MASARYKOVA UNIVERZITA

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra fyziky, chemie a odborného vzdělávání

Aktuální potřeby vybavení dílen praktické výuky na automobilních SOŠ a SOU Bakalářská práce Brno 2012

Autor práce: Tomáš Pavlík Vedoucí práce: PhDr. Mgr. Jan Válek

Bibliografický záznam PAVLÍK,Tomáš. AKTUÁLNÍ POTŘEBY VYBAVENÍ DÍLEN PRAKTICKÉ VYUKY NA AUTOMOBILNÍCH SOŠ A SOU: bakalářská práce. Brno : Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra fyziky, chemie a odborného vzdělávání 2012. 41 l., 0 l. příl. Vedoucí bakalářské práce PhDr. Mgr. Jan Válek

Anotace Cílem bakalářské práce „Aktuální potřeby vybavení dílen praktické výuky na automobilních SOŠ a SOU“, je předložit nástin toho, jak by měli být vybaveny školní dílny pro praktickou výuku žáků na automobilních SOŠ a SOU. Práce poskytuje teoretické vysvětlení a fotodokumentaci důležitých aspektů dílen, jejich účel a využití při vzdělávání žáků.

Annotation The aim of this bachelor work “Current needs of the student workrooms for secondary automotive schools” is to set down a short review about the equipment of those workplaces for the practical treatment and training of the scholars in the particular branches. The work offers theoretical explanation of the most important aspects of the workplaces, their practical purpose for the further education of our students.

Klíčová slova Automobily, ruční nářadí, diagnostika, žák, vzdělávání, školní vzdělávací program

Keywords Automobile, hand tools, diagnostic, pupil, education, school educational program

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a použil jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům

V Brně dne 9. prosince 2012

Tomáš Pavlík

Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval PhDr. Mgr. Janu Válkovi za vedení mé práce, pomoc, cenné rady a podnětné připomínky.

Obsah ÚVOD ............................................................................................................................................................... 6 1

CÍL BAKALÁŘSKÉ PRÁCE ............................................................................................................... 7

2

OBOR MECHANIK, OPRAVÁŘ MOTOROVÝCH VOZIDEL V SYSTÉMU VÝUKY .............. 8 2.1 INFORMACE O OBORU ........................................................................................................................... 8 2.2 VYBAVENÍ „IDEÁLNÍ“ ŠKOLNÍ DÍLNY ................................................................................................... 9 2.2.1 Ruční nářadí .......................................................................................................................... 11 2.2.1.1 2.2.1.2 2.2.1.3 2.2.1.4 2.2.1.5 2.2.1.6 2.2.1.7 2.2.1.8

Gola sada...........................................................................................................................................11 Klíče ..................................................................................................................................................12 Kleště ................................................................................................................................................13 Šroubováky .......................................................................................................................................13 Kladiva a palice.................................................................................................................................13 Páčidla- montážní páky .....................................................................................................................14 Speciální stahováky...........................................................................................................................14 Posuvné měřítko, spárové měrky ......................................................................................................15

2.2.2 Pracovní stůl .......................................................................................................................... 16 2.2.3 Zvedák ................................................................................................................................... 16 2.2.4 Diagnostika............................................................................................................................ 19 2.2.5 Geometrie podvozku a pneuservis ......................................................................................... 21 2.3 PROCES VÝUKY .................................................................................................................................. 24 2.4 ŠVP.................................................................................................................................................... 29 2.4.1 Učební plán ........................................................................................................................... 31 3

OBOR KAROSÁŘ V SYSTÉMU VÝUKY........................................................................................ 32 3.1 INFORMACE O OBORU ......................................................................................................................... 32 3.2 VYBAVENÍ „IDEÁLNÍ“ DÍLNY .............................................................................................................. 33 3.2.1 Rovnací stolice....................................................................................................................... 33 3.2.2 Další vybavení - nářadí ......................................................................................................... 34 3.3 ŠVP.................................................................................................................................................... 34

4

OBOR AUTOLAKÝRNÍK V SYSTÉMU VÝUKY .......................................................................... 35 4.1 4.2 4.3

INFORMACE O OBORU ......................................................................................................................... 35 VYBAVENÍ „IDEÁLNÍ“ DÍLNY .............................................................................................................. 35 ŠVP.................................................................................................................................................... 38

5

ZÁVĚR .................................................................................................................................................. 39

6

POUŽITÉ ZDROJE ............................................................................................................................. 40 6.1 6.2

LITERATURA ...................................................................................................................................... 40 ELEKTRONICKÉ ZDROJE...................................................................................................................... 40

Úvod Školy jsou tu od toho, abychom se mohli postupně učit poznávat písmena, čísla, jazyky, dějiny, svět a další obyčejné, ale i specifické věci kolem nás. V této práci se zaměříme na ty specifické. Zaměřím se na střední školy, se zaměřením na výuku v oborech spojených s automobily. Především se budeme zajímat, na jaké úrovni jsou dílny a jejich vybavení. Automobily jsou stále dokonalejší, plné elektronických systémů, které řidičům i posádce zpříjemní cestování. To s sebou přináší spoustu nových technologií pro diagnostiku a práci s těmito technologiemi a to vše jsou finančně náročné aspekty, které jistě ne každá škola může pro kvalitní výuku žáků zajistit. Abych mohl svoji práci kvalitně zpracovat, navštívil jsem tři automobilní školy, které mi umožnili nahlédnout do míst, kde u nich probíhá praktický výcvik. První byla ISŠA Křižíkova Brno, druhá SOŠ a SOU automobilní Kyjov a třetí ISŠ Slavkov u Brna. Po návštěvě těchto škol, jsem si uvědomil, že naše školství je v některých ohledech není zcela správně nastavené, co se toku financí týče a školy by bez sponzorských darů, spoluprací a podobných aktivit nemohli dobře plnit svoji úlohu. Tj. připravit své žáky na práci v daných oborech. Technologie, které pro výuku používají, jsou velmi nákladné a ne každá škola si je může dovolit. Ale to je už jiná problematika. Pokusím se shrnout aktuální potřeby škol pro vybavení dílen. Jako příklad použiji již výše zmíněnou ISŠA Křižíkova Brno. Její pracoviště jsou na vysoké úrovni a mohou tak žákům poskytnout ty nejlepší pomůcky pro výuku.

-6-

1 Cíl bakalářské práce Bakalářská práce se zabývá vybavením dílen. Pokusím se zde shrnout aktuální stav vybavení dílen. Jak je v úvodu uvedeno vzal jsem si jako vzor ISŠA Brno. Tuto školu jsem navštívil soukromě a mimo to jsem zde vykonával pedagogickou praxi. V obou případech jsem si všímal několika aspektů. Jak na mě dílny celkově působí, jaké je jejich vybavení, zdali jsou učitelé odborného výcviku kvalifikovaní a umí žákům kvalitně podat vysvětlení k jakémukoliv jejich dotazu. V práci se budu zabývat zevrubněji Mechanikem, opravářem motorových vozidel. Ostatní profese pouze zmíním.

-7-

2 Obor Mechanik, opravář motorových vozidel v systému výuky 2.1 Informace o oboru Dříve znám jako Automechanik. Tento obor je nejžádanější a vcelku oblíbený. Žáci se při studiu seznamují s automobilem, tak říkajíc do posledního šroubku, a to jak teoreticky, tak i prakticky. Budeme se zajímat spíše o praktickou část výuky a podíváme se do školních dílen. Tento obor je tříletý. Během tří let žáci postupně projdou čtyřmi okruhy témat, a to: Podvozky, Převody, Motory a Příslušenství. Na konci studia budou žáci umět popsat části automobilu, jejich funkci, poruchy, které se u těchto částí mohou vyskytnou, navrhnout možnosti opravy a opravit závadu. K tomu aby dokázali závadu diagnostikovat a následně najít řešení jim slouží odborný výcvik, který probíhá ve školních dílnách, kde mají všechno potřebné vybavení. Jaké jsou to dílny a jaké je jejich vybavení si nyní rozebereme. Ve školním prostředí je potřeba aby dílny splňovala jisté normy. To znamená, aby všechno mělo svůj pořádek, dílna byla přehledná a na první pohled bylo jasné, o jakou dílnu se jedná. Zde je totiž třeba, aby různé typy dílen byly oddělené a každá měla své jisté zaměření. Tím se docílí toho, že se žáci ve skupinkách dostanou během celého studia ke všem pracím, které by měli absolvovat. Jak jsem již v úvodu kapitoly psal, studium se skládá ze čtyř hlavních okruhů, které jsou postupně probírány v teorii. Ideální je když se teorie propojuje s praxí, takže co se jeden týden naučí teoreticky, druhý týden ověřují v dílnách prakticky. Před vstupem do dílen, musí žáci projít vstupním školením Bezpečnost a ochrana zdraví při práci (BOZP). Toto školení se provádí každý rok znovu a žáci svým podpisem potvrzují, že jej absolvovali. Dále žáci prochází školením bezpečnosti práce na každém pracovišti znovu. Tato dílčí školení jsou zároveň i obeznámením se s prostředím dílny, jejím vybavením a používáním tohoto vybavení. Některé školy uskutečňují praktickou výuku i mimo školní dílny v partnerských servisech, kde žáci pracují s odbornými pracovníky servisů a získávají tak praktické dovednosti tzv. praxe. Nyní se podíváme přímo do dílen na jednotlivé vybavení. -8-

2.2 Vybavení „ideální“ školní dílny Každá dílna by měla mít dobré osvětlení. Nejlepší je přírodní. Vhodná jsou větší okna, které propouští maximum denního světla. Nemělo by se však jednat o přímé slunce, které by mohlo oslňovat pracovníky. Sluneční světlo lze roztříštit pomocí skleněných tvárnic (Luxfery). Pokud není dostatek přírodního světla, měla by být dílna vybavena dostatečným osvětlením. Osvětlení je důležité nejen proto, aby žáci dobře viděli na práci, kterou provádějí, ale aby se jim tzv. nekazily oči a neměli tak zdravotní problémy. Dalším faktorem, který zlepší komfort práce je uspořádání nástrojů a přístrojů v dílně. Pokud pro každou pomůcku musí žáci chodit přes celou dílnu, není to ekonomicky výhodné. Aby toto žáci nemuseli, existují kufry s nářadím nebo tzv. basy, do kterých si každý naskládá nářadí, které potřebuje a s ním pak odchází na pracovní místo. Zatím jsem mluvil o tzv. všeobecných „ideálních“ dílnách. Ve školním prostředí se nachází i několik specializovaných pracovišť. Jedná se o diagnostické pracoviště, dále o pracoviště zabývající se motory, tzv. motorárna, pracoviště zabývající se vstřikovacími systémy, tzv. čerpadlárna, karosárna, lakovna a pracoviště elektrikářského zaměření, tzv. elektrodílna. Motorárna je pracoviště, kde se žáci seznamují s motory. Na speciálních stojanech jsou zde uchyceny motory různých druhů, velikostí a objemů. Většina bývá funkční, ale nachází se zde i vadné, které slouží tzv. na naučení. Nejde zde však o to, jestli jsou schopny provozu, ale jestli mají všechny součástky. Zde se totiž žáci učí motory rozdělávat, rozeznávat jejich části, seznamují se se závadami, skládají je a nastavují. I tato dílna je vybavena veškerým nářadím jako jsou šroubováky, gola sady, kladiva, kleště a dalším, které je blíže popsáno dále v práci.

-9-

Obr. 2-1 Motortárna na ISŠA Brno

Pracoviště, kde se žáci zabývají vstřikovacími systémy, se slangově nazývá „čerpadlárna“. Pohon vstřikovacích systémů zajišťuje čerpadlo. Odtud čerpadlárna. Zde se žáci seznamují se vstřikovacími systémy automobilů., tedy systémy, které zajišťují dopravu paliva do motoru.

Obr. 2-2 Čerpadlárna na ISŠA Brno

- 10 -

Eektrodílna je pracoviště, kde se žáci seznamují podrobněji s elektroinstalací vozidel. Zde mají k dispozici spíše menší a preciznější nářadí, se kterým mohou pracovat. Žáci se zabývají celkovou elektroinstalací vozidla od základního podsvícení přístrojové desky až po komfortní vyhřívání sedadel. Věnují se i vnějšímu osvětlení vozidla, tj. přední, zadní popřípadě boční a jiné osvětlení. Opravář jednostopých vozidel. Tento učební obor se zaměřuje na výuku v oblasti motocyklů. Žáci zde prochází tříletým učením o konstrukci motocyklů, závadách a jejich opravách. Jako u většiny oborů probíhá týdenní teoretická výuka, následovaná týdenní praktickou výukou v odborných dílnách buď partnerských servisů nebo ve speciálních školních dílnách. Stejně jako v dílnách pro automobily i zde se nachází všechno potřebné vybavení, které však svou konstrukcí a velikostí odpovídá zaměření dílny, tedy je konstruované na motocykly.

2.2.1 Ruční nářadí Ne vše jde zvládnout holýma rukama. Už od pradávna si člověk v různých činnostech pomáhal různými předměty, které měnil a přizpůsoboval si pro různé účely. První ,,nářadí“ bylo kamenné. Postupem doby se začalo odlévat z různých dostupných kovů a to přetrvalo dodnes. Automechanik se bez nářadí neobjede. V následující kapitole si některé důležité nářadí přiblížíme.

2.2.1.1 Gola sada Jedná se o ruční nářadí s širokým spektrem využití, jelikož je více typů těchto sad. Dají se nimi utahovat či povolovat šesti a vícehranné šrouby a matice, imbus a torx šrouby, mohou sloužit i jako klasické ploché či křížové šroubováky. Gola sady se ale spíše využívají na komfortnější povolování či utahování šroubů a matic. Základním prvkem je tzv. ráčna, jejíž princip činnosti by se dal vysvětlit na příkladu jednosměrného ložiska. Na ní se nasazují nástrčné hlavice, nástavce a univerzální spojky, nástavky tzv. ořechy různých velikostí podle toho, jakou sadu máme k dispozici. Jsou malé, střední a velké a každá z nich si v dílně najde své uplatnění.

- 11 -

Obr. 2-3 Gola sada (Svět nářadí s.r.o., divize golasady.cz, 2012)

2.2.1.2 Klíče Nejpoužívanějším ručním nářadím pro povolování šestihranných matek a šroubů jsou nástrčné klíče. Jejich výhodou oproti gola sadě je, že se dostanou i do užších prostor. Nejvíce využívané jsou očkoploché. Konstrukčně se jedná o plochý otevřený klíč na jedné straně a očko na druhé. Nejnovější očkoploché klíče jsou ráčnového typu, kde očko je konstruované stejným způsobem, jak je uvedeno výše v kapitole Gola sada.

Obr. 2-4 Očkoploché klíče (Čejka, 2012)

- 12 -

2.2.1.3 Kleště Existuje mnoho druhů kleští pro různé účely. Ať už jsou to kombinované, tzv. kombinačky, Siko kleště, štípací kleště, samosvorné kleště, kleště na pojistné kroužky, bezpečnostní kleště, stříhací kleště a další a další.

Obr. 2-5 Kombinované kleště (Boukal, 2012)

2.2.1.4 Šroubováky Tohle nářadí je zbytečné, stejně jako kleště, dlouze představovat. Každý máme šroubovák doma. Jediné rozdělení šroubováků je na ploché, křížové a speciální. Mezi ty speciální patří imbusové a torxové.

2.2.1.5 Kladiva a palice Nástroj určený k úderu. Při ráně dochází k otřesu, který pomáhá při povolování šroubů, odstraňování nečistot apod. Rozdíl mezi kladivem a palicí je v použití. Kladivo je nástroj určený ke spojování materiálu pomocí hřebíků či nýtů, kdežto palice je nástroj s větší údernou silou vhodný pro údery do jiných nástrojů jako jsou sekáče, raznice aj. Palici také mechanici mohou použít pro uvolnění zarezlých spojů apod.

Obr. 2-6 Kladivo, Oboustranná palice (Vágner, 2012)

- 13 -

2.2.1.6 Páčidla- montážní páky Obecně jsou páčidla známy a využívány jako páky, které pomáhají oddělit dvě navzájem spojené součásti. V prostředí dílen mohou ale sloužit i jako pomůcky pro přidržování, zapření se apod. Slangově se jim říká také ,,pajsr“ nebo také ,,montér páka“.

Obr. 2-7 Montážní páky (Hoby-nářadí.cz, 2012)

2.2.1.7 Speciální stahováky Využívají se při demontážích nalisovaných nebo těsně uložených součástí, pružin, ložisek, čepů aj. Konstrukcí a možností využití je mnoho a jsou to opravdu speciální přípravky, které jsou vyráběny pro konkrétní účely.

Obr. 2-8 Stahovák: pružin (DoVa Roman Vaník, 2012), kulových čepů řízení(Delta-M s.r.o., 2012), brzdových bubnů (UNIVER s.r.o., 2012)

- 14 -

2.2.1.8 Posuvné měřítko, spárové měrky Posuvné měřítko je obecně známé také jako ,,posuvka“ nebo ,,šuplera“. Jedná se o měřící nástroj pro měření menších velikostí s přesností až na tisícinu milimetru, dle konstrukce měřítka.

Obr. 2-9 Posuvné měřítko (Delta-M s.r.o., 2012)

Spárové měrky jsou velmi přesné listy materiálu, pomocí kterých se žáci učí nastavit ventilové vůle na motorech.

Obr. 2-10 Listové měrky (Čejka, 2012)

- 15 -

2.2.2 Pracovní stůl Základem vybavení každé dílny je pracovní stůl nazývaný ponk. To je pevný a stabilní stůl, s pevnou pracovní deskou, na které je možné provádět veškeré úkony spojené s opravami. Bývá vybaven zásuvkami nebo skříňkou, záleží na typu. Zásuvky jsou vhodné na ruční nářadí (viz předchozí kapitola), skříňka na větší pomůcky. K ponku je také pevně přidělaný svěrák. Ten slouží k uchycení předmětů, se kterými pracujeme, abychom mohli do rukou pevně a bezpečně uchopit pracovní nářadí. Žáci zde provádí dílčí úkony jako je řezání, pilování, vrtání, montáž a demontáž apod.

Obr. 2-11 Pracovní stůl (Logiman s.r.o., 2009)

2.2.3 Zvedák Dalším důležitým vybavením je zvedák. Ovšem záleží na typu dílny. Zvedák, jak už název vypovídá, slouží k zvednutí automobilu do potřebné výšky, jelikož některé práce se provádí na podvozku automobilu nebo na nejnižších částech karoserie. Tím se zajistí pracovní komfort a také lepší využití fyzické síly pracovníků, resp. žáků. Dříve než budou žáci smět zvedák sami obsluhovat, je třeba je seznámit se zásadami bezpečnosti práce se zvedákem. Existují různé typy zvedáků. Jako základní rozdělení můžeme uvést, že jsou stabilní a mobilní.

- 16 -

Stabilní zvedáky jsou ty, které jsou pevně spojené se zemí a nedá se s nimi nijak manipulovat. Naproti tomu mobilní zvedáky nejsou pevně spojené se zemí, tudíž se s nimi dá pohybovat dle potřeby. Typy zvedáků: 

Sloupové zvedáky (jedno až čtyřsloupové)



Nůžkové zvedáky



Pístové zvedáky do podlahy

Sloupové zvedáky Tyto zvedáky můžeme rozdělit na jednosloupové (ty mohou být stabilní a mobilní), dvousloupové a čtyřsloupové. Základem je sloup. Ve všech případech, kromě jednosloupové mobilního zvedáku, je zvedák vždy pevně spojen se zemí. Tím je zajištěna stabilita. V tomto sloupu je závitová tyč. Po ní se pohybuje unašeč, z něhož vybíhají dvě výsuvná a výkyvná ramena, jež podkládají automobil na podkládacích místech. Na stejném principu pracují i dvousloupové a čtyřsloupové zvedáky. Dvousloupové zvedáky mají na každém sloupu dvě ramena na podkládacích místech. U čtyřsloupových nese každá dvojice sloupů zároveň jeden nosník. Tyto nosníky spojují ocelové profily, na kterých automobil stojí. Tento typ je využíván především pro měření geometrie kol.

Obr. 2-12 Jedno, dvou a čtyřsloupový zvedák (KOSTR spol. s.r.o.,2011)

- 17 -

Nůžkové zvedáky Tyto zvedáky pracují na principu střihu nůžek, kdy plošinu zvedá čtveřice ramen. Každý pár se kříží a ve středu je spojen pohyblivým spojem.

Obr. 2-13 Nůžkový zvedák (KOSTR spol. s.r.o.,2011)

Pístové zvedáky Tento typ zvedáků je méně používaný, především kvůli bezpečnosti. Konstrukčně se jedná o jeden nebo dva písty zabudované do podlahy. Tyto písty jsou vysouvány tlakem vzduchu nebo kapaliny. Nebezpečí spočívá v tom, že tyto zvedáky jsou závislé na stabilním tlaku daného média. Při poklesu tlaku může dojít k nežádoucímu klesání zvedáku. Výhodou tohoto zvedáku však zůstává úspora místa v dílně. Odpadávají sloupy, nájezdové plošiny a další. Nůžkové a pístové zvedáky jsou poháněny pístem. Nůžkové zvedáky jsou dle mého názoru bezpečnější díky možnosti mechanického zajištění proti pádu.

Obr. 2-14 Pístový zvedák do podlahy (Mejzlík, 2012)

- 18 -

Zvedáky se středním zdvihem Tyto se využívají v případě, že není potřeba práce přímo pod automobilem. Slouží k přizvednutí. Těchto se využívá v pneuservisech. Patří do skupiny pístových zvedáků.

Obr. 2-15 Zvedák se středním zdvihem (Mejzlík, 2012)

2.2.4 Diagnostika V současné době jezdí po našich silnicích většina automobilů s řízeným chodem motoru a elektronickými systémy. S tím ale přichází otázka: ,,Jak zjistit závadu na automobilu?“ Odpověď zní: ,,Diagnostika.“ Automobily jsou totiž řízeny řídící jednotkou (dále jen ŘJ). Jediný způsob jak zjistit co se v elektronice automobilu děje, je takzvaně vyčíst paměť závad a to lze pouze s diagnostickým přístrojem kompatibilním s ŘJ. V testerech je instalována kompletní databáze automobilů všech značek a provedení. Jednou z možností je mít centrální diagnostickou dílnu, na kterou přijíždí automobily z různých pracovišť. Zde se provádí jen menší opravy, spíše v zapojení součástek elektronických systémů. Pokud se ovšem zjistí, že závada je složitější, odjíždí automobil na jiné pracoviště, kde se závada odstraní, vrátí se zpět a zopakuje se diagnostika. Tato možnost je pro školu ideální, jelikož komplet diagnostického testeru je finančně velmi nákladný.

- 19 -

Existují i menší testery, které mají však omezené možnosti. Jsou jen pro načtení závad a jednoduchou komunikaci s ŘJ. Velké diagnostické stanice jsou již dokonalé a vybaveny několika dalšími funkcemi. Kromě diagnostiky ŘJ automobilů mohou měřit emise, předstih zážehu, dobíjecí schopnosti alternátoru a další funkce, které v minulosti obstarávalo několik různých měřících přístrojů. Další možností je, aby každá dílna měla svůj tester. Toto je ovšem velmi nákladná varianta a pro školy není ani nutná. Každé pracoviště ve školních dílnách má své zaměření a svoji individuální pracovní náplň. Proto je tedy možnost centrální diagnostické dílny vhodnou volbou. Žáci se k testeru dostanou přímo při řešení určitého problému. Naučí se tester nejen ovládat a diagnostikovat závady na vozidlech, ale i tyto závady odstraňovat nebo navrhnout možnosti pro odstranění závady. Některé školy, které nemají takové finanční možnosti, používají několik různých přístrojů na různé operace. Na vyčtení paměti závad ŘJ mají zvláštní přístroj. Další mají na měření emisí, předstih zážehu, měření funkce alternátoru.

Obr. 2-16 Diagnostická dílna na ISŠA Brno

Obr. 2-17 Diagnostické testery(Robert Bosch odbytová s.r.o., katalog diagnosticky BOSCH, str.20 a 49)

- 20 -

2.2.5 Geometrie podvozku a pneuservis Geometrií podvozku se rozumí souměrnost kol na řízené nápravě. Při měření se zkoumají 3 základní hodnoty: sbíhavost kol, odklon kola, záklon rejdového čepu. Sbíhavost je kladná nebo záporná. U záporné mluvíme o rozbíhavosti. Sbíhavost určuje symetrický úhel, který spolu svírají podélné osy kol. Zjednodušeně řečeno, jak moc jsou kola vytočená směrem dovnitř nebo ven vzhledem k pomyslné ose vozidla.

Obr. 2-18 Sbíhavost kol (Wikipedie, 2012)

- 21 -

Odklon kola je hodnota určující, jak moc je kolo odkloněné od své svislé osy.

Obr. 2-19 Odklon kola (František Bolek – EKOCAR, obr. č. 4)

Záklon rejdového čepu je odchylka úhlu, měřená v podélné ose vozidla na tomto čepu, od svislé osy řízeného kola.

Obr. 2-20 Záklon rejdového čepu (František Bolek – EKOCAR, obr. č. 5)

- 22 -

ISŠA Brno používá na měření těchto hodnot nejmodernější technologii od firmy HUNTER

Obr. 2-21 Dílna měření geometrie kol ISŠA Brno

Pneuservis je dílna, která se zabývá jen a pouze koly. Většinou je spojená s geometrií. Využívá také speciální pomůcky a přístroje (viz foto).

Obr. 2-22 Stanice manipulace s koly, tzv. ,,vyzouvačka“ na ISŠA Brno

- 23 -

Obr. 2-23 Vyvažovačka (AUTOPROGRES CZ s.r.o., 2012)

2.3 Proces výuky Výuku odborného výcviku můžeme popsat jako systematickou a praktickou přípravu na budoucí povolání. M. Čadílek ve své práci Didaktika praktického vyučování I. uvádí: ,,Pojem učení je v současné psychologii chápán jako složitý proces, v němž dochází ke změnám v chování a vlastnostech jedince. Učení probíhá v závislosti na vnějších a vnitřních podmínkách. Lidské učení není dodnes vyčerpávajícím způsobem zcela prozkoumané. Zvláště to platí pro učení pracovním dovednostem.“ (ČADÍLEK M., 2005, 99 s.) Hlavním úkolem odborného výcviku je, aby se žáci zdokonalili v takových pracovních činnostech, které jim pomohou kvalifikovaně vykonávat jejich povolání. Tyto činnosti jsou stanoveny učební osnovou. Při učení pracovním dovednostem by se mělo, jak v teorii, tak v praxi postupovat od základního k pokročilému a od jednoduchého ke složitějšímu. Stupeň osvojení můžeme pozorovat jen nepřímo. Jediným aspektem, který nám prozradí do jaké míry si žáci osvojili pracovní dovednosti, je rychlost a automatizace provádění pracovních pohybů a úkonů. Pracovní činnosti dělnického charakteru se dělí na: 

pracovní operace



pracovní úkony



pracovní pohyby

- 24 -

Pracovní operace je část výrobního postupu prováděná žáky a zahrnující všechny po sobě jdoucí činnosti vedoucí ke kvalitativní a kvantitativní změně výrobku. Operace se mohou dělit na úkony, které jsou ukončenou činností pracovníka. Pracovní úkon je ukončená stejnorodá práce, která vede k dobrému a kvalitnímu provedení celé pracovní operace. Pracovní úkon má jednoznačně stanovený začátek a konec. Podle charakteru vykonávané činnosti a z hlediska jejího obsahu rozdělujeme pracovní úkony na intelektuální a manuální. Úkony intelektuální jsou takové, ve kterých převažuje rozumová činnost. Jedná se o činnosti, které si člověk dokáže nejen zapamatovat, ale i prakticky využít. Patří sem např.: přečtení a porozumění výkresu a technologickému postupu, volba vlastního pracovního postupu a volba řezných podmínek. Úkony manuální jsou převážně činnosti smyslové a pohybové (senzomotorická). Ke smyslové složce patří reagování na různé signály jako optické, akustické, pachové aj. Jde především o pozorování jevů v průběhu pracovní činnosti. Pohybovou složkou jsou pracovní pohyby potřebné k provedení dané práce. Díky pohybům můžeme také dobře pozorovat stupeň osvojení. Pokud jsou pohyby plynulé, jednoznačné a správně na sebe navazující, můžeme říci, že si žák osvojil danou pracovní činnost. Pracovní pohyby se vyznačují třemi základními charakteristikami: 1. prostorovou - směr a dosah pohybu 2. časovou - rychlost pohybu 3. energetickou - intenzita pohybu

Aby však žáci mohli všechny tyto aspekty zvládat, je třeba mít pořádek také v postupu učení. Proto bychom si mohli proces učení rozdělit do tří fází. První fáze spočívá v teoretickém obeznámení se s úkolem. Učitel vysvětlí obecné aspekty úkolu, představí předmět, na kterém se bude práce provádět a také pomůcky, které při práci budou žáci potřebovat. Vyslovuje také cíl, ke kterému je potřeba se dostat. Žáci sledují a poslouchají učitele, zpracovávají si informace individuálně a vytváří si vlastní obraz o úkolu, který je čeká. V první fázi jsou žáci jen pozorovateli a snaží se zapamatovat si algoritmus postupu a vytváří si tak představu o pracovní činnosti.

- 25 -

Druhá fáze je bezprostředně navazující na první. Zde se žák snaží samostatně si osvojit všechny aspekty zadaného úkolu, při čemž postupuje dle zadaného postupu a vytváří si tak základní dovednosti. Druhá fáze by měla u nácviku lehkých a středně těžkých úkolů proběhnout bez přerušení. U fyzicky těžších a složitějších úkolů po jisté době klesá pozornost žáků a tím i schopnost prohlubování znalostí a dovedností. Žáci se unavují a ztrácí postupně zájem. Proto je dobré v těchto případech rozdělit celek do několika kratších úseků, mezi kterými budou zařazeny přestávky, ve kterých si žáci mohou připomenout starší již zvládnuté úkony. Třetí fáze následuje po druhé již s větším časovým odstupem, aby byla dostatečně dlouhá doba pro nácvik nových dovedností. Je celkem účelné rozdělit tuto fázi do několika časových úseků. Každý z nich bude mít svá specifika. Budou se měnit výrobky, pracovní prostor či nástroje pro práci. Tím se dosáhne dobrého nácviku různých situací při práci a tak se lépe prohloubí znalosti a dovednosti. V průběhu třetí fáze dochází k tomu, že se pohyby při práci stávají plynulé a automatické. Žáci nad tím, jak po sobě jdou jednotlivé úkony a pohyby, již tolik nepřemýšlí jako na začátku, jelikož mají postup zafixovaný a přesně ví, co dělat. Proces osvojování si dovedností je velmi složitý. Proto, aby se snáze zvládal, je dobré jej organizovat a plánovat. Postup učitele odborného výcviku by měl být následující: 

analyzovat proces osvojování dovedností v závislosti na jejich charakteru a náročnosti s ohledem na vstupní vědomosti, dovednosti a pracovní zkušenosti učňů



specifikovat fáze osvojování pracovních dovedností tak, jak byly v předešlé části naznačeny



zpracovat soubor učebních úloh stoupající náročnosti, které svým obsahem a formou odpovídají fázím osvojovacího procesu



zajistit kontrolu nácviku dovedností, informovat učně o správnosti jejich výkonu, chybné činnosti korigovat poskytnutím doplňujících informací (instrukcí) a individuálním zadáváním učebních úloh

- 26 -

Důležitým aspektem při odborném vzdělávání je i systém vzdělávání. Ty jsou dle M. Čadílka čtyři, a to: 

Předmětný



Operační



Souborně operační



Modulový

Každý z těchto systémů má jisté důležité aspekty, které jsou při vzdělávání žáků důležité. Některé jsou však již na dnešní dobu zastaralé a neaktuální. Předmětný systém výuky se zaměřuje spíše na kusovou či malosériovou výrobu, kdy se žáci učí celkové kompletaci jedné práce na jednom výrobku. Dnešní doba velkých výrobních hal, kde pracuje na jednom kusu několik pracovníků, tento systém výuky vytlačuje. Naproti tomu operační systém vychází z předpokladu, že práci je možno rozdělit do několika dílčích složek – operací nebo jejich částí a pokud se důsledně dodržují pracovní postupy, může tento způsob výuky vést k efektivnímu získávání znalostí a dovedností. Souborně operační systém kombinuje to nejdůležitější z prvních dvou jmenovaných systémů. Dle mého názoru nejlepším řešením pro kvalitní výuku žáků je modulový systém. Jedná se o soubor několika jednotlivých operací v jednom tématu sjednocených do celku, kterému říkáme modul. Např.: ,,Ruční obrábění kovů“. V tomto modulu jsou zahrnuty jednotlivé operace jako je orýsování, řezání, pilování, vrtání, řezání závitů apod. Moduly rozdělujeme dle obsahu a zařazení na: 

přípravné vzdělávací moduly



základní vzdělávací moduly



volitelné vzdělávací moduly



odborné vzdělávací moduly

- 27 -

Vzdělávací programy jsou tvořeny z jednotlivých výše uvedených modulů. Mají přesně vymezený a ohraničený obsah, aby se nepřekrývaly s obsahem ostatních modulů. Každý vzdělávací modul je určen: 

vstupními požadavky kladenými na uchazeče



obsahem



metodickými pokyny pro vyučující



standardy (vědomosti, dovednosti), které musí zvládnout každý absolvent modulu



stanoveným postupem ověřování (testy, kontrolní práce, zkoušky)

Vzdělávací program sestavený z jednotlivých modulů vytváří modulový systém. Ten se může inovovat a rozšiřovat podle nových trendů a potřeb v praxi. Vytváří se tak podmínky pro sestavení vzdělávacích programů. Ty se sestávají z jednotlivých modulů připravených pro celé odvětví. Jsou sestavovány tak, aby se dosáhlo požadavků na úroveň a kvalifikaci, která má být studiem získána a je praxí požadována. Obvykle jsou vypracovány dva typy programů, které jsou odvozeny z obsahu činností příslušného odvětví. Ty M. Čadílek popisuje takto : ,,Jeden je zaměřen na zvládnutí přípravných a základních modulů, výstupem bude získání nižší kvalifikace. Druhý je široce zaměřen na komplexní ovládnutí jednotlivých odborností v odvětví s možnou volbou speciálních činností. Oba programy jsou vzájemně propustné, kvalifikace pracovníka se odvozuje od počtu a druhu úspěšně zvládnutých modulů.“ (ČADÍLEK M. 2005, 99 s.) Výhody modulového systému se též plně uplatní v efektivitě a pohotovosti rekvalifikace pracovníků a v celoživotním vzdělávání. Pracovník může kdykoliv navázat na úspěšně zvládnutý modul (ověřeno zkouškou, vydán certifikát) a dále si zvyšovat kvalifikaci v oboru. Neméně podstatným aspektem ve výchovně vzdělávacím procesu jsou cíle. Jako cíl můžeme označit stav, kterého jsme chtěli dosáhnout. Abychom mohli dosáhnout cíle, musíme mít daný obsah, jakým se při dosahování cíle budeme zabývat a prostředky, které nám pomohou cíle dosáhnout. Pokud víme, jakých cílů chceme dosáhnout, můžeme si naformovat obsah a prostředky tak, abychom se k daným cílům dostali co nejefektivněji a nejsnadněji. - 28 -

2.4 ŠVP SOU Škoda Mladá Boleslav používá následující školní vzdělávací program (ŠVP). ŠVP tohoto oboru byl zpracován podle rámcového vzdělávacího programu (RVP). RVP je státem schválený dokument, podle něhož se vytváří optimální předpoklady pro lepší uplatnění absolventů středního odborného vzdělání na trhu práce a jejich připravenost pro další vzdělávání. Cíle ŠVP prezentují společenské požadavky na vzdělanostní a osobnostní rozvoj žáků. Důležitou součástí vzdělávání v daném programu je propojení teorie s praxí. V průběhu vzdělávání je velká pozornost věnována rozvoji komunikativních dovedností, schopnostem řešit problémové situace, využívání informačních technologií a odborných znalostí a dovedností. Využívají se k tomu metody klasické - slovní, názorně - demonstrační a dovednostně - praktické. Dále se využívají i prostředky audiovizuální techniky, počítačová technika, interaktivní tabule, trojrozměrné pomůcky, měřící systémy, přístroje a nářadí. Metody a postupy se v teorii i praxi zaměřují na aktivní činnosti žáka ve vyučovací hodině (aktivizující metody). Zadávají se samostatné práce žákům, zkoušejí se problémové úlohy pro jednotlivce i skupiny žáků, následně se prezentují, dohledávají se informace v médiích nebo se o problémech diskutuje. Důležité je žáky také obeznámit s činnostmi v odborných učebnách a laboratořích, kde žáci absolvují, v rámci pravidelné výuky, speciální odborné kurzy. Při výuce se využívá také hojně diskuzí, aby se prohloubily komunikativní schopnosti žáků. Diskuze se může zaměřovat na určitá témata, ve kterých se žáci naučí vyjadřovat své názory a postoje. Výuka je složena z části teoretické a praktické, poměr (hodinové dotace) je uveden v učebním plánu. Praktická výuka je prováděna na školních pracovištích odborného výcviku, tedy v dílnách nebo na provozních partnerských pracovištích. Je prováděna podle platné legislativy týkající se především pracovních, hygienických a bezpečnostních podmínek. Žáci jsou při ní rozděleni do skupin. Počet žáků ve skupině je určen podle platné legislativy pro příslušný obor výuky. Praktická výuka probíhá v 1. ročníku od 8,00 do 14,00 hod., ve 2. a 3. ročníku od 6,00 do 13,00 hod. Žáci mají v rámci výuky předepsánu přestávku v délce 30 min.

- 29 -

ŠVP, vytvořené SOU Škoda Mladá Boleslav, popisuje uplatnění absolventa v praxi takto: 

Absolvent je středoškolsky vzdělaný s výučním listem. Je to pracovník se všeobecným i odborným vzděláním, tzn., že disponuje požadovanými vědomostmi, dovednostmi a zaujímá postoje nutné pro výkon zvolené profese.



Absolvent je připraven pro práci v oblasti údržby, diagnostiky a oprav motorových vozidel. Může pracovat v automobilové výrobě, opravárenských provozech, v servisech, apod.



Absolvent získává dovednost při provádění montáže a demontáže, oprav, údržby, seřízení a výměny dílů a funkčních částí, funkční kontroly po provedené opravě a seřízení a také pro zajišťování potřebného materiálu a náhradních dílů.



Součástí výuky je výuka nepovinného předmětu Řízení motorového vozidla (skupina B a skupina C), která je zčásti dotována státními prostředky.

- 30 -

2.4.1 Učební plán ŠVP:

Automechanik

Kód a obor vzdělávání:

23-68-H/01 Mechanik opravář motorových vozidel

Stupeň vzdělávání:

střední vzdělání s výučním listem

Délka vzdělávání:

3 roky

Forma vzdělávání:

denní studium

Počet týdenních vyučovacích hodin 1. ročník 2. ročník 3. ročník celkem Povinné předměty Český jazyk a literatura Cizí jazyk Občanská nauka Matematika Fyzika Základy ekologie a chemie Tělesná výchova Informační a komunikační technologie Ekonomika Strojírenská technologie základy strojírenské výroby Technická dokumentace Elektrotechnika Automobily Odborný výcvik Celkem hodin Nepovinné předměty Řízení motorových vozidel Cvičení z matematiky Konverzace v anglickém nebo německém jazyce

2 2 1 2 1 1,5 1 1 0 1 2 0 0,5 2 13,75 30,75

2 2 1 2 2 0 1 1 0 0 1 0 2 3 16,25 33,25

2 2 1 2 0 0 1 1 2 0 0 1 2 3 16,25 33,25

6 6 3 6 3 1,5 3 3 2 1 3 1 4,5 8 46,25 97,25

0 0

0 0

1 1

1 1

0

0

1

1

- 31 -

3 Obor Karosář v systému výuky 3.1 Informace o oboru Tříletý obor, v automobilovém průmyslu neméně důležitý. Obecně se mezi lidmi říká: „Plechy se budou krčit stále.“ Karosářská dílna je však velmi specifickou dílnou, plnou speciálních pomůcek. Tyto pomůcky si dále představíme. Nejvíce zákazníků má karosářská dílna v řadách lidí s auty po haváriích. Při jakékoliv kolizi dochází k poškození karoserie. Karosářská práce nespočívá jen v rovnání konstrukce a plechů, ale také v opravě zkorodovaných částí, přípravě pro lakování a jiné podobné práce na karosérii vozidla. Toto všechno se žáci na SOU učí. Než se však k automobilům dostanou, musí se naučit základní práce s kovem jako je řezání, pilování, vrtání, vyhlubování, vystružování, výrobě závitů (vnitřní i vnější). Dále se také učí rýsovat a stříhat plechy, ohýbají je a vytváří cvičné předměty, které ale dále využijí při dalších pracích. Dále se seznamují i se soustružením, frézováním a dalšími možnostmi obrábění kovů, se kterými se v praxi mohou setkat. Karosáři jako jediní ze všech oborů mají možnost absolvovat svářečské kurzy, na kterých se naučí různým druhům svařování a po úspěšném absolvování dostanou svářečské oprávnění. To si myslím, že je velmi dobré a užitečné. Co bych však doporučil, je zavést tuto možnost i u automechaniků. Při práci na opravách se jistě vždy najde místo, kde by mohli žáci díky svářečskému oprávnění pracovat nadále samostatně a nikoliv se spoléhat na pomoc učitele odborného výcviku. Aby však škola dala žákům opravdu kvalitní vzdělání v tomto oboru, uskutečňuje se část praktické výuky v partnerských karosářských dílnách tzv. v provozu. Žáci zde pracují na zakázkách se zkušenými pracovníky, kteří jim dávají jiný pohled na tuto práci, než jaký je jim dáván ve školním prostředí. Tím není myšleno, že školní pohled je špatný, nýbrž že to, co se učí ve školním prostředí, je trochu tak říkajíc svázané školním řádem a osnovami. Mimo to dostanou žáci také jiný pohled na různé situace. Ne všechny školy však mají kvalitní karosářské vybavení a proto je pro ně spolupráce s karosárnami vlastně nutností, jak zajistit svým žákům praktickou výuku. Stejně jako mechanici, opraváři motorových vozidel i karosáři prochází vstupním školením BOZP. Na pracovišti následně probíhá dílčí školení o bezpečnosti práce v prostředí karosářské dílny. - 32 -

3.2 Vybavení „ideální“ dílny 3.2.1 Rovnací stolice Nástroje, pomocí kterých se rovnají různé části vozidel. Existuje několik druhů rovnacích stolic. Mohou být mobilní, které se dají přesouvat dle potřeby z místa na místo. Existují i rámy, zabudované přímo do podlahy a mají k sobě mnoho doplňků. Jako příklad použiji vybavení ISŠA Brno, kde používají k výuce rovnací stolice a rámy od firmy Blackhawk Korek (viz foto).

Obr. 3-1 Rovnací stolice BLACKHAWK Korek 1 na ISŠA Brno

- 33 -

Obr. 3-2 Rovnací stolice BLACKHAWK Korek 2 na ISŠA Brno

3.2.2 Další vybavení - nářadí Dalším potřebným nářadím pro karosáře jsou především kladiva různých velikostí a dokonce i tvarů, důlčíky, sekáče, pravítka, rýsovací potřeby na plech, nůžky na plech, různé druhy kleští a další ruční nářadí, známé od automechaniků. Dále využívají i větší pomůcky jako jsou ohýbačky a kráječe plechů. Jako speciální pomůcky uvedu i svařovací techniku, která je právě v karosárně velmi používaná.

3.3 ŠVP Tento obor je vyučován na SOU Škoda Mladá Boleslav, kde se ŠVP oboru Karosář v drtivé většině shoduje s ŠVP Mechanika, opraváře motorových vozidel.

- 34 -

4 Obor Autolakýrník v systému výuky 4.1 Informace o oboru Tříletý učební obor, ve kterém se žáci naučí jak teoreticky, tak prakticky práci v lakovně. Je to tvůrčí činnost, kdy si žáci musí uvědomovat a naučit se škálu odstínů, zdokonalit si cit pro odstín, aby správně zvolili ten správný a poté jej dokázali i namíchat. Tvůrčí činnost je to také proto, že zákazníci mívají i speciální přání na vícebarevné lakování vozidel.

4.2 Vybavení „ideální“ dílny Pro svoji práci potřebují mnoho pomůcek. Některé jsou klasické, jaké jsme si popsali již u předešlých dvou oborů, jiné jsou naopak speciální, související přímo s prací lakýrníka. Nejdůležitější je zde, jako u všech oborů, bezpečnost práce. Jako všichni ostatní tak i lakýrníci mají svoje individuální předpisy pro práci v lakovně. Především se tu zaměřme na ochranné pomůcky. Práce v lakově znamená práci v prašném prostředí, v prostředí výparů z barev, tmelů, ředidel a jiných chemikálií. Proto jsou žáci povinni nosit ochranný oděv, boty, rukavice, popřípadě brýle, ústenky nebo speciální filtrační masky pro práci v lakovací kabině. Lakýrník může částečně zasahovat do práce karosáře. Některé drobné povrchové vady na karoserii se totiž nemusí rovnat na stolici, ale stačí buď jemně vyklepat nebo je zaplnit speciálními tmely, obrousit a poté zalakovat. Toto všechno se zde žáci naučí a po absolvování dovedou samostatně zvládat. Centrem lakýrnické dílny je lakovací kabina, kde jsou žáci chráněni odsávacím zařízením před výpary z barev, které nastřikují. Zároveň je to místo kam se nedostane prach, vlhkost a jiné nežádoucí jevy, které by mohli ohrozit kvalitní výsledek lakování (viz foto). Dalším vybavením je lakovací pistole pro nástřik barev, krátkovlnné infrazářiče pro sušení laku, měřiče tloušťky laku a různé typy stojanů a závěsů, na které se pokládají či zavěšují opracovávané a lakované části.

- 35 -

Obr. 4-1 Lakovací kabina ISŠA Brno

Obr. 4-2 Lakýrnická dílna ISŠA Brno

- 36 -

Obr. 4-3 Respirátor, polomaska s filtry (Maxsafety.cz,2010)

Obr. 4-4 Infrazářič pro sušení laku (UNIVER spol. s.r.o., 2012)

- 37 -

Obr. 4-5 Měřič tloušťky laku, lakovací pistole (UNIVER spol. s.r.o., 2012)

4.3 ŠVP Tento obor je vyučován na SOU Škoda Mladá Boleslav, kde se ŠVP oboru Autolakýrník v drtivé většině shoduje s ŠVP Mechanika, opraváře motorových vozidel.

- 38 -

5 Závěr Cílem této práce bylo poukázat na to, že dobré vybavení školních dílen je základem pro dobré výsledky edukace žáků ve středním odborném vzdělávání. Kvalitní vybavení pracovišť je velmi důležitým aspektem při získávání znalostí a dovedností žáků. Samozřejmostí je i bezpečnost, která je u novějších technologií lépe ošetřena. Z pohledu psychologie, lépe na žáky působí kvalitní a moderní zázemí dílen, než zastaralé velké přístroje v malých prostorách, těžko ovladatelné a kolikrát i těžko pochopitelné. Nejlépe je na tom několikrát zmiňovaná ISŠA Křižíkova Brno. Díky spolupráci se zahraničními školami, sponzoringu a prozíravosti v čerpání grantů od státu či EU, může svým žákům nabídnout ty nejnovější technologie a prostředky pro práci a výuku. Svět se vyvíjí, technologie postupují a je třeba jít i ve vzdělávání dopředu. Každý den je co se učit a používat k tomu zastaralých a neaktuálních technologií, to není efektivní. Školy by měly dle mého názoru zapracovat na ekonomice a produktivitě. Také by se měly zamyslet nad možnostmi čerpání dotací od institucí a popřípadě zkusit najít i partnera ať už u nás nebo v zahraničí.

- 39 -

6 Použité zdroje 6.1 Literatura ČADÍLEK, M. Didaktika praktického vyučování I. Brno : Masarykova univerzita, 2005. 99 s. ČADÍLEK, M., STEJSKALOVÁ, P. Didaktika praktického vyučování II. Brno : Masarykova univerzita, 2001. 69 s. LOVEČEK, A., ČADÍLEK, M. Didaktika odborných předmětů. Brno : Masarykova univerzita, 2005. 175 s.

6.2 Elektronické zdroje AUTO PROGRESS CZ s. r. o., vyvažovačky, John Bean B 9855P. AUTO PROGRESS CZ s. r. o. [online]. 2012 [cit. 2012-12-09]. Dostupné z: http://www.autoprogress.cz/john-bean-b-9855 BOLEK, F. EKOCAR, meranie geometrie. František Bolek - EKOCAR [online]. 2012 [cit. 2012-12-09]. Dostupné z: http://www.ekocar.sk/product/sk/Meranie-geometrie BUCHTA, J. Střední škola technická Žďár nad Sázavou [online]. 2012 [cit. 2012-12-09]. Dostupné z: http://mail.sstzr.cz/web/download/cat1/rucni-zpracovani-kovu-1rocnik.pdf ČEJKA, L. Kovonástroje Libor Čejka [online]. 2012 [cit. 2012-12-09]. Dostupné z: http://www.kovonastroje.cz/ Delta-M s.r.o., Velkoobchodní prodej nářadí, Prodej a servis zahradní techniky [online]. 2012 [cit. 2012-12-09]. Dostupné z: http://www.delta-m.cz/ FLOBB, rýsovací jehly. FLOBB [online]. 2012 [cit. 2012-12-09]. Dostupné z: http://www.flobb.eu/cs/891-rysovaci-jehly Ing. Petr Boukal [online]. 2012 [cit. 2012-12-09]. Dostupné z: http://shop.boukal.cz/ Jiří Mejzlík, Vybavení autoservisů [online]. 2012 [cit. 2012-12-09]. Dostupné z: http://www.auta-zvedaky.com/ KOSTR spol. s.r.o. [online]. 2011 [cit. 2012-12-09]. Dostupné z: http://vybavenipneuservis.cz/ Logiman s.r.o., dílenské ponky a pracovní stoly, dilenske ponky robustní. Logiman s.r.o. [online]. 2009 [cit. 2012-12-09]. Dostupné z: http://www.logiman.cz/dilenske-ponky-apracovni-stoly/dilenske-ponky-robustni/# Maxsafety.cz [online]. 2010 [cit. 2012-12-09]. Dostupné z: http://www.maxsafety.cz/Ochrana-dychacich-cest/ MODDING.CZ [online]. 2008 [cit. 2012-12-09]. Dostupné z: http://www.modding.cz/ - 40 -

Robert Bosch odbytová s.r.o., katalog diagnostiky BOSCH. Robert Bosch odbytová s.r.o. [online]. 2012 [cit. 2012-12-09]. Dostupné z: http://aa.bosch.cz/download/katalog/katalog-diagn-12.pdf SOU Škoda Mladá Boleslav, ŠVP autolakýrník. SOU Škoda Mladá Boleslav [online]. 2010 [cit. 2012-12-09]. Dostupné z: http://souskodamb.cz/SOU/Documents/SVP/SVP_Autolakyrnik_denni.pdf SOU Škoda Mladá Boleslav, ŠVP automechanik. SOU Škoda Mladá Boleslav [online]. 2009 [cit. 2012-12-09]. Dostupné z: http://souskodamb.cz/sou/office/download/pages/download.aspx SOU Škoda Mladá Boleslav, ŠVP Klempíř, Karosář. SOU Škoda Mladá Boleslav [online]. 2009 [cit. 2012-12-09]. Dostupné z: http://souskodamb.cz/SOU/Documents/SVP/SVP_KlempirKarosar_denni.pdf Svět nářadí s.r.o., divize golasady.cz [online]. 2012 [cit. 2012-12-09]. Dostupné z: http://www.golasady.cz/ UNIVER spol. s.r.o. [online]. 2012 [cit. 2012-12-09]. Dostupné z: http://www.univer.cz/ VANÍK, R. DoVa Roman Vaník, stahováky pružin. DoVa Roman Vaník, Profesionální vybavení pro servis a dílnu‚ zahradní technika‚kompresory [online]. 2012 [cit. 201212-09]. Dostupné z: http://www.dovavanik.cz/stahovaky-pruzin.html?xmlid=473325 Wikipedie- Sbíhavost kol. Wikipedia [online]. 2012 [cit. 2012-12-09]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Sb%C3%ADhavost_kol XYZ kladiva, Jan Vágner [online]. 2012 [cit. 2012-12-09]. Dostupné z: http://www.xyzkladiva.cz/

- 41 -