MASARYKOVA UNIVERZITA

MASARYKOVA UNIVERZITA Pedagogická fakulta Katedra historie

Z historie obce Kotvrdovice Diplomová práce

Brno 2016

Vedoucí diplomové práce: doc. PhDr. František Čapka, CSc. Vypracovala: Bc. Kamila Němcová

ČESTNÉ PROHLÁŠENÍ „Prohlašuji, ţe jsem závěrečnou diplomovou práci vypracovala samostatně, s vyuţitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.“ Souhlasím, aby práce byla uloţena v Informačním systému Masarykovy univerzity a zpřístupněna ke studijním účelům.

V Brně dne:…………………………

…………………………… podpis

2

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala zejména panu Tomášovi Musilovi, vedoucímu knihovníkovi Obecní knihovny v Kotvrdovicích, který mi nabídl regionální literaturu, zprostředkoval mi studium hasičské kroniky a byl mi jakýmsi rozcestníkem pro mé další bádání. Dále bych ráda poděkovala ing. Aloisi Kuncovi, starostovi obce, který mi umoţnil nahlédnout do obecních kronik, paní Mgr. Jaroslavě Hybáškové, ředitelce ZŠ a MŠ Kotvrdovice, která mi dovolila pročíst si školní kroniky a vedoucí badatelny Státního okresního archivu v Blansku, paní Zdeňce Skoupé, za zpřístupnění archiválií ke studiu. V neposlední řadě patří můj dík panu docentu Františku Čapkovi, vedoucímu práce, za praktické rady ke struktuře obsahu práce.

3

Obsah Úvod ............................................................................................................................... 6 1. Geograficko-geologické a socioekonomicko-kulturní začlenění ............................... 9 2. Od prvního osídlení oblasti člověkem po konec 19. století...................................... 15 3. Dějiny 20. století (období dvou válek, dvou totalit) ................................................. 19 3.1 1848 – 1914 ........................................................................................................ 19 3.2 Velká válka ......................................................................................................... 29 3.3 Ţivot za první republiky ..................................................................................... 35 3.4 Okupace a vysídlení obce ................................................................................... 55 3.5 Návrat a ‚budování socialismu‘ .......................................................................... 63 3.6 Od normalizace k sametové revoluci ............................................................... 100 3.7 Významné osobnosti: ....................................................................................... 113 4. Moderní doba.......................................................................................................... 115 4.1 Co přinesla svoboda ......................................................................................... 115 4.2 Od jara do jara .................................................................................................. 125 4.4 Spolky a kluby .................................................................................................. 127 Závěr ........................................................................................................................... 128 Resumé ....................................................................................................................... 130 Soupis pramenů a literatury ........................................................................................ 131 A. Soupis archivních pramenů ............................................................................... 131 B. Soupis literatury ................................................................................................. 131 C. Internetové zdroje .............................................................................................. 132 Seznam příloh ............................................................................................................. 134 Textové ................................................................................................................... 134 Obrazové................................................................................................................. 135 Přílohy ........................................................................................................................ 136 Textové ................................................................................................................... 136

4

Obrazové................................................................................................................. 157

5

Úvod Přirozeností kaţdého člověka je zajímat se o svou minulost, o své kořeny, abychom věděli, kdo jsme, odkud přicházíme a kam kráčíme. Kaţdý hledá svůj domov, který většinou staví na základech toho starého, kde se narodil, kde vyrůstal. Vţdycky jsem se doma vyptávala, odkud jsme se tu vzali, a odpovědí mi byly zajímavé příběhy o členech naší rodiny na pozadí doby, kterou stěţí poznávám z černobílých filmů s Oldřichem Novým či Natašou Gollovou, ale byly i méně radostné, které mi naopak připomínají hrůzy totalit v dokumentárních pořadech. A protoţe já se cítím nejvíce doma na chalupě v Kotvrdovicích, v obci, kde se narodil a vyrůstal můj dědeček, hudební skladatel Zdeněk Zouhar, rozhodla jsem se dozvědět se víc o základech domu, v němţ trávím léto, o minulosti dědovy rodiny i obce, v níţ ještě spousta vzdálených příbuzných ţije, kde jsem se i já naučila rodinnému řemeslu síťkování, jehoţ stručnou historii zpracovávám ve své bakalářské práci. Nejsem samozřejmě první, kdo kráčí ve stopách dějin proudem času zpět, aby mohl říci něco víc o své minulosti a přirozeně se jí pochlubit. Mravenčí práci odvedl Jan Knies v díle pro Vlastivědu Moravskou Blanský okres, v níţ kromě stručné historie kaţdé obce seznamuje čtenáře s geografií, geologií či podnebím, faunou i flórou celé vytýčené oblasti. Na tento stručný základ pak jiţ navázali místní autoři Vincenc Průcha a František Alexa s kolektivem autorů dílem Paměti Kotvrdovic1, jako stručnou, souhrnnou kroniku k 20. výročí osvobození naší vlasti Sovětskou armádou 1945 – 1965 a ke šťastnému návratu občanů do obce po násilném vystěhování okupanty. Jak jiţ název sám vypovídá, publikace je odrazem své doby. Novější Paměti obce Kotvrdovice II.2 jsou jiţ očesány o přehnaný budovatelský cit a doplněny o pozdější události. Obě tyto stručné publikace vzájemně se doplňující seznamují čtenáře v krátkosti o historii obce a uspokojí tak většinu laických čtenářů. Mým cílem diplomové práce je jít hlouběji do problematiky. Více kupříkladu rozvést historii místní základní a mateřské školy, i spolků, pomocí fotografií lépe nastínit zuţování rybníku na návsi, zmapovat podrobněji katastrální vývoj obce i společenského ţivota. Taktéţ chci nahlédnout na tu stále mladou historii totality minulého století očima člověka, který ji zná jiţ jen zprostředkovaně a vlastně k ní můţe 1

Vydáno pouze několik svazků – př. SokA Blansko, archiv obecního úřadu, archiv ZŠ a MŠ Kotvrdovice a jinde – jedná se o návrh na vydání tiskem, vlastní vydání je uloţeno př. v MZK, Knihovna Kotvrdovice. 2 Vydáno 1999 Emanuelem Zouharem a Aloisem Kuncem k 650 letům od první písemné zmínky o obci.

6

přistupovat méně zaujatě, a snad i více objektivněji, neţ ti, co ji proţili. Metodu skladby práce volím chronologickou, neb vše se vším souvisí, vše se prolíná a navazuje na sebe, vyhnu se tak zbytečnému opakování skutečností. Jako základní prameny k bádání mi budou slouţit místní kroniky3 taktéţ školní kroniky4, neb hasičská kronika5 – v obci nejstarší. Pátrat budu téţ v archivech (MZA – první písemné zmínky o obci a převody obce na různé majitele, SOkA Blansko – je zde uloţen typář obce, indikační skica, aj.) a u místních pamětníků – hlavně fotodokumentace. Podstatným opěrným bodem pro mě budou téţ publikace nejen o Kotvrdovicích samotných ale i o okolních obcích6. V první kapitole nejprve nahlédnu na obec Kotvrdovice z hlediska geografickogeologického a socioekonomicky kulturního, jelikoţ se katastr obce nachází na okraji Moravského krasu a je zároveň jednou z nejvýše poloţených obcí v oblasti. Je otázkou, jak se vyvíjelo zemědělství v dané oblasti – kamenné břidlicové podloţí zavdalo příčinu říkat, ţe ‚země rodí kameny‘. Vývoj zemědělství také souvisí s počátky osidlování oblasti. Druhou kapitolou stručně shrnu právě první osídlení a rozvoj obce do konce 19. století, jehoţ historie není příliš bohatá na dobové prameny, nicméně mezníky ve vývoji obce byly zachyceny: zaloţení obce na ‚zeleném drnu‘ – odtud odvozen název obce z původního Gottfriedsschlag – ‚Bohumilova Paseka‘, putování obce mezi majiteli jednotlivých panství aţ k postupnému sebeuvědomění českého národa a svébytnosti. Od třetí kapitoly dále mi k náhledu do historie obce budou slouţit hlavně místní kroniky a další prameny uloţené ve Státním okresním archivu Blansko. Právě národní obrození a uvědomování si sebe sama přispělo k rychlejšímu rozvoji obce nejen po vzdělanostní a kulturní stránce. Nastává doba zakládání spolků (sbory dobrovolných hasičů, zahrádkáři a pěstitelé,…), společenského ţivota a zvolna přináší mnohem více jiţ nejen písemných pramenů. Škola získává svou budovu i kvalifikovanější pracovníky z pedagogických ústavů.

3

Uloţené v archivu OÚ. Uloţené v archivu ZŠ a MŠ Kotvrdovice. 5 V majetku SDH. 6 Knihovna Kotvrdovice má slušnou zásobu regionálních prací z jejich okresu – jednak publikace vydané obcemi k výročí zaloţení, jednak zevrubnější práce některých rodáků (Vincenc Průcha) či historiků. 4

7

Tento vývoj je narušen dvěma světovými válkami – tu první obec ještě stále vnímá jako sluţbu našemu císař pánovi, avšak mnozí narukovaní překračují frontu a bojují za svobodnou republiku, které se na konci války s nadšením dočkají. Léta míru však houstnou a černý mrak okupace ohne hřbety i místním. Sabotáţe byť na nejniţší úrovni dokládají, jak jsme si cenili své svobody. Navíc některé obce Drahanské vrchoviny zaţily šok nejhorší – vysídlení za účelem rozšíření vojenského prostoru tzv. Vyškovské střelnice (dnešní Vojenský újezd Březina) – po válce navrátivší se obyvatelé povětšinou nalezly své domy pobořené, rozstřílené, nebo minimálně ve zuboţeném stavu. Vitalismus a víra v nový trvalejší mír nejen zde přiměla lid k opravám a budování nového. Záhy však ideologie vystřídala jinou ideologii a svoboda byla opět na uzdě. Většina ideologií má krásnou myšlenku, ale zapomíná, ţe lidé jsou tvární a ač je myšlenka čistá a krásná, my ji překroutíme a zadupeme v zemi vlastním výkladem skutečnosti. Však neexistuje doba bez ideologie, ač si připadáme dnes svobodní. Obec přestála zjevné útrapy své doby a rozrůstá se zvolna i dnes. V závěrečné kapitole proto věnuji pozornost návratu a udrţování tradic a s tím související souţití občanů v obci. Duch pospolitosti dýchá z mnoha spolků v minulosti svou dráhu započatých a dodnes trvajících (Sbor dobrovolných hasičů, spolek pěstitelů a zahrádkářů). Během roku se koná mnoho akcí pro mladé všech věkových kategorií, mezi něţ patří mnoho tradičních jako průvod masek o fašanku a pochovávání basy, hody a stavění máje, ale taky akce s mnohem mladší tradicí jako je Letecký den, Lampionový průvod a dýňobraní, či Noc s Andersenem. Pro většinu lidí je obec Kotvrdovice jen jednou z mnoha dalších v naší republice. Pro své obyvatele (a pro mě taky) má své kouzlo domova. Má svá zákoutí, tajná místa, vyprávějící neobyčejné příběhy o obyčejných lidech, kteří tu ţili, nebo jen setrvali na delší čas na pouti svým ţivotem. Doufám, ţe má práce nebude jen strohým výčtem dat a přiměje čtenáře k návštěvě obce, ať uţ jen ze zvědavosti, nebo za konkrétním cílem cesty.

8

1.

Geograficko-geologické

a

socioekonomicko-kulturní

začlenění Při severovýchodním okraji blanenského okresu Jihomoravského kraje rozkládá se katastr obce Kotvrdovice v blízkosti vyškovského a prostějovského okresu. Nejvyšším bodem v okolí Kotvrdovic7 je kopec Kojál s nadmořskou výškou 600,3 m. spadající do katastru vedlejší obce Senetářov – východně od Kotvrdovic, na němţ se od roku 1959 tyčí televizní vysílač8 (od 3. března toho roku začal vysílat9)10. Jméno dostal kopec Kojál jiţ v dobách Karla IV11., kdy tudy vedla z Brna do Olomouce obchodní cesta, a na kopci se zastavovali pocestní, by si odpočinuli a matky aby nakojily své děti. Za příznivého počasí můţeme z kopce zahlédnout i 60 km vzdálený Hostýn nebo Pavlovské vrchy12 u jiţní hranice republiky. Obec samotná leţí v průměrné nadmořské výšce 590 m a nejniţším místem je Dolní rybník s nadmořskou výškou 500 m. Geomorfologicky je obec součástí Drahanské vrchoviny a nachází se na okraji CHKO Moravského krasu. V okolí se nachází přírodní park Rakovecké údolí, kam místní chodí ještě dnes alespoň na houby13, Krasovský (Rogendorfský) potok taktéţ nabízí příjemný výlet z Kotvrdovic aţ k Balcarově skále14 a jeskyni Balcarce. O něco dále můţeme obdivovat krásy Jedovnického neb Rudického propadání – národní přírodní památky, anebo shlíţet na dno propasti Macocha z Horního či Dolního můstku. Co do povahy půdy se týče, popisuje Knies ve Vlastivědě moravské syenitovou vyvřelinu moravskou jako podkladovou vrstvu – ta ke Kotvrdovicím nezasahuje, táhne se v páse 13 km od Brna k Blansku. Dále zmiňuje tři vrstvy usazenin devonu, z nichţ aţ ta poslední – svrchní devon rozkládá se pod Kotvrdovicemi. Převládají zde písčité břidlice – odhaluje je právě Krasovský potok – a mezi nimi hlinité vrstvy s otisky

7

Nejvyšší bod Kotvrdovic spadající do katastru obce měří 600 m. n. m. a je poblíţ vrcholu kopce Kojál – www.kotvrdovice,cz 8 Zprvu o celkové výšce 322 m, po rekonstrukci v 80. letech 340 m. Je třetí největší stavbou v ČR a je jen o dva metry niţší neţ Eiffelova věţ. 9 10 Dnes, kdy se jiţ přešlo z analogového na digitální vysílání, má vysílač Kojál spíše doplňkovou funkci. 11 12 KNIES, J.: Blanský okres. Brno, 2008. 13

Pí Marie Pytelová dříve chodívala na byliny hlavně ‚do Rakovca‘ doma je třídila, sušila a pak odesílala nejprve do Olomouce, později aţ do Písku. I u nás v zahradě byla na kontryhelu a okvětních lístcích pivoněk. 14 Leţící v katastru obce Ostrov u Macochy.

9

přesliček a kapradin. Právě pro toto břidlicové podloţí se říkává, ţe ‚země rodí kameny‘ – je to proto, ţe i kdyţ sedláci před setbou vybrali z pole všechny kameny do posledního, se sklizní a nutným přeoráním půdy narušili vrstvu křehké lámající se břidlice pod svrchní ne zrovna mocnou vrstvou úrodné ornice a mohli tudíţ vysbírávat kameny znovu. V okolí (Vilémovice, Ostrov u Macochy) se pálilo z vápence vápno, místy se v oblasti objevují jurské usazeniny (převáţně odplavené), křídový útvar aţ ke Kotvrdovicím nezasahuje, končí u Olomučan (pískovec, hlína a opuka), bylo by lze moţno nalézt stopy po posledním třetihorním moři (lasturové vápence – v podobě velkých hladce omletých balvanů15 v senetářovském lese za Kotvrdovicemi; jíly, písky a štěrky) a k posledním nejmladším vrstvám patří diuviální usazeniny, které hlavně v jeskyních a závrtcích16 Moravského krasu uchovaly představu o sloţení diuviální fauny (př.: mamut-medvěd-los-lumík) i o osídlení jeskyní člověkem17, jen okrajově připomenu těţbu ţelezné rudy a její zpracovávání v oblasti Josefova u Adamova, kde je dnes vlastivědné muzeum a zrekonstruovaná hutní věţ pod názvem Stará huť. V blatech ve ‚Ţlíbkách‘ (dnes ulice Ţleb) pramení Kotvrdovský potok. Naplňuje mělký rybníček na Ţlebě, přelévá se přes hráz a zprvu po povrchu v druhé půli schovaný pod zem putuje k dnes jiţ jen malé nádrţce na návsi, kde dříve naplňoval velký rybník18, jehoţ část nejprve zavezli a vybetonovali hasičskou nádrţ, kterou nakonec s úpravou parku v okolí zmenšili v okrasné jezírko. Z nádrţky putuje potok opět schovaný pod zemí na Dolní konec vesnice a napájí zde19 Dolní rybník20 – největší vodní plochu v Kotvrdovicích. Putuje dál podél silnice k Jedovnicím a mimo katastr obce naplňuje ještě dva rybníky blízko u sebe – dříve jste na nich mohli spatřit labutí pár s mláďaty, ale poslední roky mizí labutě i z jedovnického Olšovce. Na sv. okraji Jedovnic se slévá s potokem Kombutským21, který také vytéká z Kotvrdovic a „pramení“ ‚u Kanálu‘ - vlastně je to – zatím bez čističky – splašková voda z Horního konce kanalizačního potrubí, které spádově nestačí na čističku při Dolním konci, doplněná o vodou stékající z polí do křiţovatky pod bývalým JZD (= ‚u Kanálu‘). Spojené vody 15

KNIES zmiňuje hlavně balvany u Rájce Jestřebí a v okolí Bořitova, kde jsou patrné. Proláklina v zemi – vodou odplavená hlína z břidlicového podloţí, můţeme spatřit u Balcarovy skály na konci Krasovského potoka. 17 Tamtéţ, str. 9. 18 Dle Průchy: Paměti Kotvrdovic 1965, str. 2. pod názvem Kuchyňka. 19 Přes čističku. 20 Tamtéţ, pod názvem Macoška . 21 www.mapy.cz. 16

10

pak nejkratší cestou podél ‚Habeše‘ a ‚Podhájí‘ míří Jedovnicemi k Olšovskému rybníku. Závěr jejich pouti končí v Adamově, kde se ve vodách Křtinského potoka vlévají do Svitavy. Co se podnebí týče, Evropa prochází změnou klimatu a z mírného pásu zvolna vstupujeme do pásu subtropického. Letošní léto i předcházející zima toho byly náznakem. Dříve bylo v létě povětšinou 27°C, s teplejšími dny i ke 32°C22 a kdyţ se chodilo k rybníkům si zaplavat – sluníčko stihlo prohřát důkladně jen prvních 50-70 čísel, v září pak problesklo hřejivě ‚babí‘ léto. Zima zase mívala dostatek sněhu – s odhrnováním silnic závěje měřily mnohdy přes dva metry, díky tomu se uskutečňoval závod ‚Přejezd Krajem pod Kojálem‘, který tradičně – pokud je na čem23, proběhne kaţdý rok. Kouzlem zdejší krajiny jsou lesy. Nedovedu si představit, ţe ze vsi, kde bydlím, do další vsi táhnou se jen pole a louky, sem tam strom, či keř. Dle Kniese většinu Drahanské vrchoviny ještě počátkem 19. století pokrývaly dubiny a bučiny. Dnes pro těţbu dřeva jsou výhodnější rychle rostoucí dřeviny, jako jsou smrky a vůbec jehličnany, takţe postupem času člověk zredukoval listnatý les a nahradil jej smíšeným, dnes aţ převáţně jehličnatým porostem. Lesy severně od Kotvrdovic směrem na Ostrov u Macochy jsou jehličnaté, a senetářovský les aţ na sv. bukovo-habrový okraj je taktéţ z 90% jehličnatý – smrky, borovice, sem tam modřín nebo jedle. Dříve byly lesy soukromým majetkem pánů a byly dokonce obehnány i ploty – svědčí o tom název místa, kde se vstupuje do senetářovského lesa jmenuje se ‚U Brány‘ – na dříví (popadané větve) a šišky se chodit do lesa smělo, ale boj proti pytlákům byl nekonečný. Lesní podrost doplňují mechy, kapradiny i lišejníky na kmenech stromů, i travnaté porosty na planinách a v lukách, kdeţ můţeme nalézt vzácně ostřici, liliovité, zvonkovité, byliny jako devětsil lékařský, hluchavky, z jara plicník lékařský, blatouch bahenní, pomněnky bahenní i řídkokvěté, klasicky pak jahodník, ostruţiník, maliník a brusnici borůvku. Co mě nejvíce těší z květeny, ţe v polích osetých obilím stále vídám vlčí mák a chrpu polní i luční a na mezích kvete šípková růţe i černý bez a to všechno obhospodařovávají včely a jiný hmyz. Bez zvěře by jinak krajina byla nezvykle tichá aţ děsivá. Z toho obvyklého výčtu, co můţeme potkat za ţivočichy, vypíchnu alespoň pár: kdyţ se zešeří a ptáci jsou 22 23

KNIES, J.: c. d., s. 18. V případě nedostatku sněhové pokrývky se chodí pěší túry.

11

spát, míhají se okolo střech stavení tichým rychlým pohybem netopýři – jeskyně Moravského krasu jim zajišťují komfortní ubytování. I kvůli nevítaným nájemníkům jsme v chalupě líčili pastičky na myšičky, a na půdě nocovávaly kuny – jednou se mi stalo, ţe jsem ji potkala za bílého dne na dvoře – zvědavě na mě koukla a pak rychle dva skoky a byla pryč. Na dvorku i v zahradě se na sluníčku nahřívají ještěrky a slepýši. U rybníčků jsme vídaly vodní rejsky i uţovka si to namířila kolikrát přes vodní plochu. Jako pětiletá jsem v lese potkala zmiji – nahřívala se na kořenu a kdyţ jsem s dusáním utíkala pryč, aby mě neuštkla, rychle se přede mnou schovala. Na zahradě nám v záhonech dělal pořádek krtek a před skosením vysoké trávy bylo hojně mravenišť černých i rezavých mravenců – a přes silnici u souseda se zabydleli dokonce ti lesní – hned u plotu malý hrbek ukazuje, kde ţe je můţeme vidět pilně pracovat. Je zde poměrně velký počet včelařů – to taky jedno léto byl u nás na zahradě poplach, jelikoţ někomu ulétl roj a na naší staré jabloni si začaly včelky stavět úl – dědeček honem oběhl sousedy, komu to uletělo, aby si to přišel shodit, jednou byly včely i na půdě mezi trámy (vosí přechodná hnízda ani nepočítám), a letos jsem dokonce likvidovala v trávě hnízdo lesních včel. V lese i na polích hlavně zjara a na podzim uhlídáme zajíce nebo srnky, dravého ptactva je tu téţ hojnost – především káně lesní a poštolka třepetající se nad lánem pole. V potocích rybky uţ nevídáno, v rybnících jen ty vysazené (okoun, kapr), na jaře bývá okolo silnic zátaras = koridor pro migrující ţáby – v lesích můţeme narazit na ropuchu obecnou, nebo skokana zeleného či hnědého. Bývala tu hojně škeble rybničná – z lastur se dělaly perleťové knoflíky24, dnes ji najdeme zřídka. Dnes uţ se málo chová doma zvířat, povětšinou zůstává pes jiţ nejen jako hlídač chalupy i kočka spíš jako mazel neţ myšilov. Nechybí slepice v kurníku, králíci v králíkárnách25 (dnes jiţ očkovaní jak proti králičímu moru tak proti mixomatóze), další uţitková zvířata jiţ vymizela26, zato koně se stále těší oblibě – v ulici Čechy chovají Zouharovi asi pět stálých a sem tam přechodné koně pro radost z vyjíţďky v koňském sedle. Políčka za zahradami u chalup po sjednocení v JZD jsou dnes v restitucích vrácena majitelům27, kteří je buď sami obhospodařují, nebo pronajímají nástupcům 24

Z paměti pí. Marie Pytelové, bydlištěm Kotvrdovice č. 209. Spolu s králíky bývala chována i morčata, o nichţ se říkalo, ţe nemoc napadne prvně je, neţ králíky. Tak se udrţovala prevence před zhoubnými chorobami, ale se zkvalitněním veterinární péče uţ této sluţby nebylo potřeba a morčata zůstávala na doţití i jako mazlíčci. 26 Sem tam se objeví sezónní kus = vykrmit a na poráţku (prase, krůta-krocan). 27 Pokud nezaváhali a o navrácení majetku si zaţádali. 25

12

někdejších druţstev (SENTUS v Senetářově či AGRIS v Jedovnicích) v osení se tu střídá ječmen, pšenice, kukuřice, také brukev řepka olejka nebo oves a slunečnice. Brambory povětšinou pěstují starousedlíci v zahradách. Změny v územním plánování umoţňují přeměnu polí na stavební parcely – za posledních deset let vyrostla v Kotvrdovicích Nová ulice a je v plánu postavit vedle ní ještě jednu. Obec nedávno zřídila i dva obecní byty a plánuje výstavbu dalších dvou. Vprostřed dědiny při hlavní silnici z Blanska na Prostějov a Vyškov stojí proti budově obecního úřadu Základní a Mateřská škola Kotvrdovice28 (malotřídní – 1.-5. tř.29) a v podkroví přístavby mateřské školy byla nově zařízena obecní knihovna. Obec zásobují nejen potravinami dva obchody30 – nad OÚ je to prodejna smíšeného zboţí Coop (bývalá Jednota) a na Dolním konci prodejna smíšeného zboţí VaFO. Pošta sídlí na Horním konci ‚U Kříţku‘ stranou hlavní silnice. Občerstvovacích zařízení zde bývalo více31, dnes se drţí hospoda U Pásků na Horním konci a Bufík u dědy Surfáka na návsi. Budova sokolovny (dříve jen tělocvična) s přilehlým fotbalovým hřištěm dává zázemí místním fotbalovým druţstvům i dalším kulturním akcím (hasičský bál, vyřezávání dýní na lampionový průvod,…) dalším centrem zábavy je ‚Parket‘ kde probíhají hody, stojí Máje, nebo si jen přijde někdo ‚zablbnout s míčem‘. Dopravní spojení ‚se světem‘ zajišťují autobusy IDOSu – do Blanska a po přestupu v Jedovnicích i do Brna a na opačný konec do Studnice nebo aţ do Vyškova32. Ţeleznice je nejblíţe v Blansku nebo ve Vyškově či Prostějově. Stranou vesnice na bývalé ploše práškovacího letiště má dnes sídlo Letecká amatérská asociace Macocha33, kde vzlétají a dosedají letadla (sportovní létající zařízení) nejen o Leteckém dni, ale i za příznivého počasí. V obci sídlí i několik firem: MIV Trade s.r.o. (střechy, fasády, izolace)34, autoškola Zdeňka Pernici (na Dolním konci), květinářství Renaty Šíblové (na konci ulice Nová Čtvrť), v prostorách bývalého JZD dnes sídlí Ševčík – vodohospodářská 28

http://zskotvrdovice.webnode.cz/, budovu školy také vyuţívá pro své hudební a taneční krouţky soukromá ZUŠ Blansko. 29 V Jedovnicích je pak nejblíţe devítiletka a taktéţ Střední škola průmyslová a ZUŠ. 30 Na Horním konci v ulici Čechy pár let provozovala paní Wágnerová také malou prodejnu, ale neudrţela se. 31 Bistro na Panské pořádalo disko-zábavy, ale fungovalo jen pár let, Hospůdka u Surfu byla vyhlášenou restaurací, ale přestalo se dařit – ještě jako oţivující injekce byly hudební večery s pěveckým duem Evou a Vaškem – mezi místními občany velmi oblíbenými. 32 V obci jsou dvě zastávky na Vyškov/Studnici (Dolní konec-OÚ) a tři zastávky na Blansko/Brno (Dolní konec-OÚ-Horní konec). 33 http://letiste.kotvrdovice.cz/articles.php 34 Sídlo firmy zatím nezrušeno, ačkoli se majitel přestěhoval.

13

zařízení, s.r.o. (mimo jiné dělali základ pro brněnskou kašnu na náměstí svobody – s verši Jana Skácela) a hned vedle zbudovala své sídlo firma BeF Home, s.r.o. (krby). Naproti obchodu (Coop) sídlí firma Lightronic, s.r.o. a ve Ţlebě Hlaváček a syn – voda, topení, plyn35. V dřívějších dobách byli lidé hojně zaměstnáni ve firmě Adast (Adamov, Blansko), můj pradědeček Jan Zouhar tam pracoval jako stolař. K dalším druhům obţivy patřilo perleťářství nebo síťkařství36. Knies (1902) vzpomíná hlavně pálení vápna (Vilémovice, Ţďár,…), těţbu ohnivzdorné hlíny u Rudice a Olomučan pro ohnivzdorné cihly a vůbec hojný keramický průmysl, a hluboce zakořeněný horní a hutní průmysl v údolí Punkvy a v okolí Blanska. Lékařské ošetření je nejblíţe v Jedovnicích – zdravotní středisko s obvodními lékaři a stomatologií, lékárna Kras i veterinární ordinace. V Jedovnicích je pak farní kostel, pod nějţ spadá i kotvrdovská Kaple Boţského Srdce Páně, jíţ vévodí oltářní obraz Mikoláše Medka (1926 – 1974) stejně jako ve farním kostele v Jedovnicích, nebo v senetářovském kostele.

35 36

Dříve budova průmyslového zboţí druţstva Jednota. Viz bakalářská práce: NĚMCOVÁ, K.: Historie síťařství na území zemí Koruny České. Brno, 2013.

14

2. Od prvního osídlení oblasti člověkem po konec 19. století Okolí dnešní obce bylo osídleno jiţ pravěkým člověkem z doby kamenné, o čemţ svědčí nálezy dvou kamenných seker objevených37 v 19. století v Močidlách a pod Bořím38. Kotvrdovice byly pravděpodobně zaloţeny některým pánem z Holštýna na ‚zeleném drnu‘ v malém údolí sv. od Jedovnic39, které na východě přechází v náhorní rovinu. Původní název obce Gottfriedsschlag naznačuje, ţe lokátorem, který zakládal obec na příkaz vrchnosti40, byl německy mluvící Gottfried41 (Bohumil) a od jeho jména pak odvozen název i pro ves na zelené louce = Bohumilova Paseka42. Různé komolení původního názvu jiţ po prvním čtvrtstoletí s dalším zápisem v zemských deskách roku 1371 počeštily se názvy obcí – naše na Hospředovice43 (neujal se) následně přineslo jiţ v roce 1464 český název Kotvrdovice (německy psané Gothfridowitz), tou dobou má obec podle zápisu v Moravském zemském archivu 57 domů z toho 13 osedlých a 44 pustých. První historickou zmínku o obci Kotvrdovice nese na sobě pergamen v intabulačním zápisu zemských desek z roku 134944. Tou dobou jiţ Kotvrdovice nějaký čas ţijí svým ţivotem a nejen Kotvrdovice ale i většina dalších osad Holštýnského panství jako Jedovnice (1251), Vilémovice (13. st.), Ostrov (asi jiţ 12. st.), Senetářov (1349), Podomí (1349), Kulířov (2. polovina 13. stol. - 1349), Lipovec (2. polovina 13. st.45) a další. Zmíněná intabulace byla do zemských desek zanesena krátce po jejich vzniku (r. 1348), jejím obsahem je prodej části panství z roku 1321, kdy zemský hejtman Čeněk z Lipé (vlastník rozsáhlého panství) prodává Vokovi ze Sovince (později Vokovi I. z Holštejna) hrad Holštejn s dvorci pod hradem a s vesnicemi Hartwigslag (Housko), s lesem zvaným Thenwald, se vsí Zybothslag (Lipovec), se vsí

37 38

s. 4.

Systematická archeologie byla ‚v plenkách‘. ZOUHAR, E. – KUNC, A.: Paměti obce Kotvrdovice: 650 roků (1349-1999). Kotvrdovice, 1999,

39

Nejstarší písemná zmínka o Jedovnicích pochází z roku 1251. Dle historiků Dr. Ladislava Hosáka a Dr. Jančíka majitel panství pověřil schopného muţe znalého jazyka i poměrů získáním řady rodin z hustě obydlených německých krajin, kterým byla přidělena půda uprostřed Holštýnských pralesů k postupnému obdělávání a osídlení. (Kronika Kotvrdovic 1965). 41 On a s ním přicházející zemědělci, dřevorubci – kolonisté pocházeli z Bavor či Rakous. 42 Prvních několik dřevěných domů-srubů vzniklo na pasece-mýtince, odkud se uţitná plocha obce rozšiřovala do stran pro další domy a pole. 43 SOkA Blansko: Kronika Kotvrdovic 1965, s. 4. 44 Moravský zemský archiv v Brně, Zemské desky, cúdy brněnské, kniha Erharda z Kunštátu (A3, inv. č. 120, folio 3). 45 Čeněk z Lipé získal od krále poté, co Hartman z Holštejna umírá bez dědice – odúmrtí. 40

15

Kylein (Kulířov), se vsí Boda (Podomí), se vsí Czynols (Senetářov), se vsí Gothfridslag (Kotvrdovice), se vsí Merhlinslag (Bystřec), se vsí Ulraischlag (Budkovany), s městečkem Gedwicz (Jedovnice), se vsí Wylhlemslag (Vilémovice), s polovinou vsi Preterslag (Ostrov). Původní stavení ‚chalupy‘ – domy usedlých rolníků stály v řadě nesouvislé a kaţdý majitel měl ze dvora výjezd rovnou na pozemek (pole). Proti statkům – na druhé straně Kotvrdovického potoka – byly vystaveny domky bez polí46. V místě dnešní kaple a dalších domků (6-747) stávala tvrz se dvorem – podnes se tu říká ‚na tvrzi‘. Nic se z ní však nedochovalo. Naproti kapli stával později panský dvůr48, ani ten však nedostál dnešních dnů – v tom místě chtěl soukromý investor budovat pekárnu, stálo tam dlouho dvoupatrové torzo – skelet budovy, horní patro bylo posléze rozebráno a jen část základů připomíná kdysi smělý plán výstavby pekárny s cukrárnou a kavárnou. Na tvrzi Kotvrdovice měli někteří z pánů z Holštejna svůj úděl a mnozí odtud přijali příjmení. Roku 1464 zápisem v deskách Zemských připomínán jest Vok V. z Holštejna jako majitel Kotvrdovic49 (viz. výše) a po něm roku 1480 Jiřík z Kotvrdovic, dříve ze Zhoře, který ves koupil od příbuzné Kláry z Pohořílky roku 147650 včetně tvrze se dvorem, dále se vsí Senetářov, opuštěné vesnice Budkovany, Dvorce (jiţně od Kotvrdovic v polích podobně pojmenovaných) a ½ Pojdomí (Podomí). Vlastnil téţ pozemky (1481) u vsi Raypachu (Laţánky) „za stezkú, jeţto jde od Vilémovic k Rudici, a lúku na Bystrci (Jedovnice), jeţto vedle panské lúky leţí, a kus rolí, která leţí nad Tunklovým rybníkem.“ Své zboţí roku 149051 odstoupil Janu Heraltovi z Kunštátu a z Plumlova, po jehoţ smrti 149252 bylo zemským právem prodáno Václavovi Gedeonovi z Olešničky. Jeho synové Jan, Ondřej Gedeon a Jiří si dědictví rozdělili a nakonec Jan i Jiří postoupili svůj podíl bratrovi Ondřejovi Gedeonovi. Z něho přešly na Jana a Jáchyma

46

KNIES, J.: c. d., s. 112. KNIES, J.: c. d., uvádí 7 domků, pozdější publikace V. Průchy zmiňuje jiţ jen 6 domků, dnes je pozemek bez zástavby. 48 Později č. p. 40 (v Kronika obce 1962-1986). 49 Kronika Kotvrdovic 1965, str. 4. 50 Rok provedení koupě a rok zapsání do desek zemských se zpravidla lišil (dnes, kdyţ koupíte nemovitost, přepis v katastru také chvíli trvá a to jsme o několik století napřed ;-). 51 De facto uţíval tohoto majetku cca 14 let. 52 Téţ se u něj Kotvrdovice dlouho neohřály. 47

16

z Olešničky, ti je 1565 prodali (i s Bukovinou a Senetářovem) p. Bernartovi z Drnovic a tím byly přivtěleny k Rájci53. Robota bývala v Kotvrdovicích sečná a jetá. U sedláků trvala tři dny v týdnu, chalupníci robotovali třicet dní v roce, o honech honili zvěř, lovili ryby, rubali dříví, okolo lesů kopali příkopy, stříhali ovce, třeli a předli len a jiné. Obec stihlo několik pohrom přírodního charakteru (oheň, velká voda, kroupy) i chorobné epidemie, kromě jiného se na počtu obyvatel promítla neúroda a následný hlad i morové rány. Poţáry řádily v letech 1866, 1888, 1895, velké krupobití stihlo obec r. 1848 a 1899 a roku 1830 pak řádila ve staveních cholera. Z tereziánského katastru z roku 1774 víme, ţe v obci bylo 6 půllánů a 20 čtvrtlánů a počet komínů = domovních čísel činil 47 (domů).

Rok

Počet domů

Počet obyvatel

1793

57

292

1825

99

513

1848

112

674

1900

138

845

1910

150

88654

1920

152

96255

1930

174

96856

1938

191

976

1948

198

864

1965

220

907

Mezi lety 1793 a 1827 byly vystavěny na panských pozemcích dvě řady dělnických domků zvaných „na Panské“ – dnešní ulice Panská, které byly přenechány

53

KNIES, J.: c. d., s. 112. Sčítání lidu provedl sčítací komisař Ladislav Kučera, nadučitel. Kronika školy 1907-1940, s. 22. 55 Sčítání lidu provedli učitelé Jaromír Tomášek a Josef Skoupil. Kronika školy 1907-1940, s. 67. 56 Sčítání lidu provedli učitelé Bohumil Tomášek a Ludvík Nečas. Kronika školy 1907-1940, s. 115., přítomných občanů bylo jen 845, a konstatují, ţe přibylo domů, ale ubylo obyvatel. 54

17

za poplatek po 20 zlatých novým osadníkům. Druhá řada podobných obydlí vznikla také na panském pozemku, ulice zvaná „Čechy“, mezi lety 1830 a 1846 se obec rozšířila na 112 čísel se 674 obyvateli57.

57

KNIES, J.: c. d., s. 111. K obci také náleţí domek v Rogendorfě (Krasové) který stojí na katastru Kotvrdovickém.

18

3. Dějiny 20. století (období dvou válek, dvou totalit) 3.1 1848 – 1914 Rok 1848 byl z pohledu dnešní doby přelomový, ačkoli nejočekávanější změny nepřinesl (poţadavek spojení zemí Koruny české v jeden státoprávní celek), událo ses několik významných změn nejen na politické úrovni. Nutno podotknout, ţe kotvrdovickým občanům aţ tak zásadní změny nepřinesl – jiţ brzké počeštění původně německého názvu obce dokazuje, ţe pro německý ţivel nebylo v obci místa – tudíţ ani pro národ tak významné dosaţení zrovnoprávnění češtiny s němčinou na českých školách kabinetním listem z 23. března 1848 vydané císařem Ferdinandem I.58 zůstalo v Kotvrdovicích bez valného ohlasu, protoţe se dávno české děti učily česky. Daleko podstatnější změnou v tomto roce je z 9. června zrušení roboty Moravským zemským sněmem ode dne 1. července 1848 za mírnou finanční náhradu, jeţ potvrdil císař 8. července 1848. Většina robotních povinností na Moravě jiţ byla vykoupena před rokem 184859. Definitivní tečku za středověkým feudálním systémem a krok k moderní době se uskutečnil 7. září revolučního roku 1848, kdy plénum ústavodárného říšského sněmu schválilo konečný text zákona o zrušení poddanství a robotních břemen, který byl císařem podepsán o dva dny později60. Bez těchto závazků mohla obec růst jak fyzicky tak duchovně – kulturně. Kotvrdovice původně školy neměly. Zpočátku docházeli ţáčci na výuku do farní školy v Jedovnicích, později chodili pomocníci z Jedovnic vyučovat do místní kovárny v č. 58. V kovárně se pracovalo, zatímco ve světnici se vyučovalo. Další učitelé pak mívali byt u některého ze sousedů (učitelé Prokop, František Mikulášek, František Winkler či Robert Zdráhal61 – ten asi tři roky). Škola ‚z nouze‘ byla postavena teprve roku 1864, kde jako prozatímní učitel pro školní rok 1868/69 je uváděn František Ţáček, narozený 1847 ve Ţďárné, který je veden v letech 1869-1872 jako národní učitel. Z Kotvrdovic se dostal na místo nadučitele do Krásenska. Na odpočinku (v Krásensku) obdrţel od ministra kultu a vyučování v roce 1908 titul ředitele za dlouholeté a velmi úspěšné působení ve školní sluţbě, zemřel v Krásensku v roce 1919.

58

ČAPKA, Fr.: Dějiny zemí Koruny české v datech. Praha, 2010. s. 478. Tamtéţ, s. 485. 60 Tamtéţ, s. 488. 61 Kronika školy, 1907-1940, s. 7, uloţena v archivu ZŠ a MŠ Kotvrdovice. Taktéţ kronika obce 19171961, s. 5, uloţena v archivu OÚ – nesrovnalosti v datech ohledně nadučitele Češky. 59

19

Aţ roce 1874 byla vystavěna jednopatrová budova školy jednotřídní za 8 500 zlatých, vysvěcena 20. září 1874 a ještě téhoţ roku v ní byla zahájena výuka, prvním učitelem zde byl jiţ zmíněný František Winkler. Ve školním roce 1883/84 byla škola rozšířena na dvojtřídku, a nadučitelem se stal Jan Češka62. Podučiteli byli: Josef Půlpán, ve školním roce 1885/86 – 1886/87 Josef Šolc, 1887/1888 Josef Rath – výpomocně, 1889/90 – 1890/91 zde působil František Souček, který byl od 1. září 1891 ustanoven podučitelem při obecní škole v Pivonicích. Vzhledem k nedostatku vyškolených vyučujících povolila c. k. zemská školní rada výnosem z 18. ledna 1892, čís. 954, aby na dobu nezbytně nutnou – nejdéle však do konce školního roku 1891/92 nastoupil jako výpomoc gymnaziální abiturient Alois Dvořák z Jedovnic. Zůstal však (výnos c. k. okresní školní rady v Boskovicích) pro další školní rok jako prozatímní podučitel, avšak dalším výnosem téţe rady byl přemístěn na čtyřtřídní obecní školu v Jedovnicích, taktéţ jako prozatímní podučitel od 1. dubna 1893. V Kotvrdovicích se pak do prázdnin vyučovalo polodenně (na směny). Pro léta 1893/94 – 1895/96 uváděna je prozatímní podučitelka Čeňka Hanušová, narozená 1874 v Bradlenách, zkoušku dospělosti vykonala r. 1893 (nastoupila tedy hned po maturitě). Školní rada i zastupitelstvo obce vzneslo přání na c. k. okresní školní radu zavést na škole vyučování ţenským ručním pracem. Ta jej přípisem ze dne 21. října 1894, č. 1108 schválila a ustanovila, aby vyučování probíhalo v sedmi hodinách týdně, a za kompetentní osobu určili prozatímní podučitelku Čeňku Hanušovou, bez nároků na remuneraci (odměna k platu) rozšíření výuky mělo začít školním rokem 1897/98. Mladá učitelka dostala ze zdravotních důvodů od 22. dubna 1895 na šest neděl dovolenou, jeţ byla 7. června opět udělena na šest neděl. Zemřela pak u svého otce Františka Hanuše, nadučitele ve Ţďárné, kdeţ byla i pochována.63 Aby mohlo být vyučování uskutečněno (sedm hodin bylo rozděleno mezi I. a II. třídu v poměru 3:4)64, bylo svěřeno dceři nadučitele Jana Češky Marii Češkové. Narodila se 23. března 1876 v Kotvrdovicích, vzdělání podstoupila na obecné škole v Kotvrdovicích, poté rok na škole Vesna v Brně a 21. června 1894 nabyla vysvědčení způsobilosti vyučovat ţenským ručním pracím na školách obecných a měšťanských, s roční remunerací 80zl., a byla později65 ustanovena definitivní učitelkou ţenských ručních prací na obecných školách v Kotvrdovicích, Senetářově a Rogendorfu. Roku 1898 byla zaloţena školní zahrada. 62

KNIES, J.: c. d., s. 112. Kronika školy, 1907-1940, s. 8-10, uloţena v archivu ZŠ a MŠ Kotvrdovice. 64 Výnos zemské školní rady, 1. prosince 1896, č. 13973. 65 Výnos zemské školní rady v Brně, 21. únor 1902, č. 2324. 63

20

Od školního roku 1896/97 působil zde jako prozatímní učitel Štěpán Fógl, narozený 1875 ve Vacanovicích. Zkoušku dospělosti vykonal r. 1896, způsobilosti r. 1898. Od 1. října 1905 ustanoven učitelem I. třídy při trojtřídní obecné škole v Lipovci. Během těch devíti let působení se stihl zapsat kromě historie školy i do historie hasičstva – jeho přičiněním po jednom z kronikářem zaznamenaných poţárů (chytil trám v komínu) v červenci66 1902, při němţ stará stříkačka vypověděla sluţbu, urychlil ustanovení hasičského sboru, jeţ pak popisuje protokol z jednání ustanovující schůze67 – byl v obci zaloţen hasičský sbor, který přistoupil k Ţupě Pohorské č. 21, jehoţ náčelníkem byl zvolen právě tehdejší učitel Štěpán Fógl. Zatímco se hasičský sbor cvičil v zásahu při poţáru a k mnohým vyjíţděl, snaţilo se vedení i o rozvinutí kultury v obci – kromě pořádání zábav, hasičského plesu, či divadla, opět náčelník a jednatel sboru učitel Štěpán Fógl navrhl na valné hromadě 10. prosince 1902, aby byla zřízena knihovna. Svépomocí se tak pozvolna rozrůstala první veřejná knihovna v obci, darem přispěli místní i ‚přespolní‘: několik knih od studentského akademického čtenářského spolku v Brně, od předsedy téhoţ spolku 58 malých kníţek a od knihkupectví Kobra Praha osm knih. Desky na knihovnu daroval pan Jelínek, mlynář z Jedovnic. Emil Škoda, ředitel hasičské pojišťovny, dal sboru svázat zdarma knihovnu – tj. 50 knih, Na skříň pro knihovnu sbor doplatil 5K Keprtovi z Rogendorfu a za ostatní práci mu zbyly desky, kterých neupotřebil. Sbor do knihovny zakoupil 100 knih za 16 K od Šimáčka z Prahy. Obec pro hasičský sbor zakoupila stříkačku čtyřkolovou z obou stran sací i tlačící, se 125m hadic, 4 díly ssavic, normální, za 1 950 K od firmy R. A. Smekal, Čechy u Prostějova. Starou stříkačku sundávací odprodala obec za 160K. p. Františku Střelcovi, kamenickému mistru v Račicích. Sbor díky příspěvkům od přihlášených přispívajících členů a díky konaným zábavám a divadlům, jiţ v druhém roce správním splatil za stříkačku dluh, a mohl další finance vkládat do ostatní výzbroje a výstroje pro činné členy sboru. Za 800 korun byla nakoupena výzbroj i s plátnem na pracovní obleky i s příslušenstvím od firmy R. A. Smékal, Čechy u Prostějova. Činně sbor zasáhl při poţáru v Rogendorfě (Krasové) 30. září 1902 večer, kdy bratr František Kakáč horlivostí zajel stříkačkou do rybníčku u školy, kterým 66

Přesný den není v kronice uveden – autor vynechal pro něj místo, pro případ, ţe by bylo doplněno jiným pamětníkem, nebo upřesněno záznamy obce o poţáru a koupě nové stříkačky. 67 Hasičská kronika 1902-1972, nefoliováno, cca s. 6.

21

chtěl projet, ale zapadl v bahně. Nicméně hasiči ač po kolena ve vodě zachránili sousední domek. Posléze byla stříkačka vytaţena a spolu se sborem z Lipovce stříkáno – hašeno dále vodou z horního rybníčku. Dále sbor zasahoval při poţáru v Rudici 11. února 1903, 31. srpna v Rogendorfě a 15. září v Jedovnicích. Dne 18. července 1903 se konal sjezd ţupy Pohorské č. 21 v Kotvrdovicích. Přítomno bylo 238 hasičů ze Senetářova (25), Krásenska (24), Lipovce (19), Hartmanic (17), Drahan (18), Otinovse (18), Podomí (16), Rudice (10), Studnic (8), Rozstání (8), Kotvrdovic (30). Ze ţupy Boskovské (4), z Rogendorfu (12), Jedovnic (12), Ostrova (8), z Kulířova (7), z Laţánek (6). Program zahájen 18. července večer lampionovým průvodem s hudbou, druhý den ráno budíček, vítání sborů, v 10hod polní mše u sv. kříţe ‚na trávníkách‘ – slouţil ji páter Rudolf Kalina, kaplan z Jedovnic. Následoval krátký proslov a odevzdání stříkačky – kmotrou byla paní Marie Plisková z Kotvrdovic č. 41. Po společném obědě se konala schůze delegátů. Ve 2hod odpoledne veřejné cvičení domácího sboru a sboru ze Senetářova, defilování - přehlídka sborů. Valná hromada hasičského sboru se konala 27. září 1903 a ve volbách své posty obhájili: předseda rolník Josef Šebela z č. 33, náčelník učitel Štěpán Fógl z č. 124, I. podnáčelník rolník František Kakáč z č. 65 si s II. podnáčelníkem perleťářským mistrem Josefem Zouharem z č. 79 museli vyměnit posty. Do výboru pak byli zvoleni: Nesrovnal František, kovář z č. 58; Zouhar František, rolník z č. 35(obhájili) a Kunc Adolf, perleťář z č. 87. Náhradníky zvoleni: Doleţel Martin a Nesrovnal Martin. Revizoři účtů: Šenk František a Vašíček Pavel (přispívající člen). Na schůzi výboru 30. září 1903 zvoleni místopředsedou František Zouhar, 35, zbrojmistrem Nesrovnal František, 58, jednatelem Štěpán Fógl, 124, pokladníkem Adolf Kunc, 87, četaři: František Šenk, 100 a Němec Josef, 47. Ze sboru vystoupil Jan Juřina a na jeho místo byl přijat Josef Urbánek. Přihlásilo se 5 přispěvatelů a ubyl Tomáš Kunc, který se odstěhoval do Brna. V následujícím správním roce 1903/04 byl náčelník Štěpán Fógl ţupou vyslán do hasičské školy ve Frenštátě 21. – 30. srpna. Cvičení se konala 4 se strojem a jedno signálové. Sbor se účastnil 19. března pohřbu přispívajícího člena Františka Němce z č. 47 a dne 4. dubna činného člena Antona Ševčíka z č. 27. Dne 10. července 1904 přivítal sbor bratra Josefa Urbánka a 31. července bratra Jana Pavlóna, kdyţ jeli z kostela od oddavek. Sbor se zúčastnil 17. července 1904 ţupního 22

sjezdu v Senetářově – ale jen dopoledne, odpoledne vyjel k poţáru v lese, který strávil mnoho mladých stromků, ale kdyţ dorazili, jiţ nehořelo. K dalšímu poţáru vyjel sbor 20. června o půl jedné v noci, kdyţ poţár vypukl v domě 54 a rozšířil se i na 53 a 55, které měli doškovou střechu a všechna vyhořela, v č. 53 se i prohořelo. Sbor byl v 8min na místě, ale v dolním rybníčku nebyla voda, ve studni domu 33 také malinko vody, takţe aţ byla puštěna voda z prostředního rybníku, mohl sbor hasit a zachránit před poţárem stavení 62 a 39. Na pomoc přijely sbory za Rogendorfu (Krasové), Senetářova, Vilémovic, Jedovnic, Lipovce, Pojdomí (Podomí) a Rudice – poslední dva činně nezasáhly. Zde pochybila obec, ţe se nepostarala, aby v dolním rybníčku byla spuštěna hráz. Dne 31. července vyjel sbor k poţáru do Ostrova, kde shořela stodola, činně nezasáhl, bylo uţ po ohni. Ale po cestě málem vybourali, protoţe se u stříkačky shrnula zadní osa – náprava, a brzda skoro nefungovala – při jízdě s kopce se brzdilo šroubkem, který, velmi opilován, byl na památku uschován. Stroj spravil místní kovář a opravu zaplatil R. A. Smekal. A dne 29. července shořely v Kumbůtě 3 mandele pšenice Františku Zouharovi – zapálil si je sám odhozením sirky (snad z nedbalosti?). Další poţár – místní – dne 3. srpna v půl jednu odpoledne se chytly otýpky u č. 89 na Panské. Stříkačka ihned dopravena k rybníčku proti č. 72, ale nepracovalo se – oheň byl lidmi a blízkými hasiči uhašen vodou z puten. Dne 4. srpna zapálili děti otýpky na Ţlebě, jeţ byly téţ včas uhašeny. Během srpna a září se třikrát bezúčelně vyjelo k poţáru příliš vzdálenému. Hasičský sbor pořádal Hasičský ples u Plisků, hody u Němců a výlet s večerní zábavou u Plisků. Ve III. roce správním 1904/05 byl pořízen slavnostní stejnokroj za 535,06 korun, takţe jedna čamara s příslušenstvím stála průměrně 17,83K. zakoupena byla téţ jedna stáloproudní berlovka a šest košů na vodu od R. A. Smekala za 53K, jeden hák, dva kopáče za 4,20K. Dne 22. listopadu 1904 uvítal sbor bratra Františka Zouhara z č. 35, a Josefa Jelínka z č. 53, přispívajícího Františka Zouhara z č. 30, dne 5. června 1905 Štěpána Fógla náčelníka a dne 1. srpna 1905 Karla Šebelu, kdyţ jeli z kostela od oddavek. Cvičení se konala 3 pořadové a pochodové a 3 se strojem. Dne 21. října v osm hodin večer vyjel sbor k poţáru do Jedovnic, kde shořely dvě kůlny domkáři Kocmanovi. V prosinci se vyjelo k poţáru do Ostrova, kde na panském poli shořel stoh slámy – byl daleko za Ostrovem, tak se aţ na pole nejelo. V srpnu se vyjelo na Kojál, ale vrátilo se, jelikoţ byl poţár vzdálen. Hasičský sbor 23

pořádal ples u Plisků a výlet zakončený zábavou taktéţ u Plisků, tradičně se tak dělo i příští roky. V následujícím správním roce se sbor nevesele loučil s bratrem ze svých řad, s Teofilem Woráčem, zakladatelem a pozdějším předsedou Pohorské ţupy č. 21 v Krásensku 23. prosince 1906. K poţárům se toho roku vyjelo ke třem přespolním a jeden místní byl uhašen bez stříkačky. Od 1. října 1905 ustanoven byl v místní obecné škole prozatímní učitel Jaromír Tomášek, narozen 26. září 1883 v Jedovnicích, zkoušku dospělosti vykonal v Brně při c. k. českém ústavu ku vzdělání učitelů r. 1903 a zkoušku způsobilosti vykonal r. 1906 v Brně. Ve školním roce 1903/04 vyučoval v Rozseči, 1904/1905 v Protivanově. Od 3. ledna do 15. července 1906 zastupoval v jednotřídní škole v Rogendorfě (Krasové) churavějícího učitele Jana Kniese (autor Blanského okresu pro Vlastivědu moravskou, archeolog, paleontolog, geolog a krasolog). V Kotvrdovicích se po tu dobu učilo opět polodenně (na směny). Dekretem c. k. zemské školní rady ze dne 18. ledna 1907, č. 942, byl jmenován definitivním učitelem II. třídy v Kotvrdovicích. Toho roku 31. srpna 1907 odchází na trvalý odpočinek do svého rodiště Poličky nadučitel Jan Češka. Před avizovaným odchodem na odpočinek jej obecní výbor jmenoval 1. ledna 1907 za dlouholeté a blahodárné působení čestným občanem obce Kotvrdovic. Češka se odvděčil darováním škole mapu okresního hejtmanství boskovického, mapu Čech, Moravy a Slezska, mapu Rakousko-Uherské říše a téţ i několik knih jak do učitelské tak i do ţákovské knihovny. Na uvolněné místo nadučitele nastoupil 1. září 1907 Ladislav Kučera. Narodil se 15. listopadu 1865 v Jedovnicích. Vystudoval vyšší gymnázium a po gymnasiální maturitě na státní střední škole v Litomyšli roku 1885 slouţil jako jednoroční dobrovolník u 102. pěšího pluku v Praze. Od 1. března do 31. července 1887 byl výpomocným učitelem při trojtřídní obecné škole v Doubravici. Vysvědčení dospělosti pro školy obecné pak nabyl na ústavu ku vzdělání v Příboru 1. srpna 1887. Dále byl od 1. října 1887 do 15. září 1888 prozatímním podučitelem na dvoutřídní obecné škole v Senetářově a od 16. září 1888 na čtyřtřídní obecné škole v Jedovnicích. Vysvědčení způsobilosti k vyučování na obyčejných školách obecných nabyl dne 24. listopadu 1889 v Příboru. Dále působil v letech 1890-93 jako definitivní podučitel v Jedovnicích a v letech 19893-1907 jako definitivní učitel a správce jednotřídní obecné školy v Hlubokém u Černé Hory (Boskovický, později Tišnovský školní okres), kde byl 24

1910 jmenován čestným občanem v Hlubokém. V Kotvrdovicích se kromě četných zásluh na chodu a správě školy přičinil i k zaznamenávání historie: zaloţil první školní kroniku a záhy začal psát – zprvu zpětně – i první kroniku obecní. V nástupním roce nadučitele Kučery navštěvovalo školu 81 chlapců a 96 dívek, dvě dívky ještě v průběhu roku přibyly, celkem tedy 181 dětí. Toho roku nedošlo v obci k poţáru, ale k přespolním vyjeli hasiči devět krát. Kulturním centrem obce byla především škola. Další společenské akce se odehrávaly v pohostinství u Plisků68, jako plesy, zábavy i divadla pořádané hasičským sborem, a duchovně kulturní oslavy jak křesťanského roku, tak běţného ţivota konaly se v jedovnickém farním kostele. Kaple v Kotvrdovicích vzrostla později. Dle sčítání lidu byli obyvatelé Kotvrdovic římskokatolického vyznání69, jiná víra (absence vyznání víry) zaznamenána nebyla. Proto i zahájení a ukončení školního roku odehrávalo se při mši svaté v Jedovnicích (školní rok trval od poloviny září (okolo 15. září) do poloviny července (okolo 15. června)). Samozřejmou byla i výuka náboţenství v kompetenci pátera Antonína Starého, Jedovnického kaplana, a jeho pozdějších nástupců. V roce 1908 obdrţela škola z vídeňské nadace biblické obrazy a vzhledem k oslavám šedesátiletého panování J. V. císaře a krále Františka Josefa I. věnovala (na návrh řídícího učitele Kučery) 40K na pomůcky (koupeny 2 teploměry, 11 zoologických obrazů Jánského a mapa Moravy a Slezska od Dr. Schobra)70. Dar 40 K byl schválen jako kaţdoroční příspěvek škole na pomůcky. Těchto příspěvků pak bylo hojně vyuţíváno pro doplnění inventáře školy k názorné výuce. K výročí panování Františka Josefa dalo představenstvo obce na jaře vysadit na pastvině u dnešní ulice Čechy šestnáct okrasných stromů, opatřilo u zemědělské rady téţ osm set sazenic smrků, které byly vysazeny na stráni za obcí (nad dolním rybníkem, směr na Jedovnice), a čtyři sta sazenic akátů, prozatím umístěných ve školce, aby povyrostly, neţ budou zasazeny na pastvinu. Dne 25. října 1908 světil se kříţ ‚u Čech‘ (dnes U kříţku – nad budovou pošty), u čehoţ byli přítomní i členové hasičského sboru71. Dva dny na to byl sbor fotografován na oslavu šedesátiletého jubilejního panování J. V. císaře Františka Josefa I. v počtu osmnácti členů, a při té příleţitosti objednal sbor 1000 pohlednic, které bude prodávat 68

Dnešní Hospůdka u Surfu, jiţ několik let mimo provoz. Kronika školy, 1907-1940, s. 22. 70 Tamtéţ, s. 16. 71 Hasičská kronika, 1902-1972. 69

25

(členům za 5 h, nečlenům za 8 h). Tento rok sbor k místnímu poţáru nevyjel, ale k přespolnímu do Jedovnic třikrát, zasahoval však bez stroje pro nedostatek vody. Následující rok se však poţár nevyhnul ani členům hasičského sboru: za bouřky 24. července 1909 o půlnoci od blesku vznikl poţár selské usedlosti č. 30 Františka Zouhara, přispívajícího člena, a rozšířil se i na sousední dům č. 56 bratra Karla Charváta. Sbor byl v pěti minutách na místě a zachránil č. 29 těsně sousedící s č. 30, kůlnu a stroje při č. 30 a obytnou část č. 56, které mělo doškovou střechu (č. 30 a č. 29 břidlicovou krytinu). Vodu brali hasiči ze studny č. 28 a pak z potoka, kam byla vypuštěna voda z rybníka. Na pomoc přispěchalo 9 hasičských sborů za okolí a v osm hodin ráno byl poţár zdolán. Sbor toho roku vyjel ještě čtyřikrát k přespolním poţárům, z toho jednou nedojel, protoţe 15. prosince byla do Senetářova zavátá cesta a nedalo se projet. Zřejmě byla vydatná zima, protoţe při jarním tání hasiči pomáhali čerpat vodu ze sklepů u bratra Nesrovnala a bratra Plisky, a taktéţ u p. Zřídkaveselého, kdeţ hrozilo i zatopení světnice. Koncem školního roku 1907/08 školu navštěvovalo 75 chlapců a 84 děvčat, dohromady 159 dětí. S dalším školním rokem 1908/09 dětí opět přibylo (84 chlapců, 92 děvčat, celkem 176 dětí na začátku a na konci počet klesl na 76/83/159). Sešla se komise, aby zváţila moţnosti budovy. Na počátku školního roku 1909/10 počet dětí opět narostl na 86 chlapců, 91 děvčat, celkem 177 dětí, a na konci školního roku znovu poklesl na 78/78/156, ačkoli výnosem c. k. zemské školní rady ze dne 7. března 1910, č. 5187 byly zrušeny obecné úlevy v návštěvě školy na zdejší škole, které trvaly od 20. března 1886. Na počátku dalšího školního roku 1910/11 navštěvovalo školu 90 chlapců, 94 dívek, celkem tedy 184 dětí. Z nich jeden chlapec a dvě děvčata byla přijata před šestým rokem, a jedno děvče, hluchoněmé, bylo od školní docházky osvobozeno. Konec školního roku zaznamenal opětovný pokles docházejících ţáků: 76/87/163. Pro školní rok 1911/12 bylo docházejících ţáků opět více jak na konci minulého roku a to: 91 chlapců, 93 dívek, celkem 184 dětí, jedno děvče přijato před šestým rokem, hluchoněmá dívka byla i nadále osvobozena od docházky. Ke konci školního roku počet ţáků poklesl na 86/81/167. Volby nového obecního výboru se konaly 3. dubna 1910 v neděli odpoledne a v úterý 9. dubna večer proběhla volba představenstva obce. Dosavadní kapacita školy přestala dostačovat, obec tedy po kladném vyjádření komise přikročila k přístavbě a přestavbě školy, která proběhla 1. srpna 1910 – 13. září 26

191172 a záhy výnosem zemské školní rady ze dne 4. září 1911, čís. 23.067 bylo povoleno zřízení pobočky při II. třídě zdejší dvoutřídní školy obecné na školní rok 1911/12 a zároveň aby se vyučovalo dle učebních osnov pro školy trojtřídní. Pro tuto pobočku nastoupil sluţbu 15. září nový zat. učitel II. třídy Jaroslav Plch (*1890 Jedovnice). V neděli 17. září konalo se svěcení školy za veliké účasti lidu z okolí i z dáli: „Kolem deváté hodiny ranní seřadil se veliký zástup u školy. Vpředu s kříţem šli ţáci a ţákyně, pak druţičky, hudba, dále dívky v národních krojích, pak hasiči, druhá hudba, mládenci, panny, muţi a ţeny. Byl to imposantní průvod, který se ubíral silnicí, vedoucí k Jedovnicím. Pod dědinou u kříţe stanul. Zde vykonal farář Rudolf Kalina s kaplanem Antonínem Starým a p. nadučitelem jedovnickým Vincentem Tomáškem vzývání Ducha svatého. Na to se průvod ubíral obcí za zvuků hudby a písně „Boţe, co’s ráčil“ ku škole. U vchodu do školy byla vhodná deklamace ţákyně III. třídy Marie Kučerové, načeţ farář na slova „Nechte maličkých přijíti ke mně“ měl krásné a dojemné kázání…. Poté vykonáno bylo svěcení školy. Po něm p. starosta a předseda místní školní rady Karel Svoboda odevzdal budovu nadučiteli, a zavázal jej, aby i nadále s učitelským sborem vychovával mládeţ ku cti obce. I p. nadučitel Kučera pronesl krátkou řeč a poděkoval za novou školu těm, kdoţ se o ni přičinili. Přáním J. V. císaři, aby jeho školství vzkvétalo a třikrát ‚Sláva!‘ odpověděl shromáţděný lid73. Po zaznění Rakousko-Uherské hymny odebíral se průvod ke hlavnímu kříţi v obci (dnes křiţovatka tzv. u kříţku – nad budovou pošty), za písně „Boţe, chválíme Tebe“, kde mši svatou odslouţil kaplan. Slavnost byla zakončena zpěvem 1. sloky papeţské hymny. Škole byly darovány od faráře a kaplana dva nové kříţe do tříd, a dva finanční dary na pomůcky a učebnice pro ţáky z chudých poměrů 20 K a 40 K74. Posléze zemská školní rada povolila výnosem ze 30. října 1911, čís. 30.171 rozšíření dvojtřídní školy obecné v Kotvrdovicích na trojtřídní, a zřídila při této škole místo nadučitele, učitele I. třídy a učitele II. třídy, a ještě na sklonku téhoţ roku75 povolila dalším výnosem otevření III. třídy obecné školy v Kotvrdovicích. Od 1. června 1912 byl jmenován pro I. třídu učitel Jaromír Tomášek76 a od 1. září 1913 jmenován pro II. třídu dosavadní zat. učitel pobočky II. třídy Jaroslav Plch. Jako takový vánoční dárek

72

Státní okresní archiv Blansko, inv. č. 92 = rozpočet přestavby školy v Kotvrdovicích a plán

přestavby.

73

Kronika školy 1907-1940, s. 25-27. Tamtéţ, s. 28. 75 27. prosince 1911, číslo výnosu 36.721. 76 Výnosem z 29. dubna 1912, číslo 11.210. 74

27

získala škola pomůcky k výuce od místní školní rady v ceně 115 K a 68 h od Barviče a Novotného z Brna. Dítky s učitelským sborem se zúčastnily 2. prosince 1911 bohosluţby v jedovnickém farním kostele na počest dne nastoupení na trůn J. V. císaře Františka Josefa I. a po mši ve sbírce pro ‚Českou zemskou komisi pro ochranu dítek a péči o mládeţ‘ vybrali 7 K a 20 h77. O druhém svátku vánočním na Štěpána sehráli zdejší ţáci v hostinci u Plisků odpoledne a večer divadelní hru „Honza pán“, výtěţek (po odečtení nákladů) byl zaslán sloţenkou spolu s předchozí sbírkou (celkem 78 K 4 h) jmenované Zemské komisi pro ochranu dítek. Výnosem z 30. května 1912, čís. 11.109 povolila zemská školní rada obci Kotvrdovice na umíněnou opravu školy finanční výpomoc ze zemských prostředků ve výši 2 000 Kč78. Na náklady obce pak byly o letních prázdninách 1912 vymalovány všechny místnosti školy. Pravidelné vizitace na škole prováděl c. k. okresní školdozorce František Fresl. Na počátku školního roku 1912/13 navštěvovalo školu 102 chlapců, 91 děvčat, dohromady 193 ţáků. Hluchoněmá dívka opět osvobozena od výuky a jedno děvče přijato před šestým rokem. Pokles docházejících ţáků na konci školního roku byl následovný: 90/95/185. Od tohoto školního roku zajišťuje výuku náboţenství druhý kaplan páter Karel Němec. I tento školní rok ţáci pod pedagogickým vedením nacvičili divadelní hru „Děda Vševěda“ přednesenou publiku v neděli 9. února 1903 dopoledne i večer. Čistý zisk 34 K spolu s výtěţkem sbírky z 2. prosince 1912 6 K a 62 h taktéţ putoval sloţenkou Zemské komisi pro ochranu dítek. Volby nového obecního výboru se konaly 1. června 1913 v neděli odpoledne, a v pondělí 9. července 1913 pak volba obecního představenstva. Kaplana Němce, který byl jmenován od 9. června 1913 administrátorem fary v Molenburku79, ve výuce náboţenství vystřídal Antonín Křivánek, dosavadní výpomocný kaplan v Polehardicích u Hustopeče, dlouho však v Jedovnicích nezůstal, protoţe onemocněl, a výuku náboţenství opět zastával páter Antonín Starý, kterého vystřídal od 19. ledna 1914 staronový druhý kaplan Karel Němec, jenţ změnil i farní administrátorskou obec z Molenburka na Račice u Vyškova.

77

Následující rok se konala sbírka opět, s výnosem 6 K a 62 h. Vyplatil berní úřad v Blansku. 79 Dnešní Vysočany – část obce Housko, část Molenburk, pozn. aut. 78

28

Škola se zúčastnila léta 1912 krajinské výstavy v Boskovicích, z které získala 18. června 1913 diplom za vystavené předměty. Zatímní učitel Jaroslav Plch byl jmenován výnosem c. k. zemské školní rady 25. srpna 1913 učitelem II. třídy obecné školy trojtřídní v Kotvrdovicích od 1. září toho roku. Počátkem školního roku 1913/14 navštěvovalo školu 96 chlapců a 106 děvčat, celkem 202 ţáků80 a pokles docházejících ţáků na výuku na konci školního roku činil: 85/98/183. S novou hrou „Svatoň a Milena“ vystoupili ţáci v neděli 15. března 1914 odpoledne i navečer v hostinci u Plisků. Čistý zisk 22 K spolu s výtěţkem sbírky 6 K a 50 h konané 2. prosince 1913 (jako předchozí dva roky) byl odeslán Zemské komisi pro ochranu dítek do Brna.

3.2 Velká válka Velká válka, tak spontánně pojmenovali historici konflikt bublající po čtyři léta, který překročil svým rozsahem dosavadní, z historie známé, boje o moc. Tou dobou by těţko někdo uvěřil, ţe ještě téhoţ století se bude týkat válka brutálnější a krvelačnější. Kronikář obecní kroniky nadučitel Ladislav Kučera ji stručně zaznamenal: Koncem července 1914 povstala světová válka, jejíţ dějiště byla nejen v Evropě, nýbrţ i v jiných dílech světa81. Starší Hasičská kronika (vedená od r. 1902) se šířeji rozepisuje o zmíněných událostech léta 1914, ostatním dobře známým z hodin dějepisu: Dne 28. června 1914 byl úkladně zavraţděn J. V. František Ferdinand, následník trůnu i se svou chotí – byla za ně slouţena mše ve farním kostele v Jedovnicích, kde se sbor účastnil 7mi členy. Měsíc na to dne 28. července 1914 vypovězena byla válka Srbsku RakouskoUherskem. Válka se však rozšířila, ţe proti R-U a Německu stálo Rusko, Anglie, Francie, Belgie, Srbsko, Černá Hora a Japonsko. Při částečné a pak všeobecné mobilizaci bylo 2. srpna odveleno šest bratří, další pak následovali v pravidelných vlnách. I školní kronika opoţděně k nadepsanému roku 1915 zaznamenává zahájení války a postupné přibývání soupeřů na poli bitevním: „Koncem července 1914 začala válka se Srbskem a brzy na to s Ruskem, Francií, Anglií, Belgií a Černou Horou. Německo bojuje společně s naší říší proti těmto nepřátelům. Na jaře r. 1915 začalo Turecko válčit s Ruskem, v květnu 1915 vystoupila Itálie proti nám. V srpnu 1915 80 81

Jeden chlapec navštěvoval měšťanskou školu v Husovicích, Kronika školy, 1907-1940, s. 35. Kronika obce, 1917-1961, s. 14.

29

vypověděla Itálie válku Turecku. Tak povstala světová válka, jejíţ dějiště jest nejen v Evropě, nýbrţ i v jiných dílech světa. Z důvodů mobilizace 2. srpna 1914 byli zdejší učitelé Jaromír Tomášek (náhradní záloţník c. k. zemědělského pluku pěšího č. 14, v Brně jmenován svobodníkem) a Jaroslav Plch (pěšák náhradní zálohy c. a k. pěšího pluku č. 8) povoláni do aktivní vojenské sluţby. Aby se mohlo ve škole dále vyučovat a dítka nepřišla zkrátka, byla povolána Josefa Zouharová, zat. učitelka v Lipovci, aby se ujala výuky I. a II. třídy od září 1914, avšak záhy 1. listopadu je povolána jako prozatímní učitelka při obecné škole v Šebetově a její štafetu výuky v Kotvrdovické škole přebírá výpomocná učitelka v Lipovci Milada Kovářová. I tentokrát na počátku školního roku 1914/15 lze zaznamenat nárůst ţáků ve škole: 100 chlapců, 112 děvčat, celkem 212 ţáků. (Hluchoněmá dívka osvobozena od vzdělávání a jeden chlapec navštěvující Husovickou měšťanku.) A následný pokles 92/103/19582. V obci proběhla 6. září 1914 sbírka pro Červený kříţ, jejíţ výtěţek 35 K 40 h byl zaslán prostřednictvím okresního hejtmanství. Další uţitečnou sbírku zahájil v listopadu téhoţ roku řídící učitel Ladislav Kučera, z jejíhoţ výnosu 23 K 36 h byla nakoupena vlna, ze které ţákyně upletly pro vojíny z Kotvrdovic 11 kuklí, 21 párů nátepniček a 1 šál. A nebyla to jediná pomoc, která se kotvrdovským vojínům dostala. Vánoční sbírka v obci pro vojíny vynesla 16 K a 8 h. Vedle hasičské knihovny pro veřejnost, dal řídící učitel Ladislav Kučera 11. prosince 1914 otevřít ‚Školní knihovnu pro lid‘. Člověk by řekl, ţe díky poloze v rámci monarchie byla obec bezprostředních důsledků války ušetřena, nicméně kromě odvodů a válečných půjček z kmenového jmění obce roku 1914 600 K, roku 1915 400 K + 300 K83, roku 1916 200 K84, poskytla obec 31. května 1915 ubytování pětadvaceti uprchlíkům italské národnosti z Jiţního Tyrolska85.

82

Kronika školy, 1907-1940, s. 47. O této třetí válečné půjčce měl nadučitel Kučera ve škole přednášku – neb k ní sám přispěl 100 K a p. Pavel Vašíček 200 K. (Kronika školy, 1907-1940, s. 49). 84 I k této čtvrté válečné půjčce měl nadučitel Kučera ve škole přednášku – nejprve v Jedovnicích, pak i v Kotvrdovské škole, k této půjčce od obce přispěli i Pavel Vašíček 200 K, Josef Svoboda 400 K a Arnošt Kolmačka 200 k. (Kronika školy, 1907-1940, s. 53). 85 Kronika obce, 1917-1961, s. 18, záznam neuvádí, na jak dlouho pobyt uprchlíkům obec poskytla. 83

30

Učitelé 29. června 1915 vysvětlili ţákům, proč oslavují dobytí Lvova86 (1914 Lvov dobyli Rusové, nyní jej získalo Rakousko-Uhersko). Na západní frontě první světové války v roce 1915 šlo oběma válčícím stranám o defenzivní kroky87, takţe toto malé vítězství bylo v rakouském mocnářství kladně přijímáno jako krok k ochraně domova. O samostatnosti, bez Rakousko-Uherska, v lokalitách mimo centrum dění a okruh budoucích iniciátorů, zatím nikdo ani nesnil. Ač se zdá neuvěřitelné, ba podivné dnešnímu člověku, jak někdo mohl mít tehdy rád panovníka, který svou zemi vtáhl do války (kterou si sám neţádal), měli naši pradědové v sobě zakódovanou po staletí nošenou úctu k vládnoucím elitám a obecně autoritám, ať uţ jimi byli úřednické osoby, představitelé veřejné moci, či obyčejní učitelé. A i kdyţ někoho nemáte dnes v lásce, stejně se rádi dobře bavíte, chutná vám dobré jídlo i lahodné pití a rádi trávíte čas s přáteli a známými. Tedy i v tom případě, ţe tenkrát někdo neměl stařičkého mocnáře v lásce, nejen kvůli ‚tajným‘ předstíral, ţe oslavy na jeho počest jsou mu nadevše milé. Navíc na dědině, kde se vezme za vděk jakoukoli příleţitostí k sešlosti a zábavě, ne toliko jako ve městech, kde se stával člověk spíše anonymním, alespoň připomněl řídící učitel Ladislav Kučera 18. srpna 1915 osmdesáté páté kulatiny J. V. císaře pána a spolu s učitelským sborem a ţáky se zúčastnil bohosluţby v jedovnickém farním kostele a školu ozdobily říšské prapory. Říšské prapory zavlály na škole i 28. srpna 1915 na znamení dobytí Brestu Litevského. Ze školy odchází učitelka Milada Kovářová. Byla ustanovena od 1. září 1915 prozatímní učitelkou v Lipové88. Doplněním stavu vyučujících v Kotvrdovické škole byla dekretem okresní školní rady v Boskovicích ze dne 5. září 1915, čís. 1785 ustanovena Marie Tomášková, čekatelka učitelství, dcera p. nadučitele Vincence Tomáška v Jedovnicích, na dobu potřeby výpomocnou učitelkou od 15. září 1915, s roční remunerací 1 000 K a příbytečným 180K. Vysvědčení o způsobilosti vyučovat na obyčejných školách obecných získala v Brně dne 26. listopadu 191789. Začátkem školního roku navštěvovalo školu 101 chlapců, 113 dívek, celkem 214 dětí.90pokles docházky na konci školního roku byl následovný: 94/106/200.91 86

Kronika školy, 1907-1940, s. 47. VACULÍK, J.: Obecné dějiny novověku IV (1789-1918). Brno 2007. 88 Kronika obce, 1917-1961, s. 18. 89 Kronika školy, 1907-1940, s. 57. 90 Tamtéţ, s. 45. 91 Tamtéţ, s. 53. 87

31

Stejně jako předešlý rok, konala se vánoční sbírka peněţních i naturálních darů pro vojíny v poli. Úřad pro válečnou péči v Brně 14. listopadu 1915 obdrţel 19 K a 6 h92. Po loňském vynechání sbírky pro Zemskou komisi pro ochranu dítek se v prosinci 1915 vybralo v obci 15 K a 2 h a ve škole 5 K a 50 h. Taktéţ se sebralo devět pytlů starého šatstva a něco kaučuku, které bylo 12. listopadu 1915 odesláno úřadu pro válečnou péči do Vídně.93 V prosinci 1915 řídící učitel Ladislav Kučera pořádal druhým rokem sbírku v obci, z jejíhoţ výnosu 20 K byla nakoupena vlna a ţákyně z ní napletly pro vojíny z Kotvrdovic tentokrát 12 párů nátepniček. Dne 31. ledna 1916 konala se školní slavnost na počest dobytí Lovčenu a pokoření a sloţení zbraní Černé Hory. Řídící učitel Ladislav Kučera promluvil k učitelskému sboru i ţactvu o významu těchto událostí a škola vyvěsila říšské prapory.94 Pro vojíny v poli byla odeslána 2. dubna 1916 sbírka ţáků 2 K na velikonoční dárky. Sbírka v dubnu 1916 na vdovy a sirotky po vojínech ve válce vynesla 9 K a 95

57 h , hasičský sbor ze své pokladny také vyčlenil na vdovy a sirotky 20 K96 a na Červený kříţ vybrali ţáci po obci v květnu téhoţ roku 14 K a 64 h a za odznaky se utrţilo 12 K97. Často dnes slýcháme kritiku udrţování střídání letního a zimního času. Faktem je, ţe je to dobíhající přeţitek, který mnohé obtěţuje a i na půdě evropského parlamentu se bojuje98 o zrušení letního času – neboť zimní je ten původní. Jak je obecně známo, k zavedení střídání časů došlo z důvodů úsporných opatření v době války, ač se o tomto tématu diskutovalo jiţ v 19. století. První jej zavedli Švédové, později k němu přikročili i Němci a Rakušané (R-U),99 coţ platilo i pro nás. Zavedeno bylo nařízením ‚veškerého ministerstva‘ ze dne 21. dubna 1916, ř. z. č. 111, a to pro dobu od 1. května do 30. září

92

Tamtéţ, s. 49. Taktéţ kronika obce, 1917-1961, s. 19. Tamtéţ, s. 49. 94 Kronika školy, 1907-1940, s. 52. 95 Tamtéţ, s. 52 Taktéţ obecní kronika 1917-1961, s. 21. 96 Hasičská kronika 1902-1972. Nefoliováno. 97 Kronika školy, 1907-1940, s. 52. Taktéţ obecní kronika 1917-1961, s. 21. 98 A na aktéry se snáší kritika o příliš zbytečných tématech, místo aby přednesli řešení problémů vskutku důleţitých. 99 http://www.ingema.net/in2001/clanek.php?id=1323 93

32

1916 zvláštní počítání času (letní čas), kdy 1. květen začínal 30. dubna ve 23:00 a 30. září končilo jednu hodinu po půlnoci. Toto nařízení pominulo rokem 1919100. Všichni občané Kotvrdovic podstoupili 18. května 1916 ve škole očkování u obvodního Dr. Františka Poláčka z Jedovnic. Noviny ‚Den‘ uveřejnily 27. června článek o drahotě roku 1916 s názvem Jindy 101

a nyní

, kde porovnává ceny různých důleţitých potravin (1 kg másla: dříve 2.20 K aţ

4 K nyní 9 K aţ 11 K, větší zdraţení zaznamenal margarin ze 2 K na 7.30 K a tří aţ čtyřnásobně se zvedla cena masa) s poznámkou, ţe porovnávané ceny jsou z Vídně. Školní rok 1916/1917 navštěvovalo místní školu 104 chlapců, 111 děvčat, celkem 215 ţáků.102 Na konci školního roku byl pokles na: 97/106/203.103 Kvůli nízkému stavu muţů ve sboru (však jich 21 bylo v poli), při cvičení hasiči vyškolili občanstvo v zacházení se stříkačkou, pro případ, ţe by měli pomoci při hašení pouze 7mi činným hasičům. Úmrtí mocnáře Františka Josefa I. kroniky nezachycují. Po jeho smrti ve vídeňském Schönbrunnu 21. listopadu 1916 zaujímá jeho místo na krátké dva roky synovec Františka Ferdinanda d’Este císař KAREL I.104 V prosinci se konala opět sbírka pro Zemskou komisi pro ochranu dětí a bylo vybráno mezi dětmi a v obci celkem 22 K a 92 h105. Následující rok (1917) sbírka vynesla 15 K a 81 h. Rok 1917 byl vůbec pro obec v duchu pomoci bliţním: po poţárech ve Vyškově, v Housku a ve Veselici se konaly sbírky mezi občany na pomoc poškozeným, které vynesly: 43 K 6 h, 35 K 15 h a 43 K 62 h. A na český vojenský odbor pro vdovy a sirotky bylo vybráno a pro Moravskou pobočku 1. listopadu 1917 do Brna zasláno 33 K a 50 h.106 Školní rok 1917/1918 navštěvovalo školu chlapců 112, dívek 118, 230 ţáků celkem.107 Vzhledem k stále rostoucímu počtu ţáků ve škole povolila zemská školní rada výnosem z 21. srpna 1917, č. 20991 zřídit pobočku při III. třídě na dobu zimních měsíců školního roku 1917/18. Úřady někdy dobře míní, ale méně se toho od zeleného 100

Kronika obce 1917-1961, s. 21-22. Taktéţ kronika školy, 1907-1940, s. 53. Tamtéţ, s. 22. Taktéţ kronika školy, 1907-1940, s. 53. 102 Kronika školy, 1907-1940, s. 55. 103 Tamtéţ, s. 55. 104 ČAPKA, Fr.: Dějiny zemí Koruny české v datech. Praha 2010. 105 Kronika školy, 1907-1940, s. 55. Taktéţ kronika obce, 1917-1961, s. 23. 106 Tamtéţ, s. 56. Taktéţ kronika obce, 1917-1961, s. 24. 107 Tamtéţ, s. 56. 101

33

stolu dá zrealizovat, problematický stav učitelů za války měl za následek, ţe obě III. třídy, jak A tak B, vyučoval řídící učitel Ladislav Kučera sloučené a to celo denně (nikoli na směny).108 Konec školního roku měl opět citelný pokles v docházce ţactva, a to: 100/108/208. Během roku 1917 k odvodům jiţ nedocházelo, patrně z důvodů únorové (březnové) revoluce v Rusku (svrţení carského reţimu) a i u nás jiným charakterem na císařské stolici. Východní fronta stagnovala a Německo se pokoušelo o separátní mír109, který dotáhlo do konce aţ Rusko ‚bolševické‘ 3. 3. 1918 v Brestu Litevském110. Přesto je v hasičské kronice uvedeno, ţe Vincenc Šebela z č. 119 odešel k vojsku, patrně jako dobrovolník. I tak z obce do války odešlo 124 muţů, coţ je asi 1/3 ze 426 občanů muţského pohlaví při sčítání v roce 1910, padlí jak na italské tak na ruské frontě byli čtyři: František Jelínek č. 86; Alois Štrajt č. 2, SDH; František Juřina č. 109, SDH a František Aleksa č. 52. První půle roku 1918 v obci nezaznamenala ţádné našeptávání o blíţícím se konci války a moţné samostatnosti českého národa. Proběhla sbírka na ‚České srdce‘, která vynesla 58 K.111 Sirotčímu spolku v Blansku zasláno ze školních sbírek 9 K na 3 vstupenky na koncert Buriana. A na ochranu kojenců bylo ve škole vybráno i s příspěvkem od p. řídícího Kučery 15 K a 34 h odesláno 5. června 1918 na okresní hejtmanství do Boskovic. Počátek školního roku 1918/1919 se jako vţdy oslavil bohosluţbou v jedovnickém farním kostele a školu navštěvovalo 115 chlapců, 116 děvčat, celkem tedy 231 ţáků. K tomu František Vašíček z č. 17112 docházel do měšťanské školy v Blansku. I tento školní rok byla z nařízení zemské školní rady zřízená pobočka při III. třídě, tentokrát po celý rok, avšak i tentokrát úděl vyučování zůstal pouze na řídícím učiteli Kučerovi.113 Pokles docházky na konci školního roku byl opět citelný 105/109/214. Určitým narušením výuky, avšak vítaným všemi v zemi byla zpráva, která se do Kotvrdovic dostala v průběhu úterního odpoledne 29. října 1918, ţe byl předchozího dne 28. října 1918 vyhlášen samostatný Československý stát. Ihned byl na budově školy 108

Kronika školy, 1907-1940, s. 56. VACULÍK, J.: Obecné dějiny novověku IV (1789-1918). Brno 2007. S. 158. 110 http://www.moderni-dejiny.cz/clanek/brest-litevsky-mir-3-3-1918/ 111 Kronika obce, 1917-1961, s. 24. Taktéţ kronika školy, 1907-1940, s. 58. 112 Předpokládejme syn Pavla Vašíčka, radního, č. 17. 113 Kronika školy, 1907-1940, s. 58. 109

34

vyvěšen národní červenobílý prapor, řídící učitel Kučera promluvil k ţákům o významu sdělení a události, na kterou národ dlouho čekal, a po zazpívání národní hymny ‚Kde domov můj?‘114 byli ţáci propuštěni domů, aby tu radostnou zprávu sdělili rodičům a dalším lidem v obci.115 I hasiči slavili, v kronice stojí: „Dne 28. října roku 1918 prolétla radostná zpráva Čechy a Moravou, ţe jsme se stali samostatnou Československou Republikou!“ tato událost byla oslavena mj. bohosluţbou 1. listopadu 1918 ve farním kostele v Jedovnicích. Částečná demobilizace vojska umoţnila návrat některým bratrům, takţe se mohli jiţ účastnit Valné hromady 1. ledna 1919. Přesto zůstávalo ještě 16 muţů i nadále u vojska – po jejich návratu proběhla volba činovníků: 30. března 1919 (u vojska ještě stále 4 členové sboru), činných členů sboru ten den bylo 38, přispívajících 20.116 V listopadu byl okresní školní inspektor František Fresl jmenován referentem u zemské školní rady v Brně a novým okresním inspektorem byl jmenován p. Jaroslav Trapl. Dne 11. prosince 1918 byl celý učitelský sbor na okresní konferenci v Boskovicích, kdeţ učitelstvo celého školního okresu sloţilo slavnostní slib věrnosti Československé republice.117 Toho roku se v prosinci neopomněla konat sbírka na sirotky po českých legionářích, která vynesla 116 K a 16 h.118 Občané Kotvrdovic měli vlastně štěstí, ţe mnoho vojínů bylo nasazeno na italské frontě a domů se vracelo jiţ na Vánoce roku 1918. I tak byli někteří nasazeni v Rusku a cesta domů byla komplikovanější.119

3.3 Ţivot za první republiky Mladá mnohonárodnostní republika krátce po vyhlášení samostatnosti musela své území obhájit. Na území dnešní české republiky se samy jmenovaly čtyři německé státy a to Deutschsüdmähren s centrem ve Znojmě, Böhmerwaldgau na Šumavě, Deutschböhmen s centrem v Liberci a Sudetenland v čele s Opavou.120 S posvěcením paříţské mírové konference dostala Československá republika své hranice pod kontrolu. Odpor Sudetských Němců nebyl jediný. Proběhl česko-polský konflikt o Těšínsko 114

První sloka této písně byla 13. 12. 1918 schválena jako první část státní hymny, jako druhou sloku pak byla pouţita první sloka slovenské písně ‚Nad Tatrou sa blýska‘. 115 Kronika školy, 1907-1940, s. 58-59. Taktéţ kronika obce, 1917-1961, s. 25. 116 Hasičská kronika, 1902-1972, nefoliováno. 117 Kronika školy, 1907-1940, s. 59. 118 Tamtéţ, s. 59. Taktéţ kronika obce, 1917-1961, s. 25. 119 Občanská válka v Rusku a ústup legionářů přes Vladivostok cestou kolem světa domů. 120 ČAPKA, Fr.: Dějiny českých zemí 1800-1918. Brno 2011. S. 227.

35

(vyřešeno rozdělením oblasti, k naší spokojenosti – získání ţelezničního spojení na východ a ostravsko-karvinské uhelné pánve) a Maďarsko se bez boje nechtělo vzdát tzv. Horních Uher = Slovenska121. Jedním z prvních, kdo se vrátil z bojů na frontě, byl učitel Jaroslav Plch, který se od 1. ledna 1919 ujal výuky122. Další, však krátká změna nastala ve výuce náboţenství, kde na měsíc (od 15. ledna do 15. února) vystřídal pátera Antonína Starého druhý jedovnický kaplan Bohumír Růţek. Sbírek ani v tomto roce nebylo málo, tradičně sirotčímu spolku do Blanska bylo zasláno 15 K na 5 vstupenek na koncert Kocianův (23. února 1919), na pomoc po poţáru v Ostrově se v obci vybralo 127 K, kterýchţ bylo odevzdáno osobně 30. března toho roku, na Československý červený kříţ se vybralo a 11. května odeslalo 18 K a 90 h123 a na léčbu a výchovu handicapovaných (v kronice uvedeno zmrzačených) ve škole a na obci vybráno a 14. července odesláno 65 K a 14 h České zemské komisi pro ochranu dítek a péči o mládeţ.124 A přispívalo se i na vzdálenější místa – obyvatelé Slovácka v poříčí Moravy byli stiţeni povodní – tu se v obci vybralo 149 K a 60h. Finančním darem na školní potřeby pro ţáky a pro školu vůbec přispěli: Sbor dobrovolných hasičů z výtěţku zábavy 20 K, místní dělnická politická organizace z výtěţku silvestrovské zábavy 50 K a ochotníci z výtěţku divadelního představení ‚Pasekáři‘ větším obnosem 200 K.125 vykonána byla sbírka na Národní jednotu a České srdce = sbírka Svobody ke dni 28. října 1919, mezi ţáky a na obci sebráno dohromady 59 K a 72 h a obnos zaslán Ústřednímu výboru Národní jednoty pro jihozápadní Moravu do Brna. Nezapomnělo se ani se sbírkou na sirotky po českých legionářích konanou 8. dětský den126 s výtěţkem 72 K a 34 h odeslaným 1. listopadu. A vánoční sbírka ţáků s výtěţkem 10 K a 50 h zaslána na Masarykovu ligu proti tuberkulóze do Prahy.127 S novým státním zřízením přicházejí i první volby obecního zastupitelstva v neděli 15. června 1919. Zvoleni byli: Vilém Hejč, č. 88; Adolf Kunc, č. 87; Karel Juřina, č. 20; Jakub Šíbl, č. 146; Josef Zouhar, č. 79, Josef Jeţek, č. 80; Antonín Pernica, č. 77, František Juřina, č. 62; František Nesrovnal, č. 150; Ludvík Kučera, č. 121

VACULÍK, J. – ČAPKA, Fr.: Nástin českých dějin 20. století. Brno 2005. S. 33. Kronika školy, 1907-1940, s. 59. Taktéţ kronika obce, 1917-1961, s. 25. 123 Tamtéţ, s. 60. Taktéţ kronika obce, 1917-1961, s. 28. 124 Kronika obce 1917-1961, s. 26. 125 Tamtéţ, s. 26. Taktéţ Kronika školy, 1907-1940, s. 61. 126 V předchozích letech tento den spadal na 2. prosinec = nástupní den J. V. císaře Františka Josefa I. 127 Kronika školy, 1907-1940, s. 63. 122

36

22; Karel Svoboda, č. 14; Pavel Vašíček, č. 17; František Zouhar, č. 30; Konrád Pernica, č. 37; Antonín Daněk, č. 34. A v pátek 11. července 1919 zvolen starostou Vilém Hejč, náměstkem Pavel Vašíček, radními Josef Jeţek, Karel Juřina a Konrád Pernica.128 Ve škole dochází k dalším změnám. Výpomocná učitelka Marie Tomášková odchází v srpnu 1919 do Jedovnic jako zatímní učitelka a na její místo k 1. září 1919 přichází z Protivanova zatímní učitelka Albína Maštalířová129, narozená 30. listopadu 1890 v Českých Budějovicích, kde navštěvovala Měšťanku a navazující kurz a učitelský ústav. Po nabytí vysvědčení dospělosti 1911 učila ve Vilémovicích, ve zmíněném Protivanově a po nabytí způsobilosti pro školy obecné 1918 byla přidělena do Kotvrdovic. Navrátivší se učitel Jaroslav Plch je na svou ţádost přidělen ke sluţbě v obecní škole v Senetářově od 1. října 1919 na dobu potřebnou. I pro tento školní rok byla zřízena pobočka III. třídy ‚B‘.130 Školní rok 1919/20 začal v úterý 16. září 1919 a školu navštěvovalo 112 chlapců, 118 dívek, celkem 230 ţáků. K tomu pět chlapců navštěvovalo měšťanskou školu – František Vašíček v Blansku a do Jedovnic docházeli Bohumil Daněk, Jan Zřídkaveselý, Jan Hrazdíra a Eduard Selinger. Pokles ţáků docházejících na výuku ke konci školního roku byl 101/105/206. Od března 1920 nově ustanovený zatímní učitel Josef Skoupil by mohl být předlohou pro učitele Obecné školy Igora Hnízdo. Narodil se 1. prosince 1896 ve Vacanovicích u Olomouce. Navštěvoval obecnou školu v Lipňanech, později reálku v Olomouci, kde nabyl vysvědčení dospělosti r. 1915. Devět dní na to 15. dubna 1915 byl odveden a nastoupil vojenskou sluţbu u pěšího pluku č. 54 v Olomouci, jako pěší dobrovolník, později přeloţen k pěšímu pluku č. 13. Dne 7. srpna 1916 padl do zajetí za vsí Tarnovica Polna v Haliči, protoţe byl při ústupu raněn do nohy. Po míru v Brestu Litevském přinucen německými vojsky k návratu ze zajateckého tábora v Luhansku při obsazení Ukrajiny. Po uplynutí zajatecké dovolené nenastoupil sluţbu v císařském vojsku, ale aţ po ustanovení republiky Československé asi 6. listopadu 1918 přihlásil se ke sluţbě u československého dělostřeleckého pluku č. 46 v Olomouci a později přeloţen k československému pluku pěšímu pluku č. 54, s nímţ byl vyslán do operací na Slovensko viz výše jako desátník. Obdrţel 8. září 1919 dovolenou ke studiu v kurzu 128

Kronika obce 1917-1961, s. 26. Taktéţ Kronika školy, 1907-1940, s. 60-61. Tamtéţ, s. 27. Taktéţ Kronika školy, 1907-1940, s. 62. 130 Učitel pro tuto pobočku opět nebyl zemskou školní radou přidělen. 129

37

středoškolských abiturientů při učitelském ústavu v Brně, kde nabyl vysvědčení učitelské dospělosti 18. února 1920 a od 15. března jiţ nastoupil školní sluţbu v Kotvrdovicích.131 Kdyţ člověk zaţije historii na vlastní kůţi, lépe se mu pak i učí. Dává to člověku jiný rozměr náhledu na věc. Výuky náboţenství se opět ujímá Bohumír Bůţek ustanovený kooperátorem v Jedovnicích místo pátera Starého, který se stal farářem v Molenburku. Učitelský sbor se 105 ţáky navštívil 10. června 1920 Kateřinské a Punkevní Jeskyně a dno Macochy.132 Doposud platný celibát učitelek byl roku 1919 zrušen pro ty učitelky, které sloţili maturitu, a měly za sebou alespoň 2-3 roky praxe, a 1928 jiţ pro všechny učitelky.133 Obhajoba celibátu, ţe vdanou učitelku by od soustavné školní práce odváděla jiná činnost – starost o domácnost, péče o rodinu totiţ vlastní děti – bylo dávno vyvraceno. I tak dlouhou dobu naší historie učitelky, které se vdaly, dostaly vyhazov ze školství. Ke zrušení celibátu například ve Vídni došlo o několik let dříve, ale přes zaslané petice se u nás toto nařízení ještě dlouho udrţelo i v novém demokratickém státě, ač bylo značně diskriminující a přesto, ţe volební právo pro ţeny bylo zavedeno v podstatě bez problémů. Klasický začátek školního roku jak jej známe dnes – tedy 1. září – nastal se školním rokem 1919/20. Na jeho počátku chodilo do kotvrdovské obecné školy 114 chlapců, 114 dívek, dohromady 228 dětí. K tomu sedm chlapců docházelo do měšťanských škol v Blansku a v Jedovnicích. III. třída měla dvě oddělení A a B. ke konci školního roku (konec června) počet ţáků klesl na 105/101/206. Tělovýchovný spolek Sokol (zaloţen 16. února 1862134) si našel cestu i do Kotvrdovic, jehoţ odbor zde byl zaloţen 3. října 1920 v hostinci p. Aloise Zouhara č. 95135. Listopad se nesl v duch přednášek – 7. listopadu učitelka Marie Češková přednesla o bitvě na Bílé hoře a důsledcích poráţky stavů a 21. listopadu připomínala si škola 250 let od úmrtí učitele národů Jana Ámose Komenského. Přednášku

131

Kronika školy, 1907-1940, s. 63-64. Tamtéţ, s. 65. 133 http://www.tyden.cz/rubriky/media/stolety-kuryr/celibat-zrusen-ucitelky-konci-s-tajnymsexem_220025.html 134 ČAPKA, Fr.: Dějiny zemí Koruny české v datech. Praha 2010. S. 512. 135 Znovuzaloţení sokolské organizace podle kronikáře Fr. Aleksy proběhlo r. 1949. 132

38

v sokolských prostorách o jeho díle podal řídící učitel Kučera a i jeho dcera Marie přispěla přednesem básně o hrobu Komenského. Ve středu 1. prosince 1920 ujal se výuky navrátivší se učitel Jaromír Tomášek, který nastoupil vojenskou sluţbu 2. srpna 1914, o Velikonocích r. 1915 padl do ruského zajetí a vrátil se jako legionář!136 Další vhodný kandidát na učitele Igora Hnízdo. Sokolské místnosti v hostinci u Zouhara poskytly zázemí k přednášce učitelky Albíny Maštalířové Dějiny Kotvrdovic, v hostinci u Plisků 13. května 1921 vystoupili tradičně ţáci s novým divadelním představením ‚Sněhurka‘. Školní výlet 25. června toho roku vedl ke zřícenině hradu Holštýna za účasti všech tříd (i učitelů). Počátek školního roku 1920/21 navštěvovalo školu 111 chlapců, 113dívek, dohromady 224 dětí, k tomu osm chlapců docházelo do měšťanské školy v Jedovnicích. Na konci školního roku zaznamenaný úbytek činil 102/93/195. V sobotu 17. září 1921 byl učitelský sbor (Kučera-řídící, Tomášek, Skoupil, Maštalířová a učitelka ţenských ručních prací Češková) se školními dítkami i s četnými obyvateli Kotvrdovic u Punkevní jeskyně uvítat prezidenta osvoboditele Tomáše Garrigue Masaryka.137 Taktéţ hasiči jeli uvítat ‚Tatíčka Masaryka‘ „V měsíci září navštívil náš milovaný tatíček T. G. Masaryk Moravu; k jeho uvítání ve Vyškově vysláno 11 členů dne 18. září.“ Od 25. října do 15. listopadu 1921 byl kvůli částečné mobilizaci zatímní učitel Josef Skoupil ve vojenské sluţbě. A konec školního roku poznamenaly nové přesuny v učitelském sboru. Zatímní učitel Skoupil odchází 9. května 1922 na trojtřídku do Kulířova a k 1. srpnu odchází i učitel Tomášek do jednotřídní obecné školy v Chrudichomech.138 Dne 15. března 1922 po půl osmé večer stihl Kotvrdovice velký poţár, který schvátil šest domků ‚v Chaloupkách‘ (čísla: 8, 3, 141, 2, 96 a 139). V pondělí 3. dubna po třetí odpoledne lehla popelem dvě stavení v ulici ‚Panské‘ a v neděli 7. května o desáté večerní vyhořely dva domky (č. 20 a 148)139. Dne 12. července 1922 v 17 hod stihlo obec velké krupobití – ve čtvrt hodině byla zničená celá úroda, stromy otlučeny,

136

Kronika školy, 1907-1940, s. 66. Kronika obce, 1917-1961, s. 29. 138 Kronika školy, 1907-1940, s. 69. Taktéţ, kronika obce, 1917-1961, s. 29. 139 Tamtéţ, s. 70. Taktéţ, kronika obce, 1917-1961, s. 30. 137

39

okna k západu a jihu vytlučena – na škole škoda za 1 300 K. Kroupy padaly velké jako ořechy a kusy ledu velikosti pěstě, ţe i na druhý den někde zůstaly.140 Byla zahájena 5. července 1922 poštovní autobusová doprava na trase Vyškov – Jedovnice se zastávkou v Kotvrdovicích, ovšem od konce listopadu jezdí toto vozidlo pouze do Krásenska.141 K 1. září 1922 odchází učitelka Maštalířová na vlastní ţádost do Vilémovic. Do Kotvrdovic pak přicházejí učit manţelé Bohumil a Anna Tomáškovi. A protoţe okresní školní rada v Boskovicích stanovila trvale pobočku III. třídy (třídu III. B), zřídila k ní i místo učitelky, na které nastoupila čekatelka učitelství Milada Kroupová.142 Někdy během školního roku 1922/23 ale pravděpodobně aţ následující školní rok rozrostla se trojtřídní škola s pobočkou v Kotvrdovicích na čtyřtřídní obecnou školu, ovšem udivuje mne, ţe tento záznam ve školní kronice chybí, ač je pečlivě vedena, avšak od školního roku 1924/25 je kotvrdovská škola uváděna jako čtyřtřídní. Poţáry toho roku zachvátily dvě budovy: 15. května 1923 vyhořela rolnická usedlost č. 25, 27. srpna 1923 v jednu v noci vyhořela stodola č. 27 a 5. listopadu 1923 o půl třetí ráno vyhořela rolnická usedlost č. 10.143 V neděli 16. září 1923 se konaly volby obecního zastupitelstva: za stranu lidovou: Pavel Vašíček, č. 17, Konrád Pernica č. 37, František Hrazdíra č. 66, Alois Ševčík č. 27, Antonín Daněk č. 34, Antonín Kunc č. 31, Vilém Nejezchleb č. 94. Za stranu ţivnostenskou a invalidů: Alois Kunc, č. 57. Za stranu komunistickou: Karel Juřina č. 20, Josef Šenk č. 139, Jan Zouhar ml. č. 140, Jindřich Praţák č. 36. Za stranu sociálně demokratickou: František Nesrovnal č. 150, Josef Kunc č. 132. Za stranu domkářskou a malorolnickou: Karel Štrajt č. 68.144 Následně v sobotu 13. října 1923 proběhla volba obecní rady: starostou zvolen Pavel Vašíček č. 17, náměstkem starosty Karel Juřina č. 20, radními Konrád Pernica č. 37, František Hrazdíra č. 66 a František Nesrovnal č. 150. Členy obecní osvětové komise zvoleni 2. prosince 1923 Arnošt Kolmačka č. 92, Jan Zouhar ml. č. 140 a učitel Bohumil Tomášek č. 29, obecní knihovník. A členy místní knihovní komise zvoleni 15. prosince 1923: Arnošt

140

Hasičská kronika, 1902-1972, nefoliováno. Kronika školy, 1907-1940, s. 70. Taktéţ, kronika obce, 1917-1961, s. 30. 142 Tamtéţ, s. 71. Taktéţ, kronika obce, 1917-1961, s. 31. 143 Hasičská kronika, nefoliováno. 144 Kronika školy, 1907-1940, s. 76-77. Taktéţ, kronika obce, 1917-1961, s. 32-33. 141

40

Kolmačka č. 92, František Aleksa č. 81, Rudolf Šíbl č. 100 a řídící učitel Ladislav Kučera č. 124. Ve výuce náboţenství se prostřídali s dosavadním kaplanem Bohumírem Růţkem farář Rudolf Kalina, po něm kaplan Metoděj Fiala – opět Rudolf Kalina a do 28. června 1924 kaplan Rudolf Tomandl. Milada Kroupová odchází k 1. září 1924 do Těchova na místo nadučitelky a na její místo nastupuje zatímní učitelka Helena Hušková, která o sobotách a nedělích docházela do kurzu II. oboru měšťanských škol při VŠ pedagogické v Brně. Marie Češková, která vyučuje ţenským ručním pracem, byla okresní školní komisí zproštěna této výuky v Rogendorfě (Krasové), naopak jí přibyly hodiny v Kotvrdovicích a v Senetářově. Na vlastní ţádost byla ke dni 30. června 1925 odeslána do trvalé výsluţby145. Její místo zaujala industriální učitelka Antonie Zelená146. V hostinci Josefa Kotulána pořádal Čs. Červený kříţ v neděli 28. září 1924 odpoledne zdravovědnou přednášku pro ţáky od 10ti let i s promítáním filmu a večer pak tutéţ přednášku pro dospělé.147 V prosinci 1924, v lednu a únoru 1925 zavedeno v obci pouliční osvětlení – od 17. února 1925 svítí v obci elektrické lampy. Toto osvětlení bylo zavedeno i do školy, ale omezeně: v I. třídě jedna ţárovka, v síni také po jedné ţárovce a v učitelském bytě 4 ţárovky, které svítí od 24. února 1925. U výuky náboţenství se za Rudolfa Tomandla vystřídal kaplan Josef Dyčka a po něm opět farář Rudolf Kalina.148 Od 18. září 1925 nastupuje Bohumil Tomášek jako zatímní řídící učitel v Senetářově za zemřelého Františka Skopala.149 Na uprázdněné místo v kotvrdovské škole nastupuje čekatel učitelství Antonín Skopal. Zatímní učitelku Antonii Zelenou vystřídala od 1. října 1925 Ludmila Kučerová.150 Helena Hušková nabyla 30. listopadu 1925 vysvědčení způsobilosti k výuce na obecných školách. Jiţ jsem se zmínila o nadučiteli Češkovi, který získal čestné občanství obce Kotvrdovic, smutnou zprávu o jeho odchodu na věčnost 2. ledna 1926 přijali nejen jeho bývalí ţáci zarmouceně, však na škole působil přes třicet let. Pohřbu 4. ledna 1926 se zúčastnil starosta obce Pavel Vašíček, poloţil smuteční věnec na rakev jménem 145

Kronika školy, 1907-1940, s. 83. Tamtéţ, s. 85. Taktéţ, kronika obce, 1917-1961, s. 36. 147 Tamtéţ, s. 81. Taktéţ, kronika obce, 1917-1961, s. 35. 148 Tamtéţ, s. 84. 149 Tamtéţ, s. 86. Taktéţ, kronika obce, 1917-1961, s. 36. 150 Tamtéţ, s. 86. Taktéţ, kronika obce, 1917-1961, s. 37. 146

41

Kotvrdovic a nad hrobem pronesl krátkou řeč.151 Toho roku 1926 zemřela i kmotra hasičské stříkačky Marie Plisková, na jejím pohřbu 10. listopadu byl hasičský sbor účasten 10ti členy. Do třetice zemřel 3. října 1926 Karel Svoboda, rolník z č. 14, bývalý dlouholetý starosta a předseda místní školní rady. Zaslouţil se například o přestavbu školy a vděk za jeho práci projevil se účastí na pohřbu o dva dny později, kam se dostavili ţáci i s učitelským sborem i četné obyvatelstvo a na školní budově zavlál černý prapor.152 Zatímní učitelku Helenu Huškovou, která odchází na školu v Laţánkách, střídá od 1. února 1926 na dobu potřeby kandidátka učitelství Josefa Vitouchová. Aby toho nebylo málo Anna Tomášková onemocněla zápalem plic a pohrudnice a byla jí udělena dovolená od 15. března 1926 do konce dubna 1926. Od 1. do 30. dubna 1926 je na kotvrdovské škole ustanoven zatímní učitel Josef Kopta za churavějící učitelku Tomáškovou. Její zdravotní stav však potřebovalo delší dobu pro léčení a tak do konce roku vyučoval řídící učitel Kučera I. i II. třídu společně.153 Hasičský sjezd ţupy Pohorské číslo 21. se konal v Kotvrdovicích po 23 letech od prvního sjezdu zde 18. července 1926 – účast 180 bratrů a 24 sester, ze ţupy č. 50. Blanenské bylo 39 bratří a 5 sester. Kromě cvičení konala se přednáška br. Josefa Čtvrtníčka z Ruprechtova O zásadách, směru a cíli hasičstva.154 Státní svátek dne 28. října oslava samostatné demokratické Československé republiky byla vzpomenuta alespoň ve školních lavicích z úst učitelů a společným zapěním státní hymny.155 V tomto roce proběhla parcelizace pozemků při zdejším dvoře, kterou měl na starost zástupce brněnské odbočky státního pozemkového úřadu v Praze ing. Tesař. Ta však nedopadla příznivě pro místní občany – Senetářovu byly přiděleny pozemky vedle ‚Čech‘ a i pozemky za ‚Panskou‘ byly mezi majiteli zpřeházené. Dvůr osekaný o pozemky dostal František Zezulák, hospodářský úředník na Rájeckém panství. Kotvrdovice, které chtěly ‚developersky‘ expandovat, neměly kam. Jediný kousek půdy

151

Tamtéţ, s. 88-9. Taktéţ, kronika obce, 1917-1961, s. 37. Kronika obce, 1917-1961, s. 39. Taktéţ kronika školy, 1907-1940, s. 94. 153 Kronika školy, 1907-1940, s. 89-92. Taktéţ, kronika obce, 1917-1961, s. 38-9. 154 Hasičská kronika 1902-1972, nefoliováno. 155 Kronika školy, 1907-1940, s. 93. 152

42

před ‚Čechami‘ obec rychle rozprodala mezi zájemce – viz dále. Od Rájeckého velkostatku obec zakoupila dva rybníky v dávných dobách náleţící obci za 6 500 Kč.156 V listopadu ochuravěl řídící učitel Kučera a dostal dovolenou. Na jeho místo byl ze Senetářova povolán učitel Bohumil Tomášek.157 Onemocnění postihlo i ţáky. V únoru 1927 onemocnělo chřipkou v lehčí formě v I. třídě 15 ţáků z 28. MUDr. František Poláček, obvodní lékař, nařídil ‚chřipkové prázdniny‘ od 23. do 28. února 1927 a celá škola byla vymyta a vyčištěna, aby se více chřipka nerozpínala.158 S ukončením ‚chřipkových prázdnin‘ skončila i dlouholetá školní sluţba, za níţ byl vyznamenán, řídícímu učiteli Ladislavu Kučerovi, který byl okresní školní radou poslán na odpočinek. Místo řídícího učitele zaujal dosavadní prozatímní správce tohoto úřadu Bohumil Tomášek.159 Pokračovatelem v zapisování obecní kroniky se stal od 1. listopadu 1928 Rudolf Šíbl z č. 100.160 Změna rukopisu ve školní kronice naznačuje také výměnu zapisovatele jiţ od počátku školního roku 1926/27. V následném měsíci 7. března byly oslaveny 77. narozeniny prezidenta T. G. Masaryka ve škole při výuce a osvětový krouţek pořádal přednášku ing. Emila Rotkovského: „Masaryk osvoboditel“. Dne 17. července nepřetrţitě lilo, ţe i pamětníci kroutili hlavami, voda natekla do sklepů a hasiči pomáhali odčerpávat vodu hlavně u p. Daňka, kterému se voda vlila aţ 60 cm do obchodu. Odčerpávalo se i ze sklepa br. Josefa Zouhara.161 Nejvíc utrpěl dům č. 132 a voda odnášející dřevo i kamení protrhla hráze rybníků. V neděli 16. října 1927 konaly se obecní volby. Do obecního zastupitelstva získaly sdruţené strany (soc. dem., republ. a ţivnostenská) 257 hlasů, komunistická strana 74 hlasů a strana lidová 163 hlasů ze 494 platných hlasů a dostaly sdruţené strany 8 mandátů, komunisté 2 mandáty a lidovci 5. Zvoleni tedy byli: za stranu sociálně demokratickou: Josef Kunc č. 132, Josef Nesrovnal č. 153, Vilém Hejč č. 88, František Šebela č. 7, Antonín Jeţek č. 116, Rudolf Šíbl č. 100, Josef Šebela č. 162; za stranu republik.: František Zezulák č. 40; za stranu komunistickou: Karel Juřina č. 20 a Jan Zouhar č. 140; za stranu lidovou: Pavel Vašíček č. 17, Konrád Pernice č. 37, Alois Ševčík č. 27, František Šenk č. 18 a František Zřídkaveselý č. 16.162 Volba obecní rady

156

Kronika obce, 1917-1961, s. 44-46. Kronika školy, 1907-1940, s. 94-5. Taktéţ, kronika obce, 1917-1961, s. 40. 158 Kronika školy, 1907-1940, s. 95. 159 Tamtéţ. 160 Kronika obce, 1917-1961, s. 41. 161 Hasičská kronika, 1902-1972, nefoliováno; obecní kronika 1917-1961, s. 41. 162 Kronika školy, 1907-1940, s. 98. Kronika obce, 1917-1961, s. 41. 157

43

se konala 12. listopadu 1927. Starostou zvolen Josef Kunc č. 132, náměstkem starosty Pavel Vašíček č. 17, radními: Josef Nesrovnal č. 153, František Zezulák č. 40 a Konrád Pernica č. 37. Osvětová komise, zvolená 27. listopadu čítala: František Zezulák č. 40, Antonín Jeţek č. 116, František Šenk č. 18 a řídícího učitele Bohumila Tomáška. A členy knihovní komise byli zvoleni 20. ledna 1928: Antonín Jeţek č. 116, Arnošt Musil č. 2, Josef Šebela č. 162 a František Šenk č. 18, obecním knihovníkem učitel Antonín Skopal.163 Hasičský sbor zasahoval při poţáru 21. října 1927, kdy po čtvrté odpolední vyhořel v ‚Čechách‘ domek č. 112. O několik dní později uctil se ve všech třídách školy státní svátek 28. října zapěním hymny. V květnu roku 1928 byl škole pořízen nový plot za 1 400 Kč a opravoval se školní byt řídícího učitele. V červnu byla pořízena nová vrata za 350 Kč. A na obci byla zbudována přičiněním starosty Josefa Kunce veřejná studna, 11 m hluboká, za 9 000 Kč.164 Sbor dobrovolných hasičů pořádal okrskové cvičení I. okrsku v Kotvrdovicích 20. května 1928: zúčastnily se sbory z Kotvrdovic, Senetářova, Lipovce, Rudice. A z dalších okrsků: Mariánov, Studnice, Krásensko, Rozstání, Baldovec, Podomí, Ruprechtov a z 50. Ţupy: Jedovnice, Rogendorf (Krasová), Ostrov – celkem bylo krojovaných 130 členů a 5 sester. SDH byl přítomen 14tičleny na pohřbu br. předsedy Františka Šenka 17. července 1928. Na Valné hromadě SDH byl hostem Miroslav Gryc z Ruprechtova za účelem přednášky: 10leté jubileum trvání republiky, o zdokonalování strojů, o hasičské cti, vzdělání, o alkoholu, o valných hromadách, atd. následovala volba činovníků podle nových stanov: změna pojmu předseda a místopředseda, na starosta a místostarosta, a zkrácení období ze čtyř na tři roky. Poprvé toho roku zasahoval sbor u poţáru 26. června při čísle 74. a později 20. července při čísle 156. Místní poplach se spustil 8. září – hořelo ve chlévě při č. 109 a téhoţ večera ještě sbor vyjel k poţáru v lese zvaném ‚Mokřiny‘. Učitelé se 132 ţáky navštívili 22. září 1928 kino v Jedovnicích, které hrálo ‚Král králů‘. Od 1. října 1928 vystřídal ve funkci Antonína Skopala, který nastoupil ‚na vojnu‘, kandidát učitelství Antonín Kaláš. Od 24. října 1928 zaujala místo řídící učitelky Anna Tomášková. Desáté jubilejní výročí konce války a vzniku 163 164

Tamtéţ, s. 99. Kronika obce, 1917-1961, s. 46.

44

Československa oslavila I. a II. třída školy v prvních hodinách 27. října 1928 školní slavností. Ţáci III. a IV. třídy pořádali v neděli 28. října odpoledne akademii spojenou s občanskou oslavou. Přítomné radní, rodiče, učitele, hasiče, četné obyvatele Kotvrdovic uvítal učitel Tomášek a pak jiţ nechal promlouvat ţáky, kteří si nachystali recitace či zpěvy, promluvil i zástupce hasičstva a předseda místní školní rady p. Vašíček.165 Obecní kronika připomíná k datu 1. listopadu 1928 deset domků, které vzrostly na obecním pozemku ‚trávníkách‘166 v letech 1924-26 k tomu jeden domek na ‚Ţlebě‘ a jeden ‚na Tvrzi‘ pod dvorem, coţ potvrzuje obecné pravidlo, ţe po válce je víc peněz a rychleji se staví. V neděli 2. prosince se konaly volby do okresního a zemského zastupitelstva: okresní dopadly následovně: lidová strana získala 88 hlasů, strana republik. 10 hlasů, strana komunis. 39 hlasů, strana práce 14 hl., strana národní demokr. 2 hl., strana národně soc. 4 hl., strana soc. dem. 256 hlasů a strana ţivnost. 16 hlasů. Do zemského zastupitelstva: sdruţení katol. zemědělců a domkářů 3 hlasy, národní demokracie 3 hl., deutsche Gewerbepartei 1 hlas, strana čsl. soc. dem. 261 hl., Bund der Landwirte 1 hlas, deutsche Social.dem. Partei 10 hl., strana republik. 12 hl., strana kokmunist. 37 hl., čsl. straně lidové 86 hl., straně ţivnostenské 15 hl. a straně národ. soc. 5 hl.167 Ve třídách před Vánoci dne 22. prosince proběhly jednotlivé vánoční besídky s vánočním stromkem, jesličkami a nadílkou, která se následující roky tradičně opakovala. Zima na přelomu roku 1928/29 byla mimořádně krutá i v Kotvrdovicích. Mrazy dosahovaly k -30°C, kolikrát i pod -30°C a místy dvoumetrová pokrývka sněhu komplikovala ţivot nejen lidem, ale i zvěři a ptactvu, které hynulo.168 Učitel Tomášek měl 24. února na přednášce: „Dobrá četba základem sebevzdělání!“ mnohé posluchače. Antonína Kaláše na učitelském postu vystřídal od 1. dubna 1929 Vilém Kudla. Obvyklé ţákovské představení v hostinci u Plisků (24. března) neslo název Pohádka o princezně Pampelišce podle Jaroslava Kvapila. Ţáci s učiteli opět navštívili 165

Kronika školy, 1907-1940, s. 103. Od hlavní silnice na Horním konci naproti autobusové zastávce – dřív točně. 167 Kronika školy, 1907-1940, s. 104-5. Obecní kronika 1917-1961 taktéţ, na s. 46, avšak méně vyčerpávající seznam výsledků voleb. 168 Kronika obce, 1917-1961, s. 47. 166

45

18. května jedovnické kino a představení ‚Z dílny lidskosti J. A. Komenského‘ a 11. června představení Jak vzniká kniha. Amundsenova výprava k severní točně. A Ţivot na drůbeţnické farmě.169 Hasiči zasahovali při třech místních poţárech: 17. dubna v č. 48, 2. června v č. 70, a 23. června při čísle 11 a 13.170 A z dalších přírodních pohrom kroupy zničily místy i 30% úrody obilí. Dnes se chlubíme, jak jsme s vývojem školství daleko. Od separace, kdy se handicapovaní jedinci zavírali do ústavů, aby nebyli na očích, ale bylo o ně nějakým způsobem postaráno, avšak bez vzdělávání, přes segregaci, kdy se těm šikovnějším a méně postiţeným dostávalo v ústavech kromě výchovy k sebeobsluze i vzdělávání (dnešní školy praktické) přistoupilo se k integraci jednotlivců na běţné základní školy, aţ nyní směřujeme k totální inkluzi (na kterou nejsme připraveni, ať uţ vybaveností školy, odborností tamních pedagogů, tolerancí budoucích spoluţáků), kdy je zatím myšlenkou zrušit školy praktické. Z té drobné praxe, která mi byla umoţněna, vidím, jak náročné je pro učitele zvládnout výuku v běţné třídě s třiceti ţáky, kdyţ je ve třídě čím dál častěji spoustu ţáků s ADHD171 a další trpí poruchami učení172. Je nad síly učitele při plném úvazku zvládnout vytvářet individuální plány kaţdému integrovanému ţákovi (praktická škola má i menší počet ţáků ve třídách) a ve výuce se pak věnovat všem rovnoměrně. Bez asistenta se taková inkluzní třída neobejde. Ti jsou však velmi nízce platově ohodnoceni a většina škol na tento post nemá finance. To je dnešní realita. V době, kterou zde přibliţuji, byla péče o handicapované v úrovni segregace. V Praze na Vyšehradě jiţ šestnáct let fungoval Jedličků ústav, který se pokoušel o rekvalifikaci i výchovu tělesně postiţených (posledních pár desetiletí i duševně postiţené), a přestoţe má dnes ústav několik poboček, tehdy byla Praha pro mnoho rodin aţ moc daleko. A proč tak dlouhý úvod kvůli jedné ţákyni Augustině Kučerové, která byla zproštěna povinné školní docházky pro naprostou tělesnou i duševní nezpůsobilost? Abychom si uvědomili, jak moc jsme se posunuli za těch necelých devadesát let kupředu, jak moc naplňujeme význam lidského chování, kdyţ se snaţíme o vzdělávání mnohdy skoro nevzdělavatelných, kteří do konce ţivota zůstanou na úrovni mentálního věku tříletého dítěte. 169

Kronika školy, 1907-1940, s. 106-7. Hasičská kronika, 1902-1972, nefoliováno. Taktéţ v kronice školní, 1907-1940, s. 107, i v kronice obecní, 1917-1961, s. 47. 171 Syndrom hyperaktivity spojený s poruchou pozornosti. 172 Dyslexie, dysortografie, dyskalkulie,… 170

46

Do školy přibyla od září 1929 zatímní výpomocná učitelka Drahomíra Skopalová, a nauky ţenských ručních prací se ujala místo učitelky Kučerové Marie Minxová.173 V září slavil se svátek svatého Václava, učitelé ţáky seznámili s jeho osobou i s významem svatováclavské tradice i pro tehdejší politický a kulturní ţivot českého národa. Oslava státního svátku ke vzniku ČSR proběhla v sobotu 26. října v kaţdé třídě zvlášť a na svátek samotný dne 28. října 1929 se pak se ţáky vydali do Jedovnic na filmové představení ‚Za československý stát‘ a ‚Návštěva pana prezidenta v Boskovicích r. 1929‘.174 V obci si Dělnický potravinový spolek ‚Vzájemnost a Včela‘ koupil obchod Josefa Svobody na č. 137, jelikoţ se majitel odstěhoval do Ţidenic u Brna.175 Činilo se i hasičstvo: tento rok byla zakoupena dvoukolová motorová stříkačka s předním vozem pro šest muţů a vším příslušenstvím za 40 000 Kč (daň z obratu 800 Kč) usmlouváno o 6 610 Kč méně od firmy Hasičské závody v Čechách u Prostějova176. V kronice nalezneme opis protokolu při zkoušce stříkačky, kdeţ vyhověla a byla dohodnuta koupě. Finance na stříkačku se dávaly dohromady pozvolna: sbírka v obci 2 420,50 Kč, obec poskytla 2 000Kč, ze zábav činí výtěţek 2 554,50 Kč, z pokladny hasičského sboru 2 000 Kč, od Hasičské pojišťovny 600 Kč, Rolnická pojišťovna 50 Kč, výtěţek ze zábavy 47,40 Kč, z honebného dřívějších let 217 Kč, ze zábav mimo korporace 820 Kč, úrok z uloţených peněz 64,80 Kč, celkem tedy 10 774,20 Kč. Do plné ceny si sbor půjčil u místních občanů, v jedovnické záloţně na směnku (5 000) a od obce (18 000) celkem 23 500 Kč. Sbor dluţí k 1. červenci 1930 29 500 Kč. K 1. lednu 1933 sbor dluţí celkem 20 500 Kč (obci 18 000 Kč, Josefovi Kuncovi 1 500 Kč, Otakaru Zouharovi 1 000 Kč), dluh k 1. lednu 1938 činí 13 000 a to obci177. V obci vyrostlo šest nových domů (č. 169 – č. 174) a obec zakoupila 30 ha lesa na ‚Kojále‘ od panství Rájce za 106.000 Kč. Osmdesáté narozeniny (7. březen 1930) prezidenta Masaryka byly mohutně oslaveny ţákovskými besídkami a od obce kaţdý ţák dostal vkladní kníţku se základním vkladem 10 Kč + 5 Kč jako prémii od blanenské spořitelny. V neděli 9. března pak ţáci sehráli představení u Plisků s názvem Zlatá husa od B. Plumlovské,

173

Kronika školy, 1907-1940, s. 110. Tamtéţ, s. 109-110. 175 Kronika obce, 1917-1961, s. 48. 176 Pravděpodobně přejmenovaná firma: R. A. Smékal, Čechy u Prostějova. 177 Na úrocích sbor zaplati 4 355 Kč. 174

47

jehoţ výtěţek (81.20 Kč) putoval na učitelskou i ţákovskou knihovnu. A ještě 16. března hostili u Plisků přednášku O prezidentu Masarykovi vedenou řezníkem Roučkem z Brna. Jsem zvyklá chodit do brněnských divadel na různá představení a záznam inscenace v televizi, i kdyţ ‚to není ono‘, který občas také ráda shlédnu, vítám, kdyţ je dané divadlo pro mé moţnosti příliš vzdálené (Praha, Zlín, Olomouc,…). Podobné zvěčnění divadelní hry (ať uţ opery, činohry,…) poslané na filmová plátna pomáhalo uţ dříve ke kulturní vzdělanosti – ţáci místní školy tak mohli shlédnout např. Prodanou nevěstu od Bedřicha Smetany. Od nového školního roku 1930/31 přibyl do učitelského sboru Ludvík Nečas, také Miloslava Nečasová178 a čekatelka učitelství Emilie Pelová. Ţáci navštívili jedovnické kino s představením Plukovník Švec, tradičně proběhla oslava narozenin prezidenta Masaryka a po několikáté s jistou periodou se učitelé s ţáky vydali na výlet po jeskyních Moravského krasu. Většina oprav a úprav na budově probíhá o letních prázdninách, kontrola hromosvodů provedená 17. června 1931, však nezasahovala do výuky a tak mohla proběhnout i za provozu.179 Hasičský sbor toho roku zasahoval při dvou místních poţárech. Dne 23. dubna 1931 vyhořela stodola v č. 10 a 26. srpna mlat při čísle 117.180 Volby do obecního zastupitelstva proběhly 27. září 1931 s následujícím výsledkem: sociální demokraté získali 240 hlasů a 8 mandátů, lidová strana 178 hlasů a 5 mandátů, agrárníci 58 hlasů a 1 mandát a komunisté 36 hlasů a 1 mandát. Volba obecního zastupitelstva proběhla 14. listopadu 1931. Starostou se stal Josef Kunc č. 137 za soc. dem., radními Josef Nesrovnal č. 154, soc. dem. a republikán. strana František Zezulák č. 40, opoziční za str. lidovou: náměstkem starosty Pavel Vašíček č. 17 a radní Konrád Pernica č. 37.181 Pokračovala výstavba nových domů a zkolaudováno bylo tento rok pět čísel (č. 175 – č. 179) a přístavba k číslu 140182. Hospodářská krize, která se spustila krachem

178

Není uvedeno, jestli byli Ludvík a Miloslava nějak do rodiny. Jejich místa narození se liší, ale tento fakt nemusí vyvracet moţný sourozenecký či bratranecký vztah, ovšem nejpravděpodobněji jsou to manţelé (viz. dále), ačkoli u M. Nečasové není uvedené rodné příjmení, jako u jiných předchůdkyň zde na škole. 179 Kronika školy, 1907-1940, s. 115-117. 180 Hasičská kronika, 1902-1972, nefoliováno. Taktéţ kronika obce, 1917-1961, s. 49. 181 Kronika školy, 1907-1940, s. 118, taktéţ kronika obce, 1917-1961, s. 49-50. 182 Tzv. Světnička u Zouharů.

48

na newyorské burze v tzv. ‚černý čtvrtek‘ 24. října 1929183, zvolna doputovala i do Kotvrdovic. Na konci roku 1930 bylo v obci 90 nezaměstnaných dělníků. Snaha obce pomoci v nezaměstnanosti vedla roku 1931 k výstavbě silnice z Kotvrdovic do Rogendorfu (Krasové) dále téţ k výsadbě stromů (podél cesty od silnice k ‚Čechám‘, od ‚kříţku‘ na Panskou = dnešní ulice U Pošty a na Dolním konci na trávníkách) podobně i u školy byly staré stromy nahrazeny novými184. Chudobu způsobenou nezaměstnaností se pokoušeli zmírnit spolky a skupiny jako například Okresní péče o mládeţ v Blansku sběrem šatstva pro chudé děti, která místní škole zaslala dva chlapecké obleky, dvoje dívčí šaty, jedny spodky a jednu košili, nebo Čsl. Červený kříţ v Blansku, který daroval dvoje boty a dvoje punčochy.185 Ve školním roce 1931/32 ţáci kromě obvyklých oslav svátku 28. října poslouchali oslavy ze školního rozhlasu spolu s mnohými obyvateli Kotvrdovic.186 V duchu se musím smát při představě všech moţných debat zdravé výţivy a vědců, které se vyjadřují k poţívání mléka. Ačkoli se většinou shodnou na nevhodnosti kravského mléka, stejně je do škol posílán a podporován projekt ‚Mléko do škol‘ v podobě ‚mlékomatů‘ na mléko a mléčné výrobky. A proč se vlastně směji? Tato myšlenka není zrovna nová. Vţdycky vylítne jako sezónní zboţí, chvíli je v kurzu a po pár letech usne na vavřínech, zapomene se na prvotní nadšení a nápad se strčí do šuplíku pro opětovné oţivení zase za pár let… v Kotvrdovicích bylo zavedeno první ‚Mléko do škol‘ od 4. ledna 1932, kdy ţáci o hlavní přestávce o desáté hodině dostávají k přesnídávce převařené mléko (1/4 litru na ţáka).187 Toho školního roku 17. června 1932 účastnili se poprvé ţáci IV. třídy s učitelským sborem ne pěšího výletu do blízkého okolí, nýbrţ autobusem vyjeli k hradu Pernštejn a na zpáteční cestě navštívili ještě školu v Prosetíně a hřebíkárnu a hrnčířskou dílnu v Drnovicích. Ač byl rok suchý, k místním poţárům vyjeli hasiči jen dvakrát: 31. března 1932 vyhořel dům č. 89 a 12. září vyhořel dům č. 46 (ulice na ‚Ţlebě‘). Ve školním roce 1932/33 byla ustanovena nová učitelka ţenských ručních prací a domácích nauk Milada Matušková a od kalendářního roku 1933 vystřídal Jan Wasserbauer (dříve ředitel školy v Lomnici) ve funkci okresního školního inspektora

183

VÁLKOVÁ, V.: Dějepis pro ZŠ, nejnovější dějiny. Praha, 2012. S. 29. Kronika obce, 1917-1961, s. 50-51. 185 Kronika školy, 1907-1940, s. 119. 186 Tamtéţ, s. 118. 187 Tamtéţ, s. 119. 184

49

Jaroslava Trapla, který odchází na trvalý odpočinek a místní škola na něj v dobrém vzpomíná. Mimo obvyklé školní oslavy (28. říjen, vánoční besídka – pořádaná toho roku i pro rodiče, narozeniny T. G. M.) přibyl letos 28. května 1933 i Svátek matek, který se konal na místním cvičišti za účasti pěti set místních občanů. Čtvrtá třída opět putovala kousek dál, tentokrát na vlastivědný výlet do Prahy. Hasičům v roce 1933 zábavy a jiné akce vynesly méně, zejména z oslavy 30. letého trvání sboru – občané si ani nepřišli vyslechnout zprávu za 30 let hasičské práce ve sboru – vůbec se chovají vůči sboru lhostejně. Dne 12. května byla odvezena stříkačka k opravě – mráz roztrhl komoru při pumpě (oprava zdarma, doprava stříkačky 150 Kč). Zavedlo se v tomto roce pojištění členů u Hasičské pojišťovny proti úrazu nebo zabití – platí se za jednoho člena 5 Kč ročně. Pořídila se sušírna hadic za 97,60 Kč. Oslava 30. letého trvání sboru v Kotvrdovicích se konala 2. července 1933, jíţ bylo přítomno 53 členů v kroji a 19 dorostenců. Státní svátek, 28. říjen byl oslaven slavnostní schůzí členstva s proslovem u Plisků. Poprvé proběhla volba činovníků sboru aklamací tj. veřejným hlasováním. Předseda i vzdělavatel zvoleni jednomyslně, problém nastal u volny náčelníka – dosavadní náčelník František Číţek odstupuje – padl návrh na br. Aloise Ševčíka, ale ten nepřijímá. Po dlouhé debatě br. Ševčík přijímá pod podmínkou, ţe br. Číţek zůstane okrskovým náčelníkem a pod slibem, ţe členstvo bude plniti řádně své povinnosti. Poprvé spadá do volby i funkce Kronikáře (Adolf Kunc), která byla dříve totoţná s funkcí Jednatele/Vzdělavatele. (Snad hospodářská krize mohla i za nezájem občanů vůči hasičskému sboru, však se mohlo méně utrácet na zábavách, kdyţ se méně vydělalo.)188 Tento rok vyjel sbor jen ke dvěma místním poţárům. Dne 30. listopadu 1933 vyhořel dům bratra Emanuela Zouhara č. 20, a poslední den v roce 31. prosince vyhořely hospodářské budovy a stáje hostince189 p. Kotulána č. 121190. Jiţ zmíněná hospodářská krize se podepsala i na výstavbě domů, kdy zkolaudována byla jen dvě čísla (184 a 185).

188

Hasičská kronika, 1902-1972, nefoliováno. Dnešní Hospoda u Pásků na Horním konci. 190 Kronika obce, 1917-1961, s. 51. Taktéţ hasičská kronika, 1902-1972, nefoliováno. 189

50

Školní rok 1933/34 se nikterak nevymykal zaběhnutým kolejím, snad jen ţe besídky a oslavy byly vyšperkovanější a ţáci troufalejší, co do výstupů se týče. Rozšiřování repertoáru scének ţáků souvisí i se soutěţemi pro školský rozhlas, kde prezentovali v odpoledním vysílání pro mládeţ scénku dle vlastního scénáře ‚V naší školní zahrádce‘. Od vzniku ‚první republiky‘ zaznamenává škola pozvolný nárůst ţáků (v tomto školním roce jiţ 15 chlapců a 5 dívek), kteří navštěvují měšťanskou školu v Jedovnicích, tudíţ klesá počet ţáků na kotvrdovské obecné škole, na druhou stranu to ukazuje na dobré finanční poměry určité vrstvy obyvatelstva (dělnictvo se pozvolna vyhrabává z hospodářské krize); od vzniku republiky se také vyskytují záznamy o ţácích bez vyznání, které bylo doposud nedílnou součástí běţného ţivota. O prázdninách pak školu čekaly rozsáhlejší drobné opravy: natření všech oken a dveří, překrytí celé střechy, olíčení celé školní budovy a drobnosti na úpravách ve třídách191. Obec pokračovala v opravných nouzových pracích: oprava cest a rybníků. K tradičním slavnostem přibylo toho roku (1934) sté výročí národní hymny ‚Kde domov můj?‘ na jejichţ náplni měla zásluhu místní osvětová komise (vystoupil pěvecký sbor A. F. K. z Blanska a bylo sehráno divadelní představení ‚Maryša‘).192 V nadcházejícím školním roce 1934/35 si rodiče ţáků vyslechli od brněnského učitele Stanislava Šulce přednášku O poměru mezi školou a rodinou a O rodičovských sdruţeních193. Rodičovské sdruţení vzniklo i při zdejší škole, předsedou byl zvolen p. Alois Kunc, jednatelem učitel Ludvík Nečas.194 Překvapilo mě, ţe škola zareagovala na atentát 9. října 1934 v Marseille, při němţ zahynul jugoslávský král Alexandr I. a francouzský ministr zahraničí Louis Barthou (tedy nikoli českoslovenští státníci), na druhou stranu si musíme uvědomit, ţe Francie byla spojencem Československa pro případ válečného konfliktu a Jugoslávie spolu s Rumunskem a ČSR tvořily Malou Dohodu195. Budovu ozdobil smuteční prapor a ţáci byli obeznámeni s významnými ţivoty obou státníků, kteří se zaslouţili o udrţení světového míru. Ještě pod vlivem hospodářské krize dostala obec mimořádný příspěvek 1 000 Kč od ministerstva sociální péče na nezaměstnané, kteréhoţ bylo vyuţito se souhlasem

191

Kronika školy, 1907-1940, s. 128, taktéţ v kronice obce, 1917-1961, s. 52. Kronika obce, 1917-1961, s. 52. 193 Dne 16. září 1934. 194 Kronika školy, 1907-1961, s. 129. 195 Systém smluv o hospodářské výpomoci uzavřený v letech 1920-1921 mezi zmíněnými státy. 192

51

místní školní rady a rodičovského sdruţení k mléčné akci (‚mléko do škol‘) na měsíc leden 1935, a s koncem ledna t. r. odchází na mateřskou dovolenou učitelka M. Nečasová, kterou zastoupí po dobu její nepřítomnosti Anna Havelková z Blanska196. S oslavou 85. narozenin prezidenta Masaryka pomáhali tradičně členové hasičského sboru zapálením hranice večer 6. března, při níţ byl přečten Manifest a téţ 28. říjen oslaven společně s M. O. K. stejně jako loni. Zásah u místního poţáru 26. Července, způsobil chlapec Konráda Šebely č. 99, kdyţ zapálil stelivo na dvoře č. 273, coţ bylo blízkými hasiči a lidmi ulito vodou z puten. Sbor zasahoval ještě u dvou místních poţárů a to kdyţ 13. června vyhořel dům č. 16, a 18. června při čísle 115. 197 Toho roku proběhly parlamentní i senátní volby s výsledkem (v obci): soc. dem. 237 hlasů pro sněmovnu a 205 pro senát, lidovci 100 hlasů pro sněmovnu a 92 pro senát, agrárníci 57 hlasů pro sněmovnu a 44 pro senát, komunisté 50 hlasů pro sněmovnu a 41 pro senát, národní socialisté 46 hlasů pro sněmovnu a 41 pro senát a ţivnostníci 17 hlasů pro sněmovnu a pro senát nic. O týden později (26. května) konaly se volby do zemských a okresních zastupitelstev – výsledky v obci zaznamenaly jen nepatrné odchylky198 od předchozích voleb.199 Soumrak nepokojů, zbrojení a připravování se na moţný konflikt od tohoto roku citelně narůstal a byl hmatatelnější. V obci proběhly čtyři přednášky konané okresním osvětovým sborem, z nichţ první dvě poukazují na tento fakt: Naše pohotovost a obrana státní, Brannost národa a naši spojenci, Cesty po naší vlasti, O monopolech. Taktéţ odstoupení prezidenta Masaryka z úřadu, pro svůj nevyhovující zdravotní stav, vnímal lid chmurně nejen v Kotvrdovicích. Bohuţel nebylo Masarykovi, ani po něm dalším, dopřáno oněch padesát let míru pro rozvoj a upevnění demokracie pro nové národní státy střední Evropy. Nové naděje směřující po volbě k prezidentu Edvardu Benešovi byly utnuty po mnichovském diktátu necelé tři roky na to, ale to ještě předbíhám. Následující necelé tři roky před okupací a válkou neztrácely nic ze své kaţdodennosti. I letošní dotace z ministerstva sociálních věcí (1 000 Kč a 800 Kč) byla vyuţita ve prospěch ţáků – pro děti z nemajetných rodin byly nakoupeny vysoké 196

Kronika školy, 1907-1940, s. 131. Hasičská kronika, 1902-1972, nefoliováno. 198 Pořadí stran zůstalo totoţné, jen ubylo či přibylo hlasů. 199 Kronika obce, 1917-1961, s. 53. 197

52

valašské papuče a punčochy, a ve prospěch dělnictva zasáhlo i zbrojení do schylující se války, kdy brněnská Zbrojovka pomohla v kraji asi nejvíce200. V utuţování vztahů mezi spojenci ČSR přibyla oslava narozenin mladého jugoslávského krále Petra III. (nástupce za zemřelého krále Alexandra I. při atentátu v Marseille – viz výše). K oslavám narozenin T. G. M. přibyla i oslava narozenin nového prezidenta Edvarda Beneše 28. května (od r. 1936). Jen o dva dny dříve (26. května 1936) se na rozvodněné řece Dyji utopilo 31 dětí na školném výletě. Událost je známá jako ‚Rakvická tragédie‘201 a vyprávěl mi ji uţ dědeček, kterému tehdy bylo devět let. Školy reagovaly toho roku opatrností a od školních výletů se upustilo, zdejší škola svolila jen k malým vycházkám do Moravského krasu202. V obci ubylo hostince p. Pavlóna na Dolním konci, který v draţbě koupil p. Pliska. Nálev zrušil, jelikoţ jiţ jedno pohostinství vlastnil. Hasiči se toho roku činili při hasičské sluţbě konané při cvičení leteckého útoku od 28. července od 22 hodin do 30. července do 1. hodiny (vystřídalo se 11 členů)203. Pro nový školní rok 1936/37 byly do školy zavedeny dva zvonky – jeden pro výuku (nám známé zvonění pro začátek a konec vyučovací hodiny) a druhý do bytu správce školy, a proběhla reorganizace přízemních prostor s šatnami. Toho roku se konala poslední oslava narozenin T. G. M. ještě za jeho ţivota.204 O prázdninách 1. července 1937 zemřel bývalý řídící učitel na odpočinku v Jedovnicích Ladislav Kučera ve věku 72 let. Na jeho pohřbu nechyběl jediný ţák kotvrdovské školy, učitelé či zastupitelstvo a téměř veškeré občanstvo Kotvrdovic.205 Začátek školního roku 1937/38 postihla národ smutná zpráva: „14. září 1937 stihla náš národ těţká a nenahraditelná ztráta smrtí našeho prezidenta Osvoboditele T. G. Masaryka, jenţ vydechl svou ušlechtilou duši o ½ 4 hodině ranní na zámku v Lánech.“ Dětem byla sdělena ona smutná zpráva a posléze byly propuštěny domů. Dne 17. září poslouchali ze školního rozhlasu tryznu za zemřelého prezidenta (odpolední výuka jim odpadla) a 21. září pak i spolu s mnohými rodiči naslouchali

200

Kronika obce, 1917-1961, s. 55. http://breclavsky.denik.cz/zpravy_region/rakvicti-vzpominaji-na-utonule-deti20110525.html 202 Kronika školy, 1907-1940, s. 140. 203 Hasičská kronika, 1902-1972, nefoliováno. 204 Kronika školy, 1907-1940, s. 141. 205 Kronika obce, 1917-1961, s. 62. 201

53

reportáţi vysílané školským rozhlasem o pohřbu206 našeho prvního prezidenta a mnohým do paměti se vrylo loučení Dr. E. Beneše: ‚Prezidente Osvoboditeli, odkazu, který jste vloţil do našich rukou, věrni zůstaneme!‘207 Místní Osvětová Komise v součinnosti s obecní radou a učitelstvem uctila památku Prezidenta – Osvoboditele 17. října 1937 smuteční tryznou, při níţ promluvil učitel Stanislav Šulc208. Následné oslavy svátku 28. října měly pochmurný nádech. V obvyklý den oslav narozenin T. G. M. 6. března 1938 byla na škole odhalena pamětní deska našemu prvnímu prezidentovi209. Večer v den oslav narozenin prezidenta Beneše konal se branný sraz veškerého občanstva (600-700 osob) na místním cvičišti. Po vztyčení vlajky promluvil p. starosta legionář Josef Kunc i předseda Místní Osvětové Komise František Zezulák. Následovala recitace dětí, zapění národních hymen a ukončení lampionovým průvodem. S koncem školního roku bylo projednáno a schváleno zavedení nepovinné výuky němčiny pro 3., 4. a 5. ročník. Začátek následujícího roku ještě probíhal nezměněn a 14. září si ţáci připomněli první výročí úmrtí T. G. M. po ‚konferenci v Mnichově‘ kdy bylo Republice zabíráno území, se k oslavě svátku 28. října přistupovalo přiměřeně.210 Ve správním roce 1937 utrpělo i hasičstvo (a radnice) ztrátu: zemřel náčelník a člen obecního zastupitelstva Alois Ševčík. Na jeho místo ve sboru byl zvolen Emanuel Zouhar č. 20; proběhla i změna zapisovatele: z Adolfa Kunce přešla funkce na Františka Zezuláka. Tradiční oslavy 6. března se zapálením hranice na oslavu narozenin prezidenta Masaryka a téţ v hasičské kronice spočívá záznam o úmrtí 14. 9. 1937 prezidenta Masaryka. V obci byla zaloţena CPO (civilní protiletecká obrana státu), komisním velitelem byl zvolen B. Trauš, jeho zástupcem p. uč. Nečas. Velitelem poţární sluţby stanoven Alois Kunc, velitelem asanační sluţby zvolen Antonín Švéda a zástupcem Miroslav Šebela. Samaritánskou sluţbu měla na starost pí. uč. Nečasová se zástupkyní pí. Zezulákovou a konečně bezpečnostní sluţbu vykonával obecní stráţník p. Tomáš Kučera. V následném roce 1938 se tito zástupcové i občanstvo shromaţďovali k poslechu rádia v hostinci p. Plisky u vysílání programu o civilní protiletecké obraně. Na to bylo 1. února 1938 provedeno všeobecné zatemňovací cvičení. Proběhly volby do 206

Pohřbu v Praze se zúčastnili starosta obce Jos. Kunc a p. Zezulák. Toho dne se v továrnách ani na polích nepracovalo. 207 Kronika školy, 1907-1940, s. 143-4. 208 Taktéţ v kronice obce, 1917-1961, s. 57. 209 Taktéţ v kronice obce, 1917-1961, s. 59. 210 Kronika školy, 1907-1940, s. 150-152.

54

obecního zastupitelstva s výsledky: soc. dem. získala sedm mandátů, lidovci a národní socialisté po třech a republikáni a ţivnostníci po jednom mandátu. Starostou zvolen Pavel Vašíček č. 17, za stranu lidovou. Později toho roku byly všechny politické sloţky sloučeny do dvou: Strana národní jednoty a Národní strana práce. V srpnu toho roku se na hovězím dobytku vyskytla nemoc slintavka a kulhavka a to ve dvou případech, takţe do odvolání veterináře byl chov hovězího dobytka zastaven. Během částečné mobilizace a následné úplné mobilizace 24. září 1938 narukovalo z obce asi 60 vojínů v záloze a bylo vzato devět koní a pět vozů. Koně a vozy se ještě do konce měsíce vrátili nazpět (přirozeně ne sami), a do dvou měsíců se i všichni narukovaní ve zdraví vrátili. Toho roku byly zkolaudovány tři domy (č. 189 – 191). Téţ se obec dočkala hrubé stavby Kaple na místě obecní zvonice. Základy kopány 13. listopadu a o dva dny později poloţen základní kámen za přítomnosti jedovnického faráře Vodáka. Na výstavbu přispěli i místní občané v dobrovolných sbírkách. V ten samý den, co bylo počato s kopáním základů pro kapli, zemřel ve věku 46 let kronikář Rudolf Šíbl a štafetu po něm převzal František Šenk, č. 18.211 Za rok 1938 se hasičstvu ještě dařilo fungovat bez omezení a tak z nařízení z roku 1935 byl pořízen nový slavnostní stejnokroj (2 420 Kč). Dne 6. března asistovali při zapálení hranice k oslavám narození T. G. M., proběhly oslavy narozenin 28. května prezidenta E. Beneše, i cvičení I. okrsku v Kotvrdovicích. Dne 21. února byla okresním úřadem nařízena pohotovost při zatemnění – oznámeno trubači ve 20 hodin a ukončeno ve 22 hodin.212 A druhým rokem sbor nevyjel k ţádnému přespolnímu poţáru. Během následného správního roku 1939 zemřeli Josef Kunc a František Pernica213.

3.4 Okupace a vysídlení obce Nárůst německého sebevědomí od nástupu Hitlera k moci (1933) pozvolna strašil okolní státy. Po malých krůčcích se Německo vymaňovalo z podmínek Versaillské mírové smlouvy podepsané 28. června 1919214 a ověřovalo si tak, do jaké míry tolerance jsou státy Dohody ochotny zajít. Nikdo z vedoucích představitelů vlád si 211

Kronika obce, 1917-1961, s. 61. Hasičská kronika, 1902-1972, nefoliováno. 213 Místostarosta sboru uloţen v rakvi k poslední cestě byl vezen na automobilové stříkačce bratrského sboru Jedovnického. 214 VACULÍK, J.: Přehled světových dějin v letech 1917-1945. Brno 2012. S. 33. 212

55

ovšem (kromě Hitlera) nepřál rozpoutat další světovou válku po skromných dvaceti letech míru. Většina světa se zachovala jako pštrosi s hlavou v písku. Činila ústupky, přivírala oči před zjevným. Byli jsme tedy předhozeni vlku, aby koza (zbytek světa) zůstala celá. Zatímco se první světová válka Kotvrdovic dotkla ‚jen‘ odvody a finanční zatíţeností (beznávratné válečné půjčky a drahota v celé zemi), tato válka drze vlezla kaţdému obyvateli přímo do světnice. Zápisy v kronikách o dění v Mnichovu, abdikaci a ‚útěku‘ prezidenta Edvarda Beneše, zvolení nového prezidenta Emila Háchy, vzniku druhé – okleštěné republiky, odtrţení Slovenska (14. března 1939) a ustanovení Protektorátu Böhmen und Mähren (15. března 1939) jsou stručné a věcné (více v příloze). Obecní stráţník ráno 15. března 1939 v osm hodin uvědomuje bubnem občanstvo, ţe země moravská je obsazena německým vojskem a všude se vyzývá ke klidu.215 Kromě psychologického dopadu ztráty svobody a demokracie, kterou se po dvacet let snaţil Masaryk, Beneš a další budovat, neměla okupace z počátku fyzické dopady na obyvatelstvo. Od 1. května 1939 byla zavedena všeobecná jízda a chůze vpravo. Jak uvádí obecní kronika, přes počáteční zmatky si na nový řád všichni brzy zvykli – jak chodci, tak zvířecí povozy216 (jestli do těchto zmatků patřila i sráţka povozu s autem před hostincem p. Plisky, nelze jiţ posoudit, vinu prý nesli oba aktéři, a kůň s překousnutým jazykem se za čas uzdravil217). Od září 1939 se začínal rozbíhat přídělový systém (lístky na mýdlo, na potraviny, později i na oblečení a další potřeby) a od listopadu se musela 24 hodin předem hlásit kaţdá domácí poráţka vepřového dobytka u starosty obce (kvůli odvodům sádla)218. Činily se soupisy hospodářských zvířat i pozemkového majetku. Škola v Kotvrdovicích fungovala dál (návštěva představení K. H. Mácha jedovnického kina ţáků s učiteli, besídky před Vánoci i ke konci školního roku,…), jen oslavy narozenin Beneše a Masaryka vystřídaly vnucené oslavy 50. i následných narozenin říšského kancléře Adolfa Hitlera, kdy na škole kromě naší vlajky vlála i ta německá, a místo oslav vzniku samostatného Československa oslavy výročí vzniku

215

Tamtéţ, s. 66. Tamtéţ, s. 69. 217 Tamtéţ, s. 70-1. 218 Tamtéţ, s. 72-3. 216

56

Protektorátu Čechy a Morava.219 A četné sbírky pořádané ţáky či učiteli taktéţ ustaly, místo toho si ţáci ukládali naspořené peníze v blanenské spořitelně.220 Některé na obci probíhaly dál, ačkoli nesměřovaly čistě pro národní účely (pro německý Červený kříţ, pro národní pomoc221,…), protoţe byly úředního nařízení. Z daru místní skupiny Národního souručenství (výtěţek z doţínkových oslav) 1 200 K byl školou zakoupen promítací přístroj na úzký film za 1 733 K. Na jaře 1940 byla vykopána na školní zahradě studna 8,6 m hlubokou a zahrada obehnána ostnatým plotem. Do zahrady bylo zasazeno 17 ovocných stromů a 20 ovocných keřů. 222 Dle výnosu okresního školního výboru v Boskovicích z 1. července 1940 číslo 2.902 šk byla tato školní kronika zabavena, zapečetěna a uloţena jako závadná kniha. Podobný osud, však horší měl potkat hasičskou kroniku, ale aţ později v průběhu války: Na rozkaz německého vojenského velitelství musel být veškerý inventář hasičského sboru přenechán v obci. Dne 23. 7. 1944 konala se likvidační schůze sboru, při níţ byla hotovost 142,50 K předána do obecní pokladny br. jednatelem Adolfem Kuncem. Tato kronika, která na rozkaz tehdejšího německého stráţmistra Schneidera měla být spálena, byla bratrem náčelníkem Emanuelem Zouharem uschována ve zdejší kapli a tím uchráněna před zničením. Zápis od r. 1941 je proto psán aţ dodatečně aţ po osvobození. (zapsal Fr. Šamalík). Zabavení školní kroniky ale nezabránilo v pokračování psaní zápisů do nové knihy, která se pokoušela býti nezávadnou. Jeden prvních zápisů má však uţ k tak potemnělé době smutný děj: o prázdninách 16. července 1941 se při koupání utopil ţák kotvrdovské školy František Aleksa, který měl po prázdninách pokračovat I. třídou na měšťanské škole v Jedovnicích, jelikoţ to byl učenlivý a pilný hoch, o to víc ztráta bolela.223 Mezi prvními gestapem organizované prohlídky zabavili i obecní kroniku224, takţe další zápis z doby okupace je učiněn zpětně. Závadné materiály (české knihy národních buditelů, obrazy Masaryka a Beneše – jak ve školních prostorách, tak v rodinách,…) stihli někteří občané pečlivě uschovat a gestapo tak neodneslo a 219

Tamtéţ, s. 68. Také kronika školy, 1940-1960, s. 3. Kronika školy, 1907-1940, s. 156. Také kronika školy, 1940-1960, s. 4. 221 Kronika obce, 1917-1961, s. 71. 222 Kronika školy, 1907-1940, s. 158. 223 Kronika školy, 1940-1969, s. 5. 224 Podle poznámky v kronice, byla i s dalšími konfiskovanými knihami a spisy uloţena ve sklepeních zámku Borotín, kde byly bedny s dokumenty po válce objeveny a navráceny obcím. 220

57

nezničilo vše. Kontrolovalo se i zatemňování oken budov a občané museli podstoupit proškolením o protiletecké obraně a plynu.225 Úbytek ţactva zapříčinil ztenčení školy ze čtyřtřídní zpět na trojtřídní školu obecnou a to výnosem okresního školního výboru ze dne 7. října 1941 č. 57.575/41.226 Na jaře roku 1940 byl zaveden letní čas pro Velkoněmeckou říši a to od 1. dubna kdy se ručičky hodin posunují z druhé hodiny ranní o hodinu vpřed a končil 6. října, kdy se ze třetí hodiny ranní posouvají ručičky o hodinu zpět. Toho roku si téţ kaţdý musel obstarat občanskou legitimaci i s fotkou, bez které mohl být okamţitě poslán do koncentračního tábora. Vnucena byla setba lnu, v dřívějších dobách zde pěstovaného, a jeho odevzdání po vypěstování, na Kotvrdovice připadlo 15 mír osetí.227 Zásobování bylo hlídáno úřady, odevzdávaly se nadbytky (maso, obilí, vajíčka,…) a z původních povolených 23 Kg semleté mouky na osobu za měsíc (nadbytek se odevzdával) pro samozásobitele, klesla povolená hodnota na 13,3 Kg obilnin na osobu za měsíc a to jiţ od září 1940228. Pokusy obejít nařízení a schovávat si zásoby potravin se někdy vydařily, jindy zase ne. Trestů za porušování říšských nařízení bylo málo a ne příliš krutých – hlavní zásluhu na tom měl tehdejší starosta Pavel Vašíček, který sváděl na své stáří, ţe neporozuměl dobře předpisům a novým nařízením a ţe o tom špatně a ne včas informoval občany.229 Během roku 1939 a 1940 byl na místě starého hasičského skladiště postaven nový dům pro obecní potřeby (schůze, kanceláře) do patra a v přízemí byla opět hasičská zbrojnice.230 Pozvolna do školy začal pronikat vliv okupace. Podle výnosu okresního školního výboru ze dne 7. listopadu 1941, č. 5854 šk, byl utvořen pro učitele zdejší školy krouţek němčiny. Kromě opakování látky z kurzu němčiny se překládaly přípisy, probíralo se vhodné učivo němčiny pro tu kterou třídu a cvičila se konverzace, mluvnice a základy vlastivědy Říše a Protektorátu.231 Kdyţ uţ zmiňuji výuku němčiny pro učitele, nesmím opomenout ţáky, kterým přibyla jiţ dříve do rozvrhu pro kaţdou třídu. Během války bylo i novou povinností pilný sběr odpadových hmot (papír, dřevo brslenu, guma, 225

Kronika obce, 1917-1961, s. 80. Kronika školy, 1940-1969 s. 7. 227 Kronika obce, 1917-1961, s. 77-8. 228 Tamtéţ, 80. 229 Tamtéţ, s. 168. 230 Tamtéţ, s. 79. 231 Kronika školy, 1940-1969, s. 9. 226

58

textilní odpad,…) a léčivých bylin (maliní, ostruţiní, květ černého bezu, námel, smetanka obecná, přeslička rolní a další).232 Výuka náboţenství neupadla v nemilost a ţákům se věnoval jedovnický farář páter František Vodák.233 V pátek 4. června 1943 bylo vzpomenuto první výročí úmrtí zastupujícího říšského protektora SS-Obergruppenführera Reinharda Heydricha. (Kdyţ se obyvatelé dozvěděli o vykonání národního rozsudku nad krvavým katem Heydrichem, ačkoli měla jeho smrt za následek persekuci českého lidu, myslel si kdekdo v Kotvrdovicích: ‚Jen Boţe houšť!‘ i sem přišli němečtí vojáci, obehnali obec a v domech zpřevraceli vše naruby. Občané zachovali chladnou hlavu a vše dobře dopadlo.)234 Ţáci vyslechli v rozhlase půlhodinový pořad věnovaný jeho památce.235 Následný rok 1944 byl pro okupanty dvojím výročím – jednak 5. výročí Protektorátu Č. a M. jednak 55. narozeniny A. Hitlera v obou případech si ţáci vyslechli ve školním rozhlase půlhodinový pořad k těmto ‚slavným‘ dnům. Taktéţ se stalo i k oslavě 72. narozenin státního prezidenta Dr. Emila Háchy dne 12. července 1944. 236 Kdo však z občanů mohl, poslouchal místo toho zahraniční rozhlas (z Londýna či Moskvy) a pak si novinky sdělovali mezi sebou, jak po telegrafu, aniţ by se kdo bál udání, zrádcovství či kolaborace. Vítány byly promluvy prezidenta Edvarda Beneše, nebo Jana Masaryka, Stránského či Šrámka. Zahraniční rozhlas poslouchal při zhasnutém světle a zabedněných oknech v noci i celý výbor se starostou Pavlem Vašíčkem č. 17, ač byl tento počin zvláště riskantní.237 Ani Kotvrdovice se v roce 1942 a 1943 nevyhnuly odvodům jinochů a muţů na tzv. totální nasazení do Říše. Dva z nich (Karel Svoboda a Jan Keprt) se uţ domů nevrátili a s podlomeným zdravím se vrátil Antonín Vašíček, kterého pro nějaký delikt drţeli v koncentračním táboře.238 Jiţ v roce 1943 přišlo do obce třicet četníků a usadili se ve škole a na úřadě (dům obecních kanceláří) z důvodů ‚výstavby‘ Vyškovské střelnice. Občané se k nim nechtěli znát, kdyţ je přišli obrat o domovy, ale četníci sami vysvětlovali, ţe přec je to taky mrzí, však jsou Češi, jako Kotvrdovští, ale sami mají rodiny a neuposlechnout rozkazu… uklidňovali občany, ţe k tomu vystěhování moţná nedojde – Německo bylo

232

Tamtéţ, s. 12. Tamtéţ, s. 13-14. 234 Kronika obce, 1917-1961, s. 85. 235 Kronika školy, 1940-1969, s. 16-17. 236 Tamtéţ, s. 22-23. 237 Kronika obce, 1917-1961, s. 82. 238 Tamtéţ, s. 83. 233

59

v kleštích – a potřebovalo vojáky na frontě, ne se zdrţovat výcvikem. Ale vystěhovávací rozkaz nakonec přišel.239 Jednotlivé etapy vysídlování: Etapa 1a (do 31. 3. 1941): Rychtářov, Lhota, Pařezovice, Opatovice a Hamiltony Etapa 1b (do 31. 10. 1941): Radslavice, Radslavičky, Zelená Hora a Podivice Etapa 2 (do 31. 11. 1942): Studnice, Odrůvky, Otinoves a Hartmanice (dnešní Niva) Etapa 3a (do 31. 10. 1943): Nové Sady, Březina, Drahany, Bousín, Repechy, Rozstání a Hamry Etapa 3b (do 16. 4. 1945): Lipovec, Marianín, Kulířov, Senetářov, Rogendorf (dnešní Krasová), Molenburk (část obce Vysočany), Housko, Jedovnice, Kotvrdovice, Baldovec, Krásensko, Podomí a Ruprechtov.240 Kotvrdovice byly jedna z posledních obcí z celkem 33 obcí oblasti tzv. Vyškovské střelnice241, která také musela podstoupit těţký úděl vysídlení, aby byl získán prostor pro výcvik Hitlerových vojsk. Jiné obce a jejich obyvatelé dopadli hůře, kdyţ se Němci mstili (např. za smrt říšského protektora R. Heydricha na Lidicích a Leţákách), ale i nucené opuštění domova, ač jim za nemovitosti bylo skromně (rozhodně ne trţní cenou) zaplaceno242 (ovšem peníze byly uloţeny v bance a pouze při nákupu nemovitosti si je mohli postiţení občané vybrat pro tento účel243), roztrţení komunity obce, ztráta kontaktů mezi přáteli a náročné shánění nového bydlení a to vše bez vědomí budoucího návratu, k tomu s vidinou, ţe jejich domovy nebudou osídleny, ale spíše srovnány se zemí – ty domovy, které vlastníma rukama stavěli jejich předci? Ne, nebyl to lehký úděl. Ptala jsem se dědečka, kam šli, kdyţ museli odejít? Řekl mi, ţe jejich rodina měla štěstí, protoţe otec, Jan Zouhar, č. 140, získal sluţební byt v Blansku (pracoval ve firmě Adast jako truhlář). Podobné ‚štěstí‘ měli i někteří další z obce, jiní šli bydlet k příbuzným, další sháněli bydlení, kde se dalo. 239

Tamtéţ, s. 87. http://www.fronta.cz/vysidleni-drahanske-vrchoviny-za-valky 241 PRŮCHA, V. – ALEXA, Fr., a kol. Paměti obce Kotvrdovic 1965. Návrh na vydání tiskem. S. 8. 240

242

Ve státním okresním archivu Blansko jsou pod inv. č. 8 uloţeny dokumenty o ocenění majetku jednotlivých rodin – jak movitého tak nemovitého a trhové smlouvy za odstoupený majetek. 243 Kronika obce, 1917-1961, s. 167. Doplnění událostí, které v kronice chyběly – zpětně podle pamětníků.

60

Od 1. března do 1. září 1944244 bylo vysídleno 217 rodin (asi 950 osob) do těchto obcí: Jedovnice (43 rodin), Rudice (24 rodin), Krasová (17 rodin), Letovice a Ostrov po devíti rodinách, Vilémovice a Ţebětín po sedmi rodinách; Řícmanice a Blansko po šesti rodinách; Laţánky a Babice po pěti rodinách; Slavkov, Ochoz, Olomučany, Střelice, Křtiny a Jevíčko po třech rodinách; po dvou rodinách do Proseče, Lulče, Doubravice, Klepačova, Šaratic, Soběšic, Drásova, Těchova, Ţerůtek a Dolní Lhoty a pak po jedné rodině do: Bořitova, Ubce, Velkých Karlovic, Mokré Hory, Bosonoh, České, Obůrky, Nesovic, Vranova, Obřan, Habrovan, Ráječka, Březiny, Omic, Němčic, Švábenic, Drysic, Tišína, Bílovic, Rájce, Útěchova, Svitávky, Spešova, Šošůvky Kuřimi, Březiny, Suché, Adamova, Sebranic, Velké Bukoviny, Nezamyslic, Zboňku, Boskovic, Ţďáru, Bučovic, Habrůvky, Čebína, Sloupu, Nových Hradů, Kobylnic, Svaté Kateřiny a Jiříkovic.245 Němci si ponechali deset rodin na práci: tři na lesní práci v polesí v Senetářově, jedna rodina hajným v polesí, jedna rodina holičství, jedna rodina v drţení autobusové linky Kotvrdovice – Blansko a čtyři rodiny při velkostatku, který zřídili. Před odchodem z obce, museli místní na vlastní náklady a bez náhrady osít ozim i jař ve velkých plochách spojených polí, (několik předešlých zim bylo výrazně mrazivějších, ţe namrzala i úroda uschovaná ve sklepích), odevzdával se hovězí dobytek při čísle 40246, zabírali i vepřový dobytek aţ na jedno prase, zemědělské nástroje a stroje, (kdo mohl, něco ukryl u známých v jiné vesnici, ale později chodily četnické hlídky247 - zvláště četník Schneider, který si vzal Němku a přijal její příjmení, byl zlý a nepřející člověk, které mu se nepříčilo ve tři hodiny v noci vstát do deště a větru a jít na obchůzku, jestli někdo něco nevyváţí z obce přes zákaz! Bohuţel potrestání po válce uniknul.248). Po vystěhování obyvatel přišli němečtí vojáci. Zmíněných pár rodin ubytovali v dolní části vesnice. Co bylo dřevěné (ploty, kůlny, nábytek) rozebrali a spotřebovali jako topivo. Po polích jezdili auty, s tanky i děly. V Kotvrdovicích se hlavně bydlelo, ale třeba v obci Krásensko probíhala vojenská cvičení, která si dnes lépe představí děti, které hrají počítačové hry (World of Tanks). Navrátivší se obyvatelé Krásenska nalezli své domy rozstřílené, aţ rozbombardované, často bez střech a vnitřních zdí, ţádný však

244

Kronika obce, 1917-1961, s. 89. PRŮCHA, V. – ALEXA, Fr., a kol. Paměti obce Kotvrdovic 1965. Návrh na vydání tiskem. s. 11. 246 Dřívější velkostatek – později stavení označováno jako Dvůr. 247 Kronika obce, 1917-1961, s. 90. 248 Tamtéţ, s. 167. 245

61

obyvatelný bez stavebních úprav.249 I v Kotvrdovicích se po návratu mnozí občané zděsili stavu svých domovů. Několik občanů s rodinami se jiţ nevrátilo – zůstali na novém. Odboj jako takový neměl v obci své centrum. Kotvrdovičtí sami mohli málo ovlivnit nějakou sabotáţí, jedině snad, ţe se jako i jinde snaţili obcházet systém odváděných dávek nadbytečného obilí, masa, vajec či jiných surovin. Přesto se někteří odváţní zapojili do domácího komunistického odboje s centrem v Jedovnicích: z kroniky Českého svazu protifašistických bojovníků Jedovnice jmenuji ty, kteří měli s Kotvrdovicemi něco málo společného: Bohumil Daněk, narozen v Kotvrdovicích, vyučen obuvníkem – člen rudické odbojové skupiny KSČ, pracoval v Brně u Machala (výroba neonových osvětlení), jako člen ilegální organizace komunistické strany pomáhal v rozšiřování ilegálních letáků, Rovnosti a zajišťování finančních prostředků na ilegální činnost a pro rodiny zatčených soudruhů. Zemřel v Osvětimi, umučen nacisty r. 1942. Josef Pernica, hajný na polesí Senetářov – v době okupace působil na hájence Rakovec, kde na sklonku roku 1944 aţ do osvobození s manţelkou ukrýval a podporoval jídlem i šatstvem uprchlé ruské zajatce, rudické partyzánské skupině dal pušku i s náboji a podával jí zprávy o činnosti německého komanda, které sídlilo v Kotvrdovicích. Zprávy získával od německého250 četníka Schneidera (chodil k nim na kontroly a býval sdílný). Po válce se zapojil aktivně jako člen KSČ, ale ne na dlouho – v roce 1950 byl zákeřně zavraţděn, jeho tělo našli na kraji lesa (ve škarpě) u cesty aţ za tři týdny – skutek zůstal neobjasněn, většinu násilných úmrtí hajných měli na svědomí pytláci, místní si ještě dnes povídají, ţe ho zabil vlastní syn pro ?peníze? dnes to místo připomíná kříţ u cesty. Albert Kakáč, narozen v Kotvrdovicích, a syn Drahomír Kakáč – kvůli smíšenému manţelství (matka Olga Hochvaldová byla ţidovka) zatčen 27. července 1944 a vězněn do konce okupace v Sonderlageru v Bystřici u Benešova. Olga Hochvaldová-Kakáčová s rodiči i sourozenci internována od roku 1941 v ţidovském ghettu v Boskovicích, 10. září 1944 převezena do koncentračního tábora Hagibor v Praze a 1. února 1945 transportována do Terezína – po osvobození rudou 249

Z úst pamětníků a starostky obce na Setkání rodáků k 60. Výročí návratu do Krásenska po násilném vystěhování, v Krásensku 2005. Byla jsem přítomna s dědečkem, neboť měl v Krásensku uţ před válkou kamarády. 250 Čech, který si vzal Němku – viz výše.

62

armádou se vrací domů. Její rodina uţ takové štěstí nemá, po transportu z Terezína aţ na nejmladšího bratra Gustava umírají všichni (otec, matka, sestra, bratr) v plynové komoře v Osvětimi. Na práce v Říši odvedli Němci kaţdého, kdo mohl být postradatelný. Z Kotvrdovic to bylo devatenáct mladých muţů a jedna ţena (Vlasta Přikrylová z č. 6, se nevrátila, v Německu se vdala a s manţelem ţila v Argentině). Dva se nevrátili (viz níţe) a následky bombardování si odnesl Josef Španěl, č. 52 – vrátil se jako invalida. Do obce se nevrátilo pět lidí, kteří padli za válečnou daň. Výše zmíněný Bohumil Daněk, (komunistický odboj) zemřel umučen v koncentračním/vyhlazovacím táboře v Osvětimi r. 1942. Jan Keprt byl tzv. totálně nasazen a zahynul při bombardování Berlína v roce 1943. Karel Svoboda, taktéţ totálně nasazený, utekl, ale v Polsku v roce 1944 při zatýkání gestapem přišel o ţivot. Zbylí dva občané přišli o ţivot měsíc před koncem války – František Povolný zemřel po těţkém zranění leteckou pumou v Jedovnicích 8. dubna 1945 a Františka Nesrovnalová zemřela po zranění střepiny z dělostřeleckého granátu v Soběšicích 4. května 1945251. Útrapami vězení prošlo šest občanů Kotvrdovic s délkou trestu 2 roky (Antonín Vašíček z č. 11, v Brandeburku), ½ roku (Antonín Doleţel z č. 148 a František Nešpůrek z č. 28 ve Vyškově a v Brně), 3 dny (František Hrachovina z č. 130 a Josef Kunc z č. 9 – jen 2 dny – v Blansku za Heydrichiády) a 2 dny (Josef Pavlón z č. 24 ve sklepě domu č. 197)252.

3.5 Návrat a ‚budování socialismu‘253 Návrat do obce, kterou nacisté zdevastovali a kudy také ustupovali k Blansku z Vyškova, který jiţ osvobodila Rudá armáda, byl pro místní obyvatele velmi zdrcující. Vlna nadšení a vědomí znovunabyté svobody překonala v obyvatelích prvotní šok a kaţdý se dal do práce – většinou holýma rukama, protoţe nacisté rozkradli většinu vybavení domů – aby brzy zase mohl bydlet doma. Kaţdý měl co opravovat, po ukradeném a odneseném pátrat. Hasiči postrádali vybavení; budova školy byla zpustošena, bez vybavení a pomůcek. Obecní dům se také nacházel v dezolátním stavu;

251

Kronika obce, 1917-1961, s. 95. Tamtéţ. 253 Kronikářem obecní kroniky se stal rodák, navrátivší se praporčík československého vojska, účastník II. čsl. odboje p. Vincenc Průcha, č. 192 v Kotvrdovicích. 252

63

starý mlýn pana Matouška254 byl zničen úplně. Matuškovým byla rozebrána strojní pila v ‚Čechách‘, taktéţ stroje stolařství p. Buchty, kolářství pana Emanuela Zouhara, kovářství Františka Nesrovnala či řeznictví p. Plisky a p. Páska byly zabaveny a odvlečeny.255 Jakmile se občané dozvěděli o průchodu Rudé armády, spěchali zpět do svých domovů. Jiţ 11. května 1945 se konala na radnici první schůze narychlo se utvořivšího národního výboru (František Šebela, č. 7; Vilém Praţák, č. 173; František Ševčík, č. 177; František Svoboda, č. 136; Josef Musil, č. 158; Metoděj Šíbl, č. 2; Antonín Jelínek, č. 4; Bohuslav Štrajt, č. 90 a Josef Šebela, č. 85. Předsedou NV zvolen František Šebela, č. 7). Ne všichni občané se vrátili zpátky do obce. Někteří se odstěhovali do pohraničí na zkonfiskované majetky, jiní našli obţivu ve vnitrozemí nově osvobozeného Československa, kde za okupace nalezli azyl. Celkem se nevrátilo 39 rodin tj. 154 osob.256 Jiţ v květnu 1945 na výzvu ústředního revolučního výboru byl utvořen v obci první revoluční národní výbor z těch obyvatel, kteří se jiţ do obce vrátili: Členové sociální demokracie: František Šebela 7 (předseda), Josef Nesrovnal 154, Vilém Praţák 173, Antonín Jelínek 4, Metoděj Šíbl 2, Bohuslav Štrajt 90, Josef Šebela ml. 85; členové Národně socialistické strany: František Ševčík 177, František Jančík 86, Miloš Štrajt 77 a členové KSČ: Josef Musil 158, František Svoboda 136 a Jarolím Juřina 158. Dne 6. července 1945, kdyţ se do obce vrátila valná většina obyvatel, konala se na hřišti Dělnické tělovýchovné jednoty257 občanská schůze (přítomno asi 280 občanů), na níţ prozatímní NV poţádal zástupce čtyř politických stran (KSČ, Soc. dem., Lidovci a Národní socialisté), aby navrhli po čtyřech členech do MNV, o nichţ má být lidově hlasováno – všichni kandidáti schváleni aţ na Josefa Němce č. 33258. Zvolení členové v doplňujících volbách do MNV: Strana lidová: František Vašíček 15 (místopředseda), Emanuel Zouhar 20, Josef Zouhar 30, Oldřich Kunc 31, Josef Zouhar 30; KSČ: Karel Doleţel 187, Bohuslav Kala 133, Antonín Švéda 107; 254

Podobný stojí ještě v Rudici, nebo v Ruprechtově, a je v něm uděláno muzeum. Dnes se uţ jen říká: ‚Jak se jde ke mlejnu‘ ulice v Chaloupkách, na jejímţ konci tehdy stával. 255 Kronika obce, 1917-1961, s. 93. 256 Tamtéţ, s. 94. 257 Zaloţena v obci r. 1907 – kronika obce, 1917-1961, s. 206. 258 Při poţáru školy (v Jedovnicích) byl přítomen a vyzván, aby pomohl hasit, nepomohl.

64

Sociální demokracie: Josef Kunc 189, Bohuslav Šebela 72, Bohuslav Pernica 167, za Národně soc. dem: Alfons Kunc 81, a bezpartijní: Vladimír Potůček 124, předseda osvětové rady; Vincenc Průcha 192, repatriační odbor a Miroslav Zřídkaveselý 16 za Svaz české mládeţe.259 Předsedou MNV zvolen v následné krátké poradě František Šebela, č. 7, místopředsedou František Vašíček, č. 15, tajemníkem Vilém Praţák, č. 173. Výbor se pustil do práce (29 schůzí do konce roku), aby se urovnal pořádek po okupaci a v obci se zase mohlo ţít.260 Vedle oprav příbytků bylo nutno pozvolna zvelebovat pole, která z větší části leţela ladem (rozjeţděná tanky a obrněnými vozidly či se v nich nacházela vybuchlá/nevybuchlá munice). Nahonem bylo oseto něco málo lánů v květnu a červnu roku 1945, ale vzešla jen chudá ţeň. Zato na lukách a pastvinách se nasušilo sena i otavy dostatek. V prvních měsících po válce byl pozastaven provoz ve strojírnách (Adamov, Blansko, Brno), kde pracovala většina kotvrdovských dělníků a i provoz autobusové a ţelezniční dopravy vázl – stanice mezi Brnem a Blanskem rozbořeny – strţené mosty, takţe do jejich obnovy se 15-20 km za prací chodilo pěšky či jezdilo na kole jako za starších časů. Jako malá výpomoc od října toho roku jezdila místo autobusového spojení nákladní auta (americké armády) z akce ‚UNRA‘261 na trase Ruprechtov – Kotvrdovice – Jedovnice – Blansko.262 Škola se rozeběhla jiţ na začátku září školního roku 1945/46. Řídícím učitelem byl jmenován Vladimír Potůček; i nadále zde po přerušení vyučoval učitel František Šimák, na němţ je výuka všech tří tříd aţ do začátku listopadu, neboť řídící učitel je dočasně odvolán do Ruprechtova, kde není vyučujícího. Od konce listopadu nastupuje nově výpomocný učitel Jiří Musil, ţenským ručním pracem aţ od pololetí vyučovala učitelka Anna Jurková, náboţenství opět vyučuje jedovnický farář páter František Vodák, a školu navštěvovalo 38 chlapců a 51 děvčat. Škody na škole způsobené nacisty po vysídlení obce odhadnuty byly na 250 000 Kč. Za 22 000,- nakoupeno pro první třídu 20 nových stolů a 40 ţidlí, na opravách oken, dveří, podlah, malby,… spolkla škola asi 80 000,- Kč. Na konci školního roku školu navštěvovalo 28 chlapců a 47 dívek 259

ZOUHAR, Emanuel a Alois KUNC. Paměti obce Kotvrdovice: 650 roků (1349-1999). Kotvrdovice, 1999. s. 16-17. 260 Kronika obce, 1917-1961, s. 171-2. 261 Mezinárodní organizace UNRRA (United Nation Relief and Rehabilitation Administration = Správa Spojených národů pro hospodářskou pomoc a obnovu) http://www.vhu.cz/ceskoslovensko-a-povalecna-pomocunrra/ . 262 Tamtéţ, s. 95.

65

– 14 dětí se s rodiči odstěhovalo do pohraničí.263 Škola, obec i hasičstvo se podíleli na pořádání kulturních akcí i jejich programu. V roce 1946 to byl (na oslavu narozenin T. G. M. jako jiţ dříve konaný 7. března264) vzpomínkový večer na prezidenta Masaryka se zapálením hranice, dále I. výročí osvobození, a oslava narozenin prezidenta Beneše.265 Kulturních akcí typu zábavy a divadelní představení proběhlo taktéţ nemálo, dále doţínky, vinobraní nebo Mikulášská/Vánoční besídka nesměly chybět. V roce 1946 proběhly obecní volby dne 26. května s výsledkem: sociální demokracie 192 hlasů, KSČ 178 hlasů, Československá strana lidová 131 hlasů, Národně socialistická strana 27 hlasů, a celkem tři neplatné hlasy.266 Při čtení sloţení MNV se mi potvrdilo vyprávění dědečka, který vzpomínal, jak se jeho otec (Jan Zouhar, č. 140) angaţoval v komunistické straně – získal post místopředsedy MNV.267 Po rozkoukání se navrátivších občanů, začaly se počítat válečné škody na majetku. Přihlášené škody činily přes šest milionů Kčs, úředně uznané škody jen přes čtyři miliony Kčs. Občanům pak byly vypláceny zálohy v hodnotě 30-50% uznaných válečných škod.268 Celorepublikové (i středoevropské) opravy válečných škod nastartovaly průmyslové odvětví, kdeţto zemědělství trpělo nedostatkem pracovníků. I v Kotvrdovicích mnohem více lidí dojíţdělo za prací do průmyslových měst okresu, a opravy se z vlastních domovů soustřeďovaly na obecní pozemky (čištění polí, opravy cest a výsadby nových stromů). Od školního roku 1946/47 má kotvrdovická škola trojtřídní 1. - 5. ročník a sice I. třída = 1. ročník, II. třída 2. a 3. ročník a III. třída 4. a 5. ročník. V pololetí tohoto školního roku se také mění vyučující římskokatolického náboţenství – kaplana Josefa Zouhara střídá Zdenka Palátová z Jedovnic269.

263

Kronika školy, 1940-1969, od přerušení výuky nefoliováno. Hasičská kronika, 1902-1972, nefoliováno. 265 Obec navázala na zaběhlé zvyky. Ostatně, to je nejschůdnější cesta k obnově ţivota v obci  266 Kronika obce, 1917-1961, s. 98. 267 Více v přílohách – Kronika obce, 1917-1961, s. 99. 268 Tamtéţ, s. 100. 269 Kronika školy, 1940-1969, od přerušení výuky nefoliováno. Předpokládejme, ţe se prosazovalo zaměstnávat na výuku kvalifikované pedagogické pracovníky, ačkoli zde šlo pravděpodobně spíše o záskok, jelikoţ po dvou letech se k výuce náboţenství vrací kaplan Josef Zouhar a další rok i jedovnický farář Fr. Vavříček, k výuce náboţenství se pravidelně přihlašuje zhruba 80-90% ţáků školy. (Později kdy se náboţenství stalo pro socialistický stát neţádoucí, a církevní hodnostáři byli perzekuováni, výuka náboţenství se nabízela i nadále, avšak posudek na ţáka základní školy pak byl kádrově nevyhovující, čímţ klesl počet zájemců o výuku…). 264

66

Úroda roku 1947 utrpěla následkem velkého sucha270 kdy horní rybník ‚Kuchyňka‘ vyschl úplně a dolní rybník ‚Macoška‘ ze tří čtvrtin. Studny v obci byly z 90% vyschlé. Pan František Zezulák objevil na svém pozemku – louce ‚U Kanálu‘ – starou zasypanou studánku, která po prohloubení zásobila občany Kotvrdovic i blízkého okolí. Pořádný déšť přišel aţ v listopadu, coţ zachránilo ozimní setbu. Nízká výnosnost obilovin, malá úroda brambor a neúroda řepy, nedostatek mléka pro města a velká nouze o seno a další krmivo pro dobytek, velká bratrská pomoc ze Sovětského Svazu zamlčovala, ţe u nich je neúroda ještě vyšší a lidé hlady mřou. Mezi mimořádně významné dny tohoto roku patřila návštěva obce náměstkem předsedy vlády Zdeňkem Fieflingerem dne 24. srpna 1947, jehoţ pouť vedla po obcích Drahanské Vysočiny a Vyškovska postiţené násilným vystěhováním a vydrancováním od okupantů.271 Vedle hasičského sboru272 (dnes SDH)273, Svazu československé mládeţe => Českého svazu mládeţe (ČSM), kam byl včleněn i JUNÁK (Svaz skautů a skautek – dnes uţ ‚jen‘ České republiky)274, nebo Sokola (který byl později zakázán – resp. vystrnaděn zřízením Československého svazu tělesné výchovy a sportu275), existoval v obci i Katolický spolek, který však kronika zmiňuje teprve roku 1947, a byly také nově zaloţeny dva spolky: politicky orientovaný Svaz Československo-Sovětského přátelství, jehoţ odbočka v obci vznikla 3. srpna 1947, čítala 34 členů a předsedou byl zvolen Bohuslav Kala; a Pěvecký krouţek (nepolitického charakteru), který vznikl v říjnu 1947 a před koncem roku čítal 26 členů. Jeho zakladateli byli učitel Antonín Malach, Zdeněk Zouhar – posluchač na filozofické fakultě276 jako budoucí umělecký vedoucí krouţku, kovodělník Rudolf Štrajt a Vincenc Průcha, vojenský gáţista, jako organizační vedoucí. Své první vystoupení měl spolek při příleţitosti oslav samostatné ČSR 28. října 1947 v sále pohostinství p. Páska.

270

Podobné sucho snad bylo před 125 lety, dle údajů meteorologického ústavu. Více v příloze list kroniky s. 104. 272 Který k tomuto roku čítal 26 činných členů, 16 přispívajících a 2 čestné členy. 273 42. správní rok 1947: Členů činných 30, přispívajících 25, z toho čestní členové 2. Zemřel bratr Vincenc Šebela (38 roků v činné sluţbě, I. podnáčelník později i náčelník a velitel sboru) 1. 6. 1947 doprovodil sbor svého bratra na poţární stříkačce k poslední cestě v nových uniformách, které on sám zajistil, a bylo jich ten den prvně uţito, účastnily se i všechny okolní sbory. Z vojenské sluţby se vrátil Josef Musil, konala se oslava narozenin TGM u Pásků, oslava svěcení stříkačky v Kulířově, při jarním tání sněhu sbor 8x vypomáhal při čerpání vody ze sklepů, u přespolních poţárů sbor nezasahoval. 274 Od 9. září 1945 na přání Vlády i Národní fronty. 275 Podobná snaha jako u JUNÁKa – začlenit do státem kontrolované organizace, v níţ by se tyto svébytné sloţky rozplynuly, a bylo na ně zapomenuto. 276 Více v oddílu o významných osobnostech obce v následující kapitole. 271

67

Rok 1948 nese vedle stoletého výročí zrušení roboty ještě události ‚Vítězného února‘. Jelikoţ byla obec jiţ od první republiky převáţně dělnická s drobnými rolníky, nastalé změny proběhly v obci poklidně. I zde byl ustaven ‚Akční výbor Národní fronty‘277 a s novými volbami se částečně proměnila i radnice – nyní v rukou sociální dememokracie a KSČ, s předsedou Rudolfem Šebelou za sociální demokracii (náměstek – Jan Zouhar, KSČ zůstal). První rok zdejší mateřské školy započal 1. května 1948278. Z nedostatku vhodné budovy byla mateřská škola umístěna do budovy školy – v přízemí, učitelkou ustanovena Marie Trávníčková a správu převzal řídící učitel p. Potůček279. Školka čítá 33 ţáků280. Dalším krokem kupředu vedle zřízení MŠ bylo zavedení obecního rozhlasu, a vybudování nového cementového stavidla rybníku Kuchyňka (dnes jiţ jen malá tůňka v parku na návsi). První traktor s přívěsem (v obci) si pořídil vlastními náklady rolník Alois Kunc, č. 57; první ţací stroj – samovazač si opatřili dohromady bratři František a Josef Vašíčkové z č. 15 a 17; v listopadu 1948 byla v obci zřízena strojní pračka, na čemţ měla zásluhu předně pí. Zezuláková a JSČZ281 - pračka byla umístěna do obecní budovy ‚na Ţlebě‘ a těšila se velké oblibě u ţen. Její neustálá obsazenost přiměla občany volat po koupi další pračky282. Počínaje rokem 1948 se plní kaţdoroční dodávkový plán potravin (obiloviny, ţivočišné produkty – maso, mléko, vejce, okopaniny,…). Bohuţel k velké nespokojenosti občanů byla v rámci reorganizace dřevařského průmyslu zrušena pila bratří Matušků v ulici Čechy.283 Ke stávajícím spolkům přibyl ještě 18. listopadu 1948 Spolek zahrádkářů v Kotvrdovicích, jehoţ předsedou byl zvolen Jan Dvořák, č. 89. Spolek uspořádal dvě přednášky z ovocnářsko-zahrádkářského oboru a odebírá časopis Zahrádkář.284 Rokem 1949 také zahajuje činnost místní JZD – byl ustanoven přípravný výbor pro zaloţení JZD a jako předseda byl navrţen rolník František Vavříček č. 26.285

277

V příloze strana kroniky 107. Příznačné datum  279 Kronika školy, 1940-1969, od přerušení nefoliováno. 280 Kronika obce, 1917-1961, s. 111. 281 Jednotný svaz českých zemědělců. 282 Tamtéţ, s. 109. 283 Tamtéţ, s. 199. 284 Kronikář se k tomuto spolku později nevyjadřuje, a v další kronice je zmínka o (znovu)zaloţení zahrádkářského spolku 19. 2. 1967. 285 Tamtéţ, s. 123. 278

68

Dne 27. června 1948 se konalo okrskové cvičení hasičstva 7. okrsku 2. obvodu okresní hasičské jednoty boskovické v Kotvrdovicích.286 Ve škole ze ţákovské iniciativy – pozor! kdy dnešní ţáci by sami navrhli učitelce, aby jim zřídila nějaký zájmový krouţek, který by se netýkal počítačů a jiné elektroniky? – vznikl v druhé půli školního roku 1948/49 ve II. třídě recitační krouţek a III. třída reagovala ţádostí o zaloţení zahradnického krouţku, jíţ bylo vyhověno. V dalších letech byl v kurzu i krouţek dívčích ručních prací.287 K příleţitosti národopisných oslav288 600 letého trvání obce (1349 – 1949) se konal sjezd rodáků a dne 28. srpna 1949 byl odhalen pomník padlým289 jak v první tak v druhé světové válce, taktéţ padlým v obou odbojích vedle budovy radnice – obec tak splatila dluh, kdy se po konci I. sv. v. na památku padlým nemyslelo. Obohacením programu byla taneční ţákovská vystoupení v národních krojích, taktéţ se hasičský sbor předvedl v plné parádě. Započalo se ranním průvodem na mši do místní Kaple, průvodem k radnici, kde byl odhalen pomník umučeným a padlým obou světových válek a podstatná část kulturního programu se odehrála na sportovním hřišti, kde se do kroniky podepisovali místní rodáci.290 Plánování a realizaci oslav měl na starost MNV a AVNF.291 Obecní kronikář Vincenc Průcha sepsal k tomuto datu Paměti obce 13491949, ale k vydání tiskem nedošlo, jelikoţ nebylo finančních prostředků (ani obecních ani soukromých). Dva stejnopisy byly uloţeny: Blanenské muzeum a obecní úřad Kotvrdovice, další kopii vlastní místní škola.292 Z nadšeného budovatelského plánu na zvelebování obce byla značná část splněna a z ostatních poloţek byla alespoň práce započata. U obecního domu (radnice) byl zkrášlen kousek trávníku v parčík a došlo zde k odhalení pomníku padlým v I. i II. sv. v., opravy na škole (adaptace hospodářských budov => zvětšení dvora pro výuku tělesné výchovy, výmalba místností,… náklad 50 000,-) byly dokončeny z větší části před začátkem školního roku a započalo se na podzim s rekonstrukcí bezprašné silnice a zároveň s tím pokládkou kanalizace – od Kaple po dolní konec. Mimo vytyčené úkoly

286

Hasičská kronika, 1902-1972, nefoliováno. Kronika školy, 1940-1969, od přerušení výuky nefoliováno. 288 Spojeno s doţínkovými slavnostmi, proto v srpnu  289 Stál zaokrouhleně 60 000,- a zhotovil jej kamenosochař p. Cihlář z Blanska. 290 Slavnost byla nafilmována a podle kroniky je film uloţen v místní škole. 291 Tamtéţ, a taktéţ v: kronika obce, 1917-1961, s. 114. 292 K realizaci tiskem došlo později (jedna z publikací např. v Moravské zemské knihovně). 287

69

byla pořízena druhá obecní pračka k všeobecné spokojenosti hospodyní a pro autobusy ČSD se upravila kůlna bývalého Matuškova mlýna (zničeného okupanty) na garáţ.293 Z kulturního ţivota školy (některé oslavy probíhaly ve spolupráci s obcí a hasičstvem) od školního roku 1949/50 je citelné nejprve doplnění později postupné přesedlání z klasických oslav demokratické republiky na oslavy socialistické, jako jsou úmrtí V. I. Lenina, později i J. V. Stalina, ţáky připravené rozhlasové pásmo ‚Vítězný únor‘, Mezinárodní den ţen 8. března pomalu utlačil narozeniny T. G. Masaryka 7. března, promítané filmy s prosovětskou tematikou, oslavy prvního máje s průvodem do Jedovnic, oslavy osvobození a konce druhé světové války294. O Vánoční besídce místo Jeţíška naděloval dárečky Děda Mráz. Učitelé nesměli zůstat pozadu a účastnili se kurzů politického školení. Ve výuce byli vyzdvihováni autoři ‚nevědomky socialističtí‘ jako Jirásek a Wolker. A z období okupace přetrval sběr léčivých bylin. Vedle i dnes běţných akcí školy pokračovalo se (plošně) ve velkém s výchovou ke společnosti jako byla dnes prosazovaná finanční gramotnost (ţáci pravidelně ukládali drobné částky na své spořící kníţky v jedovnické spořitelně), nebo členství všech ţáků v organizaci Československý Červený kříţ – dnes by se tato aktivita dala zařadit do kapitol výchovy ke zdraví. Škoda, ţe dnešní doba prosazuje ve výuce spíše teoretické znalosti a dovednosti a praktické ruční práce jsou na ústupu před pokrokem postmoderní doby. (Proč by se měly dívky učit štupovat ponoţky, kdyţ s dnešní konzumní společností vyjde levněji a časově méně náročněji koupit nové?) bohuţel se tak ještě více odstříhává vztah člověka k přírodě (pěstování plodin ve školní zahradě jde mimo, ţáci si pak neváţí jídla, které je jim předkládáno, protoţe nezaţili tu náročnou cestu, kterou musely potraviny urazit, aby je ţáci místo konzumace naházeli do koše…) a zakrňuje tím i jemná motorika a to ani nemluvím o chuti dělat cokoli náročnějšího, poněvadţ není výdrţ, není chuť dojít cíle a získat tak dobrý pocit, ţe se nám něco povedlo. Národní škola v Kotvrdovicích navázala spolupráci – partnerství s národní školou v Senetářově. (Podle akcí popisovaných dále v kronice, je vidět, ţe uţitek

293

Dnešní zastávka na horním konci mívala točnu – stále patrná (pozdější smyčka) okolo ostrůvku dnešní zastávky, ale hlavní smyčka byla vybudována 1953, kdy se od hospody U Pásků ke Kříţku a zpět na silnici vysypala cesta štěrkem a vyválcovala se (kronika obce, 1917-1961, s.145-6) – a linka zde dříve končila – dnes pokračují autobusy do Studnice či Vyškova. 294 Ačkoli bylo vzpomenuto úmrtí jak prezidenta Masaryka, tak jeho nástupce Beneše, význam těchto dvou státníků byl v následné větě kroniky ihned znehodnocen.

70

z tohoto partnerství měla hlavně škola senetářovská – akce typu: promítání filmů295, divadelní představení ţáků,… probíhaly na škole v Kotvrdovicích, kde k tomu bylo materiální zázemí.) Učitelé s povděkem přijali nový platový řád, který jiţ nediskriminuje venkovské učitele před městskými a odstraňuje tzv. hladové kategorie pomocných učitelů, hospitantů či praktikantů.296 Se školním rokem 1949/50 vzniká při zdejší škole svaz (dnes sdruţení297 či klub) rodičů a přátel školy298, který se zaslouţil o hromadné stravování ţáků ve škole (svačiny a obědy), které z větší části dotoval, stejně tak na společné stravování přispívaly i sloţky místní NF. Dále SRPŠ zajišťovalo kaţdým rokem pomůcky pro ţáky a další vybavení školy, celkově škole napomáhalo hlavně ve finanční stránce výchovy a vzdělávání. Stát přebírá postupně kontrolu nad kaţdodenní činností (státem organizovaná mládeţ, státem organizovaná tělesná výchova a sport,…) a o určitou výsadu přichází i katolická (a další) církev, kdyţ jsou zřízeny v rámci nových zákonů (občanský zákoník) občanské matriky. Matriční úřad pro obec Kotvrdovice je zřízen při MNV obvod Jedovnice, kdeţ je zřízena i obřadní síň pro státní sňatek.299 V obci pokračují zvelebovací a budovatelské práce okolo nové hlavní bezprašné silnice, a kulturní činnost získává díky koupi filmové promítačky (60 000,-) Svazem Československo-Sovětského přátelství i nový rozměr pro sdruţování.300 Kvůli závadě na elektroinstalaci vyhořely 28. října 1950 tři rodinné domky (č. 36, 6 a 93 – za horní zastávkou), nejen kvůli tomuto poţáru byly později v rámci MHJ – místní hasičské jednoty (dnes SDH) zavedeny protipoţární prohlídky301 (1952) ze začátku konané i dvakrát do roka, později jednou ročně (prohlídky komínů, a jiná

295

Hlavně výchovné filmy a filmy doplňující výuku, ovšem promítaly se i vhodné celovečerní zvukové filmy pro mládeţ. 296 Kronika školy, 1940-1969, od přerušení výuky nefoliováno. Tento počin veleben jako další výhra socialismu, jelikoţ kapitalistický systém se k tomuto kroku nedostal (ne, ţe by na to měl zrovna čas…). Reţim si tak zavazuje ‚formovače‘ národa (od útlého věku dětí) k víře ve spravedlnost socialismu. 297 SRPŠ jako sdruţení (nikoli svaz) rodičů a přátel školy je jako název uţit v kronice jiţ se školním rokem 1965/66. 298 Členská účast rodičů ţáků byla povinná, dále zde byli zástupci pedagogického sboru či ostatních zaměstnanců školy. 299 Kronika obecní, 1917-1961, s. 126, kde je uveden zapsaný první narozený i první sňatek. 300 Tamtéţ, s. 127, za rok se odehrálo 8 představení vţdy dvě za sebou. 301 Jindy ţňové hlídky, aby nechytla úroda. Protokoly ze schůzí MHJ, 1953-1964, s. 3-4.

71

bezpečnostní protipoţární opatření)302. MHJ toho roku slavila ještě zakoupení sanitního automobilu pro svou odnoţ sanitárních sester303. Na konci roku 1950 se stěhuje místní kronikář Vincenc Průcha i s rodinou – byl přemístěn do Drahanic u Březnice (Čechy) – a tudíţ kroniku předává novému MNV pověřenému kronikáři Františkovi Aleksovi, č. 197, který opatřuje zápisy od 1. 1. 1951304. Od školního roku 1950/51 byly zavedeny „Dny otevřených dveří“ kaţdou první sobotu305 v měsíci se mohli rodiče přijít podívat na ţáky, jak se učí. Kromě toho se zavedlo i společné stravování ţáků, jak ZŠ, tak MŠ. O velkých prázdninách před tímto školním rokem účastnili se učitelé zdejší školy veřejných a zemědělských prací v druţstvu. Tato výpomoc se opakovala i následné školní roky (jen počet odpracovaných hodin se lišil). Kromě učitelských časopisů306, které škola odebírala pro obohacení zkušeností svých zaměstnanců, nebyli pozadu ani ţáci – ‚Mateřídouška‘ a ‚Ohníček‘ putovaly ke kaţdému ţákovi 2. - 5. ročníku, a k nahlédnutí pak byly i časopisy Vedení pionýrů, Pionýrské noviny, Pionýři – vpřed307, Mladý technik, Svět Světů, Svět v obrazech, aj. Od školního roku 1948/1949 se ve škole vyučuje podle učebnic schválených ministerstvem školství, které schvaluje a doplňuje jejich obsah (šk. r. 1951/1952). Zdraví ţáků bylo pod drobnohledem Dr. Vašíčka308. Pravidelné prohlídky dělal na škole kaţdý měsíc! (Pro srovnání dnes se má člověk k lékaři dostavit na pravidelnou preventivní prohlídku co dva roky.) Běţnou prohlídku zahrnovala i kontrola chrupu, nebo bylo výsledkem doporučení k pobytu v táborových ozdravovnách (zdejší ţáci se

302

Dnes se setkáváme v domech/školách/firmách s protipoţárním řádem – př.: označené únikové východy, hasicí přístroje, reflexní označení schodiště, minimalizace nebezpečí vzniku poţáru,… 303 Tamtéţ, s. 128. 304 Tamtéţ, s. 131. 305 Následný rok se ‚Den otevřených dveří‘ přesunul na pondělí a návštěv rodičů výrazně ubylo. 306 Jako: Komenský, Společenské nauky ve škole, Sovětská věda, Pedagogika, Var, Praha-Moskva, Výtvarná výchova, Učitelské noviny,… 307 Samotný pionýrský oddíl byl ustaven za přítomnosti okresního instruktora ČSM během školního roku 1952/53 o počtu 30ti ţáků ze 4. a 5. ročníku, a vedoucími se stali Jos. Zouhar a Fr. Burda. 308 Od školního roku 1959/60 nadchází změna ve školním lékaři (MUDr. Vašíček pravděpodobně odchází do důchodu), nejprve vykonává pravidelné prohlídky MUDr. Gümplová, od roku 1962/63 MUDr. Martincová a od roku 1964/65 to byla MUD. Vodáčková.

72

zotavovali v ozdravovně ve Velké Libině), coţ se těšilo u rodičů velké oblibě.309 Občas se vyskytlo několik případů příušnic či dávivého kašle nebo spály310. V obci byla dokončena bezprašná silnice s vydláţděnými svody vody do kanalizace a opatřena chodníky pro pěší. Výstavba kanalizace na ulici ‚Panská‘ stojí pro nedostatek materiálu. Do školy byl zaveden vodovod – 50 000,- (do všech tříd) a hasičům bylo na obecní náklady spraveno poţární vozidlo – 150 000,- Kčs. V plánu je další oprava silnic v Čechách a na Ţlebě311. Reţim přituhuje – s rokem 1952 jsou MNV přiděleni obecní tajemníci, aby podpořili práci národních výborů. Tento rok se na MNV v Kotvrdovicích vystřídali dva tajemníci (od 1. 2. 1952 Ladislav Kocman z Jedovnic a od 1. 12. 1952 Josef Musil taktéţ z Jedovnic)312. Přípravný výbor JZD se dostal k činu a po náboru začíná oficiálně hospodařit v čele s Karlem Kuncem, č. 164. Nejprve na zbytkových statcích Františka Zezuláka, který pro nemoc nemůţe hospodařit a jehoţ syn byl odveden na povinnou vojenskou sluţbu. Místním se dostalo pomoci od Hospodářského druţstva v Rájci (Jestřebí), kdy ve dvoře Františka Zezuláka zbudovalo dokrmnu pro hovězí dobytek, pomohli i zemědělci z celého okolí dodávkou sena a slámy (uskladněno v hospodářských budovách a na poli – po dobu ţní občanstvem hlídáno).313 Je dokončována úprava ulice Panské (kromě kanalizace i rozšíření o 1m), ale kvůli zemědělským pracím v létě a z kraje podzimu i kvůli špatnému počasí během podzimu nebyly práce dokončeny ani se nezapočalo s plánovanou výstavbou (silnice Čechy a Ţleb). V ţivočišné produkci řádila obrna vepřů (úhyny) a na bramborech zase mandelinka bramborová, tudíţ byly napnuty síly, aby se škůdce nerozšířil314. Ještě jeden zásah do hospodaření byl pro některé zdrcující – výše jsem se zmínila o koupi obecního lesa, který z rozhodnutí z vyšších míst musel být předán do správy státu. Lidem, kteří se o získání lesa zasadili, nebyly protesty platné.315 309

Kronika školy, 1940-1969, od přerušení výuky nefoliováno. Mezi další choroby vyskytující se ve škole patřila i ţloutenka, spalničky, plané neštovice nebo hnisavá angína či zápal plic. Očkovalo se proti tuberkulóze či obrně. 311 Kronika obce, 1917-1961, s. 132. 312 Tamtéţ, s. 136. 313 Tamtéţ, s. 137. 314 Snad čtenář zná: ‚O zlém brouku Bramborouku‘. 315 Při hlasování MNV o schválení převodu lesa zvedli ruku Josef Kunc a František Aleksa. Tamtéţ, s. 140. 310

73

Aby zprávy toho roku nebyly jen smutné, je pozitivní vědět, ţe ještě v tomto roce se Sokol v obci činil s pořádáním akcí (kromě divadelního představení ‚Vojnarka‘316 také 9. 5. 1952 běh vítězství, dětský den 22. června, či branné závody zdatnosti 8. června) následujícího roku navíc od obce získal nové vybavenější sportovní hřiště. A také MHJ slavili – 50 let činnosti.317 Ačkoli se jiţ s první světovou válkou pro tuto organizaci konaly v obci sbírky, místní skupina Československého Červeného kříţe byla ustanovena teprve tohoto roku. Rozmnoţil se i MNV, při němţ vznikl Výbor ţen v čele s Aloisií Ševčíkovou, č. 159. Následujícího roku pořádal ČsČK zdravotnický kurz (25 vyškolených) a zbudoval místní ošetřovnu, aby ulehčil nemocným od cesty za lékařem do Jedovnic, čímţ se těšil větší a větší oblibě.318 Kromě dvou novostaveb zaznamenala obec spíše ‚útěk‘ do měst – převáţně Blanska, kde závody ČKD postavily větší počet obytných domů pro své zaměstnance319. Rok 1953 hned zpočátku pro mnohé socialisticky smýšlející byl dvojí tragédií: 5. března zemřel J. V. Stalin a krátce na to onemocněl a zemřel i prezident Klement Gottwald320. Pro západní svět to byla naděje pádu ‚komunistického‘ reţimu, avšak zvrat se nekonal. Další nečekaná událost – totiţ spuštění měnové reformy 1. června 1953 a současně s ní zavedení jednotného trhu = zrušení přídělového lístkového systému321 – zasáhla v podstatě všechny obyvatele Československa. Obé mělo pomoci s hospodářskou situací státu a odstranit pozůstatky války (přídělový systém), ovšem měnová reforma mnoho lidí připravila o peníze – hotovost jim byla vyměněna jen 300,Kčs na hlavu v poměru 1:5, ostatní pak 1:50, kromě toho přišli o vázané vklady a ţivotní pojistky322. Ačkoli byli místní nemile a náhle připraveni o úspory na stavby rodinných domů (či jejich opravy a rekonstrukce), přeci jen se obec rozrůstala – rozvrţením parcel západně od ulice Čechy, vznikala nová ulice s ní souběţná – dnes nazývaná Nová Čtvrť. Zárodek místního JZD se nerozrůstá a nezvládá hospodaření na pozemcích p. Zezuláka, takţe ty jsou vnuceny k obdělávání okolním zemědělcům, navíc dokrmnu pro 316

Jirásek – nutnost býti poplatní době. Hasičská kronika, 1902-1972, nefoliováno. Více v příloze. 318 Kronika obce, 1917-1961, s. 150. 319 Tamtéţ, s. 142. 320 VACULÍK, J. – ČAPKA, Fr.: Nástin českých dějin 20. století. Brno, 2005. S. 150. 321 ČAPKA, Fr.: Dějiny zemí Koruny české v datech. Praha, 2010. S. 754. Taktéţ kronika obce, 19171961, s. 146. 322 Tamtéţ. 317

74

hovězí dobytek, vybudovanou ve dvoře p. Zezuláka, provozuje Hospodářské druţstvo Rájec – místnímu JZD se nedaří, rolníci nejsou přesvědčeni o výhodách společného hospodaření. Začátek i konec roku byl značně suchý, a k tomu v květnu díky sněhové nadílce (9. a 10. 5. 1953 napadlo místy aţ 30 cm sněhu) obávali se zahrádkáři o úrodu.323 Rok od roku se také zvětšuje osevní plocha lnu – surovina ţádaná západními zeměmi a do budoucna pokračuje i kaţdoroční zápas se škůdcem mandelinkou bramborovou. Lidová knihovna,324 která jiţ před časem (1920, ještě jako obecní knihovna) pohltila neodbornou část Hasičské knihovny (cca 224 svazků zábavné literatury), se také stihla za ten čas rozrůst: čítá 776 svazků. Čtenáři se ročně pohybují okolo počtu 70 osob a vypůjčené knihy ročně okolo počtu 2000 vypůjčených knih.325 Kdyţ uţ je řeč o hasičích, ti procházejí krizí – je malý zájem ze strany obyvatelstva o jejich činnost (coţ ukázaly i oslavy 50. výročí hasičů v Kotvrdovicích), nezájem mládeţe o hasičstvo, problém s rekrutováním nových členů, problém s malou spoluprací ţen s MHJ, nezájem starších členů v seznamování se s novým hasičským řádem a zavedením politiky do MHJ, nezájem z řad členů KSČ, kteří by měli jít příkladem ostatním.326 Přikračují proto k ‚verbování‘ mládeţe a dorostu k soutěţím v PO327 a v následných letech se dobře umisťují v okresních soutěţích.328 V neděli 16. května 1954 se konaly volby do místních, okresních a krajských národních výborů. Předcházely tomu však četné diskuse okolo nových volebních zákonů, nejen na ‚vyšších místech‘, ale i zde mezi občanstvem na půdě MNV. V Kotvrdovicích obdrţeli 98% hlasů navrţení kandidáti (nevolilo pouze 12 osob). Sloţení MNV bylo následovné: předseda Rudolf Šebela, tajemník Miroslav Zřídkaveselý, členové: Alois Ševčík, Alois Kunc – zemědělský referát, Alfons Kunc, Ota Zouhar – finanční a rozpočtový referát, Jaromír Syrový (učitel) – kulturně osvětový referát, Rudolf Zouhar a Aloisie Pernicová.329 Mandát do ONV330 získala Aloisie 323

Byly rozdělávány ohně, aby zmírnily dopad mrazů na stromy v květu, nakonec pomrzly jen vlašské ořechy. Kronika obce, 1917-1961, s. 147-8. 324 Toho času v budově MNV, později přemístěná pravděpodobně do pravé části budovy, kde dnes (v levé půli) sídlí pošta – dlouhou dobu byl na budově vývěsní štít. Dnešní obecní knihovna je umístěna v podkroví nad MŠ. 325 Kronika obce, 1917-1961, s. 151. 326 Ze zápisu výroční schůze MHJ – protokoly ze schůzí MHJ, 1953-1964, s. 9. 327 Poţární obraně. 328 Kronika obce, 1917-1961, s. 181. 329 Tamtéţ, 1940-1969, od přerušení výuky nefoliováno. 330 ONV = Okresní národní výbor, KNV = Krajský národní výbor.

75

Pernicová a mandát do KNV Dr. Josef Vašíček z Jedovnic. Téhoţ roku ve volbách do Národního shromáţdění 28. listopadu získal kandidát za místní volební okres ministr vnitra ČSR331 Rudolf Barák od obce 99,3% hlasů (účast byla 100%, proti 4 hlasy). Kromě volebního nadšení pokročily i práce budovatelské – dokončeno bylo navezení štěrku a zaválcování na ulici Panská (nyní uţ s kanalizací) a započalo se naváţením štěrku na ulici ve Ţlebě rodinných domků (povětšinou získali státní půjčku, na níţ nakoupili materiál levněji neţ na volném trhu). I na budově školy bylo nutno provést pár drobných úprav (nátěry dveří atp.) a obnoven byl plot s betonovou podezdívkou u zahrádky před školou, jenţ musel být strţen kvůli opravě silnice.332 Úrodu v obci toho roku zdrtila prudká červencová bouře s krupobitím a v ţivočišné produkci opět řádila obrna vepřů. S nadprůměrnou úrodou ovoce se značná část odváţela na výrobu pálenky – především slivovice.333 Chladné a nepříznivé počasí častovalo i začátek roku 1955334, takţe květnové oslavy 10. výročí osvobození byly přesunuty do sálu U Pásků, jen fotbalové utkání se konalo venku335. Rok 1955 se mimo oslav osvobození nesl v duchu I. celostátní Spartakiády (mladší ročníky cvičily ‚Zlatá brána‘ starší ‚Krachle‘ a prezentovaly své cvičení na spartakiádě v Jedovnicích, v Adamově a v Senetářově) a také na X. výročí osvobození Rudou armádou336. Přes nepřízeň počasí pokračovalo se v pokládání kanalizace mezi čísly 154164337 a započalo se s kopáním kanalizace v ulici Ţleb s novou povrchovou úpravou338. Odtěţil se kopeček u č. 20, jímţ byla zavezena rokle u Pavlónových. Chodník před školou byl vydláţděn a opatřen zábradlím před vchodem do školy (pro bezpečnost ţáků, aby nevběhli do vozovky, jen co opustí školu.) také byla upravena cesta a prostranství před prodejnou Jednoty (otevřena od 1. 1. 1955 v adaptovaném skladišti dřívějšího konzumu Vzájemnost a Včela).339 K témuţ datu bylo naopak zrušeno pekařství Josefa

331

Kronika obce, 1917-1961, s. 154. Tamtéţ, s. 160. 333 Tamtéţ, s. 159. 334 Ještě v druhé půli června byly noční teploty pod bodem mrazu! Díky červencovým dešťům byla úroda obilovin a okopanin ucházející. Ovoce však bylo kvůli mrazům málo. 335 Tamtéţ, s. 175. 336 Kronika školy, 1940-1969, nefoliováno. 337 Část smyčky pro autobus. 338 Zaválcovaný štěrk místo blátivé a prašné cesty. 339 Kronika obce, 1917-1961, s. 179-180. 332

76

Šurého, jeţ místní nesli nelibě, neboť dováţený chléb z Blanska zdaleka nedosahoval takové kvality. Garáţ pro autobusy ČSAD (postavená na pozemku bývalého Matouškova mlýna) byla rozebrána a materiál odvezen do Senetářova. Místo zůstalo prázdné. Učitelka mateřské školy byla přeloţena do Jedovnic a její místo nebylo obsazeno, takţe se tento rok školka neotevřela.340 Pionýrská organizace fungující od školního roku 1953/54 se dvěma oddíly341 vedenými studenty Josefem Zouharem, č. 30 a Františkem Burdou, č. 181 (záštitu převzal učitel Jaromír Syrový, a po jeho přeloţení další učitelé/ky), má v obci dobré jméno (ţáci si vypomáhají s učivem, organizují si volný čas a pomáhají v obci – zemědělské či úklidové práce i pomoc starým lidem342). Z průmyslové výroby (pila Matušků byla zrušena) fungují dvě kolářské dílny (Emanuela Zouhara a Pavla Nesrovnala) a kovárna Františka Nesrovnala. Kromě toho mnoho ţen v obci síťuje a síťkuje pro závod S. K. Neumanna v Brně. Domácích síťařek v zaměstnaneckém poměru je cca 30, jinak umí a provozuje řemeslo mnoho ţen343 (i muţů).344 Místnímu JZD se nedaří dospět I. typu a jiţ dříve opustilo pozemky p. Zezuláka. Nyní obhospodařuje druţstevní prádelnu, mlátičky, šrotovník a okruţní pilu.345 Místní národní výbor jen kroutí hlavou nad tím, proč jsou zdejší zemědělci346 tak zatvrzelí a odmítají se připojit k druţstevnímu hospodaření, které je přeci výhodnější, a povzneslo by jejich sociální úroveň. Vţdyť v okolí Kotvrdovic se JZD s úspěchem zaběhla a fungují?!347 Počasí v kraji bylo pro vývoj obilovin, okopanin i pícnin nepříznivé – z počátku roku 1956 mráz a déšť, pak sucho (coţ se podepsalo na produkci mléka) a škůdci

i jeslí. níţe.

340

V obci a nejen zde je velký počet zaměstnaných matek, i proto za socialismu vznikalo mnoho školek

341

Kronika školy, 1940-1969, od přerušení výuky nefoliováno. Později se rozrůstá aţ na 4-5 oddílů viz

342

Kronika obce, 1917-1961, s. 182. Do přílohy vzpomínku pí. Pytelové jak si vydělávala na školní docházku do měšťanky do Jedovnic. 344 Tamtéţ, s. 199. Také Viz bakalářská práce: NĚMCOVÁ, K.: Historie síťařství na území zemí Koruny České. Brno, 2013. 345 Tamtéţ, s. 199. 346 Kronikář si odpovídá posléze sám: drobní zemědělci převáţně pracují v průmyslu a obhospodařovávání půdy je na jejich manţelkách, tudíţ se do druţstevní spolupráce nehrnou. (Ona ţenská vydrţí hodně.) 347 Tamtéţ, s. 215-6. 343

77

(mšice, mandelinka bramborová). ONV mělo snahu prosadit pěstování kukuřice, ale byl by zde zapotřebí druh, který nepotřebuje dlouhou dobu pro vývoj – vzhledem k nepřízním počasí.348 Příznivá úroda ovoce přiměla místní k uspořádání I. výstavy ovoce v obci (6. ledna 1957 – jednodenní – návštěvnost 480 osob + ţáci ZŠ) konané v pohostinství U Plisků. Bylo vystaveno 397 vzorků jablek, 21 hrušek, 17 vzorků zavařeného/sušeného ovoce, zavařené zeleniny, moštů a vina, ořechů okurek a cibule). O uspořádání se zaslouţili hlavně Vladimír Svoboda, č. 14; František Kunc, č. 92; Karel Vašíček, č. 91; Bohuslav Štrajt, č. 90; Karel Zouhar, č. 8; Jaroslav Kučera, č. 73; Karel Kunc, č. 164; Miloš Štrajt, č. 77; Miloš Charvát, č. 56 a František Alexa349. Ustanovující schůze místní JZD se konala 5. července 1956350. Druţstvo přijalo stanovy III. typu a vstoupilo do něj 42 členů (z toho čtyři rolníci). Prvním předsedou zvolen Josef Šenk, č.p. 139. Druţstvo začalo hospodařit na 86 ha zemědělské půdy (74 ha orné půdy) - ozimem bylo oseto 20 ha půdy (ţitem a pšenicí). Byla provedena arondace (výměna pozemků za náhradní) půdy v tratích Dvorce a Kumbůt351. Po vykopání brambor byly rozorány hlubokou brázdou meze a vytvořeny nové hony. Uvolněné352 hospodářské budovy u Zezuláků byly adaptovány na stáje pro hovězí a vepřový dobytek. Taktéţ se započalo s chystáním stavby drůbeţárny na pozemku č. 627 naproti č. p. 17 (Josefa Vašíčka).353 Druţstvo koupilo a instalovalo nový kladívkový šrotovník a zakoupilo také zrnomet a senomet. Patronát nad druţstvem drţely Adamovské strojírny, které vysílaly brigády na opravy strojního zařízení. Ve škole byli ţáci učiteli seznamováni s výhodami kolektivního hospodaření (o záporné stránce věci se nemluvilo). Ředitel školy p. Potůček jako člen druţstva obcházel zemědělce a přesvědčoval je ke vstupu do druţstva a o jeho výhodách. Rok 1956 přinesl chvění očekávání (odhalení kultu osobnosti na XX. sjezdu KSSS, maďarské a polské národní povstání, znárodnění Suezského průplavu Egyptem a intervence vojsk – izraelská a anglo-francouzská), ale u nás bylo vedení KSČ pevné. Situace v Maďarsku přiměla některé občany Kotvrdovic k nakupování trvanlivých

348

Tamtéţ, s. 217-9. Kronikář. Kronika obce, 1917-1961, s. 256-7. 350 Hlavně zásluhou MNV. 351 Kronika obce, 1917-1961, s. 212-2. 352 Vykoupené od druţstva Skalice (před tím Rájec). 353 Kronika školy, 1940-1969, od přerušení výuky nefoliováno. 349

78

potravin pro případ, ţe by byl mír narušen i u nás354. Vyskytly se hlasy (ne zrovna pochlebující KSČ), ţe by JZD v obci vůbec nevzniklo, kdyby se o pár let počkalo…355 Toho roku zemřel ve věku 73 let první starosta obce zvolený 11. července 1919 Vilém Hejč z č. 177.356 Kromě autobusové dopravy (linka jiţ předchozí roky protaţena i v druhou stranu – do Vyškova) je v obci několik majitelů soukromých automobilů (Ota Zouhar, 63; Vladimír Potůček (ředitel), 124; Eman. Zouhar, 119; Jaroslav Pliska, 41 a Rud. Pernica, 190. Počet motocyklů v obci vzrostl o 5 a činí 33. Obec opravila dvě studny (u prodejny Jednoty a ‚Psírku‘) elektrifikovala nové sídliště (Novou Čtvrť) a generální opravě se těšil místní rozhlas. Z úprav na Ţlebě chybí rozvezení štěrku a zaválcování. K rozkvětu obce se přičinil i Výbor ţen: zakoupil pro cestující autobusy tři lavice, které byly umístěny u autobusové zastávky u MNV. Dále si vzal za úkol vybudovat taneční parket na hřišti Sokola. A aby se po obci nepovaloval odpad, zakoupily výbor ţen čtyři odpadkové koše, které budou vhodně rozmístěny. Sokol nezůstal pozadu – nakoupil mantinely na lední hokej a výstroj na fotbal, téţ postavil kabiny pro hráče – fotbalový oddíl (*1955357) si vedl dobře (3. místo v okresní tabulce) a projevil i zdatnost v ledním hokeji. Vyhnul se ovšem nácviku spartakiády, kterou zastupovalo pouze ţactvo358. I dorostenecká druţstva MHJ se dobře v soutěţích umístila (dívčí oddíl jako 1. druţstvo okresu). Hasičské auto k místnímu poţáru nevyjelo – činí spíše sluţbu obci (převozy do nemocnice/porodnice, kdyţ nebylo k dispozici sanitní vozidlo)359. Z oslav Svátku práce v Jedovnicích, jak bylo zvykem, sešlo kvůli počasí (průvod skončil u pomníku padlým), ale místní si zkrácení trasy pochvalovali – jak by ne, proč se trmácet do vedlejší obce, kdyţ můţeme slavit v té naší. Z dalších kulturních akcí, kterých v obci není málo, se těší velké návštěvnosti jen divadelní představení, ostatní akce mají účast podprůměrnou360.

354

Nákupní horečka brzy polevila a pro maďarské občany proběhla sbírka, jejíţ výtěţek se prostřednictvím ČsČK dostal na správná místa. 355 Kronika obce, 1917-1961, s. 211. 356 Tamtéţ, s. 212. Velebený jako uvědomělý dělník, kaţdopádně sečtělý člověk, který pro obec mnoho znamenal. 357 MUSIL, T.: 50 let kopané. Kotvrdovice, 2005. S. 7. 358 Kronika obce, 1917-1961, s 230. 359 Tamtéţ, s. 228-232. 360 Tamtéţ, s. 238.

79

Vyjádření kronikáře k náboţenství v obci je značně rozpačité – Kaple (v obci) i chrámový kostel v Jedovnicích bývají o bohosluţbách přeplněné, ţactvo navštěvuje výuku náboţenství, příspěvky na opravy chrámů páně i na chrámové potřeby jsou velmi vysoké361 (je cítit závist a nepochopení, proč? kdyţ se strana k náboţenství nestaví přátelsky?) protoţe (odpovím za něj troufám si říci rozumněji) člověk potřebuje víru, ať uţ v něco neuchopitelného a nevysvětlitelného (je ve své podstatě iracionální) a také potřebuje útěchu a naději, kterou v racionálních věcech a počinech nenajde. Stěţejním úkolem roku 1957 byly volby do MNV, ONV i KNV. Předcházely jim debaty moţných kandidátů s občany a rozebíralo se především jakým způsobem a za kolik peněz bude obec dále zvelebována (méně socialisticky smýšlející občané by si přáli zaplatit dobrovolné brigádní práce na úpravě obce362 – protiargumentem bylo, ţe obec je zvelebována občany pro občany a bez zaplacení prací zbude na zaplacení materiálu = dříve nakoupeno a dříve přikročeno k výstavbě toho či onoho). 100% účast při volbách konaných dne 19. května 1957 byla ‚jistě spontánní‘363 jak podotkl Kronikář. Mandát do ONV získala Anna Tomášková, mandát pro KNV získal opět Dr. Josef Vašíček a do MNV byli zvoleni: Jaroslav Daněk, Miloš Charvát – zemědělská komise, Aneţka Matušková, Oldřich Palán – předseda MNV364, Ota Zouhar – člen rady, Miroslav Zřídkaveselý – tajemník, Vladimír Svoboda – člen rady, Vladimír Zouhar – finanční komise, Rudolf Musil – tělovýchovná komise, Rudolf Šebela – člen rady, Jan Krejčí, Karel Zouhar, Josef Soldán, Vladimír Potůček (ředitel školy) a Aloisie Pernicová – sociální komise.365 Kromě voleb bylo občany vzrušeně sledováno vypuštění sovětských umělých druţic (v novinách, rozhlase i na noční obloze) = ‚sputniků‘ – zvláště po nezdaru stejného pokusu ze strany USA. A ‚s nadějí udrţení světového míru‘ téţ sledovali moskevské oslavy 40. výročí velké říjnové socialistické revoluce.366

361

Tamtéţ, s. 239. Jiţ od konce války se konalo nespočet dobrovolných brigád = odpracovaných, ale nezaplacených hodin. Kromě vzájemné pomoci při znovuzabydlování se, přes úklidové a renovující práce na škole, k pokládce kanalizace a další pomocné práce… 363 Jak víme z vyprávění starších členů rodiny, k volbám se muselo, jinak měl člověk problémy – jistý bojkot šel: odevzdáním neplatného lístku, kterých bylo v obci pro tyto volby 6. 364 Pro zdravotní stav nemohl vykonávat svěřenou fci, byl tedy za něj zvolen Ota Zouhar, č. 63 – kronika obce, 1917-1961, s. 293. 365 Kronika obce, 1917-1961, s. 244-5. 366 Tamtéţ, s. 245-6. 362

80

Kronikář se pozastavuje nad faktem, ţe se pozvolna srovnává citelný rozdíl mezi počtem muţů a ţen v obci – ţeny totiţ mívaly převahu.367 Druţstvu JZD se s nově zvoleným představenstvem (předseda Alois Ševčík) a dozorčím výborem začalo dařit – během roku získalo 30 nových členů s 50 ha zemědělské půdy. Nutná adaptace vepřína i kravína si vyţádala 36 580,- a 42 869,- Kčs a práce se navíc protáhly, takţe k ustájení došlo aţ 1. ledna 1958. Stávající drůbeţárna téţ nestačila a byla vystavěna nová pro 250 nosnic za 57 000,- Kčs. Navíc byl druţstvu přidělen nový traktor s vlečkou, polnohospodářské práce pro druţstvo vykonává strojnětraktorové středisko Lipovec.368 Úrodu kromě vytrvalého sucha a vysokých červencových veder zničila hlavně bouře s krupobitím dne 13. srpna 1957, kdy krupy rozemlely jeteliny a trávy na polích, otloukly ovoce a zeleninu v zahrádkách, z mladých ovocných stromků odraly kůru a v lesích se člověk brodil klestím po kolena – zabíjely i ptactvo a drobnou zvěř (na polích) – stromy (50cm v průměru) vyvrácené, zpřelámané jako sirky, a všechna okna jiţní a západní byla kusy ledu vytlučena – znovuzasklení oken probíhalo U Plisků, kde dva sklenáři pracovali několik dní369. Obec řeší stíţnost na autobusovou dopravu (autobusy jezdí přeplněné, a odjezdy nejsou sladěny s pracovní dobou – ráno se do práce jezdí předčasně a při návratu lidé dlouho čekají na spoj) zatím však ne ke spokojenosti občanů. Roste počet motocyklů v obci (o devět více jak loni) k počtu 42 a osobní automobil si pořídil Blahoš Šenk, č. 101. Další ukazatelé zvyšující se ţivotní úrovně jsou čím dál častější pračky v domácnostech (obecní prádelna nadchla k jejich pouţívání), ledničky a první televizi si v obci tento rok pořídil Jan Vintr (vedoucí místní prodejny Jednoty - č. 1). Také rostou nároky na bydlení (úpravy stávajících domů: přístavby, nástavby, výstavby větších rodinných domů) a stále je patrný odliv obyvatelstva do měst – nejen kvůli práci, ale i pro prostornější a pohodlnější bydlení).370 Dokončeny byly práce na silnici na Ţlebě, započalo se se stavbou protipoţární jímky u prodejny Jednoty (č. 1), Výbor ţen ve spolupráci s MNV dokončil úpravu

367

Otázkou je, kolik tento fakt ovlivnily obě světové války – ani ne tak tím, ţe se několik muţů uţ nevrátilo, jako spíš tím, ţe jich celkem velký počet nebyl doma, aby do rodiny přivedli potomstvo? Také je známo, ţe prům. délka ţivota ţen je delší neţ u muţů a další moţná hypotéza: mladí jinoši chodili do Vídně do učení, mohli si tam vyhlídnout nevěstu a uţ se domů nevrátili. 368 Tamtéţ, s. 250-252. 369 Tamtéţ, s. 274-5. 370 Tamtéţ, s. 265-6.

81

parketu na malém hřišti Sokola (celkový náklad materiálu 10 000,-), a kromě výstavby dalších rodinných domků bylo opravováno a renomováno dvanáct stávajících.371 ČsČK se 75 členy pilně školí (kurz zdravotnický: dalších 13 zdravotníků, odznaky BPZO dalších 19 členů včetně ţactva, zdravotní přednášky s Dr. Vašíčkem,…) a kromě zdravotnické sluţby pokračuje v místní tradici ostatkového průvodu Maškar372. Hasičský sbor od r. 1950 nemusel hasit místní poţár, hlavně díky preventivním protipoţárním prohlídkám. Se členskou základnou 48 muţů a oddíl dorostenců s oddílem dorostenek a třemi oddíly ţactva, které se pravidelně dobře umisťují v okresní soutěţi, se nemusí obávat zániku a zapomenutí.373 V červenci proběhlo okrskové cvičení za účasti všech jednot z okrsku, závodního poţárního útvaru Adamovských strojíren a místní skupiny ČsČK s bojovým námětem – zapálení objektu letectvem, hašení zápalných bomb i seskoky padákem – čímţ mělo obyvatelstvo seznámit s úkoly za zvláštních událostí.374 Přerod Československé (lidově demokratické) republiky v socialistickou vrcholí. S tím souvisí odstranění zbytků ‚vykořisťovatelských tříd‘, jak ve městech, tak na vesnici a dokončení zdruţstevňování zemědělské výroby. V Kotvrdovicích tedy skončily soukromé dílny a vznikly podniky místního hospodářství: holičství Jana Kunce č. 64, stolařství Břetislava Buchty č. 180, pánské krejčovství Petra Pernici č. 59, dámské krejčovství Aloisie Ševčíkové č. 159 a kolářství Emanuela Zouhara č. 20. Rozrostlo se tak za mohutné agitace MNV i místní JZD, kdy přistoupili do druţstva aţ na Antonína Jelínka, č. 32 a Josefa Němce, č. 33 všichni výkonní zemědělci375 (počet členů vzrostl ze 62 na 96 a výměra půdy se zdvojnásobila – ze 140 ha na 288 ha).376 Těţkosti nastaly druţstvu s chovem dobytka – ustájení je nedostačující. S adaptací ustájení pro prasata u Josefa Vašíčka č. 11 odmítá majitel připustit (propadlo 56 000,- na přestavbu a k tomu z nedostatku prostoru uhynulo i 27 prasat). Ani ustájení hovězího dobytka se neobešlo bez těţkostí, zatmí je umístěn provizorně po vesnici a je v jednání výstavba hospodářských budov.377 Plán dodávek tento rok silně pokulhává378. Ovocnářská úroda 371

Tamtéţ, s. 265. Tamtéţ, s. 268-9. 373 Na začátku 50. let hasičstvo v obci procházelo krizí nezájmu veřejnosti – protokoly ze schůzí MHJ, 1953-1964. 374 Kronika obce, 1917-1961, s. 269-270. Neustálé přetahování a napětí mezi západním a východním blokem mělo za příčinu seznamování obyvatel s moţností ozbrojeného konfliktu, jeho moţnými následky a instruktáţí, jak se zachovat. 375 I nadále byli v obci zemědělci soukromého sektoru. 376 Kronika obce, 1917-1961, s. 280-2. 377 Tamtéţ, s. 283. 372

82

byla hojná a vedla místní k uspořádání II. výstavy (14. a 15. prosince 1958 opět U Plisků).379 Co do autobusové dopravy se týče, problém přeplněnosti se nezlepšil (alespoň adamovský autobus dostal přívěs). Soukromých vozidel je v obci sedm a motocyklů jiţ 52. Z masových sloţek se činila KSČ – vrcholná agitace ve prospěch JZD – viz výše. ČsČK ve spolupráci s MNV připojil k ošetřovně i čekárnu (ve zbrojnici MHJ380), kterou hlavně v zimních měsících místní uvítali. MHJ díky prevenci vzniku poţáru nemusela vyjet k místnímu poţáru, jen v Krasové zasahovali (blesk)381. V celostátní soutěţi se v prvním kole umístili ţáci na druhém místě, dorostenky první, v okresním kole ţáci na prvním místě, dorostenky nenastoupily, ale účastnily se veřejného vystoupení všech sloţek civilní obrany v Blansku382. Odměna za prvenství ţáků v celostátní soutěţi bylo vyslání jednoho člena tohoto druţstva (Jar. Daňka č. 55) do poţárnického tábora na jednotýdenní bezplatnou rekreaci.383 Výbor ţen nechal u parketu384 vybudovat drátěný plot na betonové podezdívce, chodník i zavedení kanalizace, také stálé elektrické osvětlení a úschovna kol a motocyklů385. Kromě toho začaly ţeny s tradicí ‚Vítání nových občánků do ţivota‘ – formou návštěvy u maminky s dítětem, kdy předají rodičům blahopřání, kníţky o výchově dítěte a květinový dar.386 Sokol přijal kromě fotbalového a hokejového zaměření i tělovýchovu a nacvičuje na II. celostátní spartakiádu. Kromě toho zvelebuje hřiště, vybudované r. 1955 s rozměry 60x100 m se dřevěnými brankami a za šatny slouţí dřevěná bouda u blízkého JZD, kdy je vyrovnáno a zmenšeno. Od dědiny je vystavěn dřevěný plot a šatny přesunuty do hospody U Plisků. V plánu je výstavba tělocvičny a kulturního domu (hlavní sál, přísálí, balkón, jeviště s točnou, šatny a sprchy,…).387 Dne 28. září 1958 byla ustanovena místní

378

Dříve byl plněn i více jak na 100%, jen některé poloţky nedotahovaly, ale extenzivní růst nemůţe být donekonečna a tento rok se ţivočišné výrobě nedaří přesáhnout alespoň polovinu plnění plánu – hlavně z důvodů loňské neúrody pícnin. 379 Tamtéţ, s. 288. 380 Protokoly ze schůzí MHJ, 1953-1964, s. 41. 381 Kronika obce, 1917-1961, s. 297. 382 Protokoly ze schůzí MHJ, 1953-1964, s. 40. Taktéţ v kronice obce, 1917-1961, s. 297. 383 Protokoly ze schůzí MHJ, 1953-1964, s. 40. 384 Místo pro konání zábav – pořádaných Výborem ţen, MHJ,…později mizí tradiční dechovka či smyčcová hudba, a polku a jiné tradiční tance střídá jazzová muzika upřednostňovaná mládeţí. 385 Kronika obce, 1917-1961, s. 303. 386 Později se vítání občánků koná hromadněji na obecní půdě s fotodokumentací – a spolu s dalšími statistickými údaji o svatbách a úmrtích je vedeno v samostatné kronice. 387 MUSIL, T. 50 let kopané. Kotvrdovice, 2005. S. 7. Taktéţ kronika obce, 1917-1961, s. 300.

83

odbočka SVAZARMu se 35 členy, předsedou Drahoslavem Kuncem, č. 189 a jednatelem Jitkou Zřídkaveselou, č. 16. Také pionýrská organizace388 slavila úspěchy ve členství – ve školním roce 1958/59 patřilo aţ 95% ţáků pionýrského věku (4. a 5. ročník) mezi členy. Nutno podotknout, ţe na druhou stranu, do výuky náboţenské výchovy docházelo téhoţ roku 94,3% ţáků (z celé) školy. V následujících letech však měla Pionýrská organizace navrch (aţ 100% členská účast – tři oddíly Pionýrů a jeden oddíl Jisker389) a ţáků navštěvujících výuku náboţenství rapidně ubylo – nejprve na 50% později i níţe a SRPŠ s rodiči řešilo ateistickou otázku – vysvětlování ateistické výchovy. Oddílovými vedoucími PO byly jednak učitelky z místní školy, jednak ţáci (studující) jedovnické osmiletky či blanenské jedenáctiletky. Zavedly se dva krouţky v rámci PO a to Krouţek mladých přírodovědců (kromě seznamování se s okolním rostlinstvem a krasovou oblastí hlavně taková brigádní výpomoc v JZD) a Taneční a rytmický krouţek, v němţ se ţáci seznamovali s hudbou Dvořáka i Smetany, v zimních měsících i Krouţek bruslařský, který cvičil na zimním stadionu v Brně. PO se připravovala na oslavy 10. výročí svého vzniku 1959390. Snad ani nemusím zdůrazňovat, ţe se PO angaţovala na veškerých kulturních akcích, jak školy, tak obce391. Škola v Kotvrdovicích zaznamenává kaţdoroční úbytek ţactva, ne proto, ţe by se v obci rodilo málo dětí – jde spíše o to, ţe rodiče zapisují ţáky přímo na osmiletku v Jedovnicích, kterou tento rok navštěvovalo 60 ţáků z Kotvrdovic (nebo do jedenáctiletky v Blansku – tři ţáci). V dalším studiu se pak často navazuje na jedovnické průmyslovce a dál pak v Brně na vysokých školách (hlavně inţenýrská odvětví). 392 Jedním z nedostatků školy byla chybějící tělocvična. Za příznivého počasí i dnešní ţáci cvičí se svými učiteli venku, ale tam nepřestěhujete odrazový můstek s ‚kozou‘ nebo si nevyzkoušíte cviky na kruzích. Škola proto v budoucnu plně vyuţívala místní Sokolovnu k výuce tělesné výchovy393. Často se ale výuka tělesné výchovy odehrávala i ve třídách, zvlášť se dbalo na dobrou fyzickou kondici a zhruba 80% ţáků se účastnilo nepovinné tělesné výchovy. Nouzově byla zařízena pro tělesnou výchovu

388

Zkráceně PO. V roce 1963/64 byly jiţ dva oddíly Jisker. 390 Kronika obce, 1917-1961, s. 306. 391 Kronika školy, 1940-1969, od přerušení nefoliováno. 392 Kronika obce, 1917-1961, s. 306-7. 393 96% výuky tělocviku se odehrávalo zde. 389

84

učebna v přízemí, kam bylo umístěno nejnutnější tělocvičné nářadí, a kde se za nepříznivého počasí konaly schůzky oddílů Pionýrské organizace394. Kromě neutuchající výstavby dalších rodinných domů, započalo se s výstavbou kanalizace v Chaloupkách a s opěrnou zdí u Kaple. I nadále roste počet soukromých automobilů a televizorů, kterých je v obci jiţ sedm. Kronikář si všímá, ţe se v obci stále drţí horácké nářečí – před padesáti lety to vypadalo, ţe vymizí, neboť mládeţ mluvila jen spisovně. Později však školou ve spisovné češtině vychovaná mládeţ neodcházela do světa, nýbrţ nastupovala do závodů v Blansku, Adamově, či v Brně a tam se k nářečí opět dostala. Ovšem na škodu jest, ţe úplně vymizely staré kroje (dnešní rekonstrukce vycházela právě ze starých fotografií a popisu v kronice, či paměti občanů), i kdyţ odloţeny, ne snad rovnou vyhozeny nezachovaly se.395 Rok 1959 je ve znamení Chruščovovy návštěvy na zasedání OSN a debatě o jaderných zbraních. Všichni vnímají hrozbu nukleární války a přejí si mír. V obci pokračuje směřování k socializaci – druţstvo JZD zdvojnásobilo členskou základnu a jiţ obdělává 292 ha zemědělské půdy. Ustájení dobytka je však i nadále nedostatečné. Na jaře příštího roku se započne se stavbou kravína, jemuţ byly jiţ vykopány základy. Druţstvo navíc pociťuje potřebu kovárny (musí se do jedovnické kovárny) takţe zřizuje vlastní kovárnu při dvoře, kam vykoupilo nástroje z bývalé kovárny Františka Nesrovnala.396 Přídělem strojů o STS397 byl rozmnoţen strojový park JZD a zakoupen třetí traktor. Ve špičkových pracích (ţně, výmlat) vypomáhají občané. Suché počasí dalo přemnoţit se myším, které bylo vidno i za bílého dne čile si shánět potravu. Jednota398 má v obci dvě prodejny potravin, prodejnu průmyslového zboţí, (prodejnu masa a masných výrobků – dříve v soukromých rukách p. Plisky, nyní je pouze provozním vedoucím) a dvě pohostinství (U Plisků a U Pásků – sdruţuje se všechno).399

394

Kronika školy 1940-1969, od přerušení nefoliováno. Školní rok 1968/69. Pánský kroj: ţluté koţené kalhoty, vysoké holenkové boty, červené vesty s lesklými kovovými knoflíky a bílé lněné košile se širokými rukávy – rolničtí synkové je nosili. 396 Kronika obce, 1917-1961, s. 319. 397 Strojní traktorová stanice. 398 Známá mladším ročníků spíše jako prodejna smíšeného zboţí na vesnicích – dnes řetězec obchodů firmy Coop. 399 Tamtéţ, s. 325. 395

85

Autobusy ČSAD jsou i nadále přeplněné dělníky cestujícími za prací a pro nedostatek vozů nelze přistavit další posilové spoje. Aut je v obci jiţ osm a motocyklů a motorových kol 64.400 Z masových sloţek se činí kromě ostatních hlavně Sokol (II. celostátní Spartakiáda). Má tři fotbalová muţstva (muţi-dorost-ţáci) a rozšiřuje cvičitelskou základnu o tělovýchovně vzdělané cvičitele. Pokračuje také ve výstavbě budoucí sokolovny: je dooploceno hřiště a slavnostně otevřeno průvodem401, byla vyhloubena studna v hl. 11m, vykopány a vyzděny sklepy, započato se stavbou umýváren, záchodů a šaten. Finančně dotováno MNV z obecních prostředků402, na výborové schůzi MHJ 15. února 1959 rozhodnuto o finanční výpomoci tělovýchovné jednotě Sokol 1 000 Kč.403 MHJ se také rozrůstá – díky ţákovským a dorosteneckým druţstvům – 60 členů (+ druţstva). Dostává také apel MNV: z usnesení OV-NF vůči MHJ je nutné přesvědčit do okresní konference KSČ o vstupu do JZD všechny členy (MHJ), pokud ještě členy JZD nejsou, a zapojit MHJ aktivně při výstavbě budov JZD a vypomoci hlavně při polních špičkových pracích.404 Rokem 1960 je úspěšně ukončena druhá pětiletka405 a vstupuje se do třetí pětiletky (s ještě extenzivnějším plánem hospodářského růstu). Ve světě se i nadále jedná o odzbrojování (nukleární zbraně) a uzavření studené války, ovšem probíhá druhá berlínská krize (vyvrcholení 1961 stavbou Berlínské zdi okolo západního Berlína a ochlazení vztahů Z-V), jejíţ průběh je sledován i v Kotvrdovicích. Hlavní událostí obce jsou volby do MNV, ONV a KNV i NS. Předsedou MNV se stal ředitel národní školy Vladimír Potůček, náměstkem Bohuslav Šebela č. 50, tajemníkem Antonín Keprt a členy rady: Ota Zouhar č. 63, Miloslav Charvát č. 56, Vladimír Zouhar č. 82 a Oldřich Palán č. 216. Předsedy komisí zvoleni: Vladimír Zouhar finančně-rozpočtové, Bohuslav Šebela školské a osvětové, Rudolf Šebela (č. 201) stavební, Miloš Charvát zemědělské, Ota Zouhar plánovací, Rudolf Musil (č. 70) sociální, tělovýchovné a pro sluţby obyvatelstvu a Oldřich Palán pro místní bezpečnost406. Mandát do ONV získal Rudolf

400

Tamtéţ, s. 324. MUSIL, T.: 50 let kopané. Kotvrdovice, 2005. S. 7. 402 Tamtéţ, s. 332. 403 Protokoly ze schůzí MHJ, 1953-1964, s. 45. 404 Tamtéţ. Ne všichni jsou nařízením nadšení. 405 Dvouletka (1947-48), 1. pětiletka (1949-53). 2. pětiletka (1956-60), 3. pětiletka (1961-65) nakonec zrušena – nedaří se plnění plánu. Osmá pětiletka končí rokem 1990. 406 Kronika obce, 1917-1961, s. 363-4. 401

86

Šebela č. 201, mandát do KNV opět Dr. Vašíček a do NS ministr vnitra Rudolf Barák. Účast voličů byla 100%.407 Z kulturně politického ţivota pak obec hostila návštěvu ze Sovětského svazu408 dne 23. května 1960. Devět hostí uvítal v ruštině u budovy MNV František Alexa. Hostům byli představeni předsedové SČSP V. Průcha a KSČ A. Ševčík. Po krátkém občerstvení si hosté prohlédli ošetřovnu ČsČK, pomník padlým a školu. Udělali si krátký výlet s prohlídkou televizního vysílače na Kojále. Na přání hostů, jak se v obci ţije, vzali je obyvatelé na prohlídku základů tělocvičny a hřiště a do JZD. Večeře se konala v pohostinství U Plisků, sešlo se veškeré občanstvo a besedovalo se. Hosté obdrţeli drobné dary (síťované rukavičky, ubrusy či vyšívané polštáře). Tančilo se a zpívalo.409 Místní JZD rozšířilo vozový park na pět traktorů410 a šest vleček. Jednalo se o sloučení se Senetářovským JZD, ale nakonec k němu nedošlo. Ustájení dobytka je neustále roztříštěné a odráţí se do v odchovu i dojivosti. Úroda ovoce byla hlavně u jablek nadprůměrná a švestky v hojném počtu putovaly na výrobu slivovice. Ze škůdců se čím dál hůře bojuje s mandelinkou bramborovou, i přes to, ţe JZD nechalo letecky popráškovat bramborové natě.411 Místní strana KSČ nebyla příliš spokojena s výsledky druţstva. Předně druţstvu scházel agronom412. Druţstvo nemělo dostatek pracovních sil (ve špičkových pracích) a nedařilo se získat za kandidáta KSČ ţádného z druţstevníků pro ‚lepší‘ politickou spolupráci; na druhé straně byl v MNV utvořen klub komunistůčlenů MNV, pro lepší propojení organizování jednotlivých úkolů.413 Sokol pokračoval s výstavbou tělocvičny – z větší části je hotové první podlaţí – a chystal se na II. celostátní Spartakiádu, kam do Prahy odjelo 14 ţen, 5 muţů a několik dorostenců.414 MHJ řeší nedostatek, kdy značný majetek JZD není zajištěn proti poţáru a nikdo z představitelů JZD nejeví zájem o utvoření poţárního druţstva z členů JZD, které by v případě potřeby bylo schopno účinně zasáhnout. Do budoucna je potřeba proškolit 407 408

Tamtéţ, s. 344-5. Pořadatel byla samosebou místní skupina SČSP, ale vzhledem k chudé pokladně pomáhaly i ostatní

sloţky NF.

409

Tamtéţ, s. 345-9. Do příloh str. 348. Soukromých automobilů je v obci jiţ devět a motocyklů 64. 411 Kronika obce, 1917-1961, s. 353-360. 412 Následný rok jiţ místo agronoma obsadil Jan Krejčí, č. 10. 413 Tamtéţ, s. 366. 414 Tamtéţ, s. 369-370. 410

87

obyvatelstvo. Druţstva, která se loni v soutěţi dobře umístila, letos nebodovala, jelikoţ se dorostenci i ţáci připravovali na II. celostátní Spartakiádu.415 Na II. CS nacvičovala i místní skupina SVAZARMu, podobně jako další sloţky NF v obci. Výstavba rodinných domků je nepřetrţitá – dokonce je zavezena vodní nádrţ (Rybníček416) mezi čísly 15 a 14, aby vznikla stavební parcela. V rámci výstavby a rekonstrukcí domů byly některé domy přečíslovány (pohostinství u Plisků zůstalo č. 41, ale obytný dům dostal č. 95 či průmyslová prodejna jednoty získala své číslo 138 atd.) dokončena byla i opěrná zeď u Kaple a u pohostinství U Plisků. 417 Lidé nejen v Kotvrdovicích sledují úspěšné lety do vesmíru sovětských kosmonautů Titova a Gagarina v roce 1961.418 Místní JZD se však drţí při zemi, s dokončením kravína (1. června 1961 ustájeny dojnice) jsou zjišťovány nedostatky (chybí půdní prostory a dobytek tak v zimě trpí mrazem), i stavba ‚Skladováku‘ nebyla provedena správně a bloky prefabrikovaného betonu povolily (popraskal strop, stěny uhnuly, stavba se zhroutila) k tomu je chov prasat postiţen chřipkou.419 Toho roku byl v obci proveden soupis ovocných stromů a keřů: 1 508 jabloní, 521 hrušní, 1 433 švestek, 419 sliv, mirabelek a renklod, 123 vlašských ořešáků, 533 třešní, 115 višní, 1 133 angreštů, 1 753 rybízů a 42 m² malin. Jednota otevřela v obci novou samoobsluţnou prodejnu potravin, druhá prodejna potravin (ta původní) byla zrušena. Z nedostatkového průmyslového zboţí jsou na seznamu-pořadníku elektrické chladničky a televizory Koncem roku byla zavedena automatizace telefonu. Ačkoli má z počátku poruchy těší se oblibě. Kromě ostatních masových sloţek v obci je činný SVAZARM (50 členů)420: zakládá střelecký, radioamatérský a motoristický krouţek. Sokol pokročil se stavbou tělocvičny a hrubá stavba je zastřešena, okna zasklena. Obec pokračuje ve výstavbě kanalizace – chystá se pokládka v ulici ‚Zámeček‘.421

415

Protokoly ze schůzí MHJ, 1953-1964, s. 54. Děti na zamrzlém Rybníčku často hrály hokej – dědeček vzpomínal, ţe se pod ním led prolomil (uţ bylo teplejší počasí) a ţe se horko těţko vyškrábal zpátky. Naštěstí to měl domů jen ‚přes ulici‘ – maminka nad smáčeným synkem spráskla ruce a hnala ho sušit a ohřívat na peci (snad ani rýmu tehdy z toho neměl). 417 Kronika obce, 1917-1961, s. 372-3. 418 Kronika obce, 1917-1961, s. 381. 419 Tamtéţ, s. 386-7. 420 Jedna z méně početných sloţek (KSČ 150 členů, Sokol 137 členů, MHJ 59 členů, Výbor ţen 21 členů,…). 421 Tamtéţ, s. 394-5. 416

88

Jedna malá havárie na elektrickém vedení (nebylo třeba zásahu MHJ) dne 14. února 1961 spálila mnoho radiopřijímačů a televizorů.422 Začátek i konec roku 1962 byl ve znamení sněhu – 18. února na Kojále uvázly při odklízení silnice dva sněţné pluhy a 15. prosince napadlo tolik sněhu, ţe potrhal elektrické vedení.423 Druţstvu bylo zařízeno společné stravování v místní Jednotě (jeden oběd 5 Kčs, druţstvem dotován 2 Kčs a stravování probíhá U Plisků, kde se téţ stravují důchodci) původně k úlevě ţenám během léta, ovšem osvědčilo se a pokračuje se v něm. V druţstevní prádelně je v provozu uţ jen jedna pračka, neboť mnoho občanů má jiţ vlastní. Při sklizni poprvé vypomáhal kombajn (část ještě sklizena dvoufázově), který spolu s kombajnem na brambory424 a mlátičkou rozšířil strojový park JZD. Druţstvo také započalo se stavbou dvou siláţních jam (jedna dokončena).425 ČSAD upravilo odjezdy autobusů tak, aby navazovaly na pracovní dobu v průmyslových závodech (Brno, Blansko (ČKD, Adast, Metra), Adamov (Adast), Kuřim (Tos)), ovšem přímá linka do Brna není – v Jedovnicích je nutné přesedat, přeplněnost ve spojích se však nelepší. Síťařství se v obci stále drţí při počtu cca 30 síťařek zaměstnaných u S. K. Neumann, ovšem výdělek za práci (měsíčně 1 000,-) značně poklesl (nízká zaměstnanost v oboru).426 Byla dokončena pokládka kanalizace s úpravou vozovky na ‚Zámečku‘ a chybí jen doplnit obrubníky. Veřejné osvětlení zavedené s elektrifikací obce r. 1924-5 nutně potřebuje opravit, stejně tak se mnoţí stíţnosti na špatnou slyšitelnost místního rozhlasu. Telefony (pevná linka ;)) jsou v obci celkem čtyři – veřejná hovorna pak má svůj telefon v pohostinství Jednoty. Snaha dokončit stavbu sokolovny překazila brzká zima (chybí parkety a obloţení soklů a schodů, i pokládka dlaţby vestibulu).427 MHJ vyjela k poţáru v Lipovci a k hašení obilného skladu v Jedovnicích, kde byli první. Jinak pomáhali při odčerpávání vody ze sklepů po jarním tání.428 Občanům ‚Východního bloku‘ byla Karibská krize předkládána jako agrese USA a Sovětský svaz hrdinně bránil narušení světového míru. Válka v Alţírsku pak byla ústy Sovětského svazu nazývána jako útok fašistické Francie429 na bezbranné

422

Tamtéţ, s. 397. Kronika obce, 1962-1986, s. 3. 424 Kombajn na brambory příštího roku prodán, neboť se na místní podmínky nehodil. 425 Tamtéţ, s. 5-6. 426 Tamtéţ, s. 9. 427 Tamtéţ, s. 12-13. 428 Tamtéţ, s. 17. 429 Která nakonec s novým prezidentem De Gaullem opustila Alţír jako kolonii a ponechala mu samostatnost. 423

89

obyvatelstvo Alţíru430. K tomu všemu se neopomněly vyzdvihnout zásluhy Sovětských vědců, kteří vyslali kosmonauty majora Popoviče a podplukovníka Nikolajeva na oběţnou dráhu Země.431 Také rok 1963 začal sněhem – 31. ledna se u budovy MNV vytvořila kolona autobusů, které pro velké závěje nemohli pokračovat v jízdě, a cestu musel přijet odklidit motorový pluh.432 Druţstvo kromě obvyklých přírodních nepohod jiţ čtvrtým rokem řeší plísňové onemocnění (‚Herpes‘) u telat, jenţe i s veterinární pomocí marně. Kromě toho je v druţstvu několik lidí důchodového věku, a výchova mladých kádrů (v učebním poměru 6-10 osob) je jen pozvolná. Druţstevní výstavba plánuje s novou mostní váhou na 25 tun a dodělání druhé siláţní jámy, ostatní vývoj závisí na moţném budoucím slučování druţstev a jejich následné specializace, který ovšem vázne a je v nedohlednu. Strojový park pak druţstvo rozšířilo o traktor ‚Major 30‘, pásový traktor, vysokotlaký lis a fekální vůz, s čímţ je pro změnu spojený nedostatek garáţí k ‚ustájení‘.433 Průmyslová prodejna Jednoty neuspokojuje v poptávce po chladničkách kuchyňských robotech, motocyklech a motopláštích, nedostatek se projevil i v sezónním textilu a v ţelezářství.434 Výstavba a renovace rodinných domů pozvolna utichá435. Obec zavedla kanalizaci do ‚Nové Čtvrti‘ a části ‚Čech‘, zbývá ještě úsek na Dolním konci a u Rybníčku – č. 132, kde je zapotřebí 100 cm odpadních rour.436 Ozývají se mezi místními hlasy, ţe cesta k tzv. Zámečku nemusela být přednostně budována, ale v prvé řadě měla být zajištěna oprava vodní nádrţe u průmyslové prodejny. Odpovědí je, ţe v r. 1963 nebudou započaty další stavební práce, ale budou se dokončovat stávající a je potřeba pouze schopných pracovníků na vyspárování jímky – materiál je. MHJ zkonstatovalo, ţe je v obci nedostatek vodních zdrojů/málo hadic při řešení případného poţáru.437 Byla dokončena oprava poţárního vozidla (táhla se přes dva roky dle protokolů ze schůzí MHJ, 1953-1964) – závada na motoru poţárního agregátu – a opravy se dočkala i poţární siréna. Kromě 14 osobních automobilů v obci i MHJ má dvě auta pro dopravu osob – s čímţ souvisí oblíbenost soutěţe ‚Obcí bez dopravních

430

Na trpící v Alţíru byly konány ošacovací i finanční sbírky ČsČK. Tamtéţ, s. 14-15. 432 Tamtéţ, s. 30. 433 Tamtéţ, s. 36-7. 434 Tamtéţ, s. 40. 435 Tamtéţ, s. 57. 436 Tamtéţ, s. 43. 437 Protokoly ze schůzí MHJ, 1953-1964, jiţ neofóliováno. 431

90

nehod‘.438 Občané sledují dění ve světě (předkládané jen jednou stranou barikády) a nové oblibě se těší Valentina Tereškovová – první ţena v kosmu.439 Mateřská škola (s 30ti ţáky), kterou se chystali přesunout440 po dokončení II. etapy výstavby Sokolovny právě tam, fungovala od školního roku 1963/64 celodenně. Byla téţ přijata kuchařka, školnice i druhá učitelka.441 Toho roku 1. února zemřel nejstarší občan Pavel Vašíček (92 let), který byl dlouholetým starostou (zásluhy nese za ochranu občanů v období okupace). Čest jeho památce.442 Dne 30. května havaroval autobus odváţející dělníky na odpolední směnu do Adamova. Z neznámých příčin sjel ze stráně mezi Křtinami a Josefovem, převrátil se na bok a na střechu. Při cestě do práce zemřela teprve šestnáctiletá Boţena Matušková z Kotvrdovic č. 188, další zranění byli odvezeni do nemocnice (kde nakonec asi jen pět z nich zůstalo na pozorování). Šofér Josef Kuběna byl podle výpovědí cestujících dobrý řidič, proto je záhadou, co se stalo.443 Roku 1964 se konaly nové volby do MNV, ONV, KNV i NS. Mandát do ONV získal Rudolf Šebela, nezměněný zůstal mandát do KNV (Dr. Vašíček) i do NS (Josef Korčák, rodák z Holštejna – minulé funkční období vystřídal odejitého R. Baráka)444, Nové obecní zastupitelstvo (celkem 29ti členné) si 14. června 1964 zvolilo: předsedu Rudolfa Němce, č. 104; náměstkem Jindřicha Kalouska, č. 102; tajemník zůstal stejný: Antonín Keprt; členy rady zvoleni: Vladimír Zouhar č. 111, Alois Ševčík č. 27, Bohuslav Šebela č. 50, Rudolf Juřina č. 45, Bohumil Šebela č. 201 a Josef Soldán č. 160. Předsedové komisí: finanční – Vladimír Zouhar č. 111, kulturně-školské – Jindřich Kalousek č. 102, zemědělské – Alois Ševčík č. 27, pro výstavbu – Rudolf Juřina č. 45, pro veřejný pořádek – Josef Soldán č. 160, sociálně-zdravotní – Bohumil Šebela č. 201 a hospodářské – Bohuslav Šebela č. 50. (Staro)nové představenstvo obce si v plánu na příští dva roky vytyčilo mnoho úkolů, které rovnou začalo plnit445 - pokračovalo se v drobných pracích na dokončování sokolovny, pokládky kanalizace s obrubníky chodníků, výměna rozhlasové aparatura = zlepšení slyšitelnosti rozhlasu, či jarní úklid obce. JZD446 s pomocí důchodců dokončilo průjezdnou siláţní jámu a sklep pro uskladnění krmné řepy, v plánu je ještě porodna pro prasnice. Do strojového parku byl 438

Kronika obce, 1962-1986, s. 49 a 43. Tamtéţ, s. 46. 440 Tamtéţ, s. 50. Provizorium v budově sokolovny však stále trvá ještě v roce 1967. 441 Tamtéţ, s. 29. 442 Tamtéţ, s. 56. 443 Kronika obce, 1962-1986, s. 58-9. 444 Tamtéţ, s. 81-2. 445 Tamtéţ, s. 61-3. 446 Druţstvem dotované společné obědy u místní Jednoty nebyly letos tolik navštěvovány (vyšší cena). 439

91

dodán odsemeňovač lnu447. Přes veškeré snahy druţstva448, MNV či KSČ se v obci ještě stále drţí soukromý zemědělský sektor.449 Nevhodnost plánovaného hospodaření se promítá v nereflektování aktuální poptávky-nabídky, coţ je vidět v průmyslové prodejně: ledniček, praček i televizorů je dostatek, ale nově chybí jiné zboţí (ţdímačky, hřebíky, kouřovody, kamna,…), v potravinách je to pak podle místní produkce – nedostatek másla, mléka, masných výrobků a v pohostinství nedostatek piva i limonád v letním období.450 Poţáru v obci nebylo jiţ 14 let, ale MHJ varuje, aby se neusnulo na vavřínech – stále nebylo vyškoleno druţstvo ze členů JZD, a pro případy vypuknutí poţáru, kdy je většina hasičského sboru v práci je potřeba proškolovat občanstvo – nejlépe v rámci zájmových krouţků. Okrskové cvičení pořádané v Kotvrdovicích mělo vyvrcholit zábavou na ‚Parketu‘, jenţe snaţiví jinoši ze Senetářova skáceli Máj, která strhla elektrické vedení – takţe nejen, ţe se zábava nekonala, navíc bylo nutné uhradit škodu. Pro potřeby MHJ byla na Ţlebě z garáţe zřízena opravářská dílna. Kromě účasti na kulturních akcích v obci si MHJ připomněla zaloţení prvních hasičských sborů v roce 1864 (sto let). 451 Občané se doţívají (mimo jiné díky kvalitnější zdravotní péči) vyššího věku (jeden občan nad 90 let a 15 občanů nad 80 let), pro ty, jeţ nemají příbuzné, kteří by se o staroušky postarali, nebo jsou nemohoucí, je zřízen útulek v Černé Hoře452. V obci je většina důchodců čilých a pomáhají nejvíce v JZD (kde je podle nového zákona práce omezena na určitý počet hodin).453 V ohlédnutí se za rokem 1965 cítí se MNV výkonně, neboť splnilo jiţ v roce 1964 většinu volebního plánu (vodovod do kravína a vybudování sociálního zařízení, čerpací stanice na naftu, instalace mostní váhy, úpravy chodníků,…) i nějaké práce navíc, které vznikly v průběhu roku a jichţ bylo třeba. Hlavní práce byly na dokončování tělocvičny (výmalba, nivelizace asfaltem, poloţení parket, instalace ústředního topení, elektroinstalace, otočného jeviště…) díky čemuţ se v budově mohla konat silvestrovská zábava. Občané Sokolovnu naplnili do posledního místa. Od 447

Tamtéţ, s. 71. Ale aţ v prosinci, takţe jej druţstvo dosud neuţilo. Druţstvo se neobejde ani po několika letech zaběhnuté práce bez brigádní síly ve špičkových pracích (noční směna výmlatu obilí, sběr brambor, sušení sena,…), které zajišťují místní v rámci masových sloţek – KČS, ČsČK, Sokol, ČSM, Výbor ţen, MHJ, Svazarm, SČSP, PO… 449 Tamtéţ, s. 73. 450 Tamtéţ, s. 76. 451 Kronika obce, 1962-1986, s. 84. 452 Ke konci ţivota tam byl umístěn i můj pradědeček Jan Zouhar, č. 140 (prababička zemřela v péči své dcery). 453 Tamtéţ, s. 91. 448

92

prázdnin roku 1965 do konce prázdnin roku následujícího (1966) procházela škola generálními opravami (výměna oken, březolitová fasáda, vnitřní výmalba a truhlářské práce,…) na něţ padlo cca 120 000,- Kčs a SRPŠ se podílelo 1 200 brigádními hodinami. MNV si vyţádalo etapový plán oprav, které bude ještě nutno provést (pro roky 1967-72 se počítá s opravami komínů, hromosvodů, instalací ústředního topení a splachovacích záchodů a kontrola elektroinstalace pro platné směrnice; nutné doplnění osvětlení ve třídách se vyřešilo instalací dvou reflektorů směřujících na tabuli hned o prázdninách roku 1968). Proběhlý školní rok mi zápisem v kronice přišel uvolněnější, srdečnější, celkově méně svázán systémem. Však se tyto roky nesly v duchu ‚oteplování‘ a uvolňování před vpádem vojsk Varšavské smlouvy 21. srpna 1968. Z hospodářského hlediska byl rok výjimečně deštivý, kdo včas neskosil seno a otavu, sušilo se mu špatně, brambory nebylo moţno včas zasázet a i později na polích stála voda, takţe chytly plíseň a ani obilí nezrálo a po výmlatu se s ním muselo do Ostrova na přesušení.454 JZD hospodaří na 303 ha zemědělské půdy. Průměrný věk druţstevníků je 50, nábor mladých se nedaří, tak je druţstvo rádo, ţe důchodci (okolo 65 let) vypomáhají brigádně i v trvalém zaměstnaneckém poměru. Strojový park byl rozšířen o kopkovač, cepový sklízeč a ventilátor na dosoušení sena. K tomu se uvaţuje o výměně starého kombajnu za nový.

455

Jednota dopřála pohostinství U Plisků

generální opravu budovy, která nenarušila plnění plánu.456 Roste počet automobilů v obci (17) a to nemluvě o jiţ nezaznamenávaném počtu motocyklů (pionýrů,…). Pro bezpečnější pohyb v obci byla nad horní zatáčkou U Pásků vystavena tabule ‚Úsek častých dopravních nehod‘ a tabule upozorňující na školní děti přemístěna na výhodnější pozici.457 Do obce se vrátila poradna pro maminky s dětmi, aby nemusely jezdit do Senetářova, a je umístěna v ošetřovně obecního domu. Mezi obvyklými oslavami vynikla významností oslava 20. výročí osvobození, na níţ přijal pozvání Leonid Jakovlevič Solověj, jenţ byl jedním z prvních sovětských vojáků, kteří 1945 vnikli do Kotvrdovic.458

454

Kronika obce, 1962-1986, s. 98. Tamtéţ, s. 99-102. 456 Tamtéţ, s. 106. 457 Tamtéţ, s. 108. 458 Tamtéţ, s. 110. Přidat do příloh s. 89. 455

93

Události ve světě jsou občany sledovány. Zvláštní je náhled z druhé strany barikády, neţ jakou známe interpretaci dnešní – obdiv bojovníků FNO před zákeřnými a nelidskými postupy amerických vojáků (bombardování celé oblasti hlava nehlava, pouţívání chemických zbraní,…).459 Všímavosti občanů neunikly povodně na Slovensku. Výbor ţen i ČsČK zařídili peněţní sbírku i sbírku šatstva.460 MHJ kvůli špatnému věkovému rozvrstvení shání vychovatele bliţšího věku dorosteneckých a ţákovských druţstev pro lepší komunikaci i výsledky v poţární soutěţi.461 Obec stihla tři náhlá úmrtí – Milana Němce postihla na pohřbu své babičky Marie Němcové (nejstarší občanky Kotvrdovic) nevolnost a v bezvědomí byl převezen do nemocnice. Jiţ se neprobral (zanechav čtyři malé děti). O druhém úmrtí mně jako malé vyprávěl dědeček – Růţena Matušková se 16. července vracela v ranních hodinách z pole, kde okopávala řepu, kdyţ se přihnala bouře a ji zasáhl blesk (téměř z čistého nebe). Dědeček vzpomínal, ţe nešla sama a děvčata myslela, ţe na ně Růţa jen něco hraje, kdyţ se náhle skácela k zemi. Kdyţ však nejevila známky ţivota, s křikem se rozběhly do vesnice pro pomoc. Poslední úmrtí – Marie Nesrovanlová byla umístěna do ústavu v Černé Hoře (viz výše) – pravděpodobně neunesla změnu prostředí a v návalu choromyslnosti se 16. září vrhla pod vlak.462 Obec se od počátku roku 1966 připravovala na sjezd rodáků do obce – dokončena byla Sokolovna i s vyasfaltováním příjezdové cesty, upraveny chodníky v Nové Čtvrti, dokončena kanalizace na Dolním konci, úprava terénu po opravách na školní budově, nově oplocen parčík u OÚ, a četné úpravy na pozemcích s hospodářskými budovami JZD – úprava mlatu na dílnu, sociální zařízení u kravína, oplocení kravína,… (druţstvo má 112 členů). Pozornost byla věnována i Kapli – byla opravena a rozšířena. Obec v loňském roce zakoupila obecní domek č. 150 a nyní jej adaptovala pro potřeby mateřské školy463, která tam měla být přemístěna z provizoria v dobudované sokolovně.464 Kotvrdovice se dočkaly i dvakrát za den protaţení linky Jedovnice-Brno. I počet automobilů v obci vzrostl o dalších pět a přibylo o jednoho

459

Tamtéţ, s. 110-111. Tamtéţ, s. 113-114. 461 Tamtéţ, s. 115. 462 Kronika obce, 1962-1986, s. 120. 463 Ubývá ţáků – dříve 30, nyní 27 – rodí se méně dětí. Mizí rodiny s velkým počtem dětí (nejčastěji jedno, dvě dítka) a zaměstnanost ţen vede i k častějším rozvodům. 464 Tamtéţ, s. 124 a 138. 460

94

telefonního účastníka.465 Dokončená sokolovna (náklady cca 750 000,- a 50 000 odpracovaných brigádních hodin) hostí činnost Výboru ţen a jejich kulturních akcí a po předání lidu (viz níţe) je činným zázemím pro místní tělovýchovné sloţky i pořádání dalších kulturních akcí. Slavnost sjezdu rodáků započala jiţ 1. července 1966, na druhý den byl uspořádán výlet do Moravského krasu a odpoledne se besedovalo s funkcionáři obce (vydávání pamětních listů) a večer veselice na parketu i v sále sokolovny. V neděli 3. července proběhl turnaj v odbíjené, koncert vojenské hudby před sokolovnou. Po obědě prošel vesnicí průvod k sokolovně, která byla za přítomnosti hostí (funkcionáři okresního i krajského výboru tělovýchovy) slavnostně předána kotvrdovickému lidu. Následoval bohatý kulturní program – fotbalové utkání, zatančení moravské besedy členy ČSM, vystoupení gymnastek ze Spartaku ZKL Brno – večer se opět konala zábava. MNV vydal k této příleţitosti broţuru Paměti obce Kotvrdovice. Ţáci zároveň oslavili 120let trvání školy výstavou výtvarných prací (z historie obce, školy).466 MHJ zápasí se stavem poţárních vozidel – stávající Škoda 250 bylo vyřazeno – a místo něj zakoupeno starší vozidlo Hroch, jenţe i přes nákladné opravy není vyhovující. Díky preventivním protipoţárním opatřením není nutno v obci vyjíţdět k poţárům – asi naštěstí, vzhledem k akceschopnosti hasičského vozu. Podle nových protipoţárních opatření je povinností MHJ drţet sluţbu při akcích v novém kulturním domě/sokolovně.467 Místní lidová knihovna získala k jiţ početné základně knih (okolo 1400 svazků) některé vyřazené duplicitní svazky z okresní lidové knihovny v Blansku (přes 2000 svazků celkem). Knihovna je umístěna v obřadní a zasedací síni OÚ.468 Obec má mnoho nezapočatých úkolů, které se kvůli nedostatku financí rok od roku odkládaly (dokončení sokolovny v loňském roce pomůţe rozpočtu směřovat finance na další opravné a budovatelské práce), pokládka kanalizace na dolním konci obce byla dokončena dráţ, neţ se počítalo469 a v neutěšujícím stavu jsou místní rybníky, kde je potřeba spravit hráze a vyčistit dno, neb je voda zelená a koupat se v nich nelze. Výstavba plánované zastávky s čekárnou pro zastávku ČSAD byla pro nedostatek 465

Tamtéţ, s. 139. Tamtéţ, s. 141-2. 467 Kronika obce, 1962-1986, s. 156-7. 468 Tamtéţ, s. 158. 469 Roury o průměru 100 cm jsou nedostatkovým zboţím – pokus o vybetonování vlastních ztroskotal na nedostatku cementu a nakonec byly zakoupeny jinde a dráţ jiţ hotové skruţe. 466

95

financí zredukována na zbudování přístřešku u vývěsních skříněk. A po kontrole obecních studní (soukromé studny nebyly kontrolovány), kdy jen studna na Ţlebě vyhovovala statutu kojenecké vody (ostatní nezávadné jen po řádném převaření), je v budoucnu nutné usilovat o místní vodovod.470 Opravou a úpravou vozovek (jak hlavní po dokončení pokládky kanalizace, tak ulice Zámeček a Nová Čtvrť) navezením štěrkové drti, zaválcováním a spojením asfaltem se vozovka zvedla a voda z jarního tání teče po chodnících, které vymílá, coţ bude v budoucnu potřeba napravit.471 Počasí toho roku přálo zemědělcům. Konečně po delším čase měla úroda dobré podmínky a JZD mělo rekordní sklizeň. Jen díky dešťům popukalo některé ovoce – švestky a slivy – u nichţ to nevadilo, neb se nechaly vypálit (v Drnovicích u Vyškova). Pěstitelé strávili také mnoho času hubením škůdců jak ručně tak chemicky (mandelinka bramborová) a odplevelováním – kdyţ se daří jedné kultuře, daří se i méně náročným rostlinkám.472 Druţstvo pokračovalo ve výstavbě sýpky, a zvládlo začít i dokončit stavbu vepřína (kterému mnozí v druţstvu nepřáli, ačkoli ustájení vepřů bylo doposud roztříštěné). Rozšířili také strojový park o další traktor a dvě vlečky. Pro zvládání ţňových prací spolupracuje druţstvo s druţstvem ve Vacanovicích – okres Hodonín – prvně probíhá sklizeň ve Vacanovicích, poté přijedou kombajny na sklizeň do Kotvrdovic. V druţstvu se ukazuje, ţe u některých členů je pracovní morálka liknavá (krásná idea, ţe společně jde všechno lépe a rychleji, ale brzy člověk přijde na to, ţe jeho můţou postrádat a ţe se přetrhnout pro společnou věc nemusí…), coţ chce druţstvo řešit vyplácením prémií při jednotlivých pracích.473 Problémy s plněním plánu mají i prodejny – sami prodavači/čky odůvodňují příčiny tím, ţe se plán neustále zvyšuje, ačkoli k tomu nejsou předpoklady. Nedostatkové zboţí si pak zákazníci seţenou v jiných prodejnách jednoty a klesá trţba. Pohostinství díky změně dodavatele uspokojuje poptávku piva (mnoţství i druhy) i v letních měsících. Pohostinství U Plisků zaznamenalo pokles ve vyvařování obědů – Druţstvo chodí na obědy jen v létě a ve špičkových pracích a poklesl počet stravujících se důchodců (více úmrtí). Přikročilo se i ke dlouho ţádané generální opravě v pohostinství.474

470

Tamtéţ, s. 170. Tamtéţ, s. 190. 472 Tamtéţ, s. 174-5. 473 Kronika obce, 1962-1986, s. 179- 181. 474 Tamtéţ, s. 187-9. 471

96

Narostl počet autobusových spojení475, v obci je jiţ 25 osobních automobilů a roste nadále i počet motocyklů. Vzrostl počet telefonních připojení v obci a to na šest.476 Výbor ţen v obci se na MDŢ přerodil v nový spolek ČSŢ (český svaz ţen) – de facto stav bez viditelných změn – téhoţ dne s nově zvoleným výborem pokračoval v dosavadní činnosti.477 K obvyklým oslavám běţného roku přibyly kotvrovské hody (2. července 1967) či Ţlebský majáles (20. května) s lampionovým průvodem a vatrou. Konflikty zuřící ve světě sledují lidé jiţ z mnoha zakoupených televizorů nebo radiopřijímačů. V domácím prostředí se pak hovoří o demokratizaci voleb, které se chystají.478 Do masových sloţek (znovu)přibyli Zahrádkáři, zaloţení 19. února 1967 jako odbočka Československého svazu ovocnářů a zahrádkářů. Předsedou byl zvolen Václav Hřebíček, č. 16 a jednatelem Rudolf Musil, č. 70 pro dvaceti čtyř člennou základnu. Po zaniklém spolku zahrádkářů nechalo opravit stříkačky na postřik ovocných stromů, zorganizovala několik přednášek s názornými ukázkami roubování a pro členy exkurzi do výzkumného a kontrolního ústavu zemědělského v Lysicích. Závěrem roku uspořádali výstavu ovoce U Plisků (jak jiţ bylo uvedeno).479 TJ Sokol, který hned z kraje roku pozval k vystupování v Sokolovně orchestr Karla Vlacha480, se dostal do sporu s obcí o vlastnictví a právo uţívání budovy kulturního domu – první etapu výstavby hradila TJ Sokol (příspěvky, sbírky, dary občanů, příspěvek MNV,…), později byla stavba zařazena do akce Z a financována tak z rozpočtu obce. Při slavnostním otevření sice byla budova MNV svěřena do prozatímní péče TJ Sokol, a ti pak pracovali na dokončení úprav pro kolaudaci, ovšem nakonec k definitivnímu svěření budovy nedošlo a TJ Sokol, která se zasadila vůbec o vznik stavby, nebyla spokojena s tím, ţe na ni nemá výhradní právo481 (= budova bude patřit obci, TJ Sokol předloţí plán činnosti a uhradí jen reţijní náklady, pronajímat budovu dalším spolkům v obci bude MNV). Spor se po odvolání rozhodnutí ze strany TJ Sokol

475

Blansko-Kotvrdovice, Bansko-Vyškov, Blansko-Ruprechtov, Blansko-Nové Sady, BlanskoStudnice, Blansko-Kotvr. Přes Krasovou, Vilémovice, a Skalní mlýn; Brno-Kotvrdovice, Ruprechtov-Adamov, Studnice-Adamov – to vše tam a zpět. 476 Tamtéţ, s. 190-1. 477 Tamtéţ, s. 192. 478 Tamtéţ, s. 196. 479 Kronika obce, 1962-1986, s. 207-8. 480 25. a 26. února 1967, kronika obce, 1962-1986, s. 215 a 210. Přidat do příloh str. 220. 481 Sokol vloţil do stavby cca 238 000,- MNV pak 579 315,- a brigádně se na výstavbě budovy kromě členů Sokola podíleli i další občané.

97

přenesl do dalšího roku.482 K mimořádným kulturním akcím přispěla i Místní lidová knihovna ve spolupráci se školou, kdy si s ţáky připomněli 100. výročí od narození básníka Petra Bezruče recitační besídkou.483 K velkému trápení maminek zemřely toho roku v obci 6ti měsíční holčička a 7mi měsíční chlapeček, coţ je zjev velmi řídký – zdravotní péče v obci je dobře zajišťována.484 Přes neustálý odliv občanů blíţe k zaměstnání (ať uţ si vystaví domek v Jedovnicích, nebo koupí byt v Adamově/Blansku) je opět nedostatek bytů v obci. Coţ tvoří napjatou situaci hlavně tam, kde je uzavřen sňatek a mladí manţelé jsou nuceni bydlet i nadále u rodičů spolu se sourozenci a mají jen málo soukromí a moţnosti vlastního rozhodování. S rodinným souţitím pak souvisí i čím dál častější zaměstnanost ţen, která má negativní vliv na výchovu potomků (co mohou, zastanou babičky), muţi se musí více činit v domácnosti a díky této emancipaci roste počet rozvodů.485 Události roku 1968 nám jsou dobře známé – plenární zasedání ÚV KSČ (leden) rozhodlo o rozdělení nejvyšších funkcí (= cesta k demokratizaci), Novotného vystřídal Alexander Dubček a započalo Praţské jaro. Po abdikaci prezidenta Novotného zvolilo NS na návrh Dubčeka prezidentem republiky Ludvíka Svobodu a v dubnu po demisi Lenártovy vlády byla jmenována nová vláda v čele s Otakarem Černíkem. Na zasedání ÚV KSČ začátkem dubna byl jednomyslně přijat Akční program KSČ, který měl navodit ‚Socialismus s lidskou tváří‘. Spustila se tím řetězová reakce uvolňování ze socialistické struktury a jiţ v květnu bylo na půdě ÚV KSČ zvaţováno, jak postupovat proti ‚rozvratným ţivlům‘.486 Jelikoţ byl v ÚV KSČ jak ‚progresivní‘ tak ‚zpátečnický‘ proud, nebylo lze uspět v přerodu k demokratičnosti. Nové volby do MNV, ONV, KNV a NS byly naplánované na květen, ale z důvodů chystané novelizace k demokratickým zásadám voleb se odsunuly a pro srpnové události487 sloţení MNV zůstalo při starém (došlo pouze k redukci mandátů).488 Plán výstavby (kanalizace úprava vozovek, chodníků) nebyl dodrţen – nejen kvůli zmíněným srpnovým událostem, které mimo jiné měly i dopad na průběh 482

Tamtéţ, s. 210-215. Tamtéţ, s. 216. 484 Tamtéţ, s. 223. Kronikář se nerozepisuje k důvodům úmrtí, o cizí (pochybení matky) zavinění tedy nejspíš nešlo. 485 Kronika obce, 1962-1986, s. 224-5. 486 ČAPKA, František. Dějiny zemí Koruny české v datech. S. 780-787. 487 V noci ze 20. na 21. srpna 1968 překročila vojska Varšavské smlouvy hranice Československa. 488 Kronika obce, 1962-1986, s. 229. 483

98

zásobování – především uhlím – (pozvolna klesá ochota občanů brigádnicky přispívat ke zkvalitnění obecního prostoru).489 Den před svátkem samostatnosti Československa byl přijat zákon o federalizaci – bratři Slováci se dočkali zrovnoprávnění.490 K oslavě 50 let od zaloţení samostatného Československého státu byly v obci vysazeny tři stromy ‚Svobody‘ (před Sokolovnou (lípa) – v péči TJ Sokola, před pohostinstvím U Plisků – svěřen Svazarmu a před prodejnou průmyslového zboţí (lípa) – svěřen dozorčímu výboru Jednoty). Oslavy – řečnická a další kulturní vystoupení se konaly v Sokolovně. Nízká účast místních byla pravděpodobně reakcí na srpnový vpád vojsk VS.491 Druţstvo stárne a mladých kádrů nezískává492 – v plánu je proto výstavba čtyř bytových jednotek naproti Sokolovně s dovedením vodovodu aţ do dvora č. 40, aby nalákalo mladší pracovníky do svých řad (problém s ţivočišnou výrobou – kdyţ onemocní ošetřovatelka, nemá ji kdo nahradit => uvaţuje se o zmenšení počtu prasnic,…). Nedostatek pracovníků vede k tomu, ţe dědici po zemřelých členech druţstva nemají zájem o pozůstalé polnosti, ale nemá o ně zájem ani druţstvo.493 MHJ konečně vyřešila problémy s agregátem (dar od okresní inspekce v Blansku funkční agregát PS 12) a také s poţárním vozidlem – Hroch rozprodán do šrotu a zakoupeno Aero 150. Museli také vyklidit pazdernu – garáţ v domě č. 99, jeţto byl prodán a bude se bourat494 – jiţ dříve bylo na schůzi MHJ kritizováno dvojí zbrojnice, vţdyť stačí jedna, ale uklizená!495 Provedli téţ sběr ţelezného šrotu, který jim vynesl 800 Kčs, a hodlají v této činnosti pokračovat.496 Z kraje roku odešel do výsluţby zaslouţilý lékař Dr. Vašíček a jeho místo nebylo definitivně obsazeno. Občani byli převedeni na lékaře v Brně, kteří v místní ošetřovně neordinovali, později jen jednou týdně, takţe počet ošetření poklesl asi o třetinu. Poradna pro děti slouţí dobře i dále. Obliba roste i u dárcovství krve, za nějţ získávají občané odznaky (44 dárců v evidenci).497 489

Tamtéţ, s. 231. Tamtéţ, s. 257/8. 491 Tamtéţ, s. 232 a 253. 492 Stejný problém omlazení členské základny řeší jiţ několikátý rok po sobě i MHJ, ale i přes pomoc MNV se nikdo z mladých k hasičstvu nepřidává, ačkoli je to činnost nanejvýš zásluţná. 493 Tamtéţ, s. 241-244. 494 Tamtéţ, s. 261. 495 Protokoly ze schůzí MHJ, 1953-1964. 496 Tato činnost zvaná v obci ‚ţelezná sobota‘ je dvakráte do roka - jaro a podzim - činěna i v současnosti. 497 Kronika obce, 1962-1986, s. 263-4. 490

99

TJ Sokol pořádal k oslavě svého 20ti letého trvání tělovýchovné odpoledne. Hřišti se dostalo laviček pro diváky a bylo dooploceno. Situace okolo Sokolovny stále není dořešena – komise (sestávající ze členů MNV a jednoho člena KSČ) se neobtěţuje plnit své povinnosti a ani závady z kolaudace nejsou dořešeny.498 Organizace zahrádkářů zakoupila lis na ovoce a adaptovala místnost v pohostinství U Pásků na moštárnu, která byla místními hojně vyuţita.499 Srpnem nejvíce ztratil Svaz Československo-Sovětského přátelství – mnoho členů organizaci opustilo.500 O uvolnění názorů na ‚Západ‘ a zaujetí nepřátelství některých občanů vůči SSSR svědčí i chvála amerických vědců za úspěšný oblet měsíce Apolem 8 i jeho bezpečný návrat.501 Zahájení nového školního roku 1968/69 probíhalo v krajně napjaté politické situaci – jak kulantně uvádí kronikář – kdy občané i školní mládeţ ţili ještě pod hlubokým dojmem srpnových událostí. Navzdory doutnajícímu politickému a občanskému dění se škole dařilo pokračovat ve výchovné pedagogické činnosti a ţáci si bez nesnází předkládané učivo osvojovali.502 Koncem tohoto školního roku (1968/69) odchází do důchodu (po 24 letech působení zde) ředitel školy Vladimír Potůček a na jeho místo nastupuje od 1. září 1969 Ivo Máčel503, dříve učitel na ZDŠ v Lipovci.504 Rok 1969 byl nádechem komunistické strany ke znovu upevnění moci ve státě počínaje rokem 1970.

3.6 Od normalizace k sametové revoluci Rok 1970 s sebou nesl několik výročí v obci kulturně oslavených (100 let od narození V. I. Lenina, 52. výročí VŘSR, 25 let od osvobození Rudou armádou505, a 300 let od úmrtí J. A. Komenského).506

498

Tamtéţ, s. 267. Tamtéţ, s. 265. 500 Tamtéţ, s. 270. 501 Kronika obce, 1962-1986, s. 259. Po roce 1968 se o zápisy do kroniky stará ředitel školy Ivo Máčel – proto také končí kronika školy školním rokem 1968/69, neboť záznamy o činnosti školy jsou vedeny v obecní kronice. 502 Kronika školy, 1940-1969, nefoliováno. 503 Jeho manţelka Iva nastoupila jako učitelka za Matyldu Svobodovou – učitelku v důchodě. 504 Kronika školy, 1940-1969, nefoliováno. 499

100

Místní druţstvo JZD obhospodařuje oproti počátku, kdy mělo problém vůbec vzniknout a řádně fungovat, trojnásobek zemědělské půdy (352 ha), poslední vzdorující zemědělec Antonín Jelínek obdělává své pozemky soukromě a o vstupu do JZD nechce ani slyšet (nakonec pro vysoký věk sám uznává, ţe nestačí a po dohodě na MNV přenechává aţ na 35 arů a klisnu své polnosti r. 1978 JZD). Členská základna (kdyţ vezmeme v úvahu počet dospělých osob v obci – téměř 600 z celkového počtu cca 900 – zájem je totiţ o zaměstnání v průmyslovém odvětví více, jako v zemědělství) je poměrně malá (91 osob)507 a chudne odchody do důchodu, a úmrtími. Sklizeň obilovin jiţ zvládají druţstevníci bez organizování brigád508, coţ se o sklizni okopanin a likvidování škůdců říct nedá. Dlouhotrvající problém v chovu skotu509, ale hlavně chovu prasat se druţstvu nedaří konsolidovat a především tedy chov prasat je ztrátový. Souvisí to s nedostatkem pracovních sil pro ţivočišnou výrobu a původním problémem s ustájením. Buduje soustavně zázemí pro práci a pracovníky druţstva (sociální zařízení u obou kravínů, zavedení vodovodu do dvora č. 40510 a výstavba 2x 4 druţstevních bytů pro zlákání mladších kádrů). Rokem 1973 (11. února se konala ustavující schůze) se slučují menší druţstva pod jeden celek JZD (Jedovnice, Kotvrdovice, Vilémovice, Krasová, Rudice a Laţánky). Důvodem je stárnoucí vozový park, vysoká cena nových větších strojů, které by na malém prostoru neměly vyuţití a konečně kvůli specializaci druţstev. Stranou obce na severní straně za ulicí Ţleb bylo vystavěno práškovací letiště pro potřeby JZD.511 V roce 1978 hodnotí socialistickou výstavbu v obci kronikář kladně vychvalováním modernizace a ulehčení práce dříve tak úmorné. Má pravdu, ţe bez pomoci strojů by práce byla úmorná i nadále, ovšem ani toho roku se druţstvo neobejde bez brigádnické výpomoci, coţ svědčí o opaku lehčí práce, nehledě na výčet kaţdoročních komplikací s nedostatkem pracovních sil a nutnosti omlazení druţstva i s tím, ţe ne kaţdý na společném odvede stejně hodnotnou práci. O devět let později (1987)512 jiţ JZD nemá ţádnou ţivočišnou výrobu – kravín byl předělán na středisko dopravy (následky slučování/sdruţování JZD). Pozvolna pokračuje úprava obce. Pokládka kanalizace, stavba opěrné zdi na Ţlebě, dovedení vodovodu do Sokolovny, oprava elektrického osvětlení, generální úprava domu 150, 505

Kronika obce, 1962-1986, s. 340. Kronika obce, 1962-1986, s. 336. 507 Údaje z r. 1968/69. 508 Druţstvu zajištuje brigádní sílu učiliště ČKD Blansko a Jedovnická průmyslovka. Brigádní výpomoc od masových sloţek v obci (TJ Sokol, ČsČK, Svazarm, SČSP a dalších) jiţ druţstvo nevyţaduje. 509 Výnosy mléka závisí na dobré sklizni pícnin. 510 Tuto budovu v obci jiţ nenaleznete. 511 Kronika neuvádí přesný rok výstavby, r. 1985 uţ nějakou dobu funguje (Kronika obce, 1962-1986, s. 656.) a v současnosti je jiţ 31. rok pouţíváno Leteckou amatérskou asociací Macocha. 512 Kronika obce, 1987-2012, s. 28. 506

101

kam bude umístěna místní pobočka pošty, úprava ‚Parketu‘ – vykácení několika stromů k získání místa pro písečné doskočiště, oprava komínů a následně oprava střechy školní budovy, oprava vozovky na Panské, generální oprava elektroinstalace školní budovy, oprava elektroinstalace v Sokolovně, přesun MLK se 3 000 svazky ze zasedací síně MNV do části adaptované budovy č. 150, kde je i čítárna, vykopání dvou studen = poţárních jímek u prodejny Jednoty a studnu v zahradě ZDŠ s napojením na místní vodovod a moţností přepínat zdroj vody, obrubníky a asfaltování komunikací v úseku Čechy a ke Kanálu, výměna střechy MNV, výměna dlaţby v ZDŠ, oplocení hřiště TJ Sokol betonovým hrazením, otevření pošty 1. února 1973 v č. 150 (i pro Senetářov a Krasovou), jímka u Studýnek na ţelezný šrot a popel, úprava okolí školy, 1974: přesunutí Masny do bývalé kanceláře JZD U Plisků se samostatným vchodem, úprava přítoku a odtoku rybníka (‚Kuchyňky‘ téţ ‚Svačinky‘) vprostřed obce + úprava objemu = přebudování na vodní nádrţ (1974-1979 avšak propouští vodu a nízký průtok dovoluje růst vodním travám), vyčištění a okolí upraveno na parkoviště513, březolitová fasáda na budově MNV, úpravy okresní správy silnic na silnici Blansko-Vyškov (rozšiřování vozovky), 1976: poloţení kanalizace pod rybníkem Kuchyňkou, čekárna u dolní zastávky s ţeleznou konstrukcí, výměna střechy školní budovy, 1977: demolice budovy č. 60 – plánování prodlouţení budovy školy, kam bude umístěna škola, podezdívka u Sokolovny – chystá se parková úprava, výstavba hráze na Ţlebě – nový rybníček, prodlouţení elektrické sítě na Ţlebě k novostavbám, dokončení úprav – omítnutí – pošty a moštárny, 1978: reorganizace zastávek ve směru na Jedovnice: zrušena zastávka u MNV a vytvořena pod pohostinstvím U Pásků a naproti pohostinství U Plisků, dolní zastávka ponechána tak jak je téţ v opačné směr zastávky zachovány, výstavba tenisového hřiště u Sokolovny, dokončení plotu nad zídkou okolo Sokolovny, betonová úprava před prodejnou Jednoty, 1979: vybudování dvou autobusových čekáren (nad ‚Parketem‘ a u rybníka Kuchyňka na návsi) i s odstavnými pruhy pro autobusy (tzv. zálivy), 1980: obrubníky a asfaltová vozovka v Nové Čtvrti a na konci ulice Ţleb, omítnutí Kaple, přistoupilo se k rekonstrukci zadního traktu školy, 1981: úprava obecních travnatých ploch a výsadba 328 okrasných stromů a 5 keřů okrasných trav, započetí pokládání dlaţby na chodnících podél hlavní komunikace, úprava přívodu vody do dolního rybníka (Macoška), oprava místního rozhlasu spojená s modernizací elektrického vedení v r. 1982, 1984: oprava havárie (1983) vodní nádrţe (bývalý rybník Kuchyňka) – průtrţ mračen podplavila betonové panely a hráz mezi mělkou a hlubší částí nádrţe – ţelezná konstrukce jako základ pro stěny i dno

513

Před Hospůdkou U Surfu = pohostinství U Plisků.

102

upravované nádrţe, úpravy hráze rybníčku na Ţlebě a jeho okolí, dokončily se úpravy adaptace při ZŠ a MŠ (I. i II.) se mohla konečně nastěhovat, 1985: oprava horního pohostinství U Pásků, 1986: na fotbalovém hřišti zbudována tribuna pro diváky, 1987: oprava vozovky v Nové Čtvrti, chodník při dolním konci u zastávky Krasová-rozcestí, likvidace veřejných skládek514 pevného odpadu na Nové Čtvrti a ve Ţlebě, a spoustu dalších drobných úprav (terénu, oplocení,…), po renovaci znovu otevřené horní pohostinství U Pásků, kam byl za 16 000 Kčs pořízen klavír pro Osvětovou besedu, 1988: úpravy okolo horního pohostinství U Pásků, generální oprava rozhlasu – nové ampliony, instalace nové veřejné telefonní stanice v domě u ing. Aloise Kunce čp. 57 pod telefonním číslem 936 40; 1989: nově vyasfaltovaná vozovka na Ţlebě, započato s přístavbou pro MŠ v budově ZŠ, částečná demolice domu č. 40 (JZD původní dvůr), TJ Sokol vystavěl na kraji lesa ‚U Brány‘ nohejbalové hřiště 20 x 30 m srovnáním a zpevněním terénu a pokrytím prosívkovou drtí (brigádníka Miloslava Kalu stihl infarkt, kterému podlehl v nemocnici v Blansku). V bytové výstavbě kompletně vymizely staré původní domky s jednou centrální místností = světnicí,515 tyto byly přebudovány na vícepokojové se zavedením vodovodu a zkvalitněním sociálního zázemí, nebo pro přílišnou zchátralost byly zbourány a vystavěny nové větší (mnohdy patrové, generační) rodinné domy s dostatečně prostornými místnostmi a zařízeny nejmodernějšími výdobytky doby (pračky, ţdímačky, ledničky, televize, praktický nábytek). Oplocené předzahrádky hýří květinami a domy krášlí oblíbená březolitová omítka. K vybavenosti rodin patří i dopravní prostředky – motocyklů je nepočítaně, osobních automobilů (k r. 1978) je 80 a průjezdnost obcí je 36 aut během 5 minut. Místní základní devítileté škole (ZDŠ) s pěti ročníky oproti stavu po okupaci klesl počet ţáků516 (jak jiţ bylo uvedeno, rodí se méně dětí a odliv zapříčinilo vzdělávání na ZDŠ v Jedovnicích či v Blansku). Mateřská škola s celodenním provozem se od školního roku 1970/71 rozmnoţila o třídu s dopoledním provozem pro pětileté děti v tělocvičně budovy ZDŠ s vlastní ředitelkou. Jak při ZDŠ, tak při MŠ I. a MŠ II. fungovalo SRPŠ517. ZDŠ schází jídelna s kuchyní (MŠ I. v Sokolovně pro ţáky vaří), a také druţina – zaměstnaní rodiče se musí spoléhat na babičky. Škola téţ modernizuje vybavení didaktickými pomůckami z vlastního rozpočtu i s pomocí SRPŠ. Reorganizace škol v okrese r. 1974 způsobila další 514

Kontejnery na pevný odpad byly umístěny U Kanálu, nad Parketem a u vodní nádrţe. Doškové střechy zmizely úplně – nahrazeny břidlicí, později plechovou či pálenou krytinou. Muzeální kousky – ‚domy lidové kultury - skanzeny‘ s doškovou střechou jsou ještě k vidění v Senetářově či Ruprechtově. 516 ONV v Blansku udělil škole výjimku zůstat trojtřídní školou, neboť počet ţáků klesl na úroveň dvojtřídky. 517 Kronika obce, 1962-1986, s. 328. 515

103

úbytek ţáků na místní škole – páté ročníky (z Kotvrdovic, Vilémovic a Rudice) byly přesunuty do Jedovnic a místní škola tedy zchudla na dvojtřídní (ředitel a kronikář Ivo Máčel přeloţen do Jedovnic, jeho post dostala manţelka Iva Máčelová a druhou učitelkou ustanovena Jana Beránková z Olomučan). Na poměry obce studuje vysoké školy (VUT a ekonomické) celkem dost studentů. Od 1. září je MŠ v prostorách ZDŠ a od 1. prosince 1984 zajišťuje škola školní518 druţinu. Kulturní ţivot obce je stále bohatý: kaţdá organizace pořádá do roka zábavu519 (nejednu – svatoštěpánská, silvestrovská, hodová,…) či ples (Hasičský, Ţenáčský, Masopustní520, Karnevalový,…) nejčastěji v Sokolovně, a další (alespoň jednu) kulturní akci. Klesá zájem o filmové promítání a přednášky nejsou mnoho navštěvovány. Organizace si vzájemně vypomáhají s náplní programu akcí, které jsou konány buď pod širým nebem nebo v Sokolovně521 (občasně U Plisků). Průvody jsou pestré díky zastoupení jednotlivých organizací v kroji (místní lidový kroj, hasičské uniformy, ČsČK s páskami ţenevské konvence, a jednotlivé tělovýchovné sloţky v týmových dresech) a z prvomájového průvodu si občané hrdě odnášejí (téměř vţdy) putovní standartu vítězů. Většina z organizací také jednou do roka (ob rok) uspořádá divadelní představení (pročeţ bylo vystavěno otočné jeviště v Sokolovně) s vlastním nastudováním a kromě toho jsou organizovány zájezdy na divadelní představení do brněnských divadel nebo do Blanska na představení. Občasné turistické a rekreační zájezdy po naší vlasti (Beskydy, Jeseník, lázně (Boskovice, Luhačovice), Krkonoše, Trenčín, Prachovské skály, Praha, Lidice, Terezín,…) také obstarávají místní organizace (ne MNV). MHJ oslavila 70 let522 trvání sboru roku 1972. Poţár obilí roku 1973523 – chytlo několik panáků za č. 33 – MHJ zajistil nerozšíření se. Pro větší bezpečnost dětí byl vydán

518

Tamtéţ, s. 701. Problém s poklesem úrovně chování účastníků zábav – převáţně cizí-přespolní návštěvníci – podnapilost a vulgární chování – tyto přestupky později řeší komise pro veřejný pořádek pokutami, a následným povolování společenských zábav kaţdé organizaci samostatně a jen jednou do roka (za předpokladu vhodného chování i dvakrát za rok). Dalším omezením, které ujednala pořádková komise s PS VB a SNB bylo omezení účastníků akcí na 500 osob a vstup měl být povolen jen osobám ve společenském oděvu a k tomu navíc přidali zákaz nalévání alkoholu jak v sále Sokolovny, tak i v jiných pohostinstvích v den konání kulturní akce po 18. hodině o pár let později uţ po 17. hodině. Závěrem 70. let se na zábavy do obce lidé z okolí dopravují automobily, kterým parkoviště u vodní nádrţe nestačí a tak se plní auty odstavné plochy před Kaplí i část ulice Ţleb. Průběhem 70. a 80. let se stav chování na zábavách příliš nelepší – neustále je překračována kapacita budovy a r. 1983 byl dokonce řešen případ znásilnění cizího děvčete mladíkem z Blanska (na 6 let do vězení), či ublíţení na zdraví z nedbalosti. K udrţování pořádku v době zábavy jsou přítomny Pomocné Stráţe VB Kotvrdovic-Senetářova. Roku 1986 pak padlo rozhodnutí nevpouštět na zábavy návštěvníky mladší 16ti let. 520 Po organizování masopustního průvodu ČsČK byl několik let neorganizován, aţ se toho 1987 ujal Sbor pro občanské záleţitosti, kdy po průvodu byla večer organizována zábava s pochováváním basy. 521 Která je pod správou komise ve sloţení 5členů MNV, 5členů TJ Sokol a 1 člen KSČ. 522 Hasičská kronika, 1902-1972, nefoliováno – poslední zápis. 523 Kronika obce, 1962-1986, s. 380. 519

104

v roce 1974 zákaz sáňkování524 na veřejných komunikacích (i na Zámečku) a prostor pro zimní radovánky byl vyhrazen na Ţlebě a na Nové Čtvrti. Roku 1975 se sešla tři jubilea: 30 let od osvobození, 30 let činnosti národních výborů a 100 let budovy místní školy, která byla společně oslavena ve dnech 8. – 10. května. Roku 1977 oslavil 50. narozeniny místní rodák hudební skladatel prof. Zdeněk Zouhar, na jehoţ počest byl v sále Sokolovny 20. února uspořádaný koncert (vystupoval pěvecký soubor Rastislav z Blanska s písněmi skladatelovy tvorby př.: ‚Spadla z habra‘ kotvrdovského původu), na němţ byl skladatel přítomen i s rodinou (manţelkou Věrou – prof. Brněnské konzervatoře, dcerou Jolanou (15), synem Vítem (11), se svými rodiči (85 letým otcem a 76letou matkou) a sestrou Olgou Jeřábkovou s rodinou) usazen v první řadě. K jubileu525 mu blahopřáli zástupci pro kulturu z ONV, předseda MNV, ředitel školy i spoluţák a vrstevník Emanuel Zouhar.526 Roku 1978 se opět schází výročí: 60 let od vyhlášení Československa, 40 let od Mnichovského diktátu a 30 let od ‚Vítězného únoru‘. Jiţ v dřívějších letech probírané téma civilní obrany zprostředkovávané hlavně MHJ (jako jednou ze sloţek) se zavádělo v praxi školením CO (1982) občanů bez zaměstnání (důchodci, ţeny v domácnosti, lidi, co pracují v obci,…) pro zajištění obranyschopnosti obce (poţár, havárie, nepřátelský útok,…) spojené s úklidem skladu CO – při poţární zbrojnici. V osmdesátých letech hostila Sokolovna několik koncertních vystoupení populární hudby (Václav Neckář, Michal David, Věra Špinarová, Waldemar Matuška s Olgou Blechovou a skupinou KTO, Felix Slováček s Jitkou Zelenkovou a orchestrem L. Štaidla, Olympic, Kardinálové s Petrou Černockou,…). Sokol pořádal r. 1986 ‚Běh pod Kojálem‘527 (‚Krajem pod Kojálem‘) totiţ běţkařský závod ve dnech 17. a 18. ledna s účastí 300 lyţařů z různých koutů republiky. Vedle klasických zábav a plesů se v roce 1987 konaly v Sokolovně i dvě diskotéky.528 Téhoţ roku dne 19. a 20. května slavili poţárníci (SPO) 85 let trvání sboru529 – slavnostní schůze a soutěţ poţárních druţstev z okolí. V obci je šestnáct včelařů s padesáti devíti včelstvy sdruţených pod okrskovou organizaci, kam kromě Kotvrdovic spadá ještě deset obcí (Laţánky, Vilémovice, Krasová, Ostrov, Rudice, Jedovnice, Senetářov, Lipovec, Holštejn a Kulířov). Klub důchodců zorganizoval ‚Křeslo pro hosta‘, kdy prvním hostem 16. června 1987 byl Josef Daněk – konstruktér brzdy DAKO a ještě týţ rok se konalo druhé ‚Křeslo pro hosta‘, na nějţ byl pozván skladatel prof. Zdeněk Zouhar. Vedle 524

Tamtéţ, s. 393. Příští jubileum skladatelovo (55 let) bylo téţ oslaveno v Sokolovně koncertním vystoupením Komorního orchestru města Blanska, které zahájil fanfárami Kotvrdovické znělky, kterou jubilant sloţil pro svou rodnou obec a v partituře ji obci předal. 526 Kronika obce, 1962-1986, s. 454. 527 Kronika obce, 1962-1986, s. 708. 528 Kronika obce, 1987-2012, s. 25. 529 Tamtéţ, s. 26. 525

105

vítání občánků do ţivota obce zaškolováni byli téţ smuteční řečníci pro rozloučení se se zemřelým spoluobčanem – v jedovnické občanské smuteční síni530 (mezi nimi např. Emanuel Zouhar), církevních pohřbů je většina. K masovým organizacím přibyl roku 1970 SSM = Socialistický svaz mládeţe531, který s 25 členy a předsedou Karlem Tomáškem měl vyvíjet takovou činnost, která by na ideových základech socialistické společnosti zajímala všechny mladé lidi a aby pro ně byla přitaţlivá. Zároveň svaz pohltil pionýrskou organizaci, která začala fungovat jako ‚přípravka‘.532 TJ Sokol rozšířila pole působnosti (kromě druţstev kopané a základní rekreační tělesné výchovy) a zaloţila turistický oddíl (ţáci 1. - 7. ročníku) a oddíl stolního tenisu pro dospělé.533 Společně se Svazarmem a SSM uzavřel trojdohodu534, skrze kterou podnikají některé společné akce (výlety, účast na sportovních akcích, závody, turnaje,…). Myslivecké sdruţení Kotlisko – Kotvrdovice sdruţuje příznivce lovu a péče o volně ţijící zvěř a má okruh působnosti Krasová-Kotvrdovice-Senetářov.535 Od 19. srpna 1988 je v obci Svaz invalidů, který se vyčlenil z okrskové organizace Českého svazu invalidů, jehoţ byli někteří občané Kotvrdovic členy do r. 1981 v Senetářově, poté v Lipovci.536 Na Tři krále příštího roku obnovili staročeskou tradici přání všeho nejlepšího do nového roku, za coţ byli finančně odměňováni (toho roku vybrali pro svou organizaci 2 500 Kčs). Podobným způsobem převzal téţ tradici Mikulášského večera s nadílkou, která byla v době vyvrcholení socialistické výstavby upozaděna.

537

Podobnou

odbočkou se stal i Klub důchodců, který vznikl při SOPZ, ale po právní stránce toto spojení nevyhovovalo (první spadá do sociální péče, druhé do oblasti kultury), takţe bylo zařízeno právní osamostatnění, díky čemuţ získal Klub důchodců dotované obědy (5 Kčs na důchodce, běţná cena 10 Kčs).538 Občanstvo se zajímá o dění ve světě (první člověk na měsíci – 1969, konflikty ve světě a snaha o odzbrojování, písemné stvrzení ukončení karibské krize z r. 1962, 28. června

530

Po obřadu je rakev přenesena na hřbitov a uloţena do hrobu, pro případ pohřbu ţehem je rakev naloţena do automobilu a odjíţdí. 531 Znovuzaloţení jednotné organizace mládeţe. 532 Tamtéţ, s. 325. 533 Tamtéţ, s. 447. Rok 1976. 534 Tamtéţ, s. 468. 535 Tamtéţ, s. 382-3. 536 Kronika obce, 1986-2012, s. 54. 537 Tamtéţ, s. 75 a 76. 538 Tamtéţ, s. 62.

106

1976 zaslána Rezoluce na podporu II. stockholmské výzvy Světové rady míru, r. 1977 uplynutí 60ti let od VŘSR, 28. února 1979 zaslání rezoluce Českému mírovému výboru v Praze o protestu proti útoku vojsk Čínské lidové republiky proti Vietnamské socialistické republice, XXII. Olympiáda v Moskvě, události v Polsku 1981 – Solidarita, červen 1983 Praha hostí Světové shromáţdění za mír a ţivot, proti jaderné válce (3 625 zástupců ze 132 zemí všech kontinentů a ze 119 mezinárodních organizací, obsazení severu Kypru Tureckem a vyhlášení Severokyperské republiky – uznané pouze Tureckem, sestřelené jihokorejské letadlo nad územím SSSR, schůzka Gorbačova a Regana na Reikjavíku 1986, roku 1987 oslavy 200let ústavy USA, jednání SSSR s EHS o vzájemné hospodářské spolupráci či přistoupení k odzbrojování (Regan-Gorbačov), aţ ke zhroucení ‚Východního bloku‘) i o dění u nás (federalizace v říjnu 1968, roku 1973 anulace Mnichovské dohody z r. 1938, celostátní spartakiáda 1980, 60. leté výročí vzniku Komunistické strany Československa r. 1981, veškeré sjezdy UV KSČ, 1987 Gustav Husák za sebe na post generálního tajemníka navrhuje Miloše Jakeše, demise Štrougalovy vlády začátkem října 1988 a konečně události roku 1989 i sametovou revoluci) a přeje si být informováno. Nakolik dovede filtrovat předkládané zprávy, nedovedu posoudit (socialistické nadšení sice opadlo, ale KSČ má v obci své věrné stoupence a zápisy v kronice schvalované MNV jsou laděny v socialistickou strunu – z druhé strany dnes se v obci mnoho lidí nechlubí tím, ţe byli ve straně, však on se český lid dovede přizpůsobovat a těţit z nastalé situace539). Odpad se dříve540 sbíral ve škole (tříděný – guma, kovy, papír, hadry,…) později se některý odpad vykupoval Sběrnými surovinami n. p. Letovice – čtvrtletní výkup papíru, nebo sběr kovu v obci vykonávali hasiči-poţárníci, dále vznikaly skládky (viz likvidace skládek a kontejnery pro tuhý odpad). Teprve v roce 1988 obec zařídila nákup popelnic a jejich hromadné vyváţení (asi 195 domácností si odpad nechává vyváţet, starší občané jsou zvyklí ledasco spálit v kamnech a organický odpad zkompostují na zahrádkách). I přes toto opatření někteří občané zakládali i nadále divoké skládky (na obecním, soukromém i lesním pozemku).

539

Však po bitvě je kaţdý generál a komunismus byl od hnědé okupace zákeřnější v tom, ţe se nemohlo věřit ani sousedovi, protoţe si nikdo nebyl jistý, do jaké míry kdo socialismus bral jako diktátorský reţim a kdo jako vrcholnou ideu společnosti. 540 Během okupace je o sběru odpadových hmot zmínka ve školní kronice.

107

S rokem 1979 se objevují občané, kterým je MNV povoleno zprostředkovávat sluţby541 pro své spoluobčany mimo své řádné zaměstnání (nutné povolení k této činnosti od zaměstnavatele) či důchod. Finanční odměnu za vykonanou práci si účtují individuálně a daň z této činnosti odvádějí přes MNV. Je to jakýsi světlý záblesk kapitalistického systému, který se vkrádá do socialistické vesnice. Jiţ v předchozím roce se kronikář zmiňuje o drobném hospodářském zvířectvu v obci, jelikoţ zásobování masem a jinými ţivočišnými produkty občas pokulhává, lidé si vypomáhají vlastní výrobou (chov slepic, králíků, koz, ovcí či prasat542). Volby MNV, ONV, KNV v listopadu 1971: MNV: předsedou Jan Vintr, tajemníkem Miroslav Zřídkaveselý, předsedové komisí: finančně rozpočtové – Jan Burda, pro ochranu veřejného pořádku – Václav Zouhar, pro školství a kulturu – Rudolf Juřina, členové rady: Alois Ševčík, Vladimír Zouhar. ONV: Marie Kuncová, č. 79. KNV: Rudolf Kuběna z Jedovnic => náměstek předsedy KNV v Brně ČNR: Ludmila Veselá Do Sněmovny národů: Libuše Foretlová z Velkých Opatovic Do Sněmovny lidu: MUDr. Miroslav Urban, vedoucí okresní veterinární stanice v Blansku.543 Roku 1974 zemřel místní kronikář Vincenc Průcha, který se věnoval vlastivědnému studiu jednak v rodné obci Lipovec (Dějiny obce Lipovec) taktéţ v Kotvrdovicích (Dějiny obce Kotvrdovice 1349-1949, Paměti obce Kotvrdovice 1965 a Pomístní jména na katastru obce Kotvrdovice 1970). Na jeho pohřbu měl pochvalnou a děkovnou řeč současný kronikář Ivo Máčel.544 Volby545 do zastupitelstev všech státních orgánů 22. a 23. října 1976: „Společně v práci, jednotně k volbám!“ 541

Sluţby typu: práce stolařské, zednické, natěračské, truhlářské, pokrývačské, cukrářské, pletení, šití či pánské holičství. Původní řemeslné sluţby poskytované občany dříve – nuceně sdruţené zanikly ještě před normalizací. 542 Domácí poráţky před rokem 1965 se pohybovaly ročně cca od 112 do 140 ţádostí. 543 Kronika obce, 1962-1986, s. 358. 544 Tamtéţ, s. 401. 545 V rámci přípravy voleb do MNV bylo utvořeno Agitační středisko se sloţkami: Kolektiv osobní agitace (člen MNV, člen KSČ a zástupce ze sloţek NF – besedují se sousedy ‚nenásilnou formou‘), Kolektiv názorné agitace (má na starost úpravu obce, okolí volební místnosti i ji samotnou – květiny, nástěnky s kandidáty a jejich ţivotopisy,…) a Rozhlasový krouţek, který o všem informuje hlášením rozhlasu. Kronika obce, 19621986, s. 431.

108

Do Sněmovny národů: Antonie Bajerová Do Sněmovny lidu: MVDr. Miroslav Urban ČNR: Pavla Farníková KNV: Rudolf Kuběna z Jedovnic ONV: Anna Ševčíková, č. p. 27.546 MNV: předseda – Jan Vintr, tajemník – Jaroslav Daněk, členové rady: Ivo Máčel, Josef Soldán, Oldřich Šenk + předsedové komisí: kulturně školské – Oldřich Zouhar, pro výstavbu – Jindřich Doleţel, finanční – Rudolf Juřina a pro ochranu veřejného pořádku Vladimír Svoboda.547 Na začátku roku 1979 zemřel dlouholetý knihovník, kronikář a dobrovolný funkcionář František Alexa.548 V roce 1980 dochází k druhé549 fázi slučování MNV pod jeden celek MNV v Jedovnicích, kdy v Kotvrdovicích a v Senetářově zanikají MNV přesunutím pod MNV Jedovnice a v obcích zůstávají jen občanské výbory.550 Výhodou slučování je moţnost řešit nákladnější úpravy v obci rychleji, najednou a bez zadluţování, no na druhou stranu obec ztrácí suverenitu. Zástupce do MNV Jedovnice za Kotvrdovice navrţen a přijat Ivo Máčel. Občanský výbor od 1. července 1980: na základě usnesení tohoto orgánu k záleţitostem Kotvrdovic teprve vydává rozhodnutí MNV v Jedovnicích, čímţ obec neztrácí. Předseda: Jan Vintr Jednatel-tajemník: František Burda Místopředseda (aktiv551 kultura): Oldřich Zouhar Člen (aktiv výstavba): Jiří Nejedlý Člen (aktiv ochrana veřejného pořádku): Vladimír Svoboda Ostatní členové: Josef Soldán, Antonín Zouhar, Rudolf Musil, Jindřich Zapletal. Celostátní sčítání lidu r. 1980 zjišťovalo i ţivotní úroveň obyvatelstva: více jak polovina bytů (z celkem stojících 249 domů – v nichţ je 169 bytů) má ústřední či etáţové topení, 174 bytů má koupelnu nebo alespoň sprchový kout, 184 bytů má vodovod (napojený 546

Tamtéţ, s. 426. Tamtéţ, s. 434. 548 Tamtéţ, s. 523. 549 První fáze 1976: Krasová a Vilémovice. 550 Tamtéţ, s. 530. 551 Dříve komise. 547

109

na vlastní studnu s čerpadlem – ‚Darling‘), 44 domácností má automatickou pračku a dalších 174 pračku motorovou s nutnou lidskou obsluhou, černobílá televize je ve 207 domácnostech a v 15 domácnostech uţ i barevná, oproti dřívějším letům klesl počet motocyklů na 35 a počet aut zvolna narostl na 95, z čehoţ je 80 garáţovaných; jedna rodina má rekreační chatu. Objektů určených k rekreaci je v obci 7, trvale obydlených domů 216, neobydlených 13, 8 k přestavbě a 1 k demolici.552 Po 80. roce klesá počet ţádostí o výstavby, nejvíce ţádostí na aktivu pro výstavbu je o budování skleníků, kopání studen, úpravy plotů, koln, přístaveb, renovací eventuálně staveb garáţí. Návštěva hostů ze SSSR 9. září 1980 – kronika str. 547. Volby do zastupitelstev všech státních orgánů 5. a 6. června 1981: Do Sněmovny lidu: MVDr. Miroslav Urban Do Sněmovny národů: Antonie Bajerová ČNR: Josef Cihlář KNV: Rudolf Kuběna z Jedovnic ONV: Anna Ševčíková, č. p. 27 za Kotvrdovice z centralizovaného MNV Jedovnice Do MNV Jedovnice: ing. Josef Kratochvíl, čp. 239; Jan Kučera, čp. 171; Ivo Máčel, čp. 124; Marie Musilová, čp. 156; Bohumil Peloušek, čp. 74; Marie Plisková, čp. 197; ing. Rostislav Šebela, čp. 201 a Antonín Zouhar, čp. 135.553 Volby do občanského výboru (integrovaných obcí) dne 18. září 1981: Předseda: Jan Vintr Tajemník: ing. František Burda Místopředseda a aktiv výstavby: Vladimír Svoboda Aktiv Ochrany Veřejného Pořádku: Rudolf Musil554 Aktiv Komise pro Školství a Kulturu: ing. Vladimír Zouhar Předseda Sboru Pro Občanské Záleţitosti: Anna Čuprová Předseda VO KSČ: Jan Ševčík

552

Kronika obce, 1962-1986, s. 544-5. Tamtéţ, s. 554-8. 554 Aktiv kromě jiného řešil v roce 1982 zplnoletnění 17ti letého děvčete pro sňatek z důvodu těhotenství. Kronika obce, 1962-1986, s. 583. 553

110

Předseda MV NF: Oldřich Zouhar Předseda osvětové besedy (MOB): Miroslav Šíbl Členové: Jindřich Zapletal, Miroslav Kořínek, Jaromír Kocman a ing. Vlastimil Kopečný.555 Průtrţ mračen 15. května 1985 v pozdně odpoledních hodinách byla sice krátká, ale tak vydatná, ţe kanalizace v Jedovnicích nezvládla pojmout přívaly vody, voda se proudem valila z polí, kde smetla osivo, přetékal rybník Macoška, opravená vodní nádrţ se drţela, povodeň vyplavila rybníček na Ţlebě (hoši sbírali do kyblíků vyplavené kapry), vymlela chodníky, ze školní zahrady splavila hlínu a brambory ze záhonků, zastavila se o vrata a natekla do kotelny. Proudy vody se z bočních ulic vlévaly do toku na hlavní silnici. Po opadnutí se sčítaly škody (znečištěné studny, naplaveniny, zničené nezadláţděné části chodníků, poškozená vozovka na Ţlebě,…) a ještě ten večer se začalo s odklízením bahna a opravami škod. Voda v největším přívalu dosahovala aţ 140 cm. Předseda a tajemník MNV další dny pomáhali s vypisováním hlášení pro pojišťovnu.556 Volby do zastupitelských orgánů 23. a 24. června 1986: Do Sněmovny lidu: Drahomíra Slabá, Kuřim Do Sněmovny národů: Věra Šuterová, Rozseč u Kunštátu ČNR: Mária Koudelová, Blansko KNV: JUDr. Vladimír Komárek, Blansko ONV: JUDr. Vladimír Komárek, Blansko MNV: Jiří Horáček, čp. 231; ing. Vlastimil Kopečný, čp. 252; Jaroslav Kunc, čp. 80; Josef Kunc, čp. 76; Ivo Máčel, čp. 124; Bohumil Peloušek, čp. 74; MUDr. Vlasta Staňková, čp. 147; ing. Rostislav Šebela, čp. 201; Anna Ševčíková, čp. 27 a Václav Zouhar, čp. 20. Občanský výbor od září 1986: Předseda: Oldřich Zouhar Místopředseda: Jan Vintr Tajemník: ing. František Burda Aktiv OVP: Rudolf Musil Aktiv výstavby: Josef Musil 555 556

Kronika obce, 1962-1986, s. 559-60. Tamtéţ, s. 672-6.

111

Předseda MV NF: ing. Alois Kunc Aktiv KŠK: ing. Josef Kratochvíl Členové: ing. Vlastimil Kopečný, Jiří Horáček, Jaroslav Kunc, Josef Němec, Květa Pernicová (zapisovatelka).557 Sametová revoluce zavanula i do Kotvrdovic: lidé podepisovali petiční archy ohledně způsobu volby nového demokratického prezidenta. Občanské Fórum se konstituovalo v Jedovnicích – v rámci sloučených MNV – kde se za Kotvrdovice zúčastnili střídavě: Jindřich Kocour, čp. 186; Emanuel Zouhar, čp. 219; ing. Jiří Vančura a jednou také kronikář a zástupce ředitele jedovnické ZDŠ Ivo Máčel. Ustanovující meeting OF se konal v prosinci 1989 v jedovnickém kinosále, kde byli téţ voleni zástupci jednotlivých obcí – za Kotvrdovice: Jindřich Kocour a ing. Josef Kratochvíl. Prvotní informovanost o OF v obci během listopadu zajištovali v obci brněnští studenti558, kteří jezdili po kraji a vyvěšovali letáky o tom, co to je OF, jak jej v obci ustanovit a také vyzývali k aktivitě, chopení se příleţitosti zasadit umírajícímu reţimu smrtelnou ránu. Bohuţel měli na svědomí i vandalismus: vývěsní skříňky (které informovali o činnosti KSČ a dalších sloţek NF) u zastávek autobusů měly vytlučené skla a jednu vyvrátili. Den před 17. listopadem 1989 se na volební schůzi místní KSČ omladilo vedení funkcí a dohodlo se na upravení k demokratickým zásadám. Po praţských událostech byla činnost KSČ pozastavena, nicméně na prosincovou členskou schůzi byly studenty z Brna doručeny letáky: Výzva občanům (po otevření hranic s Rakouskem, aby se občané chovali slušně - ‚CESI NEKRÁST TADY‘), Výzva všem poctivým komunistům (aby nepodporovali stoupence ‚Jakešovského vedení‘ a přispěli k odstoupení starých politiků ze stranických i státních fcí), Podmínky pro ukončení stávky studentů a poslední leták obsahoval politický a pracovní ţivotopis Valtra Komárka, ředitele čsl prognostického ústavu, v této době velmi aktivního politika nového vývoje ve společnosti.

557

Kronika obce, 1962-1986, s. 690-5. Podobných informačních akcí se účastnil i můj strýc Vít Zouhar toho času studentem brněnské JAMU, který zajišťoval rozvoz informačních letáků svým trabanten mimo jiné i do Rousínova, kde na základní škole učila jeho starší sestra (moje maminka) PaedDr. Jolana Zouharová-Němcová. 558

112

3.7 Významné osobnosti: Josef Daněk – vynálezce Datum narození: 8. 4. 1920 Datum úmrtí: 29. 5. 2001 • vynalezl jako technický pracovník u národního podniku Kovolis ţelezniční samočninnou tlakovou brzdu ‚DAKO‘ a získal tak v roce 1952 patent za zdokonalení ventilu, který je hlavní součástí brzd a zajišťuje plynulé brzdění celé vlakové soupravy • za svůj vynález obdrţel v roce 1957 státní cenu Klementa Gottwalda

RNDr. Míla Tomášová – spisovatelka Datum narození: 24. 9. 1920 Datum úmrtí: květen 2001 • zabývala se náboţenskou a jogistickou filosofií • knihy: Za čas a prostor, Třpyt prázdna, Světlo svědomí a sbírka básní Průzračný svět

Prof. Zdeněk Zouhar – hudební skladatel Datum narození: 8. 2. 1927 Datum úmrtí: 18. 11. 2011 • výběr z jeho skladeb: Skladby operní a kantátové, Skladby orchestrální a koncertantní, skladby komorní, Skladby vokální pro sólový hlas s doprovodem, pro sbory, Skladby pro mládeţ • jeho syn prof. Vít Zouhar je také skladatel a muzikolog toho času prorektorem na Univerzitě Palackého v Olomouci

Josef Musil – výtvarný umělec a major čs. armády Datum narození: 25. 9. 1928, ţije v Hranicích na Moravě • jeho úspěšná řezbářská díla Srdce, Strom naděje, Jeskyňky a Povodeň zdobí lázně Teplice nad Bečvou, v Krnově stojí velké dílo Hořící pochodeň a některá jeho díla jsou v zahraničí (Holandsko, Německo, Rakousko, Anglie a USA). 113

• v kotvrdovickém parku byl dříve vidět jeho dřevoryt Odolnost a jeden jeho další exemplář zdobí zasedací místnost na Obecním úřadě • jeho syn Jiří – mistr republiky v krasobruslení, r. 1982 prvenství na mistrovství světa v kategorii tanečních párů

114

4. Moderní doba 4.1 Co přinesla svoboda ‚Po sametu‘ se občané srovnávali s novým volebním systémem, kdy s komunálními volbami do obecních zastupitelstev na podzim r. 1990 získaly Kotvrdovice opět suverenitu. Byl anulován 21. srpen 1968. S některými západními zeměmi byla podepsána dohoda o bezvízovém styku. Došlo k rozpuštění orgánů NF, v obci se konstituuje OF a řeší body programu. Obnovení Československé strany lidové – postavení mimo NF – která sdruţovala členy Jedovnické farnosti (s heslem ‚Pravda a láska musí zvítězit nad lţí a nenávistí!‘ a ‚Čím hůře, tím lépe.‘). Byly zrušeny závodní KSČ a převedeny do místa bydliště čímţ došlo k zániku mnoha členství. Na místní kandidátce na 15 kandidátů strana stěţí obsadila 4 místa (obecná nechuť mezi členy jít k volbám a být voleni) s postojem ne boje ale spolupráce. Všechny volební programy se shodovaly na vybudování vodovodu, plynofikaci či rozvoje podnikání v obci, čímţ bylo o spolupráci předem dohodnuto. Parlamentní volby měly v obci 98,05% účast. Nové komunální volby559 24. listopadu 1990 do obecního 15ti členného zastupitelstva: ČSL získala 2 908 hlasů = 6 mandátů, HSD – SMS 2 557 = 6 mandátů, OF 854 = 2 mandáty, KSČ 609 = 1 mandát a Nezávislí kandidáti 90 hlasů.560 Do čela obce se jako starosta postavil za stranu ČSL ing. Alois Kunc, 32 let, čp. 57. Návaznost na Jedovnice od 1. 1. 1991 je jiţ jen matriční, stavební, II. stupněm ZŠ a farností.561 Stanoven byl rozpočet obce na rok 1991, který počítal s pokračováním přístavby MŠ (800 tisíc Kčs), vybudování vodovodu (5,4 mil Kčs) a provoz obce (490 tisíc Kčs). Na výstavbu vodovodu si obec musela chvíli počkat – prozatím bylo v Čechách (horní konec trpí nedostatkem vody) zavedeno vyústění vodovodu562 napojeného na vodárnu JZD. Další rok se do vodárny JZD dovedl výtlačný vodovod z Větřáku Jedovnice. Souběţně s pokládáním plynovodního potrubí jsou pokládány PVC roury pro vodovod. Plynovod byl dokončen a předán 13. prosince 1991 Jihomoravským plynárnám, první provoz plynového kotle byl v ZŠ 4. února 1992.

559

Probíhaly způsobem, jak je známe dnes. Obsazení zastupitelstva do přílohy s. 111. 561 Kronika obce, 1986-2012, s. 129. 562 Opatřeno vodoměrem, cena vody se rozpočítá na obyvatele, a zajištěno proti zamrznutí. 560

115

Ačkoli byla dříve účast na prvomájovém průvodu povinná, tradice jej konat se obec prozatím nezřekla a do průvodu563 se zapojilo na začátku 120 osob na koci průvodu bylo na hřišti u Sokolovny asi 350 občanů, kde následoval kulturní program (vystoupení původně určené na spartakiádu 1990, která byla zrušena, prezentace turistického oddílu a fotbalový zápas, na parketu večer postavena máj – kterou neuhlídali). Oslavy osvobození pak proběhly tradičně s účastí 350-500 lidí. Svaz československo-sovětského přátelství v důsledku sametové revoluce a rozpadu SSSR změnil název na Společnost přátel národů SNS.564 Svaz invalidů pokračuje v činnosti s pozměněným názvem Svaz zdravotně postiţených (r. 1991) a spolupracuje s Klubem důchodců, a vůbec nepolitické organizace nemění své zaběhnuté pořádky, TJ Sokol se rozrostl o oddíl cykloturistický, který poznává různé kouty republiky, ale v republice se obnovil starý ‚Sokol‘, a transformace v něj by přinesla značné finanční obtíţe, takţe se místní organizace přejmenovala na TJ Rakovec565 a je i nadále registrována pod OV ČSTV v Blansku, Sbor pro občanské záleţitosti organizuje většinu dění v obci (vítání občánků, smuteční rozloučení, Masopust a Rok na vsi, jubilea – hlášená rozhlasem,…). Pionýrská organizace566 funguje i nadále, postupem času je však odideologizována, a do obce se dostala odbočka Junáka. O starý dvůr č. 40 určený k demolici tedy spíš o pozemek projevil zájem p. Tručka z Kuřimi (v plánu výstavba pekárny a později i cukrárnu s kavárnou + přístavba rodinného domku pro provozovatele, za podmínek okamţité demolice stávajícího objektu), kterému byl po odhlasování pozemek prodán. V rámci restitucí r. 1991 (znárodnění majetku, který převzala pod správu Jednota567) bylo navráceno původním majitelům na základě podání ţádosti: pohostinství U Plisků – pan Pliska oznámil letákem opětovný soukromý provoz pohostinství (zřídil venkovní posezení v dvorním traktu) i řeznictví, a horní zrekonstruované pohostinství převzala do svého majetku rodina Páskova, kde obsluha zůstala beze změny. Další majetky k restitucím nejsou – polnosti se v budoucnu vyřešily v rámci transformací druţstev r. 1992, kdy se převáţná většina půdy převedla pod ZD Senetářov (něco málo pod ZD Jedovnice) a několik vlastníků při té příleţitosti poţádalo o navrácení pozemků k soukromému hospodaření (př. Zouharovi č. 219,

563

Podruhé v historii si obec zařídila vlastní oslavy bez průvodu do Jedovnic na centrální srotiště. Kronika obce, 1986-2012, s. 121. 565 R. 1991. 566 Kronika obce, 1986-2012, s. 139. 567 Jednota Boskovice. 564

116

Krejčí č. 10 a František Hrazdíra č. 66).568 Jednota dále provozuje prodejnu samoobsluhy – potraviny, průmyslové prodejny, která je ztrátová se zříká a ukončení provozu se váţe na odchod do důchodu pracovníka – vedoucího obchodu – p. Skácela.569 Roku 1992 zde byla povolena OÚ prodejna BETA. Po sčítání lidu 1991 se opět lidé hlásí k náboţenství – 630 občanů (72,5%) k římskokatolickému. Dále je 108 občanů bez vyznání a 128 občanů údaj nevyplnilo. Je patrné, ţe i přes přednášky o ateismu a snaze vymýtit víru se v obci tradice udrţela. Občanský

výbor

postupně

schvaloval

ţádosti

o

podnikatelskou

činnost

(elektroopravna p. Hřebíčka, č. 16, stopařská provozovna p. Němce v objektu ZD – bývalé JZD, či prodejnu potravin VaFo paní Valentové a Formánkové v č. 29,570…) Sbor dobrovolných hasičů (SDH) roku 1992 oslavil 90 let trvání sboru. Téţ byly obnovené hody na svátek Nejsvětějšího srdce Páně, kterému je zasvěcena místní kaple (sobotní hodová zábava a nedělní mše svatá v kapli, odpoledne průvod obcí a zatančení moravské besedy v krojích místní mládeţí). Ukončila činnost Osvětová beseda a její majetek byl převeden do majetku obce. Rovněţ i Svaz mládeţe ukončil činnost posledním zájezdem na zimní stadion a plavecký bazén v Blansku. Rozdělení Československa k 1. 1. 1993 zaznamenali někteří místní rodáci ţijící nyní ve Slovenské republice nutností vyřídit si občanství. Do uţívání obce se toho roku vrátil i les (30 ha) a MLK571 kde zůstala stávající knihovnice Marie Musilová, čp. 174. Nově tříděný komunální odpad odváţí firma SELIO. Na obecní úřad byl zakoupen počítač AT386. Komunistický svátek MDŢ vystřídalo slavení Dne matek. Obec pokračovala na rozšíření plynovodní i vodovodní sítě s odbočkou do Krasové, aby se také tato obec mohla připojit. Nové volby do obecního zastupitelstva 18. a 19. listopadu 1994 dovolily s novelou zákona určit stávajícímu zastupitelstvu počet členů nového zastupitelstva – Kotvrdovice jej z 15 sníţily na 11 členů. Kandidovaly jen dvě strany – KDU-ČSL a HSMS s Nezávislými kandidáty. Obsazení OZ bylo: (KDU-ČSL) Ing. Alois Kunc (zvolen OZ starostou), Karel Krejčí, Alena Hlaváčková, ing. Zbyněk Vančura, ing. Zdeňka Skácelová, Jiří Zouhar, Zdeněk Pernica (místostarosta), (HSMS a NK) Josef Pospíšil, Jaroslav Gottvald, Jaroslav Štěpánek a Oldřich Zouhar. 568

Kronika obce, 1986-2012, s. 146. V letech 1992-98 bez kronikáře – doplnění kolektivem z občanského výboru na základě materiálů zápisů, schůzí atd. 569 Kronika obce, 1986-2012, s. 137-8. 570 Kronika obce, 1986-2012, s. 147. 571 Místní lidová knihovna.

117

Všesokolského sletu v Praze se zúčastnilo 8 ţen z Kotvrdovic. Následkem vyvrácení dvou topolů vichrem na Ţlebě bylo rozhodnuto o pokácení této aleje vedoucí k bývalé drůbeţárně. Sociální péče obce financovala výdej a rozvoz obědů důchodcům. Další sociální sluţby, jichţ bylo třeba hlavně pro rodinu Hánělových, zajišťovala blanenská Charita. První pečovatelkou byla Drahoslava Nejedlá, čp. 99. Pro budovu č. 150 (pošta, knihovna, moštárna) bylo přistavěno sociální zařízení. Zahájily se práce na odbahnění dolního rybníka Macoška pro stavbu čističky odpadních vod. Činnost toho roku ukončila místní organizace Svazarm (střelecký krouţek, motoristický krouţek,…) S rokem 1995 se nové obecní zastupitelstvo sţívá s pravomocemi, které na obce přenáší stát (decentralizace státní moci) jako ověřování podpisů, kopií, obec stanovena oficiálním zřizovatelem ZŠ i MŠ atd. Obec je finančně omezena počtem obyvatel, takţe stát zvyšuje v rozpočtu částku na ‚Program obnovy venkova‘.572 Svoji činnost zahájil na letišti v Kotvrdovicích Letecký klub Blansko (LAA Macocha) a předvedl se veřejnosti na první ‚Letecké pouti‘ 17. září 1995 s účastí asi 5 000 diváků. Dokončena byla stavba vodovodu i plynovodu, obec však musela začít řešit nedostavěnou pekárnu, jejíţ výstavba byla před dvěma lety přerušena (v místě původního dvoru č. 40). Účast u voleb do poslanecké sněmovny a do senátu měla rozdílné skóre uţ proto, ţe do poslanecké sněmovny kandidoval místní občan Josef Kučera čp. 73 k senátním volbám (které navíc potřebovaly druhé kolo) se dostavila přibliţně třetina voličů.573 Dokončena byla přístavba MŠ, kam od 2. září začaly chodit děti, čímţ bylo umoţněno navrátit 5. ročník zpět do budovy školy a ke stávajícímu učitelskému sboru (pí. Máčelová, pí. Beránková) přibyl učitel Roman Matal a místnost v přízemí byla opět upravena na cvičební sál. Na katastru obce téměř hraničícím s katastrem obce Senetářov (při silnici) se započalo s výstavbou autovrakoviště. K pohostinství přibylo Bistro u Horáčků v jejich rodinném domě čp. 91 (pí. Jitka Horáčková prodávala kopečkovou zmrzlinu – 3 Kč, později 5 Kč), kde se často konaly nějaké oslavy. Záplavy v létě r. 1997 vyvolali u místních opět snahu pomoci (občasné sbírky na válku v Alţírsku se konali i za dob komunismu) blanenské Charitě bylo odesláno 35 000 Kč na pomoc po povodních (rozvodněná Svitava také páchala škody), k pravidelnosti a četnosti veřejných sbírek za první republiky to nelze přirovnávat, kapitalismus a modernější doba umoţňují anonymnější zasílání finanční i jiné pomoci, kterou tím pádem nejde dobře 572 573

Kronika obce, 1986-2012, s. 163. Tamtéţ, s. 169.

118

evidovat. Je nahrazen dovoz obědů pro důchodce nabídkou stravování ve školní kuchyni (zájem je asi dvojnásobný). Konkurz na post ředitelky MŠ obhájila stávající Alena Jandová, v ZŠ došlo ke změně na pí. Jaroslavu Hybáškovou z Rozstání. Ze školního bytu se stěhuje rodina Máčelových a byt zůstává potřebám školy. SPT TELCOM renovoval síťové kabely a s novou pokládkou zaváděl i připojení do rodinných domů. Po ročním intermezzu nefungování pohostinství U Plisků byla budova prodána Evě Dvořáčkové z Blanska a po rekonstrukci otevřena nová ‚Hospůdka u Surfu‘. Oblíbenými se staly pravidelné hudební večery, kde kromě skupiny SURF, vystupovali i hosté (hojně navštěvovaná byla vystoupení hudební dvojice Eva a Vašek). Starosta ing. Alois Kunc s místostarostou z Jedovnic navštívili obec Aschheim v Německu a byla navázána druţba a osobní přátelství. Nové volby do poslanecké sněmovny, senátu i obecních zastupitelstev roku 1998: Za KDU-ČSL byli zvoleni: Karel Krejčí, ing. Alois Kunc (opět starosta), ing. Libor Nesrovnal, Zdeněk Pernica (opět místostarosta), Jarmila Zouharová, Jiří Zouhar a ing. Zbyněk Vančura Za Sdruţení KSČM a HSHM: ing. Marie Ševčíková, Jaroslav Gottvald, Miroslav Juřina a Oldřich Zouhar. Určeny byly komise kulturní, stavební, kontrolní. Náhlým úmrtím pí. Marie Musilové osiřela knihovna. Pozici knihovníka zaujal Tomáš Musil. Komunikace poškozené výstavbou vodovodu, plynovodu a telekomunikace začala obec renomovat – na Panské byla poloţena zámková dlaţba, následně byla opravena vozovka u zastávky Ţleb spolu s parkovištěm naproti pohostinství U Surfu a vozovka před prodejnou jednoty. Poslední srpnovou neděli se v Hospůdce u Surfu uskutečnil soutěţní festival nejkrásnějších písní o růţích. Další sjezd kotvrdovských rodáků se uskutečnil 23. – 25. července 1999574 (zaznamenán stejně jako předchozí sjezdy podpisy v obecní kronice) při čemţ se zároveň slavilo 650 let obce575. V rámci spolupráce obcí navštívili v září Kotvrdovice zástupci obce Aschheim i občané s dětmi, které s místními sehráli přátelský fotbalový zápas576. Lidé si připomněli 10 let od sametové revoluce a těšili se na nadcházející rok 2000. Oprava komunikací pokračovala ulicemi Zámeček a U Pošty, a po vyčištění dolního rybníka započala výstavba čističky odpadních vod pro obec. 574

Kronika obce, 1986-2012, s. 189-191. Vydána publikace Paměti obce Kotvrdovice II. díl. 576 Kronika obce, 1986-2012, s. 209. 575

119

Rokem 2000 se uzavírá XX. století. Lidé sledují technický pokrok i trochu s obavami (podobně jako vývoj zbraní za studené války). Konal se také výroční XX. přejezd Krajem pod Kojálem, obec navštívil rodák Josef Daněk577 a jiţ několikátý rok se řeší moţnost zbudování obecního hřbitova.578 V nové době se ţije rychleji, komunikuje rychleji a cestuje rychleji. Šok z teroristického útoku 11. září 2001 jsme vstřebávali asi všichni dlouho. Zjišťuji, ţe se člověk stává imunní vůči krutosti, kdyţ se s ní setkává díky masmédiím častěji, coţ je logické, ale měli bychom si uvědomovat, své plytké vnímání světa a nebrat vše jako samozřejmost. Revitalizace komunikací pokračovala v horní části obce (ulice Čechy, Nová Čtvrť, od pošty ke Kanálu a od hlavní silnice ke kříţku).579 Volby do OZ proběhly 1. a 2. listopadu 2002: Za KDU-ČSL: ing. Alois Kunc, Zdeněk Pernica, Krejčí K., Zouhar J., Šenk O., Keprt J., Burda P., Štrajt R. a Hlaváčová A. Za KSČM a nezávislé: Soldán R., Gottvald J., Ševčíková M. a Stehlíková J.580 Toho roku mohli občané podat ţádost o odškodnění za nucené vystěhování během okupace – OÚ podal ţádost za dosud ţijící obyvatele obce společně. Fond Němckočeské budoucnosti vyzval ţadatele o doloţení dokladů o vystěhování. Pokračovalo se v opravách vozovky v ‚Chaloupkách‘ započalo se v nástavbě nad MŠ, kam bude umístěna knihovna s internetem pro veřejnost. Hasiči oslavili jiţ 100 let existence poţárního sboru. V roce 2003 zaujala občany volba prezidenta Václava Klause, který po třinácti letech vystřídal ve funkci Václava Havla. Konalo se také referendum o vstupu do EU. V Kotvrdovicích z 395 platných hlasů bylo 280 pro a 115 proti.581 Dne 31. října skončila platnost deseti a dvaceti haléřů. V zemědělství se vyskytlo devět případů ‚šílených krav‘ (BSE). Koncem roku zahájila nová čistička odpadních vod zkušební provoz, čímţ se vedle vodného, zavádí i stočné. Pokračuje se v úpravě parku na návsi (minulý rok se vyasfaltovaly cestičky) úpravou vodní nádrţe a instalací laviček. Renovace se dočkala i Kaple – svedení dešťových vod, odizolování základů, sundání staré omítky na štítové zdi a nový nástřik fasády kromě přístavby zákristie. Pí. Poláčková odprodala část svého pozemku pro vybudování 577

Podepsán v kronice obce, 1986-2012, s. 193. Doposud se pohřbívalo a pohřbívá na obecním hřbitově u farního kostela v Jedovnicích. Na přetřes byla čtyři místa: sad na Ţlebě, pole pod hřištěm, pole nalevo od cesty k bývalému středisku ZD a zahrada u Kaple. 579 Kronika obce, 1986-2012, s. 212. 580 Tamtéţ, s. 213. 581 Tamtéţ, s. 214. 578

120

prosklené čekárny autobusové zastávky u OÚ směr Studnice/Vyškov. Obec přesunula ‚sběrný dvůr‘ na nové místo – pod parkem u silnice (oplocen a schován za okrasné keře), kompostovatelný odpad má dvě skládky: u Sokolovny a u Kanálu. Na bílé a barevné sklo jsou kontejnery u samoobsluhy a na PET lahve je u školy velký pytel. Nebezpečný odpad byl vybírán 2x. Na 2. společenském plese vystoupil Martin Burda – mladý stepař se honosí titulem mistra republiky ve stepu. Pro děti byl druhým rokem přichystán Pohádkový les (tentokrát pestřejší). Škola se stala samostatným právním subjektem, klesl počet dětí na minimum trojtřídní školy (39) a proměnil se učitelský sbor (pí. uč. Hana Vaňourková, dcera učitelů Máčelových a Kateřina Vančurová). Přemístěna byla i obecní knihovna – na půdu MŠ, knihovníci jsou Tomáš Musil a manţelé Poláčkovi582. Největší společenskou sloţkou obce je TJ Sokol Rakovec (druţstvo dívek 12-32let). Hlavní událostí roku byl vstup České republiky 1. května 2004 do Evropské unie a s nimi červnové volby do Evropského parlamentu (v obci nejvíc hlasů získala KSČM). Dále to bylo po 136ti letech zrušení povinné vojenské sluţby583 a aktuální změnou dotýkající se cestování občanů za prací a do školy bylo zavedeni IDS584. Generální opravy se dočkala prodejna Jednoty (větší prodejní plocha, samostatný nájezd ke skladům, bezbariérový přístup,…) a jednalo se o územním plánu pro další rozvoj obce, jelikoţ pozemků pro stavbu rodinných domů obec uţ nemá.585 Dne 19. června 2004 byl slavnostně otevřen park na návsi. Hosté ze spřátelené obce Achheimu přivezli Jasan586, který byl společnými silami vysazen. Vystaveny byly i sochy587 (dřevořezby ze samorostů) z tvorby pana Josefa Musila. Ve škole se vrátilo k výuce náboţenství, které bylo v rukou pí. uč. Kateřiny Vančurové, a do školy také dojíţdí vyučovat učitelé ze soukromé ZUŠ Blansko hru na klavír, kytaru a tanec. TJ Rakovec odprodala obci hřiště ‚Parket‘ za 46 900 Kč a v nepouţívané místnosti Sokolovny se zabydlela posilovna588. Kotvrdovský znak a vlajka bylo stěţejní téma roku 2005. Návrh předloţil ing. Josef Plch z Jedovnic, úprava podle původního znaku (typář uloţený v SOkA Bansko) byla konzultována s PhDr. Ivanem Štarhou, návrh praporu s PhDr. Zbyškem Svobodou.589 Kromě

582

Aktuálně Tomáš Musil s dcerou Monikou Musilovou. Která se nejspíš bude opět zavádět. 584 Integrovaného dopravního systému s přestupními tarify a zónami. 585 Kronika obce, 1986-2012, s. 235. 586 Jiţ od dob Keltů se jejich vesnice jmenuje stejně ‚Dům U Jasanu‘ a větvičku jasanu mají i ve znaku. 587 V parku několik let přetrvala socha Odolnost. 588 Svépomocí členů TJ Rakovec. 589 Popis znaku Kronika obce, 1986-2012, s. 251-2. Také na http://www.kotvrdovice.cz/historieobce.php . 583

121

vydatné sněhové nadílky590 z kraje roku počasí ještě jednou nemile překvapilo. Po velmi dlouhé odmlce (podobný poţár před 7 lety v domě č. 58) se v obci vyskytl poţár. Blesk noční bouřky 30. května v 23:15 zasáhl komín rodinného domu čp. 189, střecha začala rychle hořet (uloţeno velké mnoţství sena na půdě) místní SDH591 předvedlo rychlý zákrok ve spolupráci dalších sborů (Senetářov, Jedovnice a Blansko). Nedošlo k ohroţení ţivota a druhý den se dům uváděl do provozuschopného stavu592. V areálu bývalého JZD se usídlují firmy: KTK, BeF Home (výrobce krbů), dále je to SKS, Vodohospodářské stavby593 p. Radka Ševčíka a firma Ekobena. Škola měnila část oken za plastová (přístavba z let1984-5). Zato škodu v MŠ za 6 000,- způsobil zloděj, který v noci 21. ledna rozbil okno, vnikl do budovy, všechno prohledav sbalil hotovost v pokladně 5 500 Kč a ještě se na cestu posilnil třemi jogurty.594 Kotvrdovice také oslavili 50 let kotvrdovické kopané595, kdy se ve dnech 1. - 3. července odehrálo několik zápasů (ţeny, staří páni, dorost, ţáci a muţi) a večery doprovázela hudba. Vrcholným utkáním bylo muţstvo A-týmu proti týmu celebrit 1. FC Radioţurnálu (Martin Dejdar, Josef Náhlovský, Ondřej Vetchý,…) a domácí prohráli 1:5.596 K tomu v rámci TJ Rakovec slaví 30 let také Klub českých turistů. Zaloţen byl v místní Sokolovně toho roku i Orel Kotvrdovice, se 47 členy a předsedou Jindřichem Kocourkem ml. Výsledky komunálních voleb do obecního zastupitelstva 20. a 21. října 2006: KDU-ČSL: ing. Alois Kunc, MUDr. Eva Kratochvílová, Karel Krejčí, ing. Zbyněk Vančura, Zdeněk Pernica, Jiří Zouhar, Alena Hlaváčová, ing. Jaroslav Keprt. Sdruţení nezávislých kandidátů: Roman Soldán, Jitka Stehlíková, ing. Marie Ševčíková, ing. Roman Štrajt, ing. Karel Nesrsta. Starosta i místostarosta opět obhájili posty.597 Obec opravila část vozovky ulice Ţleb, zavedla elektrické osvětlení do nově vznikající ulice ‚u Hřiště‘, na Parketu vyasfaltovala plochu 30 x 35 m pro penis/nohejbal/volejbal a z mimořádné dotace dvou milionů nechala opravit fasádu školy, poloţit drenáţní hadici, okapový chodník, obloţit sokl ţulou, vyměnit vrata do dvora, závěsné lišty okapy a svody

590

Při odhrnování silnic se tvořily aţ dvoumetrové závěje – silnice Senetářov-Kojál. Od r. 2001 – zřizovatelem obec, nejniţší úroveň jednotky V./2., která můţe zasahovat na území obce. V obci je 52 hydrantů místního vodovodu. 592 Později majitelé dům zvýšili (asi o 1 m) a pod novou střechou vzniklo obyvatelné podkroví. 593 Pro kašnu na náměstí Svobody v Brně zhotovovali betonovou konstrukci. (Výpověď zaměstnance p. Josefa Ševčíka – otec majitele). 594 Kronika obce, 1986-2012, s. 261. 595 Viz. prameny literární. 596 Kronika obce, 1986-2012, s. 264. 597 Tamtéţ, s. 278. 591

122

(titano-zinkové) a opraven byl i chodník před budovou a na dvoře školy. I tento rok byla sněhová nadílka vydatná (101 cm) a ve zprávách jsme slýchali o propadnutých střechách některých supermarketů pod tíhou sněhu. Jakoby počasí chtělo varovat – začátkem roku (leden) 2007 se prohnal republikou ničivý orkán Kiril (5 mrtvých) a výrazně omezil komunikace (škody nepočítaje), celý leden byl nadprůměrně teplý (nejteplejší za 232 let dle kronikáře). V prosinci se stala ČR součástí Schengenského prostoru. Zahrádkářský svaz Kotvrdovice si také připomněl 40 let existence. Obec se zapojila do projektu ‚Vysokorychlostní internet pro obce JMK‘ a v přízemí OÚ je veřejně přístupný internet pro kaţdého občana.598 Surf zajistil demolici chátrající stavby nedokončené pekárny. Prostor bývalého dvora je prozatím nevyuţitý599. Spekuluje se (pravdu běţný občan nezjistí), ţe hospodářská krize započatá v Americe r. 2008, byla vyvolaná uměle. Vţdyť nebyl nedostatek, jen pořádně stouply ceny a šířila se hysterie a panika z tzv. krize. Ve zdravotnictví byly zavedeny poplatky600 a o patnáct korun (na 135 Kč) se zvedl poplatek za TV; do 31. srpna 2008 mohli lidé naposledy zaplatit papírovými dvacetikorunami a padesátihaléřovými mincemi. Post prezidenta obhájil Václav Klaus a 44. prezidentem USA se stal občan tmavé pleti Barak Obama. Po loňském orkánu Kiril nás na jaře zasáhla ‚jen‘ vichřice Emma. Obci byl ukraden neznámým pachatelem měřič rychlosti (škoda 60 000,-). Druţba s obcemi Aschheim a Dornach přináší ovoce v podobě nového poţárního vozidla pro SDH. Ve výstavbě obec pokračuje v úpravách komunikací (ulice ‚u Hřiště‘, u prodejny Jednoty, zastávku Ţleb) a budově pošty byla vyměněna okna za plastová i s novou fasádou. Od ledna 2009 předsedá na půl roku EU naše republika, bublá hospodářská krize a k níţ se přidruţila plynová krize mezi Ruskem a Ukrajinou. Republiku navštívil Barak Obama (prezident USA) a papeţ Benedikt XVI. Náš prezident (Václav Klaus) nakonec podepsal diskutovanou Lisabonskou smlouvu. Světem se šíří virus prasečí chřipky H1/N1. Obec pokračovala i tento rok s úpravami komunikací (cesta k bývalému JZD a dolů ke ‚Kanálu‘), díky čemuţ byla otevřena cyklostezka mezi Kotvrdovicemi a Jedovnicemi (1,2 km), která jiţ dříve jako polní stezka slouţila ke zkrácení cesty (nejen místním) do kostela a na hřbitov v Jedovnicích, nebo k rybníku Olšovci. Lesy ČR opravili cestu od autovrakoviště k lesu ‚U Brány‘ a mezi ústí ulic Čechy a Nová Čtvrť byla rozšířena, neboť jí obec plánuje dát asfaltový 598

Kronika obce, 1986-2012, s. 289. V současnosti je zde kromě chodníčku s lavičkou a tabule z naučné stezky Kotvrdovicemi jen udrţovaný trávník (parková úprava prostoru). 600 Ne na dlouho  599

123

koberec601. Při OÚ byly zřízeny čtyři místa veřejně prospěšných prací, které mají pomoci občanům nad 50 let, zdravotně znevýhodněným či dlouhodobě nezaměstnaným. Po téměř padesáti letech končí analogové vysílání z televizní stanice na kopci Kojál severně za obcí a v celé republice se přechází na digitální signál. Ničivé zemětřesení na Haiti (230 000 mrtvých) a polská tragédie – havárie vládního letounu s prezidentem na palubě u ruského Smolensku poněkud chmurný rok 2010 ve světě. V obci se konal jiţ 30. ročník přejezdu ‚Krajem pod Kojálem‘ (ne vţdy bylo dostatek sněhu na běţky, tak se pouť konala pěšky). Opravena byla ‚stará silnice‘ ‚ulička‘ na Ţlebě, střecha školy a u budovy OÚ vystavěno parkovací stání. Z bezpečnostních důvodů byl pokácen starý akát u odbočky na Ţleb. Po bouřce došlo k poničení a zborcení části domu čp. 59, čímţ byla schválena jeho demolice. Na ţádost ing. Machtigala bylo dne 23. června 2010 u místní Kaple exhumováno pět těl válečného hrobu označených pohřebními čísly 5659 – 5663. Tyto tělesné pozůstatky byly převezeny do památníku obětí II. sv. v. v Chebu. Kopaná slavila další výročí – 55 let několika zápasy, večerní zábavou a jako dar pro nejmladší byla obcí a soukromými sponzory darována velká kruhová trampolína. Nové komunální volby do obecního zastupitelstva 15. a 16. října 2010: Za OPK: Jiří Šenk, Jana Šenková, Marie Alexová a Jaroslav Gottvald. Za KDU-ČSL: ing. Alois Kunc, Zdeněk Pernica, Lenka Odehnalová, ing. Karel Nesrsta, ing. Jaroslav Keprt, Jiří Zouhar, Tomáš Musil, Karel Krejčí a Petr Hřebíček. Starosta i místostarosta beze změny. I v roce 2011 se pokračovalo v úpravách pozemních komunikací (chodníků) kdy u sokolovny vyrostl zpomalovací práh a nad přechodem u školy se tyčí lepší osvětlení, naopak provizorní osvětlení bylo zřízeno na propojce Čechy-Nová Čtvrť. Knihovna pořádá první Noc s Andersenem. V rámci hodových slavností se kromě mše svaté v kapli Nejsvětějšího srdce Jeţíšova konalo slavnostní svěcení opraveného kříţe u Pošty, kterému slavnostně poţehnal místní farář Václav Trmča. Pro nepříznivé počasí byl na Parketě vztyčen stan, kam nepršelo a nefoukalo a místní krojovaná mládeţ předvedla nacvičené folklorní tance za doprovodu cimbálové muziky. Tradiční masopustní průvod roku 2012 doprovodila svou hudbou kapela Bivojanka. Oslavilo se deset let kopané ţen v Kotvrdovicích dvěma fotbalovými utkáními. Pro děti a rodiče se v tělocvičně školy pořádalo od 15. října cvičení, aby se mohly děti patřičně vyběhat 601

V současnosti jiţ vyasfaltovaná silnice byla opatřena i veřejným elektrickým osvětlením.

124

a vyřádit i za studeného a deštivého počasí. Dne 22. Září byla slavnostně otevřená naučná stezka Kotvrdovice dávné a současné o délce 5 km.602

4.2 Od jara do jara

Konání plesů se ustálilo z dřívější různorodé palety na Orelský společenský ples a Hasičský bál (dříve tradiční a vůbec první ples zaznamenaný kronikáři). Tříkrálová sbírka Tradiční pouť koledníků po obci, kteří přejí všechno dobré do nového roku a křídou vám na futra či zárubeň dveří napíší známé K+M+B s příslušným rokem. Masopust a ostatková zábava Před začátkem postní doby do velikonočních svátků se (většinou o víkendové sobotě) sejdou místní nadšenci vybaveni maskováním (nesmí chybět medvěd s medvědářem, čarodějnice či jiné tradiční masky, ale často pronikají i módní vlny – Jů a Hele, mimoni,…) a procházejí vesnicí se zpěvem a vyvoláváním. Večer se scházejí v Sokolovně místní k ostatkové zábavě, kde se pochovává basa (smuteční řeč reflektuje dění roku) na znamení počínajícího půstu – i toho zábavního charakteru (ačkoli dnes to plní spíše symbolickou hodnotu tradice, neţ aby se půst do důsledku dodrţoval). Velikonoce – hrkači, koledníci Hrkači se shromaţďují na koncích obce (konec ulice, kde bydlí) a s rozličnými řehtacími a hrkacími nástroji prochází obec místo zvonů kostela v šest ráno a v šest večer (dříve pravidelněji – s kaţdým klekáním, dnes se doba hrkání posouvá na sedmou i osmou hodinu). První hrkání bývá uţ na Zelený čtvrtek večer, na Velký pátek a v Bílou sobotu chodí ráno a po poledni – ke třetí hodině a za sluţbu oznamování času si vykoledují odměnu. Do kaple na mši chodí spíše starší obyvatelstvo, no velikonočního mrskutu se účastní mladí i starší. Stavění a hlídání Máje Od r. 1993 se původní komunistické oslavy svátku práce přetransformovaly na májové slavnosti se stavěním a hlídáním Máje (mladíci drţí u Máje hlídku i přes noc –

602

Kronika obce, 1986-2012, od s. 307 nefoliováno.

125

vybavení proti zimě, aby jiní hoši z okolních vesnic jejich dílo neskáceli) a zapálením vatry na Parketě. Hody Hodové slavnosti byly obnoveny na svátek Nejsvětějšího srdce Páně, při nichţ vystoupí mladí hoši a dívky (dopředu nacvičují moravskou besedu) v nově ušitých krojích. Dětský den (dny) Pro děti je tradičně pořádán Pohádkový les, kde je disciplínami provází pohádkové bytosti, kromě toho na MDD škola i školka dětem chystají kulturní program (divadlo, výlet,…). Jiný Dětský den na fotbalovém hřišti je také plný soutěţí a cen = loučení s prázdninami. Letecký den První letecký den se konal 17. září 1995 (více v příloze), a také další roky se datum pohybovalo okolo konce letních prázdnin a začátku školního roku. V roce 2001 přijel navštívit Letecký den i Bolek Polívka a Pavel Zedníček. Komentátor představuje piloty i letadla, se kterými před zraky diváků startují a oblétávají jim nad hlavami, je moţno nahlédnout do hangárů i do kabiny letadel. Při 15. Leteckém dni hasiči ze Senetářova předvedli ukázkové hašení hořícího automobilu, kromě přehlídky letadel návštěvníci obdivovali automobilové veterány a nad Kotvrdovicemi přeletěly dvě stíhačky grippen, které nešly přeslechnout. Jiţ dvacátý letecký den se konal 23. srpna 2015. Loučení s prázdninami Akce se koná pro děti první zářijovou sobotu, kdy je pro ně nachystané zábavné odpoledne plné soutěţí a her. Drakiáda na letišti Společné venčení draků ve vzduchu je tradiční akcí Junáka, však sv. Jiří – patron skautů je přeci přemoţitel draka. Lampionový průvod

126

Dlabání dýní ke svátku sv. Václava v Sokolovně jejich výstavka a lampionový průvod je nejmladší společenskou akcí v obci, která se r. 2015 konala teprve podruhé a můţe se s nadšením opakovat.603 Rozsvěcení Vánočního stromu V parčíku budovy OÚ ještě do roku 2014 konalo Zpívání pod Vánočním stromem, kdy si občané spolu zazpívali koledy, podělili se dárečky a zahřáli svařeným vínem. Mohutný strom však přerostl a bylo potřeba jej skácet.604

4.4 Spolky a kluby Ač to třeba na první pohled není zjevné, kotvrdovští občané se sdruţují v různých aktivitách, a vzhledem k počtu obyvatel a mnoţství spolků si snadno spočítáme, ţe většina z nich se potkává a vzdělává v různých oblastech svých zájmů – však je to tak správně  Sbor dobrovolných hasičů Kotvrdovice – www.sdhkotvrdovice.estranky.cz Divadelní soubor – www.divadlosrdcem.cz Futsal Kotvrdovice – www.orelkotvrdovice.banda.cz Turistický oddíl při TJ Rakovec – www.kct.kotvrdovice.cz Jednota Orel Kotvrdovice – www.orelkotvrdovice.estranky.cz Základní organizace svazu tělesně postiţených Základní organizace zahrádkářského svazu Letecká amatérská asociace Macocha – http://letiste.kotvrdovice.cz/ Skautský oddíl – http://www.skautsenetarov.hys.cz/ TJ Rakovec – http://fcrakoveckotvrdovice.webgarden.cz Dívčí kopaná TJ Rakovec – www.fotbalistkykotasy.cz

603 604

Zpravodaj obce Kotvrdovice, č. 3/2015, s. 13. Zpravodaj obce Kotvrdovice, č. 1/2015, s. 33.

127

Závěr Od práce o zlomku historie rodné obce mého dědečka, kam se rád vracel i na sklonku ţivota, jsem si slibovala bliţší poznání historie rodiny, které se mi splnilo aspoň tou měrou, ţe ústní povídání o časech minulých jsem našla černé na bílém nejen v místních kronikách a tiskem vyšlých broţurách ale i ve Státním okresním archivu Blansko, kde jsou uloţeny archiválie úřední povahy. Rukama mi prošel asi metr archivních dokumentů, z nichţ pro mou práci byly podstatné např. Protokoly obecního zastupitelstva 1939-1944, smlouvy o odkupu majetku v rámci vystěhování obce pro vytvoření prostoru vyškovské vojenské střelnice, či plány výstavby a přestavby jednotlivých rodinných domů ale i veřejných budov – školy či kaple. Seznámila jsem se také s typářem obce z roku 1680, z něhoţ obec vycházela pro tvorbu nového znaku a vlajky. Ve smyslu důvěřuj, ale prověřuj, jsem navštívila téţ Moravský zemský archiv v Brně a pátrala po první písemné zmínce o obci z r. 1349 a našla ji. Stěţejními prameny s různou měrou objektivity pro mne zůstaly zmíněné kroniky, které (aţ na foliování) byly vzorně vedené a za jejichţ pasní (školní a obecní) se zaslouţili předně místní nadučitelé = ředitelé školy (také Vincenc Průcha a František Alexa). S odkazem na regionální literaturu mi pomohl místní knihovník Tomáš Musil a také knihovní výstava, která se ohlíţela za minulostí obce, čemuţ pomohla fotodokumentace, kterou poskytli místní občané. Kroniky mi poodhalily více informací o ‚snadném zakládání‘ Jednotných zemědělských druţstev, či o handrkování okolo majetkových práv budovy SokolovnyOrlovny. Geologické a podnebné situování obce směřovalo k pěstování méně náročných plodin jako jsou okopaniny – brambory a krmná řepa, pšenice, či s okupací vnucený len. Snaha osévat pole kukuřicí (z dob komunismu) zpočátku utrpěla, jelikoţ je pro tuto rostlinu jen krátké vývojové období a nestačí dozrát, později (za posledních 20 let) se však na polích objevuje díky modernizaci zemědělství a vyšlechtěním rychleji rostoucích a zrajících kukuřičných kultur. Kulturní a spolková činnost v obci byla umoţněna především pozdějším uvolňováním absolutismu a probuzením Národního obrození605 (předznamenáno zrušením roboty 1848) Františka Josefa I., kdy prvním spolkem v obci byl Dobrovolný hasičský sbor zaloţený v červenci roku 1902 z nutnosti chránit obecní i soukromý majetek více organizovaně, jelikoţ obec hasičskou stříkačku – ruční vlastnila, ta ale doslouţila (ztrát na ţivotech nebývalo).

605

Zakládání spolků v Praze (1868 Sokol, 1861 Hlahol,…)

128

První světová válka – velká válka zanechala v kronikách (obecní, školní, hasičské) seznamy odvedenců a narukovaných, záznamy o sbírkách nejen na ‚humanitární‘ pomoc a jen pár výjimečných případů těch, kdo se z fronty nevrátí. S nadšením je v obci přijata zpráva o samostatném Československu a kdo můţe, vítá tatíčka Masaryka při návštěvě Vyškova. V obci je zaloţen Sokol, do školy se vrací učitel Legionář a naráţíme i na celibát učitelek, které pokud chtějí učit, nemohou se vdát. Samostatnosti nás přeochotně zbaví okupace a i Kotvrdovice jsou pod dozorem nepřekračování omezení. Člověku zůstává zdravý rozum stát, ţe český četník se hůř ke svým chová, jak jeho podřízený německý četník. Následky vysídlení obce pak nejsou tak zničující jako například v nedalekém Krásensku, ale je mnoho co opravovat. Toto budovatelské nadšení se po dvou letech rozvine v národní povinnost akcí Z. Stát přejímá kontrolu úplně nade vším, mládeţnické organizace jsou sjednocovány a řízeny státem (Sokol přetrvává, ale s vnuceným novým pláštěm) řízeno je hospodářství i trh (nedostatky některého průmyslového zboţí a druhů potravin) a ačkoli je v obci za vznik a rozvoj JZD konáno mnoho agitací, ustanovuje se s pevným základem aţ r. 1956 a je do konce svého vývoje závislé na brigádních výpomocích jak ve špičkových pracích tak při budování hospodářského zázemí. Ochlazení vřelého přátelství k SSSR nadchází po 21. srpnu 1968, kdy i na místní dolehne ‚další okupace‘. Veřejný ţivot se v obci ale nezastaví. Kotvrdovická Sokolovna je (vedle Jedovnic) v širokém okolí největší kulturní stavba a na pořádané zábavy některou z místních organizací se stahuje mládeţ ze širokého okolí, čímţ se musí řešit problémy kapacity budovy, nalévání alkoholu mladistvým, rušení nočního klidu a drobné delikty mezi návštěvníky pomocí hlídek PS VB. Přechod, či spíše návrat ke kapitalistické svobodě je po administrativní stránce věci zdlouhavější. Ovšem snahy obce o revitalizaci svého zevnějšku jsou rychlejší a občané s nimi i spokojenější, neboť se jiţ nemusí zavazovat slibem odpracování x stovek brigádnických hodin, které mohou věnovat rodině a opravám vlastního bydlení. V kulturních akcích se opouští socialistická tradice a v oslavách se vrací k tradičním svátkům dříve slaveným (Hody na svátek Nejsvětějšího srdce Páně, Hasičský bál,…) či se přebírají ve světě moderní slavnosti a kulturní akce (dlabání dýní – ale ne na Halloween, Noc s Andersenem,…). Obec sama činí kroky k seznamování jak turistů, tak místních se svou historií, ať uţ je to zmíněná výstava v knihovně, vydávání broţur o historii obce, či otevření 5 km dlouhé naučné stezky Kotvrdovicemi.

129

Resumé Diplomová práce pojednává o historii obce Kotvrdovice, která jiţ byla stručně zpracována ve dvou broţovaných vydáních bez poznámkového aparátu a dalších atributů vědecké práce. V první části nás seznamuje s fakty ohledně geologické a geografické polohy obce a jejím kulturně sociálním začleněním. Dále stručně popisuje nejstarší osídlení a vývoj obce do konce 19. století po stránce obydlení a zalidnění oblasti. Stěţejní dobou zkoumání práce je 20. století, vliv obou světových válek na dění v obci, první republika, časově krátká, subjektivně dlouhá doba okupace, výstavba socialistické vesnice a kulturního dění přehoupnutí normalizační éry aţ k vnímání sametové revoluce a její podpoření. Logicky navazuje líčení přechodu od komunismu zpět ke kapitalismu a vypořádávání se s minulým reţimem. Závěrem shrnuje aktuální kulturní ţivot obce její další výstavbu a modernizaci.

130

Soupis pramenů a literatury A. Soupis archivních pramenů

Hasičská kronika, 1902-1972, v majetku SDH. Kniha Erharda z Kunštátu, Moravský zemský archiv v Brně, Zemské desky, cúdy brněnské, A3, inv. č. 120, folio 3. Kronika obce, 1917-1961, uloţena v archivu obce, začal psát Ladislav Kučera, nadučitel, po okupaci pokračuje Vincenc Průcha, v závěru František Alexa. Kronika obce, 1962-1986, uloţena v archivu obce, kronikář František Alexa, od r. 1970 Ivo Máčel, ředitel místní školy. Kronika obce, 1986-2012, uloţena v archivu obce, kronikář Ivo Máčel, ředitel místní školy, později nahrazen kolektivem autorů. Kronika školy, 1907-1940, uloţena v archivu ZŠ a MŠ Kotvrdovice, začal psát Ladislav Kučera, nadučitel, pokračovali další ředitelé školy. Kronika školy, 1940-1969, uloţena v archivu ZŠ a MŠ Kotvrdovice, píší ředitelé školy, po nástupu ředitele Ivo Máčela je ukončena a činnost je vedena v obecní kronice. Protokoly ze schůzí MHJ, 1953-1964, v majetku SDH. Protokoly ze schůzí 7. okrsku, II. obvodu Blansko 1939-1948, v majetku SDH. Rozpočet přestavby školy v Kotvrdovicích a plán přestavby, Státní okresní archiv Blansko, Archiv obce Kotvrdovice, inv. č. 92. Zpravodaj obce Kotvrdovice č.: 4/2012, 1/2014, 1/2015, 3/2015, (vychází od r. 2013 cca 3x do roka místo zápisů v místní kronice a je roznášen do kaţdé schránky v obci, a archivován na webu obce).

B. Soupis literatury ČAPKA, František. Dějiny českých zemí 1800-1918. Brno, 2011. ČAPKA, František. Dějiny zemí Koruny české v datech. Praha, 2010. ČAPKA, František. Obrazy ze ţivota společnosti v českých dějinách. Brno, 2010.

131

Jihomoravský kraj: města a obce Jihomoravského kraje: tradice, historie, památky, turistika, současnost. Roţnov pod Radhoštěm, 2008. KNIES, Jan. Blanský okres. Brno, 2008. KUBĚNA, Jiří. Paměť básníka: z mého orloje. Brno, 2006. MUSIL, T. 50 let kopané. Kotvrdovice, 2005. PRŮCHA, Vincenc. Paměti Lipovce 1370-1970. Lipovec, 1970. PRŮCHA, Vincenc a František ALEXA. Paměti obce Kotvrdovic. Kotvrdovice, 1966. PRŮCHA, Vincenc, ALEXA František, a kol. Paměti obce Kotvrdovic 1965. Návrh na vydání tiskem. Sever Moravského krasu: Jedovnice, Kotvrdovice, Ostrov u Macochy, Rudice, Sloup, Šošůvka, Vilémovice. Jedovnice, 2009. VACULÍK, Jaroslav, ČAPKA, František. Nástin českých dějin 20. století. Brno, 2005. VACULÍK, Jaroslav. Obecné dějiny novověku IV (1789-1918). Brno, 2007. VACULÍK, Jaroslav. Přehled světových dějin v letech 1917-1945. Brno, 2012. ZOUHAR, Emanuel a Alois KUNC. Paměti obce Kotvrdovice: 650 roků (1349-1999). Kotvrdovice, 1999.

C. Internetové zdroje www.kotvrdovice.cz http://brno.idnes.cz/vysilac-kojal-slavi-padesat-let-byl-nejvyssi-stavbouceskoslovenska-12p-/brno-zpravy.aspx?c=A090302_211404_brno_taj http://mapy.cz/zakladni?x=16.8162800&y=49.3693884&z=17&source=base&id=18340 80&q=Senet%C3%A1%C5%99ov http://www.szus-blansko.cz/ http://www.obec-vilemovice.cz/ http://www.ostrovumacochy.cz/ http://www.senetarov.cz/ http://www.podomi.cz/ http://www.blanensko.cz/kulirov/ http://lipovec.cz/ http://www.ingema.net/in2001/clanek.php?id=1323 132

http://www.moderni-dejiny.cz/clanek/brest-litevsky-mir-3-3-1918/ http://www.ceskaaslovenskahistorie.estranky.cz/clanky/statni-symboly-ceskerepubliky.html http://www.fronta.cz/vysidleni-drahanske-vrchoviny-za-valky http://www.krasensko.cz/setkani-rodaku.php http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/1131016-jedlickuv-ustav-pomaha-100-letpostizenym-ted-slavi http://www.punkevni-jeskyne.cz/pravdiva-bachorka.php

133

Seznam příloh Textové 1. První historická zmínka o obci v zemských deskách. 2. Soupis branců a odvedenců do I. světové války. 3. Záznam o ustanovení Protektorátu Böhmen und Mähren v kronikách. 4. Strana z obecní kroniky 1917-1961, s. 96 + 97 – stav obce po válce r. 1945. 5. Pomístní jména na katastru obce Kotvrdovice od Vincence Průchy. 6. Pověst o Macoše. 7. Záznam v Hasičské kronice o konci II. světové války. 8. Narození čtyřčat – v historii Moravy ojedinělé. 9. Sloţky ONF v Kotvrdovicích k r. 1950 kronika s. 129. 10. 50. výročí hasičského sboru v Kotvrdovicích. 11. 20. výročí osvobození obce. 12. Vraţda v Krasové. 13. LAA Macocha.

134

Obrazové 1. Škola v proměnách času. 2. Obecní úřad. 3. Hasiči. 4. Pošta, dříve i místní lidová knihovna, a moštárna svazu Zahrádkářů. 5. Kříţe. 6. Náves – park, rybník a pohostinství U Plisků. 7. Kaple. 8. Sokolovna. 9. Pohostinství. 10. Masopust, zábavy a plesy. 11. Ţivot v obci. 12. Televizní vysílač na kopci Kojál. 13. Vodojem. 14. Kácení akátu na návsi. 15. Z kulturních akcí: koncert Moravanky s. 499, Václav Neckář a Bacily 24. května 1981 s. 567 – vystoupení při zpáteční cestě z Bratislavy – kde získal ‚Bratislavskou lyru‘. 16. Rybníky (Horní – Kuchyňka/Svačinka/Pliščák, Dolní – Macoška, na Ţlebě a Rybníček – zaniklý).

135

Přílohy Textové 1. První historická zmínka o obci v Zemských deskách

1 kniha Erharda z Kunštátu (1348-1350, Zemské desky, Stavovské rukopisy, uloţeno v Moravském Zemském Archivu, A3 inv. č. 120.

2 intabulace = zápis do Zemských desek, kniha Erharda z Kunštátu (1348-1350, Zemské desky, Stavovské rukopisy, uloţeno v Moravském Zemském Archivu, A3 inv. č. 120.

136

3 První písemná zmínka o Kotvrdovicích pod názvem Gottfriedschlog, kniha Erharda z Kunštátu (13481350, Zemské desky, Stavovské rukopisy, uloţeno v Moravském Zemském Archivu, A3 inv. č. 120.

2. Soupis branců a odvedenců do I. sv. v. Z důvodů mobilizace 2. srpna 1914 byli zdejší učitelé Jaromír Tomášek (náhradní záloţník c. k. zemědělského pluku pěšího č. 14, v Brně jmenován svobodníkem) a Jaroslav Plch (pěšák náhradní zálohy c. a k. pěšího pluku č. 8) povoláni do aktivní vojenské sluţby. Kromě aktivně slouţících vojínů a učitelů byli z Kotvrdovic povoláni do zbraně: 28. července 1914 Jindřich Praţák, č. 36, narozen 1886, odveden 1908 a přidělen k c. a k. zdravotnímu oddělení a Eduard Selinger, č. 147, narozen 1883, odveden 1905, pěšák náhradní zálohy c. a k. pěšího pluku č. 8, 29. července 1914 to byl František Nesrovnal č. 9, narozený 1892, odveden 1913, dělostřelec náhradní zálohy c. a k. pluku pevnostního dělostřelectva č.1.

137

S částečnou mobilizací 2. srpna 1914: Jakub Šíbl, č. 146, narozen 1883, pěšák náhradní zálohy c. a k. pěšího pluku č. 8; Antonín Svatoň, č. 41 kočí u hostinského p. Františka Plisky odveden r. 1910, pěšák náhradní zálohy c. a k. pěšího pluku č. 81; Bohuslav Pliska, č. 41, narozen 1887, pěšák c. a k. pěšího pluku č. 90; Josef Neckař, č. 125, narozen 1881, vozatajský záloţní vojín c. a k. vozatajského pluku č. 1; Jaroslav Kunc, č. 119, narozen 1888, pěšák náhradní zálohy c. a k. pěšího pluku č. 8; Otakar Zouhar, č. 63, narozen 1887, SDH, myslivec náhradní zálohy c. a k. praporu polních myslivců č. 25; František Číţek, č. 103, narozen 1882, SDH, myslivec náhradní zálohy c. a k. praporu polních myslivců č. 17, raněn 8. 9. 1914 do ruky v Rusku, zajat 16. 5. 1915; Adolf Halva, č. 89, narozen 1881, náhradní záloţník c. a k. pěšího pluku 81; Alois Ševčík, č. 27, narozen 1891, SDH, pěšák náhradní zálohy c. a k. pěšího pluku č. 8, invalida na ruku od 10. 9. 1914 ruka mu nastuzením seschla; Čeněk Koudelka, č. 78, narozen 1880, pěšák náhradní zálohy c. a k. pěšího pluku č. 8; Josef Kunc, č. 91, narozen 1890, titul. závodčí c. a k. praporu polních myslivců č. 25; František Jelínek, č. 86, narozen 1889, pěšák c. a k. polního pluku č. 3, na bojišti jmenován svobodníkem, padl v boji 8. května 1915 u Biecze jv. Farnova v Haliči; Bohuslav Šebela, č. 116, narozen 1880, pěšák náhradní zálohy c. a k. pěšího pluku č. 8; František Hrazdíra, č. 66, narozen 1881, pěšák náhradní zálohy c. a k. pěšího pluku č. 8; Emanuel Šebela, č. 1, narozen 1882, pěšák c. a k. zemědělského pluku č. 1; Václav Juřina, č. 18, narozen 1886, náhradní záloţník c. k. zemědělského pluku pěšího č. 14; František Svoboda, č. 14, narozen 1891, SDH, náhradní záloţník c. k. zemědělského pluku pěšího č. 14, raněn a zajat v Rusku 31. 8. 1914, přišel/vrátil se 6. 4. 1918; Josef Šíbl, č. 132, narozen, 1887, náhradní záloţník c. k. zemědělského pluku pěšího č. 14; Rudolf Šíbl, č. 4, narozen 1892, náhradní záloţník c. k. zemědělského pluku pěšího č. 14; Tomáš Kučera, č. 73, narozen 1883, pěšák c. k. zemědělského pluku pěšího č. 1; Josef Kakáč, č. 65, narozen 1890, SDH, náhradní záloţník c. k. zemědělského pluku pěšího č. 14, raněn 27. 8. 1914; Antonín Kunc, č. 35, narozen 1885, SDH, jízdní dělostřelec c. k. polní dělové divize č. 13; Domobranci: Adolf Zřídkaveselý, č. 44, narozen 1878, SDH-přispívající; Čeněk Meluzín, 47, narozen 1878; Josef Urbánek, č. 8, narozen 1878; Alois Štrajt, č. 105, narozen 1877; Josef Jelínek, č. 144, narozen1878; Václav Daněk, č. 118, narozen 1878 a Čeněk Matoušek, č. 40, narozen 1878. Dále 24. srpna 1914 nastoupili vojenskou sluţbu: Josef Šenk, č. 118, narozen 1893, SDH, 21. 5. 1915 zajat a přišel 12. 1. 1919 a František Svoboda, č. 137, narozený 138

1892. Koncem srpna nastoupil vojenskou sluţbu ještě Bohuslav Tauš, č. 151, narozený 1894. Dne 3. září 1914 odchází do vojenské sluţby František Pekárek, č. 55, narozen 1875; Josef Novotný, č. 127, narozený 1875; František Nesrovnal, č. 58, narozený 1875. Dne 6. září 1914 jsou to Alois Štrajt, č. 2, narozen 1874, SDH, padl v Rusku 27. 10. 1915 a Vilém Svoboda, č. 115, narozený 1874, SDH. Dne 12. září 1914: Antonín Grim, č. 104, narozený 1872; Josef Zouhar, č. 79, narozený 1872, SDH; Josef Kotulán, č. 121, narozený 1872, SDH-přispěvatel. Dne 6. října 1914: Josef Nesrovnal, č. 3, narozený 1890. Od 25. října 1914 byl povolán na práci v zákopech František Šenk, č. 3, narozený 1888, syn vdovy Marie Šenkové, rozené Hédlové. Později pak 13. října uznán schopným (v Brně odvedení domobranci) a následně 26. října 1914 odešli: Antonín Keprt, č. 120, narozený 1890; Jan Zouhar, č. 140, narozený 1892 (mezi zakladateli SDH); Emanuel Kakáč, č. 65, narozený 1893, SDH; Jan Pernica, č. 50, narozen 1894; Josef Pavlon, č. 96, narozený 1894; Josef Šebela, č. 33, narozen 1894; Jan Doleţel, č. 84, narozený 1894; František Šebela, č. 85, narozený 1894 a František Juřina, č. 94, narozený 1894. U odvodu v Blansku za schopné uznáni 18. prosince a odvedeni 16. ledna 1915 Alois Kunc, č. 57, narozený 1890, SDH; a Alois Zouhar, č. 109, narozený 1887, SDH, a 1. února odešel Josef Šebela, č. 77, narozený 1885, SDH. Dne 15. února 1915 Josef Doleţel, č. 119, narozen 1882, SDH; Karel Šebela, č. 38, narozen 1882; Jiří Doleţel, č. 42, narozen 1883, Pavel Šenk, č. 101, narozený 1883. Dne 13. března 1915 František Juřina, č. 62, narozen 1881. Dne 18. února 1915 v Blansku odvedení domobranci nastoupili vojenskou sluţbu 15. března 1915: Alois Musil, č. 70, narozen 1891 a Petr Jelínek, č. 86, narozen 1895. Dne 9. dubna 1915 nastoupil vojenskou sluţbu František Pavlon, č. 83, narozen 1887. Dne 18. února uznán a 15. dubna odešel Josef Vašíček, č. 26, narozen 1896, SDH.

139

Dne 9. března 1915 v Blansku odvedení domobranci nastoupili vojenskou sluţbu 15. dubna 1915: Karel Jelínek, č. 67, narozen 1896; Antonín Juřina, č. 109, narozen 1896; Karel Kakáč, č. 65, narozen 1896; Karel Kunc, č. 111, narozen 1896 a Ferdinand Tauš, č. 151, narozen 1896 (odveden ve Vídni). Dne 19. dubna v Blansku odvedení domobranci nastoupili vojenskou sluţbu 15. května 1915: Adolf Kunc, č. 87, narozen 1876, SDH-jednatel; František Zouhar, č. 130, narozen 1877 a František Šebela, č. 149, narozen 1876 nastoupil vojenskou sluţbu 18. června 1915. Dne 15. května 1915 nastoupil vojenskou sluţbu Jan Stodolář, č. 95, narozen 1894 odvedený ve Vídni, syn vdovy Barbory Stodolářové. Dne 27. května 1915 v Blansku odvedení domobranci nastoupili vojenskou sluţbu: a) 21. června 1915: František Juřina, č. 109, narozen 1893, SDH, padl; František Juřina, č. 89, narozen 1889; František Zouhar, č. 110, narozen 1887; b) 16. srpna 1915: Konrád Pernica, č. 37, narozen 1882; Vilém Nejezchleb, č. 94, narozen 1880; Karel Charvát, č. 56, narozen 1882, SDH, propuštěn z vojenské sluţby 31. října 1915; Alois Zouhar, č. 95, narozen 1882; Vilém Němec, č. 13, narozen 1880; František Zouhar, č. 30, narozen 1879, SDH-přispívající; Josef Meluzín, č. 71, narozen 1880; František Zřídkaveselý, č. 16, narozen 1884. Odvody neminuly ani ostatní školy v okrese, proto kdyţ od 2. června 1915 do 28. srpna 1915 nastoupil vojenskou sluţbu p. Robert Trávníček, správce školy v Rogendorfě (Krasové), správcovství tamní školy se ujal Kotvrdovský řídící učitel Ladislav Kučera. Dne 20. června 1915 v Blansku odvedení domobranci nastoupili vojenskou sluţbu 15. října 1915606: Josef Šebela, č. 72, narozený 1897; Josef Jelínek, č. 46, narozený 1897; František Němec, č. 28, narozený 1897, SDH; Albert Kakáč, č. 92, narozený 1897; Rudolf Klacek, č. 40, narozený 1897; Alois Aleksa, č. 52, narozený 1897, odveden ve Vídni; Josef Zouhar, č. 60, narozený 1895, odvedený ve Vídni, nastoupil vojenskou sluţbu 16. listopadu 1915.

606

Tamtéţ, s. 49 a následné, taktéţ kronika obce, 1917-1961, s. 19 a následné.

140

Dne 31. srpna 1915 v Blansku odvedení domobranci nastoupili vojenskou sluţbu 15. prosince 1915: Petr Matuška, č. 135, narozený 1872; Jan Šebela, č. 126, narozený 1872, SDH; Ludvík Kučera, č. 22, narozený 1872. Dne 31. srpna 1915 v Blansku odvedení domobranci nastoupili vojenskou sluţbu 17. ledna 1916: František Kunc, č. 106, narozen 1871; František Štrajt, č. 136, narozen 1870; Karel Zouhar, č. 108, narozený 1871; Alois Buchta, č. 107, narozený 1871; Josef Němec, č. 28, narozený 1870 a Josef Jelínek, č. 1, narozený 1872, odvedený 31. srpna 1915 v Blansku, nastoupil sluţbu o čtyři dny dříve. Dne 31. srpna 1915 v Blansku odvedení domobranci nastoupili vojenskou sluţbu 21. ledna 1916: Hynek Svoboda, č. 75, narozený 1867; František Aleksa, č. 52, narozený 1867, padl na italském bojišti 22. srpna 1917607; Josef Šebela, č. 33, narozený 1866; Josef Jeţek, č. 80, narozený 1866 a František Hrstka, č. 133, narozený 1869, odvedený 31. srpna 1915 v Blansku, nastoupil sluţbu 21. února 1916 a spolu s ním také: Antonín Šenk, kolář z č. 19, narozený 1868, odvedený v Brně 6. prosince 1915; Antonín Daněk, radní z č. 34, narozený 1871, spolu s Pavlem Vašíčkem, radním z č. 17, narozeným 1871, odvedení v Brně 8. února 1916 a Martin Urbánek, č. 19, narozený 1881, odvedený 27. května 1915 v Blansku, nastoupil sluţbu 25. března 1916. Dne 28. dubna 1916 v Blansku odvedení domobranci nastoupili vojenskou sluţbu 11. května 1916: Josef Petlach, č. 41, řeznický tovaryš u p. Plisky, z Vilémovic, narozený 1898 a František Šebela, č. 33, narozený 1898. Následovaly další odvody, při nichţ téměř nabýváme dojmu, ţe válka skoro vylidnila vesnice od muţů: František Syrový, č. 73, narozený 1897, odvedený10. června 1916 v Blansku, nastoupil sluţbu 10. srpna 1916. Dne 10. července 1916 v Blansku odvedení domobranci nastoupili vojenskou sluţbu 28. srpna 1916: Augustin Kučera, č. 60, narozený 1888; František Šenk, č. 18, narozený 1893; František Šebela, č. 43, narozený 1896 a František Šebela, č. 126, narozený 1897, který nastoupil vojenskou sluţbu aţ 2. října 1916.

3. Záznam o ustanovení Protektorátu Böhmen und Mähren v kronikách V říjnu minulého roku byly Č. S. R. násilím odtrţeny oblasti v pohraničí, 15. března tohoto roku byly naše země okupovány německým vojskem, Slovensko odtrţeno 607

Kronika školy, 1907-1940, s. 56. Taktéţ kronika obce, 1917-1961, s. 23.

141

od Č. S. R. a z Čech a Moravy učiněn německý ‚Protektorát‘. Prezident Edward Beneš odletěl do Anglie. V září tohoto roku roznítilo Německo nejstrašnější válku dějin; druhou válku světovou. Novým prezidentem zvolen Emil Hácha. Od tohoto roku je činnost hasičských sborů a veškerých veřejných korporací zakázána a (přeškrtnuto) značně

omezena.

V tomto

roce

provedena

reorganizace

českého

hasičstva

v Protektorátě Č. a M., dle nových stanov, schválených jak úřady, tak i národním souručenstvím. Nynější nejvyšší sloţkou je Svaz českého hasičstva, jenţ se dělí na českou a moravskou hasičskou jednotu. Moravská Zemská Hasičská Jednota má 28 okresních jednot se 60 obvody. Tyto se dělí na okrsky o 6-10 sborech. Ţupa Pohorská č. 21, ke které náleţí kotvrdovický sbor, byla rozdělena do tří okresních jednot, z nichţ náš I. okrsek včleněn do ţupy 50. blanenské, okresní jednoty Boskovické. Vzdělávací činnost omezena kvůli okupaci = nemoţno se příliš často scházet, odborná knihovna čítá 80 svázaných knih. (Hasičská kronika 1902-1972, zapsal br. Šamalík) Školní kronika (1907-1940) ještě 7. března vzpomíná na narození prezidenta – osvoboditele těsně nad zápisem 14. března o odtrţení Slovenského štátu608. Obecní kronika (1917-1961) pak popisuje události zevrubněji: „Rok 1939 jest pro nás v dějinách i pro jiné státy dobou velkých změn. V úterý 14. března sešel se v Bratislavě bez nás Slovenský sněm, který ve 12 hodin 30 minutech prohlašuje Slovenskou krajinu za samostatný stát. Hlavou a předsedou státu zvolen dr. Josef Tiso. Jeho zástupce a ministr bez oboru dr. Béla Tuka, ministr vnitra Karel Sidor, ministr zahraničí Ferdinand Durčanský, ministr spravedlnosti dr. Gejza Fritz, ministr školství Josef Sivák, ministr hospodářství Gejza Medrický, ministr dopravy a ţeleznic Julius Stano a ministr národní obrany František Čatloš. Na tyto události odpoledne 14. března, o 16 hodině, prezident republiky dr. Emil Hácha v průvodu ministra zahraničí dr. Františka Chvalkovského odcestovali z Masarykova nádraţí v Praze zvláštním vlakem do Berlína kdeţ byli uvítáni se všemi poctami hlavě státu příslušejícími, vykonal ministr Chvalkovský návštěvu v hotelu Adlton. V 1 hodinu 15 minut v noci v průvodu dr. Chvalkovského a šl. Dornberga odjel prezident k návštěvě p. říšského kancléře v nové budově říšského kancléřství.

608

Kronika školy, 1907-1940, s. 154.

142

Kancléř přijal prezidenta dr. Háchu ve své pracovně. Při rozmluvě byli přítomni z německé strany pruský609 ministerský předseda generál polní maršál Göring, který na přání kancléře přerušil svou dovolenou v Itálii a přijel do Berlína v 18 hodin. … … Při schůzce se jednalo otevřeně o váţné situaci, která nastala na dosavadním československém státním území následkem události posledních týdnů. Na obou stranách se došlo souhlasně k přesvědčení, ţe cílem všech námah musí být zajištění klidu, pořádku a míru v této části střední Evropy. Prezident českého státu prohlásil, ţe klade osud českého národa a české země s plnou důvěrou do rukou vůdce německé říše. Vůdce přijal toto prohlášení a rozhodl se, ţe přijímá český národ pod ochranu Německé říše, a ţe mu zaručí autonomní vývoj národního ţivota a jeho vlastní svébytnosti. (Podepsali 15. března 1939 Hitler, Hácha, Ribbentrop, Chvalkovský.)610

4. Strana z obecní kroniky 1917-1961, s. 96 + 97 – stav obce po válce r. 1945

609 610

Správně německý, neboť Prusko zaniklo ustanovením Německa roku 1871. Kronika obce, 1917-1961, s. 64-66.

143

4 Kronika obce, 1917-1961, s. 96. Stav obce po válce.

144

5 Kronika obce, 1917-1961, s. 97. Závěr zápisu kaţdého roku byl orazítkován a starostou obce podepsán.

145

5. Pomístní jména na katastru obce Kotvrdovice od Vincence Průchy

146

147

148

6. Pověst o Macoše Ţe je Macocha pojmenovaná podle jisté macechy, která do jejího jícnu vrhla nevlastního chlapce, ví kaţdé malé děcko, co kdy bylo v Moravském krasu. Pokud nejste děcko ani jste kras nenavštívili, vězte, ţe Macocha je nejspíš opravdu pojmenovaná podle macechy, která tam svého nevlastního syna shodila. Podle historických pramenů (Vigsius, 1663) se tradovaná pověst zakládá na pravdě. Co si lidé domysleli, jde snadno vysledovat, vydáme-li se zpět do historie k prvním záznamům báchorky v literatuře. Vůbec nejstarší papír, na němţ je pověst o Macoše zaznamenána, pochází z roku 1793. F. J. Schwoyem se nechal inspirovat autor prvního cestopisného průvodce po Moravském krasu Jan Nepomuk Soukup, jehoţ verze pověsti vešla do povědomí veřejnosti. Soukop si vystačil s jednoduchou dějovou linií: zlá macecha shodila nevlastního syna do propasti, ten byl – zachycen jako zázrakem o větev – zachráněn místními vesničany, kteří se od něj dozvěděli pravdu – macecha přirozeně tvrdila, ţe se (nezbeda!) v lese zatoulal – a ţenu svrhli do propasti. Jak se hoch jmenoval, nám autor neprozradil. A tak dnes v knihovnách a na internetu nalezneme povídání o Jendovi, Honzíkovi i Martinovi. Od svého dědečka znám tuto verzi: Ţil byl v malé chaloupce ve Vilémovicích chlapec s laskavým otcem a macechou. Matka mu zemřela, kdyţ byl docela malý a táta se znovu oţenil. Macecha se nechtěla dělit s nevlastním synem o manţelovu přízeň ani o nic jiného. Jednoho dne proto vzala chlapce do lesa na houby a na maliny. U kraje propasti jako náhodou objevila velké měsíční jahody a nabádala Honzíka, aby se pro ně natáhnul, ţe jej přidrţí, však je lehoučký. Důvěřivý Honzík poslech a macecha jej místo toho postrčila do jícnu propasti. Sama pak s nářkem doma muţi vykládala, ţe ji Honzík neposlechnul a ţe se zřítil do propasti. To však netušila, ţe Honzík se při pádu zachytil o kořeny stromu a větve dalších stromků ve srázu jej zadrţely. Volání o pomoc zaslechli dřevorubci, kteří zrovna odpočívali od náročné práce a pomocí lan a ţebříku hocha zachránili. Ten jim pověděl pravdu, jak se tam ocitnul a kdyţ se vrátili se zachráněným hochem do vesnice, rozzuřený dav hnal macechu ke strţi, kde si sama nakonec skokem vzala ţivot. Učesanější verze příběhu zní takto: Ţil byl v malé chaloupce chlapec s dobrotivým otcem a macechou. Matka mu zemřela, kdyţ byl docela malý a táta se oţenil – poblázněn vnady jedné z místních 149

krasavic – rychle a bez rozmyslu. Nic nedal na rady vesničanů, kteří se ho snaţili před ledovým srdcem pěkné dívčiny varovat, veselka byla veliká a neuplynulo ani devět měsíců, kdyţ bylo další děcko na světě. Nějaký čas se měli dobře, ale zlá povaha macechy se projevila, kdyţ její vlastní dítě začalo stonat. Malý chlapec churavěl, den co den usínal v horečkách a probouzel se s mrazivou zimnicí. Matka srovnávala jeho zesinalé tváře s rudými líci děcka nevlastního a do jejího srdce se začala vkrádat nenávist. Nemoc se zhoršovala a nešťastná matka si nechala na radu povolat babku kořenářku. Ta po dlouhé proceduře prohlásila, ţe dítě můţe vyléčit jen jediná zázračná bylinka, která roste nedaleko v lese. Mladá ţena nedbala blíţící se noci ani třeskutého větru a vyběhla ven z chalupy onu rostlinu hledat. Namísto na bylinku ale narazila na podivný přízrak. „Zbytečně, ţeno, hledáš čarovnou květinu,“ řekl statný muţ s divokými záblesky v očích. „Věz, ţe čím silnější a zdravější bude tvůj nevlastní syn, tím churavější a slabší bude dítě tvoje.“ – a zmizel. Plán macechy byl od této chvíle jasný – je třeba zbavit se nevlastního děcka. Sladkými slovy vylákala ho dalšího dne ven – aby s ní šel hledat bylinu, co bratříčkovi zachrání ţivot (je prý mladý a má lepší oči). Neušli ani pár kroků, kdyţ se z nebe spustil ledový déšť. Hoch byl dobrák, tak ho voda nepolekala; plazil se v trávě, lezl na skaliska, prohledával křoví. Najednou slyší macechu volat: „Hochu, podívej!“ – a ukazuje na rudou květinku, krčící se při kraji hluboké propasti. Kdyţ se klučina trochu zdráhá, podá mu ruku se slovy, ţe jej „maminka drţí a ať uţ se ponáhlá, neţ oba promoknou na kost“. Jakmile se nevlastní synek k propasti přiblíţil, uţ ho macecha zezadu postrkuje, jen ať spěchá. Ruce má silné a chlapec se marně brání – uţ je na zlomu skal, uţ ho nevlastní matka pouští, uţ s tichým výkřikem, vzdalujícím se v burácivé bouři, padá do propasti. Ţena, vyděšená tím, co udělala, běţí domů nejkratší cestou. Manţel se jí pochopitelně na syna zeptal, jen co překročila práh světnice. Na tu otázku se dlouho připravovala, a tak jen se stručnou odpovědí, ţe „hoch za babičkou do nedaleké vsi na návštěvu odešel“, běţí k posteli svého syna. Jaká to hrůza ji popadla, kdyţ, vinouce k sobě slabé tělíčko, zjistila, ţe je syn mrtvý. Zhroutila se na zem, ale v pokoji uţ nebyly silné paţe, co by ji zachytily a uloţily do postele – hospodář, maje o vlastní dítě strach, vydal se jej do lesa hledat. A tak maceše po probuzení z trpké mdloby nikdo 150

neporadil psychologa ani terapii – šílená, tvář zkřivenou děsivým smíchem, vyběhla z chalupy a s mrtvým tělíčkem v náručí vrhla se do propasti. Ta je podle ní dodnes pojmenována Macochou. S hodným chlapcem to dopadlo dobře. Otec naverboval půlku vesnice, aby ho šla hledat. Chodili lesem, loukami a poli, aţ ho našli viset v jícnu propasti, zachyceného o silnější větévku. Podařilo se jim ho vytáhnout... a ţili všichni šťastně aţ do smrti!

7. Záznam v Hasičské kronice o konci II. sv. v. 40. správní rok 1945: Válečná vichřice se začátkem tohoto roku přihnala na naše území, jejíţ obyvatelé stále trpěli pod německou tyranií. A v těchto chvílích plných, starostí a strastí, začalo do temné noci svítat slunko svobody, neboť pod tvrdými údery spojeneckých armád se této nacistické bestii krátil dech. Pouta se uvolňovala a okovy praskaly. Pyšné hitlerovské Německo nevydrţelo nápor. Úplnou poráţkou a kapitulací Německa byli jsme ušetřeni další krvavé daně. 9. května 1945 osvobodila naši vlast slavná Rudá armáda! Jsme opět svobodni! Máme svobodnou Č. S. R.! Za toto osvobození děkujeme vítězné Rudé armádě, jejímu vůdci generalisimu Stalinovi a neúnavné práci

našeho prezidenta

Dr. Edwarda

Beneše,

spolu

s hrdinnými

československými vlastenci, kteří krváceli po boku našich slovanských bratří. Nechť nám nikdy nevymizí z paměti hroby statisíců umučených a milionů padlých hrdinů, kteří umírali, abychom my svobodně ţili! Čest budiţ jejich památce! Hned po osvobození přicházeli zdejší občané, opravovali si svoje poškozené a znečištěné příbytky a v několika týdnech nastává v naší obci opět normální ţivot. Také náš sbor měl plné ruce práce. Bylo vyčištěno hasičské skladiště, opraveny poškozené stříkačky, sebrány poškozené helmy a hadice. Za dva měsíce po osvobození tedy 15. července 1945 Konala se první valná hromada, za účasti členů.

151

Starosta sboru, bratr Emanuel Zouhar st., uvítal co nejsrdečněji všechny přítomné členy, a připomněl zašlá válečná léta. 1minutovým tichem udělena byla památka obětí války a vzpomenuto všech bratří, kteří se nedočkali touţené svobody. Zpráva posledního protokolu nemohla být čtena, neboť jak je jiţ podotčeno, musely být všechny písemné poznámky uschovány. Br. náčelník Vincenc Šebela podal potom obšírnou zprávu ze schůze II. obvodu v Blansku. Za dosavadní dvouměsíční činnosti bylo vyčištěno hasičské skladiště, opraveny stříkačky, vycíděno asi 15 znečištěných studní a dány nové přejezdové roury u ‚Kanálu‘. Téţ bylo provedeno několik cvičení. Místní NV dal sboru 1 000,-, od roku minulého 165,- takţe pokladní hotovost činí 1 165,Stav členstva tohoto roku: činných 24, přispívajících 30, čestní členové 2. Nevrátili se: Kučera Lud., Kakáč Alois, přistoupil: Zřídkaveselý Miroslav, vojenskou sluţbu hned po osvobození nastoupili: Koudelka Vinc., Musil Josef, Svoboda Vlad., Šenk Vlast. Místo narukovaného Šenka Vlastimila zvolen pokladníkem František Šamalík.

8. Narození čtyřčat – v historii Moravy ojedinělé Dne 30. července 1948 se paní Adéle Němcové z Kotvrdovic, bytem v Krasové, narodila čtyřčata – 2 chlapci a 2 dívky. Přes veškerou péči lékařů zemské porodnice v Brně nepodařilo se děti udrţet naţivu a tři ze čtyřčátek zemřely několik dní po narození.

152

9. Složky ONF v Kotvrdovicích k r. 1950 kronika str. 129

153

10. 50. výročí hasičského sboru v Kotvrdovicích 29. června 1952 – okrskové cvičení a 50. leté výročí trvání sboru (S vámi bratři a stomiliony lidí tábora míru voláme:

1) Aby byl člověk dlouho ţiv,

Zpívám zpěv míru.

Aby měl pastýř hojnost mléka, A rybám nevytekla řeka

3) aby se Paříţ, Praha, Řím

V mé vesničce a kdekoliv,

Vichrem, jenţ od Rikiny věje,

Zpívám zpěv míru.

Neproměnily na Pompeje A New York nevzlít k pohořím

2) Aby tvé dítě nebledlo,

Zpívám zpěv míru.

Při pohledu na velké ptáky A netřáslo se před vojáky,

(Vítězslav Nezval)

Kdekoliv něco provedlo,

154

11. 20. výročí osvobození obce „Dnes je tomu právě 20 let, co náš oddíl 232. sov. d. vtrhl do Vaší obce a vyhnal navţdy německé fašisty z Vaší překrásné země. Jsem šťasten, ţe v tento historický den mohu být mezi Vámi, pít s Vámi Vaše dobré pivečko, objímat Vás šťasten, ţe Vás mohu popřát mnoho štěstí a zdraví. Ať ţije navţdy, pevné jak ocel, naše překrásné přátelství! Navţdy Váš Leonid Jakovlevič Solověj“

12. Vražda v Krasové Kdyţ jsme s dědečkem chodívali (nejen na dušičky) k hrobu jeho rodičů na jedovnickém hřbitově, nevzpomínal pouze na ně. Ukazoval nám, kde je kdo z příbuzných a přátel pohřbený a vzpomínal také na některá tragická úmrtí (Růţenu, kterou zabil blesk (1965), Martin Pliska 32 let ukončil ţivot oběšením v lese za letištěm (2001),…) takhle se zastavoval i u hrobu sedmnáctiletého děvčete brutálně zavraţděného v Krasové (červenec 1985). Dlouho se pátralo po vrahovi a místní měli strach o své děti. (Na objasnění případu, jehoţ šetření trvalo měsíc, pracoval Rudolf Musil a Bohumil Šebela z aktivu ochrany veřejného pořádku.) Viníkem byl sotva patnáctiletý místní chlapec.

13. LAA Macocha Sportovní letiště TŘI SUDY Kotvrdovice Letecká amatérská asociace Macocha Historie a aktivity Leteckého klubu LAA - letiště Kotvrdovice. 20. ledna 1995 se v bufetu restaurace Punkva uskutečnilo setkání leteckých nadšenců a příznivců blanenského regionu a došlo tak k ustavení Leteckého klubu LAA Blansko Kotvrdovice. Zásluhu na tom měl především František Jakubec, velký nadšenec a všeuměl, který se stal ihned vůdčí osobností klubu, bez něhoţ by činnost klubu neměla dlouhého trvání. Především jeho zásluhou se podařilo získat plochu práškařského letiště, na kterém jiţ v červnu roku 1995 vyrostl provizorní hangár, a které umoţnilo výcvik prvních pilotů. Tak jak se hangár zaplňoval, rostl i provoz na kotvrdovickém letišti. Brzy byl původní hangár pro Kotvrdovice malý. Byl to znovu František Jakubec, kdo vloţil obrovské úsilí do přípravy a realizace stavby dalšího hangáru, který jiţ v roce 1999 umoţnil umístit v 155

Kotvrdovicích dalších 9 "ultralajtů" oficiálně nazývaných sportovní létající zařízení (SLZ). Následovala dostavba areálu o provozně společenskou budovu, umoţňující konat na letišti vedle školení a odborných přednášek rovněţ společenské akce pro členy klubu i zájemce z řad leteckých příznivců a přátel. Letová činnost probíhá na letišti vţdy, kdy to umoţní počasí, hlavně o sobotách a nedělích. Někteří nadšenci však vyuţívají kaţdé volné chvilky, aby se vznesli nad své kaţdodenní problémy a kochali se jedinečností kaţdého letu a krásou přírody našeho okresu či libovolného místa naší vlasti. Nyní je k létání na letišti k dispozici 14 letadel, všechna v soukromém drţení členů klubu. Vedle klasických motorových ultralehkých letadel můţete na letišti shlédnout i start některého ze dvou UL kluzáků. Na letišti v Kotvrdovicích působí dvě letecké školy, kde pod vedením instruktorů MUDr. Zdeňka Moravce a Ing. Ivo Dorazila, získávají své první letecké zkušenosti zájemci o ultralehké létání. Pilotní zkoušky zde úspěšně absolvovalo více neţ 30 pilotů. Obě pilotní školy poskytují rovněţ kondiční a zdokonalovací lety s moţností zapůjčení letadel. Létání však není jen sednout do letadla a vznášet se nad hlavami ostatních. Je to i kus velké dřiny a odříkání, aby si člověk mohl uskutečňovat svůj dávný sen. Vedle starosti o techniku, kdy se opakovaně musí prověřovat technický stav kaţdého ze SLZ, je to starost o vzletovou a přistávací plochu, o okolí hangárů i příjezdovou komunikaci a pomocnou techniku, bez níţ by létání bylo jen těţko představitelné. Je to však i neustálé doplňování si teoretických znalostí v oborech, bez nichţ se dobrý pilot neobejde. Vedle leteckých předpisů a znalosti meteorologie musí kaţdý pilot ovládat rovněţ konstrukci letadel, aerodynamiku, navigaci a řadu dalších znalostí, zejména pak letové limity pilotovaných letadel. Na letišti však probíhá i bohatý společenský ţivot. Vţdy se najde kromě létání i jiná příleţitost k setkání členů klubu. Někdy je to školení z předpisů, jindy soutěţ na přesnost přistání či v letecké navigaci, nebo i soutěţ o nejchutnějšího utopence. Znovu je třeba vrátit se k osobě Františka Jakubce, který navázal vztahy s Farmou Bolka Polívky v Olšanech a připojil území kotvrdovického letiště k Valašskému království. Následovalo zaloţení Valašské letky pod velením generála letectva Valachů Čimáně Pavla Zedníčka. Vznikly tak první vzdušné síly k ochraně královského vzdušného prostoru i Jeho veličenstva Boleslava I. dobrotivého nafurt. Za zásluhy v této oblasti i propagaci myšlenky Valašského království a spolupráce s Farmou Bolka Polívky v Olšanech byl František v roce 2004 jmenován generálem královského letectva. Je toho ještě hodně, co se na letišti děje. Přijďte a přesvědčte se. Blansko, duben 2005 156

Obrazové 1.

1 ZŠ a MŠ Kotvrdovice – pohled zepředu (r. 2015) foto autorka.

2 ZŠ a MŠ Kotvrdovice – pohled od dolního konce (r. 2015) foto autorka.

157

3 ZŠ a MŠ Kotvrdovice – pohled od dolního konce, s břeozolitovou omítkou, před opravou fasády, archiv obce.

4 Třída (novější vybavení), výstava v knihovně.

158

5 Škola – 60. Léta, výstava v knihovně.

159

6 Třída r. 1954, ročník 1943-44, výstava v knihovně.

7 Škola r. 1900, archiv obce.

160

8 Ve škole - třída, foto paní Pytelové.

161

9 První místo, kde se vyučovalo, místní kovárna, archiv obce.

10 Třída školky - v budově Sokolovny, výstava v knihovně.

162

2.

11 Obecní úřad (r. 2015) foto autorka.

12 Obecní úřad jiţ bez Vánočního stromu s pomníkem padlým a obětem válek (r. 2015) foto autorka.

163

13 Obecní úřad (nalevo ještě stojí vánoční strom), archiv obce.

14 Obecní úřad – Radnice, archiv obce.

164

3.

15 Obnovený Sbor dobrovolných hasičů, kronika 1999-2012.

165

16 Hasičská zbrojnice v budově OÚ, kronika 1999-2012.

166

17 Hasičská zbrojnice v budově OÚ, kronika 1999-2012.

167

18 Hasičská zbrojnice v budově OÚ a cvičiště, kronika 1999-2012.

168

19 Stavění máje a zapálení vatry k 1. máji 2005, kronika 1999-2012.

169

20 MHJ hasičský sbor (bez datace), výstava v knihovně.

216 MHJ hasičský sbor (bez datace), výstava v knihovně.

170

22 Smuteční průvod za zemřelého (dřívějšího náčelníka), výstava v knihovně.

23 Hasičský sbor (MHJ) r. 1944 (před vystěhováním obce), výstava v knihovně.

171

24 Fotografování hasičů na pohlednici k příleţitosti 60. narozenin J. V. císaře Františka Josefa I.

4.

25 Pobočka místní pošty, kde v místnosti napravo od vstupních dveří bývala MLK a v zadním traktu je stále v provozu moštárna svazu Zahrádkářů (r. 2015) foto autorka.

172

267 Pošta - pohled od Kříţku, (r. 2015), foto autorka.

27 Za budovou pošty revitalizovaná moštárna (r. 2015), foto autorka.

173

28 Pošta a místní lidová knihovna, archiv obce.

5.

29 Kříţ na Dolním konci, z archivu obce.

174

308 Kříţ v poli, z archivu obce.

31 Kříţ u Pošty ('U Kříţku'), z archivu obce.

175

329 Kţíţek v lese (polesí Senetářov) u cesty k Jedovnickemu Budkovanu připomíná zákeřnou vraţdu hajného z Rakovca. Našli ho (rok 1950) aţ za tři týdny v příkopu u cesty zastřeleného. Za okupace jeho rodina v hájence schovávala před Němci kde koho. Viník nebyl nikdy dopaden, ale šuškalo se, ţe jej zabil vlastní syn pro peníze... O kousek dál je v lese pomníček pilotům havarovaného letadla, ale ten se mi jiţ několik let nedaří v houští objevit. (R. 2015) foto autorka.

176

6.

33 Park na návsi (pohled od silnice), a to, co zbylo z rybníku Kuchyňka/Svačinka (r. 2015), foto autorka

34 Park na návsi (pohled od dolního konce), (r. 2015), foto autorka.

177

3510 Park na návsi (r. 2015), foto autorka.

36 Dětské hřiště v parku na návsi, (r. 2015), foto autorka.

178

3711 Dříve park zdobila socha Odolnost místního sochaře J. Musila, archiv obce.

179

38 Hlavní silnice na Vyškov, nalevo rybník Kuchyňka/Svačinka (zvaný i Pliščák) a stará zvonice, archiv obce.

3912 Rybník Kuchyňka (zvaný některými téţ Pliščák) a pohostinství U Plisků, archiv obce.

180

40 Pohled od rybníku Kuchyňky na původní Dvůr (nalevo Pliskovi, napravo kaple), archiv obce.

7.

4113 Plán na výstavbu kaple v Kotvrdovicích, SOkA Balnsko, fond Ko-o.a., inv. č. 21.

181

4214 Kaple Nejsvětějšího srdce Páně, kaple se začala stavět v r. 1938 vedle stávající zvoničky a byla dokončena za 2. světové války. Slavnostní svěcení proběhlo 30. srpna 1942. Kaple je zasvěcena Boţskému Srdci. Stavbu financovali a provedli svépomocí místní občané. V roce 1946 proběhlo slavnostní svěcení nového zvonu na počest šťastného návratu do obce, archiv obce.

182

43 Kaple Nejsvětějšího srdce Páně, původní zvon odvezli němečtí okupanti pro vojenské účely. Kříţová cesta byla pořízena v roce 1947. V roce 1966 byla zbořena nepouţívaná zvonice za kaplí a kaple byla zvětšena asi o polovinu své původní plochy, byla provedena přístavba presbytáře a sakristie, z archivu obce.

183

4415 Kaple, foto V. Trmač.

4516 Interiér kaple, Od roku 1980 je oltář obrácen k lidem, původní oltář byl dřevěný a byly v něm dle farní kroniky uloţeny ostatky sv. Theodora a sv. Urbana. Od tohoto roku zdobí naši kapli vzácný oltářní obraz od Mikoláše Medka (1926 – 1974) s názvem Boţské srdce. Obraz získal od autora dlouholetý jedovnický farář František Vavříček (1913–1995), který modernizoval zdejší kostely. Další úpravy presbytáře, jehoţ interiér navrhl Ludvík Kolek, proběhly v roce 1987. Tehdy byla dána mramorová mozaika kolem obrazu, nový svatostánek a později i nový oltář. Foto V. Trmač.

184

46 Kaple (r. 2015), foto autorka.

4717 Kaple, pohled od Sokolovny-Orlovny, v levé části kdysi stával Dvůr – č. 40., dnes je zde parková úprava (r. 2015), foto autorka.

185

48 Kaple. Mezi nejnovější úpravy kaple patří nové vchodové dveře, které byly zabudovány v roce 2013 Poslední nejpřitaţlivější úpravou je plastika Boţského Srdce na předním průčelí kaple. Plastika byla zhotovena a vysvěcena v červnu 2014 dle návrhu mezinárodně uznávaného umělce Jana Koblasy (nar. 1932, ţijící v Hamburku). V naší kapli jsou od něj jiţ boční světla znázorňující Boţí Trojici. (r. 2015), foto autorka.

8.

49 Sokolovna - Orlovna s přilehlým fotbalovým hřištěm, dětským hřištěm bývalé MŠ a tenisovým kurtem, z archivu obce.

186

50 Sokolovna - Orlovna, z místa původního Dvoru, (r. 2015), foto autorka.

51 Hřiště se chystá na zápas. (r. 2015), foto autorka.

187

9.

5218 Horní pohostinství, také Hospoda U Pásků (r. 2015), foto autorka.

5319 Hospoda U Pásků, štít budovy vítá a láká motoristy od Vyškova.

188

54 Hospůdka u SURFu (toho času k prodeji a mimo provoz) - bývalé pohostinství a řeznictví U Plisků, (r. 2015) foto autorka.

20 Hostinec U Plisků, dnešní Hospůdka U Surfu, archiv obce.

189

56 Bufík u dědy Surfáka je spíše letní záleţitostí, oblíbený se stal poté, co na prosperitě upadl Surf (naproti přes ulici), (r. 2015) foto autorka.

10.

57 Masopust 2015, http://nikolinna.rajce.idnes.cz/Ostatky_14.2.2015#IMG_1653.jpg.

190

58 Masopust 2013 (od Alice Kyzlinkové - Beruška).

59 Masopust 2012, http://www.kotvrdovice.cz/probehle-akce.php?r=2012&expand=50#kd50.

191

210 Masopust 1989, po večerní ostatkové zábavě nastává obřad pochovávání basy. Kronika SPOZ, nefoliováno.

61 Masopust 1971, z rodinných alb pí Musilové, pí Skácelová.

192

6222 Masopust 1970, pro výstavu v knihovně zapůjčila pí Skácelová.

233 Masopust konce 60. let, archiv obce.

193

11.

64 Druhé dýňobraní ke sv. Václavu (r. 2015), zpravodaj obce.

65 Hody 2015, zpravodaj obce.

194

6724 Ţivý Betlém 2014, zpravodaj obce.

68 Pohádkový les 2012, zpravodaj obce.

195

6925 Vítání občánků 2011, Ondrášek Kyzlink, rodiče Alice Kyzlinková a Jan Slouka, pan starosta (v tělocvičně ZŠ a MŠ Kotvrdovice), z alba Alice Kyzlinkové.

70 Vítání občánků 2011, Ondrášek Kyzlink, rodiče Alice Kyzlinková a Jan Slouka, (v tělocvičně ZŠ a MŠ Kotvrdovice), z alba Alice Kyzlinkové.

196

261 Vítání občánků 1989, Kronika SPOZ, nefoliováno.

197

272 Vítání občánků 1988, Kronika SPOZ, nefoliováno.

198

283 Vítání občánků 1986, začínalo se v zasedací síni OÚ, později pro nedostatek místa přesunuto do tělocvičny ZDŠ, Kronika SPOZ, nefoliováno.

199

294 Srovnávací fotografie Klubu invalidů, 1993, Kronika Klubu invalidů, nefoliováno.

200

305 Klub invalidů pravidelně pořádal Mikulášskou besídku, tato je z r. 1988, Kronika Klubu invalidů, nefoliováno.

201

76 Klub invalidů také oţivil zapomenutou tradici Tříkrálové sbírky, r. 1989, Kronika Klubu invalidů, nefoliováno.

202

77 Místní rodák, skladatel Zdeněk Zouhar navázal přátelství se skladatelem Bohuslavem Martinů - ţijícím v emigraci ve Francii, a uvedl několik jeho děl na česká jeviště (Otvírání studánek, Petrklíč,...) více v ZOUHAR, Zdeněk – ZOUHAR, Vít.: Milý příteli: Dopisy Bohuslava Martinů Zdeňku Zouharovi. Olomouc, 2008.

203

78 Křeslo pro hosta: prof. Zdeněk Zouhar, 20. 9. 1987, Kronika SPOZ, nefoliováno.

204

7931 Výdej obědů důchodcům - v Sokolovně, Kronika SPOZ, nefoliováno.

205

80 Prvomájový průvod z kraje 60. let, výstava v knihovně

81 Zaloţení JZD v obci mělo dlouhý přípravný čas, výstava v knihovně.

12.

206

322 Kotvrdovice pod Kojálem, foto V. Trmač

333 Televizní vysílač na kopci Kojál - v pozadí, napravo schovaný objekt autovrakoviště, (r. 2015), foto autorka

13. 207

344 Stará a nová vodárna, vysílač pro mobilní síť (původně Oscar), a koně u Zouharů v Čechách, (r. 2015), foto autorka

14.

355 Kácení Vánočního stromu u radnice (r. 2015) zpravodaj obce.

208

8636 Vzrostlý stárnoucí akát ohroţoval pěší i motoristy, proto musel být sundán. S obnovou chodníků pak zanikla i obecní studna. Archiv obce.

209

15.

87 Pamětní list v kronice obce, 1962-1986, s. 499.

210

88 Pamětní list v kronice obce, 1962-1986, s. 567 a foto z archivu obce.

16.

837 Rybníček na Žlebě (r. 2015) foto autorka.

211

380 Rybníček při hlavní silnici, později zavezený. Archiv obce.

391 To, co zbylo z původního Horního rybníku Kuchyňka/Svačinka či Pliščák – pohled od hlavní silnice, (r. 2015) foto autorka.

212

92 Dolní rybník Macoška, archiv obce.

213