MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sociálních studií Katedra environmentálních studií
Prodej balené vody v ČR v environmentálních a ekonomických souvislostech diplomová práce Bc. Nikola Procházková
vedoucí práce: RNDr. Naděžda Johanisová, Ph.D.
Brno 2012
Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a použila pouze pramenů uvedených v seznamu použitých zdrojů. Bc. Nikola Procházková V Brně dne 3. 12. 2012
………………………….
Rozsah práce: 28 032 slov
2
Děkuji vedoucí své práce, RNDr. Naděždě Johanisové, Ph.D., za její ochotu, trpělivost, cenné rady a čas, který mi věnovala na konzultacích. Dále děkuji paní Nataše Foltánové, která mě k tématu přivedla, občanskému sdružení Jihočeské matky, které mi poskytlo řadu cenných materiálů, a všem respondentům, zejména paní Jaroslavě Brožové. Dík patří rovněž mé rodině a přátelům za jejich nepřetržitou podporu.
3
Anotace Cílem této práce je podat přehled o vývoji prodeje balené vody v ČR v souvislosti s dopadem na životní prostředí a s marketingovými strategiemi společností, které tuto vodu prodávají. V teoretické části se autorka zabývá zejména podzemní vodou, obalovými materiály (skleněnými lahvemi a PET lahvemi) a fenoménem balené vody (jeho kategoriemi, kritikou, která proti balené vodě povstává a postojem veřejnosti k balené vodě). V praktické části autorka shromažďuje dostupné statistiky prodeje balené vody v ČR, uvádí možné příčiny nárůstu a poklesu prodeje balené vody a popisuje jeho environmentální a ekonomické souvislosti. Zaměřuje se na marketingové strategie a reklamy společností prodávajících balenou vodu jako na možnou příčinu růstu prodeje. V rámci popisu vývoje se podrobněji zabývá podobou raného prodeje balené vody v ČR, vývojem zálohování skleněných lahví na minerální vody a vývojem ekonomických vztahů v oblasti balené vody. Klíčová slova: Balená voda, podzemní voda, PET lahve, skleněné lahve, LCA, minerální voda, zálohování, fúze
Annotation The aim of this thesis is to present the development in sales of bottled water in the Czech Republic with regards to the impact to the environment and to the effect of marketing strategies that the bottled water producers use. In the theoretical part the author focuses on problematic of ground water, containers (glass and plastic bottles) and the phenomenon of bottled water itself (its categories, criticism against it and the attitude of public towards bottled water). In the practical part the author presents statistical data concerning sales of bottled water in the Czech Republic, describes possible causes for increase and decrease in sales as well as its environmental and economic aspects. The author also focuses on marketing strategies and advertisements of companies selling bottled water as one of the reasons for increase in sales. As a part of the description of the development of the bottled water industry the author focuses on the aspects of early market with bottled water in the Czech Republic, also on the development in container deposit on mineral water bottles and economic relations in bottled water industry.
Key words: Bottled water, ground water, plastic bottle, glass bottle, LCA, mineral water, container deposit, Psion
4
Obsah Anotace ................................................................................................................................................... 4 I. Úvod ..................................................................................................................................................... 7 II. Teoretický úvod ................................................................................................................................... 8 1. Voda................................................................................................................................................. 8
1. 1 Význam vody a rozdělení hydrosféry .......................................................................... 8 1.2 Podzemní voda ............................................................................................................ 10 1.2.1 Podzemní voda v ČR ......................................................................................................... 12 1.2.2 Nadměrné čerpání podzemních vod ................................................................................ 13 1.2.3 Znečištění podzemních vod .............................................................................................. 15 1.2.4 Podzemní voda a globální oteplování .............................................................................. 17 2. Skleněné lahve vs. PET lahve ......................................................................................................... 17
2.1 Metoda LCA ............................................................................................................... 18 2.1.1 LCA PET lahví a skleněných lahví ...................................................................................... 19
2.1.1.1 Studie MŽP (2010) ........................................................................................ 19 2.1.1.2 Studie M. Přibylové (2000) ........................................................................... 19 2.1.1.3 Studie D. A. Georgakellose (2002) ............................................................... 21 2.1.1.4 Studie IFEU (2010) ....................................................................................... 21 2.1.1.5 Další studie .................................................................................................... 22 2.2 Skleněné lahve ............................................................................................................ 23 2.2.1 Vratné lahve v legislativě.................................................................................................. 23
2.3 PET lahve .................................................................................................................... 24 2.3.1 Škodlivost PET lahví pro lidské zdraví? ............................................................................. 25 3. Balená voda ................................................................................................................................... 27
3.1 Kategorie balených vod .............................................................................................. 27 3.2 Kritika balené vody ..................................................................................................... 28 3.3 Postoj veřejnosti k balené vodě................................................................................... 29 III. METODY............................................................................................................................................ 31 5 Popis metodiky ............................................................................................................................... 31
5.1 Cíl výzkumu, hlavní výzkumná otázka a dílčí výzkumné otázky............................... 31 5.2 Metoda a strategie výzkumu ....................................................................................... 32 5.3 Techniky sběru dat ...................................................................................................... 32 IV. Vývoj prodeje balené vody v ČR a jeho environmentální souvislosti............................................... 33
5
6. Zodpovězení dílčích výzkumných otázek ....................................................................................... 33
6.1 Ekologické a ekonomické souvislosti raného prodeje balené vody v ČR .................. 34 6.2 Environmentální a ekonomické souvislosti vývoje zálohování skleněných lahví na minerální vody v ČR ......................................................................................................... 39 6.3 Nárůst a pokles prodeje balené vody v ČR: příčiny a souvislosti (environmentální a ekonomické) ...................................................................................................................... 49 6.3.1 Statistiky týkající se balené vody a jejich nedostatky .............................................. 49 6.3.2 Vývoj prodeje balené vody v ČR ....................................................................................... 52
6.3.2.1 Příčiny nárůstu prodeje balené vody v ČR .................................................... 62 6.3.2.2 Příčiny poklesu prodeje balené vody v ČR ................................................... 64 6.3.3 Environmentální a ekonomické souvislosti vývoje prodeje balené vody v ČR ................. 66
6.3.3.1 Ekonomický vývoj vlastnických vztahů v oblasti balené vody ..................... 67 6.3.3.2 Environmentální dopady................................................................................ 71 6.3.3.3 Ekonomické souvislosti ................................................................................. 76 6.3.4 Environmentální a ekonomické souvislosti možného dalšího vývoje .............................. 78 V. Marketingové strategie firem při prodeji balené vody a jejich vliv na poptávku ............................. 79 7 Doplnění třetí dílčí výzkumné otázky ............................................................................................. 79
7.1 Marketingové strategie a reklama ............................................................................... 79 7.2 Reklama na balené vody ............................................................................................. 80 7.3 Nátlak společností prodávajících balenou vodu ......................................................... 84 7.3.1 Myšlenka špatné kvality vodovodní vody......................................................................... 84 7.3.2 Myšlenka silného pitného režimu .................................................................................... 86 VI. Diskuse a závěry ............................................................................................................................... 87 Seznam použitých zkratek ..................................................................................................................... 91 Seznam tabulek ..................................................................................................................................... 92 Seznam grafů ......................................................................................................................................... 92 Seznam obrázků a boxů ......................................................................................................................... 94 Jmenný index ......................................................................................................................................... 95 Bibliografie .......................................................................................................................................... 100 PŘÍLOHY ............................................................................................................................................... 112 Příloha č. 1: Fáze LCA ........................................................................................................................... 112 Příloha č. 2: Grafy a tabulky doplňující jednotlivé studie LCA ............................................................. 115 Příloha č. 3: Kategorie balených vod ................................................................................................... 123 Příloha č. 4: Přehled společností prodávajících balenou vodu dostupnou v ČR ................................. 127
6
I. Úvod V této práci se budu zabývat prodejem balené vody v ČR v environmentálních a ekonomických souvislostech. K tématu balené vody mě přivedla paní Nataša Foltánová, která se zabývá propagací alternativ jednorázových výrobků. Ta kontaktovala Katedru environmentálních studií s nápadem zaměřit se v závěrečných pracích na jednorázové výrobky a zjistit o nich podrobné a zajímavé informace, které by mohla následně předložit běžným spotřebitelům a motivovat je tak ke hledání alternativ těchto jednorázových výrobků. Rozhodla jsem se zaměřit se na balenou vodu, protože ji už dlouho považuji za ekologicky i ekonomicky absurdní jev. Zastávám názor, že balená voda by se měla konzumovat pouze v oblastech, které mají nedostatek vlastních zdrojů kvalitní pitné vody. Výjimku samozřejmě představuje kojenecká voda, která má své opodstatnění kvůli ohrožení kojenců
tzv.
dusičnanovou
alimentární
methemoglobinaemií
(DAM).
Za
zvláště
problematickou skutečnost považuji zejména prodej jedné z kategorií balené vody – tzv. balené pitné vody, která může být získávána z jakéhokoliv vodárenského zdroje (tedy i stáčena z běžného vodovodu), a také dovoz balené vody ze zahraničí. Jelikož balenou vodu můžeme považovat za problematickou jak z pohledu čerpání zásob podzemních vod, tak z pohledu životního cyklu jejích obalových materiálů, v teoretickém úvodu svojí práce se zaměřím zejména na vodu, skleněné lahve a PET lahve. Zaměřím se také na fenomén balené vody – na kategorie balené vody, dále kritiku, která proti balené vodě povstává a rovněž postoj veřejnosti k balené vodě. Jelikož jsem v dostupných zdrojích nalezla málo informací o prodeji balené vody v ČR a jeho souvislostech, zaměřím se v praktické části na vývoj prodeje balené vody v ČR a jeho environmentální a ekonomické souvislosti. Někteří autoři (např. Fox 2010) dávají do souvislosti růst prodeje balené vody a marketingové strategie společností, které balenou vodu prodávají, a proto pojednám rovněž o marketingových strategiích a reklamě společností prodávajících balenou vodu. Cílem mojí práce je tedy podat přehled o vývoji prodeje balené vody v ČR v souvislosti s dopadem na životní prostředí a s marketingovými strategiemi společností, které tuto vodu prodávají.
7
II. Teoretický úvod 1. Voda V první kapitole definuji vodu a pojednám o jejím nenahraditelném významu. Představím jednotlivé části hydrosféry a dále se budu věnovat podzemní vodě obecně a podzemní vodě v České republice. Popíšu rizika spojená s nadměrným čerpáním podzemní vody a se znečištěním podzemních vod, pojednám o specificích znečištění podzemních vod a následně zmíním souvislosti mezi podzemní vodou a globálním oteplováním.
1. 1 Význam vody a rozdělení hydrosféry Voda představuje jednu z chemicky nejjednodušších sloučenin ve vesmíru, neboť je tvořena dvěma atomy vodíku a jedním atomem kyslíku1. Zároveň patří k nejméně předvídatelným a nejsložitěji se chovajícím sloučeninám, vyskytujícím se ve třech různých skupenstvích. (Němec a Hladný 2006: kap. 1) Z fyzického i chemického hlediska voda disponuje řadou jedinečných vlastností a vykazuje anomálie ve všech svých vlastnostech. (Lellák a Kubíček 1992: kap. 5) Voda patří k nejvíce rozšířeným hmotám na Zemi. (Netopil 1972: kap. 1) Země se liší od ostatních planet sluneční soustavy právě výskytem vody ve velkém množství a v několika skupenstvích a formách.
(Němec a Hladný 2006: kap. 1) Kliner a kol. (1978: kap. 1)
upozorňují na to, že přestože je voda nejrozšířenější látkou na Zemi, jakostní voda představuje nejžádanější kapalinu v současných podmínkách rozvoje společnosti. Voda se tedy stále více mění ve strategický zdroj, „neboť její potřeba výrazně převyšuje [její] omezené zdroje, jejichž nerovnoměrné rozdělení v prostoru a čase zvyšuje nepříznivé dopady.“ (Mládek in Němec a Hladný 2006: 7) Přesto vodu často považujeme za samozřejmost. „Opravdový význam si uvědomíme až tehdy, když z vodovodního kohoutku neteče, anebo když nám voda zaplaví majetek. Ani poté obvykle neuvažujeme o jejím významu pro lidstvo a už vůbec nevzpomeneme na zásadní úlohu při vzniku života.“ (Mládek in Němec a Hladný 2006: 7) Voda jako
1
„Tři atomy vytvářející molekulu vody jsou k sobě vázány kovalentními vazbami a vytvářejí asymetrickou strukturu tvořenou ústředním kyslíkem a dvěma rameny vodíku, které jsou rozevřeny pod úhlem 105 stupňů.“ (Němec a Hladný 2006: 10)
8
surovina není nenávratně spotřebována, nýbrž se obnovuje v nepřetržitém koloběhu2. (Kliner a kol. 1978: kap. 1) „Rytmus vzájemného působení jednotlivých činitelů koloběhu vody a jejich intenzitu určují jak klimatické, tak geologické, pedologické a geomorfologické podmínky.“ (Kliner a kol. 1978: 44) Voda představuje základní podmínku existence života na Zemi a je nenahraditelná3. Je účastníkem fotosyntézy, která představuje z hlediska vývoje atmosféry i samotného života zásadní milník evoluce. Voda se účastní mnoha reakcí v organickém a anorganickém světě a většiny reakcí probíhajících v živých organismech.4 Oběh vody v přírodě propojuje geochemické a biochemické cykly. Voda je rovněž nositelem nejrůznějších látek a živin, jež jsou nezbytné jak pro život biosféry, tak pro fungování geochemických látkových cyklů. (Němec a Hladný 2006: kap. 1) Voda se podílí na utváření krajiny a její funkci v krajině přirovnávají Němec a Hladný (2006: 9-10) k významu krve v lidském těle: „Vodní roztoky zabezpečují přenos látek i energie, z rozboru vody tedy můžeme usoudit na zdravotní stav naší krajiny.“ Voda rovněž představuje životní prostředí pro mnohé organismy. (Němec a Hladný 2006: kap. 1) Voda plní mnoho důležitých funkcí pro lidskou společnost: slouží např. pro osobní potřebu a spotřebu, zemědělskou a průmyslovou výrobu, vodní dopravu, hygienu či rekreaci, či jako zdroj energie.5 (Kliner a kol. 1978: kap. 1) Významně podmiňuje zemědělskou činnost a její rajonizaci. (Lellák a Kubíček 1992: kap. 3) Pitná voda nahrazuje ztrátu vody v organismu a zajišťuje přísun důležitých látek a stopových prvků. (Kliner a kol. 1978: kap. 1) Jakožto primární lidská potřeba utváří voda světové dění. (Němec a Hladný 2006: kap. 1) Němec a Hladný (2006: 14) upozorňují na fakt, že „(…) množství vody, její jakost a
2
Oběh vody probíhá ve všech sférách zemského systému – tj. v hydrosféře, atmosféře, biosféře, pedosféře a litosféře a jako cyklus nemá začátek ani konec. (Němec a Hladný 2006: kap. 1) „(…)„zahrnuje mnoho rozmanitých procesů výměny vody, změny skupenství, přenosu energie a chemických reakcí.“ (Němec a Hladný 2006: 18-19) Oběhu vody se účastní jen nepatrný podíl z celkových zásob vody. (Netopil 1972: kap. 1) 3
Mládek (in Němec a Hladný 2006: 7) označuje vodu jako „klenot, který provází náš život od narození, stejně, jako historii lidstva a vývoj života na Zemi.“ 4
„(…) dřevo stromů obsahuje kolem 50 % vody, lidské tělo přes 60 % vody a těla ryb a žab kolem 77- 80 % vody.“ (Němec a Hladný 2006: 10) 5
Nároky na potřebu i spotřebu vody v těchto oblastech neustále rostou. (Lellák a Kubíček 1992: kap. 3) „Nároky na zdroje sladkých vod se zvyšují nejenom růstem populace člověka, ale současně i rychlým růstem potřeby a spotřeby vody na osobu a den.“ (Bulíček in Lellák a Kubíček 1992: 12)
9
dostupnost se mohou stát limitujícím faktorem pro hustotu osídlení vzhledem k hygienickým a hospodářským potřebám.“ Dle Klinera a kol. (1978: 9) je voda rovněž „důležitý činitel kulturní a estetický s historickým významem, zejména pro tvorbu sídlišť a krajiny.“ Hydrosféru dle Němce a Hladného (2006: kap. 1) tvoří následující části:
Povrchová voda na souši: sladkovodní jezera, slaná jezera, umělé vodní nádrže, mokřady, koryta řek
Podpovrchová voda: půdní vláha6 a podzemní voda
Ledovce7 a dlouhodobá sněhová pokrývka
Voda v atmosféře (do průměrné výšky 11 km)
Světový oceán Největší množství sladké vody se nachází pod zemským povrchem, kde se nachází 97
% pevninské vody v kapalném stavu. Podpovrchovou vodu tvoří půdní a hlouběji uložená podzemní voda. (Němec a Hladný 2006: kap. 1)
1.2 Podzemní voda Podzemní voda je dle Netopila (1972: 11) voda „vyskytující se na pevninách v rozsahu od její hladiny po nepropustné podloží, které může být nehluboko pod povrchem země, avšak může ležet i ve značných hloubkách, a to v závislosti na geologické stavbě území.“ Polovina zásob podzemní vody se nachází více jak 800 m pod povrchem, avšak pouze podzemní voda, která se vyskytuje maximálně do hloubky cca 800 m pod zemským povrchem je zapojena do oběhu vody.8 Tato dynamická část zásob podzemní vody je neustále doplňována vsakováním (infiltrací) z povrchu země (Netopil 1972: kap. 1), což ovlivňuje mnoho činitelů, např. intenzita srážek, vlastnosti půd, charakter a využívání povrchu. (Němec a Hladný 2006: kap. 1) Existence podzemních vod svrchních horizontů je tedy závislá na atmosférických srážkách a koloběhu vody v biosféře, který jde přes atmosférický stupeň. (Lellák a Kubíček 1992: kap. 2)
6 7
Půdní vláha zásobuje kořenové systémy vegetace. (Němec a Hladný 2006: kap. 1) Ledovce představují největší zásobárnu sladké pevninské vody. (Netopil 1972: kap. 1)
8
Tzv. podzemní voda svrchních horizontů (Němec a Hladný 2006: kap. 1)
10
Fosilní vody představují vody, jež byly uvězněny v hluboko položených vrstvách porézních hornin již při jejich vzniku. (Polák 2007) Tyto hluboko uložené vody, staré stovky tisíc let (Kovanda 2011), mohou být rovněž čerpány9, avšak jelikož se neobnovují, dochází k vyčerpávání jejich zdrojů, stejně jako je tomu např. u fosilní ropy. (Králík 2010) Podzemní voda představuje základ našich vodních zásob10, a to jak z hlediska objemu, tak z hlediska kvality. (Němec a Hladný 2006: kap. 1) „V přirozeném stavu je podzemní voda svými vlastnostmi nejblíže požadavkům na zdravotně nezávadnou a pro člověka biologicky hodnotnou vodu11.“ (Kliner a kol. 1978: 9) Podzemní voda se nevyužívá pouze pro pitné účely, využívá se také pro užitkové účely (Netopil 1972: kap. 1), v průmyslu (Kliner a kol. 1978: kap. 1), v lázeňství a jako zdroj termální energie. (Burda a Štědrá 2012) Výskyt podzemních vod je určen přírodními podmínkami. Množství a jakost podzemní vody rovněž závisí na mnoha přírodních faktorech, např. na podnebí, tvářnosti zemského povrchu, vegetaci a geologickém složení. (Kliner a kol. 1978: kap. 1) Z celkových kapacit určitých zdrojů podzemní vody je vždy využitelná pouze určitá část: „Její velikost závisí jednak na vlastnostech zdroje a podmínkách oběhu podzemní vody, jednak na technicko-ekonomických podmínkách jeho využití.“ (Kliner a kol. 1978: 35) Podzemní vody jsou součást přirozeného oběhu vody v přírodě, a proto podléhají sezónním i dlouhodobým časovým změnám, které navíc mohou být ovlivněny umělým zásahem. (Kliner a kol. 1978: kap. 1) Chemické složení podzemních vod ovlivňuje mnoho faktorů: především faktory geografické, hydrogeologické, klimatické, fyzikálně chemické, biochemické a antropogenní. Znečištění podzemních vod je pak zejména důsledkem prudkého růstu průmyslové a zemědělské výroby. (Kliner a kol. 1978: kap. 3)
9
Tuto vzácnou fosilní vodu čerpá např. HPSW Dobrá Voda. K dalším zdrojům pitné vody patří vodárenské nádrže a vodní toky. Zásobárnami pitné vody jsou rovněž led a sníh. 11 Pokud kvůli svým přirozeným fyzikálním vlastnostem není vhodná pro užití, lze ji upravit, ovšem možnosti úpravy jsou omezené technickými a ekonomickými podmínkami. (Kliner a kol. 1978: kap. 1) 10
11
1.2.1 Podzemní voda v ČR Československo má v celosvětovém srovnání podprůměrné množství povrchových i podzemních vod.12 Hlavním zdrojem vody jsou proto atmosférické srážky. (Lellák a Kubíček 1992: kap. 4) „Na jednoho obyvatele připadá vcelku šestkrát méně vodních zdrojů ve srovnání se světovým průměrem (…).“ (Lellák a Kubíček 1992: 15) Podzemní voda v České republice dotuje povrchové toky – zajišťuje alespoň minimální průtok vody v korytech řek během období sucha.13 (Němec a Hladný 2006: kap. 1) Podzemní voda představuje v České republice základní zdroj pitné vody. Česká republika je proslulá dobrou péčí o zdroje podzemních vod a dobrou úrovní vodárenství, problém však představuje kvalita neupravených podzemních vod. (Němec a Hladný 2006: kap. 1) Jedná se především o znečištění dusičnany a také jinými látkami, o čemž bude pojednáno v oddílu 1.2.3. Dalším problémem, který značně komplikuje využitelnost našich vod, je jejich nerovnoměrné rozložení. Území České republiky můžeme z hlediska hydrogeologie rozdělit na dvě nesouvislé oblasti (které se liší charakterem i množstvím podzemní vody), tedy na hydrogeologický masiv a hydrogeologické pánve. V hydrogeologickém masivu jsou zdroje podzemních vod značné, neboť jsou ovlivněné příznivými klimatickými podmínkami ve vyšších nadmořských výškách. Horniny masivu jsou však málo propustné a nedovolují intenzivnější proudění podzemní vody. (Němec a Hladný 2006: kap. 1) „K odvodnění dochází obvykle četnými prameny malých vydatností, nebo nesoustředěnými výrony na povrch či přímo do vodních toků.“ (Němec a Hladný 2006: 31-32) Hydrogeologické masivy nejsou proto vhodné pro čerpání většího množství vody z jednoho místa – odběr je realizován rozptýleně, a to studnami s malými vydatnostmi. (Němec a Hladný 2006: kap. 1) Hydrogeologické pánve představují největší využitelné zásoby podzemní vody. Jsou tvořeny téměř výhradně druhohorními a třetihorními sedimenty; v některých místech jsou překryty kvartérními fluviálními štěrkopísky. (Němec a Hladný 2006: kap. 1) „Klasickými hydrogeologickými pánvemi jsou mořské sedimenty České křídové pánve v severovýchodní polovině ČR a jezerní sedimenty Českobudějovické a Třeboňské pánve na jihu Čech. Patří mezi ně také sedimenty karpatského oblouku a karpatské předhlubně rozkládající se na Moravě a ve Slezsku. V Čechách jsou
12
„Zeměpisně leží na rozvodí tří moří, takže s výjimkou krátkého úseku Dunaje má k dispozici jen prameništní a horní toky řek odvádějící vodu mimo území státu.“ (Lellák a Kubíček1992: 15) 13 Řeky v našich podmínkách se pak označují jako perenní. (Němec a Hladný 2006: kap. 1)
12
hydrogeologické pánve budovány převážně sedimenty křídového stáří, na Moravě a ve Slezsku převládá terciér.“ (Němec a Hladný 2006: 32)
Hydrogeologické pánve se zpravidla nacházejí v níže položených oblastech, a tomu odpovídají i nižší srážkové úhrny. Ty představují hlavní zdroj doplňování podzemních vod, který
je
v některých
oblastech
doplněn
infiltrací
vody
z toků
přitékajících
z hydrogeologických masivů do propustného podloží. Zdroje podzemní vody jsou tu méně vydatné, avšak vysoká propustnost hornin umožňuje intenzivní proudění na velké vzdálenosti.14 Hydrogeologické pánve vytvářejí výhodnější podmínky pro hospodaření s vodou, neboť díky průlinové poréznosti mají velkou schopnost vodu akumulovat. (Němec a Hladný 2006: kap. 1) Němec a Hladný (2006: kap. 1) uvádějí, že ve srovnání s polovinou 90. let 20. století u nás klesla spotřeba podzemní vody obecně zhruba na polovinu, díky zániku mnohých průmyslových odběratelů a rovněž tlaku na hospodárnější využívání vod (kvůli rostoucím cenám upravené vody). Podle jiných zdrojů však podzemní vody dramaticky ubývá, neboť naše území opouští více vody než v minulosti. „Je to dáno hodně zásahy člověka. Každoročně se zastaví nezanedbatelný počet ploch, a to silnicemi nebo supermarkety. Voda pak místo aby se vsákla do země, odtéká.“ (Beneš in BEZK 2006) Dle Pavlíkové (in BEZK 2006) je příčinou rovněž větší spotřeba, a tím i větší odběry podzemní vody a dříve využívaná těžká mechanizace v zemědělství. Opominout bychom neměli ani účinky globálního oteplování, kterým se budu věnovat v oddílu 1.2.4.
1.2.2 Nadměrné čerpání podzemních vod Nedostatek zdrojů podzemních vod, spolu se stále rostoucí spotřebou společnosti často vede k nadměrnému čerpání podzemních vod. (Pelikán 1983: kap. 5). Obnovitelné množství podzemních vod představují dynamické zásoby podzemních vod, které jsou neustále doplňovány přírodním koloběhem vody. (Kuchovský 2012) Voda se ovšem jakožto zdroj obnovuje pomalejším tempem, než je čerpána. Jak uvádí Pelikán (1983: kap. 5), nadměrné čerpání podzemních vod může způsobovat jejich nežádoucí změny – v úrovni jejich hladiny a také v jejich kvalitě. Je-li čerpáno větší množství, než jaké by odpovídalo optimálnímu odběru, může dojít k poklesu podzemní
14
Desítky kilometrů (Němec a Hladný 2006: kap. 1)
13
hladiny15 a jestliže se pak odběr dále zvyšuje, snižuje se čerpané množství. (Pelikán 1983: kap. 5) Typickým příkladem poklesu podzemní hladiny v důsledku nadměrného čerpání podzemní vody je Mělnická Vrutnice, která kdysi bývala nejvydatnějším prameništěm,16 avšak od zahájení čerpání podzemní vody pro oblastní vodovod Mělník – Kladno je prameniště trvale suché a hladina vody zapadlá. (Němec a Hladný 2006: kap. 1) Drastické snížení hladiny podzemní vody může rovněž způsobit nežádoucí infiltraci nekvalitní povrchové vody, vyvolat přítoky z jiných obzorů s méně kvalitní vodou, či způsobit tzv. sufozi17 a kolmataci18 filtrační vrstvy na plášti vrtu, což znehodnotí jímací objekty. (Pelikán 1983: kap. 5) Pokud nadměrně čerpáme podzemní vodu v údolí řek, dojde k radikálnímu snížení hladiny podzemní vody, které vyvolá obrácení spádu hladiny v blízkosti řeky a povrchová voda pak může podzemní vodu znečistit. (Pelikán 1983: kap. 5) Podobně je tomu u nadměrného čerpání podzemní vody v blízkosti moře – změní se rovnováha mezi sladkou a slanou vodou a slaná voda pak vniká hlouběji do pevniny a tím znehodnocuje horizonty původně sladké vody. (Pelikán 1983: kap. 5) Pelikán (1983: kap. 5) dále upozorňuje na to, že jestliže odebíráme podzemní vodu z horizontů, jež nemají spojitost s povrchovými vodami, a odebereme větší množství, než je přírodní dotace, dojde k odčerpání tzv. statických zásob a dojde tak k trvalému poklesu hladiny podzemní vody. Komplikací může být rovněž tzv. změna chemismu následkem přítoku vody ze sousedních obzorů. To se týká zejména minerálních vod, u kterých pak dochází ke změně chemismu přítokem prostých podzemních vod. (Pelikán 1983: kap. 5) Pokud dvě či více jímací zařízení nadměrně čerpají vodu z jednoho hydrogeologického celku, může rovněž dojít k jejich vzájemnému ovlivnění. (Pelikán 1983: kap. 5) „V takovém 15
A může dojít k vyschnutí zdroje. (Burda a Štědrá 2012) Z pramenné nádrže původně odtékalo 115-260 l/ s vody (Němec a Hladný 2006: kap. 1) 17 Sufoze označuje vyplavování jemného materiálu a jeho odnášení pryč. Má za následek snížení únosnosti sedimentů a náhlý pokles terénu při jeho zatížení, který může způsobit narušení stability staveb a objektů. (Kycl a kol. 2012) 18 Kolmatace představuje zaplňování pórů horniny jemnými součástkami, což vede ke zmenšování pórovitosti a propustnosti dané horniny. (Anonymus 2012 e) 16
14
případě
může
nadměrný
odběr
v jímacím
objektu
situovaném
v hlubší
části
hydrogeologického celku znemožnit odběr vody z objektů odebírajících vodu na vyšší úrovni.“ (Pelikán 1983: 74) Nadměrné čerpání podzemní vody rovněž ovlivňuje stabilitu terénu a na mnoha místech ve světě způsobuje výrazné poklesy povrchu. (Burda a Štědrá 2012) V Číně byly nedávno ve více než padesáti městech popsány propady a sesuvy půdy, jejichž příčinou je právě nadměrné čerpání podzemní vody. „Kvůli sesuvům se stávají domy neobyvatelnými, na silnicích a polích se objevují velké díry a pohyb zeminy může rovněž narušit kanalizaci.“ (BEZK 2012) V našich podmínkách dochází často ke stržení spodní hladiny vody a lokálnímu vyschnutí studní – zejména kvůli neodbornému rozmístění vrtů. Podél krasových dutin, pohřbených říčních koryt a zlomených pásem dochází k rychlému a nebezpečnému šíření kontaminace, jak tomu bylo v případě ropné havárie u Polep na Kolínsku. (Burda a Štědrá 2012) Čerpání vody za účelem jejího balení často zvyšuje zátěž pro místní ekosystémy a komunity, neboť pro velké korporace jsou špatně nastavené regulační podmínky a legislativní úpravy. (Čermáková 2012) Sociální a ekologické dopady nadměrného čerpání vody ilustruje např. Čajka (2010) ve své DP o indické vesnici Plačimadě , ve které nadměrné čerpání vody sodovkárnou provozovanou společností Coca-Cola způsobilo nejen kritický pokles vody v oblasti, kontaminaci vody a prostředí a zdravotní problémy obyvatel, ale také pokles zemědělské produkce a následnou ztrátu obživy mnoha místních zemědělců.
1.2.3 Znečištění podzemních vod Zdroj znečištění můžeme charakterizovat na základě povahy znečišťující látky (tj. její toxicity, rezistence, rozpustnosti, agresivity, apod.), dále podle rozlohy znečištění a podle množství, trvání, intenzity a periodicity znečišťující látky. Původní vlastnosti znečišťující látky se mohou změnit – při průsaku se uplatňují čistící schopnosti horninového prostředí19, avšak může dojít i ke zhoršení původních vlastností. Jestliže hodnotíme možnost kontaminace přírodního prostředí, musíme se vždy zaměřit jak na dané látky působící znečištění, tak na samotné přírodní prostředí, neboť mezi těmito původně nezávislými kategoriemi vzniknou při
19
O kterých pojednává např. Kliner a kol. (1978: kap. 4)
15
znečištění vzájemné vazby. (Kliner a kol. 1978: kap. 4) Musíme tedy zvážit „hydrogeologické, hydrologické, meteorologické a klimatické poměry, morfologii území, vlastnosti pásma aerace, jakost povrchových a podzemních vod v okolí a vliv odběru vody.“ (Kliner a kol. 1978: 189) Příkladem rozsáhlé kontaminace podzemních vod je výskyt arzenu ve studních v Bangladéši. V rámci humanitární kampaně v 70. letech 20. století tu byly vyvrtány miliony studní, které měly lidem zajistit čistou vodu bez choroboplodných zárodků. Mnohé však byly vyvrtány do podloží, ve kterém se přirozeně vyskytuje arzen. Kontaminované vodě tak bylo vystaveno 35 až 75 milionů lidí a její pití může způsobovat více než pětinu všech úmrtí v Bangladéši. (ČTK 2010 a) Cílek (2012) tuto pohromu označil za „největší hromadnou otravu v dějinách lidstva.“ Největší problém v ČR představuje vysoká koncentrace dusičnanů, která se týká jak podzemních, tak povrchových vod a pochází z plošného znečištění20. Nebezpečí dusičnanů (NO3) spočívá v jejich možné redukci na toxické dusitany (NO2) v trávicím ústrojí člověka. (Němec a Hladný 2006: kap. 1) „Dusitany se slučují v žaludku se sekundárními aminy přinášenými potravou na karcinogenní N-nitrosoaminy.“ (Němec Hladný 2006: 33) Statistiky hovoří o závislosti mezi rakovinou jater, žaludku, tlustého střeva a močového měchýře a obsahem dusičnanů ve vodě. (Němec a Hladný 2006: kap. 1) Dusičnany představují největší nebezpečí pro kojence, kteří jsou ohrožení tzv. dusičnanovou alimentární methemoglobinaemií (DAM), kdy dusitany reagují s krevním barvivem hemoglobinem, a vzniká methemoglobin, který nemá schopnost přenášet kyslík a kojenec je pak vystaven nebezpečí udušení21. (Němec a Hladný 2006: kap. 1) Kromě znečištění dusičnany se často setkáváme se znečištěním horninového prostředí chlorovanými uhlovodíky (CLU) a ropnými látkami (NEL), které je neméně problematické. Často jsou postiženy plochy pod staršími průmyslovými podniky, vojenskými objekty a letišti. Kontaminanty se v podzemní vodě částečně rozpouštějí a mohou být pak prouděním transportovány i na velké vzdálenosti. Na rozdíl od dusičnanů, které se v nízkých koncentracích vyskytovaly v přírodě odjakživa, se většinou jedná o látky uměle vytvořené
20
Koncentrace dusičnanů se výrazně zvýšila v souvislosti s užíváním dusíkatých hnojiv; na tento problém reaguje evropská směrnice – tzv. nitrátová směrnice. (Němec a Hladný 2006: kap. 1) 21 Kojenci do tří měsíců totiž mají tzv. fetální hemoglobin, který s dusitany reaguje snáze než hemoglobin A u starších jedinců. Navíc není enzymatický systém takto starých kojenců ještě zcela vyvinut. (Němec a Hladný 2006: kap. 1)
16
člověkem a některé z nich jsou vysoce toxické, karcinogenní, nebo zcela znehodnocující organoleptické vlastnosti vody. V přírodě probíhá jejich samovolné odbourávání velice pomalu. V okolí Stráže pod Ralskem vzniklo specifické znečištění podzemních vod: během těžby uranových rud došlo k vyluhování kyseliny sírové. (Němec a Hladný 2006: kap. 1)
1.2.4 Podzemní voda a globální oteplování Koloběh vody představuje základní složku klimatického systému (Anonymus 2012 i) změna klimatu tedy nevyhnutelně přinese jeho narušení. Se zvýšením teploty se bude vypařovat větší podíl vody dopadající na zemský povrch. (Anonymus 2012 i) Vzroste tak množství vodní páry, která je podle některých zdrojů nejvýznamnějším skleníkovým plynem. (Ball in Frank 2010) Vodní pára má v našem klimatickém systému největší pozitivní zpětnou vazbu a zesiluje oteplování způsobené změnami obsahu CO2 v atmosféře. (Frank 2010) Změna klimatu obnáší extrémní výkyvy počasí a změnu rozložení srážek: podzemní vody, závislé na atmosférických srážkách, budou ohrožovány nejen obdobími sucha, ale také prudkými přívalovými srážkami. „Když prší pomalu, voda se vsákne. U prudkých a přívalových srážek, které sledujeme v poslední době, tomu tak není. Voda steče do řek, které jsou uzavřené do koryt.“ (Pavlíková in BEZK 2006) S rostoucí hladinou moří může slaná voda pronikat do podzemních zdrojů pitné vody nízko položených ostrovů a znehodnotit je. (Anonymus 2012 a) Jediným řešením je pak dovoz balené vody – výrobku, jehož doprava je náročná na spotřebu fosilních paliv – tedy globální oteplování podporuje.
2. Skleněné lahve vs. PET lahve Ve druhé kapitole popíšu metodu LCA (neboli metodu posuzování životního cyklu) a následně shrnu výsledky několika LCA studií, které se zaměřují na skleněné lahve a PET lahve. Dále se zaměřím na skleněné lahve a PET lahve na balené vody – zejména na suroviny potřebné na jejich výrobu, zmíním legislativu spojenou s vratnými skleněnými lahvemi a pojednám o možném negativním vlivu PET lahví na lidské zdraví.
17
2.1 Metoda LCA Metoda LCA (z anglického názvu Life - Cycle Assessment) neboli metoda posuzování životního cyklu je analytická metoda hodnocení environmentálních dopadů (tj. dopadů na životní prostředí) výrobků, služeb a technologií. Metoda LCA přistupuje k hodnocení environmentálních dopadů produktů s ohledem na jejich celý životní cyklus, zahrnuje tedy environmentální dopady produktů již od stádia získávání a výroby výchozích materiálů, přes stadium výroby samotného produktu, stadium jeho užívání, až po stadium jeho odstranění, opětovného užití či recyklace v něm použitých materiálů22. Environmentální dopady produktů jsou hodnoceny na základě posouzení vlivu materiálových a energetických toků, jež sledovaný systém vyměňuje se svým okolím, tedy s životním prostředím. (Kočí 2009: kap. 1) Metoda LCA patří mezi nejdůležitější informační nástroje environmentální politiky. (Remtová 2003: kap. 1) Metoda LCA vychází ze skutečnosti, že charakter a množství látek, které jsou do životního prostředí vnášeny nebo z životního prostředí odebírány, ovlivňuje výsledný stav životního prostředí. Negativní dopad na životní prostředí jakéhokoliv systému, který je se životním prostředím spojen látkovými a energetickými toky, tedy závisí na kvalitě a kvantitě látek, které tento otevřený systém do životního prostředí vnáší nebo z něj odebírá. 23 Pokud stanovíme charakter a množství daných látek a známe řetězce příčin a následků (které v životním prostředí nastartuje vstup, popřípadě odběr látek), můžeme určit, jaké změny v životním prostředí existence daného výrobku či služby způsobí. (Remtová 2003: kap. 2) Metoda LCA je často používána jako komparativní studie – na porovnání produktů splňujících stejnou uživatelskou funkci a umožňuje vybrat ten produkt, jehož životní cyklus bude životní prostředí poškozovat nejméně. Např. PET vs. skleněná láhev, čemuž se budu věnovat níže. Porovnávány mohou být i služby či technologické procesy. (Kočí 2009: kap. 12) Metoda LCA se skládá ze čtyř etap24: stanovení cílů a vymezení rozsahu, provedení inventarizační analýzy, hodnocení negativních vlivů na životní prostředí a stanovení celkového zhodnocení. Jednotlivé etapy mohou zahrnovat politicky a ekonomicky 22
Myšlenka hodnotit výrobky „od kolébky do hrobu" je připisována Harrymu Teasleymu. (Kočí 2009: 10)
23
Remtová (2003) jej označuje jako „výrobkový systém" (tj. každý výrobek či služba) Kterým se věnuji v příloze č. 1.
24
18
motivované důvody, stejně jako regionální preference, a konečná fáze může představovat „srovnávání nesrovnatelného.“ (Remtová 2003: kap. 6) Proto se různí zadavatelé této analýzy mohou dopátrat odlišných výsledků.
2.1.1 LCA PET lahví a skleněných lahví Existuje mnoho studií, které se zabývají životním cyklem nápojových obalů a jak jsem již zmínila, různí zadavatelé se mohou dobrat odlišných výsledků. Nyní shrnu zaměření a výsledky několika studií, které se (mimo jiné) zaměřují na PET lahve a skleněné lahve a které přinášejí zajímavé poznatky.
2.1.1.1 Studie MŽP (2010) MŽP vypracovalo studii Porovnání environmentálních dopadů nápojových obalů v ČR metodou LCA (2010). Tato studie porovnávala jednotlivé dopady rozličných nápojových obalů: tedy PET lahví malých (tj. 0,3 l, 0,5 l, 0,7 l, 0,75 l) a velkých (tj. 1 l, 1,5 l, 2 l), vratných skleněných lahví, jednorázových skleněných lahví, hliníkových plechovek a nápojových kartonů (tzn. kompozitních obalů). Podle jejích výsledků mají nápojové kartony spolu s vratnými skleněnými lahvemi relativně nejmenší měrný (tzn. na stejný objem nápoje, který obaluje) dopad na životní prostředí. Nejvyšší dopad na životní prostředí mají jednorázové skleněné lahve a hliníkové plechovky25; PET lahve se nacházejí zhruba uprostřed této škály. Studie dále ukazuje, že obaly větších objemů jsou spojeny s nižším dopadem na životní prostředí než obaly menších objemů (při použití stejného materiálu). (MŽP 2010 b) Pokud porovnám podle výsledků studie pouze PET lahve a vratné skleněné lahve, PET lahve vykazují vyšší spotřebu energie, vyšší dopad na globální oteplování, nesrovnatelně větší poškozování ozonové vrstvy a nižší produkci nebezpečných odpadů. (MŽP 2010 b) Grafy s podrobnějšími informacemi uvádím v příloze č. 2.
2.1.1.2 Studie M. Přibylové (2000) Přibylová posuzovala životní cyklus PET lahví a skleněných lahví ve své DP, která byla následně upravena a vydána hnutím Duha pod názvem Skleněné a PET lahve na minerální vody: posuzování životního cyklu (2000). Studie porovnává vratné skleněné lahve o 25
Zejména kvůli vysoké spotřebě energie na jejich výrobu. (MŽP 2010 b)
19
objemu 0,7 l a PET lahve o objemu 1,5 l. PET lahve mohou mít odlišné poslední fáze životního cyklu, a proto jsou hodnoceny ve třech variantách – ve variantě spalovny, variantě skládky a variantě recyklace. Stejně tak skleněné lahve jsou hodnoceny ve třech variantách: ve variantě jednorázového použití skla, variantě dvacetinásobného použití skla a variantě čtyřicetinásobného použití skla. Podle Přibylové (2000) vratné skleněné lahve rovněž vykazují menší celkový negativní dopad na životní prostředí než PET lahve. Zajímavé je porovnání jednotlivých variant PET lahví dle poslední fáze jejich životního cyklu – porovnání varianty spalovny, varianty skládky a varianty recyklace: Nejnižší celkový negativní dopad na životní prostředí ze všech variant PET lahví vykazuje varianta skládka26. Varianta spalování přináší velký nárůst množství emisí CO2, který zvyšuje příspěvek ke skleníkovému efektu. Největší celkový negativní dopad na životní prostředí přináší varianta recyklace. Sice vykazuje nižší příspěvek ke skleníkovému efektu než varianta spalování, menší produkci tuhého odpadu než varianta skládka a shodnou spotřebu dřevěných palet jako další dvě varianty, ale přináší obrovské znečištění vody v důsledku praní rozemleté PET drtě. Rovněž vykazuje větší energetickou náročnost a nárůst negativních dopadů spojených s vyšším množstvím emisí. (Přibylová 2000: kap. 6) Pokud posuzujeme jednotlivé varianty skleněných lahví, nejnižší celkový dopad na životní prostředí ze všech posuzovaných variant má podle Přibylové varianta sklo 40 cyklů. Nejvyšší celkový dopad na životní prostředí naopak vykazuje varianta sklo 1 cyklus. Varianta sklo 1 cyklus vykazuje velkou energetickou náročnost, která přináší větší emise do ovzduší (které dále způsobují negativní vlivy na životní prostředí), nárůst spotřeby dřevěných palet a tuhého odpadu. Naopak přináší snížení znečištění vody, protože lahve nemusí být vymývány. U skla s vyšším počtem opětovného použití klesá většina negativních dopadů na životní prostředí a zároveň se významným způsobem nezvyšuje spotřeba dřevěných palet a znečištění vody. (Přibylová 2000: kap. 6) V příloze č. 2 uvádím tři grafy ilustrující LCA dle Přibylové.
26
„Nejlepší varianta životního cyklu PET lahví (skládkování) způsobuje podle provedené LCA třikrát větší negativní dopad na životní prostředí oproti variantě skleněných lahví se čtyřiceti násobným použitím.“ (Přibylová 2000: 64)
20
2.1.1.3 Studie D. A. Georgakellose (2002) Řecká LCA studie z roku 2002 zkoumá obaly na sycené nealkoholické nápoje, které jsou dostupné na řeckém trhu. Jedná se o obaly různých velikostí (150 ml, 232 ml, 250 ml, 330 ml, 500 ml, 600 ml, 1500 ml a 2000 ml), které jsou vyrobeny z hliníku, skla nebo PET. Dle výsledků studie žádný z deseti obalů nevykazuje jednoznačně nejvyšší či nejnižší celkový negativní dopad na životní prostředí.
2.1.1.4 Studie IFEU (2010) Překvapivé jsou závěry studie životního cyklu, které zveřejnil Institut für Energieund Umweltforschung (IFEU) v Heidelbergu (2010). Instituce Deutsche Umwelthilfe upozornila na to, že tato studie IFEU byla zadaná sdružením producentů plastových obalů Industrievereinigung Kunststoffverpackungen a díky tomu ve svých výsledcích zvýhodňuje PET lahve a hliníkové plechovky. (in Abušinov 2011) Ačkoliv tato studie tedy nemusí být zcela objektivní, je dobrou ilustrací faktu, který bychom měli brát v potaz – PET lahve se stále vyvíjejí a tím se mění i jejich dopady na životní prostředí. Podle IFEU je přes 80 % nevratných PET lahví ekologicky rovnocenných vratným skleněným lahvím, neboť dopad PET lahví na životní prostředí se zlepšuje v mnoha kritériích – díky technické inovaci materiálu, designérům, výrobcům (vstřikovacích a vyfukovacích strojů, preformů a lahví) a rovněž logistice a recyklaci odpadu. (in Abušinov 2011) Studie IFEU zaznamenává výrazné zlepšení environmentálních ukazatelů nevratných PET lahví o objemu 1,5 l od roku 2008, například zlepšení vlivu na klimatické změny, snížení spotřeby fosilních paliv o 31 %, snížení spotřeby vody o 27 % a spotřeby energie o 36 %, snížení podílu částic PM1027 o 55 % (z čehož lze odvodit snížení spotřeby energie, prachu z kamionové dopravy a emisí CO2). (in Abušinov 2011)
27
PM10 označují částice prachu, které jsou menší než 10 mikrometrů a které mají největší potenciál dostat se nejhlouběji do plic. (HPA 2010)
21
Tabulka č. 1: Zlepšení ekologie nevratných nápojových PET lahví 1,5 l na německém trhu dle studií IFEU (2010) a GDB (2008) (in Abušinov 2011) Parametr
Hmotnost lahve (g)
2008 střední
střední
nejlepší
veletrh
hodnota
hodnota
hodnota
k 2010
38,5
33,0
30,9
17,9
0
25
35
50
482
300
265
neznámo
100
56
35
neuvedeno
100
71
32
neuvedeno
100
46
32
neznámo
Podíl recyklovaného PET v lahvi (%) Doprava dodávky lahve a distribuce nápoje (km) Spotřeba energie na výrobu preformu (%) Spotřeba energie na vyfouknutí lahve (%) Spotřeba energie na plnění lahve (%)
2010
Tyto údaje naznačují, že PET lahve mohou v následujících letech procházet technickými inovacemi, které budou mít ekonomické a ekologické efekty. PET lahve tak mohou „zelenat“, zatímco vratné skleněné lahve ztratí svůj význam. (Abušinov 2011)
2.1.1.5 Další studie Pro zájemce o metodu LCA můžu doporučit další velice zajímavé studie, např. další ze studií Institutu IFEU z roku 2006, která se zaměřuje na životní cykly nápojových kartonů a PET lahví: porovnává nápojové kartony a PET lahve na mléčné nápoje (0,5 l), nápojové kartony a PET lahve na ledový čaj (1,5 l) a nápojové kartony a PET lahve na ovocné džusy a nektary (1 l a 0,5 l). Za velice přínosnou považuji rovněž studii organizace WRAP (2008), která se zaměřuje na emise oxidu uhličitého vzniklé při hromadném dovozu vína z Austrálie a jeho plnění do lahví ve Spojeném království. Tato studie porovnává klasické skleněné lahve
22
dostupné v Británii (496 g), lehké skleněné lahve dostupné v Británii (365 g) a Amcorem28 navržené PET lahve (nevratné).
2.2 Skleněné lahve Základní prvotní suroviny pro výrobu skleněných lahví (sklářský křemičitý písek, sůl NaCl, vápenec, znělec, sádrovec, chromová ruda) patří mezi neobnovitelné suroviny, jejichž zdroje nejsou nedostatečné. Jejich těžba však devastuje krajinu. Mezi základní suroviny patří rovněž voda, které se obnovuje pomalejším tempem, než je čerpána. Pomocné suroviny pro výrobu skleněných lahví (koks, železná ruda, baryt, bauxit, feromangan a olovo) patří též mezi neobnovitelné suroviny a jejich zdroje jsou nedostatečné29. (Přibylová 2000: kap. 5) Použití druhotných surovin30 snižuje spotřebu primárních suroviny a množství tuhého odpadu. (Přibylová 2000: kap. 5) Lahve vyrobené z druhotných surovin se v podstatě neliší od lahví vyrobených z primárních surovin31. Díky tomu jsou např. v Německu, Dánsku a Švédsku zavedeny zákony podporující vratné obaly. (Veronika 2012 a) U vratných skleněných lahví platí zákazník kromě ceny také zálohu, která ho motivuje k navrácení lahve do obchodu. Takto navrácená lahev opět putuje do plníren, ve kterých je odetiketována, vymyta ve dvou procentní louhové lázni (ta je rovněž používána opakovaně) a pak znovu naplněna. Tento cyklus zopakuje vratná lahve cca čtyřicetkrát. (Arnika 2010 d) U PET lahví je producentem odpadu konečný spotřebitel – tedy občan (respektive podle současné legislativy obec), zatímco v případě vratných lahví je za obaly odpovědný ten, kdo je uvádí na trh – při vhodně zvolené záloze se k výrobci (či distributorovi) většina lahví vrací. (Veronika 2012 a)
2.2.1 Vratné lahve v legislativě (§ 9 zákona č. 477/2001 Sb., o obalech a o změně některých zákonů)
Obchody, které mají plochu větší než 200 m², jsou povinny nabízet nápoj ve vratné skleněné lahvi a zajišťovat zpětný odběr jeho obalu – pokud daný nápoj nabízí i v lahvi jednorázové (tj. v PET lahvi).
28
Největší obalová společnost na světě, která se zaměřuje na vytváření inovací. Jejich celkové množství spojené s funkční jednotkou skleněných lahví představuje jen 7, 11 kg – tyto pomocné suroviny tedy zabírají pouze 1,3 % celkové hmotnosti všech surovin. (Přibylová 2000: kap. 5) 30 Přidáním střepů rozbitých lahví do sklářského kmene. (Veronika 2012 a) 31 PET lahve jsou recyklací zpracovány do produktu nižší kvality (tzn. downcycling) (Fox 2010) 29
23
Vratné zálohované obaly musí obchody vykupovat po celou svou provozní dobu, bez vazby na nákup zboží a bez omezení množství těchto obalů.
Vratné obaly musí být označeny jako „zálohovaný obal“
Pokud je prodej daného výrobku ukončen, výrobce (či dovozce) je povinen odebírat daný zálohovaný obal ještě po dobu nejméně jednoho roku od posledního uvedení výrobku na trh (či do oběhu).
2.3 PET lahve Plasty
označují
řadu
materiálů,
jejichž
podstatnou
část
tvoří
organické
32
makromolekulární látky (neboli polymery ) a které kromě polymerních látek obsahují rovněž přísady, jejichž účelem je úprava vlastností33. (Beneš a kol. 2012) Plasty jsou známé teprve od druhé poloviny 19. století. Jejich průmyslová výroba začala po roce 191834 a ve druhé polovině 20. století plasty zaznamenaly bouřlivý rozvoj, který pokračuje i dnes. (Pecina 2006: xy) PET – neboli polyetylentereftalát – je „termoplast35 ze skupiny polyesterů, který se vyrábí polykondenzací etylenglykolu a kyseliny tereftalové“ (Šuta 2008: 21) Výroba PET byla patentována roku 1974 a výroba PET lahve – jeho nejčastějšího použití – roku 1977. (Šuta 2008: kap. 6) PET disponuje mnoha výhodnými vlastnostmi: nepropouští plyny a páry36, je poměrně pevný a odolný vůči nárazům, po úpravě rovněž odolává alkoholům a některým organickým
32
Polymery označují chemické látky, které díky svým obrovským molekulám disponují širokou škálou vlastností. Dělí se na elastomery a plasty. (Beneš a kol. 2012) 33 Pecina (2006: kap. 1) upozorňuje na to, že pojmem plasty jsou označovány i látky, které se vyrábí přeměnou přírodních látek (např. celuloid z bavlny či guma z přírodního kaučuku). 34 První plast vůbec – parkesin neboli umělou slonovinu (chemicky nitrát celulozy) – vynalezl Alexander Parkes roku 1855. Prvním plně syntetickým plastem pak byl roku 1909bakelit (reaktoplast vzniklý polykondenzací fenolu a formaldehydu). Po první světové válce se začaly vyrábět první vinylové plasty, např. PVC a polystyren. Ve třicátých letech pak byla objevena syntéza prvního polyamidu – známá jako nylon. (Skovajsová 2010: kap. 1) 35
Podle zpracovatelnosti po ohřátí dělíme plasty na termoplasty a reaktoplasty. (Pecina 2006: kap. 1) Termoplasty označují tzv. plasty teplem tavitelné. Při zvýšené teplotě měknou a dají se tvarovat, zatímco po ochlazení opět ztuhnou. (Pecina 2006: kap. 1) Reaktoplasty označují tzv. plasty teplem tvrditelné. Opakovaným ohřevem nejdou přivést do tvárného stavu. (Pecina 2006: kap. 1) Jejich recyklace je obtížná a vyžaduje zvláštní postupy. (Beneš a kol. 2012) 36
Podle některých zdrojů však může propouštět kyslík a oxid uhličitý (Arnika 2010 a)
24
rozpouštědlům. Využívá se jako obalový materiál (např. pro nápoje, potraviny a léčiva) a díky své pevnosti také pro výrobu vláken37. (Šuta 2008: kap. 6) Základní prvotní suroviny pro výrobu PET lahví (ropa38, uhlí a zemní plyn) patří mezi neobnovitelné suroviny. Mezi pomocné suroviny patří voda, které se spotřebuje velké množství a dále bauxit, baryt, chlorid sodný, železná ruda a vápenec, které patří mezi neobnovitelné suroviny a jejichž zdroje nejsou dostatečné39. (Přibylová 2000: kap. 5) PET lahve představují alternativu ke skleněným lahvím. V současnosti se v nich prodávají dvě třetiny balených nealkoholických nápojů a také některá piva. (Arnika, 2010 a) Sice nejsou vratné40, ale jsou mnohonásobně lehčí a dají se recyklovat41. Jejich recyklace je však (stejně jako jejich výroba) velice zatěžující pro životní prostředí – spotřebuje velké množství vody, ropy a elektrické energie. (Veronika 2012 b) PET lahve jsou recyklovány na tzv. regranulát, ze kterého jsou pak vytvořeny další plastové materiály (pro výrobu textilu, fólií, či vázacích pásek) nebo nové láhve (metodou „botle-to-bottle“). (Thoma 2004)
2.3.1 Škodlivost PET lahví pro lidské zdraví? PET lahve sice zvyšují pohodlí, ale negativně působí na životní prostředí a mohou také negativně ovlivňovat naše zdraví. Mnohé studie dokazují (např. Shotyk a kol. 2006, Šuta 2008, Wagner a kol. 2008, Hansen a kol. 2009, Shimadzu Europa 2011), že PET lahve uvolňují chemické látky, které mohou znehodnotit nápoje, jež PET lahev obsahuje, nebo dokonce negativně působit na naše zdraví. Degradací PET vzniká acetaldehyd (což je za běžných podmínek plyn sladkého zápachu), který může svým obsahem 10 až 20 ppb znehodnotit nápoje, které PET lahev obsahuje. (Šuta 2008: kap. 6)
37
Vlákna jsou dále použita na textil, technické tkaniny, izolace vodičů elektrického proudu, kordy pro pneumatiky, apod. (Thoma 2004) 38
Ropa spotřebovaná na výrobu PET lahví v USA za jeden rok by naplnila nádrž milionu aut. (Fox 2010) Spotřebovaná ropa se zpět do přírodního koloběhu již nevrátí. (Veronika 2012 b) 39 Jejich celkové množství spojené s funkční jednotkou PET lahví ovšem představuje pouze 4,94 kg (v případě varianty recyklace 7,74 kg). (Přibylová 2000: kap. 5) 40 Některé státy již zavedly zálohování PET lahví. (Thoma 2004) 41 Velké množství PET lahví ovšem končí v komunálním odpadu. Dle Arniky (2010 b) se jich vytřídí 60 % stále jich 600 miliónů končí ve spalovnách, na skládkách a v přírodě.
25
Při výrobě PET lahví se používá oxid antimonitý (Sb2O3) jako katalyzátor – v každém kilogramu této umělé hmoty je proto obsaženo více než sto miligramů antimonu. Antimon42 představuje přechodný prvek mezi těžkými kovy a arzenem, vedle kterého se nachází v v periodické tabulce a se kterým se nachází v přírodě. Sloučeniny antimonu působí podobně jako sloučeniny arzenu – tedy jako silné dávidlo. (Shimadzu Europa in Hvízdalová 2011) Již malé množství antimonu může způsobovat únavu a depresi (Hansen a kol. in Svobodová 2010). Antimon může rovněž negativně ovlivňovat krvetvorbu. (Arnika 2010 b) Účinky dlouhodobého vystavění člověka antimonu zatím nejsou prozkoumány, avšak antimon je považovaný za potencionální karcinogen. (Hansen a kol. in Saxton 2010) Dle mnoha výzkumů dochází k uvolňování antimonu do nápojů, jež PET lahve obsahují. Shotyk a kol. (2005) prokazuje výskyt antimonu v některých balených vodách – v patnácti značkách balené vody z Kanady a čtyřiceti značkách balené vody z Evropy43. Podle Hansena a kol. (in Saxton 2010) a Shimadzu Europa (in Hvízdalová 2011) se antimon více uvolňuje do ovocných, kyselých a colových nápojů a příčinou jsou pravděpodobně kyseliny44, které by mohly vyluhování antimonu urychlovat. Podezříván je rovněž cukr (Hansen a kol. in Svobodová 2010) a konzervanty (Anonymus 2011 c), jakožto možné vyluhovací agenty antimonu. S délkou skladování (Arnika 2010 d), rostoucí teplotou a slunečním svitem (Šuta in Anonymus 2011 c) pak koncentrace antimonu v nápoji narůstá. Wagner a Oehlmann (2008) dokazují častou kontaminaci minerálních vod xenoestrogeny, které částečně pochází z látek vyluhovaných z plastových obalů a které v těle imitují ženský pohlavní hormon estrogen, což může způsobit potíže s plodností mužů. Probíhají další výzkumy, které se snaží uvolňování výše uvedených látek potvrdit, popsat mechanismy jejich přesného působení na lidský organismus a nalézt nové bezpečnější technologie výroby PET lahví.
42
Neboli stibium (Arnika 2010 b) V ČR nebyl antimon v PET lahvích dosud objeven. (Arnika 2010 b). 44 Hansen a kol. (in in Saxton 2010) podezřívá kyselinu citronovou. Shimadzu Europa in Hvízdalová (2011) zmiňuje organické kyseliny (jablečnou, vinnou a octovou kyselinu) a rovněž kyselinu fosforečnou obsaženou v colových nápojích. 43
26
3. Balená voda Výše jsem se věnovala problematice vody a obalových materiálů. Ve třetí kapitole se zaměřím na fenomén balené vody. Zmíním kategorie balené vody, které stanovuje vyhláška MZ č. 275/2004 Sb. a popíšu jejich zásadní rozdíly. Shrnu hlavní myšlenky kritiky, která proti balené vodě povstává, a popíšu postoj českých spotřebitelů k balené vodě.
3.1 Kategorie balených vod Se vstupem do EU došlo ke změně v legislativě, a tím i ke změně názvosloví a požadavků na označování balených vod45. (Kožíšek 2008) Vyhláška MZ č. 275/2004 Sb.46 upravuje čtyři kategorie balených vod, mezi kterými jsou kvalitativní rozdíly: balenou kojeneckou vodu, balenou pramenitou vodu, balenou přírodní minerální vodu a balenou pitnou vodu. Samostatnou kategorii představuje balená léčivá voda, jejíž požadavky upravuje lázeňský zákon č. 164/2001 Sb. a vyhláška 423/2001 Sb. (SZPI 2011) Jednotlivé kategorie balených vod se liší v požadavcích na zdroj, ve způsobu úpravy vody, v chemických, fyzikálních a mikrobiologických ukazatelích a rovněž v požadavcích na označování. (vyhláška č. 275/2004 Sb.) Zásadní rozdíl mezi jednotlivými kategoriemi spočívá v požadavcích na zdroj: zatímco první tři kategorie (balená kojenecká, balená pramenitá a balená přírodní minerální) musí pocházet z podzemního zdroje, balená pitná voda může být získávána z jakéhokoliv vodárenského zdroje, tedy i z veřejného vodovodu. (Kožíšek 2008) Jednotlivým kategoriím balených vod se podrobněji věnuji v příloze č. 3. V příloze č. 4 pak uvádím přehled společností prodávajících balenou vodu dostupnou v ČR. Je zajímavé, že minerální vody s příchutí představují „českou specialitu“. V ČR se podílejí na prodejích přírodní minerální vody zhruba z poloviny, zatímco v západní Evropě jsou velice málo rozšířené. (Vlková 2009) Dle Canadean (přední společnosti pro výzkum trhu nealkoholických nápojů) se od nás ochucené minerální vody rozšíří na Západ. (in Vlková 2009). Náš náskok může být způsoben historicky: už od šedesátých let existoval v Československu zákon, jenž reguloval ochucené minerální vody. (Pasquale in Vlková 1999)
45 46
Došlo ke zpřísnění limitů pro některé látky (např. pro dusičnany, sodík, bezo(a)pyren). (Čížek 2005) Hygienické požadavky pro pitné vody pak upravuje zákon č. 252/2004 Sb. (Čížek 2005)
27
3.2 Kritika balené vody Výše jsem již uvedla, že balená voda znečišťuje životní prostředí mnoha způsoby během všech stádií svého životního cyklu a může rovněž negativně působit na lidské zdraví. Nyní uvedu několik dalších souvislostí balené vody, ze kterých vychází hlavní myšlenky kritiky, která proti balené vodě povstává. Za odčerpávání zdrojů podzemní vody velkými korporacemi za účelem balení vody se většinou platí velmi nízké částky, nebo se neplatí vůbec. Často dochází k porušování environmentální legislativy, co se týče množství odčerpávané vody a způsobu nakládání s odpady. (Čermáková 2012) Balená voda je nerozlučně spojena s dopravou – např. do Ameriky se dováží balená voda z Fidži a u nás si můžeme vychutnat balenou vodu ze Srbska či Itálie, zatímco šňůry kamionů zamořují prostředí zplodinami a hlukem. Stejně tak konzumenti balené vody často volí osobní automobil pro cestu do supermarketu, ze kterého si odváží balík balené vody. Balená voda stojí až dva tisíce krát víc, než voda kohoutková47. Přesto Američané nakoupí více než půl miliardy lahví každý týden – tohle množství lahví postavených za sebou by pět krát obtočilo zeměkouli. (Fox 2010) Je nutné zmínit, že třetina vody prodávané v USA48 pochází z kohoutku – jedná se pouze o přefiltrovanou vodovodní vodu (Fox 2010) – a například značková pitná voda firmy Tesco nesoucí logo supermarketu pochází rovněž z kohoutku. (Nesehnutí 2012) Předmětem diskuze je rovněž kvalita balených vod. Varující výsledky přinesla studie, kterou provedlo v roce 2009 občanské sdružení spotřebitelů Test (výsledky tzv. D – testu). Bylo testováno 18 balených vod49 a kvalitativním požadavkům vyhověly pouze čtyři. Čtrnáct balených vod vykazovalo nadlimitní obsah dusitanů, nedovolené cizorodé organické látky (chloroform, benzo(a)pyren), cizorodé toxické látky či použití nedovolené antimikrobiální úpravy. (Test 2009 a) Kromě balených vod byla testována kohoutková voda v pěti velkých městech50. Pro srovnání kvality zkoumaných balených a vodovodních vod bylo zvoleno 64 ukazatelů a 47
Někteří autoři uvádějí nižší poměr, což je pravděpodobně způsobeno tím, že jednotlivé značky balených vod jsou převáženy za různé vzdálenosti, nebo tím, že daní autoři nepočítají s celým životním cyklem výrobku. 48 Např. proslulá Aquafina od Pepsi a Dasani od Coly (Fox 2010) 49 Jednalo se o reprezentativní vzorek, který zahrnoval neperlivé kojenecké, pramenité, minerální (vhodné pro přípravu kojenecké stravy) a pitné balené vody. (Test 2009 b) 50 Ostravě, Brně, Plzni, Praze a Liberci. Zatímco balená voda byla nakoupena v „kamenných“ velkých obchodech, kde bývají lepší skladovací podmínky než v obchodech malých a u benzinových pump, vodovodní
28
výsledek testu „neukázal, že by balené pramenité, kojenecké a pitné vody byly obecně významnějším zdrojem nutričně žádoucích látek (prvků) oproti hodnoceným vodovodním vodám.“ (Test 2009 a: 39) Diskutabilní je rovněž privatizace vodních zdrojů, o které pojednává např. Čermáková (2012). Ukazuje se, že vstup soukromého sektoru do vodárenských služeb má mnoho negativních dopadů (např. zvýšení finanční zátěže pro místní komunity, snížení efektivity a snížení investic do vodní infrastruktury a zhoršování kvality dodávané vody) a přináší selhání v ochraně sociální a ekologické funkce vody. Komodifikace51 vody probíhá na několika úrovních. Nejviditelnější je podle Čermákové (2012) právě markantní rozmach prodeje balené vody,52 který chápe jako privatizační strategii vodních služeb posledních dvou desetiletí a který přináší enormní zisky nadnárodním korporacím. Nadnárodní korporace jsou kritizovány pro své mocenské postavení, ekologické a společenské dopady.53 Co se balené vody týče, na celosvětovém trhu dominují společnosti Nestlé, Danone, Coca-Cola a PepsiCo. Jejich příjem (pouze z balené vody) je odhadován na 100 miliard dolarů ročně. (Čermáková 2012) Dle Statistic Brain (2012)54 vlastní 50% amerického trhu s balenou vodou55 společnosti Coca-Cola a Pepsi-Co. Jejich značky Aquafina (Pepsi) a Dasani (Coca-Cola) zaujímají 24 % z celkového množství prodané balené vody ročně. Pepsi i Coca Cola každá prodají 3,36 miliardy lahví balené vody každý rok a každá vydělají 336 milionů dolarů.
3.3 Postoj veřejnosti k balené vodě Podle výzkumu společnosti Synovate (2011) stále 73 % Čechů kupuje balenou vodu. Zbylých 23 % ji odmítá primárně kvůli její ceně, kvalitě, a/nebo dopadu na životní prostředí. voda byla poněkud znevýhodněna – výběrem velkých vodovodů a starší zástavby. Velké vodovody musí používat povrchové vody a musí je chlorovat. Pokud je rozvodná síť mezi vodárnou a odběratelem dlouhá, může to přinášet mnohé komplikace. Ve starších zástavbách mohou být navíc problémy s vnitřním vodovodem. Nejednalo se tedy o reprezentativní vzorek. (Test 2009 b) 51
Tedy proces, ve kterém se statek, který byl původně spravovaný netržními principy, stává předmětem tržních pravidel. (Čermáková 2012) 52 Na začátku 70. let byla balené vody prodána (celosvětově) jedna miliarda litrů, v roce 2007 pak až 200 miliard litrů. (Čermáková 2012) 53 Kritice korporací se podrobně věnuje např. David Korten: Keď korporácie vládne svetu (2001), Noreena Hertz: Plíživý převrat: globální kapitalismus a smrt demokracie (2003) a Naomi Klein: Bez loga (2005). 54
Vlastní překlad USA vlastní největší spotřebitelský trh s balenou vodou. Následuje jej Mexiko, Čína a Brazilie.(Anonymus 2010 b) 55
29
Graf č. 1: Nákup balené vody českou veřejností (Synovate 2011)
Synovate (2011) dále uvádí, že vztah Čechů k vodovodní vodě je obecně příznivý. Češi si uvědomují, že má menší ekologické dopady než voda balená (69 %), a běžně ji pijí, protože je levná nebo zadarmo a chutná jim (51 %). Graf č. 2: Vztah Čechů k balené vodě (Synovate 2011)
30
III. METODY 5 Popis metodiky V páté kapitole budu popisovat metodiku. Stanovím cíl výzkumu, hlavní výzkumnou otázku a dílčí výzkumné otázky. Popíšu metodu a strategii výzkumu, techniky sběru dat a použitý výběr respondentů.
5.1 Cíl výzkumu, hlavní výzkumná otázka a dílčí výzkumné otázky Cílem mojí práce je podat přehled o vývoji prodeje balené vody v ČR v souvislosti s dopadem na životní prostředí a s marketingovými strategiemi společností, které tuto vodu prodávají. Hlavní výzkumná otázka zní: Jaké jsou environmentální a ekonomické souvislosti vývoje prodeje balené vody v ČR? HVO: Jaké jsou environmentální a ekonomické souvislosti vývoje prodeje balené vody v ČR? DVO1: Jaké jsou environmentální a ekonomické souvislosti raného prodeje balené vody v ČR? DVO2: Jaké jsou environmentální a ekonomické souvislosti vývoje zálohování skleněných lahví na minerální vody v ČR? DVO3: Co vyvolalo nárůst prodeje balené vody v ČR? DVO4: Jaké jsou environmentální a ekonomické souvislosti nárůstu prodeje? DVO5: Co vyvolalo pokles prodeje balené vody? DVO6: Jaké jsou environmentální a ekonomické souvislosti poklesu prodeje balené vody v ČR? DVO7: Jaké environmentální a ekonomické aspekty může přinést další vývoj prodeje balené vody v ČR?
31
5.2 Metoda a strategie výzkumu Pro zodpovězení hlavní výzkumné otázky bude zvolena kvalitativně – kvantitativní strategie. Kvalitativní výzkum představuje dle Dismana (2008) „nenumerické šetření a interpretaci sociální reality“ (s. 285) a jeho cílem je „vytváření nových hypotéz, nového porozumění, vytváření teorie.“ (s. 286) Dle Strausse (1999: 11) se kvalitativní metody používají k „odhalení a porozumění tomu, co je podstatou jevů, o nichž toho ještě moc nevíme. Mohou být také použity k získání nových a neotřelých názorů na jevy, o nichž už něco víme." Kvantitativní výzkum představuje dle Dismana (2008: 126) „testování hypotéz o skupinách, a ne o jedincích.“ Kvalitativní výzkum je založen na metodě indukce, zatímco kvantitativní výzkum staví na metodě dedukce: „Deduktivní metody vychází z teorie nebo obecně formulovaného problému. Teoretický nebo praktický problém je přeložen do jazyka hypotéz.“ Hypotézy vyjadřují možné vztahy mezi proměnnými, které bychom měli najít, pokud jsou naše hypotézy pravdivé. Následuje sběr dat, podle jehož výsledků budou hypotézy potvrzeny, anebo zamítnuty. (Disman 2008: 76) Naproti tomu induktivní metoda „začíná pozorováním, ve kterém pátráme po pravidelnostech, vzorcích, které snad existují v objektivní realitě. Objevené pravidelnosti popíšeme ve formě předběžných závěrů. Ty pak ověřujeme dalším pozorováním. Konečným produktem je nová teorie.“ (Disman 2008: 76) Kvantitativní výzkum vyžaduje silnou standardizaci, která zajišťuje vysokou reliabilitu a přináší poměrně nízkou validitu (kvůli silné redukci informace). Kvalitativní výzkum naopak obnáší slabou standardizaci, která vede k nízké reliabilitě a vysoké validitě. (Disman 2008: kap. 10)
5.3 Techniky sběru dat Potřebná data budou shromážděna pomocí analýzy dokumentů, tedy dokumentů, které „nebyly vytvořeny za účelem našeho výzkumu. Záznamem mohou být právě tak dobře psané dokumenty, nebo jakékoliv materiální stopy lidského chování.“ (Disman 2008: 124) Analýza dokumentů bude doplněna o několik tzv. nestandardizovaných rozhovorů. Nestandardizovaný rozhovor představuje „interakci mezi tazatelem a respondentem, pro kterou má tazatel jen velice obecný plán. Tento plán nezahrnuje výčet otázek, jejich znění, ani
32
jejich pořadí.“ (Babbie in Disman 2008: 308) Při nestandardizovaném rozhovoru je následující otázka zrozena teprve z odpovědi na otázku předchozí; můžeme tedy říct, že respondent je spoluautorem znění otázek a spoluautorem výzkumu. (Disman 2008: kap. 10) Respondenti budou vybírání tzv. technikou sněhové koule (snowball technique), která „spočívá ve výběru jedinců, při kterém nás nějaký původní informátor vede k jiným členům naší cílové skupiny.“ (Disman 2008: 114) K některým respondentům mě rovněž přivedla zkoumaná literatura. Jelikož jsem z počátku našla velice málo pramenů ohledně environmentálních a ekonomických souvislostí prodeje balené vody v ČR, kontaktovala jsem ekologické neziskové organizace, které mě dále odkázaly na odborníky v oblasti balené vody. Přes o. s. Jihočeské matky jsem se dostala k paní Jaroslavě Brožové, která se již řadu let zaměřuje jak na balenou vodu obecně, tak na společnost HPSW Dobrá voda. Jihočeské matky mi poskytly velké množství cenných materiálů, které se týkaly zejména HPSW Dobré vody: jednotlivé posudky z vodoprávního řízení (1997 – 1999), procesu EIA (1999) a IPPC (2007), dále odborné vyjádření a stanoviska k těmto posudkům, apod. Vedle materiálů týkajících se společnosti HPSW Dobrá voda mi byly při hodnocení environmentálních a ekonomických souvislostí prodeje balené vody oporou zprávy v médiích, zejména starší novinové články, které na jednu stranu přinášely mnohé dobové zajímavosti, avšak na druhou stranu jsem k nim musela přistupovat značně kriticky. Velice přínosným byl rovněž rozhovor, který mi poskytla paní Jaroslava Brožová a další osoby, na které mě odkázala.
IV. Vývoj prodeje balené vody v ČR a jeho environmentální souvislosti 6. Zodpovězení dílčích výzkumných otázek V následujících částech budu zodpovídat na jednotlivé dílčí výzkumné otázky. Třetí dílčí výzkumná otázka: Co vyvolalo nárůst prodeje balené vody v ČR? (DV03) bude zodpovězena jen částečně; odpovědět na ni bude pokračovat v části V.
33
6.1 Ekologické a ekonomické souvislosti raného prodeje balené vody v ČR V této podkapitole odpovím na první dílčí výzkumnou otázku: Jaké jsou environmentální a ekonomické souvislosti raného prodeje balené vody v ČR? (DVO1) Popíšu podobu, v jaké prodej balené vody v ČR začínal a to, jak se dále vyvíjel a jaké mohl mít environmentální a ekonomické aspekty. Pomocí historických exkurzů budu raný prodej, jeho podobu a souvislosti ilustrovat a uvádět zajímavosti. Některé zdroje podzemní vody se v přirozeném stavu samovolně projevují na zemském povrchu v podobě vývěrů neboli pramenů, které mohly být lidmi využívány od nepaměti56. Většina prvních písemných zmínek o užívání podzemní vody u nás pochází z 16. století, kdy se minerální prameny začaly využívat k léčebným účelům. (Čížek 2005) Dokládají to zejména písemné zmínky lékařů, kteří doporučovali užívání konkrétních pramenů a také kroniky, ze kterých vyplývá, že mnohé prameny byly v té době již obecně známy a využívány. Roku 1571 zmiňují minerální vodu z Kyselky lékaři Fabian Sommer a Georg Handsch ve svých spisech (Anonymus 2012 d) a ve stejném století vydává v Lipsku lékař Václav Payer celou knihu o léčení karlovarskou vodou. (Vykoukal 2006) Z 16. století pocházejí rovněž bájné příběhy kronikáře Václava Hájka z Libočan dokazující běžné užívání pramenů: např. příběh o čeledínovi, který objevil léčivý pramen a příběh o Přemyslovcích, kteří povolávali horníky, aby odpařovali z minerální vody vřídelní soli. (Bohemia Healing Mineral Waters CZ a.s. 2009) Objevují se však i zmínky dřívější, například písemné zmínky o prameni minerální vody Ondrášovky údajně pocházejí už ze 13. století – pramen měl být objeven roku 1260 Zdislavem ze Šternberka a následně prozkoumán Stephanem ze Šternberka, který vodu z pramene označil za zdraví prospěšnou a obyvatelům udělil právo ji bezplatně užívat57. (Ondrášovka a. s. 2012)
56
Písemné zdroje dokládají například užití pramene Perrieru (dnes proslulé značky minerální vody spadající pod společnost Nestlé) v roce 218 př. n. l. – Hannibalem, který pochodoval na Řím. (Mascha 2006 b) 57 Pravdivost tohoto údaje se mi nepodařila ověřit pomocí dalších zdrojů – vyvstává tedy otázka, jestli to není pouze fikce vytvořená společností Ondrášovka a. s.
34
Raný prodej s balenou vodou zahrnoval pouze prodej minerálních vod (dle dnešní legislativy se jednalo jak o kategorii balených přírodních minerálních vod, tak o kategorii balených léčivých minerálních vod). Prosté podzemní vody (dle dnešní legislativy balené kojenecké a pramenité vody) byly od zahájení jejich výroby baleny do PET lahví (Hnutí Duha Olomouc 1999: 4), které se na území ČR vyskytují od 90. let58 (Hrbková 2008); počátek prodeje prostých podzemních vod tedy můžeme datovat až do 90. let 20. století. Prodej dnešních balených pitných vod (tedy vod pocházejících z jakéhokoliv vodárenského zdroje, ne nutně z podzemního zdroje) můžeme předpokládat minimálně od 19. století, neboť k jejich umělému sycení oxidem uhličitým docházelo v ČR dle Kožíška a kol. (2008: 14) již v roce 1860. Předmětem obchodu se u nás minerální vody staly už v 15. století a vyvážely se jak do blízkých, tak do vzdálených měst59. (Vykoukal 2006) Mascha (2006 c) upozorňuje na to, že zpočátku obchodování s vodami byly vyvážené vody zadarmo a jedinou cenou byla jejich doprava. Kožíšek (2003) uvádí, že prameny vod s přirozeně vyšším obsahem oxidu uhličitého (tzv. přírodní kyselky) se staly oblíbeným nápojem zámožných vrstev již ve středověku a v 16. století byly běžně rozváženy na velké vzdálenosti. Mezi lidová pojmenování kyselek v Čechách a na Slovensku patřilo např.: kyselá voda, kysúc, kislička, ščavica, medokyš a kvasná voda; v Německu byly známé jaké vinné či pivní prameny. Chemická podstata oxidu uhličitého byla sice stanovena až v druhé polovině 18. Století (A. L. Lavoisierem), avšak tento plyn byl mezi lidmi vnímán již mnohem dříve a byl známý pod názvy jako např. spiritus mineralis, lesní plyn, kyselý spiritus, fixní vzduch a metifický plyn. Systematickým a pravidelným se však obchod s minerálními vodami stává až v 18. století60. (Vykoukal 2006) S rozvojem obchodu můžeme předpokládat i rozvoj vytváření
58
Vody balené do plastů se objevily již v 70. letech a během 80. let se už stávaly běžně dostupnými, avšak v ČR byl jejich prodej opožděn kvůli totalitnímu režimu. Na počátku 90. let se u nás začaly objevovat první PET lahve z dovozu a v následujících letech zaznamenala voda balená v plastu obrovský rozmach. (Čížek 2005, Hrbková 2008) 59
Mascha (2006 c) uvádí, že mnohé léčivé vody byly po Evropě distribuovány už od časů Říma. Od roku 1780 byla Vincentka vyvážena luhačovickými občany – vodáky – do Vídně, kde se prodávala v lékárnách, restauracích a vinárnách. (Vincentka a.s. 2012) V roce 1781 bylo zájemcům odesláno 9144 džbánků naplněných vodou z bílinského pramene (tj. dnešní Bílinská kyselka) a v roce 1786 bylo odesláno už 40 000 džbánků. „Džbánky či láhve, kterých se [v roce 1786] plnilo denně 500 až 600, se balily do bedniček po 20 kusech a jedna bednička stála 4 zlaté, samostatný džbánek či láhev 9 krejcarů.“ (Bohemia Healing Mineral Waters CZ a.s. 2009) Minerální voda z obce Kyselky začala být systematicky vyvážena v devadesátých letech 18. století hrabětem Johannem Josefem Stiebarem. V Karlových Varech, Praze a Vídni byly zřízeny její prodejní 60
35
pracovních příležitostí a růst věhlasu vyvážených minerálních vod, stejně jako lokality, ze kterých byly čerpány. Z 18. století rovněž pocházejí první chemické rozbory minerálních vod, které exaktně dokazují jejich prospěšné složení. Roku 1724 provedl dr. Friedrich Hoffman první chemickou analýzu pramene z obce Kyselka. (Anonymus 2012 d) Roku 1771 byl pramen současné minerální vody Ondrášovky podroben prvnímu chemickému rozboru dr. Heinrichem Johanem von Crantzem ve Vídni. (Ondrášovka a. s. 2012) V 18. a 19.61 století byly v souvislosti s rozvojem lázeňství minerální vody stáčeny do skleněných lahví. (Čížek 2005) Skleněné lahve se v 18. století pro plnění minerálních vod začaly používat, neboť díky jejich průmyslové výrobě konečně klesla jejich cena. Do té doby byly velice drahé, a proto se místo nich dříve používaly kameninové62 a keramické džbány, které byly uzavřené cínovým a později vzduchotěsným korkovým uzávěrem. 63 (Vykoukal 2006) Zpočátku éry lázeňství byl prodej minerálních vod lokalizovaný kolem lázeňských měst a léčivých pramenů, postupně se však jejich nabídka rozšiřovala do dalších míst. (Čížek 2005) Zajímavou výjimku představuje minerální voda z Kyselky, která se nejprve vyvážela (už na sklonku 18. Století) a teprve poté (po roce 1873) došlo k rozvoji stejnojmenné obce a její infrastruktury (tzn. stavbě lázeňských domů, hotelů, promenád, kolonády a vodoléčebného ústavu). (Burachovič 2008) První umělé sycení vod oxidem uhličitým v ČR prováděla pražská firma Reinhardt založená v roce 186064, a následovala ji akciová společnost Dr. F. Zátky, která zavedla první průmyslovou výrobu sycených nápojů. Motivací pro umělé sycení bylo dle Kožíška a kol. filiálky. (Anonymus 2012 d) Dobovou zajímavostí z roku 1768 je spis, ve kterém dr. Zűckert odmítá vývoz vody z Kyselky, neboť jím zdraví prospěšná voda z pramene prý ztrácí své účinky. (Anonymus 2012 d) Na konci 19. století byla minerální voda Krondorf – dnešní Korunní – exportována do mnoha zemí světa. Zásobovala celé tehdejší Rakousko-Uhersko. (Karlovarská Korunní, s.r.o. 2012) 61
Období romantismu přineslo kromě obdivu k přírodním scenériím taky fenomén lázeňské turistiky. (Burachovič 2008) 62 V devadesátých letech osmnáctého století byla u zřídla Kyselky postavena výrobna kameninových lahví. (Anonymus 2012 d) V roce 1868 pak zavedl Heinrich Mattoni plnění do skleněných lahví. V témže roce zavedl Heinrich Mattoni také strojovou výrobu. (Burachovič 2008) Pro srovnání: minerální voda Evian (Danone) začala být plněna do skleněných lahví až v roce 1920. (Mascha 2006 b) 63
Mascha (2006 c) zmiňuje, že ve světě se před skleněnými lahvemi používaly pro plnění minerálních vod rovněž porcelánové nádoby. 64 Mascha (2006 c) uvádí, že umělé sycení oxidem uhličitým bylo možné od konce 17. století. Kožíšek a kol. (2008: 14) ho však datují již od konce 16. století.
36
(2008: 14) „napodobit přírodní minerální vody, kterým byla přisuzována velká léčivá síla.“ Od roku 1930 byly sycené vody balené do lahví s pákovým či obloukovým porcelánovým uzávěrem. K hlavnímu rozmachu sycených nápojů pak došlo až po druhé světové válce. (Kožíšek a kol. 2008: 14-15) Minerální vody a sodové vody byly balené do skleněných lahví a jejich výrobci odebírali na počátku 20. století většinu produkce velkých skláren (v roce 1909 odebírali 44,565 % produkce velkých skláren). Minerální a sodové vody tedy představovaly pro velké sklárny významnou komoditu. (Lněničková 2005 a) Suroviny potřebné na výrobu skleněných lahví zmiňuji v části 2.2. V 19. a 20. století dochází k nárůstu exportu minerálních vod, k čemuž mimo jiné přispělo i budování rychlé a levné železniční dopravy. Například export minerální vody z Kyselky (tehdy tzv. Kysibelky) činil v roce 1869 přesně 331 449 lahví. V roce 1894 nechal Heinrich Mattoni vybudovat železniční linku Vojkovice nad Ohří – Kyselka a v roce 1910 se do světa vyváželo už cca 10 milionů lahví. (Burachovič 2008) Už na přelomu 19. a 20. století bylo legislativně ošetřeno nakládání s prodávanými minerálními vodami za účelem uchování jejich jakosti: v hostincích, kavárnách a restauracích bylo zakázáno přelévat minerální vody z původních lahví do menších nádob (za účelem zvýšení zisku), neboť by se tím zhoršila jejich jakost. (Časopis pro veřejné zdravotnictví 1900 a Časopis pro veřejné zdravotnictví 1899 in Kožíšek 2005) Zatímco některé zdroje minerálních vod byly objeveny náhodou (např. Hanácká kyselka během hledání uhlí v roce 1854), jiné byly odhaleny po cílevědomém záměrném pátrání (např. Poděbradka v roce 1904). (Hanácká kyselka s.r.o. 2011, Poděbradka, a. s. 2012 a) Během první a druhé světové války došlo k útlumu lázeňství. (Burachovič 2008) To ovšem nemusí nutně znamenat i pokles prodeje minerální vody, právě naopak. Zatímco dříve byly minerální vody podávány především lázeňským hostům v rámci jejich léčebných kůr (Vokálová 2011) a vyšším vrstvám (Doležel in Anonymus 2012 c) v podobě luxusního, přepychového nápoje (Mascha 2006 c), během druhé světové války začala být minerální voda
65
Na limonády připadalo 9 % tehdejší produkce velkých skláren. Skleněné lahve se používaly rovněž na pivo a začaly se objevovat první skleněné lahve na mléko a mléčné produkty, hořčice a oleje. (Lněničková 2005 a)
37
stáčená ve velkém, neboť lidé se báli konzumovat obyčejnou vodovodní vodu, která mohla být kontaminovaná. (Doležel in Anonymus 2012 c) Spotřeba balené vody nebyla v průběhu historie ovlivněná pouze množstvím jejích konzumentů, ale také způsoby, jakým byla voda jímána. Prodej balené vody nebyl dlouho spojený s umělými hlubinnými vrty (Vokálová 2011) a technikou, která umožňuje velkou rychlost čerpání. Nepřinášel tedy problémy způsobené nadměrným čerpáním podzemní vody, které popisuji v oddíle 1.2.2. Jímání podzemní vody prostřednictvím hlubokých vrtů je v České republice doloženo už v roce 1638 – vrtání otvorů do vřídelní desky v Karlových Varech66. Jednalo se však o ojedinělý pokus a ještě dlouho poté byly používány dřívější metody: jímání podzemní vody primitivními, avšak efektivními způsoby (například prostým ohrazením přírodního vývěru či využíváním přírodního vývěru prostřednictvím cylindrických jímek) a jímání podzemní vody mělkými vrty. (RLPLZ 2012) Počátek využívání minerálních vod spočíval pouze v ohrazení přírodních vývěrů v řečišti řeky, aby nedocházelo k jejich mísení s povrchovou vodou (např. v Karlových Varech). Používaly se rovněž tzv. pisciny – otevřené vodní nádrže, které byly vybudované přímo nad vývěrem a tzv. zářezy – podélné odkryvy v zeminách či horninách (např. pramen Otto v Kyselce). (RLPLZ 2012) Velice rozšířeným bylo využívání přírodních vývěrů prostřednictvím cylindrických jímek. „Mezi nejstarší avšak mnohde dosud funkční cylindrická jímání minerálních vod náleží jímání ve vydlabaných kmenech stromů (Slavkovský les, Otročín aj.), jímání pramenů v dřevěném či dokonce kamenném pažení (Kyselecký Hamr u Chebu, dosud dochované pažení z granitu z r. 1648!) a jímání otvory v kamenných deskách. Příklad posledně jmenovaného jímání lze spatřit na rytinách prostoru karlovarského Vřídla (1630, 1652 aj.), na nichž je patrné překrytí přírodního výronu termy kamennou deskou s otvorem, do něhož je nasazena dřevěná výstupní roura.“ (RLPLZ 2012)
Jímání otvory v kamenných deskách bylo v Karlových Varech využíváno i v dalších staletích, kdy mělké vrty obecně nahradily přírodní výrony. (RLPLZ 2012) „Ještě v r. 1864 zde byl princip krycí kamenné desky s dřevěným výstupním potrubím použit při jímání Mlýnského pramene. Kamenné desky byly zhotovovány z odolných hornin, tedy z granitu, syenitu, porfyru či křemence, později též z umělých kamenů.“ (RLPLZ 2012)
66
Už ve starověké Číně byly podzemní vody jímány pomocí různě hlubokými vrtů. (RLPLZ 2012)
38
Minerální vody s vyšším přirozeným obsahem CO2 – neboli kyselky – byly často jímány zvonově, kdy jsou „rozptýlené vývěry soustředěny do výstupního potrubí různě širokými a různě tvarovanými (čtyř, šesti, osmibokými, oválnými až kulatými, pyramidálními) zvony, zvonky či trychtýři.“ Zvony a trychtýře bývaly původně dřevěné a od 50. let 19. století se začaly používat kovové materiály (litina, bronz, pocínovaná měď), čedičové cihly a později železobeton. Pro příliš rozptýlené přírodní vývěry se používaly soustavy jímacích zvonků, které byly spojeny do jednotného výstupního potrubí (např. pramen Natálie ve Františkových Lázních). (RLPLZ 2012) V minulosti bylo rovněž užíváno studňovité jímání, které se ve své čisté podobě hodí na vody mělkého původu (tzv. hořké vody) a drobné vývěry minerálek. Často bylo kombinováno s pramenními zvony a dalšími úpravami proti odplynění, poruchám chemické rovnováhy a sedimentaci. V kombinaci se zvony, trychtýři a dalšími úpravami se provádělo rovněž jímání vody v mělkých i hlubokých šachticích (např. v Kyselce). Spojením šachtic a studní, jejichž spodní část je pak rozšířena do kruhu, kužele, či jehlanu, se užívalo při tzv. kuželovitém jímání. (RLPLZ 2012) Rozšířenými byly i jednoduché či složitější sběrné schránky, které se umisťovaly přímo nad pukliny ve skalních masivech a byly případně doplněny vyrovnávací komorou a odplyňovacím ventilem. (RLPLZ 2012) Rozličné jímací techniky byly často kombinovány. Zajímavé je, že u hlubokých jímacích vrtů představuje problém proces stárnutí – ve srovnání s jímkovým či šachticovým způsobem jímání vody mají relativně nižší životnost. (RLPLZ 2012)
6.2 Environmentální a ekonomické souvislosti vývoje zálohování skleněných lahví na minerální vody v ČR V této podkapitole odpovím na druhou dílčí výzkumnou otázku: Jaké jsou environmentální a ekonomické souvislosti vývoje zálohování skleněných lahví na minerální vody v ČR? (DVO2) Rozhodla jsem se věnovat této dílčí výzkumné otázce samostatnou podkapitolu a nezařazovat ji pod 6.3.3 Environmentální a ekonomické souvislosti vývoje prodeje balené vody v ČR, neboť zálohování skleněných lahví na minerální vody prošlo
39
složitým vývojem a přineslo řadu zajímavých environmentálních a ekonomických souvislostí, takže dokáže samostatnou podkapitolu bohatě naplnit. Skleněné lahve na minerální vody měly v České republice dlouholetou tradici a do první poloviny roku 1999 tu fungoval funkční zálohovaný systém vracení lahví od minerálních vod. (Přibylová 2000: kap. 3) Před převratem se vratné skleněné lahve obecně používaly na téměř všechny nápoje, avšak od 90. let postupně narůstal objem jednorázových obalů: nápojových krabic (na mléko, džusy a postupně víno), plastových lahví (na limonády, balenou pramenitou vodu a následně minerální vody a sirupy; v současnosti i na pivo a víno). (Hnutí Duha Olomouc 1999: 4) PET lahve se začaly používat na plnění minerálních vod v roce 1998. Ještě v roce 1998 bylo v České republice z celkové produkce minerálních vod (tj. 500 milionů litrů) 79 % minerálních vod plněno do skleněných obalů a 19 % minerálních vod plněno do PET obalů. (Přibylová 2000: 8) V roce 1999 pak výrazně vzrostl podíl použitých PET lahví. (Přibylová 2000: kap. 3) Přechod minerálních vod od skleněných lahví do PET lahví byl velice prudký, na rozdíl od obdobného přechodu limonád do PET lahví, který probíhal pozvolně. (Veronika 2012 a) Graf č. 3: Rozdělení minerálních vod v ČR v roce 1998 podle obalů (vytvořeno autorkou podle údajů Přibylové 2000: 8)
V říjnu 1999 došlo ke zhroucení trhu s vratnými lahvemi na minerální vody. (Přibylová 2000: kap. 1) Upřednostňování PET lahví vedlo ke hromadění skleněných lahví na minerální vody na trhu a skladech výrobců. Ti začali omezovat zpětný výkup lahví: v roce 1999 snížila Poděbradka zálohu na skleněnou lahev ze 4 Kč na 1 Kč, a protože stejné lahve
40
(zelené o objemu 0,7 l) používali i ostatní výrobci, Poděbradku následovali. Další snížení zálohy – na 0,10 Kč – zavedly velkoobchody, aby se nadbytečné lahve nehromadily u nich. (Veronika 2012 a) Dle předsedkyně Svazu výrobců minerálních vod Ježkové mělo snížení zálohy na minerální vody podpořit v té době klesající prodej minerálních vod ve skle. (Ježková in Anonymus 1999 b) Ve skutečnosti však záloha ve výši deseti haléřů nebyla dostatečnou motivací, aby lidé lahve vraceli67. „Ještě nedávno, když jsme jednu láhev vykupovali za korunu, sem jezdili i lidé odjinud, třeba až z Českého Krumlova.“ řekla nám vedoucí Terna [v Českých Budějovicích – obchodu, který jako jeden z posledních v Českých Budějovicích přistoupil na desetníkovou zálohu ]Ludmila Vranovská. „Teď už se to tolik nevyplatí, protože výkupní cena klesla na deset haléřů.“ (Vranovská in Faktorová 1999)
Některé řetězce navíc zpětný výkup skleněných lahví od minerálních vod značně omezovaly a zcela rušily nabídku minerálních vod ve skleněných lahvích. Je nutné podotknout, že jednotliví výrobci, dodavatelé a prodejci porušovali zákon o ochraně spotřebitele (Zákon č. 634/1992 Sb.), když radikálně omezovali zpětný výkup vratných lahví. Zákon č. 634/1992 Sb., který se výkupu vratných lahví věnuje v §18, stanovoval, že vratné obaly musí být v prodejně vykupovány po celou provozní dobu a jejich výkup nesmí být vázán na minulý ani budoucí nákup, limitován počtem dříve odebraných výrobků, podmíněn předložením dokladu o předchozí koupi výrobků v těchto obalech a omezen tzv. cenovou diskriminací (tj. rozdílem mezi dříve vybíranou a nyní vyplácenou zálohou).68 (Šlehobr 1999) Producenti minerálních vod rovněž využívali díry v zákoně – toho, že skutečný producent obalu nenese žádnou odpovědnost za další osud tohoto obalu. (Dolejší 1999 b) Veronika (2012 a) upozorňuje na to, že Česká obchodní inspekce, která má dohlížet na dodržování zákona o ochraně spotřebitele, selhala při ochraně zákazníků, když producenti, dodavatelé a prodejci tento zákon porušovali. Problém je rovněž v tom, že mnozí spotřebitelé, kteří se s omezováním výkupu osobně setkali, Českou obchodní inspekci na porušování zákona neupozornili. (Šlehobr 1999) 67
„(…) Čím je záloha nižší, tím méně lahví se vrací nazpátek“ (Kropáček in Baroch 2010) Dnes §18 Zákona č. 634/1992 Sb. stanovuje, že „ (1) Prodávající je povinen informovat spotřebitele o peněžní částce za výkup vratných zálohovaných obalů a tuto informaci na viditelném místě zpřístupnit. (2) O změně peněžní částky za vykupované vratné zálohované obaly nebo o ukončení výkupu vratných zálohovaných obalů je prodávající povinen informovat spotřebitele po dobu nejméně 30 kalendářních dnů před dnem provedení změny nebo ukončení výkupu. Po tuto dobu nesmí být výkup těchto obalů zastaven.“ (§18 Zákona č. 634/1992 Sb.) Vratným obalům se věnuje rovněž Zákon o obalech (Zákon č. 477/2001 Sb.) 68
41
V roce 1998 bylo v ČR na trh uvedeno zhruba 12 tisíc tun PET lahví a v roce 1999 jich bylo v oběhu již dvojnásobné množství než v roce 1995. (MŽP in Baroch 1999) Tento strmý nárůst PET lahví vyvrcholil zhroucením systému odběru vratných skleněných lahví od minerálních vod. (Baroch 1999) Dle Hnutí Duha Olomouc (1999: 2) bylo 80 – 90 % použitých PET obalů odloženo do směsného komunálního odpadu, část byla spálena69 a většina plastových lahví skončila na skládkách70. Problém představovaly rovněž PET lahve odhozené v přírodě a přeplněné separační kontejnery, které vyžadovaly častější odvoz. „Začíná to být doslova hrůza. Kontejnery na plasty vyvážíme podle smlouvy s městem dvakrát do měsíce, ale dnes už by to bylo potřeba jednou týdně. Povalují se kolem nich hromady lahví a vítr je roznáší do okolí. Zvláště po víkendech si lidé přivážejí láhve z chalup domů a to pak stačí kontejner úplně naplnit dvě rodiny, protože skoro nikdo lahve nesešlapuje.“ (Dobiáš in Pirnosová 1999) „V Rýmařově bylo v roce 1997 vyseparováno 7 300 kg [plastů]a v roce 1998 (při minimálních změnách v separačním systému) již 16 520 kg. To v praxi znamená namísto odvozu 1-2x měsíčně odvoz 1x za 10 dní. V současnosti jsou kontejnery již sedmý den po vyprázdnění opět přeplněné.” (MěÚ Rýmařov in Hnutí Duha Olomouc 1999: 3)
Ve většině měst byly v separačních kontejnerech sbírány všechny druhy plastů dohromady, což limitovalo jejich další využití. I když byly pak PET lahve vyseparovány na dotřiďovacích linkách, nastával problém s jejich odbytem. Vytříděné PET lahve u nás v roce 1999 zpracovávala pouze jedna recyklační linka – Silon a. s. nad Lužnicí – a celková produkce PET lahví v ČR v roce 1999 mnohonásobně převyšovala její kapacitu. Tato recyklační linka navíc vykupovala pouze bílé lahve71 a většina minerálních vod byla v té době balena v zelených lahvích. Vyseparované obaly od minerálních vod proto často končily na skládkách. (Hnutí Duha Olomouc 1999: 2) „[Silon a. s. nad Lužnicí] má při čtyřsměnném provozu roční kapacitu 2500 - 3000 t. Celková produkce PET lahví v ČR je však již nyní řádově vyšší. Odborné odhady se pohybují od 400 milionů do 2 mld kusů. Při hmotnosti 1,5 l PET lahve 40g představuje dolní hranice tohoto odhadu 16000 tun. Svým dodavatelům (firmám, které zajišťují třídění v obcích) platí firma SILON za slisovanou tunu 3 Kč. Ovšem pouze za bílé lahve, barevné nevykupuje vůbec z důvodů špatného odbytu (…).” (Hnutí Duha Olomouc 1999: 2)
69
Při spalování se sice využije energie a zmenší objem, ale produkuje se C02, toxické látky (např. dioxiny) a nebezpečný odpad (popílek a škvára). (Hnutí Duha Olomouc 1999: 2) 70
Skládkování PET lahví zabírá půdu, neslisované lahve způsobují nestabilitu tělesa skládky a skládkování veškerých plastů zvyšuje množství organicky vázaného uhlíku, což vytváří tzv. reaktivnost skládky. (Hnutí Duha Olomouc 1999: 2) 71
„Třeba jedna německá firma nemá zájem o barevnou izolaci, a požaduje bílou i přesto, že izolace vlastně není vidět a je schovaná mezi stěnami domu. Většina lahví je dnes přitom barevná.“ (Kunz in Dolejší 1999 b) Barevná vlákna se navíc svou kvalitou od bílých vláken neliší. (Černochová 1999)
42
Silon a. s. nad Lužnicí produkoval ze střiže například střešní lepenku a izolaci. (Dolejší 1999 b) Z důvodu plných skladovacích prostor byl Silon a. s. nad Lužnicí následně donucen pozastavit i výkup čirých PET lahví. (Černochová 1999) PET lahve tedy představovaly nevyřešený komunální a ekologický problém a hrozilo, že zcela zavalí skládky a stanou se vážnou hrozbou pro životní prostředí. V roce 2000 však kvůli PET lahvím vypukla obchodní válka: PET lahve začaly být ve velkém zkupovány čínskými obchodníky, na což reagoval Silon a. s. nad Lužnicí zvýšením výkupní ceny za PET lahve a rozšířením kapacity na jejich zpracovávání. Prudký nárůst zájmu o využití PET lahví ze strany Číny byl vyvolaný především růstem ceny ropy, kterou jsou PET lahve jakožto druhotná surovina schopny nahrazovat. (Smrčka 2000) PET lahve se staly z obchodního hlediska nejzajímavější komoditou v komunálním odpadu. (Kozel in Smrčka 2000) „[Čínští obchodníci] nakupují ve velkém tříděný odpad PET lahví a odvážejí jej do Číny, kde hraje důležitou roli v petrochemickém průmyslu, zpracovává se na textilní vlákna nebo recykluje zpět na obaly. Silon proto nedávno zvýšil výkupní cenu za PET lahve, které se tak nyní z původní jedné koruny až 1,20 Kč za kilogram plastových lahví vyhoupla až na čtyři až šest korun. (…) Nová linka umožní zvýšit kapacitu zpracování PET lahví ze současných 3500 tun ročně na 15 000 tun v roce 2002 (…).“ (Smrčka 2000)
Považuji za důležité zmínit, že obrovská poptávka po plastovém odpadu v Číně způsobuje nedostatek této recyklační suroviny v Evropě a zvedá její cenu na celosvětovém trhu. Přestože cena plastového odpadu roste, pořád vyjde levněji než plastový granulát vyrobený z ropy, neboť na rozdíl od primárního plastového granulátu se z něj neplatí clo72. (Anonymus 2005) 1. ledna 2002 nabyl účinnosti Zákon č. 477/2001 Sb. o obalech a o změně některých zákonů (zákon o obalech), který za účelem ochrany skleněných lahví stanovil (mimo jiné) povinnost obchodů s prodejní plochou větší než 200 m² nabízet kromě minerálních vod v plastových lahvích i minerální vody ve skleněných lahvích73. (zákon č. 477/2001 Sb.) Na 72
Čínští obchodníci ve velkém zkupují plastový odpad v USA a západní Evropě a pomocí aut s kontejnery a lodí jej pak převáží do Číny, kde je jsou plasty, resp. granuláry ručně (a tedy lacině) – vymývány. Lodní doprava z Evropy vychází rovněž levně a navíc na zpáteční cestě neplují lodě prázdné, nýbrž vozí obrovské množství textilu a dalšího čínského zboží, které je mimochodem často vyrobené právě z plastového odpadu. (Anonymus 2005) Jelikož Čína vykoupila většinu domácí produkce plastových odpadů, mnohé recyklační firmy v Evropě a USA krachují, nebo jsou nuceny dovážet plastový odpad ze zahraničních států prostřednictvím kamionů, což je drahé a neekologické. V Německu dochází k paradoxní situaci: zálohování PET lahví mělo přinést zlepšení situace s odpady, avšak obchodní řetězce, které lahve vykupují, je raději místo domácím recyklátorům předloží čínským obchodníkům, neboť od nich dostanou více peněz. (Anonymus 2005) 73
Další podrobnosti uvádím v oddíle 2.2.1
43
dodržování zákona má dohlížet Česká obchodní inspekce (ČOI), která konci roku 2009 zjistila nedostatky v šestině kontrolovaných obchodů. 74 (Arnika 2010 c) Stát sice stanovil povinnost nabízet minerální vody ve skle, avšak nezajistil, aby minerální vody ve skle měly opravdu stejné podmínky jako minerální vody v plastových obalech. Skleněné lahve se nedají z obchodů odnášet tak pohodlně jako balíky minerálních vod s rukojetí, navíc bývají dražší než minerální vody v plastu a v obchodě bývají situovány špatně viditelném místě. Obchody navíc bývají zásobovány malým počtem kusů minerálních vod ve skle. (Anonymus 2010 c) „Několikrát jsem vykoupil supermarket. Chtěl jsem třeba třináct lahví, ale v obchodě jich měli jen dvanáct.“ (Kropáček in Anonymus 2010 c) Stát prostřednictvím zákona č. 477/2001 Sb. rovněž nezajistil jednotnou výši zálohy, na což reagovalo nařízení vlády č. 111/2002 Sb.75, které po celém území České republiky stanovilo pevnou výši zálohy – 3 Kč – pro sedm nejběžnějších typů vratných zálohovaných lahví (láhev na víno 1 l, láhev na minerální vodu 0,7 l, láhev na minerální vodu 0,33 l, láhev na limonádu a sodovou vodu 0,33 l, láhev na ovocný sirup 0,7 l, pivní láhev (typ NRW) 0,5 l a pivní láhev (typ ALE) 0,5 l). Účelem bylo vytvořit funkční zálohovaný systém, který bude spotřebitelům, obchodníkům a dalším subjektům poskytovat jistotu výše zálohy a zejména jistotu jejího navrácení. (MPO 2012: 1) V roce 2004 bylo v České republice stáčeno již 89% produkce minerálních vod do plastových lahví, 8 % produkce minerálních vod do skleněných lahví a zbylá 3% produkce minerálních vod do ostatních obalových materiálů. Zajímavé je porovnání s ostatními evropskými státy: ve většině států také převládalo používání plastových obalů, např. ve Španělsku (87 % produkce v PET) a ve Francii (70 % produkce v PET); výjimku představuje Německo, ve kterém byla téměř celá produkce minerálních vod stáčena do skleněných lahví (97 % produkce ve skle) a Rakousko, ve kterém skleněné lahve zaujímaly většinu (60 % produkce ve skle). Minerální voda stáčená do plechovek a kartonových krabic zaujímala v Evropě jen nevýznamný podíl. (Kožíšek a kol. 2005: 13)
74
Kropáček (in Anonymus 2010 a) upozorňuje na to, že ČOI, která spadá pod ministerstvo průmyslu a obchodu, postupovala dost v laxně v případech nedodržování požadavků stanovených zákonem. 75 Nařízení vlády č. 111/2002 Sb. vstoupilo v účinnost 13. května 2002.
44
Graf č. 4: Rozdělení minerálních vod v ČR v roce 2004 podle obalů (Kožíšek a kol. 2005: 13)
V roce 2007 bylo v České republice naplněno 3792 000 000 ks nápojových obalů (údaj zahrnuje nealkoholické nápoje a pivo). Skleněné obaly zaujímaly 51 % a plastové obaly 39 % a tento poměr se dále vychyloval ve prospěch plastových obalů. (Placková 2010) 7. června 2010 vláda odsouhlasila novelu nařízení o pevné výši vratné zálohy z roku 2002, na kterou podalo návrh Ministerstvo průmyslu a obchodu a která začala následně platit od 1. srpna 2010 (BEZK 2010) v podobě nového nařízení č. 209/2010 Sb. Tato novela přinesla dvě zásadní změny – rozšíření jednotné zálohy ve výši tří korun na všechny typy pivních půllitrových lahví s korunkovým uzávěrem a snížení zálohy na skleněné lahve pro minerální vody o objemu 0,7 l ze tří korun na jednu korunu. (ČTK 2010 b) Rozšíření jednotné zálohy na všechny typy pivních půllitrových lahví s korunkovým uzávěrem bylo motivované tím, že od konce roku 2005 se na českém trhu objevilo pět nových typů vratných lahví, které začali používat nejvýznamnější čeští producenti piva. To znamená, že více než 80 % trhu s pivem používalo jiné typy lahví, než na které se vztahovalo nařízení vlády z roku 2002. Na tyto nové typy lahví nebyla dosud stanovena jednotná výše zálohy. (MPO 2012: 1) Snížení zálohy na skleněné lahve pro minerální vody o objemu 0,7 l bylo odůvodněné tím, že se radikálně snížil počet výrobců, kteří tento typ lahví používali. Zatímco v letech 2000 až 2002 byl tento obal používán řadou výrobců a byl nazýván „svazový obal“ (neboť jej využívali téměř výhradně výrobci minerálních vod), později docházelo k přechodu výrobců
45
k individuálním obalům76, podle kterých byl daný výrobce jasně rozpoznatelný (začaly se vyrábět nové skleněné láhve o objemech 0,2; 0,25; 0,3; 0,33; 0,5; 0,7; 0,75; 1; a 1,5 litru) a také k odklonu od skleněných obalů, které byly nahrazovány plasty. (MPO 2012: 7) Jednotliví tuzemští výrobci tedy přecházeli na nový typ lahví (tvarově a materiálově) a skleněnou lahev na minerální vodu o objemu 0,7 l používali dle MPO pouze dva naši výrobci minerálních vod – Karlovarské minerální vody, a.s. a Hanácká kyselka s.r.o. Ti se ocitli v ekonomicky tíživé situaci, neboť podle zákona museli odebírat větší množství lahví (pro které byla nařízením vlády jednotně stanovena záloha ve výši tří korun), než jaké sami uvedli do oběhu. Na zálohách za vratné obaly poté vypláceli vyšší sumu, než jakou získali při jejich uvedení na trh. (MPO 2012: 7-8) Počet lahví, který daní výrobci museli ze zákona odebírat, převyšoval v řádech milionů kusů počet lahví, který uvedli do oběhu; vznikaly jim tedy finanční škody v desítkách milionů Kč. (MPO 2012: 8) „Oba zbývající výrobci již v minulosti „vykoupili“ značné množství skleněných vratných obalů nad množství, které sami uvedli do oběhu. U společnosti Karlovarské minerální vody, a.s. se konkrétně jedná o cca 20 000 000 kusů vratných zálohových lahví na minerální vodu 0,7 l - ČSN 703101 a u společnosti Hanácká kyselka s.r.o. o 18 465 499 kusů vratných lahví. Tato množství reprezentují při výši zálohy 3,- Kč celkovou částku cca 116 milionů Kč.“ (MPO 2012: 8) „V současné době lze množství těchto lahví přítomných na trhu v ČR odhadovat na 20 000 000 ks77 a ve SR na cca 10 000 000 ks. Je tedy nevyhnutelné, že tento počet cca 30 000 000 ks vratných lahví na minerální vodu 0,7 l - ČSN 703101 budou zbývající producenti nuceni vykoupit. Při zachování výše zálohy 3,- Kč se jedná o dalších cca 90 mil.“ (MPO 2012: 8)
Další finanční ztráty by mohly vést k úpadku daných společností a mohly by ohrozit mnohá pracovní místa. (MPO 2012: 10) Tříkorunová záloha na skleněnou lahev o objemu 0,7 l byla vyšší než zálohy na stejnou lahev v sousedních státech, a proto by mohlo dojít k zaplavení českého trhu těmito lahvemi ze zahraničí. Tyto nadbytečné lahve by musely být vyřazeny a zvýšilo by se množství skla a plastů (z přepravek) určených k likvidaci, což by vyvolalo ekonomickou zátěž pro podniky zaměřené na recyklaci surovin (pokles jejich příjmů v důsledku poklesu cen surovin). (MPO 2012: 12) Snížení zálohy na skleněnou lahev o objemu 0,7 l ze 3 Kč na 1 Kč představovalo kompromis k požadavku Svazu minerálních vod zrušit zákonné regulace záloh na láhve na minerální vodu. (MPO 2012: 8) Snížením zálohy mělo dojít k rozložení předpokládaného 76
U kterých výrobci sami určovali výši zálohy podle situace na trhu, pořizovacích nákladů, požadavků a návrhů obchodníků a poptávky konečných spotřebitelů. (MPO 2012: 9) 77
Včetně cca 1 670 000 kusů PVC přepravek. (MPO 2012: 10)
46
finančního břemene (90 milionů Kč) na celý výrobní řetězec – tzn. na výrobu (minimálně jedna třetina), obchod i konečné spotřebitele78. (MPO 2012: 9) Snížení zálohy na skleněné lahve o objemu 0,7 l mělo zabránit spekulativním operacím s těmito obaly, protože snížená záloha ve výši jedné koruny nebyla ekonomicky zajímavým stimulem pro vracení lahví ze Slovenska. (MPO 2012: 10) Skleněnou lahev o objemu 0,7 l nepoužívali pouze dva výrobci minerálních vod, jak bylo uvedenu v návrhu MPO na změnu nařízení vlády z roku 2002, nýbrž také někteří výrobci moštů. Těm se nemuselo vyplatit, aby skleněné lahve se sníženou zálohou nadále skladovali a stáčeli do nich nápoje. (Baroch 2010) Například hostětínská moštárna byla nucena přejít z vratných lahví na lahve nevratné. (Machů 2012) „Od roku 2011 jsou používány nové lahve, byla koupena nová stáčecí linka (ta by se sice kupovala tak jak tak – ale rozhodně, kdyby byla možnost používat vratné lahve, tak bychom toto preferovali). Další možností by byly např. vratné pivní láhve, apod. – ale to jsou podmínky pro mošt nevyhovující. Samozřejmě, že nový typ láhve s sebou přinesl i zdražení - nevratné láhve jsou dražší, než byly vratné.“ (Machů 2012)
Opětovně snížená záloha nebyla a není dostatečnou motivací, aby lidé lahve vraceli, a raději je vyhodí. To dle Kropáčka nahrává výrobcům, kteří se skleněných lahví chtěli zbavit. „Rozšíření záloh na lahve je eufemismus, ve skutečnosti ministerstvo průmyslu a obchodu pokračuje v likvidaci zálohového systému.“ (Kropáček in Anonymus 2010 a) Pro výrobce, dodavatele, prodejce i velkoobchody mají PET lahve určité ekonomické výhody: na rozdíl od vratných skleněných lahví nevyžadují prostory a pracovní sílu (na výkup, vymývání a skladování), nepřinášejí vyšší přepravní náklady a složitější manipulaci79. (Hnutí Duha 1999: 3) Z důvodu vysoké konkurence hledají výrobci i obchody cesty k zákazníkům, kteří oceňují nižší hmotnost PET lahví, stejně jako jejich menší křehkost a opětovnou uzavíratelnost. (Arnika 2010 a, Přibylová 1999: závěr) Výrobci minerálních vod se zaměřili na plastové lahve i proto, že tak před nimi učinili výrobci pramenitých vod; chtěli tak zákazníkům poskytnout stejný komfort. (Hnutí Duha Olomouc 1999: 5) Skleněné lahve končí v lepším případě v kontejnerech na sklo, v horším v popelnicích nebo v přírodě (Kropáček in Anonymus 2010 c) 78
„ Jak koneční spotřebitelé, tak i maloobchodní a velkoobchodní prodejci ponesou v těch případech, kdy skutečně uhradili za láhve ve svém držení zálohu, ztrátu představující 2,- Kč na každé lahvi.“ (MPO 2012: 10) 79 Vratné obaly na druhou stranu také přinášejí určité výhody: výrobci při jejich používání snižují náklady na nákup nových lahví. Prodejci nakoupí minerální vody ve skle za nižší cenu (cca o třetinu nižší) a mívají na nich větší marže. Bedny se skleněnými lahvemi jsou skladnější, než balíky PET lahví a prodejci mají nižší náklady za odvoz odpadu – vratné přepravky nezvětšují objem odpadu jako polyetylenové folie, ve které se PET lahve převáží. (Hnutí Duha Olomouc 1999: 3)
47
Radikálním omezením skleněných lahví ztrácí spotřebitelé možnost volby. Zisk putuje k výrobcům, velkoobchodům a skládkařům, a to na úkor spotřebitelů, obecních rozpočtů a životního prostředí: (Veronika 2012 a) Jelikož vratný obal bývá v praxi použit v průměru čtyřicetkrát, spotřebitel ho neplatí celý, nýbrž jen zhruba jeho čtyřicetinu, a k tomu ještě distribuci a vymývání lahví. Nápoje ve vratných lahvích jsou proto levnější (pokud na nápojích v nevratných obalech nejsou zrovna nasazeny závaděcí ceny nebo slevy). Spotřebitel navíc hradí likvidaci nevratných plastových lahví: přímo (platí za odvoz popelnice) i nepřímo (jako daňový poplatník se podílí na dotování separačního systému města). (Hnutí Duha Olomouc 1999: 2-3) Spotřebitelů se týká rovněž to, že podle mnoha studií (např. Přibylová 1999, MŽP 2010) vykazují vratné skleněné lahve nižší celkový negativní dopad na životní prostředí než PET lahve80 a nejsou na rozdíl od PET lahví zdravotně závadné81. Poškozování životního prostředí má i ekonomickou stránku, např. rostoucí náklady na rekultivace skládek, na léčbu alergií, apod. (Hnutí Duha Olomouc 1999: 2-3). Obecní rozpočty zatěžuje nejvíce ze všech sbíraných komodit právě sběr plastů; s rostoucím objemem sebraných odpadů stoupá četnost odvozů daných separačních kontejnerů. (Hnutí Duha Olomouc 1999: 3) Voda balená v nevratných obalech v současnosti jednoznačně vyhrává nad vodou ve vratných skleněných lahvích. Na trhu je dostupných pět značek nabízejících balenou vodu ve skleněných lahvích: Hanácká kyselka, Mattoni, Aquila, Korunní a Aqua Anna82. Pouze v případě Hanácké kyselky se však jedná o vratné skleněné lahve – o objemu 0,7 l a 0,33 l – a ta od nich také ustupuje.83 (Machů 2012) V případě ostatních jmenovaných značek se jedná o nevratné skleněné lahve o objemech: 0,33 l (Mattoni, Korunní), 0,33 l – nový design lahve (Mattoni, Aquila), 0,7 l (Aqua Anna) a 0,75 l (Mattoni, Aquila). Je důležité připomenout, že nevratné skleněné lahve vykazují dle MŽP (2010) a Přibylové (1999) ještě větší celkový negativní dopad na životní prostředí než PET lahve84. Je důležité podotknout, že na likvidaci systému vratných lahví se podílí mimo jiné i chaos v zálohách, který zájemce o vratné lahve odrazuje. (Hnutí Duha Olomouc 1999: 6)
80
Viz. části 2.1.1.1 a 2.1.1.2 Viz. část 2.3.1 82 Jediná kojenecká voda ve skle v ČR 83 Hanácká kyselka nabízí i nevratný typ skleněných lahví o objemu 0,33 l a PET lahve o objemech 1,5 l a 0,5 l. 84 Viz. části 2.1.1.1 a 2.1.1.2 81
48
6.3 Nárůst a pokles prodeje balené vody v ČR: příčiny a souvislosti (environmentální a ekonomické) V této části nejprve představím statistiky prodeje balené vody v ČR, ze kterých budu vycházet a popíšu jejich možné nedostatky. Dále se budu zabývat samotným vývojem prodeje balené vody v ČR, možnými příčinami jeho nárůstu a poklesu prodeje a rovněž jeho environmentálními a ekonomickými souvislostmi. V závěru krátce zmíním možné environmentální a ekonomické souvislosti dalšího vývoje prodeje.
6.3.1 Statistiky týkající se balené vody a jejich nedostatky Dříve, než se zaměřím na nárůst a pokles prodeje balené vody v České republice, je nezbytné zmínit, z jakých statistik budu vycházet a jaké jsou jejich možné nedostatky. Co se balené vody týče, k dispozici jsou některé veřejné statistiky (či studie) Českého statistického úřadu (spotřeba litrů minerálních vod a sodových vod na obyvatele za rok), Svazu minerálních vod (výroba minerálních vod v ČR v milionech litrů; spotřeba minerálních vod v ČR na osobu v litrech), Svazu výrobců nealkoholických nápojů (spotřeba balené vody v ČR v milionech litrů), Centra hygieny potravinových řetězců Státního zdravotního ústavu (studie individuální spotřeby potravin v ČR obsahující spotřebu minerálních vod v litrech na osobu za rok a souhrnnou spotřebu kojeneckých, pramenitých a pitných vod na osobu za rok), Beverage Marketing Company (spotřeba balené vody v jednotlivých zemích na jednoho obyvatele v litrech) a Zenith International (spotřeba resp. výroba balených vod ve světě v milionech litrů). Bohužel se nejedná o kompletní statistiky; nejcelistvější statistiku poskytuje Český statistický úřad, a to pro roky 1950 až 2010 (novější údaje nejsou zatím k dispozici). Ostatní jmenované zdroje zveřejňují statistiku pouze pro určitý rok, roky či krátké kontinuální období let. Data ČSÚ jsou vypočtena na základě údajů o výrobě a dovozu potravin, a to bilanční metodou na základě údajů za jednotlivé měsíce. (Veolio Voda 2012) Problematická je však struktura údajů, díky které můžeme odpovědět na otázku „jak se mění spotřeba balené vody“ jen částečně. ČSÚ poskytuje informace o spotřebě nealkoholických nápojů celkem,
49
minerálních vod, sodových vod, limonád a ostatních nápojů (na jednoho obyvatele v litrech za daný rok). (Kožíšek a kol. 2008: 7) Kategorie minerální vody zahrnuje přírodní minerální vody, ochucené minerální vody a léčivé minerální vody85. Tato data jsou poměrně spolehlivá, neboť údaje o množství vyrobených minerálních vod pochází od Svazu minerálních vod; ČSÚ následně započítává a odečítá dovozy a vývozy a získané číslo ve výsledku dělí středním počtem obyvatel. (Kobes in Kožíšek a kol. 2008: 7) Kategorie sodové vody popisuje pouze klasické sodové vody a „čisté“ sycené vody (tzn. kojenecké, pramenité a pitné). Kožíšek a kol. (2008: 14) uvádí, že sodové vody86 se v podstatě neliší od pitné vody sycené oxidem uhličitým. Můžeme tedy říci, že se v podstatě jedná o synonyma označující stejný nápoj. Sodová voda představuje určitého předchůdce sycené balené pitné vody, protože má (i v ČR) dlouhou historii a vyráběla se dávno předtím, než se začalo hovořit o kategorii balené pitné vody. Není známo, do které kategorie patří neperlivé kojenecké, pramenité a pitné vody. Dle Kobese (in Kožíšek a kol. 2008: 7) se pravděpodobně nejedná o kategorii ostatní nápoje, neboť ta byla vytvořena pro „osvěžující nápoje“ (např. zeleninové a ovocné šťávy a sirupy). ČSÚ
nemůže
pravděpodobně
poskytnout
podrobnější
údaje,
neboť
od
výrobců
nealkoholických nápojů získává data v souhrnné podobě. I kdyby byly nesycené vody do kategorie ostatní nápoje zahrnuty, číselné údaje o její spotřebě nebudou vypovídající, jelikož tato kategorie zahrnuje velké množství nápojů87 a neznáme jejich jednotlivé poměry. Svaz minerálních vod neuvádí, jakou metodou jsou jeho data získána. Pravděpodobně se zaměřuje jen na domácí produkci. (Kobes in Kožíšek a kol. 2008: 7) Jeho číselné údaje tedy pravděpodobně nezahrnují dovoz minerálních vod ze zahraničí a naopak zahrnují minerální vody, které jsou u nás sice produkovány, ale následně jsou vyváženy – nejsou tedy spotřebovány českými konzumenty.
85
Léčivé minerální vody zabírají pouze nepatrnou část této kategorie, dle Kožíška a kol. (2005: 11) tvoří produkce léčivých minerálních vod pouze 0,5 – 1,5 % trhu s minerálními vodami. 86 Sodová voda představuje pitnou vodu sycenou oxidem uhličitým. Podle dnešních norem musí splňovat požadavky na pitnou vodu a být nasycena minimálně 4 gramy oxidu uhličitého na litr. (Kožíšek a kol. 2008: 1415) 87 Osvěžující nealkoholické nápoje, ovocné a zeleninové šťávy, konzumní sirupy, karotely (tj. mrkvové sirupy) a další nealkoholické nápoje (Kožíšek a kol. 2005: 12)
50
Svaz výrobců nealkoholických nápojů pravděpodobně rovněž vychází pouze z domácí produkce, jeho data tedy mají stejné nedostatky jako data Svazu výrobců minerálních vod. Vhledem k tomu, že svaz nedefinuje kategorii „balené vody“, kterou popisuje, je rovněž sporné, zda kategorie balené vody zahrnuje veškeré balené vody, nebo pouze „čisté“ balené vody (tj. neochucené). Bohužel se mi nepodařilo Svaz výrobců nealkoholických nápojů ani Svaz minerálních vod kontaktovat. Předpokládám, že Svaz výrobců nealkoholických nápojů a Svaz minerálních vod získávají údaje o výrobě balené vody od konkrétních výrobců, kteří nemusí uvádět pravdivé informace. Společnosti vyrábějící balenou vodu jsou vázány limity, které stanovují, jaké maximální množství vody mohou společnosti čerpat. Tyto limity jsou součástí tzv. povolení k nakládání s vodami a podle zákona o integrované prevenci je vydávají krajské úřady. Na dodržování limitů má dohlížet Česká inspekce životního prostředí, avšak ta musí dle zákona všechny kontroly ohlašovat předem. Pro jednotlivé společnosti tedy není problém dočasně snížit rychlost čerpání. (Brožová 2012) Studie individuální spotřeby potravin v ČR od Centra hygieny potravinových řetězců Státního zdravotního ústavu probíhala prostřednictvím osobního dotazování, kdy respondenti identifikují spotřebovanou komoditu (minerální vodu či pramenitou vodu) a mohou se někdy splést; pokud nezmíní značku, není jisté, zda mínili minerální či pramenitou vodu. Jejich odhad, kolik balených vod za den spotřebovali, nemusí zcela odpovídat realitě. Problematickým je rovněž fakt, že zatímco byla jedna z předních nejprodávanějších značek – Dobrá voda – v době provádění studie považována za pramenitou vodu, v současné době je klasifikována jako přírodní minerální voda. (Kožíšek a kol. 2008) Další komplikaci představuje pojem stolní voda, který by měl dle vyhlášky č. 275/2004 Sb. označovat dříve používané synonymum pro dnešní pojem pramenitá voda, avšak někteří autoři ho používají jako označení pro prosté podzemní vody (tj. pramenité a kojenecké vody), nebo dokonce jako souhrnné označení pro pramenité, kojenecké a pitné vody. Ke špatné přehlednosti statistik přispívá rovněž to, že někteří autoři se zaměřují pouze na „čisté“ (tj. neochucené) balené vody (a ochucené balené vody pak pravděpodobně spadají do kategorie nealkoholických nápojů). Nabídka ochucených minerálních vod je v současnosti přitom velice široká, což hovoří o jejich oblíbenosti a časté konzumaci. Někteří autoři
51
nedefinují množinu balených vod, kterou popisují – není tedy zřejmé, zda zkoumají veškeré balené vody, nebo pouze „čisté“ balené vody. Zásadní problém představuje fakt, že jednotlivé dostupné statistiky nemusí být kompatibilní. Jak uvádí Kožíšek a kol. (2008: 7), vzhledem ke struktuře dostupných dat je téměř nemožné získat nezávislé a podrobné informace o spotřebě jednotlivých druhů balených vod a „(…) výsledný obraz je mozaikou složenou z různých (dílčích i souhrnných dat a informačních zdrojů).“ Při srovnávání a hodnocení statistických údajů musíme být opatrní: „Jedním z důvodů je rozdíl v definicích, kdy definice byly sjednoceny až v období před vstupem České republiky do Evropské unie, a tudíž srovnání z předchozích období nemusí být vždy přesné. Další rozdíl lze rovněž přičíst metodice sběru údajů, a dále také klasifikaci a kategorizaci výrobků.“ (Kožíšek a kol. 2008: 17) Ke konkrétním číslům proto musíme přistupovat kriticky; na jejich základě však můžeme pozorovat určité vzestupné či sestupné trendy spotřeby balené vody u nás. Pro zajímavost uvádím na následujících stránkách i několik srovnání se spotřebou ostatních nealkoholických nápojů a se spotřebou balené vody v ostatních zemích ve stejných letech.
6.3.2 Vývoj prodeje balené vody v ČR Nežli se zaměřím na příčiny, které vyvolaly nárůst a pokles prodeje balené vody v ČR (na DVO3 a DVO5), musím nejprve popsat, ve kterých obdobích u nás k nárůstu a poklesu prodeje balené vody dochází. Jelikož se ukázalo, že není zcela jisté, kdy nastává předěl mezi nárůstem a poklesem prodeje balené vody a zda vůbec k poklesu prodeje balené vody opravdu dochází, nebudu statistikám zobrazujícím nárůst a pokles prodeje věnovat dvě samostatné kapitoly, nýbrž je spojím do jedné části. Pro přehlednost a kompletnost uvedu všechny dostupné statistiky, které se v jiném zdroji pohromadě nevyskytují. Můžeme říct, že k prvnímu nárůstu prodeje balené vody došlo už v 18. století, kdy se prodej vody stal systematickým a pravidelným. (Vykoukal 2006) Jednalo se však pouze o prodej minerálních vod, který ještě – vzhledem k tehdejšímu způsobu čerpání, rozvážení a balení, stejně jako vzhledem k množství jejich konzumentů – neprobíhal v dnešní podobě a měřítku a nevykazoval tedy dnešní environmentální a ekonomické aspekty. K dalšímu nárůstu prodeje minerálních vod došlo v 19. století (Burachovič 2008), ovšem stále se nejednalo o moderní podobu a rozsah prodeje balené vody.
52
K zásadnímu nárůstu prodeje dochází ve 20. století. Během druhé světové války dochází k dalšímu nárůstu prodeje minerálních vod (Doležel in Anonymus 2012 c) a zásadní milník představují devadesátá léta, ve kterých se objevují pramenité a kojenecké vody – od počátku jejich výroby balené do plastů (Hnutí Duha Olomouc 1999: 4, Hrbková 2008) – a dochází k jejich rozvoji, stejně jako dalšímu rozvoji prodeje minerálních vod, které se od roku 1998 začaly plnit kromě skleněných lahví i do PET lahví. (Přibylová 2000: 8) Čížek (2005) uvádí, že voda balená do plastů znamená počátek „éry prodeje balené vody nahrazující pitnou vodu z kohoutku“. Graf č. 5: Spotřeba nealkoholických nápojů v litrech na osobu v ČR v letech 1950 – 2010 (ČSÚ 2012)
Jak jsem již výše zmínila, na základě údajů Hnutí Duha Olomouc (1999:4) a Hrbkové (2008) předpokládám, že balené pramenité a kojenecké vody se v ČR vyrábí od 90. let 20. století. Spotřeba kategorie sodových vod v 70. a 80. letech znázorněná na grafu č. 5 by tedy měla označovat pouze spotřebu klasických sodových vod. Domnívám se, že od 90. let 20. století zabírá spotřeba klasických sodových vod pouze nepatrnou část z celkové spotřeby kategorie sodové vody, protože v českém prostředí se již od přelomu 60. a 70. let postupně snižoval prodej klasických sodových vod a stále častěji byl nahrazován tzv. autosifony
53
(sifonovými lahvičkami na bombičky s oxidem uhličitým) pro výrobu sodové vody v domácnosti. (Lněničková 2005 b) Dle grafu č. 5 můžeme říct, že zatímco v letech 1997 – 2004 dochází k prudkému nárůstu spotřeby minerální vody a sodové vody, v letech 2005 – 2010 se začíná spotřeba minerální vody a sodové vody ustalovat; křivky jejich spotřeby začínají konvergovat k 67 l na ose y (v případě spotřeby minerálních vod) a k 37 l na ose y (v případě spotřeby sodových vod. V roce 2008 dosahuje spotřeba minerálních vod vrcholu: je spotřebováno 68 litrů na osobu, což je největší spotřeba minerálních vod v rozmezí let 1970 a 2010. (ČSÚ 2012) V roce 2010 je pak spotřebováno 67 litrů minerálních vod na osobu (Veolio Voda 2012), což znamená mírný pokles spotřeby (oproti roku 2008 zhruba o 1 %). Spotřeba sodových vod dosáhla úplného vrcholu (v rozmezí let 1970 – 2010) až v roce 2010 – 38 litrů na osobu. (ČSÚ 2012) Novější údaje ČSÚ pro roky 2011 a 2012 bohužel nejsou ještě k dispozici. Tabulka č. 2: Celková spotřeba nealkoholických nápojů v litrech na osobu v ČR (ČSÚ in Kožíšek a kol. 2008: 16) 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003
2004 2005 2006
Minerální vody
26
35
41
47
50
54
6088
63
64
66
Sodové vody
17
18
22
26
26
30
33
35
35
36
Limonády
63
65
72
80
84
92
98
101
104
107
Ostatní nápoje
41
40
45
53
60
70
75
76
68
80
147
158
180
206
220
246 26689
275
281
289
Celkem
88
Pro porovnání: Svaz výrobců minerálních vod (in Kožíšek a kol. 2008: 8) uvádí celkovou spotřebu minerálních vod v roce 2003 79 l na osobu. 89
Pro porovnání: Svaz výrobců minerálních vod (in Kožíšek a kol. 2008: 8) uvádí celkovou spotřebu nealkoholických nápojů v roce 2003 264 l na osobu.
54
Graf č. 6: Celková spotřeba nealkoholických nápojů, minerálních vod a sodových vod v litrech na osobu v ČR (vytvořeno autorkou podle údajů ČSÚ in Kožíšek a kol. 2008: 16)
Dle ČSÚ (in Kožíšek 2008: 16) vzrostla od roku 1997 do roku 2004 spotřeba nealkoholických nápojů v litrech na osobu v ČR o 87 %. K největšímu meziročnímu vzrůstu – o 14 % – došlo v letech 1999 a 2000. Od roku 2004 do roku 2006 rostla spotřeba pozvolně – stoupla o 5 %. V roce 2006 meziročně stoupla o 3 %. Spotřeba minerální vod dle ČSÚ (in Kožíšek a kol. 2008: 16) vzrostla od roku 1997 do roku 2004 o 142 % a spotřeba sodových vod vzrostla v témže období o 106 %. Od roku 2004 do roku 2006 rostla spotřeba minerálních vod o 5 % a spotřeba sodových vod o 3 %. V roce 2006 vzrostla meziročně spotřeba minerálních vod o 3 % a spotřeba sodových vod rovněž o 3 %. Kožíšek a kol. (2008) upozorňují na to, že v rámci sodových vod zaznamenala nejmarkantnější nárůst pramenitá voda. Pokud sečteme spotřebu minerálních vod (v litrech na osobu v ČR) a spotřebu sodových vod (v litrech na osobu v ČR), tak k největšímu meziročnímu nárůstu spotřeby minerálních vod plus sodových vod (v litrech na osobu za rok) v rozmezí let 1997 – 2006 došlo v roce 1998 – k nárůstu o 23 %.
55
Tabulka č. 3: Spotřeba minerálních vod plus sodových vod v litrech na osobu v ČR jejich meziroční nárůst (vytvořeno autorkou podle údajů ČSÚ in Kožíšek a kol. 2008: 16)
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
43
53
63
73
76
84
93
98
99
102
23 %
19 %
16 %
4%
11 %
11 %
5%
1%
3%
Minerální vody plus sodové vody Meziroční nárůst
Spotřeba minerálních vod byla v roce 2006 dle Českého statistického úřadu (in Kožíšek a kol. 2008: 17) 66 litrů na osobu, což pro srovnání znamená značný nárůst oproti počátku 90. let (spotřeba 15 litrů na osobu). (in Kožíšek a kol. 2008: 17) Dle Studie individuální spotřeby potravin v ČR byla v témže roce celková spotřeba minerálních vod dokonce 82 litrů na osobu90. (in Kožíšek a kol. 2008: 11) Oproti řadě zemí EU se jedná o podprůměrnou spotřebu (v zemích EU je častých více než 100 litrů na osobu). (Kožíšek a kol. 2008: 17) Pokud zprůměrujeme výsledek ČSÚ a výsledek Studie individuální spotřeby potravin v ČR, dostaneme spotřebu 74 l minerálních vod na osobu v roce 2006. Dle údajů SMV z roku 2004 zaujímají z celkové výroby minerálních vod 1 % léčivé minerální vody, 38 % přírodní minerální vody a 61 % ochucené minerální vody. (in Kožíšek a kol. 2008: 8)
90
A souhrnná spotřeba kojeneckých, pramenitých a pitných vod byla podle této Studie individuální spotřeby potravin v ČR 40 litrů na osobu za rok. (in Kožíšek a kol. 2008: 11)
56
Tabulka č. 4: Výroba minerálních vod (léčivých minerálních vod, přírodních minerálních vod a ochucených minerálních vod) v ČR v milionech litrů (SMV in Kožíšek a kol. 2008: 8) 1999 Léčivá přírodní voda Přírodní minerální voda Ochucená minerální voda Celkem
2,9
2000
2001
2,1
8,1
2002
2003
10,9
9,7
223,3 269,5 284,8 317,6 329,9 383,2 406,6 412,8 432,0 471,5 609,4 678,1 705,7 760,5 811,1
2004 8,2 (1 %) 298,4 (38%) 474,7 (61%) 781,3 (100 %)
Pokud použijeme tento poměr, získáme v roce 2006 spotřebu 1 l léčivé minerální vody, 28 l přírodní minerální vody a 45 l ochucené minerální vody na jednu osobu za rok91. Dle Zenith International, která zveřejnila údaje pro výrobu tzv. plain waters (čisté vody) a flavoured-functional waters (ochucené a funkční vody92), činila naše tuzemská výroba balené vody v roce 2006 951 milionů litrů „čisté“ balené vody (655 milionů litrů sycené balené vody a 296 milionů litrů nesycené balené vody). Z toho vyplývá spotřeba téměř 90 litrů čisté vody na osobu. (Zenith International in Kožíšek a kol. 2008: 11) Kožíšek a kol. (2008: 11) však považuje za reálnější spotřebu okolo 80 l na osobu za rok. Dle Beverage Marketing Corporation (in Kožíšek a kol. 2008: 18) byla spotřeba balené vody v ČR 79,9 litrů na hlavu v roce 2002 a už 93,1 litrů na hlavu v roce 2007, což znamená nárůst o 17 % . Nárůst světové spotřeby balené vody v rozmezí těchto let byl pak 44 % (ze 130,95 miliard litrů na 188,8 miliard litrů). Největší celková spotřeba balené vody je sice v USA (33,4 miliard litrů), avšak nejvyšší spotřebu balené vody na osobu vykazují Spojené arabské emiráty (259,7 litrů na osobu za rok 2007).
91 92
Tyto poměry samozřejmě nemusí odpovídat realitě, uvádím je pro ilustraci. Vody uměle obohacené o vitamíny a minerály. (Merrett 2007)
57
Tabulka č. 5: Spotřeba balené vody v jednotlivých zemích v letech 2002 a 2007 v litrech na jednoho obyvatele (Beverage Marketing Corporation in Kožíšek a kol. 2008: 18-19) Pořadí 2007 Stát
Spotřeba v litrech 2002
2007
1.
Spojené arabské emiráty
133,2
259,7
2.
Mexiko
142,7
204,8
3.
Itálie93
167,3
201,7
4.
Belgie a Lucembursko
123,8
149,5
5.
Francie
140,4
135,5
6.
Německo
105,2
126,1
7.
Španělsko
112,4
119,9
8.
Libanon
94,3
110,9
9.
USA
76,1
110,9
10.
Maďarsko
51,1
107,9
11.
Švýcarsko
91,6
106,7
12.
Slovinsko
71,2
95,4
13.
Rakousko
79,1
94,6
14.
Česká Republika
79,9
93,1
15.
Chorvatsko
56,4
92,0
16.
Saudská Arábie
90,1
91,2
17.
Kypr
81,0
90,8
18.
Thajsko
76,1
89,3
19.
Izrael
46,9
87,8
20.
Portugalsko
75,3
84.8
Dle Svazu výrobců nealkoholických nápojů (2012 Anonymus 2012 g) klesá v ČR spotřeba nealkoholických nápojů již od roku 2004:
93
Mascha (2005) uvádí, že v Itálii je pouze 6 % z celkového množství spotřebované balené vody vypito mimo stůl, neboť Italové považují za nezdvořilé jíst a pít, pokud nesedí u stolu. Naopak v USA je 35 % z celkového množství zkonzumované vody vypito za pochodu.
58
Tabulka č. 6: Spotřeba jednotlivých druhů nealkoholických nápojů v ČR v milionech litrů (SVNN in Anonymus 2012 g) 2004 2005 2006 2007 2008 2009
2010 2011
Nealko. nápoje celkem 2800 2796 2793 2755 2743 262194 2552 2507 Sycené nápoje
1301 1289 1319 1299 1284
1254 1219 1204
Balené vody
888
912
894
886
842
765
700
672
Sirupy
252
224
213
212
233
252
277
288
Ovocné nápoje
156
126
103
95
125
112
121
130
Ledové čaje
43
72
81
91
103
91
89
84
Šťávy (džusy)
78
84
84
74
69
70
70
54
Nektary
50
56
65
58
43
37
34
33
7
9
11
17
20
18
21
24
Energetické nápoje
Z tabulky č. 6 vyplývá, že v roce 2011 klesla jejich spotřeba meziročně o 2 %, od roku 2004 klesla jejich spotřeba o 10 %. K prudkému poklesu spotřeby nealkoholických nápojů došlo v roce 2009, kdy spotřeba meziročně klesla o 4 %. Od roku 2004 do roku 2011 konkrétně klesá spotřeba nektarů (- 34 % k roku 2011) šťáv a džusů (- 31 %), ovocných (- 17 %) a sycených nápojů (- 7,5 %) a též balené vody (-24 %). Naopak roste spotřeba ledových čajů (+ 95 %), energetických nápojů (+ 243 %) a sirupů95 (+ 14 %).
94
Pro porovnání: Svaz výrobců minerálních vod uvádí na svých stránkách pro rok 2009 spotřebu 2703 mil. litrů a z toho 920 mil. litrů minerálních vod (tj. 34 %). (Svaz minerálních vod 2012) 95 Rostoucí spotřeba sirupů vypovídá o rostoucí oblibě kohoutkové vody.
59
Graf č. 7: Spotřeba nealkoholických nápojů v ČR v milionech litrů (SVNN in Anonymus 2012 g)
Nealko. nápoje celkem 2850 2800 2750 2700 2650 2600 2550 2500 2450 2400 2350
Nealko. nápoje celkem
2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011
Nyní se podívejme podrobněji na vývoj spotřeby balené vody. Jak jsem již zmínila, spotřeba balené vody k roku 2011 klesla od roku 2004 o 24 % (o 293 milionů litrů). Ještě v roce 2005 stoupla meziročně spotřeba balené vody o 3 %, avšak v následujících letech (2006 – 2011) má spotřeba balené vody trvale sestupnou tendenci. V minulém roce – 2011 – klesla meziročně o 4 % (o 45 milionů litrů). K největšímu meziročnímu poklesu (- 9 %) došlo v roce 2009 (o 77 milionů litrů). Graf č. 8: Spotřeba balené vody v ČR v milionech litrů (vytvořeno autorkou dle údajů SVNN in Anonymus 2012 g)
60
Problém je v tom, že Svaz výrobců nealkoholických nápojů neuvádí, jakým způsobem jsou jeho data získána, a nedefinuje jednotlivé kategorie, což přináší nejasnosti již zmíněné v oddíle 6.3.1 (pro připomenutí: pravděpodobně se jedná pouze o domácí produkci, výrobci navíc nemusí zveřejňovat pravdivé údaje). Kožíšek a kol. (2008: 16) vychází z těchto údajů Českého svazu nealkoholických nápojů a statistiky Českého statistického úřadu pro roky 1997 – 2006 (viz. tabulka č. 2), podle které je patrné, že spotřeba minerálních vod, sodových vod i nealkoholických nápojů obecně se začíná od roku 2004 pomalu ustalovat a uvádí, že v roce 2007 výrazně poklesla spotřeba nealkoholických nápojů obecně v porovnání s ostatními léty. Jak jsem již zmínila výše, dle údajů ČSÚ je patrné, že po roce 2007 ještě k trvalému poklesu prodeje balených vod nedochází, neboť dle ČSÚ dosahuje (při porovnání údajů pro roky1970 – 2010) spotřeba minerálních vod vrcholu v roce 2008 a spotřeba sodových vod vrcholu až v roce 2010. (ČSÚ 2012) Dle ČSÚ však můžeme konstatovat, že v letech 2005 – 2010 se začíná spotřeba minerální vody a sodové vody ustalovat; nedochází k dalšímu prudkému růstu. V současnosti z mnoha stran zaznívá, že dochází k poklesu prodeje balené vody. Pokles uvádějí např. servery Vodárenství (Anonymus 2012 g), Kohoutková (Veliovoda 2012), D-test (Test 2009 b), Ekologické bydlení (Singr 2012) a Svět zdravotnictví (Anonymus 2012 h). Problém tkví v tom, že kromě výše zmíněné statistiky Svazu nealkoholických nápojů pro roky 2004 – 2011 (viz. tabulka č. 6) dané zdroje neodkazují na další konkrétní studie a neuvádějí konkrétní čísla, která by pokles exaktně dokazovala.
Pokud neodkazují na
statistiku Svazu výrobců nealkoholických nápojů, ani jinou statistiku a hovoří o poklesu prodeje pouze v teoretické rovině, datují pokles prodeje balené vody od roku 2009. „Údaje týkající se prodeje jsou sice obtížně dohledatelné, nicméně všeobecně se uvádí, že v roce 2009 došlo poprvé k poklesu prodeje balených vod.“ (Singr 2012) Dle nejnovějších údajů pije stále více lidí vodu z vodovodu: Dvořáková (2011 in BEZK 2011) uvádí, že 85 % Čechů pije z vodovodu. Podle Pokorného (in Anonymus 2012 g) užívá 87,1 % zákazníků Pražských vodovod a kanalizací kohoutkovou vodu běžně k pití a tento údaj se postupně mírně zvyšuje. Krantzer (2007 in Kožíšek a kol. 2008: 12) uvádí, že 80 – 90 % českých spotřebitelů je spokojeno s pitnou vodou z kohoutku a příznivý vztah
61
Čechů k vodovodní vodě dokazuje i průzkum společnosti Synovate (2011)96. O rostoucí oblibě kohoutkové vody vypovídá i výše zmíněná rostoucí spotřeba sirupů dle údajů Svazu výrobců nealkoholických nápojů (viz. tabulka č. 6) Na základě rostoucí spotřeby vodovodní vody však nemůžeme zcela jasně vyvodit pokles prodeje balené vody.
6.3.2.1 Příčiny nárůstu prodeje balené vody v ČR Nyní odpovím na třetí dílčí výzkumnou otázku: Co vyvolalo nárůst prodeje balené vody v ČR? (DVO3) Pravděpodobně se vždycky jednalo o kombinaci faktorů, které součinně přispívaly k nárůstu prodeje, nikoliv o jednu dominantní příčinu. Za výrazný faktor nárůstu prodeje považuji zhoršenou kvalitu pitné vody, resp. nedůvěru občanů v kvalitu pitné vody97. Jak jsem již zmínila výše, k nárůstu prodeje minerální vody z důvodu nedůvěry občanů v kvalitu vodovodní vody docházelo již během druhé světové války, kdy voda mohla být kontaminovaná. (Doležel in Anonymus 2012 c) Zásadní problém ohrožující kvalitu pitné vody v ČR představují dusičnany, o jejichž negativních účincích na lidské zdraví pojednávám v oddíle 1.2.3. Hlavní příčinou vysokých koncentrací dusičnanů ve vodách je intenzifikace zemědělství – přesněji řečeno používání vysokých dávek N-hnojiv, jejichž spotřeba začala od 60. let dvacátého století strmě a nepřetržitě stoupat a spolu s ní rostla i koncentrace dusičnanů ve vodách. (Michek 2012) Spotřeba dusíkatých hnojiv v ČSR vzrostla jen od roku 1960 do roku 1980 čtyřnásobně: ze 100 tisíc tun v roce 1960 na 420 tisíc tun v roce 1980 (přepočteno na čistý dusík). Už v roce 1960 byly na vodárenských profilech Vltavy, Želivky a Jizery zjištěny maximální koncentrace dusičnanů (kolem 10 mg/l) a v roce 1980 byly naměřeny už trojnásobky tohoto maxima (29-34 mg/l). (Michek 2012) Jelikož dusičnany představují nebezpečí zejména pro kojence, kontaminace pitné vody dusičnany přispívá především k nárůstu prodeje vody vhodné pro kojence. Na dusičnany se (mimo jiné) odvolávala např. společnost HPSW Dobrá voda ve svých počátcích – již během územního řízení, které předcházelo výstavbě její balírny. „Nechtěli jsme, aby se stavební řízení zbytečně prodlužovalo, aby na to nedoplatily nevinný děti.“ (…) „Tuto vodu bylo
96
Viz. část 3.3 Nedůvěra v kvalitu pitné vody může pramenit z marketingových strategií společností prodávajících balenou vodu, o čemž pojednám později (v V. části). 97
62
skutečně třeba velmi rychle začít čerpat. Na tom závisí život kojenců, jde nám o zmenšení jejich úmrtnost.“ (Brožová 1997) Růst spotřeby balené vody, zejména pak pramenité vody, byl rovněž podněcován povodňovými stavy (Kožíšek a kol. 2008: 17), které ČR zasáhly zejména v devadesátých letech a vyvolaly potřebu dovozu nezávadné pitné vody. „V úterý večer darovala tato společnost [Dobrá voda] nemocnici v Šumperku kamión naplněný patnácti a půl tisícem lahví o obsahu jednoho a půl litru Dobré vody. Dalších šest kamionů pak odjelo do postižené oblasti na objednávku podniků a měst. Na Moravu se tak dostává 60 procent firemní produkce [Dobré vody], kterou již nelze zvýšit.“ (Bohuslavová 1997)
Růst spotřeby nejen balené vody, nýbrž obecně nealkoholických nápojů, mohl být mimo jiné podnícen vysokými letními teplotami. Léto je období, ve kterém se tradičně zvyšuje zájem o nápoje všeho druhu. (Bohuslavová 1997) Graf č. 9: Průměrná letní teplota v ČR v letech 1848 – 2010 (Tolasz 2011)
Možnou příčinou rostoucího prodeje může být rovněž vylepšující se ekonomická situace spotřebitelů, která spotřebitelům umožňuje připlatit si za chuť bez desinfekčních přípravků, vybrat si z rozšiřujícího se sortimentu balených vod. (Kožíšek a kol. 2005: 9) a následovat moderní trend balené vody. (Mascha 2006 a)
63
Ke značnému rozšíření sortimentu došlo v roce 1999, kdy se výrazně rozmohl sektor ochucených minerálních vod. (Dolejší 1999 a) Výrobcům, kteří ochucené vody nenabízeli, poklesli příjmy, a proto se rozhodli konkurenci ihned následovat a svůj sortiment rozšířili také. „Jde o mimořádně úspěšnou alternativu, něco mezi obyčejnou minerálkou a sycenými nealkoholickými nápoji, jako jsou třeba coly.“ (Mužík in Dolejší 1999 a) „Protože naprostá většina nárůstu tuzemské spotřeby nealkoholických nápojů je v kategorii ochucených, uvedli jsme na trh novinky v podobě slazených vod s příchutí pomerančovou a citronovou.“ (Mužík in Dolejší 1999 a)
Za zásadní faktor provázející prodej balené vody od jeho počátku považuji rovněž zlepšující se technologie na straně výrobců, které jim umožňují vyrábět a prodávat balenou vodu stále efektivněji. K rostoucímu prodeji přispělo používání nových obalových materiálů (skleněných lahví a později PET lahví), budování dopravní infrastruktury (železniční a silniční) a inovace technik čerpání podzemních vod. Důležitým faktorem na straně výrobců bylo rovněž snižování cen. S rostoucí konkurencí se snižovaly jednotlivé ceny, a když byl trh s nealkoholickými nápoji od druhé poloviny devadesátých let přesycen (Zuntych 2002, Máče 2000), vypukla na něm cenová válka. „Zatímco kdysi osamocená HPSW jako jediný hráč na trhu prodávala 1,5 litrovou lahev zhruba za více než desetikorunu, dnes ceny stejného balení stolních vod spadly pod tuto psychologickou hranici.“ (Dolejší 1999 a) Dle některých autorů (Kožíšek a kol. 2008: 12, Mascha 2006 a) představuje rostoucí spotřeba balených vod sociálně-kulturní jev, který souvisí s měnícím se životním stylem, který je více orientovaný na zdraví a na požadavek příjemné chuti vody. „Balená voda se stala symbolem vytříbené chuti a zdravého životního stylu.“ (Mascha 2006 a) Mnozí lidé začali balenou vodu preferovat z důvodu většího komfortu, který poskytuje. (Mascha 2006 a) Nesmíme opomenout ani reklamu a obecně marketingové strategie společností prodávající balenou vodu, o čemž podrobněji pojednám v části V.
6.3.2.2 Příčiny poklesu prodeje balené vody v ČR V této části budu odpovídat na pátou dílčí výzkumnou otázku: Co vyvolalo pokles prodeje balené vody? (DVO5) Jak jsem ukázala v části 6.3.2, není zcela jasné, že k poklesu
64
prodeje balené vody opravdu dochází. Pokud ano, může to být způsobeno následujícími faktory, resp. jejich kombinacemi. Za jeden z faktorů způsobující možný pokles prodeje balené vody můžeme jistě považovat ekonomickou krizi. „Kupní síla domácností se snižuje a spotřebitelé mnohdy stojí před volbou, které nápoje budou pít." (Huml in Anonymus 2012 g) Pití vodovodní vody vychází oproti balené vodě nesrovnatelně levněji. Kožíšek a kol. (2008:16) zmiňují pokles prodeje nealkoholických nápojů v roce 2007 a přičítají to všeobecnému růstu cen potravin v témže roce. Dle Salmona (2008) můžeme pozorovat růst cen potravin už od roku 2005. Příčinu spatřuje Salmon (2008) v růstu cen energií (zdražuje se nejen nafta, ale také elektrická energie), které následně prodražují pěstování komodit i výrobu potravin. Důvody poklesu prodeje balené vody nemusí být pouze ekonomické, ale také ekologické. „Mladší generace preferuje kohoutkovou z ekologických důvodů. Při pohledu na množství PET lahví v supermarketech se nelze divit.” (Babíková in Anonymus 2012 g) K uvědomění si ekologických souvislostí balené vody může přispívat i osvěta a vzdělání (Smolíková 2011): Na konci roku 2008 vznikly stránky www.vodovoda.cz, které vytvářejí manželé Kunovi a zaměřují se nejen na obecnou propagaci pití vodovodní vody, ale také na mapování restaurací a kaváren, které vodovodní vodu nabízejí. (Smolíková 2011) V roce 2010 vznikla v rámci platformy Challenge Europe iniciativa Česko pije z vodovodu (www.zvodovodu.cz), která se snaží prosadit kohoutkovou vodu do domácností i restaurací. Balenou vodou ve zdravotních a hygienických souvislostech se kriticky zabývá rovněž Mudr. František Kožíšek ze Státního zdravotnického ústavu. Nesmím opomenout ani činnost mnoha neziskových organizací, v čele s Ekologickým Institutem Veronica98, Hnutím Duha a Arnikou. Ani vodohospodářské společnosti nezůstaly pozadu: společnost Veolio Voda, která je největší společností na českém vodohospodářském trhu a zásobuje pitnou vodou zhruba čtyři
98
Veronika zabodovala se svým spotem propagujícím pití vodovodní vody v soutěži o nejlepší vizuální počin v rámci ekologických poraden. (Smolíková 2011)
65
miliony lidí, provozuje od roku 2010 server www.kohoutkova.cz, ve kterém obdobně propaguje pití vodovodní vody a zaměřuje se na kavárny a restaurace. (Smolíková 2011) Dalším zajímavým faktorem vedoucím k poklesu prodeje balené vody může být legislativní omezení jízd kamionů v letních měsících. Dle § 43 zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (tj. zákon o silničním provozu), který je účinný od 1. 7. 2006, byla zakázána: „jízda nákladním a speciálním automobilům a zvláštním vozidlům o maximální přípustné hmotnosti nad 7 500 kg a nákladním a speciálním vozidlům a zvláštním vozidlům o maximální přípustné hmotnosti převyšující 3 500 kg s připojeným přípojným vozidlem: a) v neděli a ostatních dnech pracovního klidu v době od 13.00 do 22.00 hodin, b) v sobotu v období od 1. července do 31. srpna v době od 7.00 do 13.00 hodin a c) v pátek v období od 1. července do 31. srpna v době od 17.00 do 21.00 hodin.“ (§ 43 zákona č. 361/2000 Sb.)
Kamiony, jejichž jízda je omezená, pak nemusí stíhat vykrýt vysokou letní poptávku po balené vodě. (Patočková a Koubová 2006) „Horký červenec mohl vykompenzovat prvních šest studených měsíců, ale kvůli problémům s dopravou jsme z toho tepla měli něco jen zčásti." (Pasquale in Patočková a Koubová 2006)
6.3.3 Environmentální a ekonomické souvislosti vývoje prodeje balené vody v ČR V této části odpovím na čtvrtou a šestou dílčí výzkumnou otázku: Jaké jsou environmentální a ekonomické souvislosti nárůstu prodeje? (DVO4) a Jaké jsou environmentální a ekonomické souvislosti poklesu prodeje balené vody v ČR? (DVO6): Jak jsem zmínila v předchozí části, není exaktně dokázané, že k poklesu prodeje balené vody opravdu dochází a pokud ano, nedá se určit, kdy nastává předěl mezi nárůstem prodeje a poklesem prodeje. Přestože k poklesu prodeje balené vody může v ČR docházet, jak například uvádí statistika Svazu výrobců nealkoholických nápojů, stále se jedná o spotřebu balené vody v řádu stovek milionů litrů.99 (Singr 2012) Proto v této části budu odpovídat na obě dílčí výzkumné otázky. Ekonomická a environmentální situace se v případu poklesu prodeje navíc nemusí měnit k lepšímu, právě naopak. Pro ilustraci: může dojít ke zhoršení poškozování životního prostředí v důsledku toho, že společnosti budou v rámci konkurenčního boje stále více
99
viz. tabulka č. 11
66
externalizovat svoje náklady, aby stlačily svoje ceny na minimum100. Zisk z prodeje balené vody si může přerozdělovat menší počet prodejců – s tím, že na trhu zůstanou velcí, ekonomicky silní prodejci, zatímco regionální prodejci budou odsouzeni k reorientaci na export či k zániku (který přinese zánik pracovních míst). Přeprava balené vody na velké vzdálenosti bude umocňovat negativní dopady dopravy. Krajinný ráz budou nadále narušovat opuštěné areály, apod. Tato práce samozřejmě nemůže kompletně postihnout všechny environmentální a ekonomické souvislosti, které může prodej balené vody v ČR vykazovat. Podrobněji se zaměřím na několik souvislostí, se kterými jsem se při svém bádání setkala. Box č. 1 HPSW a. s. Dobrá voda Jelikož budu některé environmentální dopady ilustrovat na příkladu společnosti HPSW Dobrá voda, tuto společnost krátce představím: Společnost HPSW a. s. Dobrá voda byla založena v roce 1990 a jejími zakládajícími členy byli Ing. Petr Hudler, Ing. František Šulista, Ing. Jaroslav Březina, Ing. Václav Benedikt, Ing. Ivan Vácha a RNDr. Jaroslav Vrba. (Šubert 1992) Společnost byla založená za účelem výstavby a provozu výroby balené vody v oblasti Novohradské hory a brzy se stala předním výrobcem pramenité vody prodávané pod značkou Dobrá voda. V roce 1995 byla koupena společností Ronaldsay a nyní je klasifikovaná jako slabě mineralizovaná přírodní minerální voda. (Brožová 2012)
6.3.3.1 Ekonomický vývoj vlastnických vztahů v oblasti balené vody Jelikož spojování producentů balené vody do fúzí přináší zajímavé ekonomické a environmentální souvislosti, fúze krátce představím a pojednám o jejich tuzemském vývoji v oblasti balené vody. S růstem konkurence, a to zejména konkurence na globální úrovni, dochází ve všech oborech podnikání k vytváření tzv. fúzí. Fúze představuje formu kapitálového spojení podniků, které může vznikat buď tzv. slučováním či tzv. splynutím společností101. (Kudera 100
Menší společnosti jsou nuceny k tzv. závodu ke dnu, tj. extrémně snižovat své náklady100, aby si udržely své zakázky. (Korten 2001: kap. 5) 101 Při slučování dochází k formálnímu zániku společnosti či společností (tzn. bez jejich likvidace) a majetek zanikající společnosti či zanikajících společností, včetně práv a povinností vyplývajících z pracovně právních vztahů přechází na jinou společnost. V případě slučování dochází rovněž k formálnímu zániku společností a
67
2011: kap. 1) Další formou kapitálového spojení je tzv. aktivizace, která je velice podobná fúzi ve formě spojení, avšak liší se způsobem převzetí jednoho podniku druhým: zatímco u fúze dochází ke koupi na základě dohody mezi podniky, která musí být schválena akcionáři na valné hromadě, u aktivizace dochází k přátelskému či nepřátelskému převzetí podniku102. (Synek in Kudera 2011: kap. 1) V případě balených vod se jedná o tzv. horizontální fúze – tj. fúze podniků, které působí ve stejném oboru – produkují stejné výrobky či poskytují stejné služby – a jedná se tedy o konkurující podniky. (Kudera 2011: kap. 1) Motivací pro vytváření fúzí je zejména dosahování většího zisku prostřednictvím tzv. synergického efektu: hodnota podniku po fúzi je větší než součet oddělených hodnot podniků před fúzí. K synergetickému efektu dochází prostřednictvím tzv. úspor z rozsahu (tj. snížení fixních nákladů na jednotku produkce), finančních úspor (dochází ke zlepšení a stabilizaci finanční situace podniku, který pak může získat lepší rating a levnější úvěry), diferenčních úspor (pokud je stávající management nahrazen výkonnějším managementem druhé firmy, dochází k efektivnějšímu vedení celého podniku), většího podílu na trhu (který zajistí lepší pozici při vyjednávání s odběrateli a silnější pozici proti konkurenci) a koncentrace znalostí (potřebných technologií a know-how). Dalšími motivacemi mohou být např. daňový motiv (pokud jeden podnik dosahuje vysokého daňového zisku a druhý vysoké daňové ztráty, spojením lze docílit snížení daňového základu) či osobní motivace manažerů (např. když se jejich plat odvíjí od velikosti podniku). (Kyslingerová in Kudera 2011: kap. 1) Synek (in Kudera 2011: kap. 1) uvádí, že větší užitek z fúze mají většinou firmy kupované, neboť bývají většinou podstatně menší než kupující firmy. V roce 1998 koupila nizozemská společnost Ronaldsay ovládaná italskou rodinou Pasqualů (Vykoukal 2006) našeho největšího výrobce přírodních minerálních vod a léčivých
majetek zanikající společnosti či zanikajících společností, včetně práv a povinností vyplývajících z pracovně právních vztahů přechází na nově vytvářenou společnost. (Kudera 2011: kap. 1) 102
„Při přátelském převzetí předloží jeden podnik druhému nabídku na převzetí, a pokud jej management schválí, tak jej dále doporučí akcionářům svého podniku. Pokud management nabídku neschválí, může dojít k nepřátelskému převzetí podniku, kdy nabízející podnik osloví akcionáře cílové firmy pomocí veřejné nabídky k odkupu akcií.“ (Synek in Kudera 2011: 11)
68
minerálních vod103 – Karlovarské minerální vody. Prodávajícím byla italská společnost Recholding, která za prodej KMV získala zhruba čtvrt miliardy korun. (Anonymus 1998 a) Prodej KMV společnosti Ronaldsay posuzoval Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, neboť společnost Ronaldsay již vlastnila společnost HPSW Dobrá voda a její podíl na trhu s minerální a pramenitou vodou by po koupi KMV přesahoval zákonem stanovenou hranici třiceti procent. (Anonymus 1998 a) Koupi nakonec povolil – údajně proto, že vzniklé výhody převáží možnou újmu, která by mohla vzniknout narušením soutěže. Spojení mělo přinést zlepšení kvality pramenitých a minerálních vod, snížení cen díky proniknutí fúze do všech segmentů trhu, růst exportu fúze a rozšíření nabídky vyráběných nápojů. (Anonymus 1998 a, Anonymus 1998 b, Pražák 1998). Nizozemská společnost Ronaldsay se tak stala stěžejním výrobcem a prodejcem minerálních a pramenitých vod v České Republice. (Anonymus 1998 a) Dle odhadů agentury Incoma (in Pražák 1998) ovládala fůze dvě třetiny tehdejšího tuzemského trhu s balenou vodou. Antimonopolní úřad stanovil pro tuto fúzy podmínky, které měly zabránit možnosti zneužití jejího silného postavení na českém trhu: povinnost investovat minimálně 1,5 miliardy Kč a exportovat stanovenou část produkce. „V roce 1999 to má být 8 % produkce, v roce 2003 již 46 procent.“ Možné zvýšení podílu na českém trhu tak bylo podmíněno růstem exportu. Pro případ porušení podmínek byly zvoleny sankce – peněžní povahy až opětovné rozdělení fúze. (Anonymus 1998 b) V roce 2001 byl podán návrh na zahájení řízení ohledně spojení producentů minerálních vod – Karlovarských minerálních vod, Hanácké kyselky a Poděbradky. Otcem myšlenky této fúze byl majitel Karlovarských vod a také společnosti HPSW Antonio Pasquale. (Kudera 2011, Fikar 2001) Návrh byl však Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) roce 2002 zamítnut, neboť tento úřad (pod vedením Josefa Bednáře) se obával, že vzniklý gigant by ovládal 80 % českého trhu s minerálními vodami a značně tak omezoval konkurenci. Společnost Karlovarské minerální vody však proti rozhodnutí úřadu podala žalobu a do rejstříku nechala napsat, že dané dvě firmy ovládá.
Žaloba byla soudem zamítnuta a
Karlovarské minerální vody dostaly od ÚOHS pokutu ve výši 10 milionů Kč za porušování zákona. (Kudera 2011)
103
Značka Magnesia byla dříve řazena mezi léčivé minerální vody. (Kožíšek a kol. 2005: 152)
69
Zhruba o 5 let později, v roce 2006 nově zvolený předseda ÚOHS (Martin Pecina) povolil spojení Karlovarských minerálních vod a Poděbradky s tím, že stanovil podmínky, které musí nově zvolená společnost po dobu pěti let dodržovat104. Motivem tohoto spojení bylo údajně především zvýšení konkurenceschopnosti po vstupu ČR do Evropské unie. (Kudera 2011) „Mattoni spolu s Dobrou vodou dnes Pasqualemu ročně nese tržby zhruba čtyři miliardy, s Poděbradkou získá další miliardu.“ (Patočková a Koubová 2006) Pasqualemu se navíc povedlo ovládnout firmu DK Invest a získat tak třetinu Hanácké kyselky. Dle údajů z roku 2001, kdy ještě Dobrá voda byla považována za pramenitou vodu, ovládá Pasquale 80 % trhu s minerálními vodami. Dnes je Dobrá voda považována za minerální vodu, a jelikož Pasquale vlastní i společnost HPSW, která Dobrou vodu prodává, může být jeho podíl na trhu s minerálními vodami ještě větší. (Fikar 2001) Vytvořil tak „vodní říši na hranici monopolu,“105 kterou předává svým dětem. (Patočková a Koubová 2006) Pasquale a jeho fúze je jeden z důvodů, proč u nás korporace jako např. Nestlé (s vodou Perrier) a Danone (s vodou Evian) zatím neprorazily. Danone plánovalo koupit Poděbradku, avšak Karlovarské minerální vody koupi překazily. „V Itálii máme řčení – velká ryba pozře malou rybu. Já to trochu měním a říkám – rychlá ryba spolkne rybu pomalou. I ti malí, pokud jsou rychlí, mají prostor, ale musejí se v něm naučit pohybovat.“ (Sýkorová 2001) Jednotlivé výrobky společností tvořících fúzi se překrývají – např. ochucené minerální vody vyrábí jak Poděbradka, tak Dobrá voda i Aquila – a o tom, zda budou všechny v budoucnu vyráběny, rozhodne trh. Fůze zahrnuje cca 70 výrobků, rozličných chutí a objemů, které v obchodech zabírají většinu místa na úkor jejich konkurence. (Patočková a Koubová 2006) Antimonopolní úřad by pravděpodobně Pasqualemu nepovolil koupit další minerální vody, a proto Pasquale uvažuje o tuzemské výrobě energetických nápojů a rozšíření mimo ČR. (Patočková a Koubová 2006) 104
„Výrobky Poděbradky se musí jmenovat pořád stejně po dobu pěti let. Firma Poděbradka musí celých pět let vyjednávat obchodní podmínky s odběrateli sama, tedy odděleně od firmy KMV. Firmy musí zajistit po dobu pěti let rozdílné ceny nápojů, a to tak, že nebude snižován stávající podíl nápojů levnějších. Firmy musí předkládat antimonopolnímu úřadu každoročně po dobu pěti let zprávu o tom, jak plní tyto závazky.“ (ÚOHS in Kudera 2011: 31) 105
Pasquale přitom komentoval koupi KMV jako: „Když jsem prodal Veru [značku minerální vody, kterou vybudoval v Itálii], tak jsem chtěl mít klid. Hledal jsme malou plnírnu na minerálky, o kterou bych se staral jen tak pro zábavu.“ (Sýkorová 2001)
70
V současnosti se objevují informace, že společnost PepsiCo prodává svůj byznys ve střední Evropě (v Česku, na Slovensku a Maďarsku)106 a největší šanci na koupi má společnost KMV. Ta by koupí středoevropského byznysu PepsiCo rozšířila svou nabídku nápojů a získala možnosti dalšího růstu. Ve spojení s PepsiCo by KMV lépe konkurovaly Coca-Cole (její součástí je značka balené vody Bonaqua) i Kofole (její součástí je značka balené vody Rajec) a v regálech obchodů by výrobky KMV zabraly ještě více místa na úkor konkurenci. Značka balené vody spadající pod PepsiCo – Toma – by byla pravděpodobně zrušena, protože investovat do další značky vody by se fúzi nevyplatilo a pravděpodobně by to ani antimonopolní úřad nepovolil. (Patočková 2012) 6.3.3.2 Environmentální dopady Areály závodů, které vyrábějí balenou vodu, často nenávratně narušují krajinný ráz. Zvláště vícepodlažní objekty znehodnocují krajinný ráz jak z blízkých, tak z dálkových pohledů. Krajinný ráz narušují i sítě dopravních komunikací, které bývají kvůli kamionové dopravě rozšiřovány. Kvůli rozšiřování závodů i obslužných komunikací bývá také často likvidována zeleň (včetně cenných dřevin) v okolí závodů, což narušení krajinného rázu ještě více umocňuje. Objevují se snahy prosazovat opětovné vysazování zeleně kolem areálů závodů, aby byl neestetický zásah do krajiny alespoň z některých pohledů zmírněn. Areály závodů vyrábějících balenou vodu rovněž velkoplošně zabírají půdu107. Často jsou vystavěny na extenzivně obhospodařovaných loukách, které přirozeně disponují diverzitou rostlinných druhů. Výstavbou areálu tak dochází ke snížení místní biodiverzity. Některé závody jsou necitlivě vystavěny v blízkosti chráněných území, a proto mohou zapříčinit úbytek zvláště chráněných druhů: buď přímo – likvidací jedinců daného druhu, nebo nepřímo – skrze likvidaci jejich biotopu. Například provoz závodu HPSW Dobrá voda je umístěn nedaleko stanoviště kriticky ohrožené vydry říční. Tento plachý živočich, jenž je chráněn i mezinárodními úmluvami, je rušen nadměrným hlukem a jeho reprodukční funkce jsou negativně ovlivňovány škodlivými imisemi z dopravy obsluhující areál Dobré vody. Biotop vydry říční, který je zařazen do soustavy celoevropské NATURA 2000, může být poškozen únikem ropných produktů z areálu Dobré vody či selháním čističky odpadních vod. (Brožová 1999: 3, Brožová 2007: 2) 106
Důvodem je slábnoucí podstavení PepsiCo na českém trhu: v colových nápojích zaujímá třetí místo (až po Coca-Cole a Kofole) a její voda a džusy (Toma) zaujímají okrajová místa. (Patočková 2012) 107 Půdu zabírají i skládky, jejichž podstatnou částí jsou použité PET lahve.
71
Naopak můžeme očekávat rozvoj ruderálních druhů – tzn. druhů, které rostou na druhotných, člověkem vytvořených stanovištích. Závody vyrábějící balenou vodu a jejich obslužná doprava produkují nejen emise polutantů do ovzduší, ale také emise hluku, světelné znečištění a tepelné znečištění ovzduší. Kromě znečištění ovzduší nemůžeme vyloučit ani znečištění ostatních složek životního prostředí (např. kontaminace toků odpadovými vodami, kontaminace půdy únikem chemických látek, apod.). Kamiony, které zajišťují dopravu surovin a rozvoz balené vody, jsou spolu s osobními vozidly zaměstnanců závodů a služebními vozidly zdrojem emisí výfukových plynů, prašnosti a hluku, což obtěžuje okolí. Kromě dopravy jsou dalším zdrojem emisí škodlivých polutantů kotelny závodů vyrábějících balenou vodu (pokud dané závody nepoužívají pouze zdroj elektrické energie). „Spolu s přepravou dřeva je přeprava balené vody firmy HPSW hlavním zdrojem škodlivých emisí na komunikacích Novohradska, zčásti také Třeboňska a Trhovosvinenska.“ (Brožová 2007: 2) Provoz kamionů výrazně zhoršuje technický stav vozovek, poškozuje zeleň podél dopravních komunikací, některé rybniční hráze a prochází mnohými obcemi. Nelze vyloučit ani havárie kamionové dopravy, při kterých může snadno dojít k úniku ropných látek. Emise hluku nepocházejí pouze z dopravy, ale vznikají také během výroby PET lahví, plnění nápojů a jejich balení. Zdrojem hluku je rovněž vzduchotechnika závodů a pohyb pracovníků v areálech závodů a jejich okolí. Z hlediska možného negativního vlivu na životní prostředí nesmíme opomenout ani světelné znečištění jednotlivých lokalit v okolí závodů způsobené osvětlením areálů závodů a rovněž tepelné vyzařování objektů závodů do okolí. Světelné znečištění představuje nejen plýtvání energie a peněz, ale také nás ochuzuje o pohled na noční oblohu a přináší mnohá rizika: zdravotní (bez úplné tmy se v těle nevytváří hormon melatonin, jenž opravuje buňky a chrání tak před rakovinou), bezpečností (nevhodné osvětlení oslňuje řidiče a vytváří jak silně nasvícená místa, tak hluboké stíny, které usnadňují páchání trestní činnosti) a ekologická (nevhodné osvětlení narušuje celé ekosystémy a jejich vazby; např. stromy na podzim zavčas neshodí listy, hmyz krouží kolem lamp až do úhynu vyčerpáním, apod.). (Anonymus 2012 ch)
72
Pojem tepelné znečištění označuje jak ohřívání vzduchu rozličnými lidskými objekty a činnostmi, které vyzařují teplo do okolí, tak zvyšování teploty přirozených vod vypouštěním vod ohřátých. Teplo, které se do ekosystémů touto nepřirozenou cestou dostane, ekosystémy samozřejmě ovlivní. (Sekerková 2012) Teplo vyzařované objekty závodů vyrábějících balenou vodu do okolí může ovlivnit místní mikroklima a biorytmy organismů. Areály závodů vyrábějících balenou vodu produkují velké množství rozmanitého odpadu: kromě odpadu z výroby (který zahrnuje především PET lahve, preformy, folie, papír a dřevěné palety) produkují směsný komunální odpad, biologicky rozložitelný odpad, zářivky, odpad z údržby (olověné akumulátory, kovový odpad, oleje, obaly od olejů a dalších chemických látek, filtrační látky, sorpční látky), odpadní vody, apod. Většina vyráběné balené vody je balena do PET lahví, které poškozují životní prostředí ve všech stádiích svého životního cyklu (viz. část 2.1.1) a jejich likvidace zatěžuje obce a jednotlivé občany. Mnohé PET lahve končí na skládkách, ve spalovnách a pohozené v přírodě. Závody produkující balenou vodu zvyšují za účelem většího zisku čerpaný objem podzemní vody – zvyšují rychlost čerpání a rozšiřují množství vrtů, kterými podzemní vodu čerpají, čímž mohou způsobovat mnohé negativní dopady nadměrného čerpání podzemní vody, které uvádím v části 1.2.2. Kvůli nadměrnému čerpání podzemní vody je již dlouho kritizován závod Dobrá voda. Ten zahájil čerpání podzemní vody při rychlosti šesti litrů za minutu, přičemž uváděl, že: „čerpání je omezeno šesti litry za minutu, aby se nenarušily poměry v podzemních vodách. To navíc dává záruku na stoleté užívání vodních zásob.“ (Anonymus 1992) Postupně však rychlost čerpání zvyšoval a dostal se až na 31 litrů za sekundu (Krátký 2012) Je nutné podotknout, že povolení k nakládání s vodami (tj. k jejich čerpání) dává krajský úřad České Budějovice na základě posudku Povodí Vltavy, které provádí určitý monitoring vlivu na vodní poměry. S Povodím Vltavy je však společnost personálně spojena, bývalý ředitel Ing. Petr Hudler byl i ředitelem Povodí Vltavy.108 Personální spojení existuje i s ministerstvem životního prostředí – jeden ze zakládajících členů Ing. František Šulista byl
108
Ing. Hulder býval rovněž ředitelem Jihočeských vod a kanalizací, takže je podezříván, že zneužil informace získané v postavení vedoucího pracovníka státního podniku pro osobní komerční prospěch. První vrt, který stojí spoustu peněz, byl udělán na účet státu, následně byl zprivatizován. Předmět činnosti společnosti byl oznámen již v době, kdy byl vrt Povodím prováděn. (Brožová 2012)
73
vedoucím regionálního pracoviště MŽP v Českých Budějovicích, což přináší jasný střet zájmů.109 Tato personální spojení nedávají záruku nestranného postupu těchto institucí v kauze Dobrá voda. (Brožová 2012) „Tady je všem jasný, že k nadměrnýmu čerpání dochází, což má nějaký dopady, ale posudek dává Povodí Vltava a my mu musíme vyhovět. Jsou tam nějaký limity a monitoring, ale to je vše.“ (pracovnice státního úřadu, která si nepřeje být jmenována 2012) „I ti lidi, kteří by chtěli přírodu chránit, si nemůžou dovolit ztratit práci, tak na to rezignujou a dělají to, co se jim nařídí seshora.“ (Brožová 2012) Závod Dobrá voda je navíc obviňován z překračování této maximální rychlosti čerpání, ke které dostává povolení. Je nutné podotknout, že závod Dobrá voda čerpá fosilní vodu, která není zapojena do oběhu vody, a proto se neobnovuje110. Fosilní voda je tvořena kvalitní vodou, která se tvořila tisíce let a představuje neobnovitelný zdroj, jehož strategický význam bude v budoucnu narůstat. Jeho ohrožení z hlediska množství či kvality může mít nedozírné následky. (Brožová 1999: 1, Kerles 2007) Jeden vrt již závod Dobrá voda zcela vytěžil a uzavřel. (Brožová 2012) a při dnešní rychlosti čerpání nemůže dlouho trvat vyčerpání ostatních vrtů. Dobrou vodu začali z nadměrného čerpání jako první obviňovat majitelé soukromých studní na v okolí závodu, kteří tvrdili, že kvůli provozu Dobré Vody jim mizí voda ze studní. Vedle provozu Dobré vody jsou z úbytku podzemní vody podezřívány i dřívější necitlivě provedené meliorace. (Brožová 2012) V roce 1998 zvýšil okresní úřad povolený objem čerpané vody, což se projevilo na množství vod ve studních, případně na jejich kvalitě. Např. v Petříkově byla polovina studní bez vody, přičemž místní lidé byli na studních závislí, neboť obce neměly vybudovaný vodovod. (Anonymus 1999 a) Obce tak musely řešit zásobování občanů vodou cisternami, což značně zatěžovalo obecní rozpočty. (Brožová 2012) Přímá souvislost mezi studnami a hlubinným čerpáním nebyla ve stěžejních posudcích potvrzena111. Někteří hydrogeologové (např. Kolář a Paštyka) však tvrdí, že hlubinné čerpání může vodu ve studních ovlivňovat. „Uvedením vrtu do provozu bude blokován rozvoj prameniště a tím i rozvoj napojených obcí.“ (Paštyka in Brožová 2012) 109
Za zmínku stojí, že Ing. Šulista dal doporučení sám sobě. Společnost dostala v počátku od MŽP bezúročnou půjčku. (Brožová 2012) 110 Viz. část 1.2 111 „Ve všech posudcích hydrogeologů se uvádí, že čerpání z vrstev, ze kterých to provádíme, nemůže ovlivnit hladinu vody ve studních.“ (HPSW in Brožová 2012)
74
Stejně tak se liší hydrogeologické posudky ohledně možného vlivu čerpání na obecné vodní poměry. Některé posudky dokazují vliv nadměrného čerpání na ostatní části Třeboňské pánve, jiné nikoliv; je tedy sporné, zda může čerpání ovlivnit Chráněnou oblast přirozené akumulace vod Novohradsko, sousedící Chráněnou oblast přirozené akumulace vod Třeboňsko, vodní režim v krajině, apod. Je zajímavé, že o kauze Dobrá voda se v médiích příliš nedočteme. Našla jsem novinové články ze začátku devadesátých let, které se ke společnosti staví dosti kriticky, avšak nyní si noviny pravděpodobně nemohou takovou kritiku dovolit. Prodej balené vody nemá za následek pouze poškozování životního prostředí, nýbrž také poškozování památek. Stěžejním případem je historicky hodnotný lázeňský komplex Kyselka nedaleko Karlových Varů, který je vlastněn KMV. Za zakladatele lázeňství v obci Kyselka jsou považováni Wilhem a Antonie von Neuberg, kteří koupili zdejší panství v roce 1826. V následujících několika letech byla v Kyselce vybudována první lázeňská budova, kolonáda a restaurace. (ASORKD 2011) V druhé polovině 19. století si místní Ottův pramen pronajímá Heinrich Mattoni, který zde buduje takřka moderní stáčírnu pramenité minerální vody a rozvíjí jak stáčení vody, tak samotné lázeňství – nechává vybudovat lázeňské objekty s dekorativně vyřezávanými a hrázděnými konstrukcemi. (ASORKD 2011) Po druhé světové válce byl komplex lázní zestátněn a užíván jako dětské léčebna. V roce 1992 byly lázně Kyselka privatizovány a od té doby vystřídaly několik majitelů, pod jejichž vedením chátrají. (ASORKD 2011) V současnosti probíhá petice za účelem zastavení devastace lázní. KMV (pod vedením Alessandra Paquala112) dostaly pokutu ve výši 1 800 000 Kč za to, že se o památky řádně nestarají. (Bok 2011) Karlovarské minerální vody čelí kvůli chátrajícím lázním Kyselka kritice, ztrácí některé zákazníky (Plechatá 2012), a společnost proto zvažuje, jestli investovat čtvrt miliardy do nové výrobní linky, jak původně plánovala, nebo radši přesunout investice do jiného závodu, případně do zahraničí. (Anonymus 2012 f)
112
Alessandro Pasquale byl paradoxně během vyhlašování Českého lva 2012 označen za „jednoho z největších investorů do české kultury.“ (Bok 2011)
75
Jak uvedu dále, skandál ohledně zdevastovaných lázní Kyselka vede k rozšiřování povědomí o poměrech, za kterých jsou u nás podzemní vody čerpány a ke snaze tyto poměry změnit.
6.3.3.3 Ekonomické souvislosti Balená voda představuje významnou komoditu v mezinárodním měřítku a zaujímá důležité místo v mezinárodním trhu s potravinami. (Kožíšek a kol. 2008: 17) Češi údajně jen v roce 2008 utratili za balenou vodu přes sedm miliard korun. (Test 2009 b) Tato částka je součástí HDP, kterým bývá tradičně poměřováno bohatství národa. HDP však nevypovídá nic o rozdělení bohatství (prodejem balené vody vydělávají její výrobci, distributoři, majitelé skládek), o spokojenosti občanů (kteří jsou obtěžováni a ohrožováni například znečištěným ovzduším, hlukem, narušením krajinného rázu, nedostatkem vody ve vlastních studních, případně její zhoršenou kvalitou), o stavu životního prostředí (dopady spalování a skládkování PET lahví, možné ohrožení chráněných oblastí přirozené akumulace vod, ohrožení jedinců vydry říční a jejího stanoviště, apod.) a stavu historických památek (zcela zdevastovaný historicky hodnotný komplex lázní Kyselka). HDP dále nezahrnuje ekosystémové služby (služby přírody obnovující podzemní vodu), dobrovolnickou práci (např. práci Jihočeských matek, Rosy, Cally a dalších organizací v kauze Dobrá voda), apod. Fúze představuje nebezpečí zejména pro menší výrobce balené vody. Když se spojí několik společností dohromady, mohou významně snížit svoje náklady tím, že zredukují oblasti, kde se kryjí jejich činnosti – např. marketing, obchodní politiku, distribuci a balící centra. (Sýkorová 2001) Mohou také centralizovaně provádět nákup granulátu na výrobu PET lahví. (Šrámková 2001) Díky své velikosti dosáhnou větších obratů a budou tak ekonomicky silnější. „Budou schopné nabízet nižší ceny při agresivnější marketingové kampani a zároveň získají výhodnější pozici při jednání se supermarkety.“ A u balené vody jsou právě cena a dostupnost rozhodující faktory. Menší výrobci mohou být vytlačeni pouze na lokální úroveň a mohou zaniknout. (Sýkorová 2001) „Zbude nám jen export.“ (Marienbad Water in Fikar 2001) Pracovní příležitosti nevznikaly pouze v samotných závodech, ale také již během jejich stavby a rovněž v jednotlivých pobočkách závodů a v distribučních sítích. Pracovní
76
místa mohou ubývat díky výše zmíněným fúzím, které mohou likvidovat menší výrobce. Dalším faktorem, který způsobil pokles pracovních míst, byl přechod výrobců na PET lahve, které na rozdíl od vratných skleněných lahví nevyžadují lidskou práci na svoz lahví a jejich vymývání. Pracovní prostředí v závodech mohou ovlivňovat mnohé specifické faktory, které působí nepříznivě: nadprůměrná hlučnost výrobních linek, nepříznivé mikroklima u výrobních linek a práce s mnoha chemickými látkami (např. s louhy a kyselinami, včetně jedů pro čištění výrobních linek, skladu a laboratoří), apod. Jak uvádím v 3.2, za odčerpávání zdrojů podzemní vody se většinou platí velice nízké části, nebo se neplatí vůbec. (Čermáková 2012) Poplatek, který odvádějí společnosti státu za čerpání, je stanoven pouze pro čerpání přírodních minerálních vod. Lázeňský zákon (č. 164/2001 Sb.) v § 20 určuje, že za výtěžek odebíraný ze zdroje přírodní minerální vody platí uživatel poplatek, jehož jednotnou výši stanovuje vláda nařízením. Dle nařízení vlády č. 385/2001 Sb. činí jednotná výše poplatku za odebírání vody ze zdroje přírodní minerální vody 3 Kč na 1 m³; tedy 0,003 Kč za 1 litr odčerpané vody. Až díky skandálu ohledně zdevastovaného areálu lázní Kyselka se dostávají do povědomí podmínky, za kterých jsou u nás podzemní vody čerpány. Začalo se hovořit o možné novele nařízení vlády, která by poplatek pro společnosti čerpající podzemní vodu zvýšila. (Čechová 2012) „Proto si dovedu představit jeho navýšení až na úroveň cca 300,- Kč za 1000 litrů vody (30 haléřů za litr vody). Když se balená minerální voda v průměru prodává za zhruba deset korun za litr, byl by poplatek za tisíc litrů odebrané minerální vody splacen prodejem třiceti litrů balené vody,“ (Horník in Čechová 2012)
Nově zvolený poplatek by nemusel být součástí státního rozpočtu, mohl by například přispívat dotčeným obcím a dotovat záchranu kulturního dědictví. „(…) musím nejdříve zjistit, zda-li by byla cesta zvýšení poplatku za využívání zdroje přírodní minerální vody reálná, zda-li by k tomu byla politická vůle a zda-li by byl stát ochoten tento poplatek rozdělit například na tři stejné díly - třetinu na obce, na jejichž katastru leží zdroj vody a stáčírna, třetinu na záchranu kulturního dědictví a třetinu například na sport nebo v nějakém jiném poměru.“ (Horník in Čechová 2012)
V roce 1992 nebyla ještě pitná voda zdaňována daní z obratu. V roce 1993 se na společnosti produkující balenou vodu začala vztahovat daň z přidané hodnoty – 5 %. (Marková 1992) Některé společnosti produkující balenou vodu jsou podezřívány z daňových úniků, čímž připravují stát o milionové částky. Jeden z největších výrobců a distributorů minerálních
77
vod – KMV – podváděl stát na cle a dani, jelikož uváděl nepravdivé údaje ohledně dovozu surovin. Ze suroviny potřebné k výrobě ochucených nápojů byly odebrány vzorky a jejich následný rozbor ukázal, že se nejedná o látku, kterou společnost uváděla v celním prohlášení. Následně bylo zpětně zkontrolováno dvacet šest předchozích dovozů a všechny případy obsahovaly nepravdivé údaje. „Celní a daňový únik jsme vyčíslili na 2 118 738 Kč.“ (Mareda in Biskup 1999) Z daňových podvodů byla podezřívána i společnost Dobrá voda. (Brožová 2012)
6.3.4 Environmentální a ekonomické souvislosti možného dalšího vývoje V této
části
krátce
odpovím
na
sedmou
dílčí
výzkumnou
otázku:
Jaké
environmentální a ekonomické aspekty může přinést další vývoj prodeje balené vody v ČR? (DVO7) Nastíním několik z kvanta zajímavých možností, jak může vývoj prodeje pokračovat. Kožíšek in (Kožíšek a kol. 2011: 4) uvádí, že ve světě v současnosti dochází k polarizaci postojů k balené vodě. Na jednu stranu je balená voda odmítána: jak jednotlivými konzumenty, tak restauračními zařízeními a dokonce celým australským městečkem Bundanoon, ve kterém občané v roce 2009 téměř jednoznačně odhlasovali, že se stanou „first bottled water free town.“ Na druhou stranu vznikají ve světě (zejména USA a Kanadě) tzv. vodní bary a butiky s luxusními vodami (Fine Water Boutique), které nabízejí vybrané balené vody z rozličných částí světa, které jsou jedinečné svou neobvyklou chutí či neobvyklým obalem, přičemž jedna lahev o objemu 0,33 l až 1 l stojí 30 až 60 dolarů. Kožíšek dodává, že kdykoliv v historii přesáhla polarizace společnosti určitou hranici, zpravidla došlo k revoluci, která většinou nastolila nějaký nový řád. „Bude zajímavé sledovat, v co vyústí polarizace lidských postojů k baleným vodám“ (in Kožíšek a kol. 2011: 4) Antonio Pasquale v roce 2006 uvádí, že více balené vody již Češi nevypijí. (in Patočková a Koubková 2006). To však neznamená, že prodej balené vody v ČR už nemůže dál růst. Společnosti se mohou začít více orientovat na export. Můžeme očekávat, že k nám budou více pronikat světové korporace prodávající balenou vodu a tuzemské společnosti se budou dále slučovat, aby obstály v globální konkurenci. „Český trh je velice malý. Do budoucna je v něm prosto pro jeden nebo dva obrovské podniky, a pokud to nebudeme my, bude to někdo jiný.“ (Pasquale in Sýkorová 2001)
78
Dále můžeme předpokládat, že s rostoucí vzácností ropy poroste její cena, což povede k růstu cen potravin, včetně růstu cen balené vody, na čemž budou profitovat její výrobci. Stejně tak zdroje kvalitní, pitné vody mohou ubývat a bude se zvyšovat jak jejich hodnota, tak potřeba jejich náhrady, například v podobě balené vody.
V. Marketingové strategie firem při prodeji balené vody a jejich vliv na poptávku V této části bude pokračovat odpověď na třetí dílčí výzkumnou otázku: Co vyvolalo nárůst prodeje balené vody v ČR? (DVO3) Mnozí autoři uvádějí, že dominantním faktorem růstu prodeje balené vody jsou marketingové strategie a reklamy firem, které balenou vodu produkují. Věnuji tomuto faktoru samostatnou část z důvodu, abych dodržela předepsanou strukturu práce; tento faktor navíc vyžaduje širší rozebrání a jeho zapojení do části 6.3.3 by mohlo vést k nepřehlednosti.
7 Doplnění třetí dílčí výzkumné otázky Jak jsem již zmínila v části 6.3.2.1, mezi faktory způsobující nárůst prodeje balené vody může patřit reklama a obecně marketingové strategie společností prodávajících balenou vodu. Nyní se na tyto marketingové strategie a reklamy společností podrobněji zaměřím.
7.1 Marketingové strategie a reklama Podniky spojuje snaha umístit svůj produkt na trh, udržet ho tam, neustále posilovat svoji pozici na trhu a vytvářet při tom zisk. Úspěšný podnik přetváří tržní příležitosti na podnikatelské záměry a realizuje je – buď v předstihu před konkurencí, nebo efektivněji než konkurence. Úspěšný rozvoj podniku spočívá v kvalifikovaném strategickém řízení a strategickém plánování, které je založeno na principech marketingu. (Švandová 2005: kap. 1) Marketing je nezbytný pro výběr správných tržních příležitostí, situační analýzu, orientaci v konkurenčním prostředí, součinnost a optimalizaci všech složek podniku, apod. Marketingová strategie představuje „(…) dlouhodobou koncepci činnosti podniku v oblasti marketingu, jejímž smyslem je promyšleně a účelně rozvrhnout zdroje podniku tak, aby mohly
79
být co nejlépe splněny dva základní cíle: spokojenost zákazníka a dosažení výhody v konkurenčním boji.“ (Horáková in Švandová 2005:77) V užším pojetí představuje marketingová strategie jednu ze strategií podniku (vedle technologické, inovační, finanční a informační strategie) a jejím účelem je specifikovat trh a k němu se vztahující tzv. marketingový mix – tj. výrobek (product), cenu (price), distribuci (place) a komunikaci (promotion). Součástí komunikační strategie je mimo jiné reklama. (Švandová 2005: kap. 6) Reklama představuje „neosobní formu jednosměrné komunikace firmy se zákazníkem prostřednictvím nejrůznějších médií.“ (Žák 2002: 656) Záměrně zákazníkovi přináší informace o existenci produktu, jeho kvalitě a přednostech a snaží se v něm vzbudit zájem o daný výrobek prostřednictvím věcných a emocionálních argumentů, aby následně učinil kupní rozhodnutí, případně koupi daného výrobku zopakoval. (Žák 2002: 656) Reklama obecně působí jako hybná síla trendu, životního stylu a módy a náklady na ni proto tvoří valnou část firemních rozpočtů. Televizní reklama bývá označovaná jako nejefektivnější nástroj marketingových strategií. (Dostálová 2006: kap. 1) Prostřednictvím televize mají korporace moc přetvářet hodnoty celé společnosti a dlouhodobě tak podporovat svoje zájmy. (Korten 2001: kap. 11) Za klamavou obchodní praktiku je dle § 5 Zákona č. 634/1992 Sb. (o ochraně spotřebitele) považována obchodní praktika, která užívá nepravdivý údaj nebo údaj, který je sám o sobě pravdivý, avšak „může uvést spotřebitele v omyl vzhledem k okolnostem a souvislostem, za nichž byl užit.“
7.2 Reklama na balené vody Obchodní strategie a reklamy provázejí prodej balené vody minimálně od 19. století. Uvádí se, že rapidní rozvoj exportu minerální vody z Kyselky (na 331 449 lahví v roce 1869 a dokonce na cca 10 milionů lahví v roce 1910) zapříčinil Heinrich Mattoni, který byl zdatný obchodník a „mistrně ovládal umění reklamy“. Už v roce 1868 lepil na lahve etikety se symbolem červeného orla, který se udržel do dnes. (Burachovič 2008) Z roku 1900 pochází také reklamní leták na minerální vodu Korunní – Krondorfer natürlicher Sauerbrunn (Korunní přírodní kyselka) – který je dnes ceněn pro svou historickou a uměleckou hodnotu. (Karlovarská Korunní, s.r.o 2012)
80
Obrázek č. 1: Reklamní leták na minerální vodu Korunní z roku 1900 (Karlovarská Korunní, s.r.o 2012)
Pokud shlédneme současné reklamy na balené vody, záhy zjistíme, že se odvolávají na dojem přírodnosti a na zdravotní aspekt. (Techneau 2006 in Kožíšek a kol. 2008: 12) Zdůrazňují potřebu pitného režimu a detoxikační účinky nabízené vody, která má často vyvážený poměr nezbytných minerálů a dodává tělu potřebnou vitalitu a energii. Balená voda vyvolává v zákazníkovi pocit čistoty, zvláště pak tzv. ledovcová voda, kterou řada značek nabízí a která je údajně „netknutá lidskou činností“. Mascha (2006 a) připomíná, že lidé pohlížejí na podzemní vodu jako na mystickou, možná až nadpřirozenou. Aby byla balená voda ještě zdravější, začala se uměle obohacovat o vitamíny. Tyto reklamy se zaměřují zejména na rodiny s dětmi a sportovce. Přírodní a zdravotní aspekt zdůrazňovala už historicky první reklama na Dobrou vodu: „Každý z nás určitě zažil tu zdravou letní žízeň a ten nádherný pocit, když se člověk napije čisté, pramenité vody. Dnes už nemusíte do hlubokých lesů, abyste ji našli, a můžete ji pít v každé roční době, stejně čistou a osvěžující. Dobrá voda pro Váš zdravý život.“ (Anonymus 2011 b) Přírodní a zdravotní aspekt nalezneme ve většině reklam na balenou vodu. V rámci konkurenčního boje se společnosti předhání, který z jejich výrobků je prospěšnější pro zdraví. Společnost Korunní přišla se spoty, podle kterých může vysoký obsah v hořčíku způsobit apatii, necitlivost a střevní potíže a které byly zakončeny sdělením, že Korunní obsahuje správný poměr všech minerálů, včetně hořčíku. Společnost Karlovarské minerální vody nabízející (mimo jiné) značku Magnesia, která staví reklamu právě na
81
vysokém obsahu hořčíku, byla přesvědčena, že spoty Korunní ji poškozují a obrátila se k soudu s požadavkem na jejich zákaz jejich vysílání. Soud nejprve vyhověl a zakázal vysílání spotů Korunní po sedm měsíců. Svoje předběžné rozhodnutí pak však změnil a Karlovarské minerální vody musely Korunní vyplatit přes 200 000 Kč za ušlý zisk. (Fráněk 2012) Konkurenční boj neprobíhá pouze mezi jednotlivými výrobci, ale také mezi „tábory“ pramenitých a přírodních minerálních vod. „Firma HPSW se v tomto boji snaží reprezentovat svůj produkt jako zdravější.“ (Dolejší 1999 a) „Prodáváme celé populaci, v reklamní kampani oslovujeme především mládež, sportovce a rodiny s malými dětmi.“ (Holeček in Dolejší 1999 a) Reklama na balenou vodu spojuje svůj výrobek s chráněnými územími a firmy se paradoxně odvolávají na ochranu přírody a ekologii. (Brožová 2012) Navíc nabízejí balené vody v nových, „ekologických“ lahvích“ a nezapomínají zmínit, že láhev je sto procentně recyklovatelná. Dobrá voda je nerozlučně spojována s přírodním parkem Novohradské hory (možná bude vyhlášeno i CHKO), ve kterém je voda čerpána. „Dobrá voda by nebyla tak dobrá bez Novohradských hor. Čistá, krásná a především mimořádně zachovalá hornatá krajina u samých hranic s Rakouskem okouzlí každého rozlehlými vzácnými rašeliništi a průzračnými potoky a prameništi.“ (Poděbradka a. s. 2012 b) Stavba HPSW Dobré vody byla prezentována jako ekologický projekt s ušlechtilými cíly113. Ve svých počátcích společnost slibovala vyřešení likvidace plastových lahví114 a výstavbu vodovodu v Nových Hradech115. „Půjde o minimální zisk. Naší snahou je dát lidem kvalitní vodu.“ (HPSW in Marková 1992) V roce 1996 pak ohlásili naplnění dvousetmilionté lahve. (Brožová 1997) Reklamy jsou plné mladých, zdravých a přitažlivých těl. (Test 2012 b) Balenou vodu prezentují jako součást zdravého životního stylu. „Pohyb, zdravá strava a ta správná voda.
113
Viz. prezentace HPSW Dobrá voda v médiích, např. Pitná voda z pravěku – ekologická stavba nejen pro kojence (Jan Jelínek, Mladá fronta, 30. 11. 1991) či Skutečně zdravé podnikání: Pramen vody živé (Jaroslava Marková, Ekonom, 32/1999) 114
„Obaly budou vykupovat prodejci, aniž se zvýší cena (1,5 l do 10 Kč) – vhodíte láhev do automatu a vypadne koruna.“ (HPSW in Anonymus 1992) 115 Výstavba pak trvala 10 let, přestože existovala písemná smlouva (Brožová 2012)
82
Aquia aqualinea – to je tajemství krásy.“ (Anonymus 2011 a) „Ondrášovka – Nejsportovnější minerálka na světě.“ (Anonymus 2011 d) Společnosti navíc zdůrazňují dlouhou historii svého produktu, čímž demonstrují, že léta prověřila jeho kvalitu a vytvořila trend jeho nákupu jakožto tradičního a oblíbeného produktu. Během reklamních spotů často zaznívá klasická hudba, která má vzbuzovat pocit vlastenectví a vést ke koupi tuzemského výrobku. Společnost HPSW Dobrá voda si neprávem přivlastnila název Dobrá voda i symbol kostelíku, který používá na svých etiketách. Název Dobrá voda vzbuzuje dojem, že se jedná o vyhlášenou vodu z pramene pod kostelem nedaleko zaniklých lázní v Dobré vodě u Horní Stropnice, o kterém se již léta traduje, že je zázračný; tento pramen je však od závodu HPSW vzdálený několik kilometrů a společnost HPSW s ním nemá nic společného. (Brožová 2012) Reklamy na balenou vodu staví stejně jako veškeré reklamy také na prvku humoru a erotiky. (Dostálová 2006: kap. 1) Pracují s emocemi spojenými s rodinnými hodnotami, čistou přírodou (Anonymus 2012 b) a zobrazováním dětí a zvířat. Často používají slovní hříčky a snadno zapamatovatelné slogany a spolupracují se známými osobnostmi. (Dostálová 2006: kap. 1) Využívají znázorňování živlů – není překvapením, že v různých podobách znázorňují zejména živel vody, které je dle Dostálové (2006: kap. 4) nejčastěji znázorňovaným živlem v reklamách. Jelikož náklady na reklamu tvoří valnou část firemních rozpočtů (Dostálová 2006: kap. 1), ne každá společnost si může reklamy (zejména v podobě televizních reklam) dovolit. Na vzniklém trendu nakupování balené vody však mohou profitovat i malé společnosti, které v televizi vlastní reklamu nemají. Naopak některé korporace si mohou dovolit reklamu na každém vstupu (např. Coca-Cola). (Dostálová 2006: kap. 1) V televizi můžeme pozorovat zejména reklamy značek, které spadají pod hlavní giganty působících na našem trhu – Mattoni, Magnesie, Aquily, Dobré vody, Poděbradky, Hanácké kyselky (které dohromady vytváří fúzi, jež ovládá A. Pasquale), Tomy Natury (společnost PepsiCo), Rájce (Kofola), BonAquy (Coca-Cola) a Korunní (Karlovarská korunní).
83
7.3 Nátlak společností prodávajících balenou vodu Z mnoha stran zaznívá, že příčinou růstu prodeje balené vody je nátlak výrobců balených vod, kteří nám vsugerovali myšlenku, že voda z kohoutku je zcela nevhodná k pití (např. Fox 2010, Smolíková 2011, D-test 2009 b). Objevuje se dokonce myšlenka, že od výrobců balených vod pochází i myšlenka potřeby silného pitného režimu (např. Hayward). Kožíšek a kol. (2008: 12) však uvádějí, růst spotřeby balené vody pravděpodobně negativním vnímáním vody z kohoutku způsobený není – alespoň to ještě žádný seriózní výzkum nedokázal.
7.3.1 Myšlenka špatné kvality vodovodní vody Myšlenku, že nápojářské společnosti nás přesvědčily o špatné kvalitě vodovodní vody, podrobněji rozvádí např. Fox (2010). Uvádí116, že jednu z hlavních hybných sil tržní ekonomiky tvoří uměle vytvořená poptávka – výrobci přesvědčí konzumenty, že je nebezpečné jejich produkt nepoužívat117. Producenti balených vod dle Fox (2010) znepokojili veřejnost ohledně kvality vody z kohoutku, poté zatajili reálná fakta a do společenského povědomí vypustili pouhé výplody fantazie. „Všimli jste si, jak nás balená voda láká na obrázky horských potůčků a nedotčené přírody?“ (Leonard in Fox 2010) Producenti balených vod nás děsí, lákají a také matou – tyhle jejich strategie jsou součástí uměle vytvořené poptávky. (Fox 2010) Smolíková (2011) uvádí, že předsudky lidí vůči vodovodní vodě potvrdily testy tzv. Vodních barů – kampaně, kterou pořádala iniciativa Česko pije z vodovodu na rozličných festivalech a kulturních akcích. Vodní bary nabízely ochutnávku neoznačené vody ze tří karaf, ke které měli jejich ochutnávači následně přiřadit její původ (jednalo se o vodovodní vodu, balenou pramenitou vodu a balenou pitnou vodu). (Česko pije z vodovodu 2012) Kampaň ukázala, že 76 % testovaných118 hodnotilo chuť vodovodní vody jako stejnou nebo dokonce lepší než chuť balené vody; 38 % automaticky předpokládalo, že vzorek, který 116
Vlastní překlad Dostálová (2006: kap. 1) uvádí, že mnohé firmy používají ve svých reklamních strategiích právě apel na strach – zdraví podle nich ochráníme pouze koupí jejich výrobku. 118 Vzorek čítal 950 lidí 117
84
jim nechutná, musí být vodovodní voda a 9 % předpokládalo, že nejchutnější voda musí být balená pramenitá voda. (Česko pije z vodovodu 2012) Předsudky vůči vodovodní vodě ovšem nemusejí pocházet od nápojářských společností, mohou být způsobeny např. reálnou zkušeností se špatnou kvalitou vodovodní vody v minulých letech, apod.
Graf č. 10: Výsledky kampaně vodní bar (Česko pije z vodovodu 2012)
V roce 2009 Svaz minerálních vod zveřejnil na svých stránkách pijtezdravouvodu.cz a v mnoha denících leták Pije se vám lépe, když víte, co pijete: proč pít balenou pramenitou a minerální vodu, který byl následně zkoumán jako klamavá reklama a poté stažen z médií. Leták mimo jiné uváděl, že „Vědecké studie prováděné i v České republice uvádí, že povrchové vody, ze kterých je vyráběna většina vody z kohoutku, mohou obsahovat zbytků hormonů a léčiv“ a „Kvalitu [balené vody] neovlivňuje lokální vodovod neznámého stavu. Ze zastaralých vodovodů se mohou do vody uvolňovat nebezpečné látky, například olovo, vinylchlorid, hliník a organické látky.“ (in Kožíšek 2009)
85
Komentářem a kritikou těchto výroků se věnuje Kožíšek (2009) a Kožíšek a Jeligová (in Kožíšek a kol. 2011: 23 – 32) Tyto výroky můžeme je považovat za jasný příklad osočování vodovodní vody ze strany výrobců. Přestože seriózním výzkumem dosud nebylo dosud dokázáno, že by růst prodeje balené vody způsobilo negativní vnímání vodovodní vody, můžeme předpokládat, že kohoutková voda jistě představuje pro výrobce balených vod významnou konkurenci. Dokládají to například tyto zajímavé výroky z novinových článků: „Těžké prorazit bude, ale největším konkurentem je pro nás voda z kohoutku. Všichni dodavatelé balené vody to mají stejně těžké, protože cenová hladina jejich výrobků je podstatně vyšší než vody z vodovodu. Půjde o souboj s životním stylem.(…) Budeme stavět na vysoké jakosti vody, na kvalitě balení a na kultuře prodeje.“ (Marková 1992) „Od té doby za osm měsíců vyrostla u Nových Hradů hala. Chvilku před jejím dokončením se mě jeden z pracovníků firmy HPSW několikrát snažil přesvědčit, že by bylo nanejvýš vhodné napsat do novin pár ekologicky laděných článků o tom, jak je voda kterou pijeme, špatná, takže bychom v zájmu našeho zdraví měli kupovat vodu nezávadnou. Byla to zřejmá snaha o skrytou reklamu, která mě utvrdila v názoru, že v případě dobré vody nepůjde ani tak o ekologii jako o kšeft. Proti kšeftu nic nemám, pokud se to ovšem neoprávněně nemaskuje úctyhodnými, v tomto případě ekologickými pohnutkami a zásluhami.“ (Jelínek 1991)
Dle Vlkové (2009) kontaktuje společnost KMV restaurace, které se hlásí k servírování vodovodní vody a zkoumá, co je k tomu vede. „Říkají, že je voda z kohoutku stejně dobrá. Ale je nesmysl je srovnávat, jsou to dva úplně jiné výrobky. Minerálka z kohoutku nikomu nepoteče." A. Pasquale dále uvádí, že servírování kohoutkové vody je uměle vytvořený trend, jenž má připravit pro vodárenské společnosti půdu pro zdražování vody. (in Vlková 2009)
7.3.2 Myšlenka silného pitného režimu Někteří autoři kritizují myšlenku přehnaného pitného režimu, který se začal jevit jako neopodstatněný a dokonce nebezpečný. Např. Hayward (2010) kritizuje ve svém článku rozšířenou myšlenku, že pokud nebudeme mít neustálý přísun tekutin, tak „seschneme a zemřeme“. Argument, že voda detoxikuje, je podle něj naprosto nepodložený a myšlenka o potřebě několika litrů tekutin denně podle něj souvisí se společnostmi dovážejícími balenou vody z míst jako je Fiji. Křížová (2009) uvádí, že myšlenka vypít přibližně jeden mililitr vody na každou kalorii potravy119 (tedy myšlenka velikosti pitného režimu bez ohledu na váhu, věk, životní styl, složení potravy, apod.) pochází pravděpodobně z publikace Vědecké národní rady pro potraviny a výživu z osmdesátých let dvacátého století; nepochází tedy z éry prudkého rozvoje 119
Tj. 2 – 2,5 l tekutin denně
86
prodeje balené vody na našem území. Další zmínky o souvislosti mezi myšlenkou potřeby silného pitného režimu a společnostmi prodávajícími balenou vodu se mi nepodařilo nalézt.
VI. Diskuse a závěry V této práci jsem se zaměřila na prodej balené vody v ČR v environmentálních a ekonomických souvislostech. Jejím cílem bylo podat přehled o vývoji prodeje balené vody v ČR v souvislosti s dopadem na životní prostředí a s marketingovými strategiemi společností, které tuto vodu prodávají. V první kapitole teoretické části práce se zabývám vodou, kterou představuji jakožto základní podmínku existence života na Zemi, která plní mnoho nezastupitelných funkcí a rovněž jako zdroj, který se obnovuje pomalejším tempem, než je čerpán. Dále se zabývám podzemní vodou obecně a podzemní vodou v ČR, popisuji rizika spojená s nadměrným čerpáním podzemní vody a se znečištěním podzemních vod a zmiňuji souvislost mezi podzemní vodou a globálním oteplováním. V druhé kapitole teoretické části vysvětluji podstatu metody LCA (neboli metody posuzování životního cyklu) a shrnuji výsledky několika LCA studií, které se zaměřují na skleněné lahve a balené vody. Následně se zabývám samotnými skleněnými lahvemi a PET lahvemi, zmiňuji legislativu spojenou s vratnými skleněnými lahvemi a pojednávám o možném negativním vlivu PET lahví na lidské zdraví. Ve třetí kapitole teoretické části se pak zaměřuji na fenomén balené vody – zmiňuji zásadní rozdíly mezi jednotlivými kategoriemi balené vody, které stanovuje vyhláška MZ č. 275/2004 Sb., shrnuji hlavní myšlenky kritiky, která proti balené vodě povstává, a popisuji postoj českých spotřebitelů k balené vodě. Následuje metodologická část, ve které stanovuji cíl výzkumu, hlavní výzkumnou otázku a vedlejší výzkumné otázky. Popisuji metodu a strategii výzkumu, techniky sběru dat a použitý výběr respondentů.
87
Zásadní problém, který značně komplikoval moji práci, představuje skutečnost, že dostupné útržky statistik prodeje balené vody v ČR nejsou kompatibilní: jednotlivá data jsou získána rozličnými metodami, popisují různé množiny a jsou různě klasifikována; někteří autoři ani nezmiňují použitou metodu a nedefinují množinu, kterou popisují. Rovněž vyvstává otázka, zda jednotliví výrobci zveřejňují pravdivé informace, neboť jsou vázáni limity pro čerpání podzemních vod a kontrola dodržování těchto limitů není dostatečná. Na základě dostupných statistik tak můžeme popisovat pouze určité vzestupné a sestupné trendy prodeje balené vody, ke konkrétním číslům musíme přistupovat kriticky. Raný obchod s balenou vodou zahrnoval pouze prodej minerálních vod (dle dnešní legislativy se jednalo jak o kategorii balených přírodních minerálních vod, tak o kategorii balených léčivých minerálních vod). Prosté podzemní vody (dle dnešní legislativy balené kojenecké a pramenité vody) byly od zahájení jejich výroby baleny do PET lahví (Hnutí Duha Olomouc 1999: 4), které se na území ČR vyskytují od 90. let (Hrbková 2008); počátek prodeje prostých podzemních vod tedy můžeme datovat až do 90. let 20. století. Prodej dnešních balených pitných vod (tedy vod pocházejících z jakéhokoliv vodárenského zdroje, ne nutně z podzemního zdroje) můžeme předpokládat minimálně od 19. století, neboť k jejich umělému sycení oxidem docházelo dle Kožíška a kol. (2008: 14) již v 19. století. Minerální vody se u nás staly předmětem obchodu již v 15. století a vyvážely se jak do blízkých, tak do vzdálených měst. Systematickým a pravidelným se tento obchod stal v 18. století (Vykoukal 2006), avšak vzhledem k tehdejšímu způsobu čerpání, rozvážení a balení, stejně jako vzhledem k tehdejšímu množství jejich konzumentů, neprobíhal jejich prodej v dnešní podobě a měřítku a nevykazoval tedy dnešní environmentální a ekonomické aspekty. Zásadní milník vývoje prodeje balené vody představují devadesátá léta dvacátého století, ve kterých se objevují pramenité a kojenecké vody a dochází k jejich rozvoji, stejně jako dalšímu rozvoji prodeje minerálních vod, které se od roku 1998 začaly plnit kromě skleněných lahví i do PET lahví. (Přibylová 2000: 8) S vývojem legislativy upravující zálohování vratných skleněných lahví na minerální vody mizí vratné skleněné lahve na minerální vody z nabídky a jsou již téměř úplně nahrazeny PET lahvemi, což přináší mnohé negativní dopady jak pro životní prostředí, tak pro obce a občany. Jednotlivé statistiky se shodují v růstu prodeje balené vody do roku 2004. Dle údajů ČSÚ dochází k prudkému růstu prodeje balené vody zejména v letech 1997 – 2004, zatímco v pozdějších letech se začíná spotřeba balené vody ustalovat. Od roku 2004 uvádí Svaz
88
výrobců nealkoholických nápojů pokles prodeje balené vody, avšak Svaz výrobců minerálních vod se pravděpodobně zaměřuje jen na domácí produkci. Další zdroje uvádí pokles prodeje balené vody až v pozdějších letech – od roku 2009, avšak neodkazují na konkrétní čísla a studie. Není tedy jasné, zda opravdu k poklesu prodeje balené vody dochází. Dle mnoha studií stále více lidí pije vodu z vodovodu, avšak z toho nemůžeme exaktně odvodit i pokles prodeje balené vody. Nárůst prodeje balené vody v ČR může být způsoben rozličnými faktory a jejich kombinacemi: špatnou kvalitou pitné vody, resp. nedůvěrou občanů v kvalitu pitné vody, povodňovými stavy (Kožíšek a kol. 2008: 17), vysokými letními teplotami, ekonomickou situací spotřebitelů (Kožíšek a kol. 2005: 9), zlepšující se technologiemi na straně výrobců, snižováním cen balené vody, měnícím se životním stylem (Kožíšek a kol. 2008: 12, Mascha 2006 a) a marketingovými strategiemi a reklamami společností prodávajících balenou vodu (např. Fox 2010). Jak jsem již zmínila, není jisté, zda k poklesu prodeje balené vody opravdu dochází; pokud ano, tak to může být způsobeno ekonomickou krizí (Huml in Anonymus 2012 g), všeobecným růstem cen potravin (Kožíšek a kol. 2008:16), ekologickou osvětou a vzděláváním (Smolíková 2011) a rovněž legislativním omezením jízdy kamionů v letních měsících (Patočková a Koubová 2006). Areály závodů, které vyrábějí balenou vodu, často nenávratně narušují krajinný ráz a zabírají půdu, čímž často přispívají ke snížení místní biodiverzity. Závody vyrábějící balenou vodu a jejich obslužná doprava produkují nejen emise polutantů do ovzduší, ale také emise hluku, světelné znečištění a tepelné znečištění. Kromě znečišťování ovzduší mohou závody znečišťovat i ostatní složky životního prostředí, např. kontaminovat půdu únikem chemických látek či vodní toky odpadovými vodami. Areály závodů produkují velké množství rozličných druhů odpadu. Jak uvádí Čermáková (2012), čerpání vody za účelem balení zvyšuje zátěž pro místní ekosystémy a komunity a společnosti platí za čerpání podzemní vody velice malé částky. Kromě poškozování životního prostředí dochází v souvislosti s prodejem balené vody rovněž k poškozování historických památek. Balená voda představuje významnou komoditu v mezinárodním měřítku a zaujímá důležité místo v mezinárodním trhu s potravinami. (Kožíšek a kol. 2008: 17) Částka, kterou Češi ročně utratí za balenou vodu, je součástí HDP, kterým bývá tradičně poměřováno bohatství národa, avšak HDP nevypovídá nic o rozdělení bohatství, spokojenosti občanů,
89
stavu životního prostředí, stavu historických památek, apod. Fúze společností vyrábějících balenou vodu za vytvářené účelem většího zisku a větší konkurenceschopnosti vede k likvidaci malých prodejců, kteří jsou odsouzeni k zániku či reorientaci na export. Způsobuje rovněž (stejně jako přechod výrobců minerálních vod na PET lahve) úbytek pracovních míst. Některé společnosti produkující balenou vodu jsou podezřívány z daňových úniků, čímž připravují stát o milionové částky. Reklamy na balené vody vzbuzují dojem přírodnosti a odvolávají se zdravotní aspekt (Techneau 2006 in Kožíšek a kol. 2008: 12), přičemž se zaměřují zejména na rodiny s dětmi a sportovce. Reklama na balenou vodu často spojuje svůj výrobek s chráněnými územími a výrobci se paradoxně odvolávají na ochranu přírody a ekologii. (Brožová 2012) Balenou vodu také prezentují jako součást zdravého životního stylu. Společnosti navíc zdůrazňují dlouhou historii svého produktu, čímž demonstrují, že léta prověřila jeho kvalitu a vytvořila trend jeho nákupu jakožto tradičního a oblíbeného produktu. Mnozí autoři uvádějí, že příčinou růstu prodeje balené vody je nátlak výrobců balených vod, kteří nám vsugerovali myšlenku, že voda z kohoutku je zcela nevhodná k pití (např. Fox 2010, Smolíková 2011, D-test 2009 b). Objevuje se dokonce myšlenka, že od výrobců balených vod pochází i myšlenka potřeby silného pitného režimu. (např. Hayward 2012) Ačkoliv nemusíme pochybovat o tom, že vodovodní voda představovala a stále představuje pro výrobce balenou vody ústřední konkurenci, nenalezla jsem seriózní studii dokazující skutečnost, že nárůst prodeje balené vody způsobilo negativní vnímání vody kohoutku, které nám vštěpili výrobci balené vody. Jako námět na další závěrečné práce navrhuji případovou studii společnosti HPSW Dobrá voda a výzkum marketingových strategií společností prodávajících balenou vodu prostřednictvím obsahové analýzy médií (dle údajů ČSÚ došlo k největšímu meziročnímu nárůstu spotřeby balené vody v roce 1998 – k nárůstu o 23 %, a proto navrhuji zaměřit se při provádění obsahové analýzy na rok předcházející tomuto prudkému nárůstu, tedy na rok 1997).
90
Seznam použitých zkratek ASORKD – Asociace sdružení pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví ČR BEZK – Brontosauři Ekocentrum zelený klub ČOI – Česká obchodní inspekce ČSÚ – Český statistický úřad ČTK – Česká tisková kancelář EIA – Environmental Impact Assessment GDB – GDB corporation HPSW – společnost HPSW Dobrá voda IFEU – Institut für Energieund Umweltforschung IPPC – Integrated Pollution Prevention and Control KMV – společnost Karlovarské minerální vody LCA – Life Cycle Assessment MPO – Ministerstvo průmyslu a obchodu MZ – Ministerstvo zdravotnictví MŽP – Ministerstvo životního prostředí RL – rozpuštěných látek RLPLZ – Referenční laboratoře SMV – Svaz minerálních vod SVNN – Svaz výrobců nealkoholických nápojů SZPI – Státní zemědělská a potravinářská inspekce ÚOHS – Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
91
Seznam tabulek Tabulka č. 1: Zlepšení ekologie nevratných nápojových PET lahví 1,5 l na německém trhu dle studií IFEU (2010) a GDB (2008) – s. 22 Tabulka č. 2: Celková spotřeba nealkoholických nápojů v litrech na osobu v ČR – s. 54 Tabulka č. 3: Spotřeba minerálních vod plus sodových vod v litrech na osobu v ČR jejich meziroční nárůst – s. 56 Tabulka č. 4: Výroba minerálních vod (léčivých minerálních vod, přírodních minerálních vod a ochucených minerálních vod) v ČR v milionech litrů – s. 57 Tabulka č. 5: Spotřeba balené vody v jednotlivých zemích v letech 2002 a 2007 v litrech na jednoho obyvatele – s. 58 Tabulka č. 6: Spotřeba jednotlivých druhů nealkoholických nápojů v ČR v milionech litrů – s. – s. 59 Tabulka č. 7: Přehled tuzemských výrobců a centrálních distributorů zahraničních balených kojeneckých vod – s. 127 Tabulka č. 8: Přehled tuzemských výrobců a centrálních distributorů zahraničních balených pramenitých vod – s. 128-12 Tabulka č. 9: Přehled tuzemských výrobců a centrálních distributorů zahraničních balených přírodních minerálních vod – s. 129-132 Tabulka č. 10: Přehled výrobců a centrálních distributorů zahraničních balených pitných vod – s. 132-133 Tabulka č. 11: Přehled výrobců balených přírodních léčivých minerálních vod – s. 134 Tabulka č. 12: Přehled počtu tuzemských výrobců jednotlivých druhů balené vody a počtu jimi nabízených značek pro roky 2005, 2008 a 2011 – s. 134
Seznam grafů Graf č. 1: Nákup balené vody českou veřejností – s. 30 Graf č. 2: Vztah Čechů k balené vodě – s. 30 Graf č. 3: Rozdělení minerálních vod v ČR v roce 1998 podle obalů – s. 40 Graf č. 4: Rozdělení minerálních vod v ČR v roce 2004 podle obalů – s. 45 Graf č. 5: Spotřeba nealkoholických nápojů v litrech na osobu v ČR v letech 1950 – 2010 – s.53
92
Graf č. 6: Celková spotřeba nealkoholických nápojů, minerálních vod a sodových vod v litrech na osobu v ČR – s. 57 Graf č. 7: Spotřeba nealkoholických nápojů v ČR v milionech – s. 60 Graf č. 8: Spotřeba balené vody v ČR v milionech litrů – s. 60 Graf č. 9: Průměrná letní teplota v ČR v letech 1848 – 2010 – s. 63 Graf č. 10: Výsledky kampaně vodní bar – s. 87 Graf č. 11: Spotřeba energie v životním cyklu nápojových obalů – s. 115 Graf č. 12: Spotřeba paliv a skrytá energie materiálu v životním cyklu nápojových obalů – s. 115 Graf č. 13: Spotřeba vody v životním cyklu nápojových obalů – s. 116 Graf. č. 14: Produkce odpadu podle katalogu odpadů v životním cyklu nápojových obalů – s. 116 Graf č. 15: Produkce nebezpečného odpadu v životním cyklu nápojových obalů – s. 117 Graf č. 16: Potenciál globálního oteplování životního cyklu nápojových – s. 117 Graf č. 17: Potenciál poškození ozonové vrstvy životního cyklu nápojových obalů (kg/funkční jednotka) – s. 118 Graf č. 18: Acidifikační potenciál životního cyklu nápojových obalů (kg/funkční jednotka) – s. 118 Graf č. 19: Potenciál tvorby fotooxidantů životního cyklu nápojových obalů (kg/funkční jednotka) – s. 119 Graf č. 20: Eutrofizační potenciál v životním cyklu nápojových obalů (kg/funkční jednotka) – s. 119 Graf č. 21: Spotřeba energie v životním cyklu nápojových obalů podle zdrojů – s. 119 Graf č. 22: Spotřeba vody v rámci životního cyklu nápojových obalů – s. 120 Graf č. 23: Produkce odpadů k celkovému množství odpadů v rámci životního cyklu nápojových obalů – s. 120 Graf č. 24: Analýza příspěvku jednotlivých kategorií dopadu životního cyklu nápojových obalů – s. 120 Graf č. 25: Negativní dopady životních cyklů skleněných a PET lahví s recyklací nebo energetickým využitím (přepravní vzdálenost 300 km) – s. 121
93
Graf č. 26: Negativní dopady životních cyklů skleněných a PET lahví s ukládáním použitých lahví na skládku (přepravní vzdálenost 300 km) – s. 123 Graf č. 27: Modelování výsledků s ohledem na různou dovozovou vzdálenost – s. 123
Seznam obrázků a boxů Obrázek č. 1: Reklamní leták na minerální vodu Korunní z roku 1900 – s. 82 Box č. 1: HPSW a. s. Dobrá Voda – s. 67
94
Jmenný index Abušinov – 21, 22 Babbie – 33 Babíková – 65 Ball – 17 Baroch – 41, 42, 47 Bednář – 69 Benedikt – 67 Beneš – 13, 24 Biskup – 78 Bohuslavová – 63 Bok – 75 Brožová – 33, 51, 63, 67, 71-74, 82, 90 Březina – 67 Bulíček – 9 Burachovič – 36, 37, 52, 80 Burda – 11, 14, 15 Cílek – 16 Čajka – 15 Čechová – 77 Čermáková – 15, 28, 29, 77, 89 Černochová – 42, 43 Čížek – 27, 34-36, 53, 123 -135 Disman – 32, 33 Dobiáš – 41 Dolejší – 41, 42, 64, 82 Doležel – 37, 38, 53, 62 Dostálová – 80, 83, 84
95
Faktorová – 41 Fikar – 69, 70, 76 Foltánová – 7 Fox – 7, 23, 25, 28, 84, 89, 90 Frank – 17 Fráněk – 82 Georgakellos – 21 Handsch – 34 Hannibal – 34 Hansen – 25, 26 Hayward – 84, 86, 90 Hertz – 29 Hladný – 8-14, 16, 17 Hoffman – 36 Holeček – 82 Horáková – 80 Horník – 77 Hrbková – 35, 53, 88 Hudler – 73, 67, Huml – 65, 89 Hvízdalová – 26 Jeligová – 86 Jelínek – 82, 86 Ježková – 41 Johan von Crantz – 36 Kerles – 74 Klein – 29 Kliner – 8-10, 15, 16 Kobes – 50
96
Kočí – 18 Kolář – 74 Korten – 29, 67, 80 Koubková – 66, 70, 75, 89 Kovanda – 11 Kozel – 43 Kožíšek – 27, 35, 36, 37, 44, 45, 50-52, 54-58, 61, 63-65, 68, 76, 78, 81, 85, 88, 88-90, 123134 Králík – 11 Krátký – 75 Kropáček – 41, 44, 49 Křížová – 88 Kuchovský – 13 Kudera – 67-70 Kunz – 42 Kycl – 14 Kyslingerová – 68 Lellák – 8-10, 12 Leonard – 84 Lněničková – 37, 54 Máče – 64 Machů – 47 Mareda – 78 Marková – 77, 82, 86 Mascha – 34-37, 58, 63, 64, 81, 89 Mattoni – 36, 37, 75, 80 Merrett – 57 Michek – 62 Mládek – 8 Netopil – 8-11,
97
Neuberg – 75 Němec – 8-14, 16, 17 Oehlman – 25, 26 Parkes – 24 Patočková – 66, 70, 71, 75, 89 Pasquale – 27, 66, 68, 70, 78, 86 Paštyka – 76 Pavlíková – 13, 17 Payer – 34 Pecina – 24, 69 Pelikán – 13-15 Pirnosová – 42 Placková – 45 Plechatá – 75 Polák – 11 Pražák – 69 Přibylová – 19, 20, 23, 25, 40, 47, 48, 53, 88, 121, 122 Remtová – 18, 19, 112-114 Salmon – 65 Saxton – 28 Sekerková – 73 Shotyk – 25, 28 Singr – 63, 66 Skovajsová – 24 Smolíková – 65, 66, 84, 89, 90 Smrčka – 43 Sommer – 34 Stephan ze ze Šternberka – 34 Sýkorová – 70, 76, 78
98
Svobodová – 26 Strauss – 32 Synek – 68 Šlehobr – 41 Šrámková – 76 Štědrá – 11, 14, 15 Šubert – 67 Šulista – 67, 73, 74 Šuta – 24-26 Švandová – 79, 80 Teasley – 18 Techneau – 81, 90 Tolasz – 63 Thoma – 25 Václav Hájek z Libočan – 34 Vácha – 67 Vlková – 27, 86 Vokálová – 38 Vranovská – 41 Vrba – 69 Vykoukal – 35, 36, 52, 68, 88 Wagner – 25, 26 Zdislav ze Šternberka – 34 Zuntych – 64 Zűckert – 36 Žák – 80
99
Bibliografie Abušinov, A., 2011: PET lahve jsou zelenější než vratné skleněné. Webová stránka Odpady ihned. Dostupné na: http://odpady.ihned.cz/c1-54185990-pet-lahve-jsou-zelenejsi-nez-vratnesklenene [staženo 8. 10. 2012] Anonymus, 1992: Otvírání studánek. Lidové noviny 17. 9. 1992 Anonymus, 1998: (a) Mattonka přišla nového majitele na čtvrt miliardy korun. Lidové noviny 27. 4. 1998 Anonymus, 1998: (b) Spojení dobré vody s Mattonkou ostatní výrobce nevzrušuje. Lidové noviny 14. 4. 1998 Anonymus, 1999: (a) Škodí výroba Dobré vody okolí? Mladá fronta 17. 12. 1999 Anonymus, 1999: (b) Výrobci minerálek sníží zálohy na lahve na 1 Kč. Právo 29. 5. 1999 Anonymus, 2005: Plastové odpady putují přes polovinu zeměkoule. Webová stránka Envi Web. Dostupné na: http://www.enviweb.cz/clanek/odpady/54163/plastove-odpady-putujipres-polovinu-zemekoule [staženo 12. 11. 2012] Anonymus, 2010: (a) Min. průmyslu: zálohy na pivní lahve rozšířit, na minerálky snížit. Webová stránka Deník Referendum. Dostupné na: http://denikreferendum.cz/clanek/4080min-prumyslu-zalohy-na-pivni-lahve-rozsirit-na-mineralky-snizit [staženo 12. 11. 2012] Anonymus, 2010: (b) Statistika prodeje balené vody. Webová stránka Aqua profis. Dostupné na: http://www.rozvoz-balene-vody.cz/products/spotreba-balene-vody-a-dodavka-balenevody-pro-domacnosti-/ [staženo 8. 10. 2012] Anonymus, 2010: (c) Záloha na vodu klesá na 1 Kč, PET lahve porážejí sklo. Webová stránka Lis na PET lahve. Dostupné na: http://www.lis-na-pet-lahve.cz/zaloha-na-voduklesa.php [staženo 12. 11. 2012] Anonymus, 2011: (a) Aquila aqualinea (spot). Webová stránka You Tube. Dostupné na: http://www.youtube.com/watch?v=-3IFbk2aZP8. [staženo 12. 11. 2012] Anonymus, 2011: (b) Dobrá voda – historicky první reklama (spot). Webová stránka You Tube. Dostupné na: http://www.youtube.com/watch?v=rbda7Spf7Qg. [staženo 12. 11. 2012] Anonymus, 2011: (c) Nenechávejte PET lahve s pitím na slunci (spot). Webová stránka Česká televize. Dostupné na: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/132223-nenechavejtepet-lahve-s-pitim-na-slunci/ [staženo 8. 10. 2012] Anonymus, 2011: (d) Ondrášovka Minerálka (spot). Webová stránka You Tube. Dostupné na: http://www.youtube.com/watch?v=7wdVjkENjBg. [staženo 12. 11. 2012] Anonymus, 2011: (e) Vratislavická kyselka. Webová stránka Wikipedie. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Vratislavick%C3%A1_kyselka. [staženo 12. 11. 2012]
100
Anonymus, 2012: (a) Další pacifické souostroví hlásí stav nouze, má jen balenou vodu. Webová stránka Vodárenství. Dostupné na: http://www.vodarenstvi.cz/clanky/dalsi-pacifickesouostrovi-hlasi-stav-nouze-ma-jen-balenou-vodu [staženo 8. 10. 2012] Anonymus, 2012: (b) Dobrá voda: Příroda regeneruje i renegeruje (spot. Webová stránka TV spoty. Dostupné na: http://www.tvspoty.cz/dobra-voda-priroda-regeneruje-renegeruje/ [staženo 12. 11. 2012] Anonymus: (c) Hanácká kyselka z pohledu potomka zakladatelů, Josefa Doležela st. Webová stránka Apetit online. Dostupné na: http://www.apetitonline.cz/neco-pro-zdravi/3349hanacka-kyselka-zpohledu-potomka-zakladatelu-josefa-dolezela-st.html [staženo 12. 11. 2012] Anonymus: (d) Historie Kyselky v datech. Webová stránka Obec Kyselka. Dostupné na: http://www.obeckyselka.cz/historie.htm [staženo 12. 11. 2012] Anonymus: (e) Kolmatace. Webová stránka Leccos. Dostupné na: http://leccos.com/index.php/clanky/kolmatace. [staženo 12. 11. 2012] Anonymus, 2012: (f) Kvůli Kyselce budeme investovat mimo Česko, hrozí šéf Mattonky. Webová stránka Zpravodajský server Lidových novin. Dostupné na: http://byznys.lidovky.cz/kvuli-kyselce-planujeme-presun-investice-rika-sef-mattonky-pq7/firmy-trhy.asp?c=A120903_133102_firmy-trhy_rka [staženo 12. 11. 2012] Anonymus, 2012: (g) Obliba slazených nápojů klesá, pijeme více kohoutkové. Webová stránka Vodárenství. Dostupné na: http://www.vodarenstvi.cz/clanky/obliba-slazenychnapoju-klesa-pijeme-vice-kohoutkove [staženo 12. 11. 2012] Anonymus: (h) Pražské vodovody: Voda z kohoutku je kvalitní, ukázaly rozbory. Webová stránka Svět zdravotnictví. Dostupné na: http://www.svetzdravotnictvi.cz/prazske-vodovodyvoda-z-kohoutku-je-kvalitni-ukazaly-rozbory-au38/ [staženo 12. 11. 2012] Anonymus, 2012: (ch) Světelné znečištění. Webová stránka Světelné znečištění. Dostupné na: http://www.svetelneznecisteni.cz/ [staženo 12. 11. 2012] Anonymus: (i) Vlivy klimatických změn. Webová stránka Meteocentrum. Dostupné na: http://www.meteocentrum.cz/encyklopedie/vlivy-klimatickych-zmen.php [staženo 8. 10. 2012] [staženo 12. 11. 2012] Aqua Nova s. r. o.: O firmě a její historii. Webové stránky Aqua Anna. Dostupné na: http://www.aquaanna.cz/firma-aqua-nova/ [staženo 12. 11. 2012] Arnika, 2010: (a) Vratné skleněné lahve jsou šetrné k životnímu prostředí i zdraví. Webová stránka Arnika. Dostupné na: http://arnika.org/vratne-lahve [staženo 8. 10. 2012] Arnika, 2010 (b) Výhody vratných lahví. Webová stránka arnika. Dostupné na: http://arnika.org/vyhody-vratnych-lahvi [staženo 8. 10. 2012]
101
Arnika, 2010: (c) Zákon a vratné lahve. Webová stránka Arnika. Dostupné na: http://arnika.org/zakon-a-vratne-lahve [staženo 8. 10. 2012] Arnika, 2010: (d) Životní cyklus vratné skleněné lahve. Webová stránka Arnika. Dostupné na: http://arnika.org/zivotni-cyklus-vratne-sklenene-lahve [staženo 8. 10. 2012] ASORKD, 2011: Historie lázní kyselka. Webová stránka Zachraňte lázně kyselka. Dostupné na: http://www.zachrante-lazne-kyselka.cz/cz/kyselka-historie [staženo 12. 11. 2012] Baroch, P., 1999: Co je ekologičtější: plast nebo sklo? Mladá fronta 6. 12. 1999 Baroch, P., 2010: Záloha na skleněné lahve se od srpna snižuje na korunu. Webová stránka Aktuálně. Dostupné na: http://aktualne.centrum.cz/domaci/zivot-vcesku/clanek.phtml?id=673920 [staženo 12. 11. 2012] Beneš, P., Hájek, J., Hodač J., Klufová P., Kříž A., Mathesisiusová R., Šimeček J. a Zetek M., 2012: Plasty. Webová stránka Oddělení povrchového inženýrství. Dostupné na: http://www.ateam.zcu.cz/download/plasty.pdf [staženo 8. 10. 2012] BEZK, 2006: Podzemní vody dramaticky ubývá. Webová stránka Ekolist Dostupné na: http://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/co-pisi-jini/podzemni-vody-dramaticky-ubyva [staženo 17. 6. 2012] BEZK, 2010: Záloha na skleněné lahve 0,7 l spadla na jednu korunu. Webová stránka: Ekolist. Dostupné na: http://ekolist.cz/cz/zelena-domacnost/zpravy-zd/zaloha-na-sklenenelahve-07-l-spadla-na-jednu-korunu [staženo 12. 11. 2012] BEZK, 2011: Průzkum: Češi by chtěli vodu z kohoutku, přesto kupují balenou. Webová stránka Ekolist. Dostupné na: http://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/cesi-by-chteli-vodu-zkohoutku-presto-kupuji-balenou. [staženo 12. 11. 2012] BEZK, 2012: Půda v Číně je jako ementál. Kvůli čerpání podzemní vody hrozí sesuvy. Webová stránka Ekolist. Dostupné na: http://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/puda-v-cineje-jako-emental-kvuli-cerpani-podzemni-vody-hrozi-sesuvy [staženo 17. 6. 2012] Biskup, P., 1999: Největší český výrobce minerálek asi podváděl. Právo 21. 10. 1999 Bohemia Healing Mineral Waters CZ a.s., 2009: Historie: Využívání přírodního bohatství počátky lázeňství a dolování v Bílině. Webová stránka: Bílinská kyselka. Dostupné na: http://bilinskakyselka.cz/onas_historie/historie.html [staženo19. 11. 2012] Bohuslavová, 2007: Kamiony s Dobrou vodou míří na severní Moravu. Jihočeské listy 10. 7. 1997 Bok, J., 2011: Pasquale, jeden z největších investorů do české kultury? Webová stránka Zachraňte lázně kyselka. Dostupné na: http://www.zachrante-laznekyselka.cz/cz/aktuality/pasquale-jeden-z-nejvetsich-investoru-do-ceske-kultury-136 [staženo 12. 11. 2012] Brožová, J., 1997: Takové jedno malé výročí jedné velké kulaté lahve. Jihočeské listy 6. 11. 1997
102
Brožová, J., 1999: Stanovisko k dokumentaci o hodnocení vlivů stavby rozšíření výroby firmy HPSW Dobrá voda Byňov na životní prostředí. Osobní materiály o. s. Jihočeské matky Brožová, J., 2007: Vyjádření k procesu vydání integrovaného povolení pro zařízení „HPSW Dobrá a. s. Dobrá voda – výroba nápojů.“ Osobní materiály o. s. Jihočeské matky Brožová, J., 2012: Ústní sdělení 5. 11. 2012 České Budějovice Burachovič, S., 2008: Historie společnosti. Webová stránka Mattoni. Dostupné na: http://www.mattoni.cz/cz/o-spolecnosti/historie-spolecnosti [staženo19. 11. 2012] Burda a Štědrá, 2012: Podzemní voda. Webová stránka Česká geologická služba. Dostupné na: http://www.geology.cz/rok-zeme/dokumenty/mrpz-vystava-poster-podzemni-voda.pdf . [staženo 17. 6. 2012] Cílek, V.: Arzen v podzemních vodách Bangladéše – Největší kontaminační problém na světě. Webová stránka Natura. Dostupné na: http://natura.baf.cz/natura/1999/1/9901-1.html [staženo 23. 10. 2012] Čajka, A., 2010: Plačimada: interpretace sociálního hnutí v Kérale. Masarykova univerzita, Katedra environmentálních studií, Brno Čechová, J., 2012: Obří byznys jménem voda: Firmy za ni neplatí ani haléř. Webová stránka Parlamentní listy. Dostupné na: http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/Obri-byznys-jmenemvoda-Firmy-za-ni-neplati-ani-haler-231279 [staženo 12. 11. 2012] Čermáková, M.: Privatizace vodních zdrojů. Webová stránka Rozvojovka. Dostupné na: http://www.rozvojovka.cz/download/docs/34_privatizace-vodnich-zdroju.pdf [staženo 8. 10. 2012] Černochová, J., 1999: Silon nebere průhledné PET lahve. Právo 24. 9. 1999 Česko pije z vodovodu 2012: Kampaň vodní bar. Webová stránka Česko pije z vodovodu. Dostupné na: http://www.zvodovodu.cz/kampan [staženo 12. 11. 2012] Čížek, K., 2005: Povídání o balených vodách. Webová stránka Průhledy – časopis o přírodě a lidech. Dostupné na: http://www.pruhledy.unas.cz/pol.php?ol_id=7&menu=0 [staženo 8. 10. 2012] ČTK, 2010: (a) Obyvatele Bangladéše ohrožuje arzen ve vodě studní. Webová stránka Pijte zdravou vodu. Dostupné na: http://www.pijtezdravouvodu.cz/2010/06/28/obyvatelebangladese-ohrozuje-arzen-ve-vode-ze-studni-%E2%80%93-ctk/ [staženo 23. 10. 2012] ČTK, 2010 (b): Záloha za skleněné lahve pro minerální vodu klesne z tří korun na jednu korunu. Webová stránka Gastro Portál. Dostupné na: http://www.gastroportal.org/novinky/Zaloha-za-sklenene-lahve-pro-mineralni-vodu-klesne-ztri-korun-na-jednu-korunu [staženo 12. 11. 2012] ČSÚ, 2012: Ediční plán. Webová stránka ČSÚ. Dostupné na: http://www.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/t/FF00406630/$File/21381214.pdf [staženo 12. 11. 2012] Disman, M., 2008: Jak se vyrábí sociologická znalost. Univerzita Karlova v Praze –
103
Karolinum, Praha Dolejší, V., 1999: (a) Výrobci dobré vody vyrostla silná konkurence. Osobní materiály o. s. Jihočeské matky (zdroj nedohledán) Dolejší, V., 1999: (b)Výrobci zvyšují produkci PET lahví, ale neví se, co s nimi. Mladá fronta 8. 10. 1999. Dostálová, J., 2006: Příroda jako nástroj televizní reklamy. Masarykova univerzita, Katedra environmentálních studií Faktorová, M., 1999: V popelnicích se láhve nekupí. Českobudějovické listy 23. 10. 1999 Fikar, J., 2001: Fúzi zatrhli úředníci. Osobní materiály o. s. Jihočeské matky (zdroj nedohledán) Fox, L., 2010: Story of Bottled Water (The video film). Webová stránka The Story of Stuff Project. Dostupné na: http://www.storyofstuff.org/movies-all/story-of-bottled-water/ [staženo 12. 11. 2012] Frank, J., 2010: Explaining how the water vapor greenhouse effect works. Webová stránka Skeptical Science. Dostupné na: http://www.skepticalscience.com/water-vapor-greenhousegas.htm. [staženo 12. 11. 2012] Fráněk, T., 2012: Mattoni zaplatí za reklamu Korunní. Nemohla do televize. Webová stránka Aktuálně. Dostupné na: http://aktualne.centrum.cz/ekonomika/nakupy/clanek.phtml?id=762496 [staženo 12. 11. 2012] Georgakellos, D., A., 2002: LCA as a tool for environmental management: a life cycle inventory case study from the greek market. Webová stránka Global Nest. Dostupné na: http://www.gnest.org/journal/Vol4_no2_3/GEORGAKELLOS.pdf [staženo 12. 11. 2012] Hanácká kyselka s.r.o., 2011: Historie. Webová stránka: Hanácká kyselka. Dostupné na: http://www.hanackakyselka.cz/o-firme/ [staženo19. 11. 2012] Hayward, T., 2010: Suckers for Bottled Water. Webová stránka The Guardian. Dostupné na: http://www.guardian.co.uk/lifeandstyle/wordofmouth/2010/apr/09/suckers-bottled-water [staženo 8. 10. 2012] Hnutí Duha Olomouc, 1999: Proč se hroutí trh s nápoji ve vratných lahvích. Dostupné na: http://www.kniznica.hnutie.org/kniznica/knihy/ekologia/odpady/ [staženo19. 11. 2012] HPA, 2010: Air Quality Factsheet. Webová stránka Health Protection Agency. Dostupné na: http://www.hpa.org.uk/webc/HPAwebFile/HPAweb_C/1294740079203 [staženo 12. 11. 2012] Hrbková, L., 2008: PET lahve. Webová stránka Oficiální stránky města Jihlavy. Dostupné na: http://www.jihlava.cz/pet-lahve/d-490921/p1=75535. [staženo 12. 11. 2012]
104
Hvízdalová, I., 2011: Znepokojivý obsah antimonu v PET lahvích. Dostupné na: http://www.bezpecnostpotravin.cz/znepokojivy-obsah-antimonu-v-pet-lahvich.aspx [staženo 8.10.2012] Jelínek, J., 1991: Dobrá voda. Mladá fronta 21. 11. 1991 Karlovarská Korunní, s.r.o.: Historie. Webová stránka: Korunní. Dostupné na: http://www.korunni.cz/o-nas/historie.html [staženo19. 11. 2012] Kerles, M., 2007: Firmy musí mít nové povolení kvůli vodě. Lidové noviny 20. 6. 2007 Kliner, K., Kněžek, M. a Olmer, M., 1978: Využití a ochrana podzemních vod. Státní zemědělské nakladatelství, Praha Kočí, V., 2009: Posuzování životního cyklu Life Cycle Assessment – LCA. Vodní zdroje Ekomonitor, Chrudim. Korten, D., C., 2001 Keď korporácie vládnu svetu. Mikuláš Hučko, Košice Kovanda, L., 2011: Peter Brabeck.Letmathe: Světu může dojít voda, a s ní i potraviny (1/4). Webová stránka Investiční web. Dostupné na: http://www.investicniweb.cz/fxkomodity/komodity/2011/6/4/clanky/peter-brabeck-letmathe-svetu-muze-dojit-voda/ . [staženo 8. 10. 2012] Kožíšek, F., 2003: Účinky vod s oxidem uhličitým na lidské zdraví. Webová stránka Státní zdravotní ústav. Dostupné na: http://www.szu.cz/uploads/documents/chzp/voda/pdf/bv_co2.pdf [staženo 12. 11. 2012] Kožíšek, F., 2005: Prodej minerálních vod před sto lety. Webová stránka: Státní zdravotní ústav. Dostupné na: http://www.szu.cz/tema/zivotni-prostredi/dobova-zajimavost-prodejmineralnich-vod-pred-sto-lety [staženo19. 11. 2012] Kožíšek, F., 2008: Pitný režim. Webová stránka Státní zdravotní ústav. Dostupné na: http://www.szu.cz/uploads/documents/czzp/edice/plne_znani/letaky/pitny_rezim.pdf [staženo 8. 10. 2012] Kožíšek, F., 2009: Balené vody a reklama. Webová stránka Státní zdravotní ústav. Dostupné na: http://www.szu.cz/uploads/documents/chzp/ovzdusi/konz_dny_a_seminare/konz_den_hzp_20 09/12_kozisek_balene_vody_reklama.pdf [staženo 12. 11. 2012] Kožíšek, F. a kol., 2005: Balená voda – zdravotní a hygienická hlediska (VII. Ročník). Česká vědeckotechnická vodohospodářská společnost, Praha Kožíšek, F. a kol., 2008: Balená voda – zdravotní a hygienická hlediska (VIII. Ročník). Česká vědeckotechnická vodohospodářská společnost, Praha Kožíšek, F. a kol., 2011: Balená voda – zdravotní a hygienická hlediska (IX. Ročník). Česká vědeckotechnická vodohospodářská společnost, Praha
105
Králík, K., 2010: Virtuální voda. Univerzita Palackého v Olomouci, Katedra rozvojových studií, Olomouc. Dostupné na: http://www.theses.cz/id/7wjpds/102669-729989165.pdf [staženo 8. 10. 2012] Krátký, M., 2012: Oběr podzemní vody z vrtů HV-3A a HV-4“ – změna integrovaného povolení – povolení k nakládání s podzemními vodami – vyjádření správce povodí. Osobní materiály o. s. Jihočeské matky Křížová, D., 2009: Pitný režim: Není 2,5 litru denně nesmysl? Webová stránka Vitalia. Dostupné na: http://www.vitalia.cz/clanky/pitny-rezim-neni-2-5-litru-denne-nesmysl/ [staženo 8. 10. 2012] Kuchovský, T., 2012: Ústní sdělení 17. 10. 2012 Brno Kudera, J., 2011: Ekonomické aspekty fúzí. Masarykova univerzita, Ekonomicko-správní fakulta, obor Finance, Brno Kycl, Muller, Kadlecová: Sufoze a podzemní eroze, kolísání hladiny p.v. Webová stránka geohazardy: Katalog geologických rizik. Dostupné na: http://www.geology.cz/aplikace/geohazardy/katalog/geohazard-63/ [staženo 12. 11. 2012] Lellák, J. a Kubíček, F., 1992: Hydrobiologie. Karolinum, Praha Lněničková, J., 2005: (a) Bublinky uzavřené v láhvích II. Osvěžení pro každého. Webová stránka Glass revue. Dostupné na: http://www.glassrevue.com/news.asp@nid=3944&cid=26.html [staženo 12. 11. 2012] Lněničková, J., 2005: (b) Bublinky uzavřené v láhvích V. Standardizace, normalizace, unifikace - konec příběhu o jednom skleněném obalu. Webová stránka Glass revue. Dostupné na: http://www.glassrevue.com/news.asp@nid=4045&cid=26.html [staženo 12. 11. 2012] Máče. A., 2000: HPSW – Dobrá voda nebude rozšiřovat výrobní závod. Jihočeské listy 23. 2. 2000 Machů, H., 2012: Písemné sdělení 19. 11. 2012 Marková, J., 1992: Skutečně zdravé podnikání: Pramen vody živé. Ekonom 32/1992 Mascha, M., 2005: Bottled Water Today. Webová stránka Bottled Water of the World. Dostupné na: http://www.finewaters.com/Bottled_Water_Etiquette/Bottled_Water_History/Bottled_Water_ Today.asp [staženo 12. 11. 2012] Mascha, M., 2006: (a) Book review – Wellspring. Webová stránka: Bottled Water of the World. Dostupné na: http://www.finewaters.com/Bottled_Water_Etiquette/Bottled_Water_History/Book_Review_ Wellsprings.asp [staženo 12. 11. 2012] Mascha, M., 2006: (b) Short History of Bottled Water – Commercial Exploitation. Webová stránka: Bottled Water of the World. Dostupné na: http://www.finewaters.com/Bottled_Water_Etiquette/Bottled_Water_History/Short_History_ of_Bottled_Water/4.asp [staženo19. 11. 2012]
106
Mascha, M., 2006: (c) Short History of Bottled Water – Personal Hygene. Webová stránka: Bottled Water of the World. Dostupné na: http://www.finewaters.com/Bottled_Water_Etiquette/Bottled_Water_History/Short_History_ of_Bottled_Water/3.asp [staženo19. 11. 2012] Merrett, N., 2007: The rise of functional water. Webová stránka Beverage Daily. Dostupné na: http://www.beveragedaily.com/Markets/The-rise-of-functional-water [staženo19. 11. 2012] Michek, V.: Dusičnany a dusitany. Webová stránka Vegetarián. Dostupné na: http://www.vegetarian.cz/ostatni/voda/voda6.html [staženo 12. 11. 2012] MPO: Odůvodnění. Webová stránka Hospodářská komora České republiky. Dostupné na: www.komora.cz/download.aspx?dontparse=true&FileID=2933 [staženo 8. 10. 2012] MŽP, 2010: (a) LCA nápojových obalů. Webová stránka MŽP. Dostupné na: http://www.mzp.cz/cz/studie_o_problematice_obalu [staženo 8. 10. 2012] MŽP, 2010: (b) Porovnání environmentálních dopadů nápojových obalů v ČR metodou LCA. Závěrečná zpráva. Webová stránka MŽP. Dostupné na: http://www.mzp.cz/cz/studie_o_problematice_obalu [staženo 8. 10. 2012] Nesehnutí, 2012: Značková pitná voda firmy Tesco v PET lahvích je natočená z vodovodu. Webová stránka Zaostřeno na hypermarkety. Dostupné na: http://hyper.cz/new/index.php/component/content/article/34-aktuality/397-znakova-pitnavoda-firmy-tesco-v-pet-lahvich-je-natoena-z-vodovodu [staženo 8. 10. 2012] Netopil, R., 1972: Hydrologie pevnin. Academia, Praha Němec, J. a Hladný, J., 2006: Voda v České republice. Consult, Praha Ondrášovka a. s: Historie. Webová stránka: Ondrášovka. Dostupné na: http://www.ondrasovka.cz/historie [staženo19. 11. 2012] Patočková, M., 2012: Pepsi ve střední Evropě je na prodej. Rád by ji koupil majitel Mattoni. Webová stránka iDnes. Dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/prodej-pepsi-v-cesku-0lk/ekonomika.aspx?c=A121022_1843870_ekonomika_klm [staženo19. 11. 2012] Patočková, M., Koubková, K., 2006: Pasquale má vodní říši na hraně monopolu. Webová stránka iDnes. Dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/pasquale-ma-vodni-risi-na-hranemonopolu-fdb-/ekoakcie.aspx?c=A060903_223917_ekoakcie_ad [staženo 12. 11. 2012] Pecina, P., 2006: Materiály a technologie – plasty. Masarykova univerzita, Brno Pelikán, V., 1983: Ochrana podzemních vod. SNTL - Nakladatelství technické literatury, Praha Pirnosová, B., 1999: Výrobci minerálek „bojují“ za skleněné lahve. Jihočeské listy 3. 12. 1999
107
Placková, R., 2010: Co je ekologičtější (vratná) skleněná láhev nebo PETka? Webová stránka Síť ekologických poraden České republiky (STEP). Dostupné na: http://www.ekoporadna.cz/wiki/doku.php?id=odpady:co_je_ekologictejsi_vratna_sklenena_la hev_nebo_petka) [staženo 12. 11. 2012] Plechatá, J., 2012: Dokud neopravíte Kyselku, končíme s Mattoni, rozhodli se v lázních. Webová stránka iDnes. Dostupné na: http://zpravy.idnes.cz/frantiskovy-lazne-kvuli-kyselceprestanou-kupovat-mattoni-pli-/domaci.aspx?c=A120830_145741_vary-zpravy_slv [staženo 12. 11. 2012] Poděbradka, a. s.: (a) Historie značky. Webová stránka Poděbradka. Dostupné na: http://www.podebradka.cz/historie [staženo19. 11. 2012] Poděbradka a. s.: (b) Novohradské hory. Webová stránka Dobrá voda. Dostupné na: http://www.dobra-voda.cz/ [staženo19. 11. 2012] Polák, J., 2007: Podzemní voda. Dostupné na: http://www.jindrichpolak.wz.cz/encyklopedie/abc/spodnivoda.php [staženo 8. 10. 2012] Pražák, M., 1998: Majitel Dobré vody a Mattoni má potíže. Mladá fronta 30. 4. 1998 Přibylová, M., 2000: Skleněné a PET lahve na minerální vody: posuzování životního cyklu. Hnutí Duha – Přátelé země ČR, Olomouc. Dostupné na: http://www.hnutiduha.cz/sites/default/files/publikace/typo3/Sklenene_a_PET_lahve_posouze ni.pdf [staženo 8. 10. 2012] Remtová, K., 2003: Posuzování životního cyklu – Metoda LCA. Ministerstvo životního prostředí, Praha RLPLZ: Jak a proč se čerpají minerální vody? Webová stránka Referenční laboratoře přírodních léčivých zdrojů Ministerstva zdravotnictví České republiky. Dostupné na: http://www.rlplz.cz/jimanivod.htm [staženo19. 11. 2012] Salmon, M., 2008: Kdy se zastaví růst potravin? Webová stránka Měšec. Dostupné na: http://www.mesec.cz/clanky/kdy-se-zastavi-rust-cen-potravin/ [staženo 12. 11. 2012] Saxton, C., 2010: Antimony addition to fruit juice? Webová stránka RSC Publishing. Dostupné na: http://www.rsc.org/Publishing/ChemScience/Volume/2010/03/antimony_addition.asp. [staženo 12. 11. 2012] Sekerková, H., 2012: Písemné sdělení 4. 12. 2012 Shotyk W., Krachler M., Chen B., 2005: Contamination of Canadian and European bottled waters with antimony from PET containers. Webová stránka The Elmvale Foundation. Dostupné na: http://www.elmvalefoundation.org/publications/A49.pdf. [staženo 12. 11. 2012]
108
Singr, M., 2012: Pijete balenou vodu? Dneska ne! Webová stránka Ekologické bydlení. Dostupné na: http://www.ekobydleni.eu/biopotraviny/pijete-balenou-vodu-dneska-ne [staženo 12. 11. 2012] Skovajsová, M., 2010: Neživá příroda. Masarykova univerzita, Katedra výtvarné výchovy, Brno Smolíková, D., 11: Kohoutkovou, prosím. Sedmá generace 2/2011. Dostupné na: http://www.sedmagenerace.cz/text/detail/kohoutkovou-prosim/ [staženo 12. 11. 2012] Smrčka, V., 2000: Číňané ohrožují zájmy Silonu. Hospodářské noviny 12/2012 Svaz minerálních vod, 2012: Spotřeba nealkoholických nápojů v roce 2009 v mil. litrů. Webová stránka Svaz minerálních vod. Dostupné na: http://www.svaz-mv.cz/o-svazu/mapazdroju/ [staženo 12. 11. 2012] Svobodová, M., 2010: Ovocné džusy v plastu mohou obsahovat rakovinotvorné chemikálie. Webová stránka iDnes. Dostupné na: http://ona.idnes.cz/ovocne-dzusy-v-plastu-mohouobsahovat-rakovinotvorne-chemikalie-p95-/zdravi.aspx?c=A100319_093537_zdravi_pet [staženo 8.10.2012] Statistic Brain, 2012: Bottled Water Statistics. Webová stránka Statistic Brain. Dostupné na: http://www.statisticbrain.com/bottled-water-statistics/ [staženo 8. 10. 2012] Strauss, A., L., 1999. Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie. Albert, Boskovice Synovate, 2011: Preferujeme balenou vodu, nebo vodu z kohoutku? Webová stránka Česko pije z vodovodu. Dostupné na: http://www.zvodovodu.cz/wpcontent/uploads/synovate_vyzkum_voda_z_kohoutku_2011-03-10.pdf [staženo 8. 10. 2012] Sýkorová, J., 2001: Nejlepší motivací jsou ideály. Lidové noviny 16. 7. 2001 SZPI, 2011: Pravidla pro balené vody. Webová stránka Státní zemědělská a potravinářská inspekce. Dostupné na: http://www.szpi.gov.cz/docDetail.aspx?docid=1016365&docType=ART&nid=11327 [staženo 12. 11. 2012] Šlehobr, J., 1999: Výkup zálohovaných obalů nelze omezovat. Osobní materiály o. s. Jihočeské matky (zdroj nedohledán) Šrámková, J., 2001: Ztratí se některé minerálky z pultů? Hospodářské noviny 4. 6. 2001 Šubert, J, 1992: Obchod Dobrá voda. Lidové noviny 21. 10. 1992 Šuta, M., 2008: Chemické látky v životním prostředí a zdraví. ZO ČSOP Veronika, Brno Švandová, Z., 2005: Úvod do marketingové strategie. Technická univerzita v Liberci, Liberec
109
Test, 2009: (a) Balené vody a pitná voda z kohoutku – opravdu víte, co pijete? 10/2009 Dostupné na: http://81.91.85.165/download/0910-vody.pdf [staženo 8. 10. 2012] Test, 2009: (b) Test balených vod a pitné vody z kohoutku 2009. Webová stránka D-Test. Dostupné na http://www.dtest.cz/clanek-835/balene-vody-a-pitna-voda-z-kohoutku-opravduvite-co-pijete [staženo 8. 10. 2012] Tolasz, R., 2011: Průměrná teplota v létě. Webová stránka Blog aktuálně. Dostupné na: http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/radim-tolasz.php?itemid=13557 [staženo 12. 11. 2012] Thoma, P., 2004: Plastové láhve PET. Svět tisku 9/2004. Dostupné na: http://www.svettisku.cz/buxus/generate_page.php?page_id=671 [staženo 8. 10. 2012] Veolio Voda, 2010: Pijeme více sladkých limonád nebo zdravější nápoje a vodu z kohoutku? Webová stránka Veolio Voda. Dostupné na: http://www.kohoutkova.cz/pro-media/kohoutkova-v-tisku/pijeme-vice-sladkych-limonadnebo-zdravejsi-napoje-a-vodu-z-koho.html [staženo 12. 11. 2012] Veronika, 2012: (a) Osud vratných lahví. Webová stránka Veronika. Dostupné na: http://www.veronica.cz/?id=23&i=120 [staženo 8. 10. 2012] Veronika, 2012: (b) Spotřebitel a odpady. Webová stránka Veronika. Dostupné na: http://www.veronica.cz/?id=83. [staženo 8. 10. 2012] Vincentka a. s., 2012: Historie: Luhačovický zázrak. Webová stránka: Vincentka. Dostupné na: http://www.vincentka.cz/cs/historie [staženo19. 11. 2012] Vlková, J., 2009: Mattonku trápí akce na pití vody z kohoutku, restaurace si „zve na kobereček“. Webová stránka iDnes. Dostupné na: Zdroj: http://ekonomika.idnes.cz/mattonkutrapi-akce-na-piti-vody-z-kohoutku-restaurace-si-zve-na-koberecek-15s/ekoakcie.aspx?c=A091105_1284197_ekoakcie_spi [staženo 12. 11. 2012] Vokálová, M., 2011: O vodě bez obalu. ZO ČSOP Veronica - Ekologický institut Veronica, Bojkovice. Dostupné na http://www.veronica.cz/dokumenty/o_vode_bez_obalu.pdf. [staženo19. 11. 2012] Vykoukal, P., 2006: Mattoni: Minerálka od Itala. Webová stránka Peníze. Dostupné na: http://www.penize.cz/investice/18181-mattoni-mineralka-od-itala [staženo19. 11. 2012] Wagner M., Oehlmann J., 2008: Endocrine disruptors in bottled mineral water: total estrogenic burden and migration from plastic bottles. Webová stránka Clubsportif. Dostupné na: http://www.clubsportif.de/tl_files/downloads/PDF/fulltext%20hormone%20water.pdf [staženo 12. 11. 2012] Zuntych, Z., 2002: Z vesnice mezi potravinářskou elitu. Hospodářské noviny 25. 3. 2002 Žák, M., 2002: Velká ekonomická encyklopedie. Linde Praha a.s., Praha
110
ZÁKONY: Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Dostupné na: http://www.zakonycr.cz/seznamy/634-1992-sb-zakon-o-ochrane-spotrebitele.html [staženo 12. 11. 2012] Zákon č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (tj. zákon o silničním provozu) Dostupné na: http://www.zakonycr.cz/seznamy/3612000-sb-zakon-o-provozu-na-pozemnich-komunikacich-a-o-zmenach-nekterych-zakonu.html [staženo 12. 11. 2012] Zákon č. 164/2001 Sb. o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích přírodních minerálních vod, přírodních léčebných lázních a lázeňských místech a o změně některých souvisejících zákonů (lázeňský zákon). Dostupné na: http://www.zdrav.cz/modules.php?op=modload&name=News&file=article&sid=1884 [staženo 12. 11. 2012] Nařízení vlády č. 385/2001 Sb. kterým se stanoví jednotková výše poplatku za přírodní minerální vodu odbíranou ze zdroje přírodní minerální vody. Dostupné na: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2001-385 [staženo 12. 11. 2012] Zákon č. 477/2001 Sb., o obalech a o změně některých zákonů (zákon o obalech). Dostupné na: http://www.mzp.cz/www/platnalegislativa.nsf/d79c09c54250df0dc1256e8900296e32/2e3a62 7d45671704c1257563004137a8?OpenDocument [staženo 12. 11. 2012] Vyhláška č. 275/2004 Sb. o požadavcích na jakost a zdravotní nezávadnost balených vod a o způsobu jejich úpravy. Dostupné na: http://www.szpi.gov.cz/docDetail.aspx?docid=1006067&docType=ART&nid=11816 [staženo 12. 11. 2012] [staženo 17. 6. 2012]
111
PŘÍLOHY Příloha č. 1: Fáze LCA 1) Stanovení cílů a určení rozsahu (Remtová 2003: 9-10) Prvním krokem metody LCA je stanovení cíle, neboli přesné vymezení důvodu provádění metody (otázky typu proč se studie vypracovává, pro koho a k čemu budou získané výsledky použity). Následuje stanovení rozsahu studie LCA, tedy vymezení systému, jehož negativní vliv na životní prostředí bude sledován a určení podstatných okolností, které mají na daný systém vliv. Dojde ke stanovení hranic zkoumaného výrobku. Důležitým bodem je stanovení tzv. funkční jednotky, čímž je míněn: „kvantifikovaný výkon výrobkového systému, který slouží jako referenční jednotka ve studii posuzování životního cyklu." (Remtová 2003: 9) Správné stanovení funkční jednotky je důležité zejména při komparativní studii dvou výrobků, jež v praxi plní tutéž funkci. Zásadním krokem je rovněž uvedení klíčových předpokladů – tzn. předpokladů, které by výsledek studie mohly ovlivnit, a proto je třeba uvést jejich hodnoty či charakter. „Například v (...) případě porovnání vlivu dvou různých nádob na nápoje musíme předpokládat, že vliv materiálu nemá vliv na kvalitu nápoje." (Remtová 2003: 10)
2) Inventarizační analýza (Remtová 2003: 10-11) Inventarizační analýza si klade za cíl zjištění všech elementárních toků, kterými daný systém negativně působí na životní prostředí. „V podstatě jde o kvalitativní a kvantitativní soupis všech vstupů a výstupů spojujících sledovaný systém se životním prostředím čili o sběr potřebných primárních dat a posouzení jejich kvality, tzn. věrohodnosti, reprodukovatelnosti, transparentnosti a důvěrnosti." (Remtová 2003 10) Prvním krokem je určení všech energetických a materiálových toků, které překračují hranice daného systému. Pokud je sledovaný systém velice rozměrný, je vhodné rozdělit jej do menších podsystémů. Vstupy zahrnují spotřebu přírodních zdrojů, surovin, materiálů a energie, zatímco výstupy zahrnují vnášení látek a energií do složek životního prostředí, včetně ukládání tuhých odpadů. Data jsou získána pomocí přímých měření na místě, pohovorů
112
s pracovníky, literární rešerše, databází, výpočtů a kvalifikovaných odhadů 120. Potíží inventarizační analýzy je tzv. alokace dat, neboť„ (…) přesně známe jen celkové hodnoty materiálových toků a nevíme jak je rozdělit mezi současně vznikající hlavní produkt a meziprodukty. Většinou se toto rozdělení provádí v poměru váhových faktorů anebo se vychází z energetických vzájemných poměrů mezi jednotlivými produkty.“ (Remtová 2003: 11) Výstupem je inventarizační matice, ve které jsou ve sloupcích uvedeny jednotlivé etapy životního cyklu výrobku a v řádcích jednotlivé vlivy na životní prostředí. Do matice se uvádí buď přímo číselní hodnoty v příslušných jednotkách, nebo – v případě prvního hrubého odhadu – se vliv vyjadřuje např. graficky, nebo počtem křížků.
3) Hodnocení negativních vlivů na životní prostředí (Remtová 2003: 1114) Jedná se o kvalitativní a kvantitativní zhodnocení všech negativních efektů, které mohou být způsobeny vlivy uvedenými v inventarizační matici. Prvním krokem je klasifikace, která se týká kvalitativního hodnocení a jejím úkolem je „roztřídění negativních vlivů uvedených v inventarizační matici do jednotlivých kategorií podle charakteru jejich působení na životní prostředí.“ (Remtová 2003: 12) Vlivy, které jsou v matici uvedeny ve složené formě, je třeba rozložit na jednoduché, např. údaje o spotřebě elektrické a tepelné energie je třeba převést na množství vyprodukovaných emisí. Emise jsou roztříděné podle tzv. efektů druhého řádu 121, které tyto látky vyvolávají. Např. do kategorie acidifikace zařadíme emise všech kyselých látek. Kategorie popisují nejen působení daného systému z hlediska vypouštění látek, ale také působení výrobkového systému z hlediska odběru látek (kategorie obnovitelných a neobnovitelných surovin122) a energií ze životního prostředí a záběru půdního fondu. Druhým krokem je charakterizace, která představuje posouzení celkového dopadu z kvantitativního hlediska a v případě dvoustupňového dělení se rozděluje na standardizaci a
120
Problémem je výběr expertů a výběr metody. (Remtová 2003: 10-11) Pojem efekt určitého řádu označuje místo ve vznikajícím řetězci příčin a následků v životním prostředí. Efekt prvního řádu označuje znečištění určité složky životního prostředí látkou z výrobkového systému a efekt druhého řádu označuje působení této znečištěné složky. Efekty druhého řádu rozdělujeme na globální (např. skleníkový efekt), regionální (např. eutrofizace) a lokální (např. akutní toxické působení na člověka). (Remtová 2003: 11-14) 121
122
„Kategorie neobnovitelných surovin se může ještě dále rozdělovat podle hodnoty stávajících zásob dané neobnovitelné suroviny.“ (Remtová 2003: 13)
113
normalizaci. Ve standardizaci se „ (…) příspěvky jednotlivých vlivů v jedné a téže kategorii převádějí na společného jmenovatele pomocí přepočtových koeficientů, tzv. charakterizačních faktorů.“ (Remtová 2003: 13) a z několika údajů je pak získán jediný údaj. Výsledkem je pak tzv. standardizovaný profil výrobku (např. ve formě sloupcových grafů, ve kterých každý sloupec vypovídá o nějakém negativním vlivu na životní prostředí). Normalizace popisuje poměrnou škodlivost jednotlivých vlivů z hlediska dané lokality. „Při normalizaci se stanoví hodnoty referenčních vlivů a určené standardizované vlivy se jimi podělí. Tam, kde se jedná o nebezpečný vliv, jsou referenční hodnoty malé a normalizační hodnoty pak budou relativně větší. Normalizace v podstatě odráží různé regionální a politické preference.“ (Remtová 2003: 14) Referenční hodnoty nejsou pevně stanoveny, jejich volba závisí i na povaze sledovaného systému a také cíli a rozsahu studie.
4) Celkové zhodnocení (Remtová 2003: 14-15) Tato poslední fáze představuje „určení vzájemného relativního významu všech získaných dílčích zátěží.“ a je velice obtížná, neboť „jde totiž o srovnávání nesrovnatelného a postup velmi často závisí na cílech a účelu studie.“ (Remtová 2003: 14) U komparativní studie se jedná o jasný případ, pokud jsou všechny zjištěné dopady v jednom případě větší. Pokud je však 90 % dopadů nižších, nemůžeme říct, že daný systém je lepší. Záleží na významu jednotlivých dopadů (např. výskyt malého množství toxinů je horší nežli výskyt velkého množství prachu), proto se nejprve stanovuje pořadí významnosti jednotlivých vlivů. V této fázi jsou občas brány v potaz politicky či ekonomicky motivované důvody. Je nutné, aby všechny využité postupy byly transparentní – v případě objevení nových okolností byly tyto okolnosti zapracovány do studie.
114
Příloha č. 2: Grafy a tabulky doplňující jednotlivé studie LCA Graf č. 11: Spotřeba energie v životním cyklu nápojových obalů (MŽP 2010 a: 79)
Graf č. 12: Spotřeba paliv a skrytá energie materiálu v životním cyklu nápojových obalů (MŽP 2010 a: 83)
115
Graf č. 13: Spotřeba vody v životním cyklu nápojových obalů (MŽP 2010 a: 86)
Graf. č. 14: Produkce odpadu podle katalogu odpadů v životním cyklu nápojových obalů (MŽP 2010 a: 91)
116
Graf č. 15: Produkce nebezpečného odpadu v životním cyklu nápojových obalů (MŽP 2010 a: 93)
Graf č. 16: Potenciál globálního oteplování životního cyklu nápojových obalů (MŽP 2010 a: 95)
117
Graf č. 17: Potenciál poškození ozonové vrstvy životního cyklu nápojových obalů (kg/funkční jednotka) (MŽP 2010 a: 97)
Graf č. 18: Acidifikační potenciál životního cyklu nápojových obalů (kg/funkční jednotka) (MŽP 2010 a: 99)
118
Graf č. 19: Potenciál tvorby fotooxidantů životního cyklu nápojových obalů (kg/funkční jednotka) (MŽP 2010 a: 101)
Graf č. 20: Eutrofizační potenciál v životním cyklu nápojových obalů (kg/funkční jednotka) (MŽP 2010 a: 103)
Graf č. 21: Spotřeba energie v životním cyklu nápojových obalů podle zdrojů (MŽP 2010a: 104)
119
Graf č. 22: Spotřeba vody v rámci životního cyklu nápojových obalů (MŽP 2010 a: 106)
Graf č. 23: Produkce odpadů k celkovému množství odpadů v rámci životního cyklu nápojových obalů (MŽP 2010 a: 107)
Graf č. 24: Analýza příspěvku jednotlivých kategorií dopadu životního cyklu nápojových obalů (MŽP 2010 a: 109)
120
Graf č. 25: Negativní dopady životních cyklů skleněných a PET lahví s recyklací nebo energetickým využitím (přepravní vzdálenost 300 km) (Přibylová 2000: 62)
Graf č. 26: Negativní dopady životních cyklů skleněných a PET lahví s ukládáním použitých lahví na skládku (přepravní vzdálenost 300 km) (Přibylová 2000: 63)
121
Graf č. 27: Modelování výsledků s ohledem na různou dovozovou vzdálenost (Přibylová 2000: 63)
122
Příloha č. 3: Kategorie balených vod 1) Balená kojenecká voda Pochází z chráněného podzemního zdroje, který je vhodný jak pro přípravu kojenecké stravy, tak pro trvalé a přímé užívání všemi skupinami obyvatel. Celkový obsah minerálních látek u ní nemůže překročit 500 mg/l. Je zakázáno provádět jakékoliv úpravy měnící její složení, a proto je to jediný typ balené vody, u kterého je zaručeno původní přírodní složení. (Kožíšek 2008) Dovoleno je pouze sycení oxidem uhličitým (pokud je jeho koncentrace vyšší než 500 mg/l, výrobce je povinen na obalu upozornit na nutnost odstranit před požitím CO2 varem) a ozařování UV paprsky. Koncentrace dusičnanů má mezní hodnotu 10 mg/l a koncentrace sodíku 20 mg/l. (Čížek 2005)
2) Balená pramenitá voda Pochází z chráněného podzemního zdroje, který se hodí pro trvalé přímé požívání dětmi a dospělými. Celkový obsah minerálních látek nemůže překročit 1000 mg/l (stejně jako u pitné vody). Voda může být upravovaná jen uvedenými fyzikálními způsoby a stejně jako do balené kojenecké vody do ní nelze přidávat žádné látky (s výjimkou oxidu uhličitého). (Kožíšek 2008) Lze používat úpravy, jež zbavují vodu nestabilních látek (např. železa a síry). Koncentrace dusičnanů má mezní hodnotu 25 mg/l a koncentrace sodíku 100 mg/l. (Čížek 2005) Termín pramenitá nahradil dřívější označení stolní. (Kožíšek 2008)
3) Balená přírodní minerální voda Pochází z chráněného podzemního zdroje minerální vody, který schválilo ministerstvo zdravotnictví. Může být upravena pouze vyjmenovanými fyzikálními způsoby a lze do ní přidávat pouze oxid uhličitý. Dříve označovala pouze ty zdroje, jejichž vody obsahovaly nejméně 1000 mg minerálních látek nebo 1000 mg CO2 na jeden litr, avšak podle současné legislativy označuje každou podzemní vodu, která má „původní čistotu“, je stabilní a jejíž zdroj je dobře chráněn (tedy bez ohledu na to, kolik minerálních látek obsahuje). (Kožíšek 2008) Mikrobiologické hodnoty jsou stejné jako pro předchozí kategorie, zatímco chemické jsou méně přísné (stejné jako pro pitnou vodu) – např. koncentrace dusičnanů nemůže přesahovat 50 mg/l. (Čížek 2005) Z hlediska hodnocení celkové mineralizace se minerální vody dělí na:
123
I. Velmi slabě mineralizovaná (obsah RL do 50 mg/l): není vhodná pro stálé pití (riziko narušení minerálního a vodního metabolismu), je vhodná pro některé krátkodobé léčebné nebo dietní kůry a také pro ředění umělé kojenecké výživy na bázi kravského mléka. II. Slabě mineralizovaná (obsah RL 50 - 500 mg/l): je vhodná pro běžné pití, pokud neobsahuje oxid uhličitý123124. III. Středně mineralizovaná125 (obsah RL 500 - 1500 mg/l): by měla být pouze doplňkem v nápojovém sortimentu: konzumované množství by nemělo přesáhnout 0,5 litru za den a měly by se střídat. IV. Silně mineralizovaná (obsah RL 1500 – 5000 mg/l): měla by se konzumovat pouze výjimečně a v omezeném množství. Představuje vyloženě nevhodný nápoj pro děti. V. Velmi silně mineralizovaná (obsah nad 5000 mg/l): měla by sloužit pouze jako lék, a to pod dohledem lékaře.
(Kožíšek 2008)
Na etiketách prvních tří kategorií (balených kojeneckých, pramenitých a přírodních minerálních vod) musí být uvedeny názvy zdroje (ze kterého je voda čerpána) a lokality (ve které se zdroj nachází). Stejně tak údaj o charakteristickém složení a poučení o skladování: „Uchovávejte v chladu a chraňte před přímým slunečním světlem.“126 (Kožíšek 2008)
123
Ten je do balených vod přidáván kvůli konzervačním (méně se šíří mikroorganismy) a chuťovým účinkům (prokrvení sliznice v ústech způsobuje pocit osvěžení a i horší voda pak chutná lépe). Přírodní minerální vody, u nichž je obsah CO2 přirozeně zvýšený, se nazývají kyselky – obsah CO2 v kyselkách je stejný jako v původním zdroji. (Čížek 2005) 124
Je naprosto nevhodný pro děti, kardiaky a diabetiky (Čížek 2005) Vody sycené oxidem uhličitým by měl i zdravý dospělý člověk konzumovat jen omezeně a vyjimečně. „Perlivé vody mohou způsobit žaludeční a trávicí obtíže a tzv. Roemheldův syndrom (bolesti na hrudníku imitující infarkt), zvyšují dýchací a tepovou frekvenci, způsobují posun k acidóze (překyselení krve). Tyto účinky samozřejmě závisí na obsahu CO2 ve vodě, na vypitém množství vody a rychlosti pití, tělesné hmotnosti, apod.“ (Kožíšek 2008) Navíc mají diuretické účinky – nehodí se příliš pro pitný režim. Oxid uhličitý spolu s organickými kyselinami (ochucovadla) poškozuje zubní sklovinu. (Kožíšek 2008) 125
„(…) trvalé konzumace středně a silně mineralizovaných vod představuje již zvýšené riziko vysokého tlaku, ledvinových, močových a žlučových kamenů, některých kloubních chorob, těhotenských komplikací nebo poruch fyzického vývoje u dětí.“ (Kožíšek 2008) 126 Kožíšek (2008) dále uvádí, že načatá lahev by měla být uchována v chladu a temnu a spotřebována maximálně do tří dnů. Neměli bychom pít přímo z láhve, protože její obsah může být kontaminován choroboplodnými zárodky z úst.
124
Z jednoho zdroje může být produkován pouze výrobek s jedním obchodním názvem127. (Kožíšek 2008) Pokud balená pramenitá a balená přírodní minerální voda vyhovují ve všech ukazatelích požadavkům pro kojeneckou vodu, mohou nést označené „vhodná pro přípravu kojenecké stravy“128. (Kožíšek 2008)
4) Balená pitná voda Představuje výrobek, který splňuje požadavky na pitnou vodu. Může být získávána z jakéhokoliv vodárenského zdroje a upravována stejně jako voda z vodovodu. Požadavky na jakost balené pitné vody jsou stejné jako požadavky na vodu z kohoutku129 – většina balené pitné vody je ostatně z vodovodní vody vyráběna. „Balená pitná voda nemá ve srovnání s vodovodní vodou prakticky žádné přednosti, spíš naopak – kvalita je srovnatelná a u balené pitné vody se nedozvíte nic o původu, úpravě, ani složení.“ (Kožíšek 2008) Balená pitná voda může být na rozdíl od předchozích kategorií obohacována minerálními látkami (Ca, Na, Mg a K) – na obale pak musí být uvedeno označení „uměle doplněno minerálními látkami – mineralizovaná pitná voda“, dále výčet doplněných látek a jejich obsah ve vodě. Může být rovněž sycena oxidem uhličitým (pak se neliší od sodové vody). Na etiketě vždy musí být uvedeno, že se jedná o pitnou vodu; dále nese různé názvy jako např. perlivá voda či stolní voda. (Kožíšek 2008)
5) Balená léčivá voda Představuje specifickou samostatnou kategorii, na kterou se vyhláška č. 275/2004 Sb. nevztahuje. Jedná se o balené léčivé vody z přírodních léčivých zdrojů, kterých se na našem trhu vyskytuje asi 7 druhů. Požadavky na jejich jakost nejsou stanoveny (pouze požadavky na mikrobiologickou jakost zdrojů, ze kterých pochází) a výrobce není povinen uvádět na etiketě
127 127
Např. v Radiměři začala výroba balené vody pod obchodním jménem Českomoravská voda. Postupně byla distribuována pod jmény Českomoravská voda, Sv.Anna, AQUA plus, AQUA VIVA, AQUA SODA, Skalní voda, AQUA sport, Terra, Mince, Fromin, Pegares, Culligan, Fontána, apod., které byly v roce 2004 jednotně změněny na Framin, který byl v roce 2009 definitivně přejmenován na Aqua Anna. (Aqua Nova s. r. o. 2012) 128 Ovšem na rozdíl od kojenecké vody prošly určitou úpravou, a proto zajišťují o něco nižší záruku stabilní jakosti (každý zásah do vody představuje během výroby rizikový bod). (Kožíšek 2008) 129 Čížek (2005) však upozorňuje na fakt, že problém představuje mikrobiologická hodnota balené vody – ze zákona vymizela nutnost některých rozborů – kontrola balených vod je tedy méně přísná než kvalita vodovodní vody.
125
návod k použití (indikaci, doporučené množství a dobu konzumování)130. Některé proto mohou být zaměněny za přírodní minerální vody, což může být nebezpečné z hlediska zdraví. (Kožíšek 2008)
130
Pokud jakékoliv informace uvede, závisí to čistě na něm, neboť na rozdíl od běžných léků nepodléhá tato informace nezávislému posouzení a schválení. (Kožíšek 2008)
126
Příloha č. 4: Přehled společností prodávajících balenou vodu dostupnou v ČR Ačkoliv se jeví jako menší konkurenční společnosti, značky balených vod dostupných v ČR často patří pod stejné dodavatele, kteří bývají součástí velkých společností, často nadnárodní korporací. Orientace v balených vodách na českém trhu je relativně obtížná, protože jednotlivé výrobky mění své jméno, své majitele, nebo také úplně mizí z trhu kvůli konkurenci. Tabulka č. 7: Přehled tuzemských výrobců a centrálních distributorů zahraničních balených kojeneckých vod (Kožíšek a kol. 2011: 75) Výrobce (Příp. distributor pro ČR) Aquacompany Alemania a. s.
Název výrobku
Lokalita Název zdroje Lokalita: Česká Lípa
Fromin
Název zdroje: Fromin Jesenické prameny Nová
Horský pramen
Pláň a. s.
Lokalita: Roudno Jeseníky Název zdroje: Horský pramen
Aqua nova s. r. o.
Lokalita: Radiměř
Aqua Anna
Název zdroje: Horský pramen Podkováň s. r. o.
Lokalita: Podkováň
Aqua Oasa
Název zdroje: Kovánecký pramen Pepsi CZ s. r. o.
Toma Natura
Lokalita: AdršpašskoTeplické skály Název zdroje: Natura
127
Tabulka č. 8: Přehled tuzemských výrobců a centrálních distributorů zahraničních balených pramenitých vod (Kožíšek a kol. 2011: 74-75)131 Výrobce (Příp. distributor pro ČR) Fontea a.s.
Název výrobku
Lokalita Název zdroje Lokalita: Veselí nad Lužnicí
Aqua Bella
Název zdroje: Aqua Bella VS2, VS3
Veseta spol. s. r. o.
Lokalita: Malá Skála
Bonny
Název zdroje: Bonny Karlovarské minerální vody
Lokalita: Kyselka
Aquila
Název zdroje: Aquila
a. s. Horákova benátecká
Beneta
Benátky nad jizerou
Crystalis
Lokalita: Stražiště
sodovkárna v. o. s. Crystalis s. r. o.
Název zdroje: Crystalis Fontana watercoolers, s. r. o.
Lokalita: Všechlapy u
Fontana
Divišova Název zdroje: Fontana Aquacompany Alemania a. s.
Lokalita: Česká Lípa
Fromin
Název zdroje: Fromin Šumavský pramen, a. s.
Jelení pramen
Lokalita: Vizovice Název zdroje: Kosmatá
Šumavský pramen
Lokalita: Bližná Název zdroje: Bližná
Petráškův dvůr s. r. o.
Petráškův pramen
Lokalita: Petráškův dvůr Název zdroje: Aqua Anna
DUB 3000 a. s.
Lokalita: Dubá – Nedamov
Rosana
Název zdroje: Rosana PepsiCo CZ s.r. o.
Toma Natura
Lokalita: AdršpašskoTeplické skály
131
V případě zahraničních balených vod doplněni výrobci a země původu.
128
Název zdroje: Natura Aqua nova s.r.o.
Lokalita: Radiměř
Aqua Anna
Název zdroje: Aqua Anna Horákova benátecká
Lokalita: Benátky nad
Beneta
sodovkárna,
Jizerou
v.o.s.,
Název zdroje: Beneta
Aqua Prim s. r. o.
Lokalita: Kobylnice nad
Aqua Plus
Doubravou Název zdroje: HV3 Skalní pramen s. r. o.
Skalní pramen
Lokalita: Kropáčova vrutice Název zdroje: Skalní pramen
Zátka s. r. o.
Lokalita: Káraný
Káranka
Název zdroje: Skalní pramen Arteska Int. Company
VodaVoda (SRB)
Lokalita: Vrujci Název zdroje: VodaVoda
(distributor Laris Trading Company s. r. o.) Kofola, a. s.
Rajec pramenitá voda (SK)
Název zdroj: Fačkov
(distributor Kofola, a. s.) Coca-Cola Company
Lokalita: Rajec
BonAqua (SK)
Lokalita: Lúka Název zdroje: BonAqua
(distributor Coca-Cola HBC Česká Republika, s. r. o.)
Tabulka č. 9: Přehled tuzemských výrobců a centrálních distributorů zahraničních balených přírodních minerálních vod (Kožíšek a kol. 2011: 71-73) 132 Výrobce (Příp. distributor pro ČR) Poděbradka a. s.
Název výrobku
Lokalita Název zdroje Lokalita: Hořátev
Poděbradka
Název zdroje: Poděbradka HP19, HP20 Lokalita: Byňov
Dobrá voda 132
V případě zahraničních balených vod doplněni výrobci a země původu.
129
Název zdroje: Dobrá voda – HV5 Hanácká kyselka s.r.o.
Hanácká kyselka
Lokalita: Horní Moštěnice, Dobrčice Název zdroje: M1 Hanácká kyselka Lokalita: Dobrčice Název zdroje: M2, M3, M4 Hanácká kyselka
Hanácké závody a. s.
Lokalita: Brodek U Přerova
Odysea
Název zdroje: Mostini BV 3, NP 768 a ONDRÁŠOVKA a. s.
Lokalita: Sedm Dvorů
Ondrášovka
Název zdroje: Ondrášovka BJ 12, BV 101 A Karlovarské minerální vody,
Lokalita: Kyselka
Mattoni
Název zdroje: Mattoni
a. s.:
Lokalita: Mnichov
Magnesia
Název zdroje: Magnesia Karlovarská Korunní, s. r. o.
Lokalita: Korunní
Korunní
Název zdroje: Korunní Marienbad waters, a. s.
Aqua Maria
Lokalita: Mariánské lázně
Excelsior
Název zdroje: Nová Marie BJ 6
Jaroslav Šimůnek
Aqua Bohemica
Lokalita: Očihov Název zdroje: BJ 11, BJ 12
Výrobce nezjištěn
SPAR Přírodní minerální
Lokalita: Visegrád
(SPAR Česká obchodní
voda (M)
Název zdroje: Lepence-kút
Výrobce nezjištěn
Saskia Quelle (D)
Lokalita: Jessen (Elster)
(Lidl Česká republika v. o.
Jessen Medium
Název zdroje: Saskia
s.)
Sparkling
Výrobce nezjištěn
Vőslauer mild, přírodní
společnost s. r. o.)
130
Lokalita: Bad Vőslau
(Billa, spol. s. r. o.)
minerální voda sycená (A)
Název zdroje: Vőslauer Ursprungsquelle
Výrobce nezjištěn
SPA Reine (B)
Lokalita: Fagnes
(Exclusice Water s. r. o.)
SPA Barisant
Název zdroje: Reine a Barisart
Výrobce nezjištěn
Pramen divů
Lokalita: Izvorul Minunilor
(Planet Drinks s. r. o.)
(RO)
Stȃna de Vale Název zdroje: Pramen divů
Výrobce nezjištěn
Azzurra (IT)
Lokalita: Torrebelvicino
(Vieni s. r. o.)
Dovoz omezen
(Vicenza) Název zdroje: Camonda
FERRARELLE
Ferrarelle (IT)
Lokalita: Riardo (Caserta) Název zdroje: Ferrarelle
(Class Foods, spol. s. r. o.)
Lokalita: Riardo (Caserta)
Natia
Název zdroje: Natia Vöslauer Mineralwasser AG
Vőslauer junior (A)
Lokalita: Bad Vőslau Název zdroje: Vőslauer
(dm drogerie markt s. r. o.)
Ursprungsquelle VII Výrobce nezjištěn
Celtic Naturell (FR)
(Globus ČR, k. s.)
Lokalita: Niederbronn-les Bains (Bas Rhin) Název zdroje: La Liese
Ustronianka
Ustronianka (PL)
Lokalita: Biala Název zdroje: ujȩcie nr 1 –
AQM s. r. o.
Basia) Nestlé
Contrex (FR)
Lokalita: Contréxeville Název zdroje: Contrex
(Intrat Praha, a. s.)
Lokalita: Vittel
Vittel (FR)
Název zdroje: Bonne Source Lokalita: Plose Název zdroje: Plose
Plose (IT)
Lokalita: Vergéze
Danone
Perrier (FR)
Název zdroje: Perrier
Evian (FR)
Lokalita: S.A.E.M.E. – Evian
131
(Jan Becher – Karlovarská
Pramen: Cachat
Becherovka, a. s.) San Benedetto S. p. A.
San Benedetto (IT)
Název zdroje: San Benedetto
(Karpfinger s. r. o.) Nestlé
Lokalita: Scorze
San Pellegrino (IT)
(Global Wines, s. r. o.) Acqua Panna (IT)
Lokalita: San Pellegrino Terme (Bergamo) Název zdroje: San Pellegrino Lokalita: Scarperia (Firenze) Název zdroje: Panna
Tabulka č. 10: Přehled výrobců a centrálních distributorů zahraničních balených pitných vod (Kožíšek a kol. 2011: 76-77)133 Výrobce (Příp. distributor pro ČR)
Název výrobku
Kalabria, spol. s. r. o.
Tichá voda
Piaqua s. r. o.
Fresh Aqua
Fontea, a.s
Euroshopper, Tera, Coop, Globus, Fontessa, Ave aqua
„ZON“ spol. s r.o.
Zon, Evropa, Jaso, Brněnka
Pivovar Černá Hora a.s.
Artézia
Pí centrum Zdravá výživa s.
Pí-voda
r. o. Oasis Czech s. r. o.
Aqua
Bohemia minerál waters s. r.
Bílinská voda
o. Veseta, spol. s. r. o.
Veseta, Tanja (Penny market), Saguaro (Lidl), Terra San (Kaufland), Albert Quality (Ahold), Clever (Billa), Tesco
133
V případě zahraničních balených vod doplněni výrobci a země původu.
132
Ing. Pavel Vavruška
Liv Perlivá voda
Zátka s. r. o.
Vienni
Volfova mladoboleslavská
Dobrá pitná voda
sodovkárna, v. o. s. Poděbradka a. s.
Tesco, Česká cena, Hruška, S budget, SPAR, Aqua golf
Pevaf s. r. o.
Balená pitná heraltická voda
Sodo duo, spol. s. r. o.
Doubravka, perlivá voda
Výrobce nezjištěn
Pitná voda
(ČEPOS a. s.) Výrobce nezjištěn
Spa Aqua
(SPA Consult s. r. o.)
133
Tabulka č. 11: Přehled výrobců balených přírodních léčivých minerálních vod (Kožíšek a kol. 2011: 77) Výrobce
Název výrobku
(Příp. distributor pro ČR) Bohemia healing minerál water CZ a. s.
Bílinská kyselka Zaječická hořká
Marienbad Waters a. s.
Rudolfův pramen
VINCENTKA a. s.
Vincentka
Ondrášovka a. s.
Šaratica
Tabulka č. 12: Přehled počtu tuzemských výrobců jednotlivých druhů balené vody a počtu jimi nabízených značek pro roky 2005, 2008 a 2011 (vytvořeno autorkou dle údajů Kožíšek a kol. 2005: 147-152, Kožíšek a kol. 2008: 89-93, Kožíšek a kol. 2011: 71-77). 2005
Balená kojenecká Balená pramenitá
2008
2011
Počet
Počet
Počet
Počet
Počet
Počet
výrobců
značek
výrobců
značek
výrobců
značek
5
5
4
4
5
5
15
15
18
18
16
17
12
13
10
12
8
11
13
34
11
11
15
34
5
6
5
6
4
5
Balená přírodní minerální Balená pitná Balená přírodní léčivá minerální
134
Tabulka č. 7 zaznamenává počty tuzemských výrobců v letech 2005, 2008 a 2011 a počty jimi nabízených značek jednotlivých kategorií balených vod. Je nutné podotknout, že kromě počtu výrobců a značek se mění také jejich skladba134, což z tabulky patrné není. Mění se rovněž názvy výrobců i značek a majitelé některých značek. Z tabulky vyplývá, že mnohé značky jednotlivých kategorií balených vod mají shodné výrobce. Počet značek, které určitý výrobce produkuje, se v průběhu času liší. V roce 2008 poklesl oproti roku 2005 počet tuzemských výrobců balené kojenecké vody, balené přírodní minerální vody a balené pitné vody a počet značek těchto kategorií balených vod. Rapidním způsobem poklesl zejména počet značek balené pitné vody na trhu (ze 34 značek balené pitné vody v roce 2005 na 11 značek balené pitné vody v roce 2008). V témže roce naopak vzrostl počet výrobců balené pramenité vody. V roce 2011 naopak došlo oproti roku 2008 k nárůstu počtu tuzemských výrobců balené kojenecké vody a balené pitné vody a k poklesu počtu tuzemských výrobců balených pramenitých vod a balených přírodních minerálních vod. Počet značek balených pitných vod opět radikálně vzrostl (z 11 značek balené pitné vody v roce 2008 na 34 značek balené pitné vody). Počet výrobců balených kojeneckých vod byl (z výběru výše uvedených let) nejvyšší v letech 2005 a 2001, počet výrobců balených pramenitých vod byl nejvyšší v roce 2008, počet výrobců balených přírodních minerálních vod byl nejvyšší v roce 2005 a počet výrobců balených pitných vod byl nejvyšší v roce 2011. Počet a skladba výrobců a značek balených přírodních léčivých minerálních vod se v podstatě nemění – s tím, že v letech 2005 a 2008 do nich patřila ještě Magnesia (Karlovarské minerální vody), která nyní spadá do kategorie balených přírodní minerálních vod a jedna značka – Vincentka – změnila v roce 2008 svého výrobce (či výrobce změnil název). Z tabulky č. 9 je patrné, že v roce 2011 je v ČR dostupných více zahraničních značek balených přírodních minerálních vod, nežli značek tuzemských balených přírodních 134
Např. v roce 2005 i v roce 2011 se v ČR nachází 5 tuzemských výrobců balené kojenecké vody a jejich 5 značek. V roce 2005 to jsou: Klimo s. r. o. (značka Baby Wellness), Lora Victoria – pivovar Podkováň (Aqua Oasa), Veseta spol. s.r. o. (Bonny), Aqua NOVA s. r. o. (Fromin) a Jesenické prameny (Horský pramen). V roce 2011 to pak jsou: Podkováň s. r. o. (Aqua Oasa), Aqua nova s. r. o. (Aqua Anna), Jesenické prameny Nová Pláň a. s. (Horský pramen), Pepsico CZ s. r. o. (Toma Natura) a Aquacompany Alemania a. s. (Fromin). (Kožíšek a kol. 2005: 150, Kožíšek a kol. 2011: 75)
135
minerálních vod (tolik a tolik). Většina těchto zahraničních značek balených přírodních minerálních vod pochází z Francie a spadá pod koncern Nestlé135. Zahraniční značky balených přírodních minerálních vod nabízejí zejména supermarkety – orientují se na ně pravděpodobně kvůli jejich nízké nákupní ceně, které nemohou menší značky konkurovat. Zahraniční značky jsou rovněž prezentovány jako luxusní zboží a lákají zákazníky na svou exotičnost136. Vedle velikánů jako jsou např. Nestlé, Danone, PepsiCo, Coca-Cola, Karlovarské minerální vody, Poděbradka, apod. působí na českém trhu spoustu menších výrobců. Ti v konkurenčním boji setrvávají zejména díky své dlouhé historii a tradici, na které staví svou reklamu a díky zaměření na prodej v domácím regionu, případně na export v podobě luxusního zboží. Některé se přeorientovaly na prodej balené vody v několikalitrových barelech, které často prodávají společně s tzv. watercoolery. V současné době přibyly do nabídky balených vod dostupných v ČR např. Kojenecká voda Lucka (SK, Vodax, a. s.), Aquila první voda (Karlovarské minerální vody, a. s.) a dostupná je i „proslulá“ voda Fiji (distributor Ultra premium Brands).
135
Orientace ve výrobcích zahraničních značek balených vod je velice obtížná kvůli nedostatečnému označení výrobců jak na etiketách, tak na internetových stránkách daných značek. Domnívám se, že je to záměr výrobců, aby jednotlivé značky působily jako domácí a konkurenční. 136 Důkazem byla např. česká značka balené přírodní minerální vody Vratislavická kyselka, která byla svého času orientovaná pouze na domovský region a také na export, kdy našla zájemce např. ve Francii. (Anonymus 2011 e)
136
