MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra fyziky, chemie a odborného vzdělávání
Výuková opora pro ţáky s lehkým mentálním postiţením Bakalářská práce
Brno 2014
Vedoucí práce: Ing. Pavla Stejskalová
Autor práce: Markéta Malá
Prohlášení „Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně, s vyuţitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.“
V Brně dne 10. dubna 2014
Markéta Malá
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Ing. Pavle Stejskalové za pomoc, připomínky a cenné rady, které mi v průběhu zpracovávání bakalářské práce poskytla.
Obsah ÚVOD ............................................................................................................................. 5 1
MENTÁLNÍ POSTIŢENÍ .......................................................................................... 7 1.1 Vymezení pojmu mentální postiţení ..........................................................................7 1.2 Klasifikace mentální retardace ...................................................................................8 1.3 Specifické vývojové poruchy učení .........................................................................10 1.4 Příčiny specifických poruch .....................................................................................11
2
ŢÁCI S MENTÁLNÍM POSTIŢENÍM V STŘEDNÍM ODBORNÉM VZDĚLÁVÁNÍ ........ 13 2.1 Vzdělávání ţáků se specifickými poruchami na středním odborném učilišti ..........13 2.2 Přechod ţáka se specifickými poruchami učení na střední školu.............................14 2.3 Komunikace s ţáky s mentálním postiţením ...........................................................14 2.4 Poruchy chování .......................................................................................................15 2.5 Výchovné působení ve výuce ...................................................................................17
3
PŘÍPRAVA UČITELE ODBORNÉHO VÝCVIKU, PLÁNOVÁNÍ VÝUKY ...................... 19 3.1 Profil absolventa oboru pečovatelské sluţby ...........................................................22 3.2 Organizace učebního dne .........................................................................................23
PRAKTICKÁ ČÁST ........................................................................................................ 25 4
VÝUKOVÁ OPORA PRO UČITELE V OBORU PEČOVATELSKÉ SLUŢBY................. 25 4.1 Vývoj praní...............................................................................................................25 4.2 Zásady bezpečnosti práce v prádelně .......................................................................28 4.3 Symboly pro ošetřování textilií ................................................................................29 4.4. Prací proces .............................................................................................................33 4.5 Příjem prádla a organizace prádelny ........................................................................35 4.6 Praní prádla ..............................................................................................................39 4.7 Prací prostředky .......................................................................................................42 4.8 Bělení prádla ............................................................................................................48 4.9 Škrobení ...................................................................................................................51 4.10 Odstraňování skvrn ................................................................................................56 4.11 Prací stroje a ostatní zařízení v prádelnách ............................................................65
ZÁVĚR ......................................................................................................................... 72 RESUMÉ....................................................................................................................... 73 SUMMARY ................................................................................................................... 74 POUŢITÉ ZDROJE ........................................................................................................ 75 SEZNAM FOTEK ........................................................................................................... 77 SEZNAM TABULEK ...................................................................................................... 78
Úvod Pracuji jako učitelka praktického vyučování na Odborném učilišti a Praktické škole Lomená 44, 617 00 Brno, kde vyučuji ţáky oboru Pečovatelské sluţby. Mým záměrem je rozšířit výukovou oporu pro učitele oboru pečovatelské sluţby, především z důvodu nedostatku vhodných učebnic pro ţáky s lehkým mentálním postiţením. Škola pro profesní přípravu působí jiţ od roku 1961. Své původní stanoviště měla v historickém objektu Dukelská 65, Brno – Husovice. V roce 1995 byla škola ustanovena jako Odborné učiliště a speciální škola Brno, Dukelská 65. Na základě optimalizačního rozhodnutí byl tomuto zařízení od 1. 7. 1997 přidělen areál Lomená 3844. Postupně došlo také k redukci odloučených pracovišť, kterými byla Praktická škola na ulici Brechtova. Odborné učiliště i Praktická škola umoţňují střední vzdělávání ţákům se speciálními vzdělávacími potřebami podle zákona 561/2004Sb. §16, kteří mají zdravotní postiţení, zdravotní znevýhodnění nebo sociální znevýhodnění. Připravujeme ţáky na vykonávání povolání v oblasti sluţeb, stavebnictví a potravinářství. Samotnou součástí učiliště je Praktická škola, která je dvouletá a je zakončena vysvědčením o závěrečné zkoušce. Ostatní obory na učilišti jsou tříleté a absolventi získávají výuční list. Součástí učiliště je také domov mládeţe a vlastní úsek odborného výcviku. V oblasti škol výhradně určených pro vzdělávání ţáků se speciálními vzdělávacími potřebami v rámci středního vzdělávání s výučním listem se jedná o výrazně největší školu v regionu celé Moravy, s ţáky nejen z kraje Jihomoravského, ale téţ s výrazným podílem ţáků z krajů sousedících. Velmi dobře funguje obousměrná prostupnost vzdělávání ve vazbě na další školy v regionu vzdělávající ţáky převáţně z intaktní populace. Jedním ze základních práv člověka je právo na vzdělání. Míra uplatňování práva na vzdělání mládeţe je v současné době různá a odvíjí se od politického uspořádání a kulturní úrovně země. Děti a mladí lidé se vyznačují nejen individuální úrovní svých schopností, ale i svými vlastními zájmy a potřebami. Ne všichni jsou však schopni bez obtíţí uplatňovat právě ty své potřeby, které se v období jejich dětství a dospívání projevují zejména v procesu učení a vzdělávání. Proto tedy řada školských systémů respektuje všechna specifika kaţdého lidského jedince zvlášť, a to ve smyslu jeho jedinečnosti, a také uskutečňuje pokrokové reformy 5
i s ohledem na děti a mládeţ zdravotně postiţené a zdravotně oslabené, tedy zdravotně znevýhodněné. Tito jsou potom hlediska chápání jako ţáci a studenti se specifickými vzdělávacími potřebami. Jako učitelka praktického vyučování v oboru Pečovatelské práce pracuji s ţáky s prospěchově podprůměrnými a u mnohých z nich bylo diagnostikováno mentální postiţení. Ţáci proto potřebují kvalitní přípravu na tak náročné povolání a především podporu svých učitelů. Ve své práci bych se chtěla zmínit nejen o obecně platných zásadách při přípravě na praktické vyučování, ale i o specifikách, která vyplývají se zaměření na ţáky s mentálním postiţením.
6
1 Mentální postiţení Vymezení pojmu mentální postiţení je poměrně obtíţné. Definice postiţení se týká speciálních potřeb a podpory k realizaci společného cíle sebeurčujícího ţivota jedince s postiţením. Jsou však určitá diagnostická kritéria, která jsou pouţívána při diagnostice osob s mentálním postiţením.
1.1 Vymezení pojmu mentální postiţení V současné době je v naší populaci 3 – 4 % osob s mentálním postiţením, to je asi 300 000 jedinců s diagnózou mentální retardace. Podle světové zdravotnické organizace (WHO) je mentální retardace definována jako ,,stav zastaveného či neúplného vývoje, který je charakterizován narušením dovedností projevujících se během vývojového období, přispívajících k povšechné úrovni inteligence, tj. poznávacích, řečových, pohybových a sociálních schopností“ (MKN – 10 Duševní poruchy a poruchy chování, s. 216). U nás je za nejznámější a nejvíce citovaná definice Dolejšího která se snaţí o komplexní vymezení mentální retardace. ,,Mentální retardace je vývojová porucha integrace psychických funkcí různé hierarchie s variabilní ohraničeností a celkovou subnormální inteligencí, závislá na některých z těchto činitelů: na nedostatcích genetických vloh, na porušeném stavu anatomicko-fyziologické struktury mozku jeho zrání, na nedostatečném nasycování základních psychických potřeb dítěte vlivem deprivace senzorické, emoční a kulturní, na deficitním učení, na zvláštnostech vývoje motivace, zejména negativních zkušenostech jedince po opakovaných stavech frustrace i stresu, na typologických zvláštnostech vývoje osobnosti.“ Mentální retardaci lze popsat jako ,,souhrnné označení vrozeného postiţení rozumových schopností, které se projeví neschopností porozumět svému okolí a v poţadované míře se mu přizpůsobit. Je definována jako neschopnost dosáhnout odpovídajícího stupně intelektového vývoje (méně neţ 70 % normy), přestoţe postiţený jedinec byl přijatelným způsobem výchovně stimulován. Hlavními znaky mentální retardace jsou nedostatečný rozvoj myšlení a řeči, omezená schopnost učení a z toho vyplívající obtíţnější adaptace na běţné ţivotní podmínky. Limitovaný rozvoj rozumových schopností bývá spojen s postiţením či změnou dalších schopností a s odlišnostmi ve struktuře osobnosti“ (Vágnerová, M., 2004, s. 289).
7
Mentální retardaci lze popsat jako souhrnné označení vrozeného postiţení rozumových schopností. Hlavními znaky mentální retardace jsou nedostatečný rozvoj myšlení a řeči, omezená schopnost učení a obtíţnější adaptace ne běţné ţivotní podmínky. Moţnosti výchovy a vzdělávání jsou omezeny v závislosti na stupni postiţení (Pipeková, J., 2006, s. 95).
1.2 Klasifikace mentální retardace Od devadesátých let 20. Století je v České republice pro klasifikaci mentální retardace vyuţívaná 10. Revize Mezinárodní klasifikace nemocí, která rozlišuje čtyři kategorie mentální retardace a dále pak kategorii jiná mentální retardace a nespecifikovaná mentální retardace. 1. F 70 Lehká mentální retardace IQ se pohybuje mezi 50 – 69 (coţ u dospělých odpovídá mentálnímu věku 9 -12 let). Stav vede k obtíţím ve školní výuce. Mnoho dospělých je ale schopno práce a úspěšně udrţují sociální vztahy a přispívají k ţivotu společnosti. 2. F 71 Střední mentální retardace IQ dosahuje hodnot 35 – 49 (coţ u dospělých odpovídá mentální úrovni věku 6 – 9 let). Výsledkem je zřetelné vývojové opoţdění v dětství, avšak mnozí se dokáţí vyvinout k určité hranici nezávislosti a soběstačnosti, dosáhnou přiměřené komunikace a školních dovedností. Dospělí budou potřebovat různý stupen podpory k práci a k činnostem ve společnosti. 3. F 72 Těţká mentální retardace IQ se pohybuje v pásmu 20 – 34 (u dospělých odpovídá mentálnímu věku 3 aţ 6 let). Stav vyţaduje trvalou potřebu podpory. 4. F 73 Hluboká mentální retardace IQ dosahuje nejvýše 20 (coţ odpovídá u dospělých mentálnímu věku nad 3 roky). Stav způsobuje nesamostatnost a potřebu pomoci při pohybování, komunikaci a hygienické péči. 5. F 78 Jiná mentální retardace Mentální retardaci nelze přesně určit pro přidruţená postiţení smyslová a tělesná, poruchy chování a artismus.
8
6. F 79 Nespecifikovaná mentální retardace Je určeno, ţe jde o mentální postiţení, ale pro nedostatek znaků nelze jedince přesně zařadit (Bartoňová, M., Pipeková, J., Vítková, M., 2008, s. 85). Dělení podle druhu chování: typ eretický – nepokojný, dráţdivý, instabilní, typ torpidní – apatický, netečný, strnulý, typ nevyhraněný – procesy vzruchu a útlumu jsou relativně v rovnováze, popř. jeden z nich mírně převládá (Bazalová, M., Pipeková, J., 2006, s. 272). Klasifikace mentální retardace podle 1AAMR z roku 2002 Jak uvádí M. Černá (2008, s. 87-88), je tato klasifikace zaloţena na časovém faktoru a dělí etiologii mentální retardace podle doby vzniku na příčiny pre-, peri- a postnatální. V rámci vytvořených skupin příčin specifikuje a uvádí nejčastěji se vyskytující příklady: A. Prenatální Chromozomální aberace
Downův syndrom, Turnerův syndrom Syndrom fragilního X chromozomu Fenylketonurie, Nemoc Tay-Ssachsova Galaktosemie Prader-Williho syndrom Zarděnky, Syfilis, HIV Cytomegalovirus Rh inkompatibilita, Toxoplasmóza Fetální alkoholový syndrom Uţívání drog Anencefalie,Hydrocefalus Mikro-, makrocefalus Nízká porodní hmotnost Nezralost Hypoxie, Porodní úraz Následek klešťového porodu Respirační nouze Překotný nebo protahovaný porod
Metabolické a výţivové poruchy Infekce matky Podmínky prostředí Neznáme B. Perinatální Neonatální komplikace
C. Postnatální Infekce, otravy, intoxikace
Otravy olovem Encefalitida Meningitida Rettův syndrom Špatné zacházení či zanedbávání dítěte Úrazy hlavy, Podvýţiva, Deprivace Neurofibromatóza Tuberkulózní skleróza
Faktory prostředí Onemocnění mozku
Tab. 1: Nejčastější příklady vyskytující se příčiny mentální retardace (M. Černá, 2008, s. 87-88) 1
AAMR - American Association on Mental Retardation,
9
1.3 Specifické vývojové poruchy učení Poruchy učení jsou souhrnným označením různorodé skupiny poruch, které se projevují zřetelnými obtíţemi při nabývání a uţívání takových dovedností jako je mluvení, porozumění mluvené řeči, psaní, matematické usuzování nebo počítání. Tyto poruchy jsou vlastní postiţenému jedinci a předpokládají dysfunkci centrálního nervového systému. I kdyţ se porucha můţe vyskytovat souběţně s jiným postiţením (např. smyslové vady, mentální retardace, sociální a emociální poruchy) nebo také s jinými vlivy prostředí) např. kulturní zvláštnosti, nedostatečná nebo nevhodná výuka, psychogenní činitelé), není přímým následkem takových postiţení nebo nepřímých vlivů. Uvedené poruchy mají řadu společných projevů. Objevují se poruchy řeči, obtíţe v soustředění, poruchy pravolevé a prostorové orientace, obtíţe zrakového a sluchového vnímání, a další typy poruch učení. Mezinárodní klasifikace nemocí z roku 1992, pouţívá následující pojmy: F 80 – F 89 Poruchy psychického vývoje F 80 Specifické vývojové poruchy řeči a jazyka F 80.0 Specifická porucha artikulace řeči F 80.1 Expresivní porucha řeči F 80.2 Receptivní porucha řeči F 80.3 Získaná afázie s epilepsií F 80.8 Jiné vývojové poruchy řeči a jazyka F 80.9 Vývojová porucha řeči a jazyka nespecifikovaná F 81 Specifické vývojové poruchy školních dovedností F 81.0 Specifická porucha čtení F 81.1 Specifická porucha psaní F 81.2 Specifická porucha počítání F 81.3 Smíšená porucha školních dovedností F 81.8 jiné vývojové poruchy školních dovedností F 81.9 vývojová porucha školních dovedností nespecifikovaná Porucha pozornosti spojená s hyperaktivitou – ADHD, (dále jen ADHD) (Zelinková, O.,2009,s. 11-12) Syndrom lehké mozkové dysfunkce se týká dětí s průměrnou nebo i nadprůměrnou inteligencí s určitými poruchami učení a chování, které jsou spojeny s odchylkami 10
funkce centrální nervové soustavy. Mohou se projevovat různými kombinacemi oslabení ve vnímání, tvoření pojmů, řeči, paměti, motoriky a kontrole pozornosti. Pojem LMD není nahrazován bezezbytku označením ADHD. Jsou to rozdílné kategorie, ale mají některé spolčené znaky. Pojmem ADHD je označována porucha pozornosti spojená s hyperaktivitou. Dalším pojmem je ADD to je porucha bez hyperaktivity, pak pojem ODD- opoziční chování ADHD bez agresivity, a ADHD s agresivitou. Všechny tyto poruchy mají základní znaky – poruchy pozornosti, hyperaktivitu a impulzivitu. V kaţdém dítěti je třeba vidět osobnost, která je jedinečná, má řadu pozitiv i negativ a specifické obtíţe se nesmějí stát dominujícím znakem.
1.4 Příčiny specifických poruch Odborníci mnoha profesí zjišťují, ţe děti s dyslexií mají kromě poruch čtení a psaní ve svém chování mnoho abnormalit, zejména v oblastech: úroveň motoriky, vizuální a auditivní procesy, rychlé zpracování podmětů, paměť, stavba a funkce centrální nervové soustavy. Nejčastěji uváděné příčiny jsou fonologický deficit, Deficit v časovém uspořádání procesů, rychlost v provádění procesů. Tyto abnormality se projevují v mnoha kombinacích, a proto nelze vytvořit optimální metody společné pro všechny. v současné době jsou důkazy o tom, ţe různé vývojové poruchy jsou ovlivněny geny. S ohledem na výskyt poruch v rodině rozlišujeme dyslexii získanou nebo vývojovou. Druhy specifických poruch učení: Dyslexie – znamená specifickou neschopnost naučit se číst běţnými výukovými metodami. Dysortografie – je specifická porucha pravopisu, velice často se vyskytuje ve spojení s dyslexií. Rozlišujeme dysortografii: auditivní, vizuální a motorickou. Dysgrafie – je specifická porucha psaní, či grafického projevu jako takového. Dyskalkulie - je specifická porucha matematických schopností ve smyslu operovat s číselnými symboly. Tyto typy dyskalkulie: praktognostická, verbální, lexická, grafická, operacionální, ideognostická. Dyspinxie – je specifická porucha kreslení. Dyspraxie – je specifická vývojová porucha motorické funkce. ADHD – porucha pozornosti spojená s hyperaktivitou. ( Zelinková, O., 2009,s.41-45)
11
Shrnutí: Mentální retardaci lze popsat jako souhrnné označení vrozeného postiţení rozumových schopností. Celkové poškození neuropsychického vývoje ţáků s mentálním poškozením přináší sebou celou řadu zvláštností v jednotlivých stránkách osobnosti. Poškození se týká především procesů poznávacích, zasahuje do sféry emocionální a volní. Projevuje se i na zvláštnostech jemné motoriky adaptabilitě ţáka. Přesto v kaţdém dítěti je třeba vidět osobnost, která je jedinečná, má řadu pozitiv i negativ a specifické obtíţe se nesmějí stát dominujícím znakem.
12
2 Ţáci
s mentálním
postiţením
v středním
odborném
vzdělávání Výchova a vzdělávání ţáků se speciálními vzdělávacími potřebami je „běh na dlouhou trať“. Tito ţáci potřebují neustálou motivaci a pozornost, která časem bude sklízet své ovoce. Zásady a cíle vzdělávání jsou upraveny ve školském zákoně č. 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním a vyšším vzdělání. Odborná učiliště v České republice má programy pro vzdělávání ţáků s lehkým mentálním postiţením. Především jde o obory, kde ţáci po zdárném ukončení studia mohou najít dobré uplatnění, k takovým patří i obor Pečovatelské sluţby.
2.1 Vzdělávání ţáků se specifickými poruchami na středním odborném učilišti V květnu 2008 vydalo ministerstvo školství mládeţe a tělovýchovy ČR dokument MŠMT č. j. 6 907/2008-23 Vydání rámcových vzdělávacích programů. Tento dokument informuje o vydání rámcových vzdělávacích programů oborů středního vzdělávání. Rámcové vzdělávací programy jsou zpracovány pro jednotlivé obory vzdělání a to: Obory s výučním listem kategorie E (dvouleté obory), Obory s výučním listem kategorie H (tříleté obory), Obory s maturitou. RVP jsou státem vydané dokumenty, které vymezují závazné poţadavky na vzdělávání a jsou závazným dokumentem pravšechny školy poskytující střední odborné vzdělávání. Školy dále rozpracovávají tyto programy do svých školních vzdělávacích programů. Ţáci s mentálním postiţením se vzdělávají podle speciálních programů nebo podle individuálních vzdělávacích plánů (§18 školského zákona č.561/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů)V případě tříletého učebního oboru je speciální vzdělávání zajištěno formou individuální, skupinové či kombinace obou. Poslední dobou je výrazná snaha ve vzdělávání ţáků se zdravotním postiţením o jejich integraci do běţných středních škol. Integrace není jen administrativní zařazení těchto ţáků mezi ostatní vrstevníky, ale vyţaduje především zajištění vhodných podmínek pro jejich vzdělávání a především zajištění spaciální pedagogické péče, případně asistenta pedagoga. Nedílnou součástí je přijetí integrovaného ţáka spoluţáky a spolupráce s rodinou. Přes veškerou snahu o integraci se domnívám, ţe ne pro 13
všechny zdravotně postiţené ţáky je vhodná a školy se zaměřením na a ţáky se zdravotním postiţením mají své podstatné místo v systému vzdělávání.
2.2 Přechod ţáka se specifickými poruchami učení na střední školu Při přestupu na střední školu se ţáci se specifickými vzdělávacími poruchami dostávají zprvu do obtíţí. Zásluhu na tom má fakt, ţe jiţ není tolik času na procvičování osvojené látky, ale preferuje se spíše schopnost rychlého zpracování zadaných úkolů, osvojení učiva a jeho prezentace. Studenti se specifickými vzdělávacími potřebami se tak mohou jevit jako méně snaţivý, pohodlní, lajdáčtí a bez zájmu. Přitom často musí vynaloţit větší úsilí neţ ostatní. Dalším problémem je schopnost připravit se na zkoušení většího mnoţství látky, neţ byli zvyklí na základní škole. Pravidelné učení kratší dobu po větší počet dnů bývá mnohem efektivnější neţ trápení se s látkou ve stresu na poslední chvíli a mnoho hodin v celku. Také nedůvěra ke škole a dalším institucím, (lékařů, psychologům, speciálním pedagogům) jeţ ţák absolvoval a která ne vţdy splnila očekávání, se přenáší na školu i na učitele. Změnit tuto zakořeněnou nedůvěru není vůbec jednoduché. Další překáţkou je také nevhodný výchovný styl rodičů ţáka kdy se setkáváme s protekcionistickou, nebo perfekcionistickou výchovou, ale také s výchovným zanedbáváním dítěte.
2.3 Komunikace s ţáky s mentálním postiţením Za vrcholnou formu komunikace je povaţováno pouţívání slov. U dětí s mentálním postiţením je důleţitou formou jak komunikace verbální tak i nonverbální a komunikace grafická. S ohledem na edukační potřeby dětí s mentálním postiţením jsou na učitele kladeny vysoké nároky právě v oblasti komunikace, a zejména při sdělování nových informací a jejich následnou fixací. Také v oblasti zajištění zpětné vazby osvojených poznatků. Pro zvýšení kvantity i kvality prezentovaného učiva je často vyuţíváno multisenzorického přístupu a hyperemocionality dětí s mentálním postiţením (lépe si pamatují to ,,co skutečně proţijí“). Učivo je nutné volit podle specifických zvláštností dětí a pak modifikovat způsob jeho prezentace. Děti s mentálním postiţením obtíţně vyjadřují svoje myšlenky a formulují obsah sdělení, je pro ně typické, ţe narušení komunikační schopnosti úzce koresponduje se stupněm mentální retardace.
14
Děti s lehkou mentální retardací zvládají vést dialog a udrţovat konverzaci. Standardně komunikují a začleňují se do sociálního prostředí bez závaţnějších obtíţí. Jejich rozvoj řeči je proti vývojové normě opoţděný. Jsou schopni částečně uţívat abstraktní pojmy. Mnohdy mají specifické problémy v oblasti čtení, psaní a počítání. Obtíţe jim dělá orientace v textu, jakoţ i čtení s porozuměním. Komunikují s pouţitím jednoduchých vět a souvětí. Přesto tito ţáci jsou schopni účelně uţívat řeč v kaţdodenním
ţivotě,
coţ
platí
i
pro
oblast
edukace
(Bendová, P., Zikl, P., 2011, s. 65). U ţáků s vývojovou poruchou je třeba klást důraz na ten druh projevu, ve kterém má ţák předpoklady podávat lepší výkony. Klasifikace jako jedna z forem hodnocení umoţňuje snadnější porovnání výkonů, ale zároveň by měla být provázena vyjádřením pozitivních stránek výkonu a objasněním podstaty neúspěchu s návodem jak mezery a nedostatky překonat. V hodnocení je nutné se zaměřit na podporu motivace a podpoření moţnosti být úspěšný jako jedné z podmínek pro zdravý vývoj osobnosti ţáka. V současné době je celé problematice způsobu vzdělávání ţáků se specifickými vzdělávacími potřebami věnována velká pozornost. Cílem současného školství v České republice je vytvořit právě takové školní prostředí a klima školy, které by poskytovaly všem ţákům rovnocenné podmínky a šance k dosaţení odpovídajícího stupně vzdělání a zajistilo jim tak právo na rozvoj jejich individuálních předpokladů (zákon č.561/20040Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělání – Školský zákon).
2.4 Poruchy chování Během své dosavadní praxe jsem poznala ţáky z různých prostředí, a proto mě začalo zajímat, proč se ţáci chovají právě tak, jak se chovají, jaký mají přístup ke škole a k autoritám. Co vše je dané a co lze ještě změnit? Ve většině případů chování ţáků ovlivňuje hlavně rodina a hned poté je to škola. V rodině jsou to právě rodiče, jejich výchova a chování jako nejdůleţitější vzor, které mají rozhodující vliv na utváření postoje jejich dětí jednak k ţivotu, ke škole a společnosti jako takové, a v pozdější době i vztahem k práci a volbě ţivotního partnera. Velká většina ţáků našeho učiliště je však z neúplných či nefunkčních rodin, coţ se na jejich chování různou měrou odráţí.
15
Ve škole jsou ţáci zase ovlivňováni svými spoluţáky a učiteli. Ve volném čase na ně působí jak vrstevníci, tak i celá společnost. To vše se na chování ţáků nějakým způsobem podepisuje, a pokud se sejde naráz více nevhodně působících faktorů prostředí, které je obklopují, vzniká zde zvýšené riziko vzniku poruch jejich chování. Porucha chování je obecně chápána jako určitá odchylka od společensky uznávaného chování dané společnosti, ve které jednotlivec ţije, a to v podobě konkrétních přesně vymezených norem. Tyto normy jsou jednak dány systémem zákonných a právních opatření platných ve společnosti a jednak jsou i výsledkem tradic a zvyklostí prezentujících se ve zvycích a obyčejích a veřejném mínění. Co do závaţnosti sem patří jak vývojové anomálie, závaţné antisociální a patologické jevy kterými jsou agresivita, šikanování a zneuţití, ale i z výchovného hlediska pouhé a běţné banality jakými jsou vzdorovitost nebo odpor k autoritám. Není ţádných pochyb o tom, ţe se specifické poruchy učení pojí právě s poruchami chování. To je samozřejmě prokázáno v přímé poradenské praxi u ţáků se specifickou poruchou učení. Právě tito ţáci jiţ měli určitou patrnou nechuť k učení a ke školní práci vůbec, coţ se projevovalo i na jejich nepřizpůsobivém chování. Poruch chování je celá řada a já bych ráda zde připomněla především ty, se kterými se ve škole nejčastěji setkávám. Lhaní jako jedna z nejčastějších poruch chování bývá často spojována s úplným selháním ţáka. Pokud totiţ posuzujeme leţ jako takovou právě z hlediska poruchy chování, musíme vţdy sledovat současně více faktorů, tedy kdo lţe, proč lţe, jaké má pro leţ motivy a jaké jsou její přímé následky. Z hlediska výchovných záměrů a pravidel školy je obtíţné nechat tento jev bez povšimnutí, avšak z hlediska dalšího důleţitého osobnostního vývoje je dnes dokonce aţ nebezpečné se zmíněnými okolnostmi lţi vůbec nezabývat. Krádeţe zase mohou být náhraţkou nedostatku citových vztahů v rodině, neboť ţák si pomocí krádeţí často přivlastňuje to, co je mu právě v rodině odpíráno, mohou zde být ale i motivy se snahou poškodit druhého. Psychicky a citově zanedbaní a vyprahlí ţáci pak kradou, neboť v podstatě nemají ţádné společenské zábrany. Záškoláctví je pak porušení jednoho za základních pravidel vymezujících roli ţáka. V některých případech ho lze dokonce charakterizovat jako komplex obraného chování zcela únikového charakteru, jehoţ cílem je vyhnout se subjektivně neúnosné zátěţi, kterou v tomto případě představuje škola. Jindy ovšem záškoláctví bývá spojeno se zcela negativním hodnocením školy, se strachem, někdy přímo odporem ke škole, který 16
v ţákovy můţe vyvolávat. V kaţdém případě je takové jednání výstraţným signálem jistého nevyřešeného problému ţáka, který má vlastně uvnitř sebe a který nedokáţe sám ani zpracovat, ani vyřešit. Součástí vzdělávacího systému není pouze orientace na výuku, ale i výchova. Výchova bývá definována jako: záměrné více či méně systematické rozvíjení rozumových schopností člověka, utváření jeho postojů, způsobu chování v souladu s cíli dané skupiny, kultur apod.
2.5 Výchovné působení ve výuce Výchovu od výuky nelze oddělit je její nezbytnou součástí. S výchovou jsou spojeny dvě společenské instituce – rodina a škola. V současné době se setkáváme ve větší míře s rodinou neúplnou, proto musí být škola právě institucí, která se bude výchově věnovat. Učitel ať chce či nikoliv je vzorem pro své ţáky a vstupuje s nimi do interakčních vazeb. Je to právě on kdo s ţákem tráví ve většině případů více času neţ rodiče. Základním předpokladem úspěchu učitele je mít rád svoji práci a být patřičně vybaven potřebnými znalostmi a dovednostmi. Učitel střední školy pracuje s ţáky v období jejich dospívání, coţ je jedno z nejnáročnějších období vývoje člověka. Musí být připraven na práci s osobností, která je nevyrovnaná, labilní, dochází u ní k častému střídání nálad. Osobností, která má potřebu odpoutat se od rodiny, ale vyuţívá ji jako sociální zařízení a vzhledem k prodluţující se době přípravy na povolání ji nutně potřebuje. Zároveň je to období konfliktů a zařazování do nových sociálních rolí, při duševní labilitě a nepříznivých mezilidských vztazích, výskytu zkratovitého jednání, pocitů úzkosti, bezradnosti, nezdrţenlivosti, impulzivity, výskytu fobií, zvýšeného sebepozorování a senzitivní vztahovačnosti. Proţívá krizi identity. Vstupuje do sexuálních vztahů, které jsou pro něj nové a neznámé, zjišťuje svoji sexuální orientaci. A navíc se od 18 roku věku stává plně právně odpovědným. Ve výuce jsou souběţně s cíly vzdělávacími také cíle výchovné. Jejich volba a realizace jsou plně v rukou učitele.
17
K pravidelnému výchovnému působení patří vedení ţáků k: péče o osobní hygienu, o svůj zevnějšek, o tříbení vkusu, slušnému chování vůči dospělým, učitelům, dobrému vztahu k prostředí ţáků tj. udrţování pořádku na pracovišti, ve třídě a osobních pomůckách. Tyto výchovné poţadavky jsou prioritní ve vztahu k ostatním moţnostem působení. Shrnutí: Ţáci s mentálním postiţením jsou velmi různorodou skupinou, v níţ je kaţdý jedinec jedinečnou osobností. Učitel můţe pouţívat metody a pomůcky určené pro ţáky s mentálním postiţením, ale často stačí dočasné sníţení nároků, nebo zpomalení pracovního tempa, aby došlo ke zlepšení. Ţáci s mentálním postiţením se vzdělávají podle speciálních programů nebo podle individuálních vzdělávacích plánů. Učivo je nutné volit podle specifických zvláštností dětí a pak modifikovat způsob jeho prezentace. Součástí vzdělávacího systému není pouze orientace na výuku, ale i výchova. Vzdělávání a výchova ţáků s mentálním postiţením je dlouhodobý proces, v němţ učitel má klíčovou roli.
18
3 Příprava učitele odborného výcviku, plánování výuky Důleţitou etapou je plánování výukové činnosti. Je základním předpokladem racionálního a efektivního řízení vlastního vyučování. Forma ani rozsah přípravy nejsou nijak předepsány. Písemná příprava umoţňuje učiteli snazší orientaci a přehlednost při vyučování. Stanovení cílů výuky je rovněţ výsledkem plánovací činnosti učitele. Musí zváţit, na jaké cílové úrovni musí ţáci učivo ovládat, aby mohli úspěšně pokračovat v dalším studiu, a byli připraveni k výkonu své profesní činnosti. Prostředky, které budou pouţité k plnění cílů výuky, jsou rovněţ předmětem plánování učitele. Při vymezování výukových cílů musí zváţit, zda vyučovací metody, organizační formy výuky a učební pomůcky vyhovují cílům výuky. Rovněţ se zamýšlí nad tím jak odstranit nejpravděpodobnější chyby v práci ţáků a jaká bezpečnostní pravidla se vztahují na daný druh práce, dále se zabývá tím, jakými otázkami bude prověřovat vědomosti ţáků. Při zpracování učebního cíle si promýšlí i výchovnou stránku kaţdého učebního dne. Prověřuje nářadí a výukové pomůcky pro názorné vyučování ţáků. Seznamuje se s učivem v odborných předmětech, studuje technickou literaturu a předem si zkouší nové úkoly a operace, které má ţákům předvádět při instruktáţi a současně tím získává jistotu a ověřuje si správnost předvedení. Promýšlí jak vhodně volenými otázkami přivést ţáky k samostatným závěrům. Zaznamenává si časový plán celého učebního dne a připravuje si poznámky k výkladu, obsahu a k diskuzi s ţáky. Plánování musí také zahrnovat plnění cílů výuky, aby mohl přijímat opatření ke zlepšení stavu znalostí ţáků. Při analýze výsledků se můţe k přípravě vracet, upravovat, měnit a doplňovat postupy. Obsah přípravy učitele odborného výcviku na učební den ovlivňuje stanovený typ učebního dne, zda se jedná o zahájení, pokračování, ukončení tématu nebo o kontrolní práci. Některá témata jsou probírána v delším neţ jednodenním časovém úseku a proto není třeba některé údaje denně opakovat, ale přesto vţdy respektovat základní vyučovací jednotku. V odborném výcviku je vyučovací jednotka učební den. Délka vyučovací hodiny v učební dnu je 60 minut, přestávky včetně oběda se do pracovní doby nepočítají. Nejčastěji pouţívané typy učebních dnů v oboru pečovatelské sluţby: Instruktáţní den – učitel odborného výcviku popíše pracovní operace a sled pracovních úkonů, pak předvede celou pracovní operaci ve zpomaleném tempu a v tempu běţném.Součastně všechny úkony komentuje. Ţáci předvedenou činnost napodobují. 19
Nácvikový den – učitel sleduje zdokonalování dovedností ţáků. Má přehled o všech ţácích ve skupině a podle potřeby provádí korekční instruktáţ. Upevňovací den – v tomto dni je usilováno o zautomatizování získaných dovedností a vytvoření správných návyků určitých pracovních činností. Prověřovací den – sleduje a kontroluje stupně rozvoje dovednosti ţáků. Hlavním cílem přípravy je promýšlení metod a postupů k dosaţení stanovených cílů. Čím méně má učitel zkušeností, tím lépe a podrobněji musí mít vypracovanou svoji přípravu. Příprava na výuku zahrnuje: stanovení cílů výuky, vymezení předchozích znalostí ţáků, vymezení obsahu výuky, výběr učebních materiálů, výběr prostředků, metod a organizačních forem, sestavení přípravy. Písemná příprava obsahuje tematické a časové rozvrţení plánovaného obsahu, a pouţití výukových metod. Mít propracovanou přípravu je důleţité z důvodů: pomůcka pro učitele během hodiny, lze ji opakovaně pouţít, nebo poskytnout jinému vyučujícímu, obsah můţe aktualizovat a vylepšovat na základě získaných zkušeností. Začátek hodiny při zahájení výuky je velmi důleţitý. Učitel musí odvést pozornost ţáků od okolních událostí a nasměrovat je k tomu co se bude odehrávat právě teď. Lepší je nespěchat, stručně zopakovat předchozí látku a oznámit téma dnešní výuky s plánovanými aktivitami. Učitel by měl být v pohodě a sledovat náladu studentů. Udrţet pozornost ţáků je mnohdy velmi obtíţné a musíme připustit i její kolísání. V tom případě pomůţe, pohybuje li se učitel po třídě, nebo změna v modulaci řeči, či chvilka ticha. Také kladení otázek slouţí k aktivnímu zapojení ţáků do výuky a současně i jako zpětná vazba jak byla látka ţáky pochopena. Dalším důleţitým krokem učitele je motivace ţáků.
20
Soubor vnitřních a vnějších faktorů motivace: vzbuzují, aktivují a dodávají energii lidskému jednání, zaměřují toto jednání určitým směrem, řídí jeho průběh a způsob dosahování výsledků, ovlivňují způsob reagování jedince a jeho jednání. Ţák se bude učit pouze při těchto podmínkách: chce se učit, učební látka mu připadá zajímavá, je mu jasné proč se to musí naučit, můţe se aktivně účastnit, smí pracovat svým vlastním způsobem, můţe spolupracovat s ostatními. Není vţdy moţné nechat ţáka, aby si sám vybral, co se bude učit. K vyvolání motivace je vhodné poţití těchto nástrojů: vysvětlit cíl výuky a objasnit jeho důleţitost a vyuţití, uvedení nové dovednosti do souvislosti s dovedností, které uţ ţáci mají, obsah učiva je vybrán tak, aby měl vztah ke specifické situaci ţáků, umoţnit studentům aktivně se účastnit procesu výuky, pokládat otázky, zadávat úkoly a nechat ţáky, aby sami hledali odpověď, projevovat radost z výkonu ţáků, ocenit otázky ţáků, které svědčí o jejich zájmu o výukový obsah, ale i jiné projevy zájmu, pravidelně uvádět zajímavé podrobnosti a klást neotřelé otázky, nebo zadávat neobvyklé úkoly a zajímavé vedení výuky, udrţovat pozornost ţáků pohybem po třídě, střídání metod výuky např. týmovou prací ve skupinách, zařadit do výuky příleţitost, při které si ţáci uvědomí, ţe se jiţ něco naučili a ţe to co se učí jim přináší uţitek.
21
3.1 Profil absolventa oboru pečovatelské sluţby Název a adresa školy:
Odborné učiliště a Praktická škola, Brno, Lomená 44
Kód a název RVP:
75-41-E/01 Pečovatelské sluţby
Název ŠVP:
Pečovatelské sluţby
Délka vzdělání:
3 roky
Stupeň vzdělávání:
střední vzdělání s výučním listem
Forma vzdělávání:
denní studium
Platnost:
od 1. 9. 2011
Absolvent se uplatní jako pracovník sociálních sluţeb v ambulantních nebo pobytových zařízeních a v terénních sluţbách zejména při poskytování přímé obsluţné péče a asistentské péče klientům, při zajišťování chodu domácnosti klientům nebo pomoci rodinám s péčí o dítě. Především se uplatní na pozici pečovatel, osobní asistent, pomocník v domácnosti. Odborná příprava směřuje k tomu, aby absolvent po úspěšném vykonání závěrečných zkoušek byl schopen vykonávat samostatně základní pracovní činnosti, pracoval racionálně a efektivně s ohledem na své zdraví a moţnosti, uměl si zorganizovat práci, dbal na kvalitu své práce a jednal hospodárně. Absolvent je připraven vykonávat níţe uvedené činnosti: Pečovatelské práce: Přímá obsluţná nebo asistentská péče o klienty – pomoc při osobní hygieně, oblékání, chůzi, úprava lůţka a prostředí, manipulace s přístroji, pomůckami, prádlem, výdej a rozvoz jídla klientům, úklid v domácnosti, zajišťování nákupu, drobné osobní sluţby, základní péče o děti. V kuchyňském provozu:Pomocné práce při přípravě pokrmů, práce s kuchyňskými stroji, podávání jídel, mytí nádobí, příjem a nákup potravin. V provozu prádelny: Příjem a třídění prádla, přípravu pracích roztoků a přísad, ruční a strojové praní a ţehlení Při opravě a šití prádla: Ruční drobné opravy prádla, jednoduché opravy na elektrickém šicím stroji. Úklidové práce: základní úklid ošetřovací jednotky, mytí veškerého zařízení, dezinfekce, příprava roztoků, práce s elektrickou úklidovou technikou, úklid v domácnosti (ŠVP Pečovatelské sluţby, Odborné učiliště a Praktická škola, Brno Lomená 44, s. 15-16).
22
3.2 Organizace učebního dne Výuka je v 1. a 2. ročníku organizována tak, ţe týden mají ţáci teorii a týden praxi. Ve třetím ročníku převládá praxe, pouze jeden den v týdnu mají teorii. Smluvní zajištění praktického vyučování ţáků oboru Pečovatelské sluţby je realizováno v souladu s ustanovením § 65 školského zákona v podnikové sféře u právnických a fyzických osob na základě smlouvy o výuce. Smlouva je uzavírána na jeden školní rok. Výuka u smluvních partnerů probíhá pod vedením učitelů odborného výcviku nebo pod vedením instruktorů z řad zkušených pracovníků těchto firem a je kontrolována vedoucím učitelem odborného výcviku a zástupcem ředitele pro praktické vyučování. Odborný výcvik ve cvičných kuchyních škol zajišťují učitelé odborného výcviku a je organizován tak, aby ţáci poznali celý technologický proces. Odborný výcvik – Praní, ţehlení prádla a oděvů Z obsahového
okruhu
získají
ţáci
vědomosti
a
odborné
kompetence
o technologických postupech pouţívaných při praní a ţehlení prádla a oděvů. Ţáci se seznámí s pouţívanými přípravky na praní prádla a technickým vybavením, které budou při praní a ţehlení obsluhovat. Naučí se organizovat si práci, dodrţovat technologické postupy, zásady bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ochrany ţivotního prostředí a zdravotně-hygienické předpisy. S úkony, které ţáci nemají moţnost vykonat v rámci odborného výcviku, budou seznámeni v průběhu exkurzí do prádelen. (ŠVP Pečovatelské sluţby, Odborné učiliště a Praktická škola, Brno Lomená 44, s. 20, s. 107) Takto vypadá organizace učebního dne v šicí dílně a na prádelně pro ţáky prvního ročníku. 6:45 – 7:00 šatna, 7:00 – 9:00 zahájení učebního dne: kontrola docházky, kontrola pracovního oděvu, obuvi, prověřování vědomostí, krátké opakování, seznámení s cílem učebního dne, instruktáţ učitele, uloţení úkolů, 9:00 – 9:15 přestávka, 9:15 – 11:45 samostatné procvičování ţáků, průběţná kontrola učitele a individuální instruktáţ u jednotlivých ţáků,
23
11:45 – 12:15 přestávka, 12:15 – 13:00 samostatné procvičování, dotazy ţáků, 13:00 – 13:30 závěr učebního dne, zápis do sešitů, uloţení domácího úkolu, úklid pracoviště kolektivní nástup a odchod z pracoviště do šaten. Shrnutí: Vyučovací proces je záměrné, cílevědomé a soustavné řízení učebních aktivit ţáků směřující k stanoveným cílům. Těmito cíli jsou vědomosti, dovednosti,
návyky
a celkové utváření osobnosti ţáka. Je to vzájemná interakce mezi učitelem a ţákem. Toto působení se neobejde bez dodrţování didaktických zásad a pedagogické tvořivosti. Zároveň je u ţáků s lehkou mentální retardací kladen důraz na soutěţivost, podporu hraní rolí, úspěšnost, individuální přístup v praktickém vyučování a především na praktické zaměření výuky.
24
Praktická část 4 Výuková opora pro učitele v oboru Pečovatelské sluţby „Řekni mi a já zapomenu, ukaţ mi a já si zapamatuji, nech mne to udělat a já to pochopím“ (čínské přísloví, Švarcová, 2006, s. 111). Hlavním cílem mé bakalářské práce je vytvoření výukové opory pro učitele odborného výcviku v oboru pečovatelské sluţby, pro práci v prádelnách kde probíhá odborný výcvik ţáků. Pro učitele odborného výcviku zaměřeného na práce v prádelnách je velmi málo výukových opor. Výuková opora je členěna do kapitol. Cílem této opory je rozvoj klíčových a odborných dovedností ţáků, a umoţnění jejich lepšího uplatnění na trhu práce i v osobním ţivotě.
Charakteristika práce v provozu prádelny 4.1 Vývoj praní Cíl: Ţáci se orientují v historii praní prádla a umí odpovědět na kontrolní otázky. Vývoj praní prádla je spjat s vývojem lidské společnosti. Nejstarší způsob praní byl velmi primitivní, jednalo se o vytloukání špíny z prádla o kameny, plácání, klepání nebo drhnutí ve vodě, později drhnutí na valše. Vynález valchy byl velkým skokem v praní prádla. Původně se jí říkalo prací deska a byla vyráběna z různých druhů materiálu jako dřevo, pálená hlína, kámen, plech, sklo, umělá hmota. První zmínky o valše pocházejí z první poloviny 18. století. První pračky začaly vznikat aţ v polovině 19 století a byly dřevěné. Zpočátku se vyráběly tzv. valchové pračky, ty byly tvořeny dvěma dřevěnými půlválci s dřevěnými lištami, které se proti sobě kývaly, a prádlo se mezi nimi třelo. Tím se však velmi brzy opotřebilo a ničilo. Dalším typem pračky byly tzv. pračky zvonové, zvláště oblíbené v USA. Prádlo se v nich pralo proudem vody, který vytvářel zvon pohybující se v nádobě nahoru a dolů. Práčové pračky měli v pevně stojící nádobě umístěno těleso různého tvaru tzv. práče, které se otáčelo v úhlu 90 aţ 120 stupňů. V této pračce však docházelo k rychlému opotřebení prádla. Vibrační pračky zase prádlo neničily, ale ani je dobře nevypraly. V těchto pračkách se prádlo nepohybovalo, vkládalo se do nádoby 25
s mýdlovým roztokem a vibracemi se špína odstraňovala a znovu ulpívala na tkanině a prádlo se muselo předem vyvařit. Posledním typem praček před nástupem automatických strojů byly pračky vířivé. V pračkách byly tzv. vířiče, které rozproudily mýdlový roztok, do kterého se vloţilo prádlo. Nevýhodou těchto praček bylo, ţe se prádlo zamotávalo.
Foto. 1: Vířivá pračka (zdroj: vlastní).
Foto. 2: Vířivá pračka kombinovaná s odstředivkou (zdroj: vlastní).
26
První elektrickou pračku sestrojil v roce 1906 Američan Alva Fischer. Důleţitý byl přechod na výrobu praček kovových a snaha o úsporu času a práce. To vedlo konstruktéry k nápadu ohřevu vody přímo v pračce. Původně se pod nimi topilo jako v kamnech a teprve později se začala pouţívat elektřina. Dalším krokem bylo odstranění vody z vypraného prádla. K tomuto účelu se pouţívaly válečkové nebo listové ţdímačky. Časem je nahradila odstředivka, která stála samostatně vedle pračky a teprve později se stala její součástí. Proces praní byl i nadále časově náročný a vyţadoval neustálou přítomnost člověka, který musel dát prádlo do pračky, odstředit, vymáchat a znovu odstředit. Vynálezem automatické pračky byly všechny úkony s praním soustředěny do jednoho bubnu a řízeny nastavitelným programátorem. Automatické pračky se tak staly populárními a to zejména v 60letech 20 století. Současné pračky jsou dostupné ve dvou hlavních provedeních: plněné shora a plněné předem. Prádlo se vkládá do válce, bubnu, ten se otáčí a prádlo je lopatami vynášeno nahoru a vlivem gravitace padá dolů. Následkem je průnik prášku do vody a do látky. Nejnovějším typem pračky je pračka kombinovaná se sušičkou, kde se prádlo nejen vypere, ale i vysuší. Průběh výuky Během výuky si ţáci jednotlivě vyzkouší praní na valše ve školní prádelně. Tento způsob ručního praní se ţákům velmi líbil. Vzájemně si hodnotili, jak se jim podařilo špinavé prádlo vyprat. Po této zkušenosti s ručním praním, si lépe zapamatovali probírané učivo, zároveň tak ocenili výhodu pouţívání automatických praček a to z důvodu časové úspory i fyzické náročnosti praní.
Foto. 3: Praní na valše (zdroj: vlastní).
27
Pojmy k zapamatování: valcha, elektrická pračka, automatická pračka. Otázky Kdy se začaly vyrábět první pračky? Kdo sestrojil první elektrickou pračku? Jaký je nejmodernější typ praček?
4.2 Zásady bezpečnosti práce v prádelně Cíl: Ţáci ovládají zásady bezpečnosti práce a ochrany zdraví při práci v provozovně prádelny. Umí tyto zásady vyjmenovat a správně pouţívat ochranné pomůcky a prostředky. Povinností zaměstnavatele je předcházení pracovních úrazů, nemocem z povolání a vytváření podmínek pro bezpečný provoz. S tím souvisí znalost kaţdého pracovníka s předpisy o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, s kterými je vţdy na počátku práce v prádelně důkladně seznámen. Zásady bezpečnosti a ochrany zdraví při práci dodrţovat předpisy a pokyny o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci (BOZP), účastnit se školení o BOZP a podrobit se lékařským prohlídkám, pouţívat ochranné pracovní pomůcky (pracovní oblečení, pracovní obuv, rukavice při práci se špinavým prádlem), oznamovat nadřízeným nedostatky a závady, soustředit se na práci, nerozptylovat se a nerušit ostatní, dodrţovat zásady bezpečnosti práce s elektrickými a tepelnými stroji a zařízeními, dodrţovat zásady s nebezpečnými chemickými látkami, dodrţovat zásady poţární prevence a postup činností při vzniku poţáru, dodrţovat hygienické předpisy a zásady osobní hygieny, dodrţovat zásady práce s nemocničním prádlem a oděvy, dodrţovat zásady ochrany zdraví při práci. Místa v prádelně, kde by mohlo dojít k úrazům, jsou barevně označena
28
Červená barva označuje ty části stroje nebo tlačítka, kde se stroj zastavuje nebo vypíná. Zelená barva označuje ty části stroje nebo tlačítky, jimiţ se stroj uvádí do chodu. Oranţová barva označuje ty části stroje, u nichţ hrozí bezprostřední nebezpečí úrazu. Ţlutá barva označuje místa, kdy by mohlo případně dojít k úrazu a to jsou např. rohy, schodiště a podobně. Průběh výuky Ve školní prádelně s ţáky projdeme všechna místa, kde by mohlo dojít k úrazům. Na strojích ukáţu všechny části, u nichţ hrozí nebezpečí a všechna tlačítka, jimiţ se stroj uvádí do chodu a vypíná. Pro lepší zapamatování mám pro ţáky připravený plánek prádelny, kde si sami barevně vyznačí místa, kde by mohlo dojít k úrazům. Závěrem ţáky přezkouším a podepíší dokument o tom, ţe byli seznámeni se zásadami bezpečnosti práce ve školní prádelně. Pojmy k zapamatování: zásady bezpečnosti práce, ochrana zdraví, barevné značení. Otázky Jakou povinnost má zaměstnavatel k pracovníkovi v prádelně? Jakou barvou jsou označena místa, kdy by mohlo dojít k úrazu? Co znamená zelené tlačítko na stroji?
4.3 Symboly pro ošetřování textilií Cíl: Ţáci rozeznají jednotlivé symboly pro ošetřování textilií a umí správně zvolit pracovní postup praní prádla. Dříve neţ začneme textilie ošetřovat, musíme se seznámit se symboly, které musejí být umístěny na kaţdém textilním výrobku. Bývají umístěny převáţně na našitých etiketách. Jedná se doporučení výrobce a symboly jsou uváděny v pořadí: praní, bělení chlorem, ţehlení, chemické čištění a sušení v bubnovém sušiči.
29
Znak uvedený pod symbolem znamená, ţe na výrobek takto označený se musí mírně mechanicky působit, anebo působení teploty, vlhkosti, pomocných prostředků ap. musí být krátké. Výrobek se můţe vyvářet. Při praní v pračce se nevyţaduje zvláštní opatrnost. Mechanické působení, máchání bez kontroly teploty vody a odstřeďování odpovídá normálnímu programu pračky. Výrobek se můţe prát v pračce při teplotě prací lázně nejvýše 95°C. Mechanické působení, máchání při postupně klesající teplotě vody a odstřeďování odpovídá šetrnému programu pračky. Výrobek se můţe prát v pračce při teplotě prací lázně nejvýše 60°C. Mechanické působení, máchání ve vodě o teplotě nejvýše 60°C a odstřeďování odpovídá normálnímu programu pračky. Výrobek se můţe prát v pračce při teplotě prací lázně nejvýše 60°C. Mechanické působení, máchání při postupně klesající teplotě vody a odstřeďování odpovídá šetrnému programu pračky. Výrobek se můţe prát v pračce při teplotě prací lázně nejvýše 40°C. Mechanické působení, máchání ve vodě o teplotě nejvýše 40°C a odstřeďování odpovídá normálnímu programu pračky. Výrobek se můţe prát v pračce při teplotě prací lázně nejvýše 40°C. Mechanické působení, máchání a odstřeďování odpovídá šetrnému programu pračky. Výrobek se můţe prát v pračce při teplotě prací lázně nejvýše 30°C. Mechanické působení, máchání ve vodě o teplotě nejvýše 30°C a odstřeďování odpovídá normálnímu programu pračky.
30
Výrobek se můţe prát v pračce při teplotě prací lázně nejvýše 30°C. Mechanické působení, máchání a odstřeďování odpovídá šetrnému programu pračky. Výrobek se musí prát pouze ručně při teplotě prací lázně nejvýše 40°C a krátkodobě. Během praní se výrobek můţe pouze lehce mnout a lehce ručně ţdímat bez kroucení. Výrobek se nesmí prát. Výrobek se můţe bělit. Někdy je tato značka uvedena i jako bělení chlórem. Výrobek se nesmí bělit. Někdy je tato značka uvedena i jako zákaz bělení chlórem. Výrobek se můţe sušit v bubnové sušičce. Nevyţaduje se zvláštní opatrnost. Vlhký výrobek se musí sušit pouze zavěšený. Vlhký výrobek se musí sušit pouze rozloţený na rovné ploše. Výrobek se můţe sušit v bubnové sušičce při normálním sušícím programu. Výrobek se můţe sušit v bubnové sušičce při niţší teplotě sušení. Výrobek se nesmí sušit v bubnové sušičce. Teplota spodní plochy ţehličky nesmí být vyšší neţ 200°C. Teplota spodní plochy ţehličky nesmí být vyšší neţ 150°C. Teplota spodní plochy ţehličky nesmí být vyšší neţ 110°C.
31
Výrobek se nesmí ţehlit. Výrobek se můţe bělit prostředky uvolňujícími chlor. Výrobek se nesmí bělit prostředky uvolňujícími chlor. Výrobek se můţe chemicky čistit všemi obvykle pouţívanými rozpouštědly. Jiná obdoba značky pro povolení chemického čištění. Výrobek se můţe chemicky čistit tetrachloreténem (perchloretylénem), benzinem, trifluortrichloretanem nebo fluortrichlormetanem obvyklými postupy čištění. V závislosti na pouţitém rozpouštědle se při chemickém čištění vyţaduje určitá opatrnost při mechanickém působení a při volbě teploty sušení. Výrobek se můţe čistit tetrachloreténem (perchloretylénem), benzinem, trifluortrichloretanem nebo fluortrichlormetanem s omezeným přidáním vody. Výrobek
se
můţe
chemicky
čistit
pouze
benzinem
nebo
trifluortrichloretanem obvyklými postupy čištění. V závislosti na pouţitém rozpouštědle se při chemickém čištění vyţaduje zvláštní opatrnost při mechanickém působení a při volbě teploty sušení. Výrobek se můţe čistit pouze benzinem nebo trifluortrichloretanolem s omezeným přidáním vody. Výrobek se nesmí chemicky čistit. Průběh výuky K výuce těchto značek jsme s ţáky vyrobili kartičky se symboly ošetřování prádla a ţáci hrají způsob hry pexesa, kdy musí najít dva shodné symboly. Touto nenásilnou formou se zároveň učí a naplňujeme tak známí výrok J. A. Komenského: ,,Škola hrou.“ Tento prostředek na snadnější zapamatování symbolů se mi velmi osvědčil. Hra však musí být také správně motivována a vítěz odměněn. 32
Pojmy k zapamatování: symboly k ošetřování textilií, Otázky K čemu slouţí symboly na etiketách textilií? Vysvětli některé symboly. Jakého symbolu bys pouţil pro zákaz chemického čištění? Jakého symbolu bys pouţil pro zákaz ţehlení?
4.4. Prací proces Cíl: Ţáci na konci výuky umí vyjmenovat faktory ovlivňující výsledek praní. Znají správné odpovědi na kontrolní otázky. Úkolem pracího procesu je odstranit špínu z povrchu prádla co nejdokonaleji, nejrychleji a za co nejmenšího opotřebení tkaniny. Do značné míry lze prací proces ovlivnit tak, aby byl co nejúčinnější a nejšetrnější k pranému prádlu. Co ovlivňuje úspěšný výsledek praní Voda - je nejdůleţitějším pracím prostředkem. Bez vody zatím prát neumíme. Voda pro praní musí být čistá, bez barvy a zápachu. Ve vodě se zapouští prací prášek, odplavují se nečistoty a přenáší teplo. Voda obsahuje mnoţství rozpuštěných látek a nerozpustných příměsí, které způsobují tvrdost vody. Příliš tvrdá voda není vhodná na praní a mytí a musíme ji změkčovat. Tvrdá voda mnohem hůře smáčí tkaninu, hůře proniká do struktury tkaniny, tím se sniţuje kvalita praní a ţivotnost prádla. Tvrdá voda poškozuje pračku, vzniká usazenina v podobě tvrdé vrstvy – vodní kámen. Vodní kámen s obsahem uhličitanů vápníku a hořčíku je měkký a lze ho odstranit je rozpustný v kyselinách. U vod s obsahem křemičitanů, síranu vápníku a hořčíku je kámen tvrdý a v kyselinách téměř nerozpustný. Mýdlové prací prostředky se v tvrdé vodě sráţejí a praní je proto neúčinné. Saponátové prací prostředky mají ve velmi tvrdé vodě sníţenou prací schopnost. Hromaděním nerozpustných sloučenin na prádle vlákna tvrdnou, jsou nepříjemné na omak. Prádlo je méně bílé a můţe mít ţlutý nebo šedý nádech. Tvrdost vody je: přechodná, a způsobují ji vápenaté a horečnaté soli, které lze částečně odstranit varem,
33
stálá, je způsobena chloridy, sírany a dusičnany, Celková tvrdost vody je součet stálé a přechodné tvrdosti. Je vyjádřena v německé stupnici 1 N = 10mg oxidu vápenatého v 1 litru vody. Měkká voda
0–5N
Středně tvrdá voda 5 – 10 N Tvrdá voda
10 – 20 N
Velmi tvrdá voda nad 20 N V prádelnách se měří tvrdost vody a v úpravně vody se laboratorně změkčuje. Pokud chceme zjistit tvrdost vody v domácnostech, pouţíváme k tomu indikátorový papírek, který se zabarví, a podle stupně zabarvení zjistíme tvrdost vody. Na změkčení tvrdé vody se do praček přidává chemikálie (Kalgon a jiné) vţdy před přidáním pracích prostředků. Především je důleţité si přečíst návod od výrobce k správnému dávkování. Teplota – prací lázně je velmi důleţitá. Při praní postupně stoupá a pak klesá. Nevhodně zvolenou teplotou můţeme prádlo zničit. Proto je důleţité řídit se doporučení výrobce textilu a dobře znát symboly teploty praní. Maximální nastavitelná teplota na praní v běţných automatických pračkách je 90 stupňů C, neboť při této teplotě se ničí běţné bakterie, které jsou na prádle. Nemocniční prádlo znečištěné bakteriemi nakaţlivých nemocí se dezinfikuje. Především pozvolným vzestupem teploty se uvolňuje nečistota různého původu. Postupné ochlazování a následné máchání tak pak umoţňuje úplné odstranění nečistoty. Mechanismus praní – je závislý na typu pračky. V bubnových pračkách dochází k intenzivnímu pohybu prádla při otáčení bubnu. Ve vířivých pračkách jde o pohyb vířící lázně. Nejpracnější je praní ruční. Doba praní – Během prvních deseti minut praní se při stanovené teplotě z prádla uvolní největší část nečistot. Po této době je mnoţství uvolněných nečistot malé. Proto neplatí, ţe čím déle prádlo pereme, tím lépe je vyprané. Nadměrným prodluţováním doby praní se zvyšuje opotřebení prádla. Daleko efektivnější je výměna prací lázně. Výběr a mnoţství pracích prostředků – má pro výsledek praní zásadní význam. Prací prostředky a prací přísady dávkujeme nejlépe, pokud dodrţíme doporučení výrobce. Prací prostředky se dávkují na základě koncentrace v gramech na litr g/l.Nebo v mililitrech pracího prášku na náplň pračky. Někteří výrobci pracích prostředků přidávají k pracímu prášku i odměrku pro správné odměření pracího prášku. Tím je
34
zajištěna nejvyšší účinnost praní, ale také ekonomická hospodárnost. Niţší dávkování má za následek špatné vyprání, prádlo nevoní je zašedlé a nepříjemné na omak. Pokud je pracího prostředku mnoho účinnost praní se tím nezvyšuje. Prací prášek zůstává na prádle a klesá prací schopnost. Sloţení nečistoty – Nečistota na prádle můţe obsahovat všechny látky, s nimiţ přichází prádlo do styku. Můţeme je rozdělit na sloţky nerozpustné ve vodě to jsou : tuky, oleje, saze atd. Před samotným praním se musejí vyčistit chemicky. Sloţky rozpustné ve vodě jsou: cukry, škroby, organické kyseliny, kyseliny z ovoce, bílkoviny, anorganické soli a další. Pojmy k zapamatování: tvrdost vody, teplota vody, mechanismus praní, doba praní, prací prostředek, sloţení nečistoty. Otázky Co způsobuje tvrdá voda? Jaká je maximální nastavitelná teplota praní? Jak rozdělujeme nečistoty na prádle? Vyjmenuj stručně, co ovlivňuje výsledek praní?
4.5 Příjem prádla a organizace prádelny Cíl: Ţáci ovládají zásady třídění prádla, umí správně vyplnit příjmový lístek. Na konci výuky umí správně odpovědět na kontrolní otázky. Rozdělení prádelen podle velikosti provozu Velké průmyslové prádelny – zpracovávají nad 5 tun prádla za směnu, prádlo se tam pere a ţehlí v technologických linkách, které jsou rozděleny na : rovné prádlo, tvarové prádlo a na pracovní oděvy. Střední průmyslové prádelny – zpracovávají prádlo nad 500kg do 5 tun za směnu. Malé prádelny – perou a ţehlí prádlo do 500kg za směnu, jsou vybaveny pracími stroji s náplní 8 – 12 kg. Ţehlírny prádla – poskytují jen dílčí sluţby občanům jako je ţehlení prádla, napínání záclon, škrobení a podobně.
35
V kaţdém z těchto typů provozu mohou být poskytovány i sluţby oprav prádla a textilií. Rozdělení podle způsobu styku s odběratelem Svoz a rozvoz automobilem praktikují především velké průmyslové prádelny. Přímí příjem a výdej zakázek zákazníkovy tzv. přes pult se týká malých prádelen a ţehlíren a sběren prádla. Samoobsluţný způsob se uplatňuje u malých prádelen a ţehlíren. Sběrny prádla. Pro příjem a výdej prádla slouţí obyvatelstvu sít čistíren. Přímo v prádelně se přijímá prádlo od organizací. Sběrny prádla jsou prostory pro příjem, skladování a výdej zakázek. Pracovníci ve sběrnách tak přicházejí přímo do styku se zákazníkem, kterému poskytují odborné informace v dané sluţbě. Jejich celkový vzhled a vystupování jsou nezbytné pro získávání důvěry zákazníka. Příjem zakázky zahrnuje: přebírání zakázky od zákazníka, značkování zakázky, příprava a expedice zakázek do provozu. Při přijímání prádla od zákazníka se vypisuje – příjmový lístek. Je to písemné potvrzení zákazníkovy o poskytnutých sluţbách, mnoţstvích a cenách. Příjmový lístek můţe mít různou podobu. Zpravidla se tam uvádí: Název nebo označení sběrny Jméno zákazníka a jeho adresa Datum převzetí a dodání zakázky Počet jednotlivých kusů prádla Cena poskytnuté sluţby Druhy závad na jednotlivých kusech Evidenční číslo Zařízení sběrny je vybaveno Stoly na příjem a výdej zakázek, regály pevnými i pojízdnými, váhou, pokladnou, ceníkem o poskytovaných sluţbách, reklamačním řádem, zpravidla na dveřích
36
neuvedena provozní doba a jméno vedoucího provozovny, v místnostech je dostatečné osvětlení a hygienické zařízení.
Rozdělení prádelny ve zdravotnických zařízeních Praní prádla není jen fyzikální očista z estetického důvodu, ale jde tu hlavně o čistotu hygienickou zvláště pro prádlo nemocniční, zdravotnické a potravinářské. Prádlo zbavené mikroorganismů zamezuje dalšímu šíření nákazy. Praní zdravotnického prádla se musí řídit vyhláškou MZd 195/2005 Sb. a jejími přílohami především č. 4. Právě předpokladem, aby mohla prádelna prát takové prádlo je, ţe musí být rozdělena na čistou a nečistou stranu a praní v pračkách zabudovaných do dělící stěny. Při manipulaci s čistým a špinavým prádlem se nesmí kříţit cesty. Špinavé prádlo se vstupem do prádelny dostává do tzv. špinavé zóny a poté do separační zóny, kde je uskladněno a tříděno. Díky těmto opatřeními zabrání průniku bakterií ze špinavého prádla a ovzduší do čistého prádla. Zamořený prostor by se stal místem bakteriálních kmenů se zvýšenou odolností proti antibiotikům a dezinfekčním prostředkům. Je dokázáno, ţe právě prádlo je jednou z významných cest přenosu nákaz a má také vliv na délku pobytu na lůţku. Organizace prádelny Průmyslová prádelna má čtyři základní úseky: Příjem (skladování, značkování, vstupní kontrola, třídění, váţení, tvorba plánů) Praní (odstřeďování, rozvolňování, předsoušení) Ţehlení (skládání, balení) Expedice Příjem prádla Příjem prádla se provádí u přijímacího stolu. Prádlo se zde kontroluje, zvláště vyprázdníme kapsy a značkujeme. Kaţdá zakázka má svoji značku nebo číslo. Dále jsou zapisovány do příjmového lístku závady na jednotlivých kusech, druh prádla a počet kusů. Prádlo se odnáší do skladu znečištěného prádla, kde se ukládá podle: dodací lhůty, podle druhu, nebo podle data převzetí.
37
Pokud je přijímáno prádlo ze zdravotnických a nemocničních zařízení skladujeme ho vţdy odděleně.
Značkování prádla se provádí trvalým způsobem a to např. vyšitím znaku, popisem tuţky na textil, naţehlením stuţky s popisem, nebo přechodným způsobem a to nalepením čísla, nebo připnutí čísla, značky značkovacím strojkem. Třídění prádla je vlastně vybírání prádla, které lze prát a ţehlit stejným technologickým postupem. Prádlo třídíme podle: druhu textilního materiálu. Jemné prádlo pereme zcela odděleně. Látky, které uvolňují drobná vlákna např. froté by se neměli prát společně s látkami které je přitahují např. samet, manšestr, stupně znečištění. Více znečištěné prádlo by se mělo prát odděleně, barvy, oddělíme prádlo bílé a barevné. Barevné prádlo roztřídíme do několika skupin podle barvy a odstínu, tvaru na prádlo rovné a tvarované. Váţení prádla se provádí po roztřídění na automatické váze. Balíky jsou většinou po 10 – 15 kg. Průběh výuky Během výuky si ţáci vyzkouší vypsání příjmového lístku, roztřídí prádlo podle druhu barvy a tvaru, prádlo označí a předají k vyprání. Výuka probíhá formou hraní rolí. Role si ţáci mění a učitel vystupuje v roli příjemce prádla a později jako poradce. Ţáci si vzájemně hodnotí svoje výkony. Tato výuková forma je ţáky velmi dobře přijímána a rádi se jí zúčastňují. Pojmy k zapamatování: rozdělení prádelen, sběrny prádla, příjmový lístek, příjem prádla, značkování prádla, třídění prádla, váţení prádla. Otázky: Jak rozdělujeme prádelny podle provozu?
38
Co je to sběrna prádla? Co se musí napsat do příjmového lístku? Jak třídíme prádlo?
4.6 Praní prádla Cíl: Ţáci správně identifikují symboly syntetických materiálů, umí určit teplotu praní různých textilií, ovládají správné plnění praček a zvolení pracího programu. Strojní praní je proces, při kterém se prádlo pere v pracích strojích stanoveným technologickým postupem a je základní činností v prádelně. Pracoviště prádelny musí být zařízeno účelně a přehledně, aby v průběhu manipulace s prádlem byla co nejlépe zachována čistota a pořádek. Při manipulaci se znečištěným prádlem se musí pouţívat předepsané ochranné pomůcky. Praní prádla můţeme rozdělit na praní: rovného prádla, tvarového prádla a ostatní prádlo. Roztříděné prádlo se dopravuje k pračkám ve vozících. Před naplněním praček se provede kontrola povrchu vnitřního bubnu pračky, zda je čistý. Znečištěný nebo zamaštěný povrch by mohl nepříjemně ovlivnit výsledek praní. Prádlo do praček nesmíme dávat zabalené nebo zamotané. Obsluha pračky spouští a zastavuje prací stroje, sleduje délku doby praní, teplotu pracích a máchacích lázní. Při praní prádla se obsluha musí řídit technologickými postupy pro daný sortiment prádla. Technologické postupy a parametry jsou v prádelně umístěny na viditelném místě u pracích strojů. Za dodrţování technologických postupů je zodpovědná obsluha pracího stroje. Ve velkých prádelnách jsou prací stroje uspořádány do technologických linek. Jednotlivé skupiny prádla je vhodné prát v určitých typech strojů. Před praním při určení technologického postupu ještě pečlivě zkontrolujeme, zda je prádlo roztříděno správně. Speciální druhy prádla jako třeba záclony, nestálobarevné prádlo, vlněné prádlo a prádlo s neobvyklým druhem zašpinění se pere mimo technologické linky. Plnění pracích strojů podle poměru plnění vzhledem k stupni znečištění prádla se uvádí v procentech jmenovité náplně stroje. Druh prádla
Náplň v procentech
Loţní prádlo Utěrky a ručníky Pracovní pláště Pracovní oděvy Košile
100% 90% 83% 83% 83% 39
Stálobarevné prádlo Nestálobarevné prádlo Vlněné a hedvábné prádlo Syntetické prádlo
100% 75% 50% 50%
Tab. 2: Plnění pracích strojů podle poměru stupně znečištění prádla.
Běţný prádlem v prádelnách je prádlo bavlněné a lněné. Toto prádlo z hlediska praní je bez obtíţí, dobře snáší vysokou teplotu a je odolné vůči mechanickému poškození. Utěrky silně zašpiněné a stolní prádlo, které obsahuje větší mnoţství tukových nečistot, klade zvýšené nároky na praní. Pro lepší účinek praní musí být náplň pracího stroje sníţena, praní je víceláznové s mezimácháním a dávkování prostředků je zvýšeno. Teplota se zvyšuje, aby se uvolnily těţké podíly nečistot. Pracovní pláště jsou skupinou prádla, jehoţ dokonalé vyprání je obtíţné vzhledem k tomu, ţe pláště nejsou zašpiněny rovnoměrně, ale zvláště kolem kapes, manţet a na přední straně. Podle druhu zašpinění se prodluţuje čas praní a zároveň se sniţuje náplň pracího stroje. Praní pracovních oděvů, které jsou zašpiněny silnou mastnotou a těţko uvolnitelnou špínou se pouţívá více pracích lázní s mácháním a čas praní je tak prodlouţen, aby praní mělo větší účinek. Náplň pracího stroje je sníţena a prací prostředek je dávkován ve větším mnoţství. Stálobarevné prádlo neklade zvláštní nároky na praní. Teplota praní je do 80°C. Nestálo barevné prádlo, u kterého část barviva přechází do lázně je třeba prát na nízké teploty do 40°C, aţ 60°C. Pouţíváme speciální prací prostředky. Prací stroj se plní jen do 75% a čas praní se zkracuje. Vlněné a hedvábné prádlo se dostává do prádelen jen v omezeném mnoţství. Teplota praní je jen do 40°C. Vyšší teplota by u vlny způsobila zplstnatění a u hedvábí ztrátu lesku a barvy. Mechanický účinek by u hedvábí způsobil zlomy a poškození povrchu proto se náplň pracího stroje pohybuje na 50 %. Poměr lázně je tedy vysoký a čas praní je krátký. Pro praní vlny pouţíváme pračky se sníţenými otáčkami. Prádlo ze syntetických vláken je citlivé na vysokou teplotu, protoţe se tím narušuje struktura vlákna a porušuje se hladkost povrchu tkaniny. Vlákna se smršťují a tvrdnou. Zvýšeným mechanickým účinkem se zvrásní povrch a vznikají zlomy, které jiţ nelze odstranit ani přeţehlením. Prádlo ze syntetických vláken pereme v zásadité nebo neutrální lázni. Symboly syntetických vláken jsou: Polyamid – PAD
40
Polyester – PES Polyakrylonitril – PAN Polyvinylchlorid – PVC Polypropylen – POP Pro praní v domácnostech nám můţe být pomůckou následující tabulka s doporučenou teplotou praní i ţehlení. Přesto se vţdy snaţíme řídit doporučením výrobce textilu. Pračku nikdy příliš nepřeplňujeme, abychom umoţnili snadný přístup prášku k prádlu a zabránily hromadění prášku na jednom místě. Také tím zamezíme zbytečnému mačkání prádla. Horká voda (přes 60°C) - praní silnějšího bílého a stálobarevného prádla, také je moţné zvolit horkou vodu pro praní silně znečištěný trvanlivých materiálů jako je bavlna, len a jiné. Teplá voda (35°C – 60°C) – pro praní nemačkavých syntetických tkanin, nylon, polyester a jiné. Studená voda (pod 35°C)- pro nestálobarevné materiály. Šetří energii a sniţuje pravděpodobnost zvrásnění umělých vláken umělých tkanin, vţdy můţe být pouţita pro máchání. Průběh výuky Ţáci si vyzkoušejí třídění prádla podle druhu materiálu, který rozlišují podle symbolů na etiketách oděvů. Během výuky se učí plnit správně pračky a zvolit vhodný prací program. Pojmy k zapamatování: rovné prádlo, tvarové prádlo, plnění praček, nestálo barevné prádlo, vlněné a hedvábné prádlo, prádlo ze syntetických vláken. Otázky: Co musí sledovat obsluha pracích strojů? Vyjmenuj zkratky syntetických vláken. Který materiál zle prát pouze při nízkých teplotách? Který materiál dobře snáší vysokou teplotu praní?
41
4.7 Prací prostředky Cíl: Ţáci umí pouţívat různé prací prostředky a ovládají správné dávkování. Na konci výuky znají odpovědi na kontrolní otázky. Prací prostředky sloţí k odstraňování nečistot z textilních materiálů. Průběh praní a jeho výsledek ovlivňuje chemická energie namáčecích, pracích a bělících prostředků. Mechanická energie, která vzniká při otáčení bubnu pračky, třením prádla o sebe a stěny bubnu a nárazy na hladinu prací lázně. Sloţení pracích prostředků: Sloţením pracích prostředků rozhoduje o jejich účinnosti a tím ovlivňuje výsledek praní. Sloţením je věnována velká pozornost a před pouţíváním jsou zkoušeny vlastnosti, které jsou u pracího prostředku důleţité. Hlavní sloţkou pracího prostředku je povrchově aktivní látka – tenzidy. Aktivní látkou je bud mýdlo, nebo saponát. Tenzidy obalují částečky nečistot, odtrhují je z povrchu tkaniny a zabraňují, aby se nečistota usazovala zpět na tkaninu. Pomáhají při smáčení a uvolňování nečistot a v celém průběhu praní. Přísady pracího prostředku doplňují působení aktivní látky zvýšením účinnosti. Přísadou jsou látky, které změkčují vodu, bělidla, rozpouštědla, optické zjasňovače a parfémy, enzymy a plnidla. Enzymy odbourávají biologické nečistoty, jako jsou skvrny od jídla, krve a podobně. Hodí se pro praní do 40°C. Při niţších teplotách nefungují. Bělidla vytvářejí na textilním povrchu tenkou chemickou vrstvu, která lomí světlo a prádlo rozzáří. Bělidla není potřeba uţívat, pokud prádlo sušíme na slunci, to má na rozjasnění stejný efekt. Ekologické prací prostředky nahrazují chemické barvivo sodou nebo perkarbonátem sodným- to je bělící prostředek na bázi aktivního kyslíku. Pokud je v pracím prášku pouţita soda, prádlo je měkké a nemusíme pouţívat aviváţ. Plnidla nejčastěji se uţívá síran sodný, který zaručuje sypkost a objem pracího prášku. Na praní nemá ţádný vliv. Koncentrovaný prostředek plnidla neobsahuje, ale je třeba dávat pozor na dávkování – stačí méně.
42
Aromatické látky dávají pracím prostředkům vůni, ale mohou být alergeny a vyvolat alergickou reakci v podobě koţních obtíţí. Alergikům můţe vadit sloţka přírodní i syntetická a musí proto pouţívat speciální prášky. Syntetickou sloţkou můţe být např.butylphenyl methylpropional coţ je silná svěţe květinová vůně. Přírodní látkou je např. hexyl cinnamal která se získává z heřmánkového oleje a pouţívá se v parfémech a vlasové kosmetice jako vonná přísada. Fosfáty byli součástí pracích prostředků, ale v současné době jich nesmí být víc neţ 0,5 % hmotnosti koncentrovaného výrobku. Nyní jsou nahrazovány tzv. zeolity, coţ jsou látky podobné přírodním jílům. Na podporu jejich prací síly se přidávají polykarbonáty. Ve sloţení pracího prášku můţeme najít i fosfonáty – ty nejčastěji změkčují vodu a váţou na sebe sloţky, které by jinak ulpívali na prádle. Nemají vliv na znečištění vody a růst řas na rozdíl od fosfátů. Regulátory pěnivosti sniţují pěnivost tenzidů, tím zvyšují účinnost pracího prostředku. Stabilizátory váţou při chemickém bělení těţké kovy, a zvyšují účinky pracího prostředku. Druhy pracích prostředků Mýdla Nejznámějším pracím prostředkem je mýdlo. Ve velkokapacitních prádelnách se téměř nepouţívá, protoţe jeho prací schopnost je jen průměrná. Mýdla se vyznačují vysokou smáčivostí, emulgační schopností, dobře brání návratu nečistoty na vyprané vlákno. Nejsou vhodné na praní textilních vláken ţivočišného původu (např. vlna). Další nevýhodou je malá stálost v tvrdé vodě, ve které se sráţejí nerozpustné soli. Výhodou mýdla je, ţe neznečišťuje tolik ţivotní prostředí a je ekologicky odbouratelné. Mýdla jsou vyráběna z alkalických solí mastných kyselin. Základem jsou rostlinné a ţivočišné tuky jako: olivový olej, kokosový olej, rybí tuk, lůj a jiné. Z alkálií se pouţívá soda, louh sodný a draselný a jiné. 43
V prádelnách se na praní pracovních oděvů pouţívají mazlavá mýdla draselná. Jádrová mýdla jsou tvrdá, sodná mýdla obsahují 68 – 72 % zmýdelněných mastných kyselin. Mají výbornou prací schopnost a pěnivost. Mýdlové vločky se pouţívají na praní hedvábných, vlněných a jemných tkanin. Mýdlové prací prostředky jsou směsí mýdla, sody a vodního skla a pouţívají se na vyvářku a praní bílého prádla. Historie mýdla: První zmínka o mýdle je jiţ z roku 2800 př.n.l. První mýdla se ve starém Římě vyráběla z kozího oleje a popela. Slouţila však jako pomáda na vlasy. Aţ teprve řecký lékař Galenos v roce 164 n. l. upozornil na čistící schopnosti mýdla a mydlářství se tak stalo řemeslem. Specialisté na výrobu mýdla se stali arabové, kteří vyráběli mýdla z olivového oleje a začali do něj přidávat hydroxid sodný. Od 7 století se začala mýdla přibarvovat a parfémovat. Ve 14 století se ve Španělsku začalo vyrábět mádlo z olivového oleje a popela z mořských rostlin. Kromě španělské Sevilly se centrem tohoto řemesla staly také italské Benátky a francouzská Marseille. V Čechách si mýdla vyráběli hospodyňky aţ do 17 století doma. Začátkem 19 století se mýdla začala vyrábět průmyslově. První prací prášky se objevily kolem roku 1880 a jednalo se o rozemletá mýdla.
Foto. 4: Různé druhy mýdla na ruční praní (zdroj: vlastní).
44
Saponáty Saponáty jsou syntetické tenzidy, vyráběné z ropy, dehtu a syntetických mastných kyselin a dalších látek. Mají podobné vlastnosti jako mýdlo, ale jsou účinnější. Neporušují ţivočišná vlákna, nejsou citlivé na tvrdou vodu, mají vyšší rozkládající schopnost, lepší smáčivost a perou v niţších koncentracích a za niţších teplot neţ mýdlo. Nevítanými vlastnostmi je značná koroze pracích nádob a negativní vliv na pokoţku. Jsou obtíţně biologicky odbouratelné, čímţ ohroţují ţivotní prostředí. Ve velkokapacitních prádelnách se pouţívají více neţ mýdla. Vlastnosti saponátů: lze jimi prát bavlněné, lněné, syntetické, hedvábné a vlněné prádlo, lze jimi prát prádlo nestálobarevné, mají lepší smáčivost, to znamená, ţe lépe pronikají do štěrbin vlákna, mácháním lze saponáty odstranit, jsou stálé i v tvrdé vodě. Rozdělení saponátových pracích prostředků: univerzální prací prostředky, prací prostředky pro barevné prádlo, neobsahují bělící sloţky a optické zjasňovače. speciální prostředky pro praní vlny, záclon, dětského prádla, nebo pro ruční praní
Foto. 5: Různé druhy pracích prostředků (zdroj: vlastní).
45
Na současném trhu jsou prací prostředky v několika variantách – liší se nejen formou, ale i loţením. Pro potřeby velkokapacitní prádelny se pouţívají velká balení. Pro malospotřebitele je řada výrobků od různých výrobců. Na kaţdém balení je napsáno doporučené dávkování, sloţení výrobku a druh prádla, na který je výrobek určen. Práškové prací prostředky jsou určeny pro zašpiněnější prádlo. Můţeme je většinou pouţívat při teplotách 40°C – 90°C. Obsahují bělidla, tenzidy a mají vyšší pH. Hodí se pro praní v pračce ne však v ruce z důvodu horšího rozpuštění a ulpívání na textilíích.Vyrábějí se jak pro bílé tak i pro barevné prádlo, coţ je dobré respektovat. Prací gely obsahují větší mnoţství látek, které chrání vlákna a tím jsou vhodnější pro barevné a jemné prádlo – kromě vlny a hedvábí. Ve vodě se dobře rozpouštějí a nezanechávají bílé stopy. Pouţívají se pro praní při nízkých teplotách a kratších programech. Hodí se pro praní v ruce, ale mají menší účinek při velkém zašpinění. Prací tablety jsou koncentrovanější, neţ prášek, ale mají stejné vlastnosti, jen v lépe dávkovatelné formě. Přírodní a netoxické prací prášky obsahují aktivní čistící látky a enzymy z rostlin a pomocné látky jsou na bázi přírodních minerálů. Ořechy na praní MIRON jsou jedním z přírodních pracích prostředků. Jsou to plody stromu Sapindus mukorossi, který roste v Indii a Nepálu. Dají se pouţít při všech teplotách a jsou bez bělících přísad. Nepění a neobsahují vonné přísady. Jsou vhodné pro jedince alergické na chemické látky v běţných pracích prostředcích.
Foto. 6: Letáček: Ořechy na praní MIRON (zdroj: vlastní).
46
Pokud má být prádlo dobře vyprané je důleţitá kvalita vody, výkon pracích prostředků a jejich správné dávkování. Co je to prací dávka? Prací dávka Je stanovena jako mnoţství pracího prostředku potřebného na vyprání standardního mnoţství středně znečištěného prádla při pouţití středně tvrdé vody. Velikost je dána v litrech, gramech nebo počtem kusů a závisí na formě pracího prostředku.
Foto. 7: Odměrky na prací prostředky (zdroj: vlastní).
Průběh výuky Během výuky ţákům postupně ukazuji jednotlivé druhy pracích prostředků, které se ve školní prádelně pouţívají. Podrobně popisuji, na co se jednotlivé prací prostředky pouţívají. Ţáci si zkoušejí naměřit jednotlivé prací dávky, pomocí odměrek. Pojmy k zapamatování: sloţení pracích prostředků, tenzidy, enzymy, bělidla, plnidla, aromatické látky, fosfáty, mýdla, saponáty, práškové prací prostředky, gelové prací prostředky, prací tablety, prací dávka. Otázky Co obsahují prací prostředky? Co jsou to tenzidy? Z čeho se vyrábějí mýdla? Jaké jsou vlastnosti saponátů? Jaké znáš formy pracích prostředků? Co je to prací dávka?
47
4.8 Bělení prádla Cíl: Ţáci znají postupy bělení prádla a zásady bezpečnosti práce při bělení. Bělení prádla je chemický proces, při kterém se působením bělících prostředků odstraňuje z prádla neţádoucí našedlý nebo naţloutlý odstín. i Bělení se pouţívá k odstraňování skvrn, které se nedají běţně vyprat. Mezi praním a bělením je tedy rozdíl. V současné době je bělení součástí praní. Bělení při praní je bud odstraňování neţádoucích barevných odstínů, nebo odstraňování barevných skvrn či zabarvení prádla. Musíme však myslet na to, ţe chemické procesy při bělení mohou za určitých podmínek poškozovat textilní vlákna a tím se také sniţuje ţivotnost prádla. Proto musíme vţdy při bělení prádla dodrţovat: přesné dávkování bělících prostředků, teplotu, čas. Bělení má také úlohu dezinfekční. Pokud k bělení pouţíváme oxidační bělící prostředky, dochází během bělení i k ničení bakterií a tím je prádlo dezinfikováno. To je důleţité zvláště u prádla nemocničního a jiných podobných druhů prádla. Bělení můţeme rozdělit podle druhu pouţitého bělícího prostředku: bělení oxidačními prostředky, bělení optickými rozjasňovači. Oxidační bělení Oxidační bělení je nejčastějším způsobem bělení prádla. Podstata tohoto bělení je v tom, ţe bělící prostředky rozrušují barevné odstíny tkaniny, štěpí je na bezbarvé zplodiny, které se z prádla snadno vyperou. K oxidačnímu bělení pouţíváme: prostředky s aktivním kyslíkem: peroxid vodíku, perboritan sodný. prostředky s aktivním chlorem: chlornan sodný, chloramin (pouţívá se jako dezinfekční prostředek) Při bělení aktivním kyslíkem se uvolňuje kyslík, který působí jako bělící prostředek. Rychlost uvolňování kyslíku má být taková, aby uvolněný kyslík stačil po dobu praní k oxidaci barevných nečistot na prádle. Není dobré, aby se velké mnoţství kyslíku uvolnilo najednou, neboť takové bělení je neúčinné a škodlivé, protoţe kyslík nevyuţitý k bělení prádla napadá textilní vlákna a chemicky je poškozuje.
48
S vyšší teplotou lázně účinek bělení stoupá, bělí se při 50°C do 90°C, teplota se zvolna zvyšuje tak aby se kyslík postupně uvolňoval. Bělení probíhá jen v alkalickém prostředí, které vytvářejí prací přísady. Bělit se musí vţdy ve strojích zhotovených z nerezavějící oceli, jinak hrozí nebezpečí, ţe se prádlo poškodí. Kyslík uvolněný při rozkladu bělícího prostředku se nazývá aktivní kyslík.
Foto. 8: Příprava na zdobení trička pomocí bělícího prostředku (zdroj: vlastní).
Bělící prostředky s aktivním chorem jsou sice účinnější, ale více poškozují prádlo, zvláště při nedodrţení poţadovaných podmínek času a teploty. Na prádle by pak zůstávali zbytky chloru, které by tvořily sloučeniny zvané chloraminy, které by silně poškozovali vlákna. Proto po bělení je potřeba všechny zbytky chloru dokonale odstranit antichlorací. K antichloraci se pouţívá bud sirnanu sodného nebo peroxidu vodíku. Bělení prádla chlornanem sodným vyţaduje dodrţení všech podmínek tak, aby se dosáhlo účinku bělosti za úměrného poškození prádla.
49
Dbáme na to, aby bělení probíhalo: ve strojích s bubnem z nerezavějící oceli, bělení ve druhé nebo třetí máchací lázni při poměru lázně minimálně 1:6, bělení při teplotě nejvýše do 30stupňů C po dobu nejvýše 8 minut. Při modernějším druhu bělení chromanem se bělí mezi pracími lázněmi. Při pouţití tohoto způsobu není antichlorace nutná. Čistá teplá voda odstraňuje zbytky chloru. Bělení optickým rozjasňováním Bělení optickým rozjasňováním, není v podstatě bělením, ale zvyšuje se bělost tkaniny a je součástí praní. Při optickém rozjasňování textilní vlákno přijímá z vodného roztoku barvivo, které překrývá barevné nečistoty. Neprobíhá tak bělení, ale barvení nečistot. Optické zjasnovací prostředky zesilují bílý odstín tkanin a prádlo se tak na denním světle zdá bělejší neţ ve skutečnosti. Dochází tak optickému klamu. Bělení optickými rozjasňujícími prostředky můţeme dělat dvěma způsoby: optické zjasňování je součástí pracích prostředků a probíhá současně s praním, optické zjasňovací. prostředky se přidávají do prací lázně. Bělení redukčními prostředky Při praní barevného prádla s bílým, můţe dojít k zapuštění barvy. Většinou se to stává při špatném roztřídění prádla. Pro toto odbarvení se vyuţívá účinku redukčního bělení, kde se barevné skvrny mění na nové bezbarvé látky. Redukční bělení je méně účinné neţ oxidační bělení a méně poškozuje bělenou tkaninu. Na odbarvování redukčním bělením se nejvíce pouţívá hydrosiřičitan sodný. Poměr lázně je 1:10 aţ 1:15, čas bělení je 30 – 60 min při teplotě do 90° C pro běţné druhy prádla. Vlna a hedvábí do 40stupňů C. Bělení probíhá za klidu, do ohřáté lázně vloţíme prádlo a pozorujeme stupeň odbarvování. Pak následuje opakované máchání. Bezpečnost práce při bělení Při bělení prádla se musí dodrţovat bezpečnostní předpisy a zásady pro práci s chemikáliemi. Pracovník musí mít na sobě pracovní oblečení, gumové rukavice, ochranné brýle. Po ukončení práce si musí důkladně umýt ruce a ošetřit je ochranným krémem.
50
Průběh výuky Ve výuce jsem pro ţáky připravila lahvičku rozprašovačem, do které jsem nalila bělící prostředek s chlorem (SAVO). Ţáci si přinesli barevná bavlněná trička a z tvrdého kartonu si vystříhali různé motivy. Po přiloţení motivu na tričko, pomocí rozprašovače si vyzkoušeli, jak působí bělící prostředek na barvu trička. Po vyschnutí měl kaţdý ţák své ozdobené tričko. Tato názorná ukázky působení chloru ţáky velmi zaujala. Pro učitele je náročná na přípravu a dobrou organizaci, ţáci jsou poučeni o bezpečnosti práce a dodrţováním bezpečnostních předpisů. Pojmy k zapamatování: Bělení oxidačními prostředky, bělení optickými rozjasňovači, prostředky s aktivním kyslíkem, prostředky s aktivním chorem, bělení redukčními prostředky, bezpečnost práce při bělení. Otázky: Co je to bělení? Jak rozdělujeme bělící prostředky? Co musíme při bělení dodrţovat?
4.9 Škrobení Cíl: Ţáci ovládají různé postupy škrobení prádla a pouţití aviváţe. Na konci vyučování ţáci umí správně odpovědět na kontrolní otázky. Škrobení neboli Apretace je úprava prádla, která zlepšuje jeho omak, lesk, tuhost prádla a umoţňuje kvalitní ţehlení. Škrobení zároveň sniţuje náchylnost tkaniny přijímat nečistotu a usnadňuje její odstranění. Škrob obaluje vlákno a činí je hladkým, vyplňuje prostory, v nichţ by se jinak usazovala nečistota. Pokud máme dobře naškrobené prádlo, nečistota ulpívá jen na povrchu a při praní se spolu se škrobem lépe odstraňuje neţ u tkaniny neškrobené. Při škrobení dbáme na to, aby tkaniny byla naškrobena rovnoměrně a škrob vnikl dostatečně hluboko do povrchu vlákna a po vyţehlení měla hladký, ztuţený omak a lesk. Škrobení se provádí po praní a máchání. Přírodní škroby jsou sloţené cukry – polysacharidy. Najdeme je např. v bramborách, obilí, kukuřici.
51
Syntetické škroby se vyrábějí ve formě tekuté a práškové. Příprava přírodních škrobů Ve studené vodě je škrob nerozpustný, lze jej s vodou rozmíchat na řídkou kaši, v níţ jsou škrobová zrna rozptýlena, ale v klidu se rychle usazují. V teplé vodě škrobová zrnka nabobtnají a za teploty 55 - 80° C (podle druhu škrobu) se mění v hustý lepivý škrobový maz. Stáním při nízké teplotě se hladký maz mění: škrob rosolovatí. Návod na přípravu bramborového škrobu, předpis na 1litr. Jednu vrchovatou polévkovou lţíci bramborového škrobu rozmícháme ve čtvrt litru studené vody. Zbývající vodu ¾ litru uvedeme do varu a za stálého míchání do ní vléváme mírným proudem rozmíchaný škrob. Po vzniku bublin vaříme ještě dvě minuty. Toto je návod přímo od výrobce Natura, a.s. na balení 250 g balení bramborového škrobu. Ţáci si tak mohou sami vyzkoušet, jak se škrob vaří a jak je důleţité hlídat předepsaný poměr škrobu a vody, teplotu a dobu vaření. Nedodrţením správné technologie se stává, ţe škrob na prádla se láme, nevydrţí odstředění, při ţehlení se vydroluje a lepí na ţehličku, nebo potahy ţehlících strojů. Ve školní prádelně pouţíváme tekuté škroby například Škrobenka Z s vůní levandule, která je vhodná jak na ruční škrobení tak i pouţití v automatických pračkách.
Foto. 9: Příprava vaření škrobu (zdroj: vlastní).
52
Poměr škrobu a vody ovlivňuje hustotu škrobu a tím i lepivost a schopnost vnikání do tkaniny. Ideální je poměr škrobu a vody: 1:20 aţ 1:25. Teplota vaření škrobu ovlivňuje stupeň zmazovatění. Škrob se rozmíchá v malém mnoţství studené vody na řídkou kaši a vlije se za stálého míchání do vroucí vody kde okamţitě mazovatí. Aby se nevytvářely zbobtnalé shluky škrobu je nutné lití škrobové kaše do vody zvolna za stálého míchání! Doba vaření škrobu musí trvat tak dlouho, dokud všechna škrobová zrna nabobtnají a zmazovatí. Konec mazovatění nastává, kdyţ je škrob průhledný a sklovitý. K úplnému zmazovatění dochází po 10 minutách vaření. Druhy přírodních škrobů Bramborový škrob patří k nejpouţívanějším a zároveň k nelevnějším. Je to jemný bílý prášek s teplotou mazovatění 59 – 63° C, dává hustý, mírně lepivý maz, má potřebnou tuhost a lesk. Rýţový škrob se v prádelnách pouţívá jen zřídka, jeho malá zrníčka dobře vnikají do tkaniny, kterou silně ztuţují. Dříve se tento škrob pouţíval na škrobení záclon nebo límců košil. Kukuřičný škrob pouţívá se jen ojediněle. Naškrobené prádlo je v porovnání s bramborovým škrobem měkčí a méně lesklé. Pšeničný škrob se v prádelnách nepouţívá pro vysokou lepivost.
53
Přírodní škroby jsou stále více v prádelnách nahrazovány syntetickými apretačními prostředky, především pro jednoduché pouţití.
Foto. 10: Různé druhy škrobu (zdroj: vlastní).
Apretace rozpustným škrobem Rozpustný škrob je tepelně i chemicky upravená škrob. Je to bílý aţ našedlý prášek, který je v roztoku bezbarvý. Nevyţaduje dlouhou přípravu vaření a můţe se dávkovat přímo v sypkém stavu přímo do pracích strojů, nebo se předem připravuje roztok. Škrobový roztok se připraví vsypáním prášku do studené vody, kde se důkladně rozmíchá a ještě před dosaţením zmazovatění po 1-2 minutách se vlije do pračky. Vzniklí film na tkanině je pruţný, odolný a lesklý. Tekuté škroby Tyto škroby jsou vyráběny synteticky, často jsou různě parfémované. Na kaţdém výrobku je uváděno správné dávkování. Prádlo škrobíme v pračce při posledním máchání, kdy teplota lázně je 30° C. Doba škrobení je 5 minut pro správné vniknutí škrobu do tkaniny.
54
Aviváţní prostředky Aviváţní prostředky se pouţívají do poslední máchací lázně a jsou významná pro tkaniny ze syntetických vláken. Dávkují se podle doporučení výrobce a mají za úkol: změkčit prádlo odstranit z prádla statickou elektřinu prádlo příjemně naparfémovat usnadnit ţehlení sníţit špinavost prádla
Foto. 11: Různé druhy aviváţe (zdroj: vlastní).
Průběh výuky Během výuky si ţáci uvařili bramborový škrob a vyzkoušeli si škrobení. Téměř všichni ţáci vařili škrob poprvé a tato práce je velmi zaujala a rádi si ji několikrát zopakovali. Ţáci si vyzkoušeli škrobit jak velké kusy prádla například ubrusy, prostěradla, tak i malé kousky krajek, polštáře, utěrky a jiné. Ve školní prádelně se většinou pouţívá škrob tekutý, který se dávkuje přímo do automatických praček. Ţáci se tak naučí připravit a pouţívat více druhů škrobu, aviváţe a správné dávkování. Pojmy k zapamatování: apretace, přírodní škroby, syntetické škroby, zmazovatění, aviváţní prostředky,
55
Otázky: Jaké znáš druhy škrobů? Popiš přípravu bramborového škrobu. Proč se prádlo škrobí? K čemu se pouţívají aviváţní prostředky?
4.10 Odstraňování skvrn Cíl: Ţáci umí zvolit prostředky na čištění různých druhů nečistot. Čištěním skvrn se zabývá samostatná profese lidské činnosti nazývaná detaš – odvozeno od francouzského détacher – čištění skvrn. Je to řada pracovních úkonů, které vedou k odstranění individuálního zašpinění textilu. Podstatou úspěchu odstranění skvrn je znalost jejího původu. Podle původu můţeme skvrny rozdělit na několik druhů. Znalost původu skvrny umoţní vhodnou volbu čistícího postupu vedoucí k jejímu odstranění. Přestoţe na našem trhu existuje celá řada účinných čisticích prostředků na odstraňování skvrn, v případě, ţe je nemáme po ruce, sáhneme často po zaručených prostředcích z receptáře našich babiček. Ty většinou pouţívali: sůl, ocet, líh, kyselinu citronovou, čpavek, glycerín, kypřící prášek, benzín a terpentýn. Bereme je jako náhradu kdyţ jiné prostředky selţou a především je většina z nich zdraví neškodná. Pro většinu skvrn platí, ţe se je vyplatí vyčistit okamţitě. Šanci máme většinou u malých skvrnek. Pozor na materiály, ze kterých je chceme odstranit, abychom se skvrnou nezlikvidovali i oblečení. Na některou látku chemii totiţ nesmíme pouţít. Jinde se různé chemické roztoky pouţívají ředěné – jen ve slabých koncentracích. Skvrny se rozdělují podle původu vzniku: vodorozpustné tukové bílkovinné barevné - pigmentové
56
Úspěšné odstranění skvrn je přímo závislé na druhu a kvalitě textilního materiálu, ze kterého má být skvrna odstraněna. Pouţívat univerzální prostředek na kteroukoliv skvrnu není vhodné. Hrozí riziko, ţe spolu se znečištěním odstraníme i vybarvení, nebo poškodíme vzhled textilní vazby. Není výjimečný případ, kdy se z lehko odstranitelné skvrny stala skvrna neodstranitelná. V mnoha případech, zvláště u citlivého materiálu je lépe svěřit odstraňování skvrn odborné čistírně oděvů, zejména proto, ţe čistírny bývají vybaveny vhodnými prostředky a rozpouštědly. Některá rozpouštědla jako benzín, čpavek a jiné se v dnešní době těţko nakupují a jejich pouţití v domácím prostředí není vhodné. Domácím čištěním vznikne často více škody neţ uţitku. Jednoduše odstranitelná skvrna po takovém zásahu probarví vlákno a stane se skvrnou neodstranitelnou. Důleţitým předpokladem odstranění skvrn je jejich identifikace. Ţluté skvrny, mezi které patří i rez jsou velmi těţko odstranitelné. Je nutno zhodnotit, jestli se jedná opravdu o rez nebo zda je skvrna od barviva. Při pouţití speciálních prostředků k odstranění skvrn je vhodné provést kontrolu jejich účinků na skrytém místě výrobku, nejlépe na švovém přídavku. Po zaschnutí zkoušeného místa zhodnotíme vliv prostředku na tkaninu a teprve je-li zkouška úspěšná, pokračujeme v čistění. Při odstraňování skvrn neprofesionálním postupem se nikdy nepouţívá horká tekutina nebo horká lázeň. Zkušenost potvrzuje, ţe většina skvrn není jednodruhová, a proto se doporučuje postupovat po etapách: nejdříve odstranit mechanické nečistoty, poté čistit tukovou část, která na sebe obvykle váţe ostatní nečistoty, opět odstranit uvolněné nečistoty, pak teprve čistit barevnou část případným dobělením, skvrny nepolárního charakteru, tj. od vosku, oleje, tuku, šmíru, ţvýkačky apod. je lépe svěřit k vyčistění do čistírny. Skvrny na bázi bílkovin Bílek Čerstvou skvrnu pereme ve studené nebo mírně vlaţné vodě do teploty 35° C, s pouţitím pracího prostředku s obsahem enzymů nebo pouţitím jádrového mýdla (nikdy nepereme v horké vodě, starší skvrnu dočistíme pouţitím slabého roztoku čpavku).
57
Krev Čerstvé skvrny pereme co nejdříve ve studené vodě mýdlem nebo pracím prostředkem s obsahem enzymů! Lázeň nesmí překročit teplotu 35° C, při vyšší teplotě se bílkovina srazí (zkoaguluje) a stane se neodstranitelnou. Zaschlou krev odmočíme ve studené vodě, pereme ve studené vodě s přídavkem enzymatického pracího prostředku nebo jádrového mýdla. Je vhodné pracovat s přídavkem cca 3% čpavku, který nakonec zneutralizujeme octem. Případné barevné zbytky dočistíme kyselinou citrónovou. Majonéza Skvrnu svěříme čistírně. Chceme-li skvrnu odstraňovat sami, je nutno odstranit nejprve tukovou sloţku a po té vymýt bílkovinou část. Mléko Čerstvé skvrny pereme ve studené aţ vlaţné vodě pracím prostředkem s obsahem enzymů. Skvrna obsahuje tuk, který je nutno odstranit lihem nebo silnějším saponátem. Pozor na teplotu prací lázně, měla by být velmi nízká! Ţloutek Zaschlé části odstraníme - vykartáčujeme, potom pereme ve studené aţ vlaţné vodě s přídavkem enzymatického pracího prostředku. Je moţné také pouţít přídavek 3% čpavku. Hnis a tělní sekret Pereme co nejdříve ve studené vodě s přídavkem enzymatického pracího prostředku. V prací lázni necháme skvrnu odmočit podle druhu tkaniny cca 1 hodinu. Po odstranění skvrn výrobek vypereme běţným postupem. Pot Skvrny odstraňujeme ihned. Pot časem naruší základní vybarvení tkaniny a skvrna je neodstranitelná. Skvrny odstraňujeme pomocí kuchyňské soli, 3% čpavku a vlaţného roztoku saponátu podle druhu čištěné tkaniny. Nakonec potřeme slabým roztokem octa, pro neutralizaci a regeneraci vybarvení.
58
Skvrny na bázi tuků a organických látek Asfalt Odstranění skvrny svěříme čistírně. Při individuálním čistění mohou vzniknout velké skvrny (mapy) z rozpouštěné nečistoty. Navíc odstraňování se provádí rozpouštědly (hořlavá a toxická), při kterých je nutno dodrţovat bezpečnostní opatření. Pokud přece jenom chceme skvrnu sami odstranit postupujeme následovně. Ulpělo-li na látce větší mnoţství, vrstvu seškrábneme tupým noţem. Skvrnu pak můţeme čistit rozpouštědly (čističem skvrn, benzinem, perchlorethylenem) na savé podloţce, do které je nečistota odváděna. Podloţku často vyměňujeme. Čokoláda, kakao Mechanicky
odstraníme
nános,
zvlhčenou
skvrnu
potřeme
saponátovým
prostředkem, proklepeme a mírně vypíráme. Krém na boty Skvrnu svěříme čistírně z důvodu moţného vzniku neodstranitelné skvrny (černá barva). Při domácím odstraňování, mírně smočenou skvrnu potřeme saponátovým prostředkem, necháme působit, citlivě proklepeme, podle druhu textilie, do savé podloţky, poté propláchneme, případně vypěníme, podle druhu krému, a vypereme. Lak na nehty Skvrnu čistíme odlakovačem, acetonem (pokud to látka snese). Bylo by dobré zkusit stálost textilie, protoţe některé textilie acetonová rozpouštědla rozpouštějí. Olej Odstranění skvrny svěříme čistírně. Jinak je moţné skvrnu běţným způsobem vyprat v detergentu s vysokou odmašťovací schopností. Vhodné je také působit koncentrovaným detergentem přímo na skvrnu. Neodstraněnou mastnotu neţehlíme, ani jinak neošetřujeme při vysoké teplotě. Mohla by vzniknout neodstranitelná skvrna (tzv. těţká mastnota).
59
Parfém Skvrnu je vhodné svěřit čistírně. Na skvrnu působíme lihem, pokud to kvalita tkaniny dovolí. Barevné stopy je moţno dobělit, případně ošetřit kyselinou citrónovou. Tuk Skvrnu je vhodné svěřit k odstranění čistírně. V případě nutnosti skvrnu proklepáváme do savé podloţky rozpouštědlem (líh, benzín, perchlorethylen apod.). Skvrnu nikdy neţehlíme ani jinak tepelně neošetřujeme. I zde můţe vzniknout neodstranitelná skvrna, která opakovaně na textilii vystupuje. Vosk Přebytek vosku opatrně odstraníme tupým předmětem, např. kuchyňským noţem. Neţehlíme. Jedná-li se o barevný vosk, vzniká nebezpečí obarvení tkaniny. Nejlépe je skvrnu potřít saponátovým prostředkem, nechat působit, poklepat, a po určitém čase vyprat ve vlaţné vodě - můţe být 40 - 50° C. Skvrny od ovoce, zeleniny a nápojů Bílé víno Skvrnu můţeme ošetřit lihem, poté potíráme roztokem saponátu a vymácháme ve vodní lázni. Čaj Čerstvé skvrny odstraníme pomocí vhodného saponátu. Starší skvrny na nestálobarevných tkaninách je vhodné proklepávat 2% roztokem čpavku do podloţky, tak dlouho pokud se barvivo (čaj) uvolňuje. Poté promyjeme vodou a necháme působit 10% roztok kyseliny citrónové. Propláchneme, vysušíme a barevné zbytky dobělíme 3% peroxidem vodíku. Červené víno Skvrnu je vhodné svěřit k odstranění čistírně nebo ihned posypeme kuchyňskou solí a vypereme pracím prostředkem s obsahem bělicí sloţky. Barevné zbytky můţeme dobělit 3% peroxidem vodíku.
60
Káva Starou skvrnu je vhodné svěřit k odstranění čistírně. Čerstvou skvrnu vypereme ve vlaţné vodě s přídavkem pracího prostředku s bělicí sloţkou. Barevné zbytky dobělíme roztokem 3% peroxidu vodíku. Mrkev Skvrnu je vhodné svěřit k odstranění čistírně, protoţe je obtíţně odstranitelná. Sami ji čistíme pokud moţno ihned ve vlaţné vodě s přídavkem saponátového prostředku s obsahem bělicí a enzymatické sloţky. Na staré skvrny můţeme nechat působit glycerin a opakovat prací postup. Podle typu tkaniny můţeme dobělit oxidačním prostředkem. Ovoce Skvrnu je vhodné svěřit k odstranění čistírně. Doma se snaţíme skvrny prát ve vlaţné vodě s přídavkem pracího prostředku s obsahem enzymatické a bělicí sloţky. Barevné zbytky můţeme dobělit 3% peroxidem vodíku. Pivo Skvrnu na oděvech je vhodné svěřit k odstranění čistírně. Chceme-li odstranit čerstvou skvrnu, propláchneme ji t vlaţnou vodu s přídavkem kuchyňské soli nebo lihu. Zaschlé skvrny můţeme potřít roztokem 1 dílu lihu, 1 dílu 3% čpavku a 1 dílu vody. Necháme působit a pak vymácháme. Rajská omáčka Skvrnu je vhodné svěřit k odstranění čistírně. Doma ji můţeme vyprat prostředkem s obsahem bělicí a enzymatické sloţky. Na barevné zbytky necháme působit 3% peroxid vodíku. Tráva Skvrnu prokapáváme čistým lihem do savé podloţky. Z počátku čistění skvrny není vhodné pouţít vodu. Po odstranění barviva vypereme pracím prostředkem s obsahem bělicí sloţky.
61
Třešně Skvrnu je vhodné svěřit k odstranění čistírně. Doma skvrnu smočíme a potíráme mýdlem. Potom vypereme v pracím prostředku s obsahem oxidační bělicí sloţky. Vymácháme a barevné stopy dočistíme 3% peroxidem vodíku. Zelenina Viz ovoce a tráva. Vodorozpustné a barevné druhy skvrn – ostatní Bláto Skvrny necháme vyschnout a vykartáčujeme mechanické nečistoty. Skvrny zvlhčíme a potřeme saponátovým prostředkem (pozor na stálobarevnost), který odstraní nečistotu i případné tukové nečistoty. Inkoust Skvrnu ihned vysajeme savým papírem. I zde doporučujeme svěřit odstranění skvrny čistírně. Doma můţeme posypat chloridem sodným a po chvíli působení čistíme saponátem s dobrou rozpouštěcí schopností. Čistíme na savé podloţce, kterou často měníme. Barevné zbytky dobělíme 3% peroxidem vodíku. Jodová tinktura Oděv lze umazat například při dezinfekci rány. Skvrnu přetřeme roztokem sirnatanu sodného 10 - 15%. Mnohdy postačí odmaštěnou skvrnu potírat roztokem lihu a čpavku. Barevné zbytky dobělíme peroxidem vodíku. Rez Víme-li, ţe skvrna je opravdu od rzi, necháme na ni působit kyselinu citrónovou - podle druhu tkaniny můţe být aţ 10%. V případě neúspěchu je vhodné pouţít sluţeb čistírny. Rtěnka Skvrnu je vhodné svěřit k odstranění čistírně. Ze skvrny nejprve odstraníme tukovou sloţku a po té vhodným saponátem odstraňujeme barvivo, které jde často odstranit velmi těţko. Podle druhu tkaniny můţeme barevné zbytky dobělit 3% peroxidem vodíku. 62
Tuš Skvrnu je vhodné svěřit k odstranění čistírně. Černá tuš obsahuje saze, které je moţné odstranit pouze vypěněním, skvrnu nelze převést na jiný odstín nebo vybělit. Pronikne-li barvivo do vlákna, skvrna se stává neodstranitelnou. Ţvýkačka Oděvní součást vloţíme na chvíli do mrazničky a ţvýkačku opatrně odstraníme v tuhém stavu - pozor na textilní vazbu. Zbylou část můţeme odstranit rozpouštědlem běţně pouţívaným v čistírnách oděvů. Mastné skvrny Mastné skvrny patří k nejčastějším. Čerstvé a menší mastné skvrny na vlněných tkaninách lze většinou odstranit teplou vodou s pracím práškem, případně můţeme pouţít benzínový čistič nebo 3% čpavek se solí. Podobně odstraníme mastnotu z pletenin – naneseme na ně prášek na praní smíchaný na kašičku s vodou. Čpavek pak vymyjeme octovou vodou. Ještě čerstvé mastné skvrny lze také posypat škrobovou moučkou a nechat ji 10 minut působit, pak setřeme a vykartáčujeme. Obdobně pouţijeme mletou křídu. Zaschlé mastné skvrny vyčistíme benzínem, pak teprve posypeme škrobovou moučkou, a po zaschnutí vykartáčujeme. Mastnou skvrnu podle jiného receptu nejdříve vyţehlíme mezi 2-3 vrstvami savého papíru, část se vpije, zbytek vyčistíme benzínem. Savý papír je při čištění mastných skvrn účinný, ale spotřebuje se ho poměrně velké mnoţství – musí se přikládat po nasáknutí mastnotou opět čistý. Nebo můţeme flek posypat solí a třít savým papírem. Sůl opakovaně vyměníme, dokud skvrna nezmizí. Anebo skvrnu potřeme bílým mýdlem rozpuštěným v benzínu v poměru 1:10 a po hodině směs smýt čistým benzínem. Skvrny od kosmetických přípravků Fleky od rtěnky často neničí jen oděv, platí na ně – pokud jsou čerstvé – benzinový čistič i lihový roztok, pak oblečení běţně vypereme. Pokud oděv nepouští barvu, tak se dají skvrny posypat boraxem a potom celý oděv dobře vyprat a vymáchat.
63
Skvrny od laku na nehty Můţeme odstranit směsí ze stejných dílů lihu a acetonu. Také ji můţeme zlikvidovat tak, ţe látku podloţíme bílým hadříkem a poklepáváme lehce vatou napuštěnou odlakovačem, který neobsahuje olej Skvrny od barvy na vlasy Odstraníme obtíţně. Podařit se to můţe peroxidem vodíku smíchaným se stejným dílem čpavku nebo bílou tkaninu 3% peroxidem, ostatní kyselinou citrónovou či vinnou. Skvrny od krve, potu a moči Tkaninu zašpiněnou krví nejdříve na několik hodin ponoříme do studené vody, pak ji ve studené vodě přepereme a nakonec vyperte ve vlaţném roztoku. Nebo ihned vypereme ve studené vodě s mýdlem. Staré skvrny od krve nejdříve potřeme roztokem čpavku (v poměru jedna lţička čpavku na sklenici vody), potom roztokem boraxu (ve stejném poměru) a nakonec běţně vypereme v teplé vodě. Jsou to ale chemikálie, takţe pozor, co látka snese. Postup je však nutné opakovat a opatrně doplnit mechanický – mnutím. U bílých textilií je moţné provést bělení 3% roztokem peroxidem vodíku. Skvrny od potu Odstraňujeme také co nejdříve, neboť tkanina mění barvu a její struktura se poruší. Z prádla se dají odstranit roztokem soli (hrst soli do litru vod) a do roztoku na několik hodin namočíme a pak pečlivě vymácháme. Na barevných tkaninách se doporučuje tyto skvrny přetřít 10% lihovým roztokem. Z pletených výrobků je doporučováno skvrny od potu odstraňovat silným roztokem kuchyňské soli, nebo také lihem. Z bílých bavlněných materiálů se mohou odstranit čpavkem – postiţené místo jím potřeme a pak přeţehlíme přes plátno namočené ve čpavku. Skvrnu způsobenou močí Nejprve vyčistíme tekutým saponátem bez přídavku vody, pak pouţijeme kyselinu citrónovou. Poté textilie důkladně vypereme vlaţnou vodou. Skvrny se také odstraňují praním vlaţným roztokem pracího prostředku nebo 3% čpavkovým roztokem. Můţeme pouţít i vlaţný lihový roztok s mýdlem a trochou čpavku. Odstraňování skvrn po moči je obtíţné a postup je nutné znovu opakovat.
64
Skvrny od špenátu Potřeme bramborem a necháme působit, poté vypereme v mýdlové vodě. Skvrny od smoly Ztuhlé kousky seškrábneme noţem a místo čistíme alkoholem, lihem, nebo terpentýnovým olejem. Seznam některých průmyslových prostředků na odstraňování skvrn Dr.Beckmann Ţlučové mýdlo na skvrny 100g Vanish Oxi Aktion Liquid tekutý odstraňovač skvrn 450ml Dr. Beckmann ďáblík na skvrny tuk a olej 50g Salbet odstraňovač skvrn 600g Neflek Smacchio Tutto Odstraňovač skvrn 600g Průběh výuky Ţáci na kouscích látek udělali několik druhů skvrn různého původu například od rtěnky, krému na boty, špenátu, červeného vína, kosmetických prostředků a pokoušeli se je odstranit jak průmyslovými odstraňovači skvrn, tak i jiným výše popsaným způsobem. Tento způsob výuky všechny ţáky velmi zaujal. Prádelna se tak na chvíli proměnila v tzv. alchymistickou dílnu. Pro učitele je však tento způsob výuky hodně náročný na přípravu a zvláště na dodrţení bezpečnosti práce. Je proto nutné vše dobře zorganizovat a ţáky poučit a přezkoušet z bezpečnostních předpisů, aby nedošlo k úrazu. Závěrem ţáci porovnávali, který způsob je účinnější, rychlejší a náročnější.
4.11 Prací stroje a ostatní zařízení v prádelnách Cíl: Ţáci ovládají obsluhu pracích strojů a umí provádět ruční praní. Závěrem výuky umí správně odpovědět na kontrolní otázky. . Prací stroj je základním a nejdůleţitějším strojem v provozu prádelny. Hlavním účelem pracího stroje je zbavit textilní tkaniny částeček nečistot. Pračky dělíme z hlediska konstrukce na: klasické
65
bubnové kontinuální – průběţné Vývoj pracích strojů a zařízení stále pokračuje a tak jsou klasické bubnové pračky nahrazovány automatickými, kde je celý proces praní řízen automatickým programem. Vývojový proces je především zaměřen na úsporu energie, vody a ochranu ţivotního prostředí. Bubnové pračky se skládají z vnějšího bubnu, který slouţí jako nádrţ prací lázně a z vnitřního bubnu, který je děrovaný a do kterého se vkládá prádlo. Ve velkých nemocničních prádelnách s vysokými hygienickými poţadavky se pouţívají pračky bariérové, ty mají buben rozdělený do komor. V prostorech se znečištěným prádlem se prádlo do pračky vkládá a v prostoru s čistým prádlem se prádlo z pračky vykládá. Prostory jsou odděleny stěnou, aby se zabránilo styku se špinavým a kontaminovaným prádlem. Ve velkých průmyslových prádelnách se nachází kontinuální prací linky, kde se na jedné straně znečištěné prádlo vkládá a straně druhé vychází vyprané. Prádlo tak prochází namáčením, předpírkou, praním a mácháním. Tyto prací linky vyperou od 50 i více kg prádla najednou.
Foto. 12: Tunelová pračka TSB-50, 11 komor.
[Dostupné na: http://cistirny.kovosluzbaots.cz/cistirny/katalog/velkokapacitni-prumyslove-praci-strojegirbau.html -stroje ]
66
Automatické pračky můţeme rozdělit na: zepředu plněné shora plněné automatické pračky kombinované se sušičkou parní pračky Volně stojící zepředu plněné se vyskytují nejčastěji. Jsou to pračky do větších prostor, mají nejrůznější funkce a rozměry. V domácnostech mohou být zabudovány do kuchyňských linek. Výhodou předního plnění je moţnost vyuţití odkládacího prostoru na pračce, větší kapacitní prostor pro mnoţství prádla. Volně stojící shora plněné pračky se otvírají nahoru a jsou určeny na menší mnoţství prádla kolem 5 kg. Výhody horního plnění praček je moţnost vloţení prádla během praní a vyuţití menších prostor. Rozsah náplně automatických praček je od 3-10 kg prádla. Pro správné naplnění pračky je dobré vědět kolik prádlo, které budeme prát váţí. Optimálně naplnit pračku je výhodné z hlediska úspor energie i dobře vypraného prádla. Není dobré prát s pračkou napůl prázdnou. Pokud však naplníme pračku příliš bude prádlo velmi zmačkané, bude se obtíţně ţehlit a nevypere se úplně dočista. Obecně platí, ţe v optimálně naplněné pračce by měl zůstat mezi prádlem a bubnem takový prostor, ţe do něj vloţíme na výšku svoji dlaň. Prací program volíme vţdy přesně podle druhu a materiálu prádla. Další funkce automatických praček jsou např. odloţený start, rychlé praní, sprchování prádla, program na skvrny, nebo na snadné ţehlení. Většina těchto praček má nastavitelné otáčky na odstřeďování od 400 – 1800 otáček za minutu. Čím více otáček tím je prádlo sušší. Musíme, však dávat pozor který materiál pereme, protoţe vysoké otáčky nejsou vhodné pro všechno prádlo.
67
Foto. 13: Pračka s předním plněním (zdroj: vlastní).
Pračka kombinovaná se sušičkou U těchto typů praček je nutné při sušení část prádla oddělit a nechat sušit menší mnoţství neţ které jsme prali. Sušička prádla má co nejvíce ulehčit domácí práce pro nedostatek času. Prádlo usuší za několik minut a tím odpadá rozvěšování mokrého prádla. V současné době se začínají vyrábět tzv. parní pračky (např. firma Whirpool má model AQASTEAM9700) s pouţitím páry se čistí jemná vlákna bez rizika poškození. Pára je vstřikována do bubnu během pracího cyklu a na oblečení působí antibakteriálně a to i při nízkých teplotách od 40 stupňů C. Odstraňování skvrn párou pomáhá jemně odstraňovat odolné skvrny z oblečení, aniţ bychom je potřebovali ošetřovat chemickými prostředky. Díky páře se vlákna uvolňují a prací prostředek můţe proniknout hluboko k vláknu.
68
Bezpečnost práce při praní Kaţdý pracovník obsluhující prací stroj, musí být dokonale seznámen s provozními předpisy vydanými výrobcem pro jednotlivé typy pracích strojů. musí dodrţovat váhu suchého prádla v kg podle kapacity pracího stroje, musí rovnoměrně uloţit prádlo do bubnu pracího stroje, musí se přesvědčit před spuštěním stroje, zda je řádně uzavřen, v průběhu praní kontrolovat tlak páry, teplotu pracích a máchacích lázní, kontrolovat odtok horké lázně do odpadového kanálu, veškeré informační a výstraţné nápisy musí udrţovat v čistotě po vyprání důkladně zkontrolovat vnitřní buben a odstranit případné nečistoty nebo různé předměty. udrţovat v čistotě dávkovací nádrţky, po skončení práce s pracím strojem vypnout hlavní vypínač přívodu elektrické energie. Ruční praní I kdyţ je domácnost vybavena pračkou, musíme některé druhy prádla prát v ruce. Obecně platí, ţe čím je prádlo citlivější a jemnější, tím více péče potřebuje a to při praní, velmi opatrném ţdímání, nebo pozvolném sušení. Neţ začneme prát v ruce, prostudujeme si dobře symboly od výrobce. Citlivé oblečení budeme prát ručně ve vlaţné vodě, kterou si napustíme do umyvadla. Voda má mít 30° C, vyplatí se změřit si teplotu a nespoléhat se na vlastní odhad. Přidáme prací prostředek na jemné prádlo a prádlo do roztoku namočíme. Namočení je důleţité, protoţe nahradí mechanické odstranění nečistot, které lze uplatnit u pevnějších tkanin. Pro praní krajkového prádla, punčoch a choulostivých svetříků volíme speciální prací prostředek s recepturou na obnovu vlákna, který vlákna posiluje a pomáhá obnovit elasticitu oblečení. Univerzální prací prášky by na prádla mohli zanechat nevymáchané zbytky. Po nejméně 5 minutách, kdy bylo prádlo namočené, je opravdu opatrně prsty třeme v případě prádla nezapomeneme na ramínka podprsenek, gumičky po celém obvodu. Potom vodu vypustíme a nahradíme ji vodu studenou ve které prádlo vymácháme tak, abychom ho zbavili všech pracích prostředků.
69
Opět můţeme nechat pár minut odmočit a opakujeme nejlépe třikrát aţ je voda z máchání čistá. Na závěr do vody nikdy nepřidáváme aviváţ, ani neţdímáme. Ţdímáním by se mohl poškodit tvar prádla nebo ohnout kostice. Sušení prádla by mělo být pozvolné. Přebytečnou vodu opatrně vymačkáme. Krajkové a jemné prádlo nedáváme na topení, ani do sušičky, ani na přímé slunce – mohlo by se zkroutit. Při sušení ho rovnáme do tvaru. Po dokončení ručního praní si ošetříme ruce ochranným krémem.
Foto. 14: Ruční praní prádla (zdroj. THINKSTOC).
Průběh výuky Ţáci zkouší naplnit pračku a zvolit příslušný program praní podle určeného druhu prádla. Ve školní prádelně máme automatické pračky plněné shora i zepředu a ţáci tak mají moţnost osvojit si plnění v kaţdé pračce. Ţáci jsou poučeni o pravidlech bezpečnosti práce s pracími stroji a ústně přezkoušeni. Kaţdý ţák, si postupně osvojuje dovednost v ručním praní. Pojmy k zapamatování: bubnové pračky, bariérové pračky, kontinuální prací linky, automatické pračky plněné zepředu a shora, automatické pračky kombinované se sušičkou, parní pračky, bezpečnost práce při praní, ruční praní.
70
Otázky Jak rozdělujeme automatické pračky? Kde se pouţívají pračky bariérové? Jak postupujeme při ručním praní? Jaký je symbol na ruční praní?
Závěrem malé shrnutí v deseti bodech, které mají ţáci pověšeno v učebně tzv.:
Pradlenčino desatero 1.
Nenechte prádlo příliš silně zašpinit a zašpiněné dlouho leţet bez vyprání.
2.
Skladujte na vzdušném místě, vyhnete se tak vzniku plesnivých skvrn.
3.
Univerzální prací prostředky jsou vhodné pro všechny druhy prádla. Respektujte však označený způsob ošetřování prádla doporučený výrobcem. Zvláště některé materiály jako vlna nebo hedvábí vyţadují zvláštní ošetření.
4.
Před praním prádlo pečlivě roztřiďte. Pečlivost se vyplácí.
5.
Před praním zkontrolujte kapsy, musejí být prázdné. Pokud perete oblečení se zipem, zip před praním zapněte do horní polohy, nedochází tak k jeho poškození.
6.
Dodrţujte doporučené mnoţství prášku uvedené na obalu. Dávejte pozor, abyste nepředávkovali prací prostředky, protoţe prádlo by i přes pouţití aviváţe bylo tvrdé a drsné.
7.
Pračku příliš nepřeplňujte, umoţníte tím snadný přístup pracího prostředku k prádlu a zabráníte tak hromadění prášku na jednom místě. Také se vyhnete zbytečnému mačkání prádla.
8.
Skvrny na oblečení odstraňujeme vţdy před praním.
9.
Při ručním praní nezapomeňte, ţe prací prášek působí účinněji, ji-li přidán do vody a rozpuštěn dříve neţ začneme prát.
10.
Svrchní oblečení pereme jedině tehdy, kdyţ to pokyny pro způsob ošetřování vysloveně dovolují.
71
Závěr Mentální retardaci lze popsat jako souhrnné označení vrozeného postiţení rozumových
schopností.
Celkové
poškození
neuropsychického
vývoje
ţáků
s mentálním poškozením přináší sebou celou řadu zvláštností v jednotlivých stránkách osobnosti. Poškození se týká především procesů poznávacích, zasahuje do sféry emocionální a volní. Projevuje se i na zvláštnostech jemné motoriky adaptabilitě ţáka. Přesto v kaţdém dítěti je třeba vidět osobnost, která je jedinečná, má řadu pozitiv i negativ a specifické obtíţe se nesmějí stát dominujícím znakem. Ţáci s mentálním postiţením jsou velmi různorodou skupinou níţ je kaţdý jedinec jedinečnou osobností. Učitel můţe pouţívat metody a pomůcky určené pro ţáky s mentálním postiţením, ale často stačí dočasné sníţení nároků, nebo zpomalení pracovního tempa, aby došlo ke zlepšení. Ţáci s mentálním postiţením se vzdělávají podle speciálních programů nebo podle individuálních vzdělávacích plánů. Učivo je nutné volit podle specifických zvláštností dětí a pak modifikovat způsob jeho prezentace. Součástí vzdělávacího systému není pouze orientace na výuku, ale i výchova. Vzdělávání a výchova ţáků s mentálním postiţením je dlouhodobý proces v němţ má učitel klíčovou roli. Vyučovací proces je záměrné, cílevědomé a soustavné řízení učebních aktivit ţáků směřující k stanoveným cílům. Těmito cíli jsou vědomosti, dovednosti a návyky a celkové utváření osobnosti ţáka. Je to vzájemná interakce mezi učitelem a ţákem. Toto působení se neobejde bez dodrţování didaktických zásad a pedagogické tvořivosti. Zároveň je u ţáků s lehkou mentální retardací kladen důraz na soutěţivost, podporu hraní rolí, úspěšnost a individuální přístup v praktickém vyučování a praktické zaměření výuky.
72
Resumé Cílem bakalářské práce s názvem: Výuková opora pro ţáky s lehkým mentálním postiţením, bylo vytvoření učební opory pro učitele odborného výcviku v oboru pečovatelské sluţby, pro práci v prádelnách, kde probíhá odborný výcvik ţáků. Pro učitele odborného výcviku zaměřeného na práce v prádelnách je velmi málo výukových opor. Výuková opora je členěna do kapitol. Cílem této opory je rozvoj klíčových a odborných dovedností ţáků, a umoţnění jejich lepšího uplatnění na trhu práce i v osobním ţivotě. Závěrem kaţdé kapitoly uvádím otázky z průběhu vyučování, které mají ţáka co nejvíce zapojit do výuky a pomáhají tak ţákům k lepšímu osvojení příslušných vědomostí a dovedností. Dále uvádím krátký na průběh výuky ve školní prádelně. Tato výukovou oporu má zkvalitnit vlastní pedagogickou práci učitele odborného výcviku, motivovat a prohlubovat jejich aktivní přístup k výuce.
73
Summary The aim of my diploma disertation called Educational support for pupils with mild intellectual disabilities was creation of educational support for teachers of special training in day care for work in laundries where education of with pupils with mild intellectual disability takes place. For teachers of special training that concentrates at work in laundries there is a very few means of educational support. Educational support is divided into chapters. The aim of this support is to develop key skills and expertise and to enable students to successfully manage their use at work market and their private lives. At the end of each chapter I list activating methods of teaching course that are supposed to engage the pupil as much as possible to the tuition and that help pupils to better adopt relevant knowledge and skills. This educational support is supposed to improve the actual pedagogical work of the special teacher training, to motivate and enhance their active approach to teaching
74
Pouţité zdroje Monografie 1. BARTOŇOVÁ, Miroslava, VÍTKOVÁ, Marie. Strategie ve vzdělávání ţáků se speciálními vzdělávacími potřebami. 1. vyd. Brno: Paido, 2007. ISBN 978–807315–158-4. 2. BARTOŇOVÁ, Miroslava, PIPEKOVÁ, Jarmila, VÍTKOVÁ, Marie. Strategie ve vzdělávání ţáků s mentálním postiţením v odborném učilišti a na praktické škole. 1. vyd. Brno: MSD, 2007. 102 s. ISBN 978–80-7392–011-1. 3. BENDOVÁ, Petra, ZIKL, Pavel. Dítě s mentálním postiţeními škole. 1. vyd. Granada publishing.a.s. Praha 2011. ISBN 978-80-247-3854-3. 4. BARTOŇOVÁ, Miroslava. Specifické poruchy učení. 1.vyd.Brno: Paido, 2012. ISBN 978-80-7315-232-1 5. ČAČKA, Otto. Přehled psychologie obecné, dospívání a pracovní výkonnosti. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1995. 83 s. ISBN 80–210-0904-7. 6. ČERNÁ, Marie. Česká psychopedie. Speciálními pedagogika osob s mentálním postiţením. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2008. 222 s. ISBN 978-80–246-1565-3. 7. FRIEDEMANN, Zdeněk et al. Specifika profesní orientace ţáků se speciálními vzdělávacími potřebami a jejich pracovní uplatnění. 1.vyd. Brno: Paido, 2012. 231s. ISBN 978-80-7315-236-9. 8. KARNASOVÁ, Daniela. Technologie provozu prádelen ve zdravotnických a sociálních zařízeních. Praha: Septima 2002.72s. ISBN 80-7216-178-4 9. KARLÍKOVÁ, Věra. VACEK, Karel. Technologie praní. 2. vyd. Praha: SPN 1972. 188s. ISBN14-273-72. 10. PIPEKOVÁ, Jarmila. Osoby s mentálním postiţením ve světle současných edukativních trendů. Brno: MSD, 2006. 208 s. ISBN 80-86633-40-3. 11. PIPEKOVÁ, Jarmila. Kapitoly ze speciální pedagogiky. Brno: Paido, 2006. 404 s. ISBN 80-7315-120-0. 12. PIPEKOVÁ, Jarmila. Kapitoly ze speciální pedagogiky. 3. vyd. Brno: Paido, 2010. 401 s. ISBN 978-80-7315-198-0. 13. ŘÍČAN, Pavel. Psychologie osobnosti. 4. vyd. Bratislava: Psychodiagnostické a didaktické testy, 1983. 193 s. 14. ŠVARCOVÁ, Iva. Mentální retardace. Praha: Portál, 2006. 200 s. ISBN 80-7367060-7. 15. ZELINKOVÁ, Olga. Poruchy učení. Praha: Portál, 2003. 263 s. ISBN 80-7178-8001.
75
Elektronické zdroje 1. Historie praní, pračky.org, [online], [Citováno 12. 2. 2014]. Dostupné na:http:/ www. pracky.org/historie praní/ 2. Pračky a sušičky, [online], [Citováno 12. 2. 2014]. Dostupné na:http:/ www.prozeny.cz 3. Praní krajkového prádla, [online], [Citováno 12. 2. 2014]. Dostupné na:http:/ www.moda.cz 4. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání s přílohou upravující vzdělávání ţáků s lehkým mentálním postiţením, [online], VÚP, 2006 [Citováno 1. 3. 2014]. Dostupné na: http://www.vuppraha.cz/wp-content/uploads/2009/12/rvpzvlmp.pdf 5. Vyhláška 73/2005 Sb. o vzdělávání dětí, ţáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, ţáků a studentů mimořádně nadaných, [online], MŠMT, 9. 2. 2005, [Citováno 10. 2. 2014]. Dostupné na: http://www.msmt.cz/dokumenty/vyhlaska-c-73-2005-sb-1 6. Vyhláška č 47/2005 Sb., o ukončení vzdělávání ve středních školách závěrečnou zkouškou a o ukončování vzdělávání v konzervatoři absolutoriem, [online], MŠMT, 18. 1.2005, [Citováno 10. 2. 2014]. Dostupné na: http://www.msmt.cz/dokumenty/vyhlaska-c-47-2005-sb-1 7. Zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů. [online], MŠMT, 24. 9. 2004, [Citováno 10. 2. 2014]. Dostupné na: http://www.msmt.cz/file/13233 8. Zákon č. 49/2009 Sb., kterým se mění zákon č 561/2004 Sb., [online], MŠMT, 5. 3. 2009, [Citováno 10. 2. 2014]. Dostupné na: http://www.msmt.cz/dokumenty/zakonc-49-2009-sb-kterym-se-meni-zakon-c-561-2004-sb
Zákonné normy, interní předpisy 1. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání s přílohou upravující vzdělávání ţáků s lehkým mentálním postiţením. Praha: VÚP, 2006. 2. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Praha: VÚP, 2007. 3. Učební dokumenty oboru práce ve zdravotnických a sociálních zařízení – pečovatelské práce 69-55-E/005 - schválilo MŠMT dne 14. 06. 2004, č. j. 20 985/2004 - 24, s platností od 1. září 2004 počínaje 1. ročníkem. 4. Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). Praha: MŠMT České republiky, 2004.
76
Seznam fotek Fotka č. 1:
Vířivá pračka
25
Fotka č. 2:
Vířivá pračka kombinovaná s odstředivkou
25
Fotka č. 3:
Praní na valše
26
Fotka č. 4:
Různé druhy mýdla na ruční praní
43
Fotka č. 5:
Různé druhy pracích prostředků
44
Fotka č. 6:
Letáček: Ořechy na praní MIRON
45
Fotka č. 7:
Odměrky na prací prostředky
46
Fotka č. 8:
Příprava na zdobení trička pomocí bělícího prostředku
48
Fotka č. 9:
Příprava vaření škrobu
51
Fotka č. 10:
Různé druhy škrobu
53
Fotka č. 11:
Různé druhy aviváţe
54
Fotka č. 12:
Tunelová pračka TSB-50, 11 komor
65
Fotka č. 13:
Pračka s předním plněním
67
Fotka č. 14:
Ruční praní prádla
69
77
Seznam tabulek Tabulka č. 1:
Nejčastější příklady vyskytující se příčiny mentální retardace 9
Tabulka č. 2
Plnění pracích strojů podle poměru stupně znečištění prádla.
78
38
Bibliografický záznam MALÁ, Markéta. Výuková opora pro ţáky s lehkým mentálním postiţením. Bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra fyziky, chemie a odborného vzdělávání, 2014. 77 l., Vedoucí diplomové práce Ing. Pavla Stejskalová
Anotace Cílem mé diplomové práce je rozšíření výukové opory pro učitele odborného výcviku oboru pečovatelské sluţby pro práci v prádelnách s ţáky s lehkým mentálním postiţením. Ve své práci popisuji nejen platné didaktické zásady praktického vyučování, ale i specifika, která vyplývají s výukou ţáků s mentálním postiţením. Cílem této opory je rozvoj klíčových a odborných dovedností a umoţnění ţákům po úspěšném zvládnutí vzdělávání jejich lepší uplatnění na trhu práce i v osobním ţivotě.
Klíčová slova Bezpečnost a ochrana zdraví při práci, klíčové kompetence, lehká mentální retardace, mentální postiţení, obor vzdělání, plánování výuky, poruchy chování, práce v provozu prádelny, prací prostředky, pračky, proces praní, rámcový vzdělávací program, speciální pedagogika, školní vzdělávací program, ţáci se speciálními vzdělávacími potřebami.
Annotation The aim of my diploma disertation is to widen educational support for teachers of special training in day care working in laundries with pupils with mild intellectual disability. In my disertation I describe not only valid didactic principles of practical teaching but also all specific issues that emerge when working with pupils with mild intellectual disability. The aim of this support is to develop key skills and expertise and to enable students to successfully manage their use at work market and their private lives.
Keywords Health and safety regulations, core competencies, mild mental retardation, mental disability, field of education, lesson planning, behavioral disorders, work in service laundries, detergents, washing machines, washing process, educational program Framework, special Education, school educational program, pupils with special educational needs.
