Masarykova univerzita

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy

Teorie interaktivních médií

Lenka Nakládalová

Bakalářská diplomová práce

Manipulace ve válečné fotografii

Vedoucí práce: Mgr. Viktor Pantůček 2015

1

Prohlašuji, že jsem bakalářskou diplomovou práci na téma „Manipulace ve válečné fotografii“ zpracovala samostatně. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila, byly citovány a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.

V Brně dne 1. května 2015

…………………………… Lenka Nakládalová 2

Obsah Úvod ...................................................................................................................................... 5 1 Manipulace ......................................................................................................................... 6 2 Stručná historie fotografie .................................................................................................. 7 3 Klasická fotografie ........................................................................................................... 10 3.1 První manipulovaná válečná fotografie ..................................................................... 10 3.2 Pařížská komuna ........................................................................................................ 11 3.3 První světová válka .................................................................................................... 12 3.4 Druhá světová válka .................................................................................................. 12 3.4.1 Vztyčení vlajky ................................................................................................... 13 3.4.2 Říšský sněm v Berlíně ........................................................................................ 15 3.4.3 Koncentrační tábory ........................................................................................... 17 3.4.4 Konec druhé světové války ................................................................................ 18 3.5 Odstranění nežádoucích osob ze snímku ................................................................... 19 3.6 Válka ve Vietnamu .................................................................................................... 19 4 Digitální fotografie ........................................................................................................... 23 4.1 Kouř nad Bejrútem .................................................................................................... 23 4.2 Střely dlouhého doletu ............................................................................................... 25 4.3 Voják a dítě................................................................................................................ 26 4.4 Unikátní projekt s manipulací.................................................................................... 28 4.5 Kontroverzní fotografie ............................................................................................. 29 5 Fotografové války ............................................................................................................. 31 5.1 Robert Capa ............................................................................................................... 31 5.2 Kevin Carter .............................................................................................................. 33 5.3 Jan Šibík .................................................................................................................... 34 5.4 Goran Tomasevic ....................................................................................................... 35 6 Etický kodex ..................................................................................................................... 38 3

6.1 Agentura Reuters ....................................................................................................... 38 6.2 ČTK ........................................................................................................................... 39 7 Válečné plakáty a filmy .................................................................................................... 41 7.1 Válečné plakáty ......................................................................................................... 41 7.2 Karikatury .................................................................................................................. 42 7.3 Walt Disney – animovaný film.................................................................................. 42 7.4 Videa dnešní doby ..................................................................................................... 43 Závěr .................................................................................................................................... 44 Resumé ................................................................................................................................ 47 Seznam pramenů a literatury ............................................................................................... 48 Monografie ...................................................................................................................... 48 Článek v časopise ............................................................................................................ 48 Elektronické zdroje .......................................................................................................... 48

4

Úvod Tématem mé bakalářské práce je Manipulace ve válečné fotografii. V úvodu mé práce se pokusím vysvětlit pojem manipulace jako takový a i celkový problém manipulace ve fotografii ne jen té válečné. Za důležitou část považuji i stručný pohled na vznik a vývoj fotografie, který budu směřovat k fotografii válečné. Za stěžejní v mé práci považuji dvě části. Tou první je manipulace v klasické (analogové) fotografii a druhou částí věnuji fotografii digitální. V jedné kapitole se budu věnovat i mnou vybraným čtyřem válečným fotografům, které považuji za důležité či zajímavé kvůli jejich fotografické tvorbě a názorům na válečnou fotografii celkově přičemž část z těchto autorů je také spojována s oblastí manipulace nebo se k danému tématu vyjadřují. Nedílnou částí mé práce musí být otázky spojené s etickým kodexem v oblasti fotografie a při hodnocení manipulace není možné opomenout ostatní vizualizační média, která jsou spojována s válečnými konflikty. Vzhledem ke skutečnosti, že manipulace s obrazovými daty je velmi široké téma, které se neustále vyvíjí a v současné multimediální době je velmi živé. Obsahem zkoumání jsou zmanipulované (pozměněné) fotografe (události) v minulých a současných vojenských konfliktech s jejich odrazem ve vnímání válečných událostí z pohledu společnosti. Záměrem práce je poukázat na skutečnost, že s fotografiemi bylo manipulováno již od samého vzniku a s nástupem digitálních technologií dochází k nárůstu manipulací s reálnými skutečnostmi ve válečných konfliktech a tím, k výraznému působení na veřejné mínění a možnost manipulace je čím dál častější a snadnější.

5

1 Manipulace Manipulace je častým pojmem dnešní doby a to nejen ve spojení s fotografií. Význam samotného slova manipulace je jinak řečeno snaha ovlivnit myšlení nějaké osoby nebo také zacházet s něčím. K manipulaci s fotografií dochází už od jejího samotného vzniku. Ovšem ne mnoho lidí si manipulaci s fotografií spojí s válečnou fotografií, pro veřejnost je toto slovo spojeno spíše s módní či reklamní fotografií. Není divu, když takovéto fotografie na nás koukají ze všech stran. Stačí se jen podívat na krásnou pleť modelky, která „používá“ ten nejskvělejší a nejúžasnější krém proti vráskám pro ženy. O módních časopisech, kde jsou všechny ženy krásné, vysoké a štíhlé s naprosto dokonalou pletí nemá snad ani cenu hovořit. Co teprve to krásné a „zdravé“ jídlo z fast foodů, která nám visí nad hlavou při objednávání. Není se čemu divit, když i na středních školách studenty oboru fotograf, někteří učitelé místo toho, aby učili jak všechny žánry vyfotografovat co nejlépe, tak studenty raději učí jak snímky upravovat pomocí různých softwarů. Proto se stále častěji setkáváme s požadavky na úpravu typu: „Prosím tě, pak tu fotografii ořízni. Mám velký zadek, zmenši ho.“ Nad těmito požadavky se už ani člověk moc nepozastavuje. Manipulace fotografie se dá rozdělit na několik druhů. Tím prvním je tedy již zmíněná úprava fotografie pomocí softwaru (u analogové fotografie retuš negativu nebo pozitivu). Dalšími způsoby manipulace fotografie je zachycení třeba jen části snímané scény, protože snímkem chceme něco ukázat, ale kdyby byla snímaná scéna zachycena celá, tak by nemusela působit, jak chceme a dále také naaranžovaná fotografie. Se všemi třemi způsoby manipulace se setkáváme i ve válečné fotografii. Válečná fotografie se řadí pod kategorii reportážní či novinářské fotografie. Veškeré druhy manipulace v těchto kategoriích jsou naprosto nepřípustné. Cílem reportážní fotografie by mělo být přinášení pravdivých informací z nejrůznějších koutů světa. Co se týká válečné fotografie, mělo by to platit dvojnásobně. Pokud by se prokázalo, že fotograf snímek záměrně zmanipuloval, bude mezi ostatními fotografy zavrhnut a jeho práce odsuzována jako celek, i kdyby zmanipuloval pouhou jednu fotografii.

6

2 Stručná historie fotografie Za vznikem fotografie stojí mnoho poznatků z oblasti chemie, optiky a výtvarného umění, ze kterého vychází hlavně poznatky ohledně perspektivy.1 Pokud se podíváme na úplné prvopočátky vzniku fotografie, dostaneme se až dob antiky. Řekové zjistili, že pokud světlo prochází malým otvorem do temné místnosti, zobrazí se obraz, který je venku na protilehlou stranu místnosti. V devátém století před naším letopočtem tento vynález použili Arabové, pro určení polohy Slunce. Samotný jev byl popsán až italským renesančním umělcem Leonardem da Vincim, který jej nazval camera obscura. Promítaný obraz byl po celou dobu převrácený. Giovanni Della Porta v šestnáctém století použil čočku, čímž docílil ostřejšího obrazu. Rok 1826 je všeobecně považován za rok vzniku první fotografie. Samozřejmě, že již dříve bylo několik více či méně úspěšných pokusů, ale až v tomto roce se fotografii podařilo ustálit (možnost vynést fotografii na běžné denní světlo, aniž by ztmavla). Expozice fotografie trvala dlouhých osm hodin a na snímku byl zachycen pohled z okna. I samotný snímek nese název Pohled z okna v Le Gras. Za fotografií stojí francouzský vynálezce Joseph Niepce a technika, kterou byl snímek zhotoven, se nazývá heliografie a byl zachycen na cínové desce potřené petrolejovým olejem. Daguerrotypie je technika ze kterou stojí Louis Jacques Mandé Daguerre a roku 1839, přichází se zásadním objevem. Měděné desky reagují při vyvolávání na rtuťové páry a ustálení proběhlo díky roztoku kuchyňské soli a později thiosíranem sodným (používá se i dnes jako ustalovač). Zásadní objev spočívá v tom, že expozice trvala již jen pár minut. Hlavní nevýhoda bylo, že nelze vytvářet kopie. William Henry Fox Talbot přichází roku 1841 s technikou kalotypie, což byl tzv. dvoustupňový proces (pozitiv/negativ). Papírový negativ se potřel roztokem dusičnanu stříbrného a po osušení se namočil do jodidu draselného a klasický papír se těsně před použitím zcitlivěl dusičnanem stříbrným a kyselinou gallovou.2 Samotné vyvolávání probíhalo při světle svíčky. Technika je z historického hlediska důležitá, protože jako první umožňovala dělat fotografické kopie.

1

Technické základy fotografie, 1. vyd., Praha 2002 str. 11-19. SCHEUFLER, Pavel. HISTORICKÉ FOTOGRAFICKÉ z: http://www.scheufler.cz/cs-CZ/files/2433/HistTechniky.pdf 2

TECHNIKY.

7

[online].

1993

[cit.

2015-03-20].

Dostupné

Mokrý kolodiový proces neboli vyvolávání a exponování za mokra. K procesu je připisován rok 1851 a jednalo se o skleněné desky potřené vrstvou kolodia a jodidu draselného, které působily jako pojidlo stříbra na desce. Vzniklá fotografická deska umožňovala velmi krátké expoziční časy, ale fotograf sebou musel po celou dobu nosit tzv. temnou komoru, protože deska se ihned vyvolávala a musela být po celou dobu mokrá. Suché desky (sedmdesátá léta devatenáctého století) se želatinou zapříčinily rozmach fotografie a to hlavně kvůli své kvalitě a finanční dostupnosti. Oproti svým předchůdcům byla citlivější. Válečným fotografům tento objev umožnil větší možnosti pohybu a neomezenosti. S ještě větší oblibou fotografie se můžeme setkávat od vynálezu filmového materiálu. Mezním rokem pro válečnou fotografii byl rok 1925, kdy se na trh dostává fotoaparát Leica s průhledovým hledáčkem na kinofilm (35 mm).3 Tento fotografický materiál umožnil exponovat až 36× bez nutnosti měnit materiál. Letecká fotografie má dlouhou historii a využívala se pro vojenské nasazení. Jedná se o pohled z ptačí perspektivy, používají se k tomu různé stroje či zvířata, které jsou buď řízené, neřízené nebo řízené částečně. Od roku 1860 se používala pro vojenskou špionáž (monitorování rozložení sil protivníka nebo množství jednotek a vybavení). Jako první byl s leteckou fotografií spojený Nadar, který své záběr odmítl poskytnout pro vojenské účely a pro fotografování používal horkovzdušný balón. Další možností letecké fotografie bylo od roku 1903 využívání poštovního holuba, pro svou nenápadnost a velikost byl využíván ve válce. S rozvojem létání za využití prostředků těžších než vzduch (letadla) je spojeno také rozšíření využití fotografických přístrojů ve všech oborech lidské činnosti, tedy i ve vojenství. Takto pořízené snímky byly využívány pro průzkum ke zjištění polohy a rozložení sil nepřítele, k zlepšení rozhodovacího procesu velitelů a další velmi důležité využití bylo pro mapování zemského povrchu – fotogeometrie. Pochopitelně takto pořízené snímky byly v některých případech používány také k propagandistickým nebo manipulačním účelům s cílem ovlivnění mínění obyvatelstva, ukázání vlastních úspěchů při dobývání cizího území nebo jako ukázka zničujících schopností vlastních zbraní při fotografování zničených měst nebo vojenských postavení nepřítele. Samozřejmě mimo fotografické přístroje se využívaly filmové kamery a získaný filmový materiál byl následně

3

SONTAGOVÁ, Susan. S bolestí druhých před očima. 1. vydání. Praha-Litomyšl: Paseka, 2011. ISBN 978-80-7432-092-7 str. 23.

8

promítán veřejnosti v rámci tzv. týdeníků před samotným filmovým představením. Nejznámější průzkumný (špionážní) letoun je pravděpodobně letoun s označením Lockheed U2 „Dragon Lady“, americké výroby, který vešel ve známost zejména v souvislosti s jeho sestřelením nad bývalým Sovětským svazem dne 1. května 1960 a zajetím jeho pilota Francise Garyho Powerse. Tento letoun byl vybaven několika typy fotografických přístrojů s objektivy různých ohniskových vzdáleností a různou šíří záznamového média (filmu). Pokusy o barevnou fotografii jsou známé už z přelomu devatenáctého a dvacátého století. Dochované barevné fotografie můžeme vidět i z období druhé světové války. Díky stálému zlepšování technologií můžeme barevné snímky běžně vidět u záběrů z vietnamské války. Digitální fotografie přinesla mnohé výhody do všech žánrových kategorií, tedy i do válečné fotografie. Za první fotoaparát je považován přístroj od firmy SONY s názvem MAVICA z roku 1981, ale k masivnímu rozšíření digitálních fotoaparátů dochází až v druhé polovině devadesátých let. V dnešní době máme čím dál větší možnosti ve výběru kvalitní fotografické výbavy.

9

3 Klasická fotografie Obrazy zachycující válečné události nejsou ničím výjimečným, na hradech a zámcích jich můžeme vidět stovky. Historii vždy psali, malovali a následně fotografovali vítězové a také si ji patřičně přibarvili.4 Příchod fotografie manipulování obrazu ztížil, ale ne znemožnil. S fotografiemi se manipulovalo již od samého začátku, je pravdou, že v minulosti byla manipulace mnohem náročnější a nebyly ani takové možnosti, jak je tomu v dnešní době. Hlavními omezujícími faktory, bránícími pozice autentické fotografie, byla materiální podstata fotografického obrazu, existence negativu, fyzikálně – chemický princip jejího vzniku a závislost na vnějším referentu zobrazované skutečnosti.5 V minulosti se manipulace dala provádět různými způsoby. Samozřejmostí je oříznutí fotografie a to ať už fotografického papíru nebo v temné komoře pomocí zvětšovacího přístroje, kdy dojde ke zvětšení promítnutého obrazu skrze přístroj. Používaly se také pomůcky pro fotografickou retuš, ta probíhala u negativního i pozitivního materiálu. U negativního materiálu se používá retušovací barva a štětec, retušovací tužka s různými tvrdostmi tuhy (čím tvrdší tuha, tím je jemnější velikost a sytost retuše), ale hlavním způsobem retuše byla krycí barva nanášena pomocí štětce (část negativu, na které je krycí barva použita se stane zcela neprůsvitnou a u finálního snímku bude v daném místě bílá plocha). Při retušování pozitivního materiálu se taktéž používají retušovací barvy a štětce, ale také skalpel, který slouží k seškrábání fotografické emulze ze snímku.

3.1 První manipulovaná válečná fotografie První doložená válečná manipulovaná fotografie je již z roku 1863, kdy Alexander Gardner použil tělo jednoho mrtvého vojáka na dvou fotografiích. Jednalo se o fotografie pořízené v průběhu americké občanské války.6 Tělo údajně přemístil pro lepší kompozici. Na jednu stranu je úctyhodné, že nechtěl dalšího mrtvého vojáka, ale používat mrtvého člověka pro 4

Fotografie a paměť. In: Ceskatelevize.cz [online]. 2014 [cit. 2015-03-20]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/specialy/hydepark-

civilizace/29.3.2014/ 5

LÁBOVÁ, Alena a Filip LÁB. Soumrak fotožurnalismu?: Manipulace fotografií v digitální éře. 1. vydání. Praha: Karolinum, 2009.

ISBN 978-80-246-1647-6. str. 14. 6


ISBN 978-80-246-1647-6. str. 38.

10

další záběr? Na první pohled se mohou zdát fotografie dost autentické. Kompozice je sice velmi podobná, ale u prvního snímku je fotografováno z nadhledu s použitím menší hloubky ostrosti, ale druhý snímek je zachycen zároveň v rovině s vojákem, i hloubka ostrosti je větší a snímek dělen do tří třetin. Jeho práce byla tedy promyšlená a důkladná. Důkazem nám může být, že jsou fotografie inscenované/manipulované bylo zjištěno až v druhé polovině dvacátého století.

3.2 Pařížská komuna Na fotografii z roku 1871 se jedná o „popravu“ generálů Lecomta a Thomase. Ve skutečnosti se poprava nekonala a bylo využito pouze herců k zinscenování dané scény.7 Tato fotografie však není jediným snímkem z období Pařížské komuny. Pařížská komuna bylo dočasné povstání v rámci Francie mezi vládou a socialisty, kteří odmítali snášet podmínky, které vládly v rámci trvající Prusko – francouzské války. Samotné povstání trvalo pouze sedmdesát dva dnů a bylo krvavě potlačeno.8 Z tohoto období pochází také známá fotografie mrtvých komunardů, kteří byli popraveni při povstání v Paříži fotografem André Adolphem Eugenem Disdérim, musela zaručeně vyvolat velký rozruch. I v dnešní době fotografie vzbuzuje otázky a znechucení, což je poměrně zvláštní, když jsme svědky různých hrůz ze světa. Fotografie by mohla sloužit jako odstrašující případ pro další možné povstalce, ale fotografie se ještě v té době v novinách nepoužívaly. Zvláštností na fotografii jsou

7


ISBN 978-80-246-1647-6. str. 28. 8

HÁJEK, Adam. Sny proletariátu utopili v krvi, šifra mrtvých komunardů zůstává tajemstvím. In: Idnes.cz [online]. 2010 [cit. 2015-05-

01].

Dostupné

z:

http://zpravy.idnes.cz/sny-proletariatu-utopili-v-krvi-sifra-mrtvych-komunardu-zustava-tajemstvim-183-

/zahranicni.aspx?c=A101217_190123_zahranicni_aha

11

bezpochyby čísla u mrtvých těl, která do dnešní doby nebyla objasněna, co znamenají. 9 Dle etického kodexu by tato fotografie v dnešní době nemohla být zveřejněna.

3.3 První světová válka Další velkou fotografickou a zároveň světovou událostí byla tzv. Velká válka (1914 – 1918). Kvůli jejímu dlouhému trvání a stálému zlepšování fotografických materiálů i přístrojů, je relativně mnoho dochovaných válečných snímků. V průběhu první světové války dochází k postupnému zveřejňování záběrů z průběhu války v jednotlivých tištěných médiích, kde do té doby byly převážně využívány ilustrační kresby. Tyto fotografie ve většině případů nezaznamenávaly přímé boje, ale spíše následky jednotlivých vojenských operací, jako ilustrace úspěchu válčících stran.10

3.4 Druhá světová válka Druhá světová válka je jedním z největších témat ohledně manipulace ve válečné fotografie. Setkáváme se s různými druhy manipulace a to nejen ve fotografii, ale i v propagačních videích a plakátech. Velký rozmach fotomontáží nastal už ve dvacátých letech devatenáctého století, kdy jej v Německu využíval John Heartfield, který vytvořil několik

9

KOETZLE, Hans-Michael. 50 slavných fotografií: Historie skrytá za obrazy. Praha: SLOVART s. r. o., 2012. ISBN 978-80-7391-589-

6. str. 64 – 67. 10

SONTAGOVÁ, Susan. S bolestí druhých před očima. 1. vydání. Praha-Litomyšl: Paseka, 2011. ISBN 978-80-7432-092-7 str. 22 – 23.

12

zajímavých obrazů s Adolfem Hitlerem. Pro jejich přílišné zesměšňování byly roku 1934 z výstavy odstraněny.

3.4.1 Vztyčení vlajky Při hodnocení manipulace s fotografií vztyčování vlajky na ostrově Iwodžima (součást Marshallových ostrovů) pořízené fotografem Joem Rosenthalem, 23. února 1945 je zapotřebí si uvědomit, jaká byla vojenská situace v daném prostoru.11 Americké vojenské jednotky, které postupně obsazovaly ostrovy japonského souostroví a na ostrově Iwodžima narazili na houževnatý odpor japonské armády, která zde měla vybudován jeden z největších opěrných bodů na přístupech k Japonsku. Tento relativně malý ostrov bránilo přibližně dvacet tisíc japonských vojáků, kteří za využití přírodní scenérie vytvořili těžce opevněné pozice. K tomu využili také vyhaslé sopky Mount Suribachi, kterou protkali celou škálou zákopů a palebných postavení pomocí kterých ovládali značnou část ostrova. Proti tomuto japonskému vojenskému uskupení zaútočilo přibližně sto deset tisíc příslušníků americké námořní pěchoty. Boje o tento ostrov trvaly několik měsíců a byly zde zaznamenány těžké lidské ztráty na obou stranách. Z celé japonské posádky zůstalo naživu pouze dvě stě šestnáct mužů a američanů zahynulo přibližně šest tisíc tři sta – to je nejvyšší počet padlých příslušníků amerického námořnictva v průběhu celé druhé světové války.

11


13

Zajímavostí dané fotografie je skutečnost, že byla pořízena už čtvrtý den po zahájení útoku na uvedený ostrov, tedy v době kdy boje ještě probíhaly. Nemůže tedy znázorňovat typický symbol vztyčení vlajky nad dobytým územím. Mimo jiné je určitě zajímavá skutečnost, že jedni z vojáků, kteří se podíleli na vztyčování vlajky, je Michael Strank, který pocházel ze Slovenska. Samotná zveřejněná fotografie zachycuje až druhý pokus vztyčení vlajky nad ostrovem Iwodžima. Na první (originální) fotografii byla použita vlajka klasických rozměrů, která nepůsobila dostatečně monumentálně. Následně bylo rozhodnuto o použití větší vlajky z americké bitevní lodi. Původně měli vlajku vztyčit čtyři příslušníci americké armády, ale vzhledem ke skutečnosti že její upevnění do skalnatého podloží působilo problémy, přispěchali jim na pomoc další dva vojáci a v tom okamžiku pořídil fotograf daný záběr. V rámci působení fotografa z Associated Press bylo pořízeno celkem osmnáct fotografií na ostrově Iwodžima, které byly následně publikovány.12 Pokud se zamyslíme nad účelem dané fotografie, z pohledu americké společnosti můžeme předpokládat, že účelem takto pořízené zmanipulované fotografie bylo ukázat vítězný postup amerických jednotek v rámci bojů proti Japonsku. Z tohoto propagandistického důvodu nebyla určitě podstatná skutečnost, že fotografie byla pořízena ještě před získáním ostrova. Na druhou stranu vzhledem ke skutečnosti jaký byl vojenský vývoj v roce 1945 a jaké byly k dispozici komunikační prostředky pro přenos snímků k jejich zveřejnění, můžeme předpokládat, že autor se domníval, že v době kdy bude fotografie přepravena do Spojených států a následně připravena k publikování bude ostrov v rukou amerických jednotek. Jinak působila zveřejněná fotografie na obyvatele Japonska, kde určitě vyvolávala nepříjemné pocity vzhledem k porážce japonské posádky a to přestože v době jejího pořízení to nebyla ještě pravdivá informace. Z dnešního pohledu na využívání zmanipulovaných fotografií se můžeme domnívat, že tato fotografie by byla účinným nástrojem v rámci propagandy, sloužící k působení na myšlení obyvatel Japonska k možnému oslabení jejich odhodlání ve vedení války. Daná fotografie se pochopitelně s určitým zpožděním objevila v dalších státech, které nebyly přímými účastníky bojů o ostrov Iwodžima, ale v závislosti

12

KASÍK, Pavel. Fotomontáže digitální éry - fotografiím už se nedá věřit. In: Technet.cz [online]. 2007 [cit. 2015-05-01]. Dostupné z:

http://technet.idnes.cz/fotomontaze-digitalni-ery-fotografiim-uz-se-neda-verit-pii-/tec_foto.aspx?c=A070928_201651_tec_foto_pka

14

na skutečnosti ke které z bojujících stran se hlásili. Fotografie mohla vyvolávat obdobné propagandistické pohledy, jako ve Spojených státech nebo Japonsku. Nemůžeme pravděpodobně jednoznačně mluvit o zmanipulování fotografie ve smyslu jejího naaranžování nebo fotomontáže, ale můžeme vidět její manipulativní zneužití v rámci propagandy za využití známých vojenských zvyklostí vztyčování vítězné vlajky nad získaným územím.

3.4.2 Říšský sněm v Berlíně Druhou ještě slavnější fotografií znázorňující vztyčení státní vlajky nad dobytým územím je fotografie vojáka Rudé armády na střeše Říšské sněmu v Berlíně, z května 1945. Jejím autorem je Jevgenij Chalděij. Pokud budeme hledat historické souvislosti pořízení dané fotografie, musíme se v hodnocení přenést do samotného závěru druhé světové války v Evropě a posuzovat tuto skutečnost jednak z pohledu vojáků Rudé armády, kteří měli za sebou několikaleté boje proti fašistickému Německu a můžeme říci, že prošli celou Evropu od východu až do Berlína.13 V rámci těchto bojů mimo typické důsledky bojové činnosti, jako jsou zničená města a poničená infrastruktura byli přímými svědky dalších zvěrstev, které páchalo fašistické Německo v okupovaných státech celé Evropy. Z vojenského hlediska probíhala bitva o Berlín od 14. dubna 1945, kdy na straně Rudé armády bylo k dispozici kolem dva a půl milionu vojáků a Berlín jako poslední útočiště Třetí říše bránilo sedm set tisíc vojáků plus padesát tisíc příslušníků vojenské posádky Berlína, která byla složena z vojáků Wehrmachtu, Waffen – SS a Hitlerjugend. Toto vojenské střetnutí trvalo téměř celý měsíc, přičemž byla převážná část Berlína zničena. V rámci bojů o Berlín byly zaznamenány gigantické ztráty na lidských životech na obou stranách.14 Rudá armáda přišla o půl milionu vojáků a na straně Německa byly ztráty odhadovány na jeden milion osob. Oblast, v které byla fotografie pořízena, byla v noci Rudou armádou 30. dubna 1945 dobyta. Je zajímavostí, že tato budova Říšského sněmu neměla z pohledu nacistického Německa žádný význam a to zejména z toho důvodu, že svému účelu nesloužila od února 1933, kdy byla vypálena a může tedy být spíše označována za prostředek, který využili fašisté k nástupu k moci v roce 1933. Přesto byla

13


14

KOSEK, Jiří. Nejslavnější fotka druhé světové je tak trochu podvrh: Bitva o Berlín. In: Ceskatelevize.cz [online]. 2015 [cit. 2015-05-

01]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/309120-nejslavnejsi-fotka-druhe-svetove-je-tak-trochu-podvrh/

15

z pohledu Sovětské propagandy, která tuto budovu znala před jejím zničením považována za symbol Třetí říše. Ve skutečnosti mezi tyto symboly patřila budova Říšského kancléřství nebo Braniborská brána. Samotná fotografie byla pořízena 2. května 1945 fotografem Jevgenijem Chalděijem, který si přinesl vlastní vlajku a požádal trojici vojáků o spolupráci při vzniku fotografie. Podle jeho vlastního vyjádření si už nahoru nesli tyč, která měla sloužit jako stožár pro vlajku a hledal vhodnou kompozici tak, aby kromě vlajky byl v záběru také zničený Berlín. Při fotografování byl údajně naexponován celý kinofilm (36 snímků), které se liší jednotlivými pohledy. Následně se fotograf letecky přesunul do Moskvy, kde probíhalo laboratorní zpracování filmu. S touto etapou je pravděpodobně spojena nejvíce kritizovatelná část, kdy došlo zásahům do snímků, a na zvětšeninách byly prováděny úpravy. Byly odstraněny jedny hodinky u vojáka, který přidržuje praporečníka a současně byla upravena vlajka, tak aby byla rozvinuta. V pozdějších letech byla celá fotografie převedena na barevnou fotografii a přidán hustý dým, který má znázorňoval probíhající boje. Jak se můžeme na danou fotografii dívat? Z pohledu vítězů se jednoznačně jedná o symbol porážky nenáviděného nepřítele a o určité symbolické uzavření války. Z pohledu Německa můžeme chápat daný snímek jako konec éry fašistického státu a začátek něčeho nového, ale nečekaného a nechtěného – okupace Berlína a celého Německa vítěznými mocnostmi. Budeme-li popisovat události druhé světové války, velmi obtížně se stanovuje třetí nezávislá strana a to zejména z toho důvodu, že převážná část světa byla nějakým způsobem do tohoto konfliktu zatažena. Obecně se můžeme domnívat, že snímek je chápán jako určitý symbol konce války v Evropě. Pokud bychom snímek hodnotili dnes, bude na něj pohlíženo opět jinak. Hlavně pokud by jej hodnotil obyvatel České republiky. Přečte-li si o snímku, že byl manipulován, v tomto případě mluvíme o odstranění hodinek z fotografie, bude mít s největší pravděpodobností narážky typu, že ruské armády jen drancovaly a rabovaly, protože panuje jistá nenávist od dob komunistického režimu u nás. Přitom zapomínáme na to, že by se měla řešit i porážka fašistického Německa. Obdobný názor by mohl panovat i u jiných států ve světě a to z důvodu problematické situaci na Ukrajině v dnešní době.

16

3.4.3 Koncentrační tábory Samostatnou kapitolou z období druhé světové války jsou koncentrační tábory. Všichni vědí, co jsou koncentrační tábory. Všichni vědí, co se v nich dělo a k čemu sloužily. Budeme o nich hovořit jen v období druhé světové války. K dispozici je mnoho fotografií z koncentračních táborů. V průběhu druhé světové války samotné, kolovaly po fašistickém Německu a jeho podrobených územích fotografie usměvavých vězňů, doprovázené informacemi o jejich životě a zapálené práci pro Třetí říši v rámci tzv. převýchovných programů, které měly z těchto osob vychovat „nové“ občany Německa. K těmto propagandistickým účelům mimo zveřejňované fotografie můžeme zařadit také filmový materiál, který zobrazoval pohodový život v těchto zařízeních včetně záběrů na kulturní nebo sportovní akce.15 Tyto materiály se fašistické Německo pokoušelo distribuovat do neutrálních států jako např. Švýcarska. K ovlivňování mezinárodního veřejného mínění za účelem vykreslení Německa jako pokrokového demokratického státu, myslícího na blaho svých občanů. Vzhledem ke skutečnosti, že velmi malé části osob se podařilo z těchto „nápravných“ zařízení uprchnout byli už v průběhu druhé světové války k dispozici poznatky o skutečném obraze v těchto zařízeních. Současně při osvobození prvních koncentračních táborů umístěných na území okupovaných států se fotografická dokumentace skutečného stavu a účelu zařízení dostala rychle do povědomí mezinárodní společnosti. Zároveň část materiálu se objevila v samotném Německu, kde byla z pochopitelných důvodů označována za podvrh a falešnou propagandu. Bohužel se i v současnosti setkáváme s extremistickými názory, které popírají jak samotnou existenci fašistických koncentračních táborů, tak zpochybňují otázkou tzv. holokaustu (v případě druhé světové války se jednalo o systematicky, státem pronásledování a hromadné vyvražďování Židů, Romů, slovanských národů, homosexuálu nebo politických odpůrců režimu). Vzhledem k tomu, že je dochováno relativně dost písemných dokumentů, fotografií i video záznamů (i přesto, že se je Němci pokoušely všechny zničit) je popírání nesmyslné a v České republice trestné od roku 2002. Nesmíme opomenout i osoby, které hrůzy koncentračních táborů přežily a jsou tedy dalšími svědky o tom, že fotografie usměvavých vězňů jsou jen nástrojem propagandy.

15


17

3.4.4 Konec druhé světové války I konec druhé světové války je vyjádřen fotografií. Fotografie od Alfreda Eisenstaedta zachycuje líbajícího vojáka (námořníka) a ženou, byla pořízena na Times Square, při oslavách oznámení kapitulace Japonska. Někdo může namítat, že se nejedná o válečnou fotografii. Pokud se fotografie stane symbolickou fotografií na ukončení válečného konfliktu, tak se jednoznačně do válečné fotografie řadí. 16 Ano, nezobrazuje utrpení, bolest ani mrtvé, ale i radost z konce války k tomuto žánru patří. Ve válečné fotografii by se měly častěji objevovat i nějaké náměty, kde je vidět i radost například z toho, že někdo z blízkých přežil a vrátil se domů. Právě snímky tohoto typu, by mohly v těžkých dobách dodávat sílu, ale žádná z válčících stran nechce ukázat svou slabost nebo jejích lidí, což by mohlo právě tak působit. Nutno podotknout, že fotografie je považována za fotografii symbolizující konec války ve světě, protože tou dobou se už v Evropě neválčilo.17 Samotná fotografie se také nevyhne úvahám o manipulaci. Kdo je onen záhadný námořník? Žena na snímku je jeho přítelkyně nebo zcela neznámá žena? Proč byl snímek pořízený? Byl od námořníka polibek zcela spontánní nebo byl autorem naaranžován? Při pohledu na fotografii nám určitě neuniknout emoce, které z ní bezpochyby sálají. Sílu snímku dodává i kompozice, ale těch několik upřených pohledů kolemjdoucích na „pár“ může působit až příliš strojeně. Neobvyklé je i to, že všichni lidé na fotografii jdou směrem k fotografovi. Totožnost námořníka však zůstala neznámá, ale vyskytla se dvě jména, z nichž jedno mohlo být právě námořníka. Tajemství je to co dodává snímku ještě větší kouzlo a však zároveň větší pochybnosti o strojenosti snímku. U ženy na snímku totožnost známe. Jednalo se o Edith Shain.

16

ČT24. Zatímco Truman oznamoval konec války, fotograf Eisenstaedt stiskl spoušť. In: Ceskatelevize.cz [online]. 2010 [cit. 2015-04-

30].

Dostupné

z:

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/98389-zatimco-truman-oznamoval-konec-valky-fotograf-eisenstaedt-stiskl-

spoust/ 17


6. str. 162 – 165.

18

Sám fotograf jakoukoliv manipulaci (aranžování) snímku popírá. Prý jen viděl běhat námořníka od jedné ženy k druhé a všechny je radostí políbil. Něco podobného řekla i Edith Shain (sestřička z fotografie), přiběhl k námořník a políbil ji. Prý protože bojoval za jejich zemi, jí to políbení nevadilo.

3.5 Odstranění nežádoucích osob ze snímku Při posuzování manipulace s fotografií ve válečných konfliktech nemůžeme opomenout manipulace, které se odehrávaly pod státním dozorem totalitních režimů, ať už pravicového nebo levicového zaměření. Tyto manipulace byly cíleně zaměřeny na potlačování vlivu nežádoucích osob, které upadly nějakým způsobem v nemilost vůdců totalitních režimů. Jsou známé případy, kdy docházelo k odstraňování bývalých prominentů z blízkosti jednotlivých vůdců (Lenin, Hitler, Stalin).18

3.6 Válka ve Vietnamu Po skončení druhé světové války všichni doufali, že se války nebudou opakovat. Opak je pravdou. Netrvalo ani tak dlouho a nastaly další nepokoje a problémy ve světě. Při hodnocení fotografie pořízené fotoreportérem Nicke Utem, původním jménem Huynh Cong pořízené 8. června 1972, zachycující důsledky napalmového útoku na vietnamskou vesnici. Musíme znát širší souvislosti. Konflikt odehrávající se v oblasti Jihovýchodní Asie je označován za nejdelší vojenský konflikt od druhé světové války, který trval téměř třicet

18

KASÍK, Pavel. Jak z fotografií mizeli nepohodlní lidé. Výlet do světa fotomontáže. In: Technet.cz [online]. 2007 [cit. 2015-05-01].

Dostupné

z:

http://technet.idnes.cz/jak-z-fotografii-mizeli-nepohodlni-lide-vylet-do-sveta-fotomontaze-1fu-

/tec_foto.aspx?c=A070914_103713_tec_foto_pka

19

let (od konce druhé světové války, ve spojitosti se snahou Francie o udržení koloniálního postavení v Jihovýchodní Asii, až po dobytí Saigonu dne 30. dubna 1975). Konflikt ve Vietnamu, který je někdy ze strany Vietnamu označován jako „americká“ válka se řadí mezi první konflikty, v kterých hrálo významnou roli zpravodajství z důvodu rychlého rozšiřování, zejména vizualizačních technologií a někdy je uváděno, že to byla první válka, v které zpravodajství mělo úplnou svobodu pohybu. Toto není zcela pravda z důvodu nucené akreditace a částečné cenzury ze strany účastníků konfliktu a současně také z důvodu že fotografové využívali vojenské jednotky ke svému přesunu a řídili se radami vojenských odborníků. Přesto můžeme říci, že tato válka zaujímá důležité místo v reportážního „vojenského“ zpravodajství.

Z dnešního pohledu není nutné rozebírat jednotlivé používané vojenské technologie, ani hmotnosti jednotlivých bomb použitých ze strany USA proti tzv. Vietkongu. Pro upřesnění dané fotografie je zapotřebí zmínit pouze skutečnost, že byla pořízena po útoku na vesnici Trang Bang za použití zápalné látky napalm, jedná se o zahuštěnou naftovou směs, která při zásahu lidského těla ulpí na pokožce a začne hořet, přičemž dosahuje teploty až 1 000 oC a propaluje se do člověka. Ve většině případů po zásahu člověka umírá do půl hodiny. Tuto látku nelze hasit vodou. Dívka na snímku se jmenuje Kim Phúc celým jménem Phan Thi Kim Phúc.19 V době pořízení fotografie jí bylo devět let a měla „štěstí“, že byla zasažena

19

POLOCHOVÁ, Iveta. Dívka z válečné fotografie zranění od napalmu přežila a utekla i komunistům Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/divka-

z-valecne-fotografie-zraneni-od-napalmu-prezila-a-utekla-i-komunistum-1bz-/zahranicni.aspx?c=A100515_165655_zahranicni_ipl. In:

20

do zad a podařilo se jí strhat hořící oblečení, zároveň reportér Nick Ut po pořízení fotografie převezl danou dívku do nejbližší nemocnice. Přesto dívka prodělala celou řadu plastických operací a útok ji poznamenal na celý život. Po zveřejnění fotografie v deníku New York Times, 9. června 1972 vzbudil snímek velkou pozornost a následně jej přenesly také další média do celého světa. 20 Fotografie zanechala hlubokou stopu v náhledu lidí na válečný konflikt z důvodu velmi vhodně zvolené kompozice, kdy je zachycena malá plačící dívka zasažená vojenským konfliktem. Fotografie byla následně využita k mediálnímu působení v rámci bývalého tzv. východního bloku, aby ukázala zvěrstva páchaná ze strany USA ve válečném konfliktu (napalm byl omylem shozen z amerického letadla na spojenecké jednotky a vesnici, která byla na straně Spojených států). V rámci západních států vyvolal celou řadu reakcí a částečně mohl napomoci ke zvýšení odporu americké veřejnosti k dlouhotrvající a vyčerpávající válce USA v oblasti Vietnamu. Celkově můžeme hodnotit, že fotografie pořízená tímto fotografem způsobila určitý prudký šok a ukázala realitu války jak je prožívána obyvatelstvem, které není přímo zainteresováno do vedení bojové činnosti. Fotografie zachycuje pocit bolesti a bezmocnosti nad probíhajícími událostmi. Snímek bývá označován jako „fotografie, která šokovala svět“. Fotografie opět může vzbudit i otázky, týkající se humánnosti či etiky. Když bychom viděli snímek a nevěděli k němu vůbec žádné informace, budeme pravděpodobně fotografa odsuzovat, kvůli fotografování utrpení dívky. Celkově válečné fotografie dětí, jakožto symbolu „nevinnosti“ jsou považovány za záběry, které hýbou světem a vzbuzují pravidelně největší diskuze. Což se můžeme přesvědčit i u jiných snímků (např. dítěte a supa od Kevina Cartera). Vrátíme-li se k fotografovi samotnému, tak snímek tyto diskuze vzbuzoval a vzbuzuje diskuze humánnosti jen, pokud nemáme další informace, protože pokud opravdu fotograf dívku dopravil po pořízení snímku do nemocnice, dodal tím snímku další příběh a myšlenku.

Idnes.cz [online]. 2010 [cit. 2015-04-18]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/divka-z-valecne-fotografie-zraneni-od-napalmu-prezila-autekla-i-komunistum-1bz-/zahranicni.aspx?c=A100515_165655_zahranicni_ipl 20


6. str. 232 – 237.

21

Tomuto snímku se věnuje v knize, S bolestí druhých před očima i Susan Sontagová, která upozorňuje na fakt, že od dob vietnamské války nebyly žádné notoricky známé fotografie uměle zinscenovány.21 U snímku poukazuje i na to, že ona bolest a utrpení, které ze snímku čiší se snad ani předstírat nemohou.

21


22

4 Digitální fotografie S příchodem digitální fotografie dochází taktéž ke změnám v rámci manipulace s fotografiemi pořízených v rámci vojenských konfliktů. Digitalizace na jedné straně umožňuje zrychlení pořízení a následné zveřejnění snímků v jednotlivých sdělovacích prostředcích (tisk, televize, internet), ale na straně druhé otevřela široký prostor pro úpravy a manipulaci se snímky kdy je obtížné určit pravost a účel jednotlivých fotografií, případně pořízených videonahrávek. Od vytvoření softwaru pro editaci fotografií, je opravdu snadné se snímky jakkoliv manipulovat. Zvládne to snad každý běžný uživatel počítačové techniky, pokud mu stručně vysvětlíme, jakým způsobem právě daný software funguje. Samozřejmě musíme vzít v úvahu to, že pokud fotografii edituje člověk, který se teprve učí se softwarem pracovat, tak jeho upravený snímek rozpoznáme na první pohled. I samotná manipulace (úprava) fotografií, chce velké množství zkušeností s určitým softwarem pro úpravu fotografií. Za nejznámější a v současnosti nejpoužívanější software je považován Adobe Photoshop.

4.1 Kouř nad Bejrútem Jednou z velmi diskutovaných digitálních fotografií zařazujeme snímek od libanonského fotoreportéra Adnana Hajje, který pracoval pro agenturu Reuters. Jednalo se o fotografii kouře nad Bejrútem. Při prvním pohledu na snímek si všimneme, že kouř není zcela v pořádku. Jen málo kdo by si však řekl, že zkušený fotograf udělá tak banální chybu, která je odhalitelná na první pohled. Za pomoci nástroje klonovací razítko v softwaru Adobe Photoshop se Adnanu Hajjovi opravdu „originální“ kouř vytvořit nepodařilo. Nejen, že byl kouř naklonován, ale zároveň byl i obarvený. Absolutní fotografovou chybou bylo, že kromě kouře „naklonoval“ i jednu z budov, kdyby se mu nějakým nepravděpodobným způsobem podařilo vysvětlit, že kouř jde úplně stejně, tak budovu vycházející nesmyslně z prostředku budovy jiné vysvětlit nelze.

23

Proč však agentura Reuters vůbec fotografii zveřejnila? Na čí straně byla chyba? Ano, autor fotografie je jednoznačným viníkem manipulace s fotografií, ale za jeho „spolupachatele“ bychom mohli označit i editora, který fotografii vypustil do světa, přitom tuto úpravu pozná i absolutní „photoshopový“ začátečník. I agentura svoji chybu přiznala až druhý den po zveřejnění fotografie, kolem které vznikly debaty, na druhou stranu zde nebylo moc nad čím debatovat.22 Úprava sama o sobě je nepochopitelná. Proč nad evidentně poničeným Bejrútem zhušťovat kouř, když na reálném snímku kouř také je? Čeho tím chtěl autor docílit? Chtěl snad jen zdramatizovat snímek nebo máme hledat nějaký hlubší význam? Agentura Reuters s fotografem Adnanem Hajjem ukončila spolupráci (po deseti letech). I onen fotograf se ke snímku vyjádřil a tvrdil, že se pouze pokoušel odstranit stopy po prachu a pracoval při špatném osvětlení. Na toto tvrzení se nabízí další otázka, jaký prach fotograf myslel? Jednalo se o prach ve městě nebo myslel částečky prachu, které se mu usadily na snímacím čipu? Pokud by se jednalo o částečky prachu na snímači tak je jeho odůvodnění zcela nesmyslné, jednak z důvodu, že nečistoty na snímacím čipu jdou vidět pouze při použití vysokého clonového čísla např. jedenáct a výše. Dalším důvodem je, že nečistoty na snímací čipu jdou nejvíce vidět na světlých místech (nečistoty tvoří tmavé tečky) a vzhledem k tomu, že kouř je na původní fotografii šedý, tak nečistoty nemohly jít téměř vidět navíc zrovna ve „struktuře“ kouře by se ztratily.

22



24

V reakci na onen snímek, zavedla agentura Reuters do podrobná propracovaný etický kodex, který by měl všem takovýmto situacím předcházet.

4.2 Střely dlouhého doletu Obdobným způsobem manipulace jako u fotografie s kouřem nad Bejrútem je vytvořena i další fotografie, na které jsou zachyceny střely dlouhého doletu Šaháb – 3, které byly testovány v rámci vojenského cvičení v Iránu v Perském zálivu. Tento snímek nabízela francouzská agentura AFP a ta jej získala prostřednictvím firmy Sepah News, která je součástí mediální sekce iránské revoluční gardy. 23 Zvláštností je, že ve stejné době byl obdobný obrázek zveřejněn také iránským zpravodajskou agenturou Džamedžám.

23

ČT24. Írán prý upravil fotografii z raketových testů. In: Ceskatelevize.cz [online]. 2008 [cit. 2015-05-01].

Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/21679-iran-pry-upravil-fotografii-z-raketovych-testu/

25

Rozdíl mezi těmito dvěma fotografiemi je v počtu úspěšně odpálených raket. Zatímco francouzský snímek ukazuje úspěšné odpálení všech čtyř raket, na originálním iránském snímku jsou zachyceny pouze tři úspěšně otestované rakety. Můžeme se domnívat, že provedenou úpravou chtěl iránský režim demonstrovat úspěšný pokus a případným zveřejněním ne plně úspěšné zkoušky by nebylo dosaženo požadovaného mediálního ohlasu v západních médiích, potažmo by mohly být zpochybňovány vojenské schopnosti iránských revolučních gard. Tento upravený snímek ukazuje na skutečnost, že za manipulací s obrazovým materiálem nestojí pouze jednotlivci, ale i velké organizace nebo přímo státy, které se snaží pomocí upravených fotografií prosadit vlastní zájmy nebo zlepšit svůj mediální obraz v rámci celosvětového vnímání. Pro hodnocení manipulace s fotografií není až tak podstatné, zda se jednalo o novou nebo upravenou verzi rakety Šaháb – 3, ale samotná skutečnost, že oficiální média záměrně upravují skutečnost tak, aby zavděčili vlastní vládě. Diskuze a rozebírání těchto dvou fotografií zaměstnávala specialisty na počítačové úpravy téměř dva roky a teprve v roce 2008 byly současně zveřejněny v západním tisku obě fotografie.24 Cílem analýz bylo ukázat zásadní rozdíly v objektivním informování o průběhu vojenského cvičení iránských jednotek v Perském zálivu. Odborníci zjistili, že oblak prachu je dosti podobný oblaku prachu od jiné rakety, kterou se však podařilo odpálit.

4.3 Voják a dítě Další známý snímek z digitální éry fotografie souvisí s tzv. druhou válkou v Zálivu, tedy invazí spojeneckých vojsk do Iráku. Na fotografii pořízené reportérem Brianem Walski v dubnu roku 2003 je zachycena skupina Iráčanů, kteří chtěli získat útočiště před možným napadením střelbou u vojenských jednotek Velké Británie.25 Vzhledem ke skutečnosti, že zájmem fotoreportéra bylo pořídit snímek, který by lépe vystihoval dramatičnost situace, přistoupil k zmanipulování snímku tím, že vytvořil fotomontáž z dvou snímků dané situace. Pravděpodobně zde nemůžeme hledat zlý úmysl ve snaze falšování historických událostí (daný incident neměl žádný vojenský význam), ale spíše snahu reportéra o vlastní zviditelnění pořízením atraktivního záběru, který by byl uveřejněn ve světových médiích.

24


ISBN 978-80-246-1647-6. str. 54. 25


ISBN 978-80-246-1647-6. str. 112.

26

U fotografie by laik a ani odborník manipulaci nepředpokládal. Naklonování obrazu a tím pádem provedení fotomontáže se autorovi snímků povedlo neprosto bravurně a za jeho práci by se nemusel stydět ani ten nejlepší grafik. Samozřejmě, že fotografie úplně dokonalá nebyla, protože pokud by byla, tak by se na její manipulaci nepřišlo. Odhalení se povedlo až jednomu ze zaměstnanců Hartford Courant, kde snímek vyšel na titulní straně. Podnětem ke zkoumání fotografie bylo, že si zaměstnanec všiml jistého naklonování obrazu, a však musel si obraz zvětšit až 600×, aby manipulaci odhalil. Deník LA Times tuto spekulaci razantně odmítl, když si vedení deníku podezření ověřovalo přímo u autora fotografie, dostali odpověď, že fotografie je opravdu složená ze dvou snímků. Autor se za svou chybu dlouze omlouval, ale i tak věděl, že jeho spolupráce s LA Times bude okamžitě ukončena a pověst fotografa pošramocena.26 Proč fotograf snímek zmanipuloval, se asi nikdy nedozvíme, údajně si se snímky jen hrál a neměl v plánu je nikdy zveřejnit, ale zveřejnil. Co chtěl snímkem vlastně ukázat? Chtěl jen přidat na dramatičnosti snímku za pomoci dítěte (jak už víme, fotografie dětí jsou silným motivem)? Pokud se na snímek podíváme lépe, zjistíme, že na voják na dítě nemíří, ale hlaveň jeho zbraně míří jiným směrem než na dítě. Chtěl snad z britského vojáka udělat bestii a z Iráčanů pouhé oběti? Jaké jsou reakce vojáka? Lze vojáka vůbec identifikovat? Jedinou výhodu snímek má, že bude vždy dáván za příklad dobře provedené manipulace.

26



27

Sice je to stále manipulace, ale aspoň dobře provedená. I sám fotograf ke svému omylu přistoupil s jakousi noblesou, na rozdíl od jeho předchůdců se za svoji hrubou chybu omluvil a ne jen za ni. Omluvil se i svým kolegům, kteří riskují své životy ve válečných oblastech a samotnému deníku za pošpinění jména.

4.4 Unikátní projekt s manipulací Jako reakci na manipulované fotografie ze strany profesionálního fotografa můžeme uvést snahu fotografa Patricka Chauvela o přiblížení reálných konfliktů do povědomí evropské civilizace, za využití fotomontáží, ke kterým využil reálné fotografie z válečných konfliktů a spojil je s tématikou typických turistických míst. Můžeme vidět třeba tank před katedrálou Notre – Dame nebo mrtvé vojáky před pařížským Vítězným obloukem.27 Nabízí se otázka, co ho přimělo k záměrné manipulaci fotografií? Sám autor říká, že tímto projektem chtěl válku přiblížit do míst, kde se jich válka nedotýká (alespoň zatím) a také poukázat na skutečnost, že editory pro úpravu fotografií jsou silným nástrojem a nemůžeme věřit všemu, co vidíme v médiích.

Samotný projekt (2006) má výbornou myšlenku a i technické provedení je kvalitní. Autor snímky vytvořil za pomoci Yvese Prince. Je pravdou, že pokud válečný konflikt probíhá v jiné zemi nebo dokonce na jiném kontinentu, nepřipouštíme si, že by se mohl za pár dní týkat i nás. Co je daleko, nás nezajímá a nechceme s tím mít nic společného. Navíc pokud 27


ISBN 978-80-246-1647-6. str. 56.

28

by se o válečném konfliktu některé země „jen“ mluvilo, většina lidí nebude ani poslouchat natož pak, aby u nich vznikla nějaká reakce. Nabídneme-li jim fotografie, tak už alespoň nějaké reakce či myšlenka u lidí vznikne (vizuální obraz je snadněji zapamatovatelný než psaný či mluvený text) a co teprve, pokud jim nabídneme válečnou fotografii z jejich státu. Můžeme se domnívat, že u velkého množství lidí vzbudí snímky obavy a pochybnosti, někteří si i uvědomí, že se válka může týkat i jich samotných.

4.5 Kontroverzní fotografie Samostatnou

kategorií,

která

souvisí

s

válečnou

fotografií,

jsou

fotografie

kontroverzní – zachycující skutečné události, ale jejich případné zveřejnění (publikování) může vyvolat silně negativní ohlasy. Mezi soudobé fotografie z této oblasti můžeme zařadit fotografie pořízené příslušníky americké armády ve vězení Abú Ghraíb, kde byli vězněni příslušníci irácké armády. Přestože americká média měla tyto snímky k dispozici několik měsíců, váhala s jejich uveřejněním.28 Tato skutečnost velmi úzce souvisí s několikrát uváděným faktem, že v současných konfliktech působí velké množství fotografujících amatérů, kteří se snaží zachytit světodějné události. Je na redaktorech, které fotografie budou přijaty a distribuovány oficiálními tiskovými agenturami.

Zde jako negativní příklad je možné uvést situaci z roku 2004, kdy v britském bulvárním deníku Daily Mirror byly zveřejněny fotografie iráckých vězňů údajně mučených vojáky britské armády. Byla očekávána britská verze aféry Abú Ghraíb. Přestože se během dvou týdnů ukázalo, že zveřejněné fotografie byly podvrhem. Můžeme předpokládat, 28

ŠEVELA, Vladimír a Marie FRAJTOVÁ. Pravda, nebo lež: Fotografie, které způsobily poprask. Týden: zpravodajský týdeník. Praha:

Sebastian Pawlowski, Mediacop s. r. o., 2012, roč. 19, č. 44, s. 26-38.

29

že zveřejněním takových snímků došlo k nepřímému zvýšení ohrožení příslušníků britské armády, kteří v té době byli nasazeni do vojenské operace v Iráku a současně to vedlo ke zhoršení vzájemných vztahů mezi obyvateli Velké Británie a představiteli islámské komunity působící na anglických ostrovech. Ze známých kontroverzních fotografií je naštěstí převážná část označována jako autentické, ale mnohé v počátečním zveřejnění způsobily zděšení, ale dokázaly např. přimět veřejnost zabývat se otázkami, jako jsou živelné katastrofy, hladomor nebo válečné události.

30

5 Fotografové války Válečné konflikty fotografovalo a nadále fotografuje mnoho profesionálních fotoreportérů, jejichž fotografie více či méně šokují, ovlivňují a děsí svět. Je samozřejmostí, že s přibývajícím zlem a násilím ve světě je i více fotoreportérů, k významným válečným fotografům z historie i současnosti patří Robert Capa, Kevin Carter, Jan Šibík a Goran Tomasevic. Čtyři muži, dva živí a dva mrtví fotografové – jejich hlavním spojením je válečná fotografie.

5.1 Robert Capa Robert Capa (1913 – 1954), vlastním jménem Endre Ernӧ Friedmann byl člen a zároveň jeden ze zakladatelů fotografické agentury Magnum Photos (1947). Od roku 1931 studoval v Berlíně, ale s narůstající mocí Hitlera, byl o dva roky později Žid Capa nucen emigrovat do Paříže. Je považován za nejlepšího válečného fotografa a i válka se mu stala osudnou. Roku 1954 v Indočíně šlápl na minu.29 Mezi jeden z jeho nejznámějších záběrů patří fotografie ze Španělska, kde zuřila občanská válka (1936 – 1939). Jedná se o snímek umírajícího vojáka, lépe řečeno o dva snímky. S čím dál častějším publikováním snímků v časopisech, se začínají objevovat pochybnosti o jejich pravdivosti. Častou otázkou je, že pokud byl voják střelen do hlavy, jak to že na fotografiích není vidět žádný náznak zranění?

29


6. str. 136 – 143.

31

Jak jsem již zmínila, publikované byly dvě fotografie, na jedné z nich je voják zachycen ještě v pádu na záda, ale na druhé jsou jeho nohy už zcela na zemi. Při podrobnějším prohlédnutí fotografií nalezneme hned několik rozdílů. Tím prvním je, že na každé fotografii má voják jinou barvu košile, dále jsou jiné brašny, které má voják okolo pasu a při každém záběru je jiná vzdálenost fotografa od fotografovaného objektu. Dále mne napadá otázka, že pokud na prvním snímku voják zbraň drží jen zlehka, hlavní směrem nahoru, tak jak je možné, že na druhé fotografii drží voják zbraň sevřenou a hlavní k zemi? Je vůbec možné, aby voják dopadl do této pozice? Pokud ano, proč není zachycena i třetí fotografie vojákova mrtvého těla? Byl snad Capa na tolik zdrcený ze smrti vojáka nebo snímek pořídil, ale jen negativ nikdy nezveřejnil či se ztratil jako mnoho jiných z jeho velké pozůstalosti sedmdesáti tisíc negativů? O mnoho let později po Capově smrti, byl snímek předložen muži, který na snímku poznal svého mrtvého bratra. Neznámý voják má tedy již jméno – Federico Borrell García. Capův žák Richard Whelan vydal i jeho životopis a po odhalení jména vojáka řekl: „Tím se kruh uzavřel. Opravdu padl.“.30 Jenže snímky jsou dva. Byly ukázány bratru Federica Borrela Garcíi obě fotografie? I přes všechny „důkazy“ debata o fotografii neutichla. V roce 2008 byla v Londýně vystavena celá sada sedmi snímků, které Capa onoho dne pořídil. Z těchto záběrů jasně vyplývá, že vojáci cvičili, případně pro Capu pózovali. Samotní kurátoři výstavy tvrdili,

30


6. str. 143.

32

že cvičení vyvolalo nepřátelskou palbu. Ani to nebyla konečná debata. V létě roku 2009 došlo ke srovnání krajiny a vyšlo najevo, že scenérie na snímcích jsou vzdáleny asi deset kilometrů od místa, kde byla frontová linie.31 Ať už jsou všechny argumenty více či méně přesvědčivé, je jasné, že tato debata neutichne nejspíš nikdy. Robert Capa byl fotograf, který vytvořil velké množství snímků, o kterých již pochybnosti nejsou (vylodění v Normandii jsou další skvostné snímky od tohoto autora). A však pokud jsou odsuzování jiní fotografové za manipulaci ve válečné fotografii, proč by Robert Capa být odsuzován neměl?

5.2 Kevin Carter Kevin Cater (1960 – 1994) byl fotoreportér, který se věnoval fotografování nepokojů v Africe. Po absolvování vojenské služby začal fotografovat sport a následně pracoval pro The Johannesburg Star. Kevin Carter je zároveň spojený s fotografickou skupinou čtyř fotografů, která je známa pod názvem „Bang Bang Club“ (po natočení filmu se stejným názvem se zájem o skupinu ještě zvýšil).

Nejvíce však Cartera zviditelnila fotografie z oblasti Súdánu, kde byl v roce 1993 hladomor. Na snímku je v popředí zachycena schoulená súdánská holčička a za ní čekající sup. Jen málo lidí, na tuto fotografii alespoň jednou nenarazilo. Je k vidění na sociálních sítích, 31

HÁJEK, Adam. Zmáčkl spoušť fotoaparátu a voják se skácel k zemi. Pak ho vinili z jeho smrti Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/zmackl-

spoust-fotoaparatu-a-vojak-se-skacel-k-zemi-pak-ho-vinili-z-jeho-smrti-1vm-/zahranicni.aspx?c=A100817_012502_zahranicni_aha. In: Idnes.cz [online]. 2010 [cit. 2015-05-01]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/zmackl-spoust-fotoaparatu-a-vojak-se-skacel-k-zemi-pak-hovinili-z-jeho-smrti-1vm-/zahranicni.aspx?c=A100817_012502_zahranicni_aha

33

diskuzních fórech či článcích typu nejkontroverznější fotografie světa apod. Za tuto fotografii získal roku 1994 Politzerovu cenu.32 Po udělení ceny se kolem fotografie rozvířila nekonečná debata, týkala se toho, zda je fotografie vůbec humánní. Fotografie byla také otisknuta v deníku New York Times a od jejího otisknutí lidé psali a volali do redakce s pobouřenými reakcemi. Otázky, které padaly nejčastěji: „Proč dívenku nezvednul? Co se s ní stalo? Zahnal supa?“. Po velkém mediálnímu šumu, neustálém obviňování a vyčítání, Kevin Carter spáchal sebevraždu. Neunesl to co jeho fotografie dívenky a supa rozvířila. Objevila se i kritika, že u snímku byli supi dva (zvíře a fotograf). Sám Carter v dopise na rozloučenou napsal: „Pronásledují mě živé vzpomínky na zabíjení, mrtvoly, zlobu a bolest … hladovějící nebo raněné děti, impulzivní šílence, často policisty, zabijáky – popravčí …“. Fotografie sama o sobě je opravdu silná. Z technického hlediska je fotografie bravurně zvládnutá, co se týká kompozice. Dokáže rozpoutat debaty i po více než dvaceti letech, ale na druhou stranu je dnešní společnost zvyklá na nejrůznější hrůzy světa, ale uvědomují si vůbec, co vše fotografii předcházelo? Vyvolává otázky. Mluví sama za sebe. Ale proč se lidé pozastavují nad tím, jak mohl Carter snímek pořídit? Proč odsuzují fotografa? Proč si neuvědomí, že on jen fotografoval to co se v danou dobu dělo – zachycení jedinečného okamžiku. Jiným úhlem pohledu se na fotografii budou dívat různé národy, muž či žena, mladý či starý, umělec, novinář, právník nebo třeba prodavač.33 Umění by mělo vzbuzovat otázky, ale je i reportážní nebo dokumentární fotografie umění? Ten kdo bude tvrdit, že snímek rozhodně uměním není, tak proč vzbuzuje tolik otázek?

5.3 Jan Šibík Jan Šibík (1963) je nejznámější český válečný fotograf, ale není považován pouze za něj. Sám sebe označuje jako reportážního fotografa. Jeho jméno bylo po dlouhou dobu spojováno i s časopisem Reflex, kde však o jeho práci již nebyl zájem, ale později si redakce uvědomila, že reportáže jsou pro jejich časopis zapotřebí. Několikrát oceněný fotograf v prestižní

32

POLOCHOVÁ, Iveta. Za snímek hladomoru ho přirovnali k supovi. O rok později si vzal život Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/za-snimek-

hladomoru-ho-prirovnali-k-supovi-o-rok-pozdeji-si-vzal-zivot-1m1-/zahranicni.aspx?c=A101213_154235_zahranicni_ipl. In: Idnes.cz [online]. 2010 [cit. 2015-03-22]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/za-snimek-hladomoru-ho-prirovnali-k-supovi-o-rok-pozdeji-si-vzalzivot-1m1-/zahranicni.aspx?c=A101213_154235_zahranicni_ipl 33

Výstava Kontroverze se zabývá etikou ve fotografii. In: Ceskatelevize.cz [online]. 2011 [cit. 2015-05-01]. Dostupné z:

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/135535-vystava-kontroverze-se-zabyva-etikou-ve-fotografii/

34

fotografické soutěži Czech Press Photo, ale také držitel třetího místa v soutěži World Press Photo v kategorii sport. Je také laureátem Ceny 1. června, kterou mu udělilo město Plzeň za šíření myšlenek demokracie a obhajobu lidských práv. 34 Za svoji fotografickou kariéru absolvovala přes dvě stě cest do nejrůznějších částí světa. U Jana Šibíka nedochází pravděpodobně k žádné velké diskuzi ohledně etiky, humanity či manipulace s fotografiemi, ale je to také zapříčiněno tím, jak se fotograf chová k lidem, které zachycuje svým fotoaparátem. V Sierra Leone povstalci usekali ruce a nohy dětem a on to fotografoval, ale zároveň na ně uspořádal sbírku (vybralo se čtyřicet tisíc dolarů). Šibík se po několika letech vrátil a fotografoval „děti“ znovu. „Kdyby opravdu mohla vzniknout nějaká fotka, která by – byť o jediný den – ten konflikt ukončila, tak by manipulace smysl měla. Ale to je hypotetické a ta situace nastat nemůže. Stálo by to za ukončení konfliktu, za ty lidské životy, které by to zachránilo. Za to bych byl všemi deseti.“35 Jan Šibík

5.4 Goran Tomasevic Goran Tomasevic (1969) je jedním z nejvýznamnějších válečných fotografů současnosti. Pracuje jako fotograf pro agenturu Reuters, ve které získal několikrát ocenění „fotograf roku“ a v roce 2008 se jeho fotografie stala „fotografií roku“, rovněž v agentuře Reuters. V roce 2014 se mu podařilo získat první místo v nejprestižnější fotografické soutěži World Press Photo, v kategorii aktualita/fotografická série. Vítězná série byla vyfotografována v Syrské arabské republice (Sýrii) a jsou na ní zachyceni povstalečtí bojovníci, kteří se kryjí před úlomky ze zasažené nádrže s palivem.36 Sám Goran Tomasevic říká: „Musíte umět ovládat především svůj strach, musíte se mít na pozoru, sledovat, co se děje okolo vás. Když se ale příliš staráte o svou bezpečnost, tak

34

JAN ŠIBÍK PHOTOJOURNALIST. In: Sibik.cz [online]. 2014 [cit. 2015-05-01]. Dostupné z: http://www.sibik.cz/index.php?vyber=profil&lang=cz 35 Jan Šibík: Když zmanipulovaná fotka pomůže ukončit konflikt, jsem pro. In: Ceskatelevize.cz [online]. 2014 [cit. 2015-05-01]. Dostupné z:http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/268052-jan-sibik-kdyz-zmanipulovana-fotka-pomuze-ukoncit-konflikt-jsem-pro/ 36 Válečný fotograf Tomaševič: Jakmile se do toho dostanete, nemůžete vystoupit. In: Ceskatelevize.cz [online]. 2012 [cit. 2015-03-20]. Dostupné

z:

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/199218-valecny-fotograf-tomasevic-jakmile-se-do-toho-dostanete-nemuzete-

vystoupit/

35

nemůžete fotit, a pak si říkáte: Co tu vlastně dělám, když nefotím? Chci zobrazovat realitu. Někdy je to brutální, ale věřím, že mou prací je ukazovat realitu a skutečnou tvář války.“ Fotograf Goran Tomasevic je důležitou osobností pro dokumentování válečných konfliktů. Sám začal fotografovat na popud toho, že v jeho rodné zemi byla válka. Zažil ji a fotografoval ji. Chtěl podávat svědectví o hrůzách jeho země, ale ani to mu nestačilo. Fotografuje i nadále a snaží se ukázat celému světu realitu války. I on sám uznává, že pokud by se jej práce začala dotýkat osobně, tak je zapotřebí změnit profesi. Což je zvláštní, pokud bereme na vědomí důvod, proč fotografovat válku začal. Etickou hranici při fotografování Goran Tomasevic prý nemá. Fotí vše, co může a to i ty nejbrutálnější scény. I přestože na pražské výstavě, která se konala roku 2012 v Czech Photo Gallery měl unikátní fotografie, tak záměrně nevybral fotografie zobrazující válečné oběti přímo. Snímky jsou na výstavu až moc drastické a lépe působí v médiích. Ani jeho fotografie se nevyhnuly laickým diskuzím o manipulaci. Konkrétně se jednalo o snímek, na němž je zobrazen seržant William Olas Bee, příslušníka americké námořní pěchoty tzv. NAVY na misi v Afghánistánu.37 Seržant je v schovaný za hliněnou zdí, kterou jsou na afghánském venkově obehnány typická obydlí tzv. compoundu a okolo létají kusy hlíny rozmetené výbuchem. Při pohledu na fotografii si automaticky představíme, že střela, která zasáhla hliněnou překážku, musela být velmi blízko a ohrožovala život vojáka. Bez jakékoliv diskuze je fotografie velmi kvalitní a zachycen ojedinělý okamžik. A však, když se zamyslím, nabízí se mi otázka, proč na sobě seržant William Olas Bee nemá typické vybavení jako neprůstřelná vesta a helma? Taková otázka napadne určitě ne jen mne, ale i vnímavé fotografy, vojenské příslušníky a laickou veřejnost, hlavně když na fotografii v pozadí vidíme dalšího vojáka, který na hlavě helmu má. Další otázkou, která mne napadá je, že snímek je přespříliš podobný stylu Roberta Capy a právě jeho známé fotografii ze Španělska. Na druhou stranu je Goran Tomasevic všeobecně považován za novodobého Roberta Capu a rozhodně ne jen kvůli podobnému stylu jedné fotografie s odstupem necelého století. Oba fotografové se zvládají koukat skrze hledáček jinak než ostatní fotožurnalisté. Rozhodně nemůžeme zpochybňovat technickou kvalitu snímku. Na diváka

37

RADUŠEVIČ, Mirko. Goran Tomašević: Fotografovat raněné je těžší než mrtvé. In: Literarky.cz [online]. 2014 [cit. 2015-03-20].

Dostupné z: http://www.literarky.cz/politika/rozhovory/16644-goran-tomaevi-fotografovat-ranne-je-ti-ne-mrtve

36

přesvědčivě působí i fakt, že Tomasevic pořídil několik expozic hned za sebou a jsou dostupné hned z několika internetových zdrojů. Při bližším zkoumání fotografie zjistíme, že fotografie jsou pořízeny opravdu v jeden určitý okamžik, protože je téměř nemožné, aby úlomky hlíny byly stejné při opakovaném záběru. V další prospěch fotografa hraje i další fakt a to, že je světově uznávaný a několikrát oceněný v prestižních fotografických soutěžích, tudíž z logického hlediska si fotograf strojený snímek nemůže dovolit už jen kvůli prestiži. U prohlížení snímku, jsem narazila ještě na jednu malou nesrovnalost. V českém časopisu Týden bylo pozměněno jméno právě onoho seržanta z fotografie. Ovšem mohlo jít o pouhé špatně napsanou informaci, ale také zatím může být skrytý účel.38

38

FRAJTOVÁ, Marie. Máma mě už dvakrát oplakala: Válečný fotograf Goran Tomaševič. Týden: zpravodajský týdeník. Praha: Sebastian Pawlowski, Mediacop s. r. o, 2012, roč. 19, č. 43, s. 74-76.

37

6 Etický kodex Pod pojmem etický kodex bychom si měli představit dokument, který stanovuje základní principy etického chování. Tento kodex můžeme nalézt v různých povoláních, ať už se jedná o lékaře, policii nebo sociální pracovníky. Nás však zajímá etický kodex novináře nebo spíše fotoreportéra. V digitální éře je určitých pravidel zapotřebí ještě více, než u klasické fotografie. Etický kodex existoval už od dvacátých let minulého století. V některých redakcích je kodex považován pouze za jakési doporučení, jinde může být součástí pracovní smlouvy. Jako stěžejní považuji kodex pro zahraniční agenturu Reuters a u nás pro Českou tiskovou kancelář (ČTK). Agentura Reuters a ČTK jsou vždy u zásadních událostí a to ze světa politiky, kultury, sportu, tak i demonstrací či ozbrojených konfliktů.

6.1 Agentura Reuters Agentura Reuters má etický kodex zpracovaný do nejmenších detailů. Stalo se tomu kvůli případu s jedním z jejich fotoreportérů, který manipuloval s fotografiemi. Tato agentura patří k jedné z nejznámějších na světě a zaměstnává špičkové fotografy, kteří bývají oceňování v prestižní soutěži World Press Photo. Reuters si vytyčilo i použití programu pro editaci fotografií Adobe Photoshop (Photoshop): Photoshop je sofistikovaný program pro manipulaci obrazu. Používáme pouze malou část možností tohoto programu pro úpravu našich snímků, jako je ořez, nastavení velikosti, úprava barevnosti a tonality. Úpravy obsahu obrazu pomocí Photoshopu nebo jiného programu povedou k jeho odmítnutí. Přesná pravidla zní: Žádné přidávání nebo mazání objektů z originálního snímku (tj. pozměnění původního obsahu a novinářské bezúhonnosti obrazu). Žádné přehnané zesvětlování, ztmavování nebo rozostřování obrazu (tj. klamání čtenářů zakrytím určitých prvků obrazu).

38

Žádné přehnané úpravy barev (tj. dramatické změny v originálních světelných podmínkách obrazu).39 V agentuře Reuters je přísně zakázáno i jakékoliv inscenování fotografií a to je dovoleno jen u fotografování portrétů, ilustračních snímků a formálních rozhovorů. Reuters má sepsány snad všechny podmínky a pravidla co se může a co naopak nesmí. S takto propracovaným etickým kodexem se často nesetkáváme. Je pravdou, že Reuters zahrnula do etického kodexu vše, ale čekali bychom spíše kodex typu, jak se má fotograf chovat a co nesmí zveřejnit. S velkou pravděpodobností bude mít každý fotograf v sobě nějaký etický kodex zakořeněný, ale bude u každého jiný a bude se jím řídit v každé situaci jinak a i v jiné intenzitě. Co je neetické a nehumánní pro jednoho, bude zcela běžné pro jiného. I zkušenosti válečných fotografů budou hrát velkou roli. Zeptáme-li se fotografa, který fotografuje poprvé ve válečné oblasti, zda pošle do své redakce snímek mrtvého dítěte, odpoví nám zaručeně něco úplně jiného než zkušený fotoreportér, který fotografuje válečné konflikty dvacet let a bude určitě rozdíl i v tom, kdo by z těchto dvou fotoreportérů snímek vůbec pořídil a kdo nikoliv. Celosvětový etický kodex pro válečné fotografy by mohl být jistým řešením, ale pokud by existoval, nebyla by tím válečná fotografie cenzurována až příliš? V dnešní době digitálních fotoaparátů se jedná hlavně o rychlost a aktuálnost snímku. Pokud by byl striktně nařízený celosvětový etický kodex pro fotografy, nebyly fotografie stále stejné a tímto jistým omezením taktéž manipulovány? Válečná fotografie má ukazovat emoce a to ať ty negativní, tak pozitivní. Fotografie jakožto obrazový záznam určitého momentu má sloužit tam, kde jsou slova zbytečná. Jedna dobrá fotografie je lepší než tisíc slov. Někdy však je zapotřebí k fotografii něco říct, aby nabyla správného rozměru. Není to vždy jen samotná válečná fotografie, která rozvíří diskuze, ale je dobré čas od času znát celý příběh a vznik daného snímku. Slova však mohou být stejně jak fotografie zmanipulované.

6.2 ČTK Samotná ČTK poskytuje tzv. infobanku, videobanku a hlavně fotobanku. V roce 2013 oslavila ČTK výročí devadesáti pěti let od svého vzniku. Ve válečném období (1939 – 1945) byla ČTK obsazena nacisty. Kvůli organizaci odbojové činnosti byl vedoucí tiskového

39


ISBN 978-80-246-1647-6. str. 140 – 144.

39

odboru společně s dalšími redaktory roku 1942 popraven. Po roce 1948 se stává ČTK nástrojem politické propagandy. Od tzv. Sametové revoluce je zpravodajství nezávislé.40 ČTK na svých stránkách zveřejnila jejich kodex a pro fotografii je důležité toto: Zpravodajství ČTK je nezávislé a nestranné. Všichni zpravodajové, fotoreportéři, redaktoři a externí spolupracovníci odpovídají za objektivitu každé informace a za zachování vysokého profesionálního a etického standardu. Žádný obsahový zásah do fotografií, zvuků a videí ČTK není povolen (netýká se metadat). Výřez fotografie, sestřih videa nebo audia nesmí zkreslit původní sdělení. Citáty musejí obsahovat nejvýstižnější sdělení citované strany. Redaktoři ČTK respektují právo osob na soukromí a chrání zvláštní práva nezletilých, a to ve všech médiích podle jejich povahy. Nesmějí získávat informace, fotografie, audia či videa zastrašováním, obtěžováním, úskokem nebo vytrvalým pronásledováním. Výjimky (skrytá kamera) je možné učinit s ohledem na veřejný zájem a jen po předchozím schválení šéfredaktorem. Obrazové informace (fotografie, videa, grafika) musejí respektovat osobnostní práva, kontext a předpokládané užití (například na webech dostupných dětem).41

Při soukromém rozhovoru jsem se na etický kodex ptala jednoho z fotoreportérů ČTK, který mi odpověděl, že etický kodex existuje, ale funguje především autocenzura, ale vše je převážně na uvážení fotografa. V případě nějakých pochybností u fotografie nastupuje oko editora, který rozhodne, zda fotografii vypustí ven nebo ji hodí do koše.

40 41

Historie ČTK. Ctk.cz [online]. [cit. 2015-05-02]. Dostupné z: w.ctk.cz/o_ctk/historie/ Etický kodex. Ctk.cz [online]. [cit. 2015-05-02]. Dostupné z: http://www.ctk.cz/o_ctk/kodex/

40

7 Válečné plakáty a filmy Do oblastí manipulace s obrazovými daty v rámci válečné fotografie patří také oblast propagačních plakátů a různých filmových záznamů. Tyto materiály můžeme rozdělit do několika oblastí např. oblast propagace nebo úmyslná manipulace. Ve větší míře jsou tyto prostředky – plakát, karikatury a film využívány od dob první světové války až do současnosti.

7.1 Válečné plakáty Válečné plakáty sloužily jako prostředky propagandy a agitace (výhodou plakátů je jejich pestrost a neomezené možnosti).42 Jako vzor můžeme uvést dva plakáty. Agitační plakát s názvem „Týmová práce vyhrává! Vaše práce zde umožňuje tu jejich tam. S vaší pomocí jsou neporazitelní. Bez ní bezmocní.“ Souvisí to se skutečností, že první světová válka byla prvním konfliktem, který plně zasahoval jednotlivé státy, jak v oblasti vojenské, tak v oblasti ekonomické. Jako propagandistický plakát můžeme uvést plakát s názvem „Znič tu šílenou bestii – vstup to americké armády“. Smyslem takového plakátu kromě samotného náboru dobrovolníků do řad americké armády působící v Evropě bylo ukázat nepřítele jako krvežíznivou bestii, která nemá slitování ani nad ženami, dětmi a starými lidmi.

42

AULICH, James. Válečné plakáty: Zbraně hromadné komunikace. Praha: NAŠE VOJSKO, s.r.o., 2009. ISBN 978-80-206-1048-5.

41

Obdobným způsobem byly plakáty využívány také v období druhé světové války s cílem podpořit válečné úsilí jednotlivých stran.43 Základní myšlenku plakátů tvoří způsoby, které se používají v reklamě – snahou nabídnout jednotlivci jedinečný zážitek, šokovat nebo jej ovlivnit působivou metaforou.

7.2 Karikatury Obdobným způsobem jako plakáty jsou ve válečných konfliktech v hojné míře také karikatury, které mají za úkol nějakým způsobem poukázat na nedostatky či neschopnosti protivníka na straně jedné a na druhé straně tím umožnit získání určité výhody. Využití plakátů nebo karikatur, které byly vytvořeny nevhodným způsobem tak, že urážely cítění druhé strany a byly zveřejněny v médiích dotyčného protivníka, mohly vyvolat a vyvolávaly přesně obrácenou reakci, než jaká se od nich očekávala v zemi původu. Tato skutečnost plně platí i v současnosti viz karikatury postavy Mohameda ve francouzském týdeníku Charlie Hebdo, které se staly záminkou k teroristickým útokům v Paříži, v lednu 2015.

7.3 Walt Disney – animovaný film Během druhé světové války přispěl i Walt Disney do válečné kinematografie. Jednalo se o krátkometrážní animovaný film (Fuehrer´s Face, Der) s kačerem Donaldem, který by mohl zezačátku působit jako propagandistický film fašismu, ale je tomu právě naopak. 44 Jedná se tedy o zcela antifašistický snímek, ve kterém je kačer Donald vydáván za německého továrního dělníka, který musí poslouchat vše, co se mu řekne, přitom hned od začátku jsou veškerá německá pravidla zesměšňovány. Příkladem tomu může být i ten fakt, že na začátku filmu jde německá armáda a všichni její členové jsou přesným opakem tzv. ideál nordické rasy. Samotný film vyvrcholí tím, že se kačer Donald probudí a na zdi vidí „hajlující“ stín. Jedná se však o stín sochy svobody a kačer ji běží obejmout a je jasné, že miluje Ameriku (o čemž svědčí i pyžamo s motivem americké vlajky). V samotném fašistickém Německu musel tento snímek vzbudit velké pobouření, kvůli zesměšňování samotného Adolfa Hitlera a naopak v Americe si snímkem lidé dodávali odvahu a dokazovali si nesmyslnost války.

43

Agitační plakáty mají sílu i v době internetu. In: Mediaguru.cz [online]. 2014 [cit. 2015-04-30]. Dostupné z:

http://www.mediaguru.cz/2014/04/agitacni-plakaty-maji-silu-i-v-dobe-internetu/#.VUTyWo7tlBc 44

Velikán Walt Disney: Vládce animovaného snění. In: Dreamlife.cz [online]. 2008 [cit. 2015-03-02]. Dostupné z:

http://dreamlife.cz/velikan-walt-disney-vladce-animovaneho-sneni/

42

Walta Disneyho kdysi nařkli, že byl sympatizantem s fašistickým Německem, ale pokud se Disneyho odpůrci na film podívali důkladně, nic takové tvrdit nemůžou. Snímek byl natočen roku 1942, kdy byla moc Německa velmi silná.

7.4 Videa dnešní doby V současné době, která je v oblasti zpravodajství z vojenských konfliktů spojována hlavně s multimédii, zejména internetem a šířením různých krátkých videozáznamů pořizovaných jednak samotnými účastníky konfliktů, ale profesionálními reportéry na straně jedné a na druhé straně osobami, které mají zájem o vlastní zviditelnění nebo vytvoření nějakého „šokujícího“ videa, které pouze zdánlivě souvisí s podstatou vojenského konfliktu, ale díky jeho sdílení v celosvětové síti může být zneužito k různým propagandistickým a manipulačním účelům. Jako příklad je možné uvést různá videa, která mají zachycovat současné boje v rámci konfliktů v Sýrii, ale po jejich odborné analýze a vyhodnocení různých markantních znaků např. z architektury či dopravních prostředků je jasné, že byly pořízeny v jiných státech a jedná se o zaranžované scény. Za nejznámější můžeme uvést video na kterém má chlapec zachraňovat malou holčičku před útokem odstřelovače. Toto video, které zaujalo na sociálních sítích, bylo ve skutečnosti natočeno mimo oblast bojů a mělo sloužit jako příklad krutosti válečného konfliktu. Motivem je v rámci některých internetových diskuzí porovnáváno s filmovými záběry, které vznikly ve Vietnamu v roce 1972 a zachycují útěk dětí z vesnice zasažené napalmovým útokem (spojitost s fotografií Nicka Uta z Vietnamu).

43

Závěr Při formulaci závěru bakalářské práce na téma Manipulace ve válečné fotografii, musíme vycházet z celé historie fotografie tak, jak byla využívána ve válečných konfliktech pro čistě vojenské účely nebo dokumentační a propagandistické využití. Pokusit se tedy odpověď na základní otázkou, zda fotografie z válečných konfliktů v současném multimediálním světě sloužit ke svému původnímu účelu. Přestože uvedená hypotéza zní relativně jednoduše, najít komplexní odpověď je poměrně složité zejména z důvodu absence kompletních podkladových materiálů, které by zahrnovaly záběry jedné události několika nezávislými reportéry, jejichž zájem by spočíval pouze v objektivním informování o dané události a nebyl by motivován osobním nebo finančním prospěchem. I v případě takto získaného materiálu nelze v dnešní době vyloučit možnost jeho dalších úprav či zkreslení ze strany jednotlivých editorů nebo vydavatelů. Jak tedy zabránit možné manipulaci a zabezpečit objektivní informovanost veřejnosti o probíhajících vojenských konfliktech? Existuje několik možností, které by měly vést k dosažení uvedeného cíle. Za prvé u profesionálních fotografů se jedná o dodržování určitého etického kodexu, který by měl zabránit účelovým manipulacím se snímky z citlivé oblasti jako je válečná fotografie. Druhým krokem je využití možných softwarových programů k rozlišení originálních a upravovaných fotografií. Tyto softwary používají tzv. forenzní analýzu digitálních dat, tedy analytickou metodu používanou pro odhalování digitálních úprav fotografického obrazu. Významné místo mezi těmito programy zaujímá také program vytvořený týmem z Českého vysokého učení technického v Praze, pod názvem VerifEyed, který dokáže určit, zda bylo nějakým způsobem manipulováno s digitální fotografií. Sloganem daného programu je heslo „Můžete opět věřit fotkám.“45 Přestože je program primárně určen k odhalování finančních podvodů v rámci pojišťovnictví, je určitě využitelný při možné identifikaci upravených válečných fotografií. Ani kombinace obou dvou způsobů možné identifikace upravené fotografie nám nemůže na sto procent zaručit, že nebyl daný snímek upraven.

45

KASÍK, Pavel. New York odměnil český program, který rozpozná zfalšované fotky. In: Technet.cz [online]. 2011 [cit. 2015-05-03].

Dostupné

z:

http://technet.idnes.cz/new-york-odmenil-cesky-program-ktery-rozpozna-zfalsovane-fotky-p88-

/software.aspx?c=A110411_114942_tec_technika_pka

44

Samostatnou kategorií zmanipulované fotografie zůstávají v současné době snímky, které jsou účelově pořizovány ze strany samotných aktérů ozbrojených konfliktů za účelem vlastní propagace nebo získání určité výhody. Přes výše uvedené se můžeme domnívat, že reportážní fotografie z vojenských konfliktů i v současném multimediálním světě zůstává jedním z hlavních zdrojů, který nás informuje o průběhu bojů mezi jednotlivými nesvářenými stranami. Důležité při chápání současných technických a lidských možností při pohledu na válečnou fotografii je zachování si širokého obecného přehledu o politickém a ekonomickém vývoji v krizové oblasti, tak abychom byli schopni vlastního logického úsudku o reálnosti zobrazovaných dat. Tato schopnost logického uvažování nám pochopitelně nemůže zaručit to, že odhalíme možnou manipulaci s fotografií, ale donutí nás přemýšlet nad tím, zda je reálné, aby daná událost vůbec proběhla. Pochopitelně tímto logickým uvažováním nemůžeme odhalit nebo posoudit případná zvěrstva nebo nehumánní chování účastníků ozbrojeného konfliktu, které se z pohledu současné civilizované společnosti nedá pochopit. Logickým závěrem může být, že každá událost může být zmanipulována tak, aby vyhovovala některému z účastníků ozbrojeného konfliktu. Je zapotřebí si uvědomit skutečnost, že každá reportážní či dokumentární fotografie může být subjektivní nebo objektivní. Fotograf by se samozřejmě měl držet stoprocentní objektivnosti, ale to vlastně ani nelze. Každý fotograf se na určitou scénu bude dívat úplně jiným způsobem. Ovlivnit to může i volba objektivu, protože každý fotograf může volit objektivy rozdílných ohniskových vzdáleností a to ať pevné ohniskové vzdálenosti nebo s proměnnou ohniskovou vzdáleností tzv. zoomové. Zcela objektivní pohled na situaci by mohl zajistit pouze fotoaparát, který by byl pevně umístěn na jednom místě např. na stativu zapuštěném do země, byly na něm nastaveny všechny tři základní expoziční hodnoty (clona, čas a ISO – citlivost), nasazen objektiv se kterým by se taktéž nehýbalo a bylo předem zaostřeno na určité místo a dále by se nastavilo, aby se snímek naexponoval pravidelně např. každých třicet vteřin. Tím by bylo docíleno stoprocentní objektivnosti fotografie a nedalo by se mluvit o zmanipulovaném snímku. Logicky musíme usoudit, že dělat něco takového u válečné fotografie je zcela nemožné a to už jen z důvodu, že další den se na místě, kde bychom si předběžně připravili fotoaparát, se další den vůbec válčit nemusí nebo by se stačilo posunout pouze o pár metrů a při nasazeném teleobjektivu, bychom v záběru neměli z konfliktu vůbec nic. I přesto všechno by si měl válečný fotograf držet určitý nadhled a podávat nám co nejvěrohodnější informace v podání kvalitních snímků. 45

Susan Santagová v knize píše: „Jen se podívejte, říkají nám fotografie. Takové to přesně je. Přesně tohle způsobuje válka. A tohle, tohle taky. Válka trhá, válka rve. Válka párá těla a vyvrhuje vnitřnosti. Válka pálí. Zbavuje končetin. Válka ničí.“46 Logickou úvahou však dojdeme k tomu, že za to nemůže válka, ale vždycky jen člověk, který válčí. Pravdou je, že přesně takové informace by válečné fotografie měly sdělovat, ale jak víme, není tomu tak a s největší pravděpodobností ani nikdy nebude.

46


46

Resumé Tato bakalářská diplomová práce se názvem Manipulace ve válečné fotografii se zabývá zmapováním analogových i digitálních fotografií z válečných konfliktů, se kterými bylo manipulováno. Na fotografie se pokouším dívat z tří různých pohledů: vítěz, poražený a třetí strana. V práci se věnuji i významným válečným fotografům, etickému kodexu a válečným plakátům a filmům. Vzhledem ke skutečnosti, že manipulace s obrazovými daty je velmi široké téma, které se neustále vyvíjí a v současné multimediální době je velmi živé. Obsahem zkoumání jsou zmanipulované (pozměněné) fotografe (události) v minulých a současných vojenských konfliktech s jejich odrazem ve vnímání válečných událostí z pohledu společnosti. Cílem práce je poukázat na skutečnost, že s fotografiemi bylo manipulováno již od samého vzniku a s nástupem digitálních technologií dochází k nárůstu manipulací s reálnými skutečnostmi ve válečných konfliktech a tím, k výraznému působení na veřejné mínění a možností manipulace je čím dál častější a snadnější.

This document Manipulation in War photography describes analog and digital photos from armed conflicts, which were tampered. On the pictures, I would like to show situation from three different perspectives: winner, defeated and other. Important war photographers, ethics code and films and posters from war period are also described. Due to the fact that the manipulation of image data is a very broad topic that is constantly evolving and in the current media age is very important. Subject of examining is tampered photos in past and present military conflicts with their effect on perception from the perspective of society. Objective of work is to highlight the fact, that the photos had been tampered since their origin and with digital technology is manipulation with public opinion more common and easier.

47

Seznam pramenů a literatury Monografie SONTAGOVÁ, Susan. S bolestí druhých před očima. 1. vydání. Praha-Litomyšl: Paseka, 2011. ISBN 978-807432-092-7. AULICH, James. Válečné plakáty: Zbraně hromadné komunikace. Praha: NAŠE VOJSKO, s.r.o., 2009. ISBN 978-80-206-1048-5. LÁBOVÁ, Alena a Filip LÁB. Soumrak fotožurnalismu?: Manipulace fotografií v digitální éře. 1. vydání. Praha: Karolinum, 2009. ISBN 978-80-246-1647-6. KOETZLE, Hans-Michael. 50 slavných fotografií: Historie skrytá za obrazy. Praha: SLOVART s. r. o., 2012. ISBN 978-80-7391-589-6. BERGER, John. O pohledu. Vyd. 1. Praha: Agite/Fra, 2009, 225 s. Edice vizuální teorie. ISBN 978-80-8660381-0. autorský kolektiv, Technické základy fotografie, 1. vyd., Praha 2002, 208 s. ISBN 80-02-01492-8.

Článek v časopise FRAJTOVÁ, Marie. Máma mě už dvakrát oplakala: Válečný fotograf Goran Tomaševič. Týden: zpravodajský týdeník. Praha: Sebastian Pawlowski, Mediacop s. r. o, 2012, roč. 19, č. 43, s. 74-76. ŠEVELA, Vladimír a Marie FRAJTOVÁ. Pravda, nebo lež: Fotografie, které způsobily poprask. Týden: zpravodajský týdeník. Praha: Sebastian Pawlowski, Mediacop s. r. o., 2012, roč. 19, č. 44, s. 26-38.

Elektronické zdroje HÁJEK, Adam. Sny proletariátu utopili v krvi, šifra mrtvých komunardů zůstává tajemstvím. In: Idnes.cz [online]. 2010 [cit. 2015-05-01]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/sny-proletariatu-utopili-v-krvi-siframrtvych-komunardu-zustava-tajemstvim-183-/zahranicni.aspx?c=A101217_190123_zahranicni_aha KOSEK, Jiří. Nejslavnější fotka druhé světové je tak trochu podvrh: Bitva o Berlín. In: Ceskatelevize.cz [online]. 2015 [cit. 2015-05-01]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/309120-nejslavnejsifotka-druhe-svetove-je-tak-trochu-podvrh/ ČT24. Zatímco Truman oznamoval konec války, fotograf Eisenstaedt stiskl spoušť. In: Ceskatelevize.cz [online]. 2010 [cit. 2015-04-30]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/98389-zatimco-trumanoznamoval-konec-valky-fotograf-eisenstaedt-stiskl-spoust/ KASÍK, Pavel. Jak z fotografií mizeli nepohodlní lidé. Výlet do světa fotomontáže. In: Technet.cz [online]. 2007 [cit. 2015-05-01]. Dostupné z: http://technet.idnes.cz/jak-z-fotografii-mizeli-nepohodlni-lide-vylet-dosveta-fotomontaze-1fu-/tec_foto.aspx?c=A070914_103713_tec_foto_pka

48

KASÍK, Pavel. Fotomontáže digitální éry - fotografiím už se nedá věřit. In: Technet.cz [online]. 2007 [cit. 2015-05-01]. Dostupné z: http://technet.idnes.cz/fotomontaze-digitalni-ery-fotografiim-uz-se-neda-verit-pii/tec_foto.aspx?c=A070928_201651_tec_foto_pka HÁJEK, Adam. Zmáčkl spoušť fotoaparátu a voják se skácel k zemi. Pak ho vinili z jeho smrti Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/zmackl-spoust-fotoaparatu-a-vojak-se-skacel-k-zemi-pak-ho-vinili-z-jeho-smrti-1vm/zahranicni.aspx?c=A100817_012502_zahranicni_aha. In: Idnes.cz [online]. 2010 [cit. 2015-05-01]. Dostupné z:

http://zpravy.idnes.cz/zmackl-spoust-fotoaparatu-a-vojak-se-skacel-k-zemi-pak-ho-vinili-z-jeho-smrti-

1vm-/zahranicni.aspx?c=A100817_012502_zahranicni_aha ŠIŠKA, Miroslav. Jak se rodila slavná fotografie vojáka s vlajkou nad Reichstagem. In: Novinky.cz [online]. 2010 [cit. 2015-04-09]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/kultura/196092-jak-se-rodila-slavna-fotografievojaka-s-vlajkou-nad-reichstagem.html KASÍK, Pavel. New York odměnil český program, který rozpozná zfalšované fotky. In: Technet.cz [online]. 2011 [cit. 2015-05-03]. Dostupné z: http://technet.idnes.cz/new-york-odmenil-cesky-program-ktery-rozpoznazfalsovane-fotky-p88-/software.aspx?c=A110411_114942_tec_technika_pka Agitační plakáty mají sílu i v době internetu. In: Mediaguru.cz [online]. 2014 [cit. 2015-04-30]. Dostupné z: http://www.mediaguru.cz/2014/04/agitacni-plakaty-maji-silu-i-v-dobe-internetu/#.VUTyWo7tlBc Velikán Walt Disney: Vládce animovaného snění. In: Dreamlife.cz [online]. 2008 [cit. 2015-03-02]. Dostupné z: http://dreamlife.cz/velikan-walt-disney-vladce-animovaneho-sneni/ ČT24. Írán prý upravil fotografii z raketových testů. In: Ceskatelevize.cz [online]. 2008 [cit. 2015-05-01]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/21679-iran-pry-upravil-fotografii-z-raketovych-testu/ RADUŠEVIČ, Mirko. Goran Tomašević: Fotografovat raněné je těžší než mrtvé. In: Literarky.cz [online]. 2014 [cit. 2015-03-20]. Dostupné z: http://www.literarky.cz/politika/rozhovory/16644-goran-tomaevifotografovat-ranne-je-ti-ne-mrtve Válečný fotograf Tomaševič: Jakmile se do toho dostanete, nemůžete vystoupit. In: Ceskatelevize.cz [online]. 2012 [cit. 2015-03-20]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/199218-valecny-fotograftomasevic-jakmile-se-do-toho-dostanete-nemuzete-vystoupit/ Fotografie a paměť. In: Ceskatelevize.cz [online]. 2014 http://www.ceskatelevize.cz/specialy/hydepark-civilizace/29.3.2014/

[cit.

2015-03-20].

Dostupné

z:

BESTA, Pavel. Kontroverze. In: E-kultura.cz [online]. 2011 [cit. 2015-03-20]. Dostupné z: http://ekultura.cz/kontroverze-2/ MICHÁN, Miguel. Demasiado cerca…. In: Http://blog.miguelmichan.com/ [online]. 2008 [cit. 2015-03-22]. Dostupné z: http://blog.miguelmichan.com/page/45/ POLOCHOVÁ, Iveta. Za snímek hladomoru ho přirovnali k supovi. O rok později si vzal život Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/za-snimek-hladomoru-ho-prirovnali-k-supovi-o-rok-pozdeji-si-vzal-zivot-1m1/zahranicni.aspx?c=A101213_154235_zahranicni_ipl. In: Idnes.cz [online]. 2010 [cit. 2015-03-22]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/za-snimek-hladomoru-ho-prirovnali-k-supovi-o-rok-pozdeji-si-vzal-zivot-1m1/zahranicni.aspx?c=A101213_154235_zahranicni_ipl

49

20 YEARS COVERING COMBAT: GORAN TOMASEVIC. In: Bangersandnash.com [online]. 2013 [cit. 201503-22]. Dostupné z: http://www.bangersandnash.com/hey-fool/20-years-covering-combat-goran-tomasevic/ FRANKLIN,

Paul.

Reuters

photographer

and

Marine

meet

again

in

Mcplpaulfranklin.blogspot.cz [online]. 2012 [cit. 2015-03-25]. http://mcplpaulfranklin.blogspot.cz/2012/01/reuters-photographer-and-marine-meet.html

Helmand. Dostupné

In: z:

WITNESS - Sergeant William Bee. In: In.reuters.com [online]. 2008 [cit. 2015-03-20]. Dostupné z: http://in.reuters.com/article/2008/06/22/idINIndia-34174420080622 POLOCHOVÁ, Iveta. Dívka z válečné fotografie zranění od napalmu přežila a utekla i komunistům Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/divka-z-valecne-fotografie-zraneni-od-napalmu-prezila-a-utekla-i-komunistum-1bz/zahranicni.aspx?c=A100515_165655_zahranicni_ipl. In: Idnes.cz [online]. 2010 [cit. 2015-04-18]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/divka-z-valecne-fotografie-zraneni-od-napalmu-prezila-a-utekla-i-komunistum-1bz/zahranicni.aspx?c=A100515_165655_zahranicni_ipl Etický kodex. Ctk.cz [online]. [cit. 2015-05-02]. Dostupné z: http://www.ctk.cz/o_ctk/kodex/ Historie ČTK. Ctk.cz [online]. [cit. 2015-05-02]. Dostupné z: w.ctk.cz/o_ctk/historie/ JAN ŠIBÍK - PHOTOJOURNALIST. In: Sibik.cz [online]. 2014 [cit. 2015-05-01]. Dostupné z: http://www.sibik.cz/index.php?vyber=profil&lang=cz Jan Šibík: Když zmanipulovaná fotka pomůže ukončit konflikt, jsem pro. In: Ceskatelevize.cz [online]. 2014 [cit. 2015-05-01]. Dostupné z:http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/268052-jan-sibik-kdyz-zmanipulovanafotka-pomuze-ukoncit-konflikt-jsem-pro/ SCHEUFLER, Pavel. HISTORICKÉ FOTOGRAFICKÉ TECHNIKY. [online]. 1993 [cit. 2015-03-20]. Dostupné z: http://www.scheufler.cz/cs-CZ/files/2433/HistTechniky.pdf Výstava Kontroverze se zabývá etikou ve fotografii. In: Ceskatelevize.cz [online]. 2011 [cit. 2015-05-01]. Dostupné fotografii/

z:

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/135535-vystava-kontroverze-se-zabyva-etikou-ve-

50

Masarykova univerzita

Recommend Documents