MASARYKOVA UNIVERZITA

MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ Katedra politologie

Analýza pražské komunální politiky Magisterská diplomová práce Taťána Trochtová

UČO: 416846 Obor: Politologie Imatrikulační ročník: 2012 Vedoucí práce: doc. PhDr. Stanislav Balík, Ph.D. Praha 2015

Prohlášení o autorství práce: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Analýza pražské komunální politiky vypracovala samostatně a použila jen zdroje uvedené v seznamu literatury.

V Praze, 18. 5. 2015 ................................................... Taťána Trochtová

2  

Poděkování Ráda bych na tomto místě poděkovala především vedoucímu práce doc. PhDr. Stanislavu Balíkovi, Ph.D. za jeho ochotu, přístup, cenné připomínky a rychlou zpětnou vazbu. Také bych ráda chtěla poděkovat svým rodičům za vytrvalou podporu při mém studiu a svým přátelům za povzbuzování a dodání pozitivní energie při psaní práce.

3  

OBSAH ÚVOD  ...................................................................................................................................................  4   1.STRANICKÝ PŘESTUP  .............................................................................................................  9   1.1. VYMEZENÍ POJMU  ...............................................................................................................................  10   1.2. MOTIVACE  ..............................................................................................................................................  11   1.3. KONTEXTUÁLNÍ PROMĚNNÉ  .............................................................................................................  12   1.4. DOPADY  ...................................................................................................................................................  13   1.5. PŘÍČINY PERSONÁLNÍ DISKONTINUITY  .........................................................................................  14   1.6. METODOLOGIE  ......................................................................................................................................  14   2. VOLATILITA  ............................................................................................................................  17   2.1. KONTEXTUÁLNÍ PROMĚNNÉ  .............................................................................................................  17   2.2. MĚŘENÍ VOLATILITY  ...........................................................................................................................  19   2.3. METODOLOGIE  ......................................................................................................................................  22   3. CHARAKTERISTIKA PRAHY  ...........................................................................................  23   3.1. PROMĚNY POČTU ZASTUPITELŮ  ......................................................................................................  25   4. VÝSLEDKY KOMUNÁLNÍCH VOLEB V PRAZE  .........................................................  27   4.1. VÝSLEDKY KOMUNÁLNÍCH VOLEB V MĚSTSKÝCH ČÁSTECH  ................................................  27   4.2. VÝSLEDKY KOMUNÁLNÍCH VOLEB ZASTUPITELSTVA HL. M. PRAHY  .................................  32   5. PERSONÁLNÍ STABILITA  ..................................................................................................  35   5.1. PERSONÁLNÍ STABILITA MĚSTSKÝCH ČÁSTÍ  ...............................................................................  35   5.2. PERSONÁLNÍ STABILITA MĚSTSKÝCH ČÁSTÍ DLE VELIKOSTI ZASTUPITELSTVA  ..............  38   5.3. PERSONÁLNÍ STABILITA V ZASTUPITELSTVU HL. M. PRAHY  ..................................................  39   6. STÁLÍ ZASTUPITELÉ  ............................................................................................................  41   7. STRANICKÉ PŘESTUPY  ......................................................................................................  43   7.1. STRANICKÉ PŘESTUPY V MĚSTSKÝCH ČÁSTECH  ........................................................................  43   7. 2. STRANICKÉ PŘESTUPY V ZASTUPITELSTVU HL. M. PRAHY  ....................................................  49   8. STRANICKÁ PERSONÁLNÍ STABILITA  ........................................................................  52   8.1. STRANICKÁ STABILITA V MĚSTSKÝCH ČÁSTECH  .......................................................................  52   8.2. STRANICKÁ STABILITA V ZASTUPITELSTVU HL. M. PRAHY  ...................................................  53   9. SROVNÁNÍ PRAHY S BRNEM, S PLZNÍ A S OSTRAVOU  .......................................  54   9.1. PERSONÁLNÍ STABILITA  .....................................................................................................................  54   9.2. STRANICKÉ PŘESTUPY  ........................................................................................................................  56   9.3. STRANICKÁ STABILITA  .......................................................................................................................  59   9. VOLATILITA  ............................................................................................................................  61   9.1. VÝVOJ VOLATILITY V MĚSTSKÝCH ČÁSTECH  .............................................................................  64   9.1.1. Vývoj volatility v městských částech dle velikosti  ..............................................................  65   9.2. VOLATILITA V ZASTUPITELSTVU HL. M. PRAHY  ........................................................................  67   ZÁVĚR  .............................................................................................................................................  70   SEZNAM LITERATURY A ZDROJŮ  .....................................................................................  75   SEZNAM ZKRATEK  ...................................................................................................................  80   PŘÍLOHA  ........................................................................................................................................  81  

 

4  

 

ÚVOD Tématu komunální politiky je v českém prostředí věnováno stále více prostoru. Nicméně nelze říci, že se jedná o dostatečně probádanou oblast. Nejčastěji dochází ke zkoumání komunální politiky na příkladu případových studií, které jsou omezeny specificky vymezeným územím. Představitelem případové studie je i tato práce. Předkládaná práce se bude snažit přispět k lepšímu porozumění pražské komunální politiky, jejíž povaha je odlišná od zbytku České republiky. Díky pozici hlavního města je hlasování na komunální úrovni převážně v centrálních městských částech méně personalizované a voliči často následují voličské vzorce z celostátních voleb. Předmětem výzkumu je personální stabilita a stabilita stranického systému pražských místních zastupitelstev a Zastupitelstva hl. m. Prahy. Práce je tedy orientována na subjekty, které získaly zastoupení v zastupitelském sboru a na kandidáty, kteří obdrželi mandát. V práci budou zkoumány tyto výzkumné otázky: Lze pozorovat vyšší míru personální stability v městských částech s nižším počtem zastupitelů? Patří na základě výsledků z předchozích výzkumů i Praha k městům, kde má KSČM nejstabilnější personální zastoupení? V porovnání s Brnem, Ostravou a Plzní, patří Praha k městům s menší či větší obměnou zastupitelů? Která z městských částí spolu se Zastupitelstvem hl. m. Prahy disponuje nejstabilnějším stranickým systémem? A naopak, která z městských částí spolu se Zastupitelstvem hl. m. Prahy disponuje nejméně stabilním stranickým systémem? Lze v Praze pozorovat vývoj směrem ke stabilizaci či k destabilizaci místních stranických systémů? Téma politické defekce či stranického přestupu je běžným fenoménem nejen v méně vyspělých zemích, ale také v etablovaných demokraciích. Zeměmi, kde často dochází ke stranickým přestupům, jsou například Jižní Afrika, Ekvádor, Francie, Brazílie či Itálie. Nejedná se tedy o ojedinělý jev a Česká republika není výjimkou. Zároveň se jedná i o aktuální téma na pražské komunální úrovni, kdy radní Zastupitelstva hlavního města Prahy Matěj Stropnický na začátku roku 2015 hlasoval proti koaličnímu návrhu na vypsání tendru na svoz odpadu. Jeho počin zapříčinil rozkol v koalici a ohrozil její další trvání. Z pohledu zkoumaného fenoménu je na případu zajímavé nejen hlasování Stropnického, ale také hlasování nezařazené 5  

zastupitelky Moniky Krbové Hášové. Díky jejímu hlasu byl návrh na tendr schválen. Zastupitelka na sklonku roku 2014 vystoupila kvůli názorovým neshodám z TOP 09 a aktuálně uvažuje o vstupu do některé z koaličních stran (Česká televize 2014). Co se týče volatility, její zkoumání v rámci politické vědy stojí na pomezí mezi výzkumem volebních systémů a výzkumem systémů politických stran (Chytilek 2009: 89). V rámci České republiky se volatilitou zabýval Jakub Šedo především v práci Volební systémy a stabilita systémů politických stran a v rámci Slovenské republiky Radek Výtisk ve své diplomové práci - Otázka "užitečnosti" vybraného způsobu kvantitativního hodnocení výstupu voleb. První kapitola vykresluje koncept stranického přestupu. Motivace, které vedou zastupitele ke změně strany a dopady tohoto jednání na stranický systém a na aktéry samotné. Nejsou opomenuty ani proměnné v podobě časové etapy či institucionálního nastavení, které mohou působit na stranický přestup. Jako metodologická vodítka slouží práce autorů Jakuba Kylouška, který ve své disertační práci – Volby v Brně pro roce 1989 zkoumal mimo jiné i personální stabilitu v městských částí a zastupitelstva statutárního města Brna. Dále je to práce Michala Pinka a kolektivu - Personální (ne)stabilita komunálních zastupitelstev v Plzni a Ostravě, kteří se zaobírali personální kontinuitou měst Plzně a Ostravy. Obě tyto práce jsou v práci využity v rámci srovnání s Prahou.

Kapitola taktéž vychází z prací Policy, office, or

votes?How political parties in Western Europe make hard decisions od autorů Wolganga C. Müllera a Kaare Strøma. Druhá kapitola se zabývá samotnou volatilitou a popisem proměnných, které ji mohou ovlivňovat. Obsahem kapitoly je popis způsobu měření volatility; je kladen důraz na problémy, které při jejím zkoumání vyvstávají a na jejich možná řešení. Slouží také k představení alternativních návodů jak počítat nové a stávající strany. Zároveň jsou zde popsány postupy užité při výzkumu v této práci.

Výzkumu

volatility se v České republice věnuje Jakub Šedo, který vydal samostatnou publikaci věnující se této problematice Volební systémy a stabilita systémů politických stran. Dále je čerpáno z prací autorů, kteří jsou si vědomi úskalí, které obnáší Pedersenův index a představují vlastní „návod“ jak těmto problémům předejít. Eleanor N. Powell a Joshua Tucker ve svém článku New Approaches to Electoral Volatility: Evidence from Postcommunist Countries, Sarah Birch v příspěvku Electoral Systems and Party System Stability in Post-Communist Europe, Stefano Bartolini a Peter Mair v knize Identity, Competition, and Electoral Availability: The Stabilisation of European 6  

Electorates 1885-1985 či Allan Sikk v textu Stabilisation of Post-Communist Party Systems. Třetí kapitola nabízí stručnou charakteristiku Prahy, především její samosprávné členění, proměny velikosti zastupitelstev a faktory, které napomáhají spoluutvářet komunální politiku. V kapitole je čerpáno z textu Tomáše Mandíka Volební geografie Prahy. Ve čtvrté kapitole jsou analyzovány souhrnné výsledky komunálních voleb pro jednotlivé strany na základě zisku a podílů mandátů. Nápomocnými prameny byly knihy od Stanislava Balíka

- Česká komunální politika v obcích s rozšířenou

působností a Komunální politika. Pátá kapitola nabízí již praktický pohled na personální kontinuitu jednotlivých zastupitelstev včetně Zastupitelstva hlavního města Prahy. Je porovnávána personální stabilita nejen jednotlivých městských častí, ale i stabilita mezi volebními obdobími a její vývoj. Je zde snaha o vysvětlení nárůstu či poklesu personální stability. V šesté kapitole, která je spjata s personální stabilitou, jsou zkoumáni zastupitelé, kteří jsou součástí místního zastupitelstva po celou dobu sledovaného období, tedy po dobu 10 let. Sedmá kapitola je zaměřena na stranické přestupy. Předmětem zájmu je počet přestupů znovuzvolených kandidátů za jednotlivé roky a kandidátní listiny, u kterých jsou přestupy evidovány, ať už se jedná o příchod či odchod z kandidátky. Poté, v osmé kapitole je komparaci podrobena i stranická personální stabilita, která je zjišťována u šesti politických stran - KSČM, ČSSD, KDU-ČSL, ODS, SZ a TOP 09. V deváté kapitole je provedeno srovnání výsledků s předchozími výzkumy, které zkoumaly personální složení zastupitelstev měst Brna, Plzně a Ostravy z již výše představených prací. Zaměřujeme se na porovnání personální stability, vývoj a počet přestupů a taktéž na stranickou personální stabilitu. Zvlášť jsou porovnána městská zastupitelstva a zvlášť zastupitelstva statutárních měst. Obsahem poslední kapitoly je výzkum stability stranických systémů městských částí včetně Zastupitelstva hl. m Prahy. K zjištění hodnoty stability stranického systému je využito Pedersenova indexu doplněného stranickým nahrazením od Sarah Birch. Při určování, zda se jedná o nové či stálé strany, je v této i v předchozí kapitole o personální stabilitě velice nápomocna kniha Politické strany: vývoj politických stran a hnutí v českých zemích a Československu v letech 1861-2004 díl 2. od Jiřího Malíře, 7  

Pavla Marka a kolektivu autorů. K rozlišení, zda se jedná jen o název místní nezávislé kandidátky, nebo o název koalice složené z více politických subjektů, což je podstatné při výpočtu volatility, byl nápomocný server iDnes a jeho archiv komunálních voleb. Dlouhodobě se komunální politikou zabývá Stanislav Balík, který je autorem kromě výše zmíněné publikace například také publikace Okresy na severu: komunální politika v okresech Šumperk a Jeseník v letech 1989-2006. Mezi další představitele patří Jan Čmejrek nebo Jan Bubeníček, kteří jsou autory knihy Demokracie v lokálním politickém prostoru. Dále je to Petr Jüptner, jehož publikace Komunální politické systémy je využita i v této práci. A v neposlední řadě Dan Ryšavý a Pavel Šaradín, kteří se mimo jiné věnují také krajské politice. Česká odborná literatura se pražské komunální politice příliš nevěnuje. Výjimku tvoří práce Martina Horáka z roku 2014 Úspěch i zklamání: Demokracie a veřejná politika v Praze. Kniha je hodnocením dosavadního vládnutí Zastupitelstva hl. m. Prahy. Autor se snaží o hlubší zkoumání výkonu pražské veřejné správy a hledá původ její slabé výkonnosti. Komunální politice Prahy se taktéž věnuje příspěvek Tomáše Mandíka ve sborníku Komunální politické systémy a publikace Komunální politika ve Velké Praze od Michala Švece, která mapuje stav pražské komunální politiky v období První republiky. Nicméně obě publikace jsou specifické svým časovým vymezením.                                        

8  

 

1. Stranický přestup

Politický přestup je často považován za negativní fenomén. Považuje se za výraz slabé stranické disciplíny, která může vést k neefektivnímu vládnutí a ohrozit tak demokratickou reprezentaci. S tím se pojí i premisa, že stranické přestupy převažují v nových demokraciích a slabě institucionalizovaných systémech. Ovšem nemusí to tak platit ve všech případech. Vědci se snaží tento stereotyp vyvracet. Přestupy se vyskytují ve větším či menším počtu i v etablovaných demokraciích. Dalšími výtkami vůči stranickému přestupu je snižování významu politických stran, zvyšování voličových nákladů na informace a eliminace stranické odpovědnosti (Deposato 2006: 24). Autoři ale často upozorňují na fakt, že se tak neděje. Deposato tak činí na případové studii Brazílie, kdy stranický přestup chápe jako racionální chování za účelem career-seeking. A jak upozorňuje Deposato a Scheiner, časté stranické přestupy nejsou důkazem, že na stranách nezáleží a jsou pro politické představitele irelevantní. Ve skutečnosti je tomu naopak - pokud by strany pro politickou kariéru neměly žádný význam, politici by se ani neobtěžovali měnit politickou příslušnost. (Desposato a Scheiner 2007: 7) Tématu stranického přestupu se věnuje především zahraniční literatura ve formě případových studií. Z evropských zemích byly zkoumány Itálie (Heller, Mershon 2008; Di Virgilio, Giannetti a Pinto 2012 ), Polsko (McMenamin a Gwiazda 2011), Ukrajina (Thames 2007), Brazílie (Deposato 2006; Deposato a Scheiner 2007), Japonsko (Deposato a Scheiner 2007), USA (Nokken 2005; Levitt 1996). Obsáhlejší vzorek případů zahrnují příspěvky zaměřené na postkomunistické země. Kreuzer a Pettai se zaměřili na pobaltské státy - Estonsko, Litvu a Lotysško (Kreuzer a Pettai 2003). Goldie Shabad a Kazimierz M. Slomczynski, zkoumali mimo jiné i Českou republiku, kde v letech 1990-1998 zaznamenávájí postupný úbytek přestupů (Shabad a Slomczynski 2004). O nejrozsáhlejší studii 20 demokratických zemích se pokusili O’Brien a Shomer. Celkově podrobili analýze 239 stran, z toho u jedné třetiny zastupitelů vysledovali stranický přestup (O’Brien a Shomer 2013). V naprosté většině případů zkoumají vědci politický přestup na legislativní úrovni, jednotkami

analýzy jsou pouze kandidáti, kteří obsadili místa v

zastupitelském sboru. Taktéž je převažujícím diskurzem orientace na stranický přestup či na politickou defekci během výkonu mandátu. Naopak, v menším počtu se 9  

vyskytují výzkumy zaměřené na stranické přestupy mezi jednotlivými volbami (Laver a Benoit 2003). Primárně se političtí vědci zaměřují na národní úroveň, lokální úroveň je upozaděna. Výjimku tvoří práce Desposata a Scheinera zaměřující se na Japonsko a Brazílii. V nich se analyzují národní i lokální stranické přestupy a jejich provázanost. Přestupy na národní úrovni byly se stejnými tendencemi kopírovány na úrovni lokální, což bylo zapříčiněno silnými vazbami mezi oběma politickými systémy (Desposato a Scheiner 2007).

1.1. Vymezení pojmu V pracích vztahující se k politickým personálním proměnám je nejčastěji operováno s termíny defecting, floor-crossing, party switching, interparty movement/mobility. Defecting - v českém pojmosloví politická defekce. O defekci lze hovořit tehdy, pokud zastupitel hlasuje v rozporu se svou domovskou stranou a v případě větších rozporů to může vyvrcholit přestupem do jiné strany. Jev politické defekce byl studován zejména v americkém prostředí, kdy zastupitelé při hlasování o zákonech musí brát v potaz přání voličů, zájmy svého okrsku a v neposlední řádě také ideologickou linii domovské strany (Levitt 1996: 425). Floor-crossing je pak velice podobným konceptem, kdy zastupitel v rámci hlasování podpoří stanovisko opozice, nejedná se tedy o stranický přestup (Janda 2009: 2). Změna politické strany je tak běžně a nejčastěji nazývána party switching, v českém překladu stranický přechod, přestup, změna. V textu je tedy pracováno s touto terminologií. Nicméně, tento koncept může být chápan odlišně. Kreuzer a Pettai pod pojmem party switching zahrnují pouze přestup z jedné existující strany do jiné taktéž již existující strany. Obě strany, jak strana ze které zastupitel odchází, tak i strana, ke které přestupuje, musí existovat nejméně po dobu jednoho volebního období. Pokud ze strany odejde více kandidátů, kteří se spojí s jinou stranou a založí společně novou stranu, jedná se fúzi, nikoliv o politický přestup. To samé platí o rozštěpení strany, kdy si menší skupina politiků založí vlastní stranu. Jiní autoři jako Deposato, Shabad a Slomczynski chápou stranický přestup v širším kontextu (Krauzer a Pettai 2003: 78-79). A takto pojatou fúzi i štěpení považují za politický přestup. Pojem interparty movement je pak autory uváděn pouze jako ekvivalent k party switching.

10  

   1.2. Motivace Předmět zájmu výzkumů není jen četnost stranických přestupů, ale také motivace jednotlivých politiků tento krok učinit. Společným jmenovatelem, který vede politiky ke změně politické strany, jsou ambice politiků. Změna politické strany je pak nástrojem, který nejlépe politikům umožní realizovat jejich ambice (Heller, Merschon 2008: 911). Ať už se jedná o přístup k distributivním zdrojům, k volebním výhodám či k lepší pozici v prosazování politiky. V zásadě existují tři přístupy k určení motivace stranického přestupu, které vycházejí z modelů chování politických stran (Müller a Strøm 2009). Jedná se o stranický přestup za účelem: 1. maximalizace volební podpory 2. kumulace výhod, které přinášejí post zastupitele 3. dosažení politických cílů pomocí vlivu na legislativu (Merschon,Shvetsova 2008; O’Brien,Shomer 2013). O policy seeking přístup se jedná v případě, že zastupitel nezaujímá stejné ideologické stanovisko jako jeho domovská strana a je tak nucen v rámci stranické disciplíny hlasovat proti svému přesvědčení. Tato skutečnost navíc zvyšuje pravděpodobnost defekce a následný stranický přestup. Zastupitel přestupuje do strany, která se mu svým ideologickým zaměřením jeví jako vhodnější a umožní mu snadněji dosáhnout vytyčených politických cílů (O’Brien- Shomer 2013:114). Dále se může jednat o strany nabízející lepší interní prostředky k dosažení politických cílů. Sem spadají strany, které disponují přístupem k politické agendě nebo strany mající větší kontrolu nad důležitými posty ve výborech než ostatní strany (Thames 2007: 5). Často pak velké strany, které jsou pro zastupitele atraktivní díky velkému počtu členů, mají větší přístup k těmto prostředkům. Pokud jsou motivací zastupitelů k přestupu politické cíle, snáze se jim budou prosazovat v ideologicky soudržných stranách, kde panuje jednota i mezi členy strany (Thames 2007: 6; Di Virgilio, Giannetti, Pinto 2012: 50). Office seeking přístup - zastupitel se rozhodne pro stranický přestup, jelikož setrvání ve stávající straně mu neumožnuje kariérní růst ať už ve straně, v zastupitelském sboru, či v exekutivě. Snaží se tak maximalizovat výhody, které mu mandát nabízí, a to i za cenu obětování možného znovuzvolení či vzdání se 11  

politických cílů (Müller, Strøm 1999: 7). Vote seeking přístup - politik si od přestupu slibuje posílení šancí na znovuzvolení. Očekává, že aktuální strana mu nezaručí znovuzvolení, proto hledá alternativu, které věří v zajištění opětovného mandátu. Zielinski, Slomzcynski a Shabad (2005) na polském příkladu ukázali, že zastupitelé, kteří se uchýlili ke stranickému přestupu, učinili tak proto, aby se vyhnuli volební odpovědnosti kvůli slabému výkonu vlády. Poslanci si tak vylepšili své mizivé šance na znovuzvolení. V rámci tohoto přístupu jsou politici motivováni touhou po moci, výdělkem a ziskem prestižního postavení (Müller, Strøm 1999: 8). Politická praxe je ovšem daleko komplexnější a zastupitel není motivován pouze jediným cílem. Aldrich a Bianco zastávají kombinaci obou přístupů, kdy je zastupitel motivován nejen znovuzvolením, ale také možností prosazení své politiky. Navíc, rozhodování o změně stranické afilace neprobíhá bez zvážení vlivu okolních faktorů. Dle Thamese je zastupitel ovlivněn řadou institucionálních faktorů a taktéž bere v potaz své ideologické přesvědčení a politiku, kterou zastává (Thames 2007: 9).

1.3. Kontextuální proměnné Autoři zabývající se stranickým přestupem analyzovali nejen motivaci ke změně strany, ale také další proměnné, které mají vliv na změnu stranické afilace. Aldrich a Bianco prokázali, že představitelé poražených stran ve volbách daleko více inklinují k přestupu než vítězové (Aldrich, Bianco 1992). Nicolau přišel s výzkumem, který dokazuje, že strany, nacházející se na ideologické škále na levici, dosahují nižšího počtu stranických přestupů (Nicolau 1996, cit. dle Deposato 1997: 3). Co se týče období či časového horizontu, častěji ke stranickým přestupům dochází v období válečného konfliktu, v období ekonomických a institucionálních změn (Benjamin a King 1986) nebo v předvolebním období, či v období konání druhořadých voleb, které stranám a jejich představitelům slouží jako zdroj informací o jejich aktuální volební podpoře a o potencionálních šancích na znovuzvolení (Mesrchon 2009). Volební pravidla jsou také jednou z analyzovaných proměnných. Především podoba kandidátní listiny a pořadí kandidátů byly v popředí zájmu výzkumníků. Otevřená kandidátní listina zapříčiňuje větší tendenci ke stranickému přestupu.

12  

Stranické vedení nemá kontrolu nad konečným pořadí kandidátů, kandidáti o přízeň voličů soutěží nejen s ostatními stranami, ale konkurují si i sobě navzájem. Případné znovuzvolení nezávisí pouze na zisku strany, ale také na kandidátově reputaci a na jeho osobních kvalitách. To umožňuje kvalitním kandidátům se domnívat, že voliči, kteří je podporovali v předešlých volbách, jim vyjádří podporu znovu i pod hlavičkou jiné kandidátky (O’Brien- Shomer 2013: 119, Thames 2007: 3). V České republice se kandidáti nemohou spoléhat na loajalitu voličů, i když povaha komunální politiky vybízí k personalizované volbě namísto volby stranické. V podstatě, i kdyby voliči chtěli znovu podpořit svého kandidáta, tentokrát kandidující za jinou stranu, volební systém je ve skutečnosti nastaven tak, že se jedná primárně o stranickou volbu, nikoliv o volbu jednotlivých osobností. I když většina voličů se domnívá, že je tomu právě naopak (Lebeda 2009: 336-337). _

1.4. Dopady Lze vyzkoumat i dopady stranického přestupu na stranický systém a na samotné aktéry. Polovina zastupitelů v Brazílii i po změně strany v průběhu legislativního období hlasovala stále v souladu se svou bývalou stranou. Na druhou stranu je nutno poznamenat, že se nejčastěji jednalo o přestupy v rámci podobně ideologicky zaměřených stran (Deposato 1997: 5). Shabat a Slomzcynski, Samuels na příkladu zastupitelů ze střední Evropy zkoumali vliv na znovuzvolení jednotlivých zastupitelů po změně strany a zjistili, že stranická loajalita se kandidátům obhajující mandát vyplatila více než stranický přechod (Shabat, Slomzynski 2004: 171). Časté stranické přestupy mohou zapříčinit změny ve stranickém systému či ve vládě. Forma stranického přestupu, kdy jedinec či skupina jedinců změní politickou stranu, zanechá počet stran nezměněn. Jiné formy stranického přestupu mohou snížit či zvýšit počet stran. Fúze stran počet stran snižuje, naopak štěpení stran počet stran ve stranickém systému zvyšuje (O’Brien- Shomer 2013: 114). V případě vlády disponující těsnou většinou v parlamentu může přestup byť jednoho kandidáta zablokovat vládnutí. V českém případě naopak došlo k tomu, že politická defekce poslanců v roce 1996 umožnila přijetí státního rozpočtu1.                                                                                                                 1

Jednalo se o opoziční poslance za ČSSD Jozefa Wagnera a Tomáše Teplíka (Vodička a Cabada 2011: 321).

13  

1.5. Příčiny personální diskontinuity Existuje několik příčin personální diskontinuity. První z nich je změna voličských preferencí za předpokladu, že jednotliví kandidáti nemění politickou stranu. Strany, které uspěly v předchozích volbách, se nemusí těšit podpoře ve volbách následujících. A tím také dojde k personální obměně zastupitelstva. Dalším případem je možnost voličů změnit svými preferencemi pořadí kandidátů i přesto, že strana na první místa dosadila bývalé úspěšné zastupitele. V rámci prostředí pražské komunální politiky lze predikovat slabý efekt na kontinuitu zastupitelů. Kandidát se přesouvá na listině směrem vzhůru teprve tehdy, když o 10% překročí průměrný zisk hlasů všech ostatních kandidátů. Šance na postup jsou navíc velkých městech velice nízké, jelikož kandidátní listiny jsou obsáhlejší a pro postup se vyžaduje velmi vysoký počet hlasů (Lebeda 2009: 337)2. Vnitrostranický systém je další možnou příčinou nestability. Strany sestavují kandidátky podle své vůle a bývalí, byť i úspěšní zastupitelé, nemají svou nominaci jistou. Nicméně někteří se rozhodnou z osobních důvodů nekandidovat. (Kostelecký, Čermák, Vobecká 2006: 153)

1.6. Metodologie První části výzkumu personální stability se zaobírá mírou personální stability městských částí a Zastupitelstva hl. m. Prahy. Zajímá nás počet zastupitelů, kteří byli opětovně zvoleni. Přesněji - počet znovuzvolených zastupitelů na podílu všech zvolených zastupitelů. Ve druhé části personální stability je výzkum zaměřen na stranický přestup, nikoliv na politickou defekci. Kvůli velkému množství dat by bylo náročné sledovat hlasování jednotlivých poslanců v každé městské části. Navíc záznamy o zasedání zastupitelstva, odkud by bylo možné data o hlasování jednotlivých zastupitelů získat, nejsou k dispozici. Archiv hl. m. Prahy byl v roce 2000 poškozen povodněmi a tím byly zničeny i potřebné informace. Práce se tak orientuje pouze na stranický přestup. Záměrem práce bude analýza přestupů mezi volbami. Budou analyzovány kandidátní listiny, konkrétně se                                                                                                                 2

Jedná se o personalizovanou volbu až v druhé řadě. Alokace mandátů je prováděna dle stranické logiky. Kandidát se přesouvá na listině směrem vzhůru teprve tehdy, když o 10 % překročí průměrný zisk hlasů všech ostatních kandidátů. Šance na postup jsou navíc velkých městech velice nízké, jelikož kandidátní listiny jsou obsáhlejší a pro postup se vyžaduje velmi vysoký počet hlasů (Lebeda 2009: 337).

14  

zaměříme na název listiny, nikoliv na politickou příslušnost a to z toho důvodu, že většina mandátů v komunálních volbách je obsazena nestraníky. V menších obcích a nezřídka i ve velkých, by bez nich politické strany vůbec nedokázaly sestavit kandidátní listinu (Čmejrek 2008: 67). I přesto, že podíl členů politických stran roste s velikostí obce, stále se jedná o velký počet. Změna názvu kandidátní listiny nemusí automaticky znamenat, že se jedná o jiný subjekt.

Proto je využíváno pojmu

personální nástupce, který představil Stanislav Balík. Tímto termínem mohou být popisovány situace, kdy některá kandidátní listina změní mezi dvěma volbami svůj název, ale její personální základ zůstává v zásadě stejný (Balík 2009: 5). Nejedná se politický přestup, pokud část místního sdružení nezávislých kandidátů kandiduje v následujících volbách pod hlavičkou NEZ či SNK. Nebo případ, kdy většina kandidátů nezávislé kandidátky přešla v následujících volbách k jinému nezávislému subjektu. Za přestup je považována situace, kdy z parlamentní strany přestoupí většina kandidátů k jiné kandidátce (Balík 2005: 173). Další vymezení je třeba udělat v případě kandidatury koalic. V případě opakující se kandidatury koalice, jejíž složení zůstalo od předchozích voleb nezměněno a jejíž kandidát byl opět úspěšný, je v rámci určení stranické stability přihlíženo k navrhující straně, případně k politické příslušnosti3 . Totéž platí u stranického přestupu mezi _

dvěma různými koalicemi. Pokud strana, kterou zkoumáme jednotlivě, kandiduje spolu s sdružením nezávislých kandidátů, znovuzvolení kandidáti jsou počítáni jako kandidáti zkoumané strany. Pokud dojde ke sloučení stran, nejedná o stranický přestup. Příkladem je SNK-ED, kdy šlo pouze o šlo transformaci kandidátek SNK a jejich připojení k SNK-ED (Pink et al. 2011: 4) či sloučení US a DEU4. Jelikož jsou v naší práci analyzovány přestupy mezi volbami, nikoliv přestupy během legislativního období, jeví se nejvhodnější vycházet z přístupu vote-seeking. Zbylé dva přístupy jsou vhodnější pro změny stranické afilace v průběhu výkonu zastupitelského mandátu, kdy jsou na základě alokace mandátů a složení koalice pozice stran jasně dané. Zastupitel má tak větší možnost zvážit, která strana je pro něj příhodnější v případě maximalizace výhod nebo uplatnění politických zájmů. Ovšem záměrem práce není skutečné zjištění motivace přestupů jednotlivých kandidátů, které                                                                                                                 3

Například úspěšná kandidatura koalice ODA a KDU-ČSL ve volbách 1994 a 1998. Kandidáta, který obhájil svůj mandát navrhla KDU-ČSL a kandidát je i členem KDU-ČSL, znovuzvolení je tedy připsáno KDU-ČSL.   4 Pokud se kandidát ucházel o mandát pod hlavičkou US či DEU a v následných volbách na kandidátce US-DEU, nejedná se o přestup.

15  

by musely být provedeny pomocí rozhovorů, a tudíž by se jednalo o kvalitativní výzkum. Jde o kvantitativní výzkum, kdy cílem je popis zkoumaného jevu pomocí proměnných, které lze vyjádřit čísly. Analýza také nebude zohledňovat následné změny ve složení zastupitelstva po konání voleb. Případy vzdání se mandátu, ztráta mandátu, či úmrtí zastupitele nebudou do analýzy zahrnuty. Stranická stabilita bude zjišťována pouze u šesti stran: Česká strana sociálně demokratická, Křesťanskodemokratická unie - Československá strana lidová, Komunistická strana Čech a Moravy, Občanská demokratická strana, TOP 09 a SZ. Tyto strany patří k nejstabilnějším stranám českého stranického systému. KDU-ČSL sice v roce 2010 nezískala parlamentní zastoupení, ale jedná se o stranu, která opakovaně získala zastoupení v některých městských částech převážně v letech 19941998, a která od minulých komunálních voleb zasedá v radě hl. m Prahy. Stranická stabilita TOP 09 je zkoumána jen od roku 2010. Strana patří mezi stálé parlamentní strany, navíc se v Praze těší velké podpoře. Při určování stranických přestupů jsou zbylé strany kvůli jejich nestálosti a proměně zařazeny do kategorií nezávislí a ostatní strany. Kategorii nezávislí se rozumí veškeré sdružení nezávislých kandidátů či celostátní nezávislé strany typu SNK, NEZ. Dále pak místní sdružení nezávislých kandidátů, jejichž kandidatura je omezena pouze na konkrétní území, specifickou městskou část. Do kategorie ostatních strany, jsou pak logicky zařazeny zbylé strany a místní nezávislá sdružení či regionální hnutí se širším záběrem, kandidující většinou ve více městských částech a jejichž program není zaměřen pouze na určitou městskou část. Příkladem je hnutí Pro Prahu či Pražané Praze.

16  

2. Volatilita Volatilita je využívána ke kvantitativnímu vyjádření celkových přesunů voličské podpory. Volatilita udává změnu voličských preferencí v určitém časovém rozmezí. V polických vědách je volatilita považována spíše za měření než za koncept. Volatilita je celková změna stranického systému, která je výsledkem individuálních voličských přesunů (Badie, Berg-Schlosser a Morlino

2011: 35-36). Pomocí

volatility je reflektována stabilita stranického systému. Nízká volatilita je všeobecně považována za jeden z atributů dobře fungující demokracie. Naopak nestabilní stranické systémy produkují nepředvídatelné a nekoherentní politické výstupy. Vládnutí je v těchto systémech daleko problematičtější a umožňuje uspět i populistickým kandidátům. A v některých případech může ohrozit i stabilitu demokratického systému (Tucker a Powell 2009: 4-5). Na druhou stranu ve stranických systémech s nízkou volatilitou hrozí uzavření stranického kartelu, kde je veškerá politická moc soustředěna v rukou omezeného počtu aktérů. Zdá se tedy, že je těžké posoudit, jaká je optimální míra stability či nestability stranického systému. Výzkumy volatility se zaměřují hlavně na srovnání stability stranického systému napříč zeměmi. V Evropě byla zprvu zkoumána stabilita stranických zastoupení v západních demokraciích (Bartolini a Mair 1990; Crewe a Denver 1985) a po pádu komunismu přibyly práce zabývající se volatilitou v postkomunistických zemích (Šedo 2007, Tucker-Powell 2009, Birch 2001). V současnosti najdeme i práce, které zkoumají volatilitu i v Africe (Mozaffar a Scarritt 2003) nebo Latinské Americe (Roberts a Wibbels 1999).

2.1. Kontextuální proměnné  

Předmětem výzkumů je i analýza faktorů, které stabilitu zastoupení ovlivňují. Vysvětlující proměnné lze rozdělit do dvou kategorií. První předpokládá, že stabilitu ovlivňují institucionální a politické faktory. Pod tuto kategorii spadá například volební systém, kdy se ve většinových systémech očekává vyšší volatilita. Většinový systém vylučuje úspěch extrémistických stran. Strany se tedy ucházejí o přízeň středového voliče, u kterého je patrná vyšší fluktuace. Navíc se voliči často uchylují ke strategickému hlasování. Naopak v zemích s proporčním volebním systémem, jsou 17  

voliči více stranicky ukotveni, jelikož systém podněcuje k tomu, aby byly v parlamentu zastoupeny strany se širším ideologickým záběrem (Dejaeghere a Dassonneville 2012: 4). Rovněž vyšší počet stran ve stranickém systému vede k vyšší volatilitě. Voliči si mohou vybírat z rozmanitější škály politických subjektů, což zvyšuje možnost, že v budoucnu změní svou volbu. S vyšším počtem stran tak roste pravděpodobnost, že volič najde alternativu ke své předchozí volbě a odevzdá jí hlas v následujících volbách (Bartolini a Mair 1990). Z jiného pohledu na počet stran pohlíží Pedersen. Předpokládá, že čím vyšší je počet stran, tím menší ideologickou vzdálenost voliči vnímají mezi stranami, což zvyšuje šance k tomu, že se uchýlí k odlišné volbě strany než v přechozích volbách. Kombinace multipartismu a ideologické polarizace, dle Sartoriho definice polarizovaný pluralismus, je pak často považována za příčinu vysoké volatility (Robberts a Wibbles 1999: 579). Ovšem vysoký počet stran nemusí být pokaždé ukazatelem polarizovaného systému (Dejaeghere a Dassonneville 2012). Druhý přístup vysvětluje volatilitu pomocí působení sociálních faktorů - pokud země ekonomicky prosperuje, voliči nemají důvod zásadně měnit své preference. Identifikace voličů se stranou se stává silnější v průběhu času, a proto by mělo docházet k postupné stabilizaci stranického systému. Nicméně na tomto předpokladu se autoři neshodnou (Bielasiak, 2002, Rose a Munro, 2003). Dále, vysoká volební účast vede k vyšší volatilitě, jelikož se voleb účastní i voliči bez pevných stranických vazeb. Výskyt pevně zakotvených a jasně definovaných cleavages v zemi snižují volatilitu (Dassonneville a Hooghe 2011: 5-9). Díky pevným vazbám je fluktuace voličů daleko nižší. S rozmrznutím stranického systému a s oslabováním tradičních stranických vazeb voliči dávají přednost novým, netradičním stranám, což se projevuje i na vyšším počtu stran v zastupitelském sboru (Roberts a Wibbels 1999). Mainwaring a Zocco vyzkoumali, že demokracie vzniklé před rokem 1978 vykazují nižší volatilitu než demokracie ustanovené po tomto roce. Tehdejší strany se soustředily na budování vztahu s voliči. Vytvořily organizace v podobě odborů či náboženských identit, které jim napomohly vytvořit silné pouto s voliči. Strany zároveň spoluutvářely sociální identitu, což napomohlo ke stabilizaci stranické soutěže. Po roce 1978 se do popředí komunikace s voliči dostává televize, což kandidátům umožňuje oslovit široký okruh voličů, aniž by měli vybudovanou rozvinutou stranickou základnu (Mainwaring a Zocco 2207: 167).

18  

2. 2. Měření volatility    

Mezi nejpoužívanější výpočty volatility patří Pedersenův index, který vyjadřuje přesun voličských preferencí mezi dvěma po sobě následujícími volbami. Pedersenův index volatility (Chytilek et al. 2009: 90): V = ½ ∑│Pit - Pit-1│ Pit představuje zisk politické strany v % hlasů ve volbách Pit a Pit-1 je zisk téže strany ve volbách předchozích. Index volatility může nabývat hodnoty od 0 do 100, přičemž nula značí, že nedošlo k žádným změnám stranického spektra a hodnota indexu 100 udává kompletní změnu stranického spektra. Index zahrnuje přesuny hlasů na volební úrovni, lze jej ale použít i na podíly mandátů, tedy na přesuny hlasů na parlamentní úrovni (Šedo 2011: 36). Užití Pedersonova indexu se při výpočtu volatility neobejde bez problémů. Hodnota indexu vypovídá o změnách ve stranickém hlasování na agregované úrovni, nedokáže tedy rozlišit změny v hlasování každého voliče. Dále nerozlišuje, zda se voličské hlasy přesunuly v rámci podobně nebo odlišně programových stran. Tomuto problému se snažili předejít Bartolini a Mair, kteří zavedli pojem bloková volatilita (BV), která vyjadřuje přesuny hlasů mezi jednotlivými bloky stran (autoři se v práci zaměřili na přesuny hlasů mezi pravicovými a levicovými stranami) (Bartolini a Mair 1990: 22). Dále rozlišují vnitrostranickou volatilitu (WBV), která značí přesun hlasů v rámci jednoho bloku a jejíž výpočet může být prospěšným indikátorem v otázce vytvoření volební koalice. Za problematické se také pokládá, že Pedersenův index nedokáže identifikovat příčiny změny volatility. Nerozlišuje, zda změny byly způsobeny přesunem voličských preferencí v rámci stávajících stran nebo vstupem nových subjektů do volební soutěže. Tento problém se pokusila vyřešit Sarah Birch, která zavedla stranické nahrazení a upravila výpočet volatility. Stranické nahrazení udává podíl voličských hlasů pro nové strany, které nekandidovaly ve volbách t1, ale voleb t2 se již zúčastnily. Výpočet stranického nahrazení: PR = 100 – Σ Cit-1 Následně pak upravila volatilitu, která měří pouze přesuny hlasů mezi stranami kandidující v obou sledovaných volbách. Volatilitu mezi existujícími stranami počítá 19  

podle následujícího vzorce: Vb = ∑│Cit - Cit-1│/ ∑Cit + ∑Cit-1 Autoři Powell a Tucker zavádějí podobné rozlišení volatility – Typ A a Typ B. Do výpočtu volatility Typu A zahrnují nejen nové strany (jako je tomu u stranického nahrazení – voleb t1 se nezúčastnily, ale voleb t2 ano), ale i strany, které kandidovaly ve volbách t1, ale voleb t2 se již nezúčastnily. Stabilní a stálé strany, které kandidovaly ve volbách t1 a t2 řadí do volatility Typu B. Celková volatilita je poté: V= Typ A + Typ B Pokud v zemi převažuje volatilita Typu A, jedná se o nestabilní stranický systém. Pokud převažuje volatilita Typu B, jedná se stabilní stranický systém, který napomáhá k udržování demokracie v zemi (Tucker a Powell 2009). Další problémem, který při využití Pedersenova indexu vyvstává, je měření stranické volatility. Pokud dojde mezi volbami ke změně v názvu strany, ke sloučení nebo k rozštěpení, ke vzniku či k rozpadu koalice, je těžké určit, zda se jedná o novou či přetrvávající stranu. Rozdělení stran na nové a přetrvávající je klíčové pro výpočet stranické volatility. Pokud bychom nesprávně vypočítali volatilitu pro jednotlivé strany, mohlo by dojít ke zkreslení celkové stability. Je tedy otázkou, zda například u rozštěpení strany, budeme následnické strany bývalého subjektu A pokládat za nové nebo přetrvávající. Pokud bychom všechny tyto strany považovaly za nové, celková volatilita by se tak značně navýšila, než v případě, kdybychom je označili za následnické strany původního subjektu A. Ve vědecké opci existuje několik pravidel k diferenciaci nových a stávajících stran. Hug Simon za novou stranu považuje takovou stranu, která nikdy předtím nenominovala své kandidáty do voleb. Na základě této definice považuje za nové strany rozštěpené strany a strany zcela nové. A naopak, vylučuje koalice nebo strany, který vznikly fúzí více stran (Hug 2001: 13-14). V případě, že strana se pouze přejmenuje a nese rysy původní strany, Sarah Birch navrhuje, aby byla brána jako přetrvávající subjekt. Na této klasifikaci se shodne většina badatelů – Batolini a Mair, Mainwaring a Edurne. Identifikace tohoto typu strany není komplikovaná v případě, že badatel má dostatek informací o zkoumaném stranickém systému. Jestliže ve volbách kandiduje koalice stran, považuje ji Birch za přetrvávající, pokud se strany koalice účastnily i voleb předchozích, což platí i obráceně – pokud se strany bývalé 20  

koalice ve volbách t1 zúčastnily i voleb t2, lze ji považovat za přetrvávající. Allan Sikk představuje tři přístupy, jak se vypořádat s fúzí a štěpením stran. V prvním přístupu jsou strany brány jako jeden subjekt i ve volbách, ve kterých strany kandidovaly samostatně – odštěpené strany a sloučená strana nejsou klasifikovány jako nové strany. Hlasy pro sloučenou stranu A ve volbách t2 jsou porovnány se součtem hlasů pro původní strany ve volbách t1. Přístup předpokládá, že voliči sloučené či rozštěpené strany nebudou měnit své preference v přechozích nebo následujících volbách a dají hlas buď následujícím, nebo původním stranám. Výhoda tohoto přístupu je zároveň i jeho slabinou - nelze totiž předpokládat, že všichni voliči původních stran ve volbě t1 dají hlas nově vzniklé straně A ve volbách t2 a naopak (Sikk 2001: 19-21). Sikk stejně jako Bartolini a Mair doporučují tuto klasifikaci stran. Ve druhém přístupu se za předchůdce či následníky strany A považují pouze největší strany a jsou počítány jako přetrvávající, zatímco malé strany jako nové. Tento přístup k analyzování stran užívají ve své práci Scott Mainwaring a Zoco Edurne, kteří analyzovali stabilitu stranických systémů 47 zemí (Mainwaring a Edurne 2007) stejně jako Tucker s Powellem, kteří pouze v případě jasného následovnictví určují stranu jako přetrvávající (uvádějí stejné jméno či ovládání stranických zdrojů). Pokud tak nelze učinit, všechny strany se považují za nové. Třetí přístup považuje všechny předchozí i následnické strany za nové. Tento poslední přístup není však považován za nejvhodnější, jelikož značně navyšuje výpočet volatility. Avšak autoři nedělají rozdíly mezi různými typy fúze či štěpení, které mohou být klíčové v rámci počítání nových a stávajících stran. Naproti tomu Birch přichází s kategorizací rozštěpení a sloučení strany, která zároveň slouží jako podrobnější návod k identifikaci nových a starých stran. Pro Birch je hlavním identifikátorem jméno politického subjektu. Sloučená strana je označena jako stávající, jestliže dojde pouze ke spojení jmen těchto stran. Pokud sloučené strany přijmou nové jméno, je subjekt považován za nový. V případě přijetí pouze jednoho jména ze zakládajících stran, je tato strana považována za stávající. V situaci, kdy se strana rozštěpí a každá ze stran přijme nové jméno, počítají se jako nové strany. Naopak za podmínky, že jedné ze stran zůstane staré jméno, je tato strana pokládána za stávající a ostatní za nové (Birch 2003: 185-186). Jak předejít problematickému rozdělní stran na nové a stávající subjekty, přichází Jakub Šedo s vlastním rozlišením, které neoperuje s rozdělením na nové a přetrvávající strany, ale je utvořeno na základě změny identity strany a vychází

21  

z konceptu stranického nahrazení (Šedo 2007: 110-11)5 . _

Při určování stran se lze potýkat s nedostatkem informací a je nelehké určit původní či následující strany, proto je ve výzkumu zcela legitimní redukovat počet zkoumaných objektů. Jednou z možností je stanovení hranice pro vyloučení strany z komparace. Rose a Monroe udávají hranici pro zahrnutí do výzkumu zisk 1% hlasů, Tucker a Powell 2%, Šedo 3%, Birch 5%. Strany, které nedosáhly stanovené hranice, lze tedy z výzkumu vyloučit nebo je považovat za jeden subjekt – ostatní strany (Šedo 2011b: 63) . Dalším způsobem usnadnění je výzkum volatility pouze na úrovni _

parlamentních stran. Šedo tak činí v rámci svého výzkumu o stabilitě stranických systémů v postkomunistických zemích a stejným způsobem postupovali Roberts a Wibbels při výzkumu volatility v Latinské Americe (Roberts a Wibbels 1999). Volatilitu tak lze počítat na základě podílu na mandátech namísto podílu získaných hlasů (Šedo 2005: 125).

2.3. Metodologie Pro výpočet volatility je aplikován zmíněný Pedersenův index a k identifikaci hodnoty indexu je využit koncept stranického nahrazení podle S. Birch. Práce se zaměřuje pouze na zastupitelské podíly. Nový subjekt tak nebude strana, která nekandidovala ve volbách t1, ale strana, která neobdržela žádný mandát ve volbách t1. Ani při omezení počtu stran na zastupitelskou úroveň se nelze nevyhnout sporným případům. Problematickým se jeví především určení kontinuity u místních sdruženích nezávislých kandidátů a u jiných nezávislých sdružení. Výsledky stran, u kterých je komplikované určit návaznost, jsou ve výzkumech stranické stability na parlamentní úrovni souhrnně započítány do kategorie ostatní (Šedo 2011: 66). Tento návod lze aplikovat i na komunální úroveň, tudíž jsou tato nezávislá sdružení a hnutí počítána jako jeden subjekt. Není tak učiněno v případě SNK, NEZ a politických subjektů, které vykazují aspoň minimální členskou základnu a jejich zaměření je celopražské. Jestliže budou v témže roce úspěšná dvě sdružení nezávislých kandidátů nebo místní sdružení nezávislých, zisky jejich mandátů se sečtou. U identifikace sloučených a                                                                                                                 5

1. žádná změna (0) - vyjadřuje zachování názvu i strategie ve volbách, 2. minimální změna (R0) – znamená zásadní změnu identity či změnu strategie zapojení ve volbách, 3. výrazná změna (R2) – znamená zásadní změnu, jejímž výstupem ale není nesporně nový subjekt, 4. úplná změna (Rc) – znamená vstup nového hráče na parlamentní politickou scénu.

22  

rozštěpených stran je zvolen postup, který uvádí S. Birch. U kandidatury koalic jsou politické subjekty, které ji tvoří, brány jako stávající a to i v případě, kdy strana kandiduje v koalici pokaždé s jiným subjektem.  

3. Charakteristika Prahy

Území hlavního města Prahy je současně krajem i statutárním městem. Administrativně je členěno na 57 městských částí fungující jako samosprávné jednotky. Nebylo tomu tak vždy. Do roku 1992 jich existovalo pouze 56, kdy část Praha-Troja byla tehdy součástí obvodu Prahy 7. Městské části, které mají v názvu i číslo (Praha 1-22), jsou zároveň i správními obvody. Od roku 1995 se 5 městských částí přetransformovalo na správní obvody a současně změnilo název6. V roce 2002 se počet správních obvodů ustanovil na čísle 22 (ČSÚ)7 . _

Zvláštní postavení má pak Zastupitelstvo hlavního města Prahy, jehož pravomoci jsou vymezeny zákonem č. 131/2000 Sb. o hlavním městě Praze. I když Zastupitelstvo hl. m Prahy disponuje některými krajskými pravomocemi, nekonají se zde ani krajské volby, pouze volby komunální . Volby do Zastupitelstva hl. m. Prahy _

se konají simultánně s volbami do městských částí dle stejného volebního mechanismu. Poslední volby v roce 2014 probíhaly v jediném obvodu, i když se počet obvodů v průběhu let několikrát měnil8. Zastupitelstvo je v současné době složeno z 65 zastupitelů volených na 4 roky v čele s primátorem. Počet obyvatel je v současnosti (rok 2015) 1 259 079 obyvatel. V porovnání se zbytkem populace České republiky Praha vykazuje vyšší životní úroveň obyvatelstva, kdy hodnota průměrné hrubé mzdy převyšuje hodnoty zbytku ČR9, což se také odráží na výsledcích hlasování ve volbách. Pro Prahu je charakteristická pravicová orientace: po revoluci se stala baštou ODS a v roce 2009 převzala pomyslnou nadvládu nad                                                                                                                 6

Praha 11 - dříve Praha-Jižní Město, Praha 12 - dříve Praha-Modřany, Praha 13 - dříve PrahaJihozápadní Město, Praha 14 - dříve Praha-Kyje, Praha 15 - dříve Praha-Horní Měcholupy 7  Praha 16 - dříve Praha Radotín, Praha 17 - dříve Praha-Řepy, Praha- dříve Praha-Letňany, Praha 19 - dříve Praha-Kbely, Praha 20 - dříve Praha-Horní Počernice, Praha 21 - dříve Praha-Újezd nad Lesy, Praha 22 - dříve Praha-Uhříněves   8  2010 - 7 obvodů, 2006 - 1 obvod, 2002 - 5 obvodů. , 1998 - 10 obvodů, 1994 - 1 obvod   9 Ke konci roku 2014 průměrná mzda v Praze činila 33 347 Kč oproti celorepublikovému průměru 27 200 Kč.

23  

Prahou TOP 09. Také menší pravicové strany jako byla ODA či Unie svobody u Pražanů uspěly (Mandík 2003: 165). Logicky se pak levicové strany KCŠM a ČSSD netěší příliš velké podpoře. V rámci celostátní podpory patří Praha k městům, kde je KSČM nejméně oblíbenou stranou (Hudák, Jüptner, Svoboda 2003: 28). Na Prahu se také váže větší koncentrace lidí s vyšším stupněm dosaženého vzdělání. Vzdělaní lidé jsou více orientování na kvalitu života než na materiální bohatství, proto se ve městě daří i Straně zelených. Naopak pozice KDU-ČSL je v Praze vzhledem k jejímu regionálnímu charakteru poměrně slabá.                                                                    

24  

3.1. Proměny počtu zastupitelů Tabulka č. 1 Změny počtu zastupitelů v letech 1994-2014 94

98

02

06

10

14

počet obyv.

Hl.m.Praha

55

55

70

70

63

65

1 259 079

Praha 1

33

33

33

33

35

35

29 223

Praha 2

35

35

35

35

35

35

48 586

Praha 3

41

37

36

36

36

35

71 023

Praha 4

45

45

45

45

45

45

126 944

Praha 5

45

45

35

43

45

45

80 931

Praha 6

39

39

45

45

45

45

98 261

Praha 7

32

35

35

25

27

29

41 699

Praha8

45

45

45

45

45

45

102 261

Praha 9

27

27

29

29

32

33

53 981

Praha 10

40

40

45

36

36

40

108 477

Praha 11

33

45

45

45

39

45

76 792

Praha 12

35

35

35

35

35

35

54 331

Praha 13

29

27

35

35

35

35

60 555

Praha 14

29

31

31

31

31

31

45 324

Praha 15

35

35

25

25

28

31

31 139

Praha 16

15

15

15

15

15

15

8 138

Praha 17

23

23

23

23

23

23

24 929

Praha 18

21

21

21

21

21

21

17 725

Praha 19

15

15

15

15

15

15

6 784

Praha 20

27

27

25

25

25

25

15 140

Praha 21

21

17

17

17

17

17

10 466

Praha 22

15

15

21

21

25

25

9 838

Běchovice

11

11

11

13

15

15

2 715

Benice

7

7

7

7

7

7

577

Březiněves

9

9

9

9

9

9

1 371

Čakovice

15

21

21

21

21

21

10 063

Ďáblice

11

15

15

15

15

15

3 538

9 9 Dol.Měcholupy Zdroj: ČSÚ, výpočty autorka Počet obyvatel k roku 2014

9

9

9

9

2 439

94

98

02

06

10

14

počet obyv.

Dol.Chabry

15

15

15

15

15

15

3860

Dol.Počernice

15

15

15

15

15

15

2 261

Dubeč

15

15

15

15

15

15

3 639

Klánovice

9

9

9

9

15

15

3 334

Koloděje

7

9

9

7

7

7

1 449

Kolovraty

11

11

13

13

13

13

3 468

Klálovice

7

5

5

5

5

5

315

Křeslice

7

9

7

7

7

7

966

Kunratice

19

11

11

11

11

11

8 755

Libuš

21

11

17

17

17

17

9 817

Lipence

15

15

15

15

15

15

2 600

Lochkov

9

9

9

9

9

9

676

Lysolaje

9

9

9

9

9

9

1 378

Nebušice

11

11

11

11

11

11

3 242

Nedvězí

7

7

7

9

7

5

309

Petrovice

15

15

15

19

19

17

6 041

Před.Kopanina

9

9

9

9

9

9

708

Řeporyje

7

7

7

7

11

11

4 123

Satalice

11

11

11

11

11

11

2 427

Slivenec

11

11

11

11

11

11

3 252

Suchdol

17

15

15

15

15

15

6 689

Šeberov

9

9

9

7

7

15

2 975

Štěrboholy

7

7

7

7

7

7

2 084

Troja

7

7

7

7

9

9

1 210

Újezd

9

9

9

9

9

9

2 831

Velká Chuchle

9

9

9

9

11

9

2 266

Vinoř

11

11

9

9

11

11

3 966

Zbraslav

15

15

15

19

17

17

9 745

Zličín

15

15

15

15

15

15

5 565

    Počet zastupitelů je udáván počtem obyvatel, kteří žijí na daném území. Městské části nacházející se v centru se vyznačují vyšším počtem obyvatel, tedy větším zastupitelstvem. Naopak v okrajových částech je počet členů zastupitelstva nižší. 25  

Nejpočetnější zastupitelstvo je v Praze 4, které je tvořeno 45 zastupiteli a jehož počet zůstal v průběhu let nezměněn. Společně s Prahou 6, Prahou 8 a Prahou 10 se zde vyskytuje také nejvíce obyvatel; počet obyvatel přesahuje 100 000. Naopak nejmenší městskou částí jsou Královice, kde od roku 1998 zasedá pětičlenné zastupitelstvo. Následují Benice a Štěrboholy se sedmičlenným zastupitelstvem. Městské části, které neprošly změnou, jsou v menšině. V každém roce došlo k minimálně jedné změně a nelze vysledovat trend, kdy ke obměnám docházelo. V období 1994-2014 se počet volených zastupitelů neměnil ve 24 městských obvodech. K nejrozsáhlejším proměnám došlo v Praze 7, a to hned čtyřikrát. Ke změnám taktéž docházelo v Zastupitelstvu hl. m. Prahy, kdy se počet pohybuje v rozmezí 55-70 zastupitelů. Jednotlivé městské části jsou k účelu práce rozděleny do tří skupin podle velikosti zastupitelstva. První kategorii tvoří největší zastupitelstva s více jak 20 zastupiteli. Skupina je složena z 20 městských částí10. Druhou kategorii tvoří zastupitelstva mající 11-20 zastupitelů, zde patří 20 městských částí11. Do třetí kategorie spadají zastupitelstva čítající méně než 11 zastupitelů, celkově tedy 17 městských částí12.  

                                                                                                                    10  Praha

1, Praha 2, Praha 3, Praha 4, Praha 5, Praha 6, Praha 7, Praha 8,Praha 9, Praha 10, Praha 11, Praha 12, Praha 13, Praha 14, Praha 15, Praha 17, Praha 18, Praha 20, Praha 22, Čakovice.   11  Praha 16, Praha 19, Praha 21, Běchovice, Ďáblice, Dol. Chabry, Dol. Počernice, Dubeč, Kolovraty, Kunratice, Libuš, Lipence, Nebušice, Petrovice, Satalice, Slivenec, Suchdol, Vinoř, Zbraslav, Zličín.   12  Benice, Březiněves, Dol. Měcholupy, Klánovice, Koloděje, Královice, Křeslice, Lochkov, Lysolaje, Nedvězí. Přední Kopanina, Řeporyje, Šeberov, Štěrboholy,Troja, Újezd, Velká Chuchle.  

26  

4. Výsledky komunálních voleb v Praze 4.1. Výsledky komunálních voleb v městských částech Volby se dají hodnotit buď z hlediska získaných hlasů, což je vodítko pro posouzení popularity stran na národní úrovni nebo z hlediska získaných mandátů. (Koudelka 1998: 63). Jelikož je v práci zkoumána substátní úroveň, hodnocení voleb probíhá za základě získaných mandátů. Navíc je práce orientována na zastupitelské mandáty, proto se jeví vhodnější použít tuto metodiku. Je však nutno zdůraznit, že analýza výsledků je zkreslená. Obyvatelé menších obcí, tedy i menších městských částí, volí vzhledem ke svému počtu obyvatel větší zastupitelstvo než velké obce a velké městské části (Balík 2008: 56-57). Jeden mandát připadal v nejmenší městské části v Praze-Královicích v roce 2014 na 49 voličů, zatímco v Praze 4 na 2192 voličů. Tabulka č. 2 Počet mandátů dle navrhující strany 1994 ODS ČSSD KDU-ČSL KSČM NK SZ Ostatní TOP09 Celkem

abs. 417 85 58 121 135 4 263 1083

% 38,5 7,85 5,36 11,17 12,47 0,37 24,28 100

1998 abs. 394 157 71 102 177 5 184 1090

% 34,95 14,67 6,64 9,53 16,54 0,47 17,2 100

2002 abs. 425 135 45 83 165 5 220 1078

% 39,42 12,52 4,17 7,7 15,31 0,48 20,4 100

Zdroj: ČSÚ, výpočty autorka

     

27  

2006 abs. 573 117 24 53 164 70 76 1077

% 53,2 10,9 2,23 4,92 15,2 6,5 7,06 100

2010 abs. 359 155 8 37 179 51 84 209 1082

% 32,7 14,1 0,73 3,37 17,8 4,64 7,64 19 100

2014 abs. 175 84 30 30 238 66 330 153 1106

% 15,82 7,59 2,71 2,71 21,52 5,97 29,85 13,83 100

Graf č. 1 Vývoj podílů mandátů pěti parlamentních stran v městských částech 60   50   ODS  

40  

ČSSD   30  

KDU-­‐ČSL   KSČM  

20  

SZ   10   0   1994  

1999  

2004  

2009  

Zdroj: ČSÚ, výpočty autorka

2014  

 

     

Do voleb roku 1994 se na pražské komunální úrovni promítly taktéž stranické změny, ke kterým došlo v předešlých letech na celonárodní úrovni - zánik OF, vznik ODS a OH, posílení ČSSD (Balík 2008: 57). V Praze je to především úspěch ODS, která byla v roce 1994 nejúspěšnější navrhující stranou ( získala 417 mandátů) a marginalizace jednoho z nástupců Občanského fóra - Svobodní demokraté (OH). Svobodní demokraté získali pouze 9 mandátů. Překvapivá je i úspěšnost KSČM, která se umístila na pomyslném třetím místě i přesto, že v Praze jsou její podporovatelé v menšině. V rámci celorepublikového výsledku strana získala o 6 % hlasů více než ČSSD, což se projevilo i v místních pražských zastupitelstvech - KSČM získala o 36 mandátů více než ČSSD. Významným podílem se na hodnotě zisku obdržených mandátů pro ostatní strany podílí ODA se 112 mandáty. Velký úspěch zaznamenalo i hnutí Pražané Praze, které získalo celkem 63 mandátů. Hnutí Pražané Praze kandidovalo i v následujících dvou volbách, ale již nedokázalo zopakovat svůj úspěch. V roce 1998 hnutí obdrželo pouze 4 mandáty a následně upadá do marginality. Dalším podobným celopražským uskupením byla Iniciativa pražských občanů, která však nedosáhla takového úspěchu jako Pražané Praze. Iniciativa získala pouze 3 mandáty. Za zmínku stojí rovněž strana Důchodci za životní jistoty se ziskem 11 mandátů.

28  

Komunální volby v roce 1998 byly specifické tím, že od tohoto roku docházelo k souběhu voleb parlamentních a komunálních. Do voleb 2006 bývaly tedy komunální volby chápány jako potvrzení správného rozhodnutí nebo jako možnost reparátu za nepovedené sněmovní volby (Balík 2009: 147). V místních pražských zastupitelstvech opět vyhrála ODS s 394 mandáty, i když to pro ni znamenalo ztrátu oproti předchozímu zisku. Je zde znatelný také úbytek mandátů ostatních stran ve prospěch parlamentních a nezávislých kandidátů. Skoro o polovinu mandátů posílila ČSSD, což souvisí i s úspěchem v parlamentních volbách konaných téhož roku. Na druhou stranu jednoznačný propad zažila ODA, která získala pouhých 18 zastupitelských křesel. Strana obhájila pouze 16 % zastupitelských mandátů. Na její pozici pravicové alternativy však nastoupila US-DEU se znatelným ziskem 114 mandátů. Strana zelených si polepšila pouze o jeden mandát. Strana DEU kandidovala v některých městských částech samostatně a v porovnání s minulým rokem obhájila stejný počet mandátů - 9. Novým hráčem na místní úrovni je Občanská liga fórum, která se řadí pod kategorii ostatní a ve volbách získala 6 zastupitelských křesel. Jedná se o jednu ze stran, která byla založena jako vyjádření odporu proti Opoziční smlouvě, stejně tak jako Občanská koalice-politický klub, která byla s celonárodním porovnáním v Praze úspěšná - získala zde 2 mandáty z celkového počtu 9 mandátů. V těchto volbách zaznamenává úspěch politické hnutí Nezávislí v podobě 19 získaných mandátů. Nezávislí vznikli v roce 1994 jako Sdružení pražských nezávislých a obdrželi v tomto roce jediný mandát (Malíř a Marek a kol. 2005: 1659). Ve volbách v roce 2002 potvrdila ODS svou dominantní pozici v Praze, kdy navýšila svou pozici o 31 mandátů. Strana získala mandáty ve všech městských částech, ve kterých kandidovala. Strana ČSSD v těchto volbách získala podporu ve prospěch KSČM (Hudák a Juptner 2003: 28). Hned druhý nejvyšší počet zastupitelských křesel připadá kategorii ostatní. Ve skupině ostatní je zaznamenán neúspěch US-DEU, jejíž podpora byla znatelná ve především velkých městech. Strana v Praze obhájila pouze 42 % mandátů z předchozích voleb. Novým úspěšným subjektem se stala strana Demokraté Jana Kasla, založená bývalým pražským primátorem, později přejmenovaná na Evropské demokraty. Úspěch strany Jana Kasla se nemohl projevit v parlamentních volbách 2002. Stranu Kasl založil až po poslaneckých volbách s účelem kandidovat ve volbách komunálních. Strana přetáhla voliče Unii Svobody, pro níž byly tyto volby velkým neúspěchem. US ztratila postavení ve své nejdůležitější základně, v Praze (Tamtéž: 169). Demokraté Jana 29  

Kasla získali 71 mandátů. První úspěch v komunálních volbách zaznamenalo Sdružení nezávislých kandidátů, které se skládalo z lidí činných v komunální politice. Dochází k již naprosté marginalizaci ODA, která získala pouze jeden mandát. V tomto volebním období dochází i k nástupu budoucí parlamentní strany Věci veřejné, i když jen v podobě jednoho mandátu. Strana do roku původně působila jako občanská iniciativa v Praze 1, která cílila pouze na záležitosti týkající se komunální politiky a v této lokalitě byla také úspěšná. V roce 2002 se přetransformovala na politickou stranu a ve volbách 2010 dosáhla i parlamentního zisku (Havlík 2010: 3031). Komunální volby v roce 2006 jsou představovány jako vítězné pro nezávislé kandidáty a pro ODS. Úspěch ODS lze v Praze potvrdit bez větších výhrad, strana získala nadpoloviční počet mandátů ze všech rozdělovaných mandátů a v tomto roce volby s přehledem vyhrála. Při pohledu na úbytek zisku zbylých stran (kromě SZ), ODS posílila právě na jejich úkor. K zásadnímu navýšení došlo na úrovni celé republiky, kdy poprvé ODS porazila KDU-ČSL v počtu mandátů. Nicméně podíl zvolených nezávislých kandidátů se v místních zastupitelstvech od předchozích voleb nezměnil (15 %). Preference z parlamentních voleb se odrážejí i v Praze, kdy rapidní nárůst počtu mandátů oproti předchozím let zaznamenala Strana zelených. Od voleb 1994 získávala kolem 5 mandátů, nyní je navýšila na 70. Nejmarkantnějším poklesem zisku mandátů prošla kategorie ostatní. Co způsobilo náhlou ztrátu? Převážně odklon voličů od malých stran. Strana SNK-ED v předchozích volbách získala v součtu zisků pro obě strany dohromady 144 mandátů. Obhájila jen 32 % počtu zastupitelů. Naopak Věci veřejné nepatrně navýšily svou úspěšnost o 8 mandátů. Ve volbách 2010 v městských částech získala nejvíce mandátů ODS, ale již nedokázala navázat na svůj úspěch z předchozích voleb. Kvůli konkurenci v podobě TOP 09 přišla o velký počet zastupitelů, které ve většině případů připadli právě TOP 09. O třetinu méně mandátů získala KDU-ČSL a od roku 1998 můžeme pozorovat postupný pokles její podpory v Praze. Z kategorie ostatní stojí za zmínku strana Věci veřejné, která vytěžila z úspěchu v národních volbách a získala 28 zastupitelských křesel. Pro SNK-ED jsou tyto volby neúspěšné, strana v Praze dokázala obhájit jen 3 místa v místních zastupitelstvech. Nováčkem nejen na pražské komunální úrovni jsou Starostové a nezávislí, kteří vznikli transformací zlínského uskupení Nezávislí starostové pro kraj. Politické hnutí ale postupně začalo stavět kandidátky i na jiných úrovních politiky a celkově obsadilo 19 postů v místních zastupitelských sborech. 30  

Mezi nejúspěšnější místní sdružení patří Hnutí pro Prahu 11 a Pražané za svá práva, které se zrodilo na podkladě vyřešení bytové problematiky. Volby 2014 poprvé nevyhrála ODS, ale předběhli ji nezávislí kandidáti. Tyto pražské komunální volby jsou poznamenány odklonem voličů od parlamentních stran, které zasedaly v Poslanecké sněmovně v minulém volebním období. Za ODS následuje TOP 09, nicméně výsledky obou největších pravicových stran ODS a TOP 09 byly vyrovnané (ODS 15,82 % zastupitelů, TOP 09 13,83 %). Navíc obě strany ztratily zastupitelská křesla, skoro o polovinu svých křesel přišla ODS. Předpokládá se, že je strany ztratily na úkor hnutí ANO 2011, hnutí Pro Prahu a nezávislých kandidátů. Výše podílu mandátů kategorie ostatních je nejvíce ovlivněna novým celostátním hnutím ANO. Strana byla s podílem 12,5 mandátů třetím nejúspěšnějším subjektem v městských částech. Dalším členem kategorie ostatní jsou Starostové a nezávislí (54 mandátů) a zcela nové pražské hnutí Pro Prahu se ziskem 60 zastupitelů, jehož členská základna je mimo jiné tvořena zastupiteli a starosty městských částí. Hnutí mělo masivní předvolební kampaň, kdy byly kromě billboardů a plakátů využity i nástroje kontaktní kampaně. Svým programem se hnutí snažilo vymezit vůči předchozímu vládnutí Zastupitelstva hl. m. Prahy, což souvisí i s kladením důrazu na posílení pravomocí místních částí. Nováčkem na poli zisku zastupitelských mandátů v městských částech je v těchto volbách například Česká pirátská strana nebo Strana svobodných občanů. Obě tyto strany byly atraktivní pro voliče v Praze 18. Oživení podpory KDU-ČSL v parlamentních volbách se promítlo i do místních zastupitelstev. Strana získala o třetinu více zastupitelů než posledně. Navýšení zastoupení v městských částech si zajistila i Strana zelených (o 15 mandátů).              

31  

4.2. Výsledky komunálních voleb Zastupitelstva hl. m. Prahy Tabulka č. 3 Počet mandátů dle navrhující strany

ODS ČSSD KDU-ČSL KSČM NK SZ TOP09 Ostatní Celkem

1994 abs. % 23 41,82 5 9,09 1 1,82 6 10,91 1 1,82 19 34,54 55 100

1998 abs. % 21 38,18 10 18,18 3 5,45 8 14,55 13 23,64 55 100

2002 abs. % 30 42,86 12 17,14 1 1,43 8 11,43 19 27,14 70 100

2006 abs. % 42 60 12 17,14 6 8,57 6 8,57 4 5,72 70 100

2010 abs. % 20 31,75 14 22,22 3 4,76 26 41,27 63 100

2014 abs. % 8 12,31 8 12,31 2 3,08 4 6,15 4 6,15 16 24,62 23 35,38 65 100

Zdroj: ČSÚ, výpočty autorka Abs.- celkový počet mandátů %- podíl mandátů pro stranu na celkovém počtu mandátů

  Volby 1994 vyhrála ODS s počtem 23 mandátů. K výsledku kategorie ostatních stran nejvíce přispívá ODA (5 mandátů), Svobodní demokraté (OH) (3 mandáty) Demokratická unie (3 mandáty). Stejně jako v zastupitelstvech městských částí i zde KSČM (6 mandátů), předčila v počtu mandátů ČSSD (5 mandátů ). Volby v roce 1998 opět vyhrála ODS, tentokrát se ztrátou 2 mandátů. Na druhém místě se prosadila ČSSD (10 mandátů). Své zisky navýšila KDU-ČSL i KSČM. Značný úbytek mandátů zaznamenala kategorie ostatní, což bylo způsobeno neúspěchem většiny stran z této kategorie. Pouze dvě strany vytrvaly - DEU a ODA, ovšem taktéž se ztrátou mandátů, obě obdržely pouze po jednom. U Strany zelených volební preference nestačily k zastoupení. Ve volbách 2002 nedošlo ke změně vítěze, byla jím opět ODS se ziskem 30 mandátů. Na druhém místě se umístili s počtem 15 mandátů Demokraté Jana Kasla. Naopak v porovnání s městskými zastupitelstvy, kde SNK získala téměř shodný počet mandátů jako Demokraté Jana Kasla, se jí na nejvyšší pražské úrovni nedaří, obdržela pouze dva mandáty. Strana ČSSD si polepšila o dva mandáty (na celkem 12) a strana KDU-ČSL obhájila pouze jeden mandát. Ve volbách v roce 2006 již popáté měla největší volební úspěch ODS. Strana dokonce získala nadpoloviční většinu veškerých křesel. Své postavení posílila i v

32  

dalších velkých městech. Její úspěch se odvíjí od prohry KDU-ČSL, US-DEU a ztráty SNK-ED. Pokud sečteme zisky pro SNK a Demokratů Jana Kasla, tato nově sloučená strana oproti předchozím volbám získala 35% ze svých předešlých mandátů. U ČSSD počet zastupitelů neklesl. Poprvé uspěla i Strana zelených a KSČM ztratila dva mandáty. Ve volbách v roce 2010 uspěly pouze parlamentní strany. Poprvé zvítězila jiná strana než ODS. Vítězství po ODS přebrala TOP 09, která s 26 zastupiteli obsadila pozici pražské jedničky. V posledních volbách v roce 2014 se opět změnil vítěz voleb, kterým se stalo hnutí ANO se ziskem 17 mandátů. Rozdíly mezi prvním a druhým místem jsou zanedbatelné; TOP 09 prohrála jen o jeden mandát. Strana zelených se po čtyřech letech opět dostala do Zastupitelstva hl. m. Prahy (4 mandáty), KDU-ČSL dokonce po osmi letech. Nečekaný úspěch slavila Česká pirátská strana, která obdržela 4 mandáty, stejně jako KSČM. Poslední úspěšnou stranou byli Starostové a nezávislí, jejichž podpora napříč Českou republikou byla v tomto roce velice výrazná.

Shrnutí Souhrnná podoba složení zastupitelstva městských částí a Zastupitelstva hl. m. Prahy je téměř srovnatelná. Jakákoli tendence v úspěch či neúspěch některé ze stran se ve větší či menší míře projeví v obou typech zastupitelstvech. Nicméně shodnou podobu nelze paušalizovat na všechna místní zastupitelstva. Souvislost mezi Zastupitelstvem hl. m Prahy a městských částí lze najít hlavně ve větších městských částech, kde kandidují a mají šanci se úspěšně prosadit i jiné subjekty, než jen místní sdružení nezávislých kandidátů. Za shodné tendence lze tedy považovat neúspěch nástupnických stran OF a neúspěch ODA v roce 1998. Dále je to střídání úspěchu malých pravicových stran - kdy se v roce 1998 na pozici pravicové strany namísto ODA prosadila US-DEU a ve volbách následujících byla US-DEU vystřídána stranou Demokraté Jana Kasla. V roce 2006 pozorujeme vyvrcholení podpory pro ODS, což kopíruje její úspěch v poslaneckých volbách. V tomto roce získala nadpoloviční většinu křesel jak v Zastupitelstvu hl. m. Prahy tak v místních částech. Naopak ve volbách 2010 je registrován její propad o polovinu mandátů. Ve volbách v roce 2010 se pražské stranické spektrum proměnilo díky vzniku a úspěchu TOP 09, v roce 2014 je to pak strana ANO a hnutí Pro Prahu. Zatímco v celostátním měřítku vítězí v 33  

každých volbách v počtu získaných křesel nezávislí kandidáti, pražská komunální politika se tomuto trendu vymyká. Pouze v posledních volbách obdrželi nejvíce hlasů. Volby v městských částech, stejně jako volby do Zastupitelstva hl. m Prahy prokázaly slabou podporu pro KDU-ČSL. Počet jejích zastupitelských mandátů v místních zastupitelstvech od roku 1998 periodicky klesá. Její výsledky se značně odlišují od výsledků celostátních, kdy v letech 1994-2002 byla v počtu získaných mandátů nejsilnější politickou stranou. Za tímto úspěchem však stojí především zisk strany v jejích tradičních baštách - jižní Morava, Zlínský kraj. Slabá je i pozice KSČM. Její klesající úspěšnost v městských částech se vykazuje od roku 1994. Jsou tři výjimky, kdy se tvoří značné rozdíly mezi zastupitelstvy místních částí a Zastupitelstva hl. m. Prahy. První z nich

je přerušení vítězné šnůry v předposledních volbách v

Zastupitelstvu hl. m. Prahy. Vítězem se stala strana TOP 09, zatímco na úrovni městských částech v souhrnném počtu zůstala strana neporažena až do roku 2014. Druhou výjimkou je rozdílný vítěz v počtu získaných mandátů v posledních volbách. V městských

částech

prvenství

připadlo

nezávislým

kandidátům,

kdežto

v Zastupitelstvu hl. m. Prahy hnutí ANO. Třetí výjimkou je pak neúspěch hnutí Pro Prahu v Zastupitelstvu hl. m. Prahy. Hnutí sice postavilo kandidátku, ale nezískalo ani jeden mandát na rozdíl od úspěchu v městských částí.

    34  

5. Personální stabilita 5.1. Personální stabilita městských částí   Tabulka č. 4 Personální stabilita v městských částech 1998

Praha 1 Praha 2 Praha 3 Praha 4 Praha 5 Praha 6 Praha 7 Praha8 Praha 9 Praha 10 Praha 11 Praha 12 Praha 13 Praha 14 Praha 15 Praha 16 Praha 17 Praha 18 Praha 19 Praha 20 Praha 21 Praha 22 Benice Běchovice Březiněves Čakovice Ďáblice Dol.Měcholupy Dol.Počernice Dol.Chabry Dubeč Klánovice Koloděje Kolovraty Královice Křeslice Kunratice Libuš Lipence Lochkov Lysolaje Nebušice Nedvězí Petrovice Před.Kopanina Řeporyje Satalice Slivenec Suchdol Šeberov Štěrboholy Troja Újezd Velká Chuchle Vinoř Zbraslav Zličín Celkem

Abs 8 13 13 18 14 17 15 16 7 14 17 16 13 11 10 8 10 13 6 9 7 6 4 7 0 5 5 7 11 8 6 3 2 3 4 3 7 6 6 6 4 7 6 7 4 2 6 5 7 4 4 1 6 4 5 4 7 429

Rel. 24,2 37,1 35,1 40,0 31,1 43,6 42,9 35,5 25,9 35,0 37,8 45,7 46,4 36,7 28,6 53,3 43,5 61,9 40,0 33,3 36,8 40,0 57,1 63,6 0,0 27,8 38,5 77,8 73,3 53,33 40,0 33,3 25,0 27,3 66,7 37,5 63,6 37,5 40,0 66,7 44,4 63,6 85,7 46,8 44,4 28,6 54,5 45,5 43,8 44,4 57,1 14,2 66,7 44,4 45,5 26,7 46,7 40,11

2002

Abs. 13 18 17 18 15 21 12 23 14 20 20 18 17 12 15 11 12 10 9 13 8 7 3 6 1 7 8 5 7 4 4 4 2 6 4 3 5 5 7 7 2 7 7 7 5 4 7 6 6 2 3 4 4 3 5 5 7 491

Rel. 39,4 51,4 45,3 40,0 32,5 50,0 34,3 51,1 50,0 47,0 44,4 51,4 54,8 38,7 50,0 73,3 52,2 47,0 60,0 52,0 47,1 38,9 42,9 54,5 11,1 33,3 53,3 55,6 46,7 26,66 33,3 44,4 22,2 50,0 80,0 37,5 45,5 37,7 46,7 77,8 22,2 63,6 100,0 46,7 55,6 57,1 63,6 54,5 40,0 40,0 42,9 57,1 44,4 33,3 50,0 33,3 46,7 45,71

2006

Abs. 10 5 16 18 21 25 10 18 9 22 13 20 16 14 13 11 6 9 12 17 7 12 4 5 8 14 7 4 10 9 7 3 3 5 5 3 5 10 7 8 2 4 2 7 7 3 5 5 6 2 2 1 5 5 2 7 11 488

Zdroj: ČSÚ, výpočet autorka

Abs.- Absolutní počet znovuzvolených kandidátů Rel.- Podíl znovuzvolených na počtu celkově zvolených kandidátů

35  

Rel. 29,4 14,2 44,4 40,0 53,8 55,6 33,3 40,0 31,0 61,1 28,9 57,1 45,7 45,2 52,0 73,3 26,1 42,9 80,0 68,0 41,2 57,1 57,1 41,7 88,9 66,7 46,7 44,4 66,7 60 46,7 33,3 37,5 38,5 100,0 42,9 45,5 58,8 46,7 88,9 22,2 36,4 25,0 41,2 77,8 42,9 45,5 45,5 40,0 25,0 28,6 14,3 55,6 55,6 22,2 41,2 73,3 45,33

2010

Abs. 13 15 13 45 17 23 7 23 10 12 15 15 14 7 13 6 11 10 7 7 8 9 3 6 5 6 7 6 8 8 6 12 4 5 5 5 5 6 4 9 2 4 3 8 3 7 6 6 6 3 4 3 5 3 4 8 8 485

Rel. 37,1 42,9 41,7 48,9 38,6 51,1 26,9 51,1 32,8 33,3 35,7 42,9 40,0 22,6 49,1 40,0 47,8 47,6 46,7 28,0 47,1 39,1 42,8 42,9 55,6 28,6 46,5 66,7 53,3 53,33 40,0 16,7 57,1 38,5 100,0 71,4 45,5 35,3 26,7 100,0 22,2 36,4 37,5 42,1 33,3 77,8 54,5 54,5 40,0 42,9 57,1 37,5 55,6 30,0 40,0 44,4 53,3 44,62

2014

Abs. 13 17 13 13 11 15 10 19 23 15 17 15 15 15 10 9 8 13 7 12 8 10 1 8 6 8 8 2 8 7 9 6 3 1 2 3 6 8 6 7 5 5 1 10 5 6 6 7 8 5 4 3 3 4 5 7 7 471

Rel. 43,3 48,6 36,6 28,9 24,4 33,3 35,7 42,2 70,8 39,5 40,5 42,9 42,9 48,4 33,9 60,0 34,8 61,9 46,7 48,0 47,1 40,0 14,3 53,3 66,7 38,1 53,3 22,2 53,3 46,66 60,0 40,0 42,9 7,7 40,0 42,9 54,5 47,1 40,0 77,8 55,6 45,5 16,7 55,6 55,6 54,5 54,5 63, 63 53,3 45,5 57,1 33,3 33,3 40,0 45,5 41,2 46,7 42,49

Celkem

Abs. 57 68 72 112 78 101 54 99 63 83 82 84 75 59 61 45 47 55 41 58 38 44 15 32 20 40 35 24 36 44 32 28 14 20 20 17 28 35 30 37 15 27 19 39 24 22 30 29 33 16 17 12 23 19 21 31 40 2400

Rel. 34,7 38,8 40,6 39,6 36,1 46,7 34,6 44,0 42,1 43,2 37,5 48,0 46,0 38,3 42,7 60,0 40,9 52,3 54,7 45,9 43,8 43,0 42,8 51,2 44,4 38,9 47,6 53,3 48,0 58,7 44,0 33,5 36,9 32,4 77,3 46,4 50,9 43,3 40,0 82,2 33,3 49,1 53,0 46,4 53,3 52,2 54,5 50,0 43,4 39,5 48,6 31,3 51,1 40,7 40,6 37,4 53,3 43,65

V rámci personální stability městských částí je nutné brát v potaz i změnu počtu zastupitelů. Jak již bylo řečeno, počet zastupitelů se měnil několikrát a často až o několik zastupitelských křesel. Příkladem může být Libuš či Praha 7, kde se se počet proměnil i o desítku zastupitelů. Pokud ke změně nedochází, je podíl počtu znovuzvolených zastupitelů vypočítán na celkovém počtu zvolených zastupitelů tedy na počtu zastupitelských mandátů. Proto v rámci snadnějšího porovnání a určení závěrů je v případě změny počtu kandidátů mezi jednotlivými volbami sledován podíl znovuzvolených zastupitelů na průměru mezi starým a novým počtem zvolených zastupitelů. Například mezi volbami 1994 a 1998 v Praze 3 došlo ke snížení počtu zastupitelů z 41 na 37, jejich průměr činí 39. Pro volby 1998 je určován podíl znovuzvolených zastupitelů na počtu 39. Z dlouhodobého hlediska je nejstabilnějším městským zastupitelstvem městská část Lochkov, kde průměrná stabilita činí 82 %. Každé volby zde obhájily svůj mandát více než tři pětiny zastupitelů. Následují Královice se 77 %, kde od roku 2004 do roku 2010 zasedalo zastupitelstvo v nezměněném složení. Na pomyslném třetím místě se v personální stabilitě nachází Praha 16. Kromě voleb v roce 2006 zde byla v každém sledovaném období znovuzvolena více než polovina bývalých zastupitelů. Naopak největší personální proměnou prošla městská část Troja s 31,3 %. Ovšem výsledky jsou zkresleny údajem z voleb 2002, kdy mandát obhájila více než polovina zasedajících zastupitelů z minulých voleb. Obdobné zkreslení pozorujeme i u městské části v Lysolajích, kdy je celková personální stabilita nízká 33,3 %, ale v roce 2014 se zvýšila na 55,5 %. Při bližším pohledu na uvedená data, pouze v Lochkově v každém roce mandát obhájil nadpoloviční podíl zastupitelů. V Praze naopak převažují městské části s výskytem menším než polovinou znovuzvolených zastupitelů. V každém roce se v 11 městských částech objevuje méně než polovina znovuzvolených zastupitelů na celkovém počtu zastupitelů. V souhrnném průměru za jednotlivé městské části se pod 50 % podílu znovuzvolených zastupitelů nachází 44 městských částí. Z celkového počtu městských částí je to 77 %. Naopak vysokou míru znovuzvolených zastupitelů - nad 50 % - lze pozorovat pouze v 13 městských částí, což představuje 22 % z celkového počtu 57 městských částí. Zajímavostí je i kompletní proměna zastupitelstva v Březiněvsi. Nikde jinde se tento fenomén nevyskytuje. Personální stabilitu místních zastupitelstev v Praze lze z výše uvedené analýzy 36  

označit za poměrně nízkou. K lepšímu posouzení, zda se opravdu jedná o malý podíl znovuzvolených zastupitelů, nám poslouží v závěru srovnání personální stability s městy Ostrava, Brno a Plzeň. Graf č. 2 Vývoj personální stability v městských částí (%) 59   52   45   38   31   24   17   10   1998  

2002  

2006  

2010  

2014  

Zdroj: ČSÚ, výpočty autorka

Pokud se zaměříme na personální stabilitu v městských částech v průběhu volebních období dle grafu č. 2, jeví se obtížné určit obecnější závěry, jelikož rozdíly hodnot za každé volební období jsou velice malé. Podíly znovuzvolených kandidátů se pohybují mezi 40-46 %. Od roku 2002 lze vyčíst sestupnou tendenci. Největší obměna zastupitelů nastala mezi lety 1994-1998, kdy hodnota činí 40,11 %. Nepatrný podíl na nízké hodnotě mohlo mít navýšení zastupitelských křesel pro ČSSD o polovinu a velká volební ztráta zejména ODA a dalších menších subjektů13. Tato zjištění byla pozorována i v rámci agregovaných dat pro celou Českou republiku (Ryšavý a Šaradín 2011: 37). V roce 2010 má vliv na personální stabilitu kladný výsledek pro TOP 09 a v roce 2014 pro hnutí ANO a hnutí Pro Prahu. Naopak nejstabilnější je rok 2002. A vzhledem k velmi nepatrnému rozdílu mezi hodnotami i rok 2006. Není jednoduché určit příčinu této vyšší kontinuity zastupitelů. V kombinaci s výše řečeným se patrně na vyšší stabilitě projevuje i fakt, že v tomto období nenastala zásadní proměna místního stranického spektra, která by podstatným způsobem snížila počet znovuzvolených zastupitelů. Nedošlo k výrazné ztrátě subjektu, ani k úspěchu nových stran. V roce 2002 sice nově vzniklá strana                                                                                                                 13

Například ztráta mandátů DEU či PP.

37  

Demokraté Jana Kasla měla potenciál snížit personální stabilitu, nicméně při pohledu na stranické přestupy (viz níže kapitola 7) je zaznamenám velký počet přestupů právě k této straně, což v důsledku nenavýšilo počet nově zvolených zastupitelů, ale naopak, napomohlo k personální kontinuitě.

5.2. Personální stabilita městských částí dle velikosti zastupitelstva   V porovnání s velkými obcemi, v malých obcích stoupá význam osobností. Jednak je to způsobeno absencí ideologie vedoucí k absenci volebních uskupení a jednak větší vzájemnou znalostí voličů a kandidátů (Jüptner 2003: 188). Kontinuita se v malých obcích tedy váže spíše na osobnosti než na organizaci a strukturu (Čmejrek a Bubeníček 2010: 68). Tuto skutečnost lze analogicky převést i na městské části s malým počtem obyvatel. Tabulka č. 5 Personální stabilita dle velikosti zastupitelského sboru 1998

2002

2006

2010

2014

Celkem

abs.

rel.

abs.

rel.

abs.

rel.

abs.

rel.

abs.

rel.

abs.

rel.

malá

64

46,37

63

45,65

67

49,26

82

58,15

66

50,76

342

53,6

střední

128

48,03

130

49,33

142

50,53

126

45

140

51,85

666

48,9

velká

245

37,2

289

43,99

288

44,07

285

43,64

272

40,87

1379

41,94

Zdroj: ČSÚ, výpočty autorka Abs.- Absolutní počet znovuzvolených kandidátů Rel.- Podíl znovuzvolených na počtu celkově zvolených kandidátů

Představená data lze hodnotit dvojím způsobem. Buď jako souhrn pro jednotlivé jednotky – malá, střední a velká nebo na základě jednotlivých volebních období. Při pohledu na celková čísla lze soudit, že hodnota personální stability klesá se vzrůstající velikostí zastupitelského sboru. Malá zastupitelstva dosahují hodnoty 53,6 %, střední 48,9 % a velikostně největší místní zastupitelstva 41,94 %. Avšak při analýze personální stability za jednotlivá období velikostně střední zastupitelstva, kromě voleb v roce 2010, vykazují pokaždé menší personální obměnu zastupitelů než zastupitelstva malá. Nicméně důležitější je však srovnání s velkými zastupitelstvy. Jak v rámci celkové personální stability, tak i za jednotlivá období, malá a střední zastupitelstva prošla menší proměnou zastupitelů než zastupitelstva velká. Tuto skutečnost dokládá i Pearsonův korelační koeficient, který činí -0,17. I přes to, že 38  

souvislost mezi velikostí a personální stabilitou je nízká až střední 14 , vykazuje nepřímou úměru – podíl znovuzvolených s rostoucí velikostí městské části klesá. Závěrem

lze tedy konstatovat, že místní pražská zastupitelstva s počtem

zastupitelů pohybujících se v rozmezí 5 až 20 jasně vykazují vyšší personální stabilitu než zastupitelstva větší, s počtem v rozmezí 21 až 45 zastupitelských křesel. Výše uvedenou premisu, že na menší zastupitelstva se váže větší personální kontinuita, lze v pražských místních zastupitelstvech potvrdit.

5. 3. Personální stabilita v Zastupitelstvu hl. m. Prahy Tabulka č. 6 Personální stabilita v Zastupitelstvu hl. m. Prahy 1998

2002

2006

2010

2014

Abs. Rel. Abs. Rel. Abs. Rel. Abs. Rel. Abs, Rel. Hl.m. Praha

19 34,54

18

28,8

27

38,57

13 19,55

20

31,25

Zdroj: ČSÚ, výpočty autorka Abs.- Absolutní počet znovuzvolených kandidátů Rel.- Podíl znovuzvolených na počtu celkově zvolených kandidátů

                                                                                                                14

Hodnoty korelační analýzy jsou měřeny pomoci Pearsonového korelačního koeficientu. Koeficient nabývá hodnot intervalu -1;1. Hodnoty 0,01-0,09 jsou hodnoceny jako triviální, žádné, 0,10-0,29 představují nízkou až střední souvislost,0,30-0,49 střední až podstatnou, 0,50-0,69 podstatnou až velmi silnou, 0,70-0,89 velmi silnou a 0,90-0,99 téměř perfektní. (De Vaus 2001, cit. dle Pink et al 2012: 12)

  39  

Graf. č. 3 Vývoj personální stability v Zastupitelstvu hl. m. Prahy (%) 48   40   32   24   16   8   0   1998  

2002  

2006  

2010  

2014  

Zdroj: ČSÚ, výpočty autorka

   

Personální stabilita v Zastupitelstvu hlavního města Prahy je velice proměnlivá. V každém období dochází ke snížení a posléze ke zvýšení podílu znovuzvolených zastupitelů. Nejvyšší hodnoty stabilita dosahuje v roce 2006, ale v následujících volbách dochází k rapidnímu poklesu o 19 % bodů, tedy o celou polovinu. Dva faktory mohly mít podíl na této nízké hodnotě. Jednou z příčin může být ztráta důvěry v zastupitele, hlavně členů zasedajících v radě. Vládnutí v letech 2006-2010, kdy členy rady tvořila pouze ODS a po jednom členu SZ a SNK-ED, je v očích veřejnosti spjato s negativními kauzami. Ať už se jedná o neprůhledné zakázky v podobě kauz Opencard, tunelu Blanka, či propojením Magistrátu s podnikatelskou lobby, což bylo spojováno právě s místní buňkou pražské ODS. Všechny tyto skutečnosti patrně přispěly k poklesu počtu mandátů pro ODS ve volbách v roce 2010. Nicméně zřejmě druhá příčina má největší podíl na poklesu počtu zastupitelů z předešlého období nástup a volební úspěch TOP 09 a patrně i neúspěch stran SZ a SNK-ED, které dohromady přišly o 10 zastupitelů. V porovnání s městskými částmi je personální stabilita nižší přibližně 10 % bodů a v roce 2010 dokonce o 20 procentních bodů. I když Pavel Šaradín

označuje

úspěšnost obhajujících ve větších městech za poměrně vysokou (Ryšavý-Šaradín 2011: 38), Zastupitelstvo hl. m. Prahy do této skupiny s největší pravděpodobností kvůli opravdu velkému počtu zastupitelů nepatří.

40  

6. Stálí zastupitelé Stálí zastupitelé, kteří od roku 1994 do roku 2014 zasedali v zastupitelstvu, tvoří velice malý počet. Permanentní kontinuita se vyskytuje pouze u 16 zastupitelů, což je z celkového počtu znovuzvolených zastupitelů 0,67 %. Jedním z vysvětlujících důvodů může být dlouhý časový horizont. Zároveň prostředí komunální politiky může posloužit jako odrazový můstek k politické kariéře na vyšší úroveň politiky. Nicméně to neznamená, že zastupitel nemůže zastávat více funkcí najednou. Právě jedním z trvale zasedajících zastupitelů je Tomáš Grulich. Ten od roku 2006 současně zastává pozici senátora za obvod Modřany, ve kterém působí i jako zastupitel a v roce 1994 obdržel i zastupitelské křeslo v Zastupitelstvu hl. m. Prahy. Z celkového počtu 57 městských částí je pouze ve 13 městských částech zaznamenán případ zastupitele, který byl opakovaně zvolen ve všech sledovaných volbách. V Lochkově, v Dolních Měcholupech a v Královicích jsou dokonce dva kandidáti, kterým se podařilo obhájit mandát opakovaně . V případě Lochkova a Královic je zde spojitost mezi stálými _

zastupiteli a celkovou mírou stability personálního složení. Obě městské části vykazují v souhrnu všech místních zastupitelstev nejvyšší hodnoty (viz předešlá kapitola č. 5). Díky malému počtu zastupitelských mandátů tvoří v Královicích oba kandidáti méně než třetinu zastupitelstva a v Lochkově a v Dolních Měcholupech skoro čtvrtinu. Počet stálých zastupitelů, kteří kandidovali za celé období pod stejnou značkou, je 11. Mezi znovuzvolené zastupitele, kteří kandidovali za stejnou značku, patří 8 kandidátů úspěšných za parlamentní strany a to nejčastěji pod hlavičkou ODS. Další parlamentní strany KSČM, KDU-ČSL a ČSSD mají po jednom mandátu. Dva zastupitelé byli věrni nezávislým sdružením. Naopak 5 zastupitelů nejméně jednou změnilo v průběhu sledovaného období kandidátku.

Zastupitelka Eva Filipiová

kopíruje pražský trend, kdy ve volbách v roce 2014 dochází k odklonu od ODS. Stejným trendem je pak přechod v roce 2006 Petra Požárka z US-DEU k ODS. V roce 2014 se zastupitelka Ševčiková Danuše rozhodla opustit od statusu nezávislé kandidátky, který zastávala od roku 1994 a rozhodla se vstoupit do strany ANO. Liška Ivan kandidoval za ODS až do roku 2010, kdy byl úspěšný na kandidátce Nezávislých v Horních Počernicích. V dalších volbách byl pak opět zvolen pod kandidátkou ODS.

41  

Tabulka č. 7 Stálí zastupitelé 1994-2014

Antošová Vlasta Bílek Vladimír

1994

1998

2002

2006

2010

2014

nez.

nez.

nez.

nez.

nez.

nez.

KDU-ČSL KDU-ČSL KDU-ČSL KDU-ČSL

KDU-ČSL KDU-ČSL

FIlipiová Eva

SNK

SNK

nez*

ODS

ODS

nez

Gebouský Jaroslav

ODS

ODS

ODS

ODS

ODS

ODS

Grulich Tomáš

ODS

ODS

ODS

ODS

ODS

ODS

Hagel Jiří

ODS

ODS

ODS

ODS

ODS

ODS

KSČM

KSČM

KSČM

KSČM

KSČM

KSČM

Jarolím Jan

ODS

ODS

ODS

ODS

ODS

ODS

Liška Ivan

ODS

ODS

ODS

ODS

nez.

ODS

Miffek Oldřich

ČSSD

ČSSD

ČSSD

ČSSD

ČSSD

ČSSD

Požárek Petr

DEU

DEU

US-DEU

ODS

ODS

ODS

Rendl Jiří

SNK

SNK

nez.*

ODS

ODS

nez.

Ševčíková Danuše

SNK

SNK

SNK

nez.

nez.

ANO

Šindelka Jaroslav

ODS

ODS

ODS

ODS

ODS

ODS

Tománek Milan

nez.

nez.

nez.

nez.

nez.

nez.

Voříšek Jiří

ODS

ODS

ODS

ODS

ODS

ODS

Herc František

     

Zdroj: ČSÚ, zpracování autorka * nejedná se o přestup

Naopak ve volbách do Zastupitelstva hl. m. Prahy nenalezneme kandidáta, který by byl šestkrát zvolen. Pětkrát byl opětovně zvolen Blažek Rudolf, pokaždé za ODS. V posledních volbách ovšem zastupitelský mandát již neobhajoval. Skutečnost, že se v zastupitelstvu neobjevil kandidát zasedající po celé sledované období, může souviset s nízkou mírou personální stability Zastupitelstva hl. m Prahy.

      42  

7. Stranické přestupy 7.1. Stranické přestupy v městských částech Tabulka č. 8. Počet stranických přestupů v městských částech 98

02

06

10

14

Celkem

Praha 1

3

2

1

1

2

9

Dol.Chabry

Praha 2

2

4

6

Dol.Počernice

6 5

Praha 3 Praha 4

4 1

2 1 2 2

Praha 5 Praha 6

4 6

1

Praha 7

3

4

Praha 8 Praha 9

3

1

Praha 10

2

Praha 11 Praha 12

7

Praha 13 Praha 14

2 2

Praha 15

3

Praha 16 Praha 17

1

Praha 21 Praha 22

2

2

3

1 1

1 2 3 2

Benice Běchovice Březiněves

2

Čakovice

1

Ďáblice Dol.Měcholupy

3

10

14

Celkem

8 6

4 2

4 1

6 2

3

25 11

Dubeč Klánovice

1

4

2

2

9

1

2

5

11 9

Koloděje

2

1

4

7

Královice

5 2

Křeslice

1

3

7

1 1

18 4

Lipence

2

Lochkov

2

5 7

Lysolaje

1

1

1 2

4

Nedvězí Petrovice

2

3

4

9

Řeporyje

5 5

Satalice

1

4 2 1 6

4 12

Suchdol Šeberov

1 3

1

1

4 4

1

0 8

4

4

2

10

2

2

2

1

2

7

8

7

17

5

7 1

1

1

2

11

1 1

Nebušice

0 9

1

1

0

Kunratice Libuš

3

3

2

Kolovraty

4

2 2

2

06

1

1

1

02

3 1

1

1 1 4

4

2 2

Praha 18 Praha 19 Praha 20

1

98

1

5

2

1

0

Před.Kopanina 2

Slivenec 2

Štěrboholy

3 1

11 1

Troja

1

4

Velká Chuchle

4 1

3 1

6 1

Vinoř Zbraslav

2

Zličín

3

Zdroj:ČSÚ, výpočty autorka

2 4

1

1

4

1

2

1

3

1

2

Újezd

2 1 1

2 3

3

1

6 5

4

3

1

1

2

2

1

8

1

1

1

4

10

1

1 3

9 4

1

2

Celkem ve čtyřech městských částech se neuskutečnil žádný stranický přestup – Kolovraty, Královice, Přední Kopanina a Praha 16. Při detailnějším rozboru uvidíme, že všechny tyto části náleží k menším pražským zastupitelstvům a to i v případě, pokud k této kategorii přiřadíme části, kde došlo pouze k jednomu přestupu. Jedná se o čtyři městské částí – Nebušice, Březiněves, Dolní Měcholupy a Nedvězí. Společným jmenovatelem (kromě Nebušic) je výskyt tohoto ojedinělého přestupu

43  

v posledních volbách, tedy v době, kdy počet přestupů dosáhl horní hranice. V městské části Přední Kopanina a Královice byli v každých volbách zvoleni zastupitelé na kandidátce místních nezávislých sdružení, jelikož žádné jiné subjekty zde ani nekandidovaly. V Kolovratech je nulový počet změn stranické kandidátky dán poměrně nízkou personální stabilitou. Příčinu v Praze 16 je těžké analyzovat. V této části Prahy se vyskytovala jedna z nejvyšších hodnot personální stability v kombinaci zisku mandátů pro strany ODS, ČSSD v každých volbách. Pro KSČM taktéž, kromě voleb posledních. Lze tak usuzovat, že zvolení zastupitelé za tyto strany neměli potřebu přestupovat, jelikož mohli předpokládat úspěšné obhájení mandátu. Počtu nad 20 přestupů za celé sledované období dosáhla pouze městská část Dolní Chabry. Jinak se počet přestupů drží v místních zastupitelstvech pod touto hranicí. V Dolních Chabrech, stejně jako v Praze 1, Praze 11, v Křeslicích, Petrovicích, Zbraslavi a ve Zličíně dokonce v každých volbách došlo u některých znovuzvolených zastupitelů ke změně kandidátky. Dalšími městskými částmi s vysokými hodnotami stranických přestupů je Praha 11 s celkovým počtem 18 případů a Lochkov se 17 případy. V Lochkově je vysoký podíl v roce 2006 dán především stranickým přestupem všech zvolených zastupitelů za nezávislé sdružení pod značku ODS. A naopak, v roce 2014 přestup z ODS ke sdružení Lochkov 2014.

44  

Tabulka č. 9 Stranické přestupy v městských částech 1994/1998

1998/2002 N

2002/2006 N

2006/2010 N

2010/2014 N

N

Ostatní->ostatní

10

Ostatní->ostatní

13

Ostatní->ostatní

5

Ostatní->ostatní

2

Ostatní->ostatní

5

Ostatní-> nez.

9

Ostatní->nez.

7

Ostatní->nez.

3

Ostatní->nez.

2

Ostatní->nez.

3

Ostatní->ODS

16

Ostatní->ODS

3

Ostatní->ODS

7

Ostatní->ODS

2

Ostatní->TOP 09

3

Ostatní->ČSSD

4

nez.->ostatní

2

Ostatní->SZ

5

Ostatní->TOP 09

2

Ostatní->SZ

2

Ostatní->KDU-ČSL

4

nez.->nez.

5

Ostatní->KDU-ČSL

1

nez.->ostatní

9

nez.->ostatní

16

ODS->nez.

12

nez.->ODS

3

nez.->ostatní

5

nez.->nez.

6

nez.->ODS

4

ČSSD->nez.

1

ODS->nez.

8

nez.->nez.

2

nez.->ODS

5

nez.->SZ

1

KDU-ČSL->nez.

4

ODS->ostatní

10

nez.->ODS

15

nez.->TOP 09

11

ODS->ostatní

15

nez.->KDU-ČSL

1

ČSSD->ODS

1

nez.->ČSSD

1

ODS->TOP 09

3

ODS->nez.

22

nez.->ČSSD

2

ČSSD->nez.

4

nez.->SZ

2

ODS->ČSSD

1

ODS->TOP 09

1

nez.->ODS

4

ČSSD->ostatní

3

ODS->nez.

4

ODS->nez.

2

TOP 09->ostatní

7

ODS->ostatní

14

KDU-ČSL->nez.

1

ODS->ostatní

1

SZ->ostatní

1

TOP 09->nez.

1

ODS->ČSSD

1

KSČM->ČSSD

1

ODS->SZ

2

SZ->nez.

1

TOP 09->SZ

1

KDU-ČSL->ODS

1

ČSSD->ostatní

1

SZ->TOP 09

5

SZ->ostatní

2

KSČM->ČSSD

1

ČSSD->SZ

1

KDU-ČSL->nez.

4

SZ->nez.

4

ČSSD->ODS

1

KDU-ČSL->SZ

1

KDU-ČSL->TOP09

1

ČSSD->ostatní

3

ostatní->SZ

1

KDU-ČSL->ODS

1

ČSSD->ODS

1

Celkem

86

61

57

57

Zdroj: ČSÚ, výpočty autorka

  Graf č. 4 Vývoj počtu stranických přestupů v městských částech   100     90   80  

  70     60            

50   40   30   20   10   0   1998  

2002  

2006  

2010  

Zdroj: ČSÚ, výpočty autorka

45  

2014  

91

Přestupy v letech 1994-1998 V celkovém počtu přestupů nejčastěji proběhl odchod směrem k nezávislým subjektům. Ve 26 případech kandidáti, kteří byli zvoleni v předchozích volbách pod hlavičkou jiné strany, byli nyní zvoleni na kandidátkách nezávislých subjektů. Nejvíce těchto zastupitelů přešlo z řad Občanských demokratů. Parlamentní stranou, která byla nejčastěji cílem přestupujících zastupitelů, byla právě ODS. Přestoupilo k ní 22 zastupitelů, kteří byli zvoleni ve volbách v roce 1994. Jednalo se především o členy hnutí Pražané Praze - k ODS jich přestoupilo 8. Pražané Praze zaznamenali propad oproti roku 1994, což vysvětluje velký podíl přestupů (17) u kategorie ostatní. Zbytek přesunů směrem k ODS strany ODA a DEU. Velký volební potenciál ODS byl pravděpodobně podnětem zastupitelů ke změně stranické kandidátky. Na pražské komunální úrovni se odráží i odchod části poslanců z ODS a založení nové strany Unie Svobody, což je vysvětlením pro vysoký počet přestupů z ODS směrem k ostatním. Celkem 14 znovuzvolených zastupitelů z ODS odešlo k US. Nadějné ambice strany konkurovat ODS a patrně i větší sympatie k této straně než k Občanským demokratům zapříčinily přestup dvou znovuzvolených zastupitelů, kteří byli v roce 1994 zvoleni na kandidátce Pražané Praze a dvou znovuzvolených zastupitelů ODA. Unie Svobody se tak stala druhou nejčastější destinací zastupitelů, kteří obhájili svůj mandát. Naopak nejvíce znovuzvolených zastupitelů opustilo hnutí Pražané Praze (18 případů). Následuje ODA s počtem 8 přestupů. Oba subjekty, jak již bylo uvedeno, zaznamenaly ve volbách 1998 propad získaných mandátů. Pouze v jednom případě se přechod uskutečnil od KSČM k ČSSD.

Přestupy v letech 1998-2002 Oproti roku 1998 počet zastupitelů, kteří změnili svou politickou afiliaci, klesl. V roce 2002 dokonce o 25 případů. I když ODS navýšila své zisky oproti minulým volbám, fenomén v podobě velkého počtu přestupů k ODS se naopak oslabil. Pouze 7 obhajujících zastupitelů se rozhodlo k přestupu pod hlavičku ODS. Stejně tak oslabil i přechod směrem k nezávislým uskupením (20). Subjektem, který přilákal na svou kandidátku nejvíce zastupitelů, byla strana Demokraté Jana Kasla. Strana sice ve volbách nevyhrála, ale podařilo jí přetáhnout do své strany velký počet znovuzvolených kandidátů. Změna kandidátky ve prospěch Demokratů Jana Kasla 46  

proběhla 26krát, čímž v počtu přestupů předstihla i nezávislé subjekty. Při detailnějším rozboru 11 z těchto 26ti zastupitelů pochází z ODA 8, z ODS 3, z ČSSD 2 z US a jeden je bývalý nezávislý kandidát. Zastupitelé ODA, kteří se rozhodli pro změnu kandidátní listiny, v tomto roce upřednostňovali stranu Jana Kasla před Občanskými demokraty. Souhrnně ze všech zastoupených subjektů evidovala největší ztrátu osob místních znovuzvolených zastupitelů strana ODS (18), i když v porovnání s předchozími volbami se zde počet přestupů omezil. Následuje ODA s 10 přestupy. V komparaci s minulým rokem ČSSD navýšila počet odchodů k jiné straně na 7 (volby 1998 - pouze dva přestupy). Dalším zajímavým jevem jsou přestupy mezi nezávislými kandidátkami (5). Navíc zastupitelé nezávislých kandidátek vyměnili častěji kandidátku za jiné nezávislé uskupení než za parlamentní stranu. Opět se zde vyskytl pouze jeden případ v podobě přestupu KSČM k ČSSD.

Přestupy v letech 2002-2006 Pro toto období je trendem přestup z nezávislých kandidátek – celkem 25 přechodů. Pouze dva z těchto přechodů jsou ve prospěch jiných nezávislých kandidátních listin. Opačný přechod, tedy směrem k nezávislým subjektům, se uskutečnil pouze 9krát. Nezávislí zastupitelé nejčastěji volili kandidátku ODS. Jedná se o určitý paradox ve srovnání s rokem 1998. V tomto roce bylo naopak nejvíce zastupitelů za ODS, kteří obhájili mandát a přešli k nezávislým uskupením. Odchody z kandidátek nezávislých sdružení lze vysvětlit vrcholem podpory pro ODS v celostátních volbách v roce 2006. Navíc se ani na parlamentní scéně, ani na pražské scéně, neobjevil dostatečně silný subjekt, který by mohl potencionálně ohrozit ODS. Adeptem mohla být nově sloučená strana SNK-ED, ale ta nedokázala zásadním způsobem ODS ohrozit. Na její kandidátky přešlo 5 zastupitelů. Vrchol podpory zažila i ČSSD. Vzhledem k úspěchu ODS na pražské komunální scéně si nezávislí zastupitelé celkem logicky k přestupu zvolili kandidátní listinu ODS. Občanští demokraté se pro tyto volby stali nejvíce preferovanou kandidátní listinou přestupujících zastupitelů (23 přestupů). Novou stranou, ke které zastupitelé začali přestupovat, je Strana zelených (11 přestupů). Vysvětlením je nárůst preferencí SZ a její návrat do Poslanecké sněmovny. Marginalizace US-DEU jde ruku v ruce s vysokým počtem přestupů (13). Zastupitelé následují ideologickou linii a přestupují k pravicové ODS. 47  

Přestupy v letech 2006-2010 Vzhledem ke ustanovení nové strany TOP 09, kterou založili bývalí členové KDU-ČSL, by se dalo očekávat, že je budou do nové strany následovat i zastupitelé na komunální úrovni, jako tomu bylo v případě ODS a US. Nicméně je překvapivým zjištěním, že v rámci znovuzvolených zastupitelů došlo jen k jednomu přestupu z KDU-ČSL do TOP 09. Naopak překvapením není nejvyšší počet přestupů k TOP 09. Strana TOP 09 vystřídala ODS na pozici hlavní politické strany, ke které odchází nejvíce zastupitelů. Strana ODS zaznamenala pouze 7 příchozích zastupitelů. Z 20 změn kandidátky ve prospěch TOP 09 jich 7 pocházelo ze strany SNK-ED. Současně se zastupitelé s úspěšnou kandidaturou za SNK-ED v roce 2006 nejčastěji uchylovali k odchodu do jiné strany (celkově 14 přestupů). K TOP 09 taktéž odcházeli zastupitelé, dříve zvoleni za Stranu zelených (5 přestupů), ODS (3 přestupy) a USDEU (2 přestupy). Kromě zmíněné TOP 09 se cílem přestupů stalo nově i politické hnutí Starostové a nezávislí, které poprvé postavilo kandidátky v pražských komunálních

volbách.

Počet

přestupů

zastupitelů nezávislých

kandidátek

k zavedeným politickým stranám převažuje nad přestupy od zavedených politických stran k nezávislým uskupením. Tento trend započatý v minulých volbách pokračuje i nyní. V těchto volbách jde o poměr 31:14. Další zajímavostí je nulový počet přestupů levicových stran, pouze směrem k ČSSD se přesunul jeden zastupitel z ODS. Tento fakt je ovlivněn i malým počtem mandátů obdržených levicovými stranami v místních zastupitelských sborech. Přestupy v letech 2010-2014 Ve volbách 2014 byla nejčastější cílovou kandidátkou přestupujících kandidátní listina nově založeného celopražského hnutí Pro Prahu – zde přešlo 21 příchozích znovuzvolených zastupitelů.

Existuje zde jistá analogie s hnutím Pražané Praze,

jehož zisky v roce 1994 byly obdobné. Do budoucna bude jistě zajímavé pozorovat, zda tomuto pražskému uskupení vydrží voličská podpora i do dalších voleb nebo jej čeká podobný vývoj jako hnutí Pražané Praze – marginalizace a přechod jeho příslušníků k jiným uskupením. Dalším debutantem v těchto volbách bylo politické hnutí ANO. I přesto, že strana získala více mandátů než hnutí Pro Prahu, tato skutečnost neovlivnila počet přestupů. Celkem 13 znovuzvolených zastupitelů 48  

vyměnilo předchozí kandidátku za kandidátku ANO. Znovuzvolení zastupitelé přecházeli k ANO z různých kandidátek - TOP 09 (4), ČSSD (3), STAN (2), nezávislí

(2), SZ (1), ODS (1). Velký nárůst odchodů zastupitelů, kteří měli

zkušenost s předchozího zastupitelstva, vykázala strana ODS. Celkem jich k jinému subjektu přešlo 35. Daný údaj potvrzuje úpadek ODS na zastupitelské úrovni v Praze. Občanští demokraté zvolení v roce 2010 do pražských zastupitelstev hledají jiné alternativy, které jim zaručí vyšší šance na znovuzvolení. Zastupitelé v těchto volbách odcházeli v první řadě k místním sdružení nezávislých kandidátů, v řadě druhé k hnutí Pro Prahu. Marginalizace Věcích veřejných na národní úrovni se projevuje i počtem přestupů znovuzvolených kandidátů (9). Subjekty, ke kterým zastupitelé VV přecházeli, jsou různorodé (SZ, nezávislí, TOP 09, Demokraté Jana Kasla, PatriotiVolba pro Prahu). U parlamentních stran KDU-ČSL a KSČM nelze vysledovat ani jeden přestup do strany nebo ze strany. U nezávislých kandidátek je poměr vstupu a výstupu nakloněn ve prospěch vstupu (30 směrem k nezávislým, 21 směrem od nezávislých). Největší levicová strana ČSSD oproti předchozím volbám zaznamenala 4 stranické přestupy, z nichž 3 byly k ANO.

7. 2. Stranické přestupy v Zastupitelstvu hl. m. Prahy     Tabulka č. 10 Stranické přestupy v Zastupitelstvu hl. m. Prahy 1994/1998 OH-> 4koalice ODS->4koalice

N 1 1

1998/2002 ODS->Dem. J.K 4koalice->Dem. J.K

N 2 2

2002/2006 0

N 0

2006/2010 0

N 0

2010/2014 ODS->TOP09

Zdroj: ČSÚ, výpočty autorka

V Zastupitelstvu hl. m. Prahy bylo zaznamenáno pouze 7 případů změny politické afiliace. Ani jeden z přestupů mezi volbami 1998 a 2002 nevybočuje z řady trendů evidovaných v zastupitelstvech městských částí. Naopak přestup v roce 2014 z ODS do TOP 09 je ojedinělým úkazem. Na místní úrovni se takto vyskytuje pouze jednou. Pokud se blíže podíváme na politickou příslušnost v rámci Čtyřkoalice v roce 1998, jednalo se o přestup v jednom případě ke KDU-ČSL a ve druhém k US-DEU. Pouze členové US-DEU přestoupili v roce 2002 ze Čtyřkoalice k Demokratům Jana Kasla. Ve volbách v roce 2006 a 2010 k žádné změně stranické příslušnosti nedošlo.

49  

N 1

Shrnutí Z 2400 opakovaně zvolených zastupitelů jich celkem 347 působilo při obhajobě zastupitelského křesla na jiné kandidátní listině. Každé volby dochází k určitému fenoménu. V roce 1998 je to tendence opětovně zvolených zastupitelů přestupovat ke kandidátkám nezávislých sdružení a směrem k ODS. Odchylku tvoří početné přestupy z ODS ke straně US. Někteří znovuzvolení zastupitelé tudíž sympatizovali s kroky bývalých členů ODS a následovali je do nově založené strany. V následujících volbách v roce 2002 šňůru přestupů k nezávislých subjektům přerušují Demokraté Jana Kasla. Zároveň se počet přestupů k nezávislým subjektům a k ODS snižuje. Opětovné oživení přestupů směrem k ODS nastává v roce 2006, kdy se strana těší největší podpoře voličů v poslaneckých volbách a celkově narůstá objem podpory pro parlamentní strany, což má souvislost s prohlubujícím se nezájmem znovuzvolených zastupitelů přestupovat k místním či k jiným nezávislým uskupením. V roce 2010 pomyslné vítězství v počtu získaných přestupujících znovuzvolených zastupitelů přebírá TOP 09. Pro toto období je charakteristický nejvyšší počet stranických odchodů ze strany SNK-ED, která nedokázala navázat na úspěch Demokratů Jana Kasla z minulých voleb. Poslední volby se nesly ve znamení přestupů ke dvěma nováčkům na pražské scéně – hnutí ANO a hnutí Pro Prahu. Vzhledem k úspěchu ANO v poslaneckých volbách v roce 2013, kdy se toto hnutí v Praze stalo druhým nejúspěšnějším subjektem, by se dalo očekávat, že nejvíce přestupů se uskuteční právě pod značku ANO. Avšak na základě srovnání počtu přestupů pro obě strany se ukázalo, že znovuzvolení zastupitelé si jako alternativu k zavedeným stranám vybrali hnutí Pro Prahu před hnutím ANO. Na této skutečnosti se patrně podílí i fakt, že ANO je parlamentní stranou, zatímco hnutí Pro Prahu vzniklo krátce před komunálními volbami jako celopražské hnutí zaměřující se pouze na komunální úroveň, což pro zastupitele obhajující mandát mohlo být daleko přijatelnější, než strana zaměřující se na celostátní úroveň. Co se týče počtu stranických přestupů za jednotlivá období, nejvyššího čísla dosahují přestupy v prvních zkoumaných volbách (1994) a v posledních zkoumaných volbách (2014). V roce 1998 neuspěly v Praze menší strany, které byly součástí místního stranického systému v minulých letech, což se pravděpodobně ukázalo i na vysokém počtu stranických přestupů. Od v pořadí třetích voleb se počet stranických přestupů snižuje a zůstává víceméně neměnný až do komunálních voleb roku 2010. V roce 2014 se markantně počet přestupů znovuzvolených zastupitelů zvyšuje. 50  

Kombinace vstupu dvou nových hráčů (TOP 09 a ANO), kteří se ucházejí o hlasy a pokračování oslabování ODS, je patrně příčinou tohoto navýšení. Pokud se jednotlivě podíváme na politické strany a hnutí, přestupy se vyskytují zvláště u pravicových stran. Výjimkou je KDU-ČSL, která jak již bylo v úvodu naznačeno, se netěší velké podpoře u obyvatel Prahy. Od roku 2010 lze pozorovat úbytek přestupů k ODS, což souvisí s postupným úbytkem jejích voličů. V minimální míře se přestupy vyskytují u levicových stran, ať už se jedná přestupy mezi jejich kandidátkami, či směrem k nezávislým kandidátkám nebo pravicovým stranám. Vysvětlením může být fakt, že se stranický přestup znovuzvoleného kandidáta odvíjí i od volebního výsledku strany a v pravicovém prostředí Prahy se levicové strany těžko prosazují. Rozhodně by stálo za úvahu zanalyzovat, zda se tento malý poměr přestupů u levicových stran vyskytuje i na úrovni kandidátů, nikoliv jen na úrovni znovuzvolených zastupitelů. Je také nutno podotknout, že stranický přestup může být vynuceným a často také jediným možným řešením, pokud chce zastupitel opět uspět. Jednotlivá uskupení a politické strany nestaví své kandidátky ve všech městských částech. Toto omezení se týká převážně částí s malým počtem obyvatel. Mnohokrát se tedy stává, že subjekt svou kandidaturu v následujících volbách v konkrétní městské části neopakuje. Pokud se tak stane, zastupitelům nezbývá nic jiného, než se uchýlit k přestupu na kandidátku subjektu, který se v dané městské části rozhodl soutěžit o hlasy tamních voličů. Příkladem může být v posledních volbách kandidatura příslušníků Strany zelených na kandidátce TOP 09 v Praze 18. Strana zelených zde nepostavila vlastní kandidátku, a tak se čtyři členové SZ rozhodli kandidovat pod značkou TOP 09. Často se toto omezení, kdy subjekt podruhé kandidátku již nepostaví, týká částí s malým počtem obyvatel. V zastupitelstvu hl. m. Prahy bylo zaznamenáno 7 případů změny stranické kandidátky, přičemž nedošlo k vybočení trendů, které byly zaznamenány v městských částech.

   

51  

8. Stranická personální stabilita 8.1. Stranická stabilita v městských částech Tabulka č. 11 Stranická personální stabilita v městských částech 1998 ZZ

CZ

2002 %

ZZ

CZ

2006 %

ZZ

ODS 158 394 40,1 201 425 47,29 253 ČSSD 35 157 22,29 59 135 43,7 48 KSČM 60 102 58,82 53 83 63,85 28 KDU-ČSL 27 71 38,02 30 45 66,66 14 SZ 3 5 60 5 TOP 09 Zdroj: ČSÚ, výpočty autorka ZZ- počet znovuzvolených zastupitelů na kandidátce strany CZ- celkový počet zastupitelů zvolených na kandidátce strany %- podíl znovuzvolených zastupitelů

2010

2014

Celkem

CZ

%

ZZ

CZ

%

ZZ

CZ

%

ZZ

CZ

%

573 117 53 24 70 -

44,15 41 52,83 58,33 7,14 -

231 49 21 4 22 -

359 155 37 8 51 -

64,34 31,61 56,75 50 43,13 -

106 44 16 3 27 77

175 84 30 30 66 153

60,57 52,38 53,33 10 40,9 50,32

949 235 178 78 57 77

1729 648 305 151 192 153

54,88 36,26 58,36 51,65 29,68 50,32

V místních zastupitelstvech je nejmenší obměna zastupitelů u parlamentní strany KSČM – v průměru 58,4% znovuzvolených zastupitelů. Volební podpora KSČM s postupujícím časem klesá a dalo by očekávat postupné navýšení stranické stability. Avšak není tomu tak. Stranická stabilita KSČM ve volbách narůstá a posléze klesá. Nicméně jako jediná ze zkoumaných stran dokázala v každých volbách prosadit více než polovinu svých bývalých zastupitelů. Nejvyšší stranickou stabilitu, hned za KSČM, vykazuje ODS s 54,9 %. Je následovaná KDU-ČSL s 51,6 % a TOP 09 s 50,32 %. U strany TOP 09 je nezbytné podotknout, že údaj se vztahuje pouze k volbám 2014, předtím strana neexistovala. Každopádně, pokud si strana udrží podporu i do dalších voleb, lze hodnotu personální stability nad 50 % očekávat i v budoucnu. U ODS se stranická stabilita během prvních let pohybuje kolem 40 %, ale v roce 2010 nastává zlom. Navýšení znovuzvolených zastupitelů nad 60 % má původ ve snížení volební podpory a tedy ve snížení zastupitelských mandátů pro tuto stranu. U Strany zelených je v roce 2002 nejnižší hodnota personální stability (7,14 %) způsobena značným nárůstem zastupitelských

křesel.

Naopak

KDU-ČSL

vykazuje

nejvyšší

hodnoty

znovuzvolených zastupitelů v roce 2006; příčinou je pokles její volební podpory. I přesto, že strana v roce 2014 navýšila své zisky z 8 mandátů na 30, ani polovina této malé skupiny zastupitelů nebyla v dalších volbách zvolena. Počet znovuzvolených 52  

zastupitelů klesl u lidovců ze 4 na 3. Výrazně nižší je celková schopnost strany ČSSD prosadit do zastupitelstva své kandidáty z předcházejícího období. Dokládá to i fakt, že kromě voleb v roce 2014 se v každých volbách obměnila více než polovina zastupitelů za tuto stranu.

8.2. Stranická stabilita v Zastupitelstvu hl. m. Prahy Tabulka č. 12 Stranická stabilita v Zastupitelstvu hl. m. Prahy 1998 ODS ČSSD KSČM KDU-ČSL SZ TOP 09

ZZ 9 3 3 0 -

CZ 21 10 8 3 -

2002 % 48,85 30 37,5 0 -

ZZ 7 2 3 1 -

CZ 30 12 8 1 -

2006 % 23,33 16,66 37,5 100 -

ZZ 14 7 4 -

CZ 42 12 6 6 -

2010 % 33,33 58,33 66,66 -

ZZ 5 7 1 -

CZ 20 14 3 26

2014 % 25 50 33,33 -

ZZ 1 6 2 10

CZ 8 8 4 2 4 16

Celkem % 12,5 75 50 62,5

ZZ 36 25 13 1 10

Zdroj: ČSÚ, výpočty autorka ZZ- počet znovuzvolených zastupitelů na kandidátce strany CZ- celkový počet zastupitelů zvolených na kandidátce strany %- podíl znovuzvolených zastupitelů

Stejně jako u městských částí, nejmenší proměnou zastupitelů prošla opět KSČM s 44,64 %. Nejvyšší hodnoty strana vykazuje v roce 2006, kdy byli zvoleni dvě třetiny jejích bývalých zastupitelů. Překvapivě druhá nejmenší obměna je shledávána u ČSSD s 44,64 %, následována ODS s 29,75 %. Personální stabilitu TOP 09 lze hodnotit pouze v období 2010-2014 a v těchto volbách více než polovina zastupitelů dokázala obhájit svůj mandát. Neexistuje žádný zastupitel za Stranu zelených, který by byl úspěšný i v minulých volbách, jelikož strana v předešlých volbách pokaždé nezískala zastoupení. Oproti místním zastupitelstvům můžeme v Zastupitelstvu hl. m. Prahy sledovat i hodnotu 100 %, kdy byl jediný zastupitel za KDU-ČSL zvolen i v dalších volbách. Nízká schopnost KDU-ČSL prosadit kandidáty z předchozího zastupitelstva je způsobena absencí zastupitelských křesel v letech 2006-2010, a tedy nemožností posoudit míru znovuzvolených kandidátů. Ve srovnání městských částí a Zastupitelstva hl. m. Prahy je vyšší personální stabilita ČSSD v Zastupitelstvu hl. m Prahy ovlivněna posledním volebním kláním, kdy se straně podařilo získat 8 zastupitelů a přitom pouze dva z nich byly nové tváře.

53  

CZ 121 56 29 4 10 46

% 29,75 44,64 44,82 25 62,5

9. Srovnání Prahy s Brnem, s Plzní a s Ostravou  

Studie, které zkoumaly personální stabilitu a změny stranické kandidátky, byly učiněny v předchozích letech, proto je jejich časový rozsah omezený. Jakub Kyloušek případovou studii Brna zkoumal do voleb 2006, Michal Pink a kolektiv analýzu Ostravy a Plzně až do roku 2010. Časově omezena je i tato práce, která pracuje s daty dostupnými od roku 1994. Proto komparaci Prahy s Plzní a s Ostravou lze učinit pouze za období let 1998-2010, s Brnem dokonce jen za období 1998-2006. Další omezení spočívá v neúplnosti dat. U ostravských městských částí chybí údaj personální stability za rok 2006. Nicméně tento údaj je zaveden v grafu a jeho hodnota (za účelem srovnání) je vypočítána na základě dostupného datového souboru, stejně jako míra personální stability u zastupitelstva statutárního města Ostravy a Plzně. V komparaci stranické personální stability je práce zaměřena pouze na strany, které jsou součástí každého z výše zmíněných výzkumů - ODS, KDU-ČSL, ČSSD a KSČM.

9.1. Personální stabilita Tabulka č. 13 Personální stabilita v městských částech/obvodech (%)

Praha Brno Ostrava Plzeň

1998 40,11 42 46 27,7

2002 45,71 48 55,2 40

2006 45,33 54 53,7 43,3

2010 44,62 51,2 32,3

Zdroj: Praha- ČSÚ, výpočtu autorka, Brno- Jakub Kyloušek: Analýza proměny zastupitelů na úrovni městských částí v Brně letech 1994-2006.Plzeň a Ostrava- Michal Pink a kol.: Personální (ne)stabilita komunálních zastupitelstev v Plzni a Ostravě.

Tabulka č. 13 dokládá, že stabilita personálního složení místních zastupitelstev je oproti Praze vyšší v městských částech v Brně a v Ostravě, zatímco v Plzni je personální stabilita nižší. Ostrava jako jediná vykazuje míru stability složení zastupitelstev v průměru nad 50 %. V Praze a v Plzni se obměnilo v každém roce více než 50 % zastupitelů oproti předchozím volbám. 54  

Graf č. 5 Vývoj personální stability v městských částech/obvodech Prahy, Brna, Ostravy a Plzně (%) 60" 50" 40"

Praha" Brno"

30"

Ostrava" 20"

Plzeň"

10" 0" 1998"

2002"

2006"

2010"

Zdroj: Praha- ČSÚ, výpočtu autorka, Brno - Jakub Kyloušek: Analýza proměny zastupitelů na úrovni městských částí v Brně letech 1994- 2006. Plzeň a Ostrava- Michal Pink a kol.: Personální (ne)stabilita komunálních zastupitelstev v Plzni a Ostravě.

Dle grafu č. 5 je společným rysem pro všechny městské části výskyt nejnižší hodnoty personální stability v roce 1998. Naopak největší část zastupitelstva byla v Praze a v Ostravě znovuzvolena v roce 2002. Brno a Plzeň zažívá vrchol personální stability o čtyři roky později, v roce 2006. Praha se také s Ostravou shoduje v postupném poklesu míry personální stability od roku 2002 (v pražských městských částech tato tendence pokračuje i ve volbách v roce 2014). Mezi volbami 2006 a 2010 dochází ve všech městech k poklesu míry znovuzvolených zastupitelů. Tabulka č. 14 Personální stabilita v zastupitelstvu statutárních měst Prahy, Brna, Ostravy a Plzně (%) Praha Brno Ostrava Plzeň

1998 34,54 45,5 41,81 21,27

2002 28,8 29,1 47,27 37,04

2006 38,57 37,7 47,27 53,19

2010 19,55 36,36 44,68

Zdroj: Praha- ČSÚ, výpočtu autorka, Brno - Jakub Kyloušek: Analýza proměny zastupitelů na úrovni městských částí v Brně letech 1994- 2006. Plzeň a Ostrava- Michal Pink a kol.: Personální (ne)stabilita komunálních zastupitelstev v Plzni a Ostravě.

55  

Praha, stejně jako Ostrava, vykazuje nejnižší míru personální stability v posledních volbách. K podobnému vývoji jako v Zastupitelstvu hl. m. Prahy snížení a posléze zvýšení míry personální stability – dochází rovněž v Brně. Praha v každém roce, kromě roku 1998 a 2006, disponuje největší personální obměnou zastupitelů.

9.2. Stranické přestupy     Tabulka č. 15 Počet přestupů v městských částech Prahy, Brna, Ostravy a Plzně 1998 Praha Brno Ostrava Plzeň

abs. 86 26 21 22

% 20 11,35 10,09 53,65

2002 abs. 61 21 9 8

% 12,42 7,9 3,62 13,55

2006 abs. 57 26 20 3

% 11,68 8,58 8,4 4,61

2010 abs. 57 19 9

% 12,1 8,37 16

Celkem abs. 261 73 69 42

% 13,89 9,17 6 19,35

Zdroj: Praha- ČSÚ, výpočtu autorka, Brno- Jakub Kyloušek: Analýza proměny zastupitelů na úrovni městských částí v Brně letech 1994-2006.Plzeň a Ostrava- Michal Pink a kol.: Personální (ne)stabilita komunálních zastupitelstev v Plzni a Ostravě. abs.- Absolutní počet přestupů %- podíl počtu přestupů na celkovém počtu znovuzvolených kandidátů

V celkovém počtu je nejvyšší hodnota podílu přestupů v Plzni. Platí to i pro jednotlivá období, s výjimkou roku 2006, kdy je nejvyšší podíl úřestupů právě v Praze. V Plzni, oproti zbylým městům, je nejvyšší podíl těch zastupitelů, kteří při úspěšné obhajobě mandátu působili na jiné kandidátní listině. V úvodním roce 1998 je to dokonce více než polovina. Po plzeňských městských zastupitelstvech následují pražská zastupitelstva s celkovým výsledkem 13,89 %. Poté následuje Brno a Ostrava. I v případě zohlednění výsledků pro Brno, kdyby byla analýza uskutečněna pouze do roku 2006, by přesto pořadí měst zůstalo neměnné.

56  

Graf č. 6 Vývoj počtu přestupů v městských zastupitelstvech Prahy, Brna, Plzně a Ostravy 100" 90" 80" 70" 60"

Praha"

50"

Brno"

40"

Ostrava"

30"

Plzeň""

20" 10" 0" 1998"

2002"

2006"

2010"

Zdroj: Praha- ČSÚ, výpočtu autorka, Brno- Jakub Kyloušek: Analýza proměny zastupitelů na úrovni městských částí v Brně letech 1994-2006.Plzeň a Ostrava- Michal Pink a kol.: Personální (ne)stabilita komunálních zastupitelstev v Plzni a Ostravě.

Ostrava a Plzeň v roce 1998 vykazují stejný trend jako Praha - přítomnost nejvyššího počtu přestupů. Zároveň i v celkové sumě přestupů za toto období je nejvyšší počet právě v roce 1998. V roce 1998 je shodným trendem nejvyšší počet přecházejících směrem k nezávislým kandidátkám a poté odchod z ODS. Nicméně zatímco v Ostravě občanští demokraté nejčastěji volili kandidátní listinu SNK, v Plzni a v Praze kandidátku US, což vzhledem k pravicové charakteristice obou měst není překvapivé.

Dalším shodným rysem těchto tří měst je v roce 2006 opouštění

nezávislých kandidátek. V Ostravě a v Praze jsou to navíc ještě přestupy k politickým stranám. Zajímavostí je, že v témže roce se v ostravských městských částech přestupy směrem k SNK-ED vyskytovaly ve druhém největším počtu, hned za ODS. Zatímco v Praze, stejně jako v Brně, se v druhém nejvyšším počtu uskutečnily přestupy směrem k SZ. Strana zelených má v těchto městech velkou volební podporu. V roce 2010 můžeme jak v Praze, tak i v Ostravě sledovat převahu přecházejících zastupitelů z SNK-ED. V Praze je oproti zbylým městům

markantně vyšší počet přestupů

směrem k TOP 09. Od roku 1998 do roku 2006 lze pozorovat v pražských a v plzeňských městských částech stejný vývoj v počtu změn stranické kandidátky.

57  

Tabulka č. 16 Počet přestupů v zastupitelstvech statutárních měst Prahy, Brna, Ostravy a Plzně    

Praha Brno Ostrava Plzeň

1998 abs. % 2 10,52 0 0 7 35 4 40

2002 abs. 4 0 1 1

% 22,22 0 4,34 5,55

2006 abs. % 0 0 0 0 0 0 1 4

2010 abs. % 0 0 0 0 0 0 1 4,76

Celkem abs. % 6 7,79 0 0 8 8,98 7 9,45

Zdroj: Praha- ČSÚ, výpočtu autorka, Brno- Jakub Kyloušek: Analýza proměny zastupitelů na úrovni městských částí v Brně letech 1994-2006.Plzeň a Ostrava- Michal Pink a kol.: Personální (ne)stabilita komunálních zastupitelstev v Plzni a Ostravě. abs.- Absolutní počet přestupů %- podíl počtu přestupů na celkovém počtu znovuzvolených kandidátů

V Zastupitelstvu hl. m. Prahy je počet přestupů vyšší než v zastupitelstvu statutárního města Brna. V Brně se nevyskytla jediná změna stranické kandidátky, zatímco v Praze je evidováno 7 přestupů. Naopak v porovnání se zastupitelstvem statutárního města Ostravy a Plzně vykazuje Zastupitelstvo hl. m. Prahy nižší podíl počtu změn stranické kandidátky.

V Praze znovuzvolení zastupitelé nejpočetněji

přecházeli v roce 2002, zatímco v Ostravě a v Plzni v roce 1998. Pokud se podíváme na vývoj počtu přechodů pro všechna města, nejvíce přechodů proběhlo v roce 1998. V následujících letech jejich počet klesá.

Graf č. 7 Vývoj počtu přestupů v zastupitelstvech statutárních měst Prahy, Brna, Ostravy a Plzně 8" 7" 6" 5"

Praha"

4"

Brno" Ostrava"

3"

Plzeň"

2" 1" 0" 1998"

2002"

2006"

2010"

Zdroj: Praha- ČSÚ, výpočtu autorka, Brno- Jakub Kyloušek: Analýza proměny zastupitelů na úrovni městských částí v Brně letech 1994-2006.Plzeň a Ostrava- Michal Pink a kol.: Personální (ne)stabilita komunálních zastupitelstev v Plzni a Ostravě.

58  

Graf č. 7 představuje vývoj stranických přestupů pro jednotlivá města, kdy nejvyššího počtu dosahuje Plzeň a Ostrava v roce 1998. Naopak Praha až v následujících volbách. Rozdílný vývoj v roce 2002, kdy Zastupitelstvo hl. m. Prahy zaznamenává zvýšení přestupů, zatímco Ostrava s Plzní snížení přestupů, je ovlivněno stranou Demokraté Jana Kasla. Od voleb v 2002 je patrná tendence k poklesu přestupů a od voleb 2006, kromě Plzně, je evidován nulový počet přestupů.

9.3. Stranická stabilita Tabulka č. 17 Stranická personální stabilita v městských zastupitelstvech Prahy, Brna, Ostravy a Plzně (%) Praha Brno Ostrava Plzeň

ODS 54,88 48,1 54,7 42

ČSSD 36,26 45,5 35,3 32,6

KSČM KDU-ČSL 58,63 51,65 62,3 54,1 65,1 59,1 51,6 39,4

Zdroj: Zdroj: Praha- ČSÚ, výpočtu autorka, Brno- Jakub Kyloušek: Analýza proměny zastupitelů na úrovni městských částí v Brně letech 1994-2006.Plzeň a Ostrava- Michal Pink a kol.: Personální (ne)stabilita komunálních zastupitelstev v Plzni a Ostravě.

Ve všech městech se v místních zastupitelstvech projevuje nejstabilnější složení zastupitelů u KSČM. Praha vykazuje shodu s Plzní ve schopnosti prosadit své bývalé zastupitele – shodné umístění ODS na druhém místě. V Ostravě a v Brně je to pak KDU-ČSL. Ve všech městech je personální stabilita ČSSD nejnižší. A to i v Ostravě, kde má strana tradičně své nejpočetnější stoupence. Tabulka č. 18 Stranická personální stabilita v zastupitelstvech statutárních měst Prahy, Brna, Ostravy a Plzně (%) Praha Brno Ostrava Plzeň

ODS 29,75 33,3 83,9 30

ČSSD 44,64 33,3 23,7 46,2

KSČM 44,82 60 54,9 54,8

KDU-ČSL 25 45,5 85,7 41,7

Zdroj: Zdroj: Praha- ČSÚ, výpočtu autorka, Brno- Jakub Kyloušek: Analýza proměny zastupitelů na úrovni městských částí v Brně letech 1994-2006.Plzeň a Ostrava- Michal Pink a kol.: Personální (ne)stabilita komunálních zastupitelstev v Plzni a Ostrav

V zastupitelstvech statutárních měst v Praze, v Brně a v Plzni má strana KSČM nejstabilnější personální zastoupení. Oproti městským částem zde nelze shodně určit 59  

pro všechna města jednu stranu, která má nejméně stabilní personální zastoupení15. V Ostravě se KDU-ČSL jako jediné straně podařilo předčit KSČM ve stabilitě personálního složení zastupitelů. Straně ČSSD se v pražském a v plzeňském zastupitelstvu daří více prosadit své bývalé zastupitele než ve zbylých městech. Zajímavostí je, že každá ze sledovaných stran má v Zastupitelstvu hl. m. Prahy více než 50 % nových zastupitelů za celé zkoumané období. Pokud porovnáme výsledky ODS v městských částech a v zastupitelstvech statutárních měst, kromě Ostravy strana prokazuje větší kontinuitu znovuzvolených zastupitelů v městských částech než v zastupitelstvech statutárních měst.

Shrnutí Míra personální stability je v městských částech nejnižší v roce 1998, což má pravděpodobně souvislost s nejvyšším počtem přestupů právě v tomto roce. Při komparaci městských zastupitelstev nejnižší míru obměny znovuzvolených zastupitelů vykazují městské části v Ostravě. Poté následuje Brno a Praha. Nejvyšší míra personálního složení zastupitelstev se vyskytuje v Plzni. V Praze a v Plzni za celé zkoumané období míra znovuzvolených zastupitelů nepřekročila hranici 50 %. Závěrem lze tedy konstatovat, že pražská místní zastupitelstva ve srovnání s ostatními městy vykazují druhou nejnižší míru personální stability. Na úrovni zastupitelstev statutárních měst došlo v Praze - s výjimkou roku 1998 - v každém volebním roce k největší výměně zastupitelů. Nejvyšší podíl počtu přestupujících znovuzvolených zastupitelů evidovala Plzeň, následovaná Ostravou, Prahou a Brnem. Tento zjištěný údaj platí jak na úrovni městských částí, tak i na úrovni zastupitelstva statutárního města. Za celé analyzované období jak v místních částech, tak i v zastupitelstvech statutárních měst znovuzvolení zastupitelé nejčastěji přestupovali v roce 1998. Při detailnějším rozboru jednotlivých měst se tento jev objevuje v Ostravě a v Plzni. V Praze pouze v městských částech. Zajímavostí je, že v zastupitelstvu města Brna se neuskutečnil ani jeden přechod za celé sledované období. Nejmenší proměnou znovuzvolených zastupitelů prošla strana KSČM. Ve všech městských částech toto zjištění platí bezvýhradně. Zatímco na úrovni zastupitelstva                                                                                                                 15  V Praze je to KDU-ČSL, v Brně shodně ODS a ČSSD, v Ostravě ČSSD a v Plzni ODS. 60  

statutárních měst je výjimkou plzeňské zastupitelstvo. Naopak největší personální proměnou ve všech městských částech prošla strana ČSSD. Parlamentní strana ODS je

úspěšnější

v prosazování

svých

zastupitelů

v městských

částech

než

v zastupitelstvech měst.  

9. Volatilita

Tabulka č. 19 Pedersenův index v malých městských částech Benice Březiněves Dolní Měcholupy Klánovice Koloděje Královice Křeslice Lochkov Lysolaje Nedvězí Před..Kopanina Řeporyje Šeberov Štěrboholy Troja Újezd Velká Chuchle Celkem

94/98 0 77,77 44,44 22,22 100 0 100 22,22 44,44 0 0 28,6 11,11 14,29 85,71 33,33 66 38,24

98/02 0 44,44 11,11 55,55 44,45 0 42,86 0 22,22 0 0 57,14 16,66 14,29 71,43 22,27 11,11 24,33

02/06 14,29 11,11 11,11 66,66 28,57 0 42,86 100 5,56 33,33 0 35,71 15,08 35,71 14,29 66,66 22,22 29,60

06/10 14,29 22,22 22,22 46,66 14,33 0 42,85 0 11,11 9,26 0 16,88 14,04 28,57 31,75 33,33 34,34 20,11

10/14 28,57 22,22 55,55 26,66 50 0 14,28 100 100 100 0 18,18 14,28 7,14 15 66,66 44,44 39,00

Tabulka č. 20 Stranické nahrazení v malých městských částech

Celkem 11,43 35,55 28,89 43,55 47,47 0 48,57 44,44 36,67 28,57 0 31,3 14,23 20 43,64 44,45 35,62 30,25

Benice Březiněves Dol.Měcholupy Klánovice Koloděje Královice Křeslice Lochkov Lysolaje Nedvězí Před.Kopanina Řeporyje Šeberov Štěrboholy Troja Újezd Velká Chuchle Celkem*

Zdroj: ČSÚ, výpočty autorka

94/98 6,67 36,67 47,06 27,27 59,2 100 63,33 26,67 9,4 34,92 36,36 60 9,09 20 27,27 0 30,59 9,09 20 43,33 33,35

98/02 6,66 16,66 11,7 27,27 6,66 60 33,33 11,67 20,98 18,18 32,08 26,67 18,18 33,53 18,18 0 30 24,24 6,66 36,67 21,97

98/02 0 0 0 0 0 0 42,86 0 0 0 0 57,14 11,11 0 71 0 0 182,11

02/06 14,29 0 0 66,66 28,57 0 42,86 100 0 33,33 0 28,57 14,29 71,43 14,29 44,44 22,22 480,95

06/10 0 22,22 22,22 20 14,29 0 0 0 11,11 0 0 0 14,29 28,57 11,11 22,22 27,27 193,3

10/14 28,57 0 55,55 46,66 28,57 0 0 100 100 100 0 0 0 0 0 33,33 44,44 537,12

Zdroj: ČSÚ, výpočty autorka *Součet podílů mandátů pro nové strany za jednotlivý rok

Tabulka č. 21 Pedersenův index ve středních městských částech Praha 16 Praha 19 Praha 21 Běchovice Ďáblice Dolní Chabry Dolní Počernice Dubeč Kolovraty Kunratice Libuš Lipence Nebušice Petrovice Satalice Slivenec Suchdol Vinoř Zbraslav Zličín Celkem

94/98 0 33,33 22,22 11,11 100 0 100 0 22,22 0 0 0 11,11 14,29 57,14 33,33 66,67 471,42

02/06 6,67 10 41,17 37,76 26,67 46,66 26,67 11,57 23,08 36,36 11,76 40 9,09 16,84 45,45 45,45 26,66 55,56 21,58 20 27,95

06/10 13,33 19,99 47,01 53,33 33,34 33,33 16,65 36,65 30,77 27,27 58,73 40 18,18 31,57 36,36 45 46,63 27,27 31,49 6,67 32,68

10/14 16,56 63,33 44,1 46,5 33,33 26,67 50,01 29,9 42,3 40,91 35,29 46,67 0 35,3 36,36 27,27 13,32 18,18 58,82 56,67 36,07

Tabulka č. 22 Stranické nahrazení ve středních městských částech

Celkem 9,98 29,33 38,21 38,43 31,84 53,33 38 23,29 25,31 31,53 34,84 42,67 10,91 27,45 32,72 23,54 29,44 26,87 27,71 32,67 30,40

Praha 16 Praha 19 Praha 21 Běchovice Ďáblice Dol. Chabry Dol. Počernice Dubeč Kolovraty Kunratice Libuš Lipence Nebušice Petrovice Satalice Slivenec Suchdol Vinoř Zbraslav Zličín Celkem*

Zdroj: ČSÚ, výpočty autorka

94/98

98/02

02/06

06/10

10/14

0 33,33 47,06 9,09 0 100 60 20 0 27,27 36,36 60 0 13,34 18,18 0 13,33 9,09 20 20 487,05

0 0 29,41 0 0 60 0 0 0 0 29,41 0 0 0 0 0 26,27 11,11 6,67 13,33 176,2

0 0 11,77 30,77 26,67 13,33 6,67 0 23,08 9,09 0 0 0 0 18,18 45,45 40 55,56 31,58 26,67 338,82

13,33 6,67 46,87 53,33 33,34 13,33 26,67 13,33 0 27,27 47,05 40 0 26,32 36,36 73,73 0 37,27 47,06 0 541,93

6,67 6,67 47,02 46,67 20 6,67 53,33 46,67 0 72,73 23,52 46,67 0 35,29 36,36 0 13,33 9,09 11,76 66,67 549,12

Zdroj: ČSÚ, výpočty autorka *Součet podílů mandátů pro nové strany za jednotlivý rok

61  

Tabulka č. 23 Pedersenův index ve velkých městských částech Praha 1 Praha 2 Praha 3 Praha 4 Praha 5 Praha 6 Praha 7 Praha 8 Praha 9 Praha 10 Praha 11 Praha 12 Praha 13 Praha 14 Praha 15 Praha 17 Praha 18 Praha 20 Praha 22 Čakovice Celkem

94/98 39,39 12,85 26,69 38,88 33,23 33,33 15,62 22,21 25,92 37,5 41,1 8,5 29,43 7 50 21,74 14,28 20,5 53,33 23,8 27,77

98/02 33,28 22,85 20,72 6,62 22,38 24,6 25,71 24,44 23,5 20,38 44,44 28,56 17,89 19,35 15,42 21,73 19,5 9,03 40,95 14,28 22,78

02/06 44,45 24,28 33,3 24,44 23,71 53,44 55,42 31,08 27,58 35 42,22 20 21,71 29,03 28 23,91 19,05 12 9,52 23,81 29,10

06/10 45,71 51,43 36,11 39,98 50,38 24,44 32,15 31,1 30,6 41,65 46,33 37,1 34,27 41,94 45,85 45,65 19,04 68 19,99 38,09 38,99

10/14 38,15 35,72 23,65 49,99 48,98 42,22 32,25 35,54 14,68 44,44 41,02 47,14 28,57 25,81 51,6 36,96 42,85 40 72 30,95 39,13

Celkem 40,2 29,43 28,09 31,98 35,74 35,61 32,23 28,87 24,46 35,79 43,02 28,26 26,37 24,63 38,17 30 22,94 29,91 39,16 26,19 31,55

Tabulka č. 24 Stranické nahrazení ve velkých městských částech Praha 1 Praha 2 Praha 3 Praha 4 Praha 5 Praha 6 Praha 7 Praha 8 Praha 9 Praha 10 Praha 11 Praha 12 Praha 13 Praha 14 Praha 15 Praha 17 Praha 18 Praha 20 Praha 22 Čakovice Celkem*

Zdroj:

ČSÚ, výpočty autorka

94/98 21,21 0 0 22,22 26,66 23,07 17,14 0 18,52 0 24,44 0 14,81 0 31,43 13,04 14,29 11,11 53,33 0 291,27

98/02 33,33 22,86 22,22 6,67 17,14 15,56 31,43 24,44 13,79 15,56 37,77 25,71 0 32,26 0 17,39 0 0 9,52 14,28 339,93

02/06 17,14 0 11,11 4,44 0 0 16 2,22 6,9 11,11 15,56 0 5,71 32,26 8 26,09 4,76 0 0 0 161,3

06/10 37,14 51,43 30,56 35,56 46,66 20 29,63 22,22 25 36,11 46,16 31,42 5,71 35,48 28,57 43,48 23,81 68 20 14,2 651,14

10/14 52 31,34 11,42 53,33 40 33,33 6,9 24,44 12,12 42,5 20 25,71 22,86 12,91 51,61 37,78 42,85 0 72 38,09 631,19

Zdroj: ČSÚ, výpočty autorka *Součet podílů mandátů pro nové strany za jednotlivý rok

Dle tabulky č. 19 se nejstabilnější stranický systém se nachází v Přední Kopanině, která vykazuje nulovou hodnotu za celé sledované období. Uspěla zde jen místní nezávislá sdružení. Stejným případem jsou Královice, kde rovněž v každém roce získala zastoupení jen nezávislá sdružení. Jedná se o velmi malá zastupitelstva. Nízká volatilita je často způsobena úspěchy nezávislých místních sdružení, která jsou považována za stávající a pro menší městské části je jejich zastoupení typické. Obecně v městských částech, kde se mezi volbami vyskytují hodnoty vykazující minima – 0, jde většinou o nezávislé sdružení či kandidáty, kteří jako jediní získali zastoupení a jako jediní uspěli i v dalších volbách. Výjimkou je Slivenec, kde v roce 1994, 1998 a 2002 uspěly jen KSČM a ODS. ODS pokaždé získala 10 zastupitelských mandátů a KSČM jeden. Další městské části s nízkou volatilitou, avšak s vyšší než 0, se nacházejí v Praze 16 (volatilita 9,98), následují Nebušice (volatilita 10,9), Běchovice (volatilita 11,43) a Šeberov (volatilita 14,23). Ve všech těchto městských částech kromě Běchovic je pravidelná hodnota indexu pod 20. V Běchovicích je snížen výsledek celkového indexu nulové hodnoty v roce 2002, kdy zde obsadili veškerá zastupitelská křesla nezávislí kandidáti. Nejvyšší hodnoty Pedersenova indexu se nacházejí v městské části Dolní Chabry 53,33. Na základě stranického nahrazení je výsledná hodnota ovlivněna především kompletní změnou složení zastupitelstva v roce 1998. Hnutí Pražané Praze v koalici s 62  

ODA a se Stranu podnikatelů, živnostníků a rolníků České republiky vystřídala v zastupitelstvu ODS Občanská liga FORUM. Druhou nejvyšší volatilitu vykazují Křeslice (48,57), kde je situace obdobná jako v Dolních Chabrech. Ve druhých komunálních volbách zvítězilo sdružení nezávislých kandidátů, zatímco v roce 1998 obsadila všechna křesla v zastupitelstvu KDU-ČSL. Další v pořadí jsou Koloděje s hodnotou volatility 47,47, kde se stejně jako v Dolních Chabrech v roce 1998 vyskytuje hodnota 100. Není náhodou, že se tato maxima objevují v roce 1998 a v roce 2014, kdy v obou obdobích dochází k proměně stranického spektra v podobě subjektů, které nezískaly v předchozích volbách zastoupení. Při pohledu na jednotlivá zastupitelstva dle velikosti, kdy v menších městských částech většinou převládají místní nezávislá sdružení, která jsou počítána jako jedna kontinuální jednotka, by se dalo očekávat, že hodnoty Pedersenova indexu by měly dosahovat nižších hodnot než ve velkých zastupitelstvech. V pražských městských částech tento předpoklad platí, nicméně rozdíly jsou velice malé a dochází k velkému zkreslení u malých městských částí. V souvislosti s tímto zkreslením jsou pozorovatelné rozdíly mezi velkými a malými zastupitelstvy v rozpětí hodnot Pedersenova indexu. Hodnoty celkového indexu v malých zastupitelstvech nabývají většího hodnotového rozmezí - od 0 až po 48,57. Ve velkých zastupitelstvech jsou rozdíly mezi výslednými hodnotami méně rozsáhlé. Největší rozdíl mezi nejnižší a nejvyšší hodnotou činí 10. V zastupitelstvech s malým počet zastupitelů uspělo jen několik subjektů a existuje tedy větší pravděpodobnost, že se v dalších volbách zastupitelstvo obmění nebo naopak zůstane ve stejném složení. Což je mimo jiné i vysvětlení, proč právě převážně v malých zastupitelstvech pozorujeme jak minimální, tak maximální hodnoty Pedersenova indexu16. Pokud složení zastupitelstva setrvá nebo se promění, při malém počtu přítomných subjektů dojde k daleko většímu ovlivnění hodnoty indexu, než ve velkém zastupitelstvu, kde se zpravidla nachází subjektů více. Pokud například jeden ze dvou subjektů znovu neuspěje, index je navýšen mnohem více než by se stalo ve velkém zastupitelstvu, kde by neuspěl jeden subjekt z pěti. Je však nezbytné dodat, že index taktéž závisí na podílu získaných mandátů daného subjektu. Úspěch pouze omezeného množství subjektů v malých zastupitelstvech je podpořen již výše zmíněnou kandidaturou jen v některých                                                                                                                 16

Hodnota 100 se nachází v Kolodějích, Křeslicích, Lysolajích, Nedvězí, Lochkově, výjimkou mezi malými městskými částmi jsou Dolní Chabry, které patří k středně velkým. Hodnota 0 se nachází v Benicích, Královicích, Lochkově, Nedvězí, Přední Kopanině, výjimkou mezi malými městskými částmi je Slivenec, stejně jako Dolní Chabry je Slivenec zařazen ke kategorii středně velkých zastupitelstev.

63  

městských částech, jelikož strany v dané oblasti postrádají členskou základnu nebo kandidáty.

9.1. Vývoj volatility v městských částech Tabulka č. 25 Pedersenův index v městských částech 1994/1998

1998/2002

2002/2006

2006/2010

2010/2014

33,85

22,95

28,84

31,14

38,08

Zdroj: ČSÚ, výpočty autorka

Graf č. 8 Vývoj volatility v městských částech 40   35   30   25   20   15   10   5   0   1998  

2002  

2006  

2010  

2014  

Zdroj: ČSÚ, výpočty autorka

V případě porovnání celkové volatility pro jednotlivá období lze od roku 2002 pozorovat vývoj směrem k destabilizaci místního stranického systému, kdy hodnota Pedersenova indexu stoupá až na konečných 38,08. Přibližuje se tedy hodnotě, která byla na počátku, v roce 1998 - 33,85. Rok 2002 je nestabilnějším obdobím a naopak rok 2014 nejméně stabilním. Obecnou příčinou může být v roce 2006 navýšení zisků pro ODS, případně pro Stranu zelených. V roce 2010 je to pak úspěch nové strany TOP 09 a v roce 2014 úspěch hnutí Pro Prahu a hnutí ANO. Avšak tento předpoklad nelze paušalizovat na veškeré městské části, viz níže 9.1.1. Na úrovni jednotlivých městských částí identický vývoj, kdy je v roce 1998 hodnota volatility vyšší a pak v následujících volbách klesá a poté postupně až do roku 2014 narůstá, lze najít pouze v Praze 4, v Praze 10, v Praze 15, ve Velké 64  

Chuchli, ve Zbraslavi a v Lipencích. V Březiněvsi je vývoj podobný, jen od roku 2010 pozorujeme stagnaci, nikoli další zvýšení. V Dolních Měcholupech má index stejnou hodnotu v roce 2002 a 2006, pak ale narůstá. Vývoj směrem k destabilizaci od počátečního roku 1998 lze shledat v Benicích, v Praze 8, v Praze 16 a v Kolovratech. Celkový vývoj směrem k destabilizaci od 2002 ve skutečnosti platí v 11 městských částech, což činí 19 % z celkového počtu městských částí. V rámci jednotlivých případů lze nalézt i stranické systémy, které se naopak vyvíjejí směrem ke stabilizaci. Případem směrem ke stabilizaci jsou Křeslice, kdy v období 2002-2010 je hodnota volatility 43 a v posledních volbách se snížila na konečných 14, jelikož zde uspělo pouze nezávislé místní sdružení. Dalším případem jsou Dolní Chabry, kdy počáteční volatilita je 100 a končí v roce 2014 na hodnotě 26,67. Od roku 2002 je pozorován vývoj směrem ke stabilizaci taktéž v Řeporyjích.

9.1.1. Vývoj volatility v městských částech dle velikosti Graf č. 9 Vývoj volatility v městských částech dle velikosti 45   40   35   30  

malá  

25   20  

střední  

15  

velká  

10   5   0   1998  

2002  

2006  

2010  

2014  

Zdroj: ČSÚ, výpočty autorka

Na základě rozdělení zastupitelstev do velikostních kategorií, vývoj směrem ke destabilizaci od roku 2002 kopírují jen velká a středně velká zastupitelstva. Dle tabulky č. 19 v malých zastupitelstvech je tento postupný vývoj narušen v roce 2010, kdy index klesl z hodnoty 29,60 na hodnotu 20,11. Dle stranického nahrazení, které v roce 2010 taktéž pokleslo, lze konstatovat, že především strana TOP 09 a v menší míře také VV nebo STAN uspěly a zapříčinily zvýšení volatility jen ve středně 65  

velkých a velkých zastupitelstvech. Shodnou příčinou nejstabilnějšího období v roce 2002 pro všechna zastupitelstva, oproti roku 1998, může být zavedení klauzule, která by měla propouštět do zastupitelstva menší počet stran. Na základě výzkumů představených v kapitole 2 by tedy tato klauzule měla přispět i k nižší hodnotě volatility. V rámci analýzy jednotlivých zastupitelstev je v malých zastupitelstvech nejnižší index v roce 2002 způsoben nízkým podílem mandátů pro strany, které v předešlých volbách zastoupení neměly, což dokazují časté nulové hodnoty stranického nahrazení. I přesto, že index i stranické nahrazení dosahují nejvyšší hodnoty v roce 2014, velmi malým dílem

na něm participují hnutí ANO a hnutí Pro Prahu. Oba subjekty

nezískaly zastoupení v téměř polovině městských částí - 8 městských částí má nulové stranické nahrazení. Ve středně velkých zastupitelstvech nízké stranické nahrazení v roce 2002 značí malý úspěch strany Demokraté Jana Kasla, která se orientovala hlavně na větší městské části. Stejným trendem pro střední a malá zastupitelstva je i zvýšení stranického nahrazení v roce 2006. A to i přesto, že se v komunálních volbách neprosadila nová strana a volatilita se navýšila. Úspěšné tedy byly známé strany, které mohly mít zkušenost z předchozího zastupitelstva. Navýšení v roce 2010, jak již bylo řečeno, zapříčinily strany TOP 09, VV a STAN. Na opětovném růstu indexu v roce 2014 měly podíl hnutí ANO a hnutí Pro Prahu. Avšak pravděpodobně ne v takovém míře jako ve velkých městských částech. V roce 2002 je stranické nahrazení ve velkých zastupitelstvech vyšší než v ostatních. Strana Demokraté Jana Kasla tedy uspěla převážně ve velkých zastupitelstvech, nicméně její úspěch nebyl dostatečný, aby navýšil i hodnotu Pedersenova indexu. V roce 2006 index opět narůstá a nízké stranické nahrazení identifikuje, že změny proběhly na úrovni subjektů, které podle všeho měly zkušenost z již předchozího zastupitelstva. Patrně se zde projevil vzrůst volební podpory pro ODS. Celkový součet podílů mandátů pro nové strany v roce 2010 potvrzuje navýšení volatility oproti roku 2006. Vysoká hodnota stranického nahrazení je způsobena stranou TOP 09 a v některých zastupitelstvech i stranami Věci veřejné či STAN. V posledních volbách je nejvyšší volatilita způsobena poklesem zisku pro ODS a jak udává výše stranického nahrazení - uspěly nové strany – hnutí Pro Prahu a hnutí ANO. Co se týče stranického nahrazení, které udává součet podílů mandátů pro nové strany - často se jedná o známé strany, které působí již delší dobu ve stranickém 66  

systému či v minulosti dokonce zastoupení získaly. Skutečně nové strany, jejichž zisky byly vysoké a výrazně navýšily nejen stranické nahrazení, ale i volatilitu, se objevily hlavně v letech 2010 a 2014. Tato skutečnost platí pro všechna zastupitelstva. Nicméně nejvíce se projevila ve velkých zastupitelstvech a poté v zastupitelstvech střední velikosti. Výše naznačený obecný předpoklad v předchozí podkapitole, kterým lze vysvětlit postupné navyšování, lze aplikovat pouze na velké městské části a v menší míře na středně velké městské části. Nikoliv však na malé městské části. Tato skutečnost je velké míře ovlivněna tím, že ne všechny významné strany staví kandidátky ve všech městských částech. Především malé městské části jsou vynechávány17.

9.2. Volatilita v Zastupitelstvu hl. m. Prahy Tabulka č. 26 Pedersenův index a stranické nahrazení v Zastupitelstvu hl. m Prahy 94/98 P 27,87

SN 0

98/02 P SN 28,25 24,29

02/06 P SN 22,86 0

06/10 P SN 46,34 41,27

Zdroj: ČSÚ, výpočty autorka

Graf č. 10 Vývoj volatility v Zastupitelstvu hl. m. Prahy 50   45   40   35   30   25   20   15   10   5   0   1998  

2002  

2006  

2010  

Zdroj: ČSÚ, výpočty autorka

                                                                                                                17

Důvod byl již zmíněn výše, v úvodní části kapitoly 9.

67  

2014  

10/14 P SN 37,67 44,61

Celkem P SN 32,59 110,2

V Zastupitelstvu hlavního města Prahy nelze určit žádný vývoj. V každém roce dochází k navýšení a posléze opět ke snížení indexu. Ve srovnání výsledného indexu s ostatními městskými částmi jeho hodnota však nijak nevybočuje z řad indexů v městských částech. V roce 2002 se tedy zásadním způsobem stranické spektrum neproměnilo. Voliči vybírali známé subjekty. V městských částech se nejnižší hodnota objevuje v roce 2002, zatímco v Zastupitelstvu hl. m. Prahy až v roce 2006. K tomu napomohlo i nulové stranické nahrazení. Uspěly jen strany, které byly součástí složení bývalého zastupitelstva. Období, kdy je volatilita v Zastupitelstvu hl. m. Prahy nejvyšší, je rok 2010. Avšak v městských zastupitelstvech k tomuto jevu dochází až ve volbách následujících. V porovnání s městskými částmi mohl mít vliv na nižší hodnotu indexu v roce 2014 i neúspěch hnutí Pro Prahu, které sice kandidovalo do Zastupitelstva hl. m. Prahy, ale jeho volební podpora nestačila k zisku mandátu. I přesto, že se stranické nahrazení v tomto roce zvýšilo, Pedersenův index se snížil. Nelze tedy automaticky předpokládat, že v případě většího úspěchu nových stran se volatilita navýší.

Shrnutí Přední Kopanina a Královice vykazují po celé období nulovou hodnotu indexu a tedy jsou městskými částmi, kde je volatilita nejnižší – nedochází k proměně stranického zastoupení. Na druhé straně nejméně stabilní stranický systém

se

vyskytuje v Dolních Chabrech – hodnota indexu je zde 53,33. Na základě stranického nahrazení je výsledná hodnota ovlivněna především kompletní změnou složení zastupitelstva v roce 1998. Rozdíly mezi malými a velkými zastupitelstvy jsou shledány v rozpětí hodnot indexu. V malých městských částech je rozpětí hodnot indexu větší než ve velkých městských částech. V zastupitelstvech s malým počet zastupitelů uspělo jen několik subjektů a existuje tedy větší pravděpodobnost, že se v dalších volbách zastupitelstvo obmění nebo naopak zůstane ve stejném složení. To způsobí velké navýšení indexu nebo v opačném případě snížení indexu. Od roku 2002 dochází k postupné destabilizaci místních stranických systémů. Nicméně dle jednotlivých zastupitelstev tento vývoj splňuje necelá pětina městských částí. A podle zastupitelstev rozdělených do velikostních kategorií jej splňují pouze střední a velké městské části. V malých městských částech dochází ke snížení 68  

volatility v roce 2010. Příčinu lze najít v nízkém stranickém nahrazení. Tedy strana TOP 09 případně strany VV a STAN získaly zastoupení spíše ve velkých a středně velkých zastupitelstvech.

             

69  

ZÁVĚR Práce se v obecném rámci

zabývala analýzou komunální politiky v Praze.

Detailněji pak byla zaměřena na personální stabilitu zastupitelů, personální stabilitu vybraných stran a na počet stranických přestupů jak v městských částech, tak i v Zastupitelstvu hl. m. Prahy. Druhou zkoumanou oblastí v této práci byla stabilita stranických systémů na místní zastupitelské úrovni a v hlavním městě Praze. V práci byly představeny přístupy ke zkoumání motivací stranických přestupů a způsobu měření stranické volatility. Stranické přestupy, personální stabilita i stranická personální stabilita byly analyzovány zvlášť pro městská zastupitelstva a zvlášť pro Zastupitelstvo hl. m. Prahy. Stejný postup byl zachován i u zjišťování volatility. Praha se díky postavení hlavního města vyznačuje vyšší životní úrovní, což má dopady na volební preference tamních obyvatel, které jsou pravicové. Úspěchu se zde pravidelně, oproti zbytku republiky, těší ODS. V minulosti to byla např. ODA a v současnosti je to TOP 09. Podle volebních výsledků tomu není jinak ani na komunální úrovni. Výsledky komunálních voleb byly zhodnoceny na základě zisku mandátů. V historicky druhých komunálních volbách se v Praze potvrzuje tento pravicový stranický diskurz, kdy se nejúspěšnější stranou stala ODS a s druhým nejvyšším počtem mandátů skončila ODA. Ve volbách byla úspěšná i KSČM, ale jednalo se o poslední volby, kdy v počtu mandátů předčila ČSSD. Neparlamentním subjektem, který se těšil podpoře Pražanů, bylo celopražské hnutí Pražané Praze. Jakousi analogii k tomuto hnutí lze shledat v posledních zkoumaných volbách v podobě hnutí Pro Prahu. Volby do Poslanecké sněmovny v roce 1998 znamenaly značné zvýšení volební podpory pro ČSSD. Tento fenomén se následně odrazil i v pražských komunálních volbách v témže roce. I když ODS ztratila mandáty oproti předchozímu roku, stále si udržovala pozici nejsilnější strany. Postupně se projevuje marginalizace ODA a naopak úspěch US-DEU. Charakteristickým znakem pro volby 2002 byl úspěch strany Demokraté Jana Kasla. V rámci všech kandidujících stran byli Demokraté Jana Kasla v pořadí třetím nejúspěšnějším subjektem. Občanští demokraté v těchto volbách posílili svoji pozici nejsilnější strany v Praze.

V následujících

komunálních volbách v roce 2006 lze sledovat další navýšení zisků pro ODS, kdy strana zažila vrchol volební podpory. Sloučení Evropských demokratů (bývalých Demokratů Jana Kasla) se Sdružením nezávislých kandidátů Evropským demokratům neprospělo; strana oproti minulým volbám zastupitelská křesla ztratila. Volby v roce 70  

2006 byly poznamenány také velkým nárůstem volební podpory pro SZ, kdy strana obdržela nejvíce mandátů za celé sledované období. Rok 2010 je prvním rokem, kdy dochází k ohrožení jasně vedoucí pozice ODS v Praze. Není překvapivé, že její dominanci ohrozila TOP 09. V posledních volbách to bylo nově i hnutí ANO. Nicméně ji v počtu obdržených zastupitelských křesel porazili nezávislí kandidáti. Zastupitelstvo, které má nejstabilnější personální zastoupení, se nachází v Lochkově s 82 %. Naopak v Troji se nachází zastupitelstvo s největší proměnou zastupitelů za celé analyzované období (31,3 %). Míra znovuzvolených zastupitelů je v městských částech nízká. Ve většině městských částí se proměnila za celé období více než polovina zastupitelů, kteří již měli zkušenost z předchozího zastupitelstva. Nízkou míru potvrzují i údaje za jednotlivé roky, kdy se podíl znovuzvolených zastupitelů pohybuje od 40,11 do 45,71 %. Dále byla shledána vyšší personální stabilita v malých městských částech a naopak nižší ve velkých městských částech. V Zastupitelstvu hl. m. Prahy je míra personální obměny zastupitelů ještě nižší - podíl znovuzvolených zastupitelů se pohybuje v rozmezí 19,55 - 38,57 %. Zajímal nás i počet stálých zastupitelů, kteří zasedají v zastupitelstvu od roku 1994 do roku 2014. A dá se tedy jejich přítomnost předpokládat až do roku 2018. Celkový počet nepřerušovaně zasedajících zastupitelů je 16, což činí pouze 0,67 % z celkového počtu zastupitelů. Více než polovina z těchto stálic ve volbách kandidovala pod stejnou značkou a přesně polovina kandidovala na kandidátce jedné z parlamentních stran. V Zastupitelstvu hl. m. Prahy se neobjevil ani jeden kandidát, který by byl přítomen v zastupitelském sboru v každém ze sledovaných roků. Z celkového počtu 2400 opakovaně zvolených zastupitelů se jich 347 objevilo ve volbách následujících na jiné kandidátní listině. Za jednotlivé roky byl největší počet zaznamenám v roce 1998 a 2014. Za vysokým počtem přestupů v roce 1998 byl hlavně neúspěch či snížení podpory menších stran. V roce 2014 bylo příčinou přestupů hnutí Pro Prahu, které bylo pro přestupující zastupitele atraktivnější než hnutí ANO. V každých volbách byl jiný subjekt, ke kterému zastupitelé obhajující mandát přestupovali v největší počtu. V roce 1998 byly nejfrekventovanější přestupy směrem k nezávislým kandidátům, v roce 2002 k Demokratům Jana Kasla, v roce 2006 k ODS, v roce 2010 k TOP 09 a v roce 2014 k hnutí Pro Prahu. Nejčastěji zastupitelé, kteří obhájili mandát periodicky dle voleb, opouštěli kandidátky hnutí Pražané Praze, ODS, nezávislých sdružení, SNK-ED a v závěrečných volbách opět ODS. Pouze ve čtyřech městských částech se neuskutečnil přechod znovuzvoleného 71  

zastupitele k jinému subjektu. Nejvyšší počet přestupů proběhl v Dolních Chabrech, celkově 25 přestupů. V Zastupitelstvu hl. m. Prahy je výsledný počet přestupů 7, z čehož nejvyšší počet byl evidován v roce 1998 (4 přestupy). Za neobvyklý úkaz je považován přestup z ODS do TOP 09 v roce 2014, který se v městských částech uskutečnil taktéž jen jednou. Nejmenší personální obměnou znovuzvolených zastupitelů prošla strana KSČM s 54,4 %. Po KSČM následuje strana ODS s 54,9 %. U KSČM jako u jediné ze stran v každých volbách podíl znovuzvolených zastupitelů přesáhl 50 %. Naopak u ČSSD a u Strany zelených z celkového počtu zvolených zastupitelů podíl znovuzvolených zastupitelů činil 50 % za celé sledované období. V zastupitelstvu hl. m. Prahy to byla opět KSČM, u které bylo evidováno nejstabilnější personální složení. Na rozdíl od situace v městských částech nenásleduje za KSČM strana ODS, ale poněkud překvapivě ČSSD, což je způsobeno zejména snížením volebního zisku v roce 2014. I když se existence TOP 09 v zastupitelstvech datuje až od roku 2010, podíl znovuzvolených zastupitelů je v městských částech nad 50 % a v Zastupitelstvu hl. m. Prahy dokonce nad 60 %. Pro bližší představu ohledně personální stability, stranické personální stability a stranických přestupů a pro lepší interpretaci výsledných hodnot v Praze, byla provedena komparace s městy Brno, Ostrava a Plzeň. Jedná se o největší města v České republice, proto se jevilo zajímavé tato srovnání provést. V porovnání se zastupitelstvy ostatních měst lze dojít k výsledku, že Praha vykazuje nižší míru personální stability znovuzvolených zastupitelů. Shodným rysem pro všechna zastupitelstva na místní úrovni je rok 1998, kdy městské části vykazují nejnižší hodnoty personální stability. Dalším shodným trendem je pokles znovuzvolených zastupitelů od roku 2002. V pražských městských částech je evidován nejvyšší počet stranických přestupů. Vyšší počet v roce 1998 je způsoben především přestupy z pražského hnutí Pražané Praze, které se v ostatních městech nevyskytovalo. A také daleko větším počtem přestupů z ODS směrem k US. V roce 2010 je to pak větší počet přestupů k TOP 09. V zastupitelstvech statutárních měst je situace jiná. Zastupitelstvo hl. m. Prahy vykazuje nejvyšší počet změn stranické kandidátky pouze v roce 2002 a v celkovém počtu přestupů za celé období se řadí až na třetí místo. Co se týče stranické personální stability, má KSČM na všech úrovních zastupitelstva nejstabilnější personální zastoupení s jedinou výjimkou, a to v zastupitelstvu statutárního města Plzně. V městských částech má strana ČSSD nejnižší schopnost 72  

opětovně prosadit své bývalé zastupitele. V zastupitelstvech statutárních měst nelze určit jednu stranu, která by měla největší obměnu znovuzvolených zastupitelů ve všech městech. Zajímavým faktem je, že každá ze sledovaných stran má v Zastupitelstvu hl. m. Prahy za celé období více než 50 % nových zastupitelů, což se v žádném jiném zastupitelstvu statutárního města nevyskytuje. Stabilita stranických systémů byla měřena pomocí Pedersenova indexu. Zda měly nové strany vliv na výsledné hodnoty volatility, bylo zjišťováno pomocí stranického nahrazení od Sarah Birch. Nejstabilnější městskou částí jsou Křeslice a Přední Kopanina. Celková nulová hodnota indexu značí, že za celé sledované období nedošlo ke změně místního stranického systému. Nejméně stabilním stranickým systémem disponují Dolní Chabry s hodnotou indexu 53,33. Nutno podotknout, že výše volatility je zde značně ovlivněna hodnotou 100 v roce 1998, kdy došlo k úplné proměně zastupitelstva. Zároveň jde o městskou část, kde se stejně jako v městské části Křeslice postupem času stabilizuje stranický systém. V Zastupitelstvu hl. m. Prahy je situace odlišná; nedochází zde k žádnému vývoji směrem ke stabilizaci či k destabilizaci. Na základě souhrnného Pedersenova indexu za jednotlivé roky, lze od roku 2002 pozorovat vývoj směrem k destabilizaci místních stranických systémů. Celková hodnota indexu 22,95 od roku 2002 postupně narůstá a v roce 2014 dosahuje svého maxima – 38,08. Avšak v rámci úrovně jednotlivých zastupitelstvech vývoj kopíruje 11 městských částí. Vyjádřeno v procentech se jedná o 19 %, tedy jednu pětinu z celkového počtu 57 městských částí. Nicméně nelze zapomínat na omezenou nabídku pro voliče, kdy strany nepostaví kandidátku ve všech městských částech, ať už je to z důvodu nedostatku kandidátů či z jakéhokoli jiného důvodu. Často se omezená nabídka týká menších městských částí. Příčinu zvýšení volatility v letech 2010 a 2014 lze najít především v navýšení stranického nahrazení. Na destabilizaci stranických systémů se podílely skutečně nové strany, které v předchozích volbách ještě neexistovaly. Nelze učinit závěry, jako v případě stranické personální stability, které by potvrdily vyšší volatilitu v menších městských částech oproti větším městským částem či naopak. Rozdíly mezi malými a velkými městskými částmi byly spatřeny pouze v hodnotovém

rozpětí

indexu.

Hodnota

Pedersenova

indexu

ve

velkých

zastupitelstvech byla po celou dobu sledovaného období s různými odchylkami

73  

konzistentní, zatímco v malých zastupitelstvech můžeme sledovat hodnoty od 0 až po 48.            Práce přispěla nejen k výzkumu komunální politiky, ale především také k lepšímu porozumění komunální politiky v Praze, která nebyla doposud dostatečně probádána. Předložená práce nicméně mapuje pouze část možného výzkumu.

Stále existují

témata, která by rozhodně stála za analýzu a přispěla by k dalšímu rozšíření výzkumu pražské komunální politiky. Příkladem může být výzkum teorie koalic či srovnání výsledků komunálních voleb s výsledky voleb do Poslanecké sněmovny a do Evropského parlamentu nebo prohloubení výzkumu o zastupitelích, kdy by předmětem výzkumu byly proměnné jako věk, pohlaví a povolání.

                                                       

74  

Seznam literatury a zdrojů Aldrich, J. – Bianco, W. T. (1992): A Game-Theoretic Model of Party Affiliation of Candidates and Office Holders. Mathematical Computer Modeling, Vol. 16, n. (8-9), s. 103 – 116. Badie, B. – Berg-Scholosser, D.- Morlino, L. (2011): Elections, Volatility. (Org.). International Encyclopedia of Political Science. Los Angeles: Sage, 2011, v. 4,p p. 35-38. Balík, S. (2005): Metodologie výzkumu komunální politiky. In: Fiala, P.; Strmiska, M. (eds.): Víceúrovňové vládnutí: teorie, přístupy, modely. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, s. 163-175. Balík, S. (2008): Česká komunální politika v obcích s rozšířenou působností. Koalice, voličské vzorce a politické strany na místní úrovni v letech 1994-2006. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury. Balík, S. (2008): Okresy na severu. Komunální politika v okresech Šumperk a Jeseník v letech 1989-2006. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury. Balík, S. (2009): Komunální politika: Obce,aktéři a cíle místní politiky. Praha: Grada. Bartolini, S. – Mair, P. (1990): Identity, Competition, and Electoral Availability: The Stabilisation of European Electorates 1885-1985. Cambridge. Bielasiak, J. (2002). The institutionalization of electoral and party systems in postcommunist states. Comparative Politics, s. 189-210. Birch, S. (2003): Electoral systems and political transformation in post-communist Europe. New York: Palgrave Macmillan. Crewe, I. – Denver, D. (1985).: Electoral change in Western democracies : patterns and sources of electoral volatility. London: Croom Helm. Dassonneville, R. – Hooghe, M. (2011): Mapping Electoral Volatility in Europe An analysis of trends in electoral volatility in European democracies since 1945. Paper presented at the 1st European Conference on Comparative Electoral Research,Sofia. Dostupné online z: http://true-europeanvoter.eu/sites/default/files/Mapping%20electoral%20volatility_Dassonneville_Hoogh e.pdf Čmejrek J. (2008): Obce a regiony jako politický prostor. Praha: Alfa Nakladatelství s.r.o. Čmejrek, J. – Bubeníček, V. – Čopík, J. (2010): Demokracie v lokálním politickém prostoru: specifika politického života v obcích ČR. Praha: Grada. Dejaeghere, Y. – Dassonneville, R. (2012). The Impact of the Party System on Electoral Volatility. A Cross-Country Analysis of Inter-Election Switching. 75  

Desposato, S. W. (2006): Parties for Rent? Ambition, Ideology, and Party Switching in Brazil's Chamber of Deputies. American Journal of Political Science, Volume 50, Issue 1, pp. 62–80. Deposato, S.W (1997): Party Switching and Democratization in Brazil. Dostupné online z: http://biblioteca.clacso.edu.ar/ar/libros/lasa97/desposato.pdf Deposato, S. –Scheiner, E. (2007): Pipelines and Party Switching: Resource Control and Legislator Strategies in Brazil and Japan. In Workshop in Comparative Politics, Stanford, California. Dostupné online z: http://web.stanford.edu/class/polisci440d/Desposato%20and%20Scheiner.pdf Di Virgilio, A. – Giannetti, D. – Pinto, L. (2012): Patterns of party switching in the Italian Chamber of Deputies 2008-2011. Rivista italiana di scienza politica 42, s. 2958. Havlík, V. (2010).: Politické strany a jejich systém v letech 2006-2010. In: Balík S. et al.: Volby do Poslanecké sněmovny v roce 2010. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury. s. 11-32. Heller, W. B. – Mershon, C. (2008). Dealing in discipline: party switching and legislative voting in the Italian Chamber of Deputies, 1988–2000. American Journal of Political Science, 52(4), s. 910-925. Dosttupné online z: http://www.carlislerainey.com/am-files/papers/HellerMershon2008.pdf Horák, M. (2014): Úspěch i zklamání: demokracie a veřejná politika v Praze 19902000. Praha: Karolinum. Chytilek, R. et al. (2009): Volební systémy. Praha: Portál, s. 79-94. Janda, K. (2009): Laws against party switching, defecting, or floor-crossing in national parliaments. In World Congress of the International Political Science Association, Santiago, Chile. Dostupné online z: ftp://ftp.fsw.leidenuniv.nl/partylaw/app/webroot/prevweb/pdfs/wp0209.pdf Jüptner, P. (2003): Komunální politika jako vstup politiky parlamentní. In: Hudák, J. Jüptner, P. - Svoboda, J.: Komunální politické systémy, Praha, Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta. Jüptner, P. – Hudák, J. (2003): Politické strany na lokální úrovni. In: Hudák, J. Jüptner, P. - Svoboda, J.: Komunální politické systémy, Praha, Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta. s. 25-35. King, G. – Benjamin, G. (1986). The Stability of Party Identification Among US Representatives: Political Loyalty, 1789-1984. In annual meeting of the Midwest Political Science Association, Chicago, IL.

76  

Kostelecký, T. a kol: (2006): Druhé volby do krajských zastupitelstev – kontinuita nebo změna? Evropská volební studia 1 (2), s. 136-160. Koudelka, Z.(1995): Komunální volby 1994. Politologický časopis, Brno: Masarykova univerzita, 1995, roč. 1995, č. 1, s. 7-10. Kreuzer, M. – Pettai, V. (2003). Patterns of political instability: Affiliation patterns of politicians and voters in post-communist Estonia, Latvia, and Lithuania. Studies in Comparative International Development, 38, s. 76-98. Kyloušek, J. (2008): Analýza proměny zastupitelů na úrovni městských částí v Brně v letech 1994 aţ 2006. Evropská volební studia, roč. 3, č. 2, s. 202-217. Laver, M. – Benoit, K. (2003): The evolution of party systems between elections. American Journal of Political Science, 47(2), s. 215-233. Levitt, S. D. (1996). How do senators vote? Disentangling the role of voter preferences, party affiliation, and senator ideology.The American Economic Review. s. 425-441. Lebeda, T. (2009). Komunální volby klamou. Krátké zastavení nad problematickými aspekty volebního systému pro obecní zastupitelstva. Acta Politologica, Vol. 1, No. 3, s. 332-343. Dostupné online z: http://acpo.vedeckecasopisy.cz/publicFiles/00056.pdf Mainwaring, S. – Edurne, Z. (2007): Political Sequence and Stabilization of Interparty Competition. Party Politics, s, 173. Malíř, J. - Marek, P. et al. (2005): Politické strany. Vývoj politických stran a hnutí v českých zemích a Československu 1861-2004, sv. 2. 1. vyd., Brno, Doplněk, Mandík, T.: (2005): Volební geografie Prahy. In: Hudák, J. - Jüptner, P. - Svoboda, J. (eds. 2003): Komunální politické systémy, Praha, Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta. s. 165-170. McMenamin, I. – Gwiazda, A. (2011): Three roads to institutionalisation: Vote-, office-and policy-seeking explanations of party switching in Poland. European Journal of Political Research 50.6, p. 838-866. Mershon, C., Shvetsova, O. (2005): Electoral Cycles and Party Switching: Opportunistic Partisan Realignment in Legislatures. Dostupné online z: http://faculty.virginia.edu/partyswitching/papers.html. Mozaffar, S. – Scarritt, J. R. – Galaich, G. (2003). Electoral institutions, ethnopolitical cleavages, and party systems in Africa's emerging democracies. American political science review, 97(03), s. 379-390. Müller, W. – Strøm K. (1999): Policy, office, or votes?How political parties in Western Europe make hard decisions. Cambrdige: Cambride University press, s. 135. Dostupné online z http://catdir.loc.gov/catdir/samples/cam032/98049530.pdf

77  

Nokken, T. (2005): Party Switching and the Procedural Party Agenda in the US House of Representatives, 1953 – 2002. Dostupné online z: http://www.faculty.virginia.edu/partyswitching/papers/cv05-nokken.pdf O'brien, D. Z. – Shomer, Y. (2013): A Cross-National Analysis of Party Switching. Legislative Studies Quarterly, 38(1), s. 111-141. Pink, M. a kol. (2011): Personální (ne)stabilita komunálních zastupitelstev v Plzni a Ostravě. Středoevropská politická studia, roč. 13, č. 4, s. 374-398. Dostupné online z: http://www.cepsr.com/clanek.php?ID=482 Pink, M. a kol. (2012): Volební mapy Prahy České a Slovenské republiky po roce 1993: vzroce, trendy, proměny. Brno: CDK. s. 5-15. Powell, E. N. – Tucker , J. (2009):New Approaches to Electoral Volatility: Evidence from Postcommunist Countries. Dostupné online z: https://files.nyu.edu/jat7/public/Powell_Tucker_Volatility.pdf Roberts, K. M – Wibbels, E. (1999): Party Systems and Electoral Volatility in Latin America: A Test of Economic, Institutional, and Structural Explanations .The American Political Science Review, Vol. 93, No. 3. pp. 575-590. Ryšavý, D. – Šaradín, P. (2011): Zastupitelé českých měst a obcí. Praha: SLON Sartori, G. (2005): Strany a stranické systémy: schéma pro analýzu. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury Sikk, A.(2001): Stabilisation of Post-Communist Party Systems. Tartu Shabad, G. – Slomczynski, K.M. (2004): Inter-party mobility among parliamentary candidates in post-communist East Central Europe. Party Politics, 10(2), s. 151-176. Simon, H. (2001).: Altering Party Systems: Strategic Behavior and the Emergence of New Political Parties in Western Democracies. University of Michigan Press,. Šedo, J. (2007): Volební systémy postkomunistických zemích. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury. Šedo J. (2011):Volební systémy a stabilita systémů politických stran. Brno: Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity. Šedo, J. (2005): Přenos kvantitativních metod výzkumu výstupů volební soutěže do odlišných regionálních podmínek- případ stability a stabilizace systémů politických stran v postkomunistických zemích Evropy. In: Fiala P.- M. Strmiska: Víceúrovňovité vládnutí: teorie, přístupy, metody. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury. Švec, M. (2012): Komunální politika ve Velké Praze. Praha: Karolinum.

78  

Thames, F. C. (2007): Searching for the electoral connection: parliamentary party switching in the Ukrainian Rada, 1998–2002. Legislative Studies Quarterly, 32(2), s. 223-256. Vodička, K. – Cabada, L. (2011): Politický systém České republiky: historie a současnost. Praha: Portál, s. 379-406. Výtisk, Radek (2007): Otázka "užitečnosti" vybraného způsobu kvantitativního hodnocení výstupu voleb. Diplomová práce. Internetové zdroje Česká televize 2014 - Pražská koalice drží, navzdory Stropnického hlasovaní. http://www.ceskatelevize.cz/ct24/regiony/299189-prazska-koalice-drzi-navzdorystropnickeho-hlasovani/ ČSÚ - Praha jako územní statistická jednotka https://www.czso.cz/csu/xa/praha_statisticka_jednotka iDnes – Komunální volby, http://volby.idnes.cz Zákon č. 131/2000 Sb. o hlavním městě Praze. Dostupné online z: http://www.praha.eu/public/a6/b3/d4/1828312_468763_Zakon_o_hl.meste_Praze.pdf Volby.cz: volební server Českého statistického úřadu, http://www.volby.cz                                                 79  

Seznam zkratek ANO - ANO 2011 DEU - Demokratická unie ČSSD - Česká strana sociálně demokratická ČSÚ - Český statistický úřad ED - Evropští demokraté KSČM - Komunistická strana Čech a Moravy PP- Pražané Praze ODS- Občanská strana demokratická SNK- Sdružení nezávislých kandidátů SNK-ED - Sdružení nezávislých kandidátů- Evropští demokraté STAN- Starostové a nezávislí SZ- Strana zelených VV - Věci veřejné US - Unie svobody US-DEU - Unie svobody- Demokratická unie Zastupitelstvo hl. m. Prahy – Zastupitelstvo hlavního města Prahy

Abstrakt Práce se zabývá analýzou komunální politiky

v Praze. Jsou zkoumány pražské

městské časti a zvlášť Zastupitelstvo hlavního města Prahy. Konkrétně se práce zabývá analýzou výsledků komunálních voleb od roku 1994 do roku 2014. Dále se práce zaobírá personální stabilitou, stranickými přestupy mezi kandidátními listinami a stranickou personální stabilitou. Poslední část tvoří výzkum volatility, která je měřena pomocí Pedersenova indexu a k vysvětlení hodnoty indexu je využito stranického nahrazení dle S. Birch. Klíčová slova: Praha, komunální politika, personální stabilita, stranický přestup, volatilita

Abstract The dissertation analyses municipal politics in Prague. The main focus is on the individual Prague districts and on the city council of Prague. In particular the dissertation analyses municipal elections results between the years 1994 and 2014. It

80  

also analyses stability of the party candidates' positions, candidates' transfers between parties and internal party stability. The last part of the dissertation researches volatility using Pederson index and S. Birch method to explain the index values. Key words: Prague, municipal policy, personal stability, party switching, electoral volatility

Počet znaků: 144 201

Příloha

  Městské části v Praze                                                   Zdroj: https://www.czso.cz/documents/11236/17812531/p57.gif/8f910bb0-7c21-47a0-9790bf42726e6831?version=1.0&t=1413533221880-

   

81