec vyšla pod názvem Defender of Democracy: Masaryk Speaks, nakladatelství Allen and Unwin ale uvolněný titul uţ nepouţilo a raději se přidrţelo původně provizorního návrhu Masaryk on Thought and Life.39 Podobná situace nastala i v případě novely Obyčejný ţivot – Weatherallovi mimo jiné navrhovali Everyman, tento název uţ ale nesla divadelní hra A. Bucktonové. Po hrubém překladu přišlo na řadu vybrušování, vyhotovení strojopisu, který putoval do nakladatelství, a nakonec probíhaly korektury, výslednou verzi ještě přehlédl překladatel
34
Viz UoR, AUC 52/34, 3. a 4. 12. 1937 Viz Anglické listy Karla Čapka. Op. cit., s. 241. 36 Viz ĈAPEK, K. Přijatá korespondence. Op. cit., s. 374. 37 Viz UoR, AUC 59/8, Letters to and from Julius Furth, 20. 9. 1939 a AUC 77/7, 17. a 23. 10. 1939. 38 Viz UoR, AUC 164/16, Letters to and from Julius Fürth, 20. 9. 1943. 39 UoR, AUC 50/4, 5. 5. 1936. 35
11
(Dora Roundová tak zabránila opravení „anachronismů“ v Apokryfech)40. Sám autor překlad před otištěním dostal jen výjimeĉně41 – pro kniţní vydání opravoval například Anglické listy z verze, která vyšla v novinách (není ale jisté, ţe Selver vzal jeho připomínky v potaz). Kdyţ Ĉapek ĉetl nepříliš zdařilý překlad Krakatitu, velmi litoval, ţe knihu nedostal uţ před vydáním, a hodlal se do budoucna zařídit jinak: „Příště ovšem budu ţádat, abych dostal proofs všech překladů; je to pro mne hodně nemilá práce, ale coţ dělat […] horší je, ţe se pro samé korektury a fušky (jako byl ten Krakatit) nemohu dostat k pořádné práci.“42 Od těchto starostí ho vysvobodil aţ ĉesko-anglický pár překladatelů, manţelé Weatherallovi. Samotné vydání knihy bylo ĉasto zdrţováno nedostatkem papíru, který se táhnul po celá ĉtyřicátá léta. V situaci, kdy na vytištění ĉekaly stohy knih, je třeba zvlášť ocenit, ţe nakladatelství vydávalo právě Ĉapkovy práce. Ke konci války Unwin píše Weatherallovým: „Mohlo by vás zajímat, ţe jsme na reprinty Čapkových děl pravděpodobně pouţili větší podíl z našeho skrovného přídělu neţ na téměř jakéhokoli autora v našem seznamu. I tak se dodávka ukázala jako nedostatečná a jen výjimečně máme něco na skladu.“43 Cílem Stanleyho Unwina bylo totiţ vydat celé Ĉapkovo dílo. Svou strategii měl v roce 1935 uţ zcela jasnou: „Jak víte, naším plánem je udrţovat stálý přísun Čapkových knih v anglickém vydání, v případě, ţe to bude moţné, pracovat na starších knihách, a vyhnout se zaplavení trhu. Je proto důleţité, abychom si mohli brát různé knihy v pořadí, které bude nejlepší pro Anglii a Ameriku.“44 Unwin nakonec vydal opravdu téměř celé Ĉapkovo dílo, a to v průběhu více jak dvaceti let. Naneštěstí právě nejslavnější díla jako R.U.R., Ze ţivota hmyzu a Anglické listy byly vydány jinými nakladatelstvími, práva na anglický překlad Unwin nakonec získal alespoň v případě Anglických listů, i kdyţ aţ v padesátých letech. Po úspěšném vydání následovalo finanĉní vyrovnání s překladateli a autorem (fakticky s literárním agentem nebo dědici). Překladatel měl obvykle nárok na 30 % z autorského podílu. Navzdory předem uzavřeným smlouvám nebylo vyplácení bez problémů – překladatel
40
Viz UoR, AUC 372/10, Letters to and from Dora Round, 22. 8. 1948. Unwin měl na názor nakladatelství rozporuplný názor. Na jednu stranu: „And we could then let the author see it on understanding that we and not he represented the final court of appeal.“ Na druhé straně ve stejném dopise: „With an author of Capek´s distinction his wishes are law – or very nearly so.“ UoR, AUC 43/22, Letters to and from Dora Round, 29. 10. 1932. 42 Korespondence 2. Op. cit., s. 353. 43 UoR, AUC 243/6, Allen & Unwin 1945 letters file WE-WER, 14. 2. 1945. 44 UoR, AUC 46/33, Letters to and from Universum Bohumil Perlik, 4. 4. 1935. Dále např. „It would be a relief rather than the reverse to let the project drop, apart from the desirabilability of collecting all the Čapek books into our hands.“ UoR, AUC 137/10, Letters to and from Julius Fürth, 29. 6. 1942. 41
12
Ĉapkových Povídek Paul Selver vedl s nakladatelstvím v roce 1950 o svůj podíl spor,45 Weatherallovi museli platbu připomínat46, po celou dobu války nedostali vůbec nic47. Ĉapek navzdory obecné představě, ţe na zahraniĉním vydávání bohatne,48 dostával jen malý podíl (1,5 % z R. U. R. a 4 % ze Ţivota hmyzu)49 a svých podílů se musel domáhat („Co se týče anglických vydání, […] vyurgovali jsme honoráře za Zahradníkův rok a doufám, ţe vyurgujeme i v nejbliţším platebním údobí honorář za Španělské listy, kdyţ uţ vyšly ve druhém vydání“50). Zvlášť sloţitá situace, co se týĉe podílů pro Ĉapkovy dědice, nastala po komunistickém převratu v Ĉeskoslovensku. Ĉapkovo dílo bylo „znárodněno“ a veškeré platby měly jít k vládní literární agentuře. Karel Scheinpflug, švagr Karla Ĉapka, právník a jeden z dědiců, oficiálně této agentuře předal svá práva, Stanley Unwin ale nepochyboval, ţe šlo o vynucený akt. Předat peníze do rukou komunistické vlády odmítal: „Česká vládní literární agentura tvrdí, ţe je oprávněna přijímat všechny platby určené dědicům zesnulého Karla Čapka. Jejich ţádosti jsme ignorovali, protoţe nechceme předat peníze komunistické vládě o nic víc, neţ jsme chtěli té nacistické.“51 S velkým úsilím však odpovídající ĉástku zaslal Ĉapkově neteři Heleně Procházkové, která emigrovala do Francie („utekla jsem přímo z rukou policie“52), a podporoval ji i nadále (tento příjem byl pro ni takřka ţivotně důleţitý). Její podíl tvořil ĉtvrtinu a podle svých slov měla nepsané dispoziĉní právo i na zbylou ĉást, Ĉeskoslovensko však pochopitelně o jejích právech mlĉelo. V roce 1957 Olga Scheinpflugová údajně přiznala, ţe k převodu svého podílu na státní agenturu byla přinucena, a souhlasila s Unwinovou rezistencí.53 Jen ke konci roku 1949 S. Unwin uvedl jako celkový nevyplacený podíl 1422 GBP.54
45
Viz UoR, AUC 457/1, Allen & Unwin 1950 letters file SE-SG – P. Selver. Viz UoR, AUC 77/7, 17. 1. 1939. 47 Viz UoR, AUC 1188/10, Allen & Unwin 1967 letters file WE-WER, 14. 2. 1967. 48 Viz TODOROVÁ, T. Kontext a význam překladů Čapkova díla do anglického jazyka. Památník Karla Ĉapka [online]. 2014 [cit. 2015-01-17]. Dostupné z:
. 49 Viz Korespondence 2. Op. cit., s. 335. 50 Přijatá korespondence. Op. cit., s. 152. 51 UoR, AUC 531/4, 11. 8. 1952. 52 UoR, AUC 609/6, Letters to and from Helena Prochazkova, 25. 7. 1953. 53 UoR, AUC 754/1, Letters between George Allen & Unwin Ltd and correspondents whose names begin DODQ, P. C.. Dobell, 10. 1. 1957. 54 K této otázce dále viz UoR, AUC 424/1, Allen & Unwin 1949 letters file SC-SCH – K. Scheinpflug; AUC 477/15, Allen & Unwin 1950 letters file STR-STZ – J. Stránský; AUC 433/4, Allen & Unwin 1950 letters file AD-AH – The Controller General Administration of Enemy Property Dept.; AUC 449/18, Allen & Unwin 1950 letters file FI-FK – J. Firt; AUC 663/1, Allen & Unwin 1955 letters file AR – Arts; AUC 531/4, Allen & Unwin 1952 letters file AD-AH – Administration of Enemy Property; AUC 609/6; AUC 883/12, Letters between George Allen & Unwin Ltd and correspondents whose names begin PR – Procházková. 46
13
Vydané knihy se nakladatelství snaţilo prosadit i na americkém trhu, ĉasto neúspěšně nebo s velkými potíţemi: „Po mnoha problémech jsme přesvědčili amerického nakladatele, aby vydal Povětroně.“55„Rádi vám oznamujeme, ţe jsme nakonec dokázali přesvědčit pány Putnamovy, aby vydali Hovory s T. G. Masayrkem v Americe. Předtím jsme bezúspěšně zkoušeli mnoho jiných nakladatelů […]“56„Museli jsme práva na tuhle knihu [Hordubal] nabídnout snad patnácti nebo více americkým nakladatelům […] ale nikdy jsme nedokázali zaujmout ţádného z nich.“57 Pokud se přece jen podařilo knihy „udat“, nakladatelství mohlo nabídnout svou kopii knihy k reprodukci, nebo knihu vytisknout ve Spojeném království a nesvázanou poslat do USA, nebo ji dodat připravenou k prodeji, s vnější úpravou dle amerického nakladatelství, které si knihu objednalo. Podrobnosti tisku, vzhledu knihu (titulní strany, přebalu apod.) a ceny byly předmětem ĉetné korespondence, stejně jako problémy s nedostatkem papíru v Británii a zdlouhavá doprava, při které se některé knihy poškodily. Kromě výše zmíněného Povětroně (Putnam, 1935) a Hovorů s T. G. Masarykem (ĉesky Arts, 1951) britské nakladatelství do USA exportovalo také Krakatit (Arts, 1951), Marsyas (Arts, 1951)58, Dášeňku (Holt, 1933) nebo trilogii Hordubal – Povětroň – Obyčejný ţivot v jednom svazku (Wynn, 1949). Z prodeje knihy potom Allen and Unwin pochopitelně získávali podíl. Americké objednávky také umoţnily několik britských reprintů Ĉapkových děl – bez nich by náklad byl příliš malý na to, aby se ho vyplatilo tisknout.59 Ĉapkovy knihy se z nakladatelství Allen and Unwin zdaleka nedostávaly pouze do USA, Stanley Unwin totiţ nebyl jen Ĉapkovým britským vydavatelem, ale v praxi i jeho zahraniĉním agentem. S ústním souhlasem ze strany Ĉapkových dědiců se jím neplánovaně stal během války, kdy Ĉapkovy knihy v angliĉtině poskytoval k překladu vydavatelům, kteří se na něj obraceli.60 Na konci roku 1945 prosil Karla Scheinpfluga o seznam Ĉapkových děl a překladů a zároveň potvrzení práv sjednávat překlady z angliĉtiny do dalších jazyků, „protoţe často dostáváme ţádosti od zahraničních nakladatelů“61. Podíl nakladatelství na knihách překládaných z jejich anglického vydání byl 10 nebo 15 %.62 Mezi lety 1945 a 1947
55
UoR, AUC 46/33, 26. 4. 1935. Tamtéţ, 21. 6. 1935. 57 UoR, AUC 321/5, Letters to and from Karel Scheinpflug, 3. 7. 1947. 58 Závazné objednávky na Krakatit a Marsyas se objevují v korespondenci, samotná vydání jsme nenašli. 59 K exportu do USA viz UoR, AUC 432/12 a 484/12, Letters to and from A. A. Wynn Inc; AUC 36/11, Letters to and from Henry Holt & Co.; AUC 449/18; AUC 499/13, Letters to and from Julius Firt; AUC 663/1. 60 Viz UoR, AUC 571/10, Allen & Unwin 1952 letters file STR-STZ – J. Stránský, 27. 11 1952. 61 UoR, AUC 238/7, Allen & Unwin 1945 letters file SC-SD – K. Scheinpflug, 4. 12. 1945. 62 Viz UoR, AUC 30/3, Letters to and from Authors' Syndicate Ltd, 22. 1. 1932 a AUC 277/10, Letters to and from Karel Scheinpflug, 12. 3. 1946. 56
14
Unwin ve spolupráci se Scheinpflugem jednal o vydání Ĉapkových knih ve Španělsku, Francii, Holandsku, Brazílii, Dánsku, Švýcarsku, Itálii a Maďarsku.63 Po Únoru 1948 byl kontakt přerušen – Unwinův negativní postoj k jakémukoli spojení s komunistickou vládou jsme zmínili výše. Praxe poskytování anglických překladů ale pokraĉovala dále – někdy tak docházelo k paradoxním situacím, jako v roce 1952, kdy Allen and Unwin nabízel italská práva na dvě Ĉapkovy knihy italskému nakladatelství, souĉasně však o stejných knihách jednala i ĉeská vládní agentura, a teoreticky hrozil soud o to, ĉí práva nakládat s Ĉapkovými knihami jsou legální.64 3. 3 Nakladatel s velkým N Většinu Ĉapkových knih ve Velké Británii vydalo nakladatelství George Allen and Unwin. Jeho kořeny sahají do roku 1871, kdy filozof a kritik umění John Ruskin poţádal George Allena o pomoc se zaloţením nakladatelství, kde by mohl vydávat své vlastní práce – odtud nakladatelství získalo svůj oficiální název Ruskin House. Nabídka knih se postupně rozrůstala, ovšem stále v okruhu dějin umění, kritiky a socialistických děl. Po smrti G. Allena (1907) se nakladatelství dostalo do váţných finanĉních problémů a pravděpodobně by těsně před první světovou válkou zaniklo, nebýt mladého Stanleyho Unwina.65 Stanley Unwin (1884–1968) pocházel z rodiny s vydavatelskou tradicí, praxi získal jednak v Německu, jednak v nakladatelství svého strýce, kde se zaměřoval zvláště na získávání práv k zahraniĉním titulům. V roce 1914 se mu podařilo osamostatnit – se znaĉnými ambicemi koupil malé krachující nakladatelství a cílevědomě zaĉal usilovat o jeho obnovu. Přišel s novým přístupem k profesi nakladatele, s osobní angaţovaností při kaţdém kroku přípravy nové knihy – svůj postup zaznamenal v knize The Truth about Publishing (1926), která se proslavila jako „bible nakladatelů“66, patrně také proto, ţe jeho vlastní nakladatelství v této době zázraĉně prosperovalo. Těţiště produkce nakladatelství se nacházelo v akademické literatuře, která mohla najít odezvu i v širší vzdělané veřejnosti. Její orientace byla ĉasto levicová (vydávány byly i knihy Laského a Trockého). Próza byla peĉlivě
63
Viz UoR, AUC 238/7, 277/10 a 321/5. Viz UoR, AUC 571/10, 27. 11 1952. 65 Viz STEVENSON, I. Book Makers. British Publishing in the Twentieth Century. London: British Library Board, 2010, s. 50. 66 Sir Stanley Unwin Li. D. Tributes from Some of His Friends. London: Allen and Unwin, 1954, s. 23. 64
15
vybírána, jako patrně nejlepší komerĉní tah se ukázalo vydání Tolkienova Hobita v roce 1937 a později trilogie Pán prstenů.67 Spolu s nakladatelstvím získával respekt i jeho majitel, ve 30. letech byl uznáván jako vůdĉí představitel kniţního trhu i mimo svou zemi. Od roku 1933 stál v ĉele Publishers´s Association, vedl International Congress of Publishers, o jehoţ obnovení se po první světové válce zaslouţil, pracoval také ve výkonném výboru British Council. V roce 1954 o něm norský vydavatel napsal: „Jeden kaţdý norský vydavatel zná sira Stanleyho Unwina, velkolepou postavu nejen britského, ale odvaţuji se říci, ţe i světového kniţního trhu. [...] Bez nadsázky můţeme říci, ţe nikdo z ţijících neví o vydávání knih víc neţ on [...].“68 Stanley Unwin byl mezinárodní osobností v mnoha směrech. Cestování bylo jeho vášní uţ od mládí, kdy s přítelem podnikli velkou cestu po několika světadílech (a napsali o ní knihu Two Young Men See the World).69 Svůj přehled o dění za hranicemi Spojeného království uplatňoval i při publikaĉní praxi. Souĉasníci o něm hovořili jako o muţi nejlépe obeznámeném se zahraniĉní kniţní produkcí, jehoţ snem byl volný mezinárodní kniţní trh.70 Stanley Unwin byl známý šetrností, pracovitostí a nesmírným nasazením pro svou profesi. Londýn a své nakladatelství neopustil ani za války (při bombardování si prý vţdy pouštěl Dvořákovu Novosvětskou tak nahlas, aby přehlušila nálety), denně osobně otevíral poštu, a to vĉetně svátků. V roce 1946 byl povýšen do rytířského stavu, v roce 1966 získal rytířský titul druhého řádu (KCMG). Ĉinným zůstal aţ do své smrti v roce 1968. Vidíme, ţe Ĉapkovo dílo se ocitlo v nejlepších rukou. A nejen Ĉapkovo – Stanley Unwin publikoval i díla T. G. Masaryka a E. Beneše, na coţ byl náleţitě pyšný.71 Ke Karlu Ĉapkovi získal dokonce osobní vztah. Na první pohled ho okouzlil téměř stejně jako uţ dříve Masaryk.72 Kdyţ v roce 1938 navštívil Ĉeskoslovensko, jedna z událostí, která se mu vryla do paměti, byl oběd ve vile Karla Ĉapka.73 V příspěvku pro PEN napsal (a tato slova opakuje ve své autobiografii): „Je jen několik autorů, ať uţ ţijících či mrtvých, z jejichţ prací jsem čerpal
67
Viz STEVENSON. Op. cit., s. 51–55. FEATHER, J. A History of British Publishing. 2nd ed. London: Routledge, 2006, s. 165–166. DENNISTON, R. Unwin, Sir Stanley (1884–1968). Oxford Dictionary of National Biography [online]. 2008 [cit. 2014-05-31]. Dostupné z: . 68 Tributes. Op. cit., s. 23. 69 UNWIN, S., STIRR, S. Two Young Men See the World. London: Allen and Unwin, 1934. 70 „Sir Stanley Unwin‟s knowledge of the field of books and periodicals overseas has been unsurpassed, and he has not kept that knowledge to himself or to benefit of his own publishing firm. He has shared it generously, and the overcoming the obstacles to free flow of books whether at home or abroad has been one of the objects of his life.” Sir Ronald Adam, Chairman and Director/General, The British Council, Tributes. Op. cit., s. 12. 71 Viz UNWIN, S. The Truth about a Publisher. London: Allen and Unwin, 1960, s. 146. 72 The Truth. Op. cit., s. 147. 73 Viz tamtéţ, s. 409.
16
větší potěšení neţ z těch od Karla Čapka. Uţ z tohoto důvodu mi bylo velkým zadostiučiněním být jeho anglickým vydavatelem.“74 Unwin však nebyl pouze jeho vydavatelem, o Ĉapkův odkaz se staral s mimořádným nasazením. Výše jsme se věnovali tomu, jak se skrze jeho nakladatelství Ĉapkovy knihy doslova dostaly do světa. Export do USA i překlady z angliĉtiny do dalších jazyků netratily, zisk ale podle všeho nebyl motivací Unwinova jednání (S. Unwin také např. nezištně uchovával podíly pro dědice ze zaniklého nakladatelství Bles)75. Také v případě sloţité situace po komunistickém převratu jsme viděli, ţe se Stanley Unwin snaţil finanĉní otázky řešit ve shodě se svým přesvědĉením a zároveň s ohleduplností k příbuzným Karla Ĉapka. Pomoc neteři Karla Ĉapka, která byla spojena s mnoha právními a administrativními potíţi, i rodině Scheinpflugově (po válce jim dokonce obstarával tabák a ĉaj…)76 dalece převyšovala rámec jeho povinností. Osobní ĉást své autobiografie Stanley Unwin uzavírá citací Ĉapkova Obyčejného ţivota: „to, co děláme, dělat z lásky k věci“77. Svému mottu ve vztahu k Ĉapkovu dílu na profesionální i osobní úrovni jistě dostál. V roce 1938 při jeho návštěvě v Praze byla zmíněna moţnost udělení ĉestného doktorátu na Karlově univerzitě.78 Doktorátu se Stanley Unwin nedoĉkal, za své zásluhy v oblasti ĉeskoslovenské kultury však získal Řád Bílého Lva.79 3.4 Literární agent – přítel, právník, diplomat „Neboť činnost agenta, zástupce autorova a obhájce jeho práv, není tak jednoduchá, jak si někdo myslí, právě tak jako není jednoduchý mechanismus kanceláře a zákulisí divadelního, z něhoţ jako poslední projev nesčetných sloţek vyplyne oslnivý obraz scény, s krásnými dekoracemi, zářivými světly a nalíčenými herci, ve vybraných kostýmech deklamující slova básníkova. Ale to, co je za tím a pod tímto obrazem, celá ta dlouhá, často mučednická cesta autora hry a jeho kusu od zadání do provedení, není tak hezké. A zde agent, zpola právní zástupce, zpola umělecký rádce, z velké části diplomat, má pomáhati dílu na jeho cestě za slávou a úspěchem.“80 Takto charakterizoval nesnadnou úlohu agenta František Khol, první zahraniĉní zástupce Karla Ĉapka. Khol byl ĉlověk mnoha nadání: měl technické vzdělání, pracoval jako
74
ĈAPEK, K. The Cheat. A novel. Přel. M. a R. Weatherallovi. London: Allen and Unwin, 1941, s. 171. Viz UoR, AUC 277/10, 12. 3. 1946. 76 Viz UoR, AUC 238/7. 77 ĈAPEK, K. Hordubal, Povětroň, Obyčejný ţivot. Praha: Ĉeskoslovenský spisovatel, 1984, s. 312. V angliĉtině „to do what we have to do, out of love for the thing.“ The truth about a publisher. Op. cit., s. 364. 78 Viz UoR, AUC 238/7, 4. 10. 1945. 79 Viz STEVENSON. Op. cit., s. 55. 80 KOHL, F. Divadelní agentura. Vzpomínky a vysvětlivky. In Nové české divadlo. Eds. M. Kodíĉek, J. Rutte. V Praze: Aventinum, 1927, s. 104. 75
17
chemik a biolog, později jako knihovník Zemského muzea. Před rokem 1918 se věnoval vlastní literární tvorbě (vydal tři prozaické sbírky, spojované nejĉastěji s novoklasicismem nebo předváleĉnou modernou) a stal se dramaturgem Národního divadla. Na svou funkci však rezignoval, aby se mohl naplno stát „dramaturgickým poradcem všech divadel českých, pokud se ovšem s těmi divadly jednati dalo“81, totiţ ředitelem vlastní divadelní a literární agentury Centrum.82 Tato agentura pro ĉeská divadla obstarávala zahraniĉní díla vhodná pro místní podmínky a také se ĉeská díla snaţila prosadit do repertoáru zahraniĉních divadel. Do roku 1918 šla většina agendy přes dr. Eiricha ve Vídni, a tak komunikace mezi zahraniĉními a praţskými divadly nikdy nebyla přímá. Navíc většinou fungovala pouze jednostranně, o ĉeská díla totiţ nebyl velký zájem „uţ proto, ţe o nás v cizině také nikdo dohromady nic nevěděl“83. Zaloţením agentury Centrum František Khol osamostatnil tuto oblast ĉeského kulturního ţivota od závislosti na bývalém centru monarchie, bořit předsudky a budovat povědomí o ĉeskoslovenské kultuře byl však úkol nároĉný a dlouhodobý.84 Prvním autorem, kterého Khol zastupoval, byl právě Karel Ĉapek jako autor hry R.U.R. Hra dosáhla nebývalého ohlasu, jeho literární agentura tedy zaĉala nanejvýš úspěšně. Dále v zahraniĉí uváděl Ze ţivota hmyzu bratří Ĉapků, hry Langerovy, Hilbertovy nebo Šrámkovy. František Khol byl nejen Ĉapkovým agentem, ale také jeho spolupracovníkem v PEN klubu a dobrým přítelem. K padesátým narozeninám mu Ĉapek věnoval příspěvek v Prager Pressu, v němţ ho představuje jako ĉlověka, který „ať je kdekoliv, vţdycky vytváří kolem sebe teplý koutek v atmosféře srdečné druţnosti a nevyčerpatelného šelmovství; přátelství a humor jsou berličkou, o niţ se opírá, štítem, jímţ se kryje, lenoškou, v níţ odpočívá, pomrkávaje na nás očima plnýma bolesti a usměvavého šibeničního humoru“85. Ĉapek tu naráţí na jeho tělesnou křehkost a zdravotní problémy, které vedly ke Kholově předĉasné smrti v pouhých 52 letech. V nekrologu otištěném v Lidových novinách Karel Ĉapek znovu prozrazuje, jak osobní vztah plný láskyplného obdivu ho s Kholem pojil.86
81
KOHL. Op. cit., s. 103. Viz ĈAPEK, K. Umřel stařík. In ĈAPEK, K. O umění a kultuře. III. Op. cit., s. 188. ŠTĚDROŇOVÁ, E. Prozaická tvorba Františka Khola v souvislostech ĉeské povídkové produkce po roce 1910. Bohemica litteraria, 2012, roĉ. 15, ĉ. 1, s. 47–79. 83 KHOL. Op. cit., s. 103. 84 Viz tamtéţ. 85 ĈAPEK, K. František Khol. In O umění a kultuře. III. Op. cit., s. 108–109. 86 Viz Stařík umřel. Op. cit. Nekrolog otiskl také TheManchester Guardian – viz Obituary. The Rev. T. J. Choate. The Manchester Guardian, Feb 15, 1930, s. 20. 82
18
Po Kholově úmrtí agenturu řídila do poloviny třicátých let jeho manţelka Bohumila Kholová-Toušková. V druhé polovině třicátých let Karla Ĉapka zastupoval Bohumil Perlík jménem agentury Universum a zejména Julius Fürth z nakladatelství Fr. Borový. Fürth v roce 1939 emigroval do Londýna, ještě předtím získal pověření Ĉapkových dědiců autora reprezentovat. Po celou válku udrţoval kontakt se S. Unwinem a v propagaci Ĉapkova díla pokraĉoval, i kdyţ po roce 1945 přesídlil do USA a zaloţil zde nakladatelství Arts (v USA si změnil příjmení na Firt).87 Od konce války do Února 1948 autora ve prospěch dědiců zastupoval JUDr. Karel Scheinpflug. Po převratu byl však stejně jako ostatní dědicové nucen svá práva předat vládní agentuře, s tou však Unwin odmítal jednat (na rozdíl např. od Oxford University Press). Kontakt mezi Velkou Británií a Ĉeskoslovenskem, který František Khol tak pracně vytvářel, byl na dlouhá léta komunismu prakticky přerušen. Dílo Karla Ĉapka však bylo vydáváno nadále i bez pomoci agentů (na druhé straně tím docházelo ke zmiňovaným finanĉním nesrovnalostem mezi Ĉapkovými dědici a S. Unwinem). Po roce 1989 byla Ĉapkova díla pro Británii volná, Ĉapkovi dědici na ně jiţ nevlastnili práva, tedy nebylo zapotřebí ani nových agentů.88 Uvolnění práv spolu s obnovou vztahů mezi oběma státy jistě přispělo k nově probuzenému zájmu o Ĉapkova díla. 3.5 Překladatelé „V ţivotě mě nepřekládal nikdo, kdo by poté nebyl prohlášen za analfabeta a imbecila, ignoranta v oblasti angličtiny a vůbec za pohromu pro mou reputaci.“89 G. B. Shaw 3.5.1 Paul Selver Paul Selver (1888–1970), první Ĉapkův překladatel, se narodil se v manţelství Londýňanky s Polákem. Na univerzitě vystudoval germánskou filologii a působil jako středoškolský uĉitel (své zkušenosti zúroĉil v satirickém románu Schooling, který Karel Ĉapek v Lidových novinách recenzoval)90. Po vojenské sluţbě nastoupil na ministerstvo války, kde dlouhodobě sledoval dění na území Ĉeskoslovenska. Po válce byl zaměstnán na tiskovém oddělení 87
Viz UoR, zvl. AUC 499/13, 5. 9. 1951 (o J. Fürthovi), AUC 868/4, Letters between George Allen & Unwin Ltd and correspondents whose names begin FE-FK, 27. 12. 1960 (posloupnost agentů). 88 Alespoň tak to vyplývá z dopisu A. Milfordové z 18. 8. 1989, kde uvádí, ţe OUP bude drţet práva na Selverův překlad R.U.R. a Ze ţivota hmyzu aţ do roku 2020 (tedy po dobu 50 let od jeho smrti v roce 1970). R.U.R. je však moţné překládat z ĉeštiny, na rozdíl od hry Ze ţivota hmyzu, jejíţ copyright vyprší aţ v roce 1995 (Josef Ĉapek zemřel roku 1945). Doba trvání autorského práva je tedy kratší, neţ je tomu v souĉasném právním řádu. 89 Přijatá korepondence. Op. cit., s. 315. 90 ĈAPEK, K. O umění a kultuře. II. Op. cit., s. 543.
19
ĉeskoslovenského velvyslanectví. Mimo němĉinu a francouzštinu překládal i ze severských a slovanských jazyků (z dánštiny, norštiny, polštiny, ruštiny, ĉeštiny a srbochorvatštiny).91 Selverovy první překlady z ĉeštiny pocházejí uţ z předváleĉné doby. V roce 1911 ĉasopisecky publikoval překlady Slezských písní Petra Bezruĉe, o rok později vyšla An anthology of Modern Bohemian Poetry, představující reprezentativní výběr poezie konce 19. a zaĉátku 20. století. Antologií (nejen) z ĉeské literatury za svůj ţivot sestavil celou řadu. Během války připravil Anthology of Modern Slavonic Literature in Prose and Verse, následovaly knihy Modern Russian Poetry (1917) a Modern Czech Poetry (1920, všimněme si posunu od územního Bohemian v názvu předváleĉné antologii k národně vymezenému Czech), kde je překlad uváděn zrcadlově se svou předlohou. An Anthology of Czechoslovak Literature (1929) předkládá ukázky z ĉeské literatury od J. Husa přes J. A. Komenského aţ po R. Weinera nebo J. Wolkera, poprvé tu také vychází v překladu slovenská próza. Tyto popularizaĉní práce Paula Selvera ve ĉtyřicátých završuje výbor A Century of Czech and Slovak Poetry a příruĉka Czechoslovak Literature – Outline. Sám Selver v první ze svých antologií uvádí, ţe překlady jsou pokud moţno doslovné. Tato skuteĉnost je jistě kladem pro studenty ĉeské literatury nebo akademiky, podle dr. Voĉadla však nedostatek básnických kvalit neumoţňoval, aby Selverovy překlady byly převzaty do renomovaného výboru poezie.92 První celé prozaické dílo, které Selver překládal z ĉeštiny, byl Macharův Kriminál. V roce 1922 mu na velvyslanectví byly svěřeny hry R. U. R. a Ze ţivota hmyzu. Z Ĉapkových děl dále přeloţil většinu cestopisů (Anglické listy, Španělské listy, Obrázky z Holandska), Povídky z jedné a druhé kapsy a dramata Věc Makropulos, Bílá nemoc a Matka. Kromě děl bratří Ĉapků (přeloţil také Josefovu Zemi mnoha jmen) v angliĉtině publikoval vyprávění polárníka Welzla, memoáry Edvarda Beneše (zkrácené) a Haškovy Osudy dobrého vojáka Švejka (upravené). Selverovu vlastní literární ĉinnost můţeme rozdělit na literárněvědnou, jazykovědnou a uměleckou. K prvnímu okruhu kromě jmenovaných děl přidejme ještě studii o Otokaru Březinovi z roku 1921, literárněhistorickou knihu Orage and the New Age Circle (1959), na pomezí s druhým okruhem stojí The Art of Translating Poetry (1966). Do jazykovědných prací bychom mohli zařadit uĉebnici ĉeštiny pro samouky, slovník anglické frazeologie nebo Slovníček anglického slangu. Mimo to byl Selver také autorem ţivotopisu T. G. Masaryka 91
Viz KOCOUREK. Op. cit. PHILMUS, R. M. Matters of Translation: Karel Ĉapek and Paul Selver. Science Fiction Studies, 2001, roĉ. 28, ĉ. 1, s. 13. 92 K Selverově bibliografii viz KOCOUREK; VOĈADLO. Op.cit. K jednotlivým publikacím viz katalog SOLO. Search Oxford Libraries Online. [online]. Dostupné z .
20
(Masaryk – a biography, 1940), vlastní sbírky básní (Personalities, 1918) a dvou románů (Schooling,1924; One, Two, Three, 1926). Na zaĉátku dvacátých let, kdy se Paul Selver s Karlem Ĉapkem seznámili (jako dramaturg vinohradského divadla psal Ĉapek na ĉeskoslovenské velvyslanectví s ţádostí o doporuĉení anglických her), měl Selver ještě většinu kariéry před sebou, ale uţ tehdy nebyl nezkušený a projevoval se jako nadšenec pro ĉeskou literaturu. Kdyby si tehdy bylo moţné vybírat z více překladatelů, Selver by dost moţná na pomyslném konkurzu vzhledem ke svému širokému záběru a literární aktivitě zvítězil. Přesto je Paul Selver ĉastěji kritizován neţ obdivován, a to kvůli svým lidským vlastnostem i kvalitě překladů. Spolupráce mezi Karlem Ĉapkem a Paulem Selverem byla dost obtíţná. Selver ze zaĉátku jednal s nakladateli na místě Karla Ĉapka, ovšem zĉásti bez vědomí autora, jak uvidíme v případě prvních dramat i Anglických listů. Svou neochotou snad překazil slibnou inscenaci hry Věc Makropulos v londýnském divadle v roce 1927. Vzájemné vztahy také poškodila záleţitost s R.U.R. – několik měsíců byl v tisku Paul Selver uváděn jako autor hry, souĉasně vyšla jeho kniha One, Two, Three z divadelního prostředí. Fiktivní postavy lze snadno ztotoţnit s Nigelem Playfairem i Paulem Selverem. Román odhaluje, ţe skuteĉným autorem hry, která slaví v Londýně úspěch, není neznámý autor z Polabí, ale údajný překladatel – převedeme-li naráţky do skuteĉného světa, autorem R.U.R. není Ĉapek, ale sám Selver. Voĉadlo celou knihu spolu s novinovou kampaní pokládal za promyšlený útok na N. Playfaira a K. Ĉapka, i kdyţ Ĉapek Selverovu knihu nebral váţně.93 Voĉadlovy na první pohled konspirativní teorie ale podporuje to, ţe Selverův román byl věnován Karlu Ĉapkovi, i ohlasy knihy v tisku. Jedna z recenzí zaĉíná: „Existuje Karel Čapek? Rychle musím říct (protoţe podle všeho, co vím, je uráţka na cti zpochybňovat existenci lidské bytosti), ţe Karel Čapek existuje a ţe to uznávám. Ale brilantní a pobuřující satira pana Selvera zasela chvilkovou pochybnost.“94 Jiný recenzent mínil, ţe při své inteligenci by Selver nemusel fikci pouţívat jako způsob, jak skrytě urazit ţijící jednotlivce.95 Karel Ĉapek byl o poznání shovívavější neţ Otakar Voĉadlo. Podle Voĉadlových vzpomínek se Ĉapek se Selverem při své návštěvě Anglie původně ani nechtěl vidět, ale přesto se ho zastával. Jen jednou si prý povzdechl: „Mě stál Selver třistašedát tisíc.“ (Nebýt
93
Viz Anglické listy Karla Čapka, s. 46–47. GOULD, G. New Novels: Satire, Convention, Reality. The Observer, 12. 9. 1926, s. 8. 95 New Novels: Security. The Manchester Guardian, 19. 11.1926, s. 7. 94
21
Selverových přemrštěných finanĉních nároků, mohly se údajně zfilmovat v Americe některé Ĉapkovy hry.)96 Důvody Ĉapkovy velkorysosti zĉásti objasňuje korepondence s Voĉadlem: „Můj milý pane, musíme hledět s ním vyjít, nebo nepočítat na překlady z češtiny.“ 97V podobném tónu je i dopis z roku 1926: „Se Selverem vůbec, to je holt taková věc. Je to protiva, ale i kdybych ho nepotřeboval já, můţe být dobrý jiným údům české literatury, a tudíţ je nutno mu mnoho odpouštět. Překvapuje mne, ţe jako vegetarián máte takový vztek na něj; mínil jsem, ţe jen my masoţravci máme takové divé a krvelačné city.“98 Karel Ĉapek o něm dokonce do Lidových novin napsal medailonek.99 Vzhledem ke všem problémům je překvapující, ţe Selver překládal další Ĉapkova díla i ve třicátých letech. Svou roli ovšem mohla hrát i rozumová úvaha – pokud by Ĉapek Selverovi nedal povolení k překladu, angliĉtí ĉtenáři by se k jeho knihám dostali se zpoţděním, jestli vůbec. Selver sice uţ nebyl jediný, překladatele z ĉeštiny však bylo stále moţné spoĉítat na prstech jedné ruky. Anebo byl Voĉadlo, který Selvera kritizoval při jakékoli příleţitosti, zaujatý a přeháněl? Voĉadlovy paměti jsou takřka jediným zdrojem, který otevřeně zachycuje problémy s tímto Ĉapkovým překladatelem. Jeho slova však potvrzuje Ĉapkova korespondence (stíţnosti na nedostatek informací) a materiály archivu Oxford University Press, výše zmíněné recenze a také to, ţe Paul Selver neměl problémy jen s Karlem Ĉapkem (přel se s nakladatelstvím Allen and Unwin)100. Za překladatele by však měla víc mluvit jeho práce neţ jeho charakter. Paul Selver je jako Ĉapkův překladatel hojně kritizovaný, snad nejvíce za překlad R.U.R. Ĉlánek „R.U.R. restored and reconsidered“ je příkladem nesmlouvavého postoje k jeho práci: hra je „silně zkreslená rozsáhlou cenzurou, spoustou vynechaného textu a otupením výroků, které nezapadají do obvyklých klišé o robotech, kteří nám ţivot usnadňují, anebo ho naopak dehumanizují“101. Podle Roberta M. Philmuse se Selverovi obvykle na překladu R.U.R. vyĉítají ĉtyři věci: 1. vynechání všech výrazů, které by mohly urazit puritánsky smýšlející Angliĉany, 2. vypuštění rozsáhlejších pasáţí, zejména v epilogu, 3. slouĉení Damona a Radia do jedné postavy, 4. změna kompozice hry (akt 3 se stal epilogem, prolog je naopak 96
Viz Anglické listy Karla Čapka. Op. cit., s. 46. Viz Korespondence 2. Op. cit., s. 353. 98 Tamtéţ, s. 356. 99 Otištěn byl v Lidových novinách, roĉ. 29, ĉ. 519, 16. 10. 1921, s. 7. 100 „I have now had an opportunity of digging back into our earlier correspondence about this book and find that this is the second or third time that you have, quite wrongly, accused us of making improper use of your translation. An extract of your letter of June 16th, 1942 reads as follows […]“ UoR, AUC 457/1, Allen & Unwin 1950 letters file SE-SG – P. Selverovi, 12. 6. 1950 101 ABRASH, M. R. U. R. Restored and Reconsidered. Extrapolation, 1991, roĉ. 32, ĉ. 2, s. 185. 97
22
v anglickém vydání akt 1). Selver také přidává to, co v originálu není, některé hlavní postavy byly navíc v prvním vydání přejmenovány.102 Merritt Abrash ukazuje, ţe zmiňované úpravy vskutku nebyly kosmetické. Srovnává Selverův překlad Ĉapkových „nevhodných“ výrazů s překladem C. Novack-Jonesové z roku 1990: místo „worm“ Selver překládá „beetle“, místo „abortions“„monstrosities“, místo „bloody chunks of meat“„shapeless clods“ atd. Pobuřovat by mohly dokonce i sterilní květiny,
v podstatě
vynechána
byla
krutá
scéna,
kdy
Alquist
v pozadí
operuje
Damona (Radia). Ze hry se těmito úpravami vytratil nejen Ĉapkův „ţivý a zapamatovatelný jazyk“103, ale i ĉást jeho dramatického umění. Největší změny se doĉkal epilog – celkem bylo vynecháno z původního Ĉapkova třetího aktu 135 řádků. M. Abrash pozoruje, ţe závěr hry se takto neztrácí v dlouhém Alquistovu monologu a je působivější, zmizel však rámec hry a důkaz, ţe Naniny myšlenky pokraĉují v Aquistovi dál. Úhrnem autor ĉlánku spoĉetl, ţe v Selverově překladu chybí 17 stran textu, coţ je téměř ĉtvrtina Ĉapkovy původní hry. Nový, Ĉapkově hře bliţší překlad podle něj na hru vrhá nové světlo, které dává vyniknout lidem, a ne robotům, jako hlavním protagonistům hry.104 Tyto úpravy se obvykle dávaly za vinu Paulu Selverovi (jak to ĉiní i M. Abrash). Selver se na nich ale podílel jen zĉásti a poslední verzi „svého“ překladu patrně ani neviděl. Kromě divadelní úpravy, kterou provedl N. Playfair a C. Bax, do podoby textu zasáhl i editor nakladatelství a pravděpodobně také cenzura. Při porovnávání překladu Selverova a NovackJonesové je podle Philmuse také třeba vzít v úvahu, ţe kaţdý pracoval s jinou verzí originálu. Philmus ukazuje, ţe Selver nejspíš překládal z Ĉapkova rukopisu, ve kterém sám Ĉapek před otištěním provedl několik změn, zatímco Novack-Jonesová pravděpodobně vycházela z druhého vydání, oproti prvnímu mírně revidovaného. Ţádné takové „polehĉující okolnosti“ se však nedochovaly k překladu Anglických listů. Selver i zde vynechává slova, ĉásti vět i celé pasáţe, a to od první stránky a v hojné míře. Některá vynechaná slova patří mezi tabuizované výrazy nebo skuteĉnosti, někdy si
102
Viz PHILMUS. Op. cit., s. 13. Pro přejmenování srov. ĈAPEK, K. R.U.R. (Rossums Universal Robots).A Play in Three Acts and an Epilogue. Přel. P. Selver, upravil N. Playfair. 1. vyd. London: Oxford University Press, 1923; ĈAPEK, K. R.U.R. Ed. M. Halík. 20. vyd. Praha: Ĉeskoslovesnký spisovatel, 1966. 103 ABRASH, M. Op. cit., s. 185. 104 Philmusova a Abrashova tvrzení bychom mohli doloţit detailním porovnáním jednotlivých překladů a ĉeského textu. Mimo citované viz zvláště ĈAPEK, K. Toward the Radical Centre. Karel Čapek Reader. Ed. P. Kussi. Highland Park, NJ: Catbird Press, 1990 (obsahuje překlad C.Novack-Jonesové). Vlastní komparaci překladů se zde hlouběji nevěnujeme, protoţe jde o velmi rozsáhlé téma, více lingvistické neţ literárněhistorické.
23
Selver s ĉeským výrazem asi nevěděl rady, ĉasto však jde o snadné věty, kterým Selver musel rozumět.105 Ve své době překlad budil různé reakce. Podle jednoho recenzenta „překlad nemohl být lepší“106, podle druhého je těţkopádný107. Chválil si ho také J. Bone, který Listy otiskl v Manchester Guardianu: „Myslím, ţe Selver je přeloţil skvěle; zachoval duch češtiny, ale zároveň našel zajímavý styl i v angličtině. Také redaktor mi potvrdil, ţe překlad je nečekaně dobrý.“108 O. Voĉadlo si všímá chyb, které podle něj ukazují Selverovu neochotu ptát se na nejasné výrazy Ĉechů, se kterými byl na velvyslanectví ve styku. Některé omyly byly úsměvné, např. místo „trusu divokého losa“ se mluví o „trusu divokého lososa“, Selver však chybu odmítal uznat a opravit.109 Jiná Selverova chyba vedla Ĉapka k omluvnému dopisu anglickému hostiteli: „[…] musím se omluvit za nešťastný překlad. Měl jsem zde na mysli překrásný večer v House Akin, kde ,antická paní zpívá skotské balady„, i. e. „a lady with Greek profile sings Scotish ballads“. Ale náš jinak výborný pan Selver to přeloţil: „obstaroţní paní zpívá skotské balady“. Není to hrozné? Paní Seton-Watson mě musí povaţovat za velice nevděčného.“110 S odstupem ĉasu překlad Anglických listů hodnotila Hana Kriaková.111 Selver se podle ní potýkal s řadou sloţitých problémů plynoucích z Ĉapkova bohatého stylu. Některé z nich byly nad moţnosti jakéhokoli překladatele (anglicismy jako výrazný stylotvorný faktor Anglických listů, z pochopitelných důvodů nepřeloţitelný), jiné naopak Selver vyřešil poměrně dobře (vhodné přizpůsobení metafor, respektuje Ĉapkovu syntax). Mimo to, ţe Selver při svém překladu vynechával celé ĉásti, nevystihl různé stylové úrovně, mezi kterými se Ĉapek hbitě pohybuje. Někde také Ĉapkovo jednoduché vyjádření zbyteĉně zpřesňuje (pouţívá více synonym pro jeden ĉeský výraz), jinde zase zjednodušuje (více ĉeských synonym v angliĉtině zastupuje jeden výraz). „Mnohdy je v anglickém textu – ve srovnání s českým originálem – aţ příliš zřejmé, ţe překlad byl zaměřen více na převod z jednoho
105
Obsahové nesrovnalosti překladů zaznamenáme i při zběţném ĉtení prvních kapitol knihy. Viz ĈAPEK, K. Letters from England. Přel. P. Selver. London: Geoffrey Bles, 1925. ĈAPEK, K. Letters from England. Přel G. Newsome. Londýn: Continuum, 2004. 106 As Mr. Capek Sees us. The Observer, Mar 15, 1925, s. 5 107 New Books: Prof. Raleigh's Letters. The Manchester Guardian, Mar 31, 1926, s. 7. 108 Viz Přijatá korespondence. Op. cit., s. 36. 109 Viz Anglické listy Karla Čapka. Op. cit., s. 44 a 201. 110 Viz Korespondence 2. Op. cit., s. 34. 111 Viz KRIAKOVÁ, H. Úskalí a problémy Selverova překladu Anglických listů Karla Ĉapka. SPFFBU, 1989– 1990, D 36–37, s. 17–26.
24
jazykového systému do druhého, neţ na jemnosti stylistické, tedy na to, co Čapkův jazykový styl činí tak charakteristickým a osobitým,“112 shrnuje závěrem. Překlad Ĉapkových Povídek z jedné a druhé kapsy113 je podobně nevyváţený. Recenzenti Selvera chválí, i kdyţ upozorňují na některá drobná pochybení.114 Podle amerického kritika Neila Bermela, který Selverův překlad srovnává s výsledkem Normy Comradové, se Selver ĉasto potýká s přesným překladem jednotlivých slov a tak zbyteĉně upoutává pozornost na nepodstatné detaily. Bermel se shoduje s Kriakovou na tom, ţe pokud se Selver od této doslovnosti odpoutá, nachází vhodné anglické ekvivalenty pro celou metaforu, idiom, komunikaĉní situaci. Na rozdíl od Anglických listů se snaţí zachytit hovorovost, podle Bermela tím ale postavy příliš sociálně zařazuje (anglický slang neodpovídá hovorové ĉeštině, která nutně neprozrazuje postavení a vzdělání mluvĉího), a tak lépe hodnotí neutrální variantu, kterou zvolila N. Comradová.115 Selverovy překlady mají stejně jako práce kohokoli jiného své silné a slabé stránky. (Skuteĉnost, ţe Selver nebyl horším překladatelem neţ jiní, na příkladu Bílé nemoci ukazuje ve svém ĉlánku R. M. Philmus.) Ĉapkovy příznivce oprávněně nejvíce pobuřuje vynechávání ĉástí textu, z rozhovoru se Selverem pro ĉasopis Přítomnost ovšem vyplývá, ţe v jiných případech zašel ještě dále: „Skončil jsem překlad tam, kde Švejk přichází do zajetí. Zpracoval jsem to tak, aby si čtenář vůbec neuvědomil, ţe je to adaptace. Vynechány jsou partie lokálního významu, vynechány jsou anekdoty a naráţky, vţdy tak, aby nebyla porušena souvislost a plynulost.“116 Je překvapivé, ţe s tímto přístupem Selverovi zbyl vůbec nějaký text k překladu. Byli bychom v pokušení tvrdit, ţe ve dvacátých letech nebyla ještě překladatelská etika na takové výši – nebýt dr. Voĉadla, který Selverovy postupy jiţ tehdy tvrdě kritizoval. Přece jen však novější překladatelé k Ĉapkovi nutně přistupují jako k autoritě, s úctou ke kanonickému textu a s vědomím, ţe jejich dílo bude porovnáváno s překladem jejich předchůdce. Selverovy překlady ve dvacátých letech byly krokem do neznáma, přesnost byla obětována snad alespoň v některých případech z ušlechtilých důvodů, ze snahy zprvu zaujmout anglické publikum hrou od neznámého autora z prakticky neznámé země, později Ĉapkovu popularitu udrţet. 112
Tamtéţ, s. 25. Selver ze dvou knih připravil výbor 27 povídek. „Vynechal jsem povídky, které se mi zdály méně zajímavé pro anglosaské čtenáře,“ komentoval svůj postup v rozhovoru pro Přítomnost. KOCOUREK. Op. cit. 114 Např. G.I.C. Books of the day. Karel Capek. The Manchester Guardian, Apr 27, 1932, s. 7. PRYCEJONES, A. New Novels. The Observer, May 23, 1943, s. 3. 115 Viz BERMEL, N. Discourse in English Translations of Karel Ĉapek´s Tales from Two Pockets. Translations Review, 1998, roĉ. 55, ĉ. 1, s. 6–11. 116 KOCOUREK. Op. cit. 113
25
3.5.2 Vočadlova škola Jméno prof. PhDr. Otakara Vočadla (1895–1974) se na předchozích řádcích objevilo více neţ ĉasto. Známe jej jako Ĉapkova přítele, průvodce na cestách po Británii a kritika Paula Selvera. Prof. Voĉadlo byl ale také bedlivým stráţcem Ĉapkovy dobré pověsti za hranicemi, organizátorem praktických záleţitostí tam, kde korespondence nestaĉila, a především uĉitelem nové (a svým způsobem první) generace anglických překladatelů z ĉeštiny. V Anglii strávil sedm let působením na School of Slavonic and East European Studies při londýnské univerzitě, kde otevřel srovnávací kurz ruštiny a ĉeštiny a následně samostatný bohemistický seminář. Ke studiu ĉeštiny podnítil řadu osobností, zde se budeme věnovat pouze těm jeho ţákům, kteří překládali dílo Karla Ĉapka.117 Voĉadlovou nejoblíbenější studentkou byla Dora Roundová (provdaná Schwarzová). „Poznal jsem ji v Ţenevě jako překladatelku Společnosti národů a získal ji pro bohemistiku,“118 vzpomínal Voĉadlo. Oceňoval ji zejména pro stylizaĉní schopnosti a překlady z ĉeské poezie (básně Březinovy, Sovovy ĉi Gellnerovy), které byly otištěny v Central Europe Observer a Voĉadlo je pouţíval ve výuce. Ĉapkovo dílo zprvu překládala pod Voĉadlovým vedením (spolupracovala na kolektivním překladu Trapných povídek), později jí Voĉadlo svěřil hry Adam Stvořitel a Loupeţník. Stala se z ní věrná Ĉapkova překladatelka: v nakladatelství Allen and Unwin dále publikovala první dva díly Hovorů s T. G. Masarykem, O nejbliţších věcech a Apokryfy.119 Překlad knihy O nejbliţších věcech chválí Manchester Guardian, Timesy i Times Literary Supplement. Recenzenti posledních dvou periodik tvrdí, ţe se kniha ĉte, jako by byla napsána v angliĉtině.120 Její Hovory T. G. Masarykem naopak kriticky hodnotila Milena Turbová ve sborníku Akademie věd.121 Dora Roundová podle M. Turbové prezidentovu řeĉ plnou slovakismů, germanismů, zastaralých slov, kontaktových prvků atp. přeloţila do spisovné neutrální angliĉtiny, a tak podle M. Turbové překlad ztrácí na „autentičnosti, citové angaţovanosti, krajové zakotvenosti, způsobu myšlení i jazykového projevu portrétované osobnosti“122. Otázkou zůstává, do jaké míry měla překladatelka jinou volbu, mnohé ohlasy díla navíc dokládají, ţe 117
Viz Anglické listy Karla Ĉapka. Op. cit., s. 44. Viz tamtéţ. 119 Viz tamtéţ; Anglický překladatel. Op. cit 120 Viz D. F. B. Karel Capek´s Essays. The Manchester Guardian, Dec 2, 1935, s. 5. BAILEY, R. Mr Capek's Intimacies. The Times Literary Supplement, Nov 9, 1935, s. 715. Karel Capek´s Essays. The Times, Nov 15, 1935, s. 22. 121 Viz TURBOVÁ, M. K anglickému překladu Ĉapkových Hovorů s T. G. Masarykem. In ĈMEJRKOVÁ, S., DANEŠ, F. O Čapkových Hovorech s T. G. Masarykem. 1. vyd. Praha: Academia, 1994, s. 129–132. 122 Tamtéţ, s. 132. 118
26
tyto rysy prezidentův projev stále nese. Podle citovaného příspěvku však překlad není ani dostateĉně věrný po faktické stránce, některé informace vynechává, jinde vkládá vysvětlivky pro anglické ĉtenáře přímo do Masarykových úst. Dvakrát se Dora Roundová dostala do sporu s nakladatelstvím Allen and Unwin, poprvé, kdyţ jim nabídla překlad Loupeţníka bez předchozí smlouvy a schválení, podruhé, kdyţ se snaţila vybojovat právo na překlad zbývající třetí ĉásti Hovorů. V roce 1948 se však na S. Unwina obrátila v tíţivé situaci dopisem, který nám prozrazuje více o jejích osudech i vzdělání (bliţší kontext dopisu bohuţel neznáme): Čechoslováci mě vyhodili a teď se snaţím shromáţdit dostatek kontaktů, abych mohla překládat z domu. Umím holandsky, španělsky, německy a francouzsky. […] Za posledních sedm a půl let jsem musela překládat všechno, co jsem dostala, a témata byla různá, od politiky k medicíně či umění, takţe mám zkušenosti ve většině oborů. Čtyři jmenované jazyky ovládám lépe neţ češtinu a mám univerzitní vzdělání ve třech z nich (ve všech kromě němčiny).123 S. Unwin pro ni obratem našel práci, i kdyţ drobnou, zaměstnal ji také korekturou Apokryfů, posledním ĉapkovským překladem této vytrvalé Voĉadlovy studentky. Další Voĉadlovou nadějí byl Laurence Hyde, jehoţ charakterizoval takto: Laurence Hyde, talentovaný odchovanec oxfordské univerzity, studoval po válce češtinu v Praze jako stipendista. Zajímal se o Březinovo dílo a psal o něm pro Slavonic Review. Znal jsem ho z Prahy (navštěvoval můj univerzitní kurz češtiny pro cizince) a stýkal jsem se s ním i v Londýně. Ţil tehdy v bídě v bohémské čtvrti Chelsea a rád se ujal překladu Čapkova románu. Později se výhodně oţenil a věnoval se vlastní literární činnosti.124 „Čapkovým románem“ zde Voĉadlo míní Krakatit. Hyde byl Ĉapkovi za svěřený překlad velmi vděĉný, nároĉnost tématu a Ĉapkova stylu ho ale překvapila, Ĉapkovi píše krátce po obdrţení originálu: „Ještě jsem toho mnoho nepřečetl, protoţe to je přece jen trochu těţké […]“125 Při samotném překladu se nakonec neobešel bez pomoci dr. Voĉadla. Voĉadlo měl celý text ještě před tiskem přehlédnout, nakladatelství mu jej ale neposlalo, a tak se stalo, ţe výsledek Ĉapka nepříjemně překvapil: „Nahlídnul jsem do Hydova překladu Krakatitu; je tam řada omylů, jeţ porušují a místy obracejí smysl.“126 Kromě toho, ţe nepovedený překlad dílo kazil, jednalo se také o finance: kaţdou opravenou stránku by bylo nutné znovu vysázet, coţ bylo drahé („takhle na ten anglický překlad budu moţná ještě doplácet“127). Rozhořĉený 123
UoR, AUC 372/10, 28. 4. 1948. Anglické listy Karla Čapka, s. 183. 125 Přijatá korespondence. Op. cit., s. 136. 126 Korespondence 2. Op. cit., s. 352. 127 Tamtéţ, s. 354. 124
27
Ĉapek se nakonec s Voĉadlem domluvil, ţe kniha bude opravena pro druhé vydání, k tomu uţ však za Ĉapkova ţivota nedošlo.128 Hyde v hovoru s Ĉapkem sám uznal, ţe se mu překlad nezdařil,129 Voĉadlovi také svěřil, „ţe ho některá místa nezajímala, a ta překládal chvatně a s nechutí“130. Nelichotivé světlo na jeho znalosti vrhá dovětek dopisu Ĉapkovi, který schválně napsal v ĉeštině: „Nutno ríci ţe, ačkoliv nemám ani tušení, jak to má byti s týmito koncovky, umím psati česky uplně plyně. Pro mě hlavní věc literatura, a ne této maličkosti jako skloňování i. t. d.!)“ 131 Je samozřejmé, ţe ţádat po Angliĉanovi perfektní zvládnutí ĉeského pravopisu by bylo příliš, přesto překladatel z ĉeštiny asi jen stěţí pochopí vztahy ve větě bez znalosti skloňování, zvlášť pokud je na svou neznalost téměř hrdý. Navzdory neúspěchu s Krakatitem Voĉadlo Hyda chválí jako „schopného lingvistu“132 a „dobrého stylistu“133. Překlad Krakatitu byl podle něj vzhledem k odborné terminologii mnohem obtíţnější neţ Selverovy Anglické listy. Mimo tento román Hyde zaĉal překládat také Věc Makropulos, ale zde musel ustoupit Selverovi. Podle Voĉadla se také Hyde jako první ucházel o překlad Haškových Osudů dobrého vojáka Švejka.134 Hyde s Voĉadlem si nerozuměli jen v otázce národa, Hyde se prohlašoval za antinacionalistu,135 ale Voĉadlo soudil, ţe je v hodnocení ĉeské otázky příliš ovlivněn Němci. Německé směřování se podle Voĉadla projevilo i v ĉlánku, který Hyde napsal o Ĉapkovi pro Manchester Guardian (Hyde vycházel ze své praţské návštěvy u autora), mimo to v něm bylo několik věcných chyb.136 Voĉadlo dosáhl, ţe se Hyde Ĉapkovi omluvil, sám Ĉapek si však, aĉkoli ĉlánek ĉetl, ţádné újmy nebyl vědom, a tak záleţitost skonĉila Ĉapkovými smířlivými slovy: „Člověče, vás bych potřeboval tady, abyste se za mne rozčiloval na věci, které se o mně píší v jazyce českém.“137 Nadanější neţ Hyde i Selver byl podle Voĉadlova soudu Walter A. Morison. Po studiu na Slovanském ústavu v Londýně získal stipendium na Karlově univerzitě, kde dosáhl doktorátu. Později na Slovanském ústavu sám vyuĉoval, k Voĉadlově lítosti se však zaměřil na Jugoslávii. Z Ĉapkova díla tento překladatel pracoval spolu s B. Wadsworthem na knize 128
Viz Korespondence 2, s. 352–354; Anglické listy Karla Čapka, s. 211–212. Op. cit Viz Korespondence 2. Op. cit., s. 359. 130 Anglické listy Karla Čapka. Op. cit., s. 216. 131 Přijatá korespondence. Op. cit., s. 136. 132 Anglické listy Karla Čapka. Op. cit., s. 43. 133 Tamtéţ, s. 216. 134 Viz Anglický překladatel. Op. cit. 135 Viz Přijatá korespondence. Op. cit., s. 136. 136 Viz L.H. Karel Capek, by Himself. The Manchester Guardian, Nov 27, 1924, s. 5. Anglické listy Karla Čapka. Op. cit, s. 185–186. 137 Tamtéţ, s. 187. 129
28
Jak se dělá divadlo. Z ĉeštiny také přeloţil Komenského Anděla míru, František Khol mu zadával také překlady z ruštiny.138 Jako posledního zástupce „Voĉadlovy školy“ jmenujme Francise P. Marchanta a Freguse P. Caseyho. První z nich byl Voĉadlův nejstarší ţák, „zanícený čechofil“139, který překládal Havlíĉka i Jiráska. Samostatně přeloţil Ĉapkovy Italské listy. F. P. Casey, irský úředník, si podle Voĉadla ĉeštinu velmi rychle osvojil, zabýval se mj. Durychem. Oba se podíleli na překladu Trapných povídek pod Voĉadlovým vedením.140 Podle Voĉadla byla kniha velmi úspěšná – povídky z ní byly přetiskovány ve významných periodikách, mj. Fortnightly Saturday Review. I kdyţ Times Literary Supplement kritizoval rozkolísanou úroveň překladu,141 jejich negativní hodnocení Voĉadlo nepokládal za objektivní. Ať uţ bychom překlad Trapných povídek hodnotili jakkoli, nelze popřít, ţe v průběhu dvacátých let překladatelů z ĉeštiny přibylo, a to jsme zmínili jen Voĉadlovy ţáky, kteří překládali Ĉapka. Není divu, ţe rozhovor s Paulem Selverem, který v roce 1933 otiskla Přítomnost pod názvem „U průkopníka ĉeské literatury v Anglii“, Voĉadla rozezlil. Tazatel k Selverovi s obdivem vzhlíţí jako k prvnímu modernímu a prakticky jedinému překladateli: „Je to zároveň přehlídka skoro všeho, co bylo vykonáno pro českou literaturu v Anglii. A ukázka, co všechno můţe znamenat jediný člověk pro věc tak zásluţnou, co všechno pro ni můţe udělat na půdě
tak
cizí,
v neschůdném terénu,
plném nepředstavitelných
a nepředvídaných překáţek.“142 Voĉadlo odpověděl ĉlánkem „Anglický překladatel z ĉeštiny“, ve kterém ani nezmínil Selverovo jméno, zato podal vyĉerpávající přehled minulosti a souĉasnosti překladu z ĉeštiny do angliĉtiny. Selver i ĉeský tisk napříště musel uznat existenci konkurence. 3.5.3 Robert a Marie Weatherallovi Robertu a Marii Weatherallovým překladatelskou štafetu předal přímo dr. Voĉadlo, který na ně vzpomínal takto: Kdyţ vyšel r. 1929 v Anglii a Americe náš společný [Voĉadla a jeho ţáků] překlad Trapných povídek a rozloučil jsem se nadobro s londýnskou univerzitou, doporučil jsem Čapkům ideální překladatelskou dvojici: Češku dr. M. Weatherallovou, 138
Viz Anglické listy Karla Čapka. Op. cit., s. 45, 186, 219. Tamtéţ, s. 45. 140 Tamtéţ; Anglický překladatel z ĉeštiny. Op. cit 141 „The first thing that strikes one about the volume of Karel Capek´s short stories called MONEY (Hutchinson, 7s 6d. net) is that the translations, for which four people in all are responsible, are of very unequal merit. They are good stories, all of them – fresh, lively and thoughtful; but some of them appear here in extremely unsatisfactory versions.“ R. D. Charques. Money. The Times Literary Supplement, Sep 12, 1929, s. 700. 142 KOCOUREK. Op. cit., s. 349. 139
29
doktorku praţské univerzity, a jejího manţela Roberta, profesora agrikultury na Eton College.143 O ţivotě této dvojice o mnoho více nevíme. Marie Weatherallová, dívĉím jménem Isakovicsová, se narodila v roce 1896 nebo 1899 a zemřela roku 1972. Její manţel se narodil roku 1899, zemřel po roce 1967 a na Eton College působil i v pováleĉné době (poslední dochované dopisy na známou adresu putovaly v roce 1950). Jejich kontakt s nakladatelstvím Allen and Unwin byl ĉetný a bezproblémový.144 První úkol, který jim byl svěřen, byl i jeden z nejtěţších – překlad Zahradníkova roku. Jejich úspěch jistě dokazuje mimořádná popularita knihy v Anglii. Recenzent Times Literary Supplement jim skládá nejvyšší překladatelskou poklonu: „Překladatel není zmíněn [snad opomenutí v jednom z dotisků?]. Člověk by si myslel, ţe kniha byla původně napsána anglicky.“145 Znovu byl Zahradníkův rok přeloţen aţ ke konci století G. Newsomem, který ve své „Poznámce překladatele“ naznaĉuje, ţe aĉkoli Voĉadlo kritizoval Selvera a Weatherallovi chválil, úroveň jejich překladu není o nic lepší. Své tvrzení však nepodkládá ţádnými důkazy.146 Podle recenzenta Newsomova překladu je Newsome idiomatiĉtější a neopomíjí některé slovní hříĉky, jiné klady jeho překladu (nebo zápory Weatherallových) však neuvádí.147 Dalším překladatelským oříškem bylo Devatero pohádek, ale i zde Weatherallovi sklidili uznání za přirozenou angliĉtinu. Podle Times Literary Supplement jsou pohádky „nádherně přeloţeny, takţe zní, jako by byly napsány v angličtině“148. Podobně hodnotí Timesy: „Překladatelé si nepochybně zaslouţí hlubokou poklonu za důvtip, s jakým překonali obtíţe různých prostředí a jmen a za dokonalou přirozenost příběhu. Kdyţ ovšem splní své povinnosti, zůstávají zde bratři Čapkové se svým zářným duchem.“149 Mimořádné jazykové nároky na překladatele kladl i román Válka s mloky, neboť podle Elisabeth Maslenové jazyk v tomto díle hraje klíĉovou roli.150 Pro Weatherallovy také tento úkol znamenal mnohem více práce, neţ oĉekávali. Od roku 1990 jejich snahu můţeme porovnat s překladem Ewalda Oserse (Válka s mloky je jediná Ĉapkova kniha, kterou po 143
Anglické listy Karla Čapka. Op. cit., s. 45. Viz tamtéţ, s. 322–323; Korespondence 2. Op. cit., s. 486; UoR, AUC 499/13, 19. 4. 1951. 145 MAVROGORDATO, E. E. The Gardener´s Year. The Times Literary Supplement, Feb 26, 1931, s. 153. 146 Viz NEWSOME, G. Translator´s note. In ĈAPEK, K. The Gardener Year. Přel. G. Newsome. London: Continuum, 2004, s. 3–5. 147 Viz CRAVENS, C. Gardener´s Year by Karel Capek; Geoffrey Newsome. The Slavic and East European Journal, 2007, roĉ. 51, ĉ. 1, s. 176–177. 148 COOK, M. G. Fairy Tales. The Times Literary Supplement, Jul 13, 1933, s. 473. 149 Capek Fairy Tales. The Times, Jul 14, 1933, s. 8. 150 Viz MASLENOVÁ, E. Proper Words in Proper Places. The Challenge of Ĉapek´s „War with the Newts“. Science Fiction Studies, 1987, roĉ. 14, ĉ. 1, s. 82–92. 144
30
Weatherallových překládal někdo další). E. Maslenová upřednostňuje tento nový překlad, který podle ní opravuje mnohé chyby, je elegantnější a citlivější ke změnám funkĉních stylů (opět si připomeňme, ţe novější překlad musí být vţdy ve výhodě, oĉekává se od něj, ţe přivede dále úsilí svých předchůdců, na kterém staví, navíc ho od jeho hodnotitelů nedělí takový ĉasový odstup). Potřebu nového překladu zdůvodnil sám Osers takto: „[…] na začátku 80. let byl tento překlad povaţován za tak zastaralý, tak nevhodně reprezentující styl [flavour] a humor Čapkova originálu, a to nezmiňuji početné faktické chyby, ţe jsem byl v roce 1985 pověřen vytvořit nový překlad knihy – a to pro původního vydavatele, Allen and Unwin.“151 Ve své době se o negativním hodnocení práce Weatherallových dozvídáme jen zprostředkovaně. V roce 1941 se M. Weathearallová obává, bude-li jim svěřen překlad Marsyas: „Vím, ţe pan Selver mluvil v československém klubu PEN nepříznivě o našich překladech a naznačoval, ţe jejich kvalita zapříčinila nevalný odbyt Čapkových románů. V ţádném případě si nepřeji tady v Anglii sníţit šance Čapkových děl, na to jsem ho příliš milovala a respektovala.“152 S. Unwin o Selverových výrocích dosud nevěděl, M. Weatherallovou ujistil, ţe jejich dřívější překlady nebyly nikým negativně hodnoceny. Jen o posledních jejich pracích (snad Cesta na sever nebo První parta) se prý říká, ţe nejsou tak dobré jako předchozí. S. Unwin se domnívá, ţe korektura R. Weatheralla nebyla úplně dokonalá, ale ţádné závěry nedělá.153 Weatherallovi nadále překládají další Ĉapkovy knihy, tak jak si to také uţ v roce 1935 přál Ĉapkův agent Bohumil Perlík (agentura Universum).154 Mimo zmíněné knihy anglickým ĉtenářům zpřístupnili ještě Hordubala, Povětroně a Obyčejný ţivot, Hovory s T. G. Masarykem, Cestu na sever, První partu, Měl jsem psa a kočku, Ţivot a dílo skladatele Foltýna a Marsyas. Jejich překladatelská práce byla v některých ohledech hodnocena velmi dobře, jak jsme viděli, v případě Války s mloky byla později překonána. Kaţdopádně bez jejich práce by v Ĉapkově anglické bibliografii chyběl plný tucet knih. Navíc svou věrností usnadnili plynulý přísun Ĉapkových děl na anglický trh, bez nutných intervencí autora.155
151
OSERS, E. Translation of „War with the Newts“. The Times Literary Supplement, Oct 9, 1998, s. 19. Viz UoR, AUC 127/11, 11. 8. 1941. 153 Tamtéţ, 14. 8. 1941. 154 „As far as possible we think it desirable to concentrate the Capek translations with the Weatheralls, whose work has been of a uniformly high standard […].“ UoR, AUC 46/33, 12. 4. 1935. 155 „Pro Čapka bylo úlevou, ţe díky této nezištné a spolehlivé dvojici odpadlo přehlíţení a opravování překladů a korektur, svízelné vyjednávání s agenturami a – last, but not least – omezeny stálé nepříjemnosti se Selverem […].“Anglické listy Karla Čapka. Op. cit., s. 46. 152
31
3.6 Komentovaná bibliografie 3.6.1 R.U.R. a Ze ţivota hmyzu – překlad, nebo adaptace? Do anglicky mluvícího světa Karel Ĉapek vstoupil v roce 1923 dramaty R. U. R. a Ze ţivota hmyzu, které přeloţil Paul Selver a pro „anglické jeviště“ upravil Nigel Playfair, v druhém případě ve spolupráci s Cliffordem Baxem.156 Clifford Bax napsal autobiografii Inland Far, sbírky veršů i několik dramat, ale jako autor nezískal popularitu. Nigel Playfair se věnoval herectví, od roku 1918 stál v ĉele divadla Lyric Hammersmith v Londýně, kterému se pod jeho vedením velmi dařilo. Spolu s Baxem připravil mimo Ze ţivota hmyzu také inscenace několika her od Goldoniho.157 V roce 1922 se Playfairovi podařilo dojednat otištění právě chystaných Ĉapkových her ve staroslavném nakladatelství Oxford University Press (OUP). Humprey Milford, představitel nakladatelství (v některých bibliografiích uváděný jako nakladatel), se rozhodl uveřejnit kaţdou z her ve zvláštním svazku co nejtěsněji po premiéře, coţ bylo nakonec v obou případech na jaře 1923.158 Znění mělo přesně odpovídat divadelnímu scénáři, ĉtenář tedy měl ĉíst stejný text, s jakým se jako divák mohl setkat v divadle. R.U.R. editor OUP oznaĉil jako „Playfairovu adaptaci autorizovaného překladu, přesně takovou, jak byla hrána v Londýně“159. Není divu, ţe text byl poměrně odlišný od původního Selverova překladu, natoţpak od ĉeského originálu. Pozdější snaha hodnotit (ne)přesnost překladu dle kniţního vydání se v tomto světle zdá jako opomenutí slova „adapted“ na titulním listu (v případě Ze ţivota hmyzu se doĉteme dokonce „freely adapted“).160 Playfair později vzpomínal, ţe Selver text Ze ţivota hmyzu doslovně přeloţil a on s Baxem na něm dále pracovali.161 Existenci dvojí verze dokládá i dopis editora OUP C. Baxovi („Chci co nejdříve získat překlad Hmyzu, který jste dělal vy a Playfair. Všechno, co
156
ĈAPEK, K. R.U.R. (Rossums Universal Robots).A Play in Three Acts and an Epilogue. Op. cit. ĈAPEK, J., ĈAPEK, K. "And So Ad Infinitum" (The life of the Insects). An Entomological Review in Three Acts, a Prologue and an Epilogue. Přel. P. Selver, upravil N. Playfair a C. Bax. London: Oxford University Press, 1923. 157 Viz Sir Nigel Playfair. Play Pictorial, 1934, roĉ. 65, ĉ. 389, s. 30; GILLETT, E. Clifford Bax. The Bookman, 1932, roĉ. 81, ĉ. 484, s. 221–222. 158 Viz OUP, Ĉapek file, 25. 8. 1922. 159 OUP, 15. 12. 1922. 160 Viz příloha. Deklarovaný cíl, aby divadelní verze byla totoţná s kniţní, byl však naplněn jen zĉásti. Poznámka v úvodu knihy uvádí: „For acting purposes it was found necessary to make a few alternations which are not included in the version as here printed. Chief of these was the removal from the list of characters of two names, Fabry and Helman.“ V knize se tedy setkáme se všemi Ĉapkovými postavami, více se o rozdílech mezi hranou a tištěnou verzí uţ nedozvíme. ĈAPEK, K. R.U.R. (Rossums Universal Robots). A Play in Three Acts and an Epilogue. Op. cit. 161 „Mr. Paul Selver translated it for us literally, and Clifford Bax and I collaborated on adapting it. “Citováno podle PHILMUS, R. M. Op. cit.
32
v současnosti mám, je Selverovo vlastní snaţení, a to určitě není to, co pouţijeme“162) a hlavně výsledné ujednání mezi třemi spoluautory anglického textu z poloviny října 1922 („Baxova a Playfairova verze Ze ţivota hmyzu /tj. verze, která bude hrána na jevišti/, smí být publikována vaší společností“163). Ani v této době ale text hry ještě nebyl definitivní: „Poţádal jsem pana Playfaira o kopii, kterou bych Vám mohl zaslat, ale odpověděl mi, ţe si myslí, ţe bychom ještě měli změnit epilog.“164 Nešlo tedy zdaleka jen o nevýznamné změny. Zatímco nakladatelství uţ chce téměř sázet knihu, Nigel Playfair ještě neví, jak hra skonĉí. Clifford Bax nakladatele varuje, ţe se Playfair nerozhodne, dokud hru nebude zkoušet, přesněji dokud nebude zkoušet závěreĉnou ĉást… Na naléhavý dopis Playfair nakonec posílá zaĉátkem prosince kopii svého textu, ale doporuĉuje, aby byla kniha připravena jen do konce třetího aktu, dále existují dvě varianty textu. Editor Playfairovi radí, aby se přiklonil k té, která je věrnější originálu. Do podoby epilogu vstoupila i cenzura, je dochován dopis vyjadřující námitky proti citacím z Bible v závěreĉné ĉásti dramatu.165 Není bez zajímavosti, ţe existenci dvou verzí prokázal i R. M. Philmus, a to bez znalosti archivních materiálů OUP, pouze na základě porovnávání různých vydání a překladů.166 Playfairovo a Baxovo poĉínání vzbudilo pozornost dokonce i v tisku. Ĉlánek „Mr. Playfair and the ,Adaptation‘“ Playfairovi předkládá údajně ĉtenářskou otázku: Pokud je podle Playfairových slov hra výteĉné a úplné dílo, proĉ pracuje s adaptací, a ne původním textem? Playfair zdůvodňuje, ţe podle jeho názoru Ţivot hmyzu nese jisté rysy ţivota v Praze, Ĉechách, aĉkoli byl zamýšlen jako obecná reflexe lidského ţivota. Domnívá se tedy, ţe duch hry postihne lépe, kdyţ ji přizpůsobí anglickému ţivotu. To v sobě zahrnuje i zjemnění – satira by měla být „méně hořká a méně brutální“, protoţe „Češi v tomto ohledu snesou silnou kávu spíše neţ Angličané“.167 Do výsledné podoby textu navíc vstoupil i editor OUP Hopkins. Spolu s Baxem, který pracoval na výsledných korekturách, Playfairův text bez jeho vědomí dále upravili. Hopkins negativně hodnotil prozaické ĉásti psané Playfairem a ţádal Baxe (který byl autorem veršů ve hře), aby „maličko vybrousil P. snaţení“168. Spoleĉně se ujišťují, ţe nemusejí mít „ţádné výčitky svědomí“169, protoţe Playfair pochopitelně „knihu číst nebude pozorně, pokud ji bude
162
OUP, 2. 10. 1922. OUP, 19. 10. 1922, odesilatel C. Bax. 164 OUP, 19. 10. 1922. 165 Viz PHILMUS, R. M., s. 15. Op. cit. 166 Viz tamtéţ. Op. cit. 167 Dramatic Personae. Op. cit. 168 OUP, 13. 1. 1923. 169 OUP, 13. 1. 1923, odesilatel C. Bax. 163
33
vůbec číst, a mnohé můţe projít nepovšimnuto“170. Baxe v této fázi pravděpodobně ovlivnily rozpory s Playfairem (tedy snad nechuť konzultovat jakékoli další úpravy). Bax s Hopkinsem se dále shodli na chybné, nedostateĉné interpunkci v celé hře, ale na opravu uţ bylo příliš pozdě. Vidíme, ţe dílo bratří Ĉapků bylo vnímáno jen jako předloha ke zpracování. Clifford Bax nejenţe neměl valné mínění o kompoziĉních schopnostech autorů, ale s jistotou neznal ani jejich jméno: „Konec se zdá být celkem slabý: ale myslím si, ţe bratři Capek (kteří, myslím si, by měli mít po jméně rozházené nějaké podivné přízvuky) nejsou silní ve výstavbě.“171 Autor byl přezíraný nejen co se týĉe úprav a provedení hry. Smlouvu jako jeho zástupce podepsal Paul Selver. Jeho komunikace s bratry Ĉapkovými stejně jako s Oxford University Press ale vázla. V prosinci ho editor ţádá o písemné potvrzení, ţe Karel Ĉapek přijal podmínky smlouvy, kterou nakladatelství zaslalo Selverovi uţ v srpnu, a také dohodu mezi Selverem, Baxem a Playfairem o publikování divadelní verze hry. Ĉapkův souhlas Selver prý nakladatelství tlumoĉil pouze telefonicky. Selver buď na ţádost neodpověděl, nebo se jeho reakce nedochovala. Více se o údajném souhlasu Karla Ĉapka dozvídáme z dopisu Františka Kohla, adresovaného Oxford Univeristy Press v říjnu 1923, tedy téměř půl roku po vydání knihy Ze ţivota hmyzu: V srpnu a prosinci minulého roku s vámi pan Paul Selver uzavřel smlouvu o vydání her R.U.R. od Karla Čapka a Ze ţivota hmyzu od bratří Čapků v kniţní podobě. Pan Selver nás neţádal o předchozí potvrzení různých detailů těchto smluv, jejichţ kopie nám poslal teprve nedávno na naši neodkladnou ţádost.172 Kohl ţádá nakladatelství o informace ohledně vydání, podílů a prodeje knih. „Zároveň vás prosíme, abyste nám dali vědět, jestli byl Hmyz uţ publikován. Neobdrţeli jsme od pana Selvera nic jiného neţ pár kopií R.U.R. Pan Selver nám o stavu věci nepíše […]“173 Karel Ĉapek tedy nedostával ani ty nejzákladnější informace, o autorských výtiscích nemluvě. Odpověď mohla odesilatele potěšit. Podle OUP se prodalo uţ 3 100 exemplářů R.U R. a 1 620 Ze ţivota hmyzu (v anglickém překladu s názvem And so ad infinitum a podtitulem The Life of the Insects). Druhé vydání R.U.R. vyšlo ještě ve stejném roce, do roku 1942 bylo
170
OUP, 19. 1. 1923. OUP, 13. 1. 1923, odesilatel C. Bax. 172 OUP, 17. 10. 1923. 173 OUP, 17. 10. 1923. 171
34
vydáno celkem devětkrát174 (v roce 1925, dvakrát v roce 1927 a dále v letech 1928175, 1930, 1936 a 1942).176 Bibliografie Karla Čapka177pravděpodobně v tomto případě zachycuje všechna vydání, pořadové ĉíslo devět totiţ uvádí sama tiráţ vydání z roku 1942. Hra Ze ţivota hmyzu, v angliĉtině s názvem And so ad infinitum (The life of the insects) vyšla hned následující rok a potom v letech 1927, 1936, 1938 a 1939. Uţ v roce 1923 nakladatelství Selverovi nabízelo moţnost vydání dalšího Ĉapkova díla: „Milfordovi se tak líbí jeho dvě hry od Čapka, ţe by byl víc neţ ochotný uvaţovat o třetí – pokud nějakou překladáte.“178 Podobný dopis Selver dostal i v roce 1926 – Oxford University Press „čeká s otevřenou náručí“179 na jakékoli Ĉapkovo dílo. Nedoĉkali se, Selverovy překlady (Anglické listy a Věc Makropulos), které následovaly po prvních dvou dramatech, vydala menší a méně významná nakladatelství. Selver sám kritizoval Ĉapkovo rozhodnutí vybrat menší nakladatelství, Ĉapka však vĉas neinformoval o jiné moţnosti. Skrze nakladatelství Oxford University Press a jeho poboĉky se hry bratří Ĉapků dostaly mimo jiné i do Indie a Austrálie. V roce 1945 nakladatelství o povolení ke skupinovému ĉtení a amatérským představením ţádal vzdělávací odbor australské armády – R.U.R. měli hrát vojáci v táborech (nakonec se tento plán neuskuteĉnil). V roce 1949 z indické poboĉky do Londýna přišla naléhavá prosba o dodání hry R.U.R., tato kniha byla totiţ oficiálně doporuĉena. Potřeba byla taková, ţe se dokonce uvaţovalo o samostatném vydání. Stejnou situaci řešil o deset let později australský Oxford University Press. Jeden ze států Austrálie měl R.U.R. doporuĉit pro rok 1960 a nakladatelství se chtělo na poptávku připravit vytištěním 4 000 knih. Tento projekt ovšem skonĉil se ztrátou a přebytkem knih ve skladech. Ve Velké Británii ve druhé polovině století R.U.R. vydal Oxford University Press v roce 1951 samostatně, v roce 1961 spoleĉně se Ţivotem hmyzu. Souborné vydání bylo souĉástí edice Oxford paperback series a reagovalo na stálou popularitu her. Plánovaný 174
Nepoĉítaje výbor Continental Modern Plays (viz Czech and Slovak Literature, s. 52), který uvádí jako místo vydání vedle New Yorku i Londýn. 175 Jako šesté vydání ho oznaĉuje v korespondenci také OUP. 176 Většinou nerozlišujeme nová vydání a přetisky. Vzhledem k neúplným údajům v bibliografiích by bylo nutné fyzicky prohlédnout všechny výtisky – mnohé z nich jsou ale dnes jiţ nedostupné. 177 MĚDÍLEK, B. Bibliografie Karla Čapka. Soupis jeho díla. 1. vyd. Praha: Academia, 1990. Pokud není uvedeno jinak, ve vydáních do roku 1990 vycházíme z této bibliografie. Publikace Czech and Slovak Literature in English a Česká kniha v cizině, 1939–1965 (BROUKALOVÁ, Z., MALÁ, O. Česká kniha v cizině, 1939– 1965. Praha: Státní knihovna ĈSR, 1968) se vzhledem ke svému všeobecnému zaměření ukázaly jako velmi mezerovité. Přesto v některých případech zachycují vydání neznámá editorům Bibliografie Karla Čapka – na tyto případy upozorňujeme. 178 OUP, 26. 7. 1923. 179 OUP, 13. 1. 1926.
35
náklad byl aţ deset tisíc kopií. Toto vydání se poměrně dobře prodávalo i v sedmdesátých letech (vţdy nad 2 000 kusů roĉně, v roce 1975 téměř 5 000). Text R.U.R. také několikrát mohl vyjít v úpravě vhodné pro školy, ale Oxford University Press odmítlo vydat svolení (v roce 1961, 1969 a 1974), a tak připustit moţnou konkurenci své vlastní knize. V roce 1979 se otevřela moţnost pro nový překlad obou dramat. O jeho nutnosti nakladatelství velmi energicky přesvědĉoval Sir Cecil Parrott. Vypracoval dokonce pojednání „Proĉ díla Karla a Josefa Ĉapka potřebují nový překlad“, ve kterém odsoudil práci Paula Selvera: Existující anglické překlady děl bratří Čapků byly dlouho předmětem stíţností ze strany Čechů, kteří umí anglicky, a Angličanů, kteří milují Anglii. Karel Čapek byl mistr slov a můţeme se právem domnívat, ţe jeho spisovatelská reputace byla poškozena nepřesným a necitlivým překladem jeho děl. […] Nejhorším z anglických překladatelů byl Paul Selver, jemuţ se naneštěstí podařilo na Čapkova nejúspěšnější díla získat téměř monopol.180 Selver podle něj R.U.R. a Ze ţivota hmyzu nepochopil a „zcela selhal ve vystiţení Čapkova brilantního stylu“, na neuspokojivém výsledku se podílela i „drastická adaptace“ Nigela Playfaira. Parrottův pohled je právě opaĉný neţ stanovisko nakladatelů v roce 1923: hra pochopitelně můţe být adaptována, ale v kniţní podobě by měla vyjít přesně tak, jak ji autor napsal. Editoři OUP s Parrottovými námitkami vcelku souhlasili (zvlášť po přeĉtení dokumentace z roku 1923) a navrhovali, aby byl nový překlad Ĉapkových děl zařazen do připravované edice světové klasiky v paperbacku. V jednom svazku by mohlo vyjít aţ pět Ĉapkových dramat, a to v překladu sira Parrotta. Nakonec byla vybrána ĉtyři – R.U.R., Ze ţivota hmyzu, Loupeţník (do té doby v angliĉtině nevydaný) a jako poslední Věc Makropulos, nebo Adam Stvořitel. Jednání se ale protahují – věc si mezi sebou předávají dva editoři, je třeba zajistit práva k novým překladům (a komunikace s ĉeskoslovenskými úřady o záleţitostech sahajících do poměrně dávné minulosti není snadná) a ošetřit situaci dědiců Paula Selvera. Intenzivní korespondence probíhala po celý rok 1979, utichla však s odchodem odpovědné editorky zaĉátkem roku 1980. Zřejmě se uţ nenašel další ĉlověk, který by byl ochotný se v ĉapkovských sloţitostech orientovat. Další zpráva ve sloţce pochází aţ z roku 1985 – konstatuje úmrtí sira Parrotta. Vzhledem k tomu, ţe copyright OUP měl během několika let vypršet, byla záleţitost definitivně odloţena.
180
OUP, bez datace.
36
Vize nového překladu byla dříve neţ ve Velké Británii naplněna v USA. Po téměř sedmdesáti letech od narychlo vydané divadelní edice si ĉtenáři poprvé mohli přeĉíst R.U.R. bez divadelní úpravy, a to v překladu C. Novack-Jonesové v souboru Toward the Radical Centre.181 Původně nakladatelství Catbird Press uvaţovalo i o hře Ze ţivota hmyzu, ale její práva ještě stále drţel Oxford Univeristy Press. Ojedinělý hlas volající po novém překladu obĉas zazněl i v Británii – v roce 1991 „jistý Roger Metcalfe“ „oznámil, ţe udělal definitivní překlad R. U. R. do angličtiny a ţe bychom ho měli vydat. Skromný chlapík! Zdá se, ţe náš současný překlad je velmi starý a zkostnatělý a jeho je (ovšem!) trefný, moderní atd. atd.“182 Místo nových pokusů zatím ale stále vychází Selverův překlad – v roce 1991183 a 1996184 ve spoleĉném vydání se Ţivotem hmyzu. Změnu přinesl aţ rok 1999 a výbor Four Plays185, kde R.U.R. i Ze ţivota hmyzu přeloţili Peter Majer a Cathy Porter. Kromě toho, ţe se koneĉně i Británie doĉkala nového překladu, hry poprvé vyšly v jiném nakladatelství neţ v Oxford University Press. Jedná se také o dosud nejnovější vydání Ze ţivota hmyzu. R.U.R. se v poslední době doĉkalo ještě dvou vydání – jednoho v tradiĉním překladu (spoleĉně s Válkou s mloky)186 a jednoho samostatného, v překladu Davida Shortera187. Závěrem se ještě zmiňme o vydávání obou her v USA. R.U.R. zde bylo publikováno rovněţ v roce 1923 (ve dvou vydáních), a to v divadelní úpravě Nigela Playfaira pro divadlo Theater Guild. Britská a americká verze hry tedy byly odlišné. Bibliografie Czech and Slovak Literature in English uvádí také vydání z let 1925 a 1928.188 V roce 1936 byla hra dokonce adaptována pro loutky. Samostatné americké vydání The World We Live In (The Insect Comedy) se objevilo aţ v roce 1933. Obě hry jsou ĉasto vybírány do antologiích evropského nebo moderního dramatu (Bibliografie Karla Čapka jmenuje osm takových souborů). Samostatně bylo R.U.R. vydáno v letech 1969 a 1970, Ze ţivota hmyzu dvakrát v roce 1951.
181
Viz ĈAPEK, K. Toward the Radical Centre. Op. cit. OUP, 8. 1. 1991. 183 Viz Česká národní bibliografie [online]. Dostupné z . ĈAPEK, K. R.U.R. and The Insect Play. Oxford – New York: Oxford University Press, 1991. 184 Viz Explore the British Library [online]. Dostupné z . ĈAPEK, J., ĈAPEK, K. R.U. R. and The Insect Play. Oxford: Oxford University Press, 1996. 185 Viz ĈAPEK, K. Four Plays. Přel. P. Majer a C. Porter. 1. vyd. tohoto souboru. London: Meuthen drama, 1999. 186 Viz ĈAPEK, K. R.U.R. (Rossum's Universal Robots) and, War with the newts. Přel. P. Selver, M. a R. Weatherall. London: Gollancz, 2011. 187 Viz ĈAPEK, K. Rossum's Universal Robots (R.U.R.). A Collective Drama in Three Acts with a Comedy Prelude. Přel. D. Shorter. London: Hesperus, 2011. 188 Viz Czech and Slovak Literature. Op. cit., s. 52. 182
37
V roce 1990 bylo R.U.R. v novém překladu C. Novack-Jonesové otištěno v souboru Toward the Radical Centre, Karel Čapek Reader. Kniţní vydání dramat bylo tedy od poĉátku navázáno na divadelní produkci, příprava knihy probíhala doslova souĉasně s divadelními zkouškami, a ty zasahovaly do její koneĉné podoby. Tento přístup později zpochybnil sir Parrott, který měl v úmyslu hry znovu přeloţit a vydat znovu pod hlaviĉkou Oxford University Press. Bohuţel zemřel dříve, neţ se podařilo plán uskuteĉnit. Nové překladatele hry našly aţ za dvacet let, v roce 1999. Je pozoruhodné, ţe hry, které Ĉapka ve Velké Británii proslavily a byly dlouhodobě úspěšné, byly ĉtenářům po tak dlouhou dobu známé jen jako adaptace (ĉehoţ si jistě většina ĉtenářů i kritiků nebyla vědoma). Tato skuteĉnost zvláště překvapuje u R.U.R., které je ve Velké Británii třetí nejĉastěji vydávané Ĉapkovo dílo. 3.6.2 Další dramata Věc Makropulos189 byla v rukou zahraniĉního agenta minimálně od roku 1924, ale vzhledem k jeho neĉinnosti se Ĉapek rozhodl hru svěřit Curtisu Brownovi a právo na překlad přislíbil P. Selverovi. Změna agenta však příliš nepomohla, v lednu 1925 si Ĉapek stěţuje O. Voĉadlovi: „Co se Věci týče, dělejte, pěkně prosím, co pokládáte za vhodno, ovšem Selver to má ode mne jaksi slíbeno, ale vskutku nevím, chce-li to překládat, nebo proč to vázne. Nevím vůbec nic a v této nevědomosti doufám jednou odevzdaně skonat.“190 Voĉadlo tedy domluvil provedení hry s Playfairem, upozornil ho na zájem známé hereĉky Edith Evansová o hlavní roli a Selvera ţádal o překlad: Ukázalo se, ţe hru nepřeloţil a ţe ji nemíní překládat, protoţe právě píše román. Kholovi na dotaz odpověděl, ţe o ni není zájem, coţ ovšem neodpovídalo pravdě. Dopsal jsem mu tedy, ţe s jeho svolením svěřím překlad Hydovi, protoţe věc spěchá. Ten se chutě dal do práce, ale v dubnu mi oznámil, ţe se jí s politováním vzdává, protoţe se Selver rozhodl hru přeloţit sám, dovolává se starého Čapkova slibu a čeká na příslušnou dohodu.191 Jeho chování mělo snad osobní důvody, Selver se prý nemohl smířit s tím, ţe Voĉadlo opravil chyby v jeho knize Czech Self-Taught, a ţe by hru reţíroval Nigel Playfair, který dříve do jeho překladů zasahoval.192 Selver nakonec Věc Makropulos přeci jen přeloţil, ale ne za
189
Viz SOLO. ĈAPEK, K. The Macropulos Secret. A Comedy. Přel. P. Selver. London: R. Holden, 1927. Korespondence 2. Op. cit., s. 347. 191 Anglické listy Karla Čapka. Op. cit., s. 48. 192 Viz VOĈADLO. Op.cit, s. 219. 190
38
domluvené tři měsíce – hotov byl aţ v listopadu, kdy E. Evansová uţ měla jiné závazky a nálada publika se podle Playfaira změnila.193 V tomto případě nakonec kniţní vydání dramatu předběhlo premiéru, která se konala aţ v roce 1930 (hlavní roli hrála Edith Sharpeová).194 Po roce 1927 byla kniha ve Velké Británii znovu publikována pouze jednou, v roce 1999 v souboru Four Plays195, naproti tomu v USA celkem šestkrát (naposled v roce 1990 v novém překladu Y. Synek Graffové a R. T. Jonese)196. Pro překlad Adama Stvořitele197 získal Voĉadlo svou studentku Doru Roundovou, premiéra se uskuteĉnila v květnu 1928 ve Festival Theatre v Cambridge. Plán málem zhatil svou nedůtklivostí proslulý představitel cenzury lord Chamberlain, který vznesl námitky ke třem krátkým pasáţím. Ředitel divadla Terence Gray o problému psal Voĉadlovi, informoval ho o změnách, které uĉinil (na jednom místě „Christ in Heaven“ přepsal na „Lord“, na druhém stejně nahradil Ĉapkovo „Our Father“) a pro poslední pasáţ o třech řádcích (zaĉínající „Boţe, stvoř něco pro mě!“) ţádal o názor překladatelky (nakonec úryvek přepsal sám Ĉapek). Přestoţe v tomto případě nejde o adaptaci, jako u R.U.R. a Ze ţivota hmyzu, Gray zaujal k Ĉapkovu dílu zcela jiný postoj neţ Playfair a jeho kolegové. Ĉapek jako dramatik se poté nadlouho odmlĉel, nové hry – Bílá nemoc198 a Matka199– vycházejí aţ koncem třicátých let. Matka byla vydána opětovně ještě v roce 1941, Bílá nemoc aţ v roce 1999200. Obě hry byly v USA na přelomu 80. a 90. let nově přeloţeny, v prvním případě M. H. Heimem201, ve druhém N. Comradovou202. 3.6.3 Cestopisy V roce 1924 se angliĉtí ĉtenáři poprvé setkali s Ĉapkem – prozaikem. V deníku Manchester Guardian zaĉaly od 20. září postupně vycházet Ĉapkovy Anglické listy, vĉetně ilustrací. 193
Viz tamtéţ, s.46–48, 116, 171, 213 a 219; Korespondence 2. Op. cit., s. 385. Viz Mr. Capek´s New Play: "The Macropoulos Secret". The Manchester Guardian, Jul 9, 1930, s. 10. 195 Viz ĈAPEK, K. Four Plays. Op. cit. 196 4 vydání (1925, 1957, 1965, 1980) uvádí Bibliografie Karla Čapka, páté katalog Britské knihovny (ĈAPEK, K. The Makropoulis secret. Boston: International Pocket Library, 1997), po šesté bylo drama uvedeno v souboru Towards the radical centre. 197 ĈAPEK, J., ĈAPEK, K. Adam the Creator. A Comedy in Six Scenes and an Epilogue. Přel. D. Roundová. London: Allen and Unwin, 1929. 198 ĈAPEK, K. Power and Glory. Přel. P. Selver a R. Neale. London: Allen and Unwin, 1938. Rok 1938 jako rok prvního vydání najdeme v několika záznamech Britské knihovny, v knihovně Oxfordské univerzity, v katalogu Národní knihovny a bibliografii Czech and Slovak Literature (s. 48) – s výjimkou Britské knihovny všude v hranatých závorkách znaĉících nejistotu. Rok 1939 uvádí Bibliografie Karla Čapka a Česká kniha v cizině. 199 Viz SOLO. ĈAPEK, K. Mother. A Play in Three Acts. Přel. P. Selver. London: Allen and Unwin, 1939. 200 Viz ĈAPEK, K. Four Plays. Op. cit. 201 Viz ĈAPEK, K. White Plague. Přel. M. H. Heim. In Cross currents. A year book of central European culture, 1988, ĉ. 7. Ann Arbor: University of Michigan, s. 431–501. 202 V souboru Toward the Radical Center. 194
39
Sloupky „How it feels to be in England“ se v novinách objevily hlavně díky redaktoru Jamesi Bonovi, se kterým se Ĉapek seznámil při své cestě Spojeným královstvím.203 Ĉapkovy příspěvky měly velký ohlas u ĉtenářů a i samotný Bone byl nadšený.204 Pochopitelně se zaĉalo uvaţovat o kniţním vydání: „Píše mi Mr Bone, ţe mnoho čtenářů se ho ptá, vyjdou-li Anglické listy kniţně; ţe se domnívá, ţe by to byl úspěch.“205 J. Bone se nemýlil, kdyţ Listy v roce 1925206 vyšly, jejich nakladatel Geoffrey Bles do ĉtrnácti dnů musel přijít s druhým vydáním a brzy následovala další.207 V polovině roku 1925 Ĉapek informoval dr. Voĉadla: „Bles mi psal, ţe prodal uţ 3 600 výtisků Listů a ţe právě chystá jakési koţené vydání.“208 Zároveň si však stěţuje: […] na druhé straně však věc není nikterak fér, protoţe jsme nedostali ani kontrakt (!), ani autorské výtisky (!) a u těch 20 L nebylo udáno, za kolik výtisků to je, zkrátka anglický editor nejednal nijak businesslike. Proto pořád naléhám, aby všechno (zejména smlouvy a podobné účty) šlo rukama Kholovýma, aby aspoň někdo věděl, jak to stojí, ale pan Selver chtěl vţdy jednat, jako by měl jakoţto překladatel neomezené dispoziční právo.209 Podle Voĉadla Selverovým cílem nebylo zajistit Ĉapkovi co nejlepší podmínky, jak říkal, ale vlastní finanĉní prospěch, v kaţdém případě „novou praţskou divadelní agenturu prostě ignoruje“.210 Selver také na zaĉátku knihy neuvedl, ţe Listy vycházely nejprve v Manchester Guardianu, coţ bylo v anglické kniţní kultuře povaţováno za neslušné, a i v textu se vyhýbal zmínkám o Bonovi.211 James Bone byl tímto opomenutím nepříjemně překvapen, zklamalo ho také, ţe kniha byla vydána u tak malého nakladatelství (on sám by zajistil Ĉapkovi místo ve větším), a navíc se prodávala za vysokou cenu.212 Karel Ĉapek situaci řešil omluvným dopisem.213 Tyto technické nesnáze nezadrţely další úspěšná vydání. Dostupná literatura dokládá tisky z roku 1925, 1927214, 1932, 1938215, 1941216, 1942 a 1945217. Podle přehledu v jednom 203
Viz Korespondence 2. Op. cit., s. 386. Otištění v Manchester Guardian dojednal s J. Bonem dr. Voĉadlo. Viz Anglické listy Karla Čapka. Op. cit., s. 178. 204 Viz Přijatá korespondence. Op. cit., s. 36. 205 Viz Přijatá korespondence. Op. cit., s. 31. 206 ĈAPEK, K. Letters from England. Přel. P. Selver. London: Geoffrey Bles, 1925. 207 Viz Korespondence 2. Op. cit., s. 460. 208 Tamtéţ, s. 351. 209 ĈAPEK, K. Korespondence 2. Op. cit., s. 350. 210 Anglické listy Karla Čapka. Op. cit., s. 60. 211 Viz tamtéţ, s. 198. 212 Viz tamtéţ; Přijatá korespondence. Op. cit., s. 37. 213 Viz Přijatá korespondence. Op. cit., s. 350 a 460. 214 Viz Czech and Slovak Literature. Op. cit., s. 48. 215 Viz SOLO. ĈAPEK, K. Letters from England. Přel. P. Selver. London: Geoffrey Bles, c1925, 1938. 216 Viz British Library. ĈAPEK, K. Letters from England. Přel. P. Selver. London: Geoffrey Bles, 1941. Reprinted.
40
z pozdějších vydání Anglických listů v roce 1925 vyšly celkem ĉtyři reprinty a jedno speciální vydání, dále se ještě uvádí reprint z roku 1926 a nové vydání z roku 1943. Dosud knihu tiskl pouze Bles, aţ v roce 1949 práva získalo nakladatelství Cassiers, v roce 1957 Allen and Unwin. Z amerického prostředí známe jen dvě vydání, z roku 1925 a 1980. Anglický překlad vyšel také na území Německa (Gotha, 1929), opakovaně v Japonsku (1934218, 1957/1981219). Naopak ĉesky knihu publikovalo anglické nakladatelstvím Allen and Unwin v roce 1941, kdy kniha v Protektorátu Ĉechy a Morava nebyla povolena.220 O druhém ĉeském vydání zaĉal S. Unwin uvaţovat na poĉátku roku 1950: „Teď, kdyţ je Čapkovo dílo z větší části v Československu zakázáno, nabízí se otázka, zda bychom neměli přetisknout Hovory s T. G. Masarykem a Anglické listy.“221 S přispěním Interpressu, ĉeskoslovenského nakladatelství v Londýně,222Anglické listy skuteĉně vyšly na podzim 1951223. Jejich popularita uţ nedosahovala (před)váleĉné úrovně224 – Interpress to přiĉetl jinému charakteru emigrace a širšímu výběru knih z Ĉeskoslovenska225. M. Weatherallová ovšem uţ v roce 1944 zaznamenala, ţe pro nově příchozí Ĉechy jsou Listy „ve světle jejich vlastních zkušeností příliš idylické“226. Novému zájmu se Anglické listy mohly těšit v posledních letech, kdy opakovaně vyšel nový překlad G. Newsoma.227 Anglické listy jen zahájily řadu dalších cestopisů, které Ĉapek ve Velké Británii vydal: v roce 1929 Italské listy228, v letech 1931 a 1932 Výlet do Španěl229, následovaly úspěšné Obrázky z Holandska230. Na konci roku 1933, kdy vyšly, Geoffrey Faber Ĉapkovi psal: „Rád bych Vám také sdělil, ţe o Obrázky z Holandska je stále neutuchající zájem a ţe v současné
217
Viz Czech and Slovak Literature. Op. cit., s. 48 Spoleĉně s dalšími cestopisy pod názvem Letters from England, Holland and Spain. 219 Viz British Library. ĈAPEK, K. Letters from England. Tokyo: Seibido, 1957, 1981 printing. 220 ĈAPEK, K. Anglické listy; pro větší názornost provázené obrázky autorovými (Letters from England). Londýn: Allen and Unwin, 1941. S poznámkou „First published in Prague in 1924. Sale forbidden by the Germans in 1939. Reprinted in Great Britain 1941.“ 221 UoR, AUC 449/18, 28. 1. 1950. 222 Viz UoR, AUC 506/15, Letters to and from Interpress Ltd. 223 Viz Databáze Národní knihovny ČR. ĈAPEK, K. Anglické listy; pro větší názornost provázené obrázky autorovými (Letters from England). Londýn: Allen and Unwin, 1951. 224 „Our Hovorys are selling fairly satisfactorily, though they are going to take a long time to clear. Anglicke listy, on the other hand, despite our advertising of it, seems to make no appeal at all.“ UoR, AUC 506/15, 1. 12. 1951. 225 Viz tamtéţ. 226 UoR, AUC 208/13, Allen & Unwin 1944 letters file WE-WG, dopis M. Weatherallové z 11. 8. 1944. 227 Viz SOLO. ĈAPEK, K. Letters from England. Přel G. Newsome. Brinkworth: Claridge Press, 2001. ĈAPEK, K. Letters from England. Přel G. Newsome. Londýn: Continuum, 2004. 228 ĈAPEK, K. Letters from Italy. Přel. Francis P. Marchant. London: Besant, 1929. 229 ĈAPEK, K. Letters from Spain. Přel. P. Selver. London: Bles, 1931. Pro vydání z roku 1932 viz Czech and Slovak Literature, s. 54. 230 ĈAPEK, K. Letters from Holland. Přel. P. Selver. London: Faber and Faber, 1933. 218
41
době uvaţujeme o třetím dotisku tohoto vydání.“231 Zájem nepolevil ani v dalších letech, kniha vyšla znovu v letech 1935, 1942, 1944232, 1945 a 1950233. Co se týĉe USA, Bibliografie Karla Čapka zná jen jedno vydání, taktéţ z roku 1933. Na poslední vydaný cestopis, Cestu na sever234, upozornil R. Weatherall roku 1936, kdy kniha vycházela na pokraĉování v ĉeských novinách. Se S. Unwinem uzavřeli smlouvu na překlad, coţ nelibě nesl P. Selver, který překládal tři předchozí cestopisy. Během následujícího roku Weatherallovi zaměstnávala Válka s mloky a Hovory s T. G. Masarykem, přesto se zdá, jako by je Cesta na sever stále přitahovala. V době, kdy uţ měli zhruba přeloţenou polovinu knihy, jim S. Unwin připomínal prioritu Hovorů s T. G. Masarykem R. Weatherall s nakladatelem souhlasil, za dva měsíce mu ovšem poslal hotový překlad první ĉásti Cesty na sever, který „připravila jeho ţena ve volných chvílích“235. V březnu roku 1938 se Karel Ĉapek divil, ţe kniha ještě nevyšla, nakonec se jí bohuţel nedoţil.236 Uţ hotový překlad ještě ĉekal v nakladatelství, aţ vyjdou ukázky v Manchester Guardianu a Book Society knihu oficiálně doporuĉí.237 Ke ĉtenářům se dostal aţ v lednu 1939, v nových vydáních pak v roce 1940 a 1942238. 3.6.4 Antiutopie, satira První Ĉapkův román ve Velké Británii vyšel krátce po Anglických listech. Vzhledem k jejich úspěchu není divu, ţe nakladatelství Bles mělo zájem vydat další Ĉapkovu prózu.239 S nabídkou na vydání Krakatitu přispěchalo i nakladatelství Macmillan, to uţ ale G. Bles knihu sázel.240 Román vyšel v říjnu 1925, překládal ho Voĉadlův ţák Laurence Hyde (s pomocí svého uĉitele a k Ĉapkově nespokojenosti).241 O opětovné vydání během války usilovalo nakladatelství Allen and Unwin (smlouva na knihu byla uzavřena v roce 1943), vzhledem k nedostatku papíru se ale plán realizoval aţ
231
Přijatá korespondence. Op. cit., s. 93. Viz Czech and Slovak Literature. Op. cit., s. 51. 233 Viz tamtéţ. 234 ĈAPEK, K. Travels in the North. Přel. M. a R. Weatherallovi. London: Allen and Unwin, 1939. 235 UoR, AUC 52/34 , 14. 11. 1937. 236 Viz Korespondence 2. Op. cit., s. 355. 237 Viz UoR, AUC 50/4 a AUC 52/34 a AUC 77/7. 238 Viz Czech and Slovak Literature. Op. cit., s. 48. 239 „Váţený pane Čapku, právě jsem přečetl překlad Vašeho Krakatitu, který chci vydat letos na podzim, a dovolte mi dodat, ţe jsem jej četl s nesmírným potěšením. Je to fascinující kniha a já doufám, ţe osloví i naše čtenáře. V kaţdém případě jsem velmi rád, ţe ji mohu vydat právě já.“ Přijatá korespondence. Op. cit., s. 34. 240 Viz Korespondence 2. Op. cit., s. 357. 241 ĈAPEK, K. Krakatit. Přel. L. Hyde. London: Geoffrey Bles, 1925. 232
42
v roce 1948.242 Nový titul An atomic phantasy: Krakatit těţil z aktuálnosti tématu zneuţití atomové energie – mezi prvním a druhým vydáním knihy se Ĉapkova vize stala realitou. Americký nakladatel Aaron A. Wynn, jemuţ Stanley Unwin knihu v roce 1948 nabídl, byl zprvu nadšený: „Po přečtení Atomové fantazie: Krakatit od Karla Čapka jsme více neţ kdy dřív přesvědčeni o jeho talentu,“243 rozhodl se však poĉkat, jak veřejnost přijme právě vydávanou Ĉapkovu trilogii. Aĉkoli se Three novels prodávaly dobře, A. Wynn od vydání Krakatitu ustoupil: […] zásadní negativismus námětu neodpovídá době, kdy podle všeho nezbytně potřebujeme naději. Teď, kdyţ se atomová energie opravdu začala pouţívat, se mnohé scény zdají být zastaralé […] Obávám se, ţe čtenáři, kteří byli nadšeni Třemi romány, by byli Atomovou fantazií zklamáni.244 Byl pro americký trh román skuteĉně zastaralý, nebo jen příliš nepříjemně připomínal nedávné události? O román Továrna na absolutno245 se nakladatelé zaĉali ucházet v době otištění Anglických listů. Koncem září 1924 Ĉapek píše Selverovi: „Mr Morris Colles of the Authors´ Syndicate se zajímá, je-li uţ zadáno anglické vydání Absolutna, o němţ referoval poslední Observer. Prosím, mluvte s ním a uvaţte, nechtěl-li byste ten román přeloţit nebo víte-li o někom, kdo by to mohl udělat.“246 Kniha byla nakonec svěřena americké Ĉešce Šárce B. Hrbkové, univerzitní profesorce ĉeštiny, pro britské ĉtenáře text upravila M. Vojáĉková-Cochranová.247 Překlad korigoval sám Ĉapek248 a v tisku byl dobře hodnocen.249 Pod názvem The Absolute at Large kniha vyšla v roce 1927 v nakladatelství Macmillan v Británii i Americe, v katalogu Britské knihovny se navíc nachází záznam o vydání ze stejného roku u nakladatelství Allen and Unwin.250
242
Viz UoR, AUC 164/16. UoR, AUC 384/9, dopis z 29. 4. 1948. 244 UoR, AUC 432/12, dopis z 10. 6. 1949. 245 ĈAPEK, K. The Absolute at Large. [Přel. Š. B. Hrbková, M. Vojáĉková-Cochranová]. Londýn: Macmillan, 1927. V Bibliografii Karla Čapka jako překladatel chybně uveden W. E. Harkins. 246 Korespondence 2. Op. cit., s. 31. 247 Viz Anglické listy Karla Čapka. Op. cit., s. 241. 248 Viz Korespondence 2. Op. cit., s. 359 (dopis z konce roku 1926: „Nevím nic o tom, ţe Absolute at large uţ vyšlo. Dělal jsem na podzim korektury, ale ţádný výtisk jsem dosud nedostal“). 249 „The translation, which for unexplained reasons is unsigned, admirably reproduces the brisk and racy manner of the original. When compared in detail with the Czech text, however, it reveals a number of minor mistakes which are curiously out of keeping with its high standard of workmanship, and which sometimes rather suggest that it is based upon a different original from the one at our disposal.“ SELVER, P. The Absolute at Large. The Times Literary Supplement, May 26, 1927, s. 327. 250 Viz British Library. CAPEK, K. The Absolute at Large. London: Allen and Unwin, 1927. 243
43
V roce 1942 se S. Unwin zmiňuje, ţe by knihu rád přetiskl, ale vzhledem k váleĉnému nedostatku papíru a vysokým cenám se mu to zdá nemoţné.251 Aĉkoli se podmínky příliš nezměnily, kniha byla nakonec, patrně s nemalým úsilím, vydána v roce 1944. V roce 1965 byl román vybrán do výboru A Century of Great Short Science Fiction Novels.252 Další Ĉapkův román, který si zahrával s vizí budoucnosti, Válka s mloky253, mohl ke ĉtenářům promlouvat velmi aktuálně. Adolf Hitler podle S. Unwina i R. Weatheralla na sebe strhával ĉím dál více pozornosti, proto bylo ţádoucí reagovat co nejrychlejším vydáním románu, který s danou situací korespondoval. Překladatelé se ale museli potýkat s odborným stylem v některých ĉástech románu, se „stovkami referencí, mnohými technickými a nejasnými“254, jejichţ správné převedení do angliĉtiny jim přidávalo hodiny práce, a tak byli s překladem hotoví místo slibovaného dubna aţ v září roku 1936. Další zdrţení způsobil anglický zákon o uráţce na cti, který vydavatele donutil změnit mnoţství jmen postav, aby nemohla být spojena se skuteĉně ţivými osobami.255 V Británii stejně jako v USA kniha vyšla v roce 1937, v USA poté mnohokrát opakovaně (od padesátých do devadesátých let v kaţdém desetiletí jednou aţ třikrát). Ve Velké Británii se do devadesátých let objevilo pouze jedno další vydání, a to nový překlad E. Oserse,256 po roce 1990 zato hned ĉtyři.257 (Některá z nich uváděla starší překlad Weatherallových, coţ E. Osers kritizoval v Times Literary Supplement.)258 Moţná za úspěchem románu v Americe zĉásti stály i rozsáhlé revize, které si vyţádalo nakladatelství Transworld v roce 1954: navrhovali zjednodušení jmen, rozdělení dlouhých odstavců,
nahrazení
doslovně
přeloţených
ĉeských
obratů
americkými
frázemi,
z ekonomických důvodů měl být poznámkový aparát vypuštěn nebo zaĉleněn do textu, písmo mělo být jednotné, navíc byla ještě větší pozornost věnována výrazům, které by mohly být
251
Viz UoR, AUC 137/10, 29. 6. 1942. Viz SOLO. A Century of Great Short Science Fiction Novels. Ed. D. Knight. London: Gollanz, 1965. 253 ĈAPEK, K. War with the Newts. Přel. M. a R. Weatherallovi. London: Allen and Unwin, 1937. 254 UoR, AUC 50/4, 21. 9. 1936. 255 Viz UoR, AUC 50/4 a AUC 48/9, Letters to and from W.A. Fuller. 256 ĈAPEK, K. War with the Newts. Přel. E. Osers. London: Unwin, 1985. 257 ĈAPEK, K. War with the Newts. Přel. E. Osers. London: Picador, 1991. ĈAPEK, K. War with the Newts. Přel. M. a R. Weatherallovi. London: Penguin, 1998. ĈAPEK, K. War with the Newts. Přel. M. a R. Weatherallovi. London: Penguin, 2010. ĈAPEK, K. R.U.R. (Rossum's Universal Robots) and, War with the Newts. Přel. P. Selver, M. a R. Weatherallovi. London: Gollancz, 2011. 258 Viz OSERS. Op.cit. Osersovy výtky nebyly motivovány finanĉně, jeho překlad je totiţ veřejným majtekem. Rozhodnutí publikovat starší překlad namísto nového je samo o sobě zvláštní, jeho motivaci však neznáme (podle Oserse to byla nejspíš neznalost a nedbalost). Nakladatelství Penguin navíc na zadní straně svého vydání otisklo pochvalu K. Vonneguta, kterou vyslovil vzhledem k Osersovu překladu. 252
44
hodnoceny jako uráţlivé (neobstál např. ani „malý pihovatý Ţid“). Neztratila však nová, ekonomiĉtější a přístupnější Válka s mloky těmito úpravami ĉást ze své podstaty?259 3.6.5 Romány s „reálným základem“ V roce 1934 vyšel první díl Ĉapkovy volné trilogie, Hordubal260, záhy následoval Povětroň261 a Obyčejný ţivot262, všechny opět v překladu M. a R. Weatherallových v nakladatelství Allen and Unwin. V únoru 1945, kdy M. Weatherallová navrhuje další Ĉapkova díla k překladu a otištění, Unwin poukazuje na doĉasnou neuskuteĉnitelnost jejích plánů právě na příkladu Ĉapkovy trilogie: Milá paní Weatherallová, co se týče odpovědi na Váš dopis, uţ dlouho myslíme na reprint Hordubala, Povětroně a Obyčejného ţivota v jednom svazku a je to jen pár týdnů, co jsem našemu produkčnímu oddělení připomněl tento projekt a jak je ţádoucí, aby byl umístěn vysoko v seznamu stovek titulů, které touţíme znovu vydat. Problém je papír.263 V dopise z roku 1948 Unwin zmiňuje, ţe na papír na otištění stále ĉekají, projekt se uskuteĉnil koneĉně v roce 1948264 a kniha s názvem Three novels musela být následující rok vydána znova. První partu265 k vydání doporuĉili přímo Weatherallovi („Oba si myslíme, ţe to jen stěţí u anglických čtenářů propadne […] Pravděpodobně to nebude bestseller, i kdyţ by se to mohlo chytnout v průmyslových oblastech“266) a na jejím překladu pracovali v průběhu roku 1938. Konkrétní překladatelské problémy řešili nejen se S. Unwinem, ale i s Karlem Ĉapkem.267 Na podzim byl román zhruba přeloţený, ale ĉerstvé události a příliv ĉeských uprchlíků, kterým pomáhali, jim neumoţnil se knize nadále plně věnovat.268 Vyšla aţ na jaře 1939, podruhé potom v roce 1940269, naposledy v roce 1941.
259
Viz UoR, AUC 658/8, Letters to and from Transworld Publishers Ltd. ĈAPEK, K. Hordubal. Přel. M. a R. Weatherallovi. London: Allen and Unwin, 1934. 261 ĈAPEK, K. Meteor. Přel. M. a R. Weatherallovi. London: Allen and Unwin, 1935. 262 ĈAPEK, K. An Ordinary Life. Přel. M. a R. Weatherallovi. London: Allen and Unwin, 1936. 263 UoR, AUC 243/6, 14. 2. 1945. 264 ĈAPEK, K. Three Novels. Přel. M. a R. Weatherallovi. London: Allen and Unwin, 1948. 265 ĈAPEK, K. The First Rescue Party. Přel. M. a R. Weatherallovi. Londýn: Allen and Unwin, 1939. 266 UoR, AUC 52/34, 4. 12. 1937. 267 Šlo o otázku ponechání původních jmen ĉi anglicizaci. Karel Ĉapek se k otázce vyjadřuje zajímavě v širším kontextu: „Je pro mne dost sporné, mají-li se v První partě anglicizovat ta česká jména. Čím více skutečného, odborného a lidového slangu nebo argotu, čím víc nářečí, tím víc je v nesouladu, nechají-li se jména česká. […] Buď celý román ,zespisovnět„ a nesnaţit se lokalizovat jej jazykově (tím jej také ochudit o kolorit) – nebo být důkladný, a přizpůsobit jej i jmény a jinými okolnostmi tomu prostředí, do jakého je jazykově umisťován. Co z toho dvojího volit, ponechávám na překladateli.“ Korespondence 2. Op.cit., s. 355. 268 Viz UoR, AUC 77/7. 269 Viz Czech and Slovak Literature. Op. cit., s. 51. 260
45
Ĉapkův nedokonĉený román Ţivot a dílo skladatele Foltýna se k Weatherallovým dostal na jaře 1939. Vyslovili se pro jeho vydání: „Moje ţena se domnívá, ţe patří mezi Čapkovy lepší věci z posledních let a ţe v okruhu jeho čtenářů v Anglii bude všeobecně uznáván. Ačkoli nedokončený, je dostatečně kompletní, aby mohl stát samostatně, délkou není o mnoho kratší neţ některé jiné Čapkovy práce.“270 Kdyţ S. Unwin o rok později koneĉně obdrţí hotový překlad, je ale nepříjemně překvapený – román je podle něj na vydání příliš krátký.271 M. Weatherallová navrhovala přidat některé eseje z dosud nepřeloţené knihy Marsyas,272 S. Unwin nakonec upřednostnil vyplnit volné místo v posledním Ĉapkově díle příspěvky k jeho poctě, jak od Angliĉanů, tak od Ĉechů. Získat je bylo neĉekaně těţké: Češi, se kterými jsme mluvili, přivítali návrh s nadšením, ale ačkoli několik z nich si bylo jistých, ţe dokáţou napsat proslov, ani jediný nebyl schopný to udělat, takţe jsme se nakonec museli spokojit s tím, co se objevilo v P.E.N. News a s mým skromným příspěvkem v Čechoslovákovi v Anglii.273 Kromě toho kniha ještě obsahuje příspěvek O. Scheinpflugové o moţném pokraĉování příběhu (dle rozhovorů s jejím manţelem a jeho poznámek), proslov Karla Ĉapka v BBC, medailon „Demokrat a Humanista“ od H. J. McLachnana a projev J. Fürtha u příleţitosti druhému výroĉí Ĉapkova úmrtí. Toto dotváření knihy posunulo její vydání aţ na zaĉátek roku 1941274, podruhé kniha vyšla hned roku 1942. 3.6.6 Hovory s T. G. Masarykem Hovory s T. G. Masarykem ve své době bezpochyby patřily k nejţádanějším Ĉapkovým titulům. První dva díly Hovorů přeloţila Dory Roundová a nakladatelství Allen and Unwin je pod názvem President Masaryk tells his story recounted by Karel Capek275 vydalo celkem třikrát (1934, 1936, 1942). Třetí díl Hovorů s TGM, Myšlení a ţivot, dostali k překladu manţelé Weatherallovi na přelomu roku 1935 a 1936. Záhy se ozvala Dora Roundová s námitkou, ţe na překlad pokraĉování Hovorů má jako překladatelka prvních dvou dílů zaruĉené právo. Místo Hovorů tedy zaĉali Weatherallovi překládat Válku s mloky (o nepřeloţená Ĉapkova díla v této době nebyla nouze), a ĉekali na vyřešení situace. S prací nakonec mohli zaĉít na podzim roku 1936, zároveň se však věnovali Ĉapkově Cestě na sever a jiným překladům, takţe Hovory nebyli 270
UoR, AUC 77/7, 27. 3. 1939. Viz UoR, AUC 102/4, Letters to and from R. Weatherall, 8. 4. 1940. 272 Viz UoR, AUC 127/11, Allen & Unwin 1941 letters file WE-WER, dopis M. Weatherallové, 4. 1. 1941. 273 UoR, AUC 102/4, 17. 12. 1940. 274 ĈAPEK, K. The Cheat. Op. cit. 275 ĈAPEK, K., MASARYK, T. G. President Masaryk Tells His Story. Recounted by Karel Capek. Přel. D. Roundová. London: Allen and Unwin, 1934. 271
46
s to dokonĉit více neţ rok.276 V době úmrtí T. G. Masaryka tedy ještě nebyly k dispozici, ĉehoţ S. Unwin jako zkušený obchodník lituje: „Je to opravdu docela tragické, ţe je nebudeme moci vydat letos na podzim, kdy by získaly daleko větší pozornost, neţ tomu pravděpodobně bude příští rok.“277 V roce 1938 tedy koneĉně kniha vyšla pod názvem Masaryk on thought and life278 a zájem patrně nebyl tak malý, jak můţeme soudit podle rozhodnutí knihu dotisknout v roce 1944 (reprint se uskuteĉnil také díky pomoci ĉeské vlády)279. Úvahy spojit později všechny ĉásti Hovorů do jednoho svazku280 se nerealizovaly, knihy figurují jako samostatná díla s odlišnými názvy i překladateli. Allen and Unwin dokonce vytisklo knihu v ĉeštině281, stejně jako Anglické listy s předpokladem, ţe bude bez problému rozprodána mezi ĉeskými uprchlíky, popř. v Ĉeskoslovensku po jeho osvobození282. Vydání se opozdilo, protoţe štítky („labels“) ke knize byly zniĉeny při bombardování.283 Podle korespondence s nakladatelstvími Interpress a Arts byly Hovory v ĉeštině v nákladu 2500 kusů vydány ještě v roce 1951.284 V USA v době vydání kniha nevzbudila větší zájem, po letech – v roce 1971 – však byla vydána dokonce třikrát a v roce 1995 byla nově přeloţena285. 3.6.7 Kratší prózy V roce 1928 nakladatelství Bles vydalo nerozsáhlou knihu Jak vzniká divadelní hra pod názvem How Is a Play Produced.286 Právo na překlad měl přímo od Ĉapka slíbeno Beaumont Wadsworth, americký novinář, který po nějakou dobu v Praze uĉil angliĉtinu, s prací mu nakonec musel pomoci Voĉadlův ţák W. A. Morison.287
276
Viz UoR, AUC 50/4 a AUC 52/34. UoR, AUC 52/34, 16. 9. 1937. 278 ĈAPEK, K., MASARYK, T. G. Masaryk on Though and Life. Conversations with Karel Capek. Přel. M. a R. Weatherallovi. London: Allen and Unwin, 1938. 279 Viz UoR, AUC 243/6, 14. 2. 1945. 280 Viz UoR, AUC 46/33. 281 ĈAPEK, K., T. G. MASARYK. Hovory s T. G. Masarykem, etc. Londýn: Allen and Unwin, 1941. S poznámkou: „Prior to the German occupation of Czechoslovakia180,000 copies were printed. Thereafter its sale in Czechoslovakia was prohibited. Following the recognition of the Czech governement in London the foundation of a Czech Army in Great Britain this edition was Publisher in London in 1941.“ 282 Viz The truth about a publisher, s. 262. Op. cit. 283 Viz UoR, AUC 112/3, Letters to and from Julius Fürth, 16. 5. 1941. 284 Viz UoR, AUC 506/15 a AUC 449/18. 285 Viz British Library. ĈAPEK, K., T. G. MASARYK. Talks with T. G. Masaryk. Přel. M. H. Heim. North Haven, Conn.: Catbird Press, 1995. 286 ĈAPEK, K. How Is a Play Produced. Přel. P. Beaumont Wadsworth. London: Bles, 1928. 287 Viz Anglické listy Karla Čapka. Op. cit., s. 219. 277
47
Trapné povídky288 překládal dr. Voĉadlo se svými ţáky. Aĉkoli knihu pokládal za jeden z vrcholů Ĉapkovy tvorby, přinesla mu dost obtíţí. Jedním z problémů byla obava z cenzury, kvůli které se dr. Voĉadlo chtěl raději vyhnout zmínce o syfilidě.289 (Oprávněnost této obavy dokládá výše zmiňovaný zásah cenzury v případě hry Adam Stvořitel.) Kdyţ uţ byla kniha přeloţena, nakladatele „odstrašoval titul sbírky a její pesimistický tón, místy i obsah“290. Námitky se podařilo alespoň zĉásti umlĉet přejmenováním knihy podle první povídky na Money and Other Stories. V Británii uţ kniha znovu nevyšla, v USA ale našla vydavatele ještě v letech 1970 a 1980. Spoleĉně s Boţími mukami Trapné povídky na zaĉátku nového století znovu přeloţila N. Comradová.291 Skuteĉný bestsellerem se v Británii stal Zahradníkův rok292 v překladu manţelů Weatherallových, poprvé vydaný v nakladatelství Allen and Unwin roku 1931. Uţ na zaĉátku roku 1932 R. Weatherall uvaţuje, jestli by nebylo moţné „dostat z Čapka další knihu“293 v duchu Zahradníkova roku, podobnost této knize je později argumentem, proĉ by Allen and Unwin měli vydat i Ĉapkův Kalendář. Do konce 30. let Bibliografie Karla Čapka uvádí celkem ĉtyři vydání (1931, 1932, 1936, 1939), podle České knihy v cizině však nakladatel oznaĉil vydání z roku 1939 jako uţ desáté. Ze ĉtyřicátých let známe vydání z let 1942, 1943294, 1946 a 1949295. Poĉet jmenovaných vydání v letech 1939–1946 je pravděpodobně koneĉný, protoţe odpovídá ĉíslování jednotlivých vydání v bibliografických záznamech České knihy v cizině. Později Zahradníkův rok vyšel ještě v roce 1951 a 1966 (dle Bibliografie jde o ĉtrnácté vydání, coţ souhlasí ve smyslu ĉtrnáctého vydání u nakladatelství Allen and Unwin), nejnověji potom roku 2004 v překladu G. Newsoma296. Stojí za povšimnutí, ţe v USA Zahradníkův rok zdaleka takový zájem nevzbudil, Bibliografie Karla Čapka uvádí pouhá tři vydání. Následovaly úspěšné Povídky z jedné kapsy a Povídky z druhé kapsy (ve výboru Tales from two pockets)297, vytištěné v roce 1932 nakladatelstvím Faber.298 Faber Povídky 288
ĈAPEK, K. Money and Other Stories. Přel. D. Roundová, F. P. Marchant, F. P. Casey a O. Voĉadlo. London: Hutchinson, 1929. 289 Viz Anglické listy Karla Čapka. Op. cit., s. 213 a 215. 290 Tamtéţ. Op. cit., s. 241. 291 Viz British Library. ĈAPEK, K. Cross roads. Přel. N. Comradová. North Haven, Conn.: Catbird Press, 2002. 292 ĈAPEK, K. The gardener´s Year. Přel. M. a R. Weatherallovi. London: Allen and Unwin, 1931. 293 „get another book out of Čapek“ UoR, AUC 34/5, 18. 1. 1932. 294 Viz Czech and Slovak Literature. Op. cit., s. 54 295 Viz Česká kniha v cizině. Op. cit, s. 35 (vydalo nakl. Cassires). 296 Viz ĈAPEK, K. The Gardener´s Year. Přel. G. Newsome. London: Continuum, 2004. 297 ĈAPEK, K. Tales from Two Pockets. Přel. P. Selver. London: Faber and Faber, 1932. 298 Podle Bibliografie Karla Čapka v tomto roce kniha vyšla u Fabera i u Unwina. Domnívám se, ţe se jedná o chybu, protoţe Unwinovo vydání z roku 1932 se neobjevuje v ţádných jiných zdrojích. Snaha získat práva na knihu a důvody uváděné pro její vydání by potom byly nesmyslné.
48
dotiskoval roku 1935, v roce 1943 je převzalo nakladatelství Allen and Unwin. Vydání knihy pro ně bylo extrémně nároĉné: Z reprintu Povídek ze dvou kapes v současné době nebudeme mít ţádný zisk – jinak si můţete být celkem jistý, ţe by je Faber neodmítl přetisknout. Naším jediným motivem je učinit další krok k tomu, aby náš seznam Čapkových knih byl úplný. Potíţ tohoto dobrodruţství spočívá v tom, ţe nemáme ţádné stereotypy, a tak nejenţe musíme platit výdaje, jako by šlo o novu knihu, ale tyto výdaje jsou navíc ve válečných cenách. Papír zdaleka nedostačuje na vytištění velkého nákladu a musím vám říct, ţe v malém (nepřesahujícím 1500 kusů) je cena za kus neuvěřitelně vysoká.299 Unwin neoĉekával, ţe by o knihu měly zájem knihovny, které uţ jistě vlastnily vydání z roku 1935 nebo 1932, a tak byl smířený s tím, ţe Povídky nakonec pravděpodobně budou prodávat pod cenou.300 Přesto této „oběti“301, jak svůj plán oznaĉil, nelitoval – původní náklad 2000 kusů se rozprodal302 a nakladatelství ho muselo navýšit aţ na koneĉných více jak 4500 kusů, ze kterých po roce 1945 zbylo jen několik desítek. Ne všechny knihy ale byly prodány na Britských ostrovech – 500 jich putovalo ve formě nesvázaných listů do nakladatelství Macmillans v USA (první americké vydání Povídek tedy nebylo ĉistě americké), dalších 1 100 bylo exportováno jiným způsobem.303 O dalším reprintu se uvaţuje na zaĉátku 50. let, protoţe o knihu je „stálý zájem“, v cestě však znovu stojí neúměrně vysoké náklady na kus.304 V 60. letech ale byla kniha vydána hned třikrát – v letech 1962 a 1963305 nakladatelstvím Folio Society, v roce 1967 Allen and Unwinem. V USA kniha vyšla ještě (podruhé a naposled) roku 1994 (v překladu N. Comradové, poprvé úplném)306. V této době se s Ĉapkem mohly seznámit i anglické děti – Allen and Unwin vydal Devatero pohádek307a Dášeňku čili Ţivot štěněte308. G. Faber ve svém dopise K. Ĉapkovi vyjádřil politování nad tím, ţe Ĉapek pro Dášeňku vybral konkurenĉní nakladatelství, u Allena and Unwina se knize ale nedařilo zle. Dášeňka čili Ţivot štěněte vyšla téměř souĉasně s Devaterem pohádek, znovu potom v roce 1940 v souboru I had a dog and a cat (Dašenka with other tales about dogs and cats) a samostatně v roce 1949 (v dubnu 1948 jiţ 299
UoR, AUC 137/10, 29. 6. 1942. Viz tamtéţ. 301 Tamtéţ. 302 Viz UoR, AUC 166/14, Letters to and from A.M. Heath & Co., 15. 7. 1943. 303 Viz UoR, AUC 475/1, Allen & Unwin 1950 letters file SE-SG – P. Selver. 304 Viz UoR, AUC 506/15, 31. 7. 1951. 305 Viz Česká kniha v cizině. Op. cit., s. 31. 306 Viz SOLO. ĈAPEK, K. Tales from Two Pockets. Přel. N. Comradová. North Haven, CT: Catbird Press, 1994. 307 ĈAPEK J., ĈAPEK, K. Fairy Tales with One Extra as a Makeweight by Joseph Čapek. Přel. M. a R. Weatherallovi. London: Allen and Unwin, 1933. 308 ĈAPEK, K. Dashenka. Or, the Life of a Puppy. Přel. M. a R. Weatherallovi. London: Allen and Unwin, 1933. 300
49
byla kniha připravená, ale opět se ĉekalo na nedostatkový papír)309. Při reprintu se Allen and Unwin snaţili udrţet kvalitu, kterou ve 30. letech oceňovali na ĉeském vydání,310 pouţitím originálních fotografií (ty jim zapůjĉil Karel Scheinpflug za 500 korun)311. Neúspěšný prodej knihy v USA v 50. letech byl však z větší ĉásti přiĉten neuspokojivému vzhledu312. S návrhem na vydání Devatera pohádek přišli jejich překladatelé, manţelé Weatherallovi, ve víře, ţe kniha odpovídá vkusu britských ĉtenářů, a mohla by tedy minimálně pokrýt náklady vydání.313 Doporuĉili jen vynechat některé obrázky, které by pro britské děti odchované zcela jinými pohádkami nemusely být pochopitelné (vypichují např. jiný vzhled draka nebo úředníka).314 Odlišnost pohádek zaznamenal i nezávislý ĉtenář nakladatelství, s mnoha pochvalami je však doporuĉil k vydání: „Bez ohledu na autorovu popularitu v této zemi by prodejnost knihy po poměrně dlouhou dobu mohla být zajisté dobrá. Přirozeně, všechno bude záviset na práci překladatele, jehoţ schopnosti budou často tvrdě přezkoušeny.“315 Weatherallovi si proto předem vyţádali větší míru svobody v překladu, Ĉapkovi zůstalo právo vznést koneĉné námitky.316 Devatero pohádek vyšlo před Vánoci roku 1933317 a poté ještě třikrát (1934, 1942, 1950). Zvlášť oblíbené byly během války: „V této době jsou knihy pro děti vzácnější neţ perly, a tak prodáme všechny výtisky Čapkových pohádek a ještě více, ve skutečnosti musíme přijmout opatření, aby někteří zákazníci neskoupili celou omezenou dodávku.“318 V USA Pohádky v 90. letech znovu přeloţila D. Herrmanová.319 Uţ na konci roku 1926 Ĉapek ţádal Voĉadla, aby Selver z jeho knihy O nejbliţších věcech něco vybral a přeloţil pro Manchester Guardian, ale nestalo se tak. Aţ téměř po deseti letech se knihy ujala Dora Roundová. Navzdory jejímu nesouhlasu měla být vynechána téměř polovina sloupků, které by pro anglické ĉtenáře nebyly dostateĉně srozumitelné. Vyřazené poloţky byly nahrazeny zamyšleními novějšího data – výsledný soubor obsahuje 50 poloţek 309
Viz UoR, AUC 347/14, Allen & Unwin 1948 letters file FI-FN, 1. 8. 1948, V. Fischlovi. Viz UoR, AUC 36/11, 28. 2. 1933. 311 Viz UoR, AUC 373/9, Letters to and from Karel Scheinpflug. 312 Viz UoR, AUC 663/1, 4. 2. 1955. 313 Viz UoR, AUC 34/5, 29. 2. 1932. 314 Viz tamtéţ, 18. 4. 1932 315 UoR, AURR 5/2/20, Reader's report by R. Weatherall on Fairy tales / by Karel Capek. (Přestoţe je zpráva oznaĉena jménem R. Weatheralla, je zvláštní, ţe by ji psal on sám – S. Unwin Weatheralla dopisem informuje o zprávě, kterou právě obdrţel a parafrázovaný obsah odpovídá tomuto dokumentu.) 316 Viz UoR, AUC 34/5, 7. 6. 1932. 317 O tomto plánu informuje S. Unwin nakladatelství Holt, které zásobovali výtisky Dášeňky i Devatera pohádek. Viz UoR, AUC 36/11, 29. 6. 1933. 318 UoR, AUC 181/8, Allen & Unwin 1943 letters file WE-WER, 22. 11. 1943, M. a R. Weatherallovým. 319 Viz Databáze Národní knihovny ČR [online]. Dostupné z . ĈAPEK, K., ĈAPEK, J. Nine Fairy Tales by Karel Čapek and One More Thrown in for Good Measure. Přel. D. Herrmanová. Evanston: Northwestern University Press, 1990. Znovu 1996. 310
50
(na rozdíl od 45 v ĉeském vydání), 12 z nich je nepůvodních.320 Po prvním vydání v roce 1935321 kniha vyšla ještě v letech 1936 a 1968. Lektorovi, který posuzoval Ĉapkovu knihu Měl jsem psa a kočku, se příběhy zdály pěkné, ale trochu monotónní, a doporuĉoval publikovat ĉasopisecky jen některé z nich.322 Nakladatelství ho ale neposlechlo a soubor, obsahující i příběh Dášeňky, otisklo v roce 1940. Kniha byla patrně úspěšná, protoţe byla znovu vydána v roce 1941, 1944 a 1950.323 Dohodu na vydání kratších Ĉapkových prací Jak se co dělá324 a Marsyas čili na okraji literatury325 uzavřel S. Unwin s J. Fürthem uţ v roce 1941.326 Zatímco Jak se co dělá na vytištění ĉekalo asi dva roky (1943–1945),327 Marsyas plných deset let. Tento soubor z „okraje literatury“ zprvu získal pozornost jen jako materiál, který by mohl být zĉásti vydán spoleĉně s příliš krátkým románem Ţivot a dílo skladatele Foltýna. Unwinovi se kniha zalíbila a rozhodl se ji vydat samostatně, plán ale vázl.328 V březnu roku 1944 se R. Weatherall ptal: „Před mnoha měsíci jsme s vámi uzavřeli dohodu na překlad. Nyní, vzhledem ke změně podmínek a posudku vašeho lektora na naši nedávnou práci, bychom rádi věděli, zda si přejete, abychom překlad dokončili.“329 Unwinovo přání však nemohlo samo o sobě zajistit dostatek papíru. V dubnu 1947 Weatherallovi do nakladatelství posílají ukázku překladu, ale situace je stále stejná. Unwin se znovu se ozval aţ v roce 1949, kdy je manţelům koneĉně dopřáno knihu dokonĉit.330 Mezitím dílo zastarávalo, jak vypichuje negativní lektorský posudek ze stejného roku: Proč bychom to měli vydat, to opravdu nevím. Kromě toho, ţe to napsal Čapek, není ţádný důvod, proč by to anglického čtenáře mohlo zajímat – skládá se to ze sérií esejů, napsaných většinou?? mezi lety 1919 a 1931, na více či méně literární témata, ovšem bez vzájemného vztahu mezi sebou.331
320
Viz UoR, AUC 43/22. ĈAPEK, K. Intimate Things. Přel. D. Roundová. London: Allen and Unwin, 1935. 322 Viz UoR, AURR 7/3/01, Reader's report by R. Weatherall on Mel jsem psa a kocku / by Karel Capek. 323 Bibliografie Karla Čapka nezná vydání z roku 1940, za první pokládá aţ knihu z roku 1941. Výtisk z neznámého roku (logicky z roku 1950, pokud neexistuje ještě pozdější vydání, o kterém nevíme) však na přední straně uvádí, ţe kniha vyšla poprvé v roce 1940, podruhé 1941, potřetí 1944 a poĉtvrté 1950. 324 ĈAPEK, K. How They Do It. Přel. M. a R. Weatherallovi. London:Allen and Unwin, 1945. 325 ĈAPEK, K. In Praise of Newspapers, and Other Essays on the Margin of Literature. Přel. M. a R. Weathereallovi. London: Allen and Unwin, 1951. 326 Viz UoR, AUC 112/3, 31. 7. 1941. 327 Viz UoR, AUC 181/8, 22. 11. 1943. 328 Viz UoR, AUC 127/11. 329 UoR, AUC 208/13, 3. 3. 1944. 330 Viz UoR, AUC 430/12, Allen & Unwin 1949 letters file WE-WER, 18. 4. 1949, dopis od M. Weatherallové a AUC 328/2, Letters to and from M. Weatherall, 9. 4. 1947 (dopis datovaný 10. 1. z této sloţky byl nejspíše napsán aţ v roce 1949). 331 UoR, AURR 17/7/05, Reader's report by Malcolm Barnes on Marsyas / by Karel Capek. 321
51
Podle tohoto lektora se jedná o novinové sloupky, jejichţ cílem bylo poskytnout jednorázové pobavení, nezaslouţí si tedy „zvěĉnění“ v podobě knihy. Allen and Unwin přesto knihu publikoval (nebylo moţné ustoupit od smlouvy ĉi stále usilovali o vydání všech Ĉapkových děl?), a dokonce ji v malém mnoţství exportoval i do USA.332 Dva roky před Marsyas vyšla ještě Kniha apokryfů333, o níţ se opět mluvilo uţ během války. S. Unwina v roce 1939 zaujala moţnost vydat vánoĉní apokryfní příběh, aţ později zjišťuje, ţe apokryfů existuje více.334 Jsou však roztroušené v ĉeských novinách, a tak je nemoţné je získat k překladu, dokud neskonĉí válka.335 Po jejím skonĉení se stále ještě řeší nedostatek papíru, proto k vydání mohlo dojít aţ na sklonku ĉtyřicátých let. Podruhé byly Apokryfy vydány v roce 1975, v USA je v 90. letech znovu přeloţila N. Comradová. Řada Ĉapkových děl přeloţených do angliĉtiny se završila. Po vydání Knihy apokryfů a Marsyas se nová Ĉapkova díla v angliĉtině uţ prakticky neobjevují. Výjimkou je např. překlad Boţích muk v USA336, nebo výbory, které uvádějí některé dosud nepublikované povídky, ĉlánky. V USA vyšel takový soubor v roce 1990 s názvem Towards Radical Centre, Karel Čapek Reader (tematicky jsou tu řazeny nejrůznější ukázky z Ĉapkova díla, vĉetně dvou nezkrácených dramat, Věci Makropulos a R.U.R.). Ve Velké Británii byla v roce 2010 vydána kniha Believe in People, která ve ĉtyřech tematických oddílech uvádí dosud nepřeloţené dopisy a příspěvky do novin.337 3.6.8 Nevydaná díla Zastavme se ještě na chvíli u bílých míst Ĉapkovy bibliografie v angliĉtině, u knih, které z nějakého důvodu nevyšly. Jednou z nich bylo Ĉapkovo rané drama Loupeţník. Na podzim 1934 na něj upozornila Dora Roundová s tím, ţe ĉást jiţ přeloţila.338 Na jaře 1935 Stanleymu Unwinovi poslala celou hru, doĉkala se však negativní reakce – překlad je neuspokojivý, o vydání této hry nemá nakladatelství zájem. Její iniciativa se neshodovala s tradiĉním postupem (nakladatelství nejprve potvrdí záměr knihu vydat a předem uzavře smlouvy), a byla pokládána za nemístné zasahování do práv nakladatelství i autora. Podle literárního agenta bylo třeba nejprve ţádat o povolení k překladu – kdyby to D. Roundová udělala, 332
Viz UoR, AUR 499/13, 28. 1. 1952 ĈAPEK, K. Apocryphal Stories. Přel. D. Roundová. London: Allen and Unwin, [1949]. 334 Viz UoR, AUC 77/7. 335 Viz UoR, AUC 164/16, 7. 12. 1943. 336 Viz British Library. ĈAPEK, K. Cross roads. Přel. N. Comradová. 1. vyd. North Haven, Conn.: Catbird Press, 2002. Kniha obsahuje Boţí muka a Trapné povídky. 337 ĈAPEK, K. Believe in People. The Essential Karel Čapek. Previously Untranslated Journalism and Letters. Přel a uspořádala Šárka Tobrmanová-Kühnová. 1.vyd. London: Faber, 2010. 338 Viz UoR, AUC 43/22, 13. 9. 1934. 333
52
dozvěděla by se, ţe Loupeţník uţ byl jednou přeloţen v USA (překlad R. C. Bednare vytvořený jako jeho dizertaĉní práce ale nebyl vydán)339. S novým návrhem přeloţit hru (povaţoval ji za jednu z Ĉapkových nejzdařilejších) přišel na konci sedmdesátých let sir C. Parrott, k realizaci však bohuţel nedošlo. Vydaného překladu se hra Loupeţník doĉkala aţ v 21. století, a to v Austrálii,340 na území Velké Británie však nebyl nikdy tento ani jiný překlad vydán.341 Na konci roku 1945 si S. Unwin vyţádal kopii Ĉapkova Kalendáře, Weatherallovi se nabízeli k překladu.342 Jeden z důvodů jeho nevydání vysvětlují tato slova z konce roku 1947: „Stále máme naději, ţe některá jeho další díla vydáme, aţ bude více papíru a výrobní problémy nebudou tak ohromné.“343 V roce 1949 uţ vydání příliš nepodporovala ani Marie Weatherallová, podle ní „se nezdá, ţe by to byla jedna z Čapkových významnějších knih“, Kalendář se sice snadno ĉte, ale nenadchne.344 Obtíţe s papírem trvaly aţ do zaĉátku 50. let, a moţná zastavily i vydání posmrtného výběru Bajek a podpovídek, na něţ byla v roce 1948 zpracována poměrně příznivá ĉtenářská zpráva.345 Ratolest a vavřín, publikace opět sestavená editorem, byla zamítnuta, protoţe většina osobností, kterým se kniha věnuje, by pro anglické ĉtenáře byla neznámá.346 V roce 1967 si nakladatelství nechalo zpracovat lektorské posudky ještě na několik dalších knih, ţádná z nich ale nebyla jednoznaĉně doporuĉena jako celek. Ĉást z knihy Věci kolem nás uţ byla obsaţena v dříve vydaných Intimate things, podobně ze souboru Jak se co dělá a O lidech uţ byla jednou vydána první ĉást. Obrázky z domova hodnotí B. R. Brandbrooková jako Ĉapkův nejslabší cestopis, protoţe Ĉapek ho jiţ nemohl dokonĉit a dále na něm pracovat. Z kolekcí novinových sloupků Sloupkový ambit a Na břehu dnů by zase bylo třeba peĉlivě vybírat nezastaralé a pro anglické ĉtenáře přínosné ĉásti.347 Je zajímavé, ţe B. R. Brandbrooková znovu připomíná Kalendář, který by z jejího pohledu byl
339
Viz WorldCat. The world´s largest library catalogue. [online]. Dostupné z . ĈAPEK, K.; BEDNAR, R. C. The Robber: a Translation. Thesis/dissertation. M. A. University of Iowa, 1931. 340 Viz WorldCat. ĈAPEK, K. Two Plays by Karel Čapek. R. U. R. &The Robber. Přel V. Koreis. Pullenvale, Qld.: Book splendour, 2008. 341 Viz UoR, AUC 46/33; OUP. 342 Viz UoR, AUC 238/7, 13. 12. 1945 a AUC 243/6, 11. 11. 1945. 343 UoR, AUC 321/5, 22. 12. 1947. 344 UoR, AUC 430/12, zpráva M. Weatherallové, nedatováno. 345 Viz UoR, AURR 16/6/78, Reader's report by M. Weatherall on Bajky a podpovídky. 346 Viz UoR, AUC 424/1, 10. 1. 1949. 347 B. Brandbrooková se v hodnocení Na břehu dnů shoduje s M. Weatherallovou, která o sloupcích píše: „They certainly show Capek´s tremendous journalistic skill at ist best,;he really could write well about anything. His great erudition, deep feeling and philosophical wisdom can be felt behind every word; yet too many columns refer to specifically Czech problems for an English general reader to appreciate the book.“ UoR, AUC 1188/10, 30. 3. 1967.
53
k otištění nejvhodnější.348 Zájem o Karla Ĉapka uţ ale v 60. letech dávno opadl („doufám, ţe jen dočasně,“349 dodává Stanley Unwin), z přehledu z roku 1967 o aktuálním postavení Ĉapkových knih vyplývá, ţe jediná kniha, která přináší zisk stojící za zmínku, je Zahradníkův rok.350 A zašlá sláva na vydání některých méně známých publikací nestaĉila. 3.6.9 Závěry a srovnání Ve Velké Británii první Ĉapkova díla vyšla v roce 1923, poslední nově uvedenou knihou bylo Marsyas v roce 1951. V těchto téměř třiceti letech kaţdý rok vycházelo několik Ĉapkových děl, ať uţ jako novinky, dotisky nebo nová vydání, výjimkou byly pouhý jeden rok. Celkem bylo vydáno třicet dva původních Ĉapkových děl, průměrně tedy Karlu Ĉapkovi v Británii vycházela jedna nová kniha roĉně. Tyto poĉty svědĉí o jeho znaĉné dlouhodobé popularitě. Podle poĉtu vydání obliba Karla Ĉapka mezi ĉtenáři vzrostla ve druhé polovině 20. let. Zvlášť úspěšný byl rok 1927, kdy se objevilo sedm vydání Ĉapkových děl, v roce 1929 vychází hned tři nové překlady. Do třicátých let Karel Ĉapek vstoupil se Zahradníkovým rokem (1931), jednou ze svých nejúspěšnějších knih. Do roku 1939 kaţdý rok vychází jeho nová díla, souĉasně se znovu vydávají starší. V roce 1939 Ĉapkova popularita dosáhla vrcholu, během jediného roku vyšlo šest Ĉapkových knih, z toho ĉtyři poprvé. V aktuálním politickém dění právě uvedená dramata Bílá nemoc a Matka získávala na naléhavosti, nový zájem o Ĉapkovo dílo mohla způsobit také jeho smrt na konci předešlého roku, která neušla pozornosti literární veřejnosti a byla spojována s politickou situací Ĉeskoslovenska. Válka vydávání Ĉapkova díla nepřerušila, v roce 1942 vyšlo dokonce osm Ĉapkových knih, coţ vzhledem k neutěšenému postavení nakladatelů, všeobecnému nedostatku papíru, a tím pádem poklesu produkce351, dokládá, ţe Ĉapek patřil mezi respektované autory. V této době vycházejí především reprinty uţ dříve vydaných děl, protoţe se tiskly levněji, Ĉapkovo dílo bylo navíc z velké ĉásti uţ přeloţeno před válkou. 348
Viz UoR, AURR 29/7/33, Reader's report by B. R. Bradbrook on Veci kolem nas a AURR 29/5/09, Reader's report by B. R. Bradbrook on Na brehu dnu. 349 UoR, AUC 1188/10, 31. 5. 1967. 350 Stanley Unwin publikované knihy rozdělil do několika kategorií podle vlastnických práv a postavení na trhu: 1. Devatero pohádek a trilogie – jsou na skladu, ale prodej je velmi malý, 2. Chvála zahálky [snad Marsyas, vydáno v angl. pod názvem In praise of newspapers? Fejeton Chvála zahálky je souĉástí sbírky O nejbliţších věcech.], Cesta na sever, Ţivot a dílo skladatele Foltýna, Jak se co dělá – nejsou v tisku, nejpravděpodobněji nebudou uţ nikdy vydány, 3. Válka s mloky – za rok 1966 se prodalo 5 kusů, neví, jestli někdy dojde k reprintu paperbackového vydání, 4. První parta, Továrna na absolutno, Krakatit – lze uvaţovat o reprintu Krakatitu, ale není to moc lákavé, 5. Dášeňka a Měl jsem psa a kočku – vlastní copyright, 6. Hovory s T. G. M., Bílá nemoc, Zahradníkův rok – Weatherallovi uzavřeli smlouvu přímo s Ĉapkem, první dvě knihy nejsou v tisku, na rozdíl od Zahradníkova roku. Viz tamtéţ, 4. 1. 1967. 351 Viz HOLMAN, V. Print for victory. Book publishing in Britain 1939-1945. London: British Library, 2008, s. 250.
54
V druhé polovině 40. let můţeme pozorovat doznívání ĉapkovské vlny (v roce 1949 však ještě vyšlo pět Ĉapkových knih). S nadsázkou lze říci, ţe od 50. let aţ do souĉasnosti během jednoho desetiletí obvykle vycházejí podobné poĉty knih jako dříve během jediného roku. Během 50. let na území Velké Británie vyšlo šest Ĉapkových knih, ve spolupráci s americkým nakladatelem byla navíc třikrát otištěna hra Ze ţivota hmyzu, dále víme o osmi vydáních z 60. let. V době ĉeskoslovenské normalizace jako by zájem utichl, v 70. a 80. letech vyšlo pouze po jedné knize. V 90. letech si Angliĉané Ĉapka připomněli jako dramatika díky dvojímu spoleĉnému vydání her R.U.R. a Ze ţivota hmyzu a souboru Four plays. Zaĉátek nového století pro změnu nabídl Ĉapkova populární prozaická díla (Zahradníkův rok a ve dvou vydáních Anglické listy). Po roce 2010 zatím vyšlo jednou R.U.R. samostatně, jednou spoleĉně s Válkou s mloky. Knihy vydané v posledních pětadvaceti letech dobře odráţí, co z Ĉapkova díla je podle poĉtu vydání ve Velké Británii nejoblíbenější. Nejvíce vydání, celkem devatenáct, se nám podařilo doloţit u Anglických listů, následuje R.U.R. s šestnácti a Zahradníkův rok s jedenácti vydáními. Nepřímo ovšem víme o sedmnácti vydáních Zahradníkova roku, v tom případě by tato kniha stála na druhém místě pomyslného ţebříĉku popularity.352 Taková obliba Zahradníkova roku je patrně britskou specialitou, nesdílenou s Ameriĉany, ani s Ĉechy – při pohledu na vydávání Ĉapkových děl v ĉeštině zjistíme, ţe Zahradníkův rok není ani v první desítce nejoblíbenějších knih. Překvapivě byl podle katalogu Národní knihovny osmkrát vydán po roce 1990, coţ výrazně převyšuje míru jeho dřívější obliby. V případě Anglických listů není třeba mnoho důvtipu, abychom zjistili, proĉ byly výrazně úspěšnější v Británii neţ v Americe, špatně si však nestojí ani v Ĉechách (asi v polovině první desítky nejvydávanějších Ĉapkových děl). R.U.R., přeloţené do dvaadvaceti jazyků, je zato univerzálně vysoce úspěšné, ve Velké Británii, v USA i v Ĉechách, kde patří mezi tři nejvydávanější díla353. Hra Ze ţivota hmyzu od obou bratří Ĉapků se v Británii dostala na ĉtvrté místo podle poĉtu vydání (devět vydání), v Ĉeské republice však není ani v první desítce nejpopulárnějších Ĉapkových děl. Ĉapkovy Povídky354 naopak patří mezi nejvydávanější
352
Vycházíme z jmenovaných knihovních katalogů, bibliografií a údajů v samotných knihách. Pravděpodobně však bylo vydání ještě více, „pořadí“ nejoblíbenějších knih by se tedy snadno mohlo změnit. Pro absolutní porovnání bychom potřebovali znát spíše náklady jednotlivých vydání a poĉty prodaných výtisků. 353 Informace o poĉtu vydání v ĉeštině jsme ĉerpali z Bibliografie Karla Čapka, s. 357–365, po roce 1990 z katalogu Národní knihovny. Tyto údaje jsou pouze orientaĉní a slouţí pro srovnání s anglickou situací. 354 Jako Povídky oznaĉuji výbory z Povídek z jedné kapsy a Povídek z druhé kapsy, souborná vydání i samostatná vydání pouze jedné z knih. Ve Velké Británii vycházely pouze výbory, v ĉeštině Povídkyvycházely ve všech zmíněných podobách, proto není moţné jednoznaĉně říci, kolikrát byly vydány. Pokud poĉítám kaţdý soubor ĉi
55
knihy jak ve Velké Británii (celkem sedm vydání), tak v Ĉechách (mezi třemi nejvydávanějšími Ĉapkovými díly), jen v USA se příliš neujaly (pouhá dvě vydání). Podle Bibliografie Karla Čapka byly Povídky přeloţeny do dvaceti ĉtyř jazyků.355 V druhé polovině desítky nejvydávanějších Ĉapkových děl v Británii se nachází poměrně překvapivě Obrázky z Holandska, dále díky několika novějším vydáním Válka s mloky, Hovory s T. G. Masarykem (poĉítáme-li dohromady všechny díly), Továrna na absolutno a Devatero pohádek. Obrázky z Holandska v USA i Ĉechách stojí podle poĉtu vydání spíše na okraji autorova díla. Popularita Války s mloky v Ĉechách a USA naopak ještě předĉí situaci v Británii: Válka s mloky je ĉtvrtým nejvydávanějším Ĉapkovým dílem v ĉeštině, v USA patrně dlouhodobě nejoblíbenější hned po R.U.R. Co se týĉe poĉtu jazyků, Válka s mloky je také Ĉapkovým nejpřekládanějším dílem. Z ostatních jmenovaných děl v desítce Ĉapkových nejvydávanějších knih v ĉeštině figuruje jen Devatero pohádek. Při srovnání s americkou situací můţe zaujmout jiţ dříve zmíněný fakt, ţe Hovory s T. G. Masarykem byly v Británii opakovaně vydávány do roku 1944, v USA popularitu získaly na zaĉátku sedmdesátých let. Shrňme tedy ještě jednou nejvydávanější Ĉapkova díla: ve Velké Británii – Anglické listy, Zahradníkův rok, R.U.R.; v Ĉechách – Dášeňka (s velkým náskokem na prvním místě!), Povídky, R.U.R.; v USA – R. U. R., Válka s mloky, Ze ţivota hmyzu (navíc ještě zmiňme Věc Makropulos). Do největšího poĉtu jazyků byla dle Bibliografie Karla Čapka přeloţena Válka s mloky, Devatero pohádek a Povídky. Můţeme tedy říci, ţe i kdyţ některá Ĉapkova díla byla všeobecně oblíbená, úspěšnost jednotlivých knih znaĉně závisí na zemi (nikoli pouze na jazyku), ve které jsou vydávány. Většina Ĉapkových děl byla vícekrát vydána v Británii neţ v USA, vezmeme-li v úvahu velikost kniţního trhu, rozdíl popularity se ještě zvětšuje. Ĉást knih vyšla v USA jen díky výrazné podpoře britského nakladatelství, jak jsme ukázali dříve. Podle amerického nakladatele A. Wynna byl v roce 1948 Ĉapek „prakticky neznámý“356. S. Unwin na toto tvrzení reaguje s překvapením – vţdyť „jeho hra, R.U.R., která v angličtině zavedla slovo robot, byla ve Státech myslím velmi úspěšná a několik dalších knih se prodávalo poměrně
výbor jako jedno vydání a samostatné vydání jedné z knih za polovinu vydání, pak se tato dvojice spolu s R.U.R. dělí o druhé místo v ţebříĉku Ĉapkových nejvydávanějších knih v ĉeštině. 355 Pro překlady Ĉapkova díla do světových jazyků viz Bibliografie Karla Čapka, s. 546–552. V úplnosti by zde měl být zachycen stav do roku 1988, je moţné, ţe od té doby poĉet jazyků vzrostl, podrobnější zkoumání je však mimo hlavní záměr tohoto textu. 356 UoR, AUC 384/9, 14. 4. 1948.
56
dobře“357. To ale nic nezměnilo na tom, ţe po dvaceti letech od premiéry R.U.R. bylo Ĉapkovo jméno knihkupcům většinou cizí. O důvodech, proĉ Ĉapkova sláva uvadala, uvaţoval Robert Wechsler.358 Jeho příspěvek vychází z americké situace, mohl by však objasnit i stejný trend ve Velké Británii. Jako jednu z moţných příĉin poklesu Ĉapkovy oblíbenosti Wechsler oznaĉuje probíhající studenou válku. Ĉapek pocházel z nyní nepřátelské sféry, sice rozhodně nebyl komunista, k opaĉnému táboru se však také nehlásil. Jeho pochopení pro všechny strany v době extrémů nenacházelo odezvu. Ĉapek se také nedal zařadit ani k vysoké, ani k nízké literatuře. Podle Wechslera ve dvacátých letech reprezentoval rozhodně nároĉnou, moderní a experimentální literaturu. Ve ĉtyřicátých a padesátých letech se však ĉást jeho díla ve srovnání se souĉasnými dramaty zdála být příliš neváţná, nedůleţitá. Trilogie, která stále patřila k vysoké literatuře, svým pluralistickým pohledem příliš neodpovídala době, kde se svět dělil na dvě sféry. Posledním problémem je neobvyklá různorodost Ĉapkova stylu: ĉtenáři nikdy neví, co ĉekat od dalšího Ĉapkovy knihy. Ĉapkovo dílo jako celek zkrátka nelze oznaĉit jakoukoli nálepkou. Obtíţnost Ĉapkova zařazení zĉásti vyřešil nový ţánr – science fiction, k jehoţ zakladatelům je Ĉapek poĉítán. Krabiĉka s názvem sci-fi literatura poskytuje dostatek prostoru pro uplatnění různých ţánrů i pro směs váţného a zábavného. Nová vydání knih jako Válka s mloky nebo Továrna na Absolutno Wechsler spojuje právě s novou ţánrovou interpretací ĉásti Ĉapkova díla. Tento přístup k Ĉapkovi připodobňuje ke smrti za ţivota: Nebyl znovu objeven díky své lidskosti, díky neúnavnému hledání středu mezi extrémy, literární kvalitě nebo smyslu pro humor, ale spíše pro literární objevy a předpovědi robotů, mloků, atomových bomb, jaderné energie, moderní lékařské etiky, ţivotního prostředí, dokonce AIDS. Nebyl tak moc znovu objeven, spíše se znovu narodil a byl poslán zpět do ghetta.359 Wechslerova slova potvrzuje jiţ zmiňovaná obliba Války s mloky v USA. Interpretaci Karla Ĉapka jako autora science fiction nasvědĉuje, ţe se jeho dílu ĉasto věnují odborné ĉasopisy a publikace (ať uţ britské nebo americké), které se zaměřují na literaturu tohoto ţánru.360 O vkusu ĉtenářů (a o reklamní strategii nakladatelství) také vypovídají obálky
357
UoR, AUC 384/9, 21. 4. 1948. Viz WECHSLER, R. Karel Ĉapek in America, In On Karel Čapek. A Michigan Slavic Colloquium. Eds. M. Makin, J. Toman. Ann Arbor: Michigan Slavic Publications, s. 109–125. 359 WECHSLER. Op. cit., s. 123. 360 Např. Philmus, Science Fiction Studies. Op. cit. MOSKOWITZ, S. Karel Ĉapek. The Man Who Invented Robots. In týţ. Explorers of the Infinitive. Shapers of Science Fiction. 2nd ed. Westport, Conn: Hyperion Press, 1974, s. 208–224. SUVIN, D. Karel Ĉapek, or the Aliens amongst us. In týţ. Metamorphoses of Science Fiction. On the poetics and history of a literary genre. New Haven: Yale University Press, 1979, s. 270–283. 358
57
britských novějších vydání Ĉapkových děl, které knihu na první pohled zařazují ke sci-fi literatuře.361 V době vzniku příspěvku (zaĉátek 90. let) se však pracuje na nových amerických překladech a vydávají se i díla, která se sci-fi nemají nic spoleĉného. Z velké ĉásti se o to zaslouţil sám Wechsler ve svém nakladatelství Catbird Press. Ĉapkovy stopy, které podobně jako v povídce „Šlépěje“ záhadně zmizely, se moţná zase vynořují. Vývoj Ĉapkovy obliby v USA a ve Velké Británii se zde opět shoduje alespoň v hrubých rysech. Přiĉiny nového návratu k Ĉapkovi lze snad zĉásti spatřovat v pádu komunistického reţimu, který znovu připoutal pozornost ke střední Evropě. Podle Stanleyho Unwina se Ĉapkovy knihy úhrnem „nedočkaly prodejnosti, jakou by si zasluhovaly“362. Z ĉeského pohledu však Ĉapek dosáhl nevídaného úspěchu – je bezesporu autorem s největším poĉtem knih přeloţených do angliĉtiny a patrně ţádná ĉeská kniha v Británii nebyla vydána tolikrát jako R.U.R. nebo Zahradníkův rok. Moţná nenapsal bestseller podle britských, a zvláště amerických měřítek, ĉeské poměry však dalekosáhle překonal.
361 362
Viz příloha. UNWIN, S. KĈ. In The Cheat, s. 171–172. Op. cit.
58
4. Recepce díla Karla Čapka ve Velké Británii Dosud jsme se zabývali tím, jak se Ĉapkovo dílo dostávalo k britským ĉtenářům. Seznámili jsme se s lidmi, kteří se na jeho zpřístupnění aktivně podíleli, sledovali jsme cestu knihy přes obtíţe překladu, financování, nedostatek papíru. O úspěchu tohoto snaţení jsme se zatím dozvídali pouze skrze poĉty vydání. Poodhalili jsme, jak byl Ĉapek oblíbený u tak poĉetného a různorodého celku, jako je britské ĉtenářstvo. Vysoký poĉet vydání nám ale plně neodpoví na otázku, byl-li Ĉapek autor laciné literatury pro nenároĉné ĉtenáře, nebo autor, jehoţ práce má trvalou literární hodnotu. Pokud bylo některé dílo vydané jen jednou, nebo nikdy, můţe to svědĉit o uměleckém neúspěchu, ale také o exkluzivitě dané knihy. Proto se nyní se zaměříme více na kvalitativní hodnocení a jednotlivá díla představíme z pohledu novinářů – recenzentů. Někteří z našich recenzentů byli dopisovateli literárních příloh nebo ĉasopisů, jiní psali pro denní tisk. Nebudeme tedy sledovat názory úzce zaměřených odborníků (jejich zájem Ĉapek získal aţ později), ale Ĉapkových souĉasníků, kteří na jedné straně reprezentují vzdělané příjemce Ĉapkových děl, na druhé straně jejich mínění sami utvářejí. Recenze, byť negativní, jistě fungovala jako forma reklamy. V závěru kapitoly se budeme věnovat i zjevnějším způsobům, jak bylo Ĉapkovo dílo přibliţováno ĉtenářům. Dotkneme se problému adaptací, představíme způsoby propagace v novinách a také kontexty, ve ketrých bylo psáno o spisovatelově osobnosti. 4.1 Přehled děl 4.1.1 Londýn pod vládou robotů S názvem R.U.R. se ĉtenáři mohli poprvé setkat roku 1921 v recenzi praţského představení, která hru chválí a zmiňuje vřelé přijetí u domácího publika.363 Do Londýna se hra dostala po úspěšných premiérách v Berlíně, Varšavě, Moskvě a New Yorku, ještě před jejím uvedením v Británii se tedy tvoří atmosféra oĉekávání něĉeho velkolepého. Dopisovatel Observeru krátce před premiérou konstatuje: „[…] jen málo z nás bylo připraveno na náhlost, s jakou dílo nejvýznamnějších ţijících československých dramatiků upoutalo světovou pozornost.“364 Po premiéře v St. Martin´s Theatre na zaĉátku dubna 1923 o R.U.R. psala snad všechna periodika jako o události sezóny. Hra měla mimořádný ohlas nejen mezi divadelními 363
Viz Man and Machine. Strange Frankenstein Play at Prague. „A Futurist Fairy-Tale“.The Observer, Oct 23, 1921, s. 15. 364 R.U.R. The Coming Capek Play and its Moral. The Observer, Apr 8, 1923, s. 10.
59
kritiky, jak dokazuje například veřejná debata nad významem hry nebo převzetí slova robot do angliĉtiny. Recenze se shodují, ţe hra byla publikem nadšeně přijata,365 Observer jí dva týdny po premiéře předpovídá, ţe „se stane nejdiskutovanější hrou v Londýně“366, Irish Times ĉlánek o souĉasném umění v Londýně dokonce nazývá „Londýn pod vládou robotů“367. Odbornější publikum, za jaké pokládáme novináře, ke hře však mělo dost výhrad. Především je zasáhla bezvýchodnost, která ze hry – mimo závěr – ĉiší. „Čapek je satirik, jeho překladatel, Paul Selver ho nazývá pesimistou – a opravdu, jeho zoufalství nad moderní společností se zdá být absolutní,“368 doĉteme se například v Observeru. S R.U.R. bývají spojovány slova jako deprese, úzkost, zoufalství. Roman Dyboski negativismus R.U.R. dává do souvislosti s ĉeskou povahou: „[…] ponurý, prudký, téměř cynický, kaţdopádně nemilosrdný realismus provedení, který je, moţná jediným typicky českým rysem jinak poměrně mezinárodního představení“.369 Dyboskemu by jistě dal za pravdu britský dopisovatel Manchester Guardianu, který ještě před britskou premiérou shlédl (bez znalosti jazyka) představení v Praze. Ze své dvoutýdenní návštěvy, kterou strávil z větší ĉásti v divadle, si odnesl silné dojmy. Ĉeši podle něj sami sebe vnímají jako váleĉné sirotky, kteří chtějí zaĉít znovu, a to i na jevišti. Zkušenost války je vybavila zvláštním smyslem pro ironii, „neboť válka je špatný vtip, a poválečný mír ještě horší“. Hry R.U.R., Ze ţivota hmyzu i Věc Makropulos v tomto kontextu chápe jako výsměch v sebeobraně: „A tak se, pozůstalí po tomto čtveráctví, vysmějme se zpět tomu vtipnému bohu, který tak dovedně hrál na naše vášně, tím, ţe se budeme smát sami sobě. Moţná jsme jenom loutky vedené loutkohercem? Moţná jsme stroje? Hmyz? Obludy?“ Prahu viděl jako „město karikatury“, kde se tímto zvláštním způsobem pováleĉný úděs mísí s radostí přeţivších.370 Vliv války na hry R.U.R. i Ze ţivota hmyzu zmiňují i jejich recenzenti, většinou však z tohoto poznatku nevyvozují důsledky pro interpretaci. Nejhlouběji se tímto tématem zabývá Horace Shipp v English Review: válka pro něj znamenala nejen spoleĉenský mezník, ale
365
Mimo dále citovaných vycházíme z následujících příspěvků: A. S. W. The Opera House. „R.U.R.“ The Manchester Guardian, Nov 13, 1923, s. 11. K. A. „R.U.R.“ Old Mancunians´ Society. The Manchester Guardian, Mar 28, 1931, s. 13. London Theatricials. „R.U.R“. The Scotsman, Apr 26, 1923, s. 7. Palladium Theatre. „R.U.R.“ The Scotsman, Jun 12, 1934, s. 14. „Robot“ Play at the King´s. The Scotsman, Nov 6, 1923, s. 9. 366 R.U.R. The Observer, Apr 29, 1923, s. 11. 367 COLLIS, J. S. London Under Robot Rule. Art the Mirror of the Age--Hope from Ireland. The Irish Times, May 19, 1923, s. 9. 368 R.U.R. The Coming Capek Play and its Moral. Op. cit. 369 DYBOSKI, R. The Two Czech Plays on the London Stage. The Slavonic Review. Jun 1923, s. 195. 370 Prague and the Theatre. The Manchester Guardian, Apr 18, 1923, s. 16.
60
i obrat v lidském myšlení, přinesla s sebou změnu ţivotních podmínek i hodnot. Pováleĉné drama tedy nutně také musí být jiné, aĉkoli se někteří umělci snaţí drţet osvědĉené linie: Tragédie uţ není osobní; samy národy, síly a mocnosti jsou jejími protagonisty; komedie uţ není konverzační legrací: její smích aţ do základů otřásá potácející se společností […] [nové drama] je zaloţeno na širším rozhledu: pouze osobní problémy, záleţitosti s perlovými náhrdelníky a vztahy v domácnosti jsou příliš nepatrné, neţ aby se jimi zabývalo.371 V tomto kontextu „poválečné zoufalství“ her jako jeden z mála plně přijímá jako příznak doby, důkaz upřímnosti dramatiků, jako přirozenou souĉást her, které stojí za zhlédnutí. K náladě R.U.R. se nehodí závěr, kde povstává nový ţivot skrze polidštěné roboty, shoduje se Bookman s Manchester Guardianemem. Podle I. Browna konec kazí jinak výteĉnou hru: „[…] velikost a tlak tragédie je tak silný, ţe náhlý obrat k optimismu je rušivý a neplodný. Myšlenka na záchranu je nehodná duchovní propasti, kterou autor vykopal.“372 Bookman pokládá závěr hry za sentimentální oslabení kompozice hry.373 O necelé dva roky později I. Brown navštívil praţské představení R.U.R. a s překvapením zjistil, ţe to, co nazval jako „lososově růţový sentiment“374, praţské divadlo zdůrazňuje daleko méně neţ britské.375 Za dalším slabé místo recenze pokládají postavy lidí, příliš slabé a jakoby umělejší neţ postavy robotů. Recenze praţského představení hru vnímá jako střet umělecky pojatých, groteskních postav s realitou, britští diváci by je však rádi viděli jednat uvěřitelněji. Také vídeňský dopisovatel Observeru nazývá Ĉapka jako „výborného aritmatika divadla“376: R.U.R. ve Vídni bylo přijato jako dobře promyšlená, ale schematická hra. Spectator nejvíce kritizuje Helenu, která se podle něj do nového světa jen málo hodí (nevystihl zde Ĉapkův záměr?), diváka unavuje a nudí. Podle Saturday Review by Ĉapkovu „hloupou ţenu“ bylo nejlepší ze hry vyškrtnout.377 Pokud se však na hru budeme dívat jako na „fantastické melodrama“378, pro které je důleţitější imaginace neţ zápletka a propracované postavy, zmíněný „nedostatek“ můţeme Ĉapkovi snadno odpustit.379 V pojetí postav došlo při londýnské inscenaci k několika změnám, které také mohly ovlivnit hodnocení. Za prvé v divadelním představení nevystupovali dva továrníci, Hallemeier 371
SHIPP, H. Capek Looks at the World. The English Review, June 1923, s. 588–589. I. B. Mankind in the Unamking. The Manchester Guardian, Apr 25, 1923, s. 11. 373 Viz SUTTON, G. A Bohemian Looks at The World. The Bookman, Jun 1923, s. 174. 374 I. B. Mankind in the Unamking. Op. cit. 375 Viz I. B. At the Play in Central Europe. I. – Prague. The Manchester Guardian, Jan 19, 1925, s. 7. 376 Shakespeare, Shaw, and Capek. "R.U.R.'S" Reception in Vienna. The Observer, Oct 21, 1923, s. 8. 377 AGATE, J. Test Tubes and the Millenium. The Saturday Review, May 5, 1923, s. 596. 378 Podtitul, který byl k R.U.R. někdy doplňován. V prvním kniţním vydání (OUP, 1923) se však neobjevuje. 379 Viz TARN. „R.U.R.“ at St. Martin´s. The Spectator, May 5, 1923, s. 755–756. 372
61
a Busman. V knize se tyto postavy sice objevují, ale pod jmény Helman a Berman. Ĉapkova myšlenka jednotlivými postavami znázornit různé lidské typy a přivést na scénu zástupce různých národností, tedy symbolicky celý svět, tak nemohla být dostateĉně ĉitelná. Zůstaly pouze „typy“ bez interpretaĉního klíĉe tam, kde recenzenti postrádali individuality.380 Druhou změnou, kterou při své návštěvě zaznamenal také I. Brown, bylo pojetí robotů. V anglické verzi působili děsivěji a neskuteĉněji (coţ s nelibostí nese recenzent Irish Times)381, v Praze je představovali lidé v jednoduchých kostýmech. Brown se zamýšlí nad příĉinami, které vidí v odlišném vývoji a mentalitě: Praha je stále „venkovským městem“, plným nejrůznějších národností, a tak pouze uniformnost robotů na diváky dostateĉně zapůsobí.382 Naposled, na rozdíl od praţského představení, roli Heleny Gloryové a robotky Heleny hrály dvě hereĉky – tento detail podle Jany Horákové svědĉí o tom, zda byli roboti vnímání více fantasticky nebo symbolicky.383 Ĉím tedy R.U.R., Ĉapkův zahraniĉní debut, tak zaujalo? Jistě to nebyla originalita tématu, mnozí recenzenti se zastavují u dřívějších zpracování myšlenky umělého ĉlověka.384 Kladně bylo hodnoceno napětí hry („vzrušující, napínavá hra, kterou si kaţdý vychutná“385), ale spolu s nedokonalostmi v kompozici hry, s kritikou pojetí postav i jisté nereálnosti („Představte si tragédii, která je zaloţena na tom, ţe pan Ford ztratí návod na výrobu svých motorů!“386) to nemohlo staĉit. Podle A. Dukese, autora knihy Youngest Drama z roku 1924, R.U.R. není dílem ani výrazně dramatickým, ani výjimeĉně hlubokým, zato je však výbornou prací novináře. Karel Ĉapek reaguje na aktuální dění a je závislý na reakcích publika, to ono vytváří efekt díla. „Evropa dneška je jeho jevištěm a svět je jeho publikem, ne protoţe bychom měli pocit, ţe jeho hry jsou nesmrtelné, ale protoţe jsou nevyhnutelné. Jsou stejně nevyhnutelné jako hlavní článek v zítřejším Rozpočtu – dobrá ţurnalistika, dobře zformulováno, dobře prezentováno a především dobře načasováno.“387 Na tom, ţe Karel Ĉapek v R.U.R. vystihl dobovou náladu, se shodli i ĉeští kritici. Zatímco někteří tento rys pouze konstatovali, jiní v R.U.R. viděli
380
Viz HORÁKOVÁ, J. Robot jako robot. 1. vyd. Praha: KLP, 2010, s. 135. Tento rozdíl se projevil také v kniţním vydání: v angliĉtině byly vypuštěny autorské poznámky, které lidské postavy představovaly jako zástupce různých národů s odlišným vzhledem. Viz tamtéţ, s. 126. 381 Vedle něj sedícího chlapce prý roboti vyděsili. Viz COLLIS. Op. cit. 382 I. B. At the Play in Central Europe. Op. cit. 383 Viz HORÁKOVÁ. Op.cit, s. 135. 384 Např. DYBOSKI. Op. cit., s. 195. 385 TARN. Op. cit. 386 Tamtéţ. 387 DUKES, A. The Youngest Drama. Study of Fifty Dramatists. London: Ernest Benn, 1924, s. 116.
62
pouze komerĉní snahu uspokojit poptávku (i Josef Ĉapek roboty karikoval jako výborný vývozní artikl).388 Navzdory nejrůznějším výtkám se o R.U.R. stále psalo – a sám fakt, ţe je hra schopna vzbudit diskusi, ţe recenzentům stojí za námahu ji kritizovat, něco vypovídá o její kvalitě, jak upozorňuje i Dyboski.389 V divadle St. Martin´s byla dokonce uspořádána veřejná diskuse o různých rovinách hry a jejím významu s úĉastí důleţitých osobností literárního ţivota, např. G. K. Chestertona.390 Ani jeden z debatujících však podle Karla Ĉapka nepostihl jeho původní záměr, který se následně snaţil objasnit v ĉlánku „Smysl R.U.R.“, otištěném v Saturday Review.391 Proud recenzí, zpráv a komentářů zcela neustal ani po roce 1923, chvály v nich však ubylo. V roce 1929 byla hra poprvé uvedena v Irsku (v Dublinu) a podobně jako v Londýně se setkala s velkým diváckým ohlasem. Recenze hry nebyla příliš příznivá (ceněno je poselství, méně uţ kompozice a dialogy), přesto však musela být hra uváděna díky zájmu publika o týden déle, neţ bylo plánováno.392 Na dublinské jeviště se R.U.R. vrátilo uţ po dvou letech a Irish Times hru hodnotí ještě přísněji: autora nelze ocenit po filozofické ani technické stránce, hra unavuje nadměrným opakováním, její kouzlo spoĉívá nejvíce v divadelním provedení. Recenzent podotýká, ţe s odstupem uţ hru nelze chválit tak, jako v roce 1923.393 Anglická recenze z roku 1938 (k představení v Curtain Theater poblíţ Manchesteru) si také všímá především chyb. Intelektuálnímu námětu údajně chybí zdařilejší divadelní zpracování.394 Zdá se, ţe ĉas dal i nedal za pravdu Dukesovu příměru R.U.R. k novinám. Nadšení ze hry skuteĉně opadlo, tak jako vĉerejší nejnovější ĉlánek ztratil dnes na své zajímavosti, noviny však nebyly zahozeny, jak Dukes předpovídal, ale R.U.R. se v průběhu let k divákům vracelo, byť nevítáno nijak vřele, v kniţní, divadelní, rozhlasové ĉi televizní formě. R.U.R. také svým způsobem zůstalo s Brity natrvalo: tato hra totiţ angliĉtině dala slovo robot. Recenzent Observeru moţné převzetí tohoto slova předvídal uţ krátce po premiéře.395 Nové slovo v angliĉtině vzbudilo zájem, a dokonce vyvolalo reakci ĉtenářů. Dva
388
Viz HORÁKOVÁ. Op. cit., s.201–204. Viz DYBOSKI. Op. cit., s. 195. 390 Viz HORÁKOVÁ. Op.cit, s. 139–144. 391 ĈAPEK, K. The Meaning of „R.U.R.“. The Saturday Review, Jul 21, 1923, s. 79. Ĉesky ĈAPEK, K. R.U.R. Ed. M. Halík. 20. vyd. Praha: Ĉeskoslovenský spisovatel, 1966, s. 165–167. 392 Viz The Gate Studio Theatre. The Irish Times, May 14, 1929, s. 4. Rossini´s Robots. „R.U.R.“ at the Gate Theatre. The Irish Times, May 2, 1929, s. 4. 393 Viz Gate Theatre. Revival of „R.U.R.“. The Irish Times, Sep 23, 1931, s. 8. 394 Viz G. F. Rochdale Curtain Theatre. Karel Capek´s „R.U.R.“. The Manchester Guardian, Oct 14, 1938, s. 15. 395 Viz R. U. R. The Observer. Op. cit. 389
63
z nich se ohrazovali proti zkreslenému tvrzení, ţe Karel Ĉapek „vynalezl“ slovo robot a odkazovali k základovému slovanskému slovu robota (jeden ĉtenář opomenul koncovku -a a předpokládal, ţe Ĉapek pouze jiţ existující slovo pouţil v novém významu). Třetí ĉtenář poukazoval na skuteĉnost, ţe pro taková stvoření jiţ v angliĉtině existoval název android.396 Do rubriky dopisů opravou výslovnosti slova přispěl i P. Selver, který si ĉinil nárok na zavedení slova do angliĉtiny.397 Rychlé přijetí slova ukazuje ĉlánek z roku 1923 s titulem „Otec robot“. Autorka v něm přímo odkazuje na Ĉapkovu hru, slova robot však pouţívá uţ i v přeneseném smyslu (podtitul ĉlánku zní Mateřství a stát) a vytváří dokonce odvozeninu „robotismus“.398 V roce 1928 je uţ slovo údajně zavedeno a pouţívá se,399 ve třicátých letech je „robot“ oblíbené slovo do kříţovky, kde u příslušného ĉísla v legendě stojí „dluţíme to Karlu Čapkovi“.400 V roce 1948 byl jako robot oznaĉeny přístroj, ĉímţ se význam slova rozdvojil (stejně jako v ĉeštině, kde rozlišujeme mezi robotem rodu muţského ţivotného a neţivotného). Skuteĉnost, ţe díky Ĉapkově R.U.R. angliĉtina získala nové slovo, byla mnohokrát opakována, aţ se moţná stala tím nejznámějším o celé hře, v horším případě i o samotném Ĉapkovi. Připomenutí původu slova robot nechybí snad v ţádné souĉasné předmluvě k anglicky vydanému dílu, jako by se autor předmluvy snaţil navázat na jednu z mála, ne-li jedinou obecně známou věc o Karlu Ĉapkovi. 4.1.2 Nesnesitelná entomologie? Hry R.U.R. a Ze ţivota hmyzu byly uvedeny prakticky souĉasně, byly tedy zĉásti vnímány a hodnoceny spoleĉně. Pesimismus byl, jak víme, vytýkán uţ R.U.R., Ze ţivota hmyzu však vyvolalo ještě daleko bouřlivější reakci. Recenzenti bratrům Ĉapkovým neměli ani tak za zlé, ţe kritizují spoleĉnost, ale to, ţe ji ani na chvíli neukázali v příznivém světle. Periodikům Observer,
Bookman,
Slavonic
Review401vadí
jednostrannost
(„celkem
přesvědčivé
podobenství nebo parodie lidského ţivota pokud z něj vyškrtneme všechny příjemnosti“402). Podle recenzenta Observeru nabízeli Ĉapkovi následující náhled na ţivot: „Celá lidská existence je tedy zdlouhavá, chmurná a děsivá záleţitost, která by snad mohla být o trochu
396
Viz From the Postbag. Tamtéţ, Sep 8, 1935, s. 10; Sep 15, 1935, s. 10; Oct 20, 1935, s. 17. Viz Letters to the Editor. Tamtéţ, Oct 15, 1933, s. 11. 398 Viz SHARP, E. The Robot Father. The Manchester Guardian, May 16, 1923, s. 6. 399 Viz Our London Correspondence. Tamtéţ, Sep 15, 1928, s. 10. 400 Např. Crossword No. 31. Tamtéţ, Feb 5, 1932, s. 6. 401 Viz DYBOSKI. Op. cit, s. 196. SUTTON, G. Op. cit. ERVINE, S. J. The Insect Play: An entomological story with an I.L.P. meaning. The Observer, May 6, 1923, s. 15. 402 SUTTON. Op. cit. 397
64
méně nesnesitelnější, pokud bychom se navzájem milovali.“403 Nejostřeji na pesimismus obou bratrů útoĉí recenzent Irish Times: Tito bratři hodnotí svět a vidí, ţe je špatný. […] nezabývají se krásou nebo láskou jako jiní, jim vyhovuje se vţdycky dívat na temnou stránku věcí. […] Ne, zdají se být oba ze stejného těsta, oba jsou pesimisti, ani jeden nemá smysl pro vtip nebo krásu.“404 Není divu, ţe jiný recenzent měl potřebu sebe i své ĉtenáře ujišťovat, ţe „existuje krása, poezie a láska v lidských srdcích a ţivotech“405. Konec hry, jakási oslava pokraĉujícího ţivota nad mrtvým Tulákem, mohl být chápán jako vrchol cynismu stejně tak jako vyjádření naděje. Pro Manchester Guardian se ze světa, který Ĉapkové vylíĉili tak hrozivě, nedá závěrem nijak uniknout, naopak pro Times závěr představuje trošku lidskosti po „nesnesitelném mnoţství entomologie“.406 English Reviewer si všímá podobnosti se závěrem R.U.R. – podle Dyboského tato podobnost spoĉívá i v tom, ţe anglické provedení závěreĉnou naději nadměrně zdůrazňuje, potřeba katarze je však legitimní.407 Bratři Ĉapkové záhy po ĉeské premiéře napsali ke hře alternativní konec, který byl vydán jako „Doplněk pro reţiséra“ v roce 1922 ve třetím ĉeském vydání: Tulák neumírá, jen se probouzí ze snu a odchází pracovat spolu s drvoštěpy. S tímto závěrem byla však i v ĉeském prostředí hra nastudována jen vzácně, angliĉtí diváci ani ĉtenáři se s ním patrně nesetkali vůbec.408 Na výtky recenzentů také odpovídala předmluva autorů ve ĉtvrtém ĉeském vydáním. Bratři zde upozorňují na roli Tuláka, který by mohl představovat protiváhu hmyzu, ony tolik postrádané lepší stránky lidskosti. A to, ţe se v hmyzím světě neobjevuje ţádná dobrá vlastnost, bylo jejich záměrem: Ovšem, Ctnost zde schází; kdyby autoři pustili na scénu dejme tomu včelu jako zosobnění Poslušnosti nebo pavouka jako personifikaci Skromnosti, zdál by se jejich kus asi méně pesimistickým. Ţe to neudělali, k tomu měli své důvody; zrcadlo, jeţ nastavili ţivotu, bylo úmyslně a tendenčně křivé a pokřivilo by hubu i nejspanilejší lidské Ctnosti. […] Nepsali jsme o lidech ani o havěti polní: psali jsme o jistých špatnostech.409
403
ERVINE. Op. cit. COLLINS. Op. cit. 405 The Capek Cult. Another Weird Czech Play in London. The Irish Times, May 9, 1923, s. 4. 406 Viz A. D. „The Insect Play“ revived. The Manchester Guardian, Jun 24, 1936, s. 10. „The Insect Play“. The Times, May 7, 1923, s. 10. 407 SHIPP, H. Op. cit., s. 591. DYBOSKI. Op. cit., s. 197. 408 Viz ĈERNÝ, F. Premiéry bratří Čapků. 1. vyd. Praha: Hynek, 2000, s. 123–126. 409 ĈAPEK, J., ĈAPEK, K. Ze ţivota hmyzu. Komedie o třech aktech a předehrou a epilogem. 9. vyd. Praha: Orbis, 1958, s. 15. 404
65
Škoda, ţe se tato obrana k britským novinářům, kteří hru hodnotili na základě představení, nejspíše nedostala. Předmluva nebyla otištěna ani v anglickém kniţním vydání.410 Tulák, na něhoţ autoři tolik spoléhali jako na představitele kladných vlastností lidstva, byl recenzenty vnímán spíše jako spojující prvek hry neţ jako plnohodnotná postava. Někteří tuto skuteĉnost jen konstatovali, jiní se k ní vymezili kriticky: Tulák má „dát hře kontinuitu, která v ní není, a ukázat na poučení, které neexistuje“411. Recenzenti se shodují, ţe jeho úloha se podobá roli chóru v řecké tragédii.412 Jeho komentáře mají tendenci k sentimentu a zdlouhavému moralizování, které recenzenty nejĉastěji popuzuje, a to aţ do té míry, ţe by „tato postava by měla své repliky křičet o přestávce z galerie, nebo být vyškrtnuta“413. Manchester Guardian vidí snahu vychovávat publikum nejen v postavě Tuláka, R.U.R. i Ze ţivota hmyzu představuje „více moralitu neţ satiru“414. Tento názor není ojedinělý, kromě moralisty je Ĉapek pokládán za proroka i puristu spoleĉnosti.415 Příliš zjevný pedagogický záměr můţe oslabovat působivost satiry: „Jakmile pochopíme (coţ je docela rychle) ironický smysl alegorie, jsme náchylní k tomu brát zbytek vysvětlení jako uţ známý.
Alegorie by měla být trefná. Měla by být naráţkou, ne monologem.“416 Ĉapek se
však podle Observeru více podobá kazateli, jehoţ kázání je ze zaĉátku působivé, ale brzo zaĉne svou předvídatelností nudit. Podle Manchester Guardian je hra „únavně pedagogická“, a to proto, ţe stejnou myšlenku předává vţdy dvakrát: jednou ji odehrají herci, podruhé ji vysvětlí Tulák.417 V tomto ohledu byla hra ještě silněji kritizována v roce 1966: bratři Ĉapkové prý podobenstvím „trochu pracným a banálním“ podceňují inteligenci svého publika.418 Posledním ohlasem se dostáváme k samé podstatě alegorie, která byla také některými recenzenty napadána. Autoři jsou podle nich nespravedliví k přírodě, nevidí její vlastní krásu a přirozené pudy vykládají v lidských pojmech svědomí ĉi solidarity. „Lumek není imorální, ale amorální,“ upozorňuje recenzent.419 Podobnost mezi hmyzem a lidmi je ve hře bratří
410
Alespoň dle ĈAPEK, J., ĈAPEK, K. „And so ad infinitum“: The life of the insects : an entomological review, in three acts a prologue and an epilogue. 7. impr. London: Oxford University Press, 1939. 411 „The Insect Play“ at Halifax. The Manchester Guardian, Sep 11, 1946, s. 3. 412 Mimo přímo citovaných viz The Capek Cult. Op. cit. „The Insect Play“. The Times. Op. cit. SPURLING, H. Unfair to Insects. The Spectator, Mar 25, 1966, s. 361. 413 A. C. A Capek Revival: „The Insect Play“ at Cambridge. The Manchester Guardian, Mar 6, 1931, s. 5. 414 Tamtéţ. 415 Mj. viz SHIPP. Op. cit. 416 WILLIAMS, W. E. Radio. The Observer, Feb 10, 1946, s. 2. 417 „The Insect Play“: Man and Destiny Scolded in Parables. The Manchester Guardian, May 7, 1923, s. 14. 418 HOPE-WALLACE, P. Insect Play at the Aldwych. The Guardian, Mar 22, 1966, s. 9. 419 „The Insect Play“: Man and Destiny Scolded in Parables. Op. cit.
66
Ĉapků údajně příliš vzdálená, a tak, i kdyţ se autoři snaţí upravit biologická fakta podle své potřeby (další projev neúcty k přírodě), alegorie, která by měla být zaloţena na paralelismu, ztrácí na úĉinnosti.420 Opaĉný názor lze nalézt např. v Saturday Review, podle něhoţ bratři Ĉapkové „nalezli nádherný výraz pro tajemství, které se skrývá ve hmyzu i člověku“.421 Vedle obecných soudů se recenzenti ĉasto věnovali hodnocení jednotlivých aktů, svým způsobem nezávislých a navzájem velmi odlišných obrazů. Téměř všichni se shodli na tom, ţe první akt je nejslabší, naopak nejvíce si cenili posledního. Úvodní obraz motýlů podle Spectatoru zobrazoval kaţdému zjevnou nesmyslnost takového ţití, a proto byl nejnudnější.422Observer míní, ţe by akt mohl obstát jako balet – ale text je neohrabaný a prázdný.423 Jeden z motýlů ve hře říká: „Přestaňte s literaturou. To mne uţ ze srdce nudí,“ a tato věta (cituje její první ĉást) podle Manchester Guardianu přesně vystihuje, co by divák při sledování prvního aktu rád řekl autorům.424 Prostřední akt „brouků“ byl vnímán většinou i jako prostřední ve své úrovni: pro někoho zábavný, jindy vzbuzující ošklivost.425 Jen Observer ho hodnotí mimořádně dobře, jako „hořkou a výtečnou komedii“.426 Vrchol představení byl viděn v posledním dějství, zobrazujícím mravenĉí militantní stát. Stejně jako v R.U.R. zde recenzenti spatřovali ohlas války, mravenci se ostatně také robotům zĉásti podobali. Satira je koneĉně „ostrá a vášnivá“427. Recenzent Spectatoru povaţuje tuto ĉást hry za vůbec nejpůsobivější odsouzení války a přehnaného patriotismu, které kdy viděl, a do divadla by nejraději přivedl všechny politiky rozhodující o budoucí válce ĉi míru.428 Navzdory různým, a poměrně váţným nedostatkům, které jsme podrobně probrali, nemálo recenzentů nemá ke hře námitky, nebo alespoň celkově představení doporuĉuje. Podle Spectatoru (1926) se dokonce jedná o jednu ze třech nejpozoruhodnějších her od války.429 Ĉas od ĉasu se recenzenti také zmiňují o kladném přijetí u publika, přesvědĉivějším důkazem je však mnoţství inscenací, které byly za léta nastudovány. Mimo rok 1923 bylo Ze ţivota hmyzu hráno v Londýně v letech 1926430, 1936431 a 1938432 (za produkcí ve třicátých letech
420
Viz „The Insect Play“. The Times. Op. cit. SPURLING, H. Unfair to Insects. Op. cit. AGATE, J. The Insect Play. The Saturday Review. May 12, 1923, s. 627. 422 Viz C. S. Entomology at Prague. The Spectator, Mar 27, 1926, s. 579. 423 Viz „The Insect Play“. The Observer, Jun 28, 1936, s. 18. 424 Viz „The Insect Play“ at Halifax. Op. cit. 425 „The Insect Play“: Man and Destiny Scolded in Parables. Op. cit. „The Insect Play“. The Times. Op. cit. 426 „The Insect Play“.The Observer. Op. cit. 427 DYBOSKI. Op. cit., s. 197. 428 Viz TARN. „The Insect Play“ by the Brothers Capek. Regent. The Spectator, May 12, 1923, s. 801. 429 Viz C. S. Entomology at Prague. Op. cit. 430 Viz tamtéţ. 431 Viz A. D. „The Insect Play“ revived. Op. cit. 421
67
stála Nancy Priceová, nikoli Nigel Playfair) a v roce 1966 ĉeským Národním divadlem433, v Cambridge v roce 1927434 a 1931435, v Manchestru roku 1936436 a v Dublinu v letech 1937437, 1939438 a 1943439, a to jistě není kompletní seznam. Existují ale i důkazy, ţe drama Ze ţivota hmyzu nebylo aţ tak úspěšné, jak se můţe z předcházejících údajů zdát. Na zaĉátku ĉervna 1923 v Manchester Guardianu vyšel ĉlánek, ve kterém O. Voĉadlo hru obhajuje, za její staţení prý můţe špatná produkce i překlad. Můţeme tedy vyvodit, ţe hra se v Londýně přestala hrát dříve, neţ bylo oĉekáváno.440 Ještě více překvapí zpráva z roku 1938, podle níţ drama bylo a je ztrátové. Uvádí se, ţe Playfair na hře prodělal deset tisíc liber a Princeová si nevedla o moc lépe. „Sir Nigel Playfair mi krátce před svou smrtí řekl, ţe finanční krach jeho produkce této hry bylo jedno z nejhořčích zklamání v jeho kariéře,“ tvrdí autor ĉlánku a dodává, ţe Playfair přesto chtěl hru dál uvádět, a to jako „mírovou propagandu“.441 Byla tedy hra Ze ţivota hmyzu v anglickém prostředí úspěšná? Jak vidíme, hodnocení se bude lišit podle zvolených kritérií. Jistě ano, budeme-li sledovat ohlas po kvantitativní stránce. Nikoli po stránce ekonomické. A ano i ne, pokud se hlouběji věnujeme obsahům recenzí – těţko zváţíme jednotlivé výtky proti pochvalám, abychom dospěli k jednoznaĉnému závěru. 4.1.3 Filozofie na jevišti Ĉteme-li recenze hry Adam Stvořitel, můţeme nabýt dojmu, ţe se tu stále znovu opakuje stejný příběh. Bratři Ĉapkové svou satirou míří na celé lidstvo, které ze hry odchází více ĉi méně poraţeno, recenzenti jim vytýkají pesimismus ĉi cynismus a moralizování. Spíše se sdělují ideje, neţ ţe by se sdílely lidské příběhy. Tyto charakteristiky spojují R.U.R., Ze ţivota hmyzu i Adama Stvořitele, u naposled jmenované hry však uţ recenzentům dochází trpělivost, neboť autor si jejich rady oĉividně nevzal k srdci.
432
Viz The Playhouse. The Times, Apr 28, 1938, s. 12. Viz HOPE-WALLACE. Op. cit. SPURLING. Op. cit. GILLIATT, P. Visiting Insects: Theatre. The Observer, Mar 27, 1966, s. 25. 434 Viz The May Term at Cambridge. A Joanna Southcott Rag. The Manchester Guardian, Jun 14, 1927, s. 20. 435 Viz A. C. A Capek Revival. Op. cit 436 Viz In Manchester: A theatrical „Scoop“. The Manchester Guardian, Nov 2, 1939, s. 11. Manchester Theatres in 1936. Tamtéţ, Jan 2, 1937, s. 16. 437 Viz Insect Play at Feis Maitiu. Drama Competition Continued. The Irish Times, Apr 20, 1937, s. 13. 438 Viz Manchester Stage and Screen. The Manchester Guardian, Feb 28, 1939, s. 13. 439 Viz Gaiety Theatre: The Insect Play. The Irish Times, Mar 23, 1943, s. 3. 440 Viz Our London Correspondence, The Manchester Guardian, J un 8, 1923, s. 8. 441 „Insect Play“: Sir Nigel Playfair Lost £10,000 On It. Tamtéţ, Aug 22, 1938, s. 11. 433
68
Saturday Review tento pocit vyjadřuje následovně: „Střední Evropa se zjevně neunaví dramatem, ve kterém jsou představeny vesmírné dálky a lidstvo a člověk je symbolizován abstraktními postavami. K tomuto druhu dramatu bratři Čapkové přidávají vytrvalý pesimismus, jenţ je odlehčen jen pronikavým, pohrdavým úsměškem.“442 Ve stejném duchu se vyjadřuje také I. Brown: ano, po válce byl takový přístup pochopitelný, ale coţpak uţ nejsme o několik let dále? Je příliš odváţné ţádat komedii, která by lidmi tolik neopovrhovala? I on míní, ţe Ĉapkové píší více o abstraktech neţ o lidech, ĉímţ se pocit deprese prohlubuje.443 Slovy Observeru postavy ztělesňují ideje ĉi nejsou individualizované444 – Saturday Review je hodnotí jako jednoduše hloupé („[…] člověk touţí po tom vrátit se do foyer a setkat se s opravdovými lidmi namísto hloupého Adama, jeho ještě hloupějších Ev a zlověstného alter-ega“)445. Nejkritiĉtěji se ke hře (a následně i k předcházejícím hrám) stavěl St. John Ervine v roce 1931: „[…] hloupý a únavný kus, opakující se do zbláznění a plný samozřejmých poučení“. Hra byla v tomto roce zvolena pro slavnostní otevření divadla v Halifaxu – k tomuto úĉelu byla podle Ervina vybrána snad jen proto, aby se reţisér mohl pochlubit různými jevištními a světelnými efekty, které nové divadlo umoţňovalo.446 Na jevištním provedení totiţ z velké ĉásti, jak konstatuje uţ recenze praţské premiéry z roku 1927, závisí úspěch hry.447 O Adamovi Stvořiteli se však nepsalo jen negativně, jak by se z uvedených ukázek mohlo zdát. Recenze praţského představení výše zmíněné znaky hry zmiňuje, nehodnotí je však kriticky.448 Poměrně neutrální hodnocení knihy bychom našli v Observeru z roku 1929.449 Hra však nikdy nebyla uvedena v ţádném veřejném londýnském divadle.450 „Autoři […] nedovolí člověku zapomenout, ţe jsou především a nadevše filosofové a ţe nejdůleţitější pro ně je vyjádřit svou filosofii,“451 konĉí jedna z recenzí Adama Stvořitele. V tomto ohledu je následující hra, Věc Makropulos, právě opaĉná. Podle Spectatoru zde Karel Ĉapek k námětu přistupuje více jako dramatik neţ jako filozof.452 Ve srovnání se Shawem, který krátce před otištěním hry v Anglii uvedl hru s podobným námětem, Ĉapka vyzdvihuje 442
Adam the Creator. The Saturday Review, Mar 30, 1929, s. 442. Viz I. B. Adam as a Fool. Manchester Guardian, Apr 2, 1929, s. 5. 444 Viz HORSNELL, H. Plays Ancient and Modern. The Observer, May 5, 1929, s. 9. The New Capek Play: Adam As Creator the New World and the Old.Tamtéţ, Apr 17, 1927, s. 13. 445 Adam the Creator. Op. cit. 446 ERVINE, St. J. At the Play. Another Little Theatre in the North. The Observer, Mar 22, 1931, s. 15. 447 New Capek Play in Prague. „Macropulos Affair“. Tamtéţ, Dec 3, 1922, s. 8. 448 Viz The New Capek Play. Op. cit. 449 Viz HORSNELL. Op. cit. 450 Viz Famous Czech Author. Karel Capek, writer of „R.U.R.“ and „The Insect Play“. The Manchester Guardian, Dec 27, 1938, s. 13. 451 The New Capek Play. Op. cit. 452 Viz Current Literature. The Makropulos Secret. By Karel Capek. The Spectator, Oct 29, 1927, s. 744. 443
69
i Manchester Guardian: Věc Makropulos prý nepostrádá zápletku a filozofické otázky přirozeně vyplývají z děje.453 Na druhou stranu se však recenzentům zdá Věc Makropulos jaksi „málo filozofická“, mělká. Paul Selver uţ v roce 1923 uvaţuje, co by se stalo, kdyby autor svou hru zaĉal aţ od třetího aktu. Ĉapek podle něj totiţ na závěr předestře moţnosti, které by nesmrtelnost přinášela, ale uţ s nimi dále nepracuje.454 Jeho názor naprosto sdílí Manchester Guardian: chválí Ĉapka za námět, který by bylo moţné rozvíjet nejrůznějšími směry. Potenciál však zůstal nevyuţitý, v divákovi hra po spadnutí opony zanechá pocit, ţe „na tak ohromný námět mohlo být napsáno daleko poutavější drama“.455 Irish Times se vyjadřují pregnantně: psát tříaktovou hru jako důkaz myšlenky, ţe se ĉlověk nechce doţít věku Metuzaléma, je pro autora jako Karel Ĉapek ztráta ĉasu.456 Recenzenti také jasně rozeznávají chyby ve struktuře hry. První akty se zbyteĉně věnují právnímu sporu a vedlejším postavám, autor se zkrátka „příliš dlouho ostýchá“457, a kdyţ se koneĉně dostaneme k jádru problému, k samotné dlouhověkosti – je podle I. Browna uţ moc pozdě veĉer458. Jednotlivé ĉásti ze svého pohledu popsal Gilbert Wakefield: „Abych byl upřímný, akt 1 byl únavný téměř k nevydrţení, akt 2 byl útrţkovitý, opakující se a jako zbytek hry zvláštní; a závěrečný akt mě zmátl směsí pokusů o „vzrušení“ a filosofického přemítání.“ Poslední debata o výhodách a nevýhodách dlouhověkosti pro něj přišla ve chvíli, kdy si uţ myslel, ţe hra skonĉila. Vyvozuje z toho dva moţné závěry: buď toto „sympozium“autor ve své nezkušenosti ke hře přidal jako dodatek, nebo jde o vyvrcholení, pro něţ předcházející dva akty představovaly pouhou předmluvu.
Wakefield v druhém
vysvětlení – první vzhledem k Ĉapkově reputaci pochopitelně padá – přesně shrnul hlavní bod, za který byla hra kritizována.459 Navzdory řeĉenému Wakefield hru doporuĉuje zhlédnout, a to jako podivný kus, který ho svou nepředvídatelností po celou dobu drţel v mírném napětí. Recenze kniţní verze také chválily (na rozdíl od Adama Stvořitele), jak ţivě byla vykreslena hlavní postava, divadelní recenze však její roli uţ mimořádně nevyzdvihují.460 Podtitul hry v angliĉtině by tedy mohl znít Hra nevyuţitých moţností – nejméně do premiéry Janáĉkovy opery. 453
Viz I. B. New Books. Mr. Capek´s Comedy. The Manchester Guardian, Nov 14, 1927, s. 7. Viz SELVER, P. P. A Czech Dramatist. The Times Literary Supplement, Feb 01, 1923, s. 74. 455 Rochdale Curtain Theatre: „The Macropulos Secret“. The Manchester Guardian, Feb 27, 1935, s. 18. Podobně Plays of the Past and future. The Saturday Review, Oct 15, 1927, s. 516. 456 Viz A play by Capek. The Irish Times, Nov 4, 1927, s. 3. 457 I. B. New Books. Mr. Capek´s Comedy. Op. cit. 458 Viz I. B. Mr Capek´s New Play. „The Macropulos Secret“. The Manchester Guardian, Jul 9, 1930, s. 10. 459 Viz WAKEFIELD, G. Theatre. The Macropulos Secret. The Saturday Review, Sep 19, 1931, s. 356. 460 Viz SELVER, P. P. A Czech Dramatist. Op. cit. Current Literature. The Makropulos Secret. Op. cit. 454
70
4.1.4 (Proti)válečná dramata Další Ĉapkova dramata mohlo britské publikum shlédnout aţ za osm, resp. devět let, během kterých se znaĉně změnila spoleĉenská atmosféra. Nyní Ĉapkovi nikdo nevyĉítal pesimismus nebo přílišný vliv první světové války – ve vzduchu totiţ visela nová válka. Doboví diváci dílo jednoznaĉně vztahovali k aktuálním událostem. „Jen člověk, který chce zavřít oči nad problémy války a míru, si můţe dovolit zmeškat Bílou nemoc od Karla Čapka,“ napsal recenzent Manchester Guardianu v říjnu 1938.461 I jinde se apeluje na politickou angaţovanost diváctva: pokud hra neuspěje, můţou Britové sami sebe zapoĉítat mezi „ztracené národy“.462 Podle zprávy půl roku po londýnské premiéře v dubnu 1938 hra byla kritiky chválena, komerĉně však neuspěla, těţko tedy říci, jak by recenzent hodnotil „ztracenost“ národa.463 Odkazy na fašismus byly zřejmé: „Bílá nemoc je poutavé, znepokojující, šokující odhalení fašismu ve světle toho, co by se mohlo stát.“464 Recenzent Spectatoru si na hru vzpomněl při poslechu Hitlerova projevu – a při srovnání se mu skuteĉnost zdála jako špatná parodie divadla.465 Síla Ĉapkovy hry tedy zĉásti spoĉívá v zachycení dobových problémů. Spectator se zde vrací k myšlence, kterou uţ jednou vyslovil A. Dukes v souvislosti s R.U.R.: Ĉapek svá dramata píše jako novinář, který nemůţe jinak neţ věnovat se nejĉerstvějším novinkám, podávat je ĉtenářům srozumitelně, atraktivně a vést je svým komentářem. Ĉapek je ve svém přístupu originální, jen málo dramatiků totiţ dokázalo souĉasnou neklidnou dobu přenést na jeviště.466 Novinářský pohled má však i jednu nevýhodu: příliš zjednodušující rozvrţení dobra a zla. Autor „kreslí své postavy širokými a jasnými tahy“ tak, ţe se podobají komixovým postavám.467 Většině recenzentů tento rys hry však nevadí a postavy vnímají také jako prototypy.468 Ve spojitosti s Bílou nemocí se nejvíce diskutovalo o hlavním představiteli, Oscaru Homolkovi, který v londýnské inscenaci zastával obě hlavní úlohy, Maršála i doktora Galéna. Toto pojetí Karla Ĉapka pobouřilo a do divadla (a také snad do ĉeského tisku) poslal rozhořĉený dopis:
461
D. S. „Power and Glory“ at the Repertory. The Manchester Guardian, Oct 11, 1938, s. 13. A. D. „Power and Glory. Mr. Oscar Homolka in Mr. Capek´s New Play. Tamtéţ, Apr 9, 1938, s. 17. 463 Viz In Manchester. A Czech Play Against War. Tamtéţ, Sep 22, 1938, s. 13. 464 D. S. „Power and Glory“ at the Repertory. Op. cit, 465 Viz HART-DAVIS, R. The Theatre. The Spectator, Apr 15, 1938, s. 671. 466 Viz HART-DAVIS, R. Op. cit. 467 BROWN, I. The Week´s Theatres. „Power and Glory“. The Observer, Apr 10, 1938, s. 15. 468 Viz KNOX, A. W. Dictators upon the Stage. The Times Literary Supplement, Aug 6, 1938, s. 521. 462
71
Dear Sir, podepsaný autor hry Power and Glory, která měla minulého pátku svou premiéru v Savoy Theatre, nebyl uţ patnáct let v Londýně a nemá tedy jasného obrazu o tom, jak se za tu dobu vyvinulo divadelní umění ve vašem drahém starém městě. Snad se na všech divadlech stalo zvykem, ţe týţ herec hraje současně Othella a Desdemonu a nakonec ze ţárlivosti zardousí sama sebe; nebo ţe táţ herečka hraje s úţasným úspěchem svatou Johanku a současně prince Charlie, aby během hry vsadila sama sobě korunu na hlavu a holdovala si klečíc sama před sebou. Myslím, ţe se asi tento zvyk velmi v Londýně rozšířil, mohu-li soudit podle toho, ţe v londýnské inscenaci mé hry hraje veliký herec pan Oscar Homolka současně mého pacifistického doktora i jeho protagonistu maršála […] ale hru, ve které se tito dva nesetkají jako muţ s muţem, nemohu dobře pokládat za svou hru […] Nejsem si jist, nestal-li se takto smysl mé hry něčím poněkud vedlejším.469 O reakci Karla Ĉapka ĉtenáře informují Timesy a také Manchester Guardian, který v ĉlánku s podtitulem „Autor dezinformován“ zprostředkovává odpověď divadla. Přímá konfrontace mezi Galénem a Maršálem se sice odehrála pouze telefonicky, ke střetu idejí však údajně došlo mezi Maršálem a Profesorem. Sám Homolka věří, ţe šlo o pouhé nedorozumění, dvojrole by navíc měla být podloţena smlouvou, kterou Karel Ĉapek musel podepsat. Z výše citovaného dopisu však jasně vyplývá, ţe o úpravě své hry Ĉapek nevěděl a vzhledem k praxi podepisování smluv, jak jsme ji poznali z archivních materiálů a korespondence, to není nic překvapivého. V závěru je zmíněn úspěch Homolky v této roli.470 Výkon Oscara Homolky v obou polohách byl skuteĉně mimořádně vyzdvihován. Observer, Manchester Guardian i Spectator shodně mluví o prvotřídním herectví a virtuositě, která je sama o sobě dostateĉným důvodem ke zhlédnutí hry. Podle recenzenta Spectatoru divák vnímá během představení postavy odděleně, a to i kdyţ herec mění vzhled jen brýlemi a nezbytnými kostýmními úpravami – vykreslení protikladných postav tedy plnou vahou spoĉívá jen na Homolkově hereckém umění.471 Kontrast ztvárněný jedním hercem byl na jedné straně chválen, na druhé straně se ony příliš jasné tahy v charakteristice postav ještě zvýraznily: „Za prvé, za účelem vytvoření kontrastu pan Homolka musí zjednodušit a zvýraznit rysy obou osob, takţe nejsou ani tak postavami, jako spíše postavičkami.“472 Druhým negativem je nemoţnost setkání
469
ĈAPEK, K. Korespondence 1. Op. cit., s. 241. Viz M. Capek´s Protest to London Theatre. The Times, 11. 4, 1938, s. 14. Mr. Capek´s „Power & Glory“: Theatre´s Reply to Charge of „Misinterpretation“. Author Misinformed. The Manchester Guardian, Apr 12, 1938, s. 12. 471 Viz BROWN, I. The Week´s Theatres. Op. cit. A. D. „Power and Glory. Op. cit. HART-DAVIS, R. Op. cit. 472 BROWN, I. The Week´s Theatres. Op. cit. 470
72
protagonistů, coţ je podle I. Browna klíĉový stavební prvek hry.473 (Spectator si naopak myslí, ţe konfrontace postav ani nebyla Ĉapkovým záměrem!)474 A jaký byl vlastně smysl tohoto kontroverzního kroku? Podle Homolky, jak ho reprodukuje Observer: „[…] obě postavy jsou ve svém vlastním povolání fanatické a svým způsobem jsou různými stranami jediného charakteru“475. Je zajímavé, ţe uţ Ĉapek si je ve svém dopise vědom moţné popularity tohoto pojetí, reţisér však podle něj dal přednost úspěchu před smyslem hry. Na „původní verzi“ později láká představení v Manchesteru i recenze knihy.476 Ve hře Matka se Ĉapek od reakce na aktuální události posunul ještě o několik kroků dále k výjimeĉně působivé hře, u které recenzentům jako by téměř došla slova. Podle Observeru za úĉinkem hry stojí spíše propaganda neţ dramatické umění (připomíná přísloví o dobrém sluhovi, ale špatném pánovi). Avšak: „Její myšlenka odzbrojuje kritiku […] jen nejtvrdší srdce můţe zůstat nepohnuté.“477 Přece jen kritiĉtěji se ke hře staví Manchester Guardian, Ĉapek prý téma v průběhu dostateĉně nerozvíjí, spíše znovu a znovu opakuje. Postavy jsou vykresleny hrubě, přesto však hra měla „svou sílu“.478 Na obě recenze struĉnou, a přesto přesnou analýzou odpovídá I. Brown: Čapkova poslední hra jistě nebyla jeho nejjemnější; ale její upřímnost a hnací síla jsou mimo pochybnost. […] Taková hra můţe být jen málo různorodá a nedává ţádnou útěchu. Jejím úkolem je udeřit na svědomí a dobovou vnímavost, a ona udeří, přímo a tvrdě, jak její přijetí zatím dosvědčilo. Jako dramatické dílo rozhodně není Čapkovo nejlepší; jako otisk doby, jako komentář k věčnému volání po oběti, má nesmírnou naléhavost.479 Hru navštívila dokonce sama královna Marie, jak informoval Observer.480 Ještě aktuálněji hra působila v roce 1940, po zaĉátku války, kdy vyšla kniţně. Recenzent se tehdy zamýšlel, jak dříve ĉtenář děj nejspíše umisťoval do vzdálené země, zatímco teď se bohuţel stal zĉásti realitou.481 Obě dramata tedy vzhledem k aktuální situaci působila, a to tak silně, ţe se je recenzenti neodvaţovali příliš kritizovat. Shodují se jen ve sklonu k schematizaci postav,
473
Viz tamtéţ. Viz HART-DAVIS. Op. cit. 475 Dramatic Personae. The Observer, Apr 3, 1938, s. 15. 476 Viz In Manchester. A Czech Play Against War. Op. cit. KNOX, A. W. Op. cit. 477 H. H. „The Mother“. The Observer, Feb 19, 1939, s. 14. 478 J. H. M. Capek´s Last Play. „The Mother“ at the Q Theatre. The Manchester Guardian, Feb 14, 1939, s. 13. 479 BROWN, I. „The Mother“. The Observer, Mar 5, 1939, s. 15. 480 Viz Queen Mary at Theatre. Tamtéţ, Mar 5, 1939, s. 21. 481 The Mother: Capek´s Fine Work. The Times Literary Supplement, Jan 6, 1940, s. 8. 474
73
zjednodušení v této rovině (ještě prohloubené londýnským zpracováním Bílé nemoci) však posiluje naléhavost poselství. 4.1.5 Potěšení z cest Ĉapkovy cestopisy patřily ve dvacátých a třicátých letech ke stálicím na pultu knihkupců. Britové si cenili Ĉapkova ţivého stylu, humoru, zábavného hodnocení různých národů, lyrického popisu. Tyto sloţky sice obsahují všechny cestopisy, ne vţdy však ve stejném poměru. Pokud bychom měli obsah recenzí Anglických listů shrnout třemi klíĉovými slovy, byla by to přídavná jména rozkošné („delightful“), zábavné a kritické. O těchto rysech knihy ve svém hodnocení mluví recenzenti periodik Times, Observer, Times Literary Supplemet, Spectator i Manchester Guardian. Všichni se shodují na tom, ţe Anglické listy jsou výborná kniha, která Britům ukazuje, jak jsou vnímáni zvenku. Slovy dopisovatele Manchester Guardianu: „Neměli jsme zábavnějšího hosta od té doby, co přijel H. Taine a napsal své slavné Poznámky o Anglii, které, ačkoli byly závaţnější, se nám zdály stejně chybné a ani zdaleka tak vtipné jako některé názory pana Čapka.“482 Podle Observeru dokonce „pan Čapek Anglii nenavštívil; objevil ji“.483 Jeho „objevy“ se však, jak uţ naznaĉila citovaná věta z Manchester Guardianu, pochopitelně neshodují s britským pohledem na vlastní zemi. Někteří recenzenti mají potřebu Ĉapka opravovat, bránit svou kulturu. Nepřekvapí, kdyţ recenzent Scotsmanu ĉtenáře upozorňuje, ţe ĉást Anglických listů byla ve skuteĉnosti napsána ze Skotska.484 Observer Ĉapkovi zlehka vyĉítá, ţe nechválí odlišný vzhled katedrály v Chesteru, a obhajuje anglickou kuchyni.485 Pro ĉasopis Bookman je Ĉapkova kapitola o Londýně a jeho dopravě pobídkou k prozkoumání literatury, na jejímţ základě dochází ke zjištění, ţe stíţnosti podobné té Ĉapkově zazněly uţ v sedmnáctém století.486 Podobné tendence měla i ĉtenářka Mary E. Bell, jejíţ dopis je otištěn v Ĉapkově Přijaté korespondenci: Ĉapkovi vysvětluje, proĉ v městeĉku Ely bylo mrtvo, nebo ţe zvláštní hrázděné domy (Chesterrows) nejsou anglickou raritou, jak se spisovatel domníval.487
482
Our London Correspondence. The Manchester Guardian, Oct 16, 1924, s. 8. As Mr. Capek Sees Us. Op. cit. 484 Viz Britain Through Czech Eyes. The Scotsman, Jul 30, 1925, s. 2. 485 Viz As Mr. Capek Sees Us. Op. cit. 486 Viz The Bookman´s Diary. The Bookman, 1925, s. 245–246. 487 Viz Přijatá korespondence. Op. cit., s. 24–25. 483
74
Ĉapek má podle britských ĉtenářů ve svém textu chyby, na Anglii nahlíţí povrchně („Anglie viděná z letadla“488), Anglii kritizuje, dokonce i uráţí (podle recenzenta Timesů)489, z netypických zkušeností tvoří závěry a všechno poměřuje se svou předem vytvořenou představou ostrovního království. Navzdory pochvalám, které Anglickým listům skládali, byla Ĉapkova kritika (domnívám se, ţe ĉeský ĉtenář Anglických listů by pro Ĉapkův přístup k Anglii pouţil zcela opaĉného slova) pro recenzenty Timesů a Observeru hořká pilulka, kterou však vyváţil Ĉapkův humor. Recenzent Times Literary Supplement plně pochopil, ţe právě zevšeobecnění, nadhled a záměrně naivní přístup ţiví humor Anglických listů.490 Pro Spectator kniha představuje „směs ironie a obdivu“, Ĉapek „i kdyţ nesouhlasí, pořád ţasne“.491 Co pro jedny bylo na hraně uráţky, Spectator hodnotí jako jen mírnou a nepříliš ĉastou kritiku.492 Dvojznaĉnost knihy vyjadřuje názor, ţe kniha je „plná vtipně vyjádřených předsudků“493. E. Wertheir nejlépe hodnotí popisy krajiny: zatímco jinde se projevuje Ĉapek novinář, v kapitolách o přírodě ĉteme báseň v próze. Ĉapek má totiţ podle něj „venkovskou mysl“, která mu nedovolila spoĉinout v Londýně, zato oţila při setkání s přírodou. Zbytek knihy je podle něj slabý, mimo jiné protoţe se Ĉapek málo věnoval politice, sportu i kultuře (jsme zase zpět u potřeby korigovat autorův výtvor z pozice domorodce).494 Hodnocení všech recenzentů je však nakonec více neţ kladné (i nejpřísnější hodnotitel Timesů svůj příspěvek uzavírá přáním, aby Anglické listy byly delší) a jak víme, britští ĉtenáři si knihu zamilovali. V nejnovějším vydání se překladatel G. Newsome zastavuje právě nad britskou velkorysostí tolerovat „kritiku“ – podle jeho názoru je důvodem rozpoznání Ĉapkova humanismu.495 Přízemněji tento paradox vysvětluje E. Wertheimer uţ v roce 1925: „Angličanům se kniha bude líbit, neboť je těší, kdyţ jsou provokováni k nesouhlasu nebo kdyţ se můţou zasmát vlastním slabůstkám […] zdá se, ţe nejsnazší cesta, jak uspět v Anglii, je jemným útokem na anglické zvláštnosti.“496 Podle recezenta Manchester Guardianu by Ĉapek v pozici, kam ho vynesly hry R.U.R. a Ze ţivota hmyzu, sklidil „poddajnou vděčnost“ za jakékoli dílo – důkazem jsou právě
488
As Mr. Capek Sees Us. Op. cit. Viz England And The English. The Times. Mar 13, 1925, s. 10. 490 CHARQUES, R. D. Letters from England. The Times Literary Supplement, March 26, 1925, s. 219. 491 WERTHEIER, E. Explorer in England. The Spectator Literary Supplement, Apr 25, 1925, s. 659. 492 Viz This Week´s Books. The Spectator, Mar 21, 1925, s. 446. 493 As Mr. Capek SeesUs. Op. cit. 494 Viz WERTHEIER. Op. cit. 495 Viz NEWSOME. Introduction. In ĈAPEK, K. Letters from England. Přel G. Newsome. Londýn: Continuum, 2004, s. 11–12. 496 WERTHEIER. Op. cit. 489
75
Anglické listy s ţerty na britskou adresu. Italské listy vnímá z ĉásti protikladně: Ĉapek „odhodil svůj provinciliasmus“ a získal více pokory.497 Další recenze Italské listy hodnotí jako „impresionistické dopisy“, veselé a upřímné. Spontánnost plně vyvaţuje i jakousi neuhlazenost.498 Tyto charakteristiky knihu spojují s dalšími cestopisy. Podle Observeru je Ĉapek ve Výletu do Španěl „lyričtější a důvěrnější“499 neţ v Anglických listech, I. Brown knihu hodnotí jednoduše jako „ještě lepší neţ Anglické listy“500. Uveďme jedno úplnější hodnocení: Kresby jsou nenapodobitelně podmanivé, energické a legračně odpovídají skutečnosti. Jeho styl je stejně tak originální a ţivý: pár adjektiv a scéna je vykreslena v plných barvách. V autorově vidění není nic tvrdého: má dobrosrdečné, soucitné pochopení pro všechno, co vidí, a naprosto rozkošný způsob, jak to popsat.501 Ĉapek se dokáţe dívat na věci, jako kdyby je viděl poprvé a zároveň s takovým citem, jako kdyby je znal uţ dlouho.502 Jako cestovatel se nepodobá ani uĉenci, ani umělci, který chce proniknout hluboko k podstatě – Ĉapek na sebe raději nechá působit různé dojmy, píše s humorem a lehce, jak má ve zvyku, ale přitom se dostává hlouběji, neţ se na první pohled můţe zdát, například ve vylíĉení býĉích zápasů.503 Ţivost popisu („alive“, „vivid“, „vital“) byla zdůrazněna také v recenzích Cesty na sever, podle recenzenta by snad ani nebyly potřeba kresby. Ĉapek se na krajinu dívá pohledem chlapce, který chce sdílet všechno krásné (doslova rozkošné, opět „delightful“), dívá se, jako by viděl dosud neviděné, jako by krajina měla duši, dívá se s radostí (recenze Timesů má podtitul „Radost v krajině“). Pro recenzenty toto dílo, vydané v Anglii aţ po Ĉapkově smrti, dokazuje, jak velkou osobnost literatura právě ztratila.504 Jako poslední z Ĉapkových cestopisů zmíníme Obrázky z Holandska, jejichţ hodnocení se příliš neliší od ostatních Ĉapkových cestopisů. Times Literary Supplement v tomto případě nejvíce oceňuje jeho zájem o všední ţivot, za slabé místo povaţuje Ĉapkovy obecnější úvahy o postavení malých národů.505
497
A. M. Books of the Day: The Negro In Poetry. The Manchester Guardian, Oct 31, 1929, s. 7. SHIPP, H. Italian Impressions. The Bookman, Feb 1930, s. 301. WILLIAMS, O. Letters from Italy. The Times Literary Supplement, Oct 24, 1929, s. 836. 499 Books and Authors. The Observer, Oct 18, 1931, s. 8. 500 BROWN, I. Spanish Journey.Tamtéţ, Nov 29, 1931, s. 7. 501 Books of the Day. The Manchester Guardian, Nov 19, 1931, s. 5. 502 Viz Spain without Tears. The Saturday Review, 23 Jan, 1932, s. 104. 503 Viz Current Literature. The Spectator, Feb 20, 1932, s. 266. 504 Viz A. S. W. Capek in theNorth. The Manchester Guardian, Jan 10, 1939, s. 7. Karel Capek in Scandinavia. The Times, Jan 6, 1939, s. 6. Two Travellers. The Scotsman, Mar 30, 1933, s. 2. 505 Viz GISHFORD, A. J. Letters from Holland. The Times Literary Supplement, March 23, 1933 s. 198. Dále MARKS, J. Spain and Holland. The Spectator, Apr 7, 1933, s. 507. 498
76
Všechny Ĉapkovy cestopisy byly hodnoceny velmi příznivě, aţ s nadšením. Výtky Anglickým listům se netýkaly literární kvality a odráţely zvláštní postavení tohoto díla (ĉtenáři ĉetli sami o sobě a své zemi). Mimo obsahovou stránku recenzenti chválili také překlady (Anglických a Italských listů i Obrázků z Holandska) a v neposlední řadě kresby. 4.1.7 Hledání stylu První dva Ĉapkovy romány se v angliĉtině objevily v roce 1925 a 1927, a to v opaĉném pořadí, neţ tomu bylo v ĉeštině, nejprve Krakatit, potom Továrna na Absolutno. Za další Ĉapkův román se satirickými a fantazijními prvky pokládáme Válku s mloky, o dekádu mladší. Dostateĉný ĉasový odstup nám můţe pomoci nahlédnout, jak se v průběhu ĉasu změnil Ĉapek – satirik z pohledu britských recenzentů. Krakatit vydaný roku 1925 nejkladněji hodnotí Times Literary Supplement. Na prvním místě zmiňuje dobrodruţný příběh, který ĉtenáře neustále udrţuje v napětí. Ĉapek jako dramatik „extrahuje z kaţdé situace příměs hrůzy, lítosti nebo humoru, která i té nejmenší epizodě dává emocionální význam“. Celkový dojem, který si recenzent odnesl, vyjadřuje slovy „imaginativní krása fantazie“.506 Střídmější postoj zaujaly Manchester Guardian a Saturday Review. Podle prvního periodika sice jde o „odváţnou a promyšlenou romanci“, která výborně vystihuje pnutí mezi protikladnými touhami ĉlověka, ale text obĉas opakuje sám sebe.507 Tento nedostatek však vyvaţuje „symbolistní závěr“, který chválí také Saturday Review, spolu s postavou Prokopa a autorovým humorem. Na druhou stranu se recenzentovi Saturday Review zdá, ţe autor pouţívá příliš mnoho prvků (ţánr fantasy, alegorie, milostného příběhu) a v některých chvílích moc dlouho váhá, který zvolit.508 Nekonzistence je hlavní bod, který autorovi vytýkají i další recenze, a to nejen v případu Krakatitu. Podle pozdější recenze v Saturday Review (od stejného autora) by Ĉapek měl spíše hlouběji propracovat jednodušší motiv – v Krakatitu si dal příliš velký cíl, na který mu nestaĉil dech.509 Observer svou recenzi zaĉíná přímo slovy: „Není to tak úspěšný román, jak by někdo mohl očekávat vzhledem k námětu a autorovi.“ Ĉapkovi sice nechybí talent, ale koncentrace ano, jak recenzent ukazuje na příkladech z textu. Krakatit také spojuje s R.U.R.: obě díla jsou podle něj nejslabší v zobrazení lásky.510 506
CHARQUES, R. D. Krakatit. Tamtéţ, Nov 12, 1925, s. 754. E. G. Krakatit. The Manchester Guardian, Dec 23, 1925, s. 7. 508 Viz HARTLEY, L. P. New Fiction. The Saturday Review, Nov 28, 1925, s. 629. 509 Viz HARTLEY, L. P. New Fiction. Tamtéţ, Jun 11, 1927, s. 915. 510 Books of the Day. The Observer, Nov 15, 1925, s. 5. 507
77
Továrnu na Absolutno nejpřísněji hodnotí P. Selver v roce 1923 na základě ĉeského vydání: „[…] celkem zábavná satira na politiku, finance a církev, i kdyţ je často příliš místně zaměřená na to, aby jí porozuměla širší čtenářská veřejnost. Technické nedostatky příběhu jsou ale příliš velké.“ Text podle Selvera svou volnou koncepcí jasně prozrazuje, ţe byl psán pro noviny; nekoherentní je i hlavní postava, která do příběhu příliš nezasahuje.511 Podobné připomínky zazněly i v Ĉechách, a jako odpověď Karel Ĉapek třetí ĉeské vydání své knihy vybavil předmluvou, kde vysvětluje seriálový vznik knihy a dává jí podtitul Román – fejeton. Jak konstatuje P. Selver v nové recenzi knihy z roku 1927, autorovým poĉinem recenzent ztratil právo kritizovat kompozici knihy, můţe jen popisovat. Na rozdíl od předcházející recenze z roku 1923 vyzdvihuje Ĉapkovu nápaditost a schopnost improvizace, která podle něj knihu zachraňuje (vidíme, ţe kritika kompozice přece jen nebyla zcela otupena).512 Se Selverovou výtkou souhlasí recenzent Bookmanu, podle něhoţ se autor ke své škodě příliš nechá unášet vlastní představivostí.513 Nesoudrţnost textu zmiňuje také recenze z roku 1944, ze satiry postupem ĉasu navíc vyprchala aktuálnost.514 V jiných ohledech je kniha hodnocena převáţně kladně. Observer, který recenzi otiskl uţ tři roky před britským vydáním, oceňuje směs filozofického hloubání, technického přístupu a politické satiry, ovšemţe Ĉapkův humor a rychlé tempo knihy, v níţ (v protikladu k mínění Selvera) není ani strana nadbyteĉná.515 Manchester Guardian zmiňuje, jak obtíţné je toto tempo udrţet bez pomoci charakteristiky postav, povětšinou se to však Ĉapkovi podle názoru recenzenta daří.516 Spectator Ĉapkovu knihu hodnotí jako naivní, a přesto neodolatelnou: „V jeho fantazijních dílech je dětská jednoduchost; nevydává se tu téměř ţádné úsilí, aby byly uvěřitelné, ale je v nich tolik potěšení a jasnozřivosti, ţe i nemoţné události zhltneme s tím nejlepším apetitem na světě.“517 Další satirický román, který také bývá oznaĉován jako román – fejeton, Ĉapkovi v Anglii vyšel aţ v roce 1937. Válku s mloky kritika přijala bez větších výhrad, snad i proto, ţe se pevněji drţela satiry, i kdyţ za pouţití různých funkĉních stylů. Zatímco v případě Továrny na Absolutno Ĉapek ze srovnání s Wellsem vyšel negativně,518 zde se mu zdá recenzent nakloněn (podle Spectatoru Ĉapek na rozdíl od Wellse nepíše o snových vizích
511
SELVER, P. New Foreign Books. The Times Literary Supplement, July 5, 1923, s. 456. SELVER, P. The Absolute at Large. Op. cit. 513 Viz The Absolute at Large. The Bookman, August 1927, s. 284. 514 Viz HALE, L. Indigo, Scarlet, and Grey. The Observer, Apr 16, 1944, s. 3. 515 Viz Capek's Novel: A "Godlike" Machine and Its Effects. Tamtéţ, Oct 26, 1924, s. 8. 516 Viz I. B. New Novels. Mr. Capek´s Fantasy. The Manchester Guardian, May 27, 1927, s. 9. 517 A. P. Fiction. Fashion for All. The Spectator, Jun 4, 1927, s. 994. 518 Viz SELVER, P. New Foreign Books. Op. cit. 512
78
budoucnosti, ale děj své knihy předkládá jako fakt)519. Ĉapek jiţ satiru píše „jistou rukou“520, jeho styl je lehký, výsledek působivý521, píše se o „intelektuální virtuozitě“522, něĉem „tak odlišném od současné prózy“523. Do úzkých se recenzenti dostávají, kdyţ chtějí knihu interpretovat. Na jedné straně je ĉtenář vtaţen do děje, na druhé se snaţí hledat paralely k souĉasnému světu, ty ale vţdycky pro britského ĉtenáře nejsou zřejmé. Manchester Guardian nejistotu řeší radou, aby ĉtenář vnímal satiru všeobecněji, nesnaţil se nutně odhalit skrytý význam.524 Recenzenta Observeru zmátlo, ţe nejprve je skrze mloky zesměšněna „kaţdá představitelná moderní tendence, ať uţ lidová nebo intelektuální, nacionální nebo internacionální“, ale nakonec se předmětem satiry stali sami mloci.525 Koho tedy vlastně mloci reprezentují? Připomíná se nám zde spor o výklad R.U.R., o to, koho v reálném světě představují roboti. Ĉapek však ani v jednom případě nepsal na zakázku pro ţádnou stranu, skuteĉně „svou satiru míří volně do všech směrů, tak volně, ţe místy je jeho kniha téměř nepohodlně zalidněná“526. Chtěl-li v R. U. R. dát zaznít pravdě kaţdé strany, můţe ve Válce s mloky naopak zesměšnit nepravdu všech stran. Na příkladu těchto tří románů vidíme vývoj Ĉapka – prozaika i změnu ve vnímání ţánru. Zdá se, ţe Ĉapkova antiutopie nebyla zprvu hodnocena příliš dobře, jistě i kvůli konkrétním kompoziĉním nedostatkům. Válku s mloky sice můţeme také oznaĉit za antiutopii, byla však oceněna za svůj „realismus“
527
. Děj knihy bylo moţné velmi dobře vztáhnout
k dobovým problémům, zároveň ale nebylo nabídnuto jednoduché řešení. 4.1.8 Do hloubky duše V této ĉásti se zastavíme u recenzí k Ĉapkově volné trilogii Hordubal – Povětroň – Obyčejný ţivot a k románům První parta a nedokonĉenému Ţivotu a dílu skladatele Foltýna. Novela Hordubal kritiku zaujala: zaznamenali jsme osm recenzí z let 1933–1934, z nichţ ani jedna není negativní. Většina z nich jako velkou přednost knihy uvádí hluboký vhled do psychologie postav. Timesy knihu oznaĉují jako „studii psychologie slovanského
519
Viz CHURCH, R. Firmer than Facts. The Spectator, Feb 5, 1937, s. 231–232. Mr. Ĉapek´s New Satire. The Times, Feb 2, 1937, s. 17. 521 Viz New Novels. International Politics Satirised. The Scotsman, Jan 28, 1937, s. 15. 522 RICHARDSON, M. L. New Novels. Melodrama in Manchester. The Observer, Jan 31, 1937, s. 6. 523 CHURCH, R. Op. cit. 524 Viz MARRIOTT, CH. Satire and Sentiment. The Manchester Guardian, Jan 29, 1937, s. 7. 525 RICHARDSON, M. L. Op. cit. 526 Tamtéţ. 527 CHURCH, R. Op. cit. 520
79
zemědělce“528, Spectator pouţívá téměř shodná slova („studie zemědělského ţivota“)529, oba recenzenti se shodují na tom, ţe Ĉapek ke svému tématu nepřistupuje nijak konvenĉně, nespojuje s rolníky obvyklé stereotypy, a tak si podle Spectatoru zaslouţí speciální chválu za to, co jeho kniha neobsahuje, snad ještě více, neţ za to, o ĉem píše. Kritika ocenila, ţe se mu podařilo proniknout aţ k motivům jednání postav a celou knihu psát z jejich perspektivy (podle Spectatoru jako okem kamery). Způsob vyprávění, který Ĉapek ani na chvíli neopustil, tedy dokresluje charakteristiku postav. Aĉkoli je prostředí Ukrajiny pro anglické ĉtenáře vzdálené, podle recenzenta Manchester Guardian se postavy budou zdát povědomé kaţdému, kdo někdy ţil na vesnici.530 Ĉapek vytvořil jakýsi typ rolnické mentality: Nicméně tito muţi a ţeny, s tvářemi ošlehanými počasím, upracovanýma rukama a očima jednou svítícími zvědavostí, jindy zavilým strachem, tvoří galerii rolnických portrétů, kde se zdá, ţe se jednotlivé podoby slévají a zvláštním způsobem mísí tak, ţe vzniká portrét univerzálního nesmrtelného rolníka.531 Sám Hordubal je podle Times Literary Supplement prototypem rolníka, zároveň je však uvěřitelnou postavou, ne pouhou figurínou, která by jen demonstrovala obecné principy.532 Také další dvě hlavní postavy jsou na pozadí obecného typu ostře vykresleny (slovy Timesů) a střetávají se v klasickém trojúhelníku. Jde o „starý, starý příběh“533, v němţ jsou úlohy rozdány tak, ţe „události spějí ke svému předem danému závěru tak jako v řeckém dramatu“534. Role osudu si všímá i recenzent Times Literary Supplement: „Neodvratnost, se kterou příběh spěje ke svému zdánlivě předurčenému tragickému konci, odpovídá fatalismu, který je tak hluboko vryt do slovanské povahy.“535 Recenzenti se lehce neshodli v otázce lyriĉnosti a interpretace. Observer Ĉapka chválí za lyrické pasáţe,536 Spectator naopak za jejich absenci (ve smyslu konvenĉně zpracovaných líĉení krajiny apod.), díky které je vesnický ţivot údajně vylíĉen pravdivěji.537 Nejistotu, jak to vlastně s vraţdou Juraje Hordubala bylo, Manchester Guardian hodnotí jako nedostatek.538 Ostatní recenzenti tento problém nezmiňují, ani nerozebírají moţná vysvětlení, jen recenze
528
New Novels. The Peasant Soul. The Times, Jul 10, 1934, s. 10. GREENE, G. Fiction. The Spectator, Jul 27, 1934, s. 144. 530 Viz C. M. Books of the Day. New Novels. The Manchester Guardian, Jul 20, 1934, s. 7. 531 New Novels. The Peasant Soul. Op. cit. 532 Viz MORROW, I. F. D. New Novels. Hordubal. The Times Literary Supplement, Jul 12, 1934, s. 490. 533 GOULD, G. New Novels. Murder Most Foul. The Observer, Jul 15, 1934, s. 6. 534 New Novels. The Peasant Soul. Op. cit. 535 MORROW. Op. cit. 536 Viz GOULD, G. Murder Most Foul. Op. cit. 537 Viz GREENE. Op. cit. 538 Viz C. M. Books oft he Day. Op. cit. 529
80
korespondenta Observeru dává jasnou odpověď (Polana přesvědĉí Štěpána, aby Juraje zabil).539 Potíţe vyplývající z plurality pohledů se ve větší míře objevují v recenzích na novelu Povětroň. Podle Times Literary Supplement „je velmi obtíţné rozlišit realitu od fikce, ale samotný text je úţasně srozumitelný“.540 Recenzent Observeru si stěţuje, ţe snaha spojit příběhy byla únavná.541 Manchester Guardian uznává Ĉapkova teoretická východiska, ale o výsledku také pochybuje („Pan Čapek se dříve do hloubky zabýval problémem romanopiscovy tvořivosti. Jeho román můţeme popsat jako pokus sdílet tuto otázku se svými čtenáři. Naneštěstí pro ně pracuje s nanejvýš komplikovaným případem.“)542 Podle Scotsmanu Ĉapek román geniálně sestrojil ve smyslu technickém, na rozdíl od Hordubala se však vytratilo něco z „vřelosti citu a plnosti výrazu“.543 Celkově Ĉapkova volná trilogie britské ĉtenáře přesvědĉila o jeho schopnosti napsat zdařilé dílo téměř jakéhokoli ţánru. Díla se liší od předchozích povídek ĉi cestopisů, coţ nelibě nese například recenzent Povětroně: „Jaká škoda, ţe pan Čapek zahodil své nadání, svou legraci, svou lásku ke zvláštnostem, svou spontánní tvořivost při tomto geniálním, ale suchopárném, komplikovaném experimentu.“544 Jednotlivé novely se také znaĉně liší mezi sebou. U Hordubala a Obyčejného ţivota545 byl oceněn hluboký psychologický ponor – Ĉapek ve svých místně silně zakotvených postavách objevuje obecně lidské rysy, které prostého zemědělce ze středovýchodní Evropy i ĉeského úředníka sbliţují se ĉtenáři ve Velké Británii. Povětroň naopak vynikl jako kompoziĉně zajímavé dílo, které zaujme spíše myšlenkou neţ psychologickou propracovaností (pokud jsme zmínili vázanost na prostředí u hlavních postav prvních dvou novel, zde platí opak). A jaké je souhrnné hodnocení slovy Britů? „Čapkův středoevropský sklon k tomu spojovat vyprávění s rozmarným filozofováním můţe některé čtenáře popuzovat, ale tyhle tři krátké novely ukazují virtuozní talent.“546 Závěrem zmíníme ještě dvě knihy, které v Británii vyšly aţ posmrtně. Recenze románu První parta se nezvykle shodují ve výrazně kladném hodnocení. Podle Manchester Guardianu se jedná o formálně Ĉapkův nejlepší román, „anatomii odvahy“547: recenzenty 539
Viz A New Capek Novel. Tragedy of Peasant Life. The Observer, Sep 17, 1933, s. 12A. RICHARDSON, M. L. Fiction. Belgium to Bohemia. The Times Literary Supplement, Feb 19, 1949, s. 117. 541 Viz HARTLEY, L. P. New Novels. Beauty and Some Beasts. The Observer, Mar 3, 1935, s. 6. 542 B. S. New Novels. Karel Capek. The Manchester Guardian, Mar 26, 1935, s. 5. 543 New Novels. Titles of Different Kinds and Effects. The Scotsman, Feb 28, 1935, s. 13. 544 HARTLEY, L. P. Beauty… Op. cit. 545 Viz MacDONELL, A. G. The Rut--and Outofit: Karel Capek on the Plural Ego. The Observer, Aug 23, 1936, s. 6. New Novels. Analysis of an „Ordinary Life“. The Scotsman, Mar 12, 1936, s. 13. New Novels. Mr. Ĉapek´s Ordinary Man. The Times, Mar 10, 1936, s. 11. 546 RICHARDSON. Op. cit. 547 MARRIOT, CH. The Miner in Fiction. The Manchester Guardian, Oct 3, 1939, s. 3. 540
81
nadchla jednoduchost stylu, ĉistota, přímoĉarost a uzavřenost díla, tedy kvality, které dříve postrádali u prvních Ĉapkových románů.548 Podle Times Literary Supplement je kniha v kompozici nenároĉná, ve vyprávění ale hřeje lidskostí.549 Jednotlivé postavy jsou dobře charakterizovány, uvěřitelně a bez heroismu. Recenze shledaly jen jednu drobnou vadu: Standa, skrze kterého Ĉapek vypráví, schopnostmi převyšuje své kolegy (dokáţe vyprávět, co je pro ně nevyslovitelné).550 Torzo románu Ţivot a dílo skladatele Foltýna obsahuje směs předností, které dříve recenzenti vyzdvihovali u jiných Ĉapkových děl: psychologický náhled, jednoduchost řeĉi, moudrost, satiru i lidské porozumění. Zpracování tématu však podle Manchester Guardianu a Spectatoru neodpovídá realitě, Spectator dokonce navrhuje, jak jinak měl autor k námětu přistoupit. Zĉásti tento názor podporuje i recenzent Irish Times: na knize oceňuje Ĉapkův styl psaní a jeho metodu, bez těchto prvků by kniha asi zapadla mezi jinými.551 Z recenzí knih, které jsme oznaĉili jako romány s reálným základem, vyplynulo, ţe tento znak je v Británii velmi dobře hodnocen. Poĉtem recenzí i vřelostí přijetí nejvíce uspěl patrně Hordubal, dále pak První parta – obě tyto knihy vychází z reálného prostředí, v případě Hordubala i ze skuteĉné události. Povětroň byl spíše kritizován jako experiment, jedna z mála výtek k Ţivotu a dílu skladatele Foltýna se týká údajné nevěrohodnosti děje. Kladně byla přijímána také kompoziĉní sevřenost a psychologizující postupy. 4.1.9 Jaký příběh, jaký vypravěč! Hovory s T. G. Masarykem mají v Ĉapkově díle z pochopitelných důvodů zvláštní pozici. Karel
Ĉapek
pouze
zaznamenával
Masarykovo
vyprávění,
nebýt
jeho
přátelství
s prezidentem, jeho ĉasu a umění nejen mluvit, ale i naslouchat, a především jeho usilovné práce, tato kniha by nebyla napsána. A podle mnohých recenzí by to byla škoda. Recenzenti knihu oceňují po věcné stránce, jako výborné představení významného politika, ze kterého student historie i politologie můţe naĉerpat mnoţství vědomostí.552 Knihu by však bylo přínosné přeĉíst, i kdybychom neznali jméno hlavního protagonisty, míní 548
Viz tamtéţ. CHARQUES, R. D. Capek´s Last Tale. The Times Literary Supplement, Sep 30, 1939, s. 561. New Novels. The Irish Times, Nov 11, 1939, s. 5. New Novels. Nature of Corage. The Scotsman, Oct 16, 1939, s. 7. SWINNERTON, F. New Novels. Past and Future. The Observer, Oct 15, 1939, s. 6. 549 Viz CHARQUES, R. D. Capek´s Last Tale. Op. cit. 550 Viz MARRIOT, CH. The Miner in Fiction. Op. cit. 551 Viz Books of the Day. New Novels. Portrait of a Bogus Genius. The Scotsman, Jul 3, 1941, s. 7. GIBSON, W. New Novels. Weakling as hero. The Manchester Guardian, Jul 4, 1941, s. 3. CHARQUES, R. D. Bogus Artist. The Times Literary Supplement, Jun 14, 1941, s. 285. New Novels. The Irish Times, Aug 30, 1941, s. 5. O´BRIEN, K. Fiction. The Spectator, Jun 27, 1941, s. 684. SWINNERTON, F. New Novels. Some Psychological Novels. The Observer, Jun 22, 1941, s. 3. 552 Viz President Masaryk. His Story Told by Karel Capek. The Times, Apr 24, 1934, s. 19.
82
Scotsman.553 Recenzenti shrnují Masarykovu ţivotní dráhu s neskrývaným obdivem k jeho pokoře a upřímnosti, která bude pro ĉtenáře tou nejpřínosnější lekcí. Podle Saturday Review ţádná literatura faktu nikdy nebyla tak „lidská“.554 Recenzent Spectator napsal, ţe na oslavnou biografii bude ještě dost ĉasu později, tato kniha však ĉtenáře oslovuje velmi osobně, důvěrně.555 Ve chvále nebyl opomenut ani Ĉapek: „Ke cti umění pana Čapka a skvělému anonymnímu překladateli slouţí, ţe kdyţ čteme, máme pocit, jako by k nám mluvil přímo prezident Masaryk […] Jaký příběh a jaký vypravěč! Ať si kaţdý, kdo chce vědět víc, tuto knihu koupí, půjčí, vyprosí nebo ukradne.“556 Právě opaĉný názor zastával recenzent Bookmanu. To, co jiní hodnotili jako nevyumělkované vyprávění, které působí svou přímoĉarostí a ţivotní moudrostí, Hamilton Fyfe viděl jako povídání „jednoduchého, trochu naivního starého pána“. Ne, ţe by měl o Masarykovi takové mínění – kniha ho však podle jeho názoru bohuţel takto představuje. Příběh ĉtenáře nijak zvlášť nezaujme, navíc místy není dopovězený, a vloţené úvahy jen omílají známé pravdy, aspoň podle citací, které Fyfe uvádí. Zodpovědnost opět zĉásti padá na Ĉapka – podle Fyfeho by takové dílo měl psát někdo serióznější.557 Negativní ohlas je však spíše perliĉkou mezi jinak příznivými recenzemi. Většina z nich se věnuje první, autobiografické ĉásti Hovorů, jejich pokraĉování vydané v roce 1938 uţ zdaleka tak nezaujalo.558 4.1.10 Člověk na prvním místě Karel Ĉapek byl autorem mnoha ţánrů, jak se budeme moci přesvědĉit i v této ĉásti, kde se zaměříme na ohlas Ĉapkových povídek, pohádek, sloupků i apokryfů. Ať uţ ale psal Ĉapek o ĉemkoli, jeho ústřední téma bylo jen jedno: ĉlověk. U obou souborů povídek, které Ĉapkovi vyšly v Anglii (výbor z Povídek z jedné a druhé kapsy a Trapné povídky) recenzenti nejvíce ocenili autorovo zaměření na kaţdodennost a ironický, tragicko-komický pohled na skuteĉnost. Times Literary Supplement rozdělil Trapné povídky do dvou skupin podle toho, zda jsou organizovány kolem ústředního motivu nebo kolem hlavních postav. Povídky řízené jedním motivem jsou podle tohoto
553
Viz President Masaryk. The Scotsman, Apr 30, 1934, s. 2. MACHRAY, R. Masaryk on Himself. The Saturday Review, Apr 28, 1934, s. 483. Podobně GWYNN, S. Ebb and Flow. Fortnightly, Jul 1934, s. 110–111. 555 Viz WHYTE, A. F. A Great European. The Spectator, May 4, 1934, s. 705. 556 Books of the Day. President Masayrk´s Life Story. The Manchester Guardian, Apr 17, 1934, s. 7. 557 FYFE, H. A Humorist out of his Depth. The Bookman, June 1934, s. 160. 558 Jediná recenze, kterou máme k dispozici: Religious Discussions with Karel Capek. The Scotsman, Jul 28, 1938, s. 15. 554
83
příspěvku mistrovsky zvládnuté, zatímco druhá skupina povídek vyuţívá poněkud konvenĉní náměty.559 Další recenze ve stejném periodiku knihu chválí, příběhy (např. „Košile“) hodnotí jako někdy jednoduché, zato podané působivě, s laskavým pochopením pro postavy, pronikavým pohledem do jejich nitra a s humorem.560 Aĉkoli anglické vydání zatajilo původní skliĉující titul (kniha, jak víme, vyšla pod názvem Money and other stories), atmosféru změnit nemohlo. Recenzent Scotsmanu by povídky oznaĉil jako „statické“, protoţe postavy ĉasto rezignují, celou knihou se nese jakási „podzimní pochmurnost“. Tyto rysy by mu jistě dávaly více smyslu, kdyby knihu ĉetl s původním titulem.561 Povídky z jedné a druhé kapsy získávaly především kladné hodnocení jako velmi nevšední detektivní příběhy (Ĉapkovy povídky se prý liší od běţných „detektivek“ asi tak jako běţný román od Maupassanta)562. Kaţdý příběh je originální svým vlastním způsobem, některé povídky ĉtenáře více pobaví, jiné bude ĉíst s napětím nebo pohnutím, ĉasto jde však o „směs humoru, ironie a tragédie“563. Všechny spojuje „hluboké porozumění myšlení a motivům běţného člověka a způsobu, jakým se vyrovnává se sloţitostmi, ostudami i tragédiemi kaţdodenního ţivota“564. Recenzenti565 oceňují Ĉapkův vřelý, lidský přístup, který vrhá zvláštní světlo i na tradiĉní postavy detektivního ţánru: „[…] československý kriminálník není běţný darebák, ale váţený a někdy laskavý člověk, stejně tak detektiv není úřední vyšetřovatel bez fantazie, ale geniální gentleman, který se svou kořistí vychází jako nejlepší přítel.“566 Knihu více kritizuje pouze Saturday Review: některé povídky postrádají dostateĉnou zápletku (ĉehoţ si recenzent z roku 1943 všímá, pro Ĉapka je však podle něj na prvním místě pohled na ĉlověka v dané situaci), některé „jsou zkaţeny směsí sadismu a uplakanosti, které udělaly ze středoevropské literatury to, co je“567. Recenze souboru sloupků O nejbliţších věcech a Ĉapkových povídek spojuje chvála autorova humanismu a smyslu pro humor, který se v knize O nejbliţších věcech projevuje výrazněji. V tomto smyslu píše například Manchester Guardian: 559
Viz New Foreign Books. The Times Literary Supplement, Dec 21, 1922, s. 861. Viz CHARQUES. Money. Op. cit. 561 Money and Other Stories. The Scotsman, Sep 9, 1929, s. 2. 562 Viz New Fiction. Tales from Two Pockets. Tamtéţ, Apr 25, 1932, s. 2. 563 New Fiction. Tamtéţ, May 27, 1943, s. 7. 564 Karel Capek. New Stories in the Manchester Guardian. The Manchester Guardian, Aug 27, 1929, s. 8 565 Mimo citované viz COULD, G. New Novels. Stores and Stories. The Observer, Jun 5, 1932, s. 6. G. I. C. Books of the day. Op. cit. PRYCE-JONES, A. Op. cit. STRONG, L. A. G. Fiction. The Spectator, Apr 30, 1932, s. 638. 566 New Fiction. Tales from Two Pockets. Op. cit. 567 HAARWOOD, H. C. New Novels. The Saturday Review, Apr 30, 1932, s. 448. 560
84
Je dalším z jeho darů nacházet jemný humor v lidských obtíţích a láskyplně se jimi zabývat […] Svět pana Čapka je jako ten náš, s pocity, náhodami a nehodami, ale potřebujeme se na něj dívat jeho očima, skrze sklíčko, jehoţ úprava zvětšuje to rozkošné, zvláštní a pomilováníhodné z celého obrazu.568 Knihu chválí i Times, Times Literary Supplement pouze kritizuje obĉasný sentiment.569 Zcela odlišný názor prezentoval v Observeru Ivor Brown. Podle jeho názoru je na knize znát, ţe se skládá ze sloupků pro noviny a na kvalitě jí to nepřidává. Nelíbí se mu, ţe kniha se v krátkosti věnuje příliš mnoha tématům, Ĉapek podle něj plýtvá svým talentem: „Čapek je příliš dobrý na tuto hru ‚dotkni se a jdi‛. Jeho nejlepší věci jsou ovocem promýšlení. Pohled na mudrce, který je ničen proto, aby vznikl novinář, je skličují.“570 Ze Zahradníkova roku, další Ĉapkovy knihy psané lehkou rukou, se radovali ĉtenáři i kritici.571 Recenzenti z knihy hojně citují, a tak ukazují, ţe Ĉapkův pohled plný humoru, „poezie a moudrosti“572 má s populárně-nauĉnou literaturou, ke které by snad kniha mohla být omylem zařazena podle názvu, jen málo spoleĉného. Podle Times Literary Supplement se Ĉapkovi nejen podařilo vystihnout pocity kaţdého zahradníka, ale také ukázat zahradnictví jako prototyp všech zálib a vášní.573 Recenzenti Zahradníkova roku i svazků Jak vzniká divadelní hra a Jak se co dělá odhalují, ţe pro Ĉapka je samotný ĉlověk, zahradník, reţisér ĉi novinář, daleko zajímavější neţ ĉinnost, které se věnuje. Podle Times Literary Supplement je kniha Jak se co dělá navzdory svému názvu ve skuteĉnosti sbírkou esejů o lidech.574 Ĉapek se projevuje jako bystrý pozorovatel, který vychází z vlastních zkušeností, ale své převahy nevyuţívá k uráţlivé satiře. Manchester Guardian ho nazývá „nejhumánnějším ze všech satiriků“575, Times Literary Supplement mluví o jeho porozumění pro ĉlověka576, Bookman o „laskavém a chápavém duchu“577. Soubor Měl jsem psa a kočku nevyboĉuje svým hodnocením z řady předcházejících a následujících Ĉapkových drobnějších próz. Pozorování jeho zvířecích svěřenců není nijak sentimentální, Ĉapek je představuje se svým typickým humorem a šarmem a ovšemţe 568
D. F. B. Karel Capek´s Essays. Op. cit. Viz BAILEY, R. Op. cit. Karel Capek´s Essays. Op. cit. 570 BROWN, I. A Host in Itself. The Observer, Dec 8, 1935, s. 23. 571 Mimo dále zmiňované recenze např. Gardener´sYear. The Saturday Review, Mar 21, 1931, s. 436. Gardening Humour. The Times, Feb 20, 1931, s. 8. 572 The Humour of Gardens, The Observer, Mar 15, 1931, s. 29. 573 Viz MAVROGORDATO, E. E. Op. cit. 574 Viz COOKMAN, A. V. Making a Play. The Times Literary Supplement, Jun 16, 1945, s. 286. 575 A. S. W. Humane Satirist. The Manchester Guardian, Jun 1, 1945, s. 3. 576 Viz COOKMAN. Op. cit. 577 How A Play is Produced. The Bookman, Oct 1928, s. 66. 569
85
nezapomíná líĉit i jejich majitele. Podobně jako Zahradníkův rok není urĉen jen zahradníkům, i tato kniha se doĉkala širšího ohlasu, a to zĉásti i mezi dětmi.578 Pro Devatero pohádek platí podobné charakteristiky jako pro knihy pro dospělé: ĉapkovským klíĉem k otevření pohádkového světa je humor, který vyzdvihují všechny recenze, navíc spojený s moudrostí.579 Recenzent Manchester Guardian vyzdvihuje „neobvyklou směs fantazie a kaţdodenního realismu“580, Times a Times Literary Supplement se pozastavují u toho, ţe Ĉapkovy pohádky rozhodně nejsou knihou druhořadé kvality od známého autora, sentimentálním odpoĉinkovým dílem nebo experimentem, ale děti, stejně jako dospělé, uchvátí. „Je těţké říct, proč je člověk tak naprosto okouzlen, tak pobaven absurdním rozhovorem, fantaskními událostmi, podivíny a vtipálky, bandity a hloupými Honzy […]“581, uvaţuje recenzent Timesů a ĉástí jeho odpovědi je výborný překlad. Podobné prvky však mohou být chápany i negativně: „I pohádka by měla mít vnitřní jednotu uspořádání a významu. A to je to, co tyto pohádky postrádají. Jsou zábavně improvizované. Mají v sobě prvky bajky, podobenství, satiry i frašky […] pohádka, nemůţeme si pomoct, by měla být, a to i dnes, něčím víc neţ krásnou absurditou.“582 Apokryfy stejně jako Marsyas nevzbudily velký zájem ani nadšení. U apokryfních příběhů Manchester Guardian kladně hodnotí Ĉapkův realistický, zlidšťující pohled na slavné postavy, zvláště ty z Nového zákona.583 Times Literary Supplement kritizuje, ţe Ĉapkovy postavy mluví rádoby moderním slangem – tento přístup je údajně laciný a ĉastěji absurdní neţ vtipný. Uznává ovšem, ţe tento nedostatek mohl zavinit překlad.584 Recenze Ĉapkových kratších prozaických děl jsou převáţně kladné, jak jsme viděli. Oceňován je Ĉapkův nadhled, empatie a laskavý humor, který se v ţánru jako například detektivní povídka obvykle neobjevuje. Někdy recenzentům scházejí propracovanější zápletky, pro Ĉapka je však vţdy ve středu zájmu samotný ĉlověk, ať uţ jako zahradník, loupeţník, policista, reţisér nebo třeba biblická Marta.
578
Viz Animals. Karel Ĉapek´s Pets. The Times Literary Supplement,May 18, 1940, s. 239. Karel Capek: Essays on his Dog and Cat. The Irish Times, Jun 22, 1940, s. 5. Thoughts on Dogs, The Scotsman, Jun 6, 1940, s. 7. 579 Viz COOK, M. G. Fairy Tales. Op. cit. 580 H. I´A. F. Books of the Day. Modern Fairy Tales. The Manchester Guardian, Jul 13, 1933, s. 5. 581 Capek Fairy Tales. Op. cit. 582 H. I´A. F. Op. cit. 583 Viz BLOOMFELD, P. Books of the Day. New Novels. The Manchester Guardian, Jul 8, 1949, s. 4. 584 Viz WYDHAM, F. Story-Telling. The Times Literary Supplement, Aug 12, 1949, s. 517.
86
4.1.11 Kdo, kdy, kde – shrnutí Recenze je ze své podstaty subjektivně zabarveným útvarem. Některá periodika ĉi někteří recenzenti mohli být Ĉapkovi příznivěji nakloněni, ovlivnit je mohlo také „všeobecné mínění“, které zároveň pomáhali vytvářet. Zkusme se na jednotlivé faktory podívat podrobněji. V souboru, se kterým jsme pracovali, byly nejpoĉetněji zastoupeny recenze z Manchester Guardianu. Tyto noviny bychom mohli hodnotit jako Ĉapkovi přátelsky nakloněné: otiskovaly ĉásti některých Ĉapkových knih i zprávy o Ĉapkově ţivotě, Ĉapek také osobně poznal šéfredaktora. Recenze knih a her, které zde vycházely, však nebyly pouze kladné, a to také vzhledem k působení nesmlouvavého Ivora Browna. Větší zájem o Ĉapkovo dílo také projevoval Observer (přes ĉtyři desítky zpráv), následují Timesy (nad tři desítky), dále Spectator a Scotsman. Kladné ĉi záporné hodnocení je těţko měřitelná veliĉina. Z proĉítání recenzí však ĉtenář můţe nabýt dojmu, ţe snad nejlépe o Ĉapkovi píše Spectator, který nachází dost kladného i u her Ze ţivota hmyzu nebo Věc Makropulos, obecně spíše kritizovaných. S ĉastějšími negativními soudy se setkáme v Bookmanu nebo Saturday Review, Manchestr Guardian se nachází asi uprostřed pomyslné osy. Ĉapkovo dílo hodnotilo několik desítek recenzentů, někteří z nich i opakovaně. Nejvěrněji se Ĉapkovi věnoval Ivor Brown, nejprve v Manchester Guardianu, ve třicátých letech v Observeru. Během let podrobil kritickému zkoumání pět Ĉapkových dramat a dvě prózy. Jeho úsudky vynikají přesnou formulací, mířící k jádru problému, proto jsme jeho názory nejednou citovali. Karla Ĉapka si oblíbil také Richard Denis Charques z Times Literary Supplement, který velmi pochvalně psal o ĉtyřech Ĉapkových knihách. Pokud promítneme jednotlivé Ĉapkovy úspěchy i neúspěchy z pohledu recenzí na ĉasovou osu, získáme přehled období, kdy Ĉapkova popularita strmě stoupala i kdy byla spíše v útlumu. Nadšení pro Ĉapka recenzenti svou prací sice na jedné straně vytvářeli, na druhé straně je však zároveň skrze jejich kolegy a veřejnost mohlo zpětně ovlivňovat. Ĉapkova kariéra zaĉala nebývalým a nepřekonaným úspěchem R.U.R. i Ze ţivota hmyzu – úspěchem spíše co se týĉe síly ohlasu a poĉtu repríz neţ mínění kritiky. Následuje bestseller Anglické listy, stvrzený recenzemi i ĉtenáři, a ne uţ tak úspěšný Krakatit. V druhé polovině dvacátých let se hvězdná kariéra zastavila: dramata zklamala, prozaická díla zdaleka nepředĉí ohlas Anglických listů. Zaĉátkem třicátých ler jako by Ĉapek znovu nabral dech: ĉtenáři skupují Zahradníkův rok, Povídky z jedné a druhé kapsy také uspěly, a Hordubal 87
kritiku přímo nadchnul. Po novém útlumu je Ĉapkovo dílo znovu vysoce populární koncem třicátých let, kdy román Válka s mloky a hry Bílá nemoc a Matka získávají ĉím dál větší naléhavost. Román První parta se setkal s výborným ohlasem kritiky a ani Ţivot a dílo skladatele Foltýna ze zaĉátku let ĉtyřicátých si nevedl zle. Později vycházely drobnější prózy, o které periodika příliš velký zájem nejevila. Podíváme-li se na oblíbenost jednotlivých literárních druhů, ţánrů a témat u recenzentů, zjistíme znaĉné rozdíly. Hodnocení Ĉapkových dramat kolísá mezi velmi ostrou kritikou a chválou – záleţí především na konkrétním díle, ale i na osobním názoru recenzenta. Jistou nevyrovnaností se také vyznaĉují recenze románů – ale ani ty „nejhorší“ se nesetkaly s odsouzením jako některé Ĉapkovy hry a na ty „nejlepší“ na rozdíl od dramat panuje mezi recenzenty jednotný názor. Drobnější prozaická díla jsou zárukou kvality, někdy dobré, jindy vynikající. Nejstabilněji hodnocenou sloţku Ĉapkova díla tvoří cestopisy – podle recenzentů bude ĉtenář nejspíš nadmíru spokojen u kteréhokoli. Pokud v předchozích odstavcích píšeme o Karlu Ĉapkovi, není to přesné. Spisovatelova díla, jak víme, byla do angliĉtiny překládána s různě velkým ĉasovým odstupem. To, ţe se tedy ve stejné době objevilo více úspěšných knih, je zĉásti dílem náhody, respektive podmínek vydávání. „Ĉapkova kariéra“, jak jsme ji rekonstruovali, tedy skuteĉná tvůrĉí období a úspěchy Karla Ĉapka promítá zkresleně a opoţděně. Pokud její vrcholy nebyly urĉeny ĉistě jen spisovatelovým vzepětím, jistý prostor zde mohla zaujímat reklama, spoleĉenská atmosféra i horizont oĉekávání vytvářený recenzenty i ĉtenáři (triviálně řeĉeno, uspělo-li jedno dílo, následující dílo mělo uţ z poloviny vyhráno). Z hlediska tematiky se ukazuje, ţe u recenzentů daleko více uspěla díla s „reálným základem“, ze skuteĉného ţivota (zvláště cestopisy, drobnější próza, novela Hordubal a romány První parta a Ţivot a dílo skladatele Foltýna) a neţ ta fantastická (všechna dramata, romány Krakatit a Továrna na absolutno). Toto rozdělení do dvou skupin je jen hrubé a pochopitelně existují výjimky. Hodnocení dramat R.U.R. a Ze ţivota hmyzu nelze jednoduše oznaĉit nálepkou kladné ĉí záporné. Dramata Bílá nemoc a Matka, stejně jako Válka s mloky byla úspěšná, i kdyţ se v nich objevují jevy přesahující běţnou zkušenost. Na prvním místě totiţ promlouvají do velmi skuteĉné a nepříjemné spoleĉenské situace. 4.2 Změny spojené s intermedialitou Ĉapkovo dílo se díky své popularitě a autorově mnohostrannosti objevilo uţ v průběhu první poloviny století v mnoha rozdílných formách. Pokusíme se nyní zamyslet nad tím, jak změna média ovlivnila recepci díla. 88
Zvláštní situace nastává uţ v případě dramatických děl, která jsou sice napsána v kniţní podobě, autor má však (alespoň většinou, a jistě v Ĉapkově případě) na mysli dramatické provedení. Vydaný text dramatu se scénickými a jinými poznámkami však později neslouţí jen jako pomůcka pro divadelní nastudování, ale ĉtenáři ho mohou vnímat naprosto samostatně, aniţ by kdy v divadle byli, ĉi ho naopak srovnávat se zhlédnutým představením. Ĉapkovy hry byly s výjimkou Věci Makropulos uvedeny nejdříve na jevišti, kniha následovala. U R.U.R. a Ze ţivota hmyzu se nakladatelé, jak víme, snaţili co nejvěrněji drţet divadelního zpracování – coţ z dlouhodobého hlediska nebylo právě šťastné, protoţe konkrétní divadelní zpracování bylo vázáno na specifickou dobu, vytištěním se však tato verze, zĉásti odlišná od Ĉapkova originálního textu, „kanonizovala“. Kniha vyšla souĉasně s premiérou a byla patrně podle úmyslu nakladatelů vskutku vnímána jako doplnění divadelního představení – recenze téměř výhradně vycházely pouze z představení. Hry Adam Stvořitel, Bílá nemoc a Matka vycházejí kniţně s odstupem několika měsíců aţ dvou let, recenze se tedy věnují oběma formám. V hodnocení literárních kvalit jsme mezi kniţními a divadelními recenzemi nenašli výrazné rozdíly. Kniha Věc Makropulos, která se ke ĉtenářům dostala tři roky před premiérou, vytvářela oĉekávání divadelního zpracování. V hodnocení nedostatků se recenzenti knihy i pozdějšího představení zcela shodují. K jistému přenosu mezi médii došlo i v případě knih, které se sestávaly z ĉástí původně psaných pro noviny ĉi ĉasopisy. Anglické listy otištěné v Lidových novinách, ve Velké Británii v Manchester Guardianu, sice slavily úspěch, souborům O nejbliţších věcech ĉi Marsyas však byl jejich původ vytýkán. Výrazněji změna média zasáhla do vnímání románu – v souborném vydání kapitol, které v novinách vycházely na pokraĉování, najednou na povrch vyplynula roztříštěnost příběhu (viz recenze Továrny na absolutno). Skuteĉnou intermediální změnou prošla díla, která se doĉkala rozhlasové adaptace. Pro rádio byla zpracována (tedy ne pouze ĉtena) Ĉapkova dramata R.U.R. a Ze ţivota hmyzu i próza. Adaptaci Anglických listů vysílalo rádio v roce 1940 pod názvem Čapek v říši divů, na základě knihy Jak se dělá hra napsal v roce 1941 R. Gittings rozhlasové drama Hra se rodí.585 Hned několika rozhlasových adaptací se doĉkalo R.U.R., v Británii Ĉapkovo první a nejslavnější drama. Poprvé se adaptace Cecila Lewise vysílala v květnu 1927, znovu potom
585
Viz B.B.C. Week-end programmes. Sir S. Hoare on Air Warfare. The Manchester Guardian, Apr 27, 1940, s. 2. Broadcasting Review. Dramatic Features. The Manchester Guardian, Feb 15, 1941, s. 8.
89
v listopadu téhoţ na roku na experimentální stanici a v letech 1930, 1933 a 1946.586 Musíme si uvědomit, ţe rádio v této době bylo ještě novým médiem a vysílání dramatu po rozhlasových vlnách bylo vnímáno jako odváţný experiment. O postoji Karla Ĉapku k rozhlasovému přijímaĉi dokonce vyšel zvláštní ĉlánek, který měl snad rozptýlit rozpaky vládnoucí nad adaptací. Spisovatel prý v novinovém rozhovoru vyjádřil své nadšení pro rádio, coţ autora ĉlánku překvapilo: Je to zajímavé vzhledem k tomu, ţe se autor vţdy dával slyšet jako oponent zmechanizovaného ţivota. Ale v rádiovém přijímači Čapek spatřuje kouzelnou skříňku, ve které se schovává duch. […] Rádio umoţňuje lidem mimo město být v kontaktu s velkým světem kultury a událostí. Další výhodou je, ţe rádio vede lidi zpět domů, místo toho, aby je posílalo ven za zábavou. Rádio, myslí si, činí lidi humánnější, chápavější a mezinárodnější. Navzájem lidi sbliţuje. Čapek v rádiu nevidí konkurenci pro knihy, koncerty, hry a opery. Naopak, věří, ţe rádio bude souţit k probuzení a zvýšení zájmu lidí o takové tvůrčí činnosti.587 Autor ĉlánku z roku 1930 raději nesrovnává drama s rozhlasovou adaptací R.U.R., v kaţdém případě však díky rádiu mají i lidé mimo několika velkých měst, ve kterých bylo představení hráno, moţnost seznámit se s tolik probíraným dílem.588 Opakované vysílání hry v roce 1933, dosvědĉující úspěch, dává recenzentům odvahu zhodnotit adaptaci obecněji. R.U.R. se prý ukázalo jako pro nové médium mimořádně vhodná hra, téměř jako kdyby mikrofony vynalezl sám Ĉapek – rozhlas totiţ zvyšuje „mechanický efekt“. V novém zpracování zvlášť vynikne scéna vzbouření robotů, ve které postavy v uzavřeném prostoru popisují, co vidí venku. Při poslechu hry si posluchaĉ na základě zvuků a řeĉi postav můţe barvitě představit celé vzbouření, aniţ by byl omezen podobou divadelní scény. Tato metoda zpřítomnění vzdáleného děje údajně inspirovala i další autory rozhlasových her. Na úspěchu hry se také jistě podílelo obsazení: šest herců z divadelní hry úĉinkovalo ve svých rolích i v adaptaci.589 V recenzi hry z roku 1946 se doĉteme právě opaĉný názor: Ĉapkovy hry se pro rádio nehodí, nejsou dobrým dramatem, ani melodramatem. Text hry byl pro adaptaci zkrácený, a tak údajně více vynikne nepravděpodobnost děje, kterou divadelní zpracování skrývalo.590
586
Mimo dále citované viz To-day´s Wireless Programmes. The Manchester Guardian, May 27 a Nov, 18, 1927, s. 12. 587 Karel Capek and the Radio. The Magic Casket with a Spirit. The Observer, Oct 13, 1929, s. 12. 588 Viz Wireless Notes and Programmes. Capet Slippers and Mental Stimulus – … The Manchester Guardian, Sep 25, 1930, s. 10. 589 Viz K. H. Yesterday´s Broadcast. The Manchester Guardian, Jul 14, 1933, s. 10. Wireless Notes. Revival of Karel Capek´s Robot Play – … The Manchester Guardian, Jul 13, 1933, s. 10. 590 WILLIAMS, W. E. Radio. The Observer, Feb 24, 1946, s. 2.
90
Stejný kritik psal i o adaptaci hry Ze ţivota hmyzu. V tomto případě chválí práci Dallase Bowera, který uzpůsobil text, a skladatele hudby Alana Rawsthorna, svůj názor vyjádřený v předchozí recenzi však nemění: „Tyhle Čapkovy hry jsou myslím vůči rádiu rezistentní.“ Hře Ze ţivota hmyzu prý v rádiu chybí vizuální stránka, slabiny alegorie se zde neschovají mezi pestrými barvami a roztodivnými tvary. „A Čapkův jazyk, i v tom nejsvěţejším anglickém překladu, postrádá sílu přimět nás, abychom si představovali to, co jen slyšíme.“591 Recenzent Manchestr Guardian také není přesvědĉený o vhodnosti adaptace. Alegorie mezi lidmi a hmyzem zde závisí pouze na hlasu – a poslouchat dlouhé minuty vysokou „motýlí řeĉ“ je prý poměrně únavné.592 Rozhlasová adaptace se tedy osvědĉila pouze u hry R.U.R., svou roli však hrál i ĉasový odstup premiéry od adaptace. Na konci třicátých her byly obě hry odvysílány i v televizi. R.U.R. byla přijata vcelku dobře, jako vhodný kus pro televizní zpracování, recenzenta překvapilo jen poněkud lidštější pojetí robotů ve srovnání s divadelním představením. Kritizován byl pouze závěr (stejně jako u představení) a několik drobností (roboti v závěreĉné scéně nebyli dobře vidět).593 Ze ţivota hmyzu natoĉené jen o rok později naopak úplně propadlo („ţalostně špatné umění“594, „všeobecná ponurost a hrůza“595), jak neúspěch ovlivnilo médium, se však z recenzí nedozvíme. Poslední formou, o které se zmíníme, bude opera. Janáĉkova Věc Makropulos, inspirovaná Ĉapkovým dramatem, měla premiéru v roce 1964 a opakovaně byla uváděná v osmdesátých letech. Všechny recenze operu hodnotí spíše negativně, zĉásti kvůli námětu, více však kvůli hudebně-pěveckému pojetí. Recenzenti se neshodují, zda hlavní postava vzbuzuje sympatii, ĉi antipatii, zdá se však, ţe v opeře na rozdíl od divadelního představení více vynikl charakter hlavní představitelky, snad i díky potlaĉení příliš sloţitého děje.596
591
WILLIAMS, W. E. Radio. The Observer, Feb 10, 1946, s. 2. Viz Broadcasting Review. The Manchester Guardian, Feb 6, 1946, s. 3. 593 Viz Televised Drama. Karel Capek´s „R.U.R.“ The Times, Feb 14, 1938, s. 23. 594 Television. The Observer, Jun 18, 1939, s. 3. 595 Television. Tamtéţ, Jun 4, 1939, s. 3 596 Viz HEYWORTH, P. The Pity of it All. The Observer, Feb 16, 1964, s. 24. MASON, C. Janacek First Performance at Sadler´s Wells. The Guardian, Feb 13, 1964, s. 9. MILNEY, R. But what about the words? The Observer, Aug 15, 1982, s. 28. SUTCLIFFE, T. Makropulos Case. The Guardian, Dec 8, 1984, s. 10. GREENFIELD, T. The measure of a monster called Makropulos. The Guardian, Apr 16, 1988, s. 21. 592
91
4.3 Propagace Recenze, kterým jsme se nejvíce věnovali, nebyly jediným typem zpráv o nových dílech Karla Ĉapka. Noviny propagovaly dílo Karla Ĉapka nejrůznějšími způsoby – uveřejňovaly ĉlánky, rozhovory s autorem, ukázky, oznámení i reklamy. Poprvé se ĉtenáři britského tisku s názvem a námětem nové hry nebo knihy mohli seznámit i s několikaletým předstihem. Korespondenti z Prahy zpravidla informovali britské ĉtenáře o praţské premiéře Ĉapkovy hry a jejím úspěchu (tyto recenze byly pochopitelně vţdy kladnější neţ pozdější britské ohlasy), o přijetí hry Ze ţivota hmyzu referoval také korespondent z Německa597. Upozornění na novou Ĉapkovu hru mohlo vyjít také formou jednoduchého oznámení struĉně představujícího děj598 nebo parafrázovaného rozhovoru s autorem. Dva takové „rozhovory“ vyšly v Manchester Guardianu a Observeru ještě před praţskou premiérou hry Adam Stvořitel, jeden se týkal Věci Makropulos.599
Ve všech
případech se korespondenti Karla Ĉapka dotazovali zejména na děj jeho nové hry a jeho slova pak ĉtenářům reprodukovali spolu se svým komentářem a dalšími doprovodnými informacemi. Podrobné líĉení děje i celkový rozsah ĉlánků ukazuje, ţe nové Ĉapkovy hry byly oĉekávány s velkým napětím a bezprostřední otázkou „kdy budou přeloţeny?“. Novým knihám sice byly jen zřídkakdy věnovány podobné ĉlánky600, běţně však vycházely recenze ĉeského vydání. Nejvíce se noviny pravděpodobně zaobíraly hrou R.U.R. Necelý měsíc před britskou premiérou R.U.R. například vychází ĉlánek, který ĉtenáře informuje o chystané hře a mimořádném talentu a evropské popularitě Karla Ĉapka.601 Pozorní ĉtenáři tisku se z drobných zpráv mohou dozvědět o změnách v plánech obsazení hry a uspíšení data premiéry.602 Hra je dále inzerována v přehledu divadelních představení, kde jí bylo věnováno nejvíce prostoru ze všech uváděných her – mimo ĉas a místo zde byly otištěny nejrůznější pochvalné citace z tisku.603 Kniha R.U.R., vydaná v době premiéry, byla 597
Viz Stage in Berlin. The Observer, Apr 8, 1923, s. 8. Např. New Play by Karel Capek. Pacifist Doctor the Hero. The Manchester Guardian, Feb 5, 1937, s. 14. Karel Capek´s Last Play. To Be Produced Next Week. The Observer, Feb 5, 1939, s. 16. 599 Viz A New Capek Play. Adam Denied by His Own Creation. The Author´s Summary. The Manchester Guardian, Apr 13, 1927, s. 9. A Talk with Karel Capek. His New Play. A variation on the Elixir of Life. Genesis of Robots. The Observer, Sep 30, 1923, s. 9. New Capek Play. „The Creators“. Interview with Karel Capek. Adam and His Voice. The Observer, Oct 31, 1926, s. 13. 600 Výjimkou je zpráva berlínského korespondenta o románu Krakatit (viz Capek´s Novel. Godlike… Op. cit.). 601 Viz R.U.R. The Coming Capek Play and its Moral. Op. cit. 602 Viz Dramatic Personae. Mr. Playfair and „Adaptation“. Op. cit. The Theatres. Mr. Loraine´s Plans. The Times, Jan 25, 1923, s. 8. The Theatres. R. U. R. for the St. Martin´s. The Times, Apr 5, 1923, s. 8. 603 Viz Theatres. The Observer, Apr 29, 1923, s. 10. 598
92
propagována graficky zpracovanými upoutávkami s odkazy na nadšené přijetí divadelní hry.604 Podobnými způsoby, i kdyţ v menší míře, bylo obecenstvo lákáno i na ostatní Ĉapkovy hry. I po premiéře nebyla o novinky nouze. V případě R.U.R. korespondent zpravoval ĉtenáře o přijetí hry ve Vídni, na základě návštěvy Prahy bylo srovnáváno anglické a praţské představení, jiný ĉlánek se věnoval ĉeskému divadlu obecněji.605 Několik zpráv bylo věnováno případu Alexeje Tolstoje, který v Rusku hru plagioval.606 Na úspěchu Ĉapkových knih se z tisku podílel především Manchester Guardian. Nejprve zde vycházely na podzim 1924 na pokraĉování Anglické listy, v průběhu září 1929 deník postupně otiskl osm povídek z Povídek z jedné a druhé kapsy607, na přelomu let 1930 a 1931 pět kapitol z Výletu do Španěl608, v roce 1935 šest ukázek ze souboru O nejbliţších věcech609a v roce 1938 ĉást z Cesty na sever610. Ukázkám předcházela patřiĉná reklama: ĉtenáři byli upozorněni, ţe bude vycházet série takových ĉlánků, předem bylo oznámeno, v jaké dny vyjdou jaké ĉásti, a tato informace byla průběţně opakována.611 Ĉtenářům byl nejednou představen také sám autor, například v medailonku před první ĉástí Anglických listů612 nebo dokonce v podrobném ĉlánku s Ĉapkovými autoportréty, který uváděl otištění Povídek z jedné a druhé kapsy613. Kdyţ později vyšla kniha, Manchester Guardian na ni upozorňoval s hrdostí, na níţ měl právo jako svým způsobem první a privilegovaný Ĉapkův vydavatel.614
604
Viz např. Display Ad 12. The Observer, Apr 29, 1923, s. 4. Oxford Books, The Satrurday Review, Jun 2, 1923, s. 718. 605 Viz Shakespeare, Shaw and Capek. Op. cit. I. B. At the Play in Central Europe. I. – Prague. Op. cit. Prague and the Theatre. Op. cit. 606 Viz např. Injustice to Authors. Russian Plundering of Karel Capek. The Observer, Aug 22, 1926, s. 6. The Robot Idea. A Tolstoi Charged with Plagiarism. Tamtéţ, Jan 11, 1925, s. 8. 607 Jejich přehled viz The Manchester Guardian, Sep 2, 1929, s. 8. 608 Viz Karel Capek on Spain. Articles and Sketches in the „Manchester Guardian“. The Manchester Guardian, Dec 24, 1930, s. 16. 609 První ukázka: ĈAPEK, K. Cats. Tamtéţ, Jul 1, 1935, s. 18. 610 Viz Famous Czech Author. Op. cit. 611 Mimo citované viz Capek in England. His Impressions of the Country and People. The Manchester Guardian, Sep 19, 1924, s. 16 (úvod k celému cyklu Anglických listů); Capek in England. Tamtéţ, Sep 23, 1924, s. 8 (upozornění na druhou kapitolu Anglických listů, která se nachází na jedné z následujích stran, a přehled dalších kapitol); Karel Capek. New Stories in the „Manchester Guardian“. Tamtéţ, Aug 27, 1929, s. 8 (úvod k Povídkám z jedné a druhé kapsy). 612 Viz ĈAPEK, K. How it feels to be in England. Tamtéţ, Sep 20, 1924, s. 9. 613 Viz Karel Capek. New Holiday Feature in the Manchester Guardian. The Manchester Guardian, Aug 31, 1929, s. 7. 614 Alespoň v případě Anglických listů. Viz Karel Capek in England. Tamtéţ, Feb 5, 1925, s. 9. Our London Correspondence. Tamtéţ, Nov 14, 1924, s. 8.
93
4.4 Osobnost Karla Čapka Úspěch her R.U.R. a Ze ţivota hmyzu, měřeno jejich ohlasem, vyvolal zájem také o dosud neznámého, relativně mladého autora ze střední Evropy. Téměř přes noc se Karel Ĉapek stal celebritou – a o své popularitě příliš nevěděl, aţ do doby, kdy navštívil Velkou Británii. Vrcholem oficiální ĉásti jeho cesty byla slavnostní veĉeře PEN klubu, o níţ se ĉtenáři dozvěděli prostřednictvím Manchester Guardianu. Veĉeře se mělo úĉastnit 170 lidí, mezi nimi mnohé literární osobnosti jako John Galsworthy, John Drinkwater, Gilbert Keith Chesterson, které Ĉapek obdivoval. Hlavními hosty, k jejichţ poctě veĉeře byla připravena, byli však sám Ĉapek a rumunská královna Marie. „Byla to jedna z mála večeří, kde hosté vypadali vznešeněji neţ číšníci,“ popisoval veĉeři reportér. „Pan Galsworthy uvítal hosty, pozdravil královnu Marii a hovořil o přijetí Čapkových her v Anglii. Královna Marie nemluvila, ale pan Čapek, mladý, tmavovlasý muţ se širokým čelem a velmi jasnýma očima, odpověděl anglicky velmi jednoduše a zpříma.“615 Jeden z hostů si i po letech pamatoval velký potlesk, který zazněl po přivítání Ĉapka a o poznání slabší pro královnu Marii a to, jak si Ĉapek během veĉera hrál s modelem robota.616 Po této veĉeři byl Ĉapek obletovaný jako celebrita, coţ mělo i své stinné stránky, jak o tom psal Olze Scheinpflugové: […] dostal jsem asi dvacet pozvání na obědy a večeře. Dnes (asi za hodinu) jdu na oběd k vydavateli Manchester Guardianu, večer mne vezou někam do divadla, a tak je to den za dnem. Jsem zván k Shawovi, Wellsovi, Squireovi, Rebecce West (to je spisovatelka a prý Wellsova láska), Mrs Trufnell, Mr Crosfieldovi, Mr Archerovi, pí Dawson Scott a já nevím ke komu ještě. Jsem jmenován členem nejnoblovějšího klubu (Athenaeum) – no zkrátka je to štvanice. Z Londýna jsem dosud vůbec nic neviděl, protoţe se musím projídat skrze samé lunches a dinners, převlékat se třikrát denně do šosáčku, do smokingu, do fraku; u nás nemáme dosud ponětí, co je společnost.617 Hostitele bezpochyby zaujala Ĉapkova angliĉtina. Oceňovali Ĉapkovu schopnost mluvit jejich jazykem: „Naučil se anglicky bez učitele, zcela podle slovníku, pečlivě dodrţujíc výslovnost. Přesto jeho mluva byla jasná a správná.“618 „Mluví ţivě anglicky a rozumí nezvykle rychle, ačkoli se celou svou angličtinu naučil z knih.“619 Jinde se však doĉteme, ţe jeho angliĉtina pro rodilé mluvĉí zněla zvláštně, přepeĉlivě a výslovnosti bylo „zprvu těţko
615
Our London Correspondence. The Manchester Guardian, Jun 4, 1924, s. 8. Viz BRADBROOK, B. R. Karel Čapek and the Western World. Op. cit., s. 227. 617 Citováno dle Anglické listy Karla Ĉapka. Op. cit., s. 100. Zde také více k veĉeři PEN a průběhu Ĉapkovy cesty. 618 Our London Correspondence. The Manchester Guardian, Jun 4, 1924, s. 8. 619 Our London Correspondence Tamtéţ, Oct 16, 1924, s. 8. 616
94
rozumět“.620 Podle spisovatele Rudolfa Fuchse, který Ĉapka viděl hovořit s různými mezinárodními návštěvami praţského PEN klubu, byla Ĉapkova angliĉtina chatrná, ale nikdo se jí nesmál, jeho hosté se k němu naopak chovali s velkou úctou.621 Angliĉané také vzpomínali na jeho vzhled a pochopitelně na jeho chování. Catherine Amy Dawson Scottová, spoluzakladatelka mezinárodního PEN klubu, Ĉapka vykreslila jako introvertního vzdělaného muţe, stále obklopeného knihami, pro nějţ vstup do spoleĉnosti znamenal vnitřní přemáhání.622 Podle Manchester Guardianu si ti, kteří se s Ĉapkem setkali, ţivě pamatují jeho „plachou, laskavou, okouzlující osobnost, která na první pohled působí trochu lehkováţně, a pak překvapí svou učeností a filosofií“623. Co se týká fyzického vzhledu, C. A. Dawson Scottová vzpomínala na Ĉapkovy jasně hnědé oĉi a výrazné rysy, podobně jako citovaný redaktor Manchester Guardianu. Šéfredaktor deníku James Bone si Ĉapka zapamatoval jako ĉlověka „s křehkým tělem a mimořádně jasnou tváří“.624 Ĉapek také překvapoval svým mládím: „Tento muţ, který je pořád mladý a vypadá jako chlapec, napsal třináct knih,“ píše v průběhu Ĉapkovy návštěvy Dawson Scottová. Její pocity sdílel i G. B. Shaw, kdyţ údajně řekl: „Není úţasný? Tak mladý! Myslím, ţe nejmladší ze všech moudrých muţů, které jsem kdy potkal.“625 J. Bone si ze svých setkání s Karlem Ĉapkem odnesl několik vzpomínek, které se ĉtenáři sdílel v Manchester Guardianu i ve své autobiografii. Například, kdyţ ho Karel Ĉapek jel navštívit na venkov do Surrey, Bone předem nosiĉi zavazadel na nádraţí Ĉapka popsal a sdělil mu, ţe jde o autora hry R.U.R.Ĉapek byl následně velmi překvapený, ţe i nosiĉ na zapadlém nádraţí zná jeho hru, a vyvodil, ţe nosiĉi představují anglickou inteligenci. Jindy se Ĉapek na oficiální oběd ke své poctě dostavil s hodinovým zpoţděním, neboť – logicky, avšak zcela chybně – hledal Kaledonský klub v blízkosti Kaledonského trhu. To nic neměnilo na tom, ţe Karel Ĉapek byl „laskavý, chytrý a vtipný společník“.626 Během pobytu v Anglii se Ĉapek setkal také s kritikem Ivorem Brownem, který zpětně vzpomínal, jak byl Ĉapek potěšen přijetím své hry R.U.R.v Anglii a zároveň lehce zklamaný z menšího úspěchu Ze ţivota hmyzu. Brown si z Ĉapkovy návštěvy odnesl tento dojem: „Ve všech svých komentářích k ţivotu, ať uţ britskému nebo českému, byl originální, zábavný a to,
620
Our London Correspondence. Tamtéţ, Aug 27, 1935, s. 8. Viz FUCHS, R. Recollections of Karel Capek. Tamtéţ, Mar 13, 1942, s. 4. 622 Viz DAWSON SCOTT, C. A. Karel Capek. The Bookman, Aug 1924, s. 256–258. 623 Famous Czech Author. Op. cit. 624 BONE, J. London Echoing. London: J. Cape, 1948, s. 149. 625 DAWSON SCOTT. Op. cit. 626 Our London Correspondence. The Manchester Guardian, Dec 28, 1938, s. 8. Dále viz BONE, J. Op. cit., s. 149–150. London Letter. Manchester Guardian Weekly, Dec 30, 1938, s. 529. 621
95
co řekl, nebylo jen vtipné, ale také břitké a pravdivé.“627 Ostatně všichni se o Ĉapkově pozorovatelském talentu mohli přesvědĉit v Anglických listech, které dovršily tuto i jinak úspěšnou cestu. Ve dvacátých letech Karel Ĉapek v britském tisku publikoval několik ĉlánků, které se věnovaly divadlu (Ĉapkově způsobu psaní her, anglickému divadlu, konkurenci divadla a filmu)628 nebo navazovaly na Anglické listy (ĉlánek „Anglickost Angliĉana“ v Observeru a „Vy, Angliĉané“ v Daily Herald)629. Ke své návštěvě Anglie se Karel Ĉapek vrátil ještě v příspěvku pro rádio BBC v roce 1934, ke zklamání posluchaĉů ho však sám neĉetl.630 V průběhu let se objevilo také několik příspěvků, které se podrobněji věnovaly autorově ţivotopisu a dosavadnímu dílu. V roce Ĉapkovy návštěvy o jeho osobnosti podrobněji psali zmiňovaní C. A. Dawson Scottová a Laurence Hyde, který Ĉapka představil jako intelektuála ţivícího se výhradně svými knihami a překlady (podle O. Voĉadla ho totiţ zastihl během dne doma a neuvědomil si, ţe veĉer pracuje v redakci Lidových novin).631 V roce 1927 Ĉapka představoval rozhlasový pořad, v roce 1932 podrobnější ĉlánek v Manchester Guardianu.632 Další zprávy, v nichţ se objevuje Ĉapkovo jméno, jsou velmi různorodé. Noviny ĉtenáře informovaly například o silvestrovské aféře i o Ĉapkově svatbě (s titulem Karel Ĉapek kapituluje).633 Jiné ĉlánky byly spojeny s děním v PEN klubu v Ĉechách a připravovaném mezinárodním setkání v Praze.634 Dvakrát se objevily zprávy o tom, ţe Ĉapek znovu navštíví Anglii – aby promluvil na veĉeři PEN klubu v roce 1936 ĉi shlédl představení Bílé nemoci –
627
Citováno dle BRADBROOK. Karel Capek and the Western World. Op. cit., s. 233 (ze soukromého dopisu autorce, 23. 3. 1956). 628 Viz ĈAPEK, K. The English Theatre. The Saturday Review, Aug 2, 1924, s. 115–116 (tento ĉlánek tedy Ĉapek psal ještě při pobytu v Anglii). ĈAPEK, K. The Dramatist of To-day. The Observer, Feb 12, 1928, s. 13. ĈAPEK, K. The Film and the Drama. Which Will Win? Tamtéţ, Dec 23, 1928, s. 6. 629 Viz As Karel Capek Sees Us. The „Englishness“ of the Englisman. Nationality in Literature. The Observer, Mar 14, 1926, s. 11. Ĉlánek byl psán na ţádost O. Voĉadla jako upozornění na novou edici anglo-americké literatury, kterou zaĉal vydávat. Ĉlánek z Daily Herald byl přetištěn v novém vydání Anglických listů – viz ĈAPEK, K. Letters from England. 2004. Op. cit., s. 149–152. Ĉesky např. ĈAPEK, K. Italské listy… Op. cit., s. 142–144. 630 Viz Wireless Notes. The Manchester Guardian, Feb 20, 1934, s. 10. Písemně viz ĈAPEK, K. Letters from England. 2004. Op. cit., s. 155–164. ĈAPEK, K. Italské listy… Op. cit, s. 145–151. 631 Viz s. 28 této práce a DAWSON-SCOTTOVÁ, HYDE. Op. cit. 632 Viz Karel Capek. New Holiday Feature in the Manchester Guardian. Op. cit. Wireless Notes and Programmes. The Manchester Guardian, Jun 29, 1927, s. 12. 633 Viz Our London Correspondence. The Manchester Guardian, Aug 27, 1935, s. 8. Court & Personal.Tamtéţ, Aug 26, 1935, s. 8. Karel Capek in a Law Case. A New Year Play. Political Rancours in Czechoslovakia. The Observer, Feb 6, 1927, s. 12. 634 Viz PENNDENNIS. London Week by Week. The Observer, Apr 17, 1938, s. 7. PEN Club in Prague. Tamtéţ, Apr 12, 1925, s. 8. PENNDENNIS. London Week by Week. Tamtéţ, Apr 17, 1938, s. 7.
96
ani jednou se však oĉekávání nenaplnilo.635 Politická situace uţ podobným výletům nepřála. V září 1938 byl otištěn Manifest autorů.636 Situaci po Mnichově dobře vystihuje zpráva o zákazu filmu podle Ĉapkovy Bílé nemoci.637 Na konci roku 1938 Ĉapek předĉasně a neĉekaně zemřel. Zpráva o jeho smrti, podrobný nekrolog nebo vzpomínka se objevila snad ve všech novinách. „Smrt Karla Čapka ve věku pouhých čtyřiceti osmi let zbavuje evropskou literaturu slavné a milované postavy a evropské drama zanechává bez člověka, jehoţ přínos se bude dlouho připomínat.“638 Co konkrétně novináři povaţovali za hodné připomenutí? Karel Ĉapek byl v nekrolozích popisován jako autor mnoha ţánrů, srdcem novinář, který se vţdycky dostal rychle k jádru problému.639 Britové pochopitelně oceňovali jeho lásku ke své zemi, k angloamerické literatuře, filozofii, zkrátka k celé kultuře, kterou sdílel s prezidentem Masarykem (několikrát bylo zdůrazněno Ĉapkovo přátelství s touto v daném ĉase nejznámější ĉeskou osobností).640 Největší poklonu Ĉapkovi Angliĉané prokázali, kdyţ ho zahrnuli do své národní identity: „Se svým smyslem pro humor, humanitou a rovným přístupem je tím, za koho bychom rádi ve své domýšlivosti pokládali typického anglického spisovatele, a jeho anglickost, jestli můţeme pouţít toto slovo, se v překladu neztrácí.“641 Podle Manchester Guardianu by mohla definice Ĉapkovy anglickosti moţná znít: „veselý, dětský, a přesto humánní a vzdělaný“. Obšírněji: „Jeho anglický styl byl na povrchu jednoduchý, ale skrýval výborný smysl pro důleţitý detail; mohl si utahovat z národních zvláštností způsobem tak odzbrojujícím, ţe se jeho oběti smáli s ním.“642 Mimo vskutku anglického humoru a všeprostupující lidskosti Ĉapek podle anglických novinářů vynikl hlubokým vhledem do ţivota, citlivostí a představivostí.643 Tento obraz Ĉapkova lehĉího stylu je ale neúplný bez zmínky o Ĉapkových závaţnějších dílech. Podle Timesů se Ĉapkovy prózy proslavily právě díky dramatům, v nichţ se
pojí
Ĉapkův
filozofický
symbolismus
s výborným
smyslem
pro
divadelní
635
Viz Social and Personal. Tamtéţ, Sep 6, 1936, s. 19. Court & Personal. The Manchester Guardian, Apr 25, 1938, s. 10. 636 Viz Czech Authors´ Manifesto. „Our Nation is Guiltless“. The Manchester Guardian, Sep 15, 1938, s. 10. 637 Czech Prohibition of Capek Film. Dictators Attacked. Tamtéţ, Nov 11, 1938, s. 14, 638 Karel Capek. Tamtéţ, Dec 27, 1938, s. 8. 639 Viz Famous Czech Author. Karel Capek, Writer of „R.U.R.“ and „The Insect Play“. Tamtéţ, Dec 27, 1938, s. 13. 640 Viz tamtéţ a Death of Karl Capek. Czech Dramatis and Author. Lover of Britain. The Scotsman, Dec 27, 1938, s. 9. Dr. Karel Ĉapek. Dramatis and Author. The Times, Dec 27, 1938, s. 10. 641 CAREW, D. Marginal Papers. The Times Literary Supplement, Mar 9, 1951, s. 150. 642 Karel Capek. The Manchester Guardian. Op. cit. 643 Viz SELVER, P. P. Karel Capek. Imagination and Progressive Thought. The Times Literary Supplement, Dec 31, 1938, s. 824. The World: Week by Week. The Observer, Jan 1, 1939, s. 12.
97
zpracování.644Manchester Guardian také připomíná zejména Ĉapkovu dramatickou tvorbu, ovšem ne tak nekriticky. Se změnou spoleĉenské situace se však změnil i pohled na hry R.U.R. a Ze ţivota hmyzu. Apel proti mechanizaci ţivota a tyranii zní nyní aktuálněji, pesimismus hry Ze ţivota hmyzu se na konci roku 1938 ukazuje jako oprávněný. V souvislosti s R.U.R. je ovšem vzpomínáno nové slovo robot.645 Karel Ĉapek byl podle P. Selvera první ĉeský autor, který dosáhl většího mezinárodního uznání.646
Pro Timesy Ĉapek představoval „typického Čecha, ve svém
rozhledu však nejvíce mezinárodního ze všech českých autorů“647, Observer ho nazýval kosmopolitou648. Vztah mezi národním a nadnárodním u Ĉapka zmiňuje i představitel PEN klubu Hermon Ould: Poslal jsem telegram svým jménem a jménem PEN klubu vyjadřující náš hluboký zármutek v naší společné ztrátě. Čapek byl výjimečný duch, dobrý Evropan, který miloval svou zemi, a nemiloval svět o nic méně proto, ţe věřil v osud své země. Jeho smrt je tragédií, která zasahuje nás všechny. Svět literatury a dramatu bude po jeho odchodu neskonale chudší.649 Jeho ohlas ve Velké Británii – dvacet přeloţených knih z celkových třiceti v době jeho smrti – tato slova rozhodně dosvědĉuje.650 Na Ĉapkovu smrt reagovali i někteří další představitelé PEN klubu. Jeho prezident Henry W. Nevinson do Manchester Guardianu poslal dopis, ve kterém vzpomínal na Ĉapka jako hostitele mezinárodního setkání PEN klubu v Praze. Jako jeden z mála také zmiňoval, jak moc Ĉapka musela zasáhnout zrada Západu. Další nejmenovaný ĉlen PEN klubu ve svém dopisu, uveřejněným spolu s Nevisovým, také zdůrazňuje politický kontext Ĉapkovy smrti.651 Za rok PEN klub zorganizoval připomínku výroĉí Ĉapkovy smrti. Na veĉeři PEN klubu 3. ledna 1940 byli pozváni manţelé Benešovi a Jan Masaryk a několik řeĉníků, vĉetně Masaryka, připomnělo Ĉapkovu osobnost, dílo i tragické okolnosti jeho smrti.652 V únoru 1940 PEN klub ve spolupráci s Ĉeskoslovenským centrem a Komisí Karla Ĉapka dokonce připravil rozsáhlý program na autorovu památku, skládající se z promluv, ĉtení Ĉapkových
644
Viz Dr. Karel Capek. Op. cit. Viz Famous Czech Author. Op. cit. Karel Capek. The Manchester Guardian. Op. cit. 646 Viz SELVER, P. P. Karel Ĉapek. The Slavonic and East European Review, Apr 1939, s. 695. 647 Dr. Karel Capek. Op. cit. 648 The World: Week by Week. Op. cit. 649 Citováno podle BRADBROOK, B. Karel Capek and the Western World. Op. cit., s. 235 (z dopisu H.Oulda M. Tůmové 28. 12. 1938). 650 Viz Death of Karl Capek. Op. cit. 651 Viz Karel Capek. One of Europe´s Great Men of Letters. The Manchester Guardian, Dec 28, 1938, s. 16. The Playwright and the Politician, tamtéţ. 652 Viz Our London Correspondence. The Manchester Guardian, Dec 30, 1939 a Jan 3, 1940, s. 6. 645
98
textů, hudebních i taneĉních vystoupení nebo dramatu na motivy Ĉapkových her.653 Váleĉné události podobné kulturní aktivity později jiţ nedovolovaly, zájem o Karla Ĉapka však rozhodně neutichl, jak víme podle poĉtu vydání během války a jejich ohlasu. Z poĉtu a různorodosti zpráv, které se týkají Karla Ĉapka, můţeme vyvodit, ţe ve své době patřil ve Velké Británii ke známým osobnostem. Tisk jevil zájem nejen o jeho dílo, ale i o jeho ţivot. Tento zájem podpořila Ĉapkova návštěva Anglie, kdy se Ĉapek osobně seznámil s řadou osobností, které na něj vzpomínaly ještě celá léta. Vřelost vztahu Britů ke Karlu Ĉapkovi odhalují poĉetné ĉlánky po jeho smrti.
653
In Memory of Karel Ĉapek. London: Karel Ĉapek Committee, 1940.
99
5. Závěr Na zaĉátku této práce byla vznesena otázka, je-li Karel Ĉapek po právu nazýván autorem světového významu. K tak obecné problematice se pochopitelně můţeme vyslovit vţdy jen zĉásti: se zaměřením na urĉitou zemi nebo z jistého hlediska. Zde jsme zkoumali podmínky a průběh vydávání Ĉapkových knih a jejich recepci na Britských ostrovech. Jako jedno z vodítek pro posouzení Ĉapkova vlivu ve Velké Británii jsme sledovali poĉet, dostupnost a kvalitu vydání jeho knih. Celkem máme k dispozici doklady o více jak stovce vydání ve Velké Británii. Pokud sledujeme zároveň nové knihy, dotisky i opakovaná vydání, ukazuje se, ţe od roku 1923 aţ do roku 1951 kaţdý rok (s jednou výjimkou) vychází nejméně jedna Ĉapkova kniha, nejĉastěji jich je ale hned několik. Ĉapkova obliba u nakladatelů nepohasla ani po Ĉapkově smrti, ani během války, úbytek vydání sledujeme aţ v druhé polovině ĉtyřicátých let. Po roce 1990 se Ĉapkova díla znovu objevují ve větším poĉtu. Navzdory ĉetným vydáním poptávka někdy převyšovala nabídku, a to zvláště během války, kdy nedostatek papíru omezoval poĉet i rychlost vydávání Ĉapkových knih. Materiální potíţe přetrvávaly ještě několik let po válce – fakt, ţe Ĉapkova díla, byť se zpoţděním, vycházela i v této sloţité situaci, ukazuje, nakolik si ho nakladatelé váţili. Na druhé straně máme z druhé poloviny století zachovany zprávy i o knihách, které ze skladu neubývají. Při sledování celé přípravy knihy od překládání přes tisk k finanĉním záleţitostem se ukázaly velké rozdíly mezi dobou do roku 1925 a pozdějšími lety. V prvním období vyšly v nakladatelství Oxford University Press hry R.U.R. a Ze ţivota hmyzua v nakladatelství Bles Ĉapkovy Anglické listy a Krakatit. Vydávání jmenovaných knih také spojuje nedostateĉná komunikace s autorem, různá nedorozumění a sporná kvalita překladu. Tyto potíţe zĉásti můţeme vysvětlit oboustrannou nezkušeností – Karel Ĉapek byl první autor nově vzniklého státu vydávaný ve Velké Británii. Ĉapkovy první hry byly navíc vydány ve verzi upravené pro britské jeviště, coţ v praxi znamenalo, ţe do podoby tištěného textu volně zasahovali zástupci divadla i editor nakladatelství. O kvalitě vydání ve smyslu věrnosti Ĉapkovu dílu zde tedy nelze mluvit. V druhé polovině dvacátých let přibylo překladatelů Ĉapkova díla, nejvěrněji se Ĉapkovi věnovali manţelé Weatherallovi. Stálého nakladatele Ĉapek našel v osobě Stanleyho Unwina, který osobně dohlíţel na všechny kroky při přípravě knihy. Tito lidé přijali úkol zprostředkovat Ĉapkovo dílo britským ĉtenářům za svůj, a tak pochopitelně usilovali o co nejvyšší kvalitu odvedené práce. 100
Výsledek snaţení překladatelů a nakladatelů záhy hodnotil denní tisk i tematicky zaměřené ĉasopisy. Úctyhodný poĉet recenzí Ĉapkova díla – pracovali jsme se souborem přibliţně tři sta padesáti textů napsaných do roku 1950 – o autorově popularitě vypovídá i sám o sobě. Některé texty jen zmiňují Ĉapkovo jméno nebo zvou na představení, některé se jeho knihám věnují spolu s ostatními v souhrnné recenzi, mnohé ale detailně dané dílo rozebírají v samostatném ĉlánku. Není výjimkou, ţe se urĉitým dílem zabývalo i více recenzentů jednoho periodika. O Ĉapkově oblíbenosti svědĉí také pozornost, která byla dílům věnována ještě před tím, neţ vyšly, a nejrůznější upoutávky na vydané knihy nebo právě probíhající představení. Postupně také rostl zájem o autorovu osobnost – o respektu, jaký vzbuzoval, se dozvíme mnoho v průběhu jeho návštěvy Británie. Mimořádně silný ohlas vyvolala Ĉapkova smrt, kromě prvních zpráv o nenadálém úmrtí byly uveřejněny i podrobné nekrology, ĉasto osobně zabarvené nebo obsahující vzpomínky na setkání s autorem. Samotné hodnocení Ĉapkova díla se proměňuje v závislosti na literárním druhu, tematice, době, kdy byla recenze psána, a pochopitelně osobnosti recenzenta (uvedeme-li jen některé faktory). Nejsilněji, ale také nejrozporuplněji byla recipována Ĉapkova dramata. Nejĉastěji se recenzenti vymezují k pesimistickému tónu a neodpovídajícím závěrům, k výchovnému smyslu her a nedostateĉné psychologizaci postav. Tyto námitky utichají v hodnocení posledních dvou her, které působily svou aktuálností. Při porovnávání rcenzí jednotlivých Ĉapkových románů se ukazuje, ţe recenzenti lépe hodnotí klasický příběh s propracovanými hlavními postavami, který má svůj základ v reálném světě, neţ experimentální nebo antiutopická díla (pokud ovšem nesouzní s dobovou situací tak dobře jako Válka s mloky). Drobnější prozaická díla (povídky, cestopisy, pohádky, sloupky, apokryfy) získávala úspěch téměř vţdy. K oceňovaným kvalitám patří zejména Ĉapkův humor a lidskost. Ve všech ţánrech Karel Ĉapek uspěl svým způsobem jako novinář. Jeho dramatickou práci k ţurnalistice přirovnalo několik recenzentů: Ĉapkova díla nabízela aktuální komentář ke spoleĉenské situaci, skvěle reagovala na náladu publika a ĉasem jejich obliba klesala. Ĉapkova prozaická díla ĉasto byla původně psána pro noviny a i v Británii v této formě vycházela, alespoň ve formě ukázek. Ţurnalistickým přístupem se Ĉapek inspiroval i při psaní románů Hordubalnebo Válka s mloky. Zkoumáním novinových zpráv se tedy také pohybujeme v oblasti, která byla Ĉapkovi nejbliţší. Z pohledu tisku byl Karel Ĉapek obecně známou osobností, na jehoţ dílo se mohlo běţně odkazovat. V roce 1942 Rudolf Fuchs svůj vzpomínkový ĉlánek klidně můţe zaĉít: 101
„Znáte Karla Čapka? Nepochybuji, ţe ano.“654 Britští novináři si Karla Ĉapka váţili, obdivovali ho a na jeho dílo vţdy reagovali – někdy s nadšením, jindy ostrými slovy. Neztotoţňujme tedy nutně slávu s úspěchem a pochvalná slova s respektem. Dvě roviny, kterými jsme se zabývali – vydávání a recepce – spolu sice souvisí, fungují ale i zĉásti odděleně. Komplexnímu přístupu se nevyhneme například v případě her R.U.R. a Ze ţivota hmyzu. Kdyţ odkrýváme, jakými úpravami text prošel na jevišti a v nakladatelství, ukazuje se, ţe výtky na adresu překladatele P. Selvera i Ĉapka jako dramatika nebyly vţdy oprávněné. Lze se dokonce ptát, zda recenzenti ještě vůbec hodnotí Ĉapkovo původní dílo. Kladná hodnocení recenzentů vţdy neodpovídají poĉtu vydání a naopak. Právě první Ĉapkova dramata vyvolala velký ohlas, byla však také kritizována, postupem ĉasu spíše ĉím dál ostřeji, přesto patří k nejvydávanějším Ĉapkovým dílům ve Velké Británii. Svou roli tu snad hraje to, ţe šlo o debut, který vzbudil širokou debatu a zaloţil Ĉapkovu kariéru za mořem. Recenzemi jednoznaĉně oceňovaná díla jako Hordubal nebo První parta byla naopak vydána jen třikrát, z toho ani jednou po roce 1950. Obrázky z Holandska, které jsou sice v tisku chváleny, ale nevzbuzují mimořádný zájem, naproti tomu vycházejí šestkrát. Ĉasově si roviny také neodpovídají – období, v němţ se o Ĉapkovi nejvíce psalo, vţdy předchází době, kdy bylo vydáváno více jeho knih. Důvody mohou být prosté: noviny reagovaly především na divadelní představení, v menší míře potom na kniţní vydání her, které obvykle vyšlo později, Anglické listy se také nejdříve objevily v novinách. Nepochybujeme však také o tom, ţe tisk ovlivňoval prodejnost, a tedy i vydávání knih Karla Ĉapka. Více poznání o postavení Karla Ĉapka na kniţním trhu a recepci jeho díla ve Velké Británii (a také o britské mentalitě) by mohlo přinést srovnání s jinou zemí, ale také s ĉeskou situací. V této práci jsme struĉně srovnávali poĉty vydání ve Velké Británii, USA a Ĉeskoslovensku (Ĉeské republice), kvalitativní srovnání recenzí však uţ přesahovalo rámec této práce. V případě srovnávání s USA by bylo moţné vyjít od shrnujícího příspěvku Roberta Wechslera Karel Ĉapek in America. V druhé kapitole nakraĉujeme i do druhé poloviny dvacátého století a do naší souĉasnosti údaji o knihách vydaných po roce 1950. Zajímavé by bylo podrobněji popsat nakladatelský proces i v tomto období a zvláště se zaměřit na novou vlnu vydávání ĉapkovské literatury po roce 1990.
654
FUCHS. Op. cit.
102
Mimo náš hlavní zájem stála také odborná angloamerická literatura o Karlu Ĉapkovi (studie v odborných periodicích, příspěvky ve sbornících i monografie), která je dnes jiţ poměrně rozvětvená. Věda o Karlu Ĉapkovi má dokonce i své osobnosti, jako například Williama E. Harkinse, René Welleka nebo Bohuslavu Bradbrookovou. Mimo odborné reflexe by bylo moţné studovat také to, co je z díla Karla Ĉapka dnes ve Velké Británii běţně známé – například opět skrze tisk nebo předmluvy ke knihám. Hlubší studii by si zaslouţila také jednotlivá Ĉapkova díla, zvláště dramata. Jejich divadelní zpracování, obsazení, scény apod. jsme se zde jen dotkli, aĉkoli se tyto sloţky představení nemalou měrou podílejí na tom, jak divák hru vnímá. Ĉásteĉnou inspirací by mohla být kniha J. Horákové Robot jako robot, která Ĉapkovo dílo interpretuje v širokém kontextu a mimo jiné představuje divadelní zpracování této hry v různých zemích, a také kniha Premiéry bratří Čapkůvycházející z ĉeského prostředí. Zkoumání Ĉapkova díla ve vztahu k Britským ostrovům touto prací není zdaleka vyĉerpáno. Zabýváme-li se postavením Karla Ĉapka ve Velké Británii, zjišťujeme, ţe spisovatele nemusíme odívat do vágních slov „světový autor“, která jsou nedokazatelná stejně jako nevyvratitelná. Nemusíme se schovávat za nálepku, protoţe poĉty vydání, podmínky jejich vzniku a slova britských novinářů jsou dostateĉně přesvědĉivá. Dnes by ĉlánek v britských novinách ovšem jen těţko zaĉínal citovanými slovy „Znáte Karla Čapka?“ Běţnému Angliĉanovi v 21. století jméno Karel Ĉapek uţ nejspíš nic neříká. To, ţe tomu tak vţdy nebylo, pro nás můţe být povzbuzením a zároveň výzvou k péĉi o to, aby se stopy minulých ani souĉasných ĉeských spisovatelů v tom rozlehlém světě neztratily.
103
6. Pouţité prameny a literatura 6.1 Karel Čapek a Anglie – prameny ĈAPEK, K. Chci si sednout. Lidové noviny, 1924, roĉ. 32, ĉ. 478, 23. 9., s. 1. ĈAPEK, K. Jeden z mnoha dopisů. Lidové noviny, 1938, roĉ. 46, ĉ. 519, 15. 10., s. 5. ĈAPEK, K. Korespondence. 1–2. Ed. M. Dandová. 1. soubor. vyd. Praha: Ĉeský spisovatel, 1993. ĈAPEK, K. O objevování Anglie. Lidové noviny, 1937, roĉ. 45, ĉ. 634 (příloha), 18. 12., s. 2. ĈAPEK, K. O umění a kultuře. II. Eds. E. Macek, M. Pohorský a Z. Trochová. 1. soub. vyd. Praha: Ĉeskoslovenský spisovatel, 1985. ĈAPEK, K. O umění a kultuře. III. Eds. E. Macek, M. Pohorský a Z. Trochová. 1. soub. vyd. Praha: Ĉeskoslovenský spisovatel, 1986, 920 s. ĈAPEK, K. Přijatá korespondence. Ed. M. Dandová, M. Chlíbcová. Praha: Lidové noviny, 2000. ĈAPEK, K. Tichý hlas. Neznámé i známé texty z roku 1938. Ed. J. Opelík. 1. vyd. Praha: Arsci, 2005.
6.2 Karel Čapek a Anglie – literatura BRADBROOK, B. Karel Čapek - hledání pravdy, poctivosti a pokory. Vyd. 1. Praha: Academia, 2006. BRADBROOK, B. Karel Čapek and the Western World. [Disertaĉní práce]. Oxford, 1958. University of Oxford, Facultyof Medieval and ModernLanguages, s. 134. BURIÁNEK, F. Světovost literatury. In týţ. Čapkovské variace. 1. vyd. Praha: Ĉeskoslovenský spisovatel, 1984. JANIEC, A. Kapitoly o cestopisech Karla Čapka. [Disertaĉní práce]. Brno, 2008. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, vedoucí práce doc. PhDr. Jiří Kudrnáĉ, CSc. JANIEC, A. Příroda versus kultura v Ĉapkových cestopisech. In táţ. Zrcadlení. Literárněvědné sondy do tvorby Karla Čapka. 1. vyd. Nitra: Univerzita Konštantína Filozofa v Nitře, 2012, s. 25 –35. JANIEC, A. Svět mezi řádky. Kapitoly o cestopisech Karla Čapka. 1. Konštantína Filozofa v Nitre, 2011.
vyd. Nitra: Univerzita
KUDĚLKA, V. Boje o Karla Čapka. 1. vyd. Praha: Academia, 1987. KUDĚLKA, V. Ĉapkovo místo ve světové literatuře. In VLAŠÍN, Š. a kol. Kniha o Čapkovi. Kolektivní monografie. 1. vyd. Praha: Ĉeskoslovenský spisovatel, 1988. MATUŠKA, A. Člověk proti zkáze. Pokus o Karla Čapka.Vyd. 2., 1. ĉeské. Praha: Ĉeskoslovenský spisovatel, 1963. ŠOLIĆ, M. Karel Čapek´s Travels. Adventures of a New Vision.[Disertaĉní práce]. Toronto, 2008. University of Toronto, Department of Slavic Languages and Literatures. TOUŠEK, M. Vliv G. K. Chestertona v povídkách Karla Čapka. [Bakalářská diplomová práce]. Brno, 2014. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, ved. práce doc. PhDr. Bohumil Fořt, Ph.D. VOĈADLO, O. Anglické listy Karla Čapka, 1. vyd. Praha: Academia, 1975. VORLÍĈKOVÁ, B., KHEL, R., ĈECHOVÁ, P.. Osobní knihovna Karla Čapka. Vyd. 1. Praha: Vysoká škola chemicko-technologická v Praze, 2011.
6.3 Vydávání Čapkova díla – obecné prameny GOULD, G. New Novels: Satire, Convention, Reality. The Observer, Sep 12, 1926, s. 8.
104
KOHL, F. Divadelní agentura. Vzpomínky a vysvětlivky. In Nové české divadlo. Eds. J. Kodíĉek, M. Rutte. V Praze: Aventinum, 1927, s. 103–106. New Novels: Security. The Manchester Guardian, Nov 19, 1926, s. 7. Obituary. The Rev. T. J. Choate. The Manchester Guardian, Feb 15, 1930, s. 20. Oxford University Press Archive, Capek files. Sir Stanley Unwin Li. D. Tributes from Some of His Friends. London: Allen and Unwin, 1954. University of Reading, Special Collections, Archive of British Publishing and Printing, Records of George Allen &Unwin Ltd (dále UoR), AUC 164/16, Letters to and from Julius Fürth. UNWIN, S. On Translations with Some Notes on “Our Universal Language”. Londýn: Allen and Unwin, 1946. UNWIN, S., STIRR, S. Two Young Men See the World. London: Allen and Unwin, 1934. UNWIN, S. The Truth about a Publisher. London: Allen and Unwin, 1960. UoR , AUC 754/1, Letters between George Allen &Unwin Ltd and correspondents whose names begin DO-DQ – P. C. Dobell, 1957. UoR, AUC 102/4, Letters to and from R. Weatherall, 1940. UoR, AUC 112/3, Letters to and from Julius Fürth, 1941. UoR, AUC 1188/10, Allen & Unwin 1967 letters file WE-WER – M. Weatherallová. UoR, AUC 127/11, Allen & Unwin 1941 letters file WE-WER – M. Weatherallová. UoR, AUC 137/10, Letters to and from Julius Fürth, 1942. UoR, AUC 164/16, Letters to and from Julius Fürth, 1943. UoR, AUC 166/14, Letters to and from A.M. Heath & Co., 1943. UoR, AUC 181/8, Allen & Unwin 1943 letters file WE-WER – M. a R. Weatherallovi. UoR, AUC 208/13, Allen &Unwin 1944 letters file WE-WG – M. Weatherallová. UoR, AUC 238/7, Allen &Unwin 1945 letters file SC-SD – K. Scheinpflug. UoR, AUC 243/6, Allen &Unwin 1945 letters file WE-WER – M. a R. Weatherallovi. UoR, AUC 277/10, Letters to and from Karel Scheinpflug, 1946. UoR, AUC 30/3, Letters to and from Authors' Syndicate Ltd., 1932. UoR, AUC 321/5, Letters to and from Karel Scheinpflug, 1947. UoR, AUC 328/2, Letters to and from M. Weatherall, 1947. UoR, AUC 34/5, Letters to and from R. Weatherall, 1932. UoR, AUC 347/14, Allen & Unwin 1948 letters file FI-FN – V. Fischl. UoR, AUC 36/11, Letters to and from Henry Holt & Co., 1933. UoR, AUC 372/10, Letters to and from Dora Round, 1948. UoR, AUC 373/9, Letters to and from Karel Scheinpflug, 1948. UoR, AUC 484/12, Letters to and from A. A. WynnInc., 1950. UoR, AUC 424/1, Allen &Unwin 1949 letters file SC-SCH – K. Scheinpflug. UoR, AUC 43/22, Letters to and from Dora Round, 1932. UoR, AUC 430/12, Allen & Unwin 1949 letters file WE-WER – M. Weatherallová. UoR, AUC 432/12, Letters to and from A. A. WynnInc., 1949. UoR, AUC 433/4, Allen &Unwin 1950 letters file AD-AH – The Controller General Administration of Enemy Property Dept.
105
UoR, AUC 449/18, Allen &Unwin 1950 letters file FI-FK – J. Firt. UoR, AUC 457/1, Allen &Unwin 1950 letters file SE-SG – P. Selver. UoR, AUC 457/1, Allen &Unwin 1950 lettersfile SE-SG – P. Selver UoR, AUC 46/33, Letters to and from Universum Bohumil Perlik, 1935. UoR, AUC 475/1, Allen & Unwin 1950 letters file SE-SG – P. Selver. UoR, AUC 477/15, Allen &Unwin 1950 letters file STR-STZ – J. Stránský. UoR, AUC 48/9, Letters to and from W. A. Fuller, 1936.
UoR, AUC 499/13, Letters to and from Julius Firt, 1951. UoR, AUC 50/4, Letters to and from R. Weatherall, 1936. UoR, AUC 506/15, Letters to and fromInterpress Ltd., 1951. UoR, AUC 52/34 , Letters to and from R. Weatherall, 1937. UoR, AUC 531/4, Allen &Unwin 1952 letters file AD-AH – Administration of Enemy Property. UoR, AUC 571/10, Allen &Unwin 1952 letters file STR-STZ – J. Stránský. UoR, AUC 59/8, Letters to and from Julius Furth, 1939. UoR, AUC 609/6, Letters to and from Helena Prochazková, 1953. UoR, AUC 658/8, Letters to and from Transworld Publishers Ltd., 1954 UoR, AUC 663/1, Allen &Unwin 1955 letters file AR – Arts. UoR, AUC 77/7, Letters to and from R. Weatherall, 1939. UoR, AUC 868/4, Letters between George Allen &Unwin Ltd and correspondents whose names begin FE-FK - J. Firt, 1960. UoR, AUC 883/12, Letters between George Allen &Unwin Ltd and correspondents whose names begin PR – H. Procházková, 1960.
6.4 Vydávání Čapkova díla - literatura ABRASH, M. R. U. R. Restored and Reconsidered. Extrapolation, 1991, roĉ. 32, ĉ. 2, s. 184–192. BERMEL, N. Discourse in English Translations of Karel Ĉapek´s Tales from Two Pockets. Translations Review, 1998, roĉ. 55, ĉ. 1, s. 6–11. BROUKALOVÁ, Z., MALÁ, O. Česká kniha v cizině, 1939–1965. Praha: Státní knihovna ĈSR, 1968. CRAVENS, C. Gardener´s Year by Karel Capek; Geoffrey Newsome. The Slavic and East EuropeanJournal, 2007, roĉ. 51, ĉ. 1, s. 176–177. ĈAPEK, T., ĈAPEK VOSTROVSKÝ, A. A Bohemian (Čech) Bibliography. A Finding List of Writings in English Relating to Bohemia and the Čechs. New York – London: Fleming H. Revell, 1918. ĈERNÝ, F. Premiéry bratří Čapků. 1. vyd. Praha: Hynek, 2000. DENNISTON, R. Unwin, Sir Stanley (1884–1968). Oxford Dictionary of National Biography [online]. 2008 [cit. 2014-05-31]. Dostupné z: . FEATHER, J. A History of British Publishing. 2nd ed. London: Routledge, 2006. GILLETT, E. Clifford Bax. The Bookman, 1932, roĉ. 81, ĉ. 484, s. 221–222. HOLMAN, V. Print for victory. Book publishing in Britain 1939-1945. London: British Library, 2008. HORÁKOVÁ, J. Robot jako robot. 1. vyd. Praha: KLP, 2010.
106
KOCOUREK, F. U průkopníka ĉeské literatury. Přítomnost, 1933, roĉ. 10, s. 350. KOVTUN, G. Czech and Slovak Literature in English. 2., dopl. vyd. Washington: Library of Congress, 1988. KRIAKOVÁ, H. Úskalí a problémy Selverova překladu Anglických listů Karla Ĉapka. SPFFBU, 1989–1990, D 36–37, s. 17–26. MASLENOVÁ, E. Proper Words in Proper Places. The Challenge of Ĉapek´s „War with the Newts“. Science Fiction Studies, 1987, roĉ. 14, ĉ. 1, s. 82–92. MĚDÍLEK, B. Bibliografie Karla Čapka. Soupis jeho díla. 1. vyd. Praha: Academia, 1990. MOSKOWITZ, S. Karel Ĉapek. The Man Who Invented Robots. In týţ. Explorers of the Infinitive. Shapers of Science Fiction. 2nd ed. Westport, Conn: Hyperion Press, 1974, s. 208–224. NEWSOME, G. Translator´s Note. In ĈAPEK, K. The Gardener Year. Přel. G. Newsome. London: Continuum, 2004, s. 3–5. OSERS, E. Translation of „War with the Newts“. The Times Literary Supplement, Oct 9, 1998, s. 19. PHILMUS, R. M. Mattersof Translation: Karel Ĉapek and Paul Selver. Science Fiction Studies, 2001, roĉ. 28, ĉ. 1, s. 13. Sir Nigel Playfair. Play Pictorial, 1934, roĉ. 65, ĉ. 389, s. 30. STEVENSON, I. Book Makers. British Publishing in the Twentieth Century. 1st ed. London: British Library Board, 2010. SUVIN, D. Karel Ćapek, or the Aliens amongst us. In týţ. Metamorphoses of Science Fiction. On the poetics and history of a literary genre.New Haven: Yale University Press, 1979, s. 270–283. ŠTĚDROŇOVÁ, E. Prozaická tvorba Františka Khola v souvislostech ĉeské povídkové produkce po roce 1910. Bohemica litteraria, 2012, roĉ. 15, ĉ. 1, s. 47–79. TODOROVÁ, T. Kontext a význam překladů Čapkova díla do anglického jazyka. Památník Karla Ĉapka [online]. 2014 [cit. 2015-01-17]. Dostupné z: . TURBOVÁ, M. K anglickému překladu Ĉapkových Hovorů s T. G. Masarykem. In ĈMEJRKOVÁ, S., DANEŠ, F. O Čapkových Hovorech s T. G. Masarykem. 1. vyd. Praha: Academia, 1994, s. 129–132. VOĈADLO, O. Anglický překladatel z ĉeštiny. Přítomnost, 1933, roĉ. 10, s. 384. WECHSLER, R. Karel Ĉapek in America. In On Karel Čapek. A Michigan Slavic Colloquium. Eds. M. Makin a J. Toman. Ann Arbor: Michigan Slavic Publications, s. 109–125.
6.5 Vydávání a recepce jednotlivých děl Adam Stvořitel A New Capek Play. Adam Denied by His Own Creation. The Author´s Summary. The Manchester Guardian, Apr 13, 1927, s. 9. Adam the Creator. The Saturday Review, Mar 30, 1929, s. 442. ERVINE, St. J. At the Play. Another Little Theatre in the North. The Observer, Mar 22, 1931, s. 15. HORSNELL, H. Plays Ancient and Modern. The Observer, May 5, 1929, s. 9. I. B. Adam as a Fool. The Manchester Guardian, Apr 2, 1929, s. 5. New Capek Play. „The Creators“. Interview with Karel Capek. Adam and His Voice. The Observer, Oct 31, 1926, s. 13. The New Capek Play: Adam As Creator the New World and the Old. The Observer, Apr 17, 1927, s. 13.
107
Anglické listy As Mr. Capek Sees us. The Observer, Mar 15, 1925, s. 5 B.B.C. Week-end programmes. Sir S. Hoare on Air Warfare. The Manchester Guardian, Apr 27, 1940, s. 2. Britain Through Czech Eyes. The Scotsman, Jul 30, 1925, s. 2. Capek in England. His Impressions of the Country and People. The Manchester Guardian, Sep 19, 1924, s. 16. Capek in England. The Manchester Guardian, Sep 23, 1924, s. 8. ĈAPEK, K. Italské listy. Anglické listy. Výlet do Španěl. Obrázky z Holandska. Praha: Ĉeskoslovenský spisovatel, 1958. ĈAPEK, K. Letters from England. Přel. P. Selver. London: Geoffrey Bles, 1925. ĈAPEK, K. Letters from England. Přel G. Newsome. Londýn: Continuum, 2004. England And The English. The Times. Mar 13, 1925, s. 10. CHARQUES, R. D. Letters from England. The Times Literary Supplement, March 26, 1925, s. 219. Karel Capek in England. The Manchester Guardian, Feb 5, 1925, s. 9. New Books: Prof. Raleigh's Letters. The Manchester Guardian, Mar 31, 1926, s. 7. NEWSOME. Introduction. In ĈAPEK, K. Letters from England. Přel G. Newsome. Londýn: Continuum, 2004, s. 3–13. Our London Correspondence. The Manchester Guardian, Nov 14, 1924, s. 8. The Bookman´s Diary. The Bookman, 1925, s. 245–246. This Week´s Books. The Spectator, Mar 21, 1925, s. 446. WERTHEIER, E. Explorer in England. The Spectator Literary Supplement, Apr 25, 1925, s. 659.
Apokryfy BLOOMFELD, P. Books of the Day. New Novels. The Manchester Guardian, Jul 8, 1949, s. 4. WYDHAM, F. Story-Telling. The Times Literary Supplement, Aug 12, 1949, s. 517.
Bílá nemoc A. D. „Power and Glory. Mr. Oscar Homolka in Mr. Capek´s New Play. The Manchester Guardian, Apr 9, 1938, s. 17. BROWN, I. The Week´s Theatres. „Power and Glory“. The Observer, Apr 10, 1938, s. 15. ĈAPEK, K. White Plague. Přel. M. H. Heim. In Crosscurrents. A year book of central European culture, 1988, ĉ. 7. Ann Arbor: University of Michigan, s. 431–501. D. S. „Power and Glory“ at the Repertory. The Manchester Guardian, Oct 11, 1938, s. 13. Dramatic Personae. The Observer, Apr 3, 1938, s. 15. HART-DAVIS, R. The Theatre. The Spectator, Apr 15, 1938, s. 671. In Manchester. A Czech Play Against War. The Manchester Guardian, Sep 22, 1938, s. 13. KNOX, A. W. Dictators upon the Stage. The Times Literary Supplement, Aug 6, 1938, s. 521. M. Capek´s Protest to London Theatre. The Times, Apr 11, 1938, s. 14. Mr. Capek´s „Power & Glory“: Theatre´s Reply to Charge of „Misinterpretation“. Author Misinformed. The Manchester Guardian, Apr 12, 1938, s. 12.
108
New Play by Karel Capek. Pacifist Doctor the Hero. The Manchester Guardian, Feb 5, 1937, s. 14.
Cesta na sever Two Travellers. The Scotsman, Mar 30, 1933, s. 2. Karel Capek in Scandinavia. The Times, Jan 6, 1939, s. 6. A. S. W. Capek in the North. The Manchester Guardian, Jan 10, 1939, s. 7.
Devatero pohádek Capek Fairy Tales. The Times, Jul 14, 1933, s. 8. COOK, M. G. Fairy Tales. The Times Literary Supplement,ĉ. 1641, Jul 13, 1933, s. 473. ĈAPEK J., ĈAPEK, K. Fairy Tales with One Extra as a Makeweight by Joseph Čapek. Přel. M. a R. Weatherallovi. London: Allen and Unwin, 1933. H. I´A. F. Books of the Day. Modern Fairy Tales. The Manchester Guardian, Jul 13, 1933, s. 5. UoR, AURR 5/2/20, Reader's report by R. Weatherall on Fairy tales / by Karel Capek.
Hordubal C. M. Books of the Day. New Novels. The Manchester Guardian, Jul 20, 1934, s. 7. MORROW, I. F. D. New Novels. Hordubal. The Times Literary Supplement, Jul 12, 1934, s. 490. New Novels. The Peasant Soul. The Times, Jul 10, 1934, s. 10. GOULD, G. New Novels. Murder Most Foul. The Observer, Jul 15, 1934, s. 6. GREENE, G. Fiction. The Spectator, Jul 27, 1934, s. 144. A New Capek Novel. Tragedy of Peasant Life. The Observer, Sep 17, 1933, s. 12A.
Hovory s T. G. Masarykem Books of the Day. President Masaryk´s Life Story. The Manchester Guardian, Apr 17, 1934, s. 7. ĈAPEK, K., MASARYK, T. G. President Masaryk Tells His Story. Recounted by Karel Capek. Přel. D. Roundová. London: Allen and Unwin, 1934. ĈAPEK, K., MASARYK, T. G. Masaryk on Though and Life. Conversations with Karel Capek. Přel. M. a R. Weatherallovi. London: Allen and Unwin, 1938. ĈAPEK, K., T. G. MASARYK. Hovory s T. G. Masarykem, etc. Londýn: Allen and Unwin, 1941. FYFE, H. A. Humorist out of his Depth. The Bookman, June 1934, s. 160. MACHRAY, R. Masaryk on Himself. The Saturday Review, Apr 28, 1934, s. 483. GWYNN, S. Ebb and Flow. Fortnightly, Jul 1934, s. 110–111. President Masaryk. His Story Told by Karel Capek. The Times, Apr 24, 1934, s. 19. President Masaryk. The Scotsman, Apr 30, 1934, s. 2. Religious Discussions with Karel Capek. The Scotsman, Jul 28, 1938, s. 15. WHYTE, A. F. A Great European. The Spectator, May 4, 1934, s. 705
Italské listy A. M. Books of the Day: The Negro In Poetry. The Manchester Guardian, Oct 31, 1929, s. 7. SHIPP, H. Italian Impressions. The Bookman, Feb 1930, s. 301. WILLIAMS, O. Letters from Italy. The Times Literary Supplement, Oct 24, 1929, s. 836.
Jiné ĈAPEK, K. Believe in People. The Essential Karel Čapek. Previously Untranslated Journalism and Letters. Přel. a uspoř. Šárka Tobrmanová-Kühnová. 1.vyd. London: Faber, 2010.
109
ĈAPEK, K. Toward the Radical Centre. Karel Čapek Reader. Ed. P. Kussi. Highland Park, NJ: Catbird Press, 1990 UoR, AURR 16/6/78, Reader's report by M. Weatherall on Bajky a podpovidky. UoR, AURR 29/5/09, Reader's report by B.R. Bradbrook on Na brehu dnu. UoR, AURR 29/7/33, Reader's report by B. R. Bradbrook on Veci kolem nas.
Jak se co dělá A. S. W. Humane Satirist. The Manchester Guardian, Jun 1, 1945, s. 3. COOKMAN, A. V. Making a Play. The Times Literary Supplement, Jun 16, 1945, s. 286.
Jak vzniká divadelní hra Broadcasting Review. Dramatic Features. The Manchester Guardian, Feb 15, 1941, s. 8 How A Play is Produced. The Bookman, Oct 1928, s. 66.
Krakatit CHARQUES, R. D. Krakatit. The Times Literary Supplement, Nov 12, 1925, s. 754. Books of the Day. The Observer, Nov 15, 1925, s. 5. HARTLEY, L. P. New Fiction. The Saturday Review, Nov 28, 1925, s. 629. E. G. Krakatit. The Manchester Guardian, Dec 23, 1925, s. 7. HARTLEY, L. P. New Fiction. The Saturday Review, Jun 11, 1927, s. 915.
Marsyas UoR, AURR 17/7/05, Reader's report by Malcolm Barnes on Marsyas / by Karel Capek. CAREW, D. Marginal Papers. The Times Literary Supplement, Mar 9, 1951, s. 150.
Matka BROWN, I. „The Mother“. The Observer, Mar 5, 1939, s. 15. H. H. „The Mother“. The Observer, Feb 19, 1939, s. 14. J. H. M. Capek´s Last Play. „The Mother“ at the Q Theatre. The Manchester Guardian, Feb 14, 1939, s. 13. Karel Capek´s Last Play. To Be Produced Next Week. The Observer, Feb 5, 1939, s. 16. Queen Mary at Theatre. The Observer, Mar 5, 1939, s. 21. The Mother: Capek´s Fine Work. The Times Literary Supplement, Jan 6, 1940, s. 8.
Měl jsem psa a kočku Thoughts on Dogs, The Scotsman, Jun 6, 1940, s. 7. UoR, AURR 7/3/01, Reader's report by R. Weatherall on Mel jsem psa a kocku / by Karel Capek. Animals. Karel Ĉapek´s Pets. The Times Literary Supplement, May 18, 1940, s. 239. Karel Capek: Essays on his Dog and Cat. The Irish Times, Jun 22, 1940, s. 5.
Obrázky z Holandska GISHFORD, A. J. Letters from Holland. The Times Literary Supplement, March 23, 1933 s. 198. MARKS, J. Spain and Holland, The Spectator, Apr 7, 1933, s. 507
Obyčejný ţivot MacDONELL, A. G. The Rut--and Outofit: Karel Capek on the Plural Ego. The Observer, Aug 23, 1936, s. 6. New Novels. Analysis of an „Ordinary Life“. The Scotsman, Mar 12, 1936, s. 13.
110
New Novels. Mr. Ĉapek´s Ordinary Man. The Times, Mar 10, 1936, s. 11.
O nejbliţších věcech ĈAPEK, K. Intimate Things. Přel. D. Roundová. London: Allen and Unwin, 1935. ĈAPEK, K. Cats. The Manchester Guardian, Jul 1, 1935, s. 18. Karel Capek´s Essays. The Times, Nov 15, 1935, s. 22. D. F. B. Karel Capek´s Essays. The Manchester Guardian, Dec 2, 1935, s. 5. BROWN, I. A Host in Itself. The Observer, Dec 8, 1935, s. 23. BAILEY, R. MrCapek'sIntimacies. The Times Literary Supplement, Nov 9, 1935, s. 715.
Povětroň B. S. New Novels. Karel Capek. The Manchester Guardian, Mar 26, 1935, s. 5. HARTLEY, L. P. New Novels. Beauty and Some Beasts. The Observer, Mar 3, 1935, s. 6. New Novels. Titles of Different Kinds and Effects. The Scotsman, Feb 28, 1935, s. 13
První parta CHARQUES, R. D. Capek´s Last Tale. The Times Literar ySupplement, Sep 30, 1939, s. 561. New Novels. Nature of Corage. The Scotsman, Oct 16, 1939, s. 7. New Novels. The Irish Times, Nov 11, 1939, s. 5. MARRIOT, CH. The Miner in Fiction. The Manchester Guardian, Oct 3, 1939, s. 3. SWINNERTON, F. New Novels. Past and Future. The Observer, Oct 15, 1939, s. 6.
Povídky z jedné a druhé kapsy COULD, G. New Novels. Stores and Stories. The Observer, Jun 5, 1932, s. 6. ĈAPEK, K. How it feels to be in England. The Manchester Guardian, Sep 20, 1924, s. 9. ĈAPEK, K. Tales from Two Pockets. Přel. P. Selver. London: Faber and Faber, 1932. G. I. C. Books of the day. Karel Capek. The Manchester Guardian (1901-1959); Apr 27, 1932, s. 7. HAARWOOD, H. C. New Novels. The Saturday Review, Apr 30, 1932, s. 448. Karel Capek. New Holiday Feature in the Manchester Guardian. The Manchester Guardian, Aug 31, 1929, s. 7. Karel Capek. New Stories in the Manchester Guardian. The Manchester Guardian, Aug 27, 1929, s. 8 Money and Other Stories. The Scotsman, Sep 9, 1929, s. 2. New Fiction. Tales from Two Pockets. The Scotsman, Apr 25, 1932, s. 2. New Fiction. The Scotsman, May 27, 1943, s. 7. No title, The Manchester Guardian, Sep 2, 1929, s. 8. PRYCE-JONES, A. New Novels. The Observer; May 23, 1943, s. 3. STRONG, L. A. G. Fiction. The Spectator, Apr 30, 1932, s. 638.
R.U.R. „Robot“ Play at the King´s. The Scotsman, Nov 6, 1923, s. 9. A. S. W. The Opera House. „R.U.R.“ The Manchester Guardian, Nov 13, 1923, s. 11. AGATE, J. Test Tubes and the Millenium. The Saturday Review, May 5, 1923, s. 596. Crossword No. 31. The Manchester Guardian, Feb 5, 1932, s. 6. ĈAPEK, K. R.U.R. (Rossums Universal Robots). A Play in Three Acts and an Epilogue. Přel. P. Selver, upravil N. Playfair. 1. vyd. London: Oxford University Press, 1923.
111
ĈAPEK, K. R.U.R. Ed. M. Halík. 20. vyd. Praha: Ĉeskoslovenský spisovatel, 1966. ĈAPEK, K. The Meaning of „R.U.R.“. The Saturday Review, Jul 21, 1923, s. 79. Display Ad 12. The Observer, Apr 29, 1923, s. 4. DUKES, A. The Youngest Drama. Study of Fifty Dramatists.London: Ernest Benn, 1924, s. 116. From the Postbag. Observer, Oct 20, 1935, s. 17. From the Postbag. Observer, Sep 15, 1935, s. 10. From the Postbag. Observer, Sep 8, 1935, s. 10. G. F. Rochdale Curtain Theatre. Karel Capek´s „R.U.R.“. The Manchester Guardian, Oct 14, 1938, s. 15. Gate Theatre. Revival of „R.U.R.“. The Irish Times, Sep 23, 1931, s. 8. I. B. At the Play in Central Europe. I. – Prague. The Manchester Guardian, Jan 19, 1925, s. 7. I. B. Mankind in the Unamking. The Manchester Guardian, Apr 25, 1923, s. 11. Injustice to Authors. Russian Plundering of Karel Capek. The Observer, Aug 22, 1926, s. 6. K. A. „R.U.R.“ Old Mancunians´ Society. Manchester Guardian, Mar 28, 1931, s. 13. K. H. Yesterday´s Broadcast. The Manchester Guardian, Jul 14, 1933, s. 10. Wireless Notes. Revival of Karel Capek´s Robot Play – … The Manchester Guardian, Jul 13, 1933, s. 10. Letters to the Editor. Observer, Oct 15, 1933, s. 11. London Theatricials. „R.U.R“. The Scotsman, Apr 26, 1923, s. 7. Man and Machine. Strange Frankenstein Play at Prague. „A Futurist Fairy-Tale“. The Observer, Oct 23, 1921, s. 15. Our London Correspondence. The Manchester Guardian, Sep 15, 1928, s. 10. Oxford Books, The Satrurday Review, Jun 2, 1923, s. 718. Palladium Theatre. „R.U.R.“ The Scotsman, Jun 12, 1934, s. 14. Prague and the Theatre. The Manchester Guardian, Apr 18, 1923, s. 16. R. U. R. The Observer, Apr 29, 1923, s. 11. R.U.R. The Coming Capek Play and its Moral. The Observer, Apr 8, 1923, s. 10. Rossini´s Robots. „R.U.R.“ at the Gate Theatre. The Irish Times, May 2, 1929, s. 4. Shakespeare, Shaw, and Capek. "R.U.R.'S" Reception in Vienna. The Observer, Oct 21, 1923, s. 8 SHARP, E. The Robot Father. The Manchester Guardian, May 16, 1923, s. 6. TARN. „R.U.R.“ at St. Martin´s. The Spectator, May 5, 1923, s. 755–756. Televised Drama. Karel Capek´s „R.U.R.“ The Times, Feb 14, 1938, s. 23. The Gate Studio Theatre. The Irish Times, May 14, 1929, s. 4. The Robot Idea. A Tolstoi Charged with Plagiarism.The Observer, Jan 11, 1925, s. 8. The Theatres. Mr. Loraine´s Plans. The Times, Jan 25, 1923, s. 8. The Theatres. R. U. R. for the St. Martin´s. The Times, Apr 5, 1923, s. 8. Theatres. The Observer, Apr 29, 1923, s. 10. To-day´s Wireless Programmes. The Manchester Guardian, May 27, 1927, s. 12. To-day´s Wireless Programmes. The Manchester Guardian, Nov 18, 1927, s. 12. WILLIAMS, W. E. Radio. The Observer, Feb 24, 1946, s. 2. Wireless Notes and Programmes. Capet Slippers and Mental Stimulus – … The Manchester Guardian, Sep 25, 1930, s. 10.
112
R.U.R a Ze ţivota hmyzu COLLIS, J. S. London Under Robot Rule. Art the Mirror of the Age--Hope from Ireland. The Irish Times, May 19, 1923, s. 9. DYBOSKI, R. The Two Czech Plays on the London Stage. The Slavonic Review, Jun 1923, s. 194– 199. SHIPP, H. Capek Looks at the World. The English Review, June 1923, s. 588–589. SUTTON, G. A Bohemian Looks at The World. The Bookman, Jun 1923, s. 174.
Továrna na Absolutno A. P. Fiction. Fashion for All. The Spectator, Jun 4, 1927, s. 994. Capek's Novel: A "Godlike" Machine and Its Effects. The Observer, Oct 26, 1924, s. 8. ĈAPEK, K. The Absolute at Large. [Přel. Š. B. Hrbková, M. Vojáĉková-Cochranová]. Londýn: Macmillan, 1927. HALE, L. Indigo, Scarlet, and Grey. The Observer, Apr 16, 1944, s. 3. I. B. New Novels. Mr. Capek´s Fantasy. The Manchester Guardian, May 27, 1927, s. 9. SELVER, P. New Foreign Books. The Times Literary Supplement, July 5, 1923, s. 456. SELVER, P. The Absolute at Large. The Times Literary Supplement, May 26, 1927, s. 327. The Absolute at Large. The Bookman, August 1927, s. 284.
Trapné povídky Money and Other Stories. The Scotsman, Sep 9, 1929, s. 2. New Foreign Books. The Times Literary Supplement, Dec 21, 1922, s. 861. R. D. Charques. Money. The Times Literary Supplement, Sep 12, 1929, s. 700.
Trilogie ĈAPEK, K. Hordubal, Povětroň, Obyčejný ţivot. Praha: Ĉeskoslovenský spisovatel, 1984. RICHARDSON, M. L. Fiction. Belgium to Bohemia. The Times Literary Supplement, Feb 19, 1949, s. 117.
Válka s mloky ĈAPEK, K. R.U.R. & War with the Newts. Přel. P. Selver a M. a R. Weatherallovi. London: Gollanz, 2011. ĈAPEK, K. War with the Newts. Přel. E. Osers. London: Allen and Unwin, 1985. ĈAPEK, K. War with the Newts. Přel. E. Osers. London: Picador, 1991. ĈAPEK, K. War with the Newts. Přel. M. a R. Weatherallovi. London: Allen and Unwin, 1937. ĈAPEK, K. War with the Newts. Přel. M. a R. Weatherallovi. London: Penguin, 1998. CHURCH, R. Firmer than Facts. The Spectator, Feb 5, 1937, s. 231–232. MARRIOTT, CH. Satire and Sentiment. The Manchester Guardian, Jan 29, 1937, s. 7. Mr. Ĉapek´s New Satire. The Times, Feb 2, 1937, s. 17. New Novels. International Politics Satirised. The Scotsman, Jan 28, 1937, s. 15. RICHARDSON, M. L. New Novels. Melodrama in Manchester. The Observer, Jan 31, 1937, s. 6.
Věc Makropulos A play by Capek. The Irish Times, Nov 4, 1927, s. 3. A Talk with Karel Capek. His New Play. A variation on the Elixir of Life. Genesis of Robots. The Observer, Sep 30, 1923, s. 9.
113
Current Literature. The Makropulos Secret. By Karel Capek. The Spectator, Oct 29, 1927, s. 744. GREENFIELD, T. The measure of a monster called Makropulos. The Guardian, Apr 16, 1988, s. 21. HEYWORTH, P. The Pity of it All. The Observer, Feb 16, 1964, s. 24. I. B. Mr Capek´s New Play. „The Macropulos Secret“. The Manchester Guardian, Jul 9, 1930, s. 10. I. B. New Books. Mr. Capek´s Comedy. The Manchester Guardian, Nov 14, 1927, s. 7. MASON, C. Janacek First Performance at Sadler´s Wells. The Guardian, Feb 13, 1964, s. 9. MILNEY, R. But what about the words? The Observer, Aug 15, 1982, s. 28. Mr. Capek´s New Play: „The Macropoulos Secret“. The Manchester Guardian, Jul 9, 1930, s. 10. New Capek Play in Prague. „Macropulos Affair“. The Observer, Dec 3, 1922, s. 8. Plays of the Past and future. The Saturday Review, Oct 15, 1927, s. 516. Rochdale Curtain Theatre: „The Macropulos Secret“. The Manchester Guardian, Feb 27, 1935, s. 18. SELVER, P. P. A Czech Dramatist. The Times Literary Supplement, Feb 1, 1923, s. 74. SUTCLIFFE, T. Makropulos Case. The Guardian, Dec 8, 1984, s. 10. WAKEFIELD, G. Theatre. The Macropulos Secret. The Saturday Review, Sep 19, 1931, s. 356.
Výlet do Španěl Karel Capek on Spain. Articles and Sketches in the „Manchester Guardian“. The Manchester Guardian, Dec 24, 1930, s. 16. Books and Authors. The Observer, Oct 18, 1931, s. 8. Books of the Day. The Manchester Guardian, Nov 19, 1931, s. 5. BROWN, I. Spanish Journey. The Observer, Nov 29, 1931, s. 7. Spain without Tears. The Saturday Review, 23 Jan, 1932, s. 104. Current Literature. The Spectator, Feb 20, 1932, s. 266.
Zahradníkův rok ĈAPEK, K. The Gardener Year. Přel. G. Newsome. London: Continuum, 2004. ĈAPEK, K. The Gardener´s Year. Přel. M. a R. Weatherallovi. London: Allen and Unwin, 1931. MAVROGORDATO, E. E. The Gardener´s Year. The Times Literary Supplement, Feb 26, 1931, s. 153. Gardening Humour. The Times, Feb 20, 1931, s. 8. The Humour of Gardens, The Observer, Mar 15, 1931, s. 29. Gardener´s Year. The Saturday Review, Mar 21, 1931, s. 436.
Ze ţivota hmyzu „Insect Play“: Sir Nigel Playfair Lost £10,000 On It. The Manchester Guardian, Aug 22, 1938, s. 11. „The Insect Play“ at Halifax. The Manchester Guardian, Sep 11, 1946, s. 3. „The Insect Play“. The Observer, Jun 28, 1936, s. 18. „The Insect Play“. The Times, May 7, 1923, s. 10. A. C. A Capek Revival: „The Insect Play“ at Cambridge. The Manchester Guardian, Mar 6, 1931, s. 5. A. D. „The Insect Play“ revived. The Manchester Guardian, Jun 24, 1936, s. 10. AGATE, J. The Insect Play. The Saturday Review. May 12, 1923, s. 627. Broadcasting Review. The Manchester Guardian, Feb 6, 1946, s. 3. C. S. Entomology at Prague. The Spectator, Mar 27, 1926, s. 579.
114
ĈAPEK, J., ĈAPEK, K. "And So Ad Infinitum" (The life of the Insects). An Entomological Review in Three Acts, a Prologue and an Epilogue. Přel. P. Selver, upravil N. Playfair a C. Bax. London: Oxford University Press, 1923. ĈAPEK, J., ĈAPEK, K. "And so ad infinitum": The life of the insects : an entomological review, in three acts a prologue and an epilogue. 7. impr. London: Oxford University Press, 1939. ĈAPEK, J., ĈAPEK, K. Ze ţivota hmyzu. Komedie o třech aktech a předehrou a epilogem. 9. vyd. Praha: Orbis, 1958. ERVINE, S. J. The Insect Play: An entomological story with an I.L.P. meaning. The Observer, May 6, 1923, s. 15. Gaiety Theatre: The Insect Play. The Irish Times, Mar 23, 1943, s. 3. GILLIATT, P. Visiting Insects: Theatre. The Observer, Mar 27, 1966, s. 25. HOPE-WALLACE, P. Insect Play at the Aldwych. The Guardian, Mar 22, 1966, s. 9. In Manchester: A theatrical „Scoop“. The Manchester Guardian, Nov 2, 1939, s. 11. Insect Play at Feis Maitiu. Drama Competition Continued. The Irish Times, Apr 20, 1937, s. 13. Manchester Stage and Screen. The Manchester Guardian, Feb 28, 1939, s. 13. Manchester Theatres in 1936. The Manchester Guardian, Jan 2, 1937, s. 16. Our London Correspondence, The Manchester Guardian, Jun 8, 1923, s. 8. SPURLING, H. Unfair to Insects. The Spectator, Mar 25, 1966, s. 361. Stage in Berlin. The Observer, Apr 8, 1923, s. 8. TARN. „The Insect Play“ by the Brothers Capek. Regent. The Spectator, May 12, 1923, s. 801. Television. The Observer, Jun 18, 1939, s. 3. Television. The Observer, Jun 4, 1939, s. 3 The Capek Cult. Another Weird Czech Play in London. The Irish Times, May 9, 1923, s. 4. The Insect Play“: Man and Destiny Scolded in Parables. The Manchester Guardian, May 7, 1923, s. 14. The May Term at Cambridge. A Joanna Southcott Rag. The Manchester Guardian, Jun 14, 1927, s. 20. The Playhouse. The Times, Apr 28, 1938, s. 12. WILLIAMS, W. E. Radio. The Observer, Feb 10, 1946, s. 2.
Ţivot a dílo skladatele Foltýna Books of the Day. New Novels. Portrait of a Bogus Genius. The Scotsman, Jul 3, 1941, s. 7. ĈAPEK, K. The Cheat. A novel. Přel. M. a R. Weatherallovi. London:Allen and Unwin, 1941. GIBSON, W. New Novels. Weakling as hero. The Manchester Guardian, Jul 4, 1941, s. 3. CHARQUES, R. D. Bogus Artist. The Times Literary Supplement, Jun 14, 1941, s. 285. New Novels. The Irish Times, Aug 30, 1941, s. 5. O´BRIEN, K. Fiction. The Spectator, Jun 27, 1941, s. 684. SWINNERTON, F. New Novels. Some Psychological Novels. The Observer, Jun 22, 1941, s. 3.
6.6 Recepce osobnosti Karla Čapka Karel Capek. The Manchester Guardian, Dec 27, 1938, s. 8. As Karel Capek Sees Us. The „Englishness“ of the Englisman. Nationality in Literature. The Observer, Mar 14, 1926, s. 11. BONE, J. London Echoing. London: J. Cape, 1948.
115
Court & Personal. The Manchester Guardian, Apr 25, 1938, s. 10. Court & Personal. The Manchester Guardian, Aug 26, 1935, s. 8. Czech Authors´ Manifesto. „Our Nation is Guiltless“. The Manchester Guardian, Sep 15, 1938, s. 10. Czech Prohibition of Capek Film. Dictators Attacked. The Manchester Guardian, Nov 11, 1938, s. 14. ĈAPEK, K. The Dramatist of To-day. The Observer, Feb 12, 1928, s. 13. ĈAPEK, K. The English Theatre. The Saturday Review, Aug 2, 1924, s. 115–116 . ĈAPEK, K. The Film and the Drama. Which Will Win? The Observer, Dec 23, 1928, s. 6. DAWSON SCOTT, C. A. Karel Capek. The Bookman, Aug 1924, s. 256–258. Death of Karl [!] Capek. Czech Dramatis and Author. Lover of Britain. The Scotsman, Dec 27, 1938, s. 9. Dr. Karel Ĉapek. Dramatis and Author. The Times, Dec 27, 1938, s. 10. Famous Czech Author. Karel Capek, writer of „R.U.R.“ and „The Insect Play“. The Manchester Guardian, Dec 27, 1938, s. 13. FUCHS, R. Recollections of Karel Capek. The Manchester Guardian, Mar 13, 1942, s. 4. In Memory of Karel Ĉapek. London: Karel Ĉapek Committee, 1940. Karel Capek and the Radio. The Magic Casket with a Spirit. The Observer, Oct 13, 1929, s. 12. Karel Capek in a Law Case. A New Year Play. Political Rancours in Czechoslovakia. The Observer, Feb 6, 1927, s. 12. Karel Capek. One of Europe´s Great Men of Letters. The Manchester Guardian, Dec 28, 1938, s. 16. L. H. Karel Capek, by Himself. The Manchester Guardian, Nov 27, 1924, s. 5. London Letter. Manchester Guardian Weekly, Dec 30, 1938, s. 529. Our London Correspondence. The Manchester Guardian, Dec 30, 1939, s. 6. Our London Correspondence. The Manchester Guardian, Jan 3, 1940, s. 6. Our London Correspondence. The Manchester Guardian, Aug 27, 1935, s. 8. Our London Correspondence. The Manchester Guardian, Dec 28, 1938, s. 8. Our London Correspondence. The Manchester Guardian, Jun 4, 1924, s. 8. Our London Correspondence. The Manchester Guardian, Oct 16, 1924, s. 8. PEN Club in Prague. The Observer, Apr 12, 1925, s. 8. PENNDENNIS. London Week by Week. The Observer, Apr 17, 1938, s. 7. SELVER, P. P. Karel Capek. Imagination and Progressive Thought. The Times Literary Supplement, Dec 31, 1938, s. 824. SELVER, P. P. Karel Ĉapek. The Slavonic and East European Review, Apr 1939, s. 695. Social and Personal. The Observer, Sep 6, 1936, s. 19. The Playwright and the Politician. The Manchester Guardian, Dec 28, 1938, s. 16. The World: Week by Week. The Observer, Jan 1, 1939, s. 12. Wireless Notes and Programmes. The Manchester Guardian, Jun 29, 1927, s. 12. Wireless Notes. The Manchester Guardian, Feb 20, 1934, s. 10.
116
6.7 Knihovní katalogy Česká národní bibliografie [online]. Dostupné z . Databáze Národní knihovny ČR [online]. Dostupné z . Explore the British Library [online]. Dostupné z . SOLO. Search Oxford Libraries Online. [online]. Dostupné z . WorldCat. The world´s largest library catalogue. [online]. Dostupné z .
117
7. Příloha Vstupní strany prvních vydání R.U.R. a Ze ţivota hmyzu
118
Ukázky různých obálek Války s mloky (v posledním případě spoleĉné vydání s R.U.R.)
1985 (Allen and Unwin)
1991 (Picador)
1998 (Penguin)
2011 (Gollanz)
119
