MASARYKOVA UNIVERZITA

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra speciální pedagogiky

Materiály pro rozvoj artikulace u dětí s dyslalií

Bakalářská práce

Brno 2010

Autor práce:

Bc. Martina Hanzlíková

Vedoucí bakalářské práce:

doc. PaedDr. Jiřina Klenková, Ph.D.

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem svou bakalářskou práci vypracovala samostatně, s vyuţitím osobně získaných materiálŧ a za pomoci uvedené literatury. Souhlasím, aby práce byla uloţena na Masarykové univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelŧm.

V Brně dne 20.4. 2010

Bc.Martina Hanzlíková

Poděkování Děkuji za cenné rady doc. PaedDr. Jiřina Klenková, Ph.D., připomínky a doporučení, které mi poskytla v prŧběhu přípravy a psaní mé bakalářské práce. Poděkovat bych chtěla manţelŧm Čermákovým za pomoc při grafickém zpracování materiálŧ. 2

OBSAH Úvod ...........................................................................................................5 1 Dítě ve věku pěti až sedmi let ..................................................................6 1.1 Specifika psychického vývoje ................................................................................. 6 1.2 Specificka motorického vývoje ............................................................................... 8 1.3 Specifika řečového vývoje .................................................................................... 10

2 Narušení artikulace ................................................................................13 2.1 Komunikativní dovednosti dětí ............................................................................. 13 2.2 Narušená komunikační schopnost u dětí v předškolním věku .............................. 16 2.3 Ovlivňování komunikační schopnosti u dětí v předškolním věku ........................ 21

3 Logopedická prevence ...........................................................................23 3.1 Vymezení pojmu ................................................................................................... 23 3.2 Prevence vad (narušení) výslovnosti dětí .............................................................. 24 3.3 Pomŧcky pro podporu vývoje dětí ........................................................................ 25

4 Didaktický materiál ...............................................................................27 4.1 Cíle výzkumného projektu, metodologie .............................................................. 27 4.2 Místo šetření a výzkumný vzorek ......................................................................... 27 4.3 Vlastní šetření........................................................................................................ 28 4.4 Závěr výzkumného šetření .................................................................................... 33

Závěr ...........................................................................................................34 Shrnutí ........................................................................................................35 Summary ....................................................................................................35 Literatura ...................................................................................................36 Internetové zdroje .....................................................................................39 Seznam příloh ............................................................................................41

Úvod Při svém studijním pobytu ve Vídni jsem měla moţnost absolvovat dvouměsíční praxi v první třídě, která byla určena dětem s narušenou komunikační schopností. Práce byla pro mne natolik zajímavá, ţe jsem se touto problematikou začala blíţe zabývat. Na základě poznatkŧ získaných studiem jsem se rozhodla zabývat se touto problematikou ve své bakalářské práci. Vytvořila jsem vlastní pracovní materiál, se kterým by podle mého názoru mohly samostatně pracovat doma i rodiče dětí s narušenou komunikační schopností. Proto jsem si zvolila téma Materiály pro rozvoj artikulace u dětí s dyslalií. Cílem mé bakalářské práce je na základě teoretických poznatkŧ a závěrŧ výzkumu realizovaného na praxi v rámci Erasmu ve třídě pro děti s narušenou komunikační schopností vytvořit materiál, se kterým by mohli s dětmi s narušenou komunikační schopností pracovat rodiče samostatně doma. Vyuţití materiálŧ umoţní doplnit a zefektivnit pŧsobení při odstraňování problémŧ spojených s narušenou komunikační schopností Bakalářskou práci jsem rozdělila na čtyři kapitoly. První tři kapitoly tvoří teoretickou část bakalářské práce, čtvrtá kapitola je věnována výzkumu a vlastnímu pracovnímu materiálu. V první kapitole uvádím základní charakteristiku psychického, motorického a řečového vývoje dítěte ve věku pěti aţ sedmi let, které tvoří zájmovou skupinu, jíţ se ve své práci zabývám. Druhá kapitola je věnována problematice narušené komunikační schopnosti dětí předškolního věku. Ve třetí kapitole se zabývám logopedickou prevencí. Obsahem čtvrté kapitoly je postup při zpracování didaktického materiálu pouţitelného pro rodiče, kteří pracují s dětmi s narušenou komunikační schopností. Na začátku praktické části uvádím postup při realizaci výzkumného projektu, jehoţ výsledkem je zpracování materiálu pro rozvoj artikulace pro děti s dyslalií. Tvoří jej soubor pohádek a materiálŧ vyuţitelných pro práci s dětmi s dyslalií. Ve své práci bych ráda dále pokračovala ověřením vytvořeného materiálu při konkrétní práci s dětmi, případně jeho rozšířením na základě získaných praktických zkušeností. Cthěla bych vytvořit didaktickou příručku pro rodiče, aby věděli, jak mají správně s dětmi s dyslalií hlásky vyvozovat a nacvičovat.

5

1 Dítě ve věku pěti až sedmi let Praktická část bakalářské práce obsahuje materiály pro rozvoj artikulace u dětí s dyslalií ve věkové kategorii pěti aţ sedmi let. Pro zdárný rozvoj artikulace je však nutné, aby se dítěti v co moţná největší míře rozvíjela celá osobnost. Proto se v práci objeví cvičení na rozvoj slovní zásoby, grafomotoriky, logických funkcí, paměti, poznávacích a dalších dovedností. Velmi dŧleţité je vymezit normalitu dětí v tomto věkovém rozsahu po stránce psychologického vývoje, motorického vývoje a především vývoje řečového. Kaţdé vývojové stádium dítěte má svá specifika. Ne jinak je tomu u dětí předškolního věku. Vzhledem k tomu, ţe se ve své bakalářské práci zabývám rozvojem řečových schopností dětí s dyslalií ve věku pěti aţ sedmi let, uvádím v následující části základní charakteristiku vývoje dětí v této věkové kategorii. Podle běţně pouţívaných kritérií jsou zařazovány děti ve věku pěti a šesti let převáţně do kategorie předškolního věku a děti ve věku sedmi let do kategorie mladšího školního věku.1 Tento věkový rozsah jsem si zvolila proto, ţe pomŧcky, které jsem připravila, jsou určeny pro děti, které ještě neumí plynule číst. Pro efektivní vyuţití pomŧcek k rozvoji řečových schopností dětí s dyslalií v tomto věku je proto třeba mít na zřeteli základní poznatky o psychickém a motorickém vývoji dětí i o jejich řečovém vývoji. 1.1 Specifika psychického vývoje Psychickým vývojem dítěte předškolního věku a mladšího školního věku se v odborné literatuře z rŧzných pohledŧ a v rŧzné šíři zabývá řada autorŧ.2 Výstiţnou charakteristiku psychického vývoje dítěte předškolního věku přináší publikace Jozefa Kurice.3 Podle něho nese vnímání v předškolním věku ještě znaky nedokonalosti, vyznačuje se nedostatečnou hloubkou a přesností. Na rozdíl od dospělých zachycuje ve 1

KURIC, J. Ontogenetická psychologie. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2000. s. 61. ISBN 80214-1844-3.; ČAČKA, O. Psychologie dítěte. Tišnov: SURSUM & HROCH, 1994. s. 16. ISBN 8085799-03-0.; LANGMAEIER, J., KREJČÍŘOVÁ, D. Vývojová psychologie. 3.vyd. Praha: Grada Publishing, 1998, s. 101. ISBN 80-7169-195-X.; Autoři Allen a Marotz zařazují dítě ve věku šesti let do mladšího školního věku. ALLEN, K. E., MAROTZ, L. R. Přehled vývoje dítěte od prenatálního období do 8 let. 1.vyd. Praha: Portál, 2002. s. 127. ISBN 80-7178-614-4. 2 ALLEN, K. E., MAROTZ, L. R. Přehled vývoje dítěte od prenatálního období do 8 let. 1.vyd. Praha: Portál, 2002. ISBN 80-7178-614-4.; ČAČKA, O. Psychologie dítěte. Tišnov: SURSUM & HROCH, 1994. ISBN 80-85799-03-0.; HELUS, Z. Dítě v osobnostním pojetí. Obrat k dítěti jako výzva a úkol pro učitele a rodiče. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-71-78-888-0.; KURIC, J. Ontogenetická psychologie. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2000. ISBN 80-214-1844-3.; LANGMAEIER, J., KREJČÍŘOVÁ, D. Vývojová psychologie. 3.vyd. Praha: Grada Publishing, 1998. ISBN 80-7169-195-X. 3 KURIC, J. Ontogenetická psychologie. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2000. s. 61-65. ISBN 80-214-1844-3.

6

vjemech pouze omezenou část skutečnosti. Začínají se projevovat první náznaky záměrné pozornosti – vyţaduje to však usměrnění a vynaloţení značného úsilí. U dětí se objevuje i úmyslné zapamatování, coţ se projevuje i v takových činnostech jako je snaha co nejvěrněji napodobit a při hrách a v kresbách zobrazit zapamatované jevy. Stále dominuje paměť neúmyslná. Dítě si pamatuje nejvíc ty záţitky, které jsou citově zabarvené. S pamětí souvisejí i představy, které se postupně stávají jasnějšími a přesnějšími a přibliţují se svému reálnému základu. Intenzivně se rozvíjí fantazie předškolního dítěte. Lze to dokumentovat i tím, ţe si dítě dokáţe vytvářet obrazy takových předmětŧ a jevŧ, které předtím nevnímalo. Vývoj rozumových schopností v předškolním věku se rozvíjí v procesu, který začíná počátkem dětské řeči a končí kolem šestého roku věku, kdy se dítě naučí operovat se znaky (Kuric 2000). Dochází k semiotické funkci, kdy dítě označuje něco prostřednictvím něčeho jiného, např. gestem, symbolem nebo slovním znakem. Tato funkce se postupně mění na činnost náznakovou, zvnitřněnou. V ní je třeba vidět bezprostředního předchŧdce operačního myšlení. V tomto stádiu se rozvíjí také aktivní řečová činnost a rychle se obohacuje slovní zásoba. Dítě řečí symbolizuje nejen předměty okolního světa ale i své duševní záţitky.4 Vzhledem k nedostatečným zkušenostem má poznávání charakter intuitivních odhadŧ. Jde o intuitivní myšlení v celostných pojmech, v kterých dítě vystihuje podstatné podobnosti, jakési smyslové abstrakce. Kolem šestého roku věku dítěte se zkvalitňuje schopnost přesněji diferencovat, analyzovat a porovnávat, zevšeobecňovat a nacházet souvislosti mezi věcmi a jevy. Tím se podmiňuje větší přesnost jeho pojmŧ, jejich všeobecnost a nadřazenost (přiřazuje k sobě hrušku, jablko a švestku s argumentací, ţe je to ovoce). I při tomto pokroku má myšlení stále ještě ráz názorný a konkrétní. Velký význam pro psychický vývoj dítěte v tomto období má sociální interakce, především s dospělými. Děti jsou zaměřené na poznávání okolního světa. Pátrají po příčinách rŧzného dění a dospělých pouţívají jako zdroj informací. Nejčastěji pouţívají otázky – proč?, jak? a nač? V sociální interakci s dospělými, ale i s vrstevníky se rychle rozvíjí také řeč. 4

KURIC, J. Ontogenetická psychologie. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2000. s. 62. ISBN 80214-1844-3.

7

Podle Kurice „Pozorováním aktivit předškolního dítěte během tří let tohoto vývojového stádia zjišťujeme, ţe se u dítěte začínají rýsovat a upevňovat určité povahové a osobnostní individuální vlastnosti jako samostatnost, druţnost, iniciativnost, vytrvalost, vědomí povinnosti, ochota pomoci dospělým i vrstevníkům apod.“5 Významnou úlohu při formování osobnosti dítěte předškolního věku sehrává rozvíjející se citová sféra, neboť dítě se v chování řídí převáţně citem. Všechno, co ho intenzivně zajímá, co pozoruje, co si pamatuje a poznává, o čem přemýšlí, je poznamenáno pozitivními citovými vztahy. Většinou odmítá to, k čemu citový vztah nemá. City se dále diferencují, prohlubují, dostávají intelektuální, etickou a estetickou základnu a směřují ke stabilizaci tzv. vyšších citŧ, které plní významnou funkci při formování osobnosti (Kuric 2000). 1.2 Specificka motorického vývoje Dítě v tomto věku zařazujeme do skupiny označované jako dítě předškolního věku. V širokém slova smyslu lze označit pojmem předškolní věk děti od narození aţ do vstupu do první třídy. V uţším slova smyslu se však dítětem předškolního věku označují děti ve věku pěti aţ sedmi let (Langmeier, Krejčířová 1998). Většina autorŧ ve svých odborných pracích přináší charakteristiku motorického vývoje v celém předškolním věku dítěte (Kuric 2000, Langmeier, Krejčířová 1998, Čačka 1994) V tomto období pokračuje vývoj základních schopností a dovedností. Významný a poměrně rychlý je psychosomatický vývoj dítěte. Celé stádium je dobou velmi intenzivního tělesného pohybu. Zdokonaluje se jemná motorika. Dítě dovede zacházet s drobnými předměty jako jsou nŧţky, noţík, jehla, kladívko atd. Ve věku pěti aţ šesti let je dítě schopno kreslit, modelovat, psát, zavázat si tkaničky a zapínat knoflíky(Kuric 2000). Langmeier A Krejčířová definují motorický vývoj jako: „..stálé zdokonalování, zlepšenou pohybovou koordinaci, větší hbitost a eleganci pohybů.6“ Podrobně po jednotlivých letech charakterizují motorický vývoj autoři Allen a Marotz.7 5

KURIC, J. Ontogenetická psychologie. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2000. s. 65. ISBN 80214-1844-3. 6 LANGMAEIER, J., KREJČÍŘOVÁ, D. Vývojová psychologie. 3.vyd. Praha: Grada Publishing, 1998. s. 85. ISBN 80-7169-195-X. 7 ALLEN, K. E., MAROTZ, L. R. Přehled vývoje dítěte od prenatálního období do 8 let. 1.vyd. Praha: Portál, 2002. s. 116-144. ISBN 80-7178-614-4.

8

Podle nich se pětileté děti umí lépe ovládat jak po stránce tělesné, tak emoční a procházejí obdobím relativního klidu. Motorický vývoj dítěte je charakterizován tím, ţe dokáţe chodit pozpátku, našlapuje napřed na patu a potom na špičku, chodí bez pomoci po schodech a střídá přitom nohy. Mŧţe se naučit dělat kotrmelce, dovede se dotknout rukou prstŧ na nohou, aniţ by muselo pokrčit kolena a přejde přes kladinu. Šestileté děti rostou, sílí a mají stále lepší koordinaci. Zvětšuje se síla svalŧ, chlapci bývají silnější neţ stejně stará děvčata. Zlepšují se dovednosti jemné i hrubé motoriky. Pohyby jsou přesnější a přestávají být zbrklé, i kdyţ jistá neohrabanost stále přetrvává. V tomto věku dítě rádo vyvíjí velkou tělesnou aktivitu: běhá, skáče, leze, šplhá a hází. Neustále sebou šije, i kdyţ se snaţí sedět klidně. Je obratnější, zručnější a má lepší koordinaci oka a ruky. Díky tomu a díky lepší motorice mu jde jízda na kole, plavání, odpalování míče pálkou a kopání do míče. Baví ho i výtvarné a rukodělné práce. Rádo maluje, modeluji z hlíny a vyrábí rŧzné předměty. S rŧznou mírou pečlivosti a zájmu píše číslovky a písmena. Některá písmena přehazuje a vzájemně si plete ( b/d, p/g, t/f). Obkresluje ruce a jiné předměty. Skládá papír a vystřihuje z něj jednoduché tvary. Umí si zavázat tkaničky. Motorický vývoj u sedmiletých dětí se vyznačuje dalším zlepšením jemné i hrubé motoriky – udrţí rovnováhu na pravé i levé noze, při běhu do schodŧ střídá nohy, hází a chytá i malé míčky. Při náročnějších tělesných aktivitách, jako je šplhání do výšky nebo seskakování dolŧ, bývá opatrnější. Novou motorickou dovednost často cvičí stále dokola, dokud ji nezvládne. Potom se jí přestane věnovat a přejde k jiné činnosti. Při čtení nebo sledování televize často leţí na zemi na břiše, hlavu si opírá o ruce podepřené v loktech o zem. Nohy má ohnuté v kolenou a od kolen dolŧ s nimi neustále mává ve vzduchu. S vidličkou a noţem zachází správně, ale někdy rádo pouţívá lţíci. Tuţku drţí pevně blízko hrotu, hlavu si často opírá o předloktí. Kdyţ pracuje s tuţkou a papírem, sklání hlavu těsně nad desku stolu. Nabývá jistoty v psaní číslic a písmen. Jednotlivá písmena a číslice se mu daří psát stále více stejně co do velikosti i tvaru. Při psaní mu občas nestačí řádka nebo papír (ALLEN, MAROTZ 2002).

9

1.3 Specifika řečového vývoje Vývoj řeči neprobíhá jako samostatný proces, ale je ovlivňován mnoha faktory, mezi neţ patří vývoj senzorického vnímání, motoriky, myšlení a prŧběh socializace. „Pro logopedickou praxi je nesmírně důleţité znát vývoj řeči u zdravých dětí. Tyto znalosti jsou nezbytné při rozvíjení komunikačních schopností dětí, u nichţ se vyskytují nějaké obtíţe v komunikačních schopnostech.“8 Vývojem řeči se zabývá řada autorŧ, například Sovák, Příhoda, Lechta a mnozí další. Názory na vztah mezi myšlením a rozvojem řeči se u autorŧ liší. V čem se však názory shodují je fakt, ţe člení vývoj řeč na přípravná stádia, tzv. předřečová období a stádia vlastního vývoje řeči. V ontogenezi dětské řeči Sovák (in Klenková 2007) vyčleňuje předběţná stádia vývoje řeči. Mezi tyto období patří období křiku, po němţ následuje období žvatlání. Předběţná stádia trvají od narození zhruba do desátého měsíce dítěte, kdy na ně plynule navazuje stádium třetí, jeţ Sovák nazývá období rozumění řeči. V tomto období dítě ještě nechápe obsah slov, ale slyšené zvuky asociuje s vjemem či představou konkrétní situace, která se často opakuje. (Klenková 2007). Vývoj vlastní řeči probíhá okolo jednoho roku ţivota dítěte. Toto období charakterizují čtyři na sebe navazující stádia. Stádium emocionálně-volní, kdy dítě vyjadřuje své city, prosby a přání, pouţívá jednoslovné věty. Ve stadiu asociačněreprodukčním nabývají první slŧvka pojmenovávací funkce, přetrvává spojení výrazu s konkrétním jevem a pomocí řeči uţ dítě umí dosahovat drobné cíle. Mezi druhým a třetím rokem dochází k prudkému rozvoji řeči. Okolo třetího roku ţivota dítěte nastává stádium logických pojmů. Pomocí abstrakce a zevšeobecňování se označení, která byla dosud spjata s konkrétními jevy, stávají všeobecným označením. To znamená, ţe slovo má jiţ určitý obsah. V tomto období dochází často k těţkostem a vývojovým obtíţím (opakování hlásek, slov, atd.), protoţe myšlenkové operace jsou jiţ pro dítě náročnější. Na přelomu třetího a čtvrtého roku dochází k intelektualizaci řeči. Dítě vyjadřuje myšlenky zpravidla obsahově i formálně s dostatečnou přesností. Tato etapa dítě provází aţ do dospělosti. ( Lechta in Klenková 2007) Do rozvoje řeči předškolního dítěte se promítá i posun poznávacích aktivit. V předškolním věku děti chápou význam slov ještě dosti volně a široce. „ Slovní zásobu 8

KLENKOVÁ, J. Logopedie. 1.vyd. Praha: Grada, 2007. s. 32. ISBN 80-247-1110-9.

10

dětí v předškolním období tvoří převáţně frekventované konkrétní pojmy, které definují účelem. (např. láhev – „Pije se z ní.“). Aktivní slovní zásoba vzrŧstá během předškolního věku z počátečních asi 1000 slov na trojnásobek. Pasivní slovní zásobu mají předškolní dětí ještě o zhruba 1000 slov větší. V předškolním věku je vedle řeči určené ke komunikaci, zpočátku dosti rozšířená „samomluva s hračkou“ a stále patrnější je „řeč pro sebe“, slouţící k vnitřnímu formulování myšlenek, vyjadřování pocitŧ a seberegulaci. Postupně se zlepšuje stavba vět, kdy čtyřleté dítě mluví především větami jednoduchými, pětileté dítě jiţ uţívá minulý a budoucí čas a šestileté dítě uţívá pěti aţ šesti slovné věty. Dostatečně rozvinuto je při vstupu do školy také uplatňování mluvnických pravidel (flexe). (Čačka 1994) Slovní zásoba pětiletého dítěte činí zhruba 1500 slov. Podle obrázkŧ v knize je jiţ schopno převyprávět známý příběh, umí pojmenovat a poznat čtyři aţ osm barev. Pětileté dítě jiţ chápe jednoduché vtipy a samo si vtipy a říkanky vymýšlí. Vytváří věty o pěti aţ osmi slovech. Mluví téměř zcela srozumitelně a gramaticky správně. Umí správně pouţívat podmiňovací zpŧsob sloves. Šestileté dítě velmi rádo a často mluví. Dokáţe vést konverzaci v „dospělém duchu“ a pokládá velké mnoţství otázek. Jeho slovní zásoba se skládá z deseti aţ čtrnácti tisíc slov a kaţdý den se naučí pět aţ deset slov nových. Správně skloňuje podstatná jména a časuje slovesa. Do věty skládá slova ve správném pořadí. Vztek a rozhořčení ventiluje spíše slovními výlevy neţ záchvaty vzteku. Šestileté dítě rádo vypráví vtipy, dává rŧzné hádanky, baví ho poslouchat předčítané a vymyšlené příběhy. Sedmileté dítě jiţ rádo příběhy samo vypráví, s oblibou sepisuje krátká vyprávění a vymýšlí si pohádky. Strukturu vět a zpŧsob konverzace pouţívá stejnou jako dospělí. Jeho vyjádření jsou přesnější, pečlivější, více pouţívá popisná přídavná jména a příslovce. Velmi obvyklé je v tomto období slovní přehánění („Šli jsme 100 kilometrŧ“). Osobní záţitky líčí do velkých detailŧ. Sedmileté dítě rozumí pokynŧm, které vyţadují postupné splnění více následných úkonŧ, kterými se dokáţe řídit. Specifiky psychického, motorického vývoje dětí ve věku pěti aţ sedmi let a specifikou řečového vývoje se z rŧzných pohledŧ zabývá řada významných odborníkŧ (Kuric, Langmaier, Krejčířová, Čačka, Klenková, Allen, Marotz, Sovák, příhoda, Lechta, a další). Obsah jejich odborných prací ukazuje, ţe se v podstatných závěrech o specifikách vývoje dětí v předškolním věku shodují. Odlišné názory v dílčích

11

otázkách zároveň potvrzují, ţe se poznatky o této problematice dále vyvíjejí a rozšiřují. Pro praktické řešení problémŧ v oblasti narušené komunikační schopnosti je třeba specifika velmi dobře znát a mít je na paměti nejen při volbě metod a prostředkŧ pouţitých pro prevenci, ale i při reedukaci.

12

2 Narušení artikulace 2.1 Komunikativní dovednosti dětí V souvislosti s rŧznými aspekty vývoje dětí, které jsou ukázány v předcházející části práce (Specifika psychického vývoje dětí předškolního věku, specifika motorického vývoje, specifika řečového vývoje atd.) se setkáváme s pojmem klíčové kompetence. Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání charakterizuje klíčové

kompetence

V základních

jako

dokumentech

cílovou jsou

kategorii,

formulovány

vyjádřenou jako

v podobě

soubory

výstupŧ.

9

předpokládaných

vědomostí, dovedností, schopností, postojŧ a hodnot dŧleţitých pro osobní rozvoj a uplatnění kaţdého jedince. Podle Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání (dále RVP PV) vychází jejich pojetí a obsah z hodnot společností přijímaných a z obecně sdílených představ a tom, které kompetence přispívají ke vzdělávání, spokojenému a úspěšnému ţivotu člověka a k posilování funkcí občanské společnosti. Klíčové kompetence představují cílové stavy, k jejichţ naplňování by mělo společně směřovat veškeré vzdělávání. Jako jednu z klíčových kompetencí uvádí RVP kompetenci komunikativní. Komunikativní kompetence dětí ukončující předškolní vzdělávání podle RVP PV:  ovládá řeč, hovoří ve vhodně formulovaných větách, samostatně vyjadřuje své myšlenky, sdělení, otázky i odpovědi, rozumí slyšenému, slovně reaguje a vede smysluplný dialog  dokáţe se vyjadřovat a sdělovat své proţitky, pocity a nálady rŧznými prostředky (řečovými, výtvarnými, hudebními, dramatickými a pod.)  domlouvá se gesty i slovy, rozlišuje některé symboly, rozumí jejich významu i funkci  v běţných situacích komunikuje bez zábran a ostychu s dětmi i s dospělými; chápe, ţe být komunikativní, vstřícný, iniciativní a aktivní je výhodou  ovládá dovednosti předcházející čtení a psaní  prŧběţně rozšiřuje svoji slovní zásobu a aktivně ji pouţívá k dokonalejší komunikaci s okolím  dovede vyuţívat informativní a komunikativní prostředky, se kterými se běţně setkává (kníţky, encyklopedie, počítač, audiovizuální techniku apod.)  ví, ţe se lidé dorozumívají jinými jazyky a ţe je moţno se jim učit; má vytvořeny elementární předpoklady k učení se cizímu jazyku

9

Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání. Praha: Výzkumný ústav pedagogický Praha, ÚIV TAURIS, 2005, s. 11.

13

Stanovením předpokládaných vědomostí, dovedností, schopností, postojŧ a hodnot dŧleţitých pro osobní rozvoj a uplatnění dětí v předškolním věku se zabývala řada autorŧ i v minulosti.10 Na rozdíl od RVP PV se tito autoři zabývali stanovením dosaţení předpokládaných vědomostí, dovedností, schopností, postojŧ a hodnot dŧleţitých pro osobní rozvoj a uplatnění dětí předškolního věku v širším měřítku. Obsah komunikativní kompetence i ostatních kompetencí, které uvádí RVP PV směřuje k dosaţení klíčových (dle mého názoru nezbytných) vědomostí, schopností, postojŧ a hodnot dŧleţitých pro rozvoj dítěte předškolního věku. Jejich znalost a pochopení umoţňuje zvolit správné metody, prostředky a formy práce s dětmi předškolního věku směřující k dosaţení poţadovaných kompetencí. K rozvoji klíčových kompetencí směřují jednotlivé vzdělávací oblasti uvedené v RVP PV. Vzdělávací oblast Dítě a jeho psychika zahrnuje i problematiku jazyka a řeči. Podrobně jsou rozvedeny dílčí vzdělávací cíle, vzdělávací nabídka, očekávaní výstupy a moţná rizika. Dílčí vzdělávací cíle pro oblast jazyka a řeči podle RVP PV, uvádějí, co by měl pedagog v práci s dítětem podporovat. Jedná se o:  rozvoj řečových schopností a jazykových dovedností receptivních (vnímání, naslouchání, porozumění) i produktivních (výslovnosti, vytváření pojmŧ, mluvního projevu, vyjadřování)  rozvoj komunikativních dovedností (verbálních i neverbálních) a kultivovaného projevu  osvojení si některých poznatkŧ a dovedností, které předcházejí čtení i psaní, rozvoj zájmu o psanou podobu jazyka i další formy sdělení verbální a neverbální (výtvarné, hudební, pohybové, dramatické) Vzdělávací nabídka (co pedagog dítěti nabízí) obsahuje:  artikulační, řečové, sluchové a rytmické hry, hry se slovy, slovní hádanky, vokální činnosti  společné diskuze, rozhovory, individuální a skupinové konverzace (vyprávění záţitkŧ, příběhŧ, vyprávění podle skutečnosti i podle obrazového materiálu, podle vlastní fantazie, sdělování slyšeného druhým atd.)  komentování záţitkŧ a aktivit, vyřizování vzkazŧ a zpráv  samostatný slovní projev na určité téma 10

Např. ALLEN, K. E., MAROTZ, L. R. Přehled vývoje dítěte od prenatálního období do 8 let. 1.vyd. Praha: Portál, 2002. s. 99-136. ISBN 80-7178-614-4.; ČAČKA, O. Psychologie dítěte. Tišnov: SURSUM & HROCH, 1994. s. 41-50. ISBN 80-85799-03-0.; LANGMAEIER, J., KREJČÍŘOVÁ, D. Vývojová psychologie. 3.vyd. Praha: Grada Publishing, 1998. s. 84-100. ISBN 80-7169-195-X.

14

 poslech čtených či vyprávěných pohádek a příběhŧ, sledování filmových a divadelních pohádek a příběhŧ  vyprávění toho, co dítě slyšelo nebo zhlédlo  přednes, recitace, dramatizace, zpěv  grafické napodobňování symbolŧ, tvarŧ, písmen  prohlíţení a „čtení“ kníţek  hry a činnosti zaměřené k poznávání a rozlišování zvukŧ, uţívání gest  činnosti a příleţitosti seznamující děti a rŧznými sdělovacími prostředky (noviny, časopisy, knihy, audiovizuální technika) Očekávané výstupy (co dítě na konci předškolního období zpravidla dokáţe)  správně vyslovovat, ovládat dech, tempo a intonaci řeči  pojmenovat většinu toho, čím je obklopeno  vyjadřovat samostatně a smysluplně myšlenky, nápady, pocity, mínění a úsudky ve vhodně zformulovaných větách  vést rozhovor (naslouchat druhým, vyčkat aţ druhý dokončí myšlenku, sledovat řečníka i obsah, ptát se)  domluvit se slovy i gesty, improvizovat  porozumět slyšenému (zachytit hlavní myšlenku příběhu, sledovat děj a zopakovat jej ve správných větách)  formulovat otázky, odpovídat, hodnotit slovní výkony, slovně reagovat  učit se nová slova a aktivně je pouţívat (ptát se na slova, kterým nerozumí)  naučit se zpaměti krátké texty (reprodukovat říkanky, písničky, pohádky, zvládnout jednoduchou dramatickou úlohu apod.)  sledovat a vyprávět příběh, pohádku  popsat situaci (skutečnou, podle obrázku)  chápat slovní vtip a humor  sluchově rozlišovat začáteční a koncové slabiky a hlásky ve slovech  utvořit jednoduchý rým  poznat a vymyslet jednoduchá synonyma, homonyma a antonyma  rozlišovat některé obrazné symboly (piktogramy, orientační a dopravní značky, označení nebezpečí apod.) a porozumět jejich významu i jejich komunikativní funkci  sledovat očima zleva doprava  poznat některá slova a číslice, popř. slova  poznat napsané své jméno  projevovat zájem o kníţky, soustředěně poslouchat četbu, hudbu, sledovat divadlo, film, uţívat telefon 15

RVP PV 2004 uvádí i rizika ohrožující úspěch vzdělávacích záměrŧ pedagoga v oblasti jazyka a řeči. K nim řadí následující:  prostředí komunikačně chudé, omezující běţnou komunikaci mezi dětmi i dospělými  málo příleţitostí k samostatným řečovým projevŧm dítěte (spontánním i řízeným) a slabá motivace k nim  špatný jazykový vzor  vytváření komunikativních zábran (necitlivé donucování dítěte k hovoru, nerespektování dětského ostychu vedoucí k úzkosti a strachu dítěte)  časově a obsahově nepřiměřené vyuţívání audiovizuální, popř. počítačové techniky, nabídka nevhodných programŧ (nevhodná volba či časté a dlouhodobé sledování pořadŧ televize, videa apod.)  nedostatečná pozornost k rozvoji dovedností předcházejících čtení a psaní  omezený přístup ke kníţkám.11 Podrobná znalost dílčích vzdělávacích cílŧ pro oblast jazyka a řeči, vzdělávací nabídky, očekávaných výstupŧ i rizik ohroţující úspěch pedagoga v oblasti jazyka a řeči při realizaci vzdělávacích záměrŧ je velmi dŧleţitá také pro hodnocení a posouzení narušené komunikační schopnosti dětí předškolního věku, ale především pro zvolení správného postupu k její nápravě. 2.2Narušená komunikační schopnost u dětí v předškolním věku Pro úspěšný a harmonický rozvoj dítěte má velký význam jeho komunikační schopnost. Řešením problémŧ spojených s narušením komunikační schopnosti je předmětem

vědního

oboru

logopedie.

Komunikační

schopnost

a

narušenou

komunikační schopnost je nutné vnímat v celé šíři. Proto musíme při sledování komunikační schopnosti jedince a jeho narušené komunikační schopnosti sledovat všechny roviny jazykových projevŧ. Těmito rovinami jsou foneticko-fonologická (zvuková stránka řeči), lexikálně-sémantická (obsahová stránka řeči), morfologickosyntaktická (gramatická stránka řeči) a pragmatická rovina ( uplatnění komunikačního záměru). (Klenková 2007) „Komunikační schopnost jednotlivce je narušena tehdy, kdyţ některá rovina (nebo několik rovin současně) jeho jazykových projevů působí interferenčně vzhledem

11

Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání. Praha: Výzkumný ústav pedagogický Praha, ÚIV TAURIS, 2005. s.18,19.

16

k jeho komunikačnímu záměru. Můţe jít o foneticko-fonologickou, syntaktickou, morfologickou, lexikální, pragmatickou rovinu nebo o verbální i nonverbální, mluvenou i grafickou formu komunikace, její expresivní i receptivní sloţku.“12 Definovat narušenou komunikační schopnost je velmi nesnadné, protoţe jiţ vymezení normality a určení toho, zda se jedná ještě o normu nebo jiţ o narušení, je velmi sloţité. „Hodnotíme-li, zda je či není u určité osoby narušena komunikační schopnost, vţdy zváţíme, v jakém jazykovém prostředí ţije (Praha a střední Čechy, jiţní Morava, Ostravsko apod.), jaké má hodnocená osoba vzdělání, je-li mluvním profesionálem (herec, pěvec, učitel, moderátor apod.).“13 Za narušenou komunikační schopnost nelze u dítěte povaţovat fyziologické jevy, projevující se v určitém období ţivota dítěte. Jedná se o tzv. fyziologickou neplynulost (dysfluenci) v období okolo třetího a čtvrtého roku, fyziologický dysgramatizmus (nedostatky v gramatické sloţce řeči) do čtvrtého roku. Fyziologická dyslalie se také nepovaţuje za narušenou komunikační schopnost. Projevuje se nesprávnou výslovností, vynecháváním nebo záměnou hlásek při výslovnosti v určitém fyziologickém období dítěte. Pro správnou diagnostiku, zda se o narušenou komunikační schopnost jedná, nebo je dítě ještě v normě, je velmi dŧleţité znát ontogenetický vývoj dětské řeči. Na základě znalostí ontogenetického vývoje mŧţeme určit, zda vŧbec a o jakou kategorii a druh narušené komunikační schopnosti se jedná. 14 Klasifikace narušené komunikační schopnosti Od 90. let minulého století se v logopedické praxi pouţívá klasifikace narušené komunikační schopnosti dle symptomŧ, které jsou pro narušení nejtypičtější. Jedná se o klasifikaci symptomatickou, kterou uvádí Lechta ( in Klenková 2007): 1. vývojová nemluvnost (vývojová dysfázie) 2. získaná orgánová nemluvnost (afázie) 12

KLENKOVÁ, J. Logopedie. 1.vyd. Praha: Grada, 2007. s.54. ISBN 80-247-1110-9. KLENKOVÁ, J. Logopedie. 1.vyd. Praha: Grada, 2007. s.53. ISBN 80-247-1110-9. 14 O tomto problému pojednávají publikace: KUTÁLKOVÁ, D. Logopedická prevence. 1.vyd. Praha: Portál, 1996. s. 37-46. ISBN 80-7178-115-0.; SOVÁK, M. Logopedie předškolního věku. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. 1989. s.64-80.; KLENKOVÁ, J. Logopedie. 1.vyd. Praha: Grada, 2007. s. 3237. ISBN 80-247-1110-9. 13

17

3. získaná psychogenní nemluvnost (mutismus) 4. narušení zvuku řeči (rinolalie, palatolalie) 5. narušení fluence řeči (tumultus sermonis, balbuties) 6. narušení článkování řeči (dyslalie, dysartrie) 7. narušení grafické stránky řeči 8. symptomatické poruchy řeči 9. poruchy hlasu 10. kombinované vady a poruchy řeči Z publikací vyplývá, ţe v předškolním věku se objevují nejčastěji deficity v oblasti artikulace. 15 Do této skupiny je řazena dysartrie a dyslalie. Přesto, ţe se jedná o narušení s odlišnou etiologií, mají společný symptom, kterým je narušené článkování řeči. V předškolním věku se mohou objevit i jiné vady řeči jako je vývojová dysfázie, dětská afázie, mutismus, rinolalie (huhňavost), palatolalie, tumultus sermonis (breptavost), balbuties (koktavost) a symtomatické poruchy řeči. U většiny z nich se poté narušená artikulace objevuje jako jeden ze symptomŧ dané vady. V případě rinolalie a palatolalie, se artikulační schopnost mŧţe měnit v závislosti na chirurgickém odstranění rozštěpu. Bakalářskou práci jsem zaměřila na děti s dyslalií. Je to porucha, která se vyskytuje v populaci nejčastěji, i kdyţ v pravém slova smyslu se vadou stává aţ po dosaţení sedmého roku. V předškolním období mluvíme o fyziologické dyslalii, která není narušenou schopností v pravém slova smyslu. Dyslalie K nejrozšířenějším poruchám řeči v lidské společnosti patří dyslalie. Klienti s touto poruchou tvoří aţ dvě třetiny dětí přijatých do logopedické péče. Dyslalie se

15

KLENKOVÁ, J. Kapitoly z logopedie II a III. Brno: Paido, 1998. ISBN 80-85931-62-1.; KLENKOVÁ, J. Logopedie. 1.vyd. Praha: Grada, 2007. ISBN 80-247-1110-9.; SOVÁK, M. Logopedie předškolního věku. 3.vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1989.; VITÁSKOVÁ, K., PEUTELSCHMIEDOVÁ, A. Logopedie. 1.vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2005. ISBN 80-2441088-5.; ŠKODOVÁ, E., JEDLIČKA, I. a kol. Klinická logopedie. 1.vyd. Praha: Portál, 2003. ISBN 807178-546-6.

18

projevuje neschopností pouţívat jednotlivé hlásky či skupiny hlásek v komunikačním procesu podle příslušných jazykových norem. V odborných publikacích16 se setkáváme s rozdělením příčin dyslalie dle toho, zda se jedná o dyslalii funkční, či organicky podmíněnou. U funkční dyslalie jsou mluvidla bez poruchy. V rámci funkční dyslalie rozlišujeme dále typ motorický (je dŧsledek celkové neobratnost a neobratnosti mluvidel) a typ senzorický (vývojový nedostatek pohybové a sluchové diferenciace). Při organické dyslalii jsou příčinou nepřesné artikulace nedostatky a změny na mluvních orgánech nebo následky porušení sluchových drah a poruch centrální nervové soustavy. Příčiny dyslalie mŧţeme dále členit na vnitřní, mezi něţ patří poruchy sluchu, nedostatečná diskriminace zvukŧ, anatomické vady řečových orgánŧ, neuromotorické poruchy a kognitivně-lingvistické nedostatky. K vnějším příčinám patří především psychosociální vlivy. Pŧsobí na artikulační zručnost jak v závislosti na věku, tak na pohlaví. Pro rozvoj řeči dítěte nejsou obvykle rozhodující biologické a sociokulturní faktory, neboť se uplatňuje osobnost dítěte, jeho mentalita, pokud nejsou odrazem osobnosti rodičŧ. Mezi faktory hrající dŧleţitou roli patří dědičnost, kdy dítě mŧţe zdědit artikulační neobratnost, či vrozenou řečovou slabost, která zpŧsobí vadnou výslovnost. Dítě ovlivňuje také prostředí, ve kterém ţije. Nesprávný mluvní vzor mŧţe upevnit nedostatečnou

výslovnost

dítěte.

Problémy

s výslovností

se

mohou

objevit

v nestimulujícím a nevhodném výchovném prostředí, kdy je dítě zanedbáváno. Nesprávnou výslovnost mohou fixovat nevhodné tresty, napomínání a výsměch v období, kdy není výslovnost ještě ustálena. Dalším faktorem ovlivňujícím artikulaci jsou poruchy analyzátorŧ- narušení sluchového a zrakového vnímání. U nedoslýchavosti, zvláště percepčního typu, dítě nerozlišuje správně jednotlivé hlásky (především sykavky). V tomto případě trpí především slyšení vysokých tónŧ. U poruchy tzv. fonematického sluchu dítě nerozlišuje jednotlivé zvuky a fonémy, nejedná se však o poruchu sluchu. Tyto nedostatky mohou

16

KLENKOVÁ, J. Logopedie. 1.vyd. Praha: Grada, 2007. ISBN 80-247-1110-9.; SOVÁK, M. Logopedie předškolního věku. 3.vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1989; VITÁSKOVÁ, K., PEUTELSCHMIEDOVÁ, A. Logopedie. 1.vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2005. ISBN 80-2441088-5.; ŠKODOVÁ, E., JEDLIČKA, I. a kol. Klinická logopedie. 1.vyd. Praha: Portál, 2003. ISBN 807178-546-6.

19

být příčinou nedostatkŧ ve výslovnosti. U dětí s poruchou fonematického sluchu se často objevuje dysmúzie aţ amúzie. Deficity ve výslovnosti mŧţe zpŧsobit také vada zraku, protoţe děti nemohou odezírat pohyby artikulačních orgánŧ. Mezi další faktory patří poškození dostředivých a odstředivých nervových drah, poruchy centrálního nervového systému (mohou zpŧsobit velmi váţná postiţení s rŧznými symptomy, mezi něţ mŧţe patřit dyslalie), poruchy řečového neuroefektoru. Klenková uvádí (Klenková 2007), ţe dyslalii mŧţeme klasifikovat z rŧzných hledisek. Z vývojového hlediska se dyslalie dělí na fyziologickou dyslalii, coţ je nesprávná výslovnost do pěti let dítěte. Jedná se o jev přirozený, který vzniká na základě vývojového stádia dítěte. S nesprávnou výslovností se mŧţeme setkat mezi patým aţ sedmým rokem dítěte. V tomto případě se jedná o prodlouženou fyziologickou dyslalii. Neupraví-li se však výslovnost po sedmém roce dítěte, jedná se o vadnou výslovnost. Po sedmém roce je jiţ výslovnost zafixována, proto diagnostikujeme dyslalii („pravou dyslalii“). Pokud dítě hlásku ve slově vynechává úplně, nazýváme tuto vadu mogilálie. Místo vynechané hlásky většinou pouţívá neurčitý, nehláskový zvuk. „Pokud dítě hlásku, kterou ještě neumí vyslovit, pravidelně zaměňuje za jinou, hovoříme o paralalii.“17 O dyslalii (vadnou výslovnost) se jedná, pokud je hláska tvořena jiným zpŧsobem a na jiné místě neţ odpovídá normě spisovného jazyka. Tuto vadně tvořenou hlásku označujeme řeckým názvem písmene s příponou –izmus (kappacizmus- vadná výslovnost hlásky K, rotacizmus – vadná výslovnost hlásky R,..). Z etiologického hlediska (dle příčin) se dyslalie dělí na funkční a orgánovou. U funkční dyslalie rozlišujeme senzomotorický typ, při němţ je narušena schopnost sluchové diferenciace, a motorický typ, při němţ se jedná o artikulační neobratnost zpŧsobenou patologickou artikulační dynamikou. Často se objevují pouze minimální organické odchylky, proto se za skutečně funkčně podmíněnou dyslalii povaţuje dyslalie z napodobení nesprávného mluvního vzoru, sociálním zanedbáním, či dědičnými

vlivy.

Orgánová

dyslalie

bývá

podmíněna

rŧznými

faktory

v neurologických mechanizmech řeči. Mŧţeme ji dále členit na impresivní, expresivní, případně centrální dyslalii. 17

KLENKOVÁ, J. Logopedie. 1.vyd. Praha: Grada, 2007. 104 s. ISBN 80-247-1110-9.

20

Dle lokalizace konkrétní příčiny se dyslalie dělí na akustickou, která se objevuje při vadách sluchu, labiální, objevující se při defektech rtu, dentální, která vniká při defektech zubŧ, palatální, zpŧsobená anomálií patra, lingvální, pokud se objeví anomálie jazyka a nazální, která se objevuje při narušení nazality. Dle rozsahu členíme dyslalii na dyslalii universalis (mnohočetná dyslalie), při které je postiţena vadnou výslovností většina hlásek. Při dyslalii multiplex (gravis) je postiţena výslovnost menší skupiny hlásek, neţ u skupiny předchozí, zároveň je i lepší srozumitelnost řeči. Při dyslalii parciální (dyslalia levis, simplex) se objevuje vada při jedné nebo několika hláskách. Mŧţeme ji dále členit na monomorfní dyslalii, při níţ se vadné hlásky nachází pouze v jednom artikulačním okrsku nebo polymorfní dyslalii, při níţ je postiţeno vadnou výslovností více artikulačních okrskŧ. Dle kontextu rozdělujeme dyslalii na hláskovou dyslalii, která se týká jednotlivých hlásek a kontextovou dyslalii. Kontextová dyslalie mŧţe být slabiková nebo slovní, coţ znamená, ţe izolované hlásky jsou tvořeny správně, ale ve slabikách či slovech je tvoření chybné. Kontextová dyslalie má dle Lechty nejrŧznější symptomy, mezi neţ patří například elize (vypouštění a vynechávání hlásek), metateze (přesmykování hlásek), kontaminace (směšování hlásek), anaptixe (vkládání hlásek), asimilace (připodobňování, či přizpŧsobování hlásek). Kromě všech předchozích kategorií mŧţeme dyslalii také členit na nekonstantní, coţ znamená, ţe hláska není vţdy tvořena vadně, a nekonsekventní, kdy je hláska tvořena vţdy vadně, ale pokaţdé jiným zpŧsobem. (Klenková 2007, Salomonová in Škodová, Jedlička 2003) 2.3 Ovlivňování komunikační schopnosti u dětí v předškolním věku Komunikační schopnost se nevyvíjí samostatně, pracuje jako „ţivý organismus“, který se vyvíjí v závislosti na mnoha aspektech. Vliv na rozvoj komunikačních schopností má psychika dítěte, dědičné vlivy, intelekt, motorická zdatnost a v neposlední řadě sociální prostředí. Z předchozích kapitol vyplývá, ţe pokud chceme u dítěte komunikační schopnost rozvíjet, musíme dbát na to, aby se rozvíjel v co největší míře po všech stránkách. Při ovlivňování komunikačních schopností musíme dbát na to, aby pouţité metody a materiály byly přiměřené věku dítěte, abychom dítě nepodceňovali nebo naopak nepřeceňovali. Dŧleţitá je motivace dítěte. Pokud by danou práci dělalo dítě

21

s odporem, nedosáhli bychom tak velkého zlepšení jako u dítěte, které pracuje rádo a těší se na další úkol. Při ovlivňování komunikačních schopností musíme dbát na vývojové stádium řeči. U kaţdého dítěte probíhá tento vývoj individuálně. Je celá řada publikací, které nám dávají přehled o stádiích v ontogenezi dětské řeči.18 Při ovlivňování výslovnosti bychom měli dbát na to, abychom jednotlivá stádia nepřeskakovali a dbali na individuální přístup. U dítěte by poté mohlo dojít k artikulačním nedostatkŧm, odmítání řeči a dalším obtíţím. Pro zdárný rozvoj komunikačních schopností je velmi dŧleţitá prevence. Mŧţe předcházet vzniku poruchy či vady řeči nebo nám pomŧţe narušenou komunikační schopnost včas zachytit, coţ je jeden z nejdŧleţitějších aspektŧ pro správný rozvoj řeči. Včasná prevence mŧţe ovlivnit vývoj řeči správným zpŧsobem a při narušené komunikační schopnosti zahájí logoped reedukaci. Čím dříve se začne s dítětem na správné výslovnosti pracovat, tím lépe a rychleji se vada či porucha odstraní, nebo v co moţná největší míře eliminuje. Metody a názorné pomŧcky pro ovlivňování a rozvoj komunikativních kompetencí uvádím v následujících kapitolách. Při řešení problémŧ souvisejících s narušenou komunikační schopností dětí předškolního věku je dŧleţité stanovit nejen obsah této klíčové kompetence, ale i dílčí vzdělávací cíle, očekávané výstupy a rizika ohroţující úspěch vzdělávacích záměrŧ pedagoga. Podrobně jsou tyto otázky rozpracovány v Rámcovém vzdělávacím programu pro předškolní vzdělávání. RVP PV vychází nejen z poznatkŧ, které byly získány a ověřeny v minulosti, ale zohledňuje i současný stav poznání a předpokládaný další vývoj. Umoţňuje i blíţe specifikovat a klasifikovat narušení komunikační schopnosti dětí v předškolním věku a také následně zvolit správné metody a prostředky pro ovlivňování rozvoj komunikativních kompetencí.

18

VITÁSKOVÁ, K., PEUTELSCHMIEDOVÁ, A. Logopedie. 1.vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2005. ISBN 80-244-1088-5.; ŠKODOVÁ, E., JEDLIČKA, I. a kol. Klinická logopedie. 1.vyd. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-546-6.; SOVÁK, M. Logopedie předškolního věku. 3.vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1989.

22

3 Logopedická prevence 3.1 Vymezení pojmu V dnešní

době

je

logopedická

prevence

velmi

často

diskutovaným

a zdŧrazňovaným tématem. Logopedická prevence je termín, který zahrnuje nejen pŧsobení ve smyslu předcházení poruchám, či vadám komunikačních schopností, ale i ve smyslu pokynŧ pro optimální stimulaci řečového vývoje. V moderní logopedii se čím dál častěji setkáváme s názorem, ţe je lepší poruchám předcházet, neţ je následně řešit. Současná logopedie uţívá metody primární, sekundární a terciární prevence. Primární logopedická prevence se zaměřuje na nejširší populaci, ve snaze poruchám a vadám řeči předcházet. Chce zamezit ohroţujícím situacím v celé společnosti. Úlohou primární prevence je osvětová činnost, coţ je prvořadým úkolem logopedŧ. Dle Lechty (in Škodová, Jedlička 2003) se primární prevence mŧţe členit na nespecifickou, jeţ všeobecně podporuje ţádoucí formy chování, a specifickou, která je zaměřená proti konkrétnímu riziku, tedy ohroţení určité narušené komunikační schopnost (například předcházení dysfonii). Primární logopedickou péčí mŧţeme ovlivnit jen málo. Z deseti okruhŧ narušení komunikační schopnosti rozhodně nezvládneme narušení spadající do okruhu získané orgánové nemluvnosti. Limitováni jsme do značné míry u narušení vývoje řeči, v případech narušení zvuku řeči (palatolalie), u geneticky podmíněných specifických poruch učení, při poruchách plynulosti řeči. Účinnost primární logopedické prevence je příznivější u poruch hlasu a dyslalie. (Peutelschmiedová in Vitásková, Peutelschmiedová, 1998) Sekundární logopedická prevence zahrnuje aktivity, zaměřené na rizikovou skupinu zvlášť ohroţenou negativním jevem. Do této skupiny populace zle zahrnou děti předčasně narozené, novorozence s nízkou porodní hmotností, děti z rodin s nějakou dědičnou zátěţí (např. s rozštěpovými vadami, sluchovým postiţením a podobně). Dbá také o předcházení poruch hlasu u hlasových profesionálŧ a retardaci vývoje řeči u dětí v kojeneckých ústavech. V některých zemích je tato forma prevence směřovaná přímo na oddělení nedonošených novorozencŧ umístěných v inkubátorech. Osobám, u kterých se uţ narušená komunikační schopnost projevila, se věnuje terciární prevence. Nejedná se tedy o prevenci (předcházení problému) v pravém slova smyslu, protoţe porucha jiţ byla diagnostikovaná. Snaţí se předejít dalšímu

23

prohlubování a zhoršování vyskytujícího se narušení komunikační schopnosti. Dŧraz je kladen na prevenci zhoršování daného stavu. V současné terciární logopedické prevenci vstupuje do popředí pragmatická jazyková rovina na rozdíl od dřívější fonetické roviny. 3.2 Prevence vad (narušení) výslovnosti dětí Moţnosti prevence poruch ve vývoji dětské řeči uvádí ve své publikaci Dana Kutálková.19 Kniha obsahuje pravidla a metody, kterými bychom se při řízení fyziologického vývoje řeči měli řídit a pomoci kterých lze předcházet případným problémŧm. Chce přispět k tomu, aby se řeč dětí vyvíjela co nejpřirozeněji. Přestoţe kaţdé dítě je jiné, ţije v jiných sociálních podmínkách, má jiné schopnosti a vlastnosti, je moţné dodrţovat určitá obecná pravidla. Velmi dŧleţité je, aby mělo dítě dostatek přiměřených podnětŧ. Musíme tedy respektovat nejen věk dítěte, ale také jeho dosaţený vývojový stupeň. Chceme-li dítě něco nového naučit, musíme respektovat jeho zájmy a koníčky. Proto je dŧleţité, aby dítě vybraná činnost bavila a aby komunikace probíhala v příjemné atmosféře. Je vědecky dokázáno, ţe se děti raději učí a komunikují s lidmi, které mají rády nebo které obdivují. Všechny tyto aspekty usnadňují nejen práci, ale i vštěpování naučených dovedností. Musíme mít na paměti, ţe při učení se mohou objevovat chyby, proto musíme být trpěliví. Vţdy bychom formou pochvaly měli odměnit nejen úspěch, ale také snahu dítěte. Dítě je potom mnohem více motivováno k další práci. Neúspěchem bychom se neměli zvláště zabývat, protoţe to, co zdŧrazňujeme také upevňujeme, coţ by v tomto případě bylo na obtíţ. Při vývoji řeči nesmíme opomenout rozvoj smyslového vnímání a tělesné obratnosti. Nejen pro rozvoj řeči je dŧleţitá koordinace rukou, očí, úst a jazyka. „Teprve na konkrétních zkušenostech s reálným světem můţe vyrůst představivost, myšlení, řeč nejdřív mluvená a teprve pak psaná a čtená, fantazie a schopnost chápat i informace zprostředkované.“20 Část informací získává dítě neverbální komunikací jako jsou gesta, pohledy, chování a mimika. Nemělo by se však nikdy stát, aby slova vyjadřovala něco jiného neţ gesta nebo výraz tváře. Usnadňují dítěti, aby pochopilo, za co bude pochváleno a za co má očekávat trest. Pokud dítě řeč těla neumí „číst“, má problémy při navazování kontaktŧ, často se zklame, protoţe

19

Touto problematikou se zabývají i další autoři, např. KLENKOVÁ 2007; LECHTA (in ŠKODOVÁ, E., JEDLIČKA, I. a kol. 2003); PEUTELSCHMIEDOVÁ (in VITÁSKOVÁ, K., PEUTELSCHMIEDOVÁ, A., 1998) 20 KUTÁLKOVÁ, D. Logopedická prevence. 1.vyd. Praha: Portál, 1996. 56 s. ISBN 80-7178-115-0.

24

příjme pouze slovní část sdělení a komunikační záměr vyjádřený nonverbální sloţkou nepochopí. V rámci prevence mŧţeme vyuţít také dechová a fonační cvičení, rozvíjet motoriku (jemnou, hrubou i motoriku mluvidel), fonematický sluch, zrakové vnímání a snaţit se dítě vychovávat ke správné výslovnosti. Pro dosaţení úspěchu při prevenci a reedukaci je nezbytné vyuţití správných metod práce s dítětem. 3.3 Pomůcky pro podporu vývoje dětí Reálný svět je nejdŧleţitější zdroj informací jak při rozvoji dítěte, tak při rozvoji jeho řeči. Primární informace získává z nebliţšího okolí a postupně se jeho zájem rozšiřuje do okolního světa. Tímto zpŧsobem si osvojuje návyky a dovednosti, rozšiřuje si slovní zásobu aktivní i pasivní. Zde pŧsobí celá řada faktorŧ, které mohou vývoj dítěte ovlivnit pozitivně, nebo negativně. Pro rozvoj dítěte má velký vliv prostředí v jakém vyrŧstá, vzdělanost rodičŧ, ale například i pŧsobení starších sourozencŧ. Velmi dŧleţitou metodou při rozvoji dítěte je hra. Při hře dochází k interakci s ostatními dětmi. Pokud dítě k jinému vrstevníkovi vzhlíţí, mŧţe fungovat jako řečový vzor, ať jiţ v pozitivním nebo negativním slova smyslu. Kladná motivace při hře umoţňuje snadno ukládat do paměti nové poznatky. Při hře si dítě zároveň mŧţe procvičovat řeč, jemnou a hrubou motoriku a motoriku mluvních orgánŧ, smysly, paměť, logiku, pozornost. Zároveň musí při hře dodrţovat určitá předem stanovená pravidla, coţ má i výchovný charakter. Nepřeberné mnoţství rŧzných her, které mohou trénovat nejrŧznější kompetence, je pro dítě velkým přínosem, ať jiţ hrajeme například slovní kopanou, či člověče, nezlob se. Vhodnou pomŧckou pro rozvoj dětí jsou obrázky, pohádky a příběhy. Pokud čte rodič svému dítěti kníţku, rozšiřuje mu slovní zásobu a zároveň dítě slyší, v ideálním případě správný řečový vzor. Pohádka rozvíjí dítěti fantazii a napomáhá k vytvoření pevnějšího pouta mezi rodičem a dítětem. Na základě obrázkŧ se poté mŧţe trénovat správná výslovnost dítěte samého. Pomoci obrázkŧ je schopno dítě příběh zrekapitulovat, čímţ si trénuje vyjadřování, slovní zásobu, paměť a další dovednosti. Do dětského světa bezpochyby patří rovněţ říkadla a básničky. Děti se díky nim učí rytmus, článkování řeči a správné dýchání, zároveň jsou díky svému rýmu pro

25

děti dobře zapamatovatelná a zajímavá. Pokud básničku doprovázíme pohybem, naučí se dítě správně koordinovat dýchání a mluvení zároveň. Mezi další metody práce patří kresba, která rozvíjí především fantazii a dovednosti nutné pro pozdější psaní (grafomotoriku). Pro zdárný vývoj dítěte je dŧleţité trénovat také logické myšlení. Pomŧcek pro tuto oblast je nepřeberné mnoţství. Mŧţe vyuţít spojování slov, která k sobě patří, na základě obrázkŧ hledat nadřazená a podřazená slova. Naučit časovou posloupnost dne a další dovednosti. Tímto zpŧsobem mŧţeme trénovat nejen logické myšlení, ale také zrakovou percepci. V dnešní době mají na děti čím dál větší vliv masmédia. Televize a rozhlas mohou pŧsobit jako jedna z pomŧcek rozvoje dítěte. Musíme dbát na výběr pořadu, vhodnost pořadu a dítěti se v co největší míře věnovat sami. Jedním z faktorŧ, který přispívá ke zdárnému vývoji dítěte a k získání poţadované komunikativní kompetence, která je v RVP PV označena za klíčovou, je logopedická prevence. Pro její optimální vyuţití je nutné znát nejen její charakteristiku, strukturu a obsah, ale i konkrétní pomŧcky, které lze úspěšně vyuţít. Přitom je nutné mít na zřeteli, moţné souvislosti vyuţití konkrétních pomŧcek při celkovém rozvoji komunikativní kompetence.

26

4 Didaktický materiál 4.1 Cíle výzkumného projektu, metodologie Výzkum jsem prováděla kvalitativní metodou, formou pozorování. Pozornost jsem věnovala atmosféře ve třídě, reakcím dětí na daný příběh, schopnost rekapitulace daného příběhu. Dále jsem zjišťovala, zda děti příběh bavil, co jim přišlo nejzajímavější a proč. Zajímalo mě také, zda se děti na základě této metody opravdu ve výslovnosti zlepšují a jakým zpŧsobem se dá materiál pouţít. Na základě výzkumu jsem si za cíl mého výzkumného projektu stanovila vytvořit materiály ke zlepšení artikulace dětí předškolního věku s dyslalií v rozmezí pěti aţ sedmi let. Dítě je nutné rozvíjet po všech stránkách. Proto jsem vytvořila materiál, který dítě rozvíjí po stránce artikulační, prohlubuje mu slovní zásobu, vnímání, logické myšlení, pozornost, paměť, představivost a fantazii, grafomotoriku a zároveň mu dává i určité morální poučení z celého příběhu. 4.2 Místo šetření a výzkumný vzorek V roce 2008 jsem v rámci programu ERASMUS absolvovala stáţ na univerzitě ve Vídni. V prŧběhu dvouměsíční praxe jsem docházela do školy, která byla zaměřena na děti s narušenou komunikační schopností rŧzného druhu i rozsahu. V rámci reedukace pouţívala učitelka Bc. Grata Schwetz pohádku. Hlavními hrdiny příběhu byly postavy, jejichţ jména obsahovala nebo začínala na procvičovanou hlásku. Děti měly za úkol příběhy krátce zrekapitulovat. Touto formou procvičovaly nejen hlásky, ale dostávaly i další úkoly, které musely řešit. Procvičovaly například přechod slabik, určovaly písmena ve slovech, učily se počítat, číst atd. Pro zdárný rozvoj komunikace měla učitelka připraveny didaktické materiály, které na pohádku navazovaly. Pracovala jsem s dětmi v první třídě základní školy ve věkové kategorii šesti aţ osmi let. Nejčastější vadou byla narušená artikulace, ať jiţ dyslalie či dysatrie. Méně častými, avšak vyskytujícími se vadami byly dysfázie, balbuties. Některé děti měly problém s fonematickým sluchem. Hodně problémŧ spojených s výslovností u těchto dětí přisuzuji tomu, ţe ve třídě pocházela více jak polovina dětí z rodin, které se do Rakouska přistěhovaly a rodiče měli rodný jazyk jiný neţ německý. Na základě výzkumu jsem došla k závěru, ţe formou pohádky se dá nenásilným zpŧsobem na procvičování artikulace pracovat. Zároveň se rozvíjí slovní zásoba 27

a ostatní dovednosti. Děti se rády zapojovaly do práce a plnily přidruţené úkoly. Protoţe byla Bc. Greta Schwetz logopedicky vzdělaná, mohla s dětmi pracovat ve větší skupině a u vyvozované hlásky ihned začít reedukaci. Po dvouměsíčním výzkumu jsem došla k závěru, ţe se děti na základě této metody ve výslovnosti opravdu zlepšovaly, reedukace je samotné velmi bavila a bezděčně se učily ještě další dovednosti. 4.3 Vlastní šetření Praxe ve Vídni pro mne byla ve výběru tématu mé bakalářské práce velkou inspirací. Po prostudování odborné literatury, která se zabývá rozvojem řeči a logického myšlení, rozvojem vnímání, cvičení paměti, rozvojem jemné motoriky, přípravy na psaní, rozvojem matematických představ a rozvojem sociálních dovedností a na základě kvalitativního výzkumu, jsem zkusila vymyslet vlastní materiál. V praktické části bakalářské práce jsem vytvořila a připravila materiály pro rozvoj artikulace u dětí s dyslalií. Tyto děti jsem si vybrala především proto, ţe se jedná o nerozšířenější poruchu a vadu vŧbec. Zároveň je to porucha, při které na základě porady s logopedem mohou rodiče pracovat s dítětem v předškolním věku také sami. Pokud mají dobrý reedukační materiál, mohou s dítětem hlásku procvičovat a zdokonalovat. Materiály nejsou určeny pro skupinovou práci, protoţe při čtení pohádek je kladen velký dŧraz na individuální přístup. Dítě musí být do příběhu vtáhnuto, musí vědět, ţe právě ono je tím „vyvoleným“, které má kouzelníkovi pomáhat. Pokud je totiţ dítě poţádáno o pomoc, pracuje mnohem raději, neţ kdyţ se cítí jako ten, který něco neumí nebo dělá špatně. Jde mi především o to, aby dítě pracovalo rádo, bez zbytečných stresujících situací, které výslovnost ovlivňují. Pro zdárný rozvoj výslovnosti je dobré, kdyţ při předčítání uslyší, v ideálním případě, správný řečový vzor. Má práce je určena pro děti ve věkovém rozmezí od pěti do sedmi let. Dané rozmezí jsem si vybrala především proto, ţe v tomto věkovém období děti ještě neumí sami číst, jedná se také o předškolní, či mladší školní věk a písmena se teprve učí. Právě v tomto období se projevuje fyziologická či prodlouţená fyziologická dyslalie, kterou je moţno správnou reedukací relativně dobře odstranit. Zároveň je dŧleţité, ţe dítě bude pracovat doma, v klidném příjemném prostředí s rodiči, či jinými příslušníky rodiny. Od lidí, které mají děti rády, si získané návyky nejlépe vštípí.

28

Materiály mohou dle mého názoru pouţít i rodiče, u jejichţ dětí je dyslalie pouze symptomem jiného dominantního postiţení. Zároveň s nimi mohou pracovat i rodiče dětí bez artikulačních problémŧ, kteří jsou ochotni dítěti předčítat pohádky, rozšířit mu slovní zásobu, pomoci mu lépe poznat jednotlivé hlásky a písmena, procvičit grafomotoriku, logické myšlení a ostatní dovednosti. Domnívám se, ţe by s materiálem mohly pracovat rovněţ rodiče dětí s mentální retardací. Tyto děti ale musí odpovídat mentálnímu věku pěti aţ sedmi let. I u těchto dětí se dyslalie objevuje jako nejčastější vada řeči. V rámci bakalářské práce jsem na prvních jedenáct hlásek v abecedě vymyslela příběhy, v kterých hlavní postava začíná na procvičovanou hlásku. Jako postavu, která se prolíná všemi příběhy, jsem si vymyslela kouzelníka Abraku, který musí neustále řešit vzniklé problémy. Při práci s dětmi je přínosem, pokud mohou materiál vnímat více smysly. Proto jsem kaţdé počáteční písmeno vytvořila z jiné struktury materiálu, drsné, hladké. Před zahájením četby dítě zavře oči a prsty bude písmeno přejíţdět a zároveň ho společně s rodičem vyslovuje. Tuto část mohou rodiče aplikovat buď na začátku, nebo na konci příběhu podle toho, jak to dítěti bude vyhovovat. Metodou si v ideálním případě dítě písmenko alespoň částečně vštípí do paměti a při nástupu do školy jiţ nebude mít tak velké problémy s učením písmenek. Cílem není, aby se děti všechna písmenka naučily, ale seznámily se s nimi v co moţná nějvětší míře. Zároveň si tímto zpŧsobem trénují vnímání, jemnou motoriku a slovní zásobu. Rodič se mŧţe zeptat, jak na dítě materiál pŧsobí, jestli je hladký, hrubý, příjemný atd. Aby se lépe dítě do pohádky vcítilo a více ho bavila, udělala jsem úvodní pohádku, kdy kouzelník hledá pomocníka. Ve vynechaných částech pohádky rodič doplní slova podle toho, komu je pohádka zrovna předčítána. Tím docílíme, ţe je dítě vtaţeno do děje pohádek. Pro upřesnění pravidel, co vše musí pomocník dělat, jsem ještě vymyslela kouzelný slib, kdy se dítě zaváţe, ţe bude kouzelníkovi pomáhat. Zároveň je v kaţdé pohádce kouzelné zaklínadlo či lektvar, v kterém se vyskytuje procvičovaná hláska a pomocník ji s kouzelníkem musí pokaţdé nahlas opakovat, jinak by se kouzlo nepodařilo. Zaklínadlo je doplněno obrázky, aby dítě mohlo zaklínadlo bez potíţí s rodičem říkat. Obrázky budou po prvním čtení děti samy skládat za sebe podle předčítání rodiče a při druhém čtení (pouze části zaklínadla) jiţ

29

budou zaklínadlo, či lektvar s rodičem samy na základě obrázkŧ předříkávat. Před zahájením čtení si obrázky vystřihnou z předlohy buď samostatně, nebo za pomoci rodiče. Tím budou trénovat motoriku. Z obrázkŧ si mohou poskládat například leporelo, či knihu zaklínadel na kaţdou hlásku. Tato zaklínadla mohou vzít s sebou kamkoli nezávisle na pohádce a přeříkávat je s dítětem, kdykoli bude mít chuť. Pro zdárný rozvoj řeči je dŧleţité dítě rozvíjet po všech stránkách. Proto jsem do příběhŧ zařadila krátký kvíz, pomocí kterého by děti měly dokázat zrekapitulovat pohádku, vzpomenout si na hlavní zápletku a hlavní postavy. Touto formou budou nevědomky trénovat procvičovanou hlásku, paměť, vnímání, logické myšlení a vyjadřování. Dále jsem na kaţdou hlásku vymyslela hádanku, jejíţ odpověď začíná procvičovanou hláskou. Hádanku jsem doplnila barevnou ilustrací, aby si děti samy mohly zkontrolovat, zda je odpověď správná. Kdyţ budou mít chuť, mohou si obrázek vymalovat a rozvíjet tak jemnou motoriku a barvy. Pohádky jsou tvořeny zpŧsobem, aby se v nich v co moţná největší míře procvičovaná hláska opakovala Zároveň jsem dbala na to, aby pohádka kvŧli tomu neztrácela jak po gramatické, tak syntaktické stránce. Jako další cíl jsem si určila, aby se dítě rozvíjelo v co moţná největší míře. Proto jsem do pohádek zakomponovala střídání ročních období, plody, které rostou na stromě a které na keři, mořské a sladkovodní ţivočichy a další dovednosti potřebné k běţnému ţivotu. Při zpracování jsem také dbala na morální stránku pohádky, aby dobro zvítězilo nad zlem a aby z kaţdého příběhu plynulo morální ponaučení. Na závěr celé praktické části jsem vytvořila pexeso, ve kterém si děti zopakují slova se všemi procvičovanými hláskami z prŧběhu všech pohádek. Zásady pro použití didaktického materiálu Před zahájením vlastního čtení je dŧleţité vystřihnou potřebná zaklínadla, aby je dítě mohlo v prŧběhu čtení pouţívat. V této etapě je dobré, podívat se na navazující úkoly. Je dŧleţité prohlédnou si text, abychom věděli, zda jsou v textu nějaké vynechávky. Doplníme je v prŧběhu čtení buďto jménem dítěte, barvou očí, oblečení a podobně, aby nedošlo k jeho přerušení a úvaze o tom, co do vynechávky doplnit. 30

Pokud je před pohádkou hádanka, její odpovědí je zároveň hlavní hrdina, či téma následující pohádky. Proto je lepší dítěti dát hádanku ještě před vlastním čtením a navodit její téma. Obrázek z hádanky nechte dítě vybarvit, pokud bude mít chuť. Odpověď na hádanku nechte dítě samo ověřit na základě obrázku. Kvíz, který je na konci pohádky, doporučuji ihned po přečtení zodpovědět, aby si dítě příběh zrekapitulovalo, procvičilo danou hlásku a komunikativní kompetence. Ostatní materiály, které na pohádku navazují, se mohou vyuţít v ideálním případě hned po kvízu. Pokud je jiţ dítě unavené, je lepší, kdyţ si přidruţené materiály vypracuje následující den, aby nedostalo k práci s materiály odpor. Některé materiály jsou pro dítě sloţitější na vystřihování, proto budou potřebovat pomoc dospělého. Před kaţdou pohádkou na hlásky je v příloze velké písmeno dané hlásky. Je určené k tomu, aby je rodič vystřihl z rŧzného materiálu, například ze smirkového papíru, tvrdého papíru, rŧzné struktury látek a dítě si ho mohlo před vlastním čtením osahat. Čím více smysly bude dítě hlásku vnímat, tím lépe si ji vštípí a zapamatuje. Tento bod není podmínkou, ale pouhou inspirací pro práci s hláskami. Poté se hlásky dají vyuţít například ke skládání slov, hledání písmen a dalším hrám. Přidruţené materiály se dají pouţít rŧzným zpŧsobem. V návodu uvádím vţdy základní pouţití, fantazii se však meze nekladou a materiály mohou rodiče rŧzně modifikovat, rozšiřovat nebo zjednodušovat. Materiály je dobré zalaminovat, protoţe se dají vyuţívat opakovaně a nejsou opotřebované. Na zalaminované obrázky děti mohou kreslit fixem určeným na white board, které se dají jednoduše smazat a materiál je ihned znovu pouţitelný. Pokud není dítě dostatečně motoricky zručné, dá se místo zástrček pouţít na zalaminované materiály guma, která na sobě bude obrázky přidrţovat. Pokud je na pracovních listech plná čára, znamená to, ţe je potřeba udělat výřez na zasunutí. 1. Kouzelný les Za devatero sídlišti, devatero mosty, devatero horami a devatero obláčky, kam oko nedohlédne, ucho nedoslyší a nohy nedoskočí, se rozpíná velikánský hluboký les. Není to však jen tak ledajaký les. Je to les začarovaný.

31

Přesně uprostřed začarovaného lesa stojí zvláštní chaloupka. Nachází se na místě, kde se kouzelník, který v ní bydlí, cítí nejlépe. Jednou je na stromě, jednou na paloučku, pak si jen tak lítá ve vzduchu a někdy se zastaví na obláčku. V té chaloupce bydlí nejhodnější kouzelník z celého lesa – Abraka. Má vousy tak dlouhé, ţe kdyţ zrovna nedává pozor, úplně se mu zamotají pod nohy. Nosí vysoký černý klobouk s hvězdičkami, které si sám nasbíral z oblohy a na sobě má dlouhý černý hábit aţ na zem. Protoţe je Abraka starý několik set let, uţ mu trošku vynechává paměť. Při dělání lektvarŧ vţdycky na něco zapomene. Často se stane, ţe místo toho, aby se ze zakleté kočky znovu stala princezna, promění ji třeba v kopretinu. Potom dá samozřejmě všechno znovu do pořádku, ale aţ na druhý nebo třetí pokus. Abraka potřebuje pomocníka, učně, který by mu při kouzlech pomáhal a za odměnu by ho naučil všechna svoje tajná zaříkadla. „Prostě rychle,přímo, stručně, Abraka teď hledá učně“. Takové letáky rozvěsil Abraka po celičkém lese a čekal, kdo se mu přihlásí do učení. Kdyţ se po lese rozkřiklo, ţe největší kouzelník z celého začarovaného lesa hledá pomocníka, kaţdý jím chtěl být. Přišly skřetové a skřítci, luční víly, jezinky, bouřkovníci, stromolidé. Byl tam kaţdý, kdo v lese ţil nebo šel kolem. Abraka si ale učně nevybral. Proč? Všichni přišli jen proto, aby se od Abraky naučili jeho kouzla a nešlo jim o to, aby Abrakovi pomohli, šířili dobro a rušili zaklínadla černých kouzelníkŧ. Chtěli jen znát všechno Abrakovo učení a pouţívat ho jen a jen pro sebe. To se Abrakovi nelíbilo. Znenadání Abraka koukl do svého kouzelného dalekohledu, který vidí všecičko na celém širém světě a zahlédl v jednou pokojíčku holčičku/chlapečka. Na první pohled věděl a cítil, ţe právě ona/on by měl být jeho pomocníkem. Měl vlasy, na sobě měl

oči,

, a zrovna mu maminka/tatínek četla/četl kníţku.

„JEEEEEE!!!!!! To musí být on/ona, na koho jsem celou dobu čekal.“ Víš, jak se jmenoval/a?

. No není to náhoda!

Kouzelný slib Já,

slibuji, ţe budu Abrakovi věrným pomocníkem, budu mu

pomáhat se všemi zaklínadly a vařením lektvarŧ. Znalosti, které získám, vyuţiji ve prospěch všech hodných obyvatel kouzelného lesa. Svŧj slib věrnosti potvrzuji otiskem svého palce na pravé/levé ruce. (Ostatní materiály viz. přílohy)

32

4.4 Závěr výzkumného šetření Z přípravy a realizace výzkumného projektu i zpracování didaktické pomŧcky vyplynula zkušenost, ţe k získání vyuţitelných výsledkŧ je nezbytné věnovat patřičnou pozornost kaţdému dílčímu kroku a vyuţít širších poznatkŧ, získaných studiem odborné literatury i dalších zdrojŧ informací (internet atd.). Z výsledku řešení projektu vyplynulo, ţe pro přípravu didaktické pomŧcky je vedle dílčích závěrŧ, uvedených v předcházející části práce, dŧleţité mít na zřeteli, co je obsahem klíčových kompetencí, které má dítě v předškolním věku dosáhnout, a co jsou děti v tomto věku schopny zvládnout. Podstatná jsou dle mého názoru i následující hlediska, která jsem respektovala při přípravě didaktické pomŧcky v podobě pohádek tak, aby:  didaktická pomŧcka měla co nejširší pouţití  aby pohádky byly zajímavé a přispěly k rozšíření dalších znalostí – např. o ročním období, o zvířatech, o rostlinách atd.  z pohádky plynulo morální poučení, aby dobro zvítězilo nad zlem  bylo zakomponováno i rozvíjení jiných dovednost neţ výslovnost hlásek  se hláska vyskytovala co nejvíc, aby ji děti nejdříve slyšely a potom nacvičovaly a opakovaly  se rozšiřovala slovní zásoba Zároveň předpokládám, ţe praktické pouţití didaktické pomŧcky přinese další poznatky a zkušenosti, na základě nichţ bude moţno tyto pomŧcky dále upravit, aby jejich pouţití bylo co nejefektivnější.

33

Závěr Při zpracování bakalářské práce jsem se zaměřila na splnění cílŧ, které jsem si stanovila v úvodu. Prostudovala jsem odborné publikace rŧzných autorŧ a porovnala jejich obsah. Získané poznatky jsem srovnala s obsahem Rámcového vzdělávacího programu

pro

předškolní

vzdělávání.

Došla

jsem

k závěru,

ţe

na

rozvoj

komunikativních kompetencí, rozvoj artikulace a řeči pŧsobí řada faktorŧ. Tyto faktory souvisí s vrozenými dispozicemi a psychikou dítěte. Jsou ovlivňovány okolím, interakcí v rodině a pŧsobením pedagogŧ. Rozvíjet komunikativní kompetence a ovlivňovat artikulaci u dětí s dyslalií je moţné rŧznými zpŧsoby a prostředky. V rámci realizovaného kvalitativního výzkumu jsem zjistila, ţe největší zájem při pŧsobení pedagoga, s cílem rozvíjet tyto kompetence, jevily děti o pohádky. Jiţ v prŧběhu výzkumu mne zaujala skutečnost, ţe vyuţitím pohádek se dají rozvíjet i ostatní klíčové kompetence, které by děti měly po absolvování předškolního vzdělávání zvládnout. Dalším poznatkem je skutečnost, ţe v případě vhodných materiálŧ mohou s dětmi pracovat samostatně i rodiče. Při přípravě materiálŧ pro rozvoj artikulace pro děti s dyslalií jsem se snaţila vzít na vědomí všechny faktory, které ovlivňují rozvoj klíčových kompetencí dětí. Materiály ve formě pohádek, doplněné dalšími pomŧckami, umoţňují práci nejen s dětmi s dyslalií, ale i se všemi ostatními dětmi. Soubor pomŧcek tvoří přílohu mé bakalářské práce. Vytvoření konkrétní pomŧcky ve formě pohádek přineslo i základní poznatek, ţe pro jejich zpracování je nezbytné, aby měl autor široké znalosti rŧzných aspektŧ vývoje dítěte ve věku pěti aţ sedmi let. Je nutno znát také problematiku narušené artikulace a logopedické prevence. Při zpracování pomŧcky jsem respektovala mnohé další faktory, které by mohly výsledný efekt praktického vyuţití pomŧcky ovlivnit. To vše s vědomím, ţe reálnou vyuţitelnost pomŧcek a jejich efektivnost mŧţe přinést pouze její ověření v praxi.

34

Shrnutí Studium odborné literatury a komparace poznatkŧ o specifikách vývoje dětí ve věku pěti aţ sedmi let potvrzuje, ţe rozvíjení komunikativních kompetencí a ovlivňování vývoje řeči dětí v tomto věku je velmi sloţitý proces. Je ovlivňován rŧznými faktory. Do značné míry je determinován vrozenými dispozicemi dětí. Klíčové kompetence vycházející z teoretických poznatkŧ i z praxe obsahuje Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání. Správné rozvíjení komunikativních kompetencí a ovlivňování vývoje řeči dětí v tomto věku vyţaduje pŧsobení odborně připravených pedagogŧ. Zároveň je moţné a vhodné, aby se na procesu podíleli i rodiče. Jedním z moţných nástrojŧ pŧsobení je i vyuţití pohádek. Při jejich zpracování je nutno mít na zřeteli výše uvedené poznatky. Bakalářská práce obsahuje 12 pohádek a přidruţené materiály. Byly zpracovány na základě teoretických poznatkŧ a výsledkŧ kvalitativního výzkumu ze studijního pobytu ve Vídni v roce 2008.

Summary Professional literature research and comparing data about particularities of child development between the age of five to seven years of confirms that developing communicative competences and influencing the speech development of children of this age is a very complicated process. It is affected by many factors. It is determined by innate dispositions of children to a great extent. Key competences, based on theoretical knowledge and practice, are included in the pre-school educational outline. Correct development of communicative competences and influencing the child speech development requires specialized pedagogues. At the same time, it is possible and suitable to involve parents in this process. One of possible devices is using fairytales, while keeping the above mentioned facts in mind. This thesis contains 12 fairytales and accompanying materials. It was processed on the basis of theoretical knowledge and the outcomes of a qualitative research which was carried out during a study stay in Vienna 2008.

35

Literatura ALLEN, K. E., MAROTZ, L. R. Přehled vývoje dítěte od prenatálního období do 8 let. 1.vyd. Praha: Portál, 2002. ISBN 80-7178-614-4. BOROVÁ, B. Šimonovy pracovní listy 4., Rozvoj myšlení a řeči : doma, na ulici, ve školce, ve škole, u lékaře, v dopravních prostředcích. Praha: Portál, 1997. ČAČKA, O. Psychologie dítěte. Tišnov: SURSUM & HROCH, 1994. ISBN 80-8579903-0. DOLEJŠÍ, P. Jak se naučit správně vyslovovat. Humpolec: JAS, 2004. ISBN 80-8648035-6. HELUS, Z. Dítě v osobnostním pojetí. Obrat k dítěti jako výzva a úkol pro učitele a rodiče. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-71-78-888-0. CHARVÁTOVÁ-KOPINCOVÁ, V. Šimonovy pracovní listy 6. Logopedická cvičení 1. 1.vyd. Praha: Portál, 1997. CHARVÁTOVÁ-KOPINCOVÁ, V. Šimonovy pracovní listy 7. Logopedická cvičení 2. 1.vyd. Praha: Portál, 1997. KÁBELE, F., PÁVKOVÁ, B. Obrázková škola řeči. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1988. KÁROVÁ, V. Šimonovy pracovní listy 8. Rozvoj myšlení: předlohy pro kopírování . 1.vyd. Praha: Portál, 1998. KLENKOVÁ, J. Kapitoly z logopedie II a III. Brno: Paido, 1998. ISBN 80-85931-62-1. KLENKOVÁ, J. Kapitoly z logopedie I. Brno: Paido, 1997. ISBN 80-85931-41-90. KLENKOVÁ, J. Logopedie. 1.vyd. Praha: Grada, 2007. ISBN 80-247-1110-9. KLENKOVÁ, J., KOLBÁBKOVÁ, H. Diagnostika předškoláka. Brno: MC nakladatelství, 2003. KREJČÍKOVÁ, J., KAPROVÁ, Z. Náměty pro logopedickou prevenci. Hrátky se slovíčky pro kluky a pro holčičky. 1.vyd. Praha: Fortuna, 2000. ISBN 80-7168-691-3. KURIC, J. Ontogenetická psychologie. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2000. ISBN 80-214-1844-3. KUTÁLKOVÁ, D. Logopedická prevence. 1.vyd. Praha: Portál, 1996. ISBN 80-7178115-0. KUTÁLKOVÁ, D., PALODOVÁ, D. a kol. Dyslalie. Metodika reedukace. Praha: SEPTIMA, 1999. ISBN 80-72-16-100-8. LANGMAEIER, J., KREJČÍŘOVÁ, D. Vývojová psychologie. 3.vyd. Praha: Grada Publishing, 1998. ISBN 80-7169-195-X.

36

LECHTA, V. a kol. Diagnostika narušeném komunikačnej schopnosti. Osveta, 1995. ISBN 80-88824-18-4. LYNCH, CH., KIDD, J. Cvičení pro rozvoj řeči. Praha, Portál,s.r.o., 2002. ISBN 807178-571-7. MADROVÁ, E. Učíme se hrou. 1.vyd. Praha: Vydavatelství a nakladatelství práce, s.r.o., 1995. ISBN 80-208-0373-4. MLČOCHOVÁ, M. Šimonovy pracovní listy 10. Rozvoj obratnosti mluvidel a rozvoj dýchání. 1.vyd. Praha: Portál, 1998. MLČOCHOVÁ,M. Šimonovy pracovní listy 1. Celkový rozvoj : prostorová orientace, základní barvy, uvolňovací cviky, kreslení a stříhání, rozvoj paměti, myšlení a tvořivosti. 1.vyd. Praha: Portál, 1996. MLČOCHOVÁ,M. Šimonovy pracovní listy 3., Dokreslování : rozvoj představivosti, rozvoj paměti, rozvoj pozornosti, vnímání detailů. Uvolňovací cviky : uvolňování ruky pro psaní, vybarvování, stříhání. 1.vyd. Praha: Portál, 1996. MLČOCHOVÁ,M. Šimonovy pracovní listy 2. Obrázky : rozvoj pozornosti, cvičení postřehu, zraková diferenciace, rozvoj myšlení. Geometrické tvary : rozlišování základních geometrických tvarů, procvičování. 1.vyd. Praha: Portál, 1996. PÁVKOVÁ, B. Hrajeme si s řečí, aby moje dítě správně mluvilo. Logopedie pro děti od 4 do 7 let. 1.vyd. Brno: Computer Press, 2004. ISBN 80-251-0322-6. PIAGET, J., INHELDEROVÁ, B. Psychologie dítěte. 3.vyd. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-7178-407-9. PILAŘOVÁ, M. Šimonovy pracovní listy 5. Grafomotorická cvičení : neţ začnu psát, budu si s pastelkou hrát. Praha: Portál, 1997. POKORNÁ, V. Šimonovy pracovní listy 9. Grafomotorika a kreslení. 1.vyd. Praha: Portál, 1998. ISBN 8071782254. PŘÍHODA, V. Ontogeneze Lidské psychiky. 4.vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1977. Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání. Praha: Výzkumný ústav pedagogický Praha, ÚIV TAURIS, 2005. ŘÍČAN, P., KREJČÍŘOVÁ, D. a kol. Dětská klinická psychologie. 3.vyd. Praha: Grada Publishing, 1997. ISBN 80-7169-512-2. SOVÁK, M. Logopedie předškolního věku. 3.vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1989 SOVÁK, M. Logopedie. 2.vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1981. ŠKODOVÁ, E., JEDLIČKA, I. a kol. Klinická logopedie. 1.vyd. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-546-6.

37

TREUOVÁ,H., LINHARTOVÁ, L. Speciální pedagogika. Cvičné texty pro logopedii. 1.vyd.Havlíčkŧv Brod: TOBIÁŠ, 1994. ISBN 80-85808-28-5. VANDASOVÁ, J., SMETÁNKOVÁ, M. Pro hbité jazýčky, pro bystré hlavičky: logopedický sešit pro děti, které se učí správně vyslovovat hlásku Ř. 1.vyd. Čáslav: Studie Press, 2003. ISBN 8086532119. VANDASOVÁ, J., SMETÁNKOVÁ, M. Pro hbité jazýčky, pro bystré hlavičky: logopedický sešit pro děti, které se učí rozlišovat sykavky řady Č,Š,Ţ. 1.vyd. Čáslav: Studie Press, 2003. ISBN 8086532135. VANDASOVÁ, J., SMETÁNKOVÁ, M. Pro hbité jazýčky, pro bystré hlavičky: logopedický sešit pro děti, které se učí rozlišovat sykavky řady C, Z, S. 1.vyd. Čáslav: Studie Press, 2003. ISBN 8086532070. VANDASOVÁ, J., SMETÁNKOVÁ, M. Pro hbité jazýčky, pro bystré hlavičky: logopedický sešit pro děti, které se učí rozlišovat sykavky řady C, Z, S, Č, Š, Ţ. 1.vyd. Čáslav: Studie Press, 2003. ISBN 8086532143. VANDASOVÁ, J., SMETÁNKOVÁ, M. Pro hbité jazýčky, pro bystré hlavičky: logopedický sešit pro děti, které se učí správně vyslovovat hlásku L. 1.vyd. Čáslav: Studie Press, 2002. ISBN 8086532127. VANDASOVÁ, J., SMETÁNKOVÁ, M. Pro hbité jazýčky, pro bystré hlavičky: logopedický sešit pro děti, které se učí správně vyslovovat hlásku C. 1.vyd. Čáslav: Studie Press, 2001. ISBN 8086532003. VANDASOVÁ, J., SMETÁNKOVÁ, M. Pro hbité jazýčky, pro bystré hlavičky: logopedická pomůcka. Čáslav: Studie Press, 1998. ISBN 8090231616. VITÁSKOVÁ, K., PEUTELSCHMIEDOVÁ, A. Logopedie. 1.vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2005. ISBN 80-244-1088-5. VYŠTEJN, J. Dítě a jeho řeč. 1.vyd. Beroun: BAROKO & FOX, 1995. ISBN 8085642-25-5.

38

Internetové zdroje http://3.bp.blogspot.com/_P7ttkVElJUg/St4JN6JTSCI/AAAAAAAAADs/ph0G6U7idg Y/s320/film.png http://blog.idnes.cz/blog/6717/108159/carodejnice2.png http://brzdac.republika.pl/bocian.jpg http://data.idnes.cz/alikcz/domecek/slabikar/o/eskymak.gif http://g2.emag.cz/magazin/3905/guma.jpg http://i250.photobucket.com/albums/gg256/Becky-Says-Rawr/cheese.gif http://img.idealo.com/folder/Product/1062/6/1062660/s1_produktbild_mittelgross/schlei ch-gepard.gif http://jezdi.cz/images/auto.jpg http://mafaldina.blog.deejay.it/files/2008/04/torta.jpg http://praha4.cssd.cz/images/Carodejnice1.jpg http://prem2pram.files.wordpress.com/2010/01/guardian-angel-star.jpg http://printables.scholastic.com/content/media/products/61/0439492661_rgb4_xlg.jpg http://rlv.zcache.com/cartoon_chameleon_green_photosculpturep153492620461077622u3d6_400.jpg http://s1.hubimg.com/u/436768_f520.jpg http://tkjindrichov.websnadno.cz/beruska.bmp http://vector-cartoons.com/images/wildboar_cartoon2.gif http://www.aaa.warmacher.com/images/drak.png http://www.alinka.sk/wp-content/uploads/huby.gif http://www.allthingsanimated.net/shop/images/1/Foto%20Film%20Reel.jpg http://www.arkangelmichael.net/wp-content/gallery/other/dedula.jpg http://www.a-wild-boar-hog-hunting-florida-guide-service.com/cartSPEAR%20PIG%20rs.gif http://www.cksinfo.com/clipart/nature/mushrooms/mushroom.png http://www.cksinfo.com/clipart/traffic/hotairballoons/Balloon.png http://www.ddmtachov.cz/chobotnice11.gif http://www.mstrutnov.cz/uploads/7/onas/beruska.jpg http://www.s-gim.kr.edus.si/projekti/sodelovanje/bio/masters/slike/gorilaanim.gif http://www.skolakojetice.cz/krouzky/fotbalista.jpg http://www.wpclipart.com/food/fruit/banana/banana.png

39

http://www.zahranicilevne.cz/images/chobotnice.jpg https://www.corbeillo.com/boutique/images2/imagesbienfaits/citronbienfaits.jpg

40

Seznam příloh Příloha A-1 .................................................................................................... str. 1 Příloha A-2 .................................................................................................... str. 4 Příloha A-3 .................................................................................................... str. 5 Příloha A-4 .................................................................................................... str. 6 Příloha B-1 .................................................................................................... str. 7 Příloha B-2 .................................................................................................... str. 11 Příloha B-3 .................................................................................................... str. 12 Příloha C-1 .................................................................................................... str. 13 Příloha C-2 .................................................................................................... str. 18 Příloha C-3 .................................................................................................... str. 19 Příloha C-4 .................................................................................................... str. 20 Příloha C-5 .................................................................................................... str. 21 Příloha Č-1 .................................................................................................... str. 22 Příloha Č-2 .................................................................................................... str. 26 Příloha Č-3 .................................................................................................... str. 28 Příloha Č-4 .................................................................................................... str. 29 Příloha Č-5 .................................................................................................... str. 30 Příloha Č-6 .................................................................................................... str. 31 Příloha Č-7 .................................................................................................... str. 32 Příloha Č-8 .................................................................................................... str. 33 Příloha Č-9 .................................................................................................... str. 34 Příloha Č-10 ...................................................................................................str. 35 Příloha Č-11 .................................................................................................. str. 36 Příloha D-1 .................................................................................................... str. 37 Příloha D-2 .................................................................................................... str. 41 Příloha D-3 .................................................................................................... str. 43 Příloha Ď-1 .................................................................................................... str. 44 Příloha Ď-2 .................................................................................................... str. 47 Příloha Ď-3 .................................................................................................... str. 48 Příloha E-1 .................................................................................................... str. 49 Příloha E-2 .................................................................................................... str. 53 Příloha E-3 .................................................................................................... str. 54 Příloha E-4 .................................................................................................... str. 55 Příloha F-1 .................................................................................................... str. 56 Příloha F-2 .................................................................................................... str. 60 Příloha F-3 .................................................................................................... str. 61 Příloha F-4 .................................................................................................... str. 62 Příloha G-1 .................................................................................................... str. 63 Příloha G-2 .................................................................................................... str. 68 Příloha G-3 .................................................................................................... str. 69 Příloha H-1 .................................................................................................... str. 70 Příloha H-2 .................................................................................................... str. 74 Příloha H-3 .................................................................................................... str. 75 Příloha H-4 .................................................................................................... str. 76 Příloha CH-1 .................................................................................................. str. 77 Příloha CH-2 .................................................................................................. str. 81 Příloha CH-3 ...................................................................................................str. 82 Příloha CH-4 .................................................................................................. str. 83

41

Příloha CH-5 ...................................................................................................str. 84 Příloha CH-6 ...................................................................................................str. 85 Příloha I-1 .......................................................................................................str. 86 Příloha I-2 .......................................................................................................str. 87

42

PŘÍLOHA A-1

A HÁDANKA Bílá křídla mívá rád, s čertem není kamarád, na obláčku bydlívá, na děti se usmívá. (ANDĚL)

Abraka a Andělka Bylo krásné slunečné odpoledne. Abraka sbíral v lese bylinky na své lektvary. Z ničeho nic se přihnal obrovský mrak a všude na obloze se proháněli bouřkovníci. „Jéje, to nevypadá dobře,“ řekl si Abraka a rychle pospíchal zpátky do chaloupky. Sotva za sebou zavřel dveře, šlehaly všude kolem blesky a z oblohy padaly kapky tak velké, ţe by se v nich mohla koupat ţába. „Bummmm,“ ozvalo se náhle z komína. „Co se to děje?“ pomyslel si Abraka. „Ţe by se nějaký bouřkovník dostal do komína?“

„Au, Au Auuu,“ fňukal někdo

v komíně. Abraka se šel podívat, kdo ţe to v komíně tak naříká. „Kdo je tam?“ zeptal se Abraka. „To jsem já, Andělka,“ odpověděl uplakaný hlas z komína. „A co hledáš 1

PŘÍLOHA A-1 v mém komíně?“ „Nehledám nic, ale kdyţ jsem si hrála s bratříčky a sestřičkami na obláčku, začali se po obloze prohánět bouřkovníci. Obláčky se proháněly ze strany na stranu a já jsem uklouzla a spadla aţ sem k vám do komína,“ řekla smutně Andělka. „A co jsi vlastně zač?“ zeptal se znovu Abraka. „Já jsem malý andílek, jenom mi na křídlech ještě nevyrostlo dost peříček, proto jsem nemohla vzlétnout zpátky na obláček.“ Abraka se snaţil Andělku uklidnit, vysvětlil jí, ţe je široko daleko nejlepší kouzelník a ţe společně vymyslí, jak ji dostat zpátky na obláček do nebe. Vytáhl Andělku celou ušmudlanou od sazí z komína, očistil jí křidýlka od popela a začali společně vymýšlet, jak jí pomoci. Přemýšlel nad tím, ţe by jí mohl dát amulet, který by jí pomohl létat. To však zavrhl. Andělka je přece jen moc malý Andílek na to, aby ho unesla na krku. Potom si řekl, ţe vymyslí nové kouzlo, kterým by Andělku dostal zpět do nebe. To by ale mohlo trvat moc dlouho a Andělce by do té doby peříčka na křídlech mohla sama dorŧst. „Uţ vím,“ vykřikl naráz Abraka. Znal totiţ zaklínadlo, při kterém z malého keříku mŧţe během okamţiku vyrŧst košatý vysoký strom, který bude sahat aţ do nebes. „Andělko, ty si teď musíš sednout na tento malý keříček.“ Jak Abraka řekl, tak Andělka udělala. Začal říkat kouzelné zaklínadlo: „Ananas a ametyst, arašíd a z astry list, čáry máry láry fuk, keřík bude rychle buk.“ „Co se to děje, proč keřík neroste?“ nevěřícně kroutil hlavou Abraka. „Vţdyť já málem zapomněl na svého pomocníka z lidské říše, kterého jsem si dalekohledem vybral. Odteď musíme totiţ všechna zaklínadla říkat spolu, aby se kouzlo povedlo. Zkusíme to teď spolu znovu

?“

„Ananas a ametyst, arašíd a z astry list, čáry máry láry fuk, keřík bude rychle buk. BUM!BÁC!KRACH!“ (OBR. viz Příloha A-2). Sotva spolu Abraka a

kouzelné zaklínadlo dořekli, keřík se rázem začal

vytahovat ve stromeček, stromeček ve strom. V okamţiku byl strom tak velký, ţe sahal aţ nad mraky do nebes a Abraka uţ Andělku ani neviděl. „Jak se ale dozvím, ţe uţ je Andělka zpátky u svých sestřiček a bratříčkŧ?“ Náhle se z oblohy na zem snesl paprsek sluníčka a začal psát do zelené trávy: „Mockrát ti, Abrako, za všechno děkuji. Odteď uţ si budu dávat větší pozor, kdyţ si budu na obláčku hrát. Andělka.“ KVÍZ: Pamatuješ si, jak se jmenuje největší kouzelník ze začarovaného lesa? 2

PŘÍLOHA A-1 Víš ještě, jak se jmenoval andílek, který spadl z obláčku? A jak se Andělka dostala zpátky do nebe? ÚKOL Čarou spoj dvě stejná autíčka. Poznámka Úkolem je na pracovním listu najít dvě stejná autíčka a spojit je čárou. Pokud bude dítěti dělat problém spojit autíčka na pracovním listu, je moţné vystřihnou z prvního pracovního listu kaţdé autíčko zvlášť. Dítě pak bude mít moţnost auta lépe srovnat. Teprve potom bude pracovat na pracovním listu 2 (OBR. viz Příloha A-3-A4).

3

PŘÍLOHA A-2

ANANAS

A AMETIST

ARAŠÍD

A Z ASTRY LIST

ČÁRY MÁRY LÁRY FUK

KEŘÍK BUDE RYCHLE

BUM! BÁC! KRACH!

BUK

4

PŘÍLOHA A-3

5

PŘÍLOHA A-4

6

PŘÍLOHA B-1

B Abraka a Babraka Uţ od pradávna byli všichni z Abrakovy rodiny velcí kouzelníci. Uměli uvařit široko daleko nejlepší lektvary a vymyslet nejúčinnější zaklínadla, aţ na jednoho. A tím byl Abrakŧv bratr Babraka. Přestoţe byl Babraka moc hodný, neuměl vŧbec čarovat a lektvary vţdycky nějak popletl. Nic ho neodradilo od toho, aby zkoušel čarovat zas a znovu. Jednoho dne dostal Babraka obrovskou chuť na borŧvky. Před jeho chaloupkou rostl jen bodlák, proto ho napadlo, ţe by si mohl z bodláku borŧvky vykouzlit. Pronesl čarovné zaklínadlo: „ Láry, fáry, bubák, ať je z borŧvky bodlák.“ Zkoušel zaklínadlo pořád dokola, ale z bodlákŧ se mu borŧvky vyčarovat nepovedlo. Vydal se proto podívat do lesa, aby si borŧvky nasbíral do hrníčku. „To je divné,“ pomyslel si, kdyţ na kaţdém borŧvkovém keříku našel místo borŧvek pichlavý bodlák. „Jemine, já to asi zase zbabral.“ Uvědomil si, ţe zaklínadlo pokazil, ale uţ nevěděl, jak chybu napravit. „Musím jít hned k Abrakovi, on si určitě bude vědět rady.“ Kdyţ přišel k Abrakově chaloupce, bylo jasné, ţe Abraka není doma. Vţdycky kdyţ byl pryč, pronesl svoje zaklínadlo: „Čáry, máry fuk, chaloupka na buk.“ V okamţiku chaloupka vzlétla do koruny nejvyššího buku v lese a zŧstala tam aţ do doby, neţ se Abraka vrátil. „Vzpomínáš si ještě

? Byl to právě ten buk, který

Abraka vyčaroval, aby se Andělka dostala zpět do nebe.“ „No nic,“ řekl si Babraka, po tak dlouhé cestě si trošku odpočinu a na Abraku tady počkám. Lehl si pod obrovitánský buk a usnul. Celou dobu spal jako v bavlnce, aţ najednou. Břink! Bum! Bác! Vzbudil ho neuvěřitelný rámus.

7

PŘÍLOHA B-1 Babraka otevřel vyděšeně oči a hned vedle svého hrníčku na borŧvky uviděl nohu. Jen palec na ní byl větší neţ on sám. „Dávej pozor!“ křičel Babraka kamsi do výšky. „Vţdyť já dávám, jen se dívám, jestli je Abraka uţ doma,“ ozval se hluboký silný hlas. „A co mu chceš a kdo jsi?“ zeptal se Babraka. „Já jsem Obr Zlobr, Abraka uţ mi jednou pomohl, kdyţ jsem byl ještě malý zlobivý obříček, abych byl hodný a měli mě všichni rádi. Proto jsem ho přišel opět poţádat o pomoc,“ řekl obr. „Já jsem taky kouzelník, Abrakŧv bratr, třeba bych ti mohl pomoci já.“ Obr mu vysvětlil, ţe jeho snem je podívat do říše lidí, proto potřebuje, aby byl tak malý jako ostatní lidé ve městě a ţe mu s tím nikdo jiný neţ Abraka pomoci nemŧţe. „To se pleteš. Zmenšovací kouzla mi jdou nejlépe. Potřebujeme trochu bahna, dvě bobule z bezu, čtyři bodláky a bublifuk..“ Babraka s obrem Zlobrem sehnali všechno potřebné a uvařili v kotlíku lektvar. „Obře Zlobře, nyní musíš lektvar pomaličku vypít. Já na tebe budu celou dobu foukat bubliny, které vylétnou aţ za tebou do oblak. Tam, kde se tě dotknou, budeš tak malý jako lidé.“ Babraka si bublifuku nachystal celé čtyři kotlíky. Bublinky se totiţ musí dotknout obra opravdu všude, jinak by mu mohl zŧstat obrovský jenom nos nebo noha. Bublinky lítaly všude kolem a po chvíli byl obr opravdu tak akrorát, jako lidé ve městě. Babraka popřál Zlobrovi šťastnou cestu. Říše lidí byla aţ za devatero sídlišti, devatero mosty, devatero horami a devatero obláčky, kam z lesa oko nedohlédne, ucho nedoslyší a nohy nedoskočí. Po náročné cestě měl obr hlad, a jaký. Z lesa znal rŧzné povídačky, jak to ve městě chodí, ţe je tam všude všeho dost, ţe kdyţ má člověk hlad, mŧţe si vzít, co chce, ţe jsou tam legrační zvířata na kolečkách, která zvláštně troubí, na obloze ţe jsou ptáci velcí jako obr sám, no a ţe je tam prostě náramná legrace. Obr si šel tedy sehnat něco k snědku. U prvního stánku s občerstvením vytrhl prodavači dva párky z ruky a šel dál. Ten samozřejmě ihned volal policisty, ať chytí zloděje. Obr se snaţil utéct, jenţe nevěděl, ţe se chodí jen po přechodu a na zelenou. Na červenou zmateně pobíhal mezi auty a nevěděl kudy kam. Policisté ho samozřejmě za chvilku chytili. Mezitím v začarovaném lese přišel domŧ Abraka. Potkal Babraku, který mu vyprávěl, proč přišel a příhodu s obrem Zlobrem. „To snad nemyslíš váţně, obr ve městě? Ti přece do lidské říše nepatří, i kdyţ jsou zmenšení. Neví, jak to tam chodí. Musíme ho rychle najít.“ Podíval se kouzelným dalekohledem do říše lidí a viděl chudáka obra, jak sedí v cele a pláče. „To, co jsi provedl, musíme dát okamţitě do pořádku. A ty mi pomŧţeš!“ Znám zaklínadlo, kterým mŧţu všechna tvoje dnešní

8

PŘÍLOHA B-1 kouzla vrátit zpět, ale ty mi musíš slíbit, ţe uţ sám nikdy čarovat nebudeš.“ „Ale co mám dělat, kdyţ jsem z kouzelnické rodiny?“ „Budeš mi pomáhat sbírat bylinky, ty všechny dobře znáš a nemŧţeš je poplést.“ „Dobře, slibuji,“ řekl Babraka a dali se do kouzlení. Budeme muset zaklínadlo opakovat třikrát. Obr byl moc velký, neţ aby se to povedlo napoprvé. Bodlákŧ je teď díky tobě v lese tolik, ţe se nám je nepodaří naráz v borŧvky proměnit. „Dáme se do práce,“ řekl Abraka. „Pomáhat nám musí také , aby se kouzlo povedlo.“ Bílý bonbon, bleší chlup, klobouk houby, bodlák, buk, bublat bude vše a hned, co Babraka zbabral musí zpět, a to hned. BUM!BÁC!KRACH! (OBR. viz Příloha B-2). „Jééé obr Zlobr a všude v lese borŧvky, vykřikl radostně Babraka. Všechno je zase tak, jak má být.“ Od té doby Babraka uţ nikdy sám nekouzlil, ale pomáhal sbírat bylinky. Zlobr všechny obyvatele lesa odrazoval od cesty do města. A Abraka? Ten byl pořád nejlepší kouzelník široko daleko. KVÍZ: Pamatuješ si ještě, jak se jmenoval Abrakŧv bratr? Víš, jaké kouzlo popletl a na co měl chuť? Kdo byl na výletě ve světě lidí? HÁDANKA: Prochází se po mé dlani, má červený kabátek, na sedmero zapínání, pro všední den, pro svátek21 (BERUŠKA)

21

VANDASOVÁ, J., SMETÁNKOVÁ, M. Pro hbité jazýčky, pro bystré hlavičky: logopedický sešit pro děti, které se učí rozlišovat sykavky řady C, Z, S, Č, Š, Ţ. 1.vyd. Čáslav: Studie Press, 2003.s.32. ISBN 8086532143. 9

PŘÍLOHA B-1

ÚKOL Pomoz

najít

obrovi

Zlobrovi

cestu

zpět

do

kouzelného

lesa

(OBR. viz Příloha B-3).

10

PŘÍLOHA B-2

BÍLÝ BONBON

KLOBOUK HOUBY HOUBY

BUK HOU BY

BLEŠÍ CHLUP

BODLÁK HOUBY

BUBLAT BUDE VŠE A HNED LAT BUDE VŠE A HNED HOUBY

BUM! BÁC! KRACH! CO BABRAKA ZBABRAL, MUSÍ ZPĚT, A TO HNED

11

PŘÍLOHA B-3

12

PŘÍLOHA C-1

C Cimburak a Cylindrovník Vedle začarovaného lesa se rozpíná ještě jeden les, mnohem temnější, hustější a hlubší. Je to les černý. V něm bydlí černokněţníci, nejstrašlivější obludy, cácory a jezinky a všichni ti, kteří chtěli jen zlo a vládnout celému světu. Ty všechny se Abrakovi a ostatním obyvatelŧm kouzelného lesa povedlo společnými silami vyhnat, aby mohli dál ţít v klidu a míru. Jeden z černokněţníkŧ obyvatelŧm kouzelného lesa nikdy neodpustil, protoţe ho vyhnali. Neustále vymýšlel, jak se jim pomstít. Ten černokněţník se jmenoval Cimburak. Byl to takový malý scvrklý muţíček, který vypadal jako skřet. Na hlavě měl vţdycky černý cylindr, který byl utkaný z pavučin nejjedovatějšího pavouka v černém lese. Cimburak byl na svŧj cylindr patřičně hrdý, proto si ho nechal od jezinek ušít opravdu hooodně vysoký. V tom cylindru měl Cimburak ukrytou celou svou čarovnou moc. Cimburak neustále přemýšlel, jak se do kouzelného lesa dostat. Cestu totiţ hlídali obři. Jednou se převlékl za starou babičku, ale cylindr měl pořád nasazený na hlavě. Podle něho obři ihned Cimburaka odhalili. „Musím vymyslet takový převlek, abych mohl mít cylindr na hlavě a nebylo to obrŧm podezřelé,“ řekl si Cimburak. „Uţ to mám, proměním se ve cvrčka, to pak budu tak malý, ţe si mě obři ani nevšimnou a cylindr si mŧţu klidně nechat na hlavě.“ Třikrát před sebou mávl cylindrem a řekl: „Cvrček.“ V okamţiku se proměnil v malinkého zeleného cvrčka a kolem obrŧ proskákal v trávě. Cestou vymýšlel, jak se obyvatelŧm kouzelného lesa za všechno pomstít. „Mohl bych třeba vymazat z oblohy slunce, aby byla pořád jen temná noc.

13

PŘÍLOHA C-1 Kouzelný les by potom vypadal, jako les černý. Nádhera! Ale to by dal hned Abraka zase do pořádku. Uţ vím! Nejdříve se musím zbavit Abraky!“ vykřikl škodolibě. „No, co bych se namáhal chodit pěšky, vţdyť mě mŧţe klobouk odnést, kam jen budu chtít. Cik, cak, cvrnk, k Abrakovi frnk,“ řekl Cimburak. Abraka zrovna ve své chaloupce vařil léčivé lektvary a nevšímal si ničeho jiného neţ kotlíku před sebou. Cimburak otevřeným oknem pozoroval a poslouchal, co Abraka dělá, a vymýšlel, jak se ho zbavit. „Cibule, chybí mi cibule,“ vzdychl naráz Abraka. Cimburakovi se to náramně hodilo. Vyčaroval si cibuli, kterou napustil uspávacím elixírem. Po něm člověk spí, dokud ho někdo nepolije kýblem studené vody. Moc dobře totiţ věděl, ţe Abraka svoje lektvary nejdříve sám ochutnává, neţ je někomu předepíše. Aby ho Abraka nepoznal, převlékl se za pokoutného prodavače. „Cink, cink,“ zazvonil Cimburak u dveří Abrakovy chaloupky. „Uctivě zdravím, pane, mám tady nejlepší zeleninu široko daleko, hlavně cibule se teď náramně vyvedla,“ chválil Cimburak. „Cibuli bych teď opravdu potřeboval, jdete jak na zavolanou.“ „Sluţebníček, pane,“ řekl Cimburak a podal Abrakovi několik cibulí. Abraka přidal cibule do kotlíku a vařil dál. „Hotovo, teď uţ jen stačí lektvar ochutnat u mŧţu ho ihned stáčet do lahviček.“ Ochutnal lektvar a cobydup tvrdě usnul. Na tento okamţik čekal Cimburak celý netrpělivý za dveřmi. Vkradl se do chaloupky, pomoci svého cylindru se proměnil v Abraku a vymýšlel plán, jak se pomstít ostatním v kouzelném lese. „Uţ vím, začaruji všechny stromy a keře, aby na nich od dnešního dne rostly jen cylindry. Nový strom se bude jmenovat cylindrovník. Tím se pomstím nejlépe, protoţe zvířata nebudou mít potravu a ostatní také ne .“ Cimburak se dal hned do práce, mávl svým kouzelným cylindrem a na všech keřích a stromech se objevily cylindry. Po chvilce někdo buší na dveře. „Abrako, stalo se něco hrozného. Na všech stromech a keřích rostou jen cylindry! Co budeme jíst?“ křičel zoufale zajíc, který si jako první všiml toho, co se stalo. Během chvilky se před Abrakovou chaloupkou shromáţdila i ostatní zvířátka z lesa a prosili, aby jim Abraka pomohl. „To musel být určitě Cimburak, ten bez svého cylindru nikdy neudělal ani krok a takto nám stromy a keře zaklel,“ shodovali se všichni. „Co budeme dělat?“ ptali se a spoléhali na to, ţe jim Abraka pomŧţe. Nevěděli, ţe Abraka je přeměněný Cimburak. „Nebudeme dělat nic, teď na vás nemám čas, já jist plody ze stromŧ ani z keřŧ nepotřebuji. A cylindry se hodí vţdycky, kdyţ prší nebo svítí slunce. Je to mnohem lepší, neţ aby na stromech rostlo nějaké obludné ovoce. Jestli někdo bude mít na něco ze stromu nebo keře chuť,

14

PŘÍLOHA C-1 mŧţe přijít a za dukát mu jedno jablíčko vyčaruji,“ odpověděl jim. Nikdo nemohl uvěřit, jak se Abraka zachoval a ţe jim nechce pomoci a ještě po nich ţádá peníze. Všem to bylo podezřelé a přemýšleli, jestli Abraku Cimburak nemohl také nějak začarovat. Zvířátka vymyslela, ţe se večer, aţ Abraka usne, pŧjdou potichoučku podívat do jeho chaloupky, jestli nenarazí na něco podezřelého. Rozhodli se, ţe nejlepší bude, kdyţ vyšlou neviditelného ducha. V noci se duch vydal do Abrakovy chaloupky. Kdyţ vstoupil dovnitř, uviděl Abraky dva. Jeden spal jako zabitý a druhý seděl u stolu a četl si v knize kouzel. Zpočátku tomu nerozuměl, ale po chvíli mu všechno došlo. Jeden Abraka měl totiţ na hlavě vysoký černý cylindr. „To není Abraka, ale Cimburak!“ Duch utíkal novinu říci ostatním. „Musíme hned něco udělat, Cimburak má Abrakovu podobu a chudák Abraka spí, jako by ani nebyl mezi ţivými.“ Vzpomněli si, ţe jim kdysi Abraka povídal, ţe pokud někdo tvrdě spí, musí se polít kýblem nejstudenější vody z nejčistější studánky. „Vodu bychom měli, ale co uděláme s Cimburakem? Dokud má na hlavě svŧj cylindr, nezmŧţeme proti němu nic.“ Dohodli se, ţe se v noci duch opět vypraví do chaloupky a cylindr Cimburakovi vezme. Mezitím ostatní studenou vodou vzbudí Abraku. Ten uţ si s Cimburakem bude vědět rady. „Aţ písknu, všichni naráz vtrhnete do chaloupky, zachráníte Abraku a zajmeme Cimburaka.“ Po setmění vyrazil duch do chaloupky. Cimburak právě kul pikle, jak se zmocní kouzelného i černého lesa , bude vládnout všem a postupně dobude i říši lidí. Během rozjímání usnul. Na tuto situaci duch čekal. Vzal mu cylindr a pískl na ostatní. Zvířátka vtrhla do chaloupky a pokropila spícího Abraku. Okamţitě se probudil z tvrdého spánku. Rovněţ Cimburak nemohl po probuzení popadnout dech. Všude kolem něho stáli obyvatelé lesa. Zoufale hledal na hlavě svŧj cylindr, který ne a ne najít. „Co s ním uděláme?“ ptali se všichni Abraky. „Nejdříve musíme zničit cylindr,“ řekl Abraka. „Néééé, cylindr néééé,“ křičel z plných plic Cimburak. Abraka otevřel pec a cylindr do ní hodil. Tím ztratil Cimburak všechnu kouzelnou moc. „Ale co teď, co kdyţ se Cimburak vrátí do černého lesa, nechá si ušít nový cylindr z nejjedovatějších pavučin a získá opět kouzelnou moc?“ ptali se všichni. Abraku napadlo, ţe by mu mohli dát vypít lektvar zapomnění. Cimburak by pak nevěděl, kdo je, a na nic, co se kdysi stalo, by si nevzpomněl. Mohli by mu říci, ţe se jmenuje Cecil, ţe je cizinec a zvířátka ho našla v lese, kdyţ uklouzl na mokré cestě a bacil se do hlavy. Všichni s Abrakovým nápadem nadšeně souhlasili. Cíp papíru z cedule, jeden citron, cibule. Všechno s cukrem povaříme a přes cedník procedíme (OBR. viz Příloha C-2).

15

PŘÍLOHA C-1 Kdyţ lektvar uvařili, nechali Cimburaka pro jistotu vypít celičký litr lektvaru zapomnění. Kdyţ se začal vyptávat, jak se ocitl u

Abraky, vyprávěl mu příběh

s Cecilem. Cimburak se jako Cecil vydal na cestu, aby našel svŧj domov a jestli se někde neusadil, hledá ho dodnes. „Nyní uţ zbývá vrátit na stromy a keře to, co tam patří. S tím bys mi mohl pomoci ty

“

KVÍZ: Jak se jmenoval černokněţník, co se chtěl pomstít obyvatelŧm kouzelného? V čem měl Cimburak ukrytou svou čarovnou moc? Co dal Abraka Ciburakovi vypít? HÁDANKA Do polévky, do guláše, kdo mě loupe, vţdycky pláče, kořeny mě drţí v zemi, hlavou se však dívám k nebi. (CIBULE)

ÚKOL Pomoz Abrakovi a dej na strom a na keř plody, které tam patří a pojmenuj je.

16

PŘÍLOHA C-1 Poznámka Materiál je potřeba dopředu vystříhat. Dítě bude při sestavování materiálu potřebovat pomoc dospělého. Aţ bude mít vše připravené, správnost úkolu si samo dítě zkontroluje tak, ţe odkryje svrchní část stromu (OBR. viz Příloha C-3 aţ C-5).

17

PŘÍLOHA C-2

CÍP PAPÍRU Z CEDULE

CIBULE HOUBY

PŦL CITRÓNU

S CUKREM VŠECHNO POVAŘÍME

BUM! BÁC! KRACH!

A PŘES CEDNÍK PROCEDÍME

18

PŘÍLOHA C-3

19

PŘÍLOHA C-4

20

PŘÍLOHA C-5

21

PŘÍLOHA Č-1

Č HÁDANKA: Bradavici na nose, na zádech mám hrb, koště vţdycky při ruce, kočku dá na krb. (ČARODĚJNICE)

Čarodějnice Čipera Pod Čertovskou skálou bydlela čarodějnice Čipera. Své jméno dostala podle toho, ţe uţ odmalička byla zbrklá. Chvíli nevydrţela na jednom místě, jako by měla za sebou neustále hejno včel. Podle toho také vypadalo její čarování. Vŧbec nepřemýšlela nad tím, jaké mohou mít její čáry následky. Bydlela ve zvláštním domečku, který byl přímo ve velké díře v Čertovské skále. Tam měla velkou pec, na ní 22

PŘÍLOHA Č-1 se vţdycky vyhřívala její černá kočka. Všechno bylo černočervené, protoţe tyhle barvy měla Čipera nejraději. Bylo to zrovna na jaře, po dlouhém období dešťŧ, kdy se na obloze mráčky jen míhaly a sluníčko ani nevykouklo. Za Čiperou si začala chodit stěţovat zvířátka z lesa. „Čipero, udělej něco, nás uţ to nebaví, kdyţ pořád jen prší. Zařiď, aby bylo neustále léto a svítilo sluníčko. Všechna zvířátka moc dobře věděla, ţe s takovým přáním nemohou přijít za Abrakou. Často jim totiţ kladl na srdce, ţe přírodní řád se musí za kaţdou cenu dodrţovat. Čtyři roční období se musí pravidelně střídat a harmonie přírody musí zŧstat zachována. Jinak by to mohlo mít velmi nepříjemné následky. Čipera byla opravdu zbrklá čarodějnice. „To je výborný nápad. Mě uţ neustálý déšť také nebaví a sluníčka se nemohu dočkat. Proč tedy nezařídit, aby bylo léto? Stejně jsou další roční období k ničemu. Chviličku strpení, hned to bude,“ řekla ostatním. „Mráčky pěkně na stranu a sluníčko nad hlavu, odteď ať je léto jen, podzim, zimu ani jaro potřebovat nebudem.“ Mávla svým kouzelným koštětem a na obloze rázem vysvitlo sluníčko. Po mráčcích ani památka. „Nádhera, přesně tak jsme si to představovali. Heč, peč, odteď uţ budeme mít jen léto,“ chlubili se všichni. Vŧbec netušili, jak se jim slunečné počasí vymstí. Ze začátku se všichni radovali. Káčátka a malé labutě se neustále čvachtaly v rybníku, ostatní se vyhřívali na sluníčku a libovali si, jak to náramně vymysleli. Po čtvrtém týdnu neustálého horka je uţ sluníčko omrzelo. „Hrŧza, ustavičné vedro je úmorné. Kdyby se tak sluníčko alespoň na chvíli schovalo za mráčky,“ přáli si. Ale sluníčko se za mráčky schovat nemohlo, neboť je Čipera odčarovala a dost urazila. Neuvědomila si jejich dŧleţitost. Jak plynul čas, koryta řek a potokŧ začala pomalu vysychat. Z celého rybníka zbyla jen maličká louţička, ve které se nikdo nemohl osvěţit před pálivými paprsky. Zvířátka neměla co pít. Stromy a tráva nemohly rŧst, protoţe neměly dost vláhy, ovoce pomalu usychalo a některá zvířátka dostala z horka dokonce úţeh. Včely, čmeláci a vosy neměli co jíst, protoţe květy na stromech uţ měly dávno plody a ostatní květiny byly horkem úplně uvadlé a neměly ţádný pyl. Naráz si všichni vzpomněli na Abraku, co jim o přírodním řádu říkal. „Musíme za Čiperou, ať zařídí, aby se nám roční období znovu střídala.“ Čipera se snaţila roční období přičarovat zpět, ale marně. Mráčci a bouřkovníci se moc rozhněvali, kdyţ je odčarovala. Řekli si, ţe se zpátky nevrátí, kdyţ si jich v lese nikdo neváţí. I Duhovce mrzelo, ţe o jeho barevnou duhu nemá nikdo zájem a v lese ho nepotřebují. Zvířátka 23

PŘÍLOHA Č-1 měla poslední naději. Tou nebyl nikdo jiný neţ Abraka. Dávno pozoroval přírodu, jak je unavená a vyprahlá ţárem slunce. Chtěl, aby chybu dal opět do pořádku viník. Ale jak uţ to bývá, viníci si nevěděli rady. Zvířátka i s Čiperou přišli poprosit o pomoc k Abrakovi. „Neváţili jste si přírody, čtyř ročních období, mráčkŧ a všech, kteří nám dobře slouţili. Nyní chcete, abych za vás dělal pořádek?“ „Prosím, Abrako! Pomoz nám! Všichni uţ víme, jak je řád v přírodě dŧleţitý a jak moc potřebujeme déšť,“ ţadonili. Abrakovi se zvířátek zţelelo: „Dobrá, pomohu vám, ale roční období musíme zavolat zpět společně.“ „Čas ať plyne tak, jak má a počasí se nám střídá. Sluníčko a jindy mráček, ať vyskočí nad obláček. Ať vždy prší, jak potřeba, neboť vody je nám třeba. Jaro, léto, podzim, zima, ať se střídá, to je prima. Mráčky ať se kaboní, déšť ať přijde nad

hory.

Ať

čtyři

roční

období

nám

v lese

vládnou,

to

se

ví.

BUM!BÁC!KRACH!“ (OBR. viz Příloha Č-2). Mráčky se pomalu začaly vracet na oblohu, bouřkovníci rozkřesávali blesky, sluníčko ustupovalo a meluzína pročesávala stromŧm větvě. Takovou radost z bouřky v lese ještě nikdy nikdo nezaţil. Všichni pobíhali mezi kapkami deště, chytali je do pusy, tančili a duch Duhovec jim k tomu vymaloval na oblohu překrásnou duhu, která rozveselila celičký les. Nikdy se uţ nestalo, aby si někdo z obyvatel kouzelného lesa na počasí nebo roční období stěţoval. Kaţdý měl radost, jak krásně to příroda vymyslela. Na jaře se těšili na déšť a rozkvetlé stromy, v létě si uţívali sluníčka, na podzim skotačili v napadaném listí. A v zimě? V zimě odpočívali a netrpělivě čekali na jaro. KVÍZ: Kdo bydlel pod Čertovskou skálou a jak se jmenoval? Jakým společným názvem označíme jaro, léto, podzim a zimu? Kolik máme ročních období? ÚKOL Přiřaď ke stromečkŧm roční období a doplň, co je pro dané období typické. Poznámka

24

PŘÍLOHA Č-1 Materiál je potřeba nachystat dopředu (nastříhat). Dítě poté přiřazuje na stromy květiny, jablka, listí, či sněhové vločky. Do pravého horního rohu patří název ročního období, které dítě díky obrázku rozpozná (OBR. viz Příloha Č-3 aţ Č11).

25

PŘÍLOHA Č-2

ČAS AŤ PLYNE TAK, JAK MÁ

A POČASÍ SE NÁM STŘÍDÁ

SLUNÍČKO A JINDY MRÁČEK, AŤ VŢDY PRŠÍ, JAK POTŘEBA, AŤ VYSKOČÍ NAD OBLÁČEK NEBOŤ VODY JE NÁM TŘEBA.

JARO, LÉTO, PODZIM, ZIMA, AŤ SE STŘÍDÁ

TO JE PRIMA

MRÁČKY AŤ SE KABONÍ, DÉŠŤ AŤ PŘIJDE NAD HORY

AŤ ČTYŘI ROČNÍ OBDOBÍ NÁM V LESE VLÁDNOU, TO SE VÍ

26

PŘÍLOHA Č-2

BUM! BÁC! KRACH!

27

PŘÍLOHA Č-3

28

PŘÍLOHA Č-4

29

PŘÍLOHA Č-5

30

PŘÍLOHA Č-6

31

PŘÍLOHA Č-7

32

PŘÍLOHA Č-8

33

PŘÍLOHA Č-9

34

PŘÍLOHA Č-10

35

PŘÍLOHA Č-11

JARO

PODZIM

LÉTO

ZIMA

36

PŘÍLOHA D-1

D HÁDANKA Má tři hlavy, jedno tělo, princezny chce jako věno, a kdyţ má uţ velký hlad, chce je taky spolykat. (DRAK)

Doupě draka Za horami daleko od kouzelného lesa bylo království. V něm bydlel ve skalním doupěti drak Dobromil. Nebyl zlý, ale dobrosrdečný. Pomáhal v království péct chleba tím, ţe roztápěl pec. Nechtěl za ţenu ţádnou princeznu. Jediné, co mu ke štěstí chybělo, byla dračice, s kterou si chtěl zaloţit vlastní dračí rodinku. Proto si drak Dobromil podal

37

PŘÍLOHA D-1 inzerát. „Hledám dračici, která by se mnou chtěla mít malá dráčata.“ To víte, moc si vybírat nemohl. Dračích dam je na celém světě opravdu málo a drak sám byl dost ohroţený druh ţivočichŧ. Aţ do kouzelného lesa se rozkřiklo, ţe drak hledá dračí dámu. Jaká náhoda! V kouzelném lese ţila jedna nezadaná dračice Dáda a právě hledala ţenicha. „To není moţné, drak Dobromil, co nechce za ţenu princeznu? Hned mu pošlu dopis, ať se dozvím, co je zač.“ V dopise dračice Dáda psal, z jakého pochází rodu, ptala se, zda nejsou náhodou vzdálení příbuzní, jaké má drak záliby, kam rád létá na dovolenou a další podrobnosti. Dračice odeslala psaní po datlovi, který měl právě do království za horami naplánovanou cestu za svou rodinou. Kdyţ si drak Dobromil přečetl dopis od Dády, okamţitě začal psát odpověď. Ujistil Dádu, ţe určitě příbuzní nebudou, protoţe pochází z daleké země a do království se teprve před nedávnem přistěhoval. Je mu v cizím prostředí samotnému smutno, proto hledá partnerku. Dovolenou nejraději tráví u činné sopky v Dýmovnicích, kam by Dádu rád vzal s sebou. „Datle, vyřiď Dádě mé srdečné pozdravy a ţe doufám v brzkou shledanou.“ Datel vzal dopis a letěl zpět do kouzelného lesa, kde uţ dračice netrpělivě čekala na odpověď. „Dovolená u činné sopky v Dýmovnicích! To zní báječně! Pochází z daleké země, výborně! Jak srdečně mě zdraví! To je ale gentleman! Nebudu na nic čekat a vydám se za Dobromilem na návštěvu.“ Protoţe byla dračice velmi zvědavá, vydala se ihned na cestu. Jako dárek s sebou vezla dvacet dřevěných kŧlŧ, neboť ty draci pálí nejraději. Stihla si dát pleťovou masku - dva vagóny sazí. Chtěla vypadat opravdu neodolatelně. Místo parfému se dvě hodiny vyuzovala nad ohněm, aby jí dým dodal správnou vŧni. Drak byl nečekanou návštěvou mile překvapený. Nemyslel si, ţe by se dračice objevila tak rychle. Dlouhé hodiny si spolu povídali a opravdu si náramně rozuměli. Dračice Dáda uţ u draka Dobromila zŧstala a plánovali spolu vysněnou dračí rodinku. Tím ale náš příběh zdaleka nekončí. Malých dráčkŧ se jim narodilo celkem sedm. Dvě holčičky a pět klukŧ. V doupěti měli od té doby opravdu hodně veselo. Dráčci něco neustále podpalovali, protoţe ještě neuměli oheň dostatečně ovládat. Stačilo, aby dostali třeba škytavku, a hned bylo doupě v plamenech. Celý den vydrţeli dovádět, ale kdyţ se setmělo a měli jít do hajan, dostali pokaţdé strach. „Maminko, nech nám rozsvíceno, my máme strach.“ „Ale prosím vás, z čeho?“ ptala se dračice. „Nás tady straší nějaký duch,“ odpověděli vylekaní dráčci. „Kolikrát jsem vám uţ říkala, ţe duchové neexistují,“ řekla maminka. Kaţdý večer přečetla dráčkŧm pohádku 38

PŘÍLOHA D-1 na dobrou noc a uloţila je k spánku. Dávno uţ zapomněla, ţe v kouzelném lese bylo duchŧ vţdycky dost. Nikdy nebyli zlí, jen si někdy z nudy chtěli s ostatními hrát. Jenţe i malý dráček se lekne, kdyţ nikoho není vidět a zničehonic se začnou hýbat samy od sebe hračky a jiné předměty. Dráčata se tedy rozhodla na ducha vymyslet past. „Rozsypeme na zem sopečný prach, to budeme vidět, kam duch šlápne a kudy pŧjde.“ Zkusili tedy na zem vysypat prach a čekali, co se stane. Jenţe se nestalo vŧbec nic, protoţe tento duch nechodil po zemi, ale poletovat vzduchem. Hodně rád si hrával s dřevěnými hračkami dráčkŧ, do rána dováděl u nich v pokojíčku. Dráčky to uţ přestalo bavit. „Kdyţ nám nechce pomoci maminka, musíme si poradit sami.“ Z doslechu věděli o jednom kouzelníkovi. Dopídili se i jeho adresy, a tak se rozhodli, poslat mu ohnivou zprávu. „Dobrý den váţený kouzelníku Abrako, potřebujeme poradit. Máme podezření, ţe u nás v doupěti straší duch. Doteď jsme si s ním nevěděli rady, rodiče nám nevěří, a proto jsme chtěli poprosit o pomoc vás. Prý umíte všelijaká kouzla, mohl byste nás tedy toho nezbedného ducha zbavit. Pokud budete mít cestu kolem, určitě se zastavte. Dráčci z doupěte ve skále.“ Udělali kruh, dopis poloţili doprostřed a všichni naráz vyplivli oheň, který dopis rozţhavil a spálil. Dým pak napsal vzkaz z papíru přímo adresátovi na okno. „Někdo mi posílá ohnivý dopis, ten uţ jsem dlouho nedostal,“ divil se Abraka. Co od něho nějaký drak mŧţe chtít. Po přečtení zprávy ho hned napadlo, ţe dráčata budou děti od dračice, která se před lety odstěhovala z kouzelného lesa za svým ţenichem. Vzpomněl si také na jednoho ducha. Pokaţdé, kdyţ Abraka vařil některý ze svých lektvarŧ, chodíval duch polykat bublinky vylétávající z kotlíku. Moc mu chutnaly a nejvíce se mu líbilo, kdyţ byly barevné. Proto se mu začalo říkat Duhovec. Kdyţ měl v sobě hodně spolykaných bublinek, uměl z nich vyfouknout nádhernou duhu. Abraka uţ Duhovce několik let neviděl a netušil, co se s ním mohlo stát. Do království za dráčaty hned vyrazil. Dračí doupě našel bez problému. Dráčátka mu vykládala, co všechno se u nich večer děje. „Moţná je to náš Duhovec. Před lety se ztratil. Ve stejné době vaše maminka odletěla z kouzelného lesa. Musíme počkat do večera, přes den duchové spí,“ řekl dráčatŧm Abraka. V noci začaly v pokoji létat hračky, zkrátka se děly neobvyklé věci. „Duhovče, jsi to ty?“ zeptal se Abraka. „Jé, Abrako, co tady děláš?“ „Přišel jsem se podívat, kdo tady dráčátka nenechá v noci klidně spát.“ „Já je nechtěl rušit, ale uţ jsem si nevěděl rady. Před lety, kdyţ dračice letěla za svým ţenichem, jsem chtěl také

39

PŘÍLOHA D-1 na výlet. Sedl jsem si na její hřbet, pevně se drţel a doletěl aţ sem do doupěte. Zpočátku se mi líbilo, ţe jsem na novém místě. Po čase jsem chtěl ale zpět do kouzelného lesa. Cestu jsem neznal a nikdo mé řeči nerozuměl a nevšímal si mě. Řekl jsem si, ţe kdyţ začnu dělat neplechu, určitě se o mě budou více zajímat.“ Duch Duhovec ještě Abrakovi vyprávěl o jeho marné touze po návratu zpět do lesa. Vţdy si vybral nevhodnou dobu a vítr ho zavál zpět do doupěte. „Vezmu tě s sebou zpět domŧ, pokud chceš. Musím nejdříve připravit lektvar, po kterém budeš vědět, jak se udrţet u mě pod plášťem. Spolu odletíme a vrátíme se domŧ. Souhlasíš?“ Duch byl nadšený. Konečně mu někdo pomŧţe. Abraka začal vařit lektvar a Duhovci vysvětlil, ţe musí opět polykat bubliny jako vţdycky. Potom bude duhový a Abraka ho uvidí. „Dobromyslu doušek, od dědouška fousek, k tomu dortu kousek. Kostku ledu, trošku medu. Vody dolít jeden džbánek, lektvar bude jako vánek. Duhový náš duch zas bude, uvidí ho z dálky všude. BUM!BÁC!KRACH!“ (OBR. viz Příloha D-2). Po celou dobu vaření Duhovec polykal bublinky. Čím více bublinek spolykal, tím byl lépe vidět. Barvami jen zářil. Abraka schoval Duhovce pod svŧj dlouhý hábit, zapnul knoflík a hned byli doma. Ještě před návratem domŧ vytvořil Duhovec dráčatŧm pro radost tu nejkrásnější duhu. Byla vidět široko daleko a dráčata si z ní udělala klouzačku. Od těch dob se dráčata duchŧ nikdy nebála. Dobře věděla, ţe nechtějí nikomu ublíţit a kdyţ o sobě dávají vědět, potřebují pomoc. Duhovec se od Abrakova kotlíku s lektvary nehnul ani na krok. Spokojeně si pochutnával na výparech z lektvarŧ a v lese maloval ty nejkrásnější duhy na světě. KVÍZ: Víš, jak se jmenoval drak a dračice? Pamatuješ si, kolik se narodilo dráčátek? Jak se jmenoval duch, který strašil v doupěti? ÚKOL Přiveď Duhovce k duze a draka Dobromila zpět do dračího doupěte (OBR. viz Příloha D-3).

40

PŘÍLOHA D-2

DOBROMYSLU DOUŠEK

K TOMU DORTU KOUSEK HOUBY

TROŠKU MEDU HOUBY

LEKTVAR BUDE JAKO VÁNEK

OD DĚDOUŠKA FOUSEK

KOSTKU LEDU HOUBY

VODY DOLÍT JEDEN DŢBÁNEK

DUHOVÝ NÁŠ DUCH ZAS BUDE, UVIDÍ HO Z DÁLKY VŠUDE

41

PŘÍLOHA D-2

BUM! BÁC! KRACH!

42

PŘÍLOHA D-3

43

PŘÍLOHA Ď-1

Ď Divukrásná divoženka Byla krásná slunečná neděle a v kouzelném lese se připravovala velká sláva. Konalo se divadelní představení na počest návštěvy krále Pidiţvíka. Na představení se všichni těšili. Hlavní hrdinkou měla být divukrásná divoţenka. Bylo to nejkrásnější stvoření z celého kouzelného lesa. Měla pomněnkově modré oči a tvářičky měla rŧţovoučké jako rosou pokropené květy jabloně. Nejkrásnější na ní byl její úsměv, protoţe se jí na tváři udělaly dva ďolíčky. Měla dlouhé havraní vlasy aţ po pás. Nosívala šaty z kapradí a moc ráda tančila na paloučku. Při tanci vypadala, jakoby se vznášela, protoţe ji občas vánek trochu poponesl. Ještě v kolébce jí předpověděla sudička: „Budeš nejkrásnější stvoření z celého kouzelného lesa.“ Druhá k tomu dodala: „Aţ budeš velká, spadneš do díry.“ „Neboj, malá divoţenko,“ řekla třetí. „V té díře potkáš svou lásku a nakonec všechno dobře dopadne.“ Divadlo mělo začít za několik hodin. Král Pidiţvík se uţ těšil na pěknou podívanou. Divukrásná divoţenka nacvičovala poslední kroky. Po chvíli se podívala na slunečnice a zjistila, ţe musí rychle pospíchat, jinak divadlo nestihne. „Jee, tak jsem se zabrala do tančení, ţe bych představení snad ani nestihla. Musím přijít včas!“ Jenţe jak tak spěchala, nedávala si vŧbec pozor, kam šlape. Na sudiččiny věštby dávno zapomněla. Bum! „Au, au!“ vykřikla bolestí divoţenka. „Poranila jsem si chodidlo a mám úplně roztrhaný oděv z kapradí, pomooc.“ Divoţenka spadla do velikánské díry a nemohla se dostat ven. Díra byla od dělové koule, kdy před několika sty lety mezi sebou válčila dvě království. Divoţenka plakala a plakala. Najednou uslyšela hlas: „Neplač, divoţenko, já ti pomŧţu,“ volal na ni divočák do díry. „Podám ti své kopýtko 44

PŘÍLOHA Ď-1 a ty se dostaneš ven.“ Divočák jí podal kopýtko, divoţenka se ho chytila a během chvilinky uţ byli v díře oba. „To je nadělení,“ bědovali a volali společně o pomoc. Kolem díry se plazila malá háďátka. „Nebojte se, pomŧţeme vám. Spojíme se ocásky a vytáhneme vás.“ Háďátka se spojila ocásky a divoţenka i s divočákem se po nich začali soukat ven. Byli ale moc těţcí a do díry spadli i s háďátky. V díře seděli háďátka, divočák i divoţenka. „Co si počneme teď?“ ptala se divoţenka. „Za chvíli začíná představení, zatímco my tady sedíme v díře.“ Najednou uslyšeli, jak někdo volá do díry: „Nebojte se, vytáhnu vás.“ Byl to Diblík, skřítek s velkým a hodným srdíčkem. Podal do díry větev ze stromu. Všichni se chtěli dostat co nejrychleji ven a do díry stáhli za sebou i Diblíka. Kdyţ se divukrásná divoţenka nedostavila na představení, začal po ní pátrat celý les. „To je divné, to je divné. Na divoţenku bylo vţdycky spolehnutí. Muselo se jí něco přihodit!“ pomyslel si Abraka. „Pŧjdu se podívat do kouzelného zrcadla, abych ji našel.“ Šel do své chaloupky, třikrát pohladil kouzelné zrcadlo a co vidí! Divoţenka, divočák, háďátka i Diblík sedí v díře a nevědí si rady, jak se dostat ven. „Díra po dělové kouli, ta je přesně vedle kapradinového háje.“ Vzal si s sebou knihu kouzel a šel jim pomoci. „Nebojte se, pomohu vám.“ Chvilku přemýšlel, jak je dostat ven. Neměl ţebřík, ani lano. Kdyby jim chtěl podat ruku, spadl by do díry za nimi. „Mám nápad! Udělám vám ţebřík z kapradí.“ Vytáhl knihu kouzel, podíval se, jak zní zaklínadlo, po kterém se kapradí mnohokrát zvětší a zpevní. Potom ho stačí jen naklonit do díry a všichni po něm mohou vylézt ven. Budík, loďka, hadice a vodičky sklenice. Kapradí se vytáhne, až do díry dosáhne. BUM!BÁC!KRACH! (OBR. viz Příloha Ď-2) Kapradí rázem dosáhlo aţ na dno díry. Divoţenka, divočák, háďátka i skřítek Diblík po něm vyšplhali ven. Všichni moc poděkovali Abrakovi a divadlo se nakonec konalo s hodinovým zpoţděním. Král Pidiţvík byl z představení tak nadšený, ţe ho uspořádal i u nich v království. Divukrásná divoţenka si se skřítkem Diblíkem tak rozuměla, ţe se spolu přestěhovali do kapradinového háje. Velkou díru od dělové koule Abraka odčaroval, aby uţ do ní nikdo nemohl spadnout. A divoţenka si dávala pozor, kam šlape, i kdyţ spěchala. KVÍZ: Kdo měl hrát hlavní roli v divadelním představení ?

45

PŘÍLOHA Ď-1 Kdo se snaţil divokrásné divoţence pomoci z díry? Jak se podařilo dostat se z díry? HÁDANKA Šedé fousy, dlouhý frak, tátŧv táta, je to tak. Své vnoučátka má moc rád, chce si s nimi pořád hrát. (DĚDA)

ÚKOL Obtáhni několikrát díru, do které spadla divukrásná divoţenka. Potom obkresli malé díry a kopečky na obrázku nad divoţenkou. (OBR. viz Příloha Ď-3).

46

PŘÍLOHA Ď-2

BUDÍK

LOĎKA

HADICE

A VODIČKY SKLENICE

BUM! BÁC! KRACH!

KAPRADÍ SE VYTÁHNE, AŢ DO DÍRY DOSÁHNE

47

PŘÍLOHA Ď-3

48

PŘÍLOHA E-1

E Emil, co si zuby nečistil, vlasy nečesal a oči nemyl To vám byl jednou takový chlapec, který vlastně ani jako chlapec nevypadal. Měl dlouhé vlasy po pás a ofina mu sahala aţ po bradu. Pod tou ofinou měl zalepené oči od ospalkŧ a nehty uţ měl tak dlouho neostříhané, ţe se mu začínaly kroutit. „ A víš, jak se to stalo

? To ti teď budu vyprávět.“

Tenhle chlapeček se jmenoval Emil. Byl tuze lenošný , uţ odmalička si nechtěl česat vlásky, stříhat nehty, čistit zoubky a vlastně ani umývat, protoţe to prý je zbytečná námaha. Maminka se mnohokrát snaţila Emilovi vysvětlit, ţe je potřeba dodrţovat hygienu, ţe z toho bude mít jen problémy. Emil si nechtěl nechat říct.Vţdycky, kdyţ ho chtěla sama učesat nebo ostříhat, začal křičet, ţe se to nedalo vydrţet. „Co z toho mŧţu mít asi za problémy?“ přemýšlel Emil. „Stříhat se nepotřebuji, protoţe kdyţ budou vlasy dost dlouhé, nebude mi vidět do obličeje. Ráno si nebudu muset umývat obličej a čistit zuby, protoţe to stejně nikdo neuvidí. Cestu na hřiště a zpátky znám nazpaměť, proto vidět nepotřebuji. No a kdyţ se nebudu muset česat a mýt, nemusím si stříhat ani nehty, protoţe nebudu muset do rukou nabírat vodu na mytí očí a drţet hřebínek na česání vlasŧ. Ušetřím spoustu času a budu si moci jen hrát a lenošit. Náramně jsem to vymyslel,“ pochvaloval si Emil. Maminka byla z Emila opravdu nešťastná, protoţe uţ chodil do předškoláku. „To bude nadělení a ostuda, aţ pŧjde Emil do školy! Co si o něm paní učitelky a děti pomyslí? Vţdyť nebude moci v ruce udrţet ani pero, protoţe bude mít příliš dlouhé nehty, nenaučí se číst a počítat, protoţe na písmenka a číslice neuvidí, a moţná paní učitelku nebude ani slyšet, jestli si nezačne čistit uši,“ vzlykala maminka.

49

PŘÍLOHA E-1 To však nevěděla, ţe se zrovna Abraka dívá do světa lidí svým dalekohledem. „Copak je to za zvláštní holčičku, ofinu má aţ po bradu, chlapecké oblečení, a ty nehty? A proč její maminka pláče?“ Aby maminku slyšel, přiloţil si k uchu dva velké lopuchy srolované jako kornoutek. „Takţe chlapec, hm, Emil, nečeše si vlasy, nestříhá nehty, nečistí zuby a ani uši? A uţ je v předškoláku?“ nevěřícně kroutil hlavou Abraka. „S tím musím hned něco udělat,“ řekl Abraka a nachystal si kouzelnou hŧlku. „Dnes necháme Emila vidět tak, jak tomu bude, kdyţ se nebude česat, stříhat a mýt.“ Mávl kouzelnou hŧlkou. Emil se v tom okamţiku proměnil do doby, jak by vypadal za 10 let, kdyby se choval jako doposud a přenesl ho do kouzelného lesa k Abrakově chaloupce. Ale co to? Vlasy měl aţ na zem a při kaţdém kroku se mu pletly pod nohy. Vŧbec nevěděl, kde je. Přes dlouhé vlasy nic neviděl, proto neustále zakopával o pařezy a houby. Nehty měl tak dlouhé, ţe ruce jejich tíhou nemohl ani zvednout, aby si vlasy odhrnul z tváře. No a ještě ke všemu i špatně slyšel. „Co se to děje,“ křičel zoufale Emil. „Je tu někdooo, pomoooc!“ Abraka stál hned vedle Emila, ale byl potichu jako myška, aby to Emil nevěděl. Emil chvíli zkoušel jít, jenţe neustále naráţel do stromŧ. Kdyţ se do vlasŧ zamotal a spadl na zem, bylo to i na kouzelníka příliš. Emil zŧstal sedět na zemi a začal plakat a plakal a plakal, aţ byla vedle něho úplná louţe slz. To uţ Abraka nevydrţel a přistoupil k Emilovi. „Proč pláčeš?“ zeptal se Abraka, jakoby o ničem nevěděl. „Prosím, já vám špatně rozuměl, mŧţete mi to zopakovat,“ řekl Emil. „Ptám se, proč pláčeš,“ křičel Abraka Emilovi přímo do ucha. „Mám tak dlouhé vlasy, ţe se mi pletou pod nohy, a nevidím na cestu a pořád do něčeho naráţím. Nehty mám tak dlouhé, ţe si nemŧţu odhrnout vlasy z tváře. Ještě ke všemu vás špatně slyším. Vŧbec nevím, jak se mi to mohlo stát, ještě před chvílí jsem byl s maminkou doma a vlasy jsem měl jen po pás a nehty také jen o něco delší. Také jsem dobře slyšel.“ A začal plakal ještě víc. „Ach jo, kdybych věděl, jaká je to otrava, určitě bych si nehty a vlasy stříhal, zuby a uši čistil, jak mi radila maminka.“ „To mŧţeme v okamţiku všechno napravit, jestli budeš chtít,“ řekl Abraka. „To myslíte váţně? Vy máte nŧţky na vlasy a na nehty a vodu a mýdlo?“ ptal se netrpělivě Emil a do vlasŧ si utíral slzy. „To nemám, ale kdyţ se mnou proneseš kouzelné zaklínadlo, uţ se ti něco podobného nikdy nestane. Zároveň se zaváţeš kouzelným slibem, ţe všechno budeš plnit tak, jak se má.“ „Všechno slíbím, jen kdyţ budu zase jako ostatní kluci.“

vím,

ţe

jsi

určitě

čistotná/ý

holčička/chlapeček, ale zaklínadlo s námi pro jistotu také řekni.

50

PŘÍLOHA E-1 „Čistit zuby, česat vlasy, ráno vodou promnout řasy, nehtíky si ostříhat, ať si s dětmi můžeš hrát. Jednou týdně čistit uši, ať teď všechno dobře slyší. BUM!BÁC!KRACH!“ (OBR. viz Příloha E-2). Sotva zaklínadlo dořekli, ocitl se Emil znovu doma u maminky. Vypadal tak jako předtím, neţ se ocitl v kouzelném lese. „Mami, mami, vezmeš mě, prosím, k holiči?“ zeptal se Emil maminky. „Ale samozřejmě,“ odpověděla nadšeně maminka. „Ale předtím si ještě musím vyčistit zuby a uši, umýt oči a ostříhat nehty,“ řekl Emil. Maminka nemohla uvěřit jeho slovŧm. Nemohla pochopit, proč je naráz Emil tak čistotný, a bylo jí to vlastně jedno. Hlavně, ţe uţ nebude ve škole dělat ostudu. Holič Emilovi ostříhal vlasy, jak se na správného kluka sluší a patří. Kdyţ Emil nastoupil do školy, měl neustále samé jedničky. Uţ nikdy nebyl líný a mamince dělal jen samou radost. Nikdy o návštěvě u Abraky mamince nepovídal, stejně by mu asi nevěřila. KVÍZ: Víš, jak se jmenoval chlapec v pohádce? Pamatuješ co, dělal Emil špatně? HÁDANKA: Z koţešiny kabát mám a na pólu bydlívám. Nejradši mám drsnou zimu a celý rok bydlím v iglŧ. (ESKYMÁK)

51

PŘÍLOHA E-1 ÚKOL 1. Které E nepatří do řádku (OBR. viz Příloha E-3). 2.Vymaluj všechny obrázky, v jejichţ názvu se vyskytuje písmeno E. (OBR. viz Příloha E-4). Poznámka Všecha E v řadě jsou správně, pouze poslední je zrcadlově obráceno. Úkol není zaměřen na naučení se písmene E, ale na zrakovou percepci. Pod obrázky jsou velkými tiskacími písmeny napsány názvy zvířat. Pokud dítě písmeno ve slově není schopno rozlišit sluchem, je moţné jim ukázat nápis a písmeno E rozliší ve slově zrakem. Všechny obrázky před vymalováním dítě vysloví.

52

PŘÍLOHA E-2

ČISTIT ZUBY

ČESAT VLASY

RÁNO VODOU PROMNOUT ŘASY

NEHTÍKY SI OSTŘÍHAT

AŤ SI S DĚTMI MŦŢEŠ HRÁT

JEDNOU TÝDNĚ ČISTIT UŠI, AŤ TEĎ VŠECHNO DOBŘE SLYŠÍ

BUM! BÁC! KRACH!

53

PŘÍLOHA E-3

54

PŘÍLOHA E-4

MEDVĚD

OPICE

PES

KLOKAN

SLON 55

PŘÍLOHA F-1

F Falešný Fénix V jedné vsi za zeleným paloukem ţila slepice. Neustále si stěţovala, ţe si jí farmář dostatečně neváţí. „Musím pořád jen snášet vejce a nemŧţu se celý den promenádovat po farmě a ukazovat, jak jsem krásná,“ fňukala slepice. Ráno si pokaţdé namočila peří v potŧčku, utíkala si ho vyfénovat, aby byla dostatečně načepýřená a ostatní slepice mohly obdivovat její krásu. Na dvoře v houfu slepic jí neřekli jinak neţ Fiflena. Zatímco se ony staraly o svá kuřátka a snášely vajíčka, Fiflena se promenádovala po celé farmě, fintila se a kdákala. „Kdo-kdo-kdo mŧţe říct, ţe má krásnější peří neţ já? Nikdo, co?“ naparovala se. „Podívejte se na ni, na krasavici, jak se zase naparuje a čepýří. Je nám k smíchu,“ smály se všichni na farmě. Tuto náramnou parádnici znal celý venkov. Nikdo ji neměl rád, protoţe se jen povyšovala. Jednoho dne se slepice rozhodla z farmy odejít, neboť ji ostatní dostatečně neobdivovali. „Pŧjdu jinam, kde si mě budou váţit, obdivovat, obskakovat mě a já nebudu muset neustále snášet nějaká hloupá vejce,“ řekla si Fiflena a vyrazila na cestu. Jak si tak kráčela po polních cestičkách, napadlo ji, ţe slepice je příliš obyčejné zvíře na to, aby ji ostatní obdivovali. Vzpomněla si, ţe jí kdysi někdo vyprávěl o bájném ptákovi, kterému se říká Fénix. Ten se prý umí znovu narodit ze svého vlastního popela. „To by bylo něco pro mě! Budu Fénix.“ Slepice ale vŧbec netušila, jak takový Fénix vypadá. „Fénix je určitě chytrý pták. Zajisté velmi krásný a bude umět úplně všechno.“ Slepice Fiflena přemýšlela, kde by si jen takové vlastnosti mohla vypŧjčit. „Brýle a velké oči si mohu pŧjčit od sovy a budu vypadat hned moudřejší. Páv by mi mohl pŧjčit jeho barevné peří, abych byla ještě krásnější. Od husy bych si mohla pŧjčit

56

PŘÍLOHA F-1 pařátky s plovacími blánami, coţ by mi umoţnilo pohyb ve vodě. Od čápa si pŧjčím jeho dlouhé nohy, aby mě všichni lépe viděli a mohli mě víc obdivovat. A datel, ten má výraznou červenou chocholku, která by mi dodala šmrnc. Labuť by mi mohla pŧjčit dlouhý štíhlý krk. Od slavíka si pŧjčím jeho hlas, abych mohla vystupovat na koncertech.“ Slepice Fiflena se vydala hledat nové vlastnosti. Kdyţ se setmělo, uvelebila se slepice Fiflena pod smrkem na kraji lesa. Podívala se na větev nad sebou a uviděla sovu. Sova listovala ve Večerníku, novinách jejího lesa. „Dobrý večer, sovo. Ráda bych si přečetla Večerník. Nepŧjčila bys mi ho? Chtěla bych tě poprosit o tvoje oči a brýle. Uţ se stmívá a já v noci špatně vidím. Slyšela jsem, ţe jsi moudrá, hodná a přátelská,“ lichotila Fiflena. Sova souhlasila a vyměnila svoje oči a brýle za malá slepičí očka. Fiflena se rozběhla a zmizela v lese. Ráno potkala u rybníka čápa. Líbilo se jí, jak pohodlně stojí ve vodě, aniţ by si namočil svoje peří. Začala naříkat: „Ach, já ubohá, nemohu se napít jako ty. Jsem nachlazená. Potřebovala bych pŧjčit tvoje dlouhé nohy, jinak umřu ţízní.“ Čáp se nechal oklamat. Stál na břehu na krátkých slepičích noţkách a čekal, aţ se slepice napije. Fiflena se nechtěla vŧbec napít, ale co nejrychleji utéct a pokračovat v hledání. V nedaleké vsi potkala děvče, které páslo husy, coţ se jí náramně hodilo. „Huso, huso, počkej, mám pro tebe výbornou nabídku,“ volala slepice na poslední husičku v řadě. Husa se zvědavě otočila a šla za slepicí. „Co mi chceš nabídnout?“ zeptala se. „Kdyţ si se mnou vyměníš pařátky, dám ti tolik zrní, ţe uţ nikdy nebudeš potřebovat chodit na pastvu.“ Husa chvíli přemýšlela. Nakonec s návrhem souhlasila a se slepicí si pařátky vyměnila. „A kde je zrní?“ zeptala se. Jenţe neţ stihla otázku dokončit, slepice s vyměněnými pařátky s plovacími blánami frnk, byla pryč. Slepice se radovala, jakou léčku vymyslela a kochala se novými pařátky. Po cestě potkala slavíka, který měl odpoledne koncert a právě odpočíval na stromě. Rád přijal nabídku, ţe mu slepice snese několik vajíček, aby se mu hlasivky podařilo připravit na příští koncert v zámecké zahradě. Fiflena snesla jedno vajíčko a začala ţadonit: “Pane mistře, mohl byste mi na chvíli pŧjčit váš hlas? Bude to poděkování za další vajíčka, která snesu.“ Slavík netušil, jakou lest slepice Fiflena chystá. Sotva získala slavičí hlas, zmizela. Podobnou lstí přivedla ještě datla o jeho červenou chocholku, páva o jeho peří a labuť o její dlouhý krk. Fiflena byla konečně spokojená. Koulela obrovskýma očima s brýlemi a vypadala opravdu moudře, na vysokých nohách čápa ji bylo mnohém lépe vidět, díky 57

PŘÍLOHA F-1 husím pařátkŧm mohla plavat ve vodě, s pavím ocasem se cítila nádherná a červená čepička od datla ji dělala nepřehlédnutelnou. Kdyţ otevřela zobák a začala hlasem slavíka zpívat, nechybělo jí ke štěstí vŧbec nic. „Nyní jsem nejkrásnější a nejmoudřejší na celém širém světě i pravý Fénix by mi mohl závidět.“ Fiflena se ocitla před bránou do kouzelného lesa, kterou hlídali dva obři. „Ustupte, copak nevíte, kdo jsem. Fénix osobně! Přede mnou byste se měli klanět!“ Obři se na sebe podívali a začali se smát. „Tak Fénix pravíš, takovou vzácnou návštěvu musí přivítat i náš největší kouzelník Abraka.“ Zavolali Abraku, ať se přijde podívat na to, jaký zvláštní pták chce k nim do lesa. Fiflena si Abraku změřila přísným pohledem a spustila. „Já jsem Fénix, nejkrásnější a nejmoudřejší bytost na celém světě. Mně se musí všichni klanět.“ „Moment, moment,“ odpověděl Abraka. „Na světě ţije pouze jeden Fénix. Před chvílí byl u mě na odpoledním bylinkovém čaji, proto vím, o kom mluvíš. Je opravdu šlechetný tvor, zatímco nyní jsem slyšel pouze vychloubání. Jako ty mŧţe mluvit pouze zloděj, lhář a podvodník. A jak to vypadáš? Stručně a jasně k smíchu. Aţ ke mně se doneslo, jak jsi po cestě dŧvěřivé tvory ošálila a vychloubat ses chtěla.“ Fiflena nemohla popadnout dech. Ani ve snu ji nenapadlo, ţe by Fénixe mohl někdo znát osobně. „Ko-ko-ko,“ začala z rozrušení koktat. „Sama jsi mi teď prozradila, ţe jsi obyčejná slepice z nedaleké farmy. Zloděje a podvodníky v našem lese trpět nebudeme!“ Abraka vzal svou kouzelnou hŧlku a řekl: „Foukni větře fu,fu,fu, vyžeň z lesa Fiflenu. Foukni také fujavice, ať Fiflena nikdy více nefintí se, nekrade, na farmě ať zůstane. Fofrem všechno navrátí, do lesa se nevrátí. BUM!BÁC!KRACH!“ (OBR. viz Příloha F-2). Vítr slepici odvál aţ na farmu. Cestou však zastavil u kaţdého, koho okradla. Tomu musela vrátit, co mu vzala a omluvit se. Za její ošklivé chování jí kaţdý vytrhl jedno pírko a neţ jí vítr odnesl na farmu, vypadala Fiflena jako oškubaná slepice. Od té doby jiţ slepice nikdy nekradla, nelhala a nefintila se. Všechna peříčka jí po čase dorostla a naše Fiflena byla ráda, ţe mŧţe zŧstat na farmě, snášet vajíčka a starat se o svá kuřátka. Vţdy jim říkala, ţe s poctivostí nejdál dojdeš, ranní ptáče dál doskáče, bez práce, ţe nejsou koláče, a na fintění neměla ani pomyšlení. KVÍZ: Víš, jak se jmenovala slepice z farmy? Za jakého ptáka se vydávala?

58

PŘÍLOHA F-1 Pamatuješ si, která zvířátka okradla? HÁDANKA Písnička a melodie líbezně se ze mě line. Kdyţ dostatek dechu máš, krásně na mě zapískáš. (FLÉTNA)

ÚKOL 1. Namaluj červenou šipku tam, kde má Fiflena něco ukradeného od jiného zvířátka. (OBR. viz Příloha F3). 2. Řekni, o jaké zvířátko se jedná. 3. Zkontroluj si, zda jsi na nějaké zvířátko nezapomněl.(OBR. viz Příloha F4)

59

PŘÍLOHA F-2

FOUKNI VĚTŘE FU, FU, FU

VYŢEŇ Z LESA FIFLENU

FOUKNI TAKÉ FUJAVICE

AŤ FIFLENA NIKDY VÍCE NEFINTÍ SE,

NEKRADE

NA FARMĚ AŤ ZŦSTANE

BUM! BÁC! KRACH!

FOFREM VŠECHNO NAVRÁTÍ, DO LESA SE NEVRÁTÍ

60

PŘÍLOHA F-3

61

PŘÍLOHA F-4

PÁV

ČÁP

SLEPICE

DATEL

SOVA

SLAVÍK

LABUŤ 62

PŘÍLOHA G-1

G HÁDANKA Mŧţe čmárat, kdo co chce, kdyţ to zkazí, smaţu vše. Myslíš-li však moudře, schovávej mě v pouzdře. (GUMA)

Galaxie GUGU Daleko za Mléčnou dráhou, tam, kde mají čtyři sluníčka, tráva místo na zemi roste na obloze, zvířata velikosti slona tam bez křídel létají jen tak vzduchem a voda teče nahoru, se rozpíná galaxie GUGU. V galaxii se nachází zvláštní planetka Gugola. Je zhruba stejně velká jako Země, jenţe není kulatá. Její tvar by nám nejspíš připomínal gumák a místo deště tam z oblohy prší nugát a v řece teče ţelatina. Všichni tvorové na Gugole se ţiví pouze gumovými bonbony rŧzných barev a pijí ţelatinu z přírodních zdrojŧ. Kdybys jen tušil/a

., jak zvláštní tvorové tam bydlí. Všichni na

planetce Gugole jsou jako z gumy. Nemají v těle ţádné kosti. Ručičky, nosánky nebo

63

PŘÍLOHA G-1 třeba ouško si podle potřeby mŧţou vytáhnou do všech stran. Kdyţ je to pak přestane bavit, připlácnou si danou část zase k tělu. Na planetě Gugole musí chodit děti do školy jako u nás, ale učí se úplně něco jiného, neţ na co jsme zvyklí my. Místo toho, aby se gugolští školáci učili číst, psát a počítat, učí se všechno gumovat vlastními prstíky, které jim do druhého dne díky pití ţelatiny a pojídání gumových bonbonŧ dorostou. Prvně se učí gumovat ukazováčkem, tím to jde nejlépe. Nejtěţší je to palcem a malíčkem. Při gumování musí dodrţovat závazná pravidla jako v kaţdé škole. Nemohou si gumovat jen tak halabala. Největší pozor si musí dávat na to, aby neušmudlali papír. Linku se snaţí vygumovat napoprvé. Za prodřený papír by hned dostali pětku. V první třídě se učí gumovat jednoduché obrázky, teprve potom číslice a písmenka a aţ nakonec geometrické tvary. Jednou přišla paní učitelka do třídy a řekla: „Děti, rozhodla jsem se, ţe si uděláme malý výlet a podíváme se, jak to chodí ve škole na jiné planetě. Co tomu říkáte?“ Děti nadšeně jásaly a vykřikovaly. Paní učitelka se podívala mezigalaktickým dalekohledem s největší přibliţovací schopností a uviděla překrásnou modrou planetu. „To je zajímavá planeta, hned se podívám, jak se jmenuje. Hm, Země, tu ještě neznám. Tam bychom se do školy mohli vydat.“ Dalekohledem zaostřila na školu a podívala se oknem dovnitř. „Hodně zvláštní škola, děti tam neumí gumovat. Dívají se do sešitŧ a knih. Moţná se jedná o nějaký trénink na gumování. Planeta se mi zdá velmi zajímavá, dětem by se tam mohlo líbit.“ Rozhodla se poţádat tamější paní učitelku, zda mŧţe s dětmi přijet do školy na návštěvu. Sedla do svého guguletu, tak říkali Gugolští svým raketám a letěla se domluvit s paní učitelkou ze Země. „Ţádný problém, určitě přileťte i s dětmi z Gugoly. Naši ţáci budou takovou mezigalaktickou návštěvou nadšeni.“ Gugolská paní učitelka se ještě zeptala, kdy ţe mají přiletět. „Od pondělí do pátku, kdykoli vám to bude vyhovovat,“ odpověděla paní učitelka z planety Země. Gugolská paní učitelka napsala dětem do deníčku, kolik gumových bonbonŧ a ţelatiny si mají vzít na cestu a mohli vyrazit. Ve škole přivítal delegaci pan ředitel. Gugoské paní učitelce dal na památku glóbus, aby si všechna místa naší planety mohla prohlédnout. Ukázal jí prstem, kde se zrovna nachází a uvedl všechny do třídy. Kaţdý ţák z planety Země dostal na starost jednoho ţáka z Gugoly. Jako překvapení vymyslely děti pro Gugolčany výlet do muzea, kde právě probíhala výstava vzácných obrazŧ. V galerii se všem líbilo, děti z Gugoly obrazy nikdy neviděly, neboť vše jen gumují. „Krása, tak tohle je obraz?“ zeptal se 64

PŘÍLOHA G-1 jeden Gugolčan a prstem přejel po obraze. Ještě štěstí, ţe bylo vše za sklem, jinak by zŧstala na obraze obrovská bílá šmouha. Gugolčani byli nadšeni. Nikdy neviděli trávu a modré nebe, ptáky ani obchod. Nemohli uvěřit tomu, ţe mají pozemšťané tak pestrou stravu a oni musí jíst jen gumové bonbony. Ze Země byli všichni úplně u vytrţení. Po prohlídce se šli společně podívat do školy. V kaţdé lavici seděl jeden ţák z Gugoly a jeden ţák z planety Země, aby si mohli vzájemně pomáhat. Nejvíce legrační přišli všem Gugolčanŧm vlasy, řasy,nehty a chloupky na rukou. Oni neměli na celém těle jediný chloupek, či vlas. Přišlo jim to zvláštní a moderní, proto si hned začali vlasy a chlupy ze svých gumových tělíček z legrace vytahovat a napodobovat ostatní. Všichni se tomu společně smáli. „Vytáhni si nos, nebo ucho, nebo ruku,“ křičely přes sebe nadšeně děti ze Země, kdyţ viděly, co všechno děti z Gugoly se svým gumovým tělem dokáţí. „Milé děti, je konec přestávky a začíná hodina,“ řekla paní učitelka. „Dnes si napíšeme diktát.“ Děti ze Země si připravily pero a sešity, děti z Gugoly si připravily ukazováček. Kdyţ paní učitelka nadiktovala všechny věty, řekla, ať dají sešity dětem z Gugoly, ţe jim opraví chyby. „Přečtu diktát ještě jednou a gugolské děti budou opravovat.“ Začala číst a děti z Gugoly se strašně divily, jak jsou děti ze Země hloupé, ţe neumí vygumovat ţádné písmenko a daly se do práce. Jak paní učitelka četla, děti gumovaly a gumovaly. Kdyţ měly na konci spočítat chyby, gugolské děti řekly, ţe uţ všechno daly do pořádku a ukázaly paní učitelce vzorně vygumované věty, bez prodřeného papíru a bez ţmolkŧ z gumy. „Co to má znamenat? Kde jsou všechny věty? Vy si ze mě děláte legraci?“ ptala se gugolských dětí. „Vţdyť jsme nikde neprodřely papír a nic jsme neušmudlaly od gumy. Vaše děti měly všechno špatně, kdyţ všude nechaly napsaná nevzhledná písmena.“ Po chvíli všichni pochopili, ţe se jedná o nedorozumění. Paní učitelky si vzájemně vysvětlily, jak to ve které škole chodí, co za úkoly a pravidla musí splnit děti z Gugoly a co děti ze Země. Druhou hodinu měly děti přírodopis. Připravily si učebnice. Dnes se probírala domácí zvířata a paní učitelka začala zkoušet. „Jestli mají děti z Gugoly zájem, mohou si v prŧběhu zkoušení prohlíţet naše učebnice.“ Paní učitelka si ani neuvědomila, jakou tím zpŧsobí katastrofu. Děti z Gugoly byly nadšené, ţe je paní učitelka tak hodná a nechá je gumovat tak krásné obrázky. Pro ně totiţ prohlíţet znamenalo gumovat. V učebnici rejdily prstíky - palcem, ukazováčkem, prostředníčkem, prsteníčkem i malíčkem. Nejkrásnější a nejzajímavější věci z radosti vygumovaly. Kdyţ

paní

65

PŘÍLOHA G-1 učitelka dozkoušela desátého ţáka, řekla: „Všechny děti teď se mnou budou probírat novou látku. Gugolští uţ zavřou učebnice a budou s námi dávat pozor.“ Děti z Gugoly zavřely učebnice a pozorně poslouchaly. Nikdo netušil, ţe jsou obrázky a písmena z učebnic vygumované. Po vyučování se všechny děti sešly na nádvoří ve škole. Pan ředitel se rozloučil se všemi Gugolčany, popřál jim společně s paní učitelkou šťastný let. Na oplátku měly přiletět na exkurzi děti ze Země a zjistit, jak to chodí ve škole na Gugole. Domluvili si termín, Gugolčané nasedli do gugoletu a odletěli zpět do své galaxie GUGU na planetu Gugola. Děti ze Země přišly domŧ a nadšeně vyprávěly rodičŧm svoje záţitky. „Máš nějaké úkoly do školy?“ zeptala se maminka Gábinky . „Mám se do pátku naučit domácí zvířata,“ odpověděla Gábinka. Maminka vytáhla Gábince z aktovky přírodopis a nalistovala stránku s domácími zvířaty. „Ţe ty sis vyměnila s někým svou učebnici? Kde máš všechna zvířata a věty? Víš, jak byla tato učebnice drahá?“ rozzlobeně říkala maminka Gábince. „S nikým jsem nic neměnila, to není moţné,“ fňukala Gábinka. Maminka tomu nevěřila a šla se zeptat do školy. Před školou uviděla houf rozzlobených rodičŧ. „Návštěva někoho z jiné galaxie! Kdo má platit nové učebnice!“ rozhořčeně vykřikoval jeden rodič přes druhého. „Klid, klid, vše bude zase v pořádku,“ ujišťovala rodiče paní učitelka. Nechtěla vyvolávat ještě větší paniku. Vŧbec netušila, jak situaci vyřešit. Paní učitelka seděla v kabinetě s hlavou v dlaních a plakala. V tom se před ní objevil starší pán s dlouhými vousy, černém hábitu a klobouku s hvězdičkami. „Neplačte, paní učitelko, já vám pomŧţu všechno napravit.“ Víš

, kdo to byl?

Správně, náš Abraka. Dalekohledem si prohlíţel zvláštní návštěvníky a viděl, jak gumují v učebnicích obrázky. Hned ho napadlo, ţe z toho bude malér a děti se nebudou mít z čeho učit. Nemohl se na zoufalou paní učitelku dívat a přispěchal jí na pomoc. „Jsem kouzelník Abraka a pomohu vám písmenka a obrázky do učebnic zpět přičarovat.“ „Dobrý den, pane Abrako, já jsem Gongová a učím ve 2.C. Jsem vám moc vděčná, ţe jste mi přišel pomoci.“ Abraka hned vytáhl knihu kouzel a začal hledat správné zaklínadlo. „Vrátit písmenka a obrázky. AAA, tady to máme! Jeden drápek z gorily, od geparda chlup, gumovat se nebude a už ani muk. Obrázky zpět do knížek, čáry, máry fuk.“ (OBR. viz příloha G-2).

66

PŘÍLOHA G-1 Rázem se všechna písmenka a obrázky do učebnic vrátily. Paní učitelka Abrakovi poděkovala a za odměnu ho pozvala na oběd do školní jídelny. Děti se mohly připravit na zkoušení a paní učitelka rozdala v pátek samé jedničky. A další rok letěly na oplátku na Gugolu děti z planety Země. KVÍZ: Víš, jak se jmenovala planeta v galaxii GUGU? Co tamější obyvatelé jedli a pili? Pamatuješ si, co se děti ve škole na Gugole učily? ÚKOL 1. Dokresli zvířátkŧm části těla, které gugolské děti vygumovaly z učebnic. (OBR. viz Příloha G-3).

67

PŘÍLOHA G-2

JEDEN DRÁPEK Z GORILY

GUMOVAT SE NEBUDE HOUBY

OBRÁZKY ZPĚT DO KNÍŢEK HOUBY

OD GEPARDA CHLUP

A UŢ ANI MUK HOUBY

ČÁRY, MÁRY FUK

BUM! BÁC! KRACH!

68

PŘÍLOHA G-3

KOČKA

PRASE

KRÁVA

ZAJÍC

SLEPICE

69

PŘÍLOHA H-1

H Habaďura na hvězdáře Na nejvyšším kopci v kouzelném lese, ţil Hvězdomil. Bydlel tak vysoko, ţe si mohl hvězdičky rukou trhat z oblohy. A co jiného by takový Hvězdomil mohl dělat, neţ hvězdáře. A kde bydlel? No přece ve hvězdárně. Staral se, aby všechny hvězdičky dostatečně svítily, oprašoval z nich hvězdný prach a dohlíţel na to, aby se sluníčko s měsícem pravidelně střídaly. Kaţdou novou hvězdičku řádně pojmenoval a zapsal do svých hvězdných map. Jednoho dne se na kopci objevil nezvaný host, hloupý Honza. Hvězdomil byl rád, ţe má návštěvu. Dlouho uţ nikoho neviděl, protoţe bydlel od všech opravdu hodně daleko. „Dobrý den, já jsem Hvězdomil a kdo jsi ty?“ „Já jsem Honza, zvaný hloupý. Jdu do světa hledat štěstí. Copak děláte tak vysoko na kopci?“ ptal se Honza. „Hvězdáře, hlídám hvězdy, slunce a měsíc.“ „Copak hvězdy a měsíc potřebují někoho na hlídání?“ divil se hloupý Honza. Hvězdomil mu vysvětlil, jak je jeho práce dŧleţitá, ţe hvězdy musí večer svítit, aby se námořníci neztratili na moři

a noční zvířata

nezabloudila. Také slunce musí ráno budit, večer uspávat a přivolat měsíc. Hloupý Honza nemohl pochopit, co je na hvězdách, měsíci a slunci tak dŧleţitého. „Nějaké hvězdy, vţdyť ty nejsou vŧbec potřeba, v noci všichni spí. To samé platí o měsíci, ani nehřeje.“ Takové řeči se hvězdáři nelíbily a hloupého Honzu z hvězdárny vyhnal. Honza se velmi urazil. „Co mŧţe takový hvězdář vědět, já mu ukáţu, ţe hvězdy ani měsíc nejsou potřeba.“ Hned pod kopcem uviděl hromadu hlávkového zelí. Honza byl hloupý a ještě ke všemu velmi silný. Kdyţ vyhodil kámen, spadl aţ za několik let. „Hm, hlávkové zelí, počkám, aţ se setmí, a pak na všechny hvězdy hodím hlávky. Tím

70

PŘÍLOHA H-1 je schovám. Na měsíc vyhodím mŧj bochník chleba. Ne nadarmo mi ho maminka upekla na cestu tak obrovský.“ Jak Honza řekl, tak udělal. Všecičky hvězdičky byly rázem z oblohy pryč, ani měsíc nebyl vidět. Námořníci byli zmatení, protoţe neviděli severku, která jim vţdy ukazovala směr, zvířátka neviděla na cestu domŧ. Tma byla tak hustá, ţe se dala krájet. Chudák Hvězdomil seděl ve hvězdárně, koukal dalekohledem do tmy a přemýšlel, co se jen mohlo s hvězdami a měsícem stát. „Mlha to nebude, to bych hvězdičky dalekohledem viděl, mraky také ne, obloha je tmavě modrá.“ Hvězdář si lámal hlavu, ale marně. Na nic nemohl přijít. „S tím musím ihned něco udělat. Zkusím zavolat netopýra, ten jako jediný ve tmě vidět nepotřebuje.“ Netopýr má zvláštní dar. Kromě očí má orientační smysl, který funguje jako radar, a proto mŧţe klidně létat poslepu. „Netopýre, musíš zavolat Abraku. Hvězdy a měsíc někam zmizely, vŧbec je na obloze nemohu najít. Kdyţ není měsíc, nevysvitne ani sluníčko.“ Netopýr neotálel a hybaj k Abrakovi. Všichni v lese spali jako nemluvňata. Také hloupý Honza se ke spánku uvelebil u hromady hlávkového zelí a liboval si, ţe ho neruší svit hvězd ani měsíce. Ze svého nápadu měl radost, ale jen na chvíli. Po dlouhých hodinách spánku se Honza probudil a dostal hlad. Jenţe byla taková tma, ţe se nemohl koláčem trefit do pusy. „Mám ţízeň, ale jak mám najít cestičku ke studánce? Nevidím nic,“ naříkal. Pokoušel se udělat ve tmě krok, zakopl a upadl na zem. „Au,au,au, odřel jsem si koleno a na hlavě mám bouli.“ Hloupý Honza dostal strach. „Co kdyţ měl Hvězdomil pravdu? Moţná hvězdy, měsíc i slunce opravdu potřebujeme.“ Stále byla černočerná tma a Honza začal propadat panice. „Co budu dělat? Ve tmě se do světa nedostanu a štěstí rovněţ nenajdu. Proč mám zrovna já takovou smŧlu?“ Netopýr přivedl Abraku k hvězdáři. „Hvězdičky i měsíc ti zpět přičaruji, moc by mě však zajímalo, kdo to má na svědomí?“ zeptal se Abraka. Náhle si netopýr na něco vzpomněl. „Pod kopcem je hloupý Honza. Slyšel jsem, jak říkal něco o hlávkovém zelí a hvězdách. Co kdyţ to zpŧsobil on?“ Abraka vybídl netopýra, aby ho k hloupému Honzovi přivedl. Chvíli stál vedle něho a poslouchal. „Uţ moc dobře vím, proč jsou hvězdy, měsíc a slunce tak dŧleţité a proč mi všichni říkají, ţe jsem hloupý. Neváţil jsem si řemesel, ani lidí. Hvězdičky i měsíc jsem zahalil do tmy. Já nešťastný, jakou hrŧzu jsem to zpŧsobil! Uţ nikdy nebudu tak hloupý,“ zpytoval svědomí Honza. „Vţdyť uţ nejsi hloupý, Honzo, svou chybu sis uvědomil a svědomí zpytuješ. To hloupí lidé neumí. Napravím tvou chybu.“

71

PŘÍLOHA H-1 Piha, mlha, hruška, hvězdný prach a muška, hvězdičky ať hřejí nás, měsíček ať svítí zas. BUM!BÁC!KRACH! (OBR. viz Příloha H-2). Hvězdičky se znovu z oblohy usmívaly, měsíček svítil a ráno Hvězdomil vzbudil slunce. Honza vyšel znovu na kopec, hvězdáři se poklonil a omluvil. Ihned začal obdělávat pole a sázet nové hlávky zelí. Lidé si ho začali váţit. „ Našel jsem štěstí!!!“ křičel Honza, při práci. „Práce je největší štěstí, bez ní nejsou koláče! A hloupost je také pryč! Váţím si všech za to, co dělají.“ Honza uţ nikdy nebyl hloupý, našel si ţenu, s kterou měl hromadu chytrých dětí. KVÍZ Jak se jmenoval hvězdář? Kdo k němu přišel na návštěvu? Co hloupý Honza schoval hlávkami zelí? HÁDANKA Kloubouk nosím, nemám hlavu, rostu si tak pro zábavu. Především mě najdeš v lese, nebo jen tak na pasece. Kdyţ jsem jedlá zvedni mě, odměna tě nemine. (HOUBA)

ÚKOL 1. Umísti hlávky zelí na pole. (OBR. viz. Příloha H-3) 72

PŘÍLOHA H-1 2. Seřaď hlávky zelí od nejmenší po největší (OBR. viz Příloha H-4). Poznámka Přílohu H-4 rozstřihnout na dvě poloviny. Šablonu na seřazení hlávek nechat v celku.

73

PŘÍLOHA H-2

PIHA

MLHA

HRUŠKA

HVĚZDNÝ PRACH

A MUŠKA

HVĚZDIČKY AŤ HŘEJÍ NÁS

BUM! BÁC! KRACH!

MĚSÍČEK AŤ SVÍTÍ ZAS

74

PŘÍLOHA H-3

75

PŘÍLOHA H-4

76

PŘÍLOHA CH-1

CH HÁDANKA: Chapadel mám víc neţ dosti, v těle nemám ţádné kosti. Nejsem ryba ani ţába, pod vodou však bydlím ráda. Kdyţ se leknu, pozor na mě, černý inkoust stříknu hravě. (CHOBOTNICE)

77

PŘÍLOHA CH-1 Chovatelka chobotnic Kdyby obr Zlobr kamenem hodil a racek kámen v zobáku ještě chvíli nesl, dopadl by aţ k blankytnému moři. Na břehu moře v chaluhové chýši bydlela jedna z nejhodnějších chovatelek chobotniček. Uţ jako malá holčička dostala od rodičŧ zatoulanou chobotničku, které dala jméno Chyloména. Láskyplně se o ni starala aţ do doby, neţ Chyloména vyrostla a její pomoc uţ nepotřebovala. Proto ji vypustila zpět do moře. Kamarádky ale zŧstaly navěky. Při přílivu se za ní vţdy stavovala na chaluhový dortíček a při odlivu se vrátila zpět do moře. Bez chobotniček si uţ svŧj ţivot chovatelka nedokázala představit, proto se stala jejich pomocnicí a opatrovnicí. Zanedlouho se v moři rozkřiklo, ţe pokud bude nějaká chobotnička v nouzi, mŧţe se na chovatelku z pobřeţí kdykoli obrátit. Většinou se starala o malinké zatoulané chobotničky, které neuměly nalézt cestu zpět ke své rodině. Chovatelka si vţdy zapsala všechny dŧleţité údaje, které si chobotničky o své rodině pamatovaly, a neţ byly chobotničky dost velké a silné na to, aby se do moře mohly vrátit, rodinu jim našla. Pro nejmenší chobotničky měla ve své chýši obrovské akvárium. V něm měly vyhřívanou slanou vodu a pelíšky z chomáčŧ řas, které je celou noc krásně hřály. Aby se naučily, jak to v moři chodí, co mohou jíst, jakým proudŧm a místŧm se vyhýbat, měla chovatelka na pomoc chŧvu. A kdo jiný by to mohl být, neţ její kamarádka z dětství Chyloména. Před spaním chobotničkám četla pohádky o moři a všech ţivočiších, kteří v něm ţijí, aby je co nejlépe připravila na budoucí ţivot v moři. Aby si ověřila, ţe chobotničky všechno dobře pochopily, dávala jim rŧzné hádanky a chytáky: „Tak, kolik chobotŧ má chobotnice, kdopak to ví?“ zeptala se Chyloména. „My máme přece chapadla,“ odpověděly chobotničky, které se smály, aţ se za chapadýlka popadaly. Kdyţ chobotničky trošku povyrostly, měly v moři připravený výběh, aby si pomaličku zvykaly na chladnější vodu, neţ jaká byla v akváriu. Kdyţ vyrostly, mohly vyrazit do širého moře za svou rodinou. „Dnes nám krásně svítí sluníčko, moře je vyhřáté, je čas přesunout se do ohrádky v moři,“ řekla chovatelka svým malým svěřenkyním. Neţ je však pustila do moře, upozornila je, ţe po setmění nesmí vystrkovat hlavičku z vody, jinak by se mohly nachladit. „Juchŧ,“ vykřikovaly netrpělivě malé chobotničky. Moc se těšily na to, jaká bude v ohrádce legrace a jak je bude moře kolébat a překrásně šumět, kdyţ budou usínat. Moře se jim náramně líbilo. Schovávaly se pod kamínky a do prázdných 78

PŘÍLOHA CH-1 mušliček, jedly čerstvé šťavnaté chaluhy a našly si spoustu nových kamarádŧ mezi mořskými koníky, ţelvami, delfíny a dalšími obyvateli moře. Největší radost však měly z vln, do kterých neustále skákaly jedna přes druhou a pořádaly závody, koho vlna dále odnese. Po setmění byla jedna chobotnička zvědavá, co je večer nad hladinou. Vystrčila hlavičku a uviděla na obloze zářivý měsíc, kolem kterého blikalo plno zlatých hvězdiček. „Honem, honem, pojďte se podívat na tu krásu,“ křičela na ostatní. Chobotničky začaly vystrkovat hlavičky nad hladinu jedna po druhé a za chvíli se na měsíc a hvězdičky dívaly úplně všechny. Obloha se jim v noci tak líbila, ţe šly spát, aţ kdyţ vyšlo slunce. Druhý den si jedna z chobotniček začala naříkat. „Hepčííík, co se to děje, jdou mi od pusy nějaké zvláštní bublinky a škrábe mě v krku, uţ ani na čerstvé chaluhy nemám chuť.“ Sotva to dořekla, začaly si na stejný problém stěţovat ostatní chobotničky. Chovatelka samozřejmě hned věděla, o co jde. „Kýcháte, škrábe vás v krku, nemáte chuť k jídlu, to bude určitě chřipka. Přiznejte se, ţe vy jste vystrkovaly po setmění hlavičky nad hladinu?“ Co jiného chobotničkám zbývalo, neţ přiznat pravdu. Moc dobře věděly, ţe je chovatelka varovala, ať to nedělají, protoţe se mohou nachladit. „Co si teď ale počneme?“ bezradně kroutila hlavou chovatelka. Chobotničky vzala ihned do vyhřátého akvária, aby se v moři nenastydly ještě víc. Najednou ji napadlo, ţe jí kdosi vykládal o Abrakovi z kouzelného lesa. Ten si prý se vším ví rady. Napsala tedy Abrakovi dopis, ve kterém ho uctivě ţádala, jestli by jí mohl předepsat nějaký recept, aby se chobotničky zase uzdravily. Dopis svázala do ruličky, ovázala pentličkou z mořských řas a poslala ho po rackovi Abrakovi do kouzelného lesa. „Hmmm, tohle bude akutní. Musím se hned vydat na cestu,“ řekl si Abraka, kdyţ si dopis přečetl. Vzal si na sebe kouzelný plášť a sotva zapnul knoflík, byl na pobřeţí u chovatelky. „Dobrý den, já jsem kouzelník Abraka a přišel jsem vám pomoci,“ řekl Abraka, kdyţ se ocitl vedle chovatelky. „ ÁÁÁÁÁÁCH,“ vykřikla chovatelka, která netušila, ţe se Abraka objeví tak nečekaně. „Já jsem se tak lekla, ţe jsem upustila polévku z chaluhových klíčkŧ,“ řekla ještě rozechvělým hlasem chovatelka. „Pojďte mi ukázat pacienty,“ nelenil Abraka. Chovatelka ho přivedla k chobotničkám. Abraka si je prohlédl a po chvíli řekl: „To je jednoznačně chřipka, na tu mám jeden vynikající čaj, který začne pŧsobit okamţitě po vypití. Všechny ingredience mám naštěstí s sebou. „Muchomŧrka červená, chomáč chlupŧ z jelena, teď přidáme tři mechy a dva suché

79

PŘÍLOHA CH-1 ořechy. Nakonec jen myší chlup, čaj teď bude cobydup. Hotovo:“ (OBR. viz Příloha CH-2) řekl Abraka a malilinko se čaje napil. „To se mi nezdá, není to ono, něco tam nepatří, ta chuť mi připomíná něco jedovatého?“ Nemohl si však vŧbec vzpomenout, co ţe do čaje nepatří. „

, mohl/a bys mi prosím pomoci. Ještě jednou se podívej,

co mám všechno v čaji. Určitě tam něco nepatří. Chobotničky nás teď potřebují. (Odpověď.) Výborně, mockrát ti děkuji za pomoc. Místo muchomŧrky tam patří hluchavka zelená.“ „Hluchavka zelená, chomáč chlupů z jelena, teď přidáme tři mechy a dva suché

ořechy.

Nakonec

jen

myší

chlup,

čaj

teď

bude

cobydup.

BUM!BÁC!KRACH!“ (OBR. viz. Příloha CH-2) Všechny přísady povařili v kotlíku, udělali z něho silný čaj a dali ho chobotničkám vypít. Po chvíli z akvária Abraka uslyšel, jak se chobotničky radují: „Chichi, chacha, cheche, chuchu! Jsme zdravé, hurá zpátky do moře.“ „Na to pozor,“ řekla chovatelka. „Víte, jak se teď máte v ohrádce chovat?“ „Ano, ano,“ křičely všechny chobotničky. „Po setmění nebudeme vystrkovat hlavičky nad hladinu.“ „Správně, dokud nebudete dostatečně velké, po setmění nad hladinu nesmíte.“ Všichni byly šťastní, jak dobře to dopadlo. Kdyţ si chtěl Abraka odpočinout od kouzlení, jezdil za chovatelkou na prázdniny k moři. Za pár týdnŧ byly z chobotniček velké chobotnice, které měly malé chobotničky. Svým dětem vţdycky kladly na srdce, ţe po setmění se nad hladinu nekouká. KVÍZ: Víš, jaká zvířata chovatelka chovala? Pamatuješ si, proč chobotničky nachladily? Umíš se zaradovat jako chobotničky, kdyţ se uzdravily? ÚKOL Poznej, která zvířátka ţijí v moři a která v rybníce. Všechny pojmenuj (OBR. viz Příloha CH-3 aţ CH6).

80

PŘÍLOHA CH-2

MUCHOMŦRKA ČERVENÁ

CHOMÁČ CHLUPŦ Z JELENA

TEĎ PŘIDÁME TŘI MECHY

A DVA SUCHÉ OŘECHY

NAKONEC JEN MYŠÍ CHLUP

ČAJ TEĎ BUDE COBY DUP

BUM! BÁC! KRACH!

HLUCHAVKA ZELENÁ

81

PŘÍLOHA CH-3

82

PŘÍLOHA CH-4

83

PŘÍLOHA CH-5

84

PŘÍLOHA CH-6

85

PŘÍLOHA I-1

86

87