MASARYKOVA UNIVERZITA

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA

Katedra pedagogiky

VZTAH DĚTÍ K PŘÍRODĚ

DIPLOMOVÁ PRÁCE

Brno 2007

Vedoucí diplomové práce:

Vypracovala:

doc. PaedDr. Hana Horká, CSc.

Eva Hudková

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.

…………………… podpis

2

Děkuji paní doc. PaedDr. Haně Horké, CSc., za odborné vedení práce, poskytování rad, připomínek a především za obětavost, se kterou mi radila při vypracování mojí diplomové práce.

3

OBSAH

ÚVOD

6

I. TEORETICKÁ ČÁST

8

1. VÝVOJ VZTAHU ČLOVĚKA K PŘÍRODĚ

9

2. DÍTĚ A PŘÍRODA

12

3. PŘÍČINY A DŮSLEDKY ODCIZOVÁNÍ LIDÍ PŘÍRODĚ

13

4. ŠKOLNÍ ENVIRONMENTÁLNÍ VÝCHOVA A ODCIZOVÁNÍ DĚTÍ PŘÍRODĚ

19

4.1 Vymezení pojmů

19

4.2 Utváření vztahu k přírodě v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání

22

5. VÝCHOVNÉ PROSTŘEDKY PROTI ODCIZOVÁNÍ PŘÍRODĚ 5.1 Ukázky konkrétních akcí a činností

24 30

6. OSOBNOST UČITELE A UTVÁŘENÍ VZTAHU K PŘÍRODĚ

32

7. VLIV RODINY

34

II. PRAKTICKÁ ČÁST

36

1. CHARAKTERISTIKA ZKOUMANÉHO PROBLÉMU

37

2. CÍL A HYPOTÉZY VÝZKUMU

37

3. POPIS ZKOUMANÉHO VZORKU

38

4. CHARAKTERISTIKA POUŽITÝCH METOD

38

4.1 Obsahová analýza slohových prací

38

4.1.1 Hodnota přírody očima dětí

39

4.1.2 Vnímání a hodnocení přírody dětmi

41

4.1.3 Přírodní prostředí pro činnosti dětí

42

4.1.4 Společníci pro pobyt v přírodě

44

4.1.5 Závěrem

44

4.2 Zpracování dotazníků

44

5. SHRNUTÍ VÝSLEDKŮ

56 4

ZÁVĚR

59

RESUMÉ

61

LITERATURA

62

PŘÍLOHA

65

5

ÚVOD Stojíme na počátku 21. století. Někteří z nás se možná dívají do budoucnosti, jiní se ohlížejí do minulosti, aby konstatovali, že vše bylo dříve lepší, ale mnozí pro neustálý spěch žijí pouze přítomností. Zabráni do své práce, honby za penězi, luxusem, nemají čas vnímat své manžely, manželky, děti, budovat pevné a trvalé vztahy. Dvacáté století tvoří jako by předěl mezi stoletími předcházejícími a budoucími. Prudký rozvoj průmyslu, jenž nastal v 19. století, stavby dálnic a rozsáhlých komplexů budov vedly k devastaci přírody a vyčerpání mnohých přírodních zdrojů. Konzumace velkého množství výrobků, z jejichž obalů vznikají nehezké a ovzduší znečišťující skládky, se stále zvyšuje. Již několik desetiletí se celosvětově hovoří o globálním oteplování, ozonové díře a přírodních katastrofách, jež postihují svět stále častěji. Lidé si začali uvědomovat, že je třeba učinit krok zpět, tedy návrat k přírodě. Belgický kněz a kazatel Phil Bosmans (1998, s. 57) napsal:

„Žijeme ve smutném světě. Podle médií už tu brzy nenajdeme nikoho, kdo by byl spokojený s tím, co má. Z nepřístupného opevnění svých čtyř zdí pálíme do světa těžkou kritiku a plamenné protesty.“

Propastné společenské rozdíly vedou k nespokojenosti, závisti i nenávisti. Lidé si přestali vytvářet své vlastní hodnoty a začali se srovnávat se svým okolím. Ze světa se začala vytrácet pokora, láska i porozumění. Lidé začali být lhostejní. Lhostejní k bídě a utrpení druhých, k nespravedlnostem páchaných na lidech i zvířatech, lhostejní k odkazům

předešlých

generací,

k devastaci

přírody…

Učinit

„STOP

LHOSTEJNOSTI“, a připravit tak odkaz pro budoucí generace, by mělo být doménou současnosti. Cílem této diplomové práce byla snaha nastínit možnosti, jak u dětí rozvíjet zájem o přírodu, nositelku trvalých hodnot. Dlouhodobé poškozování přírody člověkem, jež vyvrcholilo ekologickou krizí, a postoje lidí k této problematice volají po řešení. Zavádění rámcových vzdělávacích programů do škol přináší nové možnosti, jak efektivně rozvíjet u žáků zodpovědnost za stav přírody. 6

Samotný fakt, že většinu svého života bydlím na venkově, nemusí být nutně zárukou kladného postoje k ekologické otázce. Především vliv rodičů a pedagogů jak na základní, tak střední škole vzbudil ve mně zájem o dění v přírodě a ekologii. Protože povolání učitele považuji za poslání, chci i já předávat získané znalosti a zkušenosti svým žákům. První kapitola zachycuje proměny ve vnímání přírody lidmi v kontextu historického vývoje. Ani technické vynálezy, složité technologie, pokrok v medicíně a jiných vědách nepřinesl člověku jistotu lepší budoucnosti. Další kapitola objasňuje nezbytnost přírodního prostředí v životě dětí. Aby byl zajištěn jejich všestranný harmonický vývoj, nelze jim pobyt v přírodě upírat. Jak uvádí M. Franěk (www.ceu.cz/edu/vyzkum/clanky/odcizeni.htm) „přímá zkušenost s reálným světem je zásadně důležitá pro kognitivní a intelektuální vývoj dítěte. Přírodní prostředí velmi výrazným způsobem stimuluje hru a učení.“ Problémy, které s sebou nese moderní doba, jejich důvody a důsledky budou popsány v další kapitole. „…I když víme, že planeta Země není důvodem existence vesmíru (vesmír totiž obsahuje asi deset miliard galaxií a v každé z nich je asi deset miliard hvězd), … musíme uznat její jedinečnost. Jedinečnost danou nikoli její polohou v prostoru, jejím místem, které ve vesmíru zaujímá, ale něčím, co jsme zatím přehlíželi: dosaženou úrovní přirozeného, a dnes i kulturního vývoje.“ (Šmajs, 1994, s. 13) Aby se život na Zemi zachoval, je třeba k otázce ochrany přírody přistupovat zodpovědně a s pokorou. Jaké možnosti výchovy (dříve výchovy k péči o životní prostředí, později ekologické výchovy, nyní environmentální výchovy, dále v textu jen EV) nabízí školní vzdělávání, je obsahem kapitoly, která uzavírá teoretickou část práce. Na ni navazuje část praktická, jejímž cílem je zjistit vztah k přírodě u dětí z města a venkova. Postavení přírody v žebříčku hodnot současných dětí, jejich názory a podněty budou zjišťovány na základě výzkumného šetření, které bude realizováno formou dotazníku a obsahové analýzy slohových prací.

7

I. TEORETICKÁ ČÁST

8

1. VÝVOJ VZTAHU ČLOVĚKA K PŘÍRODĚ

Vztah člověka k přírodnímu prostředí je formován od nejútlejšího věku. Aby dítě vnímalo sepětí a potřebu kontaktu s přírodou a později přijalo odpovědnost za její stav, musí mu být umožněno přírodu poznávat, cítit, přijímat a chránit. Jedenáctiletá dívka žijící na venkově napsala do své slohové práce: „Můj vztah k přírodě se vyvíjí už odmalička, protože bydlím v chráněné krajinné oblasti. Nemusím chodit daleko, abych viděla srnku, zajíce nebo veverku.“ Jiná dívka, stejně stará, napsala následující: „Když jdu ven, ráda poslouchám švitoření ptáčků. Za to se jim v zimě odměním tím, že jim sypu do krmítka potravu, především slunečnici. Bez této malé pomoci by zimu nemuseli přežít a na jaře bychom jen ztěžka slyšeli jejich zpěv.“ Kde vzala tato dívka svůj vztah k přírodě a svému okolí? Ostatním spolužákům dokáže poutavě vyprávět, jak chodí s rodinou v zimě do lesa a vozí na saních seno hladovějící zvěři. I tak krásný vztah k přírodě dokáží rodiče pěstovat u svých dětí. Na druhé straně však existuje mezi částí obyvatelstva negativní postoj ke krmení ptáků v zimě. Lidé mají obavy z ptačí chřipky, a proto nedávají ven ani krmítka. Ačkoli i život na venkově prošel za posledních desítek let určitými změnami a vývojem, lidé, kteří zde zůstali, předávají svůj kladný postoj k přírodě svým dětem. Mnozí lidé ale z vesnice odcházejí. Vidina lepší pracovní příležitosti je silnější než poklidný život v čistém a zdravém prostředí. Města ale lákají lidi i z jiných důvodů. Nabízejí větší vyžití v oblasti kultury, tělovýchovy a rozvoj schopností v různých zájmových útvarech. Děti na venkově sice vyrůstají v krásném přírodním prostředí, ale mnohdy nedokáží tento dar dostatečně využít. Vinni jsou především jejich rodiče. Vyprávějí svým potomkům o tom, jak se dříve koupali v potoce, běhali po lese, pásli dobytek, sbírali bylinky…, ale se svými dětmi se vypraví do lesa jen zřídka. Žijeme v době, kdy se člověk kvůli svému pohodlí přírodě vzdaluje. „Vyrábíme“ mléko, vejce, maso, stejně jako auta, televizory nebo počítače. Dříve hospodáři chodili do polí i v neděli, kdy vlastně odpočívali. Brali s sebou i své děti a učili je polním pracím. Lidé věděli, jak o svá pole pečovat. Snad se ani nestávalo, že by byl nesprávným hnojením znečištěn potok nebo řeka. Ve vodách byly ryby i raci. Na vesnici učím již několik let, a když jsem se někdy svých žáků zeptala, jak trávili odpoledne předcházející den, velká část uvedla u počítače nebo televizoru. 9

Žijeme v postmoderní době, jež přináší změny v cítění i chování lidí. Z života se vytrácejí nejpůvodnější priority. Pro člověka kdysi zcela závislého na přírodních darech bylo samozřejmostí přírodu chránit. Poskytovala mu obživu, útočiště, klid, odpočinek, rozvíjela jeho fyzickou zdatnost a estetické vnímání. Člověk byl s přírodou silně sžitý, znal její zákonitosti a proměny během roku. Závislost na přírodě byla spojena s úctou, ale také strachem. Neblahé přírodní jevy (sucho, záplavy, vichřice…) považovali lidé za boží trest. S rozvojem průmyslu se člověk od přírody odpoutával. Začal ji přetvářet, měnit její původní ráz. Vývoj v myšlení přinášel zrod filozofických směrů, z nichž některé negativně

ovlivňovaly

vztah

lidí

k přírodě.

Karteziánský

antropocentrizmus

reprezentovaný francouzským filozofem René Descartem (1596 – 1650) staví do popředí všeho dění člověka. Nad přírodou, jež je vnímána jako „nepřátelská“, „slepá“ a „němá“ má člověk bojovat, ovládnout ji a pokořit. Kořeny této filozofie lze spatřovat už ve starém Řecku a v říši Sumerů. Za protipól Descartova učení je pokládán biocentrizmus reprezentovaný v Česku současníkem Descarta Janem Amosem Komenským. Tento velký učenec, známý především pro svá pedagogická díla, za něž si vydobyl označení Učitel národů, je už méně znám pro svůj vztah k přírodě. Jeho myšlenky, staré několik století, osloví i současnou generaci. Podle Komenského má člověk poznávat svět všemi smysly. O získávání vlastních zkušeností napsal tato slova: „Pravda a jistota poznání závisí na svědectví smyslů. Vždyť věci působí zblízka právě na ně, jejich prostřednictvím pak na ducha, o čemž svědčí skutečnost, že důvěřujeme svému smyslovému poznání, zatímco jedná-li se o úsudky a tvrzení jiných, kontrolujeme je svědectvím svých smyslů.“ (převzato Denis, 1991, s. 565) Komenský zdůrazňoval význam poznávání přírody, protože na ní jde vysledovat vzestupnou linii od primitivních organizmů ke složitějším, až k nejdokonalejšímu, tj. k člověku. Z toho vyplývá jeden z hlavních bodů biocentrizmu - chránit život ve všech jeho formách. Ale je člověk skutečně bytost tak dokonalá? Člověk, jenž se pyšně označuje Homo sapiens? V odborné literatuře se dočteme, kolik druhů živočichů a rostlin už vyhynulo. A seznamy ohrožených druhů se stále rozšiřují. Něco z přírodních krás mizí nápadněji, něco se jen tiše, nenávratně vytrácí. Zásluhou samotných lidí. Velkou měrou se na stavu přírody podepsalo prudké zvýšení obyvatelstva planety Země. Zatímco v roce 1820 žilo na zeměkouli kolem jedné miliardy obyvatel, za necelých sto let stoupl jejich počet na dvě miliardy a v současnosti dosahuje neuvěřitelných šesti miliard. 10

Ve 20. století se začínají projevovat dlouhodobé neblahé vlivy lidí na přírodu. Přicházejí jednotlivé krize, jejichž řešení vyžaduje promyšlený a zodpovědný přístup. Zdevastovaná příroda se začíná bránit. Nemůže už nadále snášet bezcitnost a povrchnost lidí. Je schopna lidskou civilizaci přinutit k uskromnění. Počet přírodních katastrof způsobených extrémními výkyvy počasí výrazně roste. V letech 1950 – 1959 se stalo ve světě 13 velkých katastrof, v letech 1990 – 1999 vzrostl jejich počet na 74. (http://gnosis9.net/view.php?cisloclanku=2005090006) Stávající situaci charakterizují výstižně slova učených (převzato Strejčková, 1998, s. 47): V. Havel: „Člověk uchopil svět způsobem, kterým ho de facto ztratil: podmanil si ho tak, že ho zničil (jako vědec, zabíjející živočicha, aby se mu nemrskal pod mikroskopem).“ L. Vaculík: „…My přece víme, že náš osud je dneska víc než vládou a úřadem určován postavou, jež dosud nebyla do ústavy vůbec zapsána, a tou je příroda… Je to svérázná, samostatná bytost, součást univerzálního Bytí, bytost starší, větší a silnější než my. Když to neuznáme, zničí nás.“ Arktická badatelka řekla: „Divočina bez zvířeny je mrtvá scenérie. Zvířena bez divočiny je zavřená kniha.“ (Lois Crislerová) Novodobé české osobnosti zabývající se ekologií v nejširším smyslu, např. Erazim Kohák, Emilie Strejčková, Vlastimil Hála, Josef Vavroušek, Jan Čeřovský, Eva Olšanská aj., rozvíjejí anebo rozvíjely odkaz J. A. Komenského.

11

2. DÍTĚ A PŘÍRODA Aby byl zajištěn správný duševní vývoj dítěte, je třeba uspokojit jeho potřebu „citově jisté, bohaté a bezpečné vazby na nejbližší osobu, zpravidla matku“, jak uvádí E. Strejčková (1998, s. 33). U dítěte, které nikdo nepohladí, nevezme do náruče, na které nikdo nepromluví anebo jen zřídka, se těžko zrodí nejkrásnější lidský cit – láska. Dítě, aby mohlo milovat, musí být milováno. Jen tak si vytvoří láskyplný vztah ke své matce, otci, sourozencům, k ostatním lidem, zvířatům, rostlinám, k přírodě, k životu. Již v prenatálním období vnímá plod nálady matky, reaguje na zvuky, změny polohy, chutě apod. Porodem je vytržen z bezpečí, aby přijímal lásku a veškerou péči své matky. V dřívějších dobách si maminky přivazovaly děti na tělo a takto vykonávaly veškerou práci. Co mohlo dodat větší pocit jistoty než teplo matčina těla a tlukot jejího srdce? V přírodě je to zařízeno obdobně. Pokud živočichové a rostliny nemají vhodné podmínky pro svůj život, vymírají. Vinou nejdokonalejších tvorů na Zemi. Tak, jako je dítě závislé na péči matky, tak i příroda je závislá na ušlechtilosti lidí. Nutno si uvědomit, že tomu tak nebylo vždy. Role člověka se po staletí měnily. Z prvotní úplné závislosti na přírodě se postupně člověk stával vykořisťovatelem, ničitelem přírodních krás. Co člověk nevlastní, k tomu se chová bezohledně, sobecky. Na své vlastní zahradě jen těžko zanechá papír po grilování anebo láhev od minerálky. Najednou každý ví, kam odpadky patří. Ale v přírodě? Tam milovníci turistiky ukončí piknik a zanechají po sobě spoušť: sáček z PVC, plechovku, PET láhev… Jinde zase „krášlí“ potok ojetá pneumatika. Výčet neukázněného chování lidí by byl nekonečný, příklady zde uvedené patří mezi mírnější formy znečišťování přírodního prostředí. Věk od 0 do 5 let je nesmírně důležitý v životě člověka, proto je zapotřebí věnovat mu dostatečně velkou pozornost. V tomto období si dítě vytváří postoje, jež mohou ovlivnit další jeho vývoj. Postoj je „relativně ustálený sklon jedince chovat se v určité situaci určitým způsobem, příp. reagovat pozitivně nebo negativně na podněty s takovou situací spjaté.“ (Velký sociologický slovník, 1996, s. 812) Postoje se formují a dozrávají v závislosti na množství podnětů (doteky, řeč, komunikace, prožitky). Předškolní období je také nejpříhodnější pro vytváření režimových a stravovacích návyků. Dobrým životním stylem lze předcházet mnohým onemocněním, která sužují lidstvo na celém světě. Návyky, které si dítě zafixuje v tomto období, pak většinou praktikuje po zbytek života.

12

Kontakt s přírodou v raném věku rozvíjí u dětí fantazii a tvořivost, neboť příroda nabízí nepřeberné množství neopakovatelných zážitků a zkušeností. Je místem, kde lze provádět spoustu činností. K tomu, aby dítě mohlo kreslit, počítat, cvičit, nepotřebuje žádné pomůcky, nářadí ani vybavení bytu či mateřské školy. V přírodě se pod vedením dospělého naučí obratnosti i jemné motorice a začne poznávat život kolem sebe. Získávání informací zprostředkovaně (tj. z knih, časopisů, televize atd.) nemůže nahradit vnímání přírody všemi smysly. Každé zdravé dítě se vyznačuje zvídavostí, zkoumá v podstatě vše, co se mu dostane do rukou. Jeho životní prostor nesmí být však omezen zdmi bytu, v němž převážnou část dne hraje televizor. Děti, které tráví dostatek času v lese, na louce, u rybníka atd., začnou brzy chápat souvislosti a vztahy mezi lidmi a přírodou, později také děje, které v přírodě probíhají. I menší děti si brzy zapamatují, jak se vhodně obléknout na vycházku nebo venkovní hru v závislosti na počasí a ročním období. K místu, kde něco příjemného prožijí, si vytvoří láskyplný vztah a osud tohoto místa jim nikdy nebude lhostejný. Záleží pouze na rodičích, zda uchrání své děti před jednotvárností konzumního světa. Rodinné výlety spojené s poznáváním určité lokality (hrad, zámek, rozhledna atd.) anebo zaměřené na sběr lesních plodů mají nejen ekologicko-výchovný rozměr, ale prohlubují také vztahy v rodině. Utvrzují v dítěti pocit sounáležitosti, jistoty a bezpečí. V posledních letech přibývá dětí, které trpí specifickými vývojovými poruchami učení a chování. Zatímco v roce 1990 sedělo ve školních lavicích 2,5 % dětí s úlevami kvůli potížím se čtením a psaním, v roce 2005 jich bylo 6,5 %. (Ústav pro informace ve vzdělávání, in Blažková, 2006, s. 1) Dle psychologických výzkumů se děti, které tráví více času v přírodním prostředí, dokáží lépe soustředit na práci a kontrolovat své chování. Jsou méně agresivní. Pro rozvoj sociálních vztahů je důležité, aby dítě trávilo dostatek času se svými vrstevníky a sourozenci. Hra na počítači nemůže nahradit kontakt s ostatními dětmi. Brzdí rozvoj řeči a komunikačních schopností, proto také přibývá dětí s logopedickými vadami.

13

3. PŘÍČINY A DŮSLEDKY ODCIZOVÁNÍ LIDÍ PŘÍRODĚ Svým bezohledným chováním k přírodě způsobil člověk ekologickou krizi. Zničení původních ekosystémů, v důsledku kterého vyhynuly mnohé biologické druhy, znamená pro lidstvo převzít zodpovědnost za stav naší planety. „Paradigma

lidské

nadřazenosti

nad

přírodou

je

nebezpečnou

antropocentrickou iluzí a je nezbytné vystřídat je paradigmatem lidské vřazenosti“, jak uvádí J. Šmajs (1994, s. 7).

Technické vynálezy, jejichž hlavní funkcí bylo usnadňovat práci lidem, začínají zasahovat do přirozeného duševního i tělesného vývoje dětí. Především ve velkých městech hrozí nebezpečí trávení volného času u počítačů a televizorů. Také mobilní telefony zasahují do života dnešní mládeže nebývalou měrou. Následující graf zachycuje vývoj volnočasových aktivit mládeže ve věku 15 – 18 let. (Sak; Saková, 2004, s. 69)

frekvence aktivity

Graf č. 1: Vývoj volnočasových aktivit mládeže ve věku 15 - 18 let

rok

5 4,5 4 3,5 3 2,5 2 1,5 1 0,5 0 1982 zahrada sportování televize

1984

1992

1997

pobyt v přírodě nicnedělání PC

2000

zvíře povídání s přáteli

2002

2005

restaurace CD, magnet.

1 - nikdy, 2 - výjimečně, 3 - občas (alespoň 1x měsíčně), 4 – často (alespoň 1x týdně), 5 – pravidelně (denně či téměř denně)

14

Zatímco hodnoty trávení volného času u televize se v průběhu let příliš neměnily, hodnoty trávení volného času u počítače (zaznamenány od roku 1992) výrazně vzrůstají. Přední místo mezi dnešní mládeží mají také CD, odpočinek (tj. nicnedělání) a povídaní s přáteli. Naopak práce na zahradě nebo péče o zvíře mládež příliš nepřitahují.

Bylo zjištěno, že čím ve vyšších patrech panelových domů lidé bydlí, tím menší mají tendenci své byty opouštět. Navíc existuje spousta důvodů, proč by si děti neměly hrát na sídlištích příliš dlouho a už vůbec ne bez dozoru. Absence volného prostoru ke hře je jedním z hlavních problémů městského života. Na sídlištích mnohdy nalezneme jen pískoviště a prolézačky pro nejmenší děti, kde na ně navíc číhá nebezpečí v podobě použité injekční stříkačky, zvířecích výkalů apod. Vzhledem k tomu, že ve městech je nakumulováno velké množství rodin, úměrné tomuto počtu je i množství osobních automobilů. Výfukové plyny spolu s dalšími faktory (kouř z podniků, spaloven…) znečišťují ovzduší, což má za následek nárůst počtu astmatiků, alergiků a ekzematiků mezi dětskou populací. (http://www.ceu.cz/edu/vyzkum/clanky/odcizeni.htm)

Negativní postoj k přírodnímu prostředí mohou u dětí a dospívajících vyvolávat i nejrůznější formy reklamy. Dennodenně se čtenář, posluchač a divák setkává s reklamou v časopisech, na internetových stránkách, billboardech, v rozhlase a v neposlední řadě na televizní obrazovce. Během jednoho televizního filmu (1 h 30 min) je možné zhlédnout až 4 série reklam. Velké množství reklam je zaměřeno na „boj proti bakteriím“ pomocí čisticích prostředků. To může vést u mnoha lidí k obavám z pobytu v přírodě. Jejich přesvědčení o tom, že v čistém prostředí domova jsou chráněni před bacily, způsobuje u nich ztrátu imunity.

Negativní postoj k některým druhům živočichů je přirozený. Mnozí lidé cítí odpor k pavoukům, žábám, hadům atd. Naopak zvířata, která mají srst a plochý obličej s dobře vyvinutou mimikou, mají lidé rádi. Proto jsou mezi dětmi a dospívajícími tolik oblíbené plyšové hračky. Děti i dospělí se rádi dotýkají všeho, co je hebké a hřejivé.

V posledních letech navíc vyvolávají obavy nemoci způsobené zvířaty anebo přenosné ze zvířat na člověka. Lymská borelióza a klíšťová encefalitida jsou postrachem mnohých lesů. Ale nejen tam je možné se s klíšťaty setkat. Také louky, 15

parky a zahrady jsou domovem tohoto drobného živočicha. Obraz postavy ležící bezstarostně v trávě, který známe z mnoha filmů, se zdá být minulostí. Následky nemoci zvané klíšťová encefalitida bývají v některých případech velmi závažné, výjimečně končí smrtí. Jediný způsob, jak bezpečně zabránit nákaze, je očkování. Mnozí lidé však raději zavrhnou pobyt v přírodě a nechají své děti sedět u počítačů a televizorů. Důležitou roli v boji proti strachu z nákazy hraje informovanost. Široká veřejnost by měla znát místa s největším výskytem infikovaných klíšťat a těmto místům se bez očkování vyhnout. Děti je nutné od nejútlejšího věku seznamovat se zásadami pobytu v přírodě (vhodné oblečení, ohleduplné a slušné chování atd.). Důležité je včasné a správné odstranění klíštěte z povrchu těla, v případě onemocnění co nejdříve započatá léčba. Za uplynulých 30 let se výskyt nemoci v Evropě zvýšil zhruba o 400 procent. Dle odborníků stojí za větším počtem nakažených klíšťat změny klimatických podmínek. (http://aktualne.centrum.cz/zdravi/jak-byt-zdravy/clanek.phtml?id=146206) S nástupem nového tisíciletí se v České republice vyskytla další onemocnění, která vyvolala vlnu strachu. Jedná se o onemocnění skotu BSE – „nemoc šílených krav“, slintavku a kulhavku. V období největšího výskytu nemoci přestali mnozí lidé konzumovat hovězí a skopové maso. Na počátku roku 2006 se začalo více hovořit o ptačí chřipce. Obrázky uhynulých zvířat ze zahraničí, které mohli lidé vidět na televizních obrazovkách, byly příčinou oprávněného strachu.

Vztah lidí ke zvířatům bývá poznamenán také negativní zkušeností. Napadení člověka zvířetem přináší mnohdy celoživotní následky, a to nejen fyzické, ale i psychické. V posledních letech stoupl počet případů, kdy pes zaútočil na člověka. Lidé dnes ve větší míře chovají plemena, která vyžadují kvalitní výcvik.

Se zvyšující se životní úrovní dochází ke změnám v myšlení a chování dětí, a tím i k odcizování přírodě. Priority současných dětí a mládeže jsou odlišné od priorit jejich rodičů, když byli ve stejném věku. Dnes děti dospívají mnohem dříve. Je to dáno přísunem informací (internet, časopisy), zájmy, vztahem k dospělým, ke škole. Velký význam přisuzují vzhledu, značce oblečení, ceně mobilního telefonu, počítače atd. Se svými vrstevníky ale nesrovnávají pouze osobní věci. Také dům, auto a rodinná dovolená jejich kamarádů bývají středem zájmu.

16

Lidé z vnitrozemských zemí jezdí za sluníčkem a mořem do jižních států, aby načerpali sílu do dalších měsíců. Ani tolik prodiskutovávané téma, jako je škodlivost slunečního záření a s ním spojená rakovina kůže, neomezila příliv lidí na přeplněné pláže. Pobytem u moře se mnozí rodiče snaží nahradit dětem pravidelnou péči o jejich volné chvíle. Podle H. Librové (1994, s. 75) patří dovolená „k početným sférám našeho života, v nichž se, aniž si to připustíme, necháme vést prestiží, módou, reklamou.“ Největší rozvoj turismu nastal v 60. letech 20. století. V současnosti je turismus největším ekonomickým odvětvím na Zemi, což zapříčinilo, že se zapsal mezi hlavní faktory devastující přírodu. Příliv turistů pozměnil původní ráz mnoha zemí. Zasáhl jejich kultury, zvyky a přírodní prostředí. Kvůli suvenýrům a trofejím byly zabity tisíce živočichů a další na svou smrt čekají. Lidé si začali uvědomovat, jak je turismus nebezpečný. Zrodila se idea nového turismu, tzv. měkký turismus. Ten na rozdíl od tvrdého turismu prosazuje citlivý přístup k dané zemi se zachováním původního stylu života. Je mu cizí masové cestování, nákupy, zvědavost, hlasitost a pasivnost. Prosazuje naopak rodinné cesty anebo cesty s malou skupinou přátel spojené s poznáváním života dané oblasti. (Librová, 1994, s. 72 - 75) V posledních letech mají lidé zalíbení v nejvzdálenějších krajích. Místo, kam noha člověka nevkročila, na Zemi snad nenajdeme. Už i tolik vzdálená Antarktida se stává zájmem turistů. V letech 2001 - 2002 vstoupilo na půdu Antarktidy 15 300 návštěvníků, v letech 2005 - 2006 byl jejich počet dvojnásobný. (Bobůrková, 2006, s. 7) Lidská zvědavost a obchod zasahují do přirozeného přírodního prostředí.

Odcizování dětí přírodě se projevuje v několika rovinách (psychické, fyzické, zdravotní, sociální). Prostřednictvím počítačových her si dítě vytváří svůj vlastní svět představ, který se výrazně liší od světa reality. To pak může vést k neschopnosti přiměřeně reagovat v běžném životě. Děti se vžívají do role fiktivních hrdinů, kteří mají moc manipulovat s ostatními. Mezi svými vrstevníky si většinou vybírají jedince fyzicky slabší, kteří se nedokáží bránit. Některé formy šikany jsou natolik závažné, že končí vážnými psychickými problémy poškozeného. Přibývá i případů, na jejichž konci stojí vražda nebo sebevražda. Odhalit šikanu bývá mnohdy velmi obtížné. I když je úplné vymýcení násilí pouhou iluzí, je nutné vhodnými formami výchovy usilovat o to, aby násilí ubývalo a nebylo přehlíženo. Od nejútlejšího věku musí být u dětí pěstován kladný vztah nejen k lidem, ale ke všem živým tvorům. 17

Tzv. „počítačové děti“ jsou více náchylné k nemocem než děti, kterým je dopřán zdravý pobyt v přírodě. Dlouhé sezení u obrazovek se navíc odráží na jejich fyzické kondici. Přibývá dětí trpících nadváhou a obezitou. Dle statistik se v roce 1995 léčilo s obezitou 8 886 dětí do 14 let, v roce 2001 jich bylo 15 659 a v roce 2005 vzrostl počet na 20 742. (Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR, in Frydecká; Kubálková, 2006, s. 2)

V důsledku odcizení lidí přírodnímu prostředí dochází k devastaci živé i neživé přírody, která, ač si to mnozí nepřipouštějí, negativně zasahuje do života současné i příštích generací. Lidé ztratili zodpovědnost za stav přírody a svým životním stylem vytvořili živnou půdu pro nárůst civilizačních chorob a duševních onemocnění, pro změny v sociální i společenské rovině. Nezvykle rychle se šíří kriminalita mladistvých a prostituce, přibývá narkomanů a lidí bez morálních zásad, pro něž peníze a sex hrají nejdůležitější roli v životě. Pro peníze jsou schopni zajít za ty nejzazší meze. Ztratili lásku a úctu k druhým lidem i k sobě samotným, úctu k plnohodnotnému životu. V minulosti byla navíc trestná činnost nezletilých páchána především nahodile, zatímco dnes je jednání pachatelů stále více promyšlené.

18

4. ŠKOLNÍ ENVIRONMENTÁLNÍ VÝCHOVA A ODCIZOVÁNÍ DĚTÍ PŘÍRODĚ K řešení problému odcizování dětí přírodě přispívá EV, která se stala součástí vzdělávacích programů ve škole. Patří mezi průřezová témata a všechny vzdělávací oblasti v RVP ZV, které mohou významně přispívat k naplňování cílů.

4.1 VYMEZENÍ POJMŮ

Jak bylo řečeno v úvodu, výchova k péči o životní prostředí

= ekologická

výchova = environmentální výchova. Dříve než se budeme zabývat přínosem EV k utváření vztahu dětí k životnímu prostředí, připomeneme si základní pojmy související s pojednávanou problematikou.

Podle H. Horké (2005, s. 31) ekologická / environmentální výchova směřuje jednoznačně

„k překonání

primitivních

egocentrických,

sebestředných

názorů

a preferencí hodnot a podílí se na nové duchovní integraci člověka, jehož vřazuje do celku přírody a kultury.“

E. Kohák (1998, s. 14) ji charakterizuje takto: ekologie označuje přírodní vědu, „nejspíše jeden z oborů biologie, který se zabývá studiem souvislostí v soustavě života. …Jde tedy o soustavu všeho bytí a žití (čili biosféru) vůbec a o místo člověka v ní, bez jakýchkoli předchozích předpokladů toho, co to místo představuje a vyžaduje.“

Podle RVP ZV (2005, s. 99) environmentální výchova „vede jedince k pochopení komplexnosti a složitosti vztahů člověka a životního prostředí, tj. k pochopení nezbytnosti postupného přechodu k udržitelnému rozvoji společnosti a k poznání významu odpovědnosti za jednání společnosti i každého jedince. Umožňuje sledovat a uvědomovat si dynamicky se vyvíjející vztahy mezi člověkem a prostředím při přímém

poznávání

vědeckotechnických,

aktuálních politických

a

hledisek občanských,

ekologických, hledisek

ekonomických,

časových

(vztahů

k budoucnosti) i prostorových (souvislostí mezi lokálními, regionálními a globálními problémy), i možnosti různých variant řešení environmentálních problémů. Vede jedince 19

k aktivní účasti na ochraně a utváření prostředí a ovlivňuje v zájmu udržitelnosti rozvoje lidské civilizace životní styl a hodnotovou orientaci žáků.“

Ekologie (v původním, užším slova smyslu) je vědní obor zabývající se vzájemnými vztahy mezi organismy a jejich prostředím; zkoumá především organizaci a fungování ekosystémů. (Zákon č. 17/92 o životním prostředí, § 2, in Máchal, 2000, s. 12)

Pojem životní prostředí představuje soubor činitelů, se kterými přichází do styku živý subjekt (organismus, populace, člověk, lidská společnost) a podmínek, kterými je obklopen, tj. vše, co na subjekt přímo i nepřímo působí. (Zákon č. 17/92 o životním prostředí, § 2, in Máchal, 2000, s. 12)

„Environmentalistika je nauka o životním prostředí; využívá poznatků vědního oboru ekologie, zkoumá mechanismy působení člověka na ekosystémy, zabývá se prevencí znečišťování životního prostředí, nápravou vzniklých škod a prevencí nežádoucích zásahů; environmentalistika zahrnuje např. také ochranu přírody, monitoring složek životního prostředí, využívání přírodních zdrojů, nakládání s energiemi, péči o zdraví lidské populace apod.“ (Máchal, 2000, s. 12)

„Udržitelný rozvoj je takový rozvoj, který uspokojuje potřeby současnosti bez ohrožování možností budoucích generací uspokojovat své vlastní potřeby. Je v podstatě procesem změn, ve kterém jsou využívání zdrojů, orientace vývoje technologií a transformace institucí zaměřeny na harmonické zvyšování současného i budoucího potenciálu uspokojování lidských potřeb a aspirací,“ jak zformulovala ministerská předsedkyně Norska G. H. Brundtlandová v roce 1987. (in Státní program environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v České republice, 2000, s. 7)

20

Následující obrázek zachycuje systém postojů, hodnot a chování pro udržitelný rozvoj. (Horká, 2005, s. 32)

Konzumní

Neudržitelný rozvoj

Egocentrismus

Uspokojování potřeb

Znalosti

Životní styl

Č LOVĚK

Chování

Postoje

Produktivní

Odmítání

K přírodě

Ohleduplnost

Altruismus

Přijímání

K druhým

Sebedisciplína

Vcítění

Skromnost

Aktivita člověka

Pokora

Udržitelný rozvoj

Odpovědnost

Obr. č. 1: Člověk, potřeby, hodnoty a udržitelný rozvoj

21

Šetrnost

Užití zelené a červené barvy zvýrazňuje protikladnost pojmů. Zelená, barva přírody, udává směr k udržitelnému rozvoji, zatímco červená, podobně jako na světelné signalizaci, dává pokyn k zastavení. Směřování k udržitelnému rozvoji vyžaduje akci, činy, vnímavost, zájem a provázanost všech těchto pojmů. Naopak cestu ke zkáze je možné charakterizovat jedním slovem „lhostejnost“.

Jak uvádí E. Kohák (1998, s. 160 - 161) přežití lidstva závisí „na jeho schopnosti vymanit se z konzumní závislosti, hluboce zakořeněné a podporované dealery konzumní drogy. Nemůžeme si dovolit nechat na obchodní reklamě, aby nám ukázala, jak máme žít. Potřebujeme si vědomě vytvořit vlastní představu slučitelnou s dlouhodobým soužitím lidstva s přirozeným světem.“

4.2 UTVÁŘENÍ VZTAHU K PŘÍRODĚ V RÁMCOVÉM VZDĚLÁVACÍM PROGRAMU PRO ZÁKLADNÍ VZDĚLÁVÁNÍ

K řešení globálních problémů, které ohrožují budoucnost planety Země, je třeba přistupovat zodpovědně a s pokorou. Životní styl současné mládeže vede pedagogy a pracovníky ekocenter k zamýšlení se nad otázkami, jak u dětí vzbudit a prohlubovat zájem o přírodu. Především městským dětem chybí kontakt s vnější životní realitou, což může vést k neschopnosti řešit složité situace. Zavádění Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání (dále RVP ZV) do škol má přinést změny ve vnímání a pojetí žáka, učiva i výchovně vzdělávacího procesu. Poněvadž je tato práce zaměřena na odcizování dětí přírodě, budeme se především věnovat EV. Aktuální problémy současného světa se stávají nedílnou součástí základního vzdělávání. V RVP ZV je reprezentují průřezová témata, která vytvářejí podmínky pro individuální uplatnění žáků a rozvoj mravních principů (pomoc, spolupráce…). Jsou to: 1.

Výchova demokratického občana

2.

Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech

3.

Multikulturní výchova

4.

Osobnostní a sociální výchova

5.

Environmentální výchova 22

6.

Mediální výchova Průřezová témata spolu úzce souvisejí, každé má však své specifické zaměření,

pro které ho nelze vypustit. Aby splnila svůj význam, musí být začleňována do obsahů vyučovacích předmětů. (RVP ZV, 2005, s. 90)

EV ve vybraných vzdělávacích oblastech

1. Člověk a jeho svět Tato vzdělávací oblast se týká pouze prvního stupně základní školy. Svým narozením se člověk stává součástí rodiny, je synem či dcerou, bratrem nebo sestrou atd. S přibývajícími měsíci a lety se jeho životní prostor rozšiřuje. Poznává nejbližší okolí svého bydliště, tzn. ulici, v níž žije, mateřskou školu se svými vrstevníky, obchody, poštu, obecní úřad, ale také park, potok či blízký les. V jednotlivých ročnících se jeho znalosti o rodné obci prohlubují. Seznamovat žáky s historií vážící se k obci znamená rovněž seznamovat je s přírodními objekty (staré stromy, lomy, rybníky…), jejich stavem a způsoby zlepšení.

2. Člověk a příroda Prostřednictvím této vzdělávací oblasti mají žáci pochopit postavení člověka v přírodě a způsoby chování nutné pro udržitelný rozvoj. K tomu je zapotřebí, aby získávali informace o jednotlivých ekosystémech (les, pole, vodní zdroje…), jejich funkcích a podmínkách pro zachování obnovitelných zdrojů surovin a energie.

3. Člověk a společnost Anglický básník John Donne napsal: „Žádný člověk není ostrov sám pro sebe; každý je kus nějakého kontinentu, část nějaké pevniny.“ (in Hemingway, 1984, s. 4) Člověk jako součást společnosti nese spoluzodpovědnost za neblahé vlivy (ekonomické, sociální aj.), které vyvrcholily ekologickou krizí. Seznamování žáků s principy vedoucími k udržitelnému rozvoji je obsahem vzdělávací oblasti Člověk a společnost.

4. Člověk a zdraví Jak už bylo řečeno ve druhé kapitole, pobyt v přírodě má pozitivní vliv na vývoj dítěte. Lidé, kteří si vypěstují kladný vztah k přírodě v dětském věku, budou v dospělosti vnímat přírodu jako místo vhodné pro odpočinek a duševní naplnění. 23

Příroda je také zdrojem cenných látek, které mají blahodárný vliv na zdraví. Pokud však příroda „onemocní“, lidé ztratí možnost žít plnohodnotným životem.

5. Informační a komunikační technologie Čas, který tráví děti školního věku u počítače, je nepřiměřeně vysoký. Jeho negativní vlivy byly popsány v kapitole nazvané Důsledky a příčiny odcizování lidí přírodě. Ale ani počítačům nelze upírat jejich význam. Lze je využívat k získávání informací a studijním účelům. Na internetu mohou žáci vyhledávat a třídit informace týkající se stavu životního prostředí, globálních problémů a možných způsobů řešení.

6. Umění a kultura Odnepaměti je příroda zdrojem inspirace pro umělce různého zaměření: malíře, sochaře, básníky, prozaiky, režiséry aj. Seznamování žáků s uměleckými díly a prohlubování jejich zájmu o kulturu je nedílnou součástí mnoha vyučovacích předmětů (výtvarné výchovy, praktických činností, slohu, literární výchovy aj.).

7. Člověk a svět práce Nejrůznějšími pracovními aktivitami mohou žáci přispívat ke zlepšení úrovně životního prostředí. Nečinnost a pasivita nic nepokazí, ale ani nezlepší. „Přiložit ruku k dílu“ alespoň nepatrně je v moci každého jedince. Samotný člověk nezmůže mnoho, ale ve spolupráci s dalšími lze provádět viditelnější změny k lepšímu.

Veškerý obsah vzdělávání, školní činnosti i aktivity musí směřovat k utváření a rozvíjení klíčových kompetencí. Ty „představují souhrn vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot důležitých pro osobní rozvoj a uplatnění každého člena společnosti.“ (RVP ZV, 2005, s. 14) Za klíčové jsou považovány tyto kompetence: • k učení,

• sociální a personální,

• k řešení problémů,

• občanské.

• komunikativní, • pracovní, Jaké možnosti má EV k dosahování klíčových kompetencí, vyplyne z dalších kapitol.

24

5. VÝCHOVNÉ PROSTŘEDKY PROTI ODCIZOVÁNÍ PŘÍRODĚ Aby společnost směřovala k udržitelnému rozvoji, tj. zachování plnohodnotného přírodního prostředí pro budoucí generace, je zapotřebí neodkladně změnit způsob výchovy a vzdělávání. Školní EV musí mít jasně stanovené cíle, jejichž naplňování bude směřovat k rozvíjení vztahu k přírodě, a tím k zamezování odcizení. Při vzdělávacím procesu musí být uplatňovány všechny pedagogické principy, které vymezil J. A. Komenský. Z jeho tvorby se stále přijímají podněty, poněvadž mnohé části jeho pedagogické soustavy jsou formulovány způsobem, na němž není co zdokonalovat. Přesto dnešní škola některé jeho požadavky ještě plně neuskutečnila. Jak lze prostřednictvím RVP ZV realizovat EV, a tím zamezovat odcizování dětí přírodě, je obsahem této kapitoly. Každý školský zákon by měl vycházet z potřeb žáků, jejich schopností a zájmů. Již Komenský kladl důraz na individuální přístup ke každému dítěti. Byl přesvědčen o vzdělavatelnosti všech lidí, samozřejmě v rámci jejich možností. Tento Komenského požadavek zní i na počátku 21. století jako naléhavá výzva. Každé dítě by měl učitel vnímat jako originální a jedinečnou bytost, která vyžaduje zcela zvláštní přístup. Negativní vztah k přírodě anebo nezájem může být u žáků vyvolán mnoha vlivy, které byly popsány dříve. Správným přístupem a výchovným působením lze však negativní zkušenosti potlačit. Nutno si uvědomit, že v žádné třídě se nikdy nemohou sejít dva naprosto stejní jedinci. Každý člověk se rodí s jinou mírou nadání a schopností, které jsou v pozdějším věku buď rozvíjeny nebo blokovány. Pouze školní výuka založená na rozmanitosti forem, prostředků, metod atd. může přitáhnout pozornost žáků. V prvních ročnících základní školy většinou děti baví všechny vyučovací předměty. Později v sobě, často zásluhou učitele, objevují zájem o určitou problematiku a na tu se zaměřují. EV však předpokládá zájem každého jedince, neboť úzce souvisí s principy mravními, sociálními, kulturními atd. Každý člověk je součástí přírody, má v ní své místo, a proto je zapotřebí, aby přijal odpovědnost za její stav.

Neučit abstraktní pojmy, ale vysvětlovat učivo na konkrétních příkladech by mělo být pro učitele samozřejmostí. K názorné výuce slouží nejrůznější pomůcky, jako jsou obrazové přílohy, mapy, encyklopedie, videonahrávky, počítačové výukové 24

programy aj., které dnes patří k běžnému vybavení školy. Možností, jak zpestřit žákům vyučovací hodinu, je v současnosti určitě více, než bylo v době J. A. Komenského. EV však předpokládá výuku nejen ve školních lavicích, ale především v přírodním prostředí. Žáci musí vědět, co mají chránit, aby jim osud přírody nebyl lhostejný. Poznávání stromů, květin a zvířat z obrázků neprobudí u žáků skutečný zájem o ekologii. Je v moci pedagogů, aby výuka prvouky a přírodovědy na prvním stupni (vzdělávací oblast Člověk a jeho svět) a přírodopisu na druhém stupni základní školy (součást vzdělávací oblasti Člověk a společnost) neprobíhala převážně formou zápisů do sešitu, ale formou vycházek, exkurzí, pokusů, pozorování… Jen tak lze zmírnit odcizování dětí přírodě. Některé výukové formy navíc přispívají k rozvoji spolupráce mezi žáky, organizačních a komunikačních schopností (skupinová práce, práce ve dvojicích) a estetického vnímání. Významné místo zde náleží projektovému vyučování. Projekty mohou žáci vypracovávat na nejrůznější témata, v rámci EV např. se zaměřením na vodu, vzduch, půdu, chráněné rostliny, živočichy, odpadky atd.

Již Komenský si byl vědom toho, že člověk získává vědomosti nejen z knih a úst učitele, ale i vlastními smysly a vlastním rozumem. Téměř v každém vyučovacím předmětu lze využívat poznatky z pozorování okolního světa, přírody a dějů, které v ní probíhají. V dnešní době však dle mého názoru stojíme před novým problémem. Můžeme si položit otázku, zda tzv. „počítačové“ děti vůbec umějí vnímat prostředí kolem sebe (např. cestou do školy, na nákup apod.). Učitel by měl žáky k vyslovení své zkušenosti přímo vybízet a zjišťovat, jak hluboce do problému pronikli. Především u mladších žáků nemohou abstraktní pojmy nahradit pocity z prožitku. Hravou, nenásilnou formu lze uplatňovat při objevování živé i neživé přírody. Poznávání květin a stromů prostřednictvím smyslů (čichem, hmatem, zrakem), srovnáváním listů, stonků, kořenů atd. zanechá v žákovi trvalou stopu. Už malé děti si mohou s pomocí učitele založit koutek přírody ve třídě anebo v jiných prostorách školy. Jinak bude žák přistupovat k péči o rostlinu, kterou si sám zasadí a vypěstuje, než o tu, kterou zasadil někdo druhý. Ve třídě je možné chovat i malé zvíře (křeček, morče, papoušek), o které se budou starat sami žáci. V tomto případě však musí být učitel opatrný, neboť v současné době trpí mnoho dětí nejrůznějšími alergiemi.

K rozvoji vztahu k přírodě napomáhá také dobře vedená školní zahrada, prostřednictvím které jsou u žáků rozvíjeny nejen vědomosti, ale i pracovní dovednosti, 25

návyky a spolupráce mezi žáky. Práce na školním pozemku pomůže především městským žákům objasnit původ potravin, protože

mnohé děti považují za

samozřejmost, že všechno lze koupit v hypermarketech. (Máchal, 2000, s. 63) Spoustu výrobků si však lidé mohou upéct, uvařit a připravit doma, a to bez konzervačních látek (např. sladkosti, džus, kompot, jogurt). Přípravu jednoduchých pokrmů by si žáci měli vyzkoušet i ve škole v rámci vzdělávací oblasti Člověk a svět práce. Ideální by bylo použít suroviny ze školní zahrady. Vlastnoručně připravené jídlo podporuje vztah k materiálu, v tomto případě k přírodním zdrojům. V posledních letech se však školní zahrady stávají neatraktivními, upřednostňují se sportovní haly, hřiště, tenisové kurty atd.

Prvním aktivním krokem k utváření vztahu k životnímu prostředí ve školách může být třídění odpadu. Dennodenně se žákům dostává do rukou nepřeberné množství potravin a nápojů, ze kterých zůstávají tuny obalů. Zavést různobarevné odpadkové koše opatřené nápisy (papír, plasty…) je investice, která se škole a společnosti určitě vyplatí. Žáci by měli vědět, že některé odpadky mohou znovu upotřebit. Například kelímky od mléčných výrobků je možné využít ve výtvarné výchově anebo k předpěstování sazenic. Vzhledem k tomu, že v současných školách mají žáci možnost odběru jogurtů a mlék za sníženou cenu, může si každá třída kelímky na sazenice připravit. I když se školy snaží vychovávat své žáky „ekologicky“, teorie se často rozchází s praxí. Podílí se na tom i fakt, že finanční prostředky školských zařízení jsou omezené. Případ, který zde popíšu, není dle mého názoru ojedinělý. Situace jedné základní školy vypadá následovně: odpadky ze tříd (papír, plasty) spolu s biologickým odpadem ze školní kuchyně, shrabaným listím a odřezanými větvemi končí v odpadní jámě v těsné blízkosti školy. Likvidace takto nashromážděného odpadu probíhá pouhým škrtnutím zápalky. Rozměry jámy jsou 7 x 10 metrů, hloubka 2 metry a kousek od ní teče potok. Červený nápis „Přísný zákaz sypání smetí“ jen komicky dokresluje tuto „spoušť“. Můžeme jen věřit, že situace v českých školách bude směřovat k lepšímu. (viz obr. 2, 3)

26

Obr. č. 2: Odpad

Obr. č. 3: Likvidace odpadu

Příležitost vzbudit u žáků zájem o přírodu (tj. její vývoj, stav a problémy) netradiční formou nabízejí školám ekologicky zaměřené akce. Jsou to např. Světový den životního prostředí, Den vody, Den Země, Den bez aut. Oblíbenou a rozšířenou akcí, do níž se zapojuje většina českých škol, je Den Země, jejímž smyslem je obrácení pozornosti lidstva k životnímu prostředí. Od roku 1990 je 22. duben jako světový svátek Země slaven i v České republice. Jeho historie však sahá do roku 1970. Tehdy proběhla ve Spojených státech amerických první kampaň pod názvem Den Země. Účastníci akce se snažili prosadit následující opatření pro zlepšení úrovně životního prostředí: - využívání obnovitelných zdrojů energie, - recyklování materiálů a odpadů, - vyloučení chemikálií, které poškozují ozonovou vrstvu Země, - omezení zemědělských strojů, které vedou k erozi půdy atd. Po celém světě se v tento den konají přednášky, koncerty, soutěže, úklidové práce, ekotrhy atd. (http://www.earthday.net/resources/history.aspx)

Další významnou akcí, která má oslovit širokou veřejnost, je Den bez aut. Především ve městech, kde jezdí městská hromadná doprava, by měli lidé omezit používání automobilů, jejichž výfukové plyny znečišťují ovzduší. I když se tato akce týká především dospělých, žáci by měli vědět, že existuje, a znát její význam. Den bez aut se slaví v neděli kolem 22. září. Děti tak mohou apelovat na své rodiče, aby na odpolední výlet nejeli autem, ale šli např. pěšky.

27

Bez větší námahy mohou žáci a jejich rodiče pomáhat přírodě tím, že budou nakupovat sešity z recyklovaného papíru. Takový sešit nesplní svoji funkci o nic hůře než z papíru nového, nepoužitého. Zatímco na výrobu jedné tuny bílého papíru se spotřebuje 85 m³ vody, více než dvě tuny dřeva a velké množství elektřiny (http://www.veronica.cz), při výrobě recyklovaného papíru se spotřeba vody sníží o 50 % a energie o 64 %. (http://www.ekoserver.cz/index.php/write/clanek/176) Také školní potřeby na jedno použití je lepší nekupovat (fixy, pera).

Pěstovat u dětí vztah k místu, kde žijí, je úkolem jak rodičů, tak učitelů. V rámci praktických činností nebo po vyučování lze pořádat brigády pro zlepšení vzhledu obce a jejího okolí (úklid, sběr novinového papíru). Významnou roli při utváření vztahu k přírodě hrají i přírodovědné kroužky, jejichž vedoucími mohou být jak pedagogičtí pracovníci, tak ochránci přírody z řad veřejnosti. Kroužky nabízejí propojení oblasti teoretické a praktické, tzn. prohlubování znalostí s aktivním zapojením do péče o životní prostředí (čištění studánek, lesů atd.). Akce, jejichž účastníci mají stejný zájem a cíl, přispívají k vytváření a prohlubování kamarádských vztahů.

Podle H. Horké (2005, s. 83) oprávněné místo zaujímá i „kultivace postojů ke kulturním památkám, historii, tradicím.“ Ke každému kraji se váží starobylé zvyky, které jsou předávány z generace na generaci. Především vesnice a menší města se v současné době ukázkami lidových řemesel a obyčejů prezentují. Pro příklad uvádím: pletení pomlázky a košíků z proutí, malovaná velikonoční vajíčka, výroba slaměných vánočních ozdob, adventních věnců, svícnů aj. Také ve školách fungují kroužky zaměřené na rozvíjení vztahu k ručním pracím.

Žáci mají možnost zapojit se také do soutěží, při nichž si upevňují a prohlubují učivo anebo nejrůznějšími formami vyjadřují svůj názor a postoj. Např. Hnutí Brontosaurus spolu s Ekocentrem Dúbrava Hodonín vyhlašují každoročně celostátní výtvarnou, literární a fotografickou soutěž „Máme rádi přírodu“. Zajímavé soutěže na téma voda připravuje pro žáky 1. stupně základních škol Nadační fond Veolia ve spolupráci se společností Zlínská vodárenská. Vítězové, ať už jednotlivci nebo třídní kolektivy, bývají obdarování pěknými cenami. Přitažlivé soutěže ve školách však mohou připravit sami vyučující (v rámci třídy, ročníku, prvního a druhého stupně nebo celé školy). 28

Významné místo při utváření vztahu k přírodě náleží spolupráci škol s institucemi EV. V České republice pracuje několik desítek center zaměřených na EV. Ačkoli některá se dostala do povědomí obyvatel více, všechna sehrávají významnou roli pro určitou lokalitu. Ekologická centra pořádají výukové programy a projekty pro žáky od mateřských po střední školy (případně vysoké). Jejich náplň vychází z RVP ZV a je přizpůsobena věku žáků. Při nejrůznějších činnostech mají žáci možnost učit se hrou a prožitkem, proto by školy měly využít příležitost se programů účastnit. Školní prostředí jen těžko, především městským dětem, nabídne přímý kontakt s přírodou. Výukové programy mají nejrůznější zaměření. Kromě prohlubování poznatků o květinách, stromech a živočiších si žáci osvojují praktické dovednosti a práci ve skupině. Vyzkoušet si např. výrobu papíru, pečení chleba anebo tkaní je nezapomenutelný zážitek. Dítě během chvilky změní pohled na materiál i práci. Radost z výsledku mají jak účastníci programu, tak jeho organizátoři.

Významnou roli při utváření vztahu k přírodě může sehrát i četba. Knihy o dobrodružstvích dětí, které dříve přitahovaly tisíce dětských čtenářů, se dnes dostávají do pozadí kvůli počítačům a televizi. Správnou motivací lze však děti knihami opět zaujmout. Z dlouhé řady autorů a titulů jmenujme alespoň Jaroslava Foglara a jeho knihy Rychlé šípy, Hoši od Bobří řeky a Pátá sedma. Zamezit stahování obsahů knih z internetu lze důsledností pedagogů. Školní knihovny by měly žákům nabízet široký výběr literatury. Protože je tato práce zaměřena na odcizování dětí přírodě, máme na mysli přírodní tematiku v próze, básních, encyklopediích i časopisech. Ve třídě nebo v jiných prostorách školy lze uspořádat výstavu literatury s tímto zaměřením.

Mimo školní období nabízejí žákům pobyt v přírodě letní tábory. Jsou nejen místem bohatým na zážitky a zkušenosti, mají i pozitivní vliv na zdraví dětí. Kolektivní hry a jiné akce v čistém přírodním prostředí přispívají k rozvoji fyzické zdatnosti i duchovního rozměru. Úroveň letních táborů závisí na odborné způsobilosti a morálních kvalitách organizátorů a vedoucích, kteří jsou často z řad pedagogických pracovníků.

5.1 UKÁZKY KONKRÉTNÍCH AKCÍ A ČINNOSTÍ

V Základní škole Nedašov (leží na jihovýchodní Moravě) slavili žáci v roce 2006 Den Země např. takto: 29

Obr. č. 4: Přednáška starších žáků

Obr. č. 5: Úklid okolí školy

Žáci IX. třídy uspořádali pro žáky 1. - 3. ročníku přednášku na téma „Život v rybníku“. Kromě živočichů žijících v ekosystému rybník se dotkli otázky znečištění vody, odpadků a významu vody pro zachování života na Zemi. Pro mladší žáky měli připravený obrazový materiál, soutěžní otázky a hry. Na úklidu kolem školy se podíleli všichni žáci. Každá třída měla vymezenou určitou plochu, na níž prováděla úklid (shrabování, zametání, okopávání záhonů atd.).

Žáci 5. ročníku uspořádali na jaře roku 2006 projektové vyučování pro žáky prvního stupně na téma „Čáp – posel jara, aneb Co víme o čápech“. K práci přistupovali zodpovědně a citlivě. Prokázali schopnost vyhledávat a třídit informace, pracovat ve skupinách, spolupracovat a přiměřenou formou předat získané vědomosti mladším žákům. Akce byla kladně hodnocena nejen žáky, ale i paní ředitelkou a ostatními vyučujícími.

Obr. č. 6: Příprava projektu

Obr. č. 7: Prezentace projektu 30

Pod vedením vášnivých rybářů, kteří jsou z řad vyučujících, pracuje pod záštitou školy již několik let rybářský kroužek. Kroužek se těší velké oblibě, navštěvují ho jak chlapci, tak děvčata. Žák páté třídy napsal do své slohové práce: „Rybaření mě baví, chytat ryby budu určitě až do doby, kdy budu hodně starý. Ale rybaření není jenom o chytání ryb. Když ryby neberou, můžete alespoň relaxovat.“

Děti v kroužku lidové tvořivosti

Obr. č. 8: Výroba slaměných ozdob

Obr. č. 9: Vyšívání

Kroužek má ve škole několikaletou tradici. Pod vedením zkušené paní učitelky si desítky dívek osvojily nejrůznější vzory pro vyšívání a naučily se pracovat s přírodními materiály, jako jsou sláma a sušené květiny. Při práci se slámou říká paní učitelka tato slova: „Sláma je nádherný přírodní materiál. Má barvu sluníčka a voní chlebem.“ Příjemná atmosféra výrazně dokresluje samotnou činnost.

31

6. OSOBNOST UČITELE A UTVÁŘENÍ VZTAHU K PŘÍRODĚ Aby v rámci EV získávali žáci kladný postoj k přírodě, závisí nejen na zařazování EV do všech vzdělávacích oblastí, ale i na osobnosti učitele. Dle Komenského má mít učitel nejen široké a hluboké vzdělání, ale také lásku ke své práci. Žáci v současných školách jsou přetěžováni kvantem vědomostí a úkolů. Mnoho jich pak trpí různými druhy neuróz vyvolaných strachem ze školy. Časté jsou i bolesti hlavy a únava. Příčin je více: obavy ze špatné známky, strach z reakce rodičů, ale také strach z pedagoga. Místo odpoledního pobytu venku (hry s kamarády, jízda na kole…) sedí děti nad učebnicemi a sešity. Přemýšlet nad stavem přírody už nemají čas. I když se přiměřenosti učiva věnuje stále více pozornosti, učební osnovy, především pro hlavní předměty, jsou pořád obsáhlé. Žáci tak ztrácejí souvislosti, učí se myšlenky vytržené z kontextu a pozbývají zájem o učební látku. Změny má přinést RVP ZV. Pedagogové začínají upouštět od encyklopedických znalostí a kladou důraz na rozvoj osobnosti žáka. Velkou roli zde samozřejmě hraje postava učitele. Pedagog, který zapomíná, že žáci nemají pouze jeden předmět, navozuje u dětí pocity úzkosti. Komenského požadavek přirozeného, snadného vyučování zní dnes velmi naléhavě. Žáci by si měli osvojovat učivo po jednotlivých krocích, a to od jednoduššího ke složitějšímu, od známého k neznámému. Navíc je důležité, aby pedagog při výkladu učiva postupoval přiměřeným tempem. Žádnou třídu (máme-li na mysli jakoukoli třídu na základní škole) netvoří pouze nadané děti, ale i slabé a neprospívající. Aby se žáci učili co nejefektivněji, je třeba vést je k využívání získaných poznatků v nejrůznějších vědních oblastech. Tzv. mezipředmětové vztahy přispívají k vytváření souvislostí a vztahů a k lepšímu zapamatování. Předpokladem kvalitní výuky je aprobovanost učitelů. Studenti pedagogických fakult by měli při studiu svého oboru získat nejen podrobné znalosti, ale i didaktické dovednosti, které „jsou dotvářeny individualitou učitele (a studenta učitelství), zejména jeho vyučovacím stylem, schopnostmi, pedagogickými zkušenostmi a znalostmi, zájmem o předmět a žáky.“ (Švec; Filová; Šimoník, 2003, s. 5) Považuje se za samozřejmé, že lidé věnující se EV budou také žít dle zásad, které hlásají. A. Záveský (in Máchal, 1996, s. 43 – 44) vymezil následující vlastnosti, schopnosti a dovednosti ekopedagoga: •

nepovažuje své vzdělání za ukončené, je ochoten získávat i předávat zkušenosti a náměty pro práci s dětmi, 32

•

má regionální zakotvení, od vztahu ke konkrétní lokalitě se odvíjí zájem o globální problémy,

•

předpokládají se technické znalosti (práce s PC),

•

technické dovednosti (práce se dřevem),

•

dokáže realizovat ekonomické činnosti,

•

má organizační a koncepční schopnosti,

•

dokáže vytvářet výukové projekty,

•

je tvořivý, nesetrvává na stejných výukových formách a prostředcích,

•

má psychologické předpoklady pro práci s lidmi,

•

je obětavý, skromný a ochotný pracovat i ve svém volném čase,

•

respektuje zdravou životosprávu i zdravý životní styl,

•

vyjadřuje se kultivovaně,

•

dokáže pracovat v týmu i samostatně,

•

je harmonickou osobností. Aby vyučovací hodina či výukový program nabyly svého nejhlubšího významu,

neobejdou se bez aktivního a smysluplného přístupu žáků. Ze strany pedagoga to znamená vzbudit u nich zájem, dát jim prostor k seberealizaci, k vyslovení vlastního názoru, myšlenky atd. Žáci by se měli naučit klást sami otázky, srovnávat, kriticky hodnotit, hledat řešení, analyzovat a syntetizovat. Nerespektování postoje žáka a jeho snah, jak se v minulosti často dělo, vede k potlačování jeho schopností. Již Komenský zdůrazňoval, že vyučování má být radostné, aby si děti školu oblíbily a rády ji navštěvovaly. Realizace zmíněného pedagogického principu závisí především na osobnosti učitele, na jeho vlastnostech a vztahu k žákům.

33

7. VLIV RODINY Zmírnění odcizování dětí přírodě se neobejde bez spolupráce učitelů a rodičů. Pokud by jedna strana předávala dítěti jiné názory než strana druhá, způsobí to zmatek v jeho myšlení. EV předpokládá propojení školních činností s každodenní prožívanou realitou, tzn., že názory školy a rodiny k této problematice by se neměly rozcházet. Není možné probírat otázky týkající se znečištění vody, ovzduší, zničení původních ekosystémů, úbytku přírodních zdrojů atd. pouze teoreticky. Takové učení nebude mít pro zlepšení kvality životního prostředí žádný význam. Žáci musí pochopit důležitost ochrany přírody pro každého jednotlivce a uvědomit si, co mohou pro přírodu udělat oni sami. Začít je možné kdykoli a jakýmkoli způsobem. V první řadě to znamená přijmout takové způsoby chování, které se každodenním opakováním stanou samozřejmostí (např. třídění odpadu). Pokud je žák veden k této činnosti také v rodině, s největší pravděpodobností ji bude vykonávat i v dospělosti. Péče o životní prostředí se neobejde bez dobrovolnosti, skromnosti a přesvědčení o smysluplném konání. Zatímco ve škole jsou žáci o některých způsobech šetrného přístupu k životnímu prostředí pouze informováni, v rodině je mohou realizovat. Rozsáhlá výstavba marketů způsobila vzrůst zájmu o nákupy. Oproti dřívějším letům utrácejí lidé více za potraviny, oblečení a elektroniku. Především oblečení si lidé pořizují vzhledem k módním trendům. V domácnostech se tak hromadí oděvy, které vycházejí z módy a stávají se nepotřebnými. Žáci by měli vědět, že všude ve světě žijí lidé, kteří trpí nedostatkem a starší oblečení by jim mohlo posloužit. Stačí, když jej místo do popelnice odnesou charitativní organizaci. S problematikou odpadků úzce souvisí otázka znečišťování životního prostředí. Skutečnost, že po průměrném obyvateli naší republiky zůstane za rok 250 - 470 kg odpadů, nelze brát na lehkou váhu. (Máchal; Vlašín; Smolíková, 2000, s. 49) Žáci však mnohdy přesně nevědí, které obaly a každodenně používané předměty přírodu nejvíce zatěžují. Proto by této problematice měla být věnována zvýšená pozornost. Především zboží, které upoutává zákazníky pěkně vyhlížejícími obaly, přírodu poškozuje. Jedná se např. o výrobky v hliníkových či plastových obalech (nápoje, kosmetika). Rozvíjet u žáků etické a pracovní návyky a vštěpovat jim obecně lidské normy chování je úkolem jak pedagogů, tak rodičů. Každé dítě potřebuje dobré rodinné zázemí, tzn. blízkost lidí, kteří ho milují, zajímají se o něho a věnují mu dostatečnou 34

péči. Nutno konstatovat, že rodina by měla být prvořadým výchovným elementem a že škola jen těžce napravuje to, co se zanedbalo v rodině. Závažným problémem dnešní doby je však velký počet neúplných nebo dysfunkčních rodin. Děti poznamenané rozvodem rodičů často strádají, a to především citově. Příčinou neuspořádaného života mládeže je mnohdy nezájem rodičů o to, s kým se stýkají a co dělají ve svém volném čase. Nemají-li děti a mladí lidé žádné povinnosti nebo koníčky, z nudy se utíkají k alkoholu a drogám a dopouštějí se trestných činů. Žák si má tedy osvojovat pevně a trvale nejen učební látku, ale i společenská pravidla chování. Bude-li se výchova dítěte ubírat tímto směrem, s největší pravděpodobností dospěje v člověka cenných kvalit.

35

II. PRAKTICKÁ ČÁST

36

1. CHARAKTERISTIKA ZKOUMANÉHO PROBLÉMU Výzkum byl zaměřen na problém odcizování dětí přírodě. Rozvoj vědy a techniky přinesl změny v chápání a myšlení současné mládeže a dětí. Předměty, které dříve používali pouze dospělí (počítač, mobilní telefon, video aj.), se dnes stávají běžnými hračkami dětí na 1. stupni ZŠ. „Barevný svět“ vyrobený technikou je pro ně zajímavější než běžné hračky, které měli jejich rodiče. Aby se technika nepodepsala na zdraví, duševním vývoji a charakteru dětí, je zapotřebí odvádět jejich pozornost od věcí ke každodenní prožívané realitě. A to je úkolem jak rodičů, tak pedagogů ve školách. Nahrazení stereotypní výuky zajímavými formami a metodami práce by mělo vnést do škol prožitek, akci, spolupráci a příjemnou atmosféru.

2. CÍL A HYPOTÉZY VÝZKUMU Cílem tohoto výzkumu bylo zjistit, jakou roli v životě současných dětí základní školy sehrává příroda. Zda ji vnímají jako samozřejmou součást světa, anebo chápou její nejhlubší smysl. K ověřování byly stanoveny tři hypotézy. První dvě jsou zaměřeny na srovnání postojů vesnických a městských dětí, třetí má v obecné rovině potvrdit, nebo vyvrátit jednostranný pohled dětí na přírodu.

HYPOTÉZY:

H1: Děti žijící na venkově mají lepší vztah k přírodě než městské děti. (Lepší vztah znamená být s přírodou v častějším kontaktu, mít hlubší znalosti o zvířatech, rostlinách a přírodních dějích z přímé zkušenosti…)

H2: Děti na vesnici tráví v přírodě více času než děti ve městě.

H3: Absolvent 1. stupně ZŠ dokáže ocenit hodnotu přírody nejen v rovině materiální.

37

3. POPIS ZKOUMANÉHO VZORKU Výzkum byl realizován u žáků vesnické i městské školy. Zúčastnilo se ho 39 žáků ze ZŠ Nedašov a 51 žáků ze ZŠ Staňkova v Pardubicích. Výzkum byl prováděn v květnu 2006 ve čtyřech pátých třídách, dvou vesnických a dvou městských.

4. CHARAKTERISTIKA POUŽITÝCH METOD Při výzkumu byly použity dvě metody: obsahová analýza textu a metoda dotazníku. Žáci pod názvem „Můj vztah k přírodě“ napsali slohové práce, přičemž jim byla ponechána naprostá volnost výběru dílčích motivů. Z frekvence klíčových slov jsem zvolila významové jednotky, které byly dále zpracovány a vyhodnoceny. Druhou výzkumnou metodou byla metoda dotazníku, pomocí které jsem chtěla zjistit, kde a jakým způsobem děti tráví svůj volný čas a co se jim v přírodě líbí, nebo nelíbí. Otázky byly voleny s přihlédnutím k věku žáků. Byly následující: 1. Když se řekne „příroda“, co se ti vybaví? 2. Popiš své oblíbené místo, kde trávíš volný čas. 3. Co se ti v přírodě líbí? 4. Co se ti v přírodě nelíbí? 5. Co bys změnil ve svém okolí a jakým způsobem? 6. Kde trávíš svůj volný čas nejčastěji?

4.1 OBSAHOVÁ ANALÝZA SLOHOVÝCH PRACÍ Slohové práce poskytují názory, pocity, prožitky a nezapomenutelné zážitky dětí. Zaměřila jsem se na sledování několika významových kategorií: • hodnota přírody očima dětí (co příroda pro děti znamená), • vnímání a hodnocení přírody, • činnosti dětí v přírodě, • pobyt v přírodě (s kým děti do přírody chodí).

38

4.1.1 Hodnota přírody očima dětí Všichni žáci považují přírodu za důležitou a užitečnou. Svůj vztah k přírodě vyjadřovali slovy: přírodu mám rád/ráda, můj vztah k přírodě je kladný, velký, velmi dobrý, krásný, silný, s přírodou mám výborný vztah, příroda – to je můj velký kamarád. Ani jeden žák nemá k přírodě vyloženě odmítavý postoj. Pouze jeden chlapec z města uvedl, že se o přírodu příliš nezajímá. Pokládá ji však za krásnou a zajímavou. Ačkoliv jenom tři dívky z města vyjádřily odmítavý postoj k některým živočichům (pavouci, hmyz a myši), myslím si, že takových dívek je více, a to nejen ve městě, ale i na vesnici. Příroda má pro děti několikerou hodnotu:
relaxační a ozdravnou,
estetickou,
materiální,
poznávací.

Hodnota relaxační a ozdravná Ve slohových pracích se hojně vyskytovala slova: odpočinek, klid, ticho, uvolnění, čistý vzduch. Pobyt v přírodě přináší dětem příjemné pocity, které mají blahodárný vliv na jejich zdraví. Po dlouhých hodinách sezení ve školních lavicích by měl následovat pobyt na čerstvém vzduchu. Děti z měst však většinou popisovaly víkendy strávené na chatě nebo zážitky z letních prázdnin, výjimečně školu v přírodě. Z výpovědí vybíráme:

„Rádi odpočíváme na jedné pasece, kde roste hodně lesních jahod.“

„Přírodě jsme vděční za čistý vzduch, čistou vodu, léčivé byliny a ticho, které si v přírodě užíváme.“

Hodnota estetická Bude o ní pojednáno v podkapitole 4.1.2.

Hodnota materiální Ze slohových prací vyplývá, že nejvíce si děti přinášejí ze svých procházek houby (psalo o nich 38 % dětí). Uváděly i další plody, jako např. jahody, maliny, 39

borůvky a ostružiny. Šípky napsal jeden žák a bylinky tři. Žáci si uvědomují také význam dřeva, bez něhož by neexistovaly krásné obrázkové knihy ani nábytek v jejich pokoji. Např.:

„Bez přírody bych neměl vybavení do školy, příroda nám dává prostě všechno.“

„Dnes jsem se zeptala sama sebe, kde je příroda. Pak jsem se podívala na svůj stolík a řekla jsem: Příroda je všude kolem mě.“

Zdrojem mnohých plodů jsou i zahrady, o kterých se rozepsalo 31 % dětí z vesnice a 12 % dětí z města. Z vesnických dětí mají však zahradu nebo alespoň malou zahrádku všechny. Takto ji popisuje jedna z dívek: „Na zahradě si pochutnáváme na ovoci a zelenině. Pěstujeme desítky ovocných stromů a velký lán jahod. Na jaře pomáhám mamince zasít mrkev, hrách, kedlubny a jinou zeleninu.“

Hodnota poznávací Při svých toulkách přírodou věnují děti nejvíce pozornosti zvířatům. Nejčastěji uváděly následující: srna, jelen, zajíc, veverka, kůň, ryby a ptáci. Zvířata děti přitahují pro svůj vzhled, pohyb, řeč atd. Mnohé děti v tomto věku touží po zvířátku, o které se mohou samy starat. Takovými zvířaty jsou např. pes, kočka, křeček, morče nebo papoušek. Lhostejní však nejsou ani k rostlinám a stromům. Dokladem jsou následující výpovědi:

„Stále nacházíme v přírodě něco nového a jen žasneme nad její dokonalou krásou. Zjišťuji, že v přírodě je vše důležité a potřebné pro náš život. Nic tam není nadbytečné.“

„Když jdu cestou v lese, mohu si prohlížet přírodu zblízka.“

„Přírodu mám ráda, protože poznávám nová zvířata a nové druhy hub.“

„Přírodu netřeba hledat, stačí jen otevřít oči.“

40

4.1.2 Vnímání a hodnocení přírody dětmi Příroda v očích dětí představuje krásu, inspiraci, klid a uvolnění. Ve slohových pracích se často objevila spojení: příroda je krásná, oslňující, nádherná, zajímavá, kouzelná, je tam hezky, v přírodě se mi hodně líbí. Přídavné jméno krásný/á/é spojovaly děti se slovy: zpěv ptáků, svět zvířat a rostlin, stromy, vzduch, ticho, skály, vůně, zajíc a srnka – krásné bytosti… Z ročních období popisovaly nejvíce jaro a podzim, které lze stavit do protikladu zrození – umírání. Citujme z některých prací:

„Jarem začíná krása a vůně. Když uvidím tulipány a narcisy, zahřeje se mi srdce.“

„Na jaře všechno krásně rozkvétá.“

„Když přijde podzim, příroda září všemi barvami.“

„Na podzim je zem pokryta krásnými barevnými listy.“

„Příroda je krásná ve všech ročních obdobích. Na jaře, kdy rozkvétají stromy, v létě, kdy svítí slunce, na podzim, když mají listy krásnou barvu, ale i v zimě je krásně.“

V pracích dívek se objevilo více poetických slov a metafor, např. šum malých potůčků, stromů, třpyt sněhu, vosičky a včeličky, doteky přírody, vánek… Oproti chlapcům vnímají také více barevnost. Z výpovědí vybíráme:

„Pro přírodu je typická zelená, hnědá, šedivá a průsvitná. Zelená jako tráva, hnědá jako kmeny stromů, šedivá jako skály a průsvitná jako voda v řekách, potůčcích a studánkách.“

„Tolik barev umí vyčarovat jen příroda, a právě proto mám přírodu ráda.“

„Zelená barva je krásná a uklidňující.“

„Když se opaluji, užívám si modrou oblohu a zelenou barvu stromů.“ 41

„V zimě, když napadne sníh a hory obléknou bílý kabát, je příjemné si v tomto prostředí zalyžovat nebo se projet na saních.“

Do svých prací žáci zaznamenávali nejen vjemy zrakové, ale i sluchové, čichové a hmatové. Např.:

„Sníh se krásně třpytí a křupe pod nohama.“

„V přírodě šumí listy stromů a štěbetají ptáčci.“

„V lese někdy slyšíme datla, když ošetřuje stromy.“

„Mám ráda, když mohu cítit vodu v potoce, mírný vítr a hřejivé slunce.“

Kromě krás přírody vnímají žáci také její druhou stranu, a to je příroda znečištěná odpadky a chemikáliemi. Uvědomují si, že pokud se chování lidí nezmění, bude příroda ztrácet hodnotu estetickou, relaxační, materiální i poznávací. Dokladem jsou následující citace:

„Příroda je voňavá a pěkná. Lidé však často přírodu znečišťují odpadky, které za pár týdnů začnou zapáchat, a pak se z přírody stává smetiště.“

„Nejhorším nepřítelem pro přírodu je člověk. Staví továrny, supermarkety a silnice, kvůli kterým zahyne spousta živočichů a rostlin.“

„Příroda je boží dílo. Jenom maličká chyba se tam vloudila, a to jsou lidé se svými technickými vynálezy.“

Jeden žák ukončil svoji práci slovy: „Na závěr chci vyslovit přání, ať nikdo nepohazuje odpadky po lesích.“

42

4.1.3 Přírodní prostředí pro činnosti dětí Dokonalé přírodní prostředí představuje pro děti ekosystém les. Toto slovo použilo ve své práci 74 % dětí z vesnice a 62 % dětí z města. Les je místem, které nabízí širokou škálu možností, jak strávit volný čas. Do lesa chodí děti na procházky, výlety nebo sbírat houby a jiné plody (jahody, maliny, ostružiny, borůvky). Les je v očích dětí pojímán jako místo odpočinku a klidu. Takto hodnotila les jedna z dívek žijících na vesnici: „Živočichy z lesa mám ráda, ale některých se bojím, třeba divokého prasete. Ale zajíc a srnka – to jsou opravdu krásné bytosti. Ani se jim nedivím, že žijí v lese, v lese je totiž nádherně. Když v lese zaprší a paprsky slunce pronikají skrz listy na srst srny, je to krása. Tento pohled jednou uvidět, máte památku na celý život.“

Dalšími místy, o nichž děti hovořily, jsou vodní společenství. Vzhledem k tomu, že 12 dětí z vesnice navštěvovalo rybářský kroužek a staly se z nich vášniví rybáři, vyskytují se slova jako rybník, potok, řeka u 40 % vesnických dětí. Z městských dětí je použilo jen 18 %. K vodě chodí děti rybařit, koupat se nebo pozorovat vodní živočichy.

Hojně se v pracích vyskytovalo i slovo louka, a to především u děvčat. Dokladem toho jsou tyto řádky: „Nejlépe si odpočinu na louce, která je pokryta nádhernými květy. Jejich vůni cítím už zdálky. Když odcházím domů, natrhám vždy do vázy kytičku.“ Některá slova se v pracích objevila jen zřídka, jako např. pole, paseka, skály. Z vesnických dětí však na poli pracují téměř všechny.

Volný čas tráví děti také na zahradě, kde sadí a zalévají květiny, sečou trávu nebo obírají ovoce. Spolu s rodiči a sourozenci rovněž na zahradě relaxují, povídají si nebo se učí. Mnohé rodiny mají dnes u domu bazény a pergoly, které k odpočinku přímo vybízejí. Takto popisuje své oblíbené místo Kristýna: „Nejraději chodím na zahradu, kde máme houpačku. Když si na ni sednu a zavřu oči, cítím se volně, a zároveň bezpečně.“

Příroda je rovněž místem stvořeným k dětským hrám a sportům. Z letních děti nejčastěji uváděly plavání, jízdu na kole a kolečkových bruslích, ze zimních pak lyžování, bruslení a sáňkování. Několik dětí uvedlo, že jezdí na letní tábory, kde hrají v přírodě kolektivní hry nebo chodí na výlety či túry.

43

4.1.4 Společníci pro pobyt v přírodě Nejčastějšími společníky v přírodě jsou dětem rodiče, sourozenci, kamarádi nebo pes. Mnohdy však nepotřebují nikoho. Je překvapující, kolik dětí vnímá samotu v přírodě pozitivně. Zde jsou citace z několika prací:

„Do přírody chodím nejraději sám, protože je tam ticho a mohu přemýšlet.“

„Nejlepší je, když jdu do přírody sama. Jednou jsem přelezla náš plot a ocitla jsem se v cizí zahradě. Vlastně to byl takový malý lesík. Připadala jsem si jako ve svém království.“

„V přírodě, kde je klid, poslouchám ptáčky, jak si zpívají. Nikdo mě neotravuje, a tak si většinou přečtu nějakou knížku. V přírodě můžete mluvit otevřeně, protože víte, že to nikdo neřekne. Jen zvířátka a les si to budou šeptat.“

4.1.5 Závěrem Ze slohových prací žáků 5. ročníku lze vysledovat, jakou roli v jejich životě sehrává příroda. Výzkum byl prováděn u žáků vesnické i městské školy. Při zběžném pohledu se výpovědi dětí výrazně nelišily, avšak při hlubším zkoumání bylo u dětí z vesnice cítit hlubší prožitek. Hovořily častokrát o konkrétních místech (les, louka, potok, studánka…), která se nacházejí v blízkosti jejich bydliště a kam mohou kdykoli zajít. Děti z města se vyjadřovaly o přírodě více obecně anebo popisovaly zážitky z prázdnin na chalupě, kam občas dojíždějí. Zatímco čtvrtina městských dětí uvedla, že jezdí na chatu, z vesnických dětí žádné.

4.2 ZPRACOVÁNÍ DOTAZNÍKŮ Otázky byly formulovány tak, aby žáci mohli volně vyjádřit své názory. Odpovědi jsou zpracovány do grafů. První graf vždy vyjadřuje názory dětí z vesnice, druhý názory dětí z města.

44

1. Když se řekne „příroda“, co se ti vybaví? Na první otázku odpovídali žáci myšlenkovou mapou. U většiny respondentů vyvolalo slovo „příroda“ bohatý tok asociací.

Graf č. 2: Vesnice – asociace na slovo příroda

krása 4% živočichové 22%

ostatní 26%

klid 4% květiny 13% voda 5% stromy 15%

les 11%

45

Graf č. 3: Město – asociace na slovo příroda voda 4% živočichové 24%

ostatní 23%

podnebné pásy 5%

květiny 17%

lesy 8% tráva 5%

stromy 14%

Z grafů vyplývá, že názory vesnických a městských dětí se shodují v pěti významových kategoriích: živočichové, květiny, stromy, les a voda. Obecné pojmy děti většinou dále rozepsaly: o zvířata – srna, zajíc, liška, veverka, ježek, ptáci, pes, kočka; o květiny – růže, tulipán, narcis, kopretina, pampeliška, petrklíč; o stromy – dub, buk, javor, bříza, smrk, borovice, modřín; o podnebné pásy – mírný pás, subtropy, tropy, polární pás.

Pod kategorii „ostatní“ jsou zahrnuta slova jako: pole, louka, vůně, vzduch, procházky, krajina, chata, lavička aj., které se vyskytly v málo procentech. Pouze ve dvou případech se objevila slova s významem znečištění přírody: odpadky, nepořádek. Z toho vyplývá, že vše krásné a příjemné je u dětí na prvním místě.

46

2. Popiš své oblíbené místo, kde trávíš volný čas.

Graf č. 4: Vesnice – místa pro trávení volného času

zahrada 23% příroda 21%

ostatní 2%

doma 2% hřiště 19%

u kamaráda 7% les 12% u rybníka 14%

Děti žijící na venkově pokládají za své oblíbené místo nejčastěji jedno z těchto:  zahrada 23 %,  příroda (obecně) 21 %,  hřiště 19 %,  okolí rybníka 14 %,  les 12 %. Dětský pokoj si oblíbilo 2 % respondentů.

47

Graf č. 5: Město – místa pro trávení volného času

u kamaráda 13%

doma 10%

les 16%

park 6%

chata 9%

tělocvična 3% na kole nebo kolečkových bruslích 8%

hřiště 9% příroda 12%

zahrada 14%

U městských dětí se objevilo kategorií více. Přibyly následující: 

chata 9 %,



na kole nebo kolečkových bruslích 8 %,



park 6 %,



tělocvična 3 %.

Z průzkumu vyplývá, že i přes rozvíjející se techniku upřednostňuje většina dětí pobyt venku (na zahradě, v lese, na hřišti, v parku atd.). Názor „u kamaráda“ lze vnímat oběma způsoby. U některých dětí to znamená hrát si s kamarádem v jeho pokoji hry na počítači, u jiných zase hrát si na dvorku nebo na zahradě. O 8 % více dětí z města pokládá za své oblíbené místo dětský pokoj nebo jinou místnost v bytě. Tomáš to vysvětluje takto: „Nejraději trávím čas v obývacím pokoji. Je tam gauč, křeslo, televize, playstation, hifi věž, domácí kino a video.“

48

3. Co se ti v přírodě líbí?

Graf č. 6: Vesnice – co se dětem v přírodě líbí

ostatní 17%

zvířata 23%

voda 7%

klid 6%

květiny 16%

lesy 8% čistý vzduch 11%

stromy 12%

49

Graf č. 7: Město – co se dětem v přírodě líbí

zvířata 23%

ostatní 19%

květiny 19%

voda 3% čistý vzduch 12%

klid 5% stromy 7%

lesy 12%

Protože mnozí žáci uvedli názorů více, byly odpovědi zpracovány dle frekvence slov či slovních spojení. Výrazný rozdíl v grafech neexistuje. Nejvíce se dětem v přírodě líbí: 

zvířata,



květiny,



lesy,



stromy,



čistý vzduch,



klid,



voda (řeka, potůček, rybník, studánka). Kategorie „ostatní“ zahrnuje např. slova: duha, západ slunce, barvy, pramen,

vůně trávy, pole rozkvetlých slunečnic.

Zde jsou ukázky nejzajímavějších odpovědí: „Mám ráda stromy, lesy, louky, polní cesty, po kterých se vydáváme objevovat tajemství, které příroda skrývá.“ 50

„V přírodě se mi líbí čistý vzduch. Je dobře, že se můžeme ze znečištěného města uchýlit na venkov.“

„Líbí se mi, když ptáčci prozpěvují své vlastní písně.“

„Obdivuji zvířata, lesy, keře, květiny, ptáky, čerstvý vzduch a moudrost přírody.“

4. Co se ti v přírodě nelíbí?

Graf č. 8: Vesnice – k čemu děti zaujímají záporný postoj

někteří živočichové 4%

bláto 4%

znečištěné ovzduší 4%

pokácené stromy 4% chemikálie 6% ostatní 2%

chování lidí 8%

odpadky 68%

51

Graf č. 9: Město – k čemu děti zaujímají záporný postoj

znečištěné ovzduší 5%

někteří živočichové 10%

chování lidí 9% pytláctví 5%

bláto 3%

ostatní 3%

pokácené stromy 6%

odpadky 59%

Podobně jako u otázky číslo 3 uvedli někteří žáci více pojmů. Proto byly odpovědi zpracovány dle frekvence významově stejných nebo podobných slov. Grafy se liší pouze ve dvou kategoriích; u žáků z vesnice se vyskytlo slovo „chemikálie“ (6 %), u žáků z města zase „pytláctví“ (5 %). Nejčastěji žáci vyjadřovali odmítavý postoj k odpadkům, které znečišťují lesy, parky, řeky a ulice. 4 % dívek z vesnice a 10 % dívek z města cítí nelibost k některým druhům živočichů. Jednalo se především o myši, mravence, klíšťata, pavouky, brouky, komáry a včely.

52

5. Co bys změnil ve svém okolí a jakým způsobem?

Graf č. 10: Vesnice – návrhy dětí na změnu k lepšímu v okolí jejich bydliště ostatní 10%

nic 9%

třídění odpadu 5%

chování lidí 10%

znečištěné ovzduší 7%

poházené odpadky 59%

Způsob možné nápravy uvedlo jen 44 % vesnických dětí. Pro ukázku uvádíme pouze některé: „Škola by mohla uspořádat brigádu.“ „Vydal bych zákaz topení plasty.“ „Přikázala bych, aby si každý pořídil popelnici.“ „Zavedl bych povinný úklid pro všechny od 10 do 40 let.“ „Na ulice bych umístil více odpadkových košů.“

53

Graf č. 11: Město – návrhy dětí na změnu k lepšímu v okolí jejich bydliště

ostatní 16%

továrny 11%

nic 4%

znečištěné ovzduší 12%

silnice 11%

poházené odpadky 46%

45 % městských dětí navrhlo způsob, jak zlepšit své životní prostředí. Zde jsou ukázky některých přání:

„Nechala bych zbourat všechny továrny.“

„Kdyby to bylo možné, vymyslela bych létající auta, která by neznečišťovala životní prostředí.“

„Vysadila bych více květin.“

„V našem městě bych postavil čističku ovzduší.“

Z grafů vyplývá, že dětem se v okolí jejich bydliště nelíbí převážně povalující se odpadky (uvedlo 59 % vesnických a 46 % městských dětí). Grafy se liší ve dvou kategoriích; zatímco vesnické děti odsuzují chování lidí (10 %) a malou snahu třídit 54

odpad (5 %), městské jsou nespokojeny s kouřem z továren (11 %) a špatným stavem silnic (11 %).

6. Kde trávíš svůj volný čas nejčastěji?

Graf č. 12: Vesnice – nejčastější místa pro trávení volného času

na hřišti 18% venku s kamarády 37% na rybách 10%

na zahradě 15%

doma 20%

55

Graf č. 13: Město – nejčastější místa pro trávení volného času

v parku 6% v přírodě 5%

ostatní 4%

na chatě 9%

na zahradě 6%

venku s kamarády 43%

doma 27%

I když z grafů vyplývá, že většina dětí tráví svůj volný čas nejčastěji mimo zdi domu či bytu, je kategorie „doma“ zastoupena nemálo procenty (20 % vesnických a 27 % městských dětí). Tuto skutečnost lze vnímat jako výzvu pro všechny učitele, aby u žáků svým pedagogickým umem probouzeli potřebu kontaktu s přírodou. Jak bylo řečeno dříve, 31 % vesnických dětí navštěvovalo v době výzkumu rybářský kroužek. Z grafu lze dokonce vyčíst, že pro 10 % dětí se rybaření stalo nejčastěji vykonávanou činností ve volném čase. U městských dětí se na rozdíl od vesnických vyskytly kategorie „v parku“ a „na chatě“.

5. SHRNUTÍ VÝSLEDKŮ Ve výzkumu byly stanoveny tři hypotézy. První dvě mají potvrdit nebo vyvrátit rozdíly ve vztahu k přírodě mezi dětmi žijícími na venkově a dětmi žijícími ve městě. Třetí je zaměřena na zjištění, co příroda pro děti znamená, jak ji vnímají a hodnotí. 56

H1: Děti žijící na venkově mají lepší vztah k přírodě než městské děti. (Lepší vztah znamená být s přírodou v častějším kontaktu, mít hlubší znalosti o zvířatech, rostlinách a přírodních dějích z přímé zkušenosti…)

Hypotéza byla ověřována pomocí analýzy slohových prací. Samotný fakt, že vesnice Nedašov leží v CHKO Bílé Karpaty a ze všech stran ji obklopují lesy a stráně, musí nutně ovlivňovat vztah dětí k přírodě. Pro lidi zde žijící je bezprostřední kontakt s přírodou samozřejmý, a to je cítit i ze slohových prací dětí.

Lze konstatovat, že hypotéza H1 byla potvrzena.

H2: Děti na vesnici tráví v přírodě více času než děti ve městě.

Hypotéza byla ověřována porovnáváním výsledků z dotazníku. Zaměřena na ni byla především otázka č. 2 „Popiš své oblíbené místo, kde trávíš volný čas“ a otázka č. 6 „Kde trávíš svůj volný čas nejčastěji?“ Z výzkumu vyplývá, že většina dětí upřednostňuje ve volném čase pobyt v přírodě, na zahradě, na kole, venku s kamarády apod. Domov je oblíbeným místem pro 2 % vesnických a 10 % městských dětí. Přesto z grafů na s. 55 a 56 vyplývá, že doma tráví svůj volný čas o mnoho procent dětí více (vesnických 20 %, městských 27 %). Jejich nejčastější činností jsou hry na počítači a sledování televize. Pouze tři dívky se s oblibou věnují svým domácím mazlíčkům.

Lze konstatovat, že hypotéza H2 byla potvrzena.

H3: Absolvent 1. stupně ZŠ dokáže ocenit hodnotu přírody nejen v rovině materiální.

K ověření hypotézy bylo použito výsledků z obsahové analýzy slohových prací. Především z podkapitoly 4.1.1 vyplývá, že příroda v očích dětí je chápána jako vícehodnotová realita. Žáci 5. ročníku jsou schopni kromě roviny materiální ocenit i rovinu relaxační, poznávací a estetickou. Význam přírody pro člověka výstižně vysvětlují slova jedenáctileté Kláry a stejně starého Petra: „Bez přírody jako bychom nebyli.“

57

„Od přírody dostáváme víc, než jí vracíme.“

Lze konstatovat, že hypotéza H3 byla potvrzena.

58

ZÁVĚR Jak již bylo řečeno, prudký rozvoj vědy a techniky, který nastal v 19. století, nese s sebou obě možné alternativy, pozitivní i negativní. V důsledku zvyšování životní úrovně lidí došlo k devastaci přírody, k vyhynutí mnoha živočišných a rostlinných druhů, k proměně vztahu člověka k přírodě a v neposlední řadě ke změně v jeho žebříčku hodnot. Globální problémy, které dosáhly nebývalých rozměrů, vyprovokovaly lidstvo k tomu, aby se začalo zamýšlet nad existencí planety Země. Ke zlepšení jejího stavu může vést jedině proměna v chování lidí. Lhostejnost a sobeckost musí vystřídat pokora, ohleduplnost a touha přítomný stav změnit. Je nutné, aby lidé pozměnili kategorie ve svém hodnotovém žebříčku a začali se zamýšlet nad tím, co je pro jejich děti důležité. Záleží především na rodičích a škole, jaký postoj budou děti k přírodě zaujímat, zda se k ní budou stavět odmítavě, anebo budou pociťovat potřebu žít s ní v souladu. Nutno říci, že názory rodiny a školy by se neměly rozcházet. S Environmentální výchovou, která náleží do souboru průřezových témat reprezentujících současné celosvětové problémy, by se mělo začít v nejútlejším věku, tj. v rodině. K ní by posléze měla přibýt EV v mateřské a základní škole. EV lze rozčlenit do několika kroků:


vštěpování obecně platných norem chování,




utváření kladného vztahu k přírodě,




aktivní zapojení do ochrany přírody.

Žáci by měli vědět, že i z malých skutků uskutečňovaných mnoha lidmi vznikají velké, a proto každý může, byť i nepatrně, „přiložit ruku k dílu“. Zavedení rámcových vzdělávacích programů do škol slibuje propojení EV se všemi vzdělávacími oblastmi (Člověk a jeho svět, Člověk a příroda, Člověk a společnost…). Obrat k lepšímu lze očekávat jedině při systematickém, komplexním vzdělávání. Tato diplomová práce se v teoretické části pokusila nastínit cíle školní EV, jejichž dosahováním lze zmírnit odcizování dětí přírodě a také přispět ke zlepšení jejího stavu. Výzkum prokázal, že žáci 5. ročníku základní školy dokáží ocenit význam přírody v rovině materiální, relaxační, poznávací a estetické. Uvědomují si, že hodnotu má především příroda čistá, zbavená odpadků a chemikálií. Z výsledků šetření vyplynulo, že obě kategorie dětí (vesnické a městské) mají k přírodě pozitivní vztah. 59

Přesto 20 % vesnických a 27 % městských dětí tráví svůj volný čas nejčastěji doma. Možná za to může pohodlnost, možná náchylnost k nemocem, možná lhostejnost dospělých. V každém případě by tyto výsledky měly vyprovokovat rodiče i pedagogy k aktivnímu řešení popsaného problému.

60

RESUMÉ Diplomová práce se zabývá problematikou odcizování dětí přírodě, jeho příčinami a důsledky. Autorka se snaží nastínit možnosti, které přináší nová školská koncepce a které by měly vést ke zlepšení vztahu dětí k přírodě. Výzkum v praktické části měl odhalit, co příroda pro děti znamená, jak ji vnímají a hodnotí. Výsledky šetření prokázaly, že žáci 5. ročníku základní školy dokáží ocenit význam přírody v několika rovinách. Vztah dětí k přírodě je však nutné prohlubovat, aby pochopily, že pokud se chování lidí nezmění, bude čisté, „zdravé“ přírody stále ubývat. K tomu je zapotřebí probouzet u dětí cit, zájem, ohleduplnost a ekologické myšlení.

SUMMARY The thesis is dealing with the questions of children’s denaturalization, its causes and results. The author tries to outline the possibilities which the new school conception produces and which should lead to betterment of children’s attitude towards nature. The practical part was to reveal the children’s meaning of nature and how they sense and assess it. The examination’s results demonstrated that pupils on the 5th grade at elementary schools are able to evaluate the importance of nature on several levels. But it is necessary to deepen children’s attitude towards nature so that they can understand that there will be a continual decrease of fresh and pure nature if the man’s behaviour is not changed. It is necessary to revive children’s sense, interest, discretion and ecological thinking.

61

LITERATURA 1. AKTUÁLNĚ.CZ. Klíšťová encefalitida zaplavuje Evropu [online]. 2006, [cit. 16. prosince 2006]. Dostupný z WWW: 2. BLAŽKOVÁ, J. Prudce přibývá dětí, které se nemohou učit. Mladá fronta, 2006, roč. 17, č. 256, s. 1, 4. ISSN 1210-1168. 3. BOBŮRKOVÁ, E. Nepřátelské druhy pronikají do panenské Antarktidy. Mladá fronta, 2006, roč. 17, č. 193, s. 7. ISSN 1210-1168. 4. BOSMANS, P. Květy štěstí zasaď sám. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. 63 s. ISBN 80-7192-368-0. 5. ČERNÁ, M.; KŘÍŽOVÁ, M. Státní program environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v České republice. Praha: Ministerstvo životního prostředí, 2000. 108 s. ISBN 80-7212-151-0. 6. DENIS, M. Komenský a filosofie pedagogických postupů, metoda intuitivní. Pedagogika, 1991, roč. XLI, č. 5 – 6, s. 563 – 567. ISSN 1211-4669. 7. EKOSERVER. Kupujme recyklovaný papír! [online]. 2006, [cit. 2. března 2007]. Dostupný z WWW: 8. EARTHDAYNETWORK. History of Earth Day [online]. [cit. 19. dubna 2007]. Dostupný z WWW: 9. EKOLOGICKÝ INSTITUT VERONICA. [online]. [cit. 2. února 2007]. Dostupný z WWW: 10. FRANĚK, M. Odcizení přírodě a možnosti environmentální výchovy [online]. 2000, č. 14 – 15 [cit. 13. listopadu 2005]. Dostupný z WWW: 11. FRYDECKÁ, L; KUBÁLKOVÁ, P. Děti z měst tloustnou a bojí se i lesa. Mladá fronta, 2006, roč. 17, č. 187, s. 1 – 2. ISSN 1210-1168. 12. GAVORA, P. Úvod do pedagogického výzkumu. Brno: Paido, 2000. 207 s. ISBN 80-85931-79-6. 13. HELD, L.: Príroda – deti – vedecké vzdelávanie. In Predškolská a elementárna pedagogika. Praha: Portál, 2001, s. 347 – 361. ISBN 80-7178-585-7. 14. HEMINGWAY, E. Komu zvoní hrana. Praha: Vyšehrad, 1987. 398 s.

62

15. HORKÁ, H. Výchova pro 21. století. 1. vyd. Brno: Paido, 2000. 127 s. ISBN 80-85931-85-0. 16. HORKÁ, H. Ekologická dimenze výchovy a vzdělávání ve škole 21. století. 1. vyd. Brno: Katedra pedagogiky Pedagogické fakulty, 2005. 158 s. ISBN 80-210-3750-4. 17. KOHÁK, E. Zelená svatozář. 1. vyd. Praha: SLON, 1998. 203 s. ISBN 80-85850-63-X. 18. Kol. autorů. Velký sociologický slovník. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1996. 1627 s. ISBN 80-718 -310-5. 19. Kol. autorů. Děti, aby byly a žily. 1. vyd. Praha: Ministerstvo životního prostředí, 2005. 96 s. ISBN 80-7212-382-3. 20. Kol. autorů. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. 1. vyd. Praha: VÚP, 2005. 92 s. ISBN 80-87000-02-1. 21. KUKLIŠ, L. Počet a intenzita přírodních katastrof dramaticky roste [online]. 2005, [cit. 15. prosince 2006]. Dostupný z WWW: 22. LIBROVÁ, H. Vlažní a váhaví. Kapitoly o ekologickém luxusu. 1. vyd. Brno: Doplněk, 2003. 313 s. ISBN 80-7239-149-6. 23. LIBROVÁ, H. Pestří a zelení. 1. vyd. Brno: VERONICA a Hnutí DUHA, 1994. 218 s. ISBN 80-85368-18-8. 24. MÁCHAL, A. Malý ekologický slovníček. Hradec Králové: Krajský dům dětí a mládeže, 1990. 45 s. 25. MÁCHAL, A. Špetka dobromysli. 1. vyd. Brno: EkoCentrum, 1996. 153 s. ISBN 80-901668-6-5. 26. MÁCHAL, A. Průvodce praktickou ekologickou výchovou. 1. vyd. Brno: Rezekvítek ve spolupráci s Lipkou, 2000. 205 s. ISBN 80-902954-0-1. 27. MÁCHAL, A.; VLAŠÍN, M.; SMOLÍKOVÁ D. Desatero domácí ekologie. 2. vyd. Brno: Rezekvítek, 2000. 156 s. 28. SAK, P.; SAKOVÁ, K. Mládež na křižovatce. 1. vyd. Praha: Svoboda Servis, 2004. 240 s. ISBN 80-86320-33-2. 29. STREJČKOVÁ, E. Děti pro pětihory. 1. vyd. Praha: Zájmové sdružení Toulcův dvůr, 1998. 60 s.

63

30. STREJČKOVÁ, E. a kol. Výzkum odcizování člověka přírodě. Sisyfos – příloha zpravodaje ekologické výchovy. Praha: EVANS – středisko globální výchovy, 2005, č. 12. ISSN 1210-5686. 31. ŠMAJS, J. Kultura proti přírodě. Tři ekologické eseje. Brno: Nakladatelství „Zvláštní vydání…“, 1994. 55 s. ISBN 80-85436-28-0. 32. ŠMAJS, J. Ohrožená kultura. Od evoluční ontologie k ekologické politice. Brno: Nakladatelství „Zvláštní vydání…“, 1995. 105 s. ISBN 80-85436-38-8. 33. ŠVEC, V.; FILOVÁ, H; ŠIMONÍK, O. Praktikum didaktických dovedností. 2. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2003. 90 s. ISBN 80-210-2698-7.

64

PŘÍLOHA

DOTAZNÍK Jméno:

1. Když se řekne „příroda“, co se ti vybaví?

2. Popiš své oblíbené místo, kde trávíš volný čas:

3. Co se ti v přírodě líbí?

4. Co se ti v přírodě nelíbí?

5. Co bys změnil ve svém okolí a jakým způsobem?

6. Kde trávíš svůj volný čas nejčastěji?

65