MASARYKOVA UNIVERZITA

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra občanské výchovy

Proměny šamanské tradice

Diplomová práce

Brno 2008

Autor práce: Luboš Valčik

Vedoucí práce: ThMgr. Milan Klapetek

Bibliografický záznam VALČIK, Luboš. Proměny šamanské tradice : diplomová práce. Brno : Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra občanské výchovy, 2008. 106 s. Vedoucí diplomové práce ThMgr. Milan Klapetek

Anotace Diplomová práce „Proměny šamanské tradice“ pojednává o šamanství jako neobyčejné praxi v archaických i kmenových strukturách a o současných podobách tohoto fenoménu jako cesty k duchovnímu i osobnostnímu rozvoji člověka, obnovení jeho vztahu k zemi a nalezení místa ve světě i univerzu.

Annotation The diploma thesis „Metamorphosis of shamanic tradition“ deals with shamanism as an unusual praxis of elected man in tribal structures as well as in archaic communities, then with contemporary forms of this phenomenon as human way of spiritual and individual progress, regeneration of affinity for an earth and finding a place in a world and universe.

Klíčová slova šaman, vědomí, spiritualita, extáze, rituál, duchové

Keywords shaman, consciousness, spirituality, ecstasy, rite, spirits

2

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracoval/a samostatně a použil/a jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům

v Brně dne 20.4.2008

………………… podpis

3

Poděkování Děkuji vedoucímu ThMgr. Milanu Klapetkovi, své rodině, všem hledajícím, všem inspirovaným a nekonečnému světu vůkol.

4

Obsah ČÁST PRVNÍ: KDYSI….…...…………………………………………………………8 1/ Úvod....……………………..…………………………………………………………8 2/ Transcendence……..……….………………………………………………………10 3/ Transformace……….…….….……….…………………………………………….13 3.1. Povolání……………………..…………………………………….…………….14 3.2 Smrt………………………….………………………………….……………….16 3.3 Síla……………...……………..………………………………….……………...18 3.4 Duchové………………………..………………………………………………...21 3.5 Zvířecí spojenec….……………..………………………………….…………….25 3.6 Duchovní manželství……………..……………………………………………...26 4/ Extáze.………………………………………………………………………………28 4.1 Cesty……………………………..……………………………………………...32 4.1.1 Nebe………………………..……………..……..………………………..33 4.1.2 Podsvětí a říše mrtvých……..….………………………..………………..34 4.1.3 Velké cesty……………….…..…………………………………..……….35 4.1.4 Měsíc a Slunce………………....…………………………………………36 4.2 Kosmologie…………………………..…………………………………………37 4.3 Buben…………………………………..……………………………………….38 5/ Poslání………………………………………...……………..………………….…..41 5.1 Léčení…………………………………………………………….…….….…….42 5.1.1 Vniknutí tělesa.……….……………..………….………….……….……..44 5.1.2 Ztráta duše………………………..…………….………….……….……...46 5.1.3 Porušení tabu………………….………….….….………….……….……..49 5.2 Psychopomp……………………………………….……………….…..….…….49 5.3 Cesty zvěře, cesty vláhy…………………………….…………….……….…….50 5.4 Zázraky……………………………………………..…………….………….…..51 ČÁST DRUHÁ: NYNÍ……………………………………………….….……………54 6/ Proměny…………………………………………...………………………………..55 7/ Šamanský stav vědomí…………………………..…………………………………59 7.1 Chřestění …………………………………….….………….……………………60 7.2 Bubnování………………………………….………….…….…………………...61 7.3 Tanec a zpěv………………………………….………….………………………62 7.4 Posvátný kruh, dar a modlitba……………….………….……………………….62 7.5 Půst, záměr a putování……………………….….……….………………………63 7.6 První cesta…………………………………….…………..……………………...65

5

8/ Zvíře síly……………………..………………………………..…………………….66 8.1 Předmět síly…………………………………….…………..……………………69 8.2 Píseň síly……………………………………….……………..………………….70 9/ Kráčej v rovnováze………………….……………………………………………..72 9.1 Navrácení síly………………………………….….…………………………….73 9.2 Záchrana duše……………………………….….……………………………….74 9.3 Extrakce………………………………………..………………………………..75 10/ Spojení se zemí………………..………………….………………………………76 10.1 Rituál………………………………………….……….………………………78 10.1.1 Ranní obřad…………………………….…….…………………………79 10.1.2 Večerní obřad………………………….….…………………………….79 10.1.3 Očista a síla…………………………….….……………………………79 10.1.4 Potní chýše…………………….……….……………………….………80 10.1.5 Tázání vize……………………………..…………………….…………81 11/ Závěr…...………………………………………….………………………..…….83 Shrnutí.……….………………………………………….……….……………………85 Resume…………………………………………………….…………………………..85 Citace……………………………………………………….…………………………86 Prameny…….……………………………………………….…………………….…100

6

„Žasnu nad sebou, jsem ze sebe zklamán, sám ze sebe se těším. Jsem zarmoucen, zkrušen, nadšen. Jsem to všechno zároveň a nedokážu to shrnout (…) nemám úsudek o sobě a svém životě. Ničím si nejsem zcela jist. (…) vím jen, že jsem se narodil a existuji, a je mi, jako bych byl nesen. Existuji na základě čehosi, co neznám. Přes všechnu tuto nejistotu cítím spolehlivost toho, co existuje, a kontinuitu své takovosti – svého života, jaký je.“ 1/ C.G. Jung „(…) těm, kteří přežijí v semenech trávy.“ 2/ Aimé Césaire

7

Část první: Kdysi 1/ Úvod Téma této diplomové práce jsem si zvolil s ohledem na vlastní směřování zájmů a osobní historie vůbec. Cílem této práce není vyčerpávající studie ani hluboká analýza fenoménu šamanství. Na to je oblast zkoumání až příliš rozsáhlá a neuchopitelná: tříští se nad rámec v tolika odlescích a různorodých tvářích, že není v silách jediného, aby pevně uchopil to, co protéká za slovy sociologů, etnologů, antropologů i religionistů. Proto budeme nuceni dotknout se látky jen v jejích základních bodech: ponecháme stranou spory o šamanovo duševní zdraví, patologii změněných stavů vědomí, pravdu nebo nepravdu mystických zkušeností i výzkum fenoménu z hlediska dějinného vývoje vědeckého poznání. Popis takového zkoumání vypovídá tak jako tak spíše o vývoji jednotlivých vědeckých disciplín, nežli o samotné podstatě zkoumaného jevu. Cílem se tak stává prosté hledání, snaha postihnout základní momenty a pohyby v životě šamana, svatého muže kmene. To vše doplněno o jistý přesah daného fenoménu do reality současné západní civilizace. Celek je takto rozdělen do dvou částí: první je nahlédnutím do magického a nadlidského světa tradičního šamanství, kde figurují duchové, extatické vzlety, boje s netvory, kouzla a zázraky. Zde se bude hovořit o neobyčejné duchovní praxi, o šamanovi jako muži nadpřirozených činů, pánovi extáze a vládci duchů. Zaměříme se na jeho povolání, iniciaci, sílu a nezvyklé schopnosti, extatické stavy, magické lety, jeho poslání v kmenové struktuře i božských světech. Druhá část se pak bude nést v duchu jistých aktivních znalostí a praktik, čerpající z dané tradice a sloužící k navázání zpřetrhaného svazku s posvátným světem uvnitř člověka i vně. Zde se bude stále mluvit o šamanovi, tentokráte s atributy moderní, městský nebo soudobý, přesto bude chápán ve svém širším pojetí jako osoba každého hledajícího a praktikujícího, jež podstupuje extatické vzlety a jinosvětské cesty, ať už za účelem vlastního růstu, tak pro blaho blízkých. Zde jen zlehka načrtneme cestu uvědomění, osobního hledání skrze rituál v prostředí moderní civilizace, kde mnohá náboženství byla institucionalizována a samotná spiritualita dogmatizována. Často se v této práci bude hovořit o mystikovi, psychopompovi, medicinmanovi, zaklínači nebo čaroději: to vše jsou aspekty jedné neobyčejného lidské bytosti, jež stojí ve středu našeho zájmu. Mnohokrát budeme mluvit o šamanovi, svatém muži, o mladíkovi nebo starci na cestách šílenství a uzdravení. To ani v nejmenším neznamená,

8

že by se snad posvátná praxe netýkala žen nebo dívek. V souhrnu je však v tradici šamanství více mužů vědění, nežli žen síly. Proto tam, kde se nebude vysloveně jednat o zkušenost šamanek, ponecháme pro zjednodušení a zpřehlednění rod mužský. Je třeba připustit také jisté obtíže, které s sebou toto téma přináší. Již samotné členění na bloky a úseky může být pociťováno jako cosi nepřirozené nebo umrtvující. Jako takové je šamanství nedělitelné kontinuum života, praxe a snění, ve svém základě živelný a svobodný, individuální a praktický, nezávislý na autoritách nebo většinovém souhlasu. Dalším úskalím je samotný šamanský prožitek toho, co vskutku „je“. Světa, který je zahlcen duchy, bohy a kosmickými entitami. Světa, který není uznán ke své existenci společenským konsensem ani paradigmatem západního vědeckého rámce. Světa tak snadno propadajícího sítem smyslového vnímání, analýzy a jakéhokoli komparativního poměřování. Stejně jako i jakýkoli jiný mystický zážitek svatých osob, u nichž vůle a modlitba překonává čas a prostor a působí zázraky. Šamanský prožitek duchů, entit a mystických tvorů, nahlížení božích věcí a přízračných krajin, muka a rozkoš vzletů, nic z toho neodpovídá logickým kategoriím, jazykovým strukturám ani běžnému kauzálnímu vývoji. Tak jediné, co zůstává, je pokus o přiblížení, směřující k Tajemství halenému do ticha. Protože:

„(…) jak vnést do jazyka denního světa názory pocházející z temnot (…)? Jak na dvourozměrném povrchu znázornit trojrozměrný tvar, jak pomocí trojrozměrných obrazů vyjádřit mnohorozměrný význam? Jak pomocí výrazů „ano“ a „ne“ popsat zjevení, pod jejichž náporem se každý pokus definovat dvojice protikladů proměňuje v marnost? Jak sdělit poselství o všeobjímající prázdnotě lidem, kteří trvají na výlučném svědectví svých smyslů?“ 3/

9

2/ Transcendence „Šamanismus není nic, je jen šaman a pak nic. Není žádné učení, je jen určení.“ 4/

„Wićaśa wakan (šaman) chce být sám. Chce mít pokoj od lidí a od všedních starostí. Chce meditovat, opřít se o strom nebo o skálu, chce pod sebou cítit chvění země. Potom může objevovat věci (…) Sedí dívá se západním směrem a prosí o pomoc. Rozmlouvá s rostlinami. Naslouchá hlasům (…) všech bytostí, které se pohybují po zemi, hlasům zvířat. Je s nimi sjednocen. Ze všech živých tvorů k němu neustále něco proudí a něco zase proudí z něho do nich. Vím to. Tento medicinman není dobrý ani špatný. Žije – jinak nic, a to stačí…“ 5/

Šamanismus je prapůvodním jevem primitivních společenství nebo archaických kultur, jehož kořeny lze vystopovat až k samotnému úsvitu lidstva, do světa paleolitických nomádů, starých vrstev ohně a ledu. Šamanství vyvěrá z neměnné přirozenosti světa, tělesné konstituce člověka a hlubin lidského nitra. Je to prvotní soustava věr v oživenost světa a všech jeho částí, předcházející všem tradičním religiózním představám.6/ Je univerzální a celosvětový: prorůstá lidské komunity pralesů, velehor, ledovců i pouští. Dostává se až tam, kde je vše spojeno v jedno proměnlivé a přelévavé, kde životní prostor, srážky, nahota ani barva pleti nehrají roli. Šamanismus je nedogmatický, otevřený, v základě stále stejný, přitom pestrý a nově se rodící s každým zasvěceným. Je to praxe, vhled a snění; vzácně osobní hledání jedinečnosti a celistvosti, intimní zkušenost posvátného na podkladě mnohovrstevného univerza. „Šamanismus můžeme charakterizovat jako živoucí, bezprostředně zažívanou spiritualitu.“7/

Je mystický a religiózní, přitom však není náboženstvím. Neexistují šamanské katedrály, církve ani bohoslužby. Chrámovou klenbou je pralesní šero nebo otevřené nebe, svěcenou vodou tříšť ledovců, sníh a slzy, posvátným je vše živé i nehybné a modlitbou vítr v korunách nebo šelest křídel. Cestou k Bohu je pak samo lidské tělo ve všech jeho záchvěvech, obřadních úkonech a niterných prožitcích.

10

„Ústřední ideou šamanismu je ustavení prostředků ke kontaktu s nadpřirozeným světem extatickou zkušeností profesionála, šamana. Takto existují čtyři důležité složky šamanismu: ideologická premisa neboli nadpřirozený svět a kontakt s ním; šaman jako činitel jednající ve prospěch skupiny lidí; vnuknutí, jemu poskytnuté pomáhajícími duchy; a výjimečné, extatické zkušenosti šamana.“8/ Proto je šaman u Bororů areottowaraare, „pán cesty duší“ 9/, mangwater, „ten s mrtvými“ 10/, na Sumatře sibaso,“člověk s duchy“ 11/, na Aljašce tungralik, „ten, jenž vlastní duchy“

12/

, ve staré Číně hsi, „ten, který může vidět duchy“

13/

. U Mentawaiů si-

kerei, ten, který má „vidoucí oči, „slyšící uši“ 14/, eskymácký elik, „ten, jenž má oči, aby viděl v temnotě“

15/

, australský wiri-nan, „silný muž“

16/

nebo sánský !gi:xa, „ten, kdo

má nadpřirozenou moc“.17/ Všude na světě je to člověk neobyčejný a nadlidský, muž ve styku s duchy a mrtvými; jediný a osamělý. Ten, který na křídlech extáze putuje mezi světy, zaklíná duchy a křísí mrtvé. Ten, který vidí myslí a hmatá očima, mluví se zvěří, kráčí v plamenech, mizí a zase se zjevuje. Takto ve své praxi rozšiřuje horizonty, nechává zmizet hranice mezi snem a skutečností a obyčejným odhaluje: „(…) jiný svět, úžasný svět bohů a kouzelníků, svět, kde se zdá být všechno možné, v němž mrtví ožívají a živý umírají, aby opět vstali z mrtvých, kde lze v okamžiku zmizet a zase se objevit, kde zákony přírody jsou zrušeny a kde je názorně ukazována se vším leskem zpřítomňována jistá nadpřirozená svoboda.“ 18/

Samotný pojem „šaman“ pochází z jazyka sibiřských Tunguzů čaroděje nebo kouzelníka.

20/

19/

, kde „saman“ značí

Původ slova lze vysledovat k védskému „shram“, který

přešel v hindské „sharamana“, označující asketu nebo potulného mnicha. Indoevropský kořen „sa“ odkazuje k „vědění“ nebo „zahřívání“

21/

, šaman je tedy „ten, který ví“ nebo

„jeden v ohni“, což souvisí s jeho schopností ovládat teplo a být ohněm nedotknutelný 22/

. Další význam je „ten, kdo je vzrušený, pohnutý, seslaný“ 23/ odkazující k mystickému

vytržení, extázi a cestám do jiných světů. Šaman je muž nebo žena; mystik, kouzelník i básník. Každý mystik však není šamanem: oba vidí duchy nebo se stávají posedlými, oba se vydávají na cesty mezi světy, v tom je jejich praxe totožná. Pouze šaman je ale „pánem extáze“ a „vládcem duchů“;

11

jeho posedlost je účelná a vzlety kontrolované.

24/

Ví o sobě, uvědomuje si úkoly a

závazky; odchází a vrací se s radou nebo lékem, naplněn moudrostí bohů nebo na smrt vyčerpán. Pak vypráví o dobru a zlu, o velkých dobrodružství a nesmírných útrapách, o světě, jaký vskutku je. Tak šaman odkrývá tajemství života a smrti; je pravým znalcem zásvětní existence a osudu lidské duše. Ve světě, kde podstata věcí je nepoznatelná, kde za děním dobrým, zlým i obyčejným stojí neviditelné entity, je to právě on, kdo dává jistotu a odpouštění. Každý šamanský rituál nebo úspěšné léčení skýtá jistotu a zakotvení v nezměrné realitě, dává ji obrysy, záchytné body a pevnější tvar. Tehdy šaman obnovuje rovnováhu, udržuje řád a rozlévá útěchu a naději; podílí se na věcech božských, na samém procesu tvoření a stvoření. Šaman tak:

„(…) hájí život, zdraví, plodnost, svět „světla proti smrti, nemocem, neplodnosti, neštěstí a světu „stínů“ (…) Odhaluje (…) jiný svět, úžasný svět bohů a kouzelníků, svět kde se zdá být možné vše, v němž mrtví ožívají a živí umírají, aby opět vstali z mrtvých, kde lze v okamžiku zmizet a zase se objevit, kde zákony přírody jsou zrušeny a kde je názorně ukazována a se vším leskem zpřítomňována jistá nadpřirozená svoboda.“ 25/

A vše, co činí, se děje pro blaho jednotlivce i celého společenství.

12

3/ Transformace „Vždyť jenom čiré, čiré nic je vším. Teprve když jsem rozdupán, rozprášen, rozvát, když sebemenší stopa nezůstane, jsem tu, pak jsem vstal z mrtvých a vstoupil do nového světa, dosáhl vzkříšení, nezrodil jsem se znovu, ale vstal z mrtvých, totéž tělo jako dřív, nový, aniž bych si svou novost uvědomoval, živý za hranicí života, pyšný, aniž bych měl zdání či sebemenší představu o pýše, žiju tam, kde o životě se nikdy nesnilo, kde nebyl ani tušen, tady, v jiném světě, já sám však dosud pozemský, stejný jako dřív, avšak nevysvětlitelně nový.“26/ D. H. Lawrence, „Nové nebe a země“ Každý šaman je z řady vyvolený jedinec, miláček bohů. Podivné události při jeho zrození, nehody a neštěstí, které jej provází životem, potvrzují jeho neobyčejné postavení a svaté poslání mezi živými. Šamanem, „odborníkem na posvátné“ se lidský jedinec stane: 1/ spontánním vyvolením duchy, božským zásahem, 2/ převodem šamanská profese mezi pokoleními nebo 3/ vlastní volbou, osobní snahou.

27/

Novic je vyvolen božskými bytostmi, duchy

nebo předky; v extázi, ve snech nebo vidinách. Dostává se mu dvojího zasvěcení: mystické a didaktické, pro svět vezdejší i svět jiný.

28/

Od duchů i stařešinů vstřebává

geografii nadpozemských sfér, místopis záhrobí i nebes, znalost světového rámce, šamanské kosmologie, mýtů, rituálů, rostlinných léků, tajného jazyka i řeči zvířat. Získává duchy ochranné i pomocné, je v úzkém kontaktu se světem divů. V průběhu iniciace se jedinec dostává blíže k samotné podstatě světa, stává se spirituálně uvědomělý i činný. V prvotním extatickém vytržení zakouší svět v jeho širší odhalené podobě. Odlétá do nezměrného proměnlivého prostoru, na kouzelná místa

13

v jiných sférách: do podsvětí, na nebesa nebo k samotnému Stvořiteli, kde je mu vyjevena podstata světa, darována moc k léčení i ublížení. Podstatou iniciace je úplná proměna, transcendence lidského, smrt a znovuvzkříšení; přesah profánní existence do nadpřirozeného světa příčin a zakoušení neměnné jednoty se vším stvořeným. Podoba a průběh iniciace je vždy nová a liší se od jiných, je neopakovatelná a osobitá, je intimní zkušeností posvátného. Může být skrytá nebo nevědomá, to když adept prochází zaučením ve spánku a snech nebo naopak veřejná a bouřlivá jako u severských národů Sibiře. Tak jako tak má každá iniciace univerzální „mystický vzor“, sleduje vývoj, který se děje na ose: nemoc, smrt, zmrtvýchvstání.

3.1 Povolání „Své jméno jsem si nevybral, nevybral jsem si ani síly, které se jménem přicházejí, dokonce jsem si nevybral ani tuto profesi. Byla mi darována čistým způsobem, který zasluhuje veškerou úctu. Nechtěl jsem být domorodým léčitelem – byl jsem vybrán.“ 29/

Stát se šamanem je osudovým voláním, vůlí bohů. Přichází spolu s duchy, jako prazvláštní sen, vidění nebo nevysvětlitelná událost v krajině, při níž vyvolený přijde o život. Severská Uvavnuk viděla jednou na nebi ohnivou kouli, dostala strach a chtěla utéct; úkaz ji ale srazil na kolena a vzal vědomí. Když přišla znovu k sobě, viděla, že její nitro se změnilo: zářilo podivným novým světlem. Tak se dala cestou zaklínání.30/ Mladý Q´ero Fredy „Puma“ Quispe Singona se jako dítě koupal v řece, tu se objevila zářící koule bílého světla, srazila jej a navždy změnila. Ve chvíli se mocně zvětšil, vyletěl do výše nad stromy a shlížel na své bezvládné tělo a vše v okolí. Pak se vrátil zpět.

31/

Peruánský paqo (šaman) Don Juan Pauquar Espinosa byl jako chlapec na

pastvinách, když tu se přihnala bouře a blesk jej ve chvíli zasáhl. První paprsek jej zabil, druhý roztrhal a třetí přivedl k životu. Když procitnul, nepamatoval se a nevěděl nic.

32/

Všechny tyto neobyčejné události jsou předzvěstí velkých činů a osudových útrap. Každý jiný, každý víc obyčejný by zemřel a ztratil se v nicotě, předurčený je ale zásahem změněn a přiveden na cestu zázraků. Jinde není třeba, aby krajina mluvila za Jiné, hlas i ruka Stvořitele dopadne na člověka ve vší fatálnosti. Jisté araukánské děvče sbíralo na pobřeží mušle, když tu ucítila tvrdý úder, padla k zemi a slyšela hlas: „Staneš se machi, to je má vůle.“ Pak ji bolest 14

vzala vědomí.

33/

Když přišla k sobě, věděla, že musí následovat cestu šamanství.

V takovém případě totiž není pochyb a není úniku, osud povolaného je zpečetěn. Odporovat božstvům, kosmickým zákonům a předurčení vepsanému ve hvězdách není v lidských silách. Jestliže šaman neuposlechne, jeho život se změní ve zmar, přijde o rozum nebo zemře. Celé jeho pokolení skončí v utrpení, žena a děti podlehnou nemocem a smrt si vezme jeho dobytek. Nikdy mu nebude dovoleno žít obyčejný život. Jistý tzutuhilský mladík se nikdy nechtěl stát šamanem, chtěl žít jako všichni ostatní. Když si pro něj duchové přišli, neuposlechl. Jeho obilné sýpky tak shořely a manželku i dítě strávily plameny; on sám ztratil rozum, byl vyhnán ze vsi, blouznil a nahý v horách mluvil se sovami. Zemřel by, kdyby ho starší kmene nenašli a nezasvětili.

34/

Také Don Augustin, peruánský paqo byl stejně jako všichni muži jeho

rodu povolán apus (duchy). Jeho děd hlasu neuposlechl a musel zemřít, ani otec se nepodřídil a zkáza přišla na jeho rod: mnoho jeho děti zaplatilo životem a nakonec zemřel i on. Když nastal pravý čas, zjevil se i Donu Agustinovi jeho apu: v nemoci k němu přišel kůň a bělostný jezdec. Věděl, že by měl muže následovat do jeho kraje, ale on v duchy nevěřil a neudělal nic. Tak trpěl dál v horečkách, jeho tělo bylo slabé a život nešťastný. Až když se jezdec objevil podruhé, pochopil a vydal se na posvátnou cestou. 35/ Také v jiných krajích je budoucí šaman od útlého věku výjimečný, nechová se jako ostatní, je jiný a zůstane takový. Tela Starhawk vidívala jako dítě duchy, stvůry i jiné bytosti, slyšela písně a mluvila s přírodou. Snila průzračné sny a věděla tajemství, která neznal nikdo jiný. 36/ Na Sibiři bývá předurčený mladík duchem nepřítomný, žije jako ve snách, zpívá ze spánku, toulá se posvátnými místy, je samotář.

37/

U Jakutů je vyvolený

labilní, lehce se rozzuří, upadá do bezvědomí nebo si ubližuje nožem. 38/ A je jen otázkou času, kdy se ledy jiného světa prolomí. Když se tak stane mladý Tunguz zešílí, uprchne do hor, běhá po čtyřech, živí se zvěří, kterou zaživa roztrhá; do vesnice se vrací ušpiněný, od krve a hlíny. 39/ U sibiřských Sojotů se toto období nazývá albys. 40/ Tehdy šílenství ovládne adeptovu mysl: je pomatený, porušuje společenské normy, neustále zpívá, mluví nesmyslně nebo sedí týdny v koruně stromu. Jeho duše je mezitím unášena do jiných světů, kde získává nezvyklé vědomosti a schopnosti. Navštěvuje paláce bohů, je poučen o hierarchii světa, jménech nadpřirozených bytostí, nemocech i kosmických tajemstvích. 41/ Duch, který ho odvádí může být poslem bohů, z říše mrtvých nebo právě zemřelý šaman, hledající v pokolení svého pokračovatele.

15

Takto nepálský bombo (šaman) Bhirendra ztratil rozum, když do něj vstoupil duch předka, mocného šamana. Tehdy se začal třást po celém těle, nahý utekl do lesů; pohltilo jej šílenství. Byl trýzněn duchy, aby „prohlédnul“. Polomrtvý se vrátil do vesnice, ale nejedl ani nepil. Jednou vzal otci kouzelnou dýku a odešel na místo, kde se stékají tři řeky, na hřbitov. Bohové jej vedli, jedině tak dokázal najít cestu. Každý, kdo by jej sledoval, zbloudil by v podrostu a zahynul. Když přišel na místo, spatřil zlé duchy, stvůry s drápy nebo utnutými hlavami, ti se na něj v mžiku vrhli a začali jej požírat. Bhirendra vytáhl dýku, ta ale vypadla a udeřila o kámen. Rázem byl jasný den; démoni zmizeli, jeho život byl zachráněn. Když pak líčil ostatním, co se mu přihodilo, bylo dáno, že bude zasvěcen do tajemství extáze, léčení a věštby; stane se bombem. 42/ Na počátku každé šamanské cesty tak stojí nevyhnutelná krize těla i mysli, pomatení smyslů i rozumu. Je to povolávací nemoc, která ztělesňuje boží vůli, rozkládá osobnost, spaluje, co je obyčejné. V šílenství se zračí chaos, dotek amorfního stavu neorganizovaného. Neofyt zakouší návrat až na samou hranici, do prekosmickému substrátu, z něhož se tvoří svět a vše. Je to stav konečného rozplynutí světské osobnosti, rozkladu lidského ega v předtuše vzniku neobyčejného. A rozklad ega stíhá smrt těla.

3.2 Smrt „Žádný tvor nemůže dosáhnout vyššího stupně bytí, aniž přestal existovat.“

43/

Ananda Coomaraswamy

Kyzlasova, kama z Kyzlanu uchvátila nemoc, když měl třiadvacet let. Trýznily ho sny, v nichž byl zavlečen na daleká místa, do neznámých krajů. Viděl neskutečné věci, byl nastokrát zabit; málem navždy ztratil rozum. Nesmírně trpěl, protože ten, kdo je povolán, musí trpět, dokud nepřijme šamanství.44/ Proto se i on stal šamanem, aby unikl mukám. Na Sibiři mezi Evenky a Nanajci musí každý šaman podstoupit ettenii,45/ krutou a bolestivou proměnu. I zde zprvu adepta skolí těžká nemoc, tehdy ulehne bezvládně v jurtě, trpí a krvácí. Z úst mu prýští bílá pěna, z kloubů hnis. Tehdy je jeho duše polapena a zavlečena do domu v zásvětí, kde ji drží temné bytosti. Když nadejde pravý čas, je adept démony rozcupován. Iijory, původci všech strastí, oddělí jeho hlavu, položí ji na nejvyšší místo v jurtě, aby celému výjevu přihlížela, zbytek těla roztrhají, rozdělí mezi sebe a pozřou. Kdyby se na některého z přítomných nedostalo, šaman v budoucnu 16

nebude schopný tuto nemoc vyléčit.46/ Démoni pak spočítají všechny kosti, a pokud některá v novicově těle chybí, musí zemřít někdo z jeho rodiny, za každou kost jeden. V minulosti tak mnohá pokolení navždy zmizela z povrchu země. Říká se, že ti nejmocnější šamani poznají smrt víckrát, třikrát je jejich tělo roztrháno, třikrát nakrmí svými vnitřnostmi iijory, pak se už nezaleknou žádné nemoci.47/ Sibiřský šaman Dyukhade se v nemoci setkal s božským kovářem; v jeho rukou našel smrt a nový život. Tehdy trpěl černými neštovicemi, tři dny ležel v mrákotách a duše jej opustila. Dál pokračuje vlastními slovy:

„(…) prošel (jsem) otvorem do nitra jedné skály. Uvnitř seděl nahý muž a rozdmýchával oheň měchem. Nad ohněm visel obrovský kotel, velký jako polovina země. Když mě muž spatřil, vytáhl obrovské kleště a pevně mě uchopil. Vzal mou hlavu, uštípl ji, mé tělo rozřezal na kousíčky a vhodil je do kotle. Tam mé tělo vařil po tři roky. Pak vyndal mou hlavu, položil ji na kovadlinu, bušil do ní kladivem a ponořoval ji do studené vody, aby zchladla. Odstavil z ohně ohromný kotel s mým tělem a obsah přelil do jiné nádoby. Všechny mé svaly oddělil od kostí…Když byly všechny kosti odděleny, od mého masa, kovář mi sdělil: „Tvůj morek se proměnil v řeku“, a já skutečně spatřil řeku a v ní plavaly mé kosti. „Pohleď, jak tvé kosti odplouvají!“ řekl kovář a začal je kleštěmi z vody vytahovat. Když všechny leželi na břehu, kovář je složil dohromady a ony se obalily masem. Mé tělo získalo zpět svou podobu. Stranou zůstala ležet jediná věc – má hlava. Vypadala jako lebka medvěda. Kovář ji obalil masem a připojil k trupu...Před odchodem mi kovář vydloubl oči a nasadil nové. Železnými prsty propíchnul uši a pravil: „Budeš umět naslouchat a rozumět řeči rostlin.“ V okamžení jsem se ocitnul na vrcholu hory a brzy se probudil ve vlastním stanu.“48/

Na Borneu vyvolenému Dajakovi stařešinové uříznou hlavu, otevřou lebku pro vstup mocných sil. Vyjmou mozek a omyjí, aby získal jasné vědomí a dokázal zřít prameny nemocí. Do očí nasypou zlatý prach, aby prohlédnul a našel každou zbloudilou nebo odcizenou duše. Na prsty nasadí kovové háky, aby duši získal a neztratil. Nakonec probodnou srdce, aby zakusil soucit se vším živým. Teprve pak se z něj stane pravý manang (šaman).49 V mnoha krajích světa je tato velká proměna těla zpečetěna vloženým kouzelného předmětu mezi vnitřnosti: nerostu, živočicha nebo jiné substance.

17

V pouštích Austrálie mladíka pevně spoutají na pohřebišti a kolem utvoří hradbu z ohňů. Z šera vystoupí obří nezemská bytost a „zabije“ ho: prorazí adeptovi holí díru do lebky a uvnitř ponechá drahokam. Mladík teď dokáže vidět budoucnost, je mužem síly, ale bude trvat dlouhá léta osamění, než předstoupí jako schopný medicinman.50/ Jiného novice australských pouští oslepí a vhodí do jámy, do chřtánu Hadí bytosti. Svatí muži po čase tvorovi předají jinou obětinu a ten pohlceného z útrob vyvrhne. Adept má teď velikost malého dítěte a pomalu dorůstá v muže. Žije osamoceně a vzývá duchy. Když pak přijde čas, staří mistři jej odvedou do džungle, potřou okrem, zlomí jeho krk a vykloubí všechny končetiny, nyní je „vskutku“ mrtev. Jeho tělo, čelisti, oči i uši jsou vystlány mušlemi, to aby porozuměl duchům, světu i přírodě. Pak je povolán zpět mezi živé; nyní a navěky jako nedotknutelný a nezranitelný.51/ Všimněme si, že rituální smrti tu předchází jiný pohyb, regrese, návrat do lůna přírody, do útrob mýtického tvora všech počátků. Mladík je pohlcen a stráven, projde zárodečným stavem a je znovu přiveden na svět, tentokrát jako nadlidský a dokonale nový. Jiný Australec je spolu s mistrem vynesen do nebes, tam ho starý medicinman zabije a otevře: do jeho útrob vpustí sladkovodní hady a zbytek vyplní kousky krystalu. Pak oba sestoupí na hřbetu Duhového hada k zemi, kde je novic oživen. Tentokrát už jako muž obdařený nadpřirozenou mocí.52/ Vidíme, že každý člověk podstoupil na cestě k šamanství radikální proměnu těla i mysli. Profánní lidství poznalo smrt, ať v rukou duchů nebo kleštích statného kováře. Obyčejné zemřelo, bylo pohlceno duchy nebo povařeno ve výhni, sežehnuto, a pak nově zkuto. Nyní je adept přiveden k novému životu, očištěný a přetvořený. Získává nadpřirozené schopnosti, novou konstituci a vědomí, jeho smysly jsou zostřeny, rozumí řeči tvorstva a soucítí se vším živoucím. Zná nemoci a dokáže je léčit. Nový stav je pak stvrzen vložením nerostů nebo jiných přírodních útvarů.

3.3 Síla Síla je věčné mystérium, všeprostupující dech univerza; je to manito53/ Algonkinů, orenda54/ Irokézů nebo oki55/ Huronů. Proudí na zemi z nejvyššího zdroje, od samotného stvořitele světů.. U kmene Paviotsů je to „Duch noci“, ten je všude a nemá jméno. Když chce být šaman silou obdařen, musí požádat některého z poslů beroucích na sebe podobu orla, daňka nebo antilopu.56/ Cahuillský šaman získává moc od Mukata, jenž ji předává skrze soba, kojota nebo medvěda.57/ V oblasti amerických prérií se dárcem síly může stát

18

mrtvý nebo duch jakéhokoli tvora, stejně tak objektu nebo jevu krajiny. Magickou mocí je obdařen sníh, duha, oceán, vodopád, obloha nebo polární záře. U Thompsonů v Britské Kolumbii jsou dárci síly Mléčná dráha, Plejády nebo jiné kosmické útvary.58/ U Sališů je to noc, mlha, obloha, východ, západ, lidé a jejich části, hroby, kosti, vlasy nebo nehty mrtvých.59/ Jinde se zjeví síla sama, beroucí na sebe roztodivné a neuchopitelné podoby. Tak tomu bylo i u jisté dívky z kmene Achumawi: jednou odešla do hor, kde na ní čekali damogami, vědomé předměty-entity dávno mrtvých šamanů. Ty se staly jejími služebníky; byly to prostředníci síly i strastí, mohla je vysílat na daleká místa, aby léčili nebo zabíjeli. Musela je však živit lidskou krví.60/ V jiných krajích síla přichází cestami velkých snů, samovolných vizí nebo kontemplací v divočině. U Juroků nebo Sinkyonů získává sílu ten, kterého ve snech navštíví některý z předků nebo dávno zesnulý šaman. Takové sny nejsou jako běžné, jsou čisté, nadzemsky ostré a není možné se z nich probudit.61/ Medicinman Rolling Thunder viděl ve snění mýtického tvora: opeřenou bytost napůl člověčí, napůl hadí. Když se probudil, jeho tělo žhnulo tajemnou mocí.62/ Jindy člověk upadne za dne do náhlého zření a to, co se mu vyjeví, ho přivede k síle v jejích nekonečných podobách. Jeden Australec z oblasti Lower Murray takto upadnul do horečky, tehdy měl vidění událostí „neskutečného“ světa. Přišli k němu démoni, obří plazy, koně s lidskými hlavami a dávno zemřelí, planoucí spalujícím plamenem. Pak se strhla mohutná bouře, jakési stavby v dáli vzplanuly, země se třásla a stromy ve vichru padaly. Spustil se temný déšť a zvedl krvavý příliv, který ze země vyplavil zástupy neživých. Slyšel děsivé chřestění, ale nebál se. A ten, kdo se nezalekne v takové chvíli, už nikdy v životě nepocítí strach; jeho miwi (duševní síla) pak bude veliká.63/ Na jiných místech světa se nadlidská síla hledá. Takový adept odchází do čisté přírody, hor nebo hlubokých lesů, neboť: „(…) všechnu moudrost lze najít jen daleko od lidí, tam uprostřed velké samoty, a lze jí dosíci jen různým utrpením. Strádání a utrpení jsou jediným, co může otevřít mysl člověku tomu, co je skryto jiným lidem." 64/

U kmenů severoamerických planin mladík pochopí, že se musí vydat na cestu, když spatří ve snech nevysvětlitelné věci: duchy, dávno zemřelé předky, neznámá místa, 19

světelné úkazy nebo mluvící zvířata.65/ Tehdy odejde daleko od lidí na křišťálová místa přírody: do jeskyní, hlubin jezer, šera lesa nebo písků pouště. Tam zůstane, dokud se nestane „vidoucím“ a shůry obdařený; někdy dny, jindy týdny, měsíce i roky. K některému nepřijde síla nikdy. Prvním krokem na cestě je očista a zdrženlivost. Tělo i mysl projde potní chýší (sweatlodge), kde žár stráví vše, co je nepotřebné a zanechá člověka zoceleného a prostupného. Teprve pak se mladík vydá přes hluboké strže, rozervané skály a strmé svahy do divočiny. V posvátných horách rozdělá oheň, dnem i nocí se ztrácí v proměnlivosti plamenů, modlí se a žádá o vidění: sílu ve snech. Trpí a odříká se, aby prokázal, že je hoden této cesty; trpí a jeho mysl je široce otevřená. Pak kouřem ze smrkových větví zbaví tělo lidského pachu a v noci vystoupá k vrcholům, kde zůstane pod hvězdami nahý a odevzdaný.66/ Tady je nejblíže bohům, tady jej prostoupí síla světů nebo se dolů vrátí nezměněn. Jinde se hledající uchylují do jeskyní nebo horských štítů, kde je blízko jinému světu, duchům i vlastním bolestem. U Walapaiů mladý adept odejde daleko do divočiny: tam vejde do hlubin země, kde rozdělá oheň, postí se a jen občas pozře lžíci vody. Bez přestání prosí o zjevení a vysílá vroucné modlitby k nebi i zemi. Když se mu ve snech ukáže duch, přijde na čas o rozum a ztratí se v pustině. Do vesnice se vrací obdařen jedinečnou sílou, navždy spojen se svým duchovním ochráncem.67/ Na jiných místech je tázající adept pohřben v jámě, sedí týdny v koruně stromů nebo vyšplhá na balvan, kde zůstane dnem i nocí. Tělo a mysl nechá spalovat žárem slunce a tichem noci, modlí se ke světovým stranám a stvořiteli, prosí o sílu nebo vhled.68/ Hledání ale není jen osobní zkouškou usebrání a modlitby; je i cestou velkých útrap a děsivých bojů. To, co se žádá je oběť, překonání sebe sama za cenu ztráty hranic těla i vlastního ega. Každý adept musí překonat odpor profánního uvnitř i přírodního vně; a když už je na cestě musí vytrvat. Takto Šošon Taivotsi vešel do kopců, aby žádal o přízeň duchů. Tehdy na něj zaútočila sova, nato se objevil medvěd a pohazoval si s jeho tělem jako by byl z látky, pak přišel jelen a snažil se jej zahnat. On ale odolal, zůstal nehybný a beze strachu. Když se ale připlazil chřestýš, vyděsil se a utekl. Kdyby zůstal, obdařil by ho plaz nevídanou silou. Takto odešel s prázdnou a brzy jeho tělo poznalo nemoc, jako trest za vyrušení posvátných mocností, za vlastní slabost.69/ Byly i tací, kteří se museli o sílu utkat s pekelnými tvory, střežícími poklady vědění. Jeden indián se vysoko ve Skalistých horách střetnul s obřím vodním hadem, jiný byl mučen a pronásledován démony lesa a divokými stvůrami, další skoro našel smrt ve spárech dvouhlavého plaza.70/ Takto, kdo hledá, musí projít peklem, vybojovat si 20

jedinečné místo a prokázat, že je skutečně hoden pozornosti síly a duchů. Musí se osvědčit v tělesné zdatnosti, zdrženlivosti i čistotě duše. Nikdo, kdo není otevřené mysli, skromného a upřímného gesta, ten na cestách hledání nepochodí. Kdo by při tázání lhal nebo podváděl, zemře v bolestech nebo se ztratí z povrchu zemského. Kdo by žádal pomoc zlých sil, skončí v šílenství a mukách.71/ Tak to je, protože tak tomu chtějí bohové. Někdy se ale stane, že je utrpení na jednoho příliš nebo se mladík se silou nedokáže vypořádat. Takový pak zešílí a ztratí se v lesích a horských průrvách, nebo jej posedne zlo a stane se „ďáblem na zemi“72/; nikdy už se nevrátí.

3.4 Duchové Spirituální bytosti se obecně dělí na temné a dobrotivé. Ty zlé člověka posednou, zbaví rozumu, zabijí nebo pohltí, dobří se pak mohou stát věčnými spojenci na šamanské cestě. V mnoha koutech světa, kdo spatří zemřelé nebo duchy, stává se obdařeným nebo nositelem prazvláštních schopností. Jinde se ten, kdo se chce stát mužem vědění, musí sám přiblížit jejich stavu, musí „zemřít“. Proto se mladý Dukun na Sumatře učí být neviditelný, stát se tak duchem a duchy spatřit. Až k tomu dojde, znovu se zrodí jako obdařený. 73/ V jiných tradicích se adept stává „vidoucím“, když pod vedením starého mistra následuje cesty krutých útrap, hraniční zkušenosti těla a mysli. Aby Mladý Akawai z Guayanské vysočiny poznal, co jiní ne, pije množství šťáv z kůry a tabáku, nejí a stále zvrací. Teprve až jeho útroby zůstanou prázdné a mysl netečná, přistoupí k němu mrtví. Tehdy poprvé upadá do extatického vytržení, vidí duchy a stává se jimi; učí se vědění a odlétá jako lidský pták za mraky.74/ Stejně tak mestický piai (šaman) zachovává během učednictví přísnou izolaci, jí jen málo a sexuálně se odříká. Pije množství narkotických šťáv, zvrací a ztrácí se. V opojení navazuje kontakt s duchy, kteří mu zjevují podstatu věcí a tajemství magie. Až toto období skončí, bude schopen léčit i ranit; létat a „vidět“.75/ U Eskymáků je budoucí šaman ponechán ve sněžné pustině; bez jídla, bez pití, s prosbou duchům a modlitbou na rtech. Tam vyčká, až k němu přistoupí mocné síly, nezemská zvířata nebo magičtí tvorové z jiného světa a stanou se jeho věčnými spojenci na cestách sférami.76/ Gróňan Missaurnianga se takto stal angaqoqem (šamanem) z vlastní vůle v prázdnotě severské krajiny. Nikdy v životě neviděl nic podivného,

21

neslyšel mocný hlas shůry, netrpěl nemocí ani útoky démonů. Jednoduše chtěl vládnout duchům a šířit dobro. Aby získal své spojence, dárce síly, vyhledal na místě, které nevysychá, zvláštní kámen: z jedné strany bílý, z druhé černý. Pak odešel do hor. Když byl daleko od lidí, zaslechl podivný hlásek; to byl skřítek Qataatsaaq. Dotkl se jej a získal tak svého prvního pomocného ducha. Pak našel osamělé jezero, posadil se a na radu starého mistra začal třít kámen o skálu; hodiny a hodiny, celý den, ale nestalo se nic. Tu noc oka nezamhouřil a před rozbřeskem už seděl u skály a pokračoval v ohlazování. Netrvalo dlouho a hladina jezera se vzbouřila. Mezi vlnami se objevila obrovská stvůra, která vstoupila na břeh a kousla Missuarnianngu do krku. Když přišel k sobě, byl u něj skřítek Qataatsaaq a zpíval magické písně. Třikrát pak odešel do hor a třikrát se nechal monstrem pozřít, tak se stal medvědí duch jeho druhým spojencem. Po čase Missuarniannga zatoužil mít další pomocné duchy, proto v ledové pustině znovu třel kámen o skálu. Když už únavou necítil ruku, otevřel se před ním otvor a z hlubin se vynořil Angiut, tuleň s hlavou bez kůže, mluvící lidskou řečí. Dotkl se jej a v tu chvíli věděl, kdo onemocněl a kdo úspěšně lovil, dokázal vidět, co se stane. Tak se stal Angiut jeho dalším spojencem. Missuarniannga pak dál bloudil v odloučení horami a když jednou seděl u zálivu, z vody se vynořil mohutný hřbet a hlava napůl zvířecí, byl to Toornaarsuk, samotný pán duchů. Missuarniannga po něm střelil oblázek a tvor se neslyšně zanořil, tak ho získal na svou stranu. Když se pak vracel do vsi, zjistil, že jeho tělo pozbylo váhy; pohyboval se teď rychle jako pták a měl moc nad všemi dušemi. Po čase, když se pohyboval krajinou rozsedliny, uslyšel z hlubiny hlas, který patřil bytosti téměř lidské: s hlavou psí, hnáty černými a třemi prsty na každé z končetin. Byl to Aajumaaq, zplozenec zla, rozsévač smrti a zmaru. Když se jej dotknul, stal se i démon záhuby jeho spojencem. Později potkal u fjordu obra, ten foukl směrem k vodní hladině a na pruhu mlhy se vznesl vysoko nad krajinu. Missuarniannga se jej dotkl, nyní dokázal létat do daleka, za oceán nebo na Měsíc. Dál ve vnitrozemí, mezi travinatými pláněmi ho jiní obři pohladili po očích a on se stal jasnozřivým: viděl věci, které obyčejní smrtelníci vidět nemohou. Když pak procházel krajinou, nebožtíci vstávali z hrobů a následovali jej po cestách pozemských; tak se i mrtví stali jeho spojenci. Missuarniannga teď dokázal létat do vzdálených končin nebo na Měsíc, léčil lidi i zvěř, přinášel uloupené duše, zařídil dobré počasí nebo obstaral u Vládkyně mořských zvířat hojnost potravy. Stal se z něj mocný angakkoq.77/

22

Vidíme, že duchovními spojenci se na severu stávají tvorové vod i podzemí; obři, bytosti zla i mrtví. Každý z nich může adepta obdařit vlastní silou a neobyčejnými schopnostmi nebo mu krutě ublížit. U sibiřských Čukčů se mohou stát ochránci a pomocníky temní duchové s tvářemi bez očí, lidožraví démoni, jejichž obří těla byla před dávnými pokoleními z masa a kostí nebo duchové přírody, krajin, rostlin, zvířat a kamenů.78/ U Šošonů od Větrné řeky se objevuje Pán větru, sídlící v horách. Nikdo ho nikdy nespatřil, ale jeho přítomnost je cítit na každém kroku. Jiní duchové jsou spjati s rostlinami, zvířaty, horami a jezery. V atmosféře sídlí duch hrom, deště a blesku; duchem je i samotná Matka země. Mnozí z nich jsou dobrotiví, jiní zlovolní a nepřející; někteří nadobro zmizeli z povrchu zemského. Dzoavité a pandzoavité žili vysoko v horách jako lidožravá monstra z kamene a sutě; nyní je už člověk nepatří, odešli pod vodu a do nitra země.79/ U jihoamerických mesticů znají duchy vod, pralesa, kosmu nebo mrtvé přicházející z „konce světa“ v podvodních královstvích. Jedním z těchto prapodivných tvorů je Chullachaki, zlá bytost žijící v záplavových oblastech mezi kořeny a stonky, která dokáže uloupit rozum, zranit nebo i zabít. Zjevuje se jako muž s nohou psa, ovce nebo jaguára, s chodidlem obráceným zpět. Jiná bytost je Sachamama, nezměrný hroznýš nehybně ležící dlouhé roky v mokřadním podrostu. Šaman, který ovládne tohoto tvora, získá schopnost léčit jakoukoli z nemocí; Tato moc se pak vyjeví jako planoucí svatozář tryskající z jeho hlavy. Yakumama je obří anakonda žijící v tmavých hlubinách. Dává moc nad vodními silami, přivolává déšť, bouře i záplavy.80/ Yakuruna jsou bytosti žijící v nádherných podvodních palácích v ústí řek, kam unáší lid pozemských rovin. Mají plavé vlasy a tváře otočené vzad. Šaman, který vládne těmto tvorům, je schopen dýchat pod hladinou a putovat tak podvodními světy. Jiný bezkrevný tvor je tunchi, duch mrtvého, který se pohybuje nocí nad krajinou a zvučí jako pták; může být spatřen jako člověk nebo opeřenec, blízko hrobů nebo v pralese, kde straší nebo působí nemoci.81/ Jak vidíme, prales je královstvím duchů, tvorů pozemských i jiných nadpřirozených, jejichž podstata sahá až k mýtickým počátkům světa. Pokud je adept odvážný a schopný, může získat tyto stvoření na svou stranu, aby od nich čerpal sílu i vědění. Kamerunský nganga (šaman) je v mystickém sepjetí s vodními duchy; získává sílu od tvorů z vodních řečišť, slepých ramen, zatopených lesů a hlubokých tůní. Tam žijí jengu, duchové vod, muži s podivnýma očima a nohama obrácenýma dozadu, bělostné víly v dlouhých šatech nebo duchové mrtvých.82/ Mezi jiné kmeny afrického jihu

23

přicházejí z jiných světů „říční lidé“, tvorové hlubin velkých toků. Někdy jsou to velmi vysoké tmavé bytosti s vlhkou kůží a plavými vlasy, jindy mají podobu plazů.83/ Dárcem síly a vědění se může stát i minerál nebo jiný nerost. Mestický šaman nechá ve vodě odstát křemen, rudu nebo magnetovec, tu pak vypije. Ve snu se mu zjeví duchové těchto předmětů a učí jej magickým popěvkům a melodiím. Musí ale dodržovat přísnou dietu a čtyřicet dnů se postít.84/ Takový vhled do podivuhodného světa zahlceného prazvláštním pohybem a životem se adeptovi v zasvěcení otvírá. Některé z těchto bytostí a duchů jsou člověku nakloněny, jiné se stanou zhoubou jeho života; tak jako tak samotný styk s bezkrevnými bytostmi přináší vhled i moc. Duchové jako takový jsou totiž vyvázáni z pozemských kategorií času a prostoru, jsou součástí věčného světa. Ví všechno, co bylo, je a bude. Pro šaman a jiné mají povětšinou zvířecí nebo člověčí těla, jejich pravou podobu však nepozná žádný ze smrtelných. Jindy jsou jejich tvary nanejvýš proměnlivé a přelévavé: jednomu šošonskému kouzelníkovi se zjevil duch blesku, nejdřív jako nesmírná masa vod, potom jako člověk, pak zvíře a nakonec zmizel úplně, k jinému přišel duch jako mocné světlo85/, u mestických vegetalistů se objevují jako svatí, andělé nebo králové, jindy jako vojáci, bojovníci nebo vesmírné bytosti z dalekých galaxií.86/ Šaman má jednoho ducha strážného a nespočet pomocných. Ti se stávají prostředníky mezi člověkem a rozlehlostí světa příčin, usměrňují tok z nekonečných rovin, darují božské zření, schopnosti, vědění a tajemné nauky. Jakutský šaman má jednoho nebo víc ämägät, ducha šamanského předka nebo jiného malého ducha, díky kterému slyší, co jiní ne.87/ Fools Crow říká:

„Wakan-Tanka (Stvořitel) a pomocníci mě naučili, jak vidět myslí, hmatat očima a rozhodovat srdcem.“88/

Proto jsou pro šamana tolik potřební, ba esenciální. Obřad, léčebná seance nebo cesta ke zdroji poznání, nic z jeho neobyčejné praxe se neobejde bez asistence spirituální pomoci. Šaman Medvěd Grizzly k tomu říká:

„(…) vidím duchovní bytosti, slyším duchovní bytosti, pracuji s duchovními bytostmi a ony pracují skrze mne.“89/

24

Ať už tedy šaman léčí, zaklíná nebo soupeří s posluhovači zla, vždy svolává své duchovní pomocníky a ochránce. Vegetalista Don Emilio má za spojence býka a velkého černého muže s křídly a dýkou. Každá zlá bytost, která by mu chtěla ublížit, bude zahnána vysoko do hor a zavalena v podzemních tunelech. Don José Coral je pánem vzdušného víru, který nepřítele odnese daleko přes kopce a řeky. Tak je chráněn před zlem ze vzduchu, vody i země. Don Emilio sezve na ochranu ozbrojené anděly ze všech světových stran, Don Alejandro povolá zpěvem čtveřici vojáků. Don Celso při seanci svolá jiné zvířecí ochránce: ptáka s krvavým tělem, který létá okolo, z výše vidí, co přichází a varuje před každým ohrožením nebo atakem, lva s pantera stojícího po stranách, slona střežícího horní stranu, mořskou pannu a úhoře chránícího proti vodním nebezpečím, jedovatého had a hejno piraní. Žádný kletba nebo démon nepronikne, a když ano, je zničen nebo roztrhán na kusy. 90/ Vztah mezi šamanem a jeho duchy je pevný a oboustranně prospěšný. Každý šaman tento svazek s věčným světem upevňuje a za sílu na věky děkuje. Ve vlastním zájmu naslouchá spojencům, jejich radám i příkazům. Pečuje o ně, krmí a kloní na svou stranu dary a úlitbami. Protože každý, kdo by své duchy neměl v náležité úctě, kdo by lhal nebo porušoval tabu shůry dané, ztratí sílu nebo zaplatí za svou troufalost životem. Stejně jako jeden sorský kouzelník: tento nešťastník nabídnul při seanci svému mocnému ochránci, mrtvému čaroději ztuchlou a nevábnou rýži z loňské sklizně, tehdy padnul k zemi a žádný ho už nedokázal probudit.91/

3.5 Zvířecí spojenec Viděli jsme, že duchovní pomocníci mají na mnoha místech podobu zvířete: neskutečného, mýtického nebo pozemského. Nikdy to ale není obyčejný tvor; je nositelem vědění, vyučuje písním, mluví tajnou řečí, našeptává tajemství, propůjčuje neobyčejné schopnosti, zostřuje smysly a proměňuje tělo. Šaman, jehož doprovází medvěd vládne silou medvědí, myš dává mrštnost, jelen rychlost, ryba pohyb ve vodách, ptáci let do daleka. Každý z nich se stává průvodcem po cestách nebes, zásvětí nebo pekel, zanáší šamana na srstnatých hřbetech nebo křídlech do cizích krajů. Jeden Šošon získal od zvířete kouzlo nezranitelností: ve snu se mu zjevil nadpozemský medvěd, kterému neublížila žádná z lidských zbraní. Šelma se přiblížila a poradila mu, aby u sebe nosil zvířecí ucho, pak se mu nikdy nic nestane. Když se probudil a vyšel do krajiny, nalezl mrtvého medvěda; jemuž uřízl ucho a pověsil si je na krk. Tak se stal nositelem

25

jeho daru: nezranitelnosti.92/ U sibiřských Jakutů má od narození každý šaman ié-kyla, zvířecí matku, hlavního ducha a věčného ochránce. Nejmocnější je ten, který vládne silou býka, medvěda nebo orla, zatímco psí druh přináší slabost a neštěstí.93/ Mezi Evenky je matkou kropenatý sob; který ztělesňuje dar prorockého vidění. Zjevuje se při těžkých soubojích s démony nebo v čase šamanovi smrti, pak odnáší jeho duši na onen svět.94/ Takové zvíře se stává nedílnou součástí šamanovi existence: pojímá je do svých útrob, splývá s jeho mnohočetnou duší a vyvolává ku pomoci při cestách a seancích. Když zaklíná, bere na sebe masky a kůže, probouzí tvora, nechává se prostoupit, zvučí a koná pohyby srstnatých nebo opeřených těl. Evencký šaman se svíjí jako plaz, u Čukčů běhá jako vlk nebo medvěd, laponský šaman se stává rybou, sobem, medvědem, jinde je to tygr nebo orel.95/ Kazašský baqča běhá po čtyřech kolem jurty, štěká, chrochtá, troubí a řehtá; prozpěvuje jako pták, zvučí jako křídla v letu.96/ Tak přijímá proudící sílu, získává mrštnost, bystrý zrak i křídla, aby překonal tíži smyslového světa. Tehdy není rozdílu mezi člověkem a zvířetem; proto když je některý z dvojice zraněn nebo v jiném světě zabit, trpí nebo umírá i druhý. Samotné spojení se zvířetem síly takto uvádí zpět do stavu jednoty se vším živoucím, do stavu mýtického bezčasí na úsvitů věků, kdy člověk, zvěř, země i obloha souzněli v jediném.

3.6 Duchovní manželství Mezi Tzutuhily je duch a Síla první ženou ajcuná, šaman je s nimi spojen v aktu manželství, pevným duchovním svazkem.97/ Tak se stane, že hranice mezi světy nebrání vztahu v opravdovosti: duchové se stávají nadlidskými manželkami, souloží se šamanem a rodí děti, jejichž pláč nikdy neuslyší pozemské roviny. K jednomu Nanajci takto přišla ve snu ayami, žena-duch podobná těm lidským. Řekla mu, že zasvětila jeho předky a teď bude učit i jeho. „Nezůstal nikdo, všichni staří mistři zemřeli, není nikoho, kdo by léčil, teď budeš šamanem ty. Miluji tě, budeš mým manželem, dám ti duchy, budu tě učit, stanu se tvou ženou. Tak to bude nebo zemřeš.“ Od té doby přicházela každý den, jednou jako stařena, jindy jako vlk nebo okřídlený tygr, který jej odnášel na hřbetě do cizích krajů. Sdíleli spolu lože a za to mu seslala tři pomocníky: pantera, medvěda a tygra. Když léčil nebo zaklínal, ayami do něj vstoupila, ovládla jeho tělo a mluvila jeho ústy. Tak se stal z muže mocný šaman.98/

26

Také v Africe má mnohý nganga za ženu jengu, manželku-ducha, která dohlíží na úspěch léčebných obřadů, doprovází jej jinými světy a poskytuje ochranu.99/ U indických Soarů je dívka navštívena v hluboké noci zvláštním mladíkem, ten ji požádá o ruku a nabídne pomoc. Když odmítne, odnese ji do podsvětí a trýzní, dokud nepodlehne. Takto žena získá sňatkem svého ochranného ducha. Ten jí pak po nocích navštěvuje a zůstává do svítání, někdy ji unese daleko do pralesa nebo za hranice světa. Dívce se po čase narodí nezemské dítě, jehož domovem se stanou jiné sféry a opatrovníky samy duchové. Její manžel při obřadech sedává v blízkosti, aby našeptával, učil a ochraňoval před zlem; jindy se jí zjeví ve snech, aby přinesl vnuknutí a sílu. Tak se dívka stává šamankou, ženou vědění.100/ Na mnohých místech takové ženy musí dodržovat jistá tabu a nesmí setrvávat s žádným z pozemských mužů. Tak potvrzuje i jedna goahirská šamanka, když říká:

„Našimi manžely jsou naši duchové, wanïlï, a zabili by nás, kdybychom zůstali dlouho s jiným mužem.“ 101/

27

4/ Extáze „Povznesl jsem se nad hranice světa…moje nohy se toulaly po spodní straně nebe.“ 102/ Šaman kmene Čukčů

Šaman je vyvoleným, je mu dovolen niterný prožitek posvátného. Jako jediný mezi stvořeným dokáže vzlétnout bez křídel. Je mistrem transcendence, extatického letu, vytržení z neúplného světa předmětů a pomíjivé tělesnosti. Jeho cesty vedou daleko za tíživé meze euklidovského prostoru, do světa bytí vyjeveného v celé jeho šíři, na dotyk Jinému, mystériu věčnosti. Vyvolený zakouší „lupa“ Malajců, stav zapomnění, ztracení.103/ Tehdy je na něj ubohý pohled, zdá se být nepříčetný, blízko úplného šílenství; děsivý a záhadný. Chvěje se po celém těle, hlavu má zvrácenou, v obličeji divoký výraz. Pohlíží na svět bělmem nepřítomného, jeho údy zachvacuje křeč a stahy, z úst vytéká zvířecí pěna. Pak se zhroutí a zůstává bezvládný, smrtelně nehybný. Takto duch opouští tělo pod dotykem božského. Tehdy nic není stejné, svět i lidé se změní. Když africký n/om k“xausi (šaman) upadá do transu, jeho nadlidská síla:

„(…) roste a šíří se v jeho vnitřnostech (…) Mysl a smysly člověka opustí a on nemyslí jasně. Věci začnou být divné a mění se. Nedokáže naslouchat lidem nebo rozumět tomu, co říkají. Dívá se na ně a oni se náhle stanou velmi malými.“104/

Jivarové věří, že věci pozemské jsou „lživé“ nebo „klamné“

105/

, ví, že svět, kam

šaman odlétá, je svět pravých příčin, „skutečnější“ než ten skutečný. Tak to potvrzuje i Lakota Šílený kůň, když říká, že v extázi: „(…) vstoupil do světa, kde nebylo nic než duchové všech věcí. Je to skutečný svět, který je za tím naším, a všechny věci, které vidíme tady u nás, jsou jen stíny z toho skutečného světa.“106/

28

Stejně tak hovoří o jiném světě i dagarský buburo Malidoma: „Nikdy předtím jsem nezažil něco tak reálného, tak pravého, tak lidského. Tam, kde jsem (…) byl, nebylo nic než skutečnost.“107/ Je to místo bezčasí, nekonečné hájemství ndimsi, kde vzdálenost ani temnota nehrají roli.108/ Světy, kam oči nedohlédnou a prsty se nedotknou, kde jsou smysly popřeny. Tam je domov prapodivných bytostí, mrtvých, bohů a démonů, tady existují místa neskonalé krásy a inspirace, utrpení i nadlidských činů. Zde šaman zakusí posvátné, mystickou spřízněnost se vším stvořeným, dávnou jednotu. Extáze je tak návratem do času před časem, kdy nebylo plynutí, kdy svět ožíval hrdinskými skutky, mýtickými tvory a bájnými bytostmi. Do posvátné doby, in illo tempore, kdy nebylo rozdílu mezi člověkem a bohem, kdy se každý z žijících podílel se na věcech božských. Pýcha a hřích však srazily člověka z nebes, přivodily jeho pád do těla a nenávratně uzavřeli bránu k ráji. Šaman jako jediný smrtelný skrze extázi obnovil spojení a znovuotevřel tak prastaré cesty stvoření.109/ Podle Ohlmarkse je jedině šaman Arktiků pánem „pravé“ extáze: jednotvárná severská krajina, dlouhé noci, nepřítomnost slunce, zima a ticho spontánně uvádějí na cestu mezi světy.110/ V jiných krajinách je k tomu třeba jistých prostředků: někde je to buben, rytmické chřestění nebo tanec, jinde tělesné útrapy, dlouhodobý půst, osamocení nebo požití rostlinných narkotik. Na kontinentech obou Amerik i dalekém severu otvírá cestu do světa duchů bolest a vyčerpání, tělesné i duševní strádání, hraniční zkušenost těla. V krajích Ohňové země tře mladý šamanský adept vlastní tváře, dokud neprostoupí skrze vrstvy těla a mysli do jiného světa.111/ Gróňané o sebe ohlazují dva ploché kameny.112/ V Japonsku slepá šamanka drtí rýži tak dlouho, až „zahlédne“ svět duchů.113/ U Huičolů bičují vlastní těla, dokud bolest neosvobodí duši k vzletu.114/ Havajský kupua dosáhne přesahu v tichu a kontemplaci silou vlastní vůle.115/ Australci, Sibiřané i kmeny Eurasie užívají s převahou bubnu.116/

„Buben je pro šamana jedním z nejdůležitějších nástrojů. Jeho rytmus sjednocuje cítění a úmysl šamana s rytmy kosmu. Rytmus je tep života. Zvuk bubnu spojuje šamana se všemi formami života v jedinou bytost, v jediný tep.“117/

29

Eskymácký angakoq tluče na buben, dlouho se kolébá a prazvláštně zvučí, pak se odmlčí a z jeho nosu se spustí pramínek krve, takto nechává led a mráz daleko za sebou.118/ U Šušvapů šaman tancuje dokud nepadne jako mrtvý, pak do něj sestoupí duchové a on jim vládne.119/ Mentawajský šaman ve vysilujícím tanci klesne a jeho duše je odnesena do nebes korábem taženým orly.120/ Pueblané v tanci a vytržení zakouší posvátnou jednotu všech věcí, tehdy není rozdílu mezi člověkem, zvířetem a krajinou.121/ Sánský !gi:ten nejí ani nepije, dnem i nocí tancuje; pak se zhroutí. Z nosu mu prýští krev; cítí jakoby měl v těle tisíce šípů a hřebů. Tehdy odchází průrvou do jiného světa.122/ Křovácký šaman Kgao Temi popisuje:

„Když tančíme, někdy cestujeme pod zem. Je tam čára, která vede do nebe, a čára, která vede pod zem. Jedna čára vede k Velkému bohovi a ta druhá čára tě přivede zpět. Když jsi nahoře v nebi, můžeš vidět tu čáru pod sebou (…) Lidé, kteří sedí kolem ohně, se mohou dotýkat tvého těla, ale ty tam nejsi. Ty zmizíš, své tělo necháš za sebou. Máš pocit, jako by ses vznášel do nebes (…) Lidé z minulosti mohou přijít a vzít tě. Učí tě a dávají ti větší moc. Skutečně k tobě mluví.“123/

Na mnoha místech Amazonie se šaman dostává k vzletu duše prostřednictvím ayahuasky, magického nápoje z pralesních porostů. Je to „liána smrti“124/ nebo „víno duše“125/, odhalující svět duchů, tváře mrtvých, podstatu věcí a světa. Po požití hořké substance zakouší Yebámasové jasné barvy, konstelace tvarů, pestré linie a obrazce. Vidí bez očí věci, které nejsou z tohoto světa, stávají se plynutím věčnosti. Když překročí hranice kosmu, setkají se s bohy, démony nebo mýtickými hrdiny; přihlíží prvotnímu výjevům z bájí, samotnému stvoření. Vrací se zvláštně noví, proměnění, vědomi si dávných pravd a hlubokých hodnot ze světa věčného, pozemského i lidského.126/ U Tukanů pít yajé znamená zemřít; stát se duchem a navrátit se do kosmické dělohy. Ten, kdo nápoj požije, nejprve trpí v očistě. Zvrací, potí se a má silné průjmy, jeho útroby se zbavují všeho zlého, všech zhoubných nánosů těla a mysli. Teprve až je „čistý“ a prázdný, objeví se zářící světla a odnesou Tukana za Mléčnou dráhu. Tehdy pluje hvězdnými světy a mlhovinami, až tam, kde žije sluneční otec, anakonda, hromové bytosti a duch jaguára. Zde je přítomen bájnému Času tvoření, počátkům světa a hrdinským skutkům, které mu předcházely. Jsou mu vyjevena tajemství dalece překračující všechny meze lidského poznání. Pak se objeví světlo a on plyne nad rozlehlými rovinami, tichou melodií zpět do pralesního šera. Jindy Tukan pije yajé, aby 30

spatřil vzdálená místa na zemi, světla měst v dalekých končinách, létající stroje nebo kosmické koráby.127/ Někdy ale, když bohové nechtějí, když někdo není hoden takového zření, skončí nešťastník v noční můře, z níž se neprobudí. Dostane se do světa temnoty a děsu, do spárů jaguárů, čelistí nezemských šelem nebo je navěky ztracen ve spleti obřích hadích těl. Takovému pak už není pomoci.128/ Šaman v Africe užije ibogu (ebogu), pak upadá do stavu blízko smrti. Stává se duchem a setkává se s předky; ti jej odvádějí do světa mrtvých, aby ho učili.129/

„Když jí sníte dost, opojí vás a budete zvracet. A až se vyzvracíte, „umřete“. Jste jako mrtvola. Pošle vás to daleko, až…až do nebe. Vidíte věci, které v životě neuvidíte. Když vám rodiče umřeli, najdete je tam. Naučí vás provozovat medicínu.“130/

Payé mezi Desany požije rostlinný prášek viho, pak cestuje Mléčnou dráhou a rozmlouvá s duchy. Setkává se s Viho-Mahse, „pánem šňupací směsi“131/, ten sídlí v dalekém kosmu a je prostředníkem mezi světem pozemským i nadpřirozeným. Vládne všem kosmickým tvorům, zajišťuje skrze Pána zvěře dobrý lov a hojnost potravy na zemi.132/ Mazatékové užívají k léčení a cestám do zásvětí magických hub, teonanacátl, „maso bohů“.133/ Velada Maria Sabina pozře rostlinná těla a líčí:

„Ponořím se a jdu dolů, do podsvětí. Pátrám ve stínech a tichu. Tak se dostávám tam, kde se krčí nemoci. Velmi hluboko do podsvětí. Pod kořeny a vodu, pod bláto a skály. Jindy vystupuji velmi vysoko, vysoko nad hory a mraky.“134/ Tehdy vidí skrze věci a slyší hlasy: to k ní promlouvají houby, „svaté děti“.135/ Radí ji, co dělat a jak léčit, přivádí k příčinám nemocí, vkládají do jejich úst zpěvy a kouzelné melodie. Jindy mluví s pány hor a vystupuje k vládcům světa na nebesích; odtud poznává každého, jaký vskutku je.136/ Někdy dokonce vidí i Boha, jednou jako obří horu s nádhernou tváří, jindy jako Knihu, kde je vepsána všechna moudrost světa. A ona čte.137/ V celé Střední a Jižní Americe je hojně rozšířený kult tabáku. Novic u kmene Warao se v opojení vydává na nebezpečnou cestu. Putuje přes ostrá skaliska, uniká čelistem krokodýlů a spárům děsivých stvůr. Pronikne otvorem ve skále, bránou mezi světy a vystoupá k Nejvyššímu, do Domu tabákového kouře. Tam jsou mu sdělena 31

všechna tajemství světa.138/ Kouř z tabáku purifikuje prostoru, očišťuje těla, přitahuje dobré a zapuzuje zlé. Šťávy z jeho listů slouží jako krmě a dar duchovním spojencům. Aby šaman všechny nasytil, pije množství omamné tekutiny nebo žvýká surovou rostlinu, pak duchy přivolá, aby jedli z jeho útrob jako z nádoby.139/ Huicholský mara´akame (šaman) putuje každý rok do hor Wirikúty. Následuje posvátného jelena Kayumariho až do míst, kde spočívá Tatewari, první šaman, pán ohně. Musí se postít a trpět, kát se ze svých hříchů. Musí se stát čistým a nevinným jako dítě; pak „zemře“. Jedině jako duch pronikne Bránou drtících mračen, otvorem oddělující nadpřirozený svět od pozemského. Tudy se dostane k posvátným pramenům, kde loví peyote, opojné kakty. Střílí šípy do jejich těl jako by to byla zvířata a pak je pozře. V ten čas odlétá k bohům, prokazuje jim úctu a splývá se zemí, přírodou a světem bájí.140/ Tradice užívání magických substancí ve světě je stará jako lidstvo samo. Pro šamana jsou tyto rostliny posvátné a uctívané, sloužící k rituálním účelům. Jsou pravými duchovními spojenci a mocnými učitelkami; odhalují všudypřítomný svět nadpřirozeného a přivádí k hlubokému zření a pochopení.

4.1 Cesty Šaman je chodec mezi světy. U Čukčů se do jiného světa „noří“ Eskymáky v extázi padá hluboko na dno moří.

142/

141/

, mezi

Australští Šeparové klesají a dlouho

prodlévají ve vrstvách pod zemí, než najdou cestu do hlubin.143/ Kouzelník Axiwalic kmene Chumašú proniká do jiných říší vodním pramenem, cestuje pod zemí do neuvěřitelných vzdáleností a navrací se stejnými cestami.144/ Kmeny v poušti Kalahari vnikají pod zem tam, kde vyvěrají vodní cesty,145/ mexičtí Huicholové prostupují skrze nieriku, magické okno, otvor, který se otvírá mezi světy.146/ Pro australské Arundy je vstupem vykotlaný kmen,147/ u Konibo obří strom, který sahá do nebe i podsvětí: jeho mocné kořeny se promění v hady, kteří na svých hřbetech unesou šamana do míst, kde slunce vychází, když na zemi se rodí noc.148/ Burjaté a Evenkové vystupují po kmeni mýtického modřínu149/, Altajci putují nejprve k magické hoře, projdou otvorem a odtud dál stoupají nebo klesnou.150/ Inuitskému angakkoqovi se otvírá cesta přímo z příbytku: padá tunelem, který se rozevře v podlaze, nebo přes krustu ledu podvodním komínem.151/ Indonéští Tobeloresové mají ve svých chýších otvor překrytý listem palmy, „cestu duchů“: tudy šaman prochází do jiného světa a božské bytosti sestupují

32

na zem.152/ Hopiům slouží jako vchod zvláštní skalní útvar, jež má vprostřed nepatrnou prohlubeň;153/ jinde je to bezedná tůň nebo vypnutá buvolí kůže.154/ Cesty vedoucí na nebesa jsou povznášejí, ty které klesají do spodních vrstev mohou být smrtelné. Ať tak nebo tak šamanovi hrozí v jiném světě stálé nebezpečí: některý se ztratí, dalšího oslepí neskutečná krása, jiného démoni zavlečou do míst, odkud není cesty zpět. Tito se ze svých cest nikdy nevrátí, jejich těla zůstanou v chýších nebo pod nebeskou klenbou bez vlády a bez života. Každé opuštění těla je tak v jistém slova smyslu umíráním do sebe sama, každý výstup je malou smrtí a návrat sebevzkříšením k přetvořenému bytí. 4.1.1 Nebe Do nebe vede mnoho cest: žebříky, vlákna, vysoké porosty nebo provazy spuštěné z výšin. Guayakíové vystupují do korun obřích bájných stromů, kam nikdo nedohlédne, odtud vedou dlouhé liány až do nebeských výšin.155/ Chantský šaman vystupuje do nebe po větvi, která se skloní z výšin. Pak šplhá do kosmických krajin, odstrkuje hvězdy a hledí do daleka.156/ Něnecký šaman kráčí do nebe po mostě z prachu, který se pro něj v tichu zjeví.157/ U Australců je mostem mezi světy Duha, ta se mění v obřího mýtického plaza a vynáší šamana nad mraky.158/ Africký K“xau z kmene !Kung říká:

„Vstupuji do Země. Vcházím dovnitř průchodem, který se podobá místu, kde lidé pijí vodu. Ubírám se dlouhou cestou, velmi daleko. Když se vynořím, vidím sám sebe, jak šplhám. Šplhám po vláknech, vláknech, které leží tam na Jihu (…) šplhám po jednom a nechávám je tam, pak jdu a šplhám po dalším (…) Zanechávám je tam a vyšplhám na další (…) Pak sleduji vlákno pramene, do kterého se chystám sestoupit.“159/

Výstup do horního světa přináší u Altajců boží inspiraci nebo vhled do věcí příštích. Kam nejprve obětuje život koně, s jeho duší pak stoupá jednotlivými nebesy, bije na buben a v extázi věští počasí, stavy zvěře i dobu sklizně. Vidí neštěstí, která se stanou a dary, které je třeba přinést. Setká se se Sluncem, pokloní se Měsíci, hovoří se samotným Yayutšim (Stvořitelem), který mu šeptá velká tajemství.160/ Araukánská machi (šamanka) vystupuje do výše, aby na nebesích zanechala blízko bohů prosby a modlitby svého lidu. Podstupuje nebezpečnou cestu, střetne se s démony, překoná nástrahy a v nedohledných výšinách se setká se s Bohem Otcem; s ním 33

rozmlouvá a on jí naslouchá. Když se vrátí, líčí přítomným setkání a slibuje, že všechny prosby a modlitby budou splněny.161/ Tak se také stane.tak je šaman dokonalým prostředníkem mezi lidmi a bohy, upevňuje přímý styk s nebesy; slouží, dohlíží a pečuje. Je ve svých činech pro kmen nezastupitelný.

4.1.2 Podsvětí a říše mrtvých Do spodního světa sestupuje šaman, aby zachránil a přivedl zpět duši nemocného nebo žádal o přízeň vládce mrtvých. Jeden Samojed trpěl dlouho nemocí, horečka vyhnala jeho duši z těla a on letěl do neznámých krajů. Překročil oceán, prošel divoké lesy, překonal nejvyšší horstva. Když se dostal na úbočí jedné hory, spatřil v hlubině pod sebou černou řeku plnou lidských bytostí, které se snažily dostat na druhý břeh, do země mrtvých. Některé odnesl proud, jiní si drásaly těla o špičaté skály a padali zpátky do vln. Další se pokoušely vyšplhat ze zkalené vody na mohutnou větev, podivní ptáci jim v tom ale bránili. Ostatní rybařili nebo stáli odevzdaně v písku mělčiny. Nad řekou v kopcích a lesích viděl lidské postavy, žili a lovili stejně jako na zemi. Stoupal pak ještě dál, než ulehnul ke spánku. Když se probudil, byl zpátky v jurtě, oblečený v šatech nebožtíků.162/ Svět mrtvých je v mnoha tradicích stejný jako ten pozemský, tak potvrzuje i guajirská šamanka. Ta navštívila zemi předků, viděla zemřelé, ale nesměla se jich dotýkat, rozmlouvat s nimi, ani jíst jejich potravu, tak jí to nařídil její strážný duch. Kdyby cokoli z toho porušila, nikdy by se nemohla vrátit. Sama říká:

„Ono místo je stejné jako všechna místa tady: Existují chladné a teplé kraje; místa s vodou a bez vody; existují bohatí a chudí, nemocní a zdraví, je to úplně stejné jako tady.“163/

V mnoha tradicích člověk po smrti zůstává stejný jako na zemi. Osťakové věří, že mrtvý se neliší od živých, jenom jejich oči hledí dovnitř hlavy.164/ Podle Evenků je záhrobí světem zrcadlovým, všechny řeky tečou k prameni, stromy rostou kořeny vzhůru, slunce vychází na západě a člověk se rodí jako stařec.165/ Mezi Altajci šaman cestuje do podsvětí, aby si naklonil pána mrtvých a zajistil tak blaho své vesnici. Nejprve obětuje život zvířete, porazí vola a s jeho duší vchází na cestu. Jde na jih, překoná pohoří, přejede na koni červenou poušť i nekonečnou pustinu. Potom vyšplhá na horu, jejíž vrchol sahá až do nebe a skály pokrývají staré kosti šamanů, kteří neměli dost sil. Když horu zdolá, vstoupí do otvoru, který vede na onen svět. Tam na 34

břehu moře vidí kosti jiných šamanů lesknoucí se v temných hlubinách. Přejde úzký most a nechává za sebou duše mrtvých trpících za své pozemské skutky; pro hříšné zde cesta končí. Na druhém břehu spatří pevnost Erlik Chána, pána mrtvých, u brány přeskočí divoké psy, podaruje strážce a vstoupí. „Ti, kdo mají pera sem nedolétnou, ti, kdo mají drápy, sem nedojdou – odkud ses vzal ty, černý odporný hmyze?“, zahřmí Erlik. Šaman se pokloní a pln hrůzy pozve vládce podsvětí, aby si spolu připili. Daruje mu poraženého vola a šaty. Erlik se ve chvíli opije; je teď laskavý, slibuje lidem hojnost zvěře a bohatství světa. Šaman je potěšen a vystoupá zpět na světlo světa. Vedl si dobře, jeho lid nebude napříště strádat.166 Tak i ve spodních světech plní šaman své poslání: chrání lid, přivádí duše, léčí nemocné a zajišťuje blaho kmene.

4.1.3 Velké cesty Šaman v extázi cestuje nejen nadpřirozenými říšemi, ale i krajinami tohoto světa: létá nad pevninou, lesy i vodami, překoná rychle jakoukoli vzdálenost; spatří daleká města, stáda zvěře, lidská těla i zatoulané duše. Oglala Černý jelen takto jednou přeletěl celý oceán. Pobýval tehdy daleko od domova, na Starém kontinentu. V jedné chvíli pocítil slabost a viděl, že stoupá vysoko nad zem. Z oblohy se přiblížil mrak a odnesl jej do daleka. Tehdy spatřil v hlouby pod sebou pevninu, zelené kraje a světla neznámých měst. Potom letěl dlouho nad nedozírnou vodní plochou a když se objevilo skalnaté pobřeží, poznal, že je doma. Z výšky viděl klidné údolí, týpí i matku. Plakal štěstím, bál se ale, že kdyby skočil, zabil by se. Náhle se mrak znovu pohnul, nabral rychlost a vracel se zpět. Padla noc bez hvězd a dlouho putoval temnotou; pak uviděl třpyt velkého město na kraji vod. Když se probudil, viděl, že byl tři dny mimo sebe, po ten čas téměř nedýchal a jeho srdce netlouklo.167/ Jiný šaman, eskymácký Kritdlarssuark, se jednou dozvěděl o kmeni, který žil daleko za všemi vodami. S několika blízkými se rozhodl, že jej navštíví: svolal duchy a odletěl v extázi přes daleká moře, aby našel cestu mezi krami a ledovci. Dlouho létal ve výšinách, shlížel a hledal, až spatřil pevninu a neznámý lid. Když se vrátil, cesta po mořích už byla snadná; věděl dobře, kudy cestovat a jak daleko země leží.168/ Mezi Inuity se jeden muž strachoval o svého syna: dlouho o něm neslyšel a bál se, že byl zabit. Poprosil proto šamana, aby se vydal na cestu a zjistil, jak se chlapci daří. Ten rychle vzlétnul, kroužil nad krajinou, hledal tak dlouho, až na dalekých místech spatřil vesnici. Zde se přiblížil k jednomu stanu a otvorem nahlédnul dovnitř; viděl spícího a poznal, že je to hledaný mladík. Když se pak navrátil, líčil muži dlouhý let i 35

vše, co viděl a zažil. Ten pak poděkoval a šamana podaroval; už nemusel dál žít ve starostech.169/

4.1.4 Měsíc a Slunce Angakkoq (šaman) mezi Inuity dokáže létat vzduchem, překonává zemskou tíži, a když se mu zachce pokračuje ke Slunci nebo dál. Jistý eskymácký šaman se jednou rozhodl, že navštíví Měsíčního muže; povolal své duchovní spojence a opustil zemi. Jeho tělo zůstalo v chýši bezvládné, popruhy spoutané, aby samovolně neuniklo do jiných sfér. Nejprve letěl za obzor, až tam, kde se moře a nebe slévají v jedno; pak vzhůru až k měsíčnímu povrchu. Tam sestoupil do zvláštního příbytku Měsíčního muže, v jehož stěnách bylo velké a hluboké jezero; každý, kdo by spadnul do jeho temných vod, víckrát by se nevynořil. Šaman se ale nezalekl a byl náležitě přijat a pohoštěn. Pak muž z Měsíce odvalil kámen v podlaze a on spatřil celou Zemi: viděl lidské osudy, každého člověka a jeho prohřešky; viděl i lovnou zvěř, lední medvědy, tuleně, narvali i podvodní tvorstvo. Sledoval jejich cesty a útočiště, aby věděl, kde je v příštím čase najít. Pak poděkoval a vskočil do kosmické prázdnoty, aby se vrátil zpět ke svým.170/ Velké cesty ale nekončí za stratosférami Země nebo u skal Měsíce, šaman jako větrem unášen vystoupá dál. Sibiřští Orochové obletí Měsíc a pokračují ke Slunci, kde přebývá záhadná dívka. Ten, kdo by ji chtěl spatřit, přijde o zrak, kdo by se chtěl přiblížit, shoří na popel.171/ Nanaiští šamani zalétají ke slunci, aby žádali o duše dětí pro ženy, které se matkami stát nemohou.172/ Ale ani plameny slunce nejsou mezí, dál pokračuje poutníkova cesta bez konce. Fools Crow říká:

„(…) míjím ptáky, pak oblaka, potom planety a hvězdy (…) proniknu tím, co bílý muž nazývá Mléčnou dráhou.“173/

Tak se šaman:

„(…) vydává z každodenního světa do říše nadpřirozených divů, setkává se tam s úžasnými silami a dosahuje přesvědčivých vítězství. Ze svých tajuplných a dobrodružných cest se vrací se schopností prokazovat dobrodiní svým bližním.“174/

36

Vystupuje a klesá zpět, aby přinesl posvátné na zemi.Výsledkem jeho dlouhých a nebezpečných cest je: „(…) otevření a nové vpuštění životodárného přílivu do těla světa. Zázrak onoho přílivu lze vyjádřit v hmotném smyslu jako cirkulaci výživné substance, v dynamickém smyslu jako proudění energie a v duchovním smyslu jako projev milosti.“175/

4.2 Kosmologie „Svět nesestává jenom z toho, co vnímáme. Je obrovský…“176/ Nalungiaq, Eskymák z kmene Netsiliků

Šamanská kosmologie je založena na představě nesmírného vertikálního univerza, z něhož se jen nepatrná část dotýká lidských smyslů. Svět jako takový se dělí na sféry pozemské a mnohočetné nadpřirozené, které se kříží, prostupují a splývající v Jediném. Směrem vzhůru jsou to kraje nebeské zabydlené hvězdnými tělesy, božskými bytostmi, anděly, obrovskými ptáky nebo nezemskými tvory moře. Ve vrstvách, kam lidské oko nedohlédne, sídlí sám velký Stvořitel všeho. Jsou to místa rajské blaženosti, kosmických vizí, neskonalé moudrosti a inspirace.177/ Dolů klesají podsvětní a pekelné soustavy, s královstvím mrtvých v hlubině, zahlcené zemřelými, draky, plazy, mýtickými tvory, totemovými zvířaty, vodními strážci, skřety a duchy živlů.178/ Trůní tu v šeru Pán zvěře, dárce života Tsimsyanů.179/ Vprostřed, mezi nebem a peklem, je svět lidských bytostí, duchů krajin a posvátných míst. Východisko, odkud se šaman vydává na plavbu mezi světy. Odtud cestuje, aby viděl stáda zvěře, ovlivnil počasí a úrodu, získal božské vědomosti nebo vhled do věcí. Tady usmiřuje zemské duchy, ctí život a dotýká se míst, odkud vyvěrá síla. Všechny sféry jsou spojeny kmenem a větvovím mýtického stromu, jeho kořeny sahají do pekel a koruna obrůstá hvězdným prachem. Je to strom světa,180/ nesmrtelný strom života, rostoucí v těžišti stvořeného, z něhož tryská věčný pramen oplodňující síly. Střed světa je Zlatou horou Altajců, 181/ Železnou horou Burjatů,182/ staroindickou horou vesmírnou,183/ zlatým sloupem Mongolů,184/ železným sloupem Kirgizů185/ a slunečním sloupem Teleutů.186/ Je to axis mundi, věčná osa světa, pupek stvoření.187/ Tuto horu

37

šaman zlézá, když v extázi proniká rovinami světa, tudy na zem sestupuje hlas a moc Nejvyššího, odtud stoupají oběti a modlitby smrtelníků k nejvzdálenějším nebesům. Symbolika mýtického středu světa se zpřítomňuje ve stavbě šamanských příbytků. Burjaté a Altajci umísťují vprostřed posvátnou břízu; tudy šaman cestuje do jiných světů: sestupuje pod kořeny nebo vystupuje nad větvoví.188/ Při seanci šaman bije na buben, chvěje se a zády splývá s kmenem břízy. Stává se součástí „Stromu světa“, prodlévá pod jeho snovou korunou, pak vystoupí a tělo nechá daleko za sebou. Šamanské obydlí se tak stává mikrokosmem na pozemské úrovni, mýtickým odrazem celého univerza, zrcadlícím v sobě strukturu nekonečného. Strom světa, jeho kmen a větve jsou také tělem pravé matky: u Jakutů se šaman rodí ze stromu, jehož kmen je nesmírný a koruna prostupuje do nejvyššího nebe. Po celém povrchu je obrostlý hrby a boulemi, z nichž se rodí všichni muži vědění.189/ Jiní tvrdí, že na hoře světa stojí jedle bez vrcholu, na každé větvi má hnízdo a v každém hnízdě vyrůstá jeden šaman. Ti, jejichž síla bude velká, se líhnou ve výšce, kam oko nedohlédne.190/ Ze stromu světa také pochází dřevo šamanských bubnů. Jeden Samojed měl sen, cestoval neznámým světem, překročil devět moří a vstoupil na zvláštní ostrov. V jeho středu stál mladý strom, bříza Pána stromů. Ten mu nařídil, aby vzal jednu z větví a udělal z ní tři bubny, každý pro jiný účel. Tak se také stalo.191/ Teď z něj byl pravý muž vědění, schopný léčit a pomoci.

4.3 Buben „Ó můj mnohobarevný bubne! Vy, kdož stojíte na vzdáleném konci! Ó můj veselý malovaný bubne! Vy , kdož stojíte zde! Nechť jsou vaše ramena a krk silné.

Slyš, ó slyš, můj koni – ty jelene! Slyš, ó slyš, můj koni – ty medvěde! Slyšte, ó slyšte!

38

Ó malovaný bubne, jenž stojíš na vzdáleném konci! Mé jízdy – mužský a ženský marální jelen. Mlč, impozantní bubne Kůží potažený bubne Splň mé přání.

Nes mne, jako oblaka plující oblohou Zeměmi soumraku A pod olověnou oblohou Uháněj jako vítr Přes vrcholky hor!“192/ Sibiřští Sojoti

„Buben je posvátný. Jeho kulatý tvar představuje celý vesmír a jeho stálý rytmus je puls, srdce, které tluče v jeho středu. Je to hlas Wakan Tanky (Stvořitele).“193/ Šaman Black Elk

Buben, jak bylo již naznačeno, je v mnoha tradicích základním nástrojem spojení s nadlidským světem. Šamanova duše je v prvotním tepu kosmických událostí unášena mimo čas a prostor. Jinde jsou zvukem bubnu svolávány zástupy duchů nebo přízeň božských bytostí. Buben tak slouží jako prostředník mezi zemí a bohy, nese šamana na svém kůží potaženém těle z jedné úrovně do jiné. I proto jej každý šaman zdobí výjevy z dalekých cest: ožívají na něm bytosti z kosmických sfér nebo pradávných ritů, zobrazuje mapy hvězdných soustav, prazvláštní tvory, mýtické hrdiny nebo ptáky v rozletu. Je dělen liniemi do tří sfér podle šamanské kosmologie. Zahrnuje v sobě nebe, podsvětí, strom světa, Měsíc, Slunce, pomocné i strážné duchy. Jako takový představuje celé univerzum, stává se jeho symbolickým zpřítomněním na pozemské úrovni. U Jakutů a Burjatů je buben koněm nebo zvířetem, jehož kůží je potažen. Když šaman bubnuje, putuje mezi světy na jeho srstnatém hřbetě.194/ U Něnců je buben lukem, který vystřeluje do jiných sfér.195/ U Evenků pak člunem, který nese poutníka do nejzazších kosmických hlubin.196/ Buben u Tuvinců má dvě hlavy: temná dostane šamana do podsvětí k Erlikovi, pánu mrtvých, světlá naopak vynese duši k nebeskému vládci všehomíra, Ülgenovi, bohu rajských výšin.197/

39

Šaman dostává buben darem z hvězd nebo jej stvoří v posvátném aktu splynutí zvířecího, rostlinného a lidského. Selkupský šaman odejde do lesa, oči má zavřené, nechá se vést tajemnou sílou. Strom, k němuž je přiveden porazí, zbaví větví a přivleče do vsi. Jeho dřevo utvoří tělo, kůže zvěře dodá hlas.198/ Když je buben hotov, u Altajců šaman skropí jeho rám, ten oživne a líčí osud stromu: jeho růst od semene, stětí i cestu do tábora. Pár kapek ohnivé vody dá hlas i kůži, jíž je rám potažen; ta vypoví cestu zvířete: zrození, život a smrt šípem lovce. Strom i zvěř se tak stanou jediným a šamanovými ústy stvrdí věčné spojenectví s člověkem ve službě posvátnému.199/

40

5/ Poslání Svět tak jak je, není v šamanské tradici přívětivé místo. Ve své nekonečnosti je pro člověka nepochopitelný, zlověstný a tajemný, plný nástrah a překážek. Je v každé části zahlcen hněvivými bohy, kteří sesílají bídu, nemoc nebo sucha; jindy škodí, berou si dobytek, plodiny i lidské oběti. Z jiných míst, šera nebo temnoty, vyvěrá všudypřítomné zlo: ďáblové, démoni a neviditelné bytosti, které rozsévají neštěstí, svádějí člověka na scestí, vybízejí k nepravostem, posednou nebo sežerou jeho tělo i duši. Tady žádná nepatrná událost žití není obyčejná; každý závan větru nebo pohyb zvěře má příčinu v neviditelném světě, ve vůli Nejvyššího, činnosti duchů. Ty je třeba mít na své straně a udržovat s nimi dobrý vztah. Jedině šaman se dokáže pružně pohybovat mezi sférami pozemskými i nebeskými, jedině on se stává přímým svědkem vyšší moudrosti, zná vůli bohů, dokáže usmířit pohněvané duchy a vynést modlitby, dary a obětiny do výše. Takto se stává jedinečným prostředníkem mezi světy, „čistou trubicí“ skrze níž sestupuje posvátné na zemi. Tak ve své osobě sceluje nekonečné vrstvy kosmu a upevňuje křehký vztah člověka a Boha. Proto je mužem síly i vědění; pánem duchů. A moc, kterou z těchto sfér přijímá, slouží pro dobro všech. Fools Crow o medicinmanech říká: „(…) síla, kterou přijímáme, je určena k léčení, usmiřování, věštění, řešení

problémů a hledání ztracených lidí nebo předmětů. Umožňuje také šíření lásky, transformace a zajištění míru a plodnosti. Není nám dáno, abychom vykonávali moc nad ostatními, protože zdroj síly není v nás.“200/

Je tak hlasem duchů, rukou boží na zemi. Mystikem, knězem i básníkem; zachovává zákazy, chrání před duchy, zmnožuje stavy zvěře, vykládá sny, poroučí počasí a dobře ví, co se stane. Létá na Měsíc, odvádí mrtvé, hledá klid a žije v pravdě. Je strážcem tradice, udržovatel rovnováhy, bojovníkem proti chaosu a nemoci. Je středem společenství, jedinečný a nepostradatelný; v posvátné službě veřejnému a blahu mnohých. Šamani se tedy vyznačují tím, že lidem přinášejí spásu a zlým běsům záhubu; léčí vážná onemocnění, probouzejí mrtvé, slepcům navracejí zrak, chromým chůzi, léčí posedlé, předpovídají budoucnost a rozdávají užitečné rady.201/

41

5.1 Léčení Prvořadou funkcí šamana je navracet zdraví, udržovat rovnováhu a popírat chaos. Tak se děje při kmenových obřadech i léčebných ceremoniích, jež probíhají za přítomnosti duchů, lidu i přírody, v noci nebo za šera. Než šaman začne léčit nebo zaklínat, vzdaluje se od lidí, drží půst a sexuálně se odříká; to proto aby zocelil tělo i mysl a stal nádobou věčných dobrotivých sil. Pak očistí chýši, těla přítomných i pacienta; vytvoří posvátný prostor, místo léčby a ochrany. Věnuje modlitbu oživenému světu a prosí o podporu božstva, duchy krajin a blízkých míst. Ti pak přicházejí z vlastní vůle nebo vůbec ne.202/ Dualský nganga (šaman) daruje oběť vodnímu světu, vílám a bytostem zatopených lesních tůní.203/ Jinde podaruje tabákem světové strany a požádá Nejvyššího o požehnání a božské vedení. Protože ten, kdo skutečně léčí, ulevuje a spaluje nemoc i s jejími kořeny, není šaman sám, ale mocné síly jiného světa: strážní a pomocní duchové. Ti vstupují po jednom nebo ve shlucích: v úplném tichu jsou slyšet těžké kroky, tupé zvuky, temné vzdechy a hluboké chrčení.204/ Pak nastane klid, který přehluší mocný řev, děsivý jekot nebo hrůzné nelidské vytí: takto o sobě dávají vědět bytosti jiných sfér.205/ Jedině šaman vidí, kdo přichází a mluví k nimi tajnou řečí, které žádný z obyčejných nemůže rozumět. Pak tančí, bubnuje nebo požije narkotických látek; aby vstoupil do extatického stavu a viděl, co je skryto. Tehdy rozpozná v těle pacienta příčiny a pravé podoby nemocí a neštěstí, najde místo, kde je duše vězněna nebo zaslechne jméno původce kletby. Pak za pomoci mimosvětských ochránců rozpoutá bitvu se silami zla nebo se spojí s mocnými rostlinami a nezemskými bytostmi, aby pomohli v diagnóze a léčení. Některý užije ku pomoci poslů božského vědění, jež jsou hlasem Velkého mystéria: předmětů denního světa nebo další kouzelné. Oglala Fools Crow takto opatruje a rozmlouvá s posvátnými kameny: nechává je ležet na těle pacienta nebo v jeho ústech. Nerost vstoupí do nitra, najde neduh i jeho kořeny a vše potřebné šamanovi vypoví.206/ Jiný se dozví, co je třeba, když nahlédne do magického křišťálu,207/ vodní hladiny

208/

nebo naslouchá plamenům svíce.209/ V mnohých krajích medicinman dny i týdny nejí ani nepije; uchyluje se do přírody, očišťuje a zůstává v osamění. Tady hledá odpovědi po příčinách nemoci: čeká až ho ve snech navštíví duchové a zjeví mu klíč, nebo ho odvedou tam, kde rostou magické byliny nebo léčivé medikamenty.210/ Šaman Medvěd grizzly se takto vzdálil od lidí a po čase k němu přišel velký sen: viděl krajinu a zpívajícího medvěda, který

42

procházel podél potoka do luk, kde v travinách přisedl k malé žluté bylině. Tehdy šaman poznal, že se mu zjevil lék, který odejme bolest a strast; věděl kde ho najít, jak připravit a jak užívat.211/ Nemoc jako taková má v tradici šamanství nemnoho příčin. Značí nerovnováhu uvnitř těla nebo vně, způsobenou ztrátou osobní síly nebo vstupem nežádoucích sil do útrob člověka. Takový neduh léčitel vysaje, vyzvrátí a zakope do země, jiný pojme chorobu do svého těla, tam ji přemůže a vyšle zpět k místu jejího původu. Mezi Afričany nemoc znamená chaos, rozchod s řádem, který nastolil bůh.212/ U Desanů je to trest duchů zvířat nebo rostlin za nedodržení tabu, nepsaných pravidel života. Velkým hříchem je tu chamtivost, obžerství nebo plýtvání dary přírody, neboť ve společném světě všeho živého si každý bere jen tolik, kolik potřebuje, aby přežil.213/ Porušení takových přikázání vyvolá útoky duchů a démonů nebo neštěstí v životě jedince i kmene. Tehdy užije šaman svých nadpřirozených schopností, aby objevil povahu provinění. Vidí svým vnitřním zrakem nemoc jako sled: spirituální příčinu, která leží vně, chorobu uvnitř i její tělesné nebo duševní příznaky. Když léčí, uvádí tak v rovnováhu tělo, ducha i mysl, rodinu i společnost, viditelný i neviditelný svět. Tak pojímá člověka jako nedílný souhrn vztahů, přispívá k blahu celku a uvádí svět v božskou harmonii. Každé léčení se odehrává v intimním a jedinečném vztahu mezi pacientem a šamanem. Zde je podstatou úspěchu důvěra a odevzdání sebe sama poryvům věčného kosmického ohně. Tehdy je nezbytná víra v šamanovi schopnosti, v jeho metody, v samotný nadpřirozený svět, který zastupuje a zpřítomňuje; víra v člověka samého a moudrost těla. Protože: „(…) uzdravení je otázkou přesvědčení. Když si je někdo jist, že se chce opravdu uzdravit, uzdraví se.“214/

Jsou ale případy, kdy víra nekoná zázraky, kdy záchrana člověka není možná. Šaman, ač vyvolený, není všemohoucí. Je už navždy smrtelníkem ve službě vyššího světa.Ulevuje, radí, pomáhá, zachraňuje, ale je podřízení nesmírným pohybům kosmického oceánu. On nerozhoduje o životě a smrti: tam, kde neexistuje východisko, duchové si neví rady nebo odcházejí, tam, kde člověk nemá být uzdraven, ani šaman nic nesvede. Tehdy medicinman z kmene Eceeche řekne, že nemocný už viděl zlé

43

pomalované ďábly a není mu pomoci.215/ Pak zůstává ticho, odchod do ústraní, kontemplace a smíření.

5.1.1 Vniknutí tělesa V šamanské tradici pochází nemoc z vnějšího prostředí jako důsledek aktivity nepřejících duchů nebo čarodějů. Zlo všeho druhu, kletba nebo démon, to vše může vniknout do útrob člověka a zpřítomnit se jako zvláštní předmět, útvar nebo substance, kterou je třeba vystopovat a beze zbytku odstranit. Nejčastější se tak děje odfouknutím, vysátím nebo odtažením orlí perutí.216/ U Janomamů šaman pohybuje rukama nad tělem nemocného: shromažďuje tak všechno zlo z nitra, aby ho pak odhodil daleko do pralesa, kde ho pohltí vegetace.217/ Medicinman Černý jelen léčí chorého tak, že se dotkne ústy jeho pupku, foukne dovnitř očistný vítr a vyžene tak nemoc ven.218/ Vpustit takto vítr do těla znamená nejen očistit jeho vnitřní prostory, ale také vnést do života závan čerstvé síly, iniciující celkový obrodný proces. V jiných koutech světa se pacient zbavuje chorobného tak, že zvrací on nebo sám šaman. Nezáleží, zdali se jedná o nemoc těla, ducha nebo prokletí. Takto mazatécká velada přišla k muži stiženého kletbou. Ten se jednou vrátil z polí a už nevstal. Kouzelnice požila magických hub a viděla k samotné příčině. Poznala, kdo trápení způsobil a slyšela její jméno: to k ní hovořili její pomocníci. V té chvíli začal muž zvracet, na vzdáleném místě ze sebe původkyně zla strhala šaty a navždy zmizela v pralese: její mysl se pomátla, zlé kouzlo se vrátilo.219/ Jinde ve světě je zdaleka nejrozšířenější vysávání chorobných elementů. U Jivarů si šaman vloží do úst kus rostliny, 220/ maso, kuřecí vnitřnosti nebo krystal, 221/ do něj pak nemoc nebo kletbu vtáhne. Toto zhoubné těleso vhodí do mísy s vroucí vodou nebo pohřbí pod zem; pak už nikomu neublíží. Jindy se nemoc v těle zpřítomní jako roztodivné předměty nebo skupenství, jejichž tvary neznají po světě mezí. Někde jsou to stonky, listy, trny, krystaly nebo kameny, jinde pak kapalina, hmyz, housenky, dřevo nebo věci denního života. Jeden dualský nganga takto léčil ženu, která trpěla závratěmi a nakonec oslepla. Kouzelník pohlédnul do dívčiných útrob a vytáhnul odtud hada, červa, patrony, špendlík a zrcátko. Ve chvíli se dívčin stav zlepšil a po čase se zotavila úplně.222/ V jiných případech tu nemoc těla nebo neštěstí života symbolizuje nyungu, neviditelný zlověstný plaz:

44

„(…) mýtický had nejrůznějších civilizací, symbol zla, pokušitel z pozemských rájů, mořský netvor, sedmihlavá hydra.“223/

Ten proniká do příbytků nebo lidských těl, kde škodí a zabíjí; krade mysl a žere srdce.224/ Takto šaman pátrá v blízkosti nemocného nebo jeho příbytku, vnitřním zrakem osvětlí každý temný kout a sluj těla i země. Když plaza najde, zabije ho, aby už nikdy nemohl škodit. Tak pro jednoho končí

neštěstí, život se projasní a nastane doba

rozkvětu. Mnohdy se stane, že se nemoc v těle rozlije jako jedová tekutina, která zahlcuje a nemůže se vyplavit. Tehdy lakotský medicinman najde správné místo a dutou kostí saje otravu z těla ven.225/ Mísu ze zlověstným obsahem pak vynese a zakope v pustině. Země ji vstřebá a přemění v život travin a třpyt potoků. Medicinman Rolling Thunder se při svých obřadech mění v divokou šelmu. Ta mu propůjčuje zostřené smysly, rychlost a nesmlouvavost. Jedině tak najde v těle bolavé místo a v duši rozhřešení. Takto léčil ženu, jejíž život se ubíral v mukách a bolestech. Nejprve se jí dotknul, pak klesnul na všechny čtyři, pobíhal kolem, čichal a kousal, až našel v útrobách skryté zlo. Mocně pak místo sál a do džbánu zvracel odpudivou tekutinu; sál tak dlouho, dokud nekašlal čistou vodu.226/ U amazonských Šuarů se kouzelník promění v obří vulkán, jehož vrchol je v mocném výbuchu rozmetán na kusy. Plameny z jeho nitra sežehnou démony i strasti a proudy lávy je vyplaví z těla ven. Tehdy šaman z úst vyvrhne útvary zpřítomňující nemoc i její příčiny.227/ Zde i jinde v oblasti pralesů má kletba čaroděje, stejně jako přání zlého nebo lživá pomluva podobu otrávené šipky nebo kouzelné střely, jež pronikne hluboko do tkáně, škodí a nedá spát. Jeden mestický chlapec byl takto čímsi zasažen, cítil jako by „to“ zůstalo vězet v jeho útrobách, pálilo a svrbělo. Proto vyhledal pomoc vegetalisty. Ten jej nechal vypít sklenici ayahuasku: tehdy jeho duch vzlétnul a tělo se bezvládně zhroutilo na podlahu. Uviděl dva zářící muže, jak sestoupili z nebes; to byli šamanovi pomocní duchové. Ti se chopili jeho kostry a vyrvali ji z těla ven. Pak našli mezi vnitřnostmi jeden orgán, rozřízli jej a vyňali tři hmyzí těla: to byly původci jeho utrpení. Potom mu ohnivé bytosti scelili tělo a ztratily se.228/ Jindy používá pralesní šaman k vyjmutí střely jistou magickou substanci, jež sídlí ve stěně jeho žaludku (yachay). Curandero (léčitel) z pralesních mýtin vypije doušek omamné ayahuasky, pak vidí tělo nemocného jako by bylo ze skla; vidí každý orgán, každou skrytou část, vidí nemoc jako děsivou šipku. Několikrát mocně potáhne tabákového kouře a z útrob nechá vystoupit magický hlen, do něhož cizorodé těleso 45

vstřebá.229/ V těle ho pak pohltí a zničí. Jindy střelu vysaje, zašlape a zadusí nebo ji vyšle zpět ke svému původci. Mezi Ačuary není v silách žádného muže takovou střelu zastavit. Nikdo ji nedokáže zničit; navždy bude putovat od člověka k člověku, rozsévat neštěstí, nemoc a války.230/ Poté, co je cizí předmět z těla vyjmut, následuje očista, zacelení těla a zhojení ran; někde tělo okuřují tabákem a vytváří tak ochranný oděv, kterým nepronikne nic zlého. Nemoc je také mnohdy způsobena průnikem zlovolného ducha nebo démona do lidského těla. Ten, kdo vstoupí, kam světlo neprojde: do bažin, šera, hlubokých vlhkých lesů nebo propastí, poštve proti sobě pány těchto míst: přízraky, temné entity příšeří nebo zvěř noci. Tyto běsy člověka posednou, vstoupí do jeho útrob a mysli, škodí a mučí ho v krutých bolestech. Takový nešťastník se pak sám stane zhoubnou silou, je vysáván a může i zemřít. Tehdy přichází na pomoc medicinman: přízrak v těle najde, v boji odstraní a nadobro zničí. Pacient se pak rychle zotaví.231/

5.1.2 Ztráta duše „Jediným pokladem člověka je jeho duše. Proto mu byl dán věčný život, buď v nebeské říši nebo v podsvětí. Duše je nejmocnější síla člověka; je to duše, která z nás dělá člověka (…) Naše maso a krev, naše tělo není než skořápka naší životní síly.“232/ Ikinilik, Eskymák z kmene Utkuhikjalingů

Duše člověka existuje sama o sobě, je nesmrtelná, zjevuje se jako éterická bytost, zvíře nebo postrádá tvar. Cunové z Panamy znají duši jako dvojníka, stín, podstatu života.233/ Pro Goahiry je jako kousíček bílé bavlny nebo dým, ale neviditelný.234/ Jinde má vzezření tekutiny, mlhy, kouře nebo větru. Inuité věří v mnohočetnost duše lidského těla: krev, vlasy, nehty, každá drobná část uvnitř i vně má vlastní duši; všechny dohromady se pak slévají v jedinou, sálající z úst jako dech.235/ Duše dává sílu, teplo a zdraví, bez ní schránka chřadne a rozum odumírá. Tělo bez duše je netečné, v bezvědomí nebo mrtvé. Mnohá etnika věří, že duše je na těle nezávislá, odděluje se ve spánku, snění, šoku, nemoci nebo prudkých hnutích těla a mysli. Tehdy uniká fontanelou, očima, nosem nebo jinými otvory těla. Goahirové věří, že věci, které člověk ve snu zakusí, místa, která navštíví, tam jeho duše vskutku je; zemřít ve snu, tak znamená, nikdy se neprobudit.236/ U australských Aboriginců a amazonských Varaů člověk prudce vytržený ze snění může 46

ve chvíli zemřít, jeho duše totiž není plně v těle, ještě se toulá ve vzdálených krajích.237/ Duše se při takových cestách může ztratit nebo být uloupena démony nebo čarodějem. Tehdy pomůže šaman, on jako jediný mezi smrtelníky dokáže duši spatřit a jedině on ovládá let duše, extázi. Duší je obdařen nejen člověk, ale i tvorové přírody a objekty světa. Indonéští Mantawajové nejprve loví duši zvířete, když je polapena, tvor přijde sám.238/ Badyarankové věří, že duše uniká z těla a prostupuje tvory, rostliny a jevy, proto si nikdy nemůžou být jisti, jestli hmyz nebo vítr v sobě nemají lidskou podstatu, kterou může rozhněvat.239/ Všechny materiální věci mají esenci, spirituální tělo, podstatu, která je součástí nadpřirozeného světa, smysly nepoznatelných sfér. Tato podstata, duch, je život sám, základní princip, mystérium vyvěrající ze zřídla nekonečné tůně, Velkého ducha, věčného Univerza. Světy mikrostruktur, světy mechů, rostlinných stonků, skal, mraků, oceánských příkopů a horských pásem, světy neskutečných neuchopitelných kosmických rovin, Slunce a Měsíce, Mléčné dráhy a hvězdného prachu, vše v sobě zahrnuje magický dech Nejvyššího. Každá část univerza je tak oživená, proměnlivá a vědomá, pulzující v nesmírném rytmu přílivu a odlivu všehomíra. Nemoc, tělesná a duševní slabost může být v mnoha částech světa způsobena odejmutím životodárné síly: „ztrátou duše“ nebo některé její části. Jak už bylo řečeno, duše opouští tělo v extázi, nehodách nebo úmrtí. Je zranitelná ve spánku a dřímotě: tehdy odplouvá a může zbloudit nebo být unesena démonem, čarodějem nebo zlovolným zemřelým. Potuluje se pak blízko nemocného, bloudí po světě nebo je vězněna v hlubinách země, podsvětí nebo u pána mrtvých. Takto postižený člověk pak mluví nesmyslně, nerozumí lidské řeči, ztrácí rozum nebo umírá. U mesticů ústí ztráta duše v šílenství, tehdy se údy obrací zpět a tvář hledí na temeno; část člověka zůstává navěky v jiném světě, zapomněla na vezdejší bytí a je těžké ji pomoci.240/ Duše jako životodárná esence člověka je u obyčejných v neustálém ohrožení silami nadpřirozeného světa. Každý se musí mít na pozoru před lstivými posluhovači ďábla a neviditelnými tvory zla, kteří vyčkávají jakékoli příležitosti, aby o ni člověka připravili. Takto byla jedna mestická žena na slavnosti: tancovala, pak náhle upadla, přestala dýchat a její srdce netlouklo. Její duše byla unesena čarodějem do podvodní říše: tam ji uvěznil a střežil v temné jeskyni na dně hlubin. Vegetalista Don Emilio začal zpívat mocné melodie a vroucně volal duši zpět. Všechno bylo ale marné, žena už nebyla mezi živými. Naplnil tedy dýmku, halil chladnoucí tělo do tabákového kouře, sál několikrát v místě spánků, čela, žaludku a srdce; přitom nepřestával zpívat. Když už se 47

zdálo, že není ženě pomoci, objevil se na cestě malý stín. Rostl, až získal podobu člověka; pak vstoupil do těla. Tehdy žena otevřela oči a posadila se.241/ Takto šaman přinesl pomoc a zdraví a navrátil celistvost do jednoho lidského života. Jinde šaman vysílá početnou družinu svých pomocných duchů, aby duši vyhledaly a přivedly zpět. Někdy ale musí putovat sám, překonat nespočet útrap, riskovat vlastní života nebo bojovat s duchy a démony. Když u Thompsonů nešťastník ztratí duši, šaman se vydá na strastiplnou cestu, prohledá místa světa, sestoupí do podsvětí a stopuje přízraky, s nimiž se pak utká v litém boji. Na důkaz těžkého střetu spolu s duší přináší i zkrvavený kyj.242/ U Nutků bývá duše unesena na dno oceánu. Šaman se zanoří a když se vrátí, je vyčerpaný a zmáčený; v ruce drží chomáč ptačích per, v němž je duše skryta.243/ U Janomamů člověk onemocní, když se jeho duše ztratí v magické laguně a je pohlcena obřími hady nebo vodními duchy. Pak se šaman musí vydat do nebezpečného světa pod hladinou. Tam nasadí vlastní život, aby duši vybojoval zpět nebo se nikdy nevrátil.244/ Jinde se musí vydat daleko za hranice vodních toků a popínavých rostlin: zalétne k povrchu Měsíce, kde sídlí duše mrtvých i všech nemocných. Když odchází povolá k sobě kajmana, tapíra nebo ptáka; jedině s jejich pomocí dokáže překonat strasti cest, duši najít a vrátit zpět.245/ V některých případech se stane, že pro úspěch nestačí síla, mrštnost ani schopnost magického letu. Kouzelník pak musí přinést usmíření, dary nebo oběti. V Melanésii je duše buď unesena černokněžníkem nebo poškozena vpádem mrtvého. Tehdy šaman odhalí totožnost pachatele a je mu vyplacen určitý obnos, aby se vzdal svého nepřátelství a navrátil duši zpět. V druhém případě je mrtvému darována oběť, ten pak člověka přivede zpět ke zdraví.246/ Jindy je cena až příliš vysoká: Erlik Chán, sibiřský král podsvětí požaduje za vězněnou duši lidské oběti. Tak se u Burjatů šaman vydává na cestu po světě; neví, kde duše je a tak prohledá všechny kouty země. Putuje mezi lesy i horami nebo na dně moří, když duši nemocného nikde nespatří, ví, že byla uchvácena a zavlečena daleko do hlubiny, kde je vězněm v království mrtvých. Erlik, vládce světa stínů, požaduje za propuštění jedné duše život jiného. Šaman tak na zemi nechá zemřít nevinnou osobu, teprve pak může být nemocný navrácen mezi živé. Bude však na světě tři, sedm nebo devět let, pak už zůstane mrtvý navždy.247/ Když je šamanova výprava za duší úspěšná, musí ji do těla navrátit některým z otvorů, povětšinou skrze temeno, štěrbinou mezi lebečními kostmi. A musí ji uložit na své místo správným způsobem, jinak bude žít člověk dál v bolestech a trápení.248/

48

5.1.3 Porušení tabu Každý člověk je svým bytím v trvalém vztahu se vším živým i světem věčným. Proto je jeho život podroben jistým nepsaným pravidlům a věčným zákonitostem božským, jejichž porušení uvrhne jedince do neštěstí a postihne i celý kmen. Kdo nejedná s přírodou a krajinou s náležitým respektem, kdo zabíjí zvěř pro zábavu, sbírá rostlinná těla bez darů a díků, znečišťuje prameny, pohybuje se na pohřebištích, znesvěcuje památku mrtvých, modlí se k temným pánům, přeje zlo a neštěstí jiným, pomlouvá a lže, krade nebo má pohlavní akt na posvátných místech, ten na sobě pocítí trest duchů.249/ Jeho život pozná neštěstí, jeho tělo bolest a žal. Tehdy se i mezi lidem ztrácí životní síla, domácí zvířata hynou, lovná zvěř nepřichází, rostliny neplodí a co se urodí, spálí žár nebo odnesou vodní přívaly. Tak přichází šaman, aby svým mocným vnitřním zrakem vypátral příčinu trápení, obřadně usmířil pohněvané bytosti a uvedl vztahy v rovnováhu. Prvním krokem je přiznání hříšníků a jejich pokání, následuje očista, modlitba všemu živému a dar posvátným silám. Když mezi Inuity nastanou těžké časy: lovci se vrací s prázdnou a vesnice trpí útoky běsů, angakoq klesne na dno moře aby odprosil Matku zvěře, velkého mořského ducha. Tehdy sestoupí podlahou do nitra oceánu, k domu beze střechy. U vchodu zažene krvežíznivého psa a vejde k Matce, bohyni bez prstů. Ta sedí zády k lampě, neupravená, ušpiněná a znesvěcená lidskými hříchy, z hluboké strže zní hluboké vzdechy vězněných tvorů moře: tuleňů, mrožů, velryb. Šaman přistoupí k ženě a prosí o hojnost na zemi i pod hladinou. Ona se ale hněvá: lidé bezuzdně poručovali zákony přírody, sami tak uzavřeli cesty zvěře a způsobili vlastní utrpení. Tak šaman dál prosí, hladí ženu po vlasech a pročesává; slibuje, že hříchy budou potrestány a křivdy napraveny. Tehdy se Mořský duch smiluje, propustí zvěř na svobodu a vodní vír je odnese blízko k lidem. Šaman pomalu vystoupá z hlubiny a plní, co slíbil. Pravda a vina vychází na povrch: ženy přiznají potraty, jiní se kají; kmen je očištěn a nikdo už nemusí strádat. Ale lidé jsou nepoučitelní, proto bude třeba cestu do hlubin brzy opakovat.250/

5.2 Psychopomp Každý z živých cítí bázeň před smrtí a mrtvými, kteří se toulají po zemi. Je to strach z neznámého a nadpřirozeného, z hněvu bytostí, které nejsou lidské a můžou se mstít nebo v závisti škodit. V mnoha tradicích je tak šaman pověřen doprovodem

49

mrtvých na onen svět: jedině on zná mezi živými cesty podsvětí a paláce království mrtvých, jedině on má sílu a schopnosti klesnout do pekel a vrátit se neposkvrněný zpět. U kmene Manacika se šaman hned po pohřbu vydá se zemřelým na cestu do nebe.Vystoupí na Horu, prochází močály a přeplave moře, pak překročí bezednou propast a u strážců nebeské brány zanechá duši svému osudu. Dál už musí sama.251/ V jiných krajích duše po smrti opustí fyzickou schránku a potuluje se blízko hrobů a lidských příbytků. V čase, kdy z těla začnou lézt červy, odejde tam, kam si zaslouží. Její cesty vedou do nebes nebo podsvětí: ten, kdo žil dobře, odchází k rajským výšinám, kdo lhal a zabíjel bude trpět v plamenech. Někdy se ale stane, že duše při odchodu z pozemského světa zbloudí, nebo nemůže najít cestu na věčný odpočinek. Pak přichází šaman, aby učinil, co je třeba. Na Sibiři kouzelník začne bít hlasitě na buben, obchází jurtu a volá zemřelého. Když vejde dovnitř, jeho hlas se najednou změní: pláče a naříká, má strach opustit rodinu nebo nezná cestu; to z něj mluví bezradná duše. Šaman ji konejší a usmiřuje, jemně ji uchopí a oba se vydají na cestu do říše stínů.252/ U Nanajců když se mrtvý ztratí mezi světy, zaklínač odlétne do daleka a hledá na všech ztracených místech. Tam v nejzazších krajích duši objeví, polapí a uloží do fanji (poduška), kde bude napříště spát. Když přijde čas, svolá šaman pomocné duchy, zpívá, obličej si potře sazemi a vystoupí na strom u jurty (Strom světa), aby spatřil cestu na onen svět. Pak vejde dovnitř, kde už na něj čekají spojenci, butchu, tvor s jednou končetinou a lidskou hlavou a koori, opeřenec s dlouhým krkem. Bez jejich pomoci by nenašel cestu zpět. Posadí se na dřevěnou desku, teď jsou to sáně, fanji položí za sebe, nechá duchy zapřáhnout psy a vydá se na strastiplnou cestu. Po čase překoná mohutnou řeku a v dáli vidí kouř stoupající k obzoru; je už blízko cíle. Všimne si stop ve sněhu, vidí lovce a spřežení; mrtví tu vedou stejné životy jako nahoře. Šaman zanechá ve vesnici duši zesnulého, přitom nesmí za žádných okolností vyzradit své pravé jméno ani ochutnat místní jídlo, už nikdy by se nevrátil zpět. Pak usedne koorimu na hřbet a odletí zpět do jurty, tam vhodí fanji do plamenů. Až nezbude nic než popel, je cesta u konce.253/

5.3 Cesta zvěře, cesta vláhy V primitivních loveckých společnostech je šamanův styk se zvěří důležitější než cokoli z jeho neobyčejné praxe. On zvěř stopuje, zmnožuje v obřadech její stavy, pozoruje pohyby stád a v době nouze vábí do blízkosti lidských vesnic. Mezi Paiuty ve

50

Velké pánvi vychází s muži na lov i kouzelník, přivolávač antilop. Najde místo v planinách, chřestí tykví, zpívá a zvučí jako vysoká. Tak láká početná stáda ze všech dalekých krajů. Omámená a zmatená zvěř pak klesne pod střelami lovců, aby nakrmila ženy a děti, a ulehčila tak lidem strádání.254/ U amazonských Desanů požije šaman magického prášku viho; tak se dostane za Mléčnou dráhou, k podivnému příbytku Pána zvěře. Na rámech tu visí zvěř i ptáci, tady šaman vyjedná počty kusů pro příští život vesnice. Aby však pohyb věcí zůstal v rovnováze, musí za každé zvíře zaplatit životem lidským. Pán zvěře pak zatřese domem, jeho poddaní ožijí a uniknou do pralesů, kde budou v příštím čase loveni a zabiti.255/ Šaman je i pánem nad počasím a pohyby vichrů. Sesílá déšť, zastavuje mraky, rozhání bouře; v létě přivolá sněhy, v zimě slunce. V Karibské oblasti k tomu užívá řehtačky, jinde je to zpěv nebo mocné foukání.256/ Na jihu Afriky když období sucha trvá příliš dlouho a všechno žárem zmírá, sánský šaman prostoupí pod hladinu jiného světa. Tam v hlubinách nesmírných tůní loví !khwa-ka xoro, bytosti deště. Jejich těla pak rozetne a hlavy oddělí od trupů; vláhu, která se lije z jejich útrob, přenese do pozemského světa. V ten čas se z nebe spustí déšť.257/

5.4 Zázraky „Čarodějové z řeky mě nazývají Ten, který odhaluje, co je skryto.“258/ kamerunská píseň

„Celé mé tělo sestává jen z očí. Podívej se na ně! Neboj se! Dívám se ze všech stran!“259/ píseň eskymáckého šamana

Šaman je jedinečným mistrem nadlidských skutků. Létá, překonává mezihvězdné prostory, mizí a zase se zjevuje, odolává vichrům i mrazu, jeho síla, mrštnost i rovnováha jsou nevídané. To, co činí, jiní nazývají zázrakem. Je mistrem transformace, lykantrop. Může se proměnit ve zvěř, aby viděl ve tmě, běhal a létal; dostal se, kam jiní nesvedou. Šuarský kouzelník se dokáže změnit v netopýra,260/ u Mataků v ptáka,261/ u Tukanů v 51

jaguára,262/ saamský noaide na sebe vezme podobu vlka nebo krvelačného monstra,263/ semangský hala je v těle navždy spojen s tygrem, mýtickým předkem všeho živého.264/ Šaman je tak zvířecí i božský, duch i člověk v jednom těle. Svaly má zocelené, šlachy pevné, smysly zostřené a schopnosti nadpřirozené. Dokáže vidět, co je skryté i to, co vskutku je.

„Každý opravdový zaklínač duchů musí ucítit osvícení ve svém těle, v hlavě či mozku, cosi jako svítící oheň, který mu dává sílu nahlížet do všech skrytých věcí zavřenýma očima do temnoty nebo do budoucnosti či do jiných tajemství.“265/

To je quamaneq seveřanů, magický „třpyt“, mocná schopnost jasnozřivosti, díky které šaman přehlédne svět v jednom pohledu a nic nezůstane jeho zraku skryto: předměty, myšlenky ani tajemství v čase. Některému přinese tuto schopnost mrtvý předek, jinému zvířecí Matka karibuů nebo strážný duch.266/ Tak tomu bylo i v případě Eskymáka Aui: když k němu přišel poprvé duch, pocítil uvnitř těla planoucí záři; tehdy se chýše vznesla, stěny i střecha zmizely a on viděl skrze nebe i zemi.267/ Jiný severský šaman nahlédne tímto mocným „zrakem“ do vlastních útrob; odstraní krev i orgány a pronikne až na dřeň. Pak vidí vlastní skeletární soustavu, kořen a základ lidské existence na zemi.268/ Tak prokáže, že je „vidoucím“, skutečným mužem síly, schopným věštit i léčit. Australský šaman získává od duchů „silové oko“, niterný prorocký plamen, kterým vidí vše na světě, dobro i nemoci.269/ V místech, kde není šaman „viděním“ samovolně obdařen, musí být jeho oči „otevřeny“. Africkému ngangovi (šamanovi) se pod víčka vpraví tekutina z kůry, listů a kořenů kouzelných rostlin. Teprve pak se stane jasnozřivým: vidí tak, jak vidí mrtvý, do světa příčin, do říše předků. Je z něj teď e-so-ma-wuta, „ten, který odhaluje skryté skutečnosti“.270/ Nganga Din říká:

„(…) dokážeme otevřít oči v noci (…) je to jako bychom se ocitli ve světle. (…) Vidíš až do Evropy, tam a jinam a přitom zůstáváš doma. Je to jako ve dne.“271/

Takový pak vidí i věci příští. Mezi Pygmeji, než vyjdou bojovníci na lov, upadne kouzelník do transu, aby spatřil, co se stane: tehdy vidí počty zvěře, kolik klů kdo ukořistí i jaký lovec bude zraněn.272/ Jiný pygmejský kouzelník nahlédne do „kouzelného zrcátka“, pak vidí na daleká místa, slyší, co si lidé za kopci říkají, pozná pachatele loupeže nebo najde ztracené předměty. Cestovatel Trilles popisuje, jak jeden mocný 52

kouzelník vylíčil bezchybně jeho cestu po africké pevnině den po dni. Znal jídla, která pozřeli, skutky, které vykonali, slyšel rozhovory, které vedli v cizím jazyce.273/ Jinde v afrických pustinách u kmene daleko od jiných zemřel náčelník. Dva dny nato přišel neznámý kouzelník, aby se postaral o pohřeb. Nikdo předtím tohoto muže neviděl, neznali jej a nerozuměli, jak se mohl dozvědět o smrti nejvyššího. Sám tvrdil, že přišel, protože byl přítelem, protože naslouchal letícímu větru.274/ Vidíme, že šaman je mnohde citlivý k osudům lidu i tragickým událostem. Ví, co přijde, má přízračné pocity u srdce, neklid v duši, čte cizí myšlenky nebo rozmlouvá s jinými na dálku.275/ Šaman je ve své neobyčejné tělesné konstituci vládcem žáru i plamenů. Síla nadlidského světa, která jím protéká a plní jeho útroby až po okraj, má sama o sobě vlastnosti ohně: plane nadzemským svitem a sálá hvězdným žárem.276/ V krajích Ohňové země tak vidí každý xon z daleka přítomnost jiného muže síly, v šeré krajině z jeho těla sálá mocná záře, která o něm dává vědět za kopci i horami.277/ Takto byl mezi mnoha rozeznán i nadaný medicinman Černý jelen; jeho starý učitel to potvrzuje těmito slovy: „Hned jsem věděl, že je na něm něco jiného, posvátného. Viděl jsem sílu v jeho těle, zářila jako světlo.“278/ Jinde je šaman magickou silou chráněn a žádný pozemský plamen mu nemůže ublížit. U Kazachů se baqča dotýká jazykem rozžhavených želez,

279/

u Paviotsů polyká

řeřavé uhlíky,280/ havajský kupua nedotčený kráčí tekoucí lávou, je tak ve stavu ho´okahi, „nemyslící jednoty s prostředím“.281/

Na severu odolá arktickým vichrům, mrazům,

ledovým vodám severských moří i prázdnotě slov. Jeden Eskymák takto strávil pět dnů na dně jezera, když ho vytáhli byl úplně suchý.282/ Vidíme tak, že šaman vládne silami neskutečnými: schopnost vidět, slyšet i cítit, rozmlouvat na dálku a spatřit budoucnost. To vše stvrzuje jeho postavení mezi světy; je napůl duch a napůl člověk, živý i mrtvý zároveň. On však není mistrem planých zázraků, není cirkusovým kouzelníkem. Nadlidské schopnosti, kterými vládne, jsou darem božím, seslaným proto, aby mírnil pozemské strádání, aby ulehčil mnohým a obyčejným. To je jeho poslání, dar i prokletí.

53

Část druhá: Dnes „Moderní svět si neuvědomoval obrovskou Realitu, jejíž byl součástí. Obklopovala nás nezměřitelná propast temnoty a nádhery. Budovali jsme své říše na zrnku prachu, které obíhalo kolem jedné koule ohně v nekonečném vesmíru. Život, ta Sfinga s lidskou tváří a tělem zvířete, nám každou hodinu dávala hádanku. Hmota vydávala pod přísnými dohledem Vědy své záhady; přesto se z nás v našem každodenním životě stala rasa náměsíčníků, kteří dýchali ve vlaku, autobuse a automobilu přesně do rytmu běhu kol. Čím dokonaleji a dokonce pozorněji jsme procházeli našimi automatickými záležitostmi odehrávajícími se na povrchu věcí, tím méně jsme vnímali naprosto neproniknutelné tajemství, že by něco vůbec mělo existovat.“283/

„Zdá se, že si stále více a více lidí uvědomuje, že pravá duchovnost je založena na osobních zážitcích a představuje mimořádně důležitou a podstatnou dimenzi života. Je zcela možné, že platíme krutou daň za odmítnutí a vyloučení síly vyživující a posilující lidský život a dávající mu smysl. Jak se zdá, je na individuální úrovni důsledkem takového postoje ochuzený, nešťastný a nenaplněný způsob života, jakož i stoupající počet emočních a psychosomatických problémů. V kolektivním měřítku by se mohla ztráta spirituality stát podstatným faktorem soudobé nebezpečné globální krize ohrožující existenci lidstva i veškerý život na naší planetě.“284/

„Můj život je mé poselství.“ Gándhí

54

6/ Proměny Šamanství ve své ryzí podobě se do dnešních časů zachovalo jen na několika málo nepřístupných místech, kam civilizace nevstoupila po cestách planoucí víry, ohně a meče. Tam v amazonských pralesích, daleko od řek a cest, ve skrytých údolích nebo pod horami, dosud žije čistý duch a šamanská praxe zázraků. Stejně tak u pouštních kmenů Asie a Afriky, okrajových částí Mezoameriky, karibské oblasti nebo na Sachalinu je možné spatřit tvář tradice v plném rozsahu, neporušenou a živoucí.285/ Na ostrovech a kontinentech Oceánie naproti tomu šamani dávno zmizeli a dál už není nikoho, kdo by věštil a létal s duchy; magické činy a neskutečné schopnosti zůstaly dál jen v pohádkách, příbězích a heroickými mýtech.286/ Na jiných místech zasadili šamanství smrtelnou ránu ortodoxní náboženské tendence, carismus, stalinismus nebo komunistická diktatura. Tam se zvyklosti rozmělnily, zkomercionalizovaly a rozpadly v prach: praxe, kterou tak dnes na Sibiři šamani provozují, je jen divadlem pro zástupy turistů.287/ Na jiných místech se šamanství praktikovalo skrytě a utajeně jako léčení v kruhu blízkých a rodinných příbuzných; takto se nyní opět vrací jako stín toho, co bývalo.288/ V Severní Americe se jisté obřady dál udržují jako sezónní oslavy pohybu přírodního plynutí a uctívání Matky Země. Jinde šamanismus vstřebal prvky dalších náboženství a prorostl s lamaismem, buddhismem, taoismem289/ nebo křesťanskými elementy: u mesticů se tak pomocným duchem stává některý ze svatých nebo Panna Marie, samotný Ježíš Kristus je pak považován za mimořádně obdařeného kouzelníka.290/ Ale i tam, kde dnes tradice ve své čisté nebo pozměněné podobě zůstává, je jen málokdo ochotný stát se skutečným šamanským praktikem, neboť míra vkladu a osobní oběti je pro jednoho až příliš vysoká a neslučitelná s obvyklou náplní života. Tak staří šamani umírají, nový se nerodí nebo cesty nenásledují, a ti ostatní bojují, aby:

„(…) přežili a uchovali poklady své duchovní tradice naživu - nejen pro sebe, ani ne pouze pro své děti, ale pro celý svět (…) Usilují o to, abychom splynuli s nejúžasnější silou v tomto vesmíru, s nepopsatelným Velkým duchem. (…) Jsou schopni pozvednout se z bolesti a zmatku materiálního světa, dosáhnout Ducha a splynout s Bohem.“291/

55

Ale svět se závratně mění, pralesy mizí a poslední zbytky čisté přírody vstřebala civilizace. Tak si i šamanství ve své otevřenosti proměnilo, našlo cestu z krajiny do města, obohatilo život duchovně strádajících a

rozvinulo jejich skryté a dávno

zapomenuté vlohy. Vznikl tak nový fenomén: neošamanství nebo městské šamanství, jež si z prastaré tradice bere její podstatu, univerzální jádro a metody praxe. Podle Harnera je tímto společným kořenem vstup do změněného stavu vědomí, průlom do rozšířené reality a navázání pevného vztahu k entitám jiného světa: duchům zvěře, rostlin, živlů a krajin, mrtvým nebo posvátným božským. Využití písně nebo rituálu k vytvoření posvátného prostředí, v němž se šamanská praxe odehrává, léčebná praxe jako pomoc a rada jednotlivci nebo skupině a probuzení úcty k místům v krajině a všemu stvořenému.292/ Pro současného havajského kahuny Serge Kinga je společnou podstatou hromadění tvořivé síly, vstup do změněných stavů a ovlivňování běhu věcí pro blaho komunity 293/ Takto základní báze šamanství zůstává stejná jako před tisíciletími: rozšířené vědomí a nekonečný svět na dosah. Šaman tehdy i nyní zkoumá nezemské říše, umí léčit a šíří dobro. Je až s podivem, že není v jistých ohledech rozdílu mezi primitivem a civilizovaným člověkem: oba jsou stejně dobře schopni vstupovat do změněných stavů vědomí, oběma je stejně tak umožněno zkoumat svět okolo i vlastní nitro, lhostejno v jakých podmínkách a prostředích se jejich životy ubírají. To, co je ale v moderním šamanství nové, je, že tato neobyčejná zkušenost není určena vyvoleným, ale každému zájemci, hledajícímu vlastní naplnění a spásu duše. Neboť extáze je vrozeným nadáním a možností každého člověka. Takto už nikdo nežádá po šamanech zázraky a nadlidské výkony; mnohé z těchto schopností i vědění byly tak jako tak dávno ztraceny, ale každý může hledat vlastní místo nejen na zemi ale i v rozšířených rovinách, zakusit nebývalou volnost a pomoci tak v duchovním růstu sobě i ostatním. To je mýtus městského šamana, který může každý člověk svým životem psát. Šamanství ve městě tak není reliktem z pravěku, ani archaickou strukturou z učebnic historie, antropologie nebo etnografie, je skutečnou duchovní praxí, zážitkem celého těla a mysli, jemuž nelze porozumět ve slovech nebo popisech.294/ Šamanismus vždy: „(…) byl a je živoucí postoj.“295/

56

K opravdovému poznání lze tudíž dojít pouze osobní zkušeností, aktivní účastí na běhu věcí. Jen v praxi šamanství je člověku umožněno dosáhnout přímé duchovní zkušenosti a zjevení, které mu nemohou zprostředkovat žádné církevní struktury ani oficiální náboženské doktríny. K nalezení sebe sama a získání prožitku posvátného není tak třeba žádných prostředníků: šaman je sám sobě učitelem, knězem i prorokem.296/ A tato možnost je otevřena každému, kdo má dostatečnou vůli a motivaci; všem, kdo chtějí získat přímou inspiraci nebo vědomosti z duchovního světa a přinést tak do svého života volnost a rozlet. Proto dnes šamanismus tolik přitahuje jedince, kteří hledají na své duchovní cestě samostatnost, svobodu a čistě osobní cestu rozvoje. Přesto je třeba si být vědom toho, že prostředí západní civilizace je pro život takového člověka velmi složité. Na své cestě se může setkat s nepochopením, zkouškami nebo výsměchem, ale nic ho nesmí odradit. To, co dělá není obyčejné a nepotřebuje souhlas prosté většiny; to on přináší mezi lid cosi nového, neboť:

„(…) jedinec, který plně integroval (šamanské) zkušenosti do svého každodenního bytí přispívá společnosti z hlediska širšího pojetí sebe sama.“297/

Současné projevy šamanismu odráží nejen jistou starodávnou tradici a světonázor, ale i nové tendence ve vývoji mentality a spirituality člověka i společnosti. Mnohé lidské potřeby se v moderních životech staly nedůležitými, jiné zůstaly totožné jako před tisíciletími. Těmi základními jsou i nadále zdraví a vztahy: šamanství dnes léčí mnohé bezmocné, úzkostné a depresivní, jejichž duše se odcizily světu a ztratily mezi kovem a betonem. Ve vztazích učí člověka novému přístupu k sobě i skutečnosti: životu v úctě k bližním, všem tvorům a celému stvoření. Radí, jak obnovit v obyčejném životě spojení se zemí, jak se prostřednictvím každodenních činností sjednotit s jejími elementy a udržovat rovnováhu ve světě.298/ Cílem současného šamanství je tak uzdravení v širším slova smyslu, znovunalezení skutečné podstaty a dosažení celistvosti lidského nitra a světa vůkol. To je posvátná víra šamanismu: být součástí vesmíru, být otevřený a prostupný vyšším silám, vůli Stvořitele.299/ Posláním městského šamana tak není ovlivňovat průběh věcí ve vlastní prospěch nebo ke škodě a moci nad jinými. V takovém případě rychle pocítí na vlastní kůži trest za svou troufalost a špatné nakládání s dary bohů. Síla, kterou shůry přijímá, tu byla, je a bude pro dobro a blaho blízkých i jiných. Proto není radno brát praxi šamanství na lehkou váhu; je třeba být si za každých okolností vědom svěřené síly a prokazovat úctu 57

neviditelnému světu. Neboť i když je šaman prostředníkem nadlidských mocností, naslouchá jim a nechá se duchy vést, zodpovědnost za rozhodnutí, činy a důsledky své praxe nese vždy jen on sám. Takové poslání je stálé a trvalé, každodenní šamanská praxe: učení, léčení, pozorování a poznávání totiž nikdy nekončí; její trvání a pokračování je podstatou života samého.300/ Šamanství je kontinuum celého lidského bytí, každého kroku, pocitu i nádechu; závazek světu zahrnující vše, co člověk zná, čím je a kam směřuje. Takový je osud a obětování každého z neobyčejných. Tak svět stále potřebuje své „vidoucí“, muže síly a ženy poznání; dnes v době celoplanetární ekologické krize možná víc než kdy jindy. Všude tam, kde člověk trpí, kde je neštěstí, kde je třeba obnova rovnováhy, šetrnost nebo nový vhled, přichází šaman, aby pomohl a skrze starodávné technik zodpověděl otázky a výzvy přítomnosti.

58

7/ Šamanský stav vědomí Stav vědomí, kdy šaman koná svou neobyčejnou praxi nebo absolvuje let duše do jiných světů, se nazývá transem,301/ extází,

302/

šamanským stavem vědomí,303/ ASC

(Altered State of Consciousness: změněný stav vědomí) 304/ nebo „čerpáním ze zdroje“.305/ Tehdy člověk pociťuje nepříjemné nebo neobvyklé pocity a tělesné reakce: chlad, horko, třes, náhlé šero nebo všeprostupující záři.306/ Pak se jeho tep zpomalí a tlak poklesne,307/ představivost a vnitřní vizuální smysl naopak zbytní a rozšíří nebývalou měrou. Takto člověk opouští vlastní tělo, vidí prazvláštní obrazy a zakouší nevysvětlitelné jevy: kosmické vědomí, svět a krajiny tělesných dějů, buněčných a subatomárních jevů, minulé životy, říše živlů nebo čistého vědění, chaos a prázdnotu nebo cosi daleko za hranicemi vesmírných soustav a jakéhokoli možného povědomí.308/ To, co šaman vidí a zažívá, nejsou výplody jeho mysli, patologické halucinace nebo stavy šílenství. Jde o smysly neuchopitelnou „skutečnost“:

„(…) mentální strukturu, vizualizovanou a zvnějšněnou formaci, která může existovat v čase nezávisle na svém tvůrci.“309/

Samotné pochopení a uznání existence a stálé přítomnosti této nadsmyslové reality je nejdůležitějším a zároveň nejobtížnějším úkolem pro smýšlení moderního člověka. V tomto jiném světě člověk vchází v blízký kontakt s duchy, šamanskými spojenci, radí se s nimi a koná neobyčejnou praxi. Zde dochází k diagnostice nemocí i samotnému léčení, zde se hledá a nachází vědění, vhled a pomoc.310/ Většina těch, kdo zažili extatické stavy, potvrzuje, že je doprovázen pocity božského klidu, pohody a sjednocení. Základním pohybem je tu rozplynutí, prostoupení lidského, přírodního i kosmického, ztotožnění se světem a jeho podstatou. Tak to potvrzuje i Matthewsová: „Při čerpání (transu, pozn.) se stáváme vším, vstupujeme do všeho a současně se všechno stává námi a vstupuje do nás…“311/

Přesto je však změněný stav vědomí v soudobé společnosti vnímán jako cosi nenormálního, odchýleného, ne-li patologického. Když takto moderní člověk překročí

59

práh smyslové reality, té jediné, která je pro něj pravdivá a existující, setká se s nepochopitelnými říšemi, výjevy svého obnaženého já i jeho démony; snadno pak ztratí kontrolu nad během věcí a propadne úzkosti a děsu. Jeho pozdější reakcí je popření zkušenosti jako čehosi halucinačního, tedy neskutečného a lživého, jako bláznivou konstrukci opojené mysli. Nic ale nemůže být vzdálenější pravdě: jiný svět není kolektivní šamanskou hříčkou, je místem tajemství a odpovědí, kde se připravený setkává tváří v tvář s božským a posvátným. Proto šaman není experimentátor, psychonaut na cestách exotických prožitků; on vstupuje a cestuje cíleně, vědomě a kontrolovaně, má své dané úkoly a jiné stavy vědomí jsou křídly k jeho poslání. Dosáhnout takového odchýleného stavu mysli, vidět a cestovat neobvyklou realitou lze nejčastěji pomocí zvukové stimulace (bubny, chřestidla, řehtačky, strunné nástroje,…), pohybem a tancem, užitím psychotropních substancí nebo kombinacemi uvedených prostředků.312/ Existují jedinci, kteří dosahují změněného stavu vědomí od přirozenosti, vlastním úsilím; jiným se tak může stát, při nehodě nebo extrémním tělesném či duševním vypětí. Je třeba zdůraznit, že užívání psychedelických drog jako bran mezi světy, není cestou začátečníků ani nezkušených; nebezpečí, že se v takovém případě člověk v jiném světě ztratí nebo se nedokáže vrátit, je veliké. V současné době jsou bezpečnými a univerzálními tyto nástroje: buben, chřestidlo, tanec nebo monotónní píseň.

7.1 Chřestění Chřestidlo svým tělem představuje celé univerzum a rukovět je lidské spojení s ním; jeho vnitřní prostory jsou vyplněny krystaly, semeny, nerosty nebo třeba zvířecími zuby. Zvuková škála, kterou vyluzují, je nanejvýš pestrá; sahá od jemného šelestu až po valivé hromobití. Samo o sobě chřestidlo imituje znění přírodních i lidských jevů: déšť, konejšení matky nebo zvuk chřestýše. Svým „hlasem“ probouzí a přivolává duchy, kumuluje energii, očišťuje a spojuje s jiným světem a jeho entitami. Užívá se také k věštění nebo doprovodu písní a tanců; je nástrojem nenáročným a snadno přenosným. Člověk by si ke své šamanské praxi měl vybrat takové chřestidlo, jehož zvuk se mu jeví příjemný nebo lahodný. Když si takto zvolí, je třeba, aby se s nástrojem seznámil a sžil. Tehdy má oči zavřené, drží chřestidlo v rukou, ohmatává je, třese jím v kruzích nebo spirálách a zkouší různorodá tempa: jednou nechá obsah pomalu

60

přelévat jako písek, jindy jím pohybuje v závratné rychlosti. Přitom se nechává zvukem unášet a stále pozoruje odezvy vlastního těla i mysli. Tehdy najde v rytmu kolem 180 úderů na minutu bránu do změněného vědomí, jiných světů. Zde se pak může setkat se samotným duchem nástroje, komunikovat s ním, děkovat mu a prokazovat úctu.313/

7.2 Bubnování Buben je prastarý duchovní nástroj, užívaný univerzálně po celé dějiny lidstva. Existuje množství bubnů pestré tvarové i zvukové škály; a i zde při výběru platí, že nejvhodnějším se stane ten, který v šamanově srdci a sluchu zanechá tu „pravou“ odezvu. Tělo bubnu tvoří dřevěný korpus a membránu kůže zvěře nebo jiný syntetický materiál; ke každému patří palička, jíž se do nástroje tluče. Jeho zvuk je hlasitý, přesvědčivý a stálý; strhává pozornost, odstraňuje bariéry každodenní reality a otevírá člověku vhled do jiného světa.314/ Tak podle výzkumů ovlivňuje činnost mozku a ladí jeho vlnové délky do módu theta, jež prokazatelně souvisí s nenadálými stavy vnuknutí, transu a extatických letů.315/ Základním rytmem šamanských cest se stává „tep orlího letu“, 180-200 úderů za minutu, zvuk božských sfér.316/ Když šaman svůj buben získá, první na řadu přichází seznámení a proniknutí do jeho osudu: tehdy nástroj uchopí a vnímá jeho tělo i ducha, jenž sídlí uvnitř. Pak ho paličkou probudí, naslouchá mu a nechává, aby skrze člověka sám vyjádřil správné tempo a rytmus. Neboť:

„(…) buben vždy najde cestu těm, kteří mají správný záměr, jasnou mysl prostou pochyb a čisté srdce.“ 317/ Když se tak stane, šaman v samovolných vnitřních obrazech odchází do jiného světa, aby se zde setkal s duchy stromu i zvířete, jež darovalo kůži k potažení. Jednomu i druhému se omluví za jejich utrpení a bolest, rozmlouvá s nimi, poděkuje nebo přinese dar; pak se vrací zpět. Když procitne, pohladí buben, vyjádří vděk jeho duchům a s úctou a láskou jej uschová i s paličku na bezpečné místo. Stane se, že některý méně zkušený šaman při obřadech nikdy nebubnuje, místo toho se plně soustředí na výkon v jiných světech a ve všem ostatním důvěřuje svému lidskému pomocníkovi. Ten tluče na buben, čte reakce poutníkova těla, rytmem otvírá nové prostory a upravuje průběh cest; v závěru pak volá jeho duši zpět. Ve věku technologií také existuje jistá alternativa ke klasickým bubnům a jejich zvuku: audiozáznamy šamanského bubnování, jež usnadňují městským „šamanům“ 61

jejich vstupy a vzlety do odchýlených stavů vědomí. Délkou tyto nahrávky nepřesahují třicet minut a na jejich konci vždy zazní zvukový signál, změna tempa nebo tichá prodleva, jako bod zlomu a volání k návratu do běžného vědomí.318/ Přesto se doporučuje užívat raději přirozeného zvuku klasických bubnů a autentické práce s nimi.

7.3 Tanec a zpěv Pohyb a píseň jsou součástí příprav i samotných obřadních aktů léčení i jinosvětských cest, jež se užívají vědomě a cíleně nebo přicházející samovolně v náhlé inspiraci nebo popudu těla. Mnohdy se samy stávají základní prostředky přechodu mezi světy:

tak se šaman oddává zběsilému tanci, nebo pomalému koncentrovanému

houpání či kroužení, jindy monotónně prozpěvuje nebo v aktu odevzdání dlouho přednáší tajemná slova a verše. Tehdy se v nekonečné řadě repetice stírá jakákoli hranice mezi řečí, písní i rovinami existence, odkrývá se volný průchod pro mezisférické plynutí. Sám o sobě je hlas vnitřní esencí každého člověka, lhostejno zda má či nemá hudební vlohy; proto také vždy použitelný a plně pod kontrolou. Píseň i tanec slouží k vyjádření díků, léčení, vítání duchů nebo kumulaci osobní i nadlidské síly. Slova i melodie se hledají a nacházejí v krajině nebo jsou šamanovi seslány ve snu, extázi nebo prostřednictvím duchů. Takové písně a verše jsou nabyté nadpřirozenými a léčivými silami, proto posvátné, chované v největší úctě a nezbytné k jakékoli šamanské praxi uvnitř města i vně.319/

7.4 Posvátný kruh, dar a modlitba Každý šamanský rituál se odehrává na místě k tomu určeném. V posvátném prostoru jinosvětských cest a léčení, v uzavřeném kruhu jako miniaturním univerzu, v němž jsou plně přítomny všechny duchovní síly a entity, na něž se šaman obrací.320/ Kruh je symbolem jediného a celistvého, středem individuální existence i nekonečného všehomíra. Je to chrám i oltář, kde je spojeno nebe a země, viditelný a neviditelný svět, člověk i bůh. Místo očisty, vzletů a návratu, lidského ticha, vděčnosti, soustředění i modlitby; chráněné před průnikem všeho zlého. Kruh je duchovní konstrukcí, svatyní v nitru, nahlíženou myslí a pociťovanou srdcem, proto je třeba jej pro své účely zpřítomnit na pozemské úrovni. Může se tak stát v místnosti, na zahradě nebo v krajině: tehdy je z pečlivě vybraných kamenů budován v celistvosti těla, mysli i ducha plně uvědomovanými a prožívanými úkony, se

62

správným záměrem a za jediným možným účelem.321/ Když kruh nabyde své fyzické podoby, je bez ohledu na velikost rozdělen ve dvou pravoúhlých liniích na čtyři totožné díly, kde jeden každý patří světové straně, mocnému živlu a přírodnímu elementu: na jihu je to rostlina pro znázornění síly zeleného světa, na severu zvíře pro klan čtyřnohých, okřídlených i plovoucích, na východě svíčka pro slunce, na západě pak miska s půdou pro matku zemi.322/ Pokud šaman vyjde do krajiny, aby zde léčil nebo hledal v jiných světech, posvátný kruh nestaví, on sám kruh představuje. Neboť každé vybrané místo, kde šaman stojí nebo usedne, stává se středem univerza, přístupným všem jeho dobrotivými a naslouchajícími silami.323/ Když pak zahájí jakýkoli ze svých obřadů, nejprve kouřem nebo vonným dýmem prostor očistí, vyžene nežádoucí a přivábí síly dobra. K tomu užívá blahodárných vonných bylin, části rostlin, stonků i stromů: šalvěj, levanduli, vonné trávy, kopál, borovici nebo cedr.324/ Pak se modlí ve čtyřech směrech, k nebesům i zemi; vzývá bytosti světa, duchy v jiných sférách, zemskou matku, slunečního otci i Velkého Ducha. Prosí o požehnání, podporu a vedení; za sebe, blízké i vše stvořené. Když se takto modlí, není žádné rozluky, ani vzdáleného božství; opravdová modlitba dostává člověka na dotyk posvátnému a strhává každou iluzi oddělenosti.325/ Dalším aktem je obětování: dar bubnu, jinému nástroji nebo přítomným i pomocným duchům. Tehdy šaman vezme předmět, osobní cennost: mušli, kámen nebo cokoli jiného, k čemu má vztah a nabídne ho nebi, Zemi a každé ze světových stran. Pak se pomodlí a zanechá jej svému osudu. Jindy takto užívá tabáku, který buď posvátně vykouří a rozptýlí v nebi, nebo ho drcený nabídne větru, aby ho roznesl po krajině. Tak jako tak je to obět silám světa prokazující lásku i vděčnost, úctu ke stvoření a jedinečnému pohybu v něm.326/

7.5 Půst, záměr a putování V šamanském stavu vědomí, transu nebo extázi i člověk racionální vstupuje do jiného světa, který je místem duchů, moudrosti, vhledu a pomoci. Cesty do těchto sfér nejsou samoúčelné, hrou ani zábavným únikem do snění a fantazie, stále jde o pravé hledání sebe sama a spojování s věčným mystériem, vedoucímu k uvědomění, soucitu a osvícení. Nejen pro šamana, ale pro každého je takto důležité, aby se naučil opouštět vlastní tělo a zakusil let duše, neboť přijde čas, kdy k tomu bude nenásilně vyzván. Jedině tak se po smrti neztratí mezi světy.

63

Při cestách je třeba důvěřovat vlastním schopnostem, oddat se intuici a moudrosti vlastního těla a ducha. Uvědomit si, že to člověk sám má pod kontrolou průběh cest; to jeho vůle rozhoduje, kudy se bude ubírat, jeho síla překoná překážky a víra v dobro a stvořitele ochrání před ranami zlovolných bytostí, stvůr a nepřejících duchů. Pak se cesty do vlastního nitra nebo na břehy kosmického oceánu stanou pro člověka skutečným požehnáním. Do života přinesou dotyk božského tajemství a srdce naplní soucitem i nesmírnou úctou pro vše lidské a pozemské. Někdy se až stane, že ze vší té neskutečné krásy padne na člověka smutek. Jean Wilcox říká:

„Jdete na druhou stranu! A někdy je velmi těžké se vrátit. Protože, když to uděláte, nic už nechutná tak dobře!“327/ Před každou cestou do jiného světa, před vstupem do šamanského stavu vědomí nebo rituální činnosti je třeba dodržet jistá omezení a odříkání. Doporučuje se vyvarovat alkoholu a narkotických substancí, po celý den pít jen vodu a jíst málo nebo vůbec ne. Půst umožní odloučit se od každodenního života, vybočit ze zaběhlého rytmu, otevřít se a stát vnímavějším a propustnějším. Je to zároveň daň, oběť a dar, neboť, kdo chce brát, musí i dávat; jedině tak zůstane rovnováha zachována a člověk dá najevo vážnost svého záměru. Pak přichází na řadu cíl putování, jež se soustředí v jedinou otázka, na níž se bude hledat odpověď, nebo lék, který musí být nalezen. Šaman se totiž nikdy nevydává na cestu bez důvodu, v jeho popředí je vždy snaha pomoci, scelit rány nebo jinak naplnit své předurčení. Tehdy se posadí do posvátného kruhu; tělo koření v zemi, páteř je rovná, srůstající s pomyslným stromem světa. Tak se šamanova existence stává samotným pupkem stvořeného, spojeným s nebem a zemí v proudění sil. Pak modlitbou, písní nebo tancem sezve dobrotivé síly, prosí o vedení a volá duchy na pomoc. Když si je jist, že jsou přítomni a dostal požehnání, uvolní se a plně otevře běhu věcí. Jeho pomocník začne bít na buben a šaman nechává tělo a zemi za sebou; tehdy se spojuje s Velkým mystériem, vchází v kontakt se spojenci a pomocnými silami, radí se s nimi a stále ví, kam směřuje a co hledá. Když je úkol splněn a pomoc na cestě, dá pozemskému společníkovi smluvený signál, ten pochopí, že nastal čas pro návrat, zrychlí tempo a přivolá duši zpět. Tak se šaman navrací k běžnému stavu vědomí a zúženému vidění. Probouzí se, sžívá se svým tělem, tančí a zpívá; děkuje tak božským i jinosvětským entitám za vedení, pomoc a výsledky cest. Moudrost, radu, lék nebo cokoli, co na cestách 64

našel, pak užije ku pomoci bližním, a uctí tak mocnosti neviditelného světa, nebeská tělesa, Matku Zemi i Velkého ducha, jediného existujícího.328/ Vzlety a výstupy jsou takto vždy intimní a jedinečné, neboť účel i cíl se mění člověk od člověka, pacient od pacienta. Tak stále přinášejí do života cosi nového a nečekaného, to podstatné ale zůstává neměnné: rozlet do daleka, umožňující každému hledajícímu a žádajícímu cítit se:

„(…) svobodný zcela novým způsobem. A z této svobody načerpat hlubokou moudrost, naplnit své srdce porozuměním i soucitem a darovat je světu, který je tak potřebuje.“329/

7.6 První cesta Člověk, který se vydává poprvé na cestu, by měl být v dobrém rozpoložení těla i mysli, zdravý, klidný a smířený. V tmavé místnosti ulehne do posvátného kruhu, prostoru rituálního vzletu; zavře oči a zahalí obličej. Dá znamení svému společníkovi a za zvuku bubnů spatří vnitřním zrakem otvor, jeskyni, studnu nebo tunel sestupu; vidí každý detail, „cítí“ pachy i dotyky na kůži, zkoumá jej zblízka a poznává jeho útroby. Je to místo z dětství, vzpomínek, snů nebo krajiny, kterou dobře poznává. Pak sestoupí do hlubiny: plazí se nebo padá, vznáší se nebo letí. Postupuje rychle a nevynakládá přílišné úsilí: cesta se sama otvírá za každým zákrutem dál a dál. Pokud narazí na překážku, obejde ji nebo prostoupí skrze puklinu. Když cesta náhle končí a nikam nevede, vrátí se a sestoupí znovu. Po čase zahlédne blízký svit a spatří otevřenou krajinu: to jsou hlubiny jiných sfér, spodní svět, jehož podoby neznají mezí. Zde zůstane blízko ústí, rozhlíží se a dýchá nezemský vzduch; vnímá netušené scenérie, bájné tvory, zvěř nebo prazvláštní stavby, které si ve snu nedovede představit. Když zazní bubeníkův signál k návratu, rychle vystoupí tunelem zpět. V závěru zazní čtyři silné údery, které označují konec obřadu. Když poutník procitne, poděkuje, uctí síly a dění cest pečlivě zaznamená pro příští poučení i rozbor.330/ Stejně jako v primitivní představě kmenového šamanství můžou extatické cesty vést do hlubiny nebo výšin; kosmologie všehomíra a jeho dělení zůstává stále totožné: nebe, země, podsvětí. Do spodních vrstev poutník klesá nebo se propadá, při cestách do výšin zažívá pocity vletu nebo vtažení. Šaman cestuje do hlubin za ozdravením, duchy předků a získáním zvířecího spojence, do nebes pak za božským vedením, vhledem a poznáním zprostředkovaným moudrými rádci a věčnými učiteli.331/

65

8/ Zvíře síly „(…) nejsou lepší učitelé než život a duchové přírody, protože hovoří otevřenou řečí.“ 332/

Zvíře síly je tvorem z jiného světa nebo lidského nitra; jeho původ je nejasný. Je člověku strážným duchem, spojencem na cestách, zdrojem síly nebo pramenem vědění a moudrosti přírody. Najít toto zvíře, vyvést je z hlubin spodního světa na světlo pozemské a navázat s ním pevný a zdraví vztah, je jedním z nezbytných úkonů pro zahájení plnohodnotné šamanské praxe. Jakmile je zvíře získáno, jakmile je vztah s ním přenesen do uvědomované polohy každodenního bytí, otevřou se člověku nové možnosti mezisférické komunikace, spolupráce a osobního růstu Kdo se chce vydat na cestu za nalezením zvířete síly, měl by vstoupit do klidného šerého prostoru, kde temnota umožní lépe zachytit obrazy jiného světa a oddat se jeho rovinám. Hledající se posadí, věnuje modlitbou božským silám, přírodě a kosmu, Velkému duchu i Matce Zemi. Požádá o vedení síly přicházející ze všech světových stran; daruje kouř a očistí tělo i mysl. Pak ulehne, tělo „zakoření“ v zemi a proroste až do půdy, nitra země. Pak upokojí mysl, zavře oči, překryje obličej šátkem a požádá partnera, aby začal bít na buben. Tehdy zformuje před vnitřním zrakem průchod do spodního světa: chodbu, tunel, zvířecí díru nebo vodní tok, kam vstoupí a za zvuku bubnů se nechá unést do hlubin. Po cestě může vidět roztodivnou děsivou zvěř, které se vyhne nebo ji přeskočí; pak vstoupí do krajiny, pralesa, pouště nebo snového světa zabydleného stády zvláštních tvorů nebo v tichu pustém. Tady začne svoje hledání: prochází a pozorně sleduje. Zvěř, která cení zuby nebo nahání strach a děs: obří plazy, ještěři, hmyz nebo dravé ryby nebudou těmi pravými. Zvíře, které se bude chtít stát spojencem, které k tomu bude předurčeno, se najít nechá. Vyjeví se hledajícímu ve svých čtyřech perspektivách, obejde člověka nebo se nechá spatřit v jeho mysli; nikdy však nebude mluvit lidskou řečí. Tomuto tvorovi se představí, sdělí své úmysly, poprosí ho a pozoruje v přirozeném prostředí. Když nastane čas návratu, dá znamení bubeníkovi, aby začal bít rychleji a uvedl tak duši na cestu zpět. Polapí zvíře a na hrudí odnese tunelem k pozemským rovinám.333/

66

Jindy před sebou hledající může v transu vidět mocný strom; po jeho kmeni a kořenech sestoupí pod zem. Tam spatří šerou mýtinu a tvora jen napůl lidského: divokého pastýře s parohy, pána zvěře. Ten udeří holí do stromu, z lesa vystoupí zvíře a splyne s hledajícím.334/ Pak poděkuje a vystoupá zpět na povrch, kde neznaven procitne. Potom vstane a nechá zvíře, aby se v jeho těle zabydlelo: tancuje a pohybuje se jako ono, promlouvá jeho nelidským hlasem, nechává ho znít svým hrdlem a ústy, křičí a zvučí, tak dlouho, jak si jen přeje. Na závěr se pomodlí a poděkuje za výsledek cesty.335/ Není ničím neobvyklým, když se zvíře při první cestě neukáže. Vyjeví se člověku až přijde správný čas a oba budou připraveni. Když se tak stane, možná zjistí, že je to tvor, k němuž má od dětství zvláštní pouto, s nímž měl v přírodě zvláštní příhodu nebo ho často vidíval ve snech. Může to být zvíře tohoto světa nebo snové a fantazijní, většinou však některý druh blízký lidskému. Může být ohavné nebo vypadat krutě, ale člověku nikdy neublíží. Samotný vzhled není podstatný, důležitá je síla a vědění, které s sebou přináší. Vyjevuje se pak člověku ve snech, denních vizích nebo v transu volán ku pomoci. Ať už šaman odchází do jiného světa, aby hledal, léčil nebo viděl, nikdy necestuje na vlastní pěst, sám a nechráněný. Nemusel by se už nikdy vrátit. Světy, které se mu otvírají jsou nekonečné, krásné a nebezpečné, zahlcené prazvláštním životem, v němž jeden tak snadno zbloudí. Proto se při své praxi vždy se zvířetem spojuje a vzývá jej ke společnému letu. Jindy, když člověk hledá odpovědi v krizových nebo přelomových situacích života, když si není jistý svým směřováním, může zvíře-sílu požádat o radu. Tehdy zformuluje jednoduchou otázku: jednoduchou proto, že zvíře je němé a člověk se nejprve musí naučit porozumět jazyku jeho těla. Teprve později, když už ví, může pokládat otázky složitější. Pak v transu za doprovodu bubnů vejde do tunelu, jeskyně nebo místa svých obvyklých sestupů, kde se s ním zvíře setká a naslouchá jeho otázkám. Pak tázajícího odvede do spodních krajin: projdou lesy, louky a pouště, až tam, kde je mu vyjevena odpověď. Způsob, jakým se tak stane, je jedinečný a neopakovatelný, stejně jako otázka sama. Zvíře nikdy nepromluví lidskou řečí, je třeba číst jeho pohyby a gesta, přijmout od něj dary nebo porozumět dějům a událostem jiných světů. Jindy přijde odpověď až po čase ve světě smyslovém: jako vidění, slyšení nebo tělesný pocit; někdy jako zvláštní sen nebo neuvěřitelná souhra okolností.336/

67

Stejně tak, když šaman nedokáže při léčení rozpoznat příčinu nemoci, postup léčby nebo lék, který pomůže, povolá zvíře, aby se s ním poradil. Tehdy spolu klesnou do světa pod zemí, kde je mu odhalena podstata neštěstí, předveden léčebný postup nebo vyjevena bylina, substance či jiný medikament. Ale i když člověk neprovádí šamanskou praxi, nechává tvora, aby se probouzel pod jeho kůží, aby vyplnil jeho nitro a zakoušel pro něj tak nezvyklou realitu smyslového světa. Stejně jako pozemský člověk, je i tento obyvatel jiných sfér zvídavý a chce zažít pobyt v lidském těle; na oplátku za to podává rady a poskytuje nezištnou pomoc. Proto je třeba stvrzovat tento neobyčejný svazek každým dnem: pociťovat zvíře v chůzi, běhu nebo cvičení. Sledovat, jak promlouvá v obrazech a pocitech těla, prozkoumat, kam člověka v intuici zavede a co mu vyjeví ve snech. Tak je třeba o zvíře pečovat, modlit se a za jeho dary děkovat; tehdy na důkaz vděku člověk tancuje v krajině nebo mezi stěnami zapomenuté tance, volně a bezostyšně, oči zavřené, srdce vnímající.337/ A ti, kdo se zvířetem tancují, jsou šťastní a málokdy onemocní. U těch, kteří se se zvířetem nespojují, nevyvolávají je v sobě k životu a nežádají o radu, se vztah brzy ztupí a oslabí. Pak se zvíře toulá v dálkách nebo odchází, když člověk spí. A přijde čas, kdy se ze svých cest už nevrátí. Takový člověk pak ztrácí sílu i zdraví, tehdy už je ale pozdě; zvíře dávno opustilo tento svět. Stejně jako je možné najít v jiných světech zvířecí spojence, může se tu šaman setkat se svými nadlidskými učiteli: duchy nebo jinými entitami, kteří budou mít lidské podoby a stanou se prostředníky moudrosti, pomocníky nebo věčnými rádci na cestách pozemských i dalekých. Když se takto šaman vydá, aby některého z nich hledal a našel, za zvuků bubnů vzlétne, povolá zvíře síly a odcestují spolu do spodních krajin nebo na nebesa. Tam spatří různé tvory a prazvláštní obyvatele, s nimi rozmlouvá a ptá se, zda by se mohli stát jeho učiteli nebo jsou k tomu předurčeni. V kontaktu s takovými je třeba chovat se uctivě, neboť duchové se nikdy nenechají k ničemu donutit; vždy dělají, co je v jejich přirozenosti a ví více, než kterýkoli člověk. Pakliže šaman získá některého na svou stranu, stvrdí s ním pouto a ten se pak pohybují v jeho blízkosti, na požádání se vyjeví nebo přichází ku pomoci, když je třeba.338/

68

8.1 Předmět síly Jakmile člověk naváže a upevní vztah se svým duchovním spojencem, najde ve smyslovém světě jeho zástupný symbol; předmět, jenž bude zpřítomňovat zvířecí atributy na zemi. Bude to kůže, dráp, zub, pero nebo jiná část jeho těla. Ta se stane nositelem jeho síly a neobyčejných schopností a svou přítomností bude člověka přibližovat na dotyk jinému světu. Předmět umožní na žádost povolávat zvíře ku pomoci, vstřebávat, shromažďovat a z nitra vyzařovat jeho síly. Vložený pod polštář přinese neobyčejné sny, v nichž se vyjeví zvířecí spojenec, jeho odpovědi a poselství v příští směřování. V nebezpečích se pak stává rychlým prostředkem pro spojení a povolání jeho moci a vědění. Mnohdy se stane, že takový předmět už člověk nevědomky vlastní, nosí ho na těle nebo se jinak pohybuje v jeho blízkosti. Jindy ho vbrzku dostane darem nebo objeví na cestách v krajině. Tehdy jej musí připravit k použití: očistit, zabalit do textilie, chránit před světlem a cizími pohledy a uschovat do váčku k tomu stvořeném. Je třeba se k němu chovat s úctou a pečovat o něj: očišťovat jej kouřem nebo šalvějovým dýmem, podarovat a skrýt k jiným silovým předmětům.339/ Těmi se může stát jakákoli část rostlinných a zvířecích těl, nerost nebo krystal, který člověka nevysvětlitelně přitahuje nebo se jinak dožaduje jeho pozornosti. Samy o sobě jsou krystaly živými nositeli zvláštních sil, zesilují působení dobrého i zlého, přináší osvícení, vědění a schopnost věštby. Když člověk takový nerost získá, je třeba aby jej vymyl a oživil: tehdy se nechá odstát v potoce, jezeru nebo moři a vystaví působení jiných živlů, slunci, měsíce, vzduchu a země; tak se nabije životodárnou silou a připraví k použití. Nikdy se nesmí ponechat ležící a volně přístupné, mohly by být znečištěny, zbaveny síly, způsobit někomu neštěstí nebo ho poranit. Je třeba je nechávat zabalené v látce, v šeru nebo temnotě a obnažovat jen při dotazování, léčení nebo jiných obřadech. Tehdy skrze ně promlouvají duchové, s nimiž jsou spjati, zesilují působení dobrého a vstřebávají neštěstí a nemoci. Proto musí být po každém léčení očištěny, zbaveny všeho zlého a ponechány nějaký čas v odpočinku. I tady je na místě prokazování úcty a pozornosti: je dobré je vzít čas od času do ruky a pobýt s nimi, pociťovat je a rozjímat nad jejich správným použitím a místem ve světě. Pak se člověku odvděčí dary své náklonnosti.340/

69

Na jiné předměty síly může člověk narazit v přírodě nebo v krajině města. Snad každý útvar živého nebo neživého světa se může stát pomocníkem a spojencem při šamanské praxi. Pokud je člověk k takovému přitahován, cítí jeho budoucí užitek nebo jej cosi nevýslovně pudí k tomu, aby předmět ze svého místa odnesl, pak je to pravý objekt šamanské síly. Není ale možné si jej odnést jen tak, je třeba získat napřed jeho svolení: tehdy člověk přijde blíž, představí se, sdělí své úmysly, cíle a potřeby; ptá se, naslouchá a sleduje znamení v okolí i ve vlastním nitru. Jestliže si je jist, že se mu požehnání dostalo, předmět odprosí, podaruje a poděkuje za oběť, kterou takto přináší. Pak jej vezme, uloží do medicínského váčku a vyčká až mu ve správný čas vyjeví svůj jedinečný osud a použití. Jindy se mu naskytne příležitost, aby do svého vaku zařadil sílu některé části rostlinného nebo mrtvého živočišného těla: rohu, kožešiny nebo pera. Tehdy je třeba, aby podniknul cestu k duchovi zemřelého tvora a požádal jej o svolení: když se s ním setká, představí se, vypoví, co má na srdci, podaruje ho a vrátí se zpět. Od toho času je tento duch součástí jeho šamanského vybavení: mocných předmětů , krystalů a medicínského vaku. Muž vědění o svých předmětech nikdy nemluví, ani je nevystavuje zlu a špatnostem; tak je chrání a opatruje před světem. Časem takto každý šaman nashromáždí větší množství předmětů: kamínky, kusy dřeva, větvičky, pera a jiné; z nichž každý bude užívat k jiným účelům, vždy však s úctou a dobrým úmyslem.341/ Jestliže po čase některý z objektů nepociťuje a nevnímá jeho vzpomínky, pak se pro něj stává nepotřebným a je dobré jej vrátit zpět do přírody, důstojně a s poděkováním.

8.2 Píseň síly Kontakt se zvířetem síly, jeho probuzení a povolání k činu se děje skrze magické prostředníky: předmět nebo píseň síly. Ta je krátkým popěvkem, prostou a jednoduchou mantrou, užívanou při léčení nebo jako vstupní brána do jiného stavu vědomí. Získává se darem z nebes, ve snění nebo se nechává najít v krajině. Tehdy se člověk postí a ráno vyjde do lesů a luk; zde bude po celý den sám, přitom obklopen všudypřítomným světem neviditelných entit. Je třeba, aby se stal otevřeným vlastnímu nitru i vnějšímu světu, prostupným svému spojenci a jeho vedení. Tak zvíře v sobě probudí, pociťuje pod kůží, nechává se vyplnit a odvést neznámo kam. Pomalu

70

kráčí podél řek nebo se plíží podrostem, vydává zvuky a skřeky, cele se chová jako zvíře, protože tak se hledá píseň, která se sama nechává najít. A záleží jen na ní, kdy se tak stane. V jednu chvíli v křovinách nebo kopcích se zčistajasna objeví člověku na rtech, nejprve jako melodie, potom i se slovy, o jejichž nadpřirozeném původu není nejmenších pochyb. Člověk ji pak dlouho drží v ústech, zpívá znovu a znovu, aby ji dokonale pocítil a vstřebal. Takto se vyjevuje silová mantra, jež zazní, kdykoli se objeví nutkání nebo je třeba spojit se s jiným světem, jeho dary a pomocí.342/

71

9/ Kráčej v rovnováze Základní funkcí šamanismu v minulosti i nyní je léčení blízkých i vzdálených, člověka a společnosti. V současnosti je v západním světě nesmírné množství lidí trpících pestrou škálou nemocí tělesných i duševních. Ať jsou však symptomy a poruchy jakékoli, jejich kolektivní poselství je vždy stejné: nutnost osobní změny. Nemoc, i když se to může příčit mysli civilizovaného, není nezasloužené utrpení, neštěstí a bolest seslaná shůry, které je třeba se co nejrychleji zbavit. Na místě není spílání a obviňovaní božských sil nebo jiného pozemského, je to právě naopak čelení vlastním prohřeškům, přestupkům a osobním „démonům“. Tehdy bolest upozorňuje na problém samotný, na jeho stálou přítomnost, připomíná se a nenechá spát. Pobízí tak člověka k nahlédnutí do vlastního nitra, rekapitulaci věcí minulých i přítomných, nápravě a vykročení správným směrem. Takto je nemoc hlasem těla, který ponouká ke změně návyků nebo životních postojů; varovným signálem, který přichází, aby člověka učil o něm samém.343/ Ale jen málo civilizovaných rozpozná v nemoci dar a blaho pro jeho budoucí život, směřování a osobní růst. Proto přichází muž vědění a síly, aby s tímto procesem pomohl. Dobrý šaman vstupuje do léčení nezatížený a otevřený, jedině tak se stane nástrojem pro vševědoucí a dobrotivé duchovní síly.344/ Nahlédne v transu k příčinám chorobných změn, do těla, mysli i vztahů, zde najde klíč a odtud zahájí léčbu. Ve své činnosti tak supluje roli psychologa, spirituálního chirurga, léčitele, bylinkáře i terapeuta. Pro úspěch každého léčení je třeba, aby pacient nemoc přijal, pochopil její poselství a léčebnému rituálu nebránil; z jeho strany je pouze zapotřebí nechat sílu a vědění volně proudit. Důležitá je také víra, neboť vyléčení mnohdy závisí i na klientovi samém: je to jeho tělo, on mu naslouchá a on nakonec rozhoduje o tom, jestli bude uzdraven nebo ne. Když je pacient obřadně léčen a vyléčen, musí převzít odpovědnost za své další směřování a nastoupit cestu osobní proměny. Musí vykořenit ty zvyky, přístupy a postoje, které chorobu zapříčinily, a pokud tak neučiní, trápení se za čas přihlásí s větší silou, aby znovu žádalo nápravu. To je cesta léčení a vyléčení, jež nevede od šamana k pacientovi, ale od pacienta k němu samému, za asistence vykonavatele rituálu a prostředníka duchů.

72

Rozdíl mezi praktikami šamanů a západní medicíny tak nemůže být větší. Pacient v civilizaci se stal pasivním příjemcem a nespravedlivě trpícím; užívá malé tobolky nebo jiné preparáty a spoléhá na to, že ho spasí znalosti, dovednosti a rady lékaře. Netuší, že to hlavní léčení se děje uvnitř jeho mysli, tam leží podstata nemoci i její lék. Poselstvím městského šamanství je tak poznání, jak léčit a napravovat sám sebe. A když takto člověk léčí sám sebe, léčí celý svět, když uvede v rovnováhu vlastní tělo i život, pak přispěje k harmonii celého univerza. Neboť vše je jedno a jedno je vše. Tak se realizuje celostní léčení na individuální, společenské i kosmické úrovni.345/ Stane se ale, že ani vůle, léčebné rituály a styk s duchy pacienta nespasí; s některými z civilizačních chorob si jednoduše ani šaman neporadí. Pro další směřování moderního léčení by tak bylo nejvhodnější spojení přírodních znalostí a praktik šamanství s psychologií, psychiatrií a podpůrnou léčbou některými moderními medikamenty. Tak by se obě alternativy spojily v jednotný, účinný a životaschopný model napravení nerovnováhy a uzdravení těla, duše a mysli.

9.1 Cesta k navrácení zvířete síly Západní medicína vidí příčinu nemocí v mikroorganismech, šaman v silách zla. Zdá se, že na jisté úrovni není mezi těmito přístupy rozluky. Duchové, démoni, čarodějové, ztráta duše nebo vniknutí cizorodého tělesa do útrob u „primitivů“ jsou ve svém základě obdobnými a stejně pádnými příčinami nemocí jako bakterie, chemické znečištění nebo stres. Viry pronikají do těl jako zlovolní duchové, pomluva, nenávistný pohled, lež nebo negativní soud škodí v těle jako čarodějné střely a i západní doktor tvrdí, že člověk onemocní, jestliže je oslaben, tedy ztratil sílu. Proto je možné i dnes šamanské metody užívat v téměř nezměněné formě. Ten, kdo je sklíčený a bez radosti, kdo trpí úzkostmi, strachem nebo depresemi, koho sužují noční můry nebo nemůže spát, ten ztratil životní sílu a dál slábne. Proto se šaman vydá na cestu, aby pacientovi navrátil jeho životní energii: našel pro něj zvíře síly a přivedl je do života. Tehdy nechá nešťastníka ležet v posvátném kruhu, 4x zatřese chřestidlem v každém směru: sever, jih, východ, západ, nahoru a dolu; tak zahájí šamanskou práci a zve duchy, aby vstoupili. Pak začne třást rychle a plynule, čtyřikrát obejde pacienta, postaví se vedle něj a prosí duchy. Jeho ruce se pojednou chvějí, zpěv se zrychlí a dech prohloubí. Takto klesne k zemi na dotyk nemocnému, přitom stále třese, dokud se za jeho víčky nezjeví otvor do dolního světa. Tehdy povolá svého zvířecího

73

spojence a v jeho doprovodu sestoupí do hlubin podsvětí; tady hledá, ptá se tvorů, které potká a pozoruje jejich odpovědi. Když správné zvíře najde nebo je k němu přiveden, vypoví mu svůj osud, poslání i prosbu. Pak ho uchopí, dá znamení bubeníkovi a vystoupí tunelem. Když procitne, cítí zvíře ve své dlani. Aby ho neupustil nebo nenechal odejít, rychle přiklekne k pacientovi a vší silou foukne přes ruku do jeho hrudníku, pupku, temene nebo dlaně, tím zvíře dopraví do nitra. Pak vstane a čtyřikrát na znamení scelení a konce rituálu pacienta obejde. Popíše mu, co zažil a jakého tvora pro něj získal; nemocný teď s novou silou vstane a na znamení díků a radosti zvíře ve svém těle přivítá a vytancuje. Po takové obnově sil se klientovi vrací životní energie a sebedůvěra; je znovu schopný ujmout se pevně vlády nad svým životem a těšit se z maličkostí.346/

9.2 Záchrana duše Sklíčenost, úzkost, strach a deprese jsou současné příznaky fragmentace nebo ztráty části duše, vyvolané úrazem, nemocí nebo traumatem. Cesty k nalezení a scelení vedou skrze jiný svět a jeho nekonečné vrstvy. Šaman se posadí proti pacientovi, spojí se s ním dlaně, dýchá a pociťujte jeho dotyk i přítomnost. Pak za doprovodu bubnů přivolá zvíře síly, najde v transu cestu a vstoupí do jiného světa. Zde se mu zjeví obraz trpícího, jeho neúplná duše; tu si pečlivě prohlédne, aby zjistil, která část na těle nebo v nitru schází. Všimne si, zdali je to rána čerstvá, nebo zčásti srostlá, zdali je kus vytržen nebo hladce oddělen. Pak se se svým zvířecím spojencem vydá na cestu, aby ztracený kus našel: možná je připoutána k duši někoho blízkého nebo pochopila, že patří jinam a odešla. Když takto šaman duši objeví, sleduje jak se chová, zdali je osamělá vystrašená nebo klidná; promluví k ní a zjistí proč se ztratila nebo se nedokáže vrátit. Jestliže sama jít nechce, přemluví ji, uchopí a odnese tam, kde vyčkává hlavní část. V místě poranění ztracený díl přiloží, a tak duši scelí; pak sestoupí zpět k zemi. Tam se

rozloučí se spojencem, poděkuje mu a procitne. Tak mizí u nemocného

všechny problémy, stává zdravím, silným a úplným.347/ Jindy je třeba, aby se šaman v transu poradil se svým zvířetem a jinými vědoucími duchy, aby vyslechnul jejich rady a teprve pak se vydal na cestu za hledáním. Takto od bytostí jiného světa zjistí příčiny ztráty, kde duše chybí a kam odešla. Pak podle pokynů odejde cestami jiného světa, duši najde a vrátí ji zpět.348/

74

9.3 Extrakce Ať už má nemoc jakékoli fyzické symptomy nebo podoby, je možné ji stejně jako v primitivních tradicích z těla vyjmout. Zvláště pak, pokud se jedná o zhoubná bujení, otravy nebo jiné neduhy „skutečně“ přítomné v útrobách nebo tkáních. V takovém případě pacient ulehne do posvátného kruhu léčby. Ať už trpí jakoukoli nemocí, je třeba obejít symptomy a najít pravou příčinu potíží. S tím vždy pomůže „extatická“ porada se zvířetem síly, neboť ono vidí a ví mnoho. Pak šaman z medicinského váčku vezme některý z kamenů, krystalů nebo kousků dřeva, do jehož nitra bude choroba vtažena. Takový předmět je nejprve požádán o svolení: šaman ho prosí, naslouchá a pociťuje; odpověď kladná stejně jako záporná přijde jako chvění, teplo nebo jiný pocit. Pak začne medicinman zpívat píseň síly nebo jiný monotónní popěvek, kterým ho v té chvíli obdaří pomocníci nebo jiní duchové. Zpívá, naslouchá bubnům a upadá do transu, aby vnitřním zrakem spatřil nemoc jako stín, útvar, temný předmět, nebo ji rukou pocítil jako proudění negativní energie. Na tyto partie kámen nebo dřívko přiloží, modlí se nebo zpívá píseň síly a cítí plynutí mezi tělem i předmětem. Pak se vrátí do běžného vědomí, stále zpívá a těleso rychle očistí: omyje v tekoucí vodě nebo zakope pod zem; živly nemoc odplaví nebo pozřou během několika hodin. Pak poděkuje silám světa za sílu a pomůže pacientovi vstát.349/

75

10/ Spojení se zemí „Stůj zde a stůj zpříma, přijmi všechno. Zůstaň otevřen.“350/

„Pracujte, jestliže pracujete. Jezte, jestliže jíte. Spěte, jestliže spíte. Přemýšlejte o problému, je-li nastolen. Neupínejte se na to, co bylo. A také nedoufejte v to, co bude. Život se odehrává v okamžiku.“351/

Přítomný čas je dobou neodpustitelné devastace přírodních i starodávných kulturných zdrojů. Svět, který věky vzkvétal k bohatosti a různorodosti, je nyní znesvěcován a využíván moderní společností takovým způsobem, že se mnohé oblasti planety staly pustými a nenávratně mrtvými. Drancování přírodních zdrojů, vybíjení zvěře, vrásnění a hloubení ran do těla krajiny, stroje, beton, kov a sklo, hluk a hřmot, jedovaté plyny hromaděné v ovzduší a kal a syntetika vtékající do pramenů a podzemních tůní. Město jako místo stresu, tlaku a agrese mezi lidmi; pohyb uvnitř jako rychlý, stálý a mechanický rytmus, jež bere dech a brání spočinutí. Nemoci, jež užírají lidská těla, srdce pohlcená rozvratem, utrpení a bolest, jež kolují a škodí nebo se ukládají a způsobují neštěstí. Věda ničení, zbrojení, války, jaderné, biologické a chemické krutosti. Tato planeta kdysi modrá a zelená, je dnes místem šedi a zoufalství. A jediný, kdo za to nese odpovědnost, je člověk sám, ten krátkozraký: pachatel i trpící. V základech tohoto vychýleného dění je mylná představa, že člověk stojí výše než zbytek stvořeného, že je vrcholem evolučního vývoje, a tedy vládcem světového dění nad jiné povolaný. Že pro něj a kvůli němu jsou tu věci světa, a pokud jich není jak už, ztrácí v souhrnu smysl. Tak tomu ale není a nikdy nebylo, on nikdy nebyl středobodem jsoucna, vždy existoval uvnitř struktury, jako součást mnohovrstevného posvátného celku. A tím, že se pokoušel oddělovat, rozdělovat a panovat, způsobil nenapravitelné škody sobě i prostředí vůkol. Vždyť jeho pozemská existence je produktem půdy, světla i dalekých galaxií. Jeho duše patří éteru, stavební prvky těla pochází z jader vzdálených hvězd a nitra planety, jeho útroby plní voda a vzduch, prvky a minerály; on sám jako

76

rostlina prospívá v paprscích slunce. Ať už chce nebo ne, je tak nedílnou součástí širších vazeb, planety i kosmu, jež je věčným tělem Velkého ducha, rodícího a pohlcujícího. A v tomto nesmírném organismu jsou všechny formy světa, mlhoviny i bytosti planet rovnocenné, na sobě závislé a ze sebe vycházející; spojené v jediném, nesmírném a proměnlivém. Tak cokoli, co člověk činí, činí sám sobě, cokoli působí jinému, působí sobě. Rány země jsou ranami v tělech lidských, utrpení zvěře a rostlin je bolestí člověka, protože nic ve světě nezůstává vně a osamoceně. A prožitek šamanské extáze a jiných světů vede lépe než cokoli jiného k pochopení této neduality. Umožňuje prožit a pochopit celistvost jsoucího a jeho přelévavou jednotu, v níž se všechny rozpory vytrácejí.352/ Vede k poznání, že vše je součástí lidských těl i duší, neboť člověk sám je součástí všeho. Proto dnes civilizace tolik potřebuje šamany povolané pro duchovní práci ve městech a strojových krajinách, neboť oni jsou ti, kteří znovu přinášejí v život učení o posvátnosti světa a božské podstatě přítomné ve všem živém

353/

V čase, kdy dění hrozí záhubou, jsou to oni, kdo

probouzí a posilují pocit zodpovědnosti za zachování Země, obnovují vztahy, scelují a léčí rány. Šaman vždy pomáhal a navracel ku zdraví, ale nyní je mnohé jinak: ten, kdo potřebuje být léčen a vyléčen není jednotlivec nebo skupina, ale celá planeta se všemi jejími elementy. Tak je třeba vrátit se v čase a prostoru k příslušníkům kmenových kultur a starých národů, pro něž bylo celé Stvoření nedotknutelné a každý čin posvátný. Je třeba, aby v sobě každý člověk probudil úctu, lásku a soucit, pochopil sounáležitost a kráčel cestou srdce k harmonii se vším stvořeným: s prvky, se zvířaty pohybujícími se po zemi, s ptáky létajícími v povětří, s rybami plovoucími v řekách a mořích, s nesčetnými druhy nerostných a rostlinných forem i vlastnímu nitru. Jedině s uvědoměním vlastního místa na Zemi i v kosmu, jedině jako součást celku člověk překročí stín vlastní záhuby a otevře průchod ke zdravé existenci. Ale to není úkol pro šamany ani městské léčitele, je to závazek pro každého na této Zemi. To městský člověk, moderní člověk, ten civilizovaný musí začít znovu respektovat všechny formy života, rozvíjet mír, lásku a harmonii jak ve vlastním těle, tak ve všech aspektech svého života. Musí se znovu učit být uvědomělí ve svém konání, odpovědný za každé rozhodnutí a čin a kráčet po stezce srdce, jež naplňuje záměry a vůli samotného stvořitele. Tak změna, která se musí stát, nepočíná u nadnárodních korporací nebo vládnoucích systémů, ale v nitru člověka samého, uvnitř jeho těla a mysli. Protože jen: 77

„(…) změnou našich vnitřních krajin měníme krajiny vnější.“354/

A tato cesta proměny je otevřena v každém okamžiku lidské existence. Zde v přítomné chvíli je věčná brána vnitřní i vnější proměny, nekonečných možností bytí, žití, pohybu a volby. Proto je třeba být v každé chvíli plně vědomý, přítomný všemu dění vůkol; být a nedoufat, nesvazovat se odsudky, ani se neztrácet ve věcech minulých. Jednoduše volit to nejlepší podle vlastního srdce, svědomí a vůle. Pak se stane: „(…) každý okamžik, ať je zdánlivě jakkoli obyčejný, (…) těhotný zázrakem.“355/ Žít život uvědoměle, to je základ šamanského duchovního směřování i jeho samotný cíl. Být si vědom každého záchvěvu, myšlenky, pocitu i snu; být tady a směřovat k vlastnímu rozvoji skrze dobro všech. Jakmile si je člověk plně vědom přítomného okamžiku, je si také vědom jedinečnosti a smrtelnosti chvíle; svého směřování, záměru a fatálních důsledků každé z činností. Tehdy se každý obyčejný čas stává posvátným, kdy se vše děje, jak má: podle vůle Velkého Ducha. To je čas rituálu.

10.1 Rituál Rituál je ztělesněnou modlitbou, osobním nebo kolektivním aktem, při němž se člověk ve 356/

svých úkonech stává nádobou pro božské.

Rituál není čistě šamanskou praxí, je spíše

univerzální esencí archaického náboženského života ve vší jeho pestrosti. Jako takový přináší do života civilizovaného přítomnost posvátného, i toho, co bylo u „primitivů“ víc než přirozené – úcty k zemi, světu a přítomné chvíli. Šaman nikdy obřad nevytváří, ale provádí ho ve své přirozenosti, pod vedením intuice a hlasu jiných sfér. Tehdy se osobně a plně podílí na celku, převádí věčný duchovní obsah v pozemský život, uvědomuje si místo v síti vztahů a oslavuje stvoření ve všech jeho různorodých tvářích. Tak rituál promlouvá o odvěké touze člověka ovlivňovat vlastní životy a účastnit se aktivně na běhu věcí božských, samotném tvoření a stvoření. Tak i dnes může moderní člověk v obřadech žádat o přízeň, uctívat a prosit o vyslyšení ve prospěch všech skrze jediného. Rituál stále zpřítomňuje naději, že ve světě existují síly, které bdí nad lidskými životy, rozumně a cíleně řídí jeho kroky a k nimž je možné se takto na dotyk přiblížit. Tak může člověk žádat nebeské sféry nebo v ritech ročních dob, pohybů Měsíce, Slunce i hvězd stvrzovat vztah k Matce Zemi a kosmu. 78

Nebo může uctívat velké síly, děkovat a konat dobré v každé nepatrné chvíli běžného života, v přípravě stravy, chůzi v parku nebo jakékoli jiné činnosti, u níž člověk změnil postoj a cíl. Pokud je i zdánlivě obyčejná aktivita prováděna ne automaticky a z nutnosti, ale s uvědoměním a záměrem dobra a pomoci, pak je forma rituálu nekonečná, nabývající nesčetných podob podle místa, pocitu i příležitosti. Tak si dnes každý člověk může na podkladu prastarých tradic i vlastní intuice vytvořit jemu blízké obřady, jimiž se bez pomoci jiného navždy spojí se zemí i dechem vyššího světa. 10.1.1 Ranní obřad Člověk, který se ráno probudí, zůstává v tichu ležet, aby si plně vybavil každý sen a jeho jedinečné poselství do nového dne. Pak se posadí tváří k východu a tělo i mysl očistí vonným dýmem. Modlí se a vzývá síly všech světových směrů, nebe i země; děkuje Velkému Duchu, Matce Zemi i Otci slunci za dar svého života. Vnímá slunce i přes všechny stěny a překážky, vyšle k němu pozdravy, zhluboka dýchá a nechává se prostoupit jeho dobrotivými silami: světlem, jež přináší život, zdraví, inspiraci i osvícení. Takto nabytý pro věci příští, dychtivý a otevřený, zpívá píseň síly nebo se oddává tanci se svým zvířecím spojencem. Pak se vydá čelit všem zkouškám a výzvám, které den přinese.357/

10.1.2 Večerní obřad Večerní rituál probíhá jako rekapitulace a poděkování za události dne, jako naladění těla na vlny spánku a snění. Tehdy se pálí jemné vonné stonky, jež očišťují prostor, otevírají mysl božské inspiraci a chrání spícího před vpádem zlých sil. Člověk žádá o vhled a pochopení, o poselství a odpovědi na tíživé otázky, jež se zjeví ve snu a v pravou chvíli budou upamatovány, rozklíčovány a uvedeny v život. Modlí se ke všem bytostem světa, zemi, kosmu, duchům a bohům v jiných sférách. Jindy se sám snaží, aby získal kontrolu nad děním ve snech. Proto před spánkem zavře oči a vnitřním zrakem sleduje vlastní ruce, aby pak stejné učinil, když se sny vyvíjejí k hrůze a děsu nebo je třeba vydat se za skrytým poznáním.358/ 10.1.3 Očista a síla V tichu a šeru místnosti se člověk posadí do posvátného kruhu, před sebou nechá hořet svíci, symbol posvátného ohně i plamenů hvězd. Pozoruje přelévání forem a proměnlivost jeho jasu, posílá modlitby k duchům a zpívá píseň síly nebo jinou k tomu

79

určenou. Pak před sebou spatří snovou krajinu, čirou a krásnou. Cítí její vůně, dotyk travin nebo větru, slyší hlasy a zvuky, které odtud plynou. Dech se prohloubí a ve chvíli se nechá pohltit a zalévat nezemským jasem zdejšího slunce. Jeho paprsky jsou dobrotivé a uvolňující: prosvětlují nitro a zahání temnotu, očišťují a spalují v těle všechno zlé a nepotřebné. Takto se z útrob ztrácí všechno napětí, nová síla plní člověkem v každé jeho nepatrné části. Pak zahlédne na nebi orla a volně s ním cestuje v oblacích. Když se vrátí, je jako znovuzrozený, připravený v pozemské existenci šířit nezištné dobro i pomoc.359/ Slunce samo o sobě je nesmírným zdrojem síly, hvězdným a dobrotivým otcem každého živého tvora na zemi. Aby člověk uctil jeho dary, vyjde před rozbřeskem na kopec nebo horu. Tam vysílá modlitby k horizontu, tancuje a děkuje mocné síle za dar nového dne, za svou existenci ve světle a teple. Když je člověk slabý, nemocný nebo zraněný, přinese s sebou sklenici vody, jíž vystaví blahodárnému světlu a nechá je vstřebat léčivou sílu paprsků. Pak vodu vypije, nechá každou slabost odplavit a prostoupit tělo životodárnou silou. Jindy může ku pomoci použít některý předmětů medicinského vaku: krystal vystavený světlu sám o sobě energii koncentruje a na jiných místech vyzařuje. Je možné jej tak užít pro vlastní šamanskou očistu nebo podporu zdraví a blaha jiného.360/

10.1.4 Potní chýše Potní chýše je stavbou z proutí, kmenů a listů, tvaru celistvého kruhu, jehož střed leží v ohništi, lůně přírody a nitru země. Chýše je posvátným prostorem, místem modlitby a očisty, duchovního růstu, léčby i terapie. Je místem útrap, zocelení těla, zhojení ran a scelení se světem. Spojuje všechny živly v jednom: oheň v rozpálených kamenech, voda jako pára, země pod nohami a vzduch v plících. Přítomné horko obnažuje tělo a svléká ego, zbavuje kalu a nečistot na mysli i na duši. Vchod do chýše je pochvou a nitro dělohou matky Země. Dovnitř člověk vstupuje nahý jako dítě, nezatížený a odpoutaný, otevřený a kajícný. Když vchází, překonává meze a hranice mezi světy, pohybuje se od fyzického k duchovnímu, od vědomého k nevědomému, od profánního k posvátnému. Tady člověk prosí o pomoc, modlí se a vzývá síly kosmu, matky Země, duchů ze všech světových stran i samotného Stvořitele, ať už má jakákoli jména. Trpí a žádá za každého živého tvora na této planetě, za člověka, čtyřnohé, okřídlené i zelené a rostoucí. Za všechny předky a příbuzné! Prosí za zdraví a rovnováhu, za ozdravení celé země, 80

přitom zkrápí žhavé kameny a nechává páru, aby vynesla modlitby do výšin. Pak prosí za rodinu, za své bližní i za sebe: obrátí zrak k nitru, uvědomí si, co je tu obtížné a nepotřebné a toho se zbaví. Zlo, neštěstí, žárlivost, návyky, smutek, utrpení, vina nebo nemoc, to vše odevzdá v potu a slzách, nechá odplynout, spálit ve výhni, zadusit živly a pohltit Matkou Zemí. Tak se stane ve chvíli největšího utrpení, kdy žár se blíží vrcholu a tělo a mysl se zdají být zlomeny. Pak člověk vyjde ven, prázdný, očištěný a znovuzrozený; a tam, kde v nitru zůstává volný prostor, je místo pro nový růst, pro soucit a lásku, pro celistvost a jednotu se vším živým. Člověk pak v blízkosti chýše vejde do vody, do řeky nebo tůně, aby se osvěžil a smyl ze sebe vše staré.361/ Pak poděkuje za to, co prožil, a vydá se na další pouť životem.

10.1.5 Tázání vize Hledání nebo tázání vize je rituálem přelomových období života a velkých otázek po jeho smyslu. Odpovídá na to, kým člověk je, odkud přichází a proč je tu. Dává v posvátném zření klíč ke směřování lidského osudu a nalezení cesty osobního naplnění. Jako takové je tázání jedinečnou a na jiného nepřenosnou zkušenost těla i mysli. Praktikuje se při důležitých událostech: přechodech, iniciacích, krizích nebo zlomech. Když přijde takový čas, člověk odchází do přírody, do kopců nebo hor, kde se postí a v odříkání a samotě tráví dny i noci. Samotná krajina je nezbytným elementem, neboť: „(…) vítr a chlad, déšť a sluneční záře odplaví vše, co není opravdové.“362/

Stejně jako půst a sociální deprivace odhalí člověka na dřeň; umožní mu stát se vnímavější ke všem drobným událostem uvnitř i vně. Tam v kopcích nebo na lukách, na místě, které člověk zná nebo je spatřil ve snu, vytyčí prostor své existence. Zde zůstane po celý čas, bude sedět nebo ležet, bude o samotě s Matkou Zemí, živly, hvězdami a svou duší; a nikdy za celou dobu nepřekročí tyto úzké hranice. Když takové místo najde, představí se, promluví o svém životě, úmyslech, bolestech i nadějích, pomodlí se k Matce zemi i duchům světa. Omluví se za narušení a požádá o svolení zůstat. Pak se posadí a věnuje místu dar: rozfouká tabák východními směry a nechá ho roznést větrem po krajině, nebo ho vykouří v posvátné dýmce, aby modlitby prostoupily všechny sféry. Pak se uvolní, prodlévá v přítomnosti, vnímá zemi pod sebou a cítí ji jako posvátnou bytost, domov a východisko. Rozpomíná se na všechny dary, kterých se mu 81

po celý život dostávalo: vzduch a vodu, jídlo a světlo. Uvědomuje si velikost a intimitu, provázanost všeho, cirkulaci a závislost; vlastní místo v síti živého. Pak promlouvá ke stvořiteli; slovem, písní nebo modlitbou žádá o dary a nechává přicházet soumrak. Když padne noc, je velmi těžké spát. Objeví se strachy a úzkosti, které městský člověk prožívá za tmy a v divočině. Strach z přírody, neznámého uvnitř, z odhalené lidské mysli a vlastní nepoznané přirozenosti. Jindy se otvírají staré rány duše, hluboká, zapomenutá traumata a bolesti, s nimiž je třeba se pod hvězdami vypořádat. Za rozbřesku je pak krajina úplně jiná, než jak ji člověk poznal kdykoli předtím. Teď už není rozdílu mezi lidským a přírodním, teď je poutník vyčerpaný a odevzdaný, ztratil kontrolu, nepřemýšlí a nespěchá. Dál zůstává, modlí se a soustředí. Nechává působit síly univerza a prodlévá otevřený čemukoli, co se mu vyjeví. Pozoruje svět kolem i vnitřní krajiny, vyhlíží a naslouchá, pokouší se zachytit jedinečné poselství: vidění, slyšení, pocit nebo náhlé pochopení. Snaží se číst pohyby v krajině: mraky, duhu, zpěv a šelest rostlin, let ptáků nebo sílu větru. Protože takto se člověku vyjevuje jeho posvátná vize, velké tajemství a věčné mystérium, takto promlouvá sám stvořitel a všechno pod jeho rukou ožívá, aby se stalo prostředkem komunikace.363/ Dokud se tak nestane, člověk dny i noci zůstává a bdí, aby tak usiloval o blaho své i všeho živého. Neboť naplněním takové vize člověk uskuteční své poslání na zemi a přispěje tak k dobru a rovnováze celého univerza. Až vize přijde a člověk pochopí, vrátí se zpět do měst; nový, oživený, přesvědčený a naplněný vírou.

82

11/ Závěr „Je příliš pozdě na to, abyste odčinili, co jste udělali matce Zemi, ale možná není příliš pozdě na vyjádření lítosti a pokusu začít znovu. Můžete ji uctívat, poznat její posvátnost, pracovat s její mocí, abyste pomohli přivodit změnu. Neuděláte-li to, nebude už s vámi mít dlouho trpělivost. Ocitnete se bez domova budete vyobcováni. Veškerou špínu a jedy, kterými jste ji znečistili, vám vyvrhne zpátky přímo do obličeje. Nebude se vám to ani trochu líbit. Tvrdím, že není ještě příliš pozdě to změnit. Můžeme začít budováním mostů mezi rasami. Vy máte své způsoby, my máme naše. Často jsou velmi podobné. Ještě můžeme společně začít věci napravovat, pracovat na obnově vlády Země, naší matky. Ano. Duše to chce, chce to tak moc, že tím snad musíte trpět. Ale jste-li připraveni a rozhodnuti nejít dal touto zničující cestou, možná se nám podaří obnovit některé ze starých způsobů. Vstaňme a začněme přestavovat náš svět. Matka Země nám pomůže a náš duch též. Udělejme to společně, podělme se o to, co musíme nabídnout bez přemýšlení, kdo toho ví nejvíce, kdo to umí nejlépe. Podělme se o naši moudrost a naučme se vzájemně všemu, co dokážeme...Musíme pracovat společně, aby se lidé obou stran světa naučili mluvit stejným jazykem. Musíme vykonat spoustu práce, máme-li něco zlepšit ... Ptáte se na pustošení země. Děje se právě teď a trvá už tak dlouho, že se zdá, jakoby nemělo nikdy přestat. Budete-li chtít, dokážete s tím něco udělat. Země je plná dobra, oplývá dary. Budete-li si jich vážit, postaráte se o ně a rozmnožíte je, budete opět moci hrdě zvednout hlavu. Věděli jste to sice už dávno, ale to je minulost, a vy musíte žít přítomností a budoucností. Musíte dospět natolik, abyste byli schopni uchovat všechno, co ve vás je. Pak si budete moci pořádně vydechnout a dobro se rozšíří všude kolem. Není však moc času na úvahy: Jak toho dosáhnout, jak to jen mohu udělat? Ne, tudy cesta nevede. Musíte dlouhé rozmýšlení nechat stranou. Musíte jednat. Použijte všechny své síly a schopnosti, abyste dosáhli vize, která se nabízí ... Dejte všechno na Zemi do pořádku…Odnaučte se vdechovat dobro a vydechovat jed. Pak se všechno zlepší. Hej! Poslouchejte a slyšte!“364/ šaman Starý Muž

83

Tak se věci dávají do pohybu, člověk se rozpomíná a srdce i mysl otevírá. Svědčí o tom nová směřování lidských životů: příklon k přírodní spiritualitě, šamanismu, zájem o ekologii, duchovní růst, východní nauky, jógu nebo seriózní zkoumání psychedelických substancí. Šamanství tedy není jediným ani konečným řešením existenciálních otázek a fatálních hrozeb; je bází v lidském nitru, východiskem i pohybem, formou i pulzem, je vykročením směřujícím k porozumění a prožití tajemného mystéria v hlubinách prostorů, času a života samého. Cestou jak přivést posvátný stav do každodenní existence, jak poznávat svět, pohybovat se v něm; jak kráčet v rovnováze, uvědoměle, bez dogmat a nařízení. Šamanství přináší poznání, jak být plně ve svém těle, otevřený, přístupný a odpovědný; jak dát životu v jeho krátkosti řád a smysl, jak si vážit příležitostí, země a života, jak naslouchat a soucítit, nikdy si nezoufat a nebýt sám. Až každý uvěří moudrosti srdce a těla, přítomnosti stvořitele ve všech věcech světa, až bude každý žít své jedinečné poslání pro sebe i pro jiné, pak nebude třeba šamanů, aby léčili a napravovali. Přesto šamanství nezmizí, možná se uchýlí zpět do niter, bude prodlévat skrytě nebo pod povrchem, ale všude tam, kde budou lidské bytosti hledat odpovědi na velké i malé otázky, kde se budou snažit poznávat a porozumět, tam se v pravý čas vynoří, aby ožilo v praxi jinosvětských cest a extatických prožitků. Tehdy se opět člověk sám stane branou k božskému.

84

Shrnutí Tato práce pojednává o fenoménu šamanství jako tradiční i současné praxi léčení, vědění a zázraků. Příklady, příběhy a poučky v ní obsažené vycházejí především z dokumentace religionisty Mircei Eliadeho, etnopsychologa a terapeuta Holgera Kalweita, cestovatele Knuda Rasmussena, antropologa Michaela Harnera, profesorky Caitlín Matthewsové a jiných entnografických studií a materiálů. Tradice je popisována v její různorodosti a pestrosti, přitom však s akcentem na jisté neměnné jádro: univerzální techniky a obřady, praktikované beze změny jak člověkem primitivním tak soudobým městským. Tedy proměna, jež se v základě nekoná.

Resume This thesis deals with a phenomenon of shamanism as traditional and contemporary way of healing, gnosis and wonders. All examples, tales and principles arise out of documentation of religionist Mircea Eliade, ethnopsychologist a therapeutist Holger Kalweit, explorer Knud Rasmussen, anthropologist Michael Harner, professor Caitlín Matthews and other ethnographic studies and materials. The diverse tradition is described with focus on global core of shamanism: universal techniques and rites which are common to primitives as well as modern man. Well, the basis of shamanism doesn’t change indeed.

85

Citace Část první: Kdysi Úvod 1

Jaffé, Aniela. Vzpomínky, sny, myšlenky C. G. Junga. Brno : Atlantis, 1998. str. 324

2

citováno v Kalweit, Holger. Svět šamanů a vnitřní vesmír. Praha : Eminent, 2005. str. 241

3

Campbell, Joseph. Tisíc tváří hrdiny: archetyp hrdiny v proměnách věků. Praha : Portál, 2000. str. 198

Transcendence 4

(online) http://morakov.dekastello.com/ poslední revize?, citováno 19.4. 2008

5

Kalweit, Holger. Svět šamanů a vnitřní vesmír. Praha : Eminent, 2005. str. 225

6

Matthews, John. Keltský šaman. Praha : Alternativa, 1995. str. 11

7

Kalweit, Holger. Svět šamanů a vnitřní vesmír. Praha : Eminent, 2005. str. 228

8

citováno v Luna, Luis Eduardo. Vegetalismo: šamanismus mezi mestickým obyvatelstvem peruánské Amazonie. Praha : DharmaGaia, 2002. str. 18

9

Zelený-Atapana, Mnislav. Malá encyklopedie šamanismu. Praha : Libri, 2007. str. 14

10

Kalweit, Holger. Svět šamanů a vnitřní vesmír. Praha : Eminent, 2005. str. 227

11

Eliade, Mircea. Šamanismus a nejstarší techniky extáze. Praha : Argo, 1997. str. 294

12

Kalweit, Holger. Svět šamanů a vnitřní vesmír. Praha : Eminent, 2005, str. 227

13

Tamtéž str. 227

14

Tamtéž, str. 76

15

Tamtéž, str. 227

16

Tamtéž, str. 227

17

Hancock, Graham. Hledání nadpřirozena. Praha : BB/art, 2007. str. 170

18

Eliade, Mircea. Šamanismus a nejstarší techniky extáze. Praha : Argo, 1997. str. 428

19

Harner, Michal. Tajemství šamanů. Bratislava : Eko-konzult, 1996. str. 33

20

Harner, Michal. Tajemství šamanů. Bratislava : Eko-konzult, 1996. str. 33

21

Matthews, John. Keltský šaman. Praha : Alternativa, 1995. str. 18

22

Tamtéž, str. 17

23

Tamtéž, str. 18

24

Eliade, Mircea. Šamanismus a nejstarší techniky extáze. Praha : Argo, 1997. str. 26

25

Tamtéž, str. 426-428

86

Transformace 26

Lawrence, David Herbert. Sopečná růže. Praha : Mladá fronta, 1990. str. 35

27

Eliade, Mircea. Iniciace, rituály, tajné společnosti. Mystická zrození. Brno : Computer Press, 2004. str. 146

28

Tamtéž, str.146

29

Lake, Robert Šaman Medvěd Grizzly. Indiánský léčitel. Olomouc : Votobia, 1996. str. 21

30

Rasmussen, Knud. Cesta bílým tichem. Praha : Orbis, 1965. str. 40-41

31

Wilcox, Joan Parisi. Mistři živé energie : Mystický svět Peruánských Indiánů Q´ero. Praha : Pragma, 2005. str. 208

32

Tamtéž, str. 150-152

33

Eliade, Mircea. Šamanismus a nejstarší techniky extáze. Praha : Argo, 1997. str. 62

34

Prechtel, Martín. Tajemství mluvícího jaguára. Praha : Argo, 2001. str. 158

35

Wilcox, Joan Parisi. Mistři živé energie : Mystický svět Peruánských Indiánů Q´ero. Praha : Pragma, 2005. str. 125-126

36

Lake, Robert Šaman Medvěd Grizzly. Indiánský léčitel. Olomouc : Votobia, 1996. str. 87

37

Eliade, Mircea. Iniciace, rituály, tajné společnosti. Mystická zrození. Brno : Computer Press, 2004. str. 146

38

Tamtéž, str. 147

39

Tamtéž, str. 147

40

Kalweit, Holger. Svět šamanů a vnitřní vesmír. Praha : Eminent, 2005. str. 74

41

Eliade, Mircea. Iniciace, rituály, tajné společnosti. Mystická zrození. Brno : Computer Press, 2004. str. 147

42

Larry G. Peters, in Nicholson, Shirley. Šamanismus II: Rozšířená vize reality. Bratislava : CAD Press, 1994. str. 15-16

43

citováno v Campbell, Joseph. Tisíc tváří hrdiny: archetyp hrdiny v proměnách věků. Praha : Portál, 2000. str. 91

44

Kalweit, Holger. Svět šamanů a vnitřní vesmír. Praha : Eminent, 2005. str.73

45

Xenofontov, Gavriil. Sibiřští šamani a jejich ústní tradice. Praha : Argo, 2001. str. 42

46

Tamtéž, str. 108

47

Tamtéž, str. 61

48

Vitebsky, Piers. Svět šamanů. Praha : Knižní klub, 1996. str. 60-61

49

Eliade, Mircea. Šamanismus a nejstarší techniky extáze. Praha : Argo, 1997. str. 64

50

Kalweit, Holger. Svět šamanů a vnitřní vesmír. Praha : Eminent, 2005. str. 97

87

51

Eliade, Mircea. Iniciace, rituály, tajné společnosti. Mystická zrození. Brno : Computer Press, 2004. str. 161

52

Eliade, Mircea. Šamanismus a nejstarší techniky extáze. Praha : Argo, 1997. str. 124

53

Zelený-Atapana, Mnislav. Malá encyklopedie šamanismu. Praha : Libri, 2007. str. 13

54

Tamtéž, str. 13

55

Tamtéž, str. 13

56

Eliade, Mircea. Šamanismus a nejstarší techniky extáze. Praha : Argo, 1997. str. 98

57

Tamtéž, str. 97

58

Tamtéž, str. 99

59

Tamtéž, str. 99

60

Tamtéž, str. 99

61

Hultkrantz, Ake. Domorodá náboženství Severní Ameriky – Síla vizí a plodnosti. Praha: Prostor, 1999. str. 67

62

Swan, Jim: Rolling Thunder v akci: Šamanská léčba roztroušené sklerózy in

Nicholson, Shirley. Šamanismus I: Rozšířená vize reality. Bratislava : CAD Press, 1994. str. 133 63

Eliade, Mircea. Šamanismus a nejstarší techniky extáze. Praha : Argo, 1997. str. 88

64

Rasmussen, Knud. Cesta bílým tichem. Praha : Orbis, 1965. str. 60

65

Lake, Robert Šaman Medvěd Grizzly. Indiánský léčitel. Olomouc : Votobia, 1996. str. 71

66

Tamtéž, str. 47

67

Kalweit, Holger. Svět šamanů a vnitřní vesmír. Praha : Eminent, 2005. str. 171

68

Pinkson, Tom S. Květy Wiricuty. Cesta k šamanské síle s huičolskými Indiány Mexika. Praha : Volvox Globator. 1998. str. 214

69

Hultkrantz, Ake. Domorodá náboženství Severní Ameriky – Síla vizí a plodnosti. Praha: Prostor, 1999. str. 67

70

Lake, Robert Šaman Medvěd Grizzly. Indiánský léčitel. Olomouc : Votobia, 1996. str. 76

71

Tamtéž, str. 77

72

Tamtéž, str. 116

73

Eliade, Mircea. Šamanismus a nejstarší techniky extáze. Praha : Argo, 1997. str. 295

74

Zelený-Atapana, Mnislav. Malá encyklopedie šamanismu. Praha : Libri, 2007. str. 60

75

Luna, Luis Eduardo. Vegetalismo: šamanismus mezi mestickým obyvatelstvem peruánské Amazonie. Praha : DharmaGaia, 2002. str.41

76

Rasmussen, Knud. Cesta bílým tichem. Praha : Orbis, 1965. str. 61

77

Rasmusse, Knud. Grónské mýty a pověsti. Praha : Argo, 1998. str. 252-263

88

78

Zelený-Atapana, Mnislav. Malá encyklopedie šamanismu. Praha : Libri, 2007. str. 36

79

Hultkrantz, Ake. Domorodá náboženství Severní Ameriky – Síla vizí a plodnosti. Praha : Prostor, 1999. str. 59-63

80

Luna, Luis Eduardo. Vegetalismo: šamanismus mezi mestickým obyvatelstvem peruánské Amazonie. Praha : DharmaGaia, 2002. str. 98

81

Tamtéž, str. 109

82

Rosny, Eric de. Vládcové noci. Praha : Argo. 2002. str. 322-323

83

Hancock, Graham. Hledání nadpřirozena. Praha : BB/art, 2007. str. 224-225

84

Luna, Luis Eduardo. Vegetalismo: šamanismus mezi mestickým obyvatelstvem peruánské Amazonie. Praha : DharmaGaia, 2002. str. 96

85

Hultkrantz, Ake. Domorodá náboženství Severní Ameriky – Síla vizí a plodnosti. Praha : Prostor, 1999. str. 67

86

Luna, Luis Eduardo. Vegetalismo: šamanismus mezi mestickým obyvatelstvem peruánské Amazonie. Praha : DharmaGaia, 2002. str. 97

87

Eliade, Mircea. Šamanismus a nejstarší techniky extáze. Praha : Argo, 1997. str. 90

88

Mails, Thomas E. Fools Crow. Moudrost a síla. Praha : Pragma. 2005. str. 77

89

Lake, Robert Šaman Medvěd Grizzly. Indiánský léčitel. Olomouc : Votobia, 1996. str. 25

90

Luna, Luis Eduardo. Vegetalismo: šamanismus mezi mestickým obyvatelstvem peruánské Amazonie. Praha : DharmaGaia, 2002. str. 114-115

91

Vitebsky, Piers. Svět šamanů. Praha : Knižní klub, 1996. str. 69

92

Hultkrantz, Ake. Domorodá náboženství Severní Ameriky – Síla vizí a plodnosti. Praha: Prostor, 1999. str. 100-101

93

Eliade, Mircea. Šamanismus a nejstarší techniky extáze. Praha : Argo, 1997. str. 90

94

Xenofontov, Gavriil. Sibiřští šamani a jejich ústní tradice. Praha : Argo, 2001. str. 64

95

Eliade, Mircea. Šamanismus a nejstarší techniky extáze. Praha : Argo, 1997. str. 92

96

Tamtéž, str. 94

97

Prechtel, Martín. Tajemství mluvícího jaguára. Praha : Argo, 2001. str. 195

98

Eliade, Mircea. Šamanismus a nejstarší techniky extáze. Praha : Argo, 1997. str. 79

99

Rosny, Eric de. Vládcové noci. Praha : Argo. 2002. str. 229

100

Eliade, Mircea. Šamanismus a nejstarší techniky extáze. Praha : Argo, 1997. str. 346

101

Perrin, Michel. Cesta mrtvých Indiánů. Praha : Argo, 2000. str.195

Extáze 102

Kalweit, Holger. Svět šamanů a vnitřní vesmír. Praha : Eminent, 2005.str. 38

103

Eliade, Mircea. Šamanismus a nejstarší techniky extáze. Praha : Argo, 1997. str. 293

89

104

Bradford Keeney, Ropes to god: Experiencing the Bushman Spiritual Universe, Rolling Rocks Press 2003,s. 31 citováno v Hancock, Graham. Hledání nadpřirozena. Praha : BB/art, 2007. str. 181

105

Harner, Michal. Tajemství šamanů. Bratislava : Eko-konzult, 1996. str. 56-57

106

Neihardt, John G. Mluví Černý jelen. Praha : Hynek, 1998. str. 78

107

Somé, Malidoma Patrice. Z vody a ducha. Rituál, magie a zasvěcení v životě afrického šamana. Ústí nad Labem : Paprsky, 2006. str. 219

108

Rosny, Eric de. Vládcové noci. Praha : Argo. 2002. str. 324

109

Eliade, Mircea. Mýtus o věčném návratu. Praha : ISE, 1993. str. 63

110

Eliade, Mircea. Šamanismus a nejstarší techniky extáze. Praha : Argo, 1997. str. 39

111

Kalweit, Holger. Svět šamanů a vnitřní vesmír. Praha : Eminent, 2005. str. 110

112

Rasmusse, Knud. Grónské mýty a pověsti. Praha : Argo, 1998. str. 253

113

Kalweit, Holger. Svět šamanů a vnitřní vesmír. Praha : Eminent, 2005. str. 121

114

Zelený-Atapana, Mnislav. Malá encyklopedie šamanismu. Praha : Libri, 2007. str. 222

115

Tamtéž, str. 225

116

Tamtéž, str. 23-24

117

Drake, Michael. Šamanské bubny. Praha : Synergie, 1996. str.19

118

Eliade, Mircea. Šamanismus a nejstarší techniky extáze. Praha : Argo, 1997. str. 250

119

Zelený-Atapana, Mnislav. Malá encyklopedie šamanismu. Praha : Libri, 2007. str. 176

120

Eliade, Mircea. Šamanismus a nejstarší techniky extáze. Praha : Argo, 1997. str. 295

121

Zelený-Atapana, Mnislav. Malá encyklopedie šamanismu. Praha : Libri, 2007. str. 165-166

122

Hancock, Graham. Hledání nadpřirozena. Praha : BB/art, 2007. str. 180-181

123

Brandford Keeney, Ropes to God: Experiencing the Bushman Spiritual Universe, Rollig Rocks Press 2003, s. 71 citiváno v Hancock, Graham. Hledání nadpřirozena. Praha : BB/art, 2007. str. 429

124

Kuchař, Jiří. Ayahuasca aneb tanec s bohy. Praha : Eminent, 1998. str. 43

125

Tamtéž, str. 43

126

Kalweit, Holger. Svět šamanů a vnitřní vesmír. Praha : Eminent, 2005. str. 144-145

127

Tamtéž, str. 148

128

Furst, Peter T. Halucinogeny a kultura. Praha : Maťa, 1996. str. 65

129

Hancock, Graham. Hledání nadpřirozena. Praha : BB/art, 2007. str. 17

130

Rosny, Eric de. Vládcové noci. Praha : Argo. 2002.str. 289

131

Hancock, Graham. Hledání nadpřirozena. Praha : BB/art, 2007. str. 275

132

Kalweit, Holger. Svět šamanů a vnitřní vesmír. Praha : Eminent, 2005. str. 148

133

Furst, Peter T. Halucinogeny a kultura. Praha : Maťa, 1996. str. 103

134

Estrada, Álvaro. María Sabina: Její život a zpěvy. Olomouc : Votobia, 1997. str. 122 90

135

Tamtéž, str. 38-127

136

Tamtéž, str. 61

137

Tamtéž, str. 70

138

Furst, Peter T. Halucinogeny a kultura. Praha : Maťa, 1996. str. 44

139

Gottwald, Franz Theo a Rätsch, Christian. Šamanské vědy. Ekologie, přírodní věda a umění. Praha : Volvox Globator, 1999. str.159

140

Furst, Peter T. Halucinogeny a kultura. Praha : Maťa, 1996. str. 144

141

Harner, Michal. Tajemství šamanů. Bratislava : Eko-konzult, 1996. str. 37

142

Tamtéž, str. 37.

143

Tamtéž, str. 37

144

Kalweit, Holger. Svět šamanů a vnitřní vesmír. Praha : Eminent, 2005. str. 186

145

Harner, Michal. Tajemství šamanů. Bratislava : Eko-konzult, 1996. str. 37-38

146

Kalweit, Holger. Svět šamanů a vnitřní vesmír. Praha : Eminent, 2005. str. 185

147

Harner, Michal. Tajemství šamanů. Bratislava : Eko-konzult, 1996. str. 38

148

Tamtéž, str. 38

149

Xenofontov, Gavriil. Sibiřští šamani a jejich ústní tradice. Praha : Argo, 2001. str. 81

150

Eliade, Mircea. Šamanismus a nejstarší techniky extáze. Praha : Argo, 1997. str. 179

151

Harner, Michal. Tajemství šamanů. Bratislava : Eko-konzult, 1996. str. 38

152

Kalweit, Holger. Svět šamanů a vnitřní vesmír. Praha : Eminent, 2005. str. 185

153

Harner, Michal. Tajemství šamanů. Bratislava : Eko-konzult, 1996. str. 39

154

Somé, Malidoma Patrice. Z vody a ducha. Rituál, magie a zasvěcení v životě afrického šamana. Ústí nad Labem : Paprsky, 2006. str. 254

155

Clastres, Pierre. Kronika Indiánů Guayakí. Praha : Argo, 2003. str. 104

156

Vitebsky, Piers. Svět šamanů. Praha : Knižní klub, 1996. str. 70

157

Tamtéž, str. 70

158

Eliade, Mircea. Šamanismus a nejstarší techniky extáze. Praha : Argo, 1997. str. 124

159

Cowan, Tom. Šamanismus. Praha : Pragma, 2007. str. 31

160

Eliade, Mircea. Šamanismus a nejstarší techniky extáze. Praha : Argo, 1997. str. 171-176

161

Tamtéž, str. 273

162

Kalweit, Holger. Svět šamanů a vnitřní vesmír. Praha : Eminent, 2005. str.39

163

Tamtéž, str. 68

164

Tamtéž, str. 61

165

Tamtéž, str. 61

166

Eliade, Mircea. Šamanismus a nejstarší techniky extáze. Praha : Argo, 1997. str. 179-180

167

Neihardt, John G. Mluví Černý jelen. Praha : Hynek, 1998. str. 191-192 91

168

Kalweit, Holger. Svět šamanů a vnitřní vesmír. Praha : Eminent, 2005. str. 40-41

169

Vitebsky, Piers. Svět šamanů. Praha : Knižní klub, 1996. str. 105

170

Rasmusse, Knud. Grónské mýty a pověsti. Praha : Argo, 1998. str. 42-44

171

Vitebsky, Piers. Svět šamanů. Praha : Knižní klub, 1996. str. 70

172

Tamtéž, str. 70

173

Mails, Thomas E. Fools Crow. Moudrost a síla. Praha : Pragma. 2005. str. 110

174

Campbell, Joseph. Tisíc tváří hrdiny: archetyp hrdiny v proměnách věků. Praha : Portál, 2000. str. 41

175

Tamtéž, str. 49

176

citováno v Kalweit, Holger. Svět šamanů a vnitřní vesmír. Praha : Eminent, 2005. str. 20

177

Matthewsová, Caitlín. Zpívej své duši na cestě domů. Šamanismus pro současného člověka. Praha: Alternativa, 1997. str. 189-197

178

Tamtéž, str.162

179

Kalweit, Holger. Svět šamanů a vnitřní vesmír. Praha : Eminent, 2005. str. 173

180

Eliade, Mircea. Šamanismus a nejstarší techniky extáze. Praha : Argo, 1997. str. 231-233

181

Tamtéž, str. 230

182

Tamtéž, str. 230

183

Tamtéž, str. 230

184

Tamtéž, str. 227

185

Tamtéž, str. 227

186

Tamtéž, str. 227

187

Tamtéž, str. 226-231

188

Kalweit, Holger. Svět šamanů a vnitřní vesmír. Praha : Eminent, 2005. str. 184

189

Xenofontov, Gavriil. Sibiřští šamani a jejich ústní tradice. Praha : Argo, 2001. str. 41

190

Tamtéž, str. 41

191

Eliade, Mircea. Šamanismus a nejstarší techniky extáze. Praha : Argo, 1997. str. 53-54

192

citováno v Drake, Michael. Šamanské bubny. Praha : Synergie, 1996. str. 39

193

Tamtéž, str. 29-30

194

Eliade, Mircea. Šamanismus a nejstarší techniky extáze. Praha : Argo, 1997. str. 152

195

Tamtéž, str. 128

196

Tamtéž, str. 152

197

Zelený-Atapana, Mnislav. Malá encyklopedie šamanismu. Praha : Libri, 2007. str. 25

198

Eliade, Mircea. Šamanismus a nejstarší techniky extáze. Praha : Argo, 1997. str. 151

199

Tamtéž, str. 151

92

Poslání 200

Mails, Thomas E. Fools Crow. Moudrost a síla. Praha : Pragma. 2005. str.41

201

Xenofontov, Gavriil. Sibiřští šamani a jejich ústní tradice. Praha : Argo, 2001. str. 24

202

Eliade, Mircea. Šamanismus a nejstarší techniky extáze. Praha : Argo, 1997. str. 90

203

Rosny, Eric de. Vládcové noci. Praha : Argo. 2002. str. 119

204

Rasmusse, Knud. Grónské mýty a pověsti. Praha : Argo, 1998. str. 251

205

Eliade, Mircea. Šamanismus a nejstarší techniky extáze. Praha : Argo, 1997. str. 94

206

Mails, Thomas E. Fools Crow. Moudrost a síla. Praha : Pragma. 2005. str. 126-127

207

Eliade, Mircea. Šamanismus a nejstarší techniky extáze. Praha : Argo, 1997. str. 304

208

Tamtéž, str. 304

209

Tamtéž, str. 293

210

Lake, Robert Šaman Medvěd Grizzly. Indiánský léčitel. Olomouc : Votobia, 1996. str. 185-186

211

Tamtéž, str. 149

212

Rosny, Eric de. Vládcové noci. Praha : Argo. 2002. str. 380

213

Zelený-Atapana, Mnislav. Malá encyklopedie šamanismu. Praha : Libri, 2007. str. 83

214

Rosny, Eric de. Vládcové noci. Praha : Argo. 2002. str. 92

215

Zelený-Atapana, Mnislav. Malá encyklopedie šamanismu. Praha : Libri, 2007. str. 135

216

Hultkrantz, Ake. Domorodá náboženství Severní Ameriky – Síla vizí a plodnosti. Praha : Prostor, 1999. str. 40

217

Zelený-Atapana, Mnislav. Malá encyklopedie šamanismu. Praha : Libri, 2007. str. 161

218

Neihardt, John G. Mluví Černý jelen. Praha : Hynek, 1998. str. 172

219

Estrada, Álvaro. María Sabina: Její život a zpěvy. Olomouc : Votobia, 1997. str. 75

220

Harner, Michal. Tajemství šamanů. Bratislava : Eko-konzult, 1996. str. 119

221

Wesselman, Hank. Medicinman. Mystik se vydává na šamanskou cestu. Praha : Columbus, 2000. str. 108

222

Rosny, Eric de. Vládcové noci. Praha : Argo. 2002. str. 119-121

223

Tamtéž, str. 53

224

Tamtéž, str. 52

225

Mails, Thomas E. Fools Crow. Moudrost a síla. Praha : Pragma. 2005. str.127-128

226

Swan, Jim: Rolling Thunder v akci: Šamanská léčba roztroušené sklerózy in

Nicholson, Shirley. Šamanismus I: Rozšířená vize reality. Bratislava : CAD Press, 1994. str. 138-139 227

Perkins, John. Svět proměn. Šamanské techniky směřující ke globální a personální transformaci. Praha : Volvox Globator, 1999. str. 74

228

Polari de Alvegra, Alex. Prales vizí. Praha : TRITON, 2007. str. 93-96 93

229

Luna, Luis Eduardo. Vegetalismo: šamanismus mezi mestickým obyvatelstvem peruánské Amazonie. Praha : DharmaGaia, 2002. str.150

230

Vitebsky, Piers. Svět šamanů. Praha : Knižní klub, 1996. str. 110-111

231

Lake, Robert Šaman Medvěd Grizzly. Indiánský léčitel. Olomouc : Votobia, 1996. str. 120

232

citováno v Kalweit, Holger. Svět šamanů a vnitřní vesmír. Praha : Eminent, 2005. str. 31

233

Tamtéž, str. 33

234

Perrin, Michel. Cesta mrtvých Indiánů. Praha : Argo, 2000. str. 27

235

Rasmusse, Knud. Grónské mýty a pověsti. Praha : Argo, 1998. str. 248

236

Perrin, Michel. Cesta mrtvých Indiánů. Praha : Argo, 2000. str. 27

237

Harner, Michal. Tajemství šamanů. Bratislava : Eko-konzult, 1996. str. 102

238

Kalweit, Holger. Svět šamanů a vnitřní vesmír. Praha : Eminent, 2005. str. 3

239

Tamtéž, str. 34

240

Luna, Luis Eduardo. Vegetalismo: šamanismus mezi mestickým obyvatelstvem peruánské Amazonie. Praha : DharmaGaia, 2002. str. 108

241

Tamtéž, str. 159-160

242

Eliade, Mircea. Šamanismus a nejstarší techniky extáze. Praha : Argo, 1997. str. 263

243

Tamtéž, str. 263

244

Zelený-Atapana, Mnislav. Malá encyklopedie šamanismu. Praha : Libri, 2007. str. 171

245

Tamtéž, str. 161

246

Eliade, Mircea. Šamanismus a nejstarší techniky extáze. Praha : Argo, 1997. str. 304

247

Tamtéž, str.194

248

Lake, Robert Šaman Medvěd Grizzly. Indiánský léčitel. Olomouc : Votobia, 1996. str. 121

249

Tamtéž, str. 120-121

250

Rasmussen, Knud. Cesta bílým tichem. Praha : Orbis, 1965. str. 39-40

251

Eliade, Mircea. Šamanismus a nejstarší techniky extáze. Praha : Argo, 1997. str. 274

252

Tamtéž, str. 183

253

Tamtéž, str. 184-185

254

Hultkrantz, Ake. Domorodá náboženství Severní Ameriky – Síla vizí a plodnosti. Praha : Prostor, 1999. str.72

255

Vitebsky, Piers. Svět šamanů. Praha : Knižní klub, 1996. str. 107

256

Zelený-Atapana, Mnislav. Malá encyklopedie šamanismu. Praha : Libri, 2007. str. 246

257

Hancock, Graham. Hledání nadpřirozena. Praha : BB/art, 2007. str. 226

258

citováno v Rosny, Eric de. Vládcové noci. Praha : Argo. 2002. str. 50

259

citováno v Eliade, Mircea. Šamanismus a nejstarší techniky extáze. Praha : Argo, 1997. str. 250

94

260

Perkins, John. Svět proměn. Šamanské techniky směřující ke globální a personální transformaci. Praha : Volvox Globator, 1999. str. 73

261

Zelený-Atapana, Mnislav. Malá encyklopedie šamanismu. Praha : Libri, 2007. str. 160

262

Furst, Peter T. Halucinogeny a kultura. Praha : Maťa, 1996. str. 65

263

Zelený-Atapana, Mnislav. Malá encyklopedie šamanismu. Praha : Libri, 2007. str. 38

264

Tamtéž, str. 38

265

Rasmussen, Knud. Cesta bílým tichem. Praha : Orbis, 1965. str. 77

266

Eliade, Mircea. Šamanismus a nejstarší techniky extáze. Praha : Argo, 1997. str. 78

267

Rasmussen, Knud. Cesta bílým tichem. Praha : Orbis, 1965. str. 77

268

Eliade, Mircea. Šamanismus a nejstarší techniky extáze. Praha : Argo, 1997. str. 67

269

Zelený-Atapana, Mnislav. Malá encyklopedie šamanismu. Praha : Libri, 2007. str. 211

270

Rosny, Eric de. Vládcové noci. Praha : Argo. 2002. str. 293

271

Tamtéž, str. 51

272

De Martino, Ernest. Magický svět. Praha : Argo, 2002. str. 75

273

Tamtéž, str. 63

274

Tamtéž, str. 64

275

Tamtéž, str. 60

276

Eliade, Mircea. Šamanismus a nejstarší techniky extáze. Praha : Argo, 1997. str. 396-398

277

Kalweit, Holger. Svět šamanů a vnitřní vesmír. Praha : Eminent, 2005. str. 157

278

Neihardt, John G. Mluví Černý jelen. Praha : Hynek, 1998. str.50

279

Eliade, Mircea. Šamanismus a nejstarší techniky extáze. Praha : Argo, 1997. str. 195

280

Tamtéž, str. 256

281

Zelený-Atapana, Mnislav. Malá encyklopedie šamanismu. Praha : Libri, 2007. str. 225

282

Kalweit, Holger. Svět šamanů a vnitřní vesmír. Praha : Eminent, 2005. str. 22

Část druhá: Dnes 283

Alfred, Noyes, The Unknown God, Sheed and Ward, Londýn, 1935, s. 176-177 citováno v Hancock, Graham. Hledání nadpřirozena. Praha : BB/art, 2007. str. 6

284

Grof, Stanislav. Grof, Christina. Krize duchovního vývoje. Praha : Chvojkovo nakladatelství, 1999. str. 10-11

Proměny 285

Zelený-Atapana, Mnislav. Malá encyklopedie šamanismu. Praha : Libri, 2007. str. 142 a dál

286

Tamtéž, str. 224

287

Tamtéž, str. 198 95

288

Tamtéž, str. 157-158

289

Eliade, Mircea. Šamanismus a nejstarší techniky extáze. Praha : Argo, 1997. 360-367

290

Luna, Luis Eduardo. Vegetalismo: šamanismus mezi mestickým obyvatelstvem peruánské Amazonie. Praha : DharmaGaia, 2002. str. 110-112

291

Sanchez, Victor. Toltécká cesta rekapitulace: léčení ran minulosti pro osvobození duše. Praha : Pragma, 2006. str. 19

292

Cowan, Tom. Šamanismus. Praha : Pragma, 2007. str. 38-39

293

King, Serge: Cesta dobrodruha – tradice havajských šamanů in Nicholson, Shirley.

Šamanismus II: Rozšířená vize reality. Bratislava : CAD Press, 1994. str. 35 294

Matthews, John. Keltský šaman. Praha : Alternativa, 1995. str.29

295

Tamtéž, str.15

296

Drake, Michael. Šamanské bubny. Praha : Synergie, 1996. str.13

297

Jyoti. Anděl zavolal mé jméno. Praha : DharmaGaia, 2000. str. 170

298

Matthewsová, Caitlín. Zpívej své duši na cestě domů. Šamanismus pro současného člověka. Praha: Alternativa, 1997. str. 25

299

Tamtéž, str.195

300

Matthews, John. Keltský šaman. Praha : Alternativa, 1995. str.117

Šamanský stav vědomí 301

Zelený-Atapana, Mnislav. Malá encyklopedie šamanismu. Praha : Libri, 2007. str. 237-239

302

Tamtéž, str. 43

303

Harner, Michal. Tajemství šamanů. Bratislava : Eko-konzult, 1996. str. 56-65

304

Zelený-Atapana, Mnislav. Malá encyklopedie šamanismu. Praha : Libri, 2007. str. 14-15

305

Matthewsová, Caitlín. Zpívej své duši na cestě domů. Šamanismus pro současného člověka. Praha: Alternativa, 1997. str. 64

306

Matthews, John. Keltský šaman. Praha : Alternativa, 1995. str. 32

307

Zelený-Atapana, Mnislav. Malá encyklopedie šamanismu. Praha : Libri, 2007. str. 15

308

Crudenová, Loren. Duch místa. Rukověť pro navázání posvátného vztahu. Praha : Volvox Globator, 1997. str. 99

309

citováno v Drake, Michael. Šamanské bubny. Praha : Synergie, 1996. str. 26

310

Crudenová, Loren. Duch místa. Rukověť pro navázání posvátného vztahu. Praha : Volvox Globator, 1997. str. 98

96

311

Matthewsová, Caitlín. Zpívej své duši na cestě domů. Šamanismus pro současného člověka. Praha: Alternativa, 1997. str. 68

312

Tamtéž, str. 70

313

Tamtéž, str. 78

314

Moos, Ute. Spirituální léčba. Praha : Knižní klub a Ikar, 2001., str.39

315

Arrienová, Angeles. Archetypy šamanské tradice. Praha : Portál, 2000. str. 142-146

316

Drake, Michael. Šamanské bubny. Praha : Synergie, 1996. str. 44

317

Tamtéž, str.88

318

Matthewsová, Caitlín. Zpívej své duši na cestě domů. Šamanismus pro současného člověka. Praha: Alternativa, 1997. str. 289-290

319 320 321

Tamtéž, str. 75-76

Kampenhout, Daan van. Obrazy duše. Praha : Maitrea. 2007. str. 29 Crudenová, Loren. Duch místa. Rukověť pro navázání posvátného vztahu. Praha : Volvox Globator, 1997. str. 12-16

322

Lörler, Marielu. Moudrost šamanů. Frýdek-Místek : Alpress,s.r.o, 2006. str. 115

323

Mails, Thomas E. Fools Crow. Moudrost a síla. Praha : Pragma. 2005. str. 61

324

Crudenová, Loren. Duch místa. Rukověť pro navázání posvátného vztahu. Praha : Volvox Globator, 1997. str. 38-39

325

Tamtéž, str. 35

326

Tamtéž, str. 115

327

Wilcox, Joan Parisi. Mistři živé energie : Mystický svět Peruánských Indiánů Q´ero. Praha : Pragma, 2005. str. 299

328

Drake, Michael. Šamanské bubny. Praha : Synergie, 1996. str. 41-45

329

Kornfield, Jack: Překážky a obtíže v duchovní praxi in Grof, Stanislav. Grof, Christina. Krize duchovního vývoje. Praha : Chvojkovo nakladatelství, 1999. str. 177

330 331

Harner, Michal. Tajemství šamanů. Bratislava : Eko-konzult, 1996. str. 40-48 Adcock, Will Powell. Watta, Rosalind. Laura J.Výklad a využití snů. Praha: Svojtka&Co., 2004. str. 32

Zvíře síly 332

Wilcox, Joan Parisi. Mistři živé energie : Mystický svět Peruánských Indiánů Q´ero. Praha : Pragma, 2005. str. 42

333

Harner, Michal. Tajemství šamanů. Bratislava : Eko-konzult, 1996. str. 84-91

334

Matthews, John. Keltský šaman. Praha : Alternativa, 1995. str.70

335

Harner, Michal. Tajemství šamanů. Bratislava : Eko-konzult, 1996. str 76

97

336

Tamtéž, str 99-100

337

Tamtéž, str.100-102

338

Matthewsová, Caitlín. Zpívej své duši na cestě domů. Šamanismus pro současného člověka. Praha: Alternativa, 1997. str. 170-175, 201-203

339

Lörler, Marielu. Moudrost šamanů. Frýdek-Místek : Alpress,s.r.o, 2006. str. 212-214

340

Harner, Michal. Tajemství šamanů. Bratislava : Eko-konzult, 1996. str. 111-114

341

Matthews, John. Keltský šaman. Praha : Alternativa, 1995. str.142

342

Harner, Michal. Tajemství šamanů. Bratislava : Eko-konzult, 1996. str. 83-84

Kráčej v rovnováze 343

Jyoti. Anděl zavolal mé jméno. Praha : DharmaGaia, 2000. str. 87

344

Tamtéž, str. 82

345

Matthewsová, Caitlín. Zpívej své duši na cestě domů. Šamanismus pro současného člověka. Praha: Alternativa, 1997. str. 246

346

Harner, Michal. Tajemství šamanů. Bratislava : Eko-konzult, 1996. str. 85-89

347

Adcock, Will Powell. Watta, Rosalind. Laura J.Výklad a využití snů. Praha: Svojtka&Co., 2004. str. 33

348

Matthews, John. Keltský šaman. Praha : Alternativa, 1995. str. 254

349

Tamtéž, str.179

Spojení se zemí 350

Pinkson, Tom S. Květy Wiricuty. Cesta k šamanské síle s huičolskými Indiány Mexika. Praha : Volvox Globator. 1998. str. 127

351

Krämer, Claus. Keltské umění léčit. Frýdek-Místek : Alpress, s.r.o., 2006. str. 64-65

352

Matthewsová, Caitlín. Zpívej své duši na cestě domů. Šamanismus pro současného člověka. Praha: Alternativa, 1997. str. 44

353

Drake, Michael. Šamanské bubny. Praha : Synergie, 1996. str.14-15

354

Tamtéž, str. 38

355

Wilcox, Joan Parisi. Mistři živé energie : Mystický svět Peruánských Indiánů Q´ero. Praha : Pragma, 2005. str. 32

356

Jyoti. Anděl zavolal mé jméno. Praha : DharmaGaia, 2000. str. 105

357

Lörler, Marielu. Moudrost šamanů. Frýdek-Místek : Alpress,s.r.o, 2006. str. 264-267

358

Tamtéž, str. 267-269

359

Lake, Robert Šaman Medvěd Grizzly. Indiánský léčitel. Olomouc : Votobia, 1996. str. 177

360

Tamtéž, str. 177-179

98

361

Buzzi, Gerhard. Léčivá tajemství amerických indiánů: Učení svatého muže. Praha : Pragma, 2000. str. 90-103

362

Pinkson, Tom S. Květy Wiricuty. Cesta k šamanské síle s huičolskými Indiány Mexika. Praha : Volvox Globator. 1998. str. 48

363

Lake, Robert Šaman Medvěd Grizzly. Indiánský léčitel. Olomouc : Votobia, 1996. str. 179-181

Závěr 364

Matthews, John. Keltský šaman. Praha : Alternativa, 1995. str. 164-165

99

PRAMENY Adcock, Will Powell. Watta, Rosalind. Laura J.Výklad a využití snů. Praha: Svojtka&Co., 2004. ISBN 80-7237-957-7

Arrienová, Angeles. Archetypy šamanské tradice. Praha : Portál, 2000. ISBN 80-7178-476-1 Encyklopedie nových náboženství. Praha : Euromedia Group, k.s. – Knižní klub, 2006. ISBN 80-242-1605-1

Buzzi, Gerhard. Léčivá tajemství amerických indiánů: Učení svatého muže. Praha : Pragma, 2000. ISBN 80-7205-121-0

Campbell, Joseph. Tisíc tváří hrdiny: archetyp hrdiny v proměnách věků. Praha : Portál, 2000. ISBN 80-7178-354-4

Castaneda, Carlos. Učení Dona Juana. Praha : Chvojkovo nakladatelství, 1996. ISBN 80-901622-3-1

Castaneda, Carlos. Oddělená skutečnost. Praha : Panorama, 1994. ISBN 8070383089

Castaneda, Carlos. Cesta do Ixtlanu. Praha : Volvox Globator, 1996. ISBN 8072070177

Castaneda, Carlos. Příběhy síly. Praha : Volvox Globator, 1996. ISBN 8072070312

Cowan, Tom. Šamanismus. Praha : Pragma, 2007. ISBN 978-80-7205-745-0

Crudenová, Loren. Duch místa. Rukověť pro navázání posvátného vztahu. Praha : Volvox Globator, 1997. ISBN 80-7207-047-9

De Martino, Ernest. Magický svět. Praha : Argo, 2002. ISBN 80-7203-480-4

DeKorne, Jim. Psychotropní šamanismus. Praha : Volvox Globator, 1997. ISBN 80-7207-098-3

Donnerová, Florinda. Sen čarodějky. Cesta poznání léčitelů. Praha : Dobra, 2002. ISBN 80-86459-21-7

100

Donnerová, Florinda. Bytí ve snění. Praha : DharmaGaia, 1998. ISBN 80-85905-46-9 Drake, Michael. Šamanské bubny. Praha : Synergie, 1996. ISBN 80-901797-0-3

Duerr, Hans Peter. Sedna aneb láska k životu. Brno : Horus, 1997. ISBN 80-901884-4-3

Eliade, Mircea. Iniciace, rituály, tajné společnosti. Mystická zrození. Brno : Computer Press, 2004. ISBN 80-722-6901-1

Eliade, Mircea, Culianu, P. Ioan. Slovník mystiky. Praha : Argo, 2001. ISBN 80-7203-393-X

Eliade, Mircea. Šamanismus a nejstarší techniky extáze. Praha : Argo, 1997. ISBN 80-7203-153-8

Eliade, Mircea. Mýtus o věčném návratu. Praha : ISE, 1993. ISBN 80-85241-51-X

Epstein, Sandra. Araretama – cesta empatie. Praha : DharnaGaia, 2006. ISBN 80-86685-56-X

Estrada, Álvaro. María Sabina: Její život a zpěvy. Olomouc : Votobia, 1997. ISBN 80-7198-221-0

Froemer, Fried. Šamanské léčení. Praha : Pragma, 1996. ISBN 80-7205-071-0

Furst, Peter T. Halucinogeny a kultura. Praha : Maťa, 1996. ISBN 80-901915-7-6

Gaganová, Jeannette M. Putování. Tam kde se střetávají šamanismus a psychologie. Praha : Dobra, 2004. ISBN 80-86459-43-8

Goldsmith, Barbara K a Manulani. Aura „bumerangu“. Praha : PRAGMA, 1998. ISBN 80-7205-958-0

Gottwald, Franz Theo a Rätsch, Christian. Šamanské vědy. Ekologie, přírodní věda a umění. Praha : Volvox Globator, 1999. ISBN 80-7207-281-1

Greggová, Susan. Tanec síly. Nagualská cesta. Praha : Dobra, 2004. ISBN 80-86459-44-6

Grof, Stanislav. Grof, Christina. Krize duchovního vývoje. Praha : Chvojkovo nakladatelství, 1999. ISBN 80-86183-09-2

101

Grof, Stanislav. Za hranice mozku. Praha : Perla, 1999. ISBN 80-902156-3-7

Hancock, Graham. Hledání nadpřirozena. Praha : BB/art, 2007. ISBN 978-80-7381-108-2

Harner, Michal. Tajemství šamanů. Bratislava : Eko-konzult, 1996. ISBN 80-88809-21-5

Heinze, Ruth-Inge. Šamanismus III. Šamanismus a alternativní způsoby léčení. Bratislava : CAD Press, 1999. ISBN 80-85349-65-5

Hultkrantz, Ake. Domorodá náboženství Severní Ameriky – Síla vizí a plodnosti. Praha: Prostor,1999. ISBN 80-85190-99-0

Jaffé, Aniela. Vzpomínky, sny, myšlenky C. G. Junga. Brno : Atlantis, 1998. ISBN 80-7108-178-7

James, William. Druhy náboženské zkušenosti. Praha : Melantrich a.s., 1930

Jung, Carl Gustav. Duše moderního člověka. Brno : Atlantis, 1994. ISBN 80-7108-087-X

Jyoti. Anděl zavolal mé jméno. Praha : DharmaGaia, 2000. ISBN 80-85905-84-1

Kalweit, Holger. Svět šamanů a vnitřní vesmír. Praha : Eminent, 2005. ISBN 80-7281-189-4

Kampenhout, Daan van. Obrazy duše. Praha : Maitrea. 2007. ISBN 80-903761-3-4

Krämer, Claus. Keltské umění léčit. Frýdek-Místek : Alpress, s.r.o., 2006. ISBN 80-7362-215-7

Kuchař, Jiří. Ayahuasca aneb tanec s bohy. Praha : Eminent, 1998. ISBN 80-85876-70-1

Kuchař, Jiří. Santo Daimé – Poselství z druhého břehu. Praha : Eminent, 2001. ISBN 80-7281-063-4

Lake, Robert Šaman Medvěd Grizzly. Indiánský léčitel. Olomouc : Votobia, 1996. ISBN 80-7198-117-6

102

Larsen, Stephen. Dveře šamanů. Otevření představivosti pro sílu a mýtus. Praha : Volvox Globator, 1999. ISBN 80-7207-267-6

Lawrence, David Herbert. Sopečná růže. Praha : Mladá fronta, 1990. ISBN 80-204-0170-9

Lévy-Bruhl, Lucien. Myšlení člověka primitivního. Praha : Argo, 1999. ISBN 80-7203-243-7

Lörler, Marielu. Moudrost šamanů. Frýdek-Místek : Alpress,s.r.o, 2006. ISBN 80-7362-311-0

Luna, Luis Eduardo. Vegetalismo: šamanismus mezi mestickým obyvatelstvem peruánské Amazonie. Praha : DharmaGaia, 2002. ISBN 80-86685-02-0

Mails, Thomas E. Fools Crow. Moudrost a síla. Praha : Pragma. 2005. ISBN 80-7205-193-8

Matthews, John. Keltský šaman. Praha : Alternativa, 1995. ISBN není

Matthewsová, Caitlín. Zpívej své duši na cestě domů. Šamanismus pro současného člověka. Praha: Alternativa, 1997. ISBN 80-85993-28-7

Matoušková, Marie Kateřina. ARCO IRIS. Cesta duhy – Cesta hada. Praha : Beletris, 2005. ISBN 80-903525-3-7

McKenna, Terence, McKenna Dennis. Neviditelná krajina. Mysl, halucinogeny a I Ťing. Praha : Volvox Globator, 2000. ISBN 80-7207-340-0

McKenna, Terence. Návrat archaismu. Praha : DharmaGaia, 1998. ISBN 80-85905-63-9

Mindell, Arnold. Šamanovo tělo. Olomouc : Dobra & Fontána, 1999. ISBN 80-86179-19-2

Moos, Ute. Spirituální léčba. Praha : Knižní klub a Ikar, 2001. ISBN 80-242-0469-X

Müller-Ebelingová, Claudia. Rätsch, Christian. Störl, Wolf-Dieter. Čarodějná medicína. Znovuobjevení zakázaného umění – šamanská tradice v Evropě. Praha : Volvox Globator, 2000. ISBN 80-7207-392-3

Narby, Jeremy. Kosmický had. Praha : Rybka Publishers, 2006. ISBN 80-87067-00-2

103

Neihardt, John G. Mluví Černý jelen. Praha : Hynek, 1998. ISBN 80-85906-97-X

Nicholson, Shirley. Šamanismus I: Rozšířená vize reality. Bratislava : CAD Press, 1994. ISBN není

Nicholson, Shirley. Šamanismus II: Rozšířená vize reality. Bratislava : CAD Press, 1994. ISBN 80-85349-39-6

Ondruschka, Wolf. Jdi cestou šamanů. Olomouc : Fontána. 2006 ISBN 80-7336-345-3

Pinkson, Tom S. Květy Wiricuty. Cesta k šamanské síle s huičolskými Indiány Mexika. Praha : Volvox Globator. 1998. ISBN 80-7207-199-8

Perrin, Michel. Cesta mrtvých Indiánů. Praha : Argo, 2000. ISBN 80-7203-298-4

Perkins, John. Svět proměn. Šamanské techniky směřující ke globální a personální transformaci. Praha : Volvox Globator, 1999. ISBN 80-7207-216-1

Polari de Alvegra, Alex. Prales vizí. Praha : TRITON, 2007. ISBN 978-80-7254-887-3 1.vydání

Prechtel, Martín. Tajemství mluvícího jaguára. Praha : Argo, 2001. ISBN 80-7203-358-1

Procházka, Petr. Indiánská kniha mrtvých. Praha : Eminent, 2004. ISBN 80-7281-148-7

Rasmusse, Knud. Grónské mýty a pověsti. Praha : Argo, 1998. ISBN 80-7203-080-9

Rasmussen, Knud. Cesta bílým tichem. Praha : Orbis, 1965. 11-074-65

Rasmussenová, Nelly. Děti severských šamanů. Rudné u Prahy : FLEUR, 1995. ISBN 80-900616-0-5

Rätsch, Christian. Kameny šamanů. Křišťály, fosilie a krajiny vědomí. Praha : Volvox Globator, 1999. ISBN 80-7207-225-0

Rosny, Eric de. Vládcové noci. Praha : Argo. 2002. ISBN 80-7203-413-8

104

Sanchez, Victor. Toltécká cesta rekapitulace: léčení ran minulosti pro osvobození duše. Praha : Pragma, 2006. ISBN 80-7205-7349-001-3

Sborník Santal MCMXCVII, Liberec : Santal. 1997 ISBN 80-85965-07-0

Shah, Tahir. Křídla nad džunglí. Kam zmizeli indiáni, kteří uměli létat? Praha : BB/art, 2004. ISBN 80-7341-187-3

Sheldrake, Rupert. Teorie morfické rezonance – Nová věda o životě. Praha : Elfa, 2002. ISBN 80-86439-03-8

Schaefer, Carol. Pro příštích sedm generací. Rada starých moudrých žen představuje svou vizi budoucnosti Země. Praha : DharmaGaia, 2007. ISBN 978-80-86685-74-8

Schultes, Richard Evans, Hofmann, Albert. Rostliny bohů. Magická síla psychoaktivních rostlin. Praha : Volvox Globator, 2000. ISBN 80-7207-342-7

Snyder, Gary. Staré cesty. Praha : Volvox Globator, 1995. ISBN 80-85769-57-3

Snyder, Gary. Místo v prostoru. Praha : Maťa a DharmaGaia, 2002. ISBN 80-7287-045-9 (Maťa) ISBN 80-85905-16-7 (DharmaGaia)

Somé, Malidoma Patrice. Z vody a ducha. Rituál, magie a zasvěcení v životě afrického šamana. Ústí nad Labem : Paprsky, 2006. ISBN 978-80-903553-5-4

Strauss, Claude-Levi. Myšlení přírodních národů. Praha : Československý spisovatel, 1971. ISBN není

Strauss, Claude-Levi. Strukturální antropologie. Praha : Argo, 2006. ISBN 80-7203-713-7

Vitebsky, Piers. Svět šamanů. Praha : Knižní klub, 1996. ISBN 80-85809-43-5

Wesselman, Hank. Medicinman. Mystik se vydává na šamanskou cestu. Praha : Columbus, 2000. ISBN 80-7249-036-2

105

Wichmann, Jörg: Homeopatie alchymie a šamanismus. Jiné skutečnosti homeopatie, 2005. Olomouc : Fontána, ISBN 80-7336-264-3

Wilcox, Joan Parisi. Mistři živé energie : Mystický svět Peruánských Indiánů Q´ero. Praha : Pragma, 2005. ISBN 80-7205-215-2

Williams, Donald Lee. Život mezi světy tonal & nagual. Psychologický pohled na cestu poznání Carlose Castanedy. Brno : Emitos a Nakladatelství Tomáše Janečka, 2006. ISBN 80-903715-4-X

Xenofontov, Gavriil. Sibiřští šamani a jejich ústní tradice. Praha : Argo, 2001. ISBN 80-7203334-4

Zelený-Atapana, Mnislav. Malá encyklopedie šamanismu. Praha : Libri, 2007. ISBN 978-807277-276-6

106