MASARYKOVA UNIVERZITA

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra Sociální pedagogiky

Neplodnost jako sociální fenomén 21. století Bakalářská práce

Brno 2007

Autor práce: Lenka Javorková

Vedoucí práce: PhDr. Dana Knotová, Ph.D.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracoval/a samostatně pod odborným vedením PhDr. Dany Knotové, Ph. D a použil/a jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům

V Brně dne

25.5.2007

…………………….. Podpis

2

Obsah

ÚVOD.…….……………………………………………………………………………….……..……5 KONCEPCE A CÍLE BAKALÁŘSKÉ PRÁCE………………………………….…….…...7 I. TEORETICKÁ ČÁST………………………...…………………………………….……....8 1 FUNKCE RODINY A RODINNÁ POLITIKA V ČESKÉ REPUBLICE……………..……..8 1.1 Co je to rodina?..........................................................................................................................8 1.2 Funkce rodiny…………………………………………………………………………..….….8 1.3 Rodičovství……………………………………………………………………………..……..9 1.4 Populační vývoj………………………………………………………………………….…...10 1.5 Změny v chápání důležitosti rodiny……………………………………………………….…12 2 DOBROVOLNÁ A NEDOBROVOLNÁ BEZDĚTNOST……………………………….….…14 3 PÉČE O REPRODUKČNÍ ZDRAVÍ ŽENY A MUŽE…………………………………..…..…16 4 VLIV NEPLODNOSTI NA PARTNERSKÉ A MEZILIDSKÉ VZTAHY…………….……..18 5 PLODNOST A PRŮBĚH OPLODNĚNÍ ………………………………………………….…23 5.1 Plodnost žen…………………….……………………………………………………………23 5.2 Plodnost mužů………………….………………………………………………………….…23 5.3 Pohlavní spojení……………….………………………………………………………….….24 5.4 Oplození vajíčka.………………………………………………………………………..........24 5.5 Těhotenství ……………………………………………………………………………….….25 6 NEPLODNOST…………………………………………………….……………………….……..26 6.1 Neplodnost žen.……………………………………………………………….……………...27 6.1.1 Příčiny neplodnosti žen………………………………………….…..............27 6.1.2 Diagnostika poruch plodnosti žen ………………………………….............32 6.1.3 Terapie poruch ženské plodnosti ………………………………………..….33 6.1.4 Rizikové faktory vzniku ženských poruch plodnosti a jejich prevence………35 6.2 Neplodnost mužů…………………………………………………………………………….35 6.2.1 Příčiny poruch plodnosti mužů ………………………………………….…36 6.2.2 Diagnostika poruch plodnosti mužů ………………………………………..40 6.2.3 Terapie poruch mužské plodnosti …………………………………………..41 6.2.4 Rizikové faktory vzniku mužských poruch plodnosti a jejich prevence …….42 7 TECHNIKY ASISTOVANÉ REPRODUKCE (ART)…………………………………….……44 7.1 Co je to ART?...........................................................................................................................45 7.2 Finanční hledisko………………………………………………………………………….…49 7.3 Centra asistované reprodukce…………………………………………………………….….49 II. EMPIRICKÁ ČÁST………………………………………………………………………....…..51 8 PREZENTACE VÝZKUMU……………………………………………………………….….…52 8.1 Cíle výzkumného projektu…………………………………………………………..….……52 8.1.1 Stanovené výzkumné problémy…………………………………………………......52 8.1.2 Skupina respondentů…………………………………………………………….….52 3

8.2 Metodologie……………………………………………………………………….………….53 8.3 Interpretace výsledků výzkumu…………………………………………………….………...54 III. ZÁVĚR ……………………………………………………………………………………….…62 RESUMÉ…………………………………………………………………………………………….64 SUMMARY………………………………………………………………………………………….65 INFORMAČNÍ ZDROJE …………………….……………………………………………………66 PŘÍLOHY

4

ÚVOD Bakalářská

práce

je

zaměřena

na

problematiku

neplodnosti

v širších

souvislostech. Ústředním cílem je pomocí empirického výzkumu zjistit, zda dochází během léčby neplodnosti, pro kterou se partneři dobrovolně rozhodnou, ke změnám v partnerském životě. Důvod ke zvolení tohoto tématu je objevení souvislostí mezi mým dvouletým působením na brněnské klinice pro léčbu neplodnosti a studiem sociální pedagogiky na MU. Propojení sociální, psychologické a také medicínské tématiky ve své práci vnímám právě v silném působení léčby neplodnosti na partnerský vztah.

Vzhledem k závažnosti a stále častějšímu výskytu neplodnosti v populaci, je potřeba se jí věnovat podrobněji. Přestože neplodnost je problém, který ovlivňuje více oblastí lidského života současně, ve své práci jsem se zaměřila především na dopad léčby na partnerský vztah. Co se týká lékařské stránky, pokrok ve výzkumu a užití nových technologií jde stále kupředu. Málo se však odborníci zabývají stránkou psychickou a nejméně snad ekonomickým zatížením svých pacientů. Hlavním cílem mé práce je tedy zjistit, jak léčba na pacienty působí, jak ji vnímají a co považují za nejvíce stresující, popř. zda je možno jim nějakým způsobem pomoci.

Téměř všude na světě je mateřství hluboce zakořeněná kulturní hodnota. Přestože v poslední době přibývá těch, kteří rodičovství odkládají nebo zůstávají dobrovolně bezdětnými, většina lidí se v určitém okamžiku svého života stává rodiči. Přibývá však také těch, pro které se biologická reprodukce stává více či méně komplikovaným problémem. Problémy s otěhotněním jsou diagnostikovány u stále vyššího procenta párů a podle lékařských prognóz bude jejich počet stoupat zejména v souvislosti s rychlým poklesem plodnosti mužů a žen a pak také spolu s odkládáním rodičovství do vyššího věku. Porucha plodnosti nemá většinou zjevné příznaky, často ji jako nemoc nevnímají ani partneři ani jejich okolí. Diagnostikovaná neplodnost je postiženými vnímána spíše jako prohra nejen s přírodou, ale i jako prohra společenská. Není zde zlepšení nebo ústup choroby, existuje zde jen „buď anebo.“ Je důležité si také uvědomit, že neplodnost není jen pouhý fyzický stav. Diagnóza neplodnosti znamená často silné emocionální i

5

sociální břemeno. Ideál rodiny s dětmi jako základního kamene společnosti je natolik silný, že existuje značný morální tlak pro jeho naplnění, a smůla neplodnosti se často považuje za osobní vadu. Neplodnost, bezdětnost, neschopnost donosit dítě uprostřed "plodného" světa je jaksi nepřijatelná a samozřejmě s sebou přináší stres. Cesta za dítětem bývá vnímána jako cosi nepatřičného. Bezdětní lidé se často cítí být izolovaní, stydí se za to, že vůbec mají tento problém, zažívají zlost a frustraci, izolaci od přátel a rodiny, depresi a zármutek, pocit bezmoci a stálé čekání a je potřeba jim věnovat dostatek času, pochopení a empatie.

6

KONCEPCE A CÍLE BAKALÁŘSKÉ PRÁCE

Koncepce bakalářské práce Práce je rozdělena na první, teoretickou část, zaměřenou na propojení tří oblastí - sociální, psychologické a medicínské. V první kapitole se proto věnuji rodině jako základní funkční jednotce státu a rodinné politice v České republice. Pokud se však podmínky pro mladé rodiny tvořené státem nezlepší, bude stále přibývat dobrovolně bezdětných manželství, o čemž pojednává druhá kapitola.

Třetí část se zaobírá péčí o reprodukční zdraví mužů a žen nejen po medicínské stránce. V další kapitole je naznačen negativní psychologický efekt celé problematiky neplodnosti a poslední tři kapitoly teoretické části seznamují s medicínskou stránkou problému.

Výzkumnou část, která mapuje rozhovory s neplodnými páry, tvoří také analýza jednotlivých rozhovorů a prezentace mých osobních názorů. Informace jsem čerpala převážně z internetu, odborných časopisů a publikací, ale i z vlastní praxe na brněnské klinice pro léčbu neplodnosti.

Cíle bakalářské práce Na základě prostudování dostupné literatury a získaných informací z dalších zdrojů si stanovuji tyto hlavní cíle:

1. Charakterizovat rodinu jakožto základní funkční jednotku společnosti

2. Podat co nejkomplexnější přehled o příčinách a důsledcích neplodnosti jako fenoménu dnešní doby

3. Na základě rozhovorů s neplodnými páry zjistit, do jaké míry ovlivnila léčba neplodnosti jich partnerský vztah.

7

I TEORETICKÁ ČÁST

1 FUNKCE RODINY A RODINNÁ POLITIKA V ČESKÉ REPUBLICE 1.1 Co je to rodina? ,,Rodina je prostorem, ve kterém dochází k formování osobnosti člověka, prostorem tvorby lidského kapitálu, výchovy a růstu budoucích generací. Jako taková je bezesporu základní a nejvýznamnější jednotkou naší společnosti. Na její prosperitě závisí udržitelný rozvoj naší společnosti, rozvoj kulturní, sociální i ekonomický“.1 Rodina v nejširším pojetí je chápána jako celek, který obsahuje minimálně dvougenerační soužití dětí a rodičů, má trvalý charakter a vykazuje pevné vazby mezigenerační a vnitro-generační solidarity. Rodinu v sociálním pojetí charakterizuje existence v každém kulturním prostředí a je v něm sociálně uznávána. 2

1.2 Funkce rodiny Jednou z hlavních a stále nenahraditelných funkcí rodiny ve společnosti je její biologicko-reprodukční. ,,Ve šech známých společnostech se rodí děti i mimo manželství, ale nikde není ilegalita výslovně schvalována“.3 I přes výborné výsledky v oblasti embryonální medicíny nelze předpokládat, že by zajištění reprodukce obyvatelstva přestalo v budoucnu být neseno především rodinou. Vzhledem k tomu, že pro přirozenou reprodukci je nutná alespoň krátkodobá přítomnost rodinného soužití, navazují na tuto funkci rodiny propopulační opatření v oblasti politického jednání. Reprodukční funkce je významná také z hlediska jejího vlivu na rodinný život, neboť s sebou nese zároveň přechod k rodičovství. 4

1

Ministerstvo práce a sociálních věcí, Národní koncepce rodinné politiky, 2005. str. 3. Ministerstvo práce a sociálních věcí, Národní zpráva o rodině, 2004. 3 LANGMEIER, J., KREJČÍŘOVÁ, D. Vývojová psychologie. Praha: Grada, 1998. ISBN 80-7169-195-X. 171 s. 4 Ministerstvo práce a sociálních věcí, Národní zpráva o rodině, 2004. 2

8

Neméně společensky významná je funkce socializační, která je ovšem velmi proměnlivá v čase a prostoru. Tyto teoretické přístupy měly v moderní době vliv také na politické koncepce výchovy v různých státech. V období totalitních režimů byla socializační role rodiny nahrazována státním systémem organizované výchovy. Na otázku formy socializace především malých dětí neexistuje dodnes jednotný přístup. Základní shoda však panuje v tom, že sféra výchovy je vždy primárně věcí součinnosti rodiny a státu s výsadní rolí rodiny v možnosti volby vztahu mezi oběma složkami.5 Rodina plní funkci přípravy dítěte na život ve společnosti a je tato funkce je naprosto zásadní a nelze ji nahradit, aniž by nedošlo k ohrožení zdravého rozvoje dítěte.

Výlučně na rodinném životě je dosud závislá funkce regenerační a podpůrná, která zahrnuje veškerou vzájemnou emocionální podporu jednotlivých členů rodiny, ale také případnou finanční či hmotnou pomoc. Zdravá rodina je tak stále jedinou zárukou výchovy zdravých a emocionálně stabilních dětí - občanů. Některé základní funkce rodiny, především v oblasti socializace a vzdělávání ve vztahu k reprodukční úloze rodiny, jsou souhrnně označovány jako tvorba tzv. lidského kapitálu.6 Tímto pojmem je chápána komplexní výchova dítěte v sociálně-kulturní a hodnotově orientovanou osobnost schopnou vést plnohodnotný život a reagovat na různé životní situace. Právě tvorba lidského kapitálu je téměř výhradní doménou rodiny, jejíž funkce je v této oblasti nenahraditelná. 7

1.3 Rodičovství ,,Narozením prvního dítěte se z manželství stává rodina a manželé vedle své dosavadní role musejí přijímat nové úkoly spojené rolí otce a matky“.8 Lidé od určitého věku mají potřebu o někoho pečovat, mít někoho, kdo je na nich závislý a absolutně je potřebuje.9 Uspokojení této potřeby přichází zároveň s rodičovstvím. Dítě představuje mnoho pozitivních prožitků, dává rodičům smysl jejich života.

5

DISMAN, M. Jak se vyrábí sociologická znalost: příručka pro uživatele. Praha: Karolinum, 1993. ISBN 807184-141-2. 6 pojem zavedený G. Beckerem využila poprvé ve sféře rodinné politiky německá 5. zpráva o rodině z r. 1994 7 POTŮČEK, M. Jak jsme na tom: a co dál?; strategický audit České republiky. Praha: SLON, 2005. ISBN 8086429-45-8. 8 LANGMEIER, J., KREJČÍŘOVÁ, D. Vývojová psychologie. Praha: Grada, 1998. ISBN 80-7169-195-X. 170 s. 9 potřeba generaktivity v terminologiii e.H.Eriksona 9

1.4 Populační vývoj V naprosté většině zemí Evropy je dnes porodnost na tak nízké úrovni, že není schopna zajistit reprodukci obyvatelstva. Příčinou sto let trvajícího populačního poklesu však nejsou jen moderní metody plánovaného rodičovství, ty slouží jako nástroj. Vývoj porodnosti a plodnosti byl v 90. letech ze všech demografických procesů nejvýraznější a nejdiskutovanější. Až do roku 1996 významně klesal počet narozených dětí, v období 1997 - 2001 pak počet živě narozených dětí stagnoval na úrovni 90 tisíc ročně. V roce 2002 byl zaznamenán mírný nárůst na téměř 93 tisíc, v roce 2003 se živě narodilo 93 685 dětí. Klesající počty porodů byly spíše překvapením, neboť do reprodukčního věku nastupovaly v 90. letech silné populační ročníky z let 1973 - 77. Společenská transformace však vedla ke změně rodinného chování, tj. založení vlastní rodiny je odkládáno do vyššího věku. Před rokem 1989 se Česká republika svým rodinným chováním řadila spolu s ostatními socialistickými státy k zemím s relativně vysokou úrovní plodnosti (1,9 - 2,0 děti na jednu ženu) a velmi nízkým věkem matky při prvním i dalším porodu (u prvního dítěte necelých 22,5 let, bez ohledu na pořadí porodu pak necelých 25 let).10 K mírnému zvýšení počtu narozených došlo na přelomu tisíciletí a promítlo se do vzestupu úhrnné plodnosti na 1,17 v roce 2002 a na 1,18 v roce 2003. V mezinárodním kontextu je však tato úroveň jednou z nejnižších v Evropě i na světě. Hlavní příčinou snižování porodnosti a plodnosti je odkládání založení rodiny do vyššího věku. V 1. polovině 90. let se snížila především plodnost žen mladších 25 let (o více než jednu čtvrtinu), snížila se však i plodnost starších žen. Ve 2. polovině 90. let dále pokračoval klesající trend plodnosti mladých žen do 25 let, ve vyšším věku se plodnost zvýšila, ale stále nekompenzovala pokles plodnosti v nižším věku. Graf č. 1 ukazuje srovnání míry plodnosti žen podle věku, kdy vidíme výrazný odsun mateřství do vyššího věku ženy. Statistiky uvádějí zvyšování průměrného věku matky při prvním porodu: v roce 1989 rodily prvorodičky v

10

Zeman, K. Demografie. ANALÝZA: Populační vývoj České republiky v roce 2005 [online]. Publikováno 20.4.2006, [cit. 2007-04-06]. Dostupné na WWW: http://www.demografie.info/?cz_porodnostukazatele= 10

průměru ve věku 22,5 let, v roce 2002 pak ve věku 25,6 let. Zvýšil se i celkový věk při porodu, a to z 24,8 let na 27,8 let.11 Graf

1:

Vývoj

měr

plodnosti

podle

věku,

srovnání

rok

1990

a

2003

Zdroj: http://www.demografie.info/?cz_porodnostukazatele=

Očekávaný vývoj plodnosti Úhrnná plodnost12 by měla v roce 2010 dosáhnout dle nízké varianty hodnoty 1,23, dle varianty střední 1,30 a dle varianty vysoké 1,36. Do roku 2050 by mělo dojít k nárůstu na hodnoty 1,42, resp. 1,62, resp. 1,77. Žádná z variant nepředpokládá zajištění prosté reprodukce obyvatelstva, s největší pravděpodobností tak bude počet obyvatel České republiky přirozenou měnou ubývat i nadále a úbytek se bude postupně prohlubovat (Graf č. 2). Druhým předpokladem je posun nejvyšší intenzity plodnosti do pozdějšího věku a o něco rovnoměrnější rozložení mateřství do celého fertilního období.13

11 Zeman, K. Demografie. ANALÝZA: Populační vývoj České republiky v roce 2005 [online]. Publikováno 20.4.2006, [cit. 2007-04-06]. Dostupné na WWW: http://www.demografie.info/?cz_porodnostukazatele= 12 součet měr plodnosti podle věku vyjadřující intenzitu plodnosti dané populace v daném časovém období (obvykle kalendářní rok). Udává počet dětí, které by se narodily jedné ženě během reprodukčního období, kdyby se hodnoty míry plodnosti dle věku neměnily zhruba 35 let. 13 Demografie. Hrubá míra porodnosti. [online]. Publikováno 12.5.2005, [cit. 2007-02-06]. Dostupné na WWW: http://www.demografie.info/?cz_porodnostukazatele=

11

Graf č. 2

Zdroj: http://www.demografie.info/?cz_popvyvojobecne=

Tak trochu jiný pohled

,,Demografické stárnutí společnosti, které od poloviny 20. století postihuje ve větší či menší míře všechny země, se v současnosti stává jedním z celosvětových problémů“.14 Redukce plodnosti se ale může jevit i jako sociálně a ekonomicky přínosná. O tom, že by se naše obyvatelstvo mohlo zredukovat z deseti miliónů na devět. Nebo dokonce na pouhých osm. Stárnutí populace vyžaduje sice změnu důchodového systému, z hlediska celospolečenského prospěchu má však i blahodárné následky. Hodnotový žebříček seniorů totiž vykazuje pozitivní znaky, jako je odklon od materializmu a rozvážnost v konzumu. To může přinést vysoce pozitivní ekologický efekt.

1.4 Změny v chápání důležitosti rodiny Bohužel tedy musíme konstatovat, že česká rodina slábne. Dochází k oslabování soudržnosti jednotlivých členů rodiny, lidé více váhají, zda si pořídit potomka, některé děti se nenarodí vůbec – a jiné se sice rodí, ale do poměrů, které je determinují a připraví je o životní šance, kterých se dostává jejich šťastnějším vrstevníkům. A důvod? Svoji úlohu sehrály rychlé politické a ekonomické proměny 14

Demografie. Demografické stárnutí. [online]. Publikováno 20.5.2006, [cit. 2007-02-06]. Dostupné na WWW:http://www.demografie.info/?cz_starnuti= 12

společnosti po roce 1989. Objevilo se mnoho nových příležitostí, ale i dříve neznámé nároky a stresy, které do značné míry omezují prostor, v němž rodina žije. Stoupají nároky na pracovní výkon, v zaměstnání se rychleji a lépe uplatňují lidé, kteří omezují svůj osobní a tedy i rodinný život.15 Trh práce hledá a uplatňuje hlavně mladé lidi ve věku, kdy plánují založení rodiny a rodičovství.

Statistiky o

porodnosti však poukazují na vzrůst počtů a podílu bezdětných žen, kdy velká část žen je bezdětná plánovaně a soustředí se na kariéru. Stále však přibývá těch, které své mateřství odkládají tak dlouho, až se objeví komplikace fyzického rázu.16

Teprve v posledních letech se začínají ve veřejné a sociální politice prosazovat snahy o změnu tohoto nepříznivého stavu. Tyto snahy jsou motivovány uvědoměním si skutečnosti, že bez fungující rodiny, realizující své základní sociální funkce, je ohrožena samotná existence dané společnosti.17 Tedy bez fungující rodiny nebude fungovat ani stát jako takový a bude se muset potýkat s nepřiměřeně vysokými dodatečnými náklady v rovině ekonomické, sociální i emocionální.

Můžeme posuzovat dnešní rozhodování mladých lidí jako sobecké, podmíněné rostoucím individualismem nebo můžeme jejich rozhodnutí odkládat rodičovství do pozdního věku akceptovat. Rozhodnutí o vlastním rozmnožování není dnes věcí náhody ani vlasteneckého přesvědčení. Lidé se chovají racionálně a snaží se svá rozhodnutí konat k vlastnímu prospěchu. Zplození dítěte jim přináší užitek psychologický - naplňuje rodičovská očekávání, dává jim radost a lásku.18 Dítě však nemělo nikdy v dějinách tak velkou hodnotu jako dnes a zároveň nikdy asi nebylo tak náročné být dobrým rodičem.19 Pokud ovšem bude tento trend odkládání mateřství pokračovat, bude mít stále více mladých lidí problém s neplodností. Její výskyt v populaci má stále se zvyšující tendenci a stává se tak při zakládání rodiny problémem číslo 1. 15

Ministerstvo práce a sociálních věcí, Národní koncepce rodinné politiky, 2005. I. MOŽNÝ, M. PŘIDALOVÁ, L. BÁNOVCOVÁ, Mezigenerační solidarita. Předběžná zpráva z mezinárodního srovnávacího výzkumu Hodnota dětí a mezigenerační solidarita, 2003. Praha - výzkumné centrum Brno, VÚPSV. 17 Ministerstvo práce a sociálních věcí, Preambule Národní koncepce rodinné politiky, 2005. 18 BAUMAN, Z., MAY, T. Myslet sociologicky: netradiční uvedení do sociologie. Přepr. vyd. Praha: SLON, 2004. ISBN 80-86429-28-8. 19 Dunovský, J., Dytrych, Z., Matějček, Z. a kol.: Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. Praha: Grada, 1995. ISBN 80-7169-192-5. 16

13

2 DOBROVOLNÁ A NEDOBROVOLNÁ BEZDĚTNOST Všeobecně se sociologicko-demografické prognózy shodují na očekávaném nárůstu podílu celoživotně bezdětných tak, jak k tomu došlo především v 80. letech v USA, Anglii, Austrálii, Dánsku a Švédsku, a vzápětí na to i ve Francii a Itálii.20 V souvislosti s těmito změnami začal být zkoumán také fenomén dobrovolné bezdětnosti, pro jehož nositele má angličtina termín „the childfree“ na rozdíl od lidí nedobrovolně bezdětných, kteří jsou označováni termínem „the childless“. Ti zahrnují také osoby a partnerské páry neplodné až sterilní.

Reálně však není vždy možné hranici mezi uvedenými póly bezdětnosti jednoznačně identifikovat. Jak ukazují zahraniční kvalitativní studie řešící problematiku „childfree“ a „childless“ identit21, může být tato teoreticky jednoznačně definovaná hranice během života jedince z obou stran dokonce až několikrát překročena. K nedobrovolné bezdětnosti totiž může dojít v důsledku prodlužování stavu dobrovolné bezdětnosti ve smyslu odkládání porodu prvního dítěte, ale na stranu druhou se také ukazuje, že se i nedobrovolně bezdětní mohou se svým stavem vyrovnat např. formou identifikace se skupinou dobrovolně bezdětných. Také za tímto účelem vznikly a vznikají v USA, Austrálii, Anglii a dalších západoevropských zemích občanská sdružení dobrovolně bezdětných.

Fenoménem bezdětnosti v českém prostředí se zabýval také tříletý výzkumný projekt s názvem,,Fenomén bezdětnosti v kontextu sociálních změn v ČR 1“.22 Jak již jeho název napovídá, byl projekt zaměřen na téma bezdětnosti, a to především v českém prostředí. Kromě studia nedobrovolné bezdětnosti (tedy i neplodnosti a sterility) byl výzkum zaměřen také na dobrovolnou (zvolenou) bezdětnost. Zahraniční odborné studie totiž ukazují, že hranice mezi těmito dvěma dimenzemi bezdětnosti je často nejasná, a v životě jedince je ji možné až několikrát překročit.

20

JUŘIČKOVÁ, L. Demografie. ANALÝZA: Bezdětnost v České republice. [online]. Publikováno 24.7.2005, [cit. 2007-01-06]. Dostupné na WWW: http://www.demografie.info/?cz_detail_clanku&artclID=118 21 BÁBÍČKOVÁ, A. Socioweb. Porodnost a plodnost. [online]. Publikováno 20.4.1982, [cit. 2007-04-06]. Dostupné na WWW: http://www.socioweb.cz/index.php?disp=temata&shw=243&lst=119 22 HAŠKOVÁ, H. Sociologické studie. [online]. Publikováno 20.4.2006, [cit. 2007-04-06]. Dostupné na WWW: http://studie.soc.cas.cz/index.php3?lang=cze&shw=265 14

Řešení výzkumného projektu bylo zahájeno v roce 2004 v rámci Sociologického ústavu AV ČR. ,,První dílčí výsledky výzkumného projektu jsou prezentovány na stránkách časopisu Gender, rovné příležitosti, výzkum, a to sice v článku s názvem „Rodičovství a bezdětnost očima českých mužů a žen“ a článku nesoucím název „Podíly bezdětných žen podle dosaženého vzdělání“.23

,,V České Republice se odhaduje, že každý šestý pár v plodném věku má vážné problémy s početím dítěte. Navíc je zřejmé, že se tyto problémy budou dál zhoršovat. Dokonce se uvažuje, že během příštích dvaceti let se může počet dvojic se sníženou plodností až zdvojnásobit. Důvodů ke zhoršování plodnosti je několik. Na prvním místě stojí špatné životní prostředí a styl života s přemírou stresu a odkládání mateřství do pozdějšího věku, především z důvodu budování kariéry. Přitom čím je žena starší, tím rizika stoupají. Za posledních 50 let důsledkem nezdravého životního prostředí klesl počet spermií u mužů na polovinu. Ročně mužům ubývají zhruba dvě procenta spermií“.24

23

HAŠKOVÁ, H. Ceeol.com. Gender, rovné příležitosti, výzkum. [online]. Publikováno [cit. 2007-02-07]. Dostupné na WWW: http://www.ceeol.com/aspx/getdocument.aspx?logid=5&id=9e8459b6-7d70-4b1d-ad5fa09cdf0a351a 24 Stop neplodnosti. Mužská neplodnost. [online]. [cit. 2007-02-07]. Dostupné na WWW: http://www.stopneplodnosti.cz/czech/concern/Infertility_in_Males/index.jsp

15

3 PÉČE O REPRODUKČNÍ ZDRAVÍ ŽENY A MUŽE Pojem reprodukčního zdraví postupně vykrystalizoval z řady dřívějších či dnes již jen ze zúžených pojmů jako je příprava k odpovědnému rodičovství, sexuální výchova, plánování rodičovství a další. Reprodukčním zdravím v základním pojetí dnes rozumíme schopnost oplodnit, otěhotnět, donosit a porodit zdravé dítě. V širším pojetí pak zajistit dostatečné zdraví nebo aspoň znalosti o jeho stavu a případných poruchách. A to v období prekoncepčním, koncepčním, v období těhotenství a porodu i v době poporodní. Při tom nelze přistupovat k této problematice jen z hlediska biologického či medicínského, ale též ze všech dalších hledisek pojetí zdraví, především jako jednoty tělesného, psychického a sociálního blaha jedince či různě definovaných společenských skupin. V přírodě včetně nerozvinutého lidského společenství je zdraví, zvláště pak reprodukční zdraví, převážně ovlivněno instinkty a zákony o přežití. Jedinci ani jejich skupiny nejsou schopni je jakkoli ovlivňovat. Naproti tomu v rozvinutém lidském společenství se stále více snažíme rozumět dějům své reprodukce a také pečovat o ně. To znamená rozpoznávat a léčit jeho poruchy a soustavně své zdraví včetně reprodukčního posilovat a poruchám předcházet. Toto úsilí lidského společenství bylo zahájeno na racionální úrovni na přelomu 19. a 20. století, kdy se objasnila fyziologie a patologie rozmnožovacích orgánů a jeho dějů i zásahů do nich.25 Hlavní roli zde sehrála možnost účinné antikoncepce. Od negativních přístupů k reprodukci cílených k zábraně početí se však stále více v posledních několika desetiletích obrací pozornost odborníků k dosažení početí a k překonání nemožnosti mít dítě. Sterilita a její léčba se stává rubem antikoncepce a ukončení těhotenství. Většina těchto procesů bohužel leží převážně na ženách. Tato oblast je spojena s celou řadou problémů a těžkostí. A to hlavně emocionálního, etického a sociálního charakteru – ať osobního nebo celospolečenského. Osobní těžkosti – a někdy velmi závažné (např. výčitky, že nemohu či nemůžeme mít dítě, že jsem podstoupila interrupci nebo že nemohu či nesmím použít antikoncepci) se promítají do nepříznivé společenské situace kraje, země, státu, kontinentu i různých propopulačních či protipopulačních snah.

25

Hodnocení úspěšnosti v asistované reprodukci, Levret, s.r.o. [online]. [cit. 2007-04-12] Dostupné na WWW: http://www.levret.cz/texty/casopisy/cg/files/cg01zari_rezabek.php?PHPSESSID=24b27b1afaf6347533672cbf7e ea8387

16

,,Příkladem bylo nacistické Německo svou „Mutterpflicht“26 či rumunské totalitní odmítnutí umělého ukončení těhotenství v šedesátých až osmdesátých létech s neobyčejně vysokou mateřskou a kojeneckou úmrtností a ohromným množstvím nemanželských dětí či umístěných v dětských domovech, unesených nebo prodaných do zahraničí“.

Péče o reprodukční zdraví tedy není již zdaleka jen záležitostí každé jednotlivé ženy a muže, ale i řady odborníků. Významné v tomto směru jsou stále větší mezinárodní vědecké aktivity. Z nich třeba uvést Rezoluci Evropského parlamentu z roku 2002 o sexuálních a reprodukčních právech každého jedince. Vychází z agendy Mezinárodní konference o populaci a rozvoji (1994) a ze 4. Celosvětové Konference žen (2000).27 Hlavním tématem je naplnění základního lidského práva na plánované rodičovství, které zaručuje všem jednotlivcům a dvojicím svobodné rozhodnutí o počtu dětí; s tím pak souvisí právo na informace i vzdělání v tomto směru. Cílem je, aby každé dítě bylo dítětem chtěným, aby jeho příchod na světě byl plánován a s láskou očekáván.

26

KONEČNÁ, H. Reprodukční zdraví 2005. Praha: Jihočeská Univerzita v českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta, 2005. ISBN 80-7040-765-4, 6.s. 27 MPSV ČR, Zpráva o stavu populace a rozvoje České republiky. [online]. [cit. 2006-11-12] Dostupné na WWW: http://www.mpsv.cz/clanek.php?lg=1&id=1214

17

4

VLIV

NEPLODNOSTI

NA

PARTNERSKÉ

A

MEZILIDSKÉ VZTAHY Generace našich rodičů téměř neznala antikoncepci, a proto velice častým důvodem ke svatbě bylo těhotenství. V dnešní době již mladí lidé nevstupují do manželského svazku tak často, jako to bylo dříve. Také mateřství je odkládáno do pozdějšího věku, ať už jsou důvody existenční, společenské nebo zdravotní. Přesto však nakonec téměř každý stojí jednou před rozhodnutím, stát se rodičem. Když ale dítě pořád nepřichází, okolí si toho začne všímat. Nejprve bývají takoví manželé nebo partneři dotazováni, kdy že už si dítě pořídí, ale potom většinou okolí pochopí, že něco není v pořádku a začne se kolem tohoto tématu mlčet. Může to být mlčení taktní, rozpačité, vyčkávající a nevím jaké ještě. Co si s tím mají manželé počít? Zkusme se vžít do postavení takové dvojice. Co asi cítí, jak moc tato situace ovlivňuje jejich vztah k okolí a také vztah mezi nimi samotnými?

Ticho, které je obklopuje, může být výzvou. Znamená, že si jejich okolí jaksi neví rady. Nechce je zranit, bojí se jejich bolesti, bojí se jejich reakce na jakoukoli otázku či poznámku. Snad i čeká, že mladý pár sám otevře tuto třináctou komnatu. Všechny ohledy příbuzných a přátel mohou být často příjemné, stejně tak se ovšem mohou stát břemenem. Možná, že bezdětný pár spíš potřebuje, aby si někdo z jejich nejbližších dodal odvahy a jen lehce se dotkl onoho citlivého místa. Možná by potom vytryskl gejzír, který by pomohl vyslovit alespoň něco z toho, co v sobě nosí. Ale snad právě toho gejzíru se jejich okolí tak obává. Není přece snadné zareagovat na bolest, hořkost těch, které máme rádi, na jejichž životě a štěstí nám záleží. Ve vlastním zájmu všech zúčastněných je však zapotřebí nalézt a otevřít všechny možné a potřebné komunikační kanály.28

Ne vždy ale bezdětný pár obestře mlčení. Odhlédneme-li od poznámek skrývaných za jejich zády, další reakcí okolí mohou být dobře míněné rady:

28

KONEČNÁ, H. Na cestě za dítětem. Dvě malá křídla. Praha: Academia, 2003. ISBN 80-200-1055-6.

18

"Odjeďte na dlouhou dovolenou někam daleko, na všechno zapomenete a třeba si přivezete miminko." "Uklidněte se, přestaňte na to pořád myslet." "Adoptujte si dítě, pak třeba otěhotníš. Nebyli byste první".29

Všechna tato doporučení jistě mohou být za určitých okolností pravdivá. Situace bezdětného páru však má mnoho specifických stránek, se kterými není snadné se vyrovnat. Jednou z nich je i napětí mezi častou touhou a potřebou sdělit to, co mladý pár prožívá a mezi přirozeným ostychem na toto téma hovořit.

Pravděpodobně většinu přátel bezdětného páru tvoří lidé, kteří jsou zároveň rodiči. Právě mezi nimi by se neplodností postižený pár měl snažit najít ty, o nichž ví, že jim darují svobodu být sami sebou, kteří jim třeba dovolí i mlčet a nebo mluvit o jejich problému, když to právě potřebují, kteří jsou ochotni s nimi alespoň občas nést jejich zmatek a smutek, i když mu třeba zcela nerozumí. Jednou z příčin uzavřenosti je samozřejmě ostych. Ten má různé tváře. Ostych za to, že vůbec mají tento problém. Bezdětný pár se ostýchá druhé svým trápením zatěžovat, chce okolí jakoby „šetřit", chránit před svojí bolestí, chránit před emocemi, ze kterých sami mají strach. Z těchto ,,vnějších“ důvodů přímo vyplývají další, hlubší příčiny jejich uzavřenosti. „Postižený “ sám ještě svoji situaci nepřijal, ještě je příliš rozbolavělý. Je potřeba si uvědomit, že právě kvůli těmto aspektům je nutné o problému začít hovořit.30 Vždyť často již pouhé vyslovení, pojmenování problému či bolesti může být přece velkou pomocí, účinným lékem. Je potřeba nalézt odvahu otevřít své nitro - samozřejmě máme-li jistotu, že s těmi, kterým se otevíráme, jsme v bezpečí.

,,A co druhá strana - ti, jejichž ochotu k naslouchání tolik bezdětný pár potřebuje“?31 Myslím, že často bývají blokováni právě emocemi, které z „postižených“ cítí bolestí, nejistotou, studem. Také tím, že lze těžko předvídat jejich reakci na zájem blízkých. Mají strach ze slz. Ale možná je překážkou i jejich vlastní nejistota - tato bolest je pro ně neznámou krajinou, se kterou nemají zkušenost, a tak neví, jak se v 29

Fatym. Reakce okolí na bezdětnost. [online]. [cit. 2006-12-05] Dostupné na WWW: http://fatym.com/abcd/k/000109/08-09.htm 30 KONEČNÁ, H. Na cestě za dítětem. Dvě malé křídla. Praha: Academia, 2003. ISBN 80-200-1055-6. 31 Fatym. Reakce okolí na bezdětnost. [online]. [cit. 2006-12-05] Dostupné na WWW: http://fatym.com/abcd/k/000109/08-09.htm

19

ní pohybovat. Bezdětný pár je tam domácí, oni jen hosté. Tímto chci říci, že zřejmě skutečně - ať už „postižení“ chtějí nebo ne – oni mají být těmi, kteří budou toto bolestné téma otevírat. Oni se musí snažit naslouchající zbavit ostychu a pozvat je dál. Oni sami v sobě musí překročit určitou hranici.

Dalším problémem blízkých může být jejich vlastní pocit viny za to, že mají něco, co ti druzí tolik postrádají: že mají děti. Samozřejmě je to pocit naprosto absurdní a iracionální: lidé obdařeni dětmi se vůči bezdětným přece nijak neprovinili. Myslím si, že problém komunikace spočívá častěji na straně bezdětných než na straně jejich okolí. Jako by svým chováním sami bránili svým blízkým dotknout se tohoto problému. Ač po tom často touží sebevíc, jako by si cestu k porozumění sami uzavírali.32

Neplodnost má však samozřejmě největší vliv na vztah mezi zúčastněnými, mezi partnery. Zvláště pak, když za neplodnost může jen jeden z nich. Závažné problémy zpravidla nevznikají, berou-li se partneři, kteří již předem vědí, že pro neplodnost nebo chorobu některého z nich nebudou moci mít spolu děti, a proto je jejich manželství primárně zaměřeno na realizaci jiných cílů, než je plození a výchova vlastních dětí. Pokud však o neplodnosti nevědí a k plánovanému otěhotnění stále nedochází, nastávají stresové situace, které mohou významně ovlivnit manželské soužití. „Období lékařského vyšetřování, léčení, přizpůsobování termínů i technik soulože, opakované pokusy o umělé oplodnění ženy i beznadějné pokusy o získání vhodného dítěte do adopce způsobují dlouhodobé napětí, které se nezřídka odráží na zhoršené kvalitě sexuálního soužití a vedou k pocitům viny či deprese s obavami o osud manželství nebo citového vztahu“.33

Jsou však také partnerství, kterým je i tato těžká životní zkouška přínosem. Problémy spojené s řešením neplodnosti mohou vést k posílení jejich vztahu a objevení „skutečného přítele“ v partnerovi.34 Partneři nachází více vzájemného porozumění, ohleduplnosti, starostlivosti a víry v sílu vlastního partnerského vztahu.

32

NOVÁK, T. Manželské a rodinné poradenství. Grada Publishing, 2006. ISBN 978-80247-1316-6.

33

KRATOCHVÍL, S. Sex jako obohacení života. Grada Publishing, 2005. ISBN 80-247-0887-6. 30.s.

34

KONEČNÁ, H. Na cestě za dítětem. Dvě malé křídla. Praha: Academia, 2003. ISBN 80-200-1055-6.

20

Cítí sílu nevzdat se hned po prvním neúspěchu, mají více trpělivosti a schopností řešit problémy. Tato nelehká situace často odhalí důležitost a podstatu partnerství.

Nakonec však každý bezdětný pár stojí před dvěma způsoby řešení této situace. Jedni zůstávají bezdětní a přijímají skutečnost svého biologického selhání. Tvoří si identitu „bezdětných manželů“. Mnohdy se tak děje za pomoci nejrůznějších racionalizací, které přetvářejí životní zkušenost v osobně přijatelnější a společensky výhodnější „uvědomělé rozhodnutí“. I takový vztah má hodnotu; manželé si mohou vzájemně rozumět, poskytovat si podporu a realizovat jiné společensky významné hodnoty. Mají-li oba určité ambice v zaměstnání, jsou u nich vytvořeny předpoklady pro nezatěžující průběh dvoukariérového manželství.

Druzí proti biologickému selhání protestují, potřeby rodičovské identity se nevzdávají a hledají její uspokojení náhradním způsobem. To znamená, že přijímají za vlastní cizí dítě, ať již formou adopce, nebo pěstounské péče. Právě na jevu adopce se může ověřit mimořádná intenzita, jakou se potřeba rodičovské identity vyznačuje.35

Přesto však ani adopce všechny problémy, které s sebou nese bezdětnost, vždy nevyřeší. V každém z nás je nikdy nemizící touha po vlastním dítěti ve smyslu "kost z mých kostí". Přání prožít těhotenství, porod, zažít pokračování vlastní krve. Tato touha je něčím, co s sebou člověk nese ještě hezkou řádku let (ne-li celý život) i po adopci. Tak, jako řekla maminka, která adoptovala holčičku Terezku: „Adoptovat Terezku bylo pro mne velkým zadostiučiněním. Rozhodně to ale nebylo vyřešení mého problému. Dodnes cítím smutek, když někdo mluví o „svém dítěti“. Dodnes cítím touhu poznat, jaké by to bylo, kdyby…Přetrvání této touhy i po Terezčině příchodu mě zaskočilo. Bolest z jejího nenaplnění je dnes svým způsobem ještě těžší než dřív. Dříve jsem se alespoň mohla domnívat, že adopce je cesta, která můj problém vyřeší. Dnes vím, že část tíhy a bolesti z neplodnosti ze mne sice byla odňata, ale stále jí ještě zbývá dost. Navíc se nyní potřebuji vypořádat s myšlenkami, že si přece už vůbec nemám na co stěžovat. Dřív možná, ale dnes? Opět se snažím přijmout skutečnost, že tohle jsem prostě já - žena, která prožívá velkou radost a 35 KUBCOVÁ, Š. Problematika neplodnosti v partnerském vztahu. (Diplomová práce), Hradec Králové: UNI HK, 2004.

21

štěstí ze svého adoptovaného dítěte, ale současně zakouším i bolest při pomyšlení na to, co jsem nikdy neprožila a pravděpodobně nikdy neprožiji“.36

Tímto příkladem nechci těm, kteří uvažují o adopci, brát naději. Chci jen říci, že adoptivní rodičovství nemůže být stejné jako rodičovství biologické. Adoptivní rodiče jsou jiní a svým způsobem jiní zůstanou - v některých problémech i v mnoha pocitech. Vím ale, že jejich další cesta životem nebude v žádném případě neustálé ohlížení se po tom, co mít nemohou. Věřím, že řešením je učit se svoji situaci den za dnem víc přijímat, snažit se v ochotě žít i se svojí bolestí plně to, co žít mohou, co jim bylo darováno. Možná se budou vracet k úvahám o bolesti a jejím smyslu stále, ale snad již s větším nadhledem, porozuměním a přijetím.

V současné době je v zahraničí trendem seznamovat navzájem lidi, kteří mají stejné problémy. Záměr je jednoduchý – tito lidé si mohou být navzájem oporou, přáteli ale i poradci. Navzájem si mohou vyměňovat zkušenosti, rady, doporučení a hlavně uvidí, že podobný problém jako oni, řeší i jiní lidé. Jistě i toto je cesta, jak pomoci neplodným párům.

36

Fatym. Touha po vlastním dítěti. http://fatym.com/abcd/k/000109/08-09.htm

[online].

22

[cit.

2006-12-05]

Dostupné

na

WWW:

5 PLODNOST A PRŮBĚH OPLODNĚNÍ 5.1 Plodnost žen Plodností se u žen rozumí schopnost otěhotnět a mít dítě. Období plodnosti u žen začíná se začátkem menstruace během puberty a končí obvykle ve věku kolem 45 let, ačkoli je otěhotnění potencionálně možné až do zániku menstruace v menopauze /obvykle kolem 51 let/.

Každá novorozená dívka má ve svých vaječnících zhruba 400 000 nezralých vajíček. Jsou umístěny v malých váčcích vyplněných tekutinou, které se nazývají folikuly. Po dosažení plodného věku začíná u dívek menstruační cyklus. Během každého cyklu uvolní vaječníky jedno, nebo méně obvykle i více než jedno, vajíčko, které po oplodnění mužskou spermií může dát vzniknout těhotenství. Vývoj a uvolnění vajíčka závisí na jemné souhře hormonů - látek, které svým signálním působením řídí některé speciální tělesné funkce. Některé hormony produkují vaječníky, jiné pocházejí ze žláz umístěných v mozku, z hypotalamu a hypofýzy.

5.2 Plodnost mužů Plodností se u mužů rozumí schopnost oplodnit ženu. Mužský reprodukční systém proto musí být schopen produkovat a uchovávat spermie a spermie poté transportovat ven z těla, aby mohly dosáhnout ženského reprodukčního traktu. Orgány, které produkují spermie, jsou varlata. Uvnitř každého varlete je velké množství drobných orgánů zvaných semenotvorné kanálky a v nich probíhá vývoj spermií.

Na rozdíl od ženy, která se rodí s konečným počtem vajíček, a žádné další u ní během života nevznikají, vytváří muž nové spermie neustále. Po pubertě se mužům zásoba spermií obnovuje kompletně zhruba každých 72 dnů.37

37 ŠÍPEK, A. Genetika.wz.cz Průběh oplodnění a těhotenství. [online]. Publikováno 2003, [cit. 2007-03-25]. Dostupné na WWW: http://genetika.wz.cz/oplodneni_tehotenstvi.htm

23

5.3 Pohlavní spojení Nový lidský jedinec vzniká z oplozeného vajíčka. Vajíčko je ženská pohlavní buňka a oplodnit ji může pouze mužská pohlavní buňka - spermie. Jelikož k procesu oplození vajíčka dochází v těle ženy, musí být vyvinutý mechanismus k transportu mužské pohlavní buňky do těla ženy. Tímto mechanismem je pohlavní spojení, které umožňují mužský (penis) a ženský (vagina) kopulační orgán, které jsou vzájemně komplementární.

5.4 Oplození vajíčka Co se při oplození děje, jaká je úloha vajíčka a spermie? Každý přibližně 14. den menstruačního cyklu proniká jedno vajíčko ztenčenou částí stěny vaječníku a je unášeno řasinkami vejcovodu směrem k děloze, kde „očekává“ svoji spermii. K oplodnění musí dojít do 24 hodin po ovulaci. Spermie obvykle v ženských pohlavních cestách žijí až 72 hodin. K oplození vajíčka je nutná pouze jedna spermie; přesto musí ejakulát obsahovat alespoň nad 20 miliónů spermií na 1 ml ejakulátu, jinak je pravděpodobnost oplození vajíčka velmi malá. Spermie nemá vůbec snadnou cestu. Musí putovat z pochvy do dělohy a vejcovodem k vajíčku a tuto vzdálenost musí urazit během několika hodin. Musí být odolná vůči spermicidnímu účinku kyselého prostředí vagíny a plout proti proudu tekutin, které směřují z dělohy a vejcovodů směrem ven. Není proto překvapující, že mortalita spermií je enormně vysoká. 38

Do klenby poševní je při ejakulaci dopraveno průměrně 2-6ml ejakulátu, který obsahuje i přes 600 miliónů spermií. Ejakulát reaguje zásaditě, což alespoň částečně kompenzuje kyselé prostředí, které je normálně ve vagině. Spermie jsou pohyblivé buňky s bičíkem a svého cíle - vajíčka - musí dosáhnout samy. Nejčastějším místem oplození vajíčka je ampulární část vejcovodu.39 Důležité je si však uvědomit, že vajíčko lze oplodnit pouze do 12 hodin po ovulaci. Spermie naopak jsou schopné v těle ženy přežít a vajíčko oplodnit zhruba po dobu dvou dnů.

38

Plus pro zdraví, HZP, Problém neplodnosti- současná lékařská praxe. [online]. Publikováno 2003, [cit. 200703-25]. Dostupné na WWW: http://www.hzp.cz/formulare/zprav1-03.pdf 39 ČECH, E. a kol., Gynekologie a porodnictví 2, přeprac. vyd. Praha: Grada, ISBN 80-247-1303-9. 24

5.5 Těhotenství ,,Oplozené vajíčko se ještě ve vejcovodu začíná rýhovat. Buňky vzniklé dělením zygoty se jmenují blastomery. Budoucí zárodek prochází stádiem moruly, kdy je tvořen jednolitou masou buněk. Následuje stádium blastocysty, kdy se v mase buněk objevuje dutina. Právě v tomto stádiu (asi 5. - 6. den po oplození) dochází k implantaci zárodku do děložní sliznice. Děložní sliznice je zrovna v sekreční fázi menstruačního cyklu, existují zde tedy nejpřijatelnější podmínky pro výživu a další vývoj zárodku. Dále dochází k zanořování zárodku hlouběji do děložní sliznice, až je nakonec celý překryt. Začíná se vyvíjet placenta (3. týden), a to jak z mateřských buněk, tak z buněk plodu. Těhotenství trvá 40. Týdnů a je ukončeno porodem“.40

40

CHMEL, R. Průvodce těhotenstvím. Praha: Grada, 2004. ISBN 80-247-0962-7. 11.s. 25

6 NEPLODNOST ,,Neplodnost je v medicíně definovaná jako „neschopnost počít dítě během jednoho roku nechráněného pohlavního styku s normální frekvencí“.41 Tento termín neznamená kompletní neschopnost mít děti a neměl by být zaměňován se sterilitou. Je potřeba také rozlišovat pojmy neplodnost (ve fyzickém slova smyslu) a nedobrovolnou a dobrovolnou bezdětnost. ,,Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) asi 15% párů v plodném věku vyhledá lékařskou pomoc pro neplodnost obvykle po dvou letech neúspěšného snažení.“ Problém může pocházet jak ze strany muže, tak ze strany ženy. Obecně řečeno, příčiny neplodnosti páru jsou častější u žen (30 - 40 % všech případů), neplodnost muže se týká 10 – 30 % případů. Abnormality zjistitelné u obou partnerů se vyskytují asi v 15 – 30 % případů. Jen asi u 5 – 10 % párů zůstává příčina neplodnosti i po důkladném lékařském vyšetření neobjasněna. Podle údajů WHO je ve světě kolem 60 - 80 miliónů neplodných partnerství, přičemž nově přibude asi 2 miliony párů ročně“.42

Faktem je, že člověk jako druh je jedním z nejméně plodných tvorů na zemi. Během menstruačního cyklu je pro otěhotnění k dispozici jen velmi krátký čas a jen tento samotný fakt redukuje pravděpodobnost početí na 25 % každý měsíc. Odhaduje se, že až 10 % normálně plodných párů nemůže otěhotnět během 1 roku snažení a u 5 % párů jsou to dokonce 2 roky. Na celém světě je mezi 2 - 10 % párů, které nemohou počít dítě a dalších 10 - 25 % trpí tzv. sekundární infertilitou (neplodností), to znamená, že nemohou počít 2. nebo další dítě.

Teoreticky má 85 – 90 % žen šanci na úspěšné otěhotnění během jednoho roku. Všeobecně řečeno, normálně plodné partnerství může očekávat početí potomka někdy v průběhu dvou let snažení.

Pro pacienty ve věku mezi 20 a 30 lety je neplodnost nejčastěji definována jako neschopnost dosáhnout početí po 12 měsících nechráněného styku. Ve věku 41

Neplodnost a snížená plodnost: rostoucí problém. [online]. Publikováno 2005, [cit. 2007-01-08]. Dostupné na WWW: http://www.neplodnost.cz/web/verejnost/informace/ 42 SOKOLOVÁ, D. Neplodnost- problém dnešní doby. Novinky [online]. Publikováno 8.8.2006, [cit. 4.3.2007]. Dostupné na WWW:http://dovolena.novinky.cz/zena/deti/neplodnost---problem-dnesni-doby_92431_edo07.html

26

nad 35 let plodnost začíná významně klesat. Je dokázáno, že počet "možností za měsíc", jak se tato pravděpodobnost početí označuje, se, jak již bylo řečeno, s přibývajícím věkem ženy snižuje. V 35 letech je tato šance zhruba poloviční než u třicetileté či mladší ženy. V 38 letech je tato šance až čtvrtinová.43 Rozdělení neplodnosti Světová zdravotnická organizace dělí neplodnost do následujících kategorií: •

primární neplodnost Naprostá absence početí i přes pravidelný nechráněný pohlavní styk po dobu jednoho roku.

•

sekundární neplodnost I přes pravidelný nechráněný pohlavní styk po dobu jednoho roku nedošlo k žádnému novému početí poté, co v minulosti k oplodnění došlo.

•

pravidelné spontánní potraty/ kojenecká úmrtnost Úmrtnost živě narozených dětí před dosažením pátého roku života.

•

"neobjasněná neplodnost" Absence početí způsobená faktory jako laktace, antikoncepce, stižená sexuální aktivita, nebo z neznámých příčin.44

6.1 Neplodnost žen 6.1.1 Příčiny neplodnosti žen •

Poškození nebo ucpání vejcovodů

•

Chromozomální problémy

•

Hormonální problémy

•

Endometrióza

43

SOKOLOVÁ, D. Neplodnost- problém dnešní doby. Novinky [online]. Publikováno 8.8.2006, [cit. 4.3.2007]. Dostupné na WWW:http://dovolena.novinky.cz/zena/deti/neplodnost---problem-dnesni-doby_92431_edo07.html 44 Typy a příčiny neplodnosti. [online]. Publikováno 2005, [cit. 2007-01-08]. Dostupné na WWW: http://www.neplodnost.cz/web/verejnost/informace/typy

27

•

Příliš íliš hustý cervikální hlen

•

Imunologická rejekce spermatu

•

Problémy s uhnízděním uhnízd oplodněného vajíčka

•

Předčasná asná menopauza

•

Psychické problémy45 Obr. Procentuální zastoupení jednotlivých poruch u žen

Zdroj: www.stopneplodnosti.cz

Poškození nebo ucpání vejcovodů vejcovod (tubární sterilita) Tuba uterina (vejcovod) zajišťuje zajiš uje transport zárodečných buněk bun a také oplozeného vajíčka čka do dělohy d (tzv. tubární faktor). Pro úspěšnost ěšnost oplození je proto průchodnost chodnost vejcovodů vejcovod nezbytná. Příčiny uzávěru vejcovodů vejcovod jsou například vývojové odchylky, nádory, poškození při p vyšetřeních eních a operacích, dále endometrióza (viz dále), apendicitis (zánět slepého střeva), eva), apod. apod Příčinou tubární sterility jsou velice často také zánětlivá onemocnění pánve, která jsou způsobena zp mikroorganismy přenášenými přenášenými pohlavním stykem (chlamydie, původci pů kapavky aj.). Záněty vejcovodůů způsobují zp bolesti v podbřišku.. Výhodou je, že mohou být dobře ošetřeny. eny. U malého množství žen však neprůchodné nepr chodné vejcovody zůstanou z jako trvalý následek.46

45

SOKOLOVÁ, D. NeplodnostNeplodnost problém dnešní doby. Novinky [online]. Publikováno 8.8.2006, [cit. 4.3.2007]. Dostupné na WWW:http://dovolena.novinky.cz/zena/deti/neplodnost http://dovolena.novinky.cz/zena/deti/neplodnost---problem-dnesni dnesni-doby_92431_edo07.html 46 Stop neplodnosti. Neplodnost u ženy. [online]. Publikováno 2004,, [cit. 4.1.2007]. Dostupné na WWW:http://www.stopneplodnosti.cz/czech/concern/Infertility_in_Females/index.jsp ttp://www.stopneplodnosti.cz/czech/concern/Infertility_in_Females/index.jsp 28


Chromozomy podléhají občasným změnám, které se, pokud nastanou v pohlavních buňkách, mohou přenést do další generace. Chromozomální aberace jsou významným selekčním faktorem v reprodukci člověka. Jsou přítomny přibližně u 10% spermií a 25% zralých vajíček. 15 - 20% klinicky rozpoznaných těhotenství končí jako spontánní potraty. Přibližně polovina spontánních potratů nese chromozomální anomálii.47


Díky poruchám v hormonálním spektru, které se podílejí na regulaci menstruačního cyklu, nemohou ve vaječnících dozrávat folikuly nebo nedochází k jejich uvolnění, tedy nenastává ovulace (tzv. ovariální faktor). Porucha hormonů může být způsobena hypofunkcí štítné žlázy (hypotyreóza), nadměrnou produkcí testosteronu

(hyperandrogenemie)

nebo

prolaktinu,

hypofunkcí

podvěsku

mozkového nebo nevyváženou funkcí vaječníků (např. slabost „žlutých tělísek“).

Endometrióza

Endometrióza je onemocnění, které je způsobeno výskytem endometria (sliznice dělohy) mimo dutinu dělohy. Tato ložiska podléhají stejným cyklickým změnám jako endometrium uvnitř dělohy a působí například srůsty v dutině břišní, uzávěry vejcovodů, poruchu vývoje folikulů apod.48 Endometrióza je svérázná hříčka přírody. Malé ostrůvky slizniční výstelky (endometria) se vejcovody dostanou do břišní dutiny, kde mohou pokrýt nejrůznější orgány, např. vaječníky.49

47

Androgeos. Strukturální poruchy. [online]. Publikováno 2006, [cit. 8.1.2007]. Dostupné na WWW: http://www.andrologie.cz/page/404.strukturalni-poruchy/ 48 KONEČNÁ, H. a kol. Reprodukční zdraví 2005. Vydavatel: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Zdravotně sociální fakulta, 2005. ISBN 80-7040-765-4. 49 BIERMANN, R. Maminkou ve čtyřiceti. Praha: Portál, 2006. ISBN 80-7367-075-5. 29

Příliš hustý cervikální hlen

Poševní hlen má uprostřed cyklu, v době ovulace, velice zvláštní složení. Za normálních okolností je tekutý jako slina, aby jím mohly proplout semenné buňky. Vlivem onemocnění může dojít ke změně konzistence poševního hlenu, který je pak příliš hustý a tvoří tak překážku pro spermie (tzv. cervikální faktor). Sebemenší nepovšimnutá infekce této oblasti může vyřadit semenné buňky ze hry. Nepříznivé prostředí jim však může vytvořit také alergická reakce sliznice. Také ta může semenným buňkám zabránit v proniknutí k buňkám vaječným.50

Imunologická rejekce spermatu – odmítnutí spermatu

Imunologické protilátky, přítomné v krvi žen, negativně ovlivňují pohyb spermií. Vlivem přítomnosti imunologických protilátek dochází k narušení procesu splynutí pohlavních buněk při fertilizaci a následně může být negativně ovlivněn i vývoj časného embrya.

Problémy s uhnízděním oplodněného vajíčka

V děloze dochází k uhnízdění vajíčka a následně k vývoji nového jedince. Děloha může být postižena vrozenými vývojovými vadami jako je např. aplazie – nevývin, porucha vývoje dělohy, porucha průchodnosti a další (tzv. děložní faktor) nebo srůsty následkem lékařského nitroděložního zákroku (tzv. Ashermanův syndrom). Uhnízdění oplodněného vajíčka mohou znesnadnit nebo úplně znemožnit také polypy sliznice nebo děložní myomy, nezhoubné nádory ve svalovině dělohy, které se hojně vyskytují u žen po třicítce. U některých žen se vyskytuje tzv. „potrácivost“. Žena otěhotní, ale není schopná těhotenství donosit a porodit životaschopný plod. Příčiny jsou obvykle multifaktoriální, proto je obtížné jednoznačnou příčinu určit. Podílet se mohou jak defekty plodového vejce, tak vlastní organismus matky (patologické nálezy na děloze nebo celková onemocnění matky) anebo zevní prostředí.51 50

ŘEŽÁBEK, K. Léčba neplodnosti. Praha: Grada, 2004. ISBN: 80-247-1010-2.

51

KONEČNÁ, H. a kol. Reprodukční zdraví 2005. Vydavatel: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Zdravotně sociální fakulta, 2005. ISBN 80-7040-765-4.

30

Předčasná menopauza

Menopauza začíná u žen kolem 40. roku věku. Příčinou je vyčerpání zásob primordiálních folikulů (nezralé folikuly) ve vaječníku. Vlivem hormonálních poruch, následkem stresu nebo i působením dalších faktorů nastává menopauza i u žen v mladším věku a znemožňuje otěhotnění. Při zjišťování příčin předčasného nástupu menopauzy je nutné nejdříve vyloučit onemocnění štítné žlázy, příštítných tělísek nebo brzlíku. Mnohdy se příčinu nepodaří nalézt.

Psychické problémy

Neplodnost může ovlivnit téměř každý aspekt lidského života. Sebeúcta, plány pro budoucnost i vztahy s okolím, to vše bývá narušeno. Jen málo situací v životě je tak zdrcujících a kladoucích tolik nároků na postižené osoby. Statistiky uvádějí, že z asi 6-ti % se na neplodnosti ženy podepisuje její psychika.52 Tato příčina může působit samostatně nebo i společně s ostatními příčinami neplodnosti. Žena, která touží po dítěti, zejména pokud se jí dlouho nedaří tento sen naplnit, bývá velmi přecitlivělá, úzkostlivá, pečlivě sleduje svoji bazální teplotu, pečlivě zapisuje vše do menstruačního kalendáře a v době ovulace požaduje po partnerovi styk. Také jiné traumatizující zážitky, jako je smrt nebo nemoc někoho blízkého, mohou přispět k vynechání ovulace.

Přesto citová hlediska neplodnosti zůstávají často opomíjena a neléčena. Je to problém velmi osobní a mnoho párů své pocity nechce sdílet ani se svou rodinou nebo přáteli. Výsledkem je, že se cítí izolováni. Sami však nejsou, většina párů prožívá neplodnost se všemi pocity a frustracemi, které ji mohou provázet. Pomoci může psycholog, změna gynekologa, adopce apod.

Jsou zaznamenány také případy, kdy ani za použití všech dostupných vyšetřovacích metod se nedaří příčinu neplodnosti objasnit (tzv. Idiopatická porucha plodnosti). To, že žádná porucha není objevena, však samozřejmě neznamená, že 52

ŘEŽÁBEK, K. Léčba neplodnosti. Praha: Grada, 2004. ISBN: 80-247-1010-2. 31

žádná neexistuje. Jen se ji dosud ani nejlepšími technickými postupy nepodařilo nalézt. Proces vzniku těhotenství ještě stále není znám do všech podrobností.

6.1.2 Diagnostika poruch plodnosti žen Základem diagnostiky je anamnéza, při níž zjišťujeme počet dosud narozených dětí nebo počatých těhotenství ženy, dobu snah o dítě, operace, choroby, užívání léků, drog, stav výživy, nadměrné ochlupení (nadprodukce mužských pohlavních hormonů) a podobně. Dále se provádí gynekologické vyšetření anatomických odchylek, vad nebo zánětů pochvy, nezbytně nutné je zjistit, zda u ženy probíhá pravidelné zrání vajíčka a jeho pravidelné (měsíční) uvolnění z vaječníku - tzv. ovulace. Důležité je rovněž vyšetřit, zda má žena průchodné vejcovody.

Vyšetření ovulace K průkazu ovulace slouží několik metod: a) Měření bazální teploty - v případě, že žena ovuluje, stoupá její bazální teplota bezprostředně po ovulaci o 0,3 až 0,7 stupňů Celsia (dle místa měření) a zůstává zvýšená po celý zbytek cyklu až do další menstruace. Vzestup teploty způsobuje hormon progesteron, který je produkován v tzv. žlutém tělísku. Tento vzestup bazální teploty tedy nenastává u žen, které neovulují. b) Měření hladiny progesteronu - odběr vzorku krve na toto vyšetření se provádí většinou v polovině luteální fáze (druhé fáze) cyklu 5 až 10 dní před očekávanou menstruací. Hladina tohoto hormonu nám opět ukazuje, zda ovulace proběhla či nikoliv. Jde o rychlejší a spolehlivější vyšetření než měření bazální teploty. c) Histologické vyšetření vzorku endometria - v případě, že žena ovuluje, dochází působením progesteronu ve druhé části cyklu ve sliznici dutiny děložní (endometriu) k velmi typickým změnám, které lze poměrně spolehlivě odhalit histologickým vyšetřením

32

d) Ultrazvukové vyšetření - provádí se ultrazvukové vyšetření vaječníků i děložní sliznice. V případě vaječníků se hodnotí velikost tzv. dominantního folikulu. Jde o největší folikul, který spěje k ovulaci. Vyšetření průchodnosti vejcovodů Cílem těchto vyšetření je zjistit, zda jsou vejcovody průchodné či nikoliv. Neprůchodnost vejcovodů je nejčastěji způsobena pozánětlivými změnami, velmi často je příčinou také endometrióza. Častou lokalizací endometriózy jsou právě vejcovody. Hormonální vyšetření Stanovení hladin folikulostimulačního hormonu (FSH), estradiolu, luteinizačního hormonu (LH), případně prolaktinu patří k vyšetřením užívaným v diagnostice neplodnosti. 53

6.1.3 Terapie poruch ženské plodnosti Pokud známe příčinu poruch ženské plodnosti, můžeme ji také léčit. Taktiku léčby volíme logicky od těch nejjednodušších, nejméně zatěžujících neinvazivních a samozřejmě nejméně nákladných postupů až po náročnější. Jestliže však klasickou terapií neuspějeme, nezbývá nám než obejít příčinu poruchy plodnosti a zvolit metody asistované reprodukce.

Druhy terapie: •

Hormonální léčba

•

Protizánětlivá léčba

•

Chirurgická léčba

•

Imunologická terapie

•

Psychoterapie 53

Neplodnost. Vyšetření ženy. [online]. Publikováno 2005, [cit. 10.2.2007]. Dostupné na WWW: http://www.neplodnost.cz/web/verejnost/diagnostika/vysetreni_zeny/

33

•

Techniky asistované reprodukce (viz. Kapitola 7)

Hormonální léčba

Nedochází-li k ovulaci, je možné ji stimulovat různými hormonálními preparáty (antiestrogeny, v případě neúspěchu účinnější gonadotropiny). Pro poslední fázi dozrávání vajíčka lze ještě použít hCG – lidský choriový gonadotropin. Pomocí hormonů je možné léčit také lehkou formu endometriózy.

Protizánětlivá léčba

Léčení ložisek ať již akutních nebo častěji chronických a léčba zánětů s minimálními projevy je nezbytná součást komplexní léčby poruch plodnosti.

Chirurgická léčba

Některé faktory podílející se na vzniku poruch plodnosti lze odstranit chirurgickou terapií. V dnešní době se navíc používá asi v 90% již jen minimálně invazivní chirurgie – operační laparoskopie. Tou se provádí například protnutí zesílené povrchové vrstvy vaječníku, díky které nemůže dojít k ovulaci. Laparoskopicky se též odstraňují ložiska endometriózy, cysty, myomy, rozrušují se srůsty atd. Operace se mohou provádět i hysteroskopicky – myomy, polypy, rozrušení srůstů dutiny děložní.

Imunologická terapie

V případě, že sterilita vzniká na základě tvorby protilátek proti spermiím, doporučuje se kondomová terapie po dobu 6–12 měsíců, která zabrání kontaktu spermií s imunitním systémem ženy. Druhou možností je imunosupresivní terapie – potlačující imunitní reakci ženy na vlastní nebo mužské zárodečné buňky.

34

Psychoterapie

Psychoterapie je v posledních létech často zmiňovanou léčbou v souvislosti s poruchami plodnosti. Nenaplňující se touha po dítěti je natolik zátěžová situace, že ať už je příčina poruchy plodnosti jakákoliv, psychologická pomoc bývá potřeba.54

6.1.4 Rizikové faktory vzniku ženských poruch plodnosti a jejich prevence

Neplodnost je téměř vždy způsobena působením více faktorů současně. Některé lze ovlivnit například správnou životosprávou nebo léčebnými metodami. Jedná se zejména o tyto faktory: •

Věk

•

Koitální aktivita

•

Zevní prostředí

•

Psychosociální faktor

•

Výživa

•

Genetický faktor 55

6.2 Neplodnost mužů Medicínský obor andrologie se zabývá mužským pohlavním zdravím a celkovým zdravotním stavem, který souvisí s funkcemi pohlavních orgánů. Správná funkce varlat, správná tvorba spermií a hormonů jsou jedním z hlavních zájmů andrologie. ,,Na početí dítěte má správná tvorba spermií stejný vliv jako tvorba vajíčka“.56 Hledání příčin problémů s plodností jen na straně ženy patří mezi pověry, které mají velmi tuhý kořínek. Při problémech s plodností je první vyšetření tradičně gynekologické. Současně by však mělo být provedeno také základní andrologické vyšetření muže, a to vyšetření spermatu. Častou chybou je to, že při pozitivním

54

ŘEŽÁBEK, K. Léčba neplodnosti. Praha: Grada, 2004. ISBN: 80-247-1010-2. GALLOVÁ-ULČOVÁ, Z. Neplodnost- útok imunity. Praha: Grada, 2006. ISBN 80-247-1493-0. 56 ŘEŽÁBEK, K. Léčba neplodnosti aneb co dělat, když chceme dítě. Praha: Grada, 1999. 68 s. 55

35

gynekologickém nálezu se vyšetření muže opomine v domnění, že příčinu již známe. Výskyt současného postižení muže a ženy je přitom relativně značný.

6.2.1 Příčiny poruch plodnosti mužů •

Pokles tvorby a kvality spermatu

•

Autoimunita k vlastním spermiím

•


•

Blokáda chámovodů

•

Koitální problémy

•

Vazektomie

•

Hormonální problémy57

Pokles kvality spermatu

Kvalitu spermatu lze posoudit již dle jeho vzhledu. Normální sperma je barvy perlově až šedavě opalescenční, homogenní (stejnorodé) a po ejakulaci se během několika desítek vteřin sráží (koaguluje), aby po několika minutách zkapalnělo. Při pokojové teplotě by mělo zkapalnět nejdéle do jedné hodiny. Nemělo by být průhledné, zakalené, či zabarvené do hněda či do červena. Aby spermie dorazila k vajíčku, je velmi důležitá schopnost pohybu. Nejlepší šanci na oplodnění mají spermie pohybující se nejrychleji, tj. rovně a rychle, jako šíp. Touto rychlostí (stupeň a) by se mělo pohybovat alespoň 25% spermií. Poněkud pomaleji se pohybují spermie, které připomínají pohybem hada – hbitou užovku (stupeň b). Zachovávají sice dobře směr pohybu a jejich pohyb je hbitý, ale jejich dráha je meandrovitá, a tak za časový úsek urazí kratší vzdálenost, přičemž spotřebují více energie. Mělo by jich být také alespoň 25% z celkového počtu spermií. Pro úspěch oplodnění je parametrem s nejvyšší důležitostí také správná stavba spermie. V každém ejakulátu je totiž velké množství spermií s abnormální stavbou. Normální spermie má pravidelnou, oválnou hlavičku, přímo nasedající střední část –

57 SOKOLOVÁ, D. Neplodnost- problém dnešní doby. Novinky [online]. Publikováno 8.8.2006, [cit. 4.3.2007]. Dostupné na WWW:http://dovolena.novinky.cz/zena/deti/neplodnost---problem-dnesni-doby_92431_edo07.html

36

„krček“ bez rozšíření či zalomení, a dlouhý, štíhlý, rovný bičík. Za normální je považováno sperma, které má alespoň 30% spermií s normální stavbou.58

,,Mnohé současné studie dokazují pomalou, ale setrvalou tendenci ke snižování kvality mužského ejakulátu během posledních čtyř desetiletí“.59 Možná příčina je ve zvýšeném výskytu ženských estrogenů v mužském těle, jako následek mnoha vlivů.

Na oplodnění má vedle kvality spermií vliv mnoho jiných faktorů. Spermie jsou totiž jen částí z objemu ejakulátu. Z množství ejakulátu tudíž nelze usuzovat na plodnost muže. Nadměrný objem ejakulátu znamená pro spermie vždy „zředění“ a riziko rychlejšího opuštění pochvy po styku. Optimální objem ejakulátu je mezi 2 až 5 mililitry.60

Autoimunita k vlastním spermiím (tzv. Imunologická rejekce spermatu) byla již zmiňována v článku 6.1.1.

Neplodnost páru může nastat, pokud cervikální hlen u ženy produkuje protilátky proti mužovým spermiím, které pak nemohou proniknout děložním krčkem, častěji však dochází k tomu, že muž produkuje protilátky proti svým vlastním spermiím. Protilátky proti vlastním spermiím nacházíme v krvi mužů, kteří se podrobili podvazu chámovodů, a po odstranění podvazu jsou často přítomny v semenné tekutině. Jednostranná nebo oboustranná neprůchodnost pohlavního traktu, ať vrozená nebo získaná, záněty nadvarlete nebo varikokéla jsou stavy, které jsou také někdy spojeny s autoimunní odpovědí proti spermatozoím.61

58

Plus pro zdraví, HZP, Problém neplodnosti- současná lékařská praxe. [online]. Publikováno 2003, [cit. 200703-25]. Dostupné na WWW: http://www.hzp.cz/formulare/zprav1-03.pdf 59 KONEČNÁ, H. a kol. Reprodukční zdraví 2005. Vydavatel: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Zdravotně sociální fakulta, 2005. ISBN 80-7040-765-4. 14 s. 60 KONEČNÁ, H. a kol. Reprodukční zdraví 2005. Vydavatel: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Zdravotně sociální fakulta, 2005. ISBN 80-7040-765-4. 61 Stop neplodnosti. Neplodnost u muže. [online]. Publikováno 2004, [cit. 4.1.2007]. Dostupné na WWW: http://www.stopneplodnosti.cz/czech/concern/Infertility_in_Males/Anatomical/Impotence.jsp 37


Chromozomální problémy byly již zmiňovány ve článku 6.1.1. U mužů je vhodné jmenovat ještě další onemocnění patřící mezi numerické poruchy chromozomů. Jedná se například o tzv. Klinefelterův syndrom, který je charakterizován přítomností jednoho nebo více chromozomů X navíc. Tento syndrom postihuje jednoho chlapce z 500. riziko porodu takto postiženého dítěte stoupá s věkem matky. Klinefelterův syndrom je prakticky vždy spojen s azoospermií.62

Blokáda chámovodů

Při blokádě chámovodů dochází k zúžení nebo k úplné neprůchodnosti semenných vývodných cest. Příčinou ucpání semenného kanálku byly v minulosti velmi často prodělané infekce. Nyní, v době léčby zánětů antibiotiky, nejsou tyto příčiny již tak časté. Většinou je porucha transportu spermií způsobena zúžením vývodných cest na podkladě vývojové poruchy, traumatu či nádoru.

Koitální problémy

Koitální problémy (impotence, ejakulační selhání) jsou poměrně častým zdravotním problémem u mužů. Tato porucha, zvaná erektilní dysfunkce (impotence), rozhodně nesouvisí pouze s věkem nebo ztrátou mužnosti, ale velmi často i s dalšími zdravotními problémy, životosprávou a například i nedostatkem pohybu. Postihuje nejčastěji muže ve věku 35 až 65 let, výjimkou ale není její výskyt i u dvacetiletých mladíků. Překonat ostych a svěřit se lékaři je prvním předpokladem úspěšné léčby. Osmdesát až devadesát procent případů erektilní dysfunkce souvisí s některým dalším zdravotním problémem. Nejčastěji k nim patří cukrovka (diabetes), kardiovaskulární onemocnění či rakovina prostaty. V deseti až dvaceti procentech způsobují poruchy erekce psychogenní vlivy vznikající z úzkosti, ze strachu z neúspěchu, z vyčerpání psychického i fyzického apod. Často jsou ale

62

Androgeos. Strukturální poruchy. [online]. Publikováno 2006, [cit. 8.1.2007]. Dostupné na WWW: http://www.andrologie.cz/page/404.strukturalni-poruchy/ 38

jejich příčinou fyzické i psychické faktory současně. Ve stáří pak impotenci způsobuje i přirozený pokles mužských hormonů (androgenů).63 Vazektomie

Sterilizace mužů neboli vasektomie, je velmi jednoduchý chirurgický zákrok; chámovod, který se nachází v šourku a přivádí spermie směrem do močové trubice, se při místním znecitlivění přeruší buď takzvanou kauterizací, případně se jeho část (asi jeden centimetr) zcela odstraní a konce se podvážou. Přerušením chámovodů je zabráněno uvolňování spermií, a tudíž nemůže dojít k oplodnění. Přestože je vasektomie stoprocentně účinnou antikoncepcí, a to navíc bez jakýchkoliv vedlejších účinků, v České republice je její úroveň ve srovnání s ostatními vyspělými zeměmi poměrně nízká.64 Důvodů je hned několik. Zájem o tento trvalý a bezpečný způsob antikoncepce u nás sice stoupá, ovšem zastaralé předpisy a zdlouhavost administrativního řízení svobodné rozhodování o vlastní plodnosti výrazně omezují.

Pokud se muž rozhodne pro vasektomii, měl by její důsledky pečlivě probrat s partnerkou, neboť sterilizace je v drtivé většině případů nevratná. Při posuzování, zda vasektomii podstoupit či nikoliv, je tedy třeba bez předsudků připustit, že současné okolnosti se mohou v průběhu let změnit; muž se může rozvést, znovu oženit a zatoužit po založení nové rodiny. Přestože je tedy vasektomie zaručenou antikoncepcí, její následky je třeba zvážit.


Hormonální poruchou trpí méně než 5% neplodných mužů. Pohlavní hormony však nejsou důležité jen z hlediska plodnosti muže. Jsou velmi důležité i pro jeho celkové zdraví, protože mužské pohlavní hormony potřebují i další orgány jako jsou

63

SOKOLOVÁ, D. Penis je barometr zdraví muže. Publikováno 13.3.2006, [cit. 8.1.2007]. Dostupné na WWW: http://www.novinky.cz/zena/zdravi/penis-je-barometr-zdravi-muze_79881_rpfib.html

64

ČECH, E. a kol., Gynekologie a porodnictví 2, přeprac. vyd. Praha: Grada, ISBN 80-247-1303-9. 39

svaly, mozková tkáň, tkáň vyrábějící protilátky proti infekci, červené krvinky apod.65

Mezi další onemocnění způsobující neplodnost je možné jmenovat nádorové onemocnění varlat, nesestouplá varlata, žilní městky (varikokéla), Retrográdní ejakulace a v neposlední řadě také idiopatická (neobjasněná) neplodnost (viz článek 6.1.1).66

6.2.2 Diagnostika poruch plodnosti mužů Základní pro stanovení diagnózy poruchy plodnosti vyšetřovaného muže je zjištění kvality ejakulátu a spermií. To, zda ejakulát a spermie jsou v pořádku, je možné zjistit vyšetřením spermatu. Při tomto vyšetření se zjišťují zejména výše popsané náležitosti spermií, ale pokud nejsou základní parametry v pořádku, je nutné další, podrobnější vyšetření, zaměřené na zjištění příčiny abnormality. Před vyšetřením je zapotřebí konstantní doba pohlavní zdrženlivosti, optimálně 4–5 dnů. Vzorek spermatu má být získán masturbací, nikoli přerušením styku. Není možné k odběru použít běžné kondomy, neboť obsahují látky, které zabíjí spermie. Nejlepší je okamžité zpracování čerstvého ejakulátu, odebraného v laboratoři. Pokud muž není schopen v prostorách laboratoře dosáhnout ejakulace, je možný odběr v domácím prostředí, přesně podle pokynů. Při poruchách mužské plodnosti jsou nutná opakovaná vyšetření. Spermiogram, tj. základní vyšetření spermatu, při němž je hodnocen objem, pH (zásaditost), počet a procento pohyblivých spermií, provádí často laboratorní pracoviště poliklinik a nemocnic (podobně jako např. krevní obraz). Podrobné vyšetření spermatu s hodnocením stupně pohyblivosti, stavby spermií a funkční testy provádí specializovaná pracoviště andrologická, pracoviště reprodukční medicíny a pracoviště výzkumná. O vyšetření může požádat muž sám, na doporučení svého ošetřujícího lékaře či gynekologa partnerky. Základní vyšetření spermatu je většinou hrazeno zdravotními pojišťovnami, specializovaná vyšetření

65 66

ŘEŽÁBEK, K. Léčba neplodnosti. Praha: Grada, 2004. ISBN: 80-247-1010-2. DONAT, J. Hormonální substituční terapie. Hradec Králové: DoMeNa, 1999. ISBN 80-238-3418-5.

40

většinou musí pacient hradit sám. Podle rozsahu a nákladnosti použitých metod se řídí ceny vyšetření, jsou většinou srovnatelné s cenami v západní Evropě.67

6.2.3 Terapie poruch mužské plodnosti Metod na léčbu mužské neplodnosti je mnoho a velice často se prolínají s metodami léčby neplodnosti ženy. U mužů jsou dvě hlavní cesty, jak řešit neplodnost:

1. obnovit plodnost a normální funkce pohlavních orgánů, což je řešení optimální, ale bohužel není možné u každého pacienta. Čím větší je šance na úspěch, tím více toto řešení podporujeme.

2. snažit se o oplodnění za pomoci terapeutických postupů: •

Podávání léků

•

Chirurgické postupy

•

Techniky asistované reprodukce (ART)68

Podávaní léků

Léky jsou využívány při hormonálních poruchách. Příkladem jsou poruchy vyvolané narušenou rovnováhou osy hypotalamus – hypofýza – varlata jako je například porucha spermiogeneze. U tohoto typu poruchy je vysoce úspěšné podávání gonadotropinů. Jiné typy léků, užívaných v léčbě neplodnosti u mužů jsou antibiotika pro léčbu infekce a bromokryptin, podávaný u poruch spermiogeneze způsobených hyperprolaktinémií – vysokou hladinou prolaktinu v krvi a další.

67

ŘEŽÁBEK, K. Hodnocení úspěšnosti v asistované reprodukci. Česká gynekologie č. 5, 2001.

68

KONEČNÁ, H. Reprodukční zdraví 2005. Vydavatel: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Zdravotně sociální fakulta, 2005. ISBN 80-7040-765-4.

41

Chirurgické postupy

Chirurgické řešení mužské neplodnosti je využíváno v případě, pokud je příčina nalezena v anatomických odchylkách reprodukčního traktu. Operačních postupů a metod je celá řada a mohou vyřešit prakticky jakékoli potíže s výjimkou těch nejtěžších případů. Chirurgicky řešení je využíváno také například při zjizvení a srůstech po prodělané infekce pohlavního traktu.

Techniky asistované reprodukce (ART)

Některé z metod ART (viz článek 6.1.3), jsou používány také u určitých typů neplodnosti mužské. Tyto metody zahrnují zejména metodu ICSI a IVF(viz článek č. 7). Ani zde není jistý úspěch, procento úspěšnosti velmi záleží na zdravotním stavu obou partnerů, jejich odpovědi na léčbu a na zkušenostech pracoviště.

6.2.4 Rizikové faktory vzniku mužských poruch plodnosti a jejich prevence Faktory působící negativně na neplodnost mužů jsou v mnoha případech stejné jako faktory ovlivňující plodnost žen (viz článek 6.1.4). Připomenula bych ještě některé další, více specifické pro muže. Například faktory fyzické zátěže – sporty či jiná fyzická aktivita nadměrně zatěžující břišní svalstvo, která zhoršuje odtok žilní krve z pánevních orgánů (zdvihání činek, závaží). Podobně také sporty, při nichž je nadměrně zatěžována oblast hráze (rozkrok) – např. dlouhé jízdy či terénní jízdy na kole, motocyklu i na koni mohou negativně ovlivnit plodnost muže. Rozdíl vidím pouze u vlivu věku. U mužů nemusí věk hrát tak významnou roli, jako u ženy. Přesto je to relativně častá otázka u mužů, kteří chtějí mít děti až po 45. roce života či později. Jedná se často o tzv. „druhé děti“, kdy muž již jednu generaci dětí vychoval a s novou partnerkou si přeje mít děti další. Je-li muž v pořádku, může mít děti i po šedesátce. S věkem však u člověka bohužel přichází často i zdravotní problémy. U muže tedy nejde o věk, u muže jde spíše o zdravotní stav. Pokud má nějaký zdravotní problém, mohou být potíže s plodností již ve věku mladém. Zde má proto význam prevence v dětství, kdy správný vývoj pohlavních orgánů je důležitým

42

úkolem především pro dětské lékaře, ale také pro maminky, které by samy měly mít o vývoji člověka od dětství do dospívání základní znalosti.

Velkou hrozbou pro mužskou potenci je i alkohol a kouření. Alkohol zmenšuje životaschopnost spermií a narušuje vazby mezi mozkem a pohlavními orgány. V důsledku toho se do krve dostává méně hormonů způsobujících plnohodnotnou erekci. Nadměrná konzumace alkoholu též potlačuje tvorbu androgenů - mužských pohlavních hormonů. Nikotin brání prokrvení penisu a snižuje v něm arteriální tlak. Právě proto se nemůže naplnit krví, když je třeba. Toxické látky z kouře navíc poškozují dozrávání spermií, které ztrácejí pohyblivost a správný tvar. Alkohol a kouření však stejně negativně působí i u žen.69

Velkou roli při poruchách erekce hraje také životospráva. Změna životního rytmu může někdy pomoci více než samotné tabletky. Kromě zdravé výživy (jídelníček by měl obsahovat hodně ovoce, zeleniny, celozrnných obilovin a minimum uzenin, tučného a červeného masa, sladkostí a výrobků z bílé mouky), by každý muž měl dbát na dostatek pohybu (pravidelné cvičení, dostatek chůze zlepší průtok krve v těle).70

69 KONEČNÁ, H. a kol. Reprodukční zdraví 2005. Vydavatel: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Zdravotně sociální fakulta, 2005. ISBN 80-7040-765-4. 70

SOKOLOVÁ, D. Penis je barometr zdraví muže. Publikováno 13.3.2006, [cit. 8.1.2007]. Dostupné na WWW: http://www.novinky.cz/zena/zdravi/penis-je-barometr-zdravi-muze_79881_rpfib.html

43

7 TECHNIKY ASISTOVANÉ REPRODUKCE (ART)

Asistovaná reprodukce vzbudila velkou pozornost zejména v r. 1978, kdy se narodilo první tzv. „dítě ze zkumavky“. Tím dostaly novou naději manželské páry, kterým není klasická medicína schopna pomoci, a které byly jinak odsouzeny k nedobrovolné bezdětnosti. ,,Červen roku 2005 byl již po čtvrté vyhlášen americkou neziskovou organizací AFA (American Fertility Association, www.theafa.org/wim) jako „Měsíc reprodukčního zdraví“ (WIM=World Infertility Month) a 6. červen roku 2006 byl českými odborníky vyhlášen Národním dnem neplodnosti. Tato tradice se rodí jako výraz odhodlání apelovat na podporu snahy milionů nechtěně bezdětných párů na celém světě jejich rodinný stav změnit a dosáhnout porodu vytouženého potomka“.71 Jistě se však v této iniciativě obráží i snaha čelit nepříznivému demografickému vývoji ve většině zemí tzv. vyspělého západního světa. Odhadem 15% párů ve fertilním věku naráží na problém zplodit dítě do alespoň jednoho roku po rozhodnutí založit či rozšířit rodinu.

Lékaři v České republice nebyli příliš pozadu za světovým vývojem a první „dítě ze zkumavky“ se u nás narodilo v roce 1982. Tím, že jsme se na začátku 90. let otevřeli světu, dostaly se do rukou českým specialistům na reprodukční medicínu i všechny moderní léčebné prostředky. Naši specialisté konfrontovali jejich zkušenosti s kolegy z ostatních zemí západního světa a farmaceutický průmysl nabídl i u nás širokou paletu moderních léků.72 Páry toužící po vlastní rodině se navíc k odborníkovi dostávají ve vyšším a tím zralejším věku poté, co vyřeší základní existenční potřeby a dosáhnou alespoň částečného osobního uspokojení co do cestování a koníčků a uvědomí si, že k plnému a šťastnému životu náleží i úplná rodina.

71

KONEČNÁ, H. Reprodukční zdraví 2005. Vydavatel: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Zdravotně sociální fakulta, 2005. ISBN 80-7040-765-4. 33 s. 72 KONEČNÁ, H. Reprodukční zdraví 2005. Vydavatel: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Zdravotně sociální fakulta, 2005. ISBN 80-7040-765-4.

44

7.1 Co je to ART? Techniky asistované reprodukce (ART) je společný název pro celou škálu léčebných postupů, které manipulují se zárodečnými buňkami, vajíčky a spermiemi, v zájmu dosažení těhotenství. Pravděpodobně nejznámější ART procedurou je in vitro fertilizace (IVF), neboli mimotělní oplodnění. Ve stručném přehledu se jedná o tyto techniky asistované reprodukce: •

IVF

•

ICSI (Intracytoplazmatická injekce spermií)

•

Prodloužená kultivace, asistovaný hatching

•

Transfer blastocysty

•

Dárcovství vajíček

První úspěšná IVF u člověka byla provedena v roce 1978 a od té doby se úspěšnost procedur ART trvale zvyšuje. V roce 2000 byla úspěšnost ART, vyjádřená procentem porodů živého plodu, 33% na každý započatý cyklus. Je to skvělé číslo, když si uvědomíme, že průměrně plodný pár má v každém cyklu šanci na početí a úspěšné donošení těhotenství 20%. Tato čísla se týkají žen pod 35 let věku. Přestože úspěšnost ART u žen nad 35 let klesá, šance na otěhotnění ve všech věkových skupinách se v posledních letech trvale zvyšovala. V USA je počet ART procedur trvale na vzestupu a dosáhl v roce 2000 počtu téměř 100 000. Od roku 1996 do roku 2000 stoupl počet porodů po úspěšné ART o 73%, z 14,573 na 25,228.73

IVF

In Vitro Fertilizace (IVF) byla první metodou ze škály postupů ART a je stále technikou nejčastěji používanou. Během IVF cyklu jsou odebrány spermie a vajíčka a jsou společně umístěna do laboratorní misky k oplodnění. Obvykle se používá

73

MARDEŠIČ, T. Mimotělní oplodnění. Faktory ovlivňující úspěšnost léčby. Praha: Galén., 1998. ISBN 8085824-83-3

45

hormonální přípravy, aby bylo získáno co nejvíce vajíček. Pokud jsou vajíčka v laboratoři úspěšně oplodněna, jsou přenesena do dělohy. Za ideálních podmínek dojde u jednoho vajíčka k implantaci a vývoji v embryo, stejně jako u běžného těhotenství. IVF je proces o čtyřech fázích: Fáze 1: Stimulace vaječníků, monitorace a spuštění ovulace74

Protože ženský reprodukční trakt uvolňuje každý měsíc obvykle jen jedno vajíčko, jsou podávány hormonální preparáty, které stimulují vaječníky k vývoji více folikulů a produkci více vajíček. Pomocí ultrazvuku je stanovena velikosti vaječníků a zjištěn počet a velikost zrajících folikulů. Protože rostoucí folikuly vylučují zvýšené množství estrogenů, jsou používány krevní testy ke stanovení hladiny hormonů, podle níž se dále řídí podávání dalších léků a načasuje se odběr vajíček.

Fáze 2: Odběr vajíček

Odběr vajíček je prováděn v celkové anestezii. Zralé folikuly jsou zobrazeny ultrazvukem a poté je pochvou zavedena jehla, kterou se odsává obsah folikulu. Ten je ihned vyšetřen pod mikroskopem, aby se ukázalo, zda bylo odebráno vajíčko. Celý proces je opakován u každého zralého folikulu na obou ovariích. Všechna odebraná vajíčka jsou vyjmuta z folikulární tekutiny a umístěna do inkubátoru.

Fáze 3: Oplodnění

Asi 2 hodiny před odběrem vajíček je partnerovi odebráno a dále zpracováno sperma, aby byly vybrány nejsilnější a nejaktivnější spermie. Spermie jsou poté společně s vajíčky umístěny v inkubátoru při teplotě stejné, jako je tělesná. Další den jsou vajíčka vyšetřena pod mikroskopem, aby se zjistilo, zda došlo k oplodnění. Pokud ano, je vzniklé embryo schopno umístění do dělohy zhruba v následujících 72 hodinách.

74

MARDEŠIČ, T. Mimotělní oplodnění. Faktory ovlivňující úspěšnost léčby. Praha: Galén., 1998. ISBN 8085824-83-3.

46

Fáze 4: Transfer embrya

Embrya jsou umístěna do pipety a přenesena do dělohy. Počet přenesených embryí záleží na věku ženy, příčině neplodnosti, průběhu eventuálních předchozích těhotenství a dalších faktorech. Velmi kvalitní nadbytečná embrya mohou být zmražena (kryokonzervace) a připravena k použití v budoucnosti.75

ICSI

Intracytoplazmatická injekce spermií (ICSI) je mikromanipulační technika, při které je navozeno těhotenství injekcí jedné spermie do neoplodněného vajíčka. ICSI je prováděno s vajíčky, získanými stejným postupem, jako při IVF. Tato technika znamenala výrazný pokrok v léčbě mužské neplodnosti zapříčiněné těžkou oligozoospermií. ICSI vyžaduje jen jednu spermii pro každé vajíčko, a proto se její indikace rozšířily na téměř všechny muže s těžkou neplodností, dokonce i na ty, kdo byli

dříve

považováni

za

beznadějné

případy.

Pokud

jsou

spematozoa

životaschopná, může být překonána i dysfunkce spermií, protože až 50% vajíček je oplodněno nezávisle na kvalitě spermie. Azoospermie (absence spermatozoí ve spermatu) může být také léčena, protože spermie lze získat přímo z varlat a k oplodnění už byly použity i nezralé formy spermií. ICSI kombinovaná s IVF je nejefektivnější léčbou mužské neplodnosti s procentem úspěšnosti 20-25% - tj. počet léčení, která vedou k porodu živého plodu.76

Prodloužená kultivace

Tato metoda spočívá v delším uchování (nejčastěji 5 dní) vyvíjejících se embryí v laboratoři za účelem lepší selekce. Ty nejsilnější a nejkvalitnější embrya přežijí a vypadají nejlépe. Lepší embryo pak znamená vyšší pravděpodobnost úspěchu.

75

MRÁZEK, M. Umělé oplodnění I., Praha: Triton, 2003. ISBN: 80-7254-413-6.

76

MARDEŠIČ, T. Mimotělní oplodnění. Faktory ovlivňující úspěšnost léčby. Praha: Galén., 1998. ISBN 8085824-83-3. 47

Asistovaný hatching

Laboratorní metoda, při které se pomocí laseru nebo mechanickým skalpelem nařízne obal embrya. Narušení obalu se děje i přirozenou cestou, a pokud se embryu tímto způsobem pomůže, šetří se jeho potenciál na uhnízdění a další vývoj.

Transfer blastocysty

Až donedávna bylo možno v laboratořích kultivovat embrya jen do stáří asi tří dnů, kdy obsahují pět až deset buněk. Nové technologie umožnily kultivovat embrya až do stáří pěti nebo šesti dnů, kdy obsahují asi 100 buněk a vstupují do fáze vývoje zvané fáze blastocysty. Jen asi 30-40% embryí se dožívá v laboratořích tohoto stadia.77 Hlavní výhodou přenosu embryí ve fázi blastocysty je to, že embrya jsou v této fázi silnější a vedou častěji k těhotenství. Lékař může obvykle přenášet méně blastocyst s vysokou úspěšností otěhotnění a se snížením rizika mnohočetných těhotenství. Nevýhodou je riziko, že žádné nebo jen málo embryí se dožije fáze blastocysty a IVF cyklus bude muset být neúspěšně ukončen. V rozhodování, zda je transfer blastocysty vhodnou volbou, napomáhá lékaři znalost příčin neplodnosti a znalost průběhu předchozích IVF cyklů.

Dárcovství vajíček

Dárcovství vajíček může být vhodnou volbou pro některé ženy, např. ty, které jsou starší, mají předčasnou menopauzu, trpí genetickou poruchou nebo měly opakovaně z neznámé příčiny potrat. Úspěšnost IVF procedur po darování vajíčka je i u těchto žen, s věkem obvykle nad 40 let stejná, jako u žen mladých. IVF je prováděna obvyklým způsobem, jedinou výjimkou je to, že hormonální stimulaci a odběr vajíčka podstupuje dárce. Příjemce je léčen estrogeny a progesteronem, aby byla děložní výstelka připravena na příjem embrya. Dárci vajíček jsou pečlivě vyšetřováni na přítomnost nemocí, infekcí a genetických vad. Dárci jsou často s příjemci párováni na základě společných

77

MARDEŠIČ, T. Mimotělní oplodnění. Faktory ovlivňující úspěšnost léčby. Praha: Galén., 1998. ISBN 8085824-83-3.

48

fyzických znaků a etnického původu. V případě darování vajíček je někdy užitečné právní a psychologické poradenství pro dárce i příjemce. Tento obor, zabývající se problematikou ženské reprodukce je relativně mladý, zaznamenal však zásadní vývoj nejen v diagnostice a samotné léčbě, ale také v úspěšnosti léčby. Díky tomu je možné dnes pomoci většině párů. Přesto je poskytování léčby neplodným párům často omezeno finančními možnostmi systému, jsou značné místní odchylky v dostupnosti a dosažitelnosti těchto služeb. Předmětem žhavých debat jsou stále otázky dárcovství spermií a vajíček nebo otázky náhradního mateřství. Používání některých forem ART, jako je kryokonzervace, je v některých zemích přijímáno, ale v jiných zakázáno. Snad žádná jiná oblast medicíny není předmětem tak podrobného morálního, sociálního a náboženského zkoumání jako jsou techniky asistované reprodukce.

7.2 Finanční hledisko Podle nového zákona78 může o asistovanou reprodukci požádat pouze partnerský nebo manželský pár. Zdravotní pojišťovna platí ženám do čtyřiceti let tři cykly mimotělního oplodnění, tedy tři přenosy čerstvých embryí. Je však zapotřebí počítat s doplatky na léky. V rámci jednoho cyklu se pohybují kolem 5000 Kč. Po těchto třech cyklech je kumulativní pravděpodobnost otěhotnění kolem 50 %. Pokud se ani potom otěhotnění nezdaří nebo je žena starší čtyřiceti let, musejí si páry léčbu hradit samy a hranici tvoří 48 rok věku ženy. Cena jednoho cyklu činí asi 35 tisíc korun, ale dle typu a množství použitých léků či náročnosti některých laboratorních technik může být i výrazně vyšší. Léčebný cyklus lze opakovat nejdříve za tři měsíce.

7.3 Centra asistované reprodukce Umělým oplodněním dětí se v ČR zabývá 24 center, která ročně navštíví několik desítek tisíc párů, z nichž přibližně 10 000 párů podstoupí léčbu.79 V Brně existují 78 79

Ministerstvo zdravotnictví České republiky, zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu Lesková, I. Početí? Stále větší problém. MF Dnes 9.5. 2001.

49

čtyři soukromá centra asistované reprodukce (Helios, Repromeda, Reprofit a Unica) a jedno státní ve Fakultní nemocnici na Obilním trhu. Rozdíl v úspěšnosti, ale i v cenách za jednotlivé procedury je jen minimální. Při rozhodování, které centrum zvolit, jde spíše o osobní sympatie k lékařům nebo lepší reference jiného páru.

50

II EMPIRICKÁ ČÁST Výzkum v sociálních vědách, se zaměřuje na zkoumání jevů, které se denně odehrávají v našem bezprostředním okolí. Každý sociální proces, ať už globální, celospolečenský, místní nebo čistě intimní, je vždy složitým dějem, ve kterém se střetává mnoho aspektů, které se vzájemně ovlivňují, a není vždy jednoduché rozkrýt je.80 Druhou stránkou věci - výstupem, je reagování člověka, skupiny nebo společnosti na tyto procesy, protože společnost funguje jako složitý vzájemně propojený systém. Kvalitativní výzkum v humanitních oborech, kam patří i sociální pedagogika používá ke zkoumání jevů různé přístupy. V popředí není kvantifikace empirických dat, ale jejich důkladná kvalitativní analýza.

Spektrum působení sociální pedagogiky jako multidisciplinárního pomáhajícího oboru je velmi široké. Spolupracuje při tom s mnoha obory, především se sociologií, psychologií, pedagogikou, filozofií, psychiatrií, pediatrií, historií, statistikou, antropologií a dalšími. Z uvedeného výčtu vyplývá, že do jejího zájmu patří vnější i vnitřní prostředí člověka, který jako jedinečná osobnost prochází mnoha životními zkušenostmi. Okolní svět bývá často velmi krutý, během života se každý mnohokrát osobně nebo zprostředkovaně setkává se situací, která je pro něho z různých důvodů složitá a nepřehledná a stává se obtížně řešitelnou. Všechno prožité je individuální a mnoho zkušeností je nesdělitelných. Výzkum se provádí proto, aby rozkryté souvislosti sloužily jako paradigma pro další uvažování ať jsou výsledky důležité pro malou sociální skupinu nebo mají celospolečenský význam.81

80

MIOVSKÝ, M. Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Praha: Grada Publishing, 2006. ISBN 80-247-1362-4. 81 BAUMAN, Z., MAY, T. Myslet sociologicky: netradiční uvedení do sociologie. Přeprac. vyd. Praha: SLON, 2004. ISBN 80-86429-28-8.

51

8 PREZENTACE VÝZKUMU 8.1 Cíle výzkumného projektu Tématem bakalářské práce je neplodnost a její dopad na partnerský život. Proto cílem výzkumu je zjistit, jak léčba neplodnosti zasahuje do partnerského života a nakolik jej ovlivňuje. 8.1.1 Stanovené výzkumné problémy

Na vybrané reprezentativní skupině respondentů jsem se rozhodla ověřit si tyto výzkumné problémy: • zjistit stresující a náročné momenty léčby a jejich dopad na psychiku • zmapovat postoj k partnerovi před v průběhu a po léčbě • ověřit problém finanční zátěž pro léčené páry • prověřit vliv řízených pohlavních styků na sexuální život respondentů • zjistit, co by léčeným párům pomohlo na cestě za vytouženým dítětem

8.1.2 Skupina respondentů

Výběr konkrétní skupiny respondentů hraje pro výsledky kvalitativního výzkumu zásadní roli. Právě na základě dobrého výběru jsou při vlastním výzkumu získávány jedinečné informace jako zrcadlo postojů vybraného sociálního vzorku. Respondentů by se problematika dotýkat a měli by být dostatečně otevření, aby jejich odpovědi byli co možná nejobsáhlejší a otvírali výzkumníkovi další souvislosti. Stanovila jsem si základní kritéria, kterým by měl výzkumný vzorek odpovídat.

Faktory pro výběr respondentů • respondenty jsou páry, tedy muži i ženy ve věku 20-40 let • vzdělání středoškolské až vysokoškolské •

respondenti jsou páry, které čerstvě ukončily léčbu neplodnosti a čekají na

výsledek léčby 52

• páry musejí být zatím bezdětné • ½ párů prodělala první cyklus, druhá ½ párů již má jeden cyklus za sebou • všichni respondenti souhlasí, že jejich odpovědi budou součástí výzkumu a budou prezentovány v mé bakalářské práci

Postupně bylo osloveno dvanáct párů, které odpovídaly výše uvedenému popisu. Jsou to páry, které se léčily na soukromé klinice v Brně. Všichni respondenti souhlasili

s podmínkami.

Za

účelem

interview

jsem

vypracovala

sadu

strukturovaných otevřených otázek a slouží jako základní kostra při vedení jednotlivých interview.

Výzkumné interview probíhaly v období od ledna do dubna roku 2007. Celkem jich bylo provedeno dvanáct. Všechny se uskutečnily přímo na brněnské klinice. Souhlas s poskytnutím rozhovoru byl domluvený již dopředu, takže s ním respondenti počítali a měla jsem tedy dostatek času na kvalitní rozhovor. Z celkového počtu 18 oslovených párů, souhlasilo 12 z nich. Pro jistotu pravdivosti odpovědí a diskrétnosti probíhaly rozhovory zvlášť s partnerkou a zvlášť s partnerem. Během rozhovorů panovala přátelská atmosféra, páry byly uvolněné a plné očekávání, takže se s nimi pracovalo velmi dobře.

8.3 Metodologie Vzhledem ke zkoumané problematice jsem jako metodu jsem zvolila polostandardizovaný rozhovor, při kterém, jak to vysvětluje Pelikán (1998) je záměr a cíl rozhovoru pevně stanoven, avšak uvolňuje se poněkud taktika jeho vedení – není nutné dodržovat formulaci a pořadí otázek, je však nutné dotknout se všech předem stanovených oblastí. Metodu rozhovoru jsem zvolila proto, že jak uvádí Gavora (1996), je to výzkumná metoda, která umožňuje zachytit nejen fakta, ale i hlouběji proniknout do motivů a postojů zkoumaných osob. Jeho základem je problematika stanovená v úvodu práce. Hlavním důvodem této volby je možnost zkoumat problematiku vlivu léčby neplodnosti na partnery do hloubky se všemi drobnými vlivy a nuancemi. Je to jedinečná možnost seznámit se s názory respondentů na vybrané téma.

53

8.4 Interpretace výsledků výzkumu

Tab. 1 Přehled respondentů

Respondenti (v párech)

1. ženy 24 Věk muži 26 Délka léčby (měsíce) 6 Počet absolvovaných cyklů 1 ženy X Kdo navrhl léčbu muži

2. 31 35 24 3 X

3. 29 29 12 2 X

4. 5. 6. 7. 8. 30 34 22 27 35 35 35 25 29 28 30 8 2 3 2 3 2 1 1 1 X X X X X

9. 37 41 24 2 X

10. 11. 12. 34 29 28 36 34 31 12 9 2 2 2 1 X X X

Výzkumu se tedy zúčastnilo 12 párů (viz Tab. 1), průměrný věk žen byl 30 let a mužů 32 let. 5 párů (42%) absolvovalo první cyklus léčby, stejný počet 5 párů (42%) má za sebou již druhý cyklus a 2 páry (16%) právě skončilo třetí cyklus. Z tabulky dále vyplývá, že léčbu z 83% iniciovaly jako první ženy. Myslím, že tento výsledek je dán několika faktory. Žena většinou touží po dítěti silněji než muž, také se ženy snáze svěřují se svými problémy a nedělá jim obtíže jít za odborníkem pro radu a během rozhovorů jsem pochopila, že jsou ženy v tomto ohledu netrpělivější. 1. zkoumaný okruh: Jak léčbu prožívali, které momenty byly nejvíce stresující a naopak, co bylo příjemné, na co rádi vzpomínáte, kdo byl párům největší oporou…

MUŽI: ,,…nejhorší bylo čekání na výsledky, na čí straně je problém…“ ,,…slyšet ortel, že neotěhotníme přirozeně…“ ,,…samotný odběr spermatu, je to trapný, když člověk musí teď hned a v cizím prostředí…“ ,,…jednoznačně místnost na odběr vzorků…“ ,,…zjištění, že mám nekvalitní spermie…“ ,,…fajn byla atmosféra a vlídnost lékařů…“ ,,…celkem nic, vše proběhlo hladce, až se divím…“

54

ŽENY: ,,…všechno to trvá moc dlouho, než vše proběhne, jsou to děsný nervy…“ ,,…byli jsme na to sami…“ ,,…každý neúspěch, málo vajíček, málo dobrých embryí, které se pak nevyvíjejí, a úplně nejhorší je pak jeden proužek na těhotenském testu. Zažila jsem to dvakrát a už nikdy nechci…“ ,,…u mě nic, ale partner to nesl špatně, to, že mě něco bolí. Při prvním cyklu jsem měla komplikace a nakonec jsem skončila v nemocnici. Hodně se o mě bál a podruhé už nechtěl na cyklus jít…“ ,,…oporou mi byl hlavně partner. Člověk se nerad s tak osobními věcmi svěřuje jiným lidem…“ ,,…hlavně partner, okolí s léčbou nesouhlasilo. Prý nám ta embrya vyměníte a různě nás strašili. Tak jsme potom už raději mlčeli…“

Odpovědi mužů byly zcela odlišné od odpovědí žen. Pro muže byl téměř jednoznačně nejhorší zážitek odběr spermatu. Myslím si, že tento pocit lze zmírnit vytvořením diskrétních podmínek při odběru, aby ostych překonali. Dále muži velmi špatně nesou to, když za sníženou plodnost mohou oni. Je to pochopitelné, partner může mít výčitky svědomí a cítit se méněcenný a je na druhém z páru, aby dal najevo, že nic nevyčítá, neodsuzuje. Pocit vinny a vlastní neschopnosti splnit ženě přání mít dítě může snadno přerůst až v patologickou reakci a může vést k narušení vztahu dvou lidí. Ženy naproti tomu hůře snášejí neúspěch v léčbě. Většinou jsou to ony, které touží po miminku víc a každý neúspěch jim způsobí psychické trauma. Oproti mužům neuváděly prodělaná vyšetření jako nepříjemná, přestože jsou mnohá z nich bolestivá. Vysvětluji si to tím, že ženy jsou od mládí zvyklé chodit k lékaři, na gynekologická vyšetření a také se mnohem snáze svěřují se svými problémy a starostmi. Často rozebírají svá přání i trápení, takže jim nedělá problém svěřit se lékaři. Muži na to zvyklí nejsou, proto řešení problémů před cizími lidmi vnímají více negativně. Je velmi individuální, jak člověk zvládne situaci, kdy se dozví, že nemůže mít dítě přirozenou cestou. Většina žen však uvedla, že jsou rády, že vina je více na jejich straně, protože partner by toto zjištění psychicky neunesl. Muži si více zakládají na své mužnosti a plodnosti, a proto se musí v případě, že je problém na

55

jejich straně, velmi opatrně volit slova. Z výzkumu vyplynulo, že partneři se většinou spoléhají jeden na druhého a vzájemně si jsou oporou.

2. zkoumaný okruh: Změnil se po léčbě Váš pohled na partnera? Jak ho teď vnímáte?

MUŽI: ,,…v podstatě se nezměnil, je nám spolu pořád hezky…“ ,,…obdivuju ji, jak to všechno zvládla. Chlapi to maj děsně jednoduchý a všechno nepříjemný a bolestivý podstupuje žena. Ta moje je moc statečná…“ ,,…víc jsme se během léčby hádali. Přítelkyně byla přecitlivělá, možná z těch hormonů. Já jsem se zase snažil šetřit tam, kde to nebylo vhodný, naštěstí jsem si pak dal říct…“ ,,…v průběhu léčby jsem teprve pochopil, jak moc po tom děcku touží. Je děsně odhodlaná a tvrdohlavá…“

ŽENY: myslím si, že mi to manžel dává trochu za vinu, že se musíme léčit. Neřekne to přímo, ale já to z něj cítím…“ ,,…byl moc pozorný a pomáhal, takže jsem se utvrdila v tom, že je mi velkou oporou…“ ,,…připadá mi, jakoby to šlo mimo něj. Jako bych za to mohla já a kvůli mně se teď musí léčit…“ ,,…spíš jsme se semkli a držíme víc při sobě…“ ,,…po prvním neúspěšném cyklu jsme si udělali super dovolenou a odpočinuli si, vím, že k sobě patříme…“

U dvojic, kde jsem mluvila nejdříve s mužem, jsem měla pocit, že léčba partnery vůbec neovlivnila. Když jsem ale v zápětí mluvila se ženou, bylo vše jinak. Zajímavá byla rozdílnost ve vnímání situace ženou a mužem. Partneři častěji než ženy uváděli, že si svých protějšků začali více vážit. Pochopili, co všechno je žena schopná a ochotná pro dítě podstoupit. Také častěji uváděli spory, ve kterých se různily názory na léčbu a její průběh. Přesto, že léky a všechny procedury jsou velmi drahé, všichni muži upřednostnili zdraví partnerky a raději připlatili dražší, ale 56

šetrnější léčbu. Často mluvili o náladovosti partnerek, která byla pravděpodobně způsobena hormonální léčbou.

Ženy byly mnohem sdílnější a otevřenější. Hodně mluvily o odcizení partnerů, kteří po utvrzení, že problém není na jejich straně, přenechali zodpovědnost na ženě. Jakoby ona za to mohla, a proto je to v podstatě její věc a ona ji musí řešit. Takové pocity, které opravdu nebyly ve výpovědích ojedinělé, mohou vést k odcizení partnerů a k prohloubení vzájemných problémů. Léčba neplodnosti značně omezuje další aktivity páru, především však žen. Domnívám se, že pro úspěšnost léčby je potřeba udělat vše, ale nikoliv vše obětovat. Rozhodně není dobré vzdát se všech svých aktivit, koníčků a radostí, které mohou být velkou oporou a zdrojem psychických sil. Pohovor s odborníkem je zde na místě, a často se tak předejde pozdějším neshodám.

3. zkoumaný okruh: Jak léčba ovlivnila sexuální život partnerů.

MUŽI: ,,…docela jo, co neřekne pan doktor, to se nesmí…“ ,,…ano, žena je víc přecitlivělá a není tak uvolněná, takže určitě k horšímu…“ ,,…během léčby je vždy celkem dlouhá abstinence, ale po ní se to v pohodě upraví…“ ,,…je mi trapné o tom mluvit, nezlobte se, ale spíš negativně…“ ,,…jo, všechno se děje podle pokynů lékaře a nic navíc. Vše je pod dohledem, žádná spontánnost, to mi vadí…“ ,,…člověk chce a nesmí, to není moc příjemné…“ ,,…negativně, dlouhá abstinence a po ní se žena zase bojí, aby se nic nestalo, kdyby byla těhotná…“

ŽENY: ,,…u mě ani ne, ale přítel si stěžoval, že nic nemůže, že je mu všechno zakazováno…“ ,,…vše se podřizuje snaze o miminko a osobní touha a pocity jsou na vedlejší kolej, někdy to bylo dost náročné…“ ,,…myslím, že je to stejný…“ 57

,,…hlavně ze začátku, při plánovaných souložích. Tak trochu se vytratila spontánnost, ale to není až takový problém…“ ,,…na to se zeptejte manžela, ten si asi postěžuje…“

Tak, jak jsem předpokládala, z rozhovorů vyplývá, že léčba neplodnosti velmi negativně ovlivňuje sexuální život člověka. Jde o to, že většina párů se dostane do centra asistované reprodukce po delší době snažení se o potomka. Nejprve se pochopitelně zkouší jednodušší a levnější řešení nechtěné bezdětnosti- plánované styky v době ovulace a inseminace. V mezidobí je doporučována sexuální abstinence, aby se dosáhlo maximální koncentrace silných a oplodnění schopných spermií. Tohle všechno trvá obvykle rok až dva roky. Žena, která touží po dítěti, zejména pokud se dlouho nedaří tento sen naplnit, bývá velmi přecitlivělá, úzkostlivá. Pečlivě sleduje svoji bazální teplotu, pečlivě zapisuje vše do menstruačního kalendáře a v době ovulace požaduje po partnerovi styk. Už nejde o milování ale o programování styku tak, aby došlo k početí. Milování podle programu by mělo z hlediska anatomie teoreticky k početí dítěte stačit. Ale skutečnost je bohužel jiná. Ze sexuálního života mladých lidí se tak vytrácí spontánnost a nastupuje rutina a nutnost. Jde o velmi citlivé téma a tak je potřeba k němu i přistupovat. Obzvláště muži v rozhovorech vyjádřili velké rozčarování a velké sebezapření během celé léčby. Myslím si, že rozdíl je v tom, že ženy jsou více soustředěné na cíl, tedy miminko, a jsou pro něj ochotny mnohé obětovat. I zde je podle mého názoru na řadě konzultace s odborníkem, protože sexuální frustrace může zasáhnout do ostatních oblastí partnerského soužití a výrazně je narušit.

4. zkoumaný okruh: Jak moc byla léčba pro páry finančně náročná. Pomáhá podle nich stát a zdravotní pojišťovny s úhradou nákladů dostatečně?

MUŽI: ,,…velmi náročné, byla by za to moc pěkná dovolená…“ ,,…půjčili jsme si na druhý a třetí cyklus, takže jsme zadlužení až po uši…“ ,,…na tom nezáleží, člověk si rád připlatí, když ví, že to bude lepší a šetrnější pro ženu…“

58

,,…je to velmi finančně náročné, zatím jsme tak tak zaplatili první cyklus, a pokud to nevyjde, tak na další půjdeme tak za rok…“ ,,…pojišťovna rozhodně přispívá málo, měli by platit i nadstandardní metody, protože bez nich je pravděpodobnost mizivá…“

ŽENY: ,,…je to dost drahé, hlavně ty léky…“ ,,…velmi jsme se zadlužili, budeme to dlouho splácet. Člověk se snaží, aby měl to nejlepší, a pak se to nepovede a podruhé taky ne, a začne kolotoč splátek…“ ,,….stát by mohl pomáhat víc, hradit ICSI a prodlouženou kultivaci, pro většinu párů je to jistě velmi nákladné, ale všichni víme, že to stojí za to…“ ,,…oželeli jsme na dva roky dovolenou, je to něco za něco…“

Je pravda, že pojišťovna hradí tři cykly IVF. Realita je ovšem taková, že to, co hradí pojišťovna je odebrání vajíček a spermií a jejich přemístění do laboratorní misky. Zbytek je na přírodě a šance na úspěch je tak pouze kolem 50%. Ostatní metody (ICSI, prodloužená kultivace a asistovaný hatching, viz Techniky asistované reprodukce, kap. 8) si pacienti musí hradit sami. Léky nutné ke stimulaci vaječníků stojí asi 25 000,- a zhruba 5 000,- si pacienti doplácejí. Vzhledem k tomu, že odběr vajíček je poměrně náročná procedura, drtivá většina párů si zaplatí všechny procedury, aby bylo procento úspěšnosti co nejvyšší. Všichni oslovení se shodli na tom, že zdravotní pojišťovny hradí jen to nejnutnější, ale pokud by si nic nedoplatili, procento úspěšnosti by bylo velmi nízké. Zajímavý byl názor jedné ženy, která nechápavě popisovala placení nákladů na léčbu narkomanů nebo kuřáků ze zdravotního pojištění, ale neplodné páry musí doplácet horentní sumy. Je pravda, že lidská reprodukce je byznys a ze všech lékařských odvětví je nejprogresivnější. Lidé jsou ochotni za pokračování svého rodu utratit nemalé prostředky a mnoho z nich se tak díky nákladům na léčbu může dostat do finanční tísně. To, spolu s výše popsanými problémy, může jen prohloubit problémy ve vztahu dvou lidí a způsobit rozvrat vztahu.

59

5. zkoumaný okruh: Co by párům při léčbě pomohlo? Co by uvítali, aby se cítili lépe? Názor na psychologickou pomoc na klinice.

MUŽI: ,,…ano, myslím, že je to dobrý nápad, hlavně ženy se potřebují někomu svěřit a psycholog je odborník, je to dobrý nápad…“ ,,…ženy samozřejmě hůře snášejí jakýkoliv neúspěch, moje přítelkyně by po prvním neúspěšném cyklu takovou pomoc jistě uvítala…“ ,,…ani ne, všechno jsme zvládli společně…“ ,,…myslím, že se to všechno dá zvládnout, já osobně se nerad svěřuju, takže pro mě by to význam nemělo…“ ,,…teď mi to připadá zbytečné, možná pro ženy, které prodělají více neúspěšných cyklů…“

ŽENY: ,,…ano, určit by mi pomohl názor někoho jiného…“ ,,…uvítala bych pomoc nezdravotníka, který nemá prospěch z toho, kolik procedur si objednáme. Všechno je o penězích a člověk neví, co opravdu potřebuje, aby se léčba povedla a co je jen výmysl lékařů…“ ,,…možná pro slabší povahy, já se bez psychologů obejdu. Ale taky mám za sebou teprve 1 cyklus a zatím nevím výsledek. Když netěhotním, možná pak budu mluvit jinak…“ ,,…bylo by příjemné mít možnost si o tom promluvit s odborníkem. Člověk je zranitelný a zmatený, zvláště pokud nedojde k otěhotnění. Potřebuje o tom mluvit, ale málo lidí vás dokáže vyslechnout…“

Názory byly víceméně podobné, všichni muži by uvítali tuto možnost pro svoje partnerky a všechny ženy by odborné pomoci využily. Myslím si, že díky radám a pomoci psychologa by se dalo mnoha partnerským problémům předejít a ty existující řešit. Hlavně ženy přiznaly, že se díky diagnóze neplodnosti jejich život výrazně změnil, a že další vývoj událostí měl velký vliv i na partnerský život. Cesta za dítětem je – téměř vždy – cesta dvou lidí, ale ne více. Dvou lidí, kteří mají odlišné prožívání a odlišné představy a informace o problému. Jen na nich dvou záleží, kudy se vydají, pro jaké řešení se rozhodnou a co o své cestě budou komu vyprávět. 60

Pomocí je nezůstávat se svým trápením sami, mluvit o něm, vyjádřit svoje pocity, pochybnosti i nejistoty. Je to součást psychohygieny. Kromě partnera, který je nejdůležitější, je dobré mít ve svém okolí někoho, komu lze důvěřovat. Hodně pomáhá i přátelství s člověkem, který řeší podobný problém.

61

III ZÁVĚR Ve své práci jsem se zaměřila především na problematiku neplodnosti a jejího dopadu na partnerský život. Na začátku práce jsem si formulovala tři cíle, kterých se mi podařilo dosáhnout. V teoretické části jsem se věnovala významu rodiny z hlediska funkčnosti společnosti. V dalších kapitolách jsem podala přehled o možných příčinách a důsledcích léčby neplodnosti na člověka. Tyto teoretické formace jsem pak v empirické části potvrdila rozhovory s jednotlivými léčenými páry. Stanovila jsem si několik základních okruhů, které jsem v průběhu zkoumání dále rozvíjela. Ve všech oblastech zkoumání se ukázalo, že léčba neplodnosti má na partnerský život velmi významný vliv. Teď je již zřejmé, že lidé neprocházejí pouze náročnou léčbou, ale také náročným obdobím partnerského života. Léčba zasahuje do všech oblastí partnerského života. Mění se pohled na partnera, jak je zřejmé z rozhovorů, což má za následek buď větší semknutí partnerů k sobě, nebo naopak jejich odloučení. Z rozhovorů vyplývá, že by zejména ženy uvítaly pomoc odborníka- psychologa. Je pravděpodobné, že po konzultaci by se ženám, ale i mužům mohlo ulevit a došlo by ke zklidnění situace a zkvalitnění vztahu. Pokud se "péče o duši" stane nedílnou součástí léčby neplodnosti, určitě se to odrazí na výsledcích. Léčba by tedy měla být celostní a léčit nejen tělo, ale i duši. Cesta za dítětem má tři možné cíle: dítě biologicky vlastní, adoptované dítě a bezdětnost (tentokrát jako vlastní volba). Ani jeden z cílů není méněcenný. Čím dřív si to člověk uvědomí a přijme za své, tím lépe. To že člověk hned na začátku cesty přemýšlí o alternativách, neznamená, že se vzdává boje o dítě biologicky vlastní. Naopak, je třeba nevzdávat se, neztrácet naději a bojovat, seč síly stačí. A proto, aby síly stačily co nejdéle, je potřeba uvažovat dál, vědět, že problém má i jiná dobrá řešení. Případné neúspěchy v léčbě pak tolik nezaskočí a nezdrtí. Diagnostika a léčba poruch plodnosti nebývá sprint, kde je celá trasa viditelná a cíl na dosah, ale náročný dálkový pochod. Je potřeba přijmout tuto skutečnost a přizpůsobit jí své tempo a výdej sil. Neplodnost biologická nemá nic společného s neplodností ve smyslu filozofickém, tedy že život nemá smysl. Ani čas strávený bojem o dítě nemusí být ztracený, může přinášet nové zážitky, lepší poznání partnera,

62

intenzivnější prožívání vztahů, radost ze společně zvládnutých překážek, objevení nových oblastí. Důležité je vědět, že hodnota člověka nespočívá v tom, kolik má dětí a zda je vůbec má a mít může. Je také důležité vědět, že nezáleží na tom, zda příčina neúspěchů je nalezena na straně ženy či muže, následky – tedy nedobrovolnou bezdětnost – nesou oba. Pro optimální rozhodování a jednání, které je společné, je potřeba spolu komunikovat. Pro bezdětná partnerství je důležité umět si sami volit směr cesty. Možností je hodně, jen si je uvědomit: volba cíle, volba terapeuta, volba metody léčení, přístup k terapii, shánění informací, psychoterapie, zdravý životní styl. Když si člověk uvědomí, že on to je, kdo se svobodně a vědomě rozhodl, má lepší pocit, že má věci ve vlastních rukou. Ať už je zvolen kterýkoliv cíl, je pro další život důležité, aby si člověk mohl říci „udělal jsem, co jsem mohl“.

63

INFORMAČNÍ ZDROJE Monografické publikace

1. BAUMAN, Z., MAY, T. Myslet sociologicky: netradiční uvedení do sociologie. Přepr. vyd. Praha: SLON, 2004. 249 s. ISBN 80-86429-28-8.

2. BIERMANN, R. Maminkou ve čtyřiceti. Praha: Portál, 2006. 184 s. ISBN 807367-075-5.

3. ČECH, E. a kol., Gynekologie a porodnictví 2, přeprac. vyd. Praha: Grada. 546 s. ISBN 80-247-1303-9.

4. DISMAN, M. Jak se vyrábí sociologická znalost: příručka pro uživatele. Praha: Karolinum, 1993. 374 s. ISBN 80-7184-141-2.

5. DONAT, J. Hormonální substituční terapie. Hradec Králové: DoMeNa, 1999. 191 s. ISBN 80-238-3418-5.

6. DUNOVSKÝ, J., DYTRYCH, Z., MATĚJČEK, Z. a kol.: Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. Praha: Grada, 1995. 248 s. ISBN 80-7169-192-5.

7. GALLOVÁ-ULČOVÁ, Z. Neplodnost- útok imunity. Praha: Grada, 2006. 141 s. ISBN 80-247-1493-0.

8. GAVORA, P. Úvod do pedagogického výzkumu. Brno: Paido, 2000. 207 s. ISBN 80-85931-79-6.

9. GAVORA, P. Výzkumné metody v pedagogice.Brno: Paido, 1996. 130 s. ISBN 80-85931-15-X.

10. CHMEL, R. Průvodce těhotenstvím. Praha: Grada, 2004. 140 s. ISBN 80-2470962-7.

64

11. KONEČNÁ, H. Reprodukční zdraví 2005. Vydavatel: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Zdravotně sociální fakulta, 2005. ISBN 80-7040-765-4.

12. KONEČNÁ, H. Na cestě za dítětem. Dvě malá křídla. Praha: Academia, 2003. 318 s. ISBN 80-200-1055-6.

13. KRATOCHVÍL, S. Sex jako obohacení života. Grada Publishing, 2005. 110 s. ISBN 80-247-0887-6.

14. LANGMEIER, J., KREJČÍŘOVÁ, D. Vývojová psychologie. Praha: Grada, 1998. 344 s. ISBN 80-7169-195-X.

15. MARDEŠIČ, T. Mimotělní oplodnění. Faktory ovlivňující úspěšnost léčby. Praha: Galén., 1998. 87 s. ISBN 80-85824-83-3.

16. MRÁZEK, M. Umělé oplodnění I., Praha: Triton, 2003. 62 s. ISBN: 80-7254413-6.

17. NOVÁK, T. Manželské a rodinné poradenství. Grada Publishing, 2006. 108 s. ISBN 978-80247-1316-6.

18. PELIKÁN, J. Základy empirického výzkumu pedagogických jevů. Praha: Karolinum 1998. 270 s. ISBN 80-7184-569-8.

19. POTŮČEK, M. Jak jsme na tom: a co dál?; strategický audit České republiky. Praha: SLON, 2005. 112 s. ISBN 80-86429-45-8.

20. ŘEŽÁBEK, K. Léčba neplodnosti aneb co dělat, když chceme dítě. Praha: Grada, 1999. 102 s. ISBN 80-7169-707-9.

21. ŘEŽÁBEK, K. Léčba neplodnosti. Praha: Grada, 2004. 120 s. ISBN: 80-2471010-2.

65

Ostatní dokumenty:

1. Ministerstvo práce a sociálních věcí, Národní koncepce rodinné politiky, 2005

2. Ministerstvo práce a sociálních věcí, Národní zpráva o rodině, 2004

3. KUBCOVÁ, Š. Problematika neplodnosti v partnerském vztahu. (Diplomová práce), Hradec Králové: UNI HK, 2004.

4. Ministerstvo zdravotnictví České republiky, zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu

5. MOŽNÝ, I., PŘIDALOVÁ, M., BÁNOVCOVÁ, L. Mezigenerační solidarita. Předběžná zpráva z mezinárodního srovnávacího výzkumu Hodnota dětí a mezigenerační solidarita, 2003. Praha - výzkumné centrum Brno, VÚPSV.

Časopisy: 1. ŘEŽÁBEK, K. Hodnocení úspěšnosti v asistované reprodukci. Česká gynekologie č. 5. 2001.

2. ANTONYOVÁ, J. „Vymodlené děti“. Květy, č. 5, 1998. s. 24-25.

Elektronické zdroje: 1. www.czso.cz 2. www.demografie.cz 3. www.neplodnost.cz 4. www.ceeol.com 5. www.novinky.cz 6. www.stopneplodnosti.cz 7. www.levret.cz 8. www.mpsv.cz 9. www.fatym.cz 10. www.genetika.cz 66

11. www.hzp.cz 12. www.androgeos.cz

67

MASARYKOVA UNIVERZITA

Recommend Documents