MASARYKOVA UNIVERZITA

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA VÝCHOVY KE ZDRAVÍ

Znalosti ţáků 8. a 9. třídy o sexuálně přenosných chorobách Bakalářská práce

BRNO 2011

Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Jana Gajdošová

Vypracovala: Pavla Pilátová 1

Bibliografický záznam PILÁTOVÁ, Pavla. Znalosti ţáků 8. a 9. třídy o sexuálně přenosných chorobách: bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra výchovy ke zdraví, 2011. 98 l. Vedoucí bakalářské práce Mgr. Jana Gajdošová.

Anotace Bakalářská práce se zabývá nejznámějšími a nejrozšířenějšími sexuálně přenosnými nemocemi. Teoretická část je rozdělena do tří hlavních oblastí navzájem spolu souvisejících. První oblast se týká sexuální výchovy jak doma, tak i ve škole, přibliţuje sexuální vývoj v dospívání a první pohlavní styk. Druhá oblast rozebírá sexuálně přenosné nemoci, jejich příznaky, moţnosti přenosu, způsoby léčby a ochrany. Třetí oblast pojednává o metodách antikoncepce a stručně je charakterizuje. Následuje praktický výzkum, který byl uskutečněn pomocí dotazníkového šetření u ţáků 8. a 9. tříd na dvou základních školách. Průzkum se nezaměřuje pouze na znalosti dotazovaných ohledně sexuálně přenosných nemocí, ale také zjišťuje, jaké způsoby antikoncepce preferují, jaké jsou jejich nejčastější zdroje informací o pohlavních chorobách a jaké mají zkušenosti s pohlavním ţivotem.

Klíčová slova sexuální výchova, dospívající, první pohlavní styk, sexuálně přenosné nemoci, příznaky, léčba, bezpečný sex, riziko, metody antikoncepce

2

Annotation Bachelor thesis deals with the best known and most widespread sexually transmitted diseases. The theoretical part is divided into three main areas related to each other. The first area relates to sex education both at home and at school, describes sexual development in adolescence and first sexual intercourse. The second area examines sexually transmitted diseases, their symptoms, possibilities of transmission, methods of treatment and protection. The third area deals with the methods of contraception and briefly describes them. The following part is a practical research that was conducted through questionnaire survey of students of 8th and 9th classes in two elementary schools. The survey doesn’t focus only on the knowledge of respondents regarding sexually transmitted diseases, but also it looks out contraceptive methods preferred by students, their most frequent sources of information about sexually transmitted diseases and their experiences with sexual life.

Keywords sex education, teenager, first sexual intercourse, sexually transmitted diseases, symptoms, treatment, safe sex, risk, contraceptive methods

3

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem závěrečnou bakalářskou práci vypracovala samostatně, s vyuţitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. V Brně dne 13. dubna 2011

Pavla Pilátová

4

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Mgr. Janě Gajdošové za odborné vedení bakalářské práce. Dále bych chtěla poděkovat studentům základních škol za vyplnění dotazníku a vedení těchto škol, ţe mi umoţnili na jejich škole výzkum provést. 5

Obsah ÚVOD ............................................................................................................................... 8 I. TEORETICKÁ ČÁST…………………………………………………………….... 9 1

SEXUÁLNÍ VÝCHOVA ......................................................................................... 9 1.1 Sexuální výchova v rodině .................................................................................... 9 1.2 Sexuální výchova ve škole .................................................................................. 10 1.3 Sexuální výchova očima dospívajících ................................................................ 11

2

SEXUÁLNÍ VÝVOJ V DOSPÍVÁNÍ................................................................... 13

3

PRVNÍ POHLAVNÍ STYK .................................................................................. 14 3.1 Rizika předčasného zahájení sexuálního ţivota ................................................... 15

4

SEXUÁLNĚ PŘENOSNÉ NEMOCI ................................................................... 17 4.1 Historie sexuálně přenosných chorob .................................................................. 17 4.2 Přehled sexuálně přenosných chorob ................................................................... 17 4.3 Nejrozšířenější sexuálně přenosné nemoci .......................................................... 18 4.3.1 Syfilis ............................................................................................................... 19 4.3.2 Kapavka ........................................................................................................... 20 4.3.3 Chlamydie ....................................................................................................... 21 4.3.4 Herpes simplex ............................................................................................... 21 4.3.5 HIV/AIDS ........................................................................................................ 22 4.3.6 Trichomoniáza ................................................................................................ 25 4.3.7 Lidský papilomavirus (Human papilloma virus - HPV) ................................. 25 4.4 Ostatní sexuálně přenosné nemoci ....................................................................... 26 4.5 Co dělat při nákaze sexuálně přenosnou chorobou .............................................. 27 4.6 Zákony a pohlavní nemoci ................................................................................... 27 4.7 Rozšíření sexuálně přenosných chorob v České republice .................................. 28

5

BEZPEČNÝ SEX ................................................................................................... 29 5.1 Bezpečné chování................................................................................................. 29 5.2 Rizikové chování.................................................................................................. 29 5.3 Rizika přenosu pohlavních chorob při milostných praktikách ............................. 30

6

ANTIKONCEPCE ................................................................................................. 31 6.1 Přehled antikoncepčních metod ........................................................................... 31 6

6.2 Spolehlivost antikoncepčních metod.................................................................... 31 6.3 Charakteristika antikoncepčních metod ............................................................... 32 6.3.1 Přerušená souloţ .............................................................................................. 32 6.3.2 Přirozené metody ............................................................................................. 33 6.3.3 Kondom ........................................................................................................... 33 6.3.4 Poševní pesar ................................................................................................... 34 6.3.5 Chemická antikoncepce – spermicidní prostředky .......................................... 34 6.3.6 Nitroděloţní tělíska (Intrauterine Devices – IUD) .......................................... 34 6.3.7 Kombinovaná hormonální antikoncepce......................................................... 35 6.3.8 Antikoncepční náplasti .................................................................................... 35 6.3.9 Minipilulky ...................................................................................................... 36 6.3.10 Injekce a implantáty ....................................................................................... 36 6.3.11 Nitroděloţní antikoncepční systém ................................................................ 36 6.3.12 Postkoitální antikoncepce............................................................................... 36 6.3.13 Sterilizace ....................................................................................................... 37 6.4 Antikoncepce a informovanost ............................................................................ 37 II. PRAKTICKÁ ČÁST………………………………………………………………38 7

VÝZKUMNÁ ČÁST .............................................................................................. 38 7.1 Cíle a hypotézy..................................................................................................... 38 7.2 Metodika výzkumu............................................................................................... 39 7.2.1 Pouţitá metoda sběru dat ................................................................................. 39 7.2.2 Zkoumaný soubor ............................................................................................ 40 7.3 Výsledky výzkumu a jejich analýza..................................................................... 41 7.4 Analýza vytyčených hypotéz ............................................................................... 86

DISKUSE ....................................................................................................................... 87 ZÁVĚR ........................................................................................................................... 89 RESUMÉ………………………………………………………………………………90 POUŢITÉ ZDROJE ..................................................................................................... 91 PŘÍLOHA

7

ÚVOD

Sexuálně přenosné nemoci jsou choroby, které mohou postihnout kohokoliv. Netýkají se pouze pohlavně ţijících muţů a ţen, ale mohou také výrazně poškodit zdraví ještě nenarozeného dítěte. Kaţdý z nás si je těchto onemocnění vědom. Ale kolik z nás můţe s čistým svědomím říct, vţdy jsem při pohlavním styku dodrţoval zásady bezpečného sexu. Pocity vzrušení, vášeň a nedočkavost jsou často silnější neţ náš rozum. Potom výmluvy typu stalo se to jenom jednou, nebo byl jsem v podnapilém stavu, slýcháváme často, ovšem naše jednání neomlouvají. Stačí jenom jednou a můţeme onemocnět smrtelnou nemocí. Proto je důleţité, aby dospívající ještě před zahájením svého pohlavního ţivota znali rizika nechráněného sexu a uvědomovali si důsledky s ním související. Zda studenti mají dostatek informací o sexuálně přenosných chorobách, o moţnostech přenosu a způsobů ochrany zjišťuje bakalářská práce Znalosti ţáků 8. a 9. třídy o sexuálně přenosných chorobách. Teoretická část se nejdříve zabývá sexuální výchovou jak ve škole, tak i doma, jelikoţ pohlavní nemoci jsou její součástí. V dalších kapitolách je stručně popsán sexuální vývoj v dospívání a pohlavní styk. Následuje kapitola o sexuálně přenosných chorobách. Je zde uvedena historie, přehled, charakteristika nejznámějších pohlavních chorob, postup co dělat při nákaze a zákony vztahující se na pohlavní nemoci. Další kapitola je věnována zásadám bezpečného sexu a rizikovému chování. Teoretickou část uzavírají metody antikoncepce. Navazující praktická část obsahuje výsledky výzkumu. Cílovou skupinou jsou ţáci z 8. a 9. tříd základních škol. Dotazník se skládá z otázek zjišťujících znalosti o sexuálně přenosných chorobách, jejich příznaky, způsoby přenosu a prevence. Dále zjišťuje znalosti antikoncepčních metod a zdroje informací o sexuálním ţivotě. Část dotazníku je určena pouze studentům, kteří jiţ měli pohlavní styk a poslední otázky zjišťují názory dospívajících na zahájení pohlavního ţivota. Cílem bakalářské práce je zjistit informovanost těchto ţáků o sexuálně přenosných chorobách, jejich nejčastější zdroje informací, znalosti o způsobech antikoncepce a zmapovat jejich zkušenosti s pohlavním ţivotem. 8

I.

TEORETICKÁ ČÁST

1 SEXUÁLNÍ VÝCHOVA

Sexuální výchova je v posledních letech často rozebírané téma. Odpůrci sexuální výchovy tvrdí, ţe je neúčinná a je příčinou dřívějšího zahajování sexuálního ţivota. Výzkumy však dokazují pravý opak. Sexuální výchova oddaluje věk zahájení sexuálního ţivota a vede k zodpovědnějšímu přístupu k antikoncepci a k ochraně před pohlavně přenosnými chorobami. Proto je důleţité, aby dospívající získali potřebné informace dřív, neţ se stanou sexuálně aktivními. Výzkumy také ukazují, ţe zneuţití dětí rodičem, se ve většině případů odehrává v rodinách, ve kterých se o sexu nemluví, sex je pro ně tabu. Dnešní doba je velmi sexualizovaná. Děti se jiţ od útlého věku setkávají se sexuální tématikou v časopisech, televizi či na internetových stránkách. Proto je důleţité mluvit s dětmi o sexualitě. Pomocí rozhovorů můţeme informace získané z médií uvést na pravou míru. Ne vţdy se totiţ jedná o správné a přiměřené informace. Sexuální výchova by měla dospívajícím pomáhat při utváření a rozvíjení jejich vlastní sexuality. Jedním z jejich hlavních cílů je naučit dospívající mládeţ spojovat sexualitu s láskou a zodpovědností (Augustyn, 1998).

1.1 Sexuální výchova v rodině Sexuální výchova je součástí výchovně-vzdělávacího procesu, na kterém se podílí škola, rodina a celá společnost. Pro sexuální výchovu je nejpřirozenější prostředí právě rodina. Bohuţel si někteří rodiče myslí, ţe jejich dítě uţ všechno zná ze školy či z časopisů, a tak svou roli podceňují. Ale ve skutečnosti je role rodičů jen těţko nahraditelná. Rodina je místem pro důvěrné rozhovory a sdílení společných hodnot a postojů. Pomocí nich mohou rodiče usměrňovat roztříštěné informace, které se k dětem dostávají z různých zdrojů. Podle Zdeňka Matějíčka, nejvýznamnějšího českého dětského psychologa, má sexuální výchova tři základní roviny: vztah, vzor a poučení. V první rovině se dítě učí 9

mít rád a vytváří si vztahy k ostatním. V rovině vzoru dítě přijímá modely chování, nejčastěji od svých rodičů. Třetí rovinu poučení plní částečně škola, kdy dítě získává vědomosti a znalosti, ale nadále je role rodičů důleţitá (Šilerová, 2003). Autor knihy Sexuální výchova v rodině a ve škole Józef Augustyn také zdůrazňuje, jak je důleţitá vzájemná láska od obou rodičů. Pokud tomu tak není, vyvolává to u dítěte obvykle citovou zátěţ. Pokud dívka nemá dobrý vztah s otcem, můţe proţívat větší strach z chlapců, či přehnanou potřebu na sebe strhávat pozornost. V případech kdy matka nemá citovou oporu ve svém muţi, můţe ji začít hledat u svých dětí, zvláště u synů. Tato opora bývá spojena s pocitem vlastnictví a sklonem k citovému vydírání dítěte (Augustyn, 1998).

1.2 Sexuální výchova ve škole Stejně jako rodina, tak i škola má v oblasti sexuální výchovy velký význam. Podle mezinárodní úmluvy o právech dítěte z roku 1989 má dítě právo na vzdělání a ukládá státům výchovu k plánovanému rodičovství. Záleţí také na učitelích a řediteli dané školy, jak pojmou tuto problematiku. Sexuální výchova na českých školách netvoří samostatný předmět, ale je rozptýlena do více předmětů, především prvouky, přírodopisu, občanské nauky, rodinné výchovy a výchovy ke zdraví. S výukou se dnes jiţ začíná na prvním stupni základní školy a ta pokračuje aţ na střední školy. Ve čtvrté nebo páté třídě se děti mohou seznámit s problematikou rozmnoţování. Na středních školách je výuka spíše individuální. Například na středních zdravotnických školách se některým otázkám věnují hlouběji, a to zejména v hodinách biologie. V současné době je náplní školní sexuální výchovy předávání základních informací o pohlavním dospívání, početí, porodu, těhotenství, mateřství, zabránění těhotenství a o ochraně před sexuálně přenosnými chorobami. Málo prostoru je většinou věnováno otázkám vztahů, hodnot a vytváření vlastního názoru. Také obtíţnější otázky, kam řadíme například problematiku onanie nebo první sexuální zkušenosti, jsou často zanedbávány. Proto některé školy doplňují běţnou výuku besedami s různými odborníky, coţ je zajímavé, ale ne vţdy systematické. Na některých školách se můţeme setkat i 10

se speciálními krouţky, kde ţáci mohou získávat potřebné informace, a zároveň zde mohou vyjadřovat své názory a postoje v této oblasti (Sexus [online], 2002, Šilerová, 2003). Ne všechny přednášky jsou však pozitivním přínosem, jak 27. února 2010 informovaly Lidové noviny. Stále častěji chodí do škol dělat přednášky zástupci různých náboţenských organizací. Náplní těchto přednášek je většinou věrnost a sexuální abstinence, bohuţel opomíjejí téma antikoncepce a ochrany. Podle sexuologa Petra Wiessa náboţenské organizace často nemluví pravdu. Tvrdí například, ţe kondom dostatečně nechrání před virem HIV, ţe dokáţe proniknout do těla i přes jeho stěnu. Zuzana Prouzová ze Společnosti pro plánování rodiny a sexuální výchovu se také obává toho, ţe děti začnou svůj sexuální ţivot bez ochrany, jelikoţ pravděpodobnost, ţe budou dodrţovat sexuální abstinence je velmi malá (Kubálková [online], 2010). Sexuální výchova patří k obtíţnějším tématům z hlediska výuky. Přesto však na školách chybí metodický portál k výuce. Z toho důvodu ministerstvo školství vydalo příručku Sexuální výchova. Proti této příručce se však zvedla vlna odpůrců z řad rodičů, coţ způsobilo její stáhnutí. V budoucnu by se měla příručka zavést, jakmile se odstraní její kontroverzní pasáţe, jak popisuje článek na portálu ceskenoviny.cz z 6. srpna 2010 (České noviny [online], 2010).

1.3 Sexuální výchova očima dospívajících Otázkou uţ není, zda se má nebo nemá sexuální výchova vyučovat, ale spíše jak se má taková výuka vést a kdy je vhodné s ní začít. Jak vypadá sexuální výchova podle dospívajících, nám nejlépe objasní výzkum od Lenky Šilerové, autorky knihy Sexuální výchova. Výzkum realizovala v roce 2001 a zúčastnilo se ho téměř 800 studentů ze středních škol a odborných učilišť České republiky ve věku 17 - 18 let. Dospívající nejčastěji získávají informace o sexualitě od kamarádů a z médií. Od matky získala informace polovina, od učitelů 47 %, od partnera nebo partnerky 40 % a od otce 23 % dospívajících; Dospívající si přejí dozvídat se o sexualitě od blízkých osob, tedy od partnera a od rodičů; 11

Polovina dospívajících chce se svými dětmi mluvit více o sexualitě, neţ s nimi mluvili jejich rodiče; Nejčastějším tématem je láska. O pohlavním dospívání, antikoncepci, pohlavně přenosných chorobách a o pohlavním styku se mluvilo přibliţně v polovině rodin. Nejméně se mluvilo o masturbaci a o sexuálním zneuţití se mluvilo jen v necelé třetině rodin; Nejčastější sdělení od rodičů bylo varování před těhotenstvím a sexuálně přenosnými chorobami; Většina dospívajících je přesvědčena, ţe by se mladí lidé měli o všech sexuálních otázkách dozvídat jiţ ve školním věku. Výzkum nám potvrzuje význam rodinné sexuální výchovy a vyplývá z něj, ţe rozhovory o sexualitě jsou u dětí vítané. Ovšem sexuální výchova by měla usilovat o předcházení negativních následků sexuality, nikoli před nimi pouze varovat (Šilerová, 2003).

12

2 SEXUÁLNÍ VÝVOJ V DOSPÍVÁNÍ Mezi 13. a 15. rokem se začíná projevovat zájem o druhé pohlaví, dospívající je v období puberty. V tomto období není uţ člověk dítětem, ale není ještě ani dospělým. Dochází k prvnímu zamilování, v mnoha případech však neopětovanému. Dívčí lásky bývají spíše platonické, zato chlapci si představují sexuální kontakty. V tomto období dívky potřebují sdílet svá důvěrná tajemství s kamarádkami, se kterými mohou mluvit bez rozpaků. U chlapců je to období sbírání pornografických časopisů a s nimi spojenou onanií. Chlapce i dívky začínají zajímat sexuální otázky, jako je antikoncepce, potrat, sexuálně přenosné choroby, atd. Mladí lidé často povaţují své vrstevníky za mnohem zkušenější v sexu, neţ jsou ve skutečnosti. Takové vnímání můţe vést k časnějšímu zahájení sexuálního ţivota, protoţe se jim chtějí vyrovnat. Okolo 15. roku začíná období prvních vztahů, které bývají spojení s prvním pohlavním stykem. Tyto vztahy jsou sice intenzivně proţívané, avšak často nestálé. Aţ po tomto období začínají vznikat trvalé vztahy s hlubokým porozuměním a záměrem zaloţení rodiny. Tento vývoj je pouze přibliţný, neboť mezi dětmi jsou velké rozdíly. Někteří zahájí svůj sexuální ţivot ještě před 15. rokem, jiní aţ kolem 20. let, a někteří ještě později (Šilerová, 2003).

Dospívající postupně získávají své sexuální zkušenosti. Podle Rabocha můţeme sexuální vývoj rozdělit do pěti stádií: 1. Malý kontakt s opačným pohlavím, jako je například schůzka, ale bez líbání; 2. Lehký petting – například líbání nebo intimní doteky přes šaty; 3. Intenzivní petting – přímé dráţdění prsů a pohlavního ústrojí; 4. Pohlavní styk s jedním partnerem; 5. Pohlavní styky s více partnery, pravidelný pohlavní styk (Machová, Hamanová, 2002).

13

3 PRVNÍ POHLAVNÍ STYK Hlavní funkcí pohlavního styku je udrţení existence druhu, ale zároveň nám poskytuje vzájemnou rozkoš.“ Muţ a ţena jsou jediní ţivočichové, kteří se milují s tváří obrácenou k sobě“, napsal R.Géraur.“ (s. 68, Verdouxová, 1995) Průběh pohlavního styku lze rozdělit do čtyř fází: 1. Fáze vzrušení - muţ a ţena se připravují na pohlavní styk, délka a intenzita jsou různé; 2. Fáze aktivní – v této fázi začíná spojení muţe a ţeny a vrcholí orgasmem; 3. Orgasmus – vyvrcholení vzrušení, ţeny ho dosáhnout nemusí, ale nedosaţení orgasmu u muţů je vzácné; 4. Fáze uvolnění – návrat do normálního stavu, muţ je v tuto chvíli necitlivý ke všem sexuálním podnětům (Verdouxová, 1995). První pohlavní styk (koitarché) je významný záţitek v našem ţivotě, a můţe ovlivnit náš vztah k sexu na dlouhou dobu. Legislativně je u nás pohlavní styk dovolen od patnácti let. V Maďarsku a Skandinávii je to od 14 let a v Holandsku uţ od 12 let. Za porušení hrozí odnětí svobody na 1 rok aţ 8 let. Nejde určit ideální věk, kdy se sexem začít. Někdo je sexuálně zralý ve čtrnácti, jiný aţ v osmnácti. Podle výzkumů mladí Češi získají první zkušenost s pohlavním stykem mezi sedmnáctým a osmnáctým rokem, tedy v období studia na střední škole nebo odborném učilišti. Ovšem někteří mladí lidé zahajují svůj sexuální ţivot příliš brzy. Jsou často motivováni zvědavostí, nátlakem vrstevníků či partnerů a vlivem médií. Abychom tomu zabránili, je důleţité dávat dětem najevo, ţe sexualita je součástí hlubokého citu a ne jen povrchním tělesným záţitkem (Šilerová, 2003, Barták, 2006, Mlčoch [online], 2011). Portál diskuse.dama.cz uvedl jednu studii, které se zúčastnilo 1659 studentů na středních školách. Jejich průměrný věk byl při první souloţi 16,5 roku. Při první souloţi orgasmu dosáhlo 79 % muţů a jenom 7 % ţen. Muţi měli z celkového prvního pohlavního styku lepší dojem a ţeny se více trápily pocitem viny. Muţi i ţeny měli

14

příjemnější pocity a necítili se tak provinile v případě, ţe sex byl vyvrcholením váţnějšího vztahu a ne náhodné známosti (Hédlová [online], 2005). Průměrný věk prvního pohlavního styku: USA

16,4

Francie

16,8

Německo

16,9

Velká Británie

17,1

ČR

17,4

Itálie

17,6

Maďarsko

17,7

Rusko

18,0

Polsko

18,7

Indie

20,8

Čína

21,9 (Sexus [online], 2002).

3.1 Rizika předčasného zahájení sexuálního ţivota Ústav pro péči o matku a dítě v Praze – Podolí (1993) provedl výzkum sexuálního ţivota dívek. Z výzkumu vyplývá, ţe 15 % dívek má svůj první pohlavní styk ještě před 15. rokem. Navíc se ukazuje, ţe čím jsou dívky mladší, tím je kratší doba jejich známosti při prvním pohlavním styku. Raboch uvádí, ţe několik mladých dívek mělo dokonce pohlavní styk hned na prvním setkání s partnerem. Znepokojujícím zjištěním je také skutečnost, ţe pouze 30 % dívek pouţily jako antikoncepci kondom a ostatní nepouţily nic, nebo jen velmi málo spolehlivou antikoncepci. Časný začátek pohlavního ţivota je jeden z hlavních rizikových faktorů pohlavních i některých jiných nemocí. Důvodem je častější střídání partnerů neţ v dospělosti, jelikoţ dospívající teprve hledá svoji identitu. O něco více jsou předčasným pohlavním stykem v dospívání ohroţeny dívky neţ chlapci. Je to způsobeno tím, ţe ţenské tělo se stále vyvíjí. Vývoj probíhá i na epitelu děloţního čípku. U dospělé ţeny je čípek krytý odolným dlaţdicovým epitelem. Ovšem 15

v dospívání je na děloţním čípku zranitelný cylindrický epitel. Pokud je tento epitel vystaven nějaké infekci v pochvě, stává se místem pro snadnější vstup choroboplodných zárodků do organismu. Nebezpečné pro buňky cylindrického epitelu je napadení lidským papilomovým virem, které se můţe projevit karcinomem děloţního hrdla. Brzké zahájení pohlavního ţivota je často nevhodně motivováno, častěji selhává ochrana, jelikoţ vyţaduje určitou osobní zralost, a jak chlapci, tak dívky jsou psychosociálně i socioekonomicky nezralí (Machová, Hamanová, 2002).

16

4 SEXUÁLNĚ PŘENOSNÉ NEMOCI „Dříve se jim říkalo „nemoci pohlavní“, dnes mezi ně zařazujeme všechny choroby, jejichţ šíření je umoţněno převáţně nebo výhradně pohlavním stykem. Je to tedy kategorie o něco širší a tento název se také pouţívá na celém světě, v mezinárodním označení „sexually transmitted diseases“ – STD, nebo také „sexually transmitted infections“ – STI.“(Uzel [online], 2011)

4.1 Historie sexuálně přenosných chorob V minulosti byly sexuálně přenosné nemoci zaměňovány s jinými nemocemi. Například ve středověku byly příjice neboli syfilis povaţovány za stejnou nemoc jako malomocenství. Také kapavka a příjice se od sebe začaly rozlišovat aţ koncem 18. století. V minulosti vţdy po válečných dobách došlo k růstu těchto infekcí, ale po druhé světové válce se naše země tomuto růstu vyhnula. Bylo to díky zákonu z roku 1921 o potírání pohlavních nemocí, dále k tomu přispěl i objev penicilinu a také růst ţivotní úrovně a zdravotního uvědomění obyvatelstva. K přelomu došlo v průběhu šedesátých let, kdy se v evropských zemích zvýšil počet lidí nakaţených kapavkou třikrát a příjicí pětkrát. Rozvoj moderních diagnostických metod umoţnil poznání dalších sexuálně přenosných chorob, které se dříve za sexuálně přenosné nemoci nepovaţovaly. V současné době veřejnost přijímá s pochopením pokyny týkající se hygieny, očkování a zdravého způsobu ţivota. Bohuţel však u značné části veřejnosti jsou opomíjeny pokyny na bezpečný sex, zodpovědnost v navazování sexuálních vztahů a boj proti promiskuitě (Uzel [online], 2011).

4.2 Přehled sexuálně přenosných chorob Sexuálně přenosné choroby můţeme rozdělit podle jejich původce na: Bakteriální: o Syfilis; 17

o Kapavka; o Chlamydiová infekce; o Měkký vřed; o Granuloma inguinale či donovanóza; o Lymfogranuloma venereum; o Negonokokální uretrida; Virové: o Herpes simplex virus; o HIV, AIDS; o Lidský papilomavirus HPV; o Herpes virus (Cytomegalovirus); o Hepatitida; Parazitické: o Veš muňka; o Svrab; Plísňové: o Kandidóza; Protozoální (z prvoků): o Amebóza; o Giardióza; o Trichomoniáza (Wikipedie [online], 2011).

4.3 Nejrozšířenější sexuálně přenosné nemoci Následující podkapitoly jsou věnovány nejznámějším a nejrozšířenějším nemocem, které patří do skupiny sexuálně přenosných chorob. Budeme se zabývat jednak nejznámějším onemocněním jako je kapavka, syfilis a AIDS, jejichţ výskyt stále roste následkem změn ţivotního stylu, větší promiskuity, časného zahajování sexuálního ţivota a rozšířené prostituce. Pozornost budeme věnovat i chlamydiím, které jsou povaţovány za nejrozšířenější onemocnění, a tak málo známému a zároveň tak častému genitálnímu oparu. Kromě bakteriálních a virových onemocnění se zaměříme 18

na nejznámější protozoální chorobu Trichomoniázu. Na závěr nesmí chybět zmínka o tolik diskutované nemoci jako je lidský papilomavirus.

4.3.1 Syfilis Syfilis neboli příjice, je pohlavní onemocnění vyvolané mikroorganismem Treponema pallidum. Patří k nejnebezpečnějším pohlavním chorobám, jelikoţ na jeho následky je moţné i zemřít. Toto onemocnění probíhá ve třech stádiích. Asi za tři týdny se u pacienta objeví nebolestivý tvrdý vřed v místě vstupu infekce do organismu, nejčastěji na zevních pohlavních orgánech, a dojde ke zvětšení mízních uzlin v okolí vředu. Tento vřed se během jednoho měsíce sám zahojí, coţ neznamená, ţe choroba ustoupila, ale ţe skončila první fáze. Druhé stádium začíná lehkými celkovými příznaky – zvýšená teplota, bolesti hlavy, kloubů, svalů, malátnost. V druhé fázi je hlavním symptomem vyráţka v podobě bílých stroupků, která se objevuje na různých částech těla. Současně dochází k dalšímu zduření mízních uzlin. Vyráţka i zduřeniny se průběţně objevují a znovu mizí. Nakonec i bez léčení zmizí úplně, potom se toto období klidu nazývá latentní stádium a můţe trvat i řadu let. I kdyţ to vypadá, ţe se nic neděje, tak se infekce dále šíří do těla. Latentní stádium potom velmi překvapivě střídá třetí fáze tzv. pozdní syfilis. Tato fáze můţe přijít aţ několik let po nakaţení, v některých případech aţ za dvacet let. V průběhu třetí fáze dochází k závaţným poruchám osobnosti, demenci, rozpadu koţní tkáně obličeje, postiţení nervové soustavy, cévní soustavy, srdce a kloubů. Proti syfilidě však existuje účinná obrana, a to podávání penicilinu. Pokud by byl pacient na penicilin alergický, existují i jiné stejně účinné léky. Samozřejmě je důleţité, aby byla choroba rozpoznána včas. Je-li nemoc rozpoznána aţ ve své třetí fázi, musí pacient počítat s určitými trvalými následky. S těmito následky se v dnešní době v rozvinutých zemí setkáme jen v ojedinělých případech. Syfilis se přenáší převáţně pohlavním stykem (také orálním či análním stykem), ale je moţné přenést onemocnění z matky na plod. V takových případech hrozí poškození plodu těţkými deformacemi, či dokonce potrat. Technicky je moţné nakazit se krevní transfuzí, ale krev je z tohoto důvodu na syfilis testována. Syfilis lze diagnostikovat dvěma způsoby. První způsob je vyšetření krve či mozkomíšního moku. Výhodou je, ţe 19

lze tato vyšetření provést v kterékoliv fázi syfilidu. Druhou moţností je mikroskopické zkoumání bakterií z místa nálezu, tzn. z prvního vředu nebo z bílé vyráţky. Z toho vyplývá, ţe pacienta lze takto testovat pouze během první a druhé fáze (Pohlavní choroby [online], 2011, Knihovna zdraví, 2006, Machová, Hamanová, 2002).

4.3.2 Kapavka Kapavka neboli gonorea, představuje jednu z nejčastějších pohlavních chorob, se kterou se dnes můţeme setkat. Původcem je bakteria gonokok Neisseria gonorrhoeae. Stejně jako u syfilidy je nejčastější způsob přenosu pohlavní styk. Kromě toho je moţný přenos z matky na dítě během porodu, coţ u dítěte způsobuje oční infekci, která můţe vést aţ k slepotě. Kapavkou se lze nakazit i nepohlavním stykem, například intimní kontakt s infikovaným předmětem, jako je vlhký ručník. Průměrná inkubační doba je 2 – 7 dní od pohlavního styku s infikovanou osobou. K diagnostikování kapavky se v současnosti uţívají tři techniky, ke kaţdé je potřeba provést odběr vzorku výtoku. První je tzv. barvící test, podstatou je barvení vzorku na bakterie, bohuţel je spolehlivý pouze u muţů. Druhou technikou jsou výtěry moči případně cervikální výtěry, kde se v laboratořích hledají geny bakterií. Poslední metodou je tzv. kultivační test, který je zaloţen na sledování růstu bakterií. Kapavka se projevuje v podobě hnisavých zánětů vylučovacích a pohlavních orgánů, v některých případech konečníku, úst nebo spojivek. Pokud je nakaţeným muţ, obvykle trpí obtíţemi při močení spojené s pálením a řezáním (dysurie). Onemocnění je také doprovázeno hustým hnisavým výtokem z močové trubice. Vzestupná infekce se můţe dostat aţ k prostatě a nadvarlatům a vyvolat tak zánět. Pokud je infikovanou osobou ţena, mezi hlavní příznaky patří hnisavý výtok z vagíny, potíţe při močení spojené s častější potřebou, nebo krvácení. Můţe dojít i ke hnisání zaníceného děloţního hrdla. Kapavka u ţeny můţe probíhat bez jakýchkoliv příznaků. Podle statistik tato kapavka bez příznaků tvoří polovinu zaznamenaných případů. Neléčená kapavka můţe vést aţ k neplodnosti. U ţeny se bakterie dostávají do dělohy, dále do vejcovodů a mohou způsobit zánět pánve. U muţů se bakterie mohou rozšířit do oblasti varlat a nadvarlat. Kapavka se léčí podáváním antibiotik. 20

Dříve se pro tyto účely pouţíval i penicilin, ale z důvodu antibiotické rezistence se jeho uţívání omezilo (Pohlavní choroby [online], 2011, Machová, Hamanová, 2002).

4.3.3 Chlamydie Chlamydie patří k nejrozšířenějším infekcím v celé Evropě a často doprovázejí kapavku. Jsou způsobeny bakterií Chlamydia trachomatis. Přenáší se pohlavním stykem, méně často nepohlavně např. vlhkým prádlem. Chlamydie mohou způsobit chronické záněty pohlavních a močových cest, připomínající kapavčité záněty. U ţen postihují děloţní čípek a mohou vést aţ k neplodnosti, mimoděloţnímu těhotenství, samovolnému potratu či předčasnému porodu. U muţů se chlamydie často vyskytují v močové trubici. Mezi první příznaky patří výtok z močové trubice a pálení při močení. Nakonec dochází k rozsáhlým zánětům pohlavních orgánů, případně konečníku. Nicméně tři ze čtyř nakaţených ţen a asi polovina nakaţených muţů nejeví ţádné příznaky. Často se stává, ţe ţena zjistí, ţe nemůţe mít děti, aniţ by věděla, ţe za to můţe nákaza chlamydiemi. Chlamydie parazitují v hostitelských buňkách, coţ znesnadňuje jejich zjištění. Naštěstí tato nemoc není smrtelná. Léčba probíhá za pomoci antibiotik a chemoterapeutik. Chlamydie se vyskytují v různých typech způsobující různá onemocnění. Některé typy vyvolávají oční infekci, jejímţ následkem je slepota. Jiný druh chlamydií způsobuje nemoc zvanou Lymfogranuloma venereum. Tato choroba začíná vřídky na genitálu a zánětem mízních uzlin v oblasti pánve. Mízní uzliny zduřují a slepují se s kůţí, aţ vytvářejí hnisavé píštěle. U nás tato choroba není příliš rozšířena (Uzel [online], 2011, Pohlavní choroby [online], 2011, Machová, Hamanová, 2002).

4.3.4 Herpes simplex Toto onemocnění, jehoţ původcem je Herpes simplex virus (HSV) má dva typy: první (HSV1), který způsobuje opar na rtu a druhý (HSV2) způsobující genitální opar. Dnes uţ se příliš nerozlišují, poněvadţ i Herpes simplex prvního typu můţe vyvolat opar zevního pohlavního ústrojí. 21

Genitální opar způsobuje bolestivé puchýřky, které následně praskají a mění se ve vřídky na genitálu nebo konečníku. Nakaţený můţe pociťovat bolest, svědění nebo pálení. Podobně jako opar na rtu nejde toto onemocnění stoprocentně vyléčit a pacient musí počítat s tím, ţe se mu bude vracet. Opar můţe opakovaně vyvolat přílišná fyzická i psychická zátěţ, hormonální změny během menstruace nebo těhotenství. U těhotných ţen hrozí přenos infekce na miminko, proto musí maminky počítat s císařským řezem. Uvádí se také, ţe u ţen trpící touto chorobou je větší riziko rakoviny děloţního čípku. Na genitální opar neexistuje zcela účinná léčba. Pro potlačení příznaků a sníţení výskytu se pouţívají různé antivirové přípravky. Většina lidí ani netuší, ţe takové onemocnění existuje, a proto se před ním nechrání. Je to docela paradox, neboť v posledních letech se tato infekce stává masovým nebezpečím zvláště v průmyslově vyspělých zemích (Knihovna zdraví, 2006, Uzel [online], 2011).

4.3.5 HIV/AIDS V posledních letech vzbuzuje největší zájem sexuálně přenosná nemoc, která spočívá v selhání obranyschopnosti lidského organismu. Jedná se o syndrom získaného selhání imunity – Acquired Immunodeficiency Syndrome – AIDS. V červnu roku 1981 bylo poprvé referováno o nemocných a záhy na to byl objeven původce Human Immunodeficiency Virus, dále jen HIV. Během několika let se onemocnění rozšířilo po celém světě a zahubilo více lidí neţ všechny morové epidemie středověku. HIV je virus, který způsobuje AIDS. Podstata působení viru HIV spočívá v napadání určitého typu bílých krvinek (T lymfocytů). Jejich sníţený počet potom vede k zhoršení obranyschopnosti organismu, selhání imunity a rozvoji AIDS. Nemoc se rozlišuje na tři stádia – počáteční stádium, kdy se u některých lidí příznaky podobají chřipce či mononukleóze. Přechodné stádium, které je různě dlouhé a bez obtíţí. A nakonec stádium onemocnění AIDS doprovázené zhoršováním obranyschopnosti a nástupem velkých oportunních infekcí, na které pacient umírá. Virus se vyskytuje prakticky ve všech tělesných tekutinách. Dosud bylo prokázáno, ţe se přenáší pouze těmi tekutinami, kde se vyskytuje ve velkém mnoţství. Mezi hlavní způsoby přenosu patří pohlavní styk, homosexuální i heterosexuální, dále krev a přenos 22

z infikované matky na plod. Porod u postiţených matek probíhá císařským řezem, a matky by neměly kojit své dítě, neboť i v mateřském mléce se nachází částice viru HIV. Nebezpečné je i pouţívání stejného kartáčku na zuby, ţiletky nebo u narkomanů stejné jehly. V ţádném případě se nepřenáší běţným společenským stykem ani bodnutím hmyzem. Největší riziko tvoří promiskuitní osoby, které často střídají neznámé sexuální partnery, homosexuální a bisexuální muţi a v neposlední řadě narkomani. Riziko nákazy je několikanásobně větší, pokud je infikovanou osobou muţ. V poševním sekretu se virus vyskytuje v menší koncentraci neţ ve spermatu.

Kromě toho

se nebezpečí nákazy zvyšuje i tehdy, pokud jeden z partnerů trpí další pohlavní nemocí. Toto onemocnění je velmi zákeřné v tom, ţe má téměř bezpříznakové počáteční stádium a velmi dlouhou inkubační dobu. Proto jedinci, kteří nemají příznaky, představují největší nebezpečí v šíření infekce. Lidé neumírají na AIDS, ale na nemoci, kterým AIDS umoţní, aby napadly organismus, jako je například: zápal plic, rakovina, tuberkulóza a další. AIDS je smrtelné onemocnění. V současné době léky antiretroviry pouze zastaví další postup nemoci a to někdy i na řadu let. Největším úspěchem antiretrovirové terapie je sníţení rizika přenosu viru z těhotné matky na plod. Bohuţel zatím neexistuje ţádný lék ani očkování proti viru HIV, z toho důvodu je nejdůleţitější právě prevence (Pohlavní choroby [online], 2011, Uzel [online], 2011, Johnson, 1993, Knihovna zdraví, 2006, Machová, Hamanová, 2002). Test na přítomnost protilátek proti viru HIV Jediným způsobem jak potvrdit nebo vyvrátit nakaţení virem HIV jsou krevní testy pro virus HIV. Test zjišťuje, zda v organismu existují HIV protilátky a je moţné jej dělat aţ po uplynutí dvou aţ tří měsíců od rizikové události. Kromě krevních testů je také moţné provést test na vzorku slin, ale ten je pouze orientační. Provádí jej sociální pracovníci na ulici u nejrizikovějších skupin. V současné době je moţné podstoupit test na přítomnost viru HIV ve většině zdravotnických ústavů (kde si klient vyšetření zpravidla hradí sám), v AIDS centrech a u kaţdého praktického lékaře, kde vyšetření hradí zdravotní pojišťovny. Výsledek testu je znám nejdéle do 14 dnů. Povinně se test provádí u dárců krve, orgánů či spermatu. Dárce musí nejdříve dát písemný souhlas s vyšetření na HIV protilátky. Díky tomuto opatření je v České 23

republice prakticky vyloučeno nakazit se virem HIV krevní transfuzí. V České republice je také zavedené povinné testování u těhotných ţen, aby se v případě infikované matky co nejdříve zahájila léčby plodu (Pohlavní choroby [online], 2011, Machová, Hamanová, 2002, Seznam testovacích míst na HIV [online], 2011). Statistika HIV a AIDS v České republice Nejaktuálnější statistiku o HIV pozitivních k prosinci 2010 nám udává Česká společnost AIDS pomoc. V České republice bylo evidováno celkem 1522 osob HIV pozitivních, z toho 294 ţen a 1228 muţů. Nejčastějším způsobem přenosu je přenos sexuálním stykem. Z celkového počtu se 57,9 % infikovaných nakazilo homosexuálním stykem a 29,4 % heterosexuálním stykem. Nejvíce HIV pozitivních je hlášeno v Praze (723 HIV pozitivních osob), Středočeském, Ústeckém a Jihomoravském kraji. Naopak nejméně jich je na Vysočině a v Pardubickém kraji. Od začátku roku 2010 přibilo 180 nových HIV pozitivních případů. V České republice onemocnělo AIDS jiţ 312 lidí a celkem 169 nemocných této nemoci podlehlo. Na obrázku číslo 1 můţete vidět, jak stoupal počet HIV nakaţených i počet lidí, u nichţ propuklo konečné stádium infekce HIV – AIDS, od roku 1990 do roku 2010 v České republice (SZÚ [online], 2011). Obr. č. 1

24

4.3.6 Trichomoniáza Trichomoniáza je vyvolána prvokem bičenkou poševní (Trichomonas vaginalis), která parazituje v pochvě a v močové trubici. Toto onemocnění postihuje zejména ţeny a vyvolává zánět sliznice, popřípadě zánět močových cest a močového měchýře. Nemoc je rozšířená po celém světě. Údajně se s touto chorobou během svého ţivota setkalo aţ dvacet procent ţen ve věku od šestnácti do třiceti pěti let. Nákaza je moţná výhradně pohlavním stykem a v menší míře i při styku s infikovanými vlhkými předměty, jako je například ručník. Pokud dodrţujete základní hygienická pravidla a zodpovědný sexuální ţivot, tak se s touto nemocí nesetkáte. Mezi hlavní příznaky patří zapáchající vaginální výtok, nepříjemné pálení a svědění, bolestivý pohlavní styk, zarudnutí zevních pohlavních orgánů a časté nucení na močení. U někoho se neprojeví ţádný z těchto příznaků. Do této skupiny patří především muţi, proto jsou také nejčastějšími přenašeči této choroby. Trichomoniáza se často vyskytuje i s další pohlavní nemocí, a to kapavkou. Léčba spočívá v podávání antibiotik (Pohlavní choroby [online], 2011, Knihovna zdraví, 2006).

4.3.7 Lidský papilomavirus (Human papilloma virus - HPV) Mezi nejčetnější virové skupiny patří lidský papilomavirus. Doposud bylo zaznamenáno více neţ 100 různých druhů. Pohlavním stykem se přenášejí některé typy, a to HPV 16, HPV 18, HPV 31 a HPV 45. Za nejnebezpečnější se povaţují typy HPV 16 a HPV 18. Mohou vyvolat jednak tzv. kondylomata, coţ jsou bradavičnaté, často nebolestivé výrůstky, které i kdyţ nejsou zhoubné, tak se přenášejí. Infekce způsobuje výtok z pochvy a močové trubice. Nebezpečné je napadení děloţního čípku virem, protoţe vede k jeho poškození, a to se v pozdějším věku můţe vyvinout v rakovinu děloţního hrdla. HPV 16 a HPV 18 jsou zodpovědné za 95 % karcinomů děloţního čípku. Tento typ rakoviny je po rakovině prsu druhou nejčastější příčinou úmrtí ţen na celém světě. Podle odhadů na ni ročně zemře asi 500 tisíc ţen. Před nakaţením lidským papilomavirem nechrání ani kondom, jelikoţ vir je tak malý, ţe projde jeho stěnou. V současnosti je ovšem moţné očkování, jako účinná prevence, bohuţel si ho ale musí 25

pacientka hradit sama. Cena se pohybuje kolem 11000 Kč. Toto očkování je nejlepší provést před zahájením pohlavního ţivota a u nás se doporučuje nejpozději do 26 let, ale medicínsky věkový limit není. Existuje také očkování pro chlapce, poněvadţ jsou přenašeči, a zároveň je vakcína chrání před genitálními bradavicemi a rakovinou penisu (Machová, Hamanová, 2002, Knihovna zdraví, 2006, Sexus [online], 2008).

4.4 Ostatní sexuálně přenosné nemoci Výčet sexuálně přenosných nemocí je v dnešní době velmi široký. Existují i další u nás vzácnější infekce, jako je měkký vřed, nebo v rozvojových zemí rozšířená donovanóza. Naopak se stále více rozšiřují tzv. mykoplazmové infekce a choroby způsobené mikroorganismem Gardnerella vaginalis. Záněty pochvy, vyvolané Gardnerellami, se projevují páchnoucími, dlouhotrvajícími výtoky a léčí se podobně jako trichomoniáza. Mykoplazmata způsobují záněty pochvy, děloţního hrdla či prostaty a mohou vést aţ k neplodnosti či spontánnímu potratu. Mezi pohlavní nemoci patří i kandidóza způsobená přemnoţením kvasinek, které normálně pochvu osidlují. Hlavním příznakem je hustý výtok spojený se svěděním a pálením. U muţů se infekce projeví zánětem ţaludu a předkoţky, ale mohou být také bezpříznakovými nosiči této infekce. Léčba probíhá lokálně antimykotickými přípravky, ale i přesto se můţe opakovaně vracet. Zvláštní odrůdou virových nemocí jsou tzv. cytomegalovirové nákazy, u nichţ je nebezpečí přenosu na plod v těhotenství nebo během porodu. I onemocnění, jako je infekční ţloutenka, se můţe přenášet sexuálním kontaktem, a to především orálním stykem. Tímto způsobem se přenáší především hepatitida typu B. Toto onemocnění na rozdíl od ostatních nevytváří místní příznaky na genitálu. V neposlední řadě je pohlavním stykem moţný přenos parazitárních onemocnění vyvolané vší ohanbí, neboli muňkou a zákoţkou svrabovou. Muňka se ţiví lidskou krví, do které vylučuje substanci způsobující svědění. Sídlí v ochlupení v oblasti stydké kosti, kam zároveň klade ke kořenům ochlupení hnidy neboli vajíčka. Je také moţný výskyt na řasách nebo v obočí, zvláště u dětí. Svrab je roztoč, který se zavrtává do kůţe a tvoří si v ní chodbičky. Tyto chodbičky jsou na kůţi viditelné jako čáry tuţkou a vyuţívá je ke kladení vajíček. Pokud se zákoţka dostane mimo tělo hostitele, nevydrţí déle neţ čtyři dny. Příznaky těchto onemocnění se často mohou plést s jinými koţními 26

nemocemi. Proto je důleţité tyto choroby znát, i kdyţ proti nim existuje účinná léčba. Mnoho lidí povaţuje za pohlavní nemoci jen ty nejznámější, jako je AIDS, kapavka a syfilis. Ostatní buď neznají, nebo pro ně nejsou nebezpečné. Ale i nemoci, které nás přímo neohroţují na ţivotě, nám ho mohou pěkně znepříjemnit (Uzel [online], 2011, Knihovna zdraví, 2006, Verdouxová, 1995).

4.5 Co dělat při nákaze sexuálně přenosnou chorobu Pokud máte podezření na pohlavní nemoc, nebo o ní víte, je nutné okamţitě jednat. Čím dříve se zahájí léčba, tím lépe se dá předejít pozdějším komplikacím. 1. Nechte se vyšetřit na dermatovenerologii, nebo gynekologii či urologii. Zde vám poskytnou odbornou diagnostiku a navrhnou způsob léčby; 2. Informujte všechny osoby, se kterými jste měli nechráněný pohlavní styk a přesvědčte je, aby zašli na vyšetření; 3. Během léčby dodrţujte sexuální abstinenci. Aţ podle doporučení lékaře zahajte svůj sexuální ţivot; 4. Dodrţujte přísná hygienická pravidla, čímţ zabráníte přenosu infekce, jako je oparu, na další části těla; 5. Abyste v budoucnu omezili pravděpodobnost opakované nákazy, dodrţujte pravidla bezpečného sexu (Hooperová, 2006).

4.6 Zákony a pohlavní nemoci Pohlavně přenosné choroby lze rozdělit na dvě skupiny. Do první skupiny patří klasické pohlavní choroby, jako je syfilis, kapavka, lymfogranuloma venereum, měkký vřed a granuloma inguinalea, které se šíří výhradně pohlavním stykem a podléhají zákonným opatřením. Při podezření z nákazy je dotyčný povinen podrobit se vyšetření, při zjištění infekce se léčit a absolvovat kontrolní vyšetření. Během této doby musí dodrţovat hygienická pravidla a sexuální abstinenci. Dotyčný je také povinen nahlásit všechny osoby, se kterými měl v kritické době pohlavní styk. Do druhé skupiny patří choroby, kde u některých z nich je povinnost pouze hlášení výskytu, uţ se neuvádí konkrétní informace o pacientovi. 27

„Pohlavní choroby podléhají v současnosti platným zásadám zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 258/2000 o ochraně veřejného zdraví, vyhlášky MZ ČR a metodického opatření MZ ČR "Standardy léčebných a vyšetřovacích postupů" z prosince 1977. Hlásit kontakty je nyní nutné i u infekce HIV/AIDS.“ (004 [online], 2005)

4.7 Rozšíření sexuálně přenosných chorob v České republice Portál www.004.cz uvedl, ţe pohlavní choroby v České republice postihují převáţně muţe neţ ţeny. V roce 2008 evidoval Ústav zdravotnických informací a statistiky (dále jen ÚZIS) 1667 případů, z toho 1130 u muţů a 504 u ţen. Kapavkou onemocní nejčastěji muţi a ţeny ve věku od 20 do 24 let. Syfilis je nejčastěji u muţů mezi 20 a 39 lety, a u ţen mezi 20 a 34 lety. Nejniţší výskyt pohlavních chorob je u lidí ţijících v manţelství. Naopak nejvyšší výskyt je u nezaměstnaných a více případů je u lidí se základním vzděláním a vysokoškoláků. ÚZIS také uvedl, ţe pohlavních chorob v Česku mírně ubývá. Od roku 2002 výskyt syfilis klesal, aţ na výrazný nárůst v letech 2006 a 2007. V roce 2008 opět kles, a to o 2,3 %. V případě kapavky byl pokles v roce 2008 výraznější, a to dokonce o 30 %, coţ je nejniţší úroveň od roku 1992, kdy bylo kapavky desetkrát víc (004 [online], 2009).

28

5 BEZPEČNÝ SEX Hlavním opatřením proti všem sexuálně přenosným chorobám v současné době je tzv. bezpečný sex. Za bezpečný sex se povaţuje takový sex, při kterém do vlastního těla nebo do těla partnera nepronikne krev, sperma nebo vaginální sekret. Čímţ je zabráněno přenosu pohlavně přenosných chorob a nechtěnému otěhotnění (Knihovna zdraví, 2006).

5.1 Bezpečné chování Za bezpečný sex můţeme povaţovat pouze sexuální abstinenci. Proto se častěji hovoří o tzv. bezpečnějším sexu. Abychom docílili bezpečnějšího sexu, měli bychom usilovat o bezpečné sexuální chování. Tímto chováním se rozumí: -

Zdravý sexuální partner a zachování sexuální párové věrnosti – nejpřijatelnější způsob;

-

Znalost partnera – před vytvořením vztahu se ujistit, ţe partner není nakaţen ţádnou sexuálně přenosnou chorobou;

-

Pouţití prezervativu – spolu se spermicidními gely a krémy, výrazně sniţuje přenos pohlavně přenosné choroby;

-

Umělé sexuální sanitární pomůcky (vibrátor apod.) - nikdy nepůjčovat jiným osobám (Uzel [online], 2011, Knihovna zdraví, 2006).

5.2 Rizikové chování Opakem bezpečného sexuálního chování je rizikové chování. Pokud se nechcete nakazit pohlavně přenosnými chorobami, měli byste se vyvarovat: -

Brzkému zahájení pohlavního ţivota;

-

Častému střídání partnerů;

-

Sexu jiţ na první schůzce nebo po krátké známosti;

-

Sexu s více partnery bez ochrany;

-

Sexu s partnerem nakaţeným pohlavně přenosnou chorobou;

-

Sexu s partnerem, kterého dostatečně neznáte, bez pouţití kondomu; 29

-

Krvavé sexuální praktiky a anální sex bez ochrany;

-

Uţívání drog a alkoholu se sexuálně promiskuitními lidmi;

-

Sexu s partnerem, který uţívá nitroţilně drogy;

-

Prostituci (Knihovna zdraví, 2006, Machová, Hamanová, 2002).

5.3 Rizika přenosu pohlavních chorob při milostných praktikách Vysoké riziko: Vaginální nebo anální sex bez kondomu; Orální sex bez kondomu, pokud dojde k ejakulaci; Jakákoliv sexuální aktivita, která vede ke krvácení; Společné pouţívání sexuálních pomůcek. Niţší riziko: Vaginální a anální sex s kondomem; Orální sex s ochranou; Milostné kousání a škrábání; Líbání a olizování konečníku; Líbání na ústa, pokud má jeden z partnerů krvácející dáseň nebo opar. Nízké či ţádné riziko: Líbání na sucho; Masáţ; Masturbace; Mazlení; Sperma nebo vaginální sekret, který je v kontaktu s neporušenou kůţí; Pouţívání čistých sexuálních pomůcek, které si nepůjčujete (Hooperová, 2006, Hooperová, 1999).

30

6 ANTIKONCEPCE Slovo antikoncepce doslova znamená proti početí, jedná se o opatření, které nám zabraňuje splynutí muţské spermie s ţenským vajíčkem (Hooperová, 2006). Antikoncepce nám umoţňuje plánované rodičovství a omezuje mnoţství potratů. (Knihovna zdraví, 2006)

6.1 Přehled antikoncepčních metod Antikoncepční metody lze rozdělit podle různých hledisek. Podle toho kdo z partnerů antikoncepci uţívá, ji dělíme na antikoncepci muţskou a antikoncepci ţenskou. Podle pouţití ochranných prostředků k zabránění početí ji můţeme rozdělit na: Metody bez pouţití ochranných prostředků (přirozená antikoncepce); Mechanickou antikoncepci; Chemické metody; Hormonální antikoncepci; Sterilizaci (Barták, 2006, Machová, Hamanová, 2002). Existují i další typy antikoncepcí, které nejsou příliš známé, ani celosvětově rozšířené. Například v jednom africkém kmeni si chlapci ostrým kamínkem provrtávají zespodu močovou trubici hned při kořeni penisu. Aby dírka nezarostla, vkládají si do ní dřívko. V běţném ţivotě musí být dírka zazátkovaná, aby si muţi nečůrali na nohy, ale při souloţi stačí kolíček vyndat a semeno odchází tímto otvůrkem. Pokud se muţ rozhodne mít potomka, stačí při ejakulaci dírku ucpat prstem (Barták, 2006).

6.2 Spolehlivost antikoncepčních metod Spolehlivost antikoncepčních metod se udává tzv. těhotenským číslem neboli Pearlovým indexem. To je číslo, které nám udává počet otěhotnění u 100 ţen, které během roku uţívají určitý druh antikoncepce. Z toho vyplívá, ţe čím je toto číslo vyšší,

31

tím je metoda méně spolehlivá. Spolehlivá antikoncepce by měla mít těhotenské číslo niţší neţ pět. Antikoncepční metoda

Pearlův index

ţádná

88

přerušovaná souloţ

20

kondom

5

neplodné dny

5 – 10

spermicidní poševní čípky

5

hormonální antikoncepce – minipilulky

2

kombinované hormonální tablety

0,5 – 1

nitroděloţní tělíska běţná

4

nitroděloţní tělíska hormonální

0,1

podkoţní implantáty

0,5 – 1

injekční antikoncepce

< 0,5

antikoncepční náplasti

0,5

(Barták, 2006).

6.3 Charakteristika antikoncepčních metod 6.3.1 Přerušená souloţ Jedná se o nejstarší, nejprimitivnější, nejlevnější a vţdy dostupnou antikoncepční metodu. Latinsky se nazývá coitus interruptus a do češtiny se překládá jako přerušovaná souloţ. Je to metoda, při které se sperma do pochvy vůbec nedostane, těsně před vyvrcholením muţ vytáhne svůj penis ven z pochvy. Nevýhodou této metody je malá spolehlivost. I bez muţského orgasmu můţe dojít k vytékání malého mnoţství spermatu. Ţena můţe otěhotnět i při potřísnění zevních pohlavních orgánů. Po kaţdé ejakulaci zůstane v močové trubici určité mnoţství spermatu, které se při opakované souloţi dostane do pochvy. Přerušovaná souloţ by měla zůstat metodou nouzovou, kdy uţ nic jiného není k dispozici (Barták, 2006).

32

6.3.2 Přirozené metody Tyto metody jsou zaloţeny na plodném a neplodném období ţeny. Výhodou je snadná dostupnost, jednoduchost a zdravotní nezávadnost. Hlavní nevýhodou je jejich sníţená spolehlivost a skutečnost, ţe neposkytují ochranu před pohlavními chorobami. Záleţí také na spolupráci partnerů, sebeovládání a sexuální abstinenci v období plodných dnů. Tyto metody nejsou vhodné pro dopívající, ale pro váţný vztah. Symptotermální metoda – jedná se o kombinaci více přirozených metod, coţ činí tuto metodu spolehlivější. Tato metoda sleduje změny hlenu v děloţním hrdle, změny na děloţním čípku, změny bazální tělesné teploty a sleduje druhotné příznaky. Metoda měření bazálních teplot – měří se vţdy ráno v pochvě nebo v konečníku, neţ ţena vstane. Těsně před ovulací bazální teplota lehce poklesne a po ovulaci se zvýší o 0,2 – 0,5 °C. Hlenová Billingsova metoda – sleduje mnoţství a strukturu hlenu tvořeného ţlázkami děloţního hrdla. Normálně je hlenu málo a je hustý. Při ovulaci hlenu přibývá a je vodnatý a taţný, umoţňuje prostup spermiím. Kalendářová metoda, Ogino- Knausova metoda – je zaloţena na výpočtu plodných dnů na základě menstruačního kalendáře za posledních 12 měsíců Metoda vyuţívající změn krystalizace slin – během ovulace dochází ke změně krystalizace slin pozorovatelnou minimikroskopem (Naše antikoncepce [online], 2011 , Machová, Hamanová, 2002).

6.3.3 Kondom Nejtypičtějším a nejvýznamnějším představitelem tzv. bariérové antikoncepce je kondom neboli prezervativ. Za vynálezce kondomu se povaţuje italský anatom Gabrielle Fallopius. Kromě toho, ţe objevil existenci vejcovodu a první pouţil slovo vagina, také vytvořil plátěné pouzdro na penis, které slouţilo jako ochrana před pohlavními chorobami. Roku 1844 se kondomy začaly vyrábět z kaučuku, díky tomuto pruţnému materiálu se do kondomu vejde 11 l vody a přes 30 l vzduchu. Hlavní výhodou kondomu je to, ţe sniţuje riziko přenosu pohlavních nemocí a především viru HIV. Ovšem před nákazou lidským papilomavirem nás neochrání ani kondom. Prezervativ je relativně spolehlivá a levná ochrana a pro dospívající většinou 33

nejvhodnější antikoncepcí. Existuje dokonce i ţenský kondom. Je to dlouhý válcovitý sáček, který se zavede do pochvy před souloţí a přilne k poševním stěnám. Tato metoda se pouţívá pouze v zahraničí, na českém trhu se zatím neobjevila. Zdravotní rizika kondomu jsou malá, nebezpečná můţe být alergie na latex (Barták, 2006).

6.3.4 Poševní pesar Nazývaný také diafragma. Jedná se o kruhovou gumovou blánu 5 – 10 cm, vyztuţenou v okraji kovovou spirálou. Před pohlavním stykem se zavádí do pochvy a po souloţi se vyjme, omyje a uloţí zpět do krabičky. Tato metoda není příliš spolehlivá, neboť spermie prolezou i malinkými dírkami, proto je vhodné ji kombinovat s prostředky hubící spermie. Na českém trhu zatím není rozšířená (Barták, 2006).

6.3.5 Chemická antikoncepce – spermicidní prostředky Spermie jsou schopné ve vhodném prostředí, jako je například v děloze, přeţívat minimálně tři dny. Nevhodné prostředí, zejména kyselé, je rychle zabíjí. Z toho důvodu byly vytvořeny látky spermicidní neboli látky hubící spermie. Vyrábějí se ve formě ţelé, čípků, pěny nebo tablet a zavádí se do pochvy před pohlavním stykem, coţ narušuje milostnou předehru. Je to metoda zdravotně neškodná a snadno dostupná, ale poměrně málo spolehlivá. Má také účinky desinfekční, které do značné míry brání přenosu pohlavních chorob. Hodí se spíše jako doplněk jiných antikoncepčních metod. Vedlejším neţádoucím účinkem můţe být alergická reakce či dráţdění poševní sliznice (Machová, Hamanová, 2002, Barták, 2006).

6.3.6 Nitroděloţní tělíska (Intrauterine Devices – IUD) V minulosti se ţenám vkládaly do pochvy předměty ze slonoviny nebo drahé kovy. Dnes se tělíska vyrábějí z kvalitních plastů a mají tvar písmene T. Některá tělíska obsahují měděný drátek, ten se postupně rozpouští a sniţuje pohyblivost spermií. Tělíska rozdělujeme na inertní, ta se zavádí na neomezenou dobu a nemusí se vyměňovat, a medikovaná, která obsahují nějakou látku uvolňující se do organismu a 34

zvyšující účinnost. Nitroděloţní tělísko se uţívá uţ tisíce let, ale nikdo přesně neví, jak funguje. Existuje několik hypotéz. Jedna říká, ţe tělísko způsobuje zánětlivé změny, které hromadí bílé krvinky a ty pak zahubí spermie. Jiná hypotéza předpokládá, ţe tělísko zrychluje transport tekutiny děloţní dutinou a vajíčko nemá dost času, aby se uhnízdilo. Nitroděloţní tělísko je levná, dlouhodobá, pohodlná a účinná antikoncepce. Je vhodné především pro ţeny, které jiţ rodily, neboť můţe dojít k zánětům. Způsobuje silnější nebo delší menstruační krvácení (Barták, 2006).

6.3.7 Kombinovaná hormonální antikoncepce Tato antikoncepce se nazývá kombinovaná, protoţe obsahuje dva typy uměle vytvořených hormonů: estrogenu a progestinu. Hormony nedovolí vaječníku vytvořit vajíčko a navíc činí hlen v děloţním hrdle nepropustný pro spermie. Hormony se dostávají do těla zaţívacím ústrojím, proto se také nazývá perorální. Mezi neţádoucí účinky kombinovaných tablet patří účinky na ţilní systém a na tepny, kdy můţe dojít k ucpání cév krevními sraţeninami, které mohou ohrozit funkci ţivotně důleţitých orgánů. U zdravých lidí je pravděpodobnost závaţných poškození cévního systému velmi malá. Také dříve obávané jaterní poškození u současných přípravků prakticky nehrozí. Podle statistik na vedlejší účinky antikoncepčních tablet zemře kaţdý rok asi jedna ţena z milionu. Antikoncepce má také celou řadu příznivých vedlejších účinků, mezi ty hlavní patří sníţení rizika rakoviny dělohy a vaječníku a sníţení rizika zánětů vnitřních rodidel. Podle posledního výzkumu z roku 2008 vyplývá, ţe hormonální antikoncepci uţívá 54 % českých ţen. Tato metoda je nejrozšířenější a nejvýznamnější formou antikoncepce (Adamcová, Vydrová [online], 2010, Barták, 2006).

6.3.8 Antikoncepční náplasti Náplasti pracují na stejném principu jako kombinovaná hormonální antikoncepce. Výhodou je, ţe hormony nezatěţují játra, jelikoţ se do těla nedostávají zaţívacím ústrojím, ale jsou vstřebány pokoţkou. Zatím nejsou technicky úplně dokonalé a jsou poměrně drahé (Barták, 2006).

35

6.3.9 Minipilulky Minipilulky na rozdíl od antikoncepčních tablet neobsahují estrogen, blokují ovulaci, ale obsahují pouze malé dávky progestinu. Progestin zahušťuje hlen v děloţním hrdle, ten se stává nepropustným pro spermie. Minipilulky se uţívají kaţdý den bez pauzy. Způsobují poměrně častou nepravidelnou menstruaci a špinění. Velkou výhodou této metody je to, ţe ji mohou uţívat i kojící ţeny, které jsou hlavní cílovou skupinou (Barták, 2006).

6.3.10 Injekce a implantáty Pracují na stejném principu jako minipilulky. Metoda spočívá v podávání injekcí obsahující suspenze mikrokrystalů nikoli roztok, ty se v tkáni pomalu rozpouštějí a uvolňují progestin. Mikrokrystaly vydrţí nejméně tři měsíce. Antikoncepční implantát má vzhled dutých tyčinek obsahující zásobu progestinu na několik let a zavádí se pod kůţi. Od injekcí se liší cenou, jsou podstatně draţší. Stejně jako minipilulky způsobují nepravidelnou menstruaci a jsou vhodné pro kojící ţeny (Barták, 2006).

6.3.11 Nitroděloţní antikoncepční systém Jedná se o nitroděloţní tělísko, které uvolňuje hormon progestin. Je to jakýsi hybrid mezi nitroděloţním tělískem a antikoncepčním implantátem. Hlen v děloţním hrdle je nepropustný pro spermie, a navíc progestin zablokuje růst děloţní sliznice. Metoda nevyţaduje kaţdodenní uţívání, má vyšší spolehlivost neţ tablety, chrání proti rakovině dělohy a je doprovázena velmi slabou menstruací. Je vhodnější pro ţeny, které mají za sebou alespoň jeden porod (Barták, 2006).

6.3.12 Postkoitální antikoncepce Postkoitální antikoncepce nám zabraňuje otěhotnění po nechráněném pohlavním styku. Lze ji rozdělit na dva způsoby – podání vyšší hormonální dávky a zavedení nitroděloţního tělíska. První způsob se provádí tak, ţe se podají 4 tablety běţné kombinované hormonální antikoncepce a za 12 hodin se podají další 4 tablety, nebo 36

se podá Postinor. Pokud se Postinor uţije do 1 hodinu po styku, stačí jedna tableta, pokud později, musí se za 12 hodin spolknout další. Druhou moţností je zavedení nitroděloţního tělíska různého typu. Tělísko se musí zavést nejpozději do 5 dnů po souloţi. Tato metoda ovšem nepřipadá v úvahu u dívek, které ještě nerodily. Postkoitální antikoncepce není příliš spolehlivá a je doprovázena nepravidelným krvácením. Měla by se uţívat pouze v nouzové situaci (Barták, 2006).

6.3.13 Sterilizace Sterilizace znamená chirurgický zákrok vedoucí k neplodnosti. U ţeny se přeruší vejcovod a u muţe chámovod, tím se pohlavní cesty stávají neprůchodné a nedojde k setkání spermie s vajíčkem. Pohlavní ţlázy nijak poškozeny nejsou a nadále fungují. Tento stav je nevratný, proto se sterilizace provádí většinou na vlastní ţádost. Důvodem můţe být například situace, kdy by další těhotenství mohlo ohrozit ţenu jak na zdraví, tak i na ţivotě. Při tomto zákroku musíme počítat i s psychickými následky (Machová, Hamanová, 2002).

6.4 Antikoncepce a informovanost Pomocí sexuální osvěty a rozšíření hormonální antikoncepce významně poklesl počet nezletilých těhotných dívek v posledních letech. Ovšem i tak mladí lidé potřebují včasné a vhodné informace o antikoncepci. Uţívání antikoncepce není ovlivněno pouze dostatkem informací, ale i tím, jaký k ní mají postoj. Nezkušenost, nebo stud si s partnerem o těchto věcech promluvit mohou být hlavním důvodem nepouţití antikoncepce (Šilerová, 2003). Z jedné americké studie vyplývá, ţe dialog o antikoncepci mezi rodiči a dětmi je velmi důleţitý. Tato studie byla prováděná na středních školách, a zúčastnilo se jí asi 10 000 studentů. Pokud budou dospívající vědět, ţe jejich rodiče souhlasí s pouţíváním antikoncepce, zahájí svůj sexuální ţivot dříve. Ovšem budou opatrnější a pouţijí některý ze způsobů antikoncepce (Sexus [online], 2002).

37

II.

PRAKTICKÁ ČÁST

7 VÝZKUMNÁ ČÁST

7.1 Cíle a hypotézy Cílem této bakalářské práce je zjistit informovanost ţáků osmých a devátých tříd základních škol o problematice sexuálně přenosných chorob. Dále bychom chtěli zjistit, od koho nejčastěji získávají tyto informace a jaké jsou jejich znalosti o způsobech antikoncepce. Posledním cílem je zmapování zkušeností těchto studentů s pohlavním ţivotem.

Hypotézy: 1. Hypotéza předpokládá, ţe 70 % ţáků 8. a 9. třídy základní školy zná hlavní způsoby přenosu viru HIV. 2. Hypotéza předpokládá, ţe 90 % ţáků 8. a 9. třídy základní školy ví, ţe pouţití kondomu je jednou z hlavních způsobů prevence proti sexuálně přenosným nemocem. 3. Hypotéza předpokládá, ţe 85 % ţáků 8. a 9. třídy základní školy jako antikoncepční metody vyjmenuje prezervativ a hormonální antikoncepci. 4. Hypotéza předpokládá, ţe nejčastějším zdrojem informací o sexuálně přenosných chorobách je pro ţáky 8. a 9. třídy škola. 5. Hypotéza předpokládá, ţe 95 % ţáků 8. a 9. třídy základní školy dosud nemělo pohlavní styk.

38

7.2 Metodika výzkumu

7.2.1 Pouţitá metoda sběru dat Pro tuto bakalářskou práci byl zvolen kvantitativní výzkum. K jeho výhodám patří přehlednost, stručnost a syntetičnost výsledku. Ke sběru dat byla pouţita dotazníková metoda, která patří k nejpouţívanějším výzkumným technikám vůbec a je dominantní pro kvantitativní výzkum. Hlavní předností této metody je získání velkého počtu respondentů za krátkou časovou jednotku. Jedním z problémů u této metody podle Pelikána je validita takto získaných údajů. Respondent nemusí vţdy odpovídat pravdivě, zejména u osobnějších otázek (Pelikán, 2007). Dotazník, který autor vlastnoručně vytvořil, byl sestaven tak, ţe studenti byli před začátkem vyplňování seznámeni s cílem dotazníku, ujištěni o anonymitě odpovědí a na závěr poděkování za jejich spolupráci při vyplňování. Dotazník obsahuje celkem 28 otázek a je rozdělen na tři části. První část (otázka č. 1 – 2) je identifikační, druhá část (otázka č. 3 – 13) zjišťuje znalosti o sexuálně přenosných chorobách, jejich příznaky, způsoby přenosu a prevence. Třetí část (otázka č. 14 – 28) zjišťuje znalosti antikoncepčních metod, zdroje informací o sexuálním ţivotě a vlastní zkušenost. Na otázky osobnějšího charakteru (otázka č. 24 – 26) odpovídali pouze ti respondenti, kteří v otázce číslo 23 odpověděli ano. V dotazníku převaţují uzavřené otázky, u kterých si respondent vybírá pouze jednu správnou odpověď z nabízených moţností (otázka č. 2, 3, 6, 7, 8, 9, 10, 12, 17, 20, 23, 25). Dále otázky polootevřené, kde jsou nabídnuty konkrétní odpovědi, ale je tu také moţnost odpovědět svými slovy (otázka č. 16, 19, 21, 22, 24,28). Jsou zde uvedeny i otázky otevřené, u nichţ respondent píše celou odpověď vlastními slovy (otázka č. 1, 4, 14, 15, 18, 26, 27). U vyznačených otázek (otázka č. 5, 11, 13) je více správných odpovědí z nabízených moţností. A u otázky číslo 28 můţe respondent zaškrtnout libovolný počet odpovědí.

39

7.2.2

Zkoumaný soubor

Pro uskutečnění výzkumu byly vybrány dvě základní školy v nejbliţším okolí. Jedná se o Základní školu Dolní Loučky a Základní školu Nedvědice. Studenti měli na vyplnění dotazníku celou jednu vyučovací hodinu a předem byli o vyplňování dotazníku poučeni. Cílovou skupinou respondentů byli ţáci osmých a devátých tříd, tedy mládeţ ve věku od 13 do 16 let. Celkem 80 studentů, z toho 46 respondentů tvoří ţáci ze ZŠ Nedvědice a 34 respondentů jsou ţáci ze ZŠ Dolní Loučky. Z celkového počtu dotazovaných je 37 dívek a 43 chlapců. Tabulka č. 1: Počet respondentů na jednotlivých školách Počet respondentů Školy

Abs. č.

Rel. č.

ZŠ Nedvědice

46

57,50 %

ZŠ Dolní Loučky

34

42,50 %

CELKEM

80

100,00 %

Graf č. 1: Počet respondentů na jednotlivých školách

40

7.3 Výsledky výzkumu a jejich analýza

Z důvodu lepší přehlednosti a pro názornější srovnání výsledků jsou kapitoly zjištěných výsledků a analýza zjištěných výsledků spojeny dohromady. Vyplněné dotazníky jsou rozděleny podle jednotlivých škol, pro jejich srovnání, a odpovědi respondentů vyhodnoceny. Otázky číslo 4, 11, 13, 14, 15, 17, 21, 23, 24, 25, 26, 27, 28 jsou rozděleny ještě podle pohlaví respondentů, kvůli různorodosti jejich odpovědí. Výsledky jsou rozebírány postupně po jednotlivých otázkách. Ke kaţdé otázce se vztahuje tabulka a z důvodu lepší přehlednosti je uveden i graf. Otázka č. 1 Kolik ti je let?....... Tabulka č. 2: Věk respondentů

Věk

ZŠ Dolní Loučky

ZŠ Nedvědice

CELKEM

Abs. č.

Rel. č.

Abs. č.

Rel. č.

Abs. č.

Rel. č.

13

1

2,94 %

9

19,57 %

10

12,50 %

14

14

41,18 %

21

45,65 %

35

43,75 %

15

18

52,94 %

16

34,78 %

34

42,50 %

16

1

2,94 %

0

0,00 %

1

1,25 %

CELKEM

34

100,00 %

46

100,00 %

80

100,00 %

Graf č. 2: Věk respondentů

41

Respondentů bylo celkem 80 (ZŠ Dolní Loučky 34, ZŠ Nedvědice 46) a jejich věk se pohyboval mezi 13 – 16 lety. Nejvíce bylo studentů ve věku 14 (43,75 %) a 15 let (42,5 %). Nejniţší věk studentů bylo 13 let (12,5 %), naopak nejstarší byl student ve věku 16 let. Otázka č. 2 Uveď své pohlaví: a) Ţena b) Muţ Tabulka č. 3: Pohlaví respondentů

Pohlaví

ZŠ Dolní Loučky

ZŠ Nedvědice

CELKEM

Abs. č.

Rel. č.

Abs. č.

Rel. č.

Abs. č.

Rel. č.

Muţ

17

50,00 %

26

56,52 %

43

53,75 %

Ţena

17

50,00 %

20

43,48 %

37

46,25 %

Počet respond.

34

100,00 %

46

100,00 %

80

100,00 %

Graf č.3: Pohlaví respondentů

Z celkového počtu dotazovaných bylo 43 muţů (53,75 %) a 37 ţen (46,25 %). Na ZŠ Dolní Loučky bylo zastoupení ţen a muţů zcela vyrovnané (50 % muţů a 50 % ţen). Oproti tomu na ZŠ Nedvědice bylo zastoupení muţů o něco větší (56,52 % muţů a 43,48 % ţen). 42

Otázka č. 3 Od kolika let podle zákona můţeš mít pohlavní styk? a) 14 b) 15 c) 16 d) 18 Tabulka č. 4: Znalost zákonné hranice pohlavního styku respondenty

Zákonná hranice

ZŠ Dolní Loučky

ZŠ Nedvědice

CEKLEM

Abs. č.

Rel. č.

Abs. č.

Rel. č.

Abs. č.

Rel. č.

14

0

0,00 %

4

8,69 %

4

5,00 %

15

33

97,06 %

40

86,96 %

73

91,25 %

16

0

0,00 %

0

0,00 %

0

0,00 %

18

1

2,94 %

2

4,35 %

3

3,75 %

Počet respond.

34

100,00 %

46

100,00 %

80

100,00 %

Graf č. 4: Znalost zákonné hranice pohlavního styku respondenty

Tato otázka zjišťuje znalost zákona, od kdy je povolen pohlavní styk v České republice. Celkem 91,25 % ţáků uvedlo správnou odpověď od 15 let. Pouze 4 ţáci opověděli od 14 let a 3 ţáci odpověděli od 18 let. Téměř všichni ţáci odpověděli správně a špatné odpovědi se častěji vyskytovaly u studentů ze ZŠ Nedvědice. Tato 43

otázka zde byla uvedena pro zjištění, zda jsou si ţáci vědomi věkové hranice, a tím pádem i porušením zákona při pohlavním styku před dovršením 15 let. Otázka č. 4 Jaké znáš nemoci, které se přenáší pohlavním stykem?.................. Tabulka č. 5: Sexuálně přenosné choroby – odpovědi dívek ZŠ Dolní Loučky

Pohlavní

ZŠ Nedvědice

CELKEM

nemoci

Abs. č.

Rel. č.

Abs. č.

Rel. č.

Abs. č.

Rel. č.

AIDS/HIV

17

100,00 %

18

100,00 %

35

100,00 %

Kapavka

13

76,47 %

8

44,44 %

21

60,00 %

Syfilis

16

94,12 %

8

44,44 %

24

68,57 %

Chlamydie

4

23,53 %

1

5,56 %

5

14,29 %

Ţloutenka

-

-

2

11,11 %

2

5,71 %

Veš muňka

-

-

1

5,56 %

1

2,86 %

Počet respond.

17

100,00 %

18

100,00 %

35

100,00 %

Graf č. 5: Sexuálně přenosné choroby – odpovědi dívek

Tato otázka je otevřená a zjišťuje, jaké pohlavní nemoci dívky na jednotlivých školách znají. Do průzkumu se počítaly pouze ty dívky, které odpověděly, jelikoţ dvě dívky ze ZŠ Nedvědice odpověď neuvedly, tak 100 % tvoří 35 dívek. Nejčastější odpovědí byl AIDS/HIV, tuto odpověď uvedly všechny dívky, tedy 100 %. Další 44

nejčastější odpovědí byl syfilis, označilo ji celkem 68,57 % dívek. Následovala kapavka, kterou zaškrtlo dohromady 60 % dívek. Celkem 5 dívek uvedlo jako pohlavní nemoc chlamydie, které patří k nejrozšířenějším infekcím v celé Evropě. Několik dívek uvedlo i méně známé pohlavní nemoci, jako je ţloutenka, kterou uvedly 2 dívky ze ZŠ Nedvědice a muňka, tu napsala pouze 1 dívka ze ZŠ Nedvědice. Z tabulky číslo 5 lze vidět, ţe dívky ze ZŠ Dolní Loučky uvedly více odpovědí, neţ dívky ze ZŠ Nedvědice, kde si ani polovina dívek nevzpomněla na tak známé nemoci, jako je kapavka a syfilis. Oproti tomu však několik dívek uvedlo méně diskutované pohlavní nemoci. Tabulka č. 6: Sexuálně přenosné choroby – odpovědi chlapců

Pohlavní nemoci

ZŠ Dolní Loučky

ZŠ Nedvědice

CELKEM

Abs. č.

Rel. č.

Abs. č.

Rel. č.

Abs. č.

Rel. č.

AIDS/HIV

14

87,50 %

25

100,00 %

39

95,12 %

Kapavka

10

62,50 %

13

52,00 %

23

56,10 %

Syfilis

10

62,50 %

13

52,00 %

23

56,10 %

Chlamydie

2

12,50 %

3

12,00 %

5

12,20 %

Ţloutenka

1

6,25 %

1

4,00 %

2

4,88 %

HPV

2

12,50 %

-

-

2

4,88 %

Herpes/Opar

-

-

1

4,00 %

1

2,44 %

Počet respond.

16

100,00 %

25

100,00 %

41

100,00 %

Graf č. 6: Sexuálně přenosné choroby – odpovědi chlapců

45

Stejně jako u dívek, tak i u chlapců nejčastěji jmenovanou odpovědí byl AIDS/HIV. Tuto nemoc uvedlo celkem 95,12 % chlapců. Druhou nejčastější odpovědí byl syfilis a stejně tak i kapavka, které uvedlo 56,1 % chlapců. Dále 5 chlapců jmenovalo chlamydie a z kaţdé školy jeden chlapec uvedl ţloutenku, coţ odpovídá počtům odpovědí u dívek. Překvapující bylo, kdyţ 2 chlapci ze ZŠ Dolní Loučky si vzpomněli na pohlavní nemoc HPV, neboli lidský papilomavirus. Tato odpověď byla očekávána spíše u dívek, jelikoţ v současné době jsou často diskutovány výhody a nevýhody očkování proti rakovině děloţního čípku, kterou toto onemocnění způsobuje. Kromě HPV jeden chlapec uvedl ještě herpes simplex neboli genitální opar. A opět stejně jako u dívek dva chlapci tuto otázku nezodpověděli, takţe 100 % je 41 chlapců. Na rozdíl od dívek byly odpovědi chlapců z jednotlivých škol poměrně vyrovnané a uvedli více druhů sexuálně přenosných chorob. Dle očekávání mezi nejčastěji jmenované odpovědi patřil AIDS/HIV, kapavka a syfilis. Poměrně často jak u chlapců, tak u dívek se vyskytovaly odpovědi typu: „AIDS, kapavka, syfilis, HIV.“ Působilo to, jakoby rozlišovali HIV a AIDS jako dvě různé nemoci a nebyli si vědomi toho, ţe HIV je virus, který způsobuje AIDS.

Otázka č. 5: Jak se přenáší virus HIV? a) Pohlavním stykem bez ochrany b) Slinami c) Krví d) Přenosem z těla matky na plod e) Kojením f) Štípnutím komára

46

Tabulka č. 7: Způsoby přenosu viru HIV

Přenos HIV

ZŠ Dolní Loučky

ZŠ Nedvědice

CELKEM

Abs. č.

Rel. č.

Abs. č.

Rel. č.

Abs. č.

Rel. č.

Pohl. Styk

32

94,12 %

42

91,30 %

74

92,50 %

Sliny

13

38,24 %

7

15,22 %

20

25,00 %

Krev

28

82,35 %

23

50,00 %

51

63,75 %

Matka – plod

15

44,12 %

15

41,30 %

30

37,50 %

Kojení

7

20,59 %

-

-

7

8,75 %

Komár

3

8,82 %

3

6,52 %

6

7,50 %

Počet respond.

34

100,00 %

46

100,00 %

80

100,00 %

Graf č. 7: Způsoby přenosu viru HIV

U této otázky měli studenti odpovědět, jakými způsoby je moţné se nakazit virem HIV. Studenti měli na výběr více správných odpovědí z nabízených moţností. Tabulka a graf č. 7 ukazují, ţe nejvíce studentů, tedy 92,5 % uvedlo správnou odpověď způsobu přenosu viru HIV - pohlavní styk bez ochrany. Druhou nejčastější a také správnou odpovědí byla krev. Uvedlo ji celkem 63,75 % studentů. Celkem 37,5 % studentů označilo třetí správnou odpověď – přenos z matky na plod. Bohuţel čtvrtá nejčastější odpověď byla nesprávná – přenos slinami. Tuto odpověď zaškrtlo 25 % studentů. Pouze sedm studentů ze ZŠ Dolní Loučky, tedy 8,75 % z celkového počtu, uvedlo třetí správnou odpověď – přenos kojením. Poslední moţnost přenosu viru HIV 47

prostřednictvím komára uvedli tři studenti z kaţdé školy. V celkovém počtu správných odpovědí převaţují ţáci ze ZŠ Dolní Loučky. Všechny čtyři správné odpovědi neuvedl ani jeden student. Nejčastějšími odpověďmi byly přenos pohlavním stykem bez ochrany, krví a z matky na plod. Pokud student uvedl přenos kojením, tak současně uvedl i přenos slinami. Studenty nejspíše zmátla skutečnost, ţe virus je obsaţen v tělních tekutinách nakaţené osoby. Sliny sice mohou obsahovat virus, ale pouze ve velmi malém mnoţství. Stejně jako přenos hmyzem i přenos slinami nebyl nikdy prokázán. Otázka č. 6: Jak spolehlivě zjistíte, ţe jste nakaţeni virem HIV? a) Rozborem moči b) Krevním testem c) Rozborem slin d) Vyšetřením u praktického lékaře Tabulka č. 8: Vyšetření na HIV

Vyšetření HIV

ZŠ Dolní Loučky

ZŠ Nedvědice

CELKEM

Abs. č.

Rel. č.

Abs. č.

Rel. č.

Abs. č.

Rel. č.

Moč

2

5,88 %

11

23,91 %

13

16,25 %

Krev

28

82,35 %

30

65,22 %

58

72,50 %

Sliny

2

5,88 %

2

4,35 %

4

5,00 %

Pr.lékař

2

5,88 %

3

6,52 %

5

6,25 %

Počet respond.

34

100,00 %

46

100,00 %

80

100,00 %

48

Graf č. 8: Vyšetření na HIV

V této otázce ţáci odpovídali na to, zda vědí, jak spolehlivě poznají, ţe jsou nakaţeni virem HIV. Celkem 72,5 % studentů uvedlo správnou odpověď krevním testem. Nesprávnou odpověď – rozborem moči uvedlo 23,91 % studentů ze ZŠ Dolní Loučky a 5,88 % studentů ze ZŠ Nedvědice. Dále 5 % studentů, dva z kaţdé školy, si myslí, ţe přítomnost viru HIV zjistí rozborem slin. Sice existují testy ze vzorku slin, ale jsou pouze orientační a musí po nich následovat krevní zkouška. Celkem 6,25 % studentů se domnívá, ţe nákaza HIV se pozná vyšetřením u praktického lékaře. Pouhým vyšetřením ovšem náš lékař nezjistí, zda jsme nakaţeni, museli bychom ho poţádat o krevní test. Tuto otázku zodpověděla většina ţáků ZŠ Dolní Loučky správně, ovšem v ZŠ Nedvědice správně odpovědělo pouhých 65,22 % ţáků. Otázka č. 7: Jaký je hlavní příznak kapavky? a) Bolesti hlavy b) Výtok z pochvy a penisu, pálení při močení c) Vypadávání zubů d) Vředy v oblasti genitálií

49

Tabulka č. 9: Hlavní příznak kapavky Příznaky

ZŠ Dolní Loučky

ZŠ Nedvědice

CELKEM

kapavky

Abs. č.

Rel. č.

Abs. č.

Rel. č.

Abs. č.

Rel. č.

Bolesti hlavy

-

-

4

8,70 %

4

5,00 %

Výtok a pálení

24

70,59 %

25

54,35 %

49

61,25 %

Vypad. Zubů

2

5,88 %

-

-

2

2,50 %

Vředy

8

23,53 %

17

36,96 %

25

31,25 %

Počet respond.

34

100,00 %

46

100,00 %

80

100,00 %

Graf č. 9: Hlavní příznak kapavky

V této otázce měli studenti určit, jaký je hlavní příznak kapavky. Otázka byla zařazena do dotazníku záměrně, neboť kapavka je velmi známá pohlavní nemoc. Zjišťuje, jestli studenti o této nemoci vědí něco více, neţ jen její název. Zda poznají, ţe onemocněli kapavkou a je potřeba vyhledat lékařskou péči. Pouze jen něco přes polovinu studentů, dohromady 61,25 % respondentů, uvedlo správnou odpověď, tedy výtok z pochvy, penisu a pálení při močení. Druhou nejčastější odpovědí byly vředy v oblasti genitálií, tuto moţnost vybralo 31,25 % dotazovaných. Jen 4 studenti ze ZŠ Nedvědice se domnívají, ţe hlavním příznakem jsou bolesti hlavy a pouze 2 studenti ze ZŠ Dolní Loučky si vybrali třetí moţnost – vypadávání zubů. Tuto otázku o něco lépe zodpověděli ţáci ze ZŠ Dolní Loučky. Skutečnost, ţe druhou nejčastější odpovědí budou vředy, nebyla překvapením, poněvadţ vředy na genitáliích jsou hlavním příznakem onemocnění syfilis (viz. otázka č. 9). 50

Otázka č. 8: K čemu můţe vést neléčená kapavka? a) K neplodnosti b) K sníţení chuti na sex c) K zvýšení chuti na sex Tabulka č. 10: Následek neléčené kapavky

Neléčená

ZŠ Dolní Loučky

ZŠ Nedvědice

CELKEM

kapavka

Abs. č.

Rel. č.

Abs. č.

Rel. č.

Abs. č.

Rel. č.

Neplodnost

32

94,12 %

39

84,78 %

71

88,75 %

Niţší chuť na sex

1

2,94 %

6

13,04 %

7

8,75 %

Vyšší chuť na sex

1

2,94 %

1

2,17 %

2

2,50 %

Počet respond.

34

100,00 %

46

100,00 %

80

100,00 %

Graf č. 10: Následek neléčené kapavky

Tato otázka se zaměřuje na to, zda jsou si ţáci vědomi následků, které můţe způsobit neléčená kapavka. Z tabulky č. 10 vyplývá, ţe 88,75 % dotazovaných uvedlo správnou odpověď, neboli neléčená kapavka způsobuje neplodnost. Chybně odpovědělo celkem 9 studentů, z toho 7 uvedlo odpověď, ţe kapavka způsobuje niţší chuť na sex a 2 studenti si myslí, ţe tato nemoc naopak zvyšuje chuť na sex. U této otázky opět studenti ze ZŠ Dolní Loučky prokázali větší znalosti v oblasti pohlavních chorob. 51

Otázka č. 9: Jaký je hlavní příznak syfilidu? a) Bolesti hlavy b) Výtok z pochvy a penisu, pálení při močení c) Vypadávání zubů d) Vředy v oblasti genitálií Tabulka č. 11: Hlavní příznak syfilidu Příznaky

ZŠ Dolní Loučky

ZŠ Nedvědice

CELKEM

syfilidu

Abs. č.

Rel. č.

Abs. č.

Rel. č.

Abs. č.

Rel. č.

Bolesti hlavy

1

2,94 %

5

10,87 %

6

7,50 %

Výtok a pálení

10

29,41 %

9

19,57 %

19

23,75 %

Vypad. Zubů

-

-

8

17,39 %

8

10,00 %

Vředy

23

67,65 %

24

52,17 %

47

58,75 %

Počet respond.

34

100,00 %

46

100,00 %

80

100,00 %

Graf č. 11: Hlavní příznak syfilidu

Tato otázka je podobná jako otázka číslo 7, ale zaměřuje se na znalost hlavního příznaku syfilidu. V obou otázkách jsou uvedené úplně stejné moţnosti odpovědí, z důvodu zjištění, zda ţáci dokáţou rozlišit hlavní příznaky kapavky a syfilidu.

52

Správnou odpověď uvedlo 58,75 % ţáků. Druhou nejčastější odpovědí byl hlavní příznak kapavky, tuto moţnost označilo 23,75 % studentů. Odpověď vypadávání zubů uvedlo 8 ţáků ze ZŠ Nedvědice. Jeden ţák ze ZŠ Dolní Loučky a 5 ţáků ze ZŠ Nedvědice povaţují za správnou odpověď bolesti hlavy. Dle očekávání měl být vyšší počet správných odpovědí, neţ v otázce číslo 7, jelikoţ obě otázky byly stejně formulované. Bohuţel jak ukazuje tabulka a graf č. 11, počet správných odpovědí byl ještě o něco niţší, neţ u otázky č. 7. Z toho vyplývá skutečnost, ţe téměř polovina dotazovaných nezná příznaky těchto pohlavních chorob. Otázka č. 10: Kterou pohlavní chorobu z níţe uvedených nelze vyléčit: a) Kapavku b) Syfilis c) AIDS d) Chlamydie Tabulka č. 12: Nevyléčitelná pohlavní choroba Pohlavní

ZŠ Dolní Loučky

ZŠ Nedvědice

CELKEM

choroby

Abs. č.

Rel. č.

Abs. č.

Rel. č.

Abs. č.

Rel. č.

Kapavka

-

-

1

2,17 %

1

1,25 %

Syfilis

2

5,88 %

5

10,87 %

7

8,75 %

AIDS

32

94,12 %

39

84,78 %

71

88,75 %

Chlamydie

-

-

1

2,17 %

1

1,25 %

Počet respond.

34

100,00 %

46

100,00 %

80

100,00 %

53

Graf č. 12: Nevyléčitelná pohlavní choroba

V této otázce měli studenti za úkol určit, která z nabízených pohlavních chorob se nedá vyléčit. Na tuto otázku 88,75 % studentů odpovědělo správně, přičemţ o něco více správných odpovědí uvedli ţáci ze ZŠ Nedvědice. Dohromady 8,75 % respondentů označilo špatnou odpověď syfilis. Dále jeden student uvedl kapavku a jeden chlamydie, oba dva studenti byli ze ZŠ Dolní Loučky. U této otázky je výsledek příznivý, neboť většina studentů na obou školách vybrala správnou odpověď. Otázka č. 11: Kteří parazité způsobují sexuálně přenosné nemoci? a) Muňka b) Blecha c) Zákoţka svrabová Tabulka č. 13: Parazité způsobující sexuální nemoci

Parazité

ZŠ Dolní Loučky

ZŠ Nedvědice

CELKEM

Abs. č.

Rel. č.

Abs. č.

Rel. č.

Abs. č.

Rel. č.

Muňka

27

79,41 %

27

58,70 %

54

67,50 %

Blecha

7

20,59 %

9

19,57 %

16

20,00 %

Svrab

23

67,65 %

26

56,52 %

49

61,25 %

Počet respond.

34

100,00 %

46

100,00 %

80

100,00 %

54

Graf č. 13: Parazité způsobující sexuální nemoci

Tato otázka zjišťuje, zda ţáci znají i jiné ne příliš známé pohlavní nemoci. Studenti měli za úkol z nabízených parazitů vybrat ty, kteří způsobují pohlavní choroby. Správné odpovědi u této otázky byly 2, a to muňka a zákoţka svrabová. Nejvíce studentů, celkem 67,5 %, uvedlo muňku a o něco méně studentů, celkem 61,25 %, uvedlo zákoţku svrabovou. Špatnou odpověď, tedy blechu, označilo z obou škol přibliţně stejný počet studentů, dohromady 20 % ţáků. Tabulka i graf č. 13 ukazují, ţe více správných odpovědí označili ţáci ze ZŠ Dolní Loučky. Tabulka č. 14: Parazité způsobující sexuální nemoci - počet správných odpovědí Správné

ZŠ Dolní Loučky

ZŠ Nedvědice

CELKEM

odpovědi

Abs. č.

Rel. č.

Abs. č.

Abs. č.

Rel. č.

Abs. č.

Dívky

12

35,29 %

6

15,22 %

18

22,50 %

Chlapci

5

14,71%

7

13,04 %

12

15,00 %

17

50,00 %

13

28,26 %

30

37,50 %

34

100,00 %

46

100,00 %

80

100,00 %

Počet správných respondentů Počet respond.

55

Graf č. 14: Parazité způsobující sexuální nemoci - správné odpovědi

Tabulka a graf č. 14 nám ukazují počty pouze správných odpovědí uvedených respondenty. Obě dvě správné odpovědi uvedlo pouhých 37,5 % studentů (celkem 50 % studentů ze ZŠ Dolní Loučky a 28,26 % studentů ze ZŠ Nedvědice). U obou škol více správných odpovědí označily dívky, ovšem u ZŠ Nedvědice rozdíl mezi dívky a chlapci není tak výrazný jako u ZŠ Dolní Loučky. Otázka č. 12: Co můţe u ţeny způsobit lidský papilomavirus (HPV)? a) Rakovinu dělohy b) Rakovinu děloţního čípku c) Chřipku d) Nezpůsobí nic

56

Tabulka č. 15: Co způsobuje lidský papilomavirus (HPV) ZŠ Dolní Loučky

HPV

ZŠ Nedvědice

CELKEM

Abs. č.

Rel. č.

Abs. č.

Rel. č.

Abs. č.

Rel. č.

Rakovina dělohy

5

14,71 %

8

17,39 %

13

16,25 %

Rakovi. děl. čípku

28

82,35 %

35

76,09 %

63

78,75 %

Chřipka

-

-

2

4,35 %

2

2,50 %

Nic

1

2,94 %

1

2,17 %

2

2,50 %

Počet respond.

34

100,00 %

46

100,00 %

80

100,00 %

Graf č. 15: Co způsobuje lidský papilomavirus (HPV)

Tato otázka se ptá studentů, co můţe způsobit lidský papilomavirus (HPV). Tato otázka byla zařazena z důvodu aktuálnosti tohoto tématu. V současné době je všem ţenám ve věku od 9 – 26 let doporučováno očkování proti HPV jako prevence vzniku rakoviny děloţního čípku. Očkování se současně doporučuje i u chlapců ve věku 9 – 26 let, jelikoţ jsou přenašeči, ale zároveň je vakcína chrání proti genitálním bradavicím i rakovině penisu. Jelikoţ je to aktuální téma, tak správně odpovědělo celkem 78,75 % studentů. Dohromady 16,25 % ţáků označilo za odpověď rakovinu dělohy. Důvodem označení této chybné odpovědi byla pravděpodobně nepozornost, neboť si pořádně nepřečetli všechny nabízené moţnosti. Pouze 2 studenti uvedli odpověď chřipka a stejný počet studentů zvolilo odpověď nic. Pravděpodobně vůbec netušili, o jaké onemocnění 57

se jedná. Co se týče srovnání jednotlivých škol, u této otázky je to poměrně vyrovnané, mírně převládají počty správných odpovědí u ZŠ Dolní Loučky. Otázka č. 13: Jak se lze chránit proti sexuálně přenosným chorobám? a) Pouţitím antikoncepčních pilulek b) Pouţitím kondomu c) Nitroděloţním tělískem d) Zdravý sexuální partner a zachování věrnosti Tabulka č. 16: Ochrana proti sexuálně přenosným chorobám Ochrana proti

ZŠ Dolní Loučky

ZŠ Nedvědice

CELKEM

SPN

Abs. č.

Rel. č.

Abs. č.

Rel. č.

Abs. č.

Rel. č.

Pilulky

7

20,59 %

14

30,43 %

21

26,25 %

Kondom

33

97,06 %

35

76,09 %

68

85,00 %

Nitroděl. tělísko

8

23,53 %

9

19,57 %

17

21,25 %

Zdravý sex. ţivot

26

76,47 %

20

43,48 %

46

57,50 %

Počet respond.

34

100,00 %

46

100,00 %

80

100,00 %

Graf č. 16: Ochrana proti sexuálně přenosným chorobám

Tato otázka zjišťuje, zda ţáci znají způsoby ochrany proti sexuálně přenosným chorobám. Z nabízených čtyř moţností jsou dvě odpovědi správné. Správnou odpověď 58

poţitím kondomu uvedlo celkem 85 % dotazovaných a druhou správnou odpověď zdravý sexuální partner a zachování věrnosti uvedlo jiţ méně studentů, celkem 57,5 % dotazovaných. Bohuţel špatné odpovědi označilo z celkového počtu 47,5 % dotazovaných (26,25 % studentů uvedlo pilulky a 21,25 % studentů uvedlo nitroděloţní tělísko). Z toho vyplývá nepříjemné zjištění, ţe téměř polovina všech respondentů si myslí, ţe je před pohlavními chorobami ochrání antikoncepční pilulky či nitroděloţní tělísko. Tabulka č. 17: Ochrana proti sexuálně přenosným chorobám – správné odpovědi Správné

ZŠ Dolní Loučky

ZŠ Nedvědice

CELKEM

odpovědi

Abs. č.

Rel. č.

Abs. č.

Abs. č.

Rel. č.

Abs. č.

Dívky

12

35,29 %

3

6,52 %

15

18,75 %

Chlapci

8

23,53 %

1

2,17 %

9

11,25 %

20

58,82 %

4

8,70 %

24

30,00 %

34

100,00 %

46

100,00 %

80

100,00 %

Počet správných respondentů Počet respond.

Graf č. 17: Ochrana proti sexuálně přenosným chorobám – správné odpovědi

Tabulka i graf č. 17 znázorňují počty pouze správných odpovědí. Jenom 30 % studentů uvedlo obě dvě správné odpovědi a většina z nich byla ze ZŠ Dolní Loučky. Ze ZŠ Nedvědice odpověděli zcela správně jenom 4 studenti. U obou škol více správných odpovědí bylo od dívek neţ od chlapců. 59

Otázka č. 14: Vyjmenuj, jaké znáš antikoncepční metody ……………………… Tabulka č. 18: Antikoncepční metody – vyjmenované dívkami Metody

ZŠ Dolní Loučky

ZŠ Nedvědice

CELKEM

antikoncepce

Abs. č.

Rel. č.

Abs. č.

Rel. č.

Abs. č.

Rel. č.

Pilulky

17

100,00 %

14

100,00 %

31

100,00 %

Prezervativ

17

100,00 %

13

92,86 %

30

96,77 %

Nitroděl. těl.

11

64,71 %

1

7,14 %

12

38,71 %

Pesar

7

41,18 %

-

-

7

22,58 %

Podkoţ. imp.

1

5,88 %

-

-

1

3,23 %

Náplasti

13

76,47 %

1

7,14 %

14

45,16 %

Injekce

-

-

1

7,14 %

1

3,23 %

Ant. krouţek

1

5,88 %

1

7,14 %

2

6,45 %

Minipilulka

-

-

1

7,14 %

1

3,23 %

Spermicidy

11

64,71 %

-

-

11

35,48 %

Přiroz. met.

8

47,06 %

-

-

8

25,81 %

Přeruš. souloţ

5

29,41 %

-

-

5

16,13 %

Postkoit. ant.

4

23,53 %

-

-

4

12,90 %

Počet respond.

17

100,00 %

14

100,00 %

31

100,00 %

Graf č. 18: Antikoncepční metody – vyjmenované dívkami

60

Tato otázka je otevřená a zjišťuje, jaké metody antikoncepce studenti znají. Nejčastějšími metodami jmenovanými dívkami byl prezervativ a kombinovaná hormonální antikoncepce neboli pilulky. Pilulky uvedly všechny dívky, tedy 100 %, a 96,77 % dívek uvedlo kondom. Mezi další časté metody patřily náplasti, nitroděloţní tělísko, spermicidní krémy a čípky, přirozené metody a pesar. Tabulka i graf číslo 18 nám ukazují, ţe dívky ze ZŠ Dolní Loučky uvedly převáţnou většinu metod antikoncepce na rozdíl od dívek ze ZŠ Nedvědice, kde nejčastější odpovědí byly pilulky a kondom a ostatní metody jmenovala nejvýše jedna dívka. Dvě studentky ze ZŠ Dolní Loučky dokonce jednotlivé metody antikoncepce rozdělily i na hormonální, chemické, bariérové a přirozené. Vypadalo to, jako by se jednotlivé druhy antikoncepce nedávno učily ve škole. Bohuţel to stejné se rozhodně nedá říct o studentkách ze ZŠ Nedvědice. Do průzkumu se počítaly pouze ty dívky, které odpověděly, a jelikoţ celkem 6 dívek ze ZŠ Nedvědice tuto otázku nezodpovědělo, tak 100 % tvoří 31 studentek. Tabulka č. 19 : Antikoncepční metody – vyjmenované chlapci

Metody

ZŠ Dolní Loučky

antikoncepce

Abs. č.

Rel. č.

Pilulky

11

84,62 %

Prezervativ

11

Nitroděl. těl.

ZŠ Nedvědice Abs.

CELKEM

Rel. č.

Abs. č.

Rel. č.

17

77,27 %

28

80,00 %

84,62 %

15

68,18 %

26

74,29 %

5

38,46 %

2

9,10 %

7

20,00 %

Pesar

2

15,38 %

1

4,55 %

3

8,57 %

Náplasti

1

7,69 %

-

-

1

2,86 %

Spermicidy

2

15,38 %

1

4,55 %

3

8,57 %

Přiroz. met.

1

7,69 %

-

-

1

2,86 %

Neplatná odp.

1

7,69 %

1

4,55 %

2

5,71 %

Počet respond.

13

100,00 %

22

100,00 %

35

100,00 %

č.

61

Grafy č. 19 : Antikoncepční metody – vyjmenované chlapci

I u chlapců mezi nejčastější metody antikoncepce patřil prezervativ a pilulky, ale s tím rozdílem, ţe je uvedlo pouze kolem 80 % studentů. Dále 7 chlapců jako antikoncepční metodu napsalo nitroděloţní tělísko a 3 studenti jmenovali pesar a spermicidy. Mezi dalšími uvedenými odpověďmi byly náplasti a přirozené metody, ty ovšem napsal pouze jeden student ze ZŠ Dolní Loučky. Dva studenti jako odpovědi napsali „menstruace“ a „nemít sex“. Chlapec, jehoţ odpověď byla menstruace, pravděpodobně nezná menstruační cyklus natoţ období ovulace. A odpověď „nemít sex“ je sice účinná ochrana proti sexuálně přenosným chorobám a nechtěnému těhotenství, ale také nejméně pravděpodobná. Na tuto otázku neodpovědělo celkem 8 chlapců, takţe celkový počet tvoří pouze 35 ţáků. Z průzkumu vyplývá, ţe dívky mají mnohem větší znalosti o moţnostech antikoncepce neţ chlapci a studenti ze ZŠ Dolní Loučky jsou lépe informováni o této problematice neţ ţáci ze ZŠ Nedvědice. Nejčastějšími odpověďmi u studentů byl prezervativ a pilulky, důvodem je patrně to, ţe se o těchto metodách často píše a mluví. Některé dívky uvedly i méně známé metody jako je antikoncepční krouţek, podkoţní implantát, injekce či minipilulka.

62

Otázka č. 15: Který druh antikoncepce je podle tebe nejlepší ……………………………. Tabulka č. 20: Antikoncepční metody preferované dívkami ZŠ Dolní Loučky

Metody

ZŠ Nedvědice

CELKEM

antikoncepce

Abs. č.

Rel. č.

Abs. č.

Rel. č.

Abs. č.

Rel. č.

Prezervativ

4

23,53 %

2

14,29 %

6

19,35 %

Pilulka

4

23,53 %

6

42,86 %

10

32,26 %

Prez. + pil.

8

47,06 %

5

35,71 %

13

41,94 %

Prez. + pesar

1

5,88 %

-

-

1

3,23 %

Nitroděl. těl.

-

-

1

7,14 %

1

3,23 %

Počet respond.

17

100,00 %

14

100,00 %

31

100,00 %

Graf č. 20: Antikoncepční metody preferované dívkami

Tato otázka se ptá respondentů, jaký druh antikoncepce povaţují za nejlepší, a tím pádem i jakou antikoncepci budou v budoucnu pravděpodobně preferovat. Celkem 41,94 % dívek uvedlo prezervativ a pilulky, 32,26 % uvedlo pilulky a 19,35 % napsalo prezervativ. Odpovědi nitroděloţní tělísko a prezervativ s pesarem uvedla vţdy pouze jedna dívka. Celkem na tuto otázku neodpovědělo 6 dívek ze ZŠ Nedvědice, takţe 100 % tvoří pouze 31 dívek. Nejvíce studentek ze ZŠ Dolní Loučky

63

preferuje prezervativ s pilulkami, oproti tomu nejvíce dívek ze ZŠ Nedvědice dává přednost pilulkám. Tabulka č. 21: Antikoncepční metody preferované chlapci ZŠ Dolní Loučky

Metody

ZŠ Nedvědice

CELKEM

antikoncepce

Abs. č.

Rel. č.

Abs. č.

Rel. č.

Abs. č.

Rel. č.

Prezervativ

8

53,33 %

12

54,55 %

20

54,05 %

Pilulka

3

20,00 %

5

22,73 %

8

21,62 %

Prez. + pil.

1

6,67 %

1

4,55 %

2

5,41 %

Nitroděl. těl.

-

-

1

4,55 %

1

2,70 %

Spermicidy

-

-

1

4,55 %

1

2,70 %

Neplat. odpov.

3

20,00 %

2

9,10 %

5

13,51 %

Počet respond.

15

100,00 %

22

100,00 %

37

100,00 %

Graf č. 21: Antikoncepční metody preferované chlapci

U chlapců nejvíce dominuje prezervativ, celkem 46,51 %. Dále pilulku uvedlo 18,6 % a kombinaci prezervativu s pilulkou napsali pouze 2 chlapci. Jeden student jmenoval nitroděloţní tělísko a jeden spermicidy. Na tuto otázku neodpovědělo celkem 6 ţáků a 5 uvedlo neplatnou odpověď. Mezi ně patřila odpověď: „menstruace“ a „je to jedno, protoţe nic nefunguje na 100 %“. Je pravda, ţe ţádná metoda není stoprocentní, 64

ale alespoň nějaká ochrana je lepší neţ ţádná. Rozdíly v odpovědích mezi chlapci z jednotlivých škol nebyly příliš výrazné. Avšak odpovědi dívek a chlapců se jiţ lišily. Dívky preferují převáţně kombinaci prezervativu s pilulkami, coţ je velmi účinná ochrana jak před pohlavními nemocemi, tak před otěhotněním. Zato chlapci preferují pouţití prezervativu, to je celkem pochopitelné, jelikoţ je to jedna z mála metod, která závisí na muţích. Otázka č. 16: Odkud nejčastěji získáváš informace o sexuálně přenosných chorobách? a) Rodiče b) Škola c) Sourozenci d) Kamarádi e) Televize, internet, časopisy f) Jiné Tabulka č. 22: Zdroj informací o sexuálně přenosných chorobách

Zdroje

ZŠ Dolní Loučky

ZŠ Nedvědice

CELKEM

Abs. č.

Rel. č.

Abs. č.

Rel. č.

Abs. č.

Rel. č.

Rodiče

3

8,82 %

1

2,17 %

4

5,00 %

Škola

16

47,06 %

9

19,57 %

25

31,25 %

Sourozenci

1

2,94 %

5

10,87 %

6

7,50 %

Kamarádi

5

14,71 %

6

13,04 %

11

13,75 %

TV, internet

9

26,47 %

25

54,35 %

34

42,50 %

Jiné

-

-

-

-

-

-

Počet respond.

34

100,00 %

46

100,00 %

80

100,00 %

65

Graf č. 22: Zdroj informací o sexuálně přenosných chorobách

V této otázce měli ţáci za úkol napsat jejich nejčastější zdroj informací o sexuálně přenosných chorobách. Nejvíce ţáků, tedy 42,5 %, jako hlavní zdroj informací uvedlo internet, televizi a časopisy. Druhý nejčastější zdroj – školu napsalo 31,25 % studentů, kamarády napsalo 13,75 % ţáků, sourozence jmenovalo 7,5 % a pouze 4 studenti jako hlavní zdroj uvedlo rodiče. U ţáků ze ZŠ Dolní Loučky převaţuje odpověď škola, zato u ţáků ze ZŠ Nedvědice je nejčastější odpovědí internet a televize. Podle toho, jaký zdroj informací ţáci uvedli, se odvíjí i jejich znalosti. Z toho vyplývá skutečnost, ţe studenti ze ZŠ Dolní Loučky mají větší počet správných odpovědí. Tabulka i graf číslo 22 nám ukazují, ţe kolem 40 % studentů získává informace z internetu, televize a různých časopisů, 30 % studentů ze školy a pouze 5 % studentů od rodičů. Toto zjištění je velmi nepříjemné, neboť informace získané z médií jsou často nepřiměřené a ne vţdy pravdivé. Je potřeba, aby škola nebo rodiče uvedli takto získané informace na pravou míru. Alarmující je i skutečnost, ţe nejméně ţáků uvedlo za zdroj rodiče. Důvodem je pravděpodobně to, ţe většina rodičů nechává poučení o sexuálně přenosných chorobách pouze na škole.

66

Otázka č. 17: Máš zájem se o této problematice dozvědět víc? a) Ano, mám b) Ne, vím toho dost c) Nevím, nemohu se rozhodnout Tabulka č. 22: Zájem o prohloubení této problematiky

Zájem

ZŠ Dolní Loučky

ZŠ Nedvědice

CELKEM

Abs. č.

Rel. č.

Abs. č.

Abs. č.

Rel. č.

Abs. č.

Ano

12

35,29 %

22

47,83 %

34

42,50 %

Ne

17

50,00 %

14

30,43 %

31

38,75 %

Nevím

5

14,71 %

10

21,74 %

15

18,75 %

Počet respond.

34

100,00 %

46

100,00 %

80

100,00 %

Tato otázka zkoumá, zda mají studenti zájem se o sexuálně přenosných chorobách dozvědět více. Z celkového počtu dotazovaných má o tuto problematiku zájem 42,5 % studentů, ovšem 38,75 % studentů si myslí, ţe uţ toho zná dost. A zbývajících 18,75 % ţáků se nemůţe rozhodnout. V porovnání škol u studentů ze ZŠ Dolní Loučky převaţuje odpověď ne, zato u studentů ze ZŠ Nedvědice častější odpovědí bylo ano. Toto zjištění vychází také z předchozích otázek, neboť ţáci ze ZŠ Dolní Loučky měli více správných odpovědí neţ ţáci ze ZŠ Nedvědice. Stejně tak ţáci ze ZŠ Dolní Loučky uvedli jako hlavní zdroj školu, oproti tomu ţáci ze ZŠ Nedvědice internet a televizi. Z toho vyplývá nedostatek sexuální výchovy na škole a potřeba studentů si potřebné informace zjistit samostatně.

67

Graf č. 22: Zájem o prohloubení této problematiky – chlapci/dívky

Graf číslo 22 znázorňuje, jaký zájem o prohloubení problematiky mají chlapci a jaký dívky. Z grafu je vidět, ţe dívky mají větší zájem se o sexuálně přenosných chorobách dozvědět více neţ chlapci. Chlapci se domnívají, ţe uţ toho vědí dost, ovšem záleţí na tom, co povaţují za dost. Jelikoţ otázky týkající se pohlavních chorob v ţádném případě nebyly zodpovězeny na 100 % správně a pravděpodobnost, ţe by špatně odpovídaly pouze dívky je minimální.

68

Otázka č. 18: V kolika letech jsi poprvé dostal/a poučení o sexuálním ţivotě ……………………. Tabulka č. 23: Věk prvního poučení o sexuálním ţivotě ZŠ Dolní Loučky

Věk

ZŠ Nedvědice

CELKEM

Abs. č.

Rel. č.

Abs. č.

Rel. č.

Abs. č.

Rel. č.

8

-

-

2

4,35 %

2

2,50 %

9

2

5,88 %

2

4,35 %

4

5,00 %

10

6

17,65 %

9

19,57 %

15

18,75 %

11

4

11,76 %

2

4,35 %

6

7,50 %

12

6

17,65 %

10

21,74 %

16

20,00 %

13

2

5,88 %

6

13,04 %

8

10,00 %

14

2

5,88 %

2

4,35 %

4

5,00 %

Nikdy

1

2,94 %

-

-

1

1,25 %

Vl. zkušenost

1

2,94 %

3

6,52 %

4

5,00 %

Neví

10

29,41 %

10

21,74 %

20

25,00 %

Počet respond.

34

100,00 %

46

100,00 %

80

100,00 %

Graf č. 23: Věk prvního poučení o sexuálním ţivotě

Tato otázka zjišťuje, v kolika letech dostali studenti první poučení o sexuálním ţivotě, ať uţ doma či ve škole. Tabulka i graf č. 23 ukazují, ţe nejvíce studentů bylo 69

poučeno ve 12 (celkem 20 %) a v 10 (18,75 %) letech. Bohuţel celkem 20 (25 %) ţáků si nepamatuje, kdy toto poučení dostali. Jeden ţák uvedl, ţe poučení nedostal nikdy a 4 ţáci napsali, ţe se o sexuálním ţivotě poučili vlastní zkušeností. Pouze 4 studenti uvedli, ţe byli poučeni aţ ve 14 letech, coţ uţ je celkem pozdě. V menší míře studenti uvedli také věk 13, 11, 9 a 8. Otázka č. 19: Kdo ti toto poučení dal? a) Rodiče b) Škola c) Kamarádi d) Sourozenci e) Televize, internet f) Jiné Tabulka č. 24: Zdroj prvního poučení o sexuálním ţivotě

Zdroje

ZŠ Dolní Loučky

ZŠ Nedvědice

CELKEM

Abs. č.

Rel. č.

Abs. č.

Rel. č.

Abs. č.

Rel. č.

Rodiče

11

32,35 %

11

23,91 %

22

27,50 %

Škola

14

41,18 %

12

26,09 %

26

32,50 %

Kamarádi

4

11,76 %

10

21,74 %

14

17,50 %

Sourozenci

-

-

-

-

-

-

TV, internet

11

32,35 %

4

8,70 %

15

18,75 %

Jiné

3

8,82 %

-

-

3

3,75 %

Počet respond.

34

100,00 %

46

100,00 %

80

100,00 %

70

Graf č. 24: Zdroj prvního poučení o sexuálním ţivotě

Úkolem této otázky bylo zjistit, od koho ţáci dostali první poučení o sexuálním ţivotě. Celkem 32,5 % z dotazovaných studentů uvedlo, ţe je poprvé poučila škola a 27,5 % z nich poučili rodiče. Ostatní pak byli v menší míře poučeni od kamarádů, z televize, internetu, knihy či od bratranců a sestřenic. Ţáci ze ZŠ Dolní Loučky jako druhý nejčastější zdroj uvedli rodiče spolu s internetem a televizí. Zato ţáci ze ZŠ Nedvědice uvedli rodiče skoro stejně tak často jako kamarády. Nejčastěji jsou tedy ţáci o sexuálním ţivotě poučeni ve škole v rámci rodinné výchovy či výchovy ke zdraví a doma rodiči. Ovšem jak vyplývá z výsledků otázky číslo 16, poučení rodičů o sexuálním ţivotě většinou nezahrnuje i poučení o pohlavních chorobách. Otázka č. 20: Byl/a jsi dostatečně poučen/a o pohlavním ţivotě a se vším, co s ním souvisí? Ve škole: a) ano

Doma: a) ano

b) ne

b) ne

c) částečně

c) částečně

71

Tabulka č. 25: Poučení o pohlavním ţivotě ve škole

Poučení ve škole

ZŠ Dolní Loučky

ZŠ Nedvědice

CELKEM

Abs. č.

Rel. č.

Abs. č.

Rel. č.

Abs. č.

Rel. č.

Ano

19

55,88 %

14

30,43 %

33

41,25 %

Ne

2

5,88 %

14

30,43 %

16

20,00 %

Částečně

13

38,24 %

18

39,13 %

31

38,75 %

Počet respond.

34

100,00 %

46

100,00 %

80

100,00 %

Tabulka č. 25: Poučení o pohlavním ţivotě ve škole

Tato otázka se ptá studentů, zda si myslí, ţe poučení ve škole bylo dostačující. Z celkového počtu dotazovaných 41,25 % studentů si myslí, ţe ano, 38,75 % ţáků povaţuje poučení ve škole za částečné a 20 % z nich se domnívá, ţe ne. Rozdíly jsou patrné i mezi školami. U ţáků ze ZŠ Dolní Loučky převaţuje odpověď ano, oproti tomu u ţáků ze ZŠ Nedvědice dominuje odpověď částečně a odpovědi ano a ne jsou v poměru 50 na 50.

72

Tabulka č. 26: Poučení o pohlavním ţivotě doma

Poučení doma

ZŠ Dolní Loučky

ZŠ Nedvědice

CELKEM

Abs. č.

Rel. č.

Abs. č.

Rel. č.

Abs. č.

Rel. č.

Ano

14

41,18 %

8

17,39 %

22

27,50 %

Ne

4

11,76 %

19

41,30 %

23

28,75 %

Částečně

16

47,06 %

19

41,30 %

35

43,75 %

Počet respond.

34

100,00 %

46

100,00 %

80

100,00 %

Graf č. 26: Poučení o pohlavním ţivotě doma

Tabulka i graf č. 26 znázorňuje míru o sexuálním poučení rodiči. Respondenti nejčastěji uvedli, ţe poučení od rodičů bylo jen částečné, celkem 43,75 % studentů. Dále 28,75 % dotazovaných odpovědělo ne a 27,5 % odpovědělo ano. Z průzkumu tedy vyplývá, ţe přibliţně 40 % studentů povaţuje poučení o sexuálním ţivotě ve škole za dostatečné a kolem 40 % studentů si myslí, ţe poučení, které dostali od rodičů, bylo pouze částečné.

73

Otázka č. 21: Komu se svěřuješ se svým intimním ţivotem? a) Nikomu b) Kamarádovi/kamarádce c) Sestře/bratrovi d) Rodičům e) Jiné Tabulka č. 27: Osoba, které se studenti svěřují

Důvěrná osoba

ZŠ Dolní Loučky

ZŠ Nedvědice

CELKEM

Abs. č.

Rel. č.

Abs. č.

Rel. č.

Abs. č.

Rel. č.

Nikdo

20

58,82 %

21

45,65 %

41

51,25 %

Kamarád

8

23,53 %

23

50,00 %

31

38,75 %

Sourozenec

2

5,88 %

1

2,17 %

3

3,75 %

Rodiče

4

11,76 %

1

2,17 %

5

6,25 %

Jiné

-

-

-

-

-

-

Počet respond.

34

100,00 %

46

100,00 %

80

100,00 %

Tato otázka měla za úkol zjistit osobu, které se ţáci svěřují se svým intimním ţivotem. Znepokojujícím výsledkem je skutečnost, ţe 51,25 % dotazovaných nemá nikoho, komu by se svěřovala se svým intimním ţivotem. Celkem 38,75 % studentů uvedlo jako důvěrnou osobu kamaráda/ku, a několik studentů se svěřuje sourozencům nebo rodičům. Ovšem ti studenti, kteří uvedli rodiče, neměli ještě ţádnou sexuální zkušenost, tedy líbání, mazlení či chození. Polovina studentů nemá ve svém okolí blízkou osobu, které by se svěřovala se svým intimním ţivotem. A pokud jiţ takovou osobu mají, většinou se jedná o jejich vrstevníka. Z toho plyne, ţe problémy v oblasti sexuality si dospívající řeší sami nebo s kamarádem, coţ rozhodně není nejlepší způsob řešení. Byla by potřeba, aby ţáci měli ve svém okolí i nějakou dospělou osobu se znalostmi o sexualitě, které by se mohli svěřovat.

74

Graf č. 27: Osoba, které se studenti svěřují – dívky/chlapci

Graf číslo 27 uvádí, komu se nejčastěji svěřují chlapci a komu dívky. Dle očekávání dívky jako důvěrnou osobu nejčastěji uvádí kamarádku, zato chlapci se nejčastěji nesvěřují nikomu. Toto zjištění také odpovídá povahám jak dívek, tak chlapců. Jelikoţ dívky většinou mají nějakou svoji nejlepší kamarádku, které důvěřují. Zato chlapci mají často kamarádů několik a nejsou tak otevření a upovídání. Otázka č. 22: V kolika letech jsi měl/a svoji první sexuální zkušenost? (líbání, mazlení, ne pohlavní styk) a) Ještě jsem ji neměl/a b) 15 c) 14 d) 13 e) Jiné

75

Tabulka č. 28: Věk první sexuální zkušenosti

Věk

ZŠ Dolní Loučky

ZŠ Nedvědice

CELKEM

Abs. č.

Rel. č.

Abs. č.

Rel. č.

Abs. č.

Rel. č.

Neměl/a

10

29,41 %

20

43,48 %

30

37,50 %

15

-

-

2

4,35 %

2

2,50 %

14

10

29,41 %

4

8,70 %

14

17,50 %

13

7

20,59 %

12

26,09 %

19

23,75 %

12

3

8,82 %

5

10,87 %

8

10,00 %

11

-

-

1

2,17 %

1

1,25 %

10

3

8,82 %

1

2,17 %

4

5,00 %

9

1

2,94 %

1

2,17 %

2

2,50 %

Počet respond.

34

100,00 %

46

100,00 %

80

100,00 %

Graf č. 28: Věk první sexuální zkušenosti

Tato otázka zjišťuje, zda a kdy měli studenti svoji první sexuální zkušenost. Sexuální zkušeností je myšleno všechno kromě pohlavního styku, tedy líbání, mazlení, chození atd. Překvapující je, ţe nejvíce dotazovaných (37,5 %) ještě takovouto zkušenost nemá. Ti, kteří uţ tuto zkušenost zaţili, nejčastěji uváděli věk 13 a 14 let. Celkem 4 studenti uvedli, ţe tuto zkušenost měli v 10 letech a 2 dokonce v 9 letech. Tito studenti pravděpodobně nepochopili smysl otázky, a pokud dostali v 10 či 9 letech pusu, tak nejspíše byla kamarádského charakteru. 76

Otázka č. 23: Máš uţ zkušenost s pohlavním stykem? a) Ano b) Ne Tabulka č. 29: Zkušenost s pohlavním stykem

Pohlavní styk

ZŠ Dolní Loučky

ZŠ Nedvědice

CELKEM

Abs. č.

Rel. č.

Abs. č.

Rel. č.

Abs. č.

Rel. č.

Ano

1

2,94 %

7

15,22 %

8

10,00 %

Ne

33

97,06 %

39

84,78 %

72

90,00 %

Počet respond.

34

100,00 %

46

100,00 %

80

100,00 %

Tato otázka se dotazovaných přímo ptá, zda jiţ měli pohlavní styk. Dle očekávání většina (90 %) studentů odpověděla ne. Zbývající 10 % dotazovaných jiţ sexuální styk mělo. Jedná se o jednoho ţáka ze ZŠ Dolní Loučky a celkem 7 ţáků ze ZŠ Nedvědice. Graf č. 29: Zkušenost s pohlavním stykem – dívky/chlapci

Graf č. 29 vypovídá o tom, kolik dívek a chlapců jiţ má nebo nemá zkušenost s pohlavním stykem. Z celkového počtu respondentů, kteří jiţ měli pohlavní styk, mírně převaţují chlapci nad dívkami, celkem 5 chlapců a 3 dívky. 77

Otázka č. 24: V kolika letech jsi měl/a svůj první pohlavní styk? a) 15 a více b) 14 c) 13 d) Jiné Tabulka č. 30: Věk prvního pohlavního styku ZŠ Dolní Loučky

Věk

ZŠ Nedvědice

CELKEM

Abs. č.

Rel. č.

Abs. č.

Rel. č.

Abs. č.

Rel. č.

15

1

100,00 %

-

-

1

12,50 %

14

-

-

3

42,86 %

3

37,50 %

13

-

-

3

42,86 %

3

37,50 %

Jiné

-

-

1

14,29 %

1

12,50 %

Počet respond.

1

100,00 %

7

100,00 %

8

100,00 %

Tato otázka měla za úkol zjistit, v kolika letech měl student svůj první pohlavní styk a odpovídali na ni pouze ti studenti, kteří v předchozí otázce uvedli odpověď ano. Celkem 3 studenti měli pohlavní styk ve 14 letech a stejně tak 3 studenti ho měli ve 13 letech. Pouze jeden student uvedl v 15 letech a jeden dokonce ve 12 letech. Graf č. 30: Věk prvního pohlavního styku – dívky/chlapci

78

Graf č. 30 znázorňuje rozdíly chlapců a dívek ve věkové hranici prvního pohlavního styku. Ze tří dívek měly dvě pohlavní styk ve 13 letech a jedna ve 14 letech. Z pěti chlapců měli dva z nich pohlavní styk ve 14 letech a po jednom chlapci v 15, 13 a 12 letech. Zahájit svůj pohlavní ţivot před 15. rokem je předčasné, natoţ pak ve 12 letech, kdy dospívající ještě není jak psychicky tak fyzicky připravený. Otázka č. 25: Při jaké situaci k němu došlo? a) Náhodně b) S kamarádem/kamarádkou c) Ve vztahu Tabulka č. 31: Situace, při které došlo k pohlavnímu styku

Situace

ZŠ Dolní Loučky

ZŠ Nedvědice

CELKEM

Abs. č.

Rel. č.

Abs. č.

Rel. č.

Abs. č.

Rel. č.

Náhodně

-

-

1

14,29 %

1

12,50 %

S kamarádem

-

-

2

28,57 %

2

25,00 %

Ve vztahu

1

100,00 %

4

57,14 %

5

62,50 %

Počet respond.

1

100,00 %

7

100,00 %

8

100,00 %

Tato otázka se ptá studentů, v jaké situaci došlo k pohlavnímu styku. Odpovědi na tuto otázku byly poměrně příznivé, celkem 5 dotazovaných uvedlo ve vztahu, 2 s kamarádem a jenom jeden student měl náhodný pohlavní styk.

79

Graf č. 31: Situace, při které došlo k pohlavnímu styku – dívky/chlapci

Graf č. 31 opět znázorňuje rozdíly mezi chlapci a dívkami. Celkem dvě dívky měly pohlavní styk s kamarádem a jedna ve vztahu. Zato 4 chlapci zahájili svůj sexuální ţivot ve vztahu a pouze jeden náhodně. Ať uţ dospívající začne s pohlavním stykem v jakémkoli věku, mělo by to být vţdy ve vztahu, jelikoţ sexuální ţivot není jen o uspokojování sexuální touhy. Otázka č. 26: Pokud jsi uţ měl/a sexuální styk, jakou antikoncepci jste pouţili…………………. Tabulka č. 32: Antikoncepce pouţitá při pohlavním styku

Antikoncepce

ZŠ Dolní Loučky

ZŠ Nedvědice

CELKEM

Abs. č.

Rel. č.

Abs. č.

Rel. č.

Abs. č.

Rel. č.

Kondom

1

100,00 %

7

100,00 %

8

100,00 %

Počet respond.

1

100,00 %

7

100,00 %

8

100,00 %

80

Graf č. 32: Antikoncepce pouţitá při pohlavním styku

Tato otázka zjišťuje, jaký druh antikoncepce při pohlavním styku studenti pouţili. Z tabulky a grafu č. 32 vidíme, ţe odpověď byla jednoznačná, všichni pouţili kondom. Tato metoda antikoncepce se dala předpokládat, jelikoţ je snadno dostupná a levná. Není příliš pravděpodobné, ţe by dívky ve 13 nebo 14 letech uţívaly nějakou hormonální antikoncepci. Kondom je vhodná antikoncepce pro první pohlavní styk, protoţe zabraňuje jak otěhotnění, tak i přenosu pohlavních chorob.

81

Otázka č. 27: V kolika letech je podle tebe ideální začít se sexuálním ţivotem………………. Tabulka č. 33: Ideální věk pro začátek sexuálního ţivota

Věk

ZŠ Dolní Loučky

ZŠ Nedvědice

CELKEM

Abs. č.

Rel. č.

Abs. č.

Rel. č.

Abs. č.

Rel. č.

13

-

-

3

6,52 %

3

3,75 %

14

-

-

4

8,70 %

4

5,00 %

15

12

35,29 %

19

41,30 %

31

38,75 %

16

14

41,18 %

7

15,22 %

21

26,25 %

17

2

5,88 %

6

13,04 %

8

10,00 %

18

4

11,76 %

5

10,87 %

9

11,25 %

19

1

2,94 %

1

2,17 %

2

2,50 %

Neplatná odp.

1

2,94 %

1

2,17 %

2

2,50 %

Počet respond.

34

100,00 %

46

100,00 %

80

100,00 %

Tato otázka zkoumá, jaký je podle studentů ideální věk pro zahájení pohlavního ţivota. Pro 38,75 % ţáků je ideální věk v 15 letech, coţ odpovídá také zákonné hranici pohlavního styku v České republice. Druhou nejčastější odpovědí, kterou uvedlo 26,25 % ţáků, je 16 let. Dále potom 9 studentů uvedlo 18 let a 8 studentů 17 let. Pouze 3 studenti napsali 13 let a 4 studenti 14 let. Odpovědi u dvou dotazovaných jsou uvedeny jako neplatné, jelikoţ byly typu „kdy se chce“, či „co nejdřív“. A pro dva studenty je ideální věk aţ v 19 letech. Z tabulky č. 33 lze vyčíst, ţe většina studentů ze ZŠ Nedvědice preferuje věkovou hranici 15 let, zato ţáci ze ZŠ Dolní Loučky upřednostňují zahájit pohlavní ţivot aţ v 16 letech.

82

Graf č. 33: Ideální věk pro začátek sexuálního ţivota – dívky/chlapci

Graf č. 33 znázorňuje, jak odpovídali chlapci a dívky na tuto otázku. Z grafu je vidět, ţe odpovědi chlapců i dívek jsou poměrně vyrovnané. Ideální věk, kdy začít s pohlavním ţivotem, je podle respondentů období mezi 15 – 16 rokem. Příznivým zjištěním je skutečnost, ţe většina ţáků preferuje začít s pohlavním stykem v 15 letech a později. Pouze 7 (8,75 %) respondentů uvedlo mladší věk, ovšem tyto odpovědi většinou označili studenti, kteří jiţ měli pohlavní styk před dovršením 15 let. Otázka č. 28: Existuje něco, čeho by ses obával/a při sexu? (libovolný počet odpovědí) a) Sexuálně přenosné nemoci b) Nechtěné těhotenství c) Nevěra partnera d) Neplodnost e) Nemám obavy f) Jiné

83

Tabulka č. 34: Obavy studentů při pohlavním styku

Obavy

ZŠ Dolní Loučky

ZŠ Nedvědice

CELKEM

Abs. č.

Rel. č.

Abs. č.

Rel. č.

Abs. č.

Rel. č.

Pohl. nemoci

20

58,82 %

22

47,83 %

42

52,50 %

Těhotenství

23

67,65 %

23

50,00 %

46

57,50 %

Nevěra

7

20,59 %

5

10,87 %

12

15,00 %

Neplodnost

4

11,76 %

5

10,87 %

9

11,25 %

Ţádné

3

8,82 %

3

6,52 %

6

7,50 %

Jiné

-

-

-

-

-

-

Počet respond.

34

100,00 %

46

100,00 %

80

100,00 %

Tato otázka zjišťuje, z čeho by mohli mít respondenti strach při sexuálním styku. Studenti mohli uvést libovolný počet odpovědí. Nejvíce respondentů, 57,5 %, uvedlo asi nejznámější obavu – těhotenství. Hned za těhotenstvím je strach z nákazy pohlavní chorobou, tu uvedlo 52,5 % studentů. Následuje obava z nevěry zastoupená 15 % dotazovaných a strach z neplodnosti uvedený 11,25 % studentů. Pouze 6 studentů při pohlavním styku netrpí ţádnými obavami. Graf č. 34: Obavy studentů při pohlavním styku – dívky/chlapci

84

Na grafu č. 34 můţeme vidět jednotlivé obavy zastoupené chlapci a dívkami. Jak chlapci, tak dívky se nejvíce obávají nechtěného těhotenství a přenosu pohlavních nemocí. Jedná se o obavy, o kterých se velmi často mluví. Další obavou je strach z nevěry, které se obává o polovinu více dívek neţ chlapců. Nevěra partnera navíc zvyšuje riziko přenosu pohlavních chorob. Stejně tak i obavu z neplodnosti uváděly častěji

dívky,

s tímto

strachem

pravděpodobně

souvisí

uţívání

hormonální

antikoncepce. Poslední uvedenou moţností bylo nemít z ničeho strach. Ţádnými obavami netrpí spíše chlapci neţ dívky. Je důleţité, aby si studenti uvědomovali rizika spojená s pohlavním stykem, protoţe jedině tak se budou proti nim chránit.

85

7.4 Analýza vytyčených hypotéz

Na začátku bakalářské práce bylo stanoveno celkem pět hypotéz. První z nich předpokládala, ţe 70 % ţáků 8. a 9. třídy základní školy zná hlavní způsoby přenosu viru HIV. Tato hypotéza se převáţně nepotvrdila. Mezi hlavní způsoby přenosu viru HIV patří pohlavní styk bez ochrany, krev a přenos z těla matky na plod. Celkem 92,5 % dotazovaných uvedlo pohlavní styk, ale jenom 63,75 % označilo přenos krví a pouze 37,5 % studentů uvedlo přenos z těla matky na plod. Druhá hypotéza předpokládala, ţe 90 % ţáků 8. a 9. třídy ví, ţe pouţití kondomu je jednou z hlavních způsobů prevence proti pohlavním nemocem. Tato hypotéza se téměř potvrdila. Z celkového počtu dotazovaných 85 % uvedlo kondom, jako způsob ochrany. Tento předpoklad byl zcela potvrzen u ţáků ze ZŠ Dolní Loučky, celkem 97,06 % uvedlo kondom. Bohuţel předpoklad nebyl potvrzen u ţáků ze ZŠ Nedvědice, pouze 76,09 % dotazovaných uvedlo tuto moţnost. Třetí hypotéza předpokládala, ţe 85 % ţáků 8. a 9. třídy jako antikoncepční metody vyjmenuje prezervativ a hormonální antikoncepci. Tato hypotéza se potvrdila. Celkem 89,39 % studentů, kteří na otázku tykající se antikoncepčních metod odpověděli, uvedlo jako metodu pilulky a 84,85 % uvedlo prezervativ. Tento předpoklad se více potvrdil u dívek, jak ukazuje tabulka i graf č. 18. Čtvrtá hypotéza předpokládá, ţe nejčastějším zdrojem informací o pohlavních nemocech je pro ţáky 8. a 9. třídy škola. Studenti jako nejčastější zdroj informací o sexuálně přenosných chorobách uvádějí internet, televizi, časopisy a knihy, celkem takto odpovědělo 42,5 %. Školu uvedlo 31,25 % dotazovaných a skončila tak aţ na druhém místě. Školu, jako nejčastější zdroj, uváděli pouze studenti ze ZŠ Dolní Loučky, u studentů ze ZŠ Nedvědice dominovala televize a internet. Hypotéza byla obecně verifikovaná. Pátá hypotéza předpokládá, ţe 95 % ţáků 8. a 9. třídy dosud nemělo pohlavní styk. Tato hypotéza se téměř potvrdila. Pohlavní styk dosud nemělo celkem 90 % dotazovaných. Zbylých 10 % tvoří pouze 8 studentů, z toho 5 chlapců a 3 dívky, kteří jiţ mají zkušenost s pohlavním stykem. Všichni kromě jednoho studenta měli pohlavní styk před dovršením 15 let. 86

DISKUSE Mezi sexuálně přenosné nemoci patří všechny choroby, které se přenáší výhradně pohlavním stykem. Abychom zabránili nákaze sexuálně přenosnou chorobou, je důleţité, aby dospívající měli potřebné informace o těchto nemocech ještě před zahájením sexuálního ţivota. Aby znali moţnosti přenosu pohlavních chorob stejně tak i způsoby, jak se před nimi chránit. Neméně důleţitá je i znalost příznaků těchto onemocnění, protoţe jedině tak, mohou zavčas vyhledat lékařskou péči. Pokud si dospívající budou vědomi všech těchto rizik spojených s pohlavním stykem, poté budou zodpovědnější jak k pouţití antikoncepce, tak i k ochraně proti sexuálně přenosným nemocem. Bakalářská práce se zaměřuje na studenty ve věku od 13 do 16 let. Studenti jsou v období puberty a začínají mít zájem o druhé pohlaví, ovšem zatím ještě převáţná většina z nich nemá zkušenost s pohlavním stykem. Respondenti jako sexuálně přenosné nemoci nejčastěji uváděli AIDS/HIV, kapavku a syfilis. To se dalo předpokládat, jelikoţ o těchto nemocí se velmi často píše a mluví. Pouze několik studentů jmenovalo chlamydie, které patří k nejrozšířenějším onemocněním, nebo v současnosti tolik diskutovaný lidský papilomavirus. I kdyţ většina studentů uvedla jako pohlavní choroby kapavku a syfilis, tak pouze kolem 60 % studentů zná jejich hlavní příznaky. Nepříjemným zjištěním je skutečnost, ţe přes 60 % studentů neví, ţe pohlavní nemoc se můţe přenést z těla matky na plod a téměř polovina dotazovaných si myslí, ţe je před nákazou pohlavní chorobou ochrání pilulky či nitroděloţní tělísko. Téma sexuálně přenosných chorob by mělo být součástí sexuální výchovy. Ta by měla probíhat v rámci rodinné výchovy či výchovy ke zdraví v 8. a 9. třídách. Z průzkumu vyplývá, ţe ţáci ze ZŠ Dolní Loučky měli celkově větší počet správných odpovědí neţ ţáci ze ZŠ Nedvědice, coţ svědčí o kvalitě sexuální výchovy na školách. Tím se dostáváme k současnému problému, jelikoţ učitelé vyučující sexuální výchovu nemají metodický portál k výuce. Skutečnost, ţe nejčastějším zdrojem informací o sexuálně přenosných chorobách pro dotazované je televize a internet, také přispívá k potřebě zlepšení sexuální výchovy. Z průzkumu vyplývá, ţe škola a rodiče dávají 87

ţákům první poučení o pohlavním ţivotě, ale poučení od rodičů studenti povaţují za částečné a málokdy jsou do něj zahrnuty i pohlavní choroby. Jak uvádí Józef Augustyn ve své knize Sexuální výchova v rodině a ve škole, někteří rodiče si myslí, ţe jejich dítě uţ všechno zná ze školy či z časopisů, a tak svou roli podceňují. Co se týče metod antikoncepce, ţáci nejčastěji uváděli prezervativ a hormonální kombinovanou antikoncepci neboli pilulky. Opět se tyto metody antikoncepce daly předpokládat, neboť prezervativ je rychlá, dostupná a levná metoda, a pokud dívka přijde ke gynekologovi a poţádá o antikoncepci, většinou jí předepíše pilulky. Dívky nejvíce preferovaly kombinaci pilulek s kondomem a chlapci kondom. Příznivým zjištěním je skutečnost, ţe jak chlapci, tak dívky preferují prezervativ, který zabraňuje jak nechtěnému otěhotnění, tak i sexuálně přenosným chorobám. Jedním z cílů bakalářské práce bylo také zmapovat zkušenosti studentů s pohlavním ţivot. Z celkového počtu dotazovaných 8 studentů jiţ mělo pohlavní styk a všichni pouţili jako ochranu prezervativ. Ideální věk pro zahájení sexuálního ţivota je pro většinu respondentů období mezi 15 a 16 rokem. Dle výzkumů uvedených v knize Sexuální výchova v rodině a ve škole od Józefa Augustyna, sexuální výchova oddaluje věk zahájení sexuálního ţivota. Toto zjištění potvrzuje i tento výzkum, jelikoţ ţáci ze ZŠ Dolní Loučky, kde mají kvalitnější sexuální výchovu, častěji uváděli věk 16, zato ţáci ze ZŠ Nedvědice preferovali pohlavní styk v 15 letech.

88

ZÁVĚR Cílem této práce bylo zjistit informovanost ţáků 8. a 9. tříd o sexuálně přenosných chorobách, jejich nejčastější zdroje informací, znalosti o způsobech antikoncepce a zmapovat jejich zkušenosti s pohlavním ţivotem. Jelikoţ se průzkum týkal pouze malého vzorku respondentů, tak tyto výsledky nemohou slouţit jako statistická data, ale lze je brát jako lehký náhled do této problematiky na dvou základních školách. Z průzkumu vyplývá, ţe míra znalostí studentů o sexuálně přenosných chorobách závisí na kvalitě sexuální výchovy ve školách. Sexuální výchova je jedno z obtíţnějších témat, proto by učitelům, zabývající se touto tématikou, určitě pomohla příručka Sexuální výchovy. Ovšem nezáleţí jen na obsahu výuky, ale také na postoji vyučujícího, na jeho citlivosti, vztahu k dětem a osobnímu vztahu k sexualitě. Bakalářská práce také upozorňuje na nedostatečnou funkci rodiny v oblasti sexuální výchovy a sexuálně přenosných nemocí. Je potřeba zdůraznit rodičům, ţe právě rodina je nejpřirozenější místo pro sexuální výchovu a vedení důvěrných rozhovorů. Z výsledků této bakalářské práce je patrné, ţe studenti mají nějaké znalosti o sexuálně přenosných chorobách a metodách antikoncepce. Ovšem pokud se zeptáme na podrobnější znalosti, narazíme na nedostatky. Všechny jmenované nedostatky, které vyplynuly z této práce je potřeba řešit. Nejen škola ale také rodiče, média a celá společnost by měli lépe informovat dospívající o této problematice, vést je ke zdrţenlivosti v oblasti sexuálního ţivota a k dodrţování pravidel bezpečnějšího sexu.

89

RESUMÉ Bakalářská práce je rozdělena na část teoretickou a část praktickou. Teoretická část se zabývá sexuální výchovou, sexuálním vývojem v dospívání, prvním pohlavním stykem, sexuálně přenosnými chorobami a zásadami bezpečného sexu i rizikového chování. Tato část je ukončena metodami antikoncepce. Teoretickou část poté doplňuje část praktická, která obsahuje výsledky výzkumu. Výzkum byl uskutečněn pomocí dotazníku na dvou základních školách. Cílovou skupinou byli ţáci 8. a 9 třídy. Průzkum se zaměřoval na znalosti o sexuálně přenosných chorobách a metodách antikoncepce, dále zjišťoval zkušenosti studentů s pohlavním ţivotem, jejich nejčastější zdroje informací a jejich názory na pohlavní ţivot.

The Bachelor thesis is divided into theoretical and practical part. The theoretical part deals with sex education, sexual development at puberty, first sexual intercourse, sexually transmitted diseases and practice safer sex and risky behavior. This part is completed by methods of contraception. The theoretical part is supplemented by the practical part, which contains the results of research. The research was carried out using a questionnaire in two elementary schools. The target group were students of the 8 and 9th classes. The survey focused on the knowledge of sexually transmitted diseases and contraceptive methods. The survey also found out student’s experiences with sexual life, the most frequent sources of information and their views on sexual life.

90

POUŢITÉ ZDROJE Monografie 1) AUGUSTYN, J. Sexuální výchova v rodině a ve škole. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 1998. 77 s. ISBN 80-7192-331-1. 2) BARTÁK, A. Antikoncepce. Praha : Grada Publishing, 2006. 132 s. ISBN 80247-1351-9. 3) HOOPEROVÁ, A. Velká kniha o sexu. Praha : Ikar, 1999. 191 s. ISBN 80-7202507-4. 4) HOOPEROVÁ, A. Sexopedie: vše, co jste dosud nevěděli. Praha : Euromedia Group, 2006. 272 s. ISBN 80-249-0778-X. 5) JOHNSON, „MAGIC“, E. Jak se vyhnout AIDS. Praha : Lunarion, 1993. 200 s. ISBN 80901031-9-7. 6) KNIHOVNA ZDRAVÍ, Zdravý sexuální ţivot. Praha : A. R. Garamond, 2006. 291 s. ISBN 80-7234-537-0. 7) MACHOVÁ, J.; HAMANOVÁ J. Reprodukční zdraví v dospívání : příručka k sexuální výchově. Praha : Nakladatelství H & H, 2002. 197 s. ISBN 80-8602294-3. 8) PELIKÁN, J. Základy empirického výzkumu pedagogických jevů. Praha : Karolinum, 2007. 270 s. ISBN 978-80-7184-569-0. 9) ŠILEROVÁ, L. Sexuální výchova : jak a proč mluvit s dětmi o sexualitě. Praha : Grada Publishing a.s., 2003. 104 s. ISBN 80-247-0291-6. 10) VERDOUXOVÁ, CH. et al. Encyklopedie pohlavního ţivota : dospělí. Bratislava : Slovart, 1995. 230 s. ISBN 80-7145-105-3.

Internetové zdroje 1) ADAMCOVÁ, A.; VYDROVÁ, M. Antikoncepční pilulka slaví 50 let. Český rozhlas [online]. © 11.5.2010. [cit. 2010-25-09]. Dostupný z WWW: . 2) Dobeš je ochotný změnit příručku o sexuální výchově. České noviny [online]. © 6.8.2010. [cit. 2010-13-08]. Dostupný z WWW: 91

. ISSN 1213-5003. 3) HÉDLOVÁ, I. Váš první pohlavní styk [online]. © 11.1.2005. [cit. 2010-13-08]. Dostupný z WWW: . 4) KUBÁLKOVÁ, P. Sexuální výchova na českých školách je jak v době temna. Lidové noviny [online]. © 27.2.2010. [cit. 2010-24-08]. Dostupný z WWW: . ISSN 12131385. 5) MLČOCH, Z. Kdy začít se sexem, kdy mít první pohlavní styk? [online]. © 2011. [cit.

2010-13-08].

Dostupný

z WWW:

. 6) NAŠE ANTIKONCEPCE. Přirozené metody antikoncepce [online]. © 2011. [cit.

2011-05-02].

Dostupný

z WWW:

. 7) NĚMEC, J.; ŠEDINOVÁ, P. Doporučení ke zpracování diplomové (bakalářské) práce

[online].

©

2011.

[cit.

2011-01-03].

Dostupný

z WWW:

. 8) POHLAVNÍ-CHOROBY. Jednotlivé články: HIV/AIDS a jak se (ne) přenáší [online]. © 2011. [cit. 2010-03-09]. Dostupný z WWW: . Chlamydie

[online].

©

2011.

[cit.

2010-07-09].

Dostupný

z WWW:

Dostupný

z WWW:

Dostupný

z WWW:

. Kapavka

[online].

©

2011.

[cit.

2010-011-09].

. Syfilis

[online].

©

2011.

[cit.

2010-01-09].

.

92

Testy na HIV [online]. © 2011. [cit. 2010-03-09]. Dostupný z WWW: . Trichomoniáza [online]. © 2011. [cit. 2010-02-09]. Dostupný z WWW: . 9) SEXUS. Jednotlivé články: Jak české děti poznávají sex [online]. © 11.8.2002. [cit. 2010-12-08]. Dostupný z WWW: < http://www.sexus.cz/jak-ceske-deti-poznavaji-sex>. Škola a sexuální výchova [online]. © 22.6.2002. [cit. 2010-12-08]. Dostupný z WWW: . Očkování proti HPV [online]. © 21.1.2008. [cit. 2010-10-09].

Dostupný

z WWW: < http://www.sexus.cz/ockovani-proti-hpv>. 10) SZÚ. Statistiky XII/2010 [online]. © únor 2011. [cit. 2011-05-02]. Dostupný z WWW: . 11) Seznam testovacích míst na HIV [online]. © 2011. [cit. 2011-08-03]. Dostupný z WWW: . 12) UZEL, R. Sexuálně přenosné choroby [online]. © 2011. [cit. 2010-04-09]. Dostupný z WWW: . 13) WIKIPEDIE. Sexuálně přenosná nemoc [online]. © 14.2.2011. [cit. 2010-1509].

Dostupný

z WWW:

. 14) 004. Jednotlivé články: Pohlavní choroby trápí v Česku častěji muţe neţ ţeny [online]. © 28.12.2009. [cit. 2010-28-09]. Dostupný z WWW: .

93

Zákonná opatření boje s STI [online]. © 20.8.2005. [cit. 2010-19-09]. Dostupný z WWW: .

94

Příloha

DOTAZNÍK Milí studenti, jmenuji se Pavla Pilátová a studuji obor pedagogické asistentství výchovy ke zdraví a speciální pedagogiky na Masarykově univerzitě v Brně. Tento dotazník ji součástí mé bakalářské práce na téma Znalosti ţáků 8. a 9. třídy o sexuálně přenosných chorobách. Chtěla bych vás poţádat o vyplnění tohoto dotazníku. Prosím, odpovídejte pravdivě. Pokud se vám budou některé odpovědi zdát příliš osobní, tak je můţete vynechat. Ale mohu vám zaručit, ţe všechny vaše odpovědi jsou anonymní a nikdo se je nedozví. Otázky psané kurzívou mají více správných odpovědí. Děkuji vám za vaši spolupráci. 1.

Kolik ti je let? ...................

2.

Uveď své pohlaví: a) ţena b) muţ

3.

Od kolika let podle zákona můţeš mít pohlavní styk? a) 14 b) 15 c) 16 d) 18

4.

Jaké znáš nemoci, které se přenáší pohlavní stykem? ........................................................................................................................................................... ........................................................................................................................................................... ........................................................................................................................................................... ...............................................................................................................................................

5.

Jak se přenáší virus HIV? (více správných odpovědí) a) pohlavním stykem bez ochrany b) slinami c) krví d) přenosem z těla matky na plod e) kojením f) štípnutím komára

95

6.

Jak spolehlivě zjistíte, ţe jste nakaţeni virem HIV? a) rozborem moči b) krevním testem c) rozborem slin d) vyšetřením u praktického lékaře

7.

Jaký je hlavní příznak kapavky? a) bolesti hlavy b) výtok z pochvy a penisu, pálení při močení c) vypadávání zubů d) vředy v oblasti genitálií

8.

K čemu můţe vést neléčená kapavka? a) k neplodnosti b) k sníţení chuti na sex c) k zvýšení chuti na sex

9.

Jaký je hlavní příznak syfilidu? a) bolesti hlavy b) výtok z pochvy a penisu, pálení při močení c) vypadávání zubů d) vředy v oblasti genitálií

10. Kterou pohlavní chorobu z níţe uvedených nelze vyléčit: a) kapavku b) syfilis c) AIDS d) chlamydie 11. Kteří parazité způsobují sexuálně přenosné nemoci? (více správných odpovědí) a) muňka b) blecha c) zákoţka svrabová 12. Co můţe u ţen způsobit lidský papilomavirus (HPV)? a) rakovinu dělohy b) rakovinu děloţního hrdla c) chřipku d) nezpůsobí nic 13. Jak se lze chránit proti sexuálně přenosným chorobám? (více správných odpovědí) a) pouţitím antikoncepčních pilulek b) pouţitím kondomu c) nitroděloţním tělískem d) zdravý sexuální partner a zachování věrnosti

96

14. Vyjmenuj, jaké znáš antikoncepční metody? ........................................................................................................................................................... ........................................................................................................................................................... ........................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................... 15. Který druh antikoncepce je podle tebe nejlepší? .......................................................................................................... 16. Odkud nejčastěji získáváš informace o sexuálně přenosných chorobách? a) rodiče b) škola c) sourozenci d) kamarádi e) televize, internet, kniha f) jiné:.............................. 17. Máš zájem se o této problematice dozvědět víc? a) ano, mám b) ne, vím toho dost c) nevím, nemohu se rozhodnout 18. V kolika letech jsi poprvé dostal/a poučení o sexuálním ţivotě?................. 19. Kdo ti toto poučení dal? a) rodiče b) škola c) kamarádi d) sourozenci e) televize, internet f) jiné:....................... 20. Byl/a jsi dostatečně poučen/a o pohlavním ţivotě a se vším, co s ním souvisí? ve škole: a) ano doma: a) ano b) ne

b) ne

c) částečně

c) částečně

21. Komu se svěřuješ se svým intimním ţivotem? a) nikomu b) kamarádovi/kamarádce c) sestře/bratrovi d) rodičům e) jiné:

97

22. V kolika letech jsi měl/a svoji první sexuální zkušenost (líbání, mazlení, ne pohlavní styk)? a) ještě jsem ji neměl/a b) 15 c) 14 d) 13 e) jiné:........... 23. Máš uţ zkušenost s pohlavním stykem? (pokud odpovíš ne - přejdi na otázku č. 27) a) ano b) ne 24. V kolika letech jsi měl/a svůj první pohlavní styk? a) 15 a více b) 14 c) 13 d) jiné:.............. 25. Při jaké situaci k němu došlo? a) náhodně b) s kamarádem/kamarádkou c) ve vztahu 26. Pokud jsi uţ měl/a sex. styk, jakou antikoncepci jste pouţili? .......................................................................................................... 27. V kolika letech je podle tebe ideální začít se sexuálním ţivotem?................. 28. Existuje něco, čeho by ses obával/a při sexu? (libovolný počet odpovědí) a) sexuálně přenosné nemoci b) nechtěné těhotenství c) nevěra partnera d) neplodnost e) nemám obavy f) jiné:..............................

98