MASARYKOVA UNIVERZITA

MASARYKOVA UNIVERZITA Přírodovědecká fakulta Ústav Antropologie

Bc. Pavlína Hlavatá Účinky vybraných chemických látek na zubní tkáně člověka Magisterská diplomová práce Vedoucí práce: RNDr. Petra Urbanová, Ph. D. Brno 2013

Bibliografický záznam Autor:

Bc. Pavlína Hlavatá Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita Ústav antropologie

Název práce:

Účinky vybraných chemických látek na zubní tkáně člověka

Studijní program:

Antropologie - magisterský studijní program

Studijní obor:

Antropologie

Vedoucí práce:

RNDr. Petra Urbanová, Ph.D.

Akademický rok:

2012/2013

Počet stran:

116 + přílohy

Klíčová slova:

čaj, demineralizace, eroze, káva, kyselina, sklovina, ústní voda, zabarvení, zub

Bibliographic Entry Author:

Bc. Pavlína Hlavatá Faculty of Science, Masaryk University Department of Anthropology

Title of Thesis:

The Effects of Selected Chemical Agents on Human Tissues

Degree programme:

Anthropology – master’s degree programme

Field of Study:

Anthropology

Supervisor:

RNDr. Petra Urbanová, Ph.D.

Academic Year:

2012/2013

Number of Pages:

116 + supplements

Keywords:

tea, demineralization, discoloration, erosion, coffee, acid, enamel, mouth rinse, tooth

Abstrakt Lidské zuby jsou v průběhu života vystavovány mnoha vlivům majícím za následek barevné změny zubních tkání a narušení jejich integrity. Chrup člověka podléhá abrazi, erozi způsobené látkami o nízkém pH, diskoloraci a dalším změnám. Obdobné změny postihují chrup také po smrti jedince. V této práci jsou v rámci tří experimentů popsány, zdokumentovány a porovnány některé z těchto změn způsobené vybranými druhy hydroxidů, kyselin, nápojů a přípravků pro ústní hygienu. Změny byly posuzovány pomocí rentgenových snímků, měřením délkových rozměrů, vážení vzorků a srovnáváním barvy s barevným vzorníkem. Bylo pozorováno, že všechny kyseliny byly již při 5% koncentraci schopné v různé míře způsobit demineralizaci a erozi zubních tkání. Nejnáchylnější k erozi byla díky své velké mineralizaci sklovina. Diskolorace naopak nejvíce postihovaly cement a kořenový dentin. Čištění zubů způsobilo zpomalení zabarvení skloviny zubů u všech sledovaných kapalin – čaje, kávy i ústních vod.

Abstract Human teeth are exposed to many influences which result in discoloration of dental tissues and disruption of their integrity. Human teeth are affected by abrasion, erosion caused by substances of low pH, discoloration and other changes. Similar changes also affect the teeth after death of the individual. This thesis describes, documents and compares in three experiments some of the changes caused by selected kinds of hydroxide, acids, beverages and mouth rinses. Changes were assessed by radiographs, linear measurements, estimation of weight of the samples and comparison the color with the shade guide. It was observed that all acids were at even 5 % concentration able to cause demineralisation and erosion of dental tissues. Particularly vulnerable to erosion was enamel due to its high mineralization. On the contrary most affected by discoloration were cement and root dentin. Brushing the teeth caused slowdown of discoloration in case of all studied liquids – tea, coffee and mouth rinses.

Poděkování Ráda bych poděkovala vedoucí své diplomové práce RNDr. Petře Urbanové, Ph.D. za trpělivost a cenné rady, dále Mgr. Martinu Čutovi, Ph.D. a Mgr. Dvořákovi za zhotovení rentgenových snímků. Také bych chtěla poděkovat své rodině za podporu nejen během psaní této práce, ale v průběhu celého mého studia a v neposlední řadě také všem svým přátelům a partnerovi.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem svoji diplomovou vypracovala samostatně s využitím informačních zdrojů, které jsou v práci citovány.

Brno 28. 5. 2013

.......................................... Pavlína Hlavatá

Obsah 1.

Úvod ........................................................................................................................ 10

2.

Cíle práce ................................................................................................................. 12

3.

Zuby ........................................................................................................................ 13 3.1

Chrup trvalý ...................................................................................................... 13

3.2

Označení zubů, systém FDI ............................................................................... 14

3.3

Makroskopická stavba zubů .............................................................................. 14

3.3.1

Korunka ..................................................................................................... 15

3.3.2

Krček ......................................................................................................... 15

3.3.3

Kořen ......................................................................................................... 15

3.3.4

Plochy korunky .......................................................................................... 16

3.4

3.4.1

Dáseň ......................................................................................................... 17

3.4.2

Ozubice ...................................................................................................... 17

3.5

Morfologie zubů ................................................................................................ 18

3.5.1

Řezáky ....................................................................................................... 18

3.5.2

Špičáky ...................................................................................................... 19

3.5.3

Zuby třenové .............................................................................................. 20

3.5.4

Stoličky ...................................................................................................... 21

3.6

4.

Parodontium ...................................................................................................... 17

Mikroskopická stavba zubní tkáně ..................................................................... 23

3.6.1

Sklovina (Enamelum) ................................................................................. 23

3.6.2

Dentin ........................................................................................................ 25

3.6.3

Cement....................................................................................................... 28

3.6.4

Dřeň (Pulpa)............................................................................................... 28

3.6.5

Apikální periodontium ............................................................................... 30

Barva zubů ............................................................................................................... 31 4.1

Barevné změny.................................................................................................. 31 7

4.1.1

Vnitřní zabarvení........................................................................................ 31

4.1.2

Vnější změny ............................................................................................. 32

4.2

Měření barvy zubů ............................................................................................ 33

5.

Poruchy vývoje zubních tkání................................................................................... 35

6.

Tafonomie ................................................................................................................ 36

7.

Chemická destrukce zubních tkání, změny chemického složení a mikrostruktury ..... 37 7.1

Eroze................................................................................................................. 37

7.1.1

Faktory ovlivňující erozi ............................................................................ 39

7.2

Kyselina citronová ............................................................................................ 40

7.3

Kyselina dusičná ............................................................................................... 40

7.4

Kyselina chlorovodíková ................................................................................... 41

7.5

Kyselina sírová .................................................................................................. 42

7.6

Kyselina fosforečná ........................................................................................... 43

7.7

Hydroxid sodný ................................................................................................. 44

7.8

Účinky čaje a kávy ............................................................................................ 45

7.9

Ústní vody......................................................................................................... 48

Změny vnější morfologie.......................................................................................... 49

8.

8.1

Atrice a abraze .................................................................................................. 49

8.2

Mutilace ............................................................................................................ 50

Materiál.................................................................................................................... 51

9. 10.

Metody ................................................................................................................. 53

10.1 Průběh experimentů........................................................................................... 53 10.2 Složení přípravků .............................................................................................. 56 10.3 Makroskopické hodnocení ................................................................................. 57 10.4 Metrické hodnocení ........................................................................................... 58 10.5 Rentgenové snímky ........................................................................................... 59 11.

Výsledky .............................................................................................................. 60 8

11.1 Experiment 1 ..................................................................................................... 60 11.1.1

Průběh experimentu, srovnání změn u jednotlivých látek v čase ................. 60

11.1.2

Změny hodnocené u jednotlivých látek....................................................... 67

11.1.3

Srovnání látek mezi sebou .......................................................................... 74

11.2 Experiment 2 ..................................................................................................... 77 11.2.1

Průběh experimentu ................................................................................... 77

11.2.2

Shrnutí změn pozorovaných u jednotlivých kapalin .................................... 80

11.2.3

Srovnání jednotlivých kapalin .................................................................... 83

11.3 Experiment 3 ..................................................................................................... 85 11.3.1

Průběh experimentu ................................................................................... 85

11.3.2

Shrnutí změn pozorovaných u jednotlivých kapalin .................................... 93

11.3.3

Srovnání jednotlivých kapalin .................................................................... 96

12.

Diskuze ................................................................................................................ 97

13.

Závěr .................................................................................................................. 102

14.

Literatura ............................................................................................................ 103

15.

Zdroje obrázků ................................................................................................... 110

16.

Použité programy................................................................................................ 110

17.

Slovník nejdůležitějších jmen a pojmů ................................................................ 111

18.

O autorce ............................................................................................................ 114

19.

Rejstřík ............................................................................................................... 115

Seznam příloh ............................................................................................................... 116

9

1. Úvod Lidské zuby plní primární funkci při mechanickém zpracování potravy v ústech, ale současně plní také funkci estetickou a komunikační, jsou jedním z indikátorů zdravotního stavu a hygienických návyků jedince. Pěkný úsměv odhalující bílé nepoškozené zuby je v současné společnosti měřítkem sociálního postavení i atraktivity. To věděli již staří Římané, kteří se snažili za pomocí popela a obrušování povrchu korunek dosáhnout světlejší barvy zubů, nebo Číňané, kteří vynalezli zubní kartáček. V současnosti existuje na trhu množství přípravků pro zubní hygienu od běžných zubních past, po ústní vody, fluorizační přípravky, bělící gely a mnohé další prostředky, které by měly zuby ochránit před zubním kazem a dodat jim zářivou bělost. Účinnost těchto přípravků se však mezi jednotlivými značkami značně liší a jejich používání s sebou může přinášet řadu nežádoucích účinků, mezi které patří například zabarvení povrchu zubů. Tyto skutečnosti se stávají předmětem občanskoprávních sporů mezi výrobci přípravků a jejich uživateli. Pro fyzického antropologa jsou zuby, s ohledem na přirozené rozkladné procesy nejodolnější struktury lidského těla, zdrojem mnoha důležitých informací o podobě i životě svého nositele. Odkazují na pohlaví, věk, populační příslušnost. Nesou vrozené i získané unikátní znaky odkazující na identitu jedince. Všechny tyto vlastnosti řadí zuby a zubní tkáně mezi identifikační znaky v kriminalistice. První doložený případ identifikace jedince podle zubů je znám již ze starověkého Říma z období vlády císaře Claudia. Jeho manželka Agrippina nechala zavraždit císařovu bývalou ženu. Na důkaz, že se tak stalo, jí měla být donesena její hlava. Avšak než jí hlavu přinesli, byla již v tak špatném stavu, že z měkkých tkání nebylo na možné určit, komu patří. Agrippina přesto identitu ostatků poznala, a sice podle zčernalého zubu (Bowers 2011, s. 18-19). Znalost vlivů externích faktorů na zuby a zubní tkáň se promítá do oblasti stomatologie, čelistní chirurgie, fyzické a forenzní antropologie nebo estetiky. Integrita zubů může být narušena látkami obsaženými v nápojích, potravinách a kosmetických přípravcích. Lidské zuby jsou leptavým látkám vystaveny také u pracovníků v továrnách a chemických provozech a u osob trpících reflexními onemocněními jícnu či poruchami příjmu potravy. Erozivní změny skloviny mohou být prvním indikátorem přítomnosti onemocnění tam, kde se ještě neobjevily ostatní symptomy, nebo v případě poruch příjmů potravy, kdy se pacienti mnohdy snaží své potíže skrývat nebo je popírají. V kontextu forenzních věd jsou důležité případy likvidace ostatků, maření identity a poranění obětí kyselinami. Správné určení a odlišení působících chemických látek je současně založeno 10

na kontrolovaných laboratorních experimentech i případech popsaných z průmyslové, expertní nebo klinické praxe. Studium působení chemických látek, může přinést poznatky o tom, jak lépe chránit zubní tkáně před poškozením a napomoci tak udržení zdravého chrupu.

11

2. Cíle práce Hlavním cílem práce bylo experimentálně prozkoumat účinky vybraných přípravků na izolované lidské zuby trvalého chrupu. Práce si kladla za cíl vyhodnotit účinky jednotlivých látek a porovnat je mezi sebou. Cíle práce: Cílem práce bylo aplikovat vybrané kyseliny, hydroxidy, nápoje a kosmetické přípravky (viz níže) na izolované zuby a pozorovat, popsat a zdokumentovat jejich účinky. Zjistit, zda může jejich dlouhodobá či krátkodobá aplikace způsobit rozrušení povrchu zubu a integrity zubních tkání nebo dokonce způsobit kompletní destrukci zubu. Aplikovat běžně dostupné domácí čisticí přípravky na bázi kyseliny dusičné (38%), fosforečné (5%) a chlorovodíkové (5%) a čistič potrubí na bázi hydroxidu sodného (5%), potravinářskou kyselinu citronovou (5%) a 8 % kyselinu octovou. Zjistit, jak rychle jsou schopny rozrušit zubní tkáň, jaké změny působí a za jak dlouho jsou schopny zub zcela rozložit nebo natolik rozrušit jeho strukturu, že již není možná jeho identifikace. Dalším úkolem bylo aplikovat dlouhodobě (tj po dobu minimálně 1 měsíce) čaj, kávu a ústní vodu Listerine®. Zjistit, zda tyto kapaliny způsobují na zubech nějaké změny ve zbarvení a zda narušují povrch zubu.

12

3. Zuby Chrup člověka je diphyodontní, heterodontní a thecodontní. Diphiodontní chrup je takový, u kterého existují dva druhy dentice – zuby mléčné (dočasný chrup, primární dentice, přechodná dentice, dentes decidui) a zuby trvalé (dospělé, permanentní dentice, stálý chrup, dentes permanentes atd.). Heterodoncie chrupu znamená, že mezi jednotlivými zuby jsou patrné rozdíly v morfologii a ve vývoji, a thecodontní jsou takové zuby, které jsou upevněny k čelisti vklíněním do kostěného lůžka čelisti (Dokládal 1994, s. 3, Horký a Čech 1999, s. 61, Stloukal a kol. 1999, s. 36).

3.1 Chrup trvalý Trvalý chrup se skládá z 32 zubů. Z toho je 8 řezáků (dentes incisivi), 4 špičáků (dentes canini), 8 zubů třenových (dentes praemolares) a 12 stoliček (dentes molares). Třetí stoličky se objevují až v dospělosti a často zůstávají neprořezány nebo nejsou vůbec založeny. Řezáky a stoličky jsou zuby přední, zuby třenové a stoličky zadní. (Urban 1964, s. 22, Dokládal 1994, s. 3). Celý chrup rozdělujeme do čtyř kvadrantů – levého a pravého horního kvadrantu, levého a pravého dolního kvadrantu. V každém kvadrantu se zpravidla nachází osm zubů. Trvalá dentice má delší kořeny, silnější sklovinu, zuby jsou celkově větší. Oproti dočasnému chrupu se v každé čelisti nachází navíc jeden pár stoliček a jeden pár třenových zubů. Zuby trvalého chrupu jsou více transparentní, mají menší dřeňové dutiny. Mléčné zuby jsou menší, méně transparentní a více zbarvené dožluta (případně domodra), proto se nazývají mléčné. (Urban 1964, s. 22, Dokládal 1994, s. 3, Stloukal a kol. 1999, s. 36) Funkce jednotlivých druhů zubů se různí. Přední zuby slouží k ukusování, odřezávání a trhání potravy, zadní potravu drtí a rozmělňují (Urban 1964, s. 22). Mimo zpracování potravy se zuby podílejí také na artikulaci (Dokládal 1994, s. 3).

13

3.2 Označení zubů, systém FDI Mezinárodní zubní federace (Fédération Dentaire Internationale) v roce 1986 prosadila používání dvojčíselného systému. Toto označení zubů je dnes považováno za standardní. První číslice udává kvadrant, ze kterého zub pochází, druhá potom jeho pořadí od střední čáry. Kvadranty jsou očíslovány ve směru hodinových ručiček od pravého horního, který nese číslo 1, přes levý horní – číslo 2, levý dolní – číslo 3 až po pravý dolní kvadrant označený číslem 4. Kvadranty dočasných zubů jsou číslovány ve stejném pořadí pomocí čísel 5 – 8. Např. první pravá horní trvalá stolička 16, dočasná druhá levá dolní stolička 75 (Urban 1964, s. 23, Čihák 2002, s. 22). Odlišný systém značení pochází z USA. Trvalé zuby jsou značeny čísly od 1 do 32 opět ve směru hodinových ručiček, počínaje pravou horní třetí stoličkou (číslo 1) konče pravou dolní třetí stoličkou (číslo 32). Pro dočasné zuby se používají písmena A – T a to ve stejném směru jako u trvalého chrupu. Počátek je u pravé horní druhé stoličky (A), konec u pravé dolní druhé stoličky (T) (Čihák 2002, s. 22). Pro označení zubů existují ještě další systémy, které se dnes již téměř nepoužívají. V minulosti se používal například Haderupův systém, který sestává z kombinace římských nebo arabských číslic a znamének + a –, nebo Palmerův systém využívající svislých a vodorovných čar pro označení polohy zubu a písmen či číslic. Jiné označení kombinuje číslice s indexy označující pořadí daného druhu zubu v zubním oblouku a svislé a vodorovné čáry vyjadřující kvadrant, ze kterého zub pochází (Urban 1964, s. 23, Čihák 2002, s. 21 – 22).

3.3 Makroskopická stavba zubů Zub se skládá ze tří částí: korunky (corona dentis), kořene (radix dentis) a krčku (collum dentis) (Obrázek 1). Ven z dásně vyčnívá korunka pokrytá sklovinou. Na ni navazuje v dásni ukotvený kořen, jehož povrch kryje zubní cement. Předěl mezi oběma úseky tvoří krček zubu. Uvnitř korunky se nachází dřeňová dutina (cavum pulpae) vyplněná zubní dření (pulpa dentis). Její tvar kopíruje tvar korunky a krčku. V kořeni dutina přechází do kořenového kanálku (canalis radicis dentis). Hmota zubu je tvořena dentinem (Urban 1964, s. 20 – 21, Horký a Čech 1999, s. 61, Čihák 2002 s. 17).

14

3.3.1 Korunka Rozlišujeme korunku anatomickou, což je celá část zubu pokrytá sklovinou, a korunku klinickou, tak se označuje část, která není kryta dásní.

Z toho vyplývá,

že ne celá korunka musí být nutně obnažená, část zubu se sklovinou bývá po určitou dobu ukryta v dásni. K jejímu obnažení dochází postupně. Pro účely této práce budeme korunkou rozumět korunku anatomickou, tedy část zubu, která je pokryta sklovinou (Urban 1964, s. 20, Dokládal 1994, s. 7 – 8).

3.3.2

Krček

Krčkem rozumíme zúženou oblast na hranici mezi kořenem a korunkou, která není vnořená do zubního lůžka. Tato část zubu již není pokryta sklovinou. Krček je obalen dásní a plynule navazuje na kořen (Urban 1964, s. 21, Dokládal, 1994, s. 8, Čihák 2002, s. 17).

3.3.3

Kořen

Kořen je po prořezání obvykle zcela zakryt dásní a je pomocí vazivového závěsného aparátu (ozubice) pevně ukotven v alveolu. Jeho povrch je pokryt cementem. Cement je tkáň nažloutlé barvy, která se podobá složením kosti, avšak nemá lamely a Haversovy kanálky (Dokládal 1994, s. 11). Kořen lze rozdělit na tři části – korunkovou, střední a hrotovou. Může být jednoduchý nebo se větvit. Uvnitř se nachází kořenový kanálek, který může být v některých případech také rozvětvený na několik větví (rami radicis dentis). Kanálek ústí na hrotu kořene v otvoru (foramen apicale). Vnitřek kanálků vyplňuje zubní dřeň – pulpa dentis (Urban 1964, s. 21-22, Dokládal 1994, s. 11).

15

Obrázek 1. Stavba zubu. Zdroj: Čihák 2002, s. 15.

1. corona dentis, 2. collum dentis, 3. radix dentis, 4. apex radicis dentis, 5. facies vestibularis, 6. facies occlusalis (masticatoria), 7. facies lingualis, 8. cavitas dentis, v ní pulpa dentis, 9. sklovina, enamelum, 10. dáseň, gingiva, 11. zubovina, dentinum, 12. zubní cement, cementum, 13. canalis radicis dentis s kořenovým úsekem dřeně, 14. periodontium, 15. cévy zubu s nervem.

3.3.4

Plochy korunky

Na korunkách zubů se nachází několik ploch (Obrázek 1Obrázek 2). Plocha obrácená směrem dovnitř úst se nazývá facies oralis, konkrétněji facies palatina u horních zubů nebo facies lingualis u dolních zubů. Plocha směřující ven do vestibula oris se nazývá facies vestibularis. Podle polohy v oblouku se podrobněji rozlišuje na facies buccalis (u třenových zubů a stoliček) či facies labialis (u řezáků a špičáků). Plochy přivrácené k okolním zubům jsou plochy aproximální. A sice směrem do středu facies mesialis a směrem dozadu oblouku facies distalis. Plocha na vrcholu korunky je v kontaktu se zuby z protější čelisti. Slouží ke kousání a nazývá se facies occlusalis. Vyskytuje se u stoliček a třenových zubů. Řezáky a špičáky tuto plochu nemají. Místo ní mají řezací hranu, která se nazývá incisální (Urban 1964, s. 21, Dokládal 1994, s. 8, Čihák 2002 s. 1617).

16

Obrázek 2. Plochy zubů. Zdroj: Čihák 2002, s. 16.

3.4 Parodontium Parodontium je soubor tkání sloužících ke spojení zubu s čelistí. Patří sem dáseň, ozubice, cement a čelistní kost. Spojení zubu s čelistní kostí se nazývá gomphosis. K samotnému zubu je potom připoután epitel dásně, čímž se vytváří gingivodentální uzávěr (Urban 1964, s. 27, Čihák 2002, s. 19).

3.4.1

Dáseň

Dáseň neboli gingiva je sliznice pokrývající alveolární výběžky. Rozlišuje se alveolární (připojená) gingiva a marginální (volná) gingiva. Volná dáseň vytváří mezizubní papily. K zubu se připojuje v blízkosti krčku. Mezi dásní a krčkem vzniká dásňový chobot (Urban 1964, s. 27).

3.4.2

Ozubice

Ozubice (periodontium) je vazivová tkáň, která se skládá z části supraalveolární spojující krček a marginální dáseň a intraalveolární spojující alveolus se zubním kořenem. Zub je v alveolu zavěšen pomocí silných vazivových pruhů. Funkcí ozubice je kromě zavěšení zubu také výživa, tvorba a přestavba cementu. Zavěšení je zajištěno

17

pomocí Sharpeyových vláken, která z alveolu pronikají až do zubního cementu (Urban 1964, s. 27 – 28, Čihák 2002, s. 19). Podle směru a funkce existuje několik různých typů vláken: 

Vlákna gingivální (ligamentum cirkulare)



Vlákna transseptální (ligamentum horizontale)



Vlákna alveolární – vlákna alveolárního hřebene, vlákna šikmá (ligamentum obluquum), vlákna horizontální



Vlákna apikální



Vlákna intersticiální (ligamentum tangentiale) (Dokládal 1994, s. 14, Čihák 2002, s. 19).

3.5 Morfologie zubů 3.5.1

Řezáky

Řezáky jsou jednokořenové zuby. Řezáky horního zubního oblouku jsou větší než řezáky dolního oblouku. První horní řezák je větší než druhý horní řezák a je největším ze všech řezáků. U dolních řezáků je poměr velikostí opačný – druhý řezák je větší než první, jsou to nejmenší zuby lidského chrupu. Jejich kořeny mají kruhovitý průřez, kořeny dolních řezáků mají průřez oválný nebo piškotovitý, jsou úzké a mesiodistálně silně oploštělé. Řezáky horního oblouku mají korunky lopatovitého tvaru, korunky dolních řezáků jsou mnohem užší a mají tvar dlátovitý. Korunky řezáků jsou v ortognátním (kolmém) postavení. Jejich kořeny jsou v čelisti orientovány prognátně (Dokládal 1994, s. 17 – 24, Stloukal 1999, s. 38). Korunka řezáku má čtyři plochy – labiální/vestibulární, palatinální/linguální a dvě aproximální plochy a jednu ostrou incisální hranu. Na této hraně se v mládí nachází tři hrbolky zvané tubercula marginalia. U starších jedinců bývají tyto hrbolky již obroušeny. Labiální plocha je v příčném i podélném směru konvexně vyklenuta. Linguální a palatinální plochy jsou prohnuty konkávně. Po stranách se nachází sklovinné lišty, které se sbíhají v tuberculum dentis. Aproximální plochy jsou trojúhelníkovité a konkávně zakřivené (Dokládal 1994, s. 17 – 19). Na krčku se nachází mělká rýha. Pro kavkazoidní populaci jsou typické takzvané lopatovité řezáky. Ty mají zdůrazněné okrajové lišty (distální a mesiální) a prohlubeň v prostřední části korunky. Znak bývá hodnocen na prostředním horním řezáku, 18

ale vyskytuje se i na ostatních řezácích, případně i na špičácích. Existence tohoto znaku má význam pro hodnocení populační afinity (Stloukal 1999, s. 155 – 156). Kořeny jsou rovné, konické a lehce zploštělé. Hroty se mohou zahýbat distálně. Na povrchu se někdy nachází podélné rýhy. U dolních řezáků je rýha na distální ploše hlubší. Kořenový kanálek se směrem ke hrotu zužuje. Může být rozdělen na dvě části, které se u vyústění spojují. Dřeňová dutina kopíruje tvar korunky (Dokládal 1994, s. 18-19, Stloukal 1999, s. 38). První dolní řezáky jsou spolu s prvními stoličkami prvními prořezávajícími se zuby dospělého chrupu. Prořezávají se v 5 – 7 letech (Dokládal 1994, s. 77). Řezáky s výjimkou spodního bočního řezáku také jako první kalcifikují. Jejich kalcifikace začíná v období od narození do 3. měsíce života (Urban 1964, s. 31).

3.5.2

Špičáky

Špičáky mají ze všech zubů nejhlubší kořeny. Jedná se o nejsilnější zuby v lidské dentici. Mají jeden dlouhý ze stran zploštělý kořen oválného průřezu. Ten může být velmi vzácně u dolního špičáku rozdvojený. Kanálek kopíruje tvar kořene, může být také rozvětven.

Korunka

má

dvě

řezací

hrany,

které

se

stýkají

v ostrém

hrotu

(Dokládal 1994, s. 24 – 28, Stloukal 1999, s. 38). Distální hrana je delší a sahá u horního špičáku výše (u dolního níže) než mesiální, které je kratší a strmější. Labiální plocha korunky je silně konvexní (Blažek a Červený 1978, s. 36, Dokládal 1994, s. 26). Šířka korunky je největší v místě odstupu řezacích hran. Dřeňová dutina je prostorná a kopíruje tvar korunky. Je nejširší v krčku (Dokládal 1994, s. 27). Dolní špičák je menší a užší než špičák horní. Jeho korunka se odklání od osy kořene linguálně a je více zaoblená než korunka horního špičáku (Blažek a Červený 1978, s. 39, Dokládal 1994, s. 27). Špičáky se prořezávají později než řezáky a první stoličky, a sice okolo 10. – 14. roku života (Dokládal 1994, s. 76), a později také kalcifikují. Jejich kalcifikace začíná ve 4. – 5. měsíci po narození (Urban 1964, s. 31).

19

3.5.3

Zuby třenové

Korunka má obvykle dva vrcholy. Oklusní plocha je rozdělena rýhou na bukální a linguální (palatinální) část (Obrázek 7Obrázek 8). Tato rýha se na koncích vidlicovitě rozdvojuje a ohraničuje mesiální a distální jamku. Třenové zuby mají s výjimkou prvního horního jeden kořen. Kořen prvního horního třenového zubu se obvykle rozdvojuje na bukální a palatinální část. Pozice rozdvojení bývá různá a někdy k němu vůbec nedochází. Kořenový kanálek je rozdvojen a to i tehdy, když má zub pouze jeden kořen (Blažek a Červený 1978, s. 41, Dokládal 1994, s. 29 – 30). Kořen třenových zubů je kratší než u špičáků. Průřez má oválný, mesiodistální průměr je užší. Dřeňová dutina kopíruje tvar korunky (Dokládal 1994, s. 29). Korunka třenového zubu je hranolovitá. Místo hrany se na vrcholku nachází žvýkací (oklusní) plocha se dvěma vrcholky, bukálním a orálním. Hrbolky jsou propojeny lištami. Bukální hrbolek je větší a špičatější a má bukální a orální plošku. Aproximální plochy jsou široké, mesiální je plochá, distální slabě konvexní. Horní mají oválný tvar žvýkací plochy, oba hrbolky jsou stejně velké. Osa korunky se neodklání od osy kořene. Dolní třenové zuby mají žvýkací plochy kruhové, bukální hrbolek bývá větší a osa korunky je odkloněna linguálním směrem. Hrot se zahýbá distálně. Korunka je mesiodistálně širší a bukolinguálně užší. Zub se směrem od korunky ke hrotu zužuje (Dokládal 1994, s. 29-35, Stloukal 1999, s. 38-39). Největší ze všech třenových zubů je druhý dolní třenový zub. První dolní třenový zub je menší. U horních třenových zubů je to obráceně, první je větší než druhý třenový zub. Druhý dolní třenový zub může mít v některých případech tři hrbolky – mesiolinguální, distolinguální a bukální (Dokládal 1994, s. 35). Druhé třenové zuby se prořezávají spolu s druhými stoličkami mezi 11. a 14. rokem jako poslední zuby trvalého chrupu, s výjimkou třetích stoliček, které ale mnohdy zcela chybí, anebo k jejich prořezání vůbec nedojde. První třenové zuby se prořezávají už mezi 9. a 11. rokem (Dokládal 1994, s. 77). Kalcifikovat začínají třenové zuby až mezi 1. – 3. rokem života (Urban 1964, s. 31).

20

3.5.4

Stoličky

Jsou to největší zuby lidského chrupu (Obrázek 5,Obrázek 6). Největší je první stolička, třetí je nejmenší (Blažek a Červený 1978, s. 43). Stoličky mají čtyřbokou korunku, nejčastěji čtyři hrbolky, které jsou odděleny rýhami. Aproximální plochy jsou zploštělé. Jedná se o vícekořenové zuby. Prostorná dřeňová dutina zasahuje do všech hrbolků. Každý kořen má svůj samostatný kořenový kanálek (Dokládal 1994, s. 36). Horní stoličky mají čtvercovou oklusní plochu, čtyři případně tři hrbolky (Obrázek 3,Obrázek 7). Mezihrbolková rýha má tvar písmene H. Dva stejně velké bukálně a dva nestejně velké linguálně. Kořeny jsou tři, dva leží bukálně a jeden linguálně. Aproximální plochy horních stoliček se směrem ke krčku rozšiřují. Největším hrbolkem je protoconus, který se nachází v mesiopalatinální části korunky. Nejmenší je distopalatinálně uložený hypoconus (Obrázek 3) (Dokládal 1994, s. 36, Stloukal 1999, s. 39, White a Folkens 2005, s. 141, 146). Vedle protokonu se v 17% případů nachází další hrbolek zvaný tuberculum anomale Carabelli (Dokládal 1994, s. 36, 38). Tento hrbolek vykazuje značnou variabilitu mezi současnými i historickými populacemi. Bývá proto využíván při určování biologické vzdálenosti různých populací (Moormann a kol. 2013, s. 400).

Obrázek 3. Rozložení hrbolků horních stoliček. Zdroj: Stloukal 1999, s. 159.

Dolní stoličky mají oklusní plochu tvaru obdélníka s delším mesiodistálním rozměrem. Mají pět (případně čtyři) hrbolků (Obrázek 4,Obrázek 8), tři (dva) se nachází bukálně, dva linguálně. Největší je mesiobukálně ležící protokonid. Hrbolky jsou silně členěné a mohou se na nich nacházet tubercula accessoria, přídavné hrbolky. Rýha mezi nimi má tvar kříže. Aproximální plochy se směrem ke krčku naopak zužují. Dolní stoličky mají jeden mesiální a jeden distální kořen. Mesiální je širší, plošší a silnější. Může se rozdvojovat. Distální kořen je užší a delší. Hroty obou kořenů se zahýbají distálně. Kořenové kanálky jsou u první stoličky tři nebo čtyři (Blažek a Červený 1978, s. 43, Dokládal 1994, s. 42, 44, Stloukal 1999, s. 39, White a Folkens 2005). 21

Obrázek 4: Rozložení hrbolků dolních stoliček. Zdroj: Stloukal 1999, s. 163.

pr=protoconid, hy =hypoconid,hyl= hypoconulid,me= metaconid, en=entoconid.

Třetí stoličky jsou velmi variabilní. V 17% případů mohou zcela chybět (Dokládal 1994, s. 41, 46). Mohou se podobat podle druhu ostatním horním nebo dolním stoličkám nebo mohou hrbolky splývat v jeden. Také kořenů může být různý počet. Horní mívají zpravidla kořeny tři, dolní stoličky kořeny dva, avšak u horních i dolních třetích stoliček může být kořenů i více, čtyři až pět, anebo naopak jen jeden kořen či několik kořenů splynutých do jednoho kuželovitého kořene (Blažek a Červený 1978, s. 44, 46, Dokládal 1994, s. 41, 46). První stolička je prvním zubem dospělého chrupu, který se prořezává. Děje se tak mezi 5. a 7. rokem. Naopak druhá a třetí stolička jsou spolu s druhým premolárem zuby posledními, není výjimečné, že k prořezání třetích stoliček vůbec nedojde (Dokládal 1994, s. 77). Kalcifikace první stoličky začíná již mezi narozením a 3. měsícem, zatímco druhá stolička kalcifikuje od 1. – 3. roku a třetí dokonce až mezi 7. a 10. rokem života (Urban 1964, s. 31).

Obrázek 5. Zuby horní čelisti. Zdroj: Komínek, Toman a Rozkovcová 1980, s. 44.

Pořadí zleva doprava: druhá stolička, první stolička, druhý třenový zub, první třenový zub, špičák, druhý řezák a první řezák.

22

Obrázek 6. Zuby dolní čelisti. Zdroj: Komínek, Toman a Rozkovcová 1980, s. 44.

Pořadí zleva doprava: druhá stolička, první stolička, druhý třenový zub, první třenový zub, špičák, druhý řezák a první řezák.

Obrázek 7. Oklusní plochy zubů horní čelisti. Zdroj: Komínek, Toman a Rozkovcová 1980, s. 45.

Pořadí zleva doprava: druhá stolička, první stolička, druhý třenový zub, první třenový zub, špičák, druhý řezák a první řezák.

Obrázek 8. Oklusní plochy zubů dolní čelisti. Zdroj: Komínek, Toman a Rozkovcová 1980, s. 45.

Pořadí zleva doprava: druhá stolička, první stolička, druhý třenový zub, první třenový zub, špičák, druhý řezák a první řezák.

3.6 Mikroskopická stavba zubní tkáně 3.6.1

Sklovina (Enamelum)

Sklovina je nejtvrdší tkání lidského těla. Její tvrdost je 250 – 390 KHN (Knoop hardness number). Skládá se především z anorganických látek. Podíl anorganické složky je až 98%. Dále je z 1,5 – 4 % zastoupena voda, následují organické látky. U čerstvě prořezaných zubů je podíl anorganických látek menší. Pohybuje se okolo 70-80% (Hellwig 2003 a kol., s. 17). Nejčastěji se vyskytujícími prvky jsou vápník, fosfor, hořčík

23

a sodík. Mimo ně se může ve sklovině vyskytovat okolo 40 různých stopových prvků. Vápník a fosfor ve sklovině krystalizují v podobě hydroxyapatitu [Ca10-x(PO4)6*X2 * H2O]. Krystaly jsou nestechiometrické. Dalšími krystalickými látkami objevujícími se ve sklovině jsou fluorapatit, fluorizovaný apatit a apatit obohacený o uhličitan, který je náchylnější ke vzniku zubního kazu. Voda se vyskytuje buď vázaná v krystalech, nebo jako součást organické složky (Urban 1964, s. 26, Hellwig 2003 a kol., s. 17). Organická složka je tvořena z 58% proteiny (amelogeniny, proteiny bohaté na tyrosin a enameliny, proteiny obsahující kyselinu glutamovou, aspartovou a serin), 40% lipidy, zbytek připadá na stopové zbytky sacharidů, citrát a laktát. Největší zastoupení má organická složka ve vnitřní třetině skloviny. Jednotlivá místa skloviny se mezi sebou liší chemickým složením a hustotou (Urban 1964, s. 26, Horký a Čech 1999, s. 65, Hellwig a kol. 2003, s. 18, Kukletová in Stejskalová 2003, s. 2). Sklovinu

produkují

buňky

zvané

ameloblasty.

Ty

vytvářejí

matrix,

která mineralizuje a vyzrává. Mineralizace skloviny nekončí prořezáním zubu, probíhá ještě nějakou dobu poté. Tento proces, kdy dochází k dalšímu ukládání anorganických látek, se nazývá zrání skloviny. Poté, co je zrání dokončeno, již sklovina nepodléhá žádnému buněčnému reparačnímu mechanismu. Je možná pouze remineralizace povrchových defektů prostřednictvím slin a látek v nich obsažených (Urban 1964, s. 27, Kukletová in Stejskalová 2003, s. 4). Poté, co dosáhne dostatečné tloušťky, zastavují ameloblasty sekreci a mění se v nízké kubické buňky vytvářející na povrchu skloviny tzv. dentální kutikulu. Tato kutikula chrání povrch zubu až do jeho prořezání (Kukletová in Stejskalová 2003, s. 4). Histologická struktura Apatit tvoří velké šestihranné krystaly o rozměrech 160 nm na délku, 40-70 nm šířky a 26nm tloušťky. Krystaly se sdružují v prizmata (sklovinné hranoly). V každém je okolo 100 takových krystalů (Urban 1964, s. 26, Hellwig 2003 a kol., s. 18). Krystaly v jádře prizmatu mají osu orientovanou paralelně s jeho osou. Směrem od jádra ven se krystaly vějířovitě rozevírají, jejich osy se od osy prizmatu postupně stále více odklánějí. Rozdílný průběh prizmat v různých částech korunky způsobuje odlišný lom světla. V důsledku toho lze v polarizovaném mikroskopu na podélných výbrusech spatřit Hunter-Schregerovo pruhování (Horký a Čech 1999, s. 65, Hellwig 2003 a kol., s. 19, Kukletová in Stejskalová 2003, s. 3). Krystaly jsou obaleny hydratačním obalem, lipidy, proteiny a absorbovanými ionty. Okolo prizmat se nachází zvápenatělá interprizmatická 24

substance. Ta je složena z krystalů, které jsou orientovány kolmo k ose prizmat. Prizmata jsou uspořádána do svazků s podkovovitým, cylindrickým tvarem nebo tvarem klíčové dírky. Povrch korunky zubu pokrývá prizmatická sklovina složená z nahuštěných krystalů uspořádaných paralelně s povrchem (Urban 1964, s. 26, Horký a Čech 1999, s. 65, Hellwig 2003 a kol., s. 18). Ve vnitřních 2/3 skloviny se nachází střídavě tmavé a světlé koronárně-cervikální pruhování. Na povrchu se nachází na podélném řezu perikymata (vklesliny). U starších lidí tyto vklesliny mizí. V aproximálních částech korunky se v těchto vkleslinách objevují ještě menší vklesliny, které mohou být místem vzniku zubního kazu. Ve světelném mikroskopu lze na výbrusu zubu spatřit Retziusovy proužky, které jsou kolmé k Hunter-Schregerovu pruhování. Jsou to hypomineralizované úseky vzniklé během procesu tvorby skloviny. Jeví se jako jemné příčné pruhování skloviny. Zvláště nápadná Retziusova linie zvaná neonatální linie vzniká v důsledku významných metabolických změn v organismu po porodu. Povrch čerstvě prořezaných zubů je pokryt membránou – pelikulou (Kukletová in Stejskalová 2003, s. 2-3, Hellvig et al. 2003, s. 19).

3.6.2

Dentin

Dentin neboli zubovina je modifikace kostní tkáně, která neobsahuje kostní lamely ani cévy. Skládá se z buněk a mezibuněčné hmoty. Oproti sklovině je méně mineralizován. Obsahuje 70% anorganických látek, 20 % látek organických. Zbytek objemu tvoří voda. Hlavními prvky podílejícími se na mineralizaci jsou vápník a fosfor. Organická složka je tvořena z 91 – 92 % kolagenem, zbytek jsou glykosaminoglykany. Mezibuněčná hmota dentinu je produkována buňkami ležícími v dřeni zvanými odontoblasty. Tento proces se nazývá dentinogeneze (Horký a Čech 1999, s. 62-63, Hellvig a kol. 2003, s. 20). Dentin má světle žlutou barvu, je tvrdý, křehký a pružný. Na rozdíl od skloviny se jedná o živou tkáň. Je schopen reparačních mechanismů, neboť odontoblasty mohou za určitých okolností produkovat dentinovou matrix (mezibuněčnou hmotu) i po skončení dentinogeneze. Tuto hmotu zvanou reparativní dentin ukládají na dřeňové straně. Dentin je vyživován dření pomocí výběžků odontoblastů. Jedná se o jednu z nejcitlivějších tkání lidského

těla,

obzvláště

citlivé

jsou

vrstvy

bezprostředně

pod

sklovinou

(Lyman 1994, s. 79, Horký a Čech 1999, s. 62, Hellvig a kol. 2003, s. 20-21, Kukletová in Stejskalová 2003, s. 5 – 7). Existuje několik možných vysvětlení citlivosti dentinu. Může být způsobena přítomností nervových vláken, avšak ta nedosahují 25

až k dentinosklovinné hranici a aplikace anestetik přímo na dentin nesnižuje nijak jeho citlivost. Proto se tato teorie zdá nepravděpodobná. Druhým možným vysvětlením je, že odontoblasty slouží jako receptory přenášející signály do nervových vláken dřeně. I tato teorie je však podle Kukletové (2003) nepravděpodobná. Kukletová se přiklání k vysvětlení za pomoci hydrodynamické teorie vysvětlující bolest na základě pohybu tekutiny v tubulu a následné změně polohy odontoblastů. Tato změna je registrována volnými nervovými zakončeními v blízkosti dentinu. Senzitivita má dvojí význam. Jednak signalizuje přítomnost poškození dentinu při stimulaci chladem, teplem nebo elektrickým proudem a za druhé dráždění odontoblastů spouští reparační mechanismus spočívající v tvorbě terciárního dentinu (Kukletová in Stejskalová 2003, s. 6 – 7). Histologická struktura Dentin je tvořen dentinovými kanálky (tubuly), jejichž hustota se směrem od dřeně k periferii snižuje. V blízkosti pulpy je jich na průřezu 80%, na periferii pouze 4%. Nejvíce je jich v korunce – asi 50 000 na 1 mm2. Tubuly mají různý tvar. Zatímco v koronární oblasti jsou esovitě zakřivené, v kořeni jsou rovné. Na preparátech zubů se jeví jako charakteristické žíhání zubu. Dentin je produkován buňkami zvanými odontoblasty, které jsou uloženy v pulpě na hranici s dentinem. Odontoblasty vybíhají četnými výběžky (Tomesovy vlákny) hluboko do dentinu a dosahují až ke sklovině. Jsou vyztuženy filamenty o průměru 500 – 800 nm. Probíhají dentinovými kanálky, kde jsou obklopeny tekutinou a organickými strukturními elementy (Horký a Čech 1999, s. 62, Hellvig a kol. 2003, s. 20). Stěny tubulů jsou tvořeny hustým, homogenním a vysoce mineralizovaným dentinem – peritubulárním dentinem. Jednotlivé tubuly jsou od sebe odděleny méně mineralizovaným intertubulárním dentinem. Ten je z více než 50% složen z kolagenních vláken. Podle období tvorby rozlišujeme tři druhy dentinu: primární dentin, který vzniknul ještě před dotvořením kořene, sekundární dentin s pravidelnou strukturou vytvořený později a dentin terciární vzniklý jako obranná reakce na zubní kaz nebo erozi a další podněty. Depozice sekundárního dentinu má za následek zmenšování velikosti dřeňové dutiny v průběhu lidského života. Histologické hodnocení tohoto parametru je používáno pro odhad věku dospělých osob. První přišel s myšlenkou souvislosti chronologického věku s apozicí sekundárního dentinu Bodecker v roce 1925 (in Cameriere a kol. 2012, s. 106). Od té doby bylo vyvinuto a zdokonalováno mnoho metody vycházejících 26

z hodnocení tohoto parametru. Tloušťku sekundárního dentinu lze měřit na špičácích (Cameriere a kol. 2007, s. 166, De Luca a kol. 2010, s. 3048), zde je nárůst tloušťky menší, nebo na řezácích a třenových zubech (Cameriere a kol. 2012, s. 110), kde je nárůst vyšší. Na hranici s dření se nachází nevyzrálý hypomineralizovaný predentin. Tento druh dentinu se vyskytuje v okolí odontoblastů a za normálních okolností bývá díky hypomineralizaci měkký. Směrem k povrchu zubu následuje zóna mineralizace, cirkumpulpální dentin a na periferii plášťový dentin. V cirkumpulpárním dentinu probíhají Ebnerovy pruhy, což jsou hypomineralizované okrsky vzniklé během klidových fází odontoblastů při tvoření dentinu. Poblíž skloviny se nachází méně mineralizované interglobulární prostory (Obrázek 9). Tubuly zde nejsou kryty peritubulárním dentinem. U mléčných zubů lze pozorovat neonatální linie způsobené asi 15 denní klidovou fází odontoblastů po porodu jako důsledek porodního traumatu. Neonatální linie patří mezi Owenovy linie, což jsou hypomineralizované úseky dentinu vzniklé periodickým ukládáním a mineralizací dentinové matrix během dentinogeneze (Urban 1964, s. 25, Horký a Čech 1999, s. 63 – 64, Hellvig a kol. 2003, s. 21). V průběhu života dochází ještě ke tvorbě tzv. sklerotického dentinu. Ten vzniká ukládáním anorganických látek uvnitř tubulů (Kukletová in Stejskalová 2003, s. 7).

Obrázek 9. Struktura dentinu. Zdroj: Hellwig 2003 a kol., s. 21.

a) Průběh dentinových tubulů, b) Zóny dentinu směrem od pulpy k periferii: Odontoblasty – predentin – zóna mineralizace – cirkumpulpální dentin – plášťový dentin.

27

3.6.3

Cement

Cement je tkáň pokrývající povrch kořene zubu. Pomáhá při zavěšení zubu pomocí vláken parodontu, které se v něm upínají. Je složením, tvrdostí (30-50 KHN – Knoop hardness number) a vývojem velmi podobný kosti, avšak neprochází jím cévy. Skládá se z buněčné složky tvořené cementocyty a základní substance. Základní hmotu cementu tvoří z 65% anorganické látky, z 23% látky organické, zbylých 12% je voda. Anorganické látky jsou především vápník a fosfor v podobě apatitu a fosforečnanu vápenatého. Organická

složka

je

z 90%

tvořena

kolagenem

(Urban

1964,

s.

26,

Hellwig 2003 a kol., s. 22). Mimo povrch kořene lze cement nalézt na povrchu kořenového kanálku při apexu a vzácněji se jeho ostrůvky vyskytují také ve sklovině. Tzv. acelulární-afibrilární cement lze nalézt ve fisurách neprořezaných zubů. Cement může buď plynule navazovat na sklovinu, nebo ji může překrývat, případně se mezi nimi nachází vrstva obnaženého dentinu (Hellvig a kol. 2003, s. 22). Histologická struktura Cement je tvořen buňkami obklopenými mezibuněčnou hmotou. Jeho povrchová vrstva je silně mineralizována. Mohou se zde nacházet více a méně mineralizované okrsky odrážející klidové a růstové fáze vývoje. V koronální části se nachází acelulárně-fibrilární cement též zvaný primární cement skládající se z kolagenních vláken uspořádaných kolmo k povrchu. Tento druh cementu je silně mineralizován a neobsahuje buňky. Apikální část kořene je pokryta celulárně-fibrilárním (sekundárním) cementem. Ten obsahuje lakuny s cementocyty. Kolmo k povrchu zde probíhají svazky vláken (Sharpeyova vlákna). Je zde také acelulárně-fibrilární cement. Povrch cementu je pokryt cementoidem s cementoblasty, buňkami produkujícími cementovou mezibuněčnou hmotu. Cement se tvoří po celý život, ale nedochází k jeho resorpci a přestavbě. V průběhu života cementocyty uvnitř cementu zanikají a zanechávají po sobě prázdné lakuny (Urban 1964, s. 26, Hellvig a kol. 2003, s. 22).

3.6.4

Dřeň (Pulpa)

Zubní dřeň je dobře prokrvená a inervovaná pojivová tkáň. Nachází se v dřeňové dutině uvnitř zubu. Dle pozice se rozlišuje koronární a kořenová dřeň. Koronární dřeň 28

kopíruje tvar korunky. Má výběžky, které tvarově odpovídají hrbolkům korunky a vklesliny v místech, kde se na korunce nacházejí rýhy. Dentinová vrstva, která překrývá koronární část dutiny, se nazývá strop cavum pulpae. Dřeň komunikuje s periodonticem pomocí foramen apicale, postranních kanálků, akcesorních kanálků a pupoperiodontálních kanálků (Hellwig 2003 a kol., s. 175, Kukletová in Stejskalová 2003, s. 7 – 9). Histologická struktura Dřeň se skládá z mezibuněčné hmoty – matrix, kolagenních vláken a buněk. Nachází se v ní množství cév. Hmota je tvořena převážně glykosaminglykany, případně proteoglykany. V dřeni se lze setkat s následujícími typy buněk: fibroblasty, odontoblasty, nediferencovanými buňkami a imunitními buňkami. Fibroblasty jsou základními buňkami dřeňě, tvoří mezibuněčnou hmotu a kolagenní vlákna. Tvar mají vřetenovitý a plochý. Nediferencované buňky a odontoblasty pocházejí z mesenchymu. Odontoblasty produkují dentin. V korunce jsou cylindrického tvaru, v kořeni kubické až ploché. Poblíž predentinu se nacházejí ztlustělé buněčné membrány a nahuštěné buňky (Hellwig 2003 a kol., s. 175). Dřeň lze rozčlenit na několik tkáňových zón. Směrem od středu to jsou provazec pojivové tkáně s centrálně uspořádanými cévami a nervy, kolem něj se rozprostírá vrstva bohatá na fibroblasty a nediferencované buňky nazývaná jaderná (bipolární) zóna. Zde se nachází Raschkowův plexus – větvení centrálního nervového svazku. Na tuto vrstvu navazuje periferní Weilova zóna chudá na buňky. Na povrchu dřeně se nachází hustá vrstva odontoblastů (Hellwig 2003 a kol., s. 176, Kukletová in Stejskalová 2003, s. 9). Cévní zásobení dřeně je zajištěno skrze foramen apicale a akcesorní kanálky, odtud krev postupuje centrálním svazkem a do koronární dřeně. Na periferii je vytvořena hustá kapilární síť. Četné jsou asterio-venózní anastomózy sloužící k regulaci průtoku krve a vyrovnávání tlaku. Nachází se zde také lymfatické cévy. Dřeň má význam při výživě zubu, výstavbě dentinu, dále senzitivní a obrannou funkci. Při vnějším narušení zubní tkáně začne dřeň produkovat sekundární dentin, jehož účelem je zabránit přístupu ohrožujících podnětů k napadenému místu. Ve stáří dochází k úbytku regeneračních schopností dřeně, snížení hustoty fibroblastů a cév a zvýšení hustoty kolagenních vláken. Matrix dřeně degeneruje a začnou se v ní koncentricky usazovat kalcifikované vrstvy. Dřeňová dutina se postupně redukuje, často zbudou pouze úzké kanálky. Totéž se může stát také jindy během života v důsledku nejrůznějších traumat (Urban 1964, s. 23 – 25, Hellwig 2003 a kol., s. 176).

29

3.6.5

Apikální periodontium

Na jeho tvorbě se podílí cement, vazivové buňky a alveolární kost. Buněčná složka zahrnuje cementoblasty a osteoblasty, fibroblasty, mastocyty a makrofágy. Je dobře vaskularizováno. Dobře se regeneruje. Nachází se v něm lymfatická vlákna a kolaterální oběhový systém. Fibroblasty produkují pojivová vlákna a základní hmotu periodontia (Hellwig a kol. 2003, s. 177-178).

30

4. Barva zubů Barva zubů je závislá na průsvitnosti skloviny. Pod sklovinou se nachází dentin, který bývá zpravidla tmavší než sklovina. Má žlutavou barvu. Čím je sklovina průsvitnější, tím se zub jeví tmavší. Průsvitnost skloviny je dána stupněm kalcifikace a její tloušťkou. Rozdílné zabarvení lze zcela přirozeně pozorovat v rámci různých zubů jedné dentice. Tmavší bývají obvykle špičáky (Nedorost a kol. 2009, s. 5). Mimoto se mohou barevně lišit i různá místa jednoho zubu. Gingivální okraje zubů jsou tmavší neboť je zde dentin, který je tmavší, blízko povrchu zubu (Watts a Addy 2001, s. 309).

4.1 Barevné změny Barva zubů není konstantní, ale mění se v průběhu života. K barevným změnám může docházet prenatálně, postnatálně anebo post mortem. Bývají rozlišovány dva základní mechanismy zabarvení - vnitřní a vnější. Vnější zabarvení je způsobené exogenními chromogeny, zasahuje sklovinu zubu a dochází k němu za života jedince, případně po smrti. Zabarvení vnitřní, kdy je zasažen převážně dentin, je způsobeno změnou tloušťky a struktury tvrdých tkání vlivem metabolických a systémových změn a chorob (Watts a Addy 2001, s. 310, Sulieman, et al. 2003). Změnu barvy způsobují také traumata zubů a úmyslné lidské zásahy.

Vnitřní zabarvení

4.1.1

Vnitřní zabarvení zubů vzniká při traumatech, patologických stavech či působením léků. K prvním změnám dochází již během tvorby stálých zubů. Příkladem působení léků na změnu barvy zubů v tomto období jsou tetracyklinové změny. Tyto změny nastávají při podávání tetracyklinových antibiotik během vývoje zubu. K zabarvení stačí již třídenní podávání těchto antibiotik. Dočasné zuby jsou ohroženy od čtvrtého do devátého měsíce intrauterinního vývoje. Zuby trvalé po narození od čtyř měsíců do sedmi až osmi let (Gojišová 1997, s. 125-126). Barevné změny zubů během vývoje způsobuje také syfilis. Korunky těchto zubů mají špinavě šedý povrch skloviny (Hillson 1998, s. 26). Dalšími příčinami zbarvení zubů jsou patologické změny zubní tkáně. Těch je velké množství,

barvu

erytropoetická

zubů

porfyrie,

ovlivňuje

například

kongenitální

alkaptonurie

bilirubinanemie, 31

(hnědá),

amelogenesis

kongenitální imperfekta,

dentinogenesis imperfekta (Watts a Addy 2001, s. 310) či periapikální záněty dočasných zubů, které jsou v kontaktu se zuby trvalými. Nápadné je ztmavnutí zubů, jejichž dřeň podlehla nekróze. Náchylnost k zabarvení způsobuje fluoróza. Ta vniká při nadbytku fluoru v potravě, který nepříznivě ovlivňuje metabolismus ameloblastů. Dochází k nedokonalé mineralizaci zasahující především povrchové vrstvy skloviny, které jsou potom citlivé na působení exogenních barviv (Gojišová 1997, s. 126). Po smrti jedince se lze za určitých podmínek setkat s tzv. fenoménem růžových zubů. Vlivem hyperémie dochází k prosakování hemoglobinu a jeho derivátů do dřeňových kapilár a jejich ukládání do dentinových tubulů. Uložený hemoglobin způsobuje růžové zbarvení zubů. Tento jev se objevuje nejdříve týden až dva po smrti. Hyperémie (dilatace a následné překrvení kapilár) se vyskytuje často u utonulých, obětí strangulace či otrav barbituráty. Růžové zuby se objevují zejména u těl orientovaných v poloze hlavou dolů (Borrman a kol. 1994, s. 225). Změny barvy se objevují i po dokončení tvorby tvrdých tkání vlivem stárnutí a opotřebování. Zuby žloutnou nebo šednou vlivem vzrůstajícího podílu minerální složky skloviny a dentinu. U starších lidí jsou také více abradovány a jejich povrch ztrácí lesk (Yamazaki 2005, s. 109). Abraze, ukládání sekundárního dentinu, opotřebování a ztenčování povrchových vrstev skloviny vedou k tmavnutí zubu (Watts a Addy 2001, s. 314).

4.1.2

Vnější změny

Odlišné zbarvení zubu může být způsobeno exogenními barvivy obsaženými v tabáku, některých potravinách a kosmetických přípravcích (Gojišová 1997, s. 126). Zvláštním případem změny barvy zubů jsou změny záměrně vyvolané. V našich kulturních podmínkách (euroamerická civilizace) je běžnou procedurou estetické stomatologie bělení zubů. Rozlišujeme zevní techniku, vnitřní techniku, domácí techniku bělení a sklovinnou mikroabrazi. K zevnímu bělení je nejčastěji používán peroxid vodíku nebo kyselina octová a citrónová. K naleptávání tkání během bělení jsou užívány kyseliny chlorovodíková a fosforečná. Při vnitřním bělení, které způsobuje vnitřní změny zabarvení, je užívám perboritan sodný a peroxid vodíku (Gojišová 1997, s. 126-131). V některých kulturách se lze setkat i s opačnými tendencemi, místo bělení jsou zuby z rituálních a estetických důvodů úmyslně barveny a ztmavovány. Zuby mohou pomocí přírodních barviv a nejrůznějších technik nabývat barev od hnědé přes modrou až po tmavě černou (Kukletová in Stejskalová 2003, s. 21). 32

Barva zubů se mění také po smrti vlivem působení mnoha různých tafonomických činitelů. Může být ovlivněna vysokými teplotami nebo složením půdy, do které byly ostatky pohřbeny. Bronzové až červenohnědé zbarvení je způsobeno půdou železitou, tmavohnědé u ostatků pohřbených v rašelině a humusových půdách, hlíny barví kosterní pozůstatky do žluta. Kosti posypané při pohřbu vápnem bývají jasně bílé. Ostatky vystavené přímému slunečnímu svitu bývají vyběleny křídově bíle. Také bakterie a rostliny mohou způsobit posmrtné zabarvení zubních tkání. Bakterie vytváří červené, růžové nebo fialové skvrny, zelené skvrny jsou důsledkem přítomností mědi, bronzu nebo stříbra (Thurzo a Beňuš, 2005, s. 108).

4.2 Měření barvy zubů Barva vnímaná lidským zrakem je výsledkem čtyř procesů odehrávajících se během kontaktu světelných paprsků se zubními tkáněmi. Těmito procesy jsou transmise paprsků, reflexe, difuze a absorpce světla materiálem, na nějž dopadá. Výsledná barva tedy závisí na množství a vlnové délce paprsků, které jsou odraženy zpět, paprsků, které jsou materiálem pohlceny a paprsků, které projdou skrz (Van der Burgt a kol. 1990, s. 155). Barva bývá posuzována nejčastěji subjektivně pomocí barevných vzorníků papírových, porcelánových nebo vyrobených z akrylové pryskyřice. Lékaři používají například Vita vzorník. Hodnotí se základní barva, barevný tón, sytost barvy a světlost. Vzorník Vita rozlišuje čtyři základní skupiny barev: A) oranžová B) žlutá/oranžová C) šedá/oranžová D) hnědá/oranžová Nejpřirozenější je barva oranžová (Yamazaki 2005, s. 108). Tento druh hodnocení barvy je sice nejrozšířenější, má však svoje omezení. Pozorovaná barva je závislá na úhlu pozorování, denní době, zdroji osvětlení a dalších světelných podmínkách. Pod různým osvětlením se mohou různé barvy jevit stejně a naopak stejné vlnové délky mohou být vnímány jako odlišné barevné odstíny. Tento jev se nazývá metamerie (Watts a Addy 2001, s. 309). Při pozorování je třeba se soustředit na prostřední třetinu zubu, jelikož barva není ve všech místech povrchu konstantní, ale může se lišit. Je vhodné postupovat od nejsvětlejších po nejtmavší odstíny. Velkou roli hraje 33

vedle pozorovacích podmínek také zkušenost posuzovatele. Další nevýhodou hodnocení pomocí vzorníků je vedle výše zmíněných faktorů to, že nepostihují dostatečně citlivě celou variabilitu barevných odstínů zubních tkání. Výhodou tohoto typu hodnocení je jeho rychlost a finanční a materiální nenáročnost (Joiner 2004, s. 5). Druhou skupinou metod pro hodnocení barvy jsou metody objektivní. Tyto metody jsou nezávislé na pozorovateli. Při jejich správném použití by mělo několik nezávislých hodnotitelů dojít s použití stejné metody ke stejnému výsledku. Pro výzkumné účely lze barvu hodnotit objektivně například pomocí spektrofotometrie (Leard a Addy 1997, s. 116) nebo kolorimetrie a chronometrie. Další možností je počítačová analýza digitálních fotografií (Joiner 2004, s. 6). Spektrofotometry měří vždy jednu vlnovou délku. Nevýhodou spektrofotometrického měření je vysoká cena přístrojů a také obtížné měření in vivo (Tung a kol. 2002, s. 586). Kolorimetry měří barvu trichromaticky. Jsou velmi citlivé a jsou vhodné pro měření in vivo i in vitro. Jsou schopné zachytit postupné dlouhodobé změny zubů in vivo. Jejich nevýhodou je, že měří spolehlivě pouze rovné povrchy. U zubů s nerovným povrchem a anomáliemi může být měření chybné (Van der Burgt a kol. 1990, s. 155). Problémem je také obtížná kontrola systematických chyb. Jednotlivá měření v rámci jednoho přístroje jsou víceméně stejná a přesná, avšak přístroje mezi sebou se budou svými výsledky lišit. Porovnávání různých kolorimetrických měření proto není spolehlivé (Douglas 1997, s. 467). Bylo provedeno několik studií zjišťujících korelaci měření pomocí vzorníků s měřením kolorimetry. Výsledky jsou nejednoznačné (Tung a kol. 2002, s. 585). Vzhled zubu závisí vedle sytosti, světlosti a barevného odstínu na dalších faktorech jako je lesk, průhlednost, fluorescence, zákal, shluky bílých pigmentů atd. Pro komplexní popis vzhledu a barvy zubu je třeba zabývat se i těmito faktory (Vanini a Mangani 2001, s. 21, Terry a kol. 2002, s. 62).

34

5. Poruchy vývoje zubních tkání Problematika vývoje zubů a jeho poruch sice přesahuje téma této práce, avšak narušení tohoto procesu vlivem nemocí a dalších faktorů má vliv na výslednou strukturu zubních tkání a jejich odolnost vůči mechanickému a chemickému poškození. Proto je třeba podat alespoň stručný nástin této problematiky. V důsledku patologického vývoje zubu mohou vzniknout tři základní typy poruch skloviny: hypoplazie, hypokalcifikace a diskolorace. Příčiny a mechanismus diskolorace zubů byly již popsány v kapitole výše. Hypoplazie je nejčastější vývojovou poruchou, jedná se o poruchu vzniklou v raném období vývoje, během sekrece sklovinné matrix. Hypoplastická sklovina je ztenčená, hrbolatá a hnědavě zbarvená. V pozdějším stádiu dochází k hypokalcifikaci (Hillson 1996, s. 165, Urban 1964, s. 39). Příčinou hypoplazie mohou být infekční choroby (kongenitální syfilis, tuberkulóza), metabolické poruchy (rachitis) nebo hormonální poruchy (Ortner 2003, s. 596). Hypoplastické zuby byly nalezeny u osob nemocných spalničkami, skorbutem, neštovicemi. Také se někdy objeví, pokud matka jedince během těhotenství prodělala zarděnky či diabetes. Příčinami mohou být také alergie, hemolytická nemoc novorozence či podvýživa (Hillson 1996, s. 166). U nemocných kongenitálním syfilidem se vyskytují takzvané Hutchinsonovy řezáky, které jsou malé, kulatého tvaru, posazené daleko od sebe. Na incisální hraně mají klínovitý tvar a oproti normálním zdravým zubům mají šroubovákovitý tvar vyznačující se širším průměrem v krčku nežli při vrcholu korunky. Druhé řezáky zpravidla nejsou postiženy, neboť se formují mnohem později. Dále lze pozorovat Fourierovy špičáky s kruhovým žlábkem okolo špice, Moonovy stoličky, které jsou malé, kopulovité s hrbolky blíže u sebe, opět s nejširším průměrem zubu v bázi a Mulberryho stoličky s hrbolky v podobě uzlíkovitých struktur se žlábky okolo základny (Hillson 1998, s. 26 – 30, Horáčková a kol. 2004, s. 109).

35

6. Tafonomie Tafonomie je termín převzatý z oblasti paleontologie. Název oboru je složeninou z řeckých slov „taphos“ znamenající smrt a „nomos“ označující princip. Jako první tuto disciplínu popsal roku 1940 ve svém článku Tafonomie: nová větev paleontologie ruský paleontolog Ivan Efremov jako vědu zabývající se procesy odehrávajícími se během transformace organických zbytků z biosféry do litosféry (Lyman 1994, s. 1). Dle Pokorného a kol. (1992, s. 10, 89) byla tafonomie chápána jako poddisciplína paleontologie zabývající se transportem, akumulací, fosilizací, změnami organických zbytků v průběhu diageneze a jejich případnou destrukcí. Postupem času došlo k rozšíření oblasti zájmu tafonomie z paleontologie do dalších oborů jako jsou archeologie, antropologie, archeozoologie, forenzní vědy nebo paleobotanika (Lyman 1994, s. 12 – 26, Thurzo a Beňuš 2005, s. 8). Tafonomie se zabývá všemi procesy odehrávajícími se v období od smrti organismu až do okamžiku nalezení a odkrytí jeho pozůstatků. Bývají děleny na procesy predepoziční a postdepoziční. Predepoziční procesy probíhají před pohřbením ostatků do země, postdepoziční procesy následují po jejich pohřbení. Predepozičním procesům odpovídá období působení biostratinomických faktorů. Význam těchto dvou termínů se překrývá a bývají mnohdy užívány jako synonyma. V této fázi dochází především k působení mikroorganismů, skeletizaci a disartikulaci. Po uložení ostatků na ně působí procesy diagenetické a fosilizační (Thurzo a Beňuš 2005, s. 16, 40). Zdrojem a původcem tafonomických změn jsou tafonomičtí činitelé. Ti mohou být původu biologického, fyzikálního nebo chemického. Mezi biologické faktory patří všechny organismy působící na pozůstatky – bakterie, plísně, houby, rostliny i živočichové včetně člověka. Chemické faktory zahrnují půdní pH, přítomnost vody, kyslíku, chemické složení půdy. Působení vody, teploty, gravitace a geologických dějů patří do skupiny činitelů fyzikálních. Tyto tři skupiny jsou souhrnně označovány jako faktory vnější (Lyman 1994, s. 3, Henke a Tattersall 2007, s. 241). Mimo ně průběh tafonomických dějů ovlivňuje celá řada vnitřních faktorů, jako jsou nemoci, výživové faktory, pohlaví, věk či hmotnost zemřelého jedince (Tesař 1985, s. 112). Znalost tafonomie je nezbytnou podmínkou interpretace nálezové situace během forenzního vyšetřování. Při analýze nálezů je třeba rozlišit, ke kterému poškození skeletu došlo před smrtí, které smrt mohlo způsobit a které mohlo být naopak způsobeno

36

rozličnými tafonomickými činiteli a procesy po smrti. Tafonomické procesy jsou důležité pro interpetaci poškození ostatků, polohy těla nebo určování postmortem intervalu.

7. Chemická

destrukce

zubních

tkání,

změny

chemického složení a mikrostruktury Velmi významný vliv na zachovalost zubní tkáně má hodnota pH. Zatímco v neutrálním nebo zásaditém prostředí se kosti a zuby zachovávají poměrně dobře, v kyselém prostředí dochází k demineralizaci tvrdých tkání (Thurzo a Beňuš, 2005, s. 61). Je-li na zuby aplikována látka o nízkém pH nebo je-li pH in vivo dlouhodobě nižší, dochází k narušení skloviny a vzniku zubních kazů. Kritické množství pH pro leptání dentinu je 5,2 – 5,8, pro leptání skloviny 6 – 6,8 (Gojišová 1997, s. 132). Látky s nízkým pH rozpouští minerální složku skloviny – hydroxyapatit (Ca5(PO4)3OH). Tímto procesem dochází k dekalcifikaci skloviny. V kyselém prostředí může také dojít k rekrystalizaci rozpuštěného hydroxyapatitu na brushit (CaHPO4

*

2H2O). Krystaly brushitu jsou větší než původní

hydroxyapatitové krystaly. Zvětšením objemu krystalů potom dochází k rozrušení mikrostruktury a dezintegraci tkáně. Současně se na povrchu usazují bělavé krystaly. Brushit se často vyskytuje u koster nalezených v hrobkách. Jelikož je rozpustný ve vodě, může dojít k úplné destrukci skeletu včetně zubů. Mimo narušení struktury a pevnosti zubů a kostí lze při chemickém působení látek s nízkým pH pozorovat také barevné změny. Působením kyselin dochází ke žloutnutí, křídovatění nebo vápenatění skloviny (Thurzo a Beňuš, 2005, s. 61 – 62). Hydroxidy jako látky s vysokým pH nemají na tvrdou tkáň velký vliv. Prostředí se zásaditým pH navíc tlumí bakteriální aktivitu (Lyman 1994, s. 421).

7.1 Eroze Eroze je chemické poškození skloviny či dentinu vzniklé bez účasti baktérií (Kukletová in Stejskalová 2003, s. 21). Jsou způsobeny vlivem kyselin, které mohou být různého původu. Podle toho se rozlišuje endogenní eroze vyvolaná kyselinami z trávicího traktu a exogenní eroze způsobená kyselými látkami přijatými do organismu zvenčí (Zero 1996, s. 162). Jednotlivé případy endogenní a exogenní eroze budou popsány níže. 37

Dále lze rozlišovat idiopatickou erozi vznikající při zvýšeném obsahu kyseliny citronové ve slinách, dietní erozi způsobenou látkami v nápojích a industriální erozi postihující pracovníky v průmyslových provozech, kde se dostávají do kontaktu s kyselinami rozptýlenými v ovzduší. Podstatou eroze je demineralizace způsobená kyselinami. Postiženy bývají převážně vestibulární plochy zubů s výjimkou eroze endogenní, kde je tomu naopak (Kukletová in Stejskalová 2003, s. 21 – 22). Exogenní eroze způsobují široké a mělké léze tvaru písmene „U“ bez jasných okrajů. Sklovina ztrácí lesk, její povrch je hladký (Araújo a kol. 2009, s. 121). Jedním ze zdrojů exogenní eroze jsou kyseliny vyskytující se v nápojích. K sycení nápojů se používá vedle oxidu uhličitého často také kyselina fosforečná. Ovocné džusy, ovoce a zelenina zase obsahují kyselinu citrónovou, jablečnou a řadu dalších organických kyselin (West a kol. 2000, s. 875). Škodlivé jsou především nápoje typu Coca cola, které mají nízké pH a obsahují vedle kyselin také velké množství cukrů. Pravidelné pití těchto nápojů způsobuje pokles pH a erozivní demineralizaci zasahující až do dentinu. Ovocné nápoje jsou sice také hodně cukernaté, ale díky vyššímu pH je jejich erozivní potenciál nižší. Účinky těchto nápojů jsou ve velké míře tlumeny působením proteinů nacházejících se ve slinách (Jensdottir a kol. 2006, s. 226). Kyseliny lze nalézt také v tabletách, ovoci, cukrovinkách a dalších potravinách. Mimo výše uvedené kyseliny se lze v potravinách často setkat s kyselinou mléčnou, vinnou, octovou a dalšími organickými kyselinami (West a kol. 2000, s. 875). Eroze exogenního původu byla zaznamenána u laborantů a pracovníků v průmyslu, zejména v továrnách na výrobu baterií. Zde docházelo k vystavení chrupu účinkům kyseliny sírové rozptýlené v ovzduší. V provedené studii mělo 90% pracovníků továrny na baterie zuby zasažené atricí a 30% erozí. Eroze postihla především přední zuby, zatímco atrice všechny druhy zubů. Postižení zaměstnanci měli zuby tenké, ostré a zkrácené (Petersen a Gormsen 1991, s. 105). Obdobný výzkum byl proveden mezi dělníky vyrábějícími silikonové hmoty. U dělníků, kteří jsou během práce vystaveni výparům kyseliny octové, byl pozorován nárůst eroze oproti kontrolní skupině, která se během práce do kontaktu s kyselinou nedostávala (Johansson a kol. 2005, s. 61). Lynch a Bell (1947, s. 85) popsali erozi u pracovníků v továrnách na výrobu střelné bavlny, kde se dostávali do kontaktu s kyselinou dusičnou a sírovou. Erozí zasaženy byly především labiální plochy řezáků a částečně i špičáků. Zuby byly hladké a lesklé, u některých z nich byl obnažený dentin. V těchto případech se povrch odkrytého dentinu zbarvil dohněda či dočerna a s postupující erozí docházelo ke zmenšování dřeňové dutiny. 38

S endogenní

erozí

se

lze

setkat

především

u

anorexie,

bulimie

(Rytömaa a kol. 1998, s. 36) a refluxních chorob jícnu (Munoz a kol. 2003, s. 462, Holbrook a kol. 2009, s. 422) (Obrázek 10). V důsledku častého zvracení jsou zuby nemocných naleptávány kyselinou chlorovodíkovou z trávicích šťáv (Zero 1996, s. 162, Munoz a kol. 2003, s. 462). Na rozdíl od většiny druhů erozí, jsou v tomto případě zasaženy více lingvální a palatinální plochy zubních korunek. Poškozeny jsou zuby obou oblouků (Munoz a kol. 2003, s. 463). Zuby jsou zkrácené s rozeklanými okraji řezacích hran (Cope a Dupras 2009, s. 1239).

Obrázek 10. Eroze zubů při refluxním onemocnění. Zdroj: Young a Wehby 2009, s. 76.

7.1.1

Faktory ovlivňující erozi

Průběh eroze zubních tkání je ovlivňován nejen chemickými faktory, jako je pH, působící látka, nebo její koncentrace, ale také biologickými faktory a behaviorálními. Faktory biologické zahrnují přítomnost slin, která je nejdůležitější z hlediska ovlivnění procesu eroze, dále má vliv morfologická struktura zubů, vrstva pokrývající povrch zubu (acquired dental pellicle) a pozice zubu vzhledem k měkkým tkáním v dutině ústní (Hara a kol. 2006 in Lussi 2006, s. 88). Sliny chrání povrch zubu před abrazí a pomáhají remineralizovat kyselinami změkčenou sklovinu. Měkké tkáně a jejich pohyby při kontaktu se zuby hrají roli při udržování čistoty zubu a pohyb jazyka může způsobit abrazi skloviny (Lussi a Jaegi 2008, s. 9). Behaviorální faktory zvyšující riziko eroze jsou konzumace určitých druhů potravin a nápojů, určitý způsob pití nápojů, při kterém je tekutina po dlouhou dobu držena v ústech, pravidelné zvracení, intenzivní sportování

39

a tělesná námaha, časté plavání v chlorovaném bazénu či nepřiměřeně časté čistění zubů (příliš málo i příliš často) (Lussi a Jaegi 2008, s. 10).

7.2 Kyselina citronová Kyselina citronová se používá jako konzervant a přísada v řadě potravinářských výrobků a přirozeně se vyskytuje v ovoci. Její dekalcifikační účinky jsou obdobné jako u kyseliny fosforečné (Ayad 2001, s. 67, Pérez-Heredia a kol. 2008, s. 422). Působením kyseliny citronové zuby ztrácí lesk a jejich povrch křídově bělá. Tento efekt byl zaznamenán také u klinických případů, kdy pacienti málo dbali na zubní hygienu a zároveň konzumovali mnoho cukrů a citrónu (Ubelaker a Sperber 1998). Již malá koncentrace kyseliny obsažená v nápojích způsobí během pár minut demineralizaci skloviny. Čím déle je povrch zubu působení vystaven, tím hlubší je demineralizace a tím více kolagenu je obnaženo. Kyselina citrónová rozpouští peritubulární i intertubulární dentin a sklovinu. Způsobuje zdrsnění povrchu skloviny, ten vlivem kyseliny nabývá vzhledu podobného plástvím medu (Ayad 2001, s. 67, Zheng a kol. 2011, s. 2315).

7.3 Kyselina dusičná Kyselina dusičná má silné destruktivní účinky na zubní tkáň. 65% koncentrace, což je nejčastější a zároveň ještě bezpečná koncentrace, je schopná rozložit kompletně zub do 12 hodin. Kyselina nejdříve způsobí průsvitnost zubních tkání a poté redukci objemu zubu (Obrázek 11). Morfologická struktura zubu je rozeznatelná do 9 hodin od začátku aplikace. Vápník obsažený ve tkáních reaguje s dusíkem za vniku dusičnanu vápenatého rozpustného ve vodě. Tímto mechanismem dojde k postupnému rozpuštění celého zubu (Mazza a kol. 2005, s. 1, 2, 4). Účinky

kyseliny

dusičné

byly

popsány

také

v souvislosti

s pracovními

podmínkami. V továrnách na výrobu bavlny, kde byli pracovníci v kontaktu s touto kyselinou, se u zaměstnanců často objevovala eroze řezáků a špičáků projevující se lesklým a hladkým povrchem, destrukcí skloviny, tmavnutím dentinu a zmenšováním dřeňové dutiny zubu (Lynch a Bell 1947, s. 85).

40

Obrázek 11. Účinky kyseliny dusičné. Zub po 9 hodinách ponoření v 65% kyselině. Zdroj: Mazza a kol. 2005, s. 2.

7.4 Kyselina chlorovodíková Tato kyselina má dle provedených studií velmi destruktivní účinky, větší než u jiných anorganických kyselin (Cope a Dupras 2009, s. 1240, Hartnett a kol. 2011, s. 955). Je schopná rozrušit všechny zubní tkáně a v koncentraci 37% zcela rozpustit zub již po 14 hodinách. Morfologickou podobu si zuby uchovávají ještě po 10 hodinách expozice (Mazza a kol. 2005, s. 2). Zuby nabývají působením kyseliny chlorovodíkové nejprve transparentního vzhledu (Obrázek 12), poté zželatinovatí (Cope a Dupras 2009, s. 1241, 1243, 1245, Hartnett a kol. 2011, s. 955). Hartnett a kol. (2011, s. 955) uvádějí výskyt tmavých skvrn na sklovině. Nakonec dojde k jejich kompletnímu rozložení. Chemická podstata děje je následující. Kyselina reaguje s vápníkem obsaženým v zubní tkáni za vzniku chloridu vápenatého, který je rozpustný ve vodě (Mazza a kol. 2005, s. 3). První tkání, která se rozloží, je díky své vysoké mineralizaci sklovina. Signifikantní úbytek skloviny a viditelné narušení zubní tkáně bylo pozorováno již po jedné hodině ponoření zubů v této kyselině (Cope a Dupras 2009, s. 1240). Pokud je kyselina součástí roztoku s určitým

zbarvením,

může

dojít

k obarvení

povrchu

zubu

touto

barvou

(Mazza a kol. 2005, s. 3, Cope a Dupras 2009, s. 1244). Přirozeně se kyselina chlorovodíková vyskytuje v trávicím traktu člověka. U osob s poruchy příjmu potravy nebo s refluxí jícnu je chrup často vystavován působení této kyseliny. Jejich zuby mají narušenou sklovinu a zkrácené korunky s rozeklanými okraji incisálních hran (Cope a Dupras 2009, 1239).

41

Obrázek 12. Působení kyseliny chlorovodíkové na zuby. Zdroj: Cope a Dupras 2009, s. 1242.

a) + c) zub před kontaktem s kyselinou chlorovodíkovou, b) zub po ponoření 24 h v 31, 45% kys. chlorovodíkové, d) + e) zub po 24h ponoření v 14,5% kys. chlorovodíkové,

7.5 Kyselina sírová Kyselina sírová nezpůsobuje tolik výrazné změny jako některé jiné anorganické kyseliny. Koroze způsobená touto kyselinou se podobá korozi pozorované u kovů. Na rozdíl od jiných kyselin nezpůsobuje rozpouštění zubu, ale k destrukci dochází prostřednictvím stále větší fragmentace tkáně. Zub se stává vlivem koroze křehkým, praská a rozpadá se. Příčinou odlišného způsobu dezintegrace tkáně je reakce kyseliny s vápníkem obsaženým v zubní tkáni. Během reakce vzniká ve vodě nerozpustný síran vápenatý, což brání úplnému rozpuštění (Mazza a kol. 2005, s. 4). V proběhnutých studiích se ani za použití maximální koncentrace nepodařilo zuby zcela rozložit za dobu kratší než 10 dní (Mazza a kol. 2005, s. 4, Cope a Dupras 2009, s. 1241, Hartnett a kol. 2011, s. 955). Po první hodině působení 94% kyseliny byly pozorovány změny jako zhnědnutí skloviny a částečné rozrušení povrchu (Cope a Dupras 2009, s. 1241). V jiných studiích ale nebyly za použití obdobné koncentrace signifikantní změny pozorovány v průběhu prvních osmi hodin (Mazza a kol. 2005, s. 2). Po 24 hodinách působení dochází ke změně konzistence skloviny na pastovitou, objevení skvrn a prasklin (Obrázek 13). Žádné výraznější změny ve tvaru zubu, rozměrech nebo hmotnosti však kyselina v intervalech kratších 24 hodin nezpůsobila (Cope a Dupras 2009, s. 1241). Po několikadenním ponoření do kyseliny sírové dojde k rozpraskání zubu, následně k jeho rozpadu na menší části, které jsou stále 42

ještě identifikovatelné jako zubní tkáň. Struktura zubu je rozpoznatelná i po padesáti hodinách od začátku expozice. V průběhu několika dalších dnů dochází k pomalé dezintegraci těchto zlomků (Mazza a kol. 2005, s. 4).

Obrázek 13. Účinky kyseliny sírové na zuby. Zdroj: Cope a Dupras 2009, s. 1243.

a) + c) zuby před kontaktem s kyselinou sírovou, b) + d) zuby po24 h ponoření v 94% kyselině sírové.

7.6 Kyselina fosforečná Tato kyselina je často využívána v sycených nápojích, jako je Coca cola. Již v koncentraci 1% může způsobit při pravidelné expozici demineralizaci skloviny (West a kol. 2000, s. 877). 5% koncentrace je schopná po krátké expozici částečně demineralizovat kořenový dentin (Pérez-Heredia a kol. 2008, s. 422), 32% koncentrace demineralizaci úplnou se zvýšením průměru tubulů (Ayad 2001, s. 70). Dle studie Copeho a Duprase (2009, s. 1241) kyselina již po jedné hodině působení narušuje a rozpouští sklovinu. Prvních šest hodin od ponoření zubu do kyseliny dochází k rozkladu kolagenních vláken a proteinů, což způsobuje vysušení a křídovitost skloviny. Po uplynutí této doby začnou být rozkládány krystaly hydroxyapatitu a sklovina mění konzistenci z křídovité na lepkavou a pastovitou a zvyšuje se její křehkost. Dalšími účinky expozice jsou zvýšení průsvitnosti a ohebnosti skloviny (Obrázek 14). Kyselina fosforečná se používá v záchovné stomatologii k naleptávání povrchu zubních tkání. Naleptání povrchu má za následek vyšší afinitu k materiálům umělých výplní (Cope a Dupras 2009, s. 1245), neboť kyselina fosforečná zvyšuje drsnost 43

a hydrofilnost dentinu, rozkládá minerální látky a obnažuje tak kolagenní vlákna v dentinu (Rosales a kol. 2008, s. 1554).

Obrázek 14. Účinky kyseliny fosforečné na zuby. Zdroj: Cope a Dupras 2009, s. 1244.

a) + c) zuby před kontaktem s kyselinou fosforečnou, b) zub po 24 h v 85% kyselině fosforečné, c) zub po 24 h v 25 – 30% kyselině fosforečné.

7.7 Hydroxid sodný Hydroxid sodný není schopný rozložit žádnou ze zubních tkání. Vystavení zubních tkání účinkům hydroxidu sodného vede pouze ke vzniku lesku skloviny, mírnému odlupování povrchu skloviny a případně existují-li v zubu nějaké praskliny, k jejich rozšíření (Obrázek 15, Cope a Dupras 2009, s. 1245, Hartnett a kol. 2011, s. 959). Pouze Ubelaker a Sperber (1998) uvádí případ, kdy došlo vlivem hydroxidu sodného k snížení lesku zubu, lehké korozi a křídovitému zbělání skloviny.

44

Obrázek 15. Účinky hydroxidu sodného. Zdroj: Cope a Dupras 2009, s. 1244.

a) + c) zub před kontaktem s hydroxidem sodným, b) zub po 24 h v 28% hydroxidu sodném, d) zub po 24 h v 0,1M hydroxidu sodném.

7.8 Účinky čaje a kávy Některé nápoje, potraviny a kosmetické přípravky obsahují částice barviv, která jsou schopna navázat se na povrch skloviny potažmo zubu a způsobit jeho zabarvení. Do této kategorie spadají také čaj a káva. Mechanismus vnějšího zabarvení zubů je následující. Exogenní barviva se váží na organické materiály v interprizmatické substanci skloviny. Čím větší jsou molekuly barviv, tím snadněji se vážou na tyto organické látky. Barviva mohou být kyselá nebo zásaditá, připojují se pomocí skupin –OH nebo –NH (Kellenher 2008, s. 3). Častá konzumace těchto nápojů je proto riziková z hlediska udržení bílé barvy zubů. I z těchto důvodů bývá doporučováno vyhnout se jejich nadměrné konzumaci. Po čase dochází vlivem opakované expozice k zabarvení zubů a pro navrácení původního je třeba nechat barviva odstranit bělením. Ani to však neodstraní zabarvení stoprocentně. Na druhou stranu některé organické složky obsažené v čaji jako tanin, katechin, tokoferol nebo kofein podporují odolnost skloviny zubu vůči kyselinám. Tyto složky inhibují dekalcifikaci a tím chrání zub před vznikem zubního kazu. Efekt taninu se ještě více navýší v kombinaci s fluoridem (Yu, a kol. 1995, s. 104). Nadměrné pití černého čaje však může způsobit přemíru fluoru v těle vedoucí až k otravě. Jedním z prvních příznaků fluoridové otravy je vnější skvrnitost zubů – dentální fluoróza (Gojišová 1997, s. 126).

45

Zabarvení způsobené barvivy v nápojích lze obvykle odstranit v domácích podmínkách za pomocí mechanického čištění zubů nebo bělení peroxidem. Mechanické čištění však není tolik účinné. S opakovaným pitím kávy vzrůstá náchylnost skloviny k opětovnému zabarvení (Bazzi a kol. 2012, s. 1). Efektivnější je profesionální bělení za pomoci chemických přípravků. Po bělení zubů bývá obvykle doporučováno vyhnout se konzumaci čaje, kávy, červeného vína a dalších nápojů s potenciálně barvivým účinkem. Přípravky obsahující látky jako chlorhexidin, mají tendenci ke svému povrchu vázat aniontové částice, jako jsou barviva obsažená v některých a nápojích potravinách. Efekt bělení se potom snižuje. Existuje množství studií ověřujících, zda konzumace těchto nápojů bezprostředně po bělení má skutečně za následek nižší účinnost této procedury. Výsledky se různí. Některé studie toto tvrzení podporují (Leard a Addy 1997, s. 166-117), avšak

většinou

barvicí

efekt

čaje

a

kávy

na

vybělené

zuby

nepotvrdily

(Attin a kol. 2003, s. 493). Barviva obsažená v čaji, kávě, tabáku nebo dalších potravinách se mohou snáze dostat do skloviny v místech jejího oslabení, například tam, kde je sklovina narušena vznikajícím zubním kazem. V případě zastavení léze skloviny a vhodném ošetření může sice dojít k opětovné reparaci poškozeného místa demineralizací skloviny, avšak současně dochází k zabudování exogenních barviv z potravin a nápojů do nově vznikající struktury, což má za následek odlišné zbarvení daného místa (Hellvig a kol. 2003, s. 35). Káva v porovnání s čajem barví méně. Rozdíly lze pozorovat také v rámci různých druhů a značek těchto nápojů (Tabulka 1,Tabulka 2). Rozdíly v míře barvení v rámci jednotlivých druhů čajů stejně jako mezi různými druhy káv mohou být až sedminásobné. Avšak ani nejvíce barvící značka kávy neobarvila v experimentech povrch zubů více (minimálně 3x) než jakákoliv libovolná značka čaje (Leard a Addy 1997, s. 117).

46

Tabulka 1. Průměrná optická hustota vzorků vystavených působení chlorhexidinu a různých značek čaje. Zdroj: Leard a Addy 1997, s. 116.

Tabulka 2. Průměrná optická hustota vzorků vystavených působení chlorhexidinu a různých značek čaje. Zdroj: Leard a Addy 1997, s. 116.

Další studie se zaměřily na účinky čaje jako slabé kyseliny. Po požití čaje byl na povrchu skloviny zjištěn jen malý pokles pH. To ani v jednom případě nekleslo pod hodnotu 5,45 a tento pokles neměl dlouhého trvání. Po cca 2 minutách se zase hodnoty navrátily do původního stavu. pH čaje bylo 4,9. Ten je tudíž z hlediska rizika narušení skloviny a vzniku zubního kazu méně nebezpečný než většina slazených nápojů (Simpson a kol. 2001, s. 375).

47

7.9 Ústní vody Ústní vody obsahují kationová antiseptika jako chlorhexidin a jiná, která způsobují citlivost povrchu zubů vůči vnějším barvivům. Existuje několik diskutovaných teorií vysvětlujících mechanismus působení chlorhexidinu na zabarvení zubů. Watts a Addy (2001, s. 313) uvádí tři teorie: Chlorhexidin

může

urychlit

neenzymatické

hnědnoucí

reakce

proteinů

a uhlohydrátů v blance na zubech a urychlit formování této blanky, která je nebuněčná a vzniká přilehnutím slinných proteinů k povrchu zubu. Podle druhé teorie chlorhexidin denaturuje komponenty blány pokrývající zub a obnažuje tak sirné radikály. Tyto jsou potom schopny reagovat s kovovými ionty a vytvářet pigmentové sirné sulfidy cínu a železa. Podle třetí teorie chlorhexidin dokáže srážet potravinové chromogeny, tyto chromogeny váže na povrch zubů a tím způsobuje jejich zabarvení. Watts a Addy (2001, s. 313) uvádějí jako nejpravděpodobnější třetí teorii. Podle nich ke zbarvení povrchu zubů dochází při navázání aniontových potravinových chromogenů na kationty adsorbovanými na povrch zubu. Tyto kationty jsou součástí kationových antiseptik jako je chlorhexidin. Podle Carpentera a kol. (2005, s. 230) je možné ještě další vysvětlení, a sice že chlorhexidin urychluje formování blány na povrchu zubu a modifikuje polyfenoly nebo jejich prostředí, čímž zvyšuje jejich schopnost navázat se na povrch zubu. Jako prevenci zabarvení způsobené užíváním prostředků obsahujících chlorhexidin navrhují vypláchnout si ústa vodou bezprostředně po užití těchto prostředků a před konzumací jídla a nápojů. Chlorhexidin není jedinou účinnou antiseptickou látkou, která je užívána jako součást ústních vod. Základem ústních vod může být amin fluorid/fluorid cínatý, nebo jsou to ústní vody fenolové obsahující esenciální oleje (například mentol), nebo ústní vody delmopinolové. Listerine, u nás patrně nejvíce užívaná značka ústní vody, je založena na fenolové bázi a obsahuje esenciální oleje mentol, tymol, metyl salicytát a eukalyptol (Watts a Addy 2001, s. 313). Podle studie in vivo srovnávající vliv různých druhů ústních vod v kombinaci s konzumací čaje na zbarvení zubů jsou chlorhexidinové přípravky schopné vyvolat silnější zabarvení než fenolové či fluoridové ústní vody, přičemž u fenolových ústních vod bylo v kombinaci s konzumací čaje pozorováno nejméně silné zbarvení. U všech skupin však bylo zbarvení jednoznačně rozlišitelné oproti zubům osob, které tyto přípravky neužívaly (West a kol. 2011, s. 824-826). 48

8. Změny vnější morfologie 8.1 Atrice a abraze Pojmy abraze a atrice bývají mnohdy chápány jako synonyma. Anglický výraz „attrition“ se do češtiny často překládá stejně jako slovo „abrasion“ jako abraze. Přesto se lze v literatuře setkat s lehce odlišnými definicemi rozlišujícími od sebe tyto pojmy. Atrice je ztráta skloviny, která vzniká při kontaktu zubů horního a dolního zubního oblouku bez přítomnosti jakýchkoliv předmětů nebo vlivu dalších faktorů. Abraze je ztráta skloviny nebo i dentinu, která je způsobená fyzikálními třecími silami s výjimkou kontaktu zubů obou oblouků při skusu (Kukletová in Stejskalová 2003, s. 20). Z toho vyplývá, že mechanismus atrice i abraze je v podstatě stejný, s tím rozdílem, že u abraze se procesu účastní cizí předměty či potrava. Obvykle se na chrupu objevují oba procesy dohromady, takže je lze chápat jako jeden provázaný děj. Atrice bývá dělena na fyziologickou a patologickou. Běžně jsou zuby v kontaktu denně jen pár minut během kousání potravy, což způsobuje fyziologickou atrici. Dochází-li ke kontaktu zubů častěji během dne, než pouze při jídle, jedná se o tzv. bruxismus (skřípání zubů). Příčinou nadměrné atrice jsou zvýšené síly působící při skusu na zuby nebo jejich koncentrace na jeden případně více zubů (Bartlett a Smith 2000 in Addy 2000, Kukletová in Stejskalová 2003, s. 20, Grippo a kol. 2009, s. 1100). Čistá atrice je vzácná. Projevuje se hladkými a zarovnanými kontaktními plochami, které jsou obroušeny na horním i dolním oblouku ve stejné míře (Bartlett a Smith 2000 in Addy 2000). U abraze lze nejčastěji pozorovat klínovité defekty tvaru písmene „V“ v krčkové oblasti zubu. Zasažena je při nich sklovina i dentin, případně i cement. Tento druh abraze postihuje všechny zuby a to zejména na vestibulární ploše (Bartlett a Smith 2000 in Addy 2000, Kukletová in Stejskalová 2003, s. 20). Ke vzniku abraze dochází při kontaktu zubů s různými předměty a potravinami, nevhodným čištěním kartáčkem s tvrdými štětinami nebo například při kouření dýmky. Nejčastěji je způsobena potravou, respektive jejím kontaktem se zubními plochami během žvýkání. Zvýšený výskyt abraze byl zaznamenán u hráčů na dechové nástroje, ševců a krejčích, kteří jsou zvyklí držet při práci nástroje v ústech, u osob žvýkajících tabák, osob, které mají často v ústech dýmku nebo cigaretové špičky, u jedinců okusujících si nehty nebo kousajících tužky a také jako důsledek nesprávného mechanického čištění chrupu (Barlett a Smith in Addy 2000).

49

8.2 Mutilace Umělá modifikace zubů z rituálních důvodů byla popsána u mnohých etnik například u severoamerických Indiánů, Eskymáků nebo u některých afrických kmenů. Důvody mohu být různé - náboženské, estetické nebo se může jednat o vyjádření příslušnosti k určitému kmenu či sociodemografické skupině. Zuby jsou barveny, obrušovány do kónického tvaru nebo jsou do nich vyřezávány ornamenty (Obrázek 16). Častou

procedurou

je

opracovávání

hran

předních

zubů

(Kukletová in Stejskalová 2003, s. 21, González a kol. 2010, s. 77 – 78).

Obrázek 16. Mutilace zubů. Zdroj: González a kol. 2010, s. 78.

50

pomocí

zářezů

9. Materiál Zuby byly získány se souhlasem pacientů ve stomatologické ordinaci. Odběr probíhal od listopadu 2011 do února roku 2012. Provedl jej MUDr. Marek Bošek v ordinaci při poliklinice v Brně Králově Poli. Byly použity zuby pocházející z horních i dolních čelistních oblouků. Jednalo se o zuby, které byly z různých důvodů pacientům vytrženy při standardních zákrocích. Převážnou část souboru tvořily stoličky. Z ostatních druhů byly zastoupeny zuby třenové a ojediněle řezáky. Celkem bylo získáno 66 zubů (Příloha I), 41 patřilo ženám, 24 mužům. Věk pacientů, jimž byly zuby extrahovány, se pohyboval od 12 do 88 let. Průměrný věk byl 32,7 let. 35 zubů pocházelo z horní čelisti, 28 zubů z dolní čelisti (Tabulka 3Tabulka 4Tabulka 5, Tabulka 6). Tabulka četností:pohlaví, lokalizace zubu Četnost

Rel. četnost

Četnost

Rel. četnost

žena

41

63,08

horní čelist

28

43,08

muž

24

36,92

dolní čelist

35

53,85

Chybějící data

0

2

3,08

0 Chybějící data

Tabulka 3. Četnosti pohlaví a lokalizace zubů.

Věk pacientů Průměr věk pacienta

32,71

Medián

Minimum Maximum

27,00

12,00

Tabulka 4. Věk pacientů.

Tabulka četností druh zubů Četnost řezák

Rel.četnost

3

4,55

57

86,36

zub třenový

4

6,06

ChD

2

3,03

stolička

Tabulka 5. Četnost jednotlivých druhů zubů.

88,00

Sm.odch. 16,70

Tabulka četností pozice zubu dle FDI značení FDI 11

Četnost

Rel.četnost 1

1,52

14

1

1,52

17

1

1,52

18

17

25,76

24

1

1,52

28

12

18,18

34

1

1,52

38

19

28,79

44

1

1,52

48

8

12,12

ChD

4

6,06

Tabulka 6. Četnosti pozice zubů vyjádřené pomocí FDI značení.

51

Z nasbíraných 66 zubů bylo 13 zubů použito v experimentu. Do výzkumu byly použity pouze kompletní zuby bez kazů, sanačních zákroků a dalších zásahů. Zuby s amalgamovými jinými zubními výplněmi byly ze souboru vyřazeny. Zuby byly vybírány tak, aby byl výsledný výběr co nejvíce homogenní z hlediska velikosti, tvaru a druhu zubu a mohly tak být lépe navzájem srovnávány účinky jednotlivých testovaných látek (Tabulka 7). Po odběru byly zuby uloženy ve fyziologickém roztoku, následně manuálně očištěny od zbytků měkkých tkání a skladovány v mrazicím boxu při teplotě – 19°C. Pokud na některých z nich zůstaly zachovány zbytky zubního kamene a ozubice, byly ponechány, neboť by mohlo při odstraňování dojít k mechanickému poškození povrchu, které by bylo nežádoucí, protože by mohlo ovlivnit průběh experimentu. Použitý materiál byl následně fotograficky zdokumentován. K fotografování byl užit digitální fotoaparát: Nikon D3000.

Fotografování se uskutečnilo v laboratoři

za přirozeného osvětlení s nasvětlením zábleskovou sadou Nikon se dvěma přídavnými blesky. Fotoaparát byl během fotografování připevněn na stativu ve výšce 45cm. Jednotlivé zuby byly před začátkem pokusu vyfoceny z šesti pohledů, tak aby byly zachyceny všechny plochy korunky. K fotografii bylo vždy přiloženo měřítko s barevnou škálou (Obrázek 17). Fotografie všech zubů použitých v experimentech jsou přiloženy v Příloze II a IV. V rámci přehlednosti jsou zde pouze přiloženy vždy pouze fotografie ze dvou pohledů.

Obrázek 17. Ukázka fotografie. Vzorek Z8, pohled z orální a oklusní strany. Zdroj: Vlastní fotografie.

52

10. Metody Sesbíraný

a

očištěný

materiál

byl

popsán

z hlediska

makroskopického

a fotograficky zdokumentován. Vyhodnocována byla barva zubu, morfologie, celkový vzhled, stupeň abraze, přítomnost zubního kamene a další případná poškození a anomálie jako barevné skvrny, zmnožení kořenů, umělé výplně, sanace atd. Následně bylo 13 vybraných vzorků změřeno, rozřezáno v sagitálním směru bukolinguálně na dvě poloviny, opět změřeno, zváženo a ponořeno do příslušných látek (Tabulka 7).

č. zubu

látka

8 18

NaOH ústní voda m

19

kořen délka (mm)

m-d (mm)

v-o korunka (mm) (mm)

exp. polovina kořen (mm)

exp. polovina korunka (mm)

kontrola kontrola korunka kořen (mm) (mm)

11 a 12

11

10

7

12

5

12

7

11

7

8

9

11

9

11

9

čaj

12

7

8

9

12,5

9

10

9

23

čaj 2

15

8

11

6

14

6

13, 5

6

29

H3PO4

10 a 11

9

11

6

10 a 11

6

10 a 11

6

34

HNO3

12 a 15

11

10

5

12

5

12

6

41

13 a 15

10,5

10

6

11,5

6

13

6

42

kys. octová kys. citrónová

13 a 13

11

10

6

13

6

11

6

51

HCl

10 a 12

12

10

6

12

6

5

6

54

13

9

11

6,5

13

6,5

13

6,5

59

káva 2 ústní voda m

7

10

9

11 a 12

9

10 a 12

9

63

ústní voda f

11 a 12 12,5 a 15,5

11

11

7

12,5

7

15,5

7

64

káva

11 a 13

7

10

9

11 a 12

9

11 a 13

8

Tabulka 7. Rozměry zubů použitých v experimentu.

kořen = vnější délka kořene, korunka = výška zubu, m-d = mesiodistální průměr korunky, v-o = vestibuloorální, průměr korunky, exp. polovina = polovina zubu, na kterou byly aplikovány sledované látky.

10.1 Průběh experimentů Během experimentu byla jedna polovina zubu ponořena do roztoku, zatímco druhá kontrolní byla ponořena do destilované vody o pokojové teplotě. Vzorky byly položeny do uzavíratelných skleněných nádobek a zality 30 ml příslušné látky. Vlastní experiment 53

byl rozdělen do tří etap. V první bylo testováno šest látek převážně přípravků na bázi kyselin a jeden roztok hydroxidu. V druhé fázi byly testovány nápoje (čaj, káva) a ústní voda Listerine® (modrý). Ve třetí fázi byly opět testovány nápoje (čaj a káva), modrý Listerine® a navíc také fialový Listerine®. V této fázi byl vedle omývání v destilované vodě zuby také 1 x za 24 hodin zuby také mechanicky čištěny po dobu 30 sekund s použitím zubního kartáčku a pasty Signal. Zkoumanými kapalinami byly:  domácí čisticí přípravky Savo® na bázi kyseliny fosforečné (5 %),  domácí čisticí přípravky Savo® chlorovodíkové (5%),  hnojivo značky Advanced Hydroponic® s kyselinou dusičnou (38%),  čistič potrubí na bázi hydroxidu sodného (roztok 5%),  potravinářská kyselina citronová (roztok 5%),  kuchyňský ocet – 8% kyselina octová,  mletá káva značky Standard,  černý sypaný čaj Clever,  ústní voda Listerine® Coolmint (modrá)  ústní voda Listerine® Total Care (fialová) Přesné chemické složení přípravků je uvedeno níže. Všechny použité látky a přípravky byly zakoupeny v běžných obchodech s potravinami a drogistickým zbožím. Pro zjednodušení a přehlednost jsou ve zbylé části práce názvy použitých prostředků nahrazeny zkratkami či názvy kyselin či hydroxidu, které obsahují. Jedná se však vždy o prostředky či roztoky, které jsou zde uvedeny. Vzorky ponořené v kyselinách byly sledovány a měřeny do doby, než došlo k jejich úplnému rozrušení, případně po dobu jednoho týdne od začátku experimentu. V určitých intervalech závislých na rychlosti účinku každé konkrétní látky byly z roztoku vyjmuty, omyty destilovanou vodou, ponechány na vzduchu, popsány, zváženy, změřeny a poté navráceny zpět do roztoku. Intervaly pozorování a vyhodnocování se v průběhu času měnily. U kyselin a hydroxidu byly vzorky zpočátku kontrolovány po půlhodině, následně se intervaly protáhly na hodiny až desítky hodin a dny v závěru experimentu (Tabulka 8).

54

čas od založení experimentu látka NaOH HCl H3PO4 HNO3 CH3COOH kys. citronová

t0 * * * * * *

30 min * * * * * *

2h * * * * * *

3h * * * * * *

4h * * * * * *

5h * * * * * *

6h * * * * * *

10h * * * * * *

12h * * * * * *

24h * * * X * *

48h * * * X * *

4d * * * X * *

7d * * * X * *

Tabulka 8. Časový plán jednotlivých měření, Experiment 1.

* - vzorek byl měřen a vyhodnocen, X – vzorek nebyl změřen a vyhodnocen.

Vzorky ponořené do čaje, kávy a ústní vody byly sledovány v druhém experimentu po dobu jednoho měsíce, ve třetím experimentu po dobu dvou měsíců. Kontrolovány byly v intervalech 24 až 36 hodin. Čaj, káva a ústní voda byly vždy každý den vyměňovány za čerstvé. Ostatní přípravky nebyly v průběhu experimentu do roztoků již dále doplňovány. Experiment probíhal v laboratoři o pokojové teplotě (v rozmezí od 20°C do 23°C) mimo dosah přímého světla. Káva, čaj a ústní voda byly během experimentu skladovány v místnosti o teplotě od 19°C do 22°C rovněž mimo dosah přímého světla. Vyhodnocování barvy vzorků probíhalo, bylo-li to možné za přirozeného světla, v několika případech, kdy bylo třeba hodnotit ve večerních hodinách, probíhalo vyhodnocení pod umělým žárovkovým světlem (běžné neúsporné žárovky s výkonem 60 Wattů). Hodnocena byla vždy barva zaujímající největší část korunky nebo kořene, případně, byla-li dostatečně velká, byla vyhodnocena také barevná skvrna či druhá největší barevná oblast. Objektivní základ pro hodnocení barvy poskytla škála CMYK, avšak ne vždy bylo toto hodnocení přesné nebo možné, jelikož barvy se na povrchu zubu někdy překrývaly, jedna prosvítala přes druhou zcela odlišnou barvu a podobně. Průběh experimentů byl fotograficky dokumentován. V prvním experimentu byly zuby nafoceny po 24 hodinách od založení experimentu a po skončení experimentu (po sedmi dnech). Vzorek Z 34 byl fotografován pouze před začátkem experimentu a po 24 hodinách, jelikož později již došlo ke značnému rozpadu vzorku a fotografování nebylo možné. U 2. a 3. experimentu byly zuby fotografovány v polovině experimentu a na konci experimentu.

55

10.2 Složení přípravků Savo® WC čistič levandule 3 v 1  kyselina fosforečná 5 % (50g/kg) (EC 231-633-2)  aniontové povrchové aktivní látky 5 % (50g/kg) (EC 500-234-8)  parfum  voda Savo® WC čistič Power 3 v 1  kyselina chlorovodíková 5 % (50g/kg) (EC 2231-595-7)  kyselina amidosulfonová 5 % (50g/kg) (EC 226-218-8)  fosfonáty  neiontové povrchové aktivní látky (EC 500-048-7 a 500-236-9)  parfum (EC 227-813-5)  voda Listerine® Coolmint (modrý)  alkohol, aroma, sorbitol, eukalyptol  poloxamer 407, kyselina benzoová, sacharin sodný  methyl salicylát, tymol, mentol  benzoát sodný  Cl 42503, voda Listerine® Total Care (fialový)  alkohol, aroma, mentol, sorbitol  poloxamer 407, kyselina benzoová, chlorid zinečnatý  eukalyptol  methyl salycitát, tymol  sacharin sodný, sukralosa  benzoát sodný, fluorid sodný  benzyl alkohol  Cl 16035, Cl 42090, voda

56

Ocet Ocet kvasný lihový, voda, přírodní barvivo E150c, estragonové aroma

10.3 Makroskopické hodnocení Hodnocení stavu zubů a patologie bylo prováděno makroskopicky s využitím odborných příruček. Zubní kámen byl posuzován dle metody Schulze (1988), abraze podle Knight 1969, Čechová 1972, Brothwell 1980 (výběr z metod Stloukal 1999). Barva zubů byla hodnocena dle škály CMYK Basic Uncoated (Papír hello 300 g mat, barvy: Euroškála FLINT-SCHMIDT SF - 3030/BB, tisk. stroj: MAN Roland 700). Použitý vzorník udává u každé barvy vedle kódů CMYK (zkratka anglických názvů Cyan, Magenta, Yellow a Black) také RGB (zkratka Red, Green a Blue) a HTML kódy. CMYK kódy byly zapisovány do tabulek během hodnocení vzorků. Pro grafické znázornění pozorovaných barev v tabulkách v Excelu byly použity odpovídající RGB kódy. Použity byly strany vzorníku 1-6, 15-20, neboť ty odpovídaly barvám zubů (Obrázek 18,Obrázek 19). Odděleně byla vyhodnocena vždy barva korunky a kořene. Pokud se na zubu vyskytovaly větší barevné skvrny, byly i tyto zvláště vyhodnoceny z hlediska barvy. Barva obou částí jednotlivých zubů byla rovněž popsána slovně, jak je uvedeno v příloze. Celý soubor byl před začátkem experimentů vyhodnocen za konstantních světelných podmínek uvnitř laboratoře, tj. za přirozeného denního světla v časovém intervalu od 11 do 14 hodin. Během experimentu probíhalo vyhodnocení, bylo-li to možné za přirozeného osvětlení. Nebylo-li to možné, byla barva hodnocena pod žárovkovým (60W) světlem.

57

Obrázek 18. Ukázka vzorníku CMYK Basic, strany 1-6 (DTP STUDIO 2005).

Obrázek 19. Ukázka vzorníku CMYK Basic, strany 15-20 (DTP STUDIO 2005).

10.4 Metrické hodnocení Délkové rozměry byly zjišťovány pomocí posuvného měřidla. Před rozřezáním byly na zubech změřeny tyto rozměry: Vnější délka kořene (M93), výška zubu (M81 (2)) – tj. vzdálenost mezi horním a spodním okrajem skloviny, mesiodistální průměr korunky 58

(M81) a bukolinguální průměr korunky (M81 (1)). Po rozřezání byly přeměřeny obě poloviny zubu. Zjišťována byla výška zubu a vnější délka kořene. V průběhu prvního experimentu byla během každého hodnocení měřena vnější délka kořene a výška zubu pokusné poloviny. Na konci experimentu byly tyto rozměry změřeny pro porovnání také u kontrolní poloviny zubu. Pokud bylo kořenů více než jeden, měřeny byly pokaždé oba dva. Výška zubu bývá měřena různými autory různě. Může být zjišťována na stoličkách od oklusní plochy nebo od vnějších hrbolků (Drozdová 2004 s. 72). Zde byla odečítána od vrcholu vnějších hrbolků ke spodní hranici skloviny, jelikož hrbolky byly přepokládány jako první část zubu, na které bude možné zaznamenat úbytek skloviny. Hmotnost byla měřena digitální váhou měřící s přesností na desetiny kilogramu. U experimentu 1 byla hmotnost odečítána před začátkem experimentu (Tabulka 9,Tabulka 10),

po jeho skončení u obou polovin zubu a v průběhu experimentu u poloviny ponořené

v roztoku (Tabulka 11Tabulka 12). Poslední měření bylo prováděno váhou měřící s přesností na setiny kilogramů.

10.5 Rentgenové snímky Pro hodnocení změn zubních tkání na úrovni struktury zubu byly použity rentgenové snímky. Po skončení prvního experimentu byly zuby zrentgenovány na ručním RTG přístroji Aribex Nomad. Snímáno bylo za následujících podmínek: napětí 60kW, proud 2,3 mA, s nastavitelnou expozicí, která se pohybovala od 0,7 do 0,4 s. Rentgenové snímky byly vyhotoveny v Laboratoři morfologie a forenzní antropologie na Ústavu antropologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity. Snímky byly upraveny na jas a kontrast v programu CliniView 10.1.1.

59

11. Výsledky 11.1 Experiment 1 Průběh experimentu, srovnání změn u jednotlivých látek

11.1.1

v čase Následující část textu je věnována zkrácenému popisu průběhu prvního experimentu a nejdůležitějších pozorovaných změn. Tabulky s úplným měřením a hodnocením každého vzorku v jednotlivých časech jsou uvedeny na konci práce v Příloze III. datum: 19. 11. čas: 10:00 Založení experimentu, změření vzorků a kontrol a jejich ponoření do příslušných kapalin (Tabulka 9, Tabulka 10). 19. 11.

10:00

látka č. zubu NaOH 8 HCl 51 H3PO4 29 HNO3 34 kys. octová 41 kys. citrónová 42

23°C kořen korunka hmotnos délka výška pH t (g) (mm) (mm) barva kořen barva korunka roztoku 1 12 5 C0M0Y20K0 C0M20Y40K0 12 1 12 6 C0M0Y40K15 C0M20Y40K0 1 0,8 10 a 11 6 C0M0Y20K0 C0M20Y40K0 1 1 12 5 C0M0Y40K15 C0M20Y40K15 0 1 11,5 6 C0M0Y40K0 C0M20Y40K0 2,5 1,1 13 6 C0M0Y40K15 C0M20Y40K0 1

Tabulka 9. Měření na začátku experimentu.

Kontrola: 19. 11.

látka voda voda voda voda voda voda

10:00

č. zubu 8 51 29 34 41 42

23°C, kontrola kořen korunka hmotnost délka výška (g) (mm) (mm) barva kořen barva korunka pH roztoku 0,7 12 7 C0M0Y20K0 C0M20Y40K0 5 0,75 5 6 C0M0Y40K15 C0M20Y40K0 5 0,65 10 a 11 6 C0M0Y20K0 C0M20Y40K0 5 0,8 12 5 C0M0Y40K15 C0M20Y40K15 5 0,7 13 6 C0M0Y40K0 C0M20Y40K0 5 0,9 11 6 C0M0Y40K15 C0M20Y40K0 5

Tabulka 10. Měření kontrol na začátku experimentu.

60

30 min od začátku experimentu NaOH: Kořen měl matný povrch, korunka lesklý. Žádné další viditelné změny. HCl: Povrch zubu se vyhladil, okraje řezu korunky zbělaly. Zub stále pevný, barva se nezměnila. H3PO4: Žádné viditelné změny. HNO3: Zub začal žloutnout, jak korunka, tak kořen. Povrch se vyhladil, na dotek působil jako gumový – byl pružný a méně tvrdý. Kyselina octová: Povrch korunky matný, mírně vyhlazený. Jinak žádné viditelné změny. Kyselina citrónová: Žádné viditelné změny. 1 hod od začátku experimentu NaOH: Korunka měla povrch lesklý, lesklejší než kontrolní polovina zubu, povrch kořene byl spíše matný. Žádné barevné změny. HCl: Krček a oklusní plocha podél rýh bělaly. Povrch zubu byl matný, korunka měla na dotek jemný, křídový povrch. H3PO4: Zub růžověl, kořen více než korunka. Povrch byl matný, ve srovnání s kontrolním vzorkem (2. polovinou zubu) velmi lehce narůžovělý. Žádné výrazné změny v barvě či struktuře. HNO3: Dřeň a povrch kořene se pomalu rozpouštěly. Povrch zubu byl matný, žlutý. Hrany korunky se zaoblily, byly méně ostré, hrbolky a rýhy se pomalu zarovnávaly a mizely. Kyselina octová: Povrch zubu matný. Žádné viditelné barevné změny, barva zubu (korunky a kořene) měla jednotný tón, pouze na řezu korunky a na oklusní ploše došlo ke zbělání. Kyselina citrónová: Povrch zubu matný, povrch korunky křehký a bílý jako křída. Vrchní třetina korunky křídově zbělala, zejména oklusálně a na řezu korunky. Hrany se zaoblovaly. 2 hod od začátku experimentu NaOH: Korunka nápadně lesklá, kořen matný. Dřeň chyběla. HCl: Povrch celého zubu matný. Hrany zaoblené. Korunka (sklovina) křídově bělala, zejména aproximální plochy. Povrch kořene měl tmavší barvu. H3PO4: Celý povrch zubu matný, lehce narůžovělý, dřeň neporušena. Na sklovině se ojediněle objevovaly drobné křídovitě bílé tečky.

61

HNO3: Povrch zubu matný, hrany hrbolků téměř ohlazeny, rýhy na oklusní ploše byly již málo zřetelné. Viditelný úbytek skloviny. Kyselina octová: Horní třetina korunky a oklusní plocha křídovitě bílé. Dřeň neporušena. Kořen byl nažloutlý, korunka narůžovělá. Povrch zubu a zejména korunky byl matný, povrch korunky křídovitý na dotek. Kyselina citrónová: Vrchní třetina korunky lehce křídovitá na dotek a křídovitě bíle zbarvená. Dřeň neporušená. Povrch zubu matný. 3 hod od začátku experimentu NaOH: Povrch korunky lesklý a hladký. Žádné další viditelné změny. HCl: Rýhy na korunce se zahlazují, hrbolky téměř ohlazeny, dentin na spodní části korunky částečně obnažený, pomalé rozpouštění skloviny. Téměř celý povrch korunky křídovitě bílý, celý povrch zubu na dotek křehký a měkký jako křída. Dřeň neporušená. H3PO4: Povrch zubu byl matný, křídovitě měkký a křehký. Na korunce křídovité skvrny. Korunka a kořen měly stejnou lehce narůžovělou barvu. Dřeň neporušená. HNO3: Celý zub výrazně žlutý. Rýhy na oklusní ploše zmizely, hrbolky téměř celé zarovnány, sklovina téměř celá rozpuštěná, téměř již nebyla patrná. Spodní část kořene se stává transparentní. Polovina dřeně zmizela. Kyselina octová: Povrch korunky světlý, bílý, vrchní část a oklusní plocha křehká a měkká. Dřeň neporušená. Kyselina citrónová: Vrchní část a oklusní plocha korunky měkká a křehká, bíle zbarvená stále s nádechem původní růžové. Povrch korunky drsný na dotek a pokrytý vápenatou vrstvou. Dřeň neporušená. Na aproximální ploše se objevila drobná prasklinka. Rýhy méně zřetelné, hrbolky se ohlazují. 4 hod od začátku experimentu NaOH: Žádné viditelné změny. HCl: Výrazný úbytek skloviny. Rýhy na oklusní ploše zmizely, sklovina hrbolků rozpuštěna až na dentin, zbytky hrbolků stále patrné, drobné vyvýšeniny. Mléčné skvrny na korunce. Povrch korunky matný. Dřeň neporušená. H3PO4: Výrazný úbytek skloviny. Povrch zubu matný, narůžovělý, na hrbolcích bílé křídovité sraženiny. Dentin korunky více transparentní. Dřeň neporušená. HNO3: Sklovina téměř zcela rozpuštěná, korunka začala praskat. Dřeňová dutina začala praskat. Špička kořene lehce transparentní. Povrch zubu byl matný, hladký, jemný. 62

Byl jednolitý a stejně zbarvený, beze skvrn, působí na dotek gumovým dojmem – je lehce pružný, měkký. Kyselina octová: Dřeň a kořen neporušeny. Sklovina bílá, měkká, křehká a mazlavá jako u křídy. Kyselina citrónová: Povrch zubu matný a drsný. Sklovina lehce do bíla zbarvená a zvápenatělá. Krček zubu zbarven žlutooranžově. Dřeň neporušená. 5 hod od začátku experimentu NaOH: Žádné výrazné změny oproti předchozímu hodnocení. HCl: Sklovina již téměř celá chyběla, její zbytky byly křídově bílé. Rýhy zcela zahlazené, dentin téměř celý obnažen, zcela na krčku a spodní části korunky. Dřeň neporušená. H3PO4: Žádné výrazné změny oproti předchozímu hodnocení. HNO3: Výrazně popraskaná dřeňová dutina. Kořen tmavší než korunka. Kyselina octová: Žádné výrazné změny oproti předchozímu hodnocení. Kyselina citrónová: Žádné výrazné změny oproti předchozímu hodnocení. 6 hod od začátku experimentu- umělé osvětlení! NaOH: Žádné výrazné změny oproti předchozímu hodnocení. HCl: Zbytky skloviny na hrbolcích a malý ostrůvek skloviny mezi nimi. Zbytek skloviny již zcela rozpuštěn. H3PO4: Povrch zubu už nebyl lesklý a transparentní, ale matný, nacházel se na něm drobný prášek či bílá zrnka – vzorek působil jakoby poprášený moukou. Rýhy a detaily oklusní plochy se stírají, hrbolky málo ostré, hladké, méně špičaté. HNO3: Příčná prasklina transverzálně napříč celým kořenem. Na ploše řezu zubem se vytvořily dutiny. Kyselina octová: Žádné výrazné změny oproti předchozímu hodnocení. Kyselina citrónová: Korunka mléčně zbarvená. 10 hod od začátku experimentu – umělé osvětlení! NaOH: Žádné výrazné změny oproti předchozímu hodnocení. HCl: Zbýval pouze poslední ostrůvek skloviny umístěný oklusálně mezi hrbolky, zbytek skloviny zcela rozpuštěn. H3PO4: Žádné výrazné změny oproti předchozímu hodnocení.

63

HNO3: Zub byl sytě žlutý, kořen má tmavší barvu než korunka. Kořen a korunka byly rozpraskané. Sklovina zcela chyběla. Kyselina octová: Sklovina velmi měkká, neprůhledná, matná, zvápenatělá a mazlavá, svrchní vrstvy skloviny tvořily měkký lehce stíratelný povlak korunky. Kyselina citrónová: Hrbolky zcela srovnány. 12 hod od začátku experimentu – umělé osvětlení! NaOH: Žádné výrazné změny oproti předchozímu hodnocení. HCl: Žádné výrazné změny oproti předchozímu hodnocení. H3PO4: Žádné výrazné změny oproti předchozímu hodnocení. HNO3: Žádné výrazné změny oproti předchozímu hodnocení. Kyselina octová: Žádné výrazné změny oproti předchozímu hodnocení. Kyselina citrónová: Žádné výrazné změny oproti předchozímu hodnocení. 24 hod od začátku experimentu NaOH: Žádné výrazné změny oproti předchozímu hodnocení. HCl: Sklovina zcela chyběla. Kořen zesvětlený, vybělený, ubývá. H3PO4: Žádné výrazné změny oproti předchozímu hodnocení. HNO3: Barva kořene i korunky stejná, sytě tmavě žlutá. Zub se rozlomil na dvě poloviny, došlo k oddělení korunky od kořene. Zub byl měkký, gumový, pružný. Dřeň dosud zachovalá. Kyselina octová: Sklovina je měkká, dá se snadno setřít, oklusálně její svrchní vrstva oloupaná, pod ní křídově bílá vrstva. Povrchová vrstva tmavší. Kořen bez výrazných změn. Kyselina citrónová: Ze skloviny zbýval poslední malý ostrůvek ve vrchní části korunky. Kořen nedotčený. 48 hod od začátku experimentu NaOH: Žádné výrazné změny oproti předchozímu hodnocení. HCl: Žádné výrazné změny oproti předchozímu hodnocení. H3PO4: Na řezu sklovinou vysrážené ostrůvky krystalů. HNO3: Korunka zcela měkká, želatinovitá, dřeň stále zachovalá. Kořenová polovina zubu již rozpuštěná. Kyselina octová: Žádné výrazné změny oproti předchozímu hodnocení. Kyselina citrónová: Sklovina celá rozpuštěná. 64

3 dny od začátku experimentu HNO3: Zub je již zcela rozložený, rozložen i kořen. 4 dny od začátku experimentu NaOH: Žádné výrazné změny oproti předchozímu hodnocení. HCl: Povrch zubu (obnažený dentin) vyhlazený a vybělený, jednolitá barva beze skvrn. Na kořeni i korunce odhalený dentin. H3PO4: Žádné výrazné změny oproti předchozímu hodnocení. Kyselina octová: Kořen tmavý, zbarvil se do hnědooranžova. Kyselina citrónová: Oklusálně na korunce skvrna, dentin korunky světlejší než v kořenu. 26. 11. čas: 13:00, 7 dní od začátku experimentu Konec experimentu. Vzorky byly vyjmuty z roztoků. U žádného ze vzorků již nedošlo k výrazným změnám oproti stavu při poslednímu vyhodnocování. Kontrolní vzorky vyjmuty z destilované vody a vyhodnoceny. U kontrol nedošlo v průběhu experimentu k žádným výrazným změnám morfologie, rozměrů ani barvy (Tabulka 12), bylo pozorováno pouze lehké ztmavnutí povrchu kořenů. Konečný stav experimentálních vzorků byl při posledním hodnocení následující (Tabulka 11): NaOH: Kromě lesku povrchu korunky a kořene nebyl pozorován žádný viditelný rozdíl mezi vzorkem a kontrolní polovinou v barvě ani morfologii. HCl: Sklovina zubu byla zcela rozpuštěná, došlo ke zmenšení rozměrů kořene i korunky. Také se změnila barva korunky a kořene, obojí zesvětlalo, což souvisí také s odkrytím hlubších vrstev tkáně postupným rozpouštěním povrchu zubu. H3PO4: Nedošlo k rozpuštění skloviny zubu, bylo zaznamenáno pouze vysrážení krystalů na ploše řezu. Korunka i kořen (všechny tkáně) měly na konci experimentu jednotnou světle růžovou barvu, pouze kořen byl lehce tmavší než korunková část. Kyselina octová: Sklovina zubu byla z velké části rozpuštěna, zbylá část nacházející se oklusálně mezi hrbolky měla matně bílou barvu a křídovitou konzistenci. Dala se snadno setřít. Kořen byl zbarvený oranžovohnědě odstínem shodně s kuchyňským octem, ve kterém byl macerován. Kyselina citrónová: Sklovina zubu byla již zcela rozpuštěná. Povrch kořene byl lehce světlejší než na začátku experimentu. 65

26. 11.

13:00

látka NaOH HCl H3PO4 HNO3 kys. octová kys. citrónová

22,5 °C

č. zubu 8 51 29 34 41 42

hmotnost (g) 1 0,15 0,8 x 0,6 0,4

kořen korunka délka výška (mm) (mm) 12 5 11 4 9 a 10 5 x x 11,5 5 12 5

pH barva kořen barva korunka roztoku C0M0Y40K0 C0M20Y40K0 12 C0M0Y20K15 C0M0Y20K0 1,5 C0M20Y20K0 C0M20Y40K15 2 x x x C0M20Y60K0 C0M20Y40K15 3,5 C0M0Y40K0 C0M20Y40K0 2

Tabulka 11. Měření vzorků na konci experimentu. x=závěrečné měření nebylo provedeno, neboť vzorek byl již zcela rozložen.

Kontrola: Konec experimentu 26. 11.

látka voda voda voda voda voda voda

13:00

22,5°C

č. zubu

hmotnost (g)

8 51 29 34 41 42

0,7 0,75 0,65 0,8 0,65 0,9

kořen délka (mm)

korunka výška (mm)

12 5 10 a 11 12 13 11

barva kořen

7 C0M0Y40K0 6 C0M0Y40K0 6 C0M0Y20K0 5 C0M0Y40K15 6 C0M0Y40K0 6 C0M0Y40K0

Tabulka 12. Měření kontrol na konci experimentu.

66

barva korunka pH roztoku C0M20Y40K0 C0M20Y40K0 C0M20Y40K0 C0M20Y40K0 C0M20Y40K0 C0M20Y40K0

5 5 5 5 5 5

11.1.2

Změny hodnocené u jednotlivých látek

Hydroxid sodný Povrch vzorku se stal působením roztoku hydroxidu lesklým. Jinak nebyly zaznamenané žádné změny v barvě zubních tkání, ani hmotnosti a morfologii zubu ( Obrázek 20, Tabulka III/1).

Obrázek 20. Vzorek po 24 hodinách v hydroxidu sodném, srovnání s kontrolní polovinou. Zdroj: Vlastní fotografie.

Fotografie nalevo – vzorek stranou řezu na podložce, napravo – vzorek stranou řezu nahoru. Na obou fotografiích napravo polovina zubu po aplikaci hydroxidu, nalevo kontrolní polovina.

Kyselina chlorovodíková Korunka křídově zbělala. Sklovina byla z velké části rozložena již po 5 hodinách. Kompletní rozložení skloviny proběhlo do 24 hodin (Obrázek 21). Dentin byl obnažen na korunce i kořeni. K viditelnému rozkládání dentinu nedošlo, avšak z rentgenu je patrné, že celá polovina zubu macerovaná v prostředku na bázi kyseliny chlorovodíkové vrhá zřetelně méně sytý stín. To je známkou toho, že došlo k demineralizaci všech zubních tkání (Obrázek 22). Dřeň byla vysušená a svrasklá. Došlo k výraznému snížení hmotnosti vzorku a změně jeho rozměrů (Tabulka III/2).

67

Obrázek 21. Vzorek po 24 hodinách v kyselině chlorovodíkové, srovnání s kontrolní polovinou. Zdroj: Vlastní fotografie.

Fotografie nalevo – vzorek stranou řezu na podložce, napravo – vzorek stranou řezu nahoru. Na obou fotografiích nalevo polovina zubu po aplikaci kyseliny, napravo kontrolní polovina.

Obrázek 22. Vzorek Z51 stranou řezu položeno na podložce, vlevo kontrola, vpravo experimentální vzorek, vzdálenost rtg senzor 10 cm, expozice 0,4 s. Levý snímek je původní, vpravo tentýž snímek po editaci.

Přípravek na bázi kyseliny chlorovodíkové způsobil rychlé rozložení korunky a cementu. Dentin byl částečně demineralizován, avšak k jeho většímu úbytku pozorovatelnému pouhým okem nedošlo. Výrazné barevné změny povrchu vzorku pozorovány nebyly, vzorek nepřijal barvu čisticího prostředku, došlo pouze k mírnému zesvětlení korunky a kořene, což mohlo být způsobeno také odkrytím spodnějších vrstev tkání díky rozpuštění povrchových vrstev. 68

Kyselina fosforečná Došlo rychle ke zmatnění povrchu a zabarvení celého povrchu zubu na růžovo barvivem obsaženým v čisticím prostředku, ve kterém byl zub ponořen. Zbarvena byla sklovina, cement i dentin. Sklovina byla rozpuštěna pouze částečně. Na sklovině došlo na ploše řezu k vysrážení krystalů (Obrázek 23). Cement zůstal zachován.

Obrázek 23. Vzorek po 24 hodinách v kyselině fosforečné, srovnání s kontrolní polovinou. Zdroj: Vlastní fotografie.

Fotografie nalevo – vzorek stranou řezu na podložce, napravo – vzorek stranou řezu nahoru. Na obou fotografiích nalevo polovina zubu po aplikaci kyseliny, napravo kontrolní polovina.

Obrázek 24. Vzorek Z29 stranou řezu na podložce, vlevo kontrola, vpravo vzorek, vzdálenost rtg senzor 10 cm, expozice 0,7s. Oba snímky jsou editované.

Z rentgenových snímků je patrné, že kontrolní polovina zubu i polovina macerovaná v roztoku na bázi kyseliny fosforečné vrhají stejně sytý stín. Je zřejmé, 69

že nedošlo k nijak rozsáhlé demineralizaci dentinu ani skloviny. Sklovina je na obou polovinách dobře viditelná a vrhá sytý stín svědčící o vysoké mineralizaci tkáně (Obrázek 24). Celkově lze tedy říci, že přípravek na bázi kyseliny fosforečné způsobil převážně změny povrchu všech tkání v podobě růžového zabarvení a vysrážení krystalů na povrchu skloviny, integritu zubních tkání a jejich mineralizaci však významně nenarušil. Nedošlo k výrazným změnám rozměrů ani hmotnosti vzorku (Tabulka III/3). Kyselina dusičná Hnojivo na bázi kyseliny dusičné způsobilo rychlé „zgumovatění“ a „zželatinovění zubu“, jeho rozpad na menší části a následný rozklad. Nejdříve došlo k oddělení kořenové části, následoval rozpad obou polovin vzorku na menší kousky. Kyselina dusičná způsobila zabarvení všech tří zubních tkání na sytě žlutou barvu (Tabulka III/4). Sklovina byla rozložena již za 4 hodiny. Kořenová část dentinu se od korunkové oddělila za 24 hodin (Obrázek 25). Ke kompletnímu rozložení kořene došlo během 48 hodin. Celý vzorek byl rozložen do 72 hodin. Vzorek nebyl pro rychlý rozklad a fragmentaci zrentgenován ani opakovaně fotografován.

Obrázek 25. Vzorek po 24 hodinách v kyselině dusičné. Zdroj: Vlastní fotografie.

Kyselina octová Sklovina působením kyseliny křídovitě zbělala, stala se měkkou a mazlavou. Zmizelo H-S pruhování skloviny, po 24 hodinách již nebylo na řezu patrné, sklovina nabyla podoby oloupané omítky (Obrázek 26, Tabulka III/5). Povrchové vrstvy skloviny 70

bylo možné po 10 hodinách ponoření v octu lehce setřít. Během experimentu došlo k částečnému rozpuštění skloviny. Na konci experimentu z ní zbýval již pouze ostrůvek mezi hrbolky. Dentin kořene se zabarvil tmavě hnědooranžově na barvu podobnou barvě octa. Cement byl rozpuštěn částečně.

Obrázek 26. Vzorek po 24 hodinách v kyselině octové, srovnání s kontrolní polovinou. Zdroj: Vlastní fotografie.

Fotografie nalevo – vzorek stranou řezu na podložce, napravo – vzorek stranou řezu nahoru. Na obou fotografiích napravo polovina zubu po aplikaci kyseliny, nalevo kontrolní polovina.

Obrázek 27. Vzorek Z41 stranou řezu položeno na podložce, vlevo kontrola, vpravo vzorek, expozice 0,7 s. Oba snímky jsou editované.

Na rentgenovém snímku je vidět, že polovina zubu macerovaná v roztoku na bázi kyseliny octové vrhá zřetelně méně sytý stín než kontrolní polovina zubu (Obrázek 27). Sklovina je téměř celá rozložená. Na snímku je patrný její zbytek v oklusní části mezi hrbolky. I ten je již zřetelně demineralizován. Menší mineralizaci ve srovnání s kontrolní polovinou zubu vykazují také cement a dentin.

71

Souhrnně

řečeno,

kyselina

octová

způsobila

změnu

struktury skloviny,

demineralizaci a její pomalé rozpouštění. Došlo rovněž k demineralizaci dentinu. Kyselina citrónová Povrch zubu zmatněl, sklovina se zabarvila do křídovitě bílé barvy a později do mléčné barvy (Obrázek 28). Sklovina byla rozložena do 48 hodin. Dřeň zubu byla vysušena. Cement zůstal nerozpuštěn. Na dentinu nebyly pozorovány žádné viditelné změny zabarvení.

Obrázek 28. Vzorek po 24 hodinách v kyselině citrónové, srovnání s kontrolní polovinou. Zdroj: Vlastní fotografie.

Fotografie nalevo – vzorek stranou řezu na podložce, napravo – vzorek stranou řezu nahoru. Na obou fotografiích napravo polovina zubu po aplikaci kyseliny, nalevo kontrolní polovina.

Obrázek 29. Vzorek Z42 stranou řezu položeno na podložce, vlevo kontrola, vpravo experimentální vzorek, vzdálenost rtg senzor 10 cm, expozice 0,4s. Levý snímek je původní, vpravo tentýž snímek po editaci.

72

Na rentgenovém snímku polovina zubu macerovaná v roztoku kyseliny citronové vrhá zřetelně méně sytý stín než polovina kontrolní (Obrázek 29), což svědčí o demineralizaci. Sklovina nevrhá stín žádný, neboť není přítomna, byla již zcela rozložena. Souhrnně lze říci, že roztok kyseliny citrónové způsobil barevné změny korunky a její rozpuštění. Dentin a cement byly demineralizovány, ovšem bez viditelného úbytku hmoty a zabarvení či jiných vizuálních změn. V průběhu experimentu došlo k poklesu hmotnosti a změnám rozměrů vzorku (Tabulka III/6).

73

Srovnání látek mezi sebou

11.1.3

Celý zub byl rozložen pouze kyselinou dusičnou, což bylo dáno také její vyšší koncentrací, než jaká byla u ostatních látek. Pokles hmotnosti i rozměrů korunky zubu ponořeného do kyseliny dusičné byl zpočátku prudký, později pozvolnější. Rychlý pokles rozměrů korunky a hmotnosti byl zaznamenán ještě u kyseliny chlorovodíkové (Graf 1,Graf 2). Pomalý pokles byl pozorován u kyseliny octové a citrónové. Kyselina fosforečná viditelný úbytek hmoty ani změnu rozměrů nezpůsobila. Způsobila však barevné změny a další změny povrchu. Po dvou hodinách od ponoření vzorků do této kyseliny došlo naopak ke zvýšení hmotnosti zubu o desetinu gramu. Tento naměřený rozdíl může být dán buď malou přesností váhy používané k měření, nebo jej lze vysvětlit tak, že během ponoření vzorku v kapalině došlo k nasáknutí vody do dentinových tubulů zubu, čímž se hmotnost zubu zvýšila. Hydroxid sodný nezpůsobil téměř žádné změny, neměl vliv na hmotnost zubu ani jejich rozměry či morfologii (Graf 1). S výjimkou hydroxidu sodného a kyseliny fosforečné způsobily ostatní látky pokles mineralizace všech zubních tkání.

Vývoj hmotnosti zubu 120

Hmotnost %

100 80

HCl H3PO4

60

HNO3 k. octová

40

k. citrónová

20

NaOH

0

0

5

10

15

20

čas (h) Graf 1. Procentuální změny v hmotnosti zubů.

Pokles délky kořene nebyl ani u jedné z látek rychlý. S výjimkou kyseliny dusičné nedošlo u žádné z látek k významnějším změnám v délce kořene (Graf 3, Graf 4). U hydroxidu sodného byly pozorovány drobné výkyvy v délce kořene. Ty mohly být 74

způsobeny buď nasáknutím kapaliny dentinovými tubuly, nebo se jednalo o nepřesnost měření. Nepřesnost je pravděpodobným vysvětlením, jelikož odchylky byly pouze nepatrné, o velikost půl a milimetru a méně. Hypotézu o nasáknutí kapalinou však nelze také zcela vyloučit, jelikož u hydroxidu sodného byly již v jiné studii pozorovány obdobné změny (Cope a Dupras 2009).

Výška korunky % 120

Výška korunky %

100

80 HCl H3PO4

60

HNO3 k. octová

40

k. citrónová NaOH

20

0 0

5

10

15

20

25

čas (h) Graf 2. Procentuální změny ve výšce korunek zubů.

S výjimkou hydroxidu působily všechny látky v různé míře barevné změny (Tabulka III/1). Kyselina dusičná (čirá) zabarvila všechny typy zubní tkáně do sytě tmavě žluta (Tabulka III/4). Kyselina fosforečná a octová způsobily zabarvení zubu exogenními barvivy obsaženými v roztoku, kterého byly součástí (Tabulka III/3, III/5). Kyselina chlorovodíková byla rovněž součástí barevného roztoku, avšak nezpůsobila zabarvení zubů barvou z tohoto roztoku (Tabulka III/2). Kyselina citrónová zbarvila pouze sklovinu. Ne všechny pozorované změny barvy povrchu zubu jsou způsobeny exogenními barvivy. Část barevných změn zaznamenaných v tabulkách je způsobena postupným rozpouštěním povrchu zubu a postupným odkrýváním různě barevných vrstev tkání.

75

Délka kořene 14

Délka kořene (mm)

13 12

HCl H3PO4

11

HNO3 k. octová

10

k. citrónová 9

NaOH

8 0

5

10

15

20

čas (h) Graf 3. Změny v délce kořene zubů.

Délka kořene %

Délka kořene % 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80

HCl H3PO4

HNO3 k. octová k. citrónová NaOH

0

5

10

čas (h)

Graf 4. Procentuální změny v délce kořene zubů.

76

15

20

25

11.2 Experiment 2 Průběh experimentu

11.2.1

datum: 15. 11. čas: 14:30 Založení experimentu, změření vzorků a kontrol a jejich ponoření do příslušných kapalin (Tabulka 13Tabulka 14). 15. 11.

14:30

látka čaj káva Listerine m

20,5°C kořen korunka délka výška č. zubu (mm) (mm) barva kořen barva korunka 19 12,5 9 C0M0Y40K0 C0M0Y20K0 64 11 a 12 9 C0M0Y40K0 C0M20Y40K0 18 11 9 C0M0Y40K0 C0M0Y40K0

pH roztoku 4 4 6

Tabulka 13. Měření vzorků na začátku experimentu.

Kontrola: 15. 11.

látka voda voda voda

10:00

23°C, kontrola kořen korunka délka výška č. zubu (mm) (mm) 19 10 9 64 11 a 13 8 18 11 9

barva kořen barva korunka pH roztoku C0M0Y40K0 C0M0Y20K0 5 C0M0Y40K0 C0M20Y40K0 5 C0M0Y40K0 C0M0Y40K0 5

Tabulka 14. Měření kontrol na začátku experimentu.

1 den od začátku experimentu Čaj: Žádné výrazné změny. Mírné zbarvení kořene, na korunce se vytvořil povlak, který lze setřít. Káva: Žádné výrazné změny, nepatrné zabarvení dohněda lze pozorovat na kořeni. Listerine: Zabarvil se povlak kořene a mírně korunka – oklusálně v rýhách a aproximální plochy. Zub měl stále původní barvu, ve výše popsaných místech slabě přítomné modré zbarvení na původní barvě. 3 dny od začátku experimentu Čaj: Kořen zbarven lehce do hnědožluta. Korunka se zbarvila lehce do žluta s nádechem hnědé. Zbarvení výraznější bukálně. Oklusálně se v rýze usadil hnědooranžový povlak. 77

Káva: Kořen se zbarvil výrazně dohněda. Na povrchu korunky se objevily sytě hnědé skvrny, sytě hnědá i rýha na oklusní ploše. Celkově je povrch korunky o odstín tmavší než kontrolní polovina zubu namočená ve vodě. Listerine: Téměř celý povrch korunky zbarven lehce do modra, povrch kořene byl již sytě modrý. Sytě modrá byla i plocha dentinu a zubní dřeň na řezu. 4 dny od začátku experimentu Čaj: Kořen měl sytou barvu, korunka světlou. Listerine: Povrch kořene, dentin a dřeň na řezu sytě modré. Povrch korunky ve všech místech namodralý. 5 – 7 dní od začátku experimentu Vyhodnocení barvy. 6. a 7. den za umělého osvětlení. Žádné změny mimo barev. Listerine: Korunka 7. den ztmavla. 9 dní od začátku experimentu Listerine: Korunka dále tmavla. Žlutá barva již nebyla rozeznatelná. Pod modrým zabarvením na povrchu skloviny prosvítala spíše šedá. 11 – 17 dní od začátku experimentu Vyhodnocení barvy. Žádné změny mimo změny barvy. Listerine: Povrch korunky byl strakatý, část zbarvena modrozeleně, část pokryly bílé skvrny. Barva obtížně hodnotitelná. V různých místech povrchu různá. Korunka měla na povrchu skvrny různých odstínů 18 – 22 dní od začátku experimentu Vyhodnocení barvy. Žádné výrazné změny. Čaj: V blízkosti hrany se objevily světle hnědé skvrny a skvrna také pod bukálním hrbolem. 23 – 27 dní od začátku experimentu Listerine: V blízkosti hrany světlé skvrny. Barva povrchu zelenomodrá, v prostřední třetině korunky pás tyrkysové barvy, barevný podklad prosvítající pod zabarvením byl šedý. 78

28 – 30 dní od začátku experimentu Listerine: C80M20Y60K30 – barva skvrn na korunce, některá místa žlutá, podklad C20M0Y0K15. datum: 16. 12. čas: 12:00, 31 dní od začátku experimentu Konec experimentu. Vzorky byly vyjmuty z roztoků. U žádného ze vzorků již nedošlo k výrazným změnám oproti stavu při poslednímu vyhodnocování. Kontrolní vzorky vyjmuty z destilované vody a vyhodnoceny. U kontrol nedošlo v průběhu experimentu k žádným výrazným změnám morfologie, rozměrů ani barvy (Tabulka 16), bylo pozorováno pouze lehké ztmavnutí povrchu korunek a kořenů. Konečný stav experimentálních vzorků byl při posledním hodnocení následující (Tabulka 15): Čaj: Cement i dentin byl sytě hnědý, sklovina byla ztmavlá a byly na ní hnědé skvrny. Káva: Cement i dentin hnědý, sklovina ztmavlá. Listerine: Cement i dentin sytě modrozelený. Sklovina se nerovnoměrně zabarvila, podklad modrobílý světlý se žlutými a sytě zelenomodrými skvrnami.

16. 12.

12:00

20,5°C kořen korunka délka výška č. zubu (mm) (mm) 19 12,5 9 64 11 a 12 9

látka čaj káva Listerine m

18

11

9

barva kořen barva korunka pH roztoku C20M60Y100K45 C0M20Y40K30 4 C40M60Y80K30 C0M20Y40K30 4 C20M0Y0K15 C100M20Y60K45 C80M20Y60K30

Tabulka 15. Měření vzorků na konci experimentu.

Kontrola 16. 12.

látka voda voda voda

10:00

23°C, kontrola kořen korunka délka výška č. zubu (mm) (mm) 19 10 9 64 11 a 13 8 18 11 9

barva kořen barva korunka pH roztoku C0M0Y40K0 C0M20Y40K0 5 C20M20Y40K0 C0M20Y40K0 5 C20M20Y40K0 C0M20Y40K0 5

Tabulka 16. Měření kontrol na konci experimentu.

79

6

11.2.2

Shrnutí změn pozorovaných u jednotlivých kapalin

Čaj Došlo k rychlému zabarvení povrchu korunky i kořene do hnědé barvy. Kořen (cement i dentin) se zabarvil tmavěji a rychleji než sklovina. Nejdříve se na povrchu zubu utvořil čajový hnědooranžový povlak a došlo k jeho ukládání v rýhách na oklusní ploše. Do tří dnů od založení experimentu se sklovina zbarvila do žluta a následně do hnědožluta. Toto zbarvení již nepocházelo z povlaku, ale barviva se nedala setřít, stala se součástí povrchu skloviny. Povrch kořene se do tří dnů zabarvil do hnědožluta a následně do světle hnědé, která dále tmavla. Po dvaceti dnech přestala být barva korunky jednolitá a na sklovině se objevily hnědé skvrny. Od 24. dne (tj v posledním týdnu) se již barva kořene ani korunky do konce experimentu nezměnila (Obrázek 30). Dentin se barvil ve shodě s cementem, pouze byl o něco světlejší. Ke změně velikosti zubu nedošlo.

Obrázek 30. Vzorek po měsíci v čaji, srovnání s kontrolní polovinou. Zdroj: Vlastní fotografie.

Fotografie nalevo – vzorek stranou řezu na podložce, napravo – vzorek stranou řezu nahoru. Na obou fotografiích nalevo polovina zubu po aplikaci čaje, napravo kontrolní polovina.

Káva Již po 24 hodinách bylo možné pozorovat lehké zabarvení povrchu kořene. Po třech dnech byl kořen (cement) výrazně hnědý, zabarvení je po třech dnech již nesporné, na povrchu korunky se vytvořily hnědé skvrny a rýha na oklusní ploše se zbarvila hnědě. Sklovina nezměnila po dobu experimentu radikálně barevný odstín, došlo pouze k jejímu ztmavnutí a objevení hnědých skvrn. Od 13. dne se již její barva dále nezměnila (Obrázek 31). Dentin se barvil obdobně jako cement, avšak pomaleji a světleji, zejména v korunkové části. Ke změně velikosti zubu nedošlo.

80

Obrázek 31. Zub po měsíci v kávě, srovnání s kontrolní polovinou. Zdroj: Vlastní fotografie.

Fotografie nalevo – vzorek stranou řezu na podložce, napravo – vzorek stranou řezu nahoru. Na obou fotografiích nalevo polovina zubu po aplikaci kávy, napravo kontrolní polovina.

Listerine Povrch kořene a dentin již od třetího dne sytě modře zbarveny. Sklovina do 7 dní ztmavla, po sedmi dnech se původní žlutá barva povrchu změnila na našedlou. Již během tří dnů se objevily na sklovině namodralé skvrny. Nejrychleji došlo k zabarvení skloviny v rýze na oklusní ploše a na aproximálních plochách korunky. Později došlo k vytvoření tmavšího šedomodrého pásu v prostřední třetině korunky. Ve vrchní třetině se objevily světlejší skvrny. Podkladová barva skloviny se změnila z růžovožluté na modrobílou až modrošedou. Cement, dřeň a dentin se zabarvily do sytě modrozelené barvy. Obecně byla barva skloviny obtížně hodnotitelná, docházelo k rychlým změnám, vytvářením skvrn různé barvy v různých místech korunky, modrá barviva nerovnoměrně překrývala původní barvu skloviny, která stále prosvítala skrz zabarvení (Obrázek 32). Ke změně velikosti zubu nedošlo.

81

Obrázek 32. Vzorek po měsíci v Listerinu Coolmint ve srovnání s kontrolní polovinou. Zdroj: Vlastní fotografie.

Fotografie nalevo – vzorek stranou řezu na podložce, napravo – stranou řezu nahoru. Na obou fotografiích nalevo polovina zubu po aplikaci Listerine Coolmint, napravo kontrolní polovina.

82

11.2.3

Srovnání jednotlivých kapalin

Povrch kořene (cement) a dentin se u všech třech látek barvil výrazně rychleji a sytěji než sklovina. K viditelnému zabarvení došlo vždy již v průběhu 24 – 72 hodin (Tabulka 17). Náchylné k barvení jsou aproximální plochy korunek a rýhy na oklusní ploše korunek. Káva a čaj barvily zuby na téměř stejné odstíny a se srovnatelnou rychlostí. O něco rychleji barvila sklovinu káva. U obou nápojů došlo k ukládání hnědého povlaku v rýze na oklusní ploše korunky. Zatímco dentin a povrch kořenů se barvily rovnoměrně beze skvrn, na sklovině se u všech třech kapalin objevily různobarevné skvrny. Dřeň zubů se v případě kávy a čaje obarvila tmavěji než dentin. V případě Listerinu byla naopak světlejší.

čas (dny)

čaj kořen

čaj korunka

káva kořen

Listerine m kořen

káva korunka

Listerine m korunka

0 C0M0Y40K0

C0M0Y20K0

C0M0Y40K0

C0M20Y40K0

C0M0Y40K0

C0M0Y40K0

1 C0M0Y40K0

C0M0Y20K0

C0M0Y40K0

C0M20Y40K0

C0M0Y40K0

C0M0Y40K0

4 C20M40Y60K0

C0M20Y60K0 C20M40Y60K15

C0M20Y40K15

x

x

5 C20M40Y60K30

C0M20Y60K0 C20M40Y60K15

C0M20Y40K15

x

6 C20M40Y60K30

C0M20Y60K0 C20M40Y60K30

C0M20Y40K15

7 C20M40Y60K30

C0M20Y60K0 C20M40Y60K15

C0M20Y40K15

9 C20M40Y60K30

C20M40Y60K30

C0M20Y40K15

C20M40Y60K30

C0M20Y40K15

C20M40Y60K30

C0M20Y40K15

C40M60Y80K15

C0M20Y40K30

C40M60Y80K15

C0M20Y40K30

C40M60Y80K15

C0M20Y40K30

x C100M0Y20K1 5 C100M0Y40K3 0 C100M0Y40K3 0 C100M0Y40K3 0 C100M0Y40K3 0 C100M0Y40K4 5 C100M0Y40K4 5 C100M0Y40K4 5

C0M20Y40K1 18 C20M60Y100K30 5 C40M60Y80K15

C0M20Y40K30

11 12 13 15 17

C0M20Y60K0 C0M20Y40K1 C40M60Y80K0 5 C0M20Y40K1 C40M60Y80K15 5 C0M20Y40K1 C40M60Y80K15 5 C0M20Y40K1 C40M60Y80K15 5 C0M20Y40K1 C20M60Y100K45 5

C0M20Y40K1 20 C20M60Y100K45 5 C0M20Y40K1 22 C20M60Y100K45 5 C0M20Y40K1 25 C20M60Y100K45 5 C0M20Y40K3 26 C20M60Y100K45 0

C40M60Y80K15

C0M20Y40K30

C20M60Y100K30 C0M20Y40K30 C20M60Y100K30 C0M20Y40K30 C40M60Y80K30

83

C0M20Y40K30

C40M0Y0K15 C40M0Y0K15 (C80M0Y20K0) C40M0Y0K30 C80M20Y40K1 5 C80M20Y40K1 5 C80M20Y60K0 C80M20Y60K0

C80M0Y40K15 C80M0Y40K15 C100M0Y60K4 C80M20Y60K1 5 C0M0Y40K30 5 C80M0Y40K15 C100M0Y60K4 C80M20Y60K1 5 5 C100M0Y60K4 5 C80M0Y60K15 C100M20Y60K 45 C80M0Y60K15 C100M20Y60K C100M20Y60K 45 15

C20M60Y100K45 C0M20Y40K3 28 C40M60Y80K30 0 C40M60Y80K15

C0M20Y40K30

C100M20Y60K 45 C100M0Y40K6 0 C100M0Y40K6 0 C100M20Y40K 45

C0M20Y40K3 29 C20M60Y100K45 0 C40M60Y80K30

C0M20Y40K30

C100M20Y60K 45

C0M20Y40K3 30 C20M60Y100K45 0 C40M60Y80K30

C0M20Y40K30

C100M20Y60K 45

C20M60Y100K45 C0M20Y40K3 27 C40M60Y80K30 0 C40M60Y80K15

C0M20Y40K30

Tabulka 17. Barevné změny vzorků v čase způsobené jednotlivými kapalinami.

x = nehodnoceno, parametr nebylo možné pomocí škály změřit, nenalezena ekvivalentní barva.

84

C100M20Y60K 30 C20M0Y0K15 C80M20Y60K3 0 C20M0Y0K15 C80M20Y60K3 0 C20M0Y0K15 C80M20Y60K3 0

11.3 Experiment 3 11.3.1

Průběh experimentu

Následující část textu je věnována zkrácenému popisu průběhu třetího experimentu a nejdůležitějších pozorovaných změn. Tabulky s úplným měřením a hodnocením každého vzorku v jednotlivých časech jsou uvedeny na konci práce v Příloze V. datum: 21. 2. čas: 21:00 Založení experimentu, změření vzorků a kontrol a jejich ponoření do příslušných kapalin (Tabulka 18Tabulka 19). 21. 2.

látka čaj káva Listerine m Listerine f

21:00

21°C kořen délka korunka č. zubu (mm) výška (mm) 23 14 6 54 13 6,5 59 63

11 a 12 12,5

9 7

barva kořen barva korunka pH roztoku C0M0Y40K0 C0M20Y40K0 4 C0M0Y40K15 C0M20Y40K0 4 C20M20Y40K0 C0M0Y40K0

C0M20Y40K0 C0M20Y40K0

5 5

Tabulka 18. Měření vzorků na začátku experimentu.

Kontrola 21. 2.

21:00

látka voda voda voda voda

č. zubu 23 54 59 63

21°C, kontrola kořen délka korunka (mm) výška (mm) 13,5 6 13 6,5 10 a 12 9 15,5 7

barva kořen barva korunka pH roztoku C0M0Y40K0 C0M20Y40K0 5 C0M0Y40K15 C0M20Y40K0 5 C20M20Y40K0 C0M20Y40K0 5 C0M0Y40K0 C0M20Y40K0 5

Tabulka 19. Měření kontrol na začátku experimentu.

1 den od začátku experimentu Čaj: Slabé náznaky patiny na hranách řezu kořene a vrchní části korunky pod hrbolkem. V porovnání s kontrolou kořen mírně dohněda zabarvený.

85

Káva: Podobné změny jako u vzorku z čaje. Slabé náznaky patiny na hranách řezu kořene a vrchní části korunky pod hrbolkem. V porovnání s kontrolou kořen mírně dohněda zabarvený. Listerine modrý: Povrch kořene mírně namodralý, zejména po obvodu řezu. Korunka téměř beze změn, pouze lehký náznak zbarvení do plísňově zelena. Listerine fialový: Sklovina a dentin beze změn. Špička kořene lehce dorůžova zbarvená. 2 – 3 dny od začátku experimentu Kontrola barvy, žádné výrazné změny. 4 dny od začátku experimentu Čaj: Korunka téměř beze změn, dřeň zbarvena dohněda, špička kořene zbarvena na středně tmavou hnědou barvu. Káva: Dřeň ztmavla, zhnědla. Kořen zbarvený mírně dohněda. Korunka pouze lehce tmavší s hnědorůžovým odstínem, zbarvení celého zubu bylo rovnoměrné, beze skvrn. Listerine modrý: Kořen (cement) zbarven téměř celý do zelenomodra. Po obvodu řezu barva tmavší, uprostřed plochy kořene prosvítaly zbytky původní podkladové žluté barvy. Sklovina ztmavla, měla stále světle žlutou barvu, ale byl přítomný modrozelený nádech. Dentin měl stejné modrozelené zbarvení jako cement. Dřeň hnědošedá. Listerine fialový: Korunka beze změn. Kořen měl stále původní žlutou barvu mimo spodní třetinu, která byla lehce narůžovělá. Také dentin lehce dorůžova zbarvený. Dřeň zbarvena na šedo-hnědo-růžovou barvu. 6 dní od začátku experimentu Čaj: Kořen hnědožlutý. Na korunce se oklusálně v rýhách usazuje čajový povlak žlutohnědé barvy, který nebylo možné mechanickým čištěním odstranit. Listerine modrý: Špička kořene tmavější barvy než jeho vrchní část, na které stále prosvítala původní žlutá barva. Část korunky se zbarvila do šedozelena – na hranici s kořenem a na hranách řezu zubem. Listerine fialový: Spodní část kořene viditelně zrůžověla. Dentin kořene také viditelně narůžovělý. Spodní část korunky tmavší než zbývající.

86

7 – 9 dní od začátku experimentu Čaj: Korunka lehce ztmavla. Dentin stejně jako cement tmavě žlutý, uprostřed zubu kolem dřeňové dutiny měl světle hnědou barvu. Káva: Korunka ztmavla. Dentin žlutooranžový, růžovooranžový až světle bílý. Kořen měl světle hnědožlutou barvu, více hnědý než kořen zubu namočeného v čaji. Listerine modrý: Špička kořene C100M20Y60K0. Dřeň a dentin C100M0Y40K15, C80M0Y40K15. Okraje řezu korunky bílé s nádechem fialovošedé. Uprostřed korunky mezi spodní a střední třetinou bílý pruh. Listerine fialový: Spodní část kořene růžová C20M40Y40K15. Spodní 2/3 korunky C0M40Y60K15, dentin C0M20Y20K0. 10 – 11 dní od začátku experimentu Čaj: Kořen i dentin žlutohnědé. Na spodní části kořene se objevila tmavě hnědá usazenina. Káva: Korunka (sklovina) lehce tmavší než korunka (sklovina) zubu ponořeného do čaje. Kořen (cement) měl ve srovnání s kořenem zubu ponořeným do čaje tmavší barvu. Listerine fialový: Kořen šedožlutý, spodní část růžová. 12 – 15 dní od začátku experimentu Čaj: Ve spodní třetině korunky se objevil tenký bílý pruh. Korunka více dorůžova než korunka zubu ponořeného v kávě. Na palatinální ploše korunky se objevila hnědá skvrna. Dřeň tmavě hnědá. Korunka lesklá. Káva: Sklovina matná, uprostřed korunky pruh světlejšího zbarvení. Dentin světle oranžový C0M20Y40K0. Dřeň byla šedohnědá. Listerine modrý: Kořen zelenomodrý, stále prosvítala žlutá barva, spodní část kořene a okraje řezu byly tmavší. Dentin měl téměř stejnou barvu jako kořen, ale byl tmavší a trochu více domodra zbarvený. Uprostřed korunky se nacházel pás bílé barvy. Korunka byla zbarvena nerovnoměrně s tmavšími a světlejšími místy, kde se mísila šedozelená s šedobílou a šedofialovou barvou při hrbolcích. Listerine fialový: Kořen začal být celý lehce narůžovělý, nejen špička. Špička kořene stále růžová C20M40Y40K15, dentin také narůžovělý C0M20Y20K0. Korunka matná. Zelený pás ve spodní části korunky, prostřední část bílý pás s naoranžovělými místy. Oklusní plocha korunky namodralešedá. Spodní část korunky ztmavla. 87

18 dní od začátku experimentu Čaj: Vrchní část kořene měla žlutou barvy, spodní část tmavší, hnědá. Kořen lesklejší oproti kontrolní polovině. Korunka lehce tmavší a více do hnědorůžova něž kontrola. Dřeň tmavá, dentin měl barvu kořene, v korunce byl žlutý. Barva všech částí byla jednotná, téměř beze skvrn. Káva: Kořen hnědý, beze skvrn. Korunka měla jednotnou barvu, o něco tmavší než měla na začátku experimentu. Oklusálně v rýze velmi drobné hnědé usazeniny. Dentin měl oranžovou barvu, dřeň byla světle šedohnědá. Listerine modrý: Korunka světlejší než kontrola – na oklusní ploše a ve vrchní třetině, zbarvená do světle šedofialova či šedomodra. Spodní část korunky zbarvena bíle s nádechem do žlutozelena. Listerine fialový: Kořen celý zbarven lehce do růžova. Korunka v horní polovině a oklusálně světlejší než u kontrolní poloviny. Dřeň byla šedá, dentin narůžovělý. 19 – 23 dní od začátku experimentu Vyhodnocení barvy, žádné další změny. Listerine fialový: Vrchní část korunky zesvětlala a zbělala s nádechem do růžova. Spodní část korunky naoranžovělá C0M20Y40K15. 24 – 30 dní od začátku experimentu Čaj: Dentin C0M20Y40K30. Káva: Vrchní třetina korunky a prostřední část světlejší, zbývající plocha skloviny nahnědlá, v na oklusní ploše v rýze velmi drobné hnědé kávové usazeniny. Dentin hnědooranžový, lesklý, dřeň zubu oranžovohnědá. Listerine modrý: Na kořeni již přestala prosvítat podkladová žlutá barva. Kořen měl souvislou zářivě zelenomodrou barvu. Dentin měl barvu zářivě modrozelenou. Směrem ke špičce tmavnul. Korunka měla světlou horní část – bílá s odstínem modrošeda, střed korunky byl bílý s oranžovými místy, spodní část a část pod bukálním hrbolkem měly tmavší barvu, byly dozelena zbarvené. Listerine fialový: Celý kořen narůžovělý, podklad stále žlutý. Dentin oranžovorůžový.

88

31 – 36 dní od začátku experimentu Čaj: Kořen ztmavnul, spodní část kořene tmavá. Korunka také ztmavla. Káva: Kořen měl barvu do oranžovohněda. Uprostřed povrchu korunky světlejší pás, v horní a dolní třetině (u hranice s kořenem) tmavší a více dohněda. Dřeň byla tmavá. Listerine fialový: Spodní část korunky u krčku měla oranžovožlutou barvu. Kořen růžový ve spodní třetině, u krčku a po stranách řezu. 37 – 44 dní od začátku experimentu Kontrola barvy, žádné další pozorované změny. Listerine modrý: Dentin měl barvu kořene, pouze okolo dřeňové dutiny byl světlejší až téměř do modrobíla. Na řezu sklovinou bylo zřetelné výrazné Hunter-Schregerovo pruhování. Korunka byla matná, mléčně neprůhledná. 45 – 49 dní od začátku experimentu Čaj: Kořen žlutohnědý. Dentin hnědý v kořeni, směrem ke korunce stálě více žloutne, v korunce byl oranžovožlutý a lesklý, ve spodní části kořene byl dentin světle hnědý. Kořen transparentní, dřeň velmi tmavě hnědá. Káva: Dentin v kořeni hnědý, v korunce oranžový. Dřeň tmavě oranžovohnědá. Listerine modrý: Hrbolky byly světlé, mléčné, bílé s nádechem do šedofialova či šedomodra. Korunka celá matná. Dřeň a dentin zcela v barvě kořenového cementu tmavě zelenomodré. V korunce dentin mírně světlejší. Korunka strakatá s tmavšími a světlejšími místy, nazelenalá mezi hrbolky, pod vnějším hrbolkem vepředu. Listerine fialový: Korunka světlá, lehce naoranžovělá, její spodní část byla žlutá, lesklá Dentin na hranici se sklovinou oranžovožlutý, jinde světle růžový C0M20Y20K0. Kořen oranžový s růžovou spodní třetinou. 50 – 53 dní od začátku experimentu Káva: Korunka zbarvená do hnědošeda. Kořen hnědý, výrazně tmavší než kořen zubu ponořeného do čaje a méně transparentní. Listerine modrý: Bukální část korunky pod hrbolkem výrazně tmavší a dozelena zbarvená. Oklusálně mezi hrbolky se objevila velmi drobná modrá usazenina. Dentin měl stejnou barvu jako kořen – tmavou zářivě modrozelenou, okolo dřeňové dutiny světlejší. 89

Listerine fialový: Korunka stále světlala, spodní část růžovooranžová C0M20Y60K0. Spodní třetina kořene tmavla, nabyla zářivě růžové barvy C0M40Y40K30. 54 dní od začátku experimentu Čaj: Kořen světle žlutohnědý, matný, špička tmavohnědá. Dřeň tmavě hnědá. Listerine modrý: Spodní část kořene lehce tmavší. Korunka zbarvena nepravidelně. Na povrchu skloviny drobné dírky, nerovnosti a vady na povrchu skloviny, jejich okraje byly modře zbarveny. Sklovina na straně řezu zubem světlá, šedomodrobílá s výrazným pruhováním. Listerine fialový: Barva kořene na pomezí mezi růžovou a oranžovou, růžová barva částečně překryla žlutooranžovou barvu pod ním, která ovšem stále prosvítala. Dentin oranžový až růžový. Korunka světlá, oranžovobílá či růžovobílá. Povrch kořene i korunky částečně lesklé. 55 – 59 dní od začátku experimentu Listerine modrý: Bukálně došlo k odštěpení malého kousku skloviny podél hrany řezu korunkou. K odštěpení došlo v místě, kde byla skvrna nejvíce zabarvené skloviny. Naoranžovělé skvrny u bílého pruhu na korunce už měly spíše zelenou barvu. datum: 21. 4. čas: 19:00, 60 dní od začátku experimentu Konec experimentu. Vzorky byly vyjmuty z kapalin. Kontrolní vzorky vyjmuty z destilované vody a vyhodnoceny. U kontrol nedošlo v průběhu experimentu k žádným výrazným změnám morfologie, rozměrů ani barvy (Tabulka 21). Konečný stav experimentálních vzorků byl při posledním hodnocení následující (Tabulka 20): Čaj: Kořen (cement) byl světle hnědý s tóny do žluta. Korunka byla hnědorůžová, lesklá, palatinálně se nacházela tmavá skvrna, v prostřední části bílý pruh, oklusálně v rýhách hnědé čajové usazeniny. Dentin C0M20Y40K45, měl hnědou barvu, směrem ke korunce bledší, v korunce byl tmavě žlutý. Dřeň byla oranžovohnědá pod korunkou, dole v kořeni měla tmavě hnědou barvu. Káva: Povrch kořene byl matný, stejnoměrně hnědý, beze skvrn. Korunka byla zbarvena do šedohněda, uprostřed se nacházel světlejší pruh, barevné přechody mezi jednotlivými 90

místy byly plynulé, oklusálně mezi hrbolky se nacházely drobné hnědé kávové usazeniny. Lehce tmavší byla bukální část skloviny. Dentin byl oranžový C0M4060YK15. Dřeň byla středně tmavě hnědá C40M40Y60K45. Listerine modrý: Barva kořene byla tmavě zelenomodrá, zářivá, souvislá, beze skvrn, netransparentní. Korunka byla zbarvena nepravidelně, se skvrnami a tmavšími či světlejšími místy. Bukálně a ve spodní části korunky při hranici s kořenem a částečně ve střední části byla sklovina nazelenalá až středně tmavě zelená. Uprostřed korunky byl bílý pás s modrými okraji nerovností skloviny. Oklusní plocha, hrbolky a vrchní část korunky a plocha řezu sklovinou byla světlá, zbarvená do modrošeda. Na řezu sklovinou bylo výrazné Hunter-Schregerovo pruhování. Dentin má podobnou barvu jako cement kořene, kolem dřeňové dutiny byl světlejší až modrobílý. Listerine fialový: Kořen byl růžový. Spodní třetina kořene měla jasně růžovou barvu a byla výrazně tmavší než zbývající část, barva C0M60Y40K30. Korunka měla téměř stejnou barvu jako na začátku experimentu, pouze oklusní plocha korunky byla světlejší a lehce do bílorůžova zbarvená oproti žlutorůžové kontrole, ostatní plochy korunky jen nepatrně světlejší, spodní třetina při hranici s kořenem měla žlutooranžovou barvu. Dentin byl oranžový až růžový, v okolí dřeňové dutiny částečně také do žluta zbarvený.

21. 4.

látka čaj káva Listerine m Listerine f

19:00

21°C kořen korunka délka výška č. zubu (mm) (mm) 23 14 6 54 12,5 6,5 59 63

9

C100M20Y60K45

C20M0Y40K30 C20M0Y0K15

5

6,5

C0M40Y40K0 spodekC0M60Y40K30

C0M20Y40K0

5

11 a 12 12,5

barva kořen barva korunka pH roztoku C20M40Y60K15 C0M20Y40K30 4 C40M60Y80K30 C0M20Y40K30 4

Tabulka 20. Měření zubů na konci experimentu.

91

Kontrola: 21. 4.

19:00

látka voda voda voda voda

č. zubu 23 54 59 63

21°C, kontrola kořen délka korunka (mm) výška (mm) 13,5 6,5 13 6,5 10 a 12 9,5 15,5 7

Tabulka 21. Měření kontrol na konci experimentu.

92

barva kořen barva korunka C0M0Y40K0 C0M20Y40K0 C0M0Y40K15 C0M20Y40K0 C0M0Y40K15 C0M20Y40K0 C0M0Y40K0 C0M20Y40K0

pH roztoku 5 5 5 5

11.3.2

Shrnutí změn pozorovaných u jednotlivých kapalin

Čaj Kořen (cement) se zabarvil rychleji než korunka (sklovina). První změny byly pozorovatelné již po čtyřech dnech. Nejdříve došlo ke ztmavnutí povrchu špičky kořene (po 4 dnech), následně se po 6 dnech od začátku experimentu celý povrch kořene zabarvil do hnědožluté barvy. Od 6 dne se oklusálně usazuje žlutohnědý (později oranžovohnědý) čajový povlak. Od 10. dne je na spodní části kořene tmavě hnědá skvrna. Ke konci experimentu měl cement kořene světle hnědou barvu. Sklovina se naopak neobarvila téměř vůbec a nebyly pozorovány ani žádné jiné změny. Došlo pouze k jejímu ztmavnutí na růžovohnědou barvu a ukládání hnědého povlaku v rýze na oklusní ploše korunky. Na rozdíl od druhého experimentu probíhalo zabarvování korunky i kořene výrazně pomaleji a nedocházelo k vytváření barevných skvrn na korunce vyjma jedné hnědé skvrny, která byla pozorovatelná od 15 dne na palatinální ploše. Dentin se obarvil rovněž již během čtyř dnů na hnědou (v kořeni) a tmavě žlutou (v korunce) barvu. Dřeň se zabarvila během několika dnů do tmavě hněda (Obrázek 33). Na rozdíl od druhého experimentu byla sklovina po celou dobu pokusu lesklá. Ke změně velikosti zubu nedošlo.

Obrázek 33. Vzorek po dvou měsících v čaji, srovnání s kontrolní polovinou. Zdroj: Vlastní fotografie.

Fotografie nalevo – vzorek stranou řezu na podložce, napravo – vzorek stranou řezu nahoru. Na obou fotografiích nalevo polovina zubu po aplikaci čaje, napravo kontrolní polovina.

93

Káva Již od prvního dne náznak hnědá barvy na kořeni. Od třetího dne bylo možné pozorovat zhnědnutí kořene (cementu), který dále tmavnul. Barva skloviny se výrazněji nezměnila. Postupně došlo pouze ke zhnědnutí do šedohnědé barvy. Od 18. dne se objevují hnědé usazeniny v rýze na oklusní ploše korunky. V porovnání se zubem ponořeným v čaji byla sklovina tmavší a více dohněda. Na rozdíl od druhého experimentu, kdy zuby nebyly mechanicky čištěny, bylo tmavnutí skloviny pomalejší a nedocházelo k vytváření barevných skvrn. Dřeň zubu zhnědla po čtyřech dnech, její barva baly na konci šedohnědá. Dentin byl od sedmého dne světle zabarvený, nejdříve dožluta a žlutooranžova, později do oranžové barvy (Obrázek 34). Ke změně velikosti zubu nedošlo.

Obrázek 34. Vzorek po dvou měsících v kávě, srovnání s kontrolní polovinou. Zdroj: Vlastní fotografie.

Fotografie nalevo – vzorek stranou řezu na podložce, napravo – vzorek stranou řezu nahoru. Na obou fotografiích nalevo polovina zubu po aplikaci kávy, napravo kontrolní polovina.

Listerine modrý Již od prvního dne je patrné mírné zabarvení povrchu kořene, zejména na hranách řezu a spodní části kořene. Od čtvrtého dne bylo zbarvení patrno na celém povrchu kořene i na dentinu na řezu. Barva byla jednotná, beze skvrn, zelenomodrá. Až do 24. dne prosvítala pod modrou původní žlutá barva kořene. Špička kořenů byla vždy tmavší než zbytek. Sklovina se barvila jen pomalu a nerovnoměrně. Zbarvení bylo pozorováno od šestého dne. Došlo k vytvoření barevných skvrn a pásů o různých barvách a světlosti. V porovnání s druhým experimentem se sklovina tolik nezabarvila a téměř se na ní neobjevila modrá barva (Obrázek 35). Zabarvená místa měla odstín do zelena, případně 94

při hrbolcích do šedomodra. Na řezu sklovinou bylo v porovnání s kontrolou výrazně patrné H-S pruhování - došlo obecně ke zvýraznění struktury skloviny a to jak na řezu, tak i na jejím povrchu. Dentin měl barvu stejnou jako cement kořene, pouze okolo dřeňové dutiny byl světlejší, obarvil se po čtyřech dnech a dále už docházelo pouze k jeho ztmavování.

Ke konci experimentu došlo k odštěpení malého kousku skloviny

na vestibulární straně. Ke změně velikosti zubu nedošlo.

Obrázek 35. Vzorek po dvou měsících v Listerine Coolmint, srovnání s kontrolní polovinou. Zdroj: Vlastní fotografie.

Fotografie nalevo – vzorek stranou řezu na podložce, napravo – vzorek stranou řezu nahoru. Na obou fotografiích nalevo polovina zubu po aplikaci Listerine Coolmint, napravo kontrolní polovina.

Listerine fialový Kořen zubu (cement) postupně zrůžověl. Nejrychleji zrůžověla spodní část kořene a to již po 6 dnech. Později se obarvily okraje řezu kořene a povrch kořene poblíž dentinosklovinné hranice. Zbytek povrchu kořene postupně tmavnul na šedožlutou, později oranžovorůžovou a nakonec růžověl. Za růžový se dal prohlásit až před koncem experimentu (Obrázek 36). Na korunce nebyly patrné žádné výrazné změny. Oklusní plocha o něco zesvětlela na bělorůžovou místo původní žlutorůžové. Spodní část skloviny byla tmavší žlutooranžová. Dentin se zbarvil postupně na světle růžovou, pouze v horní části korunky byl žlutorůžový. Ke změně velikosti zubu nedošlo.

95

Obrázek 36. Vzorek po dvou měsících v Listerine Total care, srovnání s kontrolní polovinou. Zdroj: Vlastní fotografie.

Fotografie nalevo – vzorek stranou řezu na podložce, napravo – vzorek stranou řezu nahoru. Na obou fotografiích nalevo polovina zubu po aplikaci Listerine Total Care, napravo kontrolní polovina.

11.3.3

Srovnání jednotlivých kapalin

Káva i čaj barvily vzorky s obdobnou rychlostí. Odstín skloviny vzorku v kávě byl více nahnědlý než vzorek barvený čajem. Dentin a cement se barvily v případě všech čtyřech kapalin rychleji a výrazněji než sklovina. Sklovina se v případě čaje a kávy neobarvila téměř vůbec, neobjevily se na ní téměř žádné barevné skvrny, pouze lehce ztmavla a nepatrně změnila odstín. Z obou ústních vod barvil více Listerine modré barvy. Zabarvil rychle a sytě povrch kořene i dentin. Na sklovině se objevily barevné skvrny. Naopak Listerine fialové barvy působil barevné změny vzorku s výjimkou špičky kořene, která se rychle zbarvila na tmavě růžovou, jen velmi pomalu, došlo pouze k lehkému zesvětlení oklusní plochy korunky a ke konci experimentu zrůžovění kořene.

96

12. Diskuze Přínos této diplomové práce spočívá v posouzení krátkodobého účinku nápojů a látek obsažených v nápojích a potravinách na barvu a integritu zubní skloviny i dalších zubních tkání. Makroskopické účinky dlouhodobého působení těchto látek byly doposud posuzovány jen sporadicky. Výzkumy tohoto druhu se omezily na pozorování pracovníků v průmyslu, kteří se v rámci zaměstnání pravidelně dostávají do kontaktu s kyselými výpary (Lynch a Bell 1947, Petersen a Gormsen 1991, Johansson a kol. 2005). Erozivní působení kyselin na zuby v makroskopickém měřítku kvalitativně posuzovali Mazza a kol. (2005), Cope a Dupras (2009) a Hartnett a kol. (2011). Testovali následující látky – kyselinu dusičnou, fosforečnou, chlorovodíkovou, sírovou a hydroxid sodný. V této diplomové práci byly přidány ještě dvě organické kyseliny, kyselina citrónová a kyselina octová, jelikož se jedná o látky často se vyskytující v nápojích a potravinách. Naopak testována nebyla kyselina sírová, neboť ta se v potravinách ani domácích čističích příliš nevyskytuje a ani její erozivní potenciál není dle provedených experimentů tak silný jako u jiných anorganických kyselin (Cope a Dupras 2009, s. 1241). Dosavadní výzkumy se soustředily především na mikroskopické změny při krátkodobém působení kyseliny (Lussi a kol. 2000, Pérez-Heredia 2007, Aguilar Mendoza 2007, Rosales a kol. 2008) a barevné změny asociované s působením chlorhexidinu. Ne všechny ústní vody a hygienické přípravky však obsahují chlorhexidin. Například jedna z nejrozšířenějších značek ústních vod v České republice ústní voda Listerine chlorhexidin neobsahuje, a přesto je schopná způsobit zbarvení skloviny (West a kol. 2011, s. 824 – 826). Závěry z této diplomové práce mohou být využity nejen v záchovné a estetické stomatologii, ale také ve forenzní antropologii, neboť k erozivnímu poškození zubů může dojít také úmyslně jako pokus o maření identity oběti či přímo během usmrcení oběti. Tento způsob usmrcení oběti a likvidace ostatků je znám z oblasti organizovaného zločinu (Ehrenberg 2011). Účelem této práce bylo prozkoumat účinky látek obsažených v běžně dostupných domácích prostředcích. Tím byl ovlivněn výběr použitých látek, jejich koncentrace a chemické složení roztoků, jejichž byly součástmi. Tento přístup byl zvolen s ohledem jeho propojení s každodenním životem a reálnou situací. Účelem bylo otestovat takové roztoky, které jsou v domácnostech běžně dostupné a s nimiž přichází lidé běžně a pravidelně do styku. Takovýto přístup není ojedinělý. Domácí prostředky tímto způsobem testovali v podobných studiích například Cope a Dupras (2009) nebo Hartnett 97

(2011). Nevýhodou užívání domácích přípravků však je jednak podíl dalších kyselin a jiných látek, které mohou mít rovněž vliv na integritu zubních tkání a také zabarvení některých z těchto roztoků. Dva z těchto přípravků (Savo na bázi kyseliny fosforečné a Savo na bázi kyseliny chlorovodíkové) nebyly čiré, ale barevné, což se v případě Sava na bázi kyseliny fosforečné promítlo také do výsledné barvy zubu, který v ní byl ponořen. V případě kyseliny chlorovodíkové se tak naopak nestalo, což je v rozporu se zjištěními jiných studií viz. Mazza a kol. (2005, s. 1244) a Cope a Dupras (2009, s. 3). Naopak 30% kyselina dusičná, která byla čirá, obarvila všechny zubní tkáně v krátkém čase na intenzivní žlutou barvu. Výsledky prvního experimentu ukázaly, že již kyseliny o velmi nízké koncentraci jsou schopny narušit sklovinu zubu a způsobit její úplné rozpuštění v řádu několika hodin až dní. Ostatní zubní tkáně jsou relativně rezistentní. Narušení bylo pozorováno až při vyšší koncentraci viz 30% kyselina dusičná, která již byla schopna rozpustit zub celý včetně dentinu a cementu. Během rozkladu vzorku v kyselině dusičné byla pozorována „gumovitá“ a „želatinovitá“ konzistence všech tkání. Objevení této konzistence je patrně důsledkem rozkladu minerální složky tkáně za současného zachování kolagenních vláken a proteinů. Obdobný jev pozorovali Cope a Dupras (2009, s. 1243), ovšem v souvislosti s kyselinou chlorovodíkovou. Hydroxid sodný na rozdíl od kyselin neměl na zubní tkáně téměř žádný účinek. Způsobil pouze lesk povrchu zubu, což bylo pozorováno ve shodně s experimenty Copa a Duprase (2009, s. 1245) a Hartnetta a kol. (2011, s. 959). Naopak Ubelaker a Sperber (1998) identifikovali hydroxid sodný jako původce lehkých korozivních změn a křídovitého zabarvení zubů. Avšak podle Copa a Duprase (2009, s. 1245) jimi popsané změny odpovídají spíše účinkům kyseliny fosforečné, takže je podle nich možné, že se Ubelaker a Sperber při určování původce změn zmýlili, anebo mohly hrát roli vlivy prostředí. V druhém a třetím experimentu bylo zaznamenáno, že všechny sledované kapaliny, čaj, káva i oba druhy ústní vody Listerine, jsou schopné obarvit v různé míře zubní tkáně a to již po pár dnech macerace. Dentin a cement jsou k exogennímu obarvení viditelně náchylnější než sklovina. Ta se ve všech případech barvila pomaleji, nerovnoměrně a v případě fialového Listerinu k němu téměř ani nedošlo. Porovnáme-li barvicí účinky čaje a kávy, nepotvrdily se výsledky studie Learda a Addyho (1997, s. 117) naznačující, že čaj barví sklovinu silněji než káva. Ti ovšem zkoumali barvení v souvislosti s působením chlorhexidinu, který je aktivní součástí bělících přípravků. Chlorhexidin má schopnost umocňovat barvicí efekt potravinových chromogenů. V experimentech 98

provedených v rámci této diplomové práce barvily oba nápoje (čaj i káva) sklovinu obdobně, nepatrně rychleji barvila naopak káva. Lišily se spíše barevné odstíny, avšak i tady byly rozdíly jen nepatrné, takže je nebylo možné vždy pomocí barevných vzorníků ani zaznamenat. Výraznější rozdíly byly pozorovány v barvení dentinu a cementu. Káva barvila na více tmavě hnědou, zatímco čaj barvil do žlutohněda. Přínos této studie spočívá v mapování barvení způsobeného čajem a kávou bez přítomnosti chlorhexidinu, jelikož tomuto tématu nebyla v poslední době věnována širší pozornost. Ve třetím experimentu byly zuby jednou za 24 hodin vyčištěny zubním kartáčkem a pastou, aby se podmínky více přiblížily situaci in vivo, kdy nejsou zuby v nápojích či ústních vodách macerovány celý den. Užívána byla běžná zubní pasta bez bělících účinků. Kromě mechanického čištění zubním kartáčkem jsou exogenní barviva z nápojů a ústních vod in vivo smývány z povrchu korunky také slinami, chemicky odstraňovány enzymy obsaženými ve slinách a dále mechanicky odstraňovány potravou, žvýkáním žvýkaček a oplachovány při konzumaci nápojů. Zejména sliny mají velký význam při ochraně zubů před erozí a zabarvením exogenními barvivy (Jensdottir a kol. 2006, s. 226). Vliv na zabarvení má také teplota podávaného nápoje, přítomnost mléka, způsob čištění zubů i složení užívané zubní pasty (Leard a Addy 1997, s. 117). Tyto vlivy v této diplomové práci sledovány nebyly, bylo by možné se jim jednotlivě věnovat v dalších experimentech. Přesto byl zaznamenán viditelný rozdíl v míře i podobě zabarvení u zubů čištěných a nečištěných v průběhu experimentu. Tyto rozdíly mohly být ovšem částečně způsobeny odlišným původem zubů. Jak už bylo zmíněno, zuby pocházely od jedinců různého věku a pohlaví. Pozorované rozdíly však byly natolik výrazné (čištěné zuby se ani po dvojnásobné době neobarvily tolik jako nečištěné), že lze na zabarvení zmírňující vliv čištění zubů usuzovat. Rozdílné výsledky v porovnání se studiemi podobného zaměření mohl způsobit výběr vzorků, metody pozorování, použité přístroje a měřidla, odlišné podmínky prostředí v průběhu experimentu (osvětlení, teplota,…) a další faktory. Experimenty byly prováděny in vitro, takže se do nich nepromítlo působení všech proměnných, které in vivo na zuby působí a pozitivně či negativně ovlivňují průběh eroze. Zejména je důležitý protektivní vliv slinných enzymů, které jsou dle pozorování mnoha studií schopny signifikantně zmírnit erozi způsobenou kyselými látkami (Lussi a kol. 2000, s. 113, Lussi a Jaegi 2008, s. 9). Pro komplexnější přehled o účincích jednotlivých druhů kyselin a hydroxidů by bylo třeba experimentálně pracovat s více různými koncentracemi zde pozorovaných látek,

99

aby bylo možno jejich účinky mezi sebou lépe porovnat. Rovněž by bylo přínosné pozorovat účinky dalších druhů kyselin, zejména organických, a hydroxidů. Jednotlivé látky byly aplikovány na zuby pocházející od různých jedinců rozdílného věku a pohlaví, což může pochopitelně ovlivnit výsledky a průběh experimentu. Zuby pocházející od různých osob měly také lehce odlišné zabarvení. Není však možné získat větší počet zubů stejného druhu od jednoho člověka. Tento problém bává někdy řešen substitucí lidských zubů zuby hovězími. Ty jsou větší, a proto je možné z jednoho zubu připravit množství vzorků. Jejich chemické složení a struktura jsou podobné lidským zubům (Attin a kol. 2003, s. 491). V dalším výzkumu by bylo jistě přínosné porovnat účinky každé látky na různé druhy zubů. Zjistit, jak se liší účinky kyselin na zuby jendokořenové a vícekořenové, jak se liší účinky kyselin a zásad na řezáky špičáky, třenové zuby a stoličky. Zda je rozdíl mezi zuby horního a dolního oblouku a podobně. Bylo by také možné porovnat rozdíl v míře eroze mezi primární a sekundární denticí, což zkoumali například Lussi a kol. (2000). Ve svých experimentech dospěli k závěru, že primární dentice není více náchylná k erozivnímu narušení kyselými látkami. Také by bylo možné porovnat účinky na mužské a ženské zuby. Objektivní základ pro hodnocení barvy poskytla škála CMYK, avšak ne vždy bylo toto hodnocení přesné nebo možné, jelikož barvy se na povrchu zubu někdy překrývaly, jedna prosvítala přes druhou zcela odlišnou barvu a podobně. V důsledku toho se na povrchu korunky vytvářely barevné mozaiky, které bylo pomocí barevné škály stěží schopné vyhodnotit a přiřadit jim jednu konkrétní barvu. Obecnou nevýhodou používání barevných vzorníků je nedostatečná citlivost metody, neboť vzorníky nikdy nejsou schopny zachytit celou šíři spektra barevných odstínů vyskytujících se u zubních tkání. Vyhodnocování je navíc citlivé na pozorovací úhel, denní dobu a světelné podmínky (Joiner 2004, s. 5). Ve snaze tato omezení kompenzovat byla barva všech částí zubů při každém pozorování popsána také slovně. Hodnocení barvy probíhalo až na výjimky za přirozeného osvětlení pod konstantním úhlem a ve stejné místnosti na stejném místě. Alternativní metodou hodnocení barevných změn by mohlo být spektrofotometrické měření, které bylo používáno v podobných experimentech, viz například Leard a Addy 1997 nebo Attin a kol. 2003. Pro další výzkumy by bylo přínosné porovnat míru zabarvení způsobenou různými druhy čajů a káv, stejně jako dalšími druhy ústní vody Listerine a dalšími značkami ústních vod s různými účinnými látkami.

100

Souhrnně lze říci, že tato diplomová práce naplnila cíle, které byly vytyčeny na začátku experimentů. Podařilo se pozorovat a popsat změny zubních tkání způsobené kyselinami a hydroxidem a barevné změny vyvolané nápoji a některými druhy ústních vod.

101

13. Závěr Výsledky diplomové práce ukázaly, že již kyseliny o velmi nízké koncentraci jsou schopny způsobit barevné změny povrchu zubů, demineralizaci všech zubních tkání a desintegraci zubní skloviny. Tyto změny narušují informaci, kterou zuby nesou, o individuální variabilitě a životní historii jejich nositele. In vivo vedou ke vzniku zubních kazů a estetických vad. Nápoje jako je čaj a káva jsou schopny prostřednictvím exogenních barviv způsobit zřetelné a výrazné zabarvení povrchu zubu. Jak bylo demonstrováno, totéž dokážou způsobit některé ústní vody. Tento efekt lze zmírnit mechanickým čištěním zubů pomocí zubního kartáčku a zubní pasty. Proto je pro udržení zdravého a nezabarveného chrupu důležité vyvarovat se přílišné konzumace potravin obsahujících kyseliny a barviva, vyvarovat se častého kontaktu s těmito kyselinami případně jejich výpary v jakékoliv formě a i při užívání antibakteriálních ústních vod důsledně dodržovat ústní hygienu v podobě klasického mechanického čištění zubů.

102

14. Literatura

1. Araújo, N. C., Massoni, A. C., Katz, C. R. T., Rosenblatt, A. (2009): Dental erosion and consumption of industrialized beverages in a group of children in Recife/Pernambuco, Brazil. Revista Odonto Ciência, 24 (2), s. 120-123. 2. Attin, T., Manolakis, A., Buchalla, W., Hannig, C. (2003): Influence of tea on intrinsic colour of previously bleached enamel. Journal of Oral Rehabilitation, 30, s. 488-494. 3. Ayad, M. F. (2001): Effects of rotary instrumentation and different etchants on removal of smear layer on human dentin. The Journal of Prosthetic Dentistry, 85 (1), s. 67–72. 4. Bartlett, D. W., Smith, B. G. N. (2000): Definition, classification and clinical assessment of attrition, erosion and abrasion of enamel and dentine. In: Addy M., Tooth wear and sensitivity: Clinical advances in restorative dentistry. London: Martin Dunitz, s. 87 – 90. 5. Bazzi, J. Z., Bindo, M. J. F., Rached, R. N., Mazur, R. F., Vieira, S., de Souza, E. M. (2012): The effect of at-home bleaching and toothbrushing on removal of coffee and cigarette smoke stains and color stability of enamel. Journal of American Dental Association, 143(5), s. 1 – 7. 6. Blažek, J., Červený, M. (1978): Kreslení a modelování korunkových částí zubů. Praha: Avicenum. 112 s. 7. Borrman, H. a kol. (1994): Medicolegal aspects of postmortem pink teeth. International Journal of Legal Medicine 106 (5), s. 225 – 231. 8. Bowers, M. C. (2011): Forensic dental evidence. An Investigator’s Handbook. Amsterdam, Boston: Elsevier/Academic press. 327 s. 9. Van der Burgt, T. P., Bosch, J. J., Kortsmit, W. J. (1990): A comparison of new and conventional methods for quantification of tooth color. Journal of Prosthetic Dentistry 63 (2), s. 155 – 62. 103

10. Cameriere, R., Ferrante, L., Belcastro, M. G., Bonfiglioli, B., Rastelli, E., Cingolani, M. (2007): Age Estimation by Pulp/Tooth Ration in Canines by PeriApical X-Rays. Journal od Forensic Sciences 52 (1), s. 166 – 170. 11. Cameriere, R., De Luca, S., Alemán, I., Ferrante, L., Cingolani, M. (2012): Age estimation by pulp/ration in Loir premolars by orthopantomography. Forensic Science International 214, s. 105 – 112. 12. Carpenter, G. H., Pragmatik, R., Proctor, G., B. (2005): An in vitro model of chlorhexidine-induced tooth staining. Journal of Periodontal Research 40, s. 225 – 230. 13. Cope, D. J., Dupras, T. L. (2009): The effect of household corrosive chemicals on human dentition. Journal of forensic science 54(6), s. 1238 – 1246. 14. Čihák, R. (2002): Anatomie 2., 2. doplněné vydání. Praha: Grada Publishing. 470 s. 15. Dokládal, M. (1994): Anatomie zubů a chrupu. Brno: Masarykova univerzita, Lékařská fakulta. 121 s. 16. Douglas, R. D. (1997): Precision of in vivo colorimetric assessments of teeth. Journal of Prosthetic Dentistry 77, s. 464 – 470. 17. Ehrenberg, R. (2011): Mafia informants flunk acid test. Science news 179 (7), s. 16. 18. Gojišová, E. (1997): Estetická stomatologie I. Praha: Grada Publishing. 138 s. 19. González, E. L., Pérez B. P., Sánchez, J. A. S., Acinas, M. M. (2010). Dental aesthetics as an expression of culture and ritual. British Dental Journal 208 (2), s. 77 – 80. 20. Grippo, J. O., Simring, M., Schreiner, S. (2004): Attrition, abrasion, corrosion and abfraction revisited. A new perspective on toothsurface lesions. Journal American Dental Association 135, s. 1109 – 1118. 21. Hara a kol. (2006): Biological factors in Lussi, A. (2006): Dental erosion. From Diagnosis to Therapy. Basel: Karger, 20, s. 88 – 100.

104

22. Hartnett, K. M., Fulginiti, L. C., di Modica, F. (2011): The Effect of corrosive substances on human bone, teeth, hair, nails and soft tissue. Journal of forensic sciences 54 (4), s. 954 – 959. 23. Hellwig, E., Klimek, J., Attin, T. (2003): Záchovná stomatologie a parodontologie. Praha: Grada Publishing. 331 s. 24. Henke, W., Tattersall, I. (2007): Handbook of paleopathology, vol. I: Principles, methods and approaches. Springer, s. 241 – 259. 25. Hillson, S. (1996): Dental antropology. Cambridge: Cambridge University Press. 373 s. 26. Hillson, S. (1998): Dental defects of congenital syphilis. American journal of physical anthropology 107 (1), s. 25 – 40. 27. Holbrook, W. P., Furuholm, J., Gudmundsson, K., Meurman, J. H. (2009): Gastric reflux is a significant causative factor of tooth erosion. Journal Dental Restoration 88 (5), s. 422 – 426. 28. Horký, D., Čech, S. (1999): Mikroskopická anatomie. Brno: Masarykova univerzita. 353 s. 29. Jensdottir, T., Holbrook, P., Nauntofte, B., Buchwald, C., Bardow, A. (2006): Immediate Erosive Potential of Cola Drinks and Orange Juices. Journal of Dental Research 85 (3), s. 226 – 30. 30. Johansson, A. K., Johansson, A., Stan, V., Ohlson, C-G. (2005): Silicone sealers, acetic acid vapours and dental erosion: a work-related risk? Swedish Dental Journal 29 (2), s. 61 – 69. 31. Joiner, A. (2004): Tooth colour: A review of the literature. Journal of Dentistry 32, s. 3 – 12. 32. Kellenher, M. (2008): Bělení zubů. Praha: Quintessenz. 125 s. 33. Kukletová, M. (2003): Zubní tkáně. In Stejskalová, J. (2003): Konzervační zubní lékařství. Praha: Galén. 235 s.

105

34. Leard, A., Addy, M. (1997): The propensity of different brands of tea and coffee to cause staining associated with chlorhexidine. Journal of clinical periodontology 24, s. 115 – 118. 35. Lussi, A., Kohler, N., Zero, D., Schaffner, M., Megert, B. (2000): A comparison of the erosive potential of different beverages in primary and permanent teethusing an in vitro model. European Journal of Oral Sciences 108, s. 110 – 114. 36. Lussi, A., Jaeggi, T. (2008): Erosion – diagnosis and risk factors. Clinical Oral Investigation 12, s. 5 – 13. 37. Lyman, L. R. (1994): Vertebrate taphonomy. Cambridge: Cambridge University Press. 524 s. 38. Lynch, J. B., Bell, J. (1947): Dental erosion in workers exposé to inorganic acid fumes. British Journal of Industrial Medicine 4, s. 84 – 86, 95.

39. De Luca, S. I., Alemán, I., Bertoldi, F., Ferrante, L., Mastrangelo, P., Cingolani, M., Cameriere, R. (2010): Age estimation by pulp/tooth ratio in canines by peri-apical X-rays: reliability in age determination of Spanish and Italian Medieval skeletal remains. Journal of Archaeological Science 37, s. 3048 – 3058. 40. Mazza, A., Merlati, G., Savio, C., Fassina, G., Menghini, P., Danesino, P. (2005): Observations on dental structures when placed in contact with acids: experimental studies to aid identification processes. Journal of Forensic Sciences, 50, s. 406 – 410. 41. Moormann,

S.,

Guatelli-Steinberg,

Hunter,

J.

(2013):

Metamerism,

morphogenesis, and the expression of carabelli and other dental trans in humans. American Journal of Physical Anthropology 150 (3), s. 400 – 408. 42. Munoz, J. V., Herreros, B., Sanchiz, V., Amors, C., Hernandez, V., Pascual, I. a kol. (2003): Dental and periodontal lesions in patients with gastro-oesophageal reflux disease. Digestive and Liver Disease 35 (7), s. 461– 467. 43. Nedorost a kol. (2009): Atlas histologie tvrdých tkání. Plzeň: Lékařská fakulta. 76 s.

106

44. Ortner, D. (2003): Identification of Pathological Conditions in Human Skeletal Remains. Elsevier Academic press. 645 s. 45. Pokorný, V. a kol. (1992): Všeobecná paleontologie. Praha: Karolinum. 296 s. 46. Pérez-Heredia, M., Ferrer-Luque, C. M., González-Rodriqguez, M. P., MartinPeinado, F. J., González-López, S. (2008): Decalcifying effect of 15% EDTA, 15% citric acid, 5% phosphoric acid and 2.5% sodium hypochlorite on root canal dentine. International Endodontic Journal 41 (5), s. 418 – 423. 47. Petersen, P. E., Gormsen, C. (1991): Oral conditions among German battery factory workers. Community Dentistry and Oral Epidemiology 19 (2), s. 104 – 106. 48. Rosales, J. I., Marshall, G. W. , Marshall, S. J. , Watanabe, L. G. , Toledano, M. , Cabrerizo, M. A. , Osorio, R. (2008): Effect of acid etching on dentin wettability and roughness: Self-etching primers versus phosphoric acid. Applied Biomaterials 84 (1), s. 277 – 285. 49. Rytömaa, I., Järvinen, V., Kanerva, R., Heinonen, O. P. (1998): Bulimia and tooth erosion. Acta Odontologica Scandinavia 56, s. 36 – 40. 50. Simpson, A., Shaw, L., Smith, A. J. (2001): Tooth surface pH during drinking of black tea. British Dental Journal 190 (7), s. 374 – 376. 51. Stloukal, M., Dobisíková, M., Kuželka, V., Stránská, P., Velemínský, P., Vyhnánek, L., Zvára, K. (1999): Antropologie, příručka pro studium kostry. Praha: Národní muzeum s podporou Grantové agentury České republiky. 510 s. 52. Sulieman, M., Addy, M., Rees, J. S. (2003): Development and evaluation of a method in vitro to study the effectiveness of tooth bleaching. Journal of Dentistry 31, s. 415 – 422. 53. Terry, D. A., Geller, W., Tric, O., Anderson, M. J., Tourville, M., Kobashigawa, A. (2002): Anatomical form defines color: function, form and aesthetics. Practical Procedures and Aesthetic Dentistry 14, s. 59 – 67. 54. Tesař, J. (1985): Soudní lékařství. Praha: Avicenum. 799 s.

107

55. Thurzo, M., Beňuš, R. (2005): Základy Tafonómie hominidov a iných stavovcov. Bratislava: Univerzita Komenského. 116 s.

56. Tung, F. F., Goldstein, G. R., Jang, S., Hittelman, E. (2002): The repeatability of an intraoral dental colorimeter. Journal of Prosthetic Dentistry (88), s. 585 – 590. 57. Ubelaker, D. H., Sperber, N. D. (1998): Alterations in human bones and teeth as a result of restricted sun exposure in contact with corrosive agents. Journal of Forensic Sciences 33, s. 540 – 548. 58. Urban, F. (1964): Stomatologie. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství. 244 s. 59. Vanini, L., Mangani, F. (2001): Determination and communication of color using the five color dimensions of the teeth. Practical proceuresd aesthetical dentistry 13, s. 19 – 26. 60. Watts, A., Addy, M. (2001): Tooth discolouration and staining: a rewiev of the literature. British Dental Journal 190 (6), s. 309 – 316. 61. West, N. X., Hughes, J. A., Addy, M. (2000): Erosion of dentine and enamel in vitro by dietary acids: the effect of temperature, acid character, concentration and exposure time, Journal of Oral Rehabilitation 27 (10), s. 875 – 880. 62. West, N. X., Addy, M., Newcombe, R., Macdonald, E., Chapman, A. a kol. (2011): A randomised crossover trial to compare the potential of stannou fluoride and Essentials oil mouth rimes to induce tooth and tongue staining. Clinical Oral Investigation 16, s. 821 – 826. 63. White, T. D., Folkens, P. A. (2005): The Human Bone Manual. Amsterdam, Boston: Elsevier Academic. 464 s. 64. Yamazaki, M. (2005): Estetické restaurativní ošetřování. Komplexní Protetické sanace. Praha: Quintessenz. 319 s. 65. Yang, V. W., Wehbi, M. (2009): Understanding Acid Reflux and Its Dental Manifestations. Pro Quest central, s. 73 – 82. 66. Yu, H., Oho, T., Xu, L. X. (1995): Effects of several tea components on acid resistence of human tooth enamel. Journal of dentistry. 23 (2), s. 101 – 105. 108

67. Zero, D. T. (1996): Etiology of dental erosion-extrinsic factors. Europian Journal of Oral Science 104, s. 162 – 177. 68. Zheng, J., Huang, H., Shi, M. Y., Zheng, L. M., Qian, Z. R., Zhou (2011): In vitro study on the wear behaviour of human tooth enamel in citric acid solution. Wear 271, s. 2313 – 2321.

109

15. Zdroje obrázků González, E. L., Pérez, B. P., Sánchez, J. A. S., Acinas, M. M. (2010). Dental aesthetics as an expression of culture and ritual. British Dental Journal 208 (2), s. 78. Komínek J., Toman J., Rozkovcová E. (1980): Dětská stomatologie. Praha: Avicenum. 543 s., s. 44 – 45. Young, V., Wehbi, M. (2009): Understanding Acid Reflux and Its Dental Manifestations. ProQuest Central, s. 76.

16. Použité programy CliniView 10.1.1. DTP Studio (2005): CMYK Basic uncoated. Microsoft Corporation (2007): Microsoft Excel, Microsoft Word, Malování. StatSoft, Inc. (2011): Statistica cz 10.

110

17. Slovník nejdůležitějších jmen a pojmů Abraze – ztráta skloviny nebo i dentinu, která je způsobená fyzikálními třecími silami s výjimkou kontaktu zubů obou oblouků při skusu (Kukletová in Stejskalová 2003, s. 20). Ameloblasty – cylindrické buňky ektodermálního původu produkující sklovinu. Atrice - ztráta skloviny, která vzniká při kontaktu zubů horního a dolního zubního oblouku bez přítomnosti jakýchkoliv předmětů nebo vlivu dalších faktorů (Kukletová in Stejskalová 2003, s. 20). Eroze – chemické poškození skloviny či dentinu vzniklé bez účasti baktérií (Kukletová in Stejskalová 2003, s. 21). Cement – (cementum), vláknitá kost kryjící povrch kořene, skládá se z buněčné složky tvořené cementocyty a základní substance. Cementoblasty – buňky kulovitého tvaru produkující kořenovou matrix, jsou buněčnou součástí vrstvy na povrchu kořene (cementu). CMYK – barevný model založený na subtraktivním míchání barev (mícháním od sebe barvy odčítáme, tedy omezujeme barevné spektrum, které se odráží od povrchu). Model obsahuje čtyři základní barvy: azurovou (Cyan), purpurovou (Magenta), žlutou (Yellow), černou (Key). Demineralizace zubu – proces rozpouštění minerální (anorganické) části zubní tkáně, může být následkem nízkého pH v dutině ústní. Dentin – zubní tkáň nacházející se v kořeni i korunce zubu, skládá se ze základní hmoty, která je tvořena odontoblasty, a z dentinových tubulů s Tomesovými vlákny. Dočasné zuby – (mléčné), dentes decidui, jedná se o charakteristický znak živorodých savců, jež mají dvě generace zubů, tzv. difyodontní chrup. U člověka činí počet zubů v dočasném chrupu 20. Dokládal Milan – 1928 – 2004, brněnský profesor anatomie, významný fyzický antropolog, zabýval se osteologií a dentální antropologií, držitel medaile Aleše Hrdličky. Dyfiodoncie - charakteristický znak určité skupiny savců, tito savci mají dvě generace zubů – dočasný a trvalý chrup. Efremov Ivan Antonovich – 1907-1972, ruský paleontolog a autor sci-fi, zakladatel tafonomie FDI – Fédération Dentaire Internationale (Mezinárodní stomatologická federace) – světová organizace se sídlem v Paříži zastupující povolání zubních lékařů. Sdružuje přes 200 národních asociací.

111

Heterodoncie – vlastnost chrupu, kdy jsou mezi jednotlivými zuby patrné rozdíly v morfologii a ve vývoji. Hunter-Schregerovo pruhování – pruhy vedoucí kolmo k povrchu zubu. lze je pozorovat na podélném výbrusu zubu. Hydroxyapatit – (hydroxylapatit), minerál, jde o přirozenou formu vápníku a fosforu resp. apatitu se vzorcem Ca5(PO4)3(OH) resp. Ca10(PO4)6(OH)2, je hlavní neorganickou složkou kostí a zubů. http://cs.wikipedia.org/wiki/Hydroxylapatit 27. 5. 2013. Chlorhexidin – chemické antiseptikum, často se používá jako aktivní složka ústních vod. KHN – Knoop Hardness Number, jednotka tvrdosti materiálu. Mandibula – dolní čelist Maxilla – horní čelist Mutilace – umělý zásah do normálního tvaru části orgánu nebo těla, na rozdíl od deformací postihuje chirurgický zásah již vyvinuté orgány, uskutečňují se k označení příslušnosti jednotlivce k určité rodové, věkové, hodnostní skupině , k označení stavu, schopností, popř. z důvodů kosmetických. http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/mutilace 27. 5. 2013 Odontoblasty – buňky na hranici dentinu a dřeňové dutiny, jejich hlavní funkcí je tvorba dentinu, vysoké štíhlé cylindrické buňky. Postmortem interval – udává čas, který uběhl od okamžiku smrti jedince. Primární dentin – dentin tvořený během vývoje zubu do doby dotvoření kořene. Prizmata – sklovinné hranoly tvořené krystaly hydroxyapatitu, tvoří sklovinu. Pulpa – zubní dřeň, substance vyplňující dřeňovou dutinu. Refluxní choroba jícnu - onemocnění způsobené výrazným zpětným tokem žaludečního obsahu (refluxem) do jícnu. Nejčastějším následkem a manifestací gastroezofageálního refluxu je zánět jícnu. http://verejnost.cgs-cls.cz/informace-pro-pacienty/refluxni-chorobajicnu/#jedna 27. 5. 2013 Sekundární dentin – vzniká po dotvoření kořene, má pravidelnou strukturu, jeho ukládáním se zmenšuje dřeňová dutina, ukazatel chronologického věku. Sklovina – (enamelum), vysoce mineralizovaná tkáň nacházející pokrývající povrch korunky zubu, je nejtvrdší tkání lidského těla, skládá se ze sklovinných prizmat tvořených krystaly hydroxyapatitu a interprizmatické substance, je produkována ameloblasty. Stálé zuby – dentes permanentes, Druhá generace chrupu živorodých savců, jež nahrazuje dočasný chrup (mléčný). U člověka je obvyklý počet 32 zubů.

112

Tafonomie – věda z oblasti paleontologie zabývající se transportem a transformací biologických ostatků do litosféry. Thecodoncie – způsob upevnění chrupu, zuby jsou vklíněny do kostěného lůžka čelisti (alveolu). Tuberculum anomale Carabelli – hrbolek vyskytující se na prvním (v 17 %) a druhém horním moláru. Pojmenován podle profesora stomatochirurgie George Carabelli v. Lunkaszprie (1787-1842). Ubelaker Douglas – narozen 1946, americký profesor forenzní antropologie, spolupracoval na mnoha případech s FBI, kurátor Smithsonova institutu, držitel medaile Aleše Hrdličky. Záchovná stomatologie – (také konzervační či konzervativní stomatologie) se zabývá převážně ošetřením tvrdých zubních tkání, tedy ošetřením kazu, eventuálně traumat a jejich komplikací.

113

18. O autorce Pavlína absolvovala

Hlavatá ve

pochází

třídě

z Brna.

Základní

s matematickým

školu

zaměřením.

Poté studovala osm let na gymnáziu Kapitána Jaroše v Brně, obor všeobecný. Zde roku 2008 odmaturovala z českého a anglického jazyka, biologie a základů společenských věd. Od roku 2008 je posluchačkou Masarykovy univerzity na Přírodovědecké fakultě, zde studuje obor antropologie a současně na Filozofické fakultě obor psychologie. Tématem bakalářské práce z antropologie byla Tafonomie paleolitických hrobů. Na antropologii se přihlásila díky zájmu o člověka po fyzické i psychické stránce. Zajímá se o lidskou kulturu, civilizaci, o její vývoj a propojení fyzické stránky člověka se stránkou duševní.

114

19. Rejstřík kyselina fosforečná, 12, 33, 39, 44, 45, 59, 72, 77, 78, 19 kyselina chlorovodíková, 12, 33, 40, 42, 43, 56, 59, 70, 71, 77, 78, 101, 102, 18 kyselina octová, 12, 39, 73, 74, 77, 16 kyselina sírová, 40, 43, 44, 101 matrix, 30 mineralizace, 10, 26, 33, 42, 73, 75 mléčné zuby, 13, 75, 115 odontoblast, 26, 27, 28, 30, 116 oklusní plocha, 20, 21, 22, 55, 62, 64, 65, 66, 74, 82, 84, 85, 87, 92, 95, 97, 98, 100, 13, 14, 15, 16, 21, 22, 23 osteoblast, 31 ozubice, 15, 17, 18, 54 parodontium, 17 periodontium, 31 peritubulární dentin, 27, 28,41 predentin, 27, 28, 30 prizmata, 25, 117 pulpa, 14, 15, 16, 27, 28 radix dentis, 14, 16 refluxní choroba jícnu, 40 remineralizace, 25, 41 řezák, 13, 16, 17, 18, 19, 20, 27, 36, 40, 42, 53, 104 stolička, 13, 14, 16, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 36, 53, 104, 7, 8, 9, 10 špičák, 7, 13, 16, 17, 19, 20, 23, 24, 27, 32, 36, 40, 42, 104, tafonomie, 37, 115, 117, 118 trauma, 30, 32, 117 tuberculum anomale Carabelli, 21 vzorník, 34, 60 zub třenový, 13, 16, 20, 21, 23, 24, 27, 53, 104 zubovina, 16, 26

abraze, 33, 51, 55, 60, 115 aproximální plocha, 16, 18, 19, 20, 21, 22, 64, 65, 81, 87, 15, 21, 22, 23 atrice, 39, 51, 115 bělení, 33, 47 cavum pulpae, 14, 29 collum dentis, 14, 16 corona dentis, 14, 16 čelist, 13, 16, 18, 23, 24, 53, 117 dáseň, 14, 15, 16, 17, 18 demineralizace, 10, 38, 39, 41, 44, 45, 70, 73, 75, 76, 106 dentinogeneze, 26, 28 diskolorace, 36 dřeň, 16, 26, 30, 65 dřeňová dutina, 13, 14, 19, 20, 21, 27, 30, 40, 42, 65, 66, 91, 93, 94, 95, 99, 116 eroze, 8, 38, 39, 40, 41, 42, 103, 104, 115 exogenní barvivo, 33, 46, 47, 78, 79, 103, 106 FDI, 14 forenzní antropologie, 10 Haversův kanálek, 15 Hunter-Schregerovo pruhování, 25, 93, 95, 116 hydroxid sodný, 12, 46, 56, 70, 77, 78, 102, 18 hydroxyapatit, 24, 38, 45, 116, 117 hypokalcifikace, 36 hypomineralizace, 25, 27, 28 chlorhexidin, 47, 49, 101, 103, 116 chromogen, 32, 49 incisální hrana, 17, 18, 36, 43 intertubulární dentin, 27, 41 kalcifikace, 19, 20, 23, 32 kyselina citronová, 12, 39, 41, 56, 58, 75, 76 kyselina dusičná, 12, 40, 41, 42, 56, 73, 77, 78, 101, 102, 19

115

Seznam příloh

Příloha I: Soupis sesbíraného materiálu Příloha II: Fotografie zubů použitých v prvním experimentu před začátkem a po skončení experimentu Příloha III: Tabulky barevných změn vzorků v průběhu prvního experimentu Příloha IV: Fotografie zubů použitých v druhém a třetím experimentu před začátkem experimentu Příloha V: Tabulky barevných změn vzorků v průběhu třetího experimentu

116

I.

Soupis sesbíraného materiálu

kód

věk pohlaví pacienta lokalizace

FDI

druh zubu

pozn.

Z1

žena

18

mandibula

38

3. stolička

zdravý, beze skvrn

Z2

žena

88

maxilla

11

1. řezák

Z3

žena

88

maxilla

x

řezák

kaz, silně poškozený zkažený, silně poškozený zub

Z4

žena

88

maxilla

17

2. stolička

amalgamová výplň

Z5

žena

88

maxilla

x

řezák

kaz, silně poškozený zub

Z6

žena

26

manbibula

38

3. stolička

zdravý, beze skvrn

Z7

žena

33

mandibula

38

3. stolička

malá skvrna

Z8

žena

26

mandibula

48

3. stolička

zdravý, beze skvrn

Z9

muž

x

x

x

x

kaz, chybí většina zubu

Z10

muž

x

x

x

špičák

pahýl zubu s umělou výplní

Z11

žena

33

maxilla

28

3. stolička

skvrna

Z12

žena

37

maxilla

28

3. stolička

skvrna

Z13

žena

42

maxilla

28

3. stolička

Z14

muž

36

maxilla

18

3. stolička

kaz kaz, zbytky amalgam. výplně

Z15

žena

45

mandibula

38

3. stolička

Z16

žena

36

maxilla

28

3. stolička

umělá výplň silně poškozená korunka

Z17

žena

33

maxilla

18

3. stolička

malý kaz aprox. plocha

Z18

žena

12

mandibula

34

1. třenový z.

zdravý, beze skvrn

Z 19

žena

12

mandibula

44

1. třenový z.

Z20

žena

35

maxilla

18

3. stolička

zdravý, beze skvrn zubní kámen, bílá skvrna

Z21 Z22

muž muž

42 40

maxilla mandibula

18 38

3. stolička 3. stolička

zubní kámen amalgámová výplň

Z23

žena

26

maxilla

28

3. stolička

zdravý, beze skvrn

Z24

muž

37

mandibula

48

3. stolička

zubní kámen

Z25

žena

29

maxilla

18

3. stolička

Z26

muž

60

mandibula

38

3. stolička

skvrna kaz, chybí polovina korunky

Z27

muž

35

mandibula

48

3. stolička

amalgamová výplň

Z28

žena

26

maxilla

28

3. stolička

zdravý, beze skvrn

Z29

muž

20

maxilla

18

3. stolička

zdravý, beze skvrn

Z30

muž

26

maxilla

18

3. stolička

Z31

žena

26

maxilla

18

3. stolička

1 kořen, umělá výplň zdravý, beze skvrn, velmi drobný

Z32

žena

27

mandibula

38

3. stolička

zubní kámen

Z33

žena

25

maxilla

28

3. stolička

zdravý, bílá skvrna

Z34

žena

26

mandibula

38

3. stolička

zdravý, beze skvrn

Z35

muž

30

maxilla

18

3. stolička

zdravý, beze skvrn

Z36

žena

46

maxilla

18

3. stolička

amalgamová výplň

Z37

žena

46

maxilla

28

3. stolička

amalgamová výplň

Z38

muž

30

mandibula

48

3. stolička

2 poloviny zubu

Z39

muž

26

mandibula

38

3. stolička

amalgamová výplň

Z40

muž

34

maxilla

18

3. stolička

zdravý, beze skvrn

Z41

žena

23

mandibula

38

3. stolička

zdravý, beze skvrn

Z42

muž

21

mandibula

48

3. stolička

zdravý, beze skvrn

Z43

žena

34

mandibula

48

3. stolička

zubní kámen

Z44

muž

23

mandibula

38

3. stolička

velký kaz oklusálně

Z45

žena

38

mandibula

38

3. stolička

amalgamová výplň a kaz

Z46

muž

26

maxilla

28

3. stolička

kaz

Z47

muž

34

mandibula

48

3. stolička

Z48

žena

25

maxilla

18

3. stolička

zubní kámen zdravý, beze skvrn, velmi drobný

Z49

muž

30

mandibula

38

3. stolička

zubní kámen

Z50

žena

27

maxilla

28

3. stolička

1 srostlý kořen, okl. díra

Z51

žena

23

mandibula

48

3. stolička

zdravý, beze skvrn

Z52

muž

26

maxilla

18

3. stolička

zdravý, drobná skvrna

Z53

žena

29

maxilla

18

3. stolička

zubní kámen

Z54

žena

23

maxilla

18

3. stolička

zdravý, beze skvrn

Z55

žena

22

maxilla

28

3. stolička

zdravý, beze skvrn

Z56

žena

24

maxilla

28

3. stolička

zdravý, beze skvrn

Z57

žena

24

mandibula

38

3. stolička

zdravý, beze skvrn

Z58

muž

25

mandibula

38

3. stolička

skvrna

Z59

muž

17

maxilla

14

1. třenový z.

zubní kámen

Z60

muž

28

mandibula

38

3. stolička

zdravý, drobné skvrny

Z61

muž

29

mandibula

38

3. stolička

zdravý, beze skvrn

Z62

žena

28

mandibula

38

3. stolička

zubní kámen

Z63

žena

23

mandibula

38

3. stolička

zdravý, beze skvrn

Z64

muž

17

maxilla

24

1. třenový z.

zdravý, beze skvrn

Z65

žena

25

maxilla

18

3. stolička

skvrna

Z66

žena

24

maxilla

18

3. stolička

zdravý, beze skvrn

Tabulka I/1. Soupis sesbíraného materiálu, popis všech zubů.

kód

barva kořen

barva korunka

barevné skvrny

Z1

C0M0Y20K0

C0M20Y40K0

x

Z2

x

x

x

Z3

x

x

x

Z4

x

x

x

Z5

x

x

x

Z6

C0M0Y40K0

C0M20Y40K0

x

Z7

C0M0Y40K0

C0M0Y20K15

x

Z8

C0M0Y20K0

C0M20Y40K0

x

Z9

x

x

x

x

x

Z10

x

Z11

C0M0Y40K0

C0M0Y20K15 C40M80Y100K60

Z12

C0M0Y40K0

C0M0Y20K0

C0M40Y60K15

Z13

x

x

x

Z14

x

x

x

Z15

x

x

x

Z16

x

x

x

Z17

x

x

x

Z18

C0M0Y40K0

C0M0Y40K0

x

Z 19

C0M0Y40K0

C0M0Y20K0

x

Z20

C0M0Y40K15

C0M20Y40K0

x

C20M20Y60K15 C0M20Y40K15

x

Z21 Z22

x

x

x

Z23

C0M0Y40K0

C0M20Y40K0

x

Z24

C0M0Y60K15

C0M20Y40K0

x

Z25

C0M0Y40K0

C0M20Y40K0 C40M80Y100K60

Z26

x

x

x

Z27

x

x

x

Z28

C0M0Y40K0

C0M20Y40K0

x

Z29

C0M0Y20K0

C0M20Y40K0

x

Z30

x

x

x

Z31

C0M0Y40K15

C0M20Y40K0

x

Z32

C0M0Y40K15

C0M20Y40K0

skvrna

Z33

C0M0Y40K0

C0M20Y40K0

x

Z34

C0M0Y40K15

C0M20Y40K15

x

Z35

C0M0Y40K15

C0M20Y40K0

x

Z36

x

x

x

Z37

x

x

x

Z38

C0M0Y40K0

C0M20Y40K0

x

Z39

x

x

x

Z40

C0M0Y40K15

C0M20Y40K0

x

Z41

C0M0Y40K0

C0M20Y40K0

x

Z42

C0M0Y40K15

C0M20Y40K0

bílá skvrna

Z43

C0M0Y40K15

C0M40Y60K0

x

Z44

x

x

x

Z45

x

x

x

Z46

x

x

x

Z47

C0M0Y40K15

C0M20Y60K0

x

Z48

C0M0Y20K15

C0M0Y20K0

x

Z49

C0M0Y40K15

C0M20Y40K15

x

Z50

x

x

x

Z51

C0M0Y40K15

C0M20Y40K0

x

Z52

C0M0Y20K15

C0M20Y40K0

x

Z53

C0M0Y40K0

C0M20Y40K0

x

Z54

C0M0Y40K15

C0M20Y40K0

x

Z55

C0M0Y40K0

C0M20Y40K15

x

Z56

C0M0Y20K0

C0M20Y40K0

x

Z57

C0M0Y40K15

C0M20Y40K0

x

Z58

C0M0Y40K0

C0M20Y40K15

C0M40Y60K15

Z59

C20M20Y40K0

C0M20Y40K0

x

Z60

C0M0Y40K15

C0M20Y40K0

x

Z61

C20M20Y40K0

C0M20Y40K0

x

Z62

C0M0Y40K15

C0M20Y40K0

x

Z63

C0M0Y40K0

C0M20Y40K0

x

Z64

C0M0Y40K0

C0M20Y40K0

x

Z65

C0M0Y40K0

C0M20Y40K0

C0M40Y80K0

Z66

C0M0Y40K15

C0M20Y40K0

x

Tabulka I/2. Sesbíraný materiál - popis barvy všech zubů.

II.

Fotografie zubů použitých v prvním experimentu před začátkem a po skončení experimentu

Obrázek II/1. Vzorek Z8 před začátkem experimentu. Fotografie vlevo – pohled z orální strany, vpravo z oklusní strany. Zdroj: Vlastní fotografie.

Obrázek II/2. Vzorek po sedmi dnech macerace v hydroxidu sodném, srovnání s kontrolní polovinou. Zdroj: Vlastní fotografie.

Fotografie nalevo – vzorek stranou řezu na podložce, napravo – vzorek stranou řezu nahoru. Na obou fotografiích napravo polovina zubu po aplikaci hydroxidu, nalevo kontrolní polovina.

Obrázek II/3. Vzorek Z51 před začátkem experimentu. Pohled z orální plochy (vlevo) a oklusní plochy (vpravo). Zdroj: Vlastní fotografie.

Obrázek II/4. Vzorek po sedmi dnech macerace v HCl. Srovnání s kontrolní polovinou. Zdroj: Vlastní fotografie.

Fotografie nalevo – vzorek stranou řezu na podložce, napravo – vzorek stranou řezu nahoru. Na obou fotografiích nalevo polovina zubu po aplikaci kyseliny, napravo kontrolní polovina.

Obrázek II/5. Vzorek Z29 před začátkem experimentu. Pohled na aproximální (vlevo) a oklusní plochu (vpravo). Zdroj: Vlastní fotografie.

Obrázek II/6. Vzorek Z29 po sedmi dnech v kyselině fosforečné. Zdroj: Vlastní fotografie.

Fotografie nalevo – vzorek stranou řezu na podložce, napravo – vzorek stranou řezu nahoru. Na obou fotografiích nalevo polovina zubu po aplikaci kyseliny, napravo kontrolní polovina.

Obrázek II/7. Vzorek Z34 před začátkem experimentu. Pohled na orální plochu (vlevo) a oklusní plochu (vpravo). Zdroj: Vlastní fotografie.

Obrázek II/8. Vzorek Z41 před začátkem experimentu. Pohled na orální (vlevo) a oklusní (vpravo) plochu. Zdroj: Vlastní fotografie.

Obrázek II/9. Vzorek po sedmi dnech macerace v kyselině octové, srovnání s kontrolní polovinou. Zdroj: Vlastní fotografie.

Fotografie nalevo – vzorek stranou řezu na podložce, napravo – vzorek stranou řezu nahoru. Na obou fotografiích nalevo polovina zubu po aplikaci kyseliny, napravo kontrolní polovina.

Obrázek II/10. Vzorek Z42 před začátkem experimentu. Pohled z Orální (vpravo) a osklusální plochy (vlevo). Zdroj: Vlastní fotografie.

Obrázek II/11. Vzorek po sedmi dnech macerace v kyselině citrónové, srovnání s kontrolní polovinou. Zdroj: Vlastní fotografie.

Fotografie nalevo – vzorek stranou řezu na podložce, napravo – vzorek stranou řezu nahoru. Na obou fotografiích nalevo polovina zubu po aplikaci kyseliny, napravo kontrolní polovina.

III.

Tabulky

barevných

změn

vzorků

v průběhu

prvního experimentu

čas (h) 0 0,5 1 2 3 4 5 6 10 12 24 48 96 168

hmotnost (g) 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 x

1

kořen korunka délka výška (mm) (mm) 12 5 11,5 5 11 5 11 5 11 5 11,5 5 11,5 5 11,5 5 11,5 5 11,5 5 11 5 11 5 11 5 12 5

barva kořen C0M0Y20K0 C0M0Y40K0 C0M0Y40K0 C0M0Y40K0 C0M0Y40K0 C0M0Y40K0 C0M0Y40K0 C0M0Y40K0 C0M0Y40K0 C0M0Y40K0 C0M0Y40K0 C0M0Y40K0 C0M0Y40K0 C0M0Y40K0

barva korunka pH roztoku C0M20Y40K0 12 C0M20Y40K0 12 C0M20Y40K15 12 C0M20Y40K0 12 C0M20Y40K0 x C0M20Y40K0 12 C0M20Y40K0 12 C0M20Y40K0 12 C0M20Y40K15 12 C0M20Y40K15 12 C0M20Y40K15 12 C0M20Y40K0 12 C0M20Y40K0 12 C0M20Y40K0 12

Tabulka III/1. Hydroxid sodný.

x – chybějící data, vzorek nebyl měřen nebo nebylo možné jej změřit.

čas (h) 0 0,5 1 2 3 4 5 6 10 12 24 48 96 168

hmotnost (g) 1 0,9 0,9 0,7 0,7 0,6 0,5 0,5 0,4 0,4 0,3 0,3 x

0,15

kořen korunka délka výška (mm) (mm) 12 6 12 6 12 6 12 6 12 4,5 12 5 12 5 12 5 12 4 12 4 11 3,5 11 4 11,5 4 11 4

barva kořen C0M0Y40K15 C0M0Y40K0 C0M0Y40K0 C0M0Y40K0 C0M0Y40K0 C0M0Y20K0 C0M0Y20K0 C0M0Y20K0 C0M0Y40K0 C0M0Y20K15 C0M0Y20K15 C0M0Y20K15 C0M0Y20K15 C0M0Y20K15

Tabulka III/2. Kyselina chlorovodíková.

x – chybějící data, vzorek nebyl měřen nebo nebylo možné jej změřit.

barva korunka pH roztoku C0M20Y40K0 1 C0M20Y40K0 1 C0M20Y40K0 1 C0M20Y40K0 1 C0M20Y40K0 x C0M20Y40K0 1 C0M0Y40K0 1 C0M0Y20K0 1 C0M0Y40K0 1 C0M0Y40K0 1 C0M0Y20K0 1,5 C0M0Y20K0 x C0M0Y20K0 1,5 C0M0Y20K0 1,5

čas (h) 0 0,5 1 2 3 4 5 6 10 12 24 48 96 168

hmotnost (g) 0,8 0,8 0,8 0,9 0,9 0,9 0,9 0,9 0,9 0,9 0,8 0,9 x

0,8

kořen korunka délka výška (mm) (mm) barva kořen barva korunka pH roztoku 10 a 11 6 C0M0Y20K0 C0M20Y40K0 1 10 a 11 6 C0M0Y20K0 C0M20Y40K0 1 10 a 11 6 C0M20Y40K0 C0M20Y40K0 1 10 a 11 6 C0M0Y40K0 C0M20Y40K0 2 10 a 11 6 C0M20Y40K0 C0M20Y40K0 x 9 a 10 6 C0M20Y40K0 C0M20Y40K0 2 9 a 10 5 C0M20Y40K0 C0M20Y40K0 2 9 a 10 5 C0M20Y40K15 C0M20Y40K15 2 9 a 10 5 C0M20Y40K0 C0M20Y40K0 2 9 a 10 5 C0M20Y40K0 C0M20Y40K0 2 9 a 10 5 C0M20Y40K0 C0M20Y40K0 2 9 a 10 4,5 C0M20Y40K0 C0M20Y40K0 x 9 a 10 5 C0M20Y20K0 C0M20Y40K15 2 9 a 10 5 C0M20Y20K0 C0M20Y40K15 2

Tabulka III/3. Kyselina fosforečná.

x – chybějící data, vzorek nebyl měřen nebo nebylo možné jej změřit.

čas (h) 0 0,5 1 2 3 4 5 6 10 12 24 48 96 168

hmotnost (g) 1 0,7 0,6 0,6 0,5 0,5 0,5 0,4 0,4 0,4 0,3 x x x

kořen korunka délka výška (mm) (mm) barva kořen barva korunka pH roztoku 12 5 C0M0Y40K15 C0M20Y40K15 0 12 4 C0M0Y60K0 C0M0Y40K0 0 12 4,5 C0M0Y60K0 C0M20Y60K0 0 12 4 C0M0Y60K0 C0M20Y60K0 0 12 3,5 C0M0Y60K15 C0M20Y60K0 x 12 3,5 C0M20Y80K0 C0M20Y60K0 0 11,5 3,5 C0M20Y80K15 C0M20Y60K0 0 11 3,5 C0M20Y80K15 C0M20Y80K0 0 11 3,5 C20M40Y100K15 C0M20Y80K0 0 11 3,5 C20M40Y100K15 C0M20Y80K15 0 x x x C0M20Y80K15 0 x x x C0M20Y80K15 x x x x x x x x x x x

Tabulka III/4. Kyselina dusičná.

x – chybějící data, vzorek nebyl měřen nebo nebylo možné jej změřit.

čas (h) 0 0,5 1 2 3 4 5 6 10 12 24 48 96 168

hmotnost (g) 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 0,9 0,9 x 0,6

kořen korunka délka výška (mm) (mm) 11,5 6 11,5 6 11,5 6 11,5 6 11,5 6 11,5 6 11,5 6 11,5 6 11,5 6 11,5 6 12 6 11,5 5 11,5 5 11,5 5

barva kořen barva korunka pH roztoku C0M0Y40K0 C0M20Y40K0 2,5 C0M0Y40K15 C0M20Y40K0 3 C0M0Y40K15 C0M20Y40K0 3 C20M20Y40K0 C0M20Y40K0 3 C0M0Y40K0 C0M20Y40K0 3,5 C20M20Y40K0 C0M20Y40K0 3,5 C0M0Y40K0 C0M20Y40K0 3,5 C20M20Y40K0 C0M20Y40K15 3 C20M20Y40K0 C0M20Y40K0 3,5 C20M20Y40K0 C0M20Y20K15 3,5 C0M0Y40K0 C0M20Y40K0 3,5 C0M0Y40K15 C0M20Y40K15 x C0M20Y60K0 C0M20Y40K15 4 C0M20Y60K0 C0M20Y40K15 3,5

Tabulka III/5. Kyselina octová.

x – chybějící data, vzorek nebyl měřen nebo nebylo možné jej změřit.

čas (h) 0 0,5 1 2 3 4 5 6 10 12 24 48 96 168

hmotnost (g) 1,1 1,1 1,1 1,1 1 1 1 1 0,9 0,9 0,8 0,7 x 0,4

kořen korunka délka výška (mm) (mm) 13 6 13 6 13 6 13 6 12 5 13 5 13 5 13 4 13 4,5 13 4,5 13 4,5 12 4 11,5 4 12 5

barva kořen barva korunka pH roztoku C0M0Y40K15 C0M20Y40K0 1 C0M0Y40K0 C0M20Y40K0 1 C0M0Y40K15 C0M20Y40K0 1 C0M0Y40K0 C0M20Y40K0 1 C0M0Y40K0 C0M20Y40K0 x C0M0Y20K0 C0M20Y40K0 2 C0M0Y40K0 C0M20Y40K0 2 C0M0Y40K0 C0M20Y40K0 2 C0M0Y40K0 C0M20Y20K0 2 C0M0Y40K0 C0M20Y20K0 2 C0M0Y40K0 C0M0Y60K0 2 C0M0Y40K0 C0M20Y40K0 x C0M0Y40K0 C0M0Y40K0 2 C0M0Y40K0 C0M20Y40K0 2

Tabulka III/6. Kyselina citrónová. x – chybějící data, vzorek nebyl měřen nebo nebylo možné jej změřit.

IV.

Fotografie zubů použitých v experimentu 2 a 3 před začátkem experimentu

Experiment 2

Obrázek IV/1. Vzorek Z19 před začátkem experimentu. Vlevo pohled na aproximální plochu, vpravo oklusní plocha. Zdroj: Vlastní fotografie.

Obrázek IV/2. Vzorek Z64 před začátkem experimentu. Vlevo pohled na aproximální plochu, vpravo oklusní plocha. Zdroj: Vlastní fotografie.

Obrázek IV/3. Vzorek Z18 před začátkem experimentu. Vlevo pohled na aproximální plochu, vpravo oklusní plocha. Zdroj: Vlastní fotografie.

Experiment 3

Obrázek IV/4. Vzorek Z23 před začátkem experimentu. Vlevo pohled na orální plochu, vlevo oklusní plocha. Zdroj: Vlastní fotografie.

Obrázek IV/5. Vzorek Z54 před rozřezáním. Vlevo pohled na orální plochu, vpravo oklusní plocha. Zdroj: Vlastní fotografie.

Obrázek IV/6. Vzorek Z59 před začátkem experimentu. Vlevo pohled na aproximální plochu, vpravo oklusní plocha. Zdroj: Vlastní fotografie.

Obrázek IV/7. Vzorek Z63 před začátkem experimentu. Vlevo pohled na orální plochu, vpravo oklusní plocha. Zdroj: Vlastní fotografie.

V.

Tabulky

barevných

změny

vzorků

káva kořen

káva korunka

třetího experimentu.

čas (dny)

čaj kořen

čaj korunka

0 C0M0Y40K0

C0M20Y40K0

C0M0Y40K15

C0M20Y40K0

1 C0M0Y40K0

C0M20Y40K0

C0M0Y40K0

C0M20Y40K0

3 x

C0M20Y40K0

C0M20Y40K30

C0M20Y40K0

4 C0M20Y60K15

C0M20Y40K0

C20M40Y60K0

C0M20Y40K15

5 C0M20Y60K15

C0M20Y40K15

C20M40Y60K0

C0M20Y40K15

6 C0M20Y60K30

C0M20Y40K15

C20M40Y60K15

C0M20Y40K15

7 C0M20Y60K15

C0M20Y40K15

C20M40Y60K15

C0M20Y40K30

8 C20M40Y60K15

C0M20Y40K15

C20M40Y60K15

C0M20Y40K30

10 C20M40Y60K0

C0M20Y40K15

C20M40Y60K15

C0M20Y40K15

11 C0M20Y60K15

C0M20Y40K30

C20M40Y60K15

C0M20Y40K30

12 C20M40Y60K0

C0M20Y40K30

C20M40Y60K15

C0M20Y40K30

13 C0M20Y60K15

C0M20Y40K15

C20M40Y60K15

C0M20Y40K30

C0M20Y60K15 14 C20M40Y60K0

C0M20Y40K30

C20M40Y60K15

C0M20Y40K15

C0M20Y60K15 15 C20M40Y60K0

C0M20Y40K30

C20M40Y60K15

C0M20Y40K15

16 C0M20Y60K15

C0M20Y40K15

C20M40Y60K15

C0M20Y40K30

17 C0M20Y60K15

C0M20Y40K15

C20M40Y60K15

C0M20Y40K15

C0M20Y60K15 18 C20M40Y60K0

C0M20Y40K15

C0M40Y60K30

C0M20Y40K15

19 C0M20Y60K15

C0M20Y40K15

C0M40Y60K45

C0M20Y40K15

C0M20Y60K15 21 C20M40Y60K0

C0M20Y40K15

C0M40Y60K45

C0M20Y40K15

22 C20M40Y60K0

C0M20Y40K15

C0M40Y60K45

C0M20Y40K30

23 C20M40Y60K0

C0M20Y40K15

C0M40Y60K45

C0M20Y40K30

24 C20M40Y60K0

C0M20Y40K15

C0M40Y60K45

C0M20Y40K30

25 C20M40Y60K0

C0M20Y40K15

C0M40Y60K45

C0M20Y40K30

26 C20M40Y60K0

C0M20Y40K15

C0M40Y60K45

C0M20Y40K30

27 C20M40Y60K0

C0M20Y40K15

C0M40Y60K30

C0M20Y40K30

28 C20M40Y60K0

C0M20Y40K15

C0M40Y60K45

C0M20Y40K30

30 C20M40Y60K0

C0M20Y40K15

C0M40Y60K45

C0M20Y40K30

32 C20M40Y60K0

C0M20Y40K15

C0M40Y60K45

C0M20Y40K30

33 C20M40Y60K0

C0M20Y40K15

C0M40Y60K45

C0M20Y40K30

34 C20M40Y60K0

C0M20Y40K15

C0M40Y60K45

C0M20Y40K30

v průběhu

36 C20M40Y60K0

C0M20Y40K15

C0M40Y60K45

C0M20Y40K30

37 C20M40Y60K15

C0M20Y40K15

C0M40Y60K45

C0M20Y40K30

39 C20M40Y60K15

C0M20Y40K15

C0M40Y60K45

C0M20Y40K30

40 C20M40Y60K15

C0M20Y40K15

C0M40Y60K45

C0M20Y40K30

41 C20M40Y60K15

C0M20Y40K15

C20M60Y80K30

C0M20Y40K30

42 C20M40Y60K15

C0M20Y40K30

C40M60Y80K15

C0M20Y40K30

44 C20M40Y60K15

C0M20Y40K30

C40M60Y80K15

C0M20Y40K15

45 C20M40Y60K15

C0M20Y40K15

C40M60Y80K15

C0M20Y40K30

45 C20M40Y60K15

C0M20Y40K15

C40M60Y80K0

C0M20Y40K15

47 C20M40Y60K15

C0M20Y40K30

C40M60Y80K0

C0M20Y40K15

49 C20M40Y60K15

C0M20Y40K15

C40M60Y80K15

C0M20Y40K30

50 C20M40Y60K15

C0M20Y40K15

C40M60Y80K15

C0M20Y40K30

51 C20M40Y60K15

C0M20Y40K15

C40M60Y80K15

C0M20Y40K15

52 C20M40Y60K15

C0M20Y40K30

C20M60Y100K45

C0M20Y40K30

53 C20M40Y60K30

C0M20Y40K30

C40M60Y80K30

C0M20Y40K30

C20M40Y60K15 54 C0M40Y80K30

C0M20Y40K30

C40M60Y80K15 C20M60Y100K45

C0M20Y40K15

55 C0M40Y80K30

C0M20Y40K30

C40M60Y80K30

C0M20Y40K30

56 C0M40Y80K30

C0M20Y40K30 C0M20Y40K15

C40M60Y80K15

C0M20Y40K30

57 C0M40Y80K30

C0M20Y40K30 C0M20Y40K15

C40M60Y80K15

C0M20Y40K30 C0M20Y40K15

58 C0M40Y80K30

C0M20Y40K30

C20M60Y80K45

C0M20Y40K30

59 C20M40Y60K15

C0M20Y40K30

C40M60Y80K30

C0M20Y40K30

60 C20M40Y60K15

C0M20Y40K30

C40M60Y80K30

C0M20Y40K30

Tabulka V/1. Změny zabarvení povrchu vzorků ponořených do kávy a čaje.

x – barvu nebylo možné pomocí vzorníku vyhodnotit.

Listerine m kořen

Listerine m korunka

0 C20M20Y40K0

C0M20Y40K0

C0M0Y40K0

C0M20Y40K0

1 C40M0Y40K0

C0M20Y40K0

C0M0Y40K0

C0M20Y40K0

3 C80M0Y40K0

C40M20Y40K0

C20M20Y40K0

C0M20Y40K0

4 C80M0Y40K0

C20M0Y40K15 C20M40Y60K0

C0M0Y40K15 C20M20Y40K0

C0M20Y40K15

5 C80M0Y40K0

C20M0Y40K15

C0M0Y40K15

C0M20Y40K15

6 C80M0Y40K0

C40M20Y60K0

C0M0Y40K15

C0M20Y40K15

7 C80M0Y40K0

C40M20Y60K0

C0M0Y40K15

C0M20Y40K15

8 C100M0Y60K15

C20M0Y40K30

C0M0Y40K15

C0M20Y40K15

10 C100M0Y60K0

C20M0Y40K30

C20M20Y40K0

C0M20Y40K15

11 C100M20Y60K0

C20M0Y40K30

C20M20Y40K0

C0M20Y40K15

12 C100M20Y60K0

C20M0Y40K30

C20M20Y40K0

C0M20Y40K15

13 C100M20Y60K0

C20M0Y40K30

C0M0Y40K15

C0M20Y40K15

14 C100M20Y60K0

C20M0Y40K30

C0M0Y40K15

C0M20Y40K15

15 C100M20Y60K15

C20M0Y40K30

C20M20Y40K0

C0M20Y40K15

16 C100M0Y60K30

C20M0Y40K30

C20M20Y40K0

C0M20Y40K15

17 C100M0Y60K15

C20M0Y40K0

C0M0Y40K15

C0M20Y40K0

18 C100M0Y60K15

C20M0Y40K15

C0M0Y40K15

C0M20Y40K0

19 C100M0Y60K30

C20M0Y40K15

C0M0Y40K15

C0M20Y40K0

21 C100M0Y60K30

C20M0Y40K15

C20M20Y40K0

C0M20Y40K15

22 C100M0Y60K30

C20M0Y40K15

C20M20Y40K0

C0M20Y40K15

23 C100M0Y60K15

C20M0Y40K15

C20M20Y40K0

C0M20Y40K0

24 C100M0Y60K30

C20M0Y40K15

C0M0Y40K15

C0M0Y20K0

25 C100M0Y40K45

C40M20Y60K0

C0M0Y40K15

C0M20Y20K0

26 C100M0Y40K45

C40M20Y60K0

C20M20Y40K0

C0M0Y20K0

27 C100M20Y60K15

C20M0Y40K30

C0M0Y40K15 C20M20Y40K0

C0M0Y20K0

28 C100M0Y60K30

C20M0Y40K15

C0M0Y40K15

C0M0Y20K0

30 C100M0Y60K30

C20M0Y40K30

C0M20Y40K0

C0M0Y20K0

32 C100M0Y60K45

C20M0Y40K30

C20M20Y40K0

C0M0Y20K15

33 C100M0Y60K45

C20M0Y40K30

C20M20Y40K0

C0M0Y20K15

34 C100M20Y60K15

C20M0Y40K15

C0M20Y40K0

x

36 C100M20Y60K30

C20MY040K30

C0M20Y40K0

x

C100M20Y60K30 37 C100M0Y60K45

C20MY040K30

C0M20Y40K0

x

C100M20Y60K30 39 C100M0Y60K45

C20M0Y60K30

C0M20Y40K0

x

čas (dny)

Listerine f kořen

Listerine f korunka

40 C100M0Y60K45

C20M0Y40K30

C0M20Y40K0

x

C100M0Y60K45 41 C100M40Y60K15

C20M0Y40K30

C0M20Y40K15

x

42 C100M0Y60K45

C20M0Y40K30

C0M20Y40K0

x

44 C100M0Y60K45

C20M0Y40K30

C0M20Y40K15

x

45 C100M0Y60K45

C20M0Y40K30

C0M20Y40K15

x

45 C100M0Y60K45

C20M0Y40K30

C0M20Y40K0

x

47 C100M0Y60K45

C20M0Y40K30

C0M20Y40K0

x

49 C100M20Y60K30

C20M0Y40K30

C0M20Y40K0

x

50 C100M20Y60K30

C20M0Y40K30

C0M20Y40K15

C0M20Y60K0

51 C100M20Y60K30

C20M0Y40K30

C0M20Y40K15

x

52 C100M0Y60K45

C20M0Y40K30

C0M20Y40K15

x

53 C100M20Y60K45

C20M0Y40K30

C0M20Y40K15

x

54 C100M0Y60K45

C20M0Y40K30

C0M40Y40K0

x

55 C100M20Y60K45

C20M0Y40K30 C40M20Y20K0

C0M40Y40K0

x

56 C100M20Y60K45

C20M0Y40K30 C20M0Y0K15

C0M40Y40K0

x

57 C100M20Y60K45

C20M0Y40K45

C0M40Y40K0

C0M20Y40K0

58 C100M20Y60K45

C20M0Y40K30 C40M20Y20K0

C0M40Y40K0

C0M20Y40K0

59 C100M20Y60K45

C20M0Y40K30

C20M40Y60K0

C0M20Y40K0

60 C100M20Y60K45

C20M0Y40K30 C20M0Y0K15

C0M40Y40K0

C0M20Y40K0

Tabulka V/2. Změny zabarvení povrchu vzorků ponořených do Listerinu Coolmint a Total Care.

x – barvu nebylo možné pomocí vzorníku vyhodnotit.