MASARYKOVA UNIVERZITA

MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sociálních studií Katedra environmentálních studií

Staré odrůdy jako nová móda: Charakteristika současného pěstování starých odrůd zeleniny na území České republiky Magisterská diplomová práce

Plzeň 2009

Vypracoval: Jiří Musil Vedoucí práce: Ing. Zbyněk Ulčák, Ph.D. Datum obhajoby: Leden 2010

Čestné prohlášení: Prohlašuji, že jsem předloženou diplomovou práci „Staré odrůdy jako nová móda“ vypracoval samostatně a všechny použité zdroje jsem uvedl v seznamu literatury

Poděkování: xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Anotace: Tato práce se zabývá pěstováním starých odrůd v podobě krajových odrůd, starých odrůd a rodinných odrůd zeleniny v České republice. První část se zabývá vznikem a definicí kulturních plodin a jejich krajových odrůd, historií pěstování zeleniny v České republice, důvody zachování biodiverzity zeleniny, a subjekty zabývající se tímto tématem. Druhá část se skládá z kvalitativního výzkumů pěstitelů krajových, starých a rodinných odrůd, který zjišťuje okolnosti jejich pěstování. Výzkum byl veden mezi pěstiteli starých, krajových a rodinných odrůd, kteří pěstovali alespoň jednu z této skupiny plodin. xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx

xxxxxxxxxxxxxx

xxxxxxxxxxxxxxxxx

xxxxxxxxxxxxxxxxx

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

xxxxxxxxxxxxxxxxxx

xxxxxxxxxxxxxxxx

Annotacion: This

work

deals

with

growing

old

varieties

in

the

form

of

land

races,

obsolete varieties and family varieties of vegetable in the Czech Republic. First part deals with the emergence of a cultural definition of landraces and varieties, history of cultivation of vegetables in the Czech Republic, grounds maintenance biodiversity The

second

vegetables part

consists

and of

bodies a

qualitative

dealing research

with of

this

issue.

regional

growers,

family and old varieties, which determines the circumstances of their cultivation.

Úvod ........................................................................................................................................... 6 1

Cíl práce ............................................................................................................................. 7

2

Vznik a definice krajových odrůd kulturních rostlin.......................................................... 8

3

Historie pěstování zeleniny v České republice................................................................. 11

4

Význam krajových odrůd ................................................................................................. 14

5

6

7

8

4.1

Genetická variabilita ................................................................................................ 14

4.2

Fytogenofond kulturních rostlin............................................................................... 15

4.3

Šlechtitelství ............................................................................................................. 16

4.4

Vnitřní kvalita .......................................................................................................... 18

4.5

Kulturní rozměr krajových odrůd zeleniny .............................................................. 19

Subjekty zabývající se tématem krajových odrůd zeleniny ............................................. 20 5.1

Konzervace genetický zdrojů v ČR s důrazem na zeleninové druhy ....................... 20

5.2

Z hlediska komerčního sektoru ................................................................................ 23

5.3

Alternativní koncepce hospodaření .......................................................................... 24

5.4

Neziskový sektor ...................................................................................................... 25

5.5

Pěstitelé krajových a starých odrůd zeleniny ........................................................... 26

Projekt výzkumu .............................................................................................................. 29 6.1

Cíl výzkumu ............................................................................................................. 29

6.2

Výzkumná otázka a její operacionalizace ................................................................ 31

6.3

Strategie a metoda výzkumu .................................................................................... 33

6.4

Technika a průběh sběru dat..................................................................................... 34

6.5

Způsob zpracování dat ............................................................................................. 35

6.6

Výběr výzkumného souboru .................................................................................... 35

6.7

Prezentace respondentů ............................................................................................ 36

Prezentace výsledků výzkumu ......................................................................................... 39 7.1

P1.............................................................................................................................. 39

7.2

P2.............................................................................................................................. 42

7.3

P3.............................................................................................................................. 44

7.4

P4.............................................................................................................................. 46

7.5

P5.............................................................................................................................. 48

Zhodnocení výsledků výzkumu ....................................................................................... 51 8.1

9

Způsob hospodaření a místo hospodaření ................................................................ 51

Shrnutí .............................................................................................................................. 69

Závěr......................................................................................................................................... 70

Zdroje ....................................................................................................................................... 71 10

Jmenný seznam: ............................................................................................................... 75

11

Přílohy .............................................................................................................................. 76

Úvod V České republice vstoupila v roce 1994 v platnost mezinárodní Úmluva o biologické rozmanitosti, v které vyvrcholilo na konferenci v Rio de Janeiro v roce 1992 celosvětové úsilí o jednotnému globálnímu přístupu k této otázce. Přesto nám z různých koutů světa bohužel docházejí zprávy o ohrožení celých ekosystémů vyvíjejících se po desetitisíce let. Pojem biodiversita se netýká jenom divoké přírody, ale také tzv. kulturních druhů rostlin a zvířat, které jsou v Úmluvě definované jako „druhy, u kterých byl vývojový proces ovlivněn člověkem k uspokojování jeho potřeb.“ Zachování těchto druhů spolu s jejich vnitrodruhovou diverzitou je stejně důležité jako ochrana divoké přírody, jelikož jsou výsledkem dlouhodobého lidského snažení a interakce s neopakovatelnými podmínkami jež působily při procesu vývoje. Tím by jsme mohli tyto druhy s jejich vnitrodruhovou diverzitou přirovnat k dědictví našich předků stejně jako například architektonické památky. Z důvodů skloubení přírodního a společenského rozměru v oblasti krajových, starých a rodinných odrůd a mému pozitivnímu vztahu k malopěstitelství, jsem si vybral vypsané téma o starých a krajových odrůdách zeleniny na Katedře environmentálních studií na podzim 2007.

1 Cíl práce Cíl této diplomové práce je utvořit alespoň částečný obraz o zájmu pěstování krajových, starých a rodinných odrůd zeleniny v poměrech České republiky (dále jen ČR) skrze subjekty v naší společnosti zabývajícími se tímto typem plodin. Práce by měla posloužit k orientaci v této problematice zástupcům široké veřejnosti, kteří se chtějí s tímto tématem blíže seznámit, tak odborné veřejnosti

s přírodovědeckým nebo společenským zaměřením.

Doufám, že práce přispěje k přiblížení a vyjasnění situace krajových, starých a rodinných odrůd zeleniny v ČR. Diplomová práce je rozdělena do dvou hlavních částí. První teoretická část, v které je nastíněn význam krajových odrůd1 kulturních rostlin2 a charakteristika současného zájmu o krajové odrůdy zeleniny skrz různé subjekty na území České republiky. Druhá část práce, volně navazující na první část v kapitole Pěstitelé, má empirický charakter, kdy pomocí metod kvalitativního výzkumu jsem se pokusil osvětlit, co stojí za současným zájmem o pěstování krajových, starých a rodinných odrůd zeleniny u samotných pěstitelů . Jelikož je výzkum zaměřen na pěstitele zeleniny je na ni kladen důraz v celé práci. Ovšem to neznamená, že nezavítáme i mimo tuto slovníkově nejasně definovanou skupinu kulturních plodin3. Odborných prácí na téma krajové odrůdy, jak zeleniny tak ovoce, vzniká v posledních letech spousty v různých vědních oborech. Tato práce na ně také z části navazuje. Jsou to ovšem práce jenom o „těchto odrůdách“. Tato problematika má také zároveň společenský charakter. Žádná z mně dostupných prací se nesnaží postihnout zájem o tyto plodiny v současné společnosti. Dá se to vysvětlit tím, že autoři těchto publikací mají často přírodovědné zaměření. Svým charakterem se dá tato práce zařadit do oblasti zkoumající ekologizační tendence v pěstování zeleniny4. Vysvětlit používání výrazů pro odrůdy. 1

„Pojem odrůda se používá v zemědělství a v systematiké botanice. V zemědělství se chápe odrůda, neboli také kultivar (z angl. cultivad variety), jako produkt pěstitelské a především šlechtitelské činnosti člověka…Odrůda neboli varieta (z angl. variety), která je pojmem systematické botaniky představuje vždy mnohem širší. Určitá botanická varieta, např. Brasiica aleracea var. capitata – zelí hlávkové, je zastoupena mnoha odrůdami neboli kultivary se stejnými botanickými, avšak rozdílnými hospodářskými, fyziologickými a dalšími vlastnostmi…“ (Hánk, Pekárková 1999:97) V této práci je pojem odrůda používaná v zemědělském slova smyslu. 2 Otázka používání pojmu kulturní plodina (Doležalová…)??? 3 „Zelenina soubor velkého počtu kultivovaných i planě rostoucích druhů rostlin, které slouží jako potrava lidí nebo jako koření či přísady jídel. Podle druhů se využívají jejich jedlé plody, listy, výhony, řapíky, cibule, kořeny, hlízy, poupata, semena. Jsou to jednoleté i víceleté rostliny,které se využívají v různých obdobích jejich vzrůstu, např. nezralé lusky, naklíčená semena, zralá semena.“ (in Zelenina Mareček 2001: 643) 4 Na Katedře environmentálních studií vznikla v této oblasti například diplomová práce od P. Přibylové s názvem Vliv ekologizačních tendencí v organizovaném městském zahradkáření

2 Vznik a definice krajových odrůd kulturních rostlin Vznik kulturních rostlin je spjat s tzv. neolitickou revolucí, která je charakterizovaná přechodem lovce – sběrače na usedlý zemědělský způsob. Tento proces začal přibližně 10 000 let před. n. l5 na různých místech na naší planety v tzv. genových centrech6, které se ne náhodou staly kolébkami starověkých civilizací. Neolitický člověk začal záměrně pěstovat rostliny pro svůj užitek. Tento proces se také nazývá domestikace neboli zkulturnění. Rostliny poprvé za historii přestaly podléhat jenom přírodnímu výběru. Do jejich vývoje zasáhla další veličina s názvem člověk. V této ranné fázi zemědělství7 šlo o pěstování primitivních forem kulturních rostlin, které se svými vlastnostmi blížili k svým planým příbuzným. V průběhu času se rostliny přibrané do kultury začali vyznačovat podobnými vlastnostmi, které je činily z pohledu člověka více atraktivní než ostatní rostlinné druhy. Kulturní rostliny se vyznačují především možností zvětšování výnosu, užitečného orgánu (tzv. gigas charakter) a počtu užitečných orgánů, změnou chemického složení látek, vzhledu a charakteru růstu, přizpůsobením se odlišným ekologickým podmínkám než které měli v místech svého přirozeného stanoviště atd. Některé změny způsobily totální závislost na člověku. (Skorňakov, Jeník, Větvička, 1988: 31-33, Chloupek, 2000: 33) Od začátku pěstování kulturních rostlin do dnešní doby vzniklo mnoho forem s různým využitím (viz. Tabulka 1 v Přílohách) Bez jakékoliv znalosti moderní vědy rolníci dědili osivo a zemědělské zkušenosti z generace na generaci. Takto popsal okolnosti hospodaření F. Schwanitz ve své knize Vývoj kulturních plodin: „Neplánovitý výběr užitkových a kulturních rostlin samotnými rolníky má za následek, že selekce a pěstování se uskutečňuje za stále poměrně stejných klimatických a půdních podmínek. Přirozený výběr, kterému jsou vystaveny i kulturní rostliny a to tím více, čím primitivnější je zemědělská kultura, způsobí proto během desetiletí a staletí, že se v místní genové skladbě příslušné kulturní rostliny

5

„Nejstarší nálezy primitivních forem kulturních rostlin pochází z iráckého města Jarmo, kde byly nalezeny obilky pšenice dvouzrnky a ječmene a jsou datovány do roku 4750 před n. l. Další je nález kukuřice v jeskyni Bat-cave v Novém Mexiku starý 5930 let. Nepřímé důkazy v podobě opevněného sídliště v Jerichu, datováno do doby 7000 let před n. l. Toto neolitické sídliště s hustým osídlením nemohlo být závislé na lovu a sběru a proto se dá usuzovat, že zde již existovalo primitivní zemědělství.“ (Schwanitz, 1969: 16) 6 Teorii genových center vyslovil poprvé ruský vědec N. J Vavilov v roce 1926, „který zjistil, že oblasti původu kulturních rostlin nejsou rozptýleny po kontinentech, ale že pochází neo se vyvíjela v několika oblastech Starého a Nového světa, v nichž se vyskytuje neobyčejně velká různotvárnost jejich forem." (Pekárková, 1994: 359-360) 7 Na některých místech Zeměkoule se můžeme s tímto stylem hospodaření setkat i v této době.

zachovaly jen genotypy8, které jsou přizpůsobeny tamním podmínkám prostředí.“ (Schwanitz, 1969: 361) Tyto odrůdy kulturních rostlin vzniklé pomocí lidové selekce, dokonale přizpůsobené místě vzniku se nazývají krajové odrůdy (ang. landrace). Díky adaptaci na místo svého vzniku jsou vysoce výkonné, mají velkou odolnost a mohla u nich vzniknout nějaká specifická kvalitativní vlastnost (například v chuťové specifičnosti odrůdy způsobené specifickým obsahem látek atd.). (Hánkl, Pekárková, 1999: 97) Lidová selekce měla charakter hromadné selekce neboli negativní selekce, což je nejstarší šlechtitelský způsob, kdy se vyřazují rostliny a semena s nevhodnými vlastnostmi a naopak se vyhledávají jedinci, semena s příznivými vlastnostmi pro pěstitele9. (Chloupek, 2000: 106) Tato metoda je používaná do dnešní doby, jak profesionály, tak v podmínkách domácího semenaření. Krajové odrůdy kulturních rostlin vznikaly všude tam, kde se vyvinulo zemědělství10. Byly to jediné zástupkyně plodin do nástupu moderního zemědělství, které začalo pěstovat šlechtěné odrůdy vyšlechtěné pomocí poznatků moderní vědy11. U šlechtěných odrůd nehraje selekční tlak prostředí takovou roli. Jsou specializovanější, což znamená, že jsou šlechtěny v určitém směru. Šlechtitel má na začátku šlechtění určitou představu čeho chce šlechtěním dosáhnout tzv. šlechtitelský cíl. Například aby snášely dlouhé velké přepravní vzdálenosti12, aby byli odolné oproti ošetřujícím látkám, velkým dávkám hnojiv atd. Drtivá většina šlechtěných odrůd jsou šlechtěny pro podmínky industriálního zemědělství, v kterém podávají podstatně vyšší a vyrovnanější výnosy často i za cenu vedlejším negativním dopadům na životní prostředí. Krajové odrůdy byly v mnohém těmito šlechtěnými odrůdami překonány a v důsledku se také přestaly pěstovat. 8

„Genotyp je genetická výbava jedince, často i označení geneticky odlišných odrůd a jejich součástí, tj. linií, klonů, rodin aj.“ (Chloupek, 2000: 281) A pro úplné vysvětlení je vložena definice fenotypu, což je „zřetelný projev organizmu, jak se jeví na základě dědičného základu a pod vlivem prostředí.“ (Chloupek, 2000: 279) 9 Jako příklad můžeme použít „tzv. Matku rýže“ ve východní a jihovýchodní Asii. Zde se z nejlepšího plodenství rýže vybrala tzv. „rýžová matka“, jejíž obilky se pak zvlášť vysely a vypěstovaly. V Mexiku se za zvláštní výběrové slavnosti vybíraly z různých polí nejlepší palice kukuřice, které se uchovávaly odděleně ve zvláštní sýpce, a příští rok se jejich obilky vysévaly.“ (Schwanitz, 1969: 394) 10 Tato adaptace organizmů na prostředí je obecně platná pro všechny druhy. U druhů, vyskytující se v přírodě, se tyto adaptované populace na určité prostředí nazývají ekotypy. (Chloupek, 2000: 22) 11 Po prostém výběru, následuje v metodách tzv. křížení, které bylo umožněno objevem pohlavnosti v 17. století, od 19. století začal metodický individuální výběr a od 20. století systematické křížení. Po rozvití vědních oborů jako je cytologie, biochemie, fyziologie, molekulární genetiky (Pekárková, 2000: 444) se objevují na začátku 80. let 20. století, z environmentálního pohledu velmi problematické, geneticky modifikované organismy. 12 „Od roku 1994 se pěstují rajčata odrůdy Flavr Savr®, v nichž byl odstraněn gen pro produkci etylenu při dozrávání a tím se uchovávají dlouho čerstvá. Proto se nemusí trhat nedozrálá, aby přečkala dopravu.“ (Chloupek, 2000: 65). Extrémní zato bohužel neojedinělý příklad.

Další rozdíl mezi krajovými a šlechtěnými odrůdami je v genotypové skladbě populací jednotlivých odrůd. U krajových odrůd se jedná o heterogenní populace13. (Hánkl, Pekárková 1999:97) U šlechtěných odrůd, z čistě praktického důvodu, se šlechtitel snaží mít u své odrůdy jedince na úrovni genotypu co nejpodobnější, tedy co nejvíce homogenní14. U některých šlechtěných odrůd nemusíme mít zaručeno, že v další generaci, získáme jedince, kteří mají vlastnosti rodičů. Tuto vlastnost mají potomci jedinců, jejíchž osivo bylo získanou tzv. hybridizací a jsou označování jako F1 neboli tzv. filiální generace. V extrémních případech může být osivo některých odrůd záměrně sterilní prostřednictvím tzv. technologie Terminátor představované

společností

Monsanto. Oba případy jsou výhodné z pohledu prodejce. Zákazník je nucen si kupovat v další sezóně nové osivo15.

13

„Heterogenní populace sestává z jedinců rozličných genotypů“ (Chloupek, 2000:282) Uniformita je požadovaná, jak při pěstování a zpracování, tak i následném prodeji. 15 Ze semen F1 odrůd nám sice nevyrostou jedinci s vlastnostmi rodičů, ale můžeme je alespoň dále množit a případně semenařit jedince námi preferovanými vlastnostmi (nevim, jestli je to gramaticky správně). Na rozdíl osiva s terminatorským genem, které je bezcenné. 14

3 Historie pěstování zeleniny v České republice Podle jedné z definic, „jsou krajové odrůdy pěstované formy, které se vyvinuly z přirozených populací“ (Chloupek, 2000: 285). Na našem území této definici ve skupině zelenin odpovídá jenom Pražská jemná pažitka a Malínský křen, který je ovšem druhem zavlečeným16. Tato skutečnost je způsobena tím, že se zde nenachází žádné genové centrum plodin, tudíž drtivá většina jich byla k nám během historie nějakým způsobem introdukována. Zavlečené rostliny můžeme obecně rozdělit na archeofity a neofity17. Nejstarší archeologické nálezy zeleniny ve Střední Evropě, v podobě semen mrkve, pastináku, hrachu, pocházejí z mladší doby kamenné (6. – 4 tisíce let př. n. l). Dále zde máme nálezy česnekovitých rostliny (cibuloviny) v neolitických nádobách u Kyjova na Moravě, které se datují se do pozdní doby kamenné 5. – 4. tisíce let před n. l. Důležitým vektory v rozšiřování kulturních plodin byli římské legie a později také, s rozšiřujícím se křesťanstvím, kláštery. Mezi nejstarší zeleninové druhy můžeme zařadit křen, zelí, tuřín a vodnici. (Lužný, Petříková, 2006)

Tyto archeofyty zeleninových druhů pocházejí zejména ze středozemského a

předoasijského genocentra, ale také indického, z kterého pochází okurka, která se v okolí Znojma začala pěstovat již v 17. století. Brambory, rajčata, fazole, papriky a mnoho dalších plodin jsou běžnou součástí našeho jídelníčku. Některé z těchto zeleninových druhů jsou zařazeny do takzvaných národních kuchyní, i když jsou zde nepoměrně kratší dobu než zástupci z první skupiny. Patří totiž mezi neofity, neboli rostliny Nového světa. Přesto naše prostředí nechalo některým těmto „cizinců“ vyvinout zde krajové odrůdy stejně tak jako první skupině. Na pozadí historických událostí18 v 18. a 19. století v českých zemích stoupá zájem o pěstování zeleniny. Začíná snaha o její zlepšování pomocí primitivní, ale již záměrné selekce19, která dala vzniknout řadě krajových odrůd zeleniny hlavně v oblastech s vhodnými podmínkami pro její pěstování. V Čechách to jsou oblasti v Polabské nížině, Plzeňské pánvi a českobudějovicko, na Moravě je to především okolí řek na Jižní Moravě a olomoucko. V těchto úrodných oblastech vzniklo například známé odrůdy jako je například ´Ploštické´ zelí (hradecké zelí), cibule ´Všetatská´, cibule ´Vodňanská´, křen ´Malínský´, okurky ´Znojemské´, chřest ´Ivančický´, česnek ´Bzenecký´, zelí ´Křimické´. V 2. polovině 19. století 16

Na tuto definici a skutečnost mě upozornil Ing.Pavel Havránek, CSc. v písemné konzultaci tj. druhy které k nám byly zavlečené před a po „objevení“ Ameriky Kryštofem Kolumbem v roce 1492 18 Zrušení nevolnictví (1781); zrušení poddanství (1848); aplikace tzv. tereziánského fyziokratizmu. 19 Dle Lužného, Petříkové měla selekce často rodinný charakter. To znamená, že osivo bylo předáváno z generaci na generaci v rámci rodinného kruhu. V současnosti odrůdy, které byli a jsou přesívané v rámci rodiny jsou nazvané jako rodinné odrůdy. 17

přicházejí první cílevědomé šlechtitelské pokusy spojené s některými zahradnickými rodinami, jejichž zástupci svým šlechtěním zlepšují vlastnosti krajových odrůd ze svého okolí20. (Lužný, Petříková 2005) V roce 1921 je vydán zákon o uznání původnosti odrůd, osiva a sádí, který definuje pravidla zavádění osiva na trh. Jak uvádí důvodová zpráva, zákon měl za úkol podpořit šlechtitelství, a tím se vymanit ze závislosti na dovozu osiva ze zahraničí. Hlavní cílem zákona bylo uznání původnosti odrůdy (neboli originality odrůdy), uznání osiva a sádě kulturních rostlin a neposlední řadě zkoušení odrůd. Zákazník měl získal jistotu, že kupuje množitelský materiál s jasně definovanými vlastnostmi jednotlivých odrůd. Šlechtitelskému subjektu se na druhou stranu zaručovala autorská práva na výsledky jeho práce. Na trh měly znemožněn přístup odrůdy, které nevyhovovaly tomuto zákonu. Do skupiny patřily odrůdy, které podvodníci vydávali za jinou odrůdu a zneužívali tím tak jejího věhlasu21, ale také na krajové odrůdy, které kvůli heterogenní povaze populace nemohli dostát podmínkám zákona. Proto musely krajové odrůdy ustoupit z oficiálních prodejních míst. Osivo krajových odrůd se tedy muselo stáhnout na zahrádky a pole pěstitelů, kteří si ho semenařili sami rok co rok a předávali si ho z generace na generaci. Tímto způsobem byly krajové odrůdy zeleniny pěstovány do šedesátých až osmdesátých let dvacátého století22, kdy jejich stopa pomalu mizí. V horším případě se odrůdy ztratily, když jejich pěstitel zemřel, v lepším případě se staly položkou v genofondové bance. Zákonu ovšem vyhovovaly odrůdy zelenin, vzniklé šlechtěním domácích krajových odrůd, jenž byly pro místní šlechtitele nejdostupnějším materiálem. Proto se tyto odrůdy mohli v roce 1941 objevit spolu s dalšími šlechtěnými odrůdami na historicky první Listině povolených odrůd23 (dále jen LPO), která byla vydána protektorátní vyhláškou. Na seznamu se objevily odrůdy ředkviček ´Průhonická´, celeru ´Pražský obrovský´, petržele kořenové ´Bzenecká, okurek polních ´´Bzenecké salátnice´, ´Mělnické nakládačky´, ´Mladoboleslavské salánice´, rajčat ´Průhonické´, cibule ´Bzenecká´, ´Stupnická´, ´Všetatská´, česneku ´Bzenecký zimní´, ´Bzenecký letní´, salátu hlávkového ´Dašický´, ´Kutnohorský letní´, 20

Takto vznikla například kedlubna Dvorského Pražská bílá raná, jejíž šlechtění se provádělo od roku 1850 po tři generace v zahradnickém rodu Dvorských a jejím výchozím materiálem byla krajová odrůda Pražské bílé brukve. (Landovský, 1948) 21 V důvodově zprávě k tomuto zákonu se píše přímo o „šarlatánské reklamě“. 22 Časový údaj o zániku mi poskytl ve svých písemných konzultací Ing. Pavel Havránek, CSc., který tak soudí ze sbírkových genofondových expedic na našem území. 23 „Listina povolených odrůd je oficiálním seznamem odrůd polních plodin, zelenin, kořeninových a technických plodin, léčivých rostlin, ovoce, révy vinné a okrasných rostlin, které byly povoleny na základě výsledků Státních odrůdových zkoušek, zapsány do Státní odrůdové knihy a které je možno rozmnožovat, dovážet a uvádět do obchodního oběhu. LPO vydává každoročně ministerstvo zemědělství. Listina obsahuje též základní informace o odrůdě, zejména vlastníků odrůdy, jakostní nebo účelové zařazení, rok povolení odrůdy, popř. i vhodnost pro pěstitelskou oblast atd.“ (nemám ocitováno)

´Průhonický červený´, brukví ´Pražská bílá raná´, salátu hlávkového ´Královohradeckého´, ´Křimické´, ´Veselské´, chřestu ´Ivančický´ a křenu ´Malínského´. (Lužný, Petříková, 2005) LPO se od té doby vydává každoročně, neboť starší odrůdy jsou nahrazovány novými24, které lépe splňují aktuální nároky na ně kladené. Na LPO zeleniny z roku 2009 se nenalézá ani jedna odrůda z roku 1941. Tím jim není umožněn přístup na trh. Jsou součástí genofondových sbírek, které slouží převážně profesionálním šlechtitelů. Řadový pěstitel si může koupit jenom osivo, které je na LPO. Z krajových odrůd můžeme na seznamu nalézt Pažitku jemnou pražskou. V LPO ovšem některé odrůdy, jenž byly vyšlechtěny z krajových odrůd jako například odrůdy salátu Dětěnická atrakce a Král máje25.

24

„Výměna odrůdy neboli obměna odrůd je trvalý proces, při němž dochází k postupnému vyřazování starších pěstovaných odrůd a k zavádění odrůd nových. Uskutečňuje se převážně restrikcí překonaných odrůd a registrací výhodnějších odrůd na základě státních odrůdových zkoušek. Výměna odrůd je výsledkem úsilí šlechtitelů, aby nové odrůdy stále lépe vyhovovaly požadavkům pěstitelů a spotřebitelů… Zatímco dříve setrvávaly odrůdy v sortimentu i několik desítek let, má dnes většina odrůd průměrnou životnost asi 5 let“ (Pekárková, 2001: 609) 25 Na tyto skutečnosti mě upozornil Ing. Pavel Havránek CSc. v písemné konzultaci

4 Význam krajových odrůd 4.1 Genetická variabilita Krajové odrůdy jsou tvořitelky tzv. genetické variability uvnitř jednotlivých druhů kulturních rostlin. Abychom pochopily podstatu genetické variability, tak se musíme ponořit na úroveň deoxyribonukleové kyseliny (dále DNA), která je základní nositelkou genetické informace. Základní taxonomickou jednotkou je druh, který je tvořen jednotlivými populacemi jedinců konkrétního druhu. Jedinci uvnitř druhu a populace nejsou zcela geneticky identičtí, neboli nemají zcela identický genotyp. Toto je způsobeno tím, že gen, tj. úsek na DNA, může mít různé formy, neboli alely, které definují vývoj a fyziologii každého jednotlivého organizmu. Tato vlastnost živých organizmů je velmi praktická z pohledu evolučního přežití, jelikož umožňuje adaptaci na změny v životním prostředí druhu (např. vypuknutí nové nemoci). Může se snižovat a zvyšovat s počtem jedinců v populaci a také se zvyšuje při sexuálním rozmnožování. (Primack, Kindlmann, Jersáková, 2001: 24) Krajové odrůdy zelenin svojí heterogenní povahou jsou zásobárny odlišných jedinců a jsou významnými z hlediska tvorby genetické variability. Ta mohla vzniknout díky tomu, že plodiny byly pěstovány v nejrozmanitějších podmínkách, v různých kulturách po velmi dlouhou dobu. Mohou být nositelky různých vlastností26, které se za dobu jejich pěstování do nich zafixovaly. Vznikaly v době kdy lidé neměli poznatky soudobé vědy, které v dnešní vedou k opačnému pólu. Šlechtěné odrůdy, aby byli státem uznané za odrůdu, musejí splňovat zkoušky uniformity, to znamená, že „rostliny uvnitř odrůdy si musí být do určité míry navzájem podobné“ (Chloupek, 2000: 101) a zkouškami stálosti, „tj. rostliny následných generací musí být podobné rostlinám předchozích generací.“ (Chloupek, 2000: 101). Těmito podmínkami, kladené zákonem z čistě praktického hlediska, je tato přirozená vlastnost rostlin z velké části potlačena a vede k homogenizaci jedinců uvnitř populací odrůd, které ztrácejí výhody poskytované

genetickou

variabilitou.

Homogenizované populace

mohou

být

hůře

adaptovatelné na změny v prostředí. Například v případě napadení takovýchto populací chorobami a škůdci, kteří prolomili nějakým způsobem jejich rezistenci, znamená většinou ztrátu všech jedinců v populaci. 26

Jak uvádí Tetera (2003: 23) „Člověk je nedovede ani genovým inženýrstvím rekonstruovat.“

4.2 Fytogenofond kulturních rostlin Fytogenofod užitkových rostlin (dále jen fytogenofod) je tvořen „souborem všech genů a alel v populaci“ (Primack, Kindlmann, Jersáková, 2001: 24) toho konkrétního druhu. Neboli jinak řečeno, plodiny jsou nositelky nejrůznějších vlastností, vloh, které jsou zakódovány v rostlinách a přenositelné do dalších generací. To je využíváno především v šlechtitelství, na kterém z velké časti staví dnešní zemědělství. Můžeme ho rozdělit na několik částí27 z nichž ovšem krajové odrůdy mají výjimečné postavení díky své vysoké genetické variabilitě, která zaručuje, že jsou nositelky nespočetného množství užitečných vlastností. Cenné jsou také staré odrůdy28, neboť mohou být také nositelky cenných vlastností, nemusejí být tolik prošlechtěné. Na šlechtění některých to starých odrůd byly využívané také krajové odrůdy29. Na jednu stranu jsou krajové a staré odrůdy jednou z nejvýznamnější části fytogennofondu, která je důležitá jako zdroj pro šlechtitelství na druhou stranu je zároveň nejohroženější. Na potřebu ochrany genofondu užitkových plodin a planých příbuzných užitkových plodin začalo být upozorňováno od 40. let 20. století30. Jednak začalo docházet k jejich znatelnějšímu úbytku a díky rozvoji znalostí v oborech jako šlechtitelství, botaniky, genetiky a zjištění se jim přiřazuje nějaká hodnota. Pro člověka má fytogenofond povahu přírodního zdroje, jak píše Stejskal (1988), který může být z pohledu kvantitativního obnovitelný, jelikož teoreticky jsme schopní při zachování minimálního počtu jedinců obnovovat životaschopnou populaci, bez degenerace vlastností31. Z kvalitativního pohledu je to přírodní zdroj neobnovitelný. Když totiž dojde k zániku, v našem případě krajové odrůdy zeleniny, její specifický genotyp a s ním jeho vlastnosti už nedokážeme žádnou technologii „vzkřísit“. V nenávratnu je spolu s odrůdou také

27

Dle Tetery (2003: 24) se fytogenofond skládá z následujících částí: 1. Planých druhů, které jsou příbuzné kulturním rostlinám 2. Krajové odrůdy a primitivní odrůdy místní 3. Staré, zanikající vyšlechtěné odrůdy 4. Registrované (ze sortimentů vyřazené) odrůdy 5. Neznámá novošlechtění a genetické linie zvláštního významu 6. Současné nové odrůdy 7. Rozpracovaná novošlechtění 28 Jak uvádí Dostálek (2006: 12) „Staré odrůdy pocházejí časově třeba z devatenáctého, ale i z poloviny dvacátého století, byly vyšlechtěny (event. nalezeny) jednou osobou, případně rodinou nebo šlechtitelskou firmou – známe jejich „tvůrce“. Byly zapsány a registrovány, obchodně šířeny, uváděny v dobových katalozích a nabídkách osiv a sadby…např. Olomoucké nízké, hrách Židovnická Edelperle fazol Zlatý roh. Obvykle se píší s velkými písmeny.“ V současnosti ovšem některé staré odrůdy jsou stále zařazeny na LPO a tím pádem se stále ještě v prodeji. Jako například odrůdy hlávkového bílého zelí 'Pourovo polopozdní'' (1939) a 'Pourovo pozdní' (1939), odrůda mrkve 'Nantská' (1941), ale také mladší odrůdy jako kedluben 'Kozmanova modrá' (1946) a mnoho dalších. V závorce je uveden rok registrace. 29 V roce 1997 byla zaregistrována odrůda červeného špičatého zelí ''Kalibos' vyselektovaná z krajové odrůdy zelí tzv. hlavatky neboli vysockého zelí do této doby pěstované u Vysoké nad Jizerou. Je to také stará odrůda? 30 V roce 1936 Harlan, Martini upozorňují na možnost ztráty krajových odrůdách šlechtěním a introdukcí v článku o pšenici. Dále na důležitost zachování genofondu krajových odrůd upozorňoval v téže době Vavilov. 31 Tímto se zabývají genofondové banky, které provádějí konzervaci genofondu. Snižováním počtu přesevu se zajišťuje zchlazením semen na nízké teploty.

ztraceno úsilí generací lidí, kteří přesívali osivo za zcela specifických a neopakovatelných podmínek. Krajové a staré odrůdy zeleniny mizely z toho světa postupně. To přispělo k tzv. erozi jejich genofondu, neboli k zániku genů a alel a tedy i k zániku vloh a vlastností jejichž byly rostliny nositelky. Eroze genofondu krajových odrůd zeleniny má několik důvodů. Díky šlechtitelství sice vznikají odrůdy s vylepšenými vlastnostmi, ale ty vlastnosti které nejsou preferovány se mohou v dalších generacích rostlin poztrácet32. Odrůdy byly a jsou šlechtěny pro podmínky moderního zemědělství, v kterém se začala pěstovat jenom úzká škála výkonných odrůd, která vyhovuje tomuto stylu hospodaření, jenž je založené na umělých hnojivech, chemických ošetřujících prostředků, následnému mechanickému zpracování plodin, dlouhým přepravním vzdálenostem atd. Důvodem je zákazník, který začal preferovat odrůdy s určitými vlastnostmi (např. odrůdy mrkve s oranžovým kořenem). Určitou roli při rozhodování zákazníka hrála reklama a módní záležitosti. V mnoha případech došlo také k devastaci životního prostředí odkud krajové odrůdy pocházely33. (Chloupek, 2000: 27, 58) Tyto příčiny spolu s legislativní restrikcí odsunuly krajové a staré odrůdy na okraj zájmu pěstitelů. V případě, že se dostaly zástupci krajových odrůd do genofondové banky, jejich existence do budoucna není zajištěna, jelikož vzorek obsahuje pouze omezený množství osiva, které po jistou dobu má sklon ztrácet svoje vlastnosti kvůli kterým byl do sbírky zařazen. (Kraus, 1999: 23) Každopádně je k dispozici především šlechtitelům, kteří vytvářejí nové odrůdy pro industriální zemědělství, které je v neustálém souboji se škůdci, chorobami, snižováním úrodnosti půdy a nákladů na produkci atd.

4.3 Šlechtitelství Zásadní význam měli a i dnes mají krajové odrůdy ve šlechtitelství. Na začátku cílevědomého šlechtění byly brány, díky své vysoké genetické variabilitě, jako základní materiál z kterého šlechtitelé v té době vycházely. Daly základ dalším odrůdám, které je díky procesu šlechtění v mnohých vlastnostech předčily a tím vytlačily na okraj zájmu pěstitelů. V důsledku toho však začalo docházet k homogenizaci genofondu jednotlivých odrůd a tím i ke snížení vnitrodruhové variability. (Chloupek, 2000: 28)

32 33

Na tuto skutečnost jsem byl upozorněn Ing. Pavelem Havránekem CSc. v písemné konzultaci Kolik krajových odrůd zeleniny ztratilo svoje životní prostředí díky povrchové těžbě se už nikdy nedozvíme.

V současnosti jsou významné z hlediska vlastností, kterých jsou nositelky. Díky tomu, že některé z nich byly pěstovány v marginálních oblastech, neboli na hranici ekologických možností druhu, můžou být některé odrůdy nositelky velmi výjimečných vlastností jako je například mrazuvzdornost, chladnuvzdornost nebo suchovzdornost. Rezistence proti různým druhům chorob a škůdců34 se zase mohla vyvinout díky dlouhému kontinuálnímu pěstování jednotlivých populací jednoho druhu v různých oblastech s rozličnými podmínkami. Šlechtitelství spočívá ve zlepšování vlastností plodiny na genetickém základě v konkrétním směru, jenž si šlechtitel vytýčí v tzv. šlechtitelském cíli. Šlechtitelský cíl je většinou podmíněn aktuální poptávkou. Poptávka po nových odrůdách může pocházet z různých oblastech lidské aktivity a může klást na vlastnosti rostlin různé nároky. Například z technologického hlediska bude konzervárenský průmysl klást důraz na odrůdy zeleniny, které mají lepší vlastnosti pro mražení, sterilizování. Zemědělec pěstující zeleninu bude preferovat odrůdy vhodné pro jeho oblast. Spotřebitel si zase může vybírat jemu chuťově blízké odrůdy. (Pekárková 2001: 444-445) Aby šlechtitel mohl tuto poptávku uspokojit, musí mít po ruce výchozí materiál s pestrou paletou možností výběru jenž je tvořena vnitrodruhovou variabilitou. Šlechtitelovi možnosti mohou být rozšířeny právě díky krajovým odrůdám konkrétního druhu, které mají potenciál splnit šlechtitelův cíl. Šlechtitelství nesplňuje jenom jakousi poptávku, ale také neustále čelí novým výzvám v podobě nových škůdců, chorob, plevelů, v podobě měnících se podmínek v pěstování atd. Monokulturní pěstování je velice zranitelné, díky své nízké vnitrodruhové variabilitě, která například vedla ke katastrofální neúrodě brambor napadené plísní bramborovou v Irsku v roce 1846 a způsobila zde hladomor. Další výzva šlechtitelů spočívá ve stále rostoucím počtu lidí a tím i tlaku na zvyšování výnosů. Jak píše Chloupek (2000), je těžké určit výnosové maximum u konkrétního druhu, jelikož není vidět žádné známky pokroku v šlechtění a najednou dojde ke skokovému zvětšení35. V budoucnu bohužel nevíme, co nás čeká a řešení příštích výzev může být uloženo právě v nějaké krajové odrůdě, kterou by měli mít šlechtitelé k dispozici.

34

Jako příklad z krajový a staré odrůd mužeme uvést odrůdu okurky 'Mladoboleslavská salátnice'. „Výchozím materiálem byly místní odrůdy na Mladoboleslavsku, v Dobrovicích, Luštěnicích Němčicích. Některými evropskými šlechtiteli bývala používána jako zdroj rezistence vůči chorobě černi okurkové.“ (Lužný, Petříková 2005:20) 35 Kdo by si pomyslel, že kedluben může být takto velký, jako v podobě odrůdy 'Gigant', která je vyšlechtěna z trutnovské krajové odrůdy.

4.4 Vnitřní kvalita Dle hesla Kvalita v Zahradnickém naučném slovníku (Pekárková, 1997: 238) můžeme rozdělit kvalitu zeleniny a dalších plodin na vnější a vnitřní. Vnější kvalita plodin, jak napovídá název, jde posoudit z jejich vzezření a přiřazují se k ní takové veličiny jako například velikost, tvar, vyrovnat atd. Krajové a staré odrůdy se s dnešními nemohou v těchto disciplínách vyrovnat. Jejich výnosy nejsou tak velké, nejsou vyrovnané a už vůbec nejsou přizpůsobený dnešním technologiím pěstování a zpracování. Jejich význam tkví v jejich vnitřních kvalitách, které „lze z vnějšku posoudit jen nepřímo nebo se musí stanovit rozborem“ (Pekárková, 1997: 238). Nejzásadnější vnitřní kvalita z hlediska dnešní doby je stupeň prošlechtěnosti krajových odrůd zeleniny, který je u nich nízký. Díky tomu, že neprošli procesem šlechtění z důvodů nějaké specializace rostliny, nemohly tím pádem poztrácet své vlastnosti, které těmto dnešním, často velmi prošlechtěným a vysokou péči požadujícím, odrůdám chybí. Krajové odrůdy na rozdíl od velmi prošlechtěných odrůd mohou opakovaně sloužit jako výchozí materiál pro různé šlechtitelské cíle. Další vnitřní kvalitou může být Dle Šarapatky, Urbana (2005) a Dostálka (2006) vyšší obsah specifických látek například v podobě zvýšeného množství vitamínů. Díky tomu může být jak píše Dostálek (2006: 13) „rostlinný produkt „pro spotřebitele hodnotnější a cennější“. Tato vlastnost může být také využívána k dalšímu šlechtění za cílem zvyšování specifických látek v rostlinách. Jemné rozdíly ve vnitřním složení jednotlivých odrůd vytvářejí pestrou paletu chutí a tvarů, jejichž množství se s nabídkou u druhů současných odrůd nedá srovnávat. Množství krajových odrůd mohlo vzniknout v důsledku dlouhodobého snažení našich předků, kteří si dokázaly osivo nejenom předávat z generaci na generaci, ale také svoji nepřetržitou nezáměrnou selekcí udržovat nebo „zušlechťovat“ danou odrůdu na konkrétním místě. V důsledku toho krajové a některé staré odrůdy plně splňují temporální charakter36, tak jak ho nastínila Librová (2008) ve Vlažných a váhavých. Ptám se, jestli z tohoto pohledu můžeme srovnávat změny způsobené dlouhotrvající selekcí37 a změnami způsobenými například molekulární hybridizací, gene farmingem atd. Důkazem toho kvalitativního nepoměru je fakt, že vlastnosti některých odrůd takto vzniklých jsou velmi nestálé a musejí se složitě udržovat, aby se neztratily.

36

„Temporálie jsou činnosti a věci zřetelně a refletovaně spojené s plynutím času…Tak toto slovo používají němečtí ekologové času.“ (Librová, 2005: 138) 37 Mám tím namysli i práci dřívějších a dnešních šlechtitelů, kteří šlechtí pomocí záměrné selekce.

Jistou dimenzi vnitřní hodnoty může také nalézt u starých odrůd zeleniny v procesu který se nazývá výměna odrůd. Některé staré odrůdy jsou zařazeny do Listinu povolených odrůd několik desetiletí, jelikož jsou stále u pěstitelů oblíbené a odolávají konkurenci zaváděným novinkám. V kontrastu s tím, novošlechtěnci setrvání na seznamu několik málo sezón, jelikož šlechtitelské subjekty se

snaží vzbuzovat poptávku po svých výpěstcích

zaváděním „horkých“ novinek na trh.

4.5 Kulturní rozměr krajových odrůd zeleniny Krajové odrůdy zeleniny mohli vzniknout jenom díky kombinaci neopakovatelných vlivech prostředí, které vtisknulo do nich svoji tvář a úsilí nespočetného množství lidí, kteří je dokázaly kontinuálně pěstovat. Jsou výsledkem dlouhotrvajícího lidského snažení stejně jako například architektonické památky, které nám zde zanechaly naši předci. Podobně můžeme nahlížet na staré šlechtitele, kteří začaly odrůdy šlechtit záměrně s cílem jejich zlepšení. Ne zřídka zde bylo šlechtění určitého materiálu vícegenerační záležitostí trvající i několik desítek let. Šlechtění rostlin je o něčem více než vědě. Úspěšný šlechtitel musel mít pro tento druh činnosti také nadání stejně jako dobrý umělec. Jednotlivé odrůdy za sebou skrývají mnohdy složitou historii, jak nám to popisuje například Pavel Chobotský ve své knize Příběhy slavných odrůd. Lidé si kolem pěstování zeleniny vytvořili svůj typických folklor38. Hlavně v oblastech, které byly vyhlášené pěstováním nějakým druhem zeleniny, jejichž pěstování často tvořilo základ místní ekonomiky. Folklor mohl nabýt mnoho podob v oblastech zvyků, lidových moudrostí, písní, dětských říkadel a pohádek, kulinářských specialit39 atd. V současnosti se lidové zvyklosti a tradice kolem pěstování zeleniny přeměnily do různých místních slavností a trhů jako je tomu například v Hořovicích s cibulovými jarmarky, v Buchlovicích česnekové slavnosti, v Polné na havlířkobrodsku Mrkvová pouť, v Ivančicích Chřestové dny aj. (Lužný, Petříková, 2005)

38

Věda, která se zabývá vztahem mezi rostlinami a lidmi se nazývá etnobotanika. Bohatost místních zvyků, tradic a vůbec všeho co souviselo s pěstováním okurek na znojemsku nám popisuje ve své vynikající práci Znojemské okurky Hanz Zuckriegl. Bohužel takovýchto výpovědí je velmi poskrovnu.

39

5 Subjekty zabývající se tématem krajových odrůd zeleniny Autoři příspěvku (Dušek, Dušková, Karlová, 2007) s názvem „Sběry genetických zdrojů zelenin, léčivých a aromatických rostlin, jejich monitoring a konzervace“ konstatují, že na území České republiky40 se již žádné původní odrůdy zeleniny nepěstují a tudíž je zbytečné zde provádět expedice k pěstitelům za účelem sběru. Přesto zde existují subjekty, jenž se zabývají tématem krajových odrůd a v následujících kapitolách se tento zájem pokusím charakterizovat.

5.1 Konzervace genetický zdrojů v ČR s důrazem na zeleninové druhy Nejdůležitější roli v oblasti diverzity plodin hraje v ČR Národního programu konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin a agro-biodiversity41 (dále jen „Národní program“), který spadá pod Ministerstvo zemědělství ČR. Národní program je institucionální nástroj České republiky zřízen „za účelem organizačního a věcného zabezpečení uchování a setrvalého využívání genetických zdrojů rostlin významných pro výživu a zemědělství.“ (Národní program, 2006: 3) Národní program vychází ze zákonů ČR a z mezinárodních smluv. Tvoří platformu pro aktivity, které jsou spojeny s genetickými zdroji plodin, jako je udržování a rozšiřování kolekcí genetických zdrojů, mezinárodní výměna zdrojů, hodnocení kolekcí a mnoho dalšího. Z pohledu krajových odrůd zeleniny je jedním z nejdůležitější účastníků Národního programu Výzkumný ústav rostlinné výroby (dále jen VÚRV) – oddělení genové banky, pracoviště Olomouc, které má mimo jiné na starosti kolekce zelenin a provádí jejich uchování a rozšiřování v „ex situ“42 podmínkách za pomocí různých metod konzervace. Zde jsou 40

Autoři dále píší že, Česká republika se tak připojila na úroveň eroze genofondu zelenin jaká je v západní Evropě. a s jistým zklamáním zjišťují stejně pokročilou erozy genofondu zeleniny na Slovensku. „Jisté možnosti se však stálé nabízejí na území východní Evropy (Maďarsko, Rumunsko, Ukrajina, Moldávie, evropská část Ruska), kde by snad bylo stále ještě možné v oblastech osídlených původně českým obyvatelstvem (např. volyňská gubernie v Rusku, rumunský Banát apod.) staré odrůdy zelenin nalézt“ (Dušek, Dušková, Karlová, 2007: 30) 41 Národní programu konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin a agro-biodiversity je jeden ze tří programů Národního programu konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin, zvířat a mikroorganismů významných pro výživu a zemědělství 42 „Ochrana biologické rozmanitosti ex situ na úrovni genetické, druhové i na úrovni populací znamená ochranu složek biodiverzity mimo jejich přirozená stanoviště (biotopy).“ (Strategie ochrany biologické rozmanitosti ČR, 2005: 31)

prakticky uchovávány všechny staré odrůdy a populace krajových odrůd zeleninových druhů. Pro představu kolekce obsahuje 8 859 položek zelenin43 plus 2084 položek brambor ve Výzkumném ústavu bramborářském v Havlíčkově Brodě44. Kvůli své reprezentativnosti by měl jeden vzorek dle Mezinárodního ústavu genetických zdrojů rostlin45 obsahovat u samosprašných druhů 4000 semen a u cizosprašných druhů 9 – 12 000 semen. Ovšem (dle Holubec, 2007: 8) „v praxi se za dobrý vzorek považuje množství 500 – 1000 semen“. Všechny položky nemají ovšem stejné postavení a dle Národního programu by se měla věnovat zvláštní pozornost materiálům domácího původu tedy i starým a krajovým odrůdám. (Národní program, 2006: 19) Toto doporučení vychází ze strategického hlediska, neboť tyto rostliny jsou adoptovány na podmínky prostředí na našem území a jsou tudíž nejlépe využitelné pro budoucí nové výzvy ve šlechtitelství. Genofondová banka poskytuje vzorky dalším subjektům a to „pro účely šlechtění, výzkumu a vzdělání“, jak je uvedeno v Dohodě o poskytnutý vzorků, za podmínky nekomerčního využití samotného osiva. Zájemci o vzorky z genofondové banky pocházejí z odborné veřejnosti v oblasti výzkumu, šlechtění a školství zastoupené vysokými školami, výzkumnými ústavy a šlechtitelskými firmami46 (Národní program, 2006) Jak bylo napsáno v kapitole Fytogenofond kulturních rostlin, tím že se dostalo osivo do genofondové sbírky, není zárukou jeho přežití, jelikož vzorek má tendenci k degeneraci, tzn. že ztrácí své původní vlastnosti, proto je snaha o co nejmenší počet přesevů, které se zajišťuje prostřednictvím prodlužováním tzv. dormance, tj. doba po kterou jsou semeno schopna vyklíčit. Metody bohužel nejsou stoprocentní a dochází k jisté úmrtnosti vzorků. Z jakými všemi problémy se výzkumníci na pracovišti v Olomouci potýkají dokumentuje článek Metody a techniky regenerace cizosprašných zelenin a léčivých, aromatických a kořeninových rostlin (Dušek, Dušková, Chytilová, Losík, Karlová, 2007) I přesto že může docházet k jistým ztrátám, je konzervace a využívání genofondu představována Národním programem v současnosti na světové úrovni, díky tomu že jsou zde sdruženi zkušení odborníci, kteří mají k dispozici potřebnou infrastrukturu a technologii. Tím, 43

Údaje jsou platné pro rok 2005 a jsou převzata z Národního plánu. Počet položek dle zeleninových druhů: Lactuca (salát) 1435, Cucumis (okurka) 991, Cucurbita tykev 751, česnek 622, paprik 520, zahradní hrách 986, fazolí 902, a rajčat 1 238 položek.Celkové množství všech rostlinných položek v kolekcí je 48 000. Roční nárůst je 2 – 3 tisíc položek (z nových šlechtění, výzkumů, expedic, z výměny ze zahraničí.) Největší počet tvoří sbírka pšenice s počtem okolo 11 tis. položek. 44 Zde jsou uchovávány tzv. „in vitro“. 45 ang. International Plant Genetic Resources Institute 46 Dokument Národní program konzervace charakterizuje zájem takto: „Uživatelům je každoročně poskytováno 2,0 a 3,5 tisíce vzorků genetických zdrojů (pozn. autora ze všech vzorků, ne jenom zeleniny) s rozdíly mezi jednotlivými roky i v podílu domácích a zahraničních uživatelů. Mezi uživateli převažují šlechtitelé a výzkumná sféra, menší část materiálů je zasílána pro potřeby vzdělávání, tvorby krajiny, ochrany přírody, muzejnictví a pod.“ (Národní program, 2006: 23)

že zde existuje dlouhá tradice vědeckého zájmu o zeleninu47, kdy již ve 20. letech 20. století se objevili první snahy o konzervaci a využívání genofondu zelenin reprezentovaná pracovníky Zemských ústavů zemědělských v Brně a Mendeleum v Lednici na Moravě (Moravec, 2002: 14). Z tohoto důvodu můžeme říct, že zde byla zachycena významná část krajových forem zeleninových druhů na území bývalého Československa. Národní program představuje uchovávání genofondu zeleninových druhů z drtivé většiny „ex situ“ formou na olomouckého pracovišti genofondové banky VÚRV. Do „ex situ“ strategie genofondu zeleninových druhů můžeme také zařadit botanické zahrady do kterých Svoboda, Tábor (1998: 81) řadí „pokusné výsadby rostlin všech výzkumných ústavů zemědělských, zahradnický…aj.“ Zde jsou staré a krajové odrůdy zeleniny pěstovány převážně za účelem šlechtění tak jak tomu je například v Zahradnické fakultě Mendelovi univerzity v Lednici na Moravě a různých šlechtitelských firmách, které mají dotyčnou odrůdu za úkol také udržovat. Dle Dotlačila (1998: 25) by měla být obecně strategie „ex situ“ doplňována strategií „in situ“, což je ochrana organizmů na jejich přirozených stanovištích. V poměrech ČR a v souvislosti s genofondem zeleninových druhů by jsme mohli uvažovat o strategii „in situ“ jedině v souvislosti planých příbuzných zeleninových druhů, kteří se zde vyskytují48. Jak píše Krahulec, Holubec (1998), na území ČR neleží žádné genové centrum a ty druhy zde se vyskytující, jsou dostatečně rozšířené, takže ochranu „in situ“ nepotřebují. V případě šlechtěných zeleninových druhů a jejich krajových a starých odrůd by mohla přicházet v úvahu speciální typ strategie ochrany „in situ“, která se nazývá konzervace „on farm“. Spočívá na pěstování rostlin dle zásad ekologického zemědělství samotnými zemědělci. Odrůdy rostlin by mohli jako základ pro nějaký tradiční místní produkt. Tato strategie je přímo doporučována pro konzervaci heterogenních materiálů jako jsou staré a krajové odrůdy. (Dotlačil, 1998: 33) Tato praxe není ovšem v případě zeleninových druhů prakticky využívána49. Jak píše Ing. Havránek v písemné konzultaci, je to z důvodu praktického zániku pěstování těchto odrůd pěstiteli (zemědělci, zelináři, drobnými

47

Úplně první počátky zájmu můžeme vysledovat v šlechtitelských rodech z 2. poloviny 19. století. „Pastinaca sativa, Daucus carota, Scorzonera hispanic a Scorzonera spp., Lactuca spp. , Allium spp.“ (Krahulec, Holubec, 1998: 78) 49 V zákonu o ekologickém zemědělstí se píše že „ekologický podnikatel by měl dbát na podporu biodiversity a ochrany přírody“. Což strategie „on farm“ je k tomuto velice efektivním, ale bohužel málo využívaným nástrojem. kouknout jestli jsou na pěstování krajových odrůd vypsané dotace…, a jak je to v zahraničí. 48

zahrádkář)i. Tudíž není kde a na čem navazovat při jejich současném pěstování, které by představovala strategie „on farm“50. Velice blízce koncepce „on farm“ se nalézají aktivity skanzenů, které se z národopisného pohledu snaží zachovávat folklor konkrétních oblastí. Do lidové kultury zajisté také patří plodiny, které byly dříve pěstovány a na ně navazující tradiční způsoby zpravování a využití. Jedním z příkladů, který je v této aktivitě na našem území nejdále, je Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm a jeho živý sbírkový inventář, který je přestavován jak tradičními plodinami tak i místními plemeny hospodářských zvířat51. (Vlk, 2005) V našich podmínkách je to bohužel světlá výjimka.

5.2 Z hlediska komerčního sektoru V důsledku nevyužívání konzervace „on farm“ krajových odrůd zelenin v ČR, neexistuje také jejich komerční využití, které by případně tato strategii konzervace umožňovala, nebo dokonce požadovala. I přesto někteří autoři připouštějí možnost využití krajových odrůd52 ke komerčním účelům. Urban, Šarapatka (2003: 112) doporučují krajové odrůdy „k pěstování v rámci specifických kontraktů se zpracovateli, kdy cena zvláštního výrobku nahradí nižší výnos.“ Stejně tak píše Dostálek (2006 říjen), že by mohly krajové odrůdy „sloužit jako základ k osobitých regionálních produktů“. Ing. Havránek, v písemné konzultaci připouští, že „by snad mohlo být zajímavé pokusit se registrovat nějakou krajově typickou tradiční zeleninu (např. zmíněný Malínský křen, Znojemské nakladačky, Bzenecký česnek), ale i to by muselo začít u schopného šlechtitele, a pokračovat odrůdovou registrací a množením certifikovaného osiva a sadby.“ Tím by ovšem muselo dojít opět k homogenizaci genofondu té dané krajové odrůdy zeleniny.

50

Jak Ing. Havránek dále v písemné konzultaci píše, že „konzervace „on farm“ může přicházet v úvahu u některých tradičních ovocných dřevin.“ Zde máme fungující příklad v obci Hostětín v Bílých Karpatech, kde se z místních odrůd ovocných stromů, produkuje v lokální moštárně výborný jablečný mošt. 51 Vedle několika desítek tradičních odrůd ovocných stromů, polních plodiny, technických plodin aromatických a léčivých rostlin, tzv. hrnkových rostlin nalézt také šest tradičních odrůd brambor nebo například místní plemena hospodářských zvířat. (Vlk, 2005) 52 Autoři v textech nespecifikují skupinu plodin krajových odrůd (jako například ovocné stromy, obilniny, zeleniny atd.)

Můžeme tedy říct, že jediné přímé komerční využití krajových odrůd je ze šlechtitelské činnosti,v případě, že je krajová odrůda je součástí nové odrůdy, z které má šlechtitelský subjekt autorská práva. V některých oblastech bylo pěstování krajových odrůd zeleniny, a případné následné produkty z nich zpracované, důležitou součástí místní ekonomiky. V současnosti se můžeme setkat s produkty u kterých na jejich historickém počátku krajové odrůdy opravdu stály, ale během historie byli nahrazeny odrůdami, které měli lepší vlastnosti, například pro industriální pěstování. Kysané Křimické zelí a nakládané Znojemské okurky jsou toho příkladem53. Názvy odkazují na specifickou recepturu, technologii a na jakousi na tradici, která je z pohledu marketingu dobře využitelná. Této „tradice“ se také využívá při pořádání různých zeleninových slavností stavějícím na dřívějším pěstování daného zeleninového druhu v určité lokalitě. Kolik návštěvníkům ivančických Chřestových slavností není lhostejné, že konzumovaný chřest není krajová odrůda 'ivančický' a ani nepochází z Ivančic a blízkého okolí?

5.3 Alternativní koncepce hospodaření Tématu starých a krajových odrůd se také dotýkají některé alternativní koncepty hospodaření54. Již v roce 1924 Rudolf Steiner, myšlenkový otec biologicko-dynamického zemědělství, se při svých zemědělských kurzech pozastavuje nad degenerací některých plodin a zastává se odrůd, které byly vyšlechtěny pomocí lidové selekce. Na druhou stranu zavrhuje umělá hnojiva, která, dle něj jenom zvyšují podíl vody v rostlině a tím nepřímo kritizuje vyšlechtěné odrůdy pro tento styl hospodaření. Ucelenější

pohled

na

problematiku

různých

dimenzí

různorodosti,

včetně

vnitorodruhové, nám poskytuje koncept permakultury. V kapitole Využívej rozmanitosti a važ si jí v knize Permakultura od Davida Holmgrena55, který zcela jasně přikládá hodnotu vnitrodruhové diverzitě, včetně kulturních plodin reprezentované krajovými odrůdami. Jako jakéhosi současného archetypálního pěstitele krajových odrůd zeleniny nám představila prof. Hana Librová ve své knize Vlažní a váhavý: kapitoly o ekologickém luxusu. Autorka zde tlumočí studii Loisy Jonesove „Kitchen Garden of France“ z roku 1999. Tento pěstitel, jehož zahrada se nalézá kolem nějaké historické zástavby, se snaží dohledat dle 53

Pracovník křimické zelárny a ani Ing. Přibyl ze Znojemských okurek o.s nepřikládali původním krajovým odrůdám nějakou váhu při podobě finálního produktu, který je podle nich hlavně výsledkem originální receptury a technologie. Zdůrazňovali, že pro růst zeleniny je důležité specifičnost místa, které vtiskává svůj charakter do zelenin. 54 Jedná se o směry, na které jsem narazil při studiu tohoto tématu. 55 Jeden ze zakladatelů tohoto stylu hospodaření.

historických záznamů, jaká zelenina a bylinky se zde pěstovali a co se z nich vařilo. Svoje pěstování se tomu snaží přizpůsobit. Takové to zahradě, by jsme mohli říkat zahrada historická a někdy se může nalézt ve skanzenech, který pěstují plodiny z nějakého konkrétního historického období. V ekologickém zahrádkaření jsou zase krajové a staré odrůdy doporučovány, kvůli odolnosti a nenáročnosti. V českých podmínkách je tento směr reprezentován knihami jako je například Zdravá zahrada (2006) od Heleny Vlašínové nebo Česká biozahrada (2000) od Radoslava Hradila a kol. Obě publikace případné zájemce o pěstování starých a krajových odrůd odkazuje na obecně prospěšnou společnost nazývající se Gengel.

5.4 Neziskový sektor Jedním z nejdůležitějších subjektů v neziskovém sektoru, zabývající se starými a krajovými odrůdami zeleniny v prostředí ČR, je obecně prospěšná společnost nesoucí název po krajové odrůdě nahého ječmene Gengelu. Jak můžeme zjistit z webových stránek, společnost Gengel se zabývá uchováním, ekologickým pěstováním, popularizací a využitím starých a krajových odrůd kulturních rostlin a ochranou rozmanitosti života. Organizace nabízí prostřednictvím katalogu osivo plodin56 včetně jejich starých a krajových odrůd57. Osivo je genově nehomogení a tudíž zákonem neuznané , které má různý původ. Některé odrůdy pocházejí přímo z olomoucké genobanky, některé jsou od zahraničních organizací podobného typu, další jsou zaslány samotnými pěstiteli. Aktivita je nekomerční bázi58. Zájemce o semena navíc uzavírá Smlouvu o poskytnutí odrůd/druhů, která supluje Dohodu o poskytnutí vzorků z genofondové banky. Klienti pěstitelé posílají na podzim nazpět část namnoženého osiva, které je poskytnuto v následujícím roce dalším zájemcům. Cílem pěstování rostlin je tedy jejich semenaření. Zájemci se mohou také zapsat do katalogu, jako pěstitelé některé odrůdy. Poté si lidé píší o semena přímo tomuto člověku59. Gengel sídlí na adrese hospodářství ing. Petra Dostálka, který je myšlenkový otec toho projektu. Dále také popularizuje téma starých a krajových odrůd zejména zeleniny v měsíčníku Bionovin, kde je pravidelná rubrika z názvem Biodiversita. Aktivismus tohoto typu v podobě agro-biodiversitního seznamu osiva je v českém prostředí ojedinělý. Je to prakticky jediná možnost získat v ČR osivo krajových a starých 56

Katolog je rozdělen na sekce: Obiloviny a polní plodiny; Zahradní plodiny; Rostliny Léčivé, kořeninové, barvířské, plevele a jiné; Ovoce a dřeviny 57 Některé staré a krajové odrůdy nepocházejí z území ČR. 58 Platí se výlohy spojené se samotným balením, tzv. manipulační poplatek plus poštovné a balné. 59 Tuto aktivitu můžeme považovat za jistý druh ekologického aktivismu.

odrůd nejen zeleniny. Gengel je obdoba starších zahraničních neziskových organizací zabývající se diversitou kulturních rostlin jako například německá Archa Noem, americká Seed Saver Exchange atd.

5.5 Pěstitelé krajových a starých odrůd zeleniny Neúspěšné expedice pracovníků genofondové banky za účelem sběrů vzorků zeleniny v ČR detekovaly praktické vymizení pěstování zeleniny založeném na přesívání si vlastního osiva samotnými drobnými pěstiteli, kteří takto vyselektovávali a udržovali četném krajové formy. Tito pěstitelé si přesívaly osivo z různých důvodů. Jedním z důvodů mohl být nedostatek kvalitního osiva, který omezoval pěstitelův výběr, tudíž raději sáhl po generace osvědčených semínkách v daných podmínkách. Určitou roli mohl hrát také vztah k osivu, kdy si pěstitel vážil osiva jako dědictví svých předků. Předávanými zkušenostmi věděl jak plodiny nejlépe pěstovat a zpracovávat60. Pěstitelův vztah k rostlině a osivu byl pravděpodobně z větší části utilitaristického charakteru. Vztah netvořil tak silné pouto, které by nepodlehlo zákonným restrikcím oproti nezkoušenému osivu a nabídce nových odrůd, které tyto odrůdy v mnohých vlastnostech překonaly a tím i vytlačily z pěstování. Jak už bylo zmíněno, stopa těchto pěstitelů se pomalu vytrácí v druhé polovině 20. století kdy a na jejím konci úplně mizí. Přesto díky ochranářským aktivitám v oblasti agrodiversity reagující na vzrůstající erozi genofondu nebyly tyto plodiny uvrženy v úplné zapomnění. Díky jistým indiciím, jako jsou aktivity Gengelu, nebo různé koncepty alternativního hospodaření víme, že zájem o staré a krajové odrůdy zeleniny dále přetrvává. Je zde otázka, v čem tkví zájem u novodobých pěstitelů těchto odrůd, když si mohou v této době vybrat ze široké palety moderních odrůd včetně semen mající biocertifikaci61, které by mohli uspokojit i náročnější environmentálně smýšlející pěstitele? Na tuto otázku se bude snažit odpovědět následující výzkum drobných pěstitelů. Našeho pěstitele krajových, starých a rodinných odrůd mohl inspirovat k jejich pěstování některý z konceptů alternativního hospodaření. Může ho k tomu vést ochranářský altruismus. Rostliny můžou být pěstovány z důvodů jejich některých předností. Pěstování takových to plodin může vést k vytváření celého komplexu vztahů, jak mezi pěstitelem a rostlinou, tak k upevňování vztahů mezi lidmi. Rostlina může být pro pěstitele také cenná 60

Vztah pěstitel k osivu předávané z generaci na generaci by se mohl dát zkoumat v místech, kde tato tradice není ještě přerušena (jako například v zemích východní Evropy). 61 Toto osivo je produkováno dle pravidel ekologického zemědělství.

díky svým nemateriálním hodnotám62, které se odráží v její historii, v zážitcích spjatých s pěstováním nebo také v ekologickém pěstování rostlin. Rostlina se stává součástí pěstitelova života, kterým ho doprovází. Pěkně je to vyjádřeno v dopise jedné pěstitelky, zveřejněném P. Dostálkem v Bionovinách: „…salát, který má okraje listů dorůžova. Může se pěstovat během celého roku a nevyráží do květu. Jen ten nejraněji vysetý. Má pěkné plné hlavy křehoučkého listí a je oblíbený v celém okolí. Semeno si pěstujeme sami a které dojde, ví, ke komu pro ně a dá potom zase svoje čerstvé na oplátku dalším. To semeno jsem dostala od jednoho dobrodruha před 40 lety, který před 14 lety skoro stoletý zemřel. Říkám salátu „salát Ševča“. Jen v pařníku se mu nedaří. Chce být venku a potřebuje dobrou zálivku.“ Pěstitel je také zodpovědný za semenaření plodin, které bývá ne zřídka náročnější než pěstování rostlin „na plod“. V tu chvíli to už není anonymní rostlina vzešlá z pokusů ze šlechtitelských stanic, jejichž namořená semena63 si mohu koupit za pár korun v každém supermarketu. V semenaření si vlastních rostlin vidím hlavní příspěvek těchto pěstitelů. Z jakého důvodu? Jak jsme si již napsal, pěstování krajových odrůd sebou přinášelo ruku v ruce také jejich semenaření, tedy jinak řečeno nezáměrné či později záměrného šlechtění. Byla to běžná součást každoročního cyklu tisíců domácností s rozličnými preferencemi a podmínkami pěstování. Domácnosti takto poskytly plodinám prostor pro jejich vývoj, který umožnil vznik mnoha rozdílným populacím jednoho druhu, jejichž hodnota je v současnosti nevyčíslitelná. V dnešní době se ovšem tato praxe přesunula do několika šlechtitelských stanic, jenž šlechtí rozličné odrůdy pod diktátem tržního hospodářství64. Prostor, kde by se tyto rostliny mohli přizpůsobovat z generaci na generaci prostředí v kterém jsou pěstovány a kde by mohli vzniknout další rozlišné genotypy rostlin prakticky vymizel z území ČR. Tento prostor ovšem poskytují pěstitelé, kterým nezbývá než pro udržení si odrůdy do dalšího roku si ji semenařit a tím poskytnout rostlině v dnešní době tak vzácný prostor pro její vývoj. Musíme si také uvědomit, že tato skutečnost zastiňuje případné konzervační snahy pěstitele, jelikož aby byla daná odrůda nezměněna musel by být na ni vyvíjen stále stejný selekční tlak, což amatérský pěstitel těžko zajistí a rostlina se mu chtě nechtě začne měnit pod vlivem selekčního tlaku, který působí v pěstitelových podmínkách. Jde tedy v první řadě o poskytnutí plodinám prostoru pro jejich evoluci reagující na současné podmínky konkrétního místa. 62

Neboli také ideační hodnota kterou Librová převzala od Dvořákové (1999). Tyto hodnoty si pěstitel nemusí zprvu ihned uvědomovat, neboť je bere jako běžnou součást svého pohledu na svět. Naopak hodnoty mohou vyvstat v kontrastu například se zeleninou, která je dovážená z různých koutů světa a produkována za rozličných podmínek. 63 Čím jsou semena mořená? Kolik je spotřeba tohoto mořidla v ČR? 64 Co to znamená, jsme si napsali v předchozích kapitolách.

Potom se opět budou moci vydat pracovníci genofondové banky na své expedice na území ČR pro sběr rozličných genotypů, v důsledku toho se šlechtitelům opět mohou jejich možnosti v podobě nového materiálu na šlechtění. Můžeme současný zájem považovat za projev ekologického luxusu65 tak jak jej nastínila Hana Librová ve své knize Vlažný a váhavý a tím pádem i za environmentálně příznivou aktivitu? Librová dokonce vidí za určitých podmínek v zahradničení typickou ukázku ekologického luxusu. Aby se za něj pěstování starých kulturních plodin mohlo považovat, musí pěstitel domýšlet své jednání do důsledků. Dle Librové by neměla být zahrada založena na místě vzácné vegetace, neměly by se používat chemické prostředky a průmyslové praktiky, kupovat si zeminu s rašelinu. Pěstitel by se měl vyhnout i zahrádkářskému

konzumerství

například

v podobě

nekontrolovatelných

nákupů

v zahradnických centrech. Jako příklad svého konceptu v oblasti pěstování rostlin popisuje chování francouzských pěstitelů: „Francouzští pěstitelé se v posledních snaží obnovovat pěstování pozapomenutých druhů o odrůd místní zeleniny, shánějí pro ně tradiční kuchařské receptury, pídí se po lokálních kulturních a historických souvislostech jejich konzumace. Meziodrůdové hybridy, u nás zahrádkáři vyhledávané pro vysokou plodnost, jsou mnohými francouzskými zahrádkáři v opovržení právě proto, že vytlačují kulturní, historicky vzniklou pestrost odrůd.“ (Librová, 2003: 205) Na druhou stranu stejně, jako spousty jiných záležitostí, tak i odrůdová nabídka zeleninových druhů podléhá trendům, tlaku ze stran prodejců na co největší tržbu. S tohoto důvodu přicházejí šlechtitelské firmy s inovativními odrůdami. V zahradnictví nabízejí semena různých kuriózních odrůd, které se snaží povzbudit v zákazníkovi neofilní sklony66, které by ho vyprovokovali ho k nákupu. Pěstiteli je potom jedno, že odrůda může být F1 hybrid, kdy její semena jsou v některých případech prakticky bezcenná. Může si do obchodu když tak zajít příští rok znovu. Takovéhoto sběratele odrůd ovšem nemusí uspokojovat již nabídka na konvenčním trhu a jeho pozornost se může zaměřit na krajové a staré odrůdy, které mohou mít v jeho očích statut výjimečnosti stejně jako moderní nebo jiné kuriozity.

65

„Ekologický luxus je ekologicky příznivé chování, které uvědoměle zmenšuje ekologickou stopu, v různé míře je schopno sebeomezení a vztahuje se k nemateriálním, kulturou oceňovaným hodnotám. Ekologický luxus označuje spíše prvky či segmenty chování než celý životní způsob.“ (Librová, 2003: 61) 66 Neofilie neboli „záliba v novém“ (Librová, 2003: 35). Tuto tendenci chování spotřebitelů je známá moc dobře marketingovým specialistům.

6 Projekt výzkumu V této kapitole představuji metodologii výzkumu. Struktura výzkumu vychází z knihy Jana Hendla Kvalitativní výzkum: metody a aplikace, a z poznámek z předmětu Metodologické aspekty Humanitní environmentalistiky, který jsem absolvoval v roce 2007 pod vedením Mgr. Pavla Klvače.

6.1 Cíl výzkumu Hlavními cíli výzkumu je charakterizovat současný zájem pěstitelů o pěstování krajových, starých a rodinných odrůd zeleniny, s tím že byl kladen důraz na důvody pěstitelů k pěstování těchto plodin. Jak jsme již zjistili v předchozích kapitolách, tématem krajových, starých a rodinných odrůd se zabývají různé koncepce hospodaření, které zároveň tento typ rostlin popularizují. Víme také, že jsou jisté kanály, kterými pěstitelé mohou osivo těchto odrůd získat. Do této doby, ovšem nevíme prakticky nic o samotných pěstitelích, kteří tento typ plodin pěstují a o jejich možných přístupech. Přiblížením samotného pěstování těchto odrůd pěstiteli, získáme ucelenější obraz o situaci krajových, starých a rodinných odrůd a zároveň přispěje k lepšímu pochopení tohoto fenoménu. Poznávací cíl výzkumu je zaměřen na co nejkomlexnější získání informací o pěstitelově pěstování krajových, starých a rodinných odrůd zeleniny a je rozdělen na dva hlavní okruhy. První okruh výzkumu řeší samotné pěstování starých, krajových a rodinných odrůd zeleniny: pěstování těchto odrůd pěstitelem v minulosti, pěstitelovi důvody k pěstování těchto odrůd, složení současného sortimentu starých, krajových a rodinných odrůd, pěstitelova informovanost o těchto odrůdách, problematiku osiva těchto odrůd (původ, odrůdová čistota, semenaření atd.), pěstitelův pohled na svoji aktivitu. Abychom získaly o sledované aktivitě co nejostřejší obraz, musíme si uvědomit, že aktivita zapadá do širšího komplexu vztahů, které jsou neméně důležité jako aktivita samotná. Z tohoto důvodu se druhý okruh výzkumu soustředí na souvislosti, které se pojí k pěstování nejenom k našich biodiverzitním odrůdám: pěstování plodin pěstitelem v minulosti, důvody pěstování si vlastní zeleniny, sortiment pěstovaných zeleninových druhů a jejich odrůd, sortiment ovocných stromů, styl pěstitelova hospodaření a jeho popis, zpracovávání zeleniny, případně ovoce, jaký postoj zaujímá pěstitel k dováženému ovoci a zelenině z různých končin světa nebo například k hybridním odrůdám. V předchozím textu se definice krajové, staré a rodinné odrůdy objevili. To ovšem pro náš výzkum nestačí a my si tyto výrazy, tak jak je budeme chápat ve výzkumu

nadefinujeme ještě jednou. Pro tento výzkum pod výrazem krajové, staré nebo rodinné odrůdy zeleniny chápeme „odrůdy zeleninových druhů jejíž semena, nebo jakékoliv jiné rozmnožovací orgány, nejsou dostupné v běžné prodejní sítí nebo nabídce České republiky nebo zde nemohou být prodávány67. Po zjištění prvotních okolností68 pěstování plodiny u pěstitele, byla plodina uznána buď pěstitelem nebo mnou za možnou starou, krajovou nebo rodinnou odrůdu zeleniny“69. Osivo se k pěstiteli muselo dostat jiným způsobem než skrz běžnou obchodní síť70. V důsledku toho je například z výzkumu vyloučeno pěstování krajové odrůdy pažitky 'pražské' pěstované z koupeného osiva, přesto že se jedná z botanického hlediska o krajovou odrůdu. Výzkumem chci upozornit na skutečnost, že se mezi pěstiteli zeleniny je skupina lidí, kteří se zabývají pěstováním biodiverzitního osiva skládající se z tzv. krajových, starých a rodinných odrůd. Do této doby se těmito pěstiteli v českém prostředí nikdo nezabýval71. Proto se o tomto fenoménu prakticky nic neví. Neví se co vede tyto pěstitelé k této činnosti. Nerozlišují se ani možné přístupy jednotlivých pěstitelů k pěstování těchto plodin. Doufám, že výsledky výzkumu přispějí k vyjasnění toho, co si máme v současnosti pod pojmem pěstování krajových, starých a rodinných odrůd představit. To by mohlo zajímat pracovníky genofondové banky, jelikož ti díky svým neúspěšným expedicím na území ČR konstatovali, že tato činnost se prakticky zde nevyskytuje. Výzkum by měl být zajímavý také z enviromnmentálního hlediska, jelikož

se zabývá vztahem člověka k jeho životnímu

prosředí, v našem případě k jeho pěstitelské činnosti. Dalšími zájemci o výsledky výzkumu mohou být aktivisté, kteří se zabývají ochranou agrobiodiversity plodin.

67

Toto osivo odrůdy se v ČR nesmí prodávat, jelikož nesplňuje státem schválené zákonné podmínky. Případně odrůda není zapsána v ČR na Listině povolených odrůd, nebo byla z Listiny vyškrtnuta. 68 Prvotními okolnostmi mám na mysli původ osiva a doba pěstování plodiny pěstitelem. 69 Použití takovéhoto výběru je z důvodu nejasnosti v samotných definicích stará, krajová a rodinná odrůda. 70 Jestli si ovšem pěstitel takovéto neuznané osivo koupil, tak se prodejce choval nezákonně. 71 Ze zahraničních studií zde máme Kitchen Garden of France.

6.2 Výzkumná otázka a její operacionalizace S ohledem na výše uvedené skutečnosti a na cíl výzkumu byla formulována tato hlavní výzkumná otázka: „Jaké okolnosti jsou spjaty s pěstováním krajových, starých a

rodinných odrůd?“ Slovo okolnosti v hlavní výzkumné otázce odkazuje na vícerozměrnost zkoumané problematiky. K tomu, abychom hlavní výzkumnou otázku dále rozvedly nám budou sloužit níže položené výzkumné podotázky. •

Může pěstováním krajových, starých a rodinných odrůd pěstitelem považovat za výraz ekologického chování?

•

Je pěstování krajových, starých a rodinných odrůd výrazem pěstitelova neofilního chování?

•

Je pěstování krajových, starých a rodinných odrůd výrazem altruistického chování pěstitele?

•

Jaké vlastnosti krajových, starých a rodinných odrůd vedou pěstitele k jejich pěstování?

Nyní otázky operacionalizujeme do operačních definic, které nám popíší v jakých konkrétních ukazatelích budou teoretické koncepty sledovány. (Disman, 2000)

Hlavní

teoretické koncepty jsme si představily v minulých kapitolách.

Krajové, staré a rodinné odrůdy: •

viz definice v předchozí kapitole Cíl výzkumu. Nemusí se jednat botanicky krajovou odrůdu. Stačí, aby pěstitel, nebo já takto označil plodinu označil.

Projev ekologického luxus (a tedy za environmentálně příznivou aktivitu) u pěstování krajových, starých nebo rodinný odrůd považujeme za podmínek, které nastínila Librová (2003) ve své knize Vlažní a váhavý: Kapitoly o ekologickém luxusu:: •

72

Pozemek, na kterém pěstitel hospodaří nesmí být na místě vzácné vegetace72.

Tuto podmínku by například nesplnil zahrádkář hospodařící v městské čtvrti Brno – Medlánky, jejichž pozemky se nacházejí na území výskytu silně ohroženého Koniklece velkokvětého.

•

Pěstitel se při pěstování vyhýbá prostředkům, které nejsou používány v organickém zemědělství.

•

Pěstitel se vyhýbá průmyslovým praktikám, například v podobě nakupování rašeliny.

•

Pěstitel kupuje vybavení na pěstování jenom to, které opravdu potřebuje. Upřednostňuje vybavení z druhé ruky, nebo také od lokálního obchodníka.

•

Odrůdy jsou místního původu.

•

Pěstitel se snaží získávat o pěstovaných odrůdách informace (recepty, historii, původ, způsoby pěstování atd.).

•

Pěstitel se vyhýbá pěstování hybridních odrůd.

Za neofilní tendece ve výzkumu považujeme: •

Pěstování a vyhledávání inovativních odrůd. Například firma Semo nabízí ve své kolekci nazvané Paleta barev osivo různobarevných papriky, mrkví atd.

•

Pěstování netypických plodin, kuriozit. Například opět firma Semo nabízí ve své kolekci Kuriozity Pažitku čínskou, Podzemnici olejnou, Ačokču atd.

•

Nestálost a střídání odrůd

•

Zkoušení „něčeho nového.“ Věc nemusí být sama osobě nová. Stačí, když je nová pro pěstitele.

•

Sbírání odrůd.

•

Aktivní vyhledávání těchto kuriozit (neobvyklá věc, zvláštnost).

Za altruistické, ochranářské chování ve výzkumu považujeme: •

Jestliže pěstitelovy vědomé důvodů k pěstování krajových, starých a rodinných odrůd je přispívání k uchování agrobiodiverzity a jejího zachování do budoucna.

Slovo vlastnosti ve výzkumné podotázce je chápáno více rozměrně, jelikož odkazuje na vlastnosti plodin materiálního a nemateriálního charakteru. Tato výzkumná podotázka doplňuje identifikaci předcházejících teoretických konceptů, které mohou mít kořeny v oblastech které přesahují samotnou krajovou, starou nebo rodinnou odrůdu. Vlastnosti materiálního původu jsou takové vlastnosti, které vyplívají ze samotné rostliny.

•

Jedna s předních vlastnost tohoto charakteru, která se nám nabízí se spojením krajové, staré a rodinné odrůdy je jejich přizpůsobivost na podmínky v místě pěstování a tedy jejich méně náročné pěstování oproti jiným odrůdám.

•

Dalšími vlastnostmi tohoto charakteru může být jejich chuť, vzhled, delší doba sklizňové zralosti.

Vlastnosti nemateriálního původu jsou takové vlastnosti, které si pěstitel k plodině přiřazuje on sám osobně. •

Takovými vlastnostmi může být například vzácnost, exotičnost, které budou ukazovat na pěstitelovi neofilní tendence. Další vlastností kvůli, které je odrůda pěstitelem pěstována, může být její ohroženost. To by nás odkazovalo k altruisticko – ochranářskému jednání.

Nemateriální vlastnosti odrůdy nabývají komplexnější ráz v podobě ideační hodnoty, která se může projevit tím, že: •

Pěstitel se dívá kriticky na F1 hybridy.

•

Pěstitel upřednostňuje osivo, jelikož je poděděných po jeho předcích tzv. rodinné odrůdy.

•

Pěstitel si cenní svého osiva, které si sám semenaří.

6.3 Strategie a metoda výzkumu Jak nám vyplívá z cíle výzkumu a následně z operacionalizované hlavní výzkumné otázky, budeme výzkumem zkoumat celý komplex vztahů, které se váží k aktivitě pěstování krajových odrůd. Abychom tento cíl mohli splnit musíme sáhnout po kvalitativní strategii, která nám svojí induktivní povahou dokáže postihnout a následně analyzovat jednotlivé zkoumané příklady73. Kvalitativní výzkum je k tomuto účelu zvláště vhodný jelikož umožňuje, dle Hendla (2005) zkoumat vztahy a procesy. Jak píše Disman (2000: 286) „Cílem kvalitativního výzkumu je porozumění.“ V našem případě o porozumění co si máme v současnosti představit pod fenoménem pěstování krajových, starých a rodinných odrůd zeleniny a vše co s tímto procesem souvisí. Disman dále pokračuje „Porozumění pak vyžaduje vhled do co největšího množství dimenzí daného problému.“ O to se snaží jak výzkumná otázka s více dimenzionálním pojmem vlastnosti, tak následné podotázky, které se snaží odkrýt širší souvislosti kolem sledované aktivity vybraných pěstitelů.

73

Je těžko představitelné analyzovat takovýto komplex vztahů pomocí kvantitativních dat.

Jako nejvhodnější metoda pro tento kvalitativní výzkum se zdála být tzv. případová studie, jelikož jak píše Hendl (2005: 104): „V případové studii jde o detailní studium jednoho případu nebo několika málo případů... V případové studii jde o zachycení složitosti případu, o popis vztahů v jejich celistvosti... Předpokládá se, že důkladným prozkoumáním jednoho případu lépe porozumíme jiným podobným případům“

6.4 Technika a průběh sběru dat Skutečnost, že na začátku kvalitativního dotazování respondenta jsem nevěděl, jak a který ze zkoumaných okruhů se rozvine, svědčilo o tom, že mnou vybraná technika sběru dat, musela poskytnout jistý manévrovací prostor. Z důvodu celostního postihnutí zkoumané skutečnosti jsem se snažil, aby jednotlivé výzkumné podotázky byly zodpovězeny, buď samotným dotazování respondenta, nebo nepřímo z vyplynutí samotné situace a pozorováním. V tomto světle se jeví, jako nejefektivnější nástroj ke sběru dat tzv. rozhovor pomocí návodu, tak jak ho popisuje Hendl (2005: 173): „Návod k rozhovoru představuje seznam otázek nebo témat, jež je nutné v rámci interview probrat. Tento návod má zajisti, že se skutečně dostane na všechna pro tazatele zajímavá témata. Je na tazateli, jakým způsobem a v jakém pořadí získá informace, které osvětlí daný problém… Současně umožňuje provést rozhovory s několika lidmi strukturovaněji a ulehčuje jejich srovnání.“ V našem případě byla hlavní výzkumná otázka a výzkumné podotázky s ohledem na detekci teoretických konceptů přetransformovány do baterie otázek, které posloužili jako struktura k rozhovoru pomocí návodu (viz. Příloha 3). Kvalitativní dotazování probíhalo přímo u samotných respondentů, kterému předcházela prohlídka pozemku, kde byli plodiny pěstovány. Zde jsem měl již možnost blíže se seznámit s prostředím, kde byly plodiny pěstovány a se samotným pěstitelem. Po té následoval rozhovor, kde jsem se snažil pomocí pokládaných otázek pochopit okolnosti, které jsou spjaty s pěstování krajových, starých nebo rodinných odrůd. Rozhovory byly prováděny od konce září do půlky listopadu roku 2009. Rozhovory byly nahrávány na digitální diktafon, z kterého byly potom přepsány a následně analyzovány. Před samotným dotazováním jsem získal respondentův souhlas s nahráváním rozhovoru a publikací zjištěných informací ve své diplomové práci. Rozhovory trvaly v průměru okolo 70 minut. Všem účastníkům jsem přislíbil poskytnutí diplomové práce po jejím obhájení.

6.5 Způsob zpracování dat Nahrané rozhovory byly přesány a následně podrobeny prvnímu srovnání, kdy bylo zjištěno, že nejlepší vypovídací schopnost výzkumu bude zajištěna, když jednotlivé případy budou v práci prezentovány vcelku. Důvody tohoto rozhodnutí spočívají ve dvou věcech. Zaprvé, zkoumaný soubor pěstitelů je velice heterogenní, neboť pěstování jednotlivých skupin tvořenými buď krajovými nebo starými nebo rodinnými odrůdami představuje rozdílné fenomény74. Zadruhé, pro pochopení jednotlivých případů jsou potřeba znát souvislosti v samotném případu. Proto jako způsob zpracování dat vybrala vybrána tzv. analýza orientovaná na případ, která dle Hendla (2000: 226) „uvažuje případ jako celistvou entitu a hledá konfigurace, asociace, příčiny a následky uvnitř případu, případně provádí komparaci několika málo příkladů.“

6.6 Výběr výzkumného souboru Před samotným výzkumem jsem neznal žádného pěstitele starých, krajových a rodinných odrůd. Ani jsem nenašel v mně dostupné literatuře nějaký podobný výzkum v českém prostředí, kde bych mohl navázat. Proto jsem potřeboval získat i informace o pěstitelích, kteří by byli případnými nastavenými podmínkami vyčleněni ze zorného pole výzkumu75. Z toho důvodu byla první podmínka, pro výběr pěstitelů, jejich pěstování starých, krajových a rodinných odrůd zeleniny76. Tento fakt poté umožnil rozkrytí souvislostí s pjaté s pěstování těchto plodin. Druhá podmínka bylo naplnění saturace. Tudíž, nebyla jako hlavní metoda pro výběr použita metoda snowball, jelikož se předpokládal, že bych získával velmi podobné informace, a tím se snížila schopnost výzkumu podat ucelenější informace o pěstitelích. Tím, že hlavní podmínka pro výběr pěstitelů bylo jejich samotné pěstování našeho typu plodin, se mi značně rozšířili možnosti pro vyhledávání respondentů, které probíhalo od února 2009 prakticky do návštěvy posledního respondenta v polovině listopadu 2009. Jednotlivý respondenti byli vyhledáni specifickým způsobem, který uveden u každého respondenta v následující kapitole Prezentace respondentů.

74

Tyto fenomény jsou ovšem spojeny svojí biodiverzitní podstatou. Jako například, že bych hledal pěstitel osiva z organizace Gengel. 76 Z výzkumného souboru byly ovšem vyčleněni odborníci z přírodovědných oborů jako například pracovníci šlechtitelských ústavů, zemědělských škol, ale také skanzenů, muzeí, botanických zahrad apod. Důvod vyčlenění těchto profesionálů spočívá v tom, že vybraná metoda tj. případová studie a její struktura, není na to nejvhodnější. ??? 75

6.7 Prezentace respondentů Z důvodů zachování soukromí jednotlivých pěstitelů, jsem se rozhodl pěstitele označovat v práci pod kódy P1 až P5. V některých domácností se do rozhovoru zapojili další osoby. Poté označování jednotlivých osob označuji přívlastkem v kódu „a“ - pěstitel a „b“ – partnerka. Výpovědi respondentů nahrané během rozhovoru a zveřejněné nechány v původním znění.

P1 Tento pěstitel bydlí v Malíně u Kutné Hory, kde pěstuje místní krajovou odrůdu křenu nazývanou Malínský křen. P1 má nedaleko svého rodinného domu zahradu, kde mimo běžné zeleniny jako jsou rajčata, okurky, kedlubny, hrách, česnek atd. pěstuje také Malínský křen, který má ovšem mezi ostatními plodinami výsostné postavení77. Pěstitel Malínský křen pěstuje tradičním způsobem. Na podzim ho vykope přibližně 100 kilo a po té rozprodává zájemcům z domova. P1 má zaměstnání xxx. Zahrádkaří z toho důvodu, jak řekla jeho manželka, že ho to baví. Zahrádka je samozřejmě i celoroční zdroj chemicky neošetřované zeleniny a ovoce. Tedy P1 zahrádkaří, jak říkal „bez chemie“. Kontaktování tohoto pěstitele proběhlo přes jeho syna, mého bývalého spolužáka ze stření školy v Kutné Hoře. Do rozhovoru se připojila pěstitelova manželka, proto z důvodů rozlišování bude pěstitel vystupovat pod kódem P1a a jeho manželka pod kódem P1b.

P2 Tato svobodná, bez dětná 36letá pěstitelka, zaměstnáním architektka, pěstuje na pronajatý zahradě (přibližně 30x50m) nedaleko Kralup nad Vltavou druhým rokem plodiny z osiva z Gengelu. Pro svoje zahradničení, kde nepoužívá žádnou chemie a živočišné hnojení, se nechává inspirovat bezorebnou metodou Japonce Fukuaky78. Sortiment zeleniny z osiva Gengelu byl následující: kukuřice „Sacharka“, odrůdy rajčate „Žluté divoké“, „Australské zdivočelé“79, „Zelená zebra“, „Ostravské ranné“. Bob zahradní „Z Budeřic“, hrách „Židovnická edelperle“, okurky nakládačky „Od kuchařky Nataši“. Dýně „Hokaido“, „Panská“, fazol „Svatá trojice“, petržel „Ukrajinka“. Další plodiny z Gengelu tabák „Pardubicko“, pohanka „ČSFR“ a svazenka vratičolistá na zelené hnojení. Mezi pěstovanými 77

Pěstitelova manželka: „My se vysloveně držíme toho, že je to místní, místní specialita, nikoliv krajová. A protože je to místní tak se toho držíme. Mohli by jsme se zaměřit na pěstování okurek, ty jdou tady taky dobře, meruňky tady jdou dobře. Manžel napěstuje krásný česnek, paličák pravej českej, taky nám tady jde a mohli by jsme ho tady pěstovat.“ 78 P2: „Inspiroval mně ten japonec, co se snaží vrátit to pole co nejblíž přirozenému fungování.“ 79 Semena tohoto rajčete pochází z Austrálie, kde roste divoce. Semena nejsou z Gengelu. Pěstitelka si osivo sehnala sama.

odrůdami byla dále Paprika roční z kolekce Směs barev a směs odrůd rajčat, co měla zbytky kupovaných semen z minulých let. Na tuto pěstitelku jsem získal kontakt přes občanské sdružení Mrkev.

P3 Tento profesionální pěstitel, vzděláním zemědělský inženýr, je vedoucí ekofarmy, kde má na starosti produkci biozeleniny, bioovoce a bioobilovin. Také pravidelně přispívá do Bionovin. Na ekofarmě u Berouna, která patří firmě zabývající se biopotravinami v Český republice, je zodpovědný za produkci biozeleniny, přibližně z 2,5 ha. Pěstitel pěstuje mimo jiné odrůdy křenu Malínský křen a 'Krenoxu', má zbytky kolekce starých a krajových odrůd česneku, které postupem času sesbíral. Dalšími pěstovanými odrůdami byly topinamburu a divoká rajčata, které si obstaral od dalších pěstitelů. Sám pěstitel zařadil do starých odrůd odrůdu kedlubnu 'Gigant' nebo odrůdu 'Král máje'. Pěstitele jsem kontaktoval osobně na Biodožinkách v Plzni, kde měl stánek se zeleninou. P4 Tento 36letý pěstitel má vysokoškolské vzdělání nezemědělského směru. Hospodaří se svojí přítelkyní a dítěte nedaleko Prachatic na koupeném a postupně opravovaném statku. Hospodářství je v přechodu na biocertifikaci80, zaměřené na zeleninu (z xx plochy) s nadprodukcí odrůdy tykve velkoplodé 'Hokkaida', lidově nazývaná dýně Hokkaido81, které je určeno na prodej. Zeleninu si pěstují hlavně z důvodu samozásobitelství. Přebytky prodávají na lokálním trhu. Pěstitel byl do výzkumu zařazen z důvodů jeho pěstování zeleniny z osiva, které z nabídky katalogů německých a rakouských bioodiverzitních osivářských firem. Pěstitel si osobně osivo neobědvává, ale má ho redistribuvané přes dva pěstitele, českého biozelináře a rakouského permakulturisty. Příklady pěstovaných zeleninových druhů a jejich odrůd z německých nebo rakouských katalogů: Celer 'Ibis', zelí červené 'Granat', kedlubny 'Superschmerz', brokolice 'Calabrese'82 aj. Pěstitel pěstuje také pravděpodobně krajovou odrůdu brambor, která pochází z indických Himalájí. Součástí hospodářství je také starý švestkový sad.

80

Při pěstování zeleniny se řídí Osevními dny z biologicko-dynamického hospodářství. Jiné praktiky z tohoto směru nepoužívají. 81 V textu bude dále používán tento lidový výraz. 82 Některé odrůdy se dají zařadit do kategorie staré odrůdy jako je tomu u odrůdy brokolice 'Calabresse', která byla dle katalogu organizace Seeds Savers Exchange, byla „přivezena do Ameriky italskými imigranty již v 80tých letech 19. století.“ Tuto informaci jsem ovšem zjistil dodatečně z katalogu jmenované organizace.

Kontakt na pěstitele jsem dostal přes jeho přítelkyni na českém setkání neformální skupiny The Rainbow Family of Love and Living Light. P5 Tento 36letý středoškolsky vzdělaný pěstitel (označen pod kódem P5a) původem ze středních Čech se přestěhoval do zchátralého statku83 v bývalé českoněmecké vesnici v CHKO Šumava nedaleko Prachatic. Ekologicky necertifikované hospodářství se nachází v 800 m. n. m. Pěstitel zde žije se svými dvěmi dětmi a ženou. Pěstitel a jeho žena84 jsou vegetariáni. Jejich životní styl by se dal charakterizovat jako dobrovolná skromnost. Jejich cíl je být co nejvíce soběstační. Zeleninu si pěstují na celkové výměře 30 arů hlavně ze samozásobitelského důvodu. Při pěstování nepoužívají samozřejmě žádné chemické přípravky85. Přebytky prodávají na místních zeleninových trzích. Dále chovají ovce a koně plemene Hucul86. Ze zeleninových druhů jsou zde pěstovány například tuřín, chřest, topinanambury, hlávkové zelí, pastinák, Markstammkohle87, mrkev 'Rodelika', odrůda kedlubny 'Superschmelz', pór, cibuly. U ostatních nebyly zjištěny odrůdy, jelikož, sami pěstitele nevěděli88. Každopádně toto osivo pochází opět z biodiverzitních osevářských firem89, rakouské Rainsaat a německé Bingenheimer Saatgut, jejichž katalogy měl pěstitel doma. Z kupované sadby mají například mrazuvzdorné kiwi, odrůdu jabloní 'Strýmku' a 'Panenské'. Mimo těchto katalogových odrůd pěstitel pěstoval odrůdu kukuřice kanadských indiánů, kterou by jsme mohli považovat za krajovou odrůdu. Další z našeho pohledu zajímavá odrůda byl pěstitelův bílý mák, jehož osivo dostal od místního pěstitele, který ho zde již po nějakou dobu pěstoval. Pravděpodobně se jedná o krajovou šumavskou odrůdu. Pěstují také česnek, jehož sadba pochází z bavorského strany předhůří Šumavy. Z ovocných stromů, které zde zůstali po bývalých sudetských obyvatelích, mají dvě odrůdy hrušně, jenž 83

Pěstitel má v plánu hospodářství postupně svépomocí zrekonstruovat. Jeho žena je stará xy a je vzdělaná xy. Pro potřeby výzkumu jsou její výroky označeny P5b 85 Pěstování se dá označit jako organické. Pěstitelé používají některé praktiky z biologicko-dynamického stylu hospodaření. P7b: „Děláme výluhy. Sejeme podle kalendáře, ale neřídím se tím úplně přesně.“ 86 Koně jsou zapsány do Národního programu genetických zdrojů ČR. 87 Internetový on-line slovník název plodiny přeložil jako krmnou kapustu. V textu ji bude uváděná v originále. Markstammkohle dle osivářského katalogu je to typická plodina prignitzkého regionu v Braniborsku. 88 S největší pravděpodobností by je dohledali, ale pro nás je důležité, že názvy pěstitelé nevěděli. 89 Obě společnosti jsou platformy Interessengemeinschaft fůr gentechnikfreie Saatgutarbeit (Zájmová skupina pro pěstování semen bez genetické manipulace – vlastní překlad)., zkracované také jako IG Saatgut. Jak píší na svých stránkách, jedná se o mezinárodní spojení organizací z komerčního a nekomerčního sektoru, které se zabývají uchováváním agrobiodiversity, šlechtěním, a osivařením, opírající se o metody šlechtění a množení, které odpovídají celostnímu obrazu rostliny. (v orig. ganzheitlichen Pflanzenbild). Tomuto celostnímu pojetí neodpovídají také například hybridní odrůdy. Nabízené osivo v katalozích pochází z ekologických nebo biodynamických systému hospodaření. Tuto skutečnost potvrzují jednotlivé certifikáty, které se nacházejí v katalozích u osiva. 84

prvnímu stromu říkají „Krvavka“90, druhá hrušeň je beze jmenná a její plody se dají, jak rodina vypozorovala, skladovat dlouho do zimy. Další místní ovocný strom je pozdní žlutá třešeň, jejíž rouby byli přeneseny a zapsány do Lednice na Moravě. Pěstitel mě sám kontaktoval po přečtení mého inzerátu v periodiku s názvem Bionoviny (viz. Příloha 4)

7 Prezentace výsledků výzkumu 7.1 P1 První zastavení nás přenese do Malína u Kutné Hory. Malín v minulosti proslavila krajová odrůda křenu, tzv. Malínský křen, který se zde pěstoval a kultivoval pravděpodobně od přelomu prvního tisíciletí. V druhé polovině 19. století dosáhlo pěstování Malínského křenu svého vrcholu v podobě založení Spolku malínských křenařů a jeho vývozu kolem 100 tun ročně do zahraničí. (Skorňakov, Jeník, Větvička, 1988) V současnosti se zde Malínský křen již komerčně nepěstuje, ale pěstuje se dál na místních zahradách a zahrádkách. Situaci popsala manželka pěstitele: „…tady je asi osm set až tisíc obyvatel tak je v tom množství, do deseti rodin, který ten křen mají na svých zahrádkách a starají se o něj, kopou ho a pěstujou ho.“ Náš pěstitel se svojí ženou je jedni s těchto domácností, které křen pěstují tradiční metodou. Metoda spočívá ve víceleté křenové kultuře, tzv. křenovce, která se skládá z tzv. matky, což je základní kořen přibližně 30 až 40 centimetrů pod zemí z něhož vyrůstají další kořeny, které pěstitelé na podzim vykopávají. Jak uvedl náš pěstitel, který získal zkušenosti dlouholetou praxí. P1a: „Na to je speciální motyka křenovka, ta je tak 30 – 40 centimetrů dlouhá. No a na podzim nejlepší křen je, když se vykopává poslední týden v říjnu, když už to listí je prakticky zežloutlý, nasaje vodu, protože na podzim je vlhko, takže ten křen je silnej, šťavnatej, neohýbá se. Nejlepší je v poslední neděli v říjnu. To by se měl kopat.“ Po vykopání se kořeny musejí očistit a speciální metodou uskladnit ve vlhkém písku. Po té ho křenař má pro svojí potřebu, nebo na prodej v podobě tradičního balení. „Správně, asi podle těch starejch předpisů, jak se to dřív prodávalo, by se to mělo dávat po kile a vázat motouzem.“ Ale náš pěstitel od této tradiční praktiky pomalu upouští. „Dřív jsem to dělal. Jak se to dělalo. Po kile se to prodávalo, provázkem se to zavázalo. Teďka to dávám do igelitu, aby to zase nevyschlo.“ V domácnosti se nalézá celá složka s informacemi o křenu a Malíně, jako například různé recepty, způsoby zpracování, novinové články o křenu a jeho pěstování atp.

90

Plody této hrušně používá na pro svoji potřebu na sušení velmi chutných křížal.

Pěstitelova zahrada je na místě bývalé křenovky. Tím, že se jí ujal a pěstování křenu obnovil, tak jí prakticky zachránil. Tradiční metoda, tohoto víceletého pěstování je náročná na vysoký podíl lidské práce91. V důsledku toho, spolu s odcházející generací pěstitelů křenu92 a změnou životního stylu obyvatel Malína, dochází k ústupu jeho pěstování a kultivování. Z dřívějšího statusového symbolu bohatství, P1a: „…ten kdo měl křenovku, ten jí dával jako vklad, třeba když měl dceru tak jí dával jako věno. To bylo něco. Takže to mělo hodnotu. To bylo bohatství.“, se dostal na úroveň obtížného plevele, který hyzdí anglické trávníky93. Jedním z dalších ohrožení spočívá v zastavování území Malína94 a rozrůstání nešlechtěného divokého křenu. Díky po staletí trvající selekci a specifickému prostředí získal křen vlastnosti95, pro které je stále vyhledáván. Náš pěstitel ho místním obyvatelům a dalším zájemcům prodává z domova96. Za tu dobu ovšem vypozoroval jistý pokles poptávky, který spočívá v omezení domácího chovu prasat a s nimi souvisejícími zabijačkami. P1a: „Dřív taky lidi hodně zabíjeli taky. Na každý vesnici byly zabijačky. V každým baráku bylo prase. A o ten křen byl zájem, protože k tomu ovaru je to dobrý. Dneska už to taky tak není. Už ani na těch vesnicích není…nevím kdo tady v Malíně má prase.“ O pěstitelův křen přestali mít zájem také místní restaurace, kvůli pracnějšímu zpracování a relativně problematickému uskladnění97. Malínskému křenu konkuruje také konkuruje dovážení maďarský křen v supermarketech. P1a: „Dneska už přijdeš do Kauflandu tam maj maďarský křen, protože ten je velkej, ale nemá takovou chuť.“ Další přednost pěstitelova křenu je, jak dodává o svém křenu, „to je prakticky biokřen, by se dalo říct,“ jelikož na své zahrádce hospodaří „bez chemie.“

91

P1b: „… je to náročný. Skutečně založit poctivou křenovku a poctivě se tomu věnovat, v tom smyslu, že se to bude pravidelně na jaře když to vyraší jednotit a okopávat a taky se o to starat jako o jinou plodinu, takže tenhle způsob už prakticky neexistuje.“ Vysoký podíl lidské práce chtělo odstranit místní JZD Nové Dvory, když zde před rokem 1989 neúspěšně zkoušelo pěstovat křen původem z Maďarska jednoletým stylem, jenž spočívá v zasazení jednotlivých sazenic křenu, které během sezóny zbytní a na podzim se vyorají. 92 P1a: „Třeba teď tam jsou zahrádky, který jsou zarostly. To byli starší lidi, měli tam strašnýho křenu a už to nemohli dělat. Tak to nechali být ladem a ten křen prakticky ta tráva udusila.“ Křen tam ovšem pořád po jistý čas je a je šance opět křenovku obnovit, tak jak to udělal náš pěstitel. 93 Při rozhovoru manželé se pozastavili nad estetikou křenovky. P1b: „Ten kdo nemá rád zemědělství. Tak to pro něj není pěkný mít křenovku. Chce mít tam pěkný trávník, chce tam mít altánek, chce mít tam krb, chce mít tam posezení. Tak tam nebude mít přece křenovku.. Ten, kdo je duší zemědělec a ten kdo je duší zahrádkář, tak to pro něj oškliví není a má radost z toho, když to vidí od jara….“ 94 P1a: „…Dneska už nikdo nezakládá křenovku. Spíš se to likviduje. Když mají lidi nějaký zahrady, parcely, tak tam postaví barák….Dřív toho tady bylo víc. Určitě. Tady byla taky křenovka, jak jsou tam ty nový baráky.“ 95 P1a: „Speciální je půda, kvůli tomu nánosu z tý Vrchlice. Speciální je, že je sladkej, že má mít tu chuť. Voní sladkej a má být ostrej.“ Specifičnost půdy patrně spočívá v ve výskytu těžkých kovů, které doprovázejí v rudných žilách stříbro, které se zde ve středověku těžilo. 96 P1a: „O tenhle malínskej mají zájem jenom opravdu ty fanšmekři, který chtěj vědět, že je to ten malínskej křen, světoznámej.“ 97 P1a: „Ale oni o to nemají zájem. To dá práci a musejí ho někde uskladnit. On radši veme skleničku nějakého krenexu, hodí to do omáčky a máto. Rozumíš. To je práce všechno.“

Přesto, že Malínský křen je místní specifikum, jehož pěstování má v Malíně dlouho tradici, tak pěstování křenu nikdo cíleně nepodporuje98. Pěstitelův syn sice založil občanské sdružení s názvem xy, ale sdružení je neaktivní. Pěstitel ovšem ochotně poskytne zájemcům informace o křenu a jeho pěstování, které vycházejí z letité praxe. Na požádání také občas posílá poštou sazenici pravého Malínského křenu do různých koutů České republiky. Nad zájmem pěstitelů o sazenice se manželé pozastavují, neboť si stojí za tím, že specifičnost Malínského křenu spočívá hlavně v místních půdních podmínkách99. Sortiment další pěstované zeleniny pochází z konvečního osiva, které si pěstitel každoročně kupuje. Manželům pojem staré a krajové odrůdy přesto něco říkají. Pojem mají spojený nejen s místní odrůdou křenu, ale také se starými a krajovými odrůdami ovocných stromů, které jsou podle nich už překonané100. I když oba jejich dospělí synové bydlí v Malíně a v současnosti o pěstování křenu nejeví zájem, tak jsou manželé ohledně budoucnosti pěstování Malínského křenu v Malíně jsou optimisti. Vycházejí z toho, že křen v Malíně tradiční metodou stále pěstuje okolo deseti rodin, z kterých jak tvrdí manželka pěstitele: „Dá se říct, že z těch rodin určitě po dobu dvou až třech generací ten křen nevymizí.“ Další jejich naději upínají k další generace: „Dá se říct, že i když se tomu naši synové nebudou věnovat, může se stát, že jejich děti ještě jo. Což je otázka dalších dvaceti let.“ Musíme také dodat, že ohroženost křenu, také snižuje jeho vytrvalost a vysoká rozmnožovací schopnost. Přesto, při nezájmu o jeho pěstování obyvateli Malína, v kombinaci s velkou zástavbou půdy a intenzivně zemědělsky obhospodařovanou krajinou, introdukcí jiného křenu nemusejí ovšem Malínského křenu jeho výhody do budoucna postačit.

98

P1b: „…to abychom se cíleně zaměřili na propagaci, tak to nedělá nikdo…“ Dalo by se říct, že jisté propagaci se Malínskému křenu dostává prostřednictvím místním Klubu českých turistů, který v říjnu organizuje tzv. Pochod za Malínským křenem. U té příležitosti si účastníci pochodu mohou pěstitelův křen koupit a případně se dozvědět nějaké informace. 99 P1a: „Ono mu to tam vyroste. Je tam ale jiná půda. Ta rostlina do sebe nasákne něco jiného.“ 100 P1a: „Panenka byla, Ontario bylo. Člověk je zná. Ale dneska jsou už rezistentní. To už je překonaný, chuťově a tak. Jinak máme spojený. To je jasný.“ Manželka pěstitele ještě dodala: „A máme tady ještě jednu specialitu. A to si uchovala jedna paní. A to jsou malínský tulipány. Takovou barvu to nikde nevidíš.“

7.2 P2 Tato pěstitelka začala zahrádkařit před 4 lety na dvorku svého domu. Zahrádkaří také z důvodu toho, že nesouhlasí s praktikami industriálního zemědělství101. Kvůli malému prostoru dvorečku si pronajala před dvěmi lety větší zahradu za vesnicí, kdy si také objednala své první osivo z Gengelu. Její první výběr z katalogu podmiňovala nenáročnosti plodiny na její semenaření. „Chtěla jsem začít u něčeho jednodušího.“ I když jak dodala k objednávce dalším roce, kdy si vybrala okurky nakládačky „Kuchařky Nataši“ a odrůdy rajčat, jelikož neměla dobrou zkušenost z kupovaným osivem a sadbou: „No je pravda, že rajčata s okurkami složitý zas tak nejsou, ale u těch luskovin se to vyloupne ze slupky a je to hotový.“ Pěstitelka již získala základní zkušenosti se semenařením a tím se odvážila i na objednání složitějších rostlin na semenaření. Kde byl první kontakt z Gengelem? Pěstitelka věděla od začátku, že bude chtít pěstovat organickým stylem102. Proto začala shánět informace a bioosivo prostřednictvím internetu. Na bioosivo narazila, ale nabídka jí neuspokojovala „…Semo už něco prodávalo, ale byly to jenom čtyři pytlíčky“. „…Měli tam né, úplně zajímavé věci.“ Další hledání osiva jí navedlo na organizaci Gengel. „…a tam (na webových stránkách) jsem narazila na ten Gengel a tam jsem zjistila, že byl v tu chvíli jedinej zdroj semen.“ Takže naší pěstitelku zavedlo k pěstování našeho sledovaného typu plodin, nedostatečná nabídka bioosiva na českém trhu. „No já uvažuju, jestli kdybych našla velkej sortiment bio osiva, jestli bych se k tomu Gengelu vůbec dostala. Je to možný, že ne.“ Pěstitelka se seznámila na stránkách Gengelu s jeho cíli a způsoby ochrany biodiverzity. „Zaujala mně v tom Gengelu myšlenka toho, že oni nefungujou jako bussines. Ale jde tam o udržení těch odrůd. Že to není nabídka poptávka…Že mě zaujala i filosogie na tom.“ Také si uvědomila, že vlastně už biologicky certifikovaný osivo nepotřebuje dál shánět. „…jako že to mě zaujalo, když jsem si to četla na těch jejich stránkách, to že to jako může fungovat i tímhle způsobem, že i když je to eko, tak to nemusí mít mít biocertifikát, který není nějak vázanej na kraj, počasí, na způsob pěstování v zásadě. Ale že je to něco co má širší souvislosti. Prostě, že to není jenom to, že si člověk koupí pytlíček semínek. Že je na tom, něco dalšího.“ Další důvod proč se nebude shánět do budoucna po jiném hlavním zdroji osiva je to, že jí zatím nabídka Gengelu stačí. „…v tom Gengelu je ta nabídka tak veliká, že než se tím

101

P2: „Kvůli chemickému ošetřování není dozrálá, chemické ošetřování jednak při pěstování, pak pro přepravu. Jsem to četla v nějakejch časopisech, žže, je v tom pěstování hodně využívaný nelegální pracovní síly, které nemají zaručený žádný podmínky v podstatě. Taková směs důvodů…A i to, že se přepravuje ta zelenina.“ 102 P2: „nějak jsem počítala s nějakým přirozenějším způsobem pěstování než co si pamatuju, když naši měli zahrádku a sypalo se celeritem.“

prokoušu, takže to bude nějakou dobu trvat.“ V návaznosti na zjištěné informace si také obstarala sadbu česneku po své babičce, který do této doby pěstuje její strýc103 na Moravě a uvědomila si, že ovocné vysokokmenné stromy na zahradě jsou také staré odrůdy, jejíž název si některých zjistila. Vybírání odrůd a druhů podmiňovala jednak složitostí semenařením druhů, ale také podle informací o odrůdách uvedené v katalogu, podle způsobu jejího stylu hospodaření. Podle informací o odrůdách si například vybrala minulý rok odrůdu papriky 'Česká ranná', která je doporučována i do chladnějších poloh. Kvůli zelenému hnojení a s ohledem na košťáloviny104 si objednala pohanku a svazenku. Díky tomu, že se pohanky urodilo dostatečné množství tak si zní připraví i jídlo. Z vypěstovaného bobu zahradního „Z Buderic“, si zase připraví pokrm dle tradičního krajového receptu ze této oblasti105. Pěstitelka se sama přesvědčila o rozdílu mezi konvečními odrůdami a odrůdami z katalogu na příkladu rajčat. „… už je vidět ten rozdíl toho, co jsem si vypěstovala sazenici ze semene a toho co jsem koupila ze skleníku, že ty rajčata, jednak měli zpoždění, i když vypadaly líp. Taky byly pomalejší a napadla je plíseň mnohem dřív. Jakoby že jsou přecitlivělejší víc.“ Tím si potvrdila, že nabízené odrůdy v katalogu díky svoji nenáročností se jí hodí k jejímu stylu pěstování, jelikož jí také jak uvedla „...a nezáleží mi na tom jak jsou ty rajčata velký a jaký mají tvar.“ Biodiverzitní odrůdy jsou sice nenáročné na pěstování, ale jsou jistě náročnější na obstarání, na výsev106, na zvolení vhodné strategie při pěstování (nepěstování příbuzných druhů atd.), na samotné semenaření atp. To vše je ovšem pěstitelka ochotna podstoupit a bere to jako součást jejího stylu pěstování, u které chápe v širších souvislostech, jak řekla „…není to jenom produkce zdraví zeleniny, ale je to taky ta mimo produkční funkce toho hospodaření.“107 Problematiku starých, krajových a rodinných odrůd vidí také v širších souvislostech a nevnímá pěstování těchto rostlin jenom, jako zdroj zeleniny. „Mně se zase líbí ta idea, když tam Gengel nabízí, že se tam můžete stát patronem nějaký odrůdy, takže doufám v to, že se mi podaří, jakoby nějakou tu odrůdu zaštítit. Problém je, že máme tu zahradu pronajatou, takže nevíme co bude do budoucna. Ale pokud na tomhle místě mi nějaká ta odrůda pude, zrovna ta kukuřice ta tady jde výborně. Aspoň co vím od lidí, co jí zkoušeli, co jsem jim dala semínka, 103

P2: „On ho tam strejda pořád pěstuje. I když si myslím, že jeho děti už tu zahradu… z ní udělaj anglický trávník nebo japonskou zahradu. Oni zrovna pěstitelé nejsou.“ Jelikož se česneku na její zahrádce daří (viz. foto v příloze), dalo by se říct, že rodinná odrůda česneku dostává další možnost na přežití do budoucna. 104 Sezónu předtím použila jako zelené hnojení hořčici, která, jak se dočetla, není doporučována při pěstování košťálovin. 105 Recept je součástí popisu této odrůdy v katalogu. 106 Je jistě pohodlnější si jít koupit sadbu rajčete na trh, než se piplat se sazenicí od samého klíčení. 107 Sice si uvědomuje, že její efekt hospodaření není veliký, ale pro ní, jak řekla „to má osobní význam.“

tak jim nešla. Tak když se stane něco takovýho, že opravdu půjde něco dobře, tak by se mi líbilo nějakou tu odrůdu, takhle zaštítit…Taky to beru jako dědictví ty krajový odrůdy, ochranu nějakýho historického dědictví.“ Tím pěstitelka potvrdila, že plně chápe ochranářský princip na jakém organizace je založena. Že zde nejde v první řadě o pěstování plodin na konzum, ale hlavně o pěstování na semeno a ochranu plodin prostřednictvím vlastního semenaření a případným šířením osiva dalším pěstitelům108. Vnitrodruhovou diverzitu se snaží zachovat i při svém semenaření, když se nesnaží šlechtit tím, že nevybírá ty nejlepší klasy, jelikož jak řekla: „…mám takový pocit, že se ve všech těch tvarech se zachovájí dobré vlastnosti tý odrůdy.“ Přesto se v sortimentu pěstovaných plodin objevují hybridní odrůdy rajčat a barevná kolekce papriček od Sema. Směs semen různých odrůd rajčat byli zbytky z minulých sezón a pěstitelka je raději zužitkovala tím, že je zasadila než by je vyhodila. Jak pěstitelka naznačila vztah k hybridním odrůdám: „Snažím se je nahradit těma krajovejma. Nevyhledávám je, ale že bych se jim úplně vyhýbala, tak to ne.“ Díky vypěstovaným barevným chilli papričkám z kolekce firmy Semo Směs barev detekovali u pěstitelky „zálibu v novém“. Jako další například „…když vidim něco zajímavého, tak se zeptám na semínka.“ V této „zálibě v novém“ nás utvrzuje další její výrok: „…když vidím něco zajímavého, tak se zeptám na semínka,“ a pěstitelky možný budoucí plán: „S tím bobem jsem hodně uvažovala, jak vlastně hodně prodavaj některý ty Araby…třeba ti libanonský obchody, co jsou v Praze, maj takový plný pytle, tak jsem taky uvažovala, že si u nich zkusim koupit a zkusim vypěstovat co oni dovážej.“ Každopádně by se také zeptala případně prodejců na způsob použití bobu. Jistým způsobem můžeme tuto vlastnost chápat s budoucím zkoušením dalších odrůd s katalogu, když pěstitelka například připustila možnost zkoušení dalších druhů a jejich odrůd. Do budoucna pěstitelka plánuje, že se jí druhová a odrůdová skladba zeleniny stabilizuje, s tím, že předpokládá, že osivo bude pocházet z katalogu Gengelu. Každopádně pořád počítá, s tím, že na zahrádce bude mít prostor pro zkoušení dalších „nových“ věcí.

7.3 P3 Tento náš profesionální zelinář, hospodařící v ekologicky certifikovaném hospodářství, je s tématem krajových, starých a rodinných odrůd zeleniny během své kariéry v kontaktu.

108

P2: „…spíš jsou to lidi, kterým jsem to nějak v nutila nebo doporučila… Dám jim semena, nebo je odkážu na Gengel, ať si tam třeba vyberou.“

Navštívil například biodiverzitní zahradu organizace Archa Noemova109. Je obeznámený také s aktivitami organizace Gengel. Jako profesionální zahradní musí pěstovat státem uznané odrůdy a řídit se tržní logikou nabídky a poptávky. Na druhou stranu jako ekologický zemědělec se mu biodiverzitní témata objevují v různých dimenzích jeho profese. V minulosti zkoušel z pronajatého sadu starých odrůd jabloní110 prodávat jejich plody, jelikož vytušil možný zájem zákazníků. P5: „Lidi chtějí něco, co bylo dříve, že je to lepší. Že je to nějak čistější, že je to plnohodnotnější…, jako že to má třeba víc energie. Záleží jak to kdo bere.“ Po tom co zákazníci přijeli, pro jablka ze starých odrůd, přišlo jejich vystřízlivění. P5: „…lidé přijely, a že by chtěli staré odrůdy. No a když viděli malí jablíčka, tak si stejně vzali nový, velký.“ Aby se tedy uživil musí prodávat to, co by zákazníci kupovali, s tím že pojem stará odrůda, u jistého spektra zákazníků, je pro prodej využitelná111. Problematiku tohoto vztahu ukazuje na příkladu odrůdy salátu 'Král máje'. P5: „Pokud něco jde a třeba i v menším, tak se nad tím smiluje a pěstuje to dál. Třeba takový král máje, což je stará odrůda.“ Tuto odrůdu ovšem velkoobchodně nenakupuje, i když se v současnosti pěstuje v biokvalitě, jelikož je to překonaná odrůda. A dále při velkoobchodním prodeji a nákupu takovéto odrůdy není prostor na vysvětlování složitější agrobiodiverzitní problematiky. Přesto to nevzdává a zkouší zaujmout zákazníky dalšími nabídkami jako například odrůdou červeného špičatého zelí 'Kalibos', vyšlechtěnou z krajové odrůdy krkonošského zelí tzv. hlavatky v roce 1996. Druhovou pestrost nabízené zeleniny se zase snaží rozšířit například prostřednictvím topinamburu nebo černého kořenem, u kterého předcházela systematická propagace, než se dostal do zákaznického podvědomí. Zároveň u černého kořene můžeme vidět, jak probíhá výměna odrůd. Na začátku jeho pěstování stála odrůda 'Libochoviský', který má hodně postranních výběžků. Pěstitel tedy bez váhání přešel na holandské odrůdy, které tuto vlastnost nemají112. Podobně chtěl pěstitel vyměnit odrůdu kedlubny 'Gigant', jelikož není tak vzhledný jako jeho holandské protějšky113. Od jeho nahrazení ho zachránili jeho unikátní vlastnosti. P5: „…je nenáročný na pěstování a nepraská. Ty holandské narostou na 3-4 kila. Jsou obrovské, takové kulaté, takové uniformnější. Možná to je taky F1. Ale praská. Nevydrží to co kedluben Gigant.“ Další

109

P3: „Něco jsem si tehdy bral, že mě zaujalo něčím, ať už kvalitativním nebo jinými vlastnostmi. To byl jeden způsob a ten druhý byl, že jsem se podíval a řekl jsem, „ jo to je zajímavý!“, třeba hranatý hrách.“ 110 P3: „tam byly staré odrůdy jabloní, strýmky, panenské, a plno jiných, některé vypadalý jako citrón.“ U některých se nedalo zjistit, jak se odrůdy jmenují. 111 P3: „Ještě plno lidí na ty staré odrůdy slyší, že. Takový to podvědomí tam je.“ 112 V tuto chvíli, je tedy jen otázka času, kdy se tato odrůda stane jenom položkou v genofondové bance. 113 P3: „Chtěl jsem přejít také na holandský, ty jsou pěkně kulaťoučký.“

přednosti odrůdy spočívají ve skladovatelnosti, v její odolnosti oproti dřevnatění a v tom, že je stále zůstává v podvědomí zákazníků, hlavně u starší generace. Na farmě se také pěstují různé odrůdy česneku sesbírané majitelem během jeho života, neboť je chtěl vyzkoušet pěstovat ve větším. V současnosti je to už ovšem jenom pozůstatek kolekce, neboť se mu v místě pěstování nedaří a také se o jeho pěstování starají pracovníci farmy, kteří ji dostatečně neudržují. Pěstitel se ujišťuje, že kdyby měl zájem, tak si zase pro konkrétní sadbu česneku opět zajede nazpět. Kvůli vyzkoušení pěstování si pořídil mimo holandských odrůd křenu také odrůdu Malínského křenu, pro který si zajel přímo do Malína, nebo odrůdu 'Krenox' z genofondové banky. Pěstitel si také pořídil sadbu divokých červených a žlutých rajčat, jelikož jsou nenáročné na pěstování a odolné proti plísni. Využívá je pro vlastní potřebu nebo také, aby měli lidé pracující na pozemcích přilepšení k jejich svačinám. Divoká rajčata slouží také jako biodiverzitní ukázka pro exkurze navštěvující farmu. V sortimentu pěstovaných odrůd jsou také hybridní odrůdy, které jsou v ekologickém pěstování povoleny a pěstitel proti nim nic nemá. Do budoucna svůj sortiment neuznaného osiva, například v podobě nějaké krajové odrůdy rozšiřovat nehodlá, na rozdíl od nějaké staré odrůdy, která by ho mohla něčím zaujmout.

7.4 P4 Pěstitel se seznámil se s agrobiodiverzitním tématem prostřednictvím Gengelu během svého působení v jihočeské organizaci Rosa o.p.s, zabývající se problematikou životního prostředí. V minulosti pěstoval tuřín, jehož osivo měl z Gengelu, a pohanku, jejíž osivo získal z Jihočeské university. Jelikož se pěstitel soustředí hlavně na pěstování jeho dýně 'Hokkaido', zkusil také pěstovat, jak říkal „obzvláštní dýně“114, které ho ovšem nijak nenadchli, takže je od jejich pěstování upustil. V letošní sezóně pěstoval zeleninu z biodiverzitních německých a rakouských katalogů, jejichž semena si objednal u dalšího pěstitele. Důvod objednávání semen souvisí s přechodným obdobím biocertifikace, neboť podle jeho slov jsou semena v biologické kvalitě, z kterých by měl pěstitel pěstovat, prakticky v ČR nedostupná. Na svoje objednávání těchto odrůd pohlíží v širších souvislostí, „Myslím si, že je to významný, protože když ty odrůdy vymizej, tak tím vymizí, jakoby šlechtitelská práce a zkušenost generací, …že to má

114

Semena těchto obzvláštních dýní obsahovali odrůdy „Butter hokkaido“, „Špagetové hokkaido“, „Bishop´s hat“

hodnotu, která přesahuje ten okamžitej zisk. Toho si jako vědomej sem, že něco takovýho dělám.“ Přechodného období biocertifikace je také jeden z důvodů, proč si pěstitel některé zeleninové druhy115 také sám semenaří, neboť jak tvrdí, tak osivo bude v budoucnu uznáno jako bioosivo116. Důvodem je také přizpůsobení odrůdy na jeho pěstitelské podmínky117. Hlavní důraz klade na semenaření vlastní populace dýně Hokkaida118, které pěstuje přibližně na ploše xy xy sezón, to je okolo 1000 jedinců. Semenaření těchto dýní probíhá jako klasická šlechtitelská práce119, které pěstitel přikládá největší význam120. Dává si u nich také pozor na případné sprášení s příbuznými plodinami jako jsou například cukety, patisony, a jiné dýně. Další plodinu, kterou se snaží zachovávat sadbu himalájských brambor, které si odtamtud převezl jako vzpomínku na místo pobytu121. K hybridním odrůdám nemá pěstitel vyhraněný postoj, ale jak řekl „…je to pro mě možnost poslední volby.“ Informace o pěstovaných druzích a jejich odrůd nevyhledává soustavně, ale jak řekl „sama ta situace, že od někoho dostanu osivo sama vybízí k tomu, abychom pohovořili na téma co ty semena jsou zač.“ Ze samozásobitelského hlediska přihlížejí k tomu, jaké využití pěstované druhy a odrůdy poskytují. Jako například u různých odrůd zelí. P6: „ U zelí si toho všímám, jestli je krouhárenský nebo naopak, že je nějaký ranný… Další je zelí, který je výborný ke zpracování čerstvý. Že je takový měkký salátový, dobrý do zeleninových směsí nebo rovnou na syrovo.“ Švestky, z jejich starého sadu, zpracovávají například na sušení a povidla. Pro odkopky těchto švestek si chodí sousedé z celé vesnice. To potvrzuje jejich

115

Zjištěné semenařené zeleninové druhy: salát, několik odrůd rajčat ( například „černé rajčata“, „ananasy“ a další – pěstitel takto odrůdy označil sám), dýně 'Hokkaida', mrkev. 116 P6: „Je to pro mě momentálně nejednoduší, protože jsme pořád ještě v tom jakoby v programu tý bioregistrace. Kde vlastně kupovaný osivo nebio není dovolený. A bio osivo je na českým trhu prakticky nedostupný, takže pro mě je nejednoduší si semena schovávat. …a hlavně je tam taková klička, kterou já se do toho dostanu, že osivo, který jsem používal přechodovým období je uznáváno jako bio. Tímhle tím, já jakoby z legalizuji svoje osivo.“ 117 P6: „Já to totiž dělám tak, že si přesívám. Vychytám tu odrůdu, která by se sem hodila. Že když si všimnu, že tady z toho kupovanýho osiva se něčemu výborně nadprůměrně zadařilo, tak to potom nechám vykvést. Takhle jsem to udělal se salátem. Konkrétně u salátu je to pátá generace.“ 118 Tuto velmi chutnou plodinu si vybral ze strategických důvod. Rostlina totiž konkurenceschopnější oproti plevelům, jelikož jim svými velkými listy zastíní sluneční svit. 119 P6: „Já to dělám tak., že vybírám takový hokaida, jaký bych chtěl mít příští rok, aby vypadaly všechny a z těch beru ty semena. Moc velký, nebo moc malý nesázím, ale s ním. Nad dvě kila to není hokaido….Je to chuťově někde jinde.“ 120 P6: „Věřím tomu, že ta rostlina ta, která má svoji paměť, že se pořád zlepšuje tomu přizpůsobení na ty moje konkrétní podmínky. Věřím tomu, že do budoucna to bude vhodnější odrůda než kterákoliv jiná. Jak u čeho. Ono to taky funguje jenom ve velkech vzorcích, jakoby, že tenhle efekt o kterým mluvím, že bude prokazatelný tak maximálně u těch hokaid, kde ten počet těch semen a rostlin jde do stovek a tisíců.“ 121 P6: „ …myslím si, že by to mohli být dobrý brambory. A navíc mám k tomu, jako ten srdeční vztah k tý krajině. Takže jsem rád, že odtamtud něco mám….takovou památku.“ Pěstitel používá budoucí čas z důvodu toho, že je musí ještě dále rozmnožovat.

kvalitu a přizpůsobení místním podmínkám. Pěstitel jejich kvalitu okomentoval takto: „Jsou dobrý na všechny druhy zpracování. Řekl bych že maj, to se týká všech švestek, který nejsou nějak extra vyšlechtěný na velkoplody, že jsou dobrý na všechny druhy zahušťování, jako jsou povidla nebo křížaly, kdy ta malá švestka, která nemá tolik vody, rychleji uschne.“ Do budoucna chtějí s přítelkyní sad uchovat. V příštích sezónách počítá s tím, že svoje experimenty v podobě nových odrůd z katalogu, nebo darovaných semen bude rozšiřovat.

7.5 P5 Pěstitelovo hospodářství zaměřené na co největší soběstačnost v produkci potravin se nachází v bývalé česko-německé122 vesnici v nadmořské výšce 800 metrech, kde panují podmínky, které nejsou pro pěstování zeleniny zcela ideální. Když zde před sedmi lety začali hospodařit, tak náš pěstitelský pár nemohl sehnat biologicky certifikované osivo, tak se alespoň spokojili z konvečním osivem, které nesmělo být mořeno a zároveň to nesměla být hybridní odrůda123. V současnosti jejich hlavní zdroj bio osiva jsou katalogy, německých a rakouských biodiverzitních osivářských firem124, jelikož nabídka bio osiva zeleniny je stále na českém trhu velmi chudá. Důležitou roli pro pěstitele hraje při výběru osiva z katalogu popis v jakých podmínkách a jakým způsobem je osivo produkováno. Jelikož v katalogu je sdruženo více pěstitelů z různých míst Evropy může si najít producenta osiva s podobnými přírodními podmínkami. Další osivo a sadbu pěstitel získává příležitostně od dalších pěstitelů125. Druhovou a odrůdovou skladbu pěstitel podvoluje zejména odolnosti plodiny v drsnějších přírodních podmínkách. Takto pěstitel okomentoval svůj důvod pro pěstování odrůdy chřestu126: „Byl odolnej a šup, a už ho mám! Tohle je můj zájem.“ Některé již pěstované odrůdy obměňují z praktického hlediska porovnávání vlastností jednotlivých

123

Plodiny z hybridního osiva nepěstují do této doby. P5a: „Nějak nechci aby to tady bylo (odrůdy F1 pozn. autora)… Není to přirozený. Nevíš co, ti to udělá z dlouhodobého hlediska… Jak se s tím, lidský organismus dokáže vyrovnat.“ 124 Svoje důvody objednávky zdůvodnil pěstitel takto: „Vlastně to je něco podobnýho, jako Noemova archa, to je vlastně jedinej způsob pro mě, když nemám internet, jak se dostat k nějakejm rozumnejm pěstitelům, který tu odrůdu dlouhodobě uchovávají, nestříkají, prostě nic.“ 125 Pěstitel nelpí nutně na tom, aby osivo bylo označeno biocertifikací. Musí ovšem znát za jakých podmínek je osivo pěstováno. Sám zelinaří biologickým stylem, bez toho aniž by měl certifikaci nebo by se o ní pokoušel. K biocertifikovaným produktům svůj postoj vyjádřil takto: „Jedna důležitá věc. Je rozdíl mezi bio a bio. Říká se, že 15 kilometrů jsou ovlivněný ekosystémy kolem dálnice.“ 126 Pěstitel ovšem o odrůdě nevěděl nic jiného než že pochází z odněkud z Německa z ekologického hospodáření. Přesto se pěstitel začal jistým způsobem lkát nad svojí neinformovaností, když jsem se ho zeptal, jestli ho to zajímá: „Vlastně mě to zajímá. Já si říkám furt, že bych měl mít nějaký seznam.“

odrůd127. U některých druhů si již odrůdu vybrali128. Do budoucna plánují, že budou mít sortiment druhů a jejich odrůd ustálený129. Jako vegetariáni, s velkým podílem samozásobitelství, samozřejmě přihlížejí k možnostem jejího dalšího využití. Zejména z hlediska rozšíření svého jídelníčku. Vypěstované zelí nakládají130, Markstammkohle pěstují jak pěstitel řekl, aby měli „zelený“ v zimě131, jídelní možnosti se jim rozšíří například pěstováním černého kořene, nebo kozí bradou pórolistou neboli ovesným kořenem, topinanbury, tuříny. Severoamerickou odrůdu kukuřice132, jejíž osivo dostali od svého známého, začala rodina pěstovat z důvodu využití nezralých lusků jako zeleniny a zralého semene na výrobu mouky. Osivo bílého máku, jenž je pravděpodobně o jeho místní odrůdu, jelikož ho dostali od místního pěstitele, pěstují z důvodu jeho budoucího využití na mandlovou hmotu, která je součástí sladkosti dle jejich receptury. Kvůli této sladkosti zkoušeli také neúspěšně pěstovat zelenošáchor jedlí, neboli tzv. zemní mandle, jelikož jejich záměr je, aby jednotlivé složky produktu byli co nejlokálnější a v organické kvalitě133. Z exotických druhů jsou připravení pěstovat například ačokču, neboli okurkupapriku, jejíž semena si dovezli ze svého indického pobytu. Než budou vypěstovaný mák a kukuřici využívat naplno dle svých představ, musejí ovšem minimálně další sezónu tyto plodiny semenařit, jelikož dostali jenom omezené množství osiva. Soběstačnost je také důvod, proč si začala rodina semenaří vlastní osivo. Z vlastních semen mají například mangold nebo pastinák. Letos poprvé získali semena mrkve jimi preferované odrůdy 'Rodelika'. Semenaření probíhá jako klasická semenářská práce ve vybírání nejlepších jedinců, kteří se ukázali během sezóny vhodné do této pěstitelské oblasti. Přesto si u některých druhů pořídili pro jistou zároveň i semena z katalogů, kdyby náhodou jejich semena semenařená v minulé sezóně nevzešli. Zároveň si při porovnání výpěstků ověřili, že jejich způsob semenaření je na dobré134. Díky druhové příbuznosti jednotlivých 127 P5a: „Spíš jsme zkoušeli zjistit vlastnosti. Hledáme zelí, které by jsme tady chtěli pěstovat.“ P7b: „Musíme to porovnat“ 128 P5a: „Takhle to máme třeba s mrkví. Vyzkoušeli jsme pár mrkví a tahle Rodelika nám vyhovuje.“ 129 P5a: „My hlavně počítáme, s tím, že si to nějak ustálíme na něčem. Že si to zažijeme. Ono zažít ten rytmus jako, když něco zkoušíš, něco jak to sázet, jak se ti semení, co všechno obnáší pěstování.“ 130 I když nevědí jestli pěstovaná odrůda je krouhárenského typu. 131 Mimo pěstebních informací si pěstitel nic dalšího nezjišťoval. Mám na mysli, například typický recept z prignizského regionu odkaď tato plodina pochází. 132 P5a: „Kukuřice se tady nikdy nepěstovala. A já jí chci tady pěstovat. Všichni mi říkají, že tady žádná nedozraje, tak zkouším tu kanadskou, která má údajně kratší vegetační dobu. Pochází z oblasti, kde jenom dva měsíce nemrzne. Z Kanady. K tomu je to ještě nějaká původní indiánská záležitost.“ 133 Jak si pěstitelé posteskly, tak mají ovšem problém sehnat sušená slunečnicová semena v biokvalitě, která by pocházela alespoň z Evropy, jelikož veškerá produkce je zaměřena na výrobu oleje. Nejdostupnější jsou biosemena z Číny, které ovšem pěstitelé nechtějí. P7a: „My jsme řekli, že z Číny nebudeme nic kupovat, dokaď neodejdou z Tibetu. Protože každým nákupem posíláš nějaký bakšiš čínský vládě.“ 134 P5b: „…třeba u pastiňáku. Letos jsem zasadila řádek mejch a řádek kupovanejch. Ten pastinák krásně vyrost, ten můj byl větší než ten co jsem si obědvala a byl to vlastně ten samej.“

plodin a absence komunity dalších pěstitelů v okolí, naráží rodina na své limity soběstačnosti u semenaření plodin135. Pěstitel je také obeznámený z prací Gengelu, z kterého si chtěl také v minulých sezónách nějaké osivo objednat136. Velká časová zaneprázdněnost, prakticky bez připojení k Internetu, relativní složitost objednávek a jejich uzávěrka ho od toho odradily. S tím, že má také už ověřený zdroj osiva z biodiverzitních katalogů137. Ochranářské zaměření Gengelu, založené na dalším rozmnožení si vlastního osiva, ho odsouvají na okraj jejich zájmu, neboť rodina si tento luxus nemůže dovolit. Pěstitel to vysvětlil takto: „V Gengelu je to tak, že si to namnožíš sám. Oni ti dají osivo a ty potom množíš. Ale my chceme jíst teď. My nemůžeme jíst třeba za čtyři pět let, až se nám to namnoží.“ Přesto si pěstitel počínání Gengelu oceňuje138. Případné hledání původních místních starých, krajových a odrůd komplikuje pěstiteli mimo jeho zaneprázdněnosti139a hlavně poválečný odsun místního obyvatelstva.140 Jistou roli také může hrát to, že pěstitelé nepocházejí z tohoto regionu, kde by mohli případně skrz příbuzné známe nějaké místní staré, krajové a rodinné odrůdy vyhledat. Pěstitelovi jsem při rozhovoru nastínil nabídku, jestli by hypoteticky pěstoval místní krajovou odrůdu, která by se dochovala v genofondové bance. Pěstitel na to měl jednoznačný názor: „Dal bych přednost pšenici, organicky pěstovaný, kontinuálně pěstovaný z těch Alp než pšenici zmražený padesát let.“ Na majitelově pozemku se nacházejí také staré odrůdy ovocných stromů, z kterých již vzal rouby a dal je na nové podnože. V budoucnu má v úmyslu založit genofondový sad, v kterém by byly zachovány odrůdy stromů nacházející se v okolí jejich hospodářství, jako připomínka přítomnosti bývalého obyvatelstva.

135

P5a: „Přikládáme tomu velkej význam (semenaření pozn. autora.), my by jsme chtěli být úplně soběstačný. Ale ono to tak úplně není možný, protože jak jsi říkal, ty brassiky, nemůžeš je nechat vykvést. A když jseš jenom jeden a máš jednu zahradu..“ 136 P5a: „Dvakrát nebo třikrát jsem si od nich zkoušel něco objednat. Pak to bylo, tak komplikovaný, že jsem to nezvlád.“ 137 P5a: „Letos jsme přijeli v březnu. V Gengelu musíš uzavírat objednávky do konce února a to jsme tady vůbec nebyli. Do toho Rakouska zavoláme a do týdne tady jsou semena.“ 138 P5a: „Je to strašně důležitá práce. Protože, ne každém, je z toho mýho klimatu. Já tady můžu dojít k nějaký kombinaci odrůd, které jsou vhodné pro tohle klima. A když přijede někdo za mnou z nížiny, tak si nevybere. Takže je zase dobrý, když máš někde nějaký flek, že to budou pěstovat lidi z nížiny a z jiných krajů, třeba ze severu, z Krkonoš.“ 139 P5a: „Zatím jsme nenašli tu sílu hledat to nějak.“ 140 P5a: „Jedeme to tak. Vytrácí se tady z toho ta tradice. Tady je ale těžký navázat na tradici.“

8 Zhodnocení výsledků výzkumu Následující kapitoly se pokusí zodpovědět hlavní výzkumnou otázku a její výzkumných podotázek prostřednictvím analýzy získaných dat a porovnáním jednotlivých případů představených v minulé kapitole. Zkoumaný vzorek se vyznačuje velkou homogenitou ve vzdělání 3 respondenti jsou vysokoškolsky a 2 středoškolsky, ve věku třem respondentům je 36 a zbývajícím dvou je zy, 4 pěstitelé své výpěstky nějakým způsobem prodávají dalším lidem. 4 pěstitelé si pěstují zeleninu ze samozásobitelských důvodů.

8.1 Způsob hospodaření a místo hospodaření

Prodává své výpěstky v místní továrně. „A o co je zájem to vypěstuju.“ Největší zájem je o jahody. Historie – bývalé hospodářství. Co pěstoval? Kuriozity – zkoušel kuriozity. Nerozmnožuje se mu to. Sleduje receptář, kupuje si zahrádkáře. Sleduje ekonomický záměr. O co mají zájem. Semenaří petržel. Nebere si od Gengelu. Krajový, starý a rodinný odrůdy: Brambory od otce – „Beru to více méně jako raritu.“ Ty pěstuje. „Dostal jsem nějakej hrách. No a to mi sežraly myši. Topinambury“ „Když si nekupujete semena, tak vám to degeneruje. Kde se dozvěděl o s.k.r odrůd? Z Bionovin. V Budějovicích Rosa. Dostálkovic. Shání informace. Definice krajové odrůdy. Sortiment: Hybridy – rajčata.

„Jahody to mám ty původní, co tady byly. V podstatě po bývalých majitelích. Nó ty jahody jsou jako velký jako zdraví jó a já nemám tendenci je měnit za jiný. A zkoušel jsem něco jiného, dostal jsem něco jiného a tyhle původní jako drží. Protože já to pěstuju bez tý chemie.“ Libeček z vlastního osivo. Kopr. Kupuje. Jabka. Rybíz angrešt. Organicky. Rašelinu nekupuje. Zkoušel novošlechtěnce. Ale ty se nechytily. Otázka: „Co Vás vede k tomuto stylu hospodaření?“ Já to dělám jako hobby po práci né…vícemeně, takže to je spíše pro mě relaxace. A navíc teda zajímavý věci fotografuju a publikuju.“ Otázka: „Semenaříte si osivo zeleniny?“ „U tý petržele jó. Nó a ten petržel a ten libeček ten jsem si teďka začal semenařit. Teprve teďka jsem si začal semenařit.“ Otázka: „A z jakého důvodu?“ „Předtím jsem na to neměl čas.“ Otázka: „Před tím jste si kupoval osivo?“ „Předtím jsem si kupoval osivo.“ Já: „Teďka na to máte čas.“ „Teprve teď jsem zjistil, jak to rotuje.“ Já: „Co?“ „Protože jeden rok to nasázíte, nasejete…můžete naset v tuhle dobu, můžete na zimu nó a druhej rok vám vysemení a pak to vysejete.“ Z jakého důvodu to děláte?“ „Protože koupím osivo petržele a ono mi nevzejde. Jó…, koupim osivo. Protože jsou období, kdy petržel není. Když se jim nepovede semenařům. Tak není na krámě a když jí seženu, tak ona mi nevzejde. Takže jsem přešel na svoji petržel a před dvojka měsícem vyšel článek v zahrádkáři jak se to má dělat, tak jsem na to přišel a voni to publikovali jak se to má dělat, takže jsem si potvrdil, že to dělám dobře.“ Já: „Takže jste si vyšlechtil vlastní genotyp petržele, která je na to zvyklá.“ „Ne ne né prostě já jsem zakoupil nějaké osivo, které tady šlo a dál ho rozšiřuju…To je trestný.“ Je to tresný??? Já: „Tu petržel si tady semenaříte z toho důvodu, že vám tady jde.“(30:29) Já: „Z jakého důvodu si tu sadbu udržujete do dalšího roku?“ - brambory On: „mně zajímá ta následná ekonomika a ta tradice je zajímavá no ale člověk musí z něčeho žít.“ Já: „Takže vztah k těm bramborům není tedy z tý tradice?“ „Tam je to spíš jako KURIOZITA.“

Já: „Potýkáte se s nějakými problémy při semenaření?“ On: „Akorát ten hrách mi sežraly myši. On ten jsem přišel. To byl dobrej hrách.“ Já: „No a to Vám vadí, že jste o něj přišel?“ On: „S tím musíte počítat.“ Já: „To je škoda. Že jste ho nezachoval do další generace? On: „No je to škoda. Ale co můžete dělat, když jste zemědělec, tak musíte s tím počítat, že občas o něco příjdete.“ Já: „Poskytujete osivo dalším pěstitelům?“ On: „Poskytuju. Poskytuju si když si řeknou.“ Já: „O ty jahody není zájem ve vesnici?“ On: „O ty jahody je velký zájem. Protože to nosím do práce. Mám velký jahody, takže chtějí sazenice.“ Já: „Jaký zaujímáte postoj k hybridním odrůdám?“ On: „Tyhlety odrůdy vlastně zahnaly hladomor v Evropě.“ Já: „Přikládáte nějaký význam pěstování krajových, starých a rodinných odrůd?“ On: „vono to máte už od Čapka, Čapek psal o zahrádkaření no a on to více méně dělal relaxačně. To je tenhle směr více méně…A teď je tady trend samozásobitelství, lokální soběstačnosti. Já bych chtěl bych být soběstetačně.“ „Když zase vidím něco zajímavého nějakou novinku, přijatelně cenovou…“ (48:00) Já: „Takže ta Vaše rodinná odrůda brambor, ta Vaše stará odrůda jahod a ten česnek, dalo by se říct, že je máte kvůli tomu, že si můžete udržet sadbu, aniž by Vám degenerovala?“ On: „Prostě člověk jde cestou nejmenšího odporu, kdyby někdo přišel a přinesl mi lepší česnek, tak ho budu sázet. Je to prostě v rámci nějaké výměny.“ Já: „Abych to shrnul, takže Vy osobně tomu nepřikládáte prakticky žádný význam tomuto pěstování těchto tří plodin“ On: „Prostě já čtu. Támhle mám knihu Česká biozahrada, která je za vámi, prostě já to čtu co dělají ostatní. Ani Vysoký školy tomu nepřikládají význam, jak to sleduju…“ Já: „Takže Vy ten česnek s těma jahodami a ty brambory neberete jako výraz trvale udržitelné skutečnosti?“ On: „Já to beru jako takový doplněk.“ Popis a historie místa sortimentu pěstovaných plodin • Popis a historie místa, kde jsou rostliny pěstovány • Co vše pěstitel již pěstoval? o obecně ze zeleniny o z krajových, starých nebo rodinných odrůd zeleniny o z jakého důvodu začal pěstovat a následně případně ustoupil z pěstování Důvody pěstování • Co vede pěstitele k pěstování si vlastní zeleniny? • Co vede pěstitele k pěstování krajových, starých nebo rodinných odrůd? • Jaký postoj zaujímá k tzv. „supermarketové“ zelenině dovážené z různých koutů světa

•

Jaký postoj zaujímá k hybridům? (ať je pěstuje či nepěstuje)

Styl hospodaření • Jak by pěstitel definoval svůj styl hospodaření? • Jak se tento styl projevuje v realitě na pozemku? • Co vede pěstitele k tomuto stylu hospodaření? • Jaká používá hnojiva? • Jaké používá chemické ošetření rostlin? • Kupuje pěstitel rašelinu? Současný sortiment pěstované zeleniny a odrůd • Sortiment pěstované zeleninových druhů a jejich odrůd • Jsou mezi odrůdami hybridi F1? • Jsou mezi nimi odrůdy, které pocházejí z biologicky certifikovaných semen? • Z jakého důvodu pěstitel pěstuje rostliny v tomto složení? • Jaké z nich jsou dle pěstitele krajové, staré nebo rodinné? • Z jakého důvodu si vybral právě tyto odrůdy? • Které z krajových, starých nebo rodinných jsou lokální? Který z nich pocházejí z území ČR? • Z jakého dal důvodu dal pěstitel přednost krajovým odrůdám před konvečními? Pěstitelova informovanost o odrůdách • Kde se dozvěděl o tématu krajových, starých a rodinných odrůd? • Shání pěstitel informace o odrůdách? Jestli ano, tak z jakých zdrojů? • Jak by pěstitel definoval krajovou odrůdu? • Jak by pěstitel definoval starou odrůdu? Osivo • Kde sehnal osivo prvních krajových, starých nebo rodinných odrůd? • Kde shání osivo krajových, starých nebo rodinných odrůd v současnosti? • Semenaří si osivo zeleniny? Jestli ne, tak z jakého důvodu? Jestli ano, tak z jakého důvodu? • Semenaří si osivo krajových, starých nebo rodinných odrůd? Jestli ano, tak z jakého důvodu? • Jak zajišťuje případnou odrůdovou čistotu? • Poskytuje pěstitel osivo dalším pěstitelů? Zpracovávání zeleniny • Připravuje krajové odrůdy dle nějakého speciálního kuchařského receptu? • Zpracovává zeleninu nebo krajové, staré a rodinné odrůdy (například sušením, zavářením, mražením atd.)? Vnímání pěstitelem svoje pěstování • Přikládá pěstitel nějaký význam svému pěstování krajových, starých a rodinných odrůd? • Přikládá pěstitel nějaký význam semenaření zeleninových druhů a jejich krajovým, starým a rodinným odrůdám?

• • •

Jak si myslí, že jeho aktivitu v podobě pěstování krajových, starých a rodinných odrůd vnímá jeho blízké okolí? Promítnutá se aktivity v podobě pěstování krajových, starých a rodinných odrůd do jiných činností (propagace, nabízení osiva dalším pěstitelům, pěstování například krajových, starých odrůd ovocných stromů? Zabývá se pěstitel sbíráním odrůd? Jestli ano, kterých? Co ho k této aktivitě vede?

Budoucnost aktivity • Bude rozšiřovat nebo zužovat sortiment pěstovaných krajových, starých nebo rodinných odrůd? • Jak vidí své počínání v příštích sezónách? • Myslí si pěstitel, že bude mít komu předat své osivo

- činnost: snaha o samozásobitelství, nadprodukce hokaida bývalé hospodářství dříve: pohanka, tuřín, nějakej bob, nějaký indický odrůdy například (okra) , předtím si je kupoval Neobvyklý odrůdy (např. od Sema) – ne - obzvláštní dýně, butter hokaido, špagetový hokaido, bishop´s hat „Neschoval jsem si semena, jelikož jsem nebyl z žádnou z těch dýní nějak extra nadčenej.“ rajčata – černý rajčata, ananasky atd. napsala Já „Sbíráš semena?“ „Je to pro mě momentálně nejednoduší, protože jsme pořád ještě v tom jakoby v programu tý bioregistrace. My vlastně kupovaný osivo nebio není dovolený. A bio osivo je na českým trhu prakticky nedostupný, takže pro mě je nejednoduší si semena shovávat.“ Já: „Ty můžeš prodávat výpěstky z neznámého osivo z osiva?“ On: „Můžu a hlavně je tam taková klička, kterou já se do toho dostanu, že osivo, který jsem používal přechodovým období je uznáváno jako bio. Tímhle s tím, já jakoby z legalizuji svoje osivo.“ Já: „Takže sbíráš osivo? A z jakejch důvodu?“¨ On: „Jeden z důvodů je z důvodů tohoto certifikátu a druhej, že je to jakoby přirozenější. Cokoliv nemusím nakupovat v krámu, tak jsem rád. Každá položka udělá radost.“ Já: „Takže ty je aktivně vyhledáváš tyhlety zvláštní odrůdy?“ On: „Ne. Ale zdá se mi, že oni někdy vyhledávají aktivně mně.“

Já: „Takže ty nemáš ani potřebu to aktivně vyhledávat, jelikož máš kolem sebe lidi, kteří ti to daj, aniž by jsi o to vyhledával.“ Pracoval v Rose a tam se setkal z Gengelem, kde dostal nějaký semena. Já: „Sháníš informace informace o pěstovaných odrůd?“ „Sháním ty informace, ale ne systematicky. Sama ta situace, že od někoho dostanu osivo sama vybízí k tomu, abychom pohovořili na téma co ty semena jsou zač. Nevedu si dokumentaci.“ Současný sortiment: zelí, několik odrůd rajčata od pani, „Pěstuješ hybridy?“ „Výjimečně, jo. Nejsem, žádnej fundamentalista a je to pro mě možnost poslední volby. Ale nebránim se jim…“ Já: „Z jakého důvodů pěstuješ odrůdy v tomto složení?“ „Moje zahrada je přizpůsobená dvěma cílům. Nadprodukce hokaidu a samozásobitelství své rodiny.“ Osivo: První osivo: – od Gengelu, tuřín. Pohanka z Jihočeský University.“ Aleš, Mathias (rakouský permakulturista) Semenaření Z důvodů přechodu na biologickou certifikaci „Chtěl bych se zeptat na ty brambory?“ Já: „Ty jsi pěstoval ten tuřín a ten ti tady nešel?“ On: „Ten z Gengelu jó, ale já jsem si neschoval semínka, přestal jsem dělat v Rose a pak jsem si koupil několikrát tuřín kupovanej a ten mi už nešel.“ Já: „A chceš ty semínka co jsi ztratil?“ „Jestli budu v budoucnu pěstovat tuřín, tak se ohlídnu po jiných semenech než těch Sempráckejch.“ Já: „Takže by jsi chtěl ty semena z kterých jsi pěstoval před tím?“ On: „Ty bych chtěl úplně nejradši.“ Já: „Takže je to takovej poklad co, jsi ztratil?“ On: „Řekl bych to tak.“ Já: „Ty tohle biodiverzitní osivo pěstuješ kvůli jeho vlastnostem? Jako že ti tady jde?“ On: „Taky.“ Já: „A jaký další důvody?“ On: „Těší mně to co považuju za významný pro budoucí generace.“

Já: „Proč si to myslíš, že je to významný?“ On: „Myslim si že je to významný, protože když ty odrůdy vymizej, tak tím vymyzí, jakoby šlechtitelská práce a zkušenost generací.“ „…že to má hodnotu, která přesahuje ten okamžitej zisk. Toho si jako vědomej sem, že něco takovýho dělám. Bohužel ta motivace je tak slabá, takže kdyby v tom nebyli další, tak třeba nestačila.“ Já: „A ty jsi se třeba nekoukal po těch dotacích na pěstování těchto biodiverzitních semen?“ On: „Po různu co takhle slýchám o dotacích, tak je to u tý zeleniny většinou u hektaru vejš a já se současnou mechanizací a časovejma rezervami nedosáhnu na nic.“ Já: „Ty tam máš některý odrůdy co jsou cizosprašný?“ On: „Určitě hokaida. Snažim se nepěstovat příbuzný druhy u sebe nebo u sebe. U toho hokaida si toho hledim cíleně.“ Já: „Z pracováváš zeleninu?“ On: „Švestky jó, hokaida taky.“ Já: „Tyhle vaše krajový švestky?“ On: „Tyhlety.“ Já: „A jsou dobrý na zpracování?“ On: „Jsou dobrý na všechny druhy zpracování. Řekl bych že maj (to se týká všech švestek), který nejsou nějak extra vyšlechtěný na velkoplody, jsou dobrý na všechny druhy zahušťování, jako jsou povidla nebo křížaly, kdy ta malá švestka, která nemá tolik vody, rychleji uschne.“ Já: „Vyhledával jsi konkrétně nějakou odrůdu kvůli nějakým vlastnostem?“ On: „ u zelí si toho všímám, jestli je krouhárenský nebo naopak, že je nějaký ranný. Bohužel tuhle informaci jsem letos dostal jenom u jednoho zelí ???, že je spíš zelí, který je výborný ke zpracování čerstvý. Že je takový měkký salátový, dobrý do zeleninových směsí nebo rovnou na syrovo.“ „já to totiž dělám tak, že si přesívám, vychytám tu odrůdu, která by se sem hodila, že když si všimnu, že tady z toho kupovanýho osiva výborně nadprůměrně zadařilo, tak to potom nechám vykvést. Takle jsem to udělal se salátem. Konkrétně u salátu je to pátá generace.“ „Postoj k supermarketový zelenině?“ „Cením si vlastní zeleniny.“ Já: „ Ty děláš semenaření ze dvou důvodů. Jeden z nich je, že vlastně vyčleňuješ, selektuješ vlastně osivo do další generace díky tomu, že ti to tady vyrostlo, že je to osivo vhodné do další generace díky tomu výnosu a druhý důvod je jsi si vědom toho, že rozšiřuješ biodiverzitu. A další důvod?“ On: „Věřim tomu, že ta rostlina ta, která má svoji paměť, že se pořád zlepšuje tomu přizpůsobení na ty moje konkrétní podmínky. Věřim tomu, že do budoucna to bude vhodnější odrůda než kterákoliv jinná. Jak u čeho. Ono to taky funguje jenom ve velkech vzorcích, jakoby, že tenhle efekt o kterým mluvím, že bude prokazatelný tak maximálně u těch hokaid, kde ten počet těch semen a rostlin jde do stovek a tisíců.“

Já: „Takže ty děláš klasickou šlechtitelskou práci, že máš roztříděný osivo, které je mega velky, střední…“ on: „Já to dělám tak., že vybírám takový hokaida, jaký bych chtěl mít příští rok, aby vypadaly všechny a z těch beru ty semena. Moc velký, nebo moc malý nesázím, ale s ním.“ Já: „Proč ne, moc velký?“ On: „Nad dvě kila to není hokaido….Je to chuťově někde jinde. Podle tvaru, barvy, váhy.“ (31:47) Já: „Semenařil jsi dvouletý druhy?“ On: „No to se mi daří daleko hůř.“ Já: „Takže tobě na tom zas tak tolik nezáleží?“ On: „Takhle, kdybych byla moje hlavní plodina mrkev, tak bych si to pohlídal. Ale u těch plodin, který nejsou jakoby tou vlajkovou plodinou tý zahrady. Tak je to jedno.“ Já: „A tou srdcovou záležitostí máš hokaida a ještě něco jinnýho?“ On: „Ne“ Já: „Nějakou oblíbenou odrůdu co tady pěstuješ, který by ti vadilo, že by jsi cejtil to samí co u toho tuřínu?“ On: „No, takhle já si to už o tý mrkvi řikám pár let, protože si všímám toho, že zrůznej semínek mrkve se tady vyrostou různý mrkve. Letos jsem zrovna sázel dva řádky mrkve. Každou jsem koupil v jinej čas, v jinym obchodě a patrně od jiný firmy…a prostě ten jeden řádek má výrazně větší a krásnější mrkve než ten druhej, že by stálo za to ho uchovat.“ On: „Jako ten dvouletej proces je složitej. Člověk si na to musí pamatovat. Ten první rok jsem na ty semínka zapomněl a když jsem je za tři roky našel tak nebyli klíčivý.“ On: nemá zjištěný jestli ve vesnici je nějaká odrůda zeleniny Já: „Budeš rozšiřovat nebo zužovat sortiment těchto pokusů?“ On: „Určitě spíš rozšiřovat.“ Já: „Z jakých důvodů?“ On: „No o těch jsme mluvili. Že mě to baví. Že to má kromě taky toho okamžitého užitku, že to má i nějakej přesah a tak.“ Já: „A ty nabízíš ty osiva někomu dál?“ On: „Určitě hokaido.“ Já: „Já jsem se bavil s lidmi a oni říkaly, že maj u hokaida docela problém s degenerací.“ On: „Já právě nemám, protože je pěstuji v tom velkým vzorku. A měním jim stanoviště…Já mám tu populaci velikánskou.“ Já: „Jak je velká?“ On: „Letos jsem sázel asi tisíc.“ Já: „Jak vidíš své počínání do budoucna? Budeš mít předat komu osivo? Třeba u toho hokaida? Je to něco jako rodinný zlato?“ On: „Tak nějak..“

Vysvětluje, proč v pěstuje hokaido…protože má velký listy, který zastíní pěťoura, kterým jsou místní pole zamořený. Já: „Zabyváš se propagační činností?“ On: „Aby to vůbec stálo za řeč tak jenom u toho hokaida. Že jsem třeba dělal ve zdraví výživě kurz vegetariánského vaření.“ Já: „Teďka bych se zeptal na to zelí? Jako, že bys řekl kámošovi, že tady mám tohle zelí, když ho budeš pěstovat ty, tak já ztratím ty semínka, tak ti ty brambory dám jako?“ On: „Tak tenhleten záměr mám u těch malanskejch brambor. To mi příjde jako cennost a i všimnul jsem si toho, že klimaticky to tam je podobný jako Šumava, víš jako, jsou tam smrky, a borovice, srážky tam jsou podobný a zima tam je stejně dlouhá a tuhá. A myslím si, že by to mohli být dobrý brambory. A navíc mám k tomu, jako ten srdeční vztah k tý krajině. Takže jsem rád, že oddamtuď něco mám….takovou památku.“

V zahrádkařský kolonie, zemědělská činnost Já: „Co jsi všechno zkoušel ze zeleninových druhů? Co jsi letos nezasadil?“ On: „Mrkev – normální, „… to je právě to, jak jsem ti řikal, že nevím, kde bych sháněl, takovýhle věci, takže mrkev jsem si normálně koupil v obchodě.“ Já: „Sázel jsi něco maxi z těchto kolekcí?“ On: „obří ředkev. Já: „Pěstoval jsi nějaký kuriozity? Třeba ty tykve na lahve? On: „Na to se chystám…chci je používat na vodu.“ -

rodinný odrůdy: Srdcovky, druhý rok hokaido

-

chtěl bych sbírat semena

Já: „Proč dáváš přednost biodiverzitnímu osivu před konvenčním je, že jako k tomu máš vztah, že si toho vážíš, ta konvenční odrůda je pro tebe anonymní.“ Pokus o samozásobitelství Já: „Měl by jsi měl 30:42

Zahrádka.

Já: „Co jsi pěstovala za neobvyklý odrůdy v minulosti?“ Ona: „Bob.“ Já: „Kolekce barev?“ Ona: „Tak to jsou zrovna chilli papričky…zelí z asie.“ „lagerie, lafa,…, že to skusíš v v budoucnu?“ Ona: „když se něco naskytne v budoucnu, tak určitě.“ Já: „Co jsi pěstovala v minulosti?“ Ona: „měla jsem tuřín dumlík a zjistila, jsem že tam kořenová zelinina nejde. Zkoušela jsem tuřín ze sema, dalibor…“ Já: „Jak dlouho hospodaříš?“ Ona: „2 roky na zahrádce“. „Tady 4 roky.“ -

začala objednávat až minulí rok semínka z gengelu

V současnosti: - kukuřice sacharka - rajčata: žluté divoké, australské zdivočelý, zelená zebra, ostravské ranné, semena ze Sema - Bob zahradníx - Hrách: židovnická edelperlex - okurky: nakladačky kuchařky nataši - dýně hokaido, panskoux - fazole: svatá trojice - česnek: rodinná odrůda - petržel ukrajinkax - tabák - pohanka - svazenka Hybridní odrůdy: - jsou Bio semena: - nemohla sehnat Druh hospodaření: - organicky, veganský styl, bezorební pěstování (chce zkusit) Já: „Z jakýho důvodu jsi si vybrala právě tyto odrůdy?“ Ona: „Loni jsem začala spíše tima jednoduchejma hrách, fazole, a pak rajčata, vlastně kvůli tomu že mi příjde, že na těch hybridech se jakoby projevuje nejvíce ta citlivost na škůdce a nemoci.“ Já: „Na jakejch hybridech?“ Ona: „Na těch rajčatech co se prodávaj. Na hybridních semene, na okurkách.“ Já: „Ale všechny nejsou hybridní…“

Ona: „Nejsou všechny, ale jsou šlechtěny spíše pro výnos…jsou šlechtěny pro jinej způsob pěstování.“ Já: „A ty s tím máš jakoby lepší zkušenost s pěstováním s těmito krajovými?“ Ona: „Určitě. Když to porovnám, když jsem měla loni sazenice z obchodu, co jsme koupila v zahradnictví, ani si nepamatuju co to bylo, tak ty rajčata,…já teďka přemýšlím, že jsem měla, to jsem měla spíš porovnání toho, že jsem měla nějaký sazenice a pak jsem měla nějaký rajčata a to byl zrovna ten hybrid, co mi zbyly ty semínka to jsem si vypěstovala ze semene, a už je vidět ten rozdíl toho, co jsem si vypěstovala sazenici ze semene a toho co jsem koupila ze skleníku, že ty rajčata, jednak měli zpoždění, i když vypadaly líp, tak byly pomalejší a napadla je plíseň mnohem dřiv jakoby že jsou přecitlivělejší………nic.“ „…to je důvod, proč si je pořizuju, protože se hodí k tomuto stylu jako já je chci pěstovat.“ 23:17 Já: „Míň náročný na ošetřování, nebo jakoby, možná víc, ale né v tom slova smyslu toho konvečního…že nemusíš používat ty chemický prostředky různý ty podpůrný hnojiva, ale zase ti nevadí se o ně starat, jakoby dávat tu péči navíc, třeba to seminaření je náročnější a ty to jseš schopná podstoupit.“ Ona: „a nezáleží mi na tom jak jsou ty rajčata velký a jaký mají tvar.“ Já: „Ty jsi si vybrala ty krajovky náročný?“ -

podle náročnosti druhů na semenaření

„.spíš kvůli tomu, kvůli nenáročnosti pěstování na semeno. Chtěla jsem začít u něčeho jednodušího.“ „A potom jsi si vybrala něco složitějšího?“ „no je pravda, že rajčata s okurkami složitý zas tak nejsou, ale u těch luskovin se to vyloupne ze slupky a je to hotový.“ Já: Podle čeho jsi si vybírala druhy z katalogu? Ona: „já jsem klíč neměla žádnej, ten první rok jsem si vybírala druhy jednoduší na semenaření. Loni jsem si vybírala to co mi zrovna přišlo co bych chtěla ještě pěstovat a zrovna s těmi rajčatama, že jsem měla úplně dobrou zkušenost s těma co jsem koupila a stejně s okurkama.“

Já: „Potom je tady pohanka a svazenka. Ty jsi si vybrala kvůli čemu.“ Ona: „právě, že jsem chtěla nějaké rostliny na zelené hnojení.“ Já: „Pohanka je taky na zelený hnojení?“ Ona: „Taky a taky na zakrytí půdy, když se tam nic nepěstuje.“ Já: „Takže jsi si to pořídila přímo kvůli tomudletomu.“ Ona: „loni jsem měla hořtici, kterou jsem posypávala prázdný záhony akorát že jsem si to četla, tak jsem zjistila, že se tam nesmějí sázet košťáloviny. Tak jsem hledala tu svazenku a

pohanku, které nejsou příbuzný s těmito rostlinami, takže nemusim potom dbát na tohleto pořadí.“ - pohanka je dostupná v Semu „Pohanka se asi nedá koupit?“ „Neviděla jsem jí asi nikde jinde.“ „A že by jsme třeba vzali pohanku ze zdraví výživy?“ „Takže by jsi mohla sáhnout po týhle pohance ze zdravé výživy?“ „Mohla bych to zkusit, i když se ona docela urodila.“ „Krajovkám jsi dala přednost před konvečníma odrůdama z toho důvodu, že ty konveční jsou náročnější na ošetřování a nehodí se na ten tvůj styl hospodaření.“ „Jo“ „Kdy jsi se dozvěděla poprví o tématu krajovek?“ „To vlastně souviselo s tou zahradou…Asi je to tři roky, co jsme si to našli. A tak jsem začala hledat na internetu a tam jsem narazila na ten Gengel a tam jsem zjistila, že byl v tu chvíli jedinej zdroj semen. A tam jsem se o tom tématu dozvěděla….A tak mě to nějak zaujalo a i nějak jsem počítala s nějakým přirozenějším způsobem pěstování než co si pamatuju, když naši měli zahrádku a sypalo se celeritem.“ „A když by jsme se vrátili časem před těma třema rokama, když jsis řekla, že budeš zahrádkařit. Tak ty jsi mohla šáhnout po biologicky certifikovaným osivu, ač vím, že před těmi třema rokama nebylo prakticky k sehnání… „Já si myslim, že Semo už něco prodávalo, ale byly to jenom čtyři pytlíčky.“ „protože mně až tak nešlo o biologicky certifikovaný osivo. Zaujala mně v tom Gengelu myšlenka toho, že oni nefungujou jako bussines. Ale jde tam o udržení těch odrůd. Že to není nabídka poptávka…Že mě zaujala i filosogie na tom.“ „Ty když hospodaříš organicky, takže do tvý filozofie zapadá, že můžeš mít semena z konvenčního zemědělství“ Ano. „Proto jsi neupředňostňovala ty semena z biologickýho zemědělství“ „Je to pro mě spíš co zvládnu, že časem budu mít všechno krajový a starý odrůdy.“ „Takže ty příští rok, zase nebudeš dávat přednost tomu biologicky certifikovanýmu osivu?“ „Mně se zase líbí ta idea, když tam Gengel nabízí, že se tam můžete stát patronem nějaký odrůdy, takže doufám v to, že se mi podaří, jakoby nějakou tu odrůdu..., problém je že máme tu zahradu pronajatou, takže nevíme co bude do budoucna, ale pokud na tomhle místě mi nějaká ta odrůda pude, zrovna ta kukuřice ta tady jde výborně, aspoň co vím od lidí, co jí zkoušeli, co jsem jim dala semínka, tak jim nešla. Tak se stane něco takovýho, že opravdu půjde něco dobře, tak by se mi líbilo nějakou tu odrůdu, takhle zaštítit. Spíš jde tady o nějaký časový horizont, než jenom o to pěstování. Třeba o takovou věc, starat se o takovou odrůdu delší dobu…Taky to beru jako dědictví ty krajový odrůdy, ochranu nějakýho historického dědictví.“ „Nerozhoduje v tom tvým výběru, na co by jsi ji jako používala?“ „Hrálo to určitě roli.“ „Dohledávala jsi nějaký informace o tom co jsi si tam vzal?“ „Jenom co je na těch stránkách.“ „V tomhle jdu směrem pokusu omylu, co se týká pěstitelskejch informací co tam jsou k tomu pěstování.“

„A ty znáš někoho z okolí, kdo by takhle pěstoval?“ „Jako mám jednu kamarádku, spíš jsou to lidi, kterým jsem to nějak v nutila nebo doporučila.“ „Tys je inspirovala.“ „Dám jim semena, nebo je odkážu na Gengel, ať si tam třeba vyberou.“ „S tím bobem jsem třeba uvažovala, jak se vlastně hodně prodavaj…třeba ti libanonský obchody, co jsou v Praze, maj takový plný pytle, tak jsem taky uvažovala, že si u nich zkusim, vypěstovat co oni dovážej.“ Já: „Že by jsi vyskoušela jestli to poroste.“ Jo. Já: „Zeptala by jsi se těch arabů, k čemu to maj.“ Jo. „Důvody tvého organického hospodaření? Zdravá výživa?“ „Je to tam taky částečně. Inspiroval mně ten japonec, co se snaží vrátit to pole co nejblíž přirozenému fungování.“ „…není to jenom produkce zdraví zeleniny, ale je to taky ta mimo produkční funkce toho hospodaření“ „…protože mně zaujala ta myšlenka toho, že se dá přirozenejma prostředkama dosáhnout stejného výnosu nebo lepšího než konvenčním zemědělstvím.“ 39:22 Já: „abych si to ujasnil, tak tady (na tom dvorku) jsi pěstovala tři roky, a potom jsi si řekla, že by jsi chtěla mít nějakej pozemek, kde by jsi pěstovala, a potom jako ve většim, a když jsi potom získala ten pozemek k pronájmu, tak jsi si prostě řekla, že budeš pěstovat organicky, …a potom jsi si řikala, co do toho organickýho zapadá a do toho začly zapadat ty krajovky, protože s tím konvenčním osivem máš špatnou zkušenost…“ Ona: „jo, protože neprospívá v organickém pěstování, hospodaření.“ Já: „a ty jsi potom scháněla organický, ty jsi sháněla odrůdy, který by byly odolný, a to tě navedlo na tyhle krajovky“ Ona: „jo“ Já: „ty jsi sedla k počítači a a co jsi sháněla tenkrát?“ Ona: „já jsem možná dávala, já jsem nejdřív tam zkoušela bioosivo, tam mi z toho vyjelo Semo, já nevim co tam měli, no nevim, měli tam možná né uplně zajímavý věci. A pak možná ten Gengel vyjel na nějaký pátý stránce, jako že to mě zaujalo, když jsem si to četla na těch jejich stránkách, to že to jako může fungovat i tímhle způsobem, že i když je to eko, tak to nemusí mít mít biocertifikát, který není nějak vázanej na kraj, počasí, na způsob pěstování v zásadě. Ale že je to něco co má širší souvislosti. Prostě, že to není jenom to, že si člověk koupí pytlíček semínek. Že je na tom, něco dalšího.“ Já: „Ty jsi dala do toho googlu bio. Vlastně by se dalo říct, že ta situace tě navedla na ten gengel kvůli tomu, že ty byl nedostatek toho certifikovaného osiva, protože tě ta nabídka neuspokojovala a tady nebylo po čem jiným by jsi tady sáhla.“ Ona: „no já uvažuju, jestli kdybych našla velkej sortiment bio osiva, jestli bych se k tomu Gengelu vůbec dostala. Je to možný, že ne.“ Já: „nevim jestli tam má gengel v současnosti odkazi na zahraniční weby. Nekoukala jsi se dál do zahraničí?“ Ona: „ne nekoukala, ani mně to nenapadlo.“

Já: „nelákalo by tě to?“ Ona: „Já nevim. (smích).“ Já: „oni tam maj, ale odrůdy ze zahraničí v Gengelu“ Ona: „možná je to tim, že v tom Gengelu je ta nabídka tak veliká, že než se tim prokoušu, takže to bude nějakou dobu trvat.“ Já: „Sbíráš odrůdy?“ Ona: „jestli je zbírám, to nevim. Když mi někdo něco nabídne, nebo se zajímám když vidim něco zajímavého, tak se zeptám na semínka.“ Já: „Třeba u někoho na zahrádce?“ Ona: Ano Já: „třeba máš čtyři odrůdy rajčat. teďka je jakoby, si řekneš sbírku… Ona: „Já jsem teďka ve fázi, že to zkoušim. Teďka mám čtyři odrůdy rajčat, s tím, že se časem ukáže nějaká problematická na to pěstování. Zatím si nedokážu představit, že bych si pořizovala další odrůdu rajčat. zrovna. Není to otom, že bych si zbírala co nejvíc odrůd. Ty rajčata se mi líbí mít víc odrůd rajčat to je zrovna takový specifický, ale u okurek by to takový nebylo. Tam by mi stačila jedna odrůda.“ Já: „a co u fazolí? Že by jsi si řikala, že už máš budeřickej, tak zasadíš jinej?“ Ona: „tak to je možný.“ Já: „lidi mají třeba sbírku fazolí, jako zbírku známek?“ Ona: „tak to mě neláká.“ Já: „takže to zbírání to tam ta motivace není, ale to zkoušení jo?“ Ona: „To jo.“ Já: „takže tomu se ty nebráníš?“ Ona: „ne“ Já: „Takže by se dalo říct, že se ti to na tý zahrádce neustálý?“ Ona: „možná časem jó. teprve začínám.“ Chtěl jsem se zeptat na semenaření: Já: „Ty jsi si semenařila i konvenční odrůdy?“ Ona: „ne“ Já: „Takže ti na tom nezáleží.“ Ona: „to mně ani nenapadlo.“ Já: „takže semenařís ty krajovky z toho Gengelu?“ Ona: „ano“ Já: „no a kvůli čemu to vlastně semenaříš?“ Ona: „už jsem to vysvětlovala u těch když si vybírám ty odrůdy. Příjde mi dobře, když se ta jedna odrůda pěstuje dlouho na jednom místě, když si tam prostě zvykne, že jí to prospívá, možná to nemá žádný opodstatnění.“ Já: „nehledej v tom žádnou složitost.“ Ona: „Pro mě je to jednak to, že je to pro to pěstování dobrý pěstovat jednu odrůdu a používat semena z těch rostlin co už tam rostly, dokonce při tom semenaření nejsem jakoby se nesnažím šlechtit, …, když vybírám ty kukuřice na to setí, tak tam dám prostě i ty malý i ty nepravidelný. Někomu to příjde divný…Není v tom asi důvod racionální, jako vůbec, …mám takový pocit, že se ve všech těch tvarech se zachovájí dobré vlastnosti tý odrůdy.“

Já: „takže se nesnažíš šlechtit. A další důvod semenaření?“ Ona: „další důvod semenaření? třeba, že si nechci kupovat, každý rok, za dvě stovky semínka.“ ekonomický Já: „a další důvod je, abys je měla ty semínka do dalšího roku.“ Já: „co je ještě zatím dalšího? než jenom ten konzum?“ 51:12 Ona: „všeobecně kontakt s tou přírodou, nebo kontakt s tím co budu jíst. Samotná radost z pěstování.“ Já: „A může se to vztáhnout na to semenaření?“ Ona: „I na to semenaření. A taky jak jsem o tom mluvila, uchování nějakých historických hodnot, péče o prostředí. Všechny tyhle věci. A vlastně tam i směřuje to, že se mi opravdu líbí to bezoorební hospodaření, který se blíží přirozenému stavu přírody. Že je to nějaké spojení vlastně využití přírody s jejím fungováním.“ Já: „Ty si semenaříš jenom krajovky? Ty se nesemenaříš ty konvenční odrůdy? To tě ani nenapadlo?“ Ona: „Ne. To mě ani nanapadlo, to mně nepřišlo důležitý. I když jsem o tom uvažovala, že bych to nemusela oddělavat. Ale nějak mně to neláká.“ Já: „Nějaký problémy při semenaření?“ Ona: „Jedinej problém při semenaření mám škůdce. Buď to sežerou myši. Každej rok pěstuju tady i na zahradě, abych měla jistotu, že ty semena…, je to nedostatkem i zkušeností, že za deset let bych už věděla, kolik toho ty myši sežerou, abych věděla jak to ochránit. Že mi s těmi okurkami, sežrali všechny slimáci, že je nějak uchránim.“ Já: „Ale když máš utrženej ten samotnej plod, tak už to není problém?“ Ona: „Ne…Spíše nedostatek zkušeností při výběru, že jsem si vybrala tu papriku, která byla míněná jako do Čech ne na Moravu. Tak se mi ji nepodařilo vypěstovat do zralosti. Ty sazenice nebyly dobrý, což si myslím, že bylo tím, že se mi ji nepodařilo, že nedozrála, tak jsem si jí ze zahrady, že nedozrála, tak jsem jí přestěhovala sem do květináče. A pak jsem jí nějak doháněla. No a potom už nedorostli.“ Já: „Takže jsi pochopila to, že se sem nehodí všechno co si umaneš?“ Ona: „No to určitě.“ Já: „Ty jsi řikala, že jsi pěstovala tu paletu barev?“ Ona: „To bylo od Káči…měsíček – směs různých barev. Tak si to tohle pojmenovali.“ Já: „Ale ty papriky jsou ze Sema.“ Ona: „Ty jsou právě s tý různobarevný kolekce.“ Já: „to jsou ty různobarevný papriky.“ Já: „Pustila by jsi se do těch dvouletejch?“ Ona: „To jsem chtěla dělat s tím tuřínem, akorát jsou to tak náchylný typy, jako tady ta petrželka. Ráda bych to vyzkoušela, ale právě jsem uvažovala, že bych to vyzkoušela z těmi

????, třeba s tím tuřínem, ale zjistila jsem, že to tam vůbec nejde, nelze pěstovat. Ale možná ho dám na jiné místo na tý zahradě. Jsou tam problémy s tím tam mít kořenovou zeleninu.“ Já: „Kořenová zelenina potřebuje opravdu specifický podmínky, jinak tam neroste.“ Ona: „Že bych si na to troufla mít, na to lepší podmínky. Zrovna to je ta kořenová, košťáloviny u těch taky nemám jistotu, že bych je vypěstovala jeden rok, natož ten druhej.“ Já: „Tys říkála, že si dáváš pozor na tu odrůdovou čistotu. Tys řikala, že tam nepěstuješ ty příbuzný rostliny. Nebo pěstovala jsi je tam?“ Ona: „Spíš jde zde o to zelený hnojení. Já si ti jakoby ulechčuji práci, že nemusim…, kromě toho já se znažím, zachovávat tu posloupnost, Když se to tam vymlátí těmi košťálovinami, tak je tam znovu nedám. Ale spíš, abych tam mohla dát to zelený hnojení. Já mám nejradši míchaný záhony, že se snažim najít nějaký dobrý kombinace, ale abych nemusela myslet na to, že když tam zaseju hořtici jako zelený hnojení, že tam nemůžu dát košťálovinu. No abych si ještě nepřidělávala práci. Nebo spíš jednu věc na přemýšlení.“ Já: „Takže ty to osivo poskytuješ dalším pěstitelů. Takže se dá říct, že jsi pro ně taková inspirace?“ Ona: „Dalo by se to tak říct. Ne, že bych to mně jako úplnej program to ne. Odkazuju lidi na ten Gengel, že mi to příjde prospěšný.“

Já: „Jak vnímá tu tvoji aktivitu tvé blízké okolí?“ Ona: „Možná ty majitelé tý zahrady, nebo kdybych si promluvila s místníma zemědělcema, tak by se možná divily. Ty co pěstujou v malým, tak jsou tady pořád ty lidi co tady maj ty svý rodiný odrůdy. Jako reakce mýho táty, který je z vesnice z Moravy jsou ve směs pozitivní, protože u nich v rodině to takhle fungovalo“ Ona: „…jakoby nekupovali vůbec konvenční osivo, něco jako dýně, okurky rajčata, si vysazovali, schovávali svoje.“ Já: „A ty to máš? Ty jsi si to sem přivezla?“ Ona: „Nemám, protože jsem nezažila babičku, a teďka tam hospodaří strejda, který zachoval opravdu jenom minimum, ale zrovna ty dýně mi řikal, když jsem se ptala, který říkaj amácová, že ji začly pěstovat v sedumdesátechj letech. Před tím pěstovali nějakou jinou jeho rodiče. Možná to bylo, když umřel dědeček, který na to dbal víc nebo se ta vesnice v sedumdesátejch letech začala ten život proměňovat natolik, že spoustu věcí se změnilo už tehdy, jako dítě si to pamatuju. Je pravda, že jsem tam dlouho nebyla a kdybych se strejdy zeptala, tak by tam určitě něco měl, ale není tam ta jistota, že to je opravdu ta rodiná odrůda. Že si pamatuju babičku, že měla všechno, svůj hrách svoje fazole a všechno. Ale myslim si, že to není zachovaný.“ Já: „Takže ty jsi se tam jako přímo neptala prostě?“ Ona: „Ne“ Já: „Zeptáš se?“ Ona: „Je to dobrej nápad, až tam pojedu, až tam vyrazim. Že bych se mohla strejdy zeptat, jestli tam něco nezůstalo. To by bylo zajímavý. Třeba ty fazole, protože babička měla bílý fazole, ale třeba ten česnek je od tamtuď.“ Já: „Takže by se dalo říct, že jsi ho zachránila?“ Ona: „On ho tam strejda pořád pěstuje. Ikdyž si myslim, že jeho děti už tu zahradu z ní udělaj anglický trávník nebo japonskou zahradu. Oni zrovna pěstitelé nejsou.“

Já: „A mrzelo by tě, kdyby se to osivo ztratilo?“ Ona: „jo. přišlo by mi, že je to škoda, i když nežiju v tom kraji, kdybych tam žila, tak bych k tomu měla jinačí vztah“ Já: „Takže to bereš jako specialitu?“ Ona: „Neberu to jako rodinně, jak je to pro mě jakoby vzdálenej kraj. Já pocházím ze Západních Čech vlastně, že jakoby tady jsem úplně bez kořenů, takže to je možná důvod, proč zbírám ty krajovky bez ohledu na místo. Ona: „Je pravda, že kdybych žila v těch západních Čechách, takže je to tam poměrně tak specifický, že bych jakoby pátrala tam, po místních věcech.“ Já: „Ty jsi měla tu dýni pečárku?“ Ona: „Dýně panská se jmenuje.“ Já: „Dýně panská. Chtěl jsem se zeptat na ty recepty, jestli jsi z toho připravuješ nějaký speciální jídlo?“ Ona: „neni to přímo ta odrůdy. Tu dýni panskou jsem si, já nevím, ani jaké jsou moje motivace, většinou v tom popisu najdu jednak oblast kde se to pěstuje, aby to nebylo úplně jinný podnebí, ale jinak si určitě počítám s tím že to nějak zpracuju.“ Já: „Ale chtěl jsem se zeptat, jestli ta motivace je kvůli nějakému speciálnímu receptu?“ Ona: „To ne.“ Já: „Ale ty tu zeleninu nějakým způsobem zpracováváš?“ Ona: „ano“ Já: „jako třeba sušením, zavářením, mražením.“ Já: „Ty hledíš na vlastnosti tý odrůdy, jako například že vydrží do prvních mrazů. Takže ty na to koukáš?“ Ona: ANO Já: „Takže tu praktičnost zohledňuješ?“ Ona: „Jo. Třeba u tý papriky, jsem si jí bláznivě nevybrala, ale že tam bylo, že to je česká ranná. A bylo tam, že je tam odrůda pěstovaná ve vyšších polohách, že snese i český podnebí, ale tady bohužel nešla.“ Já: „Důvody pro vlastní pěstování si zeleniny? To bude nejspíš samozásobitelství?“ Ona: „A hlavně ten zvrat na trhu. Že je tu například zelenina ze Španělaska.“ Já: „Co je na zelenině ze Španělska špatnýho?“ Ona: „Spoustu věcí.“ Já: „Tak mi je řekni.“ Ona: „Kvůli chemickému ošetřování není dozrálá, chemické ošetřování jednak při pěstování pak pro přepravu. Jsem to četla v nějakejch časopisech, ale že, je v tom pěstování hodně využívaný nelegální pracovní síly, které nemají zaručený žádný podmínky v podstatě. Taková směs důvodů…A i to, že se přepravuje ta zelenina.“ Já: „Takže ty si tý svý zeleniny vážíš kvůli tomu, že si jí sama vypěstuješ.“

Ona: „A co nevypěstuju, tak to nakupuju a snažim se to kupovat tady od místních. Jako co například, tady prodávají zahrádkáři.“ Ona: „A když je to v supermarketu, tak se snažím dívat odkud to je. Nejdál z Maďarsko, Polsko. Já: „Takže ty k těm hybridním odrůdám máš takový vztah, že je pěstuješ? Takže ti nevaděj vlastně?“ Ona: „Já jsem ty rajčata měla jenom kvůli tomu, že jsem tam měla zbytky zpředchozích let semínek, jako je nevyhodim jo. Ale snažim se omezovat jejich pořizování. Snažim se je nahradit tima krajovejma. Nevyhledávám je, ale že bych se jim úplně vyhýbala, tak to ne.“ Já: „Jestli ty přikládáš svému pěstování krajových odrůd nějaký význam?“ Ona: „…když budu unavená z pěstování tak přestanu.“ Já: „Myslim si že to má jako význam v tom, jako, že si myslim, že je dobře, že udržuju při životě, nějaký krajový odrůdy.“ Já: „Takže jsi si vědoma svého biodiversitního efektu?“ Ona: „nevim jak je velkej, ale jo“ Ona: „pro mě to má osobní význam, že to neberu, že by to mě…sama mám ten malý kousek zahrady, uprostřed těch ostatních zahrad, který to nakonec prodají stejnak na rodinný domky. takže tam to moc efekt nemá pro budoucnost.“ Já: „Já jsem chtěl říct spíš to zachování těch odrůd. Jakej význam bys tomu přikládala ty prostě?“ Ona: „Je to moje motivace při pěstování to jejich zachování.“ Já: „Ty jsi se řikala, že by jsi si se stala patronkou nějaký tý odrůdy.“ „Ty to pěstuješ hlavně vypěstuješ vztah k tomu osivu. Že už to není to anonymní osivo, že to je tvoje osivo, jseš na něj hrdá, že ho přechováváš.“ Ona: „Je zajímavý pozorovat ty rostliny samotný, jak se jim daří, jak se to vyvyjí. I to je pro mě hrozně zajímavý, přínos.“ Já: „Jestli to je tvoje ochránářská motivace? To asi né co? Že by jsi přímo zachovávala ty nějakou odrůdu.“ Ona: „Mně se jakoby líbí. Že nějakým způsobem tomu přizpívám vzhledem k tomu, že vracím ty semínka do toho Gengelu, ale sama za sebe na to nemám kapacitu. Že to beru, tak že se v tom Gengelu, nějak postaraj. V tomhle směru to spíš vnímám ja osobně to udržování těch odrůd. Já: „Sama za sebe. “ Ona: „Necítím se k tomu dostatečně kompetentní.“ Já: „Ona se ta odrůda mění. Co u tebe v tý motivaci převažuje? A já si myslim, že to bude to první, to pěstování samotný to pěstování ta zelenina a ta zahrádka než ta druhá motivace, než ta ochrana tý biodiversity.“ Ona: „Asi je to pravda. Že je to to první.“ Já: „Že je to to první. Vlastně tvoje první motivace byla organický zemědělčení než jakoby ochrana agrobiodiversity.“ Ona: „Když nad tím tak přemýšlím, že ta ochrana se by se spíš vztahovala na ten způsob pěstování. Možná na ochranu přírody, než na ochranu přímo biodiversity.“

Já: „Ono se to vztahuje ke komplexu tvýho pohledu na život. Když se zajímáš o to organický zahradničení prostě, tak ti příjde dobrý tohleto pěstovat. A ne, že by jsi si řekla v tuhle chvíli, že budu v tuto chvíli dbát na agrobiodiverzitu.“ . Já: „když někdo příjde tak mu to semínko dáš a seznámíš ho s touto problematikou.“ Já: „když nebude kde pěstovat, tak holt nebudeš pěstovat prostě. Já: „rozšiřování toho sortimentu jsi řikala, že by jsi zkoušela něco novýho včetně těch arabskejch fazolí od těch arabů.“ Ona: „To bych hrozně ráda vyzkoušela.“ Ona: „Já si představuju, že časem si nebo od Gengelu doplním osazení tý zahrady. Nějakou tou základní zeleninou a potom bych zkoušela nějaký tý nový věci.“ Já: „Zkoušela jsi dávat osivo někomu, jako takouvou pojistku, že by se ti ztratilo, tak mu můžeš zavolat?“ Ona: „O tom jsem neuvažovala. Spíše naopak, já dám někomu dala osivo a tak mi třeba za měsíc řekli že to ztratili a že chtějí další. Že si ty pojistky dělám sama, že nevyseju všechno.“

9 Shrnutí

Pěstitel od těchto firem koupí osivo a tím podpoří jejich agrobiodiverzitní program. ale o ni o tom tak nepřemýšlí

- i když si člověk koupí a kupoval jenom semena v biokvalitě, pořád mu ale způsob nezaručí, že tyto rosliny budou na daném místě prosperovat. To mu zajistí jedinně genotyp rostliny, kteru se na danném místě daří a prosperuje v podobě vykvetení a udělání semen.

Závěr

Zdroje DISMAN, M. Jak se vyrábí sociologická znalost. 3.vyd. Praha: Karolinum, 374 s. ISBN 80246-0139-7

DOSTÁLEK, P. Co se skrývá pod označením staré, krajové a rodinné odrůdy? Bionoviny. 2006. č. 2 s. 17

DOSTÁLEK, P. Proč zachovávat staré a krajové odrůdy? Bionoviny. 2006. č. 10, s. 19

DOTLAČIL, L. Metody konzervace genetických zdrojů rostlin a možnosti jejich využití. In Metody konzervace genofondu rostlin a možnosti jejich využití v ČR. 1. vyd. Praha: VÚRV v.v.i, 104 s. ISBN 80-238-3569-6

DUŠEK, K., DUŠKOVÁ, E., KARLOVÁ, K. Sběry genetických zdrojů zelenin, léčivých a aromatických rostlin, jejich monitoring a konzervace. In Aktuální problémy práce s genofondy rostlin v ČR. 1.vyd. Praha: VÚRV v.v.i, 2007. 116 s. ISBN 978-90-87011-04-1

HÁNK, PEKÁRKOVÁ. Heslo Odrůda. In Zahradnický slovník naučný.4, N – Q. 1. vyd. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 1999. 97 s. ISBN 80-86153-60-6

HENDL, J. Kvalitativní výzkum: Základní metody a aplikace. 1. vyd. Praha: Portál, 2005. 407 s. ISBN 80-7367-040-2

HENDRYCHOVÁ. Heslo Genofond. In Zahradnický slovník naučný.2, Č - H. 1. vyd. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 1996. 366 s. ISBN 80-85120-51-8

HOLUBEC, V. Strategie a metodika sběrů s ohledem na efektivnosti a využití materiálů. In Aktuální problémy práce s genofondy rostlin v ČR. 1.vyd. Praha: VÚRV v.v.i, 2007. 116. ISBN 978-90-87011-04-1

HRADIL, R. Česká biozahrada. 1. vyd. Olomouc: Fontána, 2000. 184 s. ISBN 979-8086179-46-9

CHLOUPEK, O. Genetická diverzita, šlechtění a semenářství. 2. vyd. Praha: Academia, 2000. 311 s. ISBN 80-200-0779-2

CHOBOTSKÝ, P. Příběhy slavných odrůd. 1. vyd. Praha: Beta – Dobrovský a Ševčík, 1999. 176 s. ISBN 80-86278-50-6

KELLER, J. Heslo Zájem. In Velký sociologický slovník. 2. sv., P – Ž. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1996. 878 s. ISBN 80-7184-310-5

KRAHULEC, F., HOLUBEC, V. Ochrana biodiversity „in situ“. In Metody konzervace genofondu rostlin a možnosti jejich využití v ČR. 1. vyd. Praha: VÚRV v.v.i., 1998. 104 s. ISBN 80-238-3569-6

KRAUS. Heslo Eroze genetická. In Zahradnický slovník naučný.2, Č - H. 1. vyd. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 1996. 233 s. ISBN 80-85120-51-8

LANDOVSKÝ. F. Zeleniny: československé původní odrůdy. 1 vyd. Praha: Brázda, 1948. 63 s.

LIBROVÁ, H. Vlažní a váhavý (Kapitoly o ekologickém luxusu). 1.vyd. Brno: Doplněk, 2003. 319 s. ISBN 80-7239-149-6

LUŽNÝ, J., PETŘÍKOVÁ, K. Pohled do historie a tradic pěstování a šlechtění zeleniny. I. Zahradnictví. 2005. č. 8, s. 20-21. ISSN 1213-7596

LUŽNÝ, J., PETŘÍKOVÁ, K. Pohled do historie a tradic pěstování a šlechtění zeleniny. IV. Zahradnictví. 2005. č. 12, s. 48. ISSN 1213-7596

MAREČEK, F. Heslo Zelenina. In Zahradnický slovník naučný. 5, R - Ž. 1. vyd. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 2001. 643 s. ISBN 80-7271-075-3

MORAVEC, J. Historie genetických zdrojů zelenin. In Historie genetických zdrojů zelenin. 1. vyd. Praha: VÚRV v.v.i., 2002. 87 s. ISBN 80-86555-14-3

PEKÁRKOVÁ, E. Heslo Genocentra. In Zahradnický slovník naučný. 1, A – C. 1. vyd. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 1994. 440 s. ISBN 80-85120-51-8

PEKÁRKOVÁ, E. Heslo Kvalita. In Zahradnický slovník naučný. 3, CH - M. 1. vyd. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 1997. 238 s. ISBN 80-85120-62-3

PEKÁRKOVÁ, E. Heslo Množení odrůd. In Zahradnický slovník naučný. 3, CH - M. 1. vyd. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 1997. 511 s. ISBN 80-85120-62-3

PEKÁRKOVÁ, E. Heslo Šlechtění. In Zahradnický slovník naučný. 5, R - Ž. 1. vyd. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 2001. 444−445 s. ISBN 80-7271-075-3

PEKÁRKOVÁ, E., VONDRÁČEK, J. Heslo Udržovací šlechtění. In Zahradnický slovník naučný. 5, R - Ž. 1. vyd. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 2001. 445 s. ISBN 80-7271-075-3

PEKÁRKOVÁ, E. Heslo Výběr. In Zahradnický slovník naučný. 5, R - Ž. 1. vyd. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 2001. 608 s. ISBN 80-7271-075-3

PEKÁRKOVÁ, E. Heslo Výměna odrůd. In Zahradnický slovník naučný. 5, R - Ž. 1. vyd. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 2001. 609 s. ISBN 80-7271-075-3

POKORNÝ, J. Zelinářství pro odborná učiliště. 1. vyd. Praha: Septima, 2001. 64 s. ISBN 807216-159-8

PRIMACK, B. R., KINDLMANN, P., JERSÁKOVÁ, J. Biologické principy ochrany. 1. vyd. Praha: Portál, 2001. 349 s. ISBN 80-7178-552-0

SCHWANITZ, F. Vývoj kulturních rostlin. 1.vyd Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1969. 544 s.

SKORŇAKOV, S., JENÍK, J., VĚTVIČKA, V. Zelená kuchyně. 1. vyd. Praha: Lidové nakladatelství a ÚV SČSP, 1988, 399 s. ISBN 80-7022-042-2

TETERA, V. Záchrana starých a krajových odrůd ovocných dřevin. 2. vyd. Veselí nad Moravou: ČSOP Bílé Karpaty, 2003. 76 s. ISBN 80-903444-0-2

VLAŠÍNOVÁ, H. Zdravá zahrada.1.vyd. Brno: ERA group spol s.r.o, 2006, 137 s. ISBN 807366-075-X

VLK, R. Pěstování tradičních kulturních roslin ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm In Konzervace a regenerace genetických zdrojů vegetativně množených druhů rostlin a dostupnost a využívání genetických zdrojů rostlin a podpora biodiversity. 1. Vyd. Praha: VÚRV, 2005. 130 s. ISBN 80-86555-71-2

VONDRÁČEK, J., PEKÁRKOVÁ, E. Heslo Krajová odrůda. In Zahradnický slovník naučný. 3, CH - M. 1. vyd. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 1997. 223-224 s. ISBN 80-85120-62-3

Internetové odkazy: firma Semo Smržice a.s. - www.semo.cz firma Sempra - www.sempra.cz Evidence genetických zdrojů České republiky EVIGEZ: www.evigez.cz stránky obecně prospěšné společnosti Gengel: www.gengel.wz.cz firma Reinsaatgut: http://reinsaat.co.at/ firma Bingenheimer Saatgut: http://www.bingenheimersaatgut.de/

Legislativa: •

Zákon č. 128/1921, o uznání původnosti odrůd, uznání osiva a sádí a zkoušení odrůd kulturních rostlin

•

Národní program konzervace využívání genetických zdrojů rostlin, zvířat a mikroorganizmů významných pro výživu a zemědělství

•

Strategie ochrany biologické rozmanitosti České republiky

•

Zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství

10 Jmenný seznam: Pekárková, 6

11 Přílohy Příloha 1: Rozdělení užitkových rostlin Název Obilniny Luštěniny (sklízené po zralosti lusků) Olejodárné rostliny Cukrodárné rostliny Hlíznaté rostliny Zeleniny Ovocné stromy mírného pásma

Ovocné stromy tropů a subtropů

Ovocné liány Drogy a podobné plodiny Zdroj: Skorňakov, Jeník, Větvička, 1988: 52-53 Příloha 2: Rozdělení zeleniny Druh zeleniny Košťálová

Listová Kořenová Plodová Lusková Cibulová Kořeninová Ostatní Zdroj: Pokorný, 2001: 6

•

Příklad pšenice, žito, ječmen, oves, pohanka, proso, rýže, kukuřice hrách, fazole, čočka, sója sója, podzemnice, řepka olejka slunečnice, mák, oliva řepka cukrová, třtina cukrová, javor cukrový brambory podrobnější dělení v Tabulce 2 jabloň, hrušeň, třešeň, višeň, meruňka, broskvoň, slivoň, rybíz, angrešt, jeřáb, mišpule, kdoule, jahodník, hroznovitá borůvka, kaštanovník, mandloň, ořešák, líska citroník, grapefruit, pomerančovník, banánovník, smokvoň, kiwi, marhaník, datlovník, kokosovník, kaki (tomel), lokvát, liči, případně též ananasovník vinná réva kavovník, čajovník, kakaovník, chmel

Příklad zelí hlávkové bíle a červené, kapusta hlávková, kapusta růžičková, kapusta kadeřavá, kedluben, květák, zelí čínské a pekingské, brokolice salát hlávkový, čekanka, špenát, mangold mrkev, petržel kořenová, petržel naťová, pastinák, celer, řepa červená, ředkvička, křen okurka, rajče, paprika, tykev, meloun cukrový a meloun vodní hrách, fazole Cibule kuchyňská, česnek, pór, pažitka Majoránka, kopr, libeček lékařský Kukuřice cukrová, chřest, celer

možnosti šlechtění pro ekozemědělstí

Příloha 3: Návod k rozhovoru – struktura otázek pro pěstitele

Popis a historie místa sortimentu pěstovaných plodin • Popis a historie místa, kde jsou rostliny pěstovány • Co vše pěstitel již pěstoval? o obecně ze zeleniny o z krajových, starých nebo rodinných odrůd zeleniny o z jakého důvodu začal pěstovat a následně případně ustoupil z pěstování Důvody pěstování • Co vede pěstitele k pěstování si vlastní zeleniny? • Co vede pěstitele k pěstování krajových, starých nebo rodinných odrůd? • Jaký postoj zaujímá k tzv. „supermarketové“ zelenině dovážené z různých koutů světa • Jaký postoj zaujímá k hybridům? (ať je pěstuje či nepěstuje) Styl hospodaření • Jak by pěstitel definoval svůj styl hospodaření? • Jak se tento styl projevuje v realitě na pozemku? • Co vede pěstitele k tomuto stylu hospodaření? • Jaká používá hnojiva? • Jaké používá chemické ošetření rostlin? • Kupuje pěstitel rašelinu? Současný sortiment pěstované zeleniny a odrůd • Sortiment pěstované zeleninových druhů a jejich odrůd • Jsou mezi odrůdami hybridi F1? • Jsou mezi nimi odrůdy, které pocházejí z biologicky certifikovaných semen? • Z jakého důvodu pěstitel pěstuje rostliny v tomto složení? • Jaké z nich jsou dle pěstitele krajové, staré nebo rodinné? • Z jakého důvodu si vybral právě tyto odrůdy? • Které z krajových, starých nebo rodinných jsou lokální? Který z nich pocházejí z území ČR? • Z jakého dal důvodu dal pěstitel přednost krajovým odrůdám před konvečními? Pěstitelova informovanost o odrůdách • Kde se dozvěděl o tématu krajových, starých a rodinných odrůd? • Shání pěstitel informace o odrůdách? Jestli ano, tak z jakých zdrojů? • Jak by pěstitel definoval krajovou odrůdu? • Jak by pěstitel definoval starou odrůdu? Osivo • Kde sehnal osivo prvních krajových, starých nebo rodinných odrůd? • Kde shání osivo krajových, starých nebo rodinných odrůd v současnosti? • Semenaří si osivo zeleniny? Jestli ne, tak z jakého důvodu? Jestli ano, tak z jakého důvodu? • Semenaří si osivo krajových, starých nebo rodinných odrůd? Jestli ano, tak z jakého důvodu? • Jak zajišťuje případnou odrůdovou čistotu? • Poskytuje pěstitel osivo dalším pěstitelů?

Zpracovávání zeleniny • Připravuje krajové odrůdy dle nějakého speciálního kuchařského receptu? • Zpracovává zeleninu nebo krajové, staré a rodinné odrůdy (například sušením, zavářením, mražením atd.)? Vnímání pěstitelem svoje pěstování • Přikládá pěstitel nějaký význam svému pěstování krajových, starých a rodinných odrůd? • Přikládá pěstitel nějaký význam semenaření zeleninových druhů a jejich krajovým, starým a rodinným odrůdám? • Jak si myslí, že jeho aktivitu v podobě pěstování krajových, starých a rodinných odrůd vnímá jeho blízké okolí? • Promítnutá se aktivity v podobě pěstování krajových, starých a rodinných odrůd do jiných činností (propagace, nabízení osiva dalším pěstitelům, pěstování například krajových, starých odrůd ovocných stromů? • Zabývá se pěstitel sbíráním odrůd? Jestli ano, kterých? Co ho k této aktivitě vede? Budoucnost aktivity • Bude rozšiřovat nebo zužovat sortiment pěstovaných krajových, starých nebo rodinných odrůd? • Jak vidí své počínání v příštích sezónách? • Myslí si pěstitel, že bude mít komu předat své osivo Příloha 4: Znění inzerátu v Bionovinách Najdu vás? Student Fakulty sociálních studií MU v Brně hledá drobné pěstitele starých, krajových a rodinných odrůd zeleniny pro svůj výzkum formou rozhovoru, který bude použit v diplomové práci. E-mail: [email protected] Tel: 777334577 (stačí napsat SMS ozvu se Vám sám) Děkuji předem všem za Vaši ochotu. P.S: Odměna jistá:-)