MASARYKOVA UNIVERZITA

MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA Ústav hudební vědy Obor Hudební věda

Výroba elektrofonických kytar v Krnově Bakalářská diplomová práce

Autor práce: Michal Slováček Vedoucí práce: Mgr. Petr Kalina, PhD. Brno 2011

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem předkládanou práci zpracoval samostatně a pouţil uvedené prameny a literaturu. Současně dávám svolení k tomu, aby tato diplomová práce byla umístěna v Ústřední knihovně FF MU a pouţívána ke studijním účelům.

…………………………………….

2

Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval Mgr. Petru Lykovi, PhD. za zprostředkování kontaktu na Ing. Jindřicha Závodného, dále pak pamětníkům z řad bývalých zaměstnanců odštěpného podniku Varhany Krnov za jejich ochotu a cenné výpovědi, jmenovitě Věře Unčovské (v letech 1970–90 zaměstnankyně sekci odbytu), Jiřímu Bogáči (v letech 1977–91 vývojový pracovník v sekci ELFO), Janu Pally (v letech 1963–89 vedoucí sekce ELFO), Martinu Hradečnému (v letech 1988–91 zaměstnanec v sekci dřevovýroby), jiţ zmíněnému Ing. Jindřichu Závodnému (v letech 1968–88 ředitel odštěpného podniku Varhany Krnov) a v neposlední řadě pak Mgr. Petru Kalinovi, PhD. za vedení práce. 3

Obsah ÚVOD.......................................................................................................................................................... 6 1.

ÚVOD DO PROBLEMATIKY STUDIA ELEKTROFONICKÝCH KYTAR .......................... 7 1.1 VÝVOJ KYTARY .............................................................................................................................. 7 1.1.1 Nástroje koncepčně vycházející z kytary ............................................................................ 10 1.2 ÚVOD DO PROBLEMATIKY STUDIA ELEKTROTONŮ ........................................................................ 12 1.2.1 Problematika systematizace elektrofonů ............................................................................ 13 1.3 PROBLEMATIKA ELEKTROFONICKÝCH KYTAR .............................................................................. 14 1.3.1 První elektrofonické kytary v Československu ................................................................... 14

2.

PROBLEMATIKA VÝROBY KYTAR V KRNOVĚ ................................................................. 16 2.1. OBDOBÍ SPOLUPRÁCE S VÝVOJOVÝM STŘEDISKEM V HRADCI KRÁLOVÉ ................................. 18 2.2. OBDOBÍ SAMOSTATNÉHO VÝVOJOVÉHO STŘEDISKA V KRNOVĚ .............................................. 19 2.3. POSLEDNÍ LÉTA VÝROBY ELEKTROFONICKÝCH KYTAR V KRNOVĚ .......................................... 20 2.4. DODATKY K VÝROBĚ KYTAR V KRNOVĚ ................................................................................. 21 2.4.3. Problematika značky kytar ................................................................................................. 22 2.5. SPECIFIKA ELEKTROFONICKÝCH KYTAR VYRÁBĚNÝCH V KRNOVĚ ......................................... 22 2.6. JEDNOTLIVÉ KOMPONENTY ELEKTROFONICKÝCH KYTAR KRNOVSKÉ PRODUKCE .................... 23 2.6.1. Snímače pro havajské a diskantové typy kytar ................................................................... 24 2.6.2. Snímače pro basové typy kytar ........................................................................................... 26 2.6.3. Elektronika ......................................................................................................................... 27 2.6.4. Kobylky .............................................................................................................................. 27 2.6.5. Tremola .............................................................................................................................. 29 2.6.6. Struníky .............................................................................................................................. 31 2.6.7. Ladicí mechaniky ............................................................................................................... 32 2.6.8. Pickguardy ......................................................................................................................... 32 2.6.9. Pražce ................................................................................................................................ 33 2.6.10. Ořech a srážeč strun............................................................................................................ 33 2.6.11. Výztuha krku a úchyt pro popruh ......................................................................................... 33 2.6.12. Dřevo pro výrobu kytar ........................................................................................................ 34 2.6.13. Spojení krku s tělem .............................................................................................................. 35 2.6.14. Struny ................................................................................................................................... 35 2.6.15. Příslušenství kytar ................................................................................................................ 36 2.7. KRNOVSKÉ ELEKTROFONICKÉ KYTARY V MINULOSTI A SOUČASNOSTI .................................... 37 2.7.1. Krnovské elektrofonické kytary v dobách jejich produkce ................................................. 37 2.7.2. Krnovské elektrofonické kytary v době po ukončení jejich výroby ..................................... 38

3.

KONKRÉTNÍ MODELY A JEJICH POPIS............................................................................... 40 3.1. POZNÁMKY K IDENTIFIKACI ELEKTROFONICKÝCH KYTAR Z KRNOVA ..................................... 40 3.2. POPIS JEDNOTLIVÝCH MODELŮ ................................................................................................ 41 3.2.1. Grazioso ............................................................................................................................. 44 3.2.2. Arco .................................................................................................................................... 45 3.2.3. Star III ................................................................................................................................ 46 3.2.3 Diskant ............................................................................................................................... 47 3.2.4. Chord ................................................................................................................................. 48 3.2.5. Baso IV ............................................................................................................................... 49 3.2.6. Star V ................................................................................................................................. 49 3.2.7. Baso V ................................................................................................................................ 50 3.2.8. Pedro .................................................................................................................................. 51 3.2.9. Marina................................................................................................................................ 52 3.2.10. Basora .................................................................................................................................. 53 3.2.11. Star VII ................................................................................................................................. 54 3.2.12. Uragán, Hurricane, Hurricane II ......................................................................................... 55 3.2.13. Alfa ....................................................................................................................................... 56 3.2.14. Star VIII ................................................................................................................................ 57 3.2.15.Star IX ................................................................................................................................... 58 3.2.16. Baso IX ................................................................................................................................. 58

4

3.2.17. Star X .................................................................................................................................... 59 3.2.18. Baso X .................................................................................................................................. 60 3.2.19.Vikomt.................................................................................................................................... 61 3.2.20. Vikomt bass........................................................................................................................... 62 3.2.21. Iris ........................................................................................................................................ 63 3.2.22. Iris bass ................................................................................................................................ 64 3.2.23. Galaxis ................................................................................................................................. 65 3.2.24. Galaxis bass ......................................................................................................................... 66 3.2.25. Superstar .............................................................................................................................. 67 3.2.26. Superstar bass ...................................................................................................................... 68 3.2.27. Disco..................................................................................................................................... 69 3.2.28. Disco bass ............................................................................................................................ 70 3.2.29. RK Bass ................................................................................................................................ 71 3.2.30. Altro...................................................................................................................................... 72 3.2.31.Altro bass............................................................................................................................... 73 3.2.32. Proxima ................................................................................................................................ 74 3.2.33. Proxima I .............................................................................................................................. 74 3.2.34. Proxima bass ........................................................................................................................ 75 3.2.35. Proxima L bass ..................................................................................................................... 76 3.2.36. RK 110 .................................................................................................................................. 77 3.2.37. RK 120 .................................................................................................................................. 78 3.2.38. RK 130 .................................................................................................................................. 79 3.2.39. RK 140 .................................................................................................................................. 80 3.2.40. Jolana Mini........................................................................................................................... 81 3.2.40. Shrnutí krnovské produkce ................................................................................................... 82 ZÁVĚR ..................................................................................................................................................... 83 RESUMÉ .................................................................................................................................................. 84 SUMMARY .............................................................................................................................................. 85 POUŽITÁ LITERATURA ...................................................................................................................... 86 PRAMENY ............................................................................................................................................... 88 SEZNAM PŘÍLOH.................................................................................................................................. 89

5

Úvod Cílem práce je zmapovat historii výroby a vývoje elektrofonických kytar v bývalém odštěpném podniku Varhany Krnov, dále představit jednotlivé modely s přihlédnutím k tehdejšímu světovému vývoji ve výrobě těchto nástrojů. Důvodem z organologického

volby

tématu

hlediska

a

byl

můj

současný

dlouholetý

neuspokojivý

zájem stav

o

bádání

elektrofony konkrétní

problematiky. V současnosti neexistuje publikace věnující se výrobě elektrofonických kytar v Krnově, coţ je dáno nejen nezájmem, ale téţ problematickou dostupností zdrojů. Archivních materiálů je nedostatek. Část práce tedy vychází z výpovědí pamětníků, především z řad bývalých zaměstnanců. To vyţadovalo maximální obezřetnost a kritický přístup k takto získaným informacím. Uvedeny jsou tedy především údaje, které bylo moţno získat z více zdrojů a ověřit, nebo které se jevily jako vysoce pravděpodobné. Informace, které jsou spíše spekulativní, případně je nelze ověřit, uvedeny nejsou. Druhá část práce popisuje modely nástrojů, jeţ se v Krnově vyráběly. Vzhledem k velké produkci a relativně krátkému časovému odstupu od doby ukončení výroby jsou dnes tyto nástroje relativně dobře dostupné v bazarech hudebních nástrojů. Díky moţnostem volného prodeje hudebních nástrojů z druhé ruky na internetu bylo moţno vyvodit závěry o výskytu jednotlivých modelů a zároveň shromáţdit mnoţství fotografií. Ty dokumentují nejen nástroje v původním stavu, ale i různě modifikované. Zde bylo opět třeba obezřetnosti i určité předešlé zkušenosti s elektrofonickými kytarami, jejich konstrukčními principy, vývojem v Československu a v zahraničí. Hlavní náplní je shromáţdit informace o výrobě elektrofonických kytar a nástrojích samotných, které by se zřejmě staly postupem času nedostupné.

6

1. Úvod do problematiky studia elektrofonických kytar Zřejmě neexistuje téma práce, které by nemělo přesahy do jiných oborů, nebo oblastí. Stejně tak je tomu i u studia konkrétního hudebního nástroje vyráběného v konkrétní lokalitě a ve vymezeném čase. V úvodní kapitole se proto pokusím učinit historický exkurs do vývoje kytar, zmínit problematiku organologického třídění elektofonů.

1.1 Vývoj kytary Pro vysvětlení vzniku prvních nástrojů kytarového typu existují dvě hypotézy. Podle první má kytara stejný původ jako loutna v arabském nástroji al úd. Ten byl v raném středověku přivezen s arabskými dobyvateli na pyrenejský poloostrov, kde se z něj na přelomu 8. a 9. století vyvinula jak loutna, tak kytara.1 Podle druhé teorie se kytara vyvinula zhruba ve stejné době a na stejném místě z fiduly.2 Loutna v průběhu renesance a baroka expandovala na sever.3 Byla známá prakticky po celé Evropě. Kytara se v těchto dobách vyskytovala pouze na území dnešního Španělska, Francie a Itálie. První kytarové nástroje se v mnoha ohledech loutně podobaly. Krk byl uchycen k tělu v místech desátého praţce (převazu), ostrunění bylo sborové, místo praţců se pouţívaly střevové převazy.4 K zredukování počtu strun na pět samostatných docházelo ve Francii v 18. století. V dobách pozdního klasicismu a raného romantismu se zájem o hru na kytaru zvyšoval. Nástroj byl znám i ve střední Evropě. Přidáním poslední basové struny se ladění standardizovalo do dnešní podoby, tedy E A d g h e´.5 To je připisováno nástrojáři Jakubu Augustu Ottovi z Výmaru.6 Další významnou osobou pro vývoj kytar

1 2

MODR, Antonín. Hudební nástroje. 7. Vydání. Praha: Supraphon, 1982 Kytra, s. 62–64 KURFÜRST, Pavel. Hudební nástroje. Praha: TOGGA, 2002. Kytara, s. 458. ISBN 80-902912-1-X.

HUTTER, Josef. Hudební nástroje. Praha: František Novák, 1945. Loutna, s. 118–121. ČÍŢEK, Bohuslav. Hudební nástroje. Praha: Aventinum, 2004. Praţské barokní kytary 17. století, Ondřej Ott, Praha, s. 33–34. ISBN 80-7151-211-7. 3 4

5

EMMERT, František. Poznámky k instrumentaci II. 2. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, 2005. Kytara, s. 38–46. 6 KURFÜRST, Pavel. Hudební nástroje. Praha: TOGGA, 2002. Kytara, s. 459. ISBN 80-902912-1-X.

7

je Johann Georg Stauffer, který inovoval ladicí mechaniku.7 Kytary z jeho doby mají menší rozměry těla oproti dnešním nástrojům a pouţívalo se kovových praţců místo převazů. Uchycení krku k tělu je u dvanáctého praţce, tedy v polovině délky menzury, které má za následek vyváţenější tón oproti předešlým nástrojům se zastřenějším zvukem. Na počátku 19. století byla kytara na jednom ze vrcholů popularity. Hráli na ni takové osobnosti jako Hector Berlioz nebo Nicolo Paganini. Uznávaným koncertním mistrem této doby byl Luigi Legnani, který si nechával stavět nástroje právě u Johana Georga Stauffera. V těchto dobách zároveň vznikaly nové nástroje, které koncepčně vycházejí z kytary. Většina z nich jsou dnes spíše muzejní exponáty, jelikoţ nenašly v koncertní praxi velkého uplatnění. Příkladem budiţ arpegione.8 Jedná se o smyčcový nástroj vzdáleně podobný violoncellu se šesti strunami laděnými stejně jako u kytary. Od třicátých let devatenáctého století zájem o kytaru slábnul. Do jisté míry byla nahrazena citerou. Nejvýznamnějším Staufferovým ţákem byl Carl Martin. Ten emigroval do spojených států, kde zaloţil svou firmu, Carl Martin & Co., která vyrábí nástroje dodnes. Důvody Martinovi emigrace byly především napjaté vztahy mezi jeho učitelem a cechem nástrojářů ve Vídni. Mezi Martinovy významné změny v konstrukci patří hlavně ţebrování svrchní desky ve tvaru písmene X. Dále pak zvětšil korpus, čímţ kytary dostávají mohutnější zvuk. Nástroje firmy Carl Martin & Co. byly a jsou uţívány především v country, folk a bluegrassové hudbě. Pro interpretaci artificiální hudby nejsou příliš vhodné.9 Určitý standard pro výrobu takzvaných klasických, nebo téţ španělských kytar (jedná se o běţně uţívaná označení stejného typu nástroje), zavedl španělský stavitel Antonio de Torres (1817–1892). Jeho nástroje zejména z pozdějších let byly podobné nástrojům dnešních výrobců. Mezi Torresovo originální konstrukční řešení náleţel systém vějířovitých ţeber svrchní desky. Na nástroje z Torresovy dílny hrál například Francisco Tarrega. Pochopitelně kaţdý současný výrobce tohoto typu kytar má své

7

BLEŠČÁKOVÁ, Martina. Gitara v priebehu storočí po súčasnosť : dôležitý medzník vo vývoji gitary Johann Stauffer, jeho žiaci a pokračovatelia. Brno: Masarykova Univerzita, 2004. 152 s. 8 ČÍŢEK, Bohuslav. Hudební nástroje. Praha: Aventinum, 2004. Arpeggione, Johann Georg Stauffer, Vídeň, 1832, s. 78. ISBN 80-7151-211-7. 9 KURFÜRST, Pavel. Hudební nástroje. Praha: TOGGA, 2002. Kytara, s. 463. ISBN 80-902912-1-X

8

vlastní postupy a technická zlepšení, které se buď naučil, nebo k nim dospěl sám, ale jakýmsi archetypem tohoto nástroje je dílo Torresovo. Kytara má ovšem mnoho podob, které jsou dány především pestrostí ţánrů hudby, v nichţ našla uplatnění. Kaţdý z typů nástroje má své určité tónové vlastnosti a moţnosti techniky hry, které jej předurčují pro určitý druh hudby, pro který byly sestrojeny. Tím je kytara jako hudební nástroj výjimečná. Většina evropských nástrojů má za sebou letitý vývoj, který jakoby končí v určitém univerzálním typu, jehoţ lze uţít ve spoustě mnohdy i nesourodých ţánrů. Kytara naopak postupuje spíše k mnohosti. Dělí se na několik typů nástrojů dle potřeb ţánru, případně doby, kdy vznikly. Pokusím se proto zde uvést hlavní vývojové tendence zejména první poloviny dvacátého století. Hlavním nedostatkem, se kterým se kytara potýkala, byl její tichý zvuk.10 Problém začal být váţný zejména v době nástupu jazzu, kdy bylo v tehdejších souborech často uţíváno trombonů, trumpet a saxofonů, coţ jsou všechno silně znějící nástroje, v jejichţ přítomnosti se kytara zvukově ztrácela i jako harmonický doprovod. Sólová hra se pak stala v takovém souboru téměř nemyslitelnou. Kromě zesílení pomocí amplifikace došlo k několika pokusům o akustické zesílení hlasitosti nástroje. Významné je v této oblasti dílo Maria Meccaferriho, který konstruoval své nástroje pro francouzskou firmu Selmer, známou především výrobou saxofonů a klarinetů. Nástroje nesly jméno po svém tvůrci, tedy Meccaferri. Byly vyráběny ve třicátých letech dvacátého století. Vyznačovaly se velkým korpusem, poměrně malým ozvučným otvorem buď ve tvaru písmene D s vnitřním rezonátorem (dřívější modely), nebo ve tvaru malého oválu. To měo za následek harmonicky chudší, ale velmi průrazný charakter zvuku. Tyto nástroje proslavil především Jean Baptist „Django“ Reinhardt (1910–53). Zájem o jeho styl hry na přelomu milénia začal stoupat, a to způsobilo poptávku po tomto typu instrumentu. Dnes tedy vyrábí koncepčně podobné kytary hned několik výrobců – od větších podniků, jeţ zhotovují nástroje sériově, aţ po jednotlivé mistry kytaráře, kteří staví kytary na zakázku.

10

BURGHAUSER, Jarmil; ŠPELDA, Antonín. Akustické základy orchestrace. Praha: Panton, 1967. Dynamický rozsah hudebních nástrojů, s. 63.

9

Firma Gibson také přišla s konstrukčními inovacemi, např. jako první začala vyrábět nástroje s klenutou vrchní deskou a otvory ve tvaru písmene f podobnými jako u houslí.11 Tyto nástroje se taktéţ vyznačovaly silnějším zvukem a v pozdějších dobách bývaly osazovány (někdy dodatečně, jindy jiţ při výrobě) elektromagnetickými snímači. Koncepčně podobné typy nástroje začaly vyrábět i jiné firmy, např. Gretch, Epiphone následně v padesátých a šedesátých letech i československá Cremona. Na rozdíl od předešlého typu, tento se těší neustálé přízni, zejména pak u jazzových kytaristů. Existují ještě další výrobci - někteří pouţívají na své nástroje vlastní konstrukční prvky, jiní pouze kopírují slavné vzory. Cílem této podkapitoly bylo především postihnout kytaru jako rozmanitý nástroj se spoustou podob, které bývají mnohdy vázány na určitý hudební styl. Tato rozmanitost vede téţ k zamyšlení, zda je ještě moţné daný nástroj za kytaru povaţovat, či nikoli. To by ale mohlo vést ke zbytečné zmatečnosti v označování těchto hudebních nástrojů. Přesto existují nástroje, které z kytary koncepčně vycházejí a mnohdy ještě neztratily její charakteristické rysy, ale vţil se pro ně jiný název.

1.1.1 Nástroje koncepčně vycházející z kytary V průběhu vývoje kytary se z ní vyvinulo několik nástrojů s vlastním názvem. Zmíněno jiţ bylo arpegione, na jehoţ vývoji se podílel Johann Georg Stauffer. Z počátku devatenáctého století pochází téţ kytarová lyra,12 která se vyskytovala především ve Francii. Tvar korpusu byl symetrický, podobný lyře, tedy připomínal písmeno U s hmatníkem uprostřed pod strunami. Struny byly samostatné, ale jejich počet a ladění nebylo ustáleno. Tento typ nástroje představuje slepé rameno ve vývoji kytary. Dnes je kytarová lyra podobně jako arpegione spíše kuriozitou neţ ţivým nástrojem z koncertních síní.

11

BUDIŠ, Ratibor. Housle v proměnách staletí. Praha: Supraphon, 1975. Názvosloví houslí a jejich součást, s. 18-19. 12 ČÍŢEK, Bohuslav. Hudební nástroje. Praha: Aventinum, 2004. Kytara ve tvaru lyry, Anonym, patrně vídeňská práce z počátku 19. století, s. 36. ISBN 80-7151-211-7.

10

Podobně slepou větev představuje kytara s bordunovými strunami (moţné označení téţ kytarová harfa). Tento nástroj byl populární především od druhé poloviny devatenáctého do počátku dvacátého století. Kytarová harfa měla podobně jako theorba basové bordunové struny, které neprocházely nad hmatníkem. Jejich počet se různil. Některé nástroje mohly mít i vzpěru pod bordunovými strunami s pokračující svrchní deskou, ve které mohly být aţ dva další rezonanční otvory. Zejména tento typ tvarově zdánlivě připomíná harfu, koncepčně je však odvozen od kytary. Nástroje tohoto typu byly oblíbeny zejména v Rakousku. Emigranti jej pak přiváţeli do Spojených států amerických. Z konce devatenáctého století pochází téţ kytarová loutna. Nástroj, se kterým se lze dnes hojně setkat v bazarech a internetových aukcích13 i v České republice.14 Zde bývá mnohdy mylně označována za loutnu, kterou svým tvarem těla můţe připomínat. Struny jsou však samostatné a je jich šest v klasickém kytarovém ladění. Krk je díky menšímu počtu strun oproti loutnovému uţší, opatřený kovovými praţci. Hlavice bývá mnohdy zdobená. Tento nástroj měly především reagovat na vznikající poptávku po starší hudbě, která byla zároveň viděna zkresleným dobovým pohledem. Jak jiţ bylo naznačeno, nástroj se vyskytoval zejména ve střední Evropě, především v německy mluvících zemích. Z hudebních nástrojů, které přeţily do dnešní doby, jmenujme na příklad ukulele.15 Ukulele se vyvinulo z portugalské kytary cavaquinho. Ta byla importována na Havaj, kde byla v osmdesátých letech devatenáctého století upravena do podoby dnešního sopránového ukulele. Ladění nástroje je g´ c´ e´ a´ pro velikost sopránového, koncertního i tenorového typu nástroje. Ve čtyřicátých letech dvacátého století byl vyvinut poslední největší barytonový typ ukulele laděného o kvartu níţ neţ zbylé typy nástroje. Po první světové válce přichází na trh také ukebandţo – ukulele s rezonátorem koncepčně vycházejícím z bendţa. Podobně jako u loutnové kytary, i zde jde o spojení

13 14

www.ebay.de [cit. 2010-03-03]. www.aukro.cz [cit. 2010-03-03].

15

ŠÁREK, Ondřej. Ukulele v rocku. Muzikus. 2008, 18, 12, s. 133. Dostupný také z WWW: . ISSN 1210-1443.

11

dvou nástrojů, které vypadají koncepčně podobně, ale z hlediska historického vývoje existují samostatně. Za zmínku jistě stojí i rezofonická kytara neboli dobro.16 Šlo opět o jeden ze způsobů, jak zesílit slabý zvuk kytary. Změny se týkají především rezonátoru – hlavně svrchní desky, jeţ je opatřena v místě kobylky větším kovovým rezonátorem kruhového tvaru a případně i dvěma menšími rezonátory blíţe ke krku, které zlepšují vyzařování zvuku do prostoru. Vznik prvních rezofonických kytar spadá do druhé poloviny dvacátých let dvacátého století. Vynálezcem tohoto typu nástroje je Ján Dopyera (rozený Dopera) – syn slovenských emigrantů (narozen ještě v Evropě). Ten se svými bratry Rudolfem a Emilem zakládá firmu Dopyera Brothers, zkráceně Dobro. Název dobro se pro rezofonickou kytaru ujal, a proto jsou tyto dva názvy v zásadě synonymní.

1.2 Úvod do problematiky studia elektrotonů Problematika studia elektrofonů je velmi rozsáhlá a v mnoha ohledech dosud neuspokojivě řešená. Způsobuje to především rychlý vývoj této dnes jiţ samostatné skupiny hudebních nástrojů, který klade vysoké nároky na organologa. Důleţité je sledování novinek, stejně tak studium historie jednotlivých nástrojů a mnohdy nejen elektrofonů, neboť spousta elektrofonů se vyvinula z nástrojů mechanických. V dřívějších dobách hrála roli v neuznávání elektrofonů i jistá tendence nepřijímání elektrofonů jako plnohodnotných hudebních nástrojů a celkový skeptický pohled na tyto instrumenty. To bylo způsobeno mnoha důvody, zejména tím, ţe většina elektrofonů našla velké uplatnění v hudbě nonartificiální – tedy v té oblasti, které se muzikologie věnuje poměrně krátce. Elektrofony našly své uplatnění i v hudbě artificiální,17 zejména v druhé polovině dvacátého století – čili v hudbě, které dáváme přídomky nová nebo soudobá. Tento druh hudby bývá ale mnohdy běţnému posluchači nedostupný, nebo naprosto cizí.

16

KURFÜRST, Pavel. Hudební nástroje. Praha: TOGGA, 2002. Dobro, s. 468-470. ISBN 80-902912-1X. 17

RATAJ, Michal. Elektroakustická hudba a vybrané koncepty radioartu : problematika vymezování tvůrčích pozic v prostředí akustických umění z pohledu domácí scény radioartu. Praha: Kant - Karel Kerlický pro AMU, 2007. 160 s. ISBN 9788086970318.

12

To vše má za následek také nedostatek seriózní literatury k problematice elektrofonů. Existuje mnoho publikací, které mají spíše popularizační charakter a nelze je povaţovat za relevantní organologickou literaturu. Zároveň jsou tyto publikace mnohdy zaměřeny pouze na jeden typ hudebního nástroje. Taktéţ některé přehledové práce často záměrně vypouští kapitolu o elektrofonech – například poslední vydání knihy Hudební nástroje Antonína Modra.18

1.2.1 Problematika systematizace elektrofonů Právě nedostatek přehledové literatury a dynamický vývoj má za následek dosud neuspokojivě řešenou klasifikaci elektrofonů. Pro většinu elektrofonů je nezbytná i zvuková aparatura sestávající se ze zesilovače a reproduktoru. Zpravidla pro nástroje napodobující zvuky akustických nástrojů se vyuţívá aparatury, která přenáší a zesiluje zvuk co nejvěrněji, ale v některých případech, jako je tomu právě u elektrofonických kytar, se aparatura i s reproduktory podílí na výsledném charakteru tónu. Různé aparáty mají své charakteristické zvukové vlastnosti, které jej částečně předurčují k určitému hudebnímu stylu. Samotné třídění elektrofonů bývá omezeno pouze na rozčlenění do dvou kategorií. Dělí se podle oscilátoru, který můţe být buď mechanický, nebo elektronický. Nástroj s mechanickým oscilátorem zpravidla zní i bez pouţití zesilovače, většinou ale velmi slabě a barva zvuku je výrazně odlišná od té po zapojení elektřiny. U nástrojů s elektronickým oscilátorem se terminologie shoduje a v takovém případě se hovoří o elektronických hudebních nástrojích. V případě nástrojů s mechanickým oscilátorem se terminologie rozchází. Antonín Modr píše o mechanicko-elektrických hudebních nástrojích,19 připouští i termín elektrofonické. Milan Guštar pouţívá termín elektromechanické

hudební

nástroje.20

Pavel

Kurfürst

v tomto

případě

píše

o elektrofonických hudebních nástrojích a termín elektrický hudební nástroj zcela

18

MODR, Antonín. Hudební nástroje. 9. Praha: Editio Bärenreiter, 2006. 348 s. ISBN 80-86385-12-4. MODR, Antonín. Hudební nástroje. 7. Vydání. Praha: Supraphon, 1982 Elektrické hudební nástroje, s. 212-229. 19

20

GUŠTAR, Milan. Elektrofony : Historie, Principy, Souvislosti. Praha: Uvnitř, 2007. 397 s. ISBN 97880-239-8446-0.

13

zamítá. Vzhledem k místu a době vzniku své práce, drţím se poslední zmíněné terminologie. Tedy i hudební nástroj, kterému se zde hodlám věnovat, označuji jako elektrofonická kytara proti běţně uţívanému elektrická kytara. Osobně jsem přesvědčen o správnosti termínu elektrofonická kytara, byť jsem si vědom, ţe termín elektrická kytara je jiţ natolik zavedený, ţe nemá cenu se proti němu výrazněji vymezovat, zejména v mluveném projevu. Z uvedeného vyplývá, ţe problematika třídění elektrofonů není dostatečně vyřešena, a lze tedy hovořit o výzvě do budoucnosti. Vzhledem k faktu, ţe vývoj elektrofonů pokračuje a výhledově v blízké budoucnosti i pokračovat bude, jsou moţná pouze dvě řešení. Prvním řešením by byla taková systematika, která snese doplňování, bude dostatečně univerzální a flexibilní – tedy vytvořit obdobu Horbostelovy a Sachsovy systematiky. Druhou moţností je čekat, aţ se vývoj elektrofonů sám ustálí a bude moţné je systematizovat i s případným příklonem k historickému vývoji elektrofonů.

1.3

Problematika elektrofonických kytar Obecná problematika elektrofonických kytar je poměrně důkladně rozebrána

v publikaci Elektrofonické kytary Díl I. Elektronika nástroje,21 která vyšla pro potřeby odštěpného závodu Varhany Krnov a je součástí přílohy práce. Sešit má povahu archivního materiálu, neboť se jedná o neprodejný výtisk. Publikace ale nezmiňuje problematiku výroby elektrofonických kytar v Československu, nezbytnou pro pochopení významu výroby v Krnově.

1.3.1 První elektrofonické kytary v Československu Určit s jistotou, kdy přesně byla dovezena, případně vyrobena, elektrofonická kytara na území bývalého Československa, je téměř nemoţné. Údajně jiţ v roce 1940 měl na elektrofonickou kytaru hrát v brněnské kavárně Savoy Ladislav Kozderka.22

21

LEMME, Helmuth; BROSNAC, Donald; ZÁVODNÝ, Jindřich. Elektrofonické kytary : Elektronika nástroje, díl 1. Krnov: Odštěpný závod Varhany Krnov, 1986. 71 s. 22 KURFÜRST, Pavel. Hudební nástroje. Praha: TOGGA, 2002. , s. 749. Elektrofonická kytara ISBN 80902912-1-X.

14

K dalšímu rozšíření elektrofonických kytar došlo v poválečných letech vlivem amerických vojsk. Je vysoce pravděpodobné, ţe jiţ v této době dochází k prvním amatérským pokusům o stavbu těchto nástrojů. První sériová výroba byla započata v roce 1955 v národním podniku Dřevokov Blatná. Nástroje byly vyráběny pod značkou Resonet, coţ byla původně firma zabývající se výrobou elektrofonických pian. Po znárodnění připadla pod podnik Dřevokov, který se primárně zabýval výrobou nábytku. Zde byla zkonstruována kytara Grazioso, elektrofonický kontrabas Arco a havajská kytara Akord.23 Všechny tři nástroje vešly do sériové výroby, mimo jiné reprezentovaly Československo na výstavě EXPO 58 v Bruselu, kde byla uzavřena smlouva s firmou Selmer, která se starala o export pro západní trh. Nástroje se vyváţely pod obchodní značkou Futurama. Díky nízké ceně byly nástroje vyhledávány především začátečníky a méně majetnými muzikanty. Jedním z majitelů byl i George Harrison. Na jeho nástroji je zvláštní především fakt, ţe nese ještě označení Resonet. Šlo tedy patrně o jeden z prvních nástrojů určených na export. Podmínky v Blatné ale výrobě nepřály a byla jiţ roku 1959 spolu s vývojem (v čele s Josefem Růţičkou) přesunuta do Hradce Králové. Nástroje byly vyráběny pod označením Neoton. V roce 1960 byla zkonstruována Kytara Neoton Jolana, kterou konstruktér Růţička pojmenoval po své dceři. Označení „Jolana“ se poté začalo pouţívat jako značka, čili většina dalších elektrofonických kytar vyrobených v Československu nesla označení „Jolana“, ačkoliv byly v průběhu času vyráběny dokonce na třech místech. Výroba i vývoj v Hradci pokračovaly do roku 1976. Kromě Krnova se v roce 1979 započala také výroba a vývoj v podniku Harmonika Hořovice. Tento podnik jako jediný přeţil i dobu privatizace a pokračuje dodnes jako NBE Corp. s.r.o. ve výrobě elektrofonických kytar (především pro jiné světové značky, např. Epiphone, Hohner, Eko aj.).

23

SVOBODA, Rudolf; VITÁMVÁS, Zdeněk. Elektroniké hudební nástroje. Praha: Státní nakladatelství technické literatury, 1958. IV. Elektrické hudební nástroje jednohlasé, s. 139–143.

15

2.

Problematika výroby kytar v Krnově Rozhodnutí vyrábět v Krnově elektrofonické kytary bylo spíš z nouze, neţ ze

zájmu vedení. Tehdejší odštěpný závod Varhany Krnov se nacházel v krizové situaci. Padesátá léta výrobě varhan nepřála a podnik měl problémy s odbytem především na domácím trhu. Spousta zaměstnanců začala podnik opouštět, hledala si jiná zaměstnání, mnohdy mimo původní profesi. Uvaţovalo se o zrušení výroby varhan. Podnik se měl dále zabývat zpracováním a výrobou produktů ze dřeva. Kdo byl hlavním iniciátorem zahájení výroby kytar v Krnově, není dodnes příliš jasné. Jisté ale je, ţe tento nový provoz vyţadoval nové prostory i zaměstnance, případné přeškolení těch stávajících. S výrobou se započalo roku 1962. Byla vytvořena nová sekce výroby zvaná ELFO, která měla na starosti výrobu a montáţ elektroniky kytar. Mistrem výroby se stal Milan Halák, technologem Alois Pech. Oba byli vyučeni v Lubech u Chebu. Nutno podotknout, ţe ještě dlouho trvalo, neţ se krnovská výroba osamostatnila a neţ se zde vytvořilo vlastní vývojové středisko. Prozatím byla výroba především závislá na vývoji z Hradce Králové pod vedením Josefa Růţičky. V prvních dvou letech probíhala výroba jednotlivých částí kytar v areálu národního podniku Varhany Krnov a samotná montáţ nástrojů se realizovala v areálu Březinka, odkud se opět expedovaly jiţ hotové nástroje zpět do prostor podniku. V roce 1963 pak byla celá výroba soustředěná pouze v prostorách národního podniku Varhany Krnov. Vedoucím elektrovýroby se od roku 1963 stal Jan Pally, který zde pracoval aţ do konce výroby v roce 1991. Počátek výroby kytar v Krnově se víceméně kryl s nástupem bigbítu24 v Československu. Pokud tedy o kytary z Blatné v tuzemsku nebyl veliký zájem a tyto nástroje byly spíše povaţovány za jakousi kuriozitu, od poloviny šedesátých let zájem o elektrofonické kytary stoupl několikanásobně. Výjimku v tomto případě představoval typ havajské kytary. Zájem o ni v průběhu šedesátých let slábnul, proto nakonec byla její výroba ukončena. Podobný trend, čili zvýšený zájem o basové a diskantové elektrofonické kytary, byl i v jiných zemích tehdejší Rady vzájemné hospodářské 24

ČERNÝ, Jiří. Zpěváci bez konzervatoře. Praha: Československý spisovatel, 1966. Big beat neboli rock´n´roll je tu, s. 115–121.

16

pomoci. Nástroje tedy byly vyváţeny i na export do zemí tehdejšího Východního bloku. Pro Sovětský svaz se vyráběl speciální model, který svým tvarem těla připomínal balalajku. Tento model byl v tehdejším Československu neprodejný, a proto se s ním dnes u nás nesetkáme ani ve sbírkách nástrojů, ani v hudebních bazarech. Tento nástroj byl svým tvarem poměrně nepraktický. Jakmile se sovětští hudebníci dozvěděli o jiných modelech, vyráběných v Krnově, zájem o balalajkový model opadl. Nutno podotknout, ţe elektrofonickou kytaru tvarem záměrně připomínajícím balalajku vyráběla v pozdních osmdesátých letech americká firma Kramer, pod modelovým označením Gorky Park, a nástroj se stal do jisté míry dobovým svědectvím o postupném zlepšování vztahů Spojených států amerických se Sovětským svazem. Nicméně ani tento nástroj se nedočkal velikého zájmu kytaristů. Výše zmíněná smlouva s francouzskou firmou Selmer se vztahovala i na výrobu v Hradci Králové a v Krnově. Některé nástroje byly tedy určeny na export do Anglie a Francie. Tyto kytary nesly opět označení Futurama a proti nástrojům pro východní trh měly některé drobné estetické úpravy, například kloboučky na potenciometrech a krytky na snímače byly kovové. Moţné také je, ţe i některé elektronické komponenty dodával odběratel. Nicméně politická situace vývozu do západních zemí příliš nepřála. Odběratel se navíc snaţil sníţit nákupní cenu jednoho nástroje z dvanácti liber na osm, coţ by bylo pro výrobce nevýhodné. Výroba podléhala plánování bez dostatečné flexibility, aby vyhověla poţadavkům trhu, například Selmer projevil po představení prototypu modelu Tornádo veliký zájem a poţadoval tři tisíce kusů za čtvrt roku. Model vešel do sériové výroby s půlročním zpoţděním. Kvůli tomu firma Selmer smlouvu vypověděla, a tím ztratily kytary z Krnova svého oficiálního distributora pro západní trh. V ojedinělých případech byly nástroje vyváţeny fyzickými osobami a někteří hudebníci ze západních zemí si nástroje pořizovali jako kuriozitu. Zvláště po pádu ţelezné opony vzbuzovaly elektrofonické i elektronické hudební nástroje ze zemí bývalého Východního bloku zájem především u sběratelů hudebních nástrojů. Mnohdy je tedy moţné narazit i na elektrofonické kytary na zahraničních internetových aukcích a bazarech.25 Často však u těchto nástrojů bývá jako země původu uváděn Sovětský svaz. Moţná je to zapříčiněno neznalostí prodejce, nebo se naopak prodejce snaţí nástroj udělat pro potenciálního kupce zajímavějším.

25

www.ebay.com [cit. 2010-03-08].

17

2.1.

Období spolupráce s vývojovým střediskem v Hradci Králové Druhá polovina šedesátých let byla celkově pro odštěpný podnik Varhany Krnov

poměrně úspěšná. Především se opět zvyšovala poptávka po varhanách, které byly exportovány do Sovětského svazu, mnohdy i do západních zemí, jako bylo například Norsko26 a produkce kytar se nadále zvyšovala. Největším odběratelem se stal Sovětský Svaz, kam je zasíláno zhruba šest set aţ sedm set kytar za měsíc. Bohuţel tento odběratel nástroje vykupoval za cenu mnohdy sotva pokrývající výrobní náklady. Kytary byly také exportovány do Maďarska, Polska a Německé demokratické republiky. Do kaţdé z těchto zemí se zasílalo řádově několik stovek nástrojů ročně, za něţ se platilo rubly. Kytary se téţ exportovaly do Jugoslávie, ale zde nebyla poptávka příliš velká, řádově šlo zhruba o desítky nástrojů ročně a prodávaly se za dolary. Do těchto zemí se zboţí přepravovalo ţeleznicí. Byla i snaha vyváţet nástroje na Kubu. Nicméně první várka kytar údajně nedorazila, coţ byl důvod k jejímu nezaplacení a následnému ukončení spolupráce. Neúspěšný byl téţ kontrakt s Čínou, kam sice nástroje dorazily, byly i zaplaceny, nicméně o ně nebyl projeven zájem. Uzavírání smluv se zahraničními odběrateli a distributory měla na starosti společnost Musicexport se sídlem v Praze. Distribuci v Československu zajišťoval oborový podnik Hudební Nástroje se sídlem v Hradci Králové, který sdruţoval všechny tehdejší výrobce hudebních nástrojů.27 V praxi to znamenalo, ţe nástroje pro zahraničí byly z Krnova expedovány do Prahy a nástroje určené pro Československo do Hradce Králové. Odtud se nástroje převáţely do hlavních skladů hudebních nástrojů v Československu a teprve odtud do jednotlivých prodejen.28 Pro Československo se vyrábělo zhruba pět set aţ šest set kytar ročně, přičemţ pro tento trh měly být původně určeny nástroje druhé jakosti (například s drobnými vadami na povrchové úpravě a podobně). Od této filozofie se ale nakonec upustilo, a tudíţ prakticky nebylo rozdílu mezi nástroji pro zahraniční a československý trh. V roce 1968 proběhlo výběrové řízení na post ředitele závodu. Vítězem výběrového řízení se stal Jindřich Závodný, který ve funkci setrval dalších dvacet let.

26

HANÁKOVÁ, Jiřina. Výroba varhan v Krnově. Brno, 1967. 69 s. Diplomová práce. Univerzita palackého, katedra hudební vědy a výchovy. 27

HOLAS, Václav. Světem hudebních nástrojů : O jejich vzniku a výrobě. Praha: Panton, 1979. K historii Čs. hudebních nástrojů, s. 221–224. 28 Na základě rozhovoru s Věrou Unčovskou, dne 17.4. 2010.

18

Politická neangaţovanost a ryzí charakter nového ředitele zřejmě přispěly k celkové příjemné atmosféře a dobrým vztahům na pracovišti, na které všichni pamětníci dodnes vzpomínají. Mimo své technické vzdělání se Závodný věnoval hudbě, na příklad i jako příleţitostný aranţér orchestru Gustava Broma. Díky takto vzniklým vztahům hráli kytaristé a baskytaristé v orchestru Gustava Broma na krnovské nástroje. Vyjmenovat všechny významné československé interprety, kteří kdy hráli na kytary z Krnova, je téměř nemoţné. Nevýhodou krnovské produkce byla právě masová výroba, která nevycházela vstříc poţadavkům jednotlivých instrumentalistů. Nevyráběli se proto nástroje speciálně na míru pro tehdejší představitele populární hudby, jako například v Hradci Králové, kde zkonstruovali na zakázku kytaru pro Waldemara Matušku. Navíc všeobecným trendem bylo tíhnout ke všemu zahraničnímu, mnohdy i ze zemí Východního bloku. Tyto nástroje pak byly zpravidla draţší a mnohdy méně kvalitní. Nástroje ze západních zemí, především ze Spojených států amerických, a později z Japonska ty krnovské kvalitou předčily, nicméně byly pro většinu tehdejších hudebníků nedostupné. Ze známějších osobností, které tehdy krnovský podnik navštěvovaly, jmenujme Petra Jandu, Karla Vágnera či později Joţo Ráţe. Tito interpreti hráli na krnovské kytary pouze na předváděcích akcích, v běţné praxi ale pouţívali západní nástroje, které si díky svému tehdejšímu postavení mohli dovolit. V tomto období byl krnovský podnik plně závislý na vývoji v Hradci Králové. V praxi to znamenalo, ţe se v Hradci Králové vyrobil prototyp nástroje, který byl zaslán i s konstrukčními pokyny do Krnova. Zde se vyrobil omezený počet kusů, který byl zpátky zaslán do Hradce Králové na posouzení kvality. Po té se konstrukční tým z Hradce Králové vyjádřil k vyrobeným nástrojům a případně se domluvily další detaily výroby.29

2.2.

Období samostatného vývojového střediska v Krnově Vývojové středisko v Hradci Králové k 1. 1. 1975 ukončilo svou činnost.

Vzniklo zde vakuum, kdy v celém Československu nebylo vývojového střediska pro elektrofonické kytary, byť výroba v Krnově pokračovala. Situace byla řešena jednak vznikem nového vývojového střediska v Hořovicích, kde tamější Harmonika Hořovice začala s výrobou nových modelů elektrofonických kytar. V Krnově chvíli pokračovala výroba modelů z královéhradeckého vývoje, ale zároveň se podnik hodlal osamostatnit, 29

Na základě rozhovoru s Janem Pally, dne 10.4.2010.

19

tak vzniklo roku 1977 v odštěpném závodě Varhany Krnov samostatné vývojové středisko. Původně byla mezi záměry i výroba elektrofonické varhany. Na tuto aktivitu se

vyčlenilo

oborovým

podnikem

Hudební

Nástroje

tři

sta

tisíc

korun

československých. Zaměstnán byl Jiří Bogáč, expert na slaboproud, který pokračoval dále i na vývoji kytar aţ do konce výroby. Došlo k zahájení externí spolupráce s československou legendou v oblasti výroby elektrofonických varhan Oldřichem Zachařem.30 Nicméně vývoj ve světě jiţ nebylo moţné dohnat ani s pomocí této finanční injekce. Navíc dle tehdejšího plánování výroby se elektrofonické a elektronické klávesové nástroje vyráběly především ve Východním Německu pod značkou Vermona. Nově vzniklý tým vývojových pracovníků se posléze soustředil na zdokonalení elektroniky kytar, především snímačů. Dále se pracovalo na zlepšení konstrukcí kytar. Celkově lze říci, ţe docházelo k určitému rozdělení výroby na nástroje draţší, poměrně kvalitní, a na kytary levnější, s pouţitím levnějších komponentů. Export do zahraničí pokračoval v nezměněné podobě, nové kontrakty nebyly uzavřeny.

2.3.

Poslední léta výroby elektrofonických kytar v Krnově Období pomalého konce výroby lze hledat částečně v odchodu ředitele

Závodného do důchodu v roce 1988. Paradoxem je, ţe právě v těchto posledních letech se začaly vyrábět nejkvalitnější nástroje z celé produkce. Šlo o modelovou řadu RK, která byla konkurenceschopná i západním nástrojům. Ke všemu se do krnovské výroby kytar v jejich posledních letech opět investovalo. Nakoupily se nové navíjecí stroje pro snímače i nové stroje pro lakování kytar, které umoţňovaly pouţití kvalitnějších laků. V zásadě vše nasvědčovalo tomu, ţe celkový přechod ke kapitalismu nebude činit zvláštní problémy, dokonce výrobní prostory navštívil Stuart Spector, majitel a zakladatel švýcarské firmy Spector, specializující se na výrobu basových kytar. Ten plánoval uzavření smlouvy s krnovským výrobcem, který by pro jeho značku vyráběl levnější modelové řady nástrojů, obdobně jako tomu bylo na počátku výroby s firmou Selmer. Údajně prý došlo i k sepsání smlouvy, nikoli však k jejímu naplnění.31 Změny

KŘIVKA, Jiří. Příběh varhan RWZ – povídání s Čestmírem Potočkem o legendárních varhanách. Muzikus. 2007, 17, 12, s. 50–54. Dostupný také z WWW: . ISSN 1210-1443. 31 Na základě rozhovoru s Jiřím Bogáčem, dne 17.4.2010. 30

20

ve světové i domácí politice se projevily na krnovském závodě velmi nepříznivě. Podnik byl privatizován a noví majitelé chtěli dále pokračovat ve velkovýrobě kytar, coţ nebylo šťastné rozhodnutí. Hlavní odběratel, Sovětský svaz, se dostával do ekonomických problémů. Poslední zásilka nástrojů byla odcizena, čímţ se výroba kytar dostala do finančních potíţí. Zpětně lze říci, ţe pokud by se výrobce zaměřil na výrobu menšího počtu kusů kvalitních nástrojů pro tuzemské a západní odběratele, měl by daleko větší šanci na překonání období první půle devadesátých let. Výroba masivních elektrofonických kytar byla ukončena v červnu roku 1991. Nově vzniklá společnost Rieger-Kloss varhany s.r.o. se nadále soustředila především na výrobu varhan. V současné době tento podnik vyrábí pouze akustické kytary s moţností instalace piezo snímače a předzesilovače. Kvůli odlišné koncepci těchto kytar, nenávaznosti na předchozí výrobu, se jim tato práce nevěnuje. Obětí těchto změn v podniku nebyla pouze výroba samotná, ale i velká část dokumentů - především mnoho technických výkresů a některých záznamů, bylo zničeno - a dále pochopitelně došlo k velkému odlivu zaměstnanců, především z řad technologů a vývojářů. Další nepříjemností bylo nešťastné rozhodnutí z roku 2004 o přemístění pozůstatků archivu z půdních prostor do sklepních, kde byly roku 2006 při povodni vyplaveny. Získání původní technické dokumentace je tedy dnes prakticky nemoţné, pročeţ práce čerpá především z výpovědí bývalých zaměstnanců.

2.4.

Dodatky k výrobě kytar v Krnově Odštěpný závod Varhany Krnov po dobu výroby elektrofonických kytar

zaměstnával kolem tří set lidí. Na samotném oddělení ELFO pracovalo kolem třicítky zaměstnanců a zhruba další třicítka se podílela na zpracování dřeva pro kytary.32 Z těchto počtů jasně vyplývá, ţe varhany byly neustále hlavní náplní provozu. Zároveň ale lze z uvedených čísel vyčíst, ţe se jednalo o největší výrobu elektrofonických kytar na území bývalého Československa. Současní největší výrobci kytar v České republice zaměstnávají kolem třicítky zaměstnanců. Dále je pak nutné poznamenat, ţe se v případě krnovské produkce jednalo o sériovou výrobu, která byla prováděna úkolově. To znamená, ţe většina zaměstnanců 32

Na základě rozhovoru s Ing. Jindřichem Závodným, dne 27.3.2010

21

podílejících se na výrobě kytar nebyla školenými kytaráři, ale pouhými dělníky, kteří prováděli pouze určitou část výroby. Kaţdý z nich ale musel ovládat minimálně dva aţ tři úkoly. Tak byla zajištěna bezproblémovost chodu výroby a moţnost nahrazovat zaměstnance v případě jejich pracovní neschopnosti.33

2.4.3. Problematika značky kytar V dnešní

době

je

tendence

všechny

elektrofonické

kytary

vyráběné

v Československu chápat jako nástroje značky Jolana. Toto označení je ale nepřesné. Především proto, ţe první nástroje z Blatné nesly označení Resonet. Raná produkce z Hradce Králové nesla označení Neoton. Aţ od roku 1962 se začalo pouţívat označení Jolana. Nicméně je otázkou, zda k označení Jolana bylo moţno přistupovat jako ke značce nástroje. V podmínkách socialistického hospodářství nebyl na obchodní značku kladen veliký důraz. Mnohdy jiţ v předchozích dobách zavedené a světoznámé značky, mající tradici výroby v určité lokalitě, byly vyráběny na jiných místech v republice. Vzhledem k tomu, ţe označení Jolana se uţívalo pouze do roku 1989, pomineme-li menší série kytar současného výrobce NBE Corp. s.r.o. z roku 2004 a 2009, je tedy skutečně otázkou, zda k označení Jolana přistupovat jako ke značce hudebních nástrojů, či pouze jako k zjednodušujícímu paušálnímu označení všech sériově vyráběných elektrofonických kytar v Československu.

2.5.

Specifika elektrofonických kytar vyráběných v Krnově Nástroje z krnovského podniku měly některé společné rysy a určité

charakteristické znaky. Především se v Krnově vyráběly nástroje masivní (tzv. solid body), coţ bylo dáno rozdělením výroby, přičemţ v celé produkci najdeme pouze čtyři výjimky. Byly to hned z prvních let výroby diskantové modely Marina, Diskant, Diskant II a basový model Basora. Nástroje s masivním tělem jsou pro sériovou produkci jednodušší a většinu úkolů při výrobě zvládne i nekvalifikovaný personál. Dalším charakteristickým znakem je, ţe velká část basových typů kytar koncepčně vycházela z modelů diskantových a nesla stejné modelové označení s přídomkem bass. To bylo charakteristické víceméně pro celou sériovou produkci elektrofonických kytar v Československu od druhé poloviny šedesátých let do konce let osmdesátých. Nutno 33

Na základě rozhovoru s Martinem Hradečným, dne 24.4.2010.

22

zde připomenout, ţe většina zahraničních výrobců vyrábějících jak modely diskantové, tak basové, přistupovala a přistupuje k basovým a diskantovým typům jako ke dvěma odlišným nástrojům, coţ je dáno i odlišností techniky hry. Jen zřídka kdy basové i diskantové modely nesou stejné označení a svým tvarem jsou si tolik podobné jako v případě téměř celé československé produkce. Konkrétně u krnovské produkce je zřejmé, ţe spíše basové modely napodobovaly svým tvarem a některými detaily modely diskantové, neboť právě u diskantových modelů lze mnohdy spatřit určité podobnosti s nástroji světových značek. Naproti tomu některé basové modely se mohou zdát bez znalosti jejich diskantových protějšků celkem originální. Dalším důleţitým znakem byl fakt, ţe na poměrně veliké mnoţství nástrojů vyráběných v Krnově se mnohdy pouţívalo shodných komponentů. Některé modely se od sebe lišily pouze tvarem, zapojením elektroniky či rozdílnými ovládacími prvky. Pouze ve výjimečných případech se pro určitý model speciálně vyvinul určitý komponent, který nebyl dále pouţíván pro další modely. Právě tento přístup měl mnohé výhody. Umoţňovalo to vyvíjet veliké mnoţství nových modelů. Zároveň tím byla vyřešena dostupnost náhradních dílů, které byly v některých případech stejné jak na nástrojích z poloviny šedesátých, tak z konce let osmdesátých.

2.6.

Jednotlivé komponenty elektrofonických kytar krnovské produkce Pro celkové zjednodušení a zamezení opakování stejných informací je

přehlednější popsat zvlášť jednotlivé komponenty, následně vytvořit soupis jednotlivých modelů, kde budou nástroje popsány podle jednotlivých charakteristik, mezi něţ patří také pouţití jednotlivých součástí. Kytarový hardware a elektronika mnohdy neměly své vlastní názvy, respektive díky nedostupnosti technických dokumentů nejsou dodnes dochovány. Pro potřeby práce je pouţito zjednodušujícího označení, které v případě, ţe byl daný komponent pouţit pouze na jednom modelu nástroje, pojmenovávám podle modelu nástroje. Byl-li uţit na více modelech nástrojů a není dodnes známo jeho označení, volím název, který nejlépe charakterizuje jeho vlastnosti. Těchto názvů jsem následně pouţil v tabulkách, které popisují charakteristiky jednotlivých modelů. To zjednodušuje celkový vhled do problematiky.

23

2.6.1. Snímače pro havajské a diskantové typy kytar V prvních kytarách Grazioso bylo zřejmě pouţito původních neoznačených snímačů vyvinutých ještě v dobách Resonetu Blatná, které neměly samostatné krytky a byly součástí celého pickguardu z bílého plastu. Vyplývajícím nedostatkem Grazioso snímačů byla nemoţnost celkového nastavení vzdálenosti pólových nástavců od strun. Konstrukčně se jednalo o single snímače. Koncepčně vycházely ze single snímačů pouţívaných pro Fendery Stratocatery. Název volím dle modelu, na kterém byly pouţívány, tedy Grazioso. Dlouho pouţívaným typem se stal snímač Brilant. Snímač byl zřejmě vyvinut jiţ v Hradci Králové a pouţíval se na veliké mnoţství nástrojů jak diskantových, tak i havajských. Konstrukčně se jednalo opět o single snímač ve vlastním plastovém, zpravidla bílém, výjimečně černém pouzdře. Na nástrojích pro export firmou Selmer se pouţívalo kovových pouzder. U tohoto snímače se dala nastavit nejen výška pólových nástavců pod strunami, ale také s pólovými nástavci posunovat do stran, coţ patrně nemá ani ve světové produkci obdoby. Díky tomu nemohl být drát navinut přímo na magnety a krytka snímače byla větší. Jednalo se tedy spíše o obdobu snímače typu P90 z produkce americké firmy Gibson, neţli o klasický single snímač společnosti Fender. Tento snímač se prodával rovněţ samostatně jako úchytný ke krku kytar. Dodatečně se jím osazovaly především kytary z produkce tehdejší Cremony v Lubech u Chebu. Tento typ snímače, stejně jako předchozí, nebyl zalit voskem ani jinou látkou, tudíţ se stává náchylným ke zpětné vazbě. Svými vlastnostmi je pro většinu moderních stylů nepouţitelný. Posléze byl vylepšen posílením výstupního napětí a pozměněním tvaru krytek. Takto vylepšený snímač nesl označení Brilant DeLuxe. Další typ patrně neměl své označení, ale pro potřeby této práce jej označuji jako typ Tornádo, neboť prvně byl pouţit na modelu stejného jména. Snímače měly velikost minihumbuckeru pouţívaných na nástrojích typu Firebird z produkce firmy Gibson. V případě snímačů typu Tornádo se opět jednalo o konstrukci singlecoil. Snímač byl vyvinut

v hradeckém

vývojovém

středisku.

Zapouzdřen

byl

v kovových

pochromovaných krytkách, přičemţ horní část s pólovými nástavci byla zakryta plastem připomínajícím ţelvovinu. Nebylo tak tedy moţno posunovat jednotlivé pólové nástavce, ale na rozdíl od typu Grazioso šlo pomocí šroubů po stranách nastavovat 24

celkovou vzdálenost snímače od strun. Tento typ snímače nebyl příliš rozšířen a pouţíval se pouze na malé mnoţství nástrojů jak krnovské, tak hradecké produkce. Byl sice zkonstruován později, neţ předchozí model, ale zároveň se od jeho uţívání upustilo dříve, neţ v případě typu Brilant DeLuxe. Vlastnosti tohoto typu snímače byly obdobné jako u předchozích typů s tím rozdílem, ţe drát byl blíţe magnetům, coţ mělo za následek lepší snímání vyšších harmonických tónů jednotlivých strun. Téměř shodný typ snímače se pouţíval u nástroje Star X. Rozdíl oproti modelu Tornádo tkvěl v tom, ţe byla pouţita celokovová pochromovaná krytka s otvory pro pólové nástavce. Bylo tedy moţné vzdálenost magnetů posunovat opět pro kaţdou strunu zvlášť. Tento typ snímače se objevuje pouze na modelu Star X, proto jej označuji stejným názvem, tedy Star X. Rozdílný typ snímače byl víceméně klasický singlecoil snímač. Začal se pouţívat na počátku sedmdesátých let. V zásadě existovaly dva typy tohoto snímače. Oba měly černé, méně často bílé plastové krytky, a svými rozměry připomínaly standardní Fender singlecoil snímač. Starší typ pouţíval permanentní magnet kolejnicového tvaru. Neměl tedy pro kaţdou strunu zvlášť pólové nástavce. Proto jej dále označuji jako single kolejnicový. Druhý, novější typ se objevuje ve druhé polovině sedmdesátých let a má shodnou charakteristiku, aţ na magnet. U tohoto typu je pouţito slitiny AlNiCo (slitina hliníku, niklu a kobaltu), která je ve světě pro výrobu snímačů určitým standardem. Proto volím název AlNiCo single. Určitou zajímavostí je, ţe tyto magnety se v Československu vyráběly pro vojenské účely a byly dováţeny do Krnova z Bruntálu.34 K jakým vojenským účelům se magnety původně pouţívaly, se dnes jiţ zřejmě nedozvíme, neboť vše tehdy podléhalo utajení, dokonce nikdo z pamětníků výroby kytar nebyl do bruntálské výrobny vpuštěn. Tento typ snímače jiţ byl zalit voskem, čímţ se zabránilo mikrofoničnosti a náchylnosti ke zpětné vazbě. Klasický humbucker byl v krnovských kytarách pouţíván pouze v posledních letech výroby. Výběrem materiálů se prakticky shodoval s posledně popsaným snímačem s tím rozdílem, ţe se jednalo o standardní dvoucívkový snímač. Pro označení tohoto typu snímače volím termín AlNiCo humbucker.

34

Na základě rozhovoru s Janem Pally, dne 10.4.2010.

25

Na konci sedmdesátých let vyvinulo nově vzniklé krnovské vývojové středisko další typ snímače. Jednalo se o humbucker, pro nějţ výrobce zvolil označení Saphir. Pouţívaly se zde feritové magnety kolejnicového typu. Pólové nástavce byly zpravidla schovány pod černými, výjimečně bílými, nebo stříbrnými krytkami. Některé pozdější snímače typu Saphir jiţ nemají na svých krytkách typové označení. Saphir svými rozměry neodpovídal standardnímu humbuckeru, byl zhruba o půl centimetru širší. Díky feritovým magnetům se nejednalo o příliš kvalitní snímač, a pouţíval se tedy především na levnějších nástrojích.

2.6.2. Snímače pro basové typy kytar Některé typy basových snímačů byly vzhledově i svými vlastnostmi podobné snímačům pro kytary diskantové s tím rozdílem, ţe se konstrukčně uzpůsobovaly potřebám basového typu nástroje. Basová modifikace existovala u všech typů snímačů vyjma dvoucívkového AlNiCo a Star X typu. Platí zde pravidlo, ţe byl-li diskantový model osazen snímači jedním z uvedených typů, byl i basový protějšek osazen basovou modifikací stejného typu snímače. Pro potřeby nástroje Arco byl vyvinut speciální typ snímače. Jelikoţ se tento typ na jiných modelech nevyskytoval, volím jeho název dle uvedeného modelu nástroje. Tento druh snímače byl vyvinut ještě ve vývojovém středisku v Blatné. Jednalo se o dva snímače

typu

single

spojené

v jeden

a

ukryté

v plastovém

pouzdře

spojném pickguardem, obdobně jako u prvních modelů Grazioso. Tvar snímače kopíroval klenutí hmatníku, které bylo u tohoto nástroje stejné jako u standardního kontrabasu. Poslední dva typy pro basové modely koncepčně vycházely z humbuckerů typu Fender a pouţívaly se aţ v posledních letech výroby. Prvním typem byl dělený humbucker, obdobně jako se pouţívá na nástrojích modelu Precision, druhým rovný jednodílný humbucker, který koncepčně vychází ze snímače pouţívaného na modelech Jazzbass z produkce Fender. Oba snímače krnovské výroby opět pouţívají magnety ze slitiny AlNiCo, umístěné do plastových zpravidla černých krytek. Pólové nástavce

26

vyčnívaly z krytek a byly vţdy dva vedle struny, jak je to na těchto typech snímačů obvyklé. Název pro tyto typy snímačů jsem zvolil podle vzorů Precision a Jazzbass.

2.6.3. Elektronika Otázka problematiky elektroniky se dotýká všech typů kytar. Většina potenciometrů a elektronických součástek (především kondenzátory) pocházela z československé Tesly. Je ale pravděpodobné, ţe na nástroje pro firmu Selmer se pouţívalo zahraničních komponentů. Ty patrně dováţel sám zahraniční distributor. Nejzajímavější je v této oblasti problematika přepínačů. Na elektrofonické kytary se zpravidla pouţívají specifické přepínače, které byly v Československu nedostupné. Proto se pouţívalo několika různých alternativ. Na prvním modelu Grazioso byl tento problém vyřešen kolébkovými přepínači původně určeným k přepínání registrů na akordeonech. Dodavatelem byl podnik Harmonika Hořovice. Některé modely zpočátku výroby neměly přepínače, neboť byly buď osazeny pouze jedním snímačem, případně dvěma s potenciometrem hlasitosti pro kaţdý snímač zvlášť. Pro model Alfa se pouţilo další alternativní řešení. Kolébkové přepínače byly původně určeny pro vysavače značky ETA. Kolébkové snímače vlastní konstrukce pouţívané pro model Marina měly na svém konci krytky kláves z psacích strojů, coţ bylo vzhledem k jejich ergonomickému tvaru poměrně zdařilé řešení. Zhruba v polovině šedesátých let se objevuje řešení, které se pouţívalo dalších patnáct let. Jednalo se o modifikaci potenciometru, jehoţ průběh byl skokově rozdělen do poţadovaného potřebného počtu fází. Tento koncept byl vyvinut v Hradci Králové. Pro označení volím název otočný. Modely z posledních deseti let se pak osazovaly standardními třípolohovými přepínači obdobnými jako na nástrojích značky Gibson a na poslední modelovou řadu diskantových kytar bylo pouţito pětipolohového přepínače typu Fender.

2.6.4. Kobylky Tato část nástroje má velký vliv na přenos vibrací strun. Navíc můţe díky kompenzaci kamenů přispět k lepšímu ladění celého nástroje. U diskantových nástrojů

27

je ve dvou případech krnovské produkce kobylka zároveň tremolem, a bude proto zmíněna v příslušné podkapitole. Většina modelů (jak diskantových tak basových) z prvních let výroby bývala osazena dřevěnými kobylkami vyráběnými z javoru. Některé byly mořeny tmavými barvami, aby evokovaly dojem exotičtějších dřevin, zejména palisandru a ebenu. Tento typ kobylek se dotýkal těla nástroje pomocí dvou noţek. Výšku kobylky a tedy vzdálenost strun od hmatníku bylo moţno ovlivnit dvěma šrouby po stranách. Na vrchní části kobylky se nacházela dráţka pro plastový kámen, případně více dráţek, kde se umístil pod kaţdou strunu samostatný plastový kámen. Název volím pro tento typ kobylky dřevěná, případně dřevěná s moţností kompenzace. Posledně zmíněný princip umoţňoval doladění ve všech polohách nástroje, nicméně měl nevýhodu v tom, ţe pro posunutí kamene bylo nutné z nástroje odebrat strunu, přesunout kámen do jiné dráţky, poté strunu znovu natáhnout, naladit a překontrolovat ladění v polohách, případně celý proces zopakovat. Tyto typy kobylky nebyly nikterak k tělu nástroje přilepeny, nebo přišroubovány, ale drţely na těle nástroje pouze pomocí tlaku strun. Jiní výrobci pouţívali zpravidla takový princip především pro nástroje s luby a s klenutou horní deskou. Pro diskantové modely z jednoho kusu dřeva a basové modely se tento princip kobylky neuplatňoval příliš často, neboť pro ně nebyl příliš vhodný. Nejpouţívanějším typem u basových i u diskantových modelů se stala kovová kobylka, která se dotýkala těla dvěma šrouby nezapouzdřenými do těla nástroje a drţící pouze tlakem strun. Opět se pomocí nich dala nastavit vzdálenost strun od hmatníku. Kameny na tomto typu kobylky byly pro kaţdou strunu zvlášť. Bylo moţné jimi posunovat pomocí šroubků ze zadní strany. Tento typ kobylky byl vyvinut v Hradci Králové a pouţíval se i na tamější modely. Název pro tuto kobylku volím kovová. Na některých diskantových modelech bylo k ní přimontováno mechanické tlumítko, které hned u kobylky tlumilo struny, a tvořilo tak zvuk podobný technice palm muiting (tlumení strun u kobylky). Podobný systém lze spatřit také u zahraničních výrobců na přelomu padesátých a šedesátých let, nicméně v praxi se více osvědčilo právě tlumení rukou, a proto tento mechanismus koncem šedesátých let z nástrojů mizí. Mnozí hráči si takovéto tlumítko ze svých nástrojů sami demontovali. Podobný osud stihnul i krytky kobylky, které naopak technice tlumení strun bránily, či opěrky pro prsty u basových modelů krnovské i zahraniční produkce, které překrývaly struny po celé šířce. Ukázala 28

se zde opět spíše jejich nepraktičnost (překáţí při technice slap), a proto jsou téţ často demontovány majiteli nástrojů. Zbylé typy kobylek zkonstruovaných v Krnově byly vyuţívány jen na relativně malém počtu modelů. V případě modelu Superstar byla dokonce zkonstruována kobylka speciálně pro tento nástroj (diskantový i basový, kobylky byly konstrukčně podobné). Tento typ kobylky představoval zároveň struník, jelikoţ struny byly za posuvnými kovovými kameny zalomeny pod pravým úhlem a procházely skrz tělo nástroje. Podobnou koncepci měla kobylka uţívaná prvně na modelu Altro (po němţ tento typ kobylky pojmenovávám). Rozdíl u kobylky Altro a Superstar spočíval v kvalitě materiálu. V případě Altro byly kameny z ohýbaného plechu, zatím co u Superstar se jednalo o ocelový odlitek. Zároveň zde struny neprocházely skrz tělo a končily na struníku, který byl součástí kobylky. U některých basových modelů se uţívalo kobylky z ohýbaného plechu s uchycením strun obdobně jako u diskantového typu Disco s kameny vyrobenými z ocelových válečků. Tento model připomíná kobylky uţívané na nástrojích značky Fender. Název pro tento typ kobylek jsem zvolil podle předlohy, tedy Fender kopie.

2.6.5. Tremola Velká část diskantových modelů kytar krnovské produkce byla osazována tremoly, která se mnohdy staly achillovou patou celého nástroje. Pro basové a havajské typy se tento komponent pouţíval. Je vysoce pravděpodobné, ţe na první model Grazioso bylo pouţito ještě původního tremola, zkonstruovaného ještě v blatenské výrobě. Jednalo se o zajímavý koncept, který částečně kopíruje Fender synchronized tremolo (tremolo je tedy zároveň kobylkou i struníkem) s tím rozdílem, ţe je uchyceno pouze na dvou šroubech po stranách a pruţiny jsou vedeny za kobylkou. Fender v této době uchycoval tremola na šesti šroubech. Tento systém umoţňoval i dost razantní pouţití. Bohuţel se pouţíval pouze v úplných počátcích výroby a zřejmě se toto tremolo ani v Krnově nevyrábělo. Patrně šlo o přebytky z blatenské výroby, které byly vyuţívány do jejich vyčerpání, a

29

následný přechod k jinému typu. Pro označení blatenského tremola volím název Grazioso. Pro model Marina bylo pouţito tremola kopírujícího princip firmy Bigsby, který se právě vyuţívá především u lubových nástrojů. Samotná mechanika tremola se tedy nachází aţ za kobylkou. Konstrukčně obdobná tremola byla uţívána převáţně na nástrojích z Hradce Králové, nicméně mechanika na modelech Marina byla odlišná především svým designem. Specifikum představovalo stříbrné provedení s metalickou výloţkou na ploše mezi úchytem ze strany lubů a struníkem. Kvůli jedinečnosti volím název dle modelu, na kterém se toto tremolo pouţívalo. Nejuţívanějším systémem byla obdoba floating tremola firmy Fender, která tato tremola vyuţívala na modelech Jaguar a Jazzmaster. Tento typ neumoţňuje příliš agresivní pouţívání a je velmi náchylný k rozladění. Struny jsou vedeny přes kobylku, struník se nachází aţ téměř na konci vrchní části těla nástroje. Tato poměrně dlouhá neaktivní část struny opět přispívá k celkové nestabilitě ladění nástroje. Další nevýhodou je, ţe při razantnější hře pravou rukou dochází ke strhnutí struny z kobylkového kamene. Určitým opatřením proti danému nedostatku bylo, ţe někteří kytaristé na svých nástrojích přešroubovali tremolo tak, ţe se struník nacházel téměř za kobylkou. Tímto zásahem se ale celý mechanismus tremola vyřadil z provozu. Plovoucí tremola se pouţívala téměř od začátku aţ do konce krnovské výroby a mnohdy devalvovala kvalitu některých nástrojů. Od poloviny sedmdesátých let je lze označit za zastaralá vzhledem k tehdejšímu vývoji technik hry na elektrofonickou kytaru. U poslední modelové řady je problematika tremol poněkud sloţitější. Uţívala se kopie Fender tremola z tehdejších american standard stratocasterů, tedy na dvou šroubech s kovovými kameny s moţností doladění ve vyšších polohách pomocí šroubků zadní strany. Struny jsou vedeny kolmo pod kobylkové kameny. Tento typ tremola je tedy opět kobylkou i struníkem. Pruţiny jsou vedeny standardně na spodní části těla nástroje ve směru strun. Volím pro toto tremolo název Fender kopie. Dále se na poslední modelové řadě pouţívala kopie systému Floyd Rose v zásadě obdobného principu jako u předchozího navíc typu s přidaným mechanismem zamykání strun, kterým byl opatřen i ořech. Na některých nástrojích se objevuje 30

neznačená kopie tohoto systému, přičemţ je dohledání výrobce prakticky nemoţné. Je ale vysoce pravděpodobné, ţe vzhledem k malému počtu vyrobených kusů modelů osazených těmito tremoly se v Krnově nevyráběla. Některé nástroje bývaly osazeny kvalitní licenční kopií systému Floyd Rose od západoněmecké firmy Schaller, kterými se ve stejné době osazovaly nástroje firmy Kramer. Ta těsně před svým bankrotem v roce 1990 uzavřela smlouvu s hořovickým výrobcem. Tato tremola tedy původně určená pro Hořovice se dováţela do Krnova.

2.6.6. Struníky U některých lubových nástrojů byly struny vedeny za kobylku a uchyceny na struníku, který nebyl opatřen tremolo mechanikou. U lubových nástrojů se pouţíval struník z ohýbaného plechu připomínající hřeben. Struník se připevňoval k lubům nástroje třemi šroubky. Prakticky identický se pouţíval na některých nástrojích z Cremony v Lubech u Chebu, zřejmě zde je tedy moţno hledat jeho původ, proto volím název Cremona. Nevýhodou těchto struníků bylo, ţe při výměně strun mohlo dojít k jejich vytrţení a k následnému poškození lubů nástroje. Naopak výhodu znamenalo zachycení strun poměrně blízko ke kobylce, coţ přispívalo k lepší stabilitě ladění. Podobné řešení lze spatřit i u některých masivních nástrojů, kde byl hřebenový úchyt přišroubován k vrchní straně desky nástroje. Volím tedy název hřebenový struník. V tomto případě šlo spíše o nápodobu mechanismu tune-o-matic firmy Gibson. Rozdíl byl jednak v přišroubování struníku, zatímco u Gibsonu drţí díky tahu strun a tlaku na dva šrouby. Také materiál má odlišné vlastnosti. Vyráběl se opět z ohýbaného kovu, tím pádem na rozdíl od Gibsonova masivního odlitku neovlivňoval příliš barvu tónu. Byl kryt kovovou krytkou, kterou bylo nutno při výměně strun odejmout. Bez této krytky působil struník velmi neesteticky a měl ostré hrany, o které by se bylo moţno i poranit. Tudíţ tyto krytky, na rozdíl od krytek kobylek, bývaly zpravidla na nástrojích ponechány, a nezasahovalo se do nich. U některých basových modelů byly vedeny struny za kobylkou skrz tělo. Kaţdá struna měla svůj otvor. Pro tento typ uchycení strun volím název struny skrz tělo. Takový způsob uchycení strun se zpravidla projevuje na zmohutnění zvuku nástroje.

31

Pro elektrofonický kontrabas bylo pouţíváno speciálního struníku, který se vyráběl z ohýbaného plechu. Struny byly vedeny za kobylkou po plechové plošce struníku a uchyceny ze spodní strany struníku. Kvůli specifičnosti struníku, jej pojmenovávám dle jediného modelu, na kterém se vyskytoval, tedy Arco.

2.6.7. Ladicí mechaniky Ladicí mechaniky byly jednou z mála částí kytar, které nebyly vyráběny přímo v krnovském podniku. Zřejmě všechny v Československu vyráběné elektrofonické kytary pod označením Jolana vyuţívaly ladících mechanik vyráběných v Kraslicích podnikem Amati. Tyto mechaniky vyuţívaly principu, který prve pouţil Stauffer, čili převod z ozubeného kolečka na nekonečného šneka. Nevýhodou bylo, ţe některé mechaniky měly tento mechanismus nekrytý, coţ mnohdy vedlo k mechanickému poškození. V některých případech bylo krytí mechanik prováděno vyrobenou plastovou krytkou, která se šroubovala ze zadní strany hlavice nástroje. Pozdější modelové řady jiţ měly pro mechanismus vlastní kovové krytky. Obdobně původní plastové motýlky se později nahrazovaly kvalitnějšími kovovými. Mechaniky se vyráběly jak jednotlivé, tak v řadě po třech, nebo po šesti na společné kovové základně. Nevýhodou u některých starších basových modelů se staly malé motýlky ladicích mechanik. Těmi se díky silnějšímu pnutí basových strun otáčelo velmi ztuha. Pro model Arco se uţívalo standardních kontrabasových ladicích mechanik a pro některé nástroje z poslední modelové řady byla pouţívána kvalitní mechanika západoněmeckého výrobce Schaller. Jejich původ lze zřejmě objasnit obdobně jako u tremol stejného výrobce.

2.6.8. Pickguardy Pickguard měl kromě estetické funkce především chránit tělo kytary před poškozením trsátkem. Obdobně jako u jiných výrobců se vyráběl z plastu, paradoxně lze ale tvrdit, ţe zřejmě z kvalitnějšího neţli u většiny západních nástrojů. Narozdíl od nich především pickguardy bílé barvy nemají tendenci stářím ţloutnout ani zelenat, jak je tomu na příklad u starších plastových součástek firmy Fender. Zároveň pickguardy krnovského výrobce mají i po letech v rámci moţností slušnou mechanickou odolnost a nepraskají ani v místech u otvorů pro šroubky. Nejčastější barvy jsou bílá a černá, na pozdějších modelech se pouţívalo dvouvrstvého černobílého, případně bíločerného 32

plastu. U některých modelů mohl být pickguard z kovu. Na některých modelech se pickguard neobjevoval vůbec.

2.6.9. Pražce Praţcový drát se vyráběl z kvalitní slitiny, která byla značně odolná vůči opotřebení. Na některých modelech se nacházel i nultý praţec před ořechem. Ten měl za úkol vyrovnat rozdíl zvuku mezi strunou rozeznělou v poloze a strunou znějící volně. U havajských typů slouţily praţce pouze pro orientaci. Model Arco byl bezpraţcový. U některých pozdějších basových modelů se vyráběly praţcové i bezpraţcové varianty nástrojů, které byly jinak naprosto identické. Pro natloukání praţců se počátkem sedmdesátých let zakoupil speciální stroj, pomocí něhoţ by se sice výroba zrychlila, nicméně kvalita, přesnost práce a tím i intonace kytary by utrpěla, pročeţ se poměrně rychle vrátil výrobce k osvědčenému ručnímu natloukání praţců.

2.6.10. Ořech a srážeč strun Ořech uchycoval struny na konci hmatníku. Byl zpravidla vyroben z bílého plastu (stejného jako pickguard), který měl imitovat kost, případně slonovinu, jeţ se pouţívala na luxusnějších nástrojích západní provenience. U nástrojů s licenčním termolem floyd rose bylo pouţito ořechu z kovu a se zámky pro struny. K těmto nástrojům se uţívalo stavitelných sráţečů strun na hlavici, které bývají společně se zamykatelným ořechem součástí balení tremola. Většina ostatních kytar byla opatřena obloukovým sráţečem strun, jehoţ výšku nešlo nastavit.

2.6.11. Výztuha krku a úchyt pro popruh Všechny nástroje, aţ na model Arco a havajský model Chord, bývaly vybaveny kovovými úchyty pro popruh. Tyto úchyty mají trochu větší tvar hlavice neţ u většiny zahraničních nástrojů, coţ zřejmě zabraňovalo nechtěnému uvolnění se z popruhu. Dalším specifikem bylo, ţe zadní úchyt měl na své druhé straně plochý šroubovák, kvůli kterému bylo nutné úchyt vyšroubovat z těla nástroje. Tímto plochým šroubovákem bylo moţno seřídit většinu důleţitých součástek na nástroji. Opět se jednalo o jisté specifikum, neboť pro většinu zahraničních elektrofonických kytar se uţívá šroubů kříţových, případně imbusových a nikoli plochých. 33

Do krnovských nástrojů se instalovaly dvoucestné výztuhy krku. Ty měly u starších modelů vývod u patky krku a pro její nastavení bylo nutné buď odšroubovat krk, nebo odšroubovat pickguard, obdobně jako u starších nástrojů firmy Fender. Praktičtější se jeví vývod u hlavice, kde stačilo pouze povolit struny, aby byl umoţněn přístup k nastavení pnutí krku. Pro vývod u patky bylo nutné odšroubovat krk, nebo pickguard.

2.6.12. Dřevo pro výrobu kytar Výhodou výroby kytar v prostorách závodu na výrobu varhan byly jiţ předem zajištěné stroje na zpracování dřeva a především prostory na jeho uskladnění, sušení. Z počátku výroby se pouţívalo i dřevo původně určené na stavbu varhan. Na krky nástrojů se pouţíval nejčastěji javoru, který je díky své pevnosti pouţíván na krky u většiny hudebních nástrojů. Navíc se jedná v našich podmínkách o dostupný druh dřeviny. Na hmatníky většina výrobců pouţívá exotičtější dřeviny, nejčastěji palisandr, lignamon nebo eben. Zpočátku výroby, téměř po celá šedesátá léta, byla tato dřeva pro Československo v mnoţství poţadovaném pro krnovskou výrobu kytar nedostupná. Zprvu se tedy na hmatníky pouţíval javor. Některé nástroje měly krk s hmatníkem z jednoho kusu javoru. Výztuha krku se instalovala ze zadní části hmatníku, obdobně jako u prvních nástrojů značky Fender. Na zadní straně krku tak vznikal charakteristický pruh z vlepeného dřeva. Později se pouţívalo palisandru a hmatník se vlepoval na krk. Výztuha krku byla instalována před vlepením hmatníku, krk byl ze zadní strany celistvý. Eben se uţíval především na draţších a kvalitnějších nástrojích, zejména v posledních letech výroby. Pro těla se uţívalo nejčastěji olše, která je opět typická pro nástroje firmy Fender. Jedná se o typ dřeviny v našich podmínkách dostupný. Některé nástroje, především s transparentní povrchovou úpravou, měly těla z ořechu, který má sytě hnědou barvu s výraznou kresbou. V případě ořechu se do jisté míry jednalo o náhradu mahagonu, který byl v tehdejších podmínkách a v poţadovaném mnoţství nedostupný. Nástroje s luby měly z pravidla svrchní i spodní desky, luby z javorové překliţky, která byla opět lehce 34

dostupná a poměrně snadno zpracovatelná na rozdíl desek z masivu. Havajský typ kytary měl tělo z jednoho kusu, neboť jiţ z podstaty nástroje zde nelze hovořit o krku nástroje. Hmatníky těchto nástrojů byly z plastu.

2.6.13. Spojení krku s tělem Pouţívaly se všechny tři druhy spojů, které uţívá většina světových výrobců. Lepeného krku k tělu se pouţívalo především u lubových nástrojů. Průchozí krk se objevil aţ teprve u posledního basového modelu. Tento druh spoje je ze všech tří nejnáročnější na výrobu a je potřeba větší mnoţství kvalitního materiálu. Nejčastěji se pouţívalo spoje pomocí čtyř šroubů ke kovové destičce. U některých modelů byl z této kovové destičky vyveden úchyt na popruh. Spoj pomocí šroubů byl relativně snadný na výrobu i případnou opravu těchto nástrojů. Spoj pomocí šroubů je opět příznačný pro nástroje značky Fender. Celkově pak má druh spoje vliv na výdrţ tónu. Ta je nejslabší právě u nástrojů se šroubovaným krkem a zpravidla nejlepší u nástrojů s krkem průchozím.

2.6.14. Struny Struny pro elektrofonické kytary byly v první polovině šedesátých let nedostatkovým zboţím. Nahrazovaly se strunami bronzovými, které ale indukovaly niţší napětí, u diskantových modelů vznikal rozdíl ve výsledné hlasitosti u opředených a neopředených strun. Někdy se struny nahrazovaly například modelářskými dráty, které se vyráběly v různých tloušťkách. Pro basové nástroje se pouţívaly třeba i struny z klavíru. Takové experimentování si ale krnovský výrobce nemohl dovolit ani v dobách počátků výroby. Struny se vyráběly v Lounech. Pro diskantové a havajské modely nebyl problém s technologií výroby strun. Pro basové modely se zprvu vyráběly klasické opředené struny. Objevily se však poţadavky na výrobu strun hlazených, které by charakterem zvuku více připomínaly kontrabas. Technologický postup byl zprvu poměrně komplikovaný a nákladný. Vyrobila se standardní opředená basová struna, které se obrousila polovina opředení. Zhruba v polovině šedesátých let se přešlo na výrobu hlazených strun, které byly opředeny kovovým plátem. Bohuţel z počátku byl nešťastně vybrán materiál plátu, uţívalo se 35

hliníku. Ten je poměrně levný, také se lehce zpracovává, nicméně jednou z mnoha nevýhod hliníku bylo, ţe typicky barvil prsty do černa, coţ se ukázalo jako nepřijatelné. Dále pak tyto struny neměly dostatečnou odolnost. Od konce šedesátých let se vyráběly hlazené struny z poniklované oceli, coţ jsou materiály dodnes standardně vyuţívané u většiny výrobců strun pro elektrofonické kytary. Pro model Iris bass se uţívalo speciálních strun, které se vyráběly z nylonu, jádro bylo z oceli. Tyto struny měly lehce nazelenalou barvu a ze všech zmíněných strun se nejvíce zvukem blíţily kontrabasu.

2.6.15. Příslušenství kytar Kytary z Krnova se prodávaly se standardním příslušenstvím, které tvořila sada trsátek, návod na pouţití, kabel pro propojení se zesilovačem a obal na nástroj. Trsátka byla standardně vyráběna z celuloidu, který vzorem připomínal ţelvovinu, většinou ale v nepřirozených odstínech. Tvary trsátek byly především kapka a trojlistá vrtule. Návody a prospekty seznamovaly uţivatele s běţným provozem, údrţbou nástroje. Návody byly poměrně podrobné, zpravidla obsahovaly i nákresy zapojení elektroniky nástroje pro snazší opravy, případně úpravy kytary, a tiskly se mimo podnik. Paradoxně mnohdy právě tento detail byl důvodem pozdrţení výroby, případně pozdrţení uvedení do prodeje některých modelů. Pozdrţení mohlo řádově trvat několik měsíců, v extrémních případech se jednalo aţ o půl roku. Kabely se vyráběly přímo v podniku. Jednalo se o kabely se samčími jacky 6,3 milimetrů na obou stranách. Kabely standardně měřily tři metry, nicméně část kabelu byla kroucena a mohl se natáhnout v extrémním případě na dvojnásobek původní délky. V polovině šedesátých let se přišlo se záměrem vyrábět kabely, které by byly u výstupu z kytary lomené do pravého úhlu, aby se tak zabránilo jeho nepraktickému vyčnívání z nástroje. Zde ale vznikl technologický problém, protoţe se jack napojoval na samotný kabel nýtem, který bylo nutno ohnout do pravého úhlu. Na to však v Krnově neexistovaly stroje, proto se kabely musely pouze na tuto část výrobního procesu posílat do Bratislavy. To bylo pochopitelně neekonomické, a navíc byla u těchto nástrojů vysoká zmetkovitost, takţe se koncem šedesátých let vyráběly kabely s rovným vývodem. 36

Obaly na nástroje se zpravidla zhotovovaly z koţenky nejčastěji v černé, červené, šedé, nebo hnědé barvě. Na vnější straně obalu v místech těla nástroje se nacházela kapsa na noty, nebo případné příslušenství. Zapínal se na zip a byl opatřen dvěma koţenkovýma drţadly. Koţenkový materiál sice chránil nástroj i proti vlhkosti, ale sám o sobě nebyl příliš kvalitní. Poutka byla poměrně slabá, často se pod tíhou nástroje utrhávala. Některé modelové řady se dodávaly s překliţkovým kufrem. Ten byl velmi odolný, nicméně téţ velmi těţký a pro běţné nošení nástroje dosti nepraktický.

2.7.

Krnovské elektrofonické kytary v minulosti a současnosti Tato podkapitola pojednává o problematice krnovských kytar z hlediska jejich

postavení mezi hudebníky, případně sběrateli hudebních nástrojů.

2.7.1. Krnovské elektrofonické kytary v dobách jejich produkce V dobách, kdy byly v Krnově elektrofonické kytary produkovány, byly poměrně dobře dostupné. To mělo zpravidla za následek pohrdání těmito nástroji u většiny tehdejších hudebníků. Paradoxně někteří pak přecházeli na nástroje z jiných zemí Východního bloku, které byly většinou draţší, přičemţ jejich kvalita proti krnovským byla diskutabilní. Určitá touha odlišit svůj nástroj od ostatních vedla k různým úpravám a modifikacím nástrojů. Ty se mnohdy prováděly neodborně, a tím byla část nástrojů nenávratně zničena. Ostatně ale kaţdý zásah do nástroje sniţuje jeho potenciální historickou hodnotu a schopnost autentické dokumentace. Nejčastějšími úpravami bylo přelakování těl nástrojů, dále pak úprava elektroniky, například výměna snímačů. Tato úprava vedla zpravidla k zlepšení tónových vlastností nástroje. Nicméně najdou se i upravené nástroje, u kterých se zasahovalo přímo do těla výrazněji, například frézováním, s cílem změnit jejich vzhled. Identifikace takto upravených nástrojů tak vyţaduje velkou zkušenost a fantazii. Vliv na kvalitu tónu u těchto úprav se projevoval většinou negativně. Podobně jako v případě přelakování, byl i zde hlavním cílem odlišný vzhled. Nutné ale je připomenout, ţe se výjimečně najdou i nástroje upravené skutečnými odborníky, coţ se dělo především v posledních dvaceti letech. Zde opět zpravidla nešlo o zachování autentičnosti kytary 37

z historického hlediska, ale o vylepšení nástroje pro aktivního instrumentalistu. Podobně se v minulosti také v západních zemích mnohdy upravovaly nástroje tamějších výrobců, které by dnes měly neskutečnou historickou i nominální hodnotu, ale neodborností zásahů jsou znehodnoceny. Povaţuji za nutné téţ připomenout, ţe většina dobových hudebníků nečinila rozdíly a mnohdy si snad ani neuvědomovala, ţe nástroje s označením Resonet, Neoton, později Jolana byly vyráběny na více místech Československa. Spíše se dělaly rozdíly mezi jednotlivými modely, neţli v původu výroby.

2.7.2. Krnovské elektrofonické kytary v době po ukončení jejich výroby V devadesátých letech, kdy se jiţ výroba ukončila, bylo moţné nástroje sehnat pouze z druhé ruky. Zároveň devadesátá léta znamenala dobu, kdy došlo v Československu k mnoha změnám. Trh se otevřel a kupní síla obyvatelstva postupně rostla. Zájem o krnovské, potaţmo československé nástroje tím klesal. Krnovské elektrofonické kytary zpravidla končily v rukách začínajících kytaristů, pročeţ byly opět mnohé zničeny nedostatečnou údrţbou. V těchto dobách ale jiţ vznikají první sbírky československých elektrofonických kytar, které opět zpravidla nejsou zaměřeny na konkrétní lokalitu výroby. Mezi tyto sběratele patřil Ján Ferko, jehoţ sbírka byla přístupná veřejnosti, a Jiří Tutter. V současnosti je zajímavá sbírka nástrojů v praţském Popmuseu. Dalšími sbírkami jsou především sbírky soukromé. Jmenujme alespoň tři další popularizátory a sběratele československých elektrofonických kytar: Vladimír Ţák, Jiří Janků, který se zaměřuje spíše na klávesové nástroje a počátky výroby elektrofonických kytar v Blatné, a Jaromír Jíra, jehoţ sbírka bývá příleţitostně vystavována (např. na praţském hudebním veletrh Huvel). V současnosti vzniká větších či menších sbírek více, nicméně je dnes jiţ poměrně problematické sehnat některé nástroje v dostatečně zachovalém a původním stavu. Přesto se ale dnes většina nástrojů krnovské produkce neprodává příliš draze. Je

38

to způsobeno především bývalou obrovskou produkcí elektrofonických kytar v Krnově, které tudíţ nebývají vysoce hodnoceny ani sběrateli.

39

3.

Konkrétní modely a jejich popis Tato část práce si klade za cíl seznámit s jednotlivými modely vyráběnými

v Krnově v rozmezí let 1962–91. Zvláště zde doporučuji práci se souhrnem fotografií na CD ROMu, kde je moţno nalézt bohatou fotodokumentaci. Fotografie a scany jsou seřazeny podle kapitol, aby zjednodušovaly orientaci při prohlíţení.

3.1.

Poznámky k identifikaci elektrofonických kytar z Krnova U modelů zkonstruovaných v prvních letech výroby je obtíţnější, někdy

i nemoţné, zjistit, zda byl nástroj vyroben v Krnově, případně u jiného ze dvou moţných výrobců. U ostatních modelů je moţné jejich původ identifikovat podle pouţitých komponentů, kterými se osazovaly pouze nástroje vyrobené v Krnově. Na mnohých nástrojích chybí označení původu. Obecně lze říct, ţe u modelů zkonstruovaných do konce šedesátých let nacházíme modelové označení na hlavici a označení „Jolana“ na těle. U pozdějších nástrojů se nalézá jak modelové označení, tak označení „Jolana“ na hlavici nástroje, nicméně, ţe byl nástroj vyroben v Krnově, se vepsalo aţ do záručního listu, případně téţ do návodu k nástroji, kterých se ale mnoho nedochovalo. U pozdějších modelů se nacházelo označení „Jolana Krnov“. Pro identifikaci nástrojů je tedy nutná dlouhodobá zkušenost s elektrofonickými hudebními nástroji nejen tehdejších československých výrobců. Kaţdý nástroj měl téţ své sériové číslo, které ale bohuţel pouze informuje, o kolikátý vyrobený kus daného modelu se jedná. Ze samotného sériového čísla není moţné určit rok výroby, jako u některých zahraničních výrobců. Zároveň není moţné určit pouze podle sériového čísla, o jaký model se jedná. Moţné by to bylo pouze s knihami o záznamech výroby, ty se ale z velké části nedochovaly, tudíţ je moţné určit pouze, zda se jedná o kus z počátku výroby (dle nízkého sériového čísla), případně o kus z posledních let výroby (dle sériového čísla blíţícího se celkovému počtu vyrobených kusů).

40

3.2.

Popis jednotlivých modelů Tato kapitola popisuje hlavní charakteristiky jednotlivých nástrojů. Pro

zpřehlednění a lepší komparaci je uţito systému tabulek, přičemţ v komentáři pod tabulkou se nachází další doplňující údaje k danému modelu. Nadpis kapitoly koresponduje s názvem popisovaného modelu. Tabulka obsahuje následující informace: typ nástroje

Zde je uvedeno, o jaký typ nástroje se jedná, zda diskantový, basový, nebo havajský.

konstrukce těla, spoj krku s tělem

Zde je uvedeno, zda se jednalo o typ konstrukce těla masivní, lubové, nebo s falešnými luby. Dále je uvedeno, jaký byl zvolen způsob spojení krku s tělem nástroje, zda lepený, šroubovaný, nebo průchozí.

léta výroby35

Časové ohraničení výroby daného modelu.

počet vyrobených kusů36

Počet vyrobených kusů daného modelu.

snímače

Pouţitý model snímačů, pořadí určuje umístnění: u krku, uprostřed, u kobylky. Například „Brilant, ne, Brilant“ znamená, ţe byl nástroj osazen dvěma snímači Brilant v pozicích u krku a u kobylky.

potenciometry

Jsou uvedeny jejich počty a funkce, například dva hlasitosti, dva tónové clony.

přepínače

Uveden jejich počet a typ a kolik měl poloh.

materiál krku

Materiál (druh dřeva) pouţívaný pro krky daného modelu.

materiál těla

Materiál (druh dřeva) pouţívaný pro těla daného modelu.

35

ŢÁK, Vladimír. Jolana.info [online]. 2008 [cit. 2010-04-09]. JOLANA - historie čs. elektrofonických kytar. Dostupné z WWW: . 36 Tamtéţ.

41

materiál hmatníku

Materiál (druh dřeva) pouţívaný pro hmatníky daného modelu. Byl-li shodný se materiálem krku, je uvedeno, zda byl z jednoho kusu, nebo vlepený. Pokud byl materiál krku a hmatníku odlišný, jednalo se vţdy o vlepený hmatník.

menzura

Uvedena v milimetrech.

nultý praţec

Zde je uvedeno pouze ano či ne dle toho zda byl pouţit.

materiál ořechu

Materiál pouţívaný pro ořech daného modelu.

barva těla

Nejčastěji pouţívané barevné povrchové úpravy těla daného modelu. Je moţné, ţe se pro daný model pouţívalo i jiných barevných odstínů.

barva krku

Nejčastěji pouţívané barevné povrchové úpravy krku daného modelu. Je moţné, ţe bylo pro daný model pouţíváno i jiných barevných odstínů.

počet praţců

Zde je uveden počet praţců daného nástroje, případně uvedeno, zda se model vyráběl i v bezpraţcovém provedení. Bylli model osazen nultým praţcem, nepočítá se do celkového počtu praţců.

ladicí mechaniky

Není-li uvedeno jinak, byl výrobcem Amati. Číselný součet značí počet ladicích kolíků z pohledu hráče nahoře + dole. Je-li uvedeno jediné číslo, znamená to, ţe všechny kolíky směřovaly nahoru. Uvádí se, zda byl mechanismus krytý a zda byly mechaniky samostatné, či spojené. Dále je uveden materiál hlaviček ladicích kolíků.

tremolo

Typ tremola pouţitého na daném modelu. 42

V případě

ţe

model

nebyl

osazen

tremolem, je zde pouze uvedeno ne. kobylka

Typ pouţité kobylky. Byla-li součástí tremola, je zde uvedeno součástí tremola.

struník

Typ pouţitého struníku. Byl-li součástí tremola, je zde uvedeno součástí tremola, byl-li součástí kobylky, je zde uvedeno součástí kobylky.

pickguard

Nejčastější barva pickguardu. V případě, ţe se nástroj ve výrobě neosazoval pickguardem, je zde uvedeno ne.

výstup pro výztuhu krku

Zde je uvedeno, zda se napětí výztuhy krku nastavovalo u hlavice, nebo u patky krku. Pokud je zde uvedeno ne, znamená to, ţe nástroj nebyl opatřen výztuhou krku.

Je-li některá z informací nezjištěná, případně není moţné ji ověřit, uvádí se v patřičném poli nezjištěno. Dále pak jsou pod většinou tabulek uvedeny další popisy a informace ke konkrétnímu modelu. Je však nutné připomenout, ţe některé modely se vyráběly poměrně dlouhou dobu. Bylo tedy vysoce pravděpodobné, ţe týţ model z prvních let výroby se mohl v detailech lišit od posledních vyrobených kusů. Na zjištěné rozdíly u stejných modelů se snaţím na patřičných místech upozornit. Není však moţné podchytit všechny odchylky při výrobě, jelikoţ se o nich nedochovaly záznamy a všechny modifikace jednotlivých modelů se dodnes nemusely dochovat. Informace o počtech vyrobených kusů či době výroby jednotlivých modelů pocházejí z internetových stránek Vladimíra Ţáka. Ten uvádí jako zdroj knihy obchodní technické kontroly, které se mi nepovedlo dohledat. Autor stránek na mé dotazy ohledně uloţení těchto materiálů pouze odpověděl, ţe nejsou přístupné veřejnosti. Na zmíněných stránkách byly ofoceny i některé stránky knih, tudíţ lze zdroj povaţovat za důvěryhodný. Zbylé informace pochází z mých osobních zkušeností s těmito nástroji, z pozorování nástrojů na výstavách, fotografií prodávaných kytar na internetových bazarech a byly ověřeny výpovědí pamětníků.

43

3.2.1. Grazioso typ nástroje

diskantový

konstrukce těla, spoj krku s tělem

masivní, šroubovaný

léta výroby

1962 aţ 1967

počet vyrobených kusů

nezjištěno

snímače

Grazioso, Grazioso, Grazioso

potenciometry

1x hlasitost, 1x tónová clona

přepínače

3x

kolébkové,

původně

určené

pro

akordeony materiál krku

javor

materiál těla

pařený buk, později olše

materiál hmatníku

javor, z jednoho kusu s krkem

menzura

630 mm

nultý praţec

ne

materiál ořechu

plast

barva těla

hnědý sunburst

barva krku

bezbarvý, lesklý

počet praţců

21

ladicí mechaniky

3+3, nekrytý, spojený, plast

tremolo

Grazioso

kobylka

součástí tremola

struník

součástí tremola

pickguard

bílý plast

výstup pro výztuhu krku

u hlavice

Model byl vyvinut v Blatné roku 1955. Jednalo se o první masivní sériově vyráběnou elektrofonickou kytaru v Československu a patrně v celém tehdejším Východním bloku. První kusy v Krnově byly zřejmě zhotoveny z komponentů z Blatné, tudíţ je velice pravděpodobné, ţe i nástroje zkompletované v Krnově mohou nést označení Resonet. Téţ je pravděpodobné, ţe první těla nástrojů mohla být z blatenské produkce, kde se pouţívalo pařených buků. Ve své době se tento nástroj řadil mezi špičku na celosvětovém trhu. Koncepčně vychází z nástroje Fender Stratocaster, ale nejedná se

44

o čistý plagiát. Inovací je tremolo na dvou šroubech a moţnost zapojení libovolné kombinace snímačů (prostřední snímač neměl reverzní vinutí).

3.2.2. Arco typ nástroje

elektrofonický kontrabas

konstrukce těla, spoj krku s tělem

masivní, lepený

léta výroby

1962 aţ 1967

počet vyrobených kusů

nezjištěno

snímače

Arco, ne, ne

potenciometry

1x hlasitost

přepínače

ne

materiál krku

javor

materiál těla

pařený buk?

materiál hmatníku

javor, mořený do hnědé barvy, lepený ke krku

menzura

1050 mm

nultý praţec

ne

materiál ořechu

plast

barva těla

hnědá, červená

barva krku

bezbarvý, lesklý

počet praţců

pouze bezpraţcový

ladicí mechaniky

2+2,

nekrytý,

nespojený,

kov

(kontrabasové) tremolo

ne

kobylka

dřevěná

struník

Arco

pickguard

bílý plast

výstup pro výztuhu krku

ne

Nástroj pochází z Blatné, tudíţ i zde opět platí, ţe nástroj vyrobený v Krnově mohl nést označení předchozího výrobce. Tento nástroj v době svého vzniku, tedy v roce 1955, a po několik následujících let neměl prakticky obdoby v celosvětové produkci. 45

Umoţňoval pouţití stejných technik hry jako na standardní kontrabas (včetně hry smyčcem). Nástroj byl především určen na export do zahraničí pomocí distributora Selmer. Jedním z majitelů byl John Paul Jones, baskytarista světoznámých Led Zeppelin. Zda hrál na nástroj vyrobený v Blatné, nebo jiţ v Krnově není moţné zjistit.

3.2.3. Star III typ nástroje

diskantový

konstrukce těla, spoj krku s tělem

masivní, lepený

léta výroby

1962 aţ 1967

počet vyrobených kusů

nezjištěno

snímače

Brilant, ne, Brilant

potenciometry

1x hlasitost, 1x tónová clona

přepínače

1x otočný, trojcestný

materiál krku

javor

materiál těla

olše

materiál hmatníku

javor, z jednoho kusu s krkem

menzura

630 mm

nultý praţec

ano

materiál ořechu

plast

barva těla

černá, červená

barva krku

bezbarvý, lesklý

počet praţců

20

ladicí mechaniky

6, nekrytý, spojený, plast

tremolo

plovoucí

kobylka

dřevěná

struník

součástí tremola

pickguard

bílý plast

výstup pro výztuhu krku

u patky krku

Model se vyráběl pod značkou Neoton a byl zkonstruován v Hradci Králové, kde se produkoval ještě před zřízením krnovského provozu. Pro vývoz se vyráběl s označením

46

Futurama II Foreing. Zvláštností je lepený krk v kombinaci s vývodem pro výztuhy u patky krku.

3.2.3 Diskant typ nástroje

diskantový

konstrukce těla, spoj krku s tělem

lubový, šroubovaný

léta výroby

1962 aţ 1967

počet vyrobených kusů

5350

snímače

Brilant, ne, Brilant

potenciometry

2x hlasitost, 1x tónová clona

přepínače

ne

materiál krku

javor

materiál těla

javorová překliţka

materiál hmatníku

palisandr

menzura

630 mm

nultý praţec

ano

materiál ořechu

plast

barva těla

černá, červená, červený sunburst, hnědý sunburst, zelený sunburst

barva krku

bezbarvý, lesklý

počet praţců

21

ladicí mechaniky

3+3, nekrytý, nespojený, plast

tremolo

ne

kobylka

dřevěná

struník

Cremona

pickguard

bílý plast

výstup pro výztuhu krku

u patky krku

Jeden z mála lubových modelů vyráběných v Krnově. Nástroj koncepčně vychází z některých lubových modelů firem Gibson a Gretsch, nicméně podobnost s těmito nástroji není evidentní. Diskant se hodil především na styly, ve kterých nebylo třeba pouţití zkreslení, neboť snímače byly díky své koncepci a konstrukci nástroje velmi 47

náchylné ke zpětné vazbě a mikrofoničnosti. Model byl opět zkonstruován v Hradci, jako všechny další aţ po Galaxis, který byl prvým modelem vyvinutým v Krnově.

3.2.4. Chord typ nástroje

havajský

konstrukce těla, spoj krku s tělem

lubový, průchozí

léta výroby

1962 aţ 1967

počet vyrobených kusů

nezjištěno

snímače

ne, ne, Brilant

potenciometry

1x hlasitost, 2x tónová clona

přepínače

ne

materiál krku

z jednoho kusu s tělem

materiál těla

olše

materiál hmatníku

plast

menzura

527 mm

nultý praţec

ano

materiál ořechu

dřevo

barva těla

hnědá

barva krku

bezbarvý, lesklý

počet praţců

27

ladicí mechaniky

3+3, nekrytý, spojený, plast

tremolo

ne

kobylka

chord

struník

součástí kobylky

pickguard

bílý plast

výstup pro výztuhu krku

ne

Chord byl jediným havajským typem nástroje vyráběným v Krnově. Dodával se v dřevěném pouzdře. V letech výroby jiţ klesla poptávka o tento typ nástroje, tudíţ zřejmě produkce nedosahovala vysokých čísel.

48

3.2.5. Baso IV typ nástroje

basový

konstrukce těla, spoj krku s tělem

masivní, šroubovaný

léta výroby

1962 aţ 1967

počet vyrobených kusů

nezjištěno

snímače

Brilant, ne, Brilant

potenciometry

1x hlasitost, 1x tónová clona

přepínače

1x otočný, třípolohový

materiál krku

javor

materiál těla

olše

materiál hmatníku

javor, z jednoho kusu s krkem

menzura

770 mm

nultý praţec

ano

materiál ořechu

plast

barva těla

červená

barva krku

bezbarvý, lesklý

počet praţců

20

ladicí mechaniky

4, nekrytý, nespojený, plast

tremolo

ne

kobylka

dřevěná

struník

průchozí skrz tělo

pickguard

bílý plast

výstup pro výztuhu krku

u hlavice

Nástroj byl velmi rozšířen v počátcích československého bigbítu. Jednalo se o první rozšířený basový typ kytary v bývalém Československu.

3.2.6. Star V typ nástroje

diskantový

konstrukce těla, spoj krku s tělem

masivní, lepený

léta výroby

1962 aţ 1967

počet vyrobených kusů

nezjištěno 49

snímače

Brilant, ne, Brilant

potenciometry

1x hlasitost, 1x tónová clona

přepínače

1x otočný, trojcestný

materiál krku

javor

materiál těla

olše

materiál hmatníku

lignamon

menzura

630 mm

nultý praţec

ano

materiál ořechu

plast

barva těla

černá, červená

barva krku

bezbarvý, lesklý

počet praţců

20

ladicí mechaniky

6, nekrytý, spojený, plast

tremolo

plovoucí

kobylka

dřevěná s moţností kompenzace

struník

součástí tremola

pickguard

bílý plast

výstup pro výztuhu krku

u hlavice

Tento model se patrně téţ vyváţel pod označením FuturamaII, případně Futurama duo.

3.2.7. Baso V typ nástroje

basový

konstrukce těla, spoj krku s tělem

masivní, šroubovaný

léta výroby

1962 aţ 1967

počet vyrobených kusů

nezjištěno

snímače

Tornádo, ne, Tornádo

potenciometry

1x hlasitost

přepínače

1x otočný, čtyřpolohový

materiál krku

javor

materiál těla

olše

materiál hmatníku

palisandr 50

menzura

770 mm

nultý praţec

ano

materiál ořechu

plast

barva těla

červená, černá

barva krku

bezbarvý, lesklý

počet praţců

20

ladicí mechaniky

4, nekrytý, nespojený, plast

tremolo

ne

kobylka

kovová

struník

hřebenový

pickguard

bílý plast

výstup pro výztuhu krku

u patky krku

Ve své době se jednalo o zdařilý nástroj, na kterém jsou jiţ pouţity některé komponenty, později uţívány na nástrojích produkovaných aţ do ukončení výroby.

3.2.8. Pedro typ nástroje

basový

konstrukce těla, spoj krku s tělem

masivní, šroubovaný

léta výroby

1962 aţ 1967

počet vyrobených kusů

nezjištěno

snímače

Brilant, ne, Brilant

potenciometry

1x hlasitost, 1x tónová clona

přepínače

1x otočný, čtyřpolohový

materiál krku

javor

materiál těla

olše

materiál hmatníku

javor, z jednoho kusu s krkem

menzura

770 mm

nultý praţec

ano

materiál ořechu

plast

barva těla

červená, černá

barva krku

bezbarvý, lesklý 51

počet praţců

21

ladicí mechaniky

6, nekrytý, nespojený, plast

tremolo

ne

kobylka

kovová

struník

průchozí skrz tělo

pickguard

bílý plast

výstup pro výztuhu krku

u hlavice

Zvláštnost tohoto modelu spočívala v nezvyklém počtu strun, kterých bylo šest. Poptávka zřejmě nebyla velká. Patrně bylo vyrobeno málo kusů, neboť tento model je poměrně vzácně k vidění.

3.2.9. Marina typ nástroje

diskantový

konstrukce těla, spoj krku s tělem

lubový, lepený

léta výroby

1962 aţ 1967

počet vyrobených kusů

3500

snímače

Brilant, ne, Brilant

potenciometry

ne

přepínače

5x kolébkové s vršky původně z kláves psacích strojů

materiál krku

javor

materiál těla

javorová překliţka

materiál hmatníku

palisandr

menzura

630 mm

nultý praţec

ano

materiál ořechu

plast

barva těla

červený

sunburst,

stříbrná,

stříbrný

sunburst barva krku

v barvách těla

počet praţců

21

ladicí mechaniky

3+3, nekrytý, nespojený, plast 52

tremolo

Marina

kobylka

kovová, bez moţnosti kompenzace

struník

součástí tremola

pickguard

pochromovaný kov

výstup pro výztuhu krku

u hlavice

Tento model se vyráběl i v Hradci Králové pod značkou Neoton. Tělo bylo prakticky identické jako u modelu Diskant s tím rozdílem, ţe byl nástroj osazen tremolem a odlišně zapojenou elektronikou.

3.2.10. Basora typ nástroje

basový

konstrukce těla, spoj krku s tělem

lubový, lepený

léta výroby

1962 aţ 1967

počet vyrobených kusů

nezjištěno

snímače

Brilant, ne, Brilant

potenciometry

2x hasitost

přepínače

ne

materiál krku

javor

materiál těla

javorová překliţka

materiál hmatníku

palisandr

menzura

770 mm

nultý praţec

ano

materiál ořechu

plast

barva těla

červený sunburst

barva krku

v barvách těla

počet praţců

21

ladicí mechaniky

2+2, nekrytý, nespojený, plast

tremolo

ne

kobylka

kovová, bez moţnosti kompenzace

struník

Cremona

pickguard

pochromovaný kov 53

výstup pro výztuhu krku

u hlavice

Model byl basovou mutací modelu Marina. Model Basora se téţ původně vyráběl v Hradci Králové patrně jiţ od roku 1961. Zde se potom vyráběly modely Marina 2 a Basora 2, které byly vylepšením stávajících modelů.

3.2.11. Star VII typ nástroje

diskantový

konstrukce těla, spoj krku s tělem

masivní, šroubovaný

léta výroby

1965 aţ 1974

počet vyrobených kusů

3386

snímače

Brilant DeLuxe, ne, Brilant DeLuxe

potenciometry

1x hlasitost, 1x tónová clona

přepínače

1x otočný, trojcestný

materiál krku

javor

materiál těla

olše

materiál hmatníku

lignamon

menzura

630 mm

nultý praţec

ano

materiál ořechu

plast

barva těla

hnědý sunburst, červená

barva krku

bezbarvý, lesklý

počet praţců

21

ladicí mechaniky

6, nekrytý, spojený, plast

tremolo

plovoucí

kobylka

kovová

struník

součástí tremola

pickguard

bílý plast

výstup pro výztuhu krku

u patky krku

54

Tohoto modelu se dochovalo poměrně malé mnoţství kusů. Například model Marina, vyráběný dříve a zřejmě v menším mnoţství, se dnes vyskytuje daleko častěji ve sbírkách, i v bazarech.

3.2.12. Uragán, Hurricane, Hurricane II typ nástroje

diskantový

konstrukce těla, spoj krku s tělem

masivní, šroubovaný

léta výroby

1965 aţ 1972

počet vyrobených kusů

3315

snímače

Tornádo, Tornádo, Tornádo

potenciometry

1x hlasitost, 1x tónová clona

přepínače

5x kolébkový

materiál krku

javor

materiál těla

olše

materiál hmatníku

eben

menzura

650 mm

nultý praţec

ano

materiál ořechu

plast

barva těla

hnědý sunburst, červená, bílá, stříbrná

barva krku

bezbarvý, lesklý

počet praţců

21

ladicí mechaniky

6, nekrytý, nespojený, plast

tremolo

plovoucí

kobylka

kovová

struník

součástí tremola

pickguard

bílý, nebo černý plast

výstup pro výztuhu krku

u patky krku

Jiţ podle názvu je evidentní, ţe se jednalo o model, který měl být určen především na export. Nástroj je vlastně masivní obdobou modelu Tornádo vyráběného v Hradci Králové. Vzhledem k opoţdění výroby ztratil zahraniční distributor zájem, pročeţ se nástroj prodával pod různými označeními. Uragán byl tedy velmi kvalitní nástroj. 55

V některých případech bylo poruchové komplikované zapojení snímačů. Koncepčně pak připomínal model Jaguar firmy Fender.

3.2.13. Alfa typ nástroje

diskantový

konstrukce těla, spoj krku s tělem

masivní, šroubovaný

léta výroby

1967 aţ 1977

počet vyrobených kusů

nezjištěno

snímače

Brilant DeLuxe, Brilant DeLuxe, Brilant DeLuxe

potenciometry

1x hlasitost, 1x tónová clona

přepínače

5x

kolébkový,

původně

určený

pro

vysavače materiál krku

javor

materiál těla

olše

materiál hmatníku

lignamon

menzura

630 mm

nultý praţec

ano

materiál ořechu

plast

barva těla

červená, zelená, modrá

barva krku

bezbarvý, lesklý

počet praţců

20

ladicí mechaniky

6, nekrytý, nespojený, plast

tremolo

plovoucí

kobylka

dřevěná, s moţností kompenzace

struník

součástí tremola

pickguard

bílý, nebo černý plast, rozdělen na tři části

výstup pro výztuhu krku

u patky krku

Vzhledem připomíná nástroje firmy Burns. Nasnadě bylo, ţe přepínače určené pro vysavače nezvládaly poţadovanou zátěţ a byly téţ dost nepraktické. Stejně tak dřevěná

56

kobylka u tohoto typu nástroje a v době jeho vzniku byla proti předchozímu modelu výrazným krokem zpět.

3.2.14. Star VIII typ nástroje

diskantový

konstrukce těla, spoj krku s tělem

masivní, šroubovaný

léta výroby

1967 aţ 1977

počet vyrobených kusů

nezjištěno

snímače

Brilant DeLuxe, Brilant DeLuxe, Brilant DeLuxe

potenciometry

1x hlasitost, 1x tónová clona

přepínače

2x otočný, čtyřpolohový

materiál krku

javor

materiál těla

olše

materiál hmatníku

lignamon

menzura

630 mm

nultý praţec

ano

materiál ořechu

plast

barva těla

červená,

barva krku

bezbarvý, lesklý

počet praţců

20

ladicí mechaniky

6, nekrytý, nespojený, plast

tremolo

plovoucí

kobylka

dřevěná, s moţností kompenzace

struník

součástí tremola

pickguard

bílý plast

výstup pro výztuhu krku

u patky krku

Modely Star VII, Alfa a Star VIII měly shodný tvar těla, i krku. Rozdíl byl opět v zapojení snímačů a ovládacích prvcích.

57

3.2.15.Star IX typ nástroje

diskantový

konstrukce těla, spoj krku s tělem

masivní, šroubovaný

léta výroby

1967 aţ 1977

počet vyrobených kusů

7501

snímače

single kolejnicový, ne, single kolejnicový

potenciometry

1x hlasitost

přepínače

2x otočný, třípolohový

materiál krku

javor

materiál těla

olše

materiál hmatníku

lignamon

menzura

630 mm

nultý praţec

ano

materiál ořechu

plast

barva těla

červená, modrá, stříbrná, oranţová

barva krku

bezbarvý, lesklý

počet praţců

20

ladicí mechaniky

3+3, nekrytý, nespojený, plast

tremolo

plovoucí

kobylka

kovová

struník

součástí tremola

pickguard

bíločerný plast

výstup pro výztuhu krku

u patky krku

Kytara měla velmi futuristický tvar. Obdobu tohoto pětiúhelníkového tvaru lze stěţí hledat u jiných výrobců. Přesto, nebo spíš právě proto byl nástroj nepraktický pro hru vsedě. Novinkou výrobce byl pouţitý typ snímačů.

3.2.16. Baso IX typ nástroje

basový

konstrukce těla, spoj krku s tělem

masivní, šroubovaný

léta výroby

1967 aţ 1976 58

počet vyrobených kusů

7329

snímače

single kolejnicový, ne, single kolejnicový

potenciometry

1x hlasitost

přepínače

2x otočný, třípolohový

materiál krku

javor

materiál těla

olše

materiál hmatníku

lignamon

menzura

770 mm

nultý praţec

ano

materiál ořechu

plast

barva těla

červená, černá, stříbrná

barva krku

bezbarvý, lesklý

počet praţců

20

ladicí mechaniky

2+2, nekrytý, nespojený, plast

tremolo

ne

kobylka

kovová

struník

hřebenový

pickguard

bíločerný plast

výstup pro výztuhu krku

u patky krku

Model byl obdobou diskantového nástroje stejného označení.

3.2.17. Star X typ nástroje

diskantový

konstrukce těla, spoj krku s tělem

masivní, šroubovaný

léta výroby

1967 aţ 1975

počet vyrobených kusů

1024

snímače

Star X, Star X, Star X

potenciometry

1x hlasitost, 1x tónová clona 1x fuzz

přepínače

3x otočný, třípolohový

materiál krku

javor

materiál těla

olše 59

materiál hmatníku

eben

menzura

630 mm

nultý praţec

ano

materiál ořechu

plast

barva těla

červená, stříbrná, zelená, bílá

barva krku

bezbarvý, lesklý

počet praţců

20

ladicí mechaniky

3+3, krytý, nespojený, kov

tremolo

plovoucí

kobylka

kovová

struník

součástí tremola

pickguard

černobílý plast

výstup pro výztuhu krku

u patky krku

Pokud byla Star IX zajímavá vzhledem, pak Star X byla zajímavá zevnitř. Obvody obsahovaly vestavěný zkreslovací efekt s charakteristikou fuzz. Ten byl napájen baterií, která se instalovala vně nástroje. Zvukový charakter efektu byl pro druhou polovinu šedesátých let typický, nicméně v posledních letech výroby jiţ notně zastarával a nebyl příliš dobře vyuţitelný v nových hudebních stylech.

3.2.18. Baso X typ nástroje

basový

konstrukce těla, spoj krku s tělem

masivní, šroubovaný

léta výroby

1967 aţ 1975

počet vyrobených kusů

1322

snímače

single kolejnicový, ne, single kolejnicový

potenciometry

1x hlasitost 1x tónová clona

přepínače

2x otočný, třípolohový

materiál krku

javor

materiál těla

olše

materiál hmatníku

eben

menzura

770 mm 60

nultý praţec

ano

materiál ořechu

plast

barva těla

červená, zelená, stříbrná

barva krku

bezbarvý, lesklý

počet praţců

20

ladicí mechaniky

2+2, krytý, nespojený, kov

tremolo

ne

kobylka

kovová

struník

hřebenový

pickguard

bíločerný plast

výstup pro výztuhu krku

u patky krku

Na rozdíl od diskantového modelu, nebyl Star X vybaven efektem a tvarem těla byl odlišný. Spíše připomíná některé sovětské kytary. Zde se ale spíš sovětští konstruktéři inspirovali krnovskými nástroji, neboť výroba elektrofonických kytar v Sovětském svazu se pravděpodobně započala aţ v druhé polovině šedesátých let.

3.2.19.Vikomt typ nástroje

diskantový

konstrukce těla, spoj krku s tělem

falešné luby, šroubovaný

léta výroby

1974 aţ 1988

počet vyrobených kusů

6430

snímače

kolejnicový, ne, ne, později AlNiCo single, ne, ne

potenciometry

1x hlasitost, 1x tónová clona

přepínače

ne

materiál krku

javor

materiál těla

olše

materiál hmatníku

eben

menzura

630 mm

nultý praţec

ano

materiál ořechu

plast 61

barva těla

ţlutá, černá, bílá, červená

barva krku

transparentní lesklá

počet praţců

21

ladicí mechaniky

6, nekrytý, spojený, kov

tremolo

ne

kobylka

kovová

struník

hřebenový

pickguard

bíločerný plast, pod potenciometry a přepínačem kov

výstup pro výztuhu krku

u patky krku

Prakticky jediným rozdílem proti modelu Iris byla absence kobylkového snímače a tremola, které bylo nahrazeno hřebenovým struníkem. Na tento model hrála mimo jiné i nikdy neexistující kapela Mimikry ze stejnojmenného 29. dílu seriálu Třicet případů majora Zemana, který byl natočen v prvním roce výroby tohoto modelu.

3.2.20. Vikomt bass typ nástroje

basový

konstrukce těla, spoj krku s tělem

falešné luby, šroubovaný

léta výroby

1974 aţ 1989

počet vyrobených kusů

6259

snímače

AlNiCo single, ne, ne

potenciometry

1x hlasitost, 1x tónová clona

přepínače

1x otočný, čtyřpolohový

materiál krku

javor

materiál těla

olše

materiál hmatníku

eben

menzura

770 mm

nultý praţec

ano

materiál ořechu

plast

barva těla

ţlutá, bílá červená

barva krku

transparentní lesklá 62

počet praţců

20

ladicí mechaniky

4, nekrytý, samostatný, kov

tremolo

ne

kobylka

kovová

struník

hřebenový

pickguard

dvouvrstvý

černobílý

plast,

pod

potenciometry a přepínačem kov výstup pro výztuhu krku

u patky krku

Obdobně jako diskantový model Vikomt, i Vikomt bas byla vlastně zjednodušenou verzí Iris bass pouze s jedním snímačem u krku.

3.2.21. Iris typ nástroje

diskantový

konstrukce těla, spoj krku s tělem

falešné luby, šroubovaný

léta výroby

1974 aţ 1989

počet vyrobených kusů

24009

snímače

AlNiCo single, ne, AlNiCo single

potenciometry

1x hlasitost, 1x tónová clona

přepínače

1x otočný, čtyřpolohový

materiál krku

javor

materiál těla

olše

materiál hmatníku

eben

menzura

630 mm

nultý praţec

ano

materiál ořechu

plast

barva těla

hnědý sunburst

barva krku

transparentní lesklá

počet praţců

21

ladicí mechaniky

6, nekrytý, spojený, kov

tremolo

plovoucí

kobylka

kovová 63

struník

součástí tremola

pickguard

bílý

plast,

pod

potenciometry

a přepínačem kov výstup pro výztuhu krku

u patky krku

Z počtu vyrobených kusů a let produkce vyplívá, ţe se jednalo o velmi rozšířený model. Dodnes je poměrně běţně dostupný v hudebních bazarech. Koncepčně vychází z modelu Telecaster thinline firmy Fender, který našel uplatnění především u bluesových a country kytaristů, čili v prvních letech výroby byl krnovský model poměrně moderní. Nástroj degradovalo pouţité tremolo, které se pro tento model příliš nehodilo. Od druhé půle sedmdesátých let model zastarával a nebyl vhodný na většinu tehdejších moderních stylů.

3.2.22. Iris bass typ nástroje

basový

konstrukce těla, spoj krku s tělem

falešné luby, šroubovaný

léta výroby

1974 aţ 1989

počet vyrobených kusů

23051

snímače

AlNiCo single, ne, AlNiCo single

potenciometry

1x hlasitost, 1x tónová clona

přepínače

1x otočný, čtyřpolohový

materiál krku

javor

materiál těla

olše

materiál hmatníku

eben

menzura

770 mm

nultý praţec

ano

materiál ořechu

plast

barva těla

červený sunburst

barva krku

černá

počet praţců

20

ladicí mechaniky

4, nekrytý, samostatný, kov

tremolo

ne 64

kobylka

kovová

struník

hřebenový

pickguard

Dvouvrstvý

černobílý

plast,

pod

potenciometry a přepínačem kov výstup pro výztuhu krku

u patky krku

Tento nástroj koncepčně vychází z diskantového modelu Iris, tudíţ není moţné hledat obdobu u zahraničních basových kytar. Taktéţ byl produkován ve velkém mnoţství. Byl velmi dostupný. Na tento model se uţívalo strun s nylonovým opředením, díky nimţ a falešným lubům, se zvukově blíţil kontrabasu. Nevýhodou byly malé hlavičky ladících mechanik, naopak výhodou byla díky konstrukci těla niţší hmotnost.

3.2.23. Galaxis typ nástroje

Diskantový

konstrukce těla, spoj krku s tělem

masivní, šroubovaný

léta výroby

1978 aţ 1991

počet vyrobených kusů

21861

snímače

Saphir, ne, Saphir

potenciometry

2x hlasitost, 2x tónová clona

přepínače

1x otočný, třípolohový

materiál krku

javor

materiál těla

olše

materiál hmatníku

palisandr

menzura

630 mm

nultý praţec

ne

materiál ořechu

plast

barva těla

černá, červená

barva krku

černá, transparentní lesklá

počet praţců

21

ladicí mechaniky

6, nekrytý, spojený, kov

tremolo

plovoucí

kobylka

kovová 65

struník

součástí tremola

pickguard

dvouvrstvý černobílý, bílý

výstup pro výztuhu krku

u patky krku

Galaxis byl velmi rozšířený a velmi dobře dostupný model. V roce zahájení výroby se ale jednalo o zastaralý typ nástroje, koncepčně vycházejícího z modelu Jazzmaster Firmy Fender. Ironií osudu je, ţe Fender ukončil výrobu modelu Jazmaster právě roku 1978 kvůli nezájmu ze strany kytaristů. Naopak zvýšený zájem o model Jazzmaster nastal s vzrůstající oblibou kapely Nirvana, jejíţ kytarista a zpěvák Kurt Cobain si model Jazzmaster oblíbil. Kapela se proslavila svým druhým albem vydaným roku 1991. Jednalo se o prvý diskantový model vytvořený krnovským vývojovým střediskem.

3.2.24. Galaxis bass typ nástroje

basový

konstrukce těla, spoj krku s tělem

masivní, šroubovaný

léta výroby

1978 aţ 1991

počet vyrobených kusů

20756

snímače

Saphir, ne, Saphir

potenciometry

1x hlasitost, 1x tónová clona

přepínače

1x otočný, třípolohový

materiál krku

javor

materiál těla

olše

materiál hmatníku

palisandr

menzura

770 mm

nultý praţec

ano

materiál ořechu

plast

barva těla

černá

barva krku

černá

počet praţců

20

ladicí mechaniky

4, nekrytý, samostatný, kov

tremolo

ne 66

kobylka

kovová

struník

hřebenový

pickguard

dvouvrstvý černobílý plast,

výstup pro výztuhu krku

u patky krku

Velmi rozšířený model basové kytary. Koncepčně vychází z diskantového modelu Galaxis, tudíţ nelze hledat souvislost se zahraničními modely své doby. Modelová řada Galaxis sice nepatřila k nejkvalitnějším, ale byla velice levná a jednoduchá na výrobu. Jednalo se o prvý basový model vytvořený krnovským vývojovým střediskem.

3.2.25. Superstar typ nástroje

diskantový

Konstrukce těla, spoj krku s tělem

masivní, šroubovaný

léta výroby

nezjištěno

počet vyrobených kusů

nezjištěno

snímače

Saphir, ne, Saphir, ve stříbrných krytkách, později AlNiCo humbucker, ne, AlNiCo humbucker

potenciometry

2x hlasitost, 2x tónová clona

přepínače

1x páčkový, třípolohový

materiál krku

javor

materiál těla

olše, později ořech

materiál hmatníku

palisandr

menzura

630 mm

nultý praţec

ano

materiál ořechu

plast

barva těla

transparentní lesklá

barva krku

transparentní lesklá

počet praţců

22

ladicí mechaniky

3+3, krytý, nespojený, kov

tremolo

ne

kobylka

Superstar 67

struník

skrz tělo

pickguard

ne

výstup pro výztuhu krku

u hlavice

Nástroj se dodával s kufrem, coţ značí, ţe se jednalo ve své době o nejluxusnější modelovou řadu kytar. V tomto případě se konstruktéři zřejmě inspirovaly japonským výrobcem Yamaha, konkrétně modelem SG2000, který se vyráběl od roku 1976.37 Superstar působil bytelným dojmem a byl poměrně těţký.

3.2.26. Superstar bass typ nástroje

basový

Konstrukce těla, spoj krku s tělem

masivní, šroubovaný

léta výroby

nezjištěno

počet vyrobených kusů

nezjištěno

snímače

Saphir, ne, Saphir, ve stříbrných krytkách

potenciometry

2x hlasitost, 1x tónová clona

přepínače

ne

materiál krku

javor

materiál těla

olše, později ořech

materiál hmatníku

palisandr

menzura

770 mm

nultý praţec

ano

materiál ořechu

plast

barva těla

transparentní sunburst

barva krku

černá

počet praţců

24, vyráběla se i bezpraţcová verze

ladicí mechaniky

2+2, krytý, nespojený, kov

tremolo

ne

kobylka

Superstar

37

BLACKETT, Matt. The history of Yamaha guitars : Over sixty years of innovation. Milwaukee: Hall Leonard, 2006. That would all change with the adition of double-cutaway SG model, s. 65–69. ISBN 10:0-634-05326-9.

68

struník

skrz tělo

pickguard

ne

výstup pro výztuhu krku

u hlavice

Tvarově nevychází z diskantového modelu Superstar. Spíše připomínal basové kytary výrobce Ibanez z modelové řady Musician. Obdobně jako diskantový model Superstar, byl i tento dodáván s kufrem a jednalo se o nástroj luxusnějšího vzhledu. Komponenty na něm pouţité byly vcelku kvalitní. Bylo moţné na něj hrát všechny tehdejší módní styly a pouţívat prakticky všechny techniky hry.

3.2.27. Disco typ nástroje

Diskantový

Konstrukce těla, spoj krku s tělem

masivní, šroubovaný

léta výroby

1985 aţ 1991

počet vyrobených kusů

4556

snímače

ne, Saphir, ne,

potenciometry

1x hlasitost, 1x tónová clona

přepínače

ne

materiál krku

javor

materiál těla

olše

materiál hmatníku

palisandr

menzura

630 mm

nultý praţec

ano

materiál ořechu

plast

barva těla

červená, černá

barva krku

transparentní lesklá

počet praţců

22

ladicí mechaniky

3+3, krytý, nespojený, kov

tremolo

ne

kobylka

Altro

struník

Součástí kobylky

pickguard

dvouvrstvý černobílý 69

výstup pro výztuhu krku

u hlavice

Disco svým tvarem připomíná Gibson SG. Na rozdíl od něj je pouţito pouze jediného snímače ve střední poloze, který nedává velké moţnosti voleb zvuku. Model byl pojmenován podle tehdy módního hudebního stylu, pro jehoţ interpretaci měl být nástroj konstruován. Disco nepatřil k nejkvalitnějším modelům z krnovské produkce. Jednalo se o levnější nástroj určený především začínajícím kytaristům.

3.2.28. Disco bass typ nástroje

basový

Konstrukce těla, spoj krku s tělem

masivní, šroubovaný

léta výroby

1985 aţ 1991

počet vyrobených kusů

287

snímače

Saphir, ne, Saphir, černé krytky

potenciometry

2x hlasitost

přepínače

ne

materiál krku

javor

materiál těla

olše

materiál hmatníku

palisandr

menzura

770 mm

nultý praţec

ano

materiál ořechu

plast

barva těla

červená, černá

barva krku

transparentní lesklá

počet praţců

22

ladicí mechaniky

4, krytý, nespojený, kov

tremolo

ne

kobylka

Fender kopie

struník

Součástí kobylky

pickguard

dvouvrstvý černobílý

výstup pro výztuhu krku

u hlavice

70

Disco bass nevychází koncepčně z diskantového modelu. Nástroj tvarem připomínal Gibson Firebird. Opět měl být určen pro hudební styl disco a téţ se jednalo spíše o nástroj určený začátečníkům. Model ve své době nepatřil k nejkvalitnějším, ani u něj nelze nalézt inovace proti běţně vyráběným nástrojům oné doby.

3.2.29. RK Bass typ nástroje

basový

konstrukce těla, spoj krku s tělem

masivní, průchozí

léta výroby

1986 aţ 1991

počet vyrobených kusů

375

snímače

ne, Precision, Jazzbass, později s aktivní elektronikou

potenciometry

2x hlasitost, 2x tónová clona

přepínače

ne

materiál krku

sendvič javor, ořech

materiál těla

ořech

materiál hmatníku

eben

menzura

860 mm

nultý praţec

ne

materiál ořechu

plast

barva těla

transparentní lesklá

barva krku

transparentní lesklá

počet praţců

24, vyráběla se i bezpraţcová verze

ladicí mechaniky

4, krytý, nespojený, kov

tremolo

ne

kobylka

RK Bass

struník

součástí kobylky

pickguard

ne

výstup pro výztuhu krku

u hlavice

Jednalo se o jeden z nejkvalitnějších nástrojů svého druhu za celou dobu produkce kytar v Krnově. Tento model byl poměrně náročný na výrobu, z čehoţ se odvíjela i vyšší konečná cena, díky níţ byl pro velkou část československých hudebníků nedostupný. 71

Nicméně právě tento model byl ve své době určitě konkurenceschopný na světovém trhu. Koncepčně se jednalo o kopii nástrojů firmy Spector. Poslední řada RK jiţ nenese označení „Jolana“.

3.2.30. Altro typ nástroje

diskantový

konstrukce těla, spoj krku s tělem

masivní, šroubovaný

léta výroby

1987 aţ 1988

počet vyrobených kusů

400

snímače

AlNiCo single, ne, AlNiCo single

potenciometry

1x hlasitost, 1x tónová clona

přepínače

1x otočný, čtyřpolohový

materiál krku

javor

materiál těla

olše

materiál hmatníku

eben

menzura

630 mm

nultý praţec

ano

materiál ořechu

plast

barva těla

hnědý sunburst

barva krku

transparentní lesklá

počet praţců

21

ladicí mechaniky

6, nekrytý, spojený, kov

tremolo

ne

kobylka

Altro

struník

Součástí kobylky

pickguard

bílý plast, pod potenciometry a přepínačem kov

výstup pro výztuhu krku

u patky krku

Prakticky se jednalo o inovovaný model Iris, který měl masivní tělo, odlišnou kobylku a nebyl vybaven tremolem. Ostatní části nástroje byly naprosto shodné. Šlo tedy o kopii

72

standardního Telecasteru, který se vyrábí bezmála šedesát let, tím pádem lze říci, ţe Altro bylo v době svého vzniku nepřinášelo ţádné nové inovace

3.2.31.Altro bass typ nástroje

basový

konstrukce těla, spoj krku s tělem

masivní, šroubovaný

léta výroby

1987 aţ 1988

počet vyrobených kusů

287

snímače

AlNiCo single, ne, AlNiCo single

potenciometry

1x hlasitost, 1x tónová clona

přepínače

1x otočný, čtyřpolohový

materiál krku

javor

materiál těla

olše

materiál hmatníku

eben

menzura

770 mm

nultý praţec

ano

materiál ořechu

plast

barva těla

černá

barva krku

černá

počet praţců

20

ladicí mechaniky

4, nekrytý, samostatný, kov

tremolo

ne

kobylka

kovová

struník

hřebenový

pickguard

Dvouvrstvý

černobílý

plast,

pod

potenciometry a přepínačem kov výstup pro výztuhu krku

u patky krku

Obdobně jako v případě Iris bass, nástroj koncepčně vychází z diskantového modelu stejného názvu. Změnou proti Iris bass je masivní konstrukce těla a odlišná kobylka, která přispívala k stabilnějšímu ladění.

73

3.2.32. Proxima typ nástroje

diskantový

konstrukce těla, spoj krku s tělem

masivní, šroubovaný

léta výroby

1988 aţ 1991

počet vyrobených kusů

139

snímače

ne, ne, Saphir

potenciometry

1x hlasitost, 1x tónová clona

přepínače

ne

materiál krku

javor

materiál těla

olše

materiál hmatníku

palisandr

menzura

630 mm

nultý praţec

ne

materiál ořechu

plast

barva těla

bílá

barva krku

bílá

počet praţců

21

ladicí mechaniky

6, nekrytý, spojený, kov

tremolo

ne

kobylka

Altro

struník

součástí kobylky

pickguard

ne

výstup pro výztuhu krku

u patky krku

Nástroj vycházel z modelu Galaxis s tím rozdílem, ţe neměl pickguard, kvůli čemuţ byl přístup k elektronice nástroje ze zadní strany těla. Další rozdíl proti modelu Galaxis bylo pouţití pevné kobylky typu Altro a pouze jednoho snímače Saphir u kobylky. Tento model byl patrně určen začínajícím kytaristům.

3.2.33. Proxima I typ nástroje

diskantový

konstrukce těla, spoj krku s tělem

masivní, šroubovaný 74

léta výroby

1988 aţ 1991

počet vyrobených kusů

2749

snímače

Saphir, ne, Saphir

potenciometry

1x hlasitost, 1x tónová clona

přepínače

1x páčkový, třípolohový

materiál krku

javor

materiál těla

olše

materiál hmatníku

palisandr

menzura

630 mm

nultý praţec

ne

materiál ořechu

plast

barva těla

růţová metalíza, modrá

barva krku

růţová metalíza, modrá

počet praţců

21

ladicí mechaniky

6, nekrytý, spojený, kov

tremolo

plovoucí

kobylka

kovová

struník

součástí tremola

pickguard

ne

výstup pro výztuhu krku

u patky krku

Proxima I se pouţitým tremolem a dvěma snímači Saphir blíţila modelu Galaxis ještě více neţ Proxima. Jednalo se tedy ve své době o značně zastaralý nástroj, který byl pro většinu tehdejších hudebníků nezajímavý.

3.2.34. Proxima bass typ nástroje

basový

Konstrukce těla, spoj krku s tělem

masivní, šroubovaný

léta výroby

1988 aţ 1991

počet vyrobených kusů

1689

snímače

ne, Precision, ne

potenciometry

1x hlasitost, 1x tónová clona 75

přepínače

ne

materiál krku

javor

materiál těla

olše

materiál hmatníku

palisandr

menzura

770 mm

nultý praţec

ano

materiál ořechu

plast

barva těla

černá

barva krku

černá

počet praţců

21

ladicí mechaniky

4, krytý, nespojený, kov

tremolo

ne

kobylka

Fender kopie

struník

součástí kobylky

pickguard

ne

výstup pro výztuhu krku

u hlavice

V tomto případě se jedná zřejmě o nejzřetelnější kopii i co se týče většiny detailů. Zkopírován byl model Precision firmy Fender, který se vyrábí od padesátých let dodnes. Tedy podobně jako v případě diskantového Altra i zde vsadili krnovští konstruktéři na léty ověřenou klasiku.

3.2.35. Proxima L bass typ nástroje

basový

konstrukce těla, spoj krku s tělem

masivní, šroubovaný

léta výroby

1988 aţ 1991

počet vyrobených kusů

1888

snímače

ne, Precision, ne

potenciometry

1x hlasitost, 1x tónová clona

přepínače

ne

materiál krku

javor

materiál těla

olše 76

materiál hmatníku

palisandr, nebo vlepený javor

menzura

770 mm

nultý praţec

ano

materiál ořechu

plast

barva těla

černá

barva krku

černá

počet praţců

bezpraţcový

ladicí mechaniky

4, krytý, nespojený, kov

tremolo

ne

kobylka

Fender kopie

struník

součástí kobylky

pickguard

ne

výstup pro výztuhu krku

u hlavice

Prakticky se jednalo o model Proxima bass v bezpraţcové úpravě. Moţný rozdíl byl ještě v případě pouţitého dřeva na hmatník, kde se v případě modelu Proxima L bass pouţíval palisandr i javor, který pro hmatníky bezpraţcových nástrojů není příliš obvyklý.

3.2.36. RK 110 typ nástroje

diskantový

konstrukce těla, spoj krku s tělem

masivní, šroubovaný

léta výroby

1990 aţ 1991

počet vyrobených kusů

40

snímače

AlNiCo single, AlNiCo single, AlNiCo single

potenciometry

1x hlasitost, 2x tónová clona

přepínače

1x páčkový, pětipolohový

materiál krku

javor

materiál těla

olše

materiál hmatníku

eben

menzura

650 mm 77

nultý praţec

ne

materiál ořechu

plast

barva těla

stříbrná metalíza, červená metalíza, modrá metalíza

barva krku

transparentní lesklá

počet praţců

21

ladicí mechaniky

6, krytý, nespojený, kov

tremolo

Fender kopie

kobylka

součástí tremola

struník

součástí tremola

pickguard

dvouvrstvý bíločerný

výstup pro výztuhu krku

u hlavice

Koncepčně nástroj vychází z modelu Stratocaster firmy Fender, tedy opět šlo o nápodobu sice starého, ale klasického modelu. Bohuţel bylo vyrobeno velmi malé mnoţství kusů. Spíše se jednalo o prototyp. Obdobně jako u basového modelu, ani diskantová modelová řada RK jiţ nenese značku „Jolana“ a téţ se jednalo o velmi kvalitní nástroje.

3.2.37. RK 120 typ nástroje

diskantový

konstrukce těla, spoj krku s tělem

masivní, šroubovaný

léta výroby

1990 aţ 1991

počet vyrobených kusů

141

snímače

AlNiCo single, AlNiCo single, AlNiCo single

potenciometry

1x hlasitost, 2x tónová clona

přepínače

1x páčkový, pětipolohový

materiál krku

javor

materiál těla

olše

materiál hmatníku

eben

menzura

650 mm 78

nultý praţec

ne

materiál ořechu

plast

barva těla

stříbrná metalíza, červená metalíza, modrá metalíza

barva krku

transparentní lesklá

počet praţců

21

ladicí mechaniky

6, krytý, nespojený, kov

tremolo

Fender kopie

kobylka

součástí tremola

struník

součástí tremola

pickguard

dvouvrstvý bíločerný

výstup pro výztuhu krku

u hlavice

Nástroj byl prakticky identický s předcházejícím modelem RK 110. Odlišit lze pouze popisem na hlavici nástroje.

3.2.38. RK 130 typ nástroje

diskantový

konstrukce těla, spoj krku s tělem

masivní, šroubovaný

léta výroby

1990 aţ 1991

počet vyrobených kusů

487

snímače

AlNiCo single, AlNiCo single, AlNiCo humbucker

potenciometry

1x hlasitost, 2x tónová clona

přepínače

1x páčkový, pětipolohový

materiál krku

javor

materiál těla

olše

materiál hmatníku

eben

menzura

650 mm

nultý praţec

ne

materiál ořechu

plast

barva těla

stříbrná metalíza, červená metalíza, modrá 79

metalíza barva krku

transparentní lesklá

počet praţců

21

ladicí mechaniky

6, krytý, nespojený, kov

tremolo

Fender kopie

kobylka

součástí tremola

struník

součástí tremola

pickguard

dvouvrstvý bíločerný

výstup pro výztuhu krku

u hlavice

Jedinou změnou proti RK 120 byl humbucker u kobylky.

3.2.39. RK 140 typ nástroje

diskantový

konstrukce těla, spoj krku s tělem

masivní, šroubovaný

léta výroby

1990 aţ 1991

počet vyrobených kusů

462

snímače

AlNiCo single, AlNiCo single, AlNiCo humbucker

potenciometry

1x hlasitost, 2x tónová clona

přepínače

1x páčkový, pětipolohový

materiál krku

javor

materiál těla

olše

materiál hmatníku

eben

menzura

650 mm

nultý praţec

ne

materiál ořechu

kov, se zámky

barva těla

stříbrná metalíza, červená metalíza, modrá metalíza

barva krku

transparentní lesklá

počet praţců

21

ladicí mechaniky

6, krytý, nespojený, kov, na některých 80

kusech od výrobce Schaller tremolo

Floyd Rose kopie, na některých kusech licenční Floyd Rose značky Schaller

kobylka

součástí tremola

struník

součástí tremola

pickguard

dvouvrstvý bíločerný

výstup pro výztuhu krku

u hlavice

Od předchozího modelu RK 130 se lišil tremolem typu Floyd Rose.

3.2.40. Jolana Mini typ nástroje

diskantový

konstrukce těla, spoj krku s tělem

masivní, šroubovaný

léta výroby

nezjištěno

počet vyrobených kusů

nezjištěno

snímače

ne, ne, AlNiCo single

potenciometry

1x hlasitost, 1x tónová clona

přepínače

ne

materiál krku

javor

materiál těla

olše

materiál hmatníku

javor, vlepený

menzura

500 mm

nultý praţec

ano

materiál ořechu

plast

barva těla

červená

barva krku

transparentní lesklá

počet praţců

21

ladicí mechaniky

6, nekrytý, spojený, plast

tremolo

ne

kobylka

kovová

struník

hřebenový

pickguard

bílý

plast,

pod

potenciometry 81

a přepínačem kov výstup pro výztuhu krku

u patky krku

Šlo spíše o prototyp cestovní elektrofonické kytary se zkrácenou menzurou. Tvarem těla připomínal model Shorty firmy Höfner. Nástoj se zřejmě ani nedostal do sériové produkce a následné distribuce.

3.2.40. Shrnutí krnovské produkce Přehled výroby se můţe zdát vyčerpávající, ale je vysoce pravděpodobné, ţe se vyráběly i další modely, které se nedochovaly, nebo byly určeny pro export, a tudíţ se s nimi na území České republiky nelze setkat. Zřejmě existovala i řada prototypů, z nichţ se nedochovala ani technická dokumentace, natoţ hotové nástroje. Informace o nich lze povaţovat za nenávratně ztracené, přesto výše uvedené tabulky jasně dokazují, ţe krnovský podnik byl s počtem blíţícímu se dvou set tisíci vyprodukovaným nástrojům

největším

výrobcem

masivních

elektrofonických

kytar

nejen

v Československu, ale i všech evropských zemí takzvaného bývalého Východního bloku.

82

Závěr Práce představuje historii a vývoj největšího Československého výrobce masivních

elektrofonických

kytar.

Úvodní

kapitoly

představují

elektrofony

z organologického hlediska a stručný vývoj kytary, které jsou pro komplexní pochopení fenoménu nezbytné. Zmíněny byly počátky výroby elektrofonických kytar v Krnově, jejich návaznost na předchozí výrobu v Blatné a Hradci Králové. Dále se práce zabývá důvody vzniku samostatného vývojového střediska v Krnově, exportem nástrojů do zahraničí, distribucí po Československu. Zmíněno je postavení elektrofonických kytar z Krnova u praktických hudebníků v dobách produkce, i po ukončení výroby. V práci jsou představeny specifika elektrofonických kytar vyráběných v Krnově a následně popsány jednotlivé komponenty na nich pouţívané. Připomenut je fakt, ţe většina komponentů byla uţívána pro několik modelů, čehoţ je vyuţito při popisu jednotlivých modelů. Pomocí tabulek je vytvořen souhrn většiny modelů vyráběných v Krnově. Jednotlivé

modely

jsou

uváděny

v kontextu

celosvětového

vývoje

výroby

elektrofonických kytar. V současnosti existuje mnoho dochovaných kusů elektrofonických kytar vyrobených v Krnově, méně však materiálů vztahujících se k výrobě. Lze se domnívat, ţe postupem času bude moţností získávání informací o výrobě elektrofonických kytar v Krnově ubývat.

83

Resumé Bakalářská práce představuje problematiku výroby elektrofonických kytar v Krnově. Zmiňuje vývoj výroby od prvopočátků v roce 1962 aţ po ukončení výroby v roce 1991. Problematika výroby elektrofonických kytar v Krnově je zasazena do kontextu tehdejšího vývoje výroby těchto nástrojů v Československu i v zahraničí. Popisuje jednotlivé komponenty, které se zpravidla vyskytovaly na více modelech kytar. Na závěr představuje formou tabulek konkrétní modely elektrofonických kytar vyráběných v Krnově.

84

Summary The bachelor thesis deals with the topic of manufacturing the electrophonic guitars in Krnov. It follows its development from the beginning in 1962 up till the closing of the factory in 1991. The production in Krnov is put in context with the contemporary development of manufacturing these instruments in Czechoslovakia as well as abroad. It describes the individual components which were frequently used for numerous models of guitars. Finally, in the form of separate tabs, it introduces concrete types of electrophonic guitars produced in Krnov.

85

Použitá literatura BLACKETT, Matt. The history of Yamaha guitars : Over sixty years of innovation. Milwaukee: Hall Leonard, 2006. That would all change with the adition of doublecutaway SG model, s. 65–69. ISBN 10:0-634-05326-9. BLEŠČÁKOVÁ, Martina. Gitara v priebehu storočí po súčasnosť : dôležitý medzník vo vývoji gitary -Johann Stauffer, jeho žiaci a pokračovatelia. Brno, 2004. 152 s. Dizertační práce. Masarykova Univerzita. BUDIŠ, Ratibor. Housle v proměnách staletí. Praha: Supraphon, 1975. Názvosloví houslí a jejich součást, s. 18–19. BURGHAUSER, Jarmil; ŠPELDA, Antonín. Akustické základy orchestrace. Praha: Panton, 1967. Dynamický rozsah hudebních nástrojů, s. 63. ČERNÝ, Jiří. Zpěváci bez konzervatoře. Praha: Československý spisovatel, 1966. Big beat neboli rock´n´roll je tu, s. 115–121. ČÍŢEK, Bohuslav. Hudební nástroje. Praha: Aventinum, 2004. Praţské barokní kytary 17. století, Ondřej Ott, Praha. ISBN 80-7151-211-7. EMMERT, František. Poznámky k instrumentaci II. 2. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, 2005. Kytara, s. 38–46. GUŠTAR, Milan. Elektrofony : Historie, Principy, Souvislosti. Praha: Uvnitř, 2007. 397 s. ISBN 978-80-239-8446-0. HANÁKOVÁ, Jiřina. Výroba varhan v Krnově. Brno, 1967. 69 s. Diplomová práce. Univerzita palackého, katedra hudební vědy a výchovy. HOLAS, Václav. Světem hudebních nástrojů : O jejich vzniku a výrobě. Praha: Panton, 1979. K historii Čs. hudebních nástrojů, s. 221–224. HUTTER, Josef. Hudební nástroje. Praha : František Novák, 1945. Loutna, s. 118–121. KŘIVKA, Jiří. Příběh varhan RWZ - povídání s Čestmírem Potočkem o legendárních varhanách. Muzikus. 2007, 17, 12, s. 50–54. Dostupný také z WWW: 86

. ISSN 12101443 KURFÜRST, Pavel. Hudební nástroje. Praha: TOGGA, 2002. Elektrofonická kytara ISBN 80-902912-1-X. LEMME, Helmuth; BROSNAC, Donald; ZÁVODNÝ, Jindřich. Elektrofonické kytary: Elektronika nástroje, díl 1. Krnov: Odštěpný závod Varhany Krnov, 1986. 71 s. MODR, Antonín. Hudební nástroje. 7. Praha: Supraphon, 1982 Elektrické hudební nástroje, s. 212–229 MODR, Antonín. Hudební nástroje. 9. Praha: Editio Bärenreiter, 2006. 348 s. ISBN 8086385-12-4. SVOBODA, Rudolf; VITÁMVÁS, Zdeněk. Elektroniké hudební nástroje. Praha: Státní nakladatelství technické literatury, 1958. IV. Elektrické hudební nástroje jednohlasé, s. 139–143. ŠÁREK, Ondřej. Ukulele v rocku. Muzikus. 2008, 18, 12, s. 133. Dostupný také z WWW: . ISSN 1210-1443.

87

Prameny Rozhovor s Ing. Jindřichem Závodným, dne 27.3.2010, Olomouc. Rozhovor s Janem Pally, dne 10.4.2010, Olomouc. Rozhovor s Jiřím Bogáčem, dne 17.4.2010, Krnov. Rozhovor s Věrou Unčovskou, dne 17.4.2010, Krnov. Rozhovor s Martinem Hradečným , dne 24.4.2010, Krnov. <www.allegro.pl> <www.aukro.cz> <www.ebay.com> <www.ebay.de> <www.hudebnibazar.cz> <www.jolana.cz> <www.jolana.info>

88

Seznam příloh Příloha: CD-ROM obsahuje scan LEMME, Helmuth; BROSNAC, Donald; ZÁVODNÝ, Jindřich. Elektrofonické kytary: Elektronika nástroje, díl 1. Krnov: Odštěpný závod Varhany Krnov, 1986. 71 s. Dále obsahuje soubor fotografií a scanů seřazených na základě jednotlivých kapitol. 2.6.1. Snímače prohavajské a diskantové typy kytar 1. Grazioso, foto z vlastního archivu, 13.9.2007. 2. Brilant, www.aukro.cz, 20.5.2010. 3. Brilant DeLuxe, www.aukro.cz, 20.5.2010. 4. Single kolejnicový 1, www.jolana.cz, 19.4.2010. 5. Single kolejnicový 2, www.aukro.cz, 31.3.2010. 6. Single kolejnicový 3, www.aukro.cz, 31.3.2010. 7. Star X, www.aukro.cz, 20.5.2010. 8. Tornádo, www.aukro.cz, 20.5.2010. 9. Saphir, www.hudebnibazar.cz, 16.4.2010. 10. Single AlNiCo, www.aukro.cz 20.5.2010. 2.6.4. Kobylky 1. Dřevěná s moţností kompenzace, www.aukro.cz, 20.5.2010. 2. Kovová, www.jolana.cz, 18.5.2010. 3. Altro, www.hudebnibazar.cz, 30.3.2010. 2.6.5. Tremola 1. Grazioso, foto z vlastního archivu, 13.9.2007. 2. Plovoucí, www.jolana.cz, 28.4.2010. 2.6.7. Ladicí mechaniky 1. Basová krytá, www.aukro.cz, 27.4.2010. 2. Diskantová nekrytá, www.jolana.cz, 28.4.2010.

89

2.6.8. Pickguardy 1. Vikomt bass, www.aukro.cz, 31.3.2010. 2.6.10. Ořech a srážeč strun 1. Nultý praţec ořech odstraněn, www.aukro.cz , 30.3.2010. 2. Ořech a nestavitelný sráţeč strun, www.allegro.pl, 18.4.2010. 2.6.12. Dřevo pro výrobu kytar 1. Krk javor z jednoho kusu, www.aukro.cz, 30.3.2010. 2. Krk javor hmatník eben, www.aukro.cz, 30.3.2010. 3. Krk javor hmatník lignaomn, www.aukro.cz, 30.3.2010. 4. Tělo olše 1, www.aukro.cz, 30.3.2010. 5. Tělo olše 2, www.aukro.cz, 30.3.2010. 6. Tělo olše 3, www.aukro.cz, 30.3.2010. 2.6.13. Spojení krku s tělem 1. Šroubovaný spoj, www.hudebnibazar.cz, 14.5.2010. 2.6.15. Příslušenství kytar 1. Obal hnědá koţenka 1, www.aukro.cz, 31.3.2010. 2. Obal hnědá koţenka 2, www.aukro.cz, 31.3.2010. 2.7.1. Krnovské elektrofonické kytary v dobách jejich produkce 1. Krk Galaxis bass tělo zbroušený Iris bass 1, www.aukro.cz, 20.4.2010. 2. Krk Galaxis bass tělo zbroušený Iris bass 2, www.aukro.cz, 20.4.2010. 3. Krk Galaxis bass tělo zbroušený Iris bass 3, www.aukro.cz, 20.4.2010. 4. Krk Galaxis bass tělo zbroušený Iris bass 4, www.aukro.cz, 20.4.2010. 5. Star V přelakovaná vyměněny snímače a pickguard, www.aukro.cz , 30.3.2010. 3.2.2. Arco 1. Arco, foto z vlastniho archivu, 13.9.2007. 2. Arco a John Paul Jones, neznámý původ. 3. Arco a Led Zeppelin 1, neznámý původ. 90

4. Arco a Led Zeppelin 2, neznámý původ. 5. Arco detail, www.aukro.cz , 27.4.2010. 3.2.5. Baso IV 1. Baso IV 1.1, www.aukro.cz, 16.4. 2010. 2. Baso IV 1.2, www.aukro.cz, 16.4. 2010. 3. Baso IV 1.3, www.aukro.cz, 16.4. 2010. 4. Baso IV 2.1, www.aukro.cz, 16.4.2010. 5. Baso IV 2.2, www.aukro.cz, 16.4.2010. 3.2.7. Pedro 1. Pedro, www.jolana.cz, 16.4.2010. 3.2.8. Marina 1. Marina, www.hudebnibazar.cz , 16.4.2010. 3.2.12. Alfa 1. Alfa 1, www.ebay.de, 22.4.2010. 2. Alfa 2, www.ebay.de, 22.4.2010. 3. Alfa 3, www.ebay.de, 22.4.2010. 4. Alfa 4, www.ebay.de, 22.4.2010. 5. Alfa 5, www.ebay.de, 22.4.2010. 3.2.13. Star VIII 1. Star VIII, www.jolana.cz, 16.4. 2010. 3.2.15. Baso IX 1. Baso IX 1, www.aukro.cz, 31.3.2010. 2. Baso IX 2, www.aukro.cz, 31.3.2010. 3. Baso IX 3, www.aukro.cz, 31.3.2010. 3.2.20. Iris 1. Iris 1, www.hudebnibazar.cz, 18.4.2010. 2. Iris 2, www.hudebnibazar.cz, 18.4.2010. 91

3. Iris 3, www.hudebnibazar.cz, 18.4.2010. 4. Iris 4, www.hudebnibazar.cz, 18.4.2010. 5. Iris 5, www.hudebnibazar.cz, 18.4.2010. 3.2.21. Iris Bass 1. Iris bass 1, www.aukro.cz, 1.5.2010. 2. Iris bass 2, www.aukro.cz, 1.5.2010. 3. Iris bass 3, www.aukro.cz, 1.5.2010. 3.2.22. Galaxis 1. Galaxis 1, www.allegro.pl, 10.5.2010. 2. Galaxis 2, www.allegro.pl, 10.5.2010. 3. Galaxis 3, www.allegro.pl, 10.5.2010. 4. Galaxis 4, www.allegro.pl, 10.5.2010. 5. Galaxis 5, www.allegro.pl, 10.5.2010. 6. Galaxis 6, www.allegro.pl, 10.5.2010. 7. Galaxis 7, www.allegro.pl, 10.5.2010. 8. Galaxis 8, www.allegro.pl, 10.5.2010. 3.2.23. Galaxis bass 1. Galaxis bass, www.hudebnibazar.cz, 10.5.2010. 3.2.24. Superstar 1. Superstar 1, www.aukro.cz, 9.5.2010. 2. Superstar 2, www.aukro.cz, 9.5.2010. 3.2.25. Superstar bass 1. Superstar bass bezpraţec 1, www.aukro.cz, 14.5.2010. 2. Superstar bass bezpraţec 2, www.aukro.cz, 14.5.2010. 3. Superstar bass bezpraţec 3, www.aukro.cz, 14.5.2010. 4. Superstar bass 1, www.hudebnibazar.cz, 10.5.2010. 3.2.26. Disco 1. Disco 1.1, www.aukro.cz, 30.3.2010. 92

2. Disco 1.2, www.aukro.cz, 30.3.2010. 3. Disco 1.3, www.aukro.cz, 30.3.2010. 4. Disco 1.4, www.aukro.cz, 30.3.2010. 5. Disco 2.1, www.allegro.pl, 14.5.2010. 6. Disco 2.2, www.allegro.pl, 14.5.2010. 7. Disco 2.3, www.allegro.pl, 14.5.2010. 8. Disco 2.4, www.allegro.pl, 14.5.2010. 9. Disco 2.5, www.allegro.pl, 14.5.2010. 10. Disco 2.6, www.allegro.pl, 14.5.2010. 11. Disco 2.7, www.allegro.pl, 14.5.2010. 3.2.27. Disco bass 1. Disco bass 1, www.hudebnibazar.cz, 16.4.2010. 2. Disco bass 2, www.hudebnibazar.cz, 16.4.2010. 3. Disco bass 3, www.hudebnibazar.cz, 16.4.2010. 3.2.28. RK bass 1. RK bass, www.jolana.cz 16.4.2010. 3.2.33. Proxima bass 1. Proxima bass 1, www.aukro.cz, 10.5.2010. 2. Proxima bass 2, www.aukro.cz, 10.5.2010. 3. Proxima bass 3, www.aukro.cz, 10.5.2010. 4. Proxima bass 4, www.aukro.cz, 10.5.2010. 5. Proxima bass 5, www.aukro.cz, 10.5.2010. 6. Proxima bass 6, www.aukro.cz, 10.5.2010. 7. Proxima bass 7, www.aukro.cz, 10.5.2010. 3.2.38. RK 140 1. RK 140, www.jolana.cz, 27.4.2010. Nezařaditelné 1. Nástroj smontovaný Mrtinem Hradečným z RK dílů, foto z vlastního archivu, 28.4. 2010. 93

2. Odznaky Jolana Krnov, www.aukro.cz, 19.4.2010. 3. Ţidle z těla Iris 1, foto z vlastního archivu, 28.4.2010. 5. Ţidle z těla Iris 2, foto z vlastního archivu, 28.4.2010. 6. Ţidle z těla Iris 3, foto z vlastního archivu, 28.4.2010. 7. Ţidle z těla Iris 4, foto z vlastního archivu, 28.4.2010. 8. Ţidle z těla Iris a jejich výrobce Martin Hradečný v Kofola music klubu Krnov, foto z vlastního archivu, 28.4.2010.

94