MASARYKOVA UNIVERZITA

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra historie

K historii pivovaru v Černé Hoře se zaměřením na 19. a 20. století

Bakalářská práce

Brno 2014

Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Jiří Mihola, Ph.D. Vypracovala: Monika Zachovalová

Bibliografický záznam: ZACHOVALOVÁ, Monika.: K historii pivovaru v Černé Hoře se zaměřením na 19. a 20. století: bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra historie, 2014.53 l., 17 s. příloh.

Anotace: Bakalářská práce „K historii pivovaru v Černé Hoře se zaměřením na 19. a 20. století.“ popisuje historii pivovaru v obci Černá Hora. Zabývá se obdobím 19. a 20. století. Zaměřuje se chronologicky na chod pivovaru, na osobnosti a události, které se v pivovaru odehrály.

Annotation: The bachelor thesis "The History of the brewery in Černá Hora with focus on the 19th and 20th century" describes the history of the brewery in the town of Černá Hora. It focuses on the period of 19th and 20th century. It describes chronologically the running of brewery, the personalities and events that have taken place in the brewery.

Klíčová slova: Pivovar, obec Černá Hora, historie, pivo, Friesové, Rolnická akciová společnost.

Keywords: Brewery, town Černá Hora, history, beer, Fries, Peasant stock company

2

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla uložena v Informačním systému Masarykovy univerzity a zpřístupněna všem ke studijním účelům.

V Brně dne

………………………. Monika Zachovalová

3

Poděkování Na tomto místě bych chtěla poděkovat Mgr. Jiřímu Miholovi, Ph.D. za odborné vedení bakalářské práce, cenné rady a připomínky. Dále děkuji panu Ing. Karlu Odehnalovi, kronikáři městyse Černá Hora, za vstřícný přístup a materiály, které mi ochotně poskytl.

4

Obsah Úvod.................................................................................................................................. 6 1.

Černá Hora a její místo v hospodářství Moravy v 19. a 20. století ................... 9 1.1 Obec Černá Hora od počátku 19. století ............................................................... 9 1.2 Významná průmyslová odvětví na Moravě ........................................................ 12 1.3 Pivovarnictví ....................................................................................................... 16 1.4 Pivovary v Jihomoravském kraji ........................................................................ 21 1.5 Kvas - Časopis pro pivovarnictví, vinopalství, vinařství a chmelařství .............. 22

2.

Modernizace pivovaru ........................................................................................... 25 2.1 Změny za průmyslové revoluce v pivovaru ......................................................... 25 2.2 Rod Friesů staví nový pivovar ............................................................................. 28 2.2.1

Rod Friesů ................................................................................................. 28

2.2.2

Friesové v Černé Hoře .............................................................................. 29

2.3 Osobnosti spojené s pivovarem v Černé Hoře..................................................... 30 3.

Vznik Rolnické akciové společnosti v Černé Hoře ............................................. 32 3.1 Rolníci přebírají pivovar ..................................................................................... 32 3.2 Básník Petr Bezruč a jeho vztah k černohorskému pivu .................................... 37 3.3 Situace za první a druhé světové války............................................................... 39

4.

Znárodnění pivovaru ............................................................................................. 42 4.1 Z rukou akciové společnost do rukou státu ......................................................... 42 4.2 Malý exkurz do současnosti ................................................................................ 44

Závěr............................................................................................................................... 47 Resumé ........................................................................................................................... 49 Summary ........................................................................................................................ 49 Seznam pramenů a literatury ...................................................................................... 50 Seznam příloh ................................................................................................................ 53

5

Úvod Černohorský pivovar má poměrně dlouhou historii. První neoficiální zmínka o existenci pivovaru v Černé Hoře se vztahuje k osobě Matouše z Černé Hory, který se měl údajně roku 1298 účastnit templářského obřadu, na který sám přivezl vlastními povozy pivo. Tradičně se však jako oficiální datum poprvé zmiňující existenci pivovaru uvádí 28. říjen 1530, kdy si dělili majetek bratři Tas a Jas Černohorští z Boskovic a na Černé Hoře, přičemž je zde zmíněna i sladovna, která pravděpodobně stávala při pivovaru. Výslovně je existence panského pivovaru doložena ke dni sv. Tří králů roku 1550, kdy sestry Černohorské z Boskovic a na Černé Hoře předávaly panství Černou Horu svému strýci Václavovi z Boskovic a na Bučovicích. Tehdy statek zahrnoval i pivovar. Po většinu času byl pivovar vrchnostenský, ovšem ještě před existencí pivovaru vrchnostenského existoval v Černé Hoře tzv. sousedský pivovar, který v roce 1550 patřil Vávrovi Kuchařovi, kterému zároveň patřila i sladovna. Předložená bakalářská práce pojednává o historii pivovaru v Černé Hoře. Zaměřila jsem se především na období 19. a 20. století, jelikož o této době jsem získala nejvíce pramenů a literatury. Černá Hora je má domovská obec a pivovar je její dominantou. Z těchto důvodů jsem se rozhodla na toto téma zaměřit svoji práci. Cílem mé bakalářské práce je nejenom analyzovat významné mezníky v dějinách pivovaru Černé Hory v 19. a 20. století, ale přiblížit i jeho místo v dějinách moravského pivovarnictví a obce a seznámit s osobnostmi, které měli k černohorskému pivovaru vztah. Během studia jsem vycházela nejen z dostupné literatury, ale zaměřila jsem se i na hledání informací v odborném pivovarském časopise Kvas. Bádala jsem v Moravském zemském archivu, kde jsem našla dva fondy týkající se černohorského pivovaru. Jedná se o fond G 75 Rodinný archiv Friesů Černá Hora a fond H 625 Rolnická akciová společnost pivovarní a sladovní, Černá Hora. Též jsem prostudovala černohorskou kroniku, uloženou v archivu obecního úřadu v Černé Hoře, ze které jsem získala zajímavé informace. Shromáždila jsem dostupnou odbornou i populárně naučnou literaturu. Svoji práci jsem konzultovala s Ing. Karlem Odehnalem, kronikářem Černé Hory. Při návštěvě pivovaru jsem se setkala s panem Petrželkou, který je dlouholetým 6

zaměstnancem pivovaru. S tímto pracovníkem jsem vedla rozhovor o každodenním životě v pivovaru. Informace o nejstarší historii jsem našla v knize Paměti městyse Černé Hory (1926) od Josefa Pilnáčka. Ke zpracování novodobější historie mi posloužila publikace od Leoše Vaška V Černé Hoře piva moře: Z historie černohorského pivovarnictví (1995). Tato publikace je jedinou, která se přímo věnuje pivovaru v Černé Hoře. Dále jsem čerpala z literatury zabývající se historií pivovarnictví. Vyzdvihla bych především publikaci věnující se historii pivovarnictví na Moravě. Jedná se o práci od Jarmily Pechové O pivu: historie pivovarnictví, zejména pak na Moravě (1995). Přímo o pivovaru v Černé Hoře byla zatím napsána jediná bakalářská práce od Lucie Sehnalové Nářeční pivovarnická terminologie v obci Černá Hora (2012). Tato bakalářská práce se zaměřuje na nářeční terminologii v pivovaru, nezpracovává tedy jen jeho historii. O historii zámku v Černé Hoře byla napsaná práce od Simony Magdové Páni z Boskovic a jejich působení na Černé Hoře (2013). K Černé Hoře se také vztahuje bakalářské práce Konzervace depotu železných předmětů z Černé Hory (2012) od Barbory Kubcové. Bakalářskou práci jsem rozdělila na čtyři kapitoly. Stěžejní je především druhá, třetí a čtvrtá kapitola, ve kterých se zaměřuji na černohorský pivovar v 19. a 20. století. První kapitola nese název Černá Hora a její místo v hospodářství Moravy v 19. a 20. století. Jedná se o úvodní kapitolu, kde píši o průmyslových odvětvích na Moravě v 19. a 20. století. Dále se v této kapitole zabývám historií pivovarnictví.

Protože se

černohorský pivovar nachází v Jihomoravském kraji, tak uvádím stručné informace i o dalších pivovarech na jižní Moravě. Zaměřuji se zde také na Černou Horu v 19. a 20. století. Popisuji situaci za války a podobu městečka. Zde vycházím především z černohorské kroniky. V průběhu 19. století docházelo postupně k zavádění nových technologií, proto jsem se rozhodla druhou kapitolu nazvat Modernizace pivovaru. Nejprve se obecně zaměřuji na změny v pivovarnictví za průmyslové revoluce, a poté se blíže věnuji změnám, které ovlivnily samotný černohorský pivovar. Jelikož v 19. století přebírá černohorský velkostatek s pivovarem rod Friesů, tak jsem se do této kapitoly rozhodla zařadit i tento rod, který byl pro pivovar významný především tím, že August Fries nechal postavit na zelené louce nový pivovar. Jak jsem již zmínila, tak se mimo jiné zaměřuji na osobnosti spjaté s pivovarem, proto zde uvádím informace o dalších 7

šlechtických rodech, které vlastnily černohorský velkostatek s pivovarem. Zařadila jsem zde také několik informací, které jsem našla o sládcích pracujících v pivovaru. Třetí kapitola nese název Vznik Rolnické akciové společnosti v Černé Hoře. Tato kapitola je nejobsáhlejší, jelikož jsem k této kapitole našla nejvíce informací. V tomto století prošel pivovar velkou proměnou díky vzniklé Rolnické akciové společnosti, která jej vedla kupředu. 20. století je spojováno s první a druhou světovou válkou, proto se zaměřuji na stav pivovaru v tomto období. Jako v předchozí kapitole, tak i zde se zabývám význačnými osobnosti, věnuji se zde básníku Petru Bezručovi, který často navštěvoval pivovarskou restauraci v Černé Hoře. Závěrečná čtvrtou kapitolu jsem nazvala Znárodnění pivovaru. Vysvětluji zde důvod a okolnosti znárodnění. Uvádím také několik informací týkajících se současnosti a každodenní práce v pivovaru na základě rozhovoru s jeho pracovníkem. V průběhu své práce jsem využila několik metod. Především metodu přímou, a to při vyhledávání a získávání informací z pramenů a literatury, které jsem dále zpracovávala. Dále jsem použila metodu bibliografickou, metody indukce a dedukce během zobecňování a konkretizování informací a komparaci při jejich porovnávání.

8

1. Černá Hora a její místo v hospodářství Moravy v 19. a 20. století 1.1 Obec Černá Hora od počátku 19. století Obec Černá Hora leží v kopcovité krajině na území boskovické brázdy na rozhraní Českomoravské a Drahanské vrchoviny. V minulosti se zde křižovaly obchodní cesty. Jedna vedla z Brna do Čech a druhá z Tišnova do Blanska. Výstavba obce je soustředěna ze tří stran kolem kopce Paseka, který byl už v dávných dobách porostlý jehličnany. Proti okolní výsadbě listnatých dřevin se jevil kopec tmavší, odtud název Černá Hora. První písemné zmínky jsou z roku 1279. Od roku 1390 se poprvé jmenuje městečkem.1 Stával zde hrad a pod hradem městečko, kterým procházela obchodní cesta z Čech na Moravu, tzv. Trstenická stezka. To bylo pravděpodobně důvodem, že zde gruntovní pán založil městečko. Pravoúhlé tržiště je dokladem, že Černá Hora se nevyvíjela, ale že byla plánovaná jako městys, kterému byla dána příslušná práva.

2

Symbolem městečka je městský znak. Černohorský znak,

známý z pečeti s letopočtem 1556, byl odvozen z erbu majitelů městečka pánu z Boskovic. Jde o sedmizubý hřeben, doplněný písmenem N z latinského názvu Nigramontis.3 K významným rodákům patří Josef Pilnáček4, který napsal Paměti Černé Hory a přispěl k poznání genealogie a heraldiky Moravy a Slezska. Na konci 18. a začátku 19. století patřila Černá Hora rodu Schlugů. Panství spravoval František Schluga, který však v Černé Hoře nebydlel. Po téměř 36 letech panství rodiny Schlugů přechází Černá Hora do držení Jana Nepomuka, svobodného 1

Historie obce Černá Hora. Oficiální web městyse Černá Hora[online]. [cit.26.10.2013]. Dostupné z: http://www.cernahora.eu/historie/ms-1306/p1=1306. 2 SOUČEK, Otakar: Domy a obyvatelé Černé Hory: Od třicetileté války do roku 1970. Černá Hora, 1974, s. 11. 3 ŠTARHA, Ivan - SKUTIL, Jan: Purkrechtní registra městečka Černé Hory. Černá Hora: Komunální podnik, 1970, s. 11. 4 Narodil se 9. února 1883 v Černé Hoře jako nejmladší syn ze čtyř dětí řezníka Josefa Pilnáčka. Jeho matka, rozená Přibylová, pocházela z Jestřebí. Vystudoval I. české gymnasium v Brně a vyšší hospodářskou školu v Přerově. Po studiu sloužil u vozatajstva v Praze, a poté se stal aktivním důstojníkem. Po skončení první světové války odešel na odpočinek jako rytmistr vozatajstva ve výslužbě a žil ve Vídni. Oženil se bohatou vdovou, která pocházela z Budína. Spolu pak hodně cestovali po Evropě. Pilnáček upozornil na řadu důležitých pramenů pro lokální dějiny a vlastivědu. Jeho práce jsou dodnes využívány. Výsledky své práce uveřejňoval v Časopise vlasteneckého muzea v Olomouci, v Časopise rodopisné společnosti československé v Praze, ve Vlastivědném věstníku moravském a jinde. Mezi jeho díla patří: Nový hrad u Blanska, Adamovské železárny 1350-1928, Staromoravští rodové, a jiné.

9

pána z rodu Geislernů. Jan Nepomuk byl po dlouhé době první, který si všímal černohorského panství. Dal také částečně opravit chátrající černohorský hrad. Vrchnost vlastnila pivovar, palírnu, hostinec a další. Roku 1842 se Černá Hora dostala do rukou rodu Nebel Turkheimů. Za jejich časů byl obnoven lihovar a černohorský hrad. Roku 1857 bylo městečko prodáno Jindřišce či Henrietě, svobodné paní z Pereira-Arnsteinu, však ta brzy zemřela a panství zdědila její dcera Flora, která se provdala za Mořice hraběte z Friesu, čímž se Černá Hora dostala do držení tohoto rodu.5 Vrchnost bydlela na hradě a vlastnila pivovar, palírnu, hostinec. V 19. století vzrostl počet obyvatel v Černé Hoře.6 Vzrůst byl dán výsledkem přistěhování nových lidí, jako řemeslníků, nádeníků aj.7 Poměrně velký počet řemeslníků v Černé Hoře vedl k tomu, že už ve starších dobách byly zřízeny cechy. Památek na ně zůstalo celkem málo, ale i z těch Pilnáček usoudil, že byly v městečku čtyři cechy: tesařsko-zednický, ševcovský, bednářský a krejčovský. Z nich nejsilnější byl cech bednářů. V 19. století se zde událo mnoho událostí. V roce 1850 se v Černé Horné konaly první volby. Starostou byl zvolen Matouš Nikel. Byl také založen hasičský spolek, který zde přetrvává až dodnes. Během 19. století projelo Černou Horou několik významných osobností. Dne 11. srpna 1833 jel Černou Horou tehdejší rakouský císař František I. O tři roky později tudy projížděl Ferdinand I. s císařovnou Marií Annou. Oba císaři byli uvítáni velice slavnostně. V době napoleonských a prusko-rakouských válek prošlo Černou Horou mnoho vojenských jednotek. Za napoleonských válek Černou Horu navštívilo francouzské vojsko. Hlavní příval francouzských vojsk zasáhl Černou Horu po bitvě u Slavkova dne 2. prosince 1805, kde bylo spojenecké vojsko rakousko-ruské na hlavu poraženo. Po této krvavé bitvě bylo množství raněných, že byly zřízeny vojenské nemocnice. Také v Černé Hoře byl zřízen pro ošetřování nemocných vojínů nynější tzv.Dům špitálka. Ubytováni zde byli rakouští nemocní a ranění vojáci, snad i Rusové. Přechodně se zde ubytovali i francouzští vojáci. Obec byla nucena Francouzům odvádět pšenici, žito, seno, koně, dobytek a mnohé další. Dokonce byly zřízeny i pekárny k pečení chleba pro

5

PILNÁČEK, Josef: Paměti městyse Černé Hory. Černá Hora: vl. n., 1926, s. 275-278. Sčítací operát z roku 1870 uvádí 1154 obyvatel a 161domů. V roce 1970 mělo již městečko 1903 obyvatel a 409 domů. Počet obyvatel tedy postupně rostl. 7 SOUČEK, O.: c. d., s. 23. 6

10

vojsko. Na počátku listopadu 1809 začaly francouzské oddíly městečko a okolí opouštět. Francouzům se v městečku a okolí líbilo a dost bylo francouzských vojínů, kteří své pluky opustili a zůstali zde. Francouzské války měly neblahé následky. V první řadě to bylo znehodnocení mince, klesla hodnota peněz a stoupala hodnota všech věcí, také byl velký nedostatek potravin.8 Ani pro pivovar nebylo toto období šťastné, jelikož roku 1802 vyhořel v důsledku požáru vzniklého v palírně, a je pravděpodobné, že v tehdejších těžkých poměrech za napoleonských válek trvalo delší dobu, než byl provoz v pivovaru obnoven.9 Dva roky po prusko-rakouských válkách znovu vypukl v pivovaru požár, naštěstí byl však brzy uhašen. 20. století znamenalo pro Černou Horu a pivovar především dlouhé období válek. První světová válka se přímo Černé Hory nedotkla, ale jak popisuje kronikář:,,Ačkoliv se našich krajin boje nedotkly, prožili jsme válku se všemi útrapami, které byly někdy tak zlé, jako na frontě. Nehrozila sice smrt náhlá, ale hrozila smrt umírání hladem. ”10 Do války narukovalo několik černohorských mužů a chlapců. Válka měla dopad i na pivovar, kdy v důsledku nedostatku ječmene bylo pivo vařeno z různých náhražek. Konec války, a především vznik první republiky, vyvolal v Černé Hoře velké nadšení. Ve válce padlo 41 mužů a vrátilo se 10 legionářů. Na jejich počest byl vybudován na náměstí pomník. V roce 1929 projel Černou Horou bývalý prezident T. G. Masaryk při své cestě do Brna. Obyvatelé širokého okolí prezidenta uvítali s nadšením a bohatou výzdobou. Nejvíce poznamenala městečko druhá světová válka. 15. března 1939 přijelo do obce německé vojsko a ubytovalo se na zdejším zámku a ve škole. Obcí projížděla denně obrovská německá stěhovací auta, která odvážela všechny zásoby do Německa. V obci žilo i několik Židů, kteří byli nuceni od roku 1941 nosit na prsou šesticípou hvězdu. Na podzim téhož roku byli všichni odvedeni neznámo kam. Nikdo z nich se po válce nevrátil.11 Tak jako v jiných místech republiky, i v okolí Černé Hory se zdvihl odpor proti okupantům. Ve druhé polovině roku 1944 se začalo hovořit o partyzánech v okolí Černé Hory. Celá řada občanů pomáhala partyzánům v zásobování potravinami,

8

PILNÁČEK, J.: c. d., s. 270-275. VAŠEK, Leoš: V Černé Hoře piva moře: z historie černohorského pivovarnictví. Brno: Bolzano, 1995, s. 30. 10 Archiv obecního úřadu Černá Hora, Kronika obce Černé Hory I, s. 59. Kronika je vázaná v pevných deskách, často doplněna fotografiemi. Je rozdělena do pěti dílů. První díl začal psát kronikář Souček Otakar v roce 1914. 11 Archiv obecního úřadu Černá Hora, Kronika obce Černé Hory III., s. 37-38. 9

11

ošacením, lékařskou pomocí, podávali informace a dělali spojky. 12 Němci chtěli co nejvíce omezit partyzánskou činnost, proto zřídili stíhací oddíl v síle 30 mužů. Pro výstrahu byl 20. ledna 1945 na lípě na náměstí oběšen neznámý partyzán. Dle kroniky šlo o muže starého 25-30 roků, který pravděpodobně pocházel z Bratislavy.13 Situace v městečku se stále zhoršovala, protože rostly ceny potravin a zvyšoval se nápor Němců. Ze zámku odjela rodina Fiesova, která vlastnila černohorský velkostatek. Od dubna roku 1945 vzrůstal počet přeletů sovětských letadel14 a vyhlašování leteckých poplachů. Občané se ukrývali v lesích, na zahradách a ve sklepích. Dne 26. dubna byly velmi časté průlety letadel. Odpoledne přilétla letadla, která začala obec bombardovat. Černá Hora byla v plamenech, ozývaly se detonace střeliva, pancéřových pěstí. Bilance náletů byla tragická, jelikož vyhořelo 24 domů, jeden občan byl zabit a dva těžce raněni. Dne 9. května přijeli první vojáci sovětské armády. Tak v městečku skončila druhá světová válka.15 Černohorský pivovar byl válečnými událostmi také poškozen. Ustupující německá armáda mu brala vozy a koně. Když v náletech na Černou Horu spadly pumy také poblíž pivovaru, byla rozbita okna spilky.16 Pivovar navštívilo během války několikrát gestapo. Za protektorátu musel pivovar prohlásit, že společnost je árijská, že na ní není zúčastněn Žid ani židovský podnik či židovské sdružení osob.17 Ihned po válce započala obnova obce. Od roku 1945 do roku 1950 bylo znovu postaveno 13 domů a opraveno 7 domů. Majetek Friesů byl roku 1945 zkonfiskován. Černohorský zámek se tak dostává do rukou státu. Od roku 1950 až do dnešních dnů zámek slouží jako domov důchodců, Domov pro seniory Černá Hora.

1.2 Významná průmyslová odvětví na Moravě Od tereziánského období rostla manufakturní výroba, která dosáhla svého vrcholu přelomem 18. a 19. století. Počátek průmyslové revoluce v českých zemích 12

MACHAN, Vlastimil: V roce 1945 pracoval v Černé hoře revoluční národní výbor. Oficiální web městyse Černá Hora [online]. 30.1. 2013 [cit. 2014-02-23]. Dostupné z: http://www.cernahora.eu/v-roce1945-pracoval-v-cerne-hore-revolucni-narodni-vybor/d-1815/p1=1306. 13 Archiv obecního úřadu Černá Hora, Kronika obce Černé Hory III., s. 98. 14 Sovětská letadla útočila na ukryté Němce. 15 ODEHNAL, Karel: Rok 1945 a osvobození Černé Hory. Oficiální web městyse Černá Hora[online]. 30.1.2013. [cit. 2.11.2013]. Dostupné z: http://www.cernahora.eu/rok-1945-a-osvobozeni-cerne-hory/d1814/p1=1306. 16 Archiv obecního úřadu Černá Hora, Kronika obce Černé Hory III., s. 153. 17 VAŠEK, L.: c. d., s. 56.

12

bývá datován rokem 1800. Průmyslová revoluce přinesla přechod od řemeslné a manufakturní výroby k tovární výrobě za využívání parních strojů, pracovních i hnacích strojů a také nových chemických a technologických procesů. Převládajícím odvětvím byl textilní průmysl. Zavádění parního stroje předcházelo využití pracovních strojů, znásobující produktivitu lidské práce při spřádání a tkaní bavlny a vlny. Toto počáteční stádium průmyslové revoluce bylo ukončeno zhruba roku 1830 a v letech 1830 až 1848 již strojová výroba ovládala nejen textilní průmysl, ale zasáhla i průmysl potravinářský, zejména cukrovarnictví, rozvinula se výroba strojů a započala revoluce i v dopravě s budováním železnic a parolodních linek.18 Třetí stádium od roku 1848 do přelomu 60. a 70. let je obdobím rozmachu a dovršení průmyslové revoluce. Od 50. let se rychle rozvíjel průmysl, v jehož hlavních odvětvích a oblastech převládla tovární výroba. Hospodářská krize v 70. letech probíhala na Moravě již na základě rozvinuté tovární výroby a celková krize, která propukla v květnu 1873 krachem na vídeňské burze, byla důležitým příznakem dovršení průmyslové revoluce. Všeobecně zvítězilo používání parních strojů. Vrcholný rozmach průmyslu nastal v době tzv. gründerství, od roku 1867 do roku 1873, kdy bylo založeno obrovské množství průmyslových podniků na akciovém podkladu, z toho na Moravě bylo uděleno 54 koncesí ke zřízení nových akciových společností. První rakouská statistika průmyslu k roku 1841 vykazuje, že české země představovaly již v polovině 19. století značnou část výrobního potenciálu monarchie (zejména v bavlnářství v Čechách a ve vlnařství na Moravě a ve Slezsku), nikoliv však ještě rozhodující. V souvislosti se ztrátou Lombardie roku 1859 a Benátska roku 1866 se centrum průmyslového rozvoje monarchie přeneslo do českých zemí.19 Z průmyslových odvětví na Moravě v 19. století měl důležitou roli textilní, potravinářský, těžební a strojírenský průmysl. Textilní výroba se stala průmyslovým odvětvím, v němž byla téměř zcela likvidována drobná výroba, kterou nahrazovala tovární velkovýroba. Ve vlnařství pracovalo na Moravě nejméně 110 tisíc osob, což byla desetina veškeré populace. Celková hodnota vlnařské produkce Moravy se odhadovala na více než 13 mil. zlatých. Především významnou roli v produkci vlněných látek hrálo Brno, které obdrželo dobový název ,,rakouský Manchester." 18

BĚLINA, Pavel: Dějiny zemí Koruny české II. Praha: Paseka, 1992, s. 74. JANÁK, Jan: Dějiny Moravy: Hospodářský rozmach Moravy 1740-1918. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 1999, s. 86. 19

13

Ve lnářství pracovalo nejméně 40 tisíc lidí, z toho více než polovina v Olomouckém kraji, v bavlnářství to bylo 10 tisíc osob, a to hlavně v Brněnském kraji.20 Nejdůležitějším odvětvím potravinářského průmyslu na Moravě a ve Slezsku se stalo cukrovarnictví, které bylo zároveň jedním z průmyslových oborů, v němž se začal uplatňovat ve větší míře český kapitál. Od roku 1836 vznikl salmovský cukrovar v Rájci nad Svitavou, další cukrovar založil hrabě Jiří Stockau v Napajedlích, v roce 1838 vznikl martinický cukrovar v Kloboukách u Brna a roku 1841 cukrovar v Sokolnicích u Brna. Předtím byl založen v letech 1837-1838 vedoucí podnik nejen celého moravského cukrovarnictví v Židlochovicích.21 Tento cukrovar jako jeden z prvních měl již od roku 1880 elektricky osvětlenou výrobní halu.22 Druhá polovina 18. století byla na Moravě a ve Slezsku ve znamení uhasínající těžby ušlechtilých kovů, pokusy o novou těžbu měly pak krátké trvání. Od poloviny 19. století byla směrodatná pro vývoj hornictví stále vzrůstající těžba kamenného uhlí v Ostravsko-karvinském a Rosicko-oslavanském revíru.23 Postupně rostla i hutní produkce (Třinecké, blanenské salmovské železárny, Adamov na Moravě, Karlova Huť v Čechách). S hutnictvím kovů souvisel poměrně úzce kovoprůmysl. Za první továrnu v tomto oboru je považován podnik v Šumperku, jehož majitel dostal roku 1808 tovární privilegium k výrobě všech druhů jehel. Velmi progresivním oborem se stalo na Moravě strojírenství. Roku 1821 byla zřízena malá dílna na stroje při přádelně vlny ve Šlapanicích u Brna, z které byla později vybudována továrna na stroje pro textilní výrobu a postupem času i pro jiné obory. V roce 1836 přenesl Heinrich Luz podnik ze Šlapanic do Brna.24 Dalším důležitým podnikem byla strojírna při salmovských železárnách v Blansku. Toto město bylo již na počátku 19. století proslulé železářstvím. Vyrábělo se zde železo ve vysokých pecích, a to litina skořepinová, strojová, umělecká a stavitelská. Nyní výroba suroviny i ušlechtilejšího materiálu úplně zanikla, za to vynikly závody strojírenské. Závody dříve patřící knížeti z rodu Salmů, byly prodány firmě Daněk.25 Strojírny se nacházely také v Opavě, Vítkovicích, Sobotíně.

20

Tamtéž, s. 87. Tamtéž, s. 118. 22 BOROVIČKA, Michael et al.: Velké dějiny zemí Koruny české XII. a. Praha: Paseka, 2012., s. 417. 23 JANÁK, J.: c. d., s. 136-137. 24 Tamtéž, s. 158-162. 25 KNIES, Jan: Vlastivěda moravská: Blanský okres. Brno: Musejní spolek, 1902, s. 34. 21

14

Ve 20. století měla Morava vysoce produkční průmysl. Středisky průmyslové a řemeslné výroby byla především okresní města. Počtem závodů na Moravě počátkem 20. století výrazně dominovala oděvní řemesla. Většinou se jednalo o malé krejčovské živnosti s několika zaměstnanci. Dále průmyslové závody zahrnovaly potravinářství, dřevařský průmysl, kovodělný průmysl, stavební, textilní, strojírenský, kožařský, chemický, papírenský, grafický průmysl a průmysl kamene a skla. Do konce 20. let došlo v zastoupení jednotlivých průmyslových odvětví jen k malým změnám. V počtu závodů si udrželo primát odvětví odívání a obuvi. Pro průmysl jižní Moravy byla charakteristická mimořádně velká roztříštěnost a existence malých, většinou jen živnostenských závodů. Více než polovinu závodů představovaly živnosti s jedním zaměstnancem a přibližně 90 % veškerých výrobních zařízení tvořily řemeslnické dílny s nejvýše pěti zaměstnanci.26 Při obsazení pohraničí v roce 1938 začal proces začleňování po stránce politické a ekonomické do říšské hospodářské politické struktury. Do průmyslu byl zaváděn nacistický a válečný systém řízeného hospodářství. Byla rozvíjena pouze určitá průmyslová odvětví. Jednalo se především o kovodělný a železářský průmysl, hornictví, chemii, těžba dřeva a stavebnictví. Spotřební průmysl byl značně omezován odčerpáváním pracovních sil. Byly využívány levné pracovní síly válečných zajatců. 27 Po roce 1945 přichází období socialistické industrializace. Po osvobození bylo nutné obnovit válkou zničený průmysl. Po roce 1948 došlo k určitým změnám charakterizovaným jako socializace řemesel a průmyslu. Malovýroba byla sdružována do výrobních družstev a podniků, většina vesnických řemeslníků přecházela do JZD. Tak zanikly na jižní Moravě drobné podniky vyrábějící například cukrovinky, většina mlékáren, malých konzerváren, mlýnů, pil, jejichž prostory začaly sloužit místním JZD jako míchárny krmiv a prostory pro šrotování. Zespolečenštění řemesel umožnilo v některých odvětvích vyšší

26

SCHULZ, Jindřich: Vývoj průmyslu na jižní Moravě vletech 1900 až 1930. In: Dějiny řemesel a průmyslu na jižní Moravě: 13. mikulovské sympozium 20. a 21. října 1983. Praha: Tisková, ediční a propagační služba národního hospodářství, 1984, s. 269-277. 27 KOCOURKOVÁ, Květoslava: Několik poznámek k využití válečných zajatců v německém průmyslu v oblasti SHR za 2. světové války. In: Dějiny řemesel a průmyslu na jižní Moravě: 13. mikulovské sympozium 20. a 21. října 1983. Praha: Tisková, ediční a propagační služba národního hospodářství, 1984, s. 236.

15

výrobní koncentraci a postupné nahrazování ruční práce výkonnějšími stroji.28 Po sametové revoluci dochází k privatizaci jednotlivých průmyslových podniků.

1.3 Pivovarnictví Vývoj pivovarnictví byl od pradávna ovlivněn rázem krajiny, klimatem, obchodem a ekonomikou.29 Pivo v různých podobách existuje již mnoho tisíc let. V první polovině 20. století byl za kolébku piva pokládán Egypt. Tato teorie byla však pozměněna na základě archeologických nálezů ve starověké Mezopotámii. Díky tomu bylo zjištěno, že již v období 4000 až 3000 let před naším letopočtem se vařilo pivo. Existují různé teorie vysvětlující tehdejší vznik kvašeného nápoje z pšenice nebo ječmene. Jedna z těchto teorií tvrdí, že pivo vzniklo tak, že kdysi někdo zapomněl nádobu s obilnou kaší mimo obydlí, při dešti se do kaše dostala voda a na horkém slunci kaše po nějaké době vykvasila. Jiná teorie vysvětluje vznik piva tím, že kdysi někdo rozkousal chléb pro nemocného a dal ho do vody, tento pokrm zůstal někde v teple a jeho osud byl stejný jako u předchozího nápoje. Třetí hypotéza předpokládá, že někde ve starověké pekárně zůstal kousek těsta rozmíchaného ve vodě, které samovolně zkvasilo a kolemjdoucímu nálezci zachutnalo.30 Sumerové byli první, o kom víme, že vařili opravdové pivo z obilného sladu. Pivo vařili také Řekové a Římané, kteří si však libovali spíše ve víně. V oblibě byl pivní nápoj u tzv. barbarských národů, především u Germánů a Slovanů. Původně se vařilo pivo většinou nechmelené, pouze jako zkvašená směs nadrceného ječmenného nebo pšeničného sladu s vodou. Někdy se do piva přidávaly aromatické byliny. V které době se začalo vařit pivo v Čechách, nelze přesně prokázat. První doloženou zprávou o pivovarnictví v Čechách je nadační listina kostela na Vyšehradě z roku 1088, ve které je kanovníkům vymezen desátek chmele pro potřebu vaření piva. V listině jsou také uvedena jména prvních známých sladovníků.31 Vaření piva na našem území do konce 9. století byla zcela běžná domácí práce, kterou vykonával každý, kdo měl potřebné suroviny. Domácí výroba byla velmi primitivní. K určitému zdokonalení 28

ČAPKA, František: Vývoj průmyslu na Moravě po roce 1945 a v období socialistické industrializace. In: Dějiny řemesel a průmyslu na jižní Moravě: 13. mikulovské sympozium 20. a 21. října 1983. Praha: Tisková, ediční a propagační služba národního hospodářství, 1984, s. 73-83. 29 KUNATH, Brian: Pivní bible. Praha: Mladá fronta, 2012, s. 8. 30 CHLÁDEK, Ladislav: Pivovarnictví. Praha: Grada, 2007, s. 12. 31 STANĚK, Josef - SKÁLA, František: Blahoslavený sládek: kapitoly z dějin piva. Litomyšl: Paseka, 1998, s. 71.

16

došlo zřejmě až zakládáním klášterů, protože kláštery měly svoji vlastní výrobu piva. Rozvoj pivovarnictví je také spjat s dobou zakládání královských měst ve 12. a 13. století. Panovník měšťanům uděloval várečné právo, což znamenalo, že každý měšťan mohl ve svém domě vyrábět slad i pivo, skladovat jej a nalévat. Mezi prvními městy na Moravě, která toto právo ve 13. století získala, byly Opava, Hodonín, Olomouc, Kroměříž, Brno, Jevíčko a Znojmo.32 Nejprve se pivo vařilo v každém právovárečném domě, poté si měšťané postavili společný pivovar, kde vaření a výrobu piva měl na starosti sládek. Oprávnění právovárečníci mohli pivo vyrábět ve svých domech a prodávat ho. Potřebné zařízení však bylo dost nákladné, a proto si zařízení měšťané pořizovali společně. Jelikož se jednalo o poměrně složitý pracovní proces, tak právovárečníci zadávali výrobu pivovarníkům a sami pivo většinou jen prodávali. Navíc se výroba časem rozdělila na dvě fáze zajišťované oddělenými řemesly. Pivovarníkům dodávali základní sudovinu slad specializovaní sladovníci. Vařilo se pivo bílé (pšeničné) a ječmenné, označované též jako staré tzv. ležák, naopak mladé pivo bylo určené k rychlé spotřebě.33 Ve 14. století se začínali sladovníci a pivovarníci sdružovat do cechů, které chránily jejich zájmy. Kromě právovárečného práva města disponovala i právem mílovým, podle kterého od hradeb města do vzdálenosti jedné míle, což bylo přibližně 10 km, nesměl nikdo vyrábět slad ani vařit a čepovat cizí pivo. Dobré a známé pivo se na Moravě vařilo v Jihlavě, Olomouci, která měla v 15. století 66 právovárečných domů, a v Novém Jičíně, který měl v 16. století 45 právovárečných domů. Dále se pivo vařilo v Brně, Šumperku, Velkém Meziříčí a Třebíči34. Moravská piva si s českými nic nezadala a byla v království i v okolních zemích oblíbená. Jedním z nejznámějších bylo pivo z Moravské Třebové. Pivo se vozilo nejen do Čech, ale i do tehdy německého Slezska a do Saska.35 V 16. století došlo ke sporům mezi šlechtou a městy o právu vařit pivo. Svatováclavskou smlouvou dostala šlechta právo vařit svoje pivo, ale nesměla ho přivážet o výročních trzích do měst k prodeji. Šlechta tedy začala

32

PECHOVÁ, Jarmila: O pivu: historie pivovarnictví, zejména pak na Moravě : [kat. výstavy] : Moravské zemské muzeum, Etnografický ústav : 3. března až 30. dubna 1995. Brno: Moravské zemské muzeum, 1995, s. [1]. 33 BOBKOVÁ, Lenka - BARTLOVÁ, Milena: Velké dějiny zemí Koruny České IV. b. Praha: Paseka, 2003, s. 109. 34 PECHOVÁ, J.: c. d., s. [2]. 35 VEČERNÍČEK, Jaroslav: Dějiny piva: od zrození až po konec středověku. Brno: Computer Press, 2009, s. 133.

17

budovat panské pivovary a její poddaní si museli kupovat pouze pivo od své vrchnosti. Tak začala éra vrchnostenských pivovarů.36 Způsob výroby piva ve středověku byl takový, že se vařilo ve světnicích a kvasilo v chladnějších komorách v pivních hrncích. V kádi se umletý slad extrahoval v teplé vodě. Pak se přes slaměné věchy scedila sladina do mláta. Sladina se pak vařila v měděné pánvi s chmelem. Uvařená mladina se zchladila ve štocích. Vychladlá mladina se nakonec v dalších kádích zkvašovala.37 Pivo se pak pilo z hliněných a dřevěných nádob. Zámožnější vrstvy pily z nádob honosnějších, stříbrných. V 16. a 17. století byly běžné nádoby z cínu, mědi a mosazi. Skleněné džbány, mnohdy s cínovými víčky, pochází až z 18. století. Na nádobách bývaly někdy nápisy. Většinou to bylo jméno majitele, cechovních mistrů nebo mudroslovné poselství pro další generaci pijáků.38 Při posezení v krčmách u piva lidé často skládali různé básně a písně o pivu. Jedna taková píseň byla otištěna v časopise Kvas: Pivo, pivo, pivo chmelené, pěnivé, perlivé, co velké v tobě síly vábivé a žáru, klidu, moci chladivé! Pivo, pivo, pivo co v tobě skryto divné záhady? Do přátelské nás vedeš zahrady a veselé jsi dárcem nálady! 39 Od 30. - 40. let 19. století začíná éra pivovarnictví průmyslového, původní ruční práce se mechanizovala. Na Moravě a ve Slezsku bylo v polovině 19. století 423 pivovarů, z toho však většina malých. Zřizovateli pivovarů, jak na Moravě, tak v Čechách, byly v této době převážně akciové společnosti (Těšetice, Prostějov, Přerov aj.), vedle toho nadále existovaly právovárečné měšťanské pivovary (Moravská Třebová, Třebíč, Svitavy aj.), šlechtické pivovary (Velké Meziříčí, Břeclav, Rájec a mnoho dalších), pivovary zřizované církvi (Vyškov, Kroměříž) a mnoho soukromých pivovarů (Znojmo, Kuřim, Letovice, Slavkov aj.).40 Do poloviny 19. století u nás

36

CHLÁDEK, L.: c. d., s. 31-38. VEČERNÍČEK, J.: c. d., s. 100. 38 BENEDIKT, Pavel: Čtení o pivu. Praha: Magnet-Press, 1992, s. 35. 39 KONEČNÝ, František: Pivovarské písničky. Kvas: časopis pro pivovarnictví, vinopalství, vinařství a chmelařství. 1948, roč. 76, č. 4, s. 107. 40 PECHOVÁ, J.: c. d., s. [2]. 37

18

převažovala výroba piv svrchně kvašených z pšeničného sladu. Od druhé poloviny 19. století se pozvolně přecházelo na spodní kvašení. Na rozdíl od svrchního kvašení při pokojové teplotě do 20 °C, se při spodním kvašení vyžaduje nižší teplota, kolem 10 °C. Zaváděly se velké akciové pivovary a zanikaly malé pivovary, které nemohly čelit konkurenci. V polovině 70. let. 19. století bylo na Moravě a ve Slezsku 278 pivovarů, však začátkem 20. století už pouhých 158. V posledních desetiletích 19. století byly založeny některé z dnešních moravských pivovarů, např. Starobrno, Jihlava, Přerov, Prostějov, Ostrava. V roce 1904 vzniklo Sdružení českých pivovarů na Moravě, později pod názvem Spolek českých pivovarů a sladoven na Moravě. Od konce 19. století začal vycházet první odborný pivovarnický časopis Kvas, který patří mezi nejstarší české odborné časopisy.41 Pivovar v 19. století byl již celkem moderně vybaven. V přízemí pivovaru se nacházelo humno, v kterém byl kamenný štok pro namáčení ječmene. Po vyklíčení se z ječmene stával zelený slad. S humnem souvisel hvozd, kde se na zařízení zvaném valach sušil horkým kouřem z topeniště slad. Další důležitou součástí pivovaru byla varna, kde se pivo vařilo. Zařízení varny bylo jednoduché. Nacházel se zde varní kotel, byl měděný a nekrytý. Těsně při varně se nalézaly spilky, mladá a stará. V mladé spilce se pivo v sudech kvasilo, poté bylo vykvasené pivo převaleno do staré spilky k dokvašování a pak bylo převáženo do sklepa.42 Během válek ve 20. století byl provoz pivovarů značně omezen. První světová válka silně omezila výrobu piva. Všichni bojeschopní pracovníci pivovarů byli povoláni na frontu. Byl citelný nedostatek surovin, proto bylo pivo vařeno z různých náhražek, což mělo dopad na pokles počtu pivovarů. Ani druhá světová válka pivovarnickému průmyslu neprospěla. Prudce se snižovala stupňovitost piva a opět se používaly různé náhražky. Poválečné období znamenalo pro akcionáře a majitele pivovarů různé nepříjemnosti, především to, že se pivovary začaly znárodňovat. Vznikla Hospodářská skupina pivovarského a sladařského průmyslu, jejímž předsedou byl F. Hlaváček, vrchní ředitel Plzeňských akciových pivovarů v Plzni, dále ve vedení byl V. Salač, ředitel Výzkumného ústavu pivovarského i sladařského. Později se vytvořil celostátní úřední orgán s názvem Československé pivovary se sídlem v Praze. V průběhu času se vytvářely různé modifikace organizací pivovarů. Moravské pivovary se v padesátých letech sdružily do vyšších celků: Moravské, Slovácké, Středomoravské, Valašské, 41

Tamtéž, s. [3]. HEJTMÁNEK, František: Kousek kulturní pivovarské historie v Čechách z 19. století. Zvláštní otisk časopisu Kvas. Praha: Pražská akciová tiskárna, 1918, s. 8-13. 42

19

Horácké, Hanácké a Ostravské pivovary. Tento stav trval až do roku 1960, kdy se centrálně zavedly nové kraje. Organizace pivovarů v podstatě tyto kraje zkopírovala, takže vzniklo několik národních podniků: Pražské pivovary, Středočeské pivovary, Jihočeské pivovary, Východočeské pivovary, Západočeské pivovary, Severomoravské se sídlem v Přerově a Jihomoravské pivovary se sídlem v Brně. Počet pivovarů na Moravě se zformoval zhruba do dnešního stavu. 43 Politické změny po roce 1989 přinesly změnu i v pivovarském průmyslu. Začal proces restituce a privatizace pivovarů. Byla zprivatizována většina pivovarů, z nichž ty největší se dostaly do rukou zahraničních majitelů. Ze severomoravských a jihomoravských podniků se vyčlenily pivovary Ostravar, Prostějov, Radegast. Severomoravské pivovary jsou nahrazeny akciovou společností Moravskoslezské pivovary a na jižní Moravě vznikaly Pivovary a sodovkárny Brno, které se v roce 1994 rozdělily na čtyři akciové společnosti: Jihomoravské pivovary, Pivovary a sodovkárny Brno, Pivovar a sodovkárna Jihlava a Pivovar a sodovkárna Břeclav. Většina pivovarů se dostala na velmi dobrou technickou úroveň, což vedlo k lepší kvalitě vyráběného piva a exportu. V současnosti jsou obnovovány nebo nově vznikají menší soukromé pivovary. Při některých pohostinských zařízeních jsou budovány minipivovary pro vlastní potřebu. Moravské sladovnictví, které se zabývá výrobou sladu, je soustředěno především do akciové společnosti Obchodní sladovny Prostějov. O rozvoj oboru se stará Výzkumný ústav pivovarský a sladařský v Brně. 44 V současné době se pivo v pivovarech vaří ze čtyř hlavních surovin: sladu, chmelu, kvasnic a vody. Slad je zodpovědný za většinu chuti, barvy, charakteru piva a poskytuje potravu kvasinkám během vaření. Chmel dodává hořkost, vůni a chuť piva. Kvasnice během přirozeného procesu kvašení mění cukr ve sladu na alkohol a oxid uhličitý. Voda je pak prostředím, v němž suroviny přicházejí do vzájemného kontaktu. Do piva se často přidávají i další přísady, aby mělo pivo speciální charakter. Každý pivovar používá jiný chmel a slad, proto jsou jednotlivé značky piva odlišné. 45

43

CHLÁDEK, L.: c. d., s. 52-56. PECHOVÁ, J.: c. d., s. [3]. 45 KUNHATH, B.: c. d., s. 26-30. 44

20

1.4 Pivovary v Jihomoravském kraji V 19. a 20. století se v Jihomoravském kraji vyskytovalo několik pivovarů, ovšem mnohé pivovary byly později zrušeny. Velký rozmach pivovarnictví nastal především v 19. století, avšak některé pivovary na jižní Moravě existovaly již dříve. 20. století je spjaté především s modernizací pivovarů a zavádění nových technologií do výroby. Na postupnou modernizaci poukazuje článek v deníku Rovnost: Strojní zařízení v závodech Jihomoravských pivovarů zastaralo, ovlivňuje výkony, spolehlivost (kapacity jsou přetěžovány), stejně však i jakost produkce. Stáří se nevyhne ani strojům, jenže v jejich případě není bráno za polehčující okolnost konečného výrobku. I v pivovarnictví se proto snaží držet krok s dobou, rostoucími nároky a potřebami, požadavky na kvalitu i spolehlivost. Závody podniků jsou postupně podle možností modernizovány. Tak v Brně se daří plnit úkol – uvést do provozu novou lahvovnu s linkami. Po instalaci tunelového pasteru se zlepší zásobování lahvovým pivem a zvýšená jakost umožní starobrno exportovat. Na pořadu je likvidace stínů v nabídce piva s dlouhou trvanlivostí, tento problém bude řešen průtokovou pasterací v Černé Hoře. Vyškovská lahvovna si za léta provozu také užila svoje, v současné době je zde namontovaná nová stáčecí linka a po vánoční sezóně ji uvedou do provozu.46 Na konci 20. století a na začátku 21. století začal poměrně rychlým tempem vzrůstat počet minipivovarů. U minipivovaru výstav piva nepřekračuje 10 000 hl za rok. Pivo nedodává do obchodní sítě, ale čepuje ve vlastní restauraci nebo hostinci, čímž se liší od velkých pivovarů, které pivo dodávají především do obchodních sítí. V Jihomoravském kraji se nachází poměrně velký počet pivovarů. Přední místo zaujímají především velké pivovary, mezi které patří i Pivovar Černá Hora. Dalším velkým pivovarem je Starobrno, Vyškov a znojemský Hostan. Jeden z nejstarších a největších pivovarů na Moravě sídlí v Brně. Pivovar Starobrno existuje již od počátku 14. století jako součást cisterciáckého kláštera. Ke konci 18. století zde působil významný sládek František Ondřej Poupě. V 19. století z bývalého kláštera Josef Mendel a Hermann Hayek postavili nový pivovar, který více odpovídal

46

ONDROUŠEK, Miroslav: Modernizace bude jako najitá. Rovnost: list sociálních demokratů českých. 1987, roč. 102, č. 265, s. 6.

21

tehdejším potřebám. Od této doby bylo pivo, které se vařilo, známo jako starobrněnské. V současné době je pivovar součástí nizozemské pivovarské společnosti Heineken.47 Od 17. století existuje již Pivovar Vyškov. Pivovar byl založen olomouckým biskupem Karlem z Lichtenštejna. Olomoucké biskupství mělo pivovar ve své režii do 19. století. Poté býval pronajímán, a to až do svého znárodnění. V rukou státu prošel několika modernizacemi. Nyní je pivovar ve správě Ministerstva zemědělství ČR.48 Ve Znojmě se pivovarnictví ujalo v 18. století, kdy vznikl pivovar Hostan.49 Název Hostan pochází od prvního sládka pana Hostana. Pivovar byl založen v 18. století. Později byl prodán pivovarské skupině Heineken, čímž výroba ve Znojmě skončila. Nyní se v prostorách bývalého pivovaru vyrábí sudové šumivé nealkoholické nápoje.50 V Jihomoravském kraji se nachází mnoho malých pivovarů. Na konci 20. století vznikl minipivovar Pegas v Brně a minipivovar v Hodoníně. Postupně vznikají nové malé pivovary. Nejnovější minipivovary jsou: Zámecký pivovar Břeclav, Slavkovský pivovar, Syrovar v Syrovíně, Mazák v Dolních Bojanovicích, pivovar v Moravském Žižkově, Domácí pivovar a restaurace Magistr Brno, Líšeňský minipivovar v Brně, První chodovský pivovárek na Moravě v Šitbořicích, pivovar v Ratiškovicích, Bzenci, Městský zámecký pivovar Oslavany, Santon Měnín, Minipivovar u Richarda v Brně, Zámecký pivovar Bratčice, pivovar Mamut v Mikulově. Většina těchto minipivovarů je součástí restauračního zařízení. Některé malé pivovary navazují na tradiční vaření piva v obci, například Zámecký pivovar Břeclav či Zámecký pivovar Bratčice

1.5 Kvas - Časopis pro pivovarnictví, vinopalství, vinařství a chmelařství Časopis Kvas byl prvním česky psaným odborným časopisem, který byl určen především pro čtenáře, kteří se odborně zajímali o pivovarnictví, vinařství či chmelařství. Myšlenka založit tento časopis se zrodila díky značnému rozvoji českého pivovarnictví a sladařství v 19. století. Tuto myšlenku uskutečnil Stanislav Schmeler, který působil jako profesor sladovnické školy v Praze a vinařské školy v Troji. Časopis 47

NOVOTNÝ, Petr: Pivovary České republiky. Praha: Kartografie, 2010, s. 11. Tamtéž, s. 66. 49 LIKOVSKÝ, Zbyněk: Pivovary Moravy a rakouského Slezska 1869-1900. Brno, 2000, s. 49. 50 Historie. Hostan [online]. [cit. 14. 4. 2014]. Dostupné z: http://www.hostan.cz/cs-CZ/historie.html. 48

22

začal vydávat vlastním nákladem, a až do své smrti jej redigoval.51 První číslo tohoto časopisu vyšlo1.dubna 1873 a v úvodním provolání se pravilo: ,,Dej Bůh štěstí. Když jsme se umluvili, poslati do vlastí český list Kvas, tanulo nám na mysli polepšení a povznešení jednotlivých odborů průmyslu, jimž časopis náš věnuje. Chceme jasným, všem srozumitelným slovem všem podávati správy, dobré náhledy a vynálezy, upozorňovati na pokrok jak náš, tak zahraniční, odvraceti zlé zvyky a manipulace, haněti zlořády, zaplašovati předsudky, pronásledovati nedbalost a nedokonalost, ač vážiti si dobrý návyků, třeba tisíciletých, podávati ceny jak surovin, tak výrobků a pracovati vůbec tak, by věda přístupu nalezla a s prací se spojila; neboť jen touto cestou bude možná dosíci cíle, jenž naše pivovarnictví, vinopalství, vinařství a chmelařství dosáhnout může. ”52 V prvním čísle jsou také uvedeny informace o redakční radě, která se skládala především ze sládků a řemesla znalých odborníků. Místo nakladatelství bylo v Praze. Od svého založení byl časopis součástí pivovarského spolku53 a byl vydáván i v německé verzi pod názvem Bömischer Bierbrauer. Kvas vycházel po rozpadu Rakousko-Uherské monarchie i vzniku Československé republiky až do roku 1940. Během protektorátu Čechy a Morava vycházel pod názvem Gambrinus. Po skončení druhé světové války začal vycházet opět ve staré podobě až do října 1950, kdy bylo jeho vydávání zastaveno. Na dlouholetou tradici časopisu Kvas navázal roku 1955 časopis Kvasný průmysl, který se opět zaměřuje na pivovarnictví a sladařství.54 První ročník časopisu čítal devět čísel, druhý ročník měl již dvanáct čísel, takže vycházel každý měsíc. Ke konci 19. století vycházelo 24 čísel za rok. Roční předplatné v roce 1895 stálo 12 korun, v roce 1932 cena předplatného činila 120 korun. Pokud měl čtenář zájem nechat si otisknout nějakou inzerci, tak mu to časopis umožnil za cenu okolo 30 korun na stranu. Každé číslo mělo přibližně třicet stran. V tomto rozsahu byly čtenářům podávány informace týkající se nových poznatků v daných oblastech. Součástí každého čísla byla rubrika nazvaná Drobnosti, která podávala stručné informace o 51

75 let vydávání našeho časopisu. Kvas: časopis pro pivovarnictví, vinopalství, vinařství a chmelařství, 1947, roč. 75, č. 1, s. 1. 52 Dej Bůh štěstí. Kvas: časopis pro pivovarnictví, vinopalství, vinařství a chmelařství, 1873, roč. 1, č.1, s.1. 53 V roce 1873 vznikl Spolek pro průmysl pivovarský v Království českém. Hlavním cílem tohoto spolku bylo hájit a reprezentovat zájmy pivovarského průmyslu, obhajovat a prosazovat zájmy pivovarů, šířit odborné vzdělání a pomáhat technickému rozvoji. Tiskovým orgánem pivovarského spolku se stal časopis Kvas. 54 Frantík, František: Zaměření. Kvasný průmysl[online].[cit. 11. 4. 2014]. Dostupné z: .

23

různých zajímavostech z oboru, například Ze zemské jubilejní výstavy v Praze (Kvas, ročník 19., číslo 15.), První turecký pivovar (Kvas, roční 19., číslo 16), Žatecký chmelařský spolek (Kvas, roční 19., číslo 17.). Po Drobnostech následovaly tzv. Tržní zprávy, v nichž především spotřebitelé informovali o cenách různých surovin, např. sladu, ječmene, ovsa.

Rubrika Osobní zprávy informovala o jubileu, úmrtí

pivovarnických pracovníků a dalších osobností. V sekci různé zprávy zase byl prostor informovat čtenáře o konání valných shromáždění či slavností, o událostech a změnách v českých pivovarech. Poslední dvě části Kvasu byly věnovány Listárně a inzercím, které často lákaly ke koupi nového vybavení do pivovaru, nabízely chmel a další suroviny. Mnohdy se v časopise Kvas vyskytovaly zajímavé zprávy o historii pivovarnictví a pivovarech. V čísle 15. z roku 1947 se časopis věnoval černohorskému pivovaru v rubrice Z galerie a historie československých pivovarů a sladoven. Článek popisuje historii černohorského pivovaru, zmiňuje významné sládky a další osobnosti s pivovarem spojené. Text je doplněn fotografiemi a soupisem výstav piva od roku 1896 do roku 1945.55 Pár informací o Rolnické akciové společnosti jsem našla v rubrice Různé zprávy, kde se píše o průběhu konání valné hromady v Černé Hoře.

55

Černohorský pivovar, rol. akc. spol. pivovarní a sladovní v Černé Hoře. Kvas: časopis pro pivovarnictví, vinopalství, vinařství a chmelařství, 1947, roč. 75, č. 15, s. 208-210.

24

2. Modernizace pivovaru 2.1 Změny za průmyslové revoluce v pivovaru Na přelomu 18. a 19. století se v důsledku technických vynálezů a nových vědeckých objevů začala dosavadní ruční řemeslná a manufakturní výroba přetvářet ve výrobu průmyslovou. Manufaktura se měnila v továrnu, ve které stroje často nahrazovaly lidskou práci. Nastávalo období volného podnikání, však v našich zemích ještě dlouho zatíženého silnými feudálními přežitky. Tento proces se týkal rovněž pivovarnictví, kde se začalo užívat moderních přírodních věd, především chemie.56 Velký růst spotřeby piva vyžadoval nové výrobní metody v tomto odvětví. Od 40. let. 19. století se začalo v pivovarech pracovat ve větším měřítku se spodním kvašením místo dosavadního svrchního kvašení. Při spodním kvašení se používalo spodních kvasnic, které se při konečném stádiu hlavního kvašení usazují na dně kvasné kádě. Pivo vyrobené spodním kvašením bylo lépe chráněno proti působení bakterií a jeho chuť byla lahodnější. V 60. letech 19. století se v pivovarech rozšířily parní stroje pro pohon čerpadel, mlýnků a jiných strojů. Stavěly se rozsáhlé ležácké sklepy s lednicemi, železné chladící stoky a zaváděly se kovové pánve a kádě, mačkadla sladu a jiná zařízení. Výstav piva moderně zařízených pivovarů stoupal. Menší pivovary zanikaly. Od roku 1850 do roku 1870 klesl počet pivovarů v Čechách o 8,4 %, však celkový výstav piva stoupl v této době o 53,7 %. Postupně vznikala řada nových pivovarů, především akciových. Počátkem 70. let 19. století přestalo mít pivovarnictví ráz zemědělského podnikání a stalo se samostatným průmyslem nabývající více továrního charakteru. S růstem pivovarnického průmyslu úzce souvisel rozmach sladovnictví. Sladovny nejprve dodávaly slad do pivovarů, postupně však vzrostlo sladovnictví na důležité vývozní odvětví českého potravinářského průmyslu.57 V roce 1873 došlo k zavedení nové metrické soustavy měr a vah. Měrnou jednotkou byl prohlášen jeden litr. Důležitou novinkou se stalo i stáčení do lahví. Lahvové pivo pak prodávaly pivovary buď samy, nebo prostřednictvím obchodníků. Vybavení nových pivovarů bylo plně mechanizováno. Kov nahradil dříve používané dřevo. Oheň pod kotlem byl nahrazen parou, či dokonce elektřinou, čímž se podstatně

56 57

VAŠEK, L.: c. d., s. 37. PURŠ, Jaroslav: Průmyslová revoluce v českých zemích. Praha, 1960, s. 68-70.

25

zlepšily hygienické a pracovní podmínky ve varnách. Pivo se smělo vařit pouze z přefiltrované vody. Nastaly i změny společenskoekonomické. Do popředí vystupovala buržoazie, která zakládala nové podniky všude tam, kde se daly očekávat zisky. Staré měšťanské či panské pivovary měly šanci obstát pouze za předpokladu modernizace. Počet pivovarů se tedy radikálně zmenšil v důsledku zániku pivovarů zastaralých a malých. Dodnes k největším pivovarům patří především ty, jejichž historie je o něco méně starší než stoletá. V těchto dobách se také ustálily názvy jednotlivých profesí v pivovarech, které jsou používané většinou dodnes. Veškerou výrobu v pivovaru řídí sládek neboli pan starý, který má k ruce zástupce, zvaného podsládek neboli podstarší. Sladovnu mají na starosti sladmistr se svým zástupcem nadsladovním. Dalším pracovníkem sladovny je sladovnický, sladovník, hvozda, ten suší slad, a půdař, který se stará o slad a ječmen na půdách. Vařič se svým pomocníkem vaří pivo. Pracovníky spilky při chlazení mladiny, tzv. spiláky, řídí spilecký. Ležácký sklep má na starosti sklepmistr. Stáčeč stáčí pivo do lahví nebo do sudů. Mistr bednářský zabezpečuje dřevěné nádoby pro potřeby pivovaru, vodu zase zabezpečuje vodák. Obsazenost všech funkcí závisí na velikosti pivovaru. 58 K významným reformátorům českého pivovarnictví patří František Ondřej Poupě, který také působil jako sládek v pivovaru Starobrno. Poupě začal používat pivní teploměr a zavedl pivní váhu, jako předchůdce hustoměru. Zřejmě založil i první sladovnickou školu v Brně. Na Františka Ondřeje Poupěte navázal profesor Karel Balling, jehož zásluhou se v kvasném průmyslu a tím i pivovarnictví začal používat cukroměr, který vyznačoval stupeň cukernatosti. Tato pivní váha představovala značný pokrok při určování stupňovitosti a kvality v přípravě piva. 59 Na počátku 19. století stál v Černé Hoře ještě pivovara starodávný. Pivo se vařilo zcela jednoduchým způsobem v otevřeném kotli a míchalo se hřebly. Slad se sušil v úplně jednoduchém zařízení, tzv. valachu. Pivo se stáčelo pomocí střívek. Místo filtrů se používaly štípané lískové třísky, které se dávaly do ležáckých sudů, aby se na nich usadily kvasnice. K modernizaci pivovaru došlo v letech 1871-1873, kdy byl hrabětem Augustem Friesem postaven nový pivovar na zelené louce s kapacitou 20 000 hl piva. Tento nový pivovar stojí dodnes na místě vedle starého pivovaru. Starý pivovar byl upraven na sladovnu tak, že ze starého humna, varny, hvozdu, sklepa a spilky byla 58

VAŠEK, L.: c. d., s. 38-40. KOSAŘ, Karel: Brněnský sládek František Ondřej Poupě a umění vařit pivo. Brno: Kulturní a informační centrum města Brna, 1995, s. 56-57. 59

26

vytvořena humna a z horních míst sýpky. Dále byl vybudován nový anglický hvozd a přistavěno ještě jedno malé humno. Vedle pivovaru stál také lihovar, který byl po požáru v roce 1802 postaven nedaleko pivovaru v místech pozdější kancelářské budovy pivovaru. Nový pivovar byl zřízen na tehdejší dobu velice moderně stavitelem Hlívou z Boskovic, zařízení dodala firma Noback a Fritze z Prahy. Zařízen byl na pohon parním strojem. Výrobní kapacita činila 15-20 tisíc hl piva.60 Nejvýraznější zdokonalování pivovaru nastalo v držení Rolnické akciové společnosti, kdy byla vybudována nová varní pánev na vaření parou a pořízen nový parní kotel, však toto zařízení nebylo dlouho používáno, neboť se neosvědčilo, takže se pivo opět vařilo v kotli na přímý oheň. V roce 1925 byla pořízena moderní varna na var 125 hl. Zároveň bylo provedeno zelektrizování závodu pořízením generátoru a elektromotorů. Další změnou byl přechod na kovové sudy, které od roku 1974 nahradily sudy dřevěné jak pro přepravu piva, kde se používají sudy hliníkové, tak sudy ležácké, které jsou ocelové. V roce 1961 byl v obci vybudován nový vodovod a pivovar si tím zajistil dodávku kvalitní vody. Dále byla postavena nová kotelna, na níž byly postupně připojovány jednotlivé provozy pivovaru, čímž došlo k snížení kouřových emisí. Od roku 1948 se po částech začalo s budováním strojního chlazení piva. Tento proces byl dovršen v roce 1968, což znamenalo ukončení způsobu chlazení piva ledem.61 O chlazení piva ledem často pojednávala kronika, která popisuje, jak rolníci dováželi v zimě led z rybníka do pivovaru na povozech. Ledování občas obnášelo i jisté zranění dělníků, proto se začalo uvažovat o pojištění dělníků najatých k ledování. Tuto myšlenku dokládá článek v časopise Kvas: ,,Při vstoupení v život úrazové pojistky pro král. České dostala se také na denní pořádek otázka, týkající se pojišťování proti úrazu dělnictva, najatého ku nakládání a dělání ledu, tedy pouze na čas. Aby ve sporné této otázce nabylo se náležitého světla, podána ředitelství úrazové pojišťovny žádost za zaslané rozhodnutí v této záležitosti. Ústav odpovídaje, že dělání a nakládání ledu jakožto pojištěním povinný výkon tenkráte zvláště dlužno přihlásiti, když toto samostatným podnikatelem se provádí. Vykonává-li práce tyto pivovarem přijmuté dělnictvo, není třeba zvláště je přihlašovati."

62

Z článku je tedy patrné, že najaté

dělnictvo na ledování nebylo pro případ úrazu pojištěno. 60

PILNÁČEK, J.: c. d., s. 473-474. Tamtéž, s. 476. 62 Jsou sládci povinni pojistiti proti úrazu také dělnictvo najaté pouze k ledování? Kvas: časopis pro pivovarnictví, vinopalství, vinařství a chmelařství, 1891, roč. 19, č. 2, s. 1. 61

27

2.2 Rod Friesů staví nový pivovar 2.2.1 Rod Friesů Rodina Friesů patřila již od středověku k zámožnému měšťanstvu několika švýcarských měst, zejména v hornoalsaském městě Műhlhausen. V polovině 18. století patřilo Švýcarsko k vedoucím zemím evropského kontinentu v živnostech a průmyslové výrobě. Reformace a kalvinismus přinesly zemi také jiný pohled na hospodářské záležitosti, zejména na úlohu kapitálu a velkoobchodu. Zatímco ve středověku se těmito finančními otázkami zabývali v habsburské monarchii především Židé, v 18. století se začal projevovat v Rakousku vliv švýcarských bankéřů, kteří tak přispěli k rozvoji průmyslové výroby v rakouských zemích. Toleranční patent Josefa II. z roku 1781 jen uzákonil faktický stav, který nastal v monarchii již za Marie Terezie, že se v zemi už před polovinou 18. století usazovali nekatolíci nejen z Německa, ale i ze Švýcarska, aby zde působili jako bankéři a průmyslníci. K takovým přistěhovalcům patřil i Švýcar Jan Josef Fries, jehož děd Filip Jakub Fries byl zde purkmistrem. Jan Fries se od švýcarského přistěhovalce vypracoval k říšskému hraběti, dokonce se dostal mezi pět nejbohatších mužů habsburské monarchie. Roku 1751 se Fries usadil ve Vídni, kde obdržel privilegium ke zřízení továrny na bavlněné zboží. Později se zasloužil o založení dalších manufaktur. Pokusil se uplatnit i jako podnikatel v Čechách, když se účastnil založení manufaktury na vlněný cajk na statku Konráda v Herálci. Roku 1764 se oženil s Annou d´Escherny, pocházející ze šlechtického rodu v západním Švýcarsku. Z jejich manželství se narodilo 7 dětí, z nichž se dožily dospělého věku jen čtyři. 5. dubna 1783 byl Fries povýšen císařem do stavu dědičných říšských hrabat, však vrcholného postavení si dlouho neužil, neboť o dva roky později byl nalezen utonulý v zámeckém rybníku ve Vöslau. Tento tragický konec významného bankéře a podnikatele se pak odrazil i v dalších osudech jeho dvou synů. Po otcově smrti převzal starší syn Josef Jan majetek a banku, avšak o obchody se moc nestaral. Jeho zájem se obrátil spíše k podpoře umění a cestování do Itálie. Při jedné ze svých cest na jih se nakazil malárií, které nakonec podlehl. Po jeho smrti majetek připadl Mořici Kristiánovi, který byl jeho synem. Roku 1800 se Mořic oženil s princeznou Marií Terezií Josefou, čímž se dostal mezi nejvyšší šlechtu habsburské monarchie. Friesův palác ve Vídni se pak stal dostaveníčkem nejvyšší šlechty. Zde také shromažďoval rozsáhlé sbírky uměleckých předmětů, obrazovou galerii, knihovnu, světoznámá byla 28

též sbírka mincí a minerálů. Beethoven věnoval Mořici Friesovi 7. symfonii, stal se také čestným členem Akademie výtvarných umění ve Vídni. Nakonec svůj život Mořic Kritián Fries zakončil v Paříži roku 1826. Zanechal za sebou malého syna Mořice Friese.63 2.2.2 Friesové v Černé Hoře Černohorský velkostatek se dostal společně s pivovarem roku 1859 do držení rodu Friesů, poněvadž Mořic Fries se oženil s dcerou majitelky velkostatku Florentinou Pereirovou - Arnsteinovou. Působení Mořice Friese v Černé Hoře dokazuje tzv. domovský list.64 Tento rod byl pro Černou Horu velice prospěšný, protože zde nechal opravit a postavit několik budov. V letech 1860 až 1862 byl zdejší zámek, ve kterém rod Friesů bydlel, přestavěn v novorenesančním slohu do dnešní podoby podle plánu architekta Theofila Hansena. Nákladem hraběnky Florentiny Friesové byla na kopci Paseka zřízena Křížová cesta. Hraběnka zemřela roku 1882. Její manžel Mořic Fries ji následoval roku 1887. Podle společenské smlouvy z roku 1880 připadla Černá Hora po smrti Mořice jeho synovi Augustu Friesovi.65 Tento pohledný plavovlasý muž, jak dosvědčuje fotografie v Moravském zemském archivu66, je pro černohorský pivovar významný především tím, že nechal postavit nový pivovar. Během svého života se August intenzivně zabýval genealogií svého rodu a roku 1872 se oženil s moravskou hraběnkou Annou Strachvicovou. August a Anna měli tři děti: Mořice Jiřího, Terezii Marii a Jiřího Huberta. Po smrti Augusta se Mořic Jiří a Terezie Marie stali majiteli panství. Potomek Mořice Jiřího Friese, Jan (Hans) sloužil za druhé světové války v německém wehrmachtu.67 Mořic Jiří Fries zemřel roku 1934. Členové rodiny Friesů jsou pohřbeni v rodinné hrobce u kaple sv. Rodiny na kopci Paseka v Černé Hoře. Jak praví kronika: ,,Pohřeb se konal 13. II. 1934. Dle rodinné tradice byl zemřelý převezen ze zámku do kapličky na obyčejném voze, ozdobeném chvojím. Vůz byl tažen koňmi a řízen

63

SMUTNÝ, Bohumír: K dějinám rodu Friesů a jejich rodinného archivu. In: Genealogické a heraldické informace 1997. Brno: Moravská genealogická a heraldická společnost v Brně, 1998, s. 24-30. 64 Moravský zemský archiv v Brně, f. G 75 Rodinný archiv Friesů Černá Hora (1752 – 1943), inv. č. 342, kart. č. 10 65 Kromě Agusta měli Friesovi i dceru Emu a syna Ludvíka, který však brzy zemřel. 66 Moravský zemský archiv v Brně, f. G 75, Rodinný archiv Friesů Černá Hora (1752 - 1943), inv. č. 360, kart. č. 11. 67 SMUTNÝ, B.: c. d., s. 31.

29

jeho starým kočím Nečasem. Pak byl zemřelý v kapličce vystaven a tamtéž v rodinné hrobce pohřben biskupem dr. Kupkou.”68 Po roce 1945 byl černohorský majetek Friesů zkonfiskován. Na zámku v Černé Hoře bylo nalezeno několik písemností, především korespondence a pár fotografií. V současné době jsou tyto dokumenty uloženy v Moravském zemském archivu v Brně. Za panství rodiny Friesů pivovar příliš nevzkvétal, proto byl v 60. letech 19. století pronajat do nájmu Maxmiliánu Polákovi, který měl pivovar v nájmu do roku 1873, kdy se přestěhoval do Brna. V 70. letech 19. století se opět ukázalo, že ve vlastní režii panství je podnik neefektivní, proto byl pronajat černohorskému obchodníkovi Šimonu Lövovi, který jej vedl se svým synem Robertem do roku 1894. Po Lövovi se stal novým nájemcem Vilém Umgelter z Brna69. Tito nájemci však nedovedli zdvihnout odbyt piva a hleděli si více prodeje sladu. Pivovar přecházel z jednoho nájemce na druhého, což jeho prosperitě vůbec nepřispívalo. Černohorské pivo se tehdy nejlepší pověsti netěšilo.70

2.3 Osobnosti spojené s pivovarem v Černé Hoře V 19. století vlastnilo černohorský velkostatek společně s pivovarem postupně několik rodů. K významným majitelům patřil rod Schlugů, Geislernů, Nebel Turkheimů, Pereir-Arensteinů a zmiňovaný rod Friesů. V druhé polovině 19. století byl pivovar pronajat nájemníkům. Ve 20. století pivovar odkoupila Rolnická akciová společnost. Kromě majitele byl důležitou součástí pivovaru sládek, který řídil veškerou výrobu piva. Sládci spolu s vyššími panskými úředníky, patřili k nejváženějším i nejzámožnějším obyvatelům. Bydleli většinou přímo v pivovaru. O dobrém postavení sládků svědčí rovněž jejich časté sňatky s dcerami panských úředníků, zámožnějších hostinských a jiných lépe situovaných lidí. Poměrně často se předávalo řemeslo z otce na syna. Mnozí ze sládků v 18. a 19. století byli německého a židovského původu.71

68

Archiv obecního úřadu Černá Hora, Kronika obce Černé Hory, s. 62-63. Historie pivovaru. Pivovar Černá Hora [online]. [cit.10.2.2014]. Dostupné z: http://www.pivovarcernahora.cz/pivovar-a-okoli/historie-pivovaru/. 70 VAŠEK, L.: c. d., s. 32. 71 VAŠEK, Leoš: Přehled sládků černohorského pivovar v 16. - 19. století. In: Sborník Muzea Blansko 2011. Blansko: Muzeum Blansko, 2011, s. 10-12. 69

30

Jména jednotlivých černohorských sládků jsou v archivních pramenech uvedeny od poloviny 16. století, tedy nedlouho po roce 1530, k němuž se dochovala první nepřímá zmínka o existenci vrchnostenského pivovaru v Černé Hoře. Sládkem černohorského pivovaru v 19. století byl Ignát Kirchner, Antonín Milšický, Maxmilian Pollak, Josef Hilšer, Adalbert Richter, Emanuel Woitsch, František Josef Fallenbacher, Petr Chodounský, Karel Öhler, Jan Parč, Robert Löw, Benedikt Polák a Konrád Kovář. Jeden ze známějších těchto sládků je Konrád Kovář. Tento sládek byl spolumajitelem pivovaru v Holešově a je o něm také známo, že se stal prvním sládkem vzniklé Rolnické akciové společnosti. 72 V černohorském pivovaru pracoval do roku 1905, kdy jej vystřídal na pozici sládka Josef Polák, který dříve působil v Českém akciovém pivovaru v Českých Budějovicích. Tento sládek byl znám nejen svými odbornými znalostmi, ale také humorem a živým temperamentem. Je autorem knihy Správa pivovaru. Byl nejen vrchním sládkem, ale i ředitelem pivovaru. Roku 1931 jej vystřídal Alois Bernard. Od roku 1943 byl sládkem Jan Vosáhlo, který působil v podniku i po znárodnění. V druhé polovině 19. století působili postupně v pivovaru tito sládkové: Jan Zikmund, František Zelený, Vladimír Peša, Václav Malát, Jindřich Vašek, Alois Mičian, František Kučera, Vladimír Cihlář a Pavel Bekeny. Ředitelem pivovaru byl od roku 1910 již zmíněný Josef Polák, který vykonával tuto funkci až do své smrti v roce 1937. Po tomto roce nebylo místo ředitele obsazeno, jelikož pravomoci ředitele vykonávala správní rada a prokurista. Situace se změnila v roce 1946, kdy se stává ředitelem pivovaru František Kintr. Roku 1955 byl ředitelem Josef Vosáhlo, který byl také současně sládkem pivovaru. Ředitelská funkce byla často obměňována. Do konce 20. století se ve funkci ředitele vystřídalo hned několik osob. Déle se na místě ředitele udržel František Omelka, který vykonával tento post od roku 1975 do roku 1991, kdy jej vystřídal Ing. Ivo Štorek. Po pěti letech se funkce ujal Ing. Jiří Fusek.73

72

VAŠEK, Leoš: Přehled sládků černohorského pivovar v 16. - 19. století. In: Sborník Muzea Blansko 1999. Blansko: Muzeum Blansko, 1999, s. 22-24. 73 Osobnosti spojené s pivovarem [online]. Pivovar Černá Hora. [cit.17.2.2014]. Dostupné z: http://www.pivovarcernahora.cz/pivovar-a-okoli/historie-pivovaru/.

31

3. Vznik Rolnické akciové společnosti v Černé Hoře Rolníci přebírají pivovar

3.1

Provoz friesovského pivovaru nebyl příliš efektivní, protože se pivovar stále pronajímal, neměl stabilní hospodářskou základnu, dostatečná odbytiště, ani dobrou pověst. Zdejší rolnictvo vidělo pivovar nerado v cizích rukou, proto vznikla myšlenka založení rolnické akciové společnosti. Rolnictvo tím chtělo docílit lepšího zpeněžení svého ječmene ve vlastním podniku, poněvadž až dosud bylo odkázáno s prodejem tohoto svého produktu na židovské obchodníky, kteří měli obchod s obilím výhradně ve svých rukou. Realizace se ujali velkostatkář František Tesař, farář Vincenc Ševčík a černohorský rodák Ludvík Pilnáček.74 Po konání mnoha přípravných schůzí v Černé Hoře i okolí se podařilo roku 1896 akciovou společnost uskutečnit. Byla ujednána nájemní smlouva na 20 let s majitelem velkostatku hrabětem Augustem Friesem. Na tehdejší dobu to byla věc poměrně odvážná, byl tím však založen podnik, který dodnes zaujímá přední místo mezi průmyslovými závody v kraji a moravskými pivovary. Prvním předsedou byl zvolen Vincenc Ševčík75, místopředsedou František Tesař a prvními členy výboru se stali: František Kanýs z Černé Hory, Jan Vlach z Pohodlí, Josef Odehnal z Bořitova, Josef Marek z Lysic, Antonín Vondal z Vísek, Karel Kovář z Újezda, Josef Pilnáček z Černé Hory, Jan Kunz a z nich do správní rady patřili: Jan Vlach z Pohodlí, Josef Marek z Lysic, František Kanýs z Černé Hory, Jan Kovář z Obory. Postupně pivovar získával nové odběratele díky sympatiím a aktivizační činnosti rolnické společnosti. Černohorské pivo se těšilo veliké oblibě nejen v okolí, ale i v širokém kraji. Zvyšující se kvalita piva si získala nové odběratele. V prvním roce bylo vystaveno 7 030 hl piva, v druhém 11 886 a ve třetím dokonce 14 433 hl. Za 10 let po založení společnosti se vystavovalo již 19 495 hl. Odbyt piva se každým rokem zvyšoval. V letech 1910 až 1911 se vystavilo 25 355 hl, což bylo důsledkem teplého a 74

PILNÁČEK, J.: c. d., s. 422 Narodil se roku 1862 v Kanicích u Brna. Byl farářem ve Vískách u Letovic a od roku 1902 v Černé Hoře. Jako člověk byl velice ctižádostivý, dravý, miloval život po všech stránkách. Kromě svého kněžského povolání se věnoval i politické činnost s orientací národně katolickou. V roce 1890 založil katolicko-politickou Jednotu boskovickou. Společně se Šamalíkem se stal zakladatelem Katolického rolnického spolku na Moravě. Angažoval se i při zakládání tzv.Raiffeisenových spořitelen. Ve funkci poslance moravského zemského sněmu prosazoval zájmy dělníků. Zemřel v říjnu 1921 na srdeční mrtvici. Vincenc Ševčík je často mylně pokládání za zakladatele Rolnické akciové společnosti, však zakladatelem nebyl, stál pouze při jejím založení. Černohorský pivovar po něm pojmenoval jedno ze svých piv-Páter. 75

32

suchého léta. Toto množství však uhájeno nebylo a kleslo v následujících letech o 1 až 2 tisíce hl. Rolnická akciová společnost se věnovala i výrobě sladu. Hned v prvním roce po převzetí pivovaru bylo zpracováno 114 vagonů ječmene a v dalších letech se sesladovalo průměrně 90 vagonů ječmene ročně. S výjimkou válečných let, kdy se slad nevyráběl vůbec, sladovalo se vždy více, než bylo dohromady za potřebí na výrobu černohorského piva. Zbylý slad se tedy prodával. Před válkou byl dodáván tuzemským pivovarům. Po válce byl prodáván do ciziny (Rakouska, Německa, Itálie). Průměrná nákupní cena ječmene se pohybovala v předválečném období mezi 12-21 korunami za 1q. Ceny piva se různě měnily. Nejstarší záznamy do roku 1896 udávají cenu piva za 1 hl 6-7 zlatých, kolem roku 1910 se pivo prodávalo za 16 korun a například v roce 1926 stál 1 hl 190 korun. Nejvíce vzrůstaly ceny piva a ječmene ve válečném období. Jelikož stále stoupala výroba piva, tak byl pivovar postupně modernizován a doplňován o vnitřní zařízení. 76 Podle společenské smlouvy měla společnost v pronajatém pivovaře se sladovnou vyrábět pivo, lihoviny a slad. S tímto zbožím měla obchodovat. Dále mohla jiné pivovary zakupovat nebo brát do nájmu. Kromě černohorského pivovaru měla společnost v nájmu od roku 1901 pivovar v Letovicích a od roku 1907 pivovar v Předklášteří u Tišnova. Krom toho také zřídila roku 1910 sklad a stáčírnu piva v BrněHusovicích. Pivovar u Tišnova měla sice společnost v nájmu od roku 1907, ale teprve roku 1923 jej uvedla do provozu. O stavu tohoto pivovaru se vyjadřuje akciová společnost ve zprávě adresované Okresnímu soudu v Brně ,, Poněvadž se v něm dlouhá léta nevařilo, byly budovy a zařízení velmi sešlé, bylo tedy třeba nejenom stavby, nýbrž i strojové a ostatní zařízení dokonale opraviti, popřípadě úplně poříditi. Do pivovaru muselo přijíti veškeré drobné zařízení, které jsme do něho dostali již konce roku 1923; mimo to jsme pro něj opatřili a dodali kvasné kádě, ležákové sudy, dopravné nádobí, hadice.77 Dále podle společenské smlouvy záležitosti společnosti obstarávala valná hromada, revizoři, výbor a správní rada. Nejvyšším orgánem byla valná hromada, která byla tvořena všemi akcionáři. Řádné valné hromady svolávala správní rada každoročně do Černé Hory v prvním čtvrtletí po skončení správního roku, kde jí předkládala účty za 76

PILNÁČEK, J.: c. d., s. 473-476. Moravský zemský archiv v Brně, f. H 625, Rolnická akciová společnost pivovarní a sladovní, Černá Hora (1896 – 1947), inv. č. 21, karton č. 1 77

33

kampaň končící posledním dnem měsíce června. Kromě toho mohla svolávat mimořádné valné hromady, když to uznala za potřebné, na žádost akcionářů vlastnících alespoň jednu desetinu akciové jistiny nebo na žádost revizorů účtů. Valné hromady se konaly v Panském domě, od roku 1920 v Hostinci u Kanýsů (od roku 1931 u Jelínků) v Černé Hoře. Valné hromadě náleželo právo volit předsedu a místopředsedu na tři roky, radit se o výroční zprávě správní rady a účetní závěrce uplynulého roku, rozhodovat o předložených návrzích, o rozšíření závodu, o zrušení a o způsobu likvidace akciové společnosti, rozhodovat o změnách organizačního řádu. Každá akcie dávala majiteli při hlasování jeden hlas až do 10 akcií, na každých dalších 5 akcií připadal také jeden hlas, nikdo však nemohl vlastním jménem odevzdat více než 20 hlasů. Valná hromada se plně usnášela za přítomnosti akcionářů zastupujících nejméně čtvrtinu akciového kapitálu, však pro návrh musela hlasovat nadpoloviční většina přítomných. V opačném případě se mohla svolat nová valná hromada, kde již nezáleželo na počtu přítomných. Pouze v případě hlasování o zvýšení nebo redukci kapitálu, změně podniku, emisních podmínek při zvýšení akciového kapitálu, rozšíření závodu či likvidaci společnosti bylo nutné zastoupení nejméně poloviny akcií.78 O konání valné hromady často informuje časopis Kvas v sekci Různé zprávy. Kvas udává datum, místo konání valné hromady a podává celkové informace o jejím průběhu. V jednom svém čísle informuje o konání valné hromady v Černé Hoře takto: ,,Rolnická akciová společnost pivovarní a sladovní v Černé Hoře konala 2.t. m.79svou 36. řádnou valnou hromadu za předsednictví velkostatkáře pana p.ing. Fr.Tesaře. V obchodní zprávě poukazuje se na nynější neutěšení poměry v průmyslu pivovarském a sladařském, jejichž důvod nutno spatřovati jednak v obecné hospodářské krizi, jednak v nepřímém zdanění piva. Vystaveno bylo ve všech podnicích 36.960 hl piva proti loňským 43.947 hl, takže byl letošní výstav menší o 6.987hl, což se rovná 16 %. I ječmene bylo zpracováno méně, a to 132 vagony proti 146 v loňské kampani. Do nové kampaně přechází se s neobvykle velkou zásobou sladu. Díky opatrnému vedení závodu vykazuje poměrně velký výtěžek 180.027 Kč. Předsedou zvolen opět p. ing. Frant. Tesař, velkostatkář z Milonic a místopředsedou p.ing. Robert Ježek, továrník z Blanska.

78 79

VAŠEK, L.: c. d., s. 42-43. 2. října 1932.

34

Rovněž do výboru byli zvoleni dosavadní zástupci. Nově zvoleni byli pí T. Czerninová za skupinu velkostatku a p. starosta B. Baráček za skupinu černohorskou. ” 80 Správní rada každoročně volila tři revizory účtů. Zvolení revizoři kontrolovali účty a stav hospodaření společnosti. Prvním účetním se stal Karel Čehák, který byl později vystřídán Antonínem Budinkou. V roce 1897 jej nahradil František Leitner a v roce 1915 František Kintr. Posledním účetním rolnického a zároveň prvním účetním znárodněného pivovaru byl Josef Odehnal. Platy účetních nepřekračovaly 2 tis. za měsíc. Například za měsíc říjen v roce 1901 byl plat účetního 1 613 korun.81 Další institucí byl výbor, který zajišťoval proporcionální zastoupení akcionářů na teritoriálním principu. Na každou skupinu 100 akcií připadl jeden člen výboru, který byl volený na tři roky ve skupině. Skupiny byly utvářeny podle jednotlivých obcí. Každý rok se na valné hromadě obnovovala třetina členů výboru. Úkolem výboru bylo střežit, aby žádný akcionář nepoužíval větších výhod, než mu přísluší, volil do správní rady čtyři členy, dával valné hromadě návrhy na rozšíření závodu, kontroloval jmění společnosti, potvrzoval a propouštěl vrchní úředníky na návrh správní rady, kontroloval účty, knihy, hlavní pokladnu a podle potřeby činil pro společnost výpůjčky. Výbor měl také právo svolávat valnou hromadu. Řádné schůze výboru svolávané správní radou se konaly jednou za tři měsíce. Mimořádnou schůzi mohl předseda výboru svolat na žádost výboru nebo ze své vůle. K platnému usnesení výboru byla třeba přítomnost nejméně poloviny členů a rozhodovala nadpoloviční většina přítomných. Statutárním orgánem společnosti byla správní rada, které se skládala z předsedy, místopředsedy a čtyř členů volených výborem. Volebním obdobím státní rady byl jeden rok. Správní rada se scházela nejméně jednou za měsíc. K platnému usnesení správní rady byla potřeba přítomnosti alespoň poloviny členů, přičemž rozhodovala nadpoloviční většina přítomných. Správní rada vykonávala usnesení valné hromady a výboru a vykonávala také správu závodu ve všech záležitostech, pokud nebyly svěřeny jiným orgánům. Za společnost se podepisoval předseda správní rady společně se svým náměstkem či jeden z nich současně s jiným členem správní rady. Výbor a správní rada měli kromě náhrady hotových výloh nárok i na tzv. prezenční známky, stanovené podle drahotních poměrů. Valná hromada mohla správní

80

Rolnická akciová společnost pivovarní a sladovní v Černé Hoře. Kvas: časopis pro pivovarnictví, vinopalství, vinařství a chmelařství, 1932, roč. 60, č. 40, s. 453-454. 81 Moravský zemský archiv v Brně, f. H 625, Rolnická akciová společnost pivovarní a sladovní, Černá Hora (1896 - 1947), kniha 1.

35

radě, předsedovi a výboru přiznat celkovou odměnu, kterou si jejich členové rozdělili mezi sebe. Podle stanov nesměli členové bez souhlasu provozovat podnik stejného druhu na svůj ani na cizí účet, nesměli vstoupit do podniku stejného druhu.82 Společnost byla založena s akciovým kapitálem 100 000 zlatých, tj. 200 000 korun.83 V roce 1922 měla společnost přibližně 340 akcionářů, z nichž nejvíce bylo v Bořitově (12,4%), Černé Hoře (9,5%), Lysicích (6,8%), Drnovicích (6,2%), Blansku (5,3%), Býkovicích (3,5%), Jestřebí (3%), Sebranicích (3%). K největším akcionářům v Černé Hoře patřili- Terezie Černínová, rozená Friesová (78 akcií), Mořic Fries (64), Josef Polák (50), Betra Poláková (32),Vincenc Ševčík (26), Jarmila Poláková (20), Jan Kunz (20), Antonín Hemzal (16), Vilémína Kunzová (16), společnost lesa ,,Šibené,,(14) Josef Krejčí (10), Eduard Kupka (10), Matylda Niklová (10), Karel Zvěřina (10). V Bořitově k největším akcionářům patřiliAntonín Kupsa (20), Antonín Mazal (20), Arnošt Mazal (20), Karla Mazalová (20), Antonie Mazalová (20), Jakub Kupka (19), Bohuslav Váňa (18), Jan Janíček (17), Karla Komárková (16), František Kupsa (16), Aloisie Přibylová (14), Alois Havránek (12), František Kopecký (12), František Kolínek (10). V Blansku k největším akcionářům patřili- Robert Ježek (52), Richard Ježek (22), Karel Ježek (20), Josef Ježková (20), Jaroslav Nešpor (12), Marie Drdová (10), Dominika Veselá (10), Eliška Kalousková (10). V Milonicích k akcionářům patřili- František Tesař (20), František Tesař ml. (20), Ing. František Tesař (20), Marie Tesařová (20), Růžena Tesařová (20), Herta Tesařová (20). V Jestřebí k akcionářům patřil- František Zachoval st. (16), Karel Přibyl (12), Karel Cihlář (10). V Oboře-František Janíček (20) a Antonín Janíček (15). V LysicíchDr. Jan Kunz (30), Oto Adámek (13), Josef Marek st.(10). V Mlatkově- Gratián Mazal (10). Ve Skalici- Michal Mazal (10). Drnovicích- Vincenc Páral (12) a František Barvík (10). V Lomničce- Antonín Hromek (10). Sebranicích- František Kupsa (10). V Újezdě Karel Kovář (10). V Letovicích- Marie Mazalová (10). V Boskovicích- Alexandr Luňáček (20). V Brně byl největším akcionářem Václav Sojka (22) a Antonín Zelinka (20). V Tasově Jakub Procházka (10). Ve Vídni- Josef Pilnáček (25) a Marie Pilnáčková (20). 84

82

VAŠEK, L.: c. d., s. 44-45. V roce 1919 byl zvýšen akciový kapitál na 400 000 Kč. V roce 1923 bylo provedeno zvýšení na 600 000 Kč. 84 Moravský zemský archiv v Brně, f. H 625, Rolnická akciová společnost pivovarní a sladovní, Černá Hora (1896 - 1947), inv. č. 19, kart.č.1. 83

36

Z uvedených údajů vyplývá, že z jednotlivých obcí měla největší zastoupení Černá Hora s 376 akciemi. Na druhém místě byl Bořitov s 234 akciemi a na třetím místě Blansko se 156 akciemi. Nejmenší zastoupení měla Skalice, Mladkov, Lomnička, Sebranice, Letovice, Újezd a Tasov. Tyto obce měly pouze 10 akcií. K největším akcionářům patřili příslušníci rodu Friesů z Černé Hory, Tesařovi z velkostatku v Milonicích, Ježkovi z továrny v Blansku, Polákovi, kteří byli rodinní příslušníci ředitele a sládka pivovaru. A Mazalovi z Bořitova. Těchto pět rodin drželo dohromady 558 akcií, což představovalo 27,9 % akciového kapitálu. Je tedy zřejmé, kdo byl skutečným pánem akciové společnosti. Mezi akcionáři se v hojném počtu objevovali i majetní duchovní. Mezi drobné akcionáře patřili hostinští a všechny právnické osoby, kromě společnosti lesa Šibené v Černé Hoře, která měla 14 akcií. 85 Že se Rolnické akciové společnosti dařilo, si bylo možné povšimnout na několika získaných oceněních v degustačních soutěžích. V letech 1911 vyhrává černohorské pivo degustační soutěž za zásluhy na Hospodářsko - živnostenské a průmyslové výstavě v Líšni. Na Krajinské průmyslové a hospodářské výstavě v letech 1923 v Blansku opět vyhrává za zásluhy. O čtyři roky později na Podhorácké výstavě v Tišnově si znovu odnáší ocenění za zásluhy. V roce 1929 na Pivovarsko –sladařské výstavě v Brně získal pivovar další ocenění86. Kvalita černohorského piva byla tedy velmi vysoká. Pivovar pravidelně podporoval, peněžně nebo v pivu, různé akce, jako byly plesy, zábavy, hody, poutě a různé sbírky. Podporoval černohorské spolky, především spolek Sokol, hasiče, legionáře a spolky se sociálním zaměřením. Podporoval také instituce, například školy, nemocnice a dětské domovy.

3.2 Básník Petr Bezruč a jeho vztah k černohorskému pivu Černohorský pivovar není spjat jen s pracovníky pivovaru, ale i s osobou Petra Bezruče, který měl v oblibě černohorské pivo. Petr Bezruč, vlastním jménem Vladimír Vašek, byl básník a prozaik. Narodil se roku 1867 v Opavě do rodiny Antonína Vaška, slezského gymnazijního profesora, známého jako stoupence politického realismu. Po maturitě na brněnském gymnáziu 85

VAŠEK, L.: c. d., s 45-46. Ocenění našich piv[online]. Pivovar Černá Hora. [cit.11.2.2014]. Dostupné z: http://www.pivovarcernahora.cz/pivovar-a-okoli/oceneni-nasich-piv/ 86

37

odešel Vladimír Vašek studovat klasickou i moderní filologii do Prahy. Vysokoškolské studium však nedokončil. Po návratu z Prahy nejprve přijal úřednické místo u zemského výboru v Brně, později vstoupil do poštovní služby. Pro literární historii je zvlášť důležitý pobyt Vladimíra Vaška v Místku, v těsném pomezí Slezska, v letech 18911893. Tehdy jako pětadvacetiletý muž viděl život a utrpení slezského lidu na Těšínsku, tam v okolí Místku slyšel jméno Bezruč, které se mu zalíbilo pro symbolický význam. Z Místku se pak Petr Bezruč navrátil do Brna. Za 1. světové války byl Petr Bezruč zatčen pro domnělé autorství protirakouské básně. Po válce byl jmenován přednostou nádražní pošty v Brně. V roce 1928 odešel do výslužby. Žil samotářsky v Brně, pak v Kostelci na Hané a v Brance u Opavy. V roce 1939 se Petr Bezruč usadil v Kostelci na Hané a tam již zůstal do konce života. Jeho nejznámějším dílem jsou Slezské písně.87 Během svého života Petr Bezruč navštěvoval široké okolí Brna a chodil i do Černé Hory, kde měl v oblibě černé pivo Granát.88 Na svých výletech nejraději šlapával sám, často i bos. Turistikou se tak otužil, že chodil i za špatného počasí v rozevláté košili. Nejprve většinu svých toulek a turistických cest podnikal v úplné samotě, později se však připojil k přátelské turistické skupině ,,Noha”.89 Se skupinou vždy první jarní neděli podnikal túru na Pavlovské kopce, Hanou, na vrch Sekoř s cílem zajít na dobré jídlo do pivovarské restaurace Eduarda Svobody90 v Černé Hoře. Turistickou sezónu končili v listopadu v Letovicích. K tradičnímu Vítání jara se od roku 1925 přidaly tzv. Dozvuky u Edy Svobody. Pivovarská restaurace Edy Černohorského si ve svém okolí získala velmi dobrou pověst i díky výborné kuchyni, v níž vařila paní Svobodová.91 Petr Bezruč s Eduardem Svobodou udržoval písemný kontakt, jak dokazují opisy básníkových lístků. Když jednou přišel básník do Černé Hory, tak si na zahradě pivovarské restaurace všiml listů křenu, však nepoznal jej. Až někdy později v Beskydech křen určil a napsal E. Svobodovi: ,,Milý Pane S., včera jsem zahlédl v selské zahradě téhož bylince, jehož máte Vy a jehož jsem nedovedl určit. - Tentokráte

87

BÁR, Zdeněk: O Petru Bezručovi: populární výklad. V Opavě: Zemská hasičská jednota slezská, 1937, s. 13. - 16. 88 Archiv obecního úřadu Černá Hora, Kronika obce Černé Hory IV, s 229. 89 Turistická skupina Noha se od roku 1903 scházela první jarní neděli na Šmelcovně, aby uvítala jaro a zahájila tak turistickou sezónu. Ke skupině Noha se později připojil i Vladimír Vašek, o němž nikdo zpočátku netušil, že je to básník Petr Bezruč 90 E. Svoboda byl černohorský rodák a od roku 1925 nájemce pivovarské restaurace v Černé Hoře. Jeho zásluhou se restaurace značně povznesla. Petr Bezruč měl Edu Černohorského, jak jej nazýval, velmi rád. 91 ODEHNAL, Karel: Petr Bezruč a Černá Hora. In: Sborník Muzea Blansko 2004. Blansko: Muzeum Blansko, 2004, s. 123-124.

38

mi neutečeš! Prohlédl jsem ho ze všech stran a všiml si lístků přízemních: už tě mám! Je to křen.” 92 O oblibě černohorského piva se Bezruč vyjadřuje v jednom z dopisů svému příteli a básníku Jaroslavu Marchovi. V dopise z 15. února 1947 píše:,,Doufám, že 23. či 30. března, tož za dobrý měsíc, podniknete výplaz na Šmelcovnu a na Černou Horu, držte tradici. Pozdravte při této příležitosti ode mne Eduarda Černohorského. Poslal mi nedávno lístek. Škoda že jsem tak daleko, rád jsem k němu chodíval; nádherné kafisko, líbezné víno, i to pivisko se dobře pilo na rozdíl od břeček příbuzných. ”93 Když v roce 1949 zemřel Eduard Svoboda, byla Pivovarská restaurace zrušena a v jejích prostorách byla zřízena vývařovna a jídelna pro černohorské závody. Dnes je na jejím místě pivovarská prodejna. K připomínce Bezručova putování otevřel pivovar Černá Hora 25. září 2004 cyklistickou stezku z Řečkovic do Černé Hory. Stezka je dlouhá 28 km a vede přes Mokrou Horu – Jehnice – Lelekovice – Babí lom – Vranov u Brna – Šebrov – vrch Jedle– vrch Bukovice- Černou Horu.94

3.3 Situace za první a druhé světové války Situace během válek nebyla pro pivovar příliš příznivá. Za první světové války stát zabavoval veškeré obilí, které potom rozděloval. Pivovary dostávaly jen nepatrný příděl ječmene, což bylo pro pivovar kritické. Z důsledku toho došlo k omezení výroby a klesl odbyt piva. V roce 1914 činil ještě odbyt piva 22 433 hl, v roce 1915 byl odbyt 17 550 hl, v roce 1916 klesl odbyt na 8 108 hl, v nejkritičtějším roce 1917 činil pouhých 5 638 hl, na konci války odbyt lehce stoupl na 8 112 hl. V najatých pivovarech v Letovicích a Předklášteří se po dobu války nevařilo vůbec. Poněvadž bylo málo ječmene, tak se vařilo pivo různých náhražek cukru, kukuřice, rýže, bramborové moučky, cukrové řepy, pýru. Pivo bylo pouze 5%, což byl rozdíl oproti předválečné době, kdy bylo pivo 10%.95 Pivovar často kupoval tajně ječmen, například rolník vezl do pivovaru fůru pýru a pod ním měl schovávané pytle ječmene.96

92

Archiv obecního úřadu Černá Hora, Kronika obce Černé Hory IV, s. 230. BEZRUČ, Petr. Padesát dopisů ("písem") Petra Bezruče našemu krajanu Jaroslavu Marchovi z let 1941-1954. Adamov: Závodní klub ROH Adamovských strojíren, 1963, s. 17. 94 Okolí pivovaru: Cyklostezka pivovaru -Pivní stezka Petra Bezruče. Pivovar Černá Hora[online]. [cit.17.2.2014]. Dostupné z: http://www.pivovarcernahora.cz/pivovar-a-okoli/okoli-pivovaru/ 95 PILNÁČEK, J.: c. d, s. 475. 96 Archiv obecního úřadu Černá Hora, Kronika obce Černé Hory I, s. 84. 93

39

Po skončení války a vzniku Československa se začínají poměry rychlým tempem lepšit, takže v roce 1919-1920 bylo již vystaveno 17 105 hl piva. Odbyt stoupal rok od roku více. Nejvyšší výstav piva, a to až do znárodnění po druhé větové válce, měl pivovar v letech 1929-1930, kdy bylo vystaveno 42 650 hl černohorského piva. Pivovar se tedy ekonomicky vzpamatoval dříve, než byl průměr v celém československém hospodářství, neboť po překonání poválečné hospodářské krize došlo v republice k postupnému oživování až od roku 1924 a předválečné úrovně bylo v průmyslové výrobě dosaženo teprve v roce 1927. Na Blanensku se v době mezi světovými válkami kromě Černé Hory vařilo pivo už jen ve dvou pivovarech, které však později zanikly. Byly to pivovary v Boskovicích a Rájci nad Svitavou. 97 Najatý pivovar v Letovicích již po válce obnoven nebyl. V roce 1925 se provoz v Letovicích obnovil, ovšem jen jako slad a stáčírna piva do lahví. V pivovaru v Předklášteří byla obnovena výroba po roce 1920, však během druhé světové války se výroba zastavila. V říjnu 1921 zemřel po operaci v sanatoriu v Podolí u Prahy první předseda společnosti Vincenc Ševčík. Předsedou společnosti se stal místopředseda František Tesař, který však kvůli nemoci zastával funkci krátkodobě. Nastala tedy nutnost učinit personální změny. Na mimořádné valné hromadě v květnu 1922 byl za předsedu zvolen Ing. František Tesař, který byl synem dosavadního místopředsedy a za nového místopředsedu byl zvolen František Kupsa, dlouholetý člen správní rady.

98

Rolnická

akciová společnost měla najatý pivovar na 20 let, tedy do roku 1916. V letech 1918 byla nájemní smlouva obnovena na dalších 20 let. V roce 1923 nabídl majitel panství hrabě Mořic Fries pivovar a sladovnu akciové společnosti ke koupi. Společnost pivovar koupila za 1 150 000 korun. Na jednání byl přítomen hrabě Fries, za společnost předseda František Tesař, místopředseda František Kupsa, člen správní rady Robert Ježek a ředitel pivovaru Josef Polák. Tím akciová společnost přebírá pivovar zcela do svého vlastnictví.99 Na základě usnesení valné hromady z listopadu 1937 byla změněna firma společnosti na Černohorský pivovar, rolnická akciová společnost pivovarní a sladovní v Černé Hoře. Za druhé světové války došlo k nutnosti provést mnohé změny v souladu s tehdejšími předpisy, vyplývající jak z podřízení hospodářství válečným podmínkám, tak i z germanizační a rasové politiky německé okupační moci. Správní rada například 97

VAŠEK, L.: c. d., s. 49. Tamtéž, s. 51-52. 99 PILNÁČEK, J.: c. d, s. 477. 98

40

musela písemně prohlásit, že je společnost árijská, a že na ní není zúčastněn Žid ani židovský podnik či židovské sdružení osob. Muselo být včleněno i německé označení podniku- Schwarzenberger Brauerei, landwirtschaftliche Aktien- Gesellschaft der Brauerei und Malzfabrik in Schwarzenberg.100 Většina potřebných surovin pro provoz pivovaru byla získávána přídělovou cestou. Výroba byla omezována a stupňovitost piva klesla na 8,6 a 4 stupně. Poslední válečné roky snížily stupňovitost piva až na 3,25°. V říjnu 1941 přijelo do Černé Hory gestapo, které se zastavilo i před pivovarem. Gestapo se vydalo do pivovaru pro dva pracovníky, kteří byli členy Sokola. Jednalo se o prokuristu Františka Kintra a sládka Aloise Bernarda. Když přijelo gestapo do pivovaru, poznal velící důstojník gestapácké skupiny Františka Kintra, neboť před deseti dny, když byli gestapáci v Černé Hoře na flámu v hostinci u Jelínků, tak si šli odtud potom prohlédnout pivovar, kde mluvili s Kintrem. Němci si nejdříve prohlédli sokolskou korespondenci Kintra a Bernarda, a pak si velící důstojník vyžádal telefonický rozhovor s Brnem. Nakonec oběma řekl, že prozatím mohou zůstat doma. Tak zachránil černohorský pivovar život jeho pracovníkům. Ještě jednou se gestapo zajímalo o pivovar v srpnu 1944, kdy v pivovaru vypukl požár na půdě sladovny. Požár byl včas uhašen, avšak k požáru se dostavila německá policie. Na sýpkách sladovny bylo totiž uskladněno 30 vagonů ječmene z Ukrajiny a 30 vagonů ovsa z Francie, proto Němci považovali požár za sabotáž ze strany českého obyvatelstva. Byli vyslýchání pracovníci pivovaru, kteří v té části pracovali. Nakonec však bylo zjištěno, že požár zavinili neodborným topením zaměstnanci německé firmy Klöckner. Opět tedy nebyl nikdo zatčen.101 V červnu 1945 zvolili zaměstnanci pivovaru závodní radu ve složení: předseda Václav Klimeš, místopředseda František Včelík a jednatel Josef Odehnal. Během války sloužil sklep černohorského pivovaru jako skladiště pro německou firmu Klöckner pod krycím jménem Jos.Müller stěhovací podniky. Byly zde uskladněny součástky pro výrobu leteckých motorů a obráběcí nářadí. Do sklepů byl zřízen zvláštní vchod. Pracovalo zde 10-20 mladších lidí102. V posledních letech války utrpěl pivovar značné škody. Když v náletech na Černou Horu spadly pumy také poblíž pivovaru, byla rozbita okna u spilky a kádě byly plné skla a smetí. Ustupující německá armáda pivovaru brala vozy a koně. Rusové zase brali nebo kupovali pivo i s nádobím.103

100

Černohorský pivovar, rolnická akciová společnost- pivovarní a sladovní v Černé Hoře. VAŠEK, L.: c. d, s. 56-58. 102 Archiv obecního úřadu Černá Hora, Kronika obce Černé Hory III, s. 80. 103 Taktéž, s. 152-153. 101

41

4. Znárodnění pivovaru 4.1 Z rukou akciové společnost do rukou státu Poválečné období je charakterizováno růstem výstavu piva a postupnou modernizací podniku. Hned po válce byla v pivovaru zavedena dočasná národní správa, která svoji činnost zaměřila na odstranění válečných škod a obnovení výroby piva. Národními správci se stali: prokurista František Kintr, sládek Jan Vosáhlo a odborný dělník Karel Lorenc. Sbor národních správců ve spolupráci se závodní radou vykonával správu podniku. Poté, co na mimořádné valné hromadě společnosti v červnu 1946 došlo ke zvolení nové správní rady, výboru a revizorů účtů, byla zrušena národní správa a obnovena akciová společnost, v jejíž správní radě byli zastoupeni pivovarští dělníci a drobní

rolníci.

V souladu

s tehdejšími

společenskými

tendencemi

požadovali

zaměstnanci pivovaru větší podíl na jeho řízení, což se podařilo částečně prosadit. Navíc bylo při příležitosti 50. výročí založení podniku zdarma rozděleno 85 akcií dlouholetým zaměstnancům. Zvedla se stupňovitost piva a byla obnovena výroba sladu. Došlo k dalším modernizacím podniku. Především byly odstraněny namáhavé ruční práce pořízením výtahů na led z rybníka, náduvníků k namáčení ječmene, nových nákladních automobilů, sprchových chladičů na mladinku, stáčírny sudového piva a rampy na příjem ječmene. Dále bylo pořízeno nové chladící zařízení a přistavěno nové oddělení ležáckých sklepů. Byla provedena rekonstrukce lednice za pivovarem s přístavbou věže a s výtahem na led.104 Podle výměru ministerstva výživy ze dne 1.3.1948 byl pivovar podle dekretu prezidenta republiky opět převeden pod národní správu. Ministerstvo pověřilo funkcí národního správce Československé pivovary, n.p. Praha. Tato národní správa však byla ke konci roku zrušena. K znárodnění černohorského pivovaru potom došlo vyhláškou ministryně výživy ze dne 3.7.1949 a vyhláškou stejného úřadu byl pivovar začleněn do Středomoravských pivovarů n.p. v Brně. Tento stav však netrval příliš dlouho. Výměrem ministerstva potravinářského průmyslu z prosince 1952 byl s účinností od začátku roku 1953 zřízen národní podnik Moravské pivovary se sídlem v Černé Hoře a s provozovnami v Černé Hoře, Rájci nad Svitavou, Jevíčku, Boskovicích, Svitavách a

104

VAŠEK, L.: c. d., s. 58-59.

42

stáčírnou v Bystřici nad Pernštýnem. Pivovar Černá Hora se tak stal sídlem poměrně velkého podniku se značnou regionální působností. Tím se mu nabízela poměrně lepší možnost rozvoje. Problémem však byl podnikový ředitel Josef Franze ze Svitav, který chtěl prosadit sídlo podniku ve Svitavách, proto s Černohorskými příliš dobře nevycházel. V roce 1954 byl černohorský pivovar opět začleněn do Středomoravských pivovarů n.p. se sídlem v Brně. Vedení národního podniku začalo usilovat o zrušení černohorského pivovaru. Ředitelství Středomoravských pivovarů to argumentovalo tím, že vzhledem k nepříznivým hospodářským výsledkům je třeba koncentrovat výrobu a hledat úspory. K zajištění prosperity černohorského pivovaru by přitom byla potřeba částka 3,57 miliónu korun,105 zatímco sousední pivovar v Rájci takovou investici nevyžadoval. Černohorský pivovar tuto situaci chápal jako intriky konkurenčního podniku a postavil se k odporu s tvrzením, že do špatné situace se pivovar dostal především zásluhou řízení z Brna, které na úkor černohorského pivovaru modernizovalo svůj závod. Nakonec se podařilo černohorský pivovar zachránit. V červenci 1960 byly v důsledku správní reorganizace106 zřízeny Jihomoravské pivovary n.p. Brno, které od ledna 1961 převzaly do správy rovněž sodovkárny. V rámci tohoto podniku byl černohorský pivovar závodem 04. Podnik měl ještě dalších pět provozů- pivovar v Rájci, sladovnu v Boskovicích a sodovkárny v Olešnici, Tišnově a Jedovnicích. Později byly zrušeny provozovny v Jedovnicích a Rájci z důvodu zastaralého technického stavu a požadavku koncentrace výroby. Technologický stav pivovaru v Černé Hoře neustále zaostával za rozvojem výroby, přestože postupně docházelo k modernizacím a rekonstrukcím. Ty však, především z časového hlediska, nestačily požadavkům, které byly na pivovar kladeny. Úkoly se proto zvládaly především zásluhou mimořádného úsilí pracovníků. Počet pracovníků pivovaru neustále stoupal. V 50. letech v pivovaru v Černé Hoře pracovalo kolem 80 lidí, v 70. letech už kolem 100 zaměstnanců a během 80. let již přes 120 zaměstnanců. V roce 1968 činil plat zaměstnance 1 548 Kč, v roce 1980 činil plat 2 675 Kčs a v roce 1984 byl plat 2 998 Kčs. Z těchto údajů je zřejmé, že se plat pracovníka pivovaru postupně zvyšoval. Od 50. let došlo k prudkému nárůstu výstavu piva. V roce 1950 bylo vystaveno 43 770 hl piva, v roce 1960-58 000 hl, 197085 505 hl,1980-126 783 hl a v roce 1990-130 149 hl. Výstav 100 tis. hl byl překročen v roce 1975, tím se prakticky pivovar dostal na hranici svých možností. 105

Nový kotel 200 tisíc Kčs, umělé chlazení 900 tisíc, lahvovna 800 tisíc, vyčištění Oborského rybníka včetně úpravy vodovodu 1,47 miliónů, bednárna 200 tisíc. 106 Vznik Jihomoravského kraje.

43

Aby černohorský pivovar uspokojil poptávku, byl nucen dovážet mladinu nebo hotové pivo z jiných pivovarů. Tento problém byl způsoben především kapacitou varny, která byla sice modernizována, ale měla nedostatečnou kapacitu. Po převratných změnách v listopadu 1989 začala cesta privatizace pivovaru. Původní národní podnik Pivovary Brno107 se stal od dubna 1991 akciovou společností Pivovary a sodovkárny Brno, od níž se postupně začaly oddělovat jednotlivé závody. Začátkem roku 1994 se akciová společnost rozčlenila na čtyři subjekty, z nichž jeden nesl název Jihomoravské pivovary a.s., kterého se stal černohorský pivovar součástí.108 V roce 1996 pivovar přechází do soukromého vlastnictví a stává se akciovou společností s názvem Pivovar Černá Hora a.s.109 Ke konci 20. století se černohorskému pivovaru opět dařilo v degustačních soutěžích. Nejvíce ocenění získal za pivo Ležák, Granát, Tas, Kern a Kvasar. Pivovar byl úspěšný jak v celostátní soutěži, tak i v mezinárodní soutěži v Karlových Varech, kde obsadil v roce 1987 první místo za pivo Ležák.110

4.2 Malý exkurz do současnosti V současnosti je Pivovar Černá Hora začleněn do české pivovarnické skupiny Pivovary Lobkowicz111. Pivovar pod křídly nového vlastníka významně zvýšil svou výrobní kapacitu. Za rok vystaví více než 200 000 hl piva a 50 000 hl limonád. Sládkem a výrobním ředitelem je od roku 1996 Vlastimil Zedek. Obchodním ředitelem od roku 2010 je Bořivoj Bartoněk. Dnešní pivovar téměř nezměnil svou podobu ani způsob výroby piva. Černohorský pivovar si zakládá především na kvalitní výrobě tradičními technologiemi. Při kvašení v otevřených spilkách dává pivu patřičný čas, aniž by se nějak urychlovalo jeho kvašení. Pivovar také využívá pouze vodu ze studní, která má prameny vhodné pro kojence. K výrobě piva dále používá převážně žatecký chmel, a také kvasnice, které 107

V roce 1988 byl podnik Jihomoravské pivovary Brno přejmenován na Pivovary Brno. VAŠEK, L.: c. d., s. 61-65. 109 Historie pivovaru. Pivovar Černá Hora[online]. [cit.20.2.2014]. Dostupné z: http://www.pivovarcernahora.cz/pivovar-a-okoli/historie-pivovaru/. 110 Ocenění našich piv. Pivovar Černá Hora[online]. [cit.20.2.2014]. Dostupné z: http://www.pivovarcernahora.cz/pivovar-a-okoli/oceneni-nasich-piv/. 111 Jedná se o ryze českou pivovarskou společnost, která usiluje o návrat k tradici českého pivovarnictví. Její snahou je zachování a rozvoj malých a středních pivovarů. Do této skupiny patří sedm pivovarů: Černá Hora, Protivín, Jihlava, Uherský Brod, Rychtář, Vysoký Chlumec a Klášter. Černá Hora byla prvním pivovarem, na němž získala společnost v roce 2010 podíl. 108

44

zajišťují, že všechna černohorská piva jsou spodního kvašení. Tyto čtyři základní suroviny, tedy voda, chmel, slad a kvasnice, za přispění technického vybavení a uplatňováním určitého technologického postupu, dávají předpoklady k tomu, aby se pivo uvařené v pivovaru Černá Hora dalo směle nazvat ČERNOHORSKÝM.112 Tak jako v každém pivovaru, tak i v Černé Hoře se budova skládá z několika výrobních částí. První část je nazvaná varna, kde se pivo vaří. Ve spilce černohorské pivo kvasí. Třetí částí je ležácký sklep, kde pivo zraje a ve filtrační místnosti se zbavuje kvasinek. Pro chod pivovaru je potřeba mnoho zaměstnanců. Pracuje se ve spilce, varně, ve sklepech, na filtru, na sladovně, v laboratoři, na vrátnici a ve výrobě. Práce ve výrobě zahrnuje plnění piva do sudů nebo do lahví a limonád do PET lahví. K pivovaru patří také kotelna a chladírna, kde pracují další zaměstnanci. Práce v pivovaru je poměrně náročná, jak tvrdí pracovník černohorského pivovaru, který pracoval ve spilce a varně koncem 20. století. Podle výpovědi pracovníka, práce ve varně vypadala takto: ,, Když jsem pracoval jako pomocník vařiče, měl jsem na starosti ráno navozit na kolečkách uhlí do varny. Za mě se totiž ještě topilo uhlím. Potom, když přijeli mlátaři, bylo mým úkolem vypustit mláto. Pak proběhlo šrotování na půdě, a potom jsem sypal různé přídavky do váry: cukr, chmel a další přídavky. Hlavně se musela udržovat čistota, protože je to potravinářský průmysl. ”113 Práce ve spilce vypadala následovně: ,, Když jsem pracoval na spilce, kde se vyčerpává mladina, která je vřící, tak mým úkolem bylo ji zchladit na 7 stupňů a pouštět ji do spilky. Tam probíhalo zakvašování. Jako pomocník vařiče a na spilce se člověk poměrně naběhal a všechno musel hlídat, aby nebyl průšvih. Dnes je práce ve varně a spilce modernizovaná. Dříve jsme ve varně museli v kýblech nosit kvasnice, které jsme lili do kádě. Dneska se jen otočí kohoutek, zapne čerpadlo a dají se tam kvasnice. ”114 Dnešní práce v pivovaru je tedy poměrně modernizovaná, však hlavní rozdíl oproti minulým letem je ve výstavu piva, jak tvrdí pamětník: ,,Proti minulým letem ohromně stoupl výstav piva, dříve byly jen dvě várky denně a dneska se dělá šest várek, takže výstav ohromně vstoupl, v tom je ten obrovský rozdíl. Byla také opravena varna. Stále se tu však vaří pivo stejně. ”115 112

VAŠEK, L.: c. d, s. 77-78. Podle ústního sdělení Zdeňka Petrželky, bytem Černá Hora, Na Rybníčku 200; pracovník Pivovaru Černá Hora, záznam učiněn dne 11. března 2014. 114 Tamtéž. 115 Tamtéž. 113

45

Černohorský pivovar se jako sponzor podílí na řadě kulturních akcí a podporuje mnoho sportů a sportovních mužstev po celé Moravě. Sponzoruje a spolupracuje s cestovními kancelářemi. Je také sponzorem velkého množství hospod a restaurací v ČR i ve světě. Každoročně se koncem září koná v Černé Hoře Pivní pouť v prostorách pivovaru. První Pivní pouť se konala roku 1996 u příležitosti stého výročí založení Rolnické akciové společnosti. Na pouti vždy vystupuje řada hudebních umělců a představují se nové značky černohorského piva. Prostory v pivovaru i jeho okolí jsou obklopeny řadou atrakcí a stánků. Celá akce je zakončena ohňostrojem. Během slavnosti je také nabídnuta návštěvníkům prohlídka pivovaru, kde se zájemci seznámí s výrobou piva a historií černohorského pivovaru. Kromě Pivní pouti se v Černé hoře každý rok koná Vítání jara, což je cyklistický závod a pochod po stopách Petra Bezruče. Pivovar nabízí dvanáct druhů piv standartní nabídky a 8 druhů limonád. Nejstarším černohorským pivem je Granát, na kterém si Petr Bezruč pochutnával nejvíce. Z piv světlých má svou nejdelší historii Tas. V současné době pivovar láká své návštěvníky muzeem pivovarnictví ve sklepení starého pivovaru. Je to první muzeum pivovarnictví na jižní Moravě. V muzeu jsou vystaveny zajímavé exponáty související s pivovarnickým řemeslem. Dalším lákadlem pro návštěvníky je Hotel Sladovna s restaurací a wellness centrem, ve kterém si návštěvníci mohou dopřát i pivní koupel.

46

Závěr Závěrem bych chtěla shrnout průběh své práce a rovněž zmínit obtíže, se kterými jsem se setkala. Jako cíl jsem si stanovila analyzovat historii pivovaru v Černé Hoře v 19. a 20. století, přiblížit místo černohorského pivovaru v dějinách moravského pivovarnictví a obce a seznámit s osobnostmi, které měli k němu vztah. Nejprve jsem se obávala, že neseženu dostatek informací, zvláště pouze k určitému období. Nakonec si ale myslím, že jsem pro svou práci našla dostatek informací a vytyčený cíl se mi podařilo naplnit. V průběhu své práce jsem se věnovala heuristice pramenů a literatury. Nejvíce pramenů jsem našla v Moravském zemském archivu v Brně, kde jsou uloženy archiválie Rolnické akciové společnosti a rodu Friesů. Fond Rolnické akciové společnosti obsahuje 11 tzv. Knih hlavních, kde jsou vedeny záznamy o nákladech a příjmech společnosti, platech zaměstnanců. Dále se fond skládá z revizních protokolů, seznamu akcionářů, společenské smlouvy a pozvánky na valné shromáždění. Fond rodu Friesů obsahuje několik písemností a fotografie. Z písemností jsou cenné především dopisy Anny Friesové, které jí zasílal její syn Mořic Jiří z doby jeho pobytu v Lipsku. Na fotografiích je zachycen August Fries, Anna Friesová a interiér zámku v Černé Hoře. Z příbuzných rodů je ve fondu nejvíce zastoupen rod Eschernyů. Archiválie rodu Friesů sice nepřinášejí žádné přímé prameny k dějinám Černé Hory, mohou však posloužit k dokumentaci podílu šlechty na veřejném životě, jakož i k bankovnictví a počátku průmyslového vývoje v habsburské monarchii, zejména na přelomu 18. a 19. století. V rámci získávání informací o pivovarnictví jsem prostudovala odborný pivovarský časopis Kvas. Prošla jsem všechna dostupná čísla uležená v Moravské zemské knihovně. Ze studie jsem získala novou představu o chodu pivovarů a pivovarských společnostech. V některých číslech jsem našla i zmínku o pivovaru v Černé Hoře. Na základě získaných informací o tomto časopise, jsem se rozhodla zařadit do své práce podkapitolu nazvanou Kvas - Časopis pro pivovarnictví, vinopalství, vinařství a chmelařství. Prošla jsem také několik čísel deníku Rovnost: list sociálních demokratů českých. V tomto deníku byl článek o modernizaci pivovarů v Jihomoravském kraji, kde byl uveden černohorských pivovar, jako jeden z modernizovaných podniků.

47

V Moravské zemské knihovně jsem také získala potřebnou literaturu, kterou jsem dále porovnávala. Nejvíce literatury mi poskytnul kronikář obce Ing. Karel Odehnal. Jelikož Černá Hora spadá pod okres Blansko, tak jsem prolistovala Sborník Muzea Blansko od roku 1995 do roku 2013 a Vlastivědu moravskou- Blanský okres. Ve Sborníku Muzea Blansko byly tři články, týkající se pivovaru. První článek z roku 1999 byl o černohorských sládcích, druhý článek z roku 2011 jej doplňoval. Třetí článek s názvem Petr Bezruč a Černá Hora píše o tom, jak básník chodil rád do Černé Hory na pivo. Ve Vlastivědě moravské jsem objevila informace o průmyslu na Moravě a o historii Černé Hory. Součástí mé práce byla exkurze v černohorském pivovaru, kde jsem byla seznámena s výrobním postupem vaření piva, historií a personálem. Pro zpestření jsem chtěla zařadit rozhovory s pamětníky, to se mi však zcela nepodařilo splnit, jelikož nejstarší pracovník přišel do pivovaru až v roce 1989, tak jsem udělala rozhovor alespoň s tímto pracovníkem. Tento rozhovor byl však nakonec velice zajímavý a užitečný. Hlavní částí bakalářské práce byla samotná historie. Od počátku jsem se snažila postupovat chronologicky od nejstarších zmínek k těm novějším. S postupem času, jak jsem se propracovávala k novějším dějinám pivovaru, tak přibývalo více a více informací a archivních zdrojů, z kterých jsem mohla čerpat. Nejvíce informací jsem získala z doby, kdy byl pivovar v rukou Rolnické akciové společnosti pivovarní a sladovní, která si poctivě vedla záznamy o chodu pivovaru a vše dokumentovala, takže jsem díky ní mohla do své práce přidat i několik fotografií pivovaru. Téma mé bakalářské práce mě velmi zaujalo, jelikož jsem měla možnost blíže poznat svou obec, její historii a pivovar. Myslím si, že existence černohorského pivovaru je poměrně dlouhá a jistě by nebylo špatné, kdyby vznikla nějaká další práce, která by se podrobně zaměřila na starší historii tohoto pivovaru. Má bakalářská práce je přínosem pro hlubší poznání historie pivovaru, obce Černé Hory a pivovarnictví. Může posloužit nejen jako podklad Černé Hoře pro vypracování nové publikace o černohorském pivovaru, ale také jako materiál pro muzea pivovarnictví, protože zde píši o způsobu vaření piva ve středověku, o výrobních technologiích a dalších tematických zajímavostech. Dále se mé poznatky mohou využít pro školní exkurze a poznání regionu. Svoji práci bych ráda zakončila pozdravem všech pivovarníků: Dej Bůh štěstí! 48

Resumé Má předložená bakalářská práce pojednává o historii pivovaru v Černé Hoře. Práce se zaměřuje na 19. a 20. století. Nejprve se zabývám historií průmyslu a pivovarnictví na Moravě. Hlavní částí bakalářské práce je historie pivovaru. Věnuji se vývoji pivovaru a osobnostem s ním spojovaným. Zaměřuji se na rod Friesů, který vlastnil černohorský velkostatek s pivovarem. Část práce je také věnována Rolnické akciové společnosti, která byla pro pivovar velmi významná. Protože se říká, že básník Petr Bezruč chodil do Černé Hory na pivo, tak je jistě důležité napsat, jak to opravdu bylo. Na konci druhé kapitoly jmenuji sládky, kteří v pivovaru pracovali. Dále píši jak pivovar a výrobu piva ovlivnila první a druhá světová válka. Na úplný závěr bakalářské práce uvádím informace o současném pivovaru, jeho výrobních postupech a průběhu práce v černohorském pivovaru.

Summary My bachelor thesis deals with the history of the brewery in Černá Hora. The work focuses on the 19th and 20th century. First part is about history of brewing and industry in Moravia. The main part of my thesis is the history of the brewery. I focus on the development of the brewery and personalities connected with it. I focus on the Fries clan who owned the estate of Černá Hora with the brewery. Another part of the work is devoted to peasant stock company, which was very important for the brewery. It is said that the poet Petr Bezruc used to go to Černá Hora for a beer, so it is certainly important to write how it really was. At the end of the second chapter I name brewmasters who worked in the brewery. In addition, I mention how was the brewery and beer production affected by the first and second world war. At the very end of the bachelor thesis I present information about the current Černá Hora brewery manufacturing and practice.

49

Seznam pramenů a literatury A. Seznam pramenů Archivní prameny: Moravský zemský archiv v Brně: Fond G 75, Rodinný archiv Friesů Černá Hora (1752 - 1943), inv. č. 342 kart. č. 10 Fond G 75, Rodinný archiv Friesů Černá Hora (1752 - 1943), inv. č. 360, kart.č. 11 Fond G 75, Rodinný archiv Friesů Černá Hora (1752 -1943), inv. č. 361, kart. č.11 Fond H 625, Rolnická akciová společnost pivovarní a sladovní, Černá Hora (1896 1947), inv. č. 21, kart.č.1 Fond H 625, Rolnická akciová společnost pivovarní a sladovní, Černá Hora (1896 1947), kniha 1 Fond H 625, Rolnická akciová společnost pivovarní a sladovní, Černá Hora (1896 1947), inv. č. 19, kart. č. 1 Archiv obecního úřadu Černá Hora: Kronika obce Černé Hory, I. díl. Zápisy z let 1914-1931 Kronika obce Černé Hory, II. díl. Zápisky z let 1932-1938 Kronika obce Černé Hory, III. díl. Zápisky z let 1939-1951 Kronika obce Černé Hory, IV. díl. Zápisky z let 1952-1967

Tištěné prameny: BEZRUČ, Petr: Padesát dopisů ("písem") Petra Bezruče našemu krajanu Jaroslavu Marchovi z let 1941-1954. Adamov: Závodní klub ROH Adamovských strojíren, 1963. Kvas: časopis pro pivovarnictví, vinopalství, vinařství a chmelařství Ročník: I.(1873), č. 1. Ročník: IX.(1891), č. 2, 15, 16, 17,18 Ročník: LX (1932), č. 40 Ročník: LXXV (1947), č. 1,15 Ročník: LXXVI (1948), č. 4 Rovnost- list sociálních demokratů českých Ročník: CII (1987), č. 265

50

Vzpomínky pamětníků: Zdeněk Petrželka, bytem Černá Hora, Na Rybníčku 200; pracovník Pivovaru Černá Hora, záznam učiněn 11. března 2014.

B. Seznam literatury BAUMANOVÁ, Dagmar [ed.]: Sborník Muzea Blansko1999. Blansko: Muzeum Blansko, 1999. BÁR, Zdeněk: O Petru Bezručovi: populární výklad. V Opavě: Zemská hasičská jednota slezská, 1937. BENEDIKT, Pavel: Čtení o pivu. Praha: Magnet - Press,1992. BĚLINA, Pavel: Dějiny zemí Koruny české II. Praha: Paseka, 1992. BOBKOVÁ, Lenka -BARTLOVÁ , Milena: Velké dějiny zemí Koruny České IV. b. Praha: Paseka, 2003. BOROVIČKA, Michael et al.: Velké dějiny zemí Koruny české XII. a. Praha: Paseka, 2012. BURIÁNEK, František: Petr Bezruč. Praha: Československý spisovatel, 1957. HEJTMÁNEK, František: Kousek kulturní pivovarské historie v Čechách z 19. století. Zvláštní otisk časopisu Kvas. Praha: Pražská akciová tiskárna, 1918. HRDÝ, Josef[ed.]: Genealogické a heraldické informace 1997. Brno: Moravská genealogická a heraldická společnost v Brně, 1998. CHLÁDEK, Ladislav: Pivovarnictví. Praha: Grada, 2007. JANÁK, Jan: Dějiny Moravy: Hospodářský rozmach Moravy 1740-1918. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 1999. KNIES, Jan: Vlastivěda moravská: Blanský okres. Brno: Musejní spolek, 1902. KORDIOVSKÝ, Emil: Dějiny řemesel a průmyslu na jižní Moravě: 13. mikulovské sympozium 20. a 21. října 1983. Praha: Tisková, ediční a propagační služba národního hospodářství, 1984. KOSAŘ, Karel: Brněnský sládek František Ondřej Poupě a umění vařit pivo. Brno: Kulturní a informační centrum města Brna, 1995. KOŠŤÁL, Pavel [ed.]: Sborník Muzea Blansko2004. Blansko: Muzeum Blansko, 2004. 51

KOUDELKA, Milan [ed.]: Sborník Muzea Blansko2011.Blansko: Muzeum Blansko, 2011. KUNATH, Brian: Pivní bible. Praha: Mladá fronta, 2012. LENSE, Karel: Pivovarský katechismus. Mělník: vydáno vlastním nákladem překladatele, 1942. LIKOVSKÝ, Zbyněk: Pivovary Moravy a rakouského Slezska 1869-1900. Brno, 2000. NOVOTNÝ, Petr: Pivovary České republiky. Praha: Kartografie, 2010. PECHOVÁ, Jarmila: O pivu: historie pivovarnictví, zejména pak na Moravě : [kat. výstavy] : Moravské zemské muzeum, Etnografický ústav : 3. března až 30. dubna 1995. Brno: Moravské zemské muzeum, 1995. PILNÁČEK, Josef: Paměti městyse Černé Hory. Černá Hora: vl.n., 1926. PURŠ, Jaroslav: Průmyslová revoluce v českých zemích. Praha, 1960. SOUČEK, Otakar: Domy a obyvatelé Černé Hory: Od třicetileté války do roku 1970. Černá Hora, 1974. STANĚK, Josef – SKÁLA, František: Blahoslavený sládek: kapitoly z dějin piva. Litomyšl: Paseka, 1998. ŠTARHA, Ivan – SKUTIL, Jan: Purkrechtní registra městečka Černé Hory. Černá Hora: Komunální podnik, 1970. VAŠEK, Leoš: V Černé Hoře piva moře: Z historie černohorského pivovarnictví. Brno: Bolzano, 1995. VEČERNÍČEK, Jaroslav: Dějiny piva: od zrození až po konec středověku. Brno: Computer Press, 2009.

C. Elektronické zdroje http://www.mestyscernahora.cz/ http://www.pivovarcernahora.cz/ http://www.pivovary-lobkowicz.cz/o-nas http://pivni.info/pivovary/jihomoravsky-kraj/ http://www.pivnidenik.cz/clanek/457-Vznik-Ceskeho-svazu-pivovaru-a-sladoven-ahistorie-Spolku-pro-prumysl-pivovarsky/index.htm http://www.hostan.cz/cs-CZ/historie.html http://www.kvasnyprumysl.cz/cz/page/zamereni http://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Piln%C3%A1%C4%8Dek 52

Seznam příloh Textové přílohy: Textová příloha 1: Slovník pivovarnické terminologie Textová příloha 2: Výpověď pamětníka o práci v pivovaru. Obrazové přílohy: Příloha č. 1: Strojovna a varna nového pivovaru v roce 1925 Příloha č. 2: Nádvoří a vchod do sklepů a lednice nového pivovaru (1925) Příloha č. 3: Mladý August Fries Příloha č.4: Anna Fries Příloha č.5: Domovský list Mořice Friese, Černá Hora Příloha č.6: Pozdrav pivovarníků Příloha č. 7: Pivovar za Rolnické akciové společnosti Příloha č. 8: Hvozd pivovaru kolem roku 1925 Příloha č. 9: Ledování kolem roku 1910 Příloha č. 10: Varna v Černé Hoře v roce 1925 Příloha č. 11: Spilka v Černé Hoře před rokem 1970 Příloha č. 12: Varna pivovaru Černá Hora roku 1925 Příloha č. 13: Nádvoří pivovaru za Rolnické akciové společnosti Příloha č. 14: Rozvoz piva za Rolnické akciové společnosti Příloha č. 15: Povozy na rozvoz piva v Černé Hoře roku 1910 Příloha č.16: Správní rada Rolnické akciové společnosti 1930 Příloha č. 17: Portrét Petra Bezruč Příloha č. 18: Pamětní deska básníka Petra Bezruče v Černé Hoře Příloha č. 19: Pivovarská restaurace Eduarda Svobody (vlevo s knírkem stojí hostinský Eduard Svoboda) Příloha č. 20: Pivovarská restaurace v současnosti Příloha č. 21: Pivovar Černá Hora v současnosti Příloha č. 22: Sladovna, dříve zde stával starý pivovar Příloha č. 23: Varna pivovaru v současnosti Příloha č. 24: Sošky s významnými letopočty pivovaru Příloha č. 25: Zařízení pro stáčení piva do skleněných lahví. Příloha č. 26: Pivovary v Jihomoravském kraji Příloha č.27: Titulní strana časopisu Kvas Příloha č. 28: Ukázka inzerce z časopisu Kvas

53

Textové přílohy Textová příloha 1: Slovník pivovarnické terminologie cukromňer- přístroj měřící množství cukru v mladině dokvašováňí- proces, který probíhá v ležáckých tancích v ležáckém sklepě po dobu 20 dní až 2 měsíců filtr- zařízení sloužící k oddělení pevných složek od tekutých humna- velké prostory se stálou teplotou, kde probíhalo klíčení sladu hvozd- je prostor, který slouží k sušení obilovin hvozďák.: pracovník pivovaru mající na starost sušení obilovin chmel- jedna z hlavních surovin při výrobě piva, pivu dodává typickou nahořklou chuť mlaďina: cukernatý meziprodukt vznikající v první fázi technologického procesu při výrobě piva mláto: odpad vzniklý po filtraci piva náduvníky- nádoby válcového nebo čtyřhranného tvaru z oceli. Namáčí se v nich ječmen. Jsou vybaveny zařízením pro větrání tlakovým vzduchem a zařízením pro odsávání oxidu uhličitého. slad: je usušené a naklíčení ječné zrno, jedna ze základních surovin při výrobě piva rmut: zahřátá směs vody a rozemletého sladu sládek: osoba řídící výrobu piva a zodpovídající za jeho kvalitu a jakost sladina: meziprodukt při výrobě piva, jedná se o sladký roztok, který vznikne scezováním sladovna: část pivovaru, kde se vyrábí slad pro výrobu piva. spílák: pracovník na spilce spílat: čerpat zchlazenou mladinu do kvasných kádí na spilku spilka: část pivovaru, ve které probíhá kvašení piva, bývá umístěna ve sklepních prostorách. stáčírna: část pivovaru, kde se pivo stáčí do lahví štok: mělká káď várka: proces výroby mladiny, várka se dělí na: vystírání, rmutování, scezování, vaření sladinky, čerpání mladinky varna: část pivovaru, kde dochází k hlavníku vaření piva vařič: osoba vyrábějící mladinu

Textová příloha 2: Výpověď pamětníka o práci v pivovaru Muž, nar. 1953, pomocník vařiče, později spílák, nyní vrátný V pivovaru pracuji 25. rok. Když jsem nastoupil do pivovaru v roce 1989, tak jsem vykonával funkci pomocník vařiče, po roce jsem toho musel nechat ze zdravotních důvodů, protože na půdě se šrotovalo, tak tam bylo hodně prachu. Přestěhoval jsem se o patro níž do spilky, kde jsem dělal tzv. spiláka, a pak zase ze zdravotních důvodů po 12 letech jsem přešel na vrátnici. Když jsem pracoval jako pomocník vařiče, měl jsem na starosti ráno navozit na kolečkách uhlí do varny. Za mě se totiž ještě topilo uhlím. Potom, když přijeli mlátaři, bylo mým úkolem vypustit mláto. Pak proběhlo šrotování na půdě, a potom jsem sypal různé přídavky do váry: cukr, chmel a další přídavky. Hlavně se musela udržovat čistota, protože je to potravinářský průmysl. Když jsem pracoval na spilce, kde se vyčerpává mladina, která je vřící, tak mým úkolem bylo ji zchladit na 7 stupňů a pouštět ji do spilky. Tam probíhalo zakvašování. Jako pomocník vařiče a na spilce se člověk poměrně naběhal a všechno musel hlídat, aby nebyl průšvih. Dnes je práce ve varně a spilce modernizovaná. Dříve jsme ve varně museli v kýblech nosit kvasnice, které jsme lili do kádě. Dneska se jen otočí kohoutek, zapne čerpadlo a dají se tam kvasnice. Nyní pracuji na vrátnici, kde hlídám objekt. Když tady nebyly kamery, tak jsme museli dělat obchůzky několikrát za noc, kontrolovat a zapisovat vozidla.. Když jsem sem nastoupl, tak pivovar patřil pod Jihomoravské pivovary, což se skládalo z několika pivovarů. Černohorský pivovar si mezi nimi vedl nejlépe ohledně výstavu, jenže tenkrát to bylo tak, že vedení bylo v Brně a pivovary, které nedosahovaly výstavu, tak černohorský pivovar je musel dotovat. Oproti minulým letem ohromně stoupl výstav. Dříve byly jen dvě várky denně a dneska se dělá šest, takže výstav ohromně stoupl, v tom je ten obrovský rozdíl. Byla také opravena varna. Stále se tu však vaří pivo stejně. V pivovaru je mnoho zaměstnanců. Ve varně, spilce, ve sklepech, na filtru a ve výrobě: plnění sudů, lahvovna, stáčírna, kde se plní pivo do lahví. Jak jsme začali dělat limonády, tak musejí děla zaměstnanci i na PET lahvích. V pivovaru je taky kotelna a chladírna, takže to musí také obsluhovat lidé.

Ve spilce se pracuje na směny. Ve varně je jeden vařič a pomocník vařiče. Dále jsou tu laboratoře, kde berou vzorky z každé várky, co dovezou. V laboratoři to všechno zkoumají, všechno musí mít své parametry. Denně jsou v pivovaru degustace, u kterých jsou specialisté, aby všechno sedělo jak má.

Obrazové přílohy

Příloha č. 1: Strojovna a varna nového pivovaru v roce 1925 Zdroj: PILNÁČEK, Josef: Paměti městyse Černé Hory. Černá Hora: vl.n.,1926, s. 422.

Příloha č. 2: Nádvoří a vchod do sklepů a lednice nového pivovaru (1925) Zdroj: : PILNÁČEK, Josef: Paměti městyse Černé Hory. Černá Hora: vl.n.,1926, s. 422

Příloha č. 3: Mladý August Fries Zdroj: MZA, fond G 75, inv. č. 360, kart. č. 11

Příloha č. 4: Anna Fries Zdroj: MZA, fond G75,inv.č. 361, kart. č. 11

Příloha č. 5: Domovský list Mořice Friese, Černá Hora Zdroj: MZA, fond G75,inv.č. 342 kart.č. 10

Anna Fries

Příloha č. 6: Pozdrav pivovarníků Zdroj: Archiv autorky

Příloha č. 7: Pivovar za Rolnické akciové společnosti Zdroj: Archiv pivovaru (Černá Hora)

Příloha č. 8: Hvozd pivovaru kolem roku 1925 Zdroj: Archiv pivovaru

Příloha č. 9: Ledování kolem roku 1910 Zdroj: Archiv pivovaru

Příloha č. 10: Varna v Černé Hoře v roce 1925 Zdroj: Archiv pivovaru

Příloha č. 11: Spilka v Černé Hoře před rokem 1970 Zdroj: Archiv pivovaru

Příloha č. 12: Varna pivovaru Černá Hora roku 1925 Zdroj: Archiv pivovaru

Příloha č. 13: Nádvoří pivovaru za Rolnické akciové společnosti Zdroj: Archiv pivovaru

Příloha č. 14: Rozvoz piva za Rolnické akciové společnosti Zdroj: Archiv pivovaru

Příloha č. 15: Povozy na rozvoz piva v Černé Hoře roku 1910 Zdroj: Archiv pivovaru

Příloha č. 16: Správní rada Rolnické akciové společnosti 1930 Zdroj: Archiv pivovaru

Příloha č. 17: Portrét Petra Bezruče Zdroj: BURIÁNEK, František: Petr Bezruč. Praha: Československý spisovatel, 1957, s. 1.

Příloha č. 18: Pamětní deska básníka Petra Bezruče v Černé Hoře Zdroj: Archiv autora

Příloha č. 19: Pivovarská restaurace Eduarda Svobody (vlevo s knírkem stojí hostinský Eduard Svoboda) Zdroj: KOŠŤÁL. Pavel [ed.]: Sborník Muzea Blansko2004. Blansko: Muzeum Blansko, 2004, s. 123.

Příloha č. 20: Pivovarská restaurace v současnosti Zdroj: Archiv autora

Příloha č. 21: Pivovar Černá Hora v současnosti Zdroj: Archiv autora

Příloha č. 22: Sladovna, dříve zde stával starý pivovar Zdroj: Archiv autora

Příloha č. 23: Varna pivovaru v současnosti Zdroj: Archiv autora

Příloha č. 24: Sošky s významnými letopočty pivovaru Zdroj: Archiv autora

Příloha č. 25: Zařízení pro stáčení piva do skleněných lahví. Zdroj: Archiv pivovaru

Příloha č. 26: Pivovary v Jihomoravském kraji Zdroj: NOVOTNÝ, Petr: Pivovary České republiky. Praha: Kartografie Praha, 2010, mapa.

Příloha č. 27: Titulní strana časopisu Kvas Zdroj: Kvas: časopis pro pivovarnictví, vinopalství, vinařství a chmelařství. Praha: Ant. St. Schmelzer, 1891, roč. 19, č.18.

Příloha č. 28: Ukázka inzerce z časopisu Kvas Zdroj: Kvas: časopis pro pivovarnictví, vinopalství, vinařství a chmelařství. Praha: Ant. St. Schmelzer 1891, roč.19, č.18.