MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA TĚLESNÉ VÝCHOVY
Jízdní kolo a možnosti nácviku a uplatnění základních cyklistických dovedností v podmínkach školní i mimoškolní tělesné výchovy dětí 1. stupně ZŠ Diplomová práce Brno 2010
Vedoucí diplomové práce:
Vypracovala:
PaedDr. Vojtěch Nováček, CSc.
Vendula Koprdová
Prohlášení: Prohlašuji, že jsem závěrečnou diplomovou práci vypracovala samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském , o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. …………………………………… podpis
Poděkování Děkuji panu PaedDr. Vojtěchu Nováčkovi, CSc. za odborné vedení, konzultace a obětavou práci při vypracování diplomové práce.
Obsah 1.
Úvod ................................................................................................................................ 6
2.
Teoretická část................................................................................................................. 8
2.1.
Kolo a dětská mentalita ................................................................................................... 8
2.2.
Nová pravidla silničního provozu ................................................................................... 9
2.3.
Zákon o pozemních komunikacích ............................................................................... 11
2.4.
Sportovně pohybová aktivita ......................................................................................... 12
2.5.
Kondice, zdatnost .......................................................................................................... 14
2.6.
Životospráva sportovce ................................................................................................. 15
2.7.
Bezpečnost .................................................................................................................... 17
2.8.
Úrazy a první pomoc ..................................................................................................... 22
2.9.
Výzbroj a výstroj ........................................................................................................... 23
2.10.
Kolo pro děti a učitele ............................................................................................... 28
3.
Cíle a úkoly diplomové práce........................................................................................ 31
3.1.
Cíle práce....................................................................................................................... 31
3.2.
Úkoly práce ................................................................................................................... 31
4.
Metodická část............................................................................................................... 32
4.1.
Metodický pokyn k zajišténí bezpečnosti a ochrany zdraví ve školách zřizovaných
Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ...................................................................... 32 4.2.
Dopravní výchova ......................................................................................................... 34
4.3.
Hry pro malé cyklisty .................................................................................................... 35
4.3.1.
Rychlý počtář ............................................................................................................. 36
4.3.2.
Kolo nebo drezína? .................................................................................................... 37
4.3.3.
Královna Koloběžka I. ............................................................................................... 38
4.3.4.
Pozor, potok! ............................................................................................................. 38
4.3.5.
Údržba kola................................................................................................................ 39
4.3.6.
Boj o území ................................................................................................................ 40
4.3.7.
Šifry na skalách ......................................................................................................... 40
4.3.8.
Jak se do lesa volá… ................................................................................................. 41
4.3.9.
Cyklistická móda ....................................................................................................... 41
4.3.10. Co už všechno umím?................................................................................................ 42 5.
Praktická část................................................................................................................. 44
5.1.
Taktika jízdy ve skupině ............................................................................................... 44
5.2.
Popis krajiny cyklokurzu ............................................................................................... 45
5.3.
Přeprava kol................................................................................................................... 54
5.3.1.
Cyklotrasa č.1 ............................................................................................................ 54
5.3.2.
Cyklotrasa č.2 ............................................................................................................ 58
5.3.3.
Cyklotrasa č.3 ............................................................................................................ 61
5.3.4.
Cyklotrasa č.4 ............................................................................................................ 64
6.
Závěr.............................................................................................................................. 67
7.
Literární zdroje a dokumenty ........................................................................................ 68
8.
Resumé .......................................................................................................................... 70
9.
Summary ....................................................................................................................... 71
10.
Seznam příloh ................................................................................................................ 72
10.1.
Diagramy, mapy, obrázky ........................................................................................ 72
10.2.
Ostatní přílohy ........................................................................................................... 73
1. Úvod Sport se v dnešní době stává módní záležitostí – budujeme haly a stadiony, stavíme hřiště a dráhy. Je životním stylem a postojem, ale také velmi nákladnou záležitostí. Zapomínáme, že existují disciplíny, které nevyžadují vysoké investice, zato dokážou stmelovat kolektiv, budovat disciplínu a prohlubovat vztahy. Jedním z takovýchto odvětví je i cyklistika, kterou vybíráme jako ústřední téma diplomové práce. Ačkoliv je dnes slovo sport skloňované více než kdy dříve, přibývá dětí, které trpí obezitou a tráví spoustu času u počítačů a televize. „V současné době je v České republice asi 10% dětí obézních“ 1 . Ve školních osnovách chybí sportovní aktivity, které by děti motivovaly k pobytu v přírodě, na čerstvém vzduchu. V rámcovém vzdělávacím programu chybí cyklistika jako taková, proto bych ráda, až nastoupím do školní praxe, zřídila navíc hodinu tělesné výchovy věnovanou cyklistice a oblastem s ní úzce souvisejících. Součástí této výuky bude cyklokurz. Během roku bude probíhat i seznámení s novými silničními pravidly, díky nimž se děti naučí správnému chování účastníka silničního provozu. Cílem této práce je vytvoření metodického materiálu umožňujícího zařazení jedné hodiny cykloturistiky týdně do ŠVP škol v regionu Česká Kanada. V metodické části vypracujeme manuál her, pomocí nichž si děti budou upevňovat dovednosti a vědomosti potřebné pro jízdu na kole. Ty si následně prověří na cyklovýletu v oblasti České Kanady, který připravíme s podrobným itinerářem v praktické části práce. Tento nádherný kout České republiky vybíráme zejména kvůli půvabu městečka Slavonice, vhodného pro pořádání hvězdicovitých výletů do okolní přírody. Cyklistika má v naší rodině dlouholetou tradici. Díky tomuto sportu jsem prožila dětství aktivně, poznala jsem mnoho zajímavých míst a vybudovala si sportovního ducha, který nepostrádá vlastnosti důležité pro úspěšný život: vytrvalost, soutěživost, schopnost spolehnout se sama na sebe a své síly. Proto si myslím, že je nutné snažit se vést děti k aktivnímu životu, sportu a pobytu v přírodě. 1
www: http://www.cls.cz/dokumenty2/os/t172.rtf
6
Ne každý rodič přivádí děti ke sportu, může jít o finanční nebo časové důvody, častokrát nezvládá samotný proces výchovy. Proto si myslím, že sport a tělesná výchova do školní výuky jednoznačně patří. Může totiž částečně suplovat to, čeho se některým dětem nemusí dostávat v rodině. Důvodů, proč cyklistiku zahrnout do osnov, je mnoho. Životní styl generace dnešních žáků základních škol je diametrálně odlišný od životního stylu jejich rodičů. S rozvojem digitálních technologií je na dětech vyžadována schopnost orientovat se ve výpočetní technice, obecně snažit se více pracovat hlavou než fyzicky. Trendem dnešní doby je využívání sociálních sítí typu facebook, komunikace prostřednictvím mobilního telefonu a ICQ, které dnešní školáky předurčuje k sezení u počítače více, než kdy dříve. Nemá-li dítě svůj profil na sociální síti a pravidelně se neúčastní online dění, stává se v kolektivu outsiderem. Odlišné dovednosti projevené na cyklistických výletech dají vyniknout i dětem, které v jiné oblasti pociťují svůj hendikep. Společné zážitky z cyklistických výletů upevňují kolektiv a pomáhají rozvíjet přátelské vazby mezi žáky a jejich učitelem. Děti nejsou z běžného života fyzicky připraveny na pohybovou zátěž. Pohybová aktivita dětí se omezuje téměř výhradně na hodiny tělesné výchovy, což s sebou přináší častější úrazovost a špatné návyky životního stylu dětí. Proto je našim profesním cílem snažit se do učebních osnov dostat tělesnou výchovu ve větší míře a zároveň žákům nabídnout alternativu proti téměř výhradně gymnasticky a atleticky založené výuce – cyklistiku. Troufáme si říci, že drtivá většina dětí vlastní jízdní kolo nebo k němu má přístup a z vlastní zkušenosti vím, že kolo děti baví. Děti rády obdivují a napodobují různé vzory – známé osobnosti, sportovce, herce, zpěváky. Učitel se může takovým vzorem snadno stát, je tedy nutné být dětem pozitivním příkladem. Z těchto důvodů bylo volbou tématu diplomové práce „Jízdní kolo a možnosti nácviku a uplatnění základních cyklistických dovedností v podmínkách školní i mimoškolní tělesné výchovy dětí 1. stupně ZŠ“.
7
2. Teoretická část 2.1.
Kolo a dětská mentalita
„Jak to vidí a nevidí děti?“ 2 Nejzajímavější vlastností kola je jeho rychlost – to si jistě každé dítě pomyslí. Také výbava, ať se jedná o super zvonící zvonek či lesklé blatníky odmontované z tátova kola nebo odpruženou vidlici. Zcela určitě ale zapomínají na nebezpečí, která na ně při jízdě na kole mohou čekat. Proto je naší povinností je eliminovat. Při posuzování schopností dětí je nutné si uvědomit, že děti vnímají okolní svět jinak než dospělí. •
Děti mají užší rozsah vidění.
•
Je pro ně těžké odhadnout, jak rychle jede blížící se auto.
•
Předpokládají, že když samy vidí, jsou také viděny.
•
Nedokáží odhadnout, z jaké strany se k nim zvuk blíží.
•
Postrádají vlastnosti jako je trpělivost a klid.
•
Děti se dokáží soustředit pouze na jednu věc.
•
Neuvědomují si tolik nebezpečí.
•
Neumějí rozlišit mezi fantazií a skutečností.
[Lišková, 2005] Můžeme se spolehnout na to, že s věkem a přibývajícími zkušenostmi děti budou více v bezpečí? Schopnosti vnímání se s věkem dětí mění, rostou také jejich zkušenosti. V každém věku však musíme dbát na to, aby volnost a svoboda, kterou jim dáme, neohrozila jejich bezpečnost. Každé dítě je jiná osobnost, děti stejného věku se liší i ve způsobu vnímání a v míře zralosti. Je dobré sledovat, jak se děti chovají v běžném životě, ve třídě, na vycházkách či při tělesné výchově. Vnímáme jejich schopnost udržet pozornost, zda jsou impulzivní, rozvážné, opatrné. Všechny tyto vlastnosti se projeví i při jízdě na kole. Také různé zdravotní 2
Lišková, J. Kolo a děti, s. 48
8
problémy, např. horší zrak nebo sluch, barvoslepost, fyzický hendikep, mají vliv na jejich chování na silnici. [Lišková, 2005 ] S opatrností to ale nesmíme přehánět, lehce se může stát, že děti neustálým napomínáním a připomínáním zásad bezpečnosti unavíme a budou se bát jezdit na kole. Tak jako ve všech oblastech dětské činnosti, ať již při učení či jiném sportu, i při jízdě na kole platí pestrost, zábavnost, přizpůsobení dětskému věku. Jednostranná zátěž je pro děti nevhodná. Děti nevydrží dlouho vykonávat jednu aktivitu. Při pestré a spontánní pohybové činnosti, jakou dětem umožňuje právě cyklistika, není nutné se obávat nadměrné fyzické zátěže. Musíme mít však ověřeno, že dítě je zdravé. Při jízdě na kole se opakovaně zvyšuje tepová frekvence, u dětí krátkodobě dosahuje hodnot kolem 200 tepů za minutu, to je však možné považovat za normální. U starších dětí ve věku od 10 let můžeme vhodně kombinovat cyklistickou obratnost a rychlost s prvky vytrvalostního charakteru – cyklistickými výlety, které mají různorodý program. Ten vhodně vyvažuje jednostranné zatížení při jízdě na kole. Děti se více unaví při činnosti, která je jednotvárná, dlouhotrvající a vhodný program při výletech napomáhá k rychlejší regeneraci sil. Stále však musíme mít na paměti velké rozdíly ve fyzickém i mentálním vývoji dětí i v jedné věkové skupině a přizpůsobovat nároky na ně kladené podle individuálních schopností. [Hrubíšek, 1982]
2.2.
Nová pravidla silničního provozu
„Dne 21. září 2005 schválil Parlament České republiky zásadní a velmi významnou novelu zákona č. 361/2000 Sb.“ 3 o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů. Reakcí na neúnosný stav bezpečnosti na českých silnicích je nový silniční zákon platný od 1.7.2006. Přispěla k tomu i arogance a neukázněnost řidičů, která je zde bohužel častá.
3
Beran, T. Nová pravidla silničního provozu, s. 7
9
Jednou z novinek je zavedení bodového systému pro řidiče. Změna zákonů se týká nejen řidičů vozidel, ale i cyklistů. Již od útlého dětství vštěpujeme dětem, že je třeba dodržovat pravidla. Týkají se domácnosti, školy, ale i silničního provozu. Učí se jízdě po pravé straně vozovky, signalizaci rukou o změně směru, přednosti v jízdě aj. Jedno z nejdůležitějších umění nejen v jízdě na kole, ale i v řízení vozidla, je umění předvídat. Změny pro cyklisty Od 1. 7. 2006 nastává změna i pro cyklisty. Cyklista je povinen za snížené viditelnosti svítit světlometem s bílým světlem svítícím dopředu a zadní svítilnou se světlem červené barvy nebo přerušovaným světlem červené barvy. Při dostatečném osvětlení vozovky je možné použít svítilnu bílé barvy s přerušovaným světlem. Neméně zásadní novinkou pro cyklisty je povinnost nošení přileb. Pro zvýšení bezpečnosti zákon ukládá povinnost za jízdy použít cyklistickou přilbu dětem mladším 18 let. Přilba musí být schváleného typu dle zvláštního právního předpisu a cyklista ji musí mít nasazenou a řádně připevněnou na hlavě. Problematice přileb se budeme věnovat podrobněji níže v kapitole 2.7. [Beran, 2006] Cyklista je povinen použít jízdní pruh pro cyklisty, stezku pro cyklisty, pokud jsou zřízeny. Pruh pro chodce je možné použít pouze pro objíždění, předjíždění, otáčení, odbočování a vjíždění na stezku pro chodce a cyklisty. Dbáme na bezpečnost chodců vyskytujících v pruhu značeném pro chodce. Stezku pro cyklisty nebo jízdního pruhu pro cyklisty může využít i osoba jedoucí na lyžích nebo kolečkových bruslích či podobném vybavení pro sport. Objíždět nebo předjíždět vozidla stojící či pomalu se pohybující po pravém okraji vozovky je dovolené. Musíme se ale přesvědčit, je-li vpravo od vozidel dostatek místa. Je třeba dbát zvýšené opatrnosti. Na vozovce se jezdí při pravém okraji, nesmíme však ohrožovat ani omezovat chodce jdoucí po krajnici. Koloběžka je z hlediska provozu o pozemních komunikacích považována za jízdní kolo. Cyklistům je dovoleno jezdit jednotlivě za sebou, nikoli vedle sebe. Vjíždíme- li na přejezd pro cyklisty, je nutné se přesvědčit, můžeme-li vozovku přejet, aniž bychom ohrozili sebe i ostatní účastníky provozu. Vozovku přejíždíme pouze s ohledem na vzdálenost a rychlost blížících se vozidel. Přijíždějící vozidla nesmíme donutit ke změně směru, snížení rychlosti či jinak je ohrozit. Na přejezdu pro cyklisty jezdíme vpravo. Dítě mladší 10 let má dovoleno na silnici, místní komunikaci a veřejně přístupné
10
účelové komunikaci jet pod dohledem osoby starší 15 let. Samy mohou jet na jízdním kole pouze po chodníku, cyklistické stezce a v pěší obytné zóně. Je zakázáno jezdit na jednomístném kole více než jedné osobě. Je-li však jízdní kolo vybaveno pomocným sedadlem pro přepravu dítěte a pevnými opěrami pro nohy, smí osoba starší 15 let vézt osobu mladší 7 let. Cyklista nesmí jet bez držení řidítek, držet se jiného vozidla, vézt za jízdy druhé jízdní kolo, ruční vozík, psa nebo jiné zvíře a vozit předměty, které by znesnadňovaly řízení jízdního kola nebo ohrožovaly jiné účastníky provozu na pozemních komunikacích. Při jízdě musí mít cyklista nohy na šlapadlech. Za jízdní kolo se smí připojit přívěsný vozík, který není širší než 800 mm, má na zádi dvě červené odrazky netrojúhelníkového tvaru umístěné co nejblíže k bočním obrysům vozíku a je spojen s jízdním kolem pevným spojovacím zařízením. Zakrývá-li přívěsný vozík nebo jeho náklad za snížené viditelnosti zadní obrysové světlo jízdního kola, musí být přívěsný vozík opatřen vlevo na zádi červeným neoslňujícím světlem. Dle §7 vyhl. č. 411/2005 Sb. se při jízdě na motocyklu, mopedu a jízdním kole nesmí kouřit. [Souček, 2007]
2.3.
Zákon o pozemních komunikacích
Pro jízdu s kolektivem dětí vybíráme pouze ty komunikace, které dovolují bezpečnou jízdu. Některé komunikace jsou ze zákona cyklistům zakázané, jiné jsou méně vhodné a na některých téměř nebudeme rušeni silničním provozem. Ze zákona 13/1997 Sb., Zákon o pozemních komunikacích ve znění 347/2009 Sb. vybírám: Pozemní komunikace je dopravní cesta určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci, včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a jeho bezpečnosti. Rozčlenění pozemních komunikací Pozemní komunikace se dělí na tyto kategorie: •
Dálnice.
•
Silnice.
•
Místní komunikace.
11
•
Účelová komunikace.
Dálnice je přístupná pouze silničním motorovým vozidlům, jejichž nejvyšší povolená rychlost není nižší, než stanoví zvláštní předpis. Silnice je veřejně přístupná pozemní komunikace určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci. Silnice tvoří silniční síť. Silnice se podle svého určení a dopravního významu rozdělují do těchto tříd: •
Silnice I. třídy, která je určena zejména pro dálkovou a mezistátní dopravu.
•
Silnice II. třídy, která je určena pro dopravu mezi okresy.
•
Silnice III. třídy, která je určena k vzájemnému spojení obcí nebo jejich napojení na ostatní pozemní komunikace.
Silnice I. třídy vystavěná jako rychlostní silnice je určena pro rychlou dopravu a je přístupná pouze silničním motorovým vozidlům, jejichž nejvyšší povolená rychlost není nižší, než stanoví zvláštní předpis. Rychlostní silnice má obdobné stavebně technické vybavení jako dálnice. Místní komunikace IV. třídy je komunikace nepřístupná provozu silničních motorových vozidel nebo na které je umožněn smíšený provoz. Nejbezpečnější jsou pro nás lesní cesty. Nesmíme ale zapomenout na paragrafy. Dle §20 Zákona o lesích 289/1995 Sb. je zakázáno mimo lesní cesty a vyznačené trasy jezdit na kole.
2.4.
Sportovně pohybová aktivita
Téměř v každém časopise se dočítáme, že tělesná cvičení prodlužují život, obohacují jej, přinášejí ve svém důsledku radost. Stále platí Tyršovo heslo: V zdravém těle zdravý duch. Je však nutné vybrat si takovou formu zátěže, která je vhodná i pro děti a nezatěžuje například klouby. Jízda na kole je pro tuto oblast ideální.
12
Nejmladší děti jsou ve většině případů přece velmi pohyblivé, rády běhají, lezou na stromy, na prolézačky. Jejich energie – a to potvrdí většina rodičů i učitelů – je nevyčerpatelná. Dítě v pohybu vyzařuje radost ze života, je všeobecně známo, že pohybová aktivita vyplavuje endorfiny. Rané dětství je tedy ideální pro začátek pravidelného cvičení, pravidelnost přispívá nejen k udržení dobré kondice, lepšího zdravotního stavu, ale také napomáhá k utváření zodpovědnosti. Zlepšuje se vytrvalost, rozvíjí se schopnost delšího soustředění na určitou činnost, posiluje se síla vůle. Děti samy začnou vybízet své rodiče ke každodenní aktivitě. „Je-li dítě zdatné, je v dospělosti úspěšnější.“ 4 Zhoršující se zdravotní stav současné dětské generace, jejich zvýšená obezita a celkově horší kvalita života úzce souvisí se sedavým způsobem života a nevhodnou stravou. Pokud nebude dětem věnována dostatečná péče, čekají je vážné zdravotní potíže nejen ve stáří. Děti s nadváhou jsou v dětském kolektivu hendikepované, mají nižší sebedůvěru, a v dospělém věku jsou méně úspěšné. Co je však nebezpečnější, hrozí jim mnohem častěji vznik degenerativních onemocnění. Tento stav je však možné u většiny dětí zvrátit tím, že jim nabídneme aktivní využívání volného času, neumožníme jim vysedávání u počítače, televize, budeme jim vlastním aktivním způsobem života příkladem. [Galloway, 2007] Jiná situace vzniká v rodině, kde jsou rodiče pasivní, sami vyznávají „gaučovou kulturu“. Jejich děti postupně přestávají vyhledávat tělesná cvičení, přebírají jejich zlozvyky. Tyto děti jsou pak ve školním věku mnohem méně pohyblivé, vzrůstá u nich nebezpečí vzniku obezity, jsou mnohem náchylnější k nemocem. Oproti dětem, které se od útlého věku pohybují, jsou pasivnější i ve snaze získávat informace o světě, který je obklopuje, což může souviset i s jejich zhoršenou schopností učit se. Daleko hůře zvládají složitější pohybové úkony. U takto hendikepovaných dětí přebírá škola úlohu pozitivně dítě naladit ve vztahu k pravidelnému cvičení. Nesmírně důležitá je pozitivní motivace. Oceňování za každý i malý úspěch, vyhledávání takových aktivit, kde mohou alespoň částečně uspět. Je však také třeba mít na paměti, že ve školách jsou děti často v pohybu omezovány nejen ve vyučovacích hodinách, ale třeba i o přestávkách, kdy mají k volnému pohybu jen málo příležitostí. Je to určené například nedostatečným prostorem na chodbách, často však také pohodlností učitelů – 4
Galloway, J. Děti v kondici, s. 7
13
lépe se hlídají děti, které jsou v klidu. Samozřejmě je nezbytné dbát na bezpečnost dětí, při důsledném dodržování pravidel přijatých oběma stranami je však možné přestávky v pohybu zvládnout. [Galloway, 2007]
2.5.
Kondice, zdatnost
Na delší vyjížďku se nemůže vydat člověk, který není zvyklý na pohybovou aktivitu. Zásady zatěžování organismu Pro zdraví a pohodu při jízdě na kole je důležité dodržovat určité zásady: Aby byla jízda na kole pohodová, je nutné se na ni těšit. Nikdo se nebude cítit dobře, budemeli mu nutit jízdu za každého počasí nebo když se necítí úplně v pořádku po zdravotní stránce. Děti musíme motivovat, aby neztratily chuť na kole pravidelně jezdit. Každý cyklistický výlet by měl mít předem stanovený cíl, kde by na děti čekala byť i malá odměna. Jednou to může být návštěva kulturní památky, jindy třeba pouze cukrárna se zmrzlinou. Také zátěž při těchto vyjížďkách musí být přiměřená – ať věku nebo pohlaví. Důležité je rovněž dodržovat pravidelnou zátěž i v jiných oblastech, než je jízda na kole. Aby byl člověk v kondici, je třeba nejméně třikrát týdně zařadit hodinové vytrvalostní cvičení. Dodržování rychlosti jízdy a používání lehčích převodů je pro pohodovou jízdu také důležité. Intenzitu jízdy poznáme nejlépe tak, že jsme při jízdě schopni povídat si bez dechových problémů, které by byly známkou nedostatku kyslíku v organismu. Postupně je samozřejmě možné zátěž zvyšovat, děti samy poznají, že po určitém čase zvládnou ujet více kilometrů za stejnou dobu. Děti velmi vděčně přijímají přestávky na svačinu, ty je nutné dodržovat, neboť energii musíme doplňovat pravidelně, i když děti ještě třeba hlad ani žízeň nepociťují. Je vhodné zařadit na dobu odpočinku i drobné hry a soutěže, které výlety zpestří. [Šafránek, 2002]
14
Zdravotní komise svazu turistiky vypracovala následující doporučení pro maximální zatěžování mládeže: JEDNODENNÍ AKCE Věk
Začátečníci
Pokročilí
Trasa
Zátěž
Trasa
Zátěž
5 – 6 let
10 km
0 kg
15 km
0 kg
6 – 9 let
15 km
do 3 kg
20 km
do 5 kg
9 – 12 let
20 km
do 5 kg
30 km
do 8 kg
12 – 15 let
40 km
do 8 kg
50 km
do 10 kg
15 – 18 let
60 km
do 12 kg
100 km
do 15 kg
VÍCEDENNÍ AKCE Věk
Začátečníci
Pokročilí
Trasa
Zátěž
Trasa
Zátěž
9 – 12 let
20 km
do 5 kg
30 km
do 8 kg
12 – 15 let
40 km
do 8 kg
50 km
do 10 kg
15 – 18 let
50 km
do 12 kg
75 km
do 15 kg
[Hrubíšek, 1982]
2.6.
Životospráva sportovce
Jako při každé tělesné námaze, i při jízdě na kole vydáváme energii. Hlad a žízeň se mohou projevit náhle, jsou příčinou nejen ubývání sil, zhoršené nálady, ale i snížené pozornosti a horšího ovládání kola, což může být příčinou pádů a nejrůznějších zranění. Je nutné při jízdě průběžně doplňovat tekutiny a energii. Děti jsou na jejich nedostatek mnohem citlivější než dospělí.
15
Všechny svalové skupiny namáhané při jízdě na kole je třeba před jízdou i po jízdě protáhnout. Nesmíme zapomenout na krk a šíjové svaly, které jednostranným zatížením velmi trpí. Rozhýbání a protažení před jízdou Jako oporu použijeme kolo a v sedu bokem na horní rámové trubce protáhneme: •
Šíji – postupně nakláníme hlavu stranou.
•
Záda – napínáme spojené ruce dlaněmi vpřed.
•
Ramena a hrudník – napínáme spojené ruce za tělem dlaněmi vzad.
•
Záda, ramena, hrudník – napínáme spojené ruce dlaněmi vzhůru nad hlavu.
•
Boční stranu trupu – opřeme se jednou rukou o sedlo a vzpažíme druhou nad hlavu přes osu těla – totéž na opačnou stranu.
Jako oporu použijeme kolo a v různých postojích protáhneme: •
Zadní stranu nohy – oporou jedné nohy o horní rámovou trubku.
•
Vnitřní stranu nohy – opřeme napnutou nohu o rám v postoji bokem.
•
Přední stranu nohy – ohneme nohu vzad a uchopíme ji rukou za špičku.
Cviky za jízdy I méně zdatní cyklisté zvládnou určité protahovací cviky za jízdy: •
Záda – vyhrbíme do kočičího hřbetu a následně prohneme páteř zpět.
•
Hrudní páteř – v jízdě ze sedla napneme jednu nohu dolů a tlačíme pánev k řidítkům.
•
Lýtka a záda – v jízdě ze sedla při vodorovných pedálech tlačíme paty dolů a pánev dopředu.
•
Předloktí a ohybače prstů – tlakem rukou na řidítkách směrem dopředu se současným tlačením zápěstí dolů, přičemž se ruce opírají pouze o prsty.
Výjimečně se vyspělí cyklisté protáhnou za jízdy bez držení: •
Uvolnění ramen, šíje a hrudníku – napnou spojené ruce dlaněmi nad hlavu.
16
Cvičení po jízdě Po skončení jízdy a sprchování protáhneme především velké svalové skupiny nohou a záda. Dbáme na výdrže v krajních polohách, které by měly trvat 20 – 30 sekund. Přitom volně a pravidelně dýcháme. [Šafránek, 2000] Tekutiny doplňujeme nejlépe mírně slazenou minerálkou bez bublinek, je dobré naučit děti pít ještě dříve, než „dostanou žízeň”. Je doporučené vypít půl litru tekutiny na každou hodinu jízdy. Zejména v létě dbáme na dostatek tekutin, na každém kole by měl být držák na láhev a láhev. Bez vody bychom neměli vyjíždět ani v chladnějším počasí. Děti dovedou pít i za jízdy, je však nutné je této dovednosti naučit dopředu na klidných rovných cestách. Na rozdíl od pití při jízdě na kole nejíme, na jídlo vždy uděláme přestávku. Pro děti ve věku dvanácti let je nutné dělat přestávky nejpozději každou hodinu. Čokoládová tyčinka, oplatka či ovoce může pomoci zažehnat blížící se únavu a navíc je taková „svačinová“ zastávka příjemným důvodem k odpočinku. Při plánování celodenního výletu je nutné počítat s prodloužením časového plánu nejméně o dvě půlhodinové zastávky na svačinu a s hodinovou až dvouhodinovou na oběd. [Šafránek, Vaňková, 2002]
2.7.
Bezpečnost
Bezpečná jízda „Jízda na kole představuje pro děti volnost a dobrodružství.“ 5 Každý, kdo jezdí na kole od dětství, si jistě rád vybaví pocity, které se v něm probudily při prvních jízdách. Pocit svobody, volnosti, úžasu nad tím, kam se dostanu za pomoci vlastní síly. Pro nejmenší děti je nutné najít pro první jízdy bezpečná místa bez jakýchkoli překážek nebo úskalí v podobě zídek či nerovností terénu. Ve věku kolem devíti let však děti samy začnou vyhledávat nejrůznější terénní nerovnosti, cesty s prudkými zatáčkami, překážky dovedou lehce objíždět, brzdit před nimi. Všechny nesnáze berou jako výzvu, soutěží, kdo je zdolá nejlépe. Nyní se rozvíjejí jejich schopnosti a dovednosti, jejich zkušenosti však ještě nemohou být na úrovni dospělých cyklistů. S touto skutečností je třeba neustále počítat a v silničním provozu je mít nepřetržitě pod dozorem. 5
Lišková, J. Kolo a děti, s. 40
17
Nestačí tedy jen sledovat, jak děti ovládají kolo, je nezbytné je naučit základním pravidlům silničního provozu. Opět nesmíme zapomínat, že jsme pro ně vzorem, který budou napodobovat. I pro učitele a rodiče je tedy dodržování předpisů přísně povinné. Rodiče by měli už nejmenším dětem vysvětlovat, proč jsme zastavili právě tady a teď, upozorňovat je na dopravní značky, na semafory, pokusit se nejlépe na příkladech předvést základní typy křižovatek a dopravních situací. [Lišková, J., 2005] Jakmile si dítě osvojí základní dovednosti potřebné k jízdě a vydává se samo na výlety po okolí, za kamarády nebo do školy, mají rodiče logicky a oprávněně strach. Velké nebezpečí pro malého cyklistu pramení z jízdy po silnicích, kde se potkává s řidiči, kteří jezdí často agresivně a nebezpečně. Pro málo zkušeného cyklistu je provoz na silnicích takřka zárukou nehody. Děti se proto musí již od útlého věku naučit, jak se v provozu chovat a pohybovat co nejvíce bezpečně. Tento úkol je v první řadě na rodičích, kteří mohou děti naučit několik jednoduchých pravidel, jak se chovat v provozu na silnicích a snížit tím výrazně míru rizika. [Lišková, 2005] „Na kole se pohybujeme přiměřeně sebevědomě.“ 6 Cyklista je účastníkem silničního provozu stejně jako motorkář, řidič automobilu nebo autobusu. Je ovšem nasnadě, kdo z případné kolize vyvázne s nejhoršími následky. Cyklista není chráněn airbagy ani bezpečnostními pásy, o deformačních zónách nemluvě. Znalost pravidel silničního provozu je naprosto nezbytná. Bohužel na českých silnicích stále platí vůči cyklistům pravidlo silnějšího. Přijíždím-li jako cyklista do křižovatky po hlavní silnici, vždy musím dávat pozor na auto blížící se z vedlejší silnice a počítat s možností, že přednost nedostanu. Předjíždí-li mě automobil, musím myslet na to, že řidič nemusel nikdy sedět na kole a neví, jaké to je, když cyklistu předjede auto s odstupem v řádu decimetrů. Těchto příkladů, jak přemýšlet v provozu, jsou desítky a je nutné s nimi děti průběžně seznamovat a to nejlépe na vyjížďkách v praxi, kdy má dospělý nad chováním dítěte-cyklisty nejlepší přehled a kontrolu. Dítěti nenásilnou formou vysvětlí pravidla silničního provozu, jejichž znalost si bude malý cyklista osvojovat. V okamžiku, kdy dosáhne plnoletosti a zatouží po řidičském oprávnění, budou se mu zkušenosti z provozu velmi hodit. A navíc získá schopnost uvažovat „z druhé strany“, tedy bude na ostatní cyklisty brát ohled a bude počítat s tím, že 6
Šafránek, J. Kolo pro děti a jejich rodiče, s. 153
18
slabší se musí chránit a ne vytlačit ze silnice, kam podle názorů mnoha motoristů cyklisté nepatří. Vysvětlíme-li dítěti pravidla názorně v sedle kola, dostanou se mu po několika vyjížďkách pod kůži. Pravidel, jak se bezpečně pohybovat na kole, jsou desítky. Některá jsou důležitější, další cyklista využije zřídkakdy. „Vždy je dobré jet tak rychle a takovým způsobem, abychom měli rezervu k řešení nečekané situace.“ 7 Nejdůležitější pravidlo při pohybu na silnicích je: cyklista je nejzranitelnějším účastníkem silničního provozu – musí se podle toho chovat a myslet na přiměřené riziko spojené s pohybem po exponovaných komunikacích. Cyklista nemá čtyři kvalitní brzdy jako automobil, které ho zastaví bez smyku na pár metrech a ani nemá silný motor, který ho z nebezpečné situace může vyvézt. Je nutné proto neustále předvídat chování dalších účastníků, aby se nebezpečných situací vyvaroval. Nejvíce takových situací vzniká samozřejmě na rušných silnicích a ve městech, kterým by se měl cyklista zdaleka vyhnout – dalším pravidlem proto je vyhýbat se městům a rušným silnicím, jak nevíce to jde. Někdy však situace nevyhnutelně cyklistu donutí po silnici první třídy překonat například uzavírku na klidnější trase. Děti je třeba naučit, aby se snažily co nejdříve problémovou komunikaci opustit, proto nesmí zbytečně zastavovat u krajnice. Při jízdě v hustém provozu je nezbytné jet těsně u pravé krajnice a dovolit tak řidičům automobilu bezpečné objetí cyklisty. Ovšem obzvláště malý nezkušený cyklista může mít s dodržováním minimální vzdálenosti od krajnice problém a je třeba tuto techniku jízdy trénovat. Při jízdě u krajnice se zejména u nezkušených dětí zvyšuje riziko pádu při vjetí do nezpevněné části silnice – což v kombinaci s hustým provozem může mít fatální následky. Proto není-li vyhnutí a rodič či učitel jede s dítětem po rušné silnici, je lepší jet těsně vedle dítěte a chránit ho před vybočením do vozovky. Další důležité pravidlo je správně předjíždět. Dítěti je nutné vštěpovat od útlého věku, jak správně objet chodce, cyklistu, nebo automobil, protože předjíždění je jedním z nejnebezpečnějších manévrů na jízdním kole a jeho správným zvládnutím se dá předejít mnoha nešťastným situacím. Předjíždíme-li chodce, v ideálním případě na sebe upozorníme v dostatečné vzdálenosti zvukovým znamením, například zvonkem. Nesmíme však chodce 7
Šafránek, J. Kolo pro děti a jejich rodiče, s. 153
19
překvapit nebo snad vylekat, protože by mohl nastat opačný efekt, než který jsme zamýšleli – chodec se může leknout a skočit cyklistovi do cesty. Naučte dítě po předjetí chodce, který cyklistovi uvolnil cestu, poděkovat. U předjíždění zaparkovaného automobilu je třeba dítěti vysvětlit a připomínat možnost, že řidič cyklistu ve zpětném zrcátku přehlédne a otevře nečekaně dveře. Proto automobil objíždíme s dostatečným odstupem. Totéž platí u předjíždění cyklisty, který může neočekávaně vybočit a způsobit kolizi. [Šafránek, 2000] Přilby Lidský mozek potřebuje ochranu a proto je uložen v lebečním skeletu. Když člověk řídí kolo, nejlepší ochranu hlavy poskytuje cyklistická přilba. To ví i okolní svět, kde cyklistická přilba a jízdní kolo představují nerozlučnou dvojici. Jak pro děti, tak i pro dospělé. Samozřejmě, že cyklistická přilba nemůže nikoho ochránit od pádu z kola, ale může výrazně omezit možnost vážného poranění mozku. A to tak, že rozloží úder, který jinak zasáhne lebku a mozek při srážce. V průběhu srážky se pěnová vložka přilby ocitne mezi objektem - auto, chodník, silnice a jezdcovou hlavou, jinými slovy proběhne samodestrukce v zájmu ochrany toho, co je uvnitř přilby. Cyklistické přilby tedy tlumí sílu při nárazu na překážku a rozdělují vystupující energii na větší plochu. Pěna ve většině cyklistických přileb se již nevrátí k původnímu tvaru. Proto každá přilba, která prošla nárazem, by měla být vyměněna a ne použita opětovně, přestože se může jevit, že je v dobrém stavu. Taková přilba ztrácí bezpečnou ochranu pro svého uživatele. Okem neviditelné jemné trhlinky mohou při jejím dalším zatížení způsobit její prasknutí. Cyklistické přilby mohou předejít okolo 80% vážných poranění hlavy u cyklistů a 75% všech úmrtí je způsobeno úrazem hlavy. Používání přileb může ochránit mnoho životů. Je to smysluplná investice pro každého cyklistu, mladého nebo staršího. [www.ibesip.cz] Vybíráme přilbu Zeptají –li se nás rodiče dětí, jaká je pro ně vhodná přilba, jako odborníci bychom jim měli umět poradit. Je třeba vzít si do cyklistické prodejny dítě s sebou, musí si totiž přilbu řádně vyzkoušet. Malé děti snadno nalákáme na barevné vzory, chlapci se budou chtít podobat s prvek bezpečnosti.
20
Přilba musí přesně a pohodlně sedět. Nesmí být velká a neměla by zakrývat uši. Při nákupu zapneme všechny řemínky, ty nesmějí řezat do krku, tlačit či škrtit. Řemen pod bradou by měl jít rozepnout jednou rukou. Řemínek musí být pod bradou, na bradě nemá co dělat. Přilbu zkoušíme velmi důkladně, může to i nějakou dobu trvat. Dalším důležitým znakem kvalitní přilby je odvětrání. To se nejvíce projeví v létě, při vysokých teplotách a dlouhých putováních. Váha přilby Přilba by měla být co nejlehčí, aby nebyla zatěžována krční páteř cyklisty. Těžká přilba při dlouhých jízdách zatěžuje a navíc způsobuje křeče v zátylku. Hmotnost cyklistických přileb pro děti by neměla přesáhnout hranici 200 g a u dospělých 300 g. [Lišková, 2005] Některým dětem může připadat, že jim je přilba nepohodlná. Dovolíme-li jim ji jednou z hlavy sundat, s největší pravděpodobností ji budou odmítat i při další vyjížďce. Pokud budeme důslední a budeme trvat na nutnosti nošení přilby, dítě se s ní jistě brzy smíří. Znovu je nutné připomenout a zdůraznit, že osobní příklady táhnou. Závěrečné desatero o přilbách: •
Hmotnost cyklistické přilby pro děti by neměla přesáhnout 200 g.
•
Ten, kdo bude přilbu nosit, si ji vybírá.
•
Systém zapínání by neměl být příliš složitý, řemínky nesmí škrtit.
•
Přilba musí sedět velikostí, nesmí klouzat na hlavě.
•
Přilba by měla být dobře odvětraná.
•
Cyklistická přilba by měla být snadno udržovatelná a neměla by se poškozovat při běžném nošení.
•
Aby přilba plnila svou funkci, musí být řádně usazena na hlavě.
•
Cyklistická přilba by měla být vybavena návodem s jasnými, pochopitelnými instrukcemi k použití. Návod musí být v českém jazyce.
•
Přilbu nosíme vždy, na silnici i v terénu.
•
Jdeme dětem příkladem.
[Lišková, 2005]
21
2.8.
Úrazy a první pomoc
Úrazy a zdravotní problémy při cykloturistice Odřeniny kůže jsou tím nejméně závažným poraněním, které se nám může na kole stát. Bohužel jsou velmi časté a mohou být různě hluboké. Velmi často se do odřeniny dostanou nečistoty způsobené pádem. Jak je ošetříme? Peroxidem vodíku a překryjeme sterilním obvazem. Ke všem poraněním závažnějším než jsou odřeniny voláme lékaře. Odřeniny většího rozsahu by měl zkontrolovat lékař, který se bude ptát na očkování proti tetanu. Vhodné cyklistické oblečení nás pomůže ochránit před povrchovými zraněními - cyklistické kalhoty, dresy s rukávem, rukavice. [Šafránek, Vaňková, 2002] I na krátkou vyjížďku bychom s sebou měli vozit lékárničku s tímto obsahem: dezinfekce (peroxid vodíku, jodisol nebo septonex), oční kapky, sterilní obvaz (šířky 10 cm), cívka leukoplasti, náplasti s polštářkem, pružné obinadlo, trojcípý šátek, malé nůžky, 2 zavírací špendlíky, ataralgin (proti bolesti), antialergikum (Claritin, Zyrtec). Na vícedenní cesty i acylpyrin nebo paralen (na snížení teploty), černé uhlí a případně Endiaron (proti průjmu).1 [Šafránek, Vaňková, 2002] Postup při první pomoci •
Přivolejte zdravotnickou pomoc: telefon 155 nebo 112.
•
Zachovejte klid a nahlaste operátorovi všechny potřebné údaje ( vaše jméno a příjmení, co se stalo, kde se nacházíte – orientační bod, počet zraněných a jejich stav).
•
Zeptejte se operátora, jak postupovat, než přijede zdravotnická pomoc.
•
Zjistěte všechny základní životní funkce.
Pokud je raněný v bezvědomí, opatrně jej uložte na záda a zakloňte hlavu, tím se uvolní dýchací cesty. Při krvácení přiložte tlakový obvaz. Proveďte protišoková opatření – ticho, teplo, tišící prostředky, stabilizovaná poloha. Resuscitace – nepřímá masáž srdce- dýchání z plic do plic – 30: 2. U dětí je poměr 15: 2, je – li zachránců více.
22
Nevhodné úkony při první pomoci •
Nesvlékejte šaty z poraněného.
•
Nevracejte vyhřezlé orgány do dutiny břišní!
•
Nerovnejte zlomené končetiny a nezatlačujte kostní úlomky do rány u otevřených zlomenin!
•
Neodstraňujte cizí vyčnívající těleso z rány. Neprovádějte násilnou změnu polohy poraněného.
•
Nepolévejte přímo rány dezinfekčním roztokem.
•
Nepodávejte tekutiny a léky ústy. [www.ibesip.cz]
2.9.
Výzbroj a výstroj
„Přísloví praví: Jak si kdo ustele, tak si lehne. Na kole platí něco podobného: Jak si kdo vybere, tak se sveze.“ 8 Než si pořídíme nové kolo, musíme se rozhodnout, kudy a po jakém povrchu chceme jezdit a jakému stylu jízdy dáme přednost. Můžeme rozlišit čtyři hlavní typy kol, které jsou relevantní pro potřeby této práce: •
Silniční kolo má lehčí stavbu, tenké pláště nebo galusky (průměr ráfků 28 palců). Výhodou je jeho nižší hmotnost a držení těla omezující odpor vzduchu, nevýhodou křehčí stavba, kvůli níž se nehodí do terénu, není možné ho také přetěžovat nosičem se zavazadly.
•
Trekkingové kolo na cestovních pláštích můžeme nazvat městským kolem s plným vybavením (velikost ráfků 28 palců), hodí se i na cesty s horším povrchem terénu, uvezeme naložený nosič se zavazadly.
•
Crossové kolo je novější typ kola, vychází z trekkingového, je však sportovnější a odlehčené o některé prvky výbavy (velikost ráfků 28 palců). Pláště s hrubším vzorkem využijeme v mírnějším terénu, v zásadě je použitelné do města i do přírody.
8
Šafránek, J. Kolo pro děti a jejich rodiče, s.16
23
•
Horské kolo (velikost ráfků 26 palců) se hodí do terénu, mimo pozemní komunikace či na vyloženě špatné cesty. Pevná stavba umožňuje plné zatížení zavazadly na přední a zadní nosič. Nehodí se na silnice s dobrým povrchem, jelikož valivý odpor plášťů je příliš velký. V případě jízdy na silnicích lze doporučit hladký vzorek a co nejvíce nahuštěné pneumatiky.
Při koupi nového kola je samozřejmostí pečlivý výběr, při němž si vyzkoušíme, jaký posed člověku nejlépe vyhovuje. To rozhodně nezjistíme přímo v prodejně, ale je třeba se na kole, třeba vypůjčeném, projet několik kilometrů. V dobré prodejně se zákazníkům dostane kvalifikovaného poradenství ohledně nastavení představce, sedla, atd. [Šafránek, 2000] Dětské kolo Dětské kolo je dobré zakoupit ve specializované prodejně, kde nám poskytnou odborné rady k jeho výběru. U dobrých obchodníků je samozřejmostí dobré seřízení kola a garanční kontrola po ujetí určitého počtu kilometrů nebo po uplynutí jisté doby, to vše zahrnuto v pořizovací ceně. Hlavním kritériem pro výběr dětského kola je věk a výška dítěte. Podle věku se můžeme rozhodovat pro konkrétní model, podle výšky zase pro správný průměr kol. Jednotlivé modely se liší také velikostí řídítek nebo výškou pedálů od země. U dětských kol je hlavním rozměrem průměr kola udávaný v palcích. Velikosti dětských kol podle věku můžeme orientačně rozdělit takto: •
3 – 4 roky
12”
•
4 – 7 let
16”
•
7 – 8 let
20”
•
9 – 10 let
24”
Toto rozdělení nemusí být univerzální, v prvé řadě záleží na tom, aby velikost kola dítěti vyhovovala. V případě zakoupení většího kola se však musíme ujistit, že je možné ho přizpůsobit růstu dítěte (polohování řidítek, sedla). Správná velikost kola zajistí jeho ovladatelnost, což logicky zvyšuje bezpečnost jízdy, rovněž musíme dbát na to, aby dítě nevhodně vybraným kola nebylo demotivováno. Obecně je třeba varovat před podezřele levnými výrobky a raději si trochu připlatit. Je samozřejmě třeba pořídit dítěti několik kol
24
podle toho, jak roste, nicméně to lze řešit i koupí kvalitního výrobku z druhé ruky. [Lišková, 2005] Oblečení Správné oblečení na kolo musí splňovat požadavky na pohodlí, účelnost a bezpečnost. Nesmí škrtit a musí odvádět pot od pokožky. Vhodné vlastnosti mají moderní materiály (např. tzv. funkční termoprádlo), naopak bavlna se nehodí, jelikož nasaje pot a studí. Záleží také na správné kombinaci s dresem a případně svrchní vrstvou, která neprofoukne. Je možné dětem pořídit i cyklistické kalhoty s vložkou. Neměli bychom zapomenout ani na rukavice, které do jisté míry ochrání dlaně při pádech. Dětské oblečení musí být pestré, opatřené reflexními prvky, musí zvyšovat viditelnost, a tak i bezpečnost dětí. [Lišková, 2005] Další doplňky Láhev s pitím musí být pro dítě snadno dosažitelná a snadno vyjmutelná z držáku, aby se dítě obešlo bez asistence dospělých. V současné době existuje široký sortiment brašen a brašniček, které se dají umístit na řídítka, pod sedlo, do rámu nebo na nosič, záleží jen na tom, jak se hodí na dětské kolo. Blatníky jsou samozřejmostí i na dětském kole, zvyšují komfort i bezpečnosti jízdy za špatného počasí. Je otázkou, zda vybavovat dětské kolo hustilkou a nářadím, výměna duše je totiž fyzicky poměrně náročná. [Lišková, 2005] Pro zvýšení bezpečnosti dětí na silnici musíme udělat maximum, platí zde pravidlo vidět a hlavně být viděn. Kolo je nutné vybavit světly, blikačkami, odrazkami, existují i reflexní nálepky na rám, od věci není pro děti ani reflexní vesta nebo praporek jasné barvy čnící na pružném prutu za sedlem. Uveďme ještě důležitou bezpečnostní poznámku k sedlu a řídítkům. Obojí musí mít značku minimálního zasunutí, což je velmi důležitý údaj z hlediska bezpečnosti. Pokud bychom tuto hodnotu překročili, riskujeme zdraví dítěte, neboť by mohlo dojít k vyvrácení sedla nebo řídítek.
25
Z hlediska bezpečnosti platí: •
Minimální zasunutí řídítek – 65 mm.
•
Minimální zasunutí sedlovky – 2x průměr sedlovky.
[Lišková, 2005] Brzdy Stejně tak jako u kol pro dospělé, i u dětských kol jsou funkční a dobře ovladatelné brzdy nezbytností. Dětská kola mohou mít stálý pohon, tzn., že pedály se točí stále, aniž bychom šlapali. Pokud dítě přestane šlapat, vlastně tím zabrání pedálům točit se a kolo brzdí. Tento druh brzdění najdeme u kol pro ty úplně nejmenší. Další variantou je tzv. torpédo nebo také protišlap – kolo zabrzdíme šlápnutím pedálu dozadu. Třetí možností je ruční brzda na řídítkách a nebo kombinace ruční brzdy a torpéda. Tady je na místě jedno upozornění – je-li na kole pouze ruční brzda, musí být vpravo na řídítkách. Na dospělém kole je zadní brzda vpravo a přední vlevo, většina z nás má totiž v pravé ruce větší sílu. Děti mají poměrně malé ruce a nepříliš velkou sílu, také z tohoto důvodu mají kola pro nejmenší torpédo. U ruční brzdy musíme zkontrolovat, zda ji dítě dokáže snadno stisknout. To, co se nám zdá snadné, nemusí být snadné pro něj. Páka brzdy nesmí být daleko od řídítek, aby na ni malá dětská ruka dosáhla. Brzdění musí probíhat lehce, bez zadrhávání či nerovnoměrného stisku. Obzvláště v dlouhých či prudších sjezdech musíme mít jistotu, že kolo spolehlivě brzdí. Konce brzdových lanek musí být kryty, šrouby brzd se nesmějí samovolně povolovat, měli bychom je pravidelně seřizovat. [Lišková, 2005] Povinná výbava kola: Jízdní kolo musí být vybaveno: •
Dvěma na sobě nezávislými brzdami.
•
Zadní odrazkou červené barvy.
•
Přední odrazkou bílé barvy.
•
Oranžovými odrazkami na pedálech.
•
Nejméně jednou oranžovou odrazkou na výpletu předního nebo zadního kola.
26
Vybavení jízdního kola pro jízdu za snížené viditelnosti: •
Světlomet svítící dopředu bílým světlem.
•
Zadní svítilna červené barvy.
[http:www.ibesip.cz]
27
2.10. Kolo pro děti a učitele „Cyklistika se může stát celoživotní pohybovou aktivitou, člověk může najít cestu ke kolu v kterémkoli věku.“ 9 Cyklistika přispívá i ke zlepšení vzájemných vztahů mezi lidmi, dává nám možnosti zvládnout vlastní silou velké vzdálenosti, spojuje příjemné s užitečným. Kolo umožňuje kontakt s přírodou, pohled ze sedla kola je možné s nadsázkou srovnat s pohledem ze sedla koně. Tuto souvislost potvrzují i názvy z počátku jeho novodobé historie, kdy se kolo také nazývalo hobby-horse, dandy-horse. Seznámení s jízdním kolem probíhá mnohdy v raném věku dítěte. Je samozřejmostí v rodinách, které se věnují společnému sportování. To je pro další vývoj dítěte velmi důležité. Když rodiče na kole nejezdí, dorůstající děti si k němu většinou najdou cestu prostřednictvím kamarádů. Děti ve věku 6 – 11 let kolo vítají jako prostředek, jak se rychle vzdálit z dosahu dospělých, Jsou již dostatečně vyspělé a většinou umějí jezdit na kole, mohou bez problému zvládat jízdu na ulicích v okolí svého domu. Je nutné neustále jim připomínat, aby jezdily po pravé straně vozovky, dávaly pozor na blížící se auta, stopky a světla semaforů, aby zastavovaly a rozhlédly se, pokud křižují vozovku nebo vjíždějí do silnice. Věk mezi 11. – 15. rokem je nejnebezpečnější období, kdy děti nerady dodržují pravidla, opouštějí okolí bydliště a pouštějí se dál, na rušnější silnice. Pokud jim to rodiče nedovolí, mnohdy ze vzdoru přestanou na kole jezdit. Děti v tomto věku již většinou ovládají pravidla provozu, což je však důležité kontrolovat společnou jízdou, kde nám své dovednosti ukážou. Škola Velmi častá je skutečnost, že ve vývoji malého cyklisty převládá nedostatek informací o zásadách správné jízdy na kole, o životosprávě při delších jízdách, o výběru kola či oblečení. Člověk často doplatí na to, že mu tyto poznatky nebyly poskytnuty včas. V procesu seznamování a využívání jízdního kola by mohla hrát základní škola velmi výraznou úlohu.
9
Šafránek, J. Kolo pro děti a jejich rodiče, s.15
28
Vždyť dobrá škola má člověka připravit na plnohodnotný život, jehož součástí může být i jízda na kole. [Šafránek, 2000] Co říká vzdělávací program základní školy k jízdě na kole? Kolo je zařazeno v tematickém celku Turistika a pobyt v přírodě. Je vhodné ho však při příznivých podmínkách vkládat do výuky i v jiné formě. V 1. a 2. ročníku ZŠ je v osnovách pouze jízda na koloběžce, ale jako rozšiřující může být již učivo další vzdělávací etapy, tj. 3. – 5. ročníku, kde je již jízda na kole: nasedání, sesedání, jízda v přímém směru, zatáčení, odbočování, brzdění, zastavení. Pro 6. – 9. ročník jsou v osnovách obsaženy pojmy spojené s cykloturistikou, jízda na kole, horském kole, přesun po trase mimo silnici a v rozšiřujícím učivu i na silnici jízda zručnosti. Z hlediska praktické funkčnosti základního vzdělání je jasně definováno, že by se žák měl v průběhu základního vzdělávání naučit jízdě na kole. [Jeřábek, 2003] Tyto skutečnosti jsou však čerpány ze vzdělávacího programu Základní škola, č.j. 16 847/962, podle kterého se v současné době učí už jen ve 4., 5. a
9. ročníku. V Rámcovém
vzdělávacím programu pro základní vzdělávání cyklistika zahrnuta není. Tuto výuku je možné v ŠVP začlenit do tělesné výchovy pod kapitolu jiné sporty. Učitelé, kteří se chtějí dětem věnovat a rozšiřovat jejich znalosti, schopnosti a dovednosti i v této oblasti, na sebe berou odpovědnost a všechna rizika spojená s jízdou na kole s kolektivem dětí. Nejsou totiž mnohdy podporováni svými nadřízenými, kteří berou výuku jízdy na kole jako něco, co se vymyká běžným školním osnovám. Učitel, který si uvědomuje tvrdou realitu cyklistického života a nenechává nic náhodě, připraví děti na běžné používání kola v celém dalším životě. V současné době, kdy základních školy používají vlastní školní vzdělávací program, se velmi často setkáváme s názvy Škola pro život, Škola pro všechny, Otevřená škola. Všechny tyto školy inzerují to, že škola se stává otevřenou institucí, otevřenou pro rodiče i obec, její nabídka se rozšiřuje i o další vzdělávání a zájmovou činnost. Funkce školy přechází i do oblasti naplňování volného času pro všechny věkové kategorie. Nové pojetí školy posiluje výchovnou roli, již převzala s nárůstem počtu rodin, kde je výchovné působení jakýmkoli způsobem narušené. Škola by měla poskytovat co největší množství příležitostí, podnětů a lákadel v nejrozmanitějších oborech činnosti,což není vždy možné v průběhu vyučování povinným předmětům. Dobrá škola nabízí mnohé zájmové
29
kroužky, láká děti k tomu, že rády tráví ve škole vlastně i svůj volný čas. Předchází tím tomu, aby děti pobývaly ve volném čase na ulici s různými partami vystavené ohrožení drogami, násilím, šikanou. Při výletech s dětmi můžeme komunikaci ozvláštnit cyklistickou mluvou – slangovými výrazy. Děti rády napodobují mluvu dospělých, nové výrazy je pobaví. Budou se cítit jako opravdoví cyklisté, když budou tato slova používat. Dospělí se budou bavit tím, jak legračně tato slova z dětských úst zní. Některé slangové cyklistické výrazy •
Osma – rozcentrované kolo.
•
Velká pila – těžký převod (velký převodník a malý pastorek).
•
Jízda v háku – jízda v těsném závěsu za jiným cyklistou, šetří cyklistovi v závětří až třetinu výkonu, který by musel podávat při jízdě v čele skupiny, tzv. na špici.
•
Ušít si žaket – v cyklistické mluvě je to stav absolutního vyčerpání zásobních cukrů v krvi cyklisty, které se navenek projevuje zpomalením až zastavením jízdy, v krajním případě cyklista upadne do mdlob.
•
Čapáky – cyklistické dlouhé přiléhavé kalhoty, tzv. čapí nohy.
•
Espédéčka – druh nášlapných pedálů – název od „SPD“ (Shimano pedal system).
•
Kufry – zarážky na botách pro klasické i nášlapné pedály.
•
Ustlat si – spadnout z kola.
[Šafránek, 2000]
30
3. Cíle a úkoly diplomové práce 3.1.
Cíle práce
Cílem této práce je vytvoření metodického materiálu umožňujícího zařazení jedné hodiny cykloturistiky týdně do ŠVP škol v regionu Česká Kanada. V rámcovém vzdělávacím programu pro nižší stupeň základní školy je vyčleněno celkem 10 hodin tělesné výchovy týdně, po dvou hodinách v každém ročníku. Tuto časovou dotaci je možné posílit o disponibilní hodinu, a právě tuto můžeme využít pro navýšení počtu hodin TV v pátém ročníku zařazením hodiny cyklistiky. Teoretická část diplomové práce pojednává o bezpečnosti silničního provozu, výbavě cyklisty, první pomoci, zdravém životního stylu, to vše v návaznosti na kurikulární reformu obsaženou v Bílé knize 10 . Další oblastí, které jsem věnovali pozornost, jsou specifika jízdy ve skupině, a pro zpestření jsme zařadili slangové cyklistické výrazy. V metodické části vypracujeme manuál her, pomocí nichž si děti osvojí a upevní dovednosti a vědomosti potřebné pro jízdu na kole. Těchto her se bude využívat převážně v zimních měsících a za špatného počasí, kdy se nedá vyjet na kole. Jsou určeny pro pobyt v tělocvičně, ve třídě, popřípadě na školním či dopravním hřišti. V praktické části práce sestavíme podrobný itinerář tras cyklovýletů v oblasti České Kanady s výchozím místem ve městě Slavonice. Trasy výletů jsou vhodné nejen pro žáky páté třídy, pro dětské tábory, zájmové organizace, ale i rodiny s dětmi.
3.2.
10
Úkoly práce
•
Nastudovat mapy a literaturu vztahující se k oblasti České Kanady.
•
Zvolit vhodné trasy s ohledem na náročnost a bezpečnost dětí 1. stupně ZŠ.
Bílá kniha – Národní program rozvoje vzdělávání v České republice vznikl na základě
usnesení vlády České republiky č. 277 ze dne 7. dubna 1999, která v něm – v návaznosti na programové prohlášení z července 1998 – schválila hlavní cíle vzdělávací politiky. Přijaté cíle se staly východiskem „Koncepce vzdělání a rozvoje vzdělávací soustavy v České republice“ zveřejněné Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 13. května 1999.
31
•
Projet vybrané trasy a ověřit si, zda odpovídají předpokládaným skutečnostem.
•
Obsahově a metodicky zpracovat vhodné trasy
4. Metodická část 4.1.
Metodický pokyn k zajišténí bezpečnosti a ochrany zdraví ve školách zřizovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy
Důležitým úkolem školy kromě výchovně vzdělávací činnosti je rovněž zajištění bezpečnosti žáků při vyučování a na akcích pořádaných školou. K tomu vydalo MŠMT Metodický pokyn k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví. V platnost vešel 1. ledna 2006. Pro účely práce vybíráme následující odstavce: Od 1. ledna 2006 nabývá účinnosti Metodický pokyn k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů ve školách a školských Předcházení rizikům 1.
Školy zajišťují bezpečnost a ochranu zdraví žáků při vzdělávání a výchově (dále jen „vzdělávání“), činnostech s ním přímo souvisejících a při poskytování školských služeb. K zabezpečení tohoto úkolu škola přijímá na základě vyhledávání, posuzování a zhodnocování rizik spojených s činnostmi a prostředím opatření k prevenci rizik. Při stanovení konkrétních opatření bere v úvahu zejména možné ohrožení žáků při vzdělávání v jednotlivých předmětech, při přesunech žáků v rámci školního vzdělávání a při účasti žáků školy na různých akcích pořádaných školou. Zároveň přihlíží k věku žáků, jejich schopnostem, fyzické a duševní vyspělosti a zdravotnímu stavu.
2.
Škola podle školního vzdělávacího programu, zpracovaného na základě příslušného rámcového vzdělávacího programu, seznamuje žáky s nebezpečím ohrožujícím jejich zdraví tak, aby bylo dosaženo klíčových kompetencí vztahujících se k ochraně zdraví žáků a jejich bezpečnosti. Tyto klíčové kompetence jsou vytvářeny na základě vzdělávacího obsahu - očekávaných výstupů a účelně zvoleného učiva. Ve školním vzdělávacím programu je ochrana a bezpečnost zdraví součástí výchovy ke zdravému životnímu stylu a zdraví člověka, chápanému jako vyvážený stav tělesné, duševní a sociální pohody. Jedná se o nadpředmětové téma, jehož součástí je mimo jiné dopravní výchova, ochrana člověka za mimořádných událostí, problematika první
32
pomoci a úrazů, prevence sociálně patologických jevů, ochrana před sexuálním zneužíváním atp. 3. Školy jsou při vzdělávání a s ním přímo souvisejících činnostech a při poskytování školských služeb povinny přihlížet k základním fyziologickým potřebám žáků a vytvářet podmínky pro jejich zdravý vývoj a pro předcházení vzniku sociálně patologických jevů. Rámcové vzdělávací programy stanoví kromě konkrétních cílů, formy, délky a povinného obsahu vzdělávání i podmínky bezpečnosti a ochrany zdraví. Zdravotní předpoklady 1. Školy se řídí ustanoveními zvláštních předpisů, jež se týkají zjišťování zdravotního stavu žáků a jejich zdravotní způsobilosti pro příslušný obor vzdělání. 2. Pro účast na některých vzdělávacích činnostech školy, například na škole v přírodě, sportovních a tělovýchovných akcích, výuce plavání nebo lyžařském výcviku, se vyžaduje zdravotní způsobilost, kterou posuzuje a posudek vydává praktický lékař pro děti a dorost. Praktický lékař pro děti a dorost, který dítě registruje, v posudku dále uvede, zda se dítě podrobilo stanoveným pravidelným očkováním nebo má doklad, že je proti nákaze imunní nebo že se nemůže očkování podrobit pro trvalou kontraindikaci. 3. Zákonní zástupci nezletilých žáků a zletilí žáci jsou povinni informovat školu o změně zdravotní
způsobilosti,
zdravotních
obtížích
žáka
nebo
jiných
závažných
skutečnostech, které by mohly mít vliv na průběh vzdělávání nebo na účast na akcích podle odstavce 2. 4. Změny zdravotního stavu, ke kterým dojde v průběhu vzdělávání a s ním přímo souvisejících činnostech a které mohou mít vliv na zapojení žáka do prováděných činností,oznamují žáci okamžitě příslušnému pedagogickému pracovníkovi. Poučení žáků 1. Škola zajistí, aby žáci byli poučeni o možném ohrožení zdraví a bezpečnosti při všech činnostech, jichž se účastní při vzdělávání nebo v přímé souvislosti s ním. Sportovně turistické kurzy 1. Před zahájením kurzu jsou účastníci poučeni školou o vhodné výstroji. Při nástupu na kurz je provedena určeným pedagogickým pracovníkem její kontrola. Bez potřebného vybavení nemohou být žáci do kurzu přijati. Zákonní zástupci žáka a zletilý žák
33
předloží před odjezdem prohlášení o tom, že je žák zdravý. Rovněž se doporučuje před zahájením kurzu sjednat pojistnou smlouvu s pojišťovnou. (Jednorázové úrazové připojištění žáků, pojištění pedagogických pracovníků z odpovědnosti za škodu vzniklou při výkonu povolání.) 2. Kurzy vedou pedagogičtí pracovníci, kteří odpovídají za činnost instruktorů. Jejich činnost řídí a kontroluje vedoucí kurzu. Zároveň kontrolují dodržování předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví. Žáci se dělí do družstev podle výkonnosti. Družstvo má nejvíce 15 žáků, pokud není zvláštními předpisy a tímto pokynem stanoven pro některé činnosti počet nižší. Družstvo žáků škol a tříd samostatně určených pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami tvoří polovina nejvyššího počtu žáků třídy stanoveného zvláštním předpisem. Počet pedagogických pracovníků nesmí být menší než počet družstev. Kurzy s počtem do 30 žáků musí doprovázet tři zletilé osoby, které jsou plně způsobilé k právním úkonům a v pracovněprávním vztahu ke škole, přičemž minimálně jedna osoba musí být pedagogickým pracovníkem. 3. Pedagogičtí pracovníci a instruktoři jsou povinni dbát na úroveň pohybové vyspělosti, předchozí výcvik, výkonnost a zdravotní stav žáků. Během kurzu (výletu) přihlížejí k aktuálnímu počasí, zařazují včas a v přiměřené míře přestávky pro odpočinek. O trase a časovém plánu kurzu (výletu) musí být informován vedoucí kurzu, popřípadě odpovědný zástupce ubytovacího zařízení. 4. Před zahájením cyklistického kurzu ověří vedoucí kurzu povinné vybavení, technický stav jízdních kol (včetně povinnosti mít ochrannou přilbu) a znalosti žáků o pravidlech silničního provozu, bez jejichž znalosti se žáci nemohou kurzu zúčastnit. V silničním provozu má družstvo maximálně 10 cyklistů, za které odpovídá vedoucí družstva. Trasu přesunu volí vedoucí kurzu s ohledem na výkonnost a zdravotní stav žáků, na stav a frekvenci dopravy na komunikaci atd. Při přesunech v rámci cyklistického kurzu za dopravního provozu musí být na začátku a na konci skupiny zletilá osoba, která je plně způsobilá k právním úkonům a v pracovněprávním vztahu ke škole, přičemž minimálně jedna osoba musí být pedagogickým pracovníkem. [www.msmt.cz]
4.2.
Dopravní výchova
Dopravní výchově je věnovaná pozornost v RVP ZV ve vzdělávacím oboru Člověk a jeho svět v tematickém okruhu Místo, kde žijeme a v tematickém okruhu Člověk a jeho zdraví.
34
Zařazení dopravní výchovy do výuky v rámci prvouky a přírodovědy je vhodné ve 3. a 4. ročníku, kdy žáci dovrší 10 let. Od tohoto věku se stávají samostatnými účastníky silničního provozu. Na základě zkušeností doporučujeme dopravní výchovu vyučovat formou získání cyklistického „řidičského průkazu“. Děti budou motivované tím, že jim vytvoříme průkazky s fotografiemi, které jim mohou být slavnostně předány. Na internetových stránkách Ministerstva dopravy oddělení BESIP je umístěn podrobný metodický návod pro výuku dopravní výchovy. V rámci přípravy na cyklokurz je možné využít některých činností uvedených na těchto internetových stránkách pro zopakování znalostí v oblasti silničního provozu a návštěvy dopravního hřiště v Brně. (např. Městské policie Brno – odbor prevence). [http:www.ibesip.cz]
4.3.
Hry pro malé cyklisty
„Hra je nejefektivnější prostředek zdokonalování v nějaké činnosti. Bylo by nerozumné nevyužít toho i pro jízdu na kole, zvláště když si uvědomíme, jaká nebezpečí jsou s ní spojena.“ 11 Dříve než s dětmi uskutečníme cyklovýlet, je nutné, aby pomocí her na kole trénovaly schopnosti jako je rovnováha, rychlost rozhodování, trpělivost, soustředění a vytrvalost. Cílem pedagogů je připravit děti na situace, které v běžném provozu mohou nastat. V tom nám pomohou hry, které motivují děti před vyjížďkou. Metodické hry budou zařazovány v disponibilní hodině tělesné výchovy. „Důležitý je zájem dětí a úspěšnost v prováděné činnosti.“ 12 Největší motivací, a to nejen u dětí, je vlastní úspěch. Hry na kole, vykonávané mimo školní lavice, mohou pomoci získat sebevědomí i jedincům, kteří nejsou příliš úspěšní v ostatních předmětech. 11
Šafránek, J. Kolo pro děti a jejich rodiče, s. 73
12
Šafránek, J. Kolo pro děti a jejich rodiče, s. 73
35
Hry jsou určeny pro žáky 5. tříd, nejedná se tedy o začátečníky. Mohou jet samostatně po silnici a měli by si osvojit další dovednosti, které jejich jízdu učiní bezpečnější. [Šafránek, 2000] Tyto hry nemůžeme vykonávat za každého počasí, je třeba mít přichystaný doplňkový program vhodný pro zimní měsíce či pro případ špatného počasí. Hry na kole jsou doplněny motivací. Děti zapojí svoji fantazii, ocitnou se najednou na jiných místech, než je škola či školní hřiště. Důležitou součástí her jsou pravidla fair – play, nejen v cyklistice, ale i v každém sportu. S tím úzce souvisí sebehodnocení dětí, které je nezbytné. Měli bychom vést děti k pomoci ostatním spolužákům. Můžeme uvést příklad cen fair – play za pomoc i jinému týmu. Každou hodinu je nutné na konci zhodnotit. Pokud probíhala soutěž, vyhlásit výsledky. Děti v rámci autoevaluace zhodnotí, v čem byly úspěšné, z čeho měly strach, co by v další hodině potřebovaly procvičit.
4.3.1
Rychlý počtář
Zaměření: Rovnováha, rychlost, pohotovost. Pomůcky: Karty s čísly od 1 do 20. Prostředí: Hřiště. Motivace: Pan listonoš jel na kole s brašnou se 20 dopisy. Nešťastně spadl a dopisy se mu vysypaly. Měl je očíslované – od 1 do 20. My máme za úkol pomoci mu je spočítat. Příprava: Na celou plochu hřiště rozmístíme karty s čísly od 1 do 20. Popis: Cyklisté se postaví na start v předem určeném pořadí. Vyjíždí v minutových intervalech. Hledají čísla od 1 do 20 jdoucí po sobě. Každou kartu s číslem mají za úkol objet
36
tak, aby se nedotkli nohou země. Každou kartu objedou jednou dokola. Při hodnocení využijeme autoevaluace. Za každé dotknutí nohou země si děti připočítají trestný bod. Bezpečnost: Chováme se ohleduplně k ostatním cyklistům, které na trati potkáme. Dle pravidel silničního provozu máme na paměti přednost zprava.
4.3.2 Kolo nebo drezína? Zaměření: Rovnováha na kole při odrážení nohama od země. Pomůcky: Křída. Prostředí: Hřiště. Motivace: Ví z vás někdo, co je to drezína? Drezínu považujeme za předchůdce dnešního kola. Vynalezl ji Ludwig von Drais, který žil na přelomu 18. a 19. století. Nejedná se ale o kolo, které my známe. Budeme se vsedě odrážet nohama od země. [Soulek, Martinek, 2000] Příprava: Vyučující nastaví dětem sedlo na nejnižší možnou výšku, aby v sedle dosáhly celou plochou chodidla na zem. Podle velikosti hřiště a počtu žáků nakreslí na zem přibližně 1,5 m široké souběžné koridory. Po 10 metrech od startovní čáry vyznačíme první metu, za dalších 10 metrů druhou metu. Děti rozdělíme do družstev, ve kterých pojedou štafetovou jízdu. Popis: Děti jezdí zároveň ve všech koridorech. Po přejetí první mety předají štafetu dětem stojícím na první metě. Po předání štafety seskočí z kola a ukázněně se přesunou na start. Děti z první mety pokračují na druhou metu, kde rovněž předají štafetu, seskočí z kola a přesunou se na start. Obměna: •
Použijeme jiný druh pohonu – odraz oběma nohama současně.
•
Zvýšíme sedlo.
•
Projíždíme mezi kužely.
37
Bezpečnost: Je nutné upozornit děti, aby se odrážely zeširoka, aby se neuhodily o pedály. [Šafránek, 2000]
4.3.3 Královna Koloběžka I. Zaměření: Cvičení rovnováhy. Pomůcky: Křída, 3 kužely. Prostředí: Hřiště 20x40 m. Motivace: Dnes se na chvíli staneme pohádkovou postavou – Královnou Koloběžkou I., vytvoříme z našich kol koloběžky. Příprava: Na hřišti nakreslíme 4 – 6 koridorů širokých 2 m. Na pravém okraji postavíme po 10 m kužely. Od každého nakreslíme čáru rovnoběžnou se startovní. Popis: Děti si stoupnou vnitřní nohou na pedál na stranu kola, která je pro ně pohodlnější. Vnější nohou se odrážejí. Budou používat kolo jako koloběžku. Nejprve mají za úkol projet koridorem bez rovnovážných problémů a bez přejetí hranic koridoru. Počet odrazů nepočítáme. Cestou zpět se děti vrací po předem určeném okraji hřiště. Obměna: Na zpáteční cestu závodníci seskočí z kola, vymění si stranu kola a odrazovou nohu. [Šafránek, 2000]
4.3.4 Pozor, potok! Zaměření: Kontrolovaný pád. Pomůcky: 2 žíněnky, křída. Prostředí: Hřiště.
38
Motivace: Jedeme lesem, najednou se před námi objeví potok. Musíme rychle zareagovat a seskočit z kola, abychom se nevykoupali. Příprava: Křídou nakreslíme dvě rovnoběžné čáry, které představují potok. Kolmo na ně umístíme dvě žíněnky, které leží naproti sobě před potokem. Popis: Pády z kola simulovat nebudeme, vyučující trénuje s dětmi v TV kotouly, které se při pádech z kola dají využít. Děti jezdí v intervalu jedné minuty. Když přijedou k potoku, seskočí z kola na jednu nebo na druhou stranu – na žíněnku. Cestou zpět utíkají na start, vedou kolo vedle sebe. Bezpečnost: U pádů z kola je třeba pamatovat na to, že nesmíme nechat před sebou natažené ruce, mohli bychom si je zlomit. V lepším případě se pokusíme „sbalit“ do kotoulu a chránit si hlavu, helma je samozřejmostí.
4.3.5 Údržba kola Zaměření: Zručnost, snaha o údržbu vlastního kola. Pomůcky pro učitele: Přední nebo zadní kolo, stará děravá duše, sada lepení, montážní páčky, nádoba s vodou, hustilka. Pomůcky pro žáka: Stará děravá duše, sada lepení, hustilka. Prostředí: Třída. Motivace: Jedeme lesem navštívit babičku. Najednou zjistíme, že jsme píchli. K babičce je to ještě kus cesty a poblíž není žádný servis. Musíme si tedy pomoci sami a opravit píchlou duši. Příprava: Vyučující přinese do třídy přední nebo zadní kolo z bicyklu a ostatní pomůcky. Popis: Vyučující předvede dětem sundání pláště z duše kola. Za asistence učitele se děti pokusí sundat plášť z duše pomocí montážních páček. Děti si vyzkouší i lepení duše – nafouknutím duše a následným ponořením do vody najdeme postižené místo, smirkovým papírem očistíme postižené místo, namažeme lepidlem, necháme 20 minut uschnout.
39
Přiložíme záplatu, pevně stiskneme a necháme zatížené, poté zkusíme duši nafouknout hustilkou.
4.3.6 Boj o území Zaměření: Rovnováha. Pomůcky: Křída. Prostředí: Hřiště. Motivace: Cizí cyklista nám vjel na náš pozemek. Budeme s ním soutěžit, kdo s koho a snažit se ho vytlačit ven z našeho pozemku. Příprava: Učitel nakreslí na zem kruh. Popis: Do kruhu vyšleme dva jezdce. Pojedou oba po kruhu a budou se snažit, aby soupeř vyjel nebo ho donutit, aby sundal nohu z pedálu. Poraženým se stává jezdec, který byl vytlačen z kruhu nebo se neudržel v sedle. [Lišková, 2005] Bezpečnost: Nesmí se najíždět předním kolem na soupeře, vytlačujeme pouze dotykem ruky na rameno.
4.3.7 Šifry na skalách Zaměření: Rychlost, paměť. Pomůcky: Jednoduché kresby s cyklistickou tematikou označené různými čísly. Prostředí: Hřiště. Motivace: Zahrajeme si na detektivy. Vydali jsme se na výlet a na skalách jsme objevili záhadné šifry, které se pokusíme rozluštit.
40
Příprava: Vyučující připevní kresby ze všech stran hřiště v dostatečné vzdálenosti od sebe. Popis: Děti rozdělíme do družstev – dle počtu žáků. Skupina vyrazí ze startu a po dobu jedné minuty se pokusí zapamatovat co nejvíce šifer, které po cestě viděla (obrázek s číslem). Každý jede k vyučujícímu, nahlásí mu svoji „šifru“, případně několik, podle počtu zapamatovaných předmětů během jízdy. Učitel zapisuje správné odpovědi, mohou pomoci necvičící žáci. Po jízdách všech družstev můžeme některé obrázky pozměnit. Bezpečnost: Neohrozit ostatní členy družstva, jízda v jednom určeném směru.
4.3.8 Jak se do lesa volá… Zaměření: Koordinace pohybů, rovnováha, pozornost. Prostředí: Hřiště. Motivace: Jistě všichni znáte staré přísloví „Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá“. My si dnes zahrajeme, jak by to asi mohlo vypadat při jízdě na kole. Předvedu vám za jízdy nějaký pohyb rukou nebo nohou a vy ho po mně zopakujete. Potom si to vyzkoušíte sami s jedním vedoucím. Popis: Vyučující jede jako první, ostatní jedou za ním a napodobují po něm pohyby (zvednutí levé/pravé ruky, upažení, připažení, mávání…). Je nutné ukazovat gesta výrazně a jet ve větší vzdálenosti od ostatních účastníků, aby dobře viděli. Bezpečnost: Musíme jet pomalu, dodržovat dostatečné vzdálenosti mezi cyklisty.
4.3.9 Cyklistická móda Zaměření: Volba správného oblečení do různého počasí, zatížení také jiných svalových skupin než na kole. Prostředí: Hřiště. Pomůcky: Cyklistické oblečení, křída.
41
Motivace: Jistě znáte situaci (obzvláště děvčata), kdy ráno stojíte před skříní a nevíte, co na sebe. Cyklisté jsou na tom podobně. My budeme ale připraveni, dnes si to natrénujeme. Příprava: Nakreslíme startovní čáru a koridory. Děti si připraví každé svoji hromádku s cyklistickým oblečením. Popis: Vyučující sdělí cyklistům, kolik je venku zrovna stupňů. Podle toho si děti zvolí oblečení, které si na vyjížďku oblečou. Mají za úkol se co nejrychleji obléci a vyrazit na cestu. V předem určeném místě na ně bude čekat kolo. Ke kolu doběhnou, nasednou na něj a dojedou zpět na start. Rozdělíme běžeckou a jezdeckou část provázku. Vítězem je ten, kdo je první zpět na startu.
4.3.10 Co už všechno umím? Zaměření: Rovnováha, obratnost, přesnost, pohotovost, pozornost, řízení kola v různých podmínkách. Pomůcky: Křída, 20 kuželek, plastové láhve, tyče na stojánku, prkno 300x30x2 cm se sraženou hranou na kratší straně, stojany a laťka na skok do výšky, lavice, vědro, sada čísel nebo písmen, 2x stopky. Prostředí: Hřiště. Motivace: Všichni jistě znáte známý závod Giro d´Italia. My dnes budeme pořádat také závody, které se budou týkat spíše zručnosti. Některé prvky Gira si ale vyzkoušíme taky – např. jak se podává cyklistovi pití za jízdy. Příprava: Připravíme soutěž, ve které sestavíme do okruhu různé činnosti. •
V koridoru řídit rukou a dávat znamení pro odbočování vpravo (vyjetí z koridoru nebo chycení řídítek oběma rukama +5 s penalizace).
•
Projet slalom (neprojetí branky nebo sražení tyče +5 s).
•
Vyměníme ruce – znamení o směru jízdy – levá ruka naznačuje odbočení.
•
Přejet lávku z prkna na zemi (najetí a sjetí mimo krátkou stranu prkna +5 s).
42
•
Projet osmičku kolem kuželek (spadnutí kuželky nebo vynechání kuželky +5 s).
•
Uchopit plastovou láhev z lavičky vysoké 30 – 40 cm a položit ji do vědra, které je 5 m za lavičkou (neuchopení a nevložení +5 s a nevložení 5 s).
•
Slalom ve čtyřech brankách do cíle.
Popis: Každého cyklistu pouštíme ve dvouminutových intervalech. Pro rychlejší postup je třeba mít k dispozici dvoje stopky, aby mohli být dva závodníci na trati. Vyučující spustí stopky, jakmile přední kolo přejede startovní čáru. Při protnutí cílové čáry předním kolem zastavíme čas na stopkách. [Šafránek, 2000] Bezpečnost: Jízda v jednom směru, přiměřená obtížnost.
43
5. Praktická část 5.1.
Taktika jízdy ve skupině
Jízda ve skupině má své zásady. Našim cílem je spokojenost všech členů skupiny a hlavně šťastný návrat. Bez teoretické přípravy se neobejdeme. Každý člen má svoji funkci, kterou se podílí na bezpečnosti celé skupiny. I malé zaváhání může způsobit přinejmenším nepříjemnosti. Skupina musí respektovat důležitá pravidla a zásady. Dětem je nutné vštěpovat, že každý je členem pelotonu a má svoji určitou funkci. Musíme malým cyklistům vysvětlit, že se musí pohybovat tak, aby neomezili jiné členy skupiny a naopak aby svoji klidnou a ukázněnou jízdou chránili technicky slabší jedince. Mezi tyto zásady patří především: neměním prudce směr, nebrzdím prudce a bez upozornění, včas hlásím nerovnost a překážku, udržuji zvláště při jízdě z kopce dostatečné rozestupy a chovám se ohleduplně k ostatním členům skupiny. Při jízdě ve skupině musíme vždy vybrat vedoucího jezdce (dospělého), který má několik úkolů: udává vhodné tempo tak, aby skupina držela co nejvíce pohromadě, určuje místa na zastávky a dbá na to, aby nikdo nejel sám napřed. Smluvenými signály zároveň děti upozorňuje na nebezpečí na cestě, ať jde o výmoly, díry na vozovce, nebo jiné překážky, které je nutné objíždět. Před samotným vyjetím ve skupině je nutné děti teoreticky seznámit se zásadami bezpečné jízdy v pelotonu. S dětmi předem nacvičíme signály – vždy je lepší použít zvukové, tedy ústní signály před vizuálními znameními, aby se zejména menší děti mohly naplno věnovat řízení bicyklu a nepouštěli se zbytečně řídítek. Jedním ze signálů může být například: „Díra, objedeme zleva“, nebo „odbočíme vpravo“, „zastavíme na první polní cestě“, apod. Nejdůležitější je včas signalizovat brzdění, které má ve skupině velmi často na svědomí hromadnou kolizi a stejně tak objíždění zaparkovaných aut a dalších překážek, které děti v nepozornosti přehlédnou při přílišném soustředění se na cyklistu před sebou. Děti upozorníme, že pojedeme v předem určeném pořadí, které však můžeme v průběhu cesty měnit – za vedoucím se mohou děti střídat a získat tak pocit „leadera pelotonu“. Je jisté, že skupinka bude výkonnostně různorodá. Proto během občerstvovacích přestávek silnější jedince zabavíme fyzickou aktivitou, hrami apod. Pozice ve skupině je určena právě fyzickou
44
zdatností jedinců. Za vedoucím by v ideálním případě měli jet nejslabší cyklisté a ostatní silnější směrem ke konci skupiny podle výkonnosti. Jezdci ve skupině musí udržovat pravidelné rozestupy. Záleží na technické zdatnosti jednotlivých cyklistů. Proto čím zdatnější jezdci, tím menší rozestupy. U „vyježděných“ cyklistů můžeme vidět rozestupy v řádu centimetrů, pro školní skupinu však postačí rozestup 1,5-3 metry mezi jednotlivými jezdci. Během stoupání se vždy utvoří pomalejší a rychlejší skupinka – je nutné s první skupinkou vyslat buď dospělý doprovod nebo zodpovědného člena, který vybere vhodné místo, kde se počká na pomalejší část výpravy. Vždy důrazně dětem vysvětlíme, že nemohou zastavit na nepřehledném místě: před a za zatáčkou, před, na a těsně za horizontem, ve zúženém místě apod. Podaří-li se dětem tyto zásady vštípit, je celá skupina o pár šlápnutí do pedálů blíže šťastnému a bezproblémovému návratu domů.
5.2.
Popis krajiny cyklokurzu
Česká Kanada Pro území rozkládající se jihovýchodně od Jindřichova Hradce se vžil název Česká Kanada. Zasloužil se o to ráz zvlněné krajiny s rozsáhlými lesy a četnými rybníky. Česká Kanada skýtá velmi dobré možnosti pro cykloturistiku a jízda na kole je také nejlepší způsob, jak tento velmi malebný kout Česka poznat. [Dvořák, 2006] Česká Kanada je přírodní park, obepínaný na západě řekou Nežárkou a na východě Moravskou Dyjí. Hlavní část tvoří Novobystřická vrchovina. Středem České Kanady prochází evropské rozvodí mezi Severním a Černým mořem. Nejvyšším vrcholem je Vysoký kámen u Kunžaku (738 m). Chráněná oblast v okolí Kaprounu nabízí pohled na specifické porosty na rozsáhlých rašeliništích. Nalezneme tu řadu historických památek i přírodních krás, k nimž nás dovedou pohodlné turistické cesty i cyklotrasy. Na své si přijdou nejen pěší a cyklisté, ale i milovníci golfu. V zimě je možno využít běžkařských tras i sjezdovek u Nové Bystřice. [Koulová a kol., 2005]
45
Slavonice Slavonice se nacházejí v místech, kde Českomoravská vrchovina přechází do oblasti horního toku řeky Dyje, na rozhraní tří historických území – Čech, Moravy a Rakouska. Krajina se zde otevírá širší kotlinou. Město představuje výchozí bod severozápadním směrem do České Kanady, přírodního parku s nekonečnými, převážně jehličnatými lesy, bohatého na vodu, s množstvím rybníků. Chráněná území rašelinišť s jalovcovými porosty jsou specifickou oblastí s množstvím unikátních druhů fauny i flóry. Přes nevelkou nadmořskou výšku (500 – 550 m nad mořem) je toto území poměrně drsné, zejména zimy se tu vyznačují množstvím sněhu a silnými mrazy. Osídlení je poměrně sporadické – menší vesnice a města Dačice a Nová Bystřice. Na východ od Slavonic se dostáváme do moravského Podyjí a ke královskému městu Jemnice, kde se lesy proměňují ve smíšené a listnaté a podnebí je mnohem přívětivější. Rakouská část Podyjí pak otevírá území přecházející z lesnaté krajiny do zemědělského kraje polí a sadů. Samotné rakouské Podyjí je kraj vyznačený řekou, jejíž údolí jsou obklopená skalami, na kterých se tyčí majestátné hrady. [Koulová a kol., 2005]
Obr. 1: Náměstí ve Slavonicích (zdroj www.maps.google.cz).
46
Landštejn Landštejn byl vystavěn na konci 12. století. Součástí areálu tohoto hradu byl i z větší části dosud stojící kostel sv. Jana Křtitele. První písemná zmínka o hradu Landštejně se datuje do roku 1231, podle níž byl pravděpodobně prvním držitelem hradu moravský šlechtic Hartlieb z Landštejna. Za majitele Viléma z Landštejna (od roku 1315) dosáhl hrad velkého rozkvětu, v druhé polovině 15. století započala velkolepá přestavba. Po zásahu bleskem v roce 1771 zcela vyhořel, nebyl obnoven a od té doby se změnil ve zříceninu. V sedmdesátých letech 20. století bylo započato se zakonzervováním a rekonstrukcí areálu hradu. [Koulová a kol., 2005]
Obr. 2: Zřícenina hradu Landštejn (zdroj www.maps.google.cz).
47
Dačice Dačice jsou jedno z nejstarších měst na Českomoravské vrchovině. První písemná zpráva pochází z roku 1183. Dačice jsou zmiňovány jako osada na křižovatce obchodních cest. V první polovině 14. století se dostaly do majetku pánů z Hradce. V 19. století se Dačice staly sídlem okresních úřadů. Okresním městem zůstaly až do roku 1960. V roce 1843 zde byla vyrobena první kostka cukru na světě. Toto prvenství připomíná malý žulový pomníček.
Obr. č.3: Dačice (zdroj www.turistika.cz).
48
Maříž Maříž je starodávnou vesnici, v níž již ve 13. stol. existoval šlechtický statek s tvrzí a která se od 18. stol. pyšnila honosným barokním zámkem, potkal osud podobný mnoha vesnicím v česko – rakouském pohraničí. Nebýt několika romských rodin, které se odtud odmítaly odstěhovat, pravděpodobně by zcela zmizela z mapy. Zámek už dne nenajdeme. Zato toto malebné místo učarovalo po roce 1990 výtvarníkům a obnovená Maříž se stala domovem keramických dílen. [Koulová a kol., 2005]
Obr. č.4: Keramická dílna Maříž (zdroj www.maps.google.cz).
49
Český Rudolec První zpráva o tvrzi Českém Rudolci je z roku 1353. Tehdy náležela vladykům z Rudolce. V polovině 16. stol. prošla tvrz novorenesanční přestavbou a na konci 17. stol. byla přestavěna barokně. V roce 1860 ji zničil velký požár a to se stalo impulsem pro renovaci objektu ve stylu tudorovské novogotiky, takže se mu říká také „Malá Hluboká“. Za komunistického režimu došlo ke značné devastaci zámku. [Koulová a kol., 2005]
Obr. č.5: Český Rudolec (zdroj www.turistika.cz).
50
Trojmezí Nedaleko Starého Města pod Lanštejnem směrem na obec Maříž se nachází hraniční kámen Trojmezí, označující místo, kde se setkává území Čech, Moravy a Rakouska. [Koulová a kol., 2005]
Obr. č.6: Trojmezí (zdroj www.turistika.cz).
51
Montserrat Na kopci nad obcí Mutná stojí poutní kostel Panny Marie Montserratské. Byl založen roku 1636 spolu s kaplí a oltářem Panny Marie. Kaple byla klenutá a z kamene, kolem ní vzniklo šest menších kaplí a čtyři poustevny. Od roku 1989 dochází k oživování tohoto poutního místa, byly opraveny i varhany. [Koulová a kol., 2005]
Obr. č.7: Montserrat (zdroj www.maps.google.cz).
52
Muzeum čs. opevnění V období před druhou světovou válkou byl v okolí Slavonic vybudován systém opevnění československé hranice, dodnes připomínaný zbytky bunkrů. V jednom z nich, nacházejícím se východně od obce Klášter, bylo zřízeno Muzeum čs. opevnění. Hlavní objekt expozice je vybaven vnitřním zařízením a výstrojí čs. vojáků z roku 1938, včetně nainstalovaných kulometných lafetací. Poblíž se nachází druhý objekt, poničený trhavinami. Před pevnůstkou se nalézají zákopy z dnů zářijové mobilizace 1938. Další nedávno otevřené muzeum se nachází cca 2 km od Slavonic ve směru Stálkov. [Koulová a kol., 2005]
Obr. č.8: Muzeum čs. opevnění (zdroj www.turistika.cz)
53
5.3.
Přeprava kol
Při plánování cyklovýletů musíme mít na paměti, že může dojít k nečekané situaci, ať k prudké změně počasí nebo technickým problémům. Na všechny takové skutečnosti musíme být připraveni a naplánovat alternativní způsob návratu domů. Můžeme využít téměř všech dopravních prostředků. Ve městech MHD, mezi městy autobusové dopravy či vlaku. Za nejvhodnější považuji vlak, neboť se do něj bez problémů vejde i větší počet kol. MHD Cestování městskou hromadnou dopravou není jednoduché. Každé město má jiné podmínky pro přepravu kol. informace lze najít např. na internetových stránkách dopravních podniků jednotlivých měst. Vlak Některé vlaky mají speciální vagony označené obrázkem kola. Do těchto vagonů si kola nakládáme sami, což je šetrné pro kola, a máme je pod dohledem. V ostatních vlacích můžeme využít přepravu kol jako spoluzavazadlo. Cyklobus V posledních letech se v souvislosti s rozvíjející se cykloturistikou objevila nová služba. K frekventovaným cykloturistickým trasám vás dopraví cyklobusy. Cyklobus je speciálně upravený autobus, ve kterém lze převážet kola. Většinou je v zadní části autobusu upravený prostor pro zavěšení kol, zbytek autobusu slouží pro přepravu cestujících. Někdy se kola přepravují ve vleku pro kola za autobusem. [Šafránek, 2000]
5.3.1.
Cyklotrasa č.1
Slavonice – poutní kostel Božího těla – rybník Velký Troubný – Graselova sluj 13 – Schillerovy kameny – vodní pila Peníkov – Stoječín – Stálkov – Muzeum československého opevnění – Muzeum samorostů – Slavonice (18 km)
13
Na pomezí Čech, Moravy a Rakouska se od jara 2006 postupně rozběhly čtyři „Graselovy stezky“, vedoucí turisty po
místech spojených se slavným loupežníkem. K nabídce patří Nové Syrovice, u jejichž rybníka stával jeho rodný dům. Mezi Slavoniemi a Českým Rudolcem malebná Graselova sluj.[Homolová, M. MF Dnes, příloha Kavárna, s.36]
54
Mapa č.1: Cyklotrasa ze Slavonic přes Stálkov a Bejčkův Mlýn zpět do Slavonic.
Zdroj: www.cyklotrasy.info
55
Diagram č.1: Výškový profil cyklotrasy č.1.
Zdroj: www.cyklotrasy.info
56
Motivace: Jistě víte, co si člověk asi myslí, když o někom řekne, že je pěkný grázl. Ale dnes se dozvíte, že podle pověsti existoval člověk jménem Grassel, podle kterého toto hanlivé označení vzniklo. My se dnes vydáme po jeho stopách. Bral chudým, mlátil, zabíjel, až si vysloužil oprátku. Zkrátka grázl. Ostatně, to slovo máme po něm – jmenoval se Johann Georg Grasel. Nedávno by oslavil 220. narozeniny. Narodil se 4. dubna 1790, pod šibenicí stál 31. ledna 1818. Těch 28 let vyplnil natolik ohavnými skutky, že povýšil mezi nejobávanější loupežníky 19. století a na jeho popravu se tehdy přišlo podívat se šedesát tisíc zvědavců. S kumpány i bez nich řádil na česko – rakouském pomezí, na naší straně hlavně na Slavonicku, ale dosáhl až k Landštejnu, Nové Bystřici, Chlumu u Třeboně. Bez zábran a nelítostně přepadali osamělá stavení, fary, domky řemeslníků. [Homolová, 2010] Popis trasy: Ze Slavonic se vydáme ulicí Jana Žižky ve směru Stálkov. Ještě před železničním mostem zahneme doprava. Přejedeme železniční přejezd a stoupáme k poutnímu kostelu Božího těla. Místo na vrcholu nám poskytne výhled na panorama Slavonic. Pokračovat budeme polní cestou po „Graselově stezce“ směrem k lesu, po asfaltové silničce dojedeme k rybníku Velký Troubný. Stezka od rybníka vede ke sluji loupežníka Grasela a dále k Schillerovým kamenům. Od stoječínské křižovatky se vydáme vpravo k vodní pile Peníkov, pokračujeme do vesnice Stoječín. V místech, kde modrá značka protíná silnici mezi Stálkovem a Matějovcem, odbočíme doleva směrem na Stálkov. Projedeme Stálkovem a dále po silničce na odbočku Pfaffenschlag. Dostáváme se k Muzeu československého opevnění, odkud přejedeme lesní cestou doleva na silničku, po které dojedeme kolem občerstvení v Bejčkově mlýně a muzea samorostů zpět do Slavonic. Toto unikátní muzeum děti jistě zaujme, byla by chyba ho nenavštívit.
57
5.3.2.
Cyklotrasa č.2
Slavonice – Maříž – Trojmezí – Staré Město pod Landštejnem – hrad Landštejn – Pomezí – Rožnov – Matějovec – Český Rudolec – Peníkov – Vlastkovec – Slavonice (36 km) Motivace: Dnes si zahrajeme na výtvarníky. Navštívíme keramickou dílnu v Maříži, kde si každý z vás může namalovat svůj vlastní hrneček. Nebudeme si ho moci vzít s sebou, musí se nejprve nechat vypálit v peci a zanedlouho nám ho pošlou balíkem do školy. Potom budeme dobývat zříceninu hradu Landštejn. Když budete mít štěstí, zahlédnete zde Bílou paní. Popis trasy: Ze Slavonic vyrazíme směrem na Jindřichův Hradec, na kopci nad Slavonicemi odbočíme do Maříže na cyklotrasu č. 1003, která nás dovede na silnici. Odbočíme doleva a dojedeme do Starého Města pod Landštejnem. Na náměstí se vydáme po cyklotrase č. 32 k hradu. Pod hradem se nachází osada Pomezí. Pokračujeme po cyklotrase č. 1115 až na křižovatku, kde odbočíme po cyklotrase č. 1117 doprava směrem na Matějovec. Zde můžeme využít ke koupání rašeliništní rybník. Dále pojedeme po cyklotrase č. 1004 ve směru na Český Rudolec se zámkem nazývaným „Malá Hluboká“. Z Českého Rudolce se budeme držet cyklotrasy č. 1004, která nás přes Peníkov a Vlastkovec dovede do Slavonic.
58
Mapa č.2: Cyklotrasa ze Slavonic přes Landštejn a Matějovec zpátky do Slavonic.
Zdroj: www.cyklotrasy.info
59
Diagram č.2: Výškový profil cyklotrasy č.2.
Zdroj: www.cyklotrasy.info
60
5.3.3.
Cyklotrasa č.3
Slavonice – Dolní Bolíkov – Peč – Toužín –Dačice – Hradišťko – Loucký mlýn – Mutná – Montserrat – Slavonice (32 km) Motivace: Dnes uvidíme jeden z nejstarších mlýnů na Moravě – Loucký mlýn. Pojedeme k němu přes vesničku Peč. Vaším úkolem bude zjistit, odkud název této vsi pochází a z čeho asi vznikl. Dostanete půl hodiny času, abyste to zjistili a zapsali. Ze Slavonic vyrazíme směrem na Dačice. Z kopce klesáme do Dolního Bolíkova, překonáme stoupání a z kopce sjedeme do Peče. Přes další vršek se dostaneme do Dačic, odkud se vydáme směrem na Jemnici a na odbočce Hradišťko zahneme doprava. Dále pokračujeme po zelené turistické značce. Ta nás zavede k Louckému mlýnu, odkud se vydáme po silnici k vesničce Mutná. Stále po žluté vystoupáme k poutnímu kostelu Montserrat, odkud se vracíme do Slavonic.
61
Mapa č.3: Cyklotrasa ze Slavonic přes Dačice a Montserrat zpět do Slavonic.
Zdroj: www.cyklotrasy.info
62
Diagram č.3: Výškový profil cyklotrasy č.3.
Zdroj: www.cyklotrasy.info
63
5.3.4.
Cyklotrasa č.4
Slavonice – Maříž- Trojmezí – Kadolecký rybník – Slavonice (13 km) Motivace: Dnes se dostaneme na místo, kde jste jistě dosud nebyli. Jmenuje se Trojmezí, je to místo, kde se setkává území Čech, Moravy a Rakouska. Dá se tedy říci, že budeme jednou nohou stát na území tří států. Ze Slavonic vyrazíme směrem na Maříž. V keramické dílně si vyzdobíme hrnky, které si necháme vypálit a poslat poštou. Přes Trojmezí stoupáme směrem na Staré město pod Landštejnem, na křižovatce odbočíme doprava na Kadolec, kde nám bude odměnou odpočinek u rybníka. Odtud pojedeme po silnici do Slavonic.
64
Mapa č.4: Cyklotrasa ze Slavonic přes Trojmezí a Kadolec do Slavonic.
Zdroj: www.cyklotrasy.info
65
Diagram č.4: Výškový profil cyklotrasy č.4.
Zdroj: www.cyklotrasy.info
66
6. Závěr Jako cíl diplomové práce jsme si stanovili vytvoření metodického materiálu umožňujícího zařazení jedné hodiny cykloturistiky týdně do ŠVP škol v regionu Česká Kanada. V práci uvádíme nabídku činností, kterých lze využít při tvorbě tematického plánu výuky tělesné výchovy. Teoretická část pojednává o bezpečnosti silničního provozu, výbavě cyklisty, první pomoci, zdravém životním stylu. Důrazně upozorňujeme na výbavu cyklisty, která pomůže zvýšit bezpečnost našich dětí. Metodická část obsahuje metodický pokyn MŠMT k zajištění bezpečnosti žáků a manuál her, které vedou k upevnění dovedností a vědomostí nutných pro bezpečnou jízdu v terénu. Na základě zkušeností z praxe uvádíme vhodnou motivaci. Známé hry na kole jsme doplnili návrhy na jejich obměnu a přinášíme i vlastní náměty. V praktické části jsme popsali specifika skupinové jízdy a vypracovali podrobný popis cyklotras v turisticky atraktivní oblasti České Kanady. Vytvořili jsem itinerář tras vhodný pro žáky 5. tříd. Práci jsme tvořili s přesvědčením, že z ní bude patrná radost z jízdy na kole krásnou přírodou. Zamýšleli jsme ji sestavit tak, aby sloužila jako námět nejen pro učitele tělesné výchovy, vedoucím sportovních oddílů, ale i rodinám s dětmi.
67
7. Literární zdroje a dokumenty Autoři: 1. Beran, T. Nová pravidla silničního provozu: bodový systém a další změny silničního zákona. Brno: Computer Press, 2006. 99 s. ISBN 80–25–0909-7. 2. Dvořák, T. Cykloprůvodce Česká republika. Česká Kanada: 28 nejhezčích tras, trasy pro horská kola, výlety podle obtížnosti, od lehkých až po náročnější, mapy a výškové profily u každé trasy. Praha: Freytag&Berndt, 2006. 94 s. ISBN 80-7316-254-7. 3. Galloway, J. Děti v kondici…zdravé, šťastné, šikovné. Praha: Grada Publishing, 2007. 144 s. ISBN 978–80-247-2134-7. 4. Homolová, M. „Jo Grasel? To byl pěknej lump.“ MF Dnes,. 3. dubna 2010. příloha Kavárna. s.36. 5. Hrubíšek, I. Na kole za zdravím. Praha: Olympia, 1982. 196 s. 6. Koulová, G., Zoglauer Vinšová, J. Slavonice a okolí. Praha: S & D Nakladatelství a vydavatelství, spol. s r. o., 2005. 248 s. ISBN 80-8689-93-4. 7. Landa, P., Lišková, J. Rekreační cyklistika. Praha: Grada publishing, 2004. 96 s. ISBN 80-247-0726-8. 8. Lišková, J. Kolo a děti: vybavení, výuka jízdy, tipy na výlety. Praha: Grada Publishing, 2005. 90 s. ISBN 80-247-1134-6. 9. Sekot, A. a kol. Kapitoly ze sportu. Brno: MU v Brně, Fakulta sportovních studií, 2004, 200 s. ISBN 80-210-3531-5. 10. Souček, V. Nová pravidla silničního provozu. Praha: Ottovo nakladatelství., 2006. 72 s. ISBN 80-7360-373-X. 11. Šafránek, J. Kolo pro děti a jejich rodiče. Praha: Portál, 2000. 216 s. IBSN 80–7178– 438–5. 12. Šafránek, J., Vaňková, H. S dětmi na kolech Prahou a okolím. Praha: Portál, 2002. 173 s. ISBN: 80-7178-630-6. Dokumenty: 1. Jeřábek, J. a kol. Vzdělávací program Základní škola. Praha: MŠMT v nakladatelství Fortuna, 2003, 344 s. IBSN 80-7168-595-X.
68
Internetové zdroje: 1. Besip: [online]. [cit.10.4.2010]. Dostupné z www: http://www.ibesip.cz/files/=880/Tematicky-plan.pdf 2. Cyklortasy.info: Eagle software cyklotrasy. Dostupné z www: http://www.cyklotrasy.info/ 3. Česká lékařská společnost Jana Evangelisty Purkyně:[online].[cit.12.4.2010]. Dostupné www: http://www.cls.cz/dokumenty2/os/t172.rtf 4. Graselovy stezky: [online]. [cit.8.3.2010]. Dostupné www: http://www.graselovystezky.cz/ 5.
Lesni zákon.cz: [online]. [cit.10.4.2010]. Dostupné z www: http://www.lenizakon.cz
6.
Ministerstvo dopravy: [online]. [cit.10.4.2010]. Dostupné www: http://www.mdcr.cz/cs/Legislativa/Legislativa/Legislativa_CR_silnicni/Pozemni_kom unikace/Pozemni_komunikace.htm
7. MŠMT: Metodický portál k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů ve školách, školských zařízeních zřizovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. [online]. [cit.10.4.2010]. Dostupné www: http://www.msmt.cz/dokumenty/ostatni-dokumenty 8. RVP ZV: Bílá kniha. [online]. [cit.10.4.2010]. Dostupné www: http://clanky.rvp.cz/clanek/c/Z/643/rvp-zv.html/ 9. RVP ZV metodický portál: [online]. [cit.10.4.2010]. Dostupné www: http:// http://www.vuppraha.cz/wp-content/uploads/2009/12/RVPZV_2007-07.pdf 10. Turistika: [online]. [cit.10.4.2010]. Dostupné www: http://www.turistika.cz/fotovideo/108147/trojmezi-u-slavonic.html
69
8. Resumé Diplomová práce je zaměřena na na vytvoření metodického materiálu umožňujícího zařazení jedné hodiny cykloturistiky týdně do ŠVP škol v regionu Česká Kanada. Teoretická část pojednává o bezpečnosti silničního provozu, výbavě cyklisty, první pomoci, zdravém životním stylu. Důrazně upozorňuje na výbavu cyklisty, která pomůže zvýšit bezpečnost našich dětí. Osvojování jízdy na kole je rozvedeno od nejútlejšího dětského věku. Práce obsahuje metodické hry k výuce jízdy na kole, bezpečnost silničního provozu, což vše vyústí metodikou cyklokurzu. Praktická část popisuje cyklotrasy v České Kanadě.
70
9. Summary The thesis is focused od the creation of methodical materials which enables the schools in the region of Ceska Kanada to include one lesson of cycle tourism a week in their school education programme. The theoretical part deals with traffic safety, cycling equipment, first aid, and healthy lifestyle. It draws attention on cycling equipment, which helps to protect our children’s safety, and deals with the learning of cycling skills of children. The thesis contains methodical games for teaching of cycling, traffic safety, and the methodology of cycling course. The practical part describes cycling tours in Ceská Kanada.
71
10. Seznam příloh 10.1. Diagramy, mapy, obrázky •
Diagramy: o Diagram č.1: Výškový profil cyklotrasy č.1. o Diagram č.2: Výškový profil cyklotrasy č.2. o Diagram č.3: Výškový profil cyklotrasy č.3. o Diagram č.4: Výškový profil cyklotrasy č.4.
•
Mapy: o Mapa č.1: Cyklotrasa ze Slavonic přes Stalkov a Bejčků Mlýn zpět do Slavonic. o Mapa č.2: Cyklotrasa ze Slavonic přes Landštejn a Matějovec zpátky do Slavonic. o Mapa č.3: Cyklotrasa ze Slavonic přes Dačice a Montserrat zpět do Slavonic. o Mapa č.4: Cyklotrasa ze Slavonic přes Trojmezí a Kadolec do Slavonic.
•
Obrázky: o Obrázek č.1: náměstí ve Slavonicích (zdroj www.maps.google.cz). o Obrázek č.2: zřícenina hradu Landštejn (zdroj www.maps.google.cz). o Obrázek č.3: Dačice (zdroj www.turistika.cz). o Obrázek č.4: Keramická dílna Maříž (zdroj www.maps.google.cz). o Obrázek č.5: Český Rudolec (zdroj www.turistika.cz). o Obrázek č.6: Trojmezí (zdroj www.turistika.cz) . o Obrázek č.7: Montserrat (zdroj www.maps.google.cz). o Obrázek č.8: Muzeum čs. opevnění (zdroj www.turistika.cz).
72
10.2. Ostatní přílohy •
Ubytování ve Slavonicích Název
Adresa
Telefon
Email
Webová adresa
Hotel Arkáda
náměstí
+420 384 408 408
[email protected]
www.hotelarkada.cz
Míru 466, Slavonice Hotel Alfa
náměstí
+420 384 493 261
Míru 482, Slavonice Ubytovna U svatého Ducha
J. Fučíka
+420 384 493 129
244, Slavonice
Ubytovna Pekoro
Jana
+420 384 493 138
Žižky 55, Slavonice Ubytovna Sokol
Na potoku
+420 384 493 519
7, Slavonice
73
