MASARYKOVA UNIVERZITA

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra českého jazyka a literatury

Obrázková kniha s historickou tematikou a její využití ve výuce Diplomová práce Brno 2015

Vedoucí práce: Mgr. Jitka Zítková, Ph.D.

Autor práce: Bc. Eva Hyláková

Prohlašuji, že jsem závěrečnou diplomovou práci vypracovala samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. V Brně 16. 11. 2015

Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí mé diplomové práce Mgr. Jitce Zítkové, Ph.D. za čas věnovaný konzultacím při její tvorbě a za cenné rady, návrhy a připomínky.

Anotace Tato diplomová práce se věnuje tématu obrázkové knihy s historickou tematikou. Je rozdělena na dvě části – na část teoretickou a na část praktickou. První, teoreticky zaměřená, část diplomové práce se věnuje obrázkové knize v obecné rovině a je rozdělena do několika podkapitol. První podkapitola si dává za cíl vymezit, co to vlastně obrázková kniha je, jak lze tento specifický žánr charakterizovat a jaké jsou jeho typické rysy. Druhá podkapitola je věnována různým typů dělení obrázkové knihy, tedy tomu, jak je lze dělit na základě různých kritérií. Třetí podkapitola je zaměřena na vývoj tohoto žánru v českém prostředí. Diplomová práce se v těchto třech podkapitolách zabývá obrázkovou knihou obecně, tedy bez akcentace tematiky. Jde o obecný pohled na žánr bez ohledu na to, zda se jedná o obrázkovou knihu s dětským hrdinou, se zvířecím hrdinou, o pohádkovou obrázkovou knihu či o obrázkovou knihu s historickou tematikou (nebo i jiné). Čtvrtá část teoretické části se již věnuje obrázkové knize výhradně s historickou tematikou a jejím cílem je představit současnou produkci tohoto žánru. Následující čtyři podkapitoly jsou věnovány čtyřem autorům, které v této oblasti považuji za nejvýraznější. Konkrétně jsem zvolila Lucii Seifertovou, Renátu Fučíkovou, Petra Síse a Alenu Ježkovou. Těžištěm praktické části jsou samotné návrhy jednotlivých výukových lekcí realizovatelných na druhém stupni základní školy. Jedná se o teoretické návrhy lekcí, které mohou posloužit jako zdroj inspirace, nebo mohou být použity celé tak jak byly navrženy. Jednotlivé návrhy lekcí jsou zaměřeny na práci s obrázkovými knihami, jež byly podrobně představeny v teoretické části. V lekcích se klade důraz na aktivní práci žáka ve výuce, na rozvoj jeho samostatnosti, spolupráci s ostatními žáky a na rozvoj klíčových kompetencí.

Annotation The bachelor thesis is aimed on the topic: an picture book with historical theme. The bachelor thesis is devided into two parts – theoretical part and empirical part. The first part describes the picture book from the general point of view and it is devided into several subordinated chapters. The first subordinated chapter is aimed to define what the picture book is, how you can characterize this specific genre and what are its characteristic features. The second subchapter si focused on various types of differentiation picture books. The third subchapter is focused on the development of the genre in the Czech environment. The master thesis in these three subsections

presents a picture book in general, without accenting themes. It is a general view of the genre, regardless of whether it is a picture book with a child character, with animal hero or a fairy-tale picture book or a picture book with a historical theme (or other). The fourth part of the theoretical part has been devoted to picture book only with historical themes and its goal is to present the contemporary production of this genre. The following four subchapters deal with the four authors in this field consider to be most pronounced. Specifically, Lucie Seifertová, Renata Fučíková, Petr Sís and Alena Ježková. The core of the empirical part is proposals of individual lessons realizable at primary schools. This is a theoretical proposals lessons which can serve as a source of inspiration, or can be used as they were designed. Individual proposals lessons are focused on working with picture books, which were presented in detail in the theoretical part. The lessons accent the active work of the pupil in the classroom, developing its independence, cooperation with other pupils and the development of their key competencies.

Klíčová slova: obrázková kniha, historická tematika, Lucie Seifertová, Alena Ježková, Petr Sís, Renáta Fučíková

Keywords: picture book, historical theme, Lucie Seifertová, Alena Ježková, Petr Sís, Renáta Fučíková

Obsah ÚVOD.................................................................................................................................................. 8 TEORETICKÁ ČÁST ............................................................................................................................ 11 1. Obrázková kniha – základní charakteristika ................................................................................. 12 1.2 Obrázková kniha – dělení ........................................................................................................... 16 1.3 Obrázková kniha – historický vývoj ............................................................................................ 19 2. Obrázková kniha s historickou tematikou – současná tvorba...................................................... 23 3. Současní hlavní tvůrci obrázkových knih s historickou tematikou ............................................... 32 3.1 Petr Sís (1949) ............................................................................................................................ 32 3.1.1 Hvězdný posel ......................................................................................................................... 38 3.1.2 Strom života ............................................................................................................................ 42 3.1.3 Zeď. Jak jsem vyrůstal za železnou oponou. ........................................................................... 45 3.2 Lucie Seifertová (1969) .............................................................................................................. 51 3.2.1 Dějiny udatného českého národa a pár bezvýznamných světových událostí ......................... 56 3.3 Alena Ježková (1966) .................................................................................................................. 60 3.3.1 Karel IV. ................................................................................................................................... 66 3.4 Renáta Fučíková (1964) .............................................................................................................. 68 3.4.1 Tomáš Garrigue Masaryk ........................................................................................................ 73 3.4.2 Jan Ámos Komenský ................................................................................................................ 77 3.4.3 Historie Evropy – Obrazové putování ..................................................................................... 78 3.4.4 Antonín Dvořák ....................................................................................................................... 80 PRAKTICKÁ ČÁST .............................................................................................................................. 84 ÚVOD – PRAKTICKÁ ČÁST ................................................................................................................. 85 NÁVRH VYUŽITÍ OBRÁZKOVÉ KNIHY PETRA SÍSE HVĚZDNÝ POSEL VE VÝUCE ................................. 98 NÁVRH VYUŽITÍ OBRÁZKOVÉ KNIHY PETRA SÍSE STROM ŽIVOTA VE VÝUCE ................................. 104 NÁVRH VYUŽITÍ OBRÁZKOVÉ KNIHY PETRA SÍSE ZEĎ VE VÝUCE ................................................... 109 NÁVRH VYUŽITÍ OBRÁZKOVÉ KNIHY LUCIE SEIFERTOVÉ DĚJINY UDATNÉHO ČESKÉHO NÁRODA A PÁR BEZVÝZNAMNÝCH SVĚTOVÝCH UDÁLOSTÍ VE VÝUCE ............................................................ 119 NÁVRH VYUŽITÍ OBRÁZKOVÉ KNIHY ALENY JEŽKOVÉ KAREL IV. VE VÝUCE ................................... 130 NÁVRH VYUŽITÍ OBRÁZKOVÉ KNIHY RENÁTY FUČÍKOVÉ TOMÁŠ GARRIGUE MASARYK VE VÝUCE ........................................................................................................................................................ 139 NÁVRH VYUŽITÍ OBRÁZKOVÉ KNIHY RENÁTY FUČÍKOVÉ JAN AMOS KOMENSKÝ VE VÝUCE ......... 150 NÁVRH VYUŽITÍ OBRÁZKOVÉ KNIHY RENÁTY FUČÍKOVÉ HISTORIE EVROPY VE VÝUCE................. 156 NÁVRH VYUŽITÍ OBRÁZKOVÉ KNIHY RENÁTY FUČÍKOVÉ ANTONÍN DVOŘÁK VE VÝUCE ............... 163 ZÁVĚR ............................................................................................................................................. 171

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ...................................................................................................... 175 SEZNAM OBRÁZKŮ ......................................................................................................................... 183

ÚVOD Pověz mi a zapomenu; ukaž mi a já si vzpomenu; ale nech mne se zúčastnit a já pochopím. (Konfucius) Vzdělání není pouhým nashromážděním jednotlivých vědomostí, jako není těstem mouka, voda, sůl, kvasnice atd. dohromady naházené. (Tomáš Garrigue Masaryk) Snad každý učitel by chtěl, aby jeho výuka byla co možná nejzajímavější, aby pro ni nadchnul co nejvíce žáků, aby žáci v hodině jen znuzeni neseděli, ale aby je vyučování opravdu bavilo a sami se do něho chtěli zapojovat a chtěli být jeho součástí. K dispozici se mu nabízí celá škála různých možností, jak tohoto cíle dosáhnout, nebo se o to alespoň pokusit. Zcela zásadní podmínkou však je, že učitel sám musí chtít pojmout své hodiny nevšedně. Musí mít sám zájem na tom, aby jeho hodiny nebyly pouze sledem stereotypních posezení, kdy půlka žáků sleduje, co se děje za oknem venku na ulici, a ta druhá si čte, hraje na telefonu, nebo už usnula. Připravit hodinu zajímavě, tak aby žáci byli aktivně zapojeni, pracovali s různými materiály a docházelo k efektivnímu rozvoji klíčových kompetencí, je samozřejmě vždy náročnější na přípravu učitele a je k tomu zapotřebí daleko více času, elánu a tvořivosti, ale výsledky stojí za to. Také před učiteli dějepisu se rozprostírá obrovské množství možností. Jednou z možností, které mohou učitelé při plánování své výuky využít, jsou obrázkové knihy s historickou tematikou. Sama jsem se s obrázkovými knihami s historickou tematikou seznámila během absolvování předmětu Literatura pro mládež na Katedře českého jazyka a literatury. Druhý obor, který studuji, je dějepis, proto mě téměř okamžitě napadlo, že tyto knihy by se daly ve výuce velmi zajímavě použít. Při absolvování pedagogických praxí v rámci studia na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity a během vlastní výuky jsem se setkala jak s učiteli, jejichž pojetí výuky dějepisu se nezměnilo a stále se drží klasického výkladu, který ničím neoživují, tak ale i s učiteli, kteří se opravdu snaží své žáky zaujmout a věnují svoji energii přípravě kvalitních hodin. Práce s obrázkovou knihou se však neobjevila ve výuce žádného z učitelů, jejichž výuku jsem měla možnost vidět. O obrázkových knihách s historickou tematikou jsem se také bavila s paní knihovnicí v městské knihovně. Její reakce na moji otázku, zda si děti nebo jejich rodiče tyto knihy 8

půjčují, zněla asi takto: „Tyhle knížky si nikdo nepůjčuje a přitom jsou tak pěkné a dostaly tolik ocenění.“ Cílem této práce je představit obrázkové knížky s historickou tematikou, jejich autory a zároveň ukázat několik možností, jak s těmito knihami pracovat ve výuce (a to především ve výuce dějepisu). Diplomová práce je rozdělena na dvě části – na část teoretickou a na část praktickou. První, teoreticky zaměřená, část diplomové práce se věnuje obrázkové knize v obecné rovině a je rozdělena do několika podkapitol. První podkapitola si dává za cíl vymezit, co to vlastně obrázková kniha je, jak lze tento specifický žánr charakterizovat a jaké jsou jeho typické rysy. Je zde také zmíněna problematika nejednotné charakteristiky tohoto žánru a prolínání se s žánry podobnými, kdy často nedochází k jejich rozlišování. Druhá podkapitola je věnována různým typům dělení obrázkové knihy, tedy tomu, jak je lze dělit na základě dvou různých kritérií – podle poměru textu a obrazové části a podle obsahu a formy. Třetí podkapitola je zaměřena na vývoj tohoto žánru v české prostředí od jeho počátků v 17. století (za první obrázkovou knihu je považován Orbis pictus od Jana Amose Komenského) až po současnost. Diplomová práce se v těchto třech podkapitolách zabývá obrázkovou knihou obecně bez ohledu na téma, které je v knize zpracováváno. Jde o obecný pohled na žánr bez ohledu na to, zda se jedná o obrázkovou knihu s dětským hrdinou, se zvířecím hrdinou, o pohádkovou obrázkovou knihu či o obrázkovou knihu s historickou tematikou (nebo i jiné). Čtvrtá část teoretické části se již věnuje obrázkové knize s historickou tematikou a jejím cílem je představit současnou produkci tohoto žánru. Nejedná se o vyčerpávající seznam všech vydaných děl spadajících do tohoto žánru, nýbrž o představení vybraných děl, která reprezentují různé možnosti, jak s tímto žánrem nakládat, a zaměřují se na různorodá témata. Následující čtyři podkapitoly jsou věnovány čtyřem autorům, které v této oblasti považuji za nejvýraznější - Lucii Seifertovou, Renátu Fučíkovou, Petra Síse a Alenu Ježkovou. Těžištěm praktické části jsou samotné návrhy jednotlivých výukových lekcí realizovatelných na druhém stupni základní školy. Jedná se o teoretické návrhy lekcí, které mohou posloužit jako zdroj inspirace, nebo mohou být použity celé tak, jak byly navrženy. Jednotlivé návrhy lekcí jsou zaměřeny na práci s obrázkovými knihami, jež byly podrobně 9

představeny v teoretické části. V lekcích se klade důraz na aktivní práci žáka ve výuce, na rozvoj jeho samostatnosti, spolupráci s ostatními žáky a na rozvoj klíčových kompetencí. Diplomová práce obsahuje celkem devět návrhů výukových lekcí. Pro šestý ročník je zde návrh jedné lekce zaměřený na výuku látky o náboženství ve starověkém Řecku. Tři lekce tematicky spadají do látky probírané v sedmém ročníku – husitství, Karel IV. a jeho doba, život a dílo Galilea Galileiho. Lekce věnovaná osobnosti Jana Amose Komenského by mohla být zařazena jak do výuky v sedmém, tak v osmém ročníku, zařazení by záviselo na konkrétním ŠVP. Pro osmý ročník obsahuje praktická část návrh lekce věnované osobnosti a dílu Charlese Darwina. Lekci o osobnosti hudebního skladatele Antonína Dvořáka by bylo možné zařadit do výuky v osmém i v devátém ročníku, opět by záleželo na konkrétním ŠVP. Lekce věnující se tematice období komunismu v Československu je vhodná pro výuku v devátém ročníku. Lekce nejsou seřazeny chronologicky v pořadí podle historického období, kterému se věnují, nebo podle toho, ve kterém ročníku základní školy by se daly využít, ale jsou řazeny podle toho, s jakou knihou pracují, a pořadí tedy odpovídá tomu, v jakém sledu byly obrázkové knihy představovány v teoretické části. Pro každou obrázkovou knihu, které byla věnována vlastní podkapitola v teoretické části, kde bylo podrobně představeno její téma, zpracování tohoto tématu, textová a grafická stránka knihy, je sestavena jedna lekce. V teoretické části nejsou takto podrobně představeny všechny knihy, které výše zmínění autoři vytvořili. Hlavní kritérium výběru samozřejmě bylo, aby kniha zpracovávala nějaké historické či životopisné téma, které spadá do osnov výuky dějepisu na základní škole. Dále byla při výběru pozornost zaměřena na zpracování knihy, na to, jak v ní dochází k propojení grafické a textové části. Blíže byly představeny a v praktické části poté využity ty knihy, ve kterých se obrázková a textová část vzájemně prolínají a doplňují, kde není textové části vymezeno pevné místo (např. při spodním okraji stránky), ale kde je součástí celku a je vnímána komplexně společně s částí obrázkovou. Jedinou výjimku tvoří obrázková kniha Aleny Ježkové Karel IV. V ní je pro textovou část vymezeno pevné místo v dolní čtvrtině stránky a obrázkovou část tvoří pravidelně řazené a stejně velké obdélníkové ilustrace. Tuto knihu jsem však mezi ostatní zařadila s ohledem na to, že je věnována jedné z největších osobností našich dějin a je zde celkový pohled na důležité období kulturního a politického rozkvětu našich zemí ve 14. století.

10

TEORETICKÁ ČÁST

11

1. Obrázková kniha – základní charakteristika Obrázková kniha (picture book, bilderbuch) je velmi specifickým žánrem literatury pro děti a mládež. Kateřina Minaříková ji ve své bakalářské práci Propojování výtvarné a literární složky v díle Petra Síse na příkladu jeho autorské knihy Tibet charakterizuje jako výsledek symbiózy výtvarného umění a literatury a upozorňuje na fakt, že obrázková kniha stojí ve své podstatě na hranici, na rozmezí, těchto dvou oborů, přičemž ani do jednoho z nich zcela nezapadá. „Stojí na pomezí tradičních žánrů, sdružuje je a vytváří jakousi třetí dimenzi vycházející z jejich vzájemného propojení. Není tedy divu, že snaha o vymezení obrázkové knihy, ať už jako literárněvědné či uměnovědné problematiky, naráží na neujasněné definice i nároky.“1 Literární teorie i kritika s pojmem obrázková kniha zcela běžně pracují, pokud bychom však chtěli najít v dostupných českých literárněvědných slovnících uspokojivou definici tohoto termínu, zjistíme, že heslo obrázková kniha nenajdeme v žádném z nich (Ladislava Lederbuchová: Fraus slovník literárních pojmů, aneb, Co se skrývá za slovy, Ladislava Lederbuchová: Průvodce literárním dílem, Richard Müller a Pavel Šidák: Slovník novější literární teorie: glosář pojmů, Vladimír Prokop: Teorie literatury, aneb, Několik praktických slovníčků literárních pojmů). Rovněž žádný z českých internetových slovníků a encyklopedií vysvětlení pojmu obrázková kniha nenabízejí. Problematice spojené s nalezením jasné a jednotné definice obrázkové knihy se do hloubky věnuje Michaela Knitlová ve své diplomové práci Obrázková kniha v literatuře pro děti a mládež v 90. letech a současnosti. Při terminologickém vymezení pojmu obrázková kniha narazila na problém nedostatku literárněvědných podkladů a musíme se tak při něm opírat o dílčí kapitoly šířeji zaměřených publikací zabývajících se vývojem a teorií literatury pro děti a mládež, dále pak o stati a recenze v časopise pro teorii a kritiku dětské literatury Ladění a o zahraniční publikace. V českém prostředí se ve 20. letech 20. století o charakteristiku obrázkové knihy pokusili Otokar Pospíšil a Václav František Suk v jejich díle Dětská literatura česká: příručka dějin literárních pro školu, knihovny a širší veřejnost: „Rozumíme obrázkovou knihou v užším slova smyslu takovou, kde je obrázek výhradním obsahem, kde text bývá zcela podřízeným, ač by tomu tak býti nemělo. Rozeznáváme obrázkové knihy úplně bez textu nebo s textem, jenž je často jen vykladačem obrázku samého. Nejsou to ilustrace,

1

MINAŘÍKOVÁ, Kateřina. Propojování výtvarné a literární složky v díle Petra Síse na příkladu jeho autorské knihy Tibet. Brno, 2013. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Filozofická fakulta. Ústav hudební vědy. Vedoucí práce PhDr, Tomáš Jeřábek., s. 10.

12

jichž se užívá tam, kde text je hlavní věcí a obrázek zcela podružný. Obrázkové knihy bez textu jsou míněny pro děti, jež neumějí dosud čísti. Pro ty je obrázek účelem knihy. Je-li někde text, je spíše pomůckou pro vychovatele, jenž dítěti knihu ukazuje a text předčítá.“2 Srozumitelně v ní vystihli hlavní rozdíl mezi obrázkovou knihou a knihou ilustrovanou. O teoretické vymezení termínu (pojmu) obrázková kniha se pokusila také Milena Rosová v publikaci Žánry, osobnosti, dílo (historický vývoj žánrů české literatury pro mládež - antologie). Obrázková kniha je zde charakterizována jako „jeden z integrovaných žánrů literatury pro děti a mládež obdobně jako komiks a obrázkový seriál, ke kterým má blízkou vazbu.“3 Rosová dále tvrdí, že obrázková kniha je charakterizována především svým rozsahem a poměrem mezi ilustracemi a textem a jejich komunikační funkcí, žánrové hledisko pro základní charakteristiku termínu nehraje významnější roli (tj. může jít o prózu se zvířecím hrdinou, s dětským hrdinou, knihu básní, umělecko-naučnou literaturu, pohádku atp.) Hlavní rys, který odlišuje obrázkovou knihu od ostatních podobných žánrů jako je leporelo či komiks, je ilustrace a především pak její funkce, kterou v obrázkové knize plní. V obrázkové knize (jak už název napovídá) je obrazová část dominantní částí knihy, textová část je pak značně redukovaná, v krajním případě pak může být i zcela vynechána a nositelem příběhu zůstává jen obraz (např. knížka Dědečkové od Pavla Čecha). „V obrázkové knize je dominantou ilustrace, která má narativní charakter - často bývá vytvářena na základě autorského scénáře, nebo libreta. Vzájemné prostupování literární a výtvarné roviny je vlastní nejen bilderbuchům, ale také leporelům a knižním hračkám. Obrázková kniha je však typická natolik těsným sepětím textu a ilustrace, že písmo vstupuje do kontextu obrazové roviny jako organický výtvarný prvek. Je tak interpretováno jako součást obrazu, aniž by dětský vnímatel musel umět číst.“4 Rosová uvádí, že optimální poměr mezi množstvím ilustrací a množstvím textu je 3:1. Počet stran bývá obvykle nižší, podle autorky by v ideálním případě rozsah knihy neměl přesáhnout 48 stran. Zahraniční literárněvědné slovníky (na rozdíl od těch českých) s pojmem obrázková kniha běžně pracují. Např. anglická i německá verze internetové encyklopedie Wikipedia tento pojem (tedy v anglické verzi pojem picture book a v německé verzi pojem bilderbuch) velmi stručně charakterizují. Podle anglické verze Wikipedie5 byla původně pojmem obrázková kniha označována jakákoli kniha s ilustracemi. Dnes je chápána jako 2

POSPÍŠIL, Otokar; SUK, Václav František. Dětská literatura česká: příručka dějin literárních pro školu, knihovny a širší veřejnost. Praha: Státní nakladatelství, 1924. s. 21. 3 URBANOVÁ, Svatava; ROSOVÁ, Milena. Žánry, osobnosti, díla : (historický vývoj žánrů české literatury pro mládež). Vyd. 5., upr. a dopl. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě - Filozofická fakulta, 2005. s. 225. 4 Tamtéž, s. 225. 5 Dostupné na: https://en.wikipedia.org/wiki/Picture_book

13

speciální žánr literatury pro děti kombinující vizuální a verbální vyprávění. Je určena především malým dětem, které se teprve učí číst, a právě obrázková kniha by jim měla pomoci jejich čtenářské dovednosti zlepšovat. Dále však upozorňuje, že cílovou skupinou recipientů některých obrázkových knih jsou i dospívající a dospělí. Jako příklad takovéto obrázkové knihy pak uvádí Tibet od Petra Síse. Obrázkové knihy mohou nebo nemusí mít čísla stránek, pokrývají širokou škálu témat, cílových skupin a subžánrů. Německý literárněvědný slovník Lexikon der Kinder- und Jugendliteratur charakterizuje obrázkovou knihu (bilderbuch) jako „dávno před vynálezem knihtisku používaný pojem k označení každé knihy obsahující obrázky. Později došlo k zúžení tohoto pojmu pro knihy určené určité věkové kategorii čtenářů. Od poloviny až ke konci 19. století byl výraz obrázková kniha používán stále více ve významu speciálním, určeným pro knihy vytvořené pro malé děti, ve kterých ilustrace dominují nad textem. V dnešní době používáme výraz obrázkové knihy pro knihy určené dětem ve věku dva až osm let, které obsahují četné ilustrace a jen málo nebo téměř žádný text. Obrázkové knihy jsou knihy, které jsou v mnoha případech první četbou dětí. Mají jen málo stran, obvykle z pevného, odolného papíru a různé formáty… Obrázkové knihy pro malé mívají i podobu leporela, obrázkových příběhů, naučných a obrázkových foto knih.“6 I anglické a americké publikace z oblasti teorie a historie literatury pro děti a mládež běžně s termínem obrázková kniha (picture book) pracují. Např. publikace autorek Charlotty Huckové a Doris Kuhnové Children's Literature in the Elementary School využívá k charakterizaci typických rysů picture booku popis rozdílů mezi nimi a knížkami s klasickou ilustrací. „Obrázková kniha je kniha, ve které jsou obrázky navrženy tak, aby byly součástí textu. Splynutí obou složek - obrázku a textu je podstatné pro jednotnou prezentaci. Toto splynutí neexistuje v ilustrované knize. Jinak řečeno, obrázky jsou větším rozšíření textu. Mohou obohatit interpretaci textu, ale nejsou nezbytné pro jejich pochopení. Ilustrované knihy jsou obvykle psány pro ty děti, které již dosáhly potřebné dovednosti plynulého čtení. Obrázková je ta, která převede své poselství skrze dvě média, skrz umění ilustrace a umění psaného slova. Obě media musí nést část vyprávění a vzájemně se doplňovat, prolínat. Obrázkové knihy nelze důsledně spojovat s počátky čtení. Většina obrázkových knih žádá zprostředkovatele, který dítěti text přečte. Obrázkové knihy jsou psány pro zájem a pobavení malých dětí, nejsou napsány s cílem zvýšit úroveň četby dítěte. Tento druh knihy počítá s omezenou slovní zásobou ve vztahu ke slovní zásobě a Jedná se o volný překlad z němčiny: DODERER, Klaus. Lexikon der Kinder- und Jugendliteratur - Band 1: A - H. Weinheim: Beltz Verlag, 1984 cit. Podle KNITLOVÁ, Michaela. Obrázková kniha v literatuře pro děti a mládež v 90. letech a současnosti. Brno, 2008. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Pedagogická fakulta. Katedra české literatury. Vedoucí práce Doc. PhDr. Naděžda Sieglová, CSc., s. 16. 6

14

možnostem chápání malého dítěte.“7 Dále ještě autorky k produkci knih toto typu poznamenávají: „Trend rostoucího počtu vydávaných obrázkových knih odráží zvýšenou roli masmédií v lidské společnosti a větší roli vizuální komunikace v knihách samotných.“8 Výše uvedené charakteristiky obrázkové knihy nejsou zcela jednotné, přesto lze na jejich základě vyvodit základní obecné znaky, které jsou ve většině publikací zmiňovány a obrázkovým knihám tradičně přiřazovány. Co se týče ideálního rozsahu bilderbuchu, kromě Mileny Rosové, která horní hranici počtu stran stanovila na 48, se nikdo stanovit konkrétní číslo nepokusil. Všichni se však společně shodují na tom, že počet stran by měl být spíše nižší. Poměr obou základních prvků bilderbuchu, tedy obrazu a textu, také není zcela jasně stanoven. Všechny definice shodně uvádějí, že obrazová část by nad částí textovou měla převažovat, měla by být dominantní, přičemž vztah obou základních prvků (složek) je velmi provázaný, neboť tvoří jednotný komplex. „Obě složky jsou zde organicky propojeny, obraz podporuje text a naopak, jejich informace se nepřekrývají, nejsou ekvivalentní, funguje mezi nimi obohacující dialog.“9 Shodně je v nich také upozorňováno na žánrovou rozmanitost obrázkových knih. Podle Rosové (Urbanová, Rosová, 2005) vznikaly obrázkové knihy od doby, co se začala rozvíjet literatura pro děti a mládež (za jeden z prvních bilderbuchů vůbec je považován Orbis pictus od Jana Amose Komenského z roku 1658), avšak k typologickému vymezení pojmu obrázková kniha dochází až v druhé polovině 80. let 20. století. Přesto se základními rysy, tak jak jsme je popsali výše, editoři i tvůrci nakládají mnohdy velmi volně. „S žánrovými specifiky a tvárnými postupy, charakterizujícími obrázkovou knihu jako svébytný a funkční žánr, k nimž lze připočíst především důraz na vizuální komunikaci, dominantní postavení obrazu, dynamickou výtvarnou kompozici spojující slovo a obraz v jejich vzájemném prolínání se, zacházejí tvůrci českého bilderbuchu velmi volně.“10 Vznik obrázkových knih jako samostatného žánru je úzce spjat s rozvojem ilustrací v dětských knihách. „Postupně sílící tendence k tvorbě reprezentativně ilustrovaných knih 7

Jedná se o volný překlad z angličtiny: HUCK, Charlotte S. a Doris Y. KUHN. Children's Literature in the Elementary School. 2. vyd. New York: Holt, Rinehart & Winston, 1968 cit. podle KNITLOVÁ, Michaela. Obrázková kniha v literatuře pro děti a mládež v 90. letech a současnosti. Brno, 2008. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Pedagogická fakulta. Katedra české literatury. Vedoucí práce Doc. PhDr. Naděžda Sieglová, CSc., s. 17. 8 Jedná se o volný překlad z angličtiny: HUCK, Charlotte S. a Doris Y. KUHN. Children's Literature in the Elementary School. 2. vyd. New York: Holt, Rinehart & Winston, 1968 cit. podle KNITLOVÁ, Michaela. Obrázková kniha v literatuře pro děti a mládež v 90. letech a současnosti. Brno, 2008. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Pedagogická fakulta. Katedra české literatury. Vedoucí práce Doc. PhDr. Naděžda Sieglová, CSc., s. 17. 9 DAĎOVÁ, Jarmila. Česká obrázková kniha od 90. let 20. století. Brno, 2007. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Pedagogická fakulta. Katedra české literatury. Vedoucí práce PhDr. Milena Šubrtová, PhD. s. 7. 10 URBANOVÁ, Svatava a kol. Sedm klíčů k otevření literatury pro děti a mládež 90. let XX. století: (reflexe české tvorby a recepce). Olomouc: Votobia, 2004. s. 32-33.

15

pro děti i snaha přesunout v knihách pro malé vnímatele větší část informací do obrazové roviny dává tušit, že obrázková kniha se od počátků pohybuje v prostoru, který na jedné straně vymezuje bohatě ilustrovaná kniha pro děti (v níž je ovšem dominantním text, a tedy se o bilderbuch v pravém slova smyslu nejedná) a na druhé straně díla s minimalizovaným textem, případně knihy hraničící s komiksem, či obrázkovým seriálem.“11 V současné době se začíná také užívat pojem obrázková alba, kterým je označována také tvorba obrazovoliterárního typu. Podle Kateřiny Minaříkové jde o typ nespadající do žádné pevné žánrové klasifikace, což úzce souvisí s „aktuálním trendem hybridizace žánrů.“12 Svatava Urbanová ve svém díle Figury a figurace na adresu obrázkových alb poznamenává následovné: „Alba zvláště ve frankofilní oblasti označují ty obrázkové knihy, které jsou graficky a ilustračně náročně zpracovány, propojují obraz a text, psaný ručním písmem. Knihy mají větší formát, jsou vizuálně a sémanticky náročnější než ilustrovaná kniha.“13 V současné produkci, kdy, jak jsme již výše zmínili, je s žánrovými specifiky obrázkových knih nakládáno velmi volně, tak existuje řada knížek stojících na pomezí mezi obrázkovým albem, bilderbuchem, komiksem a hojně ilustrovanou knihou. V posledních letech pak tuto žánrovou rozkolísanost navíc doprovází kvalitativní nejednotnost jednotlivých děl.

1.2 Obrázková kniha – dělení Teorií obrázkové knihy a možnostmi jejího dělení na základě různých kritérií se podrobně zabývala ve své diplomové práci Obrázková kniha ve výuce německého jazyka na 1. stupni ZŠ Petra Šeinerová. Vzhledem k absenci publikace české provenience, která by se tomuto tématu hlouběji věnovala, musela jako východisko pro svoji práci použít německou publikaci Kinder- und Jugendliteratur: Theorie und Praxis (Fürst, Helbig, Schmitt, 2000). Autoři zde obrázkové knihy dělí na základě dvou různých kritérií: podle množství textu a podle formy a tématu. Podle množství textu jsou obrázkové knihy děleny do tří skupin: obrázkové knihy bez textu, obrázkové knihy s malým podílem textu a obrázkové knihy s rovnocenným množstvím textu.

11

URBANOVÁ, Svatava; ROSOVÁ, Milena. Žánry, osobnosti, díla : (historický vývoj žánrů české literatury pro mládež). Vyd. 5., upr. a dopl. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě - Filozofická fakulta, 2005. s. 225. 12 MINAŘÍKOVÁ, Kateřina. Propojování výtvarné a literární složky v díle Petra Síse na příkladu jeho autorské knihy Tibet. Brno, 2013. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Filozofická fakulta. Ústav hudební vědy. Vedoucí práce PhDr, Tomáš Jeřábek., s. 11. 13 URBANOVÁ, Svatava. Pohyby/Movimientos. Ostrava: Ostravská univerzita, Filozofická fakulta, 2010. s. 63.

16



obrázkové knihy bez textu – vypovídající schopnost obrazu je posílena na maximum, obrázky nebývají vždy reálné a často jsou zjednodušené, předmětem vyobrazení jsou často věci, které děti dobře znají ze svého blízkého okolí, zpravidla bývají určeny nejmenším dětem



obrázkové knihy s malým podílem textu - i u tohoto typu je obrazu ponecháno přednostní, dominantní postavení, úkolem textu je zde blíže specifikovat, doplňovat, popisovat a rozšiřovat obrazovou část



obrázkové knihy s rovnocenným množstvím textu – bez textu by nemohlo dojít k plnému pochopení obrazové části, oba komponenty zde hrají stejně důležitou roli, „není podstatné kvantitativní rozdělení textu a obrazu, ale vnitřní identita; dva rozdílné výpovědní prostředky poskytují určitou informaci z různých pohledů; tento typ obrázkové knihy oslovuje v první řadě vyspělejší čtenáře“14

Druhým kritériem pro dělení obrázkových knih je pak jejich forma a téma. Toto dělení je složitější, dělí obrázkové knihy do sedmi skupin: elementární obrázkové knihy, situační obrázkové knihy, obrázkové knihy přibližující realitu, fantastické příběhy v obrázkových knihách, věcné obrázkové knihy, pohádkové obrázkové knihy, náboženské obrázkové knihy. 

elementární obrázkové knihy – text v tomto typu obrázkových knih zcela chybí, jejich náměty vycházejí z každodenního života dítěte, vzhledem k tomu, že jsou určeny nejmenším dětem, jsou obvykle vyrobeny z pevných a omyvatelných materiálů, aby mohly být poznávány všemi smysly



situační obrázkové knihy – zobrazují drobné běžné situace ze života, se kterými se dítě setkává, rozvíjejí jeho slovní zásobu, „funkce situační obrázkové knihy spočívá hlavně v rozpoznávání průběhu děje, jeho domýšlení a verbalizaci“15

14

ŠEINEROVÁ, Petra. Obrázková kniha ve výuce německého jazyka na 1. stupni ZŠ. Brno, 2010. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Pedagogická fakulta. Katedra německého jazyka a literatury. Vedoucí práce PhDr. Alice Brychová, Ph.D., s. 29. 15 Tamtéž, s. 30.

17



obrázkové knihy přibližující realitu – navazují na situační obrázkové knihy, ale jsou již určeny starším dětem, tématy bývá okolní prostředí, vztahy, soužití, příroda, zvířata, barvy, čísla či písmena



fantastické příběhy v obrázkových knihách – hlavním úkolem tohoto typu obrázkových knih je podněcovat dětskou fantazii, vystupují v nich antropomorfizovaná zvířata, mohou v nich přestat

fungovat

přírodní

zákony,

jdou

vstříc

dětským

představám, „v příbězích jsou zaznamenány lidské potíže, které prožívají fantastické postavy, skrz které si dítě problém uvědomí, ale může se od něj odpoutat a posoudit či navrhnout řešení“16 

věcné obrázkové knihy – jsou určeny již starším a zvídavý dětem, jejich prostřednictvím dítě poznává souvislosti, důvody a příčiny událostí, jejich charakter bývá naučný, přičemž informace jsou dítěti podávány zábavnou a jeho věku blízkou formou



pohádkové obrázkové knihy – oživují často pohádky, které jsou dětem běžně známé, nechávají dostatečný prostor dětské fantazii, „jak vyplývá z charakteristiky pohádky, i pohádková obrázková kniha jen naznačuje detaily prostředí a lidí, o mnohých podrobnostech a jednáních se pouze zmíní, atmosféru a emocionální stavy přenechává na interpretaci posluchače; obrázková kniha podle umělých pohádek oslovuje starší čtenáře a výtvarné zpracování bývá volnější a detailnější“17



náboženské obrázkové knihy – jejich prostřednictvím jsou dětem představovány a přibližovány křesťanské hodnoty a pravidla, snaha zpřístupnit příběhy z bible i dětem a negramotné veřejnosti dala vzniknout obrázkovým knihám vůbec

Obrázkové knihy s historickou tématikou, které jsou hlavním předmětem zájmu této diplomové práce, by v rámci dělení podle formy a tématu spadaly do skupiny věcných obrázkových knih. Z hlediska množství textu pak nelze takto přesně určit skupinu, do které by všechny patřily. Můžeme však říci, že většinu z nich lze zařadit do třetí skupiny, tedy že 16

ŠEINEROVÁ, Petra. Obrázková kniha ve výuce německého jazyka na 1. stupni ZŠ. Brno, 2010. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Pedagogická fakulta. Katedra německého jazyka a literatury. Vedoucí práce PhDr. Alice Brychová, Ph.D., s. 30. 17 Tamtéž, s. 30.

18

jsou to obrázkové knihy s rovnocenným množstvím textu, což odpovídá jejich naučnému charakteru a většímu množství informací, které v nich jsou obsaženy.

1.3 Obrázková kniha – historický vývoj Od Jana Amose Komenského až po Adolfa Borna Produkce knih tohoto žánru je především otázkou období zahrnujícího přibližně posledních dvacet let (od 90. let 20. století až po současnost), avšak jeho historie sahá daleko do minulosti. Původně byla chápána jako obrázková kniha každá kniha obsahující obrázky, ilustrace. Postupně se začal význam termínu zužovat a během 19. století začaly být obrázkovými knihami nazývány ty, ve kterých obrazová část převažovala nad textovou a které byly určeny dětskému recipientovi. Za jednu z úplně prvních obrázkových knih je dnes považováno světoznámé dílo českého spisovatele, myslitele, filozofa a posledního biskupa Jednoty bratrské Jana Amose Komenského Orbis pictus (Svět v obrazech), které poprvé vyšlo v roce 1658. Milena Rosová k tomuto poznamenává, že „jako jeden z prvních předjímá specifický typ obrázkové knihy pro děti.“18 Orbis pictus bylo na svoji dobu zcela jedinečné dílo. Jde o multifunkční knihu. Byla sestavená tak, aby dětem zpřístupnila první znalosti vzhledem k jejich věku, sloužila jako jazyková příručka a zároveň byla i první dětskou encyklopedií. Komenský se i zde držel svých pedagogických zásad a principů 19 a svého hesla škola hrou. „Využití ilustrace v obrazové knize Orbis pictus mělo prvotní záměr ve zdůraznění smyslové názornosti představovaných věcí. Sekundárně chtěl Komenský děti vybídnout ke kreslení a vlastní tvůrčí aktivitě. Komplexní a logicky promyšlené propojení obrazu a textu tvoří jednotu, což umožnilo knize v historickém kontextu překročit pouhý rámec učebnice a stát se výjimečnou obrázkovou knihou.“20 Na Komenského navazuje až v druhé polovině 19. století částí svého díla František Doucha. Přestože velká část jeho díla je poznamenána moralistními tendencemi a kolísavou úrovní, objevuje se v něm také řada obrázkových knih, které jakoby předpověděly směr ve vývoji tohoto žánru do budoucnosti. František Doucha nevytvářel 18

URBANOVÁ, Svatava; ROSOVÁ, Milena. Žánry, osobnosti, díla : (historický vývoj žánrů české literatury pro mládež). Vyd. 5., upr. a dopl. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě - Filozofická fakulta, 2005. s. 225. 19 „od známého k neznámému, od jednoduchého k složitějšímu a především princip stojící v protikladu k soudobému memorování, tedy požadavek, aby děti rozuměly tomu, co se učí“ (ROUSKOVÁ, Alena. Současná česká scéna obrázkových knih pro děti. Brno, 2014. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Filozofická fakulta. Ústav hudební vědy. Vedoucí práce Mgr. Pavel Křepela, s. 15) 20 KNITLOVÁ, Michaela. Obrázková kniha v literatuře pro děti a mládež v 90. letech a současnosti. Brno, 2008. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Pedagogická fakulta. Katedra české literatury. Vedoucí práce Doc. PhDr. Naděžda Sieglová, CSc., s. 24-25.

19

ilustrace do svých knih sám, své texty připojoval k již hotovým anonymním obrázkům. Tímto způsobem vznikly i obrázkové knihy dalších autorů. V tomto období měla velký vliv na vývoj obrázkové knihy také práce ilustrátorů – např. Mikoláše Alše. Navíc celé toto období je poznamenáno německým vlivem, který působil nejen v oblasti žánru obrázkových knih, ale na celou produkci knih pro děti. Počátek 20. století je pak ve znamení zvyšování umělecké úrovně knih a celkově dochází ke zlepšení jejich výtvarného zpracování. Zásluhu na tom mají především osobnosti výtvarného umění jako např. Vojtěch Preissig, Adolf Kašpar či Richard Lauda. „Snaha o grafické řešení celé strany a o zapojení ručně psaných textů jako součásti dekorativního rámcování ústřední ilustrace sice v kontextu dobové literatury nebyla novum, přesto ve vývoji obrázkové knihy naznačila možné propojení textu a obrazu.“21 20. a 30. léta 20. století jsou ve vývoji obrázkové knihy velmi důležitá. „Právě v této době přestala být ilustrace pouhým doprovodem textu a stává se jeho rovnocennou složkou, která dotváří, obohacuje a pomáhá usouvztažňovat obsah i význam slovesné roviny.“22 Meziválečné a poválečné období je v literatuře pro děti spjato se dvěma velkými jmény – s Josefem Ladou a Ondřejem Sekorou. Nevytvářeli sice typické bilderbuchy, avšak jejich tvorba oživila dětskou literaturu a ilustraci a přinesla něco nového a podnětného. Josef Lada hlavně ve svých knihách pro nejmenší (Říkadla 1955, Moje abeceda 1963) vytvářel obraz harmonického vesnického života, obraz ideálního místa, kde prožít dětství, přičemž inspiraci mu poskytovaly říkadla, popěvky či lidové pohádky. Výrazové propojení textu a obrazů je v nich natolik silné, že nahrazuje vzájemný vztah slova a obrazu typický pro bilderbuch, jak jsme ho popsali výše. Josef Lada přispěl svojí tvorbou i k rozvoji komiksu v české literatuře pro děti. Jednak zpracoval Haškův román Osudy dobrého vojáka Švejka pro vydání v podobě kresleného seriálu, jednak vlastními knihami obrázkových seriálů Šprýmovné kousky Frantíka Vovíska a kozla Bobeše (1924) a Dobrodružství Tondy Čutala (1929). Ondřej Sekora je autorem řady kreslených seriálů, přičemž k nejznámějším patří příběhy Ferdy Mravence. „Životný typ kresleného seriálu, plný originálního vtipu, bohaté dějovosti, charakteristický kreslířskou zkratkou a výrazným výtvarným rukopisem, se objevoval jak na stránkách periodik, tak knižně. … Sekorovy

21

URBANOVÁ, Svatava; ROSOVÁ, Milena. Žánry, osobnosti, díla : (historický vývoj žánrů české literatury pro mládež). Vyd. 5., upr. a dopl. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě - Filozofická fakulta, 2005. s. 226. 22 Tamtéž, s. 226.

20

kreslené seriály odhalily další možnosti symbiózy výtvarné a slovesné roviny knih pro nejmenší.“23 Avšak bilderbuchy se všemi typickými znaky, tak jak jsme je popsali výše, začínají vznikat až v 70. letech 20. století, kdy se jejich tvorbě začíná věnovat Milena Lukešová. Spolu s ilustrátorem Janem Kudláčkem se tomuto žánru systematicky věnovali a jako jedni z prvních českých autorů ho rozvíjeli. „Lukešová sice tvořila autorské scénáře, podle kterých vznikala obrazová část díla, vždy však zdůrazňovala úlohu ilustrátora. Podstatná byla také redukce textové a narativní složky. Jednoduchý děj umožňuje dítěti vstoupit do příběhu, aktivně jej přijímat a dotvářet.“24 Mezi významná díla této autorky spadajících do žánru bilderbuchu patří jednak cyklus čtyř drobných epických příběhů - Holčička a déšť (1974), Jakub a babí léto (1976), Bílá zima (1978) a Čáp (1979), jednak knihy uměleckonaučného charakteru Knížka pro Lucinku (1973) a Zimní knížka pro Lucinku (1978), které ilustrovala Jana Sigmundová. „Představují ideální spojení encyklopedické knihy hnízdového typu s elementárním lyrizovaným příběhem, přičemž je vyprávění vedeno nejen slovesnými, ale také výtvarnými prostředky. Autorky hojně využívaly zástupnost obou kódů - slovo je běžně nahrazováno obrazovým ekvivalentem a samo zároveň slouží jako výtvarný prvek. Celkové grafické řešení knihy navozuje komunikační situaci, která vybízí dítě k dotváření příběhů a verbalizování vlastních zkušeností. Lukešová podněcuje ke hře, ale vyhýbá se didaktizujícím tendencím, stimuluje kognitivní aktivitu dítěte, nerezignuje však na jeho citové potřeby.“25 70. a 80. léta jsou obdobím, kdy bilderbuch v českém (respektive československém prostředí) začíná přitahovat větší pozornost a větší zájem a začíná být typologicky vymezován. V 80. letech byla tvorba bilderbuchů výrazně ovlivněna ilustrátorskou tvorbou Adolfa Borna. K vývoji tohoto žánru přispěl především osobitým zpracováním pohádky Kocour v botách. Jeho tvorba je spjata s dětským časopisem Sluníčko, pro které spolu se Svatoplukem Hrnčířem vytvářeli komiks Cour a Courek a oba se tak významně zapsali do dějin českého komiksu.

23

URBANOVÁ, Svatava; ROSOVÁ, Milena. Žánry, osobnosti, díla : (historický vývoj žánrů české literatury pro mládež). Vyd. 5., upr. a dopl. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě - Filozofická fakulta, 2005. s. 227. 24 ROUSKOVÁ, Alena. Současná česká scéna obrázkových knih pro děti. Brno, 2014. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Filozofická fakulta. Ústav hudební vědy. Vedoucí práce Mgr. Pavel Křepela, s. 21. 25 URBANOVÁ, Svatava; ROSOVÁ, Milena. Žánry, osobnosti, díla : (historický vývoj žánrů české literatury pro mládež). Vyd. 5., upr. a dopl. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě - Filozofická fakulta, 2005. s. 228.

21

Od 90. let po současnost Největší rozmach zažila obrázková kniha v 90. letech minulého století a tento trend trvá až do současnosti. Obecně lze říci, že 90. léta byla pro rozvoj literatury pro děti a mládež zcela zásadní. Obrázková kniha (ale nejen ta) prošla od 90. let do současnosti výraznými proměnami, které úzce souvisí se společenskými a politickými polistopadovými změnami, které naší zemi postihly. V tomto období se celý knižní průmysl musel vyrovnat s mnohými změnami, které zásadně ovlivnily knižní produkci dalších let. „V první řadě to byla proměna samotných nakladatelství, která již nebyla státem řízená a překotně měnila svou taktiku a hledala nový profil. Dalším zásadním faktorem byl bezpochyby zprudka rostoucí boom médií. Zvláště knihy pro děti musely bojovat o svého čtenáře mnohem usilovněji a čelit rostoucí konkurenci jiných volnočasových aktivit, hlavně televizi a počítačům. Nová nakladatelství lačná po rychlém zisku vykazují nadměrnou produkci, jež vede k radikálnímu snížení umělecké kvality obrázkových knih. Vzniká množství brakové literatury a do podoby české obrázkové knihy, i obecně literatury pro děti, zasahují vlivy komerce a kýče.“26 Kvalitní produkci v oblasti obrázkové knihy tak zajišťovaly reedice starších obrázkových knih (především tvorba Mileny Lukešové) a překlady. Nově vznikajících kvalitních děl, splňujících požadavky kladené na obrázkovou knihu, bylo jen poskrovnu. Koncem 20. století umělecky náročných a kvalitních obrázkových knih přibývá. Nejvýraznějším postavou v oblasti tvorby bilderbuchu je v tom období spisovatel a výtvarník českého původu žijící v Americe Petr Sís. „Jeho nekonvenční obrázkové knihy Podivuhodný příběh Eskymo Welzla (1995), Tři zlaté klíče (1995), Hvězdný posel (1996) a Strom života (2004) jsou jedněmi z mála děl literatury pro malé děti, jejichž výtvarná i textová část tvoří harmonickou strukturu mnoha interpretačně otevřených rovin.“27 Mezi další autory vnášející do tvorby bilderbuchu originalitu, hravost a uvolněnost patří např. Martina Skala, Petr Nikl, Pavel Čech či František Skála. Především díla Petra Nikla vykazují známky vysoké umělecké originality a kvality a ukazují nový směr, kterým se bilderbuch může ubírat.

26

MINAŘÍKOVÁ, Kateřina. Propojování výtvarné a literární složky v díle Petra Síse na příkladu jeho autorské knihy Tibet. Brno, 2013. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Filozofická fakulta. Ústav hudební vědy. Vedoucí práce PhDr, Tomáš Jeřábek., s. 13. 27 URBANOVÁ, Svatava; ROSOVÁ, Milena. Žánry, osobnosti, díla : (historický vývoj žánrů české literatury pro mládež). Vyd. 5., upr. a dopl. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě - Filozofická fakulta, 2005. s. 230.

22

2. Obrázková kniha s historickou tematikou – současná tvorba Již v 19. století zaujímala próza s historickou a životopisnou tematikou významné místo v četbě mládeže. Jednalo se tehdy spíše o neintencionální literaturu, která se dostala do centra pozornosti mládeže buď jejich spontánním výběrem, nebo záměrným působením pedagogů ve školách a zařazováním vybraných děl do čítanek.

V této době vedle funkce

zábavné, estetické a naučné plnila literatura tohoto žánru také funkci národně emancipační a měla za úkol přispívat k posílení národního uvědomění a vlastenectví. Mezi oblíbené autory historických próz, které se staly četbou mládeže, patřili Alois Jirásek, Zikmund Winter nebo Václav Beneš Třebízský. Také za obou světových válek plnila historická a životopisná literatura důležitý úkol. Byla zdrojem naděje a víry v návrat lepších časů. V druhé polovině 20. století „ve své většině účelově podmíněným zúžením pohledu na historii jen zdůvodňovala a obhajovala existující politické a společenské poměry.“ 28 Důraz byl kladem především na funkci výchovnou a funkci ideového působení na mladou generaci. Po celé období 19. století a větší část století 20. byly v rámci historické a životopisné literatury psány především romány, povídky a novely. Rok 1989 byl přelomový. Trh byl najednou zaplaven obrovským množstvím nových jmen a titulů a to nejen českých, ale z velké části také zahraničních. Nakladatelé spíše však než na kvalitu hleděli na zisk a kvantitu. Martin Reissner v článku Obrázkové dějiny českých zemí dokonce píše, že se po roce 1989 „česká literatura pro děti a mládež v mnoha žánrech doslova zachvívala v základech.“29 Vzápětí však dodává: „Jednou z mála oblastí, kde k rozkolísání kritérií téměř nedošlo, byly obrázkové knihy pro děti. Důvody převahy domácí tradiční produkce spočívaly zejména v udržení živého kontaktu autorů se čtenáři. Vždyť zcela běžným jevem bylo uvádění komiksových sérií na stranách časopisů pro děti a mládež.“30 Jsou tím myšleny všechny obrázkové knihy obecně nejen ty s historickou tematikou, např. tvorba Mileny Lukešové. Ještě před rokem 1989 byly vydány Obrázky z českých dějin a pověstí (1979). Na knize se podílela trojice autorů. Textovou část sepsali Zdeněk Adla a Jiří Černý a autorem výtvarné části je Jiří Kalousek. Nejprve jednotlivé části knihy vycházely jako seriál na pokračování v Mateřídoušce, jejímž šéfredaktorem byl Zdeněk Adla. Čtenářsky jsou tyto dějiny velmi oblíbené, což dokládá i reedice z roku 2003 (v novém vydání byly vypuštěny 28

ŘEŘICHOVÁ, Vlasta. České dějiny pohledem současné literatury pro děti a mládež. In Historie a škola VI. Klíčové kompetence a současný stav vzdělávání v dějepise. Praha: Ústav pro informace ve vzdělávání, 2008. s. 57. 29 REISSNER, Martin. Obrázkové dějiny českých zemí. Ladění. 2004, roč. 9(14), č. 1. s. 21. 30 Tamtéž, s. 21.

23

kapitoly o počátcích dělnického hnutí v Čechách, naproti tomu byly přidány kapitoly o rozvoji techniky v 19. století a osobnostech s ním spjatých, o první světové válce a o vzniku Československé republiky). Kniha je určena dětem školního věku (pro čtenáře od 8 let) a lze ji využít pro zajímavé aktivity ve vyučování. Všechny kapitoly mají stejné rozvržení, stejné zpracování. Stránka je vždy rozdělena do pravidelných řádků s obrázky a řádků s textem. Obrázky jsou umístěny v pevně ohraničených rámečcích řazených za sebou do řádku (obvykle dva různě široké obrázky, jejich výška je však stejná a zabírají tak vždy stejný prostor). Doprovodný text tvoří obvykle dvě až tři kratší věty a je umístěn pod řádek s obrázky. Na stránce najdeme vždy čtyři řádky obrázků s textem. Jen ojediněle se vyskytuje text přímo v některém obrázku, např. ve formě komiksové bubliny. Jak již název vypovídá, propojují se zde české pověsti s doloženými českými dějinami. To, že se však jedná o pověsti, není ale z ničeho patrné a nepoučený čtenář, tak může nabýt dojmu, že se jedná o skutečné historické události.31 Kniha tak začíná pověstmi o praotci Čechovi, Krokovi, Libuši, Ctiradovi a Šárce, Křesomyslovi a Horymírovi. Následují kapitoly o dějinách již historicky doložitelných – čtenář může číst vyprávění o knížeti Václavovi, Svatoplukovi, Vratislavovi II., která jsou navíc doplněna a obohacena o pověsti z té doby (např. o Oldřichovi a Boženě, Břetislavovi a Jitce apod.). Kniha končí kapitolou o vzniku Československé republiky v roce 1918. Svatava Urbanová charakterizuje způsob pojetí dějin v Obrázcích z českých dějin a pověstí následovně: „Události jsou v nich vždy důsledkem lidského konání nebo jsou namířeny k lidskému konání, proto jsou nejdůležitějšími částmi identifikovatelné figury s konkrétními fyzickými rysy.“32 Obrázky z českých dějin a pověstí staví do kontrastu k obrázkové knize (leporelu) Lucie Seifertové Dějiny udatného českého národa a pár bezvýznamných světových událostí, která pracuje hlavně s anonymními postavami (srovnání s touto knihou není náhodné, obě byly vydány v roce 2003, ačkoli u první zmíněné se jednalo o reedici původního vydání z roku 1979). Na Obrázky z českých dějin a pověstí volně navazují Obrázky z československých dějin (Albatros, 2011), které napsal opět Jiří Černý a společně s ním Jaroslav Veis a Barbora Šalamounová, která je autorkou obrazové části. Kniha je rozdělena do 28 kapitol, v nichž se seznámíme s historií Československé republiky mezi léty 1918 až 1945. Po faktografické stránce je dílo na velmi vysoké úrovni, a přesto je vyprávěno živým a 31

„Jedinou nepříliš šťastnou změnou v novém vydání je vypuštění slova pověst z názvů některých kapitol. Čtenář - kniha je určena dětem od 8 let - totiž nemusí přesně odlišit, kdy se jedná o zobrazení reálných dějinných událostí a kdy jde o vyprávění, jehož vztah ke skutečnosti bývá poměrně volný.“ ŘEŘICHOVÁ, Vlasta. České dějiny pohledem současné literatury pro děti a mládež. In Historie a škola VI. Klíčové kompetence a současný stav vzdělávání v dějepise. Praha: Ústav pro informace ve vzdělávání, 2008. s. 69. 32 URBANOVÁ, Svatava. Figury a figurace: studie o ilustracích, obrázkových knihách, albech, leporelech a komiksech. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Filozofická fakulta, Ústav pro regionální studia, 2010. s. 53.

24

poutavým způsobem. V ilustracích můžeme pozorovat zjemnění a zároveň ubrání akce. Pavel Mandys v článku První republika v komiksu poukazuje, jaké rozdíly můžeme nalézt ve výtvarném pojetí prvního dílu a tohoto volného pokračování, a o stylu Barbory Šalamounové píše: „její projev je místy „komiksovější“ než Kalouskův, doba ostatně od normalizačních 70. let pokročila a komiks už není třeba vydávat za obrázkový seriál a mít se na pozoru před „americkými“ bublinami. Šalamounová bublin využívá často a věcnému komentáři pod obrázky tak dodává nutnou nadsázku a humor, přesně v duchu Jiřího Kalouska, který takto nenápadně podvracel jiráskovský patos. Část čtenářů může mít problém s jejím výtvarným stylem – oproti přímočarému Kalouskovi působí jakoby nevyzrále, místy jako povedenější dětská kresba, mnohé postavy jsou poněkud nosatější, než je známe z historických fotografií.“33 Nově se v tomto volném pokračování objevují přehledné mapky a je připojen také slovníček pojmů. Další podobné knihy jako dílo trojice autorů Zdeňka Adly, Jiřího Černého a Jiřího Kalouska, které by stálo za naši pozornost a mohlo oslovit i současné děti, však v české tvorbě před rokem 1989 nenajdeme. Nejnovější tvorba z oblasti historické a životopisné literatury nám přináší velmi pestrou škálu publikací různých podob „od beletrizovaných dějin přes komiks a obrázkové knížky k encyklopedicky pojaté uměleckonaučné a naučné literatuře.“34 Právě obrázkové knihy s historickou a životopisnou tematikou jsou pro čtenáře školního věku velmi přitažlivé a to nejen menším podílem textu, ale především obrazovým komunikačním kódem, který vychází vstříc dětské fantazii menších čtenářů a větším dává prostor k vlastnímu dotváření, přemýšlení a učení se nepřijímat jen hotové informace z textu. Text navíc bývá zbaven archaických výrazů, neobvyklého slovosledu, není ani zatížen zbytečným množstvím odborných termínů a nadmírou dat, naopak bývá zpravidla založen na narativitě, snaží se podávat historii jako příběhy skutečných lidí, nejen vládnoucích panovníků, často těží z příběhů z každodenního života a má tendence vyhýbat se abstraktním výkladům. V posledních dvou desetiletích se očekává od knih vydávaných pro děti a mládež především zážitkovost. Už nemají být především zdrojem informací a poučení, k tomu v dnešní době slouží hlavně internet. Jednou z knih, která je primárně zaměřena na historii všedního dne, je obrázková kniha Františka Kadlece a Petra Urbana35 Praha lucemburská v obrazech (Albatros, 2006). 33

MANDYS, Pavel. První republika v komiksu. iLiteratura.cz [online]. 2011 [cit. 2015-06-09]. Dostupné z: http://www.iliteratura.cz/Clanek/29287/salamounova-barbara-cerny-jiri-veis-jaroslav-obrazky-zceskoslovenskych-dejin 34 ŘEŘICHOVÁ, Vlasta. České dějiny pohledem současné literatury pro děti a mládež. In Historie a škola VI. Klíčové kompetence a současný stav vzdělávání v dějepise. Praha: Ústav pro informace ve vzdělávání, 2008. s. 68. 35 Petr Urban - ilustrátor, kreslené vtipy v Mladé frontě, Blesku (postavička Rudy Pivrnce)

25

Na stránkách této knihy nás autoři provedou uličkami staré Prahy, seznámí nás se stavebním vývojem města a životem v Praze v období vlády Karla IV. „Promyšleným spojením ilustrací, které usilují o co nejvěrnější zobrazení středověkých reálií (stavebních památek, oblečení, nábytku, pracovních nástrojů apod.) a přitom nepostrádají osobitý autorský styl, beletrizovaného textu a věcných informací podává kniha plastický a poutavý obraz středověké každodennosti.“36 Kniha je rozdělena do deseti kapitol. Vypráví příběh desetileté holčičky Lucinky, která si před spaním čte o kouzelníkovi Žitovi (služebník krále Karla IV.), a jejího mladšího bratra Kuby. U čtení usne a zdá se jí sen, ve kterém se s bratrem ocitnou ve 14. století v Praze, po které je provází kouzelník Žito. Kniha získala v roce 2006 Zlatou stuhu. V roce 2005 vyšla v nakladatelství Albatros publikace Jitky Lněničkové Svět dětí, autorem ilustrací je Jan Maget. Jedná se o netradiční pohled na dějiny. Kniha zahrnuje časové období od doby kamenné až po současnost, na které je nahlíženo především skrze problematiku proměn chápání dětství, postavení dětí ve společnosti v různých sociálních vrstvách a proměny jejich každodenního života (trávení volného času, vzdělávání, hry, hračky). Pozornosti autorky neušly ani takové detaily jako způsob stravování, péče o zdraví či změny v oblékání. „Dopad společenských poměrů na život nejmladší generace je zachycen zejména v kapitolách věnovaných oběma světovým válkám a období normalizace po roce 1969. Promyšleně strukturovaný a faktograficky bohatý výklad podtrhují a doplňují četné ilustrace, faksimile a ukázky z umělecké literatury i dobových dokumentů.“37 Obsah je dělen do tematických dvoustran. Kniha vyšla v edici nakladatelství Albatros Dějiny v obrazech (čtrnáctidílný cyklus + publikace Svět dětí). Edice Dějiny v obrazech vychází v nakladatelství Albatros od roku 1993 a doposud v ní vyšlo 14 svazků38 a publikace Jitky Lněničkové Svět dětí, která stojí mimo chronologickou strukturu ostatních publikací. Edice není příkladem klasických 36

ŘEŘICHOVÁ, Vlasta. České dějiny pohledem současné literatury pro děti a mládež. In Historie a škola VI. Klíčové kompetence a současný stav vzdělávání v dějepise. Praha: Ústav pro informace ve vzdělávání, 2008. s. 61. 37 Tamtéž, s. 62. 38 Helena Mandelová – České země v pravěku, ilustrace Lubomír Anlauf (1997), Helena Mandelová – Na úsvitu českých dějin, ilustrace Lubomír Anlauf (1993), Zdeněk Bígl – České země za posledních Přemyslovců, ilustrace Karel Toman (1993), Helena Mandelová – České země za vlády Lucemburků, ilustrace Pavel Major (1993), Petr Klučina – České země v době husitské, ilustrace Jiří Petráček (1994), Petr Klučina – České země za Jiřího z Poděbrad a Jagellovců, ilustrace Jiří Petráček (1994), Naďa Kubů – České země v době renesance, ilustrace Michal Kudělka (1994), Jitka Lněničková – České země v době baroka, ilustrace Jan Maget (1994), Jitka Lněničková – České země v době osvícení, ilustrace Jan Maget, Michal Kudělka (1995), Jitka Lněničková – České země v době obrození, ilustrace Pavel Major (1995), Marcela C. Efmertová – České země 1848–1918, ilustrace Michal Kudělka (1995), František Honzák, Pavel Augusta – České země 1918-1938, ilustrace Milan Fibiger (1992), František Honzák, Pavel Augusta – České země 1938-1945, ilustrace Jiří Petráček (1995), Jiří Pernes – České země 1946-1992, ilustrace Jiří Petráček, Petr Urban (1997)

26

bilderbuchů, ale jedná se spíše o velmi bohatě ilustrované encyklopedie, přesto můžeme říci, že ve své době byla něčím novým, a pro děti především staršího školního věku mohou knihy z ní být stále velmi populární. Z hlediska výuky dějepisu jsou všechny knihy z edice vhodným motivačním prostředkem a jejich využití v hodině může posílit zájem dětí o historii. V roce 2006 vydalo nakladatelství Albatros všech čtrnáct svazků souhrnně v jediném díle Dějiny českých zemí v obrazech. Tvorbě obrázkových knih se věnuje také historička Martina Skala. Autorka se v nich zaměřuje na svět vážné hudby, se kterým čtenáře seznamuje prostřednictvím komické dvojice - oživlých rozpustilých housliček Strado a jejich pána, starého houslisty Varia, kteří bez sebe navzájem nemohou žít. Z názvu je patrné, že se jedná o hříčku se slovem Stradivarius (stradivárky, vzácné housle). Nejedná se o klasické knihy s historickou a životopisnou tematikou, přesto při jejich četbě čtenář zábavnou formou vstřebává základní informace o době, ve které žili významní tvůrci vážné hudby jako Mozart, Bach a Vivaldi, i o životech zmíněných skladatelů. Vážná hudba není dětem školního věku příliš blízká, ale při seznámení s těmito knihami na ni mohou získat nový pohled a zjistit, že to nemusí být vždy jen nuda. Martina Skala vytvořila již čtyři bilderbuchy s hlavními postavami Stradem a Variem. První vyšla v češtině v roce 2002 pod jednoduchým názvem Strado & Varius (nakladatelství Brio), kde se naši dva hrdinové potkají a seznámí. V druhé knize Strado & Varius aneb Setkání s Mozartem (Brio, 2003) potkávají Strado s Variem při návštěvě Prahy ducha W. A. Mozarta, který je vezme na výlet časem do své doby (18. století). V další knize putují Strado s Variem do Lipska, kde se setkávají s J. S. Bachem – Strado & Varius ve škole Johanna Sebastiana Bacha (Brio, 2004) a zatím poslední příběh obou hlavních hrdinů s názvem Strado & Varius a léčka Rudého abbé (Brio, 2005) nás seznámí s osobností skladatele Vivaldiho. Knihy v České republice získaly už řadu ocenění - Magnesia Litera 2002, Suk 2002, Bílá Vrána 2004 a další a vyšly také v dalších evropských a neevropských zemích, např. ve Francii, Německu, Španělsku či na Tchaj-wanu. Jednou z našich nejvýznamnějších autorek literatury pro děti a mládež je Iva Procházková. Její knihy se těší veliké oblibě a většina z nich získala některé z prestižních ocenění (Magnesia Litera za knihu Myši patří do nebe a knihu Nazí, výroční cena nakladatelství Albatros, řadu ocenění získaly její knihy také v Německu). Těžiště její tvorby spočívá především v prozaické tvorbě pro mládež i pro dospělé. Ačkoli celá její tvorba pro děti a mládež je velmi kvalitní, na tomto místě budeme věnovat pozornost pouze jednomu dílu, na kterém spolupracovala společně s ilustrátorkou Olgou Tesařovou. Jedná se o obrázkovou knihu Vyprávění o Leonardovi (Mladá Fronta, 2007), která získala 27

nominaci na Zlatou stuhu. V knize najdeme celostránkové ilustrace doplněné textem, který nám přibližuje životní osudy jednoho z nejnadanějších mužů všech dob, Leonarda da Vinciho. Na stránkách knihy se seznámíme s celým jeho životem od narození v Anchiano u Vinci, přes studijní léta ve Florencii, působení v Miláně na dvoře vévody Lodovica Sforzy a provázíme ho také do Francie, kde působil na dvoře krále Františka I. a kde v roce 1519 zemřel. V knize najdeme také obrázkové parafráze Leonardových nejvýznamnějších uměleckých děl, nákresů vynálezů a objevů (Mona Lisa, Poslední večeře, Dáma s hranostajem, helikoptéra, tank a další). Na pomezí mezi obrázkovou knihu a hojně ilustrovanou naučnou publikaci bychom mohli zařadit také knihu autorky Kateřiny Schwabikové Cesty dětí do staletí aneb Jak Běla a Kuba poznávali naši historii (Slovart, 2013). Autorka zaměřila svoji pozornost především k historii každodenního života. Čtenáři zde tak najdou zajímavé informace o tom, co lidé v jednotlivých vývojových etapách jedli, jak bydleli nebo jak se oblékali. Kniha je zarámcována příběhem sourozenců Běly a Kuby, kteří se jednoho deštivého dne rozhodnou navštívit muzeum. V muzeu děti najdou vystavený také stroj času, do kterého nasedají, a poté co Kuba zatáhne za páku, se spolu s nimi ocitáme v pravěku v době kamenné. Na následujících osmdesáti stranách spolu se sourozenci procestujeme pravěk, středověk, období renesance, baroka, osvícenství, období Rakousko-Uherska a nakonec se ocitáme zpět ve 20. století. V každé kapitole najdeme kreslený příběh s dialogy a krátkými popisky a doprovodné texty v barevně odlišených rámečcích obsahující spoustu zajímavých informací, které jsou navíc často doprovázeny různými nákresy (např. v kapitole o středověku najdeme povídání o středověkých platidlech, o křesťanství, o středověkém mlýně a mnoho dalších). Kniha je pojata velmi hravě. Děti zde najdou celou řadu úkolů, které mohou při jejím pročítání plnit, a práce s knihou je tak velmi interaktivní a ještě efektivnější, než kdyby v ní jen listovali, prohlíželi si obrázky a četli texty (např. v kapitole o středověku u textu o iluminátorech je otisknuta černobíle iluminace sv. Václava z Vyšehradského kodexu, na které si má čtenář sám vyzkoušet práci středověkého iluminátora, jinde plní úkol najdi pět rozdílů a najdeme zde i mnoho dalších aktivit). V roce 2015 vyšel druhý díl této publikace pro děti, který nese název Cesty dětí do staletí 2 aneb Jak Běla a Kuba putovali za našimi panovníky (Slovart, 2015). Na rozdíl od prvního dílu, kde se autorka Kateřina Schwabiková zaměřila především na všední život, se tentokrát sourozenci pomocí stroje času dostanou mezi naše slavné panovníky a prezidenty. Pozornost je upřena jednak ke konkrétním osobnostem, jednak také na vývoj formy vlády od raného středověku až po 20. století. Běla a Kuba nás seznámí s knížetem Svatoplukem, knížetem Václavem, králem a císařem Karlem IV., s králem Jiřím 28

z Poděbrad, s Rudolfem II., Františkem Josefem I. nebo naším prvním prezidentem Tomášem Garigguem Masarykem. Autorka ve druhém díle využila již osvědčenou koncepci dílu prvního. Základ každé kapitoly tvoří bohatě ilustrovaný dobrodružný příběh Běly a Kuby. V každé pak najdeme také velmi čtivě napsané doprovodné texty, celou řadu úkolů a navíc se zde objevují také tipy na místa, kam si čtenáři mohou udělat výlet a vidět kus naší historie na vlastní oči. Podle nakladatele je kniha určena především žákům druhého stupně základních škol, ale díky bohatému obrázkovému doprovodu může oslovit i mladší čtenáře. V roce 2013 vydalo nakladatelství Rubico publikaci Ilustrované dějiny naší země pro děti i dospělé + komiks, jejímž autorem je Petr Dvořáček a ilustrace vytvořil Josef Quis. Dvousetstránková kniha pojednává o českých dějinách od dob lovců mamutů až po naši současnost. Najdeme zde jednak komiksový příběh vyprávějící o významných historických událostech naší země, jednak strany s klasickým naučným textem, který je doplněný řadou fotografií a obrázků. Kniha je pravidelně rozvržena na jednotlivé dvoustrany, kde na levé stránce najdeme vždy komiks a na pravé stránce najdeme klasicky uspořádané výkladové texty s doplňujícími a rozšiřujícími informacemi. Stejná autorská dvojice v letošním roce (2015) vydala novou publikaci s názvem To jsou naše dějiny. Jedná se o komiksovou knihu pokrývající opět období od pravěku až po současnost. Doplňkový text je tentokrát vřazen přímo mezi obrázky komiksu a oproti předešlé knize je ho daleko méně. Komiksová zpracování historie jsou v současné době velmi populární. Komiks sice není hlavním předmětem našeho zájmu, ale obrázkové knihy často prvky komiksu využívají a mají celou řadu společných rysů. Několik vybraných komiksů zabývajících se historií si zde stručně představíme. V roce 2012 vydalo nakladatelství Albatros ve spolupráci s Husitským muzeem v Táboře knihu Kláry a Jana Smolíkových Husité. Klára Smolíková v muzeu několik let sama pracovala a realizovala řadu lektorských programů, které posloužily jako podklady pro vznik knihy. Autoři v ní využili motivu cestování časem. Na cestě do minulosti nás doprovází dvojice dětí – Anežka a Mikuláš. Anežka s Mikulášem se potkají ve městě Tábor, kam Mikuláš přicestuje z minulosti pomocí kouzelné hole „žižkovky“. Společně pak podniknou výlet do minulosti města a kouzelná hůl je přenese do doby husitské, tedy do 15. století. V knize se střídá klasické vyprávění s komiksem (autorem ilustrací je Jan Smolík). Vedle komiksových bublin jsou do levého horního rohu jednotlivých komiksových obrázků umístěny také doprovodné texty obsahující historická fakta. Kniha 29

je určena dětem od deseti let a nabízí především vtip, humor a čtivě zpracované příběhy z naší minulosti. Zcela odlišnému tématu se věnuje komiks Dany Flídrové (text) a Jiřího Votruby (ilustrace) Nazdar, Národní divadlo! (Národní divadlo, 2008), který vznikl k příležitosti 125. výročí otevření Národního divadla. Jak hlásí podtitul knihy, jedná se „příběh o divadle, které postavil národ sobě: komiksové vyprávění o velkém odhodlání, legendárních sbírkách, základních kamenech, tragickém požáru, celonárodní slavnosti a jednom pozdravu“. Kniha líčí historii Národního divadla a dlouhou a nesnadnou cestu, která předcházela jeho slavnostnímu otevření. Je zde líčen téměř stoletý vývoj od roku 1786, kdy český národ získal povolení ke stavbě divadla, kde by se hrálo česky, přes otevření Nosticova divadla, stavbu Boudy, otevření Prozatímního divadla, položení základního kamene k Národnímu divadlu, jeho požár a končí slavnostním otevřením v roce 1883. Kniha, navzdory tomu že je poměrně útlá (38 stran), je informačně velmi bohatá. Nazdar, Národní divadlo! je první pokus o zpracování dějin Národního divadla tímto způsobem, kritiky je však knize vyčítána její přílišná didaktičnost a nepřesnost v kresbě, zvláště u portrétů významným osobností. „Rukopis Jiřího Votruby je znám především z nejrůznějších log a ilustrací, jako výtvarník tohoto díla může vzbudit diskuse i rozpaky, kniha o Národním divadle by možná zasloužila ilustrátora s přesnější, detailnější kresbou, nemluvě o schopnosti věrnějšího portrétu (obrázky velkých osobností divadla na straně 37 jsou místy vyloženě ostudné; zde obhajoba nevystačí s poukazem na "komiksovou zkratku"). Vytknout by se dala i jistá didaktičnost textu, zvláště v místech, která hovoří o "národu" či "vlastenectví". Tu naštěstí vyvažují vcelku vydařené vtípky nebo skvělé zkratkovité nápady, jako je například ten z titulní stránky.“39 Prolínání reality a fikce využívá komiksové zpracování problému pravosti tzv. Rukopisů, které stále vzbuzují pozornost a i téměř dvě stě let po jejich objevení se stále objevují hlasy zastánců jejich pravosti. Kniha, jejímiž autory jsou Tomáš Hibi Matějíček a Karel Jerie (kresba), nese intertextový název Šifra mistra Hanky (Garamond, 2007), který je zřejmou narážkou na světový bestseller amerického autora Dana Browna Šifra mistra Leonarda. Podle Evy Niklesové, autorky studie o této komiksové knize, zde dochází k prolínání a slučování historicky pravdivých událostí s fikcí a s akčními scénami, následkem čehož vzniká několikavrstevnaté dílo, na které lze pohlížet z různých úhlů. Šifra mistra Hanky přibližně na čtyřiceti stranách zobrazuje: „1. komiksovou podobu úryvku

39

BEZR, Ondřej. Historie Národního divadla v kostce: Sbíráme! Zakládáme! Hasíme! Otevíráme!. IDNES.cz [online]. 2009 [cit. 2015-06-17]. Dostupné z: http://kultura.idnes.cz/historie-narodniho-divadla-v-kostcesbirame-zakladame-hasime-otevirame-13b-/literatura.aspx?c=A090129_164835_literatura_ob

30

básně Jaroslav z Rukopisu králové-dvorského (není součástí dějové linie); 2. pátrání hlavního hrdiny Jaroslava po „pravdě“ o Rukopisech (dějová linie zasazená do přítomnosti); 3. události z české historie spojené s nálezem Rukopisu královédvorského, a to jak informace historicky relevantní, tak informace rázu fantaskního/fikčního; 4. sny protagonisty o boji „Pohrobků“ se „Zmijemi“ a jeho fantaskní představy související s dějem básně Jaroslav z Rukopisu králové-dvorského; 5. reálná místa, budovy a objekty.“40 Čtenář dostatečně poučený o tom, jak celá kauza probíhala, v příběhu skutečnost od fikce rozpozná, avšak dostane-li se do rukou čtenáře s nedostatečnými historickými znalostmi, může snadno dojít k tomu, že čtenář celý vyprávěný příběh považuje za pravdivý. Knih, které bychom zde mohli připomenout, je celá řada, není však našim cílem uvést jejich vyčerpávající seznam, ale spíše na příkladech představit jaké podoby a varianty dnes obrázková kniha s historickou tematikou může mít. Pokud bychom shrnuli společné tendence, vidíme, že snahou autorů je podávat témata z historie co nejatraktivněji, nejživěji, nejoriginálněji, ale i nejsdělněji. Činí tak jednak prostřednictvím jazyka, kterým svá díla píšou. Upouští od užívání archaismů a historismů, naopak často využívají živého hovorového jazyka, který je čtenářům nejbližší, vyhýbají se také zbytečnému užívání termínů. Typický je dále nízký počet letopočtů, pro které je navíc často vyhrazen zvláštní prostor, aby nenarušovaly linii příběhu. To vše přispívá ke schopnosti knih zaujmout dětského čtenáře a podnítit jejich zájem o historii. Knihy lze využít také ve výuce dějepisu jako jiný zdroj informací vedle klasické učebnice.

40

NIKLESOVÁ, Eva. Komiksové zpracování českého národního obrození. Slavica litteraria [online]. 2013, roč. 16, č. 1-2 [cit. 2015-06-17]. Dostupné z: https://digilib.phil.muni.cz/bitstream/handle/ 11222.digilib/129113/1_SlavicaLitteraria_16-2013-1_7.pdf?sequence=1

31

3. Současní hlavní tvůrci obrázkových knih s historickou tematikou 3.1 Petr Sís (1949)

Obrázek č. 1: Petr Sís „Angličtina je jazyk, ve kterém funguji a můžu v něm i cítit, ale není to zkrátka jazyk, ve kterém jsem vyrůstal.“41 (Petr Sís) „To největší štěstí je, když se ponoříte do něčeho, co vás baví. Já to zažil, když jsem prokreslil noc.“42 (Petr Sís) Petr Sís je mezinárodně uznávaný grafik, spisovatel, ilustrátor, filmař a malíř. Sám sebe však žádným z těchto pojmenování nenazývá, říká o sobě jednoduše, že je tvůrčí. Narodil se 11. května 1949 v Brně do rodiny filmového režiséra Vladimíra Síse a absolventky umělecké školy Aleny Sísové, a tak se už od malička pohyboval v prostředí spojeným s filmem, psaním, uměním a tvůrčí činností. Díky dobrému zázemí a podpoře rodičů, kteří oba měli k umění velmi blízký vztah, mohl Petr Sís už od dětství naplno rozvíjet svůj talent a tvořit své příběhy. Svůj první obrázkový příběh vytvořil již v pěti letech. (Minaříková, 2013) Už od dětství měl také zálibu ve čtení a prohlížení komiksů, které významným způsobem ovlivňují způsob grafického i textového vyjádření v jeho celoživotní tvorbě: „Od malička jsem vyrůstal s tímto vyprávěním příběhů v obrázcích. V podstatě bych chtěl dělat knížky, ve kterých jsou obrázky. Akorát ty obrázky nejsou tak jasné, tak ten nakladatel chce, abych to nějakým způsobem vysvětlit, takže tam je nějaký text, ale myslím, že ten není pozoruhodný.“43

41

HENDRYCHOVÁ, Kateřina. Češi mají jedinečnou tvůrčí kapacitu. Material times [online]. 2014 [cit. 2015-06-22]. Dostupné z: http://www.materialtimes.com/ptame-se/petr-sis-cesi-maji-jedinecnou-tvurcikapacitu.html 42 Mladá fronta Dnes. Nejkrásnější je, když prokreslíte noc, říká Petr Sís. Ministerstvo kultury ČR. [online] 2012 [cit. 2015-06-22]. Dostupné z: http://www.mkcr.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/media-okulture/nejkrasnejsi-je--kdyzprokreslite-noc--rika-petr-sis-134223/tmplid-228 43 FALTÝNEK, Vilém. Petr Sís – Strom života. Čítárny.cz [online] 2012 [cit. 2015-01-12]. Dostupné z: http://www.citarny.cz/index.php/nove-knihy/knihy-od-10-let/naune-od-10-let/645-petr-sisstrom-ivota

32

V projevu, který přednesl při přebírání ceny Hanse Christiana Andersena v Londýně (v roce 2012), kterou byl oceněn za své celoživotní dílo, vzpomíná, že už jako dítě velmi rád maloval, což ovlivnilo jak jeho středoškolská léta, tak nakonec i celý jeho život. Vzpomíná i na Jiřího Trnku, který si jako první všimnul jeho obrovského talentu: „Maminka byla absolventkou umělecké školy, a tak se uměla postarat, abych měl vždy při ruce papír a pastelky. A co se pamatuji, od malička jsem kreslil všude, kde se dalo. Na noviny a zdi, na vypínače, židle, dokonce i na lednici. Přišel čas, kdy jsem musel vyrůst a jít do školy, a tehdy moje obrázky přišly vhod. Spolužákům se líbilo, jak legračně je kreslím, zato učitelé – a zvlášť ti z přírodovědných oborů – ze mě takovou radost neměli. Tehdy bylo zvykem, že v patnácti se rozhodlo o budoucnosti dítěte. Měl jsem jít studovat umění. Na střední uměleckoprůmyslové škole jsem měl malovat realistická zátiší s květinami a ovocem, jenže já si kreslil Beatles a Žlutou ponorku. Nezdálo se, že ze mě bude vážený umělec, jak poroučela doba. Sám jsem o své budoucnosti pochyboval, dokud Jiří Trnka na jaře 1968 nevzal do ruky mé obrázky a nevybral si mě mezi pět studentů svého nového oboru na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. To byl zázrak! Ujme se mě Jiří Trnka, nejúžasnější ze všech umělců, ilustrátorů a filmařů! A ve vzduchu byla cítit svoboda! Pražské jaro 1968 bylo nejlepším obdobím mého života. Směli jsme hrát rockovou muziku a inscenovat avantgardní divadelní hry, směli jsme mít dlouhé vlasy, kreslit Beatles a dokonce jezdit za hranice. A pak to všechno ze dne na den skončilo v srpnu, zrovna když jsem byl v Dánsku. Zatímco většina mých vrstevníků se snažila dostat pryč z Československa, já se chtěl vrátit do Prahy a začít studovat u Trnky.“44 Absolvoval na Vysoké škole umělecko-průmyslové v Praze v ateliéru Miloslava Jágra, kam byl, jak již bylo zmíněno, vybrán samotným Jiřím Trnkou, který do značné míry svými ilustracemi i filmy ovlivnil Sísův výtvarný styl. Poté odjel studovat do Londýna na Royal College of Art (1977-1978). Zpočátku své kariéry se věnoval především filmu a sám říká, že si nikdy nemyslel, že se bude nakonec živit tvorbou knížek pro děti. Ilustrování knih se začal věnovat především kvůli své tíživé finanční situaci. Jeho ilustrace ale sklízely velký úspěch a začal být jako ilustrátor velmi oceňovaný a tak se hlavním polem jeho působnosti stalo právě ilustrování knih jiných autorů a později i tvorba vlastních obrázkových knih. Jako filmový tvůrce se věnoval především animovaným filmům. Do jeho rané tvorby patří snímky Mimikry z roku 1974, Hráči z roku 1982 a za zmínku pak stojí především krátký

44

SÍS, Petr. Měl jsem dětství jako z pohádky o křesadlu, vzpomínal v projevu Petr Sís. IHNED.cz [online] 2012 [cit. 2015-01-12]. Dostupné z: http://art.ihned.cz/c1-57179800-mel-jsem-detstvi-jako-z-pohadky-okresadlu-vzpominal-v-projevu-petr-sis

33

animovaný film z roku 1980 Hlavy, za který byl oceněn cenou Zlatého medvěda na filmovém festivalu v Berlíně. Celkem zatím vytvořil dvacet šest animovaných filmů. Animovaný film Petra Síse také zavedl do jeho současného domova, do Spojených států amerických. V roce 1982 začal pracovat na přípravě animovaného filmu pro olympiádu, která se měla konat v Los Angeles, a proto legálně vycestoval do USA. Země sovětského bloku, a s nimi tedy i Československo, se však rozhodly olympijské hry bojkotovat a projekt, na kterém Sís pracoval, tak byl zrušen. „Síse z Čech urgovali k okamžitému návratu.“45 Rozhodl se však v Americe zůstat. „Chtěl jsem tam zůstat, měl jsem rozdělanou práci, dělal jsem klip pro americkou televizi MTV a pro zpěváka, kterého už možná dnes ani mladí lidé neznají. Ale úřednicí mě nechtěli pustit, chtěli, abych si vše vyřídil v Praze. Jenže jsem se bál, že už mě nikam nepustí, tak jsem musel v Americe zůstat.“46 Tím zpěvákem myslí Petr Sís Boba Dylana, pro kterého tvořil klip k písni „You gotta serve somebody“. Klip se nesetkal s úspěchem ani u zpěváka, ani u hudební stanice MTV, ale zůstává jakýmsi symbolem zásadní změny v Sísově životě. Začátek nového života nebyl vůbec jednoduchý. Prvního velkého úspěchu v USA dosáhl až plakátem k oscarovému filmu Miloše Formana Amadeus (1983). „Pokud jde o prosazení se v umělecké sféře, neměl Sís, co by Evropan, v Los Angeles jednoduché postavení – jeho díla byla považována za příliš evropská a surrealistická. Určitou dobu sice Sís zastával v jedné z místních škol místo pedagoga, ale nebyl zde žáky kladně přijímán pro náročnost svých metod při výuce ilustrace. Sísovi se zde tedy příliš nedařilo a rozhodl se zaslat knihu Baltické pohádky, již ilustroval už dříve, Maurici Sendakovi, který se v Americe zabýval dětskými knihami. Sendaka Sísovy ilustrace zaujaly a dal mu proto radu, aby z Los Angeles co nejdříve odjel, neboť tu nebylo vhodné prostředí pro umění. V této chvíli vstoupil do Sísova života Miloš Forman se zakázkou na plakát pro svůj film Amadeus. Pro Síse to v podstatě znamenalo jakési vysvobození, protože takto získal finanční prostředky k cestě do New Yorku, a navíc další čas a příležitost nějak se ve Spojených státech Amerických ve výtvarné sféře prosadit. Tato doba je pro Síse náročná také neustálým obdržováním korespondence z české ambasády ve Washingtonu, kde výtvarníka nabádali k návratu do vlasti. Po příjezdu do New Yorku si dal Sís měsíc na to, aby sehnal uplatnění. Z toho důvodu obcházel nejrůznější periodika a nakonec se mu dané 45

MINAŘÍKOVÁ, Kateřina. Propojování výtvarné a literární složky v díle Petra Síse na příkladu jeho autorské knihy Tibet. Brno, 2013. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Filozofická fakulta. Ústav hudební vědy. Vedoucí práce PhDr, Tomáš Jeřábek., s. 23. 46 Mladá fronta Dnes. Nejkrásnější je, když prokreslíte noc, říká Petr Sís. Ministerstvo kultury ČR. [online] 2012 [cit. 2015-06-22]. Dostupné z: http://www.mkcr.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/media-okulture/nejkrasnejsi-je--kdyzprokreslite-noc--rika-petr-sis-134223/tmplid-228

34

předsevzetí splnit podařilo – 24. června 1984 vyšel v listě New York Times jeho obrázek.“47 Začal tak spolupracovat jako ilustrátor s předními americkými novinami New York Times a poté i s dalšími jako například Newsweek. Jeho ilustrace byly velmi oblíbené a získal za ně řadu ocenění. Svůj úspěch připisuje hlavně své neobvyklé technice, při které celý obraz vytečkovává. V jednom z rozhovorů pro internetový blog IHNED.CZ ke své technice vtipně poznamenává, že si ji však nevymyslel zrovna nejjednodušší. „Když jsem začínal pracovat pro New York Times, říkal jsem si, že musím být jiný než ostatní, abych práci dostal i příště, a tak jsem přišel na tečky. … Nyní je to jiné než před dvaceti lety. Krčím se nad tím, brýle mi padají, a když se po šesti hodinách chci zvednout, záda mám pryč a nemůžu se vůbec pohnout. Navíc jako by mě někdo bouchnul přes hlavu, protože jsem se celý den díval na jednu vzdálenost. Technologická revoluce pokročila natolik, že někdo mladší by to určitě vyřešil na počítači nějak jinak. Vždycky jsem žertoval, že budu poslední malíř, na kterého se lidi budou chodit dívat, že má papír, tuš a perko. Dnes mě ta slova začínají pronásledovat. Jdu koupit tuš nebo perka a v krámě řeknou: "Tohle se už dávno nevyrábí, nikdo to nekupoval.“48 Postupně se Sís věnoval stále více a více ilustrování dětských knih a posléze se začal zabývat i tvorbou vlastních autorských obrázkových knih. První obrázkovou knihu vydal v USA v roce 1987 pod názven Rainbow Rhino (v češtině nevyšla). České publikum se však s dílem Petra Síse mohlo seznámit až v devadesátých letech, kdy už byl světově známým, uznávaným a oceňovaným ilustrátorem a autorem dětských obrázkových knih. V současné době žije Petr Sís v New Yorku se svojí ženou a dvěma dětmi Matějem a Madlenkou. Českou republiku od roku 1989 pravidelně navštěvuje. Petr Sís je mezinárodně uznávaný autor dětských obrázkových knih, ilustrátor a grafik. „Píše anglicky a česky a počet knih vydaných původně v angličtině je výrazně vyšší, přičemž autor často u českých vydání zasahuje do podoby knihy do té míry, že je nelze považovat za prosté překlady a některé převedl do češtiny dokonce sám“ 49 (např. Hrej, Mozarte, hrej (2006) a Zeď (2007)). V anglickém jazyce doposud vyšlo Petru Sísovi

47

DAĎOVÁ, Jarmila. Česká obrázková kniha od 90. let 20. století. Brno, 2007. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Pedagogická fakulta. Katedra české literatury. Vedoucí práce PhDr. Milena Šubrtová, PhD. s. 11. 48 KLEVISOVÁ, Naďa. Dělám tečky a život mi utíká. IHNED.cz [online] 2009 [cit. 2015-01-20] Dostupné z: http://art.ihned.cz/umeni-a-design/c1-55092730-delam-tecky-a-zivot-mi-utika 49 ŠUBRTOVÁ, Milena, CHOCHOLATÝ, Miroslav. Slovník autorů literatury pro děti a mládež II. – Čeští spisovatelé. 1. vyd. Praha: Libri, 2012. s. 359.

35

dvacet tři knih50 a padesát dalších ilustroval. Do českého jazyka jich bylo přeloženo osm (Podivuhodný příběh Eskymo Welzla, 1995, Tři zlaté klíče, 1995, Hvězdný posel, 1996, Strom života, 2004, Tibet. Tajemství červené krabičky, 2005, Hrej, Mozarte, hrej, 2006, Zeď. Jak jsem vyrůstal za železnou oponou, 2007, Ptačí sněm, 2011). V říjnu letošního roku pak vyjde nová kniha zabývající se životními osudy další slavné osobnosti – tentokrát Sís zaměřil svoji pozornost k Antoine de Saint-Exupérymu a jeho světově proslulé knize Malý princ. Petr Sís za své knihy získal řadu ocenění. Zatím největším úspěchem je medaile Hanse Christiana Andersena51, kterou byl oceněn v roce 2012 za své celoživotní dílo v oblasti ilustrace, a je teprve třetím českým výtvarníkem, kterému se dostalo nejvyššího mezinárodního ocenění na poli tvorby pro děti a mládež (před Petrem Sísem byli medailí oceněni Jiří Trnka v roce 1968 a Květa Pacovská v roce 1992). „Jedenáctičlenná porota složená z odborníků z celého světa ocenila Síse jako mimořádně originálního autora, který vytváří s bohatou představivostí mnohoznačné a věrohodné příběhy s využitím různých uměleckých přístupů.“52 Petr Sís pro své knihy čerpá náměty ze svého dětství, z doby kdy ještě žil v tehdy Československé republice. Sám říká, že chtěl přiblížit svým dětem to, jak vyrůstal on, své české kořeny, co ho jako dítě formovalo. Tvorbou Petra Síse, a především pak jeho knihou Zeď: Jak jsem vyrůstal za železnou oponou, se zabývá autorka Svatava Urbanová ve studii Úvahy nad obrázkovou knihou Petra Síse Zeď. Jak jsem vyrůstal za železnou oponou, která vyšla v publikaci Pohyby / Movimientos (2010). Ta v jeho tvorbě spatřuje knihy dvojího typu: „První výraznou skupinu tvoří biografie výjimečných osobností, které překročily svou dobu ať už mírou geniality nebo houževnatostí a touhou poznat neznámé (je v nich přiblížen například Galileo – Hvězdný posel, Darwin – Strom života, Eskymo Welzl – Podivuhodný příběh Eskymo Welzla, Mozart – Hrej, Mozarte, hrej). Druhou skupinu tvoří příběhy, které jsou ve znamení návratů domů, nesou stopy vzpomínek, paměti, obsahují četné autobiografické prvky (Tři zlaté klíče, Tibet, Zeď). Spojujícím rysem je, že upoutávají 50

Rainbow Rhino, 1987, Waving: A Counting Book, 1988, Going Up!: A Color Counting Book, 1989, Beach Ball, 1990, Follow the Dream: The Story of Christopher Columbus, 1991, An Ocean World, 1992, Komodo! 1993, Starry Messenger: Galileo Galilei, 1996, Fire Truck, 1998, Tibet Through the Red Box, 1998, Trucks Trucks Trucks, 1999, Ship Ahoy! 1999, Dinosaur! 2000, Madlenka, 2000, Ballerina, 2001, A Small Tall Tale from the Far Far North, 2001, The Three Golden Keys, 2001, Madlenka's Dog, 2002, The Tree of Life, 2003, The Train of States, 2004, The Wall, 2007, The Conference of the Birds, 2011, The Pilot and the Little Prince, 2014 51 „Cena Hanse Christiana Andersena je považována za nejprestižnější mezinárodní ocenění pro autory působící v oblasti literatury pro děti. Uděluje ji International Board on Books for Young People (IBBY). Má dvě kategorie: spisovatelé a ilustrátoři. Cena je pojmenována po slavném dánském autorovi a pohádkáři Hansi Christianu Andersenovi a zlatou medaili předává vyznamenaným dánská královna. Cena je vyhlašována každý sudý rok.“ (Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Cena_Hanse_Christiana_Andersena) Cena se uděluje od roku 1966. 52 Petr Sís - Cena Hanse Christiana Andersena 2012. IBBY.cz [online] 2012 [cit. 2015-01-20] Dostupné z: http://www.ibby.cz/index.php/cena-hchandersena/75-ibby-nominovalo-na-prestini-ceny

36

čtenáře nejen výtvarnou podobou, ale také svým obsahem, zvýznamněním, svou semiózou.“53 Všechny knihy se vyznačují vysokou obeznámeností autora s tématem a schopností převést mnohdy složité, s mnoha dalšími skutečnostmi provázené informace do obrazového a jazykového kódu, který v jasné a dětem srozumitelné podobě tyto informace zprostředkuje. Svatava Urbanová také poznamenává, že „Sísovy příběhy se stávají výpravami člověka za neznámým věděním, ať už přírodovědným, nebo společenským, a dokonce jsou považovány za literaturu faktu.“54 To, proč jsou obrázkové knihy Petra Síse tak čtivé a úspěšné, vidí Martin Reissner v přístupu autora k osobnostem, které si pro své příběhy vybírá. Touto tematikou se zabývá v článku O bloumajícím muži, který vyšel v časopise Ladění „Neglorifikuje, vyhledává civilní momenty, nezastírá chvíle slabosti, ba právě na nich staví kontrast křehkosti lidské fýzis a psyché a velikosti činu jichž tyto osobnosti dosáhly.“55 Sísovy knihy nejsou jen pouhými obrázkovými příběhy pro děti, ale jeho knihy jsou považovány za umělecké a významné počiny vyznačující se vysokou poučeností a obsahující mnohdy i na první pohled skryté či alegorické přesahy do oblasti vědy, historie, mytologie či umění. Také po výtvarné stránce jsou Sísovy knihy zcela jedinečné. Autor ovládá celou řadu výtvarných technik, které kombinuje a spojuje a vytváří tak zcela osobitý autorský styl, který činí z jeho obrázkových knih jedinečná umělecká díla. „Prolínají se v nich nejstarší akvarelové postupy s novými, moderními výtvarnými technikami. Převahu mají obrázky připomínající staré rytiny, avšak nevylučuje se ani použití narativní kresby blízké komiksu.“56 Knihy jsou promyšleny do nejmenších detailů. Musí se číst stránku po stránce a pozorně sledovat, co se na obrázcích odehrává, protože vše má nějaký smysl, důvod proč to autor namaloval zrovna tímto způsobem, žádný prvek není v knize bezdůvodně, aniž by plnil nějakou funkci, měl nějaký účel. Prostor knih je bezezbytku využit od obálky po poslední stránku. Na stránkách nenalezneme bílá místa prosvítající mezi ilustracemi a texty. Ilustrace pokrývají vždy celou dvoustránku a mnohdy se jedná a jeden jediný obraz, jehož promyšleně zakomponovanou součástí je i text tvořící s obrazem nedělitelný celek. Podle Martina Reissnera obrazové části Sísových knih textové pasáže převyšují po všech stránkách. „Už v předchozích knihách potvrdil, že není básníkem slova, ovšem je si svých stylistických limitů vědom. Vyklenul proto textově velmi prosté vyprávění bez velkých figur 53

URBANOVÁ, Svatava. Pohyby/Movimientos. Ostrava: Ostravská univerzita, Filozofická fakulta, 2010. s. 28. 54 Tamtéž, s. 28. 55 REISSNER, Martin. O bloumajícím muži. Ladění, 2005, roč. 10 (15), č. 1, s. 16. 56 URBANOVÁ, Svatava. Pohyby/Movimientos. Ostrava: Ostravská univerzita, Filozofická fakulta, 2010. s. 27.

37

a expresní emotivnosti: jen glosuje a informuje o dějích ve vědcově životě, lyričnost vychází z obrazové části.“57 Jeho knihy vynikají dokonale promyšlenou kompozicí, vrstvením motivů, skrytými významy a symboly, které nám na první pohled mohou uniknout a všimneme si jich až při bližším a pozornějším zkoumání. „Typickým prvkem Sísovy autorské práce jsou opakující se motivy, symboly a odkazy. Jsou to například časté motivy cesty jako duchovního i fyzického procesu hledání, putování a objevování. Motiv bludiště, labyrintu, se kterým Sís pracuje ve významové, symbolické i dekorativní rovině. Labyrint zde hraje roli dekorativní, symbolickou i hravě interaktivní. Čtenář prochází těmito bludišti a hledá skryté cesty, odkazy i obrázky. Tento proces může aktivovat čtenáře k bližšímu kontaktu s knihou i s příběhem samotným a láká k dalšímu prohlížení a k opětovnému hledání drobných fragmentů či objektů, které mu minule unikly.“58 I styl písma má svůj význam a není užit náhodně nebo jen kvůli své líbivosti. Užívání různých stylů písma má za úkol rozlišit důležitost, význam, funkci či autora promluvy. „Jiným typem písma se například odlišuje soukromý projev od veřejného, vnější zdání od tajného, zašifrovaného sdělení.“59 Knihou vždy prochází stále se opakující motiv, který z ní vytváří propojený celek (např. ve Třech zlatých klíčích černá kočka), nebo postava (buď přímo v knize přítomná, nebo přímo nevyjádřená, ale její přítomnost cítíme), jejíž příběh skrze obrazy a text na stránkách sledujeme a prožíváme. Svojí tematikou, promyšleností a výtvarnou stránkou vzbuzují Sísovy knihy zájem nejen mezi dětskými čtenáři, ale rozhodně mají co nabídnout i dospělému recipientovi. Jeho poslední česky vydaná kniha Ptačí sněm (2011) je dokonce přímo určena dospělému čtenáři, avšak i další knihy, a to především ty s životopisnou (Hvězdný posel, Strom života) a historickou tematikou (Zeď), zaujmou i dospělé.

3.1.1 Hvězdný posel Obrázková kniha Hvězdný posel60 vyšla v roce 1996 v nakladatelství Albatros. Kniha nese podtitul Kniha o životě slavného vědce, matematika, astronoma, filozofa a fyzika Galilea Galileiho, a tak je čtenáři od začátku jasné, s kým se bude v knize potkávat. Prostřednictvím životního příběhu této historicky významné osobnosti se v čase přesuneme do období 16. a 17. století. Kniha citlivým a originálním způsobem seznamuje malého 57

REISSNER, Martin. O bloumajícím muži. Ladění, 2005, roč. 10(15), č. 1, s. 16. MINAŘÍKOVÁ, Kateřina. Propojování výtvarné a literární složky v díle Petra Síse na příkladu jeho autorské knihy Tibet. Brno, 2013. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Filozofická fakulta. Ústav hudební vědy. Vedoucí práce PhDr, Tomáš Jeřábek., s. 28. 59 URBANOVÁ, Svatava. Pohyby/Movimientos. Ostrava: Ostravská univerzita, Filozofická fakulta, 2010. s. 27. 60 anglický originál Starry Messenger: Galileo Galilei vyšel roku 1996 58

38

čtenáře s životem tohoto výjimečného člověka, „který se mu může svou velikostí i odlišností doby, v níž žil, zdát vzdálený. Sís se snaží, aby dítě vnímalo Galileo Galilea jako lidskou bytost, která v první řadě dělala to, co měla nejraději, co bylo pro ni nejbližší, a co ji naplňovalo.“61 Kniha je určena dětem od šesti let, avšak svým jednoduchým jazykem, bohatými ilustracemi, původními citáty Galilea Galileiho a skvělým, rafinovaným propojením nevinnosti a inteligence má co říci i dospělému čtenáři. Kniha byla přijata kritikou velmi kladně a to nejen u nás, ale i v Spojených státech amerických. Např. americký deník New York Times otiskl recenzi, ve které knihu hodnotí jako velkolepou, originální a výjimečnou a vyzdvihuje, že se Sísovi podařilo převyprávět poměrně složitý a komplikovaný příběh Galileiho života a vědeckého díla jednoduchým a přímým způsobem a to vše navíc doplnil jedněmi z nejkrásnějších ilustrací, jaké si lze představit.62 Kniha byla několikrát oceněna – získala např. cenu Americké knihovnické asociace Caldecott Honor, dále byla oceněna jako nejlepší kniha roku od School Library Journal. Hvězdný posel není členěn na samostatné kapitoly, ale jednotlivé dvoustránky tvoří uzavřené tematické celky, které se vždy zabývají buď jedním obdobím Galileova života, nějakou částí jeho díla, či obecnými historickými událostmi spojenými s dobou, ve které Galileo Galilei žil. Kniha začíná vyprávěním o době, do které se Galileo narodil a která zásadně ovlivnila jeho budoucí život. Velmi stručně, výstižně a srozumitelně jsou malému čtenáři přiblíženy teorie o vzájemném postavení naší planety Země, Slunce a ostatních planet dřívějších velkých myslitelů Ptolemaia a Koperníka, ale pozornost je věnována i životu obyčejných lidí, tomu jak vypadal tehdejší každodenní život. Právě pohledem do životů obyčejných lidí si dítě dokáže udělat nejjasnější představu o tom, jaká tehdy doba byla, jak žili úplně obyčejní lidé a obyčejné děti jako jsou oni, malí čtenáři. Následující dvoustránky jsou věnovány už životu a dílu Galilea Galileiho. Čtenář stránku po stránce doprovází slavného vědce na pouti jeho životem, prožívá s ním první úspěchy a později i neúspěchy a dokonce zavržení jeho učení církví. Nejprve je nám Galileo představen jako velmi zvídavé dítě, které už jako malé stále obracelo oči k noční obloze, k hvězdám, o kterých neustále přemýšlelo. Na další dvoustraně můžeme provázet Galilea na jeho studiích, sledovat jeho profesionální růst a první experimenty. Jsme svědky vyvrácení chybných teorií starších vědců, opravení 61

DAĎOVÁ, Jarmila. Česká obrázková kniha od 90. let 20. století. Brno, 2007. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Pedagogická fakulta. Katedra české literatury. Vedoucí práce PhDr. Milena Šubrtová, PhD. s. 18. 62 volně přeloženo z angličtiny, dostupné na:

39

chybných fyzikálních zákonů i zdokonalení starších vynálezů a jejich zavedení do praxe (hydrostatická váha, teploměr, geometrický a vojenský kompas atd.). Nejdůležitější pro jeho sledování oblohy však bylo sestrojení zdokonaleného dalekohledu, díky kterému získal důkazy potvrzující jeho teorie o pohybu vesmírných těles, kterou nazýváme jako heliocentrismus. Svá pozorování poctivě zapisoval a dělal přesné nákresy toho, co spatřil – povrchu Měsíce, povrchu Slunce, Mléčné dráhy, či čtyř měsíců planety Jupiter. Tyto poznatky pak v roce 1610 zveřejnil v knize Hvězdný posel. Měla velký úspěch a Galileo se stal po jejím vydání vrchním matematikem a filozofem na dvoře knížat Mediceiských. Toto období autor označuje jako období největší Galileovy slávy. Jeho kniha Hvězdný posel spolu s dalekohledem je rozeslána jako dárek všem evropským králům a princům. Pořádají se nákladné slavnosti s inscenacemi pohybu vesmírných těles. Galileovo učení se doneslo až k branám církve. „Církev se však Galileovy slávy zalekla. Byl příliš známý. Jeho názor, že Země není střed Vesmíru, byl v rozporu s biblí a učením starých filosofů.“63 Galileo byl předvolán před samotného papeže, kde své učení obhajoval. Konzervativní církev nebyla ochotna přijmout jeho tvrzení, že Země není středem vesmíru, ale že tímto středem je Slunce (heliocentrismus) a planeta Země spolu s dalšími planetami Slunce obíhají po pravidelných oběžných drahách. Galileo naboural harmonický pohled na nebe a zemi a na místo lidí ve vesmíru, které byly všeobecně přijímány od starověku. Nakonec byl postaven před papežský soud, který shledal jeho učení jako kacířské a donutil ho svá tvrzení odvolat. Zde autor přiložil i originální text tehdejšího rozsudku nad Galileem. „Aby bylo potlačeno zhoubné učení, které újmu činí katolické víře, byl vyhlášen dekret svaté kongregace o falešném a mylném učení, že Slunce je centrem světa a nehýbá se od východu k západu a naopak Země kol Slunce oblétá. Tato nauka je pomýlená podle víry a přirozenosti. Proto Tě, Galileo Galilei, synu Vincenza Galileiho z Florencie, odsuzujeme podle našeho uvážení k zákazu tvého učení, všech tvých knih a do vězení svatého officia, a jako spásná pokání ti ukládáme po dobu tří let odříkávat sedmero kajícných žalmů. Nejprve musíš své bludy, všemu božímu protivné, před tímto koncilem na kolenou odvolat! 22. června 1633 Řím.“64 Na předposlední dvoustránce se už setkáváme s Galileem jako starcem, který ač uvězněný ve svém domě, ze kterého nesmí už nikdy vyjít, nepřestává přemýšlet o milovaných hvězdách a všech, prozatím skrytých, tajemstvích vesmíru, a to i přesto že později oslepl. Závěr knihy tvoří dvoustránka, kde už neprovázíme Galilea na jeho cestě životem, ta totiž skončila 8. ledna 1642, kdy Galileo umírá ve věku sedmdesáti osmi let, ale ocitáme se o více jak tři století později, v roce 63 64

SÍS, Petr. Hvězdný posel. 1. vyd. Praha: Albatros, 1996. strany nečíslovány Tamtéž.

40

1992, kdy církev konečně uznala svůj omyl a přiznala pravdivost Galileova učení, jeho hvězdného poselství. Hlavní poselství, ideu knihy vystihl ve své recenzi Martin Reissner: „Sís odkryl v přijatelné rovině pro malého čtenáře poselství o platnosti rozumem ,odhalené‘ a hájené ideje před dogmatem, zároveň ve svíravě depresivní rovině předestřel otázky o platnosti satisfakce přicházející pozdě po staletích.“65 Kniha obsahuje dva různé druhy textů, které jsou odlišeny typem písma. Hlavní linku tvoří tiskací text s většími písmeny. Ta nám poskytne všechny důležité informace pro pochopení příběhu ve formě, která je velmi dobře přístupná už malým čtenářům. Věty jsou krátké a srozumitelné, neobjevují se zde žádné odborné termíny, ale přitom vědecká práce Galilea je zde představena naprosto seriózně a nezkresleně. Je to naprosto samostatná autonomní část knihy, která tvoří smysl a poskytuje dostatečné množství informací už sama o sobě, aniž by potřebovala nějaké další doplnění. Druhé texty jsou psány psacím písmem většinou nějak originálně uspořádaným, buď do nějakého geometrického tvaru či obrazce (např. tvar oka, spirála), nebo prostým převrácením textu o devadesát či sto osmdesát stupňů. Takto napsaný text vytváří mnohem interaktivnější prostředí, dítě musí knihou točit, různě ji převracet a je tak mnohem aktivnější. Informace v této druhé části jsou již více odborné, najdeme zde už řadu termínů, jednotlivé vynálezy a vědecké teorie jsou zde podrobněji a odborněji vysvětleny. Jde v podstatě o jakési doplňující, rozšiřující texty k hlavní lince. Na malém prostoru je zde velké množství informací. V této psacím písmem psané části najdeme často také Galileovy citáty, přibližující osobnost vědce v nejpřímější možné cestě. Nachází se zde i opisy originálních dobových dokumentů (např. rozsudek nad Galileim od papežského soudu). Celkově můžeme říct, že textu je věnována vždy asi jedna čtvrtina z dvoustránky, takže poměrně velký prostor, a knihu bychom tak zařadili do skupiny obrázkových knih, kde je rovnocenné množství textu a obrazu. Sís dříve než začne pracovat na knize o významné historické osobnosti, nejprve nastuduje co nejvíce informací týkajících se nejen života a díla dané osoby, ale i celé doby, ve které objekt jeho zájmu žil, a okolností, které na něj působily. Navíc vše konzultuje s odborníky, aby nedošlo ke zkreslení či dezinterpretaci některých historických událostí a kniha byla opravdu seriózním zdrojem věrohodných informací. Kniha Hvězdný posel tak vznikala za spolupráce s univerzitními profesory Peterem Galisonem a Mario Biagiolem z Harvardu.

65

REISSNER, Martin. Hvězdný posel Petra Síse. Ladění, 1996, roč. 6, č. 3, s. 33.

41

3.1.2 Strom života „Charlesi Darwinovi bylo líto, že se nikdy nenaučil kreslit. Namísto toho si ke všemu, co viděl, dělal podrobné poznámky. Právě tyto hutné a sugestivní pasáže v jeho zápiscích, dopisech a denících mne podnítily k tomu, abych na základě moderních pramenů vyprávěl s pomocí vlastních obrázků příběh jeho života.“66 Obrázková kniha Strom života je další v řadě knih o osudech významných osobností. Celý název knihy zní Strom života, kniha o životě přírodovědce, geologa a myslitele Charlese Darwina a vyšla v roce 2004 v nakladatelství Labyrint.67 Ponoření do textů a především kreseb na stránkách knihy nám opět umožní cestovat časem. Tentokrát se ocitneme v devatenáctém století, na které se budeme dívat očima jednoho z nejslavnějších a nejkontroverznějších vědců té doby, Charlese Darwina. Tematické dvoustránky knihy nám dovolí provázet ho na jeho cestě životem od prvního nadechnutí, prvních krůčků a až po poslední vydechnutí. Vidíme jeho nelehkou cestu k vysněné profesi, kdy musel hájit své rozhodnutí i před vlastním otcem, vidíme jeho růst v uznávaného vědce, nepochopení, které jeho teorie evoluce vyvolala, i konec života vyplněný prázdnotou. Na čtyřiceti dvou stranách je nám život této jedinečné osoby představen z několika úhlů pohledu (veřejný, soukromý, tajný), které čtenáři umožní vytvořit si komplexní představu nejen o jeho díle, zálibách, ale i tom, jakým byl člověkem, jaké měl charakterové vlastnosti, umožní nám spatřit jeho slabosti i silné stránky. Kniha se setkala s nadšenými ohlasy na české scéně i v zahraničí. Jejím nejprestižnějším oceněním je zlatá medaile (Ragazzi Award) na Mezinárodním veletrhu dětské knihy v Boloni (2004). V České republice byla oceněna např. v soutěži Nejkrásnější knihy České republiky, či obdržela cena Spolku grafiků Hollar za nejkrásnější ilustrace.68 Jovanka Šotolová ve své recenzi Košatý strom Darwinova života knihu hodnotí následovně: „Je to kniha krásná. Vynalézavě sestavená, nádherně ilustrovaná, z bohatých dokumentů čerpající, čtivě sepsaná, dobře přeložená, a přitom dětskému čtenáři přístupná. Potěší a poučí ale i dospělého. Je vděčná, protože informuje místy v takřka vědecké rovině, ale přitom nabízí i citlivý pohled na vědce – člověka, na jeho dětství, dospívání, přístup ke světu, názory na vzdělání, postoje k rodičům, kolegům a třeba i k manželství. Je to kniha módní, dá se říci interaktivní, protože přístupná v několika vrstvách, v různých možnostech nahlížení a čtení.“69 66

SÍS, Petr. Strom života. 1. vyd. Praha: Labyrint, 2004. strany nečíslovány Anglický originál The Tree of Life - A book depicting the life of Charles Darwin, naturalist, geologist & thinker vyšla v roce 2003, do češtiny přeložil Viktor Janiš 68 Dostupné z: 69 ŠOTOLOVÁ, Jovanka. Košatý strom Darwinova života. iLiteratura.cz. [online] 2004 [cit. 2015-02-03] Dostupné z: http://www.iliteratura.cz/Clanek/16203/sis-petr-strom-zivota 67

42

Jak již bylo výše zmíněno, kniha je opět tvořena tematickými dvoustranami, není členěna na kapitoly. Osud malého Charlese čtenář sleduje od jeho narození 12. února 1809. Hned na první stránce jsou shrnuty nejdůležitější okamžiky, které poznamenají jeho život, kdy čtenář pod mapou Velké Británie čte: „Charles Darwin poprvé otevřel oči! Ještě nemá tušení, že až dospěje, za a) bude stát u zrodu vědecké revoluce, b) celých pět let se bude plavit na lodi kolem světa, c) stráví mnoho let zkoumáním přírody a d) napíše knihu, která změní svět. Naštěstí ještě netuší, že e) jeho názor nebudou všichni sdílet a že f) jeho samotného budou sžírat pochybnosti, zda má své velkolepé závěry zveřejnit.“70 Nejprve Charlese provázíme na jeho studiích, během nichž vystřídá řadu škol, ale nelíbí se mu v nich. Nejraději by jezdil na koni a procházel se v přírodě, odkud si domů nosí nejrůznější exempláře rostlin, nerostů i hmyzu. Už jako dítě má k přírodě velmi silné pouto a chce jí porozumět. Období dospívání je poznamenáno neshodami s otcem, který by si přál, aby Charles šel v jeho šlépějích a stal se lékařem. Toho však přednášky na medicíně nudí a pohled na chirurgické zákroky ho děsí, a tak po dvou letech studia zanechá. Otec však nechce uznat, že by se Charles měl sám rozhodnout, čím jednou bude, a pošle ho na teologickou fakultu, aby studoval na kněze. Ten sice do školy chodí, ale navštěvuje přednášky botaniky a zoologie. Dokonce se vypraví na svoji první geologickou túru Walsem a pokládá se za přírodovědce. Ve svých dvaadvaceti letech se otcově vůli vzepře už nadobro a za podpory strýce vypluje na průzkumnou plavbu pobřeží Jižní Ameriky na lodi Beagle Jejího Veličenstva. Plavba trvala dlouhých pět let a Charlese Darwin zde započal většinu svých výzkumů, měření a pozorování, která měla zásadní význam při vzniku teorie evoluce. Možná právě z tohoto důvodu je plavbě v knize věnována značná pozornost. Máme možnost projít si seznam věcí, které si s sebou bral Charles na plavbu, prohlédnout si detailní plánek lodi s přesným rozmístěním jednotlivých kajut a zpřesněním, k čemu byly využívány, můžeme prostudovat jeho denní harmonogram i jídelní lístek. Jedna z dvoustránek je koncipována tak, aby vypadala, že je sestavena ze stránek vytržených z Darwinových poznámkových sešitů, jiná má charakter deníkových záznamů, další pak znázorňuje mapu světa, do které je zanesena celá trasa plavby. Po návratu z plavby začal zpracovávat informace a podklady, které během ní nashromáždil. V hlavě se mu začíná rodit jeho teorie evoluce, zatím na ní však pracuje tajně, a jeho život se tak rozpadne na tři různé životy žité odděleně: na život veřejný, soukromý a tajný. V soukromém životě zažívá řadu radostí (ožení se, narodí se mu první dvě děti), ale i velký zármutek (smrt třetího dítěte). Aby zármutek přehlušil, věnuje se s ještě větší intenzitou své práci, o které v této době sám napsal: „Od svého návratu se 70

SÍS, Petr. Strom života. 1. vyd. Praha: Labyrint, 2004. strany nečíslovány

43

věnuji neskutečně troufalé práci, kterou by všichni moji známí dozajista označili za velmi pošetilou. Rozšíření organismů na Galapágách mi natolik uhranulo, že jsem se rozhodl naslepo sbírat jakákoli fakta, která by se jakkoli týkala charakteristiky druhů. Přečetl jsem hromady knih o zemědělství a zahradnictví a při tom jsem se nikdy nepřestal pídit po faktech. Nakonec temnotu přece jen rozptýlilo pár slunečných paprsků a já jsem téměř přesvědčen (v přímém rozporu s výchozí hypotézou), že druhy nejsou (je to jako přiznávat se k vraždě) neměnné… Myslím, že jsem objevil (tady je ta troufalost!) jednoduchý způsob, jak se jednotlivé druhy pozoruhodně přizpůsobují různým účelům.“71 V oblasti veřejného života zažívá jeden úspěch za druhým a je přijímán jako prvotřídní přírodovědec. V listopadu 1859 pak konečně vyšlo jeho životní dílo O vzniku druhů. Vyvolalo bouřlivé debaty a vlnu negativních reakcí, a to především v církevních řadách. Darwin ale ve svém díle netvrdil, že Bůh není stvořitelem života na Zemi, jen že k tomuto stvoření nedošlo zaráz, protože zvířata i rostliny se v průběhu tisíciletí měnily, přizpůsobovaly a vyvíjely. Konec jeho života byl poznamenán prázdnotou. Všechna svá velká díla měl už napsaná a děti, které byly jeho velkou radostí, mu už dávno odrostly. Charles Darwin zemřel 19. dubna 1882. Mezi hlavní přednosti knihy patří, že ji netvoří jednolitý výkladový text. Naopak. Čtenář se dozvídá informace z různých zdrojů, z různých úhlů pohledu na danou problematiku. Najdeme zde zápisky, které si Darwin činil při pozorování v přírodě, najdeme zde emotivní záznamy z jeho deníků, které často vyjadřují jeho názor na některý tehdy aktuální problém, najdeme zde heslo z encyklopedie, které nám má osvětlit, co jsou to Galapágy a kde se nacházejí, najdeme zde celou řadu náčrtků a mapek, nákresů nalezených exemplářů spolu s jejich katalogizačními záznamy, dále jsou zde úryvky z jeho korespondence a úryvky z jeho vědeckých děl. To vše přispívá k tomu, že kniha je mnohem plastičtější, interaktivnější a atraktivnější a dítě není jen pasivním příjemcem informací. Stejně jako přecházející kniha Strom života je napsaný jazykem vstřícným i k malým čtenářům. Věty jsou krátké, bez složitých větných konstrukcí. Pro text je zde vyhrazeno místo při dolním okraji stránky (v knize Hvězdný posel byl text vždy ve sloupci při levém okraji dvoustrany). Na rozdíl od předchozí knihy ve Stromu života Petr Sís daleko více využívá také možnosti propojení textu přímo s obrazovou částí, a tak aniž by se to na první pohled mohlo zdát, Strom života obsahuje velké množství textu. Ten je však

71

SÍS, Petr. Strom života. 1. vyd. Praha: Labyrint, 2004. strany nečíslovány

44

s obrazem propojen tak přirozeně a nenásilně, že dítě ani nevnímá skutečnost, že text, co už přečetlo, by vydal na čtyři hustě popsané velké stránky. Hlavní přínos obou výše představených knih (Hvězdný posel a Strom života) spočívá v jejich myšlenkovém poselství. Nabádá čtenáře, aby se nebáli objevovat nové věci, nebáli se být zvědaví, aby, pokud jsou přesvědčeni o své pravdě a mají pro své tvrzení pádné argumenty a důkazy, si za ní stáli a nenechali se přesvědčit o opaku jen kvůli tomu, že společnost to tak v tuto chvíli vidí. Nabádá je, aby nad věcmi sami přemýšleli, nepřijímali hned názory ostatních a nenechali tak sebou manipulovat.

3.1.3 Zeď. Jak jsem vyrůstal za železnou oponou. V roce 2007 vyšla Sísovi v České republice obrázková kniha Zeď. Jak jsem vyrůstal za železnou oponou. Hned z názvu lze rozšifrovat, jakému historickému období se kniha věnuje, období, kdy východní a západní Evropa, a nejen Evropa, ale i celý svět, byly rozděleny železnou oponou na dva rozdílné světy, období, které nazýváme studená válka. Knih, které by se věnovaly období mezi léty 1948 až 1989, najdeme na českém knižním trhu celou řadu, ovšem žádná z nich není svým provedením srovnatelná s autorským počinem Petra Síse. V českém prostředí nemá jeho dílo žádnou paralelu k srovnání. Ve Spojených státech amerických, kde vyšla dříve, byla přijata s naprostým nadšením. U nás se ozvalo několik kritických hlasů, některé recenze vynášely dokonce velmi tvrdé a nelichotivé soudy. Petr Sís byl nařčen z jednostrannosti, nadměrného zjednodušení a naprosté neobjektivnosti, kdy v jeho knize Rudí jsou vždy ti zlí a všichni, kdo jsou za zdí, jsou ti dobří. Přesto lze říci, že i zde byly ohlasy na knihu převážně pozitivní a pochvalné, což dokládá i fakt, že kniha obdržela čtenářskou cenu Magnesia Litera a byla oceněna Zlatou stuhou. Poté, co kniha byla oceněna těmito cenami, se opět ozvaly kritické hlasy, které tvrdily, že to bylo pouze z toho důvodu, že by Češi vypadali jako skrytí komunisté, kdyby tuto knihu nechaly bez veřejného uznání a ocenění. Knize lze vytknout místy opakování a práci se stále stejnými motivy, které jsou jen různě variovány, ale nelze ji na druhou stranu upřít její originalitu ve výtvarném pojetí a to, že v sobě nese jasné poselství a snadno rozšifrovatelné informace pro malé čtenáře, které jsou jim podávány formou vstřícnou k jejich dětskému vnímání. Kniha má autobiografický charakter. Vznikla na popud Sísova syna Matěje, který se ho jednou zeptal, jak se stal americkým usedlíkem, zda patří k hodným nebo zlým usedlíkům. „Snažil jsem se svým dětem vysvětlit vlastní dětství a život v Československu. Zážitky byly absurdní a nevysvětlitelné, proto jsem začal kreslit. Nejdříve anekdoticky a 45

humorně, pak chronologicky, až se najednou začala rodit daleko vážnější kniha, než jsem si kdy dovedl představit. A ta se pak dále měnila, vyvíjela, až se nakonec stala tím, čím je dnes.“72 Kniha vyprávějící o životě v Československu v letech 1948 – 1989 a vysvětlující složitý vztah mezi totalitní mocí a svobodou je tak přístupná dětem již od deseti let. Období, kterému se kniha věnuje, není naší přítomnosti nijak vzdálené, přesto je informovanost malých čtenářů v této oblasti velmi nízká a je pro ně daleko vzdálenější než například dějiny českého státu za vlády Přemyslovců. Tento fakt je dán zčásti také strukturou dějepisu jako vyučovacího předmětu na základních školách, kde moderním dějinám je věnována jen velmi malá pozornost a často na ně na konci devátého ročníku ani nezbyde dostatek času a jsou tak ošizeny jen na základní informace. Sísova kniha ale není jen záznamem minulých událostí jako klasická učebnice dějepisu, není pouhou připomínkou toho, co bylo a co by nemělo být zapomenuto. Jde spíše o jakési poselství k mladé generaci, o vzkaz, který v sobě nese zcela jasnou myšlenku, že svoboda nebyla vždy zcela samozřejmou součástí života a že totalitní moc je vždy nástrojem zla. Svatava Urbanová ve své studii tuto základní myšlenku vyjadřuje takto: „Kniha je nesena jasnou etikou, do níž patří apoteóza svobody a práva na přirozený, vnějškově i vnitřně nedeformovaný vývoj člověka v prostoru, který si svobodně zvolí ke svému životu. Je apoteózou práva na soukromí.“73 Sís nevypráví o období totality v Československu jako o něčem abstraktním, ale pro lepší názornost postavil do středu příběhu malého chlapce, sebe, na jehož osudech v dětství a dospívání dobu přibližuje. Malý čtenář se tak snáze dokáže vcítit do jeho osoby, ztotožní se s malým chlapcem, který má stejné zájmy a sny jako on, a dokáže lépe pochopit poměrně složitou dobu, než kdyby mu byla daná problematika představována jen jako prostý soubor faktů, za kterými si nedokáže představit skutečné osoby se skutečnými příběhy. „Základ tvoří prosté lidské příběhy, v nichž se kombinuje vzpomínka jako autorská výpověď s deníkovou formou tak, aby se nevytratilo osobní svědectví, to živé a konkrétní, ozvláštňující, co by se jinak v abstrahovaných dějinách neobjevilo.“74 Vzhledem k zamýšlenému recipientovi nejsou historické vztahy podávány v celé své šíři, nejsou zobrazovány zcela do hloubky a autor musel přistoupit k pochopitelným zjednodušením, přesto nelze říci, že by kniha podávala zkreslený obraz skutečnosti, nebo že by tím ztratila na účinnosti a výchovnosti.

72

BLAŽEK, Petr. Jak jsem vyrůstal za železnou oponou - rozhovor s Petrem Sísem. Paměť a dějiny. 2008, č. 1. s. 96. 73 URBANOVÁ, Svatava. Pohyby/Movimientos. Ostrava: Ostravská univerzita, Filozofická fakulta, 2010. s. 29. 74 Tamtéž, s. 30-31.

46

Dominantní složkou v knize Zeď je obrazová část, která výrazně převyšuje část textovou. Text zde má charakter spíše jakýchsi poznámek, komentářů o životě hlavního hrdiny, ale většinu informací čtenář čerpá z obrazové složky. Text není využíván k tomu, aby slovy popisoval, co čtenář vidí na obraze, ale poskytuje novou informaci v textu neobsaženou nebo pouze naznačenou, zobrazenou symbolicky a pak má text charakter jakéhosi vodítka, jak obrazovou část správně pochopit (např. na obraze je zachycena socha, která ukazuje rukou kamsi pryč, jako by někoho vykazovala, vyzývala, aby odešel, pod tím pak můžeme číst textový doprovod: „Alexander Dubček je odstraněn z čela vlády.“). Věty jsou obvykle velmi krátké umístěné na spodním okraji stránky. Objevují se zde také věty, které se vztahují k historickým událostem a přinášejí faktografické informace (např. Na oslavu Velké říjnové socialistické revoluce se každý rok 7. listopadu konají lampiónové průvody. Poslech západního rozhlasu je zakázaný a pro jistotu ještě rušen rušičkami.) Ty nalezneme po bocích stran na vnějších i vnitřních okrajích. Sísovi se podařilo zachytit obrazem složitost světa rozděleného na dva nepřátelské tábory tak, aby to bylo pochopitelné i pro čtenáře okolo desátého věku života. Jako hlavní nástroj pro zachycení takto rozštěpeného světa využil Sís symboliku barev. Totalitní svět, svět za železnou oponou, je zobrazován v odstínech šedé, zkratkovitě, s všudypřítomnou rudou hvězdou, srpem a kladivem a zobrazením dalších symbolů východního bloku. Najdeme tak v knize např. i celou dvoustranu, která má odstíny červené a šedé pozadí, na níž je zachycen Stalin, Lenin, Brežněv, Chruščov, Kreml, Lajka, Gagarin nebo Aurora a pod tím stojí nápis: „Byl to čas vymývání mozků.“ Svatava Urbanová ve své studii poznamenává, že v zachycení zla totality a negativních průvodních jevů, které s sebou tato doba nesla, se Sís místy stává až schematický a dogmatický a jako vysvětlení uvádí tento příklad: „Ve Zdi se naznačují typické znaky doby zahrnující padesátá léta. Začínají symboly zrození, hvězdami a červenou barvou revoluce, zmnožováním figur, budovami plnými vyzdobených oken. Následují davové scény s rudými vlajkami, pohledy na vyrovnané linie a řady, které vznikly podle předem daných pravidel a nařízení, podle časového rozvrhu. Připouští se prezentace pouze kolektivní, v zástupech, s těkající odpovědností, kdy jedinec je součástí celku. Postupy a praktiky jsou v narativní kresbě vyjádřeny tak, že čáry jsou podřízeny slovům, a to plíživě, cizopasně a devastujícím způsobem, což se vyjadřuje šrafovaně. Chvíli se černobílá kresba mění v barevnou, pracuje se více s nespoutanou hrou, barevností, světlem, jako kdyby šlo o gestickou malbu, avšak po změně politické situace se vše opakuje a narativní kresba nenalézá nový, adekvátnější 47

výraz.“75 Proti těmto jednobarevným šedivým obrazům, které zachycující atmosféru strachu, nesvobody a nemožnosti vybočovat jakýmkoli způsobem z řady, staví Sís do protikladu sny mladých lidí na lepší svobodnější život. Sny, které snili alespoň prostřednictvím kresby na papíře a které jsou nádherně barevné, jasné, veselé, na první pohled optimistické a nespoutané žádnými přesně stanovenými pravidly. Sís zde navíc také zachycuje fakt, že především v době normalizace pak bylo alternativní umění formou protestu proti oficiálnímu režimu a jeho představě o umění a kultuře. Jednu dvoustranu knihy využil k přímému vyjádření toho, jaké protiklady proti sobě stály, protiklady reality, jak to skutečně vypadalo, a snů o tom, jaké ideály a hodnoty v této době lidem scházely. Na jedné straně najdeme tak slova jako hloupost, útisk, podezírání, strach, závist, bezpráví, korupce a lež, na straně druhé můžeme číst pojmy pravda, spravedlnost, naděje, svoboda, poctivost, inspirace, rozum, volnost, radost, důstojnost, úcta, morálnost, láska, rovnost, ctnost, laskavost, vzdělání, čest, odvaha, důvěra, hrdost nebo umění. Svatava Urbanová ve své studii však opět připouští, že i zde podlehl Sís určitému schematismu a dobovému nahlížení na tyto události, tak jak byly viděny americkou společností. „Je celkem pochopitelné, že Sís chtěl touto idealizující semiózou vyjádřit ideální hodnotu, k níž se upínal a která představovala perspektivu. Je zřejmé, že rozdělení je spojeno s deziluzí, smutkem a rozčarováním, avšak také je zřejmé, že se tak trochu vyhovuje vžité americké představě o komunismu jako Říši zla. Vidění zla ve své jednoznačné pozici jako by však pozbývalo na mnohovýznamnosti a umělecké bipolárnosti a stává se spíše dikcí.“76 Celý příběh je zarámovaný stejnou událostí – návštěvou koncertu skupiny Beach Boys. Je rok 2007 v New Yorku a čtyřčlenná rodina (rodiče s jejich synem a dcerou) se vydává na koncert této již legendární rockové kapely. Po cestě otec v autě svým dětem vypráví, že jednou již na koncertě této kapely byl, ale že je to už téměř čtyřicet let a že tehdy byla úplně jiná doba a nedopadlo to tenkrát dobře. Děti se samozřejmě ptají proč, na což jim otec odpoví, že je to dlouhá historie a musel by jim vyprávět příběh o jednom malém chlapci. Na další straně knihy se tak přesouváme do Československa do roku 1948 a začíná vyprávění o dětství tatínka, který zde vyrůstal. Na konci knihy se pak opět ocitáme zpět na koncertě skupiny Beach Boys v New Yorku, vlastně již po něm, kdy tatínek končí své povídání o tomto malém chlapci a na otázku svých dětí, co se s ním stalo, odpovídá, že stále kreslí. Na závěr Petr Sís dodává: „Některé zážitky se neopakují. První koncert Beach Boys byl úžasným příslibem svobody, kouskem Ameriky v okupované Praze

75

URBANOVÁ, Svatava. Pohyby/Movimientos. Ostrava: Ostravská univerzita, Filozofická fakulta, 2010. s. 40-41. 76 Tamtéž, s. 72.

48

roku 1969. Z druhého jsme odešli ještě před koncem. Hudba byla jiná. Kouzlo vyprchalo. Můžeme se totiž svobodně rozhodnout, co se nám líbí a co ne.“77 Zajímavě je také vyvedena přední a zadní předsádka knihy (obě jsou shodné). Vidíme na ní černobílou mapu světa, kde jsou červeně vybarveny státy, v nichž býval komunistický režim. Jakási lupa pak směřuje na Československou republiku, která má jako jediná země vyznačené své hranice a pomocí lupy je přiblížena. Na tomto přiblíženém výřezu z mapy jsou zachyceny a pojmenovány sousední státy. Na takto přiblíženém detailu je lupa použita ještě jednou a přibližuje Prahu, u které je nápis domov. Čtenář tedy, aniž by musel knihu otevřít na konkrétní stránce s textem a obrazy, již z předsádky zjišťuje, kterým směrem se obrací autorova pozornost, o životě v jaké zemi kniha bude vyprávět. Grafická podoba jednotlivých stránek není vždy stejná. Jendou je strana rozdělena na několik menších obdélníkových kreseb, jindy celou stránku pokrývá kresba jediná. Např. Praha v srpnu 1968 je zobrazena jako obrovský labyrint, ve středu tohoto labyrintu stojí socha sv. Václava a u něho je srdce v národních barvách, všude jsou rudé tanky, které hledají cestu labyrintem a směřují do středu, do srdce Prahy. Z něho prchá vyděšená postava držící v ruce skicu připomínající slavný expresionistický obraz Edvarda Muncha Výkřik. I samotná postava se tváří stejně vyděšeně. Z jejího výrazu můžeme číst děs, strach, paniku. Samotný výjev zachycený na obraze je natolik sugestivní a všeříkající, že autor ho doplnil už jen velmi strohou větou: Všude jsou ruské tanky. Více nebylo potřeba připisovat. Druhou část knihy tvoří záznamy deníkového typu nazvané Z mého deníku. Zde převládá textová část nad tou výtvarnou. V centru strany jsou umístěny dva sloupce s deníkovými záznamy, které jsou vždy nadepsány měsícem a rokem, kdy byly pořízeny. Můžeme zde například číst: 12. dubna 1961 Sovětský svaz vyslal do vesmíru prvního člověka, Jurije Gagarina. Při návratu bezpečně přistál na Sibiři. Ten, kdo stojí na chodníku, podporuje Ameriku!; Říjen 1979 Za podvracení republiky dostal Václav Havel čtyři roky. Z ciziny žádají, aby byl propuštěn. Svatava Urbanová charakterizuje určitý vývoj těchto deníkových záznamů, který souvisí s jejich stářím. „Textovou část tvoří záznamy z určitých měsíců a roků obsahující zprávy ze školního a rodinného života, z kulturního, společenského a politického života té doby. Čím jsou zprávy mladší, tím jsou podrobnější a kladou se v nich problémovější a vztahovější otázky.“78 Po obvodu nalezneme obrázky, které v té době Petr Sís nakreslil. Můžeme zde tak spatřit jeho dětské kresby i pozdější

77

SÍS, Petr. Zeď. Jak jsem vyrůstal za železnou oponou. 1. vyd. Praha: Labyrint, 2007. strany nečíslovány. URBANOVÁ, Svatava. Pohyby/Movimientos. Ostrava: Ostravská univerzita, Filozofická fakulta, 2010. s. 42 78

49

významné výtvarné počiny jako např. plakát k filmu Miloše Formana Amadeus. Kromě těchto obrázků zde můžeme také vidět dobové fotografie Sísovy rodiny a další věci vztahující se k jeho životu. „Sísova kniha Zeď. Jak jsem vyrůstal za železnou oponou je v mnohém mimořádná. Není rozhodující, zda se vnímá jako původní česká tvorba či nikoliv, zda ji nazveme obrázkovým příběhem, albem či snad dokonce komiksovým příběhem, kterým je ovšem nejméně, ale podstatné je, jak se zmocňuje ožehavého tématu společenského zla, historické problematiky a poválečných poměrů v Československu, malém státě v Evropě. Je důležité, jak sugestivně vypráví životní příběh s použitím jednoduchého obrazu a úsporného slova. Celý příběh se přitom stává velkou apoteózou svobody a práva na dobrovolné rozhodování jedince o svém osudu.“79

79

URBANOVÁ, Svatava. Pohyby/Movimientos. Ostrava: Ostravská univerzita, Filozofická fakulta, 2010. s. 44.

50

3.2 Lucie Seifertová (1969)

Obrázek č. 2: Lucie Seifertová „Ponořila jsem se do historie, ke které jsem na škole neměla zvláštní vztah. Můj sešit se v hodinách dějepisu plnil obrázky, protože spousta dat a jmen mne nudila.“80(Lucie Seifertová) České veřejnosti je Lucie Seifertová známá především jako autorka obřího devítimetrového leporela o české historii Dějiny udatného českého národa a pár bezvýznamných světových událostí. Narodila se 6. dubna 1969 v Poděbradech, kde také, jak sama říká, prožila klidné a pohodové dětství.81 Pochází z výtvarnické rodiny, maminka je sklářská výtvarnice a tatínek pracuje jako technický pracovník na ČVUT. Jako dítě byla velmi klidná a už tehdy si žila ve svém vlastním fantazijním světě. „Dnes je v módě hyperaktivita, ale já jsem v dětství byla pravý opak. Maminka vzpomíná, že když mě ráno někam posadila, večer mě našla na stejném místě. Měla jsem svůj svět, nikdy jsem se nenudila.“82 Její umělecké začátky nebyly vůbec jednoduché. Říká, že je člověk, který si musel všechno zasloužit. Na střední a poté ani na vysokou školu se nedostala na poprvé pro nedostatek talentu, jedna z jejích základních vlastností je však tvrdohlavost, umíněnost, a tak boj nevzdala. „A já jsem měla ten sen, že se stanu ilustrátorkou, že budu jako výtvarnice, tak jsem se nenechala odradit.“83 V roce 1983 tak začala navštěvovat pražskou Hollarovu střední odbornou školu, kde studovala různé klasické výtvarné techniky. Během svých středoškolských studií se

80

HORÁLKOVÁ, Elena. Podle Lucie Seifertové měli Přemyslovci napínavé a pohnuté osudy. Český rozhlas 2 Praha. [online] 2011 [cit. 2014-11-22]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/praha/radiozpravy/_zprava/podle-lucie-seifertove-meli-premyslovci-napinave-apohnute-osudy--880811 81 PROŠKOVÁ, Denisa. Ilustrátorka Seifertová: S manželem jsme jako chemická sloučenina. ONA.IDNES.cz [online] 2008 [cit. 2014-11-22]. Dostupné z: http://ona.idnes.cz/ilustratorka-seifertova-s-manzelem-jsmejako-chemicka-sloucenina-p98-/spolecnost.aspx?c=A080208_134548_ona_ony_jup 82 Tamtéž. 83 ANTOŠOVÁ, Marcela. Setkání s Lucií Seifertovou. Pořad Apetýt. Český rozhlas Brno. [online] 2014 [cit. 2014-11-24]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/brno/hoste/_zprava/1333638

51

seznámila se svým manželem, hudebníkem Petrem Prchalem (zvaným Pancho), se kterým začala o mnoho let později soukromě vydávat své autorské knížky. Po úspěšném absolvování střední odborné výtvarné školy v roce 1987 se dvakrát neúspěšně pokusila složit zkoušky na Vysoké škole umělecko-průmyslové v Praze na obor ilustrace a poté na animovaný film (poprvé 1987, podruhé 1989). Mezitím však nezahálela a na malování nezanevřela. Živila se jako uklízečka ve Smetanově divadle v šatně pro baletky. „Po práci jsem běžela do zoologické zahrady, tam jsem malovala zvířátka, pak do domova důchodců, tam jsem malovala babičky a večer jsem šla malovat naháče na noční kreslení, to byly akty.“84 Od roku 1989 působila tři měsíce jako propagační grafička ve sklárnách v Poděbradech. Na začátku 90. let dostala své první působiště v dětském časopise. Pracovala jako grafička a redaktorka v časopise Ohníček. Právě zde odstartovala svoji kariéru jako časopisecká grafička. Tomuto povolání se věnovala i v době, kdy studovala na AVU v Praze v ateliéru malby u Jiřího Sopka, kam byla přijata v roce 1990 a kam jí bez jejího vědomí dala přihlášku kamarádka. Byla přijata na obor kresby, ale profesor Sopko si ji přetáhl k sobě na obor malby. „Já jsem do té doby nenamalovala žádný obraz, já jsem vůbec nevěděla, jak se to dělá. A teď co. Já jsem z toho byla hrozně nervózní, tak jsem honem rychle začala vymýšlet jak malovat obrazy a vůbec mi to nešlo, protože jsem nevěděla, jak do toho. A on mi jednoduše řekl, že musím zapomenout na ilustraci, na vtípky, kresbičky, figurky. A začala jsem s abstrakcí.“85 Na léta na vysoké ráda vzpomíná a je za ně vděčná. Daly jí nadhled nad její vlastní tvorbou. Oceňuje především individuální přístup profesora Sopka, který je nenutil kreslit, tak jak by chtěl on, ale dal studentům prostor pro vlastní sebevyjádření a snažil se jim pomoci najít jejich talent. AVU úspěšně ukončila v roce 1997. Během studií postupně začala pracovat i pro další dětské časopisy Dikobraz a To jsem já (v roce 1996 se časopis To jsem já spojil s Ohníčkem). Od poloviny 90. let začala pravidelně přispívat do časopisu Sorry pod pseudonymem Vrána (tvořila autorskou dvojici s Karlem Vránou). „Kromě vlastních výtvarných aktivit spolupracovala s internetovou verzí Českého rozhlasu, kde připravovala pro dětské webové stránky historické příběhy a stala se tak jeho pravidelnou přispěvatelkou. Od konce 90. let ilustrovala i učebnice a knihy jiných autorů.“86 Ilustrovala např. učebnice hudby svého švagra Jana Prchala Populární hudba ve škole (1998), 84

ANTOŠOVÁ, Marcela. Setkání s Lucií Seifertovou. Pořad Apetýt. Český rozhlas Brno. [online] 2014 [cit. 2014-11-24]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/brno/hoste/_zprava/1333638 85 Tamtéž. 86 ŠTĚPANČÍKOVÁ, Kateřina. Obraz Prahy v současné historické próze pro děti a mládež. Brno, 2012. Bakalářská práce. Masarykova univerzita. Pedagogická fakulta. Katedra české literatury. Vedoucí práce doc. PhDr. Naděžda Sieglová, CSc., s. 28.

52

Zpíváme a hrajeme (1999), dále cestopisy českého fotografa, cestovala a publicisty na volné noze Martina Mykisky Byl jsem rok v Antarktidě (2001), Dvacet tisíc mil dlouhý podzim (2001), Afghánistán, prach a růže (2002). Vedle toho se věnovala i grafické úpravě obalů CD. S příchodem nového tisíciletí zaměřila svoji pozornost na tvorbu obrázkových knih s historickou tematikou a stala se tak uznávanou spisovatelkou umělecko-naučných knih pro děti. Debutovala v roce 1999 prostorovým leporelem Tajemná Praha (vyšlo v nakladatelství Slovart). V rozhovoru pro Český rozhlas Brno, kde byla hostem pořadu Apetýt, popisuje, jak se dostala k tvorbě obrázkových knih a proč jsou zaměřeny právě na historii. „To je shoda okolností, protože já jsem pracovala pro dětský časopis, ten se jmenoval To jsem já. To byl ale časopis plný vystřihovánek a já přesto, že jsem neměla nikdy nadání na vystřihovánky a nikdy mě to ani moc netáhlo, tak jsem se to hold musela naučit. A pak jsem tam začala psát do toho časopisu různé soutěže a rébusy, a když si mě paní šéfredaktorka takhle pěkně vyzkoušela, tak mi zadala za úkol napsat dějiny našeho národa na pokračování. Takže takhle se ze mě stala spisovatelka. A to že ty dějiny budou mít prostorové obrázky, se rozumělo samo sebou, protože to bylo pro ten časopis, kde byly samý vystřihovánky. První knížka byly ty dějiny, ale nikdo mi je nechtěl vydat. Tak jsem sháněla vydavatele, až jeden, že mi je vydá, ale musí si to nejdřív vyzkoušet na nějaký menší knížce, jestliže ta se bude dobře prodávat, tak mi vydá ty dějiny. A tak moje první knížka byla Tajemná Praha.“87 Ačkoli se kniha prodávala velmi dobře, nakladatel chtěl další menší knížky, protože vydání dějin se zdálo být veliké riziko. A tak o tři roky později, v roce 2002, vyšlo Lucii Seifertové další prostorové leporelo Tajemné hrady a zámky království českého a v roce 2003 Pražský hrad a jeho tajemství (rovněž prostorové leporelo). Po Tajemné Praze, kde autorka zaměřila svoji pozornost na nejslavnější turistická pražská místa a „strašidelné a duchařské historky“88, které se k nim pojí, se v knížce Tajemné hrady a zámky království českého ocitneme mezi prostorovými modely známých českých hradů a zámků a v krátkých textících, které je obklopují, si můžeme přečíst pověsti i skutečné příběhy vážící se k daným českým památkám. Ve své třetí knížce se vrací zpět do Prahy, konkrétně nás zavede na místo, kde se psala česká historie od svých prvopočátků, na Pražský hrad. Kniha je koncipována podobně jako dvě předešlé. Dominantu tvoří prostorové obrázky z různých zákoutí Pražského hradu „obklopené krátkými textíky, které vypráví o vyhánění pohanských bohů a

87

ANTOŠOVÁ, Marcela. Setkání s Lucií Seifertovou. Pořad Apetýt. Český rozhlas Brno. [online] 2014 [cit. 2014-11-24]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/brno/hoste/_zprava/1333638 88 Dostupné online na

53

zakládání prvních křesťanských kostelů, o králích a jejich strastech, o rytířích, dvorních dámách, alchymistech, strašidlech a o dalších obyvatelích tohoto nadmíru zajímavého místa.“89 V době, kdy Lucie Seifertová studovala na AVU a v počátcích své spisovatelské kariéry, nebyl její život vůbec jednoduchý. V té době neměli s partnerem mnoho peněz, on hudebník, ona akademická malířka. Putovali po Praze a bydleli v nejrůznějších privátech. Dvanáct let žili v jedné místnosti o rozloze patnácti metrů čtverečních, kde neměli koupelnu ani kuchyň. Právě zde rozjela tvorbu svých obrázkových knih. Samozřejmě zde neměla žádný ateliér, a tak se skrčila, položila si podložku na kolena a kreslila svá úspěšná díla. V roce 2001 se s manželem rozhodli vzít věci do vlastních rukou a dějiny, na kterých Seifertová pracovala téměř šest let, si vydat sami. Základním impulsem, který je vedl k tomuto rozhodnutí, byl nízký honorář, který dostala od nakladatelství za své obrázkové knížky. „Vyšla moje autorská knížka Tajemná Praha. Měla úspěch, ale já dostala tak nízká procenta, že jsme z nich nezaplatili ani složenky. Vlastně jsem si ve výsledku vydělala míň než kdysi jako uklízečka. Pancho se rozzuřil. Došlo nám, že dokud budeme závislí na vydavatelích, tak pořád budeme ti poslední na řadě, kteří dostanou zaplaceno. Respektuji, že na sebe berou podnikatelské riziko, ale problém je v tom, že se v Česku nápady a originalita autora berou jako společné vlastnictví, které by měl dodávat zadarmo. Všichni se tváří, že vám dělají milost, když pro ně můžete ilustrovat, a že vás plně uspokojí ta tvůrčí práce, a ne že ještě budete tak drzí a očekávat za ni honorář. Ale když jim teda uděláte něco skoro zadarmo, ohrnují nad vámi nos. Nevypadalo to, že se něco změní. Museli jsme se změnit my.“90 Manžel Petr Prchal obstarával manažerskou část práce, ona kreslila šestnáct hodin denně. A velká námaha se vyplatila. V roce 2003 vyšla Lucii Seifertové autorská knížka, devítimetrové obří prostorové leporelo, Dějiny udatného českého národa a pár bezvýznamným světových událostí. Seifertová získala za knihu řadu prestižních ocenění – Magnesii Literu za nejlepší dětskou knihu roku 2003, Zlatou stuhu v kategorii Literatura faktu a populárně naučná literatura pro mládež a slovenskou Zlatou pečeť za nejlepší polygrafické zpracování, a stala se bestsellerem. Kniha sklidila tak velký úspěch, že byla přepracována pro Českou televizi na stojedenáctidílný animovaný seriál, na kterém autorka, spolu s manželem a dalšími spolupracovníky, pracovala čtyři roky. Stejně jako kniha byl seriál několikrát oceněn

89 90

Dostupné online na < http://www.seifertova.cz/ceska.htm> Tamtéž.

54

v prestižních soutěžích - jsou jimi např. Elsa za nejlepší animovaný pořad, Trilobit a nominace na televizní cenu Týtý. Autorka je i v současné době věrná tématu historie a pracuje na několikadílném projektu Dějiny pro nejmenší, ze kterého doposud vyšlo prvních pět dílů: Pohádka o Bruncvíkovi, Pohádka o Horymírovi, Pohádka o Cyrilovi a Metodějovi, Pohádka o králi Karlovi a Pohádka o husitech. Jde o samostatné knížky v menším formátu a nejsou zpracovány prostorově. Určeny jsou nejmenším recipientům od tří let nahoru. Na tento nápad autorku přivedl starší syn Toníček, když si ve svých dvou letech prohlížel originální historické materiály, ze kterých čerpala informace a podklady při tvorbě výše zmíněného seriálu. Z dalších autorčiných projektů si zaslouží připomenout také knížka Hustej INTERNET, jejíž textovou část napsala Lenka Eckertová, která patří mezi největší české popularizátory bezpečnějšího internetu a je autorkou knihy Bezpečnost dětí na Internetu. Na toto téma se rozhodla vytvořit populárně-naučnou publikaci, která by byla určena přímo dětem, a pro spolupráci na ní oslovila Lucii Seifertovou. „Oslovila mě, protože chtěla napsat poučnou knížku, poučit děti, co všechno na ně číhá na internetu, ale chtěla, aby si to ty děti přečetly, aby je náhodou nenapadlo, že je někdo poučuje. A tak mě oslovila a já jsem hrozně moc dlouho přemýšlela nad tím, jak to vyřešit, protože mám sama dvě malé děti a vím, že jakmile je začnu poučovat, tak oni hnedka vypnou, přestanou mě poslouchat. A tak jsem víceméně ke každé větě tam vymyslela nějaký vtip. Tak jsem je takhle nalákala, že oni si čtou, baví se u toho a ani je nenapadne, že je vlastně poučujeme a hrozíme, co všechno na ně může číhat na internetu.“91 Po grafické stránce je kniha zajímavě řešena. I v dnešním počítačovém světě dává autorka přednost tužce a papíru. Podle jejích slov, kresby, které se někdy pokusila vytvořit na počítači, už neměly tu správnou atmosféru a příběh. A tak všechny kresby v knize jsou namalovány tužkou a v následně v počítači pouze vybarveny. Do budoucna by si Lucie Seifertová přála zpracovat stejným způsobem jako české dějiny ty světové. Na tuto knížku si však budeme nejspíš muset ještě několik let počkat, protože kvůli mateřským povinnostem chce prozatím pracovat jen na menších projektech.

91

ANTOŠOVÁ, Marcela. Setkání s Lucií Seifertovou. Pořad Apetýt. Český rozhlas Brno. [online] 2014 [cit. 2014-11-24]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/brno/hoste/_zprava/1333638

55

Lucie Seifertová doposud vytvořila sedm prostorových leporel92 a dalších pět knížek v edici Dějiny pro nejmenší. Všechny její knihy se věnují historickým tématům a vyznačují se typickým humorem, ironií a nadsázkou, se kterou dějiny interpretuje. Právě její ironické nahlížení na některé historické události se občas setkává s nepochopením a negací. „Čím víc se v historii dostáváte do současnosti, tím víc si lidé berou zmíněné informace osobněji. Má filosofie je, že si každý svůj problém snažím humorem zlehčit. A toto používám i při tvorbě svých knih. Většina čtenářů mých knih mému humoru rozumí, ale nedávno jsem byla velmi zaskočená při tvorbě jedné zakázky, kdy jsem odlehčenou formou zpracovala dějiny města Poděbrad. Tyto dějiny jsou vystavené na veřejném místě a vzbudily mnoho protichůdných reakcí a dokonce jsme byli nuceni vylepit výstrahu - Pozor obsahuje humor!“93 Seifertová není vystudovaná historička a dějepis jí ve škole nijak zvlášť nebavil, ani jí nešel. Po této stránce tak pro ni práce na knihách byla velmi náročná. „Musela jsem nastudovat spoustu historických událostí. Jsem pedant a všechno jsem si několikrát a z různých zdrojů kontrolovala. Bála jsem se především různého nahlížení na dějinné události.“94

3.2.1 Dějiny udatného českého národa a pár bezvýznamných světových událostí Rozsáhlý autorský počin Lucie Seifertové Dějiny udatného českého národa a pár bezvýznamným světových událostí (Knižní klub, 2003) bychom spíše než jako klasickou obrázkovou knihu měli označit jako prostorové leporelo. Martin Reissner ve svém článku Obrázkové dějiny českých zemí, který vyšel v časopise Ladění, charakterizuje knihu Lucie Seifertové následovně: „Nákladný tvar publikace připomíná vnější formou daleko více knihy - hry či leporela. V publikaci se uplatňují prostorové prvky knihy – skládanky, neexistuje tradiční stránkování. Jedná se o devítimetrový oboustranně tištěný pás, komiks zasazený, respektive vlepený v pevných deskách kartonového přebalu.“95 Kniha od svého vydání získala řadu ocenění - v roce 2003 ocenění Magnesia litera za nejlepší dětskou 92

Tajemná Praha (1999), Tajemné hrady a zámky království českého (2002), Pražský hrad a jeho tajemství (2003), Dějiny udatného českého národa a pár bezvýznamných světových událostí (2004), Tajemný Golem (2004), Český ráj a jeho tajemství (2007), Tajemná Ostrava (2009) 93 SEIFERTOVÁ, Lucie. Dějiny udatného českého národa. Česká televize. [online] 2013 [cit. 2014-11-28]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10177109865-dejiny-udatneho-ceskeho-naroda/chat/4367lucie-seifertova/ 94 HORÁLKOVÁ, Elena. Podle Lucie Seifertové měli Přemyslovci napínavé a pohnuté osudy. Český rozhlas 2 Praha. [online] 2011 [cit. 2014-11-22]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/praha/radiozpravy/_zprava/podle-lucie-seifertove-meli-premyslovci-napinave-apohnute-osudy--880811 95 REISSNER, Martin. Obrázkové dějiny českých zemí. Ladění, 2004, roč. 9(14), č. 1, s. 21.

56

knihu roku, dále cenu Zlatá stuha za nejlepší populárně naučnou knihu pro mládež a Zlatá pečeť za nejlepší polygrafický počin roku. Celé dílo prostupuje zjevná nadsázka, ironie, humor a vtip, které jsou patrné už z názvu knihy, kdy český národ je označován jako udatný a světové dějiny jsou odbyty jen jako pár bezvýznamných událostí. Z názvu je cítit ironický humor a odstup, se kterým je přijímaná malost našeho národa, nepociťujeme však z něho žádný negativní náboj, naopak z něj na nás vyzařuje jemná, laskavá a citlivá ironie a zároveň střízlivý nadhled. Nadsázka, humor a originální výtvarný projev autorky jsou základní konstrukční prvky, které činí toto dílo dílem výjimečným a jedinečným. Publikace má jednotný ráz, ačkoli v ní není žádný typizovaný průvodce, který by se objevil ve všech kapitolách a knihu tak sjednotil v jeden celek (knihou nás neprovází český lev, ten byl vytvořen až pro seriálovou podobu tohoto díla). Lucie Seifertové ve své knize využívá v hojné míře komiksové prvky, prostorové skládanky a obrázky. Především tyto prostředky a zároveň její osobitý výtvarnický styl poskytují prostor pro odlehčení zprostředkovaných informací humorem. Pro zvídavější čtenáře a pro čtenáře s hlubším zájmem o historii jsou na zadní straně rozkládacího leporela podrobnější a systematičtější informace, které jsou navíc ještě obohaceny o spoustu zajímavostí. Tato druhá strana už není vyvedena barevně, ale pouze černobíle, aby byla jasně odlišena od hlavního textu. Při rozložení knihy se před námi otevře devítimetrová krajina, na které se odehrávají příběhy od pravěku až po naši současnost. Knihu lze ale číst také v nerozložené podobě po jednotlivých dvoustranách (dvaadvacet rozkládacích tabulí). Dominantním bodem každé dvoustrany je prostorový obrázek, kolem něhož se odehrává spousta dílčích dějů s obrovským množstvím kreslených anonymních postaviček. Každá dvoustrana je zaplněna obrovským množstvím informací, které se před námi odvíjí jako kreslený příběh, který můžeme sledovat. Svatava Urbanová ve své knize Figury a figurace upozorňuje na fakt, že toto pojetí vyžaduje, aby čtenář spolupracoval a byl ochoten přistoupit na autorčinu hru. „Originální, volně koncipované kreace spoléhají na čtenáře, u něhož se předpokládá, že je schopen sledovat více informací najednou. Třeba rozhovory postav nebo jejich vnitřní monology psané v bublinách, stavby budov a skryté významy vzniklých vztahů. Takový čtenář musí přistoupit na nabízenou hru s obrazem a textem, s historicky datovanými událostmi a fikcí.“96

96

URBANOVÁ, Svatava. Figury a figurace: studie o ilustracích, obrázkových knihách, albech, leporelech a komiksech. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Filozofická fakulta, Ústav pro regionální studia, 2010. s. 52.

57

Lucie Seifertová věnuje hodně prostoru v knize problematice každodenního života. Nezaměřuje se jen na historii panovníků, velkých bitev, významných vládnoucích rodů, ale právě skrze životy obyčejných lidí se snaží vystihnout atmosféru jednotlivých vývojových epoch. Její pozornosti také neunikají různé maličkosti, které však pronikly do běžného života, do frází používaných v běžných situacích, věci které se udržely až do současnosti a lidé si ani neuvědomují, že jejich původ je v dávné minulosti a je to živé dědictví, které nám zde přenechali naši předkové. Autorka se nebojí také konfrontace vlastního pohledu na historické skutečnosti s pohledem, který je běžně tradovaný a uznávaný, zároveň poukazuje na vývoj názorů na některé úseky z naší historie. Také členění na historické etapy nekoresponduje zcela přesně s názory historiků na danou problematiku, ale vychází spíše z autorčina vlastního názoru a volby (Lovci mamutů, První zemědělci, Doba kovů, Zruční Keltové, Germáni a Římané, Slované a Sámo, Velká Morava, Potomci Přemysla, Knížecí Čechy, Poslední Přemyslovci, Jan a Karel Lucemburkové, Boží bojovníci, Jiří z Poděbrad a Jagellonci, Renesance a Rudolf II., České baroko, Osvícenství, Vynálezci a obrozenci, Cesta ke svobodě). „U Seifertové se čas dějin nepodobá cyklickému nebo kontinuitnímu řádu, z něhož plyne ponaučení. Nejde o řád, ale o sled náhod, o pravidelnou temporalitu, ale někdy také o zpomalený nebo zrychlený pohyb, který připomíná mumraj. Chování účinkujících postaviček mnohdy postrádá logiku a vnitřní motivaci, zdaleka se nejedná o vědomí a historickou kauzalitu.“97 Navíc skutečnost, že při rozložení dostaneme celistvý nepřerušovaný devítimetrový příběh, smazává ostré hranice mezi jednotlivými obdobími, které jsou tak jasně vyobrazeny jako něco, co na sebe volně navazovalo a ustanovovalo se pouze postupnými změnami. Ze školního dějepisu mají někdy žáci milnou představu, že jeden den skončil středověk a druhý den ráno začal novověk. „Seifertová nechápe dějiny jako něco pevně daného a výkladově neměnného, nepředpokládá souvislý, informativní výklad nebo didakticky vypointované podání, ale spíše polemizuje se stereotypy v utváření národního vědomí, nabízí řeč stopy, která se vztahuje stejně tak k faktům jako fikci, není jen popisem minulosti ale spíše metaforou stavu.“ 98 Autorka neměla v úmyslu vytvořit obrázkovou učebnici dějepisu. V knize nenajdeme jen historicky skutečné a doložitelné postavy, ale především anonymní postavičky a zároveň i postavy zcela nereálné jako například víly či oživlá zvířata. Postavičky přitom nejsou zobrazeny realisticky – jsou tlusté, protáhlé, různě zakřivené a prohnuté. U Seifertové je tak zcela běžné, že dochází k prolínání reality a fikce. Postavičky 97

URBANOVÁ, Svatava. Figury a figurace: studie o ilustracích, obrázkových knihách, albech, leporelech a komiksech. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Filozofická fakulta, Ústav pro regionální studia, 2010. s. 59. 98 Tamtéž, s. 57.

58

jsou zasezeny do různých každodenních situací, vždy jsou zachyceny uprostřed nějaké akce a obvykle jsou doplněny komiksovou bublinou s odlehčenou hláškou či průpovídkou. Na čtenáři pak je, aby si sám domyslel, uprostřed jaké situace byla postavička zachycena, jak přesně to probíhalo. Věci se mohly odehrát tak, jak naznačuje autorka, ale také se mohly odehrát úplně jinak. „Chce zobrazit minulost a přítomnost jako hemžení a dění v neustálém pohybu, nevnucuje čtenáři pevně danou výkladovou linii.“99 V kapitolách o období komunismu a období po roce 1989 vystupují také personifikované postavičky hrdinů kreslených televizních seriálů (pejsek a kočička, Spejbl a Hurvínek, Ferda mravenec a brouk Pytlík). Také místa, kam je celé toto hemžení zasazeno, nejsou pouze reálná, ale většina z nich je smyšlených. „Pevně a neoddiskutovatelně, bez možnosti přemístění, jsou lokalizovány jen architektonické památky – hrady, zámky, kostely, městské stavby. Všechno ostatní může být přemístěno, zrelativizováno.“100 Zajímavý je poslední oddíl, kde autorka upřela pozornost k současnosti. Seifertová se zde pokusila vytyčit znaky a charakteristické rysy dnešní doby. V porovnání s předchozími oddíly musíme přiznat, že pro nás nevyznívají nikterak lichotivě. Na dvoustránce věnované dnešní společnosti se tak objeví velkoplošné reklamy, fenomén graffiti, slevy a výprodeje obchodních domů. Martin Reissner ve svém článku Obrázkové dějiny českých zemí k tomuto poznamenává: „Vytvořila komiksový obraz současnosti, který v mnoha souvislostech hrubě zjednodušila, je snad až plakátovitě prvoplánový, ovšem zároveň atmosférou zachycuje mnohé podstatné."101 Leporelo je graficky rozvrženo na jednotlivé dvoustrany. Do levého horního rohu dvoustrany je vždy zasazen bílý rámeček s nadpisem a stručnými informacemi o daném období. Další informace jsou pak umístěny v kraťoučkých odstavcích přímo v ilustracích, nejsou nijak ohraničeny, ani nemají vlastní barvu pozadí, takže nijak nenarušují dojem celistvosti a kompaktnosti. Je zde také použito jiného druhu písma, než jakým jsou pak vytištěny texty uvnitř komiksových bublin. Obdobným způsobem by autorka ráda v budoucnu zpracovala i světové dějiny.

99

URBANOVÁ, Svatava. Figury a figurace: studie o ilustracích, obrázkových knihách, albech, leporelech a komiksech. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Filozofická fakulta, Ústav pro regionální studia, 2010. s. 57. 100 Tamtéž, s. 57-58. 101 REISSNER, Martin. Obrázkové dějiny českých zemí. Ladění, 2004, roč. 9(14), č. 1, s. 22.

59

3.3 Alena Ježková (1966)

Obrázek č. 3: Alena Ježková Alena Ježková je prozaička, novinářka a autorka mnoha knih pro děti, z nichž se celá řada váže k našemu hlavnímu městu, Praze. Autorka má k Praze osobní vztah a je velmi dobře obeznámená jak s její historickou tváří, tak i s dnešní podobou. Narodila se na Starém Městě 6. října 1966, prožila zde celé své dětství a žije tu dodnes. Už jako malé dítě bloudila pražskými uličkami a tyto toulky mají zásadní vliv na její knižní tvorbu. „V dětství jsem byla hodně introvertní, bloudila jsem mezi zdejšími stavbami, sochami, kostely, upínala jsem se k nim. Tehdy to bylo všechno zavřené, tiché a mlčící, což umocňovalo atmosféru.“102 V roce 1989 absolvovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v oboru bohemistika a pedagogika. Možná právě i obory, které studovala na vysoké škole, způsobily, že se později začala věnovat spisovatelské profesi, a umožnily jí nahlédnout pod pokličku světa literatury a spatřit nedostatky v oblasti historické populárně naučné literatury pro děti a mládež. Vliv na její budoucí profesní zaměření měla i autorčina rodina. Maminka byla inženýrka chemie, ale Alena Ježková o sobě říká, že žádná z přírodních věd jí nikdy nešla, a tak bylo jasné, že v maminčiných stopách nikdy nepůjde. Velký vzor měla hlavně v literárně nadaném otci, který se věnoval teorii literatury pro děti a mládež. Literaturu pro děti a mládež vyučoval i na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, pracoval pro nakladatelství Albatros a psal recenze.

Od malička tak žila v prostředí obklopeném

dětskými knihami. Sama však říká, že si v té době nikdy nepřipustila, že by mohla někdy

PILÁTOVÁ, Agáta. Alena Ježková: Mýtus je počátek národa. Český rozhlas. [online] 2014 [cit. 2015-0114]. Dostupné z: http://www.radioservis-as.cz/archiv14/15_14/15_titul.htm 102

60

kráčet v jeho stopách, až když pak odešel, tak s úžasem zjistila, že už v tom stojí až po kolena.103 K spisovatelské profesi se však nedostala ihned po ukončení vysokoškolských studií. Nejprve spolupracovala s médii. Působila jako nezávislá publicistka. Publikovala např. v Literárních novinách a v časopise Respekt. Šest let působila v časopise Reflex na pozici reportérky, editorky a zástupkyně šéfredaktora. Od přelomu tisíciletí se věnovala práci v oblasti public relations – mezi léty 2000-2002 zastávala funkci ředitelky v tomto oboru na Magistrátu hlavního města Prahy, poté v komunikačních společnostech a od roku 2004 působí v tomto oboru jako nezávislá konzultantka. Mezi tím vším stihla Alena Ježková studovat doktorské studium na Vysoké škole umělecko-průmyslové, kde absolvovala v roce 2007 v oboru teorie výtvarných umění. Debutovala v roce 1997 pohádkovým dílem Hrochoslon (Martin Reissner ho označil za nevýrazné104), intenzivněji se však začala psaní věnovat až v novém tisíciletí, a tak od roku 2002 jí bylo vydáno sedmnáct knih105, z nichž velká část je věnována dětem a popularizaci historických témat. „Psaní mi nikdy nebylo cizí, léta jsem pracovala jako novinářka. Myšlenkou na psaní knih jsem se vážně začala zabývat v roce 2002, po úspěchu své knížky Praha babka měst. Tu jsem ještě napsala při svém tehdejším zaměstnání, po nocích a přes víkendy.“106 Často se její knihy také tematicky pojí k Praze. „Ještě na střední škole jsem se o historii vůbec nezajímala, i když to asi bylo způsobeno špatným pedagogem. Ale musím říci, že pak v dospělosti mě dohnalo to, že jsem vyrůstala od malička na Starém Městě v Praze blízko Staroměstského náměstí, a velmi dobře jsem mohla poznávat ty krásy, které tam dodneška můžeme najít při všech procházkách, to znamená staré domy, staré kostely, sochy. A měla jsem ještě to štěstí (v uvozovkách štěstí), že jsem vyrůstala v sedmdesátých letech, kdy ty ulice byly ještě dost opuštěné, byla tam řada skrytých zákoutí, která jsme my děti rády objevovaly. A z toho vlastně potom v dospělosti propukl takový pocit, že by bylo dobré nepřestat nejenom s tím poznáváním,

103

BRŮHOVÁ, Daniela. Host do domu. Český rozhlas 2 Praha. [audio] 2006 [cit. 2015-01-14]. Dostupné z: http://prehravac.rozhlas.cz/audio/481495 104 ŠUBRTOVÁ, Milena, CHOCHOLATÝ, Miroslav. Slovník autorů literatury pro děti a mládež II. – Čeští spisovatelé. 1. vyd. Praha: Libri, 2012. s. 187. 105 Hrochoslon (Knihcentrum, 1998), Praha babka měst (Albatros 2002), Staré pověsti české a moravské (Albatros 2005), Karel IV. (Práh, 2005), 77 pražských legend (Práh, 2006), Strážci pražských ulic (Mladá Fronta, 2006), 55 českých legend z hradů, zámků a měst (Práh, 2007), 22 Czech Legends (Práh, 2007), Příběhy českých knížat a králů (Albatros, 2007), Prahou kráčí lev (Práh, 2008), 33 moravských legend (Práh, 2009), Řecké báje (Albatros, 2009), 3 maminky a tatínek (a autorkami Natálií Kocábovou a Barbarou Nesvadbovou, Brio, 2010), Baba Jaga, kostlivá noha (Albatros, 2011), Dračí polévka (Albatros, 2011), České nebe (Práh, 2012), Dobrý svět (Albatros, 2012), Tichá srdce (Práh, 2013) 106 BLANDA, Robert. Rodiče by se měli víc starat o to, co jejich děti čtou. Knižní databáze, KDb.cz [online] 2010 [cit. 2015-01-14]. Dostupné z: http://www.kdb.cz/novinky/6/rozhovor-s-alenou-jezkovou.html?idkategorie=724

61

ale začít o těch věcech vyprávět i ostatním, protože znalosti těchto míst se velmi ztrácí a lidi už to tolik nezajímá.“107 Vedle tohoto jakéhosi vnitřního impulsu ji k psaní knih o historii přivedla i „mateřská povinnost“.108 Když bylo její dceři devět let, zjistila, že neexistuje žádná kniha přístupná dětem, která by pro ně byla dostatečně atraktivní a která by jim zprostředkovala informace o staré Praze. Kniha, kde by byly jen krátké texty, hodně fotografií, obrázků a historek, kniha, u které se děti pobaví, ale zároveň i poučí. Rozhodla se takovou knihu vydat, a tak vlastně vznikla Praha, babka měst (Albatros, 2002), netradiční historický průvodce. Praha je zde vyobrazena jako tajemné místo skrývající četná tajemství, což je způsobeno autorčinými vzpomínkami na dětství a na procházky, které jako dítě právě po staroměstských uličkách podnikala, a při kterých dětská, konvencemi nesvázaná, fantazie vnímala tyto prostory jako něco tajuplného. A jak autorka sama přiznává, Praha má pro ni neustále tento lehce tajemný nádech. Také vznik další její knihy Staré pověsti české a moravské (Albatros, 2005) byl motivován podobným způsobem jako vznik knihy předcházející. Impulsem, kterým byly věci uvedeny do pohybu, byla její dcera Markéta.

"Vzpomínám si, že mé dceři Markétě

bylo osm nebo devět, když měla číst Staré pověsti české, a rozbrečela se, že tomu nerozumí. Nahlédla jsem jí přes rameno a s překvapením zjistila, že může mít pravdu. A byla by škoda, kdyby kvůli jazykové bariéře děti neznaly národní pověsti."109 V jiném rozhovoru autorka řekla: „Staré pověsti české a moravské vznikly z potřeby zachránit české děti od toho, aby se ve věku devíti, deseti let nemusely trápit nad Aloisem Jiráskem, kterého popravdě dnes dospělí rádi čtou, ale kterého neučteme ani my sami.“110 Kniha obsahuje celkem čtrnáct pověstí. Na začátek knihy autorka zařadila krátký úvod a každá kapitola je uvedena vlastní předmluvou, která plní funkci navození dobové atmosféry, zobrazení doby, do které příběh časově zapadá, aby nebyl pro malého ale i velkého čtenáře zcela vytržený z kontextu a on se tak mohl lépe začíst. Nejedná se o klasickou obrázkovou knihu, ale spíše o knihu hojně ilustrovanou, a to na velmi vysoké umělecké úrovni. O její výtvarnou složku se zasloužila ilustrátorka a spisovatelka knih pro děti, které bude věnována samostatná kapitola této diplomové práce, Renáta Fučíková. Jako základní zdroj při zpracovávání své knihy použila Ježková, jak již bylo výše předesláno, Staré pověsti české od spisovatele Aloise Jiráska. Nebyl to však jediný zdroj, 107

BRŮHOVÁ, Daniela. Host do domu. Český rozhlas 2 Praha. [audio] 2006 [cit. 2015-01-14]. Dostupné z: http://prehravac.rozhlas.cz/audio/481495 108 Tamtéž. 109 FENCLOVÁ, Marta. Nejsem ani diblík, ani stará dáma, říká autorka knih pro děti. ONA.IDNES.cz [online] 2012 [cit. 2015-01-14]. Dostupné z: http://ona.idnes.cz/nejsem-ani-diblik-ani-stara-dama-rikaautorka-knih-pro-deti-p31-/spolecnost.aspx?c=A120127_140640_spolecnost_job 110 BRŮHOVÁ, Daniela. Host do domu. Český rozhlas 2 Praha. [audio] 2006 [cit. 2015-01-14]. Dostupné z: http://prehravac.rozhlas.cz/audio/481495

62

ze kterého čerpala informace, pracovala s celou řadou dalších publikací a musela zpracovat mnoho pramenů, a tak se kniha opírá o velmi širokou informační základnu.111 Jana Rezková ve své recenzi knihu hodnotí takto: „Historie psaná perem Aleny Ježkové je jemně a citlivě propracovaná, není to pouhé přepsání pověstí, je to umělecké dílo, do kterého dala autorka něco ze sebe a to věnuje našim dětem. Místy jsou popisy děje i kruté (války, vraždy), ale i to je součástí našich dějin. Příběhy jsou vyprávěny živým a současným jazykem, jsou dramatické a napínavé.“112 Další kniha, kterou Ježková obohatila umělecko-naučnou literaturu pro děti, je Karel IV. (Práh, 2005) – obrázková kniha s historickou tematikou, jejíž obrazovou část nevytvořila Alena Ježková, ale své výtvarné umění zde opět uplatnila Renáta Fučíková. Této obrázkové knize bude věnována samostatná podkapitola. Významnou část autorčiny tvorby pak přestavují legendy – na kontě má již tři knihy, na jejichž stránkách zpracovala legendy pražské, legendy vážící se k našim nejznámějším hradům a zámkům a legendy tradující se na území Moravy.113 V roce 2007 na knihu Staré pověsti české a moravské navázala obdobně zpracovaným titulem Příběhy českých knížat a králů (Albatros), které opět výtvarně doprovodila Renáta Fučíková. Autorka vsází na příběh, na psychologické vykreslení postav, které tímto způsobem oživuje a přibližuje současnému čtenáři a dává mu zjistit, že velcí čeští králové a knížata byli lidé velmi podobní nám. Také měli své starosti i radosti, milovali, museli činit těžká rozhodnutí a hledali správnou cestu. V knize najdeme devět příběhů, které umožňují čtenáři poznat život význačných panovnických osobností žijících v období mezi 10. a 14. stoletím114. „Všechny uvedené příběhy mají své kouzlo, jsou čtivé, trochu romantické i realistické, mám pocit, jakoby se odehrály před mýma očima... Dialogy jsou srozumitelné, významné a autorka se nespokojí jen s nimi, ale popisuje i vnitřní pocity postav. Příběhy na sebe volně chronologicky navazují a tím jsou dobře chápány souvislosti. Příběhy jsou napsány romanticky, ale autorka se držela faktů a

111

Staré pověsti české (Alois Jirásek), Kosmova kronika česká, České země od příchodu Slovanů, Lidové zvyky, Ze starých letopisů (Ivan Olbracht), Čtení o hradech (Eduard Petiška), Počátky Přemyslovců, Příběh Pražského hradu, Moravskoslezské pověsti (Wenig), Kněžna Ludmila, Encyklopedie slovanských bohů a mýtů, Hádanky naší minulosti, Dějiny českých zemí a další. 112 REZKOVÁ, Jana. Ježková, Alena - Staré pověsti české a moravské. Knihovnice.cz [online] 2008 [cit. 2015-01-15]. Dostupné z: http://www.knihovnice.cz/recenze/jezkova-a-stare-povesti-ceske-a-moravske.html 113 77 pražských legend (Práh, 2006), 55 českých legend z hradů, zámků a měst (Práh, 2007), 33 moravských legend (Práh, 2009) 114 O knížeti Boleslavovi II. a biskupu Vojtěchovi, O knížeti Oldřichovi a Boženě, O knížeti Břetislavovi I. a Jitce, O králi Vladislavovi I. a statečných českých rytířích, O Anežce České, O železném a zlatém králi Přemyslu Otakarovi II., O králi Václavovi II. a rytíři Závišovi z Falkenštejna, O králi Janu Lucemburském a Elišce Přemyslovně, O českém králi a římském císaři Karlu IV.

63

vyzdvihla dějinné události. Celek příběhů pak vyniká obsahem, je obohacen vykreslením psychologie postav a dotvořen krásnými ilustracemi...“115 Její knihy o historii nejsou však určeny pouze dětem. Díky způsobu, kterým jsou zpracovány, často přitahují pozornost i dospělých čtenářů. Přitahuje je styl, jakým jsou knihy psány, jasný, ale zároveň nebagatelizující, nezjednodušující. Autorka dokáže vystihnout podstatu věci a tu uvést v potřebných dějinných a kulturních souvislostech. Sama se o svém stylu vyjádřila takto: „Já jsem se od začátku jen snažila psát srozumitelně a čistě. Osobně jsem nikdy neměla ráda knížky, které se snažily vnutit dětskému čtenáři seriózní látku prostřednictvím nějakých zvířátek nebo kašpárků, neměla jsem to v lásce ani jako dítě, ani jako rodič a nelíbí se mi to ani z pozice čtenáře nebo spisovatele. Myslím, že se tím konkrétně historie zbytečně zamlžuje, degraduje nebo dokonce vulgarizuje, nemá to prostě žádné rozumné opodstatnění. Asi proto, že to nedělám, moje knihy velmi často čtou i dospělí. Takže když píšu, nesoustřeďuju se na konkrétního čtenáře, ale snažím se o faktickou jasnost srozumitelnou všem.“116 Popularizací historie pro děti i dospělé se Alena Ježková zabývá v posledních letech nejvíce, je však také autorkou knih, které s historií souvisí jen částečně, nebo vůbec. Jednou z takovýchto knih je publikace Strážci pražských ulic (Mladá fronta, 2006), na jejichž stránkách nás autorka seznámí s příběhy domovních znamení, se kterými se při toulání Prahou můžeme setkat. Jedná se částečně o publikaci populárně naučného charakteru. Autorka přiznává, že kniha má výlučné místo mezi ostatními jejími knihami právě kvůli obrovskému množství pramenů, které musela při její tvorbě pročíst a prostudovat. Na druhou stranu nechtěla zůstat při vypravování spoutána pouze fakty, ale přestavit si i lidi, kteří pod těmito znameními po staletí procházeli, a příběhy, které se pod nimi odehrály. „Domovní znamení jsou mezi pražskými památkami pořád velmi opomíjeným tématem, a to nezaslouženě. Chtěla jsem to napravit. Navíc jsem si řekla, že nezůstanu jen u historických faktů, ale že dovolím svým myšlenkám a citům, aby mne při psaní vedly. Vždyť každý z těch kamenných, štukových či malovaných symbolů byl po staletí tváří nějakého domu či místa, kde žili rozmanití lidé a odehrávaly se tu pro nás podivuhodné a vzdálené věci, často zastřené tajemstvím. S tím souvisí také název knihy – Strážci pražských ulic. Ať chceme nebo ne, domovní znamení nás hlídají, stráží naše kroky, jsou němými svědky také našich životů. Moje kniha je vlastně takovým velkým prostorem,

115

REZKOVÁ, Jana. Ježková, Alena - Příběhy českých knížat a králů. Knihovnice.cz [online] 2008 [cit. 2015-01-15]. Dostupné z: http://www.knihovnice.cz/recenze/jezkova-a-pribehy-ceskych-knizat-a-kralu.html 116 BLANDA, Robert. Rodiče by se měli víc starat o to, co jejich děti čtou. Knižní databáze, KDb.cz [online] 2010 [cit. 2015-01-14]. Dostupné z: http://www.kdb.cz/novinky/6/rozhovor-s-alenou-jezkovou.html?idkategorie=724

64

kde tlumočím to, co by všechna ta slunce, mořské panny, hvězdy, lvi, beránci, prsteny, orli a růže sami mohli vyprávět, kdybychom je pustili ke slovu…“117 Mezi další knihy nespadající do skupiny s historickou tematikou můžeme zařadit tituly Baba jaga, kostlivá noha (Albatros, 2011, převyprávěné ruské lidové pohádky), Dračí polévka (Albatros, 2011, příběh malého vietnamského chlapce žijícího v Praze), České nebe (Práh, 2012, životy a osudy českých světců), Dobrý svět (Albatros, 2012, krátké příběhy o vážných i veselých věcech ze života dětí pro děti), Tichá srdce (Práh, 2013, jak se žilo a žije v českých a moravských klášterech). Za její knihy jí byla udělena již celá řada významných cen.118 Vedle své spisovatelské kariéry se Alena Ježková podílela také na řadě dalších projektů. Je např. autorkou dvou stálých historických expozic v Praze – Králův dvůr v Prašné bráně a Pražské zvony, která je umístěna ve věži chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně. Podílela se také na výstavě, která se uskutečnila v Národní knihovně v Praze u příležitosti oslav šedesátiletého výročí od založení nakladatelství Albatros. Spolupracuje s Českou televizí (ČT), kde v letech 2010 – 2012 byla pravidelným hostem pořadu O češtině. Podílela se také na tvorbě pořadu ČT Sedm divů Česka. Od roku 2011 je Alena Ježková členkou odborné poroty charitativního projektu Čtení pomáhá (dalšími porotci jsou např. Zdeněk Svěrák, Jiří Dědeček a Marek Eben). Projekt je zaměřen na rozvoj čtenářství a pomoc druhým. Děti a studenti od prvního stupně základní školy až po střední školy se mohou do projektu zaregistrovat na jeho webových stránkách. Zde si vyberou jednu knihu z nabídky, kterou sestavila odborná porota. Po jejím přečtení mají za úkol odpovědět na tři otázky týkající se díla a v případě úspěchu získají 50 virtuálních korun. Ty poté mohou věnovat jedné z charitativních organizací, jejichž

117

Rozhovor s Alenou Ježkovou o její nové knize "Strážci pražských ulic". MLADÁŽENA.cz [online] 2006 [cit. 2015-01-15]. Dostupné z: http://mladazena.maminka.cz/scripts/detail.php?id=278606 118 2003 - Zlatá stuha za knihu Praha, babka měst, 2003 - SUK - Cena učitelů za přínos k rozvoji dětského čtenářství za knihu Praha, babka měst2002 - Čestné uznání nakladatelství Albatros za knihu Praha, babka , měst, 2006 - SUK - Cena učitelů za knihu Staré pověsti české a moravské, 2006 - SUK - Cena knihovníků za knihu Staré pověsti české a moravské, 2006 - SUK - 1. místo Cena učitelů za knihu Příběhy českých knížat a králů, 2006 - Nominace na cenu Zlatá stuha za knihu Staré pověsti české a moravské, 2006 - Nakladatelská cena Albatros za knihu Staré pověsti české a moravské, 2007 - prestižní mezinárodní ocenění White Raven (Bílá vrána) za Staré pověsti české a moravské, 2007 - Nakladatelská cena Albatros za knihu "Příběhy českých knížat a králů", 2008 - SUK - 1. místo v anketě dětí za nejčtenější knihu 55 českých legend 2008 - SUK - 1. cena učitelů za knihu Příběhy českých knížat a králů, 2008 - Nominace na cenu Zlatá stuha 2007 za Příběhy českých knížat a králů, 2009 - Nominace na Magnesia Litera za knihu Prahou kráčí lev, 2009 - Nejkrásnější kniha 2008 za Prahou kráčí lev, 2009 - 3. cena učitelů za přínos k rozvoji dětského čtenářství za knihu Prahou kráčí lev, 2009 - 2. místo v anketě dětí – nejčtenější kniha za rok 2008, Prahou kráčí lev, 2010 - Honour list IBBY 2010 za Příběhy českých knížat a králů, 2010 - SUK - 2.místo Cena knihovníků za knihu Řecké báje, 2010 - Knihopábitel 2010, 2012 - nakladatelská cena Albatros 2011 za Dračí polévku, 2012 - nominace na Zlatou stuhu za Dračí polévku, 2012 - mezinárodní cena White Raven za Dračí polévku, 2013 - nominace na Zlatou stuhu za České nebe

65

rozmanitá nabídka je také na stránkách uvedena. Do projektu se jen v prvním roce přihlásilo 90 747 dětí a studentů.

3.3.1 Karel IV. Život a dílo našeho nejslavnějšího panovníka, který se zasloužil o nebývalý kulturní i hospodářský rozvoj českého království, bylo v minulosti literárně zpracováno již nesčetněkrát. V posledních letech zájem o tuto výraznou postavu české historie opadá, a to zvláště v okruhu literatury pro dospělé čtenáře. Literatura pro děti a mládež prozatím na Karla IV. nezapomněla a jedno z posledních děl věnující se jeho osobnímu životu i profesní kariéře vyšlo v roce 2005 v nakladatelství Práh. Kniha vzešla ze spolupráce dvou významných autorek uměleckonaučných knih pro děti a mládež – Aleny Ježkové, která napsala textovou část, a Renáty Fučíkové, které text doprovodila nádhernými ilustracemi. Karel IV. je první knihou vydané v edici Největší Češi nakladatelství Práh věnované nejdůležitějším osobnostem naší historie. Jak píše Martin Reissner ve své recenzi Karel IV. obrazem i slovem „vzory sehrávají u dětí i mládeže trvale nezastupitelnou roli. Vedle osobností z bezprostředního okolí dítěte skýtají velký potenciál pro ztotožnění se také literární hrdinové.“119 Autorka nám tak zde nepředstavuje Karla IV. jen jako krále a císaře, ale představuje také jeho stránky dětem bližší, se kterými se mohou snadněji ztotožnit, představuje ho jako malého kluka, dospívajícího muže, vzdělaného člověka, jako manžela i otce. Karel IV. byl nositelem řady lidských vlastností, které by měly být obdivovány a které můžou sloužit čtenářům jako vzor. Autorkám se podařilo převyprávět jeho příběh takovou formou, aby ho čtenář četl se zalíbením a nenásilně vstřebával, přijímal informace o Karlových činech, ale i jeho postojích a morálních zásadách.120 Textová část z pera Aleny Ježkové se snaží vyjít co nejvíce vstříc potřebám primárně zamýšleného recipienta – žáka základní školy. Život Karla IV. byl úzce spjat s politikou, mezinárodní politickou situací v Evropě i s vnitřní politickou atmosférou a byl ovlivňován celou řadou dalších faktorů (např. výchova), aby však bylo dílo přístupné i čtenářům okolo devíti let života, bylo nutné příběh Karla IV. lehce zjednodušit. Martin Reissner však připouští, že tato drobná zjednodušení nijak nesnižují kvalitu díla.121 V knize rozhodně nejsou uvedena žádná mylná historická fakta a nedochází k dezinterpretaci historických událostí. Jednoduchým jazykem a spíše jednoduššími souvětími je v knize

119

REISSNER, Martin. Karel IV. obrazem i slovem. Ladění, 2006, roč. 11(16), č. 1, s. 14. Tamtéž. 121 Tamtéž. 120

66

zachyceno značné množství informací. Na stránkách této knihy se čtenář dozví rozhodně více informací než v učebnici dějepisu, ale forma, jakou jsou informace podávány je daleko zábavnější, barvitější a zážitkovější, a tak, ačkoli je kniha na informace opravdu bohatá, čtenář je vstřebá přirozeněji a jednodušeji než z klasické učebnice. Tento fakt je dán také tím, že Karel IV. je nám představován už od malého dítěte, což v učebnicích dějepisu nenajdeme, ty se věnují zpravidla výhradně Karlovi IV. jako králi a císaři, nikoli jako dítěti a mladíkovi s nejrůznějšími touhami, přáními, starostmi. V Obrázkové části Renáty Fučíkové je patrná inspirace dobovými iluminacemi. Vlasta Řeřichová hodnotí obrazovou část následovně: „Ilustrace R. Fučíkové připomínající gotické deskové malby a bohatě iluminované rukopisy knize nejsou jen tradičním obrazovým doprovodem textu. Dominují v knize a podtrhují záměr autorek vyvolat ve čtenáři pocit monumentálnosti a výjimečnosti.“122 Obrazová část zabírá přibližně tři čtvrtiny stránky. Pro text je vyhrazena spodní čtvrtina. Textová i obrazová část jsou sami o sobě velmi kvalitní a v podstatě jim nelze nic vytknout. Martin Reissner ve své recenzi však spatřuje hlavní problém publikace právě ve spojení těchto dvou složek v jeden celek. „Problém jinak kvalitní publikace … je jistý nesoulad poetik obou autorek. Jazyk Aleny Ježkové se dílem míjí s výtvarnou mluvou Renáty Fučíkové, s dynamickou bohatostí a monumentalitou jednotlivých obrazových kompozic. Elegance veristického rukopisu Fučíkové se s úsporným jazykem literátky ani nedoplňují.“123 Stejný názor pak ve své publikaci Figury a figurace vyjadřuje i Svatava Urbanová: „Textová část je významná, avšak celkový monumentální dojem utváří obrazový doprovod. Fučíková bezpečně zvládla středověkou ikonografii a ornamentalistiku.“124

122

ŘEŘICHOVÁ, Vlasta. České dějiny pohledem současné literatury pro děti a mládež. In Historie a škola VI. Klíčové kompetence a současný stav vzdělávání v dějepise. Praha: Ústav pro informace ve vzdělávání, 2008, s. 63. 123 REISSNER, Martin. Karel IV. obrazem i slovem. Ladění, 2006, roč. 11(16), č. 1, s. 15. 124 URBANOVÁ, Svatava. Figury a figurace: studie o ilustracích, obrázkových knihách, albech, leporelech a komiksech. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Filozofická fakulta, Ústav pro regionální studia, 2010. s. 64.

67

3.4 Renáta Fučíková (1964)

Obrázek č. 4: Renáta Fučíková „Renátu Fučíkovou jsem objevila nejdříve jako vynikající ilustrátorku, která umí zachytit pohádkovou atmosféru a sugestivně oživit minulost. Poté jako autorku, jež dokáže promlouvat nejen svými obrazy, ale i kultivovaným a bohatým jazykem. Nakonec jsem zjistila, že je také charismatickou pedagožkou, která při čtenářských besedách a přednáškách okamžitě získá jak dětské, tak dospělé publikum. Její e-maily v poště zásadně nemažu, protože v každém z nich jiskří zajímavá myšlenka, postřeh či námět. Díky za to, že je s ní mohu sdílet!“ (Milena Šubrtová, literární teoretička a vysokoškolská pedagožka)125 Renáta Fučíková je české veřejnosti známá především jako autorka obrázkové knihy Historie Evropy - obrazové putování (2011). Neméně výrazné a kvalitní jsou však i její další autorské tituly s historicko-životopisnou tematikou. Renáta Fučíková se narodila 3. ledna 1964 v Praze do umělecky založené rodiny. Otec pracoval jako keramik a maminka, Alena Kroupová, byla vystudovaná akademická sochařka. Z rodinného zázemí pramení i její zájem o literaturu a historii, který v ní vzbudil především její dědeček, doktor filozofie František Kroupa, který zastával post ředitele Husitského muzea v Táboře. Už jako malé dítě předškolního věku sedávala v ohrádce poskládané z leporel poděděných po starších bratrancích, sama si v nich ale nelistovala, využívala jen prostoru vzniklého uvnitř jako místa, kde mohla v klidu číst knížky legend, pověstí a historických příběhů z dědečkovy knihovny, např. Staré řecké báje a pověsti. A tak v době, kdy její vrstevníci měli za své největší knižní hrdiny Káju Maříka a Tarzana, pro Renátu Fučíkovou byli těmito hrdiny Odyseus a Perseus. Sama autorka v rozhovoru s Janem Rosákem pro stanici Českého rozhlasu Region – střední Čechy říká, že ilustrátorkou knih chtěla být už od svého útlého dětství. „To je takový paradox, já jsem úplně od nejútlejšího mládí chtěla být tím, čím jsem teďka. To se 125

Dostupné z:

68

povede málokomu. Já jsem pak samozřejmě ta přání měnila v průběhu let, jak jsem trošičku rostla (přání typu baletka, archeoložka, paleontoložka, nakonec kosmonautka, pak jsem to nechávala na mamince, maminka chtěla, abych dělala doktorku kunsthistorie). Ale když jsem byla úplně maličká holka, tak ve chvíli, kdy se dítě začne zajímat o to, co by tak jednou chtělo dělat, tak já jsem trochu předčasně četla, já jsem byla takzvaný hyperlektik, četla jsem už někdy ve 3 letech a dost brzo jsem se dočetla v knize, že jsou taky lidé, kteří ilustrují. Tam je takové to záhadné ilustrations a C v kroužku copyright. Tak jsem se zeptala rodičů, zda by mi to vysvětlili, co to je za záhadu ten záhadný nápis a maminka mi řekla, že to je vlastně ten člověk, který ilustruje knihy.“126 A tak po absolvování prestižního jazykového gymnázia (1982) začala studovat na Vysoké škole umělecko-průmyslové v Praze v oboru ilustrace a užité grafiky (absolutorium 1988). Přiznává, že i gymnazijní léta pro její budoucí práci byla velmi důležitá, protože právě během nich získala hlubší povědomí o české i světové historii, která je ústředním tématem většiny jejích autorských knih. A také díky studiu na gymnáziu se nebojí doplňovat své ilustrace i vlastními texty. „Já jsem vystudovala Vysokou školu umělecko-průmyslovou a před tím mám gymnázium, takže i to je možná důvod, proč jsem pořád tak nakročená i trošku do toho vyprávění z dějin a do těch příběhů, nesnažím se je ztvárňovat jenom vizuálně, výtvarně, ale občas píšu i ty texty.“127 Tvorbě autorských knih se nezačala věnovat ihned po dokončení vysoké školy. Nejdříve pracovala jako ilustrátorka pro celou řadu českých i zahraničních nakladatelství: z českých např. Albatros, Aventinum, Brio, Orbis Pictus, ze zahraničních to jsou např. nakladatelství německá, francouzská, korejská (Kyowon) či taiwanská (Grimm Press). Její výtvarný doprovod vysoké umělecké kvality obohacuje řadu klasických děl českých i zahraničních autorů, ale i nových knih české literatury pro děti a mládež. „Úplně první knížka (kterou ilustrovala) byla kdysi dávno v nakladatelství Albatros. Bylo to, když jsem skončila školu v roce 1988, a byla to taková dívčí literatura (maďarský dívčí román Katalin Magyar Písnička pro Kláru), mně to úplně nesedělo. Ale tak potřebovali si mě vyzkoušet, že jo, musí vědět, co dokážu. Ale hned potom jsem dělala, to už bylo těsně po převratu, Letopisy Narnie.“128 Sama autorka považuje ilustrování této sedmidílné, dnes již kultovní, ságy za svůj první úspěch, jehož vlastní docenění však našla uvnitř sebe sama až po letech, kdy se objevilo filmové zpracování a ona mohla s radostí zjistit, že její

126

ROSÁK, Jan. Renáta Fučíková – ilustrátorka a grafička. Český rozhlas, Region – střední Čechy. Tandem. [online] 2012 [cit. 2015-02-04]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/kraje/tandem/_zprava/renata-fucikovailustratorka-a-graficka--1034328 127 Tamtéž. 128 Tamtéž.

69

představy, imaginace, se hodně shodují se současnou imaginací filmařů a že má vydání s jejími ilustracemi i dnes čtenáři co nabídnout. Její ilustrace doprovází také klasické pohádkové knihy - Pohádky Hanse Christiana Andersena (1995), Pohádky bratří Grimmů (1995) či Pohádky Oskara Wildea (1995). Podle Martina Reissnera se „v průběhu 90. let 20. století etablovala jako výrazná reprezentantka klasické veristické129 ilustrátorské linie.“130 Renáta Fučíková velmi často spolupracuje s autorkou Alenou Ježkovou, se kterou ji pojí nejen společné projekty, ale celkově podobné směřování tvorby, a to jak tematickým zaměřením, tak i cílovou skupinou, které jsou jejich knihy určeny. První kniha, která vzešla z jejich společné dílny, byly Staré pověsti české a moravské. „Albatros mi nabídl právě po Letopisech Narnie, které jsem sice dělala pro někoho jiného, ale jim se to líbilo, že to je taková jako fantasy, jestli bych pro ně nechtěla něco udělat. A já jsem si v duchu říkala, jakou lepší fantasy máme než Staré pověsti české. Tak jsem se na to začala chystat, vzala jsem si do ruky Aloise Jiráska a trošku jsem se zděsila, protože jsem si říkala, znovu Aloise Jiráska ilustrovat nějak mohutně pro dnešní děti to by nebylo dobrý, protože ty děti by si moc nepočetly, byť je to teda povinná četba, tak si myslím, že to ty děti spíš trápí. A tak jsem si říkala, to by chtělo spojit se s nějakým autorem současným a potkala jsem kolegyni, spisovatelku Alenu Ježkovou a ona říkala, že něco podobného jí taky poslední dobou trápí, že by chtěla. Takže jsme se vlastně sešly dvě autorky, které měly podobný záměr, takže během půl roku vlastně vznikla tato kniha Staré pověsti české a moravské.“131 Vedle ilustrací knih pracuje i na řadě dalších projektů. Spolupracuje např. s Českou poštou, pro kterou doposud vytvořila šest poštovních známek s různorodou tematikou – česká hudba, canisterapie či hipoterapie (2004, 2006, 2011). Dále se podílí na tvorbě plakátů pro Národní divadlo v Praze, především pro představení určená dětem (např. balety Louskáček a Zlatovláska). Je také autorkou plakátu a dětského průvodce pro Muzeum české hudby v Praze (2004). S jejími ilustracemi se také můžete setkat v dětských časopisech Mateřídouška či Čtyřlístek. Vytvořila také velký plakát Královna Dagmar mapující život české princezny Markéty, dcery českého krále Přemysla Otakara I., a její cestu na dánský trůn. Na první pohled se zdá, že se jedná o útlou knihu, po odstranění obalu však zjistíme, že jde o plakát skládající se z dvaceti obrázků. Čtenáři tak mají neustále před sebou na jedné celistvé ploše všechny informace sdělované jak obrazy taky 129

Verismus = italský umělecký směr z konce 19. stol. čerpající námětově z denního života a pojímající tvorbu jako pravdivý odraz skutečnosti, dostupné na: 130 ŠUBRTOVÁ, Milena, CHOCHOLATÝ, Miroslav. Slovník autorů literatury pro děti a mládež II. – Čeští spisovatelé. 1. vyd. Praha: Libri, 2012. s. 141. 131 Tamtéž.

70

krátkými texty. Nechybí zakotvení do evropského kontextu, jak jsme zvyklí i v jiných dílech Renáty Fučíkové, a informace jsou sdělovány s vtipem a originalitou. Postupně se její pohled na funkci ilustrace v knize měnil a ona se začala věnovat tvorbě autorských titulů. Své knihy promýšlí do nejmenších detailů ještě předtím, než se pustí do jejich tvorby. „Na počátku své tvorby jsem se snažila ilustracemi sloužit. Vykládat a osvětlovat text, neboť už název „ilustrace“ znamená vnášení světla. Vykreslovala jsem atmosféru a detaily příběhů. Později – a tak pracuji dodnes – jsem ilustraci povýšila na klíčový prvek knihy. Knihu stavím jako celek, jako konstrukci domu: jaký bude rytmus a počet kapitol, kam umístím komiksové prvky nebo vysvětlující doplňky – to všechno promyslím hned na začátku. Obrazy jsou pak okna a dveře. Jimi vpustím do tématu světlo a pozvu čtenáře dovnitř. Barva ilustrací má symbolickou funkci, podprahově ovlivňuje. Kompozice ilustrací pracuje se symbolem a dynamikou, zpomaluje nebo zrychluje vyprávění. Texty přijdou až nakonec jako zařízení domu: pohovky, prostřené stoly s lahůdkami podrobností, knihovny s informacemi, daty a rejstříky.“132 Tvorbě obrázkových knih se věnuje od poloviny prvního desetiletí nového tisíciletí (debutovala však již v roce 1996 první knihou z dvojice knih Vyprávění ze Starého zákona, po němž následovalo o rok později Vyprávění z Nového zákona). První knihou tohoto žánru byla vyzrálá publikace z edice Největší Češi Tomáš Garrigue Masaryk (2006, Práh), kde „dokázala spojit v působivý literární a výtvarný celek informační a emotivněvyprávěcí rovinu.“133 V této edici vyšla v roce 2008 další obrázková kniha se stejným charakterem přibližující dětskému ale i dospělému čtenáři život a dílo další významné české osobnosti světového významu, Jana Amose Komenského (Jan Amos Komenský. Život v obrazech, Práh). Světový význam této postavy podtrhuje také textová část, která je zde trojjazyčná (česky, anglicky a německy). „Způsobem zpracování textů a charakterem výkladu se kniha řadí k významným naučným titulům počátku století, neboť má vedle zesílené literární linie i výrazný pedagogicko-didaktický potenciál.“134 Následujícím počinem Renáty Fučíkové v rámci této edice byla pak historicko-životopisná obrázková kniha Antonín Dvořák, která vyšla v nakladatelství Práh v roce 2012. Zatím nejnovější kniha v této edici Ludmila, Václav a Boleslav vyšla pak v roce 2013 (Fučíková chtěla původně vytvořit portrét pouze kněžny Ludmily). Její stránky nás zavedou do úplných počátků české historie, do desátého století, na kterou nahlížíme, jak už podtitul napovídá, očima mnicha Kristiána. Kniha opět nese jednoduchý jmenný název, který nám ihned 132

FUČÍKOVÁ, Renáta. Dostupné z: http://www.renatafucikova.cz/ ŠUBRTOVÁ, Milena, CHOCHOLATÝ, Miroslav. Slovník autorů literatury pro děti a mládež II. – Čeští spisovatelé. 1. vyd. Praha: Libri, 2012. s. 142. 134 Tamtéž, s. 142. 133

71

prozradí, s osudy jakých osobností se budeme moci skrze obrazy a texty seznámit tentokrát. Na rozdíl od předchozích knih z této edice zde texty nejsou součástí obrazů, ale je jim vždy vyhraněna jedna ze stran na dvoustraně a opticky tak působí dojmem, že je zde textu mnohem více. K vytvoření edice Největší Češi ji inspirovaly knihy, které v rámci podobného projektu vydává již zmiňované taiwanské nakladatelství Grimm Press. Malí čtenáři z Východu mají možnost seznámit se se světovými osobnostmi jako např. Konfucius, Ježíš či Einstein prostřednictvím barevných, stručných, ale emotivních knížek. V roce 2011 vyšlo zatím nejrozsáhlejší a čtenářsky nejúspěšnější dílo Renáty Fučíkové Historie Evropy – obrazové putování. Autorka na knize obsahující 70 kapitol na 448 stránkách a vážící tři kilogramy pracovala bezmála čtyři roky. Na textové části se podílela také zkušená dětská prozaička Daniela Krolupperová a dohled nad odbornou stránkou knihy vykonávala historička Václava Kofránková. Historie Evropy zobrazuje historii kontinentu od doby kamenné po současnost, přičemž důraz je kladen především na zařazení českých dějin do celoevropského kontextu. Podle Renáty Fučíkové skutečnost, že knihu tvořily tři ženy, se promítla i do obsahu knihy. „Rozhodli jsme se, to bylo moje přání, nevytahovat na světlo pořád ty dokola omílané, promiňte, ty mužské dějiny, protože v učebnicích jsou jenom ty mužské dějiny nebo především pořád se to zdůrazňuje: bitvy, panovníci, války, politika. A my jsme se zaměřili mimo tu politiku, mimo ty události, které tam musí být, i na ten ženský svět, na svět rodiny, na svět dětí, na svět módy, na svět třeba dějin umění. Takže, je to vyváženější.“135 K sepsání tohoto monumentální díla ji motivoval její syn, respektive obsah školního dějepisu, který se musel její syn učit na základní škole. „Byla jsem rozhořčená, že se můj syn učil na prvním stupni jen české dějiny, a to do zbytečných podrobností, zatímco mu unikaly evropské souvislosti. Chtěla jsem vytvořit šťavnatou a zábavnou knihu pro naše malé Evropany, aby – slovy Karla IV. – už nemusely sbírat drobky spadlé ze stolů zahraničních autorů. Tahle kniha je mimořádná svým úhlem pohledu: ženským a středoevropským.“136 Renáta Fučíková za své knihy získala celou řadu českých i zahraničních prestižních ocenění.137 135

ROSÁK, Jan. Renáta Fučíková – ilustrátorka a grafička. Český rozhlas, Region – střední Čechy. Tandem. [online] 2012 [cit. 2015-02-04]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/kraje/tandem/_zprava/renata-fucikovailustratorka-a-graficka--1034328 136 FUČÍKOVÁ, Renáta, dostupné z: http://www.renatafucikova.cz/kniha-3 137 Zlatá stuha za ilustrace knihy Pohádky bratří Grimmů 1994, Zlatá stuha za ilustrace knihy Pohádky Oscara Wildea 1995, Zlatá stuha za ilustrace knihy Vyprávění ze Starého zákona 1996, Zápis na Čestnou listinu IBBY za ilustrace ke knize Vyprávění ze Starého zákona 1998, Cena Bienále ilustrací v Teheránu 1999 (mezinárodní ocenění), Zlatá stuha za výtvarný počin, kniha Evropské pohádky 2003, Zlatá stuha za ilustrace ke knize Karel IV. A. Ježkové 2005, Zlatá stuha za text knihy T. G. Masaryk 2006, Zlatá stuha za ilustrace ke knize Příběhy českých knížat a králů A. Ježkové 2007, White Raven of Internationale Jugendbibliothek München (v roce 2005, 2006, 2009, 2011), Cena českých knihovníků (v roce 2007, 2011),

72

3.4.1 Tomáš Garrigue Masaryk Obrázková kniha Tomáš Garrigue Masaryk (2006) je v pořadí druhým titulem z edice nakladatelství Práh Největší Češi. Na rozdíl od předchozí publikace Karel IV., kde autorkou textové části byla Alena Ježková, se jedná o autorský počin Renáty Fučíkové. Ta se zasloužila jak o obrazovou, tak literární část této první ilustrované biografie T. G. Masaryka určené dětem. Renáta Fučíková si vytyčila nelehký úkol, kdy musela zpracovat formou přístupnou dětem Masarykův život, jeho činy, ideály, uvažování, filozofii, názory a zároveň je uvést do dobového kontextu a vzájemně je konfrontovat. Situace byla o to komplikovanější, že Tomáš Garrigue Masaryk není žádnou postavičkou dávné minulosti, ale spolutvůrce novodobé české historie, spolutvůrce moderního českého národu a jako takový, je vepsán do podvědomí české veřejnosti daleko hlouběji, než například přemyslovská knížata žijící před mnoha staletími. Jak naznačil Martin Reissner ve své recenzi TGM obrazem i slovem bylo třeba „textem i obrazem zůstat uprostřed mezi informativním suchopárným zahlcením a sentimentálním vyprávěním ignorujícím strukturovaný politicko-společenský kontext.“138 Přičemž dále zmiňuje, že autorce se tuto míru nalézt podařilo. „Nevzniklo sice dílo jednoduché, recipienty lehce vstřebatelné a TGM cele osvětlující (naopak, mnohé zůstalo nevyřčeno, za řadou zámlk a odkazů lze vytušit další skrumáže výkladů, pohledů a problémů). Vcelku však k dětem míří publikace, jež plní iniciační funkci, není didaktizující na úkor literárna a přitom pomáhá k základnímu obeznámení s popisovanou osobností.“139 Publikace je primárně určena dětem, ačkoli věková hranice není v publikaci blíže specifikována. Zřetel na recipienta je patrný z užitého jazyka. Hlavně na první stránce, kdy se ocitáme v roce 1850, tedy v roce kdy se Tomáš Garrigue Masaryk narodil, máme pocit, jako když začínáme číst pohádkovou knížku o jednom chlapci, který se narodil 7. března 1850 do chudé rodiny v Hodoníně. Celá kniha je koncipována jako vyprávěný příběh o zdánlivě obyčejném chlapci, z něhož vyrostl moudrý muž, který, ač často těžce zkoušený osudem, se přesto nenechal zlomit. Dějovost příběhu je podtrhována tím, že není příliš narušována uváděním dat. Pro ty je vyhrazena časová osa (přímka) v záhlaví knihy, která prochází celou knihou a právě i její kontinuitou je plynutí příběhu podtrhováno. Zároveň je u časové přímky uvedeno i místo, kam je zobrazovaný děj zasazen, či jiné heslo vystihující dění na dané straně. Tato hesla plní funkci názvu kapitol, přičemž autorka dodržuje zásadu jedna kapitola = jedna strana. Sama autorka však připouští, že kniha může Cena učitelů za přínos k rozvoji čtenářství (v roce 2005, 2008, 2009, 2010, 2011, 2012), Zlatá stuha za knihu Antonín Dvořák 2012 138 REISSNER, Martin. TGM obrazem i slovem. Ladění. 2006, roč. 11(16), č. 3. s. 27. 139 Tamtéž, s. 27.

73

oslovit nejen děti, ale i dospělé čtenáře: „Knížka je to nejen pro děti, ale nakonec také pro jejich rodiče, ozřejmuje některé dobové okolnosti a souvislosti, o kterých jsme se několik desetiletí nesměli učit. Masaryk byl ve své době adorován, posléze v jiném režimu zakazován, a teď všechny zajímají jen pikantnosti, jeho vztah k ženám.“140 Kniha nám umožní provázet Tomáše Garriguea Masaryka na jeho cestě životem. Nejprve je však čtenáři prostřednictvím života obyčejných lidí přiblížena doba, do které se malý Tomáš narodil a která byla tolik odlišná od té naší. Hned na začátku je také zmíněno, že právě on se bude podílet na tom, že se tato doba zásadně změní. Je nám představeno rodinné zázemí a prostředí, ve kterém Masaryk vyrůstal a které ovlivnilo jeho povahové rysy. Prostřednictvím ilustrací i textu doprovázíme Masaryka na studiích v Hustopečích, ve Vídni i v Brně, sledujeme jeho vyloučení z brněnského gymnázia a právě v těchto kapitolách si můžeme povšimnout, že Masaryk už jako mladý student měl svůj vlastní názor, který se nebál obhajovat, a věděl, co ho zajímá. S radostí a lehkým úsměvem na tváři sledujeme také jeho seznámení s Charlottou Garrigue, bojíme se o jeho život, když se za ní plaví do Ameriky a loď se začne plnit vodou, nelibost v nás vyvolávají závistivé pomluvy, které mladý manželský pár po návratu do vlasti doprovázejí na každém kroku. I takto je totiž Tomáš Garrigue Masaryk na stránkách této obrázkové knihy zachycen - ve své nejlidštější podobě. Spolu s ním zažíváme starosti i radosti, dobu blahobytu a úspěchu, ale i dobu chudoby a nepochopení často vyvolanou jeho názory, za kterými si zpravidla pevně stál. Skrze tyto epizody z jeho života tak nepřímo poznáváme jeho charakterové rysy, osobnost, životní zásady i vlivy, které na něho působily. To vše sledujeme na pozadí historických událostí utvářejících dobovou atmosféru. Dochází tak zde k propojení informací týkajících se historických událostí s informacemi z osobního života našeho prvního prezidenta. „Spektrum jejich důležitosti se pohybuje v rozmezí evropského významu (první světová válka, vznik Československa), tuzemského významu (kapitola o sporech pravosti Rukopisu královédvorského a Rukopisu zelenohorského) až ke zdánlivým detailním osobním drobnostem, jež formovaly Masarykův charakter, neochvějné životní zásady i vědecké záměry (např. školní výlet dětí, na kterém si malý Tomáš vytváří vlastní názor na židovského spolužáka či sebevražda čeledína na statku, která byla později Masarykovi motivací k sepsání vědecké práce o sebevraždách).“141 140

HORÁČKOVÁ, Alice. Takový byl tatíček Masaryk, děti. Kultura.iDnes.cz [online] 2006 [cit. 2015-0208]. Dostupné z: http://kultura.idnes.cz/takovy-byl-taticek-masaryk-deti-dnm/literatura.aspx?c=A061121_628210_literatura_kot 141 FABEŠOVÁ, Romana. Vybrané tendence současné české ilustrace knih pro děti a mládež (autorská tvorba Daisy Mrázkové, Renáty Fučíkové a Terezy Říčanové). Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra české literatury, 2012. Vedoucí práce PhDr. Mgr. Martin Reissner, Ph.D. s. 70.

74

Jak již bylo výše předesláno, jazyk díla se snaží vyjít vstříc i menším čtenářům na prvním stupni základní školy. Věty jsou zpravidla kratší, bez složitých větných konstrukcí, ale informačně velmi bohaté. Autorka líčí život T. G. Masaryka vcelku podrobně a nezanedbává ani historicko-společensko-politický kontext událostí, a tak na malém prostoru je koncentrace nových informací velmi vysoká. „Informační koncentrovanost a sémantická náročnost celé knihy je značná a nejedná se o dílo receptivně lehce vstřebatelné.“142 Pro snadnější a účinnější vstřebání informací z textu slouží jednak propojení s ilustracemi, jednak komiksové bubliny oživující klasický text o nový přitažlivý rozměr a otevírající prostor pro nadsázku a humor. Textem zasazeným do komiksových bublin kniha získává na atraktivitě a může oslovit i náctileté čtenáře, mezi kterými je v současné době četba komiksů opět populární. Do komiksových bublin je obvykle umisťován krátký text (zpravidla jedna věta), jenž má dokreslit a podtrhnout atmosféru zachycenou na ilustraci a zkratkovitě naznačit další problémy či jevy spjaté s hlavní problematikou osvětlovanou v hlavní klasické textové části. Text psaný formou komiksu se tak informačně nepřekrývá s textem psaným klasicky, není to jen oživující součást ilustrace, ale přináší jakousi druhou vrstvu (rovinu) díla. Na jeden takový moment upozorňuje Svatava Urbanová v publikaci Figury a figurace, kde komentuje ilustraci, na níž Masaryk přednáší v Americkém klubu dam (založeném cestovatelem Vojtou Náprstkem) a Fučíková do komiksové bubliny zachytila poznámku jedné z dam, že by měl o sebe více dbát a že modrý oblek mu nesluší. „Zasvěcenější vnímatel dobře ví, že v poslední třetině Masarykova života vidíme prezidenta zásadně polovojensky oblečeného, což souviselo s jeho československým legionářským velením, s dobrovolnou kázní, smyslem pro střídmost, disciplinovanost, solidaritu s důrazem na myšlenku osobního příkladu.“143 K jazykové stránce díla přináší zajímavý postřeh Romana Fabešová ve své diplomové práci Vybrané tendence současné české ilustrace knih pro děti a mládež (autorská tvorba Daisy Mrázkové, Renáty Fučíkové a Terezy Říčanové). Upozorňuje na některá slova, jejichž význam nemusí být čtenáři navštěvujícímu první stupeň základní školy zcela jasný (např. politický předák, katolík, evangelík, humanista, diplomat,

142

FABEŠOVÁ, Romana. Vybrané tendence současné české ilustrace knih pro děti a mládež (autorská tvorba Daisy Mrázkové, Renáty Fučíkové a Terezy Říčanové). Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra české literatury, 2012. Vedoucí práce PhDr. Mgr. Martin Reissner, Ph.D. s. 71. 143 URBANOVÁ, Svatava. Figury a figurace: studie o ilustracích, obrázkových knihách, albech, leporelech a komiksech. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Filozofická fakulta, Ústav pro regionální studia, 2010. s. 67.

75

monarchie), a však publikace neobsahuje žádný slovníček s těmito výrazy. Jeho absenci si vysvětluje tím, že by kniha byla zatížena přílišnou odbornou naddimenzovaností.144 Ilustrace zabírají vždy asi dvě třetiny strany, zbytek místa vyplňuje text. Sama autorka o ilustracích v knize mluví takto: „Knížka má připomínat rozevřený dvoulist novin se záhlavím a daty na horním okraji. Přemalovávala jsem události ze starých fotografií, ale tak, aby ilustrace nevypadaly jako fotografie. Tam, kde to bylo možné, jsem do obrázku umístila komiksovou bublinu, takže příběh našeho prvního prezidenta ožívá jako hraný dokument v televizi. Poslední ilustraci jsem namalovala 14. září, v den úmrtí T. G. Masaryka.“145 Vzhled otevřených novin podtrhuje i rozmístění textů a ilustrací. Ty tvoří dodržováním okrajů (vpravo a vlevo 1,5 centimetru, spodní strana 2,5 centimetru, vrchní strana 3 centimetry) pravidelný čtyřúhelník. Zajímavé oživení knihy přináší dekorativní pruhy, tzv. bordury. Jejich funkce však není jen čistě estetická, ale ukrývají v sobě i „podprahové informace o atmosféře jednotlivých událostí.“146Hned na první straně, kde se můžeme dočíst o životě v tehdejší Evropě, jsou umístěny dvě bordury. První pod ilustrací zachycující šlechtu při bezstarostných radovánkách, druhá nad ilustrací, kde vidíme obyčejný vesnický lid při práci na poli. Sociální kontrast zachycený v ilustracích je umocněn i bordurami, které ho vyjadřují symbolicky také. Bordura pod ilustrací se šlechtou je na první pohled honosná, je kolorovaná zlatou barvou a je na ní vyobrazen ladně se pnoucí pruh rostlin. Na druhou stranu bordura symbolizující chudinu je strohá, obyčejná, připomínající hnědou křížkovou výšivku na bílém plátně. U kapitol věnovaných počátku vztahu Masaryka a Charlotty najdeme bordury laděné do červeno-růžova se srdíčky. Motiv pnoucího se vína najdeme na bordurách doplňující kapitolu o pobytu v Kloboukách u Brna (vinařská oblast). V kapitole o vypuknutí první světové války má bordura podobu zkrouceného ostnatého drátu. Část o vzniku Československé republiky je doplněna bordurami složenými z malých československých vlajek. Za zmínku pak stojí i předsádky, na kterých najdeme symbolické mapy střední Evropy – jednu z roku 1850 (rok narození T. G. Masaryka) a druhou z roku 1937 (rok jeho úmrtí) již na první pohled zachycující obrovské geopolitické změny, na nichž měl svůj podíl právě i Tomáš Garrigue Masaryk. Na přední předsádce se rozprostírají státy střední Evropy v jejich hranicích z roku 1850. Na první pohled si lze všimnout, že v místech, kde 144

FABEŠOVÁ, Romana. Vybrané tendence současné české ilustrace knih pro děti a mládež (autorská tvorba Daisy Mrázkové, Renáty Fučíkové a Terezy Říčanové). Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra české literatury, 2012. Vedoucí práce PhDr. Mgr. Martin Reissner, Ph.D. s. 72. 145 FUČÍKOVÁ, Renáta. Masaryk pro děti aneb jak kniha vznikala. Čítárny.cz [online] 2014 [cit. 2015-0204]. Dostupné z: http://www.citarny.cz/index.php/nove-knihy/knihy-mladez/naucne-mladez/367-masarykpro-dti 146 FUČÍKOVÁ, Renáta, dostupné z: http://www.renatafucikova.cz/kniha-10

76

bychom dnes našli Českou republiku, se rozprostírá Rakousko, jehož celková rozloha je nápadně větší než ta dnešní. Na zadní předsádce se nám pak naskytne pohled zcela odlišný. V centru mapy spatříme trikolorně vyvedené Československo obklopené střapatými černošedými neidentifikovatelnými tvory hledícími na republiku ve svém středu obrovským množstvím soustředěně upřených očí.

3.4.2 Jan Ámos Komenský Obrázková kniha Jan Ámos Komenský (nakladatelství Práh, 2008), další autorský počin Renáty Fučíkové pro edici Největší Češi, jsou v podstatě tři knihy v jedné. Kniha je totiž psána trojjazyčně. Vedle českých textů zde najdeme ještě anglický a německý překlad. Už touto koncepcí autorka vystihla a naplnila jednu z mnoha Komenského pedagogických idejí, jeho chápání vzdělání. Dále pak tato trojjazyčná koncepce také poukazuje na jeho proslulost po celé Evropě a odkazuje k nadnárodnímu charakteru a všeobecné platnosti jeho děl. Stejně jako u předchozích děl máme možnost sledovat Komenského celoživotní pouť. Knihu netvoří pouze tato biografická linka, ale obsah je vícevrstevnatý. Životní peripetie Komenského tvoří hlavní dominantní linku, dějovou osu. Jeho příběh se však neodehrává izolovaně, vytržený z kontextu, ale je představován na pozadí historických událostí, které v tehdejší době hýbaly děním nejen v našich zemích, ale i v celé Evropě. Seznámíme se tak s problematikou reformace v Evropě, s hlavními reformátory a jejich myšlenkami, s pražskou defenestrací, s bitvou na Bílé hoře, s popravou dvaceti sedmi českých pánů, s třicetiletou válkou a s dalšími událostmi včetně informací o tom, jak vypadal život všedního dne obyčejných lidí. Propojením s obrazovou výpovědí a prvky komiksu se i těmto událostem dostává nádechu dramatičnosti, zajímavosti a zajmou žáka více než suchopárný encyklopedický výklad ve školní učebnici. Přitom však nedochází k žádnému zjednodušení či dezinterpretaci historických faktů, protože autorka velice pečlivě dbá, aby po faktografické stránce byla všechna její díla v naprostém pořádku. Další rovinu pak tvoří představení Komenského hlavních pedagogických i filozofických děl. Nejvíce prostoru autorka věnovala především jeho pedagogickým zásadám a principům, protože v této oblasti Komenský opravu předběhl svoji dobu a celá řadu z jeho tvrzení je platná do dnešní doby a i dnes mají jeho pedagogická díla co čtenáři předat a čím ho obohatit. Jeho myšlenky a citáty autorka také využila jako názvy jednotlivých kapitol, respektive tematických dvoustran. Tento nadpis vždy vystihuje základní myšlenku toho, co nám Fučíková na dané dvoustraně vysvětluje. Např. myšlenka užitá jako nadpis nad kapitolou o konci třicetileté války, o vestfálském míru z rou 1648 a o následcích, které z 77

tohoto míru pro příslušníky Jednoty bratrské plynuly, zní takto: „Válku je snadné vyvolat, ale velmi těžké ukončit, protože začátek a konec války nemá v moci tentýž člověk.“ Ilustrace jsou obvykle velkoformátové, obvykle jedna ilustrace pokrývá celou stránku. Pro osvětlení výše zmíněných historických událostí využívá autorka klasicky psaný text. Jedná se zpravidla o krátké několikařádkové pasáže. Právě ale v této oblasti vidím největší slabinu knihy. Po obsahové stránce jsou texty zcela v pořádku, ale jsou velmi nečitelné a často až přehlédnutelné. Čtenář se musí velmi soustředit, aby někdy doslova rozluštil, co je v daném odstavci napsáno, protože autorka nepoužívá žádné rámečky s jednobarevným pozadím, ale text je natištěn jakoby přes ilustraci a často dochází ke splývání barev písma a ilustrace. Text se tím stává nečitelný a také ilustrace je narušena.

Druhým typem textu jsou komiksové bubliny. Ty autorka užívá jednak k

zachycení dialogu postav, jednak k zachycení vnitřního monologu. Texty v komiksových bublinách plní jakousi oživovací funkci a jsou užity jako textová zkratka. Často totiž jedna komiksová bublina s dobře naspaným dialogem dokáže vystihnout danou situaci (problematiku) daleko lépe a názorněji než sáhodlouhé teoretické výklady. Touto obrázkovou biografií se ve své studii Jan Ámos Komenský ve dvou monografiích zabývá také Naděžda Sieglová. K tomu, jak Fučíková v knize pracuje s informacemi, se vyjadřuje takto: „Fučíková předkládá historické epizody ve sdělné zkratce slovní i obrazové a dosahuje bez odpočinkového přibarvování vyšší účinnosti v procesu recipientského zapamatování. Fučíková zkrátka necítí potřebu dokazovat velikost národa poukazy na minulost a její velikány, její výpověď je výsostně objektivní, opírá se o faktografii dějinnou i osobnostní, staví na citacích myšlenek Jana Ámose Komenského, jež přispívají k věcnosti výpovědi. Přesto kniha není ani ve složce slovesné souborem vhodně poskládaných materiálů. Pro mladého čtenáře může fungovat i jako vstup do fikčního světa, v němž se narodí člověk, roste a žije v době, která je sice definovaná, ale lze ji z pohledu recipienta vnímat i v obecné rovině, stejně jako životní osudy protagonisty, člověka i ve své jedinečnosti podobného určitým typům literárních postav.“147

3.4.3 Historie Evropy – Obrazové putování V roce 2011 vydala Renáta Fučíková svoji zatím nejrozsáhlejší publikaci. Nejrozsáhlejší jak počtem stran, tak i délkou období, kterému je v knize věnována pozornost. Na 448 stranách zachytila historii evropského kontinentu od doby kamenné až

147

SIEGLOVÁ, Naděžda. Jan Ámos Komenský ve dvou monografiích. In: Minulost, přítomnost a budoucnost v jazyce a v literatuře: sborník z mezinárodní konference pořádané katedrou bohemistiky PF UJEP v Ústí nad Labem ve dnech 1.-3. září 2010. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně, 2011, s. 164.

78

po současnost. Na realizaci tohoto rozsáhlého a komplexního díla autorce pomáhaly další dvě spoluautorky – historička Václava Kofránková, která doporučila události a témata, jež by neměla zůstat opomenuta, a dětská prozaička Daniela Krolupperová. Ta spolu s autorkou Renátou Fučíkovou zmapovala doporučené události v různých encyklopediích a odborných publikacích. Nakonec své poznámky, výpisky, vlastní připomínky a postřehy poskládaly dohromady a na jejich základě byl vytvořen výsledný text. Kniha je velmi výjimečná svým pojetím, svým úhlem pohledu, kterým hledí k evropským dějinám. Z učebnic dějepisu jsme zvyklí na takové pojetí, kdy hlavní pozornost je věnována evropským velmocem – především Velké Británii, Francii, Německu a Rusku. Autorka se proto ve své knize snažila dát prostor všem evropským národům a hlavně našim sousedům – Polákům, Slovákům, Maďarům i Ukrajincům, o jejichž dějinách, ačkoli jsou nám svojí polohou nejblíže, najdeme v učebnicích často jen krátkou zmínku. Vznikl tak nový pohled na evropské dějiny – pohled středoevropský. Pro autorku bylo také důležité, aby české dějiny nebyly vykládány izolovaně, aby děti pochopily, že české dějiny jsou součástí těch evropských, se kterými se vzájemně prolínají a ovlivňují. Důraz je také kladen na to, aby byla zachycena podstata historických jevů, jejich kauzalita. Kniha je rozdělena do 70 kapitol. Jednotícím prvkem všech částí, prvkem, který prochází celou publikací, je časová osa. Ta má podobu řetězu, na který jsou navěšeny přívěsky s daty jednotlivých událostí. Dodává publikaci dojem provázanosti a nedílného celku. Kromě této funkce ji autorka využila především také proto, aby vytvořila speciální prostor, kde budou umístěna historická data, tak aby nebyla v samotném textu. Autorka nechtěla, aby text připomínal jen další z mnoha učebnicových či encyklopedických zápisků, ale chtěla, aby text vyprávěl živý příběh nenarušovaný a nepřetrhávaný letopočty. Časová osa začíná pod první ilustrací, pod obrázkem neandrtálského dítěte, prochází všemi 448 stranami a končí na stránce poslední, kde ji v rukou drží dítě ze současnosti. Je to vzkaz pro malé čtenáře, který jim říká, že jsou to právě oni, kteří budou psát další dějiny. Hlavním výrazovým prostředkem knihy jsou obrazy. Je zde obsaženo 140 monumentálních dvoustran a nespočet menších ilustrací. Důležitou roli zde hrají především barvy, které plní symbolickou funkci. Veselé a zářivé tóny barev autorka použila pro období rozvoje, rozkvětu lidské civilizace, naopak pro období úpadku a válek užila temné a pochmurné odstíny. Nebarevně je zobrazen pouze závěr, epilog, který je jakýmsi pohledem do budoucnosti a o té zatím nemůžeme říci, jakou barvu bude mít. Jak již bylo výše zmíněno, předností textové části knihy (ale i obrazové) je především příběhovost. Čtenářům je předkládán čtivý text naplněný příběhy a zajímavými 79

osudy nejen historicky významných postav, ale i například zcela obyčejných lidí a malých dětí. Každá kapitola je pak uzavřena shrnutím informací a obohacuje dané téma ještě o nové detaily a rozšiřující informace. Kniha, ačkoli je určena především pro dětské recipienty, může tak právě těmito zajímavými detaily a paralelami ukazujícími souvislosti historie se současným světem, které často nutí k přemýšlení, oslovit i dospělé čtenáře. Na příběhovosti je založena i výtvarná část knihy. Ta je v této sféře posilována především využitím komiksových prvků, které mají často humorný charakter. Např. můžeme vidět výjev z římského tržiště, kde se matka svého dítěte ptá: „Dáš si placku, anebo boby s cibulí?“ a prodavač jim odpovídá: „Dnes mám něco lepšího: omáčku ze shnilých ryb!“ Těmito minidialogy autorka uživuje celý výjev, dítě si může připadat, jako by na tržišti bylo také a vžít se do celé situace. Nejsou mu předkládány jen abstraktní informace o velkých panovnících, slavných bitvách nebo důležitých listinách, ale konkrétní situace a konkrétní osoby, na kterých si mlže dítě lépe představit, jak to asi mohlo tehdy vypadat. V této oblasti se projevuje také záměr Renáty Fučíkové nezaměřovat se jen na ty mužské dějiny, ale postavit do centra pozornosti také záležitosti každodenního života, života žen a dětí. Vedle hlavního textu, tak dítě může číst další příběhy skryté v ilustracích a rozvíjet tak svoji fantazii a představivost.

3.4.4 Antonín Dvořák V rámci edice Největší Češi tentokrát autorka Renáta Fučíková zaměřila svoji pozornost na největší osobnost české klasické hudby 19. století, na hudebního genia Antonína Dvořáka (nakladatelství Práh, 2012). Sama Antonína Dvořáka označuje nejen jako nejslavnějšího Čecha na světě, ale i v celém vesmíru. Stejně jako u ostatních titulů z této edice nám publikace představuje Dvořáka nejen jako hudebního skladatele, nevšímá si jen jeho úspěchů spojených s kariérou, jeho světovým věhlasem, ale zaměřuje pozornost i k Dvořákovi jako úplně obyčejnému člověku, pro něhož byla rodina po celý život na prvním místě. Opět tak sledujeme skladatelovu životní pouť od jeho narození až po konec jeho velmi plodného a úspěšného života. Publikace je určena primárně dětem, ale díky nevšedním a zajímavým detailům, které na Antonína Dvořáka prozrazuje, zaujme i dospělého čtenáře, kterému umožní pohlédnout na tohoto velikána z jiného úhlu. Fučíková věnuje hodně prostoru k zachycení pocitů a nálad, k zachycení atmosféry a okolností, které měly vliv na skladatelův život i tvorbu. Např. v jedné z úvodních kapitol zaměřených na jeho dětství se dozvídáme, že mu bylo původně od rodičů určeno, aby se vyučil řezníkem. Fučíková pak v ilustraci, na které je jen obličej malého Antonína, 80

dokázala zachytit výraz obličeje tak dokonale, že v něm můžeme číst všechny ty pocity dítěte, které nechce být řezníkem, děsí se toho krvavého masa, toho že by do něho mělo bořit ruce. Ilustrace, na kterých je zobrazen jen Dvořákův obličej a ze kterých můžeme číst pocity, které prožíval při zobrazovaných událostech, najdeme v knize častěji. Autorka je umístila především pak na ta místa v příběhu, kde do života Dvořáka a jeho rodiny zasáhla nějaká významná událost, a to zpravidla událost tragická. Právě takovéto podání, tedy podání Antonína Dvořáka jako na jedné straně geniálního skladatele, na straně druhé člověka s obyčejnými každodenními starostmi, činí knihu daleko přitažlivější, atraktivnější a v neposlední řadě emotivnější. „Pokusila jsem se ve své knize představit Antonína Dvořáka trochu jinak, než bývá obvyklé. Snažím se oslovit jiné publikum, než to, které chodí do koncertních síní. V mém podání je Dvořák vykreslen jako geniální hudební tvůrce, milující otec rodiny, věrný manžel, skromný a neokázalý člověk. Tyto hodnoty v sobě nesou silný inspirační a výchovný moment, který funguje nejen v Čechách, ale v celém světě.“148 Inspirační, výchovný a také motivační moment můžeme spatřovat také v tom, jak Renáta Fučíková líčí Antonína Dvořáka jako člověka, jenž se zajímal o vše nové, o nové technické vymoženosti, o nové sporty, o nové věci týkající se kultury. Tento prvek ve čtenáři vzbuzuje jeho vlastní zvědavost a zájem a může ho přivézt k objevování celé řady dalších zajímavých věcí. Zachycení Antonína Dvořáka v této rovině pak plní v knize ještě jinou roli. „V druhém plánu tak na pozadí Dvořákových osudů sledujeme i kvas společenských proměn druhé poloviny 19. století.“149I hlavní myšlenka procházející dílem, myšlenka že i z obyčejného řeznického synka se může stát světoznámý a uznávaný skladatel, který však zůstává skromný a kterého nejvíce těší jeho rodina a práce na zahradě kolem domu, může čtenáře motivovat k tomu, aby na sobě pracovali, aby se rozvíjeli, a zároveň jim dodává sebedůvěru, protože když to dokázal Antonín Dvořák, tak proč ne také oni. Zkrátka Antonín Dvořák může působit jako vzor, následováníhodný příklad. Na rozdíl od předchozích publikací z edice je zde dominantnějším vyjadřovacím prostředkem ilustrace. To vyplývá už z celkového pojetí, kdy se celá kniha nese v duchu jakéhosi kultivovaného komiksu. Pro text není vyhrazeno tedy pevné místo někde na kraji stránky, ale je organickou součástí obrazové části. Často je text ve formě komiksových bublin, jindy je to krátká poznámka umístěná logicky a funkčně, ale zároveň esteticky někde v ilustraci. Dále autorka využila úryvků z jeho korespondence, dokumentů, projevů

148

PROKOPIČOVÁ, Jitka. Komiksový Antonín Dvořák putuje Evropou jako výstava. Lidovky.cz [online] 2014 [cit. 2015-02-08]. Dostupné z: http://www.lidovky.cz/komiksovy-antonin-dvorak-putuje-evropou-jakovystava-p1o-/design.aspx?c=A140624_112759_ln-bydleni_toh 149 ŠUBRTOVÁ, Milena. Jak namalovat hudbu. iLiteratura.cz [online] 2012 [cit. 2015-02-08]. Dostupné z: http://www.iliteratura.cz/Clanek/30937/fucikova-renata-antonin-dvorak

81

a výroků a jejich zařazením dodala knize vyšší míru autenticity a plastičnosti. Základní informace jsou umístěny do klasických textů. Komiksové bubliny pak zprostředkovávají málo známé informace, které jsou však velmi zajímavé, a jejich umístění do bublin ještě více potrhuje jejich zajímavost a upoutává čtenářovu pozornost. Dozvídáme se tak například „zákulisní“ informace týkající se vzniku některých Dvořákových děl, dále např. že byl zproštěn vojenské služby, že jeho věhlas ve Spojených státech amerických nabyl takových rozměrů, že po něm byly pojmenovány hodinky nebo třeba kravata, a spoustu dalších zajímavostí z osobního i profesního života. Z nich ještě za zmínku stojí, že hudba Antonína Dvořáka zněla ve chvíli, kdy první člověk vstoupil na povrch Měsíce a že nahrávka symfonie Z Nového světa je obsažena v poselství pro další civilizace, které na své palubě už několik desítek let nesou sondy Voyager 1 a 3, a také proto si Renáta Fučíková troufla tvrdit, že Antonín Dvořák je nejslavnější Čech i ve vesmíru. Kniha tak není rozhodně přetížena přílišnou encyklopedičností, na druhou stranu obsahuje velké množství informací. Ty jsou však podávány tak vstřícnou a otevřenou formou, že je dítě vnímá a vstřebává velmi snadno a lehce a ani nevnímá, že se něčemu přiučilo, nebo že si dokonce odnáší do života velký vzor a nové myšlenky a ideály. Kniha je celá tónovaná do modro-béžova a autorka tímto barevným laděním chtěla zachytit a vystihnout atmosféru 19. století. Celkové barevné vyznění je velmi jemné, sladěné a vyzařuje z něho harmonie. Z ilustrací nás do očí nebijí křiklavé barvy a ostré kontury, jako v animovaném filmu od Walta Disneyho. Každá stránka je rozdělena na devět různě velkých a tvarovaných polí. Toto rozdělení není navíc na stránkách stejné. „Každá stránka je rozčleněna do devíti polí s obrazy a textem. Někde zůstává mřížka viditelná, i když obrázek pokračuje v dalším poli, jinde obrázky splývají ve větší plochu. Vyprávění tak přirozeně nabývá větší dynamičnosti, neboť v závislosti na horizontálním či vertikálním rozšíření se prohlubuje pocit časového trvání nebo intenzity zobrazovaného prožitku.“150 Najdeme zde také dvě velké dvoustránkové ilustrace, které se vždy vztahují k některému z Dvořákových nejslavnějších děl – Slovanské tance, Te Deum, Rusalka a Z Nového světa. „Velké ilustrace nám dovolují zaposlouchat se do jeho hudby, otevřít dané dvoustrany a zkusit si představit nějakou scenérii, kterou měl Dvořák možná na mysli, když hudbu skládal.“151 Kniha je rozčleněna do třiatřiceti číslovaných kapitol, přičemž každé je většinou věnována jedna stránka, výjimečně dvoustránka. Název kapitoly je ve velké většině

150

ŠUBRTOVÁ, Milena. Jak namalovat hudbu. iLiteratura.cz [online] 2012 [cit. 2015-02-08]. Dostupné z: http://www.iliteratura.cz/Clanek/30937/fucikova-renata-antonin-dvorak 151 Tamtéž.

82

případů totožný s názvem hudebního díla, které zrovna na stránkách knihy Antonín Dvořák skládá, nebo je spjat s nějakým motivem z hudebního díla. Můžeme tak říci, že kdybychom názvy kapitol uspořádali pod sebe do obsahu, vznikl by nám chronologický seznam Dvořákových nejdůležitějších a nejznámějších skladeb. Pod názvem kapitol probíhá kontinuálně celou knihou faksimile Dvořákova autentického záznamu příslušné skladby. Na notové osnově, tak můžeme sledovat, jak takové dílo vypadá v psané podobě, tedy nejen tak, jak se s ním setkáváme obvykle, jednak také jak se například měnil a vyvíjel Dvořákův rukopis a jeho úprava, jak složitý je tento notový zápis. V letošním roce byla z ilustrací obsažených v knize (je jich tam okolo tři set) uspořádána výstava k sto desátému výročí Dvořákova úmrtí. „Základní složkou výstavy je 42 panelů doplněných o čtyři vysoké, oboustranně potištěné panely. Jejich potisk tvoří rastr portrétů fiktivních posluchačů Dvořákovy hudby, například intelektuál, šlechtic z 19. století, černošská služka, stařenka, hippie, japonské dítě, kosmonaut nebo mimozemšťané, a dále portrétní fotografie skladatele: portrét z dětství, mladších let, zralých let a v den úmrtí.“152

152

Komiksového Antonína Dvořáka potkáte v Českém centru. ČT 24. [online] 2014 [cit. 2015-02-08]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/274775-komiksoveho-antonina-dvoraka-potkate-vceskem-centru/

83

PRAKTICKÁ ČÁST

84

ÚVOD – PRAKTICKÁ ČÁST Praktická část diplomové práce obsahuje teoretické návrhy, jak lze využít ve výuce na druhém stupni základní školy obrázkové knihy s historickou tematikou, které byly podrobně představeny v teoretické části. Vzhledem k tomu, že jde o obrázkové knihy s historickou a životopisnou tematikou, jsou lekce navrhovány především pro využití při výuce

dějepisu.

Na

druhou

stranu

v jednotlivých

lekcích

nalezneme

řadu

mezipředmětových vztahů a je tedy možné jednotlivé návrhy, nebo alespoň některé části z nich využít i v jiných předmětech (výchova k občanství, český jazyk a literatura, hudební výchova atd.). Cílem praktické části bylo vytvořit teoretické návrhy rozmanitých lekcí. Nejedná se tedy pouze o klasické vyučovací hodiny o časové dotaci 45 minut, ale řada lekcí je navržena jako bloková vícehodinová výuka. Také typy jednotlivých lekcí se různí. Některé jsou navrženy jako tradiční kombinovaná vyučovací jednotka obsahující všechny obvyklé části výuky (úvod, motivace, opakování, expozice nového učiva, aplikace, shrnutí, závěr), jiné jsou zaměřeny pouze na některou z fází (např. na opakování). Hlavním motivačním prvkem při vytváření lekcí bylo ukázat další možnosti práce v hodinách dějepisu. Učitelé dějepisu si už dávno nevystačí pouze s klasickými učebnicemi. Je třeba, aby žáky učili pracovat i s jinými druhy textů a jinými médii. Dovednost pracovat s různými druhy textů, porozumět jim a dovednost čerpat z nich informace navíc patří mezi jedny z hlavních klíčových kompetencí, které by ve škole měly být rozvíjeny. Obrázková kniha není jedinou pomůckou, kterou lze ve výuce dějepisu využít, učitel má velmi široké možnosti. Obrázkové knihy předávají informace srozumitelným, vstřícným a poutavým způsobem a žáky druhého stupně pak především zaujme jejich obrazová část, která oproti jiným publikacím obrázkovým knihám přidává na atraktivitě. Jednotlivé lekce jsou navrhovány tak, aby obsahovaly rozmanité úkoly, které nutí žáky aktivně se zapojit do výuky a nebýt pouhým pasivním příjemcem informací. Podpora samostatnosti, aktivity a tvořivosti žáků a rozvoj klíčových kompetencí jsou vedle osvojení látky konkrétní hodiny hlavními cíli jednotlivých lekcí. Je také známo, že z informací, které pouze slyšíme, si zapamatujeme zhruba jen 20 % a u informací, které vnímáme vedle sluchu také zrakem (např. formou grafů, tabulek nebo obrázků) je to přibližně 30 %. Procento zapamatovaných informací výrazně stoupá tam, kde si je žák sám formuluje (až 80 %) a až 90 % informací si jsme schopni zapamatovat v případě, že si teoretickou poučku také sami prakticky vyzkoušíme. Z tohoto důvodu je velká část prostoru 85

v jednotlivých lekcích věnována samostatné aktivní práci žáků, při které jsou nuceni na dané informace přicházet rozmanitými způsoby sami, a daleko méně času v lekcích zabírá výklad učitele, při kterém jsou žáci jen pasivními posluchači. K tomu, abychom žáky aktivizovali a zapojili je do dění v hodině, nám pomůže vhodný výběr výukových metod. Konkrétní metody, které jsou v jednotlivých lekcích využity, jsou rozepsány až v těchto lekcích. Při jejich klasifikaci jsem vycházela z publikace Josefa Maňáka a Vlastimila Švece Výukové metody. Autoři dělí výukové metody do tří základních skupin: klasické výukové metody (sem patří metody slovní, názorně-demonstrační a dovednostně praktické), aktivizující metody (metoda diskusní, metoda řešení problému = problémové učení, metody situační a inscenační) a komplexní výukové metody (někdy se uvádí také termín formy výuky, náleží sem frontální výuka, skupinová a kooperativní výuka, individuální výuka, projektová výuka, učení v životních situacích a metody RWCT = Čtením a psaním ke kritickému myšlení). Žádný typ metod nelze zavrhnout a označit jako špatný. Každá metoda má své výhody a nevýhody. Je jen na učiteli, aby posoudil, která metoda bude nejvhodnější a pomocí které budou naplněny stanovené cíle výuky. Při jejich výběru bychom měli vždy myslet na to, zda jsou vhodné pro danou výukovou situaci, přiměřeny schopnostem žáků, zda je nechceme použít pouze samoúčelně „pro efekt“ a zda jejich prostřednictvím budou skutečně naplněny vytyčené cíle. V efektivním vyučování by měly být metody střídány, aby bylo vyučování dostatečně pestré a nestalo se stereotypním. Pro rozvoj klíčových kompetencí žáků jsou nejvhodnější metody aktivního učení. Autorka Barbara Hansen Čechová charakterizuje metody aktivního učení následovně: „Směřují k tomu, aby si žák vytvářel své vlastní úsudky, které spolu s pochopením začleňuje do systému svých znalostí. Jsou metodami zaměřenými na žáka, na jeho potřeby a jeho systém poznatků. Žák je centrem veškerého dění ve třídě, svou činností určuje průběh výuky ve třídě. Aktivně se zúčastňuje procesu vzdělávání, průběh výuky je pro něj zajímavý a podnětný. Při využívání těchto metod žáci pracují často v různě velkých skupinách. Metody aktivního učení využívají sociální vztahy ve třídě a často i tzv. peer teaching (učení se od vrstevníků).“153 Jak bylo výše uvedeno, metody jsou prostředkem nebo cestou, jak dosáhnout naplnění cílů. Hlavním cílem základního vzdělávání je podle Rámcové vzdělávacího programu pro základní vzdělávání (dále jen RVP) „vybavit všechny žáky souborem klíčových kompetencí na úrovni, která je pro ně dosažitelná, a připravit je tak na další

153

HANSEN ČECHOVÁ, Barbara. Nápadník pro rozvoj klíčových kompetencí ve výuce. Praha: www.scio.cz, 2006. s. 25.

86

vzdělávání a uplatnění ve společnosti.“154Osvojování klíčových kompetencí nezačíná a nekončí s navštěvováním základní školy. Proces jejich osvojování začíná již v předškolním věku a měl by pokračovat v průběhu celého dalšího života. Klíčové kompetence se prolínají celým vzdělávacím obsahem a je v nich kladen důraz především na vědomosti a dovednosti, které jsou důležité pro praktický život. Dle RVP klíčové kompetence představují „souhrn vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot důležitých pro osobní rozvoj a uplatnění každého člena společnosti“155, přičemž „jejich výběr a pojetí vychází z hodnot obecně přijímaných ve společnosti a z obecně sdílených představ o tom, které kompetence jedince přispívají k jeho vzdělávání, spokojenému a úspěšnému životu a k posilování funkcí občanské společnosti.“156 Klíčové kompetence mají nadpředmětový charakter, měly by být rozvíjeny ve všech vyučovacích předmětech a „k jejich utváření a rozvíjení musí směřovat a přispívat veškerý vzdělávací obsah i aktivity a činnosti, které ve škole probíhají.“157 Všechny klíčové kompetence se vzájemně prolínají a nelze je od sebe izolovat. Jejich rozvoj je důležitý nejen pro úspěšné vzdělávání, ale míra jejich zvládnutí má také vliv na další život člověka a to jak profesní tak osobní. Tento fakt zachycuje v publikaci Nápadník pro rozvoj klíčových kompetencí ve výuce autorka Barbara Hansen Čechová, která klíčové kompetence charakterizuje následovně: „Klíčové kompetence představují soubor znalostí, dovedností a postojů, které přesahují konkrétní oborové poznatky a umožňují jejich efektivní využití. Tyto kompetence jsou požadovány téměř pro všechna pracovní zařazení a umožňují člověku, aby správně využíval a dále rozšiřoval své konkrétní dovednosti a znalosti, zaměřené na určitý obor. Klíčové kompetence mají delší živostnost než kvalifikace vázané na profese. Mohou sloužit jako základ pro další učení. Jejich cílem je zvyšovat šance na uplatnění co nejširší vrstvě obyvatelstva.“158 RVP uvádí těchto šest klíčových kompetencí: kompetence k učení, kompetence k řešení problémů, kompetence komunikativní, kompetence sociální a personální, kompetence občanské a kompetence pracovní. Pro srovnání můžeme uvést seznam klíčových kompetencí, tak jak ho uvádí autoři Horst Belz a Marco Siegrist ve své publikaci Klíčové kompetence a jejich rozvíjení. Východiska, metody, cvičení a hry (originál Kursbuch Schlüsselqualifikationen). Autoři kompetence charakterizují jako „znalosti, schopnosti a dovednosti, které vyúsťují v kompetence, s jejichž pomocí je možno v daném 154

VÝZKUMNÝ ÚSTAV PEDAGOGICKÝ. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (se změnami provedenými k 1. 9. 2013). Praha: VÚP, 2013, s. 11. 155 Tamtéž, s. 11. 156 Tamtéž, s. 11. 157 Tamtéž, s. 11. 158 HANSEN ČECHOVÁ, Barbara. Nápadník pro rozvoj klíčových kompetencí ve výuce. Praha: www.scio.cz, 2006. s. 10.

87

okamžiku zastávat velký počet pozic a funkcí a které jsou vhodné ke zvládání problémů celé řady většinou nepředvídatelně se měnících požadavků v průběhu života.“159 Ve své publikaci se soustředí na tyto kompetence: komunikace a spolupráce (naslouchat, jasně se vyjadřovat, opakovat, shrnovat, vnímat neverbální sdělení a potřeby), řešení problémů a tvořivost (schopnost rozpoznat problém a tvořivě jej řešit), samostatnost a výkonnost (samostatně svou práci plánovat, provádět ji a kontrolovat), odpovědnost, spolehlivost (přebírat spoluzodpovědnost ve vymezených hranicích), myšlení a učení (řídit vlastní učení, myslet v souvislostech, systémově), zdůvodňování a hodnocení (vlastní, společnou i cizí práci umět věcně zdůvodnit a kriticky posoudit). Autoři shodně uvádějí kompetence k učení, komunikační a k řešení problémů. Další tři kompetence autoři pojmenovávají odlišně, přesto jejich obsah najdeme i v klíčových kompetencích vymezených v RVP, kde jsou součástí obsahu jiných kompetencí, se kterými se různě překrývají a prolínají. I toto různé dělení je důkazem toho, že klíčové kompetence tvoří propojený celek a nelze je rozvíjet izolovaně. RVP uvádí šest výše zmíněných klíčových kompetencí a výstupy, kterých by měl v jejich rámci žák dosáhnout na konci základního vzdělávání. Tyto výstupy představují ideální stav úrovně rozvoje. Každý žák je však velmi odlišný a ne všichni mohou dosáhnout tohoto ideálního stavu v plné míře (roli hrají např. osobní předpoklady žáků – např. typ osobnosti – introvert x extrovert, sangvinik x flegmatik atd.). Klasifikace klíčových kompetencí dle RVP pro základní vzdělávání 1. KOMPETENCE K UČENÍ Na konci základního vzdělávání žák: 

„vybírá a využívá pro efektivní učení vhodné způsoby, metody a strategie, plánuje, organizuje a řídí vlastní učení, projevuje ochotu věnovat se dalšímu studiu a celoživotnímu učení



vyhledává a třídí informace a na základě jejich pochopení, propojení a systematizace je efektivně využívá v procesu učení, tvůrčích činnostech a praktickém životě



operuje s obecně užívanými termíny, znaky a symboly, uvádí věci do souvislostí, propojuje do širších celků poznatky z různých vzdělávacích oblastí a na základě toho si vytváří komplexnější pohled na matematické, přírodní, společenské a kulturní jevy

159

BELZ, Horst a Marco SIEGRIST. Klíčové kompetence a jejich rozvíjení: východiska, metody, cvičení a hry. Praha: Portál, 2001. s. 174.

88



samostatně pozoruje a experimentuje, získané výsledky porovnává, kriticky posuzuje a vyvozuje z nich závěry pro využití v budoucnosti



poznává smysl a cíl učení, má pozitivní vztah k učení, posoudí vlastní pokrok a určí překážky či problémy bránící učení, naplánuje si, jakým způsobem by mohl své učení zdokonalit, kriticky zhodnotí výsledky svého učení a diskutuje o nich“160 Barbara Hansen Čechová ve své publikaci Nápadník pro rozvoj klíčových

kompetencí ve výuce uvádí ke každé kompetenci několik zásad, kterých by se měl učitel držet, chce-li dosáhnout u svých žáků jejich maximálního možného rozvoje. Ke klíčové kompetenci k učení uvádí tyto základní strategie:  „Podporujte žáky v tom, aby sami uchopili látku svým způsobem a dávejte jim možnost, aby si sami vybírali způsoby plnění úkolů.  Dostatek času věnujte nácviku artikulace hlavních myšlenek učiva.  Prezentujte nejdůležitější látku z několika různých úhlů, několika různými metodami.  Ve výuce se zaměřujte na čtení s porozuměním.  Hodnoťte především individuální pokrok v učení jednotlivých žáků.  Věnujte velkou pozornost kladení otevřených otázek.“161 Kompetence k učení je v návrzích vyučovacích lekcí rozvíjena ve všech fázích výuky během všech aktivit, které jsou založeny na samostatné či skupinové práci žáků. Nejvíce je rozvíjena ve fázi expozice nového učiva a při aplikaci a procvičování. Při expozici nového učiva dochází k jejímu rozvoji ve chvíli, kdy žáci sami musí vyhledávat potřebné informace, posoudit jejich důležitost, kdy se musí orientovat v textu či jiném zdroji, odkud nové informace získávají (obrázek, video), číst s porozuměním, poznatky dávat do souvislostí a utvářet si mezi nimi vztahy. Při aplikaci a procvičování je tato kompetence rozvíjena především prostřednictvím samostatné práce, při níž žáci musí sami aplikovat dříve získané poznatky a prakticky je využít při plnění zadaného úkolu. 2. KOMPETENCE K ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ Na konci základního vzdělávání žák: 

„vyhledá informace vhodné k řešení problému, nachází jejich shodné, podobné a odlišné znaky, využívá získané vědomosti a dovednosti k objevování různých

160

VÝZKUMNÝ ÚSTAV PEDAGOGICKÝ. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (se změnami provedenými k 1. 9. 2013). Praha: VÚP, 2013, s. 11. 161 HANSEN ČECHOVÁ, Barbara. Nápadník pro rozvoj klíčových kompetencí ve výuce. Praha: www.scio.cz, 2006. s. 37.

89

variant řešení, nenechá se odradit případným nezdarem a vytrvale hledá konečné řešení problému 

samostatně řeší problémy; volí vhodné způsoby řešení; užívá při řešení problémů logické, matematické a empirické postupy



ověřuje prakticky správnost řešení problémů a osvědčené postupy aplikuje při řešení obdobných nebo nových problémových situací, sleduje vlastní pokrok při zdolávání problémů



kriticky myslí, činí uvážlivá rozhodnutí, je schopen je obhájit, uvědomuje si zodpovědnost za svá rozhodnutí a výsledky svých činů zhodnotí“162 Podle Čechové lze kompetenci k řešení problémů rozvíjet pomocí rozmanitých úloh

a úkolů, které kladou důraz na trpělivost, pečlivost a kreativitu. Výhodou těchto problémových úloh, které mohou mít často charakter rébusu, hádanky či hledání řešení úkolu, je jejich vysoká schopnost aktivizovat pozornost žáků. Pro rozvoj této kompetence uvádí Čechová následující typy:  „Výuku veďte tak, aby žáci hledali různá řešení problémů a svá řešení dokázali obhájit.  V matematice a fyzice zapojujte žáky do vyvozování vzorečků, místo toho, abyste jim je přímo sdělovali.  V humanitních předmětech zapojujte kritické čtení, psaní úvah a esejů.  Při vysvětlování jakékoliv látky se snažte vztáhnout probírané učivo k reálnému světu.  Při výuce motivujte žáky v co největší míře problémovými úlohami z praktického života.“163 K rozvoji kompetence k řešení problémů dochází především při aktivitách, které mají charakter hádanky, šifry, rébusu apod. V různých lekcích jsou aktivity tohoto typu řazeny do různých fází výuky (např. v lekci o Karlu IV. v motivační fázi hádanka, o kom se budou dnešní hodinu bavit, kterou mají žáci vyřešit na základě několika indicií; v lekci týkající se husitských zbraní, kde se pracuje s knihou Lucie Seifertové Dějiny udatného českého národa a pár bezvýznamných světových událostí, mají v různých typech rébusů a šifer rozluštit jejich názvy). Žáci při těchto úkolech musí hledat vhodný postup práce a nacházet správná řešení.

162

VÝZKUMNÝ ÚSTAV PEDAGOGICKÝ. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (se změnami provedenými k 1. 9. 2013). Praha: VÚP, 2013, s. 12. 163 HANSEN ČECHOVÁ, Barbara. Nápadník pro rozvoj klíčových kompetencí ve výuce. Praha: www.scio.cz, 2006. s. 73.

90

3. KOMPETENCE KOMUNIKATIVNÍ Na konci základního vzdělávání žák: 

„formuluje a vyjadřuje své myšlenky a názory v logickém sledu, vyjadřuje se výstižně, souvisle a kultivovaně v písemném i ústním projevu



naslouchá promluvám druhých lidí, porozumí jim, vhodně na ně reaguje, účinně se zapojuje do diskuze, obhajuje svůj názor a vhodně argumentuje



rozumí různým typům textů a záznamů, obrazových materiálů, běžně užívaných gest, zvuků a jiných informačních a komunikačních prostředků, přemýšlí o nich, reaguje na ně a tvořivě je využívá ke svému rozvoji a k aktivnímu zapojení se do společenského dění



využívá informační a komunikační prostředky a technologie pro kvalitní a účinnou komunikaci s okolním světem



využívá získané komunikativní dovednosti k vytváření vztahů potřebných k plnohodnotnému soužití a kvalitní spolupráci s ostatními lidmi“164 Komunikace je naprosto samozřejmou součástí každodenního života. Tak jako

komunikace probíhá mezi všemi lidmi, probíhá i mezi učitelem a jeho žáky během výuky. Čechová však upozorňuje na to, že skutečnost, že s žáky komunikujeme, ještě neznamená, že je dovednosti komunikace také učíme. K tomu, abychom tuto kompetenci záměrně a cílevědomě rozvíjeli, potřebujeme vhodné postupy a pravidelný trénink. Čechová uvádí pro rozvoj klíčové kompetence komunikativní tyto strategie:  „Při každé hodině se snažte dosáhnout toho, aby co nejvíce žáků promluvilo.  Využívejte diskuzní techniky.  Zařazujte aktivity, které učí žáky obhajovat vlastní názor a podporovat jej argumenty.  Začleňujte pravidelně a dostatečně často metody kooperativního učení.  Umožňujte žákům pravidelně prezentovat vlastní názory.  Využívejte metody obsahující prvky prezentace výsledků práce před spolužáky.“165 Kompetence komunikativní je rozvíjena ve velké míře při diskuzích a při skupinové práci – obě tyto aktivity jsou do jednotlivých návrhů zařazeny v hojném počtu. Diskuzní metoda se v návrzích vyskytuje ve všech fázích výuky. Aby skutečně docházelo k rozvoji 164

VÝZKUMNÝ ÚSTAV PEDAGOGICKÝ. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (se změnami provedenými k 1. 9. 2013). Praha: VÚP, 2013, s. 12. 165 HANSEN ČECHOVÁ, Barbara. Nápadník pro rozvoj klíčových kompetencí ve výuce. Praha: www.scio.cz, 2006. s. 100.

91

této kompetence, je důležité, aby učitel v jejím průběhu dbal zásad správné diskuze (naslouchá, respektuje, argumentuje, zapojuje se atd.) a důsledně od žáků vyžadoval jejich dodržování. Dále je rozvíjena při práci ve skupině, kdy je pro zdárný výsledek práce nutné, aby žáci mezi sebou ve skupině efektivně komunikovali, naslouchali si, respektovali se, dokázali ocenit nápady svých spolužáků a vzájemně došli k nějakému kompromisu. Kompetence komunikativní je také rozvíjena tím, že žáci během výuky pracují s různými typy textů, kterým musí správně porozumět. 4. KOMPETENCE SOCIÁLNÍ A PERSONÁLNÍ Na konci základního vzdělávání žák: 

„účinně spolupracuje ve skupině, podílí se společně s pedagogy na vytváření pravidel práce v týmu, na základě poznání nebo přijetí nové role v pracovní činnosti pozitivně ovlivňuje kvalitu společné práce



podílí se na utváření příjemné atmosféry v týmu, na základě ohleduplnosti a úcty při jednání s druhými lidmi přispívá k upevňování dobrých mezilidských vztahů, v případě potřeby poskytne pomoc nebo o ni požádá



přispívá k diskusi v malé skupině i k debatě celé třídy, chápe potřebu efektivně spolupracovat s druhými při řešení daného úkolu, oceňuje zkušenosti druhých lidí, respektuje různá hlediska a čerpá poučení z toho, co si druzí lidé myslí, říkají a dělají



vytváří si pozitivní představu o sobě samém, která podporuje jeho sebedůvěru a samostatný rozvoj, ovládá a řídí svoje jednání a chování tak, aby dosáhl pocitu sebeuspokojení a sebeúcty“166 Podle Čechové nestačí lidem ke spokojenému a naplněnému životu pouze vysoké

IQ. Existují totiž lidé, kteří jsou obdařeni vysokým IQ a přesto nejsou se svým životem spokojeni, nemohou si najít stálého partnera a práci, která by je uspokojovala. Na druhou stranu existují však lidé, jejichž IQ není příliš vysoké a přesto žijí spokojený a šťastný život. Z tohoto důvodu Čechová upozorňuje na skutečnost, že vedle IQ hraje velmi důležitou roli také schopnost poznat svoje pocity, tyto pocity ovládat a umět s nimi pracovat. Tuto schopnost bychom mohli nazvat jako emocionální inteligenci a právě její rozvoj je obsahem klíčové kompetence personální a sociální. Pro rozvoj této klíčové kompetence uvádí Čechová následující rady:

166

VÝZKUMNÝ ÚSTAV PEDAGOGICKÝ. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (se změnami provedenými k 1. 9. 2013). Praha: VÚP, 2013, s. 13.

92

 „Při zadávání aktivit pamatujte na to, aby si žáci mohli střídat role ve skupině.  Vyžadujte od žáků rozdělení rolí ve skupině, vytvoření pravidel pro práci v týmu, převzetí zodpovědnosti za splnění úkolu.  Po aktivitách nezapomínejte zařadit reflexi toho, co během aktivity zažili, co se odehrálo, o čem přemýšleli, jak jednali, co bylo užitečné, co si kdo z nich může ze situace odnést do dalšího života.  Žákům vědomě a pravidelně poskytujte možnost projevit pocity a nálady.  Do výuky pravidelně zařazujte kooperativní vyučování.“167 K rozvoji této kompetence dochází v navrhovaných lekcích především při těch aktivitách, kdy žáci musí vyslovit ocenění nápadů a práce druhých dříve než kritiku, zdržovat se posměšků a opovržení nad prací druhých lidí a nenarušovat verbální prezentaci jiného žáka. Jsou to především aktivity na konci hodiny, kdy žáci prezentují své výsledky práce před třídou, nebo při společné diskuzi, kdy žáci představují vlastní nápady a názory na danou problematiku. 5. KOMPETENCE OBČANSKÉ Na konci základního vzdělávání žák: 

„respektuje přesvědčení druhých lidí, váží si jejich vnitřních hodnot, je schopen vcítit se do situací ostatních lidí, odmítá útlak a hrubé zacházení, uvědomuje si povinnost postavit se proti fyzickému i psychickému násilí



chápe základní principy, na nichž spočívají zákony a společenské normy, je si vědom svých práv a povinností ve škole i mimo školu



rozhoduje se zodpovědně podle dané situace, poskytne dle svých možností účinnou pomoc a chová se zodpovědně v krizových situacích i v situacích ohrožujících život a zdraví člověka



respektuje, chrání a ocení naše tradice a kulturní i historické dědictví, projevuje pozitivní postoj k uměleckým dílům, smysl pro kulturu a tvořivost, aktivně se zapojuje do kulturního dění a sportovních aktivit



chápe základní ekologické souvislosti a environmentální problémy, respektuje požadavky na kvalitní životní prostředí, rozhoduje se v zájmu podpory a ochrany zdraví a trvale udržitelného rozvoje společnosti“168

167

HANSEN ČECHOVÁ, Barbara. Nápadník pro rozvoj klíčových kompetencí ve výuce. Praha: www.scio.cz, 2006. s. 128. 168 VÝZKUMNÝ ÚSTAV PEDAGOGICKÝ. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (se

93

Podle Čechové hraje při budování této kompetence, a to především její hodnotové stránky, zásadní roli kontext, v kterém jsou žáci vzděláváni. Jak mohou žáci pochopit myšlenky demokracie a občanství, na jejichž základě má fungovat lidská společnost, když tak nefunguje školní vzdělávání. Čechová na vysvětlenou uvádí nikterak neobvyklou, a mohlo by se zdát zcela nevinnou, situaci ze školní jídelny, kdy jsou děti učiteli nuceny sníst např. špenát, protože je zdravý (nebo cokoli jiného), ačkoli ho nemají rády. Podle autorky si žáci z této situace do života odnáší především to, že pokud jsme přesvědčeni o své pravdě, můžeme ji násilím vnutit ostatním i proti jejich vůli (tedy donutit dítě sníst špenát, přesto že ho nenávidí). Důležité tedy je, aby na demokratických principech fungoval už samotný vzdělávací systém – aby se žáci mohli podílet na výběru učiva a aktivit, aby mohli zasahovat do kritérií pro hodnocení, aby mohli zasahovat do obsahu školního řádu, aby i rodiče mohli částečně rozhodovat o důležitých věcech chodu školy, aby se učitelé mohli podílet na správě a vedení školy apod. Zkrátka to, co žáky učíme a říkáme jim, že je správné, by mělo být v souladu s tím, jak skutečně funguje škola, ve které tráví velké množství času a ze které si pak berou i příklady a vzorce chování do svého pozdějšího života. Pro rozvoj této kompetence lze dle Čechové uplatnit tyto strategie:  „Ve třídních kolektivech si žáci společně stanovují pravidla chování.  Dejte žákům možnost podílet se na výběru učiva a aktivit.  Žáci se mohou podílet i na stanovování pravidel pro hodnocení.  Respektujte a veďte k respektu individuálních rozdílů mezi žáky.  Podporujte školní aktivity, kterými se žáci zapojí do občanského života.  Nabízejte žákům vhodné pozitivní aktivity jako protipól nežádoucím sociálně patologickým jevům.“169 Vzhledem ke vzdělávacímu obsahu navrhovaných lekcí je tato kompetence rozvíjena hodnotovou stránkou probírané látky (např. zdůrazněním kulturního bohatství a tradic naší země).

změnami provedenými k 1. 9. 2013). Praha: VÚP, 2013, s. 13. 169 HANSEN ČECHOVÁ, Barbara. Nápadník pro rozvoj klíčových kompetencí ve výuce. Praha: www.scio.cz, 2006. s. 151.

94

6. KOMPETENCE PRACOVNÍ Na konci základního vzdělávání žák: 

„používá bezpečně a účinně materiály, nástroje a vybavení, dodržuje vymezená pravidla, plní povinnosti a závazky, adaptuje se na změněné nebo nové pracovní podmínky



přistupuje k výsledkům pracovní činnosti nejen z hlediska kvality, funkčnosti, hospodárnosti a společenského významu, ale i z hlediska ochrany svého zdraví i zdraví druhých, ochrany životního prostředí i ochrany kulturních a společenských hodnot



využívá znalosti a zkušenosti získané v jednotlivých vzdělávacích oblastech v zájmu vlastního rozvoje i své přípravy na budoucnost, činí podložená rozhodnutí o dalším vzdělávání a profesním zaměření



orientuje se v základních aktivitách potřebných k uskutečnění podnikatelského záměru a k jeho realizaci, chápe podstatu, cíl a rizik podnikání, rozvíjí své podnikatelské myšlení“170 Všechny klíčové kompetence mají za jeden z hlavních cílů to, aby žáky kvalitně

připravily na pracovní život, ve kterém po opuštění školy stráví většinu svého života. Klíčová kompetence pracovní je jakýmsi doplněním ostatních kompetencí a má za úkol především žáky seznámit s tím, jak funguje trh práce, naučit žáky oceňovat práci svoji i práci ostatních, seznámit je s různorodými povoláními a profesemi a vést je k tomu, aby přemýšleli o svém uplatnění. Pro rozvoj této kompetence uvádí Čechová tyto typy:  „Žáky motivujte k poznávání různých povolání. Výuku doplňujte o exkurze na různá pracoviště.  Navštivte s žáky Informační středisko úřadu práce a seznamujte je s možnostmi veškerého profesního uplatnění.  Nabízejte rozsáhlý výběr volitelných předmětů, kterými pomůžete žákům při profesní orientaci.  Učte žáky pracovat podle předem stanovených kritérií a dodržovat zadání a termíny.“171

170

VÝZKUMNÝ ÚSTAV PEDAGOGICKÝ. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (se změnami provedenými k 1. 9. 2013). Praha: VÚP, 2013, s. 14. 171 HANSEN ČECHOVÁ, Barbara. Nápadník pro rozvoj klíčových kompetencí ve výuce. Praha: www.scio.cz, 2006. s. 166.

95

Kompetenci pracovní si žáci rozvíjí především při aktivitách skupinové práce, kdy je zapotřebí, aby si žáci mezi sebou rozdělili práci, zorganizovali si ji, vzájemně si při ní pomohli a dbali při tom zásad bezpečnosti. RVP pro učitele neuvádí žádné rady, typy, vhodné metody, kterými lze klíčové kompetence u žáků rozvíjet. Učitelé mohou sáhnout po publikacích, které byly na toto téma sepsány, aby načerpali inspiraci a mohli zvolit vhodnou a efektivní cestu. Výše byly uvedeny typy a strategie, které uvádí jako možnosti, které lze využít, Barbara Hansen Čechová v publikaci Nápadník pro rozvoj klíčových kompetencí ve výuce (Praha: www.scio.cz, 2006). Učitelé mohou sáhnout i po dalších publikacích, které se této problematice věnují – např. autoři Horst Belz a Marco Siegrist sestavili k tomuto tématu příručku Klíčové kompetence a jejich rozvíjení. Východiska, metody, cvičení a hry (Praha: Portál, 2001), ve které se zaměřují na rozvoj klíčových kompetencí především u dospělých lidí pro lepší uplatnění na trhu práce, ale metody, které uvádějí lze využít i ve výuce na základní škole, nebo od stejné autorky jako první publikace titul Nápady pro rozvoj a hodnocení klíčových kompetencí žáků (Praha: Portál, 2009). Na učitelích je, aby své žáky vybavili jednak sumou znalostí, která je v RVP shrnuta v očekávaných výstupech jednotlivých vzdělávacích oblastí, a jednak souborem klíčových kompetencí. Propojit oba úkoly do harmonického celku není úplně jednoduché a jistě je to mnohem náročnější jak pro učitele, tak i pro žáky, kteří se musí do výuky aktivně zapojit, neboť bez vlastní snahy a aktivní práce si klíčové kompetence osvojit a rozvinout nelze. Klasická výuka založená na monologickém výkladu učitele byla jistě pro obě strany snazší, ale pro vzdělávání lidí, kteří mají být schopni uplatnit se v dnešním světě, nedostačující. Na učitele jsou tímto kladeny mnohem vyšší nároky. Metody, které napomáhají rozvoji klíčových kompetencí, jsou obvykle časově náročnější než tradiční výklad. Řada učitelů, tak může mít pocit, že pokud budou chtít u žáků rozvíjet klíčové kompetence, dostanou se do časového skluzu v látce, kterou mají stihnout probrat, a často nakonec sklouznou zpět ke klasickému výkladu, který je sice rychlejší, pro učitele snadnější na přípravu, ale pro žáky méně přínosný z důvodu jejich pasivity. Touto problematikou se ve své diplomové práci zabývá také Kristýna Lustyková, která zde k tomuto tématu podotýká následující: „Řešením by se mohlo stát nové plánování výuky, v němž by svou roli hrály dílčí cíle rozvoje klíčových kompetencí pro jednotlivé vyučovací hodiny. Učitel by si měl uvědomit nejen, jaké téma bude probíráno, ale také jaké dovednosti chce rozvíjet a jak se tyto dovednosti do budoucna projeví. Předmět by měl být rozložen do dílčích oblastí, k čemuž může napomoci rozložení klíčových kompetencí. 96

Jednotlivé klíčové kompetence je možno rozložit na jednodušší dovednosti, které mohou napomoci k lepšímu chápání příslušné dovednosti. Existuje několik modelů rozložení klíčových kompetencí, které by se ovšem neměly stávat závaznými, měly by fungovat jako inspirační zdroj, který je potřeba tvořivě obměňovat.“172 Návrhy lekcí, které jsou součástí praktické části diplomové práci, jsou sestaveny tak, aby účinně napomáhaly rozvoji klíčových kompetencí a zároveň žáky efektivní, zajímavou a netradiční formou seznámily s novou vyučovací látkou.

172

LUSTYKOVÁ, Kristýna. Holub v jazyku, literatuře, kultuře a ve vyučování českému jazyku se zřetelem k mezipředmětovým vztahům. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra českého jazyka a literatury, 2015. Vedoucí diplomové práce PaedDr. Ivo Martinec, CSc. s. 25.

97

NÁVRH VYUŽITÍ OBRÁZKOVÉ KNIHY PETRA SÍSE HVĚZDNÝ POSEL VE VÝUCE Téma hodiny: Galileo Galilei – život, dílo a jeho odkaz pro dnešní dobu Ročník: 7. třída ZŠ Předmět: dějepis Časová dotace: 2 vyučovací hodiny (2 x 45 minut) Typ vyučovací hodiny: kombinovaná Obsah vyučovací hodiny: seznámení se s životem, dílem a přínosem pro dnešní svět slavného vědce, matematika, astronoma, filozofa a fyzika Galilea Galileiho pomocí práce s obrázkovou knihou Petra Síse a francouzského seriálu Byl jednou jeden vynálezce (9. díl) Cíle hodiny: Výchovně-vzdělávací cíle: žák: 

zná oblasti, kterým se věnoval Galileo Galilei



zařadí Galilea do společensko-politického a kulturního kontextu doby (století, ve kterém žil, jeho současníci)



uvede jeho nejvýznamnější objevy a myšlenky



stručně vysvětlí jeho spor s církví a popíše, jak spor dopadl



charakterizuje politickou situaci v Itálii v době, kdy Galileo žil

Klíčové kompetence: - kompetence k učení: tato kompetence je rozvíjena ve fázi expozice nového učiva, kdy žáci vyhledávají potřebné informace jednak při sledování videonahrávky a poté i v knize, ve fázi aplikace a procvičování při práci s učebnicí, kde se musí orientovat a opět vyhledat klíčové informace, při práci na časové ose, kdy je nutné, aby žáci dávali poznatky do souvislostí a utvářeli si mezi nimi vztahy - kompetence k řešení problémů: je rozvíjena především při práci ve skupině při vyplňování pracovních listů, dále při práci na časové ose a slepé mapě, kdy žáci musí najít postup, jakým budou pracovat a hledat správné řešení - kompetence komunikativní: kompetence je rozvíjena jak ve fázi expozice, tak při aplikaci a procvičování, kdy žáci pracují s různými typy textů, jimž musí porozumět, dále je rozvíjena při všech diskuzích, které jsou v průběhu výuky vedeny správným způsobem (naslouchá, respektuje, argumentuje, zapojuje se atd.) 98

- kompetence sociální a personální: je rozvíjena v motivační fázi, kdy žáci diktují své nápady učiteli, dále při diskuzích a při práci ve skupině - kompetence občanské: k rozvoji dochází opět především při diskuzi, kdy je nutné, aby žáci respektovali ostatní spolužáky, a dále pak hodnotovou stránkou probírané látky - kompetence pracovní: rozvíjena při skupinové práci, kdy si žáci mezi sebou musí rozdělit práci (jednotlivé úkoly) a každý je za svoji část úkolu zodpovědný Výukové metody: klasické: slovní – monologické, práce s textem; názorně demonstrační – práce s obrazem, práce s videonahrávkou aktivizující: diskusní metoda komplexní: skupinová výuka, samostatná práce Pomůcky: kniha Hvězdný posel od Petra Síse, slepá mapa Itálie, tabulka, prázdné archy papíru A3, seriál Byl jednou jeden vynálezce – 9. díl Galileo Galilei, pracovní listy s otázkami k videu, lístečky s otázkami k diskuzi Časové rozvržení: zahájení a motivace - 15 min., expozice nového učiva – 40 min., aplikace a procvičování – 25 min., shrnutí a závěrečná fáze – 10 min. Scénář hodiny: 1. Zahájení a motivace  Učitel žákům na začátku hodiny vůbec neřekne, co bude jejím tématem, ale hodinu zahájí motivační aktivitou. Zeptá se žáků, kolik smyslů člověk používá ke vnímání svého okolí (pět). Učitel otevře okna třídy i dveře na chodbu. Poté jim sdělí zadání jejich úkolu: Seďte naprosto tiše pár minut a pozorujte své okolí a snažte se ho vnímat všemi svými smysly (sluch, čich, chuť, zrak, hmat). Zaznamenejte co nejvíc smyslových vjemů, které jste zachytili. Na tuto aktivitu vymezí učitel čas 3 až 5 minut, podle toho zda uvidí, že žáci ještě pracují, nebo už jsou s prací hotovi. Poté žáci diktují učiteli, co zaznamenali, a ten jejich postřehy zapisuje na tabuli. Učitel nemusí zapsat vše, co žáci vymysleli, stačí, když na tabuli zapíše 15 až 20 bodů. Poté učitel položí žákům následující otázky: Použili jste opravdu všechny své smysly? Který z nich jste užívali nejvíce? Lze předpokládat, že nejvíce vjemů žáci zachytili svým zrakem. 

Poté jim vysvětlí, proč tuto aktivitu dělali a co bude tématem dnešní hodiny: Dnes se budeme bavit o jednom velikém vědci, který za svého života zažil velký úspěch a uznání, ale zároveň také nepochopení a odsouzení svých myšlenek. Tento slavný vědec by nedošel k žádnému ze svých velkých 99

objevů, kdyby nebyl výborným pozorovatelem, tak jak jste byli právě teď vy. Muž, o kterém se budeme dnes bavit, pronesl jeden slavný výrok, který nejspíš znáte. „A přece se točí?“ učitel se žáků zeptá, zda ví, která slavná osoba ho pronesla. Pokud žáci neví, přejde rovnou k další aktivitě (viz 2. Expozice nového učiva). 2. Expozice nového učiva 

Pro expozici nového učiva jsem zvolila sledování francouzského seriálu Byl jednou jeden vynálezce, jehož devátý díl je věnován Galileo Galileimu. Seriál je vhodný pro všechny věkové kategorie. Jeho velkou předností je skutečnost, že i velmi složité vynálezy slavných vědců dokáže vysvětlit jednoduchou formou, která je srozumitelná i pro diváka, který se jinak o vědu příliš nezajímá. Příběhy vynálezců jsou vyprávěny velmi poutavě a s humorem, ale přitom se pevně drží historických faktů, takže seriál lze využít ve školní výuce, aniž by žáci získali chybné, zkreslené či zjednodušené informace. Velmi pozitivní je také fakt, že seriál zachycuje také život velkých vědců od jejich dětství a divák tak může vidět, že i z obyčejného člověka, vyrůstajícího v chudém prostředí na venkově, se vlastní pílí může stát uznávaný člověk, který posunul svými objevy lidstvo kupředu, a může tak na žáky působit i motivačně.



Učitel žákům nepustí celý díl seriálu, ale pouze potřebné úseky. Podle vlastní iniciativy buď může video sestříhat, nebo jednoduše přímo ve vyučování přetočit na potřebnou část. Učitel by měl žákům pustit tyto úseky: 1:20 – 2:45; 9:40 – 11:12; 12:42 – 14:22; 16:47 – 18:06; 22:43 – 25:12. Celkově nám tak vznikne video o délce 8:25 min.



Ještě před tím, než učitel video žákům pustí, rozdá jim pracovní listy, na kterých se nachází otázky k videu. Mnohdy se totiž stane, že pokud mají nějaké video pouze sledovat, brzy ztratí pozornost a dělají něco jiného. Skutečnost, že musí vyplnit nějaké otázky, na něž najdou odpovědi právě ve videu, je nutí dávat pozor a pozorně sledovat. Také kratší rozsah videa pomůže tomu, že se žáci soustředí, proto je dobré vybrat pouze pasáže, kde se objevují důležité informace, a nepouštět žákům celých 26 minut.

OTÁZKY K VIDEU Jméno vědce: 1. V jakém roce, v jakém státě a v jakém městě se narodil Galileo Galilei? 2. Jaká slavná památka se nachází v rodném městě Galilea? 100

3. Proč a kým bylo Galileovo učení o tom, že se Země točí kolem své osy a obíhá kolem Slunce, které stojí nehybně ve středu, odsouzeno? 4. Jaký další slavný vědec v této době tvrdil, že Slunce je středem Vesmíru? 5. V roce 1609 Galileo zdokonalil a zkonstruoval jeden velmi důležitý vynález, který užíváme dodnes. Jaký? 6. V roce 1600 byl za hlásání stejného učení upálen jako kacíř jiný vědec. Jak se jmenoval? 7. Co potvrdilo Galileiho myšlenku o tom, že Země obíhá kolem Slunce? 8. Jaký měl důkaz pro to, že se Země otáčí kolem své osy? 9. Jak se nazývá instituce, která vede vyšetřování proti domnělým kacířům? 10. Jak se Galileo před soudem zachoval? 

Poté žáci vytvoří skupiny po čtyřech, každá skupina dostane jednu knihu Hvězdný posel od Petra Síse. Ve skupině si vzájemně překontrolují své odpovědi na otázky a správné odpovědi si také překontrolují v knize. Do skupiny také učitel rozdá lísteček s otázkami k diskuzi: Zachoval se Galileo podle vašeho názoru před soudem správně? Měl se zachovat jinak? Proč? Jak byste se zachovali vy? Myslíte si, že je opravdu možné, že poté co odvolal své učení a povstanul z kolen pronesl onu větu: „A přece se točí!“? (větu nepronesl, připsána mu byla až mnohem později, kdyby tomu tak bylo, byl by pravděpodobně upálen jako kacíř).



Každá skupina si pak vybere jednoho zástupce, který přednese názor, na kterém se ve skupině shodli, a odůvodní proč. Lze předpokládat, že ve třídě se objeví názory různé a rozvine se diskuze, učitel nechá žáky diskutovat, ale musí jejich debatu usměrňovat, dbát na to, aby žáci respektovali názory druhých, nebyli na sebe hrubí, musí také včas debatu ukončit a nakonec uzavřít.

3. Aplikace a procvičování 

Po skončení diskuze žáci budou pokračovat v práci ve skupinách po čtyřech. Učitel do každé skupiny rozdá prázdné archy papíru velikosti A3. Žáci budou mít za úkol vytvořit na ni časovou osu, na niž budou muset zanést nejdůležitější události z života Galilea Galileiho. K dispozici budou mít jednak pracovní listy, které vyplnili při sledování videa, jednak každá skupina má stále k dispozici knihu Hvězdný posel. Tyto informace budou mít žáci zapisovat nad časovou osu. Pod ní pak budou mít zaznamenat události, které se v průběhu Galileova života odehrály jinde po celém světě. 101

K vypracování této druhé části úkolu budou moci využít jednak své sešity z hodin dějepisu, jednak učebnice, které všichni mají, a samozřejmě také knihu. Cílem je, aby učivo o tomto vědci nezůstalo pro žáky zcela vytržené z kontextu, ale aby si dokázali uvědomit, co se v té době dělo také jinde na světě, jaké důležité události se v té době odehrály. Na ose se tak mohou objevit informace např. o tom, že ve stejném roce, kdy Galileo napsal svůj spis Hvězdný posel, Angličané založili svoji první kolonii v Severní Americe Jamestown (Virginie), že v době, kdy dával své přednášky o kometách, byli z Afriky odveženi první otroci do kolonií v Americe, nebo také informace o tom, kdo právě vládl v jaké zemi (v zemích Koruny české Ferdinand I. Habsburský, v Anglii Alžběta I. apod.). 

Poslední aktivita se bude vztahovat k politické situaci v Itálii v době života Galilea Galileiho. V roce 1564, kdy se narodil Galileo Galilei, Itálie nevypadala stejně jako dnes.

Byla jako mozaika složená z menších

městských států, každý z nich měl vlastní zákony a vládu. Žáci by již z předešlých ročníků pojem městský měli znát a neměl by tak být problém vysvětlit, o co ve cvičení půjde. Každý žák od učitele dostane slepou mapu Itálie a předtištěnou tabulku se třemi sloupci – městský stát, typ vlády, vládce. Budou mít za úkol najít na slepé mapě městské státy a vyznačit je. Na pomoc mohou použít mapu Itálie z knihy Hvězdný posel. Do tabulky pak budou mít zaznamenat název městského státu, jaký měla typ vlády (republika, vévodství,…) a jak se jmenoval vládce (dóže, velkovévoda,…). Každý pracuje na své mapě, ale mohou se společně radit ve čtyřčlenných skupinách, ve kterých zpracovávali předchozí úkol. K dispozici budou mít také počítač s internetem, kde si v případě nejasností mohou vyhledat potřebné informace. Náměty pro činnosti jsou čerpány z webu Petra Síse, který je dostupný na adrese: http://www.petersis.com/.

102

Obrázek č. 5: Slepá mapa Itálie 4. Shrnutí a závěr  Učitel společně s žáky zakreslí na tabuli správné výsledky slepé mapy (mapa je promítnuta přes dataprojektor na tabuli). Na závěr učitel žáků ptá, jak se jim pracovalo s knihou, co bylo těžké a co snadné, co se jim na ní líbilo nejvíce, co by třeba oni, kdyby byli autoři udělali jinak.

103

NÁVRH VYUŽITÍ OBRÁZKOVÉ KNIHY PETRA SÍSE STROM ŽIVOTA VE VÝUCE Téma hodiny: Charles Darwin – život, dílo a teorie evoluce Ročník: 8. třída ZŠ Předmět: dějepis (lze využít v hodině přírodovědy) Časová dotace: 2 vyučovací hodiny (2 x 45 minut) Typ vyučovací hodiny: kombinovaná Obsah vyučovací hodiny: seznámení se s životem, dílem a teorií evoluce slavného přírodovědce Charlese Darwina pomocí práce s obrázkovou knihou Petra Síse a francouzského seriálu Byl jednou jeden vynálezce (15. díl) Cíle hodiny: Výchovně-vzdělávací cíle: žák: 

zná oblasti, kterým se Charles Darwin věnoval



stručně popíše náplň Darwinovy plavby na lodi Beagle



uvede název jeho nejvýznamnějšího díla a ví, jakou teorii v něm uveřejnil



stručně vysvětlí, o co v této teorii šlo, jaké vyvolala reakce a jaký je dnešní pohled na tuto problematiku



dokáže vyjádřit vlastní názor na problematiku teorie evoluce

Klíčové kompetence: - kompetence k učení: tato kompetence je rozvíjena ve fázi expozice nového učiva, kdy žáci vyhledávají potřebné informace jednak při sledování videonahrávky a poté i v knize - kompetence k řešení problémů: je rozvíjena především při práci ve skupině na slepé mapě - kompetence komunikativní: kompetence je rozvíjena ve fázi expozice, kdy žáci pracují s různými typy textů, jimž musí porozumět, dále je rozvíjena při všech diskuzích, které jsou v průběhu výuky vedeny správným způsobem (naslouchá, respektuje, argumentuje, zapojuje se atd.) - kompetence sociální a personální: je rozvíjena ve fázi expozice nového učiva při diskuzích a při práci ve skupině

104

- kompetence občanské: k rozvoji dochází opět především při diskuzi, kdy je nutné, aby žáci respektovali ostatní spolužáky, a dále pak hodnotovou stránkou probírané látky - kompetence pracovní: rozvíjena při skupinové práci, kdy si žáci mezi sebou musí rozdělit práci, jednotlivé úkoly a každý je za svoji část úkolu zodpovědný Výukové metody: klasické: slovní – monologické, práce s textem; názorně demonstrační – práce s obrazem, práce s videonahrávkou aktivizující: diskusní metoda komplexní: skupinová výuka, samostatná práce, metody RWCT – volné psaní Pomůcky: kniha Strom života od Petra Síse, slepá mapa světa, Školní atlas světa, seriál Byl jednou jeden vynálezce – 15. díl Darwin a evoluce, Slovník cizích slov Časové rozvržení: zahájení a motivace - 15 min., expozice nového učiva – práce na mapě 40 min., probírání teorie evoluce – 25 min., shrnutí a závěrečná fáze – 10 min. Scénář hodiny: 1. Zahájení a motivace  Učitel zahájí výuku a poté, aby žáky namotivoval k práci v hodině, začne jim vyprávět o jedné zajímavé knize a muži, který jí napsal. Vypráví o tom, jak v roce 1859 byla vydána kniha, která způsobila obrovský rozruch, a mnoho se o ní diskutovalo. Autor byl jedněmi opovrhován za to, že se rouhá a tvrdí, že Bible nemluví pravdu, druhými byl obdivován a za svoji vědecky podloženou práci sklízel úspěch. Poté žákům řekne, že kniha se jmenuje O původu druhů a jejím autorem je slavný vědec Charles Darwin. Učitel žákům sdělí, že si dnešní hodinu poví něco o životě tohoto přírodovědce a o jeho práci na této teorii, které mu trvala více jak 20 let a data pro ni sbíral 5 let. Nejprve formou vyprávění učitel představí žákům dětství a dobu studií. Poté žákům vysvětlí, že plavba na lodi Beagle, kterou podnikl v letech 1831 – 1835 byla nejdůležitější událostí jeho života, při které nashromáždil obrovské množství podkladů pro svoji teorii evoluce. 2. Expozice nového učiva 

Poté učitel žákům pustí z 15. dílu seriálu Byl jednou jeden vynálezce, který je celý věnován Charlesu Darwinovi, pasáž trvající 11 minut a 20 vteřin (5:45 – 17:05), kde je zachycena Darwinova plavba na lodi Beagle. Žáci budou mít za úkol zaznamenat si na papír jednotlivá místa, na kterých bude 105

loď kotvit a Darwin bude podnikat své výzkumy, a pokusit se zachytit i letopočet, kdy na tomto místě pobýval. Po skončení videa si třída společně výsledky zkontroluje. Žáci by měli mít zaznamenány tyto údaje: 1832 Rio de Janeiro (Brazílie), 1832 Montevideo (Uruguay), 1833 Ohňová země, 1834 Magalhãesův průliv, 1834 Galapágy. Pokud žákům chceme ve výuce pouštět nějaké videonahrávky, je dobré, aby měli vždy zadány úkoly, které mají při sledování splnit, čímž je přinutíme udržet pozornost a skutečně sledovat a vnímat smysl a obsah toho, na co se dívají. 

Poté se žáci rozdělí do skupin po třech. Každá skupina dostane slepou mapu světa a Školní atlas světa. Pomocí těchto dvou pomůcek žáci na slepé mapě vyznačí místa, na kterých loď Beagle kotvila a kde Darwin prováděl svá pozorování fauny a flóry, a dopíší ke každému místu jméno země, města a letopočet.



Žáci tak získají první body do své mapy. Učitel poté do každé skupin rozdá knihu Petra Síse Strom života, která vypráví příběh Charlese Darwina. V knize je zachycen Darwinův deník z cest. Jeho studováním žáci zachytí do mapy další body jeho cesty. Budou mít opět pojmenovat danou zemi, případně přístav, dopsat letopočet. Při práci budou mít žáci stále k dispozici Školní atlas světa, ve kterém dané lokality mohou vyhledávat, a poté zanášet do mapy. Až budou mít v mapě zachyceny všechny body, budou mít naznačit trasu. Tím, že žáci musí procházet deník a číst si jednotlivé zápisky, dozvídají se také, co Darwin viděl, prožil, o způsobu života v jednotlivých částech světa, o typické fauně a flóře těchto míst. Námět pro činnost s mapou byl čerpán z webu Petra Síse, který je dostupný na adrese: http://www.petersis.com/.

106

Obrázek č. 6: Slepá mapa světa 

Poté žáci budou opět pracovat s knihou Strom života. Budou mít za úkol prostudovat dvoustranu, která se týká Darwinovy teorii evoluce. Je zde vysvětleno, co je evoluce, v čem spočívá, jak byla tato teorie přijata veřejností, jaký vyvolala rozruch. Žáci budou mít na tyto body vytvořit stručné odpovědi. Poté učitel žákům pustí další úryvek ze seriálu – pasáž 19:28 – 24:33. Zde je také zachycena jeho evoluční teorie – žáci tak získají stejné informace z více zdrojů a různou cestou. K dispozici také budou mít Slovník cizích slov, kde si mohou vyhledat význam slova evoluce. Učitel spolu s žáky diskutuje na toto téma. Chce je vést k pochopení, že téma evoluce je do dnešní doby kontroverzní téma. Lidé si dříve mysleli, že všechny živočišné i rostlinné druhy na světě stvořil bůh v takové podobě, v jaké je dnes známe. Darwin však dokázal, že druhy se vyvíjejí, že nebyly stvořeny v hotové podobě, ale v průběhu stovky let se měnily a přizpůsobovaly prostředí, ve kterém žily, a že přežily ty druhy, které se přizpůsobily nejlépe. Zároveň učitel upozorní, že Darwin rozhodně netvrdil, že bůh nestvořil svět a život na něm, ale že se tento život dále vyvíjel. Širokou vědeckou obcí a velkou částí veřejnosti je dnes tato teorie

107

přijímána. Dodnes však řada lidí také věří, že svět byl stvořen bohem a Darwin tak před 150 lety vyvolal diskuze a spory, které trvají do dnes. 3. Shrnutí a závěr 

Na závěr budou mít žáci za úkol vyjádřit metodou volného psaní (jedna z metod RWCT) svůj názor na celou problematiku teorie evoluce, na Darwinův spor s veřejností, na teorii o stvoření světa Bohem, zkrátka jak vidí celou věc oni a také se budou mít napsat svůj názor na knihu, na její výtvarné zpracování (na volné psaní budou mít vymezen časový prostor 8 minut). Metoda volného psaní se často využívá právě k tomu, aby žáci vyjádřili vlastní názor na určitou problematiku. Je důležité, aby se žáci opravdu naučili psát vše, co jim probíhá v hlavě, a nijak své myšlenky necenzurovali. Po celou vyhrazenou dobu by se ruka neměla vůbec zastavit a to i v případě, že nás zrovna nic nenapadá a napíšeme to. Je tedy vhodné alespoň zpočátku upozornit žáky na to, že není nutné, aby bylo vše pravopisně a stylisticky správně, že důležitý je hlavně obsah, nikoli forma.



Pokud s žáky pracujeme touto metodou poprvé, nemusíme je nutit, aby své volné psaní četli nahlas před celou třídou. Na začátek stačí, pokud si žáci své volné psaní přečtou mezi sebou se spolužákem v lavici. Pokud jsou žáci touto metodou již zvyklí pracovat, bylo by dobré, aby několik z nich svůj zápis přečetlo nahlas před třídou. Ke každému záznamu by se měl také vždy vyjádřit některý ze spolužáků – zhodnotit co se mu líbilo, co ne, s čím souhlasí, s čím ne. Také učitel by měl vyjádřit svůj názor, ale rozhodně by neměl nijak kritizovat. Pokud se záznamy nečtou nahlas a učitel chce, aby každý žák dostal zpětnou vazbu, může od všech žáků jejich záznamy vybrat a vrátit jim je s dopsaným vlastním komentářem.

108

NÁVRH VYUŽITÍ OBRÁZKOVÉ KNIHY PETRA SÍSE ZEĎ VE VÝUCE Téma hodiny: Komunistický režim v Československu 1948 – 1989, Studená válka Ročník: 9. třída ZŠ Předmět: dějepis Časová dotace: tři vyučovací hodiny (3 x 45 minut) Typ vyučovací hodiny: opakovací Obsah vyučovací hodiny: opakování učiva o komunistickém režimu v Československu a studené válce pomocí práce s knihou Petra Síse Zeď. Jak jsem vyrůstal za železnou oponou Cíle hodiny: Výchovně-vzdělávací cíle: žák: 

charakterizuje převrat v Československu roku 1948, nástup komunismu a jeho důsledky pro společnost



vysvětlí nastolení totalitní moci v Československu, vliv SSSR



charakterizuje na příkladech studenou válku



naučí se chápat rozdíly života v západním a východním bloku



rozpozná destruktivní sílu totalitarismu

Klíčové kompetence: - kompetence k učení: tato kompetence je rozvíjena všemi aktivitami, které během lekce musí žáci vypracovat - kompetence k řešení problémů: rozvíjena všemi aktivitami, které svým charakterem nutí žáky hledat postup, jakým budou pracovat a hledat správné řešení - kompetence komunikativní: k rozvoji této kompetence opět dochází při všech aktivitách, hlavně pak při diskuzích, které žáci vedou při probírání správných řešení jednotlivých aktivit - kompetence sociální a personální: rozvoj je umožněn všemi aktivitami, které žáci vykonávají ve skupinách, a je při nich tedy nutná vzájemná komunikace a spolupráce, dále při diskuzích, které jsou v průběhu výuky vedeny správným způsobem (naslouchá, respektuje, argumentuje, zapojuje se atd.) -

kompetence občanské: rozvíjena hodnotovou stránkou probírané látky

-

kompetence pracovní: rozvíjena při skupinové práci, kdy si žáci mezi sebou musí rozdělit práci, jednotlivé úkoly a každý je za svoji část úkolu zodpovědný 109

Výukové metody: klasické: slovní – monologické, práce s textem; názorně demonstrační – práce s obrazem aktivizující: diskusní metoda komplexní: skupinová výuka, samostatná práce, vrstevnická výuka Pomůcky: okopírované stránky z knihy s Deníkem; lístečky s daty a informacemi, co se v daném roce událo; rozstříhané papírky s pojmy; archy papíru A3; lepidlo; obrázek k rozboru z knihy Zeď; dataprojektor; archy papíru A4; lístečky s aktivitami Časové rozvržení: zahájení - 5min., motivační fáze - 10 min., přiřazování pojmů – 45 min., rozbor obrázku – 20 min., deník – 35 min., NESMÍ SE X POVINNÉ X NEDOPOROČUJE SE X VÝRAZNĚ SE DOPORUČUJE – 15 min., závěrečná fáze – 5 min. Scénář hodiny: 1. Zahájení  Učitel sdělí téma a náplň hodiny. 

Shrne celé téma – připomenutí toho, co probírali předešlé hodiny (jedná se o hodinu sloužící ke shrnutí a zopakování látky, kterou probírali žáci několik předešlých hodin).

2. Motivace  Vyprávění o životě jednoho člověka, který se narodil v ČSR v roce 1949 a prožil tedy velkou část svého života v komunistickém režimu (jeho osobní život i čemu se profesně věnoval) – učitel na začátku neprozradí, že vypráví o Petru Sísovi, až nakonec žákům učitel sdělí, že tento člověk, chtěl vyprávět svým dětem příběh svého života a napsal tedy knihu Zeď. Oznámí jim, že s touto knihou budou v hodině pracovat. 

Jako úvodní motivaci, která má upoutat pozornost žáků, zaktivizovat je a připravit na další práci v hodině, jsem zvolila klasickou slovní metodu vyprávění. Tuto metodu jsem zvolila proto, že většina aktivit, které v hodině budou probíhat, bude spojena s knihou Petra Síse a je tedy vhodné, aby se o jeho životních osudech žáci něco dozvěděli. Život tohoto autora navíc komunistický režim značně ovlivnil, obsahuje řadu zajímavých momentů a může tedy žáky dostatečně zaujmout a namotivovat je k práci s jeho knihou.

Vzhledem k tomu, že se jedná o závěrečnou hodinu k tomuto tématu, která má sloužit k vyzdvihnutí nejdůležitějších informací, shrnutí a zopakování, bude se jednat spíše o sled

110

několika různých aktiv než o ucelený výklad. Hodinu nelze ani dále dělit na fáze kombinované vyučovací hodiny, proto budu dále postupovat po jednotlivých aktivitách. 3. Přiřazování pojmů  Žáci se rozdělí do několika skupin – dle počtu žáků ve třídě do tříčlenných nebo čtyřčlenných. Po ukončení první aktivity by si měli žáci uvědomit, jaké hodnoty s sebou přináší svobodná společnost a jaké hodnoty byly vyzdvihovány v době totality. 

Každá skupina dostane na začátku aktivity kartičky s pojmy – pojmy jsou vzaty z knihy Zeď – autor je zde rozdělil na ty, které charakteristicky vystihují rysy svobody a rysy totality. Ke kartičkám dále žáci dostanou prázdný arch papíru o velikosti A3. Ten si budou mít rozdělit podélnou čárou v půli na dvě stejné části. Na jednu vytvoří nápis totalita, na druhou svoboda. Poté budou mít za úkol nalepit kartičky s pojmy buď k totalitě, nebo ke svobodě. V této fázi ještě žákům neukazujeme, jak má tyto dvoustránky zpracované v knize Petr Sís, neboť jejich dalším úkolem bude domalovat k oběma částem krajinu tak, aby podle nich co nejlépe vystihovala atmosféru a rysy obou částí. V domalovávání krajiny je neomazujeme v tom, jaké výtvarné techniky mohou používat a jak tvořit. Mohou používat barevnou symboliku, domalovávat předměty, které podle nich vystihují to, jak tuto problematiku vnímají, dopisovat další slova, věty apod.



Poté všechny skupiny představí svůj hotový výtvor a zdůvodní, proč ho namalovaly tak, jak ho namalovaly.



Na závěr žákům ukážeme, jak to výtvarně pojal Petr Sís. Zhodnotíme, v čem se shodli, co použili stejně, co jinak, proč si myslí, že použil právě ty barvy, které použil, co se jim líbí na zpracování Petra Síse a co podle jejich názoru vystihli lépe oni a proč. Dále si také ověříme, zda žáci znají všechny pojmy, které se na obrázcích vyskytují. Pokud je třída vybavena dataprojektorem, promítneme obrázky na zeď či na plátno. Pokud ve třídě dataprojektor není, museli bychom obrázky vytisknout, což je ale finančně náročné.

POJMY:

NADĚJE,

SPRAVEDLIVOST,

INSPIRACE, POCTIVOST,

RADOST, VOLNOST,

SNY,

ÚCTA,

DŮSTOJNOST, 111

PRAVDA, SVOBODA, ROZUM, LÁSKA, LASKAVOST, ODVAHA, HRDOST, UMĚNÍ, MORÁLKA, CTNOST, ČEST, DŮVĚRA, ŠTĚSTÍ, ROVNOST,

VZDĚLÁNÍ,

HLOUPOST,

PODEZÍRÁNÍ,

ÚTISK,

STRACH, BEZPRÁVÍ, KORUPCE, ZÁVIST, LEŽ 4. Rozbor obrázku 

Na další aktivitu by se žáci vrátili zpátky na svá místa a každý by pracoval sám. Každý žák dostane okopírovaný obrázek z knihy (obrázek domu s nápisem OVOCE A ZELENINA), ze kterého jsou však odstraněny komentáře po stranách. K obrázku žáci dostanou následující otázky, na které nejprve každý sám vypracuje odpovědi na papír.

1. Projdi jednotlivá patra domu a popiš, co vidíš (stručné body)? Ke každému patru vytvoř výstižný popisek. 2. Kdo je podle autorova pojetí kladná a kdo záporná postava? 3. Popiš prostředky, které tě přesvědčily ke kladnému nebo zápornému hodnocení postav. 4. Se kterou postavou se nejvíce ztotožňuješ a proč? 5. Jak na tebe působí výběr barev, které autor použil a proč použil tyto konkrétní barvy právě tam, kde je použil?

Obrázek č. 7: Zeď. Jak jsem vyrůstal za železnou oponou 112

5. Deník 

Již na začátku hodiny v motivační fázi žáci od učitele slyšeli vyprávění o některých událostech z života Petra Síse. Nyní budou pracovat s deníkovými záznamy z knihy – Z MÉHO DENÍKU.



Aktivita bude probíhat v zadní části třídy, kde se všichni posadí na zem do kruhu. Učitel připomene pomocí otázek, které klade žákům, nejdůležitější informace.



Každý žák dostane okopírovanou první dvoustranu deníku z knihy, kde se nacházejí záznamy od roku 1954 po září 1963.



Záznamy čtou společně nahlas. Učitel vyvolá vždy jednoho žáka, který přečte jeden deníkový záznam. Žákům bude sděleno, že se v průběhu mohou na cokoli ptát. Je totiž možné, že se v záznamech objeví něco, čemu nebudou rozumět.



Po přečtení učitel každému žákovi přidělí jeden lísteček. Na něm bude z jedné strany datum (měsíc a rok, nebo pouze rok) a z druhé strany bude napsáno, co zásadního se ten rok (popř. měsíc) událo. Vybírána jsou taková data, kdy se odehrálo něco důležitého, není tedy lísteček pro každý rok, ale je jich pouze deset, z čehož vyplývá, že několik žáků bude mít zadání stejné. Při tvorbě bylo čerpáno z knihy Petra Síse Zeď a z knihy Dějiny zemí Koruny české v datech od Františka Čapky, kterou vydalo nakladatelství Libri a je dostupná online na http://www.libri.cz/databaze/dejiny/main.html.



S lístečky budou mít žáci následující úkol: vytvořit deníkový záznam, který by komentoval dané události a zároveň se pokusit do záznamu zapojit i události z osobního života (u historických událostí by se měli držet faktů a informace nepřekrucovat, u informací z osobního života to není nutné a mohou zapojit fantazii – cílem není probírat osobní život Petra Síse, ale to, aby se žáci dokázali, alespoň částečně, vcítit do člověka, který prožíval na vlastní kůži tyto události, a na základě vlastních komentářů si lépe celou problematiku zapamatovat).



Každý žák pak svůj záznam přečte. Postupovat se bude chronologicky po datech, nikoli po směru kruhu. Učitel by měl vždy každý záznam okomentovat – zpracování historických událostí, do jaké míry se podařilo žákovi zapojit i osobní život do záznamu, zda text má opravdu charakter deníkového záznamu, či je to spíš např. jen krátká zpráva sdělující strohá 113

fakta. Učitel by měl dát také prostor k vyjádření ostatních žáků, pokud některý z nich má nějakou připomínku a neměl by bránit v diskusi. LÍSTEČKY S DATY A UDÁLOSTMI: Leden – květen 1968 Dubček je zvolen prvním tajemníkem strany. Ve svém projevu mluví o svobodě. Žádá socialismus s lidskou tváří. Začalo "Pražské jaro" - krátké období rozkvětu československého demokratického socialismu. Březen - abdikace prezidenta A. Novotného; Národní shromáždění zvolilo na návrh A. Dubčeka prezidentem republiky Ludvíka Svobodu. V květnu je zrušena cenzura. 27. června 1968 „Literární listy, Práce, Zemědělské noviny a Mladá fronta uveřejnily výzvu Dva tisíce slov, které patří dělníkům, zemědělcům, úředníkům, vědcům, umělcům, všem, kterou vypracoval spisovatel Ludvík Vaculík. Provolání vedle kritického pohledu na minulost vyznívalo jako výzva k nápravě; rozbouřilo a zdramatizovalo politický život v zemi. Odpůrci reformy hodnotili 2000 slov jako výzvu ke kontrarevoluci.“173 Srpen 1968 21. srpna 1968 půl milionu vojáků ze Sovětského svazu, Bulharska, Východního Německa, Maďarska a Polska vpadlo do Československa. Alexandr Dubček je odstraněn z čela vlády. Pokroková československá vláda je poslána do Moskvy k „převýchově“. Hranice se znovu uzavírají. Telefony jsou znovu odposlouchávány, dopisy tajně otevírány a lidé jsou sledováni. Leden – únor 1969 Studenti Jan Palach a Jan Zajíc se upálili, aby „probudili národ z letargie“. 18. - 21. srpna 1969 „Na mnoha místech republiky (zejména v Praze, Brně a v Liberci) došlo k živelným pouličním demonstracím jako výrazu nesouhlasu občanské veřejnosti s okupací; k jejich potlačení byly nasazeny armádní složky, Bezpečnost a Lidové milice. Srpnové nepokoje představovaly největší otevřeně vedený boj v Československu proti totalitní moci a jejím ozbrojeným silám a ukončily legální aktivizaci občanské společnosti, konec všem pokusům o jakoukoliv demokratizaci společenských vztahů, politického systému i hospodářství. Definitivně skončilo období koketování s reformami a začala éra normalizace.“174 Únor 1970 „Byly zahájeny prověrky v KSČ; celkem bylo vytvořeno 70 217 prověrkových komisí různého stupně, které prověřovaly 1 535 000 členů. V průběhu pohovorů (zejména po zpřísnění kritérií ze dne 14. dubna 1970) bylo rozhodnuto nevydat legitimaci 326 817 členům (tj. 21,67 %). Vyloučení členové byli zbavováni funkcí v rámci svého pracovního zařazení, případně i propouštěni ze

173

ČAPKA, František. Dějiny zemí Koruny české v datech [online]. 3.vyd Praha: Libri, 1999 [cit. 2015-1019]. ISBN 80-85983-67-2. Dostupné z: http://www.libri.cz/databaze/dejiny/main.html 174 Tamtéž.

114

zaměstnání za použití různých triků; postihům se často nevyhnuli i rodinní příslušníci. Perzekuce vyvolávala značně početnou emigraci; po srpnu 1968 opustilo Československo na 127 tisíc lidí.“175 1977 Disidenti zakládají Chartu 77 vyzývající normalizační režim, aby na legálním základě umožnil demokratickou otevřenou diskusi. „Podepsáním tohoto textu vzniklo v prosinci 1976 občanské hnutí s širokým politickým spektrem, v němž se setkali vyloučení komunisté, ale i zásadní odpůrci komunismu. Náplní činnosti Charty byl občanský dohled nad dodržováním lidských práv v Československu, upozorňování na nezákonnosti a porušování ústavy a snaha o jejich zahraniční publicitu. Na veřejnosti zastupovali Chartu tři mluvčí; prvními byli bývalý ministr zahraničí J. Hájek, filozof J. Patočka a dramatik V. Havel.“176 28. ledna 1977 byli přední umělci, spisovatelé, režiséři, herci, hudebníci a zpěváci pozváni do Národního divadla, aby na shromáždění podepsali dokument Antichartu a vyjádřili tak podporu komunistickému režimu. 1978 „2. března na kosmodromu Bajkonur byla vypuštěna kosmická loď Sojuz 28 s prvním československým kosmonautem V. Remkem; loď úspěšně přistála na Zemi 10. března t. r. Československo se tak stalo třetím státem, jehož občan vzlétl do vesmíru.“177 Říjen 1979 Za podvracení republiky dostal Václav Havel čtyři roky. Z ciziny žádají, aby byl propuštěn. 1989 V celé východní Evropě se to bouří. „28. října v Praze na Václavském náměstí proběhla mohutná demonstrace (na 10 tisíc lidí) k výročí vzniku republiky; policejní oddíly rozprášily srocení občanů, předvedeno bylo 355 osob. Většina čelných aktivistů byla zadržena již v předvečer demonstrace. 17. listopadu v Praze na Albertově začala v 16 hodin řádně ohlášená a povolená studentská manifestace k uctění památky J. Opletala za účasti asi 15 tisíc vysokoškoláků. Nato následoval pietní akt na Vyšehradě. Část davu postupovala do středu města podél Vltavy k Národní třídě, kde došlo k brutálnímu zásahu příslušníků VB a pohotovostního pluku SNB. Ten vyvolal všeobecné rozhořčení veřejnosti a bezprostřední protestní akce, které přerostly ve státní převrat, jenž byl pro svůj mírný průběh i provázenou euforii nazýván "sametovou" nebo "něžnou" revolucí.“178

6. NESMÍ SE X POVINNÉ X NEDOPOROČUJE SE SE DOPORUČUJE

X VÝRAZNĚ

 Na poslední aktivitu se žáci vrátí zpět do lavic a opět se rozdělí do skupin po třech či čtyřech. Každá skupina dostane arch papíru A4. Ten si rozdělí svislými čárami na čtyři stejné díly. První nadepíší NESMÍ SE, druhý

175

ČAPKA, František. Dějiny zemí Koruny české v datech [online]. 3.vyd Praha: Libri, 1999 [cit. 2015-1019]. ISBN 80-85983-67-2. Dostupné z: http://www.libri.cz/databaze/dejiny/main.html 176 Tamtéž. 177 Tamtéž. 178 Tamtéž.

115

POVINNÉ, třetí NEDOPORUČUJE SE a čtvrtý VÝRAZNĚ SE DOPORUČUJE. 

Poté učitel rozdá každé skupině lístečky s různými aktivitami, které žáci budou mít nalepit do příslušného políčka. Zde přikládám seznam, který je barevně rozlišen podle toho, ke které skupině by měly být jednotlivé lístečky přiděleny (žáci dostanou lístečky samozřejmě černobílé).

NESMÍ SE

X

POVINNÉ

X

NEDOPOROČUJE SE X VÝRAZNĚ SE DOPORUČUJE

VYVĚŠOVAT RUDOU VLAJKU NA STÁTNÍ SVÁTKY, UČIT SE RUSKY, POLITICKÁ VÝCHOVA, SBĚR ŽELEZNÉHO ODPADU, VSTOUPIT DO PIONÝRA, ÚČAST NA PRVOMÁJOVÉM

PRŮVODU,

PROJEVOVAT

NÁBOŽENSKOU

VÍRU,

VEŘEJNÁ

PODPORA POLITICKÉHO NADŠENÍ, DONÁŠET NA SPOLUŽÁKY A RODIČE, ÚČASTNIT SE SPARTAKIÁDY, CHMELOVÉ BRIGÁDY, PROMÍTÁNÍ SOVĚTSKÝCH FILMŮ NA ZÁKLADNÍCH ŠKOLÁCH, VYVĚŠOVAT ZÁPADNÍ VLAJKY, POSLECH ZÁPADNÍHO ROZHLASU, NEUSTÁLÉ NOŠENÍ OBČANSKÝCH PRŮKAZŮ (OBČANÉ STARŠÍ 15 LET), NOSIT DLOUHÉ VLASY, POSLOUCHAT BIGBEATOVOU HUDBU, ABSOLVOVAT VOJENSKOU SLUŽBU, ZAJÍMAT SE O PROZÁPADNÍ UMĚNÍ, VLASTNIT A ČÍST SAMIZDATOVÉ A EXILOVÉ KNIHY



Učitel pak vybere jednu skupinu, která před tabulí představí svůj výsledek. Ostatní si kontrolují, zda je to správně a zároveň si také kontrolují své archy. Cílem je, aby si žáci uvědomili, že komunistický režim zasahoval i do natolik osobních věcí jako např. četba, poslech hudby, účes a zásadním způsobem omezoval lidská práva. V případě nejasností se žáci mohou ptát a diskutovat.

7. Závěr 

Na závěr učitel shrne to nejdůležitější, co si měli žáci z vyučování odnést.



Důraz by měl být kladem především na hodnotovou stránku látky (stejně jako cvičení a úkoly, které žáci plnili) a na dávání do souvislostí s dnešní dobou.

116

Obrázek č. 8: Zeď. Jak jsem vyrůstal za železnou oponou.

Obrázek č. 9: Zeď. Jak jsem vyrůstal za železnou oponou. 117

Obrázek č. 10: Zeď. Jak jsem vyrůstal za železnou oponou.

Obrázek č. 11: Zeď. Jak jsem vyrůstal za železnou oponou. 118

NÁVRH VYUŽITÍ OBRÁZKOVÉ KNIHY LUCIE SEIFERTOVÉ DĚJINY UDATNÉHO ČESKÉHO NÁRODA A PÁR BEZVÝZNAMNÝCH SVĚTOVÝCH UDÁLOSTÍ VE VÝUCE Téma hodiny: husité – zbraně a způsob boje Ročník: 7. třída ZŠ Předmět: dějepis Časová dotace: 3 vyučovací hodiny (3 x 45 minut) Typ vyučovací hodiny: kombinovaná Obsah vyučovací hodiny: opakování základních informací o Janu Husovi a husitské revoluci a seznámení se s husitskými zbraněmi a způsobem boje husitských vojsk pomocí práce s obrázkovou knihou Lucie Seifertové a seriálu Dějiny udatného českého národa (43. díl) Cíle hodiny: Výchovně-vzdělávací cíle: žák: 

zná osobnost Jana Husa, popíše, v čem spočívala jeho kritika církve, jaký byl jeho osud



charakterizuje podstatu konfliktu husitské revoluce a strany, které v ní proti sobě stály



zná názvy typických husitských zbraní, ví, jak vypadaly a k čemu se používaly



popíše složení husitské armády a v čem spočívala její výhoda a hlavní síla, ví, kdo byla v husitské armádě práčata



ví, k čemu používali vozovou hradbu

Klíčové kompetence: - kompetence k učení: tato kompetence je rozvíjena při opakování, kdy žáci sestavují obrázek na odpovědním archu a musí aplikovat své předchozí poznatky, a při sledování seriálu, kdy musí vybrat potřebné informace a zaznamenat je, dále ve fázi expozice nového učiva, kdy žáci pracují s ilustrací v knize, ze které mají načerpat informace potřebné k zodpovězení položených otázek, při luštění šifer - kompetence k řešení problémů: je rozvíjena především při luštění šifer a hledání odpovědí na odpovědním archu a následném skládání obrázku

119

- kompetence komunikativní: kompetence je rozvíjena jak ve fázi expozice, tak při aplikaci a procvičování, kdy žáci pracují s různými typy textů, jimž musí porozumět, dále je rozvíjena při všech diskuzích a v závěrečné fázi při představování vlastních výtvorů - kompetence sociální a personální: je rozvíjena především při diskuzi ve fázi expozice nového učiva - kompetence občanské: k rozvoji dochází opět především při diskuzi, kdy je nutné, aby žáci respektovali ostatní spolužáky, a dále pak hodnotovou stránkou probírané látky - kompetence pracovní: rozvíjena při samostatné práci Výukové metody: klasické: slovní – monologické, práce s textem; názorně demonstrační – práce s obrazem, práce s videonahrávkou aktivizující: diskusní metoda komplexní: skupinová výuka, samostatná práce Pomůcky: kniha Dějiny udatného českého národa a pár bezvýznamných světových událostí od Lucie Seifertové – kapitola 12 Boží bojovníci a zadní strana č. 12 Zbraně husitských válek, 43. díl seriálu Dějiny udatného českého národa, pro každého žáka odpovědní arch, pro každého žáka sadu kartiček s otázkami, každému žákovi obrázek postavy chlapce na papíře A4, barevné papíry, lepidla, nůžky, fixy, pastelky Časové rozvržení: zahájení a opakování - 30 min., expozice nového učiva – 50 min., aplikace a procvičování – 35 min., závěrečná fáze – 20 min. Scénář hodiny: 1. Zahájení a opakování  Po organizačních záležitostech učitel žákům vysvětlí, co bude obsahem dnešní výuky. Nejprve si zopakují látku z minulé hodiny, kdy se dozvěděli základní informace o Janu Husovi, o tom co hlásal a za co kritizoval církev, jak to s ním dopadlo a co jeho upálení způsobilo v českých zemích. 

Učitel každému žáku rozdá arch papíru A4, který je rozdělený na dvacet políček. V každém políčku je zaznamenána jedna odpověď. Dále žáci dostanou sadu dvaceti kartiček. Na deseti z nich jsou otázky a na deseti obrázky zvířat. Žáci budou mít za úkol najít vždy na otázku z kartičky na archu správnou odpověď a kartičku na ní položit. Na archu se nachází deset správných odpovědí a deset špatných, které zůstanou prázdné. Poté, co žáci přiřadí všech deset otázek ke správným odpovědím, otočí kartičky na daném políčku textem dolů. Z druhé strany najdou rozstříhaný obrázek, který tím, že správně odpověděli na otázky, již z poloviny poskládali. 120



Žáci budou mít na kartičkách tyto otázky a na archu na výběr následující odpovědi: Jan Hus žil za vlády krále….

Odpovědi na výběr: Václava IV. - Karla IV.

Jan Hus byl za svoji kritiku církve…. Odpovědi na výběr: upálen v Kostnici 6. 7. 1415 – vězněn po zbytek svého života v malé cele Husité si založili vlastní město. Jak se jmenovalo? Odpovědi na výběr: Tábor – Cheb Co znamená pojem defenestrace? Odpovědi na výběr: vyhození odpůrců z oken – protestní pochod V čele husitských vojsk stál do roku 1424…. Odpovědi na výběr: Jan Žižka z Trocnova – Jeroným Pražský Symbolem husitů je…. Odpovědi na výběr: kalich – husa Čím a kdy začala husitská revoluce? Odpovědi na výběr: defenestrací v roce 1419 – bitvou u Lipan 1434 Jak se říká výpravám, které proti husitům vedl císař společně s papežem? Odpovědi na výběr: křížové výpravy – mírové výpravy Jak si začali říkat stoupenci Jana Žižky po jeho smrti? Odpovědi na výběr: sirotci – žižkovci Jan Hus kritizoval církev za.… Odpovědi na výběr: život v přepychu, prodávání odpustků, vybírání peněz za církevní obřady – život v přílišné skromnosti, nízké poplatky (obrázky, které jsou na kartičkách bez otázek, nemají žádný hlubší význam, jsou tam jen z toho důvodu, aby kartičky nebyly holé)

121

ODPOVĚDNÍ ARCH

122

NEROZSTŘÍHANÉ KARTIČKY S OTÁZKYMI A OBRÁZKY (z druhé strany prosvítá obrázek, který má žákům poskládáním vyjít)

123

OBRÁZEK, KTERÝ MAJÍ ŽÁCI ZA ÚKOL POSKLÁDAT (skutečná velikost přes stránku A4)

Obrázek č. 12: postava chlapce ŽÁCI DOSTANOU ZADÁNÍ TAKTO ROZSTŘÍHANÉ

124



K tomu, aby si žáci mohli zkontrolovat své výsledky, učitel žákům přehraje 43. díl ze seriálu Dějiny udatného českého národa s názvem Husité v boji za pravdu. Učitel nechá přehrát díl celý, trvá pouze tři minuty. Žáci zde uslyší odpovědi na otázky, které mají na kartičkách a mohou si tak ověřit správnost svého řešení.



Seriál Dějiny udatného českého národa vznikl na základě obrázkové knihy – obřího leporela Lucie Seifertové Dějiny udatného českého národa a pár bezvýznamných světových událostí. Seriál s nadsázkou a humorem, ale přitom pravdivě, zobrazuje nejdůležitější události z českých dějin. Právě humor, vtipné komentáře a ideální délka dílů činí ze seriálu velmi oblíbenou pomůcku ve výuce.



Poté, co si žáci překontrolují své odpovědi, dostanou pokyn, aby ze zbývajících kartiček doskládali obrázek. Žák, který bude mít práci hotovou, se přihlásí, učitel zkontroluje výsledek a dá mu obrázek, který vyšel jako řešení vcelku na novém papíře A4. Zadání s archy a rozstříhané kartičky s otázkami a obrázky žáci vrátí učiteli. S obrázkem postavy chlapce, který dostanou výměnou od učitele, zatím dál nepracují.

125

2. Expozice nového učiva 

Když jsou všichni hotovi, zeptá se učitel žáků, zda si v seriálu všimli nějakých informací o husitských zbraních – nepoužívali klasické zbraně, ale kosy, cepy a jiné zemědělské nářadí.



Poté, učitel žákům oznámí, že tématem dnešní hodiny budou právě husitské zbraně a způsob boje.



Vždy do lavice učitel rozdá z knihy Lucie Seifertové kapitolu 12 Boží bojovníci. Žáci zde najdou ilustraci, na níž jsou vyobrazeni husité v boji s křižáky.



Učitel na tabuli napíše seznam otázek k ilustraci a nechá nejprve žáky v tichosti přemýšlet nad odpověďmi. OTÁZKY: a) Jak jsou k boji oblečeni husité? Jak jsou k boji oděni rytíři? b) K čemu husité využívali své vozy? c) Kdo bojoval v řadách husitů? Kdo bojoval jako rytíř v křížové výpravě? (zaměř se na pohlaví) d) Kdo byli práčata? e) Jaké zbraně vidíš vyobrazeny u husitů? Nevíš-li jejich název, popiš, jak vypadají. Jaké zbraně vidíš vyobrazeny u rytířů, kteří bojují proti husitům? Proč husité užívají zrovna takový typ zbraní? odpovědi: a) Husité na rozdíl od rytířů nepoužívají těžká kovová brnění, takže jsou mnohem více pohybliví. Členy husitského vojska byli velmi často navíc velmi chudí sedláci, kteří na brnění neměli ani finance. Málokdy měli alespoň přilbu. b) Je to v podstatě pojízdná hradba, kterou si husité mohli převézt kamkoli s sebou. Husité pak při boji stáli ve vozech, takže byli stejně vysoko jako rytíři na koních, ale měli krytou polovinu těla a manévrovalo se jim se zbraněmi daleko lépe než rytíři na koni v těžkém brnění. c) V řadách husitů bojovali nejen muži, ale také ženy a dokonce děti. Na straně protivníka bojovali pouze muži. d) Práčata byli děti bojující v armádě, používali k boji především praky, od nichž je odvozeno toto slovo. Z praků měli metat kameny na nepřátelskou jízdu na koních.



Učitel poskytne žákům dostatek času na promyšlení odpovědí (přibližně 10 minut). Žáci si mohou dělat poznámky. Poté učitel pokládá žákům otázky a 126

společně celá třída diskutuje o správných odpovědích. Pokud jsou žáci naučeni pravidlům diskuze, učitel nemusí vyvolávat, kdo bude mluvit, ale žáci jsou sami zvyklí, že vždy mluví jen jeden a až poté, co jeden dořekne svůj názor, může začít mluvit další. 

Učitel společně s žáky takto projde všechny otázky až na tu, která se týká zbraní. Z ostatních odpovědí si pak žáci sami vytvoří zápis formou myšlenkové mapy do svých sešitů. Ústřední pojem bude husitské vojsko.



Poté se zaměří na poslední otázku týkající se zbraní. Učitel se ptá žáků, které zbraně na obrázku viděli. Možná nějaký chlapec bude znát některé názvy, ale většinou jde o slova nepoužívaná a je pravděpodobné, že přesné názvy znát nebudou. Podle toho, jakou zbraň vždy žáci budou popisovat, resp. říkat její přesný název, učitel bude rozdávat obrázek dané zbraně vždy každému žákovi – pokud byli žáci dobří pozorovatelé, měli by na ilustraci najít tyto zbraně – řemdich, palcát, okovaný cep, kropáč, šídlo, bojová sekera, kuše, píšťala, halapartna. Žáci tak postupně od učitele dostanou devět obrázků husitských zbraní bez jejich názvů.



Následně žáci od učitele obdrží pracovní list, kde je pět úkolů. V každém úkolu je nějakým způsobem zašifrován název jedné nebo dvou zbraní. První dva úkoly ještě vypracovává celá třída společně, protože se jedná o tzv. šibenici, kdy žáci znají délku slova a pokouší se do něho doplnit jednotlivá písmena. Za každé špatné písmeno, které se ve slově nevyskytuje, učitel žákům kreslí na tabuli šibenici. Žáci musí slovo odhalit dříve, než je nakreslena celá šibenice, pokud to nestihnou a nikdo nedomyslí, jak má slovo správně znít, dostanou ho zašifrované jiným způsobem. Vzhledem k tomu, že se ale jedná o velmi krátká slova, je pravděpodobné, že žáci stihnou slovo rozluštit. Hledaná slova jsou: řemdich a kropáč. Pokud by však slovo nerozluštili, učitel by jim je zadal způsobem jako slova ve cvičení číslo 3 (tedy zpřeházené pořadí písmen).

1. Hrej šibenici. Najdi dvě hledaná slova dříve, než bude stát celá šibenice. ______ ______ 2. V následující větě najdi schovaný název jedné husitské zbraně. Včera odpoledne JaneK UŠEl asi dva kilometry se svým psem. 127

(žáci samozřejmě nebudou mít název kuše takto zvýrazněn, ale všechna písmena budou stejná) 3. Pomotaná písmenka. Uspořádej je do správného pořadí a najdi tak názvy další husitských zbraní. AAŠÍPŤL _______________________________________________ (správné řešení PÍŠŤALA)

LAHRAANTAP __________________________________________ (správné řešení HALAPARTNA) 4. Pomocí šifrovací tabulky rozlušti názvy dvou dalších husitských zbraní.

A B C D E F G H Ch I J K L M N O P Q R S T U V W X Y Z M N O P Q R S T U V W X Y Z A B C D E F G H Ch I J K L CMYOMG ___________________

(správné řešení PALCÁT)

BXBChMAK OQC _________________________ (správné řešení OKOVANÝ CEP)

5. Místo písmen čísla. Rozlušti v nich dva názvy husitských zbraní. 20ˇ; 10´; 4; 13; 16 ______________________________________ (správné řešení ŠÍDLO) 2; 16; 11; 16; 23; 1´ 20; 5; 12; 5; 19; 1 ________________________________________ (správné řešení BOJOVÁ SEKERA) 

Po rozluštění všech názvů budou mít žáci za úkol pokusit se přiřadit názvy k jednotlivým obrázkům. Určitě nepoznají všechny zbraně, ale měli by správně přiřadit bojovou sekeru, kuši, halapartnu, kterou znají z pohádek, podle tvaru zbraně také píšťalu a z pohádek by také mohli znát cep – zde tedy okovaný cep. Toto přiřazování provádí každý žák sám.



Učitel se žáků zeptá, jestli znají nějaká slova, která užíváme v českém jazyce, ale pocházejí z jazyka cizího. Žáci určitě budou znát slova především z anglického jazyka, která jsou nějak spjatá s užíváním počítačů a chytrých mobilních telefonů. Učitel jim pak řekne, že i z češtiny proniklo do cizích jazyků jedno slovo, které dnes považujeme za mezinárodní. Toto 128

slovo vzniklo právě z názvu jedné husitské zbraně, kterou vidí na obrázku před sebou. Poradí jim, že se jedná o jednu z vůbec prvních přenosných střelných zbraní. Pokud žáci nebudou vědět, že se jedná o píšťalu, učitel jim to prozradí a zeptá se, jestli někdo dokáže odvodit, jaký název malé přenosné střelné zbraně, který se užívá zcela běžně k označení této skutečnosti v českém, anglickém, německém, španělském, italském jazyce a v dalších jazycích (jde zkrátka o slovo mezinárodní), od tohoto slova vznikl. Lze předpokládat, že žáci začnou tipovat různá slova, a je celkem pravděpodobné, že se mezi nimi objeví i slovo pistole, kdyby ne, budou mít za úkol najít odpověď na stránkách z knihy Lucie Seifertové, které jim učitel rozdá. 

Učitel pak každému žákovi rozdá zadní stranu č. 12 Zbraně husitských válek z knihy Lucie Seifertové. Jsou zde vyobrazeny všechny typické husitské zbraně i s popisy a krátkým povídáním o tom, jak se s nimi bojovalo a jak celkově probíhal boj husitských vojsk. Žáci si zde najdou správné řešení a vyhledají i další zbraně a součásti zbroje. Jejich úkolem nyní bude obrázky zbraní si nalepit do sešitů, správně je pojmenovat a napsat k čemu se používaly.

3. Aplikace a procvičování 

Nyní si žáci vezmou postavu panáčka, kterou od učitele dostali na začátku výuky. Jejich úkolem bude pomocí barevných papírů, nůžek, lepidla, fixů a pastelek obléknout a vyzbrojit panáčka jako husitského bojovníka. Po celou dobu mohou pracovat se stránkami z knihy Lucie Seifertové, na nichž je vyobrazena celá řada husitských bojovníků. Na závěr budou mít jednotlivé části zbroje popsat.

4. Závěr 

Každý žák krátce před třídou představí svého husitského bojovníka a popíše, v čem je oblečen a jakými zbraněmi je vyzbrojen. Poté, co všichni žáci takto představí svého bojovníka, vystaví hotové výtvory ve třídě, kde mohou nějaký čas viset.

129

NÁVRH VYUŽITÍ OBRÁZKOVÉ KNIHY ALENY JEŽKOVÉ KAREL IV. VE VÝUCE Téma hodiny: Karel IV. Ročník: 7. třída ZŠ Předmět: dějepis Časová dotace: tři vyučovací hodiny (3 x 45 minut) Typ vyučovací hodiny: samostatná práce Obsah vyučovací hodiny: vypracování pracovních listů o životě a díle Karla IV. na základě obrázkové knihy Karel IV. od Aleny Ježkové Cíle hodiny: Výchovně-vzdělávací cíle: žák: 

zařadí Karla IV. do společensko-politického a kulturního kontextu doby (století, gotika, situace v době jeho nástupu na trůn,…)



charakterizuje situaci v Českých zemích v době, kdy nastupoval na trůn a jak se tato situace vyvíjela v době jeho panování



popíše dětství Karla IV., ví, kdo byli jeho rodiče



vyjmenuje několik staveb, o jejichž realizaci se Karel IV. zasloužil



zná nejdůležitější data vážící se k životu Karla IV.



dokáže ohodnotit a ocenit jeho přínos pro českou kulturu, architekturu, vzdělanost a celkový rozvoj země

Klíčové kompetence: - kompetence k učení: je rozvíjena při vypracovávání pracovních listů, kdy si žáci sami musí vyhledat potřebné informace ve zdrojích, které mají k dispozici, musí porozumět různým textům a posoudit důležitost informací - kompetence k řešení problémů: k jejímu rozvoji dochází jednak ve fázi motivace, kdy žáci mají za úkol řešit hádanku (dle indicií poznat hledanou osobnost), jednak při práci na pracovních listech, kdy mají zadány jednotlivé úkoly, na něž musí nacházet správná řešení a hledat vhodný postup práce na řešení - kompetence komunikativní: rozvíjena ve fázi motivace, dále pak při práci na pracovních listech, kdy si žáci v lavicích mohou vzájemně radit a spolupracovat - kompetence sociální a personální: tato kompetence je rozvíjena spoluprací na pracovních listech, kdy žáci mezi sebou musí efektivně komunikovat, musí respektovat 130

názory svého souseda, přispívat vlastními názory a argumenty, podílet se na společné práci, spoluvytvářet dobrou atmosféru v týmu - kompetence občanské: k rozvoji dochází opět především při společné práci na pracovních listech, kdy je nutné, aby žáci respektovali spolužáka, se kterým pracují, a došli ke vzájemné shodě, a dále pak hodnotovou stránkou probírané látky - kompetence pracovní: rozvíjena při práci na pracovních listech, kdy žáci musí vyhodnotit, v jakém pořadí budou úkoly dělat, jakou zvolí strategii při práci, zda nejprve udělají to jednoduché a pokud zbyde čas, pokusí se udělat úkoly, které jsou pro ně obtížnější, nebo naopak Výukové metody: klasické: slovní – monologické, práce s textem; názorně demonstrační – práce s obrazem aktivizující: diskusní metoda (v motivační fázi výuky) komplexní: samostatná práce, vrstevnická výuka Pomůcky: sada 6 obrázků sloužících jako indicie k poznání Karla IV., lístečky s popisem hledané osobnosti, obrázková kniha Karel IV., pracovní listy, Slovník cizích slov Časové rozvržení: zahájení a motivační fáze - 10 min., zadání pracovních listů a jejich vypracovávání – 75 min., závěrečná fáze – 5 min. Scénář hodiny: 1. Zahájení a motivace  Po organizačních věcech na začátku hodiny učitel rozdá do každé lavice sadu pěti obrázků a krátký text. Žákům sdělí, že jsou to indicie, podle kterých mají poznat, jaké bude téma dnešní hodiny. Na obrázcích žáci najdou Chrám sv. Víta, Karlův most, Karlštejn, bankovku v hodnotě 100 Kč z rubu (kde není portrét Karla IV.) a České korunovační klenoty. Dále dostanou lísteček s textem, kde bude stát následovné: Svůj život jsem prožil ve 14. století. Mým otcem byl český král Jan Lucemburský a mojí matkou Eliška Přemyslovna. Za mojí vlády české země vzkvétaly a bohatly. Z Prahy jsem vybudoval reprezentativní město: nechal jsem vystavět nový kamenný most přes Vltavu, inicioval jsem zahájení stavby Chrámu sv. Víta., nedaleko Prahy jsem nechal vystavět honosný hrad, který nese moje jméno. Byl jsem velmi vzdělaný, proto jsem chtěl, aby vzdělanost rostla i v českých zemích, a nechal jsem proto v Praze založit univerzitu. Můj velký význam dokládá i to, že i dnes jsem vyobrazen na jedné z českých bankovek.

131

Obrázek č. 13: Chrám sv. Víta

Obrázek č. 14: Karlův most

Obrázek č. 15: Karlštejn

Obrázek č. 16: 100 Kč

Obrázek č. 17: České korunovační klenoty



Na základě znalostí z prvního stupně a znalostí z ostatních předmětů, kde již základní informace o Karlu IV. slyšeli, by měli jeho osobnost poznat.



Pokud by nastala situace, že nikdo na jejich základě nepozná, o koho se jedná, promítneme jim jeho portrét. 132



Nepřepokládám, že by ani poté nikdo nepoznal, koho hledáme. Pokud by taková situace přesto nastala, pověříme jednoho z žáků, aby zadal klíčová slova na internetu a zjistil totožnost našeho muže pomocí něho.

Obrázek č. 18: portrét Karla IV. 2. Zadání pracovních listů a jejich vypracovávání 

Po odhalení totožnosti hledaného muže a zjištění tématu výuky vysvětlíme žákům, jak bude výuka probíhat. Žáci budou pracovat každý sám, ale společně v lavicích si mohou radit.



Vysvětlíme, že základem výuky nebude výklad učitele, ale že tuto hodinu, budou pracovat samostatně s knihou Aleny Ježkové Karel IV. Vysvětlíme jim, že jejich úkolem bude vyplnit pracovní list, který každý žák obdrží. Veškeré odpovědi žáci najdou v knize. Již na začátku také žákům oznámíme, že pracovní list si na konci vyučování vybereme a oznámkujeme. Po celou dobu práce na pracovních listech je učitel ve třídě a je žákům k dispozici v případě nějakých nejasností. Několikrát také celou třídu sám projde a podívá se, jak na tom žáci jsou, a v případě potřeby poradí či upozorní na nesprávné odpovědi.



Při sestavování pracovního listu jsem jednak čerpala ze svých vlastních nápadů, dále jsem pracovala s metodickým portálem RVP179 a některé aktivity čerpala

z

námětů

hodin

Blaženy Wertichové180,

Renáty

Niemczykové181 a Kateřiny Žákové182. 179

PROKOP, František. Karel IV. a jeho vláda v Čechách. Metodický portál: Články [online]. 20. 10. 2006, [cit. 2015-08-11]. Dostupný z WWW: . ISSN 1802-4785 180 dostupné na: www.zsneplachovice.cz/media/dum/.../VY_32_INOVACE_04_13.doc 181 dostupné na: http://www.mendelova.cz/files/content/5262/files/02VM24%C4%8CaJS4%20Karel%20IV.%20a%20koruno va%C4%8Dn%C3%AD%20klenoty.pdf

133



Žáci budou své odpovědi vyplňovat přímo do pracovních listů, kde za každým cvičením bude dostatek prostoru. Zde uvádím kvůli úspoře místa pouze zadání jednotlivých cvičení.

PRACOVNÍ LIST KAREL IV. (1316 – 1378)

1. Rodiče Karla IV. pocházeli z velmi významných panovnických rodů. Karel IV. tak odvozoval svůj původ od obou těchto rodů. O jaké dva rody se jedná?

po otci

po matce

2. Jméno Karel získal až ve svých 7 let. Jakým jménem byl tedy pokřtěn? Zjisti, po kom byl pojmenován Karel?

3. Vytvoř rodokmen rodiny Karla IV. zanes do něho jeho otce a matku, dále všechny jeho ženy a potomky, které se svými ženami měl. 4. Napiš krátké vyprávění o dětství Karla IV. a příběh doplň komiksovým obrázkem. 5. Kdy se Karel IV. vrátil do své rodné země? V jakém stavu ji nalezl? Zhodnoť vládu jeho předchůdce a popiš, v jaké se Karel IV. ocitnul situaci.

182

dostupné na: http://www.belanr.cz/skola/dum/prace/Karel%20IV.%20pracovn%C3%AD%20list.pdf

134

6. Karel IV. během svého života velmi uctíval dva světce. Vylušti osmisměrku a najdi jména těchto dvou světců.

7. V následujících čtyřech větách najdi schovaná slova. Všechna nějak souvisí s Karlem IV. Jak se tančí tango ti Karel neukázal? __________________________________________ Pan Koch rámuje obrazy ve své dílně. __________________________________________ Vím o starém pokladu. ______________________________________________________ Obdivuje ten dekor u našeho porcelánu. _________________________________________

Vysvětli, jak tato slova s Karlem IV. souvisí.

8. Karel IV. je známý především svou rozsáhlou stavební činností. Uveď 5 staveb, které byly v jeho době postaveny. Vyznačte tyto stavby do plánu města.

135

Obrázek č. 19: Plán města Prahy 10. K jedné ze staveb, které byly za Karla IV. postaveny, se vztahuje tato číselná šifra 1 3 5 7 9 7 5 3 1. Zjisti k jaké a co tato šifra znamená.

11. Karel IV. nechal zhotovit nové korunovační klenoty. Korunu pojmenoval po patronu české země, Přemyslovci ………………………………………..

Obrázek č. 20: Koruna

136

Namaluj další části korunovačních klenotů a pojmenuj je.

12. Karel IV. byl velmi vzdělaný panovník. Ovládal pět jazyků: němčinu, francouzštinu, latinu, řečtinu a češtinu. Miloval literaturu, dokonce je sám autorem několika literárních děl. Obdivoval vzdělance a umělce. V Praze založil v roce 1348 univerzitu. Které fakulty tvořily pražskou univerzitu? Co se na nich studovalo? Pomocí slovníku cizích slov vysvětli slova bakalář, kolej, rektor, imatrikulace a fakulta. 13. Když Karel IV. zemřel, dostalo se mu v pohřební řeči přízvisko, které ho velmi dobře vystihuje. Jak byl pojmenován?

137

14. Vytvoř časovou osu a zanes na ni nejdůležitější události z Karlova života. Kdy se narodil? Kdy se vrátil do Čech? Kdy se stal králem? Kdy císařem? Kdy založil univerzitu? Kdy nechal položit základní kámen Karlova mostu? Kdy nechal v Praze založit arcibiskupství? Tyto a další události zanes na osu a nezapomeň k datu vždy také uvést, co se odehrálo. Osu udělej co nejpřehlednější. 15. V předchozích cvičeních jsi zjistil o Karlu IV. celou řadu informací, které ti o něm mohou napovědět, jaký byl člověk. Napiš co nejvíce přídavných jmen, která Karla IV. charakterizují.

4. Závěrečná fáze 

Po uplynutí stanoveného času učitel pracovní listy vybere a zhodnotí celý průběh práce. Nechá také žáky, aby se vyjádřili k tomu, jak se jim s knihou pracovalo, co se jim na ní líbí, co naopak nelíbí, jaký úkol je bavil nejvíce, který byl obtížný atd.



Další hodinu (není již součástí této navrhované lekce a nespadá tedy do časového harmonogramu uvedeného na začátku) učitel přinese opravené pracovní listy a společně s žáky je projde. Upozorní na nejčastější chyby, znovu vyzdvihne to důležité a nechá prostor pro dotazy svých žáků.

138

NÁVRH VYUŽITÍ OBRÁZKOVÉ KNIHY RENÁTY FUČÍKOVÉ TOMÁŠ GARRIGUE MASARYK VE VÝUCE Téma hodiny: Tomáš Garrigue Masaryk a hilsneriáda Ročník: 8. nebo 9. třída ZŠ (dle konkrétního ŠVP) Předmět: dějepis Časová dotace: 2 vyučovací hodiny (2 x 45 minut) Typ vyučovací hodiny: kombinovaná Obsah vyučovací hodiny: opakování látky o životě Tomáše Garriguea Masaryka a seznámení se s jeho názory na tzv. hilsneriádu, jeho rolí v ní a jejími důsledky na další jeho život Cíle hodiny: Výchovně-vzdělávací cíle: žák: 

zařadí Tomáše Garriguea Masaryka do společensko-politického a kulturního kontextu doby



stručně popíše dětství a studia Tomáše Garriguea Masaryka, na základě přečtených textů dokáže vybrat nejdůležitější faktory z jeho dětství, které formulovaly jeho osobnost a podat stručnou charakteristiku jeho osobnosti



chápe, co je pověra a předsudek a jaký mají vliv na veřejné mínění



zná průběh tzv. hilsneriády, dokáže popsat Masarykovu úlohu v ní a jaké reakce vyvolala ve veřejnosti

Klíčové kompetence: - kompetence k učení: k rozvoji této kompetence dochází při opakování, kdy žáci pracují s různými texty a musí vyhledávat a třídit informace a na základě jejich pochopení je využívat při tvůrčích činnostech - kompetence k řešení problémů: kompetence je rozvíjena aktivitami, které mají žáci plnit v opakovací části hodiny (řazení textů k obrazům, vymýšlení vlastního textu, rozhodování o pravdivosti či nepravdivosti tvrzení, práce s úryvkem z knihy Hovory s TGM) - kompetence komunikativní: i tato kompetence je rozvíjena hned při opakování na začátku lekce, kdy žáci pracují ve skupinách po třech, a je nutné, aby k úspěšnému splnění úkolů spolu efektivně komunikovali, respektovali názory svých spolužáků, 139

dokázali ocenit jejich nápady apod., dále je rozvíjena ve fázi expozice, kdy probíhá diskuze o Masarykovi a jeho roli v hilsneriádě - kompetence sociální a personální: k rozvoji opět dochází při opakovacích aktivitách a ve fázi expozice při diskuzi - kompetence občanské: rozvíjena hodnotovou stránkou probírané látky - kompetence pracovní: rozvíjena při skupinové práci, kdy si žáci mezi sebou musí rozdělit dílčí úkoly Výukové metody: klasické: slovní – monologické, práce s textem; názorně demonstrační – práce s obrazem aktivizující: diskusní metoda komplexní: skupinová výuka, samostatná práce, metody RWCT – pětilístek, myšlenková mapa Pomůcky: archy papíru; texty a obrázky z knihy Tomáš Garrigue Masaryk Renáty Fučíkové; nakopírované pětilístky; nakopírované zadání cvičení o životě T. G. Masaryka (pravda x lež); nakopírované zadání cvičení o dětství T. G. Masaryka (Hovory s TGM); citát; 4 obrázky z knihy vztahující se k hilsneriádě Časové rozvržení: zahájení - 5 min., opakování – 40 min., expozice – 25 min.; shrnutí a závěr – 20 min. Scénář hodiny: 1. Zahájení  Učitel žákům sdělí náplň dnešní hodiny. Připomene, co dělali hodinu předešlou a jakou látkou na ní naváží tuto hodinu. 2. Opakování  Předchozí hodinu se žáci začali bavit o osobnosti prvního československého prezidenta Tomáše Garriguea Masaryka. Zatím se dozvěděli základní informace z jeho života. Učitel jim pověděl, kdy se narodil a do jakých poměrů (chudá rodina, otec kočí, matka kuchařka). Dále jim vykládal, jaká byla doba, do které se Masaryk narodil, jaká situace panovala v tehdejším Rakousko-Uhersku. 

Nová hodina začne opakováním látky z hodiny předchozí. Práce bude probíhat ve skupinách po třech žácích. Žáci dostanou obrázky okopírované z knihy Renáty Fučíkové Tomáš Garrigue Masaryk a k nim texty, které jsou také vzaty z této knihy, ale některé pasáže jsou z nich vynechané, aby text nebyl příliš dlouhý. Jedná se o texty a obrázky vážící se k dětství a životu Masaryka do roku 1886. Úkolem žáků bude nejprve přiřadit obrázky 140

k textům. Zvlášť dostanou také sérii obrázků z knihy, kde je zachycen vztah Tomáše a jeho ženy Charlotty. K nim budou mít žáci za úkol vymyslet obdobný popisek, jako dostali k ostatním obrázkům. Obrázky a k nim příslušné texty budou lepit v chronologickém pořadí na arch papíru, tam také vlepí svůj vlastní text. 

Po tomto opakování dostanou žáci pracovní list, ve kterém na základě zjištěných informací budou mít rozlišit, zda je tvrzení o Masarykovi pravdivé či nikoli. Dále dostanou úryvek z knihy Karla Čapka Hovory s TGM, ve kterém Masaryk popisuje své dětství. Na jeho základě budou mít plnit další úkoly, které jsou k němu přiloženy (námět čerpán z Metodického portálu www.rvp.cz).

Obrázek č. 21: Obrázek k textu č. 1

Obrázek č. 22: Obrázek

Obrázek č. 23: Obrázek k textu č. 3

k textu č. 2

141

Obrázek č. 24: Obr. k textu č. 4 č.5

Obrázek č. 25: Obr. k textu

Obrázek č. 26: Obr. k textu č. 6

Obrázek č. 27: Obr. k textu č. 7

Obrázek č. 28: Obr. k textu č. 8 Text č. 1: 7. března 1850 se v rodině kočího z císařského statku v Hodoníně narodil chlapec Tomáš. Rakouské říši vládl mladý císař František Josef I. Tomášův otec byl Slovák, maminka Terezie z poněmčené hanácké rodiny. Na statku pracovala jako kuchařka.

142

Text č. 2: Maminka byla citlivá a zbožná a měla v rodině hlavní slovo. Tomáš chodil pomáhat do kostela – rád držel svaté knihy při bohoslužbách. Do školy chodil v Čejkovicích na jižní Moravě. Učil se dobře, dávali ho za vzor oběma mladším bratrům. Text č. 3: Protože se opravdu dobře učil, nechali ho rodiče chodit na dvouletou reálnou školu. Měl se stát učitelem. O významnějším povolání nemohl snít – byl chudého původu. Jeden z jeho spolužáků byl žid Leo. S židy se nekamarádilo, říkalo se, že jsou špinaví, divní cizinci. Mají sice stejného Boha, ale uctívají ho jinak a jindy než křesťané. Na školním výletě si Tomáš vytvořil svůj vlastní názor. Text č. 4: Otec ho dal učit ke kováři. Práce byla rozmanitá, Tomášovi se líbila. Pomalu zapomínal na knihy. Kdo ví, kam by se ubíral jeho osud, kdyby ho nepotkal bývalý učitel z reálky. Tak výtečný žák – a kovář?! Hned mu zařídil místo pomocníka v čejkovické škole. Matky dětí si šly stěžovat k panu faráři: ten Masaryk učí naše děti jen bezbožnosti! Farář se Tomáše zastal. Půjčoval mu knihy, probudil v něm poprvé city k českému národu, neodmítl rozhovor o hříchu nebo o nepochybnostech ve víře. A to bylo v té době mimořádné. Nakonec ho přemluvil, aby šel studovat na gymnázium. Text č. 5: Na gymnáziu v Brně se vyučovalo německy. Nálada ve škole nebyla přívětivá. Nakonec se Tomáš dostal do sporu s ředitelem školy. Tomáš se cítil nevinný, navíc byl zdrcený z rozchodu s dívkou. Výtky ho rozzuřily. Vzal na ředitele pohrabáč a vyloučili ho z gymnázia. Text č. 6: Přihlásil se na vídeňskou univerzitu. Znovu ho učili jen ti nejlepší. Masaryk se stal členem a později i předsedou Českého akademického spolku. S přáteli vášnivě řešili filozofické otázky, spřádali veliké plány, a jak se na studenty patří, užívali si života v kavárnách i krčmách. Později studoval také na univerzitě v Lipsku. Text č. 7: Na pražské univerzitě rozeznali nový vědecký talent a nabídli Tomášovi místo mimořádného profesora filozofie. Profesoři té doby hřímali v posluchárnách, byli odtažití a povýšení. Studentům předepisovali, jak mají myslet a v co mají věřit. Mladíci z fakulty byli u vytržení, když před nimi stanul mladý, urostlý, lidský, klidný a vstřícný profesor. Masaryk se netajil svými omyly, mluvil tichým hlasem, vybízel studenty k rozhovoru. Byl starším přítelem, který pomáhá najít mladšímu cestu k poznání. Pouze pomáhá – nikdy nepřikazuje. Text č. 8: Masaryk nepřednášel jen na univerzitě. Ženy se začínaly domáhat svých práv – také práva na vzdělání. Některé z nich se scházely v Americkém klubu dam, který založil cestovatel Vojta Náprstek. Tomáš zde přednášel moderním ženám o poezii.

143

Obrázek č. 29: Tomáš a Charlotta 1

Obrázek č. 30: Tomáš a Charlotta 2

Obrázek č. 31: Tomáš a Charlotta 3

Obrázek č. 32: Tomáš a Charlotta 4

144

Obrázek č. 33: Tomáš a Charlotta 5 Rozhodni, které věty jsou pravdivé, nepravdivé vyškrtni a pod cvičení je přepiš ve správném znění. Narodil se 7. března 1850 v Praze. Jeho rodiče byli velmi zámožní. V dětství měl na něj největší vliv tatínek, který měl hlavní slovo v rodině. Vyučil se řezníkem. Studoval na německém gymnáziu v Brně. Školní výuka ho zdržovala, vzdělával se v knihovnách. Z gymnázia byl vyloučen za to, že na školníka vzal pohrabáč. Pokračoval ve studiu na universitách ve Vídni a Lipsku. Se svou budoucí ženou Charlottou Garrigue se seznámil při studiích na univerzitě v Lipsku. Jeho budoucí žena byla původem Angličanka. Odjel za ní do jejího rodného Německa, kde se v březnu roku 1878 vzali. Po návratu do Čech dostal místo profesora filozofie na pražské univerzitě. Mezi studenty nebyl oblíbený. Přečti si úryvek z knihy Hovory s TGM od Karla Čapka. „… Takový kluk na venkově má mnoho práce, jejej! Tož si to spočítejte: musí umět hvízdat na pysky, mezi zuby, na jeden prst, na dva a na pěstě… musí umět všelijak zápasit … chodit po rukách a lámat kolesa; a dobře utíkat, to hlavně… … Jen si spočítejte všechna klukovská řemesla: … vyřezávat píšťalky z vrbového proutí nebo z husích kostí a klarinety z třešňového dříví, dělat trubky z obilních a dýňových stonků; vyrobit jednoduchý luk nebo kuši s šindelovou pažbou a k tomu šípy.“183 Popiš podobně jako v úryvku, co musí umět děti dnes. Dělají kluci dnes takové věci, jako v době dětství Tomáše Masaryka?

183

ČAPEK, Karel. Hovory s T. G. Masarykem. 1. souborné vydání, Praha: Československý spisovatel, 1990. s. 16.

145

3. Expozice 

Poté začnou probírat novou látku. Téma nové hodiny bude Masaryk a hilsneriáda.



Učitel nejprve začne s žáky diskuzi o tom, zda ví, co je to pověra. Ptá se, jestli znají nějakou pověru (např. čáp nosí novorozeňata, konkrétně chlapce, a vrána děvčata). Dále se ptá, co jsou to předsudky, jak ovlivňují myšlení lidí a v čem jsou nebezpečné. Opět se ptá, zda znají příklad nějakého ve společnosti zakořeněného předsudku (např. ženy jsou horší řidičky než muži, blondýny jsou hloupé), nebo jestli se s nějakým také sami setkali. Poznatky, které při diskuzi žáci uvádí, učitel společně s žáky zapisuje na tabuli do myšlenkové mapy. Poté učitel znovu shrne, co je to pověra a co předsudek.



Učitel žákům začne vyprávět příběh, ve kterém pověra a předsudky způsobily dokonce to, že mladý muž byl odsouzen k trestu smrti za vraždu, kterou pravděpodobně vůbec nespáchal. Začne vyprávět o vraždě v Polné z 29. 3. 1899. Toho večera byla zavražděna mladá dívka Anežka Hrůzová. Z vraždy byl obviněn židovský mladík Leopold Hilsner. Soudní proces ho odsoudil k trestu smrti za spáchání rituální vraždy, při které měl dívce z těla odčerpat veškerou krev pro rituální velikonoční židovské obřady. Obvinění bylo vzneseno na základě nepřímých důkazů především proto, že veřejné mínění v Polné a v okolí všeobecně Hilsnera za pachatele označovalo a bylo silně ovlivňováno dobovým antisemitismem. Kolem celého případu však byla celá řada nesrovnalostí, které teorii o rituální vraždě jasně vyvracely. Po celou dobu vyšetřování se případ těšil obrovskému zájmu médií a stala se z něho celonárodní aféra. Do boje proti pověře o rituální židovské vraždě se tehdy postavil T. G. Masaryk.



Poté, co učitel takto žákům vysvětlí, o co v případu Hilsnera šlo, rozdá do lavice 4 obrázky z knihy Renáty Fučíkové, které vyjadřují názor veřejnosti na Masarykovo vystoupení. Žáci budou mít za úkol popsat, kdo jsou postavy na obrázku, jaká byla jejich reakce na uveřejnění Masarykova článku a jak reagoval na tuto situaci Masaryk.



Poté učitel rozdá žákům citát, který vyjadřuje Masarykovo stanovisko k celému případu. „Řekl jsem veřejně, že nevěřím v rituální vraždu a že 146

zejména proces polenský této vraždě nedokazuje. Mínění to nevyslovil jsem pouze, nýbrž také odůvodnil. A to se v českém národě nesmí? Že se nesmí samostatně myslit a vědecky pracovat? Moje kritika procesu polenského je stejnou vědeckou prací jako jiné mé práce vědecké.“ 184 Na jeho základě budou mít žáci za úkol vysvětlit, z jakých pohnutek se Masaryk do boje pustil a koho vlastně hájil. Učitel se v diskuzi bude snažit žáky navést na to, že Masaryk chtěl především bojovat proti tmářskému a pověrčivému přístupu, který odporoval zdravému rozumu, že nehájil židy, ale české křesťany před pověrčivostí a předsudky, které podle jeho názoru činily český národ nekulturní a zaostalecký. Masarykovým hlavním cílem bylo, aby proces byl veden nezaujatě a nebyl využit k protižidovským útokům. 

Na závěr učitel žákům dovypráví, jak to s Hilsnerem dopadlo.

Obrázek č. 34: Hilsneriáda 1

Obrázek č. 35: Hilsneriáda 2

184

MUZEUM TGM RAKOVNÍK. Tomáš Garrigue Masaryk [online]. [cit. 2015-08-14]. Dostupné z: http://www.muzeumtgm.cz/cz/osobnosti/Podrobny-zivotopis

147

Obrázek č. 36: Hilsneriáda 3

Obrázek č. 37: Hilsneriáda 4

4. Shrnutí 

Jako závěrečné shrnutí k výuce o osobnosti T. G. Masaryka žáci dostanou za úkol vytvořit na základě zjištěných informací a poskytnutých obrázků charakteristiku T. G. Masaryka. Jako metodu, kterou budou žáci pracovat, jsem zvolila pětilístek. Každý pracuje samostatně. Pětilístek dostanou předtištěný na papíře, který si vlepí do sešitu. Obecně metoda pětilístek slouží k jakémusi vyjádření zhuštěné podstaty nějakého tématu, jedná se v podstatě o „báseň“ o pěti řádcích. V tomto konkrétním případě jim má tato metoda pomoci si uvědomit, jakými lidskými vlastnostmi Masaryk oplýval, jaký to byl člověk. Poté, co žáci dokončí práci na svých pětilístcích, budou mít za úkol zpracovat charakteristiku jako slohovou práci a to o rozsahu 1 až 1,5 stránky A5. Obecný vzor _________________ Jméno osobnosti

____________________

____________________

Jaká osobnost je – charakteristika 2 přídavnými jmény _________________

_________________

_______________

3 slovesa, která nejvíce osobnost vystihují __________

__________

__________

_________ 148

Věta složená ze 4 slov – heslo, citát, věta, která ji nejvíce vystihuje _____________________ Podstatné jméno/citoslovce shrnující můj dojem

149

NÁVRH VYUŽITÍ OBRÁZKOVÉ KNIHY RENÁTY FUČÍKOVÉ JAN AMOS KOMENSKÝ VE VÝUCE Téma hodiny: Jan Amos Komenský Ročník: 7. nebo 8. třída ZŠ (dle konkrétního ŠVP) Předmět: dějepis (mezipředmětové vztahy také s českým jazykem a literaturou a výchovou k občanství) Časová dotace: tři vyučovací hodiny (3 x 45 minut) Typ vyučovací hodiny: projektová výuka Obsah vyučovací hodiny: zpracování projektu o životě a díle Jana Amose Komenského na základě obrázkové knihy Jan Amos Komenský od Renáty Fučíkové Cíle hodiny: Výchovně-vzdělávací cíle: žák: 

zařadí Jana Amose Komenského do společensko-politického a kulturního kontextu doby (století, baroko)



stručně popíše základní konflikt, o který šlo ve třicetileté válce



charakterizuje situaci v Českých zemích po třicetileté válce a vysvětlí, jak ovlivnila život Jana Amose Komenského



charakterizuje oblasti zájmu, jimž se Jan Amos Komenský věnoval, a uvede jeho nejdůležitější díla

Klíčové kompetence: - kompetence k učení: je rozvíjena při zpracovávání projektů, kdy si žáci sami musí vyhledat potřebné informace ve zdrojích, které mají k dispozici, musí porozumět různým textům a posoudit důležitost informací - kompetence k řešení problémů: k jejímu rozvoji dochází jednak ve fázi motivace, kdy žáci mají za úkol řešit hádanku, jednak při tvorbě projektů, kdy mají zadány jednotlivé úkoly, na něž musí nacházet správná řešení a hledat vhodný postup práce na řešení - kompetence komunikativní: opět rozvíjena při práci na projektech, kdy je nutné, aby ve skupině fungovala efektivní komunikace, dále při závěrečném hodnocení výsledných posterů - kompetence sociální a personální: tato kompetence je rozvíjena společnou prací na projektech, kdy žáci mezi sebou musí efektivně komunikovat, shodnout se na tom, jak 150

bude poster vypadat, jak budou postupovat atd., musí respektovat názory druhých, podílet se na společné práci, spoluvytvářet dobrou atmosféru v týmu - kompetence občanské: k rozvoji dochází opět především při společné práci na projektu, kdy je nutné, aby žáci respektovali ostatní spolužáky a došli ke vzájemné shodě, a dále pak hodnotovou stránkou probírané látky - kompetence pracovní: rozvíjena při společné práci, kdy si žáci mezi sebou musí rozdělit práci, jednotlivé úkoly a každý je za svoji část úkolu zodpovědný Výukové metody: klasické: slovní – monologické, práce s textem; názorně demonstrační – práce s obrazem aktivizující: diskusní metoda komplexní: projektová výuka (krátkodobý projekt); skupinová výuka, samostatná práce, vrstevnická výuka Pomůcky: archy papíru A2; slepé mapy Evropy; slepé mapy České republiky; Školní atlas světa; obrázková kniha Jan Amos Komenský; sada 5 obrázků sloužících jako indicie k poznání J. A. Komenského Časové rozvržení: zahájení a motivační fáze - 20 min., zadání projektu a jejich tvorba – 90 min., představení projektů a jejich hodnocení – 20 min., závěrečná fáze – 5 min. Scénář hodiny: 3. Zahájení a motivace  Po organizačních věcech na začátku hodiny učitel promítne dataprojektorem čtyři obrázky (není-li ve třídě dataprojektor, musí obrázky vytisknout a dát je alespoň do každé lavice). Žákům sdělí, že jsou to čtyři indicie, podle kterých mají poznat, čemu se budou dnešní hodinu věnovat. Na obrázcích žáci najdou školu, labyrint, bankovku v hodnotě 200 Kč z rubu (kde není portrét J. A. Komenského) a Jednotu bratrskou. Dále jim sdělíme, že se jedná o muže, který prožil převážnou část svého života v 17. století.

151

Obrázek č. 38: škola

Obrázek č. 40: labyrint 

Obrázek č. 39: 200 Kč

Obrázek č. 41: Jednota bratrská

Na základě znalostí z prvního stupně a znalostí z ostatních předmětů, kam učivo o J. A. Komenském zasahuje, by měli jeho osobnost poznat.



Pokud by nastala situace, že nikdo na jejich základě nepozná, o koho se jedná, promítneme jim jeho portrét.



Nepřepokládám, že by ani poté nikdo nepoznal, koho hledáme. Pokud by taková situace přesto nastala, pověříme jednoho z žáků, aby zadal klíčová slova na internetu a zjistil totožnost našeho muže pomocí něho.

Obrázek č. 42: portrét J. A. Komenského 152

4. Zadání projektu a jejich tvorba 

Po odhalení totožnosti hledaného muže a zjištění tématu výuky vysvětlíme žákům, jak bude výuka probíhat. Žáci se rozdělí do skupin po pěti až šesti.



Vysvětlíme, že výuka nebude probíhat tradičním způsobem (nebude žádný výklad učitele), ale že budou informace hledat sami a na jejich základě vytvoří projekt, jehož výsledkem bude poster o J. A. Komenském na papíře o velikosti A2.



Sdělíme, že základním zdrojem informací, ze kterého budou čerpat, je obrázková kniha Renáty Fučíkové Jan Amos Komenský.



V tom, jakým způsobem poster zpracují, žákům necháme volnou ruku. Budou mít ale zadáno několik povinných částí, které bude muset obsahovat každý poster. 1. musí obsahovat základní životopisné údaje a základní informace o společensko-politickém a kulturním kontextu doby, jejím vlivu na životní osudy Jana Amose Komenského 2. stručně popíší konflikt, o který šlo ve třicetileté válce, a vysvětlí, jak její výsledek ovlivnil další životní osudy J. A. Komenského 3. každá skupina obdrží slepou mapu České republiky, do které libovolným způsobem naznačí místa, kde J. A. Komenský během svého života pobýval a působil 4. každá skupina obdrží slepou mapu Evropy, do které opět libovolným způsobem naznačí, kde všude pobýval (ke zpracování těchto dvou úkolů bude mít každá skupina k dispozici Školní atlas světa) 5. každá skupina bude mít vypsat nejdůležitější díla, která J. A. Komenský napsal (alespoň pět), jedno z nich si poté vybrat a zpracovat ho podrobněji – o čem je, jaké myšlenky obsahuje, jaký byl jeho přínos 6. na každé dvoustraně obrázkové knihy žáci najdou jeden citát J. A. Komenského, dostanou instrukce, že si mají jakýkoli z nich vybrat a vytvořit k němu myšlenkovou mapu, která také bude součástí posteru 7. nakreslit jeden komiksový výjev (i s bublinami a textem) zachycující nějakou událost z jeho života

153

Tyto pokyny dostane každá skupina vytisknuté na papíře, aby je měli po celou dobu tvorby projektu u sebe a mohli do nich kdykoli nahlédnout. Po celou dobu bude žákům k dispozici počítač s připojením na internet a učitel, který bude ve třídě přítomen, ale nijak nebude do práce žáků zasahovat, pokud ho sami nepožádají o pomoc.

Obrázek č. 43: slepá mapa Evropy

Obrázek č. 44: slepá mapa České republiky

154

3. Představení projektů a jejich hodnocení 

Po skončení práce na projektech z nich uspořádáme výstavu. Každému projektu přidělíme hlasovací číslo. Žáci si nejprve projdou celou výstavu, po prohlídnutí všech projektů si dojdou k učiteli pro dva hlasovací lístky. Na první napíší číslo projektu, který je podle jejich názoru zpracován nejlépe výtvarně, na druhý číslo toho, na kterém jsou nejlépe a nejpřehledněji zpracovány informace (oba hlasy mohou dát jednomu projektu, nesmí ale hlasovat pro svůj vlastní). Po skončení hlasování učitel hlasy sečte a vyhlásí vítěze. Vítěz dostane sladkou odměnu. Učitel poté sám všechny projekty ohodnotí a oznámkuje.

4. Závěrečná fáze 

Učitel zhodnotí celý průběh projektu. Poté se u každého posteru zaměří znovu na komiksový výjev, kterým měli žáci zachytit nějakou událost z Komenského života. Autoři posteru popíší, co na výjevu je (pokud to neudělali již při představování svého posteru) a vysvětlí, proč danou událost namalovali zrovna takovýmto způsobem. Spolužáci pak najdou stejný výjev také v knize a porovnají, jak ho zachytila autorka, a zhodnotí, který způsob zpracování se jim líbí víc a proč.

155

NÁVRH VYUŽITÍ OBRÁZKOVÉ KNIHY RENÁTY FUČÍKOVÉ HISTORIE EVROPY VE VÝUCE

Téma hodiny: starověké Řecko – řečtí bohové Ročník: 6. třída ZŠ Předmět: dějepis Časová dotace: 2 vyučovací hodiny (2 x 45 minut) Typ vyučovací hodiny: kombinovaná Obsah vyučovací hodiny: seznámení se s řeckým náboženstvím a dvanácti hlavními řeckými bohy pomocí práce s knihou Renáty Fučíkové Historie Evropy Cíle hodiny: Výchovně-vzdělávací cíle: žák: 

zná řeckou legendu o původu země a zrození řeckých bohů



dokáže zhodnotit význam náboženství pro tehdejší každodenní život lidí



uvede dvanáct hlavních řeckých bohů spolu s jejich atributy a charakteristikou

Klíčové kompetence: - kompetence k učení: tato kompetence je rozvíjena ve fázi expozice nového učiva, kdy žáci musí sledovat výklad učitele a dělat si z něho poznámky do svých zápisů a poté při práci s knihou, ve fázi aplikace a procvičování, kdy musí aplikovat poznatky získané během předchozí fáze hodiny a vyřešit zadané úkoly - kompetence k řešení problémů: je rozvíjena především ve fázi aplikace a procvičování při práci ve skupině během vyplňování úkolů a skládání domina - kompetence komunikativní: kompetence je rozvíjena jak ve fázi expozice, tak při aplikaci a procvičování, kdy žáci pracují s různými typy textů, jimž musí porozumět, dále je rozvíjena při všech diskuzích, které jsou v průběhu výuky vedeny správným způsobem (naslouchá, respektuje, argumentuje, zapojuje se atd.) - kompetence sociální a personální: je rozvíjena při diskuzích a při práci ve skupině - kompetence občanské: k rozvoji dochází opět především při diskuzi, kdy je nutné, aby žáci respektovali ostatní spolužáky, a dále pak hodnotovou stránkou probírané látky 156

- kompetence pracovní: rozvíjena při skupinové práci, kdy si žáci mezi sebou musí rozdělit práci, jednotlivé úkoly a každý je za svoji část úkolu zodpovědný Výukové metody: klasické: slovní – monologické, práce s textem; názorně demonstrační – práce s obrazem, práce s videonahrávkou aktivizující: diskusní metoda komplexní: skupinová výuka, samostatná práce Pomůcky: kniha Historie Evropy od Renáty Fučíkové (strana 30 a 31), Školní atlas světa, slepá mapa Řecka, nakopírované zápisy, rozstříhané domino, nakopírované cvičení s šifrou jmen řeckých bohů, trailer k filmu Percy Jackson Zloděj blesků Časové rozvržení: zahájení a motivace - 5 min., expozice nového učiva – 30 min., procvičování – 50 min., shrnutí a závěrečná fáze – 5 min. Scénář hodiny: 1. Zahájení a motivace 

Hned po organizačních věcech (aniž by předtím cokoli vysvětloval, nebo říkal, co budou probírat) pustí učitel žákům trailer k filmu Percy Jackson Zloděj

blesků

(dostupné

https://www.youtube.com/watch?v=X56hUtfHwRg).

Jde

na: o

film,

kde

vystupují postavy slavných řeckých bohů. Hlavní myšlenka filmu spočívá v tom, že potomci řeckých bohů mezi námi úplně běžně žijí a jsou napůl lidé a napůl bohové. Po zhlédnutí ukázky se žáků zeptáme, jak si myslí, že je tento film starý, ve kterém roce byl natočen. Předpokládáme, že žáci poznají, že se jedná o film natočený poměrně nedávno (2010). Poté jim prozradíme, že námět řeckých bohů, který je ve filmu zpracován, je starý téměř tři tisíce let, přesto je natolik aktuální a zajímavý, že je do dnešní doby stále znovu a znovu zpracováván např. právě filmovými režiséry (např. Souboj titánů, Hněv titánů atd.) 2. Expozice nového učiva 

Učitel nejprve začne obecným výkladem o původu řeckých bohů a o legendě, jak byl stvořen svět. Žáci dostanou lístečky s nakopírovanými zápisy, do kterých si budou mít z výkladu učitele doplnit informace, které budou vynechané. Na konci zápisu, pak ještě žáci najdou tři úkoly, které po výkladu učitele budou mít samostatně vypracovat. Po dokončení úkolů si žáci prohodí své zápisy se svým sousedem, či jiným spolužákem ze třídy, se 157

kterým si zápis vzájemně překontrolují. V případě rozdílných odpovědí se buď mezi sebou poradí, která odpověď je správná, nebo se mohou poradit s jiným spolužákem ze třídy. (červeně jsou do textu dopsány správné odpovědi, v zápisech, které rozdáme žákům, bude místo nich volné místo, aby informace doplnili sami) ZÁPIS Řečtí bohové Náboženství hrálo v dřívějších dobách v životě lidí velmi důležitou roli. Každý národ měl své vlastní bohy a také svoji vlastní představu, jak byl stvořen svět. Bohové ovlivňovali život každého člověka od jeho narození až po smrt a náboženství významně zasahovalo i do státních záležitostí. Dle prastaré legendy na začátku všeho byl CHAOS. Z toho se postupně vytvořilo světlo i tma, život i smrt, ZEMĚ I NEBE. ZEMĚ pak zrodila první bohy tzv. TITÁNY. Mezi ně patřil i KRONOS. Byl velmi úskočný a lstivý a dokonce zradil svého otce. Spolu s RHEIOU měl šest dětí. Protože se však bál, že by ho některé z jeho dětí mohlo zradit, tak jako on zradil svého otce, a zbavit ho vlády, každé své novorozené dítě hned spolknul. RHEIE to bylo líto a šestého potomka odnesla do jedné jeskyně na ostrově KRÉTA a místo něho podala svému muži kámen zabalený v kůžích. Ten nic nepoznal a kámen spolknul. Tento šestý potomek se jmenoval ZEUS. Když vyrostl, rozhodl se osvobodit všechny své sourozence. Podal svému otci nápoj, po kterém ostatní sourozence i kámen vyzvracel. ZEUS pak vyhlásil TITÁNŮM válku o vládu nad bohy. ZEUS spolu se svými sourozenci válku vyhráli a TITÁNI byli svrženi. Bohové se usídlili na hoře OLYMP. Celkově jich bylo 12. Vysvětli, co znamená slovo chaos. Vysvětli, jak je možné, že Diovi sourozenci přežili v Kronově žaludku. Najdi na mapě Řecka (ve Školním atlasu světu) sídlo řeckých bohů a zakresli ho do slepé mapy.

158

Obrázek č. 45: slepá mapa Řecka 

Po skončení úvodního výkladu budou mít žáci pracovat samostatně s knihou Renáty Fučíkové Historie Evropy (konkrétně s kapitolou 4: Stvoření ideálu) Na straně 30 a 31 jsou vyobrazeni řečtí bohové i se svými typickými atributy. Tuto dvoustranu dostane vždy dvojice do lavice. Žáci budou mít za úkol vypsat si do svého zápisu jména řeckých bohů a uvést, jaké oblasti vládne, a pokusit se podle obrázku najít typický atribut, který daného boha charakterizuje a se kterým bývá obvykle zobrazován. Ještě než začnou pracovat, upozorní učitel žáky, že u jednoho boha či bohyně žádný atribut vyobrazen nenajdou a nebudou ho tedy doplňovat. V zápisu by se pak měly objevit následující informace: Démétér – bohyně úrody a plodnosti, atribut: chybí; Poseidon - bůh moře a námořního loďstva, vládce všech mořských zvířat, atribut: trojzubec; Artemis – bohyně lovu, atribut: luk; Zeus – vládce bohů, atribut: blesky; Hestia – ochránkyně domácího krbu, atribut: oheň; Árés – bůh zuřivé války, atribut: štít a meč; Afrodíté – bohyně lásky a krásy, atribut: růže; Appolón – bůh slunce a umění, atribut: lyra; Athéna – bohyně moudrosti, atribut: přilba; Dionýsos – bůh vína a veselí, atribut: pohár a vinná réva; Hermés – ochránce poutníků, obchodníků i zlodějů a posel bohů, atribut: okřídlené sandály; Héfaistos – bůh ohně, atribut: kladivo.



Po dokončení práce si opět mezi sebou žáci své úkoly překontrolují.

3. Procvičování 

Poté, co si žáci se svým sousedem či jiným spolužákem zkontrolují správnost svých výsledků a vyřeší všechny nesrovnalosti, dostanou pokyn, aby své zápisy schovali a nakopírované stránky vrátili učiteli.



Učitel rozdá žákům úkoly k procvičování této látky. Žáci by měli pracovat bez pomoci jiných materiálů, jen s těmi informacemi, které si zapamatovali 159

v průběhu plnění úkolů. Je dobré, aby učitel již před začátkem práce na předchozím úkolu žákům sdělil, že s informacemi budou i nadále pracovat, aby tedy pracovali pozorně a snažili se zapamatovat co nejvíce informací. První úkol (luštění přesmyček) vypracuje každý žák sám. Vylušti tyto přesmyčky. HAÉTNA................................................................................................................... IDESÓPON................................................................................................................ DAROÍÉFT................................................................................................................ SOSNÝDIO................................................................................................................ HÉSTOSFAI.............................................................................................................. PÓAPOLN................................................................................................................. 

Na druhý úkol žáci vytvoří skupinky po čtyřech. Toto druhé cvičení je celkem dost náročné, proto žáci mohou pracovat ve skupině. Každá skupina dostane domino s pojmy, které mají spojovat. Jedná se o papírové čtverečky. Na každé hraně čtverce je jeden pojem (na jednom lístečku tedy celkem čtyři). Úkolem žáků je pospojovat pojmy tak, aby vznikl obdélník. Pojmy, které jsou na vnější hraně obdélníku, k sobě žádnou dvojici nemají. Skupina, která bude hotová jako první a bude mít odpovědi správně, dostane jedničku za práci v hodině.



Po dokončení domina rozdá učitel každému žákovi čistý papír o velikosti A4. Žáci budou mít za úkol vybrat si jednoho řeckého boha, na vrchní kraj papíru nadepsat jeho jméno, čemu vládne a poté tohoto boha nakreslit tak, jak si ho sami představují. Nemusí respektovat to, jak je vyobrazen v knize Renáty Fučíkové.



Na začátku dalšího vyučování učitel vyvolává jednotlivé žáky, kteří představí kresbu svého boha, vysvětlí, proč ho namalovali tak, jak ho namalovali a porovnají svoji kresbu s kresbou Renáty Fučíkové, na které ohodnotí, co se jim líbilo a co ne.

160

Poskládej domino. Přiřaď k sobě pojmy tak, aby tvořily dvojice. Některé pojmy k sobě dvojici nemají. Vznikl ti obdélník, který má na jedné straně tři části domina a na druhé čtyři?

Správné řešení a domino rozstříhané na jednotlivé čtverečky tak, jak ho dostanou žáci. 161

4. Shrnutí a závěr 

Na závěr učitel shrne, co dnešní hodinu probírali a co se dozvěděli nového. Zhodnotí práci žáků a zároveň chce slyšet jejich ohlasy na samostatnou práci a práci ve skupinkách.

162

NÁVRH VYUŽITÍ OBRÁZKOVÉ KNIHY RENÁTY FUČÍKOVÉ ANTONÍN DVOŘÁK VE VÝUCE Téma hodiny: život a dílo hudebního skladatele Antonína Dvořáka Ročník: 8. nebo 9. třída ZŠ (dle konkrétního ŠVP) Předmět: dějepis (lze využít také v hudební výchově) Časová dotace: 1 vyučovací hodina (1 x 45 minut) Typ vyučovací hodiny: kombinovaná Obsah vyučovací hodiny: seznámení se s životem a dílem hudebního skladatele Antonína Dvořáka pomocí práce s obrázkovou knihou Renáty Fučíkové Cíle hodiny: Výchovně-vzdělávací cíle: žák: 

zařadí Antonína Dvořáka do širšího kulturního kontextu (století, romantismus, jeho současníci)



uvede základní životopisné informace o Antonínu Dvořákovi



vyjmenuje nejznámější díla Antonína Dvořáka

Klíčové kompetence: - kompetence k učení: k rozvoji této kompetence dochází ve fázi expozice, konkrétně při výkladu látky učitelem, kdy žáci musí doplňovat své zápisy na lístečcích a je tedy nutné, aby dokázali vnímat slovní výklad učitele a zhodnotit, které informace jsou pro ně důležité a které nikoli - kompetence k řešení problémů: žáci si tuto kompetenci rozvíjí jednak hned při úvodní motivaci, která má charakter hádanky, kterou je potřeba vyřešit, a následně pak ve fázi procvičování při aktivitě týkající se Dvořákových skladeb - kompetence komunikativní: rozvíjena v úvodní motivační fázi, kdy žáci komunikují s obrazovým materiálem, kterému musí správně porozumět, aby byli schopni správně splnit zadaný úkol, dále je rozvíjena při procvičování, kdy žáci pracují ve skupině a kdy je pro zdárný výsledek práce nutné, aby spolu komunikovali efektivně - kompetence sociální a personální: k jejímu rozvoji opět dochází v úvodní fázi a při procvičování, kdy žáky učíme, aby vyslovovali své ocenění nápadů a práce druhých dříve než kritiku a aby se zdržovali posměšků a opovržení nad prací druhých lidí a nenarušovali verbální prezentaci jiného žáka 163

- kompetence občanské: rozvíjena hodnotovou stránkou probírané látky a zdůrazněním kulturního bohatství a tradic naší země - kompetence pracovní: rozvíjena při skupinové práci, kdy si žáci mezi sebou musí rozdělit práci Výukové metody: klasické: slovní – monologické, práce s textem; názorně demonstrační – práce s obrazem aktivizující: diskusní metoda komplexní: skupinová výuka, samostatná práce Pomůcky: obrázky z knihy Antonín Dvořák Renáty Fučíkové; lístečky s názvy skladeb; obrázky k jednotlivým skladbám, nakopírovaný zápis o Antonínu Dvořákovi Časové rozvržení: zahájení a motivace - 20 min., expozice – 15 min., procvičování – 8 min., shrnutí a závěrečná fáze – 2 min. Scénář hodiny: 2. Zahájení a motivace  Učitel žákům sdělí, že se dnešní hodinu budou zabývat jedním z nejvýznamnějších českých skladatelů, který je známý nejen v České republice, ale po celém světě. Nepoví jim jeho jméno, protože rozpoznat o koho se jedná, bude jejich úkolem. 

Učitel rozdá do každé lavice, nebo promítne dataprojektorem první dvoustranu z knihy Antonín Dvořák (kapitola s názvem Předznamenání). Žáci na ní mohou vidět příběh narození a raného dětství malého Toníka. Na základě této dvoustrany budou mít za úkol napsat na papír jméno skladatele, o kterém si myslí, že příběh vypráví. Učitel obchází třídu a kontroluje, kdo má výsledek správně. První tři se správným výsledkem mohou dostat body za aktivitu (pokud tedy třída systém takovýchto bodů má).



Poté budou mít žáci za úkol dle obrázků převyprávět vlastními slovy, co na obrázcích vidí, budou mít v podstatě sepsat příběh o narození a dětství Antonína Dvořáka. K tomuto úkolu učitel žákům rozdá ještě druhou dvoustranu z knihy (kapitola s názvem Zlonické zvony). Práce by neměla přesáhnout jednu stránku A5.

164

3. Expozice 

Poté, co se žáci touto formou seznámí s dětstvím Antonína Dvořáka, jim učitel formou klasického výkladu podá další informace o životě a díle tohoto skladatele a zařadí ho také do širšího kontextu kultury 19. století.



Žákům poskytne vytisknutý zápis, do kterého si budou mít doplnit z výkladu pouze informace, které budou vynechány. Zápis si žáci nalepí do sešitů. (červeně jsou do textu dopsány správné odpovědi, v zápisech, které rozdáme žákům, bude místo nich volné místo, aby informace doplnili sami)

KULTURA 19. STOLETÍ - HUDBA ANTONÍN DVOŘÁK Je světově nejproslulejším a nejhranějším českým skladatelem vůbec. Spolu s Bedřichem Smetanou je řazen k českému romantismu. Narodil se v roce 1841 v Nelahozevsi a zemřel v Praze v roce 1904. Původně se měl stát ŘEZNÍKEM. V šestnácti letech odešel do PRAHY studovat varhanickou školu. Hrál na violu v orchestru Prozatímního divadla pod vedením BEDŘICHA SMETANY. Jeho první skladatelské pokusy se nesetkaly s velkým ohlasem. První veřejně velmi kladně přijatá skladba byly SLOVANSKÉ TANCE. Byl úspěšný také jako DIRIGENT. Stal se také profesorem na pražské konzervatoři, kde vychoval řadu významných českých skladatelů. Kromě českých zemí působil na angažmá také v ANGLII a AMERICE. Je autorem 9 symfonií a 10 oper. Jak se jmenují některé z jeho významných skladeb? _________________________________________________________________________ _________________________________________________________________________ _________________________________________________________________________

4. Procvičování  Žáci vytvoří skupiny po třech. Každá skupina od učitele dostane soubor lístečků s názvy vybraných děl Dvořáka a k nim soubor obrázků, které budou mít za úkol k sobě přiřadit. Obrázky jsou vzaty z knihy Renáty Fučíkové, která k většině skladeb vytvořila obrázkový doprovod vystihující svým obsahem název díla. (názvy skladeb: Skřivánek, Moravské dvojzpěvy, Sabat mater, Slovanské tance, Husitská, Svatební košile (zhudebněná balada Karla Jaromíra Erbena), Svatá Ludmila, Americký prapor, Novosvětská

165

symfonie (Z Nového světa), Koncert pro violoncello H moll, Holoubek, Čert a Káča, Rusalka) 

Po splnění úkolu si žáci doplní svůj zápis na lístečcích, kam mají dopsat názvy některých Dvořákových skladeb.

Obrázek č. 46: Skřivánek.

Obrázek č. 47: Moravské dvojzpěvy.

Obrázek č. 48: Americký prapor.

166

Obrázek č. 49: Čert a Káča.

Obrázek č. 50: Rusalka.

Obrázek č. 51: Svatební košile. Obrázek č. 52: Koncert pro violoncello H moll

167

Obrázek č. 53: Holoubek

Obrázek č. 55: Sabat mater

Obrázek č. 54: Husitská

Obrázek č. 56: Svatá Ludmila

168

Obrázek č. 57: Slovanské tance

Obrázek č. 58: Novosvětská symfonie

5. Shrnutí a závěrečná fáze 

Učitel žákům promítne přes dataprojektor správné výsledky a sám upozorní na ty skladby, které jsou nejdůležitější (Rusalka, Novosvětská symfonie, Čert a Káča).



Poté se učitel žáků ptá, jak se jim s knihou pracovalo, co se jim v ní líbilo, co ne. Aktivita probíhá na zemi v kruhu. Vždy může mluvit jen ten žák, který v ruce drží talisman (např. něco co učiteli donesl některý z žáků (kamínek z moře apod.)). Začíná učitel, který vysvětlí pravidla a položí otázky a pak předá někomu talisman. Až vybraný žák domluví, vybere si dalšího spolužáka, kterému talisman předá. Pokud učitel uvidí, že se žáci již opakují, nemusí takto vyvolat celou třídu.



Žáci pak mají za úkol sami kresbou vystihnout některý z názvů Dvořákovy skladby (mohou si vybrat i některou, která nebyla mezi těmi, se kterými pracovali v hodině). Ideální by bylo, kdyby tuto aktivitu mohli žáci vypracovat v hodině výtvarné výchovy. Je tedy na učiteli dějepisu, zda se s vyučujícím výtvarné výchovy domluví, nebo zda nechá tento úkol žáky vypracovat doma. Další hodinu dějepisu by se měl učitel s žáky vrátit k jejich kresbám. Žáci by měli mluvit o tom, co je vedlo k tomu, že název 169

skladby namalovali právě takto, co je na jejich pojetí odlišného od pojetí Fučíkové, v čem se s ní shodli. Ostatní spolužáci by pak měli vždy ke kresbě vyjádřit vlastní názor, co se jim na ní líbí, co ne, jaké pojetí se jim líbí víc.

170

ZÁVĚR Diplomová práce Obrázková kniha s historickou tematikou a její využití ve výuce je rozdělena na dvě části – na část teoretickou a praktickou. Cílem teoretické části bylo podat ucelený soubor informací zaměřených k problematice obrázkové knihy a to nejen obrázkové knihy s historickou tematikou, ale i obrázkové knihy obecně bez zřetele k tématu obsahu. Teoretická část obsahuje přehled české tvorby v oblasti obrázkové knihy s historickou tematikou a blíže seznamuje s nejvýraznějšími jmény v oblasti tvorby tohoto žánru. Pozornost je věnována především osobnosti a tvorbě Petra Síse, Lucie Seifertové, Aleny Ježkové a Renáty Fučíkové. Produkce je v této oblasti velmi hojná a není tedy možné ji v diplomové práci obsáhnout v celé její šíři. Z početného množství autorů a děl jsem tedy vybírala ty autory a ta díla, která považuji z uměleckého i obsahového hlediska za přínosná a významná. Jako kritérium mi při jejich výběru samozřejmě sloužila jednak odborná literatura vážící se k tématu české obrázkové knihy, a to především recenze jednotlivých titulů vycházejících v časopise Ladění a různé studie, jednak ocenění či nominace v některé z literárních soutěží (SUK, Zlatá stuha, Magnesia Litera), což považuji za jeden z důkazů svědčící o jejich kvalitě. Obrázková kniha je velmi specifický žánr v oblasti literatury pro děti a mládež. Propojují se zde dva různé druhy umění - výtvarné a slovesné a společně spolu vytvářejí harmonický komplexní celek. Výtvarná a slovesná část se obsahově nepřekrývají, ale každá část přináší nové informace, které se vzájemně doplňují. Produkce těchto knih je v České republice poměrně široká – a to jak produkce domácí, tak i zahraniční překlady. České literární slovníky nám neposkytují jednotnou definici, která by charakterizovala, co to vlastně obrázková kniha je. V různých odborných teoretických publikacích se objevují charakteristiky, které se úplně neshodují a v některých detailech se různí, lze však uvést výčet typických znaků, které shodně uvádí většina publikací a které by měly obrázkové knihy splňovat. Počet stran by měl být nižší, Milena Rosová uvádí, že by neměl přesáhnout hranici osmačtyřiceti stránek. Poměr mezi výtvarnou a textovou částí není pevně stanoven, obecně ale platí, že obrazová část by měla být vždy ve větším rozsahu, měla by být dominantní, přičemž vztah obou základních prvků (složek) je velmi provázaný, neboť tvoří jednotný komplex. Orientaci v obrázkových knihách nám může usnadnit jejich dělení. Jedno kritérium, dle kterého lze obrázkové knihy dělit, je právě poměr mezi obrazovou a textovou částí. Rozlišujeme tak obrázkové knihy bez textu, s malým podílem textu a rovnocenným podílem textu. Druhým kritériem pro dělení je pak obsah a forma. Na základě tohoto 171

kritéria odlišujeme obrázkové knihy elementární, situační, přibližující realitu, věcné, pohádkové, náboženské a obrázkové knihy s fantastickými příběhy. Obrázkové knihy s historickou tematikou, které jsou předmětem zájmu této diplomové práce, spadají do skupiny věcných obrázkových knih, co se týče množství textu, nelze je pevně zařadit do žádné skupiny, neboť tento aspekt se u knih liší. Kapitola věnující se historii žánru ukázala, že obrázkové knihy mají v české produkci dlouholetou tradici. První obrázkovou knihu můžeme najít již v 17. století. Jedná se o Orbis pictus od Jana Amose Komenského. Hlavní rozmach tento žánr zaznamenal především v devadesátých letech minulého století. Zpočátku však byl trh zaplaven ne příliš kvalitní a lacině podbízivou produkcí, neboť nakladatelé více než na kvalitu vydávaných knih hleděli na svůj vlastní zisk. Koncem 20. století pak začíná přibývat kvalitních obrázkových knih. O rozvoj tohoto žánru se zasloužili především Petr Nikl, Petr Sís, Martina Skala, Pavel Čech či František Skála. Kapitola věnovaná současné produkci obrázkových knih s historickou tematikou ukázala, jaké různé podoby tohoto žánru jsou na českém trhu k dispozici. Najdeme mezi nimi knihy pro nejmenší čtenáře (nebo i nečtenáře), ale i pro mládež na druhém stupni základní školy. Také tematicky jsou knihy velmi různorodé – některé knihy jsou úzce zaměřeny na jedno téma (např. husitství), jiné se zase snaží podat komplexní obraz českých dějin v obrázkové formě. Společnými tendencemi všech těchto knih je učinit z historie atraktivní problematiku, jejíž zkoumání nemusí být omezeno jen na nudnou práci s učebnicí v hodině dějepisu. Mezi hlavní současné tvůrce obrázkových knih s historickou tematikou pak patří Petr Sís, Alena Ježková, Lucie Seifertová a Renáta Fučíková. Každému z těchto autorů je věnována samostatná podkapitola, kde je velmi detailně představen jejich život i tvorba. Dílům, která jsou v praktické části využita pro návrhy jednotlivých vyučovacích lekcí, je věnován větší prostor a jsou podrobněji představena jak po stránce obsahové, tak po stránce formálního a grafického zpracování. Cílem praktické části diplomové práce bylo sestavení teoretických návrhů jednotlivých vyučovacích lekcí pro výuku na druhém stupni základní školy, ve kterých bylo využito obrázkových knih s historickou tematikou. Lekce jsou navrženy pro výuku dějepisu, což logicky vyplývá z tematického obsahu obrázkových knih, které jsou využity. Na druhou stranu v lekcích najdeme celou řadu mezipředmětových vztahů a některé části jednotlivých lekcí mohou být použity i v jiném vyučovacím předmětu. Při sestavování lekcí byl kladen důraz především na samostatnou práci žáků, nutnost aktivního zapojení všech žáků do výuky a rozvoj klíčových kompetencí. Diplomová práce přináší jen několik možností, jak lze obrázkové knihy ve výuce využít. Rozhodně se nejedená o vyčerpávající 172

výčet všech možných aktivit, které lze s knihami provádět. Jedná se jen o jeden z mnoha různých pohledů, jak na práci s těmito obrázkovými knihami pohlížet. Diplomová práce obsahuje celkem devět návrhů výukových lekcí. Ke každé obrázkové knize, které byla věnována pozornost v teoretické části, je sestavena jedna lekce. Podle pořadí, v jakém byly v teoretické části tyto obrázkové knihy představeny, jsou řazeny jednotlivé návrhy vyučovacích lekcí v části praktické. Řazení lekcí tedy nekopíruje chronologicky historický vývoj, ani posloupnost probírání dané látky během výuky dějepisu na základní škole. Vzhledem k tomu, že se jedná o návrhy na výuku dějepisu, jsou hodiny zaměřeny spíše faktograficky a při práci s obrázkovou knihou se pracuje především s věcnými informacemi. I práce s obrázkovou částí je zaměřena spíše na získávání informací skrze obraz než na estetickou stránku. Vzhledem k tomu, že se však jedná o knihy uměleckonaučné, snažila jsem se alespoň do některých návrhů vnést moment, kdy by žáci měli možnost zaměřit se i na estetickou stránku knihy – možnost vyjádřit se k tomu, zda se jim kniha líbí či nelíbí a proč, co je na knize zaujalo, zda by něco nakreslili jinak než autor a proč, jak se jim s knihou pracovalo atd. Návrhy vyučovacích lekcí v diplomové práci jsou pouze teoretické a nebyly odučeny jako celek. V praxi bylo vyzkoušeno jen několik dílčích aktivit, které pak byly zařazeny do jednotlivých lekcí – např. charakteristika osoby pomocí pětilístku, práce s časovou osou, hledání odpovědí na otázky při sledování videa, skládání kartiček s odpověďmi na arch s otázkami atd. Aktivity nebyly vyzkoušeny přímo na látce, na kterou jsou aplikovány v diplomové práci. Přesto, že se jedná o návrhy pouze teoretické, které nejsou ověřeny v praxi, mohou posloužit jak studentům pedagogické fakulty při praxích, tak i učitelům na základních školách jednak jako hotové přípravy pro výuku dějepisu, jednak jako zdroj inspirace a dále jako zásobárna různorodých aktivit, které lze aplikovat i na jinou vyučovací látku, než na jaké jsou použity v této práci. Obrázkové knihy s historickou tematikou jsou prozatím dle mých osobních zkušeností při výuce dějepisu na základní škole opomíjeny. Hlavní překážku, která stojí v cestě tomu, aby je učitelé používali ve výuce, spatřuji především v jejich ceně. Nemůžeme zde uvádět obecné závěry, protože vždy záleží na konkrétním řediteli a také iniciativě samotných vyučujících, přesto si myslím, že můžeme říci, že většina škol si nemůže dovolit pořídit od každé knihy přibližně třicet kusů, aby každý žák ve třídě mohl pracovat se svojí vlastní knihou. V lepším případě si učitel bude moci vybrat např. jednu či dvě knihy, od které škola nakoupí po třiceti kusech pro celou třídu, nebo si učitel bude moci vybrat knih více, ale počet nakoupených kusů bude nižší a bude tedy muset vymýšlet 173

aktivity, kdy s knihou budou žáci pracovat ve skupinkách. Toto řešení se mi zdá jako ideální. Nejčastější případ ale asi bude ten, kdy učitel bude mít k dispozici knihu jednu (možná i koupenou z vlastních prostředků) a aktivity bude nucen vymýšlet takové, aby při nich žáci potřebovali pouze části z knihy (stránku, obrázek), a učitel tak bude schopný je žákům např. naskenovat nebo okopírovat, což je finančně mnohem schůdnější alternativa. Snažila jsem se proto zařazovat i z tohoto úhlu pohledu různorodé lekce – tedy takové, kdy učitel bude potřebovat, aby každý žák ve třídě měl svoji knihu, takové, kdy třída bude rozdělena do skupin a zapotřebí tak bude přibližně knih sedm až osm, ale i takové, kdy bude učiteli stačit, že škola vlastní knihu jednu (popřípadě ji vlastní on sám), nebo nevlastní žádnou a učitel si ji zapůjčí v knihovně. Diplomová práce Obrázková kniha s historickou tematikou a její využití ve výuce představuje několik možností, jak lze pojmout výuku dějepisu na ZŠ za pomoci práce s obrázkovými knihami, které se věnují tématu z historie. Je však jen na učitelích samotných, zda možnost práce s těmito knihami využijí a vyzkouší ve výuce, nebo zda použijí jiný prostředek, jak výuku oživit a látku žákům lépe přiblížit, nebo zda zůstanou u klasického způsobu výkladu.

174

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY PRIMÁRNÍ LITERATURA: ADLA, Zdeněk a Jiří ČERNÝ. Obrázky z českých dějin a pověstí. 3. vyd. Praha: Albatros, 1987, 151 s. ČAPEK, Karel. Hovory s T. G. Masarykem. 1. souborné vyd. Praha: Československý spisovatel, 1990, 592 s. ISBN 80-202-0170-X. ČERNÝ, Jiří a Jaroslav VEIS. Obrázky z československých dějin 1918-1945. 1. vyd. V Praze: Albatros, 2011, 125 s. ISBN 9788000022444. DVOŘÁČEK, Petr. Ilustrované dějiny naší země pro děti i dospělé + komiks. 1. vyd. Olomouc: Rubico, 2013, 183 s. ISBN 978-80-7346-166-9. DVOŘÁČEK, Petr. To jsou naše dějiny. 1. vyd. Olomouc: Rubico, 2014, 101, [11] s. ISBN 978-80-7346-176-8. FLÍDROVÁ, Dana. Nazdar, Národní divadlo!: příběh o divadle, které postavil národ sobě! : komiksové vyprávění o velkém odhodlání, legendárních sbírkách, základních kamenech, tragickém požáru, celonárodní slavnosti a jednom pozdravu. 1. vyd. Praha: Národní divadlo, 2008, 38 s. ISBN 978-80-7258-293-8. FUČÍKOVÁ, Renáta. Antonín Dvořák. 1. vyd. Praha: Práh, 2012, [54] s. ISBN 978-807252-409-9. FUČÍKOVÁ, Renáta a Daniela KROLUPPEROVÁ. Historie Evropy: obrazové putování. 1. vyd. Praha: Práh, 2011, 447 s. ISBN 9788072523399. FUČÍKOVÁ, Renáta. Jan Amos Komenský - Comenius: His life in pictures. 1. vyd. Praha: Práh, 2008, [48] s. ISBN 978-80-7252-219-4. FUČÍKOVÁ, Renáta. Ludmila, Václav a Boleslav: Přemyslovci očima mnicha Kristiána. 1. vyd. Praha: Práh, 2013, 76 s. ISBN 978-80-7252-478-5. FUČÍKOVÁ, Renáta. Tomáš Garrigue Masaryk. 1. vyd. Praha: Práh, 2006, [38] s. ISBN 80-7252-152-7. HIBI MATĚJÍČEK, Tomáš. Šifra mistra Hanky: pravdivá historie Rukopisů královédvorského a zelenohorského. 1. vyd. Praha: Garamond, 2007, 46 s. ISBN 978-8086955-88-9. JEŽKOVÁ, Alena. Karel IV. 1. vyd. Praha: Práh, 2005, [40] s. ISBN 80-7252-127-6. JEŽKOVÁ, Alena. Praha babka měst. 2., upr. vyd. Praha: Albatros, 2007, 237 s. ISBN 978-80-00-01910-9. JEŽKOVÁ, Alena. Příběhy českých knížat a králů. 1. vyd. Praha: Albatros, 2007, 132 s. ISBN 978-80-00-01999-4. 175

JEŽKOVÁ, Alena. Staré pověsti české a moravské. 2. vyd. V Praze: Albatros, 2010, 140 s. ISBN 9788000026992. JEŽKOVÁ, Alena. Strážci pražských ulic. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2006, 221 s. ISBN 80-204-1544-0. KADLEC, František a Petr URBAN. Praha lucemburská v obrazech. 1. vyd. Praha: Albatros, 2006, 27 s. ISBN 80-00-01736-9. LNĚNIČKOVÁ, Jitka. Svět dětí. 1. vyd. Praha: Albatros, 2005, 63 s. ISBN 80-00-01786-5. PROCHÁZKOVÁ, Iva. Vyprávění o Leonardovi. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2007, 45 s. ISBN 978-80-204-1660-5. SEIFERTOVÁ, Lucie. Dějiny českého udatného národa a pár bezvýznamných světových událostí. 1. vyd. Praha: Petr Prchal, 2003, 1 plastická skládačka. ISBN 80-242-1042-8. SEIFERTOVÁ, Lucie. Pražský hrad a jeho tajemství. 1. vyd. Praha: Petr Prchal, 2003, [12] s. ISBN: 80-239-0363-2. SEIFERTOVÁ, Lucie. Tajemná Praha. Praha: Slovart, 1. vyd. Praha: Petr Prchal, 1999, [14] s. ISBN 80-7209-204-9. SEIFERTOVÁ, Lucie. Tajemné hrady a zámky království českého. 1. vyd. Praha: Slovart, 2002, [10] s. ISBN 80-7209-377-0. SCHWABIKOVÁ, Kateřina. Cesty dětí do staletí, aneb, Jak Běla a Kuba poznávali naši historii. 1. vyd. Praha: Slovart, c2013, 79 s. ISBN 978-80-7391-749-4. SCHWABIKOVÁ, Kateřina. Cesty dětí do staletí 2, aneb, Jak Běla a Kuba putovali za našimi panovníky. 1. vyd. Praha: Slovart, 2015, 79 s. ISBN 978-80-7391-166-9. SÍS, Petr. Hvězdný posel: kniha o životě slavného vědce, matematika, astronoma, filozofa a fyzika Galilea Galileiho. 1. české vyd. Praha: Albatros, 1996, [16] s. ISBN 80-00-00473-9. SÍS, Petr. Strom života: kniha o životě přírodovědce, geologa a myslitele Charlese Darwina. 1. české vyd. Praha: Raketa, 2004, [34] s. ISBN 80-86803-02-3. SÍS, Petr. Zeď: jak jsem vyrůstal za železnou oponou. 1. české vyd. Praha: Labyrint, 2007, [54] s. ISBN 978-80-86803-12-8. SKALA, Martina. Strado & Varius. Vyd. v této úpravě 1. Praha: BRIO, c2002, [52] s. ISBN 80-86113-46-9. SKALA, Martina. Strado & Varius a léčka Rudého abbé. Vyd. v této úpravě 1. Praha: Brio, c2005, 52 s. ISBN 80-86113-78-7. SKALA, Martina. Strado & Varius, aneb, Setkání s Mozartem. Vyd. v této úpravě 1. Praha: Brio, c2003, 56 s. ISBN 80-86113-57-4.

176

SKALA, Martina. Strado & Varius ve škole Johanna Sebastiana Bacha. Vyd. v této úpravě 1. Praha: BRIO, c2004, 54 s. ISBN 80-86113-67-1. SMOLÍKOVÁ, Klára. Husité. 1. vyd. Praha: Albatros, 2012, 54 s. ISBN 978-80-00-029474.

SEKUNDÁRNÍ LITERATURA: BELZ, Horst a Marco SIEGRIST. Klíčové kompetence a jejich rozvíjení: východiska, metody, cvičení a hry. 1. vyd. Praha: Portál, 2001, 375 s. ISBN 80-7178-479-6. BLAŽEK, Petr. Jak jsem vyrůstal za železnou oponou - rozhovor s Petrem Sísem. Paměť a dějiny. 2008, č. 1. s. 96 – 101. ČAPKA, František. Dějiny zemí Koruny české v datech [online]. 3.vyd. Praha: Libri, 1999 [cit. 2015-10-19]. ISBN 80-85983-67-2. Dostupné z: http://www.libri.cz/databaze/dejiny/main.html ČEŇKOVÁ, Jana. Vývoj literatury pro mládež a její žánrové struktury: adaptace mýtů, pohádek a pověstí, autorská pohádka, poezie, próza a komiks pro děti a mládež. 1. vyd. Praha: Portál, 2006, 171 s. ISBN 807367095x. DAĎOVÁ, Jarmila. Česká obrázková kniha od 90. let 20. století. Brno, 2007. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Pedagogická fakulta. Katedra české literatury. Vedoucí práce PhDr. Milena Šubrtová, PhD. 106 s. FABEŠOVÁ, Romana. Vybrané tendence současné české ilustrace knih pro děti a mládež (autorská tvorba Daisy Mrázkové, Renáty Fučíkové a Terezy Říčanové). Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra české literatury, 2012. Vedoucí práce PhDr. Mgr. Martin Reissner, Ph.D. 128 s. HANSEN ČECHOVÁ, Barbara. Nápadník pro rozvoj klíčových kompetencí ve výuce. 1. vyd. Praha: www.scio.cz, 2006, 177 s. ISBN 8086910539. HANSEN ČECHOVÁ, Barbara. Nápady pro rozvoj a hodnocení klíčových kompetencí žáků. 1. vyd. Praha: Portál, 2009, 117 s. ISBN 978-80-7367-388-8. KNITLOVÁ, Michaela. Obrázková kniha v literatuře pro děti a mládež v 90. letech a současnosti. Brno, 2008. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Pedagogická fakulta. Katedra české literatury. Vedoucí práce Doc. PhDr. Naděžda Sieglová, CSc. 117 s. LUSTYKOVÁ, Kristýna. Holub v jazyku, literatuře, kultuře a ve vyučování českému jazyku se zřetelem k mezipředmětovým vztahům. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra českého jazyka a literatury, 2015. Vedoucí diplomové práce PaedDr. Ivo Martinec, CSc. 119 s. MAŇÁK, Josef a Vlastimil ŠVEC. Výukové metody. 1. vyd. Brno: Paido, 2003. 219 s. ISBN 80-7315-039-5. 177

MINAŘÍKOVÁ, Kateřina. Propojování výtvarné a literární složky v díle Petra Síse na příkladu jeho autorské knihy Tibet. Brno, 2013. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Filozofická fakulta. Ústav hudební vědy. Vedoucí práce PhDr. Tomáš Jeřábek. 90 s. POSPÍŠIL, Otokar; SUK, Václav František. Dětská literatura česká: příručka dějin literárních pro školu, knihovny a širší veřejnost. 1. vyd. Praha: Státní nakladatelství, 1924. 308 s. REISSNER, Martin. Karel IV. obrazem i slovem. Ladění, 2006, roč. 11(16), č. 1 REISSNER, Martin. Hvězdný posel Petra Síse. Ladění, 1996, roč. 6, č. 3, s. 33. REISSNER, Martin. O bloumajícím muži. Ladění, 2005, roč. 10 (15), č. 1, s. 15-16. REISSNER, Martin. Obrázkové dějiny českých zemí. Ladění. 2004, roč. 9 (14), č. 1. s. 2123. REISSNER, Martin. TGM obrazem i slovem. Ladění. 2006, roč. 11 (16), č. 3 ROUSKOVÁ, Alena. Současná česká scéna obrázkových knih pro děti. Brno, 2014. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Filozofická fakulta. Ústav hudební vědy. Vedoucí práce Mgr. Pavel Křepela. 98 s. ŘEŘICHOVÁ, Vlasta. České dějiny pohledem současné literatury pro děti a mládež. In Historie a škola VI. Klíčové kompetence a současný stav vzdělávání v dějepise. Praha: Ústav pro informace ve vzdělávání, 2008. s. 57-68. SIEGLOVÁ, Naděžda. Jan Ámos Komenský ve dvou monografiích. In: Minulost, přítomnost a budoucnost v jazyce a v literatuře: sborník z mezinárodní konference pořádané katedrou bohemistiky PF UJEP v Ústí nad Labem ve dnech 1.-3. září 2010. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně, 2011. s. 161 – 166. ŠEINEROVÁ, Petra. Obrázková kniha ve výuce německého jazyka na 1. stupni ZŠ. Brno, 2010. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Pedagogická fakulta. Katedra německého jazyka a literatury. Vedoucí práce PhDr. Alice Brychová, Ph.D. 130 s. ŠTĚPANČÍKOVÁ, Kateřina. Obraz Prahy v současné historické próze pro děti a mládež. Brno, 2012. Bakalářská práce. Masarykova univerzita. Pedagogická fakulta. Katedra české literatury. Vedoucí práce doc. PhDr. Naděžda Sieglová, CSc. 45 s. ŠUBRTOVÁ, Milena a Miroslav CHOCHOLATÝ. Slovník autorů literatury pro děti a mládež II. – Čeští spisovatelé. 1. vyd. Praha: Libri, 2012. 465 s. ISBN 978-80-7277-506-4. URBANOVÁ, Svatava. Figury a figurace: studie o ilustracích, obrázkových knihách, albech, leporelech a komiksech. 1. vyd. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Filozofická fakulta, Ústav pro regionální studia, 2010. 173 s. ISBN 978-80-7368-859-2. URBANOVÁ, Svatava. Pohyby/Movimientos. 1. vyd. Ostrava: Ostravská univerzita, Filozofická fakulta, 2010. 143 s. ISBN 978-80-7368-753-3.

178

URBANOVÁ, Svatava a kol. Sedm klíčů k otevření literatury pro děti a mládež 90. let XX. století: (reflexe české tvorby a recepce). 1. vyd. Olomouc: Votobia, 2004. 457 s. ISBN 807220-185-9. URBANOVÁ, Svatava; ROSOVÁ, Milena. Žánry, osobnosti, díla : (historický vývoj žánrů české literatury pro mládež). 5. vyd., upr. a dopl. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě Filozofická fakulta, 2005. 239 s. ISBN 80-7368-046-7. VÝZKUMNÝ ÚSTAV PEDAGOGICKÝ. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (se změnami provedenými k 1. 9. 2013). Praha: VÚP, 2013, 124 s.

ELEKTORONICKÉ ZDROJE: 3 minuty s… Renáta Fučíková – Ludmila, Václav a Boleslav. Přemyslovci očima mnicha Kristiána. [online] 2014 [cit. 2015-02-10]. Dostupné z: http://www.youtube.com/watch?v=O1WycPtTPzM ANTOŠOVÁ, Marcela. Setkání s Lucií Seifertovou. Pořad Apetýt. Český rozhlas Brno. [online] 2014 [cit. 2014-11-24]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/brno/hoste/_zprava/1333638 BEZR, Ondřej. Historie Národního divadla v kostce: Sbíráme! Zakládáme! Hasíme! Otevíráme!. IDNES.cz [online]. 2009 [cit. 2015-06-17]. Dostupné z: http://kultura.idnes.cz/historie-narodniho-divadla-v-kostce-sbirame-zakladame-hasimeotevirame-13b-/literatura.aspx?c=A090129_164835_literatura_ob BLANDA, Robert. Rodiče by se měli víc starat o to, co jejich děti čtou. Knižní databáze, KDb.cz [online] 2010 [cit. 2015-01-14]. Dostupné z: http://www.kdb.cz/novinky/6/rozhovor-s-alenou-jezkovou.html?id-kategorie=724 BRŮHOVÁ, Daniela. Host do domu. Český rozhlas 2 Praha. [audio] 2006 [cit. 2015-0114]. Dostupné z: http://prehravac.rozhlas.cz/audio/481495 FALTÝNEK, Vilém. Petr Sís – Strom života. Čítárny.cz [online] 2012 [cit. 2015-01-12]. Dostupné z: http://www.citarny.cz/index.php/nove-knihy/knihy-od-10-let/naune-od-10let/645-petr-sisstrom-ivota FENCLOVÁ, Marta. Nejsem ani diblík, ani stará dáma, říká autorka knih pro děti. ONA.IDNES.cz [online] 2012 [cit. 2015-01-14]. Dostupné z: http://ona.idnes.cz/nejsemani-diblik-ani-stara-dama-rika-autorka-knih-pro-deti-p31/spolecnost.aspx?c=A120127_140640_spolecnost_job FUČÍKOVÁ, Renáta. Masaryk pro děti aneb jak kniha vznikala. Čítárny.cz [online] 2014 [cit. 2015-02-04]. Dostupné z: http://www.citarny.cz/index.php/nove-knihy/knihymladez/naucne-mladez/367-masaryk-pro-dti HENDRYCHOVÁ, Kateřina. Češi mají jedinečnou tvůrčí kapacitu. Material times [online]. 2014 [cit. 2015-06-22]. Dostupné z: http://www.materialtimes.com/ptame-se/petrsis-cesi-maji-jedinecnou-tvurci-kapacitu.html 179

HORÁČKOVÁ, Alice. Takový byl tatíček Masaryk, děti. Kultura.iDnes.cz [online] 2006 [cit. 2015-02-08]. Dostupné z: http://kultura.idnes.cz/takovy-byl-taticek-masaryk-detidnm-/literatura.aspx?c=A061121_628210_literatura_kot HORÁLKOVÁ, Elena. Podle Lucie Seifertové měli Přemyslovci napínavé a pohnuté osudy. Český rozhlas 2 Praha. [online] 2011 [cit. 2014-11-22]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/praha/radiozpravy/_zprava/podle-lucie-seifertove-meli-premyslovcinapinave-a-pohnute-osudy--880811 IBBY. cz Petr Sís - Cena Hanse Christiana Andersena 2012. IBBY.cz [online] 2012 [cit. 2015-01-20] Dostupné z: http://www.ibby.cz/index.php/cena-hchandersena/75-ibbynominovalo-na-prestini-ceny Komiksového Antonína Dvořáka potkáte v Českém centru. ČT 24. [online] 2014 [cit. 2015-02-08]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/274775-komiksovehoantonina-dvoraka-potkate-v-ceskem-centru/ KLEVISOVÁ, Naďa. Dělám tečky a život mi utíká. IHNED.cz [online] 2009 [cit. 2015-0120] Dostupné z: http://art.ihned.cz/umeni-a-design/c1-55092730-delam-tecky-a-zivot-miutika MANDYS, Pavel. První republika v komiksu. iLiteratura.cz [online]. 2011 [cit. 2015-0609]. Dostupné z: http://www.iliteratura.cz/Clanek/29287/salamounova-barbara-cerny-jiriveis-jaroslav-obrazky-z-ceskoslovenskych-dejin Mladá fronta Dnes. Nejkrásnější je, když prokreslíte noc, říká Petr Sís. Ministerstvo kultury ČR. [online] 2012 [cit. 2015-06-22]. Dostupné z: http://www.mkcr.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/media-o-kulture/nejkrasnejsi-je-kdyzprokreslite-noc--rika-petr-sis-134223/tmplid-228 MUZEUM TGM RAKOVNÍK. Tomáš Garrigue Masaryk [online]. [cit. 2015-08-14]. Dostupné z: http://www.muzeumtgm.cz/cz/osobnosti/Podrobny-zivotopis NIKLESOVÁ, Eva. Komiksové zpracování českého národního obrození. Slavica litteraria [online]. 2013, roč. 16, č. 1-2 [cit. 2015-06-17]. Dostupné z: https://digilib.phil.muni.cz/bitstream/handle/ 11222.digilib/129113/1_SlavicaLitteraria_16-2013-1_7.pdf?sequence=1 PILÁTOVÁ, Agáta. Alena Ježková: Mýtus je počátek národa. Český rozhlas. [online] 2014 [cit. 2015-01-14]. Dostupné z: http://www.radioservisas.cz/archiv14/15_14/15_titul.htm PROKOP, František. Karel IV. a jeho vláda v Čechách. Metodický portál: Články [online]. 20. 10. 2006, [cit. 2015-08-11]. Dostupný z: http://clanky.rvp.cz/clanek/c/Z/927/KARELIV-A-JEHO-VLADA-V-CECHACH.html. ISSN 1802-4785. PROKOPIČOVÁ, Jitka. Komiksový Antonín Dvořák putuje Evropou jako výstava. Lidovky.cz [online] 2014 [cit. 2015-02-08]. Dostupné z: http://www.lidovky.cz/komiksovyantonin-dvorak-putuje-evropou-jako-vystava-p1o-/design.aspx?c=A140624_112759_lnbydleni_toh

180

PROŠKOVÁ, Denisa. Ilustrátorka Seifertová: S manželem jsme jako chemická sloučenina. ONA.IDNES.cz [online] 2008 [cit. 2014-11-22]. Dostupné z: http://ona.idnes.cz/ilustratorka-seifertova-s-manzelem-jsme-jako-chemicka-slouceninap98-/spolecnost.aspx?c=A080208_134548_ona_ony_jup REZKOVÁ, Jana. Ježková, Alena - Staré pověsti české a moravské. Knihovnice.cz [online] 2008 [cit. 2015-01-15]. Dostupné z: http://www.knihovnice.cz/recenze/jezkova-a-starepovesti-ceske-a-moravske.html ROSÁK, Jan. Renáta Fučíková – ilustrátorka a grafička. Český rozhlas, Region – střední Čechy. Tandem. [online] 2012 [cit. 2015-02-04]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/kraje/tandem/_zprava/renata-fucikova-ilustratorka-a-graficka-1034328 Rozhovor s Alenou Ježkovou o její nové knize "Strážci pražských ulic". MLADÁŽENA.cz [online] 2006 [cit. 2015-01-15]. Dostupné z: http://mladazena.maminka.cz/scripts/detail.php?id=278606 SEIFERTOVÁ, Lucie. Dějiny udatného českého národa. Česká televize. [online] 2013 [cit. 2014-11-28]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10177109865-dejinyudatneho-ceskeho-naroda/chat/4367-lucie-seifertova/ SÍS, Petr. Měl jsem dětství jako z pohádky o křesadlu, vzpomínal v projevu Petr Sís. IHNED.cz [online] 2012 [cit. 2015-01-12]. Dostupné z: http://art.ihned.cz/c1-57179800mel-jsem-detstvi-jako-z-pohadky-o-kresadlu-vzpominal-v-projevu-petr-sis ŠOTOLOVÁ, Jovanka. Košatý strom Darwinova života. iLiteratura.cz. [online] 2004 [cit. 2015-02-03] Dostupné z: http://www.iliteratura.cz/Clanek/16203/sis-petr-strom-zivota ŠUBRTOVÁ, Milena. Jak namalovat hudbu. iLiteratura.cz [online] 2012 [cit. 2015-0208]. Dostupné z: http://www.iliteratura.cz/Clanek/30937/fucikova-renata-antonin-dvorak ŠUBRTOVÁ, Milena. Kristiánova legenda pro děti. iLiteratura.cz. [online] 2013 [cit. 2015-02-10]. Dostupné z: http://www.iliteratura.cz/Clanek/32467/fucikova-renata-ludmilavaclav-a-boleslav www.alenajezkova.cz www.baila.net www.belanr.cz/skola/dum/prace/Karel%20IV.%20pracovn%C3%AD%20list.pdf www.citarny.cz www.ibby.cz www.iLiteratura.cz www.mendelova.cz/files/content/5262/files/02VM24%C4%8CaJS4%20Karel%20IV.%20 a%20korunova%C4%8Dn%C3%AD%20klenoty.pdf

181

www.petersis.com www.renatafucikova.cz www.rvp.cz www.seifertova.cz www.slovnik-cizich-slov.abz.cz cs.wikipedia.org en.wikipedia.org www.youtube.cz www.zsneplachovice.cz/media/dum/.../VY_32_INOVACE_04_13.doc

182

SEZNAM OBRÁZKŮ Obrázek č. 1: Petr Sís – zdroj: https://en.wikipedia.org/wiki/Peter_S%C3%ADs Obrázek č. 2: Lucie Seifertová – zdroj: http://www.czechlit.cz/autori/seifertova-lucie/ Obrázek č. 3: Alena Ježková – zdroj: http://www.alenajezkova.cz/ Obrázek č. 4: Renáta Fučíková – zdroj: http://www.czechlit.cz/autori/fucikova-renata/ Obrázek č. 5: Slepá mapa Itálie – zdroj: http://popelkaf1.blog.cz/0804/slepe-mapky Obrázek

č.

6:

Slepá

mapa

světa

–

zdroj:

http://www-

tc.pbs.org/wgbh/evolution/educators/lessons/lesson2/2_worldmap.pdf Obrázek č. 7: Zeď. Jak jsem vyrůstal za železnou oponou – zdroj: SÍS, Petr. Zeď: jak jsem vyrůstal za železnou oponou. 1. české vyd. Praha: Labyrint, 2007, [54] s. ISBN 978-8086803-12-8. Obrázek č. 8: Zeď. Jak jsem vyrůstal za železnou oponou – zdroj: SÍS, Petr. Zeď: jak jsem vyrůstal za železnou oponou. 1. české vyd. Praha: Labyrint, 2007, [54] s. ISBN 978-8086803-12-8. Obrázek č. 9: Zeď. Jak jsem vyrůstal za železnou oponou – zdroj: SÍS, Petr. Zeď: jak jsem vyrůstal za železnou oponou. 1. české vyd. Praha: Labyrint, 2007, [54] s. ISBN 978-8086803-12-8. Obrázek č. 10: Zeď. Jak jsem vyrůstal za železnou oponou – zdroj: SÍS, Petr. Zeď: jak jsem vyrůstal za železnou oponou. 1. české vyd. Praha: Labyrint, 2007, [54] s. ISBN 978-8086803-12-8. Obrázek č. 11: Zeď. Jak jsem vyrůstal za železnou oponou – zdroj: SÍS, Petr. Zeď: jak jsem vyrůstal za železnou oponou. 1. české vyd. Praha: Labyrint, 2007, [54] s. ISBN 978-8086803-12-8. Obrázek

č.

12:

postava

chlapce

–

zdroj:

http://wiki.rvp.cz/Kabinet%

2F0.0.0.Kliparty%2FPostavy

183

Obrázek č. 13: Chrám sv. Víta – zdroj: http://paperbuild.blog.cz/galerie/ostatnimodely/obrazek/38502622 Obrázek č. 14: Karlův most – zdroj: http://www.praguecityline.cz/karluv-most Obrázek č. 15: Karlštejn – zdroj: http://www.ck-wes.cz/detail-zajezdu.php?id=5 Obrázek č. 16: 100 Kč – zdroj: http://www.aurock.cz/1536-bankovka-100-kc-1995-b15708941.html Obrázek č. 17: České korunovační klenoty – zdroj: http://www.hrad.cz/cs/prazskyhrad/ceske-korunovacni-klenoty/ Obrázek

č.

18:

portrét

Karla

IV.

–

zdroj:

http://www.dejepisvkostce.estranky.cz/clanky/stredovek/lucemburkove-aneb-potomcivily-meluziny--jan-lucembursky-karel-iv.--vaclav-iv.-.html Obrázek č. 19: Plán města Prahy – zdroj: http://www.shocart.cz/cs/zakazkovacinnost/obaly.php Obrázek

č.

20:

Koruna

–

zdroj:

http://commons.wikimedia.org/

wiki/File:Crown_of_Saint_Wenceslas.svg Obrázek č. 21: Obrázek k textu č. 1 – zdroj: FUČÍKOVÁ, Renáta. Tomáš Garrigue Masaryk. Vyd. 1. Praha: Práh, 2006, [38] s. ISBN 80-7252-152-7. Obrázek č. 22: Obrázek k textu č. 2 – zdroj: FUČÍKOVÁ, Renáta. Tomáš Garrigue Masaryk. Vyd. 1. Praha: Práh, 2006, [38] s. ISBN 80-7252-152-7. Obrázek č. 23: Obrázek k textu č. 3 – zdroj: FUČÍKOVÁ, Renáta. Tomáš Garrigue Masaryk. Vyd. 1. Praha: Práh, 2006, [38] s. ISBN 80-7252-152-7. Obrázek č. 24: Obr. k textu č. 4 – zdroj: FUČÍKOVÁ, Renáta. Tomáš Garrigue Masaryk. Vyd. 1. Praha: Práh, 2006, [38] s. ISBN 80-7252-152-7. Obrázek č. 25: Obr. k textu č. 5 – zdroj: FUČÍKOVÁ, Renáta. Tomáš Garrigue Masaryk. Vyd. 1. Praha: Práh, 2006, [38] s. ISBN 80-7252-152-7.

184

Obrázek č. 26: Obr. k textu č. 6 – zdroj: FUČÍKOVÁ, Renáta. Tomáš Garrigue Masaryk. Vyd. 1. Praha: Práh, 2006, [38] s. ISBN 80-7252-152-7. Obrázek č. 27: Obr. k textu č. 7 – zdroj: FUČÍKOVÁ, Renáta. Tomáš Garrigue Masaryk. Vyd. 1. Praha: Práh, 2006, [38] s. ISBN 80-7252-152-7. Obrázek č. 28: Obr. k textu č. 8 – zdroj: FUČÍKOVÁ, Renáta. Tomáš Garrigue Masaryk. Vyd. 1. Praha: Práh, 2006, [38] s. ISBN 80-7252-152-7. Obrázek č. 29: Tomáš a Charlotta 1 – zdroj: FUČÍKOVÁ, Renáta. Tomáš Garrigue Masaryk. Vyd. 1. Praha: Práh, 2006, [38] s. ISBN 80-7252-152-7. Obrázek č. 30: Tomáš a Charlotta 2 – zdroj: FUČÍKOVÁ, Renáta. Tomáš Garrigue Masaryk. Vyd. 1. Praha: Práh, 2006, [38] s. ISBN 80-7252-152-7. Obrázek č. 31: Tomáš a Charlotta 3 – zdroj: FUČÍKOVÁ, Renáta. Tomáš Garrigue Masaryk. Vyd. 1. Praha: Práh, 2006, [38] s. ISBN 80-7252-152-7. Obrázek č. 32: Tomáš a Charlotta 4 – zdroj: FUČÍKOVÁ, Renáta. Tomáš Garrigue Masaryk. Vyd. 1. Praha: Práh, 2006, [38] s. ISBN 80-7252-152-7. Obrázek č. 33: Tomáš a Charlotta 5 – zdroj: FUČÍKOVÁ, Renáta. Tomáš Garrigue Masaryk. Vyd. 1. Praha: Práh, 2006, [38] s. ISBN 80-7252-152-7. Obrázek č. 34: Hilsneriáda 1 – zdroj: : FUČÍKOVÁ, Renáta. Tomáš Garrigue Masaryk. Vyd. 1. Praha: Práh, 2006, [38] s. ISBN 80-7252-152-7. Obrázek č. 35: Hilsneriáda 2 – zdroj: : FUČÍKOVÁ, Renáta. Tomáš Garrigue Masaryk. Vyd. 1. Praha: Práh, 2006, [38] s. ISBN 80-7252-152-7. Obrázek č. 36: Hilsneriáda 3 – zdroj: : FUČÍKOVÁ, Renáta. Tomáš Garrigue Masaryk. Vyd. 1. Praha: Práh, 2006, [38] s. ISBN 80-7252-152-7. Obrázek č. 37: Hilsneriáda 4 – zdroj: : FUČÍKOVÁ, Renáta. Tomáš Garrigue Masaryk. Vyd. 1. Praha: Práh, 2006, [38] s. ISBN 80-7252-152-7. 185

Obrázek č. 38: škola – zdroj: http://medvidata-1-m.webnode.cz/ Obrázek č. 39: 200 Kč – zdroj: http://www.aurock.cz/1538-bankovka-200-kc-1998-e86932761.html Obrázek č. 40: labyrint – zdroj: https://www.colourbox.dk/vektor/illustration-af-pergectlabyrint-vektor-3191755 Obrázek

č.

41:

Jednota

bratrská

–

zdroj:

http://www.zlate-

mince.cz/CRS_2007_Jednota_Bratrska_Info.htm Obrázek

č.

42:

portrét

J.

A.

Komenského

–

zdroj:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Amos_Komensk%C3%BD Obrázek č. 43: slepá mapa Evropy – zdroj: http://detske.napady.net/temata/nas-svet/slepamapa-evropy Obrázek č. 44: slepá mapa České republiky – zdroj: http://www.zemepis.com/smkraje.php Obrázek č. 45: slepá mapa Řecka – zdroj: http://www.geoped.cz/album/obrysove-slepemapy/recko-greece-jpg/ Obrázek č. 46: Skřivánek. – zdroj: FUČÍKOVÁ, Renáta. Antonín Dvořák. Vyd. 1. Praha: Práh, 2012, [54] s. ISBN 978-80-7252-409-9. Obrázek č. 47: Moravské dvojzpěvy. – zdroj: FUČÍKOVÁ, Renáta. Antonín Dvořák. Vyd. 1. Praha: Práh, 2012, [54] s. ISBN 978-80-7252-409-9. Obrázek č. 48: Americký prapor. – zdroj: FUČÍKOVÁ, Renáta. Antonín Dvořák. Vyd. 1. Praha: Práh, 2012, [54] s. ISBN 978-80-7252-409-9. Obrázek č. 49: Čert a Káča. – zdroj: FUČÍKOVÁ, Renáta. Antonín Dvořák. Vyd. 1. Praha: Práh, 2012, [54] s. ISBN 978-80-7252-409-9. Obrázek č. 50: Rusalka. – zdroj: FUČÍKOVÁ, Renáta. Antonín Dvořák. Vyd. 1. Praha: Práh, 2012, [54] s. ISBN 978-80-7252-409-9. Obrázek č. 51: Svatební košile – zdroj: FUČÍKOVÁ, Renáta. Antonín Dvořák. Vyd. 1. Praha: Práh, 2012, [54] s. ISBN 978-80-7252-409-9. 186

Obrázek č. 52: Koncert pro violoncello H moll – zdroj: FUČÍKOVÁ, Renáta. Antonín Dvořák. Vyd. 1. Praha: Práh, 2012, [54] s. ISBN 978-80-7252-409-9. Obrázek č. 53: Holoubek – zdroj: FUČÍKOVÁ, Renáta. Antonín Dvořák. Vyd. 1. Praha: Práh, 2012, [54] s. ISBN 978-80-7252-409-9. Obrázek č. 54: Husitská – zdroj: FUČÍKOVÁ, Renáta. Antonín Dvořák. Vyd. 1. Praha: Práh, 2012, [54] s. ISBN 978-80-7252-409-9. Obrázek č. 55: Sabat mater – zdroj: FUČÍKOVÁ, Renáta. Antonín Dvořák. Vyd. 1. Praha: Práh, 2012, [54] s. ISBN 978-80-7252-409-9. Obrázek č. 56: Svatá Ludmila – zdroj: FUČÍKOVÁ, Renáta. Antonín Dvořák. Vyd. 1. Praha: Práh, 2012, [54] s. ISBN 978-80-7252-409-9. Obrázek č. 57: Slovanské tance – zdroj: FUČÍKOVÁ, Renáta. Antonín Dvořák. Vyd. 1. Praha: Práh, 2012, [54] s. ISBN 978-80-7252-409-9. Obrázek č. 58: Novosvětská symfonie – zdroj: FUČÍKOVÁ, Renáta. Antonín Dvořák. Vyd. 1. Praha: Práh, 2012, [54] s. ISBN 978-80-7252-409-9.

187