MASARYKOVA UNIVERZITA

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA GEOGRAFIE

Regionalizace Egypta Diplomová práce

Brno 2010

Autor práce:

Vedoucí práce:

Bc. Monika Bártová

PhDr. Dana Hübelová Ph.D

1

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a použila jen publikace ze seznamu literatury, který je uveden na konci práce. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a byla zpřístupněna ke studijním účelům.

V Brně, dne 20.3.2010

Monika Bártová …………………. podpis

2

Poděkování Děkuji vedoucímu práce PhDr. Daně Hübelové Ph.D. za odborné vedení a poskytnutí cenných rad a informací při tvorbě mé diplomové práce. Dále zaměstnancům Zastupitelského úřadu ČR v Káhiře za ochotu a vstřícnost. Rodině Al Sakali za pomoc při sběru informací a panu RNDr. Aleši Rudovi, Ph.D. za cenné rady.

3

Obsah 1. Úvod..............................................................................................................................5 2. Cíl práce ........................................................................................................................6 3. Diskuze pramenů...........................................................................................................7 4. Struktura práce ..............................................................................................................9 5. Metodika práce............................................................................................................10 6. Fyzická a socioekonomická charakteristika Egypta ...................................................14 6. 1 Vymezení území Egypta v rámci Afriky .........................................................14 6. 2 Geografická charakteristika Egypta ................................................................15 7. Regionalizace Egypta..................................................................................................56 7.1 Region pobřeží Rudého moře a jih Sinajského poloostrova .............................59 7.2 Region Západní a Východní pouště ..................................................................63 7.3 Region oáz Západní pouště ...............................................................................66 7.4 Region Horního Egypta.....................................................................................69 7.5 Region Středního Egypta ..................................................................................72 7.6 Region Káhirské aglomerace ............................................................................74 7.7 Region Nilské delty...........................................................................................77 7.8 Region pobřeží Středozemního moře................................................................79 7.9 Region Alexandrijského a Port Saidského governorátu....................................81 7.10. Region Dolního Egypta..................................................................................83 7.11 Shrnutí regionalizace Egypta ..........................................................................85 8. Didaktická transformace .............................................................................................88 Závěr ...............................................................................................................................94 Seznam literatury ............................................................................................................95 Resumé............................................................................................................................98 Přílohy.............................................................................................................................99

4

1. Úvod Prohlédneme – li si jakýkoliv elektronický katalog knihoven a zadáme – li do vyhledávače Egypt, či cokoliv o něm, vyjedou nám zpravidla odkazy na knihy zabývající se egyptologií či převážně starověkou historií. Najdeme jen poskromnu knih s tématem pomíjejícím staroegyptskou historii. A když už narazíme na text, pojednává o geografických charakteristikách celé severní Afriky. A právě z tohoto podnětu vzniká tato diplomová práce. Egypt je pro mě vysloveně „srdeční“ záležitostí. Několikrát jsem jej navštívila a měla jsem i možnost nějaký čas zde pobývat. Práci jsem strukturovala do několika kapitol. První kapitoly se zabývají diskuzí pramenů, z nichž jsem čerpala a metodikou práce. Další část popisuje Egypt na základě moderního logického schématu. Popis regionu vychází z toho, jak se jedna geografická sféra vyvíjela z druhé. Tedy začneme litosférou – atmosférou – hydrosférou – biosférou – pedosférou – obyvatelstvo a sídla – zemědělství – průmysl – služby – politická sféra – kulturní nadstavba společnosti1. Nalezneme zde kompletní geografickou charakteristiku islamského státu. V další podkapitole se zabýváme novodobou historií, abychom pochopili současné postavení Egypta a zároveň jsme mohli vyvodit jeho vývoj a rozčlenění země do regionů. V závěru najdeme zhodnocení a literaturu, z níž bylo čerpáno při tvorbě diplomové práce. Chtěla bych, aby tato práce sloužila studentům geografie při studiu regionální geografie a široké veřejnosti jako cestovatelský průvodce a umožnila nahlédnout do světa tolik odlišného od toho našeho.

1

Mečiar, J.: Obecná regionální geografie I. 2007, Brno. Str. 32.

5

2. Cíl práce Hlavním impulsem pro vznik této práce je skutečnost, že neexistuje literatura zabývající se Egyptem obecně. Vycházejí knihy, články, texty, které se týkají egyptologie či cestovního ruchu země. Žádná se nezabývá komplexní geografickou charakteristikou republiky. Proto jedním z cílů je poskytnout geografický obraz země, který vede k naplnění hlavního cíle. Zároveň vytvořit text, který by bylo možno uplatnit jako cestovního průvodce či pomůcku při výuce o islámských zemích v hodinách zeměpisu. Regionalizace Egypta nám napomůže k pochopení provázanosti jednotlivých geografických sfér. Poukáže na ekonomické aktivity v jednotlivých oblastech a umožní vyvést předpoklad, jakým směrem se bude do budoucna země uchylovat. Hlavní cíle: 1. Regionalizace Egypta – pochopit provázanost jednotlivých geografických sfér Podcíl: 1. Poskytnout komplexní geografickou charakteristiku Egypta, která vyúsťuje v syntézu regionalizace 2. Nastínit novodobé dějiny 3. Vytvořit kartografický a grafický materiál na základě regionalizace (mapy, grafy, obrázky) 4. Návrh práce s odborným textem v hodinách zeměpisu na základní škole

6

3. Diskuze pramenů Celkově lze konstatovat, že literatury týkající se Egypta, je velké množství a s jejich dostupností není větších problémů. Potýkala jsem se spíše s problémem, že literatura se zabývala zejména historií starověkého Egypta či se jednalo o průvodce. Egypt je arabskou zemí vzdálenou od našeho státu několik tisíc kilometrů a je tedy pro nás zemí exotickou. Odbornou geografickou literaturu o této zemi je v českém jazyce velmi těžké najít. České internetové stránky se v tomto ohledu věnuje především turistickým aspektům dané země. K získání geografických informací týkajících se fyzicko-geografických a socioekonomických charakteristik Egypta jsem využila knih zabývajících se celým kontinentem a z nich jsem využila údaje týkající se konkrétně sledované oblasti. Použila jsem knihu Bičík, I.: Regionální zeměpis 2: Afrika, Amerika, Austrálie, polární oblasti, oceány, globální problémy. 1998, Praha a knihu Šindler, P., Baar, V.: Regionální geografie světadílů a oceánů 1. 1988, Ostrava. Nevýhodou knižních publikací je rozdílnost v jejich letech vydání, jelikož tak poskytují do určité míry odlišné informace, zejména v socioekonomické oblasti. Zde získávají svoji jedinečnost internetové zdroje, na nichž jsou zveřejněny aktuální data. Podstatným zdrojem ekonomických údajů byl Portál pro podnikání a export: www.businessinfo.cz, web Ministerstva zahraničních věcí ČR: www.mzv.cz, které poskytují vyčerpávající informace týkající se zahraničního obchodu a mezinárodní spolupráce. Statistické údaje jsem čerpala ze stránek Organizace OSN pro výživu a zemědělství: www.fao.org a jejích statistických údajů. Dále z internetového portálu National Bank of Egypt: www.nbe.com.eg. Výhodou těchto zdrojů je snadná a rychlá dostupnost požadovaných informací, které s danou problematikou souvisí. Internetové zdroje mi například posloužili při získávání obecných informací týkajících se Egypta, konkrétně internetové encyklopedie Wikipedia a Navajo. Internet byl využíván i k doplnění obrazového materiálu. Z knižních publikací jsem získala základní informace o socioekonomické sféře z knihy Skokan, L.: Afrika sociogegrafický přehled. 2007, Ústí nad Labem. Při zjišťování historických údajů jsem vycházela z knih Skokan, L.: Sociogeografický přehled Afrika. 2007, Ústí nad Labem a Haywood, J., Catchpole, B., Hall, S., Barratt, E.: Encyklopedie Historie světa. 1998, Columbus, které mapují historický vývoj Egypta. Knihy jsou psány stručně, nezahlcují informacemi a podávají jasnou a lineární představu o průběhu historického vývoje země. Pro doplnění podrobnějších informací 7

jsem volila knihu zabývající se politickým vývojem země do roku 1945 Dokumenty k otázce Blízkého a středního východu. 1963, Praha a vysokoškolská skripta Vaculík, J.: Obecné dějiny novověku V/2. 2005, Brno. Tato pramenná základna poskytuje ucelený přehled o vývoji politických dějin sledované oblasti, ale jen do konce druhé světové války. Z encyklopedické literatury byly využity knihy Bateman, G., Eganová, V.: Encyklopedie Zeměpis světa. 1993, Columbus a Svět. 2006, Universum. Podrobnější informace jsem získávala díky spolupráci se Zastupitelským úřadem ČR v Káhiře, který mi poskytl statistickou ročenku za rok 2008. Využila jsem i cizojazyčných zdrojů ke studiu fyzické geografie. Jednou z knih je Zabran, M. A., Willis, A. J.: The Vegetation of Egypt. 2008. Mapová díla z rukou Dr. M. A. Hammad: Soil Association map of Egypt. Ke kapitole o egyptských půdách mi dobře posloužily i výzkumy doktora Hamdiho: The Soil Map of Egypt. 1998, Cairo. a Area estimation and desertifikation. 1980, Cairo., Gad, A., Lafty, I.: Desertification sensitivity. 2008, Cairo. Při studiu vegetace mi rozsáhlou informační základnou poskytla práce Maher, A. Aliho: Ústavu pro ochranu rostlin z roku 1978, ve které pojednává o rostlinné i živočišné říši. Geologickou mapu mi poskytl profesor Vladimír Bruna, který se zabývá archeologickým výzkumem v oázách jihozápadního Egypta, pod záštitou Fakulty životního prostředí UJEP, Ústí nad Labem. Kompletní seznam použité literatury a internetových stránek je v závěru práce.

8

4. Struktura práce Práce je rozčleněna do několika částí a jím příslušných kapitol. V první části jsem se věnovala především charakteristice a vymezení dané oblasti. Fyzickogeografické charakteristiky Egypta jsem nastudovala z literatury. Pro lepší představu jsem u jednotlivých přírodních poměrů zařadila obrazový materiál. Přehlednost a návaznost podkapitol jsem zajistila postupem podle logicky uspořádaného schématu – poloha, rozloha, geologie, geomorfologie, klimatogeografická, hydrogeografická, pedogeografická, biogeografická charakteristika, obyvatelstvo, zemědělství, průmysl, služby, cestovní ruch, zahraničních obchod, kulturní nadstavba. Stěžejní část diplomové práce se věnuje rozčlenění země do regionů. Pokusila jsem se o shrnutí a poskytnutí pohledu na zemi z geografického hlediska. Pro přehlednost jsou přímo v textu obsaženy tabulky, grafy a mapy, které jsem zpracovala sama, nebo převzala a upravila z dostupných zdrojů, které jsou v textu citovány. V závěru práce jsem nastínila možnosti využití odborného textu při výuce zeměpisu na základní škole. Na počátku, ještě než jsem začala zpracovávat svoji diplomovou práci, jsem si vymezila téma. Otázek týkajících oblasti Blízkého východu je velké množství, proto jsem hledala formu, jak informace podat, aby byly přehledné a srozumitelné. Zvolila jsem vymezení na dvě hlavní části. První se týká celkové geografické charakteristiky země, druhá je zaměřena na regionalizaci Egypta a vytvoření regionů na základě totožných socioekonomických charakteristik. V druhé fázi přípravy diplomové práce jsem se věnovala sběrem informací z literatury. V tomto bodě jsem narazila na zásadní problém s použitelností jednotlivých publikací, jak již bylo zmíněno v diskuzi pramenů. Studium literatury se tedy týkalo sběru jednotlivých obecných informací a následného vyhledávání podrobnějších údajů. Některé informace týkající se socioekonomické geografie jsem získala při svých návštěvách země prostřednictvím rozhovorů s místními obyvateli a českými přistěhovalci. Data jsem analyzovala a vyvodila příslušný závěr.

9

5. Metodika práce Použité metody: -

metoda analýza faktografie

-

metoda obecně geografického popisu

-

metoda kompilace

-

komparativní geografická metoda

-

kartografická metoda

-

metoda generalizace

-

metoda kartografické a grafické interpretace

-

sociogeografická regionalizace

Při studiu literatury jsem použila metodu analýzy faktografie. Nejstarší a nejpoužívanější geografickou metodu obecně geografického popisu jsem použila při charakteristice zvolených regionů. Tato metoda se rozděluje na dva druhy, obecný a problémový geografický popis. Pro tvorbu diplomové práce byl stěžejní druh obecný geografický popis. Ten se zaměřuje na popis geografické struktury – poloha, rozloha, geologie, geomorfologie… Metoda kompilace, která byla využita ve spojitosti s prácí s několika druhy literatury, z nichž bylo vybráno to nejpodstatnější. Dále byla využita komparativní geografická metoda, která se zaměřuje na zkoumání jednotlivých znaků, tak abychom pro příslušný region mohli vymezit shodné a odlišné znaky. Při tvorbě regionalizace byla použita metoda kartografická, kdy nakládáme zvolené mapy s příslušnými geografickými údaji na sebe a hledáme shodu. Nakládáním vznikne jedna mapa, u níž sjednotíme legendu. Metoda generalizace nám cíleně zobecňuje jevy, které znázorňujeme a popisujeme v jednotlivých regionech. Důraz je kladen na podstatné a společné znaky, naopak nepodstatné jevy se vylučují. Při této metodě je důležité brát v potaz cíl generalizace a také osobnost geografa, protože dva rozliční geografové navrhnou i rozličnou generalizaci. Použita byla metoda kartografické a grafické interpretace, kterou jsem se snažila dokreslit dané jevy. Pro doplnění slouží i mapová díla a tabulky v příloze diplomové práce. Mezi využívané metody patřila i metoda překladů cizojazyčné literatury a textů z internetových zdrojů. Bylo nutné pracovat s texty psanými v arabštině a angličtině. 10

Využité metody jsou používány při studiu socioekonomické geografie. Při studiu fyzické geografie používáme metodu pozorování a terénního výzkumu, kterou jsem praktikovala při svých návštěvách země. Patří sem i metoda morfografická, která se zabývá slovním popisem a grafickým znázorněním reliéfu země. Kromě metod, které byly v práci využity, se v ní objevuje řada pojmů, které s regionalizací úzce souvisí. Aby čtenář lépe porozuměl textu, budou v následujícím odstavci uvedeny základní pojmy související s prací. Vzhledem k tomu, že práce je ukázkou praktické regionalizace, nebude rozebírán vývoj regionalizace, pohledy jednotlivých autorů na ni a všechny pojmy vztahující se k vymezování regionů. Regionalizace je proces, při němž dochází k vymezování územních jednotek na základě společného kritéria. Anděl v knize Socioekonomická regionalizace2 definuje regionalizaci jako: „proces vymezování územních jednotek na základě určitých znaků a oddělování od území, která tyto znaky postrádají“. Na základě této definice, mnoha jiných jí podobných, tedy regionalizaci chápeme jako proces rozdělení území na dílčí celky. Celý proces má individuální charakter a identifikuje individuální regiony. Dílčí celky, výsledek regionalizace, označujeme pojmem regiony. Region Anděl3 definuje jako: „složitý dynamický prostorový systém, který funguje na zemském povrchu na základě určitých znaků, které jej odlišují od okolí“. Na základě rozdělení území klasifikujeme regiony dle různých kritérií. Nejčastěji jsou regiony členěny dle odvětví na4: -

fyzickogeografické regiony, vymezené na základě vybraných prvků přírodních složek

-

socioekonomické regiony, vymezené na základě přítomnosti prvků společenských složek

-

komplexně geografické regiony, vymezené na základě vybraných prvků všech složek geografické sféry, někdy je označován i jako všeobecně geografický region

2

Anděl, J.: Sociogegorafická regionalizace. 1996, Teplice. ISBN 80-7044-112-7. Str. 25.

3

Anděl, J.: Sociogegorafická regionalizace. 1996, Teplice. ISBN 80-7044-112-7. Str. 5.

4

Toušek, V.: Ekonomická a sociální geografie. 2008, Plzeň. ISBN 978-80-7380-114-4. Str. 374.

11

Při vymezování regionů můžeme využít dvou postupů – deduktivního a induktivního. Deduktivní postup spočívá v členění území na menší celky. Induktivní postup naopak ve spojování menších území do větších územních celků. V případě regionalizace Egypta bylo využito deduktivního přístupu. Pro region je důležitá správná lokalizace na Zemi a vymezení hranicemi. Hranice oddělují jeden region od druhého. Vyjadřuje nám, kde končí rozšíření určitého jevu nebo jeho dominance. Může být reprezentován linií, přechodným pásmem (tzv. zónou) mezi objekty. Přechodné hraniční pásmo chápeme jako souhrn dílčích hraničních pásem5. Znamená to tedy, že musíme pracovat s pomoci kartografických metod a plošných ukazatelů. Může se stát, že hraniční pásmo bude zahrnovat jevy, které se na daném území vůbec nevyskytují, v takovém případě bude hranice nepřesná a budou ji tvořit hospodářsky okrajová území6. Každý region je vymezen na základě regionalizačního kritéria, které chápeme jako klasifikační znak. Kritérium si volí ten, kdo regionalizaci provádí a vybírá jej z vlastností geografické sféry. Socioekonomická regionalizace je vnímána jako metoda sociální geografie. Dle jednotlivých odvětví jsme vymezily socioekonomické regiony, ty jsou v našem případě vymezeny na základě vícero prvků – kritérií, které spolu souvisí. Na základě nich jsem vymezily homogenní regiony7. U homogenních regionů je důležité správně vymezit hranici, která přestavuje linii oddělující jednotlivé regiony. Hraniční linie jsou buď ostré nebo rozvolněné (v tom případě hovoříme o hraničních zónách, viz výše)8. V našem případě jsou využity ostré hranice, které kopírují administrativní členění země. Při práci jsem použila metodu superpozice analytických map, označovanou též jako metodu kartografickou. Metoda uplatňuje deduktivní postup. Spočívá v nakládání map zobrazujících dané geografické jevy v jednotném měřítku. Hledá se shoda ve vedení hranic daných jevů. V případě, že se hranice shodují, je hranice vedena v totožné li-

5

Macka, M.: K metodám ekonomicko-geografické regionalizace. 1969, Brno. Str. 40.

6

Macka, M.: K metodám ekonomicko-geografické regionalizace. 1969, Brno. Str. 41.

7

Mečiar, J.: Obecná regionální geografie I. 2007, Brno. ISBN 80-210-4011-4. Str. 103.

8


12

nii. V případě, že se neshodují, je vedena středem dílčích hranic9. Mezi další metody využívané při regionalizaci patří: metoda vedoucího faktoru, metoda generalizace, metoda analýzy hranic, metoda kvantitativní analýzy.

9


13

6. Fyzická a socioekonomická charakteristika Egypta 6. 1 Vymezení území Egypta v rámci Afriky Egyptská arabská republika (dále jen Egypt) je republikou rozkládající se na obou stranách životadárné řeky Nil, v oblasti severovýchodní Afriky. Na západě sousedí s Libyí, na jihu se Súdánem a na východě s Izraelem. Leží na východní a severní polokouli a prochází jím obratník Raka (23° 27' s. š.). Při jeho pobřeží se rozpíná na severu Středozemní moře a na východě Rudé moře. Součástí Egypta je i Sinajský poloostrov, který je od ní oddělen Suezským průplavem, který propojuje obě moře. Sinaj sice patří z geografického hlediska k Asii, ale z hlediska geopolitického je součástí Afriky. Délka egyptského pobřeží činí 2 936 km, z toho na Středozemní moře připadá 995 km a na moře Rudé 1 941 km. Společně se Sýrií, Jemenem, Irákem, Libanonem, Jordánskem, Bahrajnem, Izraelem, Katarem, Kuvajtem, Ománem, pásmem Gazy, Saudskou Arábií, Spojenými arabskými emiráty, Tureckem, Alžírskem, Lybií, Marokem, Súdánem a Tuniskem vytváří území označované jako Blízký východ. Celá oblast má na 700 milionů obyvatel a měří zhruba 6 milionů kilometrů čtverečních. Egypt sám má rozlohu 1 001 450 km² a 77 milionů převážně arabského obyvatelstva.

Obr. 1: Vymezení území Egypta v rámci Blízkého východu (Egypt [online].

[cit.

20.12.2008]. Dostupný z www: http://www. cs.wikipedia.org/wiki/Egypt)

14

6. 2 Geografická charakteristika Egypta Poloha a rozloha Egypt je přímořským státem rozkládajícím se na dvou kontinentech – Afrika a Asie, které jsou od sebe odděleny Suezským průplavem. Část hranic je přírodní – tvořena Středozemním mořem a Rudým mořem, část je uměle vytvořena na západě (v poledníkovém směru) a jihu (v rovnoběžkovém směru) země. Asijská část republiky je tvořena Sinajským poloostrovem, který je označován jako „most“ mezi Afrikou a Asií. Jeho rozloha činí zhruba 60 000 km2 a rozkládá se mezi Akabským a Suezským průplavem v Rudém moři. Úrodná delta životadárné řeky Nil má rozlohu 24 000 km2 . Stát hraničí se Súdánem(1 273 km), Libyí (1 115 km), Izraelem (266 km) a územím Pásma Gazy (11 km). Délka pevninské hranice činní 2 665 km. Stát prochází obratník Raka.

Obr. 2: Pobřeží Rudého moře (vlastní fotografie).

Geologická a geomorfologická charakteristika Na počátku geologického vývoje bylo pobřeží Severní Afriky omýváno mořem Tethys. Toto staré geologické moře pravděpodobně v prekambrickém obdobím předcházelo dnešnímu Středozemnímu moři, které omývalo Egypt vždy ze severu. Díky postupným zdvihům dochází k ústupu moře, o čemž svědčí i pozůstatky velkého množství mušlí na povrchu vnitrozemských pouští. V místech, která jsou daleko od moře a výše, než-li je jeho hladina. Egypt se nachází na stabilní platformě afrického kontinentu. V oblasti tzv. nízké Afriky, kterou tvoří Africká litosférická deska, vyvrásněná v období druhohor. Křída pokrývá asi dvě pětiny území Egypta. Spodní křídu tvoří mohutná vrstva pískovce, jejíž mocnost dosahuje 500 metrů a odpovídá přibližně 29 % území Západní, Východní a Sinajské pouště. Ve formaci svrchní křídy je průměrná mocnost také 500 metrů, ale masiv je tvořen kromě křídy i z hlíny a bahnem desky. Jedná se o 12 % území 15

v Západní poušti a El-Tihu10 na Sinaji. Jurské formace jsou omezeny na malá území o celkové rozloze 450 km2. Patří sem území podél Suezského průplavu a El- Maghara. Trias pokrývá pouze zanedbatelnou plochu 50 km2 . Eocenní epocha v období třetihor přispěla k dalšímu přetváření geologického podkladu Egypta. Eocenní formace zabírají zhruba 20 % plochy státu ve Východní a Západní poušti a jsou rozloženy i mezi Káhirou a Isnou ve vyšší poloze, než-li je Nilské údolí. V sinajské poušti eocenní skály pokrývají centrální a severní část poloostrova. Třetihorní vrstvy dosahují mocnosti 700 metrů, na Sinaji až 1000 metrů. Jsou tvořeny vápencem, slíny a hlínami. Navíc jsou obohaceny o mořské fosilie kulovitého tvaru, které Egypťané nazývají „nummulitické“. Od tohoto názvu vyšlo označení pro tyto oblasti „Nummulitické“. Vápence lze rozčlenit do 3 kategorií: − spodní skupinu tvoří Thébské vápence, které jsou rozšířeny na jihu země, v oáze Farafra a na sinajské poušti − střední je známá jako spodní Muqatta, která je složena převážně z vápence, s vrstvami slínu a břidlice − horní vrstva, označovaná názvem horní Muqatta má nahnědlou barvu, čímž se odlišuje od spodních vrstev, které jsou zářivě bílé11 Oligocén, který zabírá 1,5 % území, se objevuje v izolovaných celcích v Západní poušti, na káhirsko-suezské pouštní cestě a Suezském průplavu. Miocéní formace zabírají méně než jednu osminu území, které se táhne od Káhiry ve trojúhelníkovém tvaru s vrcholem na severozápadě od hlavního města a dále pokračuje podél hranice s Libyí. Pleistocénní formace zaujímají prostor menší než 700 km2. Jsou rozmístěny v několika izolovaných celcích v Západní poušti a při vádí na Východní poušti. Pleistocénní formace můžeme rozčlenit do tří tříd12: − mořské usazeniny – vápence, rozkládající se podél Středozemního moře jižně od Alexandrie a podél břehů a korálových útesů Rudého moře a Suezu.

10

Mišík, Z.: Regionální geologie světa. 1987, Praha. Str. 483.

11

Zahran, M. A., Willis, A. J.: The Vegetation of Egypt. Springer, 2009. ISBN 978–1–4020–8755– 4. str.

10. 12


16

− fluviální mořské usazeniny – při deltách starých vádí, ústících do Středozemního nebo Rudého moře − kontinentální uloženiny nahromaděné působením vody nebo větru Pleistocénní a holocenní formace pokrývají oblast o rozloze 162 000 km2 . Geologicky nejmladší částí je oblast Sinajského poloostrova, která byla zvrásněna předprvohorním vrásněním. Povrch tvoří převážně třetihorní a čtvrtohorní usazeniny. Základem země je Saharská tabule složená ze starých prekambrických hornin, rozdělená na dvě části. Na západ od Nilu leží Libyjská poušť a na východě leží Arabská poušť. Podložím Libyjské pouště (as-Sahrá al-Libija) jsou krystalické břidlice a vyvřelé horniny. Jsou kryty třetihorními usazeninami, které se uklání směrem k severu, to znamená, že směrem ke Středozemnímu moři je nadloží stále mladší. Z nich jsou i stolové hory typu mesas13. Severní polovinu zabírají rozsáhlé oblasti tvořené núbijským pískovcem a na nejzazším severu vápencem. Jižní polovina Libyjské pouště je krytá usazeninami písku, je jednou z nejpustších částí Sahary, které se vyhýbají i karavanní cesty. Pouze ve vyšších nadmořských výškách plošin a masívů vycházejí tvrdé metamorfované horniny a žuly na povrch, jinak jsou rozsáhlé plochy Libyjské pouště kryty písečnými pohyblivými přesypy (ergy), místy je poušť kamenitá a skalnatá (hamáda), místy štěrkovitá (serír). V obecné rovině lze říci, že je na severu a východě kamenitá, na západě písčitá. Písečná poušť je prostoupena pánvemi, z nichž nejhlubší je Kattarská proláklina ( 133 metrů pod hladinou moře). Její jednotvárnost je narušována také oázami, již zmiňovanými stolovými horami a horskými masívy. Její rozloha činní 1,6 milionů km2. Arabská poušť (2, 3 mil. km2) se rozkládá na pravém břehu Nilu a na severu volně přechází na Sinajský poloostrov, na jihu pak v Núbijskou poušť. Vývoj převážně kamenité pouště byl ovlivněn vznikem ohromného tektonického příkopu, který postupuje od Mrtvého přes Rudé moře, Etiopií až k ústí řeky Zambezi. Okraj příkopu podél Rudého moře a Suezského zálivu je vysoko zvednutý, částečně je vulkanického původu, ale vystupují zde i žuly. Arabská poušť je hornatá a skalnatá, oproti Libyjské poušti, která má písečný charakter.

13


17

Sinajský poloostrov14, jehož rozloha činní 59 000 km2, je tvořen převážně pískovcovými a vápencovými planinami, které se na jihu zvedají v žulové pohoří. Úbočí jsou často pokryta pásy ztuhlé lávy. Na Sinajském poloostrově je nejvyšší hora státu – Džebel Katherína s výškou 2 637 m n.m. Nížiny se rozkládají podél toku Nilu a na severním pobřeží Egypta. Pro pobřeží Rudého moře jsou charakteristické korálové útesy, hory zde spadají přímo do moře. Pobřeží Středozemního moře je ploché s dunami. V Egyptě jsou samozřejmostí i vádí – suchá údolí, mající vodu pouze v období dešťů. Velmi mohutným systémem těchto vádí je tvořen povrch Sinajského poloostrova a Arabské pouště. Nilská platforma, severojižního směru, odděluje egyptsko-arabskou provincii od západněji ležícího súdánského masívu. Východní hranice tvoří Rudé moře. V nejsevernějším cípu může být samostatně vyčleněná tektonomagmatická zóna tartarská svrchně proterozoického až kambrického stáří. V súdánském segmentu mezi Nilem a Rudým mořem vystupuje podklad především podél řek, v ostrůvcích v Nubijské poušti a v provincii Kasala. Z nejznámějších hornin jsou to mramory, těžené v údolí Nilu u Atbary a vystupující dále ve velkých masách v okolí Abú Hámid. V téže oblasti u pátého nilského kataraktu15, se střídají tyto mramory s fylity a metavulkanity. Jde patrně o ekvivalent proterozoické formace tsalietské a tambienské z Etiopie. Směrem po proudu Nilu se podklad mezi třetím a čtvrtým kataraktem skládá z hlubšího přepracovaného krystalinika, náležejícího súdánskému masívu.

14

Sinajský poloostrov patří z geopolitického hlediska k Africe, ale geograficky k Asii.

15

Katarakt – nízký stupňovitý vodopád, nejznámější jsou právě na řece Nil. Na řece Nil jich je šest.

18

Obr. 3: Povrch Egypta. (Orbion [online]. [cit. 20.3.2009]. Dostupný z www: www.orbion.cz/egypt-geograficka-mapa-37.jpg)

Klimatogeografická charakteristika Egypt nebyl vždy jen teplou zemí, zasahoval do ní i jižní čtvrtohorní ledovec, který zapříčinil, že Afrika byla propojena s Evropou pevninským mostem. Ovšem postupně začíná vysychat a vznikají bohatá ložiska solí. Ve svrchním neogénu se postupně otepluje a pevninský ledovec se začíná měnit opět v moře. V tomto období nastává sucho, které však bylo narušeno dvěma deštivými meziobdobími a po obou stranách toku řeky Nil vznikají první pouště. V blízkosti vysokých hor se objevují orografické srážky, které pronikají z kontinentálního severu. Horské deště ale zároveň zásobují vodou vádí prostřednictvím přívalových dešťů. V dnešní době Egypt spadá do suchého subtropického pásu. Většina povrchu je tvořena pouštěmi a polopouštěmi, což výrazně ovlivňuje ráz podnebí v republice, kde je více než 300 dnů slunečných. Typické pro pouště jsou velké výkyvy teplot mezi dnem a 19

nocí. Je zde velké sucho a horko, během noci teploty padají až pod bod mrazu. Nejteplejší je vnitrozemí, kde mohou denní teploty dosahovat až k 50 °C. Směrem k pobřeží je klima příznivější. V létě se zde teplota pohybuje kolem 35 °C. Vnitrozemí je také mnohem sušší než pobřeží, kde jsou zimy deštivější. Roční úhrn srážek se pohybuje v této oblasti kolem 100 až 200 mm. Na jihu se objevují srážky jen velmi vzácně a zvyšují se i rozdíly v teplotě vzduchu. Na severu se pohybují průměrné teploty kolem 20 °C v zimě a 35 °C v létě. Severní pobřeží má subtropické středomořské podnebí. U Asuánské přehrady teplota v létě dosahuje více jak 40 °C a v zimě 24 °C, jedná se o nejsušší místo země, kde za rok spadne 0,5 mm srážek (světový primát). V praxi to znamená, že se zde jednou za několik let přežene bouřka. Na jaře působí suchý horký vítr zvaný chamsín, což je horký drsný vítr, který způsobuje písečné a prachové bouře. Dosahuje rychlosti až 150km/h a dle Beaufortovi stupnice má sílu orkánu. Celoročně vane vlhký a chladný vítr od Středozemního. Průměrná relativní vlhkost je v létě 30 %, na Sinaji činí 20 – 40 %. Na Sinaji se objevují 1 – 3 dny v roce srážky. V zimě se na poloostrově pohybují teploty do 15 °C a v noci do 5 °C, v létě dosahují 32 °C a v noci 18 °C. Horní Egypt má velmi rozličné podnebí, je to dáno tím, že směrem na západ se rozkládá poušť s velkým množstvím oáz. Zimy jsou zde velmi mírné s teplotami ve dne od 19 – 22 °C a v noci od 5 – 10 °C. Léto je velmi horké s denními teplotami dosahujícími až 42 °C a teplými nocemi s 22 – 26 °C. Relativní vlhkost se pohybuje v této oblasti až kolem 50 % a srážky se objevují velmi zřídka, maximálně 2 dny v roce. V oblasti Dolního Egypta spadne až 30 mm srážek s relativní vlhkostí vzduchu 40 – 60 %. V zimních dnech průměrná roční teplota dosahuje 22 °C a v noci spadne k 9 °C. Průměrné letní teploty dosahují 37 °C v den a v noci 22 °C. Oblast Egypta je možné rozdělit na 4 oblasti – dvě hyperaridní a dvě aridní oblasti: − hyperaridní oblast s mírnou zimou (nejnižší teploty dosahují 10 – 20 °C) a velmi horkými léty, kdy nejteplejší měsíce mají více jak 30 °C. Tato oblast pokrývá jihozápadní část země. − hyperaridní oblast s mírnou zimou a horkým létem (nejvyšší teploty se pohybují mezi 20 – 30 °C), která se vztahuje k východu Egypta a severozápadu Západní pouště. − aridní sever Egypta s mírnou deštivou zimou, kdy srážky jsou mnohem častější při pobřeží Středozemního moře, kde jsou pod přímým působením moře. Pobřeží má na 20

rozdíl od vnitrozemí jen velmi krátké období sucha. Ve vnitrozemí spadne průměrně 20 – 100 mm srážek ročně. Obě tyto oblasti mají jen velmi mírnou zimu a horké léto. − aridní jih se srážkami v zimě, zejména pak při pobřeží Rudého moře. První dva typy jsou ovlivňovány kontinentalitou, zatímco u zbývajících dvou typů se projevuje oceanita.

Hydrogeografická charakteristika Řeka Nil (Bahr al – Nilu) je jedinou stálou řekou republiky Egypt. Má délku 6 671 km, do této délky se počítá i Kagera. Nil právě jako řeka Kagera pramení na území Rwandy a Burundi v oblasti Velkých jezer. Po průtoku Viktoriiným jezerem přebírá název Viktoriin Nil. Protéká jezerem Kotova a ústí do Albertova jezera a nese název Albertův Nil. Od soutoku se Sobatem Bahr al-Abyad, tedy Bílým Nilem, a Bahr alAzrak, Modrým Nilem, v Chartúmu nese název Nil a ústí do Středozemního moře. Při vstupu do Egypta protéká údolím, severně od vadí Halfa, s útesy z pískovce a žuly a dostává se do prvního kataraktu, vzdáleného asi 7 km od Asuánu. Na sever od Asuánu se tok dere plochým obdělávaným územím. Severně od Káhiry vytváří deltu o rozloze více než 22 tisíc čtverečních kilometrů se dvěma hlavními rameny. Západní větev dlouhá 239 km vytéká do Středozemního moře v Rosettě a východní rameno dlouhé 245 km v Damiettě. Na pobřeží ji tvoří několik velkých lagun, oddělených kosami. Na západě i východě delty je několik velkých jezer, z nichž největší jsou Majrút, Edku, Burullus a Manzala. Sladkovodních jezer se na území Egypta nachází několik. Jezero Kárún v sousedství oázy Fajjúm, jezero Manzala, braktické jezero, mezi Port Saidem a Bamjátem, na němž se rozprostírá rezervace vodních ptáků16. Velké Hořké jezero rozděluje Suezský kanál na dvě části. Jezero Marjút na severu země slouží k rybolovu a těžbě soli. Mezi další jezera patří jezero Toshka, Bardawil, Balleh, jezero Timsah v nilské deltě a jezero Qarun, které se nachází 80 km jihozápadně od Káhiry, v oáze Fajjúm. Údolí řeky Nil je široké mezi Asuánem a Káhirou kolem 10 km, z toho na samotnou řeku připadá 0,75 km. Tok je silně regulován díky výstavbě Asuánské přehrady na jihu území, zasahující až do Súdánu. První malá Nízká Asuánská přehrada byla dostavěna v roce 1902 a 16

Využití vodních zdrojů (2007/2008) – příloha č. 2.

21

v roce 1971 byla dokončena stavba druhé Vysoké Asuánské přehrady, nazývané též Násirovo jezero. Přehrada zajišťuje velké zásoby vody pro zemědělskou činnost a výrobu elektrické energie. V úzkém spojení s řekou je deprese Fajjúm ( rozloha 1700 km2 ), která leží severně od Nilského údolí a jižně od hlavního města. S řekou je propojena úzkým kanálem Bahr Yusuf (Josefova řeka). Nižší část deprese je tvořena slaným jezerem Birket Qarun (25 m pod hladinou moře). Úbočí deprese je tvořeno úrodnou naplavenou půdou. Přestože je Nil vyživován srážkami, jeho tok není rozkolísán v důsledku období sucha a dešťů. Má naopak velmi vyrovnaný roční průtok, což je dáno přítoky, které prochází různými podnebnými pásy. V rovníkové části dosahují srážky maxima na jaře a na podzim, v Súdánu pak nejvíce v létě, ale díky výparům v pouštích Nil hodně vody ztrácí.

V důsledku

postupného

vzestupu

hladiny

dochází

v Dolním

Egyptě

k pravidelným záplavám, které trvají od července do října. Oblast Asuánu v Egyptě zasáhne povodeň v červenci a vrcholí v září. Do Káhiry dorazí až v říjnu. Během listopadu a prosince povodeň rychle opadá. Nejnižší hladinu má Nil mezi březnem a květnem. Každoroční záplavy jsou dnes regulovány prostřednictvím Asuánské přehrady. Při povodních stoupá hladina řeky o šest až sedm metrů. Zároveň s sebou unáší i pevné částice, které se usazují na polích nebo v kanálech17. Hlavní zásluhu na vzniku povodní18 na Nilu má zvláště Modrý Nil. Během období dešťů v Etiopii (červen - září) hladina Modrého Nilu rychle roste, v září dosahuje u Chartúmu svého maxima - 6 metrů. Modrý Nil touto záplavou zadrží vody Bílého Nilu, který začne zaplavovat okolí. Proto byla na Bílém Nilu, jižně od Chartúmu, vystavěna přehrada Jebel Aulia, která zadržuje vody Bílého Nilu a zmírňuje účinky takto vzniklé povodně. Výjimkou v zemi nejsou ani braktické vody, které se objevují na styku slaných a sladkých vod. Podzemní vody jsou takřka zanedbatelné, v roce 2000 zahrnovala 7,043 km3 . Nejvýznamnějším zdrojem podzemních vod je Nubian Sandstone (Nubijský pískovec), jedná se ovšem o vody fosilní19.

17

Nile Basin Initiative [online]. [cit. 20.2.2009]. Dostupný z www: http://www.nilebasin.org/.

18

Povodí řeky Nil – příloha č. 1.

19

Organizace OSN pro zemědělství a výživu [online]. [cit. 22.2.2009]. Dostupný z www:

http://www.fao.org/countryProfiles/water/default.asp?search=search&iso3=EGY.

22

Východní pobřeží Egypta s jihem Sinajského poloostrova je odvodňováno do Indického oceánu. Údolí řeky Nil a pobřeží Středozemního moře je odvodňováno do moře Středozemního. Západní a jihozápadní část republiky tvoří bezodtoké oblasti.

Pedogeografická charakteristika Charakteristická pro většinu území Egyptské republiky je pouštní suchá půda, která je akumulací sypkého materiálu vzniklého na zemském povrchu mechanickým a chemickým zvětráváním s různě velkými příměsi organických látek. Tato půda, která je na povrchu světlá, je využívaná jen v omezené míře. Pouze v místech, kde se na zemský povrch dostává artézská voda a vznikají tu oázy. Při deltě a v údolí řeky Nilu se objevují solončaky. Ty se tvoří tam, kde převažuje výpar nad srážkami. Zdrojem zasolení jsou mineralizované podzemní vody, sedimentární horniny obsahující větší množství lehce rozpustných solí. V těsně blízkosti toku se rozkládají nilské aluviální půdy, které jsou velmi hojně zemědělsky využívány. Rozšířeny jsou i na území Fajjúmu. V deltě směrem na sever navazují na solončaky nížin nilské delty. Úzký pobřežní pás je tvořen zasolenými půdami bažin. Při západním pobřeží na úrodnou půdu navazuje kamenitá hlinitopísčita půda, která je protnuta písečnými dunami a vrstvami. Na jihu volně přechází v písčité půdy s dunami, z nichž místy vystupují kamenné skalní útvary. Oblast Katarské prolákliny je vyplněna sabkhou, což je půda pouštních proláklin. Sabkha je arabský název pro zasolenou půdu, která se nachází v blízkosti písečných dun. Východní břeh Nilu je pokryt mezi Káhirou a Luxorem vápencovými rovinami, na něž směrem na jih navazují písčité půdy a štěrkopísky. V oblasti Arabské pouště pak najdeme pouštní půdy, které při pobřeží rudého moře přecházejí ve štěrky a štěrkopísky pláží, z nichž místy vystupují holé skály. Na Sinaji se objevují vápenité půdy. Na západě a severu Sinaje nalezneme i regosoli. Sinajský poloostrov je z větší části pokryt hlinitopísčitými a písčitohlinitými půdami. Na jihu dominují nevyvinuté půdy skalních útvarů, které při pobřeží přechází v štěrky a štěrkopísky. Nažloutlé hnědozemě se objevují ve vádí El Arish. Na ně navazují písčité půdy a štěrkopísky, které směrem na sever přechází přes štěrkopísky a štěrky v písečné duny. Zatímco směrem na jih se objevují hlinitopísčité a písčitohlinité půdy s litosolí. 23

Kromě vápenitých, pískovcových půd se v republice objevují i půdy vzniklé na rozličných horninových podložích. Jedná se o půdy na vápenci, křídě, břidlici a pískovci.

Obr. 4: Kontrast zemědělsky využívané půdy a pouště (vlastní fotografie). Většina egyptských půd má jen velmi nízkou kvalitu (64,84 %). Středně kvalitní půdy se nachází v údolí úrodného Nilu, které díky své textuře dokáží dobře udržet vodu. Půdy v oblastech vádí a pouštních oáz (13,20 %) mají jen velmi nízkou kvalitu. Řada půd má velmi nekvalitní mateční materiál. 48 % egyptských půd pochází z mělkého drobivého materiálu, který se soustřeďuje v oblastech Rudého moře a v horách na jihu Sinaje. V těchto oblastech se nachází tvrdé krystalické skály. Více než 81,5 % půd má velmi hrubou texturu. Půdy velice snadno podléhají erozím a velkým problémem je i desertifikace, která je jedním z řady ekologických problémů Afriky, na něž navazuje další socioekonomická problematika.

Biogeografická charakteristika Paleotropická oblast, do které sledovaný region spadá, je velmi bohatá na rekovité, láčkovkovité, pandanovité, korýšovité a klejovité čeledi rostlin. Velká část země je ale bez rostlinného pokryvu. V pouštních oblastech se objevuje jen velmi chudá vegetace, která je reprezentována pouštními druhy trávy. Podél Nilu rostou rozmanité druhy rákosu a bambusu, papyrusu a lotosového květu, který je národní květinou, akácie, tamaryšky, eukalypty, mimózy, palisandry, oleandru, sykomoru, mangovníku, cypřiše nebo smokvoně, stejně jako široká paleta ovocných stromů od citrusů přes fíky až po mango. Podél břehu Nilu rostou banánovníky a cukrová třtina, „strom života“ datlová palma20. Z květin můžeme obdivovat svěží růže, jasmíny či lilie. 20

Datlová palma poskytuje domorodců 60 až 100 kilogramů úrody ročně. Plody jsou sušeny a prodávány.

Ze suchých palmových ratolestí a větví pletou řemeslníci rohože, ploty, ohrady a košíky na ovoce.

24

Významnou část přírodního rostlinného pokryvu zajišťují holofyty. O 70 % z celkové rozlohy země se dělí jak trvalky, tak keříkovité rostliny těchto slanomilných rostlin21. Holofyty jsou využívány především jako krmivo pro zvířata na Sinaji a severozápadním pobřeží Egypta. Dřeviny Egypťané hojně využívají k výrobě nábytku, střech, ale slouží i v lidové medicíně k léčení popálenin, hojení ran apod. Slanomilné druhy rostlin mají odlišné chemické složení, nutriční hodnotu i slanost a je na nich odvislý život beduínů. Rostlinného porostu, který by dokázal odolat desertifikaci22, je jen velmi málo. V číselné hodnotě to je jen 3,51 %. Ostatní rostliny jsou velmi slabé a citlivé na sucho. Faunu reprezentují typičtí obyvatelé pouště jako jsou tarbíci, štíři, šakali a hyeny. Volná příroda poskytuje útočiště i gazelám, pouštním liškám, ještěrkám, plazům či jedovatým hadům. Typickými zvířaty pro Egypt jsou velbloudi, buvoli a osli. V Nilu žije asi 200 druhů ryb ( Parmička pyskatá, želvy, Varan nilský), korýši a jiní bezobratlovci. Dříve bylo možné potkat i Nilské krokodýly, kteří jsou typičtí právě pro holarktickou oblast, na které dnes nenarazíme. Mnohem více ryb než v Nilu plave ve Středozemním a Rudém moři (Bodlok velkoploutvý, Komorník příčnopruhý, Klaun dvoupruhý, Slizoun leopardí, Ježek obecný, Klipka rudoskvrnná, Sapín zelený, Kambala panterová, Čtverzubec běloskvrnný, delfíni). V moři narazíme na několik druhů žraloka Žralok dlouhoploutvý, Žralok lagunový, Žralok leopardí, Kladivoun bronzový a další. Hospodářsky využívané jsou, přestože jsou chráněni zákonem, medúzy, korály, mořské houby, delfíni, měkkýši23. Velmi bohatá na druhy je ptačí říše. Přilétá sem zhruba 200 druhů stěhovavých ptáků a 150 druhů je místních, jsou to například Močálový nespálové, Lžičkoví, Růžoví plameňáci, Volavky, Racci malý, Rybáci bahenní, Kulíci mořští, Lžičáci pestří, Ibisi posvátní, Kormoráni či Zlaté žluvy. Vyskytuje se tu i velké množství nejrůznějšího hmyzu od komárů až po blechy či štíry. Z šelem můžeme jmenovat například mangusta liští (promykovití), z hlodavců menšího a většího egyptského pískomila, kteří se objevují v písčitých oblastech

21

Zahran, M. A., Willis, A. J.: The Vegetation of Egypt. Springer, 2009. ISBN 978–1–4020–8755– 4. Str.

15. 22

Desertifikace – rozšiřování pouští.

23

Zahran, M. A., Willis, A. J.: The Vegetation of Egypt. Springer, 2009. ISBN 978–1–4020–8755– 4. Str.

23.

25

s poměrně vysokou koncentrací lidí. Pro zemědělce je nepříznivý výskyt hlodavců – nepřeberné množství krys – Písečné krysy, Travní krysy, Bílobřiché krysy, Nesokia indica indica, které poškozují kukuřici, ječmen i zeleninu. V zemi žije 34 druhů hadů, z nichž můžeme jmenovat kobru či zmiji. Typický pro egyptskou oblast je menší Tarbík egyptský, který žije v pouštních oblastech, ale i na březích Nilu, ale neproniká do kultivovaných oblastí, jako například již zmíněné krysy.

Obyvatelstvo Egypt, dar Nilu, jak jej označil Hérodotos24, je největším a nejlidnatějším arabským státem a druhou nejlidnatější zemí Afriky. Žije zde 77,698 milionů obyvatel25, převážně egyptského původu. Arabové a Berbeři patří k větvi europoidní rasy. Charakteristické pro příslušníky této větve je snědá barva kůže, tmavé vlnité vlasy a tmavé oči, úzký obličej a zahnutý nos. Jedná se o relativně jednotnou etnickou skupinu. Vedle Arabů, kteří tvoří 98 % obyvatel, zde žijí menšiny Súdánů, Syřanů, Beduínů, Núbijců, Palestinců, Berberů, Hodžů a Evropanů. K původním menšinám patří kočovní Bédžové a Núbíjci na jihu a na severu Berbeři v oázách Siva. Najdeme zde ale i přistěhovalce z Evropy, zejména z Itálie a Francie. Průměrná délka života je 70 let. Věková struktura: Předproduktivní věk 0 – 14 let: 31,8 % Produktivní věk – 15 – 64 let: 63,5 % Poproduktivní věk – 65 let +: 4,7 % Žen je celkem 35, 578 milionů a mužů 41, 120 milionů26.

24

Hérodotos – první antický historik, nazýván „otec dějepisu“.

25

Na základě posledních odhadů National Bank of Egypt z 1.10. 2009, poslední oficiální sčítání zde pro-

běhlo v roce 2006 (76,699 mil.obyv.). 26

Central Agency for Public Mobilisation and Statistic [online]. [cit. 1.10.2009]. Dostupný z www:

www.capmas.gov.eg.

26

Z údajů v následujícím grafu je zřejmě, že v zemi přetrvává populační exploze, kterou zajišťuje venkovské obyvatelstvo. Natalita: 22,12 na 1000 obyvatel. Porodnost: 2,83 dětí na jednu egyptskou ženu. Vývoj počtu obyvatel 1950 - 2008

Počet obyvatel 90000000 80000000 70000000 60000000 50000000 40000000 30000000 20000000 10000000 0 1950

1955

1960

1965

1970

1975

1980

1985

1990

1995

2000

2005

2008

Rok

Obr. 5: Graf vývoje počtu obyvatel od roku 1950 do 2008 (vlastní graf)27. Střední věk Egypťanů je 24 let. Roční přírůstek se ale proti předchozím letům nepatrně snížil z 1,9 % na 1,75 %. Nejvíce přibývá obyvatel v Káhirské aglomeraci – 9,28 % obyvatel ročně. Naopak nejméně v oblasti Sinaje, Nového údolí a Rudého moře. Novorozenecká úmrtnost je poměrně nízká, na 1000 narozených dětí jich zemře 33. U dospělých je úmrtnost 5,23 na 1000 obyvatel. Je to dáno zlepšující se úrovní zdravotní péče. Každé egyptské ženě se v celorepublikovém průměru narodí 2 až 3 děti, jejichž naděje na dožití je do věku 71,8 let28. Muži se dožívají průměrně věku 69,5 let29. Průměrný věk naděje na dožití je pro ženy 74 let. V zemi, kde je oficiálním úředním jazykem arabština, patřící k semitským jazykům, vyznává 90 % obyvatelstva islám (sunnité), které je státním náboženstvím. Ke křesťanství se hlásí 10 % koptských30 egypťanů, kteří se mnohdy potýkali a potýkají 27

Egyptský státní informační servis [online]. [cit. 20.4.2009]. Dostupný z www:

http://www.sis.gov.eg/En/. 28 29

Demografičtí ukazatelé vývoje egyptského obyvatelstva – příloha č. 3. Central Agency for Public Mobilisation and Statistic [online]. [cit. 1.10.2009]. Dostupný z www:

www.capmas.gov.eg. Na základě údajů z roku 2007. 30

Literatura o koptské minoritě v Egyptě : Kropáček, L. Blízký východ na přelomu tisíciletí: Dynamika

přeměn v muslimském sousedství Evropy. Praha: Vyšehrad, 1999. 286 s.

27

s nepochopením muslimské vlády. Usilují již řadu let o zavedení rovných práv pro všechny Egyptské občany, právě kvůli častým útokům a zřetelné diskriminaci31. Tato vrstva egyptského obyvatelstva žije v Dolním Egyptě, a jsou pokládáni za potomky původního nearabského obyvatelstva (arabsky Kubtí = Egypťan). Po celé zemi si udrželi komunity, založené na úzkých rodinných vztazích. Patří převážně ke vzdělanějším vrstvám a věnují se především řemeslům a obchodu. Egypt má tudíž jednu z nejsilnějších základen nemuslimského obyvatelstva v rámci arabského světa32. Křesťanství je pozůstatkem starověkých Římanů, kteří v severní Africe měli provincii. Po pádu Říše Římské došlo k oslabení křesťanského vlivu, ovšem díky evropským kolonizátorů a misionářům ve 14. a 15. století došlo opět k posílení vlivu křesťanství. Náboženskou menšinu, která tvoří necelé jedno procento, představují Židé.

Obr. 6: Křesťanský kostel na okraji Hurghady a mešita El Nasr Way v Dahabu (vlastní fotografie). Ve městech žije zhruba 43,09% 33 obyvatel a v aglomeraci Kahiry asi 13,6 milionů obyvatel. Urbanizace dosahuje míry 45% 34. Druhým největším městem je Alexan-

31

Boháč, A. Egyptští Koptové – zapomenutí křesťané v údolí Nilu. Global Politics. 25.5.2008. On-line:

http://www.globalpolitics.cz/clanky/egyptsti-koptove . Staženo: 29.5.2008. 32

Arabský svět – označení pro státy: Alžírsko, Libye, Maroko, Mauretánie, Tunis, Západní Sahara,

Egypt, Jordánsko, Libanon, Palestina, Sýrie, Súdán,Irák, Bahrajn, Jemen, Katar, Omán, Saudská Arábie, SAE. 33


www.capmas.gov.eg. Na základě sčítání z roku 2006.

28

drie, která v rámci své aglomerace shromažďuje více než 4 miliony lidí. Mezi další významná města patří Port Said, Mansoura a Suez. Egypt je z administrativního hlediska členěn na muháfaz - tzv. governoráty, kterých je celkem 2835. V jejich čele stojí guvernér jmenovaný prezidentem. Governoráty36 se člení na provincie, které jsou vedeny předsedou městské rady. Ty se dále člení na místní správní celky se správcem. Nejnižším administrativním celkem je vesnická rada, která je řízena starostou vesnice, tzv. omdou. Všichni zástupci administrativních celků jsou voleni na 5-let. 95 % obyvatel žije v údolí řeky Nil. Nejhustěji pak je zalidněna její delta, kde žije až 5 000 obyv./ km² 37. Nejnižší hustotu zalidnění naopak najdeme v pouštních a horských oblastech. Průměrná hustota zalidnění celé země je 67,9 obyv. / km².

34


www.capmas.gov.eg. 35

Governoráty – Cairo, Alexandria, Port Said, Suez Helwan, 6th October, Damietta, Dakahlia, Sharkia,

Kalyobia, Kafr – El – Shaikh, Gharbia, Menoufie, Beheria, Ismailia, Giza, Beni Suef, Fayoum, Menia, Asyout, Suhay, Qena, Aswan, Luxor, El-Wadi El Gidid, Matrouh, Nort Sinai, South Sinai, Red Sea. 36

Administrativní členění - příloha č. 4.

37

Egypt je jednou z chudších zemí světa, díky nedostatku potravin. Řada lidí, kteří se živili zemědělství

migrují do velkých měst, především Káhiry, kde hledají nové zaměstnání, aby uživili rodinu. Vláda vytvořila návrh (Nový svět) na rozšiřování zavlažovacích systémů do oblastí Západní a Východní pouště. Na povrch ovšem vyplouvá otázka, zda Nil bude mít dostatek vody, aby zásoboval, nejen nově vznikající nová sídla, ale i ta současná, nejen na území Egypta. Již dříve Sadat prohlásil, že: „Jediné, pro co by naše země ještě někdy mohla vést válku, je voda.“. Súdán buduje na příhraničí s Egyptem velkou vodní přehradu, která by měla zajišťovat dostatek vody pro domácí obyvatelstvo. Tím však dojde k dalšímu poklesu vody v egyptském Nilu.

29

Obr. 7: Mapa Hustota zalidnění (2008) (vlastní tvorba). Na území arabské republiky se zformovali v průběhu historie dva regiony – Dolní Egypt a Horní Egypt. O Dolním Egyptě mluvíme v případě, že se jedná o oblast s větším hospodářským potenciálem, zahrnující v sobě deltu Nilu, Sinaj a káhirskou aglomeraci. V této oblasti je soustředěna většina průmyslového a zemědělského potenciálu země. Horní Egypt je oblast Asuánu při prvním nilském kataraktu. Gramotnost obyvatel dosahuje 71,4 %. Vzdělanější jsou více muži (83 %), než – li ženy (59,4 %). Vzdělanost je vyšší samozřejmě ve městech, kde řada žen studuje. Jen střední školu ve věku od 15 do 18 let navštěvuje 72 % mužů a 73 % žen. Na venkově je ženská část populace negramotná. Díky tomu se řada práceschopného obyvatelstva zabývá zemědělskou činností a rybolovem. Vzdělanější lidé pracují v průmyslové sféře a v oblasti služeb, nebo emigrují za lepšími platovými podmínkami za hranice země. Nezaměstnanost je v Egyptě jedním z velkých problémů. Egyptské úřady každoročně hledají práci 600 - 700 tisícům lidí. Míra nezaměstnanosti se udržuje kolem hranice 9 % a to jen díky schopnému egyptskému hospodářství. V roce 2007/2008 poklesla míra nezaměstnanosti na 8,4 %. Nejvyšší je tradičně u mladých lidí do 25 let, která se pohybuje až kolem 20 %. 30% lidí pracuje v zemědělství a více než polovina populace našla své uplatnění v cestovním ruchu a službách. Vláda již za prezidenta Násira zahájila řadu reforem, které napomohly k hospodářskému vývoji Egypta. Vysoká centralizace 30

ekonomiky pokračovala za El- Sadata a nyní Husního Mubaraka. Reformy se soustředily především na zvýšení příjmů od zahraničních investorů a snahu o usnadnění růstu domácího produktu. V roce 2005 byly sníženy daňové sazby, energetické dotace a bylo zprivatizováno několik průmyslových podniků. Burzovní trh se rozvíjel a roste zhruba o 7 % ročně. Navzdory tomu všemu, ale vláda nedokázala zvednout životní úroveň běžných Egypťanů a musí pokračovat v poskytování sociálních dávek, což samozřejmě přispívá k prohlubování schodku státního rozpočtu a představuje významnou ekonomickou zátěž. Vláda Mohammada Husního Mubaraka se snaží i nadále pokračovat v agresivních reformách se snahou zlepšit životní podmínky širokého obyvatelstva. Jak víme i od Egypťanů žijících u nás v republice, sociální situace je velmi závažná a i studenti zasílají nemalé finanční částky domů, do Egypta, aby co nejvíce pomohli rodičům. Průměrně na jednoho člověka připadne 5 500 USD HDP. Řada těchto mladých, gramotných inteligentních lidí emigruje za prací do zahraničí, přestože Egypt tyto lidi potřebuje. Řada obyvatel, kteří nenašli uplatnění v žádném již zmíněném sektoru hledá obživu ve stavebnictví38. Nejen jako dělníci, ale roste i vrstva makléřů a nejrůznějších příživníků a spekulantů s půdou. Stačí do této země vyjet jako turista na dovolenou a zaručeně Vám na ulicích a v restauracích hotelů začnou nabízet kromě tradičních suvenýrů, koření i apartmány v nejrůznějších částech přímořské země.

Zemědělství Zemědělství, i přes pokračující industrializaci, je těžištěm místní ekonomiky, jejímž základem je rostlinná výroba. Zemědělství se podílí na tvorbě HDP 13,2 %39, z toho 8 % připadá na rybolov. Nejvíce je rozvito v deltě Nilu, což je vějíř devíti velkých a mnoha menších ramen. Je výlučně závlahové právě v údolí Nilu a v oázách, které využívají podzemních vod, což umožňuje 2 až 3 sklizně do roka. Je tak z celkové rozlohy obděláváno pouze 3,5 % plochy. Každým rokem je kultivováno 3,4 milionu feddanů a 20 až 30 tisíc feddanů je ztraceno díky stavebnictví. Zemědělství zaměstnává téměř veškeré obyvatelstvo v zemědělských oblastech, díky čemuž zůstává významným odvětvím egyptské ekonomiky, přestože do národního produktu přináší pouze 13,2 % zisku.

38

Zajímavostí je, že pokud egyptský dům nemá střechu nemusí se z něj platit daň z nemovitosti. Tudíž ve

všech městech najdeme nedostavěné domy, jejichž dominantou není červená střecha, nýbrž řada drátů. 39

National Bank of Egypt [online]. [cit. 20.4.2009]. Dostupný z www: www.nbe.com.eg.

31

Jak je zmíněno již výše zemědělství je závislé na zavlažování, které se udržuje již z faraonských dob. Úrodná půda je rozdělena na malá políčka, která mají několik málo hektarů. Dříve byla ke každému políčku40 přidělena cesta ke kanálu, která zajišťovala zásoby vody. Zvrat nastal na počátku 19. století, kdy se začala budovat síť nových vodních nádrží a větších kanálů. Díky přečerpávacímu systému začaly egyptští zemědělci překonávat výškové rozdíly, a tak rozšířili své pole působnosti. Právě kvůli problémům se zavlažováním byla vybudována i Asuánská přehrada v Horním Egyptě. Teprve až druhá asuánská přehrada zbavila lid závislosti na záplavách a můžeme vidět zelená pole po celý rok, která zajišťují obživu většině egyptských obyvatel. Ovšem negativem této stavby je, že se narušila velká část historických památek. Zemědělci se sdružují do spolků, které nakupují pro všechny osivo, stroje, hnojiva a starají se o odbyt produktů. K obdělávání půdy se používají tažná zvířata – kromě tradičních velbloudů, také buvoly a osly. V 19. století přišly do Egypta britští kolonizátoři, kteří začali masově zavádět pěstování bavlníku, který je i v současnosti významným exportním zbožím, pro anglické továrny, což vedlo k omezení pěstování zrnin, které se dnes v zemi opět pěstují. Egypt je hlavním světovým producentem dlouhovláknité bavlny41. Z již zmíněných zrnin se pěstuje zejména pšenice, která je ale zároveň přední dováženou komoditou. Ročně se přiveze 16 milionů tun. Dále jsou obdělávána pole s kukuřicí, ječmenem a rýží. Egypt je největším producentem rýže na africkém kontinentě. Ročně jí vyprodukuje 4,6 milionů tun, čímž kryje domácí spotřebu, pohybující se kolem 3,2 milionů tun42. Ze zeleniny se pěstují – rajčata, cibule (přední vývozní artikl), česnek, brambory, cukrová třtina. Ovoce je zastoupeno citrusovými plody – pomeranče, mandarinky, citróny, dále velkou oblibu získala i vinná réva, proso, batáty, podzemnice olejná, sezam, datle či fíky. Přestože zemědělci vyprodukují velké množství potravin, i nadále není zemědělská výroba schopna uživit všechny své obyvatele. Egypt je jedním z největších dovozců obilí, mouky a kukuřice. Soběstačný je v produkci již zmíněné rýže, prosa, ječmene, fazolí, bavlněného semena, zeleniny a ovoce, dále v produkci vajec, brambor, kuřat a 40

Násirova vláda vydala reformu, která přikazuje, že žádný zemědělec nesmí vlastnit a obdělávat více jak

42ha zemědělské půdy. Na základě egyptských měr je to 168 feddanů (1 feddan = 0,42 ha, 1mil feddanů = 420 tisíc ha). 41

Světová produkce bavlny – příloha č. 5.

42

Egyptský informační systém. Statistická ročenka 2008 [online]. [cit. 17.11.2009]. Dostupný z www:

http://www2.sis.gov.eg/VR/bookpdf08/21.pdf.

32

margarínu. Hlavní zemědělské sezóny jsou během léta a zimy. V letním období se pěstuje zejména bavlna, kukuřice, rýže a sója. V zimním období dominuje pěstování pšenice, jetele, lnu, cibule a fazol. Živočišnou výrobu, která má druhotný význam, zastupuje chov skotu, buvolů, velbloudů, oslů, ovcí, koz a v příměstských oblastech drůbeže. Produkce skotu v roce 2008 dosáhla 5 787 tisíc tun a drůbeže 795 tisíc tun. Veliký význam má i rybolov na pobřeží obou moří, které břehy země omývají. Velké rybářské farmy se nachází v oblastech jezera Nasser, Burullus, Karron a dalších. Rybolov dosáhl produkce v roce 2008 971 tisíc tun ryb. V květnu roku 2009, v souvislosti s šířením prasečí chřipky (z Mexika), vydala vláda nařízení k vybití více než 250 tisíc kusů prasat. Rozhodnutí bylo přijato velmi kriticky, zvláště díky tomu, že v zemi žádný případ chřipky nebyl objeven. Situace se má tak, že zvířata budou vyšetřena a kusy, u kterých se neobjeví žádná nemoc budou vráceny majiteli. Nikoliv jako živý kus, nýbrž zamrazené maso. Majitelům nemocných kusů jsou nabízeny různé kompenzace. Toto opatření vláda využila i k tomu, aby udělala pořádek v živelném pěstování zvířat. Ty se v současnosti pěstují na jednom místě se slepicemi, kočkami, psy a lidmi. Vláda chce vybudovat specializované farmy, jako jsou v Evropě. Tím budou zajištěny lepší hygienické podmínky, než jaké panují v Egyptě nyní. Současná vláda se snaží zavádět takové reformy, které napomáhají především v produkci plodin na export. K tomuto účelu vyčlenila 1/5 z celkové plochy zemědělsky obdělávané půdy. Polovina venkovanů má k dispozici méně než 3 feddany a 96 % méně než 5 feddanů, což bylo způsobeno drobením pozemků. Řada venkovanů je nezaměstnaná a tak se uchyluje do měst, kde se snaží uplatnit v nejrůznějších oborech. Velmi negativní pro zemědělství je především urbanizace, půda, která je zavátá pískem, zasolená půda a velmi výrazně se projevuje i dezertifikace. Produktivita a výnosy hlavních plodin se během posledních let velmi zvýšila. Zemědělská výroba je zaměřena především na vývoz, což způsobuje, že je země závislá na dovozu některých potravin. Soběstačná je z živočišné výrobě, v produkci mléka, vajec, drůbeže a ryb43.

43

Produkce rostlinné a živočišné výroby – příloha č. 6.

33

Obr. 8: Zavlažovací kanály, osel jako dopravní prostředek a zelená pole jsou typickým znakem Egyptského zemědělství již několik staletí (Aktuálně.cz. [online]. [cit. 20.3.2009]. Dostupný z www: aktualne.centrum.cz/ afrika/clanek.phtml?id=377605).

34

Obr. 9: Obrázek zemědělské výroby (Velvyslanectví České republiky v Káhiře [online]. [cit. 20.12.2008]. Dostupný z www: http://www.mzv.cz/cairo).

35

Průmysl Od dosažení politické nezávislosti vynakládala místní vláda velké úsilí o postupnou industrializaci země. Dnes zaměstnává průmyslová výroba mnohem více obyvatel, než-li zemědělství. A zároveň přináší velkou část finančních zisků do státního rozpočtu. Na tvorbě HDP se 90 průmyslových zón podílí 38,7 %. V polovině minulého století panovalo v egyptském průmyslu potravinářství, textilní obory a čištění bavlny, na něž se arabská republika spoléhala. Postupně země otvírala cesty těžebnímu průmyslu, strojírenství, metalurgii a chemickému průmyslu. V průběhu privatizačního procesu docházelo k přesunu výrobních kapacit ze státního do soukromého sektoru. V současnosti soukromý sektor spravuje kolem 80 % všech průmyslových kapacit. Soukromý sektor se rozvíjí v moderních odvětvích jako je petrochemie, plynárenství, cementárny, automobilový, farmaceutický průmysl a metalurgii oceli, hliníku a litiny. Tato odvětví jsou nosnými obory, která jsou schopná produkovat a vyvážet své výrobky za světové ceny. Těžební průmysl se zaměřuje především na těžbu ropy. Vyprodukuje asi 50 milionů tun ročně a zaměstnává zhruba 1 % obyvatelstva. Domácí spotřeba ropy je obrovská, i přesto je vývoz ropy a ropných produktů hlavní exportní komoditou. Vláda v loňském roce dovolila zvýšit ceny benzínu a nafty, avšak stále zde zůstávají ceny velmi nízké v porovnání se světovým trhem. Cena litru benzínu se pohybuje kolem 1,30 LE44 a nafta 0,75 LE. Devět závodů na zpracování ropy nalezneme přímo na předměstí Káhiry, Alexandrie, Suezu, Tantě a Asyútu s celkovou kapacitou 726 250 barelů/denně, ročně 1,8 milionů barelů. Více než polovina závodů zabývající se zpracováním ropy je v blízkosti Suezu El-Nasr. Opět i zde funguje řada nadnárodních společností jako je Shell, Eni, Petronac, Dana Gas a další. Pro přepravu ropy se využívá potrubní trasa Sumed, která spojuje Rudé moře se Středozemním. V provozu je od roku 1977 a společnými vlastníky jsou země Egypt, Spojené arabské emiráty, Saudská Arábie, Kuwait a Katar. Využívá se především k přepravě ropy, která je přečerpaná z tankerů, které nemohou kanálem proplout. Ropa je zpracovávána v energetickém průmyslu země. Zbytek je vyvážen. V zemi je většina energie vyráběna v tepelných elektrárnách, do kterých je dodáváno domácí uhlí, jehož zásoby jsou odhadovány na 50 mil. tun. Těžba je ome-

44

LE – egyptská měna, egyptská libra, která se dále člení na piastry. 1 libra = 100 piastrů. Současný kurz

(28.4.2008) je 3,598 KČ za 1 LE. Egyptská libra se směňuje přímo v zemi za Eura a Americké dolary.

36

zena na Sinajský poloostrov, který ročně zajistí dodávku 125 tisíc tun. Malé množství energie zajišťuje hydroelektrárna vybudována na Asuánské přehradě. Energetika je páteří egyptské ekonomiky – její významná role v rozvojovém programu země je nezaměnitelná. Asi 60 % celkové roční produkce zemního plynu je určeno k výrobě energie. V roce 2008 dosáhl Egypt kapacity 23 tisíc MW a cílem je dosáhnout do konce roku 2020 kapacity 50 tisíc MW. V arabské republice je nyní rozestavěno 11 tepelných elektráren a nynější zásoby elektřiny zajišťuje Sidi Krir, Abu Qir, Ain Soukhna, Kureimat, Talkha, nová elektrárna Cairo North a Nubariya. 54 % elektřiny vyrobí právě tepelné elektrárny, 27 % paroplynové, 18% hydroelektrárny a 1 % solární a větrné elektrárny. Jaderné elektrárny zatím Egypt nevyužívá, ale na severním pobřeží v Al-Dabaa je ve výstavbě. Rozvodná síť je mezinárodně propojena směrem na západ přes Libyi a vede do Španělska, na východě do Jordánska s plánovaným prodloužením do Turecka a Saudské Arábie. Vrátíme-li se k ropě, s jejím zpracováním se rozvíjí i petrochemické závody, produkce vláken a výroba z technické pryže. Příjmy z ropy a přírodního plynu v zemi dosahují částky vyšší než 14 mld. USD. Egypt se tak stal šestým největším exportérem plynu – zejména tekutého přírodního plynu. Ten je vyvážen díky arabskému plynovodu do Jordánska, plánuje se i Sýrie a Libanonu. Tento plyn je dodáván i do evropských zemí prostřednictvím plynovodu Damietta a Edka. Ale tato vývozní komodita putuje i do USA a Asie. Export plynu započal v roce 2003 a nyní tvoří 1,2 % světových zásob. Země má z čeho čerpat. Na kontinentu má hned po Alžírsku největší zásoby. Produkce k roku 2008 dosahovala 60 milionů kubických metrů. Egyptian Petrochemical Holding Company během svého 20letého působení založila 14 závodů, zabývajících se zpracováním a těžbou plynu. Z nadnárodních společností v této oblasti můžeme najít Britsh Gas, již zmiňovanou Eni a Schell či Apache. Největší naleziště jsou situována v Západní poušti a v deltě Nilu. Teprve v loňském roce byl dokončen plynovod spojující Egypt, Sýrii a Jordánsko. A plánuje se, že povede až do Turecka a bude napojen na Nabucco, tudíž by jednou mohl zásobovat i evropské domácnosti. Kromě ložisek ropy a zemního plynu jsou v zemi významná i naleziště železné rudy (ročně se vytěží 2,5 mil. tun) v blízkosti oázy Baharia a v okolí Asuánu a na Sinajském poloostrově, manganové rudy na západním pobřeží Sinajského poloostrova a nejdůležitějším minerálem jsou fosfáty na pobřeží Rudého moře. Jejich množství se odha37

duje na 7 mld. tun, což představuje 7 %45 celosvětových zásob. Těží se na jihu země poblíž přístavů Safaga a Qusair, Isná a v lokalitě Hamrávajn. V Egyptě byly též zjištěny zásoby chromové a uranové rudy, zlata, zinku, cínu, olova, mědi, titanu a kalcia. Jsou k dispozici i zásobárny sádry, kvalitních písků,žuly, alabastru, mramoru a jiných druhů kamene, síry a vzácných zemin. Těžební průmysl dává rozvinout i zpracovatelskému průmyslu – hutní kombináty nalezneme v Helwanu, ocelárny v okolí Káhiry a Alexandrie, hliníkárny v Nag Hammádí, která využívá levné energie z blízké hydroelektrárny na přehradě a dovážený australský a guinejský bauxit. Strojírenství se soustřeďuje ve dvou největších aglomeracích země – káhirské (Kahira, Helwan) a alexandrijské (Alexandrie) a dále v okolí Suezského průplavu (Suez, Port Saíd). Strojírny se zaměřují jak na dodávku aut, traktorů, plavidel, železničních vagónů, tak i elektrotechnických a elektronických výrobků, které vyrábí z dovážených součástek. Textilní průmysl je založen na starých místních tradicích. Byla vybudován řada velkých přádelen, tkalcoven a konfekčních závodů. Textilní závody se soustřeďují především v oblasti Dolního Egypta (Káhira, Alexandrie, Mahalla el Kubra, Helwan aj.). Přestože, jak je zmíněno výše, je Egypt světovým producentem bavlny, neustále vzrůstá podíl dovážené bavlny a syntetických vláken. Současný textilní průmysl se snaží o oživení. Utočí s exportem oblečení a textilu na americký trh, kam dodává zhruba 700 místních společností. EU odebírá zhruba polovinu vyrobeného zboží. Egyptská vláda se snaží textilnímu průmyslu pomoci různými privilegii. Jedním z nejvýznamnějších je z roku 2004 dohoda s USA a Izraelem o vytvoření kvalifikovaných průmyslových zón46, ve kterých je zboží vyráběno, a mající bezcelní přístup na americký trh. Přičemž jedinou podmínkou je, že textilní výrobky musí obsahovat necelých 20 % materiálu z Izraele. V Egyptě je 7 takovýchto oblastí, z toho 4 jsou v zázemí Káhiry, 2 v Alexandrii a jedna v Port Saidu. V potravinářství dominuje cukrovarnictví. Pěstování třtiny je realizováno ve Středním a Horním Egyptě, kam jsou lokalizovány místní cukrovary. Oleje se vyrábí sice z bavlníků, ale v dnešní době stále více i z dovážených surovin. Konzervárny ryb,

45


http://www2.sis.gov.eg/VR/bookpdf08/18.pdf. 46

QIZ – Qualified Industrial Zones = označení pro kvalifikované průmyslové zóny.

38

zeleniny a i například sušení cibule je realizováno v blízkosti hlavních aglomerací – Káhirské, Alexandrijské. Tabákový průmysl je realizován z dovážených surovin v zázemí káhirské a alexandrijské aglomerace. Mezi nejrychleji se rozvíjející průmyslové obory patří i v arabské zemi montáž automobilů a autobusů. Egypt sám nemá vlastní značku, proto sem proudí investoři z Evropy a Asie jako je General Motors, Peugeot, Suzuki, Citroen, Daewoo, Mercedes, BMW a řada dalších renomovaných automobilových značek. Díky tomu se v zemi zvyšuje prodej automobilů, kterých bylo v roce 2008 prodáno na 175 000, přičemž 66 tisíc bylo vyrobeno přímo v zemi. Výroba je soustředěna do Káhiry, Alexandrie, Helwanu, Heliopolisu, Maadi, Port Saidu a Suezu. Dalším prosperujícím průmyslovým oborem je farmaceutický průmysl, jehož výroba se za posledních několik let zdvojnásobila. Kromě místních firem jsou na trhu zastoupeny i podniky jako je Pfizer, Hoechst, Weiss – pharma a další. Chemický průmysl se zaměřuje i na výrobu umělých hnojiv. Dříve byl Egypt dovozcem hnojiv, od roku 2005, kdy proběhla rozsáhlá privatizace, se situace otočila. Z dovozce se stal velmi úspěšný vývozce. Zaměřuje se zejména na hnojiva průmyslového charakteru – dusičnany, fosforečnany, draslík. Chemické závody, kromě tradičních již několikrát výše zmíněných průmyslových centrech, najdeme i v Asuánu či Tantě. Zbrojní průmysl je elitní složkou sekundárního sektoru. Zaměstnává zhruba 100 tisíc ekonomicky aktivního obyvatelstva, kterým zajišťuje nejvyšší příjmy v zemi. Kromě vojenského sortimentu, se zabývá i výrobky určenými pro civilní sektor (např. výrobou plastů, formaldehydu, barev, lepidel apod.). Výroba je rozdělena mezi The Arab Organisation for Industrialisation s 10 závody a velkou National Organisation for Military Production s 16 závody. Důraz je kladen i na rozvoj elektroniky, zejména výrobu počítačů. Stavebnictví , které patří společně s průmyslem do sekundárního sektoru, zažívá skutečný boom. Zaměstnává 1 milion dělníků, jejichž cílem je do roku 2011 vystavět 500 tisíc nových bytových domů. Navštívíte-li arabskou zemi, je stavební boom zřejmý na každém kroku. Navíc vám budou nabízeny apartmány ke koupi. Jejich koupě je ovšem velmi ošemetná, jelikož vláda stanovila, že takový byt nemůže být v následujících 5 letech od data koupě znovu prodán či pronajímán. Růst stavebnictví se odráží i ve spotřebě cementu, jehož produkce výrazně roste a patří na světových trzích cenově mezi velmi zajímavé komodity. Orascom Constructi39

on Industries a Suez Cement jsou největšími výrobci, kteří zajistí 3847 metrických tun za rok a zaujímá tak 60 % celkové egyptské produkce. Suez cement zaměstnává přes 3000 pracovníků a snaží se snížení nezaměstnanosti rozvojem vlastní výroby v Helwanu. Díky investicím ze zahraničí sem proudí i moderní technologie a otvírá se nový trh. Ceny cementu velmi výrazně rostly, proto vláda vydala taková opatření, aby stabilizovala cenu i domácí trh. Jedním z těchto opatření byl i úplný zákaz vývozu cementu. Význam stavebnictví pochopíme také v procentuálním podílu tohoto sektoru na tvorbě . V roce 2003 se pohyboval kolem 4,2 %, v roce 2005 již 6,7 % a v roce 2008 7,5 %48. K nejdůležitějším vývozním komoditám patří dlouhovlákná bavlna, ropa, rýže, cibule, brambory, ovoce a nejrůznější výrobky z nich. Dováží se především pšenice, organické a anorganické chemikálie, textilní stroje, rostlinné a živočišné tuky. Nejvýznamnějšími obchodními partnery jsou Italové, Izraelci, Francouzi, Rusové, USA, Rumuni, Němci, ale i naše země.

47

Suez cement company [online]. [cit. 5.4.2009]. Dostupný z www: www.suezcement.com.eg

48


40

Obr. 10: Obrázek průmyslové výroby (Velvyslanectví České republiky v Káhiře [online]. [cit. 20.12.2008]. Dostupný z www: http://www.mzv.cz/cairo).

41

Zahraniční obchod Egypt se velice aktivně zapojuje do mezinárodní dělby práce. Je odkázán na dovoz ropných produktů, polotovarů, surovin, chemikálií, plastů. Trvale velkou dovozní položkou zůstává i spotřební zboží. Vývoz, který se soustřeďuje hlavně na ropu, plyn a ropné produkty, v menší míře na polotovary a hotové výrobky, nestačí vyprodukovat dostatečné množství výroby, aby bylo pokryto záporné saldo obchodní bilance. Za neropné produkty považujeme cement, železo, ocel, ovoce, zeleninu, farmaceutické výrobky. Vývoz se v roce 2007/2008 pohyboval ve výši 29,4 mld. USD a dovoz 52,8 mld. USD. Saldo obchodní bilance představuje -23,4 mld. USD49. Mezi hlavní obchodní partnery patří země hospodářsky vyspělé. Naproti tomu podíl afrických zemí je jen velmi malý. Mezi největší obchodní partnery patří USA, které dováží z Egypta ropu a ropné produkty, sklo a výrobky ze skla, hnojiva, železo a ocel, textil. Naopak do Egypta jsou dováženy z USA: ropa a ropné produkty, železo a ocel, pšenice a kukuřice. Dovoz a vývoz je téměř vyrovnaný. Import představuje 9,8 mld. USD a export 9,2 mld. USD ( za rok 2008). Země EU jsou nejvýznamnějším obchodním partnerem Egypta. Země jako je Francie, Německo, Itálie, Velká Británie dováží surovou ropu a ropné produkty, železo, bavlna, textil, cement, ocelové produkty, hliníkové výrobky. Hlavní položky importované z EU jsou ropa a ropné produkty, železo a produkty z oceli, výrobky organické a anorganické chemie, stroje a zařízení, telefony. Export představuje částku 9,8 mld. USD a import 18 mld. USD ( za rok 2008). Asijské nearabské země (Čína, Japonsko a další) obchodují se stejnými komoditami. Do asijských zemí se mnohem více komodit vyváží, než-li dováží. Z asijských zemí do Egypta jsou dovezeny komodity v celkové hodnotě v roce 2008 8 mld. USD a z Egypta do Asie je vyvezena pouze polovina z dovezeného množství. Na podporu zahraničního obchodu jsou v Egyptě zřízeny zóny volného obchodu. Egyptská vláda tak předpokládá, že se zvýší podíl zahraničního kapitálu a sníží se nezaměstnanost v zemi, která dosahuje 9 %50.

49




www.capmas.gov.eg.

42

Mezi největší patří volná zóna v Ismailii, Káhiře, Alexandrii, Port Saidu, tedy v hlavních střediscích průmyslové výroby. Dále v pobřežním městě Damietta a Suezu, kde jsou soustředěny dvě zóny. Komoditní struktura vývozu za období 2007/ 2008 (v %) Ropa a zemní plyn

49,3 %

Neropné produkty

50,7 %

Polotovary

12,3 %

Hotové výrobky

73,4 %

Suroviny, bavlna, ovoce a zelenina

7,3 %

Komoditní struktura dovozu za období 2007/2008 (v %) Spotřební zboží

16,1 %

Dovoz investiční povahy

22,5 %

Obiloviny

18,3 %

Polotovary – plasty

29,2 %

Ropné produkty

9,3 %

Zdroj: Egypt – zahraniční obchod země [online]. [cit. 7.11.2009]. Dostupný z www: http://www.businessinfo.cz/cz/sti/egypt-zahranicni-obchod-zeme/6/1000415/.

43

Doprava Páteří dopravního systému je pás nilské ekumeny. Větší část dopravy je realizována silniční dopravou. Celková silniční síť zahrnuje 64 tisíc kilometrů, z nichž jen 12 tisíc kilometrů je nezpevněných a 52 tisíc kilometrů zpevněných cest. Silnice zde ale celkově nejsou v příliš dobrém stavu. V současnosti se buduje v okolí Káhiry 113 km dlouhý okruh, který by spojoval okolní části hlavního města.

Obr. 11: Hlavní dopravní tepna Káhirou (vlastní fotografie). Silniční doprava zajišťuje 90 % domácí přepravy. Díky levným pohonným hmotám, využívají Egypťané dopravu vlastními vozy. V soukromém vlastnictví je 1,45 milionů vozů. Vláda se snaží nejrůznějšími metodami usměrnit místní provoz, jelikož na zdejších silnicích je vysoká nehodovost se smrtelným zraněním. Je to dáno nedodržováním dopravních předpisů, které je doprovázeno troubením, máváním rukou apod. a špatným technickým stavem automobilů. Řada obyvatel vlastní auta, který by již měla být na vrakovištích. Vláda realizuje i dálniční projekty, které spojují zemi se sousední Libyí a přes Gibraltar i Evropou. Další spojení by mělo vést přes Sinaj do Saudské Arábie. Dálnice na Sinaji umožňuje i propojení Suezu s Tabou a dále vede do Izraele a Jordánska. V roce 2001 byla dokončena stavba mostu přes Suezský kanál, jehož délka je 9,5 kilometrů. Přes životadárnou řeku Nil je vytvořeno 31 mostů. 44

Železniční doprava patří, díky britské kolonizaci, k nejstarším na kontinentě, s celkovou délkou 9 768 kilometrů51. Podle údajů z roku 2006 je necelých 100 kilometrů elektrifikováno. Denně železnice přepraví více než 1,8 milionů lidí, ročně pak na 800 milionů cestujících, jelikož představuje stále nejlevnější dopravu v zemi a zaměstnává 30 tisíc pracovníků. Obnova železniční sítě se v této oblasti plánem číslo jedna. Nové železniční spoje vzniknou mezi Hurgadou, Safagou a Luxorem. Další koridor je veden mezi El Sadat City a Káhirou, třetí pak propojí Marsa Alam a Asuán. Vozový park představuje 700 lokomotiv, ale pouze třetina z nich je provozuschopná. Nové lokomotivy by měla dodat firma EMD a General Electrics. Správa železnic je v rukou Egyptian Railways. Vnitrozemní doprava v Káhiře je realizována metrem. První vlak vyjel v roce 1987. Od té doby přepravuje metro denně 2 miliony cestujících. O výstavbě podzemní dráhy je uvažováno i v Alexandrii, která by spojovala část Abou Qir na východě a El Agami na západě. V důsledku finančních nedostatků je však tento projekt zatím odložen. Říční doprava v celkové délce 3,5 tisíce kilometrů zahrnuje jak řeku Nil, tak síť kanálů v její deltě. Mezi známé říční přístavy patří Sohag, Asuit, Qena, El Nahda a další. Pro ekonomiku země má velký význam zejména pro dopravu rud, surovin, stavebních materiálů apod. Z námořních přístavů jsou pak nejdůležitější lokalizováno do Alexandrie, Port Saidu, Suezu, Safaze, kontejnerový přístav v Dakahleia a na Sochně. Dalších 40 přístavů je rozmístěno po pobřeží Rudého a Středozemního moře a v oblasti Arabského zálivu. Přes námořní přístavy v Egyptě prochází 90 % všeho zahraničního obchodu a jejich celková kapacita je 52,252 milionů tun ročně. Obchodní lodě má země registrované i v dalších zemích jako je Kambodža, Honduras, Severní Korea, Malta, Moldávie, Panama, Saudská Arábie, Sierra Leone či Togo. Obrovský význam má Suezský průplav, který zajišťuje obrovské příjmy do státní pokladny, s jednosměrným provozem. Dopo-

51



Egyptský informační systém. Statistická ročenka 2008 [online]. [cit. 17.11.2009]. Dostupný z www: .


45

ledne plují lodě do Středozemního moře většinou s nákladem ropy, odpoledne plují lodě v opačném směru se spotřebním zbožím. Strategická poloha Egypta na hranici tří kontinentů vytváří ze země důležitou křižovatku letecké dopravy. Ta je v zemi zajišťována 88 letišti. Řada menších letišť je roztroušena po celé zemi a zajišťuje přepravu turistů do přímořských letovisek. Největším letištěm je mezinárodní letiště v Káhiře, které je důležitém terminálem zejména pro celý Blízký východ. Ročně odbaví 11 624 000 cestujících a 318 600 tun nákladu53. Letecký park se postupně modernizuje díky ziskům, které zemi zajišťuje. V roce 2004 se příjem pohyboval kolem 3,084 mil. USD, 2007 byla zveřejněna částka 4,200 mil. USD. Největší společností je Egyptair, která se svými 50 letadly ročně odbaví na 7,8 milionů pasažérů54. O potrubní dopravě jsme již hovořili v souvislosti s těžebním průmyslem a bylo by zbytečné opakovat, co již bylo zmíněno. V této části bychom jen uvedli statistické údaje týkající se potrubní přepravy. Plynové potrubí je dlouhé 6,5 tisíc kilometrů, potrubí v němž protéká kapalný ropný plyn dosahuje délky 1000 kilometrů a naftový 5,7 tisíc kilometrů. Hlavní ropovod SUMED spojuje Ain Sukhna při Suezu, Káhiru a Sidi Kerir, který se nachází na západ od Alexandrie55. Kapacita egyptské dopravy (2008) Pasažéři ( v tis.) / km

Tuna ( v tis.) / km

Železniční doprava

63 840

4790

Silniční doprava

145576

47445

-

2733

Námořní doprava

798

11961

Letecká doprava

12 200

435

Říční doprava

Zdroj: Statistická ročenka 2008 [online]. [cit. 17.11.2009]. Dostupný z www: http://www2.sis.gov.eg/VR/bookpdf08/20.pdf.

53

Airports Council International – Africa, Traffic Statistics, Afrika 2008 [online]. [cit. 20.4.2009]. Do-

stupný z www: www.aci-africa.aero. 54

Egyptair [online]. [cit. 20.4.2009]. Dostupný z www: www.egyptair.org.

55

SUMED [online]. [cit. 20.4.2009]. Dostupný z www: www.sumed.ogr.

46

Služby, cestovní ruch a školství Podstatné zisky země jsou z takzvaných neviditelných příjmů. Jedná se o služby, které se podílí na tvorbě HDP 48,1 %56. Dominující je cestovní ruch, zaměstnávající 2,8 mil. Egypťanů. Zemi navštíví každý rok více než 12 milionů turistů57 a v roce 2008 zde strávili 127 milionů nocí58. Turisté míří především do Sharm-el Shaiku, Hurghady a na Tabu. Dalo by se říci, že cestovní ruch je jakýmsi záchranným kruhem země, který přináší trvalý příjem. Země je často nazývána světovým muzeem pod otevřeným nebem. V jeho prospěch mluví staroegyptské, římské a koptské památky a velké množství islámských budov. Egypt přitahuje turisty z celého světa svými starověkými památkami. Mezi nejvýznamnější patří chrámový komplex v Abú Simbelu, vybudovaný Ramsesem II., starověká města Memfis (Menofer), Théby (Véset), Luxor a Karnak se zříceninami četných chrámů a jiných staveb. Světoznámé pyramidy se nacházejí na předměstí Káhiry v Gíze, kde je Sfinga a hojně navštěvované jsou i pyramidy v Sakkáře. Z památek nejpozdějších období je oblíbeno křesťanské město Abú Mena nedaleko Alexandrie, a především islámské památky Káhiry. Staré město Káhiry se svými úzkými uličkami, více než 500 mešitami, z nichž některé vznikly již v 9.století, trhy (velbloudí trh na Sug al – Gimaal v Káhiře) a bazary jsou zapsány do seznamu Světového kulturního dědictví UNESCO. Atraktivní je pro turisty i Sinajský poloostrov s památkami z různých období egyptských dějin. Nejnovější objev byl uskutečněn v dubnu 2009, kdy byl archeology odkryt chrámový komplex, který je tvořen 4 chrámy, které pochází z doby Thutmose II. a jeho ženy Hatšepsut, tedy staré 3,5 tisíce let. Jedná se největší objev, který byl na Sinaji uskutečněn59. Přestože je země ve velmi neklidné oblasti – palestinsko – izraelské konflikty, útoky na turisty – je velmi oblíbenou destinací, jak milovníků kultury, tak potápění. Počet turistů dle statistik neustále roste, nyní se pohybuje kolem 12,3 milionů turistů. Růst je velmi citelný, podíváme-li se na rok 1997, kdy zemi navštívilo 4 mil. turistů, kteří zde utratili 3,8 mld. USD. Nejlepším obdobím pro návštěvu Horního Egypta je 56


57

Cestovní ruch – počet turistů a počet strávených nocí v Egyptě (2004 – 2008) – příloha č. 7.

58

Egyptský informační systém. Statistická ročenka 2008 [online]. [cit. 17.11.2009]. Dostupný z www: .


Agentura Reuters [online]. [cit. 20.4.2009]. Dostupný z www:

http://search.us.reuters.com/query/?q=Sinay&s=US&searchWhere=NEWS.

47

říjen až duben, kdy jsou zde nepříznivější teplotní podmínky, než-li v letních měsících. Průměrně zde turisté stráví 8 – 10 nocí. Nejvíce osob pochází z Evropy, celých 66 %, 21 % z Blízkého východu, 4 % z Ameriky, 5 % z Asie a 3,5 % z Afriky. Počet nocí strávených v turistických zařízeních rovněž vzrostl, což zapříčinilo zvýšení příjmů na 10,6 mld USD. V roce 2006/2007 se příjmy pohybovaly v hodnotě 8 mld. USD. Telekomunikační, informační a poštovní služby se podílí na tvorbě HDP jen velmi nízkým procentem. 11 milionů obyvatel Egypta používá pevné linky a mobilní trh si mezi sebe rozdělili 3 mobilní operatoři – Mobinil, Vodafone a Etisalat. Pošt je v provozu necelých 10 tisíc a mají nepřetržitý 24hodinový provoz. Egypt je ale dlouhodobým a trvalým příjemcem zahraniční pomoci, jejíž využívání má již 4 rokem klesající tendenci. Mezi dvorní poskytovatele patří USA, Japonsko, bývalý kolonizátor Velká Británie, Francie, Německo, Holandsko, Itálie, Finsko, ze sousedních zemí Saudská Arábie a Spojené arabské emiráty a další. Granty primárně putují do infrastruktury, rozvodu pitné vody, energetických společností, vzdělávání, zdravotnictví, zemědělství a sociální péče. Vzhledem k tomu, že studuji na Pedagogické fakultě, chtěla bych se v této kapitole dotknout i školství. Egyptský vzdělávací systém je totiž vysoce centralizovaný a je rozdělen do 3 stupňů. Je tak nabízena v první fázi bezplatná příprava na vzdělávání, která poskytuje základní informace a je srovnatelné s našimi základními školami. Základní vzdělávání se opět skládá z dvou etap, základní škola na 5 let (1 – 5 třída) a přípravná škola na 3 roky (6 – 8 třída). Základní školy jsou povinné pro všechny děti v zemi, i když 16 % dívek se stále ještě nepřihlásilo do školy. V zemi je na 2000 škol s 24 tisíci třídami. Na konci základní školy děti absolvují test, který jim umožňuje postoupit do přípravné školy. Na konci přípravné školy je čeká další test a podle dosažených výsledků je určována jejich cesta na další stupeň. Děti, které nedosahují příliš dobrých výsledků pokračují na technických školách, kde se věnují obchodnímu, průmyslovému či zemědělskému směru studia. Střední obchodní školu navštěvovalo v roce 2008 524 946 student, průmyslovou školu 695 376 studentů a zemědělskou školu 141 307 studentů. Po absolvování, kdy je dětem 17 let, získají Technický diplom a mohou pracovat jako technici, prodavači či sekretářky. Nadanější studenti pokračují na všeobecných středních školách, které je připravují na vysokoškolské studium. Děti se mohou kromě těchto státních škol vzdělávat i na soukromých středních školách jako je napří48

klad Americká střední škola, britský systém IGCSE či na německých a francouzských školách. Druhý stupeň představuje středoškolské vzdělávání, o kterém je řeč výše, a posledním stupněm je univerzitní vzdělávání. Na vysokou školu mohou být přijati studenti, kteří vystudovali všeobecnou střední školu a výjimečně také studenti, kteří byli při skládání Technického diplomu více jak z 75 % úspěšní. Vysokoškolské vzdělávání je poskytováno 31 univerzitami a vysokými technickými školami s 476 fakultami, z nichž je 18 veřejných a 13 soukromých60. Organizace a správa škol leží na bedrech ministerstva školství, které vzdělávání usměrňuje vydáváním zákonů, vyhlášek a vládních nařízení. Státní vysoké školy jsou pod dohledem nejvyšší rady vysokých škol. Mezi významné univerzity, které mají tradici a jsou hojně vyhledávány, patří Cairo University, Alexandria University a Al – Azhar University, která je světovým centrem islámského učení. Celé Egyptské školství je zdarma, děti platí pouze registrační poplatky. Soukromé vzdělávání je samozřejmě mnohem dražší a vysoké soukromé školy jsou oprávněny samy volit kritéria pro přijetí a stanovovat si poplatky za studium, bez jakýchkoliv zásahů ze strany Ministerstva školství. Ze soukromých škol jsou největší Americká univerzita v Káhiře, Arabská univerzita pro vědu, techniku a námořní dopravu a Univerisaté Francoise d´Egypte. V těchto školách je vyučovacím jazykem angličtina, francouzština či jiný cizí jazyk. Do škol chodí i dívky, které jsou však od mužů odděleny. První škola pro dívky byla otevřena již v roce 1873 a první střední škola v roce 1921 a první žena vstoupila na univerzitu v Káhiře v roce 1928. V současnosti existuje na 1076 dívčích škol, které navštěvuje 28 tisíc dívek a 3 379 chlapců61. Studentky v Egyptě dosahují mnohem lepších výsledků, než-li muži. Počet dívek na univerzitě se rok od roku zvyšuje, což dokazuje i následující graf. V přijímacích řízeních na univerzity se společenskovědním základem jsou z 99 % dívky úspěšné, z 66 % na přírodovědné fakulty. Ženy díky různým stipendiím a grantovým programům mohou, v případě že mají vynikající akademické výsledky, pracovat a studovat v zahraničí. Problémem mohou být rodiče a manželé žen, které chtějí za studiem vycestovat. Rodiče či manžel může ženě zakázat vyjet ze země a to z toho důvodu, že by cestovala sama, nebo muž by

60

Statistická ročenka 2008 [online]. [cit. 17.11.2009]. Dostupný z www:


Statistická ročenka 2008[online]. [cit. 17.11.2009]. Dostupný z www:


49

v příslušné zemi nenašel práci. Díky tomu, že vzdělávání je sponzorováno státem a postup na vysokoškolský stupeň je podmíněn výbornými výsledky testů, počet žen ve vědě a strojírenství výrazně roste. V roce 2008 dosahoval 55,4 % v oboru farmacie, v medicíně 45,5 %, veterinářek studuje z celkového počtu studentů 45,5 % a na školách zabývajících se fyzikou, chemií, matematikou či geologii, tedy na přírodovědeckých fakultách studuje 45,8 % žen, ve strojírenství 24,5 % a na fakultách informatiky 37,4 %. Poměr studentek na strojních fakultách je mnohem vyšší, než v kterékoliv jiné vyspělé zemi. Strojírenské obory jsou však v zemi považovány za nevhodné pro dívky, rodiče se snaží o uplatnění v humanitních vědách. Ženy profesorky na některých oborech jako je farmacie či stomatologie, převýšily i počet mužů profesorů.

Obr. 12: Procentuální zastoupení žen na egyptských univerzitách 1930-2008. (vlastní tvorba)62.

62

Egyptský státní informační servis [online]. [cit. 20.4.2009]. Dostupný z www:

http://www.sis.gov.eg/En/.

50

Novodobé dějiny Přímořský stát se rozkládá na africkém kontinentě, kolébce lidské rasy. Nejstarší státní útvary byly založeny při nilském povodí. Kolem roku 3000 p. n. l. vznikla Stará říše sjednocením Horního a Dolního Egypta. V období Střední říše (2040 – 1730 p.n.l.) dochází k rozvoji obchodu s Babylonií a obsazení Núbie. Střediskem Nové říše ( 1562 – 1085 p.n.l.) jsou Théby. Památky z těchto nejvýznamnějších starověkých období jsou nejnavštěvovanější a vytváří ze země skutečné muzeum pod širým nebem. Od 8. století před naším letopočtem je země střídavě ovládána cizími dobyvateli. K poslednímu sjednocení došlo v letech 663 – 525 p.n.l. Poté byl Egypt dobyt Peršany, Alexandrem Makedonským, Římany a po rozdělení Římské říše (395) připadla Byzanci. Od 7. století si tuto oblast podmanili Arabové a země se stala součástí chalífátu. 16. století znamenalo stát se jednou z provincií osmanské říše. V roce 1882 se stává britskou kolonií. O 40 let později získává formální nezávislost, ale prakticky zůstává v britském područí až do 50. let. V roce 1948 se Egypt zúčastnil arabsko – izraelské války, která skončila 1949 příměřím. Roku 1953 byla vyhlášena republika. Hlavou státu se stal generál Ali Muhammad Nagib, později byl vystřídán plukovníkem Gamálem Abd an - Násirem. Nějakou dobu po vyhlášení EAR se ještě nevědělo, jakou tvář bude nový stát mít a kterým směrem se bude orientovat jeho ekonomika a zahraniční politika. Vyskytovaly se zde dva hlavní směry: myšlenka urovnání revoluce a domluva se stranou Wafd, reprezentovaná především gen. Nágib, proti ní stál směr prohlubování revoluce, jehož představitelem byl plk. Abd an- Násir. Rozpory se vyhrotily roku 1954 a zvítězil v nich Násir. Ten dokončil proces odsunu všech britských jednotek (poslední anglický voják opustil zemi 13. 6. 1956). Británie však ponechala právo na užívání základen v Suezu v případě útoku na některou ze zemí Předního východu. V zahraniční politice se nový režim orientoval hlavně na Spojené státy americké, což je zřejmé i v dnešní politice. Nagíb se stal ministerským předsedou. Reformy a modernizaci kritizovali členové fundamentálního Muslimského bratrstva. Poté, co bylo odhaleno spojení mezi Bratrstvem a Nagíbem, byla organizace rozpuštěna a Nagíb zbaven svých funkcí. Násir, dosavadní předseda revoluční rady, byl zvolen prezidentem. Nový prezident odmítal jakékoliv začlenění do vojenských paktů, ale spolupracoval se socialistickými státy (mj. ČSSR), které zajišťovali dodávky zbraní do země. 26. 7. 1956 byl znárodněn Suezský průplav, a to jako reakce na zmatky v jednání mezi USA a Egyptem o Asuánské přehradě, které byly způsobeny Násirovým postojem 51

k vojenské organizaci Bagdádský pakt. Západní Evropa se snažila neúspěšně otázku Suezu vyřešit. Izrael, se kterým Anglie a Francie spolupracovala začal vojensky operovat v Sinaji a francouzské a britské perutě zahájily bombardování Suezu, Káhiry a Alexandrie. OSN reagovala odesláním ozbrojených sil do Egypta, které zde měly zajistit mír a pořádek. Sovětský svaz dal najevo, že je připraven zasáhnout a západoevropské země ukončily agrese. Pokračovalo znárodňování bank a podniků. Británie a Francie reagovaly utlačováním Egypta na světových trzích a zmrazením účtů. Situace na celém Blízkém východě začínala být napjatá. Představitelé Egypta a Sýrie jednali o spojení svých zemí ve Sjednocenou arabskou republiku. Ta byla vyhlášena 1. 2. 1958. SAR společně s Jemenem vytvářela Spojené státy arabské. Tato dohoda byla naplněna jen ve smyslu zahraniční politiky. Soukromí podnikatelé však nebyli příliš ochotní společný trh respektovat. Proto ekonomika SAR neprospívala. 28. 9. 1961 byl v Sýrii proveden převrat, který měl zničit SAR. Násir se rozhodl nezasahovat, protože by to bylo v rozporu s myšlenkou arabské jednoty. Název a státní symboly SAR byly převedeny na samotný Egypt až do roku 1971, kdy se opět uplatnil název Egyptská arabská republika. Egypt začal ještě více směřovat k socialismu. Když se Sýrie od Egypta odtrhla a vstoupila do OSN, chtěli někteří státní představitelé zavést minimálně zónu volného obchodu mezi arabskými zeměmi, ale ani tato myšlenka nebyla naplněna. Od roku 1967 se stupňovaly nepokoje mezi Izraelem a okolním arabským světem. Izrael začal soustřeďovat svá vojska na hranice se Sýrií a Egypt okamžitě prohlásil, že je připraven spřátelené zemi poskytnout pomoc. Den poté, co se v Jeruzalémě konala velká vojenská přehlídka (15. 5. 1967), byla v Egyptě vyhlášena částečná pohotovost a bylo oznámeno, že Egypt a Sýrie jsou připraveni se společně bránit. Prezident Násir požádal jednotky OSN, aby opustili oblast Suezu (hlídkovali zde od r. 1957) a uzavřel Arabský záliv pro izraelské lodě. Proti tomu protestovaly vlády USA a Velké Británie, načež různými embargy reagovaly ostatní arabské státy (např. Irák), které se postavily za Egypt. Izraelské letectvo zaútočilo nečekaně 5. června 196763 a arabské státy v krátké době utrpěly porážku (tzv. Šestidenní válka). To Izraeli vyneslo velké územní zisky, okupovali pásmo Gazy a část Sinajského poloostrova. Zároveň Izraelci posunuli své hranice na úkor Jordánska, Sýrie a zabrali Golanské výšiny. Arabské státy uspořádaly 63

Vaculík, J.: Obecné dějiny novověku V/2 (1945 – 1990). 2005, Brno. ISBN 80-210-2493-3. Str. 45.

52

několik konferencí a vyplácely Egyptu náhradu za uzavření Suezu. Izraelci stále drželi Egyptská a Syrská území (Sinaj, Golanské výšiny, západní břeh Jordánu). Tuto krizi se snažily různě vyřešit jak socialistické, tak západní státy. V této době se Egypt stále přeorientovával na levicovou politiku a spolupracoval, tak jako jiné arabské republiky, se SSSR (závislost na SSSR propagoval sám Násir). 28. září 1970 prezident Násir zemřel a jeho nástupcem se stal Muhammad Anwar as Sadat, který vedl politiku velmi podobnou Násirově. Po skončení války a revoluci v Libyi začali Arabové opět jednat o vytvoření společného svazu. Nejvýznamnější jednání proběhlo, v druhém největším městě Libye, v Benghází v dubnu 1971. Pro velké rozpory, především mezi Egyptem a Libyí, byla konference o případném spojení ukončena. Protože Izrael vůbec neuvažoval o navrácení vydobytých území, začala 6. 10. 1973 další arabsko-izraelská válka (tzv. jomkippurská). Egyptská armáda za pomoci Sýrie začala osvobozovat Sinaj. Izraelci se soustředili na udržení Golanských výšin proti útočícím syrským tankům. Fronta se ze syrských hranic přesunula na jih k egyptským hranicím a došlo ke vzájemnému zabírání komunikací. 22. 10. vyzvala Rada bezpečnosti OSN k zastavení bojů. Mírová smlouva byla podepsána až v roce 1979 na půdě Spojených států. V době nepokojů v celé oblasti Blízkého východu kolem roku 1976 se vztahy se Sýrií poněkud zostřily, potom ale opět docházelo ke vzájemné podpoře. 18. a 19. 1. 1977 vypukly demonstrace proti celoplošnému zvýšení cen potravin (Egypt měl po vzoru socialistických evropských států centrálně plánovanou ekonomiku). Po této události nastalo hromadné zatýkání a obviňování. V roce 1977 proběhla návštěva egyptského prezidenta Anvara Sadata v Jeruzalémě. Po této návštěvě se zapříčinil americký prezident Jimmy Carter o setkání Sadata s izraelským ministerským předsedou Betonem v Camp Davidu, kde se povedlo uzavřít smlouvu, o uznání izraelského státu a přislíbení autonomie Palestincům v Gaze a západním břehu Jordánu, mezi Egyptem a Izraelem. Egypt byl první arabskou zemí, který k takovému kroku přistoupil. Roku 1981 byl Sadat islámským aktivistou zavražděn a jeho nástupcem se stává Muhammad Husní Mubarak. 15. října 1981 byl zvolen nový prezident (v čele státu do současnosti). Mubarak byl veřejnosti znám jako účastník války proti Izraeli (1973)64. 64

Vaculík, J.: Obecné dějiny novověku V/2 (1945 – 1990). 2005, Brno. ISBN 80-210-2493-3. Str. 47.

53

Rozhodl se přehodnotit dosavadní Sadátův kurz. Jako cíl si dal zlepšení vnitropolitické situace, stabilizaci hospodářství a navrácení Egypta do čela arabského světa. K prosazování těchto záměrů neváhal využít všech prostředků, včetně postavení mnoha představitelů minulé doby před soud, zveřejnění korupčních skandálů v tisku apod. Začal spolupracovat s opozicí a zničil většinu luxusních heren, které připomínaly Sadátovu éru, za což si získal velkou popularitu u veřejnosti. V roce 1983 byla obnovena strana Wafd65 (Nová strana Wafd = Nový Wafd). Ve volbách zvítězila NDS (Národní demokratická strana, v čele Mubarak). Egypt se začal orientovat spíše na západ (spojencem USA) a i vnitřní situace se díky Mubarakovi měnila. Vláda odsoudila agresi Izraele v Libanonu (1982). Campdavidské dohody o právech Palestinců se nezrealizovali a židovští osadníci i nadále přicházeli na západní břeh. 1987 zahájili Palestinci z Gazy a západního břehu povstání (intifádu) na protest proti izraelské neústupnosti. V osmdesátých a devadesátých letech probíhaly pod Mubarakovým vedením demokratizační procesy a jednání s ostatními arabskými státy. Během války v Perském zálivu převzal Mubarak vedoucí úlohu v antiirácké koalici. Díky jeho rozhodné veřejné podpoře USA mu byly prominuty dluhy ve výši několika miliard USD. V prosinci roku 1996 byli někteří představitelé odsouzeni za údajné spiknutí proti vládě. Ve skutečnosti se jednalo jen o jeden z projevů utlačování svobody slova. Tyto projevy se stále ještě místy vyskytují, protože Egypt se v demokratický stát transformuje velmi zvolna. Tendence vlády k liberalizaci se projevují teprve od roku 1996 pod heslem „tanvir“ (osvícení). V červenci 1997 byl zrevidován zákon o pozemkové reformě z roku 1952. Nyní již patří všechna půda soukromým vlastníkům. Někteří obyvatelé se ale obávají, že změna byla prudká a že to v budoucnosti povede k nestabilitě a předražení cen pozemků. V listopadu 1997 obvinil katarský emír Egypt, že se pokusil svrhnout zdejší panovnický rod. Spor byl ale Saúdskou Arábií urovnán. 8. 6. 1998 parlament schválil privatizaci bank a velkých podniků66. Husní Mubarak je označován za strůjce míru na Blízkém východě. Pod jeho vládou zažívá Egypt řadu změn a reforem, které vedou k jeho stabilitě s heslem: „ Revoluce v čase bez ozbrojeného konfliktu“. Je prezidentem usmiřování v arabském světě, za

65

Wafd – dříve nacionalisticky orientovaná politická strana Egypta, která vznikla roku 1919 a 1952 za-

nikla. Obnovena pod názvem Nová strana Wafd 1978. (Žaloudek, K.: Encyklopedie politiky. 1999, Praha.) 66

Vaculík, J.: Obecné dějiny novověku V/2 (1945 – 1990). 2005, Brno. ISBN 80-210-2493-3. Str. 48

54

což byl odměněn v pěti prezidentských volbách. Mubarak velmi podporuje zahraniční politiku Baracka Obamy, který vidí řešení problematiky na Blízkém východě ve vytvoření dvou státu Palestiny a Izraele. 4.6. 2009 B. Obama pronesl na káhirské univerzitě projev, který se snaží o nový začátek vztahů mezi muslimy a USA. Politické uspořádání Egypt je parlamentní republika s prezidentskou formou vlády. Ve dvoukomorovém parlamentu je zastoupeno více stran – Liberální socialistická strana, Národně demokratická strana, Národně pokroková unie, Nová strana Wafd, Socialistická strana. Nejvýznamnější opoziční strany jsou Národní demokratická strana a fundamentalistické Muslimské bratrstvo. Prezident je volen referendem na šest let. Současným prezidentem je Mohammed Husní Mubarak. Parlament je označován jako Národní shromáždění má 545 členů – 445 je volených a deset dosazených prezidentem, volební období je pětileté. Šura (poradní sbor) byla zřízena dodatečně v roce 1980. Má 264 členů - 174 je voleno, 88 členů jmenuje prezident, s šestiletým volebním obdobím.

55

7. Regionalizace Egypta Regiony Egypt je z 96 % (957 829 km2) své rozlohy tvořen pouští. Necelé čtyři procenta (39 909 km2) země jsou trvale obydleny a hospodářsky využívány. Helen Chapin Metz v knize Egypt67. A Country Study rozčleňujeme přírodní regiony – údolí a deltu Nilu, Západní (Libyjskou) poušť, Východní (Arabskou) poušť a čtvrtý region je tvořen Sinajským poloostrovem. Přičemž údolí řeky Nil rozčleníme po jejím toku na dolní, střední a horní Nil. Toto rozčlenění Egypta nám nevyznačuje všechna geografická specifika jednotlivých regionů. Zkusme se tedy na jednotlivé oblasti podívat podrobněji. K tomu je třeba si zvolit vhodné regionalizační kritérium, které by pro jednotlivé oblasti bylo typické a vystihovalo je.

Obr. 13: Obrázek modifikace regionalizace Egypta (Velvyslanectví České republiky v Káhiře [online]. [cit. 20.12.2008]. Dostupný z www: http://www.mzv.cz/cairo). Výběr vhodného kritéria, na základě něhož bychom rozčlenili zemi na jednotlivé regiony, se zdá být jednoduché. Ovšem opak je pravdou. Pro vymezení regionů jsem zvolila kartografickou metodu. V regionalizaci označovaná jako superpozice, kdy nakládáme zvolené mapy na sebe a hledáme shodu hranic. Každá z nakládaných map obsahuje rozličné prvky a jejich kombinací se vytvá-

67

Metz, Ch. H.: Egypt: Country Study. 1990, Washington, GPO. [online]. [cit. 5.10.2009]. Dostupný

z www: onlinebooks.library.upenn.edu.

56

řejí prvky nové, které mají syntetickou povahu68. Na jednotlivé mapy jsem si znázornila socioekonomické činitele69, jmenovitě obyvatelstvo – hustotu osídlení, zemědělskou (typ pěstovaných plodin) a průmyslovou výrobu (průmyslové odvětví), cestovní ruch, dopravu. Využila jsem map, které jsou již znázorněny v předchozím textu a které mi byly zapůjčeny z Egypta. Mapy jsem na sebe přiložila a dle znázorňovaných prvků jsem vytvořila jednu mapu s příslušnými informacemi a sjednotila legendu. Mapa, která vznikla na základě deduktivního postupu70, vyjadřuje homogenitu regionů v rámci socioekonomické sféry. Prostorový systém, jež je založený na maximální vnitřní stejnorodosti a odlišnosti vůči vnějšímu okolí, označujeme jako homogenní region71 (průmyslový region, zemědělský region…). Hranice nově vzniklých regionů se ztotožňují s hranicemi jednotlivých administrativních území. U Regionu pobřeží Rudého moře a jih Sinajského poloostrova prochází hranice v místech výskytu center rekreačního cestovního ruchu. Jejich propojením nám vznikla příslušná hranice72. Tento postup jsem volila z toho důvodu, že kdybychom postupovali dle Touška73 a hranici vedli středem, neodpovídala by nám kritéria, na základě nichž jsem daný region vymezili, celému území. Proto je hranice vedena v místech výskytu rekreačních středisek. V kapitole Shrnutí regionalizace Egypta je hranice vedena v místech, kde je již příslušná výroba méně dominantní74 (zemědělství nad průmyslem apod.). Regiony zemědělské výroby jsou vymezeny na základě typu pěstované zemědělské plodiny. Tyto typy regionů se mohou jevit jako vnitřně homogenní oblasti, které mají společné znaky. Například oblast Středního Egypta, kde dominuje pěstování bavlníku. Průmyslové regiony se vyvíjely nerovnoměrně a vytvořily na území státu průmyslové oblasti. Další odvětví ekonomické geografie vymezuje regiony jako oblasti koncentrace, kde intenzita daného jevu slábne od centra území až po hranici vymezeného regionu.

68

Anděl, J.: Sociogeografická regionalizace. 1996, Ústí nad Labem. Str. 28.

69

Tabulka s regionalizačními kritérii je přílohou č. 8.

70

Deduktivní postup – velký region rozčleníme na menší regiony.

71


72

Macka, M..: K metodám ekonomicko-geografické regionalizace. 1969, Brno. Str. 110.

73


74


57

Na základě výrobního zaměření regionu jsou vymezeny odvětvové regiony zemědělské, průmyslové a regiony cestovního ruchu. Jak je zmíněno již výše na základě metody nakládání map vznikly liniové hranice, které od sebe oddělovaly jednotlivá území. Vzniklo nám tak deset nových regionů. Nově vzniklé homogenní regiony: Region pobřeží Rudého moře a jih Sinajského poloostrova Region Západní a Východní pouště Region oáz Západní pouště Region Horního Egypta Region Středního Egypta Region Káhirské aglomerace Region Nilské delty Region pobřeží Středozemního moře Region Alexandrijského a Port Saidského governorátu Region Dolního Egypta

Obr. 14: Mapa Regionalizace Egypta (vlastní tvorba).

58

7.1 Region pobřeží Rudého moře a jih Sinajského poloostrova Hlavním kritériem, na jehož základě probíhala regionalizace byl socioekonomický ukazatel - cestovní ruch. Pevninská hranice regionu z východu je vymezena Rudým mořem. Táhne se po celé délce východního pobřeží od Suezského průplavu až k hranicím se Súdánem. Západní hranice je tvořena Východní pouští. Na Sinajském poloostrově se jedná o úzký pás na východě poloostrova při jihovýchodním pobřeží. Východní hranici zde rovněž tvoří Rudé moře, západní je vymezena regionem Západní a Východní pouště. Region spadá do tropického klimatického pásu, který je ochlazován v letních měsících sezónním větrem od Rudého moře. Pro region je typický nízký úhrn srážek, do 30 mm ročně. Protože tak výpar převažuje nad srážkami, patří Rudé moře k velmi slaným vodám. Přízvisko „rudé“, toto okrajové moře Indického oceánu, získalo díky červené barvě, která vzniká při rozmnožování červených řas. Průmyslová výroba je lokalizována do center spotřeby a do blízkosti dopravních tepen (Qena, Asyut) v nilském údolí, odkud je přepravována ke spotřebiteli do nilské delty či do přístavů (Rosseta, Damietta). Potřebné výrobky jsou do regionu z těchto center dopravovány silniční nebo železniční dopravou. Při pobřeží Rudého moře se uplatňuje těžba ropy, zemního plynu a olova. Ropa je prostřednictvím potrubí přemístěna z Ras Shukheiru do Káhiry, kde je zpracovávána. Ropovod je dlouhý 352 kilometrů. Zemní plyn je přepravován z těžebního místa Ziet Bay do Port Saidu, kde je dále též upravován. Olovo je dopravováno do hlavních průmyslových center v Port Saidu. Hlavní dominantou a jmenovatelem regionu je aktivní cestovní ruch. Region má příhodné lokalizační předpoklady pro jeho rozvoj. Jednak přírodní (Rudé moře) a kulturně – historický předpoklad, který je charakterizován dostupností starověkých památek. Na lokalizační předpoklady navázalo vybudování dopravní infrastruktury a materiálně-technické základny, čímž se rozumí hotely, restaurace, obchody apod. Turisté jsou jedním z důležitých zdrojů příjmů do státního rozpočtu. World tourism organization - „Světová turistická organizace“ uvádí, že Egypt navštíví více jak 12,8 milionů turistů75 ročně, z nichž 70 % pochází z Evropy. Podle egyptského statistického úřadu tento region (pobřeží Rudého moře a jihu Sinaje) navštíví ročně 11 milio75

World Tourism organization [online]. [cit. 19.10.2009]. Dostupný z www: http://www.unwto.org/.

Údaj je z výroční zprávy roku 2008.

59

nů turistů. Nejčastějšími návštěvníky jsou Rusové, Němci a Italové. Na HDP se cestovní ruch podílí 6,7 %76. Toto odvětví socioekonomické geografie velmi výrazně ovlivňuje zaměstnanost a dopravu v regionu. Místní obyvatelé pracují právě v terciálním sektoru národního hospodářství – ve službách. Doprava se orientuje na zásobování rekreačních středisek a na přepravě turistů. Letiště v Hurghadě (v roce 2008 odbavilo 6 743 199 pasažérů) a Sharm el-Sheiku ( v roce 2008 odbavilo 7 758 859 pasažérů), či Tabě ( v roce 2008 odbavilo 452 710 pasažérů) jsou zaměřena na mezinárodní přepravu. Silnice propojují turistická střediska s místy starověkých památek, ale i nilskou deltou a Asuánem. Silniční cesty vedou po pobřeží směrem na sever k Suezu a na jih do Súdánu. Silnice propojují pobřeží oblast s vnitrozemím. Doprava je realizována především osobními automobily a autobusy. Malá letiště jsou rozmístěna v hlavních letoviscích zkoumané oblasti, v Hurghadě a Marsa Allamě, kdy jsou využívána především pro vnitrostátní lety a přepravu turistů. Železnice s rozchodem 1435 mm, směřuje přes Východní poušť ze Safagy do Qena. Na Sinajském poloostrově je hlavní dopravní trasa též vedena po pobřeží a vnitrozemím ke klášteru Sv. Kateřiny a dále na západní břeh. Dopravní síť je zde omezena pouze na tyto hlavní tahy. Hlavním dopravním prostředkem zůstávají osobní automobily, místní mikrobusy a autobusy cestovních kanceláří. Na ulicích narazíme i na velbloudy, kteří slouží spíše jako turistická atrakce, než – li dopravní prostředek. Cestovní ruch je realizován při pobřeží Rudého moře. Region je velmi bohatý na rozsáhlé korálové útesy, jejichž růst je podporován teplotou moře. V létě teplota dosahuje 28 stupňů Celsia a v zimě 21 stupňů. Na mořském dně je velký zlom, z něhož vyvěrá teplá voda (59 oC). Sluneční svit proniká hluboko pod mořskou hladinu, čímž ohřívá vodu a to přispívá k růstu fytoplanktonu, který je důležitou součástí potravního řetězce podmořského světa. Navíc velmi pozitivně působí mírné podmořské proudy a příliv a odliv je takřka nepatrný. Hlavními turistickými centry jsou Safaga, El Gouna, Hurghada, která se člení na Dahar, Sakalla a Village Road, a nejjižnějším centrem je Marsa Alam. Díky své poloze jsou i výborným východiskem pro poznávací cestovní ruch (starověké památky v Luxo-

76

Egyptská centrální banka [online]. [cit. 12.10.2009]. Dostupný z www: http://www.cbe.org.eg/. Egypt-

ská centrální banka uvádí, že příjmy z turistiky představovaly 10.8 miliard dolarů v období října až prosince roce 2008.

60

ru, či Káhiře, která je vzdálena 530 km). Nejoblíbenějším turistickým centrem je Hurghada, které má výhodnou polohu vůči starověkým památkám a letišti. Trvale v něm žije zhruba 41 tisíc Arabů, kteří pracují v cestovním ruchu. Marsa Allam je nově vybudované letovisko, z kterého staří Egypťané získávaly většinu svého zlata a smaragdů, dnes je závislé na těžbě fosfátů. Dalším letoviskem je El Gouna. Menší vesnice severně od Hurghady, do které pravidelně jezdí autobusová doprava. Podobně je na tom i jižněji položené letivsko Safaga, El Quseir, Makadi Bay, nejseverněji položené letovisko situováno mezi Káhirou a Suezem Ain Soukhna. Do všech těchto letovisek jsou lidé dopravováni autobusy z letiště z Hurghady, s výjimkou Ain Soukhna, do kterého se jezdí z Káhiry. Turistická centra na Sinaji jsou rozmístěna při jihovýchodním pobřeží Sinaje. Jedná se o střediska Taba, Dahab, Nuweiba a Sharm el-Shiekh. Sharm el-Shiekh se svými mangrovými lesy77, patří mezi potápěčský ráj světa. K vyhlášeným oblastem patří Fishermans Bank, Eel Garden, Shark Bay a The Alternatives. Podél mořského břehu se táhne, v délce 80 km směrem do Akabského zálivu, korálový útes. Z těchto letovisek jsou pořádány výlety jak do sousedních zemí (zejména Izraele a Jordánska), tak i na nejvyšší horu země Sv. Kateřiny, kde leží i stejně pojmenovaný klášter. Jižněji je Mojžíšova hora. Jedná se o turistické centrum na nejjižnějším cípu Sinaje, které začalo být masově budováno poté, co byl poloostrov navrácen pod egyptskou správu. Což se stalo v roce 1978 po podpisu mírové dohody v Camp Davidu, jež ukončila izraelsko – egyptský konflikt. V sousedství leží přírodní rezervace Ras Muhamed. Egyptská vláda jej vyhlásila v roce 1983 Egyptským národním parkem s rozlohou 97 km2. Část rezervace se rozkládá na pevnině a část pod mořskou hladinou. Na severovýchodě Sinaje je položena Taba a Dahab, který leží na pobřeží Akkabského zálivu Turistická centra jsou častým terčem útoků místních teroristů, jak již bylo zmíněno v předchozí kapitole. Vláda i díky zahraničním investicím, se snaží nejrůznějšími způsoby zvýšit ochranu návštěvníků, jelikož právě cestovní ruch je v této oblasti jediným zdrojem příjmů a práce pro místní obyvatele.

77

Mangrovy – v Egyptě dosahů výšky jen do 5 metrů. Jsou keře a stromy uzpůsobené na vysokou teplo-

tou, vysoká slanost vod a malé množství srážek. Existují zde dva druhy Avicenna marina a Rhizophor mucronata.

61

Obr. 15: Pobřeží Rudého moře v Hurghadě – výletní lodě s hotely (vlastní fotografie).

62

7.2 Region Západní a Východní pouště Regionalizačním kritériem je demografická charakteristika, doprava, výrobní sféra – těžební průmysl. Pouštní region zahrnuje dvě oblasti, které se rozkládají po obou březích řeky Nil. První oblast se rozkládá v jihozápadní části republiky a jedná se o Západní (Libyjská) poušť. Druhou oblastí je Východní (Arabská) poušť, která se rozpíná na východním břehu toku řeky Nil a z východu je ohraničena pobřežím Rudého moře. Do oblasti zahrnujeme i Sinajský poloostrov, který je též velmi řídce osídlen. Hustota zalidnění regionu je velmi nízká78 – do 2 obyv./ km 2. V celém regionu žije 817 15079 obyvatel80, 85 % žije při pobřeží. Lidé v této oblasti se živí kočovným a polokočovným chovem koz. Ve vnitrozemí nejsou vytvořena žádná trvalá sídliště. Při pobřeží se ojediněle objevují sídliště s hotelovými komplexy, sloužící k rekreaci arabského obyvatelstva. Voda je získávána z podzemních zásob. Nízká hustota osídlení je dána nepříznivými fyzickogeografickými charakteristikami regionu. Suché tropické klima s nedostatečným úhrnem srážek, ve spojitosti s písčitou půdou, nejsou vhodnými předpoklady pro rozvoj sídelní struktury. Oblast je využívána spíše k aktivně sportovnímu cestovnímu ruchu či dopravě. Doprava je realizována autobusy a osobními automobily, ale uplatnění najdou i typická egyptská zvířata – velbloudi. Železnice ve Východní poušti propojuje pobřeží Rudého moře s nilským tokem. V Západní poušti směřují koleje do oáz. Trať je vedena z města Qena z hlavní trati odbočuje vlak do města Kharga, dále pokračuje na západ do města Abou Tartour. Na jih se stáčí k městu Baris. Silnice spojují oázu Farafra s Káhirou a oázou Siwou, Siwu s městěm Marsa Matruh. Na Sinajském poloostrově vede hlavní tah z Káhiry do jeruzalémského Tel Avivu a jordánského Ammánu. Silnice vedou podél pobřeží. Letiště se nachází v hlavním letovisku Sharm el – Sheik. Doprava slouží zejména k přepravě lidí a potravin z úrodné nilské nížiny. Podél západního pobřeží Sinaje se těží ropa, která je tankery přepravována do Suezu, kde je v petrochemických závodech zpracovávána. V oblasti Západní pouště je 78



Městská populace [online]. [cit. 20.6.2009]. Dostupný z www:

80

Při pobřeží Středozemního moře žije 323 tisíc obyvatel, na severu Sinajského poloostrova 343 tisíc

http://www.citypopulation.de.

obyvatel a na jeho jihu 150 tisíc obyvatel.

63

ropa těžena v jejím severovýchodním cípu a dopravována je do Hulwanu. Zemní plyn je těžen v severovýchodním cípu Sinaje a na severu Západní pouště. Kromě ropy se těží i železná ruda, fosfáty, na Sinaji uhlí a mořská sůl. Západní poušt je rovinatá oblast s nejnižším bodem země Katarskou proláklinou81, která je 133 metrů pod hladinou světového oceánu. Naopak Sinajský poloostrov je hornatá oblast, která se svažuje směrem k východu a pobřeží je vždy nížinaté. V centru jižního cípu poloostrova se nachází nejvyšší hora země Hora sv. Kateřina s 2 637 metry nad hladinou světového oceánu. Povrch Sinajského poloostrova je ze severu tvořen nížinou, na níž navazují písečné duny, vádí a povrch se postupně zvlňuje. V centru stojí hora Yalag. Na ni navazuje plošina Al – Ugma82, v jejímž centru je Hora sv. Kateřiny. Obě oblasti jsou aridní. Region je velmi chudý na vegetaci. Rostliny jsou zastoupeny bylinami, travinami a křovisky. Z živočichů narazíme pouze na ještěrky a plazy, protože pro ostatní druhy zvířeny je tento kraj velmi nehostinný. Zakrslá vegetace a gazely byli v minulosti součástí této krajiny. Dnes jsou vzácností. Kromě písečných dun, které jsou vysoké až 150 metrů a skalnatých hor, najdeme rozličné geomorfologické tvary. Tásili jsou náhorní plošiny z pískovce rozrušovanými hluboce zarytými soutěskami. Prolákliny, v nichž se voda drží, jsou prorostlé bylinnou vegetací. Při jejich vyschnutí dochází k tvorbě soli, která je pak sbírána. V případě vymezení tohoto regionu je nutné podotknout, že těžební průmysl je velmi důležitý pro rozvoj dalších průmyslových odvětví, které jsou lokalizovány do Nilské delty. Na základě tohoto faktoru není možné vymizet celý region jako napříkla-

81

Katarská proláklina – nachází se 80 km od pobřeží Středozemního moře. Dle časopisu Události na

VUT v Brně může Katarská proláklina vyřešit dílčí problém globálního oteplování. Díky oteplování dochází ke zvyšování hladiny mořské vody, kterou by mohla odčerpat Katarská proláklina prostřednictvím 80 kilometru dlouhého tunelu. Voda, která by sem přitékala by byla využívána prostřednictvím vodní elektrárny, která by zajišťovala energii velkým městům jako je Alexandrie a Káhira. Tento projekt by měl i přínosy v oblasti klimatu, kdyby se snížily denní teploty a zvýšila vlhkost vzduchu, přibylo by dešťových srážek. Zvýšil by se i rybolov a turistika, což by přineslo změnu rázu krajiny, potravu a pracovní příležitosti pro nezaměstnané Egypťany. ( Kadrnožka, J.: Jak řešit důsledky globálního oteplování – ohlasy [online]. [cit. 4.6.2009]. Dostupný z www http://www.vutium.vutbr.cz/udalosti/u0706.pdf) 82

Zahran, M. A., Willis, A. J.: The Vegetation of Egypt. Springer, 2009. ISBN 978–1–4020– 8755–4. Str.

179.

64

průmyslový a to z toho důvodu, že těžba je lokalizována pouze v severních částech regionu, v blízkosti trvalejších sídel a dopravních cest.

65

7.3 Region oáz Západní pouště Region oáz Západní pouště je vymezen na základě hustoty osídlení, zemědělské činnosti, těžbou nerostných surovin. Oázy se rozkládají v pásu směřujícím od jihu k severozápadu. Region vymezujeme pěti oázami – oáza Siwa, která je nejznámější a leží nejseverozápadněji, dále následuje oáza Bahríja, oáza Farafra, Dakhla a oáza Kharga na samém jihu Západní pouště. Pouštní krajina byla osídlena již v pravěku, v době kamenné. Svědčí o tom výzkumy a výsledky práce archeologů, do jejichž centra zájmu se tyto oblasti dostaly v 70. letech 20. století. Oázy již v těchto dobách měly obrovský význam především jako stanoviště pro karavany táhnoucí se z údolí řeky Nil do sousedních států Libye či Súdánu. Zároveň sloužily jako ochrana před případnými vpády nepřátel z Libye. Region je významný i v současné době. Zaměřuje se především na zemědělskou výrobu, z níž převažuje rostlinná nad živočišnou. Předpokladem, pro rozvoj zemědělské činnosti, byl vládní plán na kultivaci pouštní půdy. Ta by nově zajišťovala další zemědělskou půdu, které je v zemi nedostatek. Projekt Nového údolí vycházel ze zpřístupnění a využívání artézské vody83. Obyvatelstvo, které ztratilo trvalé bydliště díky stavbě Asuánské přehrady, bylo přesídleno do oáz, kde zajišťuje rozvoj zemědělské činnosti. Dostatek vody, tepla a hlinitopísčité půdy daly základ k rozvoji zemědělské výroby. Vinařství a pěstování datlí má v regionu velice dlouhou tradici. Bahriya se zaměřuje na pěstování citrusů, ovoce, cibule a krůt. Siwa se zabývá pěstováním datlí a oliv. Zemědělské produkty jsou zdrojem obživy, ale především vývozním artiklem v rámci Egyptské republiky. Bahriya, Kharga i Dakhla se zároveň zabývají i těžbou nerostných surovin. Bahriya má obrovské zásoby železné rudy. Ročně vytěží 300 tisíce tun, které jsou dopravovány ke zpracování do železáren v Helwanu a Káhiře. Kharga a Dakhla vytěží 250 tisíc tun ročně84. V regionu převládá tropické suché klima (v létě denní teploty dosahují 50 °C, v zimním období 20 – 25 °C) a srážky se objevují ojediněle (roční úhrn je do 60 mm). V regionu působí trvalý vítr, zvedající pouštní písek a prach, který způsobuje větrnou

83

Geologové dosud nedokázali vysvětlit výskyt artézské vody. Domnívají se, že se jedná o vodu chráně-

nou vrstvou druhohorních hornin. Nebo jde o vodu, která se zde nahromadila z dešťů. 84

Egyptský státní informační systém [online]. [cit. 27.9.2009]. Dostupný z www: http://new.sis.gov.eg.

66

erozi. Působí na místní krajinu jako modelační činitel. Krajina má rovinatý charakter se skalnatými horami. V celé oblasti žije několik desítek tisíc obyvatel (hustota osídlení je do 30 obyv./ km2). Oáza Farafra má nejméně obyvatel – pět tisíc, oáza Bahriya má 24 tisíc obyvatel, Dakhla 35 tisíc obyvatel, Siwa 21 tisíc obyvatel, Kharga 34 tisíc obyvatel85. Obyvatelstvo tvoří potomci původního beduínského obyvatelstva. Oáza Kharga, která má vnitrostátní letiště, je tvořena oddělenými územními celky, které se rozkládají v údolní nížině o rozloze 180 km x 20-80 km. Žije zde více než 34 000 obyvatel, kteří využívají vlakového spojení s Luxorem a asfaltové silnice, která spojuje oázu s městem Asyut v údolí Nilu. Oáza Dachla je územním celkem o rozloze 50 x 10-20 km, má 35 tisíc obyvatel, která je označována jako „růžová oáza“. Přízvisko získala díky růžovému zabarvení skalních útvarů. Minerální prameny s vysokým obsahem sirovodíku a železa, které vyvěrají na zemský povrch. Doprava je zastoupena silniční dopravou. Oáza Farafra se rozkládá 300 kilometrů od Nilského údolí. Je nejmenší oázou se zhruba pěti tisíci beduínského obyvatelstva. Vodní kanály přispívají k obživě obyvatelstva rostlinnou výrobou. Pěstují se datle, olivy, mango a zelenina. Na rozvoji oázy se podílí také minerální prameny. Krajina oázy je tvořena skalními útvary z jemného vápence, které jsou modelovány vodní a větrnou erozí. Oáza Bahajíra se rozpíná 200 km od Nilského údolí. Více než 24 000 obyvatel žije na ploše 95 x 75 km a živý se rostlinnou výrobou. Největším městem je Bawiti. Součástí území je Bílá a Černá poušť. Bílou poušť je kamenitý prostor s vysokými křídově bílými monolity, které písečná eroze vymodelovala do bizardních tvarů. V prehistorickém období na tomto místě bylo moře, jehož dno tvořily velké vápencové vrstvy. Moře vyschlo a bílé vápence zde zůstaly. Předělem mezi oběma pouštěmi je Krystalová hora, která je tvořena krystaly křemene. Černá poušť, navazující na Bílou, je tvořena černými čedičovými kameny ze skal. Jejich barva je dána přeměnou geologické stavby hornin. Vysoký obsah oxidů železa a manganu, které dávají poušti hnědočernou barvu.

85


www.capmas.gov.eg.

67

Obdobnou charakteristiku má i oáza Siwa, která se rozkládá na ploše 80 x 20-30 km. Jedná se o nejseverněji položenou oázu. Rozpíná se nedaleko hranic s Lybií. Je izolována od ostatních oáz, silnice vede pouze na pobřeží Středozemního moře. Komunikace v regionu je orientována na přepravu osob a především na nerostné suroviny a zemědělské plodiny. Propojuje jednotlivé oázy, ale zajišťuje především jejich styk s údolím a deltou řeky Nil. Migrační saldo celého Egypta vykazuje zápornou hodnotu. V letošním roce je 86

0,2 . Mluvíme tedy o migračním úbytku obyvatel. Podíl na tom má i výjezd obyvatel z regionu oáz Západní pouště, kteří migrují do velkých průmyslových měst (Káhira, Alexandrie), následně případně i do zahraničí (Saudská Arábie), z ekonomických důvodů.

Obr. 16: Bílá poušť (vpravo nahoře) a Černá poušť (Nahá Afrika. [online]. [cit. 27.8.2009]. Dostupný z www: www.nahaafrika.cz/priroda-a-krajina.html).

86


www.capmas.gov.eg.

68

7.4 Region Horního Egypta Region Horního Egypta je vymezen na základě dominantních socioekonomických charakteristik – demografie, zemědělství, lehký průmysl, poznávací cestovní ruch. Tuto oblast jsem ponechala „v původních hranicích“, na západě hraničí se Západní pouští, na východě s Východní pouští, na jihu se Súdánem a na severu s dalším regionem a městem Qena. Pojímá v sobě území od Asuánské přehrady až za hranice města Qena. Oblast byla již v období prehistorickém osídlena egyptským obyvatelstvem, které těžilo především z obchodu se zbožím z Mezopotámie. V roce 3200 př. n. l. dochází ke spojení Dolního a Horního Egypta v jeden územní celek. Od tohoto okamžiku se již územní podoba příliš neměnila. Většina obyvatel žije ve vesnicích (56 %), kde se zabývají zemědělskou činností, která jim zajišťuje obživu. Hustota zalidnění je do 2000 obyv./ km2 . Od jihu po směru toku dále na sever přibývá obyvatel. V celém regionu žije 9,7 milionů obyvatel. Podíl mužů (49 %) je nižší, než – li žen (52 %). Hlavním městem regionu je město Asyut s 3,5 miliony obyvatel87. V okolí Asuánu tvoří velkou část obyvatelstva Núbijci, kteří zde žijí ve vesnických sídlech. Od Egypťanů se odlišují vysokým vzrůstem a tmavší barvou pleti. Mluví vlastní řečí a mají vlastní kulturu. Velký význam má i pro tuto velmi chudou oblast88 Egypta zemědělství a zejména pak rybolov. Ministerstvo zemědělství má zaregistrováno 2 835 lodí, které zajistí 26,186 tisíc tun ryb ročně89. Ovšem výstavba Asuánské přehrady měla být obrovským přínosem pro zemědělství. Zvýšila kultivaci půdy a využití hydroenergetického potenciálu. Ovšem má i svá negativa. Došlo k narušení systému pravidelných záplav, kdy úrodné bahno je nyní zadržováno v přehradě. Velmi se zpomalil průtok řeky, což vede k zasolování místní půdy a živiny se nedostanou k nilské deltě. Ta je nyní navíc zasolována zvyšující se mořskou hladinou. Zpomalení toku vede k oteplování vody, což nevyhovuje některým druhům ryb, které místní rybáři na horním toku lovili a zpracovávali. Ryby, které migrují se mnohdy ani přes přehradu nedostanou. To vše se velmi negativně 87



Chudá oblast Egypta – v porovnání s lidmi žijícími severnějších oblastech podél toku a v deltě Nilu.

Lidé jsou v Horním Egyptě závislý na zemědělské výrobě. Mnohem více trpí v období sucha, záplav či neúrody. Tyto katastrofy s sebou přináší období krize, kdy je úroda likvidována. 89

Ministerstvo zemědělství [online]. [cit. 20.2.2009]. Dostupný z www: http://www.agr-egypt.gov.eg/.

69

odráží v hospodářském růstu regionu. Je zřejmý rozdíl od ostatních částí země. Může nám to připomínat i evropskou Itálii, kde je jih chudší a založený na zemědělské výrobě, proti bohatšímu a průmyslovějšímu severu. Ze zemědělských plodin se pěstuje zejména cukrová třtina, obilniny a v menším množství bavlna. Potravinářské závody v Asuánu a Qeně se zabývají zpracováním vypěstovaných plodin. Nejvýznamnější je cukrovarnictví. Na celkové ploše 1 413 859 feddanů (593 821 ha)

je vyprodukováno 11 849 108 tun cukrové třtiny, což je 80,15 %90

z celkové produkce republiky. Největší závod je lokalizován do governoratu Qena. Průmyslové závody využívají především levné elektrické energie z přehrady, jejíž budování nejdříve financovala Británie, později SSSR. Včetně již zmíněných průmyslových podniků je významný i podnik na zpracování železné rudy, jejíž zásoby v regionu jsou odhadovány na 40 milionů tun91. V Asuánu vznikl nový podnik zaměřující se na hutnictví železa a oceli, který zaměstnává 12000 obyvatel Horního Egypta. V zemědělství v celorepublikovém měřítku je zaměstnáno 15,1 % a v průmyslu 6,5 %92. Dalším odvětvím je cestovní ruch - poznávací. Již v předchozích kapitolách je zmíněno, že region má velmi dlouhou historickou tradici. Navíc dostupnost staroegyptských památek (Abu Simbel, Luxor, atd.) z turistických center při pobřeží Rudého moře, je velmi příznivá pro rozvoj turistického ruchu v regionu. Oblast je svoji vzdáleností od významnějších průmyslových center (nilské delty) izolovaná od ostatních částí. S deltou Nilu je propojena říční dopravou, dálnicí a železniční tratí. Teprve až v městě Qena dochází k rozdělení kolejí na západ do oáz Západní pouště a na východ na pobřeží Rudého moře do města Safaga93. Letiště jsou lokalizována v Abú Simbel ( odbavilo v roce 2008 634 tisíc pasažérů), v Asuánu, které ročně odbavuje milion cestujícíh, a Luxoru ( v roce 2008 odbavilo 2,1 milionů pasažerů). Letadla létají na jednotlivá letiště v zemi, ale i do zemí sousedních – především na Arabský poloostrov a do Evropy. Silniční doprava je realizována zejména autobusy. Většina

90

Central Agency for Public Mobilisation and Statistic, [online]. [cit. 27.8.2009]. Dostupný z www:


Ministerstvo dopravy a průmyslu [online]. [cit. 27.8.2009]. Dostupný z www: http://www.mfti.gov.eg/

92



Egyptian Railways [online]. [cit. 18.4.2009]. Dostupný z www: http://3.bp.blogspot.com/.

70

obyvatel v regionu nemá příliš finančních prostředků na vlastní automobil, proto je využívána hromadná doprava.

Obr. 17: Město Asuán v Horním Egyptě (zdroj: Idnes, [online]. [cit. 18.2.2010]. Dostupný z www.idnes.cz).

71

7.5 Region Středního Egypta Hlavní regionalizačním kritériem regionu Středního Egypta je zemědělství. Region středního Egypta je vymezen hranicí města Qena a rozpíná se až k hranicím nilské delty. Na východě je vymezen Východní pouští, na západě Západní pouští. Součástí regionu je i „falešná oáza“ Západní pouště Fajjúm, o níž je zmínka níže. Tradiční zemědělská výroba se zaměřuje na pěstování obilnin, citrusů. Nejintenzivněji se pěstuje bavlník, který vyžaduje teplo, světlo, závlahu a dostatek hnojiva. Egypt je jedním z největších producentů bavlníku v rámci světa. Z regionu se ročně vyveze do textilních závodů v Diamettě či Tantě, které jej zpracují, víc než 400 tisíc tun bavlny94. V regionu se bavlník nezpracovává, je určen k přepravě do míst spotřeby. Největšími dovozci egyptské bavlny je USA, Indie, Pákistán a z evropských zemí Švýcarsko, Itálie, Německo. K dopravě je využívána jak železniční síť, silniční i vnitrostátní lodní doprava. Letiště v tomto regionu najdeme ve městě Asyut, které ročně odbaví 320 tisíc cestujících a železnice ze své hlavní trasy odbočuje pouze do oblasti Fajjúmu. Význam železnice se omezuje výrazně na přepravu nákladu. Přeprava osob je zanedbatelná. Hospodářsky významnější je město Asyut, kde se nachází ropná rafinériei, která zpracovává ropu z Ras Shukheiru. Zemní plyn se dopravuje po hlavním tahu do Káhiry a do města Qena95. Typickým prvkem pro oblast středního Egypta jsou eocenní horniny. Eocenní vápenec je těžen a zpracováván v cementárnách, které nalezneme v městě Asyut a al – Minya. Zemědělství nedokáže zajistit dostatečné množství pracovních míst ani příjem pro místní rozrůstající se populaci. V oblasti žije 1000 obyv./ km2. Nedostatek příjmů z průmyslu či turistiky způsobuje ekonomický úpadek regionu. Oblast není turisticky příliš atraktivní. Po směru toku narazíme na dvě archeologická naleziště – Abydos a El Amarna, která byla osídlena již v období pravěku. Dominantní postavení v regionu zaujímá falešná oáza Fajjúm. Falešná proto, že nečerpá žádné artézské vody, ale je zásobována bočním ramenem Nilského toku, Jose-

94


95

The World Factbook [online]. [cit. 25.6.2009]. Dostupný z www:

http://www.theodora.com/pipelines/africa_oil_gas_and_products_pipelines_map.html.

72

fovou řekou, která protéká centrem Fajjúmu. Teče rovnoběžně s Nilem po jejím západním břehu, protéká fajjúmskou proláklinou a ústí do jezera Birkit Kárún. Birkit Kárún má rozlohu asi 40 km z východu na západ, v nejširším místě má kolem 8 km. Leží 44 metrů pod úrovní hladiny moře, jeho průměrná hloubka je 4 až 5 metrů, v některých místech ale dosahuje 15 až 18 metrů. Na jeho hladině se objevuje sůl. Jezero je využíváno pro rybolov. Ve starověkém období se často oáza potýkala s obrovskými záplavami, které z ní učinily bažinatou oblast. Postupně došlo k jejímu vysychání a kultivaci a stala se zdrojnicí zeleniny a ovoce vládnoucím vrstvám egyptské říše. V době nadvlády Římanů plnila funkci „obilnice Říma“. V současnosti se zemědělství zaměřuje na rostlinnou výrobu. Pěstují se citrusové plody, jako pomeranče, mandarinky, citrony. Najdeme zde i fíkovníky, olivovníky, granátová jablka, obilniny apod. Mezi zavlažovacími kanály se pěstuje vinná réva, květiny, obilí a bavlna. Intenzivně se pěstují jahody, které lze sklízet téměř po celý rok, melouny a okurky, jež odtud putují na tržiště po celém Egyptě.

73

7.6 Region Káhirské aglomerace Region Káhirské aglomerace je vymezen na základě hustoty zalidnění a výrobní sféra je zastoupena průmyslovou výrobou, příměstským zemědělstvím, dopravou a cestovním ruchem. Region je vymezen hranicemi aglomerace. Z jihu, západu, severu i východu je obklopen nilskou deltou. Region je nejprůmyslovější a nejzalidněnější částí země vůbec96. V Káhiře žije 8 250 milionů obyvatel, v celé aglomeraci 15 907 milionů obyvatel, rozmístěných do jejích třech hlavních částí. První částí je tzv. Stará Káhira, kde lidé žijí ve starších domech s úzkými ulicemi. Druhou částí je sever, jih a západ hlavního města, kde je velmi husté osídlení a objevuje se zde až 11 000 obyv./ km 2. Třetí část zahrnuje nejnovější sídla na východě a západě Káhiry. V Gíze, kde jsou nejznámější starověké památky, žije 3 miliony obyvatel a ve městě Shubra necelý jeden milion. Přestože Káhirská aglomarece patří mezi nejvyspělejší oblasti země, lidé zde nežijí v přepychu. Žijí ve velice chudých podmínkách, většina místních domů je starých a jsou na ně nastavována další patra, pro další rodiny. Nové byty v domech si nemůže většina obyvatel z finančních důvodů dovolit. Bytové domy jsou vystavovány v pouštních oblastech, kde půdu není možno využít k zemědělské ani jiné činnosti. Vláda udělala řadu ústupků pro novou výstavbu, aby zklidnila neutuchající bytovou krizi v hlavním městě. Většina obyvatel do města dojíždí za prací i více jak sto kilometrů denně z vesnic nilské delty. Bydlení pro pracující je právě z již zmíněných finančních důvodů nedostupné. V regionu se projevuje výrazná homogenita obyvatelstva. Menšinu tvoří emigranti z tzv. Afrického rohu97. Jedná se o Núbijce, Súdánce apod. Většina obyvatel jsou muslimského vyznání, pouze 10 % je koptských křesťanů. Koptská menšina žije na jižním okraji hlavního města. Stejně jako v ostatních částech republiky, i v tomto regionu, je většina obyvatel ve předproduktivním (33 %) a produktivním věku, kteří pracují ve službách či státní správě. Hlavní město Káhira zajišťuje 59 % státní správy. Hustota osídlení je vyšší než 5000 obyv./ km 2. Region je také centrem kultury a vzdělanosti –

96

Valacha, B. Fajjúm oáza, která není oázou. Lidé a země. 1997, 48/49. Str. 51.

97

Africký roh – nejvýchodnější část Afrického kontinentu. Zahrnuje státy Somálska, Džibutska, Eritreu,

Etiopii v širším pojetí i Keňu a Súdán.

74

je zde 16 vysokých škol, z nichž nejstarší je Al Ahar z roku 975 a nejmladší z roku 2006 – Nilská univerzita. Nejrozsáhlejší průmyslová oblast na severu a jihu Káhiry v sobě zahrnuje strojírenskou výrobu, ropné rafinérie, hutnictví oceli a hliníku, cementárny. Rafinérie zpracovávají ropu, jejíž největší zásoby jsou v Saharsko-středomořské ropné pánvi a pánvi Suezského zálivu, která je dopravována potrubím z těžiště v Ain Sukhna vzdálené 240 km a El Umbarka, která se táhne v délce 272 km. Zemní plyn z Káhiry putuje 120 kilometrovým potrubím do Suezu, Asyutu a Alexandrie. Do Káhiry je zemní plyn dodáván z Abu El Gharadiq98. Strojírenská výroba se zabývá montáží dopravních prostředků, výrobou elektroniky a elektrotechniky. V případě zemědělství hovoříme o tzv. příměstském zemědělství, které se zaměřuje na pěstování plodin okamžité spotřeby – květiny, drůbež, subtropické ovoce, pšenice a další obilniny. Produkce je zpracovávána v místních potravinářských závodech. Centrem oblasti je samozřejmě hlavní město, které je hlavním centrem a sídlem vlády, kultury, poznávacího cestovního ruchu99, průmyslu, sportu a konferenčním centrem. Rozkládá se po pravém břehu řeky Nil v severovýchodní části Egypta. Ke Káhiře patří i nilské ostrovy Gezíra a Róda. Město má velmi strategickou polohu. Zajišťovalo obchod mezi Horním a Dolním Egyptem. Je nedaleko dalších významných governoratů, jako je Suez, Alexandrie či Damietta. Nevýhodou jsou z hlediska klimatického především aridní dny s písečnými bouřemi, ojediněle se srážky objevují v zimních měsících. Zároveň je to tektonicky velice neklidná oblast, jelikož leží v blízkosti styku Africké a Arabské litosférické desky, jejichž pohyb představuje pro hlavní město Egyptské republiky střední riziko nebezpečí100. Poslední zemětřesení v roce 1992 zasáhlo jižní část regionu, oblast Dahšúru. Tehdy bylo naměřeno 5,9 stupňů Richterovy stupnice. Ačkoliv trvalo pouze 30 sekund, jeho následkem byly velké škody na majetku a lidských životech. Zemřelo více než 500 lidí a dalších 6 500 bylo zraněno101. 98


http://www.theodora.com/pipelines/africa_oil_gas_and_products_pipelines_map.html. 99

Dle Ministerstva cestovního ruchu Egyptské arabské republiky Káhiru navštíví 4,3 miliony turistů, kteří

v předchozím roce v hlavním městě utratili 3,6 mld. dolarů. 100

Střední riziko nebezpečí – přijatelné, bez výraznějších preventivních opatření.

101

Hurghada on-line [online]. [cit. 18.4.2009]. Dostupný z www: http://hurghada-

informace.blogspot.com/.

75

Doprava v hlavním městě republiky je zajišťována od 50. let minulého století městskou hromadnou dopravou. Ta představuje bílé mikrobusy a metro. Tramvaje jsou postupně nahrazovány dvěma předchozími typy dopravních prostředků. Hojně je využívána osobní automobilová doprava. Přestože řidiči jezdí zhruba 30 kilometrovou rychlostí, nehodovost je zde velmi vysoká. Je to dáno zmatečností a nedodržováním dopravních předpisů na vozovkách. Díky dopravním nehodám zahyne 8 lidí a 60 se jich zraní v přepočtu na 1000 automobilů102. O potrubní dopravě již řeč byla v souvislosti s plynovody a ropovody. Lodní doprava je hojně využívána v celém regionu. Železniční síť v regionu je nejhustší z celého Egypta. Hlavní trať propojuje jih s nilskou deltou. Dvě tratě vedou k Suezskému průplavu, kde končí ve městě Suez a Ismailia a pokračuje v poledníkovém směru podél pravého břehu kanálu do Port Saidu. V centrální části železnice propojuje všechny města. Z města Helwanu směřuje do oblasti Západní pouště do města Giza Mines. Dále se železnice táhne podél obou ramen řeky Nil103. Železniční a potrubní doprava slouží především k propojení jednotlivých míst zdrojů surovin a výroby s místy spotřeby. Silniční doprava se zaměřuje zejména na přepravu osob. Do hlavního města denně dojíždí 4 miliony lidí104 do zaměstnání. Hovoříme o tzv. dojížďce do zaměstnání. Letecká doprava je zajišťována v regionu hlavním městem Káhirou. Letiště je mezinárodní a propojuje zemi s dalšími zeměmi v rámci Asie, Evropy, Ameriky i Afriky. Samozřejmě zajišťuje i vnitrostátní přepravu osob a nákladu105. V roce 2008 odbavilo letiště v Káhiře 14 360 175 cestujících.

102




104



Skyscanner [online]. [cit. 19.4.2009]. Dostupný z www: http://www.skyscanner.cz/letistni/eg/letiste-

v-egypt.html.

76

7.7 Region Nilské delty Regionalizačním prvkem je výrobní sféra – zemědělství a těžební průmysl, doprava. Region je tvořen nilskou deltou trojúhelníkového tvaru. Hranice regionu je vymezena na jihu městem Káhira, na západě západním ramenem Nilu, na severu hraničí se Středozemním mořem a na východě s regionem Dolního Egypta. Region spadá do subtropického podnebného pásu, u něhož se projevuje výrazná oceanita. Je to dáno blízkostí Středozemního moře. Oceánský charakter podnebí přináší do regionu mírné zimy s občasnými srážkami a dlouhá horká léta. Klima je velmi vhodné pro zemědělskou činnost. Nejchladnějšími měsíci je leden a únor s průměrnými teplotami do 17 oC a vydatnými srážkami do 55 mm ročně. Červenec a srpen jsou nejteplejší s průměrnými teplotami do 30 oC a srážkami do 0,05 mm106. Díky dostatku vláhy se daří subtropickým středozemním plodinám jako jsou citrusové plody, rajčatům, pšenici, kukuřici, hroznům a rýži či bramborám. Plodiny jsou dopravovány do přístavních měst Damietta či Alexandrie, kde jsou v potravinářských závodech zpracovávány k exportu. Stejně se zachází i se středomořskými rybami, kterých je z moře a řeky ročně vyloveno 11,6 tisíc tun107. Vývoz směřuje do zemí Evropské unie, významným obchodním partnerem je i USA. Díky přímořské poloze regionu se průmysl zaměřuje na zpracování nejen exportních výrobku – subtropické ovoce a bavlněné textilie, ale i zpracování ropy a zemního plynu. Těžba je orientována na sever od města Tanta. Hlavní ropovod vede z města Suez do Tanty a dále do Damietty108. V lagunách Středozemního moře je těžena mořská sůl. Ročně se vytěží zhruba 100 tisíc tun109. Proces získávání soli z mořské vody je docela nenáročný. Nefiltrovaná mořská voda se odpařuje působením slunce a větru v přírodních nebo umělých lagunách. Část získané mořské soli se dále čistí pomocí více stupňových pracích a krystalických procesů. Sůl je velmi významná obchodní komodita. Ve starém Egyptě se využívala nejen k přípravě pokrmů, ale také k balzamování mrtvých. 106

Egyptský meteorologický úřad [online]. [cit. 1.5.2009]. Dostupný z www:

http://www.nwp.gov.eg/e/index.php?id=35&create_avg_temp.php. 107


108


http://www.theodora.com/pipelines/africa_oil_gas_and_products_pipelines_map.html. 109


77

Region Nilské delty je průmyslově zemědělskou oblastí, která se kromě petrochemického, těžebního, hutního, potravinářského, textilního, stavebního průmyslu zaměřuje i na strojírenství. Oblast je hustě osídlena (průměrně 2000 obyv./ km 2 ) a to díky příznivému klimatu a ekonomickému postavení regionu. Největším městem je Tanta s 429 tisíci obyvatel. Jde o univerzitní město, které je orientována především na zpracování bavlny. Damietta s 1,1 miliony obyvatel110 je přístavním městem, které se zaměřuje na tradiční potravinářský a textilní průmysl, ale také na zpracování zemního plynu, kterého ročně zpracuje na 9,6 milionu tun ročně. Hotové výrobky směřují nejen do vnitrozemí Egypta, ale i do Řecka, Turecka, na Kypr a do Súdánu. Doprava v regionu je zajišťována různými druhy dopravy. Silniční doprava zajišťuje spojení s hlavním městem, i s ostatními částmi regionu. Je uplatňována jak automobily, autobusy i mikrobusy. Velmi hustá je i železniční síť. K pobřeží Středozemního moře je vedena pouze do města Rossita a Damietta. Dále se orientuje jihovýchodním směrem111. Přímo po pobřeží železnice nevede. V regionu nenalezneme mezinárodní letiště, nejbližší je v hlavním městě a v Alexandrii. Velice významná je jak vnitrostátní lodní doprava po ramenech řeky Nil, tak mezinárodní námořní doprava. Mezi známé přístavy Rosseta i Damietta. Námořní trasy směřují do Itálie, Francie, Španělska, Turecka a přes Suezský kanál do Perského zálivu. Mezi vývozní komodity patří hnojiva, cement, uhlí, obilniny, jedlé oleje a ropné produkty.

Obr. 18: Kukuřičné pole v regionu Nilské delty je ohraničené zavlažovacím kanálem. Tato metoda zavlažování se v Egyptě využívána po celá staletí (Aktuálně.cz. [online]. [cit. 20.3.2009]. Dostupný z www: aktualne.centrum.cz/afrika/clanek.phtml?id=377605).

110

Oficiální internetové stránky města Alexandrie [online]. [cit. 20.5.2009]. Dostupný z www:

http://www.alexandria.gov.eg/default.aspx. 111


78

7.8 Region pobřeží Středozemního moře Vymezovacím kritériem socioekonomické sféry je nízká hustota zalidnění, zemědělská výroba a těžba ropy a zemního plynu, doprava. Část regionu pobřeží Středozemního moře je na západě země ohraničena z jihu Západní pouští, na severu Středozemním mořem a na východě regionem Alexandrijského governoratu a na západě Libyí. Severní pobřeží Sinajského poloostrova vymezuje na západě region Port Saidského governoratu, na jihu pouště Sinajského poloostrova a na západě Izrael. Region má nížinatý charakter s příznivým subtropickým podnebným pásem. V létě průměrné denní teploty dosahují 30 oC a v zimním období 20 oC. Průměrné jarní teploty dosahují 10 oC a podzimní 17 oC. Blízkost oceánu vyrovnává výkyvy počasí. Srážek spadne v celoročním průměru až 200 mm. Srážky dosahují nejvyššího úhrnu v období října až dubna. Vlhkost vzduchu kolísá mezi 60 až 70 %. Pravidelný sezónní vítr přináší na jaře písek z jižně položených pouštních oblastí. V zimě území ochlazuje sezónní vítr proudící od moře. Klimatická charakteristika je velmi příznivá pro rozvoj zemědělské výroby, zejména pro pěstování subtropických plodin. Pěstují se citrusové plody, datle i rýže. Region je ovšem málo ekonomicky využíván zejména díky své odlehlosti od hlavních center zemědělské a průmyslové výroby. Zemědělská činnost je tu zastoupena živočišnou výrobou. Hovoříme o nomádském pastevectví, kdy se zde pohybují kočovníci se svými stády koz. Při pobřeží Středozemního moře se uplatňuje rybolov. Například na severu Sinajského poloostrova v jezeře Bardawil ročně vyloví 3000 rybářů na 2 500 tun ryb. Oblast je velice řídce osídlena – do 100 obyv./ km 2. V regionu nalezneme městská sídla, která jsou od sebe vzdálena několik kilometrů. Lokalizována jsou především při pobřeží Středozemního moře, kde je příznivější klima, než-li ve vnitrozemí. Řídká hustota osídlení je dána ekonomickou stagnací regionu a historickým vývojem. Sídla mají obslužný a průmyslový charakter. Zabývají se těžbou a zpracováním mořské soli a uhlí. Při severozápadním pobřeží Sinaje se těží mořská sůl. Nalézají se tu i značné zásoby uhlí s těžbou přibližně 600 000 tun ročně112. Těžba se orientuje i na stěžejní energetické suroviny jako je ropa a zemní plyn, které jsou dopravovány ke zpracování do 112

Ministerstvo dopravy a průmyslu [online]. [cit. 28.8.2009]. Dostupný z www:

http://www.mfti.gov.eg/.

79

Helwanu, Káhiry či Alexandrie. Hlavními těžebními středisky regionu jsou Abu Madi a Abu Qiru. Pro dopravní infrastrukturu v regionu je charakteristická nižší hustota, než-li v oblasti Nilské delty. Silniční síť spojuje Alexandrii s městy El Almein, Marsa Matruh, Sidi Barrani a hraničním městem Sallum, které leží při hranici s Libyí. Na východě se silnice táhne podél pobřeží Středozemního moře a propojuje zemi s Izraelem a pásmem Gazy. Podél silniční komunikace vede železniční trať. Železnice propojuje region s nilskou deltou (trasa přes Alexandrii do Káhiry, z Bir-al Abd přes Ismalii do Port Saidu, Nilské delty a Suezu), a západní a východní hranicí Egypta. Mezinárodní letiště nalezneme v městě Marsa Matruh, které v roce 2008 odbavilo 42 509 pasažérů. Místní vnitrostátní letiště je lokalizováno do města El Arish, které se nachází na východě pobřeží a ročně odbavuje kolem 500 pasažérů. Železniční spojení zde prakticky neexistuje, je to dáno terénem Sinajského poloostrova. Dopravu tak při pobřeží Středozemního moře na Sinaji zajišťuje silnice a letiště. Potrubí, kterým se dopravuje ropa a zemní plyn, je hojně využíváno. Z Umbarky do El Hamra vede zemní plyn i ropa, na Sinaji z Abu Madi do Tanty zemní plyn. Při pobřeží Středozemního moře nalezneme i letoviska, která jsou určena k rekraci arabského obyvatelstva. Evropané se zde objevují jen ojediněle. Mezi takováto střediska patří i největší města v regionu – Marsa Matruh, či Burg al – Arab.

80

7.9 Region Alexandrijského a Port Saidského governorátu Regionalizačním kritériem pro vymezení regionu se stala demogegorafická, dopravní, výrobní charakteristika a poznávací cestovní ruch. Oblast je vymezena governoráty Port Saidu a Alexandrie. Region je velmi hustě osídlen. V guvernorátu Alexandrie žije 1500 obyv./ km 2 a v Port Saidské oblasti 7900 obyv./ km 2. Hlavním městem je Alexandrie s 4,1 milionem obyvatel, Port Said má 515 tisíc obyvatel113. Obyvatelstvo je tvořeno Araby, kteří vyznávají islám, pouhých 8 % obyvatel v regionu vyznává koptské náboženství. Sídelní struktura je zastoupena městy nad sto tisíc obyvatel (např. Al Gomrok, Agami). Klimatické podmínky i pedogeografické podmínky regionu jsou velmi příznivé pro rozvoj zemědělské výroby. Pěstují se citrusy, pšenice, rýže a další obilniny. Kromě těchto plodin určených na export (80 % produkce) se zemědělská výroba zaměřuje i na produkci potravin okamžité spotřeby – sýry, mléko, vejce, maso, květiny apod. Traťové plužiny jsou zavlažovány kanály, které získávají vodu z ramen řeky Nil. Ovšem Asuánská přehrada zapříčinila, že se do regionu nedostane tolik živin jako dříve, proto pole vyžadují hnojiva. Díky pobřežnímu charakteru regionu se uplatňuje i rybolov. Jedná se o průmyslový region. Významné jsou petrochemické a chemické závody zabývající se zpracováním ropy a ropných výrobků. Díky tomu, že oba regiony jsou významnými mezinárodními přístavy, je zde lokalizován i potravinářský a textilní průmysl, dále hutnictví a cementárny, výroba cigaret (tabákový průmysl). Port Said i Alexandrie se, díky své strategické poloze, staly obchodním centrem oblasti. Exportní zboží zastupuje bavlna, rýže, paliva a ropné produkty. Nejvýznamnějším dováženým obchodním artiklem Port Saidu jsou elektronické a elektrotechnické výrobky, které nejsou v rámci republiky jinde k dostání. Na západ od města se rozkládají hotelové komplexy, které jsou hojně využívány k odpočinku Egyptskému obyvatelstvu, stejně jako severozápadní pobřeží Egypta. Mezinárodní námořní přístav v Alexandrii ročně přepraví na 22 milionů tun surovin a výrobků. Lodě přepravují potraviny, bavlnu, rýži chemické a petrochemické výrobky, cement, uhlí, dřevo, hnojiva apod. Mezinárodní námořní doprava je doplněna mezinárodními a vnitrostátními letišti. Na jihu města Alexandrie leží letiště El Nohza, které zajišťuje funkci mezinárodního

113


www.capmas.gov.eg. Na základě sčítání z roku 2006.

81

i vnitrostátního letiště. 25 kilometrů od Alexandrie leží letiště Borg El Arab, které se zaměřuje na lety na východ114. Letiště v El Nohze odbavilo v roce 2008 1 162 87 cestujících a letiště Borg El Arab 189 064 pasažérů. Mezinárodní letiště v Port Saidu ročně odbaví 42 tisíc pasažérů. Železniční doprava zajišťuje spojení s vnitrozemím. Dráha se táhne napříč Port Saidským i Alexandrijským governorátem. Z Port Saidu vede dráha do Ismalie a z ní do Bir al-Abd, kde končí. Z Alexandrie vede do Rositty a na jih do Sidi Gaber, kde se opět koleje rozchází a dochází k propojení s deltou Nilu. Potrubní doprava zajišťuje přívod ropy a zemního plynu do petrochemických závodů. Potrubí je taženo do obou hlavních středisek regionu. Silniční doprava je stejně hustá jako železniční, uplatňují se zde jak osobní automobily, tak městská hromadná doprava a tramvaje, v nichž mají ženy zpravidla oddělené vagony. Poznávací cestovní ruch je uplatňován zejména v Alexandrii. Turisticky atraktivní jsou starověké památky Alexandrie, která byla založena v roce 331 př. n. l. makedonským králem Alexandrem Velikým. Z památek vyjmenujme pevnost Quait Bey, katakomby Kum el-Shuggafa, Ptolemaiův pilíř, Římský amfiteátr, Řecko – Římské muzeum či Alexandrijskou knihovnu. Port Said je navštěvován zejména Araby, zahraniční turisté do tohoto města zavítají jen ojediněle.

Obr. 19: Město Port Said a ulice Alexandrie (Wikipedia.org [online]. [cit. 4.3.2009]. Dostupný z www: wikipedia.org).

114

Skyscanner [online]. [cit. 19.4.2009]. Dostupný z www: http://www.skyscanner.cz/letistni/eg/letiste-

v-egypt.html.

82

7.10. Region Dolního Egypta Hlavním regionalizačním kritériem pro vymezení regionu Dolního Egypta je zemědělská činnost a lehká průmyslová výroba. Region Dolního Egypta je oblastí rozpínající se v okolí Káhirské aglomerace, na západě a východě vymezen pouští, na severu pobřežními regiony, z jihu regionem Středního Egypta. Oblast má nižší hustotu osídlení, než-li oblast nilské delty, přestože je v její bezprostřední blízkosti. V severní části regionu žije do 1000 obyv./ km 2. Směrem na jihozápad a jihovýchod obyvatel ubývá. Průměrná hustota osídlení je do 74 obyv./ km 2. V regionu žije převážně arabské muslimské obyvatelstvo, ale nalezneme zde i poměrně vysoký počet koptských křesťanů (20 % místních obyvatel)115. Obyvatelé se soustřeďují do sídel nad 100 obyvatel. Hlavní ekonomickou aktivitou místních obyvatel je zemědělská činnost – pěstují na zavlažovaných polích rýži, obilniny. Při ramenech řeky Nil je uplatňován i rybolov. Místy se objevují i kočovní pastevci stád koz. Na zemědělskou činnost navazují lehká průmyslová odvětví jako je potravinářský a textilní průmysl. Místy se objevují malé těžební stanice zabývající se těžbou ropy a zemního plynu, který je potrubím dopravován do Suezu nebo Helwanu. Doprava v regionu slouží k propojení okrajových částí Egypta s centrem země Nilskou deltou. Hlavní železniční tahy vedou z Ismailie a Suezu, železnice tyto města spojuje, do Káhiry a do města Zakazik. Z Ismailie se táhne železnice do Port Saidu a Bir Al-Abd. Z Káhiry vede přes území regionu železniční trať do Alexandrie a Rositty. Vnitrostátní doprava je kromě železnic realizována silniční sítí, která propojuje region opět s hlavními průmyslovými středisky v deltě Nilu - s Káhirou, Tantou, Suezem, Ismailií, Port Saidem. Letiště v regionu nenajdeme. Velmi významná je i oblast Suezu. Město, které leží na hranici mezi pevninským Egyptem a Sinajským poloostrovem, má charakter především přepravní. Tvoří bránu Suezského průplavu a je významný především jako zpracovatel ropy, proto se zde uplatňuje petrochemický průmysl. Ropa pochází z jihozápadního pobřeží Sinajského

115



83

poloostrova. Hotové ropné produkty jsou dopravovány potrubím do Káhiry. Okolí města je zemědělsky využíváno. Suezský záliv tvoří hranici mezi Afrikou a Asií a právě ve městě Suez se napojuje na Suezský kanál116. Suezský kanál je jednosměrný, dopoledne plují lodě do Středozemního moře s nákladem ropy a zemního plynu a v odpoledních hodinách plují v opačném směru s nákladem textilních, potravinářských a dalších výrobků. Suezem průměrně ročně propluje 25 tisíc lodí, což je 14% ze světové lodní dopravy. Plavba trvá průměrně 15 hodin. Na několika místech průplavu se mohou lodě vyhnout.

116

NASA, ISS EarthKAM [online]. [cit.13.5.2009]. Dostupný z www: http://www.earthkam.ucsd.edu.

84

7.11 Shrnutí regionalizace Egypta V dnešní době neexistuje krajina, v níž by se nějakým způsobem neprolínaly vlivy fyzickogeografické se socioekonomickými. Socioekonomické regiony jsou mnohem variabilnější, proměnlivější než-li fyzickogeografické regiony. Na základě regionalizace jsem vytvořili odvětvové sociogeografické regiony117. Sociogeografický region vymezujeme na základě vybraných prvků společenských složek geografické sféry, zastoupených na daném území118. V rámci nich je možné odvětvové regiony rozčlenit v našem případě na zemědělské, průmyslové a rekreační regiony. Příslušné regiony jsou vymezeny na základě dominantní převahy daného odvětví v ekonomice regionu a vlivem na život obyvatel.

Obr. 20: Mapa Regionalizace Egypta (vlastní tvorba). Zemědělské regiony jsou rozmístěné v oblastech jižního a středního Egypta, oázách Západní pouště, při pobřeží Středozemního moře a regionu Dolního Egypta. Zemědělský region má sice předpoklady pro rozvoj průmyslové výroby, ale suroviny textilního či potravinářského průmyslu, jsou dopravovány do míst spotřeby, kde jsou zpracovávány a dopraveny ke spotřebiteli. V regionech se objevují jen malé závody zabývající se právě lehkými průmyslovými odvětvími – textilnictvím a potravinářstvím. Hlavním předpokladem pro rozvoj zemědělství v regionu je jeho přírodní potenciál – přízni117


118


85

vé klimatické, hydrologické a pedogeografické podmínky. Největší význam mají zdroje vláhy pro rozvoj rostlinné výroby. Nedostatek srážek je vykompenzován závlahovými kanály a řekou Nil, která je hlavní zdrojem vody v oblasti. Proto se v zemědělských regionech daří zejména bavlníku, který vyžaduje kromě tepla dostatek vláhy, která je zajišťována závlahovými kanály, ve vegetačním období. V době květu, zrání a sklizně vyžaduje sucho. Stejné podmínky vyžaduje i cukrová třtina a pšenice. Příznivě působí i aluviální půdy, které jsou velmi úrodné. Vysoká hustota zalidnění (nad 1000 obyv./km2) a absence průmyslových výrob, zajišťuje zemědělské činnosti dostatek pracovních sil. Pozitivně působí dopravní propojenost zemědělských regionů s průmyslovým centrem v nilské deltě. Vypěstované plodiny jsou přepravovány do potravinářských a textilních závodů. Z obrázku je zřejmé, že průmyslové regiony jsou lokalizovány do blízkosti velkých měst, kde jsou umístěny výrobní závody, odkud jsou hotové výrobky dopravovány ke spotřebitelům. Průmysl má v regionu svůj historický základ, zejména textilní a potravinářský. Lokalizace průmyslové výroby je rozličná dle oboru, každý má jiné nároky na suroviny, energii, investice, pracovní síly a dopravu. Průmyslový region Egypta má dostatek levné pracovní síly, ale i odborných pracovníků119, surovin, dopravní propojenost s místy těžby i spotřeby. Dostatek levné pracovní síly (souvisí s vysokou nezaměstnaností, kdy do průmyslových regionu přijíždí řada ekonomicky aktivních obyvatel ze zemědělských regionů) umožňuje rozvoj strojírenského průmyslu. Průmyslové země do regionu lokalizují závody, které se zabývají montáží automobilů. Dostatek surovin vyžaduje potravinářský a textilní průmysl. Těmto výrobám jsou dováženy suroviny ze zemědělských regionů, ale jsou lokalizovány i v místech jejich zdrojů. Příkladem jsou potravinářské závody při pobřeží Středozemního moře, kde se zpracovávají ryby a plodiny určené k exportu. Petrochemické a chemické závody jsou rozmístěny v místech zdroje sladké vody a spotřeby. Sem je pomocí potrubí dopravována ropa z těžebních míst, což je mnohem efektivnější, než kdyby byla výroba lokalizována do míst těžby. Stejně jako u zemědělských regionů je významná dopravní propojenost. Hustá je dopravní síť v samotném průmyslovém regionu. Velmi významné je propojení regionu s ostatními částmi země, což zajišťuje dopravu surovin a pracovních sil. Zároveň je region propojen i se sousedními arabskými, africkými a evropskými zeměmi. 119

Hlavní město Káhira, Alexandrie jsou i univerzitními městy. Ale univerzitu nalezneme například i

v Tantě, ve které dominuje petrochemický průmysl.

86

Regiony cestovního ruchu – hlavní ekonomické aktivity jsou spojeny s turismem. Cestovní ruch je tak dominantní především pro pobřežní oblasti Rudého moře. Hlavním předpokladem pro rozvoj regionu jsou z přírodních předpokladů tedy nejen blízkost moře, ale i vhodné klimatické podmínky. Těmito podmínkami myslíme velice nízký úhrn srážek i během zimního období, vysoké denní i noční teploty během celého roku. Dalším předpokladem je materiálně technická základna. Tou se rozumí vybudované ubytovací (554 hotelů120), stravovací a dopravní zařízení. Region je dopravně propojen s ostatními částmi země, tak aby byla zajištěna doprava potravin a stavebního materiálu do regionu a zároveň, aby byl naplněn kulturně – správní předpoklad pro rozvoj cestovního ruchu v regionu. Turisté tak mohou navštívit starověké památky, které se nachází v údolí a deltě řeky Nil. Bez výraznější ekonomické aktivity nám vyšel region označeny jako region Západní a Východní pouště a centrální část Sinaje. Přírodní podmínky – klimatogeografické, hydrogeografické, geomorfologické, pedogeografické, neumožňují rozvoj zemědělské činnosti, ani průmyslových výrob. Ekonomická atraktivnost oblastí je nízká. Ekonomicky aktivního obyvatelstva je zde málo (do 10 obyv./km2) a dopravní dostupnost se omezuje na hlavní tahy spojující jednotlivé oázy s údolím Nilu a pobřeží Sinajského poloostrova. Vláda se snaží prostřednictvím projektů a reforem podpořit rozvoj zemědělské činnosti v regionu. Například zemědělským projektem „Nové údolí“ či projekt na zpomalení globálního oteplování Země v oblasti Katarské prolákliny. V průběhu let by se tak mohl ráz krajiny v regionu změnit a mohl by vzniknout nový zemědělský či průmyslový region. Tento region z výše uvedených důvodů nebudeme vymezovat jako socioekonomický region, přestože těžba, která je orientována do severní části regionu je příhodná pro petrochemické závody v Nilské deltě. Ropa i zemní plyn jsou dopravovány prostřednictvím ropovodu a plynovodu. I další nerosty, jako například železná ruda, fosfáty jsou dopravovány prostřednictvím silniční a železniční sítě do místa spotřeby. Dopravní trasy vedené v regionu tak nabývají na své významnosti. Egypt můžeme označit jako zemědělsky-průmyslový stát, který má značné příjmy z cestovního ruchu a služeb (provoz Suezského průplavu). 120



87

8. Didaktická transformace V souladu s RVP lze zařadit výuku o Egyptu do několika vzdělávacích oblastí. První oblastí je Člověk a příroda, v němž je rozvrženo zeměpisné učivo. Jedním z tématických celků probíraných v sedmé třídě jsou Regiony světa. Po celý rok se žáci zabývají studiem jednotlivých kontinentů. Dále do vzdělávací oblasti Člověk a společnost, kam spadá výuka občanské výchovy. Egypt bychom zařadili do učiva zabývajícím se globálními problémy lidstva. V průřezových tématech do učiva o lidských právech. Mezipředmětové vztahy nás nasměrují na dějepisnou výuku, výtvarnou výchovu a do předmětu nesoucí název Svět práce. Učivu o Egyptu bych se věnovala v hodině nejen dějepisu, ale i zeměpisu v rámci výuky o Africe. Učivu o arabské zemi by bylo vhodné věnovat celou hodinu. Ta by se pak stala ukázkovou hodinou, do které by se zapojily fotografie a předměty z probíraného místa. Pedagog by žákům poskytl základní údaje s otázkami, které by orientovali jejich činnost na práci s atlasem a odbornou literaturou. Otázky a úkoly jsou vždy zaměřené na aplikaci poznatků. Ve studiu by žákům mělo pomáhat zpřístupnění příslušných didaktických prostředků – literatury, obrazů, map, modelů apod. Je nutné žáky naučit pracovat a podnětně využívat didaktické prostředky. Diplomovou práci lze tedy využít i jako didaktický prostředek při výuce. Přičemž v rámci hodiny by bylo možné propojit téma s poukazem na historické památky a historii země vůbec. Pokud žáci pochopí provázanost vztahů a vazeb v krajině Egypta, bylo by možné, že by sami dokázali, za pomoci didaktických pomůcek, vytvořit geografickou charakteristiku dalších států severní Afriky a porovnat jednotlivé státy. Příklad modelové hodiny: Téma: Severní Afrika Ročník: 6.

88

Pomůcky: atlas, učebnice, egyptské výrobky – šátky, šály, papyrus, alabastrové sošky, a další předměty dovezené z návštěvy Egypta, fotografie, katalogy cestovních kanceláří, populárně – vědecká literatura apod. Příklad obrázku s hlavními středisky cestovního ruchu a lokalizací starověkých památek. Obr. 21: Turistická centra. Zdroj: Levná dovolená 2010 [online]. [cit. 1.2.2010]. Dostupný z www: www.levnadovolena.cz/egypt. Cíl: žák si osvojí základní údaje o Egyptu (poloha, geomorfologie, půda, klima, vodstvo, biota, průmysl, zemědělství, cestovní ruch, obyvatelstvo – chudoba, školství) a získá představu o Egyptu jako fungujícím celku, rozlišují přírodní a společenské prvky jako kritéria pro vymezení regionu, porovnává a hodnotí charakteristiku modelového státu, posoudí přírodní podmínky související s funkcí sídla, lokalizací surovinových a energetických zdrojů, srovnává předpoklady pro územní rozmístění hospodářských aktivit. Pojmy: nomád, Arab, islám, muslimové, koptové, Nil, Asuánská přehrada, Sahara, Bílá poušť, Černá poušť, oáza, bavlník, cestovní ruch - rekreační a kulturně - poznávací, karavana, terorismus. Mezipředmětovost: dějepis, občanská výchova, výtvarná výchova. Činnost učitele

Činnost žáka

Výuková forma

Výukové metody

Aktivní účast žáků. Žáci mohou vyprávět vlastní zážitky a postřehy z cesty.

Skupinová Diskuze výuka, rozhovor se třídou

Didaktické prostředky

Čas (min.)

Úvod - motivace: Navštívil někdo z vás Egyptě? Vybavíte si nějaké informace o Egyptě?

Zpracování

5

no89

vého učiva - expozice: a) Přírodní podmínky – povrch – Sahara – Bílá poušť, Černá poušť, oázy, Nil, Asuán, podnebí

Shrnutí: Vyjmenujte státy, kterými protéká řeka Nil. Vyjádřete vlastními slovy, jaký má vliv Asuánská přehrada na vodní režim řeky Nil. Popiš vegetaci, která se bude v suchých oblastech a údolí Nilu nacházet. b) Obyvatelstvo – historie, národnosti, hustota osídlení – místa osídlení, náboženství – islám, koptské křesť. Shrnutí: Objasni, jaký vliv má vodstvo na rozmístění obyvatelstva v zemi. Vybav si z hodin dějepisu, jaké památky se na území Egypta nachází.

Práce s atlasem, průběžné zapisování do sešitu.

Skupinová Frontální výuka - výuka výklad

Žáci aktiv- Rozhovor ně odpoví- se třídou dají na otázky, případně odpovědi vyhledávají za pomoci diplomní práce.

Průběžné zapisování do sešitu

Atlas, diplomová práce (dále jen DP), učebnice zeměpisu, obrazový materiál, katalogy CK

20

DP – příloha č. 1

Frontální výuka výklad

Práce Rozhovor s atlasem či se třídou diplomovou prací.

DP – Hustota zalidnění - ob. č. 5 DP – kapitola Doprava, Region Alexandrij90

ského a Port Saidského regionu, obyvatelstvo

Vyjádři vlastními slovy, jak žijí muslimské ženy v Egyptě. Vysvětli proč chodí zahalené. Objasni proč mají speciální vagóny ve vlacích. c) hospodářství – zemědělství, průmysl - bavlník, cestovní ruch - terorismus Shrnutí: Odhadni jako rostliny se budou pěstovat v tropickém podnebném pásu Egypta. Specifikuj, jaká průmyslová odvětví navazují na zemědělskou výrobu v Egyptě (např. na výrobu bavlny).

Frontální výuka výklad

DP – obr. 18 - regionalizace Egypta

Rozhovor se třídou

DP – Biosferická charakteristika

Žáci aktiv- Rozhovor ně odpoví- se třídou dají.

DP – obr. č. 7 – průmyslová výroba, obr. č. 6 – zemědělská výroba

Práce s textem diplomové práce.

Vyber nerostné suroviny, které se na území Egypta těží. Specifikuj, jaká Žáci aktiv- Rozhovor průmyslová odvět- ně odpoví- se třídou ví budou navazo- dají. vat na těžební průmysl. Objasni, jaký vliv mají starověké památky na rozmístění cestovního ruchu. Vyjádři vlastními slovy, jak vypadá krajina v přímořských

DP – obr. č. 7 – průmyslová výroba

Katalogy CK, mapa rekreačních letovisek a historických památek, obr. č. 14 – turistická centra, 91

obr. č. 13

letoviscích (najdeme zde nějaké průmyslové či zemědělské závody? Objasni proč). Přechod – rozdávání papíru s úkolem

1

Upevňování učiva - fixace: Cvičení do sešitu: Egypt leží v ……. části Afriky, v ……. podnebném pásmu. Na severu jej omývá ….. moře a na východě ……. moře, které je okrajovým mořem ……. oceánu. Většinu území pokrývá poušť …………Egyptem protéká řeka …….., na které leží …… přehrada. Žije zde převážná většina …….., kteří vyznávají …….. náboženství. Zvláštní postavení ve společnosti mají muslimské …….

Žáci po- Samostatmocí atlasu ná práce či zápisu v sešitu doplňují cvičení.

Individuální výuka

Atlas, sešit

10

Spojí slova: Py- Žáci k sobě Samostatramidy – údolí přiřadí ná práce řeky Nil – země- dvojice. dělství – Gíza – Hurghada – přehrada – Asuán – starověké památky – Luxor - letovisko Prohlubování učiva - aplikace: 7 Uveď příklad pro- Žáci aktiv- Skupinová Diskuze blémů, které by si ně odpoví- výuka ve 92

řešil, kdyby si byl dají. prezidentem Egypta. A objasni proč. Vyjádři vlastními slovy, jak islám ovlivňuje život žen v zemi. Hodnocení, závěr Celkové hodnocení hodiny, pozdrav.

čtveřicích – rozhovor se třídou

2

Při výuce jsou využity metody aktivizující – diskusní a situační, metody demonstrativní – práce s obrazovým materiálem, metody slovní – rozhovor a práce s textem. Žáci budou pracovat při shrnutí a upevňování učiva samostatně. Své výsledky bude následně vyvolaný žák prezentovat před třídou, čímž se provede kontrola správného splnění úkolu. Při prohlubování učiva budou žáci pracovat ve skupinách po čtyřech. K plnění úkolů budou moci využít textu z diplomové práce ( kapitola Zemědělství – New Valley, Cestovní ruch), textu v učebnicích a zápisu v sešitu. Žáci své výsledky prezentují a obhájí své stanovisko mezi sebou navzájem. Pomoc může poskytnout i obrázek č. 13 se shrnutím regionalizace. K prohloubení učiva a motivací mohou být využity různé egyptologické výstavy, návštěva galerií a muzeí. Případně i dovolená v Egyptě. Se stále rozvíjejícím se cestovním ruchem a finanční dostupností zájezdů, tak řada žáků navštíví spoustu míst, o kterém se budou chtít dozvědět více. Z vlastní učitelské zkušenosti mohu říci, že žáky vždy více zajímají místa, která již navštívili a egyptské pyramidy či pobřeží Rudého moře na ně působí jako „magnet“.

93

Závěr Egyptské problematice se dá věnovat z mnoha různých úhlů pohledu. Z pohledu geografa, historika, politologa se zaměřením na jiné téma a vždy nám práce poskytne řadu nových informací. Komplexně geografická charakteristika zahrnuje údaje, které se dají i mnohem podrobněji rozepsat a rozpracovat. Vzniklo by tak velmi rozsáhlé dílo. To ale nebylo cílem mé práce. Hlavním cíle bylo poskytnou ucelenou geografickou charakteristiku země, která vyúsťuje v provázanost oborů se zaměřením na regionalizaci a nastínit její následné využití v rámci mého budoucího povolání. Jednotlivé cíle byly naplňovány pomocí metod, které jsou charakterizovány v metodice práce. Egypt je dozajista krásnou zemí, u níž je vždy co objevovat a která je jednou z nejnavštěvovanějších zemí v rámci severu Afrického kontinentu. Většinou, když vyjíždíme do zahraničí, zajímá nás jaké historické památky navštívíme. Na přírodní krajinu se často zapomíná, proto bych na ni chtěla upozornit. Přírodní podmínky, historický vývoj a současný politický stav na Blízkém východě se odráží v současném životě egyptského obyvatelstva. Britská kolonizace se zasloužila o rozvoj průmyslové výroby a železnic. Nepokoje na Blízkém východě se odráží v návštěvnosti země (teroristické útoky) a staví zemi do pozice lídra, který se podílí na řešení stávající situace. Důležitá je provázanost a vzájemný vliv jednotlivých složek, které jsem se v práci snažila vyzdvihnout a zdůraznit, čímž vznikly jednotlivé regiony. Ty nám poskytují obraz o zaměření jednotlivých oblastí země a zároveň nám umožňují vytvořit si vlastní obraz o tom, kterým směrem se bude země ubírat. Doufám, že práce bude dobrým podkladovým materiálem pro výuku zeměpisu a zároveň poskytne dostatečné informace cestovatelům.

94

Seznam literatury 1. Anděl, J.: Sociogegorafická regionalizace. 1996, Teplice. ISBN 80-7044-112-7. 2. Baar, V., Šindler, P.: Regionální geografie světadílů a oceánů 1. 1988, Ostrava. 3. Bateman, G., Eganová, V.: Encyklopedie Zeměpis světa. 1993, Columbus. 4. Bičík, I.: Regionální zeměpis 2: Afrika, Amerika, Austrálie, polární oblasti, oceány, globální problémy. 1998, Praha. 5. Dokumenty k otázce Blízkého a středního východu. 1963, Praha. 6. Filip, J.: Egypt. 195, Praha. ISBN 80-85971-00-3. 7. Gad, A., Lafty, I.: Desertification sensitivity. 2008, Cairo. 8. Hampl, M., Ježek, J., Kuhnl, K.: Sociálněgeografická rajonizace ČSR. 1978, Praha. 9. Haywood, J., Catchpole, B., Hall, S., Barratt, E.: Encyklopedie Historie světa. 1998, Columbus. 10. Hrala, V., Kašpar,V., Vitvarová, I.: Geografie světového hospodářství. Vybrané kapitoly. 1994, Praha. 11. Chalupa, P., Mečiar, J.: Socioekonomická geografie v přehledu pro studenty čtyřletého studia. 1996, Brno. 12. Macek, R. a kol.: EAR. 1981, Praha. 13. Macka, M.: K metodám ekonomicko-geografické regionalizace. 1969, Brno. 14. Maher, A. A.: Ústav pro ochranu rostlin. Rostlinná a živočišná říše Egypta. 1978, Cairo. 15. Mečiar, J.: Obecná regionální geografie I. 2007, Brno. ISBN 80-210-4011-4. 16. Metz, H. Ch.: Egypt: Country Study. 1990, Washington. 17. Mišík, Z.: Regionální geologie světa. 1987, Praha. 18. Kolektiv redakce mezinárodní politika.: Země světa (2). 1986, Praha. 19. Kropáček, L.: Blízký východ na přelomu tisíciletí: Dynamika přeměn v muslimském sousedství Evropy. Praha: Vyšehrad, 1999. 20. Krajíček, L.: Geografie průmyslu. 1982, Brno. 21. Lexikon zemí 3. GeoCenter International Praha, 1994. ISBN 3-575-11786-1. 22. Rodinný atlas světa. 2002, Kartografie Praha. ISBN 80-7011-574-2. 23. Skokan, L.: Afrika, sociogeografický přehled. 2007, Ústí nad Labem. ISBN 978-80-7044-838-0. 24. Svět. 2006, Universum. 95

25. Školní atlas světa. 2004, Kartografie Praha. ISBN 80-7011-730-3. 26. Toušek, V. a kol.: Ekonomická a sociální geografie. 2008. Plzeň. ISBN 978-807380-114-4. 27. Vaculík, J.: Obecné dějiny novověku V/2 (1945 – 1990). 2005, Brno. ISBN 80-210-2493-3. 28. Zabran, M. A., Willis, A. J.: The Vegetation of Egypt. 2008. Internetové zdroje 1. Agentura Reuters, www.us.reuters.com. 2. Americké univerzity v Káhiře, www.aucegypt.edu. 3. Airports Council International – Africa, www.aci-africa.aero. Traffic Statistics, Afrika 2008. 4. Central Agency for Public Mobilisation and Statistic, www.capmas.gov.eg. 5. Egyptian Railways, http://3.bp.blogspot.com/. 6. Egyptský státní informační servis, www.sis.gov.eg. 7. Egyptská centrální banka, www.cbe.org.eg. 8. Encyklopedie Navajo, www.navajo.cz. 9. Encyklopedie Wikipedie, www.cs.wikipedia.org. 10. Geografický informační portál, www.geoinfo.amu.edu.pl. 11. Global politics, www.globalpolitics.cz. 12. Internetový deník Idnes, www.idnes.cz. 13. National Bank of Egypt, www.nbe.com.eg. 14. Nile Basin Initiative, www.nilebasin.org/. 15. Ministerstvo dopravy a průmyslu, www.mfti.gov.eg/. 16. Ministerstva zahraničních věcí ČR: www.mzv.cz. 17. Ministerstvo zemědělství, www.agr-egypt.gov.eg/. 18. Městská populace, www.citypopulation.de. 19. Oficiální internetové stránky města Alexandrie, www.alexandria.gov.eg. 20. Orbion, www.egypt.orbion.cz. 21. Organizace OSN pro výživu a zemědělství, www.fao.cz. 22. Portál pro podnikání a export, www.businessinfo.cz. 23. Skyscanner, www.skyscanner.cz. 24. Suez cement company, www.suezcement.com.eg. 25. The World Factbook, www.theodora.com. 96

26. Události na VUT v Brně, www.vutium.vutbr.cz. 27. Velvyslanectví České republiky v Káhiře, www.mzv.cz/cairo. 28. World Tourism organization, www.unwto.org.

Mapová díla, časopisy: 1. Boháč, A. Egyptští Koptové – zapomenutí křesťané v údolí Nilu. Global Politics, 2008. 2. Dr. M. A. Hammad: Soil Association map of Egypt. 3. Dr. M. A. Hammad :Area estimation and desertifikation. 1980, Cairo. 4. Valacha, B.: Fajjúm oáza, která není oázou. Lidé a země 48/49. Praha, 1997.

97

Resumé Diplomová práce se zabývá celkovou geografickou charakteristikou Egypta. Při popisu jednotlivých geografických složek je vždy pohlíženo na provázanost oboru se zaměřením na socioekonomickou regionalizaci Egypta. Hlavním cílem je nastínit specifika jednotlivých území rozvržením do regionů a navrhnout didaktické využití tématu v hodinách zeměpisu na základní škole. Na základě regionalizace lze vystihnout budoucí vývoj země a lze pozorovat v čase, jak se země mění a s ní i jednotlivé oblasti. Například rozvojem projektu Nové údolí budou vznikat nová zemědělská centra a s tím i nové průmyslové lokality.

Resumé This diploma thesis deals with the overall geographic characteristics of Egypt. In descriptions of the various geographic components it is always focused on the field coherence with a socio-economic regionalization of Egypt. The main objective is to outline the specifics of each areas in the region layout and to propose educational use in the geography lessons in elementary schools. The future development of the area can be described on the base of the region layout and the changes in the country and in its individual areas can be observed in time. For example, thanks to New Valley Project the new agricultural centers and the new industrial sites will be created.

98

Seznam příloh 1. Povodí řeky Nil 2. Využití vodních zdrojů ( 2007/2008) 3. Demografičtí ukazatele vývoje egyptského obyvatelstva (1980 – 2008) 4. Administrativní členění 5. Světová produkce bavlny (2008) 6. Produkce rostlinné a živočišné výroby (2008) 7. Cestovní ruch – počet turistů a počet strávených nocí v Egyptě ( 2004 – 2008) 8. Tabulka s regionalizačními kritérii

99

MASARYKOVA UNIVERZITA

Recommend Documents