MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA
KATEDRA VÝTVARNÉ VÝCHOVY
Secese - webová prezentace slohu Bakalářská práce
BRNO 2008
Vedoucí bakalářské práce:
Vypracovala:
doc. PaedDr. Jiří Eliška
Marie Kolářová
Poděkování Ráda bych poděkovala doc. PeadDr. Jiřímu Eliškovi, za odborné vedení a cenné rady, které mi poskytnul při tvorbě mé bakalářské práce. Dále mému příteli a rodině za podporu.
Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.
Marie Kolářová
Obsah: 1. Úvod
2
2. Obsah webových stránek
6
2.1. Úvod
6
2.2 Osobnosti
6
2.3 Obory
20
2.4 Galerie
35
2.5 Historie
36
3. Závěr
41
4. Literatura
42
5. Resume
43
1. Úvod
Tématem mé bakalářské práce je webová prezentace secesního slohu a jak název napovídá, mou snahou bylo vytvořit fungující webovou stránku. Jelikož nestuduji informatiku a v jazyku html psát neumím, vytvořila jsem stránky v programech pro tento účel určených. Byli jimi Dreamweaver od společnosti Adobe a Microsoft Frontpage. Stránky jsem věnovala tématu Secese protože je mi tento sloh mi blízký a chtěla jsem o ní shromáždit informace. Stránka by tedy měla sloužit jako informační server pro toho, kdo by se chtěl poučit co to secese je a nebo se o ni dovědět více. Jelikož studuji výtvarnou výchovu, chtěla jsem shromáždit na stránky hlavně dostatečné množství obrazového materiálu. Sehnat dostatek obrazového materiálu, v dostačující kvalitě, k určitému tématu totiž pro mne nebylo tak snadné. Chtěla jsem tedy usnadnit práci těm, kteří by se pokoušeli o totéž. Snažila jsem se proto na stránky umístit obrázky o dostatečné velikosti, aby z nich případný návštěvník mohl vypozorovat a rozpoznat techniku, jíž bylo dílo vytvořeno. Všechen obrazový materiál je zařazen do sekce Galerie. Webová stránka má ještě další tři sekce: Osobnosti, Obory a Historie. V sekci Osobnosti jsem uvedla životopisy některých secesních umělců, spolu s odkazy na jejich díla v galerii. Sekce obory obsahuje informace jak se secese promítla do jednotlivých oborů umění. A nakonec v sekci Historie uvádím jak secese vznikla, jaký měla průběh, jak skončila a také je zde odkaz na slovníček pojmů se secesí spojených. Mou hlavní úlohou však stále zůstává vytvořit fungující webovou stránku a tak bych ráda objasnila několik věcí s jejich tvorbou spojených.
Práce s programy Adobe Dreamweaver a Microsoft Frontpage
Proč jsem stránky netvořila pouze v jenom programu? Vytvářet stránky jsem se učila v programu Dreamweaver, ale bohužel volně šířená je pouze tzv. trial verze a ta mi po 3 měsících používání vypršela. Proto jsem musela přistoupit k použití jiného, podobného, mě dostupného programu. Přechod z Dreamweaveru na Frontpage pro mne nebyl jednoduchý. Některé funkce Frontpage postrádá a některé se zase jmenují jinak. Vytvoření stránky 2
Vytvoření stránky je v obou programech stejné. Spustíte program a titulní stránku nesmíte zapomenou uložit jako „index.html“. Pro člověka co tvoří první webovou stránku až nečekaně snadné. Můžete si také vybrat mezi tím, jak se vám bude obsah vaší stránky zobrazovat. Buď tedy „normální“ – stránka bude vypadat tak jako ve wordu a vy ji budete moci upravovat, „HTML“ vzhled – zobrazí zdrojový kód stránky a nebo „Náhled“ - tak jak bude vaše stránka vypadat na internetu. Veškerý obsah webu pak tvoříte v programech jednoduše jako by jste psali v klasickém wordu. Můžete měnit písmo, pozadí, vkládat tabulky a obrázky ale pro toho, kdo ví, že s webovými stránkami lze udělat mnohem víc je to málo.
Odkazy
Odkazy jsou jednou z věcí, které dělají webové stránky přehlednější a tzv. „userfriendly“ neboli přátelštější k uživateli. Uživatel v nich může listovat snáze než v knize a vždy se snadno může vrátit zpět. Odkazy se v obou programech dělaly stejně snadno. Jenom v programu Dreamweaver jsem nemohla odkazovat na neexistující stránku, kterou jsem se teprve chystala vytvořit. Jednou z věcí, kterou možná mnozí nevědí, je možnost udělat odkaz z obrázku a nejen to, můžete udělat odkaz z jeho části. Existuje pro to funkce „aktivní bod“. Kde jednoduše vyberete část na obrázku, která bude odkazovat jinam.
CSS
CSS – pro mnohé neznámý výraz. Pro programátory však běžná věc ne-li zastaralá. CSS neboli kaskádové styly umožňují tvůrci webu vytvořit program jenž spravuje styly písma (a nejen ty) na těch stránkách kde byl použit. Vy mu vlastně zadáte, jak by jste chtěli aby vypadali nadpisy, běžný text nebo odkazy a potom při samotné tvorbě stránky pouze tyto zadané parametry aplikujete na vaši stránku. A co je vlastně výhodou tohoto všeho snažení? Výhodou je, že když si rozmyslíte vzhled nějakého písma můžete to jednoduše změnit v souboru .css a ono vám to provede změnu na všech stránkách, kde jste ho použili, jinak by jste to totiž museli pracně měnit na každé stránce zvlášť. A když máte těch 3
stránek víc než deset tak je to značné usnadnění. Jenomže to není vše, CSS styly také umožňují tzv. „Frames“, je to podobné jako s fonty ale zde můžete na stránku umístit celé okno s informacemi, které pak můžete najednou měnit. CSS styly sice Frontpage jakoby podporuje, ale mě se nepodařilo přijít na to, jak donutit program spolupracovat.
Lightbox
Všichni, kteří se pokoušeli tvořit nějaké webové galerie jistě došli k problému jak se toho chopit. Jistě uznáte že naplácat obrázky jen tak na stránku není nijak estetické a o jejich účelnosti by se také dalo spekulovat. Ještě navíc, kdy chcete sdílet opravdu velké obrázky je to problém. Určitě efektivnější a přehlednější je na stránku umístit jejich miniatury, ze kterých po kliknutí na ně budeme odkázáni na originální velikost. Způsobů jak prohlížet obrázky je spousta. Já použila variantu za požití Javaskriptu Lightbox, který ztmaví pozadí obrazovky a zobrazí obrázek v původní velikosti. Výhodu oproti obyčejnému prohlížení obrýzků vidím v tom, že mezi obrázky se pak můžete pohybovat šipkami a kliknutím mimo ně se dostanete zpět na stránky, narozdíl od toho, aby jste používali tlačítko zpět. Použití také není příliš složité. Již vytvořený javaskript (který si stáhnete z nějakých stránek) vložíte do kódu stránky, do složky s obrázky pak ještě složku lightboxu a můžete vepisovat do odkazů tagy (značky jazyka html) pro lightbox. Ono to takhle zní složitě, ale když se pustíte do výroby stránek něco z kódu se přece jenom naučíte.
Práce s těmito programy není těžká, jenom musíte vědět co chcete udělat a být zvyklí na práci s počítači, ostatní věci vás pak navedou. Jediné co mi v těchto programech chybí, nebo nevím jak tyto funkce najít, je vytváření prvků pro komunikaci s vnějškem. Jako je například Návštěvní kniha, nebo anketa či nějaký formulář. Návštěvní knihu nebo anketu si však můžete vytvořit, spolu s dalšími funkcemi, například na stránkách Blueboard (http://www.blueboard.cz/) a to zdarma.
Jak to dělat jinak 4
Jestli se vám vůbec nechce navrhovat design vašich stránek, určitě se dá na inernetu stáhnout nějaký, který se vám bude zamlouvat. Vy si prostě stáhnete vámi vybraný design, který vyplníte vlastním obsahem, bez toho aby jste se museli příliš zabývat jeho navrhováním.
2. Obsah webových stránek 5
2.1 Úvod O čem jsou tyto stránky? Tyto stránky, jak nadpis napovídá, se zabývají popisem posledního uceleného uměleckého směru a to secesí. Snažila jsem se na nich obsáhnout všechna odvětví, která ovlivnila (což byla všechna), nastínit stručný životopis některých secesních umělců ale hlavně jsem se chtěla zaměřit na obrazovou část. Proto jsem do galerie umístila spoustu obrazů aby si člověk co mé stránky navštíví mohl secesi představit pomocí obrazového materiálu.
Proč? Protože mě výroba webových stránek zaujala a také proto že jsem si je zvolila jako téma své bakalářské práce. A proč secese? Protože je to směr který mě zaujal a mám k němu kladný vztah.
2.2 Osobnosti Jmenný seznam: Balšánek Antonín
Loos Adolf
Beardsley Aubrey
Mackintosh Charles
Bílek František
Rennie
Bugatti Carlo
Mucha Alfons
Galle Emill
Polívka Osvald
Gaudi Antonio
Preissig Vojtěch
Guimard Hector
Schiele Egon
Hoffman Josef
Švabinský Max
Horta Victor
Tiffany Louis Comfort
Jurkovič Dušan
Toorop Jan
Kafka Bohumil
Vachal Josef
Klimt Gustav
Van de Velde Henry
Kotěra Jan
6
Balšánek Antonín
Antonín Balšánek (5.6.1865 v Českém Brodě – 22.2.1921 v Praze) byl architekt, malíř, pedagog a urbanista. Vystudoval Českou techniku v Praze, navštěvoval kreslířské kurzy na Akademii. Studoval architekturu v Německu a Itálii. Stal se profesorem na ČVUT v Praze. Jeho ranné práce jsou ovlivněny historismem, později se již nechal ovlivnit moderní secesi. K jeho významným dílům patří návrhy divadel v Plzni a v Pardubicích, Městské muzeum v Praze (1899-1902), výzdoba mostu Legií (1901) u Národního divadla. Mezi léty 19101920 se účastnil architektonických soutěží (např. na regulační plán Malé Strany, Hradčan a Letenské pláně, most v Petrohradě). Jedním z jeho nejvýznamnějších projektů je Obecní dům v Praze, na němž se podílel s Osvaldem Polívkou (18591931).
Dílo: 1898-1901
most Legií v Praze (projekt 1890)
1895
novorenesanční muzeum v Českém Brodě
1896-1902
novorenesanční Muzeum Praha
1899-1902
Městské divadlo v Plzni
1905-11
Obecní a reprezentační dům v Praze, secesní budova
1904
secesní vila v Černožicích u Jaroměře
1906-09
secesní Městské divadlo v Pardubicích
1911
architektonické řešení pomníku K.H.Máchy v Praze
1911-12
Státní spořitelna v Praze
Beardsley Aubrey
Abrey Vincent Beardsley (21.8.1872 v Brighton – 16.3.1898 v Mentonu). V 16-ti, se přestěhoval z rodného Brightonu do Londýna studovat umění. První zakázku dostal od J.M. Denta (v roce 1893), který ho požádal aby ilustroval Maloryovu „Smrt Artura“. Díky tomuto projektu ho začali lidé vyhledávat a dostal tak mnoho dalších zakázek. Nejslavnější byla perem a tuží provedená ilustrace pro knihu Osakara Wilda „Salome“. V roce 1895, se vrátila tuberkulóza jenž ho trápila v 2
dětství a nakonec způsobila i jeho předčsnou smrt v roce 1898, kdy mu bylo pouhých 26. Beardsely se věnoval hlavně ilustracím knih ale také kreslil karikatury, navrhoval exlibris, obálky a titulní strany časopisů, které taky upravoval a tvořil plakáty. Jeho náměty byly většinou morbidní nebo erotické. Nejpatrnější je asi jeho inspirace japonským uměním.
Dílo: Ilustrace k Arostofanově Lysistratě Ilustrace k Salomé od Oskara Wilda Ilustrace k Smrti Arturově od Thomase Maloryse Napsal „Pod kopcem“ (originál: Under the Hill)
Bílek František
František Bílek (6. listopadu 1872 Chýnov u Tábora – 13. října 1941 Chýnov) byl sochařem, řezbářem, keramikem a grafikem. Byl představitelem symbolismu a secese. Prvotní záměr, studovat malířství v Praze byl narušen jeho oční vadou, začal se tedy věnovat sochařství, které pak (díky stipendiu) studoval také v Paříži. V Paříži vznikla díla Golgota a Orba jest naší viny trest, jenž pobouřila natolik, že mu bylo stipendium zrušeno. Bílek se tedy musel vrátit do Čech. Soudobá kritika jeho dílo dlouho pomíjela nebo odsuzovala. Až časem byla jeho díla oceněna a Bílek začal být označován jako významný sochař své generace. V jeho dílech se často objevovala biblická a historická témata. Nakonec okupace v březnu 1939 vystěhovala Františka Bílka zpět do Chýnova kde také zemřel.
Dílo: 1892
Golgota - Hora lebek (bronz)
1896
Zloba času naše věno
1897
Madona (dřevo)
1899
Kricifix (dřevo) od roku 1927 umístěn v chrámu sv. Víta
1901
Jan Hus
1903
Tanec kolem zlatého telete
1905
Mojžíš 3
1907
Úžas (dřevo)
1910 – 14
Křížová cesta v chrámu sv. Bartoloměje v Kolíně (dřevo)
1910
Portrét paní Bílkové (bílý mramor)
1910
Krása mládí ve svém boji (dřevo)
1912
Reliéfy pro Mánesův most v Praze
1913
Jak neomezeno jest naše duchovní království
1914
Husův pomník pro Kolín v nadživotní velikosti
1922
Život je boj
1922
Obětovaný padlým, pomník v Hořovicích
1924
Pomník Bedřich Smetana a jeho dílo, v Jabkenicích
1924
Adam a Eva (dřevo)
1925
sousoší Duchovní setkání (dřevo)
1926
Komenský se loučí s vlastí, v zahradě pražské Bílkovy vily
1926
Slepci
1909
Žal, socha pro pomník V.B.Třebízského, vyšehradsý hřbitově
1916
pamětní deska Jeronýma Pražského
1930
oltář s krucifixem a kostelní lavice v kostele sv. Václava
1928
Velká sochařská kompozice - pomník Jana Husa v Táboře
1932
Tvůrce a jeho sestra bolest pro náhrobek Otokara Březiny;
1946
Jan Žižka z Kalicha (v Honbici na Chrudimsku)
Carlo Bugatti
Carlo Bugatti (1856 v Miláně - 1940). Velice ho ovlivnili počáteční představitelé tehdy módního umění. "Nové umění“ ho lákalo jeho reakci proti historismu, masivnímu, Renesanci, Baroku, Rokoku a Klasicismu. Vyučoval na Brerské univerzitě moderního umění a stal se umělcem a designérem celosvětově proslulým. Navrhoval jak budovy, jejich interiéry, keramiku, maloval obrazy tak i komponoval instrumentální hudbu, vyráběl textilie a předměty ze stříbra ale slávu po celém světě mu přinesl jeho originální nábytek inspirovaný africkými vzory.
Emil Gallé 4
Emil Gallé (1846 – 1904) byl bezpochyby jedním z nejslavnějších a nejzručnějších umělců své doby. Díky jeho dílům a továrně se proslavilo i město Nancy. Vyráběl překrásnou majoliku, intarzované nábytky a znamenité skleněné předměty. Záhy se proslavil po celém světě nejenom díky svému sklářskému umění a jeho firmě ale také díky své designérské práci v oblasti nábytku. Charakterizovaly ho přírodní formy, představivost, nejrůznější techniky, jemné i syté efekty, vyřezávání, vrstvení, leptání kyselinou, broušení a vrstvení skla. Řada jeho návrhu byla sériově vyráběna a leptání kyselinou se díky němu stalo komerční. Používal klasické formy a techniky secese. Používal dýhy, marketerie a zlacené reliéfy – inovace. Jeho díly a postupy se inspirovalo mnoho umělců.
Antonio Gaudi
Antoni Gaudí i Cornet (25.6.1852 v Reus u Tarragony – 10.6.1926 v Barcelóně). V dětství byl často nemocný a jeho revmatická artritida mu až někdy zabraňovala chodit. Ve škole nijak nevynikal kromě geometrie. V roce 1874 v Barceloně úspěšně složil všechny zkoušky na přírodovědecké universitě a začal se studiem Architektury na Escolla Provincial d´Arquitektura, kde také získal diplom. Klíčové setkání s Eusebi Güellem mu přineslo štědrého sponzora a umožnilo vznik mnoha Gaudího skvostných děl. Za zmínku stojí dosud nedostavěná katedrála Sagrada Familia, kterou stavěl až do své smrti a jeho posledním přáním bylo, aby byla postavena pouze z darovaných peněz. Jeho styl je velice originální, nezaměnitelný a nesnaží se napodobit styl jiný. Využívá motivů které jsou přírodní ale samy osobě originální, jeho budovy jako by nebyly stavěny ale samy vyrostly, hojně používá mozaiku.
Dílo: 1883 – 1888
Casa Vicens; Barcelona
1883 – 1885
Casa El Capricho Finca Güell Colegio Teresiano Casa Calvet 5
Krypta Colònia Güell Bellesguard 1900 – 1914
Güelův park Sagrada Familia Finca Miralles Biskupský palác v Astorze Casa de los Botines Güellovy vinné sklepy
Hector Guimard
Hector Guimard (1867 v Lyonu – 1942 v New Yorku) byl architekt, který je i dnes považován za jednoho z předních zástupců francouzské Art Nouveau. Guimard původně neměl takovou reputaci, protože neměl žádné následovníky, přes to brzy lidé pochopili, že jeho architektonická díla a dekorativní práce předčila svou dobu o 15let. Jeho návrhy a konstrukce pařížskéh metra se staly symbolem secese po celém světě a některé prvky se používají dodnes.
Dílo: 1888
Café Au grand Neptune v Paříži
1889
Návrh Pavilónu Elektiky na Světové výstavě v Paríži
1891
Hôtel Roszé
1894
Hôtel Jassedé, Hotel Delfau a hřbitovní kaplička na Devos-Logie
1895
ateliér Carpeaux a École du Sacré Cœur
1898
Castel Béranger
1899
Vila Bluette v Hermanville, Calvados
1900
Vila Coilliot
1900
Konstrukce vstupů do metra, výstavba budovy Pařížského metra
1901
Salle Humbert-de-Romans v Paříži, Castel Henriette
1903
Castel Val , Villa La Sapinière
1904
Castel Orgeval, Hotel Léon Nozal v Paříži
1910
Hôtel Mezzara v Paříži.
1913
Synagoga na rue Pavée à Paris a Villa Hemsy v Saint-Cloud 6
1924
Vila Flore v Paříži.
1926 – 1928
Apartmány v Paříži
Josef Hoffmann
Josef Hoffmann (15.12 1870 v Brtnici - 7. 51956 Vídni), vlastním jménem Josef František Maria Hoffmann, byl rakouským architektem, designérem, navrhoval nábytek, látky, předměty ze stříbra a kovu, šperky, sklo a keramiku. Byl jedním ze zakládajících členů Wiener Werkstätte čímž se stal jednou z nejdůležitějších osobností secese ve Vídni, spolu s Ottou Wagnerem, Gustavem Klimtem a dalšími. Vystudoval gymnázium v Jihlavě, vyšší státní průmyslovou školu v Brně, vídeňskou akademii. Z jeho děl je patrná inspirace čistými liniemi a geometrickými tvary Charlese Rennieho Mackintoshe. Jeho kovové nebo stříbrné předměty měly často šachovnicový a perforovaný vzor, nábytek jenž navrhoval byl elegantní a jednoduchý.
Dílo: 1904
santorium Purkersdorf včetně vybavení ve Vídni
1901 – 1903
Moser Haus ve Vídni
1905 – 1911
Palais Stoclet, Brusel
1907 – 1911
úprava interiérů rodného domu v Brtnici u Jihlavy
1913 – 1915
vila Skywa-Primavesi ve Vídni
1914
venkovské sídlo pro rodinu Primavesi v Koutech nad Desnou
1919
dům pro Sigmunda Berla v Bruntále
1920
dům pro Franze Grohmanna v Vrbně pod Pradědem
1924
dům Sonji Knips ve Vídni
1930 – 1932
obytné bloky a řadové domy sídliště Werkbund ve Vídni
Victor Horta
Victor Horta (6.ledna 1861, Gent - 9. září 1947, Brusel) byl belgický secesní architekt. V Gentu, kde se narodil, také studoval na Akademii krásných umění. Studoval zde kresbu, práci s textilem a architekturu jenž později taky uplatnil v 7
Paříži jako bytový architekt. Inspiroval se a rozšiřoval si vzdělání – především se zajímal o práci s ocelí a sklem. Po návratu do Belgie (kvůli smrti svého otce) se stal hlavním představitelem belgické secese a také zde vznikly stavby, hotel Solvay, hotel Tassel, hotel Van Eetvelde a jeho vlastní ateliér. I když se, jako asistent Alphonse Balata, účastnil na projektech pro královskou rodinu (Leopold II) odmítal kvůli jeho politických názorů bohaté soukromníky a přijímal raději veřejné zakázky (Lidový dům-bohužel vyhořel). Protože byla secese obdivována i zatracována byla spousta secesních staveb v té době zbourána.
Dílo: 1889
Lambeaux Sculpture Pavilion, Brusel
1892 – 1893
Tassel House, Brusel
1895
Hotel Solvay, Brusel,
1895 – 1898
Hotel Van Eetvelde , Brusel
1896 – 1898
Lidový dům (Maison Du Peuple), Brusel
1898
Hortův dům (nyní museum), Brusel
1901 – 1903
Obchodní dům L'Innovation, Brusel
1902
Belgický pavilon na Mezinárodní výstavě umění, Turín, Itálie
1902
Pomník Johanesse Brahmse, Vídeň, Rakousko
1903
Obchodní dům Grand Bazaar, Frankfurt, Německo
1906
Wolfers Building, Brusel
1906 – 1926
Brugmanova nemocnice, Brusel
1914 – 1952
Centrální hala hlavního nádraží, Brusel
1925
Expozice dekorativního umění, Paříž, Francie
1928
Museum výtvarného umění, Doornik, Tournai
Dušan Jurkovič
Dušan Samo Jurkovič (23.8.1868, Turá Lúka – 21.12.1947, Bratislava) byl archtektem, etnografem, návrhářem nábytku, zastáncem řemeslného hnutí, objevoval krásu slovenské krajiny a propagoval ji ve světě. V Česku se s originálním rukopisem slovenského architekta Dušana Sama Jurkoviče můžeme setkat v malebných beskydských Pustevenách, Luhačovicích nebo je také spatřit 8
na úpravách zámečku v Novém Městě nad Metují. Je považován za výrazného představitele secesní architektury, jeho osobitý styl silně ovlivněný lidovým stavitelstvím (asi původ v otcově vlastenectví a vliv matky znalkyně lidového umění) a hnutím Arts and Crafts je snadno rozpoznatelný. Studoval gymnázium, státní průmyslovou školu ve Vídni. Výletní ubytovny na Poustevnách a na Radhošti mu přinesla mnohá ocenění. Během 1. světové války projektoval několik vojenských hřbitovů (v polské Haliči). Na sklonku života přijal místo přednosty Památkového úřadu v Bratislavě.
Dílo: Libušín a Maměnka na Pustevnách Lázeňské budovy a kolonáda v Luhačovicích Budova restaurace v osadě Peklo u Nového Města nad Metují Rekonstrukce zámku v Novém Městě nad Metují Vlastní vila Dušana Jurkoviče v Brně-Žabovřeskách Vila dr. Náhlovského v Praze-Bubenči Mohyla M. R. Štefánika na Bradle Kochovo sanatorium v Bratislavě Křížová cesta na Hostýně Slovenský dom ve Skalici
Bohumil Kafka
Bohumil Kafka (14. 2. 1878 - Nová Paka, 24. 11. 1942 – Praha) byl akademický sochař a profesor Akademie výtvarných umění. Studoval Odbornou školu sochařsko–kamenickou, uměleckoprůmyslovou školu v Praze u Stanislava Suchardy a Akademii výtvarného umění u profesora Myslbeka. Bylo mu uděleno Hlávkovo stipendium díky kterému odcestoval do Paříže, kde se stal členem několika uměleckých spolků a dokonce byl jmenován rytířem řádu Čestné legie. Po smrti Stanislava Suchardy (1916) byl jmenován profesorem dekorativního sochařství na Uměleckoprůmyslové škole a byl také dvakrát zvolen jejím rektorem. Byl velice činorodým umělcem, mnoho jeho děl zdobí průčelí budov (divadlo v Pardubicích, ve Vinohradech), vytvořil také celou řadu soch a pomníků 9
( pomník K. H. Borovského, pomník Mil. Rastislava Štefánka, socha Josefa Mánese), zhotovil sérii podobizen a portrétů (Mikoláš Aleš, J. Kotěra, J. Vrchlický, T. G. Masaryk …). Zřejmě jeho nejslavnějším dílem je socha Jana Žižky na Vítkově, která je jednou z největších jezdeckých soch v Evropě (888 cm). Náměty čerpal z prostého života a soustředil se na zdůraznění pohybu. Zemřel na zánět slepého střeva.
Klimt Gustav
Klimt Gustav (14.6.1862, Baumgarten u Vídně – 6.2.1918) byl světoznámou osobnosti secese, malířem, grafikem, kreslířem. I když zájem o secesi už opadl Klimtovo jméno neztratilo nic ze svého lesku. Tento rakouský malíř měl významnou pozici jako hlava a vůdce rakouské moderny v době secese. Typická pro Kllimta byla jeho zženštilá smyslnost, jeho realistické tváře se utápěly ve stylizovaných geometrických tvarech. Obrazy byly dekorativní, inspirované mystikou a mnohdy otevřeně erotické, za což byl kritizován. Realismus a plošnost byly v jeho dílech však ve vzájemné symbióze, používal hodně zlatých ploch a geometrických tvarů. Studoval vídeňskou uměleckoprůmyslovou školu a pak už se věnoval vlastní tvorbě v ateliérech. Zemřel před koncem první světové války.
Jan Kotěra
Jan Kotěra (18. 12.1871 v Brně – 17.4.1923) byl český architekt, návrhář nábytku, malíř, teoretik architektury; profesor na Uměleckoprůmyslové škole, rektor Akademie výtvarných umění v Praze a člen Spolku výtvarných umělců Mánes. Jeho otec byl učitelem kreslení a jeho matka Němka. Jeho talent objevili inženýr Freyna a baron Mladota ze Solopysk. Díky prestižní Římské ceně, která byla spojena se stipendiem mohl odcestovat do Pallazo Venezie v Římě a studovat zde. Když studium a cestování po Itálii ukončil, vrátil se do Prahy, kde učil na pražské uměleckoprůmyslové škole dekorativní architekturu a později byl jmenován profesorem na Akademii výtvarných umění. Dílo: 10
Michelská vodárna Kotěrova vila Laicht
erův dům
Vila Charlotty Garigue-Masarykové Právnická fakulta villa Bianca Vršovická vodárna Báňská a hutní společnost Klausova vila Suchardova vila a ateliér Škola architektury AVU
Adolf Loos
Adolf Loos (10.12.1870, Brno – 23.8.1933, Kalksburg u Vídně) „Ornament je zločin" – tak zní patrně neznámější výrok Adolfa Loose, slavného architekta, návrháře, teoretika, předního představitele moderní architektury a jednoho z největších bojovníků za jednoduchost a funkčnost v architektuře. Dekor totiž považuje za povrchní a subjektivní. Jeho prvním významným dílem bylo Café Museum ve Vídni. Loos působil rozruch svým volnomyšlenkářství a radikálními názory. Například v roce 1911 realizoval projekt obchodního domu Goldmann a Salatsch, kterému se kvůli jeho hladké fasádě bez dekorací přezdívalo "dům bez obočí". Císař obývající sousední dům prý nechával zatahovat závěsy aby se nemusel na tu „hrůzu“ dívat. Loos nenavrhoval jenom veřejné budovy ale také několik soukromých rezidencí (Steinerovu, Ruferovu vilu). Je zajímavé že jakkoli se Loos bránil dekoru v architektuře, místnosti jeho staveb byly zařízené perskými koberci, dekorativním nábytkem a luxusními intarzovanými nebo také kamenem obkládanými stěnami ( Müllerova vila). Loos aplikoval takzvaný Raumplanu – prostorový koncept založený na plynulé návaznosti a propojenosti jednotlivých částí lidského obydlí. Nábytek navrhoval málokdy spíše do interiéru umisťoval již dříve vyrobené kusy.
Díla: 11
1899
Café Museum ve Vídni
1910
Haus Steiner (Steinerův dům)ve Vídni
Manzovo knihkupectví ve Vídni American Bar ve Vídni 1911
obchodní dům Goldman a Salatsch (Looshaus) ve Vídni
1913
Haus Scheu ve Vídni
1915
Cukrovar v Hrušovanech u Brna
1926
Dům a studio Tristana Tzary v Paříži
1930
Müllerova vila v Praze
Bytové interiéry v Plzni: 1930 – 1931
byt v Bendově ul. 10, movitá kulturní památka
1931 – 1932
Klatovská tř. 19
1931 – 1932
byt v Husově ul. 20
1928 – 1929
přestavba domu v Husově ul. 58
Mackintosh Charles Rennie
Mackintosh Charles Rennie (7.6.1868, Glasgow – 10.12.1928) byl významným anglickým architektem, umělcem a návrhářem, známým po celém světě jako jeden z nejvýznamnějších talentů secese. Studoval v Glasgow School of Art, později také ve Francii a Itálii. Jeho první práce - nová budova Glasgow School of Art, získala 1.cenu v soutěži. Velká část z jeho staveb se dochovala právě v Glasgow nebo v jeho oklí a jsou stále stejně obdivovány jako při svém vzniku. Mackintosh nacházel inspiraci ve skotských tradicích, které kombinoval s prvky secese a japonskými vzory. Byl členem skupiny „The four“ a také stál při v zniku (spolu s dalšími umělci) stylu „The Glasgow Style“.
Dílo: Hill House, Helensburgh, Velká Británie Umělecké škola Glasgow School of Art v Glasgow, Velká Británie Windyhill v Kilmacolm, Velká Británie nábytek do čajoven na Argyle Street, Ingram Street a pro čajovnu The Willow na Sauchiehall Street v Glasgow, Velká Británie 12
barevný litografický plakát zobrazující ženu "Glasgow Institute of the Fine Arts"
Alfons Mucha
Alfons Maria Mucha (24.7.1860, Ivančice – 14.7.1939 Praha) byl český malíř a designér období secese, který se proslavil po celém světě. Narodil se v Ivančicích do rodiny soudního zřízence. Při studiu si přivydělával jako chrámový zpěvák, po neúspěšných přijímacích zkouškách na akademii taky pracoval jako písař u soudu a přitom připravoval ochotnická divadelní představení, maloval jim dekorace, pozvánky i plakáty. Pracoval ve Vídni, v Mikulově, studoval na akademiích v Mnichově a Paříži. Slávu mu přinesl plakát k představení Gismonda pro pařížskou herečku Sarah Bernhardt. I když byl Mucha ve světě oslavován jako nevětší dekorativní umělec, stále toužil po domově a vytvořit nové známky a bankovky pro samostatnou Československou republiku. Jeho vlastenectví se odrazilo v jeho velkolepém díle Slovanská epopej – jsou to velkoformátové obrazy, které dokončil po 18 letech. I když se stal známým díky svým plakátům a užitému umění věnoval se také ostatním oborům ( navrhoval čokolády, sušenky, cigarety, maloval návrhy jídelních menu, kalendářů a dekorativních zástěn, doplňoval knihy svými ilustracemi, navrhoval české známky i bankovky, interiéry, nádobí, šperků, ale i návrh okna katedrály sv. Víta v Praze). Alfons Mucha zemřel po výslechu gestapem na zápal plic.
Dílo 1920
Zimní noc
1894 – 1895
divadelní plakát Gismonda
1896
divadelní plakát Dáma s kaméliemi (La Dame aux Camelias)
1896
divadelní plakát Lorenzaccio
1897
barevný kalendář Biscuits Lefevre-Utile
1898
divadelní plakát Médea(Medee) divadelní plakát Samaritánka (La Samaritaine),
1899
divadelní plakát Tosca (La Tosca)
1899
divadelní plakát Hamlet
1896
plakát Zvěrokruh - La Plume 13
1910
návrh dózy na oplatky - Lefevre Utile Gaufrettes Vanille návrh interiéru Primátorského salonku v Obecním domě v Praze návrh klenotnictví Fouquet pro George Fouqueta v Paříži
1900
návrh pavilonu Bosny a Hercegoviny pro výstavu v Paříži návrh vitráže okna katedrály sv. Víta v Praze soubor velkoformátových obrazů Slovanská epopej
Osvald Polívka
Osvald Polívka (24.05.1859 Enns, Rakousko - 30.04.1931, Praha) byl českým architektem. Jeho díla (někdy příliš dekorativní) nebyla ovlivněna pouze secesí ale také se nechal inspirovat renesancí a barokem. Studoval na Vysokém učení technickém v Praze. Pro své stavby si vybíral nejbohatší investory, věnoval s hlavně stavbě pojišťoven, spořitelen a bank. Byl dokonalým znalcem historického tvarosloví, měl výtvarnou fantazii, bohatý dynamický výraz. Podporoval a propagoval české umění a umělce s mnohými z nich spolupracoval.
Dílo: Pražská městská spořitelna, novorenesanční Zemská (dnes Živnostenská) banka v Praze, novorenesanční palác pojišťovny Assicurazzioni generali palác Pražské pojišťovny (ministerství obchodu), novobarok a secese obchodní dům U Nováků v Praze, secesní Obecní dům hl. m. Prahy, významná památka (s A. Balšánkem) 1906
dva secesní obytné domy v Praze v Haštalské ul. dům Topičova nakladatelství v Praze, secese sousedící dům býv. pojišťovny Praha,secese palác České obchodní a průmyslové komory v Praze, secese secesní vodárna v Nymburku, monumentální Nová radnice hl. m. Prahy secesní záložna na Žižkově náměstí v Hradci Králové budova České eskontní banky v Karlových Varech,
1928
budova v Praze s býv. Osvobozeným divadlem 14
Vojtěch Preissig
Vojtěch Preissig (31.7.1873, Světec (okres Teplice)- 11.6.1944, Dachau, Něm.) byl český grafik (mědiryt a akvatinta), malíř a ilustrátor, účastník protirakouského (náborové plakáty do československých legií) i protinacistického (aktivní člen ilegální skupiny, časopis V boj, grafiky) odboje. Proslavil se díky svým raným grafickým pracím, tvořenými ve stylu elegantní lineární secese a v prosté kresbě s potlačenými detaily. Ilustroval Karafiátovy Broučky, známý dívčí obličej s patentkou místo oka; secesní plakáty, abstraktní kompozice, které předběhly éru op-artu. Studoval na pražské Uměleckoprůmyslové škole, v Paříži krátce spolupracoval s A. Muchou a zároveň studoval grafické techniky v soukromých ateliérech. Po návratu do Prahy krátce pracoval v České slévárně písma a od roku 1905 pak ve vlastním grafickém ateliéru. Založil časopis Česká grafika, byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes a Sdružení českých umělců grafiků Hollar. V roce 1910 odjel do USA (působit jako pedagog), především zásluhou neutěšené finanční situace ( soudní exekucí mu byl zabaven ateliér). Po návratu se věnoval abstraktní malbě. Na podzim roku 1940 byl zatčen gestapem, kvůli svým protinacistickým aktivitám a odvezen do koncentračního tábora Dachau, kde zahynul.
Dílo: Knižní ilustrace ke Karafiátovým Broučkům a Bezručovým Slezským písním. Graficky upravil knižní vydání Masarykovy americké přednášky Typografie - různé druhy, položily základ moderního grafického designu 1899
Krajina se stromy
1908
Vesnice pod stromy Staropražský motiv, Hradčanské panoráma, Sníh.
1909
Publikace Barevný lept a barevná rytina
1936
Strom
Egon Schiele
15
Egon Schiele (12. června 1890, Tulln - 31. říjen 1918, Vídeň) byl rakouský malíř a kreslíř, obdivovatel Gustava Klimta, vytvořil vlastní působivý styl, člení se také mezi evropské expresionisty, je autorem provokativní aktů často mladých dívek za což byl puritánskou společností odsuzován, několikrát obviněn a zatčen, většinu jeho díla tvoří autoportréty. Matka pocházela z Českého Krumlova a otec ze severního Německa. Jako dítě byl plachý a uzavřený, ve škole nijak zvlášť nevynikal dokonce musel jednu třídu opakovat, jediný předmět ve kterém se vyčleňoval bylo kreslení. Smrt poznamenala celou jeho tvorbu, především smrt jeho otce jenž byl pro něho nejdůležitější osobou v životě. Studoval na Víděňské akademii, kde ho zaujal plošně lineární styl Gustava Klimta a secesionistů. Když opustil akademii založil spolu s bývalými spolužáky a jiným Skupinu nového umění (neukunstgruppe), která se brzy rozpadla. V manifestu prohlašoval že by každý nový umělec měl být sám sebou za každou cenu čímž se po prvním neúspěchu na Mezinárodní výstavě sám pevně řídil. Pozornost však vzbudil již na druhé Mezinárodní přehlídce umění v roce 1909. uznání se dočkal i do Gustava Klimta s nímž si v pokoře vyměnil pár děl a také si od něj Klimt nějaká zakoupil. Kolem roku 1910 začíná Schieleho Víděň znechucovat a tak raději „utíká“ do ateliéru v Českém Krumlově. V Krumlově tvořil Schiele především akty a protože kreslil velmi mladé dívky a pro jeho nevázaný způsob života byl z Českého Krumlova vyhoštěn. Odstěhoval se do Neulengbach kde byl obžalován z únosu a znásilnění nezletilé dívky, obrazy mu byly zkonfiskovány a byl vzat do vazby na tři týdny. Nakonec byla obvinění odvolána a Schiele byl odsouzen ke třem dním vězení. Schiele se nadále věnoval umění, nově chodil na hodin leptu a začal se zajímat o fotografii. Zpočátku dělala modelku pro jeho fotografie manželka Edith, která ale pro obscénnost pozic, tuto úlohu ráda přenechala modelkám. Schiele zacházel stejně násilně s akty jak ženskými tak mužskými, bigotní společnost byla jeho posedlostí, pozorování nahého těla, pohoršena. Přesto, když Klimt zemřel, považoval se Schiele za jeho právoplatného nástupce a tak byl v rámci 49. výstavy vídeňské secese uznán za hlavu vídeňský umělců. Tehdy se ocitl na vrcholu slávy, avšak zároveň v té době onemocněla Edith a po několika dnech zemřela. Schiele se španělskou chřipkou také nakazil a brzy ji následoval do hrobu. Citát: "Omezovat umělce je zločin. Je to jako vraždit život v zárodku" 16
Dílo: 1910
Autoportrét s rukou na tváři
1910
Autoportrét, akt
1914
Autoportrét se zdviženým pravým loktem
1910
Sedící mužský akt
1911
Masturbace
1911
Prorok (dvojitý autoportrét
1907
Plachetnice na vlnící se vodě
1907
Vodní duchové I
1909
Portrét Gerti Schielové
1909
Dva muži se svatozáří
1911
Sedící dívka
1911
Podzimní stromy
1913
Heinrich a Otto Beneschovi, (dvojitý portrét)
1914
Sedící dívčí akt
1914
Stojící mužský akt s červenou bederní zástěrou
1915
Dvě objímající se dívky (někdy také dívčí pár)
1915 – 1916
Edith Schielová v pruhovaných šatech
1915 – 1916
Smrt a dívka
1916
Krumlovská krajina
1917
Objetí
1917
Čtyři stromy
1918
Rodina
Max Švabinský
Maxmilian Theodor Jan Švabinský (17.9.1873, Kroměříž - 10.2.1962 Praha) byl českým malířem a rytcem, zručným grafikem používajícím rozmanité grafické techniky. Věnoval se portrétům mnoha významných osobností jeho doby,krajině, ilustroval knihy, zobrazoval erotické výjevy, tvořil plakáty, návrhy gobelínů, vitráží, grafické návrhy pro poštovní známky a bankovky. Jeho tvorba vycházela z historismu a novoromantismu, secesi se věnoval jenom krátkou dobu. Získal 17
mnohá ocenění (např. Řád republiky, zlatou medaili na světové výstavě v St. Louis, jmenován národním umělcem), byl členem spolků SČUG Hollar, SVU Mánes, Doktor honoris causa Masarykovy university, profesorem C.k.Akademie umění v praze a osmkrát jejím rektorem (založil zde grafickou speciálku). Aktivně se podílel na zviditelnění českého výtvarného umění v Evropě.
Dílo: 1896
Splynutí duší
1897
Kulatém portrétu
1898
Růžový portrét
1900
Chudém kraji
1903
Kamélie
1905
Velká rodinná podobizna
1927
Žně
dřevoryty Rajská sonáta litografické ilustrace k Hugově Satyru Jaroslav Vrchlický Aleš Mikoláš Josef Mánes T. G. Masaryk
Louis Comfort Tiffany
Louis Comfort Tiffany (18.2.1848 v New Yorku –17.1.1933 v New Yorku) podporoval rozvoj uměleckých řemesel, založil několik továren, experimentoval s výrobou skla a stal se nejvlivnějším výrobcem skleněných produktů, především vitráží. Přišel na způsob jak vyrábět vitráže dostupné všem a přitom zachovat kvalitu řemeslných mistrů. Vymyslel techniku spojování kousků skla měděnými páskami a cínem, která dovolila tvořit rozměrné vitráže bez použití opěr. Vitráže tak mohly najít své uplatnění jak vně tak i uvnitř budov, jako lampy nebo dekorace. Narodil se newyorskému obchodníkovi se šperky, zakladateli světoznámé firmy Tiffany&Co. Začínal jako malíř ale v Evropě ho zaujaly vitráže, kterým se pak věnoval po zbytek života. Začal pracovat v několika sklárnách v 18
Brooklynu a poté, s finanční podporou svého otce, založil vlastní továrnu, kde se vyráběly výrobky v secesním směru.
Jan Toorop
Jean Theodor Toorop (20.12.1858, Poerworedjo, Java - 3.3.1928, Hague) holandský symbolista, impresionista, secesní umělec, malíř, grafik. Z Javy odjel studovat do Holandska, kde bydlel u různých příbuzných a proto často měnil své bydliště. Nejprve se učil řemeslu, ale jeho zájem o umění ho přivedl na uměleckou akademii v Amsterdamu. Dále studoval na akademii v Bruselu. Stal se členem skupiny belgických umělců - "Les XX" seskupujících se kolem Jamese Ensorna. Tvořil v různých stylech dokonce vynalezl svůj vlastní – symbolismus s nepravidelnými a „ pohyblivými“ liniemi. V jeho symbolistických pracích se prolíná náboženské zaujetí, díla obsahují idealistická náměty (jako například emancipace žen), stmeluje různé styly, díla v sobě mají orientální složku jenž je pravděpodobně pozůstatkem vzpomínek z dětství na Javě. Oženil se s angličankou Annie Hall. Narodily se jim dvě dcery Mary-Ann a Charlie, které se stala známou malířkou. Kvůli nemoci cév přisel o nohu a do konce života se musel pohybovat na vozíku, i tak stále cestoval a stěhoval se.
Josef Váchal
Josef Váchal (23. září 1884 Milavče u Domažlic – 10. května 1969 Studeňany u Jičína) byl českým malířem, grafikem, ilustrátorem knih svých i jiných autorů, básníkem, spisovatelem, sochařem, řezbářem, typografem, autorem volných leptů, linořezů, kaligrafickým písařem, tvůrcem vlastních písem a také objevitelem (mimo jiné) nové techniky barevného dřevorytu. Byl ovlivněn expresionismem, symbolismem, naturalismem a secesí. Od dětství měl negativní vztah k městu a naopak lnul k venkovu a přírodě. Krátce byl ovlivněn křesťanstvím ale záhy se dal na okultismus. Také ho silně zasáhla rakouskoitalská horská fronta jíž byl aktivním účastníkem. Vyučil se knihvazačem, studoval malbu a grafiku. Byl u vzniku spolku Sursum a revue Veraikon. Věnoval se především grafickým pracem. Své vlastní knihy, bohatě ilustrované 19
dřevorytem, sám sázel, vázal i tisknul. Proto od každé knihy bylo jen pár děl, ale i tak patří k nejvýznamnějším dílům české grafiky 20.století. Po nástupu komunismu se dostal do kulturní i společenské izolace, ale i přesto byl oceněn titulem národního umělce. Krátce po ocení umírá.
Dílo: 1907
Pláň elementální – Pláň vášní a pudů
1909
Magie
1911
Putování malého Elfa
1913
Mystikové a visionáři
1922
Josefa Váchala nový kalendář tolerancí na rok 1923
1924
Ďáblova zahrádka aneb Přírodopis strašidel
1939
Kázání proti hříchu spěšnosti
1924
Krvavý román (zfilmováno 1993)
1927
Mor v Korčule
1929
Malíř na frontě
1931
Šumava umírající a romantická
1932
Orbis pictus aneb Doplňky k J. A. Komenského Světu v obrazech
1934
Receptář barevného dřevotisku
Henry Van de Velde
Henry Van de Velde (3.4.1863, Antverpy – 15.10.1957) byl belgický malíř, architekt, návrhář, byl jedním z hlavních zakladatelů a představitelů secese v Belgii. Velkou a důležitou část své kariéry strávil v Německu, kde měl vliv na německou architekturu a design na začátku 20.století. Studoval malířství v Antverpách a v Paříži. Stal se členem bruselské skupiny "Les XX". Vyučoval na Kunstgewergschule v Drážďanech, byl profesorem na Gentské universitě, ředitelem školy Arts and Crafts ve Výmaru Založil Société van de Velde, vyráběl se zde nábytek a výrobky z kovu. Jeho práce jsou výrazně abstraktní, ovlivněné nizozemskými malíři. Navrhl také nábytek pro galerii L'Art Nouveau Samuela Binga. 20
Dílo: 1895
dekorace prostorů um. galerie S. Binga "Maison de l'art nouveau" v Paříži
1900 – 1902
interiér Folkwangova Musea v Hagenu, německo
1903
rozšíření a dekorace interiéru Nietzscheho Archivu ve Výmaru, Německo
1906 – 1907
Klubovna "Kamenického trávníko-tenisového klubu" v Kamenici
1907 – 1908
Hohenhof, sídlo pro Karla Ernsta Osthause v Hagenu, Německo
1907 – 1908
Haus Hohe Pappeln", Van de Veldova privátní residence ve Weimaru, Něm.
1909 – 1911
památník E. Abbeho, Jena (se sochaři M. Klingerem a C. Meunierem)
1912 – 1913
palác pro Grafa Dürckheima ve Výmaru, Německo
1914
Werkbundtheater v Kolíně nad Rýnem
1929 – 1931
dům pro seniory Minny a Jamese Heinemann-Stiftungových, Hannover, Něm.
1933 – 1938
knihovna Ghentské University, Belgie
1936
Logo NMBS/SNCB – národní železniční společnost
1936 – 1942
průmyslová škola, v Leuvenu, Belgie
1937
belgický pavilón na Pavilion na pařížském veletrhu
2.3 Obory ARCHITEKTURA
Úvod Secesní architektura se začala objevovat v Anglii na konci 19. století. Měla velký vliv na ranou modernu, umělecko-řemeslnou školu Bauhaus (kooperace umění a průmyslu) a připravila svět na příchod funkcionalismu (užitkovost, prostornost, jednoduchost tvarů). Secesní architektura, stejně jako secese sama, se od roku 1914 přestala používat a mnoho umělců přešlo k moderně (např. Adolf Loos). 21
Secesní architektura se chtěla vymanit z historie a stvořit svůj vlastní nový styl působící organicky. V urbanismu se secese odrazila ve stavbě zahradních měst. Nejvíce se stavěly vily a kulturní budovy, ale stavěly se také kostely a muzea. Největší výstavba proběhla ve Skotsku, Belgii, Francii, Německu, Rakousku, Itálii, Španělsku, New Yorku, Rusku, Polsku, Holandsku, Skandinávii a také v České republice.
Hlavní znaky secesních staveb vlnitá, asymetrická, zaoblená křivka geometrické, abstraktní, lineární formy rostlinný ornament dekorativnost prostornost zdánlivá beztížnost výrazný skelet
Stávalo se, že stavitelé secesních staveb nebyli architekti, ale malíři. Tento fakt vnesl do secesních staveb nové pojetí zpracování prostoru. Uplatňují se nové technické prostředky (železo, ocel, beton, sklo).
Významní představitelé Ashbee Charles Robert
Loos Adolf
Brega Giuseppe
Montaner Luis Domènech
Gaudí Antonio
Obrist Hermann
Guimard Hector
Hoffman Josef
Hankar Paul
Riemerschmid Richard
Hilbert Kamil
Šechtěl Fjodor Osipovič
Horta Victor
van de Velde Henry
Jurkovič Dušan
Wagner Otto
Kotěra Jan
Významné stavby 1883 – 1926
Segrada Familia: Antonio Gaudí, Barcelona 22
1892
Dům ing. Tassela v Rue de Turin, Brusel, Victor Horta
1894
Hotel Solvay, Victor Horta
1895
Dům Bloemenwerf, Brusel, Henry van de Velde
1896
Průčelí fotoateliéru Elvira, Mnichov, August Endell
1897 – 1898
Budova "Secese", Vídeň, Joseph Maria Olbrich
Umělecká vysoká škola, Glasgow, Ch. R. Macintosh 1899 – 1904
Vchody do metra, Paříž, Hector Guimard
1901
Hill House, Helensburg, Charles Rennie Macintosh
1901
Domy umělců, Darmstadt, Joseph Maria Olbrich
1902
Muzeum Folkwang, Hagen, Henry van de Velde
1904
Nádraží, Helsinky, Eliel Saarinen
1905 – 1911
Palác Stocletových, Brusel, Josef Hoffmann
1906
Škola uměleckých řemesel, Výmar, Henry van de Velde
1906
Mramorový chrám ve Steinhofu, Vídeň, Otto Wagner
1907 – 1907
Obchodní dům Tietz, Düsseldorf, Joseph Maria Olbrich
1907 – 1908
Zahradní město Hellerau, Drážďany, Richard Riemerschmid
Významné secesní stavby v ČR 1901–1909
Hlavní nádraží v Praze, Josef Fanta
1905–1911
Obecní dům v Praze, A. Balšánek a O. Polívka
1905
Vila Primavesi v Olomouci, F. von Krauss a J.Tölke
1911
Bílkova vila v Praze, František Bílek
1903
Dům spolku Hlahol v Praze, J. Fanta Peterkův dům na Václavském náměstí v Praze, J. Kotěra
1900
Hotel Central v Praze, podle plánů B. Ohmanna
1905–-1907
Národní dům v Prostějově, J. Kotěra
Divadlo v Pardubicích, Antonín Balšánek Starokatolický kostel v Jablonci nad Nisou, J. Zaschlý Lázeňské domy v Luhačovicích, Dušan Jurkovič Sanatorium Smetana v Luhačovicích, Emil Králík 1912
Mohyla míru na Slavkovském bojišti (u Brna) podle J. Fanty
SOCHAŘSTVÍ 23
Stavělo se mnoho památníků a sochy byly také nedílnou součástí budov. Práce sochařů se hojně využívala právě ve stavbě budov, kdy sochař dával budově organický, prostorový, dekorativní charakter. Sochaři realizovali návrhy malířů, aby tak mohli dát budovám osobitý vzhled.
Umělci: František Bílek – „ukřižovaný" ve chrámu sv. Víta Stanislav Sucharda – pomník M. J. Husa Ladislav Šalamoun – pomník M. J. Husa v Praze Bohumil Kafka – socha J. Žižky na Vítkově
GRAFIKA
Grafice se během secese dostalo velké popularity a prošla bouřlivým vývojem. Grafika byla, stejně jako jiná odvětví umění, ovlivněna japonismem, jeho plošností a linkou, která ohraničovala každý tvar. Dále také svůj vliv měly národní tradice a rostlinný motiv. Stoupla obliba plakátů a dřevorytu, pro který se stále vymýšlely nové postupy.
Našimi nejvýznamnějšími grafiky byli Josef Váchal (věnoval se především dřevorytu) a Alfons Mucha, který působil hlavně v Paříži. Ve světě pak vynikali Aubrey Beardsley a Jan Toorop. Oblibu plakátu zapříčinil bohatý společenský život velkoměst a rozmach divadla. Secese si vynutila vznik nových stylů písma, které byly po vzoru secese organické a inspirované přírodou. Na plakátech bylo samotné písmo jakoby utlačováno obrázky a bylo deformováno tak, aby se na zbytek volného místa vešlo.
MÓDA
24
V roce 1900 se stala francouzská móda dogmatem, podle kterého se řídil celý svět. V secesní módě se objevovaly nové tendence, ale vracely se i staré, jako například krajky a turecký ornament.
Typické pro secesi byly velké klobouky, volány na sukních, nabírání, různé uzly, krajky, kožešina, třásně a stále se nosily korzety (objevovala se hnutí proti korzetům). Dokonce se v módě odrážely estetické a politické tendence. Vedoucími styly, zdánlivě odlišnými, byly sportovní styl a styl inspirovaný módními salóny. Společenský život byl zdůrazněn a ženy se podle požadavků módy stylizovaly do podoby křehkých květin, žen salónů, divadel, večerních podniků a společnosti.
Na konci 19. stol. se vytváří nový typ sukně, takzvaná zvonová sukně, a objevují se šunkové rukávy. Oba nové prvky měly ženskou postavu stylizovat do tvaru písmene S. Postava je tvarována do květu rostlin (hlavně výstřih), jako jsou lilie, chryzantémy, orchideje. Pas je zdůrazněn a zúžen, linie ramen zdvižena a zdůrazněna volánem, sukně, vepředu zúžená, se dozadu rozšiřuje. Nosil se krajkový slunečník, pelerína a klobouček s umělými květinami, pérem nebo stuhami, který postavu zdánlivě zvyšoval. Přes to vše se ženský oděv pro všední den zjednodušuje, sukně se zužují, muži nosí sako, vestu a kalhoty.
Van de Velde v roce 1902 dokonce shrnul své požadavky na ženské oblékání do tří pravidel: - svou individualitu má žena uplatnit především doma - na ulici se má uniformovat a nosit kostýmek, podobný pánskému oblečení - při slavnostních příležitostech musí však, stejně jako muž, nosit oděv, jenž je přikázán tradicí
NÁBYTEK
25
Francie Nancy Město Nancy proslavil Emil Gallé především svými výrobky ze skla. Ale ve výrobě nábytku byl stejně zručný, stejně tak jako Louise Majorell. Používali klasické formy a techniky secese. Poznávacím znamením bylo používání marketerie, zlacených reliéfů, vyřezávané intarzie, které zmodernizovali. Měli k dispozici širokou nabídku dřev exotických i místních. Typické bylo používání přepychových materiálů. Gallému a Majorellimu Victor Prouvé a Louis Hestaux přispívali návrhy na marketerie. Hodně se také inspirovali Belgickou secesí a její organickou, abstraktní linií, rokokem. Nábytek vyráběly stroje, ale detaily se opracovávaly ručně.
Paříž I když většina umělců byla ovlivněna novým uměním, větší pozornost věnovali obnově řemeslné tradice. Nábytek byl inspirován organickým naturalismem a rokokem. Nábytek inspirovaný rokokem vyráběl Siegfried Bind podle návrhů Gergese De Feureho, Eugéna Gaillarda a Eduarda Colonnyho. Nejvýznamnější a nejinspirativnější však byl Hector Guimard. Vyjadřoval nejlépe jednotu secese, začleňoval nábytek do jím navržených interiérů, byl mnohým inspirací, jeho díla se vyznačovala architektonickým funkcionalismem. Další umělci: Rupert Carabin – bořil hranice mezi krásným a užitým uměním Les six – Ch. Plumet, A. Charpentier – jednoduché dřevo, nedekorovaný povrch. Ensembliers – Selmersheim, Plumet
Belgie Belgie připravila secesi i arts and crafts dobrou půdu pro přijetí a byla první zemí, která v secesi vynikala. Hlavními představiteli byli Henry van de Velde, Victor Horta, Gustav Serruier-Bovy. Ve svých dílech uplatňovali takzvaný princip linie – oblé a abstraktní, organické. Používali především jednoduché dřevo, ale i exotická dřeva a materiály, které kombinovali s občasnými kovovými doplňky. 26
Serruier-Bovy – specifické pro něho bylo jeho použití oblouku. Cílem bylo obnovení dekorace a řemeslné výroby.
Holandsko (Nieuwe Kunst) Na konci 19. století se mnozí z holandských architektů uchylovali k navrhování interiérů. Používali exotická dřeva, materiály a vzory z východu, a znovu bylo prvořadým cílem obnovit dekoraci. H. P.Berlage, Lion Cache, Theodor Nieuwenhuiis, Ferrit Willem Dijsselhoff
Německo Návrháři v Německu se dělili na racionální a expresivní styl. Racionální styl byl spojen s jednoduchostí konstrukce, chtěli tvořit nábytek, který bylo možno vyrábět stroji. Richard Riemerschmidt a jeho Maschinenmöbel. Expresivní v sobě spojoval svět rostlin a živočichů, byl inspirován Hermanem Obristem, abstraktní přírodní formy. Oba styly však preferovali jednoduché materiály.
Rakousko, Skotsko Rakušan Otto Wagner a Skot Charles Rennie Mackintos své architektonické vzdělání ve výrobě nábytku nepopřeli. Přísná geometrie je také vidět v dílech Josefa Marii Olbricha, Kolmana Mosera a Josefa Hoffmanna.
Itálie V Itálii vedle sebe existovaly dva odlišné proudy. Jeden se vyznačoval extrémně květinovým sochařstvím. V tomto stylu tvořili Vittorio Valabrega a Agosino Lauro. Zatímco druhý styl byl inspirován exotickými formami a technikami pocházející ze severní Afriky nebo blízkého východu, experimentovali s exotickým materiálem, východními tvary, bohaté zdobení a vysoká technická zručnost. Tímto stylem tvořili Eugenio Quarti a Carlo Zen. Nejoriginálnějším z nich byl však Carlo 27
Bugatti, v jeho době však byla jeho tvorba považována za bizardní, charakteristickým rysem bylo použití oblouku ve tvaru klíčové dírky. Umělci: Erns Basil, Giacomo Cometti
Španělsko Střediskem byla Barcelona, kde měl největší vliv Antonio Gaudi. Jeho jedinečný, organický styl měl vliv i na ostatní. Přírodní motivy využívali jako základnu pro konstrukci i pro zdobení. Příroda zde není aplikována jen jako dekorace, ale určuje samotnou formu práce.
Americký, maďarský a severský nábytek Návrhy ve Spojených státech, severoevropských a středoevropských zemích, inspirovány národní lidovou kulturou a hnutím arts and crafts.
USA Převládající vliv mělo hnutí řemesel. Charles Rohlfs byl jedním z mála umělců, kteří do svých děl začlenili trochu víc křivek a prvky inspirované přírodou.
Skandinávie V mnoha zemích tak vedla secese a její hledání nového národního stylu k prozkoumání vlastních tradic. Ve Skandinávii však našli inspirace nejvíce. Znovuobjevili složité ornamenty vikingských lodí, které v sobě mísili abstraktní živočišné i rostlinné formy a pletené vlnící se ornamenty. Další umělci: Akseli Allen-Kallela, Eliel Saarinen
Maďarsko V maďarských návrzích nábytku se kombinovaly východní ornamenty s lidovými, často nechali splynout lidové formy s křivkou mezinárodního secesního stylu. Návrháři se z části inspirovali faunou a flórou maďarské venkovské krajiny či vzory z folklórního textilu. Ödön Faragó (stylizovaný tulipán) KERAMIKA 28
Francie Francouzský průmysl začal na konci 19. století experimentovat s vysokoteplotními glazurami, aby dosáhl temně rudé (flambé) a jemných křišťálových efektů. Nové efekty byly kombinovány s organickými formami, znovuocenění lidové kameniny, složité postupy glazurování, velké továrny na výrobu keramiky. Další umělci: Ernst Chaplet – nejvlivnější designér, experimentoval s glazurami Auguste Delaherche, Pierre-Adrian Delpayrat – lidová kamenina Alexandre Bigot Clément Massier – lesklá glazura
Německo Znovuoživení zájmu o keramiku, umělci dali starým formám nový dekorativní styl, barvy a lineární vzory. Umělci: Höhr Grenzhausen, Richard Riemerschmid, Peter Behrens, Hermann Gradl, Rozenburg (indonéské motivy), J. J. Kok (skořepinový porcelán) Porcelánky: Nymphenburg, Míšeň, Villeroy and Boch
Holandsko Také holandští návrháři zapojovali do designu indonéské motivy (Christian Colenbrander). V Itálii zase byly oživeny glazury s použitím kysličníku kovu (chinin).
Dánsko a Švédsko Dánsko a Švédsko vynikaly ve výrobě modelovaného porcelánu s přírodními prvky. Porcelánové výrobky s jemnými, světlými barvami, dekorované symboly fauny a flóry, japonské motivy, stylizované rostliny. Návrháři byli často školeni v jiném oboru, ale díky tomu přispěli k modernizaci. Továrny: Rörstrand, Bing and Grøndahl, Royal Kopenhagen, Gustavsberg
Finsko 29
Ve Finsku arabská firma uvedla keramické zboží, které bylo dekorované jasnými barvami a geometrickými vzory. Thorvald Bindesbøll – malovaná a rytá keramika, ovlivněná Gauguinem, malířský přístup.
Amerika V Americe probíhaly úspěšné experimenty s novými dekorativními formami, vzory i glazurami. Byly vyvinuty matné a polomatné glazury, nové glazury (mořská zeleň, duhová). Keramika se také zdobila barevnými glazurami na nevypálenou hlínu, používal se rozprašovač (hladký, lesklý povrch). Artus Van Briggle zavedl organické figurální tvary nádob, připomínající tvar ženského těla. Společnosti: Geueby Faiance, Teco, Rookwood Umělci: Harriet E. Wilcoxová, K. Shirayamadani, Adelaide Alsop Robineauová
Británie Několik z britských umělců vytvořilo některá svá díla v secesním stylu. Například Doulton vytvořil nádobí zvané Následnické nádobí se stylizovanými, geometrickými tvary.
SKLO
Francie Stejně jako ve výrobě keramiky, tak i ve výrobě skla se začalo ve velkém experimentovat. Historické techniky byly znovu objevovány, sklo se vyrábělo po kusech, ale i ve velkém. Střediskem sklářství bylo město Nancy, kde měl Emil Gallé a bratři Daumové továrny. Emil Gallé byl prvotřídním výrobcem secesního skla, výrobky pouze navrhoval, ale sám je nevyráběl, pouze někdy dekoroval. Používal nejrůznější techniky k dosáhnutí jemných i sytých efektů, dále techniku vrstvení, vyřezávání, leptání kyselinou a broušení. Spousta jeho návrhů byla vyrobena sériově a zavedl také komerční využití leptání kyselinou. Také bratři Daumové experimentovali s novými technikami (kameje, intercalaire) a pro návrhy zaměstnávali umělce jako Erns Bussiére, Henri Beré a Amalric Walter.
Belgie 30
Belgické Val St. Lambert Glasshouse byly pod vlivem tvorby Emila Gallého a byly snad komerčně nejúspěšnější společností na konci století. Vyráběly zde vázy s květinovým a přírodním dekorem. Zaměstnávaly například Philippa Wolferse (používal jemné kovové vykládání).
Čechy Nový styl byl v zemi s výraznou tradicí výroby skla rychle přijat. Význační umělci byli zaměstnávání ve sklárnách jako J.&J. Lobmeyr a Loetz-Witwe. Pro společnost Lobmeyr navrhoval také Josef Hoffman (geometrické tvary malované černě na mléčném skle). Ani Češi nezaostávali za světem v experimentování a vyvíjeli nové techniky jako například malování platinou a leštění.
Rakousko Vídeňská společnost E.Bakalowitz&Söhne produkovala elegantní práce Otto Prutschera.
Německo Německo proslavil Karl Koepping svými složitými návrhy a jedinečnými stínítky pro lampy ve tvaru květů.
Norsko Norští umělci ovládli techniku plique-á-jour. Tvořili v ní Gustav Gaudernack a Thorolf Prytz. Tvořili použitím květinových tvarů, ale také ornamenty z vikingských tradic.
Amerika Louis Komfort Tiffany byl zajisté nejslavnějším výrobcem skla. Jeho firmy se věnovaly vyrábění oken z barevného skla, lampám, mozaikám, stejně tak jako nádobám z foukaného skla. Tiffany také experimentoval s novými tvary, úpravami povrchu, kovovými efekty, duhovým sklem (Favrile). Spolu s Johnem La Fargem se Tiffany, zklamán kvalitou amerického skla, pustil do obnovy techniky jako umělecké formy. Používali kysličníky kovů, experimentovali s vrstvením skla a efektně ho skládali, či tvarovali, do záhybů, či vlnek. Vytvářeli 31
obraz krajiny a dokonce i fauny. Federick Carder se, stejně jako Tiffany, věnoval výrobě jasně barevného skla.
STŘÍBRO A KOV
Francie Hector Guimard byl jistě nejinspirativnějším umělcem ve zpracování kovů. Jeho litinové výrobky pro pařížské metro a jeho doplňky jsou v sériové výrobě stále použitelné. Nesmíme také zapomenout na pařížské firmy Bouquet a Lalique, které vyráběly secesní šperky. Používalo se hlavně smaltu, techniky Pligue-ájour a polodrahokamů, jenž nahradily dosud užívané tradiční techniky a drahokamy. I zde se nejvíce uplatňovaly motivy z přírody, nebo také symbolismus. Výjimkou také nebyly drobné plastiky, které většinou také plnily nějakou funkci (např. lampa). Takové plastiky navrhovali například Louis Halon, Maurice Bouval, nebo Raoul Larche (bronzové lampy). Nancy: Továrna Majorelle vyráběla lampy se složitými kovovými podstavci ve tvaru rostlinných stonků a s křehkými skleněnými stínidly ve tvaru poupat či květů.
Belgie Victor Horta, který požíval zvláště litinu, používal kov nejenom jako dekorativní prvek, ale také jako stavební složku v interiéru i v exteriéru budov. Ostatní belgičtí secesní umělci používali spletité křivky. Henry van de Velde a Fernand Dubios zase zkoumali organické linie v kombinaci se skulpturální formou. Philips Wolfers byl jedním z umělců, kteří se věnovali stříbrotepectví, které kombinovali se slonovinou, byl také vzdělán ve všech oborech zpracování zlata (navrhování, odlévání, tepání, rytí, leštění), jeho dílo kombinuje symbolismus, lidské, zvířecí i rostlinné motivy.
Holandsko Výraznou osobností holandského kovotepectví byl Jan Verheul, který byl ovlivněn prací helvetských mistrů.
Německo 32
Německá tvorba byla plná abstraktních přírodních ornamentů, odvozených z děl Hermana Obrista, F. Adlera, Ludwiga Vierthalera a Ernsta Riegela. Kovové výrobky se vyráběly sériově v továrnách (J. P.Kayser&Sohn v Krefeldu, Walter Scherf&Co. v Norimberku, WMF). Populární vzhled německým dílům zajistilo objevování květinových prvků v kombinaci s lineární formou.
Rakousko Rakouská díla v sobě spojovala přepychový materiál, geometrické formy a neobvyklou úpravu povrchu, a přitom vycházela z tradic řemeslného zpracování. Díla byla leptána nebo také perforována. Známou byla továrna Wiener Werkstätte.
Británie Secese se v britském kovotepectví projevila pouze v dílech Charlese R. Ashbeeho a Archibalda Knoxe. Knox pracoval se stříbrem a cínem, vytvářejíc předměty inspirované keltskými tvary.
Skotsko Skotští umělci dovedli pracovat s velkou škálou kovů jako stříbro, olovo a mosaz. Dekorace byla protáhlá, symbolistická, prostě v glasgowském stylu.
Amerika Amerika byla ovládána společnostmi Tiffany&Co. (nejoriginálnější smalt) a Gorham Manufacturing Co. Nejtypičtějším projevem secese zde byli rostlinné a spirálovité tvary, tvary ženského nahého těla, stylizované květiny. V architektuře zase vynikal Louis Sullivan, který používal složité abstraktní a organické dekorace inspirované Kelty.
TEXTILIE 33
Vyráběly se hedvábné látky dekorované opakujícím se secesním tvarem. Vyráběly se také gobelíny, které spolu s hedvábím byly důležité pro umělecký interiér.
Francie Jako téměř vždy se Francie stala předním výrobcem textilu a její centra textilního průmyslu v Mulhouse, Lille a Lyonu se brzy začala orientovat na secesní vzory. Francouzský textilní design charakterizuje vlnitý, květinový vzor, inspirovaný vzory z 18. stol., který se na látce opakuje. Navrhování se věnují umělci jako Edouardo Colonny, Eugén Gaillard, Georges De Feur, ale také grafici jako Alfons Mucha a Eugéne Grasset (obrazové závěsy), jejich grafické vzory byly jednoduše přeneseny na textil.
Holandsko Nejenom v továrně v Haagu se používala indická technika voskové batiky, tato technika byla oblíbená po celém Holandsku. Pro továrny navrhoval například Chris Lebedu (používal složité tvary, indonéské vzory, abstraktní zoomorfní tvary).
Významné počiny v navrhování textilních vzorů byly učiněny i v Německu, Rakousku a Belgii. Dílo Hermanna Obrista vyjadřuje okouzlení přírodou, typické pro něj je takzvané „Šlehnutí bičem“. Vzory pro tkaniny byly také abstraktní, nebo geometrické, jak můžeme vidět na díle Henryho van de Velda, Josefa Hoffmanna, Kolmana Mosera a Richarda Riemerschmida, kteří jsou autory komerčních designů. Jeden design se často také vyráběl v provedení různých barev, nebo za použití jiného materiálu. Textilní design se stal samostatným a uznávaným uměleckým odvětvím.
Skandinávie a střední Evropa přinesly nové návrhy gobelínů. Tkaní tapisérií bylo vysoce ceněno. Navrhovali je Norové Frida Hansenová, Bernard Munthe, nebo také Maďar János Vaszary. Vzory byly inspirovány národní historií, lidovými mýty, legendami, používali vlnité tvary, barvy, květinové motivy a krajkářské 34
techniky. V norské společnosti upravili starověkou skandinávskou techniku tkaní tapisérií, ale také maďarský design zažil modernizaci technik
Británie Na konci 19. století ovládla Británie výrobu textilií. Řada továren vyráběla umělecká díla pro export a Britové navrhovali pro zahraničí. Řada výrobců stále vyráběla design o plochých vzorech hnutí Uměleckých řemesel, ale společnosti jako například Silver Studio a R. Steiner&Co. už vyráběli secesní návrhy.
Skotsko Skotsko zažilo znovuobnovení zájmu o řemeslnou textilní výrobu. Znovu zde uplatnila svůj vliv Glasgowská škola. Objevily se výšivky používající materiál jako skleněné korálky a papír. Použity byly motivy glasgowské růže, vejce a geometrické tvary.
MALÍŘSTVÍ
Promítaly se do něj všechny znaky secesního umění. Umělec chtěl docílit dekorativnosti, používal ornamenty, plynulé křivky, které spojovaly vše na obraze, obraz je prosycen symbolikou, objevují se stylizované zvířecí a rostlinné tvary, vedle realismu harmonicky leží geometrické tvary, vše je ohraničeno linkou jako na japonských dřevorytech, výrazná je také plošnost obrazů. Nad malbou převládá kresba. K námětům pro monumentální malbu se používaly náměty nacionální, symbolistické nebo mystické. Secesi se také podřídil rám obrazu. Byl často vysoký a úzký, nízký a úzký, kulatý, nebo oválný, symboliku a estetiku obrazu doplňovaly. Umělci: Gustav Klimt
Vojtěch Preissig – grafik
Ferdinand Hodler
Charles Rennie Mackintosh
Jan Preisler
Egon Schiele
Alfons Mucha
Jan Toorop
Maxmilián Švabinský
Josef Váchal
František Kupka 35
KRESBA
Byla hlavním vyjadřovacím prostředkem secesního designu. Dokonce i malba jí byla podřízena a byla předlohou všem grafickým dílům a vzorům pro textil. Vše bylo ohraničeno linkou, bylo lineární, plošné, organické, ornamentální, linie byly plynulé, zvlněné, často se objevovaly rostlinné a živočišné motivy. Hojně se ilustrovaly knížky. Umělci: Aubrey Beardsley
Egon Schiele
Charles Rennie Macintosh
Max Švabinský
Alfons Mucha
Jan Toorop
Vojtěch Preissig
Josef Váchal
KNIŽNÍ ILUSTRACE
Knižní ilustrace se stala velice populární. Někteří umělci ilustrovali své vlastní knihy. Josef Váchal je dokonce sám i tisknul a vázal. Pro knižní ilustraci se používala jak kresba, tak i grafické techniky. Velice slavným ilustrátorem byl Brit Aubrey Beardsley, který se hodně věnoval kresbě tuží. Populární byly také ex libris, jež začínaly bohatší vrstvy sbírat. Umělci: Aubrey Beardsley Vojtěch Preisig Josef Váchal
2.3 Galerie Je součástí mé webové stránky, protože však obsahuje značné množství obrazového materiálu, její obsah zde neuvádím.
2.4 Historie 36
Secese 1880 – 1914 Secese je považována za poslední ucelený směr. Vznikl z iniciativy umělců, uměleckých spolků, výrobců, veřejných institucí, nakladatelství, podnikatelů a sponzorů, kteří se chtěli oprostit od dosud převládajícího historismu. Jakkoli byla secese jednotná v prolínání se do všech odvětví, v názvech tak jednotná už nebyla. Skoro v každé zemi dostala jiný název: secese, Art Nouveau, Modern Style, Jugendstil, le style Guimard, le style metro, style 1900, stile floreale, stile liberty, sezessionstil, modernisme nieuwe kunst, tiffany styl. Rozvíjela sen W. Morrise o znovuobjevení řemeslné výroby.
Vznikla v Anglii v 80. letech 19. stol. a poté se šířila do celého světa. Snadné šíření bylo způsobeno spojením umělců symbolismem. Za její vrchol se dá považovat rok 1900, kdy se prezentovala na světové výstavě v Paříži. Definitivně upadla s vypuknutím první světové války.
charakteristické rysy : plošnost barevnost lineárnost asymetričnost vlnitá, asymetrická, zaoblená křivka rostlinné, organické motivy geometrické, abstraktní formy oživení řemesel využití historických zdrojů – považovány za ztělesnění čistých forem symbolismus
inspirace Japonské dřevotisky měly zvlášť výrazný vliv, jejich plochy barev s důrazně vyznačenými obrysy, výrazné a evokativní linie, asymetrie, chybějící prostorová
37
hloubka a zjednodušení forem, geometrie. Gotika přinesla oblibu neporušených linií, lomené oblouky, postavy uprostřed elegantních oblouků.
Škola v Nancy Škola v Nancy byla skupinka umělců, která se vytvořila kolem Emila Gallého. Říkalo se jí také „venkovské sdružení uměleckých řemesel“. Škola v Nancy byla jedna z nejoriginálnějších skupin secese. Vedle slavných podniků Emila Gallého zde byl i podnik Doum, vedený dvěma bratry Augustem a Antoninem. Následovali příkladu Gallého ve sklářské tvorbě, ale poněkud konvenčněji. Umělci: Knihař Rene Wiener – tvořil podle návrhů malířů Louis Majorelle – navrhoval nábytek Eugéne Valoun
Art Nouveau v Paříži Paříž se snažila zaujmout první místo v roli rozvoje secese, aby zachovala svou pověst města, které udává ten správný směr. Byla však spíše až druhá, protože francouzští umělci jsou značně konvenčnější, až na jednoho – Hector Guimard. Guimard dostal v roce 1899 zakázku na vytvoření hlavních vstupů do pařížského metra. V nezvyklé eleganci jeho realizací můžeme rostlinné motivy jenom tušit. Secese se zde také brilantně projevuje v plakátové tvorbě: Eugéne Grasset (tvorba bohatá na detaily, vyvážená), Alfons Mucha (plakáty Sarah Bernhardtové). Umělci: De Feure Georges – malíř, návrhář nábytku, vitráží, tapisérií Alexandre Charpentier – sochař a štukatér Eugéne Gaillard – návrhář nábytku
Modern styl ve Skotsku a Anglii Anglie byla tou zemí, která otevřela novému umění cestu, ale kolem roku 1890 neměla nové osobnosti, kromě vynikajícího ilustrátora – Aubrey Beardsley. I tak sehrála Anglie významnou roli pro propagaci nových forem umění.
38
Ve Skotsku se kolem Ch. R. Mackintoshe seskupila skupinka umělců. Macintosh se nejvíce proslavil svými židlemi s vysokými opěradly. Talwin Morris, Margaret a Frances Macdonaldovi
Art Nouveau v Belgii Belgie se mohla pyšnit svou bohatostí na výjimečné architekty, ke kterým patřili Victor Horta, Gustav Serrurier-Bovy (štíhle tvarovaný nábytek), Henry van de Velde (slavný obloukový stůl), Paul Hankar (ovlivněn japonským a anglickým uměním). Dále zde také působil zlatník Philippe Wolfers.
Jugendstil v Německu Německo bylo na secesi připraveno. V roce 1895 založil Julius Meier-Graefe v Berlíně revue Pan a v Mnichově vznikl časopis Jugend kolem kterého se zformovala skupina umělců. Byli jimi Herman Obrist (bičovité tvary), Otto Eckmann (malíř, ilustrátor, tvůrce nábytku), Richard Riemerschmid (tvůrce nábytku), August Endell. Další tvůrčí centrum se vytvořilo s přičiněním velkovévody Ernsta Ludwiga v Darmstadtu v letech 1899 – 1914. Ludwig nechal na svahu předměstí Mathildenhöhe vybudovat kolonii umělců. Vůdčí osobností zde byl Joseph-Maria Olbrich a také zde žil krátkou dobu Peter Behrens. Další kolonie vznikla ve Worpswede (u Brém). Zde působili umělci jako Fritz Mackensens, Heinrich Vogler, Otto Modersohn, Fritz Overbeck. V Dachau (u Mnichova) také vznikla kolem Ludwiga Dilla a Adolfa Hölzela skupinka umělců.
Secese v Rakousku Secese se v Rakousku vydala svérázným směrem. Soustřeďovala se kolem architekta Otty Wagnera. Jeho stavby měly původně novorenesanční charakter, ale kolem roku 1897 se přizpůsobil novým formám. Ve Vídni byly kolem roku 1903, pod vlivem anglického Arts and Crafts, založeny umělecké dílny, ve kterých působily osobnosti jako Otta Wagner, Gustav Klimt, Josef Hoffmann, Josef Olbrich, Adolf Loos. Nejvýraznější osobností rakouské secese však byl Gustav Klimt.
39
Art Nouveau v Holandsku V letech 1898 – 1903 zorganizoval architekt H. P. Berlage amsterdamskou burzu, kde prezentovali secesní nábytek. Dále jsou zde významní dekoratéři Ferrit Willem Dijsselhof, Johan Thorn Prikker.
Floreale v Itálii Jako Floreale označovali Italové secesi. Znamenalo to květnatý styl. Významnými umělci zde byli architekt Giuseppe Sommaruga a Raimondo D´Aronco.
Dánsko Nejvýraznější osobností Dánska byl Theodor Bindesløll. Byl architektem, keramikem. Používal tradiční skandinávské vzory a inspiroval se Dálným východem.
Španělsko Přední osobnost nejenom Španělska, ale také celého hnutí secese, byl zajité Antonio Gaudi. Gaudi předchází a současně překračuje svou tvorbou celou secesi. Nejvíce jeho děl se vyskytuje v Barceloně. Inspiroval se gotikou, islámským, románským uměním. Secese se v jeho dílech promítala do křivek a malebnosti. Jeho dílo je snadno rozpoznatelné, jeho fantastická obrazotvornost, nečekané variace proporcí, rytmu či dekoru, touha přetrhat vazby s tradicí a připomenout formy z minulosti jsou v jeho dílech nepopiratelné.
Slovníček
šunkové rukávy – tak se říkalo rukávům, které byly ve své horní části vzedmuté a připomínaly šunku s kostí. Pelerína – plášť, pláštěnka přes ramena historismus – umělecký směr druhé poloviny 19. století. Odvolává k návratu ke klasicismu, baroku, ale také využívá nové materiály.
40
Glasgowská škola byla skupinka vlivných moderních umělců a designerů, kteří se spojili v Glasgow v roce 1870 a vzkvétali od roku 1890 do roku kolem 1910. Glasgow zažil ekonomický rozmach na konci devatenáctého století, který vyvrcholil přidáním se k hnutí Art Nouveau, částečně v oblasti architektury, designu interiérů, a malbě. The Four byla jedna z nejvýraznějších skupin Glasgowské školy. Patřili sem umělci jako architekt Charles Rennie Mackintosh, malířka a umělecká sklářka Margaret MacDonaldová (Mackintoshova žena), sestra MacDonaldové – Frances, a Herbert MacNair. Vzkvétající The Four vytvořili Glasgowský styl, který si našel přízeň po celou dobu trvání moderního umění na evropském kontinentu. The Four, jinak známí jako Spook School, nakonec měli velký vliv na definování Art Nouvea. Glasgowský styl bylo spojení Keltského a Japonského umění, vytvořila jej skupina The Four. Zahradní města - byl ve 30. letech 20. století pojem pro čtvrti rodinných domků se zahrádkami Segrada Familia – Antonio Gaudi: vzhledem připomíná gotiku, ale v detailech se značně odlišuje – žádné dva nejsou stejné, půdorys je asymetrický, klenba nepravidelně zaoblena. Díky zvláštním věžím byla přirovnávána k termitišti. Staví se od roku 1883 a ještě není dostavena. Intercalaire – vkládání, do skleněného korpusu se vtlačovalo jinak zbarvené sklo plique-á-jour – technika, při níž se různé barvy glazury oddělily tenkou linií z kovu Favrile – technika duhového skla
41
3. Závěr Závěrem bych chtěla poznamenat, že jsem se o tvorbě webových stránek mnohé naučila, dověděla se mnohé možnosti tvorby obsahu sítě internet a také jsem poznala, že jejich vývoj jede obrovskými kroky kupředu. Se svými stránkami jsem spokojená, ale už teď vím, že bych je nyní dělala jinak, že bych použila jiné nástroje a využila na nich jiné prvky. Můj zájem o tvorbu a návrh webových stránek nyní stoupá úměrně s tím kolik se toho naučím. Myslím, že tvorba webových stránek bude jistě výhodou při hledání zaměstnání a proto považuji tuto schopnost za důležitou.
Obsah stránek jsem chtěl vytvořit rozsáhlejší, ale vím, že mé představy byly přehnané a že i to množství, které se mi na stránky podařilo umístit je velké. Zvláště jsem spokojená s bohatostí obrazového materiálu, které se mi podařilo nashromáždit. Také mé poznatky o programech a rady je nutno brát s nadhledem. Nejsem počítačový odborník pro vytváření webových stránek a mé znalosti zdaleka nedosahují této úrovně. Mé znalosti v tomto oboru se mohou ještě mnohonásobně rozšiřovat ale tato práce mi poskytla dobrý základ pro mé další vzdělávání. Přesto doufám, že mnou popsaný postup práce bude čitatelům nápomocný při tvorbě stránek, i když zajisté není výukovým postupem.
42
4. Literatura Dějiny užitého umění – Noël Rilexová, nakladatelství Slovart (2003) ...ismy – jak chápat umění – Stephen Little, nakladatelství Slovart (2005) Světové dějiny umění – Albert CHâtelet a spol., Ottovo nakladatelství (2004) Wikipedie - http://cs.wikipedia.org/wiki/Hlavn%C3%AD_strana Tiscali - http://www.tiscali.cz/home/?r=lista_home Archiweb - http://www.archiweb.cz/ Museum hlavního města Prahy - http://www.muzeumprahy.cz/texty/index.php Art Bohemia - http://www.artbohemia.cz/ Centrum Františka Bílka - http://www.villabilekcentre.cz/ Bugatti Trust - http://www.bugatti-trust.co.uk/ettore_bugatti/carlo_bugatti.shtml Art museum – http://www.artmuseum.cz/ Senses – Art nouveau - http://www.senses-artnouveau.com/ Nová Paka - http://www.munovapaka.cz/ Zlín - http://www.zlin.estranky.cz/ Modernista - http://www.modernista.cz/index.html Müllerova vila - http://www.mullerovavila.cz/default-cv.html Visit Britain - http://www.visitbritain.cz/ Alphonse Mucha - http://www.pinknet.cz/~malin/mucha-cz.html Český rozhlas - http://www.rozhlas.cz/portal/portal/ Co je co - http://www.cojeco.cz/ Galerie Online - http://www.galerieonline.cz/ E. Schiele Art centrum - http://www.schieleartcentrum.cz/ Encyklopedie Český Krumlov - http://www.encyklopedie.ckrumlov.cz/ WuWjův zápisník - http://blog.wuwej.net/index.html Referáty Seminárky - http://referaty-seminarky.cz/egon-schiele/ Knihovna Akademie věd České republiky - http://www.lib.cas.cz/cs Encyklopedie Seznam - http://encyklopedie.seznam.cz/ Jan Toorop - http://www.jan-toorop.com/ Josef Váchal - http://www.vachal.cz/ Galerie Art - http://www.galerieart.cz/ 43
5. Resume My bachelor thesis is about web designing and the theme of website is Art Nouveau. Website includes some facts about art nouveau artists, description how art nouveau influenced art branches, gallery with pictures of famous art nouveau artists and “history” part which includes facts about establishment, culmination and conclusion of art nouveau in the Czech Republic and in the world. In my thesis I also try to describe my experience with making a website. There is short description of working with programs, which helped me with making a website. It was Adobe Dreamweaver and Microsoft Frontpage. I also value differences between this two programs and theirs worthiness for theirs users. In the conclusion I mention and value if I reach purpose which I set in the introduction.
44
