MASARYKOVA UNIVERZITA

MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ Katedra politologie

Politické strany na komunální úrovni a jejich ideový profil Diplomová práce

Vypracoval: Michal Bouška (UČO: 273483) Politologie Magisterské studium Imatrikulační ročník 2010 Vedoucí práce: doc. PhDr. Stanislav Balík, Ph.D.

V Pardubicích, dne 15. 5. 2012

Prohlášení o autorství práce: Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na téma „Politické strany na komunální úrovni a jejich ideový profil“ vypracoval samostatně a pouţil jen zdroje uvedené v seznamu pramenů a literatury.

V Pardubicích dne 15. 5. 2012

…………………………… Michal Bouška

2

Poděkování: Děkuji tímto doc. PhDr. Stanislavu Balíkovi, Ph. D. za odborné vedení mé bakalářské práce a řadu cenných rad a připomínek. Dále děkuji Mgr. Otto Eiblovi, Ph. D za inspiraci při hledání metody pro analýzu komunálních volebních programů. V neposlední řadě patří můj velký dík celé mé rodině, která mne vţdy podporovala a měla se mnou trpělivost v průběhu celého studia.

3

Obsah 1.

Úvod ................................................................................................................................... 6 1.1 Obecný úvod ................................................................................................................... 6 1.2 Zacílení práce.................................................................................................................. 6

2.

Teoretická východiska ..................................................................................................... 8 2.1 Funkce politických stran ............................................................................................... 8 2.2 Vymezení výzkumného pole ........................................................................................ 10 2.2.1 Časové vymezení .................................................................................................... 10 2.2.2 Prostorové vymezení ............................................................................................. 12 2.2.3 Zkoumaní aktéři .................................................................................................... 12 2.2.4 Obsahové zaměření ............................................................................................... 15 2.3 Přehled literatury ......................................................................................................... 16

3.

Metoda analýzy volebních programů pro komunální volby ...................................... 18 3.1 Oblasti a kategorie na komunální úrovni .................................................................. 19

4.

Programatika politických stran na komunální úrovni ............................................... 25 4.1 Průběh kódování .......................................................................................................... 25 4.1.1 Úprava a doplnění kódovacího schématu ........................................................... 26 4.2 Výsledky kódování ....................................................................................................... 28 4.2.1 Volební programy téže politické strany v různých městech ............................. 28 4.2.2 Volební programy různých politických stran v jednotlivých městech ............. 40 4.2.3 Volební programy politických stran v témže městě 2006 a 2010 ...................... 46

5.

Rekrutování elit na komunální úrovni ......................................................................... 50 5.1 Kandidáti v komunálních volbách .............................................................................. 50 5.1.1 Komunální volby 2002 .......................................................................................... 51 5.1.2 Komunální volby 2006 .......................................................................................... 56 5.1.3 Komunální volby 2010 .......................................................................................... 63 5.1.4 Zodpovězení výzkumné otázky pro kandidáty v komunálních volbách .......... 69 5.2 Zastupitelé v krajských městech ................................................................................. 70 5.2.1 Zastupitelé v roce 2002 ......................................................................................... 70 5.2.2 Zastupitelé v roce 2006 ......................................................................................... 72 5.2.3 Zastupitelé v roce 2010 ......................................................................................... 73 5.3 Radní v krajských městech.......................................................................................... 74 5.3.1 Radní v roce 2002 .................................................................................................. 75 5.3.2 Radní v roce 2006 .................................................................................................. 76 5.3.3 Radní v roce 2010 .................................................................................................. 77 5.4 Zodpovězení výzkumné otázky pro zastupitele a radní ............................................ 78

6.

Závěr ................................................................................................................................ 79 4

7.

Literatura a prameny..................................................................................................... 81 7.1 Tištěné publikace a odborné články ........................................................................... 81 7.2 Elektronické zdroje ...................................................................................................... 83 7.3 Volební materiály politických stran ........................................................................... 83 7.4 Právní předpisy a materiály ze zasedání zastupitelstev ............................................ 86

8.

Seznam použitých zkratek ............................................................................................. 88

9.

Přílohy ............................................................................................................................. 89 9.1 Příloha č. 1 – Podíly oblastí kódovacího schématu ve volebních programech politických stran ................................................................................................................. 89 9.2 Příloha č. 2 - Zastupitelé v krajských městech v letech 2002, 2006 a 2010 ............. 93 9.3 Příloha č. 3 - Radní v krajských městech v letech 2002, 2006 a 2010 ...................... 95 9.4 Příloha č. 4 - Kódovací schéma navržené pro možný další výzkum ........................ 97

Celkový počet znaků: 181 548

5

1.

Úvod

1.1 Obecný úvod Předloţená diplomová práce se zabývá politickými stranami na komunální úrovni. Jedná se o téma, které má nezanedbatelnou důleţitost. V prvé řadě patří samotným politickým stranám centrální pozice mezi subjekty českého politického systému, který je právě na jejich svobodném vzniku a vzájemné volné soutěţi postaven.1 Je proto účelné zachytit nejen jejich působení celostátní, jehoţ dopady jsou vzhledem k účasti na zákonodárné činnosti Parlamentu ČR bezesporu nejrozsáhlejší, ale také působení regionální (krajské), které zůstane mimo zájem této práce, a zejména místní (komunální), které produkuje pro občany často mnohem srozumitelnější a konkrétnější výstupy. O komunální politice je moţno také hovořit jako o svébytné úrovni pro spravování veřejných záleţitostí (Balík 2008: 7). Nelze přehlédnout téţ personální stránku věci. Tedy výraznější moţnost komunikace mezi voliči a představiteli politických stran v zastupitelských, resp. výkonných orgánech v realitě měst a obcí neţ na celostátní úrovni. Právě osobnost členů politických stran (či představitelů municipalit obecně) můţe hrát při volbách rozhodující roli pro výběr toho kterého subjektu, toho kterého kandidáta. Bliţší vztah k místnímu dění a schopnost identifikace s ním přispívá k vyšší míře důvěry v obecní/městská zastupitelstva neţ v jiné zastupitelské orgány. Stejnou pozici si drţí také starostové, respektive primátoři ve srovnání s dalšími institucemi výkonné moci (v podrobnostech CVVM 2012: 1).2 Jako indikátor důleţitosti jednotlivých úrovní politiky (místní, regionální, celostátní a dnes i nadstátní) pro občany lze vyuţít také výši volební účasti do příslušných zastupitelských sborů. Z tohoto srovnání vycházejí dlouhodobě jako nejúspěšnější volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Komunální volby pak jsou na pomyslné druhé pozici co do voličů, kteří se jich účastní a odevzdávají svůj hlas. I to přispívá k přesvědčení, ţe výzkum politických stran právě na komunální úrovni má v politologii své pevné místo.

1.2 Zacílení práce Téma politických stran na komunální úrovni bezpochyby vykazuje velkou míru obecnosti a je tak moţné pod něj podřadit širokou škálu jednotlivých podtémat, volebními 1

Viz k tomu ustanovení čl. 5 Ústavy ČR. Je dobré poznamenat, ţe si je autor vědom omezené vypovídací hodnotě těchto údajů, kdyţ není rozlišeno např. mezi malou obcí a velkým městem. Druhá poznámka pak směřuje k tomu, ţe při jistém zjednodušení lze říci, ţe důvěra v danou instituci souvisí s důvěrou v její personální obsazení. Bylo by proto zajímavé sledovat nejen průměrnou důvěru v obecní zastupitelstva, jak je to činěno v daném průzkumu, ale také důvěru v zastupitelstva konkrétních měst a obcí, pro něţ by bylo moţné identifikovat konkrétní politickou reprezentaci. 2

6

kampaněmi počínaje a hlasováními zastupitelů za konkrétní politické subjekty konče.3 Není smyslem této práce obsáhnout celé toto výzkumné pole uţ jen z toho důvodu, ţe by vše mohlo být pojednáno jen zběţně a bez větší přidané hodnoty. Dalším důvodem je pak jiţ vcelku bohatá literatura k jednotlivým podtématům a celý text by se tak svou povahou posouval blíţe přehledovému charakteru. Protoţe politologie pracuje s tzv. třemi dimenzemi v češtině jednotně uţívaného pojmu politika, jak vyplývají z pojmosloví anglického, je třeba dále upřesnit, které dimenzi bude věnována pozornost. Pro přehled uvádím, ţe se jedná o dimenzi policy, která vyjadřuje obsahovou stránku konkrétní (sektorové) politiky a její výstupy4, o dimenzi polity, která reprezentuje institucionální nastavení a stanovuje pravidla jejich fungování (pro představu, jak je tato dimenze vyjádřena, lze uvést typicky ústavou dané nastavení politického systému)5, a o třetí dimenzi politics, čili procesní stránku politiky, která je naplňována primárně v rámci voleb, ale i v jakémkoli jiném politickém soupeření. V této diplomové práci zůstanou stranou první dvě jmenované dimenze politiky (tedy policy a polity) a dále zkoumána bude pouze dimenze politics. Jako dosud chybějící součást výzkumu komunální politiky se jeví systematičtější zpracování volebních programů politických stran pro volby do jednotlivých obecních a městských zastupitelstev. Prvním cílem této práce je tak rozvinout postup, jak analyzovat tyto programové dokumenty. V návaznosti na to pak daný postup vyuţít k naplnění druhého cíle práce, kterým je zodpovězení následující trojice výzkumných otázek vztahujících se k této problematice: „Jak jsou kompatibilní volební programy téţe politické strany mezi jednotlivými městy?“ „Jak se liší volební programy politických stran v rámci jednotlivých měst?“ 3

Pro ilustraci, jak je toto téma pojímáno, lze uvést příspěvek s názvem Politické strany na komunální úrovni (Hudák-Jüptner 2003: 26-35), kde je mimo jiné komentována především celková pozice politických stran z pohledu volebních zisků a účasti na komunálních koalicích. 4 Odkázat je moţno na rozsáhlou publikaci věnovanou této problematice v rámci ČR – Balík, S. – Císař, O. – Fiala, P. a kol. (2010): Veřejné politiky v České republice v letech 1989-2009. 5 Pro komunální polity v České republice lze nalézt v VII. hlavě Ústavy ČR základní ustanovení pro územní samosprávu. Hlavní pozice orgánu, který spravuje obec, je zde přiznána zastupitelstvu obce (čl. 101 odst. 1 Ústavy ČR). Vymezení působnosti zastupitelstva je svěřeno zákonodárci (čl. 104 odst. 1). Co se týče voleb, Ústava v čl. 102 vyslovuje poţadavky na jejich kvalitu (tajné hlasování dle všeobecného, rovného a přímého volebního práva) a stanovuje čtyřleté volební období pro obecní zastupitelstva. Ostatní obecní orgány jako rada či starosta jsou vymezeny v zákoně č. 128/2000 Sb. o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů a právním předpisem, který upravuje celý proces voleb, je pak zákon č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále téţ jako zákon o volbách do zastupitelstev obcí). Tyto tři předpisy tak tvoří základní konstrukci komunální polity, přičemţ existuje řada dalších předpisů (např. ohledně příjmů obecních rozpočtů), které jsou taktéţ důleţité, avšak pro účely této práce je jiţ není třeba uvádět)

7

„Jak se liší volební programy politických stran pro jednotlivá volební období?“ Druhý tematický okruh se pak zaměřuje na personální politiku politických stran ve vybraných městech. K němu se vztahuje otázka: „Jak jsou politické strany schopny prosadit své členy a kandidáty na komunální úrovni?“ a třetí cíl práce tak představuje detailní popis této problematiky od roviny kandidátů, přes zastupitele aţ po členy městských rad. Celá práce se skládá z části věnované teoretickým východiskům, jejímţ úkolem je připravit adekvátní metodologické zázemí pro samotný výzkum jednak volebních programů politických stran na komunální úrovni, který tvoří druhou část práce, a jednak schopnosti politických stran rekrutovat elity pro místní úroveň, coţ je předmětem třetí části práce. Veškeré poznatky pak budou shrnuty v závěru.

2.

Teoretická východiska

2.1 Funkce politických stran Za výchozí bod pro zkoumání politických stran jako takových lze vyuţít otázku, co je vlastně smyslem působení politických stran jakoţto bezesporu specifických a dá se říci nenahraditelných subjektů v politickém systému. Jinými slovy vyjádřeno se můţeme ptát, jaké jsou funkce politických stran. Dle práce Fialy a Strmisky (1998: 62-70) je zřejmé, ţe stejně jako u mnoha dalších socio-vědních otázek nepanuje na vymezení konkrétních funkcí shoda, respektive se setkáváme s pluralitou výstupů. Jednotliví autoři přicházejí s více či méně rozsáhlými seznamy funkcí neboli funkčními katalogy. Pro tuto práci bude vyuţito pojetí Klause von Beymeho, který svůj funkční katalog pojal spíše minimalisticky, kdyţ pracuje se čtyřmi základními funkcemi. Tento minimalismus pak zejména vynikne ve srovnání například s Wiesendahlovými osmnácti funkcemi (Fiala-Strmiska 1998: 67). V českém prostředí se lze také setkat s katalogem funkcí, a to v podobě, jak jej představil Oldřich Krpec (2006). Krpec pracuje s celkem deseti funkcemi,6 které člení do dvou skupin, přičemţ jedna se vztahuje k fungování politických stran v rámci celého politického systému a druhá k samotným politickým stranám, coby subjektům se specifickým postavením ve společnosti (Krpec 2006: 175-176). Ač se jedná o komplexní a především aktuálnější výstup v oblasti zkoumání funkcí politických stran, jeho vyuţitelnost pro tuto práci by se zastavila pouze v první skupině funkcí a zůstal by tak z velké části nepouţit. Právě naopak von 6

Pro představu se jedná o funkce první skupiny: artikulace a agregace zájmů, reprezentace zájmů, podíl na rozhodovací a legislativní činnosti a výkon politické moci. Do druhé skupiny jsou pak zařazeny tyto funkce: integrace subjektů, tvorba konsensu, redukce komplexity a nákladů rozhodování, ritualizace a institucionalizace, politická výchova a konečně mobilizace voličů (Krpec 2006: 175-182).

8

Beymeho redukovaný počet funkcí poskytuje vhodné východisko pro určení okruhů, na které je třeba při výzkumu politických stran zaměřit pozornost. Jestliţe je moţná existence stran (typicky protestních), které plnění některých funkcí souvisejících s vládnutím odmítají či je plnit nemohou (Fiala-Strmiska 1998: 70), pak se to nezdá být problémem komunální úrovně, avšak je jasné, ţe by si tato teze zaslouţila hlubší výzkum. Nyní tedy konkrétně k von Beymeho pojetí, které pracuje s funkcí vymezení cíle v rovině ideologie a programatiky, dále s funkcí artikulace a agregace společenských zájmů, s funkcí mobilizace a socializace občanů v systému (primárně se tato funkce projevuje při volbách) a jako poslední funkci stanovuje rekrutování elit a vytváření vlád. Při jejich vyuţití, ve smyslu východisek pro výzkum politických stran, můţe být výsledkem katalog širší, opřený o empiricky získaná data, ale toto nebude smyslem předkládané práce (srov. FialaStrmiska 1998: 69). Mimo pozornost této práce zůstane třetí z uvedených funkcí, tedy mobilizace a socializace občanů v systému, která v čase ztrácí na svém významu (FialaStrmiska 1998: 71). Jak uvedeno, vztahuje se primárně k volebnímu klání, a tudíţ je pojednání této funkce daleko příhodnější vţdy právě v době jeho konání, kdy jsou nejlépe dostupná data, která se k této problematice vztahují. Význam ostatních funkcí pro zkoumání politických stran na komunální úrovni bude představen dále. Pro první dvě funkce lze vyjít z předpokladu, ţe konkrétní politická strana je schopná v podmínkách České republiky udrţet určitou jednotnou tvář – tedy, ţe vychází ze svého základního programu, který danou stranu determinuje ve směru, jaké zájmy bude primárně artikulovat a agregovat. To je poměrně snadno splnitelné na celostátní úrovni, kde jsou primárním zájmem volby do Poslanecké sněmovny. Ač strany sestavují kandidátní listiny pro čtrnáct volebních obvodů, jedná se o jedny volby s více či méně jednotnými nosnými tématy pro celé území ČR. Pozornost si zaslouţí otázka, zda jsou strany tohoto schopny při srovnání jejich přístupu v rámci komunálních voleb v jednotlivých městech. Je zřejmé, ţe kaţdé město má svá problematická místa, která se promítají do volebního programu pro tamní volby, ale zachování určité tematické kompatibility vycházející ze základních programových dokumentů té které strany lze i tak předpokládat. Tato kompatibilita můţe být signálem, zda je daná strana pouhým souhrnem částí, které deklarují svou příslušnost k určité „značce,“ nebo zda jsou části spojeny společným ideovým zázemím. Na druhou stranu nelze předpokládat úplnou či téměř úplnou shodu a to s ohledem jednak na zmíněnou odlišnou realitu jednotlivých municipalit a jednak také na více či méně autonomní postavení jednotlivých místních organizací politických stran, a to v tom smyslu, ţe jim není vrcholovým stranickým vedením určován obsah volebních materiálů. 9

Funkce rekrutování elit a vytváření vlád je pak základem pro zkoumání schopnosti vybraných politických stran ze svého středu produkovat osoby a pro úspěch (bezesporu nejen) v komunální politice nezbytné osobnosti pro volební kandidátky. V souvislosti s touto funkcí se téţ hovoří o jejím posilování, coţ patří jistě k důvodům, proč se jí hlouběji zabývat (FialaStrmiska 1998: 71). O to víc se dostává tato problematika do popředí, kdyţ roste přitaţlivost angaţování nezávislých kandidátů pro stranickou kandidátní listinu z toho důvodu, ţe jsou často voliči preferování.7 Je moţno také identifikovat trend v rámci celkových statistik komunálních voleb, kdy dochází k navyšování počtu kandidátů i zastupitelů bez politické příslušnosti (Vávra 2007: 3-4). V druhém směru pak jde o to, zda strany kandidují pod svým vlastním názvem, nebo zda dávají přednost volebním stranám se zdánlivě nezávislým profilem, avšak s významným počtem členů jednotlivých politických stran na volební kandidátce. I toto zdání nezávislosti opět můţe zvyšovat přitaţlivost daného subjektu pro voliče, kteří preferují nestranické subjekty (Balík 2006). Nelze téţ opomenout fakt, ţe se na komunální úrovni často profilují osobnosti, které se posléze dokáţou prosadit v politické straně na celostátní úrovni, kde mohou ovlivňovat daleko širší spektrum záleţitostí (HudákJüptner-Svoboda 2003: 5).

2.2 Vymezení výzkumného pole Jak bylo uvedeno výše, výzkumné pole v oblasti komunální politiky je veskrze rozsáhlé a je proto třeba jej specifikovat co nejpřesněji. Jinými slovy řečeno, půjde v této podkapitole o určení, v jakém čase a prostoru se bude práce pohybovat a na jaké aktéry a na jaký obsah se zaměří (Balík 2008: 8). V rámci obsahového vymezení pak budou identifikovány zdroje pro získávání dat. 2.2.1 Časové vymezení Co se týče časového zakotvení, má smysl uvaţovat o zkoumání komunální politiky aţ od roku 1990, kdy proběhly první svobodné volby do obecních zastupitelstev, coby určujícího orgánu obnovované územní samosprávy. Někdy bývá téţ výzkum zahájen aţ prvními volbami po vzniku samostatné České republiky, které se konaly v roce 1994. Důvodem můţe být jednak povaha komunálních voleb 1990, které byly určitým způsobem přechodové a potvrzující co do změny reţimu skrze podporu kandidátů zastřešujícího revolučního hnutí –

7

Pro ilustraci lze uvést situaci v Praze v roce 2010, kdy v čele kandidátek ODS pro tři z celkových sedmi volebních obvodů stáli v době konání voleb osoby bez stranické příslušnosti (Volební server ČSÚ 2012). To zvláště vyniká při uvědomění si faktu, ţe Praha dlouhodobě patřila k hlavním oporám ODS co do volebních zisků.

10

Občanského fóra (Balík 2008: 8).8 Druhý důvod pak spočívá v dostupnosti dat o těchto volbách. Volební server ČSÚ poskytuje on-line veškeré statistiky a jednotlivé informace o kandidátech i zvolených zastupitelích a o výsledcích aţ pro volby v roce 1994. V souvislosti se zkoumáním volebních programů pro komunální volby z let minulých vyvstává jedna zásadní překáţka a tou je dostupnost těchto materiálů. Aby však bylo moţno provést komparaci programů připravených místními organizacemi jedné politické stran nejen pro různá města, ale také pro téţe město pro jiné volební období, je třeba se pokusit získat volební materiály alespoň pro dvoje komunální volby. Z logiky věci pak plyne, ţe půjde o volby, které dělí od současnosti co nejkratší časový úsek, tedy volby v letech 2006 a 2010. I přesto lze očekávat, ţe se pro komunální volby 2006 podaří shromáţdit méně volebních programů neţ pro volby 2010. Nicméně by se nemělo jednat o překáţku, která znemoţní zodpovězení jedné z výzkumných otázek prvního tematického bloku. Pro další dvě výzkumné otázky z tohoto bloku je pak zásadní především získání volebních materiálů připravených pro zatím poslední volby. Ani zde však nelze předpokládat stoprocentní úspěšnost.9 Pro druhý tematický blok, zaměřující se na schopnost politických stran vybírat elity na komunální úrovni, je dostupnost rozsáhlého souboru dat o komunálních volbách, které se uskutečnily v roce 1994, a samozřejmě i o všech následujících, na vysoké úrovni díky Volebnímu serveru ČSÚ. Co je nezbytné mít na zřeteli, je změna volebního systému, která se promítla do voleb v roce 2002. Jde o zavedení pětiprocentní uzavírací klauzule, která bezesporu hraje při rozdělování mandátů svou roli a která zejména pro subjekty10 s nízkou podporou znamenala zásadní překáţku pro vstup do obecních zastupitelstev. Ačkoli nedošlo mezi lety 1998 a 2002 k výrazným výkyvům co do celkových procentuálních zisků těchto subjektů (Šaradín 2004: 71-72), měla uzavírací klauzule vliv, který nelze snadno eliminovat. Proto se zdá být nejvhodnější, začít s výzkumem v oblasti funkce rekrutování elit od roku 2002, od něhoţ se parametry volebního systému takto zásadně jiţ neměnily. Vţdy existuje moţnost, ţe dojde ke změně ve sloţení městské rady v průběhu volebního období, proto aby byl pro všechny politické strany dán vţdy jeden pokus pro prosazení svých kandidátů na posty radních, bude sledováno sloţení městské rady, které bylo zvoleno městským zastupitelstvem poprvé po konání voleb v jednotlivých letech. 8

Jiní autoři (Ryšavý-Šaradín 2010: 723) avšak podotýkají, ţe komunální volby 1990 nebyly pouze volbou mezi Občanským fórem a původními drţiteli moci z KSČ, ale ţe se zde prosadila i nová uskupení a byla tak na komunální úrovni nastolena výraznější pluralita. 9 Tento předpoklad je opřen o zkušenost, kterou autor nabyl při získávání volebních programů politických stran pro krajské volby v letech 2004 a 2008 v rámci zpracovávání bakalářské práce na téma Krajská politika v Pardubickém kraji od roku 2004. 10 Subjektem se zde myslí volební strana dle § 20 zákona o volbách do zastupitelstev obcí.

11

2.2.2 Prostorové vymezení K 1. 1. 2011 evidoval Český statistický úřad (ČSÚ 2012) na území ČR 6251 měst a obcí. Vzhledem v úvodu vymezeným cílům této práce není moţné nic jiného, neţ pracovat pouze s jejich zlomkem. Co se týče politické či naopak pouze technické povahy politiky na komunální úrovni, a to i malých obcích, přikláním se k názoru, ţe v kaţdé obci je prostor pro to, aby se v ní odehrál alespoň nějaký politický střet, který je podstatou politiky (Balík 2009: 217). Proto pak má svou relevanci výzkum politiky v kaţdé jednotlivé obci, ač je zřejmé, ţe se jedná o výsostně náročný úkol, který vyţaduje vysokou schopnost pozorovatele vnímat dění v dané obci, coţ není mnohdy realizovatelné bez osobní a široké obeznámenosti s místními reáliemi. Na druhou stranu je zde souvislost mezi velikostí politické jednotky (co do počtu obyvatel) a mírou politizace11 a to s v podstatě banálním závěrem, ţe čím větší politická jednotka, tím více je politizovaná. Významně tedy s velikostí obce/města roste i početnost a aktivita politických stran (Ryšavý 2006: 957). A protoţe se tato práce zaměřuje právě na politické strany na komunální úrovni, je nejpřínosnější zkoumat jejich působení tam, kde jsou nejaktivnější, tedy v největších českých městech. Ta lze identifikovat nejlépe v mnoţině krajských měst včetně hlavního města Prahy12, coby nejdůleţitějších správních, regionálních a sídelních center. Navíc zastupitelé těchto třinácti měst reprezentují více neţ čtvrtinu13 obyvatel ČR a disponují tak silnou vyjednávací pozicí (Šaradín-Outlý 2004: 2) v otázkách týkajících se například rozdělení finančních prostředků ze státního rozpočtu mezi územně samosprávné celky. 2.2.3 Zkoumaní aktéři Zásadní součástí vymezení výzkumného pole je určení politických stran, které budou předmětem zkoumání. V rámci třinácti měst lze při zběţném pohledu identifikovat třináct

11

Míra politizace je měřena aktivitou politických stran a postoje místních elit k nim, členstvím v politických stranách a podobou povolebních koalic v malých městech a obcích (Ryšavý 2006: 954). Někdy se téţ hovoří o míře ideologizace, která také roste s velikostí obce (Jüptner 2003: 181). 12 Hlavní město Praha má ze správního hlediska specifické postavení jednak města a zároveň také kraje (viz §1 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů). Navíc je i střediskem Středočeského kraje (viz čl. 1 ústavního zákona č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územně samosprávných celků a o změně ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky). Pro účely této práce je však nejpodstatnější, ţe je praţské zastupitelstvo voleno dle zákona o volbách do zastupitelstev obcí, stejně jako je tomu u zastupitelstev ostatních krajských měst. Pro jednoduchost je dále pouţito souhrnné označení krajská města a do této mnoţiny spadá právě Praha, dále České Budějovice, Plzeň, Karlovy Vary, Ústí nad Labem, Liberec, Hradec Králové, Pardubice, Jihlava, Olomouc, Ostrava, Brno a Zlín. 13 Vlastní výpočet dle ČSÚ 2012a.

12

různě nastavených místních stranických systémů.14 Pro tuto práci však bude třeba vybrat ty aktéry či lépe politické strany, které nepůsobí pouze v jednotlivých městech, ale které jsou schopny prezentovat svůj politický program a prosadit své kandidáty do městských zastupitelstev (dále téţ brány jako politické strany, které uspěly) v adekvátním počtu těch měst, která byla určena v rámci prostorového zacílení práce. Důvod pro tento poţadavek bezezbytku vyplývá jednak z cíle rozvinout postup pro analýzu komunálních volebních programů a jednak ze dvou výzkumných otázek prvního tematického okruhu týkajícího se volebních programů. Bez moţnosti provést komparaci volebních programů z více měst, kde bude moţno získat dostatečně rozsáhlý datový soubor, by byl celý výzkum postaven na poměrně nestabilních základech. Dalším důvodem pak je výše zmíněná moţnost, ţe se nepodaří získat programové materiály dané politické strany ze všech zkoumaných měst. Zahrnout tak do výzkumu politickou stranu, která uspěla například ve čtyřech městech, by bylo „nebezpečné“ pro kvalitu celkových výstupů této práce. Důleţité pro zařazení konkrétního politického subjektu mezi zkoumané aktéry také bude skutečnost, zda je schopen kandidovat pod svým názvem bez spojení např. s nezávislými kandidáty či vstupu do místní koalice. Toto svědčí o síle a sebevědomí dané politické strany, která se nesnaţí vyuţít, jak uvedeno výše, lákadla v podobě navození zdání nezávislosti. Jako adekvátní se tak jeví určit, ţe budou získávány volební programy od těch politických stran, které dokázaly samostatně získat mandát v nadpoloviční většině zastupitelstev daných měst. Pro část práce věnované analýze volebních programů tak budou na základě dat Volebního serveru ČSÚ relevantními subjekty pro roky 2006 i 2010 Občanská demokratická strana (ODS), Česká strana sociálně demokratická (ČSSD) a Komunistická strana Čech a Moravy (KSČM), doplněné pro rok 2010 o TOP 09. Ostatní politické subjekty nenaplnily některý z poţadavků formulovaných v předchozím odstavci. V druhém tematickém okruhu jiţ není třeba provést širší selekci politických stran, u nichţ bude sledována funkce rekrutování elit. Aby však mělo smysl vůbec toto zkoumat, je podmínkou, aby daná politická strana dokázala získat mandáty v městském zastupitelstvu. Strany, které zůstanou bez mandátu, evidentně v naplňování funkce rekrutování elit ve vymezeném čase a prostoru neobstojí. Bude přitom rozlišováno členství ve stranách, které

14

Povaha a podoba komunálních stranických systémů nejsou předmětem této práce, proto jim nebude věnována pozornost, ač by aplikace kompletního Sartoriho výzkumného přístupu na reálie krajských měst mohla být bezesporu zajímavá. Nicméně zde pouze odkazuji například na práci autorů Hoskovce a Balíka (2010), která se otázkami spjatými se stranickými systémy na komunální úrovni zabývá. K otázce soutěţivosti se pak vyjadřuje například Jüptner (2003: 185), kdyţ její růst spojuje s rostoucí velikostí obce, k čemuţ přispívá existence více či méně kompaktních politických stran (nikoli jednotlivců) v opozici vůči vládnoucí místní koalici.

13

jsou relevantními aktéry na celostátní úrovni,15 které působí ve více městech, ale nejsou celostátně relevantnímu subjekty,16 a nakonec stranami, které jsou pouze místními fenomény. Vţdy bude upozorněno, pokud některé politické strany vyuţily moţnosti vytvářet koalice s jinými subjekty, případně nezávislými kandidáty jako strany volební. Toto bude vypovídat o schopnosti politických stran produkovat samostatně dostatečné mnoţství kandidátů. A pokud tedy politické strany nekandidují samostatně, bude pro dané město třeba vyjít z toho, zda tyto strany vystupovaly vůči kandidátům bez politické příslušnosti z pozice navrhovatele. Příhodně se zde mimo jiné promítá fakt, ţe se volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a volby do obecních a městských zastupitelstev konají ve stejný rok a ţe sněmovní volby jsou o několik měsíců v daném roce dříve a tudíţ určení celostátně relevantních politických stran lze provádět na základě aktuální situace a nikoli např. po půlce volebního období. Pro všechna volební období od roku 2002 patří mezi relevantní subjekty s koaličním potenciálem ČSSD a ODS. Stabilní relevanci si pak udrţuje také KSČM, coby strana, která dosud disponuje primárně potenciálem vyděračským. Pro volební období 2002 aţ 2006 pak relevantní aktéry doplňují Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová (KDU-ČSL) a Unie svobody – Demokratická unie (US-DEU), přičemţ tyto politické stany se účastnily na vládní koalici s ČSSD. Následující volební období 2006 aţ 2010 přineslo částečnou obměnu, kdyţ vedle KDU-ČSL získává pozici relevantního subjektu Strana zelených (SZ) a naopak US-DEU ztrácí své zastoupení v Poslanecké sněmovně. Po většinu tohoto období tvoří vládu právě KDU-ČSL a SZ společně s ODS, kde KDU-ČSL svůj koaliční potenciál potvrzuje a SZ prokazuje. V prozatím posledních volbách v roce 2010, které stojí na počátku volebního období s předpokládaným koncem v roce 2014, se prosadila namísto KDU-ČSL a SZ dvě nová uskupení a to TOP 09 a Věci veřejné (VV), která vstoupila do koaliční vlády s ODS (Balík et al. 2011: 39-43 a 61-75).

15

Pracováno je zde se Sartoriho pojetím výzkumu stranických systémů. Půjde tedy o ty politické strany, které na této úrovni disponují koaličním či vyděračským potenciálem (srov. Sartori 2005: 128). 16 Do hry zde vstupuje fakt, kdy existují politické strany, jejichţ hlavním smyslem je ulehčit kandidaturu nezávislým kandidátům či jejich sdruţení tím, ţe nemusí shánět nezbytné podpisy pro zaregistrování kandidatury a mohou vyuţít platformy dané politické strany, na níţ se povinnost registračních podpisů nevztahuje. Jako příklad lze uvést strany jako Nezávislí či Nestraníci, ale také SNK-ED (Vávra 2007: 7).

14

Tabulka č. 1 – Relevantní politické strany na celostátní úrovni od roku 2002 Volební období Relevantní subjekty 2002 - 2006 2006 - 2010 2010 - 2014

ČSSD, KDU-ČSL, KSČM, ODS, US-DEU ČSSD, KDU-ČSL, KSČM, ODS, SZ ČSSD, KSČM, ODS, TOP 09, VV

Řazeno abecedně dle názvu politických stran. Zdroj: Balík et al. 2011: 39-43 a 61-75. 2.2.4 Obsahové zaměření V rámci předchozích částí byla obsahová náplň této diplomové práce do značné míry představena, proto zde bude věnována pozornost převáţně shrnutí dosavadního textu. Předmětem prvního tematického bloku bude obsahová analýza volebních programů. Způsob, jakým konkrétně bude prováděna, bude podrobněji představen v zápětí. Data – volební materiály připravené vybranými politickými stranami pro konkrétní komunální volby v krajských městech – budou v první fázi shromaţďována vyhledáváním na internetových stránkách politických stran. V případě, ţe tento postup nebude úspěšný, ve druhé fázi budou kontaktovány příslušné sekretariáty politických stran a také politici, kteří za dané politické subjekty ve sledovaných volbách kandidovali. Prvním krokem této fáze bude zaslání e-mailů s jasně formulovanou ţádostí a případně druhým krokem telefonát. Moţným výsledkem však můţe být i informace, ţe daný program jiţ není k dispozici či ţe nejsou personální kapacity k jeho nalezení. Cílem pro získávání volebních programů je tedy vţdy obdrţet buď daný materiál, nebo vyjádření, proč není dostupný. Zpracování samotných volebních programů pak bude provedeno metodou obsahové analýzy dle dále určeného postupu. Obsahem další části textu je pak tedy zkoumání toho, jak jsou politické strany schopnosti naplňovat funkci rekrutování elit a vytváření vlády v podmínkách komunální politiky a to na třech pomyslných stupních. Prvním bude výběr kandidátů pro komunální volby, druhým prosazení se kandidátů politických stran ve smyslu získání mandátů v městském zastupitelstvu a konečně třetím účast straníků v městské radě, respektive zisk pozice primátora. Data budou pro první dva stupně shromaţďována skrze Volební server ČSÚ a pro stupeň třetí skrze Databázi členů rad měst a obcí v ČR dostupnou na serveru Institutu pro srovnávací politologický výzkum FSS MU (ISPO FSS MU). Pokud by potřebná data chyběla v této databázi, bude třeba se pokusit je dohledat primárně na internetových stránkách daných měst (v usnesení či zápise z ustavujícího zasedání zastupitelstva), sekundárně pak skrze kontaktování příslušných představitelů jednotlivých měst. I tak je samozřejmě moţné, ţe některá data nebude moţné získat. 15

2.3 Přehled literatury Nejrůznější aspekty širokého pojmu komunální politiky jsou jiţ v mnoha ohledech převáţně českými politology17 zpracovány. Není třeba opakovat přehled témat, která jiţ jsou odborně pokryta a která nejsou vţdy zcela blízká zaměření této diplomové práce, a postačí odkázat na práci autorů Ryšavého a Šaradína (2010: 721): Straníci, bezpartajní a nezávislí zastupitelé na českých radnicích, kde se lze se takto zaměřeným základním přehledem literatury setkat. Doplnit je však třeba průřezovou publikaci Stanislava Balíka (2009): Komunální politika. Obce, aktéři a cíle místní politiky, která bude pouţita k určení oblastí komunální politiky (zde spíše ve smyslu policy), které obce a města spravují a je tedy moţno předpokládat, ţe se k nim politické strany ve svých volebních programech vyjadřují. Tedy, zda jednotlivé oblasti ve volebních programech pokrývají a jaký prostor jim věnují (v podrobnostech viz dále). Jak vidno z kapitoly 2.1 věnované funkcím politických stran, důleţitou publikaci pro zformulování teoretických východisek je práce autorů Fialy a Strmisky (1998): Teorie politických stran. Se zpracováním volebních programů se lze setkat například ve sborníku připraveném Šaradínem a Outlým (2004): Studie o volbách do zastupitelstev obcí, kde jsou kapitoly věnované vícero otázkám (volební kampaň, samotné výsledky voleb či podoba radniční koalice) týkajících se komunálních voleb konaných mimo jiné ve městě Brně od autora Petra Hlaváčka (str. 81-112) či v Hradci Králové zpracované Dorou Dvořákovou a Pavlem Karáskem (str. 113-131). Obdobně se Petr Vilímek věnuje městu Brnu ve své případové studii zařazené (na str. 106-125) do sborníku Stanislava Balíka (2003): Komunální volby v České republice v roce 2002. Dalším sborník připravený pod vedením Hudáka, Jüptnera a Svobody (2003): Komunální politické systémy je pak specifický tím, ţe jsou v něm obsaţeny případové studie obcí od Tachlovic s 550 obyvateli (autor Jiří Hrbek, str. 41-52) aţ po městskou část Praha 5 se 77 000 obyvateli (autor Tomáš Mandík, str. 170-180). Na základě těchto prací je moţno získat velice kvalitní přehled o volebních programech připravených politickými stranami pro sledované volby v jednotlivých městech a to i s tím, ţe jsou volební programy jednotlivých subjektů srovnávány. Tento postup a jeho výstupy mají přitom určitou slabinu a to tu, ţe na jejich základě lze jen stěţí provést přehlednou komparaci se začleněním většího počtu zkoumaných jednotek. Jejím výsledkem by bylo mnoţství souvislého textu, který by ztrácel na přehlednosti s mnoţstvím komparovaných volebních programů, respektive 17

Výzkumem komunální politiky (typicky lokálních politických elit) se však zabývají také výzkumníci z řad sociologů (Ryšavý-Šaradín 2010: 721).

16

s mnoţstvím sledovaných měst a voleb. Proto bude dále rozebrán postup, který by mohl tento problémový bod řešit. K druhému tematickému okruhu této diplomové práce také existuje odborná literatura, která je obdobně zaměřena. Rozdíl spočívá převáţně ve vymezení výzkumného pole. David Vávra (2007) ve svém článku Mají politické strany na komunální úrovni v České republice smysl? pracuje se souhrnnými daty o politické příslušnosti kandidátů a zastupitelů za všechny obce v ČR. Dan Ryšavý a Pavel Šaradín (2010) v jiţ citovaném článku Straníci, bezpartajní a nezávislí zastupitelé na českých radnicích pak připravili (str. 725) přehled o dané problematice při členění zkoumaných jednotek na obce, města, statutární města a Prahu, avšak souhrn dat pro města krajská zůstává nezpracován. Mimo pozornost autorů pak zůstala politická příslušnost členů obecních a městských rad, proto i zde zůstává prostor pro výzkum. Co se týče přístupu k výzkumu komunální politiky, poskytl o něm přehled Stanislav Balík (2005) v textu: Metodologie výzkumu komunální politiky. Jestliţe identifikoval v české politologii dva směry výzkumu, první tzv. holistický, beroucí komunální politiku jako jednotnou úroveň, a druhý zaloţený na jednotlivých případových studiích (Balík 2005: 166167), pak lze tuto diplomovou práci přiřadit spíše k prvnímu směru, ač je zkoumána pouze mnoţina krajských měst. Limity, které s sebou toto přiřazení nese, pak budou v průběhu dalšího textu sledovány a bude na ně poukazováno.

17

3.

Metoda analýzy volebních programů pro komunální volby Jak bylo řečeno v předchozí části, kvalitativní metoda zkoumání volebních programů

na komunální úrovni má své limity týkající se moţnosti zahrnout do výzkumu více sledovaných jednotek. Pro jednotlivé případové studie, které v příslušné literatuře evidentně převládají, se jedná tedy o dostačující postup, avšak pro zpracování rozsáhlejší souboru dat, které je cílem této práce, si s tímto nevystačíme a je proto třeba vyuţít jiný způsob analýzy. Inspiraci lze hledat u kvantitativního výzkumu volebních programů (či obecněji u analýzy politických textů) na celostátní úrovni, pro které jiţ v politologii existují uţívané a tedy vyzkoušené metody. Pro tuto diplomovou práci se jako nejlépe přenositelná jeví metoda, kterou připravila skupina výzkumníků v rámci Comparative Manifesto Project (dále jen CMP).18 V poslední době tuto metodu blíţe představil a také vyuţil pro analýzu volebních programů politických stran pro sněmovní volby v roce 2006 Otto Eibl (2011) v rámci své disertační práce Issues v české politice. Ta bude vyuţita jako informační zdroj pro tuto diplomovou práci, která se tak omezí jen na prezentaci nezbytných záleţitostí a ve zbytku bude odkázáno právě na Eiblovu práci, kdyţ by nebylo adekvátní opakovat jiţ jednou vyřčené, resp. objevovat jiţ jednou objevené. Ve zkratce řečeno, smysl této metody spočívá v kódování jednotlivých vět ze zkoumaných volebních programů podle předem připraveného kódovacího schématu. Toto schéma (kódovací kniha) je vypracováno tak, aby bylo vyuţitelné v co nejširší míře, ve smyslu moţnosti zahrnout co nejvíce zemí. Přitom je rozděleno tematicky do sedmi oblastí, které se dále dělí do padesáti šesti kategorií (Eibl 2011: 70-71). Při pohledu na konkrétní podobu těchto oblastí a kategorií19 je zřejmé, ţe jeho přenositelnost, co do témat, není pro komunální politiku z velké většiny uskutečnitelná a je třeba vytvořit vlastní oblasti a kategorie. Bylo by samozřejmě příliš ambiciózní představit úplné a konečné schéma pro komunální volební programy, proto bude vše směřovat k vytvoření základního schématu, jehoţ rozvoj bude dále moţný a potřebný. To je ostatně spojeno i s původním vyuţitím metody CMP, která je, jak jiţ řečeno, stále rozvíjena a aktualizována. I přesto, ţe kvůli změně kódovací knihy se ztrácí moţnost vyuţití indexu RILE, který je postaven na sadě dvaceti šesti kategorií a který umoţňuje řadit politické strany na pravolevé ose (Eibl 2011: 74), můţe být analytická metoda CMP přínosná pro poznání působení politických stran na komunální úrovni v dimenzi programatiky. Stále bude moţné 18

Jinou kvantitativní metodou je metoda wordscores, jejíţ vyuţití je v českých reáliích omezeno, moţno říci i vyloučeno povahou českého jazyka (blíţe viz Eibl 2011: 71, resp. pro celou tuto metodu Švancara 2007). 19 S celým schématem je moţné se seznámit v anglickém originále na The Comparative Manifesto Project 2012. Český překlad pak viz Eibl 2011: 167-175.

18

identifikovat oblasti, které jsou politickými stranami nejvíce prezentovány a v programech prosazovány,20 a provést vzájemnou komparaci. Kde to bude příhodné, pokusím se vymezit kategorie tak, aby se projevily rozdílné postoje jednotlivých aktérů. V rámci diskuze o metodě CMP byla kritizována nízká míry reliability výsledků, která je způsobena jednak osobností výzkumníka, který provádí kódování daného volebního programu, a jednak kategoriemi, mezi kterými nemusí být vţdy vedena jasná dělicí čára (Eibl 2011: 74-76). První problematický bod je moţno jen velice těţko úplně eliminovat, avšak omezit prostor pro jeho dopad lze dodrţováním postupu kódování.21 Druhý problematický bod se pak pokusím vyřešit skrze co nejjasnější vymezení jednotlivých oblastí a kategorií.

3.1 Oblasti a kategorie na komunální úrovni Nejdříve je třeba určit východisko k definování oblastí a kategorií, ze kterých bude sestavena kódovací kniha pro analýzu volebních programů politických stran na komunální úrovni. Jako nejvhodnější se jeví vyuţít okruhu záleţitostí, které jednotlivé obce a města spravují. Tento okruh by bylo moţno odvodit od pravomocí, které jsou přiznány obecním a městským orgánům a které vyplývají primárně z obecního zřízení.22 To by pak znamenalo do značné míry posun na pole právní vědy, konkrétně v oblasti správního práva, coţ je sice postup moţný, ale pro naplnění cílů této diplomové práce nikterak přínosný. Nicméně je třeba připustit fakt, ţe bez zákonné úpravy by byla orientace v činnosti obcí obtíţná a ţe se alespoň v základních obrysech je třeba vyrovnat s faktem, ţe působnost obcí je členěna na samostatnou

a

přenesenou.23

Vymezení

samostatné

působnosti

(okruh

záleţitostí

vykonávaných v zájmu obce a jejích občanů24) vypovídá o povaze obcí a měst jakoţto politických jednotek, zatímco na základě přenesené působnosti (okruh záleţitostí určených zákonem) je svěřen orgánům měst a obcí výkon veřejné správy, tedy jde spíše o správní jednotky. Primárně tedy lze předpokládat, ţe politické strany budou svou pozornost věnovat otázkám spadajícím do působnosti samostatné. Není moţné ale zapomenout, ţe i výkon 20

Někdy se téţ hovoří o důleţitosti/palčivosti tématu, coţ má svůj základ v salience theory (Eibl 2011: 72 a 77). Nejprve je třeba přečíst celý program a získat tak o něm obecný přehled. Dále je text rozdělen do jednotlivých částí (vět, jejich částí či větších celků), které jsou přiřazovány k jednotlivým kategoriím. Případné nejasnosti ohledně zařazení dané části textu ke kategorii jsou řešeny pomocí jejich vnímání dle kontextu okolních vět, případně dle kódovacího manuálu (Eibl 2011: 72-73). Tento manuál však nelze automaticky vyuţít pro tuto práci, kdyţ je kódovací kniha změněna. 22 Působností jednotlivých obecních orgánů se zabývá např. Zdeněk Koudelka (2006), který obecním zřízením stanovené kompetence blíţe komentuje. 23 Pro účely této práce není třeba dále rozvádět, ţe rozsah přenesené působnosti (upraveno v hlavě III. obecního zřízení) je určen podle zařazení obce k jednomu ze třech základních typů, kdyţ všechna krajská města patří mezi obce s rozšířenou působností (niţší stupněm jsou obce s pověřeným obecním úřadem a posledním všechny obce). V detailech srov. Koudelka 2006: 46-48. 24 Bliţší zákonné vymezení nalezneme v hlavě II. obecního zřízení. 21

19

přenesené působnosti má vliv na vnímání politických stran ze strany voličů, kdyţ ty politické subjekty, které zasedají v radě města, mají podíl na chodu jednotlivých úřadů spravujících danou agendu.25 V kaţdém případě je jiţ zde třeba říci, ţe dále určené oblasti a kategorie vycházejí z teoretických předpokladů a bude třeba reagovat (zejména co se týče kategorií) v průběhu provádění samotného výzkumu na obsahy konkrétních volebních programů. Za chybné pak nepovaţuji případné vyuţití kategorie „ostatní“ v rámci jednotlivých oblastí, kdyţ bude zřejmé, ţe sem spadá vícero otázek spíše marginálního charakteru, a proto nebude třeba zavádět samostatnou kategorii. Jako nezbytný jednotící prvek pro vymezení oblastí kódovací knihy budou vyuţity funkce obcí v samostatné působnosti, jak je definuje a označuje Stanislav Balík (2009: 3031),26 doplněné o oblast, která bude pokrývat ty části volebních programů, které se zabývají působností přenesenou. Funkce obcí jsou rozděleny (při zachování jejich názvů) na oblast politickou,

ekonomickou,

sociální,

ekologickou,

bezpečnostní,

infrastrukturní

a

prognostickou. Poslední doplněná oblast z okruhu přenesené působnosti pak bude označena jako správní. Kaţdá oblast pak bude označena kódem od 1 do 8. Tabulka č. 2 – Kódy oblastí Kód 1 2 3 4 5 6 7 8

Oblast Politická Ekonomická Sociální Ekologická Bezpečnostní Infrastrukturní Prognostická Správní

Zdroj: Balík 2009: 30-31 a vlastní úpravy autor. Pod oblast politickou budou zařazeny následující kategorie. Zaprvé půjde o politickou participaci občanů na komunální úrovni a vymezení se aktérů pozitivně (první kategorie) či 25

Pro ilustraci vstupu přenesené působnosti do politické soutěţe lze v hrubých obrysech uvést situaci v Pardubicích, kdy stavební úřad, spravující otázky v přenesené působnosti, rozhodl o zbourání rozsáhlého domu kvůli jeho umístění v rozporu s územním plánem města Pardubice, na jehoţ změně byl majitel domu, jinak téţ významný místní podnikatel, údajně domluven s předchozí politickou reprezentací města. V současné době se primátorka Pardubic na této problematice, coby záleţitosti původně spadající do přenesené působnosti, jasně profiluje s tím, ţe není prostor pro ţádný ústupek ze strany města, které by tak potvrdilo moţnost jednat v rozporu se zákonem. 26 Z této práce bude vycházeno i při určování jednotlivých kategorií.

20

negativně (druhá kategorie). Budou sem spadat otázky konání místních referend, vyuţívání anket či petic vyjadřujícím se k jednotlivým problémům města. V pořadí třetí kategorie bude zahrnovat vyjádření stran k ustavování obecních orgánů. Jako příklad si lze představit proporčním zastoupení ve výborech zastupitelstva či vymezení se vůči jiným aktérům pro případnou spolupráci v radě. Čtvrtá kategorie zahrnuje vnější spolupráci obcí, jak v rámci ČR, tak mezinárodně. Pátá kategorie bude označena jako „ostatní“ a budou sem spadat záleţitosti čestného občanství, udělování cen a pojmenovávání ulic. Ekonomická oblast pak bude rozdělena na kategorii rozpočtu a veřejných zakázek, která zahrne obecná vyjádření k hospodaření města a ke způsobu zadávání městských zakázek. Dále bude pozornost věnována rozpočtovým výdajům a postojům politických stran k nim – tedy, zda jsou pro rozsáhlejší investiční, dotační a grantovou politiky (druhá kategorie) či pro její umírněnější formu (třetí kategorie). Pod další dvě kategorie budou spadat otázky městských obchodních společností – positivní hodnocení, zachování stávající podoby či jejich rozvoj bude čtvrtou kategorií a naopak jejich kritika, proměna a omezení kategorií pátou. V této oblasti pak nebude zavedena kategorie „ostatní“, kdyţ zde pracuji s dostatečně obecnou kategorií rozpočtu a veřejných zakázek, do níţ se mnoho záleţitostí spjatých s hospodařením obce promítá. V rámci sociální oblasti je třeba zavést kategorii kultury, kam budou spadat veškeré záleţitosti týkající se kulturního dění ve městě, ať jiţ jde o divadla, koncerty či pořádání nejrůznějších městských slavností. Druhou kategorií v této oblasti je vzdělání, kam patří problematika mateřských a základních škol. Třetí kategorií pak sport, která zahrnuje otázky sportovišť, volnočasových aktivit, ale i sportovních oddílů působících v jednotlivých městech. Do čtvrté kategorie péče o seniory spadají záleţitosti vztahující se k budování a provozování domovů pro seniory, k zájmovým a vzdělávacím kurzům či ke klubům důchodců.27 Je zřejmé, ţe právě tato oblast kódovacího schématu se bude často prolínat s oblastí ekonomickou. Tedy, jak politické strany formulují svůj politický program co do financování např. profesionálních sportovních oddílů z městského rozpočtu. Zde bude nutno postupovat dle výše zmíněného zařazení jednotlivé věty do širšího kontextu. Případně bude preferováno zakódování k této specifické oblasti a dále kategorii před zakódováním k, o věcných záměrech méně

27

Samostatná kategorie péče o seniory by se mohla zdát nadbytečné, ale jedná se o problematiku, která výrazně ukazuje na schopnost obce či města postarat se o občany v postproduktivním věku a případně je začleňovat do ţivota společnosti. Ve zkratce ještě řečeno, institucí, které nabízejí ať jiţ jakékoli aktivity pro děti, je stále mnohem více neţ těch, které se zaměřují na seniory a je tu tak prostor pro města (respektive politické strany), aby realizovala své případné záměry.

21

vypovídající, oblasti ekonomické. Tento postup pak bude vyuţit i pro další oblasti, kde by se toto překrývání s ekonomickou oblastí mohlo vyskytnout. Čtvrtou oblastí je pak oblast ekologická, v rámci níţ budou zavedeny tři kategorie. Jednou z nich bude kategorie odpadů a odpadních vod, kam spadá jednak svoz komunálního odpadu a další nakládání s ním a otázky třídění odpadů (tzv. barevné kontejnery a také sběrné dvory) a jednak problematika čističek odpadních vod. Do této kategorie bude řazeno téţ udrţování čistoty veřejného prostranství. Druhou kategorii pak reprezentuje především péče o veřejnou zeleň. Poslední kategorií v této oblasti pak je problematika kvality ţivotního prostředí jako takového. Bude sem spadat konkrétněji městská hromadná doprava, coby alternativa k individuální automobilové dopravě, která má v mnoha městech zásadní vliv na kvalitu ţivotního prostředí. V obecné rovině sem budou řazeny ty součásti volebních programů, které se k ţivotnímu prostředí vyjadřují např. ve vztahu k průmyslové výrobě. Oblast bezpečnostní zahrnuje zejména záleţitosti veřejného pořádku a městské policie, coby instituce, jejíţ zřízení spadá do pravomoci obcí. V této fázi zpracování se nezdá, ţe by bylo moţné sem zařadit další otázky, které by politické strany mohly ve svých volebních programech prezentovat, proto zde nebudou zaváděny specifické kategorie. Na druhou stranu je bezpečnost jednoznačně určená tematická oblast, kterou by bylo jen těţko moţné zařadit jako kategorii do jiné oblasti. Proto, aby byla udrţena stejná úroveň v rámci kódovacího schématu, bude zavedena kategorie bezpečnost. V oblasti infrastrukturní, která zahrnuje více či méně specifické součásti samostatné působnosti obcí, naopak bude třeba kategorie vymezit. První z nich se zaměří na otázky infrastruktury pro motorová vozidla, tedy problematiku výstavby a údrţby místních komunikací a míst pro parkování. Do druhé kategorie budou řazeny ty součásti volebních programů, které se vyjadřují k pohybu chodců a cyklistů po městě – tedy záleţitosti chodníků a cyklostezek. Poslední kategorií zde bude infrastruktura nejrůznějších inţenýrských sítí, jako jsou vodovody, kanalizace atp. Pod

oblast

prognostickou

lze

zařadit

nejrozmanitější

koncepční

materiály

připravované pro regulaci dalšího rozvoje města, respektive pro budoucí vývoj jednotlivých oblastí. Zavádět proto kategorie pro jednotlivé koncepce by nebylo přínosné, avšak postoj stran k plánování se pozornost zaslouţí. Proto programový cíl spočívající např. v přípravě koncepce kulturního dění ve městě bude řazen do této oblasti, respektive kategorie koncepcí a plánů. Pro přehled záleţitostí, které sem budou dále řazeny, lze uvést územní plány, programy rozvoje obce a další koncepce ve smyslu uvedeného příkladu z kultury.

22

Poslední oblastí, pro kterou je třeba určit kategorie, je oblast správní. První a druhá z nich se budou vztahovat k organizaci státní správy ve městech, které si mohou svým statutem upravit členění na městské části či městské obvody a svěřit jim také výkon přenesené působnosti ve vymezených záleţitostech.28 Zde se nabízí prostor pro odlišení pozitivního přístupu politických stran k zřizování a existenci městských částí/obvodů od negativního postoje, který bude zahrnovat odpor k jejich zřízení, návrhy na omezení mnoţství záleţitostí, které jsou jim svěřeny či na úplné zrušení.29 Třetí kategorie pak zahrne problematiku fungování městských úřadů, ať jiţ se jedná o elektronizaci (typicky půjde o moţnost komunikace s úřady prostřednictvím internetu) či otevřenost státní správy na úrovni měst. Celkem je tedy v rámci teoretického vymezení stanoveno dvacet pět kategorií v osmi oblastech. Přičemţ nejpočetněji jsou zastoupeny oblasti politická a ekonomická s pěti kategoriemi a nejméně pak oblasti bezpečnostní a prognostická s jednou kategorií. Jak jiţ řečeno, nemusí se jednat o konečnou podobu kódovacího schématu a je tak moţné, ţe během samotného kódování bude nutné zavést další kategorii, Tabulka č. 3 – Kategorie kódovacího schématu Oblast politická Kód 101 102 103 104 105

Kategorie Politická participace - pro Politická participace - proti Ustavení obecních orgánů Vnější spolupráce Ostatní

Oblast ekonomická Kód 201 202 203 204 205

Kategorie Rozpočet a veřejné zakázky Výdaje - aktivní postoj Výdaje - zdrženlivý postoj Městské společnosti - pro Městské společnosti - proti

28

Zákonná úprava se nachází co do určení tzv. statutárních měst (pro tuto diplomovou práci je podstatné, ţe sem spadají všechna sledovaná krajská města s výjimkou Prahy, která má, jak řečeno v poznámce pod čarou č. 12, specifické postavení, avšak je také členěno na městské části), která mohou svá území členit na městské části či obvody se samosprávnými orgány v §4 obecního zřízení a co do náleţitostí statutu vydávaného ve formě obecně závazné vyhlášky zastupitelstvem města pak v §130 a následujících obecního zřízení. 29 Opět je moţno ilustrovat politický náboj této záleţitosti na příkladu Pardubic, kde jsou městské obvody zřízeny a kde je často vedena debata o jejich zachování. Do značné míru určující pro pozice jednotlivých politických subjektů je zde mnoţství jejich představitelů, kteří vykonávají funkci starosty městského obvodu, případně dalších členů rady.

23

Oblast sociální Kód 301 302 303 304

Kategorie Kultura Vzdělání Sport Péče o seniory

Oblast ekologická Kód 401 402 403

Kategorie Odpady a odpadní vody Veřejná zeleň Kvalita životního prostředí

Oblast bezpečnostní Kód 501

Kategorie Veřejný pořádek a městská policie

Oblast infrastrukturní Kód 601 602 603

Kategorie Komunikace pro motorová vozidla Komunikace pro pěší a cyklisty Inženýrské sítě

Oblast prognostická Kód 701

Kategorie Koncepce a plánování

Oblast správní Kód 801 802 803

Kategorie Členění města - pro Členění města - proti Fungování úřadů

Zdroj: Balík 2009: 30-31 a vlastní úpravy autor.

24

4.

Programatika politických stran na komunální úrovni Tato kapitola se skládá ze dvou stěţejních částí. V první z nich bude provedeno

zhodnocení procesu kódování, na základě něhoţ bylo třeba v určitých směrech upravit kódovací schéma a také upřesnit zařazení těch programových bodů (cílů), které nebyly pojednány v rámci teoretického zpracování, k jednotlivým kategoriím. Druhá část se pak zabývá samotnými výsledky kódování se zaměřením na zodpovězení výzkumných otázek. Pro celou tuto část byly jako zdroj vyuţity volební programy politických stran pro jednotlivé komunální volby a nebude-li tedy uvedeno jinak, vše je zpracováno na základě těchto materiálů. Jejich soupis je zařazen v závěru celé práce v seznamu pramenů a literatury s tím, ţe je vţdy zřejmé, ke kterému městu se vztahují. Na jednotlivé volební programy je tak odkazováno přímo v textu skrze uvedení konkrétního města a nikoli standardní citací. Stejně tak u grafů jako zdroj slouţí soubor volebních programů, na které je odkázáno, a nejsou jednotlivě vypisovány. Vše je činěno ve snaze o přehlednost textu při zachování základních poţadavků kladených na formální úpravu.

4.1 Průběh kódování Celkově bylo dle vymezení zkoumaných aktérů a jejich reálných kandidatur moţno získat pro kódování devadesát volebních programů.30 Z tohoto počtu se podařilo shromáţdit sedmdesát dva (tj. 80 %) volebních programů. Všechny volební materiály byly získány pro TOP 09, coţ souvisí mimo jiné s jejím zařazením do výzkumu pouze pro rok 2010. Od ostatních stran bylo získáno z moţných dvaceti šesti celkem šestnáct volebních programů od ČSSD, dvacet tři od KSČM a dvacet jedna od ODS.31 V ostatních případech převáţně nastala situace, kdy bylo po opakovaném kontaktování přislíbeno zaslání poţadovaných materiálů, avšak k jeho realizaci jiţ nedošlo. Jinak téţ byli příslušní pracovníci místních organizací pracovně vytíţeni či nemohli daný volební program dohledat. Pro odpověď na první výzkumnou otázku („Jak jsou kompatibilní volební programy téţe politické strany mezi jednotlivými městy?“) není problémem, ţe některé volební programy chybí. To jiţ samozřejmě neplatí pro další dvě výzkumné otázky. Pro druhou výzkumnou otázku („Jak se liší volební programy politických stran v rámci jednotlivých měst?“) bude pro to, aby bylo moţno vůbec provést komparaci, třeba, aby se 30

Pro volby v roce 2006 se jedná o volební programy ČSSD, KSČM a ODS ze třinácti sledovaných krajských měst, coţ platí i pro rok 2010. TOP 09 pak v roce 2010 nekandidovala v Liberci (Server Lidovky.cz 2010), proto je v jejím případě pracováno s dvanácti reálnými kandidaturami. 31 Pro zajímavost lze uvést, ţe nejméně volebních programů těchto tří politických stran pro sledovaná města bylo získáno v Českých Budějovicích, kde bylo moţno zakódovat pouze jediný volební program, a to ČSSD z roku 2010.

25

k danému městu pro určitý volební rok vztahovaly alespoň dva volební programy. V rámci třetí výzkumné otázky („Jak se liší volební programy politických stran pro jednotlivá volební období?“) je nezbytné, aby byly zakódovány volební programy pro oboje sledované volby. Zde je tedy limit pro TOP 09, která se účastnila pouze voleb 2010. Všechny volební materiály pak byly zakódovány v podobě, v jaké byly shromáţděny. Pozornost byla věnována jednotlivým programovým bodům, které byly formulovány jako nabídka voličům na další volební období. Stranou tak zůstaly ty části textu, které byly pouhou rekapitulací činnosti dané politické strany v předchozím volebním období či které byly čistě předmluvou k volebnímu programu. Stejně tak byl kladen důraz na to, aby opakovaně nedocházelo ke kódování stejných programových bodů, které byly jednou uvedeny v souvislém textu a následně shrnuty se stejným obsahem do jednotlivých odráţek. 4.1.1 Úprava a doplnění kódovacího schématu Pro oblast politickou nebylo třeba zavést ţádnou novou kategorii, avšak ukázalo se, ţe kategorie č. 102 (Politická participace – proti) nenašla v ţádném z volebních programů ani jednou odezvu. Pro případné další vyuţití kódovacího schématu se tak nezdá být odůvodněné, aby byla nadále vyuţívána, a je moţno pracovat pouze s kategorií politická participace. Pro kategorii č. 104 (Vnější spolupráce) je třeba doplnit, ţe sem spadaly ty programové body, které se vyslovovaly pro spolupráci nejen s jinými obcemi, ale také dalšími institucemi – typicky obecné vyjádření potřeby spolupráce s vysokými školami, působícími v jednotlivých městech, či s krajskou úrovní samosprávy. Kategorie č. 105 (Ostatní) pak plnila svou funkci také pro body věnující se nutnosti přijmout legislativní úpravu na celostátní úrovni, coţ se zejména projevilo v případě Prahy, která má díky svému specifickému postavení zákonodárnou iniciativu, avšak i v ostatních městech se k těmto otázkám politické strany vyjadřovaly. Stejně tak do kategorie č. 105 spadala politická prohlášení, která obsahově konkrétně nepříslušela k ţádné jiné kategorii a která zároveň nemohla být z pozice místní samosprávy naplněna – např. odmítnutí výstavby radarové základny Spojených států amerických na území ČR. V rámci oblasti ekonomické bylo třeba přistoupit k revizi kódovací knihy. Jednak v obecné kategorii č. 201 zůstal pouze Rozpočet (označení 201R – pro další kódování bude spíše vhodné zavést označení bez dodatkového „R“; obecně, změny výše stanoveného označení a názvů kategorií nebyly v rámci této diplomové práce prováděny, pokud samozřejmě nedošlo k zavedení nových kategorií), do níţ byly řazeny programové cíle jako získávání financí od státu či EU a také podpora podnikatelských subjektů. Samostatně tak 26

byla vyčleněna kategorie č. 201VZ (Veřejné zakázky), která pokryla vše, co se týkalo vypisování veřejných zakázek či preference místních podnikatelských subjektů. Nově pak byla přidána kategorie č. 206 (Cestovní ruch), která nejlépe zapadá do této oblasti, kdyţ cestovní ruch představuje mnohdy nezanedbatelný zdroj příjmů obyvatel měst. Řazeny sem byly mimo jiné programové body týkající se ZOO či kongresové turistiky. V oblasti sociální bylo také třeba provést některé úpravy a upřesnění. Pod kategorii č. 301 (Kultura) byla řazena téţ problematika výstav, galerií a historických památek. Kategorie č. 302 (Vzdělání) pokryla také programové body zaměřené na knihovny a konkrétní podporu vysokého školství. Nově byla přidána kategorie č. 305 (Život ve městě), která v sobě zahrnuje veškeré revitalizace a regenerace městského prostředí od panelových sídlišť po vyuţití průmyslových areálů pro jiné účely. Stejně tak sem spadá pořádání tzv. farmářských trhů, které přeci jenom nejsou vnímány jako čistě podnikatelská aktivita. Jako nezbytnost se ukázalo zavedení kategorie č. 306 (Sociální zabezpečení), kam jsou řazeny otázky dávek, nemocnic a lékařů a také sociálního bydlení či podpory rodin. Oblast ekologická nedoznala změn co do kategorií, ale do kategorie č. 403 (Kvalita životního prostředí) byla zakomponována problematika ochrany proti povodním a naopak městská hromadná doprava byla přesunuta do samostatné kategorie č. 604 (Hromadná doprava) v oblasti infrastrukturní, která pokrývá hromadnou dopravu jako celek, včetně ţeleznice, letišť či autobusové dopravy. Oblasti bezpečnostní (č. 5) a prognostická (č. 7) zůstaly beze změny, jen je třeba uvést, ţe k bezpečnosti jsou řazeny také otázky prevence kriminality a dalších negativních společenských jevů (gamblerství) a vedle policejních také další sloţky integrovaného záchranného systému. Jak bylo uvedeno, do oblasti infrastrukturní přibyla kategorie č. 604. Ostatní kategorie pak pokryly mimo uvedené také problematiku bezbariérového pohybu po městě (č. 602 – Komunikace pro pěší a cyklisty) a přípravy pozemků pro průmyslové zóny či bytovou výstavbu a také veškeré otázky spjaté s cenami vody, tepla atp. (č. 603 – Inženýrské sítě). V oblasti správní se projevilo, ţe to, co lze vnímat jako výrazný politický střet na komunální úrovni (viz poznámka pod čarou č. 29), se nemusí promítat do volebních programů jednotlivých politických stran. Jen velice okrajově se tak lze setkat s programovými body, které se zabývají členěním města (kategorie č. 801 a 802). I pro výzkum programatiky v dalších statutárních městech, která se mohou členit na městské části či obvody, je tak otázkou, zda je třeba tyto kategorie dále uţívat. Pro nalezení konečné odpovědi by bylo vhodné provést výzkum i v ostatních statutárních městech. Kategorie 803 (Fungování úřadů) 27

pak svou funkci zcela naplnila a jsou pod ní řazeny programové body, které směřují k odbornosti rozhodování, uspořádání městských úřadů či vedení jednotlivých správních řízení.

4.2 Výsledky kódování Při zpracovávání shromáţděných volebních programů bylo celkově zakódováno 5074 programových bodů. Z toho nejvíce připadlo na ODS (1814), ač od této strany bylo získáno méně volebních programů neţ od druhé v pořadí KSČM (1559 programových bodů), třetí v pořadí byla ČSSD s 876 programovými body a nejméně pak na TOP 09 s 825.32 Je přitom třeba si uvědomit, ţe rozdíly mezi jednotlivými volebními programy mohly činit i desítky programových cílů, proto bude primárně sledován procentuální podíl jednotlivých oblastí na celkovém počtu zakódovaných bodů z daného volebního programu. Bude téţ upozorněno, pokud budou některé kategorie v rámci oblastí vykazovat výrazné odlišnosti. Tabulky s konkrétními hodnotami jsou součástí Přílohy č. 1 této diplomové práce. Pro celkovou představu, jakou strukturu měly volební programy jednotlivých stran, budou zpracovány přehledové grafy. 4.2.1 Volební programy téže politické strany v různých městech 4.2.1.1 TOP 09 Při snaze nalézt jednotící prvek volebních programů TOP 09 v krajských městech, je moţno dojít k závěru, ţe v jedenácti ze dvanácti případů jsou nejčastěji prosazovány programové body z oblasti sociální, coţ se odráţí i do celkových výsledků, které jsou prezentovány v Grafu č. 1. V polovině případů (ve Zlíně s tím, ţe jako třetí nejvyuţívanější byly shodně čtyři oblasti) pak panuje shoda v pořadí tří nejčastěji prosazovaných oblastí (sociální-ekonomická-infrastrukturní). Specifické postavení zde patří jihlavské TOP 09, která jednak jako svou prioritu prezentovala politickou oblast se třetinovým podílem, kdeţto oblast sociální dosahovala stejných výsledků (podíl 20 %) jako oblast správní. Na druhou stranu zcela bez začlenění do volebního programu zůstaly v Jihlavě dvě oblasti, a to infrastrukturní a prognostická, coţ lze v ostatních programech nalézt pouze v jednom dalším případě (konkrétně se jedná o prognostickou oblast v Ostravě). A třetí zvláštnost spočívá v zastoupení ekonomické oblasti, které zde jako v jediném případě nedosáhlo ani 10 %. Z pohledu na daný volební program pak 32

V průměru se tak po zaokrouhlení jednalo o osmdesát šest bodů u ODS, šedesát osm bodů u KSČM, padesát pět u ČSSD a šedesát devět u TOP 09.

28

plyne, ţe TOP 09 v Jihlavě představila svůj program jako rozpracování Hodnotového desatera TOP 09 pro komunální volby a tedy nešlo o klasický volební program strukturovaný dle jednotlivých témat. Jak ale bylo uvedeno výše, kaţdý volební program byl brán jako materiál, kterým se strana prezentuje a který tak je podkladem pro tuto diplomovou práci. Celkově nejmenší pozornost v programech TOP 09 pak byla věnována prognostické oblasti, která je nejméně zakomponována v osmi případech a jako jiţ bylo řečeno, ve dvou zcela chyběla. Jednalo se společně s oblastí bezpečnostní o oblast, která byla zastoupena jedinou kategorií, avšak bezpečnost se v programech objevovala častěji a například v Ostravě byla zastoupena téměř čtvrtinou programových bodů. Ohledně stability zastoupení jednotlivých oblastí byl vypočítán nejdříve průměr jejich zastoupení za všechna města. Následně k tomu byly spočteny absolutní odchylky v jednotlivých městech, které byly taktéţ zprůměrovány. Z tohoto výpočtu pak vyplynulo, ţe nejstabilněji byla zastoupena oblast prognostická a naopak nejmenší stabilitu vykazovalo zastoupení oblasti politické. Celkově se lze také zaměřit na nejvyšší a nejniţší podíl konkrétní oblasti na programových bodech politické strany. Sem se významně promítá zmiňované specifické pojetí programu TOP 09 v Jihlavě, proto pro tuto chvíli ponechám tento program stranou. I tak ale lze nalézt v oblasti sociální rozdíl, který činí přes dvacet procentních bodů, mezi Ústím nad Labem (46,67 %) a Plzní (24,14 %). S výjimkou tří oblastí (ekologické, prognostické a správní) pak je vţdy tento rozdíl větší neţ deset procentních bodů. V souhrnu lze tak uvést, ţe programy TOP 09 jsou kompatibilní primárně v pořadí nejčastěji zastoupených oblastí, avšak samotné procentuální podíly jsou jiţ značně proměnlivé.

29

Graf č. 1 – Celkové podíly oblastí v programech TOP 09

3.88%

7.03%

10.79%

Politická 11.15%

Ekonomická 19.76%

Sociální Ekologická

7.88%

Bezpečnostní Infrastrukturní Prognostická

7.27%

Správní

32.24%

Zdroj: Výstupy kódování - Volební programy TOP 09 pro rok 2010 (jednotlivě viz Literatura a prameny – Volební materiály politických stran33). 4.2.1.2 ODS ODS v roce 2006 Pro komunální volební programy ODS v roce 2006 v krajských městech lze vysledovat následující prvky kompatibility. V prvé řadě jde o nejčastěji zastoupené oblasti, kdy jasně dominuje v osmi z devíti kódovaných programů oblast sociální. Dále je vhodné upozornit na oblast infrastrukturní, která se pouze v jediném programu (pro Olomouc) nevyskytovala mezi dvěma nejčastěji zastoupenými oblastmi, přičemţ v Plzni byla nejvíce zastoupenou oblastí. Ve srovnání s TOP 09, která častěji preferovala ekonomická témata před otázkami infrastruktury, tak lze identifikovat zřejmou odlišnost. Shoda naopak panovala v rozsahu, v jakém ODS pracovala s oblastí prognostickou, kdyţ se jednalo o nejméně prezentovanou oblast a to ve všech případech (v Pardubicích stejné zastoupení vykazovala ještě oblast politická).

33

Platí i pro zdroje u ostatních politických stran.

30

V rámci sociální oblasti, coby nejčastěji zastoupeného programového tématu, se lze u ODS pro další ilustraci zaměřit na přiřazení programových bodů k jednotlivým kategoriím. Za zajímavé lze povaţovat, ţe v Praze a v Brně, dvou největších městech ČR, občanští demokraté věnovali nejvíce místa kategorii sociální zabezpečení. V ostatních městech se místní organizace ODS zaměřovaly daleko častěji na kategorii ţivot ve městě (čtyřikrát), případně na sport (třikrát). Tyto výstupy by si zaslouţily jednoznačně hlubší analýzu, pro kterou v této práci není místo. Pro Prahu je dobré upozornit ještě na jeden aspekt, který souvisí s kategorií ostatní v oblasti politické a který platí nejen pro rok 2006, ale také pro rok 2010. Jedná se o situaci, která je odrazem specifického postavení Prahy, coby města se statusem kraje. Ten dává praţskému zastupitelstvu zákonodárnou iniciativu, se kterou praţská ODS ve svém programu zřetelně pracuje a prosazuje její vyuţití v různých otázkách (např. ve věci vytvoření metropolitní policie či náhradní rodinné péče). Co se týče stability zastoupení jednotlivých programových oblastí, volební programy ODS u čtyř oblastí (politické, ekologické, prognostické a správní) vykazují průměrnou absolutní odchylku niţší neţ dvě procenta, coţ u TOP 09 platí pouze u prognostické oblasti. Naopak dvě nejčastěji zastoupené oblasti (sociální a infrastrukturní) jsou ve svých procentuálních podílech nejméně stabilní. ODS v roce 2010 I v roce 2010 se výstupy z kódování volebních programů ODS shodují v nejčastějším zakomponování sociální oblasti, která navíc získala na zastoupení, kdyţ v osmi z dvanácti případů (v roce 2006 čtyři z devíti) vykazuje podíl minimálně 40 %. Postavení infrastrukturní oblasti, jako druhé nejvýznamnější, jiţ není tak jednoznačné, avšak i tentokrát se jedná o jedinou oblast, která v jednom případě (o necelý jeden procentní bod ve Zlíně) byla častěji zastoupena neţ oblast sociální. Opět nejméně zastoupena byla oblast prognostická, která v sedmi případech zcela chyběla, ale lze poukázat i na oblast politickou, která byla ve dvou volebních programech nejméně zastoupena samostatně a dále dvakrát společně s oblastí prognostickou s 0 %. Výrazný kontrast lze opět identifikovat ve vyuţití kategorie sociální zabezpečení. Opět praţská ODS rozpracovává tuto kategorii v oblasti sociální nejčastěji. Naopak například ve Zlíně pouze dva programové body (otázka startovacích bytů pro mladé rodiny a výstavba domu s pečovatelskou sluţbou) ze čtyřiceti, které spadají do oblasti sociální, byly přiřazeny k pojednávané kategorii. Výrazné zastoupení v této kategorii v Praze měly otázky nemocničních zařízení a lékařské péče, pro coţ je třeba hledat vysvětlení opět v úloze Prahy 31

v této problematice odvozené od postavení kraje, nicméně jsou zde programové body, které s tímto přímo nesouvisí. Lze poukázat například na programový cíl spočívající v zajištění dovozu léků lékárníkem do domu či prevence nejrůznějších civilizačních chorob. Absolutní odchylky s výjimkou prognostické oblasti překračují dvouprocentní hranici a v tomto ohledu tak stabilita zastoupení jednotlivých oblastí oslabila. Na druhou stranu i u těch oblastí, které vykazují největší průměrnou absolutní odchylku, nedosahují hodnoty sledovaného ukazatele výše z roku 2006. Obecně tedy zůstala stabilita procentuálního podílu sledovaných oblastí obdobná jako u programů pro volby 2006. Celkově lze shrnout, ţe kompatibilita volebních programů ODS pro komunální volby v letech 2006 a 2010 byla identifikována, stejně jako u TOP 09, zejména v podílu konkrétních oblastí ve struktuře volebních programů. V komparaci s TOP 09 však občanští demokraté udrţeli přeci jenom stabilnější zastoupení programových oblastí. Pro ilustraci je připojen Graf č. 2, který shrnuje výsledky kódování volebních programů za léta 2006 a 2010.

Graf č. 2 – Celkové podíly oblastí v programech ODS v letech 2006 a 2010

1.21% 6.17% 6.01% 12.73%

Politická Ekonomická

18.74%

Sociální Ekologická Bezpečnostní

7.72%

Infrastrukturní Prognostická

7.55%

39.86%

Správní

Zdroj: Výstupy kódování - Volební programy ODS pro léta 2006 a 2010.

32

4.2.1.3 ČSSD ČSSD v roce 2006 Ve všech šesti kódovaných volebních programech pro rok 2006 byla ČSSD preferována sociální oblast, kterou v pěti případech jako druhá nejčastěji zastoupená doplňovala oblast infrastrukturní. Při komparaci s ODS je tak z tohoto pohledu identifikovatelná významná podobnost programových materiálů těchto dvou politických stran. Shoda taktéţ panuje v nejméně zastoupené oblasti prognostické, která u sociálních demokratů hraje jednoznačně marginální roli, kdyţ ve dvou třetinách volebních programů zcela chybí. Ve dvou případech nebyly zahrnuty do volebních programů také body spadající do správní oblasti. Pozornost si zaslouţí volební program ČSSD v Hradci Králové, kde jsou nadstandardně zastoupeny programové body týkající se politické participace občanů. V ostatních městech se jedná pouze o jeden výskyt, v Praze pak o tři a v pojednávaném Hradci Králové o sedm programových bodů. ČSSD zde účast občanů spojuje primárně s kontrolou hospodaření města včetně pořádání místního referenda i o otázkách, jako je prodej či převod majetku města. Jinak také jako svou prioritu stanovuje podporu občanské společnosti a její zapojení do chodu města během celého volebního období. Plzeňská ČSSD například zařadila pouze obecný cíl prosadit místní referendum o otázkách, které jsou zásadní pro většinu obyvatel. Vyšší kompatibilitu programů ČSSD pro komunální volby v roce 2006 lze dovozovat z nejniţších (v komparaci s hodnotami, které příslušely volebním materiálům TOP 09 i ODS) průměrných absolutních odchylek. To značí, ţe jednotlivé místní organizace zařazují programové body z tematických oblastí bez výrazných rozdílů, ač samozřejmě i u ČSSD existují rozdíly mezi nejvyšším a nejniţším procentuálním zastoupení. Tyto rozdíly však nejsou tak pravidelné a výrazné jako u dosud pojednaných politických stran. ČSSD v roce 2010 Opět lze vyjít při hledání prvků signalizujících ne/kompatibilitu volebních programů ČSSD v roce 2010 z pořadí nejčastěji zastoupených oblastí. Zde dominuje (v devíti z deseti případů) oblast sociální. K posunu však došlo u druhé nejpreferovanější oblasti, kdyţ v pěti případech tato pozice připadla jak oblasti infrastrukturní, tak oblasti ekonomické (jedenkrát obě oblasti dosáhly stejného podílu, na druhé pozici je tak třeba počítat jedenkrát se sociální oblastí). Na druhém pólu v zastoupení pak jiţ nedominuje oblast prognostická, ale v pěti městech ČSSD nejméně prezentovala oblast správní. Dvě místní organizace sociálních 33

demokratů pak zcela rezignovaly na oblast politickou, jiné dvě zase nejméně pracovaly s bezpečnostní oblastí. V tomto směru tak byla kompatibilita volebních programů ČSSD problematizována. Nadstandardní zastoupení prognostické oblasti ve volebním programu pardubické ČSSD si zaslouţí jistě pozornost, kdyţ se jinak jedná o výrazně marginální oblast zájmu politických stran. Sociální demokraté se v tomto případě zaměřili ve více bodech na problematiku územního plánování, dále na rozplánování investic v delším časovém horizontu a také na strategii rozvoje města. Ostatní místní organizace se pak omezují na zmínky o územním plánu (např. v Českých Budějovicích) či plánování poskytování sociálních sluţeb (Ostrava). Jestliţe v roce 2006 bylo moţno ČSSD pro ukazatel pracující s absolutními odchylkami označit jako stranu s dosud nejstabilnějšími volebními programy, pro rok 2010 toto jiţ neplatí a naopak je zde identifikovatelná nejvýraznější nestabilita v procentuálním zastoupení jednotlivých oblastí. Mohlo by se zdát, ţe tato změna souvisí s větším počtem zakódovaných volebních programů, ale pokud jsou brána data pouze pro volební programy ze stejných měst jako v roce 2006, hodnoty odchylek jsou obdobné. Pro ČSSD tak lze uzavřít, ţe vyšší kompatibilita neţ u ostatních dosud pojednaných stran v roce 2006 byla vystřídána pro rok 2010 výraznějšími odlišnostmi. Opět je připojen souhrnný Graf č. 3. Graf č. 3 - Celkové podíly oblastí v programech ČSSD v letech 2006 a 2010 2.05% 3.20% 5.59% 13.13%

Politická Ekonomická

19.18%

Sociální Ekologická Bezpečnostní

6.51%

Infrastrukturní Prognostická

7.99% 42.35%

Správní

Zdroj: Výstupy kódování - Volební programy ČSSD pro léta 2006 a 2010. 34

4.2.1.4 KSČM KSČM v roce 2006 V případě volebních programů KSČM v roce 2006 se opakuje situace s jednoznačně nejčastěji zastoupenou sociální oblastí, která ve všech kódovaných programech dominuje. Jestliţe u ostatních stran jednotlivé kategorie této oblasti převládaly různě, u KSČM do popředí vystupuje kategorie sociální zabezpečení. To samozřejmě souvisí s profilem této strany, která stojí v politickém spektru ze sledovaných stran nejvíce vlevo, z čehoţ lze zjednodušeně dovozovat rozsáhlejší prosazování péče vůči občanům ze strany státu, respektive místních samospráv. Jako druhá nejčastější je pak prosazována oblast infrastrukturní, ale je zde určitá proměnlivost, kdyţ tuto pozici obsadila mimo jiné také oblast politická a vícekrát téţ oblast ekonomická. Ač by bylo moţno na základě obecného politického profilu KSČM předpokládat větší zacílení na plánování, zůstává prognostická oblast v největším mnoţství případů nejméně zastoupena. Dodat je ještě třeba, ţe také oblast správní zůstává v programech KSČM upozaděna. Pro zajímavost lze uvést, ţe v Ústí nad Labem čtyři oblasti byly shodně zastoupeny nejméně, a to s podílem 5, 71 %. Na rozdíl od ostatních politických stran lze v programech KSČM nalézt stabilně body, které patří k politické oblasti. Zejména je zde moţno upozornit na kategorii ustavení obecních orgánů, kterou komunisté jako jediní reflektovali. Příčinu lze hledat v jejich vyloučení z podílu na radničních koalicích (srov. část 5.3), proto se snaţí ve svých programech klást důraz na proporcionální zastoupení politických stran v zastupitelstvem ustanovovaných obecních orgánech. Volební programy KSČM z roku 2006 pro komunální volby je moţno co do stability měřené skrze absolutní odchylky brát ve srovnání s ostatními stranami jako průměrné bez výrazných výkyvů, případně se spíše řadí k těm stabilnějším. KSČM v roce 2010 Pro rok 2010 je opět nejčastěji zastoupena oblast sociální. Specificky v Liberci nejvyšší procentuální podíl shodně připadl na tuto oblast a navíc také na oblast infrastrukturní. Tentokrát na pozici druhé nejčastěji zastoupené oblasti dominuje oblast infrastrukturní, coţ vnáší do volební programatiky KSČM vyšší míru kompatibility, k čemuţ je třeba připočíst na třetí pozici převládající oblast ekonomickou.34 Obdobné, ale přeci jenom niţší, stability v tomto ohledu vykazovaly volební programy TOP 09 v roce 2010, přičemţ oblasti 34

Jediná další oblast, která se mezi tři nejčastěji prosazované zařadila, byla oblast politická v Praze, coţ lze mimo jiné opět přisoudit, jiţ u ODS zmiňované, zákonodárné iniciativě příslušející praţskému zastupitelstvu.

35

infrastrukturní a ekonomická byly seřazeny v opačném pořadí. Opět nejméně zastoupenou byla oblast prognostická, kterou doplňovala také oblast správní. Pouze v jednom případě pak byla nejméně prosazována jiná oblast, a to bezpečnostní v Ostravě. Komunální volební programy KSČM v roce 2010 byly co do zastoupení oblastí nejstabilnější z programů všech sledovaných politických stran, kdyţ překonaly hodnoty příslušející ČSSD v roce 2006. Poprvé zde průměrná absolutní odchylka klesla u jedné z oblastí (prognostické) pod 1 %. Pro KSČM tak celkově platí, ţe z průměrné kompatibility v roce 2006 došlo pro rok 2010 k posunu směrem ke kompatibilitě, kterou lze označit jako nejvýraznější ze sledovaných politických stran. Graf č. 4 - Celkové podíly oblastí v programech KSČM v letech 2006 a 2010 1.86%

2.95% 8.15%

16.87%

Politická 13.79%

Ekonomická Sociální Ekologická

8.27%

Bezpečnostní Infrastrukturní Prognostická

8.40% 39.70%

Správní

Zdroj: Výstupy kódování - Volební programy KSČM pro léta 2006 a 2010. 4.2.1.5 Zodpovězení výzkumné otázky Volební programy téţe politické strany pro různá města tedy primárně vykazují kompatibilitu v míře prosazování jednotlivých oblastí, kdyţ převládá sociální oblast. U KSČM v roce 2010 je toto dále podpořeno také pořadím na druhém a třetím místě, coţ v menším rozsahu platí také pro TOP 09 v roce 2010. Jinak jsou jednotlivé oblasti seřazeny za sociální oblastí v různé míře. Na druhé straně pak místní organizace politických stran nejméně 36

pracují s prognostickou oblastí. Výjimkou je zde ČSSD v roce 2010, kde pozice nejméně preferované oblasti připadla oblastem různým. V rámci absolutních odchylek od průměrného zastoupení jednotlivých oblastí pak nejvyšší stabilitu vykazují programy KSČM v roce 2010 a ČSSD v roce 2006. Na opačné straně je pak ČSSD v roce 2010 a TOP 09 v témţe roce. Zejména tedy u ČSSD došlo k velkému rozkolísání kompatibility volebních programů v jednotlivých městech. Celkově nejvyšší kompatibility dosáhly volební programy KSČM v roce 2010 a nejniţší v témţe roce programy ČSSD. 4.2.1.6 Případová studie vybraných volebních programů Aby bylo moţno učinit si konkrétní představu o odlišném zaměření volebních programů, bude zde věnován prostor detailní analýze vybraných volebních programů dvou nejúspěšnějších politických stran, tedy ČSSD a ODS. Strukturována bude dle jednotlivých oblastí, kde bude moţno upozornit na zajímavé momenty. V případě ČSSD bude pozornost zaměřena na volební programy z roku 2010 v Pardubicích a Ústí nad Labem, u kterých bylo zakódováno stejné mnoţství programových bodů (padesát šest), jeţ dosáhlo téměř průměrné hodnoty připadající na všechny kódované volební materiály této politické strany (srov. poznámku pod čarou č. 32). Pro ODS platí obdobné parametry v roce 2010 pro Liberec (osmdesát programových bodů) a pro Brno (sedmdesát sedm programových bodů). ČSSD - Ústí nad Labem vs. Pardubice V politické oblasti se ústecká ČSSD zaměřila pouze na spolupráci jednak se státem a jednak s ekology při výstavbě dálnice D8 a dále s místními umělci při propagační činnosti. Také v Pardubicích je věnována pozornost kategorii spolupráce (stejně tak při propagaci města), ale v jednom případě byla vyuţita kategorie ostatní, kdyţ je deklarováno vyvinutí tlaku na státní instituce ve věci výstavby obchvatů. Výrazný rozdíl pak je moţno nalézt v oblasti ekonomické, kdyţ jí ČSSD v Pardubicích věnuje silnou pozornost. V prvé řadě jde konkrétně o bytovou politiku, která byla řazena do kategorie rozpočtu, ve směru udrţení výše nájemného a omezení privatizace bytů. K této problematice se ústečtí sociální demokraté vůbec nevyjadřují, kdyţ se jediná zmínka o privatizaci vztahuje k jejímu odmítnutí v případě domovů pro seniory. Vícero bodů je v pardubickém případě věnováno hospodaření města jako takového. Tedy přihlášení se k vyrovnanému rozpočtu, odmítnutí zadluţování atp. V Ústí nad Labem pak sociální demokraté slibují příspěvky rodičům na prvorozené děti a také prvňákům na školní pomůcky. 37

Věcně však byly tyto programové body zakódovány do sociální oblasti. Problematika veřejných zakázek a zdrţenlivosti v grantové politice (v Ústí naopak zmíněné příspěvky svědčí o aktivním postoji) pak v ústeckém volebním programu na rozdíl od toho pardubického zcela chybí. Je tak zřejmé, ţe ekonomickou tématiku pojímají pojednávané místní organizace výrazně odlišně. Sociální oblast je pak doménou ústecké ČSSD. Více programových bodů ve všech kategoriích, s výjimkou kategorie sociální zabezpečení, kam spadají převáţně obecné cíle, bylo kódováno právě v severočeském městě. Nejčastěji se věnují školství, a to primárně základnímu, včetně školních jídelen a druţin. Nezůstávají ale jen u těchto zařízení, ale téţ zdůrazňují podporu studentů středních a vysokých škol, coţ v Pardubicích zcela chybí. Pardubická sociální demokracie se tak omezila na zajištění kapacit v mateřských školách a moderních pomůcek pro základní školy (zde jsou tak daleko konkrétnější ústečtí sociální demokraté, kteří slibují konkrétní finanční částky prvňákům). Zatímco v Ústí nad Labem je záleţitostem seniorů věnován jeden samostatný odstavec, v Pardubicích se k nim váţou programové body pouze z obecné kapitoly sociální oblast. Obsahově se pak v kategorii sportu obě místní organizace téměř neodlišují a zcela mimo pozornost zůstala kategorii ţivot ve městě. Ač obě města patří k tradičním průmyslovým centrům, kvalitě ţivotního prostředí se věnuje detailněji jen ústecká ČSSD, zatímco pardubická směřuje své programové cíle spíše k hospodaření s odpady, kam spadá i problematika spalovny nebezpečných odpadů, která je čistě lokálním tématem. Zatímco se pardubičtí sociální demokraté zaměřují v bezpečnostní oblasti hlavně na prevenci sociálně negativních jevů, ústečtí věnují více pozornost činnosti městské policie a jejímu dohledu nad veřejným pořádkem. V oblasti infrastrukturní se v obou případech sociální demokraté shodují na potřebnosti dalších parkovacích míst a dobudování cyklostezek. Naopak v Ústí nad Labem zcela vypadly cíle týkající se hromadné dopravy. Jak jiţ bylo řečeno výše, pardubická sociální demokracie se výrazně věnovala prognostické oblasti (srov. podkapitolu 4.2.1.3 v části ČSSD 2010), přičemţ v Ústí nad Labem zůstala tato tématika zcela opomenuta. Jednoznačnou podporu vyslovila ústecká ČSSD členění města na městské části, přičemţ počítá s rozšířením jejích pravomocí, zatímco v Pardubicích je podpora zdrţenlivá a navázána na posílení efektivity. Ţádné programové body pak pardubičtí sociální demokraté

38

nesměřovali k fungování úřadů, zatímco ústečtí hodně prosazovali kvalitní webovou prezentaci města a moţnost připojení k internetu v prostorách úřadů. ODS – Liberec vs. Brno Oblast politická zůstala v Liberci zastoupena pouze v jediném případě, kdy se ODS vyslovuje pro spolupráci s místní univerzitou. I v Brně občanští demokraté s touto spoluprací počítají, avšak dále jí prosazují ve směru k církevním a státním institucím primárně při rozvoji a financování kultury. Ve vztahu k okolním obcím pak ODS počítá nejen se spoluprací, ale i s moţností jejich připojení k městu Brnu. Politickou angaţovanost veřejnosti chtějí občanští demokraté podpořit veřejnou debatou nad výdaji a také rozvojem komunikace s neziskovými organizacemi. Celkově je začlenění pozitivního náhledu na politickou participaci občanů u brněnské ODS ve srovnání s ostatními místními organizacemi této politické strany nadstandardní. Jestliţe liberecká ODS jedenkrát zmiňuje podporu podnikání, jedná se v Brně o jasnou prioritu, která je zakomponována ve více směrech. Ať jiţ u investic, zapojení vědeckých institucí či vstřícnosti městských úřadů. Jinak důraz na stabilní hospodaření je u obou místních organizací totoţný. Jestliţe je v Brně dána bez sociálních výjimek podpora privatizaci městských bytů, v Liberci se ODS vyslovuje pro podporu a rozvoj chráněných bytů. Sociální zabezpečení je celkově zásadním tématem liberecké ODS, která navíc jedno celé téma věnuje seniorům. Tak se soustředí na rozvoj sociálních sluţeb pro všechny znevýhodněné skupiny a je také připravena finančně podpořit provoz hospiců spadajících do kompetence kraje. Na druhou stranu ODS v Brně věnuje hodně pozornosti zabránění zneuţívání sociálních dávek a sociální sluţby spojuje s aktivitou soukromých osob, které se o hendikepované starají. Takto výrazné programové rozdíly se pak u ostatních kategorií této oblasti identifikovat nedají. Oblasti ekologické se více věnuje liberecká ODS a to zejména ve výsadbě zeleně, která je mimo jiné určena k omezení prašnosti či rozšíření příměstských lesů. V této souvislosti lze upozornit na tvorbu strategie péče o zeleň v Liberci. V Brně je prioritou zakládání malých parků ve městě. V infrastrukturní oblasti se ODS v Liberci konkrétněji vyjadřuje k rozvoji tramvajových tratí, které zůstávají v Brně mimo zájem občanských demokratů. Ti se omezují na deklaraci snahy o zlepšení městské hromadné dopravy. Jinak jsou si programy velmi podobné, a to i v cílech bezpečnostní oblasti. 39

Co se týče plánování, shodují se obě místní organizace na územním plánování, avšak dále se v Liberci soustředí na rozvojové projekty a na zmíněnou strategii v péči o zeleň. V Brně je prioritou zpracování plánu parkování a koncepce podpory sportu. Konkrétní zaměření je tak výrazně odlišné. V oblasti správní, ač je Brno místně členěno a Liberec nikoli, není v ani jednom z programů věnována pozornost této problematice. ODS se v obou případech zaměřila na fungování úřadů, a to zejména v elektronizaci jednotlivých úřadů. Liberecká ODS se pak vyslovuje pro projekt Účtu občana, s čímţ v Brně není počítáno. 4.2.2 Volební programy různých politických stran v jednotlivých městech Podmínka dostupnosti alespoň dvou volebních programů pro téţe město byla splněna pro rok 2006 v deseti případech a pro rok 2010 ve všech třinácti případech. Pro výstupy výzkumu však budou uţita především data z těch měst, kde byly zakódovány programy všech politických stran, nicméně i ostatní města budou pro úplnost popsána. Protoţe budou komparovány maximálně čtyři programy, je mezi nimi moţno provést přímé srovnání, aniţ by utrpěla přehlednost textu, který bude zaměřen na jednotlivá města spíše stručně s poukázáním na podstatné záleţitosti. To platí zejména u měst, kde byly k dispozici volební programy pouze dvou politických stran. Je třeba dále stanovit, jakým odlišnostem bude věnována pozornost. Rozdíl do dvou a půl procentního bodu včetně bude brán jako nevýznamný, nad dva a půl procentního bodu do sedmi a půl včetně jako významný a nad sedm a půl procentního bodu jako velmi významný. Kaţdé kategorii pak bude přisouzen určitý počet bodů – na nevýznamnou odlišnost připadne jeden, na významnou dva a na velmi významnou tři. Tak bude moţno získat přehled, jaké programy jsou si nejvíce podobné (minimální součet za oblasti osm) a jaké naopak nejvíce odlišné (maximálně dvacet čtyři bodů). 4.2.2.1 Komunální volby 2006 Praha V Praze vykazují nejniţší míru odlišnosti volební programy ČSSD a ODS, kdyţ pouze v jediném případě panuje významná odlišnost a jinak jsou všechny brány jako nevýznamné. Je tak třeba říci, ţe praţské organizace těchto dvou stran k sobě měly ze všech komparovaných případů téměř nejblíţe. Ve vztahu ke KSČM je moţno najít u programů sociálních demokratů na jednu stranu dvě velmi významné odlišnosti, ale na druhou pět nevýznamných a jednu významnou. U občanských demokratů pak nejsou ţádné velmi

40

významné odlišnosti, ale počet významných je pět a nevýznamných tři. V souhrnu bodů se tak programy ODS a ČSSD liší od programu KSČM na stejné úrovni. Plzeň Je-li bráno v potaz pravolevé politické spektrum v pořadí KSČM, ČSSD, ODS, pak v Plzni toto odpovídá míře shody, respektive odlišností volebních programů, přičemţ sociální demokraté mají „blíţe“ k občanským demokratům, neţ ke komunistům. Míra odlišnosti právě mezi volebními programy ODS a KSČM byla ze všech komparovaných případů nejvýznamnější, kdyţ mimo jiné ani jedenkrát není moţno nalézt nevýznamnou odlišnost. Ústí nad Labem V Ústí nad Labem byly komparovány pouze volební programy KSČM a ODS, přičemţ pouze v oblasti politické je rozdíl mezi jejím procentuálním začleněním nevýznamný. Naopak rozdíl téměř dvaceti procentních bodů panuje u oblasti bezpečnostní, na kterou klade daleko větší důraz ODS. Liberec I v Liberci byly dostupné také jen programy občanských demokratů a komunistů, přičemţ jejich odlišnost byla niţší neţ v ústeckém případě, ale stále větší neţ v Praze. Zde je v oblasti sociální identifikovatelný rozdíl přes dvacet procentních bodů, přičemţ větší zastoupení vykazuje volební program ODS. Hradec Králové Pro Hradec Králové poprvé panuje největší odlišnost mezi programy ODS a ČSSD, k čemuţ je ještě třeba dodat, ţe míra odlišnosti mezi ODS a KSČM je o jeden bod niţší, neţ mezi ODS a ČSSD. Tři oblasti (ekonomická, sociální a ekologická) pak shodně vykazují dvakrát velmi významnou a jedenkrát významnou odlišnost. Naopak jiné tři kategorie (bezpečnostní, infrastrukturní a prognostická) se po vzájemné komparaci volebních programů liší svým zastoupením nevýznamně. Pardubice V Pardubicích, kde byly k dispozici volební programy ODS a KSČM, jsou řazeny odlišnosti u poloviny oblastí mezi nevýznamné. Velmi významná odlišnost panuje pouze u

41

bezpečností oblasti, která je více preferována ODS, ale nejde o takový rozdíl, který lze nalézt v případě Ústí nad Labem. Jihlava V Jihlavě se opakuje situace z Hradce Králové, kdy největší odlišnosti vykazují programy sociálních a občanských demokratů a kdy ODS má blíţe ke KSČM neţ k ČSSD. Poprvé se zde lze setkat s oblastí (sociální), které strany věnovaly tak odlišnou pozornost, ţe je vţdy řazena mezi velmi významné. Různé pojetí struktury volebních programů se pak projevilo v tom, ţe pouze v oblasti bezpečnostní jsou po všech srovnáních rozdíly nevýznamné. Olomouc Pro Olomouc připravili občanští demokraté a komunisté volební programy, jejichţ obsahové zaměření bylo velmi významně odlišné pouze ve správní oblasti a významně v oblastech politické a sociální. Ostrava V Ostravě chyběl pro kódování program ODS. Volební programy ČSSD a KSČM se zde velmi výrazně lišily v oblasti sociální a infrastrukturní, kdyţ v obou případech sociální demokraté těmto oblastem věnovali větší pozornost. Brno V Brně se potřetí vyskytla situace, kdy je největší odlišnosti moţno identifikovat mezi ODS a ČSSD a kdy má ODS blíţe ke komunistům neţ k sociálním demokratům. Po Praze se pak jedná o město, kde v rámci komparace vyšlo, ţe se zde vyskytuje nejméně velmi významných odlišností. Souhrn pro rok 2006 Zde bude pozornost zaměřena na města, kde bylo pracováno s volebními programy od všech tří politických stran. Celkově je moţno uzavřít, ţe přes to, ţe ve třech městech k sobě měly blíţe ODS a KSČM, neţ ČSSD a ODS, největší odlišnosti panují právě mezi volebními programy komunistů a občanských demokratů. Naopak nejvíce se shodovaly programy KSČM a ČSSD.

42

4.2.2.2 Komunální volby 2010 Praha Jestliţe v roce 2006 patřily volební programy ČSSD a ODS v rozsahu, který byl věnován jednotlivým oblastem, mezi nejvíce podobné, pro rok 2010 jiţ se jedná o průměrné hodnoty. Největší míru odlišnosti tentokrát po komparaci vykazují programy ČSSD a TOP 09 a dále ODS a TOP 09. Na druhou stranu je nutno uvést, ţe nejblíţe si tematicky byly volební materiály ODS a KSČM. To samozřejmě automaticky neznamená blízkost těchto stran v konkrétních programových cílech, kterou by bylo třeba zhodnotit v rámci detailní analýzy. Bude-li hledána kategorie, kde jsou u konkrétní strany nevýznamné odlišnosti ve vztahu k ostatním, bude nalezena v případě infrastrukturní oblasti u KSČM. Významné odlišnosti ve všech případech lze pak najít v oblasti bezpečnostní u ODS a velmi významné u TOP 09 pro oblasti ekonomickou a sociální. České Budějovice Pro České Budějovice byly získány pouze volební programy TOP 09 a ČSSD. Tyto programy jsou nevýznamně odlišné pouze v oblasti infrastrukturní, tudíţ tato komparace přinesla vysokou míru odlišnosti, která nebyla dosaţena ani jedenkrát v rámci zpracování volebních programů od všech sledovaných stran v Praze. Největší odlišnost pak panuje v oblasti ekologické, kterou více preferují sociální demokraté. Plzeň V Plzni se do značné míry opakuje situace z Prahy, kdyţ nejvíce odlišné jsou ve sledovaných ukazatelích volební programy TOP 09 a ODS a následně TOP 09 a ČSSD. Naopak nejmenší odlišnosti panují mezi KSČM a ODS, ač je třeba upozornit na to, ţe se lišily oblasti, ke kterým byly řazeny kategorie nevýznamné a významné, přičemţ velmi významný rozpor nebyl identifikován ani jedenkrát. TOP 09 věnovala v Plzni velkou pozornost oblasti správní, a tak při komparaci s ostatními stranami vţdy vyšla velmi významná odlišnost. Totoţné situace nastala u ČSSD v rámci oblasti infrastrukturní, které byla ze strany sociálních demokratů věnována nadstandardní pozornost. Karlovy Vary V Karlových Varech nebyl pro kódování k dispozici volební program ČSSD. Při komparaci ostatních volebních programů byla poprvé zjištěna nejvyšší podobnost mezi ODS a TOP 09 a největší odlišnosti mezi TOP 09 a KSČM. Tento stav by tak v případě, ţe bude 43

profil TOP 09 brán jako pravicovější neţ ODS, odpovídal rozmístění na pravolevé ose. Nízká míra odlišností pak byla identifikována u oblasti prognostické a dále ekologické. Naopak velké podíly sociální oblasti u ODS, politické u TOP 09 a infrastrukturní u KSČM přinesly velmi významné odlišnosti. Ústí nad Labem Po zpracování výsledků pro Ústí nad Labem se zdá jiţ být zřejmá nejvýraznější odlišnost mezi volebními programy TOP 09 v komparaci zejména s ODS, kde byla dosaţena v roce 2010 prozatím nejvyšší hodnota rozdílu při čtyřech velmi významných odlišnostech, ale také s ČSSD. Na druhou stranu platí také blízkost tematického zaměření ODS a KSČM, přičemţ tentokrát stejná míra odlišnosti (resp. shody) platí i mezi ODS a ČSSD, kde ani jedinkrát nebyla zaznamenána velmi významná odlišnost. Liberec V Liberci bylo pracováno pouze s programy KSČM a ODS, které zde vykazovaly zatím nejvyšší míru odlišnosti v zastoupení jednotlivých oblastí. Absolutní procentuální shodu zde zaznamenala oblast správní. Hradec Králové Volební programy politických stran pro Hradec Králové vykazovaly po vzájemné komparaci ve třech případech totoţnou míru odlišnosti. Jednalo se konkrétně o program KSČM ve srovnání s ČSSD a ODS a dále program TOP 09 ve srovnání s ČSSD. Poukázat lze na situaci, kdy byla největší blízkost mezi volebními programy TOP 09 a ODS. Z celkového hlediska patřilo tematické zaměření volebních programů k těm nejvíce shodným, kdyţ se zde nejméně za sledovaná města, kde byly dostupné všechny čtyři programy, vyskytovaly mezi programy velmi významné odlišnosti. Pardubice V Pardubicích proti sobě stojí na jedné straně nejvíce odlišné programy ČSSD a ODS a na straně druhé nejpodobnější programy ČSSD a KSČM. Mezi těmito dvěma póly se pak nacházejí výstupy ze všech ostatních komparací se shodnou mírou odlišností. Navíc ve třech případech (TOP 09 ve srovnání s ostatními třemi stranami) bylo stejné i zastoupení nevýznamných, významných a velmi významných odlišností co do počtu, nikoli co do konkrétních tematických oblastí. 44

Jihlava Výstupy pro Jihlavu jsou problematizovány povahou programu TOP 09, na níţ bylo upozorňováno jiţ v předchozím textu (srov. část 4.2.1.1) a která tak ve srovnání s volebními programy ostatních stran způsobuje velmi vysokou míru odlišností. Pozornost si na druhou stranu bezpochyby zaslouţí vysoká míra shody mezi programy ČSSD a KSČM, kterou je jinak moţno identifikovat pouze v Praze v roce 2006 mezi ČSSD a ODS. Tentokrát zde vyvstává také situace, kdy ODS má co do tematického zaměření blíţe ke KSČM neţ k ČSSD. Olomouc V Olomouci se lze prvně setkat s nejvýraznější shodou zaměření volebních programů mezi

ČSSD

a

TOP

09,

přičemţ

srovnání

mezi

sociálnědemokratickým

a

občanskodemokratickým programem vykazuje druhou nejvyšší shodu, kdyţ ani jedenkrát zde nefiguruje velmi významná odlišnost. Je třeba ale dodat, ţe komparace programu ODS s programy dalších dvou politických stran přinesla nejvyšší míru odlišnosti. Ostrava Jestliţe dosud patřily volební programy TOP 09 a ODS k nejvíce odlišným, v Ostravě naopak vykazují nejvyšší míru shody. Nejčastěji se v tomto městě vyskytuje velmi významná odlišnost při komparaci programů TOP 09 a KSČM, přičemţ stejná míra odlišnosti panuje také mezi ČSSD a ODS. Brno Také pro Brno platí situace z Ostravy, kdy jednoznačně nejpodobnější programy představily TOP 09 a ODS. Nejvíce tematicky odlišné pak byly volební programy sociálních a občanských demokratů. Celkový počet šestnácti velmi významných odlišností pak byl nejvyšší ze sledovaných měst a volební programy v Brně tak jsou v tomto směru nejvíce odlišné a stojí na opačné straně neţ ty, které byly prezentovány v Hradci Králové. Zlín Pro Zlín se nepodařilo získat volební program ČSSD, tudíţ byly komparovány pouze programy ostatních politických stran. Z těch si pak byly nejblíţe volební materiály ODS a KSČM, ostatní dvě komparace pak vyzněly shodně s tím, ţe se dané programy z perspektivy

45

dosavadního výzkumu poměrně značně lišily. Tak například mezi ODS a TOP 09 nebyla ani v jedné oblasti brána odlišnost jako nevýznamná. Souhrn pro rok 2010 I tentokrát jsou brány údaje za ta města, kde byly k dispozici volební programy od všech politických stran. Výstupem zde je, ţe opět nejblíţe k sobě mají v tematické rovině programy KSČM a ČSSD. Druhou nejvýznamnější shodu pak vykazují programy KSČM a ODS. Jako nejvíce odlišné se pak shodně ukázaly volební programy TOP 09 v komparaci s ODS a ČSSD. 4.2.2.3 Zodpovězení výzkumné otázky Pro výzkumnou otázku „Jak se liší volební programy politických stran v rámci jednotlivých měst?“ lze tak ze získaných dat celkově uzavřít, ţe nejméně odlišné jsou jak pro volby 2006, tak pro volby 2010 volební programy ČSSD a KSČM. Jestliţe pro rok 2006 platilo, ţe jsou volební programy komunistů a občanských demokratů odlišnější neţ občanských a sociálních demokratů, v roce 2010 jiţ toto neplatí a vztah je zde opačný. Zahrnutí TOP 09 v roce 2010 přineslo závěr, ţe tato strana celkově představila nejvíce odlišné volební programy od ostatních politických stran, naopak KSČM se v tematické struktuře od ostatních stran liší nejméně. Pokud bude pozornost upřena na situaci v jednotlivých městech v roce 2010, není moţno identifikovat dvojici stran, jejichţ komparované volební programy by byly jednoznačně nejčastěji nejodlišnější. Nicméně čtyřikrát toto platí o programech TOP 09 a ODS, přičemţ se jedná o politické strany ze stejné části politického spektra, které se tak svými odlišnými tematickými prioritami nejspíše snaţí o vzájemné vymezení. Tento závěr však by bylo třeba podpořit detailnějším výzkumem. Na opačném pólu pak stojí programy KSČM komparované s programy jednak ČSSD a jednak TOP 09 (pro KSČM a TOP 09 ale také platí, ţe ani jednou se nepředstavily programy, které by si byly nejvíce podobné). 4.2.3 Volební programy politických stran v témže městě 2006 a 2010 V rámci hledání odpovědi na výzkumnou otázku „Jak se liší volební programy politických stran pro jednotlivá volební období?“ není logicky moţno vyuţít dat pro TOP 09, přesto byly získány volební programy pro obě sledovaná volební období celkem ve dvaceti šesti případech,35 z čehoţ jiţ lze příslušné závěry alespoň v základních obrysech vyvodit.

35

Jedenáctkrát u KSČM, devětkrát u ODS a šestkrát u ČSSD.

46

Postup posuzování odlišností bude stejný jako v předchozí části. Tentokrát ale jiţ bude popis výstupů směřován celkově k dané straně, nikoli k jednotlivým městům. Nicméně v případě, ţe budou některá data vykazovat zajímavé hodnoty, bude na ně upozorněno. 4.2.3.1 ODS Při pohledu na výsledky vzájemných komparací volebních programů místních organizací ODS pro volby 2006 a 2010 byly největší odlišnosti zaznamenány v Hradci Králové. Hned ve třech oblastech byly odlišnosti klasifikovány jako velmi významné, coţ u ţádného jiného města nebylo dosaţeno. Pozornost byla v rámci velmi významných odlišností přenesena na oblast politickou a ekonomickou při výrazném (o dvacet pět procentních bodů) omezeném zaměření se na oblast sociální. Dopad na toto zřejmě měla i změna podoby volebního programu hradecké ODS, kdyţ ve srovnání s ostatními městy nejvýrazněji klesl počet programových bodů, které byly zakódovány. Druhý nejodlišnější program pak byl představen v dalším východočeském krajském městě, a to v Pardubicích.36 Naopak nejméně odlišné volební programy připravila místní organizace ODS v Brně, kde pouze ve dvou případech byla identifikována významná odlišnost a jinak byly ostatní nevýznamné. Bez velmi významné odlišnosti pak byly volební programy jihlavské ODS. Při zaměření se na oblast, pro kterou nejčastěji platila velmi významná odlišnost, lze dojít k závěru, ţe se jednalo o oblast sociální a dále také, s výskytem o jeden případ niţším, o oblast infrastrukturní. Obě tyto oblasti patřily k nejvíce preferovaným dle celkových výsledků kódování, avšak jak je vidět, jednotlivé místní organizace je pojímaly s různou intenzitou. Na druhou stranu nejméně odlišnou (jen jedenkrát v Jihlavě byl učiněn závěr o významné odlišnosti, jinak šlo o nevýznamné) byla oblast prognostická, kde celkové nízké prosazování této oblasti zůstalo bez významnějších výkyvů. 4.2.3.2 ČSSD Volební programy místních organizací ČSSD byly shodně nejvíce odlišné v Plzni a v Hradci Králové. Je však třeba upozornit, ţe nedosahovaly takové míry odlišnosti, která připadla na programy ODS v Hradci Králové a Pardubicích. Na druhou stranu, nejméně odlišný program ostravských sociálních demokratů mezi lety 2006 a 2010, který ani jedenkrát

36

Díky obeznámenosti se situací v Pardubicích lze upozornit na fakt, ţe došlo ke změně na postu lídra kandidátní listiny, který tak mohl ve volebním programu preferovat odlišné tematické zaměření. Nutno dodat, ţe tento závěr ohledně důvodů změn v obsahové náplni nemůţe být konečný a ţe by bylo třeba pro jeho vyvrácení či potvrzení provést daleko obsáhlejší výzkum faktorů, které zde tzv. vstupují do hry.

47

nevykazoval velmi významnou odlišnost, byl stále odlišnější neţ ten, který představila ODS v Brně.37 Co se týče oblastí, které prošly největší a nejmenší proměnou v rozsahu pozornosti jim věnované, opět největší změny zaznamenala oblast sociální. Jestliţe u ODS byl nejméně měněn rozsah věnovaný prognostické oblasti, tak stejný závěr pro ČSSD neplatí. U této politické strany byla nejstabilněji zastoupena oblast infrastrukturní, kde pouze v jednom případě (v Hradci Králové) byla identifikována významná odlišnost. 4.2.3.4 KSČM Hned úvodní poznámku v této části si bezesporu zaslouţí výsledky vztahující se k volebním programům KSČM v Praze. Praţští komunisté totiţ představili volební programy, které se ve všech oblastech liší nevýznamně. Při pohledu do těchto programů je pak důvod zjevný vzápětí. Volební program z roku 2010 je totiţ téměř kopií toho, se kterým KSČM vstupovala do voleb v roce 2006. Nicméně i volební programy místních organizací v Liberci (třikrát významná odlišnost) a Jihlavě (čtyřikrát významná odlišnost) jsou jen málo odlišné, kdyţ zcela chybí kategorie velmi významných odlišností. Co se týče v tematické rovině nejvíce odlišných programů, byly připraveny ve shodné míře třemi místními organizacemi KSČM, a to v Hradci Králové, Pardubicích a Olomouci. U KSČM byla jako nejrozdílněji zastoupená38 oblast identifikována oblast infrastrukturní, coţ vyniká zejména při srovnání s výstupy u ČSSD, kde právě tato oblast byla zastoupena nejstabilněji. Stejně jako u ODS pak nejmenší výkyvy zaznamenala oblast prognostická, kdyţ u ní jako v jediné oblasti nebyla zjištěna velmi významná odlišnost, avšak v čtyřech případech z jedenácti zde jiţ významná odlišnost figuruje. 4.2.3.4 Zodpovězení výzkumné otázky Přepočtu-li získaná data na průměrnou míru odlišnosti pro jednotlivé strany, vykazují největší odlišnosti volební programy ODS a naopak nejmenší odlišnosti volební programy ČSSD. Městem, kde byly dostupné všechny volební programy a kde strany připravily nejodlišnější volební programy, byl Hradec Králové. Na druhou stranu tematicky blízké volební programy představily sledované strany v Brně. Chybějící volební programy ČSSD pro Liberec pak neumoţňují označit toto město za místo, kde jsou volební programy podobné

37

Program brněnské ČSSD pak byl druhý nejméně odlišný. S nejvíce velmi významnými odlišnostmi, přičemţ ve čtyřech z pěti případů došlo v roce 2010 k větší preferenci dané oblasti. 38

48

minimálně stejně jako v Brně, ač na základě dat pro KSČM a ODS by se k tomuto bylo moţno přiklonit. Je-li pak bráno kaţdé město a kaţdá politická strana samostatně, nejodlišnější programy představila hradecká ODS. Pomyslnou druhou příčku pak obsadily se shodnou mírou odlišnosti místní organizace KSČM v Hradci Králové, Pardubicích a Olomouci a také ODS v Pardubicích. Naopak největší shoda panovala u praţské KSČM, coţ souviselo s povahou programu 2010. Jinak velmi málo odlišné byly volební programy komunistů v Liberci a občanských demokratů v Brně. Z celkového pohledu byla jako oblast, kde jsou volební programy nejčastěji velmi významně odlišné, identifikována oblast sociální. V protikladu k ní pak stojí oblast prognostická.

49

5.

Rekrutování elit na komunální úrovni V této části bude provedeno samotné zkoumání schopnosti politických stran připravit

své členy pro kandidátní listiny, prosadit je ve volbách tak, aby získali mandát v městském zastupitelstvu a v neposlední řadě schopnosti podílet se na vytváření městské koalice, coţ otevírá prostor k účasti v městské radě, případně k obsazení pozice primátora. Zpravidla bude uvedena přehledová tabulka, ke které bude následně připojen komentář zhodnocující nejvýznamnější údaje. Pokud nebude dále uvedeno jinak, vychází veškerý text věnovaný problematice kandidátů a zastupitelů z dat Volebního serveru ČSÚ.

5.1 Kandidáti v komunálních volbách Jak jiţ bylo vymezeno v teoretické části, pozornost bude věnována situaci v krajských městech při komunálních volbách v roce 2002, 2006 a 2010, přičemţ bude odlišována politická příslušnost ke stranám celostátně relevantním, k nerelevantním stranám prosazujícím se ve více městech a ke stranám s místním profilem, tedy k těm, které uspěly, neboli prosadily své členy/nominanty do zastupitelstva, jen v jednom z měst v konkrétním volebním roce. Aby byli pokryti i kandidáti bez politické příslušnosti, bude sledováno, která politická strana je nominovala a také zisk mandátu těmito kandidáty bude brán jako úspěch konkrétní politické strany. Pro strany relevantní pak budou uváděny údaje pro všechna sledovaná města, přičemţ odliším ta, kde se politické strany prosadily do zastupitelstva a kde nikoli. U ostatních (nerelevantních) stran, které uspěly ve více městech, pak bude podán celkový obraz o jejich členech a navrţených kandidátech bez politické příslušnosti na kandidátních listinách úspěšných volebních stran. Aby uváděné údaje měly odpovídající vztah k politickému stranictví, do tabulek se nepromítne, pokud z kandidátní listiny určité volební strany byli zvoleni pouze nezávislí kandidáti. U relevantních a ve více městech působících nerelevantních politických stran bude doplněn vţdy údaj, zda a v kolika případech daná politická strana dala přednost kandidatuře pod jiným názvem volební strany či v koalici. Údaje o kandidátech, kteří jsou členy některé politické strany, budou strukturovány právě dle jejich politické příslušnosti, ač je samozřejmě moţné, ţe je pro určitou kandidátní listinu navrhne nějaký jiný subjekt. O politickém ukotvení kandidáta však vypovídá daleko spíše jeho členství ve straně, které má zpravidla dlouhodobou povahu, neţ jen fakt, ţe byl danou stranou nominován do voleb, coţ je krok jednorázový. Pro kandidáty bez politické příslušnosti toto odlišení není moţné, a proto budou údaje o nich strukturovány dle navrhující politické strany, případně bude uvedeno, ţe se účastní voleb jako nezávislí kandidáti v rámci volební strany. 50

5.1.1 Komunální volby 2002 Při pohledu na výsledky komunálních voleb v roce 2002 za sledovaná krajská města lze na základě prostého součtu určit, ţe alespoň jeden mandát v zastupitelstvu získalo celkově osmdesát volebních stran.39 Tyto volební strany představily kandidátní listinu sloţenou výhradně ze členů politických stran ve dvaceti dvou případech (dvanáctkrát u ODS, devětkrát u ČSSD a jedenkrát u US-DEU) a naopak zcela nestranickou kandidátní listinu ve třech případech. Na kandidátkách ostatních volebních stran byli nominováni jak straníci, tak kandidáti bez politické příslušnosti (u tabulkového vyjádření uţíváno kandidáti bez PP). V celkovém součtu bylo nominováno na kandidátních listinách všech úspěšných volebních stran 241840 straníků a 1140 kandidátů bez politické příslušnosti. Z daného počtu straníků bylo členy těch politických stran,41 které (rozumí se tím jejich členové a navrţení kandidáti bez politické příslušnosti) nezískaly mandát, dvacet čtyři kandidátů. Procentuálně vyjádřeno, straníci tvořili 68% kandidátů. Přitom počet členů relevantních politických stran na kandidátních listinách úspěšných volebních stran činil 2190, coţ je 91 % všech kandidátů-straníků. Kandidátů bez politické příslušnosti tentokrát pouze navrţených na úspěšné kandidátní listiny relevantními stranami bylo 297, coţ představuje 26 % všech kandidátů bez politické příslušnosti. 5.1.1.1 Relevantní politické subjekty Pro rok 2002 je v této části sledováno celkem pět politických stran, které jsou brány jako relevantní. Jedná se dle abecedního řazení o ČSSD, KDU-ČSL, KSČM, ODS a USDEU. Ve všech krajských městech dokázaly představit samostatnou kandidátku a také získat mandáty v zastupitelstvu ČSSD, KSČM a ODS. Nicméně i v rámci těchto stran nalezneme určité rozdíly. Ty spočívají v mnoţství kandidátů bez politické příslušnosti, kteří se účastnili komunálních voleb na kandidátní listině jedné z těchto tří stran. Zatímco podíl kandidátů bez politické příslušnosti na kandidátkách ODS a ČSSD lze označit za v podstatě zanedbatelný, kdyţ u občanských demokratů činil 1 % a u sociálních demokratů 2 %, u KSČM jiţ dosahuje 15 %. Není cílem této práce přesně identifikovat příčiny toho, proč co do členů početně

39

Jedná se o součet za všechna sledovaná krajská města. To znamená, ţe pokud ODS jako volební strana získala mandát ve všech třinácti městech, pak je v daném součtu zastoupena třináctkrát. Pro přehled lze ještě uvést, ţe počet politických stran, jejichţ členové či nominanti získali mandát, byl devatenáct. 40 Důvodem pro uvádění těchto hodnot v číselné podobě je snaha o větší přehlednost textu pro čtenáře. Čísla v niţších řádech neţ ve stovkách jsou pak dále v textu (nikoli u jednotlivých tabulek) rozepisována, coţ naopak přispívá ke snazší čtivosti. 41 Jednalo se o Českou stranu národně sociální, Klub angaţovaných nestraníků, Občanskou ligu FORUM, Stranu demokratického socialismu a Stranu za ţivotní jistoty.

51

nejsilnější politická strana nominuje oproti člensky méně početným stranám více nestraníků, proto lze poukázat na práci Linka a Pecháčka (2005: 71), kteří jako příčinu tohoto stavu vidí snahu komunistické strany o omezení negativního pohledu na ni z historických a ideologických příčin skrze angaţování nestraníků. Při pohledu na četnost kandidátních listin, kde daly tyto tři politické strany prostor nestraníkům, se pak ukazuje, ţe komunisté k tomuto kroku přistupují ve všech případech, zatímco občanští demokraté pouze jedenkrát (kandidátní listina v Hradci Králové). Kandidáty bez politické příslušnosti u ČSSD nalezneme ve čtyřech krajských městech (Karlovy Vary, Ústí nad Labem, Pardubice a Jihlava), přičemţ z celkového počtu jedenácti nestraníků je zřejmé, ţe se pro jednotlivá města jedná o velmi nízký počet takovýchto kandidátů. U dalších dvou relevantních politických stran se jiţ nepodařilo samostatně sestavit kandidátní listinu pro všechna sledovaná města. KDU-ČSL dvakrát kandidovala v rámci širší volební strany, přičemţ jednou se jednalo o koalici s US-DEU (v Ústí nad Labem), kde mandát nezískala, a v druhém případě pak byla dvojice těchto stran doplněna o Volbu pro město (v Karlových Varech42), kdy KDU-ČSL mandát získala. Kandidáty US-DEU mimo volební strany, ve kterých spolupracovali unionisté a lidovci, nalezneme ještě v koalici se Sdruţením nezávislých kandidátů v Plzni – ve všech případech se jednalo o kandidaturu se ziskem mandátu.43 Za zajímavou lze povaţovat situaci v Liberci, kde jednak US-DEU nabídla voličům úspěšnou samostatnou kandidátku, na níţ sice nezískal mandát ţádný z dvaceti osmi straníků, ale z jedenácti kandidátů bez politické příslušnosti na této kandidátce obsadili dva post v zastupitelstvu, a jednak zde kandidovali dva členové US-DEU za volební stranu Unie pro sport a zdraví, na jejíţ kandidátce jeden unionista mandát získal. Dohledat, z jakého důvodu došlo k této situaci, však jiţ není v době zpracování této diplomové práce moţné. Přesto, ţe podíl členů US-DEU na samostatných kandidátkách dosahoval v roce 2002 výše přes 80 %, lze v jednom případě (Zlín) identifikovat kandidátní listinu, kde většinu kandidátů tvořili nestraníci. U KDU-ČSL je podíl jejích členů na samostatných kandidátních listinách ještě o více neţ 10 % niţší, neţ je tomu u US-DEU. To se jen omezeně promítá do mnoţství kandidátek, kde převaţují nestraníci, kdyţ jde u lidovců o dva případy (Zlín a Hradec Králové). U těchto dvou relevantních politických stran si je dobré téţ povšimnout, ţe 42

Jednalo se o volební stranu s názvem Karlovarská koalice, kterou Šaradín (2004: 71) řadí k úspěšným neparlamentním subjektům. Pro tuto práci však je důleţitější stranická příslušnost kandidátů Karlovarské koalice. 43 Jak bylo řečeno výše, uţití názvu volební strany, který navozuje do značné míry dojem, ţe se jedná o subjekt opřený o nestranické kandidáty, leccos vypovídá o schopnosti politické strany samostatně působit na komunální úrovni. Proto tuto koalici se Sdruţením nezávislých kandidátů povaţuji za nesamostatnou kandidaturu a to i přesto, ţe velká většina kandidátů byla členy US-DEU (konkrétně 38 členů vůči 9 nestraníkům).

52

samostatně představily kandidátní listiny, které neuspěly, coţ nebyla ani v jednom případě situace ČSSD, KSČM ani ODS. KDU-ČSL takto neuspěla v jednom případě (Liberec), coţ nedisponuje přesvědčivou vypovídací hodnotou, ale šest neúspěšných samostatných kandidatur US-DEU jiţ o síle, či lépe řečeno slabosti, pozice této strany v krajských městech leccos naznačuje. Tabulka č. 4 – Relevantní politické strany v roce 2002 Ve volebních stranách Straníci Kandidáti bez PP Straníků v Četnost (straníci/kandidáti bez Subjekt (*) (*) % (*) (**) PP) (***) ČSSD 569 11 98% 13 1 (12/3) KDU-ČSL 333 135 71% 10 1 (9/9) KDU-ČSL (bez mandátu) 24 13 65% 1 KSČM 493 88 85% 13 ODS 578 5 99% 13 3 (59/12) US-DEU 152 34 82% 4 US-DEU (bez mandátu) 222 43 84% 6

Zdroj: Volební server ČSÚ 2012 a úprava a výpočty autor. Procenta zaokrouhlována na celá čísla. Řazeno do řádků abecedně dle názvu volebních stran. Kandidáti bez PP = kandidáti bez politické příslušnosti, navrţeni danou politickou stranou. (Není-li dále uvedeno jinak, platí vše i pro další tabulky.) * Na samostatných kandidátních listinách. ** Počet krajských měst, kde relevantní politické strany předloţily samostatnou kandidátní listinu. *** Počet volebních stran, v rámci nichţ dané politické strany kandidovaly (počet jejich členů/navrţených kandidátů bez politické příslušnosti). 5.1.1.2 Nerelevantní politické strany úspěšné ve více městech Jestliţe u relevantních stran činil nejniţší podíl straníků na samostatné kandidátní listině 65 %, pro okruh politických stran, které získaly mandáty ve více městech, nabývá tento podíl nejvyšší hodnoty u Strany zelených (dále téţ jako SZ) a to ve výši 25 %. Nejsilnější členskou základnu mají zelení zjevně v Brně, kde z celkového počtu třiceti dvou straníků na třech úspěšných samostatných kandidátkách kandidovalo dvacet dva členů Strany zelených. Za zajímavou lze povaţovat kandidaturu čtyř Zelených na kandidátce US-DEU v Českých Budějovicích, aniţ by se toto promítlo do názvu volební strany.44 Opačný případ, co do samostatné kandidatury, zde reprezentuje politická strana Sdruţení nezávislých kandidátů – Evropští demokraté (dále téţ SNK-ED), jejíţ členové či kandidáti sice získali mandát ve více sledovaných městech (a proto je sem zařazena), avšak 44

Z pohledu US-DEU proto byla tato kandidátka brána jako samostatná.

53

strana sama nepřistoupila k sestavení samostatné kandidátní listiny ani v jednom případě. V dalších čtyřech případech (v rámci Sdruţení nezávislých kandidátů v Jihlavě a Karlových Varech, Koalice US-DEU a SNK v Plzni a Sdruţení pro Pardubice) se pak podílela na sestavení kandidátních listin navrţením kandidátů bez politické příslušnosti, aniţ by pro danou kandidátku nominovala vlastní členy. Z toho je moţno primárně usuzovat jednak na snahu této strany hrát roli subjektu, který z pozice navrhující strany usnadňuje kandidaturu kandidátů bez politické příslušnosti, na coţ bylo upozorněno jiţ výše. Dále lze hledat příčinu v niţší schopnosti rekrutovat dostatečné mnoţství vlastních kandidátů, které by straně dodávalo sílu ke kandidatuře pod vlastním názvem, i kdyţ například se zařazením kandidátů bez politické příslušnosti, jak to ostatně činí i relevantní politické strany. Třetí příčinou téţ můţe být novost tohoto subjektu na komunální úrovni v krajských městech, kde se v roce 1998 ještě voleb neúčastní. Kandidatura pod jinou volební stranou tak nemohla přinést ztráty voličských hlasů, coţ by mohl být případ relevantních politických stran, ale také etablovaných místních stran, pokud by svůj název neprosazovaly do názvu své volební strany, který voliči jiţ znají a jsou s ním do určité míry identifikováni z předchozích volebních klání.45 U Nezávislých46 se do značné míry projevil jejich profil politické strany, kterou také vyuţívají jako navrhující subjekt nezávislí kandidáti, kteří by v případě zájmu o kandidaturu pod společným sdruţením museli získat zákonem předepsaný počet podpisů občanů ţijících v dané samosprávné jednotce (zjednodušeně obdoba profilu SNK-ED). To zejména platí pro situaci ve Zlíně, kde ţádný z kandidátů nebyl členem ţádné politické strany. Protoţe však tato kandidátní listina nesla název Nezávislých, není tato strana brána jako „pouze“ navrhující subjekt. Členové politické stany Nezávislí kandidovali v Liberci, avšak získali pouze jeden mandát. Specifická situace nastala v Olomouci, kde pod volební stranou Nezávislí kandidovalo deset členů České strany národně sociální (ČSNS), avšak ţádný z těchto kandidátů na mandát nedosáhl, proto není strana národních socialistů dle výše stanovených pravidel v tabulkách uvedena. Zde nastíněná rozmanitost kombinací (pro kaţdé ze tří uvedených měst odlišná) personálního sloţení volebních stran, kterou umoţňuje zákon o volbách do zastupitelstev obcí, poskytuje pro výzkum komunální politiky široké spektrum 45

Jak jiţ bylo řečeno výše, můţe samozřejmě převládnout i opačná snaha – tedy deklarovat danou volební stranu jako nezávislou a upozadit tak vlastní název politické strany. K zhodnocení této situace by však bylo třeba se vţdy blíţe seznámit s místními reáliemi. Z pohledu vnějšího pozorovatele nelze tyto závěry učinit, avšak na to, ţe jsou moţné, je vhodné upozornit. 46 Zde je vhodné poznamenat, ţe z pohledu právní úpravy (zákon č. 424/1991 Sb., o sdruţování v politických stranách a politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů) je formálně korektní označovat Nezávislé jako hnutí, coţ odpovídá záznamu v Rejstříku stran a hnutí (Server Ministerstva vnitra ČR 2012). Pro účely této práce, kdy je povaha Nezávislých vymezena, bude i pro ně nadále uţíváno jednotné označení politická strana. Ač je moţno uznat, ţe zvolení formy hnutí má určitou vypovídací hodnotu.

54

otázek, které by bylo třeba opět zodpovědět skrze detailní pohled na danou samosprávnou jednotku. Strana pro otevřenou společnost (SOS) přistoupila k sestavení samostatné kandidátky, která uspěla, v jednom případě, avšak v rámci dalších tří volebních stran se prosadili touto stranou nominovaní kandidáti bez politické příslušnosti. Protoţe o kandidátech nerelevantních stran úspěšných ve více městech je podáván celkový přehled bez vnitřního odlišení úspěchu a neúspěchu, v tabulce č. 5 figurují čtyři kandidatury v rámci volebních stran, přičemţ v Praze (kandidátní listina Sdruţení nezávislých – SZ – SOS) SOS zůstala bez mandátu. Prosazení členů politické strany Volba pro město ve dvou případech, přičemţ jednou na samostatné kandidátce (Hradec Králové) a jednou v rámci jiné volební strany a to pouze u jednoho člena a deseti navrţených kandidátů bez politické příslušnosti (Karlovy Vary), umoţňuje činit jen minimální závěry. Bude proto třeba vyčkat na data z dalších komunálních voleb. Tabulka č. 5 – Kandidáti politických stran úspěšných ve více městech v roce 2002

Nezávislí SNK-ED SNK-ED (jen jako navrhující strana) SOS Strana zelených Volba pro město

Ve volebních stranách Straníci Kandidáti bez PP Straníků v % Četnost (straníci/kandidáti bez (*) (*) (*) (**) PP) (***) 8 70 10% 3 3 (18/121)

-

-

-

-

6 32 5

27 98 32

18% 25% 14%

1 3 1

4 (0/85) 4 (11/56) 4 (19/2) 1 (1/10)

Zdroj: Volební server ČSÚ 2012 a úprava a výpočty autor. * Na samostatných kandidátních listinách. ** Počet krajských měst, kde dané politické strany úspěšně předloţily samostatnou kandidátní listinu. *** Počet volebních stran, v rámci nichţ dané politické strany kandidovaly (počet jejich členů/navrţených kandidátů bez politické příslušnosti). 5.1.1.3 Jednotlivě úspěšné politické strany Tato část se zaměřuje na poskytnutí přehledu o politických stranách, jejichţ členové a nominanti získali právě v jednom ze sledovaných měst mandát v zastupitelstvu.47 Pro lepší

47

V souvislosti s jejich působením se hovoří o tzv. regionálních politických stranách. Stanislav Balík (2005: 172) pro příklad jmenuje Demokratickou regionální stranu a Unii pro sport a zdraví, které jsou uváděny jako jednotlivě úspěšné subjekty. Jako s regionální stranou téţ pracuje s Volbou pro město, která je v této práci zatím

55

orientaci je v tabulce (platí i pro tabulky č. 9 a 12) vţdy uvedeno i město, kde byli zvoleni, a pod tabulkou, v rámci jaké volební strany. Jak bylo uvedeno výše, nebudou v přehledové tabulce k této kategorii uváděny ty úspěšné volební strany, za něţ získali mandát pouze nezávislí kandidáti.48 Čtyři politické strany, které jsou uvedeny pro Prahu, jako jediné kandidovaly pod jiným názvem, neţ je název ve sloupci subjekt, a to jako volební strana Demokraté Jana Kasla, v jejímţ rámci dále kandidovalo čtyřicet jedna nestraníků. Co si zaslouţí pozornost, je úspěch dvou jednotlivě úspěšných politických subjektů a jednoho z kategorie ve více městech úspěšných, avšak nerelevantních (SOS) v Liberci, kde se z relevantních stran neprosadila KDU-ČSL a celkově získalo mandát osm subjektů, coţ je společně s výsledkem voleb v Jihlavě nejvíce ze všech měst. Při pohledu na počty kandidátů se stranickou příslušností a bez ní, kdy ve všech případech s výjimkou Spojených demokratů – Sdruţení nezávislých převaţují nestraníci, je zřejmé, ţe dané politické subjekty vytvářejí primárně platformu pro politickou účast občanů z jednotlivých měst v komunálních volbách, aniţ by se ve volbách aktivní občané chtěli stát členy politických stran. Tabulka č. 6 – Kandidáti politických stran úspěšných v jediném městě v roce 2002 Subjekt Demokratická regionální strana Unie pro sport a zdraví Pravá volba pro Plzeň Spojení demokraté-Sdružení nezávislých (*) Občanská demokratická aliance (*) Cesta změny (*) Demokratická liga (*) Sdružení pro zdraví sport a prosperitu Zlínské hnutí nezávislých

Straníci Kandidáti bez PP 19 20 14 22 7 38 15 34 9 0 3 0 2 0 5 32 13 26

Město Liberec Liberec Plzeň Praha Praha Praha Praha Ústí nad Labem Zlín

Zdroj: Volební server ČSÚ 2012 a úprava autor. Řazeno abecedně dle krajských měst. * Volební strana Demokraté Jana Kasla; navíc 7 nezávislých kandidátů. 5.1.2 Komunální volby 2006 Jako úvod pro tuto další část práce opět poslouţí souhrnný přehled o kandidujících subjektech. U celkového počtu úspěšných volebních stran došlo oproti roku 2002 k poklesu o

uvedena v kategorii subjektů, které uspěly ve více krajských městech. Jak uvedeno, závěr o jejím působení, bude třeba učinit aţ na základě dalších dat. 48 Proto jen jmenovitě uvádím, ţe se jednalo o volební stranu: ČSNS a Jihlavská aliance.

56

sedm subjektů na hodnotu sedmdesát tři.49 Přitom volebních stran, které svou kandidátní listinu zaplnily pouze straníky, bylo stejné mnoţství jako o čtyři roky dříve, tedy dvacet dva (jedenáctkrát u ODS, desetkrát u ČSSD a jedenkrát v případě Karlovarské občanské alternativy, která svou povahou spadá mezi regionální strany, úspěšně kandidující v jediném městě). Pouze v jednom případě pak byla představena čistě nestranická kandidátní listiny, a to volební stranou Nezávislí občané Jihlavy. Jak u stranických kandidátů, tak u kandidátů bez politické příslušnosti došlo k poklesu jejich počtu – v případě straníků o 140 a u nestraníků o 184. Konkrétně se jednalo o 2278 členů politických stran a 956 nestraníků. Podíl členů všech politických stran na kandidátních listinách sledovaných volebních stran tak činil v roce 2006 v procentuálním vyjádření 70 % všech kandidátů. Na kandidátkách úspěšných volebních stran pak kandidovalo 2018 členů relevantních stran, coţ představuje 89 % všech kandidátů-straníků. Poměrně výrazný skok lze zaznamenat u podílu kandidátů bez politické příslušnosti, kteří kandidovali v rámci samostatně kandidujících relevantních stran, na celkovém počtu kandidátů bez politické příslušnosti. Oproti podílu 26 % z roku 2002 se jedná pro rok 2006 o 42 %. To je moţné vysvětlit niţším celkovým počtem kandidátů bez politické příslušnosti a zároveň jednak větším vyuţitím těchto kandidátů KSČM a jednak úspěchem SZ, kde podíl nestraníků byl přibliţně dvojnásobný oproti US-DEU, kterou zelení v mnoţině relevantních stran nahradili. 5.1.2.1 Relevantní politické subjekty Jak jiţ bylo určeno v teoretickém vymezení práce, pro rok 2006 došlo ve skupině relevantních politických stran k obměně. US-DEU nahradila v Poslanecké sněmovně Strana zelených. Jako zajímavé se tak jeví sledovat, jakou pozici zelení získali na komunální úrovni a jak jsou přitom schopni prokázat naplnění funkce rekrutování elit. Nejprve je ale vhodné se zabývat těmi politickým stranami, které připravily samostatnou kandidátní listinu pro všechna sledovaná krajská města a které také ve všech případech získaly zastoupení v městských zastupitelstvech. Stejně jako v roce 2002 se jednalo o ČSSD, KSČM a ODS. Občanští demokraté i pro rok 2006 udrţeli 99 % podíl svých členů na celkovém počtu kandidátů. K posunu nedošlo ani u absolutního počtu nestraníků na kandidátkách ODS a tak jedinou změnu znamenala účast kandidátů bez politické úspěšnosti tentokrát ve dvou krajských městech. Opět se jednalo o Hradec Králové a nově byli i nestraníci nominováni v Ústí nad Labem. U ČSSD došlo k poklesu o jeden procentní bod.

49

V rámci tohoto počtu stran volebních získalo zastoupení v jednotlivých zastupitelstvech celkem devatenáct subjektů, tedy stejně jako v roce 2002.

57

K určitému přeskupení však došlo u měst, kde se na kandidátkách vyskytli nestraničtí kandidáti. Znovu se tak stalo v Jihlavě, ale místo třech dalších měst (Karlovy Vary, Ústí nad Labem a Pardubice) v roce 2002 patří do této mnoţiny dvě jiná města (Liberec a Zlín). Významnější posun pak lze nalézt u komunistů, u nichţ rozdíl mezi lety 2002 a 2006 činil pět procentních bodů. Z takovéhoto srovnání nelze prozatím vyvozovat širší závěry, ale aţ budou zahrnuty i volby v roce 2010, otevře se prostor pro interpretaci poklesu podílu členů KSČM na kandidátkách mimo jiné jako důsledku úbytku členské základny této politické strany a její neschopnosti přilákat nové či motivovat stávající straníky ke kandidatuře v komunálních volbách – pro účely této práce by tak bylo moţné hovořit o omezení schopnosti rekrutovat ze svého středu elity pro komunální úroveň. Novým jevem je u KSČM prosazení se člena Strany demokratického socialismu (dále téţ SDS) na její kandidátní listině v Jihlavě. Ačkoli KDU-ČSL i SZ kandidovaly úspěšně pod svým vlastním názvem shodně v šesti případech, zaslouţí si pozornost fakt, ţe křesťanští demokraté, kteří dlouhodobě působili na celostátní úrovni včetně účasti ve vládách, připravili samostatnou kandidátku celkem v osmi případech, zatímco zelení, kteří v roce 2006 poprvé samostatně získali zastoupení v Poslanecké sněmovně (srov. Havlík 2010: 27), v deseti případech. Nicméně jiný úhel pohledu se naskýtá v okamţiku, kdy jsou porovnány podíly členů těchto politických stran na daných kandidátních listinách. Při celkovém součtu pro všechna města, kde KDUČSL a SZ připravily samostatnou kandidátku, členové KDU-ČSL tvořili 74 % kandidátů, zatímco členové SZ 41% kandidátů. Pokud odliším města, kde tyto dvě strany uspěly, ukazuje se, ţe členové KDU-ČSL tvořili 82 % kandidátů, zatímco členové SZ pouze 40% kandidátů. Avšak pro ta města, kde KDU-ČSL a SZ neuspěly, platí totoţné procentuální zastoupení straníků. Tato data lze interpretovat v tom směru, ţe zelení byli schopni (nejspíše i díky snaze profilovat se jako volněji organizovaná politické strana) získat pro kandidaturu významné mnoţství kandidátů bez politické příslušnosti, ačkoli volební strana nesla čistě název jejich politické strany, coţ jinak můţe být problematické v situaci, kdy v České republice převládá vůči politickým stranám skeptický postoj (srov. Linek – Pecháček 2005). Co se týče kandidatury KDU-ČSL a SZ pod hlavičkou jiných volebních stran, je moţné na základě výsledků voleb odlišit situace, kdy daná volební strana uspěla a členové těchto politických stran či jimi navrţení kandidáti bez politické příslušnosti získali mandát, kdy daná volební strana uspěla, ale členové těchto stran či navrţení kandidáti zůstali bez mandátu, a konečně situaci, kdy celá volební strana nezískala zastoupení v zastupitelstvu. U KDU-ČSL platí první situace ve čtyřech případech (volební strany Koalice pro Pardubice, SOS pro Liberec, Volba pro Zlín a Karlovarská koalice), druhá v ţádném a třetí v jednom 58

případě (v Praze Koalice KDU-ČSL a Nestraníci). Přitom je dobré poznamenat, ţe členové KDU-ČSL tvořili většinu kandidátů volební strany Koalice pro Pardubice a Volby pro Zlín, coţ o politickém sebevědomí této strany, co do prosazování se pod vlastním názvem, leccos naznačuje. U zelených lze nalézt první situaci ve dvou případech (Zelená pro Pardubice a Zelení a otevřená společnost) a druhou situaci v jednom případě (Plzeňská aliance). Na těchto kandidátkách přitom vţdy převaţovali kandidáti bez politické příslušnosti, coţ je obdobné jako u samostatných kandidátek Strany zelených. Při srovnání pozice SZ s US-DEU, coby se stranou, kterou zelení nahradili v Poslanecké sněmovně, lze nalézt některé elementy, které si zaslouţí alespoň několik poznámek. Shodně obě strany připravily samostatnou kandidátní listinu v deseti případech, přičemţ ty, které nesly název Strany zelených, uspěly v šesti případech, kdeţto US-DEU v roce 2002 vstoupila do zastupitelstev sledovaných měst v případech čtyřech. Naopak USDEU byla úspěšnější na kandidátních listinách volebních stran, v jejichţ rámci tyto politické strany působily – třikrát prosadila vlastní kandidáty, zatímco kandidáti zelených se prosadili dvakrát a jedenkrát nikoli. Nejmarkantnější rozdíl pak lze identifikovat v podílu členů těchto dvou stran na celkovém sloţení samostatných kandidátek. US-DEU dokázala nominovat v procentním vyjádření přibliţně dvakrát tolik svých členů, neţ jak tomu bylo u SZ. Tabulka č. 7 - Relevantní politické strany v roce 2006 Straníci Kandidáti bez PP Straníků v % Četnost Subjekt (*) (*) (*) (**) ČSSD 566 17 97% 13 KDU-ČSL 233 51 82% 6 KDU-ČSL (bez mandátu) 31 43 42% 2 KSČM 454 114 80% 13 ODS 580 5 99% 13 SZ 113 171 40% 6 SZ (bez mandátu) 64 87 42% 4

Ve volebních stranách (straníci/kandidáti bez PP) (***) 4 (56/18) 1 (61/1) 2 (16/25) 1 (5/6)

Zdroj: Volební server ČSÚ 2012 a úprava a výpočty autor. * Na samostatných kandidátních listinách. ** Počet krajských měst, kde relevantní politické strany předloţily samostatnou kandidátní listinu. *** Počet volebních stran, v rámci nichţ dané politické strany kandidovaly (počet jejich členů).

59

5.1.2.2 Nerelevantní politické strany úspěšné ve více městech V mnoţině nerelevantních politických stran, jejichţ kandidáti uspěli na kandidátních listinách více volebních stran, došlo ve srovnání s rokem 2002 k nezanedbatelným změnám. Strana zelených se z této kategorie posunula do kategorie relevantních stran, aniţ by ji nahradila US-DEU, která naopak ztratila status celostátně relevantní strany. Při pohledu na data z voleb 2006 se pak nejvíce jako ten subjekt, který vykazuje zjednodušeně obdobné charakteristiky jako zelení v roce 2002, jeví SNK-ED. Tato politická strana představila úspěšnou kandidátní listinu pod vlastním názvem ve čtyřech městech, coţ je o jeden případ více neţ zelení, a podílela se na třech volebních stranách, coţ je naopak o jeden případ méně neţ u SZ v roce 2002. Opět si lze povšimnou, ţe členové SNK-ED jsou na kandidátkách této strany zastoupeni procentuálně více, neţ tomu bylo u SZ a to nejen v roce 2002, ale také v roce 2006. Pozici subjektu, který k samostatné kandidatuře tentokrát nepřistoupil, ale jehoţ členové či nominanti získali mandáty ve více městech a v rámci více volebních stran, pak zaujala SOS. U této strany se tak dá hovořit o obdobné pozici, jakou v předchozím odstavci blíţe pojednané SNK-ED zaujímalo v roce 2002. Přitom je dobré poznamenat, ţe SOS nominovala na kandidátky úspěšných volebních stran obdobné počty kandidátů jako o čtyři roky dříve a v mezivolebním srovnání tak vykazuje stabilní schopnost rekrutovat kandidáty. Co se týče Nezávislých, kteří v roce 2002 dokázali získat zastoupení na základě tří samostatných kandidátek, pro rok 2006 se jiţ v komunálních volbách v krajských městech vůbec neprosazují. Je tak otázkou, které jiné subjekty dokázaly přitáhnout voliče, kteří se orientují na volbu stran s nezávislým profilem. Při pohledu na situaci ve třech krajských městech (Liberec, Olomouc a Zlín) v roce 2002 a v roce 2006 nelze nalézt jednoznačnou odpověď. V Olomouci totiţ v roce 2006 získali mandát v zastupitelstvu výhradně členové relevantních stran. Ve Zlíně pak relevantní strany také posílily,50 a tak by se dalo uvaţovat o částečné proměně chování voličů, kteří i v komunálních volbách v krajských městech preferují kandidáty celostátně relevantních stran. Situace v Liberci je ale poněkud odlišná, kdyţ zde uspěly tři volební strany, na nichţ se účastnily relevantní strany buď minimálně, nebo vůbec. Jednoznačné posílení zastoupení relevantních subjektů v libereckém případě tak není moţné konstatovat. Závěr k tomuto je proto vhodnější nechat otevřený pro detailní zkoumání stranických systémů v daném městě. 50

Pozici subjektu s regionálním a dá se říci i nezávislým profilem si zde udrţelo pouze Zlínské hnutí nezávislých, které však oproti roku 2002, kdy získalo šest zastupitelských křesel, ztratilo tři mandáty. Na kandidátní listině Volby pro Zlín převaţovali, stejně jako mezi zvolenými zastupiteli, členové KDU-ČSL, proto se nezdá být adekvátní brát tuto volební stranu jako nezávislou alternativu.

60

Nově se v této kategorii objevují Nestraníci, kteří nominovali dvacet devět kandidátů bez politické příslušnosti a pouze jediného svého člena. Nestraníky tak lze opět přiřadit k těm subjektům, které primárně vytvářejí zázemí pro nezávislé kandidáty. U politické strany Volba pro město je zjevná spojitost jejího působením s Hradcem Králové, kde jako v jediném městě vstupuje do voleb samostatně. Silnější pozici pak co do rekrutování kandidátů lze této straně přiznat ještě v rámci Karlovarské koalici, kde se na sloţení kandidátky podílela rovnocenně s KDU-ČSL. Marginální pozicí, navíc bez zisku mandátu, disponuje na kandidátce SOS pro Liberec se čtyřmi nominanty. V souhrnu se tak jedná o stranu, která má přeci jenom širší záběr, neţ jaký vykazují strany s čistě místním profilem (srov. poznámka pod čarou č. 47).

Tabulka č. 8 - Kandidáti politických stran úspěšných ve více městech v roce 2006 Straníci Kandidáti bez PP Straníků v % Četnost Subjekt (*) (*) (*) (**) Nestraníci SNK-ED 87 92 49% 4 SOS Volba pro město 6 31 16% 1

Ve volebních stranách (straníci/kandidáti bez PP) (***) 2 (1/29) 3 (27/8) 5 (18/75) 2 (1/22

Zdroj: Volební server ČSÚ 2012 a úprava a výpočty autor. * Na samostatných kandidátních listinách. ** Počet krajských měst, kde dané politické strany úspěšně předloţily samostatnou kandidátní listinu. *** Počet volebních stran, v rámci nichţ dané politické strany kandidovaly (počet jejich členů).

5.1.2.3 Jednotlivě úspěšné politické strany V kategorii jednotlivě úspěšných politických stran si pozornost zaslouţí více záleţitostí.51 Ve všech městech s výjimkou Liberce, kde se opět prosadily jednotlivě úspěšné subjekty v rámci více volebních stran, jsou tyto politické strany zastoupeny pouze jedním subjektem.

51

Ve volbách 2006 patří mezi volební strany, které byly úspěšné v jediném městě a na jejichţ kandidátce získal mandát pouze nezávislý kandidát, následující subjekty: Brno 2006 – tým J. Zlatušky; Nezávislý občané Jihlavy. Ve srovnání s rokem 2002 tedy přibyl jeden takovýto subjekt v Brně, opakovaně voliči zvolili pouze nezávislé kandidáty v Jihlavě, přičemţ se nejednalo o tutéţ volební stranu.

61

Na rozdíl od roku 2002 sem spadají v předchozí podkapitole Nezávislí, kteří tentokrát ani jednou nesestavili úspěšnou samostatnou kandidátku a pouze jedinkrát spolupracovali na utvoření volební strany (Zelená pro Pardubice), v jejímţ rámci prosadili své kandidáty. Prostor Straně demokratického socialismu (SDS) poskytla KSČM na svých kandidátkách ještě v Praze, avšak zde člen SDS mandát nezískal a proto tuto stranu řadím právě do této kategorie. Svou pozici strany úspěšné v jednom ze sledovaných měst pak potvrdilo více politických stran. Jednalo se konkrétně o Pravou volbu pro Plzeň, Sdruţení pro zdraví, sport a prosperitu (v Ústí nad Labem) a Zlínské hnutí nezávislých. Méně jednoznačná, ale stále zřejmá, je tato úspěšnost u Unie pro sport a zdraví (v Liberci), kdyţ tato politická strana spolupracovala na sloţení kandidátní listiny s Demokratickou regionální stranou, avšak počet jejích členů na kandidátce zůstal totoţný. Výrazné oslabení pozice lze zaznamenat právě u, v předchozím odstavci zmiňované, Demokratické regionální strany kandidující v roce 2002 v Liberci samostatně a navíc s devatenácti členy na kandidátní listině. Pro rok 2006 se jiţ tato strana účastnila komunálních voleb v rámci volební strany Unie pro sport a zdraví, coţ je název, který přísluší taktéţ jiţ zmiňované stejnojmenné samostatné politické straně. V Liberci se lze také setkat s jediným případem ve volbách 2006, kdy člen a nominant US-DEU získali v krajských městech zastupitelský mandát a to na kandidátce široké volební strany SOS pro Liberec. Potvrdil se tak úpadek této strany, který se jiţ o několik měsíců dříve projevil ve volbách do Poslanecké sněmovny [někteří autoři (srov. Balík et al. 2011: 42) pak hovoří v souvislosti s výsledkem US-DEU v celostátních volbách přímo o fiasku]. Velice specifickou výjimku mezi všemi politickými stranami představuje Karlovarská občanská iniciativa, která jako jediná strana mimo ČSSD a ODS sestavila kandidátní listinu sloţenou výhradně z vlastních členů. Jedná se tak o člensky nejsilnější subjekt z mnoţiny regionálních stran.

62

Tabulka č. 9 - Kandidáti politických stran úspěšných v jediném městě v roce 2006 Subjekt SDS (*) Karlovarská občanská alternativa Unie pro sport a zdraví (**) Demokratická regionální strana (**) US-DEU (***) Suverenita (***) NEZÁVISLÍ Pravá volba pro Plzeň Sdružení pro zdraví, sport a prosperitu Zlínské hnutí nezávislých

Straníci 5 38 14 5 2 0 6 7 4 11

Kandidáti bez PP 0 0 20 0 1 1 17 38 33 30

Město Jihlava Karlovy Vary Liberec Liberec Liberec Liberec Pardubice Plzeň Ústí nad Labem Zlín

Zdroj: Volební server ČSÚ 2012 a úprava autor. Řazeno abecedně dle krajských měst. * Volební strana KSČM; dále 20 členů KSČM a 12 kandidátů bez PP navrţených KSČM. ** Volební strana Unie pro sport a zdraví, na jejíţ kandidátní listině uspěl jak člen Unie pro sport a zdraví, tak člen Demokratické regionální strany. *** Volební strana SOS pro Liberec; dále 12 členů SOS, 4 členové KDU-ČSL, 1 člen Cesta změny a navrţení kandidáti bez PP: 9 SOS, 4 Volba pro město, 3 nezávislí kandidáti, 1 KDUČSL. 5.1.3 Komunální volby 2010 V roce 2010 dosáhl počet volebních stran, z jejichţ kandidátní listiny získal mandát alespoň jeden kandidát, hodnoty sedmdesát devět.52 Jednalo se tedy ve srovnání s rokem 2002 o hodnotu o jeden subjekt niţší a naopak šlo o vyšší hodnotu neţ v roce 2006 a to o 6 subjektů. Za dobu, kdy je ve volebním systému pro komunální volby zakotvena pětiprocentní uzavírací klauzule, se tak celkový počet volebních stran získávajících mandát v krajských městech udrţuje v rozmezí mezi sedmdesáti třemi a osmdesáti. Takovéto rozpětí lze hodnotit jako poměrně malé, avšak je třeba mít na paměti, ţe v daných počtech docházelo k rozmanitým změnám v zastoupení jednotlivých volebních subjektů. Jestliţe Věci Veřejné uspěly v roce 2010 pouze ve dvou krajských městech53, je daný prostor uvolněný relevantní stranou zaplněn místními či maximálně v několika městech působícími nerelevantními subjekty (alternativně nezávislými kandidáty) a dochází tak k výrazné diferenciaci v mnoţině volebních stran. Tato diferenciace však není centrálním předmětem zájmu této práce.

52

V tomto počtu volebních stran je pak zastoupeno celkem dvacet čtyři politických stran, coţ znamená oproti létům 2002 a 2006 nárůst o pět politických strana (detailně k této problematice viz Příloha č. 2). 53 V letech 2002 (6x US-DEU, 2x KDU-ČSL) a 2006 (5x SZ, 3x KDU-ČSL) relevantní strany nezískaly mandát celkem v osmi případech (ať jiţ samostatně či v širších volebních stranách), v roce 2010 se jednalo o dvanáct případů (11x VV a 1x TOP 09 – srov. téţ poznámku pod čarou č. 30)

63

Co se týče kandidátů úspěšných volebních stran dle stranické příslušnosti, kandidovalo celkem 2310 straníků a 1102 kandidátů bez politické příslušnosti. Zejména v počtu nestraníků se jednalo o téměř návrat k hodnotám z roku 2002 (rozdíl třicet osm). U stranických kandidátů také došlo k nárůstu jejich počtu, který se však blíţil spíše hodnotě z roku 2006. V procentuálním vyjádření hodnota kopíruje rok 2002, tedy 68 % kandidátů bylo členy některé politické strany. Posun lze zaznamenat v procentuálním zastoupení členů relevantních stran (absolutně se jednalo o celkem 1966 kandidátů-straníků) na kandidátních listinách úspěšných volebních stran. Pro rok 2010 se jednalo o hodnotu 85 %, coţ oproti letům předchozím znamená pokles o pět procentních bodů. Podíl kandidátů bez politické příslušnosti navrţených relevantními stranami poklesl na 35 %. To lze vysvětlit jednak nárůstem celkového počtu těchto kandidátů a jednak nízkým počtem úspěšných kandidatur Věcí veřejných, u nichţ byl podíl nestraníků na kandidátkách nejvýraznější, zatímco u více úspěšné TOP 09 je poměrně vysoký podíl kandidujících straníků. Plně stranické kandidátní listiny připravily úspěšné volební strany opět ve dvaceti dvou případech. K tradičním ČSSD a ODS, které shodně k tomuto přistoupily desetkrát, se tentokrát přidala TOP 09, která nominovala pouze své členy na dvě kandidátní listiny. Zcela bez straníků lze nalézt kandidátní listinu volební strany M.O.R. – za Morální očistu radnice (ve Zlíně) a také Hradeckého demokratického klubu (Sdruţení politické strany ALTERNATIVA a nezávislých kandidátů). 5.1.3.1 Relevantní politické strany V roce 2010 došlo opět k proměně sloţení mnoţiny relevantních stran, avšak tentokrát tento status ztratily dvě politické strany (KDU-ČSL a SZ) a naopak dvě politické strany jej nově získaly (TOP 09 a Věci veřejné). Opět zde tedy vzniká prostor pro komparaci schopnosti jednotlivých stran prosazovat své členy na komunální úrovni. Nutno dodat, ţe TOP 09 vzniká v roce 2009, ač za nemalé podpory bývalých členů - na komunální úrovni více či méně úspěšné - KDU-ČSL, a ţe Věci veřejné (VV) v témţe roce teprve získávají profil politické strany, která má ambice prosadit se celostátně a to ve smyslu jak sněmovních, tak komunálních voleb (Havlík 2010: 22 a 30-31). Na rozdíl od SZ v roce 2006 tak těmto dvěma nově relevantním stranám chyběla zkušenost (pokud budou ponecháni stranou komunální politici, kteří případně přešli z KDU-ČSL do TOP 09) se samostatnou kandidaturou v krajských městech, k čemuţ je třeba připočíst vybudování regionální a zejména místní

64

organizační struktury nezbytné pro celkové zajištění s kandidaturou souvisejících záleţitostí. Bude tak zajímavé sledovat, jak tyto strany dokázaly rekrutovat kandidáty. Stejně jako v předchozích dvou komunálních volbách dokázaly sestavit samostatnou kandidátní listinu pro všechny krajská města ČSSD, KSČM a ODS. Tentokrát však byly tyto strany doplněny o VV. Zásadní rozdíl nicméně spočíval v počtu krajských měst, kde dané kandidátky byly úspěšné. Zatímco první tři jmenované strany získaly mandáty ve všech třinácti městech, VV se prosadily pouze ve dvou městech. Pro tuto práci ještě podstatnější odlišnost lze identifikovat v podílu členů VV na kandidátních listinách. Tento podíl totiţ u VV činil 44 % a to jak u úspěšných, tak neúspěšných kandidatur, zatímco druhé nejniţší procentuální zastoupení členů politických stran, které ve všech třinácti případech kandidovaly samostatně, vykazuje KSČM se 76 %. Lze tedy vyzdvihnout snahu VV prosazovat se plně pod svým názvem i za cenu toho, ţe pouze na čtyřech kandidátkách ze třinácti převaţují členové VV. Avšak při pohledu na výsledky komunálních voleb je otázkou, zda se jednalo strategii, která korespondovala s reálnou přitaţlivostí názvu VV pro voliče v komunálních volbách, aniţ by zde byla jiná přidaná hodnota.54 Odpověď na tuto otázku pak nutně zní, ţe nikoli. Ač se jedná o rozdíly pouze v jednotlivcích (procentuálně jsou na tom tak ČSSD i ODS stejně s 98 %), poprvé za sledované období předstihli sociální demokraté občanské demokraty v absolutním počtu nominovaných straníků a naopak na jejich kandidátkách bylo nominováno méně nestraníků. Další pokles (o čtyři procentní body) podílu straníků zaznamenala KSČM, coţ potvrzuje personální oslabování této politické strany, které je jednak vyvaţováno spoluprácí s kandidáti bez politické příslušnosti a jednak, ač stále spíše okrajově, se Stranou demokratického socialismu (dva členové této strany získali na kandidátce KSČM mandát v Jihlavě a jeden člen pak v Praze). Při dodrţení striktního odlišení, zda strana kandiduje čistě pod svým názvem, či nikoli, kandidovala TOP 09 samostatně v deseti případech a ve dvou v rámci širší volební strany.55 Na kandidátkách těchto volebních stran se v obou případech prosadili členové TOP 09. V rámci samostatné kandidatury se TOP 09 přiblíţila v procentuálním zastoupení svých členů 54

Pokud se hovoří o tom, ţe VV ve sněmovních volbách získávaly voliče mnohdy díky svému protestnímu profilu (Havlík 2010: 31-32), pak jej svým vstupem do vlády do značné míry oslabily. Navíc je při pohledu na výsledky komunálních voleb 2010 v krajských městech zjevné, ţe se prosadilo mnoho místních uskupení, která se vymezovala proti dosavadnímu vedení daných měst. Bez bliţšího zkoumání lze toto odvodit jiţ na základě názvu např. u Změny pro Liberec či Změny pro Hradec, dále u Hnutí O co jim jde (v Karlových Varech) či u M.O.R. – za Morální očistu radnice (ve Zlíně). 55 Jednalo se o TOP 09 a nezávislé (v Pardubicích) a TOP 09 a Starostové/Nezávislí (ve Zlíně). Opět je vhodné upozornit, ţe v Liberci pak TOP 09 kvůli sporům uvnitř místní organizace nekandidovala a omezila se na vyslovení podpory jiné kandidátce (Server Lidovky.cz 2010).

65

na kandidátkách hodnotám, jeţ přísluší KSČM, kdyţ rozdíl činí pět procentních bodů. TOP 09 tak dokázala za relativně krátkou dobu na úrovni krajských měst rekrutovat pro komunální volby poměrně velké mnoţství svých straníků, coţ vynikne i ve srovnání s VV. Tento rozdíl mezi nově relevantními stranami lze zdůvodnit jiţ zmíněnou částečnou personální návazností TOP 09 na KDU-ČSL, která s sebou nese mimo jiné organizační zkušenosti s tvorbou stranických struktur. Tabulka č. 10 – Relevantní strany v roce 2010

Subjekt ČSSD KSČM ODS TOP 09 VV VV (bez mandátu)

Straníci Kandidáti bez PP Straníků v % (*) (*) (*) 568 10 98% 435 134 76% 566 11 98% 327 131 71% 35 45 44% 215 270 44%

Ve volebních stranách Četnost (straníci/kandidáti bez PP) (**) (***) 13 13 13 10 2 (35/17) 2 11 -

Zdroj: Volební server ČSÚ 2012 a úprava a výpočty autor. * Na samostatných kandidátních listinách. ** Počet krajských měst, kde relevantní politické strany předloţily samostatnou kandidátní listinu. *** Počet volebních stran, v rámci nichţ dané politické strany kandidovaly (počet jejich členů).

5.1.3.2 Nerelevantní politické strany úspěšné ve více městech V této kategorii se pro rok 2010 nacházejí politické strany, které ve sněmovních volbách ztratily svou pozici celostátně relevantního subjektu. Jedná se tedy o KDU-ČSL a SZ. U SZ došlo po vzestupu v roce 2006 k propadu v prosazení se ve sledovaných krajských městech na úroveň ještě niţší, neţ na kterou tato strana dosahovala v roce 2002. Ač se údaj o procentu straníků na kandidátce zelených odvíjí od úspěšné samostatné kandidatury pouze v Brně, dosahuje tento podíl opět hodnot na úrovni roku 2006. Ztráta pozic SZ se projevila i u kandidatury v rámci jiných volebních stran, na které nenominovala ţádné kandidáty bez politické příslušnosti a kdy nominanti zelených uspěli v jednom případě (Změna pro Liberec), ale v dalších dvou zůstali bez mandátu (Změna pro Hradec a Liberec občanům). Konkurence dvou volebních stran v Liberci, na jejichţ kandidátkách figurovali členové SZ, pak nesvědčí minimálně v tomto městě o personální stabilitě a soudrţnosti místních organizací.

66

KDU-ČSL neprošla výkyvy mezi sledovanými volebními roky, jako se to stalo u SZ, avšak je tu pozorovatelná sestupná tendence v získávání mandátů. Zatímco v roce 2002 zůstala KDU-ČSL bez mandátu (ať jiţ samostatně či v širší volební straně) ve dvou případech, v roce 2006 jiţ to bylo ve čtyřech případech a v roce 2010 celkem v osmi případech (na kandidátce volební strany Doma v Hradci KDU-ČSL mandát nezískala). U procentuálního zastoupení straníků na samostatných úspěšných kandidátkách tento trend pozorovat nelze, kdyţ po desetiprocentním nárůstu v roce 2006 došlo v posledních volbách k návratu na obdobné hodnoty jako v roce 2002. Jak jiţ bylo zmíněno, SDS získala všechny tři své mandáty na kandidátních listinách KSČM a zdá se, ţe dosud nemá vlastní (jak materiálně, tak voličsky) dostatečné zázemí pro úspěšnou samostatnou kandidaturu. Raději tak SDS spolupracuje s KSČM, které můţe nabídnout aspoň několik vlastních ideově vyprofilovaných kandidátů, kdyţ je jinak zřejmé, ţe komunisté personálně oslabují. Navrhování nestranických kandidátů však stále zůstává plně na rozhodnutí KSČM. Politické strany dříve úspěšné ve více městech, aniţ by historicky disponovaly celostátní relevancí, jsou pro rok 2010 zastoupeny pouze SNK-ED, které však také výrazně oslabilo. Z výsledků voleb v krajských městech pro rok 2010 se dá tedy vyvozovat, ţe voliči, kteří preferují subjekty bez současné či minulé účasti na sněmovní politice, v komunálních volbách upřednostnili ryze místní uskupení. Tabulka č. 11 - Kandidáti politických stran úspěšných ve více městech v roce 2010

Subjekt KDU-ČSL SDS SNK-ED SZ

Ve volebních stranách Straníci Kandidáti bez PP Straníků v % Četnost (straníci/kandidáti bez PP) (*) (*) (*) (**) (***) 124 53 70% 4 2 (13/17) - 3 (9/0) - 2 (6/12) 23 32 42% 1 3 (19/0)

Zdroj: Volební server ČSÚ 2012 a úprava a výpočty autor. * Na samostatných kandidátních listinách. ** Počet krajských měst, kde dané politické strany úspěšně předloţily samostatnou kandidátní listinu. *** Počet volebních stran, v rámci nichţ dané politické strany kandidovaly (počet jejich členů).

67

5.1.3.3 Jednotlivě úspěšné politické strany Jestliţe v předchozích dvou sledovaných volbách byl počet jednotlivě úspěšných stran deset, pro rok 2010 jde jiţ o patnáct subjektů.56 Přitom významná část z těchto politických stran dokázala opakovaně získat mandáty v zastupitelstvech krajských měst. Pro všechna sledovaná období se konkrétně jedná o Pravou volbu pro Plzeň, Stranu Zdraví Sportu Prosperity57 a Zlínské hnutí nezávislých. Pro léta 2006 a 2010 toto platí pro Karlovarskou občanskou alternativu. Specifická situace nastala u Volby pro město, která v předchozích dvou volbách získávala pro své kandidáty zastoupení ve více městech. Pro tentokrát však byla úspěšná pouze v Hradci Králové, který i dříve bylo moţno povaţovat za centrum aktivity této politické strany, ač se podílela na sestavování úspěšných kandidátních listin opakovaně v rámci Karlovarské koalice a v roce 2006 téţ na kandidátce SOS pro Liberec. Její profil se tak stále zuţuje na stranu s ryze místním působením. Ve srovnání s předchozími volbami narostl počet měst, kde uspělo více místních uskupení. Typickým příkladem těchto měst jsou Karlovy Vary, kde získaly mandáty tři jednotlivě úspěšné politické strany. Přitom je dobré si všimnout, ţe v Českých Budějovicích, Hradci Králové a v Ostravě se tato kategorie stran objevuje za sledované období poprvé. Stále však převaţují subjekty, u nichţ je nominováno více kandidátů bez politické příslušnosti, a výjimky tak představují Občané pro Budějovice a opět Karlovarská občanská alternativa, která však na rozdíl od roku 2006 pro svou kandidátku vyuţila (ač minimálně) nestranické kandidáty.

56

Mezi volební strany, které uspěly v jediném městě a za něţ získal mandát pouze nezávislý kandidát, tentokrát patřily čtyři subjekty, coţ je ve srovnání s předchozími dvěma volbami nárůst o tři. Jednalo se konkrétně o: Hradecký demokratický klub; Krásná Jihlava; M.O.R – za Morální očistu radnice (Zlín); Změna pro Hradec. 57 Při pohledu na sloţení kandidátní listiny pro volby 2010 v Ústí nad Labem u této strany a u Sdruţení pro zdraví, sport a prosperitu z roku 2006 je zjevné, ţe se jedná o stejná uskupení, u kterých došlo pouze k úpravě názvu. Proto je řadím mezi dlouhodobě úspěšné strany.

68

Tabulka č. 12 - Kandidáti politických stran úspěšných v jediném městě v roce 2010 Subjekt Občané pro Budějovice Volba pro město ALTERNATIVA (*) Hnutí O co jim jde Karlovarská občanská alternativa Starostové pro Liberecký kraj (**) Unie pro sport a zdraví Ostravak Česká strana regionů Občané.cz Pravá volba pro Plzeň Severočeši.cz Strana Zdraví Sportu Prosperity Starostové a Nezávislí Zlínské hnutí nezávislých

Straníci Kandidáti bez PP 26 19 4 33 3 11 12 26 35 3 2 0 9 30 12 43 5 34 1 43 7 38 8 29 3 34 0 27 9 32

Město České Budějovice Hradec Králové Karlovy Vary Karlovy Vary Karlovy Vary Liberec Liberec Ostrava Pardubice Plzeň Plzeň Ústí nad Labem Ústí nad Labem Zlín Zlín

Zdroj: Volební server ČSÚ 2012 a úprava autor. Řazeno abecedně dle krajských měst. * Volební strana Sdruţení ALTERNATIVA, NK; dále 2 členové Nezávislých demokratů, 22 nezávislých kandidátů a 11 kandidátů bez PP nominovaných ALTERNATIVOU. ** Volební strana Liberec občanům; dále 4 členové SZ, 4 členové KDU-ČSL, 27 nezávislých kandidátů a 2 kandidáti bez PP nominovaní KDU-ČSL. 5.1.4 Zodpovězení výzkumné otázky pro kandidáty v komunálních volbách Na základě analýzy komunálních voleb, které se uskutečnily v letech 2002, 2006 a 2010, lze říci, ţe zdaleka nejpřesvědčivěji plní funkci rekrutování elit v krajských městech ČSSD a ODS, které obsazují svými členy minimálně 97 % míst na, ve všech případech, samostatných kandidátních listinách. Jiná situace panuje u KSČM, u níţ přesto, ţe lze najít důvody pro zařazení kandidátů z jiných politických stran a kandidátů bez politické příslušnosti i z jiných neţ personálních důvodů, dochází dle sesbíraných dat k poklesu úspěšnosti rekrutovat své členy pro kandidaturu v komunálních volbách. Za sledovaná období udrţuje poměrně vysokou úroveň zastoupení vlastních členů na kandidátních listinách ještě KDU-ČSL, avšak tato strana ztrácí v krajských městech v rovině zisku mandátů zastupitelů. Po vzestupu SZ v roce 2006 došlo u této strany k poklesu úspěšnosti, avšak v rekrutování kandidátů nebyla překročena nikdy padesátiprocentní hranice zastoupení straníků. U zelených v době, kdy působili v Poslanecké sněmovně, lze identifikovat schopnost navázat spolupráci s výrazným počtem nestraníků na samostatné kandidátce Strany zelených. U stran, které byly brány jako relevantní pro jediné sledované volby, nejvíce naplnila funkci rekrutování 69

kandidátů-straníků US-DEU, coţ zřejmě souviselo s delší dobou existence této politické formace před konáním daných voleb. Krátký odstup mezi vznikem a prvními komunálními volbami se pak projevil daleko více u VV neţ u TOP 09. Při pohledu na jiné neţ relevantní strany je pak zjevné, ţe plnění funkce rekrutování elit ve smyslu stranictví kandidátů není jejich primárním zájmem. Jen výjimečně se lze totiţ setkat se subjektem, na jehoţ kandidátní listině převaţují členové politické strany. Důvod lze vidět v obecné skepsi k politickému stranictví, které na komunální úrovni nepředstavuje zásadní podmínku, ať jiţ jakékoli povahy, pro politickou angaţovanost – zde pro úspěšnou kandidaturu. Zaloţení politické strany dle platných právních předpisů pak spíše těmto subjektům slouţí pro ulehčení kandidatury, kdyţ není třeba pro kaţdé volby shánět předepsaný počet podpisů občanů daného města. Je nicméně vhodné poznamenat, ţe se zdá, ţe jak pro kandidáty tak následně pro voliče klesá přitaţlivost stran, které poskytují zázemí pro kandidaturu nezávislých kandidátů ve více městech (typicky SNK-ED či Nestraníci), a naopak se více prosazují strany s místním profilem.

5.2 Zastupitelé v krajských městech V této části bude sledována schopnost politických stran prosazovat své členy do zastupitelstev krajských měst. Ukáţe se tak, jaká je úspěšnost straníků oproti kandidátům bez politické příslušnosti na kandidátních listinách v předešlé části komentovaných volebních stran. Tentokrát bude sledováno mnoţství členů relevantních a nerelevantních stran, kteří získali mandát, ve srovnání se zastupiteli bez politické příslušnosti. Detailně zpracované tabulky pro jednotlivé strany jsou obsaţeny v Příloze č. 2. V této fázi budou opět údaje o zastupitelích bez politické příslušnosti strukturovány dle toho, jak a kým byli navrţeni. Zda stranou relevantní, nerelevantní či zda se jednalo o nezávislého kandidáta. Shrnutí bude tentokrát obsaţeno převáţně v rámci analýzy dat za volby v roce 2010. 5.2.1 Zastupitelé v roce 2002 V roce 2002 bylo v komunálních volbách rozdělováno celkem 583 zastupitelských mandátů. Z tohoto počtu připadlo na stranické kandidáty 502 křesel (86%), na kandidáty bez politické příslušnosti sedmdesát tři a na nezávislé kandidáty osm křesel. Je tak zřejmá výrazná převaha členů politických stran v zastupitelstvech krajských měst a politické strany jsou zde schopny ze svých členů rekrutovat velkou většinu elit těchto měst. Pro tři stabilně relevantní strany (ČSSD, KSČM a ODS) platí, ţe získaly celkem 428 mandátů pro své kandidáty, coţ představuje 73 % všech obsazovaných křesel.

70

Ve sloţení „klubů“ zastupitelů za úspěšné volební strany (celkem osmdesát) převaţují ty, které jsou plně stranické (čtyřicet jedna, původně u dvaceti dvou kandidátních listin), avšak i plně nestranické kluby jsou zastoupeny častěji neţ plně nestranické kandidátky (deset ku třem). Při odlišení relevantních a nerelevantních stran je identifikovatelná výrazná převaha relevantních subjektů, na které připadá 84 % všech zastupitelů bez ohledu na jejich politickou příslušnost. V mnoţině relevantních subjektů pak 95 % křesel připadá na členy relevantních politických stran a zbývajících 5 % reprezentují kandidáti bez politické příslušnosti, které dané strany navrhly. Aţ na KSČM se absolutní počet zvolených nestraníků za jednotlivé relevantní subjekty pohybuje v jednotkách. Při komparaci zastoupení členů mezi kandidáty a mezi zastupiteli lze dojít k následujícím závěrům. U ČSSD i ODS je podíl v obou skupinách totoţný (98 %, respektive 99 %), avšak u KDU-ČSL a KSČM jsou členové více zastoupeni mezi zastupiteli. Pro identifikaci konkrétní příčiny by bylo třeba detailně prozkoumat kandidátní listiny, ale i tak lze zvaţovat, ţe důvodem mohlo být primárně umístění nestraníků na kandidátních listinách a sekundárně pak preferování členů této strany před navrţenými nestraníky. Nejniţší podíl (76 %) straníků, kteří byli navrţeni relevantní stranou a získali mandát, lze nalézt u US-DEU, jejíţ straníci tak jako jediní mají procentuálně niţší zastoupení mezi zastupiteli, neţ mezi kandidáty této strany. V absolutních číslech byla výrazně nejúspěšnější stranou ODS s 210 zastupitelistraníky. Při srovnání s počtem stranických kandidátů je moţno určit, ţe 36 % z nich získalo mandát, přičemţ u ostatních relevantních stran činí tento podíl maximálně 20 % u ČSSD. Spíše na okraj lze téţ zmínit, ţe zdaleka nejúspěšněji si v prosazování svých členů počínala Volba pro město, která prosadila pět ze šesti svých straníků, nominovaných v rámci úspěšných volebních stran, na post zastupitele. Mezi nerelevantními subjekty pak nejsilnější zastoupení získali kandidáti SNK-ED, kteří obsadili celkem devatenáct zastupitelských křesel. Přes deset zastupitelů pak příslušelo ještě ke straně Spojení demokraté – Sdruţení nezávislých, která získala dvanáct křesel v praţském zastupitelstvu a byla tak jedinou stranou z jednotlivě úspěšných, která získal dvouciferný počet mandátů. Celkem na deset mandátů pak dosáhly pouze SZ a jiţ zmiňovaná Volba pro město.

71

Tabulka č. 13 – Zastupitelé za politické strany v roce 2002 Relevantní strany Nerelevantní strany

Straníci Zastupitelé bez PP Straníků v % 463 24 95% 39 49 44%

Zdroj: Volební server ČSÚ 2012 a úpravy a výpočty autor. Do celkového počtu 583 zastupitelů patří ještě 8 nezávislých kandidátů. 5.2.2 Zastupitelé v roce 2006 Oproti předchozím volbám vzrostl počet obsazovaných zastupitelských mandátů na 585, kdyţ byl o dva zvýšen počet křesel ve zlínském zastupitelstvu. Stranických zastupitelů tentokrát bylo 520, coţ znamená v procentuálním vyjádření při srovnání s rokem 2002 nárůst o tři procentní body na 89 %. Na zastupitele bez politické příslušnosti připadlo čtyřicet osm mandátů a tato kategorie tak zaznamenala výrazný úbytek, zatímco přibylo devět nezávislých kandidátů-zastupitelů na celkem sedmnáct. ČSSD, KSČM a ODS v celkových ziscích posílily o třicet mandátů a celkově tak svými kandidáty obsadily 78 % všech mandátů. Přitom je třeba upozornit, ţe ztráty KSČM byly vyrovnány primárně vyššími zisky ODS, která tentokrát získala celkem 259 mandátů (z toho pět obsadili zastupitelé bez politické příslušnosti) a z nominovaných členů jich uspělo 44 %. ČSSD také posílila své zisky, avšak nikoli tak výrazně, podíl úspěšných straníků vzrostl na 22 %. V zastoupení pouze straníků mezi zastupiteli za konkrétní volební stranu nedošlo k větším změnám, kdyţ se tentokrát jednalo o čtyřicet zastupitelských klubů. U těch nestranických došlo k poklesu na sedm případů. Úspěch všech relevantních subjektů je moţno vyjádřit nárůstem počtu jimi obsazených mandátů o čtyři procentní body na 88 %, kdyţ v daném počtu zastupitelů opět s 95 % převaţují straníci. Nejvýraznější rozdíl mezi zastoupením straníků mezi kandidáty a mezi zastupiteli vykazuje jednoznačně SZ, kde mezi zastupiteli převaţují se 77 % straníci, ač mezi kandidáty zaujímali pouze 40 % nominantů zelených. Přesto za SZ získalo v procentuálním vyjádření mandát nejvíce nestraníků. O jeden procentní bod naopak poklesl podíl členů ODS mezi zastupiteli za tuto politickou stranu. K zajímavému posunu došlo u nerelevantních stran, za něţ získalo mandát tentokrát 57 % jejich členů, kdyţ o čtyři roky dříve se jednalo o procentuální zastoupení ve výši 44 %. Nicméně mezi nerelevantními subjekty si udrţelo nejsilnější pozici SNK-ED se sedmnácti zastupiteli, mezi nimiţ tentokrát převaţovali členové této strany (celkem deset straníků). Ţádná další strana však nedosáhla na dvouciferný počet křesel. Avšak v osmi případech ze čtrnácti jiţ převaţují mezi zastupiteli za nerelevantní subjekty straníci, coţ odpovídá na 72

začátku odstavce zmíněnému nárůstu podílu členů politických stran zařazených do této mnoţiny. Tabulka č. 14 – Zastupitelé za politické strany v roce 2006 Straníci Zastupitelé bez PP Straníků v % Relevantní strany 489 24 95% Nerelevantní strany 31 24 57%

Zdroj: Volební server ČSÚ 2012 a úpravy a výpočty autor. Do celkového počtu 585 zastupitelů patří ještě 17 nezávislých kandidátů.

5.2.3 Zastupitelé v roce 2010 Pro rok 2010 došlo opět ke změně celkového počtu zastupitelů volených v krajských městech, a to na 578, kdyţ ubylo sedm zastupitelských mandátů v Praze. Podíl straníků (absolutně 478) na tomto počtu představoval tentokrát 83 %, coţ představuje nejniţší hodnotu za sledované volby. Kaţdopádně je moţno shrnout, ţe z členů politických stran se rekrutuje stabilně mezi 80 % a 90 % všech zastupitelů v krajských městech, coţ svědčí mimo jiné o rozvinutém politickém stranictví v krajských městech. Zastupitelé bez politické příslušnosti obsadili v roce 2010 šedesát šest křesel, coţ je sice více neţ v roce 2006, avšak méně neţ v roce 2002. Nárůst opět zaznamenala kategorie nezávislých kandidátů, kteří získali celkem třicet čtyři mandátů, coţ je dvojnásobek počtu z roku 2006. Co se týče výsledku tří stabilně relevantních stran, dosáhly tentokrát na celkem 351 mandátů, coţ představuje pokles oproti roku 2006 o 107 mandátů. Je přitom třeba odlišit situaci u ODS, která ztratila 124 křesel, u KSČM, která přišla o dvanáct křesel a na druhé straně u ČSSD, která posílila o dvacet devět mandátů. Část mandátů, o které tyto tři strany přišly, se podařilo získat zejména TOP 09 (VV uspěly jen velmi omezeně) a dále nerelevantním stranám a posílené kategorii nezávislých kandidátů. Významný pokles pak ODS zaznamenala v procentu stranických kandidátů, kteří získali také mandát a to na hodnotu 23 % (130 zastupitelů z 566 kandidátů), coţ je o více neţ dvacet procentních bodů méně neţ o čtyři roky dříve. Navíc v tomto ohledu ztratila svou výsadní pozici, kdyţ ji z relevantních stran předstihla s 27 % úspěšností ČSSD. Čistě stranické zastupitelské kluby byly zvoleny pro třicet pět volebních stran a tato kategorie tak zaznamenala další pokles oproti předchozím letům. Naopak všichni zastupitelé za osm volebních stran nebyli členy ţádné politické strany. Za všechna sledovaná období tak vţdy převaţovaly čistě stranické kluby spolu s čistě nestranickými nad těmi, kde zasedali jak členové, tak kandidáti bez politické příslušnosti, ač pro rok 2010 tato převaha oslabila. 73

Relevantní strany celkově ztratily nezanedbatelných dvanáct procentních bodů v podílu na celkovém počtu zvolených zastupitelů a získaly tedy 76 % mandátů. Trend tedy není v tomto bodě zřejmý, kdyţ po vzestupu mezi lety 2002 a 2006 došlo pro rok 2010 k poklesu, ač zřetelnějšímu, neţ jaký byl předchozí růst. U všech relevantních stran s výjimkou ODS, u níţ podíl straníků mezi zastupiteli byl o dva procentní body niţší neţ mezi kandidáty, lze opět identifikovat převahu zastoupení straníků mezi zastupiteli neţ mezi kandidáty. Lze tedy opět shrnout, ţe straníci dominují mezi zastupiteli a prostor pro úspěch kandidátů bez politické příslušnosti na kandidátkách relevantních stran je výrazně omezen. Další navýšení procentuálního zastoupení zaznamenali členové nerelevantních stran, kdyţ celkem obsadili 62 % mandátů, které tyto strany ve volbách 2010 získaly. V deseti případech z devatenácti převaţovali mezi zvolenými zastupiteli členové jednotlivých politických stran. Právě počet devatenácti úspěšných nerelevantních stran znamenal nejvýraznější změnu oproti předchozím letům, s čímţ souvisí získání těch mandátů, které ztratila kategorie relevantních stran, jak jiţ bylo uvedeno výše. Poznámku si zaslouţí zisk dvouciferného počtu mandátů výhradně členy politické strany Občané pro Budějovice, která tak získala o pouhá čtyři křesla méně neţ KDU-ČSL, která obsadila pozici nejúspěšnější strany mezi nerelevantními subjekty. Na deset mandátů (osm členů a dva kandidáti bez politické příslušnosti) pak dosáhla strana Ostravak. Tabulka č. 15 - Zastupitelé za politické strany v roce 2010 Straníci Zastupitelé bez PP Straníků v % Relevantní strany 413 26 94% Nerelevantní strany 65 40 62%

Zdroj: Volební server ČSÚ 2012 a úpravy a výpočty autor. Do celkového počtu 578 zastupitelů patří ještě 34 nezávislých kandidátů.

5.3 Radní v krajských městech Úspěšnost politických stran v prosazení vlastních zastupitelů na posty radních je bezesporu odvozena od volebních zisků, avšak důleţitou roli hrají téţ vyjednávací schopnosti, coţ v souhrnu svědčí o naplňování funkce rekrutování elit v krajských městech. V souhrnných tabulkách budou opět odlišeny strany relevantní a nerelevantní, přičemţ konkrétní počty obsazených křesel v radách krajských měst budou uvedeny v Příloze č. 3. Velká většina potřebných dat byla shromáţděna skrze Databázi členů rad měst a obcí v ČR (ISPO FSS MU 2012). Pro roky 2002 a 2006 byl tento zdroj doplněn pro Karlovy Vary o usnesení 74

z ustavujících zasedání zastupitelstva tohoto města pro příslušná volební období. Informace o radě města Zlína byly pro rok 2002 zaslány z Magistrátu města Zlína a pro rok 2006 byly získány z usnesení z ustavujícího zasedání zastupitelstva. Pro rok 2010 pak byla dohledána data pro Brno, Olomouc, Ostravu a Pardubice opět z usnesení či zápisů z ustavujícího zasedání po uskutečněných volbách. 5.3.1 Radní v roce 2002 Z celkového počtu 141 křesel v radničních koalicích obsadili 90 % z nich straničtí kandidáti (absolutně 127 straníků-radních), coţ je o čtyři procentní body větší podíl, neţ jaký platil v toce 2002 pro zastoupení straníků mezi zastupiteli. Výraznou převahu v této mnoţině zaujímají členové relevantních stran, kteří obsadili 113 pozice radních. Zdaleka nejúspěšnější stranou v rekrutování členů výkonných orgánů měst byla ODS, na kterou připadá více neţ polovina všech míst získaných relevantními stranami, coţ je dále podpořeno volbou devíti občanských demokratů primátory krajských měst. Při srovnání s počtem zastupitelů-členů ODS vychází, ţe 29 % zastupitelů téţ získalo mandát radního. V tomto však byla úspěšnější jednak KDU-ČSL (zisk jednoho primátorského postu) a jednak US-DEU (také jeden primátor), coţ svědčí primárně o velkém koaličním potenciálu těchto politických stran. Druhou nejúspěšnější stranou byla pak ČSSD, která dosáhla přibliţně na poloviční počet křesel, které získala ODS, a obsadila dva primátorské posty. Sociální demokraté jako jediní z relevantních stran pak dali prostor kandidátovi bez politické příslušnosti mezi svými radními. Co se týče KSČM, obsadila dva posty v radě v Ostravě, jinak zůstala v krajských městech bez zastoupení. Jestliţe podíl členů relevantních stran mezi jejich radními činil 99 %, stejný ukazatel u nerelevantních stran dosahuje hodnoty 58 %. Nejúspěšnějším subjektem mezi nerelevantními stranami pak bylo SNK-ED, za něţ získalo křeslo radního pět zastupitelů, kteří se účastnili voleb jako kandidáti bez politické příslušnosti navrţení právě SNK-ED. Ve více krajských městech se prosadili výhradně členové konkrétní politické strany jen u Volby pro město a to v Hradci Králové a v Karlových Varech. V souhrnu obsadilo posty radních 81 % zastupitelů za relevantní strany. Tento podíl je tak o tři procentní body niţší, neţ jaký připadl v roce 2002 na zastoupení nominantů relevantních stran v mnoţině zastupitelů. Mezi ostatními radními se pak prosadili také tři nezávislí kandidáti.

75

Tabulka č. 16 – Radní za politické strany v roce 2002 Relevantní strany Nerelevantní strany

Straníci Radní bez PP Straníků v % 113 1 99% 14 10 58%

Zdroj: Databáze členů rad měst a obcí v ČR (ISPO FSS MU 2012), Usnesení ze zasedání zastupitelstva města Karlovy Vary z 12. 11. 2002, E-mail z Magistrátu města Zlína, úpravy a výpočty autor. Post radního získali ještě tři nezávislí kandidáti. 5.3.2 Radní v roce 2006 Počet stranických zastupitelů narostl v roce 2006 na celkem 131 a jejich podíl na celkovém počtu radních tak vzrostl na 93 %. Ačkoli u relevantních stran je podíl straníků o dva procentní body niţší, výraznější převahu (73 % radních) získali straníci mezi radními za nerelevantní subjekty a v absolutních číslech pak je pokles počtu nestranických radních zřejmý. Opět se prosadili tři nezávislí kandidáti. Nejpodstatnější změnou bylo 90 % zastoupení radních za relevantní strany, coţ představuje nárůst o devět procentních bodů. Posílení je patrné u dvou největších politických stran, tedy u ODS a ČSSD, které dohromady obsadily 112 křesel radních (v roce 2002 devadesát jedna křesel) a všechny primátorské posty (ODS 11, ČSSD 2) v krajských městech. Lze tak hovořit o jasné dominanci těchto dvou stran v plnění funkce rekrutování elit. Avšak nejvýraznější procentuální zastoupení radních mezi svými zastupiteli-straníky opět vykazuje KDU-ČSL a potvrzuje tak svou schopnost prosadit své členy do radničních koalic, ač třeba v minimálním počtu v rámci jednoho města. Nicméně je dobré si uvědomit, ţe v celkovém počtu radních KDU-ČSL ztratila a společně se SZ obsadila dohromady méně křesel neţ v roce 2002 v součtu s US-DEU. KSČM pak nedosáhla ani na jeden post v městských radách. U nerelevantních stran si zaslouţí pozornost primárně pokles schopnosti prosadit své členy či kandidáty na posty radních. Jediné SNK-ED dokázalo v tomto ohledu uspět ve více městech při celkovém počtu čtyř radních ze sedmnácti zastupitelů. Ostatní nerelevantní strany se prosadily pouze jednotlivě (viz Příloha č. 3). Tabulka č. 17 – Radní za politické strany v roce 2006 Relevantní strany Nerelevantní strany

Straníci Radní bez PP Straníků v % 123 4 97% 8 3 73%

Zdroj: Databáze členů rad měst a obcí v ČR (ISPO FSS MU 2012), Usnesení ze zasedání zastupitelstva města Karlovy Vary z 1. 11. 2006, Usnesení ze zasedání zastupitelstva města Zlína z 2. 11. 2006, úpravy a výpočty autor. Post radního získali ještě tři nezávislí kandidáti. 76

5.3.3 Radní v roce 2010 Pro rok 2010 se také podařilo shromáţdit data za všechna sledovaná města, kde tak bylo k dispozici 139 křesel radních.58 Z tohoto počtu obsadili 83 % straničtí kandidáti a jedná se tak o nejniţší procentuální podíl straníků mezi radními za sledované období. Jednalo se o výsledek posílení radních bez politické příslušnosti mezi zastupiteli za nerelevantní subjekty a také nárůstu počtu nezávislých kandidátů na deset, oproti třem v letech 2002 a 2006. Pozornost si zaslouţí pokles podílu radních za relevantní strany na celkovém počtu radních a to na hodnotu 71 %, coţ ve srovnání s rokem 2006 činí rozdíl devatenácti procentních bodů. To samozřejmě souvisí s celkovým oslabením těchto stran ve volbách, ale je třeba také zakomponovat faktory, jako je jiţ zmiňovaná schopnost/ochota vzájemné spolupráce s dalšími subjekty (dalo by se pracovně říci: aktuální koaliční potenciál na místní úrovni). Relevantní strany obsadily celkem devadesát osm radničních postů. Přitom je dobré si uvědomit, ţe ODS ztratila třicet jedna míst radních a naopak ČSSD o deset posílila a byla tak v tomto ohledu nejúspěšnější stranou. Přesto se tentokrát ODS stala nejúspěšnější stranou co do podílu svých členů-zastupitelů, kteří se zároveň stali radními. Post třetí nejúspěšnější relevantní strany, který dlouhodobě příslušel KDU-ČSL, obsadila pro rok 2010 TOP 09. Ta ve srovnání s KDU-ČSL získala více zastupitelských míst, avšak nedokázala lidovcům konkurovat ve schopnosti prosadit velmi významnou část svých zastupitelů na posty radních. Zcela marginální pozici mezi radními obsadily s jedním zástupcem VV ve Zlíně a KSČM pak opakovaně zůstala zcela bez zastoupení v radničních koalicích. Poprvé za sledované období dokázali získat post primátora nerelevantní strany. Stalo se tak v šesti případech (ostatní primátoři byli zvoleni za ODS – 4x a za ČSSD – 3x), v čemţ se odráţí úspěch těchto subjektů ve volbách 2010. Na druhou stranu v souvislosti s tím, ţe nerelevantní strany obsazují nízký počet křesel radních, roste počet stran v radničních koalicích, coţ můţe znamenat niţší efektivitu vládnutí v krajských městech. Jedná se však o téma, které není moţné v rámci této práci blíţe rozebrat.

58

V Plzni byl sníţen počet radních z jedenácti na devět.

77

Tabulka č. 18 – Radní za politické strany v roce 2010 Relevantní strany Nerelevantní strany

Straníci Radní bez PP Straníků v % 95 3 97% 21 10 68%

Zdroj: Databáze členů rad měst a obcí v ČR (ISPO FSS MU 2012), Usnesení ze zasedání zastupitelstva města Brna z 11. 11. 2010, Usnesení ze zasedání zastupitelstva města Olomouce z 10. 11. 2010, Zápis ze zasedání zastupitelstva města Ostravy z 9. 11. 2010, Zápis ze zasedání zastupitelstva města Pardubice z 10. 11. 2010 a úpravy a výpočty autor. Post radního získalo ještě deset nezávislých kandidátů.

5.4 Zodpovězení výzkumné otázky pro zastupitele a radní I v rovině zastupitelů a radních vykazují nejvýraznější schopnost rekrutovat elity relevantní strany. Početně nejsilnější zastoupení patří dlouhodobě občanským a sociálním demokratům, přičemţ ODS, která v této dvojici dominovala, v roce 2010 však výrazně oslabila a ČSSD získala pozici subjektu s nejvyšším počtem zastupitelů i radních. Vzestup mezi lety 2002 a 2006 a naopak pokles pro rok 2010 lze u ODS zaznamenat v rovině prosazení svých členů na primátorský post. Jestliţe v roce 2006 dosáhla na jedenáct primátorských postů, v roce 2010 se jiţ jednalo o čtyři primátory. Na místa uvolněná ODS pak nastoupili primátoři ze zastupitelů mimo relevantní strany. KSČM postupně oslabuje v prosazování svých kandidátů do zastupitelstev krajských měst a od roku 2006 nedisponuje její člen ani kandidát ţádným křeslem v městských radách. Její role v rekrutování elit je tak v rovině zastupitelů oslabována a v rovině radních zcela eliminována. Ač ztratila v roce 2010 KDU-ČSL status relevantní strany, stále dokáţe prosazovat své členy na posty radních, avšak stejně jako u počtu zastupitelů dochází k oslabování její pozice a poklesu plnění funkce rekrutování elit. Z ostatních politických stran, které za sledovaná období patřily mezi relevantní subjekty, nejlépe plnila tuto funkci pro rekrutování zastupitelů TOP 09 v roce 2010. Více neţ dvacet zastupitelských mandátů pak obdrţela jiţ jen SZ v roce 2006. Co se týče nerelevantních stran, posílila jejich pozice v rekrutování elit aţ po volbách v roce 2010 a to jak v rovině zastupitelů, tak v rovině radních. Přitom nelze identifikovat subjekt, který by dokázal dlouhodobě a ve větším počtu získávat pozice zastupitelů a radních. Tyto strany se tak profilují převáţně jako čistě místní uskupení. To má samozřejmě i širší dopady na komunální politiku v těchto městech jako takovou.

78

6.

Závěr Předloţená diplomová práce se zabývala politickými stranami působícími v krajských

městech ČR, a to konkrétně rozborem dimenze komunální politiky, která je politologickou obcí označována pojmem politics. Po teoretickém vymezení výzkumného pole a zpracování základního přehledu literatury, která se zabývá obdobnými tématy jako tato diplomová práce, bylo přistoupeno k naplnění prvního cíle práce, který spočíval ve vytvoření kódovacího schématu pro analýzu komunálních volebních programů. Bylo tak na základě funkcí, které spadají primárně do samostatné, ale i do přenesené působnosti kaţdé jednotlivé obce, určeno osm oblastí, pod které bylo zařazeno dvacet pět kategorií. V průběhu kódování se ukázalo jako nezbytné, aby došlo k úpravám kódovací knihy, které se týkaly dodatečnému zařazení nových kategorií. Dále téţ bylo třeba specifikovat, ke kterým kategoriím budou řazeny programové body, se kterými nebylo v rámci teoretické přípravy kódovacího schématu pracováno. V konečné verzi tak bylo pro účely této diplomové práce stanoveno dalších pět kategorií a takto bylo celé schéma pouţito. Protoţe se nicméně také ukázalo, ţe k některým původně vymezeným kategoriím nelze přiřadit odpovídající programové body, celkové schéma, které je součástí Přílohy č. 4 a které je otevřeno pro další výzkum, neobsahuje kategorii, pod kterou spadal negativní postoj politických stran k politické participaci občanů. Kategorie týkající se dělení území města do obvodů či částí pak jsou ponechány, avšak s otazníkem nad jejich potřebností. Na základě připraveného kódovacího schématu pak bylo zpracováno celkem sedmdesát dva volebních programů, které byly prezentovány místními organizacemi ČSSD, KSČM, ODS pro léta 2006 a 2010 a TOP 09 pro rok 2010. Tento proces vedl k zjištění tematického zaměření jednotlivých volebních materiálů a následně také k naplnění druhého cíle práce, kterým bylo zodpovězení tří výzkumných otázek. První z nich se zaměřila na kompatibilitu volebních programů téţe politické strany v různých městech, přičemţ kompatibilita byla identifikována primárně v rovině nejvíce a nejméně častém vyuţití konkrétní oblasti z kódovacího schématu. Pro vzájemné srovnání pak byly vyuţity výpočty vztahující se k absolutním odchylkám od průměrného podílu dané oblasti na celém volebním programu. V tomto ukazateli byly jako nejkompatibilnější identifikovány volební programy KSČM v roce 2010. Druhá výzkumná otázka se zaměřila na odlišnost volebních programů různých stran v témţe městě. Celkově bylo zjištěno, ţe nejméně odlišné jsou volební programy ČSSD a KSČM. Naopak největší odlišnosti vykazuje při komparaci s ostatními politickými stranami, zejména pak s ODS, TOP 09. Třetí výzkumná otázka se pak zabývala 79

odlišností volebních programů téţe strany v témţ městě v letech 2006 a 2010. Výstupem zde byla odpověď, ţe ODS připravila pro různá volební období nejodlišnější volební programy a naopak nejmenší posuny byly zaznamenány u ČSSD. Městem, kde strany zaměření své programatiky nejvíce pozměnily, byl Hradec Králové. Třetí cíl práce se vztahoval k výzkumné otázce, která se zaměřila na rekrutování elit v krajských

městech

politickými

stranami,

které

získaly

zastoupení

v městských

zastupitelstvech, a to pro léta 2002, 2006 a 2010. V rovině kandidátů naplňují funkci rekrutování elit nejpřesvědčivěji ODS a ČSSD, sestupnou tendenci naopak vykazuje KSČM. U nerelevantních stran pak bylo dospěno k závěru, ţe jejich cílem není rekrutování kandidátů, kteří by byli zároveň členy dané politické strany. Co se týče zastupitelů a radních, opět se nejlépe prosazují občanští a sociální demokraté, avšak je třeba upozornit na značný výkyv u ODS mezi rokem 2006 a rokem 2010, kdy tato strana oslabila, coţ se výrazně projevilo také v počtu obsazených primátorských postů. U KSČM platí oslabující schopnost prosadit své kandidáty do zastupitelských křesel a od roku 2006 zcela chybí posty radních, které by komunističtí zastupitelé obsadili. Nerelevantní politické strany s převaţujícím místním profilem pak aţ v roce 2010 dokázaly posílit své pozice ve schopnosti rekrutovat místní elity, a to včetně těch pro primátorská křesla. Jak jiţ bylo řečeno, pro další výzkum (např. všech statutárních měst) je otevřeno zejména vyuţití kódovacího schématu pro komunální volební programy. Přitom důleţité bude primárně další ujasnění přiřazení jednotlivých programových bodů k vymezeným kategoriím tak, aby celá metoda dosáhla vyšší míry reliability výstupů. Zjištění tematických odlišností pak také můţe slouţit k snazší identifikaci výzkumného pole pro kvalitativní analýzu volebních programů. Co se týče místních elit, mohou být získaná data dále vyuţita při zjišťování podílu ne/relevantních politických stran na rekrutování elit pro komunální úroveň. V průběhu celé práce pak byly vznášeny související otázky, které by si zaslouţily další zkoumání.

80

7.

Literatura a prameny

7.1 Tištěné publikace a odborné články - Balík, S. – Císař, O. – Fiala, P. a kol. (2010): Veřejné politiky v České republice v letech 1989-2009. Brno: CDK. - Balík, S. (2003, eds.): Komunální volby v České republice v roce 2002. Brno: Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav. - Balík, S. (2005): Metodologie výzkumu komunální politiky. In: Fiala, P. – Strmiska, M. (eds.): Víceúrovňové vládnutí: teorie, přístupy, metody. Brno: CDK, s. 163-175. - Balík, S. (2006): Komunální volby 2006. Revue politika, 20. 11. 2006. (cit. 2012-05-15). (www.revuepolitika.cz/clanky/480/komunalni-volby-2006). - Balík, S. (2008): Česká komunální politika v obcích s rozšířenou působností: koalice, voličské vzorce a politické strany na místní úrovni v letech 1994-2006. Brno: CDK. - Balík, S. (2009): Komunální politika: obce, aktéři a cíle místní politiky. Praha: Grada. - Balík, S. et al. (2011): Koaliční vládnutí ve střední Evropě (1990-2010). Brno: Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav. - Bouška, M. (2010): Krajská politika v Pardubickém kraji od roku 2004. FSS MU: bakalářská práce. - Dvořáková, D. – Karásek, P. (2004): Hradec Králové. In: Šaradín, P. - Outlý, J. (eds.): Studie o volbách do zastupitelstev v obcích. Olomouc: Univerzita Palackého, s. 113-131. - Eibl, O. (2011): Issues v české politice. FSS MU: dizertační práce. - Fiala, P. – Strmiska, M. (1998): Teorie politických stran. Brno: Barrister & Principal. - Havlík, V. (2010): Politické strany a jejich systém v letech 2006-2010. In: Balík, S. (eds.): Volby do Poslanecké sněmovny v roce 2010. Brno: CDK, s. 11-38. - Hlaváček, P. (2004): Brno. In: Šaradín, P. - Outlý, J. (eds.): Studie o volbách do zastupitelstev v obcích. Olomouc: Univerzita Palackého, s. 81-112. - Hoskovec, L. – Balík, S. (2010): Formáty českých lokálních stranických systémů. Evropská volební studia, r. 5, č. 1, s. 28-46. - Hrbek, J. (2003): Tachlovice. In: Hudák, J. – Jüptner, P. – Svoboda, J. (eds.): Komunální politické systémy. Praha: UK, s. 41-52. - Hudák, J. – Jüptner, P. – Svoboda, J. (2003, eds.): Komunální politické systémy. Praha: UK. - Hudák, J. – Jüptner, P. (2003): Politické strany na komunální úrovni. In: Hudák, J. – Jüptner, P. – Svoboda, J. (eds.): Komunální politické systémy. Praha: UK, s. 26 – 35. 81

- Jüptner, P. (2003): Závěr – Komunální politika jako vstup do politiky parlamentní. In: Hudák, J. – Jüptner, P. – Svoboda, J. (eds.): Komunální politické systémy. Praha: UK, s. 181. - Jüptner, P. (2003): Závěr – Odlišné fungování systémů v závislosti na jejich velikosti. In: Hudák, J. – Jüptner, P. – Svoboda, J. (eds.): Komunální politické systémy. Praha: UK, s. 185186. - Koudelka, Z. (2006): Obecní samospráva. Zákon o obcích v komentovaném znění. Brno: DOPLNĚK. - Krpec, O. (2006): Funkce politických stran v politickém a sociálním systému. Politologická revue, r. 12, č. 1, s. 172-190. - Linek, L. – Pecháček, Š. (2005): K důvodům nízkého počtu členů českých politických stran. In: Mansfeldová, Z. – Kroupa, A. (eds.): Participace a zájmové organizace v České republice. Praha: SLON, s. 59-80. - Mandík, T. (2003): Praha 5. In: Hudák, J. – Jüptner, P. – Svoboda, J. (eds.): Komunální politické systémy. Praha: UK, s. 170-180. - Ryšavý, D. – Šaradín, P. (2010): Straníci, bezpartajní a nezávislí zastupitelé na českých radnicích. Sociologický časopis/Czech Sociological Review, r. 46, č. 5, s. 719-743. - Ryšavý, D. (2006): Komunální je komunální a velká je velká! K hypotéze politizace lokálních politických elit. Sociologický časopis/Czech Sociological Review, r. 42, č. 5, s. 953970. - Sartori, G. (2005): Strany a stranické systémy: schéma pro analýzu. Brno: CDK. - Šaradín, P. – Outlý, J. (2004, eds.): Studie o volbách do zastupitelstev v obcích. Olomouc: Univerzita Palackého. - Šaradín, P. (2004): Neparlamentní subjekty ve volbách do zastupitelstev obcí. In: Šaradín, P. - Outlý, J. (eds.): Studie o volbách do zastupitelstev v obcích. Olomouc: Univerzita Palackého, s. 65-80. - Švancara, J. (2007): Wordscores – metoda analýzy politických textů. FSS MU: diplomová práce. - Vávra, D. (2007): Mají politické strany na komunální úrovni v České republice smysl? Středoevropské politické studie, r. 9, č. 1, s. 1-13 (cit. 2012-05-15). (www.cepsr.com/dwnld/vavrakom07.pdf). - Vilímek, P. (2003): Brno – případová studie. In: Balík, S. (eds.): Komunální volby v České republice v roce 2002. Brno: Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav, s. 106125.

82

7.2 Elektronické zdroje - E-mail o sloţení rady města Zlína ve volebním období 2002-2006 ze dne 7. 5. 2012 zaslaný Danou Kráčalovou, zaměstnankyní Odboru kanceláře primátora, Magistrátu města Zlína. - CVVM (2012): Důvěra ústavním institucím a spokojenost s politickou situací v březnu 2012. Praha (cit. 2012-05-11). (www.cvvm.cas.cz/upl/zpravy/101260s_pi120326.pdf). - ČSÚ (2012): Vývoj počtu obcí v České republice podle krajů (stav k 1. 1.). Praha (cit. 201205-15). (www.czso.cz/cz/cr_1989_ts/0201.pdf). - ČSÚ (2012a) – Počet obyvatel v obcích České republiky k 1. 1. 2011. Praha (cit. 2012-0515). (http://www.scitani.cz/csu/2011edicniplan.nsf/t/760029E11D/$File/13011103.pdf). - ISPO FSS MU (2012): Databáze členů rad měst a obcí v ČR. Brno (cit. 2012-05-15). (ispo.fss.muni.cz/modules/localelections/). - Server Lidovky.cz – Zpravodajský server Lidových novin (2010): TOP 09 nebude v Liberci kandidovat. Kalousek ji chce kvůli sporům zrušit. (cit. 2012-05-15). (http://www.lidovky.cz/top-09-nebude-v-liberci-kandidovat-kalousek-ji-chce-kvuli-sporumzrusit-1zi-/ln_domov.asp?c=A100921_190635_ln_domov_pks). - Server Ministerstva vnitra ČR – Seznam politických stran a hnutí. 2012 (cit. 2012-05-15). (aplikace.mvcr.cz/seznam-politickych-stran/). - The Comparative Manifesto Project. 2012 (cit. 2012-05-15). (manifesto-project.wzb.eu). - Volební server ČSÚ – volby.cz. 2012 (cit. 2012-05-15). (www.volby.cz).

7.3 Volební materiály politických stran Volební programy TOP 09 pro rok 2010 - Program TOP 09 pro komunální volby v Olomouci v roce 2010. - TOP 09 – Ostrava. Hlavní programové oblasti. - Volební program pro volby do městského zastupitelstva Pardubice. Devět důvodů, proč volit TOP 09. - Volební program pro volby do zastupitelstva Statutárního města Jihlava. - Volební program strany „TOP 09“ pro komunální a senátní volby 2010 Ústí nad Labem. - Volební program TOP 09 Hradec Králové. - Volební program TOP 09 Karlovy Vary pro období 2011 aţ 2013. - Volební program TOP 09 pro Plzeň. - Volební program TOP 09 pro Prahu. 83

- Volební program TOP 09 pro volby do magistrátu města Brna v roce 2010. - Volební program TOP 09 pro volby do zastupitelstva města České Budějovice. - Volební program. Třináct bodů ke změně – „Kdo chce změnit Zlín, jde volit.“ Volební programy ODS pro rok 2006 - Volební program kandidátů ODS pro Pardubice. - Volební program ODS pro komunální volby 2006: máme rádi Hradec Králové. - Volební program ODS pro město Brno na volební období 2006 – 2010. - Volební program ODS pro město Liberec. - Volební program ODS pro Plzeň: Město v barvách. - Volební program ODS pro volby do zastupitelstva města Olomouce 2006: Olomouc – město s novou tváří. - Volební program ODS: Jihlava – město, ve kterém stojí za to ţít. - Volební program ODS: Nové Ústí, město našeho ţivota. - Volební program ODS: Praha – město pro ţivot. Volební programy ODS pro rok 2010 - Volební program ODS 2010 – 2014 Zlín. „Velké vize se nemění.“ - Volební program ODS Hradec Králové 2010 – 2014: Bez populismu a nereálných slibů. - Volební program ODS Jihlava pro období 2010 – 2014. - Volební program ODS Karlovy Vary. - Volební program ODS Liberec: Víte, koho volíte! - Volební program ODS pro komunální volby v Ostravě 2010: „Co je podstatné.“ - Volební program ODS pro komunální volby v Plzni. - Volební program ODS pro volby do Zastupitelstva hlavního města Prahy 2010. - Volební program ODS pro volby do zastupitelstva města Olomouc 2010. - Volební program ODS Ústí nad Labem. - Volební program ODS: „Chceme, aby se nám v Brně lépe ţilo.“ - Volební program ODS: Pardubice – moderní evropské město. Volební program ČSSD pro rok 2006 - Volební program České strany sociálně demokratické pro hlavní město Prahu v letech 20062010. - Z našeho programu pro volby do zastupitelstva města Jihlavy. 84

- Volební program ČSSD pro volby do zastupitelstva města Brna 2006: Jistota pro Brno. - Volební program ČSSD pro období 2006 – 2010 v Ostravě. - Volební program ČSSD: Jistoty a prosperita pro Hradec Králové. - Volební program České strany sociálně demokratické, okresní organizace Plzeň město: „Aby se v Plzni lépe ţilo…“ Volební programy ČSSD pro rok 2010 - Volební program ČSSD 2010 - 2014: „Plzeň – čistý a bezpečný domov.“ - Volební program ČSSD pro komunální volby 2010 – České Budějovice. - Volební program ČSSD pro komunální volby 2010 – Pardubice. - Volební program ČSSD pro komunální volby 2010 v Jihlavě. - Volební program ČSSD pro město Hradec Králově a jeho občany. - Volební program ČSSD pro Ústí nad Labem. - Volební program ČSSD pro volby do magistrátu města Ostravy v roce 2010. - Volební program ČSSD pro volby do magistrátu města Prahy. - Volební program ČSSD pro volby do zastupitelstva města Brna 2010. - Volební program: Co chce a co vyřeší ČSSD ve volebním období 2010 - 2014. Volební programy KSČM pro rok 2006 - Jihlava, naše město, naše budoucnost. Volební program KSČM na období 2006 – 2010. - Komunální volební program KSČM na období 2006-2010 pro Ostravu. - Program Komunistické strany Čech a Moravy pro komunální volby 2006 v městě Plzni. - Program KSČM pro město Brno. Komunální volby v městě Brně v roce 2006. - Volební program Komunistické strany Čech a Moravy v Pardubicích na léta 2006 – 2010. - Volební program KSČM 2006 – 2010 pro komunální volby v Hradci Králové. - Volební program KSČM pro komunální volby v Olomouci 2006. - Volební program KSČM pro komunální volby v Liberci. - Volební program KSČM pro Prahu 2006 – 2010. - Volební program KSČM v Karlových Varech pro období 2006 – 2010. - Volební program pro volby do zastupitelstva města Ústí nad Labem, konané 20. - 21. října 2006: Ústí nad Labem – náš společný domov.

85

Volební programy KSČM pro rok 2010 - Priority volebního programu KSČM v Plzni – volby do obecních zastupitelstev 15. - 16. 10. 2010. - Teze volebního programu pro volby do Zastupitelstva statutárního města Liberce na období 2010 – 2014. - Volební program Komunistické strany Čech a Moravy pro volby do zastupitelstev v hlavním městě Praze v roce 2010. - Volební program Komunistické strany Čech a Moravy v Pardubicích na léta 2010 – 2014. - Volební program KSČM Ostrava pro komunální volby 2010. - Volební program KSČM pro Karlovy Vary na léta 2010 - 2014. - Volební program KSČM pro město Brno na léta 2010 – 2014. - Volební program KSČM pro okres a město Ústí nad Labem na období 2010 – 2014. - Volební program KSČM pro volby do Zastupitelstva města Zlína na léta 2010 – 2014. - Volební program KSČM pro volby do zastupitelstva statutárního města Olomouc na období 2010-2014. - Volební program KSČM v Hradci Králové 2010 – 2014. - Volební program města Jihlavy na volební období 2010 – 2014.

7.4 Právní předpisy a materiály ze zasedání zastupitelstev - Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava ČR, ve znění pozdějších předpisů. - Ústavní zákon č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územně samosprávných celků a o změně ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky. - Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů. - Zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů. - Zákon č. 424/1991 Sb., o sdruţování v politických stranách a politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů. - Zákon č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. - Usnesení z ustavujícího zasedání zastupitelstva města Brna konaného dne 11. 11. 2010. - Usnesení z ustavujícího zasedání zastupitelstva města Karlovy Vary konaného dne 1. 11. 2006. - Usnesení z ustavujícího zasedání zastupitelstva města Karlovy Vary konaného dne 12. 11. 2002. 86

- Usnesení z ustavujícího zasedání zastupitelstva města Olomouce konaného dne 10. 11. 2010. - Usnesení z ustavujícího zasedání zastupitelstva města Zlína konaného dne 2. 11. 2006. - Zápis z ustavujícího zasedání zastupitelstva města Pardubice konaného dne 10. 11. 2010. - Zápis z ustavujícího zasedání zastupitelstva města Ostravy konaného dne 9. 11. 2010.

87

8.

Seznam použitých zkratek

CMP – The Comparative Manifesto Project CVVM – Centrum pro výzkum veřejného mínění ČR – Česká republika ČSNS – Česká strana národně sociální ČSSD – Česká strana sociálně demokratická ČSÚ – Český statistický úřad EU – Evropská unie ISPO FSS MU – Institut pro srovnávací politologický výzkum Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity Kandidáti bez PP – Kandidáti bez politické příslušnosti KDU-ČSL – Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová KSČ – Komunistická strana Československa KSČM – Komunistická strana Čech a Moravy ODS – Občanská demokratická strana R – Rozpočet SDS – Strana demokratického socialismu SNK – ED – Sdruţení nezávislých kandidátů – Evropští demokraté SNK – Sdruţení nezávislých kandidátů SOS – Strana pro otevřenou společnost SZ – Strana zelených TOP 09 – Tradice Odpovědnost Prosperita US-DEU – Unie svobody – Demokratická unie VV – Věci veřejné VZ – Veřejné zakázky

88

9.

Přílohy

9. 1 Příloha č. 1 – Podíly oblastí kódovacího schématu ve volebních programech politických stran Volební programy TOP 09 v roce 2010 Oblast Politická Ekonomická Sociální Ekologická Bezpečnostní Infrastrukturní Prognostická Správní

Praha 5,66% 22,64% 26,42% 11,32% 11,32% 14,15% 2,83% 5,66%

České Budějovice Plzeň 3,66% 30,49% 32,93% 4,88% 13,41% 4,88% 4,88% 4,88%

Karlovy Vary

7,76% 16,38% 24,14% 9,48% 5,17% 12,07% 8,62% 16,38%

22,68% 20,62% 35,05% 2,06% 1,03% 12,37% 2,06% 4,12%

Ústí nad Labem 10,00% 18,33% 46,67% 3,33% 5,00% 6,67% 6,67% 3,33%

Hradec Králové 11,76% 18,38% 33,09% 5,88% 8,09% 13,24% 3,68% 5,88%

Pardubice Jihlava 3,03% 18,18% 30,30% 9,09% 9,09% 15,15% 3,03% 12,12%

33,33% 6,67% 20,00% 6,67% 13,33% 0,00% 0,00% 20,00%

Olomouc Ostrava 11,76% 21,18% 32,94% 10,59% 7,06% 12,94% 1,18% 2,35%

3,70% 14,81% 40,74% 11,11% 18,52% 7,41% 0,00% 3,70%

Brno 16,67% 14,29% 38,10% 4,76% 4,76% 14,29% 2,38% 4,76%

Zlín 11,54% 15,38% 30,77% 11,54% 11,54% 3,85% 3,85% 11,54%

Zdroj: Volební programy TOP 09 pro rok 2010. Volební programy ODS v roce 2006 Oblast Politická Ekonomická Sociální Ekologická Bezpečnostní Infrastrukturní Prognostická Správní

Praha 6,10% 10,98% 43,90% 6,10% 7,32% 18,29% 0,00% 7,32%

Plzeň 4,44% 14,44% 28,89% 4,44% 6,67% 32,22% 0,00% 8,89%

Ústí nad Labem 5,36% 10,12% 27,38% 10,12% 14,29% 24,40% 1,19% 7,14%

Liberec 4,85% 10,30% 53,33% 7,88% 3,03% 15,76% 1,82% 3,03%

Hradec Králové 1,45% 2,90% 57,97% 8,70% 8,70% 14,49% 0,00% 5,80%

Pardubice Jihlava 3,57% 14,29% 42,86% 8,93% 14,29% 5,36% 3,57% 7,14%

5,41% 16,22% 29,73% 5,41% 5,41% 29,73% 2,70% 5,41%

Olomouc Brno 4,35% 22,61% 34,78% 6,09% 7,83% 13,04% 1,74% 9,57%

13,39% 15,18% 32,14% 7,14% 8,04% 18,75% 1,79% 3,57%

Zdroj: Volební programy ODS pro rok 2006. 89

Volební programy ODS v roce 2010 Oblast Politická Ekonomická Sociální Ekologická Bezpečnostní Infrastrukturní Prognostická Správní

Praha 14,62% 11,54% 40,00% 10,00% 5,38% 14,62% 1,54% 2,31%

Plzeň 7,08% 13,27% 43,36% 6,19% 9,73% 15,04% 0,00% 5,31%

Karlovy Vary

Ústí nad Labem Liberec

13,16% 15,79% 47,37% 2,63% 7,89% 10,53% 0,00% 2,63%

Hradec Králové

0,00% 7,35% 57,35% 8,82% 10,29% 14,71% 0,00% 1,47%

1,25% 12,50% 42,50% 10,00% 11,25% 13,75% 3,75% 5,00%

12,00% 28,00% 32,00% 4,00% 4,00% 8,00% 0,00% 12,00%

Jihlava

Ostrava

Brno

Pardubice Jihlava 0,00% 11,43% 40,00% 5,71% 5,71% 20,00% 2,86% 14,29%

0,00% 17,50% 35,00% 10,00% 7,50% 25,00% 0,00% 5,00%

Olomouc Ostrava 3,45% 9,66% 40,00% 8,97% 10,34% 17,24% 0,69% 9,66%

3,64% 21,82% 45,45% 12,73% 0,00% 12,73% 0,00% 3,64%

Brno 7,79% 12,99% 32,47% 5,19% 6,49% 20,78% 3,90% 10,39%

Zlín 7,89% 9,65% 35,09% 3,51% 1,75% 35,96% 0,00% 6,14%

Zdroj: Volební programy ODS pro rok 2010. Volební programy ČSSD v roce 2006 Oblast Politická Ekonomická Sociální Ekologická Bezpečnostní Infrastrukturní Prognostická Správní

Praha 4,55% 10,00% 50,00% 4,55% 8,18% 16,36% 0,00% 6,36%

Plzeň 6,78% 5,08% 35,59% 8,47% 5,08% 28,81% 3,39% 6,78%

Hradec Králové 12,90% 20,97% 38,71% 1,61% 8,06% 16,13% 0,00% 1,61%

4,17% 4,17% 58,33% 12,50% 4,17% 16,67% 0,00% 0,00%

6,76% 10,81% 44,59% 4,05% 10,81% 20,27% 1,35% 1,35%

4,55% 13,64% 43,18% 11,36% 4,55% 22,73% 0,00% 0,00%

Zdroj: Volební programy ČSSD pro rok 2006.

90

Volební programy ČSSD v roce 2010 Oblast Politická Ekonomická Sociální Ekologická Bezpečnostní Infrastrukturní Prognostická Správní

Praha 0,00% 12,12% 42,42% 6,06% 12,12% 18,18% 6,06% 3,03%

České Budějovice Plzeň 6,45% 22,58% 25,81% 16,13% 3,23% 12,90% 3,23% 9,68%

Ústí nad Labem

2,56% 20,51% 25,64% 12,82% 7,69% 29,49% 1,28% 0,00%

Hradec Králové

3,57% 7,14% 57,14% 7,14% 5,36% 10,71% 0,00% 8,93%

Pardubice Jihlava

11,11% 22,22% 27,78% 0,00% 0,00% 22,22% 5,56% 11,11%

5,36% 25,00% 33,93% 10,71% 3,57% 10,71% 8,93% 1,79%

4,35% 8,70% 52,17% 4,35% 8,70% 17,39% 4,35% 0,00%

Olomouc Ostrava 7,58% 15,15% 39,39% 10,61% 7,58% 12,12% 4,55% 3,03%

9,33% 12,00% 41,33% 9,33% 4,00% 22,67% 1,33% 0,00%

Brno 0,00% 4,48% 56,72% 8,96% 4,48% 23,88% 0,00% 1,49%

Zdroj: Volební programy ČSSD pro rok 2010. Volební programy KSČM v roce 2006 Oblast Politická Ekonomická Sociální Ekologická Bezpečnostní Infrastrukturní Prognostická Správní

Praha 13,18% 7,75% 37,21% 6,98% 12,40% 17,05% 1,55% 3,88%

Plzeň 13,00% 7,00% 44,00% 8,00% 10,00% 12,00% 3,00% 3,00%

Karlovy Vary

Ústí n. Labem

5,71% 14,29% 45,71% 2,86% 11,43% 17,14% 2,86% 0,00%

5,71% 14,29% 42,86% 5,71% 8,57% 5,71% 5,71% 11,43%

Liberec 4,55% 18,18% 31,82% 13,64% 4,55% 22,73% 0,00% 4,55%

Hradec Králové 0,00% 16,67% 41,67% 16,67% 8,33% 16,67% 0,00% 0,00%

Pardubice Jihlava 7,69% 15,38% 48,72% 8,97% 2,56% 8,97% 2,56% 5,13%

1,96% 9,80% 50,98% 7,84% 3,92% 25,49% 0,00% 0,00%

Olomouc Ostrava 11,84% 25,00% 27,63% 7,89% 9,21% 14,47% 2,63% 1,32%

9,38% 12,50% 35,42% 8,33% 12,50% 12,50% 2,08% 7,29%

Brno 10,49% 11,89% 41,96% 5,59% 8,39% 18,88% 2,80% 0,00%

Zdroj: Volební programy KSČM pro rok 2006.

91

Volební programy KSČM v roce 2010 Oblast Politická Ekonomická Sociální Ekologická Bezpečnostní Infrastrukturní Prognostická Správní

Praha 14,05% 8,26% 36,36% 7,44% 11,57% 16,53% 1,65% 4,13%

Plzeň 4,48% 14,93% 40,30% 10,45% 7,46% 19,40% 0,00% 2,99%

Karlovy Vary

Ústí nad Labem

8,33% 16,67% 37,50% 4,17% 12,50% 20,83% 0,00% 0,00%

4,81% 10,58% 48,08% 8,65% 9,62% 14,42% 0,96% 2,88%

Liberec 5,00% 15,00% 25,00% 20,00% 5,00% 25,00% 0,00% 5,00%

Hradec Králové

Pardubice Jihlava

5,80% 21,74% 28,99% 8,70% 5,80% 26,09% 1,45% 1,45%

8,16% 24,49% 32,65% 4,08% 6,12% 20,41% 2,04% 2,04%

Olomouc Ostrava

5,26% 10,53% 52,63% 5,26% 7,89% 18,42% 0,00% 0,00%

3,57% 14,29% 32,14% 21,43% 7,14% 21,43% 0,00% 0,00%

5,38% 17,69% 30,00% 12,31% 3,08% 22,31% 3,85% 5,38%

Brno 3,96% 14,85% 53,47% 6,93% 8,91% 9,90% 0,99% 0,99%

Zlín 6,45% 19,35% 38,71% 12,90% 3,23% 19,35% 0,00% 0,00%

Zdroj: Volební programy KSČM pro rok 2010. Přehled o zastoupení oblastí ve všech dostupných volebních programech politických stran v letech 2006, 2010 a celkově za léta 2006 a 2010 Oblast Politická Ekonomická Sociální Ekologická Bezpečnostní Infrastrukturní Prognostická Správní

TOP 09 2010

ČSSD 2006

ČSSD 2010

10,79% 6,70% 4,77% 19,76% 11,26% 14,51% 32,24% 44,50% 40,76% 7,27% 5,90% 9,54% 7,88% 7,51% 5,77% 11,15% 19,84% 18,69% 3,88% 0,80% 2,98% 7,03% 3,49% 2,98%

ČSSD KSČM 2006+2010 2006

KSČM 2010

5,59% 9,65% 6,65% 13,13% 12,61% 14,96% 42,35% 40,41% 39,00% 7,99% 7,46% 9,34% 6,51% 9,01% 7,54% 19,18% 15,32% 18,41% 2,05% 2,32% 1,41% 3,20% 3,22% 2,69%

KSČM ODS 2006+2010 2006

ODS 2010

8,15% 5,70% 6,30% 13,79% 12,86% 12,61% 39,70% 38,81% 40,87% 8,40% 7,49% 7,61% 8,27% 8,39% 7,07% 16,87% 19,13% 18,37% 1,86% 1,34% 1,09% 2,95% 6,26% 6,09%

ODS 2006+2010 6,01% 12,73% 39,86% 7,55% 7,72% 18,74% 1,21% 6,17%

Zdroj: Volební programy TOP 09 pro rok 2010, Volební programy ČSSD pro léta 2006 a 2010, Volební programy KSČM pro léta 2006 a 2010, Volební programy ODS pro léta 2006 a 2010.

92

9.2 Příloha č. 2 - Zastupitelé v krajských městech v letech 2002, 2006 a 2010 Zastupitelé za relevantní strany v roce 2002 Subjekt ČSSD KDU-ČSL KSČM ODS US-DEU

Straníci Zastupitelé bez PP Straníků v % 116 2 98% 37 5 88% 87 11 89% 210 2 99% 13 4 76%

Zdroj: Volební server ČSÚ 2012 a úpravy a výpočty autor. Zastupitelé za nerelevantní strany v roce 2002 Subjekt Cesta změny Demokratická regionální strana Demokratická liga Nezávislí Občanská demokratická aliance Pravá volba pro Plzeň SNK-ED SOS Spojení demokraté - Sdružení nezávislých SZ Sdružení pro zdraví sport a prosperitu Unie pro sport a zdraví Volba pro město Zlínské hnutí nezávislých

Straníci

Zastupitelé bez PP 1 2 1 1 1 2 5 3 7 5 1 1 5 4

0 1 0 5 0 2 14 5 5 5 4 1 5 2

Zdroj: Volební server ČSÚ 2012 a úpravy autor. Zastupitelé za relevantní strany v roce 2006 Subjekt Straníci Zastupitelé bez PP Straníků v % ČSSD 126 2 98% KDU-ČSL 27 2 93% KSČM 61 10 86% ODS 255 4 98% SZ 20 6 77%

Zdroj: Volební server ČSÚ 2012 a úpravy a výpočty autor.

93

Zastupitelé za nerelevantní strany v roce 2006 Subjekt Demokratická regionální strana Karlovarská občanská alternativa Nestraníci Nezávislí Pravá volba pro Plzeň Sdružení pro zdraví sport a prosperitu SDS SNK-ED SOS Suverenita Unie pro sport a zdraví US-DEU Volba pro město Zlínské hnutí nezávislých

Straníci

Zastupitelé bez PP

1 3 1 0 2 2 1 10 5 0 2 1 2 2

0 0 2 1 1 4 0 7 3 1 1 1 2 1

Zdroj: Volební server ČSÚ 2012 a úpravy autor. Zastupitelé za relevantní strany v roce 2010 Subjekt ČSSD KSČM ODS TOP 09 VV

Straníci Zastupitelé bez PP Straníků v % 154 3 98% 51 8 86% 130 5 96% 74 9 89% 4 1 80%

Zdroj: Volební server ČSÚ 2012 a úpravy a výpočty autor.

94

Zastupitelé za nerelevantní strany v roce 2010 Subjekt ALTERNATIVA Česká strana regionů Hnutí O co jim jde Karlovarská občanská alternativa KDU-ČSL Občané pro Budějovice Občané.cz Ostravak Pravá volba pro Plzeň SDS Severočeši.cz SNK-ED Starostové a Nezávislí Starostové pro Liberecký kraj Strana Zdraví Sportu Prosperity SZ Unie pro sport a zdraví Volba pro město Zlínské hnutí nezávislých

Straníci

Zastupitelé bez PP

2 1 2 7 13 12 0 8 1 3 0 3 0 2 1 7 0 1 2

3 4 1 1 3 0 5 2 1 0 2 1 6 0 4 1 3 3 0

Zdroj: Volební server ČSÚ 2012 a úpravy autor.

9.3 Příloha č. 3 - Radní v krajských městech v letech 2002, 2006 a 2010 Radní za relevantní strany v roce 2002 Subjekt Straníci Radní bez PP Primátoři ČSSD 26 1 2 KDU-ČSL 14 0 1 KSČM 2 0 0 ODS 56 0 8 US-DEU 6 0 1

Zdroj: Databáze členů rad měst a obcí v ČR (ISPO FSS MU 2012), E-mail z Magistrátu města Zlína, Usnesení ze zasedání zastupitelstva města Karlovy Vary z 12. 11.2002, úpravy autor.

95

Radní za nerelevantní strany v roce 2002 Subjekt Demokratická regionální strana Pravá volba pro Plzeň Sdružení pro zdraví, sport a prosperitu SNK-ED SOS Strana zelených Unie pro sport a zdraví Volba pro město

Straníci 2 2 1 0 2 0 1 4

Radní bez PP 0 0 3 5 0 2 0 0

Zdroj: Databáze členů rad měst a obcí v ČR (ISPO FSS MU 2012), E-mail z Magistrátu města Zlína, Usnesení ze zasedání zastupitelstva města Karlovy Vary z 12. 11. 2002, úpravy autor. Radní za relevantní strany v roce 2006 Subjekt Straníci Radní bez PP Primátoři ODS 68 2 10 ČSSD 32 1 2 KSČM 0 0 0 KDU-ČSL 9 0 0 SZ 4 1 0

Zdroj: Databáze členů rad měst a obcí v ČR (ISPO FSS MU 2012), Zápis ze zasedání zastupitelstva města Karlovy Vary z 1. 11. 2006, Usnesení ze zasedání zastupitelstva města Zlína z 2. 11. 2006, úpravy autor. Radní za nerelevantní strany v roce 2006 Subjekt Demokratická regionální strana Pravá volba pro Plzeň SNK-ED SOS Unie pro sport a zdraví Volba pro město

Straníci 1 1 3 0 0 2

Radní bez PP 0 0 1 1 1 0

Zdroj: Databáze členů rad měst a obcí v ČR (ISPO FSS MU 2012), Usnesení ze zasedání zastupitelstva města Karlovy Vary z 1. 11. 2006, Usnesení ze zasedání zastupitelstva města Zlína z 2. 11. 2006, úpravy autor.

96

Radní za relevantní strany v roce 2010 Subjekt ČSSD KSČM ODS TOP 09 VV

Straníci Radní bez PP Primátoři 42 1 3 0 0 0 37 2 4 15 0 0 0 1 0

Zdroj: Databáze členů rad měst a obcí v ČR (ISPO FSS MU 2012), Usnesení ze zasedání zastupitelstva města Brna z 11. 11. 2010, Usnesení ze zasedání zastupitelstva města Olomouce z 10. 11. 2010, Zápis ze zasedání zastupitelstva města Ostravy z 9. 11. 2010, Zápis ze zasedání zastupitelstva města Pardubice z 10. 11. 2010 a úpravy autor. Radní za nerelevantní strany v roce 2010 Subjekt ALTERNATIVA Česká strana regionů Hnutí O co jim jde Karlovarská občanská alternativa KDU-ČSL Občané pro Budějovice SNK-ED Starostové a Nezávislí Starostové pro Liberecký kraj Strana Zdraví Sportu Prosperity Strana zelených Unie pro sport a zdraví Volba pro město Zlínské hnutí nezávislých

Straníci 1 1 1 3 4 4 1 0 1 1 2 0 0 0

Radní bez PP Primátoři 1 1 1 0 1 0 0 1 1 1 3 1 0 0 0 1 2 2 1

Zdroj: Databáze členů rad měst a obcí v ČR (ISPO FSS MU 2012), Usnesení ze zasedání zastupitelstva města Brna z 11. 11. 2010, Usnesení ze zasedání zastupitelstva města Olomouce z 10. 11. 2010, Zápis ze zasedání zastupitelstva města Ostravy z 9. 11. 2010, Zápis ze zasedání zastupitelstva města Pardubice z 10. 11. 2010 a úpravy autor. Pozn. autora – primátorský post v Hradci Králové obsadil nezávislý kandidát.

9.4 Příloha č. 4 - Kódovací schéma navržené pro možný další výzkum Oblast politická kód 101 102 103 104

kategorie Politická participace Ustavení obecních orgánů Vnější spolupráce Ostatní

97

Oblast ekonomická Kód 201 202 203 204 205 206 207

Kategorie Rozpočet Veřejné zakázky Výdaje - aktivní postoj Výdaje - zdrženlivý postoj Městské společnosti - pro Městské společnosti - proti Cestovní ruch

Oblast sociální Kód 301 302 303 304 305 306

Kategorie Kultura Vzdělání Sport Péče o seniory Život ve městě Sociální zabezpečení

Oblast ekologická Kód 401 402 403

Kategorie Odpady a odpadní vody Veřejná zeleň Kvalita životního prostředí

Oblast bezpečnostní Kód 501

Kategorie Veřejný pořádek a složky integrovaného záchranného sboru

Oblast infrastrukturní Kód 601 602 603 604

Kategorie Komunikace pro motorová vozidla Komunikace pro pěší a cyklisty Inženýrské sítě Hromadná doprava

Oblast prognostická Kód 701

Kategorie Koncepce a plánování

Oblast správní Kód 801 802 803

Kategorie Členění města - pro Členění města - proti Fungování úřadů

Zdroj: Balík 2009: 30-31 a vlastní úpravy autor.

98

Anotace Tato diplomová práce se zabývá politickými stranami na komunální úrovni. V prvním tematickém okruhu je nejprve na základě teoretických předpokladů vytvořeno schéma pro analýzu volebních programů. To je následně aplikováno na volební programy vybraných politických stran pro komunální volby v krajských městech v letech 2006 a 2010. Druhý tematický okruh je pak zaměřen na schopnost politických stran rekrutovat elity na komunální úrovni od roku 2002.

Annotation This diploma thesis deals with the political parties at the municipal level. In the first part, schema for the analysis of election programs, based on theoretical presumption, is created. This schema is then applied to the electoral programs of the selected political parties in the municipal elections in the regional cities in 2006 and 2010. The second part is focused on the ability of the political parties to recruit elites at the municipal level since 2002.

Klíčová slova Komunální politika, krajská města, analýza volebních programů, rekrutování politických elit.

Keywords Municipal politics, regional cities, analysis of election programs, recruitment of political elites.

99