MASARYKOVA UNIVERZITA

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra občanské výchovy

Srovnání židovských a křesťanských svátků a tradic Bakalářská práce

Brno 2016

Vedoucí práce: Mgr. Slavomír Lesňák, PhD.

Autor práce: Erika Borková

Anotace Bakalářská práce je věnována židovským a křesťanským svátkům a tradicím. Práce je rozdělena na dvě části teoretickou a praktickou část. Teoretická část se zabývá nejprve židovskými svátky a tradicemi a poté křesťanskými. Závěr teoretické části je věnován srovnání svátků těchto náboženství. Praktická část je věnována výsledkům dotazníkového šetření. Dotazník jsem rozšířila mezi respondenty různého pohlaví a věkových kategorií.

Annotation The bachelor thesis is devoted to Jewish and Christian holidays and traditions. The work is divided into two parts – theoretical and practical. The theoretical part deals with Jewish holidays at first and then with the Christian ones. The closing of the theoretical part dedicated to the comparison of these two religions. The practical part is devoted to the results of questionnaire survey. I distributed the questionnaires among responders of diverse gender and age.

Klíčová slova Judaismus, křesťanství, svátky, tradice, srovnání

Keywords Jewish, Christianity, holidays, tradition, comparison

Prohlášení „Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně, s využitím pouze citovaných pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.“ V Brně dne 27. 11. 2016

Erika Borková

Poděkování Ráda bych poděkovala vedoucímu mé bakalářské práce Mgr. Slavomíru Leňákovi, PhD. Za odborné vedení, cenné rady a čas, který věnoval konzultacím.

Obsah Úvod ...................................................................................................................................... 7 Teoretická část bakalářské práce ............................................................................................ 9 1. Židovství ............................................................................................................................ 9 1. 1. Kdo jsou to židé ......................................................................................................... 9 1.1.1. Izraelské kmeny a odchod z Egypta do Země zaslíbené ........................................ 9 1.1.2. Izraelské království ............................................................................................. 10 1.1.3. Římská nadvláda ................................................................................................ 11 1.1.4. Židé a Bůh .......................................................................................................... 13 1. 1. 5. Judaismus dnes ................................................................................................. 14 1. 2. Židovské svátky a tradice ......................................................................................... 15 1.2.1. Židovský kalendář .............................................................................................. 15 1.2.2. Chanuka ............................................................................................................. 17 1.2.3. Pesach ................................................................................................................ 18 1.2.4. Roš ha-šana ........................................................................................................ 19 1.2.5. Židovská svatba .................................................................................................. 21 1.2.6. Židovský pohřeb ................................................................................................. 22 2. Křesťanství ...................................................................................................................... 24 2. 1. Kdo jsou to křesťané ................................................................................................ 24 2. 1. 1. Rané křesťanství ............................................................................................... 24 2. 1. 2. Reformace ........................................................................................................ 25 2. 1. 3. Křesťanství dnes ............................................................................................... 26 2. 2. Křesťanské svátky .................................................................................................... 28 2. 2. 1. Křesťanský liturgický rok ................................................................................. 28 2. 2. 2. Vánoce ............................................................................................................. 30 2. 2. 3. Velikonoce ....................................................................................................... 31 2. 2. 4. Křesťanské manželství ...................................................................................... 32

2. 2. 5. Křesťanský pohřeb............................................................................................ 33 3. Srovnání........................................................................................................................... 35 3. 1. Chanuka a Vánoce .................................................................................................... 35 3. 2. Pesach a Velikonoce ................................................................................................. 36 3. 3. Židovské manželství a křesťanské manželství ........................................................... 36 3. 4. Židovský pohřeb a křesťanský pohřeb ...................................................................... 37 Praktická část ....................................................................................................................... 39 4. Výzkumná metoda ........................................................................................................... 39 4. 1. Stanovení hypotéz .................................................................................................... 39 4. 2. Výzkumný vzorek .................................................................................................... 39 4. 3. Sběr dat .................................................................................................................... 39 4. 4. Výsledky dotazníkového šetření ............................................................................... 41 4. 5. Srovnání dotazníkového šetření ................................................................................ 57 5. Začlenění tématu do RVP................................................................................................. 58 Závěr ................................................................................................................................... 60 Použitá literatura .................................................................................................................. 61 Internetové zdroje ................................................................................................................ 62 Přílohy ................................................................................................................................. 63 Dotazník .......................................................................................................................... 63

Úvod Pro svoji bakalářskou práci jsem si vybrala téma, které je součástí dvou světových náboženství. Jedná se o téma srovnání židovských a křesťanských svátků a tradic. S tématem křesťanských svátků se setkáváme ať už v běžném životě nebo na internetu či v televizi, celkem často a pravidelně. Ale o židovských svátcích se toho moc nedozvíme. Svoji bakalářskou práci jsem rozdělila na dvě části, kde první číst se zabývá teoretickými věci a druhá je praktická část. V první kapitole jsem se zaměřila na židovství, kde v podkapitolách se zabývám dějinami Židů, kdy židovství vzniklo a jak to vypadá dnes. Od dějin se přesouvám k samotným židovským svátkům a tradicím, kde se zmiňuji o Chanuce, Pesachu, Roš- hašana, židovské svatbě a pohřbu. Druhá kapitola je věnovaná křesťanství. Jak vlastně křesťanství vznikalo, reformy v křesťanství a jeho dnešní forma. Dále se zde zabývám dvěma největšími svátky křesťanů Vánoci a Velikonoci, tradice jsem zde zmínila jako v židovství křesťanskou svatbu a pohřeb. Třetí kapitola je kapitola srovnávací. Srovnávám zde svátky a tradice Křesťanů a Židů. Srovnávám, co mají společného nebo naopak různého Vánoce židovská Chanuka, křesťanské Velikonoce a Pesach, Křesťanskou svatbu s židovskou a také pohřby těchto dvou náboženství. Tato kapitola je zároveň poslední kapitolou teoretické části. Poslední část mé bakalářské práce je praktická. Výzkum byl proveden pomocí dotazníkového šetření, jedná se o kvantitativní výzkum. Dotazník je složen z 16 otázek, otázky byly uzavřené, celkem odpovědělo 132 nezávislých respondentů. Cílem výzkumu bylo zjistit, jestli lidé vědí, když mají Křesťané Vánoce, co v tomto období slaví Židé nebo jaké tradice mají při stejných obřadech. Při porovnávání svátků jsem si stanovila tato kritéria: 1) Období v jakém se jednotlivé svátky slaví 2) Jestli svátky spojuje nějaká historická souvislost 3) Tradice, které se při oslavách svátků dodržují

7

Když jsem porovnávala tradice při svatbách a pohřbech, zaměřila jsem se na následující kritéria: 1) Co se děje před samotným obřadem 2) Jak daný obřad probíhá 3) Tradice při těchto obřadech Podobné téma bakalářské práce zvolila v roce 2010 i Bc. Lenka Kurtinová, její práce se jmenovala Židovská kultura, zvyky a tradice - Srovnání židovských svátků s křesťanskými. Dále jsem našla práce, které jsou zaměřené pouze na jeden ze svátků. Cílem mojí práce bylo srovnat židovské svátky, které nejsou tak populární se svátky, s kterými se setkáváme každý rok a ve většině případů je i slavíme a těmi jsou svátky křesťanské. Ukázat, co tyto rozdílné kultury slaví ve stejném období a jaké dodržují zvyky, ale také ukázat co mají společného nebo naopak. Účelem dotazníku bylo zjistit, jak jsou lidé seznámeny s tradicemi a svátky v židovství, a jaké svátky slaví, když křesťané prožívají své svátky.

8

Teoretická část bakalářské práce 1. Židovství 1. 1. Kdo jsou to židé 1.1.1. Izraelské kmeny a odchod z Egypta do Země zaslíbené Židovské dějiny se datují již od starověku. Nejdříve se odehrávali na průsečíku egyptských, mezopotamských a dalších starověkých kultur. Zatímco východní hranice nebyla pevně daná a závisela na obdělávané půdě, hranici na západě tvořilo Středozemní moře. Hranici na severní straně lemovalo pohoří Hermon a město Dan a na jihu poušť Negev a město Beer Ševou. (Sadek, 2001, str. 5) Než přišly izraelské kmeny, bylo území osídleno hlavně semitskými Kenanejci, jako další zde žili nesemitští Pelištejci, ale Kenanejci představovali hlavní obyvatelstvo a celé území se nazývalo Kenaán. Izraelské kmeny pronikly do Keneánu kolem roku 1250 před občanským letopočtem. Úředním pramenem se stala Bible, v níž byly kmeny nazývány také hebrejskými. O jejich osudech než byl obsazen Kenaán nás informují biblické texty Pět knih Mojžíšových, z nich především První kniha Mojžíšova. První kniha Mojžíšova neboli Genesis popisuje stvoření světa Bohem. Bůh se také podílel na osudech praotců židovského národa, patriarchů Izáka, Abraháma, Josefa a Jákoba. (Sadek, 2001, str. 5) Podle Spiegela (2007, str. 55) Žil Abrahám v letech 1900 až 1700 před občanským letopočtem, pocházel z Iráku z města Ur. Žil ve světě mnoha bohů. Když k Abrahamovi poprvé promluvil Bůh, byl to zajímavý návrh, navrhl mu, že pokud se vzdá života, který žil dosud, učiní ho zakladatelem velikého národa. Toto setkání s Bohem zanechalo na Abrahamovi hluboký dojem a návrh přijal. Se svojí ženou a dalšími podobně smýšlejícími se vydali na cestu ve směru na Keneán. Patriarch Jákob měl své přízvisko ,,Izrael“. Jákob své jméno změnil, když zápasil s andělem, kterému se nepodařilo zvítězit, ale dokázal jej poranit. Později vyšlo najevo, že anděl byl Bůh. Kdyby to Bůh nebyl, tak by anděl jednal na základě příkazu Božího. Od tohohle dne měl Jákob své jméno změnit právě na Izrael. (Spiegel, 2007, str. 56)

9

Dle Pavlincové (1994, str. 53) Izrael hebrejsky znamená ,,Ať vítězí Bůh, nebo Bůh bojuje“. Je to jméno nábožensko- národního společenství vytvořeného Jozuem ve 12. století před občanským letopočtem. Část společenství se usadila v Egyptě, v němž se dostala do postavení otroků, a kde je osvobodil Mojžíš, který byl zakladatelem židovského náboženství neboli judaismu. (Sadek, 2001, str. 5) Podle bible se Mojžíš narodil v Egyptě, rodičům, pocházejícím z rodu Jákobova potomka. Jméno Mojžíš je ze Starého Egypta a znamená ,,zrozený, narozený syn“. Mojžíš musel utéct z Egypta, když zabil Egypťana, který týral izraelské otroky. Byl na území starověkého Midjanu, když nastala stejná situace jako u Abrahama, zjevil se mu Bůh- Hospodin, který ho pověřil, aby vyvedl Izraelce z Egypta do Kenaánu, který označoval jako Zemi zaslíbenou. (Spiegel, 2007, str. 58) Během putování pouští, které trvalo 40 let, se Mojžíšovi zjevil Hospodin na hoře Sinaj a dal Izraeli vyryté své učení neboli Tóru na kamenných deskách. (Sadek, 2001, str. 6) Tóra hraje v židovském životě důležitou roli, předčítá se při svátečních činnostech. A rodiče se zavazují, že své děti budou vychovávat k Tóře. (Pavlincová, 1994, str. 108)

1.1.2. Izraelské království K narušení izraelských kmenů, došlo v průběhu dalšího historického vývoje, kde ztrácely svůj polonomádský charakter, usazovaly se a zabývaly se mimo pastevectví, zemědělstvím a řemesly. Vliv sousedních území a válečných konfliktů vedly ke vzniku izraelského království. (Sadek, 2001, str. 6) Prvním králem Izraelců se stal vojevůdce Saul, byl však zastíněn Davidem, který se stal králem, když Saul zemřel v boji s Pelištejci v 10. století před občanským letopočtem. (Spiegel, 2007, str. 59) Davidovým nejvýznamnějším činem bylo sjednocení do jednoho celku izraelské kmeny. Za hlavní město si zvolil Jeruzalém, který přestavěl a opevnil, kde se mu podařilo zatlačit Pelištejce, odrazit útoky a vytvořit silné království. (Sadek, 2001, str. 6) Davidovým nástupcem se stal jeho syn Šalamoun. Šalamoun za pomoci tyrského krále Chirama, postavil jeruzalémský chrám, který stál na Chrámové hoře, je to místo, kde dnes stojí muslimské svatyně Skalní chrám a mešita Al- Aksa. Toto místo se stalo náboženským 10

centrem, obětovala se zde zvířata, konaly bohoslužby apod. Tato stavba byla jeho nejvýznamnějším činem. (Spiegel, 2007, str. 60) Toto království bylo vybudováno díky příznivé zahraniční situaci, kde zeslábl vliv Egypta, Chetitů a Mezopotámie, které bojovali o důležitou oblast Předního východu. Rozpor mezi severní a jižní částí království byla vnitřní slabost. Po Šalamounově smrti došlo k hádce mezi kmeny, důsledkem této hádky bylo odtržení severních kmenů a vznikají dvě nová království. (Spiegel, 2007, str. 60) Jižní judské království mělo za hlavní město Jeruzalém a severní izraelské s hlavním městem Samáří. Historie těchto království je zachycena v Bibli v knihách Kronik a v Královských knihách. Severní království je většinou podle Bible odsuzováno, protože vedle kultu Hospodina připouštěli i další kulty. Dále oproti jižnímu království, zde docházelo k častému střídání králů, ale populačně a ekonomicky bylo silnější než království judské. (Sadek, 2001, str. 7-8) Izraelské království zaniklo v roce 721, když se začalo dostávat do konfliktů s Asýrií, ta zničila Damašské království. Po jeho zániku se jižní judské království stalo nárazníkem mezi Egyptem a Babylonem. Po rozporech mezi těmito dvěma státy se judské království stalo dalším babylonským terčem a roku 587 př. n. l. Nabukadnesar dobyl Jeruzalém a zničili Šalamounův Chrám. (Spiegel, 2007, str. 61) Většina obyvatel judského státu byla odvlečena vítězi do Babylonie, jedná se o tzv. babylonské zajetí. Když novobabylónskou chaldejskou říši vyvrátili Médové a Peršané, tak Kýros perský král umožnil vyhnancům, aby se vrátili do vlasti. Ti, pod vedením Nehemjáše a Ezdráše vybudovali kolem Jeruzaléma pospolitost v duchu teokracie. V této pospolitosti měli rozhodující postavení kněží, kteří se soustředili kolem budovaného jeruzalémského chrámu. Nová oblast, kterou obývali, se nazývala Judea. (Sadek, 2001, str. 9)

1.1.3. Římská nadvláda V židovských dějinách další mezník tvoří konec perské říše a vznik nové říše Alexandra Velikého, která se rozpadla v řadu helenistických států. Judea byla čas pod vládou Ptolemaiovců a nakonec pod Seleukovci. Helenistické období, které mělo vliv na kulturu i politiku, zasáhlo zejména horní vrstvy. V Judeji rostlo napětí mezi Židy a helénisty, za vlády 11

Antiocha IV. Epifana došlo k pokusu o pořečtění země. Kvůli tomuto pokusu došlo k povstání, které vedl rod Makabejských v čele s Matatjášem Makabejským. V roce 164 př. n. l. získali Makabejci zpět Jeruzalém a znovu zasvětili jeruzalémský chrám službě jedinému Bohu. (Sadek, 2001, str. 9) Z rodu Makabejců vzešla dynastie Hasmonejců. Konec jejich vlády poznamenaly boje uvnitř dynastie, těchto bojů využili Římané a Pompeius využil jejich občanské války a v roce 63 př. n. l. dobyl Jeruzalém, tím byla Judea začleněna do Pompeiusovi říše. Podle Spiegela (str. 66, 2007) v roce 37 př. n. l. jmenovali Římané za svého krále Heroda, který zachovával vztah k okupační moci. I když pro svou zemi učinil mnoho, Židé ho nenáviděli, považovali jej za utiskovatele. Krizi vyvolal jeho sklon k helénistické kultuře, pořímské politice a osobní krutost. Krize pokračovala i po jeho smrti, kdy Římané rozdělili Herodovo království mezi jeho potomky. V Galileji a Judeji vystoupil Ježíš z Nazaretu později vyznaný jako Kristus. Po smrti Ježíše se formovali prvé křesťanské obce, jejich členové pocházeli z židovského a později i pohanského prostředí. Židovská společnost byla podle dramatických událostí, které se odehrály, rozdělena na několik stran. Kněžskou stranu vytvořili saduceové. K nim patřili velcí vlastníci půdy a kněžská aristokracie. Jejich název pochází od velekněze Sadóka, kterého považovali za svého prapředka. (Sadek, 2001, str. 9) Na protilehlé straně než saduceové stáli zelóti, ti se vyznačovali jako nepřátelé Říma. Hlásali proti němu ozbrojený boj. Mezi další patří farizejové. Byli nositeli ústního podání náboženského zákona ve formě komentářů k Tóře. Společnost, která se stranila všem ostatním, byli esejci. Usídlili se v okolí Mrtvého moře a v Kumránu, kde vytvořili své centrum. Stejně jako farizejové dodržovali předpisy judaismu. (Sadek, 2001, str. 10-11) Protiřímské povstání roku 66 n. l. bylo vyústěním napětí v židovské společnosti. Průběh povstání popsal Josephus Flavius, který původně bojoval proti Římanům, ale když ho zajali, přešel na jejich stranu. Povstání končí porážkou Židů. V roce 70 n. l. dobyl Titus Jeruzalém a později padla herodiánská pevnost Masada u Mrtvého moře. Jeruzalémský chrám, který byl vypálený, nebyl již obnoven, a je zachovalá pouze jeho západní zeď v nežidovském světě zvaná jako Zeď nářků. V protiřímském povstání padlo několik set tisíc Židů, a dalších několik tisíc bylo odvlečeno do Říma jako otroci. (Sadek, 2001, str. 11)

12

I když bylo několik Židů zajato a zabito, tak protiřímský odboj se nevzdal a došlo v následujících letech k dalším vzpourám, které vedly k povstání Bar Kochby v letech 132 až 135. Tento pokus o povstání opět selhal, a tak se Židé na dobu 2000 let stali národem bez vlasti. (Sadek, 2001, str. 11)

1.1.4. Židé a Bůh Duchovní vývoj starověkého Izraele spočívá v náboženské rovině, jehož výsledek je víra v jednoho boha neboli monoteismu. Bůh se podle První a Druhé knihy Mojžíšovy zjevil již praotcům, poté Mojžíšovi a nakonec na hoře Sinaj. Boží jméno podle judaismu mohl vyslovit v chrámu jen velekněz jednou za rok v posvátný Den smíření. V Bibli je boží jméno vyjádřeno písmeny JHVH, Židé se však z úcty vyhýbají oslovení Jahve a užívají proto označení „Pán“, „Jméno“. V českém překladu JHVH znamená „Hospodin“ a biblický text jej překládá jako ,,Jsem, který jsem“.(Sadek, 2001, str. 12) Jak tomu bylo u jiných starověkých božstev, tak v židovském pojetí je Hospodin jediným Bohem, nemá žádné manželky, sestry, syny. Hospodin- Bůh je považován za svrchovaného Pána všeho. Opačným rysem je, že Hospodin není bohem přírodního cyklu, není spojen s ročním obdobím, nemůže zemřít ani znovu nelze oživit jako příroda. Zde je to přesně opačně, a příroda je poslušná božího řádu. Součástím řádu je i člověk, jehož povolal Hospodin, aby se o svět staral podle moudrých božích nařízení, které jsou zapsány v Tóře. Hospodin- Bůh je i Bohem, který do světa uvedl zákon a morálku a člověka staví do svobodného rozhodnutí mezi dobrem a zlem. (Sadek, 2001, str. 12-13) Monoteistické pojetí boha se v Izraeli nevytvářelo přímočaře. Jako celek věřil Izrael v Hospodina, ale existovaly i značné rozpory. Kruhy, které jsou spjaté s královskou institucí, si mysleli, že vedle Hospodina mohly existovat i kulty jiných bohů, Hospodinu však podřazené. I v důsledku vlivu sousedních zemí pronikali do náboženství cizí prvky, které židovští vládci připouštěli. Oproti této praxi vystupovali proroci, kteří důsledně volili monoteismus. V jejich textech vzniká eschatologie, což je učení o příchodu ,,Dne Hospodina“, božího soudu, po kterém nastane věk harmonie a míru, jež je spojený se zmrtvýchvstáním. Tento monoteismus je základem pozdějšího judaismu. (Sadek, 2001, str. 13)

13

1. 1. 5. Judaismus dnes Na počátku 20. století byly hlavními centry židovství východní Evropa představující Rusko a také USA, ale malé židovské komunity se nachází po celém světě. V období druhé světové války zdecimovali Židy nacisté. Zavinili smrt šesti milionů židovských mužů, žen a dětí. To vedlo k vytvoření Izraele v roce 1948, aby židovské obyvatelstvo mělo svůj vlastní domov. V roce 2000 v něm žilo přes čtyři miliony židů z celého světa. (Keene, 2003, str. 64) Za největší židovskou komunitu můžeme označit USA, žije zde přes pět milionů židů. I když je v USA komunita tak rozšířená potýká se s problémy jako kdekoliv jinde. Stále více židů se přibližuje k světské kultuře, počet smíšených manželství se rozrůstá ani synagogy nemají takový vliv, jaký mívali. (Keene, 2003, str. 64) Do Izraele emigrovali ve velkém Židé z Afriky a arabských států. Také židé z Jemenu, Etiopie, když v jejich vlasti byla občanská válka. Židé z Ruska směli v období studené války do Izraele jen v malých skupinách, ale po rozpadu se proměnili v záplavu. Židovská obec v Británii hlásí tři sta tisíc židů, Austrálie devadesát pět tísíc, Kanada tři sta padesát šest tisíc a Argentina dvě stě dvacet pět tisíc židů. (Keene, 2003, str. 65)

14

1. 2. Židovské svátky a tradice 1.2.1. Židovský kalendář Z Tóry vyplývá, že má židovský kalendář mít přirozenou délku měsíce, ale zároveň dodržovat, aby jednotlivé měsíce roku byli stále ve stejném období. Kalendář vznikl na základě pravidelně se opakujících jevů, především přírodních jevů jako jsou pohyby nebeských těles. (Divecký, 2005, str. 93) Podle Sterna (str. 17, 2002) se nejvíce židovský kalendář od toho, na který jsme zvyklý, odlišuje letopočtem, ten je různý o 3 760 let. Důvodem tohoto rozdílu je, že v klasickém kalendáři se orientujeme podle roku narození Ježíše, zatímco židovský kalendář se orientuje spíše podle pohybu Měsíce, dráha Slunce je v tomto případě druhotná. Slunce oběhne kolem Země za 365, 25 dne, ale Měsíc ke svému oběhu potřebuje 29, 5 dne. Proto má jeden rok 354 nebo 355 dní a každý rok ztrácí 11 dní, to nám podle solárního kalendáře dá každé tři roky jeden celý měsíc. To je právě problém pro židovské svátky, protože například svátek Pesach je oslavou začátku jara nemůže být přesunut jinam. Z tohoto důvodu se musí lunární a solární kalendář korigovat a sedmkrát za 19 let se před pesachový měsíc vsouvá dodatkový měsíc. Divecký (str. 12, 2005) uvádí, že židovský rok má také dvanáct měsíců jako rok občanský, Tóra měsíce neoznačuje, říká se jim první měsíc, druhý měsíc, apod. V 6. století př. o. l. v době babylonského zajetí dostali svá současná jména. Z první měsíc se označuje ten, kdy Židé vyšli ze zajetí z Egypta, je to měsíc zrodu. Tomuto měsíci se říká nisan. Dvanáctým a zároveň posledním měsícem je měsíc adar, vsuneme- li adar za třináctý, neboli přestupný měsíc, vytvoříme tzv. adar šeni, neboli druhý adar. Dále Divecký (str. 12-13, 2005) rozděluje svátky na: svátky biblické, které dělí ještě na: o

svátky poutní, jedná se o svátky, u kterých v době existence Chrámu se muselo putovat do Jeruzaléma a přinést oběť: Pesach, Šavuot, Sukot

o svátky vysoké: Roš hašana, Jom kipur svátky historické, které se pojí s nějakou historickou událostí: Chanuka, Purim svátky moderní, které souvisí se vznikem státu Izrael: Jom haacmaut, Jom Jerušalajim 15

na postní dny: 3. tišri, 10. tevet, 17. tamuz, 9. av na ostatní významné dny: Roš chodeš, Tu bišvat, Lag baomer, Jom hašoa Měsíce a jejich svátky

Měsíc

Období

Svátky

Znamení

nisan

březen- duben

15. - 22. Pesach

beran

27. Jom hašoa

ijan

duben- květen

5. Jom haacmaut

býk

18. Lag baomer 28. Jom Jerušalajim

sivan

květen- červen

6. - 7. Šavuot

blíženci

tamuz

červen- červenec

17. postní den

rak

av

červenec- srpen

9. půst Tiša beav

lev

elul

srpen- září

tišri

září- říjen

panna

1. - 2. Roš hašana 3. Com gedalja 10. Jom kipur 15. - 21. Sukot 22. - 23. Šmini aceret

16

váhy

(mar) chešvan

říjen- listopad

štír

kislev

listopad- prosinec

25. začíná Chanuka

střelec

tevet

prosinec- leden

2. končí Chanuka

kozoroh

10. postní den

švat

leden- únor

15. Tu bišvat

vodnář

adar

únor- březen

14. purim

ryby

Tabulka č. 1 (Divecký, 2005, str. 13)

1.2.2. Chanuka Jak jsem již zmínila, Chanuka je svátek historický a pojí se s konkrétní historickou událostí. Chanuka v překladu znamená vysvěcení, přesněji řečeno se jedná o znovuzasvěcení Druhého jeruzalémského chrámu. Tento chrám obnovil po návratu z Exilu v roce 516 př. n. l. Ezdráš. V roce 70 našeho letopočtu zničili Chrám a zároveň ukončili existenci židovského státu římské legie. Z celého Chrámu zbyla pouze západní zeď, které se později začalo říkat Zeď nářků. (Vries, 2009, str. 98) Podle Sterna (str. 130, 2002) Alexandr Veliký na svém vítězném tažení do Asie se dostal i do Izraele a dobyl město Ako, z tohoto města chtěl zaútočit na Jeruzalém. Jedné noci se mu zdál sen o andělovi, který mu řekl: „Jsem anděl, který vždy chodí s tebou a pomáhá ti vítězit. Ale v boji s Židy ti nepomohu.“ (Stern, 2002, str. 130) V té době vedli s Židy vnitřní válku Samařané, a tak se rozhodli, že pomohou Alexandrovi Velikému při dobývání Jeruzaléma. Když byli na cestě, vyšel jim vstříc velekněz Šimon. Jakmile Alexandr Veliký spatřil velekněze Šimona, vzpomněl si na svůj sen a padl před ním na kolena. Šimonovi se povedlo s Alexandrem vyjednat, ať se nespojuje se Samařany a na oplátku dostane Jeruzalém bez boje.

17

Divecký (str. 52-53, 2005) uvádí, že na památku těchto událostí se Chanuka slaví 25. dnem kislevu a trvá osm dní. V průběhu těchto osmi dní lidé nepřestávají pracovat, jako tomu bývá u biblických svátků. Hlavním předpisem Svátku světel je zapalování osmiramenného svícnu, zvaného Chanukia. Chanukia má osm ramen pro osm svíček ve stejné řadě a jedno rameno oddělené pro pomocnou svíčku, která se nazývá šamaš (sluha). Svícen se zapaluje také podle předpisu, a to tak, že první den se zapálí jedna svíčka, druhý den dvě, až osmí den hoří všechny svíčky. K zapálení tohoto svícnu slouží právě devátá svíčka zvaná šamaš. Než však svícen zapálíme, musíme ho umístit na viditelné místo, například na u vchodu do domu nebo u branky, pokud to není možné, umístíme svícen za okno, popřípadě ke dveřím. V osmidenním období Chanuky Židé jedí převážně jídla smažená na oleji. Dále jí celá rodina mléčná jídla a sladkosti připravené z mléka.

1.2.3. Pesach Poutní svátek Pesach je jedním ze tří svátků hebrejského kalendáře. Právě slovo poutní znamená, že museli v biblických dobách putovat do jeruzalémského chrámu. Pesach trvá stejně jako Chanuka 8 dní od 15. - 22. nisanu. Vries (str. 113, 2009) uvádí, že Nisan je měsíc vyvedení Židů z Egypta, je to nejdůležitější událost židovských dějin i života. V tomto měsíci se začínají vybarvovat pole a dozrává obilí. Pesach znamená v překladu překročení a je obtěžkán symboly, jako žádný jiný svátek. Přípravy na svátek se řídí pevnými tradicemi. Jednou z nich je pečení chleba maces, v překladu znamená nekvašený chléb, tento chléb se peče několik týdnu před Pesachem až do předvečera svátku. Svátek začíná tím, že první dva dny pořádají sederové večeře. Jsou to slavnostní večeře, kde seder v překladu znamená řád. Pravidla k těmto večeřím jsou jasně daná. Mezi hlavní pravidla patří vyprávět dětem a nejen jim o východu z Egypta, večer jako každý svátek zapalují svíčky, poté se požehná sváteční den nad vínem. U tohoto svátku se nezačíná nosit jídlo na stůl, ale nejmladší účastník u stolu klade předepsané otázky otci, a tím se odkrývá celý příběh zotročení a osvobození.

18

Podle Diveckého (str. 18, 2005) má Sederová večeře čtrnáct částí: kadeš- posvěcení- první pohár, požehnaní svátečního dne nad vínem urchac- mytí rukou- bez požehnání, z připravené nádoby jachac- rozdělení- rozlomí maces a jednu půlku nechají na závěr večeře magid- vyprávění- čtení vlastního příběhu Hagady rachca- mytí rukou- s požehnáním, z připravené nádoby moci- požehnání před jídlem- nad dvěma celými macesy říkají příslušné požehnání maca- maces- snědí první maces maror- hořké bylinky- na přípomínku otroctví se jedí hořké bylinky korech- sendvič- do macesu vloží hořké bylinky a sladký charoset šulchan orech- hostina- začínají vařeným vajíčkem, neměla by chybět polévka s macesovími knedlíčky gafun- zákusek- jedí schovanou půlku rozlomeného macesu barech- požehnání po jídle- požehnání po jídle se vsuvkami pro sváteční den halel- nirca- závěr- závěrečné motlitby a písně Dále se při sederové večeři na stole nachází slzy, které prolili v otroctví Židé, v podobě mísy se slanou vodou. Navíc pohár vína pro proroka Eliáše, který předpověděl příchod Mesiáše. Dále čtyři poháry vína, které jsou nachystané pro účastníky, a každý je má vypít. Tyto čtyři poháry symbolizují věty, kterými oznámil vyvedení svého lidu Bůh: „Vyvedu vás“; „Zachráním vás“; „Vykoupím vás z otroctví“; „Vyvolím si vás za svůj lid“ (Spiegel, 2007, str. 196) Divecký (str. 19, 2005) uvádí, že pokud Jeruzalémský chrám stál, museli muži nosit pesachového beránka, kterým si připomínali jeho oběť před desátou egyptskou ránou. Zaříznutí beránka symbolizuje ukončení otroctví v Egyptě. Beránčí krev se používala na označení dveří.

1.2.4. Roš ha-šana Novoroční slavnost neboli Roš ha-šana v překladu znamená Hlava roku. Židovský Nový rok začíná prvního tišri. Roš ha-šana nezačíná, jak tomu je zvykem první den prvního měsíce, ale datuje se na období září- říjen. Důvod proč tomu tak je, najdeme v dávné historii, 19

kdy bylo vyvedení z Egypta důvodem ke změně v pořadí měsíců. V době, kdy se Izrael stal národem, se datuje nový začátek roku. Do té doby byl prvním měsícem roku dnes již sedmí tišri. (Vries, 2009, str. 71) Podle Spiegela (str. 159, 2007) Židé slaví ještě další tři Nové roky, první nisan je označován jako Nový rok králů, od této doby králové počítali svoji vládu, vždy prvním nisanem vždy začínal druhý rok jejich vlády, mezi další patří první elul, v tento den byla povinnost odvádět desátou část zvěře, jako oběť do chrámu. A posledním Novým rokem, Novým rokem stromů byl patnáctý švat. Roš ha-šana značí začátek doby, tzv. dny úcty. Předcházející měsíc je měsícem, který slouží k přípravám. Právě z tohoto důvodu se v měsíci elul nevyskytuje žádný svátek ani významný den a celý měsíc je na přípravy. V tomto měsíci by se lidé měli poohlédnout zpět a připravit se na den soudu, aby soud byl úplný, musí dodržet tři pravidla, musí litovat těch skutků, které jsou špatné, omluvit se za ně a být přesvědčeni, že už je nikdy neudělají.(Divecký, 2005, str. 33) Na Roš ha-šana se podávají jídla, která mají dlouhou tradici, pečou se kulaté chleby, které se nazývají chalot, tyto chleby se sypou solí, ale v období Roš ha-šana se sůl nahrazuje medem. Poté snědí sladké jablko, které předtím namočí opět do medu. Při tomto jídle se říká následující motlitba: „Buď pochválen, Hospodine, Bože náš a králi světa, ty, jenž jsi stvořil ovoce stromu. Kéž je tvou vůlí, Hospodine, Bože náš a Bože našich otců, abys nám znovu dal rok dobrý a sladký jako med.“(Stern, 2002, str. 59) Dále hodně jedí ryby, jako symbol plodnosti, svým tradičním způsobem se připravují rybí hlavy, hovězí mozeček nebo hovězí jazyk. Dalším zvykem je jíst granátová jablka nebo pórek. Při všech těchto pokrmech se říkají kratičké motlitby. Je i mnoho dalších jídel, které se jedí, jako například datle, dýně nebo zelí. Všechna tato jídla se jedí, aby ten další rok stál pod dobrým znamením. (Stern, 2002, str. 59) Roš ha-šana je charakterizován mnoha obřady. Synagogu vyzdobí na bílo, schránka na Tóru, před kterou je závěs je z bílého hedvábí, damašku nebo sametu, stejně tak je i ubrus na stolečku na stupínku uprostřed synagogy. Lidé chodí také v bílém, někteří nosí bílou umrlčí košili, ve které budou jednoho dne pohřbeni. V tento den vynese i Bůh nad každým rozsudek život nebo smrt. Bílá barva symbolizuje úsilí o očištění duše. (Spiegel, 2007, str. 160)

20

Nejdůležitější částí Roš ha-šana je troubení na Šofar, v překladu znamená beraní roh. Zvuk šofaru si lidé, kteří ho slyšeli, pamatují do konce života, tento zvuk znamená otevření dvířek do nejniternějšího kouta duše, proto rabíni stanovili, že každý den v měsíci elul se bude ráno na šofar troubit, aby si lidé blížící svátky uvědomili. V posledním týdnu před Roš ha-šana si lidé přivstanou a jdou se do synagogy pomodlit. Zde se také omlouvají, za nepěkné skutky, které provedli v předchozích měsících. Omlouvají se jeden druhému, a v neposlední řadě také Bohu. Pokud, ale člověk někomu ublížil, nestačí motlitba, musí jít člověka, kterému ublížil odprosit. (Divecký, 2005, str. 34)

1.2.5. Židovská svatba V židovství není nic důležitějšího než založení rodiny a domova, protože právě tohle zajišťuje budoucnost, v Tóře zmiňují, že až po svatbě může člověk žít plnohodnotným životem, člověk dozrává právě až po uzavření sňatku. Židovská manželka má velkou úlohu ve vztahu v podobě vychovávání dětí židovsky, zajištění židovského domova, a obzvlášť důležitý je židovský stůl, neboť se u něj o všech svátcích večeří a obědvá. (Spiegel, 2007, str. 32-33) Podle Vriese (str. 190, 2009) židovskou svatbu předchází události před samotným aktem, kterým se říká zásnuby. Židovskému zasnoubení se v českém překladu říká příslib, jinak ejrusin. Zásnuby vyjadřují záměr, jedná se o slib, který si dva vzájemně dávají a tento slib i veřejně oznámí. Zásnuby jsou akt bez asistence úřadů. Zasnoubení nemůže být zrušeno, protože se nejedná o závazek, jako je manželství, pokud by ale na to došlo, tak se jednoduše odvolá s odůvodněním, že je to z vůle obou stran. Nyní mohou přijít na řadu veřejné ohlášky, zde už se jedná o právní důsledek, tudíž je nutné je ohlásit úřadům. Pro rodiče budoucích novomanželů je to prožitek největšího poslání. Je to významný den také pro společnost, ve které žijí. Tento den se snaží udělat nevěstě a ženichovi pokud možno nejkrásnější a nezapomenutelný. Svatba není jen o radostech, tento den je vážný, před svatebním dnem se nevěsta a ženich nevidí, v některé společnosti je to dvacet čtyři hodin, ale může to být také celý týden. Je to z důvodu, že se nevěsta i ženich musí soustředit na významný den, měli by se rozloučit se svým svobodným životem. Budoucí manželé se uvidí bezprostředně před obřadem. Při tomto obřadu se nevěsta posadí na zvláštní trůn, její obličej je zahalen. Zatímco ženich, je s mužským osazenstvem v jiné místnosti, ostatní hosté obdivují nevěstu a gratulují jí. 21

Ženicha k nevěstě doprovází vždy ženatí muži, protože svobodní či vdovci by byli pro pár špatné znamení. Když muž přijde k nevěstě, spatří krásně oblečenou a ověšenou ozdobami ženu. Muž k nevěstě přistoupí a přehodí přes ni závoj, aby se ujistil, že to je skutečně jeho žena. Poté muž odchází pod baldachýn, neboli chupu a čeká, dokud dvě ženy nedovedou jeho ženu z trůnu, většinou se jedná o matku ženicha a matku nevěsty. (Spiegel, 2007, str. 33-35) Baldachýn symbolizuje novou střechu nad hlavou, kterou pár vybuduje. Mezi další důležité osoby při obřadu patří svědkové. Úkolem svědků je dohlédnout na ženichův podpis svatební smlouvy. Tato smlouva se podepisuje krátce před obřadem, aby se tím nezdržoval průběh svatby. Svědkové tuto smlouvu podepisují také s tím, že jim byli nevěsta i ženich předvedeni a že jsou splněny všechny podmínky pro sňatek. Dále se svědkové ujistí, že je nachystán i prstýnek. Při židovské svatbě hraje prsten důležitou roli, bez něj by nemohl být právoplatný sňatek uzavřen. V dnešní době už to nemusí být prsten, ale jakákoliv věc skromné hodnoty, měl by to být šperk jednoduchý, nezdobený. Podle Spiegela (str. 35-36, 2007) dostává prsten pouze nevěsta, protože Židé prsteny nosit nemusí, to je volbou nevěsty zda si ho ponechá na prstě, či nikoliv. Novomanželé se také nepolíbí. Obřad zahajuje rabín, pronesením několika slov. Vínem se naplní pohár, po požehnání nad vínem se nevěsta i ženich napijí z jednoho poháru na poctu toho, že od té doby budou vyprazdňovat pohár života společně, poté přijde na řadu již zmiňovaný prsten, při navlékání prstenu na nevěstin pravý ukazováček pronáší ženich hebrejská slova, že prstenem je žena muži zaslíbená podle zákona Mojžíše a Izraele. (Vries, 2009, str. 207-208) Jak uvádí Spiegel (str. 35, 2007) na počest uzavření manželství jsou nevěsta a ženich odvedeni do tiché místnosti, kde snědí své první jídlo o samotě. Až se novomanželé vrátí k ostatním hostům, je před ženicha položen pohár, který musí rozšlápnout. To, že střepy přináší štěstí je pravda, ale u tohoto obřadu se jedná o daleko hlubší význam, židé si připomínají zničení jeruzalémského Chrámu. Když utichne zvuk rozbitého skla, začínají rodina a hosté přát novomanželům.

1.2.6. Židovský pohřeb Tak jako na život, který je dar od Boha, pohlížejí i na smrt, je to smutný, nevyhnutelný konec života. Člověk nesmí být opuštěn v nemoci ani smrti, v židovství existuje bratrstvo tzv. chevra kadiša, které se stará o duchovní potřeby umírajícího a zůstávají u něj až do skonu.

22

Poté se postarají o to, aby byl mrtvý pohřben. Být členem v bratrstvu je považováno za poctu a velkou čest. (Keene, 2003, str. 57) Tělo se osuší a zahalí do pohřebního rubáše, nad vším dohlíží právě bratrstvo, pokud se jedná o ženu, tak se o tyhle věci postará předsedkyně představenstva. Poslední službu prokazují blízcí nebo příbuzní nebožtíka. Poté je položen do rakve, která je vystlána prostěradlem, pokud je nebožtík muž, je zahalen talitem, který nosil k motlitbám. Hlava se položí do váčku s hlínou nebo pískem ze Svaté země, váček je také přístupný každému, jeden po druhém rozpráší zrnka po obličeji nebožtíka. (Vries, 2009, str. 250) Ne každý může být pohřben v Izraeli, tak je pohřben ve své zemi, obličejem směrem k Izraeli. Dříve se stávalo, že pozůstalí poslali své drahé do země jejich otců. Než se rakev nadobro uzavře, tak se ještě odváže jeden cíp z talitu, je to znamením toho, že talit je symbolem pro život, tak tím tento život vyhasl. V domě smutku vedle těla hoří svíce, která je zapálena ihned po smrti. Plamínek této svíce symbolizuje duši. Tuto svíci položí na rakev do míst, kde je hlava zesnulého, protože v jeho očích jiskří jeho duše. Doposud byl zesnulý v kruhu rodiny, ale nyní je čas se přesunout na hřbitov. Do této doby drželi pozůstalý u rakve stráž, také zde probíhala četba útěšně literatury. Plamínek, který hoří nad rakví, se nezhasne, ale posune se na stranu. V domě, kde zesnulý žil, zůstane hořet dál, je to věčné světlo. Toto světlo zůstává v domě hořet na památku otce nebo matky 12 měsíců, manžela, dítěte, sestry nebo bratra 30 dní a každý rok v den úmrtí se na památku zapalí znova. (Vries, 2009, str. 251-253) V tradičním judaismu se pohřby konají do země, odmítají kremaci, pohřby se mají uskutečnit, co nejdříve od smrti, pokud možno ještě ten den. U židů je období smutku rozděleno do tří období, tato období popisují stav duše pozůstalých. Prvních sedm dní se označuje jako šiva, neboli období zármutku, v této době nevycházejí zesnulý ani z domu. Šelošim neboli dalších třicet dní přivádí pozůstalé k běžnému životu. Ve třetím období, které je jeden rok od smrti, platí zvláštní pravidla, zvláště pak zdržet se zábav. Mezi další pravidla patří, že se musí každý den pronášet při bohoslužbě motlitbu. Rok po úmrtí se vztyčuje kamenný pomník. (Sadek, 2001, str. 130)

23

2. Křesťanství 2. 1. Kdo jsou to křesťané 2. 1. 1. Rané křesťanství Na začátku starověké společnosti v evropské kolébce se nám objevuje církev, která vlévá podobu Boha skrze Ježíše Nazaretského. Ježíš byl synem tesaře a pocházel z Galileje, která se nachází severně od Judeje. Právě Ježíš byl ten, kdo vyzval židovský národ k reformě. Brzy získal velký počet spojenců, ale čím více spojenců bylo, tím více se znepokojovala vládnoucí třída saduceů. Již v té době měla Judea mnoho bojovníků, kteří byli odhodláni se zbavit římské nadvlády. (Harries, 2010 str. 9-11) Nejranější křesťané vycházejí ze zevšeobecněného judaismu. Věřili v nejvyšší dobrotu. Věřili, že lidská přirozenost, již není přirozeností, kterou jim dal Stvořitel, ale je zkažena neposlušností. Za třetí věřili, že spasení v podobě Ježíše není Božím aktem. Dále věřili, že Pánův duch je stále s nimi. A v neposlední řadě, že Bůh záruku své milosti a lásky dal smlouvou, která je potvrzena křtem vodou. (Harries, 2010 str. 13-14) V době, kdy vznikalo křesťanství, již existovali pohané. Právě pohané přisoudili křesťanům jméno a ve třetím století zase křesťané označili pohany za pagani, což označuje venkovský lid. Křesťanství bylo na svém počátku spíše městské náboženství. Každý, kdo se chtěl přihlásit ke Kristovu vojsku, musel projít křtem. (Harries, 2010 str. 14-16) Za zvěstovatele víry pohanů se označoval apoštol Pavel, ten se snažil omluvit opuštění Mojžíšova zákona. Ospravedlnění postavil na víře. To vedlo k rozšíření propasti mezi synagogou a církví, dalším rozdílem mezi judaismem bylo přesunutí bohoslužby ze soboty na neděli. (Harries, 2010 str. 16-18) Za období zlatého věku raného křesťanství se považovala pozdní antika, kterou datujeme od konce 3. st. n. l. do 6. st. n. l.. Pojem pozdní antika se vztahuje na celou oblast středozemního moře a od něj dál na východ i západ. Jednalo se o dobu, kdy se křesťanství stalo náboženstvím Evropy. (Harries, 2010 str. 25)

24

2. 1. 2. Reformace Šestnácté až sedmnácté století bylo obdobím reforem a expanzí. Když se v Rusku teprve křesťanství upevňovalo, v Evropě se schylovalo k reformě. Schizma a konciliární teorie, které se uskutečnili v minulých stoletích, vedli k oslabení autority papeže. Uvnitř Říma označili západní církev za církev peněz a za zkorumpovanou. Celou Evropou se začala šířit hnutí, která obhajovala kněžstva a návrat k prvokřesťanství. V roce 1508 spisovatel Desiderius Erasmus ve svém díle Chvála bláznovství obvinil církev ze sejití z duchovní cesty. Roku 1511 se Windesheimská kongregace složená z holandských klášterů, snažila o prosazení reforem a koncil, který se 1512 sešel, jim potřebu reforem uznal. (Backhouse, 2012, str. 124126) Rok 1517 se označuje za konec Lateránského koncilu, který nedokázal situaci v církvi změnit. V tomto samém roce na sebe stáhl pozornost Martin Luther, který přednášel na univerzitě ve Wittenberku. Luther je známý tím, že napsal svých 95 stanovisek na desku, kterou přibil na dveře hlavního chrámu. Lutherovým cílem bylo podpořit spolupráci církve a státu. Jeho teze se uchytili ve třicátých letech šestnáctého století, kdy je přijala některá německá knížata. Hnutí se uchytila v Evropě v místech, kde se snažili o náboženské reformy. V Dánsku a Švédsku probíhali v roce 1526 spory s katolíky a evangelickou stranou. Olaf a Laurentius Petriové přeložili do švédštiny Nový zákon. A v roce 1536 byla v Dánsku luteránská církev ustanovena státní církví. (Backhouse, 2012, str. 127-128) Mezi české reformátory můžeme zařadit Jana Huse. Jan Hus, který pět let přednášel na Karlově univerzitě v Praze, se rozhodl přijmout teologické myšlenky Jana Wiklefa. Jan Wiklef byl anglický reformátor, jeho myšlenky byli příliš radikální. Ideály Wiklefa byli inspirací českých reformátorů. Konflikt se vyostřil, když Hus se vyjádřil proti prodávání odpustků a proto byl roku 1412 vykázán z Prahy. Spor vyvrcholil roku 1414 na Kostnickém koncilu. Císař Zikmund dal Husovi záruku ochrany, aby se mohl očistit, ale hned po příjezdu jej uvěznili a roku 1415 popravili. (Backhouse, 2012, str. 118-119) Švýcarská reformace se konala pod vedením Ulricha Zwingliho, který v roce 1520 rozvinul jeho vlastní učení evangelní. Jeho reformu přijali světští představitelé po veřejných disputacích roku 1523 a 1524. V roce 1527 se strhla mezi Lutherem a Zwinglim roztržka, která se týkala nauky o Nejsvětější svátosti. Po Zwinglim převzal reformace v roce 1536 Jan Kalvín, který díky svému spisu Instituce učení křesťanského náboženství dal základ teokracie 25

v Ženevě. Kalvínská reforma se poté stala modelem pro mnoho zemí v Evropě. (Backhouse, 2012, str. 129) Ti, kteří toužili po reformě, nebyli jen protestanti. Konali se i protireformace na obnovu evropského katolicismu, kterým se přezdívalo také katolické reformace. Mnoho nových řádů mnichů prahlo po obnově pravého křesťanského života. Tyto řády však brzy zastínila Společnost Ježíšova, která se nazývala také jezuité. Jejich dvěma cíly bylo reformace církve a zároveň tuto církev chránit před protestanty. Jezuité měli úspěch hlavně v Polsku, jižním Německu a východní Asii. Svůj vliv Jezuité prokázali i na Tridentském koncilu, který se konal v letech 1545-1563. Zde se potvrdila nemožnost sblížení s protestanty a vytýčily se zásady katolické reformy. Koncil také zjednodušil knihy modliteb a žalmů. (Backhouse, 2012, str. 131-132) V sedmnáctém století se konala v Evropě řada válek, tyto války se někdy označují jako náboženské války. Třicetiletá válka, která byla od roku 1618 do roku 1648, byla válka několika konfliktů mezi dvěma evropskými dynastiemi. Ferdinand II. se spojoval při svých akcích jak s katolíky, tak i protestanty. Tyto boje se přenesli do Holandska, Dánska a Švédska. Roku 1630 byli do bojů, vtaženi Bourboni. Bourboni vedli válku proti Habsburkům, kteří zastávali starý řád říše a Bourboni nezávislé národní státy. Roku 1635 se Francie připojila k protestantským skupinám, které bojovali proti císařství. (Backhouse, 2012, str. 135-136)

2. 1. 3. Křesťanství dnes Křesťanství dnes, je ze všech světových náboženství nejrozšířenější, má nejvíce vyznavačů, tak jako největší zeměpisné rozšíření. Jako jediné je také rozděleno na několik větví a sekt. I když bylo mnoho pokusů na sjednocení hlavních církví ve 20. století, tak jsou stále rozděleny na starou východní církev a západní. Ortodoxní křesťanství převládá ve východní Evropě a na Předním východu, zatímco katolictví a protestantství převládají jinde. (Keene, 2003, str. 118) Po celém světě má křesťanství mnoho forem. Například USA má největší účast v církvích je to asi 40%. Přibližně čtvrtina Američanů se hlásí ke katolíkům a polovina z nich chodí do kostela několikrát za měsíc. Avšak počet kněží rapidně upadá, a to většinou z důvodu, že je od nich požadován celibát. Naopak je zaznamenán vzestup evangelické protestantské skupiny v Severní Americe. Na africkém kontinentu je zaznamenáno, že je větší 26

skupina křesťanů než muslimů. Také v Jižní Koreji, která je známá spíše jako buddhistická a konfuciánská země, se křesťanství ročně rozroste o 10%. (Keene, 2003, str. 118-119)

27

2. 2. Křesťanské svátky 2. 2. 1. Křesťanský liturgický rok Nejstarším počátkem a zároveň mezníkem pro počítání času byl zimní slunovrat. Mnoho staveb v pravěku bylo orientováno tak, aby v době slunovratu paprsky slunce svítily na obětiště. Původně byl počátek Římany stanoven na 1. března. Později roku 153 př. n. l. přijal G. J. Caesar jako počátek roku 1. ledna. V roce 1582 reformoval kalendář papež Řehoř XIII, přejmenoval ho na kalendář gregoriánský. Problémem bylo, že v každé zemi se počátek roku bral od jiného data. Například ve Francii považovali za počátek roku 1. leden, ale v jiných zemích to byl 1. březen, někde i velikonoce, jinde zase 19. březen, který podle výpočtů seděl na stvoření světa, staří Čechové datovali počátek ze zimního slunovratu. Až v 17. století se prosadilo sjednocení, že počátek občanského roku je 1. leden. (Vondruška, 1991, str. 43) Kalendář křesťanských svátku se rozdělil na dny, týdny, měsíce a roky. Církevní rok je závislý na velkých svátcích. Má přiřazeny liturgické barvy. Oděv kněze, barva oltáře apod. mají v průběhu roku jiné barvy. Například bíla barva označuje svátky Páně, Panny Marie a svatých, bíla barva se nosí, pokud nebyli mučedníky, nebo nepřipomínají utrpení. Barva červená označuje svátky svatodušní. Černá dušičky nebo mše za zemřelé. Fialová dobu adventní a postní a zelená označuje neděle a všední dni. (Vondruška, 1991, str. 8) Kirste (str. 36-37, 2002) uvádí, že měsíce v kalendáři jsou odvozena od jmen bohů a názvu čísel:

Ianuarius

leden

Janus-

straoitalský

bůh

počátku roku

Februarius

únor

Latinsky

februare=

očišťovat- měsíc smírných obětí v rámci římského roku

Martius

březen

1. měsíc římského roku

28

Aprilis

duben

Latinsky aperire= otevřít- 2. měsíc římského roku

Maius

květen

Jupiter maius- bůh působící růst

Iunius

červen

Juno- římská bohyně

Iulius

červenec

Julius

Caesar-

pocta

juliánské reformy kalendáře

Augustus

srpen

Pocta prvního císaře Augusta Octaviana

September

září

7.

měsíc

v březnovém

římském roce

October

říjen

8. měsíc v římském roce

November

listopad


December

prosinec


Mezi základní křesťanské svátky patří Vánoce, Velikonoce a Svatoduší. Tyto svátky mají podobnou možná i dokonce stejnou architekturu. Jako první zmíním Boží hod a sváteční osmidenní, druhý den je též sváteční, například velikonoční pondělí a pondělní svatodušní, dále doba příprav u Vánoc advent a u Velikonoc postní čas. (Salajka, 1995, str. 113) O Vánocích a Velikonocích se zmíním později, ale přibližme si, co to jsou Svatodušní svátky. Tyto svátky křesťané oslavují čtyřicet dní po Velikonocích, nazýváme je někdy také Letnice. První křesťané o letnicovém dni obdrželi Ducha svatého. (Keene, 2003, str. 115)

29

2. 2. 2. Vánoce Vánoční doba a křesťanské Vánoce trvají od svátku Narození Páně do svátku Křtu Páně. Vánoce můžeme považovat za mladý svátek, dříve se totiž neslavili žádné svátky až na oslavy velikonočního tajemství, které se slavili každou neděli a jednou za rok Velikonoce. Narození Páně se slavil 25. prosince. Vánoce dostali tzv. přípravnou dobu neboli advent. (Vavřinová, 2002, str. 16) Advent trvá přibližně čtyři týdny před Vánoci a má čtyři adventní neděle. První adventní neděli evangelium označuje jako druhý příchod Páně a napomíná k bdělosti. Lidé mají procitnout ze spánku a odložit skutky temnoty, protože spása je jim blíže. Druhá adventní neděle je výzvou k pokání. Třetí adventní neděle je pro křesťany známá jako Gaudete neboli radujte se, je to signálem předvánoční radosti. Čtvrtá adventní neděle je již obdobím příprav. (Adam, 1998, str. 130-133) Advent můžeme také označit dobou zvyků. Od adventních kalendářů, které v posledních letech patří mezi posly předvánočního času, po adventní věnce, ten vznikl v až v době první světové války. Věnce byli z chvojí, obkroužené fialovou stuhou, protože fialová odpovídá barvě liturgického období a nesměly chybět čtyři svíce. Dále zlatá barva, která se o Vánocích využívá je symbolem světla a slunce. (Piťha, 2002, str. 52-55) Adventní svíce vyzařují světlo, světlo je spojeno s životem, Nový zákon uvádí, že se světlem je spojeno vše, co pomáhá najít cestu k bohu. Advent se bez hořících svíček nemohl obejít, symbolizovali příchod božského dítěte. Postupné zapalování těchto svící každou neděli, je velice mladý zvyk, teprve od 19. století. Tyto svíčky jsou na adventních věncích také do fialové barvy. Někdy se můžeme setkat, že jsou tři svíčky fialové a jedna růžová, ta značí barvu rouch, které se oblékali při mši ke třetí adventní neděli, a také se o třetí adventní neděli zapaluje. (Vavřinová, 2002, str. 27-29) Posledním dnem adventu je Štědrý den, je to předvečer dnu Narození Páně, o tomto dnu dodržovali věřící přísný půst, celý den nejedli ani nepili, ale večeře pak byla bohatá. Štědrý den začínal zdobením vánočního stromku, zelené větve jehličnanu symbolizují věčný život. (Vavřinová, 2002, str. 46-48)

30

2. 2. 3. Velikonoce Velikonoce jsou nejstarším svátkem v křesťanství, oslavuje se jimi slavnostní Z mrtvých vstání a vítězství života nad smrtí. Velikonoce jsou stanoveny na první neděli po jarním úplňku, ale nebylo tomu tak vždy. (Kisrte, 2002, str. 52-53) Velikonoce jsou památkou na smrt a z mrtvých vstání Krista, Velikonoce dostali pro křesťany větší význam díky židovskému Pesachu, protože jako náš beránek byl i obětován Kristus. Kdo byl s Kristem spojen, stal se novým nekvašeným chlebem a zbavil se starého kvasu. Už Apoštolové slavili velikonoční tajemství v době židovského Pesachu. To vedlo ke sporu ve 2. století, kdy se řešilo, jestli se má památka na velikonoční tajemství slavit nezávisle na den jarního úplňku nebo až první neděli po tomto úplňku. Tento spor vyřešil koncil v Niceji 325 předpisem, že se Velikonoce budou slavit vždy první neděli po jarním úplňku. (Adam, 1998, str. 62-63) Ve 4. století se vytvořilo tzv. triduum ukřižovaného, pohřbeného a vzkříšeného Pána. Jsou to liturgické oslavy třech dní: zelený čtvrtek, velký pátek a velikonoční neděle. Zelený čtvrtek je vzpomínkou na Ježíšovu Poslední večeři. Koná se večerní mše, které se má zúčastnit celá obec. Po této mši se až do velikonoční noci odmlčí zvony, zmlknou varhany. (Adam, 1998, str. 68-70) Velký pátek je dnes nejoslavovanějším, protože tento den si lidé připomínají smrt Ježíše. Na znamení úcty zakrývají v mnoha kostelích obrazy, sochy a nástěnné závěsy. Na velikonoční neděli, které se také říká Hod boží velikonoční, se oslavuje Ježíšovo vzkříšení k novému životu. Na velikonoční neděli si ortodoxní věřící navzájem zapalují svíčky, dokud světlo nezaplaví budovu. (Keene, 2003, str. 114-115) Velikonoční doba trvala 50 dní, toto období je charakteristické radostí, zákazem půstu. První až osmí den velikonoční doby tvoří tzv. velikonoční oktáv. Lidé měli odpočívat od práce, denně se účastnili bohoslužby. Druhý až šestý týden velikonoční doby ve všední dny mají lidé vlastní motlitby. Svatodušní neděle, což je padesátý den po Velikonocích, je vlastně korunující závěr velikonoční doby. (Adam, 1998, str. 88-94) Datum, kdy se mohou velikonoční svátky slavit, může být nejdříve 22. březen a nejpozdější 25. duben. Radost z Kristova vzkříšení lidé projevovali, zpěvem, tancem, velikonoční veselí se nemá slavit bujarým veselím, ale láskou, milosrdcenctvím, například 31

dary pro chudé, odpouštěním dluhů. V souvislosti jsou i některé naše zvyky, i když jde spíše o symboly procitání jarní přírody, mladé vrbové proutky jako pomlázka, čirá voda jako polévání vodou. (Salajka, 1995, str. 132) Také jako symbol velikonoc můžeme označit mazanec. Mazanec je slavnostní pokrm, který se peče jednou do roka a to právě na velikonoce. Je připravován podobně jako vánočka ne velikonoce z kynutého těsta. Je ve tvaru chlebového bochníku a na povrchu je naříznut do tvaru kříže, na vzpomínku Ježíšova ukřižování. Každý člen rodiny musel z tohoto mazance dostat svůj díl. (Vavřinová, 2006, str. 241)

2. 2. 4. Křesťanské manželství Křesťanské manželství je definováno v každé církvi jinak. V evangelických církvích označují sňatek jako bohoslužbu, která je s požehnání za příležitosti sňatku. Katolická církev bere manželství za svátost. Manželství se uzavírá před bohem. Tuto svátost si udělují jeden druhému před knězem, tím manželství zpečetí. Bez svátosti by bylo manželství neplatné. Na druhou stranu mají všechny církve společné to, že je manželství nezrušitelné. Jediný možný způsob zrušení manželství je smrt. (Kirste, 2002, str. 60) Zásnuby jsou v křesťanském pojetí odpovědností za dar lásky, který byl mladým udělen. Zásnuby se oslavují většinou v rodinném kruhu, popřípadě nejbližších přátel a samozřejmě snoubenců. (Manželství, 2016) Při zásnubách nebývá přítomen kněz, snoubencům žehnají jejich rodiče, zásnuby se nespojují se mší svatou, aby se nepletli se svatbou. (Liturgie, 2016) Před svatebním obřadem přijde kněz k ženichovi a nevěstě a ujistí se, že radost snoubenců je i radostí církve. Poté se koná průvod k oltáři, kde první jde kněz a za ním ženich s nevěstou, které doprovází rodiče, svědci a ostatní hosté. Je zvykem, že ženicha vede jeho matka, a nevěstu její otec, nevěsta vchází do kostela jako poslední, otec nevěsty předá její ruku z jeho rukou do rukou ženicha (Liturgie, 2016) Samotný svatební obřad se skládá ze čtyř částí, kde druhá část je ta nejdůležitější. První část se skládá z otázek, které klade kněz novomanželům. Druhá část je vzájemný souhlas, v této části svatebního obřadu přednáší nejprve ženich a po něm i nevěsta slib tomu druhému, tento slib mohou říkat z paměti nebo opakovat po knězi. Třetí je potvrzení knězem, kde kněz pronáší: „Před Bohem, před církví, před tímto shromážděním potvrzuji, že jste řádně 32

uzavřeli manželství“. Poté pokládá ruce na ruce manželů, které jsou spojené a dodává: „Co spojil Bůh, ať člověk nerozlučuje“. Čtvrtá poslední část je svěcení a odevzdání prstenů, které jsou symbolem věrnosti. U prstenu nedokážeme rozlišit začátek ani konec, tak jako u manželství je to znamením, že láska nikdy nekončí. (Manželství, 2016)

2. 2. 5. Křesťanský pohřeb Pohřeb je ve všech církvích považován za proměnlivý obřad, tento obřad doprovází zemřelého a truchlící. Ten, kdo zemře, je poručen Boží milosti. Na svou cestu smrtí, peklem a nakonec vzkříšení dostává dary. Smuteční obřad se dělí na dvě části, první část je slavnost v kapli, druhá část je slavnost u hrobu, zde se přátelé a rodina loučí s mrtvým. (Kirste, 2002, str. 61) Zádušní obřad je doprovázen vírou, věří, že koncem není smrt, ale brána do věčného života. Zádušní obřady jsou v každé církvi jinak konané. V katolické církvi probíhají motlitby v domě zesnulého, kde celou noc pozůstalí bdí u rakve. V dnešní době je rakev přes noc v kostele, v kostele se i shromažďují truchlící, kde se modlí. Při obřadu se kněz obléká do bílé a fialové barvy, která symbolizuje smrt a posmrtný život. U dveří kostela se kněz setká s rakví a pokropí ji svěcenou vodou. Konající motlitby vyjadřují naději toho, že bude zemřelý šťasten. Katolíci věří v očistu duše a její posun do nebe. (Keene, 2003, str. 110) Při posledním rozloučení stojí kněz čelem k pozůstalým. Po tichých motlitbách následují zpěvy, při těchto zpěvech je rakev kropena svěcenou vodou. Na konec se tělo vynáší i z kostela a celý průvod se přesouvá na hřbitov. Uložení rakve do hrobky je symbolem odevzdání mrtvého milujícímu Bohu. Zachovává se zvyk, že by měl zemřelý být otočený tváří k oltáři. Na rakev se pokládá bible nebo kříž, pokud však je dobře vidět kříž oltářní žádný jiný se k rakvi nestaví. Kolem rakve se také umisťují svíčky nebo je možné umístit k hlavě zemřelého paškál. (Liturgie, 2016) U protestantů symbolizují hymny při krátkém obřadu to, že jeho duše bude svěřena do bezpečného místa boží péče. Pokud křesťan zemře, jde jeho duše přímo do nebe k Bohu. Ortodoxní křesťané nerozeznávají rozdíl mezi živými a mrtvými. Jejich názorem je, že mrtví i živí jsou součástí celosvětové církve. Motlitba za živé, by měla být stejná jako za mrtvé. Po smrti se zesnulý omyje, obleče do nového oblečení a je umístěn do otevřené rakve. Na symbol Kristovi ochrany se tělo pokryje lněným plátnem. Rakev je uzavřena až po zádušním obřadu.

33

Mezi hlavní symboly obřadu patří rozsvěcování svíček a zapalování kadidla. (Keene, 2003, str. 111)

34

3. Srovnání 3. 1. Chanuka a Vánoce Říká se, že židovská Chanuka a křesťanské Vánoce jsou velice obdobné svátky. Chanuka se slaví na přelomu listopadu a prosince, to je první podobností s křesťanskými Vánocemi, v té době začíná advent, který je zakončený právě Vánocemi. Tyto dva svátky můžeme označit za časově blízké. Svým významem jsou si však vzdálené, zatímco Chanuka je svátkem historickým. Historickým z toho důvodu, že si Židé připomínají znovuzasvěcení Chrámu, vzpomínají na války mezi Makabejci a Syřany. Vánoce můžeme označit také za svátek historicky a také duchovní, kde si křesťané připomínají narození Ježíše Krista. Chanuka je známá zapalováním chanukových svíček na svícnu. Tento svícen se zapaluje v každé rodině po dobu osmi dní, kdy tento svátek trvá. Židé si tím připomínají zázrak při druhém vysvěcení Chrámu v Jeruzalémě. Také křesťané si zdobí adventní věnce, které zdobí čtyři svíčky, které se každou neděli zapalují. Svíce se začínají zapalovat první adventní neděli. A stejně jako osmí den hoří všech osm svící na chanukovém svícnu, tak na adventním věnci hoří všechny čtyři svíce na čtvrtou adventní neděli. Tento věnec je rovněž jako Chanukija, vystaven v kostele. Vánoce a období adventu znamená pro křesťany zázrak v podobě narození Ježíše. Oba tyto svátky pojí světlo a oheň. Také to, že židé u chanukového svícnu zpívají písně, se dá přirovnat ke zpívání koled u vánočního stromečku. Stejným symbolem těchto dvou svátků je dávání dárků. Židovské děti dostávají tzv. chanuka gelt. Pojem chanuka gelt, není žádné velké obdarovávání, jedná se spíše o drobnosti, u chudších rodin se nedávaly hmotné dárky, ale například se přilepšili při večeři.(Vavřinová, 2002, str. 119) I když jsou tyto svátky svým způsobem úplně jiné a oslavují se jimi jiné události, i když na Chanukiji hoří pátá svíčka a na adventním věnci teprve první, jsou tyto svátky, svátky pohody a klidu. Slaví se v rodinném kruhu a nejbližších, lidé si odpouštějí. Možná i proto, že jsou si tyto svátky podobné, se laicky chanuka označuje za židovské vánoce.

35

3. 2. Pesach a Velikonoce Ať už Velikonoce nebo Pesach jsou nejdůležitějším křesťanským a židovským svátkem. Prvním společným znakem těchto dvou svátku je, že se jedná o svátky jara. Pesach se datuje v období gregoriánského kalendáře od března do dubna, tak stejně jsou datovány i Velikonoce. Pesach a Velikonoce jsou svátky spásy. Židé si připomínají východ z otroctví z Egypta a křesťané vzkříšení Ježíše poté co byl ukřižován. Oba tyto národy o jarních svátcích začínali žit nový život. Dalším velice podobným symbolem těchto dvou svátku je zelený čtvrtek u křesťanů a židovská sederová večeře. Právě na zelený čtvrtek se konala tzv. Ježíšova Poslední večeře se svými učedníky, vyzval je, aby tento den byl oslavou jeho vzpomínky. Sederová večeře je večeře, při které se oslavuje židovský východ z Egypta. Tak jako křesťané si na Velký pátek připomínají smrt Ježíše, židé si v tento den připomínají oběť beránka, kterého museli obětovat v době, kdy ještě byli v otroctví, právě zaříznutí beránka symbolizuje konec otroctví. Slovem společný, ale významem rozdílný symbol je pečivo. Židé na Pesach dělají nekvašený chléb zvaný maces. Maces je nekynutý chléb, který je nejčastěji v kulatý nebo hranatý. Maces je nekynutý z toho, důvodu, že museli Židé Egypt opustit tak rychle, že jim těsto na chléb nestačil vykynout. Oproti tomu mazanec je kynutý, také oválného tvaru, který je nahoře na svém povrchu naříznut ve tvaru kříže, na připomínku Ježíšova ukřižování.

3. 3. Židovské manželství a křesťanské manželství Svatba, ať už se jedná o svatbu židovskou nebo křesťanskou je považována za svátost, v židovství je svatba považována jako konečný krok v dospění v životě člověka. Svatbě v obou národech předchází zásnuby, zásnuby v obou kruzích se konají za přítomnosti rodiny a nejbližších přátel, není u toho potřeba žádných úřadů. Pokud by z nějakého důvodu ze zásnub sešlo, není potřeba to oznamovat žádnému úřadu, je to pouze na základě dohody snoubenců. Rozdílná je i doba před samotným obřadem, v židovství je žena usazena na trůn a ženich je s dalšími muži v jiné místnosti, kde se modlí. Poté již ženatí muži dovedou ženicha k nevěstě, aby se ujistil, zda si skutečně bere ženu, kterou si vybral. Poté muž odchází pod

36

baldachýn a čeká až mu ženu jeho matka a její matka přivedou. V křesťanské svatbě je muž k oltáři doveden svoji matkou a čeká, až nevěstu přivede její otec. Společným znakem těchto dvou svateb jsou svědkové, v židovském světě dohlížejí na podpis manželské smlouvy. Při obou svatbách svým podpisem stvrzují, že byly splněny podmínky pro uzavření tohoto sňatku. Obě svatby zahajují lidé k tomu pověřeni, u židovské svatby je tímto člověkem rabín a u křesťanství je to kněz. Dalším společným znakem je navlékání prstenu, avšak rozdíl je v tom, že při židovské svatbě se prsten navléká pouze nevěstě a poté se nevěsta může rozhodnout, zda si prsten na prstě ponechá a křesťanské svatby prsten dostávají oba novomanželé. Prsten v tom symbolizuje kruh, který nemá začátek ani konec. Právě symbol toho, že u prstenu nepoznáme začátek ani konec je znamením toho, že křesťanská svatba je považována za nezrušitelnou a křesťanství nepřipouští rozvod. To je jeden z největších rozdílů, protože židovství rozvod připouští.

3. 4. Židovský pohřeb a křesťanský pohřeb Smrt je v obou případech nevyhnutelný konec života, křesťané věří, že smrt je brána do věčného života. V obou světech by ten, co umírá, neměl být sám. V křesťanství zůstává rodina celou noc u rakve a modlí se a hlídá ji. I v judaismu je rodina a nejbližší u rakve v domě. Podobným znakem je i postavení rakve, v křesťanství se rakev uloží tak, aby byl nebožtík otočen tváří k oltáři. I při židovském pohřbu se dodržují pravidla při postavení rakve. Zde je zase hlava mrtvého otočena směrem k Izraeli, pokud není možné pohřbení právě v zemi jejich otců. Oba tyto obřady symbolizuje také světlo, přesněji řečeno oheň, který je v podobě zapálených svíček, při křesťanském pohřbu se svíčky rozmisťují kolem rakve nebo je zde jen jedna svíčka položená k hlavě zesnulého tzv. paškál. Velice podobně je to i židovství, kde je ihned po smrti u zemřelého také umístěna svíčka, která se přesune k hlavě zemřelého, aby šlo vidět, že v jeho očích jiskří jeho duše. Velmi podobným znakem je také naložení s tělem hned po smrti. Křesťan se omyje a obleče do nového oblečení, ve kterém je položen do otevřené rakve, tělo se přikryje lněným 37

plátnem jako symbol Kristovi ochrany. U židovské smrti je tělo omyto a osušeno, pokud je nebožtíkem muž je tělo zahaleno do talitu a také položen do rakve. Rakev je u křesťanského pohřbu uzavřena až po zádušní mši, zatímco v židovství je to většinou ještě před odchodem do domu smutku. Obě náboženství odmítají kremaci, přičemž Židé jí výslovně odmítají a člověk má být co nejdříve pohřben do země, nejčastěji to bývá ještě ten den. V křesťanství je pohřbení do země také žádané, protože považují tělo i po smrti jako něco, co má svoji hodnotu. Dalším důvodem je, že Bůh by už nemusel tělo, které prošlo kremací a je proměněno v prach vzkřísit a znovu mu dát lidskou podobu.

38

Praktická část Cílem teoretické i praktické části bylo zjištění informovanosti lidí o tématu židovské svátky a tradice. Výzkum měl respondenty donutit zamyslet se, co Židé slaví ve stejném období jako Křesťané, co mají ve svých tradicích jiné nebo stejné. Všechny odpovědi na otázky, které se vyskytují v mojí praktické části, jsem zodpověděla v teoretické části.

4. Výzkumná metoda Pro praktickou část jsem zvolila dotazníkové šetření. Dotazník je metoda často využívaná. Na otázky, kterou jsou předem stanovené, odpovídá respondent písemně. (Chrástka, 2007, str. 163).

4. 1. Stanovení hypotéz Podle Chrástky (2007, str. 17) jsou jádrem výzkumu hypotézy. Já jsem si pro svoje dotazníkové šetření zvolila tři hypotézy, které se budu na základě výsledků zjištěných díky dotazníkovému šetření, snažit potvrdit nebo vyvrátit. H1: „Lidé vědí, že židovský svátek Chanuka je svátkem světel.“ H2: „Lidé vědí, že když Křesťané slaví Vánoce, tak ve stejném období slaví Židé Chanuku.“ H3: „Židovské tradice při obřadech nejsou pro lidi příliš známé.“

4. 2. Výzkumný vzorek Jak jsem se již zmínila, pro svoje šetření jsem použila dotazník, který byl publikován elektronickou cestou. Pro své šetření jsem oslovila společnost, kde nezáleželo na pohlaví ani věku, tedy na můj dotazník mohl odpovědět kdokoliv, jednalo se o náhodný výběr respondentů, kteří na sobě nebyli nijak závislý. Avšak i přes to, že nezáleželo na věku ani pohlaví, tak respondenti nejčastěji byly ženy ve věku 21-26 let.

4. 3. Sběr dat Svůj dotazník jsem vytvořila na stránce http://www.survio.com/cs/, která se zabývá právě tvorbou dotazníků.

Dotazník jsem rozšířila elektronickou cestou, konkrétně přes 39

sociální sítě a různá diskusní fóra na internetu. Pro moje dotazníkové šetření se vrátilo 132 odpovědí. Vyplnění dotazníku bylo dobrovolné, tak jako všechny otázky, abych nezasahovala respondentům do soukromých věcí, na které by nemuseli chtít odpovědět. I přes to se mi vrátilo 132 odpovědí s tím, že na všechny otázky všichni respondenti odpověděli. Z toho důvodu nebylo potřeba žádný dotazník vyřadit a mohla jsem pro své šetření využít všech 132 odpovědí. Odpovědi a výsledky dotazníkového šetření jsem se rozhodla znázornit i graficky.

40

4. 4. Výsledky dotazníkového šetření Otázka číslo 1: „ Jaké je vaše pohlaví?“ Cílem první otázky bylo zjistit, jakého pohlaví jsou moji respondenti. Tato otázka byla pouze informativní, protože můj dotazník nebyl zaměřen na určitou skupinu lidí. Respondenti byli vybráni náhodně, avšak ženy v mém dotazníku převládali a celkem jich odpovědělo 94 a mužů 38. Ženy tvoří z celkového počtu více než 70% dotázaných.

Otázka číslo 1

29%

Muž Žena

71%

Graf č. 1: „Jaké je vaše pohlaví?“

41

Otázka číslo 2: „Jaký je váš věk?“ Dotazník nebyl zaměřen ani na určitou věkovou skupinu. Cílem této otázky bylo zjistit věk respondentů. V dotazníku převládala skupina ve věku od 21-16 let, těchto respondentů na můj dotazník odpovědělo 88 a tvoří 67% všech dotázaných. Další skupinou byla věková kategorie 15-20 let, ti tvořili 16% z celkového počtu dotázaných a číselně jich bylo 21, 8% tvořila věková škála 27-32 let, kde na můj dotazník odpovědělo 11 lidí, 5% a méně tvořili věkové kategorie 33-38 let a 39 a více let a celkově jich bylo 12.

Otázka číslo 2 9%

5%

17%

15-20 21-26 27-32 33-38 69%

Graf č. 2: „Jaký je váš věk?“

42

Otázka číslo 3: „Jaké náboženství je nejrozšířenější na světě?“ Cílem otázky číslo tři bylo přinutit respondenty se zamyslet nad otázkou, jaké náboženství je nejrozšířenější na světě. Správnou odpovědí je křesťanství. Křesťanství odpovědělo 113 respondentů. Další odpovědí byl Islám, který odpovědělo 11 dotázaných a tvořil 8% z celkového počtu odpovědí. Také 3% odpovědí tvořila odpověď nevím. Méně než 3% respondentů odpovídalo odpovědi jako Buddhismus nebo Hinduismus, těchto odpovědi byli celkem 4. Správná odpověď tvořila 86% ze všech odpovědí.

Otázka číslo 3 1% 9%

2%

Křesťanství Islám Budhismus

88%

Graf č. 3: „Jaké náboženství je nejrozšířenější na světě?“

43

Hinduismus

Otázka číslo 4: „Jste nějakého náboženského vyznání?(pokud „Ano“, napište jakého)“ Tato otázka byla polouzavřená, pokud respondenti odpovídali„Ano“, měli zároveň dopsat, jakého vyznání jsou. Cílem této otázky bylo zjistit, jakého náboženského vyznání jsou moji respondenti a zjistit jestli je křesťanství, tak rozšířené. Nejčastější odpovědí s 55% byla odpověď, že respondenti nejsou žádného náboženského vyznání, takhle odpovědělo celkem 59 dotázaných. Druhou skupinou byli respondenti, kteří odpověděli na tuto otázku ano, takhle odpovědělo 73 lidí a tito respondenti tvořili 45% odpovědí. Dodatkové odpovědi k odpovědi „Ano“ potvrdili, že nejrozšířenějším náboženstvím je křesťanství, protože všichni odpověděli, že jsou Křesťané.

Otázka číslo 4

45% 55%

Ano Ne

Graf č. 4: „„Jste nějakého náboženského vyznání?(pokud „Ano“, napište jakého)“

44

Otázka číslo 5: „Vycházíte s lidmi jiného náboženského vyznání?“ Otázka číslo 5 byla zaměřená na vztahy lidí, kteří jsou různého náboženského vyznání. Cílem otázky bylo zjistit, jaké vztahy mezi lidmi jiného vyznání panují a jestli spolu dokáží vycházet. Odpovědi na tuto otázku byli celkem jednoznačné, protože z celkového počtu 132 respondentů odpovědělo 128 lidí, že s lidmi jiného náboženského vyznání vychází, tato odpověď tvořila 97% odpovědí. K této odpovědi se mohli respondenti vyjádřit, největší část odpovědí byla následující: „Vycházím s lidmi, kteří jsou jiného náboženského vyznání dobře a nevadí mi, pokud mi jejich víru nenutí.“ nebo „Lidé jiného náboženského vyznání mi nevadí, ale nesmí mi jejich víru vnucovat. Tyto odpovědi, i když ne úplně stejné, ale podobné byli odpovězeny nejčastěji. Pouze 1% z dotázaných odpovědělo, že s těmito lidmi nevychází a 2% odpověděli, že neví a to z důvodu, že se s lidmi jiného náboženského vyznání nikdy nesetkali, ale pokud by se setkali, tak by jim nevadili, pokud by jejich vyznání nenutili ostatním. Z těchto se odpovědí se dá vyvodit, že lidem nevadí, pokud někdo vyznává jiné náboženství, ale nesmí toto náboženství nutit ostatním.


Ano

Ne Nevím 97%

Graf č. 5: „Vycházíte s lidmi jiného náboženského vyznání?“ 45

Otázka číslo 6: „Jak často chodíte do kostela?“ Cílem otázky číslo šest bylo zjistit, jak často lidé chodí do kostela. Otázka byla rozdělena do několika odpovědí. První odpovědí bylo pravidelně, pravidelně znamenalo alespoň jednou za týden, zde se nejčastěji vyskytovali odpovědi, že každou neděli nebo každý den. S touto odpovědí se ztotožnilo 30 dotázaných a utvořili 23%. Druhá odpověď byla, že lidé do kostela chodí pouze na pohřby, svatby, jednou za rok na Vánoce nebo na dovolené, a to z důvodu architektonických nebo, když jedou na poznávací zájezdy, tato odpověď byla zároveň odpovědí nejčastější, takhle odpovědělo 53 lidí, kteří tvoří celkem 40%. Třetí odpovědí bylo alespoň 1x za měsíc a s touto odpovědí souhlasilo 11 dotazovaných s celkem 8%. S poslední odpovědí se ztotožnilo 31% respondentů a to tak, že do kostela nechodí vůbec, takto odpovědělo 38 respondentů.

Otázka číslo 6

29%

23% Pravidelně Kultura,pohřby, Vánoce

8%

1x za měsíc 40%

Nechodím

Graf č. 6: „Jak často chodíte do kostela?“

46

Otázka číslo 7: „Jak často se modlíte nebo meditujete?“ Cílem otázky číslo 7 bylo zamření na to, jak často se lidi modlí nebo meditují. Odpovědi byly rozděleny do tří skupin, kde první odpověď byla pravidelně a zde odpovídali respondenti, pokud se modlí alespoň jednou za týden, nejčastějšími odpověďmi bylo, že se modlí každý den. Pravidelně se modli 56 respondentů, kteří tvoří 42% dotázaných. Druhá možná odpověď byla občas, tuto odpověď zaškrtávali ti, kteří se modlí méně než jednou týdně, zde odpovědělo 8 dotazovaných a utvořili 6% z celkového počtu. Zbývajících 52% respondentů odpovědělo, že se nemodlí vůbec, z celkového počtu takto odpovědělo 68 lidí.

Otázka číslo 7

42% 52%

Pravidelně Občas

Nikdy 6%

Graf č. 7: „Jak často se modlíte nebo meditujete?“

47

Otázka číslo 8: „Setkali jste se s někým, kdo vyznává židovské náboženství?“ Cílem osmé otázky bylo zaměření na židovské náboženství. Jak jsem se již zmínila, židovství je rozšířené v každém koutu světa, proto jsem touto otázkou chtěla zjistit, jestli se i moji respondenti setkali s někým, kdo vyznává židovství. Překvapivě se s lidmi, kteří židovství vyznávají, setkalo 48 dotazovaných. Odpověď „Ano“ tvořilo 36%. Zbytek, který tvořil 36%, se s vyznavači judaismu nesetkalo a celkem bylo 84 odpovědí.

Otázka číslo 8

36%

Ano

64%

Ne

Graf č. 8: „Setkali jste se s někým, kdo vyznává židovské náboženství?“

48

Otázka číslo 9: „Je Judaismus monoteistické náboženství?“ Otázka číslo 9 zasahovala do dějin Judaismu. Cílem otázky bylo zjistit, zda respondenti vědí, jestli je judaismus monoteistické náboženství. Správná odpověď je, že Judaismus je monoteistické náboženství. Správně na otázku odpovědělo 108 respondentů, kteří tvoří 81% dotázaných. Že judaismus monoteistické náboženství není, odpovědělo 10 lidí, zároveň tvořili 8%. Odpověď na tuto otázku nevědělo 11% respondentů.


Ano

Ne 82%

Graf č. 9: „Je judaismus monoteistické náboženství?“

49

Nevím

Otázka číslo 10: „Podle jaké knihy se řídí Židé?“ Desátá otázka byla také spíše z dějin Judaismu. Cílem bylo zjistit, aby se lidé, zamysleli nad tím, z jaké knihy Judaismus vychází. Správnou odpovědí na tuto otázku byla Tóra. U této otázky bylo na výběr ze tří knih, které jsou zároveň ústřední knihou jiných náboženství. První byla křesťanská Bible. Bibli, jako knihu Židů označilo 30 lidí, kteří tvoří 23%. Tóru a zároveň správnou odpověď označilo 64% dotázaných, celkem tedy 84 lidí. Korán, knihu, podle které se řídí Islám, označilo 15 lidí a tvořili 12% respondentů. Odpověď „nevím“ označilo 1% dotázaných.


11%

23%

Bible Tóra Korán Nevím

64%

Graf č. 10: „Podle jaké knihy se řídí Židé?“

50

Otázka číslo 11: „Víte, co slaví Židé v době, kdy Křesťané slaví Vánoce?“ Jedenáctá otázka se zaměřila na srovnání křesťanských a židovských svátků. Cílem bylo, aby se lidé zamysleli nad tím, co slaví Židé v době, kdy Křesťané slaví Vánoce. Správná odpověď byla Chanuka, které se někdy přezdívá židovské Vánoce. U této otázky byly stanoveny tři odpovědi. První odpověď byla Chanuka, druhá Pesach, třetí Roš- hašana. Správnou odpovědí byla Chanuka, takhle odpovědělo 104 dotázaných, tedy celkem 79% respondentů. Svátek Pesach, který je v období křesťanských Velikonoc, odpovědělo 11 lidí, tedy 8% respondentů. Roš- hašana, která je označována za jeden ze tří Nových roků, které Židé slaví, odpověděli 2% lidí. Odpověď na tuto otázku nevědělo 15 respondentů, celkem 11%. Potvrzení hypotézy H2: Touto otázkou se potvrdila hypotéza, kterou jsem si stanovila na začátku výzkumu:„Lidé vědí, že když Křesťané slaví Vánoce, tak ve stejném období slaví Židé Chanuku.“ Na tuto otázku odpovědělo správně 104 lidí ze 132. Téměř to bylo 80% respondentů, tím můžeme říci, že hypotéza číslo dva byla potvrzena.


11%

8% Chanuku Pesach Roš Hašanu 79%

Graf č. 11: „Víte, co slaví Židé v době, kdy Křesťané slaví Vánoce?“

51

Nevím

Otázka číslo 12: „Co je to Chanuka?“ Že je Chanuka obdobou křesťanských Vánoc, jsme se dozvěděli v předchozí otázce. Cílem další otázky je zjistit, co to vlastně Chanuka je. Na tuto otázku byli opět možné tři odpovědi plus odpověď „nevím“. První odpověď byla, že při Chanuce došlo ke zničení prvního jeruzalémského chrámu, jeruzalémský chrám má s tímto svátkem společné to, že byl znovu vysvěcen nikoliv zničen. Tato odpověď byla tedy chybná a odpovědělo na ni 9 dotázaných, celkem tedy 7%. Že je Chanuka svátkem stánků odpovědělo 5% dotázaných, celkem tedy 6 lidí. Správnou odpověď, že je Chanuka svátkem světel označilo 73% respondentů, to znamená 97 lidí. Odpověď na tuto otázku nevědělo 15% respondentů, což je 20 lidí. Potvrzení hypotézy H1: „Lidé vědí, že židovský svátek Chanuka je svátkem světel.“ Touto otázkou se potvrdila hypotéza číslo jedna, kterou jsem si stanovila, správnou odpověď označilo 73% respondentů, tedy 97 lidí a tím můžeme říct, že je hypotéza číslo jedna potvrzena.

Otázka číslo 12

5%

15%

7% Došlo ke zničení prvního jeruzalémského chrámu

Svátek světel Svátek stánků 73% Nevím

Graf č. 12: „Co je to Chanuka?“

52

Otázka číslo 13: „Když židé slaví Pesach, o jaký svátek se podle křesťanského vyznání jedná?“ Otázka číslo 13 byla opět zaměřena na podobnost mezi dvěma svátky, tentokrát se jednalo o židovský svátek Pesach a jemu podobný svátek křesťanů. Pesach můžeme označit za počátek křesťanských Velikonoc, protože Velikonoce z tohoto svátku vychází. Opět zde byli tři možné odpovědi. Vánoce, Nový rok a Velikonoce. Že Vánoce představují Chanuku, jsme se dozvěděli v otázce číslo 11. Že křesťané slaví Vánoce, odpovědělo 13 respondentů, kteří tvořili 10% dotázaných. Odpověď Nový rok odpovědělo 8 respondentů a bylo to celkem 6%. Dostáváme se ke správné odpovědi a tou jsou tedy Velikonoce. Velikonoce odpovědělo 87 respondentů, kteří utvořili 66% z celkových odpovědí. Dle výsledků můžeme uznat, že tato otázka nebyla úplně známá. Odpověď na ni nevědělo 19% lidí a správnou odpověď pouze 66% ze všech dotázaných to je podstatně méně než u všech dalších odpovědí.


10%

6% Vánoce Velikonoce Nový rok 66%

Nevím

Graf č. 13: „Když židé slaví Pesach, o jaký svátek se podle křesťanského vyznání jedná?“

53

Otázka číslo 14: „Držíte půst podle vašeho vyznání?“ Čtrnáctá otázka byla otázkou na dodržování půstu podle vyznání. Držení půstu doprovází, jak svátky Křesťanů, tak Židů a nejen jejich, proto mě zajímalo, kolik lidí takový půst drží dle svého vyznání. Odpověď u této otázky byla téměř jednoznačná. Ze 132 respondentů 95 respondentů odpovědělo, že půst dle svého vyznání nedrží. Utvořili 74% odpovědí. Respondentů, kteří půst drží bylo 33, a tvořili zbývajících 26%.

Otázka číslo 14

26%

Ano Ne

74%

Graf č. 14: „Držíte půst podle vašeho vyznání?“

54

Otázka číslo 15: „Doplňte: Při židovské svatbě...“ Otázka číslo 15 byla doplňovací, respondenti měli doplnit tradici, která je spojená s židovskou svatbou. Odpovědi se týkali vyměňování prstenů u novomanželů. Bylo možné odpovědět, buď prsten dostává jen nevěsta nebo pouze ženich nebo oba novomanželé. Tato tradice je jiná než u křesťanských svateb, kde prsten dostávají oba novomanželé a prsten zde dostává pouze nevěsta a ta se po svatbě rozhodne, jestli ho bude nosit. Správně na tuto otázku odpovědělo 42 respondentů ze 132. Že prsten dostávají oba, odpovědělo 24 lidí, tedy 18% a že ženich 2%. Na tuto otázku nevědělo odpověď 63 respondentů, kteří tvořili skoro polovinu a to 48% dotázaných. Potvrzení hypotézy H3: „Židovské tradice při obřadech nejsou pro lidi příliš známé.“ Při odpovědích na tuto otázku mohu říci, že se mi potvrdila hypotéza číslo 3, kterou jsem stanovila na počátku výzkumu. Z důvodu, že správnou odpověď vědělo pouze 32% a nevědělo nebo odpovědělo špatně celých 68% dotázaných.

Otázka číslo 15

18%

… si vyměňují prstýnky oba novomanželé

48%

… dostává prstýnek pouze nevěsta 32% 2%

… dostává prstýnek pouze ženich Nevím

Graf č. 15: „Doplňte: Při židovské svatbě...“

55

Otázka číslo 16: „Doplňte: Při židovském pohřbu...“ Otázka pod číslem šestnáct byla stejného rázu jako patnáctá otázka, také se doplňovalo. Tentokrát se otázka týkala tématu, které je také spojené s životem a to smrt, lépe řečeno pohřeb. Zde jsem se zajímala, jestli lidé vědí, co se děje při židovském pohřbu. Mezi odpovědi jsem zařadila, že je zakázáno zpopelnění, že neprobíhá žádný obřad nebo že se pozůstalý nesmí modlit. Že je zakázáno zpopelnění odpovědělo 58 respondentů, kteří tvoří 44 %. Že neprobíhá žádný obřad, odpovědělo 9 dotazovaných, je to 7% a že se pozůstalý nemohou modlit 6%, odpověď na tuto otázku nevědělo 57 lidí. Správná odpověď byla zákaz zpopelnění, která obsahuje 58 odpovědí je to téměř 45%. I přesto, lidé většinou odpovídali špatně nebo nevěděli vůbec, jakou tradici Židé dodržují a to 66% odpovídajících. Potvrzení hypotézy H3: „Židovské tradice při obřadech nejsou pro lidi příliš známé.“ I při této otázce se nám potvrdila hypotéza stanovená na začátku, hypotéza číslo 3. Lidé příliš neznají židovské tradice, tato hypotéza se mně potvrdila 66%, které označují většinu odpovědí respondentů a to 74 odpovědí ze 132.

Otázka číslo 16

43%

44%

… je zakázáno zpopelnění … neprobíhá žádný obřad … pozůstalý se nesmí modlit

6%

Nevím

7%

Graf č. 16: „Doplňte: Při židovském pohřbu...“

56

4. 5. Srovnání dotazníkového šetření Moji otázku číslo 4: „Jste nějakého náboženského vyznání?(pokud „Ano“, napište jakého)“ můžeme srovnat s otázkou ve výzkumné části Kurtinové (Židovská kultura, zvyky a tradice, 2010). Její otázka zněla, jakého náboženství respondenti jsou, odpovědi na tuto otázku byli velice podobné jako odpovědi na moji otázku, že lidé jsou křesťané nebo nejsou žádného náboženského vyznání. Otázka číslo 5: „Vycházíte s lidmi jiného náboženského vyznání?“ se může opět srovnat s otázkou Kurtinové (Židovská kultura, zvyky a tradice, 2010). Kurtinová (Židovská kultura, zvyky a tradice, 2010) se ptá: „Dokážete komunikovat s lidmi jiného náboženského vyznání?“. Také zde se objevila téměř jednoznačná odpověď jako u mojí otázky a to, že převážná část lidí dokáže s lidmi jiného náboženského vyznání komunikovat. Otázku číslo 12: „Co je to Chanuka?“, mohu srovnat hned s dvěma výzkumy, a to již zmiňovanou Kurtinovou (Židovská kultura, zvyky a tradice, 2010) a Hodoňovou (Víra a osudy Židů v dějinách, 2015). Hodoňová (Víra a osudy Židů v dějinách, 2015) se ptala, co je v židovství svátek Chanuka. A Kurtinové (Židovská kultura, zvyky a tradice, 2010) otázka zněla: „Víte, co slaví Židé o Vánocích?“. V obou případech a vlastně i v mém případu tvořila správná odpověď více než 50% ze všech dotázaných. Srovnání ostatních otázek mého dotazníkového šetření bohužel není možné, protože jsem nenašla další práce nebo dotazníky, kde by se moje otázky vyskytovaly.

57

5. Začlenění tématu do RVP Do Rámcového vzdělávacího programu patří Člověk a společnost. Tato oblast připravuje žáka na život v demokratické společnosti. Učí ho poznávat dějinné, sociální a kulturně historické aspekty. Vzdělávání je zaměřeno na to, aby utvořilo pozitivní občanský postoj, rozvíjí vědomosti v oblasti kultury. Můžeme do oblasti Člověk a společnost zařadit i prevenci proti rasistickým, xenofobním postojům, vychování k toleranci a respektu. Do vzdělávací oblasti patří dějepis a výchova k občanství. Nás bude zajímat právě výchova k občanství, která se prolíná do více předmětů. Výchova k občanství se zaměřuje na orientaci žáků v sociální realitě, na jejich začlenění do společenských vztahů. (Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, 2013-2016) Metodický portál, označuje náboženství za fenomén kulturního a sociálního života. Náboženství má rozvíjet orientaci v sociokulturních jevech a vede k rozvíjení respektu ke kulturním či jiným odlišnostem. V současné době hraje náboženství v České republice menší roli. Náboženství souvisí s mezinárodními vztahy například k islámskému světu, souvisí také se vztahy k menšinám. Náboženství je zahrnuto jak na vysoké škole v podobě religionistiky, tak na střední jako volitelný seminář, na základní škole je náboženství rozšířeno do několika předmětů, jedním z nich je výchova k občanství, dějepis nebo také český jazyk. Téma náboženství souvisí také s obyvatelstvem různých zemí a může se objevit také v zeměpisu. Metodický portál uvádí průřezová témata, která úzce souvisí s výchovou k občanství, první je téma, které souvisí s demokracií a jejími postupy a principy, nazývá se Výchova demokratického občana. Osobnostní a sociální výchova se zabývá vývojem jedince a jeho sebepoznání. Vazbu na mezinárodní vztahy má téma Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech. Tématem, do kterého můžeme zařadit i náboženství je Multikulturní výchova, která se zabývá tolerancí, sociální soudržností nebo diskriminací. Mezi další průřezová témata patří Mediální a environmentální výchova. Podle MŠSMT (2013-2016) se výchova k občanství vyučuje na druhém stupni základní školy, kde je obsah učiva rozložen následovně: 1.

Člověk ve společnosti /6. a 7. ročník/

2.

Člověk jako jedinec /6. až 8. ročník/

58

3.

Stát a hospodářství /7. a 8. ročník/

4.

Stát a právo /8. a 9. ročník/

5.

Mezinárodní vztahy, globální svět /9.ročník/

59

Závěr Bakalářskou práci jsem rozdělila na dvě části, kde první byla teoretická a druhá praktická. Cílem bylo tyto svátky porovnat s křesťanskými svátky. Nejdříve jsem se podívala na svátky a tradice židovské a na židovské dějiny. Poté jsem přešla ke křesťanství. Opět jsem se zaměřila na křesťanské dějiny a poté na svátky a tradice. Mezi svátky jsem zařadila dva nejdůležitější a těmi jsou Vánoce a Velikonoce. Do tradic jsem zařadila svatbu a pohřeb. Stejné, či podobné svátky jsem zvolila i u židovství. Jakmile jsem rozebrala tyto dvě náboženství, přesunula jsem se k porovnávání. Při porovnávání jsem se držela předem daného konceptu, zařadila jsem svátky časově, jestli se rovnají nebo jsou jiné. Poté jsem srovnala jejich dějinný význam a nakonec se zaměřila na tradice s nimi spojeny. Při porovnávání tradic jsem se zaměřila na zvyky při nich konané. Praktická část byla založena na dotazníkovém šetření. Dotazník se skládal z 16 většinou uzavřených otázek. Vrátilo se mi celkem 132 odpovědí. Všechny odpovědi byli úplné, tudíž jsem žádnou nemusila vyřadit a všechny jsem použila při svém dotazníkovém šetření. V závěru jsem některé otázky mého výzkumu srovnala s otázkami jiných již existujících výzkumů. Pro svoji praktickou část jsem si stanovila tři hypotézy: H1: „Lidé vědí, že židovský svátek Chanuka je svátkem světel.“ H2: „Lidé vědí, že když Křesťané slaví Vánoce, tak ve stejném období slaví Židé Chanuku.“ H3: „Židovské tradice při obřadech nejsou pro lidi příliš známé.“ Všechny tyto hypotézy se mi při mém šetření podařilo ověřit a všechny potvrdit. Svým pozorováním jsem zjistila, že lidé mají v povědomí, jaké svátky Židé slaví, ale už moc nevědí o tradicích spojených s židovskou svatbou či pohřbem. Tradice při židovské svatbě a pohřbu byli i pro mě nové a neznala jsem je. Jako příklad mohu uvést to, že při židovské svatbě dostává prsten pouze nevěsta nebo při pohřbu se tvář zesnulého otáčí směrem k Izraeli. 60

Použitá literatura ADAM, Adolf. Liturgický rok: historický vývoj a současná praxe. Vyd 1. Praha: Vyšehrad, 1998. Teologie. ISBN 80-7021-269-1 BACKHOUSE, Stephen. Malé kompendium křesťanských dějin. Praha: Knižní klub, 2012. ISBN 978-80-242-3663-6. DIVECKÝ, Jan. Židovské svátky: [kalendářem od Pesachu do Purimu]. 1. vyd. Praha: P3K, 2005, 75 s. ISBN 80-903584-3-8. HARRIES, Richard a Henry MAYR-HARTING. Dva tisíce let křesťanství. Brno: CDK (Centru pro studium demokracie a kultury), 2020. ISBN 978-80-7323-221-2. CHRÁSKA, Miroslav. Metody pedagogického výzkumu: základy kvantitativního výzkumu. Praha: Grada, 2007. Pedagogika. ISBN 978-80-247-1369-4. KEENE, Michael. Světová náboženství. Vyd. 1. Praha: Knižní klub, 2003. ISBN 80-2420983-7. KIRSTE, Reinhard, Herbert, SCHULTZE a Udo TWORUSCHKA. Svátky světových náboženství. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 2002. ISBN 80-7021-588-7 PAVLINCOVÁ, Helena. Slovník: Judaismus: Křesťanství: Islám. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1994, 469 s. ISBN 80-204-0440-6. PIŤHA, Petr. Adventní čas. České Budějovice: Studio Gabreta, 2002. Chvilka klidu. ISBN 80-86610-05-5. SADEK, Vladimír. Židé: dějiny a kultura. 2. dopl. vyd. Praha: Židovské muzeum, 2001, 143 s. ISBN 80-85608-43-x. SALAJKA, Milan, Kalendář, osobní jména a křesťanské svátky: jak se měřil čas a vznikal kalendář; co vyjadřuje vaše jméno; smyl a význam křesťanských svátků. 1. vyd. Praha: Victoria Publishing, 1995. ISBN 80-85865-47-5 SPIEGEL, P. Kdo jsou Židé? 1. vyd. Brno: Barrister & Principál, 2007. s. 228. ISBN 97880-87029-07-7. 61

STERN, Marc. Svátky v životě Židů: vzpomínání, slavení, vyprávění. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 2002. Světová náboženství. ISBN 80-7021-551-8. VAVŘINOVÁ, Valburga. Malá encyklopedie Vánoc. 3. vyd. Praha: Libri, 2002, ISBN 80-7277-133-7 VAVŘINOVÁ, Valburga. Malá encyklopedie Velikonoc. Praha: Libri, 2006. ISBN 807277-292-9. VONDRUŠKA, Vlastimil. Církevní rok a lidové obyčeje, aneb, Kalendárium světců a světic, mučedníků a mučednic, pojednávající o víře českého lidu k nim, jakož i o liturgii katolické. České Budějovice, 1991. VRIES, S. Židovské obřady a symboly. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 2009, 299 s. ISBN 97880-7021-963-8.

Internetové zdroje Hodoňová, K. – Víra a osudy Židů v dějinách [online]. [cit. 2016- 20- 11]. Dostupné z: https://vira-a-osudy-zidu-v-dejinach.vyplnto.cz. Kurtinová, L. - Židovská kultura, zvyky a tradice - srovnání svátků s křesťanský [online]. [cit.

2016-

26-

11].

Dostupné

z:

https://is.muni.cz/auth/th/221533/pedf_b/Bc_prace_LK.doc.pdf Liturgie: Liturgie [online]. [cit. 2016- 26- 10]. Dostupné z: http://www.liturgie.cz/ Manželství: Svatba [online]. [cit. 2016- 25- 10]. Dostupné z: http://www.manzelstvi.cz/ Metodický

portál

[online].

[cit.

2016-

20-

11].

Dostupné

z:

http://clanky.rvp.cz/clanek/o/z/1746/NABOZENSTVI-VE-SKOLACH-V-SOULADU-SRAMCOVYMI-VZDELAVACIMI-PROGRAMY.html/ Ministerstvo

školství,

PROGRAMY [online].

mládeže [cit.

a

tělovýchovy: 2016-

20-

RÁMCOVÉ 11].

VZDĚLÁVACÍ Dostupné

http://www.msmt.cz/vzdelavani/skolstvi-v-cr/skolskareforma/ramcove-vzdelavaciprogramy

62

z:

Přílohy Dotazník 1) Jaké je vaše pohlaví? □ Žena □ Muž 2) Jaký je váš věk? □ 15-20 □ 21-26 □ 27-32 □ 33-38 □ 39 a více 3) Jaké náboženství je nejrozšířenější na světě? □ Křesťanství □ Islám □ Hinduismus □ Buddhismus □ Nevím 4) Jste nějakého náboženského vyznání?(pokud „Ano“, napište jakého) □ Ano: _________________ □ Ne 5) Vycházíte s lidmi jiného náboženského vyznání? □ Ano □ Ne □ Nevím 6) Jak často chodíte do kostela? □ Pravidelně (minimálně 1x za týden) □ Pohřby, svatby, Vánoce, dovolená □ 1x za měsíc □ Nechodím 7) Jak často se modlíte nebo meditujete? □ Pravidelně (minimálně 1x za týden) □ Občas ( 1x za měsíc) □ Vůbec 8)Setkali jste se s někým, kdo vyznává židovské náboženství? □ Ano □ Ne 9) Je Judaismus monoteistické náboženství? □ Ano □ Ne □ Nevím

63

10)Podle jaké knihy se řídí Židé? □ Bible □ Tóra □ Korán □ Nevím 11) Víte, co slaví Židé v době, kdy Křesťané slaví Vánoce? □ Chanuku □ Pesach □ Roš- hašana □ Nevím 12) Co je to Chanuka? □ Došlo je zničení jeruzalémského chrámu □ Svátek světel □ Svátek stánků □ Nevím 13) Když židé slaví Pesach, o jaký svátek se podle křesťanského vyznání jedná? □ Vánoce □ Velikonoce □ Nový rok □ Nevím 14) Držíte půst podle vašeho vyznání? □ Ano □ Ne 15) Doplňte: Při židovské svatbě... □ ... si vyměňují prstýnky oba novomanželé □ ... dostává prstýnek pouze nevěsta □ ... dostává prstýnek jen ženich □ Nevím 16) Doplňte: Při židovském pohřbu... □ ... je zakázáno zpopelnění □ ... neprobíhá žádný obřad □ ... pozůstalý se nesmí modlit □ Nevím

64

MASARYKOVA UNIVERZITA

Recommend Documents