MASARYKOVA UNIVERZITA Přírodovědecká fakulta Geografický ústav
Radka REKOVÁ
CIZINCI NA TRHU PRÁCE V ČESKÉ REPUBLICE
Bakalářská práce
Vedoucí práce: doc. RNDr. Václav Toušek, CSc. ______________________________________________________________ Brno 2011
Jméno a příjmení autora:
Radka REKOVÁ
Název bakalářské práce:
Cizinci na trhu práce v České republice
Název v angličtině:
Foreigners in the labor market in the Czech Republic
Studijní obor (směr):
Geografie (Humánní geografie)
Vedoucí bakalářské práce:
doc. RNDr. Václav Toušek, CSc.
Rok obhajoby:
2011
ANOTACE Bakalářská práce se zabývá postavením cizinců na trhu práce v České republice. Na začátku jsou rozebrány tendence v zaměstnávání cizinců před vznikem České republiky, věnována je zde také pozornost dojížďce občanů ze Slovenska. Druhá část se věnuje legislativě a změnám, ke kterým v ní v průběhu let docházelo. Dále je sledován vývoj v zaměstnávání cizinců po vzniku České republiky a následuje regionálně geografická analýza v roce 2010. V závěru jsou naznačeny očekávané trendy.
ANNOTATION This bachelor thesis deals with the situation of foreigners in the labor market in the Czech Republic. At the beginning are discussed trends in the employment of foreigners before foundation of the Czech Republic, there is also paid attention to people commuting from Slovakia. The second part is devoted to legislation and changes that it occurred over the years. It is also monitored developments in the employment of foreigners after foundation of the Czech Republic, followed by regional geographical analysis in 2010. At the end are outlined the expected trends.
KLÍČOVÁ SLOVA Česká republika, trh práce, cizinci, vývoj KEY WORDS the Czech Republic, labor market, foreigners, progress
Prohlašuji tímto, že jsem zadanou bakalářskou práci vypracovala samostatně pod vedením doc. RNDr. Václava Touška, CSc. a uvedla v seznamu literatury veškerou použitou literaturu a další zdroje.
V Brně dne 4. května 2011
___________________________ vlastnoruční podpis autora
OBSAH 1
ÚVOD A CÍLE PRÁCE........................................................................................7 1.1 Hodnocení dosavadní literatury a ostatních zdrojů.........................................7 1.2 Metody zpracování a použité datové zdroje....................................................8
2
CIZINCI NA TRHU PRÁCE PŘED VZNIKEM ČESKÉ REPUBLIKY.....10 2.1 Přelom 80. a 90. let........................................................................................10 2.2 Dojížďka občanů Slovenska v letech 1961-1991..........................................14
3
LEGISLATIVA A JEJÍ VÝVOJ.......................................................................18 3.1 Zaměstnávání cizinců evidovaných úřady práce...........................................18 3.2 Cizinci s živnostenským oprávněním............................................................21
4
VÝVOJ POČTU CIZINCŮ OD VZNIKU ČR DO ROKU 2009................... 22 4.1 Vývoj počtu cizinců podle struktury a jejich podíl na pracovní síle............ 22 4.2 Vývoj počtu cizinců podle zemí....................................................................26 4.3 Vývoj počtu cizinců podle pohlaví................................................................29 4.4 Vývoj počtu kvalifikovaných zahraničních pracovníků................................30
5
PRACUJÍCÍ CIZINCI V ČR V ROCE 2010...................................................32 5.1 Změny v zaměstnanosti cizinců.....................................................................32 5.2 Regionální geografická analýza.....................................................................34 5.2.1 Cizinci v regionech ČR (NUTS 2).......................................................34 5.2.2 Cizinci v krajích ČR (NUTS 3)...........................................................35 5.2.3 Cizinci v okresech ČR (LAU 1)..........................................................38
6
OČEKÁVANÉ TRENDY V PŘÍŠTÍCH LETECH.........................................42
7
ZÁVĚR.................................................................................................................44
POUŽITÁ LITERATURA A DALŠÍ PRAMENY.................................................46 SEZNAM PŘÍLOH....................................................................................................49
1 ÚVOD A CÍLE PRÁCE Podle Horákové (2006, 2007) byla odjakživa hlavní determinantou migrací snaha po zlepšení životních podmínek. Ekonomické motivy migrací dominují i dnes, ale v rozhodování migrovat hrají stále větší roli jiné nežli ekonomické pohnutky. Zatímco rozdíly ve mzdách, kvalitě a v množství nabízených pracovních příležitostí byly hlavní příčinou ekonomických migrací v minulosti, dnes rozšiřují spektrum migračních motivů propastné rozdíly v životní úrovni bohatých a chudých regionů. Ty se promítají do rozdílů v systémech sociálního zabezpečení a posilují migrační tlaky. Vývoj zahraničních pracovních migrací v České republice je neoddělitelně spojen s celkovým ekonomickým vývojem a vývojem na trhu práce. Současně je ovlivňován vývojem trhů práce sousedních zemí i globálními trendy probíhajícími ve světové ekonomice a mezinárodních migracích. Ekonomické migrace cizinců přispívají k ekonomickému růstu a jsou jedním z předpokladů dynamického rozvoje hostitelských společností. Migrační trendy v České republice neprobíhají zcela shodně s trendy ve vyspělých evropských zemích, které jsou již celá desetiletí cílem pracovních migrací. Dílčím cílem práce je tedy komplexně zhodnotit, jaké postavení cizinci na našem trhu práce zaujímali v minulosti, jak se v průběhu let měnilo a co na to mělo zrovna vliv. Týká se to období před vznikem a po vzniku samostatné České republiky. Důležitým mezníkem byl vstup České republiky do Evropské unie, kdy občané EU/EHP a Švýcarska ze zákona přestali být definováni jako cizinci, nic na tom ale nemění, aby do této studie byli také dále zahrnuti. Podstatným úkolem této práce také je zhodnotit postavení cizinců z hlediska regionálně-geografického, a to konkrétně v loňském roce 2010.
Na závěr má práce
nastínit, jaké trendy se v zaměstnanosti cizinců očekávají.
1.1 Hodnocení dosavadní literatury a ostatních zdrojů Na věnování pozornosti problematice cizinců působících na našem trhu práce se klade čím dál větší důraz. Důležitou roli zde sehrává akademická obec. Ve druhé polovině 90. let se tímto zabývala velká skupina geografů z katedry Masarykovy univerzity, která rozsáhle hodnotila pracovní migrace občanů Slovenska. Publikační činnost zde vykonávali Toušek, V., Řehák, S., Daněk, P., Marek, D., Tomšíčková, B., Fiala, T. a Kunc, J. Po roce 2000 se tématem příhraničí a s tím spjatých migračních jevů zabývali autoři Jeřábek, M., Dokoupil, J. a Havlíček T. Tato problematika je tedy zkoumána i na geografických pracovištích
7
v Plzni a Ústí nad Labem, dále také v Ostravě a na Sociologickém ústavu AV ČR. Významné příspěvky však v poslední době vydává zejména katedra geografie v Praze. Kolektiv pod taktovkou Drbohlava, D. a Čermáka, Z. vytváří komplexní studie, které přináší bohaté informace k porozumění problematiky migrací jako takových, ale značně i těch pracovních. Předmětem studie bývají často nelegálně zaměstnávaní cizinci. Mezi řešitele patří také Jánská, E., Čermáková, D. a Baršová, A. Výzkumný ústav práce a sociálních věcí vydává po určitém období publikace hodnotící situaci na poli zaměstnávání cizinců. Autorkou bývá především Horáková, M., ale také Pořízková, H. Každé pololetí vychází tabulkové výstupy pod názvem Bulletiny. Ty ale čerpají ze statistických dat vycházející z evidence Ministerstva práce a sociálních věcí a živnostenského rejstříku spravovaného Ministerstvem průmyslu a obchodu. Ministerstvo práce a sociálních věcí poskytuje měsíčně statistiky zahraničních zaměstnanců z hlediska krajů a okresů, statní příslušnosti, pohlaví aj., pololetně menší počet charakteristik, které navíc nejsou děleny podle typu evidence na úřadech. Ministerstvo průmyslu a obchodu dává k dispozici čtvrtletní údaje o vydaných živnostenských oprávněních a počtech cizinců s živnostenským oprávněním podle státní příslušnosti, druhů živností aj. Hlavním, souhrnným zdrojem statistických údajů o cizincích v ČR jsou datové publikace, analýzy a pravidelně aktualizované internetové stránky ČSÚ-sekce Cizinci v ČR. V každoročně vydávané publikaci Cizinci v České republice je tradičně kapitola věnovaná zaměstnanosti cizinců. V další publikaci Život cizinců v ČR, která se věnuje analýzám, bývají pravidelně zaměstnaní cizinci také zahrnováni. Od roku 2007 Český statistický úřad připravuje výstupy pro veřejnou databázi (Holá, B. 2010).
1.2 Metody zpracování a použité datové zdroje Po prostudování výše uvedené literatury jsem přistoupila k vlastnímu řešení práce. V první kapitole jsem vycházela z literatury, která řešila pracovní migrace před vznikem České republiky. Podstatné byly především práce Touška, V. a Fialy, T., ze kterých jsem použila pasáže odpovídající zadání práce. Ve druhé kapitole jsem se snažila zachytit vývoj legislativy vztahující se k zaměstnávání cizinců pomocí již zpracovaných souhrnných materiálů uvedených na stránkách Českého statistického úřadu a vytvořených dalšími autory. V následujících kapitolách jsem přistupovala k práci více tvůrčím způsobem. Důležitým zdrojem dat se mi staly tabulkové výstupy jak pro časové řady, tak pro 8
jednotlivé roky na stránkách Českého statistického úřadu. Dalším podstatným zdrojem byly zprávy Mezinárodních migrací publikované Výzkumným ústavem práce a sociálních věcí. Čerpala jsem také ze statistik zaměstnanosti cizinců a nabídky a poptávky na trhu práce na integrovaném portálu Ministerstva práce a sociálních věcí. Z těchto dat jsem zpracovávala vlastní tabulkové a obrázkové výstupy k jednotlivým řešeným tématům. K pochopení a vysvětlení problematiky mi pomáhala řada literárních publikací zejména autorů Drbohlava, D., Horákové, M. a Pořízkové, H. K předpovědi očekávaných trendů v příštích letech jsem vycházela z literatury, která v tomto směru přinášela nějakou informaci.
9
2 CIZINCI NA TRHU PRÁCE PŘED VZNIKEM ČESKÉ REPUBLIKY Česká republika se díky své poloze setkávala v minulosti s cizinci, kteří u nás hledali zaměstnání. V letech po druhé světové válce se v tehdejším Československu naše hospodářské vztahy nevyvíjely se všemi našimi politickými sousedy stejným směrem. Přechodem na plánované hospodářství a orientací země na socialistický systém se zmrazily vztahy s demokratickými zeměmi s tržní ekonomikou a začala se rozvíjet spolupráce v rámci tzv. socialistické soustavy. To se samozřejmě projevilo také na trhu pracovních sil. Občané ze zemí s tržní ekonomikou ztratili zájem o možnost zaměstnání v našem státě. Chyběla ekonomická motivace a byly vytvořeny administrativní překážky (Toušek, V., Kunc, J., Fiala, T. 1999, 45). V polovině 70. let začala v československém parlamentu diskuze o nedostatku pracovních sil, což vedlo k úvahám o prosazení aktivnější imigrační politiky. Důležitou úlohu sehrála dočasná imigrace dělníků a učňů z ostatních socialistických zemí. V rámci mezivládních dohod s dalšími socialistickými zeměmi v rámci tzv. internacionální pomoci přicházeli pracovníci z Polska, Jugoslávie, Maďarska, Kuby, Angoly, Mongolska, Severní Korey a Vietnamu (Drbohlav, D. a kol. 2011, 20). Občané jmenovaných zemí u nás často získávali teprve základní kvalifikaci. Jednalo se především o mladé lidi, kteří po vyučení absolvovali v zejména průmyslových podnicích praxi. Jejich práce byla potom často chápána jako určitá forma úhrady za získání klasifikace (Toušek, V., Kunc, J., Fiala, T. 1999, 45). Tak jako celá řada dalších aktivit v komunistické éře, byly i tyto pracovně migrační projekty výrazně regulovány státní mocí. Imigranti byli často segregováni a nebyli v tehdejší společnosti příliš viditelní. Jejich život byl převážně uzavřen v rámci výrobních závodů a lokalit většinou s hromadnými ubytovnami (Drbohlav, D. a kol. 2011, 21).
2.1 Přelom 80. a 90. let Podle oficiálních
statistik
zaměstnávaly československé podniky (především
průmyslové) na konci roku 1989 asi 46 tis. pracovníků ze zahraničí, z toho 33,2 tis. z Vietnamu, 6,4 tis. z Kuby, 4,7 tis. z Polska, 0,8 tis. z Mongolska, 0,3 tis. z Maďarska, 0,2 tis. z Angoly a další. Přibližně 80 % cizinců pracovalo na území České republiky. Ve skutečnosti však u nás pracoval dvojnásobný počet osob ze zahraničí, tedy více než 90 tis.
10
Druhá polovina cizinců pracovala v zahraničních firmách působících v Československu, drtivou většinu z nich tvořili občané Polska (Toušek, V., Kunc, J., Fiala, T. 1999, 46). Spolupráce s Polskem měla v oblasti zaměstnávání dlouholetou tradici již od začátku šedesátých let, zejména v pohraničních oblastech. Vzhledem k nedostatku pracovních sil z domácích zdrojů bylo v pohraničí zastoupení polských občanů v řadě podniků dosti vysoké (např. textilní a sklářský průmysl v severních a východních Čechách, hutnictví a hornictví na severní Moravě) (Drbohlav, D. a kol. 2011, 20-21). Téměř 40 tis. Poláků bylo u nás zaměstnáno na základě kontraktů1 polských stavebních a stavebně-montážních firem. Polské podniky se angažovaly při modernizaci hutnictví, objektů průmyslu paliv a energetiky, chemického průmyslu, účastnily se budování čističek odpadních vod, technických sítí apod. (Toušek, V., Kunc, J., Fiala, T. 1999, 45). Dále polští občané v Československu pracovali v expoziturách firem polského zahraničního obchodu nebo servisních služeb. Poměr zaměstnaných občanů Polska v našich podnicích a v polských firmách se ve druhé polovině osmdesátých let výrazně měnil ve prospěch polských firem. Jak potvrzují data v následující tabulce, klesal také počet Poláků zaměstnaných v našem průmyslu v příhraničních oblastech, zvláště žen v textilním a oděvním průmyslu, mužů pak v hutnictví (Fiala, T. 1999, 13). Tab. 1. Počet státních občanů Polska pracujících v Československu v letech 1985-1989 Rok 1985 1986 1987 1988 1989 Pramen: Fiala, T. 1999, 13
Celkem 24 325 25 731 26 196 34 764 43 660
Počet osob V čs. podnicích 11 877 9 223 6 236 5 094 4 659
Z toho v příhraničí 6 407 6 197 5 012 4 187 3 225
Další významnou migrací do tehdejšího Československa před rokem 1989 byla migrace z Vietnamu, kterou také regulovaly mezistátní dohody. Drbohlav a kol. (2011, 123-124) naznačují u tohoto typu migrace velkou omezenost samotných migrantů rozhodovat o vykonávané profesi a místě pobytu v cílové zemi. Československo podobně jako další země sovětského bloku podepsalo s Vietnamem mnoho dohod o dočasné migraci Vietnamců: v 50. letech šlo převážně o studium, v 70. letech o výukové programy 1
Rozumí se zaměstnávání cizince u právnické nebo u fyzické osoby s bydlištěm mimo naše území, která u nás trvale podniká, ale vysílá k nám svoje zaměstnance za účelem realizace obchodní nebo jiné smlouvy uzavřené s tuzemskou právnickou nebo fyzickou osobou (Zaměstnanost-související legislativa, ČSÚ)
11
v různých profesích a v osmdesátých letech se migrace týkala spíše kompenzace chybějící domácí pracovní síly většinou v průmyslových závodech. Počty Vietnamců dosáhly vrcholu v 80. letech, kdy se pohybovaly mezi 20 a 27 tis. Na konci tohoto období, stále ještě v době komunistického režimu, se Vietnamci zapojili do neoficiálních aktivit, které pramenily z nedostatků na českém trhu. Dokázali vyplnit existující poptávku např. tím, že šili např. džínsy a další oblečení anebo importovali drobné elektronické zboží. Tyto aktivity se staly velmi důležité pro budoucí podobu dalších ekonomických strategií této komunity. Politické změny v roce 1989 zásadním způsobem ovlivnily další vývoj mezinárodní migrace v Československu. Mezi nejdůležitější faktory, které vstupovaly do hry, patřily pád ,,železné opony“ a politická a ekonomická transformace (Drbohlav, D. a kol. 2011, 21). Přechodem k tržní ekonomice, kdy se v naší republice objevil fenomén nezaměstnanosti obyvatelstva, vznikla nutnost uvolnit nepotřebné zahraniční pracovníky, kteří u nás pracovali na základě mezinárodních dohod sjednaných před rokem 1990. Během roku 1991 se v bývalém Československu snížil počet Vietnamců z necelých 34 tis. na 9,8 tis. a na konci roku 1992 pracovalo v Československu již pouze 1 tis. Vietnamců pracujících na základě dohod sjednaných před 1.1.1990. K tomuto datu druhou nejpočetnější skupinou zahraničních pracovníků v československých podnicích byli státní občané Kuby. Na základě rozhodnutí kubánské vlády se odchod většiny kubánských pracovníků z Československa uskutečnil již po roce 1990, kdy jejich počet během roku klesl z 6,4 tis. na 1,1 tis. osob. Na konci roku 1991 pracovalo v Československu oficiálně pouze 100 Kubánců (Toušek, V., Kunc, J., Fiala, T. 1999, 46). V roce 1990 se počet Poláků pracujících v Československu zvýšil na 54,8 tis. Poté ale dochází k výraznému poklesu jejich počtu. Na konci následujícího roku bylo v Československu zaměstnáno již pouze 16,8 tis. státních občanů Polska a na konci roku 1992 necelých 10 tis. osob (Fiala, T. 1999, 13). Na druhé straně přechod na tržní prostředí, liberalizace ekonomiky a především vytvoření a otevření trhu práce vůči všem ekonomikám, vyvolaly pro některé zahraniční pracovníky i určitý ekonomický zájem o zaměstnání v naší zemi. V neposlední řadě je to i oblast podnikání, kde mohli cizinci své zkušenosti velmi dobře uplatnit (Toušek, V., Kunc, J., Fiala, T. 1999, 45). Podle Drbohlava a kol. (2011, 123-124) nastalo pro Vietnamce na počátku 90. let krátké období nejistoty. Ta spočívala v tom, že v mnoha podnicích zaměstnávajících Vietnamce vznikla složitá ekonomická situace, mezinárodní
12
smlouvy byly vypovězeny a stát rovněž vyplácel kompenzace za ukončení těchto smluv a návrat migrantů zpět do mateřské země. Není ovšem jasné, kolik Vietnamců skutečně z Československa odešlo. Mezitím se již vytvořily nové cesty pro tržní obchodování, kterému se vietnamská komunita velmi rychle přizpůsobila a následoval prudký růst. Stojí za zmínku, že na počátku 90. let se většina vietnamských ekonomických aktivit realizovala formou stánkového prodeje na tržištích, která se nacházela téměř v každém českém městě. Rozsáhlá vietnamská tržiště pod širým nebem vyrostla zejména v blízkosti českoněmeckých a česko-rakouských hranic. Imigrace v éře socialismu se u vietnamské komunity stala důležitým zárodkem ,,nové“ imigrace z mateřské země po roce 1990 (Drbohlav, D. a kol. 2011, 21). Na počátku roku 1991 se změnily podmínky pro zaměstnávání cizinců na území Československa. Pracovní povolení2 mají charakter buď individuálního povolení, nebo povolení vydaného na základě kontraktu (většinou jde o skupinové povolení). Podmínky byly stanoveny v Zákoně o zaměstnanosti z roku 1991. Např. v témže roce vydaly úřady práce pouze 6,3 tis. povolení k práci na území České republiky, z toho 4,1 tis. připadlo na povolení individuální. V souladu s příznivým vývojem míry nezaměstnanosti a situací na regionálních trzích práce v roce 1992 se počet vydaných povolení v tomto roce zvýšil až na hranici 22 tis., z toho 12,9 tis. povolení bylo individuálních. V následující tabulce je uveden přehled zemí, jejichž občanům bylo v letech 1991 a 1992 vydáno nejvíce pracovních povolení v České republice (Fiala, T. 1999, 14). Tab. 2. Pracovní povolení vydaná cizincům v letech 1991 a 1992 Země původu
Rok 1991 Individuální Kontrakt Polsko 1956 1904 Ukrajina 221 19 Vietnam 272 0 Jugoslávie 106 176 USA 243 0 SNS 96 57 Velká Británie 94 0 Bulharsko 201 2 Pramen: Fiala, T. 1999, 15
2
Rok 1992 Individuální Kontrakt 2028 6848 3519 1088 1142 9 791 284 1068 0 739 27 646 0 374 194
Povolení k zaměstnání může úřad práce cizinci vydat na pracovní místo, které je hlášeno zaměstnavatelem jako volné, které nelze s ohledem na požadovanou kvalifikaci nebo nedostatek volných pracovních míst obsadit jinak a zaměstnavatel obdržel povolení získávat zaměstnance ze zahraničí (Zaměstnanost-související legislativa, ČSÚ)
13
2.2 Dojížďka občanů Slovenska v letech 1961-1991 Historie přítomnosti Slováků na území českých zemí zdaleka přesahuje období vzniku společného státního útvaru. Spojení obou republik však vytvořilo kvalitativně odlišnou půdu pro oboustrannou pracovní migraci. Zjistit skutečné počty vzhledem ke kvalitě dobové statistiky praktický nelze. Migrační proudy obyvatel ze Slovenska do českých zemí reflektovaly rozdílné politické, hospodářské a sociální podmínky vývoje obou zemí. Po únorovém
převratu
1948
vyvolala
politicko-strategická
koncepce
výhledové
"socialistické industrializace" novou vlnu tzv. průmyslových migrací. Určitou úlohu při této migraci hrály i migrační impulsy ze samotného Slovenska. Odchodem pracovníků do Čech a na Moravu se mělo snížit přelidnění slovenské vesnice a pracovní migrace Slováků ze západního Slovenska měla přispět k industrializaci samotného Slovenska. Nemalou skupinu slovenských pracovníků tvořili ti, kteří přicházeli do českých podniků na zaškolení, na získání kvalifikace a potřebných pracovních návyků. Ti se po zaškolení vraceli zpátky na Slovensko, aby spolu s českými odborníky rozběhli výrobu ve slovenských průmyslných podnicích. Migrační trend průmyslné migrace směřoval do nejvíce rozvíjených průmyslných regionů, jakými zpočátku byly Ostravsko a severočeská uhelná oblast, později pak přibyly také další oblasti. Regionálně podmíněným tradičním stykem v bezprostředním sousedství byla migrace na moravsko-slovenském pomezí. Skutečný příliv Slováků do českých zemí byl ještě větší, než vyjadřovala migrační bilance, neboť zahrnoval také značný počet dojíždějících za prací. Počet takových slovenských permanentních migrantů, případně dlouhodobých "brigádníků" se v 50. a 60. letech pohyboval v desetitisících osob (Lukšíková, P. 2005). V době existence společného Československa bylo možno počty pracujících občanů Slovenské republiky na území České republiky zjistit jednou za deset let z výsledků sčítání lidu, domů a bytů (poprvé v roce 1961). Tab. 3. Vývoj dojížďky za prací mezi Českou a Slovenskou republikou v letech 1961-1991 (v tis. osob) Rok 1961 Vyjíždějící ze SR do ČR 88,2 Vyjíždějící z ČR do SR 6,2 Dojížďkové saldo 2,0 Pramen: Toušek, V. 1999, 307
1970
1980 48,5 5,3 43,2
14
40,4 6,4 34,0
1991 30,0 5,2 24,8
V tabulce č. 3 je uveden vývoj dojížďky za prací mezi Českou a Slovenskou republikou. Zdrojem dat byly údaje o dojížďce za prací, to znamená údaje o místě trvalého bydliště a o místě pracoviště ekonomicky aktivních obyvatel (Toušek, V. 1999, 307). Podle Fialy (1999, 16-17) byla dojížďka za prací v pohraniční oblasti denní, často se jednalo o sousední města nebo vesnice. Při větších vzdálenostech byla dojížďka týdenní, dvoutýdenní apod. (turnusová pracovní doba). Zatímco dojížďka za prací osob z České do Slovenské republiky v letech 1961-1991 měla v podstatě stabilní charakter a počet dojíždějících mírně překračoval pětitisícovou hranici, počet občanů Slovenska pracujících v České republice neustále klesal. K významnému poklesu dojížďky za prací ze Slovenska do České republiky došlo mezi léty 1961 a 1970, kdy byl zaznamenán pokles o téměř 40 tis. osob. Příčinou bylo především zlepšení relace mezi zdroji pracovních sil a růstem počtu pracovních příležitostí ve většině slovenských okresů. Na Slovensku se také snížil zájem obyvatelstva o náborové akce podniků těžkého průmyslu a stavebních podniků se sídlem v České republice. Na poklesu dojížďky ze Slovenské republiky měla vliv i skutečnost, že část slovenských pracovníků získala v České republice trvalé bydliště. Podle krajů existovaly v dojížďkových směrech ze Slovenska do České republiky značné regionální rozdíly. Zatímco z Bratislavy dojížděla většina osob za prací do Prahy, kde byla zaměstnána především v centrálních státních podnicích a podnikových orgánech, vyjíždějící ze Západoslovenského kraje mířili nejčastěji do Jihomoravského kraje a pracující z krajů Středoslovenského a Východoslovenského nacházeli pracovní uplatnění zejména v kraji Severomoravském, a to především v okresech ostravské sídelní aglomerace. Při posledním censu v roce 1991, z celkového počtu 29 957 dojíždějících za prací do České republiky, tvořili 87,8 % muži (26 289 osob) a ženy pouze 12,2 % (3 668 osob). Dojíždějící za prací ze Slovenska podle odvětví národního hospodářství znázorňuje následující tabulka. Je patrné, že nejvíce osob ze Slovenska pracovalo v České republice v průmyslu (38,4 % všech dojíždějících), stavebnictví (24,4 %) a zemědělství (11,3 %). Z hlediska podílu na celkovém počtu obsazených pracovních míst v České republice měli v roce 1991 dojíždějící ze Slovenska nejvýznamnější zastoupení ve stavebnictví (1,75 %), přičemž podíl všech osob dojíždějících ze Slovenska činil na počtu pracovních míst v České republice 0,55 %.
15
Tab. 4. Dojíždějící za prací ze Slovenska do České republiky podle odvětví národního hospodářství k 3.3. 1991 Odvětví NH
Počet dojíždějících
Zemědělství a lesnictví Průmysl Stavebnictví Doprava a spoje Obchod a jiné činnosti Sociální činnosti Služby a bytové hospodářství Úhrnem Pramen: Fiala, T. 1999, 17
3 395 11 499 7 301 1 998 687 1 032 575 29 957
Počet pracovních míst 630 669 2 029 319 416 858 367 104 514 772 673 416 223 728 5 437 379
Podíl v % 0,54 0,57 1,75 0,54 0,13 0,15 0,26 0,55
V roce 1991 vyjíždělo ze Slovenska za prací do České republiky nejvíce ekonomicky aktivních osob z okresu Čadca (7 166 osob, tj. 23,9 % všech vyjíždějících ze Slovenska). Více než 1 000 osob vyjíždělo z dalších šesti okresů SR v pořadí Senica (2 591 osob), Žilina (2 100 osob), Poprad (1 287 osob), Povážská Bystrica (1 219 osob), Spišská Nová Ves (1 087 osob) a Dolný Kubín (1 076 osob). Pořadí okresů dle ukazatele ,,podíl vyjíždějících za prací do České republiky z bydlících ekonomicky aktivních“ bylo v roce 1991 následující: Čadca (11,9 %), Stará Ľubovňa (3,7 %), Senica (3,5 %), Žilina (2,3 %), Dolný Kubín (1,9 %), Svidník (1,8 %) atd. Na druhé straně na Slovensku bylo v roce 1991 11 okresů z celkového počtu 38 okresů, kde uvedený ukazatel nedosahoval ani hodnoty 0,5 %. Daleko intenzivnější vyjížďka za prací do České republiky existovala z okresů severní části Slovenska (a to i území Východoslovenského kraje), než tomu bylo v případě jižních okresů Slovenska (Toušek, V. 1999, 308). Nejvíce pracujících ze Slovenska bylo v roce 1991 zaměstnáno v hlavním městě Praze, a to 6 831 osob. Nejsilnější koncentrace dojíždějících za prací ze Slovenska však byla v Ostravské aglomeraci, přímo v okrese Ostrava – město se jednalo o 4 392 osob, v okrese Karviná o 3 297 osob, v okrese Frýdek-Místek o 2 940 osob. Dále byla významná vyjížďka ze Slovenska do okresů Brno – město (1 569 osob), Hodonín (1 347 osob), Přerov (558 osob) a Zlín (547 osob). Nejvýznamnější meziokresní vyjížďkové proudy směřovaly do Ostravské aglomerace. Ve všech uvedených případech šlo o vyjížďku z okresu Čadca (Čadca – Frýdek-Místek 2 306 vyjíždějících, Čadca – Ostrava-město 1 935 vyjíždějících a Čadca – Karviná 1 316 vyjíždějících). Velmi těsné pracovní vztahy existovaly mezi okresy Hodonín a Senica. Sčítáním lidu v roce 1991 bylo zjištěno, že v okrese Hodonín bylo zaměstnáno 1 347 osob 16
ze Slovenska, z toho 1 247 mělo místo trvalého bydliště v okrese Senica. V té době šlo o 4. nejvýznamnější meziokresní vyjížďkový proud ze Slovenska do České republiky. Denně dojíždějící byli nejvýznamněji zastoupeni v okrese Hodonín, kde podíl denně dojíždějících tvořilo 86,2 % dojíždějících ze Slovenska do okresu. Z analýzy meziobecních dojížďkových proudů ze Slovenska do České republiky vyplynulo, že nejsilnějším dojížďkovým proudem byla dojížďka 447 osob z Holíče do Hodonína (Fiala, T. 1999, 1819).
17
3 LEGISLATIVA A JEJÍ VÝVOJ Přítomnost cizinců na území státu, stejně jako míru a charakter jejich zaměstnanosti, určují zejména podmínky vstupu, setrvání a výkonu práce či podnikání. Tyto podmínky jsou výrazem aktuálně uplatňovaného směru v oblasti migrační a integrační politiky. Směřování České republiky v této oblasti lze rozdělit do tří období: 1993-1996, 1997-1999 a od roku 1999 až po současnost. První fáze se vyznačuje liberálním přístupem k příchodu cizinců na území státu. Pro druhé období, označované jako období restrikce, je charakteristická celá řada opatření zpřísňujících cizincům podmínky zaměstnání na území České republiky. Poslední období vývoje migrační politiky v České republice je obdobím kontrolované a řízené migrace. Pro tuto fázi je charakteristický koncepční přístup k řešení otázek spojených s ekonomickými aktivitami cizinců (Pořízková, H. 2008, 10).
3.1 Zaměstnávání cizinců evidovaných úřady práce Rozdělením Československa se v roce 1993 významně změnilo postavení Slováků, kteří se stali cizinci v nově vzniklé České republice, i když zde v některých případech pracovali již dlouho. Až do roku 1992 se totiž jednalo o vnitrostátní migraci, která se ve srovnání s mezistátní vyznačovala minimem administrativních bariér či restriktivních opatření. Od té doby se na ně vztahuje zvláštní režim, který je dán Smlouvou mezi Českou a Slovenskou republikou o vzájemném zaměstnávání občanů ze dne 29.10.1992. Zaměstnávání občanů na základě smlouvy nevyžaduje pro občany Slovenské republiky povolení k zaměstnání, ani povolení zaměstnavatelům k získávání občanů ze Slovenské republiky na volná místa. Zaměstnavatelům vzniká pouze povinnost registrace na územně příslušném úřadu práce, a to vždy nejpozději v den nástupu občana do zaměstnání. Příslušníci jiných států mohli do 30. 4. 2004 vykonávat práci na území České republiky pouze za předpokladu, že obdrželi povolení k zaměstnání a povolení k pobytu (Toušek, V., Kunc, J., Fiala, T. 1999, 45, Drbohlav, D. a kol. 2011, 21). Zhoršující se ekonomická situace v letech 1997 až 1998 snížila životní standard české populace. Rovněž vzrostla míra nezaměstnanosti, což se logicky projevilo ve významném snížení počtu cizinců na českém pracovním trhu. Legislativa šla v souladu s restriktivní politikou Evropské unie a zároveň do hry vstupovaly obavy z možných negativních dopadů působení cizinců na trhu práce. Úřady práce tak začaly od roku 1998 uplatňovat přísnější přístupy při vystavování pracovních povolení. Jedním z opatření regulujících zahraniční
18
zaměstnanost bylo uzavření dohody mezi vládou České republiky a Ukrajiny v únoru 1997. Tato dohoda stanovovala roční kvóty pro zaměstnávání Ukrajinců na základě pracovního povolení (Drbohlav, D. a kol. 2011, 72, Pořízková, H. 2008, 10). V roce 2000 byla dále nově zavedena vstupní vízová povinnost (tzv.turistická víza) vůči některým zemím (např. Ukrajině, Rusku a Bělorusku), a to v souladu se standardním režimem platných v zemích Evropské unie. Týkalo se to zejména cizinců ze třetích zemí3, kteří do té doby využívali bezvízového styku k neoprávněným aktivitám4 na českém trhu práce. Dále byla přijata velmi významná restriktivní novela Zákona č. 2/2002 Sb. o azylu, jejímž cílem bylo snížit počet neoprávněných žádostí o azyl. Vzhledem k tomu, že azylová procedura byla ve velké míře zneužívána jako prostředek legalizace práce (žadatelé o azyl směli po podání žádosti o azyl vstoupit
na český pracovní trh bez nutnosti žádat
o pracovní povolení), novela zakázala udělit povolení k zaměstnání žadatelům o azyl po dobu jednoho roku od zahájení azylového řízení (Drbohlav, D. 2010, 75-76, Pořízková, H. 2008, 10). Zesílenou aktivitu vlády v otázkách migrace lze dokumentovat zahájením projektu „Aktivní výběr kvalifikovaných zahraničních pracovníků“, který zahájilo Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky v roce 2003. Hlavním cílem projektu bylo přivést do České republiky kvalifikované a vzdělané zahraniční odborníky schopné trvale se integrovat i se svými rodinami do české společnosti. Současně měl napomoci zaměstnavatelům najít odborníky, kteří na českém trhu práce chyběli. I Světová banka uvádí, že mnoho českých zaměstnavatelů vidí nedostatek kvalifikované pracovní síly jako hlavní překážku pro fungování a růst jejich firem, a proto byly pozorovány velké změny v poptávce po specializovaných odbornících. Poprvé od vzniku novodobé České republiky začala být podporována trvalá pracovní migrace a zahraniční pracovní migrace již nebyla pouze otázkou pomocných a málo kvalifikovaných pracovníků. Charakter posledního období vývoje migrační politiky v České republice je dán uvědoměním si možných důsledků demografického vývoje, ale také změnou požadavků na znalosti a dovednosti pracovníků, nedostatkem domácí pracovní síly v některých sektorech trhu práce
3
Výraz třetí země je užíván k označení zemí, které, které nejsou součástí Evropské unie (EU), Evropského hospodářského prostoru (EHP) a Švýcarska a nemají volný přístup na trh práce České republiky jako občané EU/EHP a Švýcarska (Horáková, M. 2008, 8) 4 Ekonomické aktivity v rozporu se zákony či předpisy, kdy cizinec nevlastní či vlastní povolení k pobytu i práci/podnikání, ale porušuje ho, či má povolení k pobytu, ale ne k práci/podnikání, kterou tak nelegálně vykonává (Drbohlav, D. a kol. 2008, 23)
19
a v neposlední řadě také nízkou atraktivitou některých pracovních míst pro domácí pracovní sílu (Pořízková, H. 2008, 11) Vstupem České republiky do Evropské unie dne 1. 5. 2004 se podmínky zaměstnávání zahraničních občanů na území České republiky zásadně změnily. Od tohoto data občané EU/EHP a Švýcarska5 již nejsou z hlediska Zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, považováni za cizince a v souladu s tímto zákonem mají stejné právní postavení jako občané České republiky, tzn. že zde mají volný přístup na trh práce. Zaměstnavatel nebo právnická nebo fyzická osoba, ke které jsou občané EU/EHP a Švýcarska a jejich rodinní příslušníci svým zaměstnavatelem vysláni, je povinen nejpozději v den nástupu těchto osob k výkonu práce písemně informovat o této skutečnosti úřad práce příslušný podle místa výkonu práce. Tato informační povinnost se vztahuje i na jiné cizí státní příslušníky, kteří mají na území České republiky trvalý pobyt a nemusejí proto žádat o povolení k zaměstnání. Ostatní cizinci, kteří nejsou občany EU/EHP a Švýcarska ani jejich rodinnými příslušníky, mohou vykonávat práci na území České republiky za podmínky, že obdrželi povolení k zaměstnání a povolení k pobytu, pokud zákon o zaměstnanosti nestanovuje jinak. Společníci obchodních společností, členové družstev, členové statutárních orgánů obchodních společností a družstev (společníci a statutáři) mají nově na základě tohoto zákona povinnost zažádat úřad práce o povolení k zaměstnání, pokud se kromě účasti na řízení společnosti věnují plnění běžných úkolů (Zaměstnanost-související legislativa, ČSÚ). Za jeden z posledních aktivizačních kroků české migrační politiky lze považovat tzv. projekt zelených karet, který v roce 2007 iniciovalo Ministerstvo práce a obchodu České republiky. Projekt zelených karet vstoupil v platnost začátkem roku 2009 (Zákon č. 382/2008 Sb.). Projekt byl navržen v reakci na silnou
poptávku po pracovní síle
některých velkých průmyslových podniků. Původně měl být zaměřen především na vysoce kvalifikovanou a odbornou pracovní sílu ze třetích zemí, avšak nakonec byl definován tak, že se ho mohou zúčastnit i zahraniční pracovníci s nižší kvalifikací. Hlavní myšlenkou bylo pružné získávání zahraniční pracovní síly a snižování administrativní zátěže imigrační procedury díky vydávání tzv. zelené karty. Systém by tedy měl podporovat legální krátkodobou pracovní migraci a zároveň byl vnímán jako preventivní nástroj k boji proti 5
Ke státům EU patří Belgie, Bulharsko, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Kypr, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Německo, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Řecko, Slovinsko, Slovensko, Španělsko, Švédsko, Velká Británie. Ke státům EHP vedle států EU patří Norsko, Lichtenštejnsko a Island (Zaměstnanost-související legislativa, ČSÚ)
20
nelegálnímu zaměstnávání cizinců6. Je o ni potřeba žádat ze zahraničí. Ministerstvo vnitra České republiky vystavuje zelenou kartu na konkrétní pracovní pozici na tři roky s možností prodloužení s výjimkou méně kvalifikovaných pracovníků – jejich karta je vystavována pouze na dva roky bez možnosti prodloužení. Zelená karta se obecně mohou vydávat pouze pro pracovní místa, která jsou dlouhodobě neobsazená (Drbohlav, D. a kol. 2011, 84).
3.2 Cizinci s živnostenským oprávněním Podle Zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání ve znění pozdějších předpisů, mohou na území České republiky podnikat i cizinci stejně jako občané České republiky, pokud splní určité podmínky dané tímto zákonem a souvisejícími předpisy. Cizinci mohou podnikat v rámci živnostenského zákona jako zahraniční fyzické osoby, ale mohou zakládat i právnické osoby nebo zřizovat na území České republiky organizační složky svého podniku v zahraničí. Díky novele živnostenského zákona (Zákona č. 286/1995 Sb.) bylo cizincům s povolením k trvalému pobytu umožněno provozovat živnost za stejných podmínek jako čeští občané. Zahraniční fyzická osoba musela živnostenskému úřadu doložit svou bezúhonnost doklady ze své země původu, jakož i státy, ve kterých se dlouhodobě (více než tři měsíce nepřetržitě) zdržovala v posledních třech letech. Další, rozsáhlá novela živnostenského zákona připadla na rok 1999 (Zákon č. 356/1999). V rámci živnostenského podnikání došlo ke zpřísnění podmínek pro získání dlouhodobého víza za účelem podnikání, jistá vstřícnost byla naopak projevena občanům 15 států Evropské unie, kteří mohli na území České republiky podnikat pouze na základě své příslušnosti k Evropské unii. 1. 5. 2004 vstoupila v platnost tzv. euronovela živnostenského zákona (Zákon č. 374/2004), která zmírnila podmínky vstupu do živnostenského podnikání, např. zrovnoprávněním postavení občanů Evropské unie a občanů České republiky co se týče předkládání dokumentů potřebných k získání živnostenského oprávnění nebo prokazování odborné způsobilosti (Drbohlav, D. a kol. 2011, 72, Zaměstnanost-související legislativa, ČSÚ ).
6
Nelegální zaměstnávání cizinců má blízko k pojmu nelegální práce cizinců, který definuje zákon o zaměstnanosti. Podle zákona o zaměstnanosti se nelegální prací rozumí: pokud cizinec nevykonává práci pro právnickou nebo fyzickou osobu na základě pracovněprávního vztahu nebo jiné smlouvy, nebo ji vykonává v rozporu s vydaným povolením k zaměstnání nebo bez tohoto povolení, je-li podle tohoto zákona povolení k zaměstnání vyžadováno. Nově se postihuje jak zaměstnávání cizince, tak i zprostředkování zaměstnání cizinci, který nemá platné povolení k zaměstnání. (Drbohlav, D. a kol. 2008, 22)
21
4 VÝVOJ POČTU CIZINCŮ OD VZNIKU ČR DO ROKU 2009 Od počátku vzniku samostatné České republiky hrají cizinci na našem trhu práce stále významnější roli. Podle Horákové (2007, 49) poptávku po cizí pracovní síle ovlivňuje řada faktorů, mezi nejdůležitější patří situace na místním trhu práce (míra nezaměstnanosti a počet volných pracovních míst) a disponibilní pracovní síla. Interferují zde ale i jiné faktory ležící vně trhu práce, a to především sociální sítě uvádějící do pohybu řetězové migrace, migrační tlak v zemi původu a spolupůsobí zde i socioekonomické faktory vedoucí k odmítání málo atraktivních pracovních míst těmi, kteří mají určité zázemí v sociálních příjmech.
4.1 Vývoj počtu cizinců podle struktury a jejich podíl na pracovní síle Následující tabulka uvádí absolutní i relativní počty cizinců evidovaných na úřadech práce7, cizinců s živnostenským oprávněním a jejich celkovou zaměstnanost na trhu práce v České republice. Tab. 5. Vývoj struktury celkové zaměstnanosti cizinců v letech 1994-2009 (k 31.12.) Evidence cizinců na Živnostenská Rok úřadech práce oprávnění cizinců Abs. Rel. (v %) Abs. Rel. (v %) 1994 72 080 79 18 650 21 1995 111 859 75 36 996 25 1996 143 246 76 45 499 24 1997 130 767 67 63 529 33 1998 111 247 71 44 962 29 1999 93 466 62 58 386 38 2000 103 647 63 61 340 37 2001 103 652 62 64 000 38 2002 101 179 63 60 532 37 2003 105 738 63 62 293 37 2004 107 984 62 65 219 38 2005 151 736 69 67 246 31 2006 185 075 74 65 722 26 2007 240 242 78 68 785 22 2008 284 551 78 77 158 22 2009 230 709 72 87 753 28 Pramen: Horáková, M. 2008, Zaměstnanost-datové údaje, ČSÚ
7
Celková zaměstnanost cizinců v ČR Abs. Rel. (v %) 90 730 100 148 855 100 188 745 100 194 296 100 156 209 100 151 852 100 164 987 100 167 652 100 161 711 100 168 031 100 173 203 100 218 982 100 250 797 100 309 027 100 361 709 100 318 462 100
Mezi cizince evidované na úřadech práce patří: cizinci s povolením k zaměstnání, cizinci z třetích zemí, kteří nepotřebují povolení k zaměstnání a občané EU/EHP a Švýcarska (Horáková, M. 2007, 24)
22
Jak je patrné, celková zaměstnanost cizinců vzrostla od roku 1994 do roku 2008 z počtu 90 730 cizinců na počet 361 709 cizinců, kdy dosáhla zatím nejvyšší hodnoty. Určité rozdíly můžeme pozorovat ve vývoji počtu cizinců evidovaných na úřadech práce a počtu cizinců s živnostenským oprávněním. Celkové zahraniční zaměstnanosti po celou dobu výrazně dominovali cizinci evidovaní na úřadech práce, několikrát ale došlo k jejich poklesu vlivem legislativních opatření, kdy získání živnostenského oprávnění bylo pro řadu cizinců jednodušší vstupní branou na náš trh práce. Podle Horákové (2008, 36) zde sehrávala roli i lepší kontrola zaměstnávání cizinců ze strany úřadů práce, celních úřadů i cizinecké policie i definice nelegální práce zakomponovaná do zákona o zaměstnanosti. Podle ní se pak ale také měnila struktura zaměstnanosti cizinců v průběhu posledních let ve prospěch standardního typu zaměstnání, kdy ubývalo kvazi-podnikatelů8, kteří byli typickým příkladem toho, jak šlo obcházet zákon o zaměstnanosti prostřednictvím tzv. švarcsystému9. Počet cizinců evidovaných na úřadech práce poprvé kulminoval v roce 1996 s hodnotou 143 246, poté došlo vlivem restriktivních opatření v oblasti zaměstnávání cizinců k jejich poklesu na hodnotu 93 466 v roce 1999 a od roku 2000 začal jejich počet opět narůstat, přičemž významnější tempo růstu zaznamenáváme od roku 2005, a to v souvislosti se vstupem České republiky do Evropské unie. Kromě zjednodušení přístupu občanů EU/EHP a Švýcarska na český trh práce a zvýšení atraktivity České republiky pro zaměstnání a podnikatelské aktivity i pro občany třetích zemí lze tento nárůst přičíst i neuspokojené poptávce českých zaměstnavatelů po pracovní síle (Pořízková, H. 2008, 19). Ve vývoji zaměstnanosti cizinců s živnostenským oprávněním zaznamenáváme také úzký vztah se situací na trhu práce. V roce 1997 došlo jejich výraznému nárůstu na počet 63 529 cizinců, kdy se vzhledem k restriktivním opatřením v zaměstnanosti velký počet cizinců evidovaných na úřadech práce transformoval právě do tohoto typu ekonomické aktivity a kompenzoval tak jejich velké snížení. V roce 1998 však nastal zhruba jejich třetinový pokles na hodnotu 44 962 jakožto odraz
změny legislativy v roce 1995,
která stanovila přísnější povinnosti podnikatelům při předkládání zákonem stanovených dokladů. Další mírný pokles v roce 2002 zase souvisel s úpravou živnostenského zákona 8
Mají sice pobyt a podnikání legálně zajištěné, ale jiným způsobem hrubě porušují zákony, např. podnikají v jiném regionu, odvětví, než mají povoleno (Drbohlav, D. a kol. 2008, 23) 9 Specifický způsob ekonomické činnosti, kdy osoby formálně vystupují jako samostatní podnikatelé, avšak vykonávají pro zadavatele běžné úkoly typické pro pozici zaměstnance, resp. činnosti, jež mají charakter závislé práce (Drbohlav, D. a kol. 2008, 24)
23
v roce 1999, kdy došlo ke zpřísnění podmínek pro získání dlouhodobého víza za účelem podnikání, a to zejména pro cizince ze třetích zemí. Novela z roku 2004 byla doprovázena jen mírným vzestupem počtu cizinců. Později se sice opět zrychlilo tempo jejich růstu, ale podíl na celkové zaměstnanosti cizinců začal klesat (Zaměstnanost-popis aktuálního vývoje, ČSÚ). Důsledky hospodářské recese, která nastala v roce 2008, se začaly promítat do zaměstnanosti cizinců až v průběhu roku 2009. Celková zaměstnanost cizinců klesla na hodnotu 318 462. Snížil se ale významně počet cizinců evidovaných na úřadech práce v meziročním srovnání z 284 551 na 230 709, zatímco počet cizinců s živnostenským oprávněním se zvýšil ze 77 158 na 87 753. Došlo tak opět k navýšení podílu cizinců s živnostenským oprávněním na celkové zaměstnanosti cizinců.
160 000 140 000 počet cizinců
120 000 100 000 80 000 60 000 40 000 20 000 0 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 rok cizinci EU/EHP a Švýcarska evidováni na úřadech práce cizinci EU/EHP a Švýcarska s živnostenským oprávněním cizinci třetích zemí evidováni na úřadech práce cizinci třetích zemí s živnostenským oprávněním
Obr. 1. Vývoj zaměstnanosti občanů EU/EHP a Švýcarska a cizinců z třetích zemí podle typu ekonomické aktivity v letech 1995-2009 (k 31.12.) Pramen: Bulletin č. 13, Zaměstnanost-datové údaje, ČSÚ, vlastní výpočty Na obrázku č. 1 je znázorněn vývoj jednotlivých ekonomických aktivit rozdělených mezi cizince z třetích zemí a občany EU/EHP a Švýcarska. Před rokem 2004 sice existovalo jiné dělení skupin, ale tímto je právě snaha postihnout vztah, jaký dnes platící kategorie ve sledovaném období mezi sebou měly. Vidíme tedy, že celou dobu od vzniku České republiky dominovali v roli cizinců s živnostenským oprávněním cizinci ze třetích
24
zemí a v roli cizinců evidovaných na úřadech práce s výjimkou roku 2008 zase občané z EU/EHP a Švýcarska. Podle Horákové (2010, 46-47) v období od roku 1995 až do poloviny roku 2008 tvořili více než polovinu z celkové zaměstnanosti cizinců občané Evropské unie, od poloviny roku 2008 mírně převládli cizinci z třetích zemí. Hospodářská recese situaci změnila, a to především v případě cizinců evidovaných na úřadech práce. Ekonomická krize zákonitě postihla více cizince z třetích zemí, kteří musejí mít povolení k zaměstnání, které jim nebylo často prodlouženo, protože o pracovní místa se zajímali více než dříve domácí nezaměstnaní. Relativní zastoupení občanů Evropské unie evidovaných na úřadech práce se v době hospodářské krize zvýšilo. Podíl občanů Evropské unie mezi cizinci s živnostenským oprávněním od roku 2007 do roku 2009 rostl stejně jako
podíl cizinců na pracovní síle (v %) 19 93 19 94 19 95 19 96 19 97 19 98 19 99 20 00 20 01 20 02 20 03 20 04 20 05 20 06 20 07 20 08 20 09
podíl cizinců z třetích zemí.
7 6
podíl cizinců na pracovní síle
5 4 3 2 1 0
rok
Obr. 2. Vývoj podílu cizinců na celkovém počtu pracovních sil v ČR v letech 1993-2009 (k 31.12.) Pramen: Bulletin č. 13, Bulletin č. 25 V souvislosti s vývojem absolutního počtu cizinců působících na českém trhu práce se modifikuje i jejich podíl na pracovní síle, jak můžeme vidět na předcházejícím obrázku. Tento podíl činil v roce 1993 1,0 % a výrazně rostl v prvních letech po vzniku České republiky. Po nízkém poklesu v roce 1997 šlo dále o relativně stabilní období a další změnu lze opět zaznamenat až po roce 2004 se vstupem České republiky do Evropské unie, kdy se podle Horákové (2006, 13) situace na trhu práce vyvíjí příznivě a ekonomické oživení provází zvyšování jejich podílu na pracovní síle Česká republika. V roce 2008
25
dosáhl tento podíl hodnoty 6,4 %. V roce 2009 se však snížil na 5,6 %. V příloze č. 1 je uveden výčet změny podílu cizinců na pracovní síle v jednotlivých okresech České republiky mezi roky 2008 a 2009.
4.2 Vývoj počtu cizinců podle zemí V období let 1993-2009 působili v České republice cizinci z více než dvou set zemí. Počty cizinců s různým občanstvím na trhu práce v České republice se v průběhu let měnily v závislosti na vývoji na trhu práce, politikách přijímaných v České republice k regulaci počtu cizinců z různých zemí na trhu práce a současně i na vývoji zaměstnanosti a celkové ekonomické situaci v České republice i v zemích původu cizinců (Horáková, M. 2007, 35). Mezi nejpočetnější skupiny cizinců působících na našem trhu práce patří dlouhodobě občané zemí Slovenska, Ukrajiny, Vietnamu a Polska. Tabulka č. 6 ukazuje vývoj jejich počtu v období let 1995-2009 spolu s dalšími čtyřmi zeměmi, které je následují. Dohromady tvořili 86 % z celkové zaměstnanosti cizinců. Tab. 6. Vývoj zaměstnanosti 8 nejčetnějších skupin cizinců dle zemí v letech 1995-2009
1995 62 272 27 557 8 902 1996 78 123 44 726 18 367 1997 77 294 33 862 24 863 1998 67 568 29 197 15 504 1999 59 803 36 167 19 000 2000 70 237 37 155 19 382 2001 70 606 39 063 20 466 2002 63 733 39 005 20 231 2003 66 176 41 241 21 201 2004 68 575 41 885 22 229 2005 84 016 61 195 22 876 2006 99 637 67 480 23 602 2007 109 917 83 519 29 862 2008 109 478 102 285 48 393 2009 108 057 83 701 39 260 Pramen: Bulletin č. 13, Bulletin č. 25
12 400 13 522 14 574 10 815 7 913 8 712 7 712 8 419 8 529 10 133 13 929 18 387 24 931 22 044 21 728
Pozn.: řazeno podle 31.12.2009
26
183 304 2 021 2 163 1 730 1 852 1 793 1 794 1 908 1 933 3 314 4 093 6 433 9 748 7 265
990 1 776 3 994 3 455 2 761 2 697 2 986 2 989 2 884 2 764 2 823 2 859 6 319 6 066 5 555
973 1 477 2 018 1 945 2 701 2 858 2 777 2 597 2 489 2 689 3 929 3 659 3 716 4 576 4 948
Mongolsko
Rusko
Bulharsko
Moldavsko
Polsko
Vietnam
Ukrajina
Slovensko
Rok
(k 31.12.)
328 622 852 1 018 797 891 1 204 1 375 1 594 1 789 2 013 2 973 7 057 13 157 4 493
Na první pozici celou dobu vedli, vzhledem ke společnému vývoji s Českou republikou několik desítek let, občané Slovenska. Jejich počet po vzniku České republiky v roce 1993 rostl, díky lepším pracovním možnostem i díky smlouvě, kdy stačilo, aby zaměstnavatelé oznámili na místní úřad práce jejich zaměstnávání. Podle Touška (1999, 310) rozdílné napětí na trzích práce v obou republikách, projevující se mj. I ve velmi rozdílné míře nezaměstnanosti, bylo v letech 1995 a 1996 hlavní příčinou dynamického nárůstu pracujících občanů Slovenska v České republice. Vzhledem ke zhoršené hospodářské situaci České republiky se tato dynamika v roce 1997 oslabovala. Do roku 2004 pak počet pracujících občanů Slovenska kolísal mezi 60 až 80 tis. a po vstupu do Evropské unie v roce 2004 se zase začal kontinuálně zvyšovat, až dosáhl na hodnotu 109 917 v roce 2007. Jejich podíl na zaměstnanosti se nicméně začal snižovat spolu s rostoucími počty cizinců i z jiných zemí. Hospodářská recese tuto skupinu osob postihla nepatrně. Osoby s živnostenským oprávněním představují dlouhodobě pouze okolo 10 % pracujících občanů Slovenska, většina těchto občanů zde nachází uplatnění ve standardních zaměstnáních na základě pracovní smlouvy. Druhou nejvýznamnější skupinu a zároveň první ze skupiny cizinců ze třetích zemí působících na českém trhu práce tvoří občané Ukrajiny. Podle Leontiyevy (2005) jsou hlavními příčinami toho, že v současné době Ukrajinci reprezentují tak početnou skupinu v České republice převládající špatná ekonomická situace Ukrajiny, geografická blízkost a poměrně malé jazykové i kulturní bariéry, přičemž dočasná pracovní migrace Ukrajinců směřující do České republiky již několik let postupně začíná mít charakter trvalé imigrace. Ukrajinci nejsou většinou přímo nuceni utíkat z mateřské země. Jejich hlavní motivací je zlepšení ekonomických podmínek. Do České republiky za prací přicházejí Ukrajinci hlavně ze západních regionů, především ze zakarpatské oblasti. Tento region je nejvíce postižen nezaměstnaností. Během posledního desetiletí se migrační pásmo posunulo dále na východ Ukrajiny a v současné době se za výdělkem do České republiky jezdí také z centrálních a dokonce východních častí této země. Zpočátku jejich zaměstnanost u nás také narůstala, ale v roce 1997 díky uzavřené smlouvě mezi Českou republikou a Ukrajinou o regulaci jejich počtu, poklesla. Od roku 1999 opět dochází k růstu pracujících občanů Ukrajiny, a to zejména v kategorii evidovaných úřady práce. Následkem nové legislativní úpravy v roce 2004, kdy byli do této kategorie zařazeni i někteří společníci firem, jejich počet následující rok výrazně vzrostl. Podle Drbohlava a kol. (2011, 37-38) je zaměstnání pro ukrajinské pracovníky u nás velmi výhodné a naši
27
podnikatelé a podniky jim dávají přednost především pro jejich menší požadavky. Občanů Ukrajiny s živnostenským oprávněním bývalo od roku 1999 zhruba okolo 20 tis., výrazný nárůst nastal v roce 2009, kdy došlo ke snížení počtu pracujících Ukrajinců ve standardních zaměstnáních kvůli situaci na trhu práce a tato forma sebezaměstnávání byla pro řadu z nich nejlepším východiskem. Další významnou skupinou cizinců na našem trhu práce jsou občané Vietnamu, která se svou strukturou zcela odlišuje od ostatních. Zastoupení těchto občanů se od roku 1993, kdy jich zde bylo zaměstnáno pouze 1100, také zvyšovalo. Podle Horákové (2010, 91) se mezivládní dohoda mezi Českou republikou a Vietnamem z roku 1994 o vzájemném zaměstnávání českých a vietnamských občanů, která u nás měla regulovat počet vietnamských pracovníků, minula účinkem. Ekonomické aktivity Vietnamců se transformovaly na živnostenské podnikání, které nebylo limitováno kvótami. Pro tak vysokou koncentraci v této sféře existuje podle Drbohlava a kol. (2011, 125) několik dalších vysvětlení, a to například jazykové a kulturní bariéry a také vhodné zaplňování mezer ve sféře podnikatelských činností. Počet pracovních povolení Vietnamců od konce roku 1993 do konce roku 1998 klesal, zatímco počet Vietnamců podnikajících na základě živnostenských oprávnění se postupně vyšplhal až na 24 tis. na konci roku 1997. V roce 1997 je ale taky postihl pokles v důsledku přísných legislativních změn z roku 1995 a další významnější nárůst je vidět až v roce 2007. Tuto skupinu cizinců tedy tvoří převážná většina živnostníků a téměř celou dobu se počet evidovaných na úřadech práce pohyboval okolo 1 %. Změna nastala právě v roce 2007, kdy i tato kategorie začala růst na významu, v roce 2008 bylo dokonce zaznamenáno rekordních 16 tis. Vietnamců evidovaných úřady práce. Na tuto skutečnost můžeme podle Drbohlava a kol. (2011, 126) pohlížet jako na důsledek poptávky po nekvalifikované pracovní síle, které nedokázaly uspokojit tradiční zdrojové země jako Ukrajina a Polsko. V roce 2009 byla ale situace už zase jiná a tento stav se snížil až pod 4 tis., zatímco počet živnostníků stále narůstal. Významnou roli na českém trhu práce hrají i občané Polska. Zpočátku jich bylo i více než občanů Vietnamu, ale poté jejich početní stav poklesl a byl až do vstupu Polska i České republiky do Evropské unie v roce 2004 víceméně rozkolísaný. Od té doby pro ně platí odlišný režim než pro cizince ze třetích zemí a této výhody využívají, jak ukazuje další vývoj růstu počtu pracujících. Tento počet byl ovlivňován zejména počtem osob evidovaných na úřadech práce, protože počet osob s živnostenským oprávněním rostl minimálně a celou dobu se pohyboval okolo 1 tis. (Život cizinců v ČR, 2007, 28-58).
28
Podle Horákové (2007, 35) rozšíření Evropské unie o dvě nové členské země Bulharsko a Rumunsko v roce 2007 vyvolalo obavy z masové expanze jejich občanů na trhy práce ostatních členských zemí Evropské unie, ale v případě České republiky nic takového nakonec nenastalo. Za zmínku ještě stojí pracovní migrace občanů Mongolska, kdy se jejich poměrně nízký počet vyšplhal v roce 2008 na neuvěřitelných 13 tis. a následující rok se vlivem propouštění v době hospodářské krize zase snížil o téměř 9 tis. Výjimečná událost se pak s touto souvislostí týká občanů Ruska, u kterých nedošlo v roce 2009 ke snížení počtu, ale naopak k malému nárůstu. Zástupci ostatních zemí a jejich vývoj je dále uveden příloze č. 2.
4.3 Vývoj počtu cizinců podle pohlaví Na celkové zaměstnanosti cizinců v České republice se z větší části podílejí muži. Spolu s rostoucí zaměstnaností cizinců ale roste i podíl žen cizinek na trhu práce. Z porovnání vývoje podílu žen na jednotlivých typech ekonomické aktivity vyplývá, že do roku 2001 převažoval podíl žen s živnostenským oprávněním, zatímco od tohoto roku dále převažuje zaměstnanost žen v postavení zaměstnanců. Rychleji rostl počet žen v postavení zaměstnanců. V roce 1995 činil podíl žen v postavení zaměstnanců téměř 16 % (absolutní počet 17 755). V roce 2009 ale tato hodnota podílu, i přes pokles celkového počtu v roce 2008, dosahovala už zhruba 34 % (absolutní počet 78 816). Hodnota podílu žen s živnostenským oprávněním byla v roce 1998 zhruba 20 % (absolutní počet 9 085), v roce 2009 tento podíl činil zhruba 29 % (absolutní počet 25 389). Podle Horákové (2007, 41) můžeme snáze nalézt ženy mezi zaměstnanými cizinkami i z důvodu, že příjem ze zaměstnání bývá obvykle nižší nežli příjem z podnikání a ženy se často spokojí s nižší mzdou nežli muži, zejména pak mladší ženy, které ještě nemají rodinu. Muži hledají uplatnění na trhu práce nejen jako zaměstnanci, ale častěji nežli ženy podnikají na základě živnostenského oprávnění, většinou jako osoby zaměstnávající sebe sama. Nejvíce žen s živnostenským oprávněním pocházelo v průběhu let 1998 až 2009 ze zemí Vietnamu, Ukrajiny, Slovenska a Polska, mužů stejné ekonomické aktivity pocházelo nejvíce také z Vietnamu, Ukrajiny a Slovenska, na čtvrtém místě ale byli zastoupeni muži z Německa. Nejvíce žen v postavení zaměstnanců pocházelo ze Slovenska, Ukrajiny, Mongolska a Polska, nejvíce mužů stejné kategorie zastupovalo Slovensko, Ukrajinu, Polsko a na čtvrtém místě střídavě Bulharsko a Moldavsko. 29
Tab. 7. Vývoj počtu mužů a žen a jejich podíl v jednotlivých ekonomických aktivitách v letech 1995-2009 (k 31.12.) Rok
Evidence úřady práce Podíl Živnostenská oprávnění Podíl žen v % žen v% Muži Ženy Muži Ženy 1995 94 104 17 755 15,9 * * * 1996 118 742 24 504 17,1 * * * 1997 106 723 24 044 18,4 * * * 1998 89 906 21 341 19,2 35 116 9 085 20,2 1999 73 430 20 036 21,4 43 334 14 081 24,1 2000 80 029 23 618 22,8 45 971 15 369 25,0 2001 76 888 26 764 25,8 47 621 16 379 25,6 2002 74 440 26 739 26,4 44 607 15 925 26,3 2003 76 119 29 619 28,0 45 741 16 822 27,0 2004 76 949 31 035 28,7 47 141 18 078 27,7 2005 106 226 45 510 30,0 47 902 19 344 28,8 2006 126 609 58 466 31,6 46 753 18 969 28,9 2007 161 406 78 836 32,8 48 879 19 906 28,9 2008 189 765 94 786 33,3 55 163 21 995 28,5 2009 151 893 78 816 34,2 62 364 25 389 28,9 Pramen: Bulletin č. 25, Zaměstnanost-datové údaje, ČSÚ Pozn.: * údaje z hlediska pohlaví nejsou pro období 1995-97 nedostupné
4.4 Vývoj počtu kvalifikovaných zahraničních pracovníků Pilotní fáze projektu zahájená v červenci 2003 skončila po plánovaném pětiletém období v roce 2008. Zpočátku byly cílovou skupinou projektu pouze migranti ze tří zemí, a to Bulharska, Kazachstánu, Chorvatska, avšak projekt byl každoročně modifikován, a tak se postupně i rozšiřoval seznam zemí, jejichž občané se mohli projektu zúčastnit, především byly zahrnuty východoevropské země Bělorusko, Moldavsko a Ukrajina. V říjnu 2008 schválila vláda České republiky pokračování projektu již v nepilotní podobě. Od té doby mohli do projektu vstupovat zájemci z dalších 51 zemí. (Legální migrace otevřená šance, Drbohlav, D. a kol. 2011, 80) V tabulce č. 8 vidíme, že počet zájemců od roku 2003 do roku 2009 sice vzrostl, ale vždy byla účast o něco menší, než kolik umožňovaly stanovené kvóty. Podle Drbohlava a kol. (2011, 81) bychom mohli důvody relativně malého zájmu spatřovat jak v příliš náročných podmínkách tak i v malé informovanosti cizinců o existenci projektu, slabému zapojení zaměstnavatelů či v malé přitažlivosti nabízených výhod. Z hlediska pohlaví se ho v roce spuštění projektu zúčastnilo o něco málo více žen než mužů, což v následujících
30
letech už nenastalo a žen bylo třeba až o polovinu méně než mužů. Celkově se ho v letech 2003 až 2009 zúčastnilo 1 617 zájemců. Tab. 8. Vývoj počtu účastníků projektu Výběr kvalifikovaných zahraničních pracovníků podle pohlaví v letech 2003-2009 (k 31.12.) Počet platných účastníků projektu 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 Pramen: Bulletin č. 25
Muži
Ženy 56 73 56 131 233 258 206
31
Celkem 58 54 43 59 125 131 134
114 127 99 190 358 389 340
5 PRACUJÍCÍ CIZINCI V ČR V ROCE 2010 Situace na trhu práce v České republice byla v roce 2010 stále ovlivněna hospodářskou recesí. Pro cizince to tedy neznamenalo příznivý vývoj a byla spíše zaznamenána neustálá kolísaní v průběhu roku, kdy ještě se zpožděním působily její vlivy.
5.1 Změny v zaměstnanosti cizinců Meziročně (31.12.2010-31.12.2009) se celkový počet cizinců na českém trhu práce snížil. Jejich počet z roku 2009, kdy bylo celkově zaměstnáno 318 462 cizinců, klesl na 306 350. Tento pokles byl však mnohem mírnější než v případě rozdílu let 2008 a 2009, což zřejmě značí zlepšující se situaci po období hospodářské recese. Tento další pokles celkové zaměstnanosti se ale odrazil jen v poklesu počtu cizinců ze třetích zemí, z počtu 162 077 v roce 2009 klesl na 143 795 v roce 2010, zatímco počet občanů EU/EHP a Švýcarska naopak vzrostl ze 156 385 na 162 555. Podle typu ekonomické aktivity došlo k nárůstu počtu cizinců s živnostenským oprávněním z 87 753 na 90 983, a to jak u občanů z EU/EHP a Švýcarska ze 17 070 na 18 534, tak u cizinců z třetích zemí ze 70 683 na 72 449. Počet všech cizinců evidovaných na úřadech práce poklesl z 230 709 na 215 367 a právě v této kategorii se počet občanů z EU/EHP a Švýcarska zvýšil ze 139 315 na 143 997, zatímco počet cizinců ze třetích zemí klesl z 91 394 na 71 370. Dále se zde zřejmě promítala opatrnost ve vydávání pracovních povolení této skupině cizinců.
16% 30% 7%
47% platná povolení k zaměstnání cizinců a zelené karty cizinci ze třetích zemí, kteří nepotřebují povolení k zaměstnání občané EU/EHP a Švýcarska evidovaní na úřadech práce cizinci s živnostenským oprávněním
Obr. 3. Struktura zaměstnanosti cizinců k 31.12.2010 Pramen: Bulletin č. 26 32
Obrázek č. 3 znázorňuje procentuální zastoupení jednotlivých kategorií cizinců podílcích se na celkové zaměstnanosti. Zhruba polovinu tvoří občané EU/EHP a Švýcarska, o kterých musí jejich zaměstnavatelé informovat místní úřad práce, zhruba jednu třetinu tvoří živnostníci ze všech zemí, 16 % potom cizinci ze třetích zemí, kterým musí úřad práce vydat povolení, a posledních 7 % tvoří cizinci třetích zemí, kteří nepotřebují pracovní povolení10, ale také je musí, až na výjimky, jejich zaměstnavatel nahlásit na místní úřad práce. Největší zastoupení podle zemí měla na konci roku 2010 nadále Slovenská republika s počtem 111 406 pracujících osob, u této skupiny tedy došlo po dvou ročních sníženích k opětovnému navýšení jejich počtu od konce roku 2009 o 3 349. Následovali Ukrajina, kterou postihl další pokles počtu pracujících osob od konce roku 2009 o 11 823 na 71 878 na konci roku 2010, Vietnam, u něhož se počet pracujících osob snížil o 2 964 na 36 296, a nadále Polsko, v jehož případě se také počet pracujících osob na českém trhu snížil, a to o 1 071 na 20 657. Na dalších místech došlo k obměně. Po nárůstu počtu pracujících osob o 1 147 se na páté místo s počtem 6 702 dostalo Bulharsko, které tím předběhlo Moldavsko, u něhož se tento počet naopak dále snížil o 2 008 na 5 257. Sedmé místo si udrželo Rusko s počtem 5 097 těchto osob a na osmé s počtem 4 597 pracujících občanů se zapsalo Německo. V roce 2010 vstoupilo do projektu Výběr kvalifikovaných zahraničních pracovníků 347 účastníků. Ministerstvo práce a sociálních věcí se pod usnesením vlády České republiky rozhodlo k 31.12.2010 ukončit přijímání nových žádostí do projektu. Důvodem má být nízký počet přihlášených účastníků do projektu a trend snižování státních výdajů (www.imigracecz.org). Podle Pořízkové (2008, 48) jsou cizinci evidovaní úřady práce v České republice zaměstnáváni především na sekundárním trhu práce11. Informaci o postavení cizinců na našem trhu práce nám může poskytnout ukazatel zaměstnání KZAM12. Na obrázku č. 4, který znázorňuje podíl jednotlivých tříd zaměstnání na zaměstnanosti cizinců a českých 10
Jedná se o cizince, který obdržel azyl, nebo povolení k trvalému pobytu na území České republiky, nebo vykonává takové zaměstnání, u kterého není na základě nějaké mezinárodní smlouvy toto povolení vyžadováno (Zaměstnanost-související legislativa, ČSÚ) 11 Na rozdíl od primárního trhu práce, ve kterém se vykonávají kvalifikované činnosti, se v tomto sektoru vykonávají činnosti nekvalifikované, které jsou charakteristické vyšší náročností, menším platovým ohodnocením, nestabilitou postu atd. (Drbohlav, D. a kol. 2008, 25-26) 12 Tento ukazatel klasifikuje zaměstnání ve smyslu konkrétní činnosti, kterou pracovník vykonává. K hlavním metodickým principům této klasifikace patří použití dvou dimenzí, a to stupně vzdělání a specializace. Je třeba zdůraznit, že klasifikace se soustřeďuje na kvalifikaci požadovanou pro provádění úkolů a nikoliv na nejvyšší kvalifikaci dosaženou pracovníkem (Pořízková, H. 2008, 47-48)
33
občanů k 31.12.2010, vidíme, že převážná většina cizinců (zhruba 63 %) pracuje v posledních třech třídách (7., 8. a 9.), které spadají právě do sekundárního trhu práce. Čeští občané jsou v těchto kategoriích zastoupeni 37%, ti dosahují větších podílů v následujících kategoriích. Zajímavě je na tom, ale 2. kategorie, kdy podíly cizinců i českých občanů jsou téměř vyrovnané.
6,3
9. Pomocní a nekvalifikovaní pracovníci
25,9 13,6
třída zaměstnání
8. Obsluha strojů a zařízení
15,9 17,4
7. Řemeslníci, kvalif. výrobci, opraváři
20,9
1,4 0,9
6. Kvalif. dělníci v zemědělství a lesnictví
12,5
5. Provozní prac. ve službách a obchodě
7,4 8,0
4. Nižší administrativní pracovníci (úředníci)
4,4 24,7
3. Techničtí, zdravotničtí, pedag. pracovníci
9,9 10,7 10,8
2. Vědečtí a odborní duševní pracovníci
podíl třídy na zaměstnanosti českých občanů podíl třídy zaměstnání na zaměstnanosti cizinců
5,3 3,8
1. Zákonodárci, vedoucí a řídící pracovníci 0,0
5,0
10,0
15,0
20,0
25,0
30,0
podíl třídy zaměstnání na zaměstnanosti (v % )
Obr. 4. Podíl jednotlivých tříd zaměstnání (dle KZAM klasifikace) na zaměstnanosti cizinců a českých občanů k 31.12.2010 Pramen: Zaměstnanost-datové údaje, ČSÚ Abychom přesněji zjistili, jak na to cizinci jsou, vytvoříme jejich podíl na zaměstnanosti českých občanů pro jednotlivé kategorie. Vychází, že cizinci dominovali v 9. kategorii jako pomocní a nekvalifikovaní pracovníci s podílem 18 %. V 7. a 8. kategorii to bylo už jen něco málo přes 5 %. V 6.-4. kategorii nedosahovali ani 3 %, ve 3. pouze 1,8 %. Proto je celkem pozitivní, že v 1. kategorii se podíleli 3,1 % a ve 2. 4,4 % na zaměstnanosti českých občanů v těchto kategoriích.
5.2 Regionální geografická analýza 5.2.1 Cizinci v regionech ČR (NUTS 2) Největší počet pracujících cizinců se trvale koncentruje v Praze, která obecně poskytuje nejvíce pracovních příležitostí. V Praze dlouhodobě nachází zaměstnání zhruba třetina všech cizinců (Horáková, M. 2010, 52). Na Prahu přímo navazuje region Středních 34
Čech13, ve které se nachází druhý nejvyšší počet pracujících cizinců. Nejméně pracujících cizinců můžeme naopak najít v regionech Moravskoslezsko a Střední Morava. Obrázek č. 5 znázorňuje vývoj počtu pracujících cizinců v průběhu roku 2010 ve všech regionech. V první polovině roku se výrazně snížil počet pracujících cizinců pouze v Praze a Středních Čechách, zatímco v ostatních oblastech se jejich počet zvýšil i když nepatrně. Ve druhé polovině roku pokračuje nárůst tohoto počtu pouze v regionech Moravskoslezsko a Střední Morava a zároveň se tento nárůst týká už i Prahy. Ostatní regiony v této části roku provází úbytek počtu pracujících cizinců. V oblasti Jihozápad jde dokonce o úbytek, který má za následek ještě nižší počet pracujících cizinců na konci roku než na začátku.
31.12.2009
90 000
30.6.2010 70 000
31.12.2010
50 000 30 000
va or av sk os le zs ko
dn íM or a
M
St ře
Ji ho vý ch od
Se ve ro zá pa d Se ve ro vý ch od
Ji ho zá pa d
St ře
dn íČ ec hy
10 000 Pr ah a
celková zaměstnanost cizinců
110 000
region
Obr. 5. Vývoj celkové zaměstnanosti cizinců v regionech ČR v roce 2010 Pramen: Zaměstnanost-datové údaje, ČSÚ 5.2.2 Cizinci v krajích ČR (NUTS 3) Podle Pořízkové (2008, 60) má na rozdílném zastoupení cizinců v jednotlivých regionech České republiky vliv především hospodářský a průmyslový rozvoj v těchto regionech, který vytváří nové pracovní příležitosti a možnosti podnikat. Zahraniční pracovní migrace se proto soustřeďuje především do větších městských aglomerací. Vyšší zahraniční zaměstnanost se objevuje také v příhraničních regionech, kde hraje roli buď malá vzdálenost mezi zdrojovým a cílovým místem pracovní migrace, a nebo lepší příležitosti pro živnostenské podnikání. 13
Praha je vedena ve statistikách i jako kraj a okres, Střední Čechy jsou vedeny ve statistikách i jako Středočeský kraj
35
Tab. 9. Celková zaměstnanost cizinců a zaměstnanost podle postavení v zaměstnání v krajích ČR k 31.12.2010
Kraj Hlavní město Praha Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubický Vysočina Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský celkem ČR
Celková zaměstnanost cizinců 100 537 42 926 10 558 21 809 9 728 14 434 11 601 11 906 11 670 5 854 34 316 5 670 7 156 18 185 306 350
Podíl kraje na Cizinci Cizinci s celkové evidovaní živnostenským zaměstnanosti úřady práce oprávněním cizinců v % 76 643 23 894 32,8 31 560 11 366 14,0 6 727 3 831 3,5 12 902 8 907 7,1 3 703 6 025 3,2 6 561 7 873 4,7 7 889 3 712 3,8 8 530 3 376 3,9 8 873 2 797 3,8 3 611 2 243 1,9 26 398 7 918 11,2 3 573 2 097 1,9 5 232 1 924 2,3 13 165 5 020 5,9 215 367 90 983 100,00
Pramen: Zaměstnanost-datové údaje, ČSÚ, vlastní výpočty Na úrovni krajů jsou nejpočetněji zastoupeni pracující cizinci mimo Prahu a Středočeský kraj také v kraji Jihomoravském, Plzeňském a potom Moravskoslezském. Nejméně početné zastoupení této skupiny cizinců se Olomouckém kraji a kraji Vysočina. S tímto hodnocením souvisí relativní ukazatel podílu pracujících cizinců daného kraje na celkové zaměstnanosti cizinců v České republice, který nám lépe ukazuje, jak na tom jaký kraj je. Jak absolutní, tak i relativní zastoupení k 31.12.2010 nám znázorňuje předcházející tabulka. Středočeský kraj se na konci roku 2010 s počtem 43 tis. pracujících cizinců podílel na celkové zaměstnanosti 14 %. V Jihomoravském kraji bylo zaměstnáno přes 34 tis. cizinců, což tvořilo 11 % všech cizinců v ČR, v Plzeňském kraji pak bylo zaměstnáno zhruba o třetinu cizinců méně, téměř 22 tis., tedy už jen 7 %. Naopak Olomoucký kraj a kraj Vysočina se s méně jak 6 tis. cizinců podíleli na jejich celkové zaměstnanosti necelými 2 %. V tabulce č. 9 taky můžeme vidět, jak konkrétně je celková zaměstnanost strukturovaná. Nejvíce cizinců evidovaných úřady práce se nachází tradičně v Hlavním městě Praha, Středočeském, Jihomoravském a Moravskoslezském kraji, nejméně pak v Olomouckém kraji, v kraji Vysočina a také v Karlovarském kraji. V Jihomoravském a Moravskoslezském kraji je to podle Pořízkové (2008, 63) dáno sousedstvím s Polskem
36
a Slovenskem, což jsou tradiční zdrojové země migrace cizinců v tradičních zaměstnáních. Nejvíce cizinců s živnostenským oprávněním se opět nachází v Hlavním městě Praha, Středočeském kraji, ale dále je jich nejvíce zastoupeno v Plzeňském, Jihomoravském a Ústeckém kraji. Nejméně cizinci podnikají ve Zlínském a Olomouckém kraji a v kraji Vysočina. Podle jednotlivých zastoupení v krajích je patrné, že na rozdíl od ostatních krajů převládá počet cizinců s živnostenským oprávněním nad cizinci evidovanými úřady práce v kraji Karlovarském, méně už v kraji Ústeckém. Podle Pořízkové (2008, 63) a Horákové (2008, 41) lze vysoký počet živnostenských oprávnění v Ústeckém a Karlovarském kraji vysvětlit sousedstvím s Německem a příhodným prostředím pro živnostenské podnikání v tomto regionu, kterého využívají zejména vietnamští obchodníci. V první polovině roku 2010 docházelo k poklesu počtu pracujících cizinců v Hlavním městě Praha, v Středočeském, Jihočeském, Libereckém, Karlovarském kraji a v kraji Vysočina, v ostatních se počet pracujících cizinců zvyšoval. Ve druhé polovině roku docházelo ke snižovaní v kraji Středočeském, Plzeňském, Ústeckém, Královéhradeckém, Pardubickém, Jihomoravském a dále také v kraji Karlovarském, u ostatních docházelo ke zvyšování počtu pracujících cizinců. Celkově se meziroční snížení týkalo Hlavního města Prahy (-7 041), Plzeňského (-905) a Královéhradeckého kraje (-101) a kraje Vysočina (-34), u kterých došlo ke snížení aspoň v jedné polovině roku, a potom kraje Středočeského (-6 976) a Karlovarského (-208), u kterých tedy došlo ke snížení v obou polovinách roku 2010. K meziročnímu navýšení počtu pracujících cizinců došlo v kraji Jihomoravském (+1 113), Ústeckém (+273), Pardubickém (+150), Libereckém (+109), a Jihočeském (+62), ve kterých se zvýšil počet pracujících cizinců aspoň v jedné polovině roku, a potom v kraji Moravskoslezském (+942), Zlínském (+293) a Olomouckém (+211), ve kterých se tento počet zvyšoval v obou polovinách roku. Podle Horákové (2010, 55) neexistuje dostatek detailních empirických dat o ekonomické situaci v mikroregionech, které by vysvětlovaly rozdílný pokles zaměstnanosti cizinců v různých krajích. Meziročně (31.12.2010-31.12.2009) došlo ke zvýšení počtu cizinců s živnostenským oprávněním ve všech krajích až na Plzeňský, Karlovarský, Ústecký a Moravskoslezský, u kterých došlo naopak ke snížení tohoto počtu. Počet cizinců evidovaných úřady práce se meziročně narozdíl od ostatních krajů navýšil v kraji Ústeckém, Jihomoravském, Olomouckém, Zlínském a Moravskoslezském. Dalším kritériem je podíl pracujících cizinců na pracovní síle jednotlivých krajů. Podíl za ČR je 5,4 %. Jak na obrázku č. 6 můžeme vidět, Hlavní město Praha je s téměř 13 %
37
podílu pracujících cizinců na jeho pracovní síle k 31.12.2010 na přední příčce. Za ním následuje Plzeňský kraj, ve kterém pracující cizinci tvoří 7 % jeho pracovní síly. Něco málo přes 6 % pracovní síly tvoří pracující cizinci ve Středočeském kraji. Nejmenší podíl pracujících cizinců na pracovní síle kraje je v kraji Olomouckém s necelými 2 %. Malé zastoupení pracujících cizinců je také v kraji Vysočina a Zlínském kraji s podíly lehce nad 2 % jejich pracovní síly. Podle Horákové (2010, 54) jsou změny relativního zastoupení
14,0
12,7
12,0
podíl pracujících cizinců na pracovní síle kraje
10,0 8,0 6,0
6,8 6,2
4,0
5,7 3,1
5,5
4,9 4,1
3,3
4,3
2,8 2,2
2,0
1,7
2,4
m .P ra St ha ře do če s Jih ký oč es ký Pl ze ňs Ka ký rlo va rs k Ús ý te ck ý Li b Kr er ál ec ov ký éh ra de ck Pa ý rd ub ick ý Vy so Jih č om in a or av sk O lo ý m ou ck ý M Z or l ín av sk sk ý os le zs ký
0,0
Hl .
podíl pracujících cizinců na pracovní síle (v %)
cizinců na pracovní síle krajů ovlivňovány změnami v počtu pracovních sil krajů.
kraj
Obr. 6. Podíl cizinců na pracovní síle v krajích ČR k 31.12.2010 Pramen: Bulletin č. 26 Vysoká míra nezaměstnanosti a vysoký počet uchazečů na jedno volné pracovní místo jsou podle Horákové (2007, 49) obvykle v negativní korelaci s podílem cizinců na pracovní síle regionu, kraje či okresu. Pokud tedy vykazují vysoký podíl cizinců na jejich pracovní síle, vykazují obvykle i nízkou míru nezaměstnanosti. Dosavadní znalosti o vazbách mezi zaměstnaností cizinců a trhem práce ukazují na to, že teprve na nejnižší, tj. okresní úrovni, lze vystopovat významné souvislosti a vztahy mezi různými aktéry na trhu práce a jejich ekonomickými strategiemi, které se v konečném důsledku promítají do jejich zaměstnanosti. 5.2.3 Cizinci v okresech České republiky (LAU 1) Následující obrázek č. 7 znázorňuje k 31.12.2010 rozložení pracovních sil cizinců mezi okresy. 38
okres
Brno-město Plzeň-jih M ladá Boleslav Praha-vý chod Ostrava-město Pardubice Liberec Karviná Cheb Hradec Králové Karlovy Vary Kladno Praha-záp ad Kolín České Budějovice Frýdek-M ístek Brno-venkov Olomouc Zlín Teplice Chomutov Ústí nad Orlicí Beroun Ústí nad Labem Trutnov Břeclav Tachov Náchod M ělník Litoměřice Jablonec nad Nisou Děčín Příbram Vsetín Benešov Nymburk Uherské Hradiště Jihlava Česká Lípa Ry chnov nad Kněžnou Strakonice Hodonín M ost Český Krumlov Rakovník Kutná Hora Písek Roky cany Klatovy Semily Jičín Pelhřimov Plzeň-sever Blansko Domažlice Havlíčkův Brod Chrudim Nový Jičín Louny Tábor Plzeň-město Přerov Ždár nad Sázavou Sokolov Vy škov Svitavy Znojmo Jindřichův Hradec Prostějov Opava Kroměříž Šumperk Třebíč Prachatice Bruntál Jeseník
Cizinci evidovaní na úřadech práce Cizinsi s živnostenským oprávněním
0
5 000
10 000
15 000
20 000
počet zaměstnaných cizinců
Obr. 7. Struktura zaměstnanosti cizinců v okresech ČR k 31.12.2010 Pramen: Zaměstnanost-datové údaje, ČSÚ Pozn.: není uvedena Praha 39
25 000
Neuvádí ale Prahu, která by svým vysokým počtem 100 537 cizinců proti ostatním okresům narušila jeho podobu. Druhý nejvyšší počet pracujících cizinců tedy zaznamenáváme v okrese Brno-město, kde své pracovní uplatnění nachází 24 241 cizinců. Následují okresy Plzeň-jih s počtem 13 075 cizinců, Mladá Boleslav s počtem 10 684 cizinců, Praha-východ s počtem 8 740 cizinců, Ostrava-město s počtem 7 562 cizinců, Pardubice s počtem 7 005 cizinců a Liberec, kde pracuje 6 625 cizinců. Ostatní okresy se potýkají s počty cizinců do 5 tis. Nejmenší počet cizinců je zjištěn v okrese Jeseník, kde jich pracuje 248. Podle struktury ekonomických aktivit vidíme, že ve většině okresech převládají cizinci v zaměstnáních evidovaných úřady práce. Největší podíly (přes 80 %) takto zaměstnaných cizinců jsou v okresech Karviná, Vsetín, Brno-město, Kolín, Písek a Pardubice. Okresy, kde je větší podíl cizinců s živnostenským oprávněním, jsou Karlovy Vary, Teplice, Chomutov, Ústí nad Labem, Tachov, Most, Rakovník, Jičín, Domažlice, Sokolov, Vyškov, Znojmo, Opava, Kroměříž, Šumperk a Jeseník, přes 60 % takto zaměstnaných cizinců evidují okresy Jindřichův Hradec, Třebíč, Cheb, v Děčíně dokonce přes 80 %. Podle Pořízkové (2008, 65) se na udržování vysoké míry zaměstnanosti obou typů ekonomické aktivity v příslušných okresech významně podílí již vytvořené migrační sítě14 jednotlivých státních občanství. Specifickou skupinou z hlediska územního rozmístění jsou Vietnamci, kteří v ČR pobývají především za účelem podnikání v maloobchodu a svou činnost zaměřují jak na majoritu (z toho důvodu jsou v každém okrese), tak na kupní sílu z Německa, Rakouska, tudíž je nalezneme právě při hlavních dopravních tazích v příhraničních oblastech. Slováci u nás v minulosti nacházeli pracovní uplatnění především jako nekvalifikovaní dělníci, ale v současnosti začíná převažovat migrace kvalifikované síly a inteligence. Tato strukturální změna se projevila v úbytku jejich počtu v oblastech s převažujícím dělnickým obyvatelstvem na severu a západě Čech, naproti tomu početní narůst vykázaly města Praha a Brno (Drbohlav, D. a kol. 2011, 41-42). Občané Slovenska jsou zaměstnáváni významně ve všech okresech. Příloha č. 3 uvádí jejich počty v jednotlivých okresech, a to i z hlediska genderu. Meziročně (31.12.2010-31.12.2009) se nejvíce zvýšil počet pracujících cizinců v okresech Plzeň-jih (+4 180), Brno-město (+1 280) a Karviná (+465), naopak se nejvíce snížil v okresech Mladá Boleslav (-5 590), Plzeň-město (-4 833) a Kladno (-572). Podle 14
Jde o vazby mezi migranty již usazenými v cílové zemi a těmi, kteří zůstávají v zemi zdrojové, kdy již usazení krajané poskytují pomoc v podobě materiální či psychologické těm, co by chtěli migrovat ze zdrojové země (Drbohlav, D. a kol. 2008, 26)
40
typu ekonomické aktivity došlo v případě cizinců evidovaných úřady práce k největšímu zvýšení jejich počtu v okresech Brno-město (+558), Ostrava-město (+460) a Karviná (+451) a k největšímu snížení v okresech Mladá Boleslav (-5 498), Hradec Králové (-955) a Kladno (-694). Počet cizinců s živnostenským oprávněním nejvíce vzrostl v okresech Plzeň-jih (+4 618), Brno-město (+722) a Pardubice (+280), nejvíce poklesl v okresech Plzeň-město (-4 850), Ostrava-město (-260) a Teplice (-223). Nárůst živnostníků v okrese Plzeň-jih není ve skutečnosti nárůstem, fakticky šlo o jejich převedení v evidenci Ministerstva průmyslu a obchodu z okresu Plzeň-město do okresu Plzeň-jih. V příloze č. 4 jsou uvedeny absolutní počty celkové zaměstnanosti cizinců a počty cizinců podle struktury jejich ekonomické aktivity za jednotlivé územní jednotky k 30.6.2010. V přílohách je také mapa ČR, která zobrazuje podíl cizinců na pracovní síle v jednotlivých okresech, a další dvě mapy, které zobrazují podíly cizinců na pracovní síle okresů podle typů ekonomické aktivity. Na první mapě je vidět, že největší podíl cizinců na pracovní síle je v okresech Brno-město, Plzeň-město, Praha, Praha-východ a zcela největší v okrese Mladá Boleslav s 13,2 %, kde je podle Drbohlava (2011, 41) nabídka pracovních míst spojená se zahraničními investicemi do automobilového průmyslu. Je patrný rozdíl mezi Čechami a Moravou, kdy na Moravě vykazuje většina okresů nižší podíly cizinců na pracovní síle než okresy v Čechách. Na Moravě vůbec vykazují tento podíl s nejnižší hodnotou 0,9 % okresy Bruntál a Opava. Nejvyšší zastoupení cizinců evidovaných úřady práce na pracovní síle okresů je také koncentrováno zejména v oblasti Čech, a to především ve středních s výběžky okresů na sever, východ i západ. Na Moravě se jedná zejména o okres Brno-město a okresy v příhraničí. Maximální hodnota 10,5 % byla dosažena v okrese Mladá Boleslav, nejnižší 0,4 % v okresech Opava, Šumperk, Třebíč. Vyšší míra podílu cizinců s živnostenským oprávněním na pracovní síle okresů je soustředěna v okolí Prahy a zejména v okresech západních Čech, kde Cheb vykazuje nejvyšší hodnotu 5,5 %. V Bruntále je pak tato hodnota s 0,3 % nejnižší.
41
6 OČEKÁVANÉ TRENDY V PŘÍŠTÍCH LETECH Pracovní trh je tvořen komplexem vztahů mezi nabídkou pracovní síly a poptávkou po ní. Ty se odrážejí od vývoje české ekonomiky. Ze zkušeností víme, že dochází-li k jejímu růstu, nastávají příznivé podmínky pro trh práce, který tak vytváří prostor i pro zahraniční pracovní sílu, a naopak. Za hlavní determinanty vývoje zahraniční pracovní migrace v České republice lze považovat vývoj jednotlivých ukazatelů hospodářského vývoje, a to HDP, volná pracovní místa, nezaměstnanost (Pořízková, H. 2008). V posledních letech narušila náš pozitivní ekonomický vývoj po vstupu ČR do EU hospodářská recese. Ukázalo se však, že přes obtíže na trhu práce migranti neodcházejí a že vyčkávají v hostitelských zemích na oživení ekonomiky a oživení poptávky po pracovní síle, důvody jsou spatřovány zejména ve vysoké nezaměstnanosti a nedostatku pracovních příležitostí v domovských zemích (Horáková, M. 2010). Zlepšování ekonomické situace se na trhu práce ale projevuje vždy se zpožděním. Podle úřadů práce
Moravskoslezského kraje budou hospodářské poměry v naši zemi nadále ovlivňovány vnějším
ekonomickým
prostředím,
zejména
sousedním
Německem
a
ostatními
středoevropskými státy, tzn. zeměmi, se kterými jsme nejvíce obchodně propojeni. V návaznosti na očekávané stejné tempo růstu české ekonomiky jako v loňském roce, ale také vlivem probíhajících a plánovaných úsporných vládních opatření, nelze do konce roku 2011 počítat s výraznějším obratem ve vývoji nezaměstnanosti, situace by se však měla mírně zlepšovat.
Pokud bychom se měli dívat dále do budoucna, dá se předpokládat, že teprve po obnovení hospodářského a pracovního růstu, kdy bude narůstat počet volných pracovních míst a bude se snižovat nezaměstnanost, bude opětovně růst i poptávka po pracovní síle cizinců, a to především v tradičních zaměstnáních. Obrázek č. 8 nám dokládá, jak v minulosti křivka počtu cizinců evidovaných úřady kopírovala křivku počtu volných pracovních míst. V době, kdy docházelo k poklesu či nárůstu počtu volných pracovních míst, snižovaly se či zvyšovaly s lehkým zpožděním i počty cizinců evidovaných úřady práce. Horáková (2008, 88) hodnotí stále významnější roli žen v pracovních migracích, což souvisí i s postupnou proměnou charakteru migrací, které se mění z ryze pracovních migrací jedinců na migrace celých rodin. Do budoucna lze očekávat další vzestup podílu žen mezi ekonomicky aktivními cizinci.
42
300 000 250 000
počet
200 000 150 000 100 000 50 000 0 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 rok volná pracovní místa
cizinci evidovaní úřady práce
Obr. 8. Vývoj počtu volných pracovních míst a počtu cizinců evidovaných úřady v letech 1997-2010 (k 31.12) Pramen: Zaměstnanost-datové údaje, ČSÚ, MPSV Zajímavé je hodnocení budoucnosti vietnamských migrantů podle Drbohlava a kol. (2011, 12). Ta v ČR není úplně předvídatelná, protože dlouhodobě prokazují, že jsou velmi flexibilní a jsou schopni pohotově vytvářet nové ekonomické strategie. Za klíčové lze považovat jejich úspěšnosti v podnikání. Co se týče druhé generace, ta bude pracovat v jiných sektorech hospodářství než jejich rodiče a možná budou i migrovat do dalších zemí v rámci středoevropského prostoru.
43
7 ZÁVĚR Cizinci působící na našem trhu práce na konci 80. let pocházeli z řad socialistických zemí, se kterými se tehdejší Československo už dříve zavázalo smlouvami o jejich zaměstnávání a poskytování kvalifikací. Takovými zeměmi byly například Polsko, Vietnam, Kuba. Po rozpadu socialistického bloku se situace na poli trhu práce změnila. Tito
pracovníci
byli
většinou
propuštěni
v důsledku
objevení
se
fenoménu
nezaměstnanosti, za to se ale otevřely dveře pracujícím migrantům ze zbytku světa. Specifický vztah jsme měli se Slovenskem, se kterým jsme ještě tvořili jeden stát. Na rozdíl od jejich území se na našem nacházela spousta pracovních příležitostí, a tak se vytvořila intenzivní dojížďka jeho obyvatel za prací, která směřovala především do průmyslových a příhraničních oblastí se Slovenskem. Se vznikem samostatné České a Slovenské republiky v roce 1993 se Slováci dostali do role cizinců, platila ale pro ně výjimka, kdy pouze stačilo oznámení zaměstnavatele o jejich výkonu práce na našem území. Zájem z ostatních zemí o práci v České republice nicméně rostl. Počty cizinců na našem trhu práce čím dál víc narůstaly. Dovolovaly jim to příhodné relativně liberální legislativní podmínky, které se ale staly přísnějšími v době, kdy se zhoršily ekonomické podmínky. To vedlo na konci 90. let k poklesu počtu zaměstnaných cizinců. Příznivá situace nastala pro cizince se vstupem České republiky do Evropské unie. Občanům EU/EHP a Švýcarska byl umožněn volný přístup na náš trh práce a pro ostatní země se tím zas stala Česká republika atraktivnější. Důsledky, které přinesla před pár roky hospodářská recese, spatřujeme ještě dnes. Pro cizince ze třetích zemí, to znamenalo razantní přístup úřadů práce k udělování povolení k zaměstnání, a proto docházelo k jejich výraznému přelévání do podnikatelské sféry, která takovými postihy jako obvykle zasažena nebyla. Role zaměstnaných žen cizinek až do krize nabývala čím dál víc na významu. Nejpočetnějšími zastoupenými zeměmi v řadách pracujících cizinců na našem trhu práce byly tradičně Slovensko, Ukrajina, Vietnam, Polsko. Vietnam je typickou zemí působící především v podnikatelské sféře. Situace na poli trhu práce v roce 2010 nevykazovala výrazné změny. Stále ale pokračoval trend opatrnosti ve vydávání pracovního povolení občanům třetích zemí. Počty cizinců v průběhu celého roku všelijak kolísaly, a to zejména, pokud se na to podíváme z územního hlediska. V každém regionu/kraji/okrese se to projevovalo jinak. Nejvyšší
44
počty pracujících cizinců jsou zaznamenány ve větších městech a v příhraničních oblastech. Trvale se nejvyšší počet ekonomicky aktivních cizinců koncentruje v Praze a přilehlém Středočeském kraji, kde vysokou poptávku po pracovní síle strhuje automobilový
průmysl
v Mladé
Boleslavi.
Dále
v kraji
Jihomoravském
a Moravskoslezském, kde dominantně působí pracovní síla přilehlých států, a to především v okrese Brno-město a Ostrava-město. Pracující cizince nalezneme také v příhraničí s Německem v kraji Plzeňském, kde působí velká komunita Vietnamců v roli podnikatelů. Tato jejich ekonomická aktivita v okresech Karlovarského a Ústeckého kraje výjimečně způsobuje vyšší podíl cizinců s živnostenským oprávněním nad podílem cizinců standardně zaměstnaných. Vysoký podíl cizinců na pracovní síle bývá v místech, kde je obecně nízká nezaměstnanost a nízký počet uchazečů na jedno volné pracovní místo. Do budoucna se očekává opětovný růst podílu cizinců na pracovní síle, kdy se budou dopady hospodářské recese stírat a budou se opět zlepšovat podmínky pro jejich zaměstnávání.
45
POUŽITÁ LITERATURA A DALŠÍ PRAMENY Knižní DRBOHLAV, D. a kol.: Nelegální ekonomické aktivity migrantů (Česko v evropském kontextu).1.vyd., Nakladatelství Karolinum, Praha 2008. 311 s. ISBN 978-80-246-1552-3 DRBOHLAV, D. a kol.: Migrace a (i)migranti v Česku ,,Kdo jsme, odkud přicházíme, kam jdeme?” 1.vyd., SLON, Praha, 2011. 209 s. ISBN 978-80-7419-039-1 (rukopis) FIALA, T.: Cizinci na trhu práce v České republice. Diplomová práce na katedře geografie Přf MU v Brně, Brno, 1999. 57 s. FIALA, T., KUNC, J., TOUŠEK, V.: Aktuální tendence v zaměstnávání cizinců na trhu práce v ČR. In Sborník prací Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity. 1. vyd., Masarykova univerzita, Brno, 1999, sv. 145, s. 45-50. ISBN 80-210-2138-1 HORÁKOVÁ, M.: Dlouhodobé trendy ve vývoji pracovních migrací v České republice.. VÚPSV, Praha, 2008. 114 s. ISBN 978-80-7416-020-2 HORÁKOVÁ, M.: Vývoj pracovních migrací v České republice v období hospodářské recese. VÚPSV, Praha, 2010. 131 s. ISBN 978-80-7416-069-1 HORÁKOVÁ, M.: Zahraniční pracovní migrace v České republice dva roky po vstupu ČR do EU. VÚPSV, Praha, 2006. 88 s. ISBN 80-87007-34-4 HORÁKOVÁ, M.: Zpráva o vývoji pracovních migrací 1993-2006. VÚPSV, Praha, 2007. 97 s. ISBN 978-80-87007-67-9 JEŔÁBEK, M., DOKOUPIL, J., HAVLÍČEK, T. a kol.: České pohraničí-bariéra nebo prostor zprostředkování? Academia, Praha, 2004, 297 s.
MAREK, D., TOUŠEK, V.: Změny v zaměstnávání občanů Slovenska v okresech ČR moravsko-slovenského pomezí (geografická analýza). Geografie X, katedra geografie Pedagogické fakulty MU Brno, 1998, s.122-126.
46
POŘÍZKOVÁ, H.: Analýza zahraniční zaměstnanosti v České republice; postavení cizinců na trhu práce a podmínky jejich ekonomické integrace. VÚPSV, Praha, 2008. 76 s. ISBN 978-80-87007-83-9. ŘEHÁK, S., DANĚK, P.: Změny prostorových interakcí v názorech obyvatel moravskoslovenského pomezí. Zpráva grantového projektu GA ČR č. 205/95/1184, Brno, 1997, 35 s. TOMŠÍČKOVÁ, B., TOUŠEK, V.: Prostorové interakce na moravsko-slovenském pomezí. In: Europa regionów. Wspólpraca regionalna 2000. Gornoślaska Wyźsza Szkola Handlowa, Katowice, Slezská univerzita, Opava, Wisla-Javornik, 1999. s. 271-280. TOUŠEK, V. Aktuální tendence v zaměstnávání občanů Slovenska v ČR. In: Regionální spolupráce ´99. Sborník z mezinárodní konference konané ve dnech 19.-21.5.1999 v Karviné. Slezská univerzita, Opava, Gornoślaska Wyźsza Szkola Handlowa, Katowice, Karviná, 1999. s. 307-311. ISBN 80-7248-026-X
Elektronické Analýza stavu vývoje trhu práce v Moravskoslezském kraji v roce 2010 a předpokládaný vývoj v roce 2011. Integrovaný portál MPSV [online]. 2011, 70 s. [cit. 30.4.2011]. Dostupné na WWW:< http://portal.mpsv.cz/upcr/kp/msk/statistiky/kraj/otkraj1210.pdf> EZZEDINE-LUKŠÍKOVÁ, P.: Slováci v ČR. Socioweb [online]. 2005 [cit. 15.3.2011]. Dostupné na WWW:
HOLÁ, B.: Koncepce výběru a zpracování statistických údajů spojených s migrací a integrací cizinců na území České republiky. ČSÚ [online]. 2010, 44 s. [cit. 5.5.2011]. Dostupné na WWW: LOENTIYEVA, Y.: Ukrajinci v ČR. Socioweb [online]. 2005 [cit. 6.4.2011]. Dostupné na WWW:
47
Projekt Výběr kvalifikovaných zahraničních pracovníků. Legální migrace otevřená šance [online] 2003-2011 [cit. 15.4.2011] Dostupné na WWW: < http://www.imigracecz.org/?lang=cz> Souborné informace. Život cizinců v ČR, Ročník 2006. ČSÚ [online]. 2007, 81 s. [cit. 8.4.2011]. Dostupné na WWW: < http://www.czso.cz/csu/cizinci.nsf/kapitola/ciz_publikace > The Labor Market in the Czech Republic and Opportunities for Low Skilled Workers. Worldbank [online]. 2008, 9 s. [cit. 30.3.2011]. Dostupné na WWW: < http://siteresources.worldbank.org/ECAEXT/Resources/2585981224622402506/CZ_Roma_Employment_Ch3.pdf> Zaměstnanost-popis aktuálního vývoje. ČSÚ [online]. 2011 [cit. 3.4.2011 ] Dostupné na WWW: Zaměstnanost-související legislativa. ČSÚ [online]. 2010 [cit. 30.3.2011] Dostupné na WWW:
PRAMENY Nabídka a poptávka na trhu práce, MPSV 2005-2010 Zaměstnávání cizinců, MPSV 2010 Mezinárodní pracovní migrace v ČR. Bulletin č. 13. VÚPSV, Praha, 2004. Mezinárodní pracovní migrace v ČR. Bulletin č. 25. VÚPSV, Praha, 2010. Mezinárodní pracovní migrace v ČR. Bulletin č. 26. VÚPSV, Praha, 2011. Práce a sociální statistiky, ČSÚ 2011 Zaměstnanost-datové údaje, ČSÚ 2000-2010
48
SEZNAM PŘÍLOH Tabelární přílohy Příl. 1. Podíl cizinců na pracovní síle okresů ČR v letech 2008 a 2009 (k 31.12.) Příl. 2. Zaměstnanost cizinců podle státního občanství v letech 2003-2009 (k 31.12.) Příl. 3. Občané SR registrovaní na úřadech práce v ČR podle okresů/krajů/regionů a gender k 30.6.2010 Příl. 4. Zaměstnanost cizinců v okresech/krajích/regionech ČR k 30.6.2010
Mapové přílohy Příl. 5. Podíl cizinců na pracovní síle okresů ČR k 31.12.2010 Příl. 6. Podíl cizinců evidovaných úřady práce na pracovní síle okresů ČR k 31.10.2010 Příl. 7. Podíl cizinců s živnostenským oprávněním na pracovní síle okresů ČR k 31.10.2010
49
Příl. 1.
Okres
Podíl cizinců na pracovní síle celkem v % 2009
Praha Benešov Beroun Kladno Kolín Kutná Hora Mělník Mladá Boleslav Nymburk Praha-východ Praha-západ Příbram Rakovník České Budějovice Český Krumlov Jindřichův Hradec Písek Prachatice Strakonice Tábor Domažlice Klatovy Plzeň-jih Plzeň-město Plzeň-sever Rokycany Tachov Cheb Karlovy Vary Sokolov Děčín Chomutov Litoměřice Louny Most Teplice Ústí nad Labem Česká Lípa Jablonec nad Nisou Liberec Semily
2008 13,6 3,8 5,4 4,8 7,5 4,1 4,5 20,1 3,2 10,9 5,3 3,2 5,7 3,4 4,4 1,8 3,7 2,3 3,9 2,0 3,5 3,2 3,3 12,2 4,1 5,5 7,1 8,3 6,5 1,9 3,0 3,3 3,6 2,2 2,5 4,2 4,0 2,7 4,8 7,2 3,2
15,2 4,5 8,4 5,7 8,0 6,8 6,0 17,1 4,4 13,8 5,7 3,8 6,3 4,4 5,5 1,8 4,8 2,6 5,7 2,3 3,6 3,8 3,9 16,3 4,7 7,6 8,2 9,2 8,0 2,1 3,2 3,6 5,3 2,7 2,6 4,3 3,8 3,1 4,7 8,2 3,7
Rozdíl v podílu cizinců na pracovní síle celkem v % Rozdíl 2009-2008 -1,6 -0,8 -3,0 -1,0 -0,4 -2,7 -1,5 3,0 -1,2 -2,9 -0,5 -0,6 -0,6 -1,0 -1,0 0,0 -1,1 -0,3 -1,8 -0,3 -0,1 -0,7 -0,6 -4,1 -0,5 -2,2 -1,1 -0,9 -1,5 -0,2 -0,2 -0,2 -1,8 -0,5 -0,1 -0,1 0,1 -0,5 0,1 -0,9 -0,5
Hradec Králové Jičín Náchod Rychnov nad Kněžnou Trutnov Chrudim Pardubice Svitavy Ústí nad Orlicí Havlíčkův Brod Jihlava Pelhřimov Třebíč Ždár nad Sázavou Blansko Brno-město Brno-venkov Břeclav Hodonín Vyškov Znojmo Jeseník Olomouc Prostějov Přerov Šumperk Kroměříž Uherské Hradiště Vsetín Zlín Bruntál Frýdek-Místek Karviná Nový Jičín Opava Ostrava-město Celkem ČR Pramen: Horáková, M. 2010, 125
5,8 2,9 3,7 3,3 3,5 2,2 7,3 1,9 3,3 2,6 2,9 2,8 1,1 1,7 2,5 10,5 3,2 3,8 2,0 1,9 1,6 1,4 2,0 1,6 1,7 1,1 1,3 2,1 2,4 2,7 0,8 2,8 3,1 1,6 0,9 4,2 5,6
6,7 4,1 4,2 3,9 4,8 2,3 12,7 2,4 5,2 3,9 4,5 6,1 1,1 2,1 3,3 11,4 4,1 3,8 2,2 2,1 2,1 1,5 2,3 1,9 2,5 1,3 1,5 2,7 2,7 3,0 0,8 3,2 3,4 2,1 1,2 4,3 6,4
-0,8 -1,1 -0,5 -0,6 -1,2 -0,2 -5,5 -0,5 -1,9 -1,4 -1,6 -3,3 0,0 -0,4 -0,8 -0,8 -0,9 0,0 -0,2 -0,2 -0,4 -0,2 -0,3 -0,2 -0,9 -0,2 -0,2 -0,6 -0,3 -0,3 0,0 -0,4 -0,2 -0,6 -0,3 -0,1 -0,9
Příl.2.
Státní občanství
2002
2003
2004
Alžírsko 368 360 335 Arménie 480 532 519 Austrálie 152 171 153 Ázerbájdžán 33 34 37 Belgie 154 151 139 Bělorusko 1 574 1 329 1 198 Bosna a Hercegovina 447 464 628 Brazílie 30 29 48 Bulharsko 2 989 2 884 2 764 Čína 425 500 554 Dánsko 91 80 66 Egypt 63 67 73 Filipíny 11 40 26 Finsko 71 51 51 Francie 839 870 669 Gruzie 111 101 89 Chorvatsko 542 530 522 Indie 187 206 284 Irsko 103 108 98 Itálie 557 630 553 Izrael 149 140 144 Japonsko 332 527 551 Kanada 342 341 287 Kazachstán 409 428 445 Korea 98 60 71 Kosovo 0 0 0 Kuba 78 79 84 Kyrgyzstán 44 84 91 Litva 61 58 180 Lotyšsko 36 35 25 Maďarsko 198 179 240 Makedonie 665 690 696 Mexiko 22 28 26 Moldavsko 1 794 1 908 1 933 Mongolsko 1 375 1 594 1 789 Německo 2 255 2 417 2 406 Nigerie 171 169 165 Nizozemsko 366 350 308 Pákistán 134 138 140 Polsko 8 419 8 529 10 133 Portugalsko 50 17 15 Rakousko 682 760 658 Rumunsko 910 877 798 Rusko 2 597 2 489 2 689 Řecko 140 156 167 Slovensko 63 733 66 176 68 575 Slovinsko 64 68 60
2005
Rok 2006
289 514 129 49 169 1 362 558 49 2 823 1 100 97 86 28 65 847 117 525 376 147 674 159 607 293 593 65 6 94 132 419 45 274 701 38 3 314 2 013 2 907 150 416 143 13 929 33 756 1 146 3 929 202 84 016 75
2007
2008
2009
276 271 273 275 528 663 873 834 139 152 191 188 74 94 97 113 207 265 345 345 1 387 1 568 1 771 1 621 719 1 145 1 740 999 46 99 146 159 2 859 6 319 6 066 5 555 1 107 1 371 1 808 1 566 131 149 164 181 92 130 184 187 31 88 373 430 87 108 126 138 1 243 1 446 1 727 1 866 111 192 296 222 527 521 552 539 504 692 918 724 193 212 231 283 825 1 011 1 267 1 456 191 203 195 203 635 800 870 739 265 305 310 302 590 703 869 844 127 340 645 456 14 38 140 113 84 97 131 127 147 204 237 202 457 513 575 637 64 83 96 109 353 559 630 716 777 1 201 1 705 1 265 56 69 127 136 4 093 6 433 9 748 7 265 2 973 7 057 13 157 4 493 3 583 4 108 4 135 4 415 157 166 174 178 530 654 740 803 123 133 166 182 18 387 24 931 22 044 21 728 59 85 145 165 891 1 032 1 141 1 187 1 453 4 538 3 876 4 099 3 659 3 716 4 576 4 948 219 236 256 279 99 637 109 917 109 478 108 057 94 107 122 130
Spojené království Srbsko a Černá hora Sýrie Španělsko Švédsko Švýcarsko Tádžikistán Thajsko Tunisko Turecko Ukrajina USA Uzbekistán Vietnam ostatní
1 397 1 452 1 261 1 733 1 675 1 565 178 184 180 111 105 114 133 128 111 87 96 95 13 11 9 57 91 108 121 127 123 247 244 231 39 005 41 241 41 885 2 020 2 026 1 804 32 40 38 20 231 21 201 22 229 1 995 1 976 1 968
1 698 1 491 188 178 143 122 12 177 119 240 61 195 1 822 100 22 876 2 162
2 162 1 380 174 249 174 126 20 223 146 272 67 480 1 698 206 23 602 2 181
Pramen: Bulletin č. 26 Pozn.: řazeno podle zemí od počtu 100 občanů z roku 2009
2 446 2 835 1 498 1 696 164 172 364 427 209 282 143 157 150 155 335 524 170 220 316 369 83 519 102 285 1 819 2 290 976 3 656 29 862 48 393 2 332 2 812
3 043 1 418 185 519 300 168 137 542 225 429 83 701 2 310 2 117 39 260 2 649
Příl. 3. Okres/kraj/region Praha Benešov Beroun Kladno Kolín Kutná Hora Mělník Mladá Boleslav Nymburk Praha-východ Praha-západ Příbram Rakovník Středočeský kraj (NUTS 3) STŘEDNÍ ČECHY (NUTS 2) České Budějovice Český Krumlov Jindřichův Hradec Písek Prachatice Strakonice Tábor Jihočeský kraj (NUTS 3) Domažlice Klatovy Plzeň-jih Plzeň-město Plzeň-sever Rokycany Tachov Plzeňský kraj (NUTS 3) JIHOZÁPAD (NUTS 2) Cheb Karlovy Vary Sokolov Karlovarský kraj (NUTS 3) Děčín Chomutov Litoměřice Louny Most Teplice Ústí nad Labem Ústecký kraj (NUTS 3)
Muži 18 795 272 784 898 1 028 480 570 4 053 290 2 167 901 256 123 11 822 11 822 504 210 128 328 74 515 256 2 015 150 183 138 3 415 238 214 250 4 588 6 603 182 248 138 568 42 262 199 258 179 220 250 1 410
Ženy 14 161 184 379 492 456 142 125 1380 161 1 213 382 115 75 5 104 5 104 276 137 75 193 67 230 149 1 127 114 135 127 2 257 189 164 174 3 160 4 287 231 233 118 582 23 185 226 111 46 45 99 735
Celkem 32 956 456 1 163 1 390 1 484 622 695 5 433 451 3 380 1 283 371 198 16 926 16 926 780 347 203 521 141 745 405 3 142 264 318 265 5 672 427 378 424 7 748 10 890 413 481 256 1 150 65 447 425 369 225 265 349 2 145
Podíl žen v% 43,0 40,4 32,6 35,4 30,7 22,8 18,0 25,4 35,7 35,9 29,8 31,0 37,9 30,2 30,2 35,4 39,5 37,0 37,0 47,5 30,9 36,8 35,9 43,2 42,5 47,9 39,8 44,3 43,4 41,0 40,8 39,4 55,9 48,4 46,1 50,6 35,4 41,4 53,2 30,1 20,4 17,0 28,4 34,3
SEVEROZÁPAD (NUTS 2) Česká Lípa Jablonec nad Nisou Liberec Semily Liberecký kraj (NUTS 3) Hradec Králové Jičín Náchod Rychnov nad Kněžnou Trutnov Královehradecký kraj (NUTS 3) Chrudim Pardubice Svitavy Ústí nad Orlicí Pardubický kraj (NUTS 3) SEVEROVÝCHOD (NUTS 2) Havlíčkův Brod Jihlava Pelhřimov Třebíč Ždár nad Sázavou Vysočina (NUTS 3) Blansko Brno-město Brno-venkov Břeclav Hodonín Vyškov Znojmo Jihomoravský kraj (NUTS 3) JIHOVÝCHOD (NUTS 2) Jeseník Olomouc Prostějov Přerov Šumperk Olomoucký kraj (NUTS 3) Kroměříž Uherské Hradiště Vsetín Zlín Zlínský kraj (NUTS 3) STŘEDNÍ MORAVA (NUTS 4) Bruntál Frýdek-Místek
1 978 177 210 837 326 1 550 638 172 165 252 333 1 560 168 1 347 135 446 2 096 5 206 396 313 337 72 248 1 366 292 4 945 642 952 756 218 101 7 906 9 272 22 905 233 282 161 1 603 135 655 830 1 019 2 639 4 242 96 1 514
1 317 89 229 583 162 1 063 297 154 94 57 161 763 37 781 109 165 1 092 2 918 142 151 139 16 95 543 183 2 318 357 666 302 48 85 3 959 4 502 18 290 45 115 49 517 42 285 378 370 1 075 1 592 40 357
3 295 266 439 1 420 488 2 613 935 326 259 309 494 2 323 205 2 128 244 611 3 188 8 124 538 464 476 88 343 1 909 475 7 263 999 1 618 1 058 266 186 11 865 13 774 40 1 195 278 397 210 2 120 177 940 1 208 1 389 3 714 5 834 136 1 871
40,0 33,5 52,2 41,1 33,2 40,7 31,8 47,2 36,3 18,5 32,6 32,9 18,1 36,7 44,7 27,0 34,3 35,9 26,4 32,5 29,2 18,2 27,7 28,4 38,5 31,9 35,7 41,2 29,5 18,1 45,7 33,4 32,7 45,0 24,3 16,2 29,0 23,3 24,4 23,7 30,3 31,3 26,6 28,9 27,3 29,4 19,1
Karviná Nový Jičín Opava Ostrava-město Moravskoslezský kraj (NUTS 3) MORAVSKOSLEZSKO (NUTS 2) celkem ČR Pramen: Bulletin č. 25
1 141 255 126 2 293 5 425 5 425 63 343
124 166 73 628 1 388 1 388 35 269
1 265 421 199 2 921 6 813 6 813 98 612
9,8 39,4 36,7 21,5 20,4 20,4 35,8
Praha Benešov Beroun Kladno Kolín Kutná Hora Mělník Mladá Boleslav Nymburk Praha-východ Praha-západ Příbram Rakovník Středočeský kraj (NUTS 3) STŘEDNÍ ČECHY (NUTS 2) České Budějovice Český Krumlov Jindřichův Hradec Písek Prachatice Strakonice Tábor Jihočeský kraj (NUTS 3) Domažlice Klatovy Plzeň-jih Plzeň-město Plzeň-sever Rokycany Tachov Plzeňský kraj (NUTS 3) JIHOZÁPAD (NUTS 2) Cheb Karlovy Vary Sokolov Karlovarský kraj (NUTS 3) Děčín Chomutov
30 580 568 493 934 943 307 216 368 720 2 788 527 824 504 9 192 9 192 894 476 64 445 116 140 280 2 415 132 426 197 1 458 537 188 266 3 204 5 619 595 1 093 138 1 826 222 378
45 100 793 1 491 1 724 2 074 975 1 043 9 193 576 4 047 1 533 554 297 24 300 24 300 1 088 565 265 661 168 914 491 4152 430 505 369 7 328 536 590 672 10 430 14 582 754 773 374 1 901 97 624
23 264 444 520 928 619 369 917 2 336 505 1 872 1 224 583 811 11 128 11 128 1 190 564 561 261 291 579 331 3 777 657 474 551 5 478 279 587 1 310 9 336 13 113 3 168 2 469 493 6 130 1 657 1 375
Celková zaměstnanost cizinců
Cizinci s živnostenským oprávněním
Občané EU/EHP a Švýcarska v postavení zaměstnanců
Cizinci třetích zemí v postavení zaměstnanců*
Okres/kraj/region
Příl. 4.
98 944 1 805 2 504 3 586 3 636 1 651 2 176 11 897 1 801 8 707 3 284 1 961 1 612 44 620 44 620 3 172 1 605 890 1 367 575 1 633 1 102 10 344 1 219 1 405 1 117 14 264 1 352 1 365 2 248 22 970 33 314 4 517 4 335 1 005 9 857 1 976 2 377
Litoměřice Louny Most Teplice Ústí nad Labem Ústecký kraj (NUTS 3) SEVEROZÁPAD (NUTS 2) Česká Lípa Jablonec nad Nisou Liberec Semily Liberecký kraj (NUTS 3) Hradec Králové Jičín Náchod Rychnov nad Kněžnou Trutnov Královehradecký kraj (NUTS 3) Chrudim Pardubice Svitavy Ústí nad Orlicí Pardubický kraj (NUTS 3) SEVEROVÝCHOD (NUTS 2) Havlíčkův Brod Jihlava Pelhřimov Třebíč Ždár nad Sázavou Vysočina (NUTS 3) Blansko Brno-město Brno-venkov Břeclav Hodonín Vyškov Znojmo Jihomoravský kraj (NUTS 3) JIHOVÝCHOD (NUTS 2) Jeseník Olomouc Prostějov Přerov Šumperk Olomoucký kraj (NUTS 3) Kroměříž Uherské Hradiště
830 188 245 694 533 3 090 4 916 501 264 2 150 251 3 166 2 727 144 200 110 359 3 540 483 2 987 558 469 4 497 11 203 296 621 134 101 198 1 350 437 10 883 817 165 63 23 146 12 534 13 884 7 313 157 288 50 815 113 222
564 1 008 397 366 616 3 672 5 573 477 634 2 949 620 4 680 1 299 371 1 380 1 254 1 232 5 536 272 2 698 278 1 349 4 597 14 813 602 575 573 107 404 2 261 568 9 589 1 175 1 786 1 103 297 294 14 812 17 073 112 1 455 383 517 282 2 749 234 1 084
669 438 886 1 601 1 394 8020 14 150 663 948 1 621 413 3 645 1 049 633 487 237 685 3 091 472 1 234 252 632 2 590 9 326 350 574 475 416 371 2 186 241 3 741 1 267 546 369 559 482 7 205 9 391 148 873 321 289 328 1 959 334 440
2 063 1 634 1 528 2 661 2 543 14 782 24 639 1 641 1 846 6 720 1 284 11 491 5 075 1 148 2 067 1 601 2 276 12 167 1 227 6 919 1 088 2 450 11 684 35 342 1 248 1 770 1 182 624 973 5 797 1 246 24 213 3 259 2 497 1 535 879 922 34 551 40 348 267 2 641 861 1 094 660 5 523 681 1 746
Vsetín 273 1 323 Zlín 487 1 545 Zlínský kraj (NUTS 3) 1 095 4 186 STŘEDNÍ MORAVA (NUTS 4) 1 910 6 935 Bruntál 21 258 Frýdek-Místek 340 2 448 Karviná 104 4 150 Nový Jičín 90 515 Opava 65 315 Ostrava-město 659 3 817 Moravskoslezský kraj (NUTS 3) 1 279 11 503 MORAVSKOSLEZSKO (NUTS 2) 1 279 11 503 celkem ČR 78 583 139 879 Pramen: Zaměstnanost-datové údaje, ČSÚ, MPSV, vlastní výpočty
305 729 1 808 3 767 167 562 476 532 376 3 193 5 306 5 306 89 445
1 901 2 761 7 089 12 612 446 3 350 4 730 1 137 756 7 669 18 088 18 088 307 907
Pozn.: * zahrnuta platná povolení k zaměstnání a zelené karty a cizinci ze třetích zemí, kteří nepotřebují povolení k zaměstnání
Příl. 5.
Příl. 6.
Příl. 7.
