MASARYKOVA UNIVERZITA

MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA PEDAGOGICKÁ KATEDRA GEOGRAFIE

DIPLOMOVÁ PRÁCE

ZDENĚK ŠEVČÍK

VÝVOJ POČTU STATISTICKY SLEDOVANÝCH CIZINCŮ V ČESKÉ REPUBLICE A JEJICH ROZMÍSTĚNÍ DO OKRESŮ SE ZVLÁŠTNÍM ZŘETELEM K SITUACI PO ROCE 1994

Vedoucí práce: Prof. PhDr. Petr Chalupa, CSc.

Brno 2007

Prohlášení Prohlašuji,

že

jsem

diplomovou

práci

vypracoval

samostatně

pod

vedením

Prof. PhDr. Petra Chalupy, CSc. a uvedl jsem v seznamu literatury všechny použité zdroje.

V Brně dne 10. srpna 2007 ------------------------------------

2

Na tomto místě bych rád poděkoval panu Prof. PhDr. Petru Chalupovi, CSc. za odborné vedení práce a cenné připomínky. RNDr. Jozefu Mečiarovi děkuji za poskytnuté konzultace a užitečné rady. Za cenné rady děkuji ing. Bohdaně Holé z Českého statistického úřadu. Za zapůjčení programu Arc View 3.2 pro tvorbu map děkuji PhDr. Mgr. Haně Svatoňové, Ph.D. Za poskytnutá statistická data děkuji Ředitelství cizinecké a pohraniční policie v Praze.

3

OBSAH 1. Úvod................................................................................................................................... 7 ČÁST TEORETIKO-METODOLOGICKÁ..................................................................... 9 2. Cíle práce .......................................................................................................................... 9 3. Diskuze pramenů a literatury ....................................................................................... 10 3.1 Zdroje statistických dat .............................................................................................. 12 4. Metodika práce............................................................................................................... 14 5. Současný stav řešené problematiky.............................................................................. 20 5.1 Vymezení pojmů ........................................................................................................ 20 5.1.1 Typy migrace .......................................................................................................21 5.1.2 Zahraniční migrace ..............................................................................................22 5.1.3 Národnostní menšiny versus cizinci ....................................................................24 5.2 Legislativa spojená s jevem migrace v České republice (migrační politika .............. 24 5.2.1 Rok 2000 – změny a jejich důsledky ...................................................................25 5.2.2 Rok 2004 - nové kategorie cizinců ......................................................................26 5.2.3 Rok 2006..............................................................................................................28 5.3 Vymezení objektu práce............................................................................................. 28 5.4 Zkoumání jevu migrace. Explanační teorie mezinárodní migrace............................. 29 5.4.1 Problémy spojené s tvorbou migračních teorií ....................................................30 5.4.2 Migrační teorie a jejich členění............................................................................31 5.4.2.1 Teorie zaměřené na příčiny migrací............................................................. 31 5.4.2.2 Teorie zabývající se podmínkami stálosti migrace ...................................... 35 5.4.3 Migrační teorie a migrační realita v České republice ..........................................37 ČÁST PRAKTICKÁ.......................................................................................................... 39 6. Vývoj zahraniční migrace ve světě ............................................................................... 39 6.1 Znaky migračních systémů konce 20. století ............................................................. 40 6.2. Nástin trendů mezinárodní migrace v Evropě 20. století.......................................... 42 6.2.1 Koloniální a postkoloniální migrace....................................................................42 6.2.2 Pracovní migrace: migrace jih - sever .................................................................43 6.2.3 Slučování rodin ....................................................................................................44 6.2.4 Jižní Evropa jako cílová oblast zahraniční migrace.............................................45

4

6.2.5 Konec 20. století: Východní a střední Evropa – transitní a cílové země .............47 7. Vývoj počtu statisticky sledovaných cizinců v České republice ................................ 49 7.1 Charakter území České republiky z hlediska zahraniční migrace ............................. 49 7.2 Cizinci statisticky sledovaní na území České republiky před rokem 1989................ 50 7.2.1 Pracovní imigrace v rámci RVHP........................................................................52 7.3 Migrační vývoj a vývoj počtu sledovaných cizinců na území ČR po roce 1989....... 53 7.3.1 Typy pobytu cizinců na území České republiky..................................................53 7.3.1.1 Ekonomická aktivita sledovaných cizinců ................................................... 57 7.3.2 Vývoj počtu sledovaných cizinců pobývajících v České republice a zahraniční migrace od roku 1990 ................................................................................62 7.3.2.1 Vývoj počtu sledovaných dle typu pobytu................................................... 66 7.3.2.2 Struktura sledovaných cizinců dle státního občanství a vývoj jejich počtu. 67 7.3.2.3 Rok 2000 ...................................................................................................... 73 7.3.3 Migrační situace po roce 2001.............................................................................74 7.3.4 Struktura cizinců v roce 2005 ..............................................................................76 7. 4 Zhodnocení vývoje počtu sledovaných cizinců v ČR ............................................... 83 8. Rozmístění cizinců na území České republiky ............................................................ 87 8.1 Vývoj rozmístění sledovaných cizinců v okresech v desetiletí od roku 1996 ........... 91 8.2 Rozmístění sledovaných cizinců v okresech České republiky v závislosti na typu jejich pobytu..................................................................................................................... 95 8.3 Faktory působící na rozmístění sledovaných cizinců v České republice................. 105 9. Charakteristika nejčastějších skupin cizinců s důrazem na jejich rozmístění v okresech České republiky a faktory, které jej ovlivňují............................................ 112 9.1 Vyhodnocení charakteristik skupin cizinců dle jejich státního občanství ............... 156 10. Didaktická transformace ........................................................................................... 162 11. Závěr ........................................................................................................................... 169 RESUMÉ........................................................................................................................... 173 SEZNAM PŘÍLOH.......................................................................................................... 174 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ............................................................................ 179 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ ................................................................................ 180 PŘÍLOHY ......................................................................................................................... 188

5

ANOTACE Předkládaná diplomová práce se zabývá popisem a zhodnocením pobytu cizinců na území České republiky. Důraz klade na vývoj počtu statistikami zachycené skupiny cizinců v letech 1994 až 2005. Zajímá se také o strukturu cizinců v České republice dle jejich státního občanství a nejpočetnější tyto skupiny blíže charakterizuje. Zvláštní důraz přitom klade na rozmístění cizinců do okresů ČR.

KLÍČOVÁ SLOVA Cizinec, migrace, Česká republika, pobyt, občanství, vývoj, počet, rozmístění, okres, legislativa

ANOTATION Submitted dissertation describes and evaluates foreigners´ stay in Czech Republic. It emphasizes a progress of foreigners´ number through the years 1994 to 2005. It solves the foreigners´ structure in Czech Republic in accordance with their nationality. The dissertation describes most numerous foreigners´ groups accenting their dislocation to Czech Republic district areas.

KEY WORDS Foreigner, migration, Czech Republic, stay, nationality, progress, quantity, dislocation, district, legislature.

6

1. Úvod Předkládaná práce se zabývá problematikou cizinců na území České republiky (dále jen ČR). Cílem je pospat a zhodnotit vývoj počtu statisticky sledovaných cizinců na území ČR s důrazem na období let 1994 až 2005 a dále pospat a zhodnotit rozmístění těchto cizinců do okresů. Při tom budeme zkoumat, jak se od sebe vzájemně liší skupiny cizinců dle státního občanství. Nejpočetnější skupiny budeme také blíže charakterizovat. Pobyt cizinců na území je nerozlučně spjat s migračními pohyby, které jsou vlastně příčinou jejich pobytu. V práci se tedy nevyhneme ani zkoumání jevu migrace. Text je rozdělen na několik kapitol. V teoreticko-metodologické části se vedle vymezení cílů práce, diskuze literatury, popisu a zhodnocení užitých metod seznámíme s poměry, které panují na území ČR, co se týče problematiky imigrace a pobytu cizinců na území ČR. Vymezíme pojmy, se kterými budeme pracovat. Seznámíme se zevrubně s vývojem legislativních předpisů týkajících se problematiky vstupu a pobytu cizince na území, neboť tyto zásadně ovlivňují zde zkoumané jevy. Na základě tohoto pak vymezíme cílovou skupinu cizinců, kteří budou objektem této práce. V tomto oddíle práce se ještě zaměříme na jev migrace, přesněji na vědecké zkoumání tohoto jevu. Zjištěné poznatky aplikujeme na situaci v ČR. V praktické části se nejprve krátce zaměříme na vývoj zahraniční migrace ve světě, kde si všimneme vývoje trendů na tomto poli. Blíže se zaměříme na vývoj migrační situace v Evropě 20. století, a to zejména v Evropě západní, která se od poloviny 20. století stává z hlediska migračních pohybů cílovou zemí a právě vývoj počtu a typu pobývajících cizinců v zemích západní Evropy nám poslouží jako vzor pro srovnání s dosavadním vývojem na území ČR. Dále se již zaměříme na vývoj počtu statisticky sledovaných cizinců v ČR. Zde obecně v rámci úvodní diskuze charakterizujeme vývoj povahy našeho území stran migračních pohybů. Poté se zaměříme na vývoj před rokem 1989, který do značné míry ovlivnil i vývoj v době po pádu totality a otevření hranic. Všimneme si vývoje počtu cizinců podle jejich typu pobytu i podle jejich státního občanství. Zhodnotíme i migrační situaci na konci roku 2005. Popíšeme a zhodnotíme i charakter sledované skupiny cizinců, co se týče věkových skupin, vzdělání atd.

7

V dalším textu se již zaměříme na popis a zhodnocení rozmístění statisticky sledovaných cizinců do okresů ČR. Pokusíme se zjistit, jak se rozmístění liší v závislosti na typu pobytu a v další kapitole i na státním občanství cizinců. Pokusíme se také najít faktory, které působí na jejich rozmístění. V další kapitole se zaměříme na nejpočetnější skupiny cizinců v ČR dle jejich státního občanství jejich příslušníků a stručně je charakterizujeme z hlediska vývoje jejich počtu na území ČR, z hlediska typu a účelu jejich pobytu. Zhodnotíme jejich pohlavní a věkovou strukturu a blíže se soustředíme na jejich rozmístění do okresů ČR a faktory na něj působící (viz už výše). Na závěr kapitoly provedeme srovnání zde charakterizovaných skupin cizinců. Na závěr celé práce pak nastíníme, jak by mohla vypadat didaktická transformace problematiky příchodu a pobytu cizinců na území ČR.

8

ČÁST TEORETIKO-METODOLOGICKÁ

2. Cíle práce Základní cíle: -

Popis a zhodnocení vývoje počtu statisticky sledovaných cizinců v ČR s důrazem na období let 1994 až 2005.

-

Popis a zhodnocení rozmístění statisticky sledovaných cizinců na území České republiky na úrovni okresů v roce 2005.

-

Základní charakteristika nejpočetnějších skupin cizinců pobývajících v České republice dle jejich státního občanství.

Dílčí cíle: -

Srovnat vývoj počtu cizinců i v závislosti na typu jejich pobytu s vývojem tohoto jevu v zemích západní Evropy po druhé světové válce, kdy se tyto země stávají imigračními.

-

Nalezení faktorů, které zásadním způsobem ovlivnily vývoj počtu cizinců v České republice po roce 1994.

-

Nalezení faktorů, které měly vliv na rozmístění statisticky sledovaných cizinců do okresů České republiky.

-

Zjistit, zda se rozmístění sledovaných cizinců liší v závislosti na jejich státním občanství a jaké faktory při tom hrají roli.

-

Nalezení znaků, které mají v práci charakterizované skupiny cizinců podle státního občanství společné a kterými se od sebe významně liší a důvody tohoto.

-

Stručně pojednat o zde řešené problematice z hlediska její možné didaktické transformace.

Vedlejší cíl: -

Práce poslouží jako informační materiál pro Ředitelství cizinecké a pohraniční policie v Praze. Práce jí bude poskytnuta výměnou za již poskytnutá statistická data mapující rozmístění sledovaných cizinců dle jejich státního občanství do okresů České republiky (dále jen ČR) v letech 2001 až 2005.

9

3. Diskuze pramenů a literatury1 Pro vymezení pojmů bylo nutno pracovat s literaturou věnující se problematice demografie, popř. geografii obyvatelstva. Tato literatura je dobře dostupná a existuje jí velké množství. Liší se však podrobností, přehledností a aktuálností dat. Co se aktuálnosti týče měl na tom být nejlépe Mnohojazyčný demografický slovník (2005), avšak zde jsme se nesetkali s ostatními požadovanými jevy. Práce Vodákové a kolektivu (1998) se snaží podat velké množství informací na malém prostoru, což vede k nepřehlednosti a zjednodušování. Nejideálnější se nakonec ukázala práce Roubíčka (1997), kde kromě aktuálnosti bylo vše na vysoké úrovni. Tuto práci jsme pro aktuálnost doplnili o práci Holé (2004a), publikace ČSÚ (ČSÚ: Cizinci, 2000 atd.) a další práce citované v textu. Pro legislativní vývoj a současnou legislativu čerpáme jednak ze samotného zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a dále z publikací ČSÚ, které přístupnou formou komentují legislativní vývoj i současnost. Jelikož nejsme právníci, nepřísluší nám zákon hodnotit, ovšem již po prvním nahlédnutí a srovnání tohoto zákona s předešlým (zákon č. 123/1992 Sb.) dojdeme k závěru, že se jedná o velmi rozsáhlou a bohužel i nepřehlednou právní úpravu. Pro podchycení vývoje migrační teorie jsme již sáhli i po zahraniční literatuře. Využili jsme zde práci renomovaného odborníka na migrace D. S. Masseye (Massey a kol., 2005) a práci Okólského (Okólski, 1998), kterými jsme obohatili zdroje domácí. U nás se této problematice věnuje Baršová (Baršová, 2005) a Vojtková (2005) ve svém článku na webových stránkách Socioweb, které vydává Sociologický ústav Akademie věd České republiky a jde tedy o důvěryhodný zdroj. Tyto dvě práce byly nakonec pro charakteristiku jednotlivých migračních teorií stěžejní.

Druhá část práce je v podstatě složena ze tří celků: 1. Vývoj zahraniční migrace ve světě s důrazem na situaci na evropském kontinentu, 2. vývoj počtu statisticky sledovaných cizinců na území ČR a 3. rozmístění cizinců v ČR. Pro popis vývoje zahraniční migrace ve světě a Evropě jsme byli nuceni využít zahraniční literatury, jelikož v ČR není tomuto tématu věnována větší pozornost. Jednou

1

Co se týče zdrojů, museli jsme často sáhnout i k publikacím a článkům publikovaným na internetu. Tyto často nebyly stránkovány a tedy i u přímých citací chybí stránka.

10

s výjimek je doc. Drbohlav s Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze, který je významnou postavou ve výzkumu migrací nejen v ČR. My využíváme jeho článku „Evropa a proces mezinárodní migrace“ publikovaného roku 2001. I do češtiny přeložené literatury na toto téma je poskromnu. Výjimkou je práce Badeho (Bade, 2005), která mapuje vývoj evropských migrací od počátku 19. století. Tato práce má charakter spíše historicko demografického díla. Pro popis situace mimo Evropu jsme využili již zmíněné práce Masseye. A pro popis aktuální migrační situace v Evropě prací Johna Salta, který vypracovává přehledy o trendech na poli evropské migrace pro Radu Evropy. Pro popis a zhodnocení vývoje počtu sledovaných cizinců na území ČR využíváme zejména statistických dat publikovaných Českým statistickým úřadem (dále jen ČSÚ), který tato data přebírá od Ředitelství služby Cizinecké a pohraniční policie v Praze (dále jen ŘS CPP). Data sledující migrační pohyby přebíráme také od ČSÚ. Blíže o povaze těchto dat pojednáváme samostatně v kapitole „Zdroje statistických dat“ níže. Pro bližší informace stran migračních pohybů v ČR a vývoje počtu cizinců v ČR i pro nalezení možných faktorů ovlivňujících počty cizinců v ČR ve sledovaném období využíváme zejména již zmíněné práce Baršové a příspěvku Drbohlava (Drbohlav, in Hampl, 2001). Ne se vším, co píše Baršová se však dá souhlasit. Zásadní problém jsme nalezli zejména v prohlášení Baršové, že „území dnešní ČR – Čechy, Morava a části Slezska – patřilo od poloviny 19. století až po 90. léta 20. století k vystěhovaleckým krajům“. Na základě studia statistických dat, které poskytuje ČSÚ jsme zjistili, že tomu tak není. (více viz. kap. 7.1 Charakter území ČR z hlediska zahraniční migrace). Její názor, že vývoj počtu cizinců a celá imigrační situace v ČR je ovlivněna zásadně vývojem legislativy se zdá být ovšem oprávněný. Podobně je tomu pak u Drbohlava, který spojuje vývoj počtu cizinců v ČR s ekonomickým vývojem v zemi. Nutno ještě dodat, že pro bližší pohled na vývoj počtu cizinců a migrační situaci před rokem 1989 využíváme zejména kvalitní práce Srba (Srb, 2004) a dále práci Bouškové (Boušková, 2001), která mapuje vývoj pracovní imigrace v ČR v letech 70. až 90. letech 20. století. Pro popis a zhodnocení rozmístění cizinců na území ČR na úrovni okresů jsou primárním zdrojem statistická data poskytnutá od ŘS CPP. Tato podrobněji popisujeme v kapitole jim věnované (viz níže). Literatura k této problematice se v ČR v podstatě

11

nevyskytuje. Jedinými nám známými příspěvky jsou práce Čermákové z let 2002 a 20052 a publikace ČSÚ Cizinci v regionech (ČSÚ, MPSV ČR; 2006). Pro faktory ovlivňující rozmístění jsme našli příslušná statistická data v publikacích ČSÚ „Okresy České republiky za rok ….3“ vydávané od roku 2000. Jen statistická data o průměrných měsíčních hrubých mzdách v okresech za roky 1997 až 2005 byla dodána e-mailem Pavlem Hortigem z oddělení informačních služeb ČSÚ.

3.1 Zdroje statistických dat Jelikož se práce opírá zejména o použití statistický dat zachycujících sledované jevy, věnujeme zdrojům statistických dat samostatnou kapitolu. Hlavními zdroji statistických dat o cizincích pobývajících na území ČR jsou Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie4 (dále jen ŘSCPP) a Český statistický úřad (ČSÚ), přičemž první z těchto zdrojů je primárním. ČSÚ přebírá a dále upravuje data ŘSCPP do podoby, kterou vyžaduje EUROSTAT, přičemž s ohledem na mezinárodní srovnatelnost5 aplikuje definici migrace z Doporučení OSN. Data o ekonomicky aktivních cizincích přebíráme také z ČSÚ. který tato data získává: a) od Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, a to o vydaných platných povoleních k zaměstnání cizinců a počtu informací o nástupu občanů EU/EHP a Švýcarska k výkonu práce, registrovaných úřady práce. b) z evidence o cizincích s živnostenským oprávněním Ministerstva průmyslu a obchodu ČR. Bohužel se setkáváme s mnoha problémy, co se týče statistik zachycujících vývoj počtu cizinců pobývajících v ČR. Zásadním problémem je nedostupnost delších časových řad sledujících počet sledovaných cizinců a jejich toky – tedy migrační pohyby.

2

Ve své diplomové práci, kterou věnuje prostorovému rozmístění cizinců v ČR také pracuje s faktory, které by mohly ovlivnit jejich rozmístění. Více v k tomuto v kapitole věnované metodice práce. 3 My jsme v práci využili publikací za roky 2001 až 2005. Publikace jsou vydávané i v elektronické verzi, která je dostupná na stránkách ČSÚ: www.czso.cz 4 do počtu cizinců ve svých Zprávách nezařazuje azylanty 5 pobytový režim je totiž v různých zemích různý (Holá, 2004b)

12

Co se týče stavů, tedy počtu cizinců k danému datu a jejich rozmístění na území ČR, jsou k dispozici tyto charakteristiky sledovaných cizinců6: - počet cizinců podle typu pobytu (trvalý či dlouhodobý) od roku 1985 - počet cizinců podle typu pobytu a státního občanství od roku 1994 - počet cizinců podle okresu v němž mají nahlášený pobyt od roku 1996 - počet cizinců podle okresu a typu pobytu od roku 2001 - počet cizinců podle okresu a státního občanství od roku 2004 jen pro pět nejčastějších skupin, od roku 2005 pro všechny cizince dle státního občanství - podařilo se získat interní data od Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie (ŘS CPP) zachycující počet cizinců dle státního občanství v okresech ČR od roku 2001 do roku 2005 Co se statistických dat o zahraniční migraci týče, je situace podstatně komplikovaná tím, že až do roku 2001 se sledovala jen změna trvalého pobytu a tedy jsou data před tímto rokem v podstatě nepoužitelná, poněvadž mají mizivou vypovídací hodnotu. Situace se statistickými daty po roce 2001 je však dále komplikována. Problémem je nesrovnalost statistik migračních stavů, tj. počtů cizinců na území k určitému datu, a změn, tj. rozdíl počtu přistěhovalých a vystěhovalých z hlediska území ČR za sledované období (viz už výše). Migrační salda za daný rok nesedí s přírůstkem (či úbytkem) počtu cizinců na území ČR za totéž období a to často i o několik tisíc.7 (viz příloha č.1) Jelikož však jiná data nejsou k dispozici, pracujeme pro dokreslení situace na některých místech i s těmito, jelikož jsou schopné alespoň rámcově zachytit migrační situaci. Jak už bylo řečeno, pro analýzu prostorového rozmístění cizinců v ČR používáme interních dat ŘSCPP. Počty cizinců zde zahrnují držitele povolení k trvalému a od roku 2004 dlouhodobého pobytu, tak cizince pobývající na území na víza nad 90 dní. Data nezahrnují cizince s přiznaným azylem8. Pro analýzu vývoje počtu cizinců a struktuře jejich populace v ČR používám výše zmíněná data publikovaná ČSÚ, která zahrnují stejné kategorie cizinců jako je tomu u dat od ŘSCPP. 6

Není-li řečeno jinak, poskytuje data ČSÚ, která je přebírá od ŘS CPP. Za nesrovnalostí stojí i nedokonalosti v naprogramování Cizineckého informačního systému, který CPP spustila roku 2004. (více in Holá, 2007) 8 K 31.12.2005 mělo statut azylanta v ČR 1799 osob, což je z hlediska celkového počtu cizinců na našem území marginálie a tudíž se touto skupinou osob práce nezabývá 7

13

4. Metodika práce V první části práce šlo zejména o shromáždění relevantních zdrojů a literatury, její prostudování a kritické zhodnocení, posléze pak o syntézu částí, které jsme považovali za použitelné a pro práci přínosné. Tak vznikala v podstatě celá teoreticko-metodologické část práce počínaje kapitolou věnující se vymezení pojmů. Významným momentem bylo definování objektu práce, které bylo výsledkem analýzy vývoje legislativy týkající se pobytu cizinců v ČR s ohledem na vývoj definice pojmů migrace a migrant. Z toho důvodu definujeme přesný objekt práce až této části práce. Do této části práce je vložena také kapitola věnovaná migračním teoriím. V práci zkoumáme sice počet cizinců, tedy stav k určitému datu, ten je ale nerozlučně propojen s migračními pohyby, je jejich výsledkem. Proto se na několika místech práce věnujeme i migračním pohybům cizinců vzhledem k našemu území. Stejného postupu jako v první části práce, tedy shromáždění, kritická analýza faktů obsažených v literatuře a statistických zdrojích, jejich vzájemné porovnání a jejich syntéza, bylo využito i v oddílu věnovaném vývoji zahraniční migrace ve světě a zvláště v Evropě. Zde toto bylo zkomplikováno v mnoha případech nutností překládat literaturu z anglického jazyka. Kritické hodnocení vybrané literatury bylo stěžejním momentem i při popisu a hodnocení vývoje počtu cizinců na území ČR a migračních pohybů, které k tomuto vývoji vedly. Zde se nám podařilo díky tomuto postupu nalézt nepřesnost v práci Baršové. Od sedmé kapitoly se zásadním zdrojem stávají statistická data. K popisu počtu cizinců a k popisu různých jejich charakteristik s cizinci pobývajícími v ČR spojených užíváme v hojné míře tabulek9 a grafů různých typů. V těch, jde-li o zachycení vývoje zrovna sledovaného jevu, se snažím využít co nejdelší časové řady (což závisí na dostupnosti statistických dat). Je tomu tak například v grafech č. 8 a 9, kde sice v dané kapitole zkoumám vývoj od roku 1990, ale v grafech začínám již rokem 198510, aby byla vidět návaznost na předchozí období. Jak už bylo řečeno výše, jsou počty cizinců dle jejich státního občanství jsou dostupné až od roku 1994. Jelikož tuto charakteristiku považujeme z hlediska analýzy vývoje počtu cizinců na území ČR za stěžejní, odráží se tento fakt již v samotném názvu

9

Většinou se objevují v příloze jako doplněk ke grafům v textu. Od roku 1985 jsou dostupná data o počtech cizinců v ČR i v závislosti na typu jejich pobytu.

10

14

práce. Abychom však mohli analyzovat vývoj po tomto roce, je třeba znát rámcově situaci i v letech roku 1994 předcházejících, zejména v těch, kdy již migrační pohyby nabyly spontánního charakteru. Z tohoto důvodu si v kapitole 7.3.2 pomáháme při popisu vývoje mezi roky 1990 až 1993 statistikou zachycující migrační pohyby. Ta je v tomto období schopna zachytit nejvýznamnější změnu na poli migrace a tedy i v počtu cizinců v ČR. Touto změnou byla migrace Slováků oběma směry. Ti v té době ještě nebyli v ČR cizinci, avšak bylo tomu tak po celé období, na které klade důraz tato práce (1994 až 2005) a patří mezi nejvýznamnější složku populace cizinců v ČR. Je tedy důležité zachytit vývoj jejich počtu na území ČR i před rokem 1994. S migračními pohyby, jejichž statistické podchycení ovšem není dokonalé, pracuji ještě i pro dokreslení situace v období let 200111 až 2005 s důrazem na rok 2005. Zde nám toto pomůže popsat aktuální trendy na poli migrací vzhledem k ČR. Předposlední část celku sedmé kapitoly je věnována popisu situace roku 2005. Cizince sledované v této práci zde blíže charakterizujeme i z hlediska jejich pohlavní, věkové či vzdělanostní struktury. Tato podkapitola je i jakýmsi předstupněm pro podrobnější charakteristiku nejpočetnějších skupin cizinců dle státního občanství v kapitole 9.

Při sledování rozmístění cizinců do okresů ČR bohužel narážíme na zásadní problém týkající se statistických dat, která jsou stran rozmístění cizinců v okresech ČR dostupná až od roku 1996. K prvním zásadním imigračním pohybům a s tím spojeným tokům cizinců do okresů ČR docházelo však již během první poloviny 90. let, přesněji v období let 1993 až1996, kdy vzrostl počet sledovaných cizinců o více než 120 000 osob. V dalších letech byly již toky cizinců nižší, ovšem i tak lze sledovat několik zajímavých pohybů co se týče okresů, které byly spojené například s restrukturalizací průmyslu v některý okresech ČR. Velmi zajímavé je také sledovat vývoj rozmístění cizinců do okresů v jednotlivých obdobích a nacházení faktorů, které toto ovlivňují (tab. č. 9 a 10). Významné je také zachycení rozmístění cizinců do okresů dle jejich státního občanství. (kap. 9) Pro charakteristiku prostorového chování cizinců jsme použili několika metod:

11

Od tohoto roku se díky změně definice obyvatelstva blíží statistika zachycující počty vystěhovalých a přistěhovalých realitě. (více viz kap. 5.1.2)

15

1. pro zjištění úrovně územní koncentrace jsme použili Lorenzův koncentrační oblouk, kde vzdálenost křivky sledovaného jevu od křivky znázorňující rovnoměrné rozdělení určuje míru koncentrace tohoto jevu na území – čím větší je vzdálenost těchto křivek, tím koncentrovanější je sledovaný jev. Myslím, že užití této metody se osvědčilo;

2. pro popsání vývoje počtu cizinců v okresech ČR jsme užili vedle kartogramu, znázorňujícího rozdíl v počtu sledovaných cizinců v okresech mezi lety 2005 a 1996, jako ukazatele, podobně jako Čermáková (viz. Čermáková, 2005), také index růstu, který vyjadřuje relativní růst počtu cizinců v daném časovém období, tedy v podstatě to jakého procenta dosahuje sledovaná hodnota na konci daného období oproti jeho počátku12. IR = (R2/R1)*100, R1 vyjadřuje počet cizinců na začátku sledovaného období, R2 počet na jeho konci. Nezměnil-li se počet v daném období, je IR rovno 100, rostl-li, je vyšší atp.. Myslím, že na místech, kde byl tento ukazatel užit, se osvědčil.

3. pro samotné rozmístění sledovaných cizinců v okrese jsme se z několika důvodů rozhodli použít kartogram. Z práce Čermákové13 (Čermáková, 2002) je patrné, že kartogram je pro výstižné znázornění rozložení sledovaných cizinců v okresech vhodným prostředkem, jelikož jasně vystupují oblasti, kde je sledovaný jev intenzivnější a kde naopak nedosahuje vysokých hodnot. K užití kartogramu nás vedla i praktická nutnost, zapříčiněná nemožností zpracování přehledného kartodiagramu v programu Arc View 3.2, ve kterém byly mapy zpracovávány.14 Aby bylo užití kartogramu metodicky správné, snažili jsme se vyhnout absolutním hodnotám.15 To nás nakonec přivedlo k nutnosti doplnit kartogramy o tabulky, které jsou v podstatě součástí kartogramů (nemají tedy vlastní označení), v nichž uvádíme vztah mezi 12

Pro vývoj prostorového rozmístění sledovaných cizinců v závislosti na typu jejich pobytu jsme užili jako ukazatele už jen indexu růstu, doplněného v tabulce o rozdíl v absolutním počtu cizinců mezi dvěma krajními roky (tj. 2001 a 2005). 13 Čermáková v kartogramech sleduje počty cizinců na 1000 obyvatel středního stavu okresu, což dle našeho názoru nepodává nejpřesnější obraz o rozmístění cizinců v okresech. Sledujeme tedy jejich počet, který, aby bylo možno užít kartogramu, vyjadřujeme ve vztahu k průměru počtu cizinců v okrese. 14 Program Arc View 3.2 neumožňuje vytvořit v rámci tvorby kartodiagramu intervaly, které by umožnily rozdělit sledovaný jev do tříd. Pro každou hodnotu by pak byla zvláštní velikost značky, což by vedlo k nepřehlednosti. 15 Voženílek sice připouští možnosti užití barvy i pro kvantitativní rozlišení jevů, ale to jen u přesně vymezené skupiny jevů. (srov. Voženílek, 2004) Kartogram užívá k tomuto účelu a dokonce pro popsání počtu cizinců v okresech i ČSÚ např. v publikaci Cizinci v regionech. Jeho užití je však metodicky sporné.

16

zvolenými kategoriemi v kartogramu a intervalem počtu cizinců, které tyto jednotlivé kategorie představují. V mapě č. 1, která sleduje rozmístění sledovaných cizinců v okresech ČR v roce 2005 jsou intervaly konstruovány v závislosti na mediánu počtů cizinců v okresech ČR. To nám v podstatě umožní základní klasifikaci okresů na ty, co jsou atraktivní a na ty, které cizinci za atraktivní nepovažují. Výlučné postavení Prahy, které v mapě nemůže vyniknout, je pak patrné z grafu, který mapu doplňuje. V mapách č. 3 a 4 znázorňujících rozmístění cizinců s trvalým a dlouhodobým pobytem jsme k vystižení reality použili procentuálního podílu cizinců s daným typem pobytu na všech sledovaných cizincích v jednotlivých okresech ČR. To nám umožní klasifikovat okresy z hlediska jejich atraktivity pro zkoumané skupiny cizinců. K postižení absolutních počtů cizinců v závislosti na typu pobytu jsme jako doplněk k mapám č. 3 a 4 užili sloupcové grafy. Při sestavování intervalů pro mapy zachycující počty cizinců v okresech dle jejich státního občanství (mapy č. 5 až 14) jsme dbali zejména na porovnatelnost mezi nimi v závislosti na jejich celkovém počtu v ČR. Tři nejpočetnější skupiny se poměrně dost liší svým celkovým počtem v ČR, avšak i zde je zachována souvztažnost mezi nimi, co se týče zvolených intervalů16. Poláci jsou co do počtu plně srovnatelní s Rusy a intervaly jsou u nich tedy zvoleny shodně. Totéž platí i pro zbylých pět skupin cizinců, kde sice početně trochu vybočují Němci, ale v zájmu srovnatelnosti byli také zařazeni do této skupiny. To nám mj. již z mapy umožní sledovat rozdíly v koncentraci těchto skupin cizinců. Užití kartogramů v kombinaci s doplňujícími tabulkami splnilo v podstatě účel, za jakým byly použity.

K popsání rozmístění cizinců do okresů a ve snaze najít činitele, které působí na toto jejich rozmístění jsme zvolili několik faktorů17. Při jejich výběru jsme brali 16 Například u Slováků i Vietnamců jsme zvolili shodné dva nejvyšší intervaly (samozřejmě vyjma horní hranice nejvyššího intervalu, která je dána nejvyšším počtem v rámci okresů), což nám umožňuje porovnat tyto dvě skupiny, co se týče jejich koncentrace do okresů. 17 S faktory, které by mohly mít vliv na rozmístění cizinců do okresů ČR pracuje i Čermáková (Čermáková, 2002). Při jejich testování využívá několikanásobné regresní analýzy. Její práce byla celá zaměřená na rozmístění cizinců do okresů ČR, sleduje tedy více faktorů, něž my v této práci, kde se snažíme podat základní přehled. Čermáková si všímá situace na trhu práce (míra nezaměstnanosti, počet volných míst na 1000 ekonomicky aktivních obyvatel (dále EAO)), ekonomické struktury okresu (průměrná mzda v okresu,

17

v potaz jak geografický činitel lokalizace okresu v rámci ČR (pohraniční okresy v závislosti na zemi, se kterou sousedí18), tak činitele sledující demografické charakteristiky (městské okresy, počet obyvatel ve městech daného okresu19). Velkou úlohu pak hrály činitelé, kteří charakterizovaly okresy s pohledu toho, co cizinci sledují při jejich výběru: soustředili jsme se zejména na ekonomické charakteristiky okresů (volná pracovní místa, průměrné mzdy v okresu, tržby z průmyslové činnosti) a na otázku bydlení, která však má také ekonomický podtext (počet dokončených bytů v okresu). Pro testování míry závislosti rozmístění na lokalizaci okresu v pohraničí a na městském typu okresů jsme užili procentuálního zastoupení aktuálně sledované skupiny v daných okresech. U skupiny jednotlivých skupin cizinců jsme pak porovnávali hodnoty u nich naměřené s hodnotou naměřenou pro všechny cizince statisticky sledované v ČR. Podle toho jsme usuzovali na vyšší či menší závislost rozmístění dané skupiny cizinců na těchto faktorech. U dalších výše zmíněných faktorů, počínaje počtem městského obyvatelstva v okresu jsme míru závislosti zjišťovaly pomocí korelační analýzy, což je metoda pro zjištění intenzity závislosti mezi sledovanými charakteristikami u dvojrozměrných souborů. Za prokázání vysoké či těsné závislosti je považován koeficient od 0,7 do 1. Koeficienty nižší než 0,5 se hodnotí jako neprokázání závislosti. (srov. Matušková, Červený; 2003) U skupiny všech sledovaných cizinců byla z tohoto pohledu prokázána vysoká závislost na všech sledovaných faktorech kromě výše průměrných mezd v okresech. I tato však překračovala hranici 0,5 a byla tedy testována, stejně jako ostatní faktory, i u skupin cizinců

odvedená daň za samostatně výdělečně činné na 1 obyvatele okresu, podíl EAO v jednotlivých sektorech hospodářství, počet podnikatelů na 1000 obyvatel v okresu, hustota silnic a dálnic v okresu, stav přímých zahraničních investic na 1000 obyvatel v okresu), charakteristika vyjadřující sídelní a populační strukturu okresu (míra urbanizace, hustota obyvatelstva v okresu), situace na trhu s byty (počet volných bytů v okresu na 1000 obyvatel v okresu, počet nově dokončených bytů na 10 000 obyvatel okresu), charakteristika sledující existenci migračních sítí (migrační saldo cizinců, národnostní heterogenita), migrační saldo vnitřních migrací. 18 Samozřejmě si uvědomujeme rozdílnou délku pohraničí a tedy i rozdílnou plochu okresů v nich. Zjištěné rozdíly v počtu cizinců v nich však přesahují rozdíly stran územní velikosti. Proto s tímto faktorem pracujeme bez zvláštního přihlížení k rozdílům v jejich plochách. Dva okresy sousedí podstatným způsobem se dvěmi zeměmi – jde o okresy Frýdek Místek a Břeclav. Oba tyto jsme rozdělili na poloviny a přičetli vždy polovinu počtu cizinců každé ze dvou skupin okresů, tedy v případě Břeclavi mezi okresy hraničící s Rakouskem a Slovenskem (i když délka pohraničí s Rakouskem je delší, významově je tomu naopak vzhledem k počtu Slováků a Rakušanů v ČR), případě Frýdku Místku mezi okresy hraničící s Polskem a Slovenskem. 19 Zajisté by bylo lepší pracovat v tomto případě na úrovni měst samotných. Na této úrovni ovšem nejsou dostupná data o počtu cizinců dle jejich státního občanství.

18

dle jejich státního občanství, kde jsme navíc očekávaly odchylky vzhledem k závislosti jejich rozmístění na sledovaných faktorech u jednotlivých skupin, což se nakonec potvrdilo. Myslíme, že popsané testování přineslo své výsledky a bylo tedy přínosem, zejména s ohledem na relativní neprobádanost této problematiky.

19

5. Současný stav řešené problematiky V této části práce se seznámíme se současnou pojmovou výbavou, která se pojí k jevům migrace a pobytu cizinců na území ČR. Při tomto bude nutné seznámit se i s legislativou platnou v ČR, která je s těmito jevy spojena a která do značné míry ovlivňuje imigrační pohyby do naší vlasti a tedy i počet cizinců zde pobývajících. Na základě tohoto budeme schopni přesně vymezit skupinu cizinců, která bude předmětem této práce. V závěru kapitoly se pak soustředíme na současné teoretické koncepty spjaté s fenoménem migrace.

5.1 Vymezení pojmů Obyvatelstvo každé země má určitou strukturu (biologickou, ekonomickou, kulturní). Tato struktura či skladba obyvatelstva není strnulá, ale naopak se mění prostřednictvím procesů (pohybů), které v rámci ní probíhají. Tyto změny ve struktuře obyvatelstva jsou vyvolávány zejména dvěma procesy, které obecně označujeme jako pohyb přirozený, který je daný tím, že se lidé rodí a umírají, a pohyb mechanický, který v nejširším pojetí zahrnuje všechny druhy prostorových pohybů obyvatelstva (v tomto smyslu lze tento pojem ztotožnit s pojmem mobilita či hybnost). (srov. Roubíček, s. 257). Podle jejich charakteru rozlišujeme několik druhů prostorových pohybů. V zásadě lze rozlišit mezi pohyby dočasnými a pohyby, které vedou k trvalejší změně bydliště. Do první skupiny lze zařadit dojížďku do zaměstnání či za službami a zbožím (kyvadlová migrace), zpravidla ročně se opakující sezónní migraci (např. zemědělských dělníků s postupující sklizní) nebo také cestovní ruch. Do druhé skupiny pak řadíme migraci (ekvivalentem je pojem stěhování)20. Zde jde také o formu prostorové mobility mezi dvěmi územními jednotkami, která v tomto případě ale znamená obvykle dlouhodobější změnu pobytu, tj. změnu stálého či obvyklého bydliště. (srov. Roubíček, s.257) Svou podstatou je migrace časoprostorovým jevem, při kterém jde o volbu mezi místem výchozím (oblastí 20 Ne všichni autoři však chápou migraci právě v tomto smyslu a zaměňují ji s mechanickým pohybem, jak ho chápeme my v této práci, nebo nerozeznávají mezi jejími typ. Např. Budilová a Hirt definují migraci jako „časově více či méně ohraničený proces přesunu lidí mezi prostory určenými státními hranicemi“ (Budilová, Hirt. str.48), a mj. tak ztotožňují veškerou migraci s migrací vnější. Na oficiálních webových stránkách MV ČR pak definují v terminologickém slovníku migraci jako „přesun jednotlivců i skupin v prostoru, který je spolu s porodností a úmrtností klíčovým prvkem v procesu populačního vývoje a výrazně ovlivňuje společenské a kulturní změny obyvatel na všech úrovních“ (web MV ČR, 2007), což je na instituci, která má problematiku migrace ve své gesci poměrně málo…

20

emigrace) a místem cílovým (oblastí imigrace). Z toho vyplývá, že každá migrace sestává z dvou vzájemně propojených jevů: emigrace (vystěhování se) a imigrace (přistěhování se). Migrace se stejným výchozím místem (zdrojem) a stejným cílovým místem vytvářejí migrační proudy. Na základě Doporučení OSN ke statistice zahraniční migrace z roku 1998, které je v ČR platné od roku 2001 (dále jen Doporučení OSN) se za migraci považuje pobyt na území cílové země migrace přesahující jeden rok.21 Nemělo by tedy již docházet k problémům ve srovnávání dat zachycující počty zahraničních imigrantů mezi jednotlivými zeměmi, což by do budoucna mělo pozitivně ovlivnit zkoumání jevu zahraniční migrace.22

5.1.1 Typy migrace V zásadě se rozlišuje mezi migrací dobrovolnou a vynucenou. Za rozhodující při tomto rozlišování lze považovat povahu podnětů či důvodů, které vedly k migraci. Jedná-li se o subjektivní (osobní) důvody odchodu, jde o migraci dobrovolnou – např. „odchody ze země za účelem studia, sjednocení rodiny, zaměstnání či z jiných důvodů osobního charakteru“. (web MV ČR, 2007) Za vynucenou migraci považujeme, k níž vedly podněty vnějšího světa, např. „snahy vyhnout se pronásledování, represi, ozbrojeným konfliktům, přírodním či jiným katastrofám nebo jiným situacím, jež představují ohrožení života, svobody a živobytí jednotlivce“ (web MV ČR, 2007). Ani zde není jednoduché vymezit ostrou hranici mezi oběma typy migrace. Zvláště u migrace za prací je leckdy složité určit, o jaký typ jde, neboť odchod zde často bývá jediným řešením krizové situace ve výchozím místě a jde tedy o holé přežití. Dělení migrace na dobrovolnou a vynucenou je tedy problematické, jelikož k opuštění vlasti vede

21 Statistická data použitá v této práci a jejich povaha je (jiný slovosled) z hlediska této definice řešena v diskuzi o statistických datech 22 Právě nevyjasněnost definice pojmu migrace byla a stále i je zásadním problémem, který zabraňuje srovnání časových řad týkajících se migračních pohybů nejen mezi Evropskými zeměmi. Příčinou byly rozdílné definice pojmu mezinárodní migrant. V některých zemích byl za imigranta považován cizinec, jenž měl záměr setrvat v cílové zemi déle než 3 měsíce (Belgie, Itálie..), jinde 6 měsíců (Nizozemí), ve Velké Británii a Irsku 12 měsíců, v Německu nebyla stanovena žádná doba. (Salt, 1993) Postupná aplikace Doporučení OSN v jednotlivých zemích by tento problém snad mohla do budoucna vyřešit.

21

většinou soubor podnětů jak subjektivní tak objektivní povahy a nelze rozhodnout, který z nich je ten rozhodující. Migraci lze dále rozdělit z hlediska hranic sledované oblasti na vnější a vnitřní. Je-li touto oblastí území svrchovaného státu, lze hovořit o migraci zahraniční a vnitrostátní. Migrace lze rozlišovat i co do počtu jejich účastníků na individuální a kolektivní. Zvláštním případem skupinové migrace je exodus. Jedná se o náhlou hromadnou migraci vyvolanou např. neočekávanými přírodními katastrofami (záplavy, sopečná činnost atp.) nebo válečnými událostmi a jejich následky. (srov. Roubíček, s. 263) Zvláštním případem migrace jsou reemigrace a repatriace. Reemigrace je v podstatě protiproudem emigrace, kdy se vracejí dřívější emigranti po určité době nepřítomnosti zpět do své mateřské země. Pokud je tento zpětný pohyb organizován mateřským státem, jedná se o repatriaci. Repatriace mívají ráz hromadných přesidlovacích akcí prováděných na náklady státu. (srov. Roubíček, s. 262 - 263)

5.1.2 Zahraniční migrace Člověk, který se rozhodne opustit zemi, jejímž je státním občanem, je v jakékoli jiné zemi považován za cizince.23 Za cizince je v souladu s tímto považována v ČR „fyzická osoba, která není státním občanem České republiky. Za cizince se považuje i osoba, jež žádné státní občanství nemá. Naopak cizincem není osoba, která má občanství České republiky, i pokud není jejím jediným občanstvím24“. (ČSÚ: Koncepce, s. 31) Na rozdíl od občana ČR, tedy osoby, která má české státní občanství, nemá jistotu, že nebude nucen opustit území České republiky. Vstup i pobyt cizinců na území ČR je regulován - někteří cizinci mají vízovou povinnost. Od těch, kteří zamýšlejí pobývat na našem území dlouhodobě, je požadováno, aby prokázali, že disponují dostatkem finančních prostředků a podobně. (srov. Šišková, 1998, s. 31) Poslední zmíněná osoba – tedy cizinec dlouhodobě pobývající na území ČR – spadá za určitých okolností do kategorie „imigrant“. Hlavním předpokladem pro označení cizince za imigranta (tj. přistěhovalce) je délka jeho pobytu na území cílového státu (viz

23 24

Předpokládáme, že je držitelem jen jednoho státního občanství Tzv. statistická dominance občanství státu, z jehož pohledu se informace vytvářejí

22

diskuze o pojmu migrace výše). Okruh osob označovaných za imigranty doznal po roce 2000 zásadních změn, spolu s tím jak se měnila i definice obyvatelstva ČR. V souvislosti s tímto vývojem došlo i k legislativním změnám (viz níže). Do roku 2000 byla definice obyvatelstva ČR dána trvalým bydlištěm na území naší republiky. „U cizinců vazba na trvalý pobyt znamenala např. to, že za přistěhovalého do ČR byl cizinec považován až v okamžiku, kdy v ČR získal povolení k trvalému pobytu25.“ (Holá, 2004a) Počínaje rokem 2001 se v závislosti na Doporučení OSN definice stěhující se osoby změnila. Od toho momentu26 byl za přistěhovalého považován vedle cizinců s trvalým pobytem a azylantů i cizinec, který v ČR pobývá na vízum nad 90 dní a to od okamžiku, kdy doba jeho pobytu překročila jeden rok27. Jeden rok se tak stává dělítkem mezi krátkodobou a dlouhodobou migrací. V souvislosti s těmito změnami je zavedena i kategorie obvyklého pobytu28. V praxi bylo ovšem velmi složité realizovat, co bylo vzhledem k Doporučení OSN přijato – zejména bylo díky nevyhovující legislativě problematické sledovat onu lhůtu jednoho roku pobytu na území29. Nakonec byla situace vyřešena v souvislosti se vstupem ČR do EU a s novelou zákona 326/1999Sb., o pobytu cizinců na území České republiky. Tato novela zavedla nové kategorie cizinců pobývajících v ČR. Mimo rozdělení cizinců na občany EU a občany třetích zemí zavádí kategorii cizinců, kteří pobývají na území na základě povolení k dlouhodobému pobytu, které se vydává na dobu jednoho roku a lze je prodlužovat. Povolení navazuje na víza nad 90 dní, která mají maximální platnost jeden rok a dále je nelze prodlužovat. Datum získání tohoto povolení je považováno za datum přistěhování. (srov. Holá, 2004a)

25

„to mohlo být např. 15 let po příchodu do ČR a v okamžiku, kdy tento cizinec byl vykazován jako přistěhovalý, se fyzicky vůbec nikam nepohyboval“. (Holá, 2004) 26 Poprvé bylo této definice užito v rámci Sčítání lidu, domů a bytů 2001 (díle jen SLDB) 27 Tato změna okruhu osob se týká jak zahraničního, tak vnitřního stěhování. (Holá, 2004) 28 Určení osob spadající pod obvykle bydlící obyvatelstvo je však poměrně zásadním problémem. (Koncepce, 2006) 29 Cizinci byli považováni za přistěhovalé v okamžiku, kdy si poprvé prodlužovali vízum nad 90 dní

23

5.1.3 Národnostní menšiny versus cizinci Na závěr této kapitoly ještě připomeňme, že je nutné odlišovat cizince, příp. imigranta, od příslušníka národnostní menšiny. K vymezení pojmu národnostní menšina došlo zákonem č. 273/2001 Sb., o právech příslušníků národnostních menšin a o změně některých zákonů, z něhož vyplývá, že jde o občany ČR, kteří se odlišují od většiny počtem, jazykem, kulturou, etnickým původem, tradicemi a projevují úsilí o zachování a rozvoj svébytnosti menšiny. Tito občané se hlásí k jiné než české národnosti. Nejsou tedy cizinci, takže nejsou primárním předmětem této práce. (srov. např. Šišková, 1998, s. 32; zákon č. 273/2001 Sb., o právech příslušníků národnostních menšin a o změně některých zákonů) Je tedy třeba mít na paměti, že národnost není v ČR totožná s občanstvím. Zároveň je však nutné si uvědomit, že národnostní menšiny jsou většinou30 důsledkem migračních pohybů a mohou i další migrace ovlivňovat. (srov. Niessen, s 25 - 26)

5.2 Legislativa spojená s jevem migrace v České republice (migrační politika) Pro hlubší pochopení vývoje zahraniční migrace v ČR a vyjasnění obsahu jednotlivých kategorií cizinců, které jsou statisticky sledovány je nutné se alespoň rámcově seznámit s legislativou, která se vztahuje, či vztahovala, k tomuto problému. „Pobyt cizinců na území ČR se řídil do 30. 9. 1992 zákonem č. 68/1965 Sb., o pobytu cizinců na území Československé socialistické republiky. Od 1. 10. 1992 byl nahrazen zákonem č. 123/1992 Sb., o pobytu cizinců na území Československé federativní republiky. Zákon byl převzat do české Sbírky zákonů po rozpadu ČSFR a od 1. 1. 2000 nahrazen novým zákonem č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky.“ (ČSÚ: Cizinci 2000)

30

Stává se ovšem, že člověk se stane cizincem na daném území, aniž by se fyzicky pohyboval – hranice se jednoduše posunou přes něj, popř. se nově vytvoří se vznikem nového státu.

24

5.2.1 Rok 2000 – změny a jejich důsledky Spolu se změnami zákonů se měnilo rozdělení cizinců do kategorií zejména na základě délky pobytu. Do roku 2000 platily jiné časové hranice povolení k pobytu cizinců než nyní. Dle zákona č. 123/1992 Sb. bylo rozlišováno mimo trvalého pobytu mezi krátkodobým (do 180 dnů) a dlouhodobým pobytem (nad 180 dnů do jednoho roku, s možností prodlužování). Se zavedením zákona č. 326/1999 Sb. se pojmy „krátkodobý a dlouhodobý pobyt“ explicitně nevyskytují a rozlišuje se mimo trvalý pobyt mezi pobytem na víza do 90 dnů a nad 90 dnů. Tato změna se zásadně dotýká porovnávání statistických údajů před a po roce 2000. Chceme-li zachovat kontinuitu statistických dat v rámci dvou skupin sledovaných pobytů – tj. trvalého a dlouhodobého – je nutno mít na paměti, že okruh osob je v rámci dlouhodobých pobytů jiný než před rokem 2000. Zákon č. 326/1999 Sb. vedl, mimo zavedení nových typů víz, i k podstatnému zpřísnění pravidel pro získávání pobytových víz a pracovních povolení. Stanovil také „povinnost požádat a poté žadateli udělit vízum na diplomatické misi nebo konzulárním úřadu v zahraničí.“ (Drbohlav, in Hampl, s. 114, 115) Cizinec tedy na území ČR přicházel již s platným vízem. Navíc „nebylo možné prodlužovat platnost víz získaných za platnosti předchozího zákona i přes trvání podmínek udělení víza“ (Holá, 2004), takže cizinec po vypršení předchozího víza musel vrátit do vlasti a tam znovu žádat o vízum nové. Tato a další omezení31 vedla k propadu statistik počtu cizinců, takže na konci roku 2000 bylo evidováno bezmála o 28 tisíc cizinců méně. Holá ovšem upozorňuje, že „ze žádných oficiálních dat nelze zjistit, zda tito lidé v ČR zůstali ilegálně, nebo zda skutečně odjeli zpět nebo do jiné země“ (Holá, 2004). Problémem je, že cizinec nemá ze zákona „povinnost nahlásit ukončení svého pobytu v ČR. Musí pouze odcestovat před ukončením platnosti povolení k pobytu.“ (ČSÚ: Koncepce, s.8) Legislativní změna roku 2000 spolu se změnou statistické definice obyvatelstva (viz výše) vedla také k zásadní nekonzistenci statistických dat sledujících počet cizinců na území a migrační toky – tedy migrační saldo cizinců v ČR (viz tab. č.1 v příloze). Zatímco počet cizinců byl 31. 12. 2000 oproti minulému roku téměř o 28 tisíc nižší, migrační saldo bylo kladné, neboť stále platila stará definice obyvatelstva a migrace – sledovala se tedy jen změna trvalého pobytu – a počet vystěhovalých s trvalým pobytem 31

Zákon byl nakonec zmírněn novelou 140/2001 (srov. Holá, 2004).

25

na území byl minimální, neboť změny zákona se dotkly zejména cizinců s dlouhodobým pobytem v ČR. Nesoulad však pozorujeme i při porovnání migračního salda a přírůstkem trvalých pobytů, přičemž před rokem 2000 by tato čísla měla být stejná. Nesrovnalosti nacházíme i v dalších letech. V letech 2001 a 2002 sledujeme výrazný převis přírůstku počtu cizinců nad migračním saldem, což může být způsobeno tím, že do počtu cizinců ŘS CPP počítá i cizince pobývající u nás na víza nad 90 dní, zatímco u migrace je sledována lhůta 1 roku. V letech 2003 až 2005 pak vidíme, že migrační saldo převyšuje přírůstek cizinců, což může být způsobeno tím, že ne všichni cizinci se odhlašují při svém vystěhování (viz výše). Tyto hypotézy však nebyly ŘS CPP ani potvrzeny ani vyvráceny. Závěrem lze konstatovat, že problém je mimo jiné možno spatřovat v nedostatečné zákonné úpravě, která nedovoluje vylepšení možnosti evidence migračních pohybů. (srov. např. ČSÚ: Koncepce, 2006; Holá, 2007; aj.)

5.2.2 Rok 2004 - nové kategorie cizinců K další výrazné změně zákona došlo v souvislosti se vstupem ČR do EU (viz částečně výše). Novela vymezuje dvě kategorie cizinců – občané EU a občané zemí mimo EU (též označováni jako občané třetích zemí), pro které platí různé pobytové režimy v souvislosti s právem EU v oblasti volného pohybu osob. V závislosti na tomto tedy lze vymezit následující kategorie cizinců v ČR (dle ČSÚ: Cizinci 2005): A) Občané zemí EU spolu s občany Norska, Švýcarska, Islandu a Lichtenštejnska a jejich rodinní příslušníci32 - občané zemí EU registrovaní bez povolení k přechodnému nebo trvalému pobytu a jejich rodinní příslušníci33, - občané zemí EU a jejich rodinní příslušníci s povolením k přechodnému pobytu 34, 32

ve smyslu § 15a zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky „Aplikace práva občanů EU na svobodu pohybu a pobytu má dopad na statistické výkaznictví. Statistické přehledy zaznamenávají pouze ty občany EU, kteří požádali, resp. jim bylo vydáno zvláštní pobytové oprávnění, avšak ti, kteří jen využívají svého práva svobodného pobytu statisticky podchyceni nejsou. Z tohoto důvodu počty fakticky pobývajících občanů EU budou vyšší než se odráží ve statistických rozborech.“ (MV ČR: Zpráva 2004) 34 Občan Evropské unie je oprávněn, nikoli povinen, požádat o potvrzení o přechodném pobytu, pokud hodlá na území České republiky pobývat přechodně po dobu delší než tři měsíce. Žádost o potvrzení o přechodném 33

26

- občané zemí EU a jejich rodinní příslušníci s povolením k trvalému pobytu. B) Občané zemí mimo EU - občané třetích zemí pobývající v ČR krátkodobě (obecně do 90 dnů) bez víz (týká se občanů těch zemí, se kterými má ČR uzavřenou dohodu o bezvízovém styku) nebo na základě krátkodobých víz do 90 dní, - občané třetích zemí pobývající v ČR na základě víz nad 90 dní, - občané třetích zemí s povolením k dlouhodobému pobytu (povolení navazující na víza nad devadesát dní; vydává se na dobu jednoho roku a po uplynutí této lhůty je lze prodloužit – viz výše), - občané třetích zemí s povolením k trvalému pobytu, - cizinci s platným azylem (úspěšní žadatelé o azyl pobývající v ČR). C) Cizinci bez ohledu na hranice EU - registrovaní žadatelé o azyl (není možné zakázat občanovi EU, aby o azyl požádal), - cizinci pobývající v ČR v rámci dočasné ochrany (jedná se o opatření při hromadném exodu v důsledku ozbrojeného konfliktu, živelné pohromy nebo soustavného porušování lidských práv v zemi původu, které by mělo chránit exulanty a poskytnout jim dočasné útočiště do doby odeznění kritické situace. Cizineckou policií jsou tito jedinci počínaje rokem 200435 vedeni a vykazováni v rámci povolení k dlouhodobému pobytu, takže je není možno vyjmout ze statistických dat, která jsou užita v této práci.), - nelegálně pobývající cizinci v ČR (např. cizinci pobývající v ČR po vypršení platnosti víz a povolení k pobytu nebo bez potřebných víz nebo povolení apod.. Tato skupina je v podstatě statisticky nezachytitelná.).

pobytu může občan EU podat na území České republiky, na oddělení cizinecké policie příslušném podle místa jeho pobytu na území České republiky. 35 Do roku 2004 se pojem „dlouhodobé pobyty“ vztahuje pouze k pobytům na víza nad 90 dní (do roku 1999 k pobytům na dlouhodobá víza). (srov. ČSÚ 2005)

27

5.2.3 Rok 2006 Poslední zásadní úpravou zákona, která s největší pravděpodobností ovlivní počet zejména trvale pobývajících cizinců, je implementace evropské směrnice č. 2003/109/ES o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty. Na jejím základě se mj. od dubna 2006 zkrátila časová lhůta pro žádost o trvalý pobyt. Cizinec tak bude mít právo bez dalších podmínek žádat o povolení k trvalému pobytu po 5 letech nepřetržitého pobytu na území namísto dosavadních 10 let. Toto umožní asi 40 tisícům cizinců získat trvalý pobyt. (srov. Čižinský, 2006)

5.3 Vymezení objektu práce Na základě vymezení pojmů i jednotlivých kategorií cizinců v ČR můžeme nyní definovat okruh osob, cílovou skupinu, která bude objektem této práce. Jelikož jsme vázáni na statistická data ŘS CPP ohledně cizinců v okresech, budeme sledovat i členění cizinců do jednotlivých kategorií, jak to činí právě ŘS CPP. Kategorie trvalých pobytů není problematickou a cizinci pobývající na území ČR na povolení k trvalému pobytu bez ohledu na to, zda jsou občany EU či nikoli, jsou součástí cílové skupiny této práce. Druhou zásadní kategorií, kterou rozeznávají statistiky ŘS CPP i ČSÚ, je dlouhodobý pobyt. ČSÚ zpracovává od roku 2001 data v několika verzích, včetně podoby vyžadované EUROSTATEM a tedy sledující Doporučení OSN. ŘS CPP nesleduje na rozdíl od ČSÚ hranici jednoho roku jako předěl mezi dlouhodobou a krátkodobou migrací. Pro účely statistiky řadí ŘS CPP mezi dlouhodobé pobyty36: - pobyt na vízum k pobytu nad 90 dnů, - pobyt na povolení k dlouhodobému pobytu37, - pobyt na povolení k přechodnému pobytu občana Evropské unie a rodinného příslušníka za předpokladu, že o vydání takové povolení požádal. (srov. MV ČR: Zpráva 2005)

36

Oficiálně tuto skupinu CPP nazývá do 31.12.1999 dlouhodobé pobyty, od. 1.1.2000 vízové pobyty nad 90 dní (spadali do této kategorie jen cizinci pobývající na víza nad 90 dní) a od 1.1.2004 dlouhodobé pobyty nad 90 dní (srov. ČSÚ: Cizinci 2005). 37 do této kategorie zařazuje CPP i pobyt v rámci dočasné ochrany (srov. ČSÚ: Cizinci 2005)

28

Cílovou skupinou a tedy předmětem této práce jsou cizinci, kteří jsou dle ŘS CPP zahrnováni do kategorií trvalý a dlouhodobý pobyt. Jde tedy o cizince, kteří jsou ŘS CPP statisticky sledováni z hlediska územního rozmístění v rámci okresů ČR. Pro zjednodušení je budeme v práci souhrnně nazývat statisticky sledovanými cizinci či jen „sledovanými cizinci“38.

5.4 Zkoumání jevu migrace. Explanační teorie mezinárodní migrace. Migrace je jev komplexní, podmíněný velkým množstvím aspektů a tedy i velmi proměnlivý. Jednotlivé její aspekty jsou studovány badateli mnoha vědních oborů: demografy, psychology, sociology, ekonomy, historiky a v neposlední řadě i geografy. Díky své složitosti a šířce obsahu nemá dosud vybudovanou jednotnou teorii, a tudíž ani neexistuje samostatný vědní obor. Jev migrace obyvatelstva se ovšem stává, či spíše už stal, významným činitelem, který ovlivňuje demografický vývoj nejen v Evropě ale na celém světě. Čím dál více se tedy ukazuje potřeba interpretovat tyto pohyby, nalézt v nich zákonitosti a reagovat na ně. Od konce 19. století se objevují teorie, které se pokoušejí mezinárodní migraci nějakým způsobem vysvětlit. Potřeba teoretického podchycení jevu migrace je spojena i se snahou států dostat migrační toky pod kontrolu. K tomu je samozřejmě nutné znát podstatu těchto toků a faktory, které působí na jejich vznik, udržování, posilování. Poznání v tomto směru pak musí sehrát rozhodující roli při hledání vhodných opatření v rámci migrační politiky státu.

38

Nelze je jednoduše nazývat imigranty, neboť za ty byli před rokem 2001 považováni v souladu s definicí migrace jen cizinci s trvalým pobytem a od roku 2001 jen cizinci pobývající na území ČR déle než jeden rok. Ani jeden z těchto požadavků naše cílová skupina nesplňuje. Není ani možné starší data upravit do podoby, která by splňovala definici migranta dle OSN.

29

5.4.1 Problémy spojené s tvorbou migračních teorií Konstruování migračních teorií se potýká s mnoha problémy. Jak už bylo řečeno, je migrace jevem velmi komplexním vyžadujícím těsnou spolupráci mnoha vědeckých oborů, což v praxi při dnešní vysoké specializaci není jednoduché39. Každá teorie musí vycházet z reality, z konkrétních dat – v tomto případě ze statistických dat zachycujících mezinárodní migraci - z různých zemí. Zde se ovšem často setkáváme s jejich neexistencí a existují-li, pak s jejich nedostatečnou spolehlivostí a srovnatelností, jelikož stále ne všechny země sledují mezinárodní migraci s ohledem na Doporučení OSN, a také ne všechny země mají stejné kategorie pobytů cizinců na jejich územích. (srov. Drbohlav, 2001a; Salt, 199340; Lemaitre 2005) Massey (2005) vidí komplikaci v tom, že mnohé vlády mají problém s uznáním faktu, že jejich domovina se stala imigrační zemí. A v souvislosti s tímto odporem k uznání imigrace jako demografického faktu, národní statistické úřady tíhnou k mlčení a nepublikují data spojená s imigrací v jejich zemi, v čemž jsou vládami podporované. Problémem pak není ani tak nedostatek výzkumu jako takového, ale výzkumu teoreticky relevantního, podloženého statistickými daty. (srov. Massey, s. 122) Ani v naší zemi, jak vyplývá z dostupných materiálů, se Ministerstvo vnitra ČR, které má problematiku migrace ve své gesci, nesnaží zákonnými úpravami vylepšit možnosti evidence migračních pohybů a změny se dějí jen na nátlak ČSÚ. (srov. Holá, 2004) Problém je i v nedostatečném zaměření výzkumu stran vysílajících zemí a regionů, tj. regionů produkujících emigraci. (srov. Massey, s. 122) V souvislosti se středoevropským prostorem, do kterého spadá i ČR, Drbohlav upozorňuje i na to, že „dosud známé a uplatňované koncepty vznikly vně tehdy izolovaného komunistického bloku41 – na bázi studia migrace mezi rozvinutým a rozvojovým světem anebo uvnitř těchto světů“ (Drbohlav, 2001a). Je tedy potřeba ověření funkčnosti teorií i v tomto prostoru, popř. jejich modifikace. Krátká doba, která uběhla od nastolení přirozenějšího migračního prostředí však toto komplikuje. I přesto je ale možné mnohé

39

Máme zde na mysli propojování výsledků jednotlivých oborů a vůbec komunikaci mezi jednotlivými obory vědy. 40 Viz i jinde. 41 Většina migračních teorií pochází z USA, kde je teorie migrace i díky dlouholeté imigrační tradici nejrozvinutější a stojí na kvalitní statistické základně.

30

z rysů mezinárodní migrace u nás vysvětlit pomocí těchto ve světě běžně používaných migračních teorií. (srov. Drbohlav in Hampl, s. 99)

5.4.2 Migrační teorie a jejich členění42 „Existuje několik teorií, které byly vyvinuty nezávisle na sobě a v rámci různých oborů. Každá z nich vysvětluje určitý aspekt nebo typ mezinárodní migrace podle toho, v které době vznikala, kterými migračními proudy a příčinami se zabývala a často i v rámci kterého oboru vznikala. Některé teorie analyzují mezinárodní migraci na makro jiné na mikroúrovni. Teorie se často liší především v tom, kterou příčinu považují za hlavní při vzniku mezinárodní migrace.“ (Vojtková, 2005) Teorie dosud existující lze podle Okólského rozdělit do dvou velkých skupin: Jednu skupinu tvoří teorie vysvětlující příčiny migrací, tedy proč dochází k nastartování migračních procesů. Problémem u nich ovšem je, že není zřejmé, popisují-li chování prvních migrantů - pionýrů, nebo prvních deseti tisíc atd., zkrátka není jasné, kde je hranice iniciování migračního procesu mezi danými oblastmi a od kdy už funguje sebezáchovnost tohoto procesu. Tu řeší druhá skupina teorií zabývajících se podmínkami stálosti migrace. (srov. Okólski, s.2)

5.4.2.1 Teorie zaměřené na příčiny migrací Neoklasická teorie Přístupy vycházející z neoklasické ekonomie jsou někdy nazývány také jako pushpull teorie. Vycházejí totiž z modelu popudu (push) a přitahování (pull). Za příčiny migrace považují faktory, které migranty nutí opustit svou zemi původu - push faktory. Mezi ty lze zařadit v tomto případě zejména nedostatek ekonomických a pracovních příležitostí, nízké mzdy, nízká životní úroveň… Push faktory jsou navíc doplněny pull faktory, které jedince přitahují do určité oblasti či země. K těmto faktorům lze řadit poptávku po práci, vyšší mzdy ve srovnání se zemí výchozí, příznivé ekonomické příležitosti, ale i migrační politika v cílové zemi (např. nábor dělníků apod.). 42

Stručný přehled vývoje migračních teorií je uveden v příloze.

31

Jako nejdůležitější faktory pak neoklasický ekonomický přístup chápe hlavně příjmové rozdíly a podmínky zaměstnání v různých zemích. Vychází ze situace, že existují země či oblasti s nízkou ekonomickou výkonností, kde je malá poptávka po pracovní síle (chybí kapitál) a existuje tam tedy velké množství levné pracovní síly, která nenachází na tomto místě uplatnění. Naproti tomu existují oblasti s vysokou ekonomickou výkonností a díky přítomnému kapitálu je pracovní síla i dobře placena. Rozdíly ve mzdách podněcují pracovníky k cestě za prací - push faktor. Zároveň jsou tito ochotni pracovat i za méně peněz než pracovníci domácí a jsou tedy vyhledáváni domácími zaměstnavateli – pull faktor. Tato teorie předpokládá zánik migrace s eliminací rozdílů mezd. (srov. Baršová, s. 167, 268) Teorie vede k názoru, že k migraci dochází poté, co se jedinec po racionálním posouzení nákladů i výhod plynoucích z migrace rozhodne k přesunu ze své země původu do jiné země. Snaží se především maximalizovat svůj užitek, nejčastěji výši příjmu. Tato teorie zohledňující i mikroúroveň byla vlivnou v 60. letech 20. století.

Teorie nové ekonomie migrace (Nové ekonomické přístupy; The new ecconomic approach43) Hlavním představitelem této teorie je Oded Stark, který studoval migrace z venkova do měst ve třetím světě, hlavně v Mexiku. Za základní jednotku rozhodování považoval rodinu, nikoli racionálního jedince jako tomu bylo u teorie předchozí. Druhou změnou oproti předchozí teorií je přesvědčení, že migrace není odpovědí na problémy špatně fungujícího pracovního trhu, ale spíše na nedostatky trhů pojišťovacího a úvěrového. (srov. Baršová, str. 269) Migrující člen rodiny pak vytváří nový zdroj financí prostřednictvím remitencí (tím zastupuje úvěrový trh) a zároveň touto diverzifikací příjmů snižují riziko, které s sebou nese nestabilita místní ekonomiky (zastupuje tímto pojišťovací trh). Rozdíly v příjmech tedy nemusí být podmínkou k migraci do jiné země a také jejich vyrovnání nemusí zastavit migrační proud, pokud rizika přetrvávají. (srov. Vojtková, 2005) Těžiště rozhodování přesunuje tato teorie k relativní chudobě – člověk se rozhoduje k migraci, vidí-li, že ti, co se pro migraci rozhodli už dříve, mají výhody, které on nemá,

43

S odkazem na to, že rozhodnutí uskutečnit migraci je činěno v rámci celé domácnosti, nazývá Drbohlav tuto teorii jako „New household theory of migration“ (srov. Drbohlav in Hampl, s. 100)

32

a že tyto výhody oni získali právě migrací. Motivací je zisk viděný s ohledem na zisky ostatních, kteří jsou / byli v podobné situaci. Nedostatkem teorie je, že sleduje jen nabídkovou stranu migrace – tj. příčiny v zemích produkujících emigraci (toto opomenutí řeší teorie následující) a nevysvětluje migraci celých rodin. (srov. Baršová, s.270)

Teorie dvojího trhu (též „Teorie dvojího pracovního trhu“, Dual labour market theory) Teorie vypracovaná M. J. Piorem se oproti předchozí soustředí na podmínky v přijímající zemi, terminologií neoklasické teorie na pull faktory, tedy na stranu poptávkovou. Spolu s tímto se z mikroúrovně jedinců a domácností přesunuje na makroúroveň strukturálních podmínek cílových společností, přičemž tyto podmínky jsou ekonomické a kulturní povahy. (srov. Baršová, s. 270) Ke kulturním patří sociální status určitých zaměstnání – na pracovním trhu se vyčleňuje okruh pracovních míst, které není domácí obyvatelstvo ochotno vykonávat pro jejich nízký sociální status v dané společnosti (kopáčské práce apod.). U těchto pracovních míst tedy přetrvává poptávka po pracovnících i v dobách vysoké nezaměstnanosti. Přistěhovalci jsou ochotni tuto práci vykonávat, a to nejen kvůli vyšší mzdě (ta tu přestává být jediným určujícím parametrem) než jakou by dostali v zemi svého původu, ale i proto, že jsou na tuto práci rekrutováni na přechodnou dobu a jejich sociální status má těžiště stále v jejich zemi, kde se díky zahraničním příjmům dokonce zvyšuje. (srov. Baršová, s. 271) Postupně se pak vytváří dva sektory pracovního trhu, z nichž jeden zahrnuje „zaměstnání vyžadující vzdělání, dovednosti a specializované školení a které jsou poměrně stabilní. Druhý je naproti tomu tvořen nekvalifikovanými pracovníky. Je typický malou atraktivitou kvůli nízkým mzdám, často i špatným pracovním podmínkám a v podstatě nulovým možnostem kariérního růstu.“ (Vojtková, 2005) Zahraniční pracovníci tedy za těchto podmínek nemusejí být vůbec konkurencí pro pracovníky domácí. Největší vliv měla tato teorie v 50. a 60. letech, kdy řada zemí měla aktivní náborovou politiku, a poptávka se zdála být důležitější než nabídka. V 70. letech se však situace obrátila – migrační toky získaly větší nezávislost na poptávce – nastává období převisu nabídky pracovních sil nad poptávkou. (srov. Baršová, s.272) Tento jev řeší mj. následující teorie.

33

Teorie světového systému (World systems theory) Teorie vypracovaná I. Wallersteinem spojuje příčiny migrace zejména s postupující ekonomickou globalizací. Migrace je zde v podstatě důsledkem kapitalistického rozvoje, kdy pronikání kapitálu do periferních, nekapitalistických společností rozvrací původní hospodářství a činí ze zdejšího obyvatelstva vykořeněné a k pohybu připravené zdroje levné pracovní síly. Zároveň kapitál vytváří vazby (ekonomické, kulturní, politické) na vyspělé jádro, odkud kapitál přišel. „Tyto dvě skutečnosti – vykořenění a propojení – vysvětlují to, že příliv kapitálu a zboží do nekapitalistické periférie je následován přílivem pracovních migrantů z periferie do centra.“ (Baršová, s. 272) Podle Vojtkové tento proces „probíhá v různé míře již od šestnáctého století, v minulosti především prostřednictvím koloniálních režimů, dnes prostřednictvím vlád vyspělých zemí a nadnárodních firem“ (Vojtková, 2005). Tato teorie sleduje i politický aspekt důsledků migrace. Upozorňuje, že se vznikem národních států v 19. století dělí hranice států pracující na insidery a outsidery.44 Outsider je na území cílové země cizincem, který je v podstatně horší vyjednávací pozici než zdejší pracující. Toho využívají zaměstnavatelé k vykořisťování těchto pracujících cizinců, kteří pracují za minimální mzdy. Tento proces ovšem negativně ovlivňuje i domácí pracující tím, že tlačí cenu práce v daném sektoru dolů. To může negativně ovlivnit vztahy mezi skupinami domácího obyvatelstva a přistěhovalci. (srov. Baršová, s. 272, 273) Teorie vede ke zjištění, že globalizace konce 20. století, která s sebou přinesla zvýšení mobility kapitálu a zboží spolu se zrychlením dopravy a přenosu informací, jen posílila už rozběhnuté migrační tendence.

44

Outsideři, jsou-li navíc i vzhledově a kulturně odlišní, se často hodí k odvádění pozornosti od nespokojenosti lidí se stavem uvnitř státu, společnosti, když je pozornost účelově zaměřena právě na přistěhovalce, což vyvolává konflikty mezi etniky a rasami (srov. Baršová, s. 272, s odkazem na Wallerstein, Balibar 1991)

34

5.4.2.2 Teorie zabývající se podmínkami stálosti migrace Teorie sítí a transnacionálního prostoru (Network theory) Řeší otázku po způsobech udržení a reprodukce migrace pomocí konceptu sítí (vazeb), které vznikají mezi aktuálně migrujícími, dřívějšími migranty i nemigranty v zemích přijímajících i vysílajících na základě vazeb příbuzenských, společného původu, přátelství. Tyto vazby napomáhají migraci tím, že snižují riziko a náklady při příchodu do nové země: pomáhají v orientaci v novém prostředí, nalézt bydlení, zaměstnání, důležitá je i psychologická rovina, že člověk na to všechno není po příchodu do neznámého prostředí sám. Lidé zapojením do těchto vazeb v podstatě zvyšují i svůj sociální status. Skupiny migrantů pak často vytvářejí v cílové zemi svou vlastní ekonomickou i sociální infrastrukturu.45 Když počet migrantů a vazeb překročí určitou kritickou mez, jsou náklady na každou další migraci i rizika, která migrant podstupuje, nižší, což podněcuje další migraci, která dále rozšiřuje sítě atd. (srov. Vojtková, 2005) Navíc v dnešním globalizovaném světě je jednoduché komunikovat i přepravovat se rychle na velké vzdálenosti, což posiluje možnost udržovat vazby se svou vysílající komunitou i prostřednictvím cirkulární migrace. Vznikají tímto transnacionální prostory, kde se migrace stává permanentní možností – mohou se v závislosti na situaci „doma“ kdykoli vrátit, popř. se přestěhovat do jiné země, sahá-li tam jejich síť. (srov. Baršová, s. 275) „Transmigranti jsou imigranti, kteří … kombinují vztah k více než jednomu národnímu státu … nejsou pouhými přechodnými návštěvníky, neboť se usazují a začleňují do … každodenního života země, v níž žijí. Zároveň však … udržují vazby, budují instituce, vstupují do transakcí a ovlivňují lokální a národní dění v zemích, z nichž emigrovali.“ (Glick-Schiler et al., 1997, s.121, cit. dle Baršová, s. 276) Z teorie migračních sítí plyne pro státy čelící zvýšené imigraci pesimistický závěr ohledně možnosti výrazněji korigovat počet imigrantů prostřednictvím politických opatření. To je posíleno ještě nemožností opustit s ohledem na lidská práva politiky umožňující slučování rodin či udělování azylu. (srov. Baršová, s. 276)

45

v ČR se toto týká zejména ruské komunity (viz dále)

35

Institucionální teorie (Institutional theory) Klade důraz na vliv institucionálních subjektů spojených se vznikem a udržováním migračních pohybů. „Jde vlastně také o sítě, které podporují migraci a určitým způsobem ji formují.“ (Vojtková, 2005) V podstatě se dají vyčlenit dvě skupiny takto zaměřených subjektů, které se liší způsobem, jakým reagují na poptávku ze strany migrantů ohledně překonání překážek při vstupu do země a následnému získání povolení k pobytu a práce v zemi. První skupina subjektů toto činí na nelegální bázi cestou převaděčství a padělání dokumentů za účelem zisku. Druhá skupina je tvořena nevládními organizacemi a podobně zaměřenými subjekty poskytujícími migrantům pomoc prostřednictvím poradenství a služeb. Snaží se tedy legální cestou proklestit imigrantovi cestu skrze restriktivní opatření učiněná státem a tvoří tedy jakousi alternativu vůči skupině první, před níž funguje v podstatě jako ochrana. Všechny tyto instituce a organizace, ziskové nebo neziskové, podporují a pomáhají udržovat mezinárodní migraci, neboť bez nich by migranti často měli jen málo informací a kontaktů potřebných k úspěšné migraci. (srov. Vojtková, 2005)

Teorie kumulativních příčin (Cumulative causation) Migrace je zde chápána jako důsledek změn v prostředí zapříčiněných (minulou) migrací. Určitý proces - např. sociální síťování na straně nabídkové nebo změny v sociálním statusu určitých pracovních míst a vytváření segmentovaného trhu práce na straně poptávkové (viz už dříve) - způsobí změnu v prostředí, která zpětně udržuje či dokonce posiluje tento proces, vytváří se zpětná vazba. Např. označení (a tím de facto znehodnocení) jistých pracovních míst jako „pro cizince“ vede k tomu, že domácí pracovní síla není ochotna tyto práce vykonávat ani v době vysoké nezaměstnanosti a postavení cizinců se v rámci těchto zaměstnání stává čím dál pevnějším, což podporuje i růst imigrace. Tato teorie do jisté míry zastřešením některých teorií předcházejících. (srov. Baršová, s. 276, 277)

36

5.4.3 Migrační teorie a migrační realita v České republice V tomto bodě vycházíme zejména z opakovaných výzkumů, které se svým týmem provedl doc. Drbohlav a které se mj. zaměřovaly na ukrajinské pracovníky aktivní na českém trhu práce a zkoumaly, zda se v ČR objevuje v „mnoha jiných světových regionech obecně platný fakt, že migrační cirkulace se stává trvalým jevem, ale též, že se postupně mění v trvalou imigraci a trvalé usazení významné části zprvu pouze cirkulující komunity“ (Drbohlav, 2000). Při těchto výzkumech nutně docházelo i k prověřování některých výše zmíněných teorií, jejichž aplikace vedla k dílčímu vysvětlení probíhajících migračních proudů. S úspěchem byly prověřovány teorie sítí, institucionální teorie a teorie dvojího trhu.46 V souvislosti s užitím teorie sítí „by v nejbližší budoucnosti chtělo pozvat do Česka 22% ukrajinských respondentů svoji ženu, 24% své děti a 40% své příbuzné. V souboru respondentů bylo 26% jedinců, kteří již přijeli s několika přáteli převážně z jedné obce, města či oblasti.“ (Drbohlav, 2000) Vliv příbuzných a přátel prolíná celým procesem migrace i adaptace i u „imigrantů z Ruska (např. ještě před svým příjezdem do Česka zde 44% respondentů mělo své příbuzné), a jasně se tak ověřuje platnost teorie sítí (network theory). Navíc má tento fakt dynamický charakter a svůj průmět do budoucna, neboť se ukazuje, jak rychle se “spotřebitelé sítí” mění v jejich “tvůrce” (byl již zaznamenán mírný nárůst příbuzných daných imigrantů na území Česka)“ (Drbohlav 2001b). „Na základě šetření bylo také zjištěno, že 24% respondentů bylo kontaktováno již na území Ukrajiny, přičemž využili služeb soukromého zprostředkovatele či ukrajinské firmy operující na území Česka. Pokud se již dostanou do republiky, pak někteří z nich využijí nelegálního způsobu zisku pracovního povolení (falešné dokumenty, živnostenské oprávnění či falešný sňatek)“ (Drbohlav, 2000), což ukazuje na fungování institucionální teorie. Z dotazovaných navíc „80% uvedlo, že vykonávají nekvalifikované práce, a to zejména ve stavebnictví“ (Drbohlav, 2000), což nasvědčuje fungování teorie dvojího pracovního trhu. Na druhou stranu výsledky obdobného výzkumu u ruských imigrantů ukazují,

46

V závěru ovšem Drbohlav zdůrazňuje, že „díky stále časově omezenému horizontu (krátká doba od příchodu prvních imigrantů) a také díky prozatím ještě spíše cirkulační povaze zkoumaného typu migračního pohybu není možné testovat teorie úzce svázané s integračním procesem. Rovněž tak není možné měřit dlouhodobější důsledky imigrace“ (Drbohlav aj., 2000).

37

že u této skupiny se tato teorie nepotvrzuje. Rusové v ČR jsou skupinou vysoce ekonomický aktivní jak ve sféře podnikání, tak i jako zaměstnanci a jde o imigranty poměrně movité. Tito ovšem také jako důvod emigrace uváděli častěji politickou nestabilitu Ruska a obavy o vlastní bezpečí, zatímco u Ukrajinců dominovali důvody ekonomické. U ruského etnika lze také vysledovat náznaky „etnické ekonomiky“ – tj. zaměstnávání pracovníků vlastního etnika. Tuto tendenci lze vysledovat i u Čínského etnika. (srov. Drbohlav, 2000; Drbohlav, 2001b)

Lze shrnout, že obecně s největší pravděpodobností funguje teorie migračních sítí, jejíž funkčnost představuje hnací motor zejména u migrace pomocí slučování rodin. Institucionální teorie funguje v podstatě tam, kde je poptávka po imigrantech – tedy zejména tam, kde jde o zdroj levné pracovní síly. Teorie dvojího pracovního trhu bude fungovat u skupin imigrantů z východu (Ukrajinci, Moldavci, Bulhaři atp.), kteří přicházejí zejména za výdělkem, který poté umožní zvýšení životní úrovně jejich rodiny v zemi výchozí. Vzhledem k věkovému a pohlavnímu složení sledovaných cizinců (viz níže) např. z Ukrajiny či Slovenska lze předpokládat., že funguje i teorie nové ekonomie migrace. Specifické postavení v rámci teorie dvojího trhu mají Vietnamci, kteří se specializují na podnikání v prodeji levného zboží pomocí stánkového prodeje, přičemž v poslední době jim dobrá ekonomická situace dovoluje i přechod k prodeji v „kamenných obchodech“. Nejedná se však objektivně vzato o práci podřadnou bez větších výdělků atp. a nelze je tedy jednoznačně včlenit pod tuto teorii.

38

ČÁST PRAKTICKÁ

6. Vývoj zahraniční migrace ve světě Od konce 19. století se nejen na evropské migrační scéně odehrálo mnoho zásadních proměn a došlo k několika závažným posunům, které hrají velkou roli ve světě migrace na přelomu 20. a 21. století. Zásadní změny se udály ve struktuře zemí, které produkovali migraci a těch, které byly jejím cílem. Změnil se zásadně i typ těchto zemí. Na přelomu 19. a 20. století byl typickým mezinárodním migrantem Evropan migrující přes oceán – nejčastěji to byl Brit, Ital, Nor, Portugalec, Špatněl nebo Švéd. Cílovými zeměmi pak nejčastěji byly Argentina, Austrálie, Kanada, Nový Zéland a zejména USA. Pohyb tedy probíhal mezi industrializujícími se zeměmi, z nichž ty první byly bohaté na pracovní sílu díky probíhajícímu demografickému boomu spojenému s ekonomickým růstem, a druhé disponovaly rozsáhlými řídce obydlenými oblastmi i rychle rostoucími městy. Migrovalo se tedy mezi zeměmi, které procházely rychlou industrializací. Tuto etapu Massey označuje za industriální éru migrace. (srov. Massey, s. 2-4) Rozsáhlá evropská emigrace byla však zasažena 1. světovou válkou, která byla počátkem čtyř desetiletí omezené migrace. I během nich ovšem docházelo k obdobím, kdy emigrace opět ožívala – např. ve 20. letech, v reakci na což cílové země v čele s USA začaly přijímat restriktivní opatření. Krach burzy roku 1929 pak znamenal pokles migračních pohybů na minimum, což platilo i po celou éru 30. let. Následovala 2. světová válka, která měla za následek velký počet uprchlíků a nuceně vystěhovaných lidí – pohyby tedy neměly zdroj v ekonomickém vývoji, jako tomu bylo na přelomu století a jak tomu mělo být i v následujících dekádách. (srov. Massey, s. 2) Léta 60. přinesla zásadní předěl ve vývoji mezinárodních migrací. Massey tuto éru nazývá postindustriální. Největší změnou oproti industriální éře byla změna v typu regionů produkujících migraci i vývoj v klasických cílových zemích a rozšíření této skupiny o země nové. Oproti období přelomu století uskutečňovaly se migrační pohyby nyní mezi zeměmi hustě osídlenými na nejnižších stupních industrializace produkujícími migranty a zeměmi oproti industriální éře hustě osídlenými charakterizovanými postindustriální společností. Paleta zemí vysílajících i přijímajících migranty se stále

39

rozrůstala. Na straně nabídky migrantů byla Evropa vystřídána rozvíjejícími se zeměmi třetího světa – zejména z Afriky, Asie a Latinské Ameriky. Naopak země zejména západní Evropy se zařadili mezi imigrační – byly to zejména Německo, Franci, Belgie, Švýcarsko, Švédsko a Nizozemí. Tímto se poprvé staly imigračními země, které nepatřily svou rozlohou mezi největší (srov. např. Castels and Miller, 1993; Abadan-Unat, 1995; Ogden, 1995; Martin, 1991; aj. cit. dle Massey) V 70. letech došlo k dalšímu rozšíření imigračních zemí, tentokrát o jihoevropské státy Itálii, Španělsko a Portugalsko, které dlouhou dobu patřily mezi emigrační oblasti (podrobněji viz níže). Po ropném šoku se mezi země vyhledávající migranty díky nárůstu kapitálu a nedostatku pracovní síly i státy Perského zálivu. I zde, stejně jako v Evropě, se původně dočasní pracovní imigranti hlavně ze Středního východu stávaly i přes ještě tvrdší opatření stálým rysem ekonomického a sociálního života. V 80. letech se díky velmi dynamickému ekonomickému růstu staly pracovní imigranty vyhledávajícími i země východní Asie – tzv. Asijští tygři. Po bok ekonomické velmoci Japonska se tak zařazují Taiwan, Jižní Korea, Hongkong, Singapur, Thajsko a Malajsie. Situace zde byla obdobná té z jižní Evropy 70. let některé země se staly čistě cílovými pro pracovní imigraci, mnohé byly i nadále současně importéry i exportéry v této oblasti migrace. (srov. Massey, s.5)

6.1 Znaky migračních systémů konce 20. století Přestože jsou v různých částech světa zkušenosti s migračními pohyby různé, lze vysledovat určité obecné charakteristiky pro migrační pohyby konce 20. století: a) Na světě žilo na začátku 21. století mimo svůj domov podle odhadů 170 až 191 milionů lidí. (srov. Salt, 2005;), což, vezmeme-li v úvahu vysoký populační růst zejména v rozvojových zemích, je spíše překvapivě málo. Hrozivý je spíše migrační potenciál zemí třetího světa, než migrační realita. (srov. Salt, 2005; Massey, s.7) Migrační pohyby posledních let nikterak nepřesahují míru migrace z období 19. a 20. století.47

47

Např. během 19. století emigrovalo z britských ostrovů 18 milionů lidí, což představovalo více než jednu třetinu přirozeného přírůstku za stejné období. I Evropa jako celek dosahovala v některých obdobích 19. století emigrace dosahující 40% přirozeného přírůstku. Oproti tomu v 80. letech 20. století ročně

40

b) Většina migrantů dnes přichází ze zemí, pro které je charakteristický nedostatek kapitálu, s nímž je spojena malá tvorba pracovních příležitostí, při relativně velké zásobě pracovních sil. Nerovnováha mezi poptávkou a nabídkou práce je v zemích třetího světa větší, než tomu bylo v Evropě za dob industriální migrace. To je podle Masseye způsobeno nejen nedostatkem kapitálu, ale hlavně demografickými podmínkami (stále vysoká porodnost při snižující se úmrtnosti) a ekonomickými limity. (srov. Massey, s. 6) Rozdílná je ovšem i historická situace, která, kombinujíce různé faktory, stojí za tím, že migrační toky i přes výše zmíněné rozdíly mezi zeměmi třetího světa a zeměmi bohatého „Severu“ nedosahují zdaleka svého potenciálu. c) Dnešní cílové země jsou disponují mnohem větším kapitálem a zhusta mnohem menší rozlohou než cílové země éry industriální migrace. Současné technologie umožňují vyrábět stejné množství produktu jako dříve a to jen z částí pracovní síly potřebné k výrobě v dobách minulých. Výsledkem jsou nezaměstnanost a klesající mzdy. Imigranti jsou proto dnes viděni spíše jako ekonomický a sociální problém a ne jako důležitý článek industrializace a rozvoje společnosti, jako tomu bylo dříve. Imigranti tak dnes vyplňují mezery na pracovním trhu, které nejsou ochotni vykonávat domácí pracovníci. (srov. Massey, s. 6,7) Na druhé straně se v mnohých zemích včetně ČR spekuluje nad možností využít migrace, ovšem v její organizované podobě, jako prostředku k řešení demografické situace, která se vyznačuje snižováním přirozeného přírůstku a stárnutím obyvatelstva, což může mít v budoucnu za následek nedostatek pracovních sil.

emigrovalo ze zemí třetího světa 3 až 4 miliony lidí, což jsou přibližně 4% ročního přírůstku, který se zde pohyboval kolem 90 mil. (srov. Jordan, Duvell, 2003; cit. dle Baršová, s. 7)

41

6.2. Nástin trendů mezinárodní migrace v Evropě 20. století Migrace je součástí dějin Evropy, stejně jako ostatních světadílů. Na rozdíl ale od Austrálie nebo Severní Ameriky, kde je součástí národní identity a historie přistěhovalectví, chápe se většina evropských států jako státy emigrační. (srov. např. Niessen, 2000; Massey, 2005) Poslední desetiletí a současnost však nutí většinu evropských států k přehodnocení pojímání svého statusu v rámci mezinárodní migrace. Tato část práce se zabývá vývojem migrace týkající se evropského kontinentu ve 20. století, zejména pak v jeho druhé polovině, a pomůže nám v objasňování migračních toků a charakteru migrace v současnosti, kdy se tento jev bezprostředně dotýká i naší země.

6.2.1 Koloniální a postkoloniální migrace Vývoj migrace na evropském kontinentě byl po 2. světové válce, která sama o sobě znamenala obrovské přesuny lidí, ovlivněn zejména koncem éry Evropy jako koloniální mocnosti a s tím spjaté imigrace do bývalých mateřských zemí, a pokračující emigrací do zámoří. Rozpad evropských kolonií probíhal nejprve v Asii a posléze i v Africe a jeho důsledkem byly imigrační vlny lidí jak evropského původu (reemigrace), tak neevropského, tj. původní obyvatelstvo kolonií (srov. Bade, s. 287). Ještě počátkem 60. let převyšoval počet evropských vystěhovalců do zámoří výrazně počet imigrantů přicházejících do Evropy z jiných kontinentů. Teprve v letech 1960 – 1969 se evropská migrační bilance dostává do kladných čísel (cca + 250 000 oproti –2,7 mil v letech 1950 – 1959) a od 70. let je definitivně imigračním kontinentem. V letech 1940 – 1975 přišlo do Evropy z kolonií asi 7 mil osob evropského původu. Tito měli výraznou početní převahu vůči původem neevropským imigrantům s bývalých kolonií, o kterých ale chybějí přesné údaje a navíc narážíme na silné promísení evropských a neevropských etnických skupin. Mnozí z nich opustili Evropu až v 1. polovině 20. století, kdy bylo vystěhovalectví do kolonií zvlášť silné. Odhady celkové imigrace z evropských koloniálních dosahují až 8,5 milionu přistěhovalců. Nejčastějšími cílovými zeměmi byly od konce 40. let Velká Británie (země Commonwealthu, hlavně Keni, Indie, Malajsie), Francie a Itálie (ze severní Afriky, do Francie zejména z Alžírska), Belgie (Kongo), Nizozemsko (Indonésie, v 70. letech ze Surinamu a bývalých Nizozemských Antil), posléze v 70. letech Portugalsko (hlavně Angola, Mosambik). (srov. Bade, s. 287, 288) Migrace v důsledku dekolonizace byla usnadněna jazyková a kulturní pojítka, ani ta ale nezabránila mnohým odmítavým reakcím, zejména vůči imigrantům neevropského původu.

42

Postkoloniální migrace, které směřovaly zpravidla do bývalých mateřských zemí, nevyvolávali je jen konflikty či hospodářské krize v bývalých koloniích ale i poptávka po levné pracovní síle právě v těchto evropských státech. (srov. Bade, s. 288)

Migrační situace na území tehdejší Československé republiky (ČSR), později Československé socialistické republiky (dále jen ČSSR) nebyla koloniální ani postkoloniální migrací zásadnějším způsobem ovlivněna.

6.2.2 Pracovní migrace: migrace jih - sever Evropskou „koloniální“, mezikontinentální migrační bilanci však co do počtu výrazně převyšoval objem mezinárodní migrace uvnitř Evropy, a to zejména vlivem pohybu pracovních sil, který se rozvíjel od poloviny 50. let. (srov. Bade, s. 282 - 283) Cílovými oblastmi byly od poloviny 20. století průmyslově vyspělé země střední, západní a severní Evropy. Výchozími pak48 evropské Středomoří, Turecko a severoafrické země Maghrebu. Od konce 60. let, kdy tato migrace již nabývala masového charakteru, se více do popředí dostává Turecko a Jugoslávie. Tato situace zpočátku odrážela skutečnost uzavírání bilaterálních smluv o náboru pracovních sil (zejm. pro práci ve skomírajícím textilním průmyslu, potravinářství, stavebnictví či úklidové služby) mezi výchozími a cílovými zeměmi, přičemž obě skupiny měly na této migraci zájem. Tyto smlouvy tedy zpočátku představovaly částečně roli iniciátora migrací, posléze (zejm. od konce 60. let) však byly v této roli zatlačeny do pozadí, poté co se ustavili migrační toky a sítě a započalo stěhování rodinných příslušníků, které dodalo migraci řetězový charakter, který nahradil původní charakter koloběhu. Pro migraci bylo tak určujícím faktorem spíše spádové napětí mezi oblastmi, které vycházelo z různého stupně ekonomického rozvoje. Tyto pohyby obyvatelstva rozdíly mezi oblastmi však ještě zvětšovaly, neboť odcházelo hlavně produktivní obyvatelstvo, což mělo za následek úpadek celých odvětví (např. malozemědělská výroba v Apulii a Kalábrii). (srov. Bade, s. 295 - 296)

48

Odhlédneme-li od migrace z Irska do Anglie, která však dosahovala obrovských rozměrů a na konci roku 1971 žil ve VB téměř milion osob, které se narodily v Irsku, a tvořili tak nejsilnější imigrační skupinu. V 70. letech probíhaly čilé migrační pohyby ještě z převážně agrárního Finskem do již průmyslového Švédska. (srov. Bade, s. 328)

43

Oboustranný zájem o pracovní migraci však trvá až do hospodářské krize počátkem 70. let, kdy cílové země postupně zpřísňují imigrační pravidla. Roli hrála i obava, že se dočasné pracovní pobyty přemění v trvalé a také zvedající se nacionalistické proudy, které upozorňovali na dopady zahraničních pracovních sil – např. na stlačování mezd v určitých oborech. Území tehdejší ČSR (později ČSSR) bylo po roce 1945 také zapojeno do migračního systému, který nesl určité znaky migračních pohybů nastíněných výše. Šlo v podstatě o migraci pracovní, která byla zaštiťována mezivládními smlouvami mezi zeměmi soustředěnými do ekonomického sdružení Rada vzájemné hospodářské pomoci (RVHP). Tyto pracovní migrace na rozdíl od pracovních migrací jih-sever byly organizovány po celou dobu a nedošlo k přechodu ke spontánním pohybům, které by byly dané rozdílnou ekonomickou vyspělostí.

6.2.3 Slučování rodin Zastavení náborů v 70. letech nepřineslo kýžený efekt. Zahraniční pracovníci, kteří byli v rámci dohod přijímáni většinou na dobu určitou, se v hojném počtu rozhodli zůstat. Následkem byl pokles mezinárodního pohybu pracovních sil a rostoucí počet trvalých pobytů cizích státních příslušníků v cílových zemích, kteří byli následováni jejich rodinami, kterýžto proces byl zajištěn Evropskou sociální chartou (ustanovení na ochranu rodin) a i přes snahu imigračních zemí o zpřísnění pravidel se tento proces nepodařilo dostat zcela pod kontrolu. (Massey, s.5) Slučování rodin se tak stává nejsilnějším faktorem migrací, což se týká zejména zemí, které vstoupily do procesu pracovní migrace později jako např. Turecko. Ze zemí jižní Evropy byl tento proud slabší a převládal spíše protichůdný pohyb – tedy reemigrace (vliv hospodářského růstu). Druhou možností pro migranty, mimo slučování rodin, byl legální příchod jako „turisty“ za účelem nelegální práce, což bylo typické pro neevropské imigranty do jižní Evropy (viz níže). Třetí možností bylo získání azylu. K tomuto se uchylovali zejména příslušníci zemí „třetího světa“ a posléze i z východní Evropy, přičemž jejich žádosti směřovali zejména do Německa, jehož zákony byly v tomto směru nejtolerantnější. Na přelomu 70. a 80. let se tak většina přijímajících zemí severní, západní a střední (vyjma zemí Východního bloku) Evropy stala, až na Irsko a Belgii v letech 1980 až 1989, kde přetrvávala negativní migrační bilance, stala po kvantitativní stránce imigračními zeměmi.

44

K procesu slučování rodin, který by následoval po pracovní imigraci, v tehdejší ČSSR nedocházelo, což bylo dáno silně organizovaným a plánovaným charakterem migrací v rámci RVHP. Aktuálním se však tento fenomén stává v současnosti, kdy migrace na naše území nabyly spontánního charakteru a můžeme tedy očekávat nástup podobných trendů jako v „západní“ Evropě 70. a 80. let, které by pro nás měly být poučením. Výsledek zpřísnění vstupního a pobytového režimu pro cizince v rámci přijetí zákona č. 326/1999 Sb. jen dokázalo, že již ustavené migrační toky nelze dlouhodobě utlumit, či dokonce zastavit. (viz dále)

6.2.4 Jižní Evropa jako cílová oblast zahraniční migrace V 70. letech se na cílovou oblast mění i oblast jižní Evropy. Důvodem pro tento obrat byl i stále se zmenšující rozdíl mezi hospodářskou vyspělostí jihu a severu Evropy, kde svou roli sehrála i postupující nejen ekonomická integrace do Evropského společenství. S tím byl spojen nárůst kapitálu a začal být pociťován nedostatek pracovních sil. (srov. Massey, s.4) Zároveň s doháněním severu se ekonomicky jih Evropy vzdaloval nejen jižním oblastem Středomoří, ale celému „třetímu světu“ vůbec.. Sever Afriky byl přitom velmi blízce spjat s Evropou a navíc vykazoval (na rozdíl od severního Středomoří) velké populační přírůstky. Navíc cílové evropské oblasti 50. a 60. let byly již dalším imigracím uzavřeny a tak se migrační proudy, které vycházeli zejména

zastavovaly již na jihu

kontinentu. Ten do té doby neměl s přistěhovalectvím větší zkušenost (jako my po roce 89’) a přitom i zde existovala poptávka po levné pracovní síle v sektorech, které nebyli dostatečně atraktivní pro domácí pracovní sílu, a tak zde pracovní imigrace, zejména na území Itálie, začala rychle narůstat. Situace s předešlých desetiletí se jen přesunula na jih a tak v podstatě nyní dělali např. Maročané v Itálii tu samou práci, jakou v 60. letech dělali Italové v Německu, jen za to tehdy dostávali lépe zaplaceno. Za účelem zaměstnání pobývalo např. v Itálii legálně na konci roku 1992 asi 450 tisíc cizinců mimo oblast EU (+ cca 103 tisíc jejich rodinných příslušníků), ve Španělsku to bylo ve stejné kategorii v roce 1991 361 tisíc. (srov. Bade, s. 308–310)

45

Zdrojovými oblastmi byly pro Itálii země Maghrebu, zejména Maročané a Tunisané, Filipínci, občané bývalé Jugoslávie a Albánci; do Španělska směřovali zejména lidé z Maroka, Latinské Ameriky (hlavně Peru a Argentina), z Filipín, Dominikánské republiky nebo i Portugalska přicházeli zejména pomocnice v domácnosti; do Portugalska obyvatelstvo z bývalých kolonií – Guinea-Bissau, Angola, Mosambik atd. Charakter imigrace do Řecka, které se na dráhu imigrační oblasti vydalo z jihoevropských zemí jako poslední, se odlišoval v zásadě v tom, že šlo ve většině o reemigraci pracovních migrantů ze západní Evropy, kteří početně výrazně převyšovaly další přistěhovalce (z asi 1 milionu se jich v období krize od počátku 70. let vrátila asi polovina). Ilegálně v zemi pobývalo také asi 150 000 Albánců, kteří však byli masově vyhošťováni. Po dlouhou dobu nepotřebovali příchozí do jihoevropských zemí ve velké míře pro vstup víza, takže do země legálně přišli a poté co si našli práci překročili dobu povoleného pobytu, což se ale tyto země snažili v rámci příslušných programů většinou legalizovat. Až na nátlak Evropského společenství, které počítalo se zrušením hraničních kontrol v rámci společného trhu, zavedla Itálie víza pro většinu zemí Maghrebu ale třeba v roce 1990 i pro Turecko, Španělsko tak učinilo o rok později. Teprve tyto protiimigrační opatření vedly k rozvinutí nelegální imigrace i na jihu Evropy. Jih Evropy se tak přesvědčil, že již jednou ustavené migrační proudy nelze jednoduše zastavit. (srov. Bade, s. 307) V roce 1991 bylo podle odhadů Mezinárodní organizace práce v zemích EU asi 2,6 mil. nelegálně zaměstnávaných cizinců. Nejvíce jich bylo v Itálii – 600 tis, podle některých odhadů až 1,5 mil., v Německu, které následovalo, asi 350 tisíc. Lze se oprávněně domnívat, že jsou tyto počty, i přes legalizační programy v mnoha zemích, dnes i několikanásobně vyšší. (srov. Bade, s. 311)

I zde lze nalézt určité spojitosti se situací v ČR, zejména tou dnešní, kdy jsme již více než tři roky členy EU a naše ekonomika je rozvinutější, než je tomu u států na východ od našich hranic, zejména co se zemí bývalého SSSR týče – ve vztahu k imigrační situaci v ČR je zde klíčovou zemí Ukrajina. Chtělo by se skoro říci, že ve vztahu k ČR a středoevropským státům vůbec je východní Evropa tím, čím byla v 80. letech Afrika pro jih Evropy, avšak jsou zde značné rozdíly. Východ Evropy neprožívá rozhodně populační boom a její migrační potenciál by v tomto ohledu neměl být tak velký. Na druhou stranu i zde existuje určité kulturní a historické pojítko, které migraci z východní Evropy může usnadňovat.

46

6.2.5 Konec 20. století: Východní a střední Evropa – transitní a cílové země Konec studené války znamenal pro evropskou migraci důležitý předěl. K migračním pohybům z jihu se přidal tlak z východu. Vyspělá část Evropy představovaná zeměmi EU15 se nadále otevírala uvnitř (svoboda pohybu) a uzavírala navenek, což bylo doprovázeno dalším rozšiřováním EU, zejména směrem východním. Pád železné opony znamenal nárůst migračních pohybů jak uvnitř regionu střední a východní Evropy (SVE), tak směrem ven z této oblasti – zejména na západ. Odhady hovoří o 850 tisících oficiálních migrantech do západní Evropy ročně v první polovině 90. let. Ve srovnání s tímto byl počet migrantů stejným směrem ve třech předcházejících desetiletích poloviční. (srov. Salt, 2005) Nenaplnily se tak katastrofické prognózy západních zemí, které očekávali desítky milionů migrantů z východu.

V průběhu 90. let se pak vytvořila nárazníková

zóna tvořená Polskem,

ČR a Maďarskem, která oddělovala „Východ“ od opravdového „Západu“. Tyto tři země se postupně stávají z hlediska migrace transitními s příklonem k zemím imigračním, což platí zejména o ČR a v menším měřítku i o Maďarsku, Polsko zaznamenává stále migrační úbytek. (Drbohlav, 2001a; Salt, 2005) Pro celý region střední a východní Evropy (SVE) je charakteristická poměrně intenzivní „mobilita mezi jednotlivými zeměmi, ta však má stále více dočasný než dlouhodobější nebo trvalý charakter. Podle oficiálních údajů je podíl cizinců na populaci daných zemí v rozmezí 2 – 3% i méně“. (Drbohlav, 2001a; srov. Salt, 2005). Region SVE také nedosahuje takového objemu přistěhovalectví jako státy západní Evropy. Mezi těmi vévodí (i přes téměř 200 000 pokles od roku 1995) Německo (přes 600 tisíc roku 200349) následované Španělskem a Velkou Británií (obě přesahující 400 tisíc zahraničních imigrantů roku 2003) a Itálií (téměř 390 tisíc roku 2002). Přes 140 000 zahraničních imigrantů se roku 2001 dostala Francie a těsně pod hranicí 100 tisíc se nacházelo Švýcarsko roku 2003. Ve střední a východní Evropě je hlavní cílovou zemí Rusko (téměř 180 000 roku 2002). Za Ruskem se již nachází ČR, kde oficiální přistěhovalectví mezi roky 2003 a 2005 činilo mezi 50 až 60 tisíci. Při srovnávání statistik ohledně imigrace, emigrace a počtu migrantů na území evropských států se bohužel setkáváme s mnoha problémy (viz už výše), jako jsou zcela chybějící nebo nedostupná data za určitá období (s vyspělých zemí je to např. problém Francie), nedokonalá registrace migračních

49

Není započítána imigrace německých státních příslušníků. Podobně je tomu i u dat k ostatním státům.

47

pohybů, podhodnocení počtů migrantů, nejednotná metodika při sčítání atp. (srov. např. Salt, 2005; Holá, 2005; aj.) I přesto lze vyvodit s dostupných dat určité trendy, co se týče migračních pohybů v jednotlivých oblastech. Obecně rostoucí migrační salda mají zejména Itálie se Španělskem, dále Velká Británie, Švédsko a Rakousko se Švýcarskem a přes větší fluktuace má tyto tendence i Belgie. Ze států SVE je tomu tak jen u ČR. Pozitivní trend v tomto smyslu lze sledovat i v Lotyšsku, které zmenšuje svou migrační ztrátu, zejména díky klesající emigraci. Mezi státy s poměrně velkými výchylkami stran migračního salda lze zahrnout Nizozemí, které má od roku 2001 spíše klesající tendenci migračního salda50, Norsko a v menší míře toto platí i pro Finsko. Ze zemí SVE lze do této skupiny zařadit Rusko za 2. poloviny 90. let. Polsko, které se pohybuje v záporných číslech, také zaznamenává výchylky mezi jednotlivými roky, vývoj zde však směřuje spíše ke zmenšení migrační ztráty. Vývoj v Rumunsku, které se od roku 1996 pohybuje v kladných číslech, je charakteristický delšími vlnami – nejvyššího kladného migračního salda dosáhlo v letech 1998 a 1999 (necelých 10 000) a od té doby dochází k poklesu přílivu zahraničních migrantů a tím i ke snižování salda migrace. Podobné rysy má vývoj v Maďarsku, které však dosahuje oproti Rumunsku přibližně dvojnásobných hodnot. Trend poklesu migračního salda převládá v Dánsku a v Německu, ve kterém je toto spojeno s poměrně velkými výchylkami51. Ze zemí SVE je tento trend patrný u Litvy a u Ruska52. Stabilní a zároveň nízkou úroveň salda migrace mají Estonsko, Slovensko, Slovinsko a Makedonie (od 0,2 po 2,2). (srov. Salt, 2005)

Východní a jihovýchodní Evropa také hrají roli jak zdrojové, tak transitní oblasti, co se týče ilegální migrace z oblastí Blízkého a Středního východu, Turecka, jižní a jihovýchodní Asie, Číny a Ruské federace do severní a západní Evropy. Do tohoto procesu je jako transitní země zapojena i ČR. (srov. Analytická studie, 2004)

50 Nizozemí ztrácí ale zejména emigrací domácího obyvatelstva, vystěhovalectví cizích státních příslušníků se drží na stabilní úrovni a klesá jejich příliv. (srov. Salt, 2005; Population, 2006) 51 V letech 1997 a 1998 zde byla zaznamenána dokonce čistá emigrace, což bylo zapříčiněno návratem Bosňáků, kteří v Německu pobývali pod dočasnou ochranou. (srov. Salt, 2001) 52 Pro ostatní státy východní Evropy chybí hodnověrné údaje pro delší období. V roce 2000 zaznamenali Moldavsko a Ukrajina záporné migrační salda (přes -15 000 resp. přes -46 000), jen Bělorusko zaznamenalo díky migraci uvnitř regionu východní Evropy migrační přírůstek (+12 000). Pro všechny země tohoto regionu, včetně Ruska je charakteristická čistá emigrace mimo region východní Evropy. (srov. Salt, 2005)

48

7. Vývoj počtu statisticky sledovaných cizinců v České republice V dalších kapitolách se již zcela soustředíme na migrační situaci a s ní spjatý vývoj počtu cizinců na území ČR, přičemž v souladu s výše definovaným předmětem práce se soustředíme na stavy sledovaných cizinců v ČR a studiem migračních pohybů si vypomůžeme tam, kde budou chybět, nebo nebudou stačit data zachycující počty cizinců v daném období, či pro dokreslení situace.

7.1 Charakter území České republiky z hlediska zahraniční migrace „Území dnešní ČR – Čechy, Morava a části Slezska – patřilo od poloviny 19. století až po 90. léta 20. století k vystěhovaleckým krajům.“ (Baršová, s. 205) Výjimku tvořily dvě návratové vlny po skončení světových válek. První v letech 1918 – 20 byla spojena i se vznikem republiky, ke druhé vlně reemigrace došlo po druhé světové válce v letech 1945 až 1950. (srov. Baršová, s. 205, 213) Oficiální statistika ČSÚ zachycující zahraniční migraci na území ČR v letech 195053 až 2005 však tvrzení Baršové zpochybňuje. Bereme-li totiž v úvahu jen samo území dnešní ČR, jak to činí zmíněná autorka, je migrační saldo, s výjimkou let 1954 a období 1967 až 1970, kladné díky kladnému migračnímu saldu se Slovenskem, které kompenzuje migrační ztráty vzhledem ke zbývajícímu světu. (viz tab. č.3 a graf č.1 v příloze)54 K problematice statistik zachycujících migraci před rokem 1989 je však nutno dodat, že oficiální migrační úbytky neodpovídaly skutečnosti, neboť byly mnohem vyšší (srov. Srb, s. 212 aj.). Například Brouček tvrdí, „že ve dvou hlavních vlnách (po únoru roku 1948 a po invazi v roce 1968) emigrovalo na 500 000 lidí. Z toho v období let 1948-1967 to bylo asi 250 000 lidí (bezprostředně po únoru 1948 lze odhadovat asi 60 000 emigrantů). Asi 245-

53

„V Československu byla zavedena evidence zahraniční migrace již po první světové válce, ale až do 1.7.1954 v ní byli evidováni pouze českoslovenští státní občané. Od té doby jsou podchyceny všechny přistěhovalé osoby hlásící se k trvalému pobytu. Vystěhovalce z Československa evidoval od roku 1950 Čedok a od 1.4.1968 ji provádějí okresní oddělení pasů a víz.“ (Pavlík, s. 87) 54 Na tomto místě je třeba vyjasnit vztah k migračním pohybům mezi ČR a Slovenskem. Jelikož tyto země tvořily od 28.10.1918 do 31.12.1992 jeden stát není migrace mezi nimi v tomto období v přesném slova smyslu zahraniční. Tato práce se zabývá mj. zahraniční migrací do ČR – pro dokreslení situace se zajímá i o migrační minulost na jejím území. Z tohoto hlediska je podchycení migrací s územím Slovenska nanejvýš žádoucí už jen z toho důvodu, že tyto migrační pohyby tvořily až do roku 1993 rozhodující podíl migračních pohybů oběma směry, a i proto, že v současné době je tento pohyb klasifikován jako zahraniční migrace a je nutné znát jeho minulost.

49

250 000 lidí odešlo v letech 1968-1989, z toho v letech 1968-69 asi 104 000.“ (Brouček, 1996) Srovnáním s tabulkou č. 3 zjistíme, že oficiální údaje např. za roky 1968-69 jsou nesrovnatelně nižší55. Díky nespolehlivým oficiálním statistickým údajům stran zahraniční migrace před rokem 1989 (a i po tomto roce je přesnost diskutabilní) nelze vyřknout jednoznačný soud ohledně charakteristiky našeho území stran migračních pohybů. Vezmeme-li za zájmové celé území Československa, lze pro období 1950 až 1990 konstatovat, že toto území je převážně emigrační. Pro samostatné území ČR toto z výše nastíněných důvodů nelze. Po roce 1990 se ČR stává z hlediska zahraniční migrace zemí transitní a postupně i cílovou. Získává tedy postupně charakter země imigrační a spolu s tím roste i počet sledovaných cizinců na jejím území.

7.2 Cizinci statisticky sledovaní na území České republiky před rokem 1989 Území ČR patřilo před vznikem samostatného Československa roku 1918 do Rakousko-Uherské monarchie (dále jen R-U), která byla územím převážně emigračním56. (Baršová, s. 211) Po 1. světové válce a vzniku ČSR zaznamenalo území ČR první větší vlnu imigrace. Šlo zejména o reemigraci Čechů žijících v Rakousku (zejm. ve Vídni), Německu i USA, kterážto byla nepřímo podporována i přijetím zákonů o pozemkové reformě. (srov. Vaculík, in Baršová, s. 213) „V letech 1918-1921 reemigrovalo do ČSR také více než 10 tisíc Čechů a Slováků z Ruska.“ (Baršová, s. 213) Přes tyto migrační přírůstky však bylo v dalším období pro území českých zemí charakteristické záporné migrační saldo.

55

ČSÚ v tabulce uvádí počet vystěhovalých do ciziny v letech 1968 a 1969 necelých 38 tisíc osob. Mištera uvádí, že „se v letech 1850 až 1900 vystěhovalo z území ČSR více než 2 miliony lidí… to znamenalo v českých zemích 1/4 a na Slovensku 3/5 přirozeného přírůstku… Hlavní proud vystěhovalců z českých zemí směřoval do Ameriky a do Vídně, ze Slovenska do Ameriky a do Budapešti“ (Mištera a kol., s. 124, 125) Srb upřesňuje, že v samotných zemích českých činila migrační ztráta v letech 1850-1899 1 111 000 obyvatel. V období let 1850-1914 na témže území činila migrační ztráta 1 538 000 obyvatel. (srov. Srb, s. 210) 56

50

Srb udává, opírajíc se o statistiku zahraniční migrace, která byla zavedena od roku 192257, že „v letech 1920 až 1934 se do českých zemí přistěhovalo ze zahraničí 69 515 obyvatel. Počet vystěhovalých byl 173 065 osob, takže migrační ztráty činily za těchto 15 let 103 550 obyvatel“ (Srb, s. 211). Příliv přistěhovalců do ČSR se zvýšil po nástupu nacismu k moci roku 1933. Do roku 1939 se „do českých zemí přistěhovalo celkem 73 360 obyvatel. …Včetně ekonomické migrace a emigrace části Židů … opustilo české země 59 980 obyvatel“ (Srb, s. 211). Pokud tedy vycházíme z úředních statistik, bylo migrační saldo kladné. Srb však upozorňuje, že „imigrační i emigrační pohyby byly ve skutečnosti vyšší“ (Srb, s. 211).

Po 2. světové válce následovala podobně jako po roce 1918 návratová migrace. Ta dosáhla ovšem daleko větších rozměrů než tomu bylo při vzniku ČSR a byla tentokráte podporována i často organizována státní mocí, což bylo dáno potřebou dosídlit prázdné pozice po odsunutém německém obyvatelstvu58 zejména v pohraničí. První vlna imigrace (1945-46) byla ještě spontánní, popř. v souvisela s repatriací osob vysídlených v důsledku válečných událostí, a představovala více než 64 tisíc osob. Druhá vlna (1947-50) byla již organizována státem a představovali ji zejména navrátilci z Volyně, Rumunska a Bulharska, … ale i USA, Kanady, Argentiny, Brazílie, Indie atd. Uvádí se, že v období let 1945-1950 přišlo na území ČSR ze zahraničí až 220 tisíc Čechů a Slováků. (srov. Baršová, s. 216) K poválečné migrační vlně bychom mohli zařadit i příchod asi 13 tisíc Řeků v letech 1948 až 1950, kteří opustili svou vlast z důvodu občanské války (1946 až 1949) a v ČSR našli politický azyl. Dalším větším poválečným imigračním proudem byl příchod Romů ze Slovenska v letech 1945-47. Ti hledali obživu ve vylidněných pohraničních oblastech po odsunutých Němcích. Roku 1947 bylo zjištěno 16725 osob „cikánského původu“, což je asi údaj nižší než jaká byla realita. (Baršová, s. 217) V letech 1946-1947 na naše území přišlo „12 000 bulharských zemědělských dělníků, kteří byli usídleni v pohraničních oblastech po odsunu Němců“.(Brouček, 1996)

57

„Počet vystěhovalých byl odvozován od počtu vydaných pasů s údajem o vystěhování k trvalému pobytu mimo republiku. Data o přistěhovalých vycházela z policejních hlášení.“ (Srb, s. 211) Pavlík však tvrdí, že v této době byli sledováni jen čs. státní příslušníci. (srov. Pavlík, s. 87) 58 V letech 1945-1947 bylo z „celého území Československa – bez Podkarpatské Rusi – odsunuto, resp. v prvých poválečných týdnech uprchlo nebo bylo vyhnáno podle bilancí Státního úřadu statistického 2 996 000 Němců, z toho z českých zemí 2 820 000 osob“ (Srb, s. 222).

51

7.2.1 Pracovní imigrace v rámci RVHP Vedle výše uvedených imigračních pohybů na naše území měla větší význam i dočasná pracovní migrace v rámci Rady vzájemné hospodářské pomoci (dále jen RVHP59). „Jednalo o “dovoz pracovních sil” z důvodů nedostatku pracovních sil v našem hospodářství. Systém zaměstnávání byl zajišťován formou mezivládních dohod a fungoval v podstatě až do roku 1989.“ (Boušková, 1998) Tato forma migrace se rozvíjela zejména v 70. a 80. letech. Nejdelší tradici má v tomto směru zaměstnávání Poláků, kteří již od začátku 60. let (první smlouva byla podepsána roku 1961) pracovali v pohraničních okresech. Ke konci roku 1970 tak pracovalo na území ČR 15 tisíc Poláků. (srov. Boušková, 1998) další smlouvy byly uzavírány během 70. a 80. let. „Nejvyšší počet polských občanů dlouhodobě pracujících na našem území v roce 1974 (20 825 osob). Vzhledem k nedostatku pracovních sil z domácích zdrojů v pohraničních oblastech bylo zastoupení polských občanů v řadě organizací dosti vysoké (např. textilní a sklářský průmysl v severních Čechách, hutnictví a hornictví na severní Moravě).“ (Boušková, 1998) Vedle Poláků pracovali a učili se na naše území ve velké míře i občané Vietnamu Nejvyšší počet vietnamských pracovníků byl zaznamenán na konci roku 1983, bylo to 27 100 osob.60 Dále u nás v rámci dohod pobývali občané Maďarska (zejména však v pohraničních okresech na Slovensku), Mongolska, Kuby, Angoly, Korejské lidově demokratické republiky, Kypru (jen krátkodobě) a Laosu. Na konci roku 1989 bylo evidováno na území ČR 35 198 cizinců, z toho 27 325 s trvalým pobytem. „Změnou společensko-ekonomických podmínek v ČSFR v roce 1989 došlo k přehodnocení dosavadní formy spolupráce v oblasti pracovní migrace. Nová vláda … odsouhlasila ukončení dosud platných mezivládních dohod uzavřených s Vietnamskou socialistickou republikou, Polskou republikou, Kubánskou republikou, Mongolskou republikou,

Maďarskou

republikou,

Korejskou

lidově

demokratickou

republikou

a Angolskou republikou o dočasném zaměstnávání a odborné přípravě…“ (Boušková,

59

RVHP vznikla roku 1949 jako sdružení států socialistického bloku pod vedením Moskvy. Podrobněji o Polácích a Vietnamcích dlouhodobě žijících na území ČR viz níže v kapitolách jim věnovaných. 60

52

1998) Zejména někteří vietnamští pracovníci využili ekonomické příležitosti a stali se jádrem nové přistěhovalecké komunity v ČR. (srov. Baršová, s. 219)

7.3 Migrační vývoj a vývoj počtu sledovaných cizinců na území ČR po roce 1989 Po roce 1989 se ČR setkává se spontánní imigrací, která není řízena mezistátními smlouvami a dosahuje také nesrovnatelně vyšších hodnot, než tomu bylo v letech minulých. ČR se tak stává z pohledu mezinárodní migrace transitní zemí a postupem času i zemí cílovou. Cizinci přicházejí na naše území zejména za účelem zlepšení své ekonomické situace. S růstem jejich počtu se pomalu mění i legislativa regulující jejich pobyt v ČR.

7.3.1 Typy pobytu cizinců na území České republiky61 Dle aktuálně platného zákona č. 326/1999 Sb. existují dvě základní kategorie typu pobytu cizince na území ČR. Jsou jimi pobyt přechodný62 a trvalý. Přechodně zde může cizinec pobývat: „a) bez víza, b) na základě uděleného krátkodobého víza, dlouhodobého víza, diplomatického víza nebo zvláštního víza, c) na základě povolení k přechodnému pobytu, anebo d) na základě výjezdního příkazu“. (zákon č. 326/1999 Sb., § 17) V této práci se zabýváme vedle cizinců s trvalým pobytem i cizinci s přechodným pobytem na základě dlouhodobého víza (tj. víza nad 90 dní) a na základě povolení k dlouhodobému pobytu, u občanů EU je toto nahrazeno potvrzením k přechodnému pobytu63. (srov. zákon č. 326/1999 Sb.) Pravidla pro získání povolení k pobytu v ČR jsou dána zákonem č. 326/1999 Sb. A jsou podstatně odlišná pro občany zemí EU.64 Na ty se v rámci Evropské unie vztahuje právo volného pohybu osob, takže jejich pobyt po vstupu ČR do EU není podmíněn udělením povolení k pobytu jakéhokoli typu. U přechodného pobytu se tedy jedná „spíše 61

Problematika pobytu cizinců na území již byla nastíněna v kap. 5.2 věnované legislativě týkající se pobytu cizinců na území ČR a v jejích podkapitolách. 62 ŘSCPP i ČSÚ ve svých statistikách označují souhrnně skupinu takto pobývajících cizinců jako „dlouhodobě pobývající cizince“. I my v této práci užíváme tohoto zažitého označení. 63 v grafech a tabulkách je tato skupina nazývána souhrnně jako „dlouhodobé pobyty“ 64 Viz. kap. 5.2.2

53

o potvrzení pobytu, které by mělo ulehčit občanům EU jednání s úřady. Pobyt v ČR v rámci tohoto povolení se započítává do doby rozhodné pro žádost o povolení k trvalému pobytu.“ (Život cizinců, 2007, s. 8; srov. zákon č. 326/1999 Sb.) Pokud jde o povolení k trvalému pobytu, získá ho občan EU, po pěti letech přechodného pobytu na území, za určitých okolností může být tato lhůta tříletá.65 Občané zemí, které nejsou členy EU, mají odlišné podmínky pro pobyt na území ČR. Přechodně mohou pobývat na území republiky na základě víza nad 90 dní nebo povolení k dlouhodobému pobytu66. „Žádost o povolení k dlouhodobému pobytu je oprávněn podat cizinec, který na území pobývá na vízum k pobytu nad 90 dnů, hodlá na území přechodně pobývat po dobu delší než 1 rok a trvá-li, stejný účel pobytu.“ (Zákon č. 326/1999Sb., § 42) Povolení k pobytu cizinců je tedy úzce svázáno s účelem tohoto pobytu, cizinci se povoluje pobývat na území ČR za jistým účelem. (srov. Život cizinců, 2007) Účelem může být v tomto případě společné soužití rodiny, studium, ale zejména se jedná o ekonomickou činnost, ať už jde o podnikání či zaměstnání na území – váže se na konkrétní pracovní povolení. Trvalý pobyt bylo ve sledovaném období možno získat splněním podmínky nepřetržitého pobytu na území ČR po dobu 10 let67. V určitých případech mohlo být toto povolení uděleno i bez nutnosti předchozího pobytu a to za účelem soužití se svým rodinným příslušníkem, který byl občanem ČR a měl na území ČR trvalý pobyt.68 (srov. Život cizinců, 2007) Drbohlav obecně rozděluje právě podle typu pobytu imigranty na dvě kategorie – ty s dlouhodobými pobyty označuje za ekonomické a povolení k trvalému pobytu pak spojuje s imigrací rodinnou. (Drbohlav, in Hampl, s. 101) Problémem tu je, že i pro dlouhodobé pobyty existuje účel pobytu soužití (sloučení) rodiny. Další problém je ten, že „trvalý pobyt přináší cizinci natolik podstatné zlepšení životních podmínek, takže cizinci o něj stojí za to usilovat69. (Holá, e-mail). Na druhou stranu, podívámeli se na statistiky sledující účely povolení k pobytu zjistíme, že „k 31. 12. 2005 měli cizinci s trvalým 65

Více viz zákon 326/1999Sb. Obojí v této práci pod hlavičkou dlouhodobého pobytu. 67 „8 let pokud cizinec žádal o trvalý pobyt za účelem společného soužití se svým rodinným příslušníkem, který již měl trvalý pobyt v ČR“. (Život cizinců, 2007) Od dubna 2006 byly novelou zákona lhůty zkráceny na polovinu. 68 Tabulka (č.4) srovnávající hlavní účely pobytu v ČR v letech 2000 až 2005 je v příloze. 69 Cizinec už není např. v tak nevýhodném postavení vůči zaměstnavateli. Pokud totiž zde pobýval za účelem zaměstnání, byl jeho pobyt zde závislý na udržení tohoto zaměstnání – pokud ho zaměstnavatel vyhodil, měl tento cizinec okamžitě opustit republiku, poněvadž pominul účel jeho pobytu. 66

54

pobytem pobyt ponejvíce za účelem sloučení rodiny (71 % všech cizinců s trvalým pobytem) a za účelem usídlení (26 % těchto osob), ostatní účely byly zastoupeny pouze minimálně. Cizinci s ostatními typy pobytu (s pobytem dlouhodobým, přechodným, vízy nad 90 dnů) pak měli pobyt zejména za účelem zaměstnání (65 % všech cizinců s dlouhodobými pobyty nad 90 dnů), dále pak za účelem podnikání na živnostenské oprávnění (18 %) a 4 % z nich za účelem studia či praxe (údaje k 31. 12. 2005).“ (Život cizinců, 2007, s.19)

Srovnání hlavních účelů pobytu sledovaných cizinců v letech 2000 a 2005 nabízí grafy č. 2 a 3. Grafy č. 2, 370 Srovnání hlavních účelů pobytu (2000)

Srovnání hlavních účelů pobytu (2005) 12%

15%

32% 27%

56%

58%

ekonomická aktivita

ekonomická aktivita

sloučení rodiny

sloučení rodiny

usídlení

usídlení

Zdroj: ČSÚ, 2000, 2006. Grafické zpracování Zdeněk Ševčík

Z grafů je patrné, že podíl pobytů s účelem sloučení rodiny má rostoucí tendenci. Ve sledovaném období byl jeho nárůst pětiprocentní. V absolutních číslech šlo o nárůst z 47 227 na 78 458 (tedy + 31 231) pobytů s tímto účelem. Pobytů s účelem ekonomické aktivity bylo v roce 2005 o 2 % méně, ačkoli i u nich absolutní číslo rostlo, a to z necelých 100 000 na téměř 142 000. Absolutní nárůst byl tedy větší než u pobytů za účelem sloučení rodiny.71

70 71

Do kategorie „ekonomická aktivita“ sloučeny účely 3 až 6 dle tabulky. Blíže viz tab. 4 v příloze.

55

Obě základní formy pobytu cizinců, jak je patrné např. z grafu č. 9 (viz níže) prošly odlišným vývojem. Počet trvale pobývajících cizinců během devadesátých let stabilně rostl. Můžeme u něj zaznamenat i dvě období zvýšeného růstu, a to v letech 1995-1998 a na konci sledovaného období – tj. v letech 2004 a 2005. Výrazný byl růst zejména roku 2004, kdy oproti roku 2003 přibylo přes 18,5 tisíce trvale pobývajících a i přes propad počtu dlouhodobě pobývajících (-4750) se neopakovala situace z roku 2000 a celkový počet sledovaných cizinců rostl. Dá se předpokládat, i v závislosti na změně legislativy v roce 2006,72 a na základě zkušeností západoevropských zemí, že počet trvale pobývajících cizinců v ČR poroste i nadále. Počet dlouhodobě pobývajících prošel složitějším vývojem, který byl do značné míry závislý na ekonomickém a legislativním vývoji v ČR. Razantní nárůst započatý již roku 1992 skončil rokem 1996 a následný útlum růstu byl doprovázen přesunem cizinců k operování na území ČR pod hlavičkou trvalého pobytu. Tatáž situace se opakovala i roku 2004. Existuje provázanost mezi vývojem těchto dvou skupin cizinců.73. Zde nastíněné posuny jsou patrné i ve vývoji poměru mezi těmito dvěmi řešenými kategoriemi pobytů jak je zachycuje graf č. 4. Graf č. 4 Vývoj podílu jednotlivých typů pobytu sledovaných cizinců (1994-2005)

60,26%

2004

2005

počet

39,74%

60,89%

66,37%

39,11%

33,63%

67,51% 2002

1999

32,49%

70,83%

1998

2001

29,17%

70,77%

1997

66,88%

29,23%

72,99%

1996

33,12%

27,01%

76,71%

1995

2000

23,29%

75,35%

1994

66,71%

24,65%

68,22%

33,29%

31,78%

100,00% 90,00% 80,00% 70,00% 60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00%

2003

% trvalých pobytů roky

% dlouhodobých pobytů

Zdroj: ČSÚ, 2006. Grafické zpracování Zdeněk Ševčík 72 73

viz kap. 5.2.3 Podrobněji k vývoji počtu dlouhodobě a trvale pobývajících cizinců viz dále (kap. 7.3.2.1)

56

Je patrné, že od roku 1996, kdy byla završena první vlna přísunu ekonomických imigrantů do ČR se poměr začíná lehce sbližovat díky růstu počtu trvalých pobytů, což je spojeno i s rozvojem rodinné migrace (viz zvětšující se podíl pobytů s účelem sloučení rodiny). V dalších letech lze, i díky vstupu do EU a změnám legislativy s tím spojených, očekávat pokračování tohoto trendu, který ostatně jen kopíruje vývoj v západoevropských zemích od 70. let 20. století.

7.3.1.1 Ekonomická aktivita sledovaných cizinců Jelikož vyvíjení ekonomické aktivity za účelem zisku je nejčastějším účelem příchodu a pobytu většiny cizinců na našem území, zaslouží si toto téma alespoň krátce popsat. Ekonomicky aktivní mohou být cizinci v ČR dvěma způsoby: 1) jako zaměstnanci, a to na základě povolení k zaměstnání, přičemž musí mít povolení k pobytu za účelem zaměstnání, nebo 2) jako podnikatelé na základě živnostenského oprávnění, přičemž musí mít povolen pobyt za účelem podnikání. „O vydání povolení k zaměstnání žádá cizinec písemně úřad práce zpravidla před svým příchodem na území České republiky. Povolení k zaměstnání může vydat úřad práce za podmínky, že se jedná o ohlášené volné pracovní místo (§ 35), které nelze s ohledem na požadovanou kvalifikaci nebo nedostatek volných pracovních sil obsadit jinak.“ (Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, § 90, § 92) Toto neplatí pro cizince pobývající v ČR na základě povolení k trvalému pobytu74, azylanty, občany Slovenska a od 1.4.200475 ani pro občany zemí EU, EHP (mimo státy EU i Norsko, Lichtenštejnsko a Island) a Švýcarska76. Tito nejsou „z hlediska zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, považováni za cizince a v souladu s tímto zákonem mají

74 Informace o výkonu práce cizinců s trvalým pobytem se začaly shromažďovat až od roku 2004, data do té doby jsou bez nich. (srov. Život cizinců, 2007) 75 Od roku 2004 se také změnilo označení skupiny cizinců v postavení zaměstnanců na „cizince evidované úřady práce“. Nově jsou do této skupiny cizinců řazeni i „cizinci - společníci, členové a statutáři obchodních společností a družstev, kteří se kromě účasti na řízení společnosti věnují plnění tzv. běžných úkolů (tyto osoby jsou nově, na základě zák. č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti povinny zažádat úřad práce o povolení k zaměstnání).“ (Život cizinců, 2007) 76 Zaměstnavatel má pouze povinnost ohlásit ÚP, že zaměstnává občana EU, EHP nebo Švýcarska.

57

stejné právní postavení jako občané České republiky, to znamená, že mají v ČR volný přístup na trh práce“. (ČSÚ: Cizinci 2005). Vývoj počtu ekonomicky aktivních cizinců v závislosti na typu aktivity je zachycen v grafu č. 5, kde je zřetelných několik prudkých výkyvů, které byly většinou zapříčiněny zejména změnou legislativy týkající se zaměstnávání a podnikání cizinců.

Graf č. 5 Vývoj počtu ekonomicky aktivních cizinců dle způsobu vykonávání ekonomické aktivity ekonomicky aktivní celkem

200 000

cizinci v postavení zaměstnanců

150 000

cizinci s živnostenským oprávněním

počty

250 000

100 000

50 000

0 2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

roky

Zdroj: ČSÚ, 2006. Grafické zpracování Zdeněk Ševčík

Z grafu je patrné, že počet cizinců v postavení zaměstnanců po celou sledovanou dobu výrazně převyšuje počet cizinců v ČR podnikajících. Pro přiblížení, nejmenší početní rozdíl mezi těmito skupinami byl roku 1999 a činil 36 051 osob. Naproti tomu roku 2005 činil rozdíl již 84 490 osob (151 736 zaměstnaných oproti 67 246 podnikajícím cizincům). Co se týče celkového počtu ekonomicky aktivních, ten stoupal až do roku 1997, přičemž do roku 1996 byl tento růst dotován zejména prudkým růstem počtu cizinců v postavení zaměstnanců, v roce 1997 pak už jen zvyšováním počtu cizinců v ČR podnikajících. V roce 1998 počet ekonomicky aktivních cizinců prudce poklesl o 38 848

58

osob. Pokles počtu se nezastavil ani roku 1999 (-4 567 osob). Poměrně stabilní počet v letech 2000 až 2004 byl doprovázen také jedním poklesem (v roce 2002), který však nebyl natolik intenzivní jak tomu bylo roku 1998. Na konci sledovaného období došlo k markantnímu nárůstu čítajícímu 45 779 osob (ze 173 203 roku 2004 na 218 988 ekonomicky aktivních cizinců v roce 2005). Popsané změny byly většinou důsledkem vývoje legislativy týkající se obou forem ekonomické aktivity, ale také vývojem na trhu práce, a tedy celkově s ekonomickým vývojem v ČR.. Tak tomu bylo i v roce 1998, kdy byl negativním vývojem na trhu práce v ČR poznamenán sektor zaměstnaných i podnikajících cizinců v ČR. (srov. ČSÚ, Cizinci 2000) Na podnikající cizince navíc dopadla novela živnostenského zákona, „která stanovila přísnější povinnosti podnikatelům při předkládání zákonem stanovených dokladů“ (Horáková, 2005, s. 21). V roce 1999 vrcholil propad počtu zaměstnaných cizinců (v letech 1997 – 1999 činila celková ztráta bezmála 50 tisíc osob), který však byl zčásti zapříčiněn přesunem zaměstnaných do kategorie živnostníků, jelikož i přes zpřísnění pravidel v roce předcházejícím, bylo „operování pod jeho hlavičkou poměrně velmi snadné“ a „mnozí cizinci se pragmaticky přesunuli do této kategorie“ (Drbohlav in Hampl, s.101). Dalšímu zpřísnění v oblasti podnikání cizinců se projevilo roku 2002, kdy „došlo ke zpřísnění podmínek pro získání dlouhodobého víza za účelem podnikání; naopak občané 15 států EU mohli na území ČR podnikat pouze na základě své příslušnosti k EU“ (Horáková, 2005, s.21). Pokles ale nebyl nijak dramatický (-3468 osob). Posledním avšak velmi razantní zlomem byl růst počtu zaměstnaných cizinců roku 2005, k němuž však došlo i díky přesunu osob operujících pod účelem označeným jako „účast v právnické osobě“ právě do kategorie zaměstnaných.77 Nárůst byl o 45 779 osob a podíleli se na něm zejména Ukrajinci (+17 661 toho roku) a Slováci (+15 479). Tito spolu s Poláky (+3 753 toho roku) jasně vévodí tabulkám počtu zaměstnaných cizinců v ČR, jak je patrné i z grafu č. 6. Po celé sledované období si výsadní postavení udržují Slováci; na konci roku 2005 jich bylo v postavení zaměstnanců 75 297 osob, což 77

Došlo k tomu „změnou pramenící ze zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (který vešel v platnost v říjnu 2004) byla povinnost společníků obchodních společností, členů družstev, členů statutárních orgánů obchodních společností a družstev zažádat úřad práce o povolení k zaměstnání, pokud se kromě účasti na řízení společnosti věnovali plnění tzv. běžných úkolů (viz. §89 zák. č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti)“ (Horáková, 2005, s. 21). Viz také tab. č. 4 v příloze!

59

bylo 50% všech cizinců v této kategorii, tento vysoký počet je dán jejich dlouhodobě snadným přístupem na český trh práce. S odstupem za nimi jsou Ukrajinci, jejichž počet roku 2005 dosahoval 40 060 osob (26%). Poláků bylo ve stejné kategorii téhož roku 12 63578 (8%). Čtvrtí v pořadí jsou Moldavci, kteří však počtem 2 710 osob (2%) zdaleka nedosahují počtů třech předcházejících skupin. Sledovaní cizinci v postavení zaměstnanců (tj. evidovaní úřady práce) byli podle klasifikace OKEČ „zaměstnáni zejména ve zpracovatelském průmyslu - do této kategorie bylo zařazeno 36 % těchto osob. 23 % bylo zaměstnáno ve stavebnictví, 15 % v činnostech v oblasti nemovitostí a pronájmu, resp. v podnikatelských činnostech. Necelá desetina cizinců v evidenci úřadů práce byla zaměstnána v obchodu, opravách motorových vozidel a spotřebního zboží.“ ( Život cizinců, 2007, s. 25)

Graf č. 6 Vývoj počtu cizinců zaměstnaných v ČR (top 10 dle státního občanství, 1995-2005) 80 000 Slovensko

počet

70 000

Ukrajina

60 000

Polsko

50 000

Moldavsko Rusko

40 000

Mongolsko

30 000

Německo

20 000

Bulharsko Spojené státy

10 000

VB 0 2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

roky

Zdroj: ČSÚ, 2006. Grafické zpracování Zdeněk Ševčík

78

Co se týče dalších občanů EU, ti, ačkoli mají snadnější přístup k zaměstnání v ČR, než cizinci třetích zemí, neprojevují zatím větší zájem. Přes 1 000 osob v této kategorii měli roku 2005 jen Němci (1743) a Britové (1 119).

60

Graf č. 7 Vývoj počtu cizinců podnikajících v ČR (top 10 dle státního občanství, 1995-2005) 30 000

Vietnam Ukrajina

25 000

Slovensko

počty

20 000

Rusko Polsko

15 000

Německo Srbsko a ČH

10 000

Bulharsko

5 000

Spojené státy M oldavsko

0 2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

roky

Zdroj: ČSÚ,2006. Grafické zpracování Zdeněk Ševčík

V grafu č. 7 vidíme, že i v oblasti podnikání cizinců v ČR se vydělily 3 skupiny, které početně velmi výrazně převyšují zbylé. Trojice je téměř totožná s tou u cizinců zaměstnaných, jen místo Poláků se zde objevují občané Vietnamu, kteří také od roku 2002 představují skupinu cizinců dle státního občanství v této oblasti početně nejsilnější, a to i přes to, že ani přes trvalý početní nárůst nedosáhli ani roku 2005 počtu z roku 1997 (22 620 – tj. 34% všech podnikajících cizinců v ČR, oproti 24 744 podnikajícím Vietnamcům roku 1997). Ukrajinců v ČR podnikalo roku 2005 21 135 (31%) a Slováků 8 719 (13%). Podle klasifikace OKEČ byla převážná část podnikajících cizinců v ČR k 31. 12. 2005 aktivní v „odvětví zahrnujícího obchod, opravy motorových vozidel a spotřebního zboží (do této kategorie bylo zařazeno 45 % všech podnikajících cizinců v ČR). Druhou nejčetnější kategorií, do které patřila pětina všech podnikajících cizinců bylo stavebnictví, dalších 15% cizinců podnikalo v činnostech v oblasti nemovitostí a pronájmu, resp. podnikatelských činnostech. Ve zpracovatelském průmyslu působilo 8 % podnikajících cizinců.“ (Život cizinců, 2007, s. 26)

61

7.3.2 Vývoj počtu sledovaných cizinců pobývajících v České republice a zahraniční migrace od roku 1990 „Politické změny v letech 1989-90 měly zásadní dopad na zahraniční migraci. České země … se v devadesátých letech stávají stále více cílem nejen dočasné pracovní migrace, ale i trvalého přistěhovalectví.“ (Baršová, s. 219) Statistická data zachycující zahraniční migraci jsou do roku 2000 vč. negativně poznamenána tím, že zachycují jen změnu trvalého pobytu. Graf č. 8 ČR: Zahraniční migrace 1985-2005 70 000 přistěhovalí vč. ze SR 60 000 vystěhovalí vč. do SR

počet

50 000 40 000

saldo zahraniční migrace (vč. migrace se SR)

30 000

saldo zahraniční migrace (bez migrace se SR)

20 000 10 000 0 -10 000 -20 000 2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

1994

1993

1992

1991

1990

1989

1988

1987

1986

1985

roky

Zdroj: ČSÚ, 2006, grafické zpracování Zdeněk Ševčík

I tak můžeme ovšem sledovat několik zajímavých momentů v jejím vývoji, a to zejména, co se týče migračních pohybů mezi ČR a SR do roku 1993 včetně, jelikož tyto tvořily nejpodstatnější složku těchto pohybů. Přistěhovalectví, podobně jako vystěhovalectví, se už od konce 70. let (blíže viz graf č. 1 v příloze) držely na stabilní úrovni s mírně klesající tendencí. Tyto dva jevy roku 1990 zaznamenaly nárůst, který u přistěhovalectví přetrval do roku 1992, kdy zaznamenal svůj vrchol. Vystěhovalectví naproti tomu od roku 1990 postupně ve dvouletých etapách 62

klesalo. Rozhodující podíl na těchto pohybech měla migrace se Slovenskem. Ta představovala roku 1990 80% všech přistěhovalých, přičemž toto procento v dalších letech klesalo. Co se týče vystěhovalectví, byla situace opačná. Vystěhovalectví z ČR do SR (v té době ještě v rámci jednoho státního celku) představovalo roku 1990 65% všech emigračních pohybů. A toto procento (i díky klesající celkové emigraci) dosáhlo roku 1993 97% všech emigračních pohybů (vývoj je zachycen v tab. č. 3). Můžeme shrnout, že období od roku 1990 do roku 1993 včetně je charakteristické vysokou migrační aktivitou mezi ČR a SR, která převládala i v migračních pohybech v letech před rokem 1989. Početně převládalo přistěhovalectví do ČR nad pohybem opačným, i když v posledním roce tohoto období se tyto proudy v podstatě vyrovnaly.

Pro charakteristiku dalšího vývoje zahraniční migrace je nutné pracovat s počty cizinců pobývajících na našem území, jelikož statistika zachycující migrační toky není schopna k období do roku 2001 podat zásadnější informace79, neboť není sto podchytit zejména po roce 1993 nově nastupující fenomén – převážně ekonomicky motivovanou dočasnou migraci a s ní spjatý početní nárůst imigrantů s dlouhodobým pobytem. (viz graf č. 9)

79

Z grafu je patrné, že zatímco počet imigrantů - zejména dlouhodobě pobývajících, tj. bez trvalého pobytu v ČR - v letech 1993 až 1996 rapidně vzrostl, drželo se migrační saldo i obrat zahraniční migrace na velmi nízkých hodnotách a neodráží tedy migrační realitu v ČR.

63

Graf č. 980 ČR: Srovnání vývoje salda a obratu zahraniční migrace s vývojem počtu cizinců v závislosti na typu pobytu (1985-2005)

saldo

300 000

migrační saldo celkem

250 000

obrat migrace

200 000

počet cizinců s trvalým pobytem

150 000

počet cizinců s dlouhodobým pobytem

100 000

počet cizinců celkem

50 000 0 -50 000 2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

1994

1993

1992

1991

1990

1989

1988

1987

1986

1985

roky

Zdroj: ČSÚ,2006.Grafické zpracování Zdeněk Ševčík

Sledujeme-li vývoj celkového počtu sledovaných cizinců v ČR v grafu č. 9, můžeme pozorovat čtyři základní tvary křivky zaznamenávající tento jev. 1. vyrovnaný průběh křivky charakteristický pro vývoj do roku 1991; 2. strmý vzrůst započatý (po mírném nárůstu v roce 1992) rokem 1993 a trvající do roku 1996; 3. mírný nárůst v období let 1997 až 1999 a dále pak v letech 2001 až 2005 4. propad roku 2000.

80

Tabulka se statistickými daty k vývoji počtu cizinců je umístěna v příloze (viz tab. č. 5).

64

Drbohlav tento vývoj spojuje s vývojem ekonomické situace v ČR. Obhajuje hypotézu, že „s rostoucí potencí a efektivitou ekonomiky imigrace obvykle stoupá…“ a naproti tomu „…v období projevujících se ekonomických problémů (či krizí) ekonomik vyspělých cílových zemí se, ať již z „přirozených“ (méně prostoru pro operování cizinců) či restriktivních, legislativou podpořených důvodů, snižuje příliv imigrantů do daných zemí“. (Drbohlav in Hampl, 2001, s. 108) Tvrdí, že v letech 1993 až 1996 přichází období relativně prudkého růstu české ekonomiky (projevujícího se např. růstem HDP), což je doprovázeno zejména růstem ekonomicky motivované migrace a tím nárůstem počtu dlouhodobých pobytů – ten byl v tomto období skutečně enormní – z 46 070 roku 1993 na 152 764 roku 1996. Naopak období recese v letech 1997 až 1999 je doprovázeno jen velmi malým nárůstem počtu dlouhodobých pobytů a dokonce i pokles určitých typů ekonomických migrantů – např. pokles povolení k zaměstnání cizinců z 61 044 na 40 312 i živnostenských oprávnění z 63 529 na 58 386 v daném období. Podobný hnací motor má i rostoucí počet sledovaných cizinců po roce 2000, který nastal i přes zavedená restriktivní opatření. (Drbohlav in Hampl, 2001, s. 108 - 109) Daný vývoj počtu sledovaných cizinců na našem území je však určen bezesporu i dalšími faktory, které jsou mezi sebou často provázané. Jedním z nich je i migrační politika ČR. Tu Baršová rozděluje do 3 období. První období, v letech 1990 až 1996 a kryjící se tedy ve své druhé polovině s výrazným růstem počtu cizinců, je podle ní ve znamení laissez faire, což je dáno zřejmě ještě liberálním duchem porevoluční doby. V tomto období bylo umožněno „téměř každému, aby vstoupil na území a dělal zde, co chce“. (Baršová, s.221) Tato situace byla dána povahou zákona č. 123/1992 Sb., o pobytu cizinců na území ČSFR, který „neusiloval ani tak o omezování migrace jako spíše o její sledování, evidenci a možnost policejně zasáhnout proti nelegální migraci…“ (Baršová, s. 221 - 222) Klíčovým prvkem, který umožnil rychlý nárůst počtu cizinců v ČR, byla možnost požádat o povolení k pobytu až na území ČR81. Cizinec tedy mohl přijet jako turista a až pak si mohl obstarat práci a svůj pobyt zde legalizovat.

81

Tento režim byl převzat ze zákona 68/1965 Sb., který platil v oblasti pobytu cizinců v ČR před rokem 1992. Nyní ovšem začal fungovat v jiném společenském kontextu, kdy Česko bylo na rozdíl od dob socialismu zemí velkých příležitostí. (srov. Baršová, s. 222)

65

Období let 1996 až 1999 bylo pak charakterizováno zpřísňováním v oblasti přístupu a pobytu cizinců na území ČR, což bylo podmíněno dvěma fakty: 1. rostoucí nezaměstnaností v a uvědoměním si nepříznivých dopadů nelegální migrace do ČR a 2. snahou vyhovět požadavkům na přistoupení k EU.82 Období od roku 1999 je pak charakterizováno celkovým odklonem od liberálního přístupu ze začátku 90. let. Objevuje se snaha státu o řízení migrace, např. přijetí „Zásad politiky v oblasti migrace cizinců“ v roce 2003 vládou ČR. Jak ale upozorňuje Baršová, je to velmi obecný koncept, bez konkrétních řešení. (srov. Baršová, s. 227 - 228)

7.3.2.1 Vývoj počtu sledovaných dle typu pobytu Pokud jde o dlouhodobé pobyty, ty do roku 2003 víceméně kopírovaly křivku vývoje celkového počtu cizinců83, když i ten až do roku 1996 prudce narůstal. Podíl dlouhodobých pobytů činil toho roku při počtu 152 764 osob téměř 77%84 z celkového počtu cizinců, což bylo ve sledovaném období maximum. Poté zaznamenával do roku 1999 stabilní leč méně výrazný růst než v předchozím období a roku 2000 i díky změně legislativy prudce poklesl ze 162 108 na 134 096 osob s tímto typem pobytu. Tento počet představoval roku 2000 66,7 % z počtu sledovaných cizinců, což bylo v rámci sledovaného období do té chvíle nejméně. Toto procento zůstalo v podstatě stabilní až do roku 2003 včetně. Po roce 2000 počet opět narůstal až do roku 2004, kdy došlo k dalším poklesu, tentokrát o 4 750 osob. Tento pokles byl „dotován“ zejména ze strany Slováků (-23 000 osob) působících v ČR a byl nejspíše způsoben i přesunem těchto osob pod hlavičku trvalého pobytu, kterýžto byl po vstupu do EU přístupnější občanům členských zemí více než v dřívějších dobách. Roli hrála nejspíše i skutečnost, že již jako občané EU nemuseli žádat o povolení k dlouhodobému pobytu a nečinili tak tedy. V roce 2005 absolutní počet

82

Drbohlav přímo tvrdí, že „migrační politika ČR se „vytvořila sama“, a to díky postupné integraci do západoevropských struktur.“ (Drbohlav, 1998, cit. dle Baršová, s. 223). Více k této problematice viz např. Drbohlav, in Hampl, s. 112-118 aj. 83 Lépe řečeno, celkový počet cizinců a tedy i křivka jej znázorňující byly závislí na vývoji počtu dlouhodobých pobytů jako zásadního regulátoru počtu sledovaných cizinců. 84 K vývoji podílu dlouhodobě pobývajících na celkovém počtu cizinců viz i graf č. 4 výše.

66

dlouhodobě pobývajících stoupl ze 154 827 na 167 714 osob, avšak procentuální podíl činící 60 % zůstal stejný jako roku předešlého. Počet trvale pobývajících cizinců v ČR stabilně rostl po celé sledované období a ani jedenkrát nezaznamenal meziročně pokles. Důležitým zlomem byl rok 2004, kdy došlo ke vstupu ČR do EU, což bylo doprovázeno změnami v legislativě, které ovlivnily pobyt zejména cizinců ze zemí EU. Občanům zemí EU se zkrátila čekací doba na povolení k trvalému pobytu. Mohli ho získat, pracovali-li a pobývali na území nepřetržitě alespoň tři roky. Dle statistik tohoto mnozí využili a možná zapůsobil i samotný fakt začlenění ČR do EU. Každopádně lze v roce 2004 sledovat zvýšení počtu trvale pobývajících u všech těchto skupin sledovaných cizinců. Nejvyšší růst v tomto ohledu zaznamenali Slováci (+5 477), ze zemí EU dále Němci, Poláci, Britové, Italové, Francouzi i Nizozemci. Rychle ale rostly počty trvalých pobytů i občanů třetích zemí – mezi nimi nejvyšší nárůst v tomto ohledu zaznamenali Vietnamci (+3833) a Ukrajinci (+1968). Právě tyto dvě skupiny spolu se Slováky tvořili téměř 61% celkového nárůstu (+18 623 osob) trvale pobývajících oproti roku 2003. Celkem toho roku pobývalo v ČR trvale téměř 100 tisíc cizinců (39 % ze sledovaných cizinců, přičemž v letech 2000-2003 bylo toto procento vždy v rozmezí 32-33%). Roku 2005 došlo k dalšímu zvýšení počtu trvale pobývajících.85

7.3.2.2 Struktura sledovaných cizinců dle státního občanství a vývoj jejich počtu V první polovině 90. let se začíná profilovat struktura pobývajících cizinců, jak ji známe v současnosti. V roce 1998 je již pořadí šesti nejčastějších skupin cizinců dle státního občanství stejné jako v roce 2005, i když se v mezidobí lehce měnilo. Velké přírůstky zaznamenal zejména počet Ukrajinců a Slováků. Zpočátku období roste i počet již tradičních skupin cizinců na našem území – Poláků a Bulharů, kteří navazují na počty z 80. let. Od roku 1998 však již tito spíše ubývají na počtu. Vývoj 10 nejčastějších skupin imigrantů podle státního občanství je zachycen v grafu č. 10.

85

Viz kap. 7.3.4 věnovaná roku 2005

67

Graf č. 1086 Vývoj počtu sledovaných cizinců v ČR podle státního občanství v letech 1994 - 2005 (top 10 + ostatní)

Ukrajinci Slováci

100 000

Vietnamci

90 000

Poláci 80 000 Rusi 70 000 počet

Němci 60 000 Moldavci 50 000 Bulhaři 40 000 Američani 30 000 Číňani 20 000 ostatní 10 000 0 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 roky

Zdroj: ČSÚ, 2006 Grafické zpracování Zdeněk Ševčík

V grafu je zachycen vývoj deseti nejpočetnějších skupin cizinců v ČR dle jejich státního občanství. Je patrné, že již roku 1994 se vydělily čtyři etnika, která početně relativně značně převyšovala počet sledovaných cizinců z jiných zemí. Byli to Poláci, Slováci, Ukrajinci a Vietnamci. Tito v té době tvořili téměř 60% všech sledovaných cizinců v ČR. Roku 1999 se k této skupině připojili Rusové. Tato pětice pak tvořila roku 1999 téměř tři čtvrtiny statisticky sledovaných cizinců v ČR a stejně tomu bylo i v roce 2005. Vývoj počtu jednotlivých skupin cizinců dle státního občanství je velmi rozdílný, charakterizovaný většinou několika výkyvy, přičemž jeden je pro všechny s výjimkou Slováků společný, a to pokles počtu roku 2000 oproti roku minulému zapříčiněný změnou legislativy, která znamenala zpřísnění co se týče pobytu na území ČR (viz výše i níže).

86

Jelikož v grafu není dobře patrný vývoj 5 méně častých skupin imigrantů, je v příloze umístěn graf znázorňující jejich vývoj zvlášť (viz graf 10a)

68

I přes rozlišnosti lze vymezit 3 skupiny s určitými společnými znaky vývoje jejich počtu v letech 1994 až 2005: a) Vietnamci (ve sledovaném období nárůst počtu o 27 200 osob z toho 22 152 ve skupině trvale pobývajících) pyšnící se ojedinělou křivkou vývoje počtu svého etnika na našem území, kdy bez větších výkyvů jejich počet stabilně rostl (s malým poklesem roku 2000) po celé sledované období. Podobným vývojem, avšak pohybujícím se v mnohem nižších cifrách, se již ze sledovaných skupin mohou pochlubit jen Moldavci (+4 578 osob celkem, +669 trvale pobývajících) s velmi značným nárůstem počtu v roce 1997, kdy došlo k jejich prvnímu velkému přísunu na území ČR, a jen relativně malým poklesem v letech 1999 a 2000; b) Ukrajinci (+73 559, +13 771), Slováci87 (+32 668, +17 267), Rusové (+12 662, +4 278) a Němci (+2 992, +2685), jejichž počet přes určité výkyvy v průběhu období rostl; c) Poláci (-2 211, -526), Bulhaři (+779, -295), Američani (+462, +817)88, Číňani (+673, +1 437) – jejich počet se ve sledovaném období drží na stabilní úrovni bez větších výkyvů (vyjma Bulharů s jejich prudkým nárůstem roku 1997 následovaným podstatným úbytkem v následujících třech letech). Poláci jako jediní ze skupiny top 10 zaznamenali ve sledovaném období početní úbytek, který se však zejména v posledním sledovaném roce zmenšil hlavně díky nárůstu počtu dlouhodobě pobývajících. Ze skupin sledovaných cizinců, kteří se nevešli do grafu89 je nutno zmínit Jugoslávce90 (-467,

+1 273), kterých bylo roku 1994 na našem území 4 026 (z toho 2 993 s trvalým

pobytem) a byli tak šestou nejčastější imigrační skupinou. Jejich počet však po maximu roku 1996 (5 007 osob) klesá – roku 2005 byl jejich počet 3 559 osob. Dále je třeba upozornit i na skupiny cizinců mimo top 10, jejichž početní vývoj na území ČR, zvláště těch, jejichž vývoj prošel v období let 1994 až 2005 velmi dynamickým nárůstem. Jedná se o imigranty z Běloruska (+2 866, +892), Kazachstánu (+2 216, +1 291), Mongolska (+2017, +261), Chorvatska (+1 152, +1329), Rumunska (+1 333, +1 343), ale například i Japonska (+1 064, +89). Zejména u Mongolů je z největší 87

Jejich počet sice v roce vstupu do EU oficiálně poklesl, ale to může být způsobeno tím, že už nejsou povinni žádat o povolení k pobytu a mohou využívat svobody pohybu jako ostatní občané zemí EU. (k této problematice – viz. už kap. 5.2.2, viz také MVČR: Zpráva 2004, aj.) 88 U Američanů evidovaných ve sledovaném období došlo k poklesu dlouhodobě pobývajících (-355), proto je nárůst počtu trvale pobývajících vyšší než sledovaných celkem. Stejně je tomu i u Číňanů. 89 Pro jejich vysoký počet v začátku sledovaného období jsou však zařazeni v grafu 10a v příloze. 90 Od roku 2002 oficiálně Srbové a Černohorci.

69

pravděpodobností třeba počítat s dalším růstem jejich počtu, neboť u nich k rozhodujícímu přírůstku došlo po roce 2000 a tento trend pokračoval i v roce 2005. (viz tab. č.6 v příloze) Zajímavý je i vývoj počtu sledovaných cizinců dle státního občanství v závislosti na typu jejich pobytu. Dokladují to grafy č. 11 a 12 níže.

Graf č. 11 Vývoj trvale pobývajících cizinců dle občanství v ČR (top 10 let 1994-2005) 25 000 Vietnam 20 000

Slovensko Ukrajina Polsko

počty

15 000

Rusko Německo 10 000

Bulharsko USA Čína

5 000

Moldavsko 0 2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

1994

roky

Zdroj: ČSÚ, 2006 Grafické zpracování Zdeněk Ševčík

Vidíme, že pořadí roku 2005 je u trvale pobývajících cizinců jiné, než je tomu u celku sledovaných cizinců (graf č. 10). Také tvar křivek se významně liší. Co se týče pořadí, jsou od roku 2002 na prvním místě Vietnamci, u nichž počet trvale pobývajících roste bezkonkurenční rychlostí zejména po roce 2000, kdy jich u nás trvale pobývalo 8 238, což činilo 35 % jejich celkového počtu. O dva roky později dosáhlo toto procento téměř 50 % a roku 2005 zde pobývalo trvale již 63 % Vietnamců. Velký podíl trvale pobývajících je i odrazem vzdálenosti jejich mateřské země, což nedovoluje uskutečňování nějakých zásadnějších cirkulačních pohybů.

70

Oproti Vietnamcům najdeme na křivce znázorňující vývoj počtu trvale pobývajících Slováků několik zásadních zlomů. První z nich je rok 1998, od kterého tito zaznamenávají početní úbytek. Druhým, ještě zřetelnějším, je rok 2004, kdy dochází k rapidnímu nárůstu trvale pobývajících Slováků, což je nejspíše spojeno s již zmíněnou změnou legislativy týkající se občanů zemí EU. Stejně reagovala roku 2004, jak vidíme, i křivka Němců. Ne ovšem křivka trvale pobývajících Poláků, jejichž počet stran trvale pobývajících má vyrovnanou až mírně klesající tendenci a ani rok 2004 toto nijak neovlivnil. Je možné, že ČR přestává být pro Poláky, jejichž působení na jejím území má dlouho tradici, atraktivní zemí a přesunují se dále na západ (Německo, Velká Británie apod.). To neplatí, alespoň při pohledu na křivku jejich vývoje, o Ukrajincích trvale pobývajících v ČR, jejichž počet také vytrvale roste a roku 2003 se zatím natrvalo dostal přes počet Poláků. Procento trvale pobývajících Ukrajinců se však již od roku 2000 pohybuje kolem 17 % až 19 % bez tendencí k růstu, což se ovšem může se změnou legislativy roku 2006 změnit. Z dalších zemí je stabilní růst počtu trvale pobývajících vlastní i Rusům (roku 2005 málo přes 6 000 osob, tj. 37 % celkového jejich počtu v ČR), Číňanům (1 471 osob roku 2005, 41 %) a Moldavcům, jejichž počet je díky zatím krátkému působení na území ČR velmi nízký (678 osob, 14,5 %). Trvale pobývající občané USA také zareagovali na rok 2004 a náš vstup do EU růstem počtu trvale pobývajících, když v předchozím období jejich počet klesal. Počet trvale pobývající Bulharů je od roku 2001, kdy došlo k jeho poklesu, stabilní. Podíl trvale pobývajících u nich tvoří 51 % ze všech statisticky sledovaných Bulharů.

Situaci, co se týče vývoje dlouhodobě pobývajících nám představí graf č. 12.

71

Graf č. 12 Vývoj dlouhodobě pobývajících cizinců v ČR (top 10 období 1994-2005) 80 000 70 000 Ukrajina

60 000

Slovensko

počty

50 000

Vietnam Rusko

40 000

Polsko Moldavsko

30 000

Německo 20 000

Bulharsko Čína

10 000

USA

0 2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

1994

roky

Zdroj: ČSÚ, 2006 Grafické zpracování Zdeněk Ševčík

Zde sledujeme, že křivky znázorňující vývoj dlouhodobě pobývajících cizinců v ČR se v podstatě shodují s těmi v grafu č. 10, které podávaly zprávu o vývoji celku sledovaných cizinců. Z toho je patrné, že vývoj je v tomto ohledu udáván zejména právě dlouhodobě pobývajícími. Jedinou podstatnou výjimku tvoří Vietnamci, u kterých sledujeme spíše klesající tendenci v počtu dlouhodobě pobývajících, která je u nich kompenzována růstem počtu trvale pobývajících. Nutno také upozornit na trend u Poláků, který je sice zatím nenápadný, ale mohl by se v budoucnu rozvinout. Jde o to, že od roku 2004 opět začíná růst jejich počet dlouhodobě pobývajících. Výrazný je tento jev zejména roku 2005 (+1 672 osob oproti roku 2004). Přitom počet trvale pobývajících stagnuje či mírně klesá. Dalo by se z toho vyvodit, že dochází k jakési pomalé obměně Poláků v ČR působících. K vývoji počtu sledovaných cizinců dle jejich státního občanství se ještě částečně vrátíme v kapitole charakterizující blíže nejpočetnější skupiny cizinců dle jejich občanství (kap. 9).

72

7.3.2.3 Rok 2000 Zásadním momentem ve vývoji počtu sledovaných cizinců v ČR je rok 2000. Je to jediný rok, během kterého došlo na území ČR po roce 1990 (tehdy byl zaznamenán pokles o 363 osob) k poklesu počtu sledovaných cizinců, a to o téměř 28 tisíc. Důvody tohoto poklesu byly již stručně popsány v kap. 5.2.1 v rámci vývoje legislativy vztahující se k migraci a pobytu cizinců na území ČR. Pokles následoval poté, co vstoupil v platnost nový zákon č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců v ČR. Po této změně legislativy se nedaly prodlužovat stará povolení k dlouhodobému pobytu (tj. pobyt nad 180 dní do 1 roku s možností prodloužení), i když důvod jejich udělení nadále platil. Cizinci měli tedy opustit po vypršení platnosti povolení ČR. Ze žádných oficiálních dat však nelze zjistit, zda skutečně odešli. (srov. Holá, 2004a) Počet evidovaných cizinců se však snížil. Roku 2001 vypršela stará povolení dalším cizincům a ti tedy museli odjet do své vlasti a žádat o vízum znova - vrátilo se jich však toho roku méně, než odešlo. A jelikož už platila nová definice migranta (sledoval se obvyklý pobyt - tedy pobyt na území nad jeden rok) bylo toto znát i na migračním saldu, které se dostalo do záporných hodnot91. Jak je zřetelné z grafu č. 9 (viz výše) i z řečeného, nebyli tímto vývojem zásadněji postiženi cizinci s trvalým pobytem, jejichž počet i v tomto období rostl, ovšem výrazně méně než tomu bylo v letech minulých. Různé skupiny dle státního občanství byly tedy postiženi touto situací různě, v závislosti na tom, v rámci jakého typu pobytu v ČR působili jejich příslušníci. Zásadní pokles počtu zaznamenali zejména Ukrajinci, kterých pobývalo na konci roku 1999 plných 88 % na základě povolení k dlouhodobému pobytu. Pokles jejich počtu činil 15 671 osob (přitom počet trvalých pobytů u nich narostl o 984). Výrazně se změna dotkla i Rusů (roku 1999 téměř z 80% pobývajících zde dlouhodobě), jejichž celkový počet klesl téměř o 4 tisíce.92 Poláci a Vietnamci také zaznamenali pokles celkového počtu vlivem snížení počtu dlouhodobě pobývajících, ovšem u Poláků byl pokles zaznamenán již v minulých dvou letech, a to výraznější než v tomto roce, takže lze tento fakt připsat doznívání tohoto

91

Změna se odrazila i v navázání průběhu křivek zachycujících saldo zahraniční migrace a počet cizinců s dlouhodobým pobytem v ČR od roku 2001. A konečně díky změně metodiky razantně vzrostl i oficiální obrat zahraniční migrace. (viz graf č. 9) 92 Vývoj počtu sledovaných cizinců v závislosti na jejich státním občanství je zachycen v tab. č. 6 v příloze

73

trendu93. U Vietnamců lze vypozorovat velmi zajímavý jev, kdy po roce 2000 klesal počet dlouhodobě pobývajících a naopak velmi dynamicky začal růst počet Vietnamců trvale pobývajících v ČR. Je ovšem sporné, zda je tento vývoj reakcí na zkušenost roku 2000. Pokles počtu sledovaných cizinců v ČR v roce 2000 byl natolik výrazný, že ani na konci roku následujícího nebylo dosaženo počtu cizinců z konce roku 1999. To se povedlo až na konci roku 2002, kdy přibylo oproti roku minulému přes 20 tisíc sledovaných cizinců a koncový stav roku 1999 tímto byl i o tři tisíce překročen. Roku 2003 byl zaznamenán přírůstek počtu cizinců představující jen necelou polovinu nárůstu v minulém roce, avšak počínaje tímto rokem se nárůst počtu začal opět dynamicky zvyšovat.

7.3.3 Migrační situace po roce 2001 Díky změně definice migrace roku 2001 můžeme po tomto datu sledovat i samotný proces migrace přes hranice ČR, i když vypovídací hodnota statistických dat zachycujících tyto pohyby není stoprocentní.94 Nicméně přinejmenším orientační funkci plnit mohou například co se týče obratu zahraniční migrace cizinců na území ČR.

93

Rok 2000 byl spíše již obratem v přetrvávající klesající tendenci a v dalších letech byl nastolen rostoucí trend. 94 Viz už k tomuto kap. 5.1.2

74

Graf č. 13 Podíl na obratu zahraniční migrace ČR roku 2005 (státy s podílem nad 1%) 1,54%

1,45% 1,29%

1,62% Ukrajina

1,74% 1,90%

Slovensko Vietnam

2,64%

Rusko

3,05%

Moldavsko 5,73%

USA 43,88%

Německo Polsko

7,87%

Bulharsko Čína Mongolsko Bělorusko 15,00%

Zdroj: ČSÚ, 2006. Grafické zpracování Zdeněk Ševčík

Z grafu je patrné, že migrační scénu roku 2005 přesvědčivě ovládli ukrajinští migranti, přistěhovalo se jich tohoto roku 23 875, což představovalo téměř 44% všech imigrantů, jejichž celkový počet činil 60 29495. Téhož roku uvádějí statistiky 11 392 Ukrajinců vystěhovalých96. Na druhém místě se nachází slovenští migranti, kteří však ještě rok před vstupem do EU – tedy roku 2003 – ovládali statistiku sledující tento jev, když tvořili přes 46% všech migrujících. Stálé postavení ve statistikách zahraniční migrace mají již od roku 2001 Vietnamci i Rusové, a to i přes značnou geografickou vzdálenost mezi Vietnamem a ČR. Stále posiluje migrace z Moldavska i USA. U obou těchto skupin také více než dvojnásobně převažuje imigrace na naše území nad pohybem opačným. Stabilní je i počet migrujících Němců. Pro Poláky je charakteristický spíše pokles migrační aktivity s územím ČR.

95

Včetně přistěhovalců s českým státním občanstvím, kterých bylo 1 718 a nejsou obsaženi v tab. č. 7 v příloze. 96 Stejně tomu bylo i u všech dalších migračních skupin tvořících top 25 v tabulce seřazené podle počtů imigrantů za rok 2005.

75

Co se věkové a pohlavní struktury imigrantů týče, je nejčastější skupina dvaceti až jednatřicetiletých imigrantů, přičemž celkově převažují muži (roku 2005 téměř 63% a ženská složka tedy tvoří jen 37%). Procento ženské složky přesahující 50% je dlouhodobě97 charakteristické pro občany Mongolska (roku 2005 to bylo téměř 61%), Běloruska a Ruska (u onou téměř 52%). Na druhém pólu, co se týče procenta zastoupení žen mezi imigranty do ČR jsou Němci a Poláci s méně než 20%. Pro imigranty z Ruska a Mongolska je také charakteristický vyšší zastoupení dětské složky – přes 13%, resp. přes 14%. Průměrné zastoupení této složky, tedy dětí do 15 let, je při tom v populaci přistěhovalců roku 2005 jen 7,13%. Toto by mohlo značit, že u těchto dvou imigračních skupin dochází k přistěhování celých rodin. Nejvyšších podílů dětské složky dosahovaly roku 2005 přistěhovalí z Vietnamu a Číny (v obou případech lehce nad 15%). Přes 7% hranici se dostali z etnik uvedených v grafu č. 13 už jen Bělorusové (9,4%)

7.3.4 Pohyb a pobyt sledovaných cizinců v roce 2005 V roce 2005 bylo v ČR statisticky sledováno 278 312 cizinců. Z nich 167 714 osob pobývalo na území ČR přechodně. Z těchto 145 963 na základě určité formy pobytu, přesněji 44 941 občanů zemí EU v rámci potvrzení přechodného pobytu a 101 022 občanů třetích zemí díky povolení k dlouhodobému pobytu. Na víza nad 90 dnů zde pobývalo 21 751 občanů třetích zemí (občanů EU se tato kategorie již netýkala). Povolení k trvalému pobytu na území ČR vlastnilo 110 598 sledovaných cizinců.98 Změny oproti roku 2004 jsou zachyceny v tabulce č. 8.

97

Více než 50% podíl žen mezi imigranty zaznamenávají trvale již od roku 2001. (více viz ČSÚ) Roků 2005 zde pobývalo také 1799 azylantů (o 176 více než roku 2004), kteří se spolu s cizinci, kterým bylo uděleno povolení či potvrzení pobytu (trvalé, dlouhodobé, přechodné) zahrnují do obyvatelstva ČR. Údaje o celkovém počtu v tab. č. 8 jsou také bez azylantů. 98

76

Tab. č. 8 Srovnání let 2004 a 2005 z hlediska počtu cizinců a typu jejich pobytu

rozdíl 20052004

2005

2004

rok

cílová skupina / typ pobytu

počet celkem

Trvalý pobyt

Přechodný / Dlouhodobý pobyt

254 294 99 467 92 390 Celkem 80 246 37 999 27 479 Celkem EU 25 Ostatní země 175 671 61 468 64 911 celkem 278 312 110 598 145 963 Celkem 87 144 42 202 44 941 Celkem EU 25 Ostatní země 192 967 68 396 101 022 celkem 24 194 11 131 53 573 Celkem 6 898 4 203 17 462 Celkem EU 25 Ostatní země 17 296 6 928 36 111 celkem Zdroj: ČSÚ, 2005, 2006. Zpracoval Zdeněk Ševčík

Víza nad 90 dní 62 437 14 767 47 670 21 751 21 751 -40 686 -14 767 -25 919

Z údajů v tabulce je patrné, že roku 2005 rostl oproti roku předcházejícímu počet u všech sledovaných kategorií, vyjma počtu osob pobývajících v ČR na vízum nad 90 dní. Těch i vlivem toho, že pro občany EU přestala být tato kategorie aktuální, ubylo přes 40,5 tisíce a tvořili tak roku 2005 jen necelých 8 % sledovaných cizinců. Dá se předpokládat, že drtivá většina vízařů se přesunula do kategorie přechodných a dlouhodobých pobytů, která zaznamenala podstatný nárůst. U občanů EU je pak i možné soudit, že jich určitý počet operuje na území ČR bez jakéhokoli potvrzení a nejsou tedy statisticky podchyceni. Zaměříme-li se na složení sledovaných cizinců dle jejich státního občanství, seznáme, že od roku 1994 došlo k relativně významným posunům (viz grafy č. 14 a 15).

77

Grafy č. 14 a 15 Počet a podíl sledovaných cizinců 5 nejčastějších státních občanství (2005)

Počet a podíl sledovaných cizinců 5 nejčastějších státních občanství (1994) 20 021; 19,19%

70 161; 25,21%

39 486; 37,84% 16 778; 16,08% Polsko Slovensko 4 195; 4,02% 9 633; 9,23%

14 230; 13,64%

Ukrajina Vietnam Německo

87 789; 31,54%

16 273; 5,85% Ukrajina 17 810; 6,40%

Slovensko 36 833; 13,23%

49 446; 17,77%

ostaní

Vietnam Polsko Rusko ostatní

Zdroj: ČSÚ,2006. Graficky zpracoval Zdeněk Ševčík

Co se složení první pětice z hlediska počtu týče, došlo k jediné změně, kdy Němce na pozici páté nejčastější skupiny sledovaných cizinců vystřídali Rusové, jejichž počet ve sledovaném období vzrostl o 12 662 (počet Němců narostl jen o 2 992 osob). Zásadnějším způsobem se změnilo pořadí, kde na prvním místě vystřídali Poláky Ukrajinci, jejichž počet stoupl v období let 1994 až 2005 o 73 559 osob, přičemž Poláků za stejnou dobu ubylo o 2 211 osob a početně je předstihli Slováci (nárůst počtu osob o 32 668) a Vietnamci (+27 200).

Zaměříme-li se na nejpočetnější skupiny dle státního občanství z hlediska typu pobytu, zjistíme, že existují podstatné rozdíly, jak vyplývá i z grafu č. 16.

78

Graf č. 16 Počet sledovaných cizinců i dle typu jejich pobytu v ČR roku 2005 (top 10) 87 789

100 000 90 000

počet celkem počet trvale pobývajících

počet

60 000

3 957 7 187

678 4 674

2 337 4 551

2 051 3 952

1 471 3 580

Německo

Moldavsko

Bulharsko

USA

Čína

10 000

6 012 16 273

11 384 17 810

20 000

15 334

30 000

20 227

50 000 40 000

23 235 36 833

49 446

80 000 70 000

0 Rusko

Polsko

Vietnam

Slovensko

Ukrajina

státní občanství

Zdroj: ČSÚ,2006. Grafické zpracování Zdeněk Ševčík

Zde pozorujeme, že podíl trvalých pobytů (a tím pádem i pobytů dlouhodobých) se u jednotlivých skupin velmi různí. Například dvě celkově nejpočetnější ani zdaleka nedosahují 50% podílu v tomto směru – Slováci málo přes 40% a Ukrajinci dokonce jen necelých 18%. To může být dáno relativní geografickou blízkostí výchozí země od ČR, která umožňuje pendlování mezi oběma zeměmi. Naopak podíl trvalých pobytů u Vietnamců dosahuje 63 %, což opět může být dáno vzdáleností výchozí země, která v tomto případě neumožňuje čilý cirkulační pohyb, jako u dvou předešlých. Navíc zde může hrát roli i tradice pobytu na území ČR, a tedy již jakési vytvořené zázemí. To hraje jistě velkou roli u Poláků, u nichž pozorujeme téměř 64 % podíl trvalých pobytů. Toto číslo však až do roku 2004 dosahovalo stabilně 70 %. Překvapivě relativně nízký podíl trvalých pobytů vzhledem k jejich věkové a pohlavní struktuře nacházíme u Rusů (37 %). Vůbec nejnižšího podílu se skupiny top 10 však dosahují Moldavci, u kterých je toto dáno ještě ne zcela rozvinutými sítěmi a slabým zázemím v ČR díky krátké době působení na území ČR.

79

Co se týče struktury dle pohlaví, nacházíme také mezi jednotlivými sledovanými etniky zásadní rozdíly, jak je patrné i při pohledu na graf č. 17.

Graf č. 17 Sledovaní cizinci (top 10) dle státního občanství a pohlaví (2005) 53 786

60 000

počet mužů počet žen

50 000

1 498 2 454

1 554 2 026

USA

Čína

1 631

2 920

1 741

2 933

1 978

5 209

8 597

7 676

počet

10 000

8 721 9 089

20 000

15 914 20 919

20 026

30 000

29 420

34 003

40 000

0 Bulharsko

Moldavsko

Německo

Rusko

Polsko

Vietnam

Slovensko

Ukrajina

státní občanství

Zdroj: ČSÚ,2006. Grafické zpracování Zdeněk Ševčík

Celkový počet žen mezi všemi sledovanými cizinci byl 112 486, což představovalo málo přes 40 % z celku. V populaci sledovaných cizinců tedy převládali muži, což platí i pro většinu etnik z top 10, kde jedinou výjimku tvoří přistěhovalci z Ruska. U dvou nejpočetnějších skupin celkem převažují muži v podobném poměru – kolem 60 % : 40%. To je dáno i faktory, které už byly zmíněny, tedy pendlerstvím, jehož cílem je stále převážně výdělek. Těchto pohybů se zúčastňují většinou muži jakožto živitelé rodin, které zůstávají ve vlasti. Vyrovnanější poměr nacházíme u Vietnamců (málo přes 43 %) a zejména Poláků (49 %). Což je opět dáno tradicí působení na území ČR a s tím spojeným slučováním rodin. U Vietnamců opět hraje roli i geografická vzdálenost.

80

Jediným etnikem, u kterého převládají mírně ženy jsou Rusové, u nichž je toto dáno tím, že migrují často celé rodiny. (srov. Drbohlav, 2001b) Proto je u nich překvapivé poměrně nízké procento trvalých pobytů. Tato situace by se mohla upravit se změnou legislativy v dubnu 2006. U ostatních etnik z top 10 je charakteristický podíl žen pod 40 %, výjimku tvoří jen Číňani s 43 %. Zajímavý je také podíl žen v závislosti na typu pobytu. Z celkového počtu 110 598 trvale pobývajících roku 2005 bylo 54 180 žen, což je téměř 50 %.99 U pobytů dlouhodobých to bylo jen 18 % (49 816 žen z celkem 167 714 dlouhodobě pobývajících).

Co se týče věkové struktury sledovaných cizinců, tu zachycuje graf č. 18. Odráží se v ní zejména účel pobytu většiny sledovaných cizinců v ČR. Převažují muži i ženy v ekonomicky aktivním věku. U mužů je to zejména ve věku 25 až 45 let (55 % všech mužů), žen je nejvíce ve věkové kategorii 25 až 35 let (30 % ze všech žen). K věkovému

složení

nejpočetnějších

skupin

sledovaných

cizinců

v ČR

viz

kap. 9 podávající charakteristiky vybraných skupin cizinců podle státního občanství.

99

Zajímavá je situace zejména u Ukrajinců, kde ženy tvoří 64,3 % všech trvale pobývajících Ukrajinců! Vysvětlením by mohly být častější svazky Ukrajinek s občany zemí EU, což by jim umožnilo získat trvalý pobyt na území ČR nejsnáze. Aktuální v tomto bodě může být uzavírání falešných sňatků za účelem dostání se na území ČR a získání trvalého pobytu.

81

Graf. č. 18 Strom života sledovaných cizinců v ČR (2005) 85+ 80-84 75-79 70-74 65-69 60-64 55-59 věkové kategorie

50-54 45-49 muži

40-44

ženy

35-39 30-34 25-29 20-24 15-19 10-14 5-9 1-4 0 25 000

20 000

15 000

10 000

5 000

0

5 000

10 000

15 000

20 000

počty v jednotlivých věkových kategoriích

Zdroj: ČSÚ,2006. Grafické zpracování Zdeněk Ševčík

Jako důležitá charakteristika sledovaných cizinců pobývajících na území ČR se jeví i jejich dosažené vzdělání. „Informace o vzdělání však chybí u cizinců evidovaných Cizineckou a pohraniční policií. Položka "vzdělání" sice byla součástí informačního systému CPP, vzhledem k nízké validitě dat však bylo od zaznamenávání vzdělání upuštěno (většina cizinců deklarovala vzdělání vysokoškolské; zároveň pracovníci CPP nemají jak informaci o vzdělání ověřit, neboť údaj o nejvyšším dosaženém stupni vzdělání není součástí dokladů nutných k udělení povolení k pobytu).“ (ČSÚ: Koncepce, s. 27)

82

Možností, jak zmapovat vzdělání sledovaných cizinců v ČR bylo Sčítání lidí, domů a bytů (SLDB) roku 2001. V něm se ale podařilo sečíst jen 60 % evidovaných cizinců a údaje z tohoto sčítání plynoucí je tedy nutné brát s rezervou100. Ze sečtených cizinců mělo 18 % základní vzdělání, nižší střední (tj. bez maturity) 23 %, vyšší střední 26 %, vyšší odborné 5 % a vysokoškolské 18 %101. Zbytek sečtených cizinců údaj o vzdělání nevyplnil. Nejvyšší podíl osob se základním vzděláním byl zjištěn u Rumunů (40 %), Vietnamců (31 %) a Poláků (30 %). U této skupiny byl zjištěn také nejmenší podíl vysokoškolsky vzdělané složky (5 % až 6 %). Naopak nejvyšší podíl osob s vysokoškolským vzděláním měli Američani (54 %), Rusové (44 %), Němci (28 %). Přes průměr 18% se o jedno procento dostali i Bulhaři. U dvou nejpočetnějších přistěhovaleckých skupin – Ukrajinců a Slováků – převládalo střední vzdělání 56 % (z toho 25 % nižší střední) resp. 59 % (28 % nižší). (srov. Život cizinců 2000-2004, s. 4850)

7. 4 Zhodnocení vývoje počtu sledovaných cizinců v ČR Pro území ČR bylo od vzniku Československého státu do roku 1989 charakteristické pro většinu let mírně kladné migrační saldo, což bylo zapříčiněno zejména přistěhovalectvím ze slovenské části republiky. K větším emigracím docházelo zejména v období let 1948 a 1968, což bylo zapříčiněno politickým vývojem v zemi. Tyto emigrační vlny nejsou v podstatě statisticky zachyceny. Jejich objem můžeme tedy jen odhadovat. Do roku konce roku 1989 se území ČR nesetkalo, vyjma již zmíněného přistěhovalectví ze Slovenska, s většími spontánními imigračními tlaky. Imigrace byla regulována mezistátními dohodami. Větší význam měla jen pracovní imigrace v rámci RVHP. Tato poměrně významně ovlivnila i vývoj imigrace po roce 1989, zejména co se týče zdrojových zemí (hlavně Vietnam, Polsko, Bulharsko). 100

Existují i další skutečnosti, které znesnadňují hodnocení vzdělanostní struktury sledovaných cizinců, které se podařilo roku 2001 sečíst, které plynou z rozdílů ve vzdělávacích systémech v jednotlivých zemích. 101 „Ve snaze minimalizovat zkreslení údajů byla pro zkoumané osoby stanovena hranice 15 let (včetně), tak aby nedocházelo k umělému navyšování osob se základním vzděláním a ke snižování podílu osob se vzděláním vysokoškolským.“ (Život cizinců 2000-2004, s. 48)

83

Vývoj migrační situace a tedy i počtu cizinců po roce 1989 již není plně pod kontrolou státu. Vliv na něj má ekonomický vývoj v zemi a zejména změny legislativy týkající se vstupu a pobytu cizinců na území ČR. Vliv samozřejmě hrají i faktory působící ve zdrojových zemích. Jejich bližší rozbor by si však zasloužil samostatnou práci. Období let 1990 až 1993 bylo charakteristické zejména zvýšenou migrační aktivitou mezi českou a slovenskou částí ještě společného státu. Rokem 1992 je však nastartován i velký příliv ekonomických migrantů. Vývoj počtu cizinců dle typu jejich pobytu od této chvíle kopíruje vývoj v tomto směru, kterým prošly země západní a posléze i jižní Evropy po druhé světové válce, kdy se staly postupně významnými destinacemi pracovních migrantů nejen z Evropy. Do roku 1996, kdy vrcholil příliv první vlny ekonomických migrantů do ČR, rostl i podíl cizinců dlouhodobě pobývajících. Ten toho roku dosáhl svého maxima, téměř 77 % statisticky sledovaných cizinců. Od té chvíle se zvyšuje podíl cizinců trvale pobývajících, kterýžto je spojen zejména s procesem slučování rodin. I zde lze však vysledovat několik dalších činitelů, kteří mají vliv na tento vývoj. Drbohlav soudí, že významný vliv má ekonomický vývoj v ČR, který po roce 1996 začal zpomalovat, což mělo vliv mj. na růst nezaměstnanosti, čímž bylo působení cizinců zde negativně ovlivněno a jejich počet tedy rostl pomaleji a spíše na straně trvale pobývajících. Vliv mělo i zpřísňování legislativy, kde hrála zase roli snaha vyhovět požadavkům EU. Jednoznačně se role legislativy jako regulátoru (ovšem krátkodobého charakteru) ukázala roku 2000, kdy její změna postihla dlouhodobě pobývající cizince. Právě tento rok byl druhým zlomem, kdy vzrostl podíl trvale pobývajících. Tento moment mohl být také jakýmsi spouštěčem pro zesílené snahy cizinců získat povolení k trvalému pobytu v ČR, aby se již neopakovala tato pro ně negativní zkušenost roku 2000. Toto lze sledovat zejména u Vietnamců, u kterých v následujících třech letech roste jen počet trvale pobývajících. Dalším výrazným okamžikem byl vstup do EU roku 2004, od kteréhožto okamžiku byl trvalý pobyt přístupnější právě občanům členských zemí EU, jejichž počet trvale pobývajících skutečně tohoto roku rostl více než tomu bylo v letech předchozích.

84

Vstupem do EU se však ČR stala atraktivnější i pro občany třetích zemí, jelikož výrazněji než v minulých letech rostl počet Ukrajinců, Vietnamců, Rusů, ale i Moldavců a Bulharů. Posledním zásadním momentem, který sice přesahuje období řešené v této práci, ale je nutné jej zde zmínit, je legislativní změna z dubna 2006, která činí povolení k trvalému pobytu výrazně dostupnější i pro občany třetích zemí. Toto se již projevilo i ve statistických datech za rok 2006, která již byla dostupná v době dokončování této práce. Na konci roku 2006 zde trvale pobývalo 139 185 cizinců, což činilo již 43,3 %. Oproti roku 2005 činil absolutní nárůst tedy 28 587 osob, procento vzrostlo o 3,6 %. Pro srovnání, roku 2004 činil nárůst trvale pobývajících oproti předcházejícímu roku 18 623 osob (+5,5 %). Dostupnější povolení k trvalému pobytu se i do budoucna může stát důležitým lákadlem pro další cizince, zejména ze zemí na východ od ČR. Co se týče složení cizinců v závislosti na jejich státním občanství, došlo v období let 1994 až 2005 také k významným posunům. Především se vykrystalizovala skupina tří etnik, které výrazně početně převyšují ostatní. Jde o Ukrajince, Slováky a Vietnamce. Tito také ve sledovaném období zaznamenali i největší početní přírůstky, přičemž u Ukrajinců nárůst jejich počtu převyšoval více něž dvakrát nárůst počtu Slováků (rozdíl činil téměř 41 tisíc osob), ze nimiž se již nacházeli v tomto směru Vietnamci, jejichž přírůstek byl více než dvojnásobný než tomu bylo u Rusů, kteří se ještě vydělují svým absolutním přírůstkem od ostatních. Naopak Poláci jako jediní z top 10 zaznamenali početní úbytek. Podíváme-li se na dynamiku růstu, odhalíme, že největší procentuální nárůst počtu oproti roku 1994 zaznamenali ze skupiny top 10 na konci roku 2005 Moldavci, jejichž počet se zvýšil téměř 50krát. Jsou tak nejvýznamnější novou akvizicí mezi cizinci pobývajícími v ČR. Více než 6krát vzrostl počet Ukrajinců. Rusů zde na konci sledovaného období pobývalo 4,5krát více, Vietnamců téměř 4krát a Slováků bezmála 3krát více než v roce 1994. Ostatní ze skupiny top 10 dosáhli méně než dvojnásobného nárůstu počtu jejich populace pobývající v ČR. Mimo skupinu top 10 zaznamenali velké procentuální přírůstky počtu v ČR Kazaši (72,5krát) a Bělorusi (19,5krát) a Mongoli (téměř 6krát). U prvních dvou jmenovaných však šlo o přírůstky na začátku sledovaného období, shodně roku 1997 a na konci období

85

již k velkým nárůstům počtu nedocházelo. Jiná je situace u Mongolů, kterých zde přibývá nejvíce po vstupu ČR do EU, a lze tedy předpokládat totéž i v dalších letech. Podobná situace jako u Mongolů byla i u Ukrajinců, Vietnamců, Rusů, Moldavců, ale i Němců, jejichž počet v ČR po jejím vstupu do EU také podstatně vzrostl. Ti všichni dosahovali velkých přírůstků i na konci sledovaného období a lze tedy předpokládat, že nezmění-li se zásadně podmínky, bude jejich přísun pokračovat i nadále. I přes pokles počtu zachycený statistikami roku 2004 u Slováků lze očekávat, že i v blízkém budoucnu budou jejich počty v ČR spíše růst. Vzhledem k rostoucímu počtu jejich trvale pobývajících příslušníků v ČR i rostoucí nejen ekonomické síle jejich země, lze počítat i s růstem počtu Číňanů, kteří budou do Evropy následovat své investice. Totéž by mohlo platit i pro Američany, ovšem nejspíše v menší míře. Spíše setrvalý stav lze očekávat co se týče počtu Poláků a Bulharů. Důležitá je jakási komparativní výhoda ČR oproti zdrojové zemi migrace. Jedná se zejména o silnější a rostoucí ekonomiku (důležitý faktor pro Ukrajince, Slováky, Moldavce) či o relativní politickou stabilitu a bezpečnost (Rusové, Moldavci). Na druhé straně pro Američany, Němce ale i Číňany jsme zemí, kde lze výhodně investovat kapitál, díky stále relativně levné a kvalifikované pracovní síle. Velkou roli tedy bude hrát vývoj situace ve zdrojových zemích cizinců pobývajících v ČR. Zásadním činitelem bude vývoj politické a ekonomické situace v Rusku a také vztahy Ruska k zemím SNS. To může ovlivnit nejen počet Rusů v ČR, ale i Ukrajinců, Bělorusů, jejichž počet u nás není vysoký a zatím moc neroste i díky úzkým vztahům právě k Rusku, i Moldavců. Pro posledně jmenované bude důležité i to, jak se bude vyvíjet ekonomická situace v Rumunsku, po jeho vstupu do EU. To ovlivní i počet Rumunů v ČR, kteří buď využijí možnosti práce v zemích EU, které jim nechají otevřené dveře na trh práce, nebo dojde k oživení jejich ekonomiky přílivem investic z vyspělých zemí „Západu“, které budou chtít využít levné pracovní síly na území Rumunska. Totéž co pro Rumuny, platí i pro Bulhary. Hodně bude záviset také na postoji samotné EU a vývoji evropské legislativy stran vstupu a pobytu cizinců na území členských zemí, jelikož je tato závazná i pro ČR.

86

8. Rozmístění cizinců na území České republiky Cizinci pobývající na území ČR, a zároveň sledovaní v této práci, nejsou na území rozmístěni rovnoměrně. V této kapitole se budeme zabývat právě jejich prostorovým chováním a možnými faktory, které by mohly mít na něj vliv. Jak je patrné z grafu č. 19, který znázorňuje míru prostorové koncentrace sledovaných cizinců v okresech ČR a její vývoj ve tříletých obdobích od roku 1996 do roku 2005, koncentrují se tito cizinci v rámci ČR více než domácí populace.

Graf č. 19 Vývoj prostorové koncentrace sledovaných cizinců v letech 1996-2005 a srovnání tohoto stavu s prostorovou koncentrací populace ČR roku 2005 100% sledovaní cizinci 2005

kumulované relativní hodnoty výskytu cizimců v okresech ČR

90%

sledovaní cizinci 2002 sledovaní cizinci 1999

80%

sledovaní cizinci 1996 70%

populace ČR

60%

rovnoměrné rozmístění

50% 40% 30% 20% 10% 0% 1

4

7 10 13 16 19 22 25 28 31 34 37 40 43 46 49 52 55 58 61 64 67 70 73 76

okresy

Zdroj: ČSÚ, 2006. Grafické zpracování Zdeněk Ševčík

Je zřejmé, že ve vývoji prostorové koncentrace sledovaných cizinců v ČR nedošlo v desetiletí po roce 1996 k převratným změnám, což je dáno i krátkým obdobím, po které je možno tento jev sledovat kvůli nedostupnosti statistických dat. Přesto můžeme vysledovat určité posuny, které lze spojit s dosavadním vývojem počtu cizinců na území, které je již popsáno výše.

87

V grafu vidíme, že v letech 1996 až 1999 došlo k dekoncentraci sledovaného jevu. To může být spojeno s menším přílivem cizinců na naše území a určitou stagnací ekonomiky v tomto období, což mohlo vést již zde pobývající cizince k většímu rozptylu v rámci okresů ČR ve snaze najít uplatnění na trhu práce.102 V dalších obdobích pak dochází ke koncentraci cizinců na našem území, což může být spojeno s ustavením migračních sítí v jednotlivých oblastech, zejména v těch, pro které je charakteristická dobrá ekonomická situace a již dříve vysoký počet pobývajících cizinců.

O koncentraci cizinců do určitých oblastí vypovídá mapa č. 1, která zachycuje rozmístění sledovaných cizinců do okresů ČR.

102

V letech 1997 a 1998 také podstatně výrazněji rostl počet trvale pobývajících cizinců, jejichž rozmístění je rovnoměrnější, než u dlouhodobě pobývajících. (Více k této problematice viz dále!)

88

Mapa č.1

Rozmístění sledovaných cizinců v okresech ČR (2005) Výskyt sledovaných cizinců v okresu nízký podprůměrný průměrný nadprůměrný vysoký

DC UL

MO TP CV CH

SO

KV

RA PS PM DO

SM

LT LN

TC

LI JN

CL

RO

ME

MB

KD PZ

PY

HK

KO

PU

KH

RK

KT

PI

TA

SU

BR OP

SY

HB ST

JE

UO

CR

BN

PB

PJ

NA

NB

A BE

TU

JC

PE

ZR

OV KI OC

BK

NJ

PV

PT

CB CK

JH

TR

BI BM

VY

FM

PR

JI

VS

KM ZL

HO

ZN

UH

BV

Zdroj: ČSÚ, 2006

Kategorie v mapě nízký podprůměrný průměrný nadprůměrný vysoký

1 : 3 530 000

Interval počtu cizinců v okresu odpovídající dané kategorii 546-1000 1001-1500 1501-2000 2001-4000 4001-89997

Zdeněk Ševčík

Počet okresů v tomto intervalu 10 26 6 20 15

Již při prvním pohledu na mapu je zřejmé, že ne všechny okresy jsou pro cizince stejně atraktivní. Vyšší koncentraci vykazují okresy české, a to zejména ty ležící severně od linie Cheb – Praha – Pardubice. Nejvyšší výskyt cizinců zaznamenáváme ve středních Čechách, zejména pak v Praze, v okresech s ní sousedících a Mladé Boleslavy. Dále v okresech v severním (zejména Liberec), severozápadním a západním pohraničí (Ústí nad Labem, Cheb, Karlovy Vary). Naopak jižní Čechy (s výjimkou Českých Budějovic a Českého Krumlova) a Vysočina dosahují co se počtu cizinců týče jen průměrných a podprůměrných hodnot. Na Moravě dochází k větším koncentracím jen v městských okresech (Brno, Ostrava) a jejich zázemí (Brno-venkov, Karviná). Zvýšené jsou pak počty cizinců i v okresech s větším městem (okresy Olomouc a Zlín).

89

Graf č. 20 Počet sledovaných cizinců v okresech ČR roku 2005 (top 10) 5 284

Plzeň-město

5 357

Liberec

5 518

Mladá Boleslav

5 736

okres

Brno-venkov

počet

Cheb

5 823

Karviná

6 800

Karlovy Vary

7 185

Ostrava-město

7 339 12 365

Brno-město Praha

89 997 0

20 000

40 000

60 000

80 000

100 000

počet

Zdroj: ČSÚ, 2006. Grafické zpracování Zdeněk Ševčík

V grafu č. 20 je pak zcela zřetelné dominující postavení Prahy, ve které se soustředí celých 32,3 % všech sledovaných cizinců v ČR103. Tito tvoří 7,6 % populace tohoto městského okresu, což je také nejvíc ze všech okresů ČR (podíl sledovaných cizinců na obyvatelstvu ČR byl roku 2005 málo přes 2,7 %). Až daleko za ní se nacházejí ostatní okresy, z nichž se ještě vyděluje okres Brno-město, kde se soustředí 4,4 % sledovaných cizinců v ČR (3,4 % populace tohoto okresu). Ostrava-město již nedosahuje v této kategorii ani 3 %. Můžeme si povšimnout, že mezi deseti okresy s největším počtem sledovaných cizinců (zároveň jsou to jediné okresy, v nichž počet sledovaných cizinců roku 2005 překročil hranici 5 000 osob) se nacházejí čtyři městské okresy, pro které je charakteristická velká koncentrace obyvatel a tím i dostatek pracovních míst. Dva okresy, které tvoří v podstatě zázemí předešlých (Brno-venkov a Karviná). A tři, s Karvinou čtyři, okresy pohraniční, ve kterých se například otevírá možnost podnikatelských aktivit typu nákup-prodej, které jsou typické zejména pro zde pobývající 103

Průměrný okres se přitom podílí na počtu cizinců jen 1,3 %.

90

Vietnamce (srov. Drbohlav in Hampl, s.103). Mladá Boleslav pak představuje okres, který cizince přitahuje nejspíše hlavně díky pracovním příležitostem v automobilce Škoda.

8.1 Vývoj rozmístění sledovaných cizinců v okresech v desetiletí od roku 1996 Ve zde sledovaném období se nevyvíjel počet sledovaných cizinců ve všech okresech ČR stejně. Změny v jejich počtech mezi roky 1996 a 2005 zachycuje mapa č. 2.

Mapa č. 2

Vývoj počtu sledovaných cizinců v okresech ČR (1996 až 2005) Rozdíl v počtu cizinců v okresu (2005-1996) -1447 - -500 -499 - 0 1 - 500 501 - 1000 1001 - 28794

DC UL

MO TP

CH

SO

RA

PM DO

ME

MB

KD

RO

BE

PZ

PY

NA HK

KO

RK

KH

UO

CR

ST

PI

TA

CB

PE

CK

Zdroj: ČSÚ, 2006

JH

BR OP

ZR TR

ZN

1 : 3 530 000

OV KI OC

BK

JI PT

SU

SY

HB KT

JE

PU

BN

PB

PJ

TU

JC

NB

A

PS TC

SM

LT LN

KV

LI JN

CL

CV

BI BM

NJ

PV VY

PR

FM

VS

KM ZL

HO

UH

BV

Zdeněk Ševčík

Z mapy je velmi dobře patrný rozdíl ve vývoji počtu cizinců v českých a moravských okresech. Ten může být dán částečně polohou, kdy Čechy jsou přece jen blíže západu, částečně ekonomickým vývojem, kde velkou roli hraje přítomnost hlavního města Prahy. Početně rostly zejména okresy v Čechách. Platí to pro Polabí počínaje okresem Hradec Králové a okresy Litoměřice a Děčín konče. Patří sem především okresy kraje

91

Středočeského, jakožto kraje ekonomicky nejsilnějšího i díky blízkosti Prahy104, dále okresy navazující na tuto oblast na severu (hlavně Liberec), a až na výjimky (okresy Sokolov a Most) pohraniční okresy na západě a severozápadě při hranicích s Německem (počínaje okresy Cheb až Děčín), u nichž hrála roli příhodná poloha blízko „opravdového západu“ a již výše zmíněné podnikatelské možnosti. V okresech jižně od linie ChebBenešov-Hradec Králové se vyskytují okresy, pro které by byl ve sledovaném období typický početní růst jen izolovaně – jsou to zejména Plzeň-město a Český Krumlov. Mezi českými okresy najdeme i několik málo těch, které zaznamenaly početní úbytek. Jedná se zejména o okresy Most (-711 sledovaných osob) a České Budějovice (-666). Dále pak o okresy Tábor (-291), Sokolov (-151) a Pardubice (-124). Tyto úbytky jsou však poloviční vůči těm, které zaznamenaly ve stejném období okresy moravské. Na Moravě nalezneme jen jedno významné centrum růstu, které představují okresy Brno-město a Brno-venkov.105 V dalších okresech, až na olomoucký, nedocházelo k výraznějšímu nárůstu počtu sledovaných cizinců. Naopak devět jich zaznamenalo početní úbytek. Ten nastal zejména roku 2004, kdy došlo k razantnímu úbytku počtu evidovaných Slováků v ČR (-17 527 osob)106, což postihlo zejména právě příhraniční okresy na Moravě. Roli hraje také stále nedokončená restrukturalizace průmyslu v Moravskoslezském kraji. Největší pokles počtu cizinců zaznamenali okresy Frýdek Místek (-1 447 osob, což byl největší úbytek ze všech okresů ČR), Karviná (-1 267), Hodonín (-1 190) a Ostrava-město (-824). Pokles zaznamenaly i okresy Vsetín (-415) a Zlín (-282), nepatrného úbytku pak i okresy Bruntál (-32), Uherské Hradiště (-9) a Šumperk (-1). Vývoj nebyl ve všech obdobích pro všechny okresy stejný. To zachycuje tabulka č. 9, která udává indexy růstu jednotlivých okresů ve tříletých obdobích doplněné o růst absolutního počtu.

104

Praha zaznamenala početní růst, co se sledovaných cizinců týče, nejvyšší ve sledovaném období (+ 28 794). S velkým odstupem za ní byly okresy Brno-město (+5 398) a Brno-venkov (+4 329). Dále už následovaly okresy pohraniční: Karlovy Vary (+3 941), Cheb (+2977), Ústí nad Labem (+2 079) a Teplice (+2 052). 105 Zaznamenaly po Praze nejvýraznější růst v rámci okresů ČR v daném období. 106 Více v kap. 9 věnované charakteristice nejčastějších skupin cizinců dle státního občanství.

92

Tab. č. 9 Vývoj počtu sledovaných cizinců v okresech ČR v obdobích mezi roky 1996-2005107

pořadí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 68 69 70 71 72 73 74 75 76 77

okres Chrudim Kladno Rokycany Mělník Strakonice Teplice Brno-venkov Kolín Benešov Beroun Česká Lípa Ostrava-město Uherské Hr. Frýdek-Místek České Buděj. Rychnov n. Kn. Pardubice Karviná Tábor Most ČR

IR 19961999 294,4 216,8 200,2 199,9 187,3 184,6 178,3 173,3 171,8 162,0 95,4 92,5 92,4 90,7 86,0 83,8 79,5 78,9 75,0 67,8

rozdíl 19991996 733 2 819 415 2 396 1 007 1 574 983 720 620 528 -93 -609 -130 -346 -525 -172 -499 -1 701 -292 -907

IR 1999okres 2002 Tachov 158,7 Jihlava 157,6 Vsetín 152,4 Pelhřimov 143,3 Zlín 140,4 Karlovy Vary 140,2 Jablonec n.Nisou 138,3 Svitavy 136,0 Havlíčkův Brod 127,9 Cheb 123,9 Třebíč 80,4 Kolín 77,8 Tábor 74,3 Rakovník 73,2 Plzeň - sever 72,4 Litoměřice 70,8 Kladno 65,3 Praha - východ 61,9 Mělník 57,6 Strakonice 56,2

114,9 29 711 ČR

rozdíl 20021999 845 538 872 312 999 1 892 645 287 163 935 -265 -378 -225 -316 -324 -554 -1 817 -2 113 -2 034 -946

IR 2002okres 2005 Litoměřice 270,8 Brno-venkov 217,5 Beroun 179,7 Havlíčkův Brod 168,1 Mělník 148,0 Kolín 146,0 Liberec 145,4 Praha - západ 143,0 Plzeň 137,4 Jindřichův Hr. 137,2 Břeclav 95,1 Svitavy 93,8 Ústí nad Orlicí 93,8 Žďár n. Sázavou 91,7 Nový Jičín 88,9 Sokolov 82,0 Frýdek-Místek 78,0 Zlín 63,3 Hodonín 58,9 Vsetín 47,9

101,2 2 746 ČR Zdroj: ČSÚ, 2006. Výpočty Zdeněk Ševčík

rozdíl 20052002 2 290 2 855 1 029 509 1 324 609 1 722 1 310 1 457 342 -81 -67 -131 -75 -159 -314 -641 -1 273 -862 -1 321

okres Brno-venkov Chrudim Beroun Havlíčkův Brod Rokycany Karlovy Vary Nymburk Teplice Cheb Ústí nad Labem Sokolov Ostrava-město Zlín Karviná České Buděj. Tábor Most Vsetín Frýdek-Místek Hodonín

120,2 46 704 ČR

IR rozdíl 1996- 20052005 1996 421,0 4 029 294,2 732 272,6 1 469 270,1 791 228,0 530 221,5 3 941 220,0 1 363 210,3 2 052 204,6 2 977 202,3 2 079 90,4 -151 89,9 -824 88,6 -282 84,3 -1 267 82,2 -666 75,1 -291 74,8 -711 74,5 -415 61,1 -1 447 51,0 -1 190 139,7 79 161

107

Seřazeno podle indexu růstu v daném období, v tabulce je prvních a posledních deset okresů, co se týče relativního růstu. Kompletní tabulku se všemi okresy najdete v příloze (tab. 10), která je pro seřazena pro srovnání a jiný úhel pohledu dle absolutního růstu v daných obdobích.

93

Po přehlédnutí tabulky je patrné, že v různých obdobích probíhal vývoj v různých okresech různě. Dokonce lze najít případy, kdy okres, který byl v předchozím období na špici, se v následujícím nachází na opačném pólu tabulky. Tento vývoj je dán několika základními faktory, které jsou vzájemně propojeny. Jakoby zevnitř působí faktory charakterizující daný okres co se týče typu převládajícího pobytu a nejvíce zastoupených skupin cizinců dle státního občanství. Zvenčí pak působí zejména vývoj ekonomické situace v dané oblasti a vývoj legislativy týkající se pobytu cizinců v ČR108. V prvním období (1996-1999) byla základním faktorem rozmístění ekonomická situace v daných oblastech. Vidíme, že dynamický nárůst zaznamenaly okresy Středočeského kraje (Kladno, Mělník, Kolín, Benešov a Beroun). Co se týče absolutního růstu, platí toto i pro většinu okresů západního a severozápadního pohraničí (Teplice, Ústí nad Labem, Karlovy Vary, Cheb).109 Nejvyššího relativního nárůstu dosáhl v tomto období okres Chrudim. Na druhém konci tabulky se pak nacházejí okresy procházející v tomto období restrukturalizací průmyslové výroby (např. Most, Karviná, Frýdek Místek, Ostrava-město). Ve druhém období (1999-2002) vstoupily zásadněji do hry i další zmíněné faktory, a to díky již několikrát zmiňované změně legislativy roku 2000. Do popředí, co se relativního růstu týče, se mj. dostávají okresy, v nichž působí větší počet Slováků, jejichž počet, na rozdíl od většiny dalších etnik, v ČR i v období po roce 2000 rostl. Jde např. o okresy Vsetín a Zlín. Další skupinu okresů s relativním růstem pak tvoří ty, pro které je charakteristický velký podíl trvale usazených cizinců – např. Karlovy Vary a Cheb. Naopak relativní úbytek, leckdy blížící se 50 % původního počtu zaznamenaly okresy, které byly v minulém období na začátku tabulky a pro které byl charakteristický velký počet dlouhodobě pobývajících cizinců – byly to např. Strakonice, Mělník, Kladno, Kolín, ale i Praha-východ. V posledním sledovaném období (2002-2005) hrál rozhodující roli opět zejména ekonomický vývoj v okresu a také opět počet Slováků v něm pobývajících. Na špici tabulky se opět objevují mnohé okresy, které na tomto postu byly již v období let

108 109

Tedy faktory ovlivňující již vývoj samotného počtu cizinců v ČR (viz výše). Viz tab. 10a v příloze

94

1996-1999 (Beroun, Mělník, Kolín). Nejvyššího relativního růstu pak dosahují okresy Litoměřice (nejspíše i vlivem rostoucí bytové výstavby) a Brno-venkov. Relativní úbytky oproti minulému období zaznamenávají právě ty okresy, které hostily velký počet Slováků, jejichž evidovaný počet klesl v mezidobí let 2003-2004 o více než 17,5 tisíce. Nejvyšší úbytek zaznamenal okres Vsetín, který ztratil přes polovinu zde pobývajících cizinců. Poslední sekce tabulky je souhrnná – podchycuje vývoj v celém sledovaném období. Můžeme si zde povšimnout více než 4-násobného nárůstu počtu sledovaných cizinců v okresu Brno-venkov. První desítka okresů v tabulce se shodou okolností shoduje s okresy, v nichž byl růst počtu cizinců více než dvojnásobný. Na opačném konci tabulky vidíme okresy, které ztrácely relativně nejvíce. Šest z deseti těchto okresů leží na Moravě a ve Slezsku a většinou pro ně platí, že i absolutní pokles byl nejvýraznější ze všech okresů ČR.110

Výše pospaná situace zachycuje sledované cizince bez rozlišení typu jejich pobytu a země jejich původu, i když bylo k tomuto v rámci vysvětlení vývoje přihlíženo. Budeme-li se dále soustředit přímo na tyto faktory, shledáme, že existují velké rozdíly v prostorovém chování cizinců pobývajících v ČR dlouhodobě a těch, kteří mají na území trvalý pobyt. V případě prostorového chování sledovaných cizinců dle jejich občanství budeme registrovat také velké rozdíly.

8.2 Rozmístění sledovaných cizinců v okresech České republiky v závislosti na typu jejich pobytu Rozmístění cizinců v rámci okresů ČR se liší v závislosti na jejich typu pobytu. Z tohoto hlediska se zdá být oprávněným i předpoklad, že prostorové chování souvisí i s účelem pobytu cizinců na území ČR. Jak je patrné z grafu č. 21, liší se u těchto dvou sledovaných skupin i koncentrace v rámci okresů ČR. Dlouhodobě pobývající cizinci jsou rozmístěni méně rovnoměrně

110

viz i tab. č. 10 v příloze

95

než cizinci trvale v ČR pobývající. U obou pak v rámci sledovaného období dochází k další koncentraci, která je opět o málo výraznější u cizinců s dlouhodobým pobytem. Graf č. 21 Porovnání koncentrace sledovaných cizinců v okresech ČR v závislosti na typu jejich pobytu v letech 2001 a 2005

kumulované relativní hodnoty výskytu cizimců v okresech ČR

100%

trvale pobývající (2001) dlouhodobě pobývající (2001)

90% 80%

trvale pobývající (2005) dlouhodobě pobývající (2005)

70%

rovnoměrné rozmístění

60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% 1

5

9 13 17 21 25 29 33 37 41 45 49 53 57 61 65 69 73 77 okresy

Zdroj: ČSÚ, 2006. Grafické zpracování Zdeněk Ševčík

Vyšší míra koncentrace u dlouhodobě pobývajících mezi které řadíme i držitele víz nad 90 dní je dána převládajícím účelem jejich pobytu, který má zpravidla ekonomický charakter. Tito se tedy soustředí zejména do ekonomicky silných regionů. Naproti tomu cizinci s trvalým pobytem přicházeli na území ČR na základě rodinných vazeb a určení nějakého významného faktoru, který ovlivňuje jejich rozmístění není snadné. Další vývoj v rozmístění těchto dvou skupin může být ovlivněn tím, že řada dlouhodobě pobývajících bude mít již splněnu lhůtu nepřetržitého pobytu stanovenou zákonem a získá tím možnost získat povolení k trvalému pobytu na území bez dalších podmínek. Počet těch, kterých se toto bude týkat bude pravděpodobně velký, a to i díky novele zákona platné od dubna 2006. Tato skupina cizinců již nebude závislá na udržení daného pracovního místa,

96

na které se vztahuje povolení a tím získá větší svobodu, co se pohybu po území týče111. Je ovšem otázkou, zda-li tento vývoj povede k větší dekoncentraci. Mapa č. 3 znázorňuje podíl trvale pobývajících cizinců v jednotlivých okresech ČR na celkovém počtu sledovaných cizinců v nich pobývajících.

Mapa č. 3

Už při prvním pohledu do mapy je patrné, že nejvyšší podíl trvale pobývajících cizinců mají pohraniční okresy, a to zejména pokud jde o okresy Moravskoslezského kraje (včetně okresu Nový Jičín) a severozápadní pohraničí, kam spadají okresy Karlovarského a Ústeckého kraje (zde se vysoký podíl trvale pobývajících netýká okresu Ústí nad Labem). Více než 50 % ze sledovaných cizinců představují trvale pobývající i v okresech Zlínského (včetně Uherského Hradiště s 53,3 %) a Jihomoravského kraje. Pro okresy s vysokým podílem trvale pobývajících je ovšem zároveň často charakteristický poměrně nízký počet sledovaných cizinců a tím pádem i nízký absolutní počet cizinců s trvalým pobytem. Například okres Bruntál, který s 85,6 % trvale 111

I z psychologického hlediska je, myslím, u osob, které se již v minulosti rozhodli k migraci, větší šance, že k tomuto kroku přistoupí s větší pravděpodobností i v budoucnu.

97

pobývajících vede žebříček, hostí co do absolutního počtu jen 580 těchto osob. Mezi první desítkou z tohoto pohledu je jen pět okresů, které překračují hranici 1 000 osob (v celé ČR je těchto okresů přitom 31). Z těch, které jsou v mapě zařazeny do nejvyšší kategorie to platí o Sokolovu (1 042 osob s trvalým pobytem), Frýdku Místku (1 593), Teplicích (2 573) a Karlových Varech (4 740 osob, což je druhý nejvyšší počet v ČR po Praze). Okresy s nejvyšším absolutním počtem trvale pobývajících cizinců najdeme v grafu č. 22.

Graf č. 22 Počet trvale pobývajících cizinců v okresech ČR roku 2005 (top 10) Chomutov

1 898

Liberec

2 148

Děčín

2 295

okresy

T eplice

počet

2 573

Karviná

3 125

Cheb

3 561

Ostrava-město

3 791

Brno-město

4 678

Karlovy Vary

4 740

Praha

25 419 0

5 000

10 000

15 000

20 000

25 000

30 000

počet

Zdroj: ČSÚ, 2006. Grafické zpracování Zdeněk Ševčík

Porovnáním s grafem č. 20 zjistíme, že okresy jsou v sedmi případech z deseti totožné, což je při velké koncentraci sledovaných cizinců logické. Podobnou situaci budeme sledovat i u dlouhodobě pobývajících.

Vývoj prostorového rozmístění trvale pobývajících cizinců zachycuje tabulka č. 11.

98

Tab. č. 11 Vývoj počtu trvale pobývajících cizinců v okresech ČR (2001-2005) pořadí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 68 69 70 71 72 73 74 75 76 77

Okres Praha - západ Karlovy Vary Domažlice Prachatice Jindřichův Hradec Litoměřice Kolín Beroun Praha Klatovy Trutnov Rychnov nad Kněžnou Benešov Semily Sokolov Bruntál Frýdek Místek Šumperk Nový Jičín Karviná ČR

index růstu rozdíl v počtu 2001-2005 2005-2001 222,81 840 199,49 2 364 199,41 338 199,30 284 198,58 348 196,18 529 193,21 357 192,24 321 191,02 12 112 189,10 335 122,25 198 122,20 109 121,73 108 119,52 98 115,65 141 114,62 74 112,82 181 109,15 52 105,21 46 103,55 107 158,41

40 782

Zdroj: ČSÚ, 2006. Výpočty Zdeněk Ševčík

Vidíme, že vysoké indexy růstu vykazují i okresy, pro které je typický relativně velmi nízký podíl trvale pobývajících cizinců. Jedná se např. o Prahu-západ112, Litoměřice, Kolín, Beroun, ale i Prahu, která sice zaznamenala nejvyšší početní růst trvale pobývajících ve sledovaném období (+12 122 osob), ale ti zde roku 2005 představovali jen málo přes 28% sledovaných cizinců. Tomuto vývoji napomohl i vstup do EU roku 2004, po kterém byl pro občany zemí EU trvalý pobyt dostupnější než v minulosti. V souvislosti s legislativní změnou v dubnu roku 2006 a s ohledem na to, že již uplynula delší doba od příchodu prvních cizinců, lze očekávat pokračování tohoto trendu.

112

Ta je dokonce v čele tabulky a zajímavé je i to, že ve sledovaném období zde rostl počet trvale pobývajících rychleji než počet cizinců pobývajících dlouhodobě. To může být dáno buď tím, že mnoho cizinců zde splnilo lhůtu pro získání povolení k trvalému pobytu, nebo tím, že i zde začíná převládat rodinná migrace.

99

A to nejspíše zejména právě v okresech, pro které je prozatím charakteristické vysoké procento dlouhodobě pobývajících. Vývoj charakteru okresu z pohledu podílu trvale či dlouhodobě pobývajících cizinců na sledovaných cizincích je značně ovlivněn také převládající skupinou cizinců v okresu dle jejich státního občanství. Toto platí například o okresu Karlovy Vary, kde dynamický růst počtu trvale pobývajících113 je dán přítomností velkého počtu Vietnamců a Rusů, kteří v ČR usilují o získání povolení k trvalému pobytu.114 Naopak v okresech s převahou Poláků dochází ke zpomalení růstu trvale pobývajících osob, což je dáno změnou v chování Poláků, co se typu pobytu týče, kdy klesá počet trvale pobývajících a roste, zejména po roce 2004, jen počet pobývajících dlouhodobě. Týká se to obzvláště okresů Karviná, Frýdek Místek ale například i Trutnova, kde podíl trvale pobývajících klesl ve sledovaném období o 7 %. Závěrem je třeba dodat, že v žádném z okresů nedošlo ve sledovaném období k poklesu počtu trvale pobývajících cizinců.

Mapa č. 4 znázorňuje podíl dlouhodobě pobývajících cizinců v jednotlivých okresech ČR na celkovém počtu sledovaných cizinců v těchto okresech.

113

Jejich počet rostl, zejména vzhledem k celkovému počtu sledovaných cizinců, opravdu výrazně, a to zejména v okresech Cheb (+ 1 629 osob, procento trvale pobývajících vzrostlo o 16,4 %) a Karlovy Vary (+ 2364, + 26 %). Co se týče absolutního růstu, byl Karlovarský kraj (+ 4 134, 21 %) předstižen jen krajem Středočeským (+ 4 924, 7,4 % ), ve kterém však roku 2005 žilo 2,5krát více sledovaných cizinců. 114 Platí to zejména o Vietnamcích, kterých roku 2005 trvale pobývalo na území ČR celých 23 235 osob (63 % sledovaných Vietnamců v ČR!).

100

Mapa č. 4

Podíl dlouhodobě pobývajících cizinců v okresech ČR (2005) Procento dlouhodobě pobývajících cizinců v okresu (v%) 14 - 35 36 - 45 46 - 55 56 - 65 65 - 78

DC UL

MO TP CV SO CH

RA PS TC PM DO

SM

LT LN

KV

LI JN

CL

RO

ME

MB

KD

NB

A BE

PZ

PY

NA HK

KO

RK

KH

UO

CR

KT

PI

TA

PE

ZR

CB CK

Zdroj: ČSÚ, 2006

JH

BR OP

TR

OV KI OC

BK

JI PT

SU

SY

HB ST

JE

PU

BN

PB

PJ

TU

JC

BI BM

NJ

PV VY

PR

FM

VS

KM ZL

ZN

1 : 3 530 000

HO

UH

BV

Zdeněk Ševčík

Mapa je v podstatě opakem mapy č. 3, která znázorňovala podíl trvale pobývajících v okresech ČR. Dlouhodobí, nebo jak je označuje Drbohlav, ekonomičtí migranti se soustředí zejména do ekonomicky silných regionů, či do regionů, kde probíhá ekonomický rozvoj. Jedná se zejména Prahu a v podstatě celý Středočeský kraj - zejména okresy Praha-východ, Praha-západ a severněji okresy Mělník a Mladá Boleslav. Bouřlivý nárůst počtu dlouhodobě pobývajících cizinců zažily ve sledovaném období Litoměřice (viz dále). Významný je jejich podíl i v Plzni a přilehlých okresech Plzeň-sever a Rokycany, kde však vysoké procento není doprovázeno vysokým absolutním počtem zde sledovaných cizinců. Podíl 65 % překračují i okresy kraje Vysočina – Havlíčkův Brod, Pelhřimov a Jihlava. Totéž platí pro okres Hradec Králové. Na Moravě pak jen pro okresy Blansko a Brno-venkov, pro který platí totéž, co pro Litoměřice. Okresy s nejvyšším absolutním počtem trvale pobývajících cizinců najdeme v grafu č. 23.

101

Graf č. 23

okresy

Počet dlouhodobě pobývajících cizinců v okresech ČR v roce 2005 (top 10) Praha - východ

2 879

Mělník

2 899

Liberec

3 370

Ostrava-město

3 548

Plzeň-město

3 595

Karviná

3 675

Brno - venkov

3 942

Mladá Boleslav

4 448

Brno-město

počet

7 687

Praha

64 578 0

10 000

20 000

30 000

40 000

50 000

60 000

70 000

počet

Zdroj: ČSÚ, 2006. Grafické zpracování Zdeněk Ševčík

Opět shledáváme, že podobně jako tomu bylo u grafu č. 22 i zde se okresy shodují s těmi, které vévodí i žebříčku počtu všech sledovaných cizinců. Zde jsou jedinými výjimkami z tohoto pravidla jen dva poslední okresy, tedy Mělník a Praha-východ.

Vývoj prostorového rozmístění dlouhodobě pobývajících cizinců v okresech ČR zachycuje tabulka č. 11.

102

Tab. č. 12 Vývoj počtu dlouhodobě pobývajících cizinců v okresech ČR (2001-2005)

pořadí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 68 69 70 71 72 73 74 75 76 77

index růstu rozdíl 2005okres 2001-2005 2001 Litoměřice 316,23 1 745 Brno - venkov 285,45 2 561 Havlíčkův Brod 204,04 463 Beroun 202,58 836 Rychnov nad Kněžnou 180,19 247 Česká Lípa 177,55 335 Jičín 167,21 287 Trutnov 161,42 651 Plzeň-město 149,92 1 197 Mělník 148,67 949 Domažlice 68,86 -170 Pardubice 68,62 -643 Žďár nad Sázavou 68,39 -214 Karlovy Vary 68,32 -1 134 Bruntál 63,23 -57 Sokolov 50,33 -382 Zlín 47,38 -1 064 Frýdek Místek 46,05 -799 Hodonín 32,46 -959 Vsetín 24,83 -1 632 ČR 118,96 26 736 Zdroj: ČSÚ, 2006. Výpočty Zdeněk Ševčík

Porovnáním tabulky č. 11 s mapami č. 3 a 4 zjistíme, že se zde neopakuje situace, která nastala ve vývoji počtu trvale pobývajících v okresech ČR, kde dynamický růst zaznamenaly okresy, pro které je charakteristický spíše vysoký podíl dlouhodobě pobývajících (např. Praha-západ). Zde vidíme, že největší relativní růst se, až na 2 výjimky, soustředí do stejného typu okresů, tedy do těch s převažujícím podílem dlouhodobě pobývajících. Nejvyššího relativního růstu dosáhl okres Litoměřice, kde počet dlouhodobě pobývajících cizinců vzrostl více než 3krát. Podobného výsledku dosáhl i okres Brno-venkov. Tyto dva okresy také téměř vévodí, jen v opačném pořadí, i tabulce zachycující růst absolutní. Zde je předstihla jen Praha (+16 408 osob, IR 134,0)115. Dvěmi výše zmíněnými výjimkami jsou okresy Rychnov nad Kněžnou a Česká Lípa, 115

nad hranici přírůstku 1 000 osob se mimo tři jmenované dostaly již jen okresy Brno-město (+1 273) a Plzeň-město (+1 197)

103

kde po celé zde sledované období převládaly trvale pobývající cizinci. Zde je růst dlouhodobě pobývajících dán přítomností Poláků116, u kterých jako u jediného etnika v posledním roce významně poklesl podíl trvale pobývajících doprovázený růstem počtu dlouhodobě pobývajících Poláků v ČR. Na rozdíl od trvale pobývajících cizinců, došlo zde v rámci okresů ČR i k několika poklesům, co se dlouhodobě pobývajících týče. Nejvýrazněji toto můžeme pozorovat u okresů Zlín (-1 064 osob), Karlovy Vary (- 1 134) a Vsetín (-1 632). Přitom důvody tohoto vývoje jsou odlišné. V okresu Karlovy Vary jde o přesun cizinců pod hlavičku trvalých pobytů (zejm. Vietnamci), u zbylých o pokles počtu evidovaných dlouhodobě pobývajících Slováků (viz už výše).

Srovnáním vývoje růstu trvale a dlouhodobě pobývajících cizinců v okresech ČR dojdeme ke zjištění, vysvětlujícímu vyšší koncentraci dlouhodobě pobývajících v rámci okresů ČR, a můžeme snad i předvídat další vývoj v tomto směru. Můžeme si totiž spočítat, že prvních pět okresů, co se týče absolutního růstu, tvoří 86,7 % celkového růstu dlouhodobých pobytů v ČR v daném období. U trvale pobývajících je toto procento za stejných podmínek jen 46,5 %, což hovoří o tom, že růst je zde rozložen do více (v podstatě do všech) okresů. U prvé skupiny je téměř celý růst soustředěn do prvních pěti okresů. Toto je sice výrazně ovlivněno situací v roce 2004, kdy se se vstupem do EU zmírnila kritéria pro zisk povolení k trvalému pobytu pro občany členských zemí, což mělo za následek výrazný růst trvale pobývajících a zároveň pokles dlouhodobě pobývajících cizinců, v budoucnu však je, zejména po již několikrát zmíněné změně legislativy v dubnu 2006, nutno počítat s pokračováním tohoto trendu. Můžeme tedy očekávat příklon k dekoncentraci trvale pobývajících a opačný vývoj u cizinců pobývajících dlouhodobě.

116

Stejný jev můžeme sledovat např. i v Karviné.

104

8.3 Faktory působící na rozmístění sledovaných cizinců v České republice Lze předpokládat, že rozložení cizinců do okresů ČR není náhodné. Již výše jsme se dotkli možných činitelů (faktorů), které ovlivňují atraktivitu okresu pro sledované cizince a mají tak vliv na jejich rozmístění. Na tomto místě se jim budeme věnovat hlouběji. Pro analýzu jsme vybraly následující faktory: 1. Lokalizace okresu v rámci území ČR a její vliv na atraktivitu okresu117 – zde se soustředíme na zjištění atraktivity pohraničních okresů vůbec a na rozdílnost atraktivity pohraničních okresů v závislosti na tom, se kterou zemí sousedí. Chceme zjistit, zda závisí atraktivita okresu na faktu v pohraničí s jakou zemí se nachází. Zde předpokládáme, že nejatraktivnější budou z tohoto hlediska nejspíše okresy v pohraničí s Německem, a to jednak díky vysoké koupěschopnosti německých turistů, což umožňuje výhodný obchod, tak i z hlediska možnosti výdělku v blízkém Německu. Předpokládáme také, že sledovaní cizinci, kteří mají občanství země s ČR sousedící se budou ve zvýšené míře zdržovat právě v okresech sousedících s jejich zemí. 2. Sídelní a populační struktura okresu a její vliv na atraktivitu okresu – zde sledujeme: - atraktivitu městských okresů118 (Praha, Brno-město, Ostrava-město, Plzeň-město), - vliv počtu městského obyvatelstva v daném okresu119 na jeho atraktivitu. Předpokládáme, že větší počet městské populace v okresu bude cizince spíše přitahovat, protože je zde větší poptávka po službách různého druhu a tedy i větší pracovní možnosti. Navíc zde svou roli hraje i vyšší stupeň anonymity, kdy se cizinci ve větším počtu obyvatel lépe „ztratí“. Svůj vliv může mít i určitá internacionalita velkých měst (hlavně Prahy), která také může hrát pozitivní roli (může být svého druhu pull-faktorem) při rozhodování o místu pobytu cizince. Vliv budou mít i vyšší platy, které jsou charakteristické právě pro velká města.

117

Sledujeme procento sledovaných cizinců v daných typech okresů. Sledujeme zde procento sledovaných cizinců v tomto typu okresu 119 Sledujeme korelační koeficient mezi počtem sledovaných cizinců v okresu a danou charakteristikou okresu. Stejně je tomu i u následujících faktorů. 118

105

3. Ekonomická charakteristika okresu – zde sledujeme: - volná pracovní místa v okresu – jelikož je výdělek nejčastějším důvodem pobytu cizinců na území ČR, lze předpokládat, že atraktivita okresu poroste s rostoucím počtem volných míst v rámci něj; - tržby z průmyslové činnosti – velký podíl cizinců pracuje v průmyslu, dá se tedy očekávat, že budou směřovat do průmyslově silných okresů, kde po nich bude také s největší pravděpodobností největší poptávka; - průměrná mzda v okresu – předpokládáme, že cizinci budou směřovat do okresů s možností většího výdělku. 4. Charakteristika bytové výstavby – zde sledujeme počet dokončených bytů v okresu. Tato charakteristika v sobě zahrnuje dokonce dva momenty, o kterých předpokládáme, že rozhodujícím způsobem ovlivňují místo pobytu sledovaných cizinců. Je to jednak potřeba někde bydlet120 a jednak možnost práce na stavbách těchto domů.121

Tabulky níže ukazují výsledky testování těchto faktorů pro soubor celkového počtu sledovaných cizinců.

Tab. č. 13 Procento cizinců pobývajících v pohraničních okresech v letech 2001-2005 Pohraniční okresy / rok hraničící s Německem hraničící s Polskem hraničící se Slovenskem hraničící s Rakouskem suma pohraničních

% rozlohy z území ČR

2001

2002

2003

2004

2005

17,0 % 14,47% 14,57% 14,46% 15,2 % 11,19% 10,80% 10,61% 6,9 % 5,36% 5,13% 4,87% 9,4 % 3,25% 3,18% 3,36% 48,5 % 34,26% 33,68% 33,30% Zdroj: ČSÚ, 2006. Výpočty Zdeněk Ševčík

14,97% 10,13% 3,50% 3,13% 31,73%

14,26% 10,36% 2,98% 3,08% 30,68%

Z tabulky je patrné, že v pohraničních okresech nežila roku 2005 ani třetina sledovaných cizinců, přičemž tyto okresy zabírají přes 48 % rozlohy ČR. Procento zde pobývajících cizinců má navíc ve sledovaném období klesající trend. 120

Nepředpokládáme, že si cizinec bude moci v mnoha případech dovolit pronajmout či koupit nový byt. Toto si ale mohou dovolit mnozí Češi, kteří tímto uvolní své staré byty, které buď pronajmou nebo prodají a zejména v prvním případě je zde velká šance právě pro cizince. 121 Ve stavebnictví působilo roku 2005 23% zaměstnaných a 20% podnikajících cizinců v ČR. (viz výše)

106

Potvrdil

se

předpoklad,

že

nejvyšší

procento

sledovaných

cizinců

bude

v pohraničních okresech s Německem, které má pro to předpoklad i co se týče rozlohy okresů sem spadajících, které tvoří 17 % rozlohy ČR. Nejméně atraktivní jsou pak okresy v pohraničí se Slovenskem (ale také jen 7 % rozlohy ČR), kde sledované procento prodělalo největší pokles, a to nejspíše důsledkem oslabení zájmu o toto území ze strany Slováků. I přesto, že se neprokázala zvýšená atraktivita pohraničních okresů, testujeme tuto i dále pro skupiny cizinců dle státního občanství, abychom ověřili druhou část vstupní hypotézy.

Tabulka níže zachycuje vývoj procenta cizinců pobývajících v městských okresech.

Tab. č. 14 Procento sledovaných cizinců pobývajících v městských okresech v letech 2001-2005 okresy / rok městské okresy Praha

2001 2002 2003 2004 38,22% 39,91% 38,78% 40,25% 29,16% 30,65% 28,75% 30,64% Zdroj: ČSÚ, 2006. Výpočty Zdeněk Ševčík

2005 41,34% 32,34%

Čtyři městské okresy s rozlohou zabírající necelých 1,5 % ČR hostily roky 2005 celých 41,34 % sledovaných cizinců. Rozhodující roli v tomto směru hrála Praha, která sama hostila téhož roku přes 32 % sledovaných cizinců, což je více než všechny pohraniční okresy dohromady. Pro městské okresy je navíc, na rozdíl od pohraničních, charakteristický růst procenta zde pobývajících cizinců. Hypotéza ohledně zvýšené atraktivity těchto okresů se potvrdila a bude testována i pro skupiny cizinců podle státního občanství.

Zbývající výše popsané faktory shrnuje následující tabulka, ve které jsme testovali jejich závislost na počtu cizinců v okresech ČR pomocí korelační analýzy.

107

Tab. č. 15 Korelační analýza počtu cizinců v okresech s vybranými faktory přítomnými v okresech pro roky 2001-2005122 sledovaný faktor / rok 2001 2002 2003 počet obyvatel ve městech 0,96 0,96 0,96 volná pracovní místa 0,94 0,97 0,97 průměrné mzdy v okresu 0,56 0,58 0,60 tržby z průmyslové činnosti 0,77 0,78 dokončené byty 0,91 0,93 0,94 Zdroj: ČSÚ, 2006. Výpočty Zdeněk Ševčík

2004 0,96 0,98 0,59 0,71 0,92

2005 0,96 0,97 0,59 0,72 0,95

Sledujeme, že počet cizinců v okresech nevykazuje se všemi sledovanými faktory těsnou závislost.123 Vysokou intenzitu závislosti vykazují faktory sledující volná pracovní místa v okresech, dále počet městské populace v okresech a počet dokončených bytů v okresech. Překvapivě nízkou závislost, která se však stále ještě pohybuje nad hranicí hodnoty 0,7 vykazuje faktor tržeb z průmyslové činnosti v okresech. Pod touto hranicí se pak nachází faktor průměrných mezd v okresech, který tedy nevykazuje těsnou závislost a v jeho případě nebyla pro celkovou populaci sledovaných cizinců hypotéza potvrzena. Jelikož však předpokládáme, že mezi skupinami cizinců v závislosti na jejich státním občanství budou určité rozdíly, budeme všechny tyto faktory testovat i u nich.

Než přistoupíme k testování faktorů u sledovaných cizinců dle jejich státního občanství, vyzkoušíme je aplikovat na cizince dle typu pobytu. Zde předpokládáme vyšší těsnost mezi dlouhodobě pobývajícími a ekonomickými faktory. Naopak u trvale pobývajících by měla být výraznější závislost na dokončených bytech. Co se týče sídelní struktury a počtu obyvatelstva předpokládáme, že míra závislosti bude v obou případech podobná, protože anonymita a internacionalita může lákat trvale pobývající, naopak vyšší počet obyvatel a s tím spojené pracovní možnosti by mohly přitahovat dlouhodobě pobývající cizince. Již z předchozích kapitol víme, že pohraniční okresy přitahují spíše trvale pobývající cizince. Lze dále předpokládat, že vyšší podíl těchto

122

Za rok 2002 ČSÚ nezveřejnil data pro tržby z průmyslové výroby v okresech ČR Za prokázání vysoké či těsné závislosti je považován koeficient od 0,7 do 1, čím blíže číslu 1, tím je závislost těsnější. (srov. Matoušková, Červený, s. 45)

123

108

cizinců bude pobývat v pohraničí s Polskem (díky vysokému počtu trvale pobývajících Poláků v ČR124) a Německem (jak díky trvale pobývajícím Němcům, tak i vzhledem k ekonomickým možnostem popsaným výše).

Tab. č. 16 Procento trvale pobývajících cizinců v pohraničních okresech ČR v letech 2001-2005 Pohraniční okresy / rok hraničící s Německem hraničící s Polskem hraničící se Slovenskem hraničící s Rakouskem suma pohraničních

2001 2002 2003 20,70% 22,37% 22,60% 15,58% 14,52% 13,96% 5,09% 4,87% 4,81% 3,45% 3,45% 3,55% 44,82% 45,22% 44,93% Zdroj: ČSÚ, 2006. Výpočty Zdeněk Ševčík

2004 21,97% 12,71% 4,48% 3,54% 42,71%

2005 21,38% 12,02% 4,38% 3,57% 41,35%

Tab. č. 17 Procento dlouhodobě pobývajících cizinců v pohraničních okresech ČR v letech 2001-2005 Pohraniční okresy hraničící s Německem hraničící s Polskem hraničící se Slovenskem hraničící s Rakouskem suma pohraničních

2001 2002 2003 11,39% 10,82% 10,33% 9,09% 9,08% 9,00% 5,49% 5,25% 4,89% 3,14% 3,06% 3,26% 29,11% 28,21% 27,49% Zdroj: ČSÚ, 2006. Výpočty Zdeněk Ševčík

2004 10,46% 8,44% 2,86% 2,87% 24,64%

2005 9,56% 8,81% 2,06% 2,76% 23,19%

V pohraničních okresech pobývá přes 41 % trvale pobývajících cizinců v ČR, u dlouhodobě pobývajících je toto procento téměř poloviční. U obou typů pobytu je navíc patrný klesající trend sledovaného procenta, který je také dynamičtější u skupiny dlouhodobě pobývajících. Je tedy patrné, že roste spíše atraktivita vnitrozemských okresů. Co se týče lokalizace okresu, vykazují podle předpokladu nejvyšší hodnoty okresy v pohraničí s Německem, přičemž výraznější je jejich dominance u trvale pobývajících (přes 21 %), kde procento, které vykazují okresy v pohraničí s Polskem je oproti němu téměř poloviční. Zde jsou tyto okresy také jedinými, pro které platí trend alespoň pomalého

124

Tuto možnost samotnou budeme ověřovat v následující kapitole.

109

růstu. Největší pokles oproti tomu zaznamenaly právě okresy při hranicích s Polskem (bezmála -4 %). Okresy při hranicích se Slovenskem a Rakouskem vykazují v obou případech nejnižší hodnoty. Prvně jmenované pak dokonce vykázaly největší pokles procenta dlouhodobě pobývajících (téměř -3,5 %).

Tab. č. 18 Procento trvale pobývajících cizinců v městských okresech v letech 2001-2005 okresy / rok městské okresy Praha %

2001 2002 2003 28,56% 28,78% 29,10% 19,06% 19,37% 19,75% Zdroj: ČSÚ, 2006. Výpočty Zdeněk Ševčík

2004 31,35% 22,01%

2005 32,23% 22,98%

Tab. č. 19 Procento dlouhodobě pobývajících cizinců v městských okresech v letech 2001-2005 okresy / rok městské okresy Praha %

2001 2002 2003 43,00% 45,27% 43,68% 34,17% 36,07% 33,30% Zdroj: ČSÚ, 2006. Výpočty Zdeněk Ševčík

2004 45,97% 36,19%

2005 47,35% 38,50%

U městských okresů vidíme, že hostí zejména vysoké procento dlouhodobě pobývajících cizinců. Je tedy patrné, že ekonomické důvody asi převažují nad ostatními výše zmíněnými, i když ani více než 32 % všech trvale pobývajících soustředěných do městských okresů není málo. Procenta u obou typů pobytu mají navíc, oproti situaci v pohraničních okresech, tendenci růst. U trvale pobývajících to může být dáno i tím, že již zkrátka uběhla u mnoha dlouhodobě pobývajících doba potřebná k získání povolení k trvalému pobytu a tito se rozhodli zůstat v místě. Tab. č. 20 Korelační analýza trvale pobývajících cizinců v okresech s vybranými faktory přítomnými v okresech v letech 2001-2005 sledovaný faktor / rok 2001 2002 2003 počet obyvatel ve městech(2005) 0,97 0,97 0,96 volná pracovní místa 0,88 0,91 0,93 průměrné mzdy v okresu 0,54 0,57 0,57 tržby z průmyslové činnosti 0,75 0,75 dokončené byty 0,86 0,87 0,89 Zdroj: ČSÚ, 2006. Výpočty Zdeněk Ševčík

2004 0,96 0,94 0,57 0,70 0,88

2005 0,96 0,95 0,58 0,71 0,93

110

Tab. č. 21 Korelační analýza dlouhodobě pobývajících cizinců v okresech s vybranými faktory přítomnými v okresech v letech 2001-2005 korelační koeficienty 2001 2002 2003 počet obyvatel ve městech 0,95 0,95 0,95 volná pracovní místa 0,95 0,97 0,97 průměrné mzdy v okresu 0,56 0,58 0,60 tržby z průmyslové činnosti 0,77 0,78 dokončené byty 0,91 0,93 0,95 Zdroj: ČSÚ, 2006. Výpočty Zdeněk Ševčík

2004 0,95 0,98 0,59 0,71 0,93

2005 0,95 0,98 0,59 0,72 0,96

Vidíme, že výsledné korelační koeficienty jsou si u obou sledovaných skupin cizinců dost podobné, což by ukazovalo mj. i na to, že v podstatě jde v obou případech zejména o cizince, kteří přicházejí, aby zlepšili svou finanční situaci. Faktem je, že tři vybrané ekonomické ukazatele mají těsnější závislost s rozmístěním dlouhodobě pobývajících cizinců, avšak tento rozdíl se pohybuje v minimálních hodnotách. Zajímavým momentem je například růst koeficientu závislosti mezi trvale pobývajícími cizinci a volnými pracovními místy i počtem dokončených bytů. Tentýž trend v menším měřítku sledujeme i u druhé skupiny cizinců. Co se týče volných míst, jsou nejméně dvě varianty zdůvodnění tohoto vývoje. Buď cizinci se cizinci opravdu stěhují do okresů, kde je momentálně nejvíce pracovních příležitostí, nebo zůstávají v místě a roste počet pracovních míst právě v okresech, kde cizinci pobývají. Druhý případ by tedy hovořil i proti názoru, který se občas ventiluje, že cizinci berou Čechům pracovní místa a jsou tedy jedním ze zdrojů nezaměstnanosti. Tento předpoklad by ovšem vyžadoval hlubší analýzu, která však již je nad rámec této práce. Co se týče rostoucího trendu závislosti na počtu dokončených bytů, lze předpokládat, že cizinci se podílejí nikoli nepodstatným podílem na jejich výstavbě, a tedy s největší pravděpodobností roste počet dokončených bytů právě v okresech, kde tito cizinci působí a pobývají. Očekáváme, že analýza rozmístění cizinců dle jejich státního občanství do okresů ČR spojená s testováním míry těsnosti vybraných faktorů a právě jejich rozmístění přinese zpřesnění výše načrtnutých tezí i další nová fakta.

111

9. Charakteristika nejčastějších skupin cizinců s důrazem na jejich rozmístění v okresech České republiky a faktory, které jej ovlivňují Tato kapitola je věnována základní charakteristice skupin cizinců dle jejich státního občanství. Důraz bude kladen zejména na jejich rozmístění do okresů ČR. Popsán však bude stručně i jejich početní vývoj125 na území ČR v 90. letech. Všimneme si typu jejich pobytu i důvodů (účelů), které je vedly na cestě do ČR. Zhodnotíme také jejich strukturu z hlediska zastoupení žen a mužů i z hlediska věkových skupin.

Ukrajinci Ukrajinci jsou od roku 2004 suverénně nejpočetnější skupinou sledovaných cizinců v ČR. Jejich přítomnost na území ČR má i historické kořeny. Už na přelomu 19. a 20. století přicházeli jako pracovníci na Ostravsko. Řada Ukrajinců zde na počátku 20. století i studovala. Velký počet Ukrajinců přišel na naše území také po 1. světové válce po porážce ukrajinského boje za samostatnost. Negativně jejich pobyt zde ovlivnila německá okupace a následně i vpád ruských vojsk. (Národnosti, s. 43, 44) Dnes je důvodem jejich příchodu zejména špatná ekonomická situace na Ukrajině. U nás hledají možnost výdělku, který by jim pomohl zabezpečit rodinu, která zůstala na Ukrajině, či aby se zvýšilo jejich společenské postavení po návratu do vlasti. V letech 1994 až 1999 prošel vývoj jejich počtu nárůstem, který neměl mezi ostatními cizinci obdoby – jejich stav se zvýšil z 14 230 na 65 883 osob. Poté došlo díky změně legislativy a jejím důsledkům k úbytku v roce 2000126 (-7 881 osob oproti roku 1999). V dalších letech jejich počet opět rostl, nejvíce pak roku 2004, kdy se meziročně zvýšil o bezmála 16 tisíc osob. Na konci roku 2005 bylo v ČR statisticky podchyceno 87 789 Ukrajinců. Předpokládá se, že Ukrajinci tvoří i velký podíl nelegálně pobývajících cizinců v ČR. Jen 17,5 % občanů Ukrajiny pobývalo v ČR roku 2005 na základě povolení k trvalému pobytu. Toto procento se drží na stabilní úrovni od roku 2000, kdy díky nucenému odchodu mnoha dlouhodobě pobývajících stouplo z 12 % roku 1999 na 17 %. Jestliže přetrvá zájem Ukrajinců o pobyt v naší republice, lze i s ohledem na změnu 125

Pro vývoj jednotlivých skupin viz. grafy č. 10, 11, 12 v kap. 7.3.2.2. Pro bližší přehled o početním vývoji zde sledovaných skupin cizinců viz tab. č. 6 v příloze. 126 Tento moment se bude opakovat i u většiny dalších skupin cizinců v ČR.

112

legislativy v dubnu 2006, která zkracuje dobu pobytu nutnou pro nárok k získání povolení k trvalému pobytu127 na polovinu, očekávat nárůst tohoto podílu. Nejčastějším účelem pobytu Ukrajinců v ČR je zaměstnání – roku 2005 to bylo v 55 % případů. Následuje podnikání na živnostenský list (17 %) a sloučení rodiny (16 %). Usídlení na základě vydržení na území státu po stanovenou lhůtu128 to byla jen 4 %. Z celkového počtu sledovaných Ukrajinců v ČR tvořily roku 2005 ženy 39 %129. Z trvale pobývajících Ukrajinců však ženy tvoří celých 64 %, což může ukazovat na to, že se častěji vdávají za české muže. K ověření tohoto však chybí statistické podklady. Věková struktura Ukrajinců, která je zachycena v grafu č. 24, odráží plně převládající účel jejich pobytu.

Graf č. 24 Věková struktura Ukrajinců v ČR (2005)

610

363

160

132

75

39

60-64

65-69

70-74

75-79

80-84

85+

2 375

15-19

5-9

10-14

1 668

1-4

2 746

1 121

246

počet

3 000

2 380

6 000

5 064

9 000

8 627

12 000

počet 10 091

9 885

11 765

15 000

15 432

15 055

18 000

0 55-59

50-54

45-49

40-44

35-39

30-34

25-29

20-24

0

věkové kategorie Zdroj: ČSÚ, 2006. Grafické zpracování Zdeněk Ševčík

127

V klasifikaci účelů je získání trvalého pobytu na základě vydržení na území po určenou dobu definováno jako „usídlení“, což je nutno rozlišit od „volného práva usídlení“, které se týká hlavně krajanů navracejících se z ciziny. 128 V době, o kterou se zajímá tato práce to bylo 10 let bez dalších podmínek. Více k tomuto viz kap. o legislativě. 129 Podíl žen z celkového počtu sledovaných cizinců je 40 %. Co se trvale pobývajících týče, je procento žen vyšší, 49 %.

113

Vidíme, že nejpočetnější je skupina 25 až 34letých, v rámci které se nachází 35 % sledovaných Ukrajinců. Překvapivé je, že nižší počet vykazuje skupina 20 až 24letých. Mohlo by to ukazovat na to, že do ČR přijíždějí většinou už otcové rodin, čemuž by odpovídal i stále ještě cirkulační pohyb, kdy nerostou moc počty trvale pobývajících. S ohledem na počet občanů Ukrajiny v dětském věku nelze předpokládat, že by se do ČR stěhovaly ve velkém celé rodiny. Rozmístění Ukrajinců do okresů ČR zachycuje mapa č. 5.

Mapa č. 5

Rozmístění Ukrajinců v okresech ČR (2005)

CV CH

SO

TP MO LN

KV

DO

DC

Výskyt Ukrajinců v okresu LI JN SM

CL

LT RA

TC

UL

PS PM RO

ME KD A BE PZ PY

TU

JC

NA

NB

HK

KO

PU

KH

BN

PB

PJ

MB

RK UO

CR

KT

PI

PT

TA

CB CK

Zdroj: Interní materiály ŘS CPP, 2007

Kategorie v mapě nízký podprůměrný průměrný nadprůměrný vysoký

PE

SU

BR OP

ZR TR

OV KI

OC BK

JI JH

JE

SY

HB ST

nízký podprůměrný průměrný nadprůměrný vysoký

BM BI

ZN

BV

PV VY

NJ PR

FM

VS

KM ZL

HO

1: 3 530 000

Interval počtu cizinců v okresu odpovídající dané kategorii 52 - 300 301-600 601-1000 1001-2000 2001-30744

UH

Zdeněk Ševčík

Počet okresů v tomto intervalu 17 27 18 8 7

Pro popis mapy již využijeme v minulé kapitole vymezených faktorů. Nejprve se zaměříme na lokalizaci a typ okresů, v nichž Ukrajinci pobývají.

114

Tab. č. 22 Procento Ukrajinců pobývajících v městských okresech ČR a v letech 2001-2005 okresy / rok 2001 2002 2003 2004 městské okresy 42,63% 45,54% 41,70% 42,13% Praha 33,77% 36,50% 31,16% 31,17% Zdroj: Interní materiály ŘS CPP, 2007. ČSÚ, 2006. Výpočty Zdeněk Ševčík

2005 44,71% 35,02%

Tab. č. 23 Procento Ukrajinců pobývajících v pohraničních okresech ČR v letech 2001-2005 Pohraniční okresy / rok 2001 2002 2003 2004 hraničící s Německem 11,71% 11,02% 10,45% 9,37% hraničící s Polskem 8,13% 7,76% 7,97% 7,51% hraničící se Slovenskem 2,06% 2,20% 1,79% 1,59% hraničící s Rakouskem 3,59% 3,53% 3,46% 2,90% suma pohraničních 25,50% 24,50% 23,67% 21,38% Zdroj: Interní materiály ŘS CPP, 2007. ČSÚ, 2006. Výpočty Zdeněk Ševčík

2005 8,56% 7,32% 1,29% 2,78% 19,95%

Z mapy a tabulek vyplývá, že podstatný podíl sledovaných občanů Ukrajiny se nachází v městských okresech. Platí to zejména pro Prahu, kde na konci roku 2005 žilo 30 744 Ukrajinců, což bylo v rámci okresů nejvíce. Na dalších příčkách za Prahou se nacházejí brněnské okresy, Brno-město (4 849 Ukrajinců) a Brno-venkov (3 337), které tvoří jediný významný region s vysokým počtem Ukrajinců na Moravě, a dále okres Plzeň-město (2 293). Další okresy s počtem nad 2 000 potažmo nad 1 000 pobývajících Ukrajinců lze vyčíst z mapy č. 5. Na základě nich lokalizujeme několik často na sebe navazujících oblastí koncentrace Ukrajinců. Jde zejména o oblast pražských okresů, na které navazují zejména, co se Ukrajinců týče početně silné okresy Mělník (2 192) a Litoměřice (2 019), k nimž lze ještě připočíst i okresy Kladno, Mladá Boleslav (tyto lze označit jako středočeský region) a na severozápadě okres Ústí nad Labem. Na severu je to pak zejména okres Liberec (2 254). Poměrně izolovanými centry vyššího výskytu Ukrajinců jsou pak na západě již zmíněný okres Plzeň-město, na jihu České Budějovice a na východě Čech Hradec Králové. Vždy se jedná tedy o okresy, kde se nacházejí co do počtu obyvatel velká města, která poskytují dostatek pracovních příležitostí. Zajímavý je také početní vývoj Ukrajinců v jednotlivých okresech v období let 20012005. Nejvyššího nárůstu počtu dosáhli v Litoměřicích, kde se jejich počet zvýšil 5krát 115

(o 1 624 osob). Téměř 4krát vzrost jejich počet v okresu Brno-venkov (+ 2 475). Více než dvojnásobně se jejich počet zvýšil i v okresech Ostrava-město (+784), Mladá Boleslav (+887), Hradec Králové (+1 030), Mělník (+1 209) nebo Liberec (+1 131). Jsou to všechno okresy, v nichž už na začátku sledovaného období byl jejich počet poměrně velký. Dalo by se tedy usuzovat, že mezi Ukrajinci dobře fungují migrační sítě.

Tabulka č. 23. ukazuje míru závislosti na dalších sledovaných faktorech.

Tab. č. 24 Korelační analýza počtu Ukrajinců v okresech s vybranými faktory přítomnými v okresech v letech 2001-2005 korelační koeficienty / rok počet obyvatel ve městech volná pracovní místa průměrné mzdy v okresu tržby z průmyslové činnosti dokončené byty

2001 2002 2003 0,93 0,93 0,94 0,94 0,97 0,97 0,54 0,56 0,59 0,73 0,74 0,91 0,93 0,94 Zdroj: ČSÚ, 2006. Výpočty Zdeněk Ševčík

2004 0,94 0,97 0,60 0,69 0,93

2005 0,93 0,98 0,59 0,70 0,96

Poměrně těsná souvislost s počtem obyvatel ve městech není na základě výše zjištěných fakt překvapivá. Ještě těsnější souvislost však vykazují počty Ukrajinců v okresech s počty dokončených bytů a volnými pracovními místy v okresech. Těsná souvislost na počtu dokončených bytů je logická, když uvážíme, že ve stavebnictví pracuje 49 % všech zaměstnaných Ukrajinců a 41 % Ukrajinců podnikajících (srov. Život cizinců 2007, s. 33). Prvních pět okresů v oblasti počtu dokončených bytů tvoří právě pražské a brněnské okresy. Větší počet volných pracovních míst nabízejí také zejména okresy s velkými městy a právě do těch, popř. do okresů tvořících jejich zázemí se soustředí velký počet Ukrajinců působících v ČR. Lze shrnout, že Ukrajinci se soustředí zejména do vnitrozemských okresů (80 %), a to zvláště do okresů městských, přičemž sledují počet pracovních míst a rozvoj stavebnictví v daném okresů (jeho vývoj však nejspíše leckdy sami ovlivňují svou přítomností). Z hlediska vývoje jejich počtu v jednotlivých okresech lze usuzovat, že v rámci jejich etnika funguje migrační síťování.

116

Slováci Slováci jsou druhou nejpočetnější skupinou sledovaných cizinců v ČR. Počátky jejich působení na našem území sahají ještě před vznik prvního společného státního celku. Po druhé světové válce pomáhali dosidlovat pohraniční území. Přicházeli také jako pracovníci do průmyslových podniků. Po rozdělení republik využívali v podstatě volného přístupu na český trh práce, který nabízel vyšší mzdy než tomu bylo na Slovensku. Určitou roli mohla hrát i politická nestabilita na Slovensku po rozdělení republiky. Po velkém nárůstu jejich počtu v letech 1994 až 1996 došlo v následujících letech ke stagnaci, která se roku 1999 proměnila v hluboký pokles (-9 259 osob). Poté jejich počet opět narůstal až do roku 2003 (+24 517 oproti roku 1999). V letech 2001 až 2003 byli také nejpočetnější skupinou cizinců v ČR. Vliv zde však hrála hlavně změna legislativy, která Slováky nezasáhla takovým způsobem jako ostatní cizince, zejména Ukrajince. Roku 2004 došlo opět k razantnímu poklesu jejich počtu v ČR (-17 527 osob, přičemž trvale pobývajících přibylo o 5 477 osob). Toto může být spojeno se vstupem ČR i Slovenska do EU, díky čemuž již Slováci nemají povinnost, stejně jako i ostatní cizinci ze zemí EU, žádat o povolení k pobytu. Na konci roku 2005 bylo v ČR statisticky podchyceno 49 446 pobývajících Slováků. Počet trvale pobývajících Slováků v ČR mírně leč trvale klesal od roku 1998, kdy jejich počet dosáhl 14 127 osob (28 % sledovaných Slováků), až do roku 2002, kdy jejich počet dosáhl 10 996 osob (18 %). Jejich počet začal poměrně intenzivně růst roku 2004 (viz výše). Roku 2005 pak dosáhl již 20 227 osob (41 %). Vzhledem k tomuto vývoji je možno předpokládat, že skutečný počet Slováků na našem území je vyšší, než jak hovoří oficiální statistika. Je to však jen hypotéza, kterou v praxi asi nebude lehké ověřit. Nejčastějším účelem jejich pobytu bylo na konci roku 2005 zaměstnání (51 %), dále následovalo sloučení rodiny (27 %) a usídlení (12 %). Jen 4 % Slováků zde pobývalo za účelem podnikání a 2 % za účelem studia či praxe. Podíl žen na sledovaných občanech Slovenska tvořil 40,5 %. Z trvale pobývajících Slováků to byla rovná polovina. Věková struktura Slováků se poměrně výrazně podobá věkové struktuře občanů Ukrajiny pobývajících v ČR.

117

Graf č. 25 Věková struktura Slováků v ČR (2005) 11 729

14 000

8 000

486

272

210

178

150

100

60-64

65-69

70-74

75-79

80-84

85+

1 264

15-19

2 469

1 184

5-9

10-14

883

1-4

79

559

2 000

1 116

4 000

3 204

6 000

3 824

5 077

počet

7 662

10 000

počet 9 000

12 000

0 55-59

50-54

45-49

40-44

35-39

30-34

25-29

20-24

0

věkové skupiny Zdroj: ČSÚ, 2006. Grafické zpracování Zdeněk Ševčík

Také zde se odráží účel jejich pobytu, který má většinou ekonomický základ. V grafu č. 25 vidíme, že opět převládá skupina 25 až 34letých, která v tomto případě tvoří 42 % všech sledovaných Slováků, což je ještě více než tomu bylo u občanů Ukrajiny. Větší podíl má také u Slováků skupina 20 až 24letých, kde hraje svůj vliv vyšší počet zde studujících Slováků. Procento dětské složky je u obou etnik srovnatelné (mezi 5 % a 6 %).

118

Rozmístění Slováků do okresů ČR zachycuje mapa č. 6.

Mapa č. 6

Rozmístění Slováků v okresech ČR (2005) Výskyt Slováků v okresu nízký podprůměrný průměrný nadprůměrný vysoký

DC CV CH

SO

TP MO

DO

PS PM RO

ME KD A BE PZ

PY

MB

TU

JC

NA

NB

HK

KO

PU

KH

BN

PB

PJ

LI JN SM

CL

LT

LN

KV

RA TC

UL

RK UO

CR

KT

PI

PT

CB CK

Zdroj: Interní materiály ŘS CPP

Kategorie v mapě nízký podprůměrný průměrný nadprůměrný vysoký

TA

PE

ZR JI

JH

SU

BR OP

SY

HB ST

JE

TR ZN

OV KI

OC BK BM BI BV

1 : 3 530 000

Interval počtu cizinců v okresu odpovídající dané kategorii 79-200 201-400 401-600 601-1000 1001-14267

PV VY

NJ

FM

PR VS

KM ZL

HO

UH

Zdeněk Ševčík

Počet okresů v tomto intervalu 13 32 17 8 7

Opět si při hodnocení pomůžeme faktory sledujícími lokalizaci a typ okresu.

Tab. č. 25 Procento Slováků pobývajících v městských okresech ČR a v letech 2001-2005 okresy / rok 2001 2002 2003 2004 2005 městské okresy (4) 31,08% 34,30% 35,29% 37,64% 37,66% Praha % 19,98% 22,89% 23,33% 28,01% 28,85% Zdroj: Interní materiály ŘS CPP, 2007. ČSÚ, 2006. Výpočty Zdeněk Ševčík

119

Tab. č. 26 Procento Slováků pobývajících v pohraničních okresech ČR v letech 2001-2005 Pohraniční okresy / rok 2001 2002 2003 2004 2005 hraničící s Německem 8,12% 7,91% 8,15% 8,19% 8,21% hraničící s Polskem 13,39% 12,64% 11,67% 13,00% 13,30% hraničící se Slovenskem 13,03% 11,79% 11,28% 8,70% 7,06% hraničící s Rakouskem 3,22% 2,91% 3,37% 3,26% 2,88% suma pohraničních 37,76% 35,25% 34,48% 33,15% 31,45% Zdroj: Interní materiály ŘS CPP, 2007. ČSÚ, 2006. Výpočty Zdeněk Ševčík

Rozmístění Slováků do okresů nese jisté společné rysy s rozmístěním Ukrajinců. Zejména pokud jde o okresy Středočeského kraje, shodný je i pruh koncentrace směrem na sever k Liberci. Na rozdíl od Ukrajinců se však velký počet Slováků i na Moravě, a to i mimo oblast Brna. Důležitou oblastí koncentrace Slováků je totiž i severní Morava (okresy Karviná a Frýdek Místek) a i pohraničí se Slovenskem (okresy Hodonín, Uherské Hradiště, Zlín). Je znát, že je Slovensko sousedním státem. V pohraničních okresech pobývá téměř třetina sledovaných Slováků. Překvapením ovšem je, že největší podíl zaznamenávají pohraniční okresy s Polskem, i když Karviná, která sem také patří a je druhým okresem v pořadí co se počtu Slováků týče, je hodně blízko i hranic se Slovenskem. Vliv blízkosti Slovenska je znát ale i v počtu Slováků v moravských okresech, kde jsou zastoupeni více než například Ukrajinci. Jak je patrné z tabulky č. 26, je pohraničí s Polskem již tradičně poměrně atraktivní pro Slováky. Stejně na tom bylo v roce 2001 i v pohraničí se Slovenskem, ale zde nastal propad jejich počtu, který však může být částečně spojen se situací po roce 2004. Na druhou stranu sledujeme v tabulce č. 25 nárůst podílu pobývajících Slováků v Praze. A zde na rozdíl od pohraničí se Slovenskem absolutní čísla klesají jen mírně a roku 2005 dochází opět k růstu počtu. V městských okresech téměř 38 % Slováků a podíl se zde po celé sledované období zvětšuje. Na rozdíl od Ukrajinců, nedošlo ve sledovaném období k velkým nárůstům počtu v rámci okresů. Naopak v 50 okresech došlo k úbytku, z čehož nejvýraznější byly zaznamenány právě v okresech hraničících s jejich zemí. Největší vůbec nastal v okrese Vsetín, kde odešlo 70 % s původního počtu Slováků (-1 473 osob). Ztrácely i ostatní

120

okresy: víc jak polovinu původního počtu Slováků ztratily i Pardubice, Hodonín, Frýdek Místek i Zlín. Tabulka č. 27 ukazuje závislost rozmístění Slováků na dalších vybraných faktorech.

Tab. č. 27 Korelační analýza počtu Slováků v okresech s vybranými faktory přítomnými v okresech ČR v letech 2001-2005 korelační koeficienty / rok 2001 2002 2003 2004 počet obyvatel ve městech 0,94 0,95 0,96 0,96 volná pracovní místa 0,89 0,92 0,93 0,96 průměrná mzdy v okresu 0,61 0,62 0,64 0,61 tržby z průmyslové činnosti 0,85 0,85 0,76 dokončené byty 0,89 0,92 0,94 0,92 Zdroj: Interní materiály ŘS CPP, 2007. ČSÚ, 2006. Výpočty Zdeněk Ševčík

2005 0,96 0,97 0,61 0,76 0,95

Korelační koeficienty roku 2005 se až na drobné odchylky shodují s těmi, které vykázali Ukrajinci. Výjimkou je faktor tržeb z průmyslové činnosti, na němž záviselo rozmístění Slováků mnohem více než tomu bylo u Ukrajinců. Důvodem může být delší tradice zaměstnávání Slováků v průmyslových podnicích, které do jisté míry stály na jejich práci. V některých však již dochází k nahrazení Slováků levnější pracovní silou, kterou představují právě Ukrajinci. Je tomu tak nejspíše například v Mladé Boleslavi, kde ve sledovaném období klesl počet Slováků o 877 osob a počet Ukrajinců o stejný počet narostl. Zajímavý je také vývoj závislosti na volných pracovních místech, kde závislost byla na počátku sledovaného období relativně o dost nižší než roku 2005. To mohlo být dáno jakousi komparační výhodou Slováků oproti ostatním cizincům, kdy stačilo jen nahlásit na úřad práce, že podnik zaměstnává Slováka, a další omezení neexistovala. Můžeme tedy shrnout, že v rozmístění Slováků hraje určitou roli sousedství jejich země s naší (vyšší koncentrace do moravských okresů než u Ukrajinců). V porovnání s Ukrajinci se více koncentrují také do pohraničních okresů. Odráží se u nich i dlouhodobá tradice zaměstnávání v českém průmyslu, o čemž svědčí těsnost závislosti na tržbách z průmyslové výroby (zejména v počátku období), a také volný přístup na náš trh práce (menší závislost na volných pracovních místech).

121

Vietnamci Vietnamci jsou třetí nejpočetnější skupinou cizinců na území ČR. Počátek přítomnosti Vietnamců na území ČR lze vidět v navázání diplomatických vztahů s jejich zemí roku 1950. Z války postiženého Vietnamu k nám přicházejí od poloviny 50. let první větší skupiny, zejména dětí a sirotků, kteří zde měli získat vzdělání. Válečná a poválečná krize nutila Vietnamce vzdělávat se v zahraničí, studenty u nás brzy doplnili i praktikanti. Na základě dalších dohod k nám v 60. a 70. letech přijížděli studovat a za odbornou praxí tisíce Vietnamců. V roce 1981 jich zde bylo asi 30 tisíc, z toho 2/3 v dělnických profesích – počet pracujících tedy již výrazně převýšil počet studentů. (Kocourek, in Šišková, 2001, s. 99 – 105) Dnes k nám Vietnamci přicházejí za prací a výdělkem. Podařilo se jim obsadit v podstatě celou jednu výseč prodejního trhu – stánkový prodej. V posledních letech se však již přesunují i do kamenných obchodů. Jejich celkový počet na území stabilně roste, jedinou výjimkou byl rok 2000. Přírůstky se však rok od roku poměrně dost liší. Vyšší přírůstky jsou pro ně charakteristické do roku 1997 a pak zase od roku 2002. Ve druhém období růstu se pak pohybují roční přírůstky jejich počtu od 1 903 osob roku 2003 po 5 133 osob roku následujícího. V posledním sledovaném roce jich přibylo 2 654 osob. Roku 2002 dosáhli toho, že téměř 50 % jejich pobytů v ČR nese přívlastek „trvalý“. Od té chvíle se toto procento zvyšuje. Roku 2005 dosáhlo 63 %. Zajímavý je však i předcházející vývoj. Do roku 1996 rostl zejména počet dlouhodobě pobývajících Vietnamců. Tento trend se otočil roku 1997 ve prospěch trvale pobývajících a platil až do roku 2005, přičemž počet dlouhodobě pobývajících v letech 2000 až 2003 vč. ubýval. To bylo způsobeno s největší pravděpodobností jejich přeměnou v trvalé pobyty na základě práva k usídlení.130 Vysoký podíl trvalých pobytů souvisí i se značnou vzdáleností jejich domovské země. Je třeba počítat s tím, že mnoho Vietnamců zde zůstane asi natrvalo. Účely pobytu plně souhlasí s předchozími řádky. Plných 44 % Vietnamců zde pobývá za účelem sloučení rodiny. Shodně 23 % pak na základě práva na usídlení a za účelem podnikání. Podíl žen v populaci Vietnamců v ČR je 43 %, z trvale pobývajících je to 45 %.

130

Data však k tomuto nejsou za období 2000 až 2003 dostupná, takže hypotézu nelze stoprocentně potvrdit.

122

Věková struktura se zásadně liší od věkových struktur Ukrajinců a Slováků. Roli opět hraje vzdálenost země a předpokládaný záměr trvale se zde usadit.

Graf č. 26 Věková struktura Vietnamců v ČR (2005)

1 154

25-29

3 251

3 008

20-24

počet

4 750

4 271

počet

110

93

74

34

10

5

60-64

65-69

70-74

75-79

80-84

85+

452

398

1 000

3 052

2 000

2 489

1 765

3 000

3 116

4 000

3 902

5 000

4 969

6 000

0 55-59

50-54

45-49

40-44

35-39

30-34

15-19

10-14

5-9

1-4

0

věkové kategorie

Zdroj: ČSÚ, 2006. Grafické zpracování Zdeněk Ševčík

Vidíme, že velký podíl zaujímají děti do 14 let (21 %). Lze předpokládat, že nová generace se rodí již i na našem území. Zajímavý je také relativně nízký počet 20 až 29letých. Nízký je i počet Vietnamců nad 50 let. To by mohlo značit, že ze skupiny Vietnamců, kteří na území ČR působili v rámci mezistátních dohod před rokem 1989, zde mnoho nezůstalo a po roce 1990 k nám přijížděli již jiní. Každopádně i věkové složení hovoří ve prospěch teze, že Vietnamci se stanou trvalým koloritem českých měst.

Mapa č. 7 napoví, která města, či spíše města v jakých okresech to budou především.

123

Mapa č. 7

Rozmístění Vietnamců v okresech ČR (2005) Výskyt Vietnamců v okresu DC CV CH

SO

TP MO

RA PS

DO

ME KD A

PM RO

BE PZ

PJ

PB

PY

TU

MB

JC

NA

NB

HK

KO

PU

KH

BN

RK UO

CR

KT

PI

PT

TA

CB CK

Zdroj: Interní materiály ŘS CPP, 2007

Kategorie v mapě nízký podprůměrný průměrný nadprůměrný vysoký

PE

ZR JI

JH

JE SU

BR OP

SY

HB ST

nízký podprůměrný průměrný nadprůměrný vysoký

LI JN SM

CL

LT LN

KV

TC

UL

TR ZN

OV KI

OC BK BM BI BV

PV VY

NJ VS

KM ZL

HO

UH

1 : 3 530 000

Interval počtu cizinců v okresu odpovídající dané kategorii 34-100 101-300 301-600 601-1000 1001-4998

FM

PR

Zdeněk Ševčík

Počet okresů v tomto intervalu 18 32 15 2 10

Již z mapy je patrné, že Vietnamci upřednostňují zcela jiné typy okresů, než tomu bylo v předešlých dvou případech. Toto nám potvrdí i následující tabulky.

Tab. č. 28 Procento Vietnamců pobývajících v městských okresech ČR a v letech 2001-2005 okresy / rok 2001 2002 2003 2004 městské okresy (4) 25,62% 25,19% 25,53% 25,65% Praha 13,26% 13,04% 12,88% 12,75% Zdroj: Interní materiály ŘS CPP, 2007. ČSÚ, 2006. Výpočty Zdeněk Ševčík

2005 26,72% 13,57%

124

Tab. č. 29 Procento Vietnamců pobývajících v pohraničních okresech ČR v letech 2001-2005 Pohraniční okresy 2001 2002 2003 2004 hraničící s Německem 44,03% 46,32% 45,39% 45,76% hraničící s Polskem 4,55% 4,51% 4,75% 4,84% hraničící se Slovenskem 2,18% 1,99% 2,08% 1,95% hraničící s Rakouskem 2,94% 3,16% 3,37% 3,33% suma pohraničních 53,70% 55,97% 55,59% 55,88% Zdroj: Interní materiály ŘS CPP, 2007. ČSÚ, 2006. Výpočty Zdeněk Ševčík

2005 43,85% 5,15% 1,98% 3,42% 54,41%

Tabulky č. 27 a 28 jen potvrzují, co ukazuje mapa č. 7. Nejatraktivnější jsou pro Vietnamce pohraniční okresy, ve kterých se jich koncentruje přes 54 %. Drtivá většina z nich pak pobývá v pohraničí s Německem. To zcela odpovídá jejich typu výdělečné činnosti, kterou je prodej zboží často pochybného původu na tržnicích. Pohledem do mapy můžeme vysledovat ještě jeden zajímavý jev. Nejvyšší počet Vietnamců totiž spadá do okresů, kde je přítomen větší hraniční přechod (Tachov, Cheb, Karlovy Vary, Chomutov, Teplice, Děčín) a naopak tam, kde přechod přítomen není, není ani větší počet Vietnamců (Sokolov, Most, Ústí nad Labem). Právě vyjmenované pohraniční okresy s velkým hraničním přechodem tvoří nejdůležitější centra pobytu Vietnamců v ČR. Druhým typem okresů, do nichž se soustředí velký počet Vietnamců jsou okresy městské. V nich pobývá více než čtvrtina sledovaných Vietnamců. I zde je jejich pobyt dán dobrou možností prodeje svého zboží díky velkému počtu obyvatel a turistů. Zajímavé je, že i když je sledovaných Vietnamců v ČR o 12 613 osob méně než Slováků, tak počet okresů spadajících do nejvyššího intervalu v rámci mapy č. 7 je vyšší než u Vietnamců. Z toho lze usuzovat, že Vietnamci se výrazněji soustředí do skupiny okresů, které jsou pro ně z výše nastíněných důvodů atraktivní (což je dáno jejich specifickou ekonomickou činností) než Slováci, jejichž pole působnosti v rámci okresů ČR je zase širší, a to i díky jejich tradici pobytu zde.

Absolutní růst jejich počtu se v období let 2001-2005 soustředil zejména do okresů jejich největší koncentrace: Praha (+1826), Cheb (+1 499 osob), Brno (+787), Karlovy Vary (+632), Děčín (+630). Relativní růst, který byl nejvyšší v okresech Litoměřice, kde vzrostl jejich počet téměř 4krát, a Opava (3,5krát), dosahoval jen malých absolutních čísel: + 331 resp. +78 osob.

125

Závislost na dalších sledovaných faktorech ukazuje tabulka č. 29.

Tab. č. 30 Korelační analýza počtu Vietnamců v okresech s vybranými faktory přítomnými v okresech ČR v letech 2001-2005 korelační koeficienty / rok 2001 2002 2003 2004 počet obyvatel ve městech 0,64 0,63 0,63 0,63 volná pracovní místa 0,56 0,56 0,57 0,58 průměrné mzdy v okresu 0,40 0,39 0,40 0,38 tržby z průmyslové činnosti 0,53 0,49 0,47 dokončené byty 0,48 0,48 0,51 0,49 Zdroj: Interní materiály ŘS CPP, 2007. ČSÚ, 2006. Výpočty Zdeněk Ševčík

2005 0,68 0,64 0,42 0,51 0,61

Vietnamská populace v ČR se od dvou předchozích zásadně liší i v tom, že její rozmístění nezávisí ve velké míře ani na jednom ze sledovaných faktorů. Nejtěsnější je vazba k počtu městského obyvatelstva okresu, což je dáno tím, že téměř 27 % Vietnamců pobývá v městských okresech. Jakožto podnikatelé nejsou závislí na volných pracovních místech a důležité pro ně nejsou ani průměrné mzdy v okresu. Jelikož nepracují v průmyslu, nevykazují větší závislost ani na síle průmyslu v okresu. Malá závislost na počtu dokončených bytů v okresu je překvapivá. V pohraničí však bytová výstavba, kromě okresů Karlovy Vary a Cheb neprobíhá nikterak závratným tempem. Lze shrnout, že Vietnamci se svým rozmístěním do okresů ČR výrazně liší od dvou předchozích skupin. Je pro ně charakteristická velká koncentrace do okresů v pohraničí s Německem, a to zejména do těch, kde je přítomný hraniční přechod. Velký počet Vietnamců pobývá také v městských okresech. Jejich rozmístění je dost ovlivněno jejich podnikatelskou činností.

126

Poláci Poláci jsou stále ještě čtvrtou nejpočetnější skupinou cizinců v ČR. Po rozpadu Rakouska-Uherska se po rozdělení Těšínského Slezska ocitlo na území tehdejšího Československa 70 tisíc Poláků. Další do ČR před rokem 1989 přicházeli na základě mezivládních dohod v rámci RVHP. Působení Poláků na území ČR, zejména ve Slezsku má dlouhou tradici. Dnes k nám přichází nová generace Poláků zejména za prací. ČR je však jen jednou z mnoha zemí, do kterých zejména mladí Poláci směřují. Počet statisticky sledovaných Poláků v ČR měl od roku 1997 mírně klesající tendenci. V letech 1997 až 2003 ubylo na území 9 253 Poláků. Tento trend se změnil až s rokem 2004, kdy Poláci získali spolu s ostatními občany zemí EU již výše několikrát zmíněné výsady stran pobytu na území členských zemí EU a tedy i ČR. Od roku 2003 do roku 2005 přibylo v ČR 2 044 Poláků. Trvale zde pobývalo roku 2005 11 384 Poláků, což činilo 64 % jejich celkového počtu. Toto procento je nejvyšší ze zemí top 10 seřazených dle celkového počtu jejich příslušníků v ČR. Jejich počet v letech 2000 až 2003 také mírně klesal a po mírném nárůstu roku 2004 došlo k dalšímu poklesu v roce 2005, kdy vzrostl poprvé od roku 1997 významněji počet dlouhodobě pobývajících Poláků (+1 672). Na konci roku 2005 mělo 52 % Poláků jako účel pobytu v ČR zaznamenáno sloučení rodiny, 35 % zaměstnání a 11 % usídlení. 49 % sledovaných Poláků tvořily roku 2005 ženy. Ve skupině trvale pobývajících Poláků to bylo dokonce 70 %. Ve spojení s věkovými kategoriemi se dá usuzovat v souvislosti s tímto na mužskou nadúmrtnost, která mohla zafungovat u trvale pobývajících Poláků.

127

Graf č. 27

3 623

počet

123

75-79

80-84

85+

187

70-74

60

277

65-69

60-64

55-59

50-54

15-19

35-39

230

10-14

30-34

148

5-9

25-29

109

1-4

20-24

51

0

412

45-49

777

2 147

40-44

2 086

2 057

1 846

1 681

712

12

4 000 3 500 3 000 2 500 2 000 1 500 1 000 500 0

1 272

počet

Věková struktura Poláků v ČR (2005)

věkové kategorie Zdroj: ČSÚ, 2006. Grafické zpracování Zdeněk Ševčík

Věková struktura se výrazně liší od všech předchozích skupin cizinců. Převahu zde mají 50 až 54letí, u kterých lze předpokládat, že jsou to trvale pobývající Poláci, kteří zde působí již z období před rokem 1989, či přišli těsně po něm. Velmi nízký je podíl dětí do 14ti let (jen 2 %). Je tedy zřejmé, že na rozdíl od Vietnamců zde nová početná generace Poláků v blízkém budoucnu rozhodně nevyroste. Nízký je i počet mladých lidí do 24 let. S nastupujícím trendem zvyšování dlouhodobých pobytů však lze očekávat růst u mladších věkových kategorií, který bude doplněn nejspíše o úbytek ve vyšších věkových kategoriích. Rozmístění Poláků do okresů ČR přibližuje mapa č. 8.

128

Mapa č. 8

Rozmístění Poláků v okresech ČR (2005) Výskyt Poláků v okresu nízký podprůměrný průměrný nadprůměrný vysoký

DC CV CH

SO

TP MO

DO

LI JN SM

CL

LT LN

KV

RA TC

UL

PS

ME KD A

PM RO

BE PZ

PJ

PB

PY

MB

TU

JC

NA

NB

HK

KO

PU

KH

BN

RK UO

CR

ST

PI

PT

TA

CB CK

nízký podprůměrný průměrný nadprůměrný vysoký

BR OP

ZR

BK

JI TR

OV KI

OC

BM BI

ZN

Zdroj: Interní materiály ŘS CPP

Kategorie v mapě

PE JH

SU

SY

HB KT

JE

BV

PV VY

NJ PR VS

KM ZL

HO

UH

1 : 3 530 000

Interval počtu cizinců v okresu odpovídající dané kategorii 9až50 51-100 101-300 301-600 601-3959

FM

Zdeněk Ševčík

Počet okresů v tomto intervalu 28 18 18 7 6

I zde působí gravitační silou sousedství obou států - tedy Polska a ČR. Tento faktor působí na rozmístění do okresů ještě silněji, než tomu bylo v případě Slováků. Polovina Poláků v ČR totiž pobývá v pohraničních okresech s jejich zemí.

Tab. č. 31 Procento Poláků pobývajících v městských okresech ČR a v letech 2001-2005 okresy / rok 2001 2002 2003 2004 městské okresy 13,28% 14,07% 12,61% 14,07% Praha 8,28% 9,03% 7,62% 9,06% Zdroj: Interní materiály ŘS CPP, 2007. ČSÚ, 2006. Výpočty Zdeněk Ševčík

2005 14,62% 9,80%

129

Tab. č. 32 Procento Poláků pobývajících v pohraničních okresech ČR v letech 2001-2005 Pohraniční okresy 2001 2002 2003 2004 hraničící s Německem 22,41% 22,83% 22,76% 22,04% hraničící s Polskem 47,68% 50,63% 51,95% 49,45% hraničící se Slovenskem 4,24% 4,21% 4,26% 4,40% hraničící s Rakouskem 1,56% 1,47% 1,45% 1,44% suma pohraničních 75,89% 79,13% 80,41% 77,33% Zdroj: Interní materiály ŘS CPP, 2007. ČSÚ, 2006. Výpočty Zdeněk Ševčík

2005 20,10% 49,56% 4,21% 1,33% 75,19%

Z mapy lze vyčíst, že drtivá většina Poláků pobývajících v ČR se nachází severně od linie Praha-Ostrava. V rámci této oblasti pak můžeme lokalizovat několik regionů, do kterých se koncentruje velký počet Poláků. Nejvýznamnější region se nachází na severní Moravě a tvoří ho okresy Karviná, která je s přehledem okresem s nejvyšším počtem Poláků (3 959 osob)131 a Frýdek Místek. Dal by se sem započítat i okres Ostrava-město. Zde má pobyt Poláků své základy již v historii po první světové válce. Další region je tvořen pohraničními okresy Trutnov a Náchod. K nim by se daly ještě připočítat i okresy Rychnov nad Kněžnou a Ústí nad Orlicí. Zde působí také blízkost domovské země a tradice působení Poláků v těchto okresech. Zejména pracovní místa v průmyslu pak přivedli nejspíše Poláky do okresů Praha a Mladá Boleslav, které jsou nejdůležitějšími centry Poláků mimo pohraničí s jejich zemí. Velký počet Poláků pak nalezneme i na přechodu pohraničí s ČR s Polskem a Německem (okresy Děčín až Jičín). Největší počet Poláků přibyl ve sledovaném období v okresu Karviná (+834 osob), za ním následovala Praha (+381). Další přírůstky nedosáhly ani 300 osob – v Trutnově +270 osob, v Rychnově n. K. +201 osob, v Mladé Boleslavy +126 osob. Nejdynamičtější růst relativní byl zaznamenán v okrese Rychnov nad Kněžnou, kde se počet zvýšil téměř dvakrát. Naopak 46 okresů zaznamenalo úbytek počtu Poláků. Tyto ztráty však nebyly tak vysoké jako v případě Slováků. Největší úbytek zaznamenal okres Náchod (-233 osob).

131

Na druhém místě v tomto ohledu okres Praha (1 746) a dále pak Mladá Boleslav (1 330), Trutnov (1 074) a Frýdek Místek (842).

130

Tab. č. 33 Korelační analýza počtu Poláků v okresech s vybranými faktory přítomnými v okresech ČR v letech 2001-2005 korelační koeficienty / rok 2001 2002 2003 2004 počet obyvatel ve městech 0,46 0,44 0,41 0,47 volná pracovní místa 0,36 0,31 0,28 0,32 průměrná mzdy v okresu 0,26 0,19 0,14 0,25 tržby z průmyslové činnosti 0,42 0,29 0,38 dokončené byty 0,29 0,30 0,29 0,29 Zdroj: Interní materiály ŘS CPP, 2007. ČSÚ, 2006. Výpočty Zdeněk Ševčík

2005 0,47 0,33 0,27 0,41 0,31

Situace se závislostí na sledovaných faktorech je podobná, jako tomu bylo v případě Vietnamců, i když ti se soustředili do zcela jiných oblastí než Poláci. U Vietnamců byla tato situace dána tím že své rozmístění podřizovali svým obchodním zájmům. U Poláků hraje největší roli nejspíše historická inercie, kdy zůstávají v okresech, kde mají své zázemí bez ohledu na vývoj v daném okresu. Z přírůstků lze usoudit, že jejich počet poroste jen ve vybraných okresech mezi nimiž jsou i Praha a Mladá Boleslav, kde lze očekávat v ohledu na ekonomikou sílu okresů a zvyšující se počet dlouhodobých pobytů Poláků další růst. Lze tedy uzavřít s tím, že Poláci při svém rozmístění do okresů respektují zejména tradici a zázemí v pohraničních okresech. Velký počet jich však pobývá i v ekonomicky silných okresech Praha a Mladá Boleslav.

131

Rusové Rusové jsou pátou nejpočetnější skupinou cizinců na území ČR. První větší skupiny Rusů k nám začaly přicházet již po roce 1918 po porážce tzv. bílých armád. Přicházely sem mj. společně s československými legiemi sibiřskou cestou. (srov. Národnosti, s. 50). Negativně se v pohledu na ně projevila okupace roku 1968. Dnes do ČR přicházejí zejména vlivem silných push-faktorů v jejich zemi. K těm patří zejména neuspokojivá ekonomická a politická situace a obavy o bezpečnost sebe a své rodiny v Rusku. (srov. Drbohlav, 2001b) Vývoj jejich počtu na našem území prošel několika etapami. Početní růst z let 1994 až 1998 vyvrcholil v roce 1999, kdy během roku přibylo na území ČR 6 877 Rusů. Jejich počet se však dalšího roku vlivem změny legislativy zmenšil o téměř 4 tisíce (Rusové byli spolu s Ukrajinci touto změnou postiženi co se ztrát na jejich počtu v ČR týče nejvíce ze všech skupin cizinců). Následující tři roky byly ve znamení střídání jen malých výkyvů, které byly většinou povahy klesající. K dalšímu většímu přílivu Rusů, který dosahuje přírůstku z let 1996 a 1997, došlo roku 2004 (+2 138 osob). Tento pokračoval v menší míře i v roce následujícím (+1 530). Roku 2005 pobývalo v ČR trvale 37 % sledovaných Rusů. Oproti roku 2000 je to nárůst o 8 % (bráno absolutně, o 2 206 osob), ale v posledních třech letech již k růstu tohoto procenta nedocházelo, což však bylo i v důsledku vyššího růstu počtu dlouhodobě pobývajících Rusů. Nejčastějším účelem jejich pobytu v ČR bylo roku 2005 zaměstnání (37 %). Sloučení rodiny uvedlo 31 % Rusů, usídlení 8 %. Další procenta jsou již nízká: 3 % podnikání, za zmínku stojí přes 2 % Rusů pobývajících za účelem studia (jen o málo méně než u Slováků). I když tito nejsou předmětem práce, uveďme, že více než 2 % Rusů zde pobývalo na základě získání azylu, což také svědčí o neuspokojivé politické situaci v Rusku. Rusové se od ostatních skupin cizinců liší i tím, že v jejich populaci je 53 % žen. Vezmeme-li jen trvale pobývající, je to dokonce 59 %. Toto vysoké procento může mj. svědčit o stěhování celých rodin. Tuto hypotézu podporuje i věková struktura sledovaných Rusů (viz graf č.28).

132

Graf č. 28 Věková struktura Rusů v ČR (2005)

1 184 140

88

52

75-79

80-84

85+

65-69

239

431

60-64

67

388

499

500

825

900

1 000

694

počet

počet 1 603

1 855

1 565

1 252

1 500

1 377

1 473

2 000

1 995

2 500

0 70-74

55-59

50-54

45-49

40-44

35-39

30-34

25-29

20-24

15-19

10-14

5-9

1-4

0

vě kové kate gorie

Zdroj: ČSÚ, 2006. Grafické zpracování Zdeněk Ševčík

Věková struktura Rusů nese shodné známky s věkovou strukturou Vietnamců, u kterých je toto také podpořeno vysokým procentem žen v jejich populaci a i vysokým procentem trvale pobývajících. Bude zajímavé sledovat vývoj v tomto směru u Rusů zejména ve spojitosti se změnou legislativy v dubnu 2006. Lze očekávat velký nárůst trvale pobývajících. Nedojde-li k tomuto, lze předpokládat, že Rusové nepovažují ČR za svou konečnou destinaci a plánují další migraci. Rozmístění Rusů do okresů ČR sleduje mapa č. 9.

133

Mapa č. 9

Rozmístění Rusů v okresech ČR

CV CH

SO

TP MO

DC

LN

KV PS

CL ME

KD A

PM RO

BE PZ

PJ

PB

DO

Výskyt Rusů v okresu LI JN SM

LT RA

TC

UL

PY

MB

JC

NA

NB

HK

KO

PU

KH

BN

RK UO

CR

KT

PI

PT

TA

CB CK

Zdroj: Interní materiály ŘS CPP, 2007

Kategorie v mapě nízký podprůměrný průměrný nadprůměrný vysoký

PE

SU

BR OP

ZR TR

OV KI

OC BK

JI JH

JE

SY

HB ST

nízký podprůměrný průměrný nadprůměrný vysoký

TU

BM BI

ZN

BV

1 : 3 530 000

Interval počtu cizinců v okresu odpovídající dané kategorii 5až50 51-100 101-300 301-600 601-8588

PV VY

NJ

FM

PR VS

KM ZL

HO

UH

Zdeněk Ševčík

Počet okresů v tomto intervalu 41 14 15 5 2

Vidíme, že v porovnání s Poláky, se kterými jako s jedinými je počet Rusů v ČR srovnatelný, se Rusové na území ČR více koncentrují, když je jejich výrazný počet soustředěn do dvou center. Už na základě tohoto lze usuzovat na vysokou míru koncentrace Rusů v ČR.

Tab. č. 34 Procento Rusů pobývajících v městských okresech ČR a v letech 2001-2005 okresy / rok 2001 2002 2003 2004 městské okresy 55,61% 56,72% 55,03% 53,97% Praha 51,51% 52,74% 51,00% 49,88% Zdroj: Interní materiály ŘS CPP, 2007. ČSÚ, 2006. Výpočty Zdeněk Ševčík

2005 56,74% 52,77%

134

Tab. č. 35 Procento Rusů pobývajících v pohraničních okresech ČR v letech 2001-2005 Pohraniční okresy 2001 2002 2003 2004 hraničící s Německem 15,46% 15,98% 16,78% 17,51% hraničící s Polskem 4,01% 4,09% 4,28% 4,04% hraničící se Slovenskem 1,53% 1,59% 1,49% 1,39% hraničící s Rakouskem 2,66% 2,63% 2,78% 2,36% suma pohraničních 23,66% 24,29% 25,33% 25,30% Zdroj: Interní materiály ŘS CPP, 2007. ČSÚ, 2006. Výpočty Zdeněk Ševčík

2005 15,97% 3,67% 1,26% 2,29% 23,19%

Tabulky č. 34 a 35 jen ukazují na to, co je již zřejmé z mapy. Nejdůležitějším regionem koncentrace Rusů je okres Praha, kde jich pobývá téměř 53 % (8 588 osob). K té lze ještě připočíst okresy Praha-západ a Kladno, ve kterých je však počet Rusů nesrovnatelně menší (494 resp. 433 osob). Druhým regionem je pak samotný okres Karlovy Vary (1 199 osob). Vyšší počet Rusů pak vykazují už jen okresy Teplice, Ústí nad Labem a Brno-město. Podíváme-li se na početní vývoj Rusů v okresech, seznáme, že růst je, co se absolutních čísel týče, soustředěn do okresů výše jmenovaných, kterým i zde jasně vévodí Praha (+2 189). Následují okresy Karlovy Vary (+424), Praha-západ (+180), Nymburk (+143) a Brno-město (+107). Relativní růst byl nejvyšší v okresu Vyškov, kde však byl spojen jen s minimálním růstem (+12 osob). Zajímavé je, že na druhém místě je okres Litoměřice, kde absolutní růst byl také nízký (+56), ale je to už poněkolikáté, co se tento okres objevuje na špici tohoto pořadí. To může svědčit o dynamickém ekonomickém rozvoji na jeho území.

Tab. č. 36 Korelační analýza počtu Rusů v okresech s vybranými faktory přítomnými v okresech ČR v letech 2001-2005 korelační koeficienty / rok 2001 2002 2003 2004 počet obyvatel ve městech 0,91 0,91 0,91 0,91 volná pracovní místa 0,92 0,96 0,97 0,97 průměrné mzdy v okresu 0,51 0,54 0,55 0,54 tržby z průmyslové činnosti 0,70 0,72 0,66 dokončené byty 0,88 0,91 0,92 0,91 Zdroj: Interní materiály ŘS CPP, 2007. ČSÚ, 2006. Výpočty Zdeněk Ševčík

2005 0,92 0,95 0,54 0,67 0,94

135

Korelační koeficienty jsou dost ovlivněny koncentrací Rusů v Praze. Ostatně ale i tam šli za jistým účelem a volná pracovní místa z hlediska toho, že z 37 % byl účel jejich pobytu právě zaměstnání, jsou tedy logicky úzce spjata s jejich rozmístěním. I těsná závislost na počtu dokončených bytů dostane jiný nádech, zjistíme-li, že 39 % zaměstnaných cizinců pracuje v oblasti nemovitostí a pronájmu. (srov. Život cizinců 2007, s. 58) Těsná je i závislost na počtu městského obyvatelstva v okresu, což je bezesporu také ovlivněno jejich vysokou koncentrací v hlavním městě. Na druhou stranu však je tento koeficient nižší než například u Ukrajinců, kterých zase nepobývá tak vysoké procento v Praze. Je tedy zřejmé, že mimo Prahu Rusové počet Městského obyvatelstva nerespektují tak vysoce (jak je tomu např. u Ukrajinců). Lze shrnout, že pro Rusy pobývající v ČR je typická velká koncentrace v rámci okresů ČR, když se jich plných 60 % soustředí do okresů Praha a Karlovy Vary. Při rozmístění do okresů pak pravděpodobně sledují i účel svého pobytu.

Němci Němci jsou šestou nejpočetnější skupinou cizinců v ČR. Přítomnost Němců na našem území byla negativně poznamenána důsledky druhé světové války. Po jejím konci bylo do roku 1947 odsunuto s ČSR na 3 miliony německého obyvatelstva. (Národnosti, s. 19) Dnes k nám přicházejí zejména jako zaměstnanci-odborníci (srov. Čermáková, 2002). Vývoj počtu Němců se tvarem křivky mírně podobá vývoji počtu Poláků, s tím rozdílem, že s výjimkou let 2000 a 2005 probíhalo vše v menších číslech. Počet Němců rostl mírně do roku 1998, v dalších třech letech byl zaznamenán pokles, který byl roku 2000 ještě výraznější (-1 144 osob) než tomu bylo u Poláků. Od roku 2002 zaznamenávají mírný růst počtu, který vyvrcholil roku 2005 růstem počtu o celých 1 415 osob. Roku 2005 pobývalo v ČR 55 % Němců na povolení k trvalému pobytu, což vyjádřeno v absolutních hodnotách činilo 3 975 osob. Počet trvale pobývajících Němců vzrostl roku 2004 (+860 osob), na čemž se podepsal určitě vstup ČR do EU a změny legislativy s tím spojené (viz výše). Nejčastějším důvodem pobytu Němců na území ČR bylo sloučení rodiny (36 %), za kterým následovalo zaměstnání (28 %) a usídlení (15 %). Podnikání uvedlo jako důvod

136

6 % Němců a necelá 2 % zde pobývala za účelem studia. U Němců se také ve vyšší míře setkáváme s volným právem na usídlení (3 %), což se týká zejména krajanů, kteří přijali cizí státní občanství. Ženy tvořily 27,5 % populace němců v ČR. Pokud bychom brali jen trvale usazené, došli bychom k 35 %. Nutno dodat, že toto procento je nejnižší ze zde charakterizovaných skupin cizinců. To by mohlo napovídat tomu, že v případě Němců rozhodně nejde ve větší míře o stěhování celých rodin. Tomu napovídá i věková struktura Němců v ČR.

Graf č. 29 Věková struktura Němců v ČR (2005)

824

50-54

55-59

800 600

287

400

403

502

počet

počet 712

846

45-49

823

864

932

1 000

65

38

80-84

85+

127

184

15-19

170

125

10-14

5-9

104

88

1-4

8

85

200 0

75-79

70-74

65-69

60-64

40-44

35-39

30-34

25-29

20-24

0

věkové kategorie

Zdroj: ČSÚ, 2006. Grafické provedení Zdeněk Ševčík

Dětská složka do 14 let tvoří jen 4 % populace Němců pobývajících v ČR. Naproti tomu je velmi vysoké procento Němců nad 65 let (přes 11 %), což jsou s největší pravděpodobností ti, co zde pobývali již za éry socialismu. Rozmístění Němců do okresů ČR nám ukazuje mapa č. 10.

137

Mapa č. 10

Rozmístění Němců v okresech ČR (2005) Výskyt Němců v okresu nízký podprůměrný průměrný nadprůměrný vysoký

DC CV CH

SO

TP MO

DO

LI JN SM

CL

LT LN

KV

RA TC

UL

PS PM RO

ME KD A BE PZ PY

JC

NA

NB

HK

KO

PU

KH

BN

PB

PJ

TU

MB

RK UO

CR

KT

PI

PT

TA

CB

PE

CK

Kategorie v mapě nízký podprůměrný průměrný nadprůměrný vysoký

BK

TR

BM BI

ZN

Zdroj: Interní materiály ŘS CPP, 2007

BR OP OV KI

OC

ZR JI

JH

SU

SY

HB ST

JE

BV

1 : 3 530 000

Interval počtu cizinců v okresu odpovídající dané kategorii 9až25 26-50 51-100 101-300 301-1959

PV VY

NJ

FM

PR VS

KM ZL

HO

UH

Zdeněk Ševčík

Počet okresů v tomto intervalu 15 26 18 17 1

Z mapy je velmi dobře patrné, že nejatraktivnější jsou pro Němce právě pohraniční okresy s jejich zemí a kromě Ostravy i městské okresy.

Tab. č. 37 Procento Němců pobývajících v městských okresech ČR a v letech 2001-2005 okresy / rok 2001 2002 2003 2004 městské okresy 37,25% 37,93% 36,91% 36,22% Praha 30,46% 30,85% 29,93% 29,79% Zdroj: Interní materiály ŘS CPP, 2007. ČSÚ, 2006. Výpočty Zdeněk Ševčík

2005 33,02% 27,26%

138

Tab. č. 38 Procento Němců pobývajících v pohraničních okresech ČR v letech 2001-2005 Pohraniční okresy 2001 2002 2003 2004 hraničící s Německem 23,05% 22,21% 21,94% 23,12% hraničící s Polskem 8,83% 9,08% 8,73% 8,94% hraničící se Slovenskem 2,96% 2,98% 2,88% 2,58% hraničící s Rakouskem 5,25% 5,56% 5,72% 5,16% suma pohraničních 40,09% 39,82% 39,26% 39,80% Zdroj: Interní materiály ŘS CPP, 2007. ČSÚ, 2006. Výpočty Zdeněk Ševčík

2005 27,33% 8,40% 2,43% 4,77% 42,94%

Tabulky jen stvrzují a doplňují informace obsažené v mapě. 43 % Němců žije v pohraničních okresech, z čehož přes 27 % se soustředí do těch, co sousedí s Německem (pás od okresu Děčín po Klatovy, vyjma Ústí nad Labem). Přes 8 % Němců se soustředí do pohraničních okresů s Polskem, ale i zde se jedná zejména o okres Liberec, kde hraje mj. jistě roli i blízkost německého pohraničí, které sem ostatně trochu zasahuje. Třetina Němců pak žije v městských okresech, které jsou, vedle již zmíněného německého pohraničí, druhým centrem koncentrace Němců v ČR. Nejvyššího nárůstu počtu Němců se ve sledovaném období dočkaly okresy Praha (+455), Most (+159), Strakonice (+121), Děčín (+111) a Chomutov (+107). Nejvyšší relativní růst zažily právě Strakonice, kde počet Němců vzrostl 6,5krát. To už ukazuje na pravděpodobný příliv německých investic do okresu. Tento okres je také jediným, kde počet Němců přesáhl sto osob, a není ani pohraničním ani městským okresem.

Tab. č. 39 Korelační analýza počtu Němců v okresech s vybranými faktory přítomnými v okresech ČR v letech 2001-2005 korelační koeficienty / rok 2001 2002 2003 2004 počet obyvatel ve městech 0,92 0,92 0,92 0,92 volná pracovní místa 0,92 0,96 0,96 0,97 průměrné mzdy v okresu 0,53 0,56 0,58 0,57 tržby z průmyslové činnosti 0,72 0,74 0,67 dokončené byty 0,89 0,91 0,93 0,92 Zdroj: Interní materiály ŘS CPP, 2007. ČSÚ, 2006. Výpočty Zdeněk Ševčík

2005 0,91 0,94 0,57 0,67 0,93

Vybrané faktory i přesto, že vykazují ve třech případech vysokou těsnost, nehrají vzhledem k typu zaměstnání, která vykonávají, v rozmístění Němců nejspíše velkou roli.

139

Jedinou výjimkou jsou počty obyvatel ve městech, kde se projevuje atraktivita městských okresů, do kterých se soustředí kapitál a Němci zde pracují ve vedoucích pozicích u nadnárodních firem. Rozhodující roli však hraje zejména faktor lokalizace okresu v rámci ČR, kde se výrazně projevuje atraktivita pohraničních okresů ČR při hranicích s Německem. Roli zde hraje i tradice osídlení těchto oblastí německým obyvatelstvem. Zajímavým faktorem, který by stál v budoucnu za prozkoumání, je existence německých investic do okresu. Je totiž nanejvýš pravděpodobné, že ty s sebou do daného okresu přivedou i určitý počet Němců.132

Moldavci Moldavci zaujímají sedmou pozici na žebříčku nejpočetnějších skupin cizinců dle státního občanství v ČR. Občané republiky, která dosáhla oficiálně nezávislosti až roku 1991 (srov. Liščák, 1996, s. 521) se na území ČR začínají dostávat v hojnějším počtu po roce 1997 a jsou tedy v porovnaní s ostatními skupinami cizinců zde charakterizovanými poměrně novou akvizicí na imigrační scéně. Důvodem jejich emigrace byla s největší pravděpodobností ekonomická a politická krize v jejich zemi. Pro imigraci do ČR se nejspíše rozhodli díky relativní ekonomické a politické stabilitě v naší zemi a možnosti výdělku. Možná je také varianta, že je naše země jen jakousi mezizastávkou na další cestě na západ. Zatím tomuto ovšem nic nenasvědčuje. Vývoj počtu Moldavců v ČR je obtížné přirovnat k vývoji jiné skupiny cizinců. Jak už bylo řečeno, do roku 1996 včetně byl jejich počet zde zanedbatelný (314 osob). Rok nato však již bylo statisticky evidováno 2 145 Moldavců a jejich počet rostl i v dalším roce. Rok 1999 přinesl s sebou poměrně nečekaný ale také nikterak výrazný pokles jejich počtu (-203 osob). Stejně jako ostatních, dotkla se i jich změna legislativy roku 2000 (-792 osob). Od té chvíle pak jejich počet meziročně stabilně roste. Roku 2005 jich zde pobývalo 4 674.

132

Lehce se může v námi vybraných faktorech odrazit tento činitel v počtu volných pracovních míst, které by mohl příliv kapitálu pomoci vytvořit.

140

Z tohoto počtu jich mělo povolení k trvalému pobytu jen 14,5 %, což představovalo 678 osob. Tento počet je zatím velmi nízký zejména díky krátké době, po kterou Moldavci působí v naší zemi. Bude velmi zajímavé sledovat vývoj podílu trvale pobývajících v budoucnu. Účel jejich pobytu je v 63 % zaměstnání. Začíná se u nich pomalu rozvíjet i rodinná imigrace – sloučení rodiny mělo roku 2005 jako účel pobytu 16 % z nich. Dalších 8 % uvedlo jako účel podnikání a 3 % již využili možnosti usídlení. Ženy tvoří jen 37 % populace Moldavců v ČR. Mezi trvale pobývajícími je to 55 %. Věková struktura je plně v souladu s účelem jejich pobytu.

Graf č. 30 Věková struktura Moldavců v ČR (2005) 899

852

1 000

437

40-44

45-49

600

467

545

počet

počet 693

800

400 227

193

12

8

1

0

0

1

60-64

65-69

70-74

75-79

80-84

85+

68

5-9

126

85

1-4

13

55

200 0

55-59

50-54

35-39

30-34

25-29

20-24

15-19

10-14

0

věkové kategorie

Zdroj: ČSÚ, 2006. Grafické provedení Zdeněk Ševčík

Vykazuje podobné znaky jako struktura Slováků či Ukrajinců. U Moldavců je však vyšší procento 20 až 24letých (18 %), což hovoří o tom, že jejich populace zde je velmi mladá, ačkoli nedochází evidentně ke stěhování celých rodin. Rozmístění Moldavců do okresů ČR zachycuje mapa č. 11.

141

Mapa č. 11

Rozmístění Moldavců v okresech ČR (2005) Výskyt Moldavců v okresu nízký podprůměrný průměrný nadprůměrný vysoký žádný

DC CV CH

SO

TP MO

DO

LI JN SM

CL

LT LN

KV

RA TC

UL

PS PM RO

ME KD A BE PZ PY

JC

NA

NB

HK

KO

PU

KH

BN

PB

PJ

TU

MB

RK UO

CR

KT

PI

PT

CB

TA

PE

CK

Zdroj: Interní materiály ŘS CPP, 2007

Kategorie v mapě žádný nízký podprůměrný průměrný nadprůměrný vysoký

BR OP

ZR TR

OV KI

OC BK

JI JH

SU

SY

HB ST

JE

BM BI

ZN

BV

1 : 3 530 000

Interval počtu cizinců v okresu odpovídající dané kategorii 0 1až25 26-50 51-100 101-300 301-1231

PV VY

NJ

FM

PR VS

KM ZL

HO

UH

Zdeněk Ševčík

Počet okresů v tomto intervalu 2 39 15 12 8 1

Rozmístění Moldavců do okresů má určité společné rysy s rozmístěním Ukrajinců a Slováků. Je to dáno s největší pravděpodobností jejich stejnými účely pobytu.

Tab. č. 40 Procento Moldavců pobývajících v městských okresech ČR a v letech 2001-2005 okresy / rok 2001 2002 2003 2004 městské okresy 26,97% 31,09% 31,59% 30,38% Praha 20,95% 25,04% 22,91% 21,32% Zdroj: Interní materiály ŘS CPP, 2007. ČSÚ, 2006. Výpočty Zdeněk Ševčík

2005 34,66% 26,34%

142

Tab. č. 41 Procento Slováků pobývajících v pohraničních okresech ČR v letech 2001-2005 Pohraniční okresy 2001 2002 2003 2004 2005 hraničící s Německem 7,79% 8,70% 7,94% 7,76% 6,48% hraničící s Polskem 10,98% 9,60% 9,12% 8,31% 8,06% hraničící se Slovenskem 4,62% 5,80% 3,07% 3,30% 2,16% hraničící s Rakouskem 3,73% 3,26% 4,03% 4,00% 3,95% suma pohraničních 27,13% 27,36% 24,16% 23,38% 20,65% Zdroj: Interní materiály ŘS CPP, 2007. ČSÚ, 2006. Výpočty Zdeněk Ševčík

V pohraničních okresech se soustředí jen necelých 21 % Moldavců. Toto procento je v podstatě shodné s procentem u Ukrajinců. Liší se od nich však nižším zastoupením v městských okresech. Je složité u nich vymezit nějaké souvislejší regiony, pro které by byl charakteristický jejich vyšší počet. Nejdůležitějším centrem je Praha (1 231 osob). Významnější region nalezneme jihozápadně od ní. Tvoří ho okresy Příbram (199 osob) a Beroun (193 osob). V Čechách pak vyšší počet Moldavců nalezneme v Nymburce (216), Liberci (203) a Plzni (154). Na Moravě nalezneme jediný výraznější region, který je tvořen okresy Brno (222) a Brno-venkov (180 osob). Nárůst jejich počtu ve sledovaném období se soustředil zejména právě do výše zmíněných okresů. Nejvyššího nárůstu počtu dosáhla v absolutních číslech Praha (+712). Hned za ní byl v tomto směru Beroun, který je na špici tabulky růstu relativního, jelikož počet Moldavců se tam zvedl 17,5krát (+182 osob). Na dalších místech je pak Brno-venkov (+152), Brno-město (+132) a Nymburk (+131). Tato situace však spíš než s nějakou velkou koncentrací souvisí s hledáním vhodného prostoru pro realizaci účelu pobytu, kterým je výdělek.

Tab. č. 42 Korelační analýza počtu Slováků v okresech s vybranými faktory přítomnými v okresech ČR v letech 2001-2005 korelační koeficienty / rok 2001 2002 2003 2004 počet obyvatel ve městech 0,84 0,85 0,87 0,85 volná pracovní místa 0,89 0,92 0,92 0,91 průměrné mzdy v okresu 0,45 0,50 0,57 0,56 tržby z průmyslové činnosti 0,63 0,70 0,60 dokončené byty 0,83 0,86 0,87 0,85 Zdroj: Interní materiály ŘS CPP, 2007. ČSÚ, 2006. Výpočty Zdeněk Ševčík

2005 0,88 0,95 0,60 0,66 0,92

143

V souladu s účelem jejich pobytu zde je i těsná závislost na počtu volných míst v okresu. Při hledání svého místa působiště pak méně než ostatní skupiny cizinců sledují počet městského obyvatelstva v okresu. Těsná závislost je také k počtu dokončených bytů v okresu, což může souviset s možným uplatněním ve stavebnictví, popř. mohou být Moldavci, podobně jako Ukrajinci, i zdrojem rozvoje stavebnictví. Moldavci si teprve své pozice v rámci okresů budují a dá se předpokládat, že v jejich rozmístění dojde ještě ke změnám. Jejich charakteristika se celkově nejvíce podobá charakteristikám Ukrajinců a Slováků a bude zajímavé sledovat, jak se uplatní v jejich konkurenci.

Bulhaři Bulhaři jsou osmou nejčastější skupinou cizinců v ČR. Působení Bulharů v ČR má stejně jako tomu bylo u Poláků dlouhou tradici. Již v druhé polovině 19. století přišlo do českých zemí mnoho bulharských zahradníků a studentů. Velký počet Bulharů pak přišel v září 1923 po zlikvidování antifašistického povstání v Bulharsku. Po druhé světové válce, v letech 1946 a 1947, se do vylidněného pohraničí přistěhovalo 12 500 bulharských zemědělských dělníků zejména do oblastí Opavy a Znojma. V roce 1957 přišlo 4 000 stavebních dělníků, kteří se usadili v okolí Mostu a Chomutova (srov. Národnosti, 1993 s. 54-55) . Bulhary do ČR nejspíše láká vyšší životní úroveň a výdělek. Ve vývoji počtu Bulharů je nejvýraznějším momentem rok 1997, kdy se jejich počet v ČR zvýšil o 2 282 osob. Tento nárůst se kryl s příchodem první velké skupiny Moldavců. U Bulharů byl však již dalšího roku následován početním úbytkem (-625) a stejně tomu bylo i v letec následujících, kde navíc přišla již několikrát zmiňovaná změna legislativy. Ta snížila stav Bulharů o 1 012 osob. V dalších letech se počet Bulharů stabilizoval a nedoznává již významnějších změn. Roku 2005 jich zde pobývalo 4 551. Z tohoto počtu jich 51 % vlastnilo povolení k trvalému pobytu (2 337 osob). Toto číslo od roku 1996 pomalu každoročně klesá až do roku 2004. V tomto a dalším roce došlo k malým nárůstům (dohromady jen +219 osob). Početní nárůst toho roku se týkal jen dlouhodobě pobývajících a rozplynul se během dalších tří let.

144

Nejčastějším účelem pobytu Bulharů v ČR bylo roku 2005 sloučení rodiny (46 %). Následovalo zaměstnání (28 %), usídlení (10 %) a podnikání (9 %). Ženy tvoří jen 36 % populace Bulharů v ČR a stejné procento zjistíme, budeme-li brát v úvahu jen trvale pobývající, což je zajímavé a ukazuje to na možnost, že Bulhaři přicházejí na naše území sami, popř. za českými ženami. Věková struktura Bulharů odráží skutečnost, že na území ČR už pobývají dlouhou dobu. Zaznamenáme v ní dva vrcholy stran počtu osob ve věkových kategoriích.

Graf č. 31 Věková struktura Bulharů v ČR (2005) 800 630

počet

165

130

počet

204

236

5-9

60

62

1-4

12

59

116

45-49

238

158

121

200

155

427

40-44

400

364

453

518

478

600

0 85+

80-84

75-79

70-74

65-69

60-64

55-59

50-54

35-39

30-34

25-29

20-24

15-19

10-14

0

věkoví kategorie Zdroj: ČSÚ, 2006. Grafické provedení Zdeněk Ševčík

První vrchol počtu zaznamenáváme u 30 až 34letých. Poté počty s věkem klesají a k nárůstu dochází opět u osob nad 70 let, kteří tvoří 12 % populace Bulharů v ČR, což nemá u ostatních zde sledovaných skupin cizinců obdoby, a Bulhaři jsou tak jasně nejstarší skupinou cizinců v ČR. Pohled na rozmístění Bulharů do okresů nám přináší mapa č. 12.

145

Mapa č. 12

Rozmístění Bulharů v okresech ČR (2005) Výskyt Bulharů v okresu nízký podprůměrný průměrný nadprůměrný vysoký

DC CV CH

SO

TP MO

KV

DO

LI JN SM

CL

LT LN RA

TC

UL

PS PM RO

ME KD A BE PZ PY

TU

JC

NA

NB

HK

KO

PU

KH

BN

PB

PJ

MB

RK UO

CR

ST

PI

PT

CB

TA

PE

ZR JI

JH

TR

CK

ZN

Zdroj: Interní materiály ŘS CPP, 2007

Kategorie v mapě nízký podprůměrný průměrný nadprůměrný vysoký

SU

BR OP

SY

HB KT

JE

OV KI

OC BK BM BI BV

1 : 3 530 000

Interval počtu cizinců v okresu odpovídající dané kategorii 2až25 26-50 51-100 101-300 301-1625

PV VY

NJ PR

FM

VS

KM ZL

HO

UH

Zdeněk Ševčík

Počet okresů v tomto intervalu 38 20 9 9 1

Rozmístění Bulharů také nese známky shodné s rozmístěním Ukrajinců a Slováků a tedy i Moldavců. Vidíme, že historická inercie neplatí v okresech Opava a Znojmo, ale v Mostě určitou roli hrát může.

Tab. č. 43 Procento Bulharů pobývajících v městských okresech ČR a v letech 2001-2005 okresy / rok 2001 2002 2003 2004 městské okresy 42,94% 43,99% 43,50% 44,61% Praha 32,60% 33,80% 32,93% 34,07% Zdroj: Interní materiály ŘS CPP, 2007. ČSÚ, 2006. Výpočty Zdeněk Ševčík

2005 46,06% 35,71%

146

Tab. č. 44 Procento Bulharů pobývajících v pohraničních okresech ČR v letech 2001-2005 Pohraniční okresy 2001 2002 2003 2004 hraničící s Německem 13,66% 12,48% 11,66% 10,61% hraničící s Polskem 10,34% 10,55% 11,04% 10,81% hraničící se Slovenskem 2,57% 2,31% 2,26% 1,92% hraničící s Rakouskem 1,89% 1,84% 2,28% 3,64% suma pohraničních 28,46% 27,18% 27,25% 26,98% Zdroj: Interní materiály ŘS CPP, 2007. ČSÚ, 2006. Výpočty Zdeněk Ševčík

2005 10,33% 9,96% 1,74% 4,03% 26,06%

Bulhaři se dokonce ještě o málo více soustředí do městských okresů než tomu bylo u Ukrajinců. I v Praze dosahují o jedno procento vyššího výsledku. Praha je také s 1 625 Bulhary jasně na první příčce mezi okresy v tomto ohledu. Následují okresy Ostravaměsto a Brno-město s 208 resp. 207 Bulhary. Tyto tři okresy jsou tedy nejvýznamnějšími centry. Další okresy s vyšším počtem Bulharů se soustředí ve středních Čechách (Kladno, Praha-východ, Benešov), severních Čechách (Liberec, Jičín) a osamoceně pak Most na severozápadě a Český Krumlov v jižních Čechách. Nejvyššího absolutního růstu ve sledovaném období dosáhla Praha (+228). Relativně se toto týká Českého Krumlova, kde růst byl oproti původnímu počtu pětinásobný (+96 osob).

Tab. č. 45 Korelační analýza počtu Bulharů v okresech s vybranými faktory přítomnými v okresech ČR v letech 2001-2005 korelační koeficienty / rok 2001 2002 2003 2004 počet obyvatel ve městech 0,95 0,95 0,95 0,95 volná pracovní místa 0,92 0,96 0,96 0,97 průměrné mzdy v okresu 0,56 0,58 0,59 0,59 tržby z průmyslové činnosti 0,75 0,76 0,71 dokončené byty 0,89 0,91 0,92 0,91 Zdroj: Interní materiály ŘS CPP, 2007. ČSÚ, 2006. Výpočty Zdeněk Ševčík

2005 0,95 0,96 0,59 0,71 0,94

Při svém rozmístění do okresů respektují Bulhaři podobně jako Ukrajinci či Slováci zejména volná pracovní místa, počet městského obyvatelstva v okresu a počet dokončených bytů. Relativně vysoké závislosti dosahují na tržbách s průmyslové činnosti. To může být dáno zejména tím, že oni sami byli v minulosti strůjci těchto tržeb, takže podobně jako u Slováků je tomu nejspíš tak, že tržby následovali je a ne naopak.

147

Lze shrnout, že Bulhaři se koncentrují zejména do okresů s velkými městy a tedy velkým počtem městského obyvatelstva. Co se týče koncentrace v okresu Most, je možná návaznost na tradici pobytu v této oblasti.

Američani Američani jsou devátou nejčastější skupinou cizinců v ČR. Ve větším počtu se na našem území objevují až v 90. letech 20. století. Charakteristická je pro ně vysoká kvalifikace, často působí jako učitelé. (srov. Čermáková, 2002). Roku 1994 jich bylo evidováno na našem území 3 490 a největší navýšení svého počtu dosáhli hned následujícího roku (+925 osob). V dalších letech byl pro ně charakterický každoroční malý úbytek Tato situace vyvrcholila roku 2000, kdy stejně jako ostatní cizinci byli postiženi změnou legislativy (-563 osob). V dalších třech letech se střídaly nízké úbytky s přírůstky (v letech 2002, 2004 a 2005), které byly vždy vyšší, takže jejich počet v ČR pozvolna roste. Roku 2005 zde pobývalo 3 952 Američanů. Trvale jich u nás toho roku pobývalo přes polovinu, přesněji 52 % (2 051 osob). Toto procento je již od roku 1997 stabilní. K úbytkům u něj docházelo jen v letech 2001 až 2003, toho roku jejich počet čítal 1 403 osob, což představovalo 43 % jejich celkového počtu. Celých 49 % jich zde pobývalo roku 2005 za účelem sloučení rodiny, 23 % za účelem zaměstnání. Vysoké procento u nich jsou krajané s volným právem k usídlení (9 %). Usídlení po potřebném čase nepřetržitého pobytu uvedlo 6 %. Podnikání bylo účelem pobytu jen 2 % Američanů. Žen bylo v jejich populaci v ČR jen 38 % a překvapivě ještě menší procento zjistíme, zaměříme-li se jen na trvale pobývající (33 %). To může znamenat, že Američani si často berou za manželky české ženy. Věkovou strukturou se velmi mírně blíží Rusům.

148

Graf č. 32 Věková struktura Američanů v ČR (2005)

500

263

50-54

55-59

211

281

138 87

77

70-74

75-79

80-84

39

90

10-14

45-49

103

8 5-9

88

100

114

200

288

300 151

počet

372

311

373

400

počet

455

503

600

0 85+

65-69

60-64

40-44

35-39

30-34

25-29

20-24

15-19

1-4

0

věkové kategorie Zdroj: ČSÚ, 2006. Grafické zpracování Zdeněk Ševčík

Vysoký je počet Američanů 20 let – 13 % se jich nacházelo ve věkové skupině 15 až 24 let. V souvislosti s tímto je překvapivé, že studium jako účel pobytu jich mělo roku 2005 jen 0,5 %. Další početnější věkové skupiny, tvořící druhý vrchol jejich věkové pyramidy, najdeme u starších 35 let. Ve věku 35 až 44 let se nacházelo přes 24 % Američanů v ČR. Rozmístění Američanů do okresů ČR je zachyceno v mapě č. 13.

149

Mapa č. 13

Rozmístění Američanů v okresech ČR (2005) Výskyt Američanů v okresu

CV CH

SO

TP MO

DO

PS PM RO

DC

ME KD A BE PZ PY

MB

TU JC

NA

NB

HK

KO

PU

KH

BN

PB

PJ

nízký podprůměrný průměrný nadprůměrný vysoký

LI JN SM

CL

LT

LN

KV

RA TC

UL

RK UO

CR

KT

PI

PT

TA

CB CK

nízký podprůměrný průměrný nadprůměrný vysoký

ZR JI TR ZN

Zdroj: Interní materiály ŘS CPP

Kategorie v mapě

PE JH

SU

BR OP

SY

HB ST

JE

OV KI

OC BK BM BI BV

1 : 3 530 000

Interval počtu cizinců v okresu odpovídající dané kategorii 1až25 26-50 51-100 101-300 301-2373

PV VY

NJ PR

FM

VS

KM ZL

HO

UH

Zdeněk Ševčík

Počet okresů v tomto intervalu 59 10 5 2 1

Již na první pohled je patrné, že Američani jsou koncentrováni zejména do městských okresů a co se týče Prahy ještě do jejího okolí. Koncentrace v Olomouci je také dána přítomností velkého města.

Tab. č. 46 Procento Američanů pobývajících v městských okresech ČR a v letech 2001-2005 okresy / rok 2001 2002 2003 2004 městské okresy 66,65% 67,97% 66,73% 61,23% Praha 60,03% 61,63% 59,96% 53,76% Zdroj: Interní materiály ŘS CPP, 2007. ČSÚ, 2006. Výpočty Zdeněk Ševčík

2005 67,26% 60,05%

150

Tab. č. 47 Procento Američanů pobývajících v pohraničních okresech ČR v letech 2001-2005 Pohraniční okresy 2001 2002 2003 2004 hraničící s Německem 3,86% 3,99% 4,14% 3,97% hraničící s Polskem 4,60% 3,99% 4,14% 4,07% hraničící se Slovenskem 3,09% 2,84% 2,73% 2,80% hraničící s Rakouskem 2,50% 2,28% 2,27% 1,85% suma pohraničních 14,05% 13,09% 13,27% 12,69% Zdroj: Interní materiály ŘS CPP, 2007. ČSÚ, 2006. Výpočty Zdeněk Ševčík

2005 3,64% 4,21% 2,87% 1,87% 12,60%

Tabulka č. 46 jen stvrzuje a dokresluje, co bylo řečeno. V městských okresech pobývalo roku 2005 přes 67 % Američanů evidovaných v ČR. Samotná Praha jich přitom hostila celých 60 % (2 373 osob). Je zřejmé, že lokalizace okresu nehraje větší roli, protože i v pohraničí se soustředí zejména do okresů s velkými městy (Liberec, České Budějovice, Zlín, Frýdek Místek). Budeme-li sledovat vývoj jejich počtu v rámci okresů, zjistíme, že nejvyšší přírůstky zaznamenaly právě výše zmíněné okresy, ve kterých se nachází nejvyšší počty Američanů. Jediný vyšší přírůstek byl však zaznamenán v Praze (+476). Další jsou už jen málo významné – druhé v pořadí je Brno s + 45 sledovanými osobami.

Tab. č. 48 Korelační analýza počtu Američanů v okresech s vybranými faktory přítomnými v okresech ČR v letech 2001-2005 korelační koeficienty / rok 2001 2002 2003 2004 počet obyvatel ve městech 0,93 0,93 0,93 0,93 volná pracovní místa 0,94 0,97 0,98 0,98 průměrné mzdy v okresu 0,50 0,54 0,55 0,55 tržby z průmyslové činnosti 0,72 0,74 0,68 dokončené byty 0,91 0,93 0,94 0,94 Zdroj: Interní materiály ŘS CPP, 2007. ČSÚ, 2006. Výpočty Zdeněk Ševčík

2005 0,93 0,97 0,54 0,68 0,96

151

Zjištěné koeficienty nejsou překvapením. V budoucnu by bylo zajímavé sledovat, stejně jako u Němců, rozmístění Američanů v závislosti na výši zahraničních investic plynoucích do okresu z jejich země. Američani se soustředí zejména do Prahy, přičemž i v dalších případech vyhledávají okresy s přítomností velkého města. Roli nejspíše hraje koncentrace různých ekonomických aktivit do těchto měst.

Číňani Číňani jsou co do počtu desátí v pořadí sledovaných cizinců v ČR dle jejich státního občanství. Počátky jejich působení na českém území spadají už před druhou světovou válku. V 50. letech se většina ze zde pobývajících Číňanů vydala dále na západ. Před rokem 1989 jich tak žilo v ČR jen velmi málo, převážně ženy, které se provdaly za české muže. Po roce 1989 k nám Číňani přicházeli zejména z nespokojenosti se strnulým životem v Číně i kvůli získání zkušeností. Jejich častým cílem bylo založit zde firmu. Moore upozorňuje, že by bylo mylné se domnívat, že důvody jejich migrace byly jen ekonomické. (srov. Moore, s. 14-16) Na konci roku 1994 jich zde pobývalo 2 907 a do roku 1999 se jejich počet zvýšil o 1 421 osob. Roku 2000 zaznamenali úbytek (-777 osob) a tento trend pokračoval až do roku 2004, kdy došlo k navýšení jejich počtu o 390 osob. Roku 2005, kdy došlo k dalšímu mírnému nárůstu, jich zde pobývalo 3 580. Z tohoto počtu jich 41 % mělo na území trvalý pobyt (1 471 osob). Je nutné upozornit na to, že ještě roku 2002 zde trvale pobývalo jen 375 Číňanů! Od té doby se jejich počet zvyšuje meziročně řádově o čtyři stovky. Z toho by se dalo usuzovat, že Číňani mají zájem o pobyt v ČR i do budoucna.

152

Roku 2003133 jich zde pobývalo celých 60 % za účelem společníka v právnické osobě. Většina cizinců pobývající zde za tímto účelem se však po změně legislativy (viz výše) přesunula pod hlavičku „zaměstnaných“. Zaměstnání měla tehdy jako účel pobytu jen 3 % Číňanů, dá se předpokládat tedy nárůst tohoto procenta blížící se 60 %. Sloučení rodiny uvedlo jako účel 22 % a usídlení 10 % Číňanů. Jen 3 % uvedla podnikání. Za zmínku stojí 1,5 % Číňanů pobývajících zde za účelem studia. Ženy tvoří 43 % jejich populace v ČR. U trvale pobývajících je to 46 %. Věková struktura nese určité společné znaky s Vietnamci a Rusy.

Graf č. 33 Věková struktura Číňanů v ČR (2003) 470

470

467

500

počet 400

4

1

0

70-74

75-79

80-84

85+

65-69

9

25

60-64

44

39

22

počet

15-19

115

133

10-14

97

127

151

187

200 100

314

287

300

0 55-59

50-54

45-49

40-44

35-39

30-34

25-29

20-24

5-9

1-4

0

věkové kategorie

Zdroj: ČSÚ, 2006. Grafické zpracování Zdeněk Ševčík

Děti do 14ti let tvoří celých 17 % populace Číňanů, což je víc než tomu bylo u Rusů. Vyšší procento zaznamenali už jen Vietnamci. Vše tedy hovoří pro to, že se na našem území rodí již nová generace Číňanů. Možné je i to, že sem přicházejí celé rodiny i s dětmi. Rozmístění Číňanů do okresů ČR sleduje mapa č. 14.

133

Pro občany Číny nejsou zveřejněna data za rok 2005 a za rok 2004 data zcela chybí, proto zde pracujeme s daty za rok 2003. Totéž platí pro jejich věkovou strukturu.

153

Mapa č. 14

Rozmístění Číňanů v okresech ČR (2005) Výskyt Číňanů v okresu nízký podprůměrný průměrný nadprůměrný vysoký

DC CV CH

SO

TP MO

RA

DO

LI JN SM

CL

LT LN

KV

TC

UL

PS

ME KD A

PM RO

BE PZ PY

PJ

PB

MB

TU

JC

NA

NB

HK

KO

PU

KH

BN

RK UO

CR

KT

PI

PT

CB

TA

PE

CK

žádný nízký podprůměrný průměrný nadprůměrný vysoký

TR ZN

Zdroj: Interní materiály ŘS CPP, 2007

Kategorie v mapě

ZR JI

JH

JE SU

BR OP

SY

HB ST

žádný

OV KI

OC BK BM BI BV

1 : 3 530 000

Interval počtu cizinců v okresu odpovídající dané kategorii 0 1až25 26-50 51-100 101-300 301-2581

PV VY

NJ PR

FM

VS

KM ZL

HO

UH

Zdeněk Ševčík

Počet okresů v tomto intervalu 14 51 7 3 1 1

Z mapy je velmi dobře patrné, že se opakuje stejná situace jako u Američanů. I Číňani se soustředí zejména do městských okresů ČR, přičemž nejvíce je jich v Praze. To dokazuje i tabulka č. 49. Tab. č. 49 Procento Číňanů pobývajících v městských okresech ČR a v letech 2001-2005 okresy / rok 2001 2002 2003 2004 městské okresy 73,32% 70,31% 74,43% 75,27% Praha 69,45% 66,05% 69,68% 69,63% Zdroj: Interní materiály ŘS CPP, 2007. ČSÚ, 2006. Výpočty Zdeněk Ševčík

2005 77,91% 72,09%

154

Tab. č. 50 Procento Číňanů pobývajících v pohraničních okresech ČR v letech 2001-2005 Pohraniční okresy 2001 2002 2003 2004 hraničící s Německem 4,84% 4,51% 4,39% 5,14% hraničící s Polskem 1,34% 1,38% 1,55% 1,71% hraničící se Slovenskem 0,66% 0,70% 0,61% 0,56% hraničící s Rakouskem 0,62% 0,86% 0,94% 0,69% suma pohraničních 7,46% 7,45% 7,49% 8,10% Zdroj: Interní materiály ŘS CPP, 2007. ČSÚ, 2006. Výpočty Zdeněk Ševčík

2005 5,22% 1,69% 0,32% 0,78% 8,02%

78 % Číňanů se soustředí do městských okresů ČR. Jen do Prahy je to celých 72 % (2 581 osob). Druhý okres v pořadí Ostrava-město hostí jen 102 osob s čínským občanstvím, což jen dokresluje obrovskou koncentraci Číňanů do jednoho místa. Za zmínku snad stojí jen to, že v okresech hraničících s Německem je vyšší koncentrace Číňanů právě tam, kde je nižší počet Vietnamců (okresy Most a Ústí nad Labem). Jediný zaznamenání hodný nárůst jejich počtu v období let 2001-2005 se udál také v Praze (+283 osob). Pro pořádek doplňme ještě tabulku č. 50, která ukazuje těsnost závislosti rozmístění Číňanů na vybraných faktorech.

Tab. č. 51 Korelační analýza počtu Číňanů v okresech s vybranými faktory přítomnými v okresech ČR v letech 2001-2005 korelační koeficienty / rok 2001 2002 2003 2004 počet obyvatel ve městech 0,90 0,92 0,92 0,92 volná pracovní místa 0,94 0,96 0,98 0,98 průměrné mzdy v okresu 0,59 0,57 0,57 0,56 tržby z průmyslové činnosti 0,82 0,73 0,68 dokončené byty 0,90 0,93 0,93 0,93 Zdroj: Interní materiály ŘS CPP, 2007. ČSÚ, 2006. Výpočty Zdeněk Ševčík

2005 0,93 0,96 0,55 0,69 0,94

Vidíme, že hodnoty jsou blízké těm, které byly zjištěny u Američanů. U Číňanů tedy vystupuje jako rozhodující faktor jejich rozmístění, stejně jako tomu bylo u Američanů, velikost měst v okresu, přičemž atraktivita stoupá s velikostí města.

155

9.1 Vyhodnocení charakteristik skupin cizinců dle jejich státního občanství Výše charakterizované skupiny cizinců rozdělené podle jejich státního občanství vykazují mezi sebou v mnoha bodech společné znaky a v mnoha bodech se vzájemně významně liší. Zde si všimneme nejzásadnějších tendencí a pokusíme se o jakousi syntézu a zhodnocení předchozího textu. Vývoj počtu sledovaných cizinců i v závislosti na typu jejich pobytu byl již zhodnocen v rámci sedmé kapitoly, zde tedy již tuto charakteristiku budeme využívat při nacházení společných znaků a hodnocení ostatních zkoumaných charakteristik a zmíníme jen krátce o typech pobytu, u kterých můžeme konstatovat, že: - Nejvyšší procento (přes 60 %) trvalých pobytů vykazují Poláci a Vietnamci. Přes polovinu se dostali roku 2005 Němci, těsně se to povedlo i Američanům a Bulharům. Vyjma Američanů jsou to tedy zejména občané těch zemí, u nichž je delší tradice pobytu na území ČR. - Nejvyšší podíl dlouhodobých pobytů a pobytů na víza nad 90 dní nalezneme u Moldavců a Ukrajinců (u obou nad 80 %).

Co se týče účelů pobytu, lze konstatovat toto: - Zaměstnání je hlavním účelem pobytu pro 4, resp. počítáme-li Číňany, tak 5 z 10 skupin cizinců. Mimo již jmenované Číňany se jedná o Ukrajince, Slováky, Rusy a Moldavce. Krom Rusů je tento účel pobytu zjištěn vždy u alespoň poloviny všech sledovaných cizinců těchto občanství. - Podnikání na živnostenský list je výrazněji zastoupeno u Vietnamců, Ukrajinců, Moldavců a Bulharů. U Vietnamců je to dáno celkovým stylem obživy. U ostatních nejspíše nerovnými podmínkami stran možnosti zaměstnání oproti cizincům ze zemí EU (viz k tématu už výše). - Sloučení rodiny figuruje jako hlavní účel u Poláků (jako u jediných přesahuje 50 % hranici), Bulharů, Vietnamců, Američanů a Němců. Jsou to tedy titíž, kteří mají již dlouhou tradici působení na území ČR. Dá se tedy soudit, že velkou roli zde dosud hraje zázemí vytvořené v letech předcházejících roku 1989. Slováci v této skupině nefigurují i díky nadstandardním podmínkám stran imigrace na naše území po celou sledovanou dobu,

156

což jim umožňovalo pravidelně se vracet k rodině domů. Roli zde hrála samozřejmě také blízkost Slovenska a ČR. - Usídlení (povolení k trvalému pobytu bez dalších podmínek po vydržení na území po stanovenou dobu) hraje větší roli (přesahuje 10 % hranici) zejména u Vietnamců, Němců, Slováků a Poláků. Opět jsou to tedy ti, kteří patřili již v minulosti k tradičním přistěhovalcům. - Studium bylo výrazněji zastoupeným účelem pobytu u Američanů. V menší míře pak i u Rusů a Slováků.

Co se týče poměru mužů a žen, konstatujeme, že: - Jen u Rusů představují ženy více než polovinu jejich populace v ČR. Téměř polovinu tvoří ženy u Poláků. - Z trvale pobývajících tvoří ženy výrazně více než polovinu u Poláků a Ukrajinců. U těchto se dá předpokládat, že důvodem jsou nejspíše i častější sňatky s Čechy. Je zde také možnost fingovaných sňatků, za účelem získání trvalého pobytu. Toto je pravděpodobnější u Ukrajinců, kde jinak převažují dlouhodobě pobývající a nejsou náznaky, že by se do ČR stěhovaly ve velkém celé rodiny. Přes polovinu se v tomto ohledu dostávají opět Rusové a také Moldavci, přesně polovinu tvoří ženy v případě trvale pobývajících občanů Slovenska.

Co se týče věkové struktury sledovaných skupin cizinců, můžeme konstatovat toto: - Nejvyšší procento dětské složky do 14 let najdeme u Vietnamců a Číňanů. Svou roli zde jistě hraje i vzdálenost obou zemí od ČR. Lze zde hovořit s největší pravděpodobností o častějším stěhování rodin. Poměrně vysoké procento pak nalezneme u Rusů a Američanů. U těch nejspíše platí, jen v menší míře, totéž co u předešlých dvou skupin. - Nejvyšší podíl složky obyvatelstva nad 65 let mají Bulhaři, Němci a Američané (všichni nad 10 %). - Vezmeme-li složku populace nad 50 let, u které lze jen málo předpokládat, že půjde ve větší míře o nové ekonomické přistěhovalce, zjistíme, že nejvíce je tato zastoupena u Němců a Poláků, až se ztrátou 10 % se objevují Bulhaři a Američané. Zde lze předpokládat, že jde ve velké míře o osoby, které zde pobývaly již před rokem 1989. Za

157

povšimnutí stojí to, že zde nefiguruje ani jedna z pěti skupin cizinců, pro které bylo nejčastějším účelem pobytu zaměstnání. Většinou (zde s výjimkou Číňanů a Rusů) jim není vlastní ani vysoké procento dětské složky do 14 let. - Ukrajinci, Slováci a Moldavci nefigurují ani v jedné z výše jmenovaných skupin. Není pro ně tedy charakteristické ani vyšší procento dětské složky, ani osob starších 65 potažmo 50 let. Jsou zde tedy zastoupeni zejména osobami ve věku, kdy lze předpokládat nejvyšší míru ekonomické aktivity. Nejčastěji jde o osoby ve věku 20 až 34 let. Na základě tohoto u nich lze předpokládat fungování teorie nové ekonomie migrace. - K zajímavé situaci dochází u Bulharů, kde sledujeme v rámci počtů osob ve věkových kategoriích dva vrcholy. Větší vrcholí kategorií 30 až 34letých a druhý menší kategorií 70 až 74letých. To vypovídá o tom, že u nás v podstatě pobývají dvě rozdílné generace Bulharů, kdy ta první se z části mohla narodit již na našem území a ponechat si občanství rodičů a zčásti (nejspíše větší) přijít na území až po roce 1989.

Co se týče rozmístění sledovaných cizinců do okresů ČR, zjišťujeme, že: - do městských okresů ČR se soustředí zejména Číňané, Američané a Rusové (všichni více jak 50 % z jejich celkového počtu). Nad 41 %134 se v tomto směru dostávají i Bulhaři a Ukrajinci. Mezi jmenovanými není ani jeden státní příslušník země sousedící s ČR. - do pohraničních okresů se soustředí nejvíce Poláci. S odstupem pak Vietnamci a Němci. 31 %, které jsou zároveň procentem všech sledovaných cizinců v ČR pobývajících v pohraničních okresech, dosáhli Slováci. - Do pohraničních okresů s Německem se nejvíce soustředí Vietnamci, u kterých je toto dáno jejich obchodními zájmy. Až s odstupem za nimi jsou v tomto směru samotní Němci. Nad 14 % se dostali v tomto směru ještě Poláci, u kterých zpravidla hraje roli blízkost pohraničí s jejich zemí, a Rusové (hlavně okres Karlovy Vary). - Do pohraničních okresů s Polskem se soustředí v nejvyšší míře právě Poláci. 10 % překonávají také Slováci, kteří jsou zde také částečně ovlivněni i blízkostí hranic

134

41 % se do městských okresů všichni sledovaní cizinci v ČR. I dále budeme porovnávat s tímto procentem, tedy s procentem, které v dané oblasti odpovídá celkové populaci cizinců.

158

s jejich zemí. Hranice 10 % dosáhli Bulhaři, kteří zde mohou pobývat i v návaznosti na dosidlování pohraničí po odsunutých Němcích. - Do pohraničních okresů se Slovenskem se ve větší míře soustředí Slováci, u kterých však upadá zájem o tuto oblast. 3 % překračují Poláci, kde hraje roli blízkost jejich hranice. Oblast ztrácí na atraktivitě a to i díky probíhající restrukturalizaci průmyslové výroby a s ní spojené zvýšené nezaměstnanosti. - Do pohraničních okresů s Rakouskem se v míře přesahující 3 % jejich celkového počtu soustředí Němci (blízkost německých hranic a možná i kulturní spřízněnost s Rakouskem), Bulhaři, Moldavci a Vietnamci (hraniční přechod Dolní Dvořiště v okresu Český Krumlov a možnosti obchodu s ním spojené). - Lze konstatovat, že z cizinců ze zemí, které hraničí s ČR, respektují v rozmístění do okresů ČR tento fakt zejména Poláci. Totéž platí v menší míře i o Němcích. Slováci se sice do pohraničních okresů s jejich zemí soustředí více než ostatní cizinci, není to ale rozhodující faktor jejich rozmístění. - Zajímavá je situace u Moldavců, kteří se jako jediní nevešli ani do jedné skupiny cizinců, pro které je typická větší koncentrace do městských okresů, ani do té, pro kterou platí totéž ve vztahu k okresům pohraničním. Toto může být dáno tím, že ze skupiny cizinců top 10 začali přicházet na naše území až jako poslední a snaží se nalézt okresy, ve kterých ještě není uspokojena poptávka po levné pracovní síle. Z toho důvodu si vybírají ve větší míře jiné okresy, než ostatní skupiny cizinců. Je tedy pravděpodobné, že lze nalézt vztahy i mezi vývojem počtu sledovaných cizinců v ČR a jejich rozmístěním na území. Faktory zkoumané pomocí korelační analýzy135: - Co se týče ostatních zkoumaných faktorů, potvrdila se u většiny zkoumaných skupin cizinců závislost na počtu obyvatel ve městech daného okresu, na volných pracovních místech a počtu dokončených bytů v okresu.136

135

Statistická data zachycující situaci v okresech ČR roku 2005 stran zde testovaných faktorů je k nahlédnutí v příloze (tab. č 51) 136 Otázkou je například u počtu dokončených bytů nakolik je rozmístění cizinců do okresu závislé právě na tomto faktoru, či je to jen shoda okolností a v těch samých okresech vystupuje ještě jiný faktor, který se nepodařilo zachytit.

159

- Naopak u žádné skupiny cizinců se neobjevila těsná závislost na průměrných mzdách v okresu. Tržby z průmyslové činnosti, které měly posloužit jako faktor vyjadřující průmyslovou vyspělost okresu se objevily jako významnější u Slováků a v menší míře pak u Bulharů a Ukrajinců. Je však možné, zejména vzhledem ke složení této trojice, že průmyslová síla regionu nemusela být důvodem atraktivity okresů pro cizince, ale cizinci, tím že poskytli pracovní sílu, byli zdrojem průmyslové síly okresu. - Ve dvou případech se neprokázala těsnost ani jednoho z vybraných faktorů. Bylo to u Vietnamců a Poláků. Tento výsledek je dán tím, že jejich rozmístění je závislé na specifických faktorech. U Poláků vystupuje jako rozhodující faktor jejich rozmístění lokalizace okresu do pohraničí s jejich zemí. Roli zde tedy hraje tradice. U Vietnamců zase hraje rozhodující roli jejich obchodní aktivita, kterou soustředí do pohraničí, kde očekávají vyšší výdělky díky movitým turistům ze západu atp. Faktorem, který ovlivňuje jejich rozmístění je i existence většího hraničního přechodu v místě.

Pro dokreslení situace stran prostorového rozmístění sledovaných cizinců do okresů ČR připojujeme graf č. 34, který znázorňuje koncentrací skupin cizinců dle jejich státního občanství v rámci ČR na úrovni okresů.

160

Graf č. 34 Koncentrace vybraných skupin sledovaných cizinců do okresů ČR (2005) 100%

kumulované relativní četnosti sledovaných cizinců v okresech ČR

Ukrajinci 90%

Slováci

80%

Vietnamci Poláci

70% 60%

Rusové Němci Moldavci Bulhaři

50%

Američani Číňani

40%

rovnoměrné rozmístění

30% 20% 10% 0%

1 4 7 10 13 16 19 22 25 28 31 34 37 40 43 46 49 52 55 58 61 64 67 70 73 76 okresy

Zdroj: Interní materiály ŘS CPP, 2007. Grafické zpracování Zdeněk Ševčík

Vidíme, že nejvíce se územně koncentrují Číňané, Američané a Rusové, což je dáno jejich velkým počtem v městských okresech ČR. Naopak nejméně jsou koncentrovaní na území ČR Slováci, Němci, Ukrajinci a Moldavci. V příloze pak najdeme tabulku č. 52 která vystihuje korelační koeficienty mezi rozmístěním jednotlivých zde zkoumaných skupin cizinců do okresů. Ta jen potvrzuje a shrnuje, na co bylo poukázáno již výše. Nejvíce se sobě blíží rozmístění Rusů, Američanů a Číňanů (koncentrace do městských okresů, zejména do Prahy). Druhou skupinu s těsnou závislostí co se týče jejich rozmístění tvoří Ukrajinci, Slováci a Bulhaři. Zcela se pak odlišují od ostatních Poláci a Vietnamci, a to i mezi sebou navzájem.

161

10. Didaktická transformace Pohyb je jevem přirozeným. V podstatě vše, co je živé se pohybuje. Migrace je formou pohybu. Platí pro ni tedy totéž. I o některých živočišných druzích říkáme přímo, že migrují (tažní ptáci odlétávající před zimou do teplých krajin apod.). I lidé migrují, historie člověka je v podstatě historií migrací. Až se vznikem státních útvarů a s vytyčením jejich hranic dostal tento jev novou příchuť. Lidé se od těch dob rozlišují na obyvatelstvo domácí a cizince. Někdy tito cizinci vypadají jako „my“, jindy na první pohled poznáme, že se jedná o člověka, který „není zdejší“, popř. že přinejmenším jeho rodiče nepocházejí z těchto končin. Tito lidé to nemívají lehké. Ocitají se v cizím, neznámém prostředí, které se k nim ne vždy chová přátelsky. Zde se dostáváme k jednomu ze zásadních problémů současného světa, relativně časté nesnášenlivosti mezi lidmi různých ras, etnik, kultur. Je důležité si uvědomit, že nelze říci, že jedna rasa, národ, kultura je lepší než druhá, i když zejména v případě kultury jde o věc velmi subjektivní. Například Sartori tvrdí, že všechny kultury stejnou hodnotu nemají a argumentuje tím, že „je-li vše hodnotné, pak nic není skutečně hodnotné; hodnota sama ztrácí jakoukoli hodnotu… Pro každého z nás má něco určitou hodnotu, protože něco jiného ji nemá.“ (Sartori, s. 50) Ze subjektivního pohledu se Sartorim souhlasím. Když se zamyslíme, tak ne vše pro nás má stejnou hodnotu. A hodnotu či význam jedné věci, jevu či skutečnosti dává to, že druhá věc pro nás tuto hodnotu nemá. Každý má ale jiný žebříček hodnot, a to platí i o lidech v rámci jedné kultury. Nelze proto nadřazovat na základě mého subjektivního pocitu mou kulturu a mé hodnoty nad kulturu a hodnoty někoho druhého. Je to věc názoru, který můžu (dokonce bych za jistých okolností měl) sdělovat ale ne agresivně prosazovat a hlásat na úkor druhých. Mělo by se toto řešit diskuzí v duchu spolupráce, neboť různé kultury se navzájem mohou velmi obohatit. Koneckonců právě styk rozdílných kultur je jedním z motorů společenského vývoje. Základem pro jakoukoli diskuzi jsou však vzdělaní lidé, kteří něco o dané problematice vědí. Jen ti jsou schopni opravdu argumentovat a ne jen hlásat.137

I z nyní řečeného vyplývá, že migrace a problematika pobytu cizinců na území není záležitostí jednoho vědního oboru. Pohled mnoha oborů je na tuto problematiku zcela nutným předpokladem. Jen tak můžeme pochopit, co všechno stojí na pozadí toho, že se člověk rozhodne za určitých okolností k dlouhodobější změně svého místa pobytu, přičemž 137

Myslím, že žák 9. ročníku ZŠ by si tuto diskuzi měl přinejmenším vyzkoušet. Prostor bych hledal zejména v hodinách občanské výchovy. Vhodná chvíle však může nastat i v hodinách zeměpisu či dějepisu.

162

překročí hranice státního útvaru, kterého je občanem, a co vše obnáší pobyt v cizí zemí, jakými pravidly se řídí, co rozhoduje o jeho délce atp. Otázek spojených s tímto jevem je spousta, relevantních odpovědí zatím nemnoho. Jelikož studium migračních pohybů a osob, které jsou důsledkem těchto pohybů, tedy cizinců, jejichž podstatnou část můžeme nazývat imigranty, vyžaduje multioborový přístup, nemůže probíhat ani seznamování s těmito jevy na poli jednoho školního předmětu. V jakých předmětech lze tedy otevřít tuto problematiku? Dříve než odpovíme na tuto otázku, položme si ještě jinou, která s výše nastolenou souvisí: kdy začít děti seznamovat s touto problematikou? Zde je třeba vycházet z praxe a jejích potřeb, či lépe řečeno, s potřeb našich dětí, žáků. Už dnes není žádnou zvláštností, když školní třídu na základní škole navštěvuje i potomek imigrantů138. I já jsem se s tímto setkal při svých učitelských praxích. Není to nikterak překvapivé, podíváme-li se na počty dětí např. u Vietnamců pobývajících v ČR. Lze dokonce očekávat, a opět je možno tento jev už i zaznamenat, že poroste i počet dětí, které se přistěhovalcům narodí již na území ČR. Budeme se tedy moci setkat s malým Vietnamcem, Rusem či třeba Číňanem již v mateřské školce. Tyto děti se často budou od většiny odlišovat svým vzhledem. To může, a při zvídavosti dětí tomu tak zajisté bude, vyvolat otázky u „českých dětí“ typu: „Proč ten chlapeček vedle mě má jinou barvu než já?“ apod. A zde dle mého názoru stojí odpověď na otázku v úvodu tohoto odstavce. Děti by se měly začít seznamovat s problematikou cizinců a jevů s nimi spojených jakmile si všimnou, že něco takového jako „cizinci“ existuje, a jakmile se o ně začnou určitým způsobem zajímat. Myslím, že z dítěte, které již od počátku dostává srozumitelné odpovědi na své otázky a je seznamováno i s dalšími fakty, které je schopno ve svém věku pochopit (zde si samozřejmě nenalháváme, že pětileté dítě pochopí problematiku cirkulačních migrací), nebude mít ani v dospělosti problémy přijmout fakt, že cizinci jsou a budou trvalou součástí obyvatelstva naší země a že nejsou horší (obecně vzato) než my (tedy většinová populace).

138

Zde již můžeme užít i výrazu imigrant, neboť u cizinců, kteří do ČR přicestují i se svými dětmi, lze přepokládat, že jejich pobyt na území bude trvalejšího rázu.

163

A čeho bychom měli dosáhnout tím, že děti seznámíme s touto problematikou? To samozřejmě závisí na jejich věku. Obecně by však toto seznamování mělo probíhat v duchu toho, aby si děti uvědomily, že: - to, že je někdo cizincem neznamená, že je horší než já, a totéž platí i o hodnotách, které tento cizinec uznává. On je jiný než já (stejně tak jako se koneckonců více či méně lišíme všichni), je to však také člověk jako já a nic mě neopravňuje k tomu, abych se nad něj vyvyšoval apod. - migrace je přirozeným jevem, který je člověku vlastní.139 Žáci by měli na určitém stupni školy přijmout fakt (či se nad ním alespoň zamyslet), že i oni s určitou pravděpodobností, která v dnešním světě není nikterak malá, budou účastníky migračních pohybů a budou tedy jednou „cizincem“. - migrační pohyby mají pro cílovou zemi jak negativní, tak pozitivní důsledky. Existují cizinci nepřizpůsobivý, kteří nechtějí dodržovat pravidla společnosti, ve které aktuálně žijí. Můžeme v mnoha případech tvrdit, že někteří cizinci berou práci „domácímu obyvatelstvu“. Když se budeme snažit, najdeme na pobytu cizinců v jakékoli zemi mnoho negativ, z nichž mnohé ovšem plynou jen ze strachu z neznámého. Na druhou stranu bychom měli vnímat i pozitiva. Příchozí cizinci mohou nahradit odborníky, kteří z dané země (a zde nemusí jít o ČR) odešli za lepšími výdělky jinam, a jejichž ztráta by pro danou společnost byla citelná. Mohou do určité míry vyvážit klesající porodnost a stárnutí obyvatelstva dané populace. Přinášejí s sebou něco nového, nový pohled na věc, novou kulturu, nové hodnoty, které mohou naši společnost obohatit (to ovšem záleží na přístupu obou zainteresovaných skupin). - migrační pohyby probíhají po celém světě a v dnešní globalizované společnosti s jejími moderními dopravními a komunikačními prostředky není problém přemisťovat se během relativně krátké doby na velmi vzdálená místa. Můžeme počítat s tím, že v naší republice se budeme setkávat s větším počtem exotičtějších návštěvníků než tomu bylo doposud. Tyto možnosti samozřejmě platí i pro nás a naše cesty, které se mohou změnit kdykoli v dlouhodobý pobyt na daném místě.

139

Když jsme u přirozenosti, tak v podstatě naproti svobodnému pohybu, který migrace vlastně představuje, stojí překážky (státní hranice), které tomuto jevu brání (ačkoli tomu tak vždy nebylo) a ty jsou tím, co je tady nepřirozené.

164

Nyní se dostáváme se k odpovědi na otázku v jakých předmětech a jak bychom mohli (měli) žáky seznamovat se zde řešenou problematikou. Nabízí se zejména spolupráce tří předmětů: zeměpisu, občanské výchovy (výchovy k občanství) a dějepisu. Díky zeměpisu zjistíme, jak jsou na tom ve vztahu k migraci různé regiony světa. Umožní nám, abychom nahlédli, co je charakteristické pro regiony zdrojové a co pro regiony cílové. Jaký vliv na migrační pohyby mohou mít různé složky krajinné sféry od přírodních po socioekonomické. Naznačí nám vztah naší vlasti k migračním pohybům i vývoj počtu cizinců na území ČR v posledních letech. Samozřejmě není čas na to, aby se téma migrace řešilo samostatně při probírání všech výše naznačených tématických celků. Mělo by to být ovšem jakési téma průřezové, které by mělo být ve vztahu k daným celkům zmíněno. Občanská výchova, či podle RVP ZV výchova k občanství, by pak měla zaštítit humanitní stránku věci. Zásadními tématy ve vztahu k naší problematice by měly být: vztahy mezi lidmi a v rámci nich témata rasismus, nacionalismus, xenofobie, ale i téma hodnot, hodnotového žebříčku, kultury a odlišnosti jednotlivých kultur. Samozřejmě i ve vztahu k evropským integracím, kde narazíme na svobodu pohybu občanů EU. Prostor si téma migrace najde i v učivu o globalizaci. Dějepis, jak už bylo řečeno je v podstatě prošpikován různými pohyby lidí, neboť ty skutečně spoluutvářely chod dějin člověka na Zemi, stačí se nad tím jen zamyslet a uvědomit si tento fakt. Migrace stály na samotném počátku vývoje lidstva a ovlivňují jeho vývoj dodnes. Jejich důsledkem je i existence různých ras, zejména smíšené rasy by bez migračních pohybů neexistovaly vůbec. V historii najdeme několik opravdu výrazných migrací: stěhování národů, objevení a osidlování Nového světa, různé války či přírodní katastrofy. Vedle těchto tří předmětů se téma cizinců a migrací, byť z jiného úhlu, dotýká i výuka jazyků. Je to ale nezbytná součást celého systému zajímajícího se o cizince a migrace. Bez znalosti jazyků totiž budeme v praxi jen těžko naplňovat to, co jsme si výše vytyčili jako cíle. Migrační pohyby a jejich důsledky jsou tedy velmi úzce spjaty s výukou jazyků a mohou být i vhodnou motivací právě pro jazykovou výuku. Ideální díky povaze naší problematiky mohou být pro její zhodnocení, či pro zhodnocení jejích dílčích aspektů průřezová témata, jak je nabízí Rámcový vzdělávací

165

program pro základní vzdělávání. Zde se jedná zejména o celky multikulturní výchova, výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech, ale i osobnostní a sociální výchova a výchova demokratického občana. Podívejme se však ještě blíže na to, co všechno a kdy se dá v rámci zde řešené problematiky probrat v hodinách zeměpisu. Již zde se dá ale navázat na to, co žáci vědí z prvního stupně, kde by se měli dovědět mj. o tom, že existují různé rasy lidí a i z běžného života by měli vědět, že tito lidé se pohybují i po naší zemi a dokonce tu i žijí. To by mělo (mohlo) navodit otázku, jak se to stalo, že jsou tu. Otázka pohybu lidí, který by se již dal pro žáky na konci 1. stupně ZŠ označit přesným termínem „migrace“, by tedy mohla být již otevřena před ukončením 5. ročníku ZŠ. V 6. ročníku ZŠ by při probírání složek fyzickogeografické sféry mohlo být téma migrace otevřeno například v souvislosti s šířením pouští, kdy se lidé stahují z míst tímto procesem postižených. Dalším vhodným tématem by mohlo být globální oteplování ve vztahu ke stoupající hladině světového oceánu. Co by totiž bylo důsledkem zaplavení níže položených oblastí jako je např. Nizozemí? I tato otázka může padnout při výuce daného tématu. V 7. ročníku, kde se probírá zeměpis světadílů a oceánů, tedy regionální geografie, se dá téma migrace a jejích důsledků zmínit u jednotlivých nejvýraznějších příkladů, jako je například migrace z Mexika do USA, zmínit by se měly i výrazné migrační pohyby v Evropě (pohyby východ -> západ i s příkladem Ukrajina -> ČR apod., na čemž se dá stavět v dalším ročníku). Dají se také probrat důvody, které vedou k migraci, tedy k emigraci a imigraci (zde by se již tyto dva pojmy měly při vysvětlování objevit a měly by být stručně popsány). V 8. ročníku pak již dříve probrané aplikujeme na situaci v České republice. Vhodným tématickým celkem je obyvatelstvo ČR. V učebnici Zeměpis České republiky pro základní školy a nižší ročníky osmiletých gymnázií (Mištera a kol. 1996) se při probírání obyvatelstva ČR slovo cizinec či imigrant vůbec nevyskytuje a tato skupina obyvatel zde tedy není vůbec probrána. Omluvou, ovšem jen částečnou, může být autorům jen rok vydání a tedy období, ve kterém učebnice vznikala, i když jak již víme, nebyl počet cizinců v ČR zanedbatelný již roku 1994, kdy dosahoval počtu přes 100 tisíc osob.

166

Zde by již bylo vhodné pracovat s pojmy imigrace, emigrace, migrace, vnitřní migrace, zahraniční migrace, nelegální migrace, migrant, cizinec. Bylo by jistě na místě vysvětlit rozdíl mezi příslušníkem národnostní menšiny (národností) a cizincem potažmo imigrantem (státní občanství). Popis vývoje by bylo vhodné začít situací po 2. světové válce, kdy byl odsunut z pohraničí velký počet Němců a pohraničí bylo nutné dosídlit, což vedlo nutně k dalším migračním pohybům. Zmíněn by měl být rok 1968, který vedl k emigraci velkého počtu obyvatelstva do zahraničí. Dalším zlomem, který by měl být jistě zmíněn je rok 1989 a změny s ním spojené + jejich vliv na vývoj migračních pohybů vzhledem k našemu území. Dále pak musí být zmíněn vstup do EU a aktuální situace – alespoň rámcový počet cizinců evidovaných v ČR a jejich nejčastější státní občanství. 9. ročník by měl pak být z hlediska našeho tématu jakousi syntézou v rámci velkého tématického celku společenské a hospodářské prostředí. Poučný je opět náhled do učebnice. S touto jsem se setkal i s jako učební pomůckou na své učitelské praxi. Jde o učebnici Společenské a hospodářské složky krajiny (Mirvald, Štulc, 1997). Zde je půl stránky věnováno tématu stěhování obyvatelstva. V celém tomto textu se ani jednou nevyskytnou slova cizinec, migrant či migrace. Je tu alespoň rozlišeno vnitřní a zahraniční stěhování. Mnohem lepší zkušenost nabízí učebnice Člověk na Zemi (Bičík, Řezníčková, 1992). Tato je sice určena 1. ročníkům gymnázií, ovšem rozhodně je použitelná i v 9. ročníku ZŠ. Zde již zmiňují vliv migrace na populační přírůstek či úbytek určitého území. Je zde stručná charakteristika Evropy z hlediska vývoje migračních pohybů vně i uvnitř ní. Jsou zde zmíněny války jako příčina migrací i aktuální důvody vedoucí lidi k emigraci.

Zde již by bylo vhodné rozvinou diskuzi na téma migrace a cizinci. Úvodem k ní by mohla být otázka typu: Jaká je vaše představa a možnosti emigrace (a imigrace) kohokoli kamkoli? (srov. Bičík, 1992, s. 40). Práce by mohla probíhat ve skupinách, z nichž každé by byl přidělen jeden kontinent. Tento kontinent by pak žáci posoudili jako celek, jde-li spíše o emigrační či imigrační a posléze by se pokusili naznačit, jak asi by probíhaly migrace v rámci tohoto kontinentu a proč zrovna tak. Při tomto úkolu by byli žáci pracovat v podstatě se všemi znalostmi, které nabyly v předchozích letech studia, protože důvody migrací mohou být jak přírodní (fyzické), tak socioekonomické povahy. Výsledkem by mohlo být vypracování projektu na dané téma.

167

Problematika imigrací na území ČR a s tím spojený pobyt cizinců zde je v dnešní době velmi aktuální. Rostoucí počet cizinců v naší zemí je aktuálním trendem, který se v blízkém budoucnu nejspíše zásadně nezmění. Je třeba, aby byli žíci na tuto realitu připraveni.

168

11. Závěr Základní závěry hodnotící vývoj počtu sledovaných cizinců v ČR, jejich rozmístění i základní charakteristiky jejich populací jsou již obsaženy v příslušných hodnotících podkapitolách (kapitoly 7.4 a 9.1). Zde se ještě pokusme tyto závěry v bodech zobecnit. - Území ČR se po roce 1989 setkalo poprvé od konce druhé světové války se spontánní imigrací na její území. Nynější proces však lze jen těžko srovnávat s podobnými v minulosti, např. s dosidlováním pohraničí po odsunu Němců, neboť se zcela změnily podmínky, za kterých imigrační pohyby probíhají. - Poté co se roku 1992 nastartovala vlna ekonomické imigrace, probíhal vývoj podobně jako v zemích západní Evropy, které prošly tímto procesem po druhé světové válce. Na restriktivní zásahy státu reagovali již zde pobývající cizinci tím, že přiváděli na území své příbuzné. Stát nemá moc nástrojů, jak zabránit slučování rodin. Začal růst podíl trvale pobývajících cizinců. Růst jejich podílu lze očekávat i do budoucna. - Počet cizinců v ČR je ovlivňován změnami legislativy (restrikce má ale většinou jen krátkodobý vliv) a vývojem ekonomiky v zemi. Důležitý je také vývoj ve zdrojové zemi migrace. - Významným momentem byl vstup ČR do EU, čímž se naše země stala atraktivnější nejen pro občany zemí EU. - Téměř jednu třetinu sledovaných cizinců roku 2005 tvořili Ukrajinci. V období let 1994 až 2005 zaznamenali také největší početní přírůstek. V obou směrech se za nimi umístili Slováci následovaní Vietnamci. - Nejvýznamnější novou skupinou cizinců na území ČR jsou Moldavci. - Početní růst lze očekávat u čtyř skupin výše jmenovaných a dále u Rusů, Němců a nejspíše i Číňanů. - Struktura cizinců v ČR podle jejich státního občanství je do velké míry ovlivněna vztahy daných zemí s ČR v období před rokem 1989, vliv hraje tradice pobytu na území ČR. To platí v různé míře v podstatě pro všechny skupiny cizinců z top 10, zejména pro Ukrajince, Slováky, Vietnamce, Poláky, Bulhary, ale i Rusy a Němce. - Vliv má i kulturní blízkost, což platí zejména pro slovanské národy zde pobývající. - Významným činitelem je blízkost geografická.

169

- Geografická blízkost ovlivňuje i rozmístění cizinců na území ČR, které se mnohdy výrazně liší v závislosti na jejich státním občanství. Vliv geografické blízkosti se v tomto bodě projevuje zejména u cizinců pocházejících ze sousedních zemích. Nejsilněji u Poláků, méně u Němců. U Slováků je tento faktor také patrný, ale působí proti němu schopnost Slováků asimilovat s většinovou společností, jelikož nejsou mnohdy bráni jako cizinci. Velký vliv na jejich svobodnější působení na území ČR má silné kulturní příbuzenství, díky němuž nejsou odkázáni na migrační sítě, v důsledku čehož se na území tolik nekoncentrují. Vliv mělo i jejich výsadní postavení stran volného přístupu na náš trh práce. - Rozmístění cizinců je dále ovlivňováno sídelní strukturou okresu, kde se sledovaní cizinci v podstatné míře koncentrovali do městských okresů a okresů s velkým počtem městského obyvatelstva. Roli hraje ekonomická síla těchto okresů ale také jejich internacionalita, což se týká zejména Prahy. Do těchto okresů se v největší míře soustředí Číňani, Američani a Rusi. - Prokázala se závislost mezi rozmístěním cizinců do okresů a počtem volných pracovních míst i počtem dokončených bytů v okresu, v menší míře i na tržbách z průmyslové výroby okresu. Naopak se neprokázala závislost na průměrné výši mezd v okresu. - Lze najít i souvislosti mezi rozmístěním do okresů a vývojem počtu dané skupiny cizinců. Například u Moldavců, jejichž působení na území ČR má z top 10 nejkratší dobu trvání, a kteří se situují často do jiných okresů, než je tomu u Ukrajinců či Slováků, ačkoli účel jejich pobytu je stejný.

- Co se týče základních charakteristik cizinců podle státního občanství, lze nalézt mezi jednotlivými společné znaky. - Ukrajinci, Slováci a Moldavci pobývají na území více jak v polovině případů za účelem zaměstnání. Tomu je přizpůsobena i jejich věková struktura, kde převažuje ekonomicky aktivní složka ve věku 20 až 34 let. A převažují u nich výrazně dlouhodobé pobyty, i když u Slováků po vstupu ČR do EU podíl trvale pobývajících rychle roste. - U Vietnamců, Číňanů, Rusů a Američanů zjišťujeme vyšší procento dětské složky do 14 let. Pro všechny je společná také velká geografická vzdálenost jejich země od ČR,

170

což má za následek, že se stěhují častěji celé rodiny. Napovídá tomu i vyšší procento žen v jejich populaci v ČR, které se vyjma Američanů pohybuje nad 40 % a u Rusů přesahuje polovinu počtu. Zejména u Vietnamců ale i Američanů zjišťujeme také vysoké procento trvale pobývajících. U zbylých dvou skupin lze očekávat růst tohoto procenta. - Nejčastějším účelem pobytu v ČR u Vietnamců, Poláků, Němců, Bulharů a Američanů je sloučení rodiny. Pro všechny, krom Američanů, je společná i dlouhá tradice působení na území ČR. Je tedy zřejmé, že využívají existujících migračních sítí a vybudovaného zázemí. U všech také zjistíme více jak 50 % podíl trvale pobývajících v ČR.

Jak už bylo několikrát řečeno, počet cizinců v ČR roste a není důvod se domnívat, že tomu bude v blízké budoucnosti jinak. Postupně se stávají součástí naší společnosti a ačkoli jejich podíl na ní zatím nepřesahuje ani tři procenta, je nutné se o tuto problematiku zajímat. Tématu migračních pohybů lidí a jejich důsledkům – tedy v první řadě přítomnosti cizinců na území, by se měl věnovat dostatečný prostor ve výuce nejen na základních školách. Plyne to již jen z praktické potřeby žáků, aby si uvědomili, že migrace lidí je věcí přirozenou a to, že v ČR máme cizince, není nic zvláštního. A jelikož se s nimi budeme běžně setkávat čím dál častěji, je nutné, abychom o nich něco věděli a byli na tato setkání připraveni, a to i po jazykové stránce.

Téma vývoje počtu cizinců i jejich rozmístění na území ČR má zásadní význam z hlediska

státu,

organizací

zabývající

se

lidskými

právy,

zaměstnavatelů,

zaměstnanců a občanů vůbec. Z hlediska státu, jestliže ten chce aktivně zasahovat do procesu imigrací, je vývoj počtu cizinců jednotlivých státních občanství třeba znát, aby byl schopen předvídat, prognózovat budoucnost, mohl nalézt společné prvky s vývojem v jiných zemích a využít postupů, které byly použity, či se z nich poučit, odhalit a neopakovat chyby. Zmíněné organizace by měly být schopny na základě znalostí o daném etniku zajistit jeho integraci do společnosti. K tomu je nutné znát i regiony, do kterých se v ČR dané etnikum koncentruje.

171

Z hlediska zaměstnavatelů, firem je také dobré znát oblasti, ze kterých k nám cizinci přichází a o jaký typ přistěhovalců se jedná. Ekonomičtí imigranti jsou znakem toho, že v dané lokalitě existuje větší počet pracovní síly, která hledá zaměstnání. To by mohlo být popudem k rozšíření výrobních aktivit a investování do dané oblasti. Z hlediska firem je důležitá i distribuce cizinců do okresů, kde je jejich pracovní síla potřebná. Zde je na místě spolupráce s úřady práce a státem. Pobyt cizinců předpokládá i zvýšenou potřebu určitých služeb z jejich strany ohledně poradenství, překladatelství a podobně. Se zvyšujícím se počtem dětské složky cizinců bude třeba zajistit jejich vzdělání v rodném jazyce a výuku češtiny, která bude pro ně cizím jazykem. Bude-li uzákoněna potřeba zkoušky z českého jazyka pro získání povolení k trvalému pobytu, bude třeba najít školitele pro tuto činnost. Pobyt cizinců na území tedy vytváří pracovní příležitosti i pro domácí obyvatelstvo. V neposlední řadě pak lze využít přítomnost cizinců v okrese jako faktor ekonomické síly a růst daného okresu, neboť lze předpokládat, že cizinci se budou soustředit aktuálně právě do okresů, kde bude probíhat rozvoj a bude potřeba jejich pracovní síly.

Závěrem lze, myslím konstatovat, že cíle, které jsme si na začátku vytyčili se podařilo naplnit a podařila se prokázat i smysluplnost této práce.

172

RESUMÉ Předkládaná práce popisuje a hodnotí pobyt statisticky sledované skupiny cizinců na území České republiky. V rámci tohoto se soustředí na vývoj jejich počtu v letech 1994 až 2005, a to i v závislosti na typu pobytu a státním občanství cizinců. To vše srovnává s vývojem, kterým prošly země západní Evropy v druhé polovině 20. století, a nachází znaky, které jsou shodné s vývojem situace v ČR. Nalézá také faktory, které vývoj počtu cizinců ovlivňují. S tímto hodnotí i zahraniční migraci cizinců na území republiky. Zhodnocení rozmístění cizinců v okresech ČR je doplněno o nalezení faktorů, které toto ovlivňují. Podařilo se také najít, popsat a zdůvodnit rozdíly, které existují mezi rozmístěním cizinců různého státního občanství. Na druhou stranu se ale také podařilo najít znaky společné několika těmto skupinám cizinců stran jejich rozmístění do okresů. Stejně tak se shodné i rozdílné znaky podařilo najít v rámci dalších charakteristik, kterými jsme popisovali nejpočetnější skupiny cizinců dle jejich státního občanství na území ČR. Celou problematiku se podařilo také převést do podoby, v jaké by mohla být vyučována na základních školách.

SUMMARY Submitted dissertation describes and evaluates foreigners´ stay in Czech Republic. It is concerned with a progress of foreigners´ number through the years 1994 to 2005 in accordance with a type of their stay in Czech Republic and their nationality. These data are compared with a western Europe development during the second part of 20th century. Dissertation explores and describes characteristics similar to Czech Republic situation. It explores factors influencing the progress of a foreigners´ number and evaluates an abroad foreigners´ migration on the Czech Republic area. Evaluation of foreigners´ lay-out is completed by the possible causes factors. Research found, described and gave reasons of lay-out differences between various nationality foreigners. On the other side it founds similar signs in foreigners´ lay-out too. Whole problem is converted into the form in which it could be teached at primary schools.

173

SEZNAM PŘÍLOH Přílohy umístěné v rámci textu (dle pořadí výskytu v textu) Grafy 2,3: Srovnání hlavních účelů pobytu v letech 2000 a 2005 Graf č. 4: Vývoj podílu jednotlivých typů pobytu sledovaných cizinců (1994-2005) Graf č. 5: Vývoj počtu ekonomicky aktivních cizinců dle způsobu vykonávání ekonomické aktivity Graf č. 6: Vývoj počtu cizinců zaměstnaných v ČR (top 10 dle státního občanství, 19952005) Graf č. 7: Vývoj počtu cizinců podnikajících v ČR (top 10 dle státního občanství, 19952005) Graf č. 8: ČR: Zahraniční migrace 1985-2005 Graf č. 9: ČR: Srovnání vývoje salda a obratu zahraniční migrace s vývojem počtu cizinců v závislosti na typu pobytu (1985-2005) Graf č. 10: Vývoj počtu sledovaných cizinců v ČR podle státního občanství v letech 1994 až 2005 (top 10 + ostatní) Graf č.11: Vývoj dlouhodobě pobývajících cizinců dle občanství v ČR (top 10 let 19942005) Graf č. 12: Vývoj trvale pobývajících cizinců dle občanství v ČR (top 10 let 1994-2005) Graf č. 13: Podíl na obratu zahraniční migrace ČR roku 2005 (státy s podílem nad 1%) Tab. č. 8: Srovnání let 2004 a 2005 z hlediska počtu cizinců a typu jejich pobytu Grafy č. 14 a 15: Počet a podíl sledovaných cizinců 5 nejčastějších státních občanství (1994 + 2005) Graf č. 16: Počet sledovaných cizinců i dle typu jejich pobytu v ČR roku 2005 (top 10) Graf č. 17: Sledovaní cizinci (top 10) dle státního občanství a pohlaví (2005) Graf č. 18: Strom života sledovaných cizinců v ČR (2005) Graf č. 19: Vývoj prostorové koncentrace sledovaných cizinců v letech 1996-2005 a srovnání tohoto stavu s prostorovou koncentrací populace ČR roku 2005 Mapa č. 1: Rozmístění sledovaných cizinců v okresech ČR Graf č. 20: Počet sledovaných cizinců v okresech ČR roku 2005 (top 10) Mapa č. 2: Vývoj počtu sledovaných cizinců v okresech ČR (1996 až 2005)

174

Tab. č. 9: Vývoj počtu sledovaných cizinců v okresech ČR v obdobích mezi roky 19962005 Graf č. 21: Porovnání koncentrace sledovaných cizinců v okresech ČR v závislosti na typu jejich pobytu v letech 2001 a 2005 Mapa č. 3: Podíl trvale pobývajících cizinců v okresech ČR (2005) Graf č. 22: Počet trvale pobývajících cizinců v okresech ČR roku 2005 (top 10) Tab. č. 11: Vývoj počtu trvale pobývajících cizinců v okresech ČR (2001-2005) Mapa č. 4: Podíl dlouhodobě pobývajících cizinců v okresech ČR (2005) Graf č. 23: Počet dlouhodobě pobývajících cizinců v okresech ČR v roce 2005 (top 10) Tab. č. 12: Vývoj počtu dlouhodobě pobývajících cizinců v okresech ČR (2001-2005) Tab. č. 13: Procento cizinců pobývajících v pohraničních okresech v letech 2001-2005 Tab. č. 14: Procento sledovaných cizinců pobývajících v městských okresech v letech 2001-2005 Tab. č. 15: Korelační analýza počtu cizinců v okresech s vybranými faktory přítomnými v okresech pro roky 2001-2005 Tab. č. 16: Procento trvale pobývajících cizinců v pohraničních okresech ČR v letech 20012005 Tab. č. 17: Procento dlouhodobě pobývajících cizinců v pohraničních okresech ČR v letech 2001-2005 Tab. č. 18: Procento trvale pobývajících cizinců v městských okresech v letech 2001-2005 Tab. č. 19: Procento dlouhodobě pobývajících cizinců v městských okresech v letech 20012005 Tab. č. 20: Korelační analýza trvale pobývajících cizinců v okresech s vybranými faktory přítomnými v okresech v letech 2001-2005 Tab. č. 21: Korelační analýza dlouhodobě pobývajících cizinců v okresech s vybranými faktory přítomnými v okresech v letech 2001-2005 Graf č. 24: Věková struktura Ukrajinců v ČR Mapa č. 5: Rozmístění Ukrajinců v okresech ČR (2005) Tab. č. 22: Procento Ukrajinců pobývajících v městských okresech ČR a v letech 20012005

175

Tab. č. 23: Procento Ukrajinců pobývajících v pohraničních okresech ČR v letech 20012005 Tab. č. 24: Korelační analýza počtu Ukrajinců v okresech s vybranými faktory přítomnými v okresech v letech 2001-2005 Graf č. 25: Věková struktura Slováků v ČR Mapa č. 6: Rozmístění Slováků v okresech ČR (2005) Tab. č. 25: Procento Slováků pobývajících v městských okresech ČR a v letech 2001-2005 Tab. č. 26: Procento Slováků pobývajících v pohraničních okresech ČR v letech 2001-2005 Tab. č. 27: Korelační analýza počtu Slováků v okresech s vybranými faktory přítomnými v okresech ČR v letech 2001-2005 Graf č. 26: Věková struktura Vietnamců v ČR (2005) Mapa č. 7: Rozmístěné Vietnamců v okresech ČR (2005) Tab. č. 28: Procento Vietnamců pobývajících v městských okresech ČR a v letech 20012005 Tab. č. 29: Procento Vietnamců pobývajících v pohraničních okresech ČR v letech 20012005 Tab. č. 30: Korelační analýza počtu Vietnamců v okresech s vybranými faktory přítomnými v okresech ČR v letech 2001-2005 Graf č. 27: Věková struktura Poláků v ČR (2005) Mapa č. 8: Rozmístění Poláků v okresech ČR (2005) Tab. č. 31: Procento Poláků pobývajících v městských okresech ČR a v letech 2001-2005 Tab. č. 32: Procento Poláků pobývajících v pohraničních okresech ČR v letech 2001-2005 Tab. č. 33: Korelační analýza počtu Poláků v okresech s vybranými faktory přítomnými v okresech ČR v letech 2001-2005 Graf č 28: Věková struktura Rusů v ČR (2005) Mapa č. 9: Rozmístění Rusů v okresech ČR Tab. č. 34: Procento Rusů pobývajících v městských okresech ČR a v letech 2001-2005 Tab. č. 35: Procento Rusů pobývajících v pohraničních okresech ČR v letech 2001-2005 Tab. č. 36: Korelační analýza počtu Rusů v okresech s vybranými faktory přítomnými v okresech ČR v letech 2001-2005 Graf č. 29: Věková struktura Němců v ČR (2005)

176

Mapa č. 10: Rozmístění Němců v okresech ČR (2005) Tab. č. 37: Procento Němců pobývajících v městských okresech ČR a v letech 2001-2005 Tab. č. 38: Procento Němců pobývajících v pohraničních okresech ČR v letech 2001-2005 Tab. č. 39: Korelační analýza počtu Němců v okresech s vybranými faktory přítomnými v okresech ČR v letech 2001-2005 Graf č. 30: Věková struktura Moldavců v ČR (2005) Mapa č. 11: Rozmístění Moldavců v okresech ČR (2005) Tab. č. 40: Procento Moldavců pobývajících v městských okresech ČR a v letech 20012005 Tab. č. 41: Procento Moldavců pobývajících v pohraničních okresech ČR v letech 20012005 Tab. č. 42: Korelační analýza počtu Moldavců v okresech s vybranými faktory přítomnými v okresech ČR v letech 2001-2005 Graf č. 31: Věková struktura Bulharů v ČR (2005) Mapa č. 12: Rozmístění Bulharů v okresech ČR (2005) Tab. č. 43: Procento Bulharů pobývajících v městských okresech ČR a v letech 2001-2005 Tab. č. 44: Procento Bulharů pobývajících v pohraničních okresech ČR v letech 2001-2005 Tab. č. 45: Korelační analýza počtu Bulharů v okresech s vybranými faktory přítomnými v okresech ČR v letech 2001-2005 Graf č. 32: Věková struktura Američanů v ČR (2005) Mapa č. 13: Rozmístění Američanů v okresech ČR (2005) Tab. č. 46: Procento Američanů pobývajících v městských okresech ČR a v letech 20012005 Tab. č. 47: Procento Američanů pobývajících v pohraničních okresech ČR v letech 20012005 Tab. č. 48: Korelační analýza počtu Američanů v okresech s vybranými faktory přítomnými v okresech ČR v letech 2001-2005 Graf č. 33: Věková struktura Číňanů v ČR (2005) Mapa č. 14: Rozmístění Číňanů v okresech ČR (2005) Tab. č. 49: Procento Číňanů pobývajících v městských okresech ČR a v letech 2001-2005 Tab. č. 50: Procento Číňanů pobývajících v pohraničních okresech ČR v letech 2001-2005

177

Tab. č. 51: Korelační analýza počtu Číňanů v okresech s vybranými faktory přítomnými v okresech ČR v letech 2001-2005 Graf č. 34: Koncentrace vybraných skupin sledovaných cizinců do okresů ČR (2005)

Seznam příloh umístěných v příloze Tab. č. 1: Porovnání rozdílů migračních sald a přírůstků počtu dlouhodobě pobývajících cizinců v ČR v letech 1996 až 2005 Tab. č. 2: Přehled migračních teorií Tab. č. 3: Zahraniční stěhování na území ČR v letech 1950 až 2005 Graf č. 1: ČR: Srovnání migračních pohybů (1950-1989) Tab. č. 4: Vývoj účelů pobytu dle mezinárodní klasifikace v letech 2000 až 2005 Tab. č. 5: Vývoj počtu sledovaných cizinců v ČR i s ohledem na typ pobytu (1985-2005) Graf č. 10a: Vývoj počtu sledovaných cizinců v ČR - doplněk ke grafu č. 10 Tab. č. 6: Vývoj počtu sledovaných cizinců v ČR (1994 – 2005) Tab. č. 7: Zahraniční stěhování cizinců dle státního občanství v letech 2001-2005 Tab. č. 10: Vývoj počtu sledovaných cizinců v okresech ČR v letech 1996-2005 Tab. č. 51: Faktory testované pomocí korelační analýzy a jejich hodnoty v okresech ČR v roce 2005 Tab. č. 52: Korelační koeficienty míry těsnosti závislosti mezi rozmístěním jednotlivých skupin cizinců roku 2005 dle jejich státního občanství

178

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK

ČR:

Česká republika

ČSR:

Československá republika

ČSÚ:

Český statistický úřad

EAO:

Ekonomicky aktivní obyvatelstvo

EHP:

Evropský hospodářský prostor

EU:

Evropská unie

EUROSTAT: Statistický úřad Evropské unie HDP:

Hrubý domácí produkt

MPSV ČR

Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky

MV ČR:

Ministerstvo vnitra České republiky

OECD:

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (Organization for

Ekonomic Cooperation and Development) OKEČ:

Odvětvová klasifikace ekonomických činností

OSN:

Organizace spojených národů

RVHP:

Rada vzájemné hospodářské pomoci

RVP ZV:

Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání

ŘS CPP:

Ředitelství cizinecké a pohraniční policie

SR:

Slovenská republika

SVE:

Státy střední a východní Evropy

Top 10:

Prvních deset v žebříčku dle sledované veličiny (zde prvních deset skupin

cizinců dle státního občanství seřazených dle počtu jejich statisticky zachycených příslušníků) USA:

Spojené státy americké (United states of America)

179

SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ LITERATURA BADE, K. J. Evropa v pohybu: evropské migrace dvou staletí. 1. vyd. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2005. ISBN 8071065595. 499 stran. BARŠOVÁ, A. - BARŠA, P. Přistěhovalectví a liberální stát. Imigrační a integrační politiky v USA, západní Evropě a Česku. 1. vyd. Brno : Mezinárodně politologický ústav, MU v Brně, 2005. ISBN 8021038756. 312 stran. BIČÍK, I. – ŘEZNÍČKOVÁ, D. Člověk na zemi. Zeměpis pro první rok studia na gymnáziu. 2. upravené vydání. Praha: Fortuna, 1992. ISBN 80-85298-88-0. 80 stran BUDILOVÁ, L. – HIRT T. a kol. Policista v multikulturním prostředí. Informační manuál pro policii České republiky. 1. vydání Praha : MVČR a Člověk v tísni (program Varianty), 2005. 103 stran. DRBOHLAV, D. Mezinárodní migrace v České republice v kontextu evropských integračních procesů. In HAMPL, Martin, aj. Regionální vývoj: Specifika české transformace, evropská integrace a obecná teorie. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, 2001. 328 stran. HÄUFLER, V. Ekonomická geografie Československa. 2. vyd. Praha: Academia, 1984. 639 stran. Kapesní atlas světa Marco Polo. 2. aktualizované vydání. Ostfildern: nakladatelství HB Verlag, 2005. 255 stran + rejstříky. LIŠČÁK, V. - FOJTÍK, P. Státy a území světa. 1. vyd. Praha: Libri, 1996. ISBN 8085983079. 935 stran. MASSEY, D. S. et al. Worlds in motion: Understanding international migration at the end of the millenium. Oxford: Clarendon Press, 2005. ISBN 0199282765. 362 stran. MATOUŠKOVÁ, A. - ČERVENÝ, P. Cvičení ze statistických a grafických metod pro geografy. 2. vyd. Plzeň: Západočeská univerzita, 2003. ISBN 8070826355. 95 stran. MIRVALD, S. – ŠTULC, M. Společenské a hospodářské složky krajiny. Zeměpis pro 8. a 9. ročník základní školy a nižší ročníky víceletých gymnázií. 1. revidované vydání. Praha: Fortuna, 1997. ISBN 80-7168-417-1. 152 stran

180

MIŠTERA, L. - BAŠOVSKÝ, O. - DEMEK, J. Geografie Československé socialistické republiky. 1. vydání. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1985. 385 stran. MIŠTERA, L. – WAHLA, A. – MAŠKOVÁ, D. Zeměpis České republiky pro základní školy a nižší ročníky osmiletých gymnázií. 1. vydání. Praha: Prospektum, 1996. ISBN 80-85431-93-9. 88 stran. MULLEROVÁ, P. Vietnam. Praha: Libri, 2004. 127 stran. Národnosti v české republice (základní informace). Praha: Informační a poradenské středisko pro místní kulturu (IPOS), 1993. 63 stran. NIESSEN, J. Rozmanitost a soudržnost: nové úkoly v oblasti integrace imigrantů a menšin. 1. vyd. Strasbourg: Rada Evropy, 2000. ISBN 9287143455. 115 stran. OKÓLSKI, M. et al. In-depth studies on migration in central and eastern Europe. New York: United Nations, 1998. 229 stran. PAVLÍK, Z. a kol. Základy demografie. 1. vyd. Praha: nakladatelství ČAV: 1986. 736 stran. PAVLÍK, Z. - KALIBOVÁ, K. Mnohojazyčný demografický slovník. Český svazek. 2. vyd. Praha: Česká demografická společnost, 2005. ISBN 8023948644. 184 stran. ROLNÝ, I. - LACINA, L. Globalizace, etika, ekonomika. Boskovice: Nakladatelství František Šalé – Albert, 2001. ISBN 807326000X. 256 stran. ROUBÍČEK, V. Úvod do demografie. 1. vyd. Praha: CODEX, 1997. ISBN 3132009331. 352 stran. SALT, J. Migration and Population Change in Europe. New York: United Nations Institut for Disarmament Research, 1993. 86 stran. SARTORI. G. Pluralismus, multikulturalismus a přistěhovalci. 1. vydání v českém jazyce. Praha: Dokořán, 2005. ISBN: 80-7363-022-2. 134 stran Slovník cizích slov. Kolektiv autorů. Praha: Encyklopedický dům, 1998. 366 stran. SRB, V. 1000 let obyvatelstva v českých zemích. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2004. ISBN 8024607123. 275 stran. ŠIŠKOVÁ, T. aj. Menšiny a migranti v České republice. 1. vyd. Praha: Portál, 2001. ISBN 8071786489. 188 stran. ŠISKOVÁ, T. aj. Výchova k Toleranci a proti rasismu. 1. vyd. Praha: Portál, 1998. ISBN 8071782858. 203 stran.

181

UHEREK, Z. Migrace do České republiky, sociální integrace a lokální společnosti v zemích původu. (prostor bývalého SSSR a slovenští Romové). Praha: Etnologický ústav AV ČR, 2004. 283 stran. VODÁKOVÁ, A. - KALIBOVÁ, K. - PAVLÍK, Z. Demografie (nejen) pro demografy. 1. vydání. Praha: Sociologické nakladatelství SLON, 1993. ISBN 8090142427. 128 stran. VOŽENÍLEK, V. Aplikovaná kartografie 1. Tematické mapy. 2. vydání. Olomouc: UPOL, 2004. 188 stran.

DIPLOMOVÉ PRÁCE ČERMÁKOVÁ, D. Prostorové rozmístění cizinců v České republice a jeho podmíněnosti. Magisterská práce. Praha: Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy v Praze, Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje. 2002. Vedoucí práce doc. Dušan Drbohlav. 100 stran

PRÁVNÍ PŘEDPISY Zákon č.123/1992 Sb.. o pobytu cizinců na území České a Slovenské Federativní Republiky Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky Zákon č. 273/2001 Sb., o právech a příslušníků národnostních menšin a o změně některých zákonů Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti

182

INTERNETOVÉ ZDROJE

[staženo 3.10.2006]

Analytická studie: Migrace v roce 2004, základní migrační trendy v evropském kontextu. Úřad pro zahraniční styky a informace, 2005. (v textu jako: Analytická studie, 2004)



[3. 10. 2006]

BOUŠKOVÁ, P. Pracovní migrace cizinců v České republice v 70. až 90. letech. MV ČR, 1998.



[3. 10. 2006]

BROUČEK, S. K některým otázkám migrace na území České republiky po druhé světové válce. 1996.

Cizinci v České republice v roce 2000 (2001, 2002, 2003, 2004, 2005).

[20. 12. 2006]

ČSÚ, 2000 až 2006. (v textu: ČSÚ: Cizinci 2000 atp.)

Cizinci v regionech ČR. ČSÚ a MPSV ČR, 2006

[7. 1. 2007]



[10. 1. 2007]

ČIŽINSKÝ, P. Zásadní novela cizineckého zákona, sněmovní tisk 1107. Migraceonline, duben 2006.



[2. 11. 2006]

DRBOHLAV, D. Současná migrace Ukrajinců a Rusů do Česka - Podobnosti a rozdílnosti. Migraceonline, 1. 3. 2003.

183

< http://www.integrace.cz/integrace/clanek.asp?id=229 >

[2. 11. 2006]

DRBOHLAV, D. Evropa a proces mezinárodní migrace (se zvláštním důrazem na země Evropské unie a Evropského společenství volného obchodu). Europeum - Institut pro evropskou politiku 17.1.2001 (v textu jako Drbohlav, 2001a)



[10. 10. 2006]

DRBOHLAV, D. aj. Ruská komunita v České republice (Výsledky dotazníkového šetření). Publikováno 2001. (v textu jako Drbohlav 2001b)



[10. 10. 2006]

DRBOHLAV, D. - JANSKÁ, E. - ŠELEPOVÁ, P. Ukrajinská komunita v České republice (Výsledky dotazníkového šetření). Publikováno 2000.



[16. 10. 2006]

Europe in Figure. Eurostat Year Book 2005. European Communities, 2005 (v textu jako Europe, 2005)

Archiv ing. Holé, poskytnuto e-mailem 17. 1. 2007

[17. 1. 2007]

HOLÁ, B. Změny ve sledování zahraniční migrace v České republice v posledních letech. Publikováno v časopisu Demografie, ČSÚ, 2004. (v textu: Holá 2004a)



[20. 12. 2006]

HOLÁ, B. Jak číst statistiky? Analýza počtu cizinců, délky pobytu a ekonomických aktivit. ČSÚ, 2004. (v textu: Holá 2004b).

< http://www.czso.cz/csu/2005edicniplan.nsf/t/75002CB80D/$File/Hola-web.pdf > HOLÁ, B. Srovnatelnost statistiky zahraniční migrace

[20. 12. 2006]

ČSÚ, 2005.

184

< http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/cizinci_v_cr/$File/bohdana_hola.pdf > [16. 5. 2007] HOLÁ, B. Cizinci v České republice – regionalizace dat a další problémy a výzvy. ČSÚ, 2007



[9. 12. 2006]

HORÁKOVÁ, M. Cizinci na trhu práce v České republice v letech 1994-2004. VÚPSV, 2005.



[20. 12. 2006]

Koncepce výběru a zpracování statistických údajů spojených s migrací a integrací cizinců na území České republiky. ČSÚ, 2006.



[16. 10. 2006]

LEMAITRE, G. The Comparability of International Migration Statistics: Problems and Prospects. Statistics Brief. OECD, 2005.



[10. 10. 2006]

MOORE, M. Číňani v České republice, 1992-2002: Zrod a formování symbolické komunity. 2003.



[16. 10. 2006]

Population Statistics. European Communities. Publikováno 2006. (v textu jako Population, 2006)



[19. 1. 2006]

SALT, J. Current Trends in International Migration in Europe. Council of Europe Council of Europe, 2001

185

< http://www.geog.ucl.ac.uk/mru/docs/current_trends_2004.pdf >

[19. 1. 2006]

SALT, J. Current Trends in International Migration in Europe. Council of Europe. Council of Europe, 2005



[28. 3. 2005]

Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. VÚP Praha, 2004.



[20. 12. 2006]

VOJTKOVÁ, M. Teorie mezinárodních migrací. Sociologický ústav AV ČR, Socioweb, 2005



[19. 10. 2006]

Zpráva o situaci v oblasti migrace na území České republiky za rok 2004. MV ČR, 2005.



[19. 10. 2006]

Zpráva o situaci v oblasti migrace na území České republiky za rok 2005 MV ČR, 2006

< http://www.czso.cz/csu/2004edicniplan.nsf/publ/1118-04->

[25. 1. 2007]

Život cizinců v ČR v letech 2000 – 2004. ČSÚ, 1. 4. 2005



[25. 1. 2007]

Život cizinců v ČR. ČSÚ, 2007. ČSÚ, 18. 1. 2007

186

WEBOVÉ STRÁNKY

[19. 10. 2006]

Oficiální webové stránky Ministerstva vnitra České republiky, sekce Rady a služby (v textu jako Web MV ČR)



[20. 12. 2006]

SOCIOWEB. Sociologický webzin. Vydává Sociologický ústav AVČR.

JINÉ ZDROJE E-mailová korespondence s ing. Bohdanou Holou, vedoucí samostatného oddělení specifických statistik obyvatelstva. ČSÚ (v textu: Holá, e-mail)

E-mailová korespondence s Pavlem Hortigem, Oddělení informačních služeb, Český statistický úřad

187

PŘÍLOHY Tab. č. 1 Porovnání rozdílů migračních sald a přírůstků počtu dlouhodobě pobývajících cizinců v ČR v letech 1996 až 2005 Zahraniční migrace v ČR (jen cizinci) Rok (vždy k 31.12)

Přistěhovalý

Počet cizinců v ČR

Vystěhovalý

Migrační saldo

Celkem

Přírůstek oproti minul. roku

7255 9830 7776 6687 4066

199152 210311 220187 228862 200951

39945 11159 9876 8675 -27911

1996 1997 1998 1999 2000*

7408 9949 7943 6810 4227

153 119 167 123 161

2001 2002 2003 2004** 2005

11323 43674 54438 50804 58576

20566 31091 33203 33784 21796

Dlouhodobí

Trvalé

152764 153514 155835 162108 134060

46388 56797 64352 66754 66891

Trvalépřírůstek oproti m.r.

7146 10409 7555 2402 137

Rozdíl migračního salda a přírůstku*

109 -579 221 4285 3929

-9243 210794 9843 140978 69816 2925 -19086 12583 231608 20814 156359 75249 5433 -8231 21235 240421 8813 159577 80844 5595 12422 17020 254294 13873 154827 99467 18623 3147 36780 278312 24018 167714 110598 11131 12762 Zdroj: ČSÚ, výpočty Zdeněk Ševčík *do roku 2000 porovnáno s ohledem na definici obyvatelstva (do roku 2000 vč. byl za přistěhovalého považován cizinec až v okamžiku, kdy získal v ČR získal povolení k trvalému pobytu) s přírůstkem počtu trvalých pobytů **do dlouhodobého pobytu od roku 2004 spadají v rámci této tabulky všechna povolení k pobytu (krom trvalého) a pobyty na víza nad 90 dnů

188

Tab. č. 2 Přehled migračních teorií

zdroj: Socioweb, 2005. < http://www.socioweb.cz/upl/temata/197_tabulka_teorie.jpg >

189

Tab. č. 3 Zahraniční stěhování na území ČR v letech 1950 až 2005*

Přistěhovalí z ciziny

Vystěhovalí do ciziny

Saldo

Rok celkem 1950 1951 1952 1953 1954 1955 1956 1957 1958 1959 1960 1961 1962 1963 1964 1965 1966 1967 1968 1969 1970 1971 1972 1973 1974 1975 1976 1977 1978 1979 1980 1981

32 230 37 664 40 773 30 733 28 269 25 484 23 972 20 665 20 175 22 209 20 010 18 599 19 225 20 797 20 139 19 377 20 504 19 895 17 741 15 717 16 531 15 232 13 743 15 698 14 162 12 835 12 921 11 408 11 583 11 336 11 401 10 851

z toho SR 30 096 36 804 40 072 30 151 26 781 24 087 22 626 19 096 19 101 21 251 18 868 17 404 18 085 19 543 18 867 17 937 18 494 17 922 14 589 13 405 14 138 13 245 11 094 10 772 10 365 10 398 10 290 9 339 9 912 9 844 10 065 9 943

mimo SR 2 134 860 701 582 1 488 1 397 1 346 1 569 1 074 958 1 142 1 195 1 140 1 254 1 272 1 440 2 010 1 973 3 152 2 312 2 393 1 987 2 649 4 926 3 797 2 437 2 631 2 069 1 671 1 492 1 336 908

celkem 15 446 24 754 19 751 19 408 30 645 22 047 17 796 13 833 14 057 14 155 13 489 13 688 13 402 12 520 15 325 15 849 18 377 23 162 19 303 18 441 20 881 12 742 10 859 11 083 11 110 10 434 10 291 10 101 9 519 8 842 9 545 9 134

z toho SR 15 246 24 398 19 476 19 009 28 272 19 380 15 386 11 865 12 370 12 356 11 098 11 686 11 094 10 196 11 084 10 899 10 926 10 180 9 611 9 903 9 570 8 427 7 550 7 630 7 362 7 083 7 426 6 783 6 468 6 084 6 933 6 066

mimo SR 200 356 275 399 2 373 2 667 2 410 1 968 1 687 1 799 2 391 2 002 2 308 2 324 4 241 4 950 7 451 12 982 9 692 8 538 11 311 4 315 3 309 3 453 3 748 3 351 2 865 3 318 3 051 2 758 2 612 3 068

celkem 16 784 12 910 21 022 11 325 -2 376 3 437 6 176 6 832 6 118 8 054 6 521 4 911 5 823 8 277 4 814 3 528 2 127 -3 267 -1 562 -2 724 -4 350 2 490 2 884 4 615 3 052 2 401 2 630 1 307 2 064 2 494 1 856 1 717

z toho SR 14 850 12 406 20 596 11 142 -1 491 4 707 7 240 7 231 6 731 8 895 7 770 5 718 6 991 9 347 7 783 7 038 7 568 7 742 4 978 3 502 4 568 4 818 3 544 3 142 3 003 3 315 2 864 2 556 3 444 3 760 3 132 3 877

mimo SR 1 934 504 426 183 -885 -1 270 -1 064 -399 -613 -841 -1 249 -807 -1 168 -1 070 -2 969 -3 510 -5 441 -11 009 -6 540 -6 226 -8 918 -2 328 -660 1 473 49 -914 -234 -1 249 -1 380 -1 266 -1 276 -2 160

190

1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000** 2001 2002 2003 2004

11 076 10 745 10 699 9 918 10 712 9 934 9 984 9 400 12 411 14 096 19 072 12 900 10 207 10 540 10 857 12 880 10 729 9 910 7 802 12 918 44 679 60 015 53 453

9 900 9 595 9 610 8 930 9 906 9 047 9 132 8 671 10 073 8 334 11 740 7 276 4 076 3 845 3 450 3 088 2 887 3 235 2 826 3 050 13 326 24 410 15 788

2005

60 294

10 133

1 176 1 150 1 089 988 806 887 852 729 2 338 5 762 7 332 5 624 6 131 6 695 7 407 9 792 7 842 6 675 4 976 9 868 31 353 35 605 37 665

9 328 8 362 8 078 7 723 7 699 7 213 7 440 7 941 11 787 11 220 7 291 7 424 265 541 728 805 1 241 1 136 1 263 21 469 32 389 34 226 34 818

6 275 5 591 5 631 5 753 5 828 5 549 5 768 5 926 7 674 7 324 6 823 7 232 56 140 213 260 356 336 413 8 671 14 455 18 316 21 152

3 053 2 771 2 447 1 970 1 871 1 664 1 672 2 015 4 113 3 896 468 192 209 401 515 545 885 800 850 12 798 17 934 15 910 13 666

1 748 2 383 2 621 2 195 3 013 2 721 2 544 1 459 624 2 876 11 781 5 476 9 942 9 999 10 129 12 075 9 488 8 774 6 539 -8 551 12 290 25 789 18 635

3 625 4 004 3 979 3 177 4 078 3 498 3 364 2 745 2 399 1 010 4 917 44 4 020 3 705 3 237 2 828 2 531 2 899 2 413 -5 621 -1 129 6 094 -5 364

-1 877 -1 621 -1 358 -982 -1 065 -777 -820 -1 286 -1 775 1 866 6 864 5 432 5 922 6 294 6 892 9 247 6 957 5 875 4 126 -2 930 13 419 19 695 23 999

50 161

24 065

1 935

22 130

36 229

8 198

28 031

Zdroj: ČSÚ,2006. Zpracoval Zdeněk Ševčík * včetně stěhujících se občanů ČR ** do roku 2000 vč. byl za přistěhovalého považován cizinec až v okamžiku, kdy získal v ČR získal povolení k trvalému pobytu

191

Graf č. 1 ČR: Srovnání migračních pohybů (1950-1989) 50 000

saldo zahraniční migrace (vč. se SR) saldo zahraniční migrace (bez migrace se SR) saldo migrace se SR

40 000

přistěhovalý celkem

30 000

vystěhovalý celkem salda

20 000

10 000

0

-10 000

-20 000 1988

1986

1984

1982

1980

1978

1976

1974

1972

1970

1968

1966

1964

1962

1960

1958

1956

1954

1952

1950

roky

Zdroj: ČSÚ, graficky zpracoval Zdeněk Ševčík

192

Tab. č. 4 Vývoj účelů pobytu dle mezinárodní klasifikace v letech 2000 až 2005

Účel pobytu / rok 1. Celkem 2. Studium a praxe 3. Podnikání na živnostenský list 4. Účast v právnické osobě 5. Zaměstnání 6. Ostatní ekonomické aktivity 7. Volné právo usídlení (krajané,…)

2000 180 261 2441 45767 19598 34288 138

2001 163 805 2 759 29 295 23 969 33 080 68

2002 179 154 3 420 26 645 26 742 38 421 59

2003 195 394 3 952 25 134 31 548 42 137 69

2005 280 111 6 015 31 297 4 110 076 182

4166

3 304

3 417

3 279

2 598

8. Usídlení (povolení k trvalému pobytu)

25478

23 699

25 745

29 847

28 894

9. Rodinní příslušníci a sloučení rodiny 10. Azylanti

47227

47 096

53 582

58 099

78 458

549

.

653

702

1 799

11. Žadatelé o azyl; humanitární statut; dočasná ochrana

271

166

66

97

12. Osoby bez platných povolení čekající na repatriaci 13. Jiné

71

132

63

78

267

237

341

452

240

20 548

Zdroj: ČSÚ, 2006

* roku 2005 nahrazeno jednou kategorií „humanitární statut“ - pro rok 2004 údaje chybí

193

Tab. č. 5 Vývoj počtu sledovaných cizinců v ČR i s ohledem na typ pobytu (1985-2005) Typ pobytu / Rok

1985

1986

1987

1988

1989

1990

1991

1992

1993

1994

1995

celkem změna oproti min. roku

37 177

34 803

34 933

35 298

35 561

35 198

38 002

49 957

77 668

104 343

159 207

-

-2 374

130

365

263

-363

2 804

11 955

27 711

26 675

54 864

trvalý pobyt

27 892

27 278

27 310

27 320

27 325

27 204

28 457

29 145

31 072

33 164

39 242

změna oproti min. roku

-

-614

32

10

5

-121

1 253

688

1 927

2 092

6 078

dlouhodobý pobyt

8 891

7 146

7 263

7 615

7 899

7 695

9 204

20 428

46 070

71 179

119 965

změna oproti min. roku

-

-1 745

117

352

284

-204

1 509

11 224

25 642

25 109

48 786

Typ pobytu / Rok celkem změna oproti min. roku

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

199 152

210 311

220 187

228 862

200 951

210 794

231 608

240 421

254 294

278 312

39 945

11 159

9 876

8 675

-27 911

9 843

20 814

8 813

13 873

24 018

trvalý pobyt

46 388

56 797

64 352

66 754

66 855

69 816

75 249

80 844

99 467

110 598

změna oproti min. roku

7 146

10 409

7 555

2 402

101

2 961

5 433

5 595

18 623

11 131

dlouhodobý pobyt

152 764

153 514

155 835

162 108

134 096

140 978

156 359

159 577

154 827

167 714

změna oproti min. roku

32 799

750

2 321

6 273

-28 012

6 882

15 381

3 218

-4 750

12 887

Zdroj: ČSÚ, 2006. Výpočty Zdeněk Ševčík

194

Graf 10a Vývoj počtu sledovaných cizinců v ČR - doplněk ke grafu č. 10 8 000

7 000

6 000

počty

5 000

4 000

3 000 Němci Moldavci

2 000

Bulhaři Američani

1 000

Číňani Jugoslávci

0 1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

roky

Zdroj: ČSÚ, grafické zpracování Zdeněk Ševčík

195

Tab. č. 6 Vývoj počtu sledovaných cizinců v ČR (1994 – 2005) Rok / státní občanství Celkem Ukrajina Slovensko Vietnam Polsko Rusko Německo Moldavsko Bulharsko USA Čína Jugoslávie/Srbsko a ČH* Bělorusko Rumunsko Mongolsko Rakousko Kazach VB Chorvatsko Itálie Bosna a Herzegovina

1994 104 343 14 230 16 778 9 633 20 021 3 611 4 195 96 3 772 3 490 2 907

1995 159 207 28 158 39 725 14 213 23 053 4 387 5 553 176 4 282 4 415 4 210

1996 199 152 46 303 50 255 17 620 24 491 6 697 5 875 314 4 302 4 116 4 774

1997 210 311 43 402 52 178 20 950 25 019 8 938 5 927 2 145 6 584 3 805 4 501

1998 220 187 52 684 49 621 22 875 22 166 10 029 6 248 3 142 5 959 3 861 4 191

1999 228 862 65 883 40 362 24 824 18 278 16 906 6 112 2 939 5 030 3 801 4 328

2000 200 951 50 212 44 265 23 556 17 050 12 964 4 968 2 147 4 018 3 238 3 551

2001 210 794 51 825 53 294 23 924 16 489 12 423 4 937 2 477 4 101 3 160 3 309

2002 231 608 59 145 61 102 27 143 15 996 12 813 5 183 2 760 4 183 3 362 3 196

2003 240 421 62 282 64 879 29 046 15 766 12 605 5 188 3 261 4 030 3 264 3 031

2004 254 294 78 263 47 352 34 179 16 265 14 743 5 772 4 085 4 447 3 750 3 421

2005 278 312 87 789 49 446 36 833 17 810 16 273 7 187 4 674 4 551 3 952 3 580

4 026 154 1 368 418 1 875 31 1 365 988 1 017

4 824 400 1 628 477 2 223 140 1 940 1 545 1 176

5 007 1 129 2 029 681 2 226 371 1 490 1 999 1 391

3 826 3 417 2 382 1 080 2 276 1 224 1 721 2 112 1 301

3 894 3 844 2 694 1 370 2 283 2 009 1 648 2 076 1 380

4 106 3 943 2 577 1 165 2 282 2 467 1 720 2 213 1 347

3 680 2 633 2 390 950 1 859 2 248 1 490 1 948 1 159

3 269 2 536 2 304 1 153 1 858 2 226 1 628 1 828 1 245

3 204 2 728 2 302 1 472 1 949 2 159 1 824 1 828 1 307

3 123 2 655 2 273 1 542 1 888 2 004 1 709 1 797 1 333

3 436 2 912 2 588 2 052 2 080 2 162 1 813 2 031 1 538

3 559 3 020 2 701 2 435 2 368 2 247 2 235 2 140 1 761

720

915

956

1 334

1 402

1 622

1 550

1 569

1 602

1 559

1 716

1 684

Zdroj: ČSÚ, zpracoval Zdeněk Ševčík

*Po rozpadu 29.4.1992 se Jugoslávie sestávala jen ze dvou nástupnických republik Srbsko a ČH – v roce 2002 podepsána dohoda mezi jugoslávským vedením a ČH o udržení Jugoslávie jako státu pod jiný jménem – vzniká Srbsko a Černá Hora. Seřazeno podle počtů roku 2005. Počty nezahrnují azylanty. Dvojité čáry značí změnu legislativy.

196

Tab. č. 7 Zahraniční stěhování cizinců dle státního občanství v letech 2001-2005140 Státní občanství Celkem Ukrajina Slovensko Vietnam Rusko Polsko Německo Moldavsko Spojené státy Bulharsko Bělorusko Spojené království Čína Rakousko Mongolsko Japonsko

Přistěhovalí 2003 57 438 15 490 23 735 3 580 1 841 1 580 849 1 198

2001 11 323 2 755 2 410 2 203 712 436 244 -

2002 43 648 10 711 12 967 5 679 2 437 1 656 811 847

2004 50 804 16 290 14 955 4 457 1 972 1 752 1 305 1 014

2005 58 576 23 875 10 107 4 906 3 300 1 259 1 431 1 672

2001 21 469 4 632 8 492 799 1 063 471 490

2002 26 762 5 749 14 266 1 270 1 917 1 115 666 -

257

-

894 624 581

657 652 595

1 374 846 732

606

-

-

-

404 573 425 489 494 833 273 408 384 511 560 911 362 256 497 Zdroj: ČSÚ, 2006. Zpracoval Zdeněk Ševčík

481 -

Vystěhovalí 2003 33 203 5 428 18 162 931 1 007 1 040 655 491

2004 33 784 4 933 21 033 770 656 1 005 648 487

2005 21 796 11 392 1 946 1 417 1 306 140 99 781

621 499 443

499 392 248

746 454 306

402 254 232 270 86

317 123 233 255 98

39 407 40 257 246

140

Do roku 2002 včetně dostupná jen data pro nejčastějších 8 migrujících skupin daného roku (včetně občanů ČR, kteří v tab. nejsou uvedeni a nejsou ani započteni do celkového počtu), co se imigrace a emigrace týče.

197

Tab. č. 10 Vývoj počtu sledovaných cizinců v okresech ČR v letech 1996-2005141

pořadí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 141

okres Praha Kladno Mělník Brno-město Praha - východ Teplice Karlovy Vary Mladá Boleslav Ústí nad Labem Cheb Strakonice Brno-venkov Praha - západ Děčín Chrudim Kolín Benešov Příbram Břeclav Beroun Nymburk Přerov Chomutov Rokycany Semily Český Krumlov

IR rozdíl 199919961999 1996 106,5 3 958 216,8 2 819 199,9 2 396 131,3 2 182 158,6 2 050 184,6 1 574 145,1 1 464 132,3 1 460 157,0 1 159 137,7 1 074 187,3 1 007 178,3 983 131,9 907 138,4 753 294,4 733 173,3 720 171,8 620 145,8 593 136,5 539 162,0 528 145,9 521 144,1 475 118,6 428 200,2 415 142,0 395 136,3 393

okres Praha Karlovy Vary Brno-město Zlín Cheb Vsetín Tachov Jablonec n. Nisou Hradec Králové Jihlava Olomouc Pardubice Pelhřimov Svitavy Ústí nad Labem Nymburk Brno-venkov Trutnov Havlíčkův Brod Ústí nad Orlicí Český Krumlov Prostějov Klatovy Jindřichův Hradec Rychnov n. Kn. Domažlice

IR rozdíl 199920022002 1999 108,9 5 817 140,2 1 892 116,7 1 524 140,4 999 123,9 935 152,4 872 158,7 845 138,3 645 122,6 571 157,6 538 117,3 449 120,9 405 143,3 312 136,0 287 108,4 269 111,8 196 108,5 191 109,4 183 127,9 163 107,7 150 109,5 141 111,8 118 110,7 112 110,3 86 108,9 79 109,2 76

okres Praha Brno-venkov Litoměřice Liberec Brno-město Plzeň Mělník Praha - západ Beroun Děčín Cheb Praha - východ Kladno Teplice Mladá Boleslav Trutnov Ústí nad Labem Nymburk Kolín Hradec Králové Chomutov Karlovy Vary Česká Lípa Havlíčkův Brod Český Krumlov Karviná

IR rozdíl 200220052005 2002 126,8 19 019 217,5 2 855 270,8 2 290 145,4 1 722 115,9 1 692 137,4 1 457 148,0 1 324 143,0 1 310 179,7 1 029 137,1 1 000 119,9 968 127,0 927 122,3 763 121,2 683 113,1 663 130,9 661 118,8 651 134,9 646 146,0 609 119,6 607 122,2 605 108,9 585 134,5 569 168,1 509 131,2 505 108,0 503

okres Praha Brno-město Brno-venkov Karlovy Vary Cheb Ústí nad Labem Teplice Kladno Děčín Plzeň Liberec Litoměřice Mělník Praha - západ Beroun Nymburk Mladá Boleslav Hradec Králové Český Krumlov Chomutov Kolín Trutnov Tachov Praha - východ Jablonec n. Nisou Havlíčkův Brod

IR rozdíl 199620052005 1996 147,0 28 794 177,5 5 398 421,0 4 029 221,5 3 941 204,6 2 977 202,3 2 079 210,3 2 052 173,1 1 765 188,2 1 730 147,5 1 726 144,5 1 699 186,8 1 687 170,3 1 686 153,3 1 514 272,6 1 469 220,0 1 363 126,9 1 216 146,3 1 171 195,8 1 039 145,3 1 039 196,8 951 150,2 936 158,9 881 124,7 864 150,5 842 270,1 791

Seřazeno podle absolutního přírůstku v daných obdobích.

198

27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61

Vyškov Plzeň - sever Třebíč Kutná Hora Plzeň - jih Nový Jičín Rakovník Sokolov Náchod Žďár nad Sázavou Plzeň Znojmo Ústí nad Orlicí Liberec Písek Jindřichův Hradec Jeseník Havlíčkův Brod Jihlava Klatovy Trutnov Prostějov Domažlice Louny Kroměříž Svitavy Pelhřimov Vsetín Jablonec n. Nisou Opava Šumperk Bruntál Prachatice Blansko Hradec Králové

161,1 146,0 135,8 146,8 152,2 124,7 132,6 117,6 111,8 129,7 106,0 124,1 110,8 104,2 128,5 117,0 137,2 125,6 114,2 111,7 104,9 109,7 111,1 104,9 106,8 106,0 104,9 102,1 101,0 101,4 101,1 100,6 100,3 99,7 99,7

379 370 356 339 334 304 290 278 235 230 219 201 191 160 155 121 120 119 116 110 92 88 83 53 50 45 34 34 17 12 11 4 2 -3 -7

Plzeň Opava Jičín Šumperk Blansko Znojmo Chomutov Kroměříž Jeseník Plzeň - jih Děčín Náchod Chrudim Prachatice Vyškov Bruntál Semily Kutná Hora Rokycany Karviná Beroun Louny Žďár nad Sázavou Uherské Hradiště Nový Jičín Písek Sokolov Liberec Benešov Teplice Most Příbram Tábor České Budějovice Třebíč

101,3 105,0 103,6 101,4 101,1 101,2 100,2 98,6 95,3 97,7 99,2 98,9 97,8 96,9 97,4 96,4 97,0 95,5 92,0 98,9 93,6 91,7 90,4 93,6 93,0 84,5 93,8 95,4 87,5 94,0 88,7 88,1 74,3 91,9 80,4

50 45 34 14 13 12 6 -11 -21 -22 -23 -24 -24 -24 -26 -26 -40 -48 -66 -69 -88 -93 -96 -102 -107 -108 -115 -183 -186 -205 -216 -224 -225 -262 -265

Ostrava-město Most Příbram Jičín Kutná Hora Jindřichův Hradec Třebíč Strakonice Klatovy Louny Blansko Znojmo Rakovník Tábor Uherské Hradiště Olomouc Prachatice Přerov Rychnov n. Kn. Plzeň - sever Rokycany Jablonec n. Nisou Písek Domažlice Semily Jeseník České Budějovice Pelhřimov Tachov Náchod Prostějov Jihlava Kroměříž Opava Vyškov

106,5 124,3 123,2 136,6 134,4 137,2 130,2 127,0 127,6 129,9 124,5 126,5 127,0 134,7 115,0 107,3 128,1 114,9 119,3 121,6 123,7 107,7 127,8 116,6 110,4 129,4 104,1 109,5 104,1 104,2 106,9 103,7 104,6 103,5 103,2

445 412 386 361 349 342 328 328 320 309 282 278 233 226 223 221 211 191 187 184 181 180 164 150 135 124 121 98 93 92 77 54 35 33 31

Příbram Chrudim Jihlava Kutná Hora Olomouc Jindřichův Hradec Klatovy Rokycany Znojmo Semily Benešov Pelhřimov Třebíč Přerov Strakonice Vyškov Jičín Plzeň - jih Domažlice Náchod Blansko Prostějov Louny Svitavy Plzeň - sever Jeseník Písek Ústí nad Orlicí Rakovník Česká Lípa Prachatice Břeclav Rychnov n. Kn. Opava Kroměříž

158,3 294,2 186,6 188,3 120,8 177,1 157,7 228,0 158,8 152,1 153,4 164,6 142,2 136,4 133,7 161,9 138,2 149,7 141,5 115,2 125,6 131,1 125,1 135,2 128,6 169,0 138,9 111,9 123,3 109,8 124,5 107,2 108,9 110,2 110,1

755 732 708 640 563 549 542 530 491 490 461 444 419 392 389 384 372 318 309 303 292 283 269 265 230 223 211 210 207 198 189 107 94 90 74

199

62 63 64 65 66 67 68 69 70 71 72 73 74 75 76 77

Zlín Jičín Litoměřice Tachov Hodonín Česká Lípa Olomouc Uherské Hradiště Rychnov n. Kn. Tábor Frýdek-Místek Pardubice České Budějovice Ostrava-město Most Karviná ČR

99,7 97,6 97,5 96,2 97,6 95,4 96,0 92,4 83,8 75,0 90,7 79,5 86,0 92,5 67,8 78,9

-8 -23 -49 -57 -59 -93 -107 -130 -172 -292 -346 -499 -525 -609 -907 -1 701

Hodonín Přerov Česká Lípa Rakovník Plzeň - sever Břeclav Kolín Frýdek-Místek Litoměřice Ostrava-město Praha - západ Mladá Boleslav Strakonice Kladno Mělník Praha - východ

114,9 29 711 ČR

88,6 82,3 85,6 73,2 72,4 82,6 77,8 86,4 70,8 91,3 81,3 84,8 56,2 65,3 57,6 61,9 101,2

-269 -274 -278 -316 -324 -351 -378 -460 -554 -660 -703 -907 -946 -1 817 -2 034 -2 113

Benešov Chrudim Plzeň - jih Bruntál Šumperk Pardubice Svitavy Žďár nad Sázavou Břeclav Ústí nad Orlicí Nový Jičín Sokolov Frýdek-Místek Hodonín Zlín Vsetín

2 746 ČR

102,1 102,1 100,6 98,5 97,5 98,7 93,8 91,7 95,1 93,8 88,9 82,0 78,0 58,9 63,3 47,9

27 23 6 -10 -26 -30 -67 -75 -81 -131 -159 -314 -641 -862 -1 273 -1 321

Žďár nad Sázavou Nový Jičín Šumperk Uherské Hradiště Bruntál Pardubice Sokolov Zlín Tábor Vsetín České Budějovice Most Ostrava-město Hodonín Karviná Frýdek-Místek

120,2

46 704 ČR

107,6 103,1 99,9 99,5 95,5 94,9 90,4 88,6 75,1 74,5 82,2 74,8 89,9 51,0 84,3 61,1

59 38 -1 -9 -32 -124 -151 -282 -291 -415 -666 -711 -824 -1 190 -1 267 -1 447

139,7

79 161

Zdroj: ČSÚ, 2006. Výpočty Zdeněk Ševčík

200

Tab. č. 51 Faktory testované pomocí korelační analýzy a jejich hodnoty v okresech ČR v roce 2005 okres / faktor

Hl.m. Praha Benešov Beroun Kladno Kolín Kutná Hora Mělník Mladá Boleslav Nymburk Praha - východ Praha - západ Příbram Rakovník České Budějovice Český Krumlov Jindřichův Hradec Písek Prachatice Strakonice Tábor Domažlice Klatovy Plzeň - město Plzeň - jih Plzeň - sever Rokycany Tachov Cheb Karlovy Vary Sokolov Děčín Chomutov Litoměřice Louny Most Teplice Ústí nad Labem Česká Lípa Jablonec n. Nisou Liberec

obyvatelstvo ve městech

1 181 610 366 757 310 078 244 189 162 759 142 834 139 100 133 865 129 073 128 785 117 993 114 885 113 343 107 972 107 781 106 939 103 503 100 291 99 724 99 242 94 149 85 235 83 998 83 796 83 705 82 638 81 217 77 408 76 221 74 456 74 135 71 269 71 045 70 553 70 168 69 084 68 534 67 479 64 039 62 887

volná pracovní místa 11 119 612 913 747 570 267 323 836 360 1 107 585 486 258 687 232 143 402 251 409 512 371 497 2 086 229 417 146 194 410 460 336 411 453 566 296 279 299 406 420 457 1 216

průměrné mzdy

23 933 16 175 19 207 17 992 17 734 17 959 18 440 21 191 15 987 19 755 19 792 16 056 17 060 18 349 16 363 14 874 14 805 14 798 15 986 16 057 15 849 15 518 19 732 15 895 15 749 16 788 15 724 15 590 15 713 16 829 16 278 16 676 16 216 15 466 18 299 17 185 18 062 17 605 16 286 17 678

tržby z dokončené průmyslové byty činnosti (v tis. Kč) 292 044 732 6 564 13 994 793 410 31 093 024 358 29 348 160 309 34 294 460 302 16 818 464 186 26 655 417 283 221 295 329 573 8 944 581 460 22 257 964 1 211 33 035 313 1 654 13 856 351 223 14 178 680 115 53 036 399 858 11 241 287 236 10 390 948 291 8 325 697 119 4 604 877 129 13 524 853 86 20 356 050 237 5 418 498 270 12 257 755 227 91 466 197 563 10 267 924 307 8 950 950 306 6 475 038 186 14 812 034 116 8 351 038 474 19 233 911 545 17 719 811 130 24 456 787 170 24 084 608 149 25 752 537 277 9 918 569 89 105 468 060 60 23 231 286 182 24 933 962 115 34 237 888 133 28 559 969 242 42 021 735 421

201

62 848 332 15 631 13 987 288 Semily 62 100 1 001 17 723 27 130 807 Hradec Králové 61 392 230 15 840 18 749 140 Jičín 60 296 561 14 944 21 608 995 Náchod 58 772 248 16 120 14 843 734 Rychnov nad Kněžnou 58 715 691 15 904 25 213 107 Trutnov 57 908 592 15 571 14 510 846 Chrudim 57 401 1 024 17 869 93 112 022 Pardubice 56 552 388 15 438 17 135 167 Svitavy 56 075 360 15 561 32 688 577 Ústí nad Orlicí 55 384 335 15 368 16 485 269 Havlíčkův Brod 53 872 552 18 412 48 022 730 Jihlava 52 625 447 15 472 15 446 408 Pelhřimov 275 14 956 11 520 446 49 897 Třebíč 304 15 838 19 786 218 49 658 Žďár nad Sázavou 565 15 427 22 386 385 48 528 Blansko 48 403 2 696 18 244 61 384 821 Brno - město 47 255 779 17 078 27 878 395 Brno - venkov 46 879 339 15 455 17 739 254 Břeclav 572 15 109 28 734 769 46 086 Hodonín 45 853 262 15 331 11 257 609 Vyškov 621 14 758 8 304 366 44 348 Znojmo 44 322 180 14 580 3 331 452 Jeseník 1 097 16 753 31 510 312 42 305 Olomouc 41 238 867 15 862 19 763 419 Prostějov 39 132 358 16 262 25 582 320 Přerov 37 836 347 15 709 26 294 866 Šumperk 34 908 376 15 537 11 408 083 Kroměříž 32 120 693 15 642 19 059 713 Uherské Hradiště 31 073 475 16 261 37 471 840 Vsetín 30 539 523 17 267 71 058 507 Zlín 30 032 167 15 227 17 763 771 Bruntál 29 740 705 16 717 63 726 775 Frýdek - Místek 26 478 340 15 934 27 201 802 Karviná 24 718 562 17 199 43 419 424 Nový Jičín 21 334 488 15 733 25 759 300 Opava 19 748 1 044 19 526 164 940 151 Ostrava - město Zdroj: ČSÚ, 2001, 2002, 2003, 2004, 2005, 2007. Zpracoval Zdeněk Ševčík

337 483 152 176 286 326 300 512 214 374 345 394 204 400 230 318 1 305 916 282 348 326 321 54 470 241 174 179 233 689 263 521 164 633 237 289 329 272

202

Tab. č. 52 Korelační koeficienty míry těsnosti závislosti mezi rozmístěním jednotlivých skupin cizinců roku 2005 dle jejich státního občanství Ukrajinci Slováci Vietnamci Poláci Rusové Němci Moldavci Bulhaři Američané Číňané

Ukrajinci 1,00 0,93 0,54 0,31 0,93 0,90 0,93 0,96 0,93 0,91

Slováci Vietnamci Poláci Rusové Němci Moldavci Bulhaři Američané 0,93 0,54 0,31 0,93 0,90 0,93 0,96 0,93 1,00 0,53 0,56 0,88 0,84 0,89 0,96 0,89 0,53 1,00 0,28 0,56 0,75 0,49 0,57 0,42 0,56 0,28 1,00 0,26 0,30 0,31 0,43 0,26 0,88 0,56 0,26 1,00 0,88 0,81 0,94 0,97 0,84 0,75 0,30 0,88 1,00 0,82 0,89 0,83 0,89 0,49 0,31 0,81 0,82 1,00 0,88 0,80 0,96 0,57 0,43 0,94 0,89 0,88 1,00 0,93 0,89 0,42 0,26 0,97 0,83 0,80 0,93 1,00 0,85 0,40 0,23 0,97 0,82 0,75 0,91 0,99 Zdroj: Interní materiály ŘS CPP, 2007. Zpracoval Zdeněk Ševčík

Číňané 0,91 0,85 0,40 0,23 0,97 0,82 0,75 0,91 0,99 1,00

203

VYSVĚTLIVKY Popisky k mapám

BN BE BK BM BI BR BV CL CB CK DC DO FM HB A HO HK CH CV

Benešov Beroun Blansko Brno - město Brno - venkov Bruntál Břeclav Česká Lípa České Budějovice Český Krumlov Děčín Domažlice Frýdek - Místek Havlíčkův Brod Hl. m. Praha Hodonín Hradec Králové Cheb Chomutov

NJ NB OC OP OV PU PE PI PJ PM PS PY PZ PT PV PR PB RA RO

CR JN JE JC JI JH KV KI KD KT KO KM KH LI LT LN ME MB MO NA

Chrudim RK Jablonec n. Nisou SM Jeseník SO Jičín ST Jihlava SY Jindřichův Hradec SU Karlovy Vary TA Karviná TC Kladno TP Klatovy TU Kolín TR Kroměříž UH Kutná Hora UL Liberec UO Litoměřice VS Louny VY Mělník ZL Mladá Boleslav ZN Most ZR Náchod Zdeněk Ševčík, 2007

Nový Jičín Nymburk Olomouc Opava Ostrava - město Pardubice Pelhřimov Písek Plzeň - jih Plzeň - město Plzeň - sever Praha - východ Praha - západ Prachatice Prostějov Přerov Příbram Rakovník Rokycany Rychnov n. Kněžnou Semily Sokolov Strakonice Svitavy Šumperk Tábor Tachov Teplice Trutnov Třebíč Uherské Hradiště Ústí n. Labem Ústí n. Orlicí Vsetín Vyškov Zlín Znojmo Žďár n. Sázavou

204

205