MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA Ústav slavistiky Ruský jazyk a literatura
Veronika Novotná
Česká reflexe ruských bardů Magisterská diplomová práce
Vedoucí práce: PhDr. Petr Kalina, Ph.D.
2014
Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.
.....................................................
2
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala PhDr. Petru Kalinovi, Ph.D. za ochotu, vstřícný přístup a odborné vedení.
3
OBSAH ÚVOD ............................................................................................................................... 5 1. HISTORICKÁ A POLITICKÁ SITUACE V SSSR ............................................. 7 2. SITUACE V LITERATUŘE V SSSR ................................................................. 10 3. AUTORSKÁ PÍSEŇ ............................................................................................ 12 4. PŘEDCHŮDCI RUSKÉ AUTORSKÉ PÍSNĚ .................................................... 17 4.1. Michail Leonidovič Ančarov (1923–1990) .................................................. 17 4.2. Jurij Josifovič Vizbor (1934–1984) .............................................................. 18 5. HLAVNÍ PŘEDSTAVITELÉ RUSKÉ AUTORSKÉ PÍSNĚ ............................. 19 5.1. Vladimir Semjonovič Vysockij (1938–1980) ............................................... 19 5.2. Bulat Šalvovič Okudžava (1924–1997) ........................................................ 23 6. ČEŠTÍ ZNALCI RUSKÉ AUTORSKÉ PÍSNĚ .................................................. 26 6.1. Jiří Vondrák (1954)....................................................................................... 26 6.2. Jaromír Nohavica (1953) .............................................................................. 27 6.3. Milan Dvořák (1949) .................................................................................... 29 6.4. František Novotný (1943) ............................................................................. 30 6.5. Jiří Černý (1936) ........................................................................................... 30 7. PUBLIKACE ZAHRNUJÍCÍ RUSKOU AUTORSKOU PÍSEŇ ....................... 32 7.1. Víc než jen hlas ............................................................................................. 32 7.2. Pravda a lež: (písňové texty) ......................................................................... 34 7.3. Atlanti drží nebe............................................................................................ 37 7.4. Básníci Evropy.............................................................................................. 40 7.5. Bulat Okudžava: poslední koncert ................................................................ 42 7.6. Vladimir Vysockij......................................................................................... 46 7.7. Asteroid 2374: život a smrt Vladimíra Vysockého ...................................... 47 7.8. Zaklínač hadů................................................................................................ 47 7.9. Концерт ........................................................................................................ 48 7.10. Nepiju sám .................................................................................................... 49 7.11. Vladimír aneb Zastavený let ......................................................................... 50 7.12. Kapela naděje ................................................................................................ 50 8. KOMPARACE RUSKÝCH AUTORSKÝCH PÍSNÍ ......................................... 51 8.1. Bulat Okudžava – Písnička o modrém balónku ............................................ 51 8.2. Vladimir Vysockij – Ranní rozcvička .......................................................... 56 ZÁVĚR ........................................................................................................................... 67 RESUMÉ......................................................................................................................... 72 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY............................................................................. 77 SEZNAM PŘÍLOH ......................................................................................................... 87
4
ÚVOD Magisterská diplomová práce s názvem Česká reflexe ruských bardů se zabývá otázkou, kdo a jak z českých odborníků přiblížil ruskou autorskou tvorbu českým posluchačům a čtenářům před a po roce 1989. Nejvíce pozornosti si vyslouží dva nejvýznamnější ruští písničkáři, zpívající básníci, minstrelové, šansoniéři Bulat Okudžava a Vladimir Vysockij. Českým
zpěvákům,
žurnalistům,
překladatelům
a
hudebním
kritikům
se podařilo českému národu představit a připomenout ruskou autorskou tvorbu, čímž zároveň sblížili ruskou a českou kulturu. Díla ruských bardů náleží ke klenotům ruské kultury a samotný pojem „bard“ zaujal v prostoru hudby významné místo. Studuji Ruský jazyk a literaturu, živě se zajímám o ruskou kulturní scénu, ruské tradice a zvyklosti, mimo to je mou láskou hudba, proto jsem si zvolila právě toto téma. Fenomén bardů v sobě snoubí obojí. Představitelé ruské autorské písně byli socialistickým režimem systematicky zakazováni, nemohli publikovat, nahrávat své desky a koncertovat. Říká se, že jejich tvorba byla tzv. „полулегальная“. Zda tomu tak bylo či nikoliv, je hlavním výstupem této práce. Hledáme české publikace o věhlasných bardech, najdeme-li je, podrobíme knihu rozboru a reflexi, okrajově i komparaci překladů básní z originálu do češtiny a českými překlady mezi sebou. Zároveň si všimneme, kteří čeští znalci jsou klíčovými příznivci bardů, jež se postarali o oblibu v českých uších a srdcích. Diplomová práce se skládá z osmi kapitol. První z nich se věnuje politické a historické situaci v Sovětském svazu, která byla v době vzniku ruské autorské písně bohatá na významné události. V roce 1953 zemřel jeden z největších tyranů, diktátor Josif Vissarionovič Stalin, v roce 1956 byl uskutečněn XX sjezd KSSS, kde byl představen Chruščovův referát O kultu osobnosti a jeho důsledcích, kde sám Nikita Chruščov zkritizoval Stalinovu politiku. Druhá kapitola se zabývá situací na poli literárním. V 50. letech 20. století započal odklon od socialistického realismu oslavující stalinismus,
do
popředí
se
dostávaly novely,
povídky
a především
lyrika.
V následujícím desetiletí se objevila estrádní lyrika nevalné kvality, intimní poezie s důrazem na emocionální složku a samozřejmě kytarová lyrika neboli předmět našeho zájmu – autorská píseň. Další část práce nám představí autorskou píseň ve všech podrobnostech jejího vzniku, života a zániku. Součástí se staly i zajímavé debaty o tom, zda je autorská píseň poetického charakteru, jíž se zúčastnili vážené ruské osobnosti. 5
Co je to „magnetozdat“ neboli „magnetofonová kultura“ z této kapitoly rovněž vyčteme, stejně jako kde jinde kromě Sovětského svazu autorská tvorba existovala. Čtvrtá část se zabývá předchůdci ruské autorské tvorby, Jurijem Vizborem a Michailem Ančarovem. Pátá kapitola je věnována hlavním mistrům ruské autorské písně, Bulatu Okudžavovi a Vladimiru Vysockému. Šestá část nám představí české odborníky ruské autorské tvorby, konkrétně Jiřího Vondráka, Jaromíra Nohavicu, Milana Dvořáka, Františka Novotného a Jiřího Černého. Předposlední kapitola se zaobírá samotnými publikacemi s ruskými autorskými písněmi, jež vyšly na území tehdejšího Československa a později České republiky. Ty postupně zhodnotíme a zreflektujeme. Najdeme mezi nimi například Víc než jen hlas, Pravda a lež: (písňové texty), Atlanti drží nebe, Básníci Evropy, Bulat Okudžava: poslední koncert, Kapela naděje a další. Osmá část uzavírá práci rozborem dvou vybraných autorských básní – Песенька о голубом шарике (Píseň o modrém balónku) Bulata Okudžavy a Утренняя гимнастика (Ranní rozcvička) Vladimira Vysockého. Zvolili jsme přeložené texty od Jiřího Vondráka, Františka Novotného, Jaromíra Nohavici a Milana Dvořáka. Hlavními zdroji, potřebnými pro vytvoření práce, jsou české, ruské publikace a internetové adresy, jejichž přesné názvy jsou uvedeny na konci práce. Seznam zdrojů zpestřuje audio-kazeta s nahrávkami vybraných interpretů, DVD s dokumentárním cyklem Básníci Evropy a záznam z brněnského koncertu Bulata Okudžavy. Práci uzavírají přílohy obsahující rozbory vybraných básní spolu s jejich překlady, které se nacházejí v reflektovaných knihách.
6
1. HISTORICKÁ A POLITICKÁ SITUACE V SSSR Dříve než se budeme v rámci této práce zabývat vymezením pojmu autorská píseň, je nutno říci pár slov o kulturní a politické situaci v Sovětském svazu v době vzniku ruské autorské tvorby. Ruská autorská píseň vznikla na konci 50. let 20. století. Nejlepší zhudebněné texty se objevují později, v 60. letech 20. století. Na sklonku roku 1952 se konal XIX sjezd KSSS, byl to poslední sjezd za Stalinova života. Na celém území Sovětského svazu existovaly tzv. nápravné pracovní tábory, počet vězňů v těchto táborech byl značný, až dvanáct milionů lidí bylo nuceno pracovat v Gulagu. Téma vězňů a pracovních táborů se odráží i v některých autorských písních. V SSSR pokračovaly čistky ve všech oblastech, v armádě, v politice, mezi běžnými obyvateli země. Všichni, kteří stáli krutému sovětskému diktátorovi v cestě, byli nelítostně odstraněni. Zničující čistka ve straně smetla řadu z vysoce postavených, mezi nimi Molotov, Berija, Mikojan, Vorošilov a další.1 1. března 1953 Josif Vissarionovič Stalin byl raněn mrtvicí a částečně ochrnul, čtyři dny na to vůdce rudého zla a jeden z největších tyranů všech dob zemřel. Diktátorův odchod otřásl celou zemí. Pro mnohé obyvatele odešel bůh, představitel kultu osobnosti.2 „Mnozí se ptali: ,Co s námi bude? Jak bude bez něho?ʻ Někteří s obavami dodávali: ,Vše se zhroutí! Existovali i takoví, kteří nahlíželi na skon pána celé země střízlivěji.ʻ Je zaznamenán výrok kolchozníka A. Aleksina: ,Tajně tomu všichni byli rádi.ʻ Březen 1953 byl koncem jedné epochy. Sovětský totalitarismus opustil svůj zenit.“3 „Okamžitě po Stalinově smrti přistoupila staronová sovětská vládnoucí garnitura ke změnám. Stalinova diktatura byla nahrazena tzv. kolektivním vedením. Velkou změnu znamenala dohoda z poloviny března, že žádný z nejvyšších funkcionářů nebude kumulovat několik nejvyšších funkcí.“4 Totalitní duch zůstal, ale společnost si začala nacházet nové únikové cesty. Byly zahájeny změny především proto, že Stalinovo brutální vládnutí přestalo být účinné, ustanovil se návrat k leninským principům, proběhla obnova tzv. „socialistické zákonnosti“, byla vyhlášena amnestie,
1
ŠVANKMAJER, Milan. Dějiny Ruska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008, str. 425. Tamtéž, str. 427. 3 Tamtéž, str. 427. 4 PEČENKA, Marek; LITERA, Bohuslav. Dějiny Ruska v datech. Praha: Dokořán, 2011, str. 289. 2
7
i když jen částečná. Po odstranění Lavrentije Beriji5 se do popředí dostává Georgij Malenkov6 a Nikita Chruščov, první tajemník ÚV KSSS opírající se o stranickou byrokracii. Malenkov byl donucen v roce 1955 rezignovat a moci se ujímá sám Nikita Chruščov.7 Osobnost spíše podceňovaná, vybavená však silnou vůlí a pevným odhodláním. Chruščovova kariéra v politice začala později, až po třicítce. V 30. letech 20. století, v období vrcholících čistek byl Stalinem poslán na Ukrajinu. Od roku 1950 zastával funkci tajemníka ústředního výboru v oblasti zemědělství. Nikita Chruščov dokázal mistrovsky skrývat své názory a úmysly, byl tedy spíše nečitelný a mnohými činiteli nedoceněn nebo nepochopen. Důležitá byla skutečnost, že do povědomí lidí začal pronikat nový společenský jev – kritika vůči dosavadnímu režimu. Mimoto probíhaly rehabilitace politických vězňů, do konce roku 1955 bylo propuštěno z vězení deset milionů lidí, jednalo se sice o malé procento z celkového množství, avšak s důležitým významem pro společnost.8 Došlo ke zhoršení mezinárodního postavení SSSR. Chruščovovy reformy se ukázaly být nefunkčními, situace byla kritičtější a průmyslová výroba stále více klesala. Důraz se kladl převážně na těžký průmysl. Hlavním problémem bylo ústřední plánování, které sužovalo veškerou ekonomiku a celý Sovětský svaz. Na druhou stranu za jeho vlády došlo ke zvýšení životní úrovně obyvatelstva a kvality jejich života.9 Významné místo v Chruščovově politice zaujímá XX sjezd KSSS, který se konal v únoru roku 1956. Na tomto sjezdu se oficiálně potvrdilo „mírové soužití“. Šokující byl Chruščovův referát O kultu osobnosti a jeho důsledcích, v kterém nastínil, ne však zcela upřímně a otevřeně, obraz Stalinovy vlády a její důsledky. 10 Ačkoliv šlo o „tajný referát“, jeho obsah se stal brzy známým po celém Sovětském bloku, i na Západě. Chruščov zkritizoval takřka každý Stalinův krok, podrobně popsal zatýkání 5
Lavrentij Pavlovič Berija (29. 3. 1899–23. 12. 1953) byl předsedou stranického výboru, členem bolševiků, představitelem tajného operačního oddělení, náměstkem šéfa Ázerbájdžánské Čeky, místopředsedou Rady lidových komisařů a jeden z vykonavatelů čistek v 30. letech 20. století. Po Stalinově smrti se snažil získat absolutní moc v SSSR, vedl však neustálé spory s Nikitou Chruščovem, až byl nakonec odsouzen a popraven. (Valka.cz [online]. [cit. 2013-10-16]. Maršál Sovětského svazu Lavrentij Pavlovič Berija. Dostupné z WWW:
.) 6 Georgij Maximilianovič Malenkov (13. 1. 1902–14. 1. 1988) byl sovětský komunistický politik, dlouholetý osobní tajemník samotného Stalina. Po Stalinově smrti byl předsedou rady ministrů SSSR a hlavním představitelem komunistické strany. Snažil se odstranit Nikitu Chruščova, přesto neúspěšně. (Spartakus Educational [online]. [cit. 2013-10-16]. Georgy Malenkov. Dostupné z WWW: .) 7 PEČENKA, Marek; LITERA, Bohuslav. Dějiny Ruska v datech. Praha: Dokořán, 2011, str. 289. 8 ŠVANKMAJER, Milan. Dějiny Ruska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008, str. 428–432 9 PEČENKA, Marek; LITERA, Bohuslav. Dějiny Ruska v datech. Praha: Dokořán, 2011, str. 290. 10 Tamtéž, str. 289.
8
a vraždy v době čistek, tvrdil, že Stalin může za všechny nezdary a katastrofy, které nastaly po plánu Barbarossa během druhé světové války. Veškeré prohry byly způsobeny tím, že Stalin sprovodil ze světa mnoho vojenských činitelů kvůli své podezřívavosti a stupňující paranoie. Chruščovovův projev a osvobození vězňů bylo po dlouhé době gestem slušnosti a lidského ohledu.11 Za jeho vlády probíhala tzv. „doba tání“, charakteristická celkovým uvolňováním kulturní tvorby. Vycházela díla, která byla dříve zakázána, například Osipa Mandelštama, Sergeje Jesenina, ale zdaleka ne všechna, cenzura a omezení svobody slova přetrvávaly. V roce 1958 došlo ke štvanici na spisovatele Borise Pasternaka. Jeho román Doktor Živago (Доктор Живаго) nesměl být publikován, on sám byl vyloučen ze Svazu spisovatelů a přinucen odmítnout Nobelovu cenu za literaturu.12
11
MOYNAHAN, Brian; JACKSON, Sarah; MERULLO, Annabel. Rusko 20. století: dějiny slovem i obrazem. Praha: Svoboda, 1995, str. 241. 12 ŠVANKMAJER, Milan. Dějiny Ruska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008, str. 433.
9
2. SITUACE V LITERATUŘE V SSSR V 50. a 60. letech 20. století sovětská literatura rozvíjela vlastenecké a hrdinské tradice, překonávala projevy bezkonfliktnosti, obohatila se po obsahové stránce, ještě obšírněji, všestranněji a reálněji zobrazovala sovětskou skutečnost a povznesla svůj výchovný význam.13 V letech 1930–1955 se hovoří o období tzv. socialistického realismu, v jehož rámci se rozvíjelo pouze umění realistické a revolučně romantické. Tento směr nepřipouštěl jakýkoliv moderní přístup. Odmítal formální experiment, apolitičnost, tragičnost a každou kritičnost vůči socialistickému programu komunistické strany a jeho realizaci, tj. především satiru. V této době ovšem někteří usilovali o překonání přísných principů tím, že se pokoušeli o experimenty různého druhu, kterými vnášely do literatury humanistický patos.14 Ve 2. polovině 50. let 20. století v ruské literatuře započal postupný odklon od socialistického realismu. Začínala pomalu mizet díla, která oslavovala nadlidské a gigantické hrdiny stalinismu, ubývalo obsáhlých stalinských románů. Změny se projevovaly nejen v tématech, ale také v žánrech. Do popředí se dostávaly opět povídky, novely a lyrika, s kterými nabyly na důležitosti emoce, prožitky a city. Vznikaly nové literární časopisy a kluby, na veřejnosti se dokonce uskutečňovaly recitace básní. Zájem o literaturu byl vysoký, člověk byl díky ní najednou chápán jako neopakovatelná individualita, nikoli jen jako anonymní součást davu.15 Základním rysem literatury v tomto období, tj. mezi Stalinovou smrtí, XX sjezdem KSSS, druhým sjezdem Sovětských spisovatelů, projevem Nikity Chruščova a postupnou destalinizací na konci 60. let 20. století završenou okupací Československa, byla zvýšená kritičnost a individualizace jazyka.16 V polovině 60. let 20. století byla „doba tání“ potlačena, nadějné procesy byly zastaveny
a
nastalo
období
společenské
stagnace,
nových
represálií,
které už nedosahovaly monstróznosti a brutality Stalinovy éry, to však vedlo
13
SATO, Vsevolod. Přehled ruské literatury od nejstarších dob po dnešek. Praha: Lidové nakladatelství, 1976, str. 279. 14 ZAHRÁDKA, Miroslav. Ruská literatura XX. století: (literární proudy a osobnosti). Olomouc: Periplum, 2003, str. 11. 15 MALENOVÁ, Eva. Bulat Okudžava v kontextu ruské autorské písně. Brno, 2005. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav slavistiky, str. 8–9. 16 POSPÍŠIL, Ivo. Slovník ruských, ukrajinských a běloruských spisovatelů. Praha: Libri, 2001, str. 47–48.
10
k dobrovolnému nebo nucenému odchodu mnoha spisovatelů do zahraničí, tedy odlivu sovětských umělců a rozdělení literatury na oficiální a emigrantskou (samizdatovou).17 Od 60. let až do 90. let 20. století existovalo období postupného překonávání a rozmělňování šablon socialistického realismu a tematického tabuizování. Rozšířily se tematické, žánrové a stylové rámce literatury. Započal nárůst sil kriticko-realistického směru, zesílil samizdat a „magnetofonová“ revoluce.18 V 60. letech 20. století existovala tzv. estrádní lyrika 19. Jedná se o patetickou poezii, hledící do budoucnosti s optimismem. Mezi estrádní umělce se řadí Jevgenij Jevtušenko, Robert Rožděstvenskij a Andrej Vozněsenskij. 20 „Literatura vychází v podobě estrádní poezie do ulic s křiklavě kritickými a exhibicionistickými verši mnohdy nevalné umělecké hodnoty, divadlo znovu oživuje romantická schémata návratem k revolučnímu romantismu 20. let nebo dokonce k individualistické vzpouře a citovosti 19. století, próza směřuje k zpovědi a prezentaci individuálního, často nekonformního stanoviska.“21 Vedle estrádní lyriky se objevovala i intimní poezie, oproštěná od patosu. K autorům tohoto žánru patří Bella Achmadulina a Boris Sluckij. S tímto obdobím je spojena i tzv. kytarová lyrika zdůrazňující emoce a prožitek. Kytarová lyrika neboli autorská píseň, která je předmětem našeho zájmu, představuje tvorbu nesoucí sdělení, vyznačující se kritikou, nepostrádající originalitu, sycena vnímavostí.22
17
ZAHRÁDKA, Miroslav. Ruská literatura XX. století: (literární proudy a osobnosti). Olomouc: Periplum, 2003, str. 144. 18 Tamtéž, str. 11–12. 19 estrádní lyrika – křiklavě kritické a exhibicionistické verše mnohdy nevalné umělecké hodnoty (MALENOVÁ, Eva. Bulat Okudžava v kontextu ruské autorské písně. Brno, 2005. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav slavistiky, str. 9.) 20 MALENOVÁ, Eva. Bulat Okudžava v kontextu ruské autorské písně. Brno, 2005. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav slavistiky, str. 8–9. 21 POSPÍŠIL, Ivo: [Ruská literatura]. In: POSPÍŠIL, Ivo a kol. (eds.): Slovník ruských, ukrajinských a běloruských spisovatelů. Praha: Libri, 2001, str. 19–59. 22 MALENOVÁ, Eva. Bulat Okudžava v kontextu ruské autorské písně. Brno, 2005. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav slavistiky, str. 8–9.
11
3. AUTORSKÁ PÍSEŇ Fenomén autorské písně vznikl na konci 50. let 20. století, za vrchol tohoto žánru jsou však považovány 60. léta 20. století. Zpívající básníci doprovázející se na hudební nástroj, lze nazvat rovněž bardy, menestreli nebo šansoniéry23. Tito zpěváci jsou součástí skupiny umělců, kteří interpretují vlastní neoficiální písně na různá témata.24 Autorská neboli bardovská píseň spadá do žánru městské současné kultury. K prvním průkopníkům tohoto směru patří Bulat Okudžava, Jurij Vizbor, Alexandr Galič nebo Novella Matvejeva.25 Bardovská píseň je hudební žánr, který vznikl v polovině 20. století v mnoha zemích. K charakteristickému rysu patří spojení autora hudby, textu a interpreta v jednu osobu. Kytarový doprovod je dalším hlavním a důležitým znakem tohoto směru.26 Autorská píseň je spojována s těmito pojmy – slova (verše), melodie, harmonie, provedení, osobnost autora, upřímnost a publikum.27 Vznik hnutí ruských sovětských písničkářů spadá do začátku 50. let 20. století a došlo k němu převážně na půdě leningradských a moskevských vysokých škol. Studující mládež měla potřebu své názory a myšlenky prezentovat pomocí písní, které následně zpívaly na studentských večírcích, brigádách, výpravách, cestách, u táboráků. Tehdejší profesionální písňová tvorba takové typy písní dosud nenabízela.28 Je však nutno mít stále na paměti, že forma autorské hudby byla mostem překlenujícím propast mezi přízní publika a zákazem cenzury, „maska“ barda pomáhala básníkovi přežít.29 Bulat Okudžava velmi často zdůrazňuje, že autorská píseň se nezrodila z protestu proti hudbě populární, ale z protestu proti její kýčovitosti a triviálnosti.30 23
menestrel, minstrel – středověký franc. a angl. vzdělaný zpěvák a hudebník ve službách trubadúra, kterého doprovázel na hud. nástroj (PETRÁČKOVÁ, Věra; KRAUS, Jiří. Akademický slovník cizích slov. Praha: Academia, 1995, str. 501). 24 СОКОЛОВА, И. А. Московский Центр авторской песни [online]. [cit. 2013-08-12]. Авторская песня: определения и термины. Dostupné z WWW: . 25 Словари и энциклопедии на Академике [online]. [cit. 2014-03-02]. Авторская песня. Dostupné z WWW:. 26 Московский детский фестиваль авторской песни [online]. [cit. 2014-03-02]. Что такое авторская песня?. Dostupné z WWW: <detibard.ru/latest-news/2012-12-18-20-15-27>. 27 Словари и энциклопедии на Академике [online]. [cit. 2014-03-02]. Авторская песня. Dostupné z WWW:. 28 TOKÁR, Milan. Atlanti drží nebe. Praha: Lidové nakladatelství, 1989, str. 7. 29 ULBRECHTOVÁ, Helena. Vladimir Vysockij: Put' od barda k poetu: (stanovlenije i razvitije poetičeskoj sistemy V.S. Vysockogo). Brno: Masarykova univerzita, 2002, str. 160. 30 TOKÁR, Milan. Atlanti drží nebe. Praha: Lidové nakladatelství, 1989, str. 7.
12
Pokud je text písně něčím jiným než jen zrýmovanými slovy, jestli je obsah povýšen na poetickou výpověď autora, jestli je sdělení trefnou a upřímnou glosou života, pak lze hovořit o autorské písni. Autorská tvorba představuje otevřený rozhovor autora s posluchačem, společně smýšlejícími o životě.31 Podle slov Inny Sokolovové, hlavní prioritou tohoto žánru je ústní projev autora. Co je v autorské písni dominantní, se řešilo v naučné literatuře, novinách, odborných publikacích a statích. V autorské tvorbě je podstatné splynutí mezi textem, melodií a provedením.32 Jedná se především o informaci a poezii, jež jsou založeny na rytmické osnově.33 Milan Tokár hovoří o tom, že autorská píseň je druh tvorby na pomezí poezie, hudby a umění. Text, hudba, interpretace, zpravidla kytarový doprovod vytváří dominantu celého žánru. Vše je dílem jednoho umělce. Vladimir Vysockij se uváděl na svých koncertech jako představitel autorské písně a tento termín se všeobecně ujal pro celé písničkářské spektrum. V hnutí ruských písničkářů se objevují interpreti, kteří zhudebňují poezie uznávaných umělců nebo neznámých autorů, čerpají ze světové, sovětské, ruské klasiky i současné poezie. Existují také básníci, například Dmitrij Sucharev, který se specializuje na psaní básní pro jiné písničkáře.34 Podle sovětského skladatele Michaela Tariverdieva se v 60. letech 20. století objevil nový směr, písně disponující vysokou poezií, kde daná forma je zaměněna za svobodný projev. Dle Tariverdieva je bard autorem veršů, hudby a interpretem zároveň. Autorská tvorba není složitá a propracovaná, jako například hudba Sergeje Prokofjeva nebo Igora Stravinského, ale verše spojené s určitou mírou originality a lidskosti spolu se zájmem o světové dění, mají vysokou kvalitu a úroveň. Autorská píseň je propojení básnického a hudebního projevu.35 Podle Bulata Okudžavy, autorská tvorba představuje především krásu veršů, nikoliv text s hudebním doprovodem. Verše, které si můžeme číst jak sami pro sebe,
31
ЩЕРБИНОВСКАЯ, Елена. Концерт. Книга для чтения с комментарием. Москва: Русский язык, 1989, с. 1. 32 СОКОЛОВА, И. А. Московский Центр авторской песни [online]. [cit. 2013-08-12]. Авторская песня: определения и термины. Dostupné z WWW: . 33 Bard.ru [online]. [cit. 2013-08-12]. Что такое авторская песня и нужно ли с ней бороться?. Dostupné z WWW: . 34 TOKÁR, Milan. Atlanti drží nebe. Praha: Lidové nakladatelství, 1989, str. 7. 35 ЩЕРБИНОВСКАЯ, Елена. Концерт. Книга для чтения с комментарием. Москва: Русский язык, 1989, с. 20.
13
tak nahlas, kde melodie pouze sekunduje a poezii doprovází, a tím prohlubuje její podstatu. Autorská píseň vyzdvihuje zejména dobro, lásku a lidskost.36 Termín autorská píseň měl dříve mnoho různých podob. Před více než deseti lety ruský literární vědec E. Sergejev označil tento pojem jako za žánr kulturně neuzákoněný. Definovat pojem autorská píseň bylo velmi složité, protože toto pojetí bylo spojeno jak s hudebním, tak literárním žánrem. Tvorba ruských bardů je spojována i s těmito literárními prvky – písněmi-povídkami, črtami, reportážemi, pamflety, fejetony, úvahami, esejemi, pohádkami, scénkami, monology, dialogy a poémami. 37 Inna Sokolovová se podrobně zabývala prameny tohoto fenoménu. Mezi zdroje autorské písně řadí folklór tradiční a netradiční, městskou romanci, lyrické písně 30.
a 40.
let
20.
století.
Tradiční
folklór
představuje
lidovou
tvorbu,
zatímco k netradičnímu folklóru lze zařadit tzv. vězeňské písně, písně z lágrů. Městská romance bývá považována za další zdroj a inspiraci autorské písně. Na konci 19. století byly vesnické písně vytlačeny městskými, „drsnými“ písněmi – častuškami, rozpoznatelné podle své primitivnosti, písně se rýmovaly a byly nejčastěji slyšet v hospodách nebo na ulicích, doprovázeny hrou na akordeon. Městské písně měly svůj charakter, osobní kouzlo, výraz i téma, což považujeme za společný prvek městské romance a autorské písně. Lyrické písně 30. a 40. let 20. století spojené s vesnickou a zemědělskou tematikou se staly velikými hity představujícími protipól masovým písním. Společným znakem autorské a lyrické písně je oproštění od masovosti.38 O tom, že autorská píseň je pojem básnického neboli poetického charakteru, se vedly různé diskuze. Účastníci besed tvrdili, že autorská píseň má ryze literární charakter, podle Michaila Ančarova se jedná o formu ústní poezie (устная поэзия), Julij Kim se domnívá, že autorská píseň je záležitostí písňové poezie (песенная поэзия) a Alexandr Galič 39 hovoří o fenoménu, který je součástí básnického stylu (поэтический стиль). Existuje i opačná teorie, kterou zastává básník Alexandr Kušner, že autorská píseň je projevem masové kultury a k poezii nemá žádný vztah. Alexandr 36
ЩЕРБИНОВСКАЯ, Елена. Концерт. Книга для чтения с комментарием. Москва: Русский язык, 1989, с. 44–45. 37 СОКОЛОВА, И. А. Московский Центр авторской песни [online]. [cit. 2013-08-12]. Авторская песня: определения и термины. Dostupné z WWW: . 38 MALENOVÁ, Eva. Bulat Okudžava v kontextu ruské autorské písně. Brno, 2005. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav slavistiky, str. 19–22. 39 Alexandr Arkadjevič Galič (Ginzburg) (19. 10. 1918–15. 12. 1977) byl ruský herec, básník a jeden z představitelů ruské autorské tvorby. V roce 1974 byl nucen opustit vlast, pobýval v Oslu, Mnichově, Paříži. Se svými písněmi vystupoval v Izraeli, USA, Západní Evropě, Itálii. (Bards.ru [online]. [cit. 201308-12]. Галич (Гинзбург) Александр Аркадьевич. Dostupné z WWW: .)
14
Gorodnickij považuje autorskou píseň za jednu z forem poezie, s čímž souhlasí Benedikt Sarnov, který tvrdí, že autorská píseň je novou formou existence ruské poezie.40 Hudba a poezie mají k sobě blízko v celé historii ruské literatury, což potvrzují mnozí ruští básníci, kteří psali kromě básní i písně (Denis Davydov, Apollon Grigorjev, Igor Severjanin, Michail Kuzmin). O příbuznosti a neoddělitelnosti hudby od poezie hovoří i Afanasij Fet, s nímž souhlasil Robert Rožděstvenskij, pro kterého je píseň jedinečný způsob osobité interpretace veršů. Lev Anninskij hovoří o autorské písni dokonce jako o žánrovém fenoménu.41 Autorská píseň je spojována s celou řadou vědních disciplín. Vyznačuje se variabilitou a mnohostranností, lze ji tedy studovat v mnoha vědních oborech. Někteří autoři spojují autorskou hudbu s folklórem, tvrdí, že mají mnoho společných prvků, například dostupnost, variabilitu textů a melodií, ústní charakter, masovost z jedné strany a určitou lokálnost rozšíření z druhé strany. Nikolaj Bogomolov, ruský literární vědec a profesor, považuje tvorbu bardů za současný hudebně-poetický folklór městské inteligence. Lze konstatovat, že autorská hudba je pokračovatelem městského folklóru, městské hudební tradice. Ze sociálního hlediska lze autorskou píseň charakterizovat jako za samostatnou, nezávislou, ryzí, neoficiální hudbu bez cenzur a kontroly projevující se jako hudební folklór. Autorské hudbě se říká i sovětský underground. Jedná
se
o demokratickou,
dostupnou
hudební
formu
vytvářející
možnost
pro sebeuskutečnění své vlastní osobnosti. Úkolem autora nebylo ukázat své vlastní já, ale svoji tvorbu. Z emocionálního hlediska je autorská píseň hudbou osobní, intimní, lidskou, jde o důvěrný rozhovor mezi dvěma lidmi. Z umělecko-vědeckého hlediska je možno autorskou píseň chápat jako malé představení, divadlo jednoho herce. Z hudebně-sociologického hlediska pak autorskou píseň charakterizujeme jako jeden z druhů hudebního městského životního stylu.42 Společně s autorskou písní vstoupil do historie i pojem „magnetofonová publicita“, čímž nastává v ruské poezii nová doba – doba magnetofonu. Tento přístroj sloužil jako prostředek k přenosu slova, byl působivým a neobyčejným nástrojem
40
СОКОЛОВА, И. А. Московский Центр авторской песни [online]. [cit. 2013-08-12]. Авторская песня: определения и термины. Dostupné z WWW: . 41 Tamtéž. 42 Tamtéž.
15
k šíření
písní.
S magnetofonovou
kulturou
je
spojen
termín
„magnetozdat“
(магнитиздат). Lidé si sami nahrávali písně bardů na pásky a šířili je dál.43 V 70. letech 20. století se místo pojmu autorská píseň více používal termín iniciativní neboli tvořivá píseň (самодеятельная песня).44 Jedná se o tvorbu hudebních a literárních laiků, kteří zpívali krátké písně za doprovodu kytary. Tento žánr byl určen pro úzký okruh lidí se společnými zájmy a koníčky. Iniciativní hudba vyjadřovala kolektivní názor a většinou i kolektivně vznikala. Značná část textů byla bezejmenná a texty byly vytvořeny na již známé melodie. Tento žánr má mnoho společného s autorskou tvorbou, avšak autorská píseň má vyšší básnickou úroveň. V 90. letech 20. století tento termín zanikl, ztratil svůj prvotní význam a byl považován za pejorativní.45 Autorská píseň existovala až do začátku 90. let 20. století. Po zániku cenzury zanikl i samotný fenomén. I přesto, že autorskou tvorbu postihl zánik, hudební počiny bardů zůstávají nadále živé. Můžeme říci, že autorská píseň žije v Rusku dodnes, pravidelně se pořádají různé festivaly spojené s autorskou hudbou, například Grušinský festival.46 Autorská píseň nebyla fenoménem pouze na území Ruska, tento žánr vznikl také v Německu, Itálii, Latinské Americe, Francii nebo USA. Zpěváci doprovázející se na kytaru, zpívali písně prosté, emocionální, silně propojené s místními tradicemi a zvyklostmi. V Německu se zpívajícím básníkům říkalo liedermacher, v Itálii a Latinské Americe cantautor, ve Francii auteur-compositeur-interprète a singersongwriter v USA. Tito hudebníci se dočkali jak obdivu, tak kritiky. K významným tvůrcům světové autorské písně patří například Edward Stachura z Polska, Karel Kryl z České republiky, Franz Josef Degenhardt z Německa, Georges Brassens z Francie, Fabrizio Cristiano De André z Itálie, Víctor Lidio Jara Martínez (Victor Jara) z Chile nebo Bob Dylan z USA.47
43
СОКОЛОВА, И. А. Московский Центр авторской песни [online]. [cit. 2013-08-12]. Авторская песня: определения и термины. Dostupné z WWW: . 44 Tamtéž. 45 MALENOVÁ, Eva. Bulat Okudžava v kontextu ruské autorské písně. Brno, 2005. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav slavistiky, str. 23. 46 Tamtéž, str. 14. 47 Московский детский фестиваль авторской песни [online]. [cit. 2014-03-02]. Что такое авторская песня?. Dostupné z WWW: <detibard.ru/latest-news/2012-12-18-20-15-27>.
16
4. PŘEDCHŮDCI RUSKÉ AUTORSKÉ PÍSNĚ Bulat Okudžava je sice považován za průkopníka autorské písně, ale dávno před ním působili i jiní autoři, o kterých je nutno se zmínit. Mezi předchůdce ruské autorské tvorby patří Michail Ančarov, Jurij Vizbor, Ada Jakuševa, Novella Matvejeva, Alexandr Gorodnickij a Julij Kim. Za prvotní tvůrce ruského šansoniérství jsou považováni Michail Ančarov a Jurij Vizbor.48 4.1.
Michail Leonidovič Ančarov (1923–1990)
Michail Ančarov, spisovatel, básník, překladatel, architekt, dramaturg, scénárista, malíř a člen Svazu spisovatelů SSSR byl autorem románů a povídek. Jeho díla byla publikována například v časopisech Junosť (Юность) a Novyj mir (Новый мир).49 Ančarov začal skládat písně ještě před válkou. Jeho aktivní činnost lze datovat od druhé poloviny 50. let do první poloviny 60. let 20. století, veřejně však nikdy nevystupoval. Po roce 1964 se věnoval výhradně jen próze. V jeho písních se objevuje především válečná tématika, vypráví tzv. pravdu o válce neboli bez skrupulí. Svým písním dával krátká jména a žánr písně se objevoval vždy v názvu skladby. Dalším jeho typickým rysem je tzv. „песня-роль“, „песня-монолог“. Jedná se o texty s vyprávěním z pozice hrdiny. Ančarov je také „vynálezcem“ tzv. „netradičního hrdiny v roli“, kdy hlavním hrdinou je buď zvíře, nebo neživá věc.50 V jednom rozhovoru uvedl, že v umění jediným jeho soupeřem je on sám. „У меня в искусстве одинединственный соперник – я сам.“51 Zabýval se pozměňováním lidových přísloví, kterým dával novou „tvář“. Kvůli brzkému ukončení své autorské tvorby, je dnes poměrně zapomenutým bardem.52 „Básnické dílo Michaila Leonidoviče Ančarova připravilo půdu pro další rozvoj tematických, jazykových i intonačních možností žánru autorské písně a přitom mělo velký vliv na jeho formování.“53
48
MALENOVÁ, Eva. Bulat Okudžava v kontextu ruské autorské písně. Brno, 2005. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav slavistiky, str. 24. 49 Bards.ru [online]. [cit. 2013-08-12]. Анчаров Михаил Леонидович. Dostupné z WWW: . 50 MALENOVÁ, Eva. Bulat Okudžava v kontextu ruské autorské písně. Brno, 2005. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav slavistiky, str. 24–26. 51 Lib.ru [online]. [cit. 2013-08-28]. Михаил Анчаров. Dostupné z WWW: . 52 MALENOVÁ, Eva. Bulat Okudžava v kontextu ruské autorské písně. Brno, 2005. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav slavistiky, str. 24–26. 53 Tamtéž, str. 26.
17
K jeho autorským písním patří: Песенка про психа, Кап-кап, Песня про низкорослого человека, Она была во всем правa, Белый туман, Аэлита, Цыганочка, Баллада о парашютах, Песня о Красоте a další.54 4.2.
Jurij Josifovič Vizbor (1934–1984)
Jurij Vizbor, novinář, herec, básník, prozaik a dramatik byl členem Svazu novinářů a kinematografů SSSR a jeden z představitelů studentských a turistických písní.55 Stal se spoluzakladatelem hnutí ruských písničkářů, kteří obnovili tradice ruské studentské a turistické písně.56 Jeho hlavním charakterovým rysem je tzv. „песня-репортаж“. Zpíval i písně jiných bardů a tím je zviditelňoval a popularizoval. Zabýval se nejen autorskou písní, ale i jinými druhy umění, byl malířem a filmovým hercem.57 K jeho písním patří: Мадагаскар (Чутко горы спят), Охотный ряд, Синий перекресток, Подмосковная зима, Телефон atd.58
54
Lib.ru [online]. [cit. 2013-08-28]. Михаил Анчаров. Dostupné z WWW: . 55 Bards.ru [online]. [cit. 2013-08-12]. Визбор Юрий Иосифович. Dostupné z WWW: . 56 TOKÁR, Milan. Atlanti drží nebe. Praha: Lidové nakladatelství, 1989, str. 11. 57 MALENOVÁ, Eva. Bulat Okudžava v kontextu ruské autorské písně. Brno, 2005. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav slavistiky, str. 26. 58 Юрий Визбор [online]. [cit. 2013-08-28]. Dostupné z WWW: .
18
5. HLAVNÍ PŘEDSTAVITELÉ RUSKÉ AUTORSKÉ PÍSNĚ Tato část diplomové práce je věnována krátkým životopisům
dvou
nejznámějších a nejvýraznějších osobností tohoto žánru, Vladimiru Vysockému a Bulatu Okudžavovi. Ve své době byli obdivováni a milováni publikem, svými texty a myšlenkami ovlivnili celou řadu posluchačů a umělců. 5.1.
Vladimir Semjonovič Vysockij (1938–1980)
Vladimir Vysockij, vynikající písničkář a herec se narodil 25. ledna 1938 v Moskvě. Jeho matka Nina Maximovna byla překladatelkou, později se stala vedoucí oddělení ústavu chemického strojírenství. Jeho otec, Semjon Vladimirovič byl voják z povolání. Válku strávil malý Voloďa v evakuaci v Buzuluku. V letech 1947–1949 po rozvodu rodičů pobýval Vladimir s otcem v jedné z okupačních posádek na území východního Německa. Vladimir Vysockij byl hudebně nadaný už od dětství, učil se hrát na harmoniku, klavír i kytaru. Vzhledem k tomu, že kromě hudby byl uchvácen i divadlem, začal navštěvovat ochotnický kroužek. V roce 1955 dokončil střední školu a začal studovat na vysoké škole stavební techniku, což bylo velmi vzdálené od hudby a divadla. Technického studia po několika měsících zanechal a rok poté nastoupil do Moskevského uměleckého akademického divadla (MCHAT) jako student oboru herectví. V roce 1960 dokončil studia a nastoupil do Činoherního divadla Alexandra Sergejeviče Puškina. V roce 1962 exceloval ve filmu Let číslo 713 (713-й просит посадку), kde poprvé zazpíval svou vlastní píseň. O rok později přešel do Divadla miniatur v Moskvě, ale zanedlouho byl přijat do nově vzniklého Divadla na Tagance. V tomto divadle, kde byly vytvořeny jeho nejslavnější role, zůstal až do konce svého života.59 Fenomén Vysockého spočíval v tom, že v ruské společnosti neexistovala skupina, která by tohoto kontroverzního barda a herce nezbožňovala.60 „Pracuji se slovy, potřebuji své kořeny, jsem básník. Bez Ruska nejsem nic, bez svého národa, pro který píšu, neexistuji, bez toho publika, které mě zbožňuje, nemůžu žít, bez jejich lásky k herci, kterým jsem, se dusím. Ale bez svobody umírám.“61 Na jeho koncertech se sešli pubescenti, dělníci i profesoři. Ostatní ruští písničkáři té doby měli své specifické
59
VYSOCKIJ, Vladimir. Pravda a lež: (písňové texty). Praha: Votobia, 1997, str. 261. HEJKO, Mykola; HAVLÍKOVÁ, Jana. Asteroid 2374: život a smrt Vladimíra Vysockého. Praha: World Circle Foundation, 1999, str. 47. 61 VLADY, Marina. Vladimír, aneb, Zastavený let. Praha: Albatros, 2005, str. 197. 60
19
publikum, Jurije Vizbora poslouchala hlavně akademická obec, Bulata Okudžavu intelektuálové a umělci.62 Ještě během studií se Vysockij poprvé oženil, manželství však dlouho nevydrželo. V roce 1964 uzavřel sňatek s herečkou Ludmilou Abramovovou, s níž má dva syny, Arkadije a Nikitu, nicméně ani tento vztah neměl dlouhého trvání. Jeho třetí ženou se stala charizmatická francouzská herečka ruského původu Marina Vlady.63 V 60. letech 20. století hrál Vladimir Vysockij v divadle i ve filmech, dokonce do několika filmových rolí i inscenací si psal svoje vlastní písně. Jeho neotřelý, dravý, drsný projev přitahoval čím dál tím více příznivců. Vysockého první velká role byla ve filmu Život Galilea (Жизнь Галилея). Ve filmovém představení Vertikála (Вертикаль) zaznělo několik jeho písní o horolezcích, které byly později vydány na desce a získaly oblibu. V roce 1971 v Divadle na Tagance měl premiéru Shakespearův Hamlet, ve kterém si Vladimir Vysockij zahrál svou životní roli. Za tento výkon získal několik ocenění doma i ve světě, například ve Varšavě, Paříži nebo Bělehradě.64 „Za zdánlivou improvizovanou a samozřejmou lehkostí písní Vysockého byla ohromná erudice, mnoho vrstev prožitého a promyšleného materiálu, nesmírné jazykové bohatství i spousta encyklopedických znalostí.“65 Vysockij-zpěvák nikdy oficiálně neexistoval. Nesměl vystupovat a pořádat koncerty, nemohl nahrávat své písně ve studiích. Vysockij se zákazům nikdy nepodřídil, na druhou stranu se s nimi nikdy nesmířil.66 I přesto, že byl režimem neuznávaný autor, jeho popularita stále vzrůstala. Vysockého nahrávky amatérsky pořízené v nevalné kvalitě se s nadšením kopírovaly a šířily mezi posluchače jako lavina.67 „Byl velice pracovitý a dokázal se na svou práci zcela soustředit. To, co působilo jako zlehka nahozený, někdy i náhodně „střižený“ text, bylo výsledkem urputné,
62
HEJKO, Mykola; HAVLÍKOVÁ, Jana. Asteroid 2374: život a smrt Vladimíra Vysockého. Praha: World Circle Foundation, 1999, str. 47. 63 Marina Vlady (Marina Catherine de Poliakoff) (10. 5. 1938) je zpěvačka, herečka, tanečnice a žena Vladimira Vysockého. Během svého života natočila přes šedesát filmů a za svoje herecké výkony získala řadu ocenění. (VLADY, Marina. Vladimír, aneb, Zastavený let. Praha: Albatros, 2005, str. 238.); VLADY, Marina. Vladimír, aneb, Zastavený let. Praha: Albatros, 2005, str. 198. 64 VYSOCKIJ, Vladimir. Pravda a lež: (písňové texty). Praha: Votobia, 1997, str. 262–263. 65 HEJKO, Mykola; HAVLÍKOVÁ, Jana. Asteroid 2374: život a smrt Vladimíra Vysockého. Praha: World Circle Foundation, 1999, str. 51. 66 Tamtéž, str. 41. 67 VYSOCKIJ, Vladimir. Pravda a lež: (písňové texty). Praha: Votobia, 1997, str. 263.
20
mravenčí práce. Byl silně autokritický. Po jeho smrti se našlo dvě stě padesát písní a básní, s nimiž nikdy na veřejnost nevystoupil.“68 Otázkou zůstává, jak se písně Vysockého, původně skládané pro kamarády a příbuzné, rozšířily do celého Sovětského svazu. Nejspíše si skladby nahrávali jeho kamarádi, poté návštěvníci moskevských večírků. Nahrávky se šířily v amatérském provedení, mnohdy už přes samé kopírování nebylo rozumět slovům, a tak se skladby začaly množit na psacích strojích nebo se ručně přepisovaly. Jak již bylo řečeno v předchozích kapitolách, nahrávky si lidé pouštěli pomocí magnetofonu, jenomže tyhle přístroje byly v Sovětském svazu velikou vzácností a vlastnil je málokdo, a tak většina lidí byla odkázána na gramofony. Nad tuto obtíž Rusové vyzráli pomocí desek s nahrávkami, které byly nahrazeny zvukovými záznamy tzv. „na žebírkách“. Tyto staré celuloidové snímky ve tvaru obdélníku výborně nahrazovaly dlouhohrající desky. 69 „Svým vystoupením nikdy neříkám koncerty. Pro mě to nejsou koncerty, ale setkání. Autorská píseň vůbec předpokládá nenucenou atmosféru, takovou uvolněnou, přátelskou, od všeho oproštěnou. Když jsem začal skládat a zpívat, byly ty písně určeny jenom nejužšímu kroužku mých přátel. Nikdy jsem nepočítal s velkým obecenstvem, nenapadlo mě, že budu hrát a zpívat v ohromných sálech a na stadionech, že budu vystupovat nejen doma, ale i v zahraničí. Myslel jsem si, že vždycky budu zpívat kamarádům doma, u stolu, při nějakém tom pití – nebo bez něj, to je jedno – prostě myslel jsem si, že to zůstane jen mezi námi. Potom, možná právě pro to své přátelské ladění, začaly ty písně být známé. Vůbec si myslím, že důvod popularity autorské písně je právě v té její přátelské náladě. Ale já přitom chci, aby vám to zaškrábalo na duši a začalo vám to napínat nervy zrovna jako mně, ty problémy, příběhy, osudy lidí.“70 Scénárista a přítel Vysockého, Eduard Volodarský hovoří o tom, že „když se člověk podívá na jeho písničky z ideologického hlediska, tak jsou samozřejmě antisovětské, ale hrozně pravdivé. Kdyby člověk sebral všechny jeho písničky a poslechl si je jednu po druhé, tak to je encyklopedie ruského života, bylo tam vše o všem, počínaje životem dělníka a konče životem akademika.“71
68
VYSOCKIJ, Vladimir. Vladimír Vysockij. Praha: Lidové nakladatelství, 1988, str. 218. HEJKO, Mykola; HAVLÍKOVÁ, Jana. Asteroid 2374: život a smrt Vladimíra Vysockého. Praha: World Circle Foundation, 1999, str. 40. 70 MALENOVÁ, Eva. Bulat Okudžava v kontextu ruské autorské písně. Brno, 2005. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav slavistiky, str. 18. 71 HEJKO, Mykola; HAVLÍKOVÁ, Jana. Asteroid 2374: život a smrt Vladimíra Vysockého. Praha: World Circle Foundation, 1999, str. 43. 69
21
Jeho život byl velmi hektický, přes den zkoušel, večer hrál nebo zpíval, v noci psal nové texty a k tomu konzumoval nemálo alkoholu. Podle některých zdrojů neholdoval jen alkoholickým nápojům, ale i drogám. 72 Jeho poslední koncert se uskutečnil 18. července 1980, toho dne už zpěvák nebyl schopen zpívat, tak alespoň vyšel na scénu, aby před pěti tisíci diváky promluvil. 73 Milovník žen, nespoutaného života, alkoholu a drog zemřel 25. července 1980. I když v den jeho pohřbu se konala moskevská olympiáda, s Vladimirem Vysockým se přišlo rozloučit statisíce lidí. Ruský bard je pochován na Vagaňkovském hřbitově v Moskvě.74 Dnes už málokdo bude polemizovat o tom, že nejlepší písňové texty Vysockého patří ke geniální zhudebněné poezii. Za svého života se bohužel Vysockij jako básník uznání nedočkal. Nikdo z kritiků nebo literátů té doby ho za básníka nepovažoval, v jeho verších nacházeli různé nedokonalosti a formální nedostatky, neocenili jeho originalitu, upřímnost a živost. Je možné, že s tím souvisí i obyčejná lidská závist, žádný básník tohoto období neměl takovou popularitu, jako měl právě Vysockij. Vysockého však nejvíce mrzelo, že byl pro všechny „zpívající herec“, nikoli „zpívající básník“.75 Vysockij zpíval o horolezcích, vojácích Velké vlastenecké války, vězních, pochybných existencí a individuí.76 K autorským písním Vladimira Vysockého patří Песня о друге, Я не люблю, Утренняя гимнастика, Лирическая, Баллада о любви, Он не вернулся из боя, Кони привередливые, Райские яблоки, Корабли, Баллада о правде и лжи, Баллада о борьбе, Диалог у телевизора, Моя цыганская, Банька по-белому, Палата наркоманов, Жираф atd.77 Podle slov Alexandra Mitta byl Vysockij nesmírným fenoménem dané doby. Celému národu ukazoval, jak je možné být totálně svobodný v tak nesvobodné zemi, jak je možné, stát se nezávislým člověkem v tomto ze všech stran ohraničeném, zcela determinovaném světě. Vysockij se stal duší a hlasem národa, zaplňoval takřka veškerý
72
VYSOCKIJ, Vladimir. Pravda a lež: (písňové texty). Praha: Votobia, 1997, str. 263. VYSOCKIJ, Vladimir. Vladimír Vysockij. Praha: Lidové nakladatelství, 1988, str. 218. 74 VYSOCKIJ, Vladimir. Pravda a lež: (písňové texty). Praha: Votobia, 1997, str. 263. 75 HEJKO, Mykola; HAVLÍKOVÁ, Jana. Asteroid 2374: život a smrt Vladimíra Vysockého. Praha: World Circle Foundation, 1999, str. 52. 76 VYSOCKIJ, Vladimir. Pravda a lež: (písňové texty). Praha: Votobia, 1997, str. 262–263. 77 ВЫСОЦКИЙ, Владимир. Владимир Высоцкий: Человек: Поэт: Актер. Москва. Прогресс, 1989, с. 23–105. 73
22
duchovní prostor v Rusku, z jeho veršů se stala okřídlená rčení. Vysockij byl skutečně pro mnohé prorokem a spasitelem.78 Dle Bulata Okudžavy byl Vladimir Vysockij básníkem se svým nezaměnitelným hlasem a osobitým přístupem. Bylo v něm něco živelného a spontánního získaného od přírody, od Boha. Strádání a utrpení bylo hlavním motivem v jeho tvorbě.79 Po smrti Vysockého byly vydány různé odborné statě, rozbory děl, biografie. Dokonce vznikl oficiální obor – vysockologie, tedy nauka o Vysockém. Za dvacet let po jeho smrti se konalo i několik odborných konferencí.80 Vysockij patří beze sporu k nejzajímavějším osobnostem sovětského kulturního života, po své smrti byl dokonce vyznamenán Státní cenou SSSR. O jeho tvorbě a činnosti se pravděpodobně dlouho povedou neustálé spory a diskuze, avšak stopa, kterou tu tento kontroverzní zpěvák a herec zanechal, je nesmazatelná.81 5.2.
Bulat Šalvovič Okudžava (1924–1997)
Bulat Okudžava je zdravě niterný, syrový, z každého jeho slova jde cítit zaujatá výpověď člověka, který je schopen přemýšlet o světě a o svém místě v něm.82 Český hudebník a písničkář Jiří Vondrák hovoří o Bulatu Okudžavovi jako o člověku velikých slov, podle něj byl básníkem každodenní slušnosti a pokory. Sám byl celý život čestný a ohleduplný, byl však neústupný k lidské surovosti, hlouposti, zlobě a pokrytectví.83 Jedinečný písničkář, spisovatel a básník arménsko-abchazsko-gruzínského původu se narodil 9. února 1924 v Moskvě. Dětství a mládí prožil v Abcházské SSR. Dětská léta ho příliš neinspirovala v tvůrčí činnosti, spíše později přilnul k Moskvě, kde žil až do své smrti. Miloval ulici Arbat, místo, kde vyrůstal, mnoho písní věnoval právě této uličce. Bulat Okudžava odešel jako dobrovolník na frontu v době Velké vlastenecké války. Bylo mu tehdy sedmnáct let, když jeho vlast byla napadena. Své dojmy z války ztvárnil především ve své prozaické prvotině Ahoj študente (Будь
78
HEJKO, Mykola; HAVLÍKOVÁ, Jana. Asteroid 2374: život a smrt Vladimíra Vysockého. Praha: World Circle Foundation, 1999, str. 54–55. 79 ЩЕРБИНОВСКАЯ, Елена. Концерт. Книга для чтения с комментарием. Москва: Русский язык, 1989, с. 88. 80 HEJKO, Mykola; HAVLÍKOVÁ, Jana. Asteroid 2374: život a smrt Vladimíra Vysockého. Praha: World Circle Foundation, 1999, str. 128. 81 VYSOCKIJ, Vladimir. Vladimír Vysockij. Praha: Lidové nakladatelství, 1988, str. 218. 82 NOVOTNÝ, František; VEJVODA, Jiří. Víc než jen hlas. Praha: Práce, 1980, str. 13. 83 VONDRÁK, Jiří. Bulat Okudžava: poslední koncert. Brno: Books, 1998, str. 7.
23
здоров, школяр).84 Když psal o válce, tak to nebyl jen protest proti něčemu, jednalo se o osobní zážitky. Jeho zkušenosti a prožitky z fronty pro něj znamenaly konfrontaci s bezstarostným dětstvím.85 Po návratu z války vystudoval Okudžava vysokou školu. V letech 1950–1954 se věnoval pedagogické profesi na venkově. Poté dva roky pracoval jako redaktor v nakladatelství. V roce 1956 debutoval se svojí sbírkou poezie Lyrika (Лирика). prozaickým
K jeho
dílům
patří
Nebohý
Avrosimov
(Бедный
Авросимов),86
Dostaveníčko s Bonapartem (Свидание с Бонапартом)87 a další. Bulat Okudžava za svou literární činnost získal ruskou cenu Booker Prize, konkrétně za dílo Zrušené divadlo (Упраздненный театр).88 Své básně Okudžava zhudebňoval a vystupoval s nimi před publikem s kytarou v ruce. Během několika let získal značnou popularitu.89 „Hrál, zpíval a recitoval v mnoha městech po celém Sovětském svazu a své diváky si nezískal jenom tím, že předváděl něco neotřelého; nebyl dobrý, protože byl nový, byl nový, protože byl dobrý.“90 Posluchače si okamžitě získal, podmanil si je svoji jedinečností a zároveň svoji obyčejností, nadšeně poslouchali o čem svým skromným, tichým a příjemným hlasem zpívá. Jeho melodie jsou velmi slovanské, často nostalgické, působivé a půvabně prosté. Okudžavova poezie je silně angažovaná, ale nikdy nespadá do frází, klišé a povrchností. Nikdy ve svých písních nepoučuje a nevnucuje svůj názor, podává světu kontrasty, posluchač má možnost vytvořit si vlastní obraz, názor na danou věc, sám si řekne, co je dobré a co špatné. Okudžava zpíval o válce, životě, lásce, o všedních věcech a Moskvě.91 Jeho poezie je tradiční se znaky prostoty, střízlivosti, všednosti s velmi silnými citovými náboji. Okudžavova básnická tvorba je založena na podtextech, náznacích a hlubokém vnitřním zážitku. Verše tohoto básníka nejsilněji vyjadřují odpor mladé generace k patosu a velikým slovům.92 Autorské písně Bulata Okudžavy byly
84
OKUDŽAVA, Bulat Šalvovič. Ahoj, študente. Praha: Odeon, 1986. NOVOTNÝ, František; VEJVODA, Jiří. Víc než jen hlas. Praha: Práce, 1980, str. 13. 86 OKUDŽAVA, Bulat Šalvovič. Nebohý Avrosimov. Praha: Svoboda, 1974. 87 OKUDŽAVA, Bulat Šalvovič; DUŠKOVÁ, Ludmila. Dostaveníčko s Bonapartem. Praha: Lidové nakladatelství, 1986. 88 OKUDŽAVA, Bulat Šalvovič. Zrušené divadlo. Brno: Jota, 2004; VONDRÁK, Jiří. Básníci Evropy. Praha: Česká televize, 2007, str. 7. 89 NOVOTNÝ, František; VEJVODA, Jiří. Víc než jen hlas. Praha: Práce, 1980, str. 140–142. 90 Tamtéž, str. 142. 91 Tamtéž, str. 142–144. 92 ARNAUTOVÁ, Maita; HONZÍK, Jiří; MATHAUSER, Zdeněk. Současná sovětská literatura II. Praha: Svět sovětů, 1964, str. 149. 85
24
inspirovány především městským folklórem s velikou dávkou sentimentality. Dalším zdrojem inspirace pro něj byla cikánská kultura.93 V roce 1995 se konala vystoupení Bulata Okudžavy v Praze, v Divadle Komedie na pozvání divadla Semafor a v Brně, v Divadle Husa na provázku. Byly to jediné dva koncerty, které se uskutečnily na území České republiky a zároveň byly poslední v jeho životě. Bulat Šalvovič Okudžava zemřel 12. června 1997 v Paříži.94 Okudžava byl existujícím symbolem, důkazem, že i v marasmu může existovat moudrost, slušnost a pokora.95 Полночный троллейбус, Ах Арбат, мой Арбат, Грузинская песня, Песенка о бумажном солдатике, Старая солдатская песня, Песенка о голубом шарике, До свидания, мальчики, Молитва Француа Вийона a mnohé další písně můžeme zařadit do repertoáru ruského barda Bulata Okudžavy. 96
93
ARNAUTOVÁ, Maita; HONZÍK, Jiří; MATHAUSER, Zdeněk. Současná sovětská literatura II. Praha: Svět sovětů, 1964, str. 149. 94 VONDRÁK, Jiří. Básníci Evropy. Praha: Česká televize, 2007, str. 8. 95 VONDRÁK, Jiří. Bulat Okudžava: poslední koncert. Brno: Books, 1998, str. 6. 96 Булат Окуджава [online]. [cit. 2013-10-18]. Стихи и песни Булата Окуджавы. Dostupné z WWW: .
25
6. ČEŠTÍ ZNALCI RUSKÉ AUTORSKÉ PÍSNĚ Šestá kapitola se zaobírá krátkými životopisy českých milovníků, znalců ruské autorské písně. Konkrétně se zaměříme na život, uměleckou a pracovní činnost Jiřího Vondráka, Jaromíra Nohavici, Milana Dvořáka, Františka Novotného a Jiřího Černého. Tito výše zmínění se zajímali nebo se stále zajímají o hudební počin ruských bardů. Díky těmto hudebníkům, spisovatelům, překladatelům, textařům je tvorba zpívajících básníků stále živá a pro českého čtenáře a posluchače zajímavá. Vyjma těchto odborníků se problematikou autorské písně taktéž zaobírali Jana Moravcová (Neumannová), Jana Havlíková, Mykola (Nikolaj) Hejko a Milan Tokár. 6.1.
Jiří Vondrák (1954)
Jiří Vondrák (vlastním jménem Vondráček) vstoupil do uměleckého světa na přelomu 60. a 70. let 20. století pod vlivem Bulata Okudžavy, Vladimira Vysockého, Boba Dylana nebo Donovana. Od roku 1979 je profesionálním písničkářem a hudebníkem.97 V roce 1969 společně s Antonínem Jarošem vytvořili duo folkových zpěváků s názvem Vondrák a Bodlák. Hráli a zpívali v brněnských klubech nebo na soukromých večírcích. Později se k nim přidal i jejich kamarád Michal Polák a vzniklo trio Vondrák˗Polák˗Bodlák.98 V letech 1989–1994 Vondrák vystupoval i se skupinou BOWLE.99 V 90. letech napsal divadelní poetickou a hudební koláž s názvem Skutečně jsem nechtěl ublížit nikomu, která se hrála v Divadle na provázku v Brně s rekordním počtem repríz nejen v tehdejším Československu, ale také v Německu, Polsku a Rakousku. Jeho spolupráce s divadlem nadále pokračovala, stal se hercem, autorem hudby a písní, ale i jejich interpretem.100 V roce 1994 se začal věnovat i televizní tvorbě. O rok později vznikl jeho první umělecký dokumentární film Naděje a stesky Bulata Okudžavy. Na to navázaly další filmy, které dohromady vytvořily cyklus s názvem Básníci Evropy, v němž byly zachyceny takové osobnosti jako je Donovan, Hugues Aufray, Ian Anderson atd. Dále natočil dokumenty o českých umělcích jako je Vladimír Merta, Jaroslav Hutka, 97
Jiří Vondrák [online]. [cit. 2013-10-12]. Jiří Vondrák profil. Dostupné z WWW: . 98 VONDRÁK, Jiří. Back Beat. Praha: Knižní klub, 2013, str. 245. 99 VONDRÁK, Jiří. Básníci Evropy. Praha: Česká televize, 2007, str. 277. 100 Jiří Vondrák [online]. [cit. 2013-10-12]. Jiří Vondrák profil. Dostupné z WWW: .
26
Vlasta Redl a další. Rovněž vytvořil portréty zahraničních osobností jako je Jana Kirschner, Juliette Gréco, Gerard Pitiot atd. V následujících letech natočil pro Českou televizi i několik středometrážních polohraných filmů.101 Ve spolupráci s Jaromírem Nohavicou vznikly dva dokumenty JN poprvé a Jarek a Amadeus, aneb mí Slezané mi rozumějí oceněné na třech mezinárodních festivalech.102 Jiří Vondrák měl to štěstí, že se během svého života několikrát osobně setkal s Bulatem Okudžavou. Byl hlavním organizátorem Okudžavových koncertů v Brně a Praze, jediných dvou vystoupení beznadějně vyprodaných, které se uskutečnily v České republice.103 6.2.
Jaromír Nohavica (1953)
Písničkář, překladatel, textař, Jaromír Nohavica vystudoval střední všeobecně vzdělávací školu v Ostravě, poté se přestěhoval do Brna, kde se učil na střední knihovnické škole. Několik let žil v Českém Těšíně, ale od roku 1999 žije v Ostravě.104 Do naší kultury vstoupil v době, kdy žánr českého folkového písničkářství byl již plně stabilní. Jeho díla syntetizovala dosavadní výboje žánru a obrátila českou folkovou scénu k harmonii, prostotě a upřímnosti.105 Prošel několika zaměstnáními, avšak od roku 1981 se výhradně živí jako umělec na volné noze. Jelikož nemá hudební vzdělání, je ve hře na housle, flétnu, kytaru a harmoniku autodidaktikt. Nejdříve začínal jako textař, spolupracoval se skupinami Atlantis, Noe, s představiteli české populární hudby, například s Petrem Nečasem, Věrou Špinarovou, Marií Rottrovou.106 Jaromíra Nohavicu nejvíce ovlivnila tvorba Vladimira Vysockého a Bulata Okudžavy.
V publikaci
Jana
Dobiáše
Brnkání
na
duši
Nohavica
tvrdí,
že „na Okudžavovi se mu líbí především jeho znalý pohled na svět. Zpívá o věcech života – radostných nebo smutných – s chápavým pokýváním hlavy. Nikdy neodsuzuje. Není to přitom nějaká moudrost stáří – napsal už ve dvaceti písničku, právě s takovým
101
VONDRÁK, Jiří. Básníci Evropy. Praha: Česká televize, 2007, str. 277. VONDRÁK, Jiří. Back Beat. Praha: Knižní klub, 2013, str. 245. 103 VONDRÁK, Jiří. Básníci Evropy. Praha: Česká televize, 2007, str. 277. 104 JAROMIR NOHAVICA [online]. [cit. 2013-10-12]. BIOGRAFIA. Dostupné z WWW: . 105 PROKEŠ, Josef. Česká folková píseň: v kontextu 60.–80. let 20. století. Brno: Masarykova univerzita, 2011, str. 99. 106 JAROMIR NOHAVICA [online]. [cit. 2013-10-12]. BIOGRAFIA. Dostupné z WWW: . 102
27
pokývnutím hlavy. Znalost sama sebe, znalost člověka a toho, co ten druhý dělá, protože on sám je taky takový – to je Okudžava.“107 Nohavica vždy toužil po tom, osobně se setkat s Bulatem Okudžavou, ze schůzky s Vladimirem Vysockým by měl obavy kvůli jeho prudké povaze. „Okudžavu mám rád, protože je můj, Vysockého mám rád, protože vůbec není můj.“108 Okudžavovy písně Nohavica zpívá v originálním znění, texty Vysockého si upravuje a překládá po svém, protože je velmi těžké interpretovat jeho tvorbu. 109 První jeho
veřejné vystoupení s vlastním repertoárem se uskutečnilo
na Folkovém kolotoči v Ostravě v roce 1982, po tomto koncertu se vyhoupl mezi českou folkovou špičku. Na národním finále Porty 83 vyhrál v anketě o nejvýraznější osobnost. Nohavicovy texty vyvolaly nevoli tehdejších cenzorů a stejně jako jiným umělcům mu bylo zabráněno se svobodně vyjadřovat, vše vyvrcholilo v roce 1985, kdy byl sice na Portu pozván, ale nemohl veřejně vystoupit. I přesto jeho tvorba kolovala ve formě ilegálních audionahrávek, jež byly amatérsky pořízené. Nohavicovo velmi známé album Darmoděj reprezentuje vrcholné období jeho písničkářské dráhy. Roku 1989 vyšel výběr písní s názvem Osmá barva duhy, o rok později vychází V tom roce pitomém. Jedním ze stěžejních českých písničkářských alb se stalo album Mikimauzoleum, první studiový projekt z roku 1993. Za album Divné století Nohavica získal České gramy za desku. Tato tvorba mimo jiné obsahuje i ruské a balkánské prvky. Citlivé, instrumentačně a stylově bohaté aranžmá Karla Plíhala a Víta Sázavského podtrhuje Nohavicův plastický zpěv a hru na heligonku. Tímto albem oslovil publikum a stal se zajímavým i pro masmédia. Nohavica je jednou ze stěžejních postav dokumentu České televize Legendy folku a country, na kterém spolupracoval s Jiřím Vondrákem. V roce 2002 ztvárnil hlavní roli ve fiktivním dokumentu Petra Zelenky Rok ďábla, který byl oceněn několika Českými lvy.110 Jaromír Nohavica je výjimečně talentovaný, inteligentní, sečtělý, pracovitý a senzitivní. Jeho koncerty bývají jedinečnými zážitky, neboť patří k těm písničkářům, kolem nichž se vytváří jakési magické mystérium. Nohavica se pohybuje na prahu folku a folklóru, využívá prvky slovanské melodiky, nechává se inspirovat ruskou 107
DOBIÁŠ, Jan. Brnkání na duši. Praha: Práce, 1990, str. 226. Tamtéž, str. 226. 109 Tamtéž, str. 226. 110 JAROMIR NOHAVICA [online]. [cit. 2013-10-12]. . 108
BIOGRAFIA.
Dostupné
z WWW:
28
romantickou literaturou, je spojován s poezií. Disponuje bohatou slovní zásobou, citem pro zpěvnost a hudebnost českého jazyka. Dokáže přecházet od knižních výrazů, přes spisovnou češtinu, obecnou češtinu až k vulgarismům. Velmi dobře ovládá svůj mateřský jazyk. Pro něj je typická údernost, přehlednost, výrazné pointy, síla rytmů, prostota a romantické prvky. Užívá jemný humor, ovládá milostnou lyriku, satiru a parodii. V jeho písních se objevuje mnoho rozmanitých témat, komentuje současný stav naší společnosti, nekompromisně se vyjadřuje k politické situaci, zabývá se historickými a sportovními tématy, stejně jako se věnuje žánru veselých písní pro děti. Vystihuje zákonitosti světa a lidského bytí. Zabývá se otázkami víry, nesmrtelnosti, nejhlubších lidských pocitů. Téma lásky Nohavica zpracovává v nejrůznějších podobách a proměnách.111 K jeho písním patří Dopisy bez podpisu, Plebs blues, Petěrburg, Husita, V hospodě na rynku, Darmoděj, Tři čuníci, Zítra ráno v pět, Zatímco co se koupeš, Když mě brali za vojáka, Starý muž, Bláznivá Markéta, Láska je jak kafemlýnek, Ladovská zima, Dokud se zpívá, Gaudeamus igitur, Kometa, Blues o malých bytech, Mikymauz, Hlídač krav, Pochod marodů, Mám jizvu na rtu a stovky dalších.112 6.3.
Milan Dvořák (1949)
Milan Dvořák, významný český rusista, tlumočník, překladatel, písničkář, bratr překladatele Libora Dvořáka se zabývá tvorbou Vysockého, Okudžavy a Galiče. Některé Vysockého písně přeložené Dvořákem u nás zdomácněly v podání Jaromíra Nohavici.113 Jako malý chlapec žil několik let s rodiči v Rusku a Indii. Na vysoké škole začal studovat ekonomii, ale po zjištění a následném zhoršení zrakové vady přešel k oboru tlumočnictví-překladatelství.
Po
studiích
se
stal
konferenčním
tlumočníkem.
Této profesi se věnuje již třicet let.114 Jeho hlas zněl například při projevech George Bushe, Vladimira Putina nebo Michaila Gorbačova. Z angličtiny překládá převážně dokumentární, historická a životopisná díla. Z ruštiny vytváří překlady spíše z oblasti umělecké poezie a prózy,
111
JAROMIR NOHAVICA [online]. [cit. 2013-10-12]. BIOGRAFIA. Dostupné z WWW: . 112 Tamtéž. 113 Jednota tlumočníků a překladatelů [online]. [cit. 2013-10-13]. OKUDŽAVA – VYSOCKIJ – GALIČ –DVOŘÁK...v Bruselu. Dostupné z WWW: . 114 Obecprekladatelu.cz [online]. [cit. 2013-10-13]. Dvořák Milan. Dostupné z WWW: .
29
přeložil Evžena Oněgina Alexandra Sergejeviče Puškina nebo Hoře z Rozumu Alexandra Sergejeviče Gribojedova.115 K dalším jeho překladům z ruštiny patří například díla Pavla Chlebnikova, Venědikta Jerofejeva, Borise Pasternaka, Alexandra Solženicyna a dalších.116 6.4.
František Novotný (1943)
František Novotný, rozhlasový žurnalista, redaktor, scénárista, publicista, textař, básník, autor a moderátor mnoha pořadů pracoval v Československém rozhlasu a nyní přes třicet let pracuje v Českém rozhlasu.117 Po roce 1989, po Sametové revoluci vedl redakci vysílání pro krajany v zahraničí. S herečkou Janou Hlaváčovou vytvořil hudební pořady 3x60 a to stereo, Textempore nebo Šansony, songy a písničky. Dlouhá léta spolupracuje se skupinou Spirituál kvintet, stal se jejich „dvorním“ textařem a napsal řadu písní pro Karla Zicha a další. Společně s Jiřím Vejvodou vytvořili antologii zpívajících básníků 60. let – Víc než jen hlas. Kromě publicistické a literární činnosti patří k uznávaným odborníkům v oblasti vztahů k veřejnosti.118 „Na jeho textech je vidět, že vlastně jde o dva překlady zároveň: jednak z angličtiny do češtiny, a jednak z jedné kultury do druhé. Novotný vládne kultivovaným jazykem, dokáže ctít rozdíly mezi tím, jde-li o jednoduchou lidovou skladbu nebo složitější umělou kompozici, dokáže napsat píseň do pointy.“119 6.5.
Jiří Černý (1936)
Český hudební kritik a publicista, Jiří Černý vystudoval průmyslovou školu stavební a vysokou školu, obor žurnalistika. Prošel řadou zaměstnání, pracoval jako redaktor kulturní rubriky časopisu Mladý svět, tiskárenský korektor, pedagog na Lidové škole umění, šéfredaktor časopisu Rock&Pop.120
115
Česká televize [online]. [cit. 2013-10-13]. "Simultánní tlumočník žije v neustálém stresu," říká Milan Dvořák. Dostupné z WWW: . 116 Obecprekladatelu.cz [online]. [cit. 2013-10-13]. Dvořák Milan. Dostupné z WWW: . 117 Český rozhlas [online]. [cit. 2013-10-13]. František Novotný, externí spolupracovník. Dostupné z WWW: < http://www.rozhlas.cz/lide/dvojka/_zprava/frantisek-novotny--164859>. 118 Tamtéž. 119 Textaři – folk&country [online]. [cit. 2013-10-13]. František Novotný – Básník ve službách Spirituál kvintetu. Dostupné z WWW: . 120 Jiří Černý [online]. [cit. 2014-02-18]. Dostupné z WWW: .
30
Zájem o hudbu projevil už na počátku své novinářské kariéry. Jeho prvním textem s hudební tematikou byla recenze inscenace Bizetovy opery Carmen ve Smetanově divadle. V oblasti operní hudby získal empirickou cestou bohaté zkušenosti
a
znalosti, jichž
využívá
ve
své
odborné
publikační
činnosti.
121
Hlavním těžištěm Černého publicistické tvorby je moderní populární hudba.
Od roku 1969 do roku 1988 měl zákaz spolupracovat s tehdejším Československým rozhlasem. Od roku 1990 zasahoval publicisticky i do sféry politické svými komentáři v Českém rozhlase a novinách. Obdržel nejvyšší uznání za zásluhy o festival Porta a cenu Českého hudebního fondu za kritickou činnost.122 V 60. a 70. letech 20. století tvořil antologie ze zahraničních LP desek, k nimž psal rovněž texty. Uváděl monotematické večery, pořady pro mládež, v nichž mapoval vývoj rockové a popové hudby u nás i v zahraničí. Píše kritické recenze obrazně bohatým, přesto srozumitelným jazykem, opřené o obsáhlé znalosti z oblasti jazzu, vážné i populární hudby. Od poloviny 90. let 20. století Černý recenzoval operní a muzikálové inscenace, publikoval recenze koncertů a profily hudebních osobností.123 Stěžejním rysem Černého přístupu ke zvoleným tématům je velmi vysoká vkusová náročnost, pestrost žánrového záběru a důsledné negování komerčních hledisek při výběru.124
121
Jiří Černý [online]. [cit. 2014-02-18]. Dostupné z WWW: . Tamtéž. 123 Tamtéž. 124 Tamtéž. 122
31
7. PUBLIKACE ZAHRNUJÍCÍ RUSKOU AUTORSKOU PÍSEŇ Nyní se zaměříme na hlavní záměr diplomové práce – najít a zreflektovat publikace, které vyšly před a po roce 1989 na území tehdejšího Československa a nynější České republiky zahrnující tvorbu ruských zpívajících básníků, především Bulata Okudžavy a Vladimira Vysockého. U publikací, které předkládají básně ruských bardů, jsme provedli malou sondu, ve které jsme zanalyzovali a zhodnotili vždy dvě básně – Vysockého nebo Okudžavy. Básně a jejich překlady, jež jsme rozebrali, se nachází v Příloze na samotném konci diplomové práce. O ruskou autorskou píseň se zajímali nejen čeští odborníci, ale také představitelé slovenské kultury, například slovenský herec Milan Tokár, o kterém jsme se zmínili v předchozí kapitole. V publikacích Taký bol Vysockij125, Atlanti drží nebe126, Štyri štvrtiny cesty127 nebo Môj Arbat128 se zaobíral životem a tvorbou Vladimira Vysockého a Bulata Okudžavy, konkrétně přeložil jejich básně, napsal předmluvy a poznámky k těmto výše zmíněným knihám. 7.1.
Víc než jen hlas
Autoři, František Novotný a Jiří Vejvoda, sepsali publikaci, která zahrnuje život a tvorbu nejslavnějších světových písničkářů, kteří tvořili převážně v 60. a 70. letech 20. století. Podle Jana Dobiáše, který sepsal publikaci s názvem Brnkání na duši představující tvorbu českých folkových zpěváků, tvrdí, že světoví písničkáři jako byl Bob Dylan nebo Bulat Okudžava jsou muzikanti a básníci, kteří znovu přinutili publikum přemýšlet nad texty písní, dokázali, že posluchači rozhlasu, sběratelé desek a návštěvníci koncertů začali znovu hledat pravdivý význam slov. 129 Na začátku knihy je uveden citát od Boba Dylana z písně Blowinʼ In The Wind: „Kolik toho musí muž nachodit, než se může mužem zvát. Kolik moří musí bílá holubice přeletět, nežli může v písku spát. A kolikrát ještě dělová koule vyletí, než si ji troufnou navždy zakázat…“130 Reflektovaná publikace obsahuje krátký úvod od Miloše Skalky, který svými slovy shrnul hudební scénu zpívajících básníků. Písničkáři navazují na prózu a poezii 125
TOKÁR, Milan. Taký bol Vysockij. Bratislava: Obzor, 1990. TOKÁR, Milan. Atlanti drží nebe. Praha: Lidové nakladatelství, 1989. 127 VYSOCKIJ, Vladimir. Štyri štvrtiny cesty. Bratislava: Smena, 1990. 128 OKUDŽAVA, Bulat Šalvovič. Môj Arbat. Bratislava: Smena, 1987. 129 DOBIÁŠ, Jan. Brnkání na duši. Praha: Práce, 1990, str. 251. 130 NOVOTNÝ, František; VEJVODA, Jiří. Víc než jen hlas. Praha: Práce, 1980, str. 3. 126
32
beat generation (bítnici).131 V 60. letech 20. století se najednou objevuje řada hudebníků, kteří vyprávějí o životě a společnosti z úplně z jiného úhlu, než bylo doposud na hudební scéně zvykem. Jejich odlišnost a popularita tkví nejen v návaznosti na beat generation, navazují také na legendárního zpěváka, kytaristu a skladatele Woodyho
Guthrieho.132
Guthrieho
syrový
a nepřibarvený
projev
se
snahou
nekompromisně ukázat lidem svět bez pozlátka je bezpochyby dalším vzorem pro moderní trubadúry.133 „V záplavě banalit, laciných rýmů a omšelých slovních spojení působí texty těchto písničkářů či šansoniérů tak trochu jako zjevení, jako balzám na rozbolavělou duši, jako pohlazení, které může zaznít občas i jako prásknutí bičem nebo přilití oleje do ohně.“134 S výjimkou Jacquesa Brela a Bulata Okudžavy, jejichž hudební pojetí vychází z jiných tradic, ryze národních, je hudba písničkářů směsí folku, rokenrolu, country, westernu, popu nebo latinskoamerické hudby. Není podstatné přesné vymezení hudebního stylu, důležité jsou myšlenky a názory autora reprezentované v textu písně. Aranžmá skladeb je ve většině případů omezeno na malé nástrojové obsazení (kytara, harmonika). Hudební nástroj nehraje hlavní roli, je potřebný pouze pro podtrhnutí charakteru skladby. V polovině 60. let 20. století se na hudební scéně vedle americké rokenrolové hvězdy Elvise Presleyho nebo legendární skupiny The Beatles objevovali i folkoví zpěváci, kteří výrazně ovlivnili mladou generaci posluchačů. Folkové písničky nesnášejí přetvářku, jejich tvůrci nemystifikují posluchače, jejich devízou je upřímnost. Přínos umělců, kteří se objevují v této publikaci, tkví v horlivém zájmu o současné dění ve světě, které je pro ně přednější, než úvahy nad svým úspěchem. Jejich úsilí směřuje k přání něco podstatného předat svým příznivcům, prezentovat svoje postoje a názory, zprostředkovat jim svůj úhel pohledu na život a to podstatné v něm. Písničky jsou tedy jeho osobním sdělením, kterým bezmezně důvěřuje, není tedy divu, že jim uvěří i sám posluchač.135 131
Beat generation – zbitá, blažená generace vznikla ve 2. polovině 50. let 20. století. Toto umělecké a literární hnutí se poprvé objevilo na Kolumbijské univerzitě v New Yorku v USA. Slovo „beat“ znamená vyčerpaný, blažený, svatý. Představitelé této skupiny jsou přesvědčeni o své vnitřní svobodě hledající intenzivní prožitky, staví se proti tradicím a chtějí se vymanit z konzumní společnosti. Jazzová hudba, bohémský způsob života, alkohol, drogy, východní náboženství, homosexualita, to vše symbolizuje bítniky. K beat generation patří například Jack Kerouac, William Burroughs, Allen Ginsberg, Charles Bukowski a další. (Beat Generation [online]. [cit. 2013-10-20]. Co je beat generation?. Dostupné z WWW: .). 132 Woody Guthrie (14. 7. 1912–4. 10. 1967) byl americký zpěvák, písničkář a zakladatel moderního amerického folku. Složil více než tisíc písní. (Woody Guthrie [online]. [cit. 2013-10-20]. Woody Guthrie's Biography. Dostupné z WWW: .). 133 NOVOTNÝ, František; VEJVODA, Jiří. Víc než jen hlas. Praha: Práce, 1980, str. 9–10. 134 Tamtéž, str. 10. 135 Tamtéž, str. 9–14.
33
Autoři této knihy představují čtenářům výjimečné osobnosti světového hudebního dění 60. a 70. let 20. století. Mezi hudební špičku dané doby František Novotný a Jiří Vejvoda zařadili Paula Simona, Jacquese Brela, Bulata Okudžavu, Leonarda Cohena, Joni Mitchellovou, Donovana a Boba Dylana. 136 U každého písničkáře jsou představeny jejich písně, nejde pouze o úryvek, ale celý text. Dalo by se říci, že se více klade důraz na představení autorské tvorby, než na život samotného hudebníka. Názvy písní jsou napsány v českém a ruském jazyce. Písně Boba Dylana a Paula Simona jsou zde zastoupeny nejpočetněji. Publikace, kterou reflektujeme, rovněž zahrnuje vystižné, byť stručné životopisy, a je protkána ilustračními fotografiemi, které básně obohacují o další rozměr – vizuální. Kniha obsahuje spíše méně než více písničkářů autorské tvorby, což ji ubírá na reprezentativnosti ohledně celého žánru, zato však díla vybraných osobností rozpracovává pečlivěji. Životopis Bulata Okudžavy je v této knize informačně přínosný. O Vladimiru Vysockém v této publikaci není zmínka, což je výjimečný úkaz vzhledem k velikosti Vysockého osobnosti v oblasti diskutované tématiky. Můžeme tuto skutečnost spojit s tím, že Vladimir Vysockij byl oficiálně socialistickým režimem zakázán. V knize jsme zanalyzovali básně Bulata Okudžavy a jejich překlady – Balada o papírovém vojáčkovi – Песенка о бумажном солдатике (viz příloha č. 1) a Ulička Arbat – Песенка об Арбате (viz příloha č. 2). 7.2.
Pravda a lež: (písňové texty)
Tato reflektovaná publikace se zabývá výhradně tvorbou ruského barda a herce Vladimira Vysockého obsahující nespočet jeho autorských básní. Předmluvě, poznámkám a překladům se věnoval český rusista a překladatel Milan Dvořák. Rozhodl se v tomto díle nekritizovat ani neopěvovat ruského umělce, neboť jeho cílem „bylo alespoň trochu imitovat atmosféru, ve které svým posluchačům hrál, zpíval a k jejich uším i duším promlouval herec, básník a zpěvák Vladimír Vysockij.“137 Začátek knihy otevírá citát od českého písničkáře Jaromíra Nohavici: „Ten, kdo skládá písně, sám nejlíp ví, komu stojí na ramenou. Děkuji Vám, Vladimíre, děkuji Ti, Milane.“138 Nohavicova hluboká úcta a obdiv k Vysockému se týká jak jeho působení na poli hudebním a divadelním, tak i celé jeho osobnosti, které důsledně vyká, 136
NOVOTNÝ, František; VEJVODA, Jiří. Víc než jen hlas. Praha: Práce, 1980, str. 391. VYSOCKIJ, Vladimir. Pravda a lež: (písňové texty). Praha: Votobia, 1997, str. 10. 138 Tamtéž. 137
34
což si můžeme vyložit jako další projev Nohavicova respektu a uznání, které k ruskému umělci chová. Tuzemský folkový písničkář rovněž děkuje Milanu Dvořákovi za překladatelský um, kterým dokázal tvorbu Vysockého přiblížit i českým posluchačům a čtenářům. Úvodní báseň Vladimira Vysockého s názvem Pravda a lež končí slovy: „Dřív než se naděješ, nosí tvý kalhoty lež. Dřív než se naděješ, má tvoje hodinky lež. Dřív než se naděješ, sedí ti na koni lež.“139 Autor se zamýšlí nad lží a pravdou. Nachází lež všude kolem nás, navzdory takovému přesvědčení však doufá, že pravda přeci jen zvítězí. V popisované básni Vysockij využívá mnoha metafor a obrazových přirovnání, kterými účinně přibližuje své myšlenky čtenářům. Jak bylo výše zmíněno, úvodních slov se ujal Milan Dvořák, který Vladimira Vysockého poprvé uslyšel v rádiu Svoboda. Jeho písně si tehdy kolem roku 1972 nahrál na nepříliš kvalitní magnetofon, jehož technická úroveň však nezabránila, aby se k Dvořákovým uším dostala mimořádnost zbásněných slov. I proto onu osudnou prvotní nahrávku uschoval a v roce 1978 s ní poprvé přijel do Dubně u Moskvy, kde ji pustil a byl okouzlen, kterak ji skupina místních úředníků z ústavu jaderného výzkumu s velikým zaujetím poslouchala a písně ze starého kazetového magnetofonu v tichosti hltala. Při druhé Dvořákově návštěvě Dubny mu jeho tamní známí darovali kazetu s amatérskými, nekvalitními, pokoutními nahrávkami. Kazetu, která přes značnou nedůvěru mnohých, měla významnou hodnotu a byla následně považována za cennou.140 Milan Dvořák, unešený tvorbou Vladimira Vysockého, se nejprve jeho písně naučil v ruském jazyce, aby je mohl prezentovat svým kamarádům rusistům. Poté se zabýval nápadem, texty Vysockého přeložit do českého jazyka, ten však neuskutečnil, neboť si byl vědom míry složitosti a náročnosti, kterou by taková práce vyžadovala. Přeložit texty ruského umělce bylo velmi obtížné, místy dokonce až nemožné, zvláště pro potřebu se překladem přiblížit jeho myšlenkám a zprostředkovat je čtenáři a posluchači. To se však změnilo po smrti Vladimira Vysockého v roce 1980, kdy Milan Dvořák pocítil jakési poslání či potřebu se začít zabývat překlady jeho básní a umožnit tak pocítit Vysockého výjimečnost širšímu publiku.141
139
VYSOCKIJ, Vladimir. Pravda a lež: (písňové texty). Praha: Votobia, 1997, str. 8. Tamtéž, str. 9. 141 Tamtéž, str. 9. 140
35
V předmluvě, o níž stále pojednáváme, se Dvořák nezapomněl zmínit například o Liboru Dvořákovi, Milanu Tokárovi, Jaromíru Nohavicovi, Haně Kofránkové, Zuzaně Talpové, Václavu Daňkovi, Kamilu Chrobákovi a dalších, díky kterým se písně ruských bardů v 80. letech 20. století dostaly mezi české a slovenské posluchače.142 Milan Dvořák se chystal vydat knihu pro nakladatelství Odeon, ale celá záležitost se vlekla natolik dlouze, že došlo k vyprchání aktuálnosti Vladimira Vysockého a jeho populární písně ztratily na žádanosti. 143 „Není Sovětský svaz, není ani náboženský kult Vysockého, nynější ruská společnost má jiné starosti. Tím spíše mi ale připadá, že se nyní na mého mistra dá nahlížet už klidně, jako na jev patřící do určité etapy vývoje ruské literatury a sovětské společnosti.“144 Prolog je ukončen zmínkou o smrti Vladimira Vysockého, od které v červenci roku 1995 uplynulo patnáct let. Zmiňuje existenci názorů na jeho díla z obou stran, tedy ohlasy obdivné, stejně jako kritické. Pro některé se jedná o originálního a vynikajícího autora, tvůrce, spisovatele a herce, pro jiné představoval pouze průměrného pisálka a opilce, který svůj život utopil v alkoholu.145 Reflektovaná kniha pokračuje obligátně střední částí, v níž je uvedena básnická tvorba Vysockého. Mnoho z uvedených písní je zde přeložených do češtiny, například: Tetování, Píseň o nebožtících, Loupežnická, Píseň o žigulíku, Koleje, Dialog u televize, Dům, Provazochodec, Lodě, Píseň o kamarádovi, Chorobopis, Ranní rozcvička, Lyrická, Nula sedm, Balada o lásce, Koně k nezkrocení, Jablíčka z ráje a další. U některých písní najdeme krátké komentáře, které se zachovaly na nahrávkách z rozličných vystoupení. Názvy písní jsou napsány pouze v českém jazyce, což čtenáře ochuzuje o možnost si vychutnat mnohoznačnost v užitých slovech v ruštině.146 Na konec publikace je umístěna Píseň pro Vladimíra Vysockého od Jaromíra Nohavici. Český písničkář se netají svým obdivem k Vysockému, a proto mu věnoval i píseň, která je zde uveřejněna. Pojednává o čekání českého písničkáře na ruského barda, ke kterému však reálně nemůže dojít.147 V úplném závěru popisované knihy najdeme pár životopisných údajů o Vladimiru Semjonoviči Vysockém, krátkou zmínku o jeho tvorbě a několik poznámek od Milana Dvořáka, který se věnoval rovněž předmluvě, v kterých vysvětluje, proč se 142
VYSOCKIJ, Vladimir. Pravda a lež: (písňové texty). Praha: Votobia, 1997, str. 9–10. Tamtéž, str. 10. 144 Tamtéž, str. 10. 145 Tamtéž, str. 10. 146 Tamtéž. 147 Tamtéž, str. 259–260. 143
36
uvedené české názvy písní nemusí vždy shodovat s těmi originálními v ruském jazyce. Objasňuje onu skutečnost jednak opětovným poukázáním na vysokou náročnost Vysockého textů, jednak i na svou potřebu některé obměňovat, například píseň Боксер měla i jiné varianty: Песенка сентиментального боксера nebo Сентиментальный боксер. Takovou rozdílnost v pojmenování písní můžeme najít jak mezi ruskými publikacemi, tak v českých překladech. Uplatňovaný systém rozmanitosti v názvech do značné míry platí i v souvislosti s obsahem básní. Vysockij velmi rád u některých básní pozměňoval nebo dopisoval sloky, ostatní písně existují pouze v jediné verzi. Texty písní Vladimira Vysockého byly přeložené s vysokou volností, která způsobuje, že překlad jedné a té samé písně vyznívá často značně odlišně. Každý, kdo se pustí do překladu jeho básní, se s textem doslova „pere“ v touze zachovat a „vybojovat“ myšlenku a náladu dané písně. V době, kdy Milan Dvořák překládal Vysockého básně, takřka vůbec neexistoval psaný zápis jeho děl, svého mistra, jak označuje Dvořák Vysockého, překládal z poslechu, než z papíru, což prý má stejně raději. Jedním z důvodů byla i jeho slabozrakost, dalším, mnohem podstatnějším, byla myšlenka, že v jazyce je klíčová řeč a až poté písmo. U Vysockého pak je na prvním místě zpívaný přednes, na místě druhém zápis na papíře.148 Kniha, kterou reflektujeme je pro její obsažnost velmi nápomocná při analýze autorských písní, kterými se tahle diplomová práce rovněž zabývá. Vysockého básně zahrnují mnoho témat, jednak těch obecných, kterých se dotýká většina umělců jako je láska, přátelství, příroda, sport, běžné věci všedních dnů a jednak těch specifických vycházejících z jeho života, jakými byly jeho dětství, bouřlivý život s alkoholem a Moskva. Šíře témat může oslovit početný okruh čtenářů a posluchačů. V publikaci jsme zhodnotili básně Vladimira Vysockého a jejich překlady – Píseň o kamarádovi – Песня о друге (viz příloha č. 3) a Koně k nezkrocení – Кони привередливые (viz příloha č. 4). 7.3.
Atlanti drží nebe
Publikace Atlanti drží nebe pojednává o tvorbě sovětských písničkářů 20. století. Bulat Okudžava, Vladimir Vysockij, Jurij Vizbor, Alexandr Gorodnickij, Ada Jakuševa, Veronika Dolinová, Julij Kim, Grigorij Dikštejn, Ruben Hachverdjan, Jevgenij Bačurin, Alexandr Dolskij, Jevgenij Kljačkin, Jurij Kukin, Vadim Jegorov, Boris Almazov,
148
VYSOCKIJ, Vladimir. Pravda a lež: (písňové texty). Praha: Votobia, 1997, str. 261–266.
37
Viktor Luferov a Boris Vachňuk – všechny tyto osobnosti hudebního světa se objevují v knize, jež se věnuje mapování jejich života a celoživotní tvorby. Předmluvě, emotivně pojmenované Chyťme se pevně za ruce! (jedná se o název verše z Okudžavovy studentské písně), se věnoval autor publikace Milan Tokár. Překlady se zabývali Milan Dvořák a Helena Franková.149 Milan Tokár v prologu hovoří o autorské písni jako o druhu tvorby na pomezí hudby, poezie a vokálního umění, přičemž dominantou celého žánru je text, hudba, interpretace a zpravidla kytarový doprovod. Všechny tyto komponenty jsou dílem jednoho umělce. Existují však výjimky, u ruských písničkářů se vyskytují interpreti, kteří pro sebe zhudebňují poezii neznámých autorů nebo uznávaných mistrů, jak ze sovětské, ruské nebo světové klasiky a současné poezie (manželé Nikitinovi). Objevují se rovněž básníci, jejichž specializací je psaní veršů pro jiné zpěváky (např. Dmitrij Sucharev).150 Předmluva reflektované publikace dále informuje čtenáře o tom, že ruští sovětští písničkáři se poprvé objevují na začátku 50. let 20. století na vysokých školách v Moskvě a Leningradu. Studenti pociťovali potřebu své názory vyjadřovat pomocí písní, které prezentovali na studentských večírcích, u táboráků, na cestách, výpravách, brigádách a jinde. Začaly proto vznikat první autorské písně, tzv. turistické. Tyto amatérské písně tvořily jakýsi protipól mnohdy neupřímné, bezduché, ordinérní, populární a oficiální hudbě.151 Situace se zásadně změnila po roce 1957, tehdy dvaatřicetiletý básník Bulat Okudžava poprvé své zhudebněné verše zazpíval. K jeho prvotině patřila například Píseň o Vaňkovi Morozovovi (Про Ваньку Морозова), která se nachází rovněž v této publikaci a hned ve dvou verzích, v té původní a další z roku 1985. Od té chvíle se amatérská píseň z hlediska kvality významně pozměnila, nabyla své dnešní podoby autorské písně a „zpívaná poezie“ se stala neoddělitelnou součástí ruské sovětské poezie.152 „Okudžava se stal se svými zhudebněnými verši hlásajícími dobro, humanismus, rozhodně zavrhujícími válku jako největší lidské zlo, bojujícími za triumf rozumu nad hloupostí a omezeností, šlechetnosti nad podlostí, dobrosrdečnosti
149
TOKÁR, Milan. Atlanti drží nebe. Praha: Lidové nakladatelství, 1989. Tamtéž, str. 7. 151 Tamtéž, str. 7. 152 Tamtéž, str. 7. 150
38
a milosrdnosti nad závistí, chamtivostí a egoismem, uznávanou vůdčí osobností amatérské a pak autorské písně.“153 Dále je v úvodu zmíněno, že amatérská a autorská píseň zaznamenala koncem 50. let 20. století a začátkem 60. let 20. století veliký rozmach. Vedle Bulata Okudžavy, Jurije Vizbora, Alexandra Gorodnického, Julije Kima se objevují další umělci, tzv. nová generace písničkářů, ke které se řadí také Jevgenij Kljačkin, Alexandr Dolskij, Jevgenij Bačurin a především Vladimir Vysockij. Na území celého Sovětského svazu závratnou rychlostí vznikaly kluby amatérských písní, konaly se různé festivaly a soutěže, v nichž se mohla představit tvorba nových umělců. Plody tvořivosti písničkářů zněly z rozhlasových stanic a objevovaly se v časopisech. Autorské písně byly slyšet také v televizních inscenacích, ve filmu a v divadle. Vyšly první gramofonové desky s nahrávkami autorských písní, přesto hlavním prostředkem k jejich šíření zůstával magnetofon. Později, v letech tzv. stagnace, se nad autorskými písněmi „sešeřilo“ a z oficiálních míst proudilo nepochopení a nedůvěra plodící odmítání.154 Podle úvodních slov Milana Tokára, po roce 1985 vycházely četné sbírky jednotlivých autorů, kolektivní sborníky, natáčely se profilové desky. Značný zájem o „zhudebněnou poezii“ projevila všechna tehdejší média: rozhlas, film, divadlo i televize. Pozornost tomuto žánru věnuje vědecký, literární i masový tisk. Všichni jsou přesvědčeni, že písničkářské hnutí má budoucnost, jestliže nepřestane vyjadřovat ve své tvorbě názory, myšlenky a vztah k prostým lidem, nepřestane-li bojovat proti lidské podlosti, patolízalství, hrabivosti a maloměšťáctví, jestliže bude nadále hlásat ideály dobra a rozumu, nesklouzne-li do mentorování, za to zůstane prostředkem navazování úzkých a důvěrných vztahů a výměny názorů mezi lidmi.155„Jestliže bude nadále jako každé opravdové umění nutit lidi, aby se zamysleli sami nad sebou, nad svým posláním, nad smyslem života, jestliže bude opěvovat dobro a lásku, povznášet osobnost, a tím postupně sjednocovat lidi – a co je nejpodstatnější – sjednocovat je nejen v hledišti, ale i v životě.“156 Po poněkud vyčerpávajícím úvodu se v knize nachází krátké seznámení s výše uvedenými sovětskými písničkáři. Jejich bibliografie je načrtnuta pouze v několika větách, přesto je však dostatečným zdrojem pro vytvoření představy o průběhu a klíčových událostech v životě jednotlivých tvůrců. 153
TOKÁR, Milan. Atlanti drží nebe. Praha: Lidové nakladatelství, 1989, str. 7–8. Tamtéž, str. 8. 155 Tamtéž, str. 9. 156 Tamtéž, str. 9–10. 154
39
Stěžejní částí celé publikace jsou výběry básní z umělcovy tvorby. U každého básníka najdeme ilustrující fotografii a několik jeho básní přeložených do češtiny. V knize jsme rozebrali báseň Bulata Okudžavy a její překlad – Černý kocour – Песенка про черного кота (viz příloha č. 5) a báseň Vladimira Vysockého a její překlad – Já nemám rád – Я не люблю (viz příloha č. 6). 7.4. Kniha
Básníci Evropy vypráví
příběhy známých
velikánů evropské
autorské
hudby.
Bulat Okudžava z Ruska, Jiří Suchý z České republiky, Milan Lasica ze Slovenska, Gino Paoli z Itálie, Hugues Aufray z Francie, Jevgenij Doga z Moldávie, Neďalko Jordanov z Bulharska, Herman Van Veen z Nizozemí, Ludwig Hirsch z Rakouska, Donovan z Irska, Konstantin Wecker z Německa, Ian Anderson z Velké Británie a Grzegorz Turnau z Polska, ti všichni jsou představeni v publikaci Jiřího Vondráka s názvem Básníci Evropy.157 Vychází ze stejnojmenného dokumentárního cyklu České televize zahrnujícího třináct středometrážních uměleckých dokumentů o osobnostech na poli poetických písní a evropského šansonu na konci 20. století. Jednotlivé díly představují biografii a tvorbu daného umělce, mimoto divákovi odhalují zpěvákovo soukromí, jeho životní styl, inspirace a celoživotní filozofii. Každý díl je věnován vždy jednomu ze zmíněných hudebníků. Záběry z exteriérů jsou typické pro umělcovu zemi, s níž je jeho život spjatý a nabízí tak další kulisu, z níž tvorba vyvěrá. Cílem a ústřední myšlenkou celého projektu je připomenutí, že evropská kultura nepatří do dob minulých, ale ba naopak, evropští básníci mají stále světu co říct, jejich díla jsou mnohdy nadčasová.158 Knižní podoba nabízí bonus v podobě několika setkání s umělci, která se nevešla do dokumentů. Autor knihy, Jiří Vondrák, v předmluvě hovoří o zpívajících básnících jako o „rodinném stříbře Evropy, která má lesk na celém světě“. Tito vynikající hudebníci jsou považováni za cenný poklad na poli poezie, šansonu a hudby. V publikaci se objevuje čtrnáct medailonků, přestože dokumentární cyklus jich nabízí pouze třináct. Připojení k evropským šansoniérům si nakonec vysloužil francouzský básník Gilbert Bécaud.159
157
Česká televize [online]. [cit. 2014-01-13]. Básníci Evropy. . 158 Tamtéž. 159 VONDRÁK, Jiří. Básníci Evropy. Praha: Česká televize, 2007, str. 7.
Dostupné
z WWW:
40
Každá část knihy věnovaná umělci zahrnuje informace a zajímavosti z jeho života, celoživotní tvorby, absolvovaná koncertní turné, dosažené úspěchy a jiné poutavé údaje. Kniha je obohacena o barevné i černobílé fotografie. Mimo jiné, můžeme u některých hudebníků najít krátké úryvky z jejich tvorby. Básníci Evropy nepředstavují však pouze výčet děl, tedy všeho, co zpěvák během svého života stihl napsat, autor publikace se spíše pokusil o celkové představení daného umělce z co nejvíce perspektiv. Knihu uzavírá i několik životopisných údajů přímo o Jiřím Vondrákovi.160 Nás nejvíce zajímá pasáž, která se soustředí na ruského barda Bulata Okudžavu. Záměrem autora medailonku nebylo pouze představit tohoto význačného básníka, spisovatele a barda českým čtenářům, ale také sdílení dojmů, které získal z osobního setkání s ním. Tehdy měl Jiří Vondrák v plánu zorganizovat koncerty konané v České republice, na kterých by zazpíval již zmiňovaný Bulat Okudžava, což se nakonec stalo i skutečností. Jednalo se o poslední dva koncerty v jeho životě.161 Jakmile přijel Vondrák do Ruska, Okudžava si na něj vyhradil pouze deset minut, tato nepříliš dlouhá doba se však spontánně protáhla na dvě hodiny. Vykládali si o životě, plánovali koncerty v České republice a krom toho byl Vondrák obdarován knihou s hostitelovými texty a fotografiemi.162 Dohodnutý koncert v Brně byl dvakrát zrušen kvůli špatnému a stále se zhoršujícímu básníkovu zdraví. Okudžava osobně zavolal Vondrákovi, aby přiletěl do Ruska s přáním natočit rozhovor jako omluvu českým fanouškům za zmařené očekávání. Jiří Vondrák vyslyšel mistrovu prosbu a se svým malým štábem se vydali za básníkem. Opět se bavili o všem možném, jeho zdravotním stavu, Moskvě a ulici Arbat, politice, historii, válce, rodině, umění, hudbě a Bohu. Vondráka mimo jiné zajímalo, jaké má Okudžava oblíbené spisovatele. Ten mezi své favority zařadil Alexandra Puškina, Lva Tolstého, Vladimira Nabokova, Borise Pasternaka, Annu Achmadulinu. Řeč přišla i na Vladimira Vysockého a jeho ženu Marinu Vlady. Na závěr rozhovoru Bulat Okudžava zarecitoval kousek své básně, která nikdy nebyla přeložena do češtiny. Bohužel v publikaci není uveden její název.163 Jak již bylo řečeno, v České republice se stihly uskutečnit dva Okudžavovy koncerty, jeden se konal v Brně v Divadle Husa na provázku a druhý v Praze v Divadle 160
VONDRÁK, Jiří. Básníci Evropy. Praha: Česká televize, 2007. Tamtéž, str. 7–30. 162 Tamtéž, str. 7–30. 163 Tamtéž, str. 7–30. 161
41
Komedie na pozvání divadla Semafor. Oba koncerty byly beznadějně vyprodané a staly se pro všechny zúčastněné nezapomenutelným zážitkem.164 Zfilmovaný medailonek o Bulatu Okudžavovi z dokumentárního cyklu Básníci Evropy začíná příjezdem do vesnice Peredělkino, kde kromě Okudžavy žije mnoho dalších spisovatelů a umělců. V malé chatičce, v útulné pracovně Vondrák s Okudžavou rozprávěli o jeho rodině, socialismu, lidských hodnotách, jeho tvorbě, literatuře, prvním koncertu před publikem, hudbě, Moskvě a ulici Arbat. Hovořili také o historickém románu, který Okudžava plánoval napsat. Na přání Vondráka básník během setkání zarecitoval kousek své básně. V dokumentu se objevil i herec a písničkář Nikita Džigurda, který vyrostl na písních Okudžavy, Vysockého a Galiče. Pár slov také sdělila herečka Marina Jesipenková, která je velikou obdivovatelkou Okudžavy a sama zpívá jeho písně. Bulat Okudžava po celou dobu působil velmi příjemným a laskavým dojmem. 7.5.
Bulat Okudžava: poslední koncert
Kniha, která je věnována vzpomínce na ruského barda Bulata Okudžavu vypráví o osobním setkání autora publikace, Jiřího Vondráka, s tímto vynikajícím a osobitým básníkem, spisovatelem a zpěvákem. Vondrák měl to štěstí, že se s Okudžavou setkal celkem třikrát, jednou ještě v Sovětském svazu, podruhé po roce 1991 už v Rusku a naposled v České republice. Pro Vondráka byl Okudžava člověkem s velikým srdcem, básníkem plný slušnosti, ohleduplnosti a pokory, zpěvákem, jenž odmítal lidskou zlobu, hloupost a násilí.165 V roce 1977 Jiří Vondrák prvně uslyšel písně Bulata Okudžavy. Později téhož roku v jednom klubu v Brně poprvé zazpíval básníkovy balady. Okudžavovy verše Vondráka doslova očarovaly, začal se čím dál více zajímat o jeho poezii, zabývat se jeho texty a písněmi.166 Publikace, o které hovoříme, obsahuje několik Okudžavových básní přeložených do češtiny, jako například Lesní valčík, Písnička o modrém balónku, Ještě jedna romance, Měl už husák ležet, v závěru se objevují dvě básně – Písnička o vojenských bagančatech a Nevěř vojně, bratříčku.167 Dále v knize najdeme černobílé fotografie z Okudžavova života – básníkovu pracovnu, koncertní chvíle, setkání s Jiřím Vondrákem, schůzku s Jiřím Černým 164
VONDRÁK, Jiří. Bulat Okudžava: poslední koncert. Brno: Books, 1998, str. 7–30. Tamtéž, str. 7. 166 Tamtéž, str. 11. 167 Tamtéž. 165
42
a Milanem Dvořákem, rozhovor s Jiřím Stránským, shledání s Alfrédem Streyčkem a Jiřím Suchým.168 Poprvé Jiří Vondrák navštívil Bulata Okudžavu v roce 1990 v obci Peredělkino, kde básník trávil své poslední roky života. Jedná se o klasickou poetickou ruskou vesničku nedaleko Moskvy. Rozhovor se uskutečnil v malé Okudžavově pracovně, kde na zdi visely fotografie jeho přátel, namátkou např. Joan Baez, Vladimir Vysockij, Marina Vlady. V jeho knihovně se vyskytovala díla proslulých ruských autorů a zároveň oblíbenců jako byl Alexandr Puškin, Lev Tolstoj nebo Fjodor Dostojevskij. Pro setkání bylo vyhrazeno nanejvýš deset minut, ze kterých se nakonec staly dvě hodiny. Celý rozhovor si Vondrák nahrával na diktafon, na který tak mohl zaznamenat témata, o kterých diskutovali ‒ politika, historie, Václav Havel, hudba, ulice Arbat, ve které prožil mládí.169 Bulat Okudžava byl v Československu poprvé v roce 1964, v roce 1968 měl přijet podruhé, ale sovětská vojska ho předběhla a on se zařekl, že do naší země už nikdy nepřijede, jedině tehdy, pokud zde nebude žádný sovětský okupant.170 Po návratu do Brna se Vondrák chopil organizace prvního Okudžavova koncertu konaného v České republice. Technika, místo, propagace, média, to vše muselo být dokonalé a zajištěné. Poctivá příprava nicméně nebyla využita, neboť Okudžava vážně onemocněl, objevily se u něj vážné komplikace se srdcem, se kterými nemohl přiletět a tak byl brněnský koncert odložen na neurčito. Později, v roce 1993, se Vondrák s Okudžavou domluvili na náhradním termínu. Začalo se tedy znovu organizovat a ještě téhož roku se měl uskutečnit dychtivě očekávaný koncert, na jehož jevišti se měl také objevit jeden z největších milovníků Okudžavy – Jaromír Nohavica. Tři dny před vystoupením ale opět zasáhlo básníkovo zdraví, které mu znemožnilo cestu podstoupit a už se ani nepodařilo koncert zrušit. V Brně na ruského barda čekalo pět set jeho posluchačů a příznivců. Zoufalou situaci zachránil pohotový Nohavica, který odehrál jeho písně, a přestože bylo lidem nabízeno vrácení vstupného, neodešel jediný divák.171 V roce 1994 se Okudžava omluvil, že ještě minimálně rok nebude moci koncertovat. Jiří Vondrák se rozhodl básníka znovu navštívit, tentokrát se za ním vypravil do samotného hlavního města. Okrajovou zajímavostí může být, že připravené 168
VONDRÁK, Jiří. Bulat Okudžava: poslední koncert. Brno: Books, 1998. Tamtéž, str. 13–28. 170 Tamtéž, str. 25. 171 Tamtéž, str. 29. 169
43
otázky, pečlivě přeložené do ruštiny nechal Vondrák na hotelovém pokoji, a tak nakonec proběhl rozhovor opět improvizovaně. Okudžava výrazně zestárnul a pohasl, možná už v očekávání nadcházející smrti. Bavili se o životě, jeho operaci srdce, Moskvě, neopomenutelné a milované ulici Arbat, emigraci, kterou Okudžava nikdy neuskutečnil, historii, budoucnosti Ruska, politice, literatuře a muzice. Jakmile přišla řeč na hudbu a ostatní písničkáře, nešlo se nezeptat na Okudžavova mladšího kolegu – Vladimira Vysockého. Sám Vysockij kdysi prohlásil, že k jeho největším vzorům a učitelům patří právě Bulat Okudžava. Rozdílů mezi nimi bylo pochopitelně daleko více než jen v chápání poezie. Vladimir Vysockij za svůj relativně krátký život napsal více než tisíc písní, Okudžava maximálně sto sedmdesát.172 Závěrem rozhovoru Jiří Vondrák požádal mistra, jestli by nezarecitoval kousek svojí básně. Bulat Okudžava souhlasil: „Vším pozemským smýkaný, já tuze dobře vím, že z té zvláštní temnoty, jednou jistě přijde černý anděl, a křičet, křičet bude, že není záchrany.“173 Název básně bohužel není v knize uveden. Aby byla kniha Bulat Okudžava: poslední koncert, dokumentární cyklus a publikace Básníci Evropy vydařeným a co nejvíce autentickým dílem, vydal se Vondrák do Moskvy podruhé. Navštívil nezbytnou ulici Arbat, která má dnes už zcela jiný charakter než dříve. Nachází se zde mnoho individuí, prapodivných existencí, žebráků, lidí bez domova, pouličních umělců a hudebníků.174 V reflektované knize je také zmínka o ženě Bulata Okudžavy, Olze Arcimovič. Byla to velmi osobitá a rázná žena, která pomáhala s organizací manželových koncertů konaných u nás, v dnešní terminologii by se tedy dala nazvat jakousi básníkovou manažerkou.175 Přes drobné komplikace přece jen celá rodina přiletěla do České republiky na první koncert, který se měl uskutečnit v Brně v Divadle Husa na provázku. Vše bylo perfektně zorganizováno a připraveno. Ve více jak dvouhodinovém představení zazněla celá řada slavných balad, například Modlitba Francoise Villona (Молитва Франсуа Вийона), Poslední trolejbus (Последний троллейбус), Gruzínská píseň (Грузинская песня), O Voloďovi Vysockém (О Володе Высоцком) a mnoho dalších. Slavný bard zahrál českým posluchačům písně i méně známé. I když byl mistr údajně velmi nervózní, vystoupení si náramně vychutnal, dojalo ho ohromně početné publikum 172
VONDRÁK, Jiří. Bulat Okudžava: poslední koncert. Brno: Books, 1998, str. 31–37. Tamtéž, str. 40. 174 Tamtéž, str. 45–46. 175 Tamtéž, str. 49. 173
44
a jejich bouřlivý aplaus. Po celou dobu koncertu neboli přátelského posezení, jak jej nazval sám básník, ho podporovala jeho žena Olga a hudebně ho famózně doprovázel na klavír syn zvaný Anton, vlastním jménem Bulat Bulatovič.176 Po vystoupení v Brně se rodina Bulata Okudžavy přesunula do Prahy. Tam celou akci pomáhal zajišťovat i český divadelník, skladatel a zpěvák Jiří Suchý. Pražský koncert navštívily různé osobnosti z kultury a politiky, namátkou Alfréd Streyček, Jiří Vejvoda a Jiří Černý. Vystoupení v Praze se neslo v obdobném duchu jako koncert v Brně, jednalo se o literární a přátelské setkání naplněné krásnými písněmi s klavírním doprovodem Bulatova syna a diskuzemi. Sálem zazněly písně jako Poslední trolejbus (Полночный троллейбус), Papírový voják (Песенка о бумажном солдатике), Píseň o Mozartovi (Песенка о Моцарте) a další. Stejně jako v Brně, i v Praze bylo vystoupení zakončené mohutným aplausem ve stoje. Bulat Okudžava byl navzdory únavě velmi šťastný.177 Poslední část publikace je věnována lidem, kteří se zúčastnili brněnského a pražského koncertu. Vondráka zajímaly jejich pocity a dojmy, které nabyly během vystoupení. Hudební skladatel a zpěvák Petr Ulrych hovoří o písních Bulata Okudžavy jako o jednom z nejhlubších zážitků. Také velice kladně hodnotí Okudžavovu prózu, obdivuje jeho cit pro mystiku a nadčasovost. Koncert v Brně byl pro Ulrycha nezapomenutelným zážitkem, který byl harmonickým propojením kytary, klavíru a písní. Písničkář Michael Janík smýšlí o básníkovi jako o skromném charismatickém muži se sametovým hlasem. Janík se zúčastnil pražského vystoupení, ze kterého byl velice nadšený. Jiří Černý, hudební kritik a publicista obdivuje jeho pokoru, lyrismus a moudrost. Dojem z koncertu měl ohromný, nejvíce byl okouzlen kontaktem s lidmi, který po celou dobu vystoupení ruský básník udržoval. Herec, recitátor a zpěvák Alfréd Streyček považuje barda za svou inspiraci. Moudrost, úspornost výrazu, překvapivé metafory, humor, to vše pro Streyčka představuje Bulat Okudžava. Koncert byl pro něj spojením krásného zážitku a srdceryvnosti. Kytarista, skladatel Štěpán Rak považuje básníka za zcela výjimečnou, svéráznou a neopakovatelnou osobnost spojenou s pravdivostí, skromností a čistotou duše. Je symbolem čehosi neopakovatelného. I pro Raka byl Okudžava zdrojem nebývalé inspirace. Jeho dojem z pražského
176 177
VONDRÁK, Jiří. Bulat Okudžava: poslední koncert. Brno: Books, 1998, str. 50–53. Tamtéž, str. 66–77.
45
vystoupení byl naprosto fascinující, líbila se mu úžasná melodičnost písní, zvučnost hlasu a lapidárnost textů.178 Po zhlédnutí záznamu z brněnského koncertu Bulata Okudžavy můžeme říci, že vystoupení neboli přátelské setkání bylo velmi emotivním a silným zážitkem. Okudžava po celou dobu koncertu působil příjemným a laskavým dojmem, komunikoval s publikem a občas přidal i vtipnou příhodu ze svého života. Vyprodaným sálem Divadla Husy na provázku zněly písně méně či více známé. Hudebním doprovodem Okudžavy nebyla pouze jeho kytara, ale také klavír, na který famózně hrál jeho syn Bulat Bulatovič. Během vystoupení se na jevišti objevil i Jiří Vondrák, který přítomným divákům představil a uvedl autorovy písně. 7.6.
Vladimir Vysockij
Vyjma Novotného, Vejvody, Dvořáka, Vondráka, Tokára existují i další autoři zajímající se o ruskou autorskou tvorbu. K nim patří například Jana Moravcová, která věnovala svůj čas a překladatelský um publikaci s názvem Vladimír Vysockij, kde se zabývala překlady Vysockého tvorby. Kniha obsahuje výběr z básní Vladimira Vysockého, několik černobílých fotografií z jeho života, pár citátů nebo osobních slov nejenom od ruských umělců a kamarádů. Bulat Okudžava se zmiňuje, že „odchovanci čisté, bezduché zábavy poezii Vysockého nepřijmou, protože nedovedou samostatně myslet a jeho sarkasmus a ironii neocení. Ti, kteří jsou lhostejní ke všemu – kromě toho, co se jich osobně týká, nepochopí jeho znepokojení a bolest. Pro ně je jeho poezie – v lepším případě hloupost a v horším případě na ně působí jako červený šátek na býka.“179 Alla Děmidova na Voloďu, jak jej nazývala, vzpomíná velmi ráda. Pamatuje si jej jako mladého, zdravého, zamilovaného, plného naděje a dobré nálady, jako hudebníka, který zpíval, i když ho posluchači ve spěchu míjeli.180 To Jiřina Petrovická vzpomíná na Vysockého jako na herce, zpěváka, básníka představujícího strhující symbiózu upřímnosti a citu. 181 Na konci publikace najdeme několik informací o Vysockém, které shrnula do několika slov překladatelka knihy.
178
VYSOCKIJ, Vladimir. Vladimír Vysockij. Praha: Lidové nakladatelství, 1988, str. 89–96. Tamtéž, str. 19. 180 Tamtéž, str. 37. 181 Tamtéž, str. 73. 179
46
V knize jsme zanalyzovali básně Vladimira Vysockého a jejich překlady – Co se stalo v Africe – Песенка ни про что, или что случилось в Африке (viz příloha č. 7) a Lodě – Корабли постоят и ложатся на курс (viz příloha č. 8.). 7.7.
Asteroid 2374: život a smrt Vladimíra Vysockého
K dalším autorům, kteří se zabývali touto problematikou, patří Mykola (Nikolaj) Hejko a Jana Havlíková. Ti sepsali publikaci s názvem Asteroid 2374: život a smrt Vladimíra Vysockého. Stejný název nese i dokumentární film vycházející z výpovědí rodiny, příbuzných, přátel i kolegů Vladimira Vysockého. Kniha především poutavě vypráví o životě a nevyjasněném úmrtí barda Vladimira Vysockého. Publikace začíná netradičně kapitolou, jež popisuje poslední dny tohoto vynikajícího herce a básníka. Další části hovoří o jeho dětství, prvních písních, Divadle na Tagance, kde Vysockij působil, herecké a filmové kariéře, tvorbě, přátelích, rodině, jeho ženě Marině, cestování po světě, krizi a nemocech, které ho v životě potkaly. V knize se také objevují kapitoly, jež popisují jeho bujarý a nespoutaný život plný drog a alkoholu, na nichž byl vysoce závislý. Poslední část publikace je věnována jeho posledním dnům a hodinám, které prožil.182 V publikaci se mimo jiné objevuje i několik citací z autobiografické knihy Vladimír aneb Zastavený let, Mariny Vlady, ženy Vysockého. Kniha je obohacena o velké množství černobílých fotografií, které pro tento účel autorům zapůjčilo Státní kulturní centrum – Muzeum Vladimira Vysockého v Moskvě. V publikaci se nachází úryvky z Vysockého tvorby, o jejich překlad se postaral již mnohokrát zmiňovaný Milan Dvořák. 7.8.
Zaklínač hadů
Kniha s názvem Zaklínač hadů se zaobírá rozsáhlým výběrem děl Vladimira Vysockého. O překlady básní a úvod se postarala Jana Moravcová. Publikace obsahuje několik černobílých fotografií. Výbor z jeho veršů, podle něhož byla pořízena i tato kniha, byl sestaven ze zvukových zápisů a rukopisů, které moskevskému nakladatelství poskytla manželka Vysockého, herečka Marina Vlady. 183 V předmluvě reflektované knihy se můžeme dozvědět názory těch, kteří se setkali během svého života s Vladimirem Vysockým. Sovětský básník Robert 182
HEJKO, Mykola; HAVLÍKOVÁ, Jana. Asteroid 2374: život a smrt Vladimíra Vysockého. Praha: World Circle Foundation, 1999. 183 VYSOCKIJ, Vladimir. Zaklínač hadů. Praha: Lidové nakladatelství, 1984, str. 9.
47
Rožděstvenskij vzpomíná na Vysockého jako na neuvěřitelně populární osobnost, kterou mnozí obdivovali. Písně Vysockého jsou velmi svérázné. Ve většině případů jim nedominuje melodie, především jde o rytmus. Velmi často Vysockij své verše skandoval a při každé interpretaci je dotvářel. Vysockij měl drsný, chraplavý a nezaměnitelný hlas. Kouzlo jeho podání nespočívalo v umělecké dokonalosti, bylo výsledkem mnoha komponentů, mezi nejvýraznější prvky můžeme zařadit lidskou opravdovost a obsah písní.184 V publikaci
jsme
zhodnotili
Vysockého
básně
a
jejich
překlady
–
Provazochodec – Канатоходец (viz příloha č. 9) a Píseň profesionálního kverulanta (Můj soused) – Песня профессионального склочника (viz příloha č. 10). 7.9.
Концерт
Autorka Jelena Ščerbinovskaja věnovala tuto publikaci českému čtenáři, konkrétně žákům českých škol. Jedná se o komentovanou četbu obsahující písně z repertoáru Bulata Okudžavy, Vladimira Vysockého, Žanny Bičevské, Alexandra Rozenbauma a Ally Pugačevy. Abychom si mohli ruskou autorskou píseň přímo poslechnout, je kniha obohacena o kazetu s nahrávkami výše zmíněných autorů. Mimo to publikace obsahuje mnoho černobílých fotografií. Na prvních stranách najdeme fotografie zpěváků a citáty, jež vystihují danou osobnost. Překladů básní do českého jazyka a úvodních slov se ujal Milan Dvořák. V předmluvě reflektované knihy jsou uvedena tato slova: „Píseň je jednou z cest, které nás vedou do říše jazyka jiného národa. Není to cesta solidně a pevně stavěná, ale také obtížná a dlouhá, jakými jsou třeba gramatika nebo stylistika. Je spíše stezička, která člověka zkratkou dovede přímo do živé jazykové skutečnosti.“185 Milan Dvořák tvrdí, že pokud je text písně něčím ozvláštněn, je něčím větším, než jen dobře zrýmovanými slovy na danou melodii, pokud je daná píseň povýšena na poetickou výpověď, lze hovořit o autorské písni. Píseň je neoddělitelnou a nutnou součástí poznání reálií jazykové oblasti, okolností a skutečností.186 Účelem této publikace je seznámit studenty ruského jazyka s ukázkami z tvorby nejznámějších autorů a interpretů ruské autorské písně. Jedná se o zpěváky, jež se 184
VYSOCKIJ, Vladimir. Zaklínač hadů. Praha: Lidové nakladatelství, 1984, str. 7–9. ЩЕРБИНОВСКАЯ, Елена Владимировна. Концерт. Книга для чтения с комментарием. Москва: Русский язык, 1989, с 1. 186 Tamtéž, с 1. 185
48
nesnaží zpívat hezké a líbivé písně, ale usilují o to, vést otevřený rozhovor se svými posluchači a zároveň chtějí společně přemýšlet o věcech opravdu závažných. Oblast autorské a šansonové tvorby v Sovětském svazu je opravdu velmi rozsáhlá, a tak v této útlé knize nenajdeme ucelený obraz dané problematiky, má být pro čtenáře a posluchače spíše seznámením s moderní písňovou tvorbou.187 Po úvodu se ujal slov sovětský skladatel Michail Tariverdiev, který hovoří o tom, co je to autorská píseň a jaké má aspekty. Také se zmínil o individualitě a osobitosti Vladimira Vysockého a Bulata Okudžavy. 188 Dále je kniha, kterou reflektujeme věnována autorům a jejich životopisům s četnými fotografiemi. Bibliografické údaje jsou napsány v ruském jazyce, které jsou zakončeny výběry z děl jak v ruštině, tak češtině, aby si student ruského jazyka mohl snáze porovnat originální text s překladem daného autora. Na konci publikace jsou pro žáky připraveny otázky týkající se života autora a jeho tvorby, což lze v rámci výuky použít jako vzdělávací materiál. V knize jsme rozebrali báseň Bulata Okudžavy a její překlad – O Voloďovi Vysockém – О Володе Высоцком (viz příloha č. 11) a báseň Vladimira Vysockého a její překlad – Píseň o Zemi – Песня о Земле (viz příloha č. 12). 7.10. Nepiju sám Kniha s názvem Nepiju sám obsahuje výbor básní z Vysockého tvorby. Publikace je obohacena o zajímavé černobílé kresby Pavla Růta. O překlad básní se postaral Milan Dvořák. Tvorba herce, básníka a písničkáře Vladimira Vysockého se v Sovětském svazu v 70. letech 20. století stala fenoménem a téměř náboženstvím. K smrti uprostřed tvůrčí činnosti ho možná víc než oficiální nenávist úřadů uštvala neoficiální láska milionů fanoušků a příznivců. V České republice písně Vysockého v překladech Milana Dvořáka zařadil na počátku 80. let 20. století do svého repertoáru zpěvák Jaromír Nohavica, čímž uvedl Vysockého do českého povědomí.189 V publikaci jsme zhodnotili básně Vladimira Vysockého a jejich překlady – Dopis z Paříže – Письмо к другу, или Зарисовка о Париже (viz příloha č. 13) a Pravda a lež – Баллада о Правде а Ложи (viz příloha č. 14). 187
ЩЕРБИНОВСКАЯ, Елена Владимировна. Концерт. Книга для чтения с комментарием. Москва: Русский язык, 1989, с. 1. 188 Tamtéž, с. 20–21. 189 VYSOCKIJ, Vladimir. Nepiju sám. Praha: Dokořán, 2006, str. 83.
49
7.11. Vladimír aneb Zastavený let Autorkou této autobiografické knihy je mladá Francouzka ruského původu Marina Vlady, poslední žena Vladimira Vysockého. V publikaci velmi poutavě vypráví o společném životě s Vysockým. Mnozí považovali jejich sňatek za skandální, někteří ji před ním varovali, ona však byla přesvědčena, že se Vysockij změní, usadí se a odprostí se od dosavadního stylu života. Nebylo vůbec lehké žít vedle energického a neustále vytíženého muže se sklonem k alkoholismu, jako byl Vysockij. Krásné chvilky střídaly měsíce pekla, zoufalství a strachu.190 Kniha obsahuje nemnoho úryvků básní Vysockého, o jejichž překlad se postaral již nám známý Milan Dvořák. Publikaci uzavírá krátký životopis Mariny Catherine de Poliakoff (Mariny Vlady). 7.12. Kapela naděje Publikace seznamuje čtenáře s fenomenálním spisovatelem a bardem Bulatem Okudžavou. Kniha zahrnuje výbor z jeho básní, několik černobílých fotografií a pár citátů nebo osobních vzpomínek vměstnaných mezi básně. Na konci publikace se nachází několik významných dat z Okudžavova života. Kniha obsahuje jak básně Václavem
Daňkem
přeložené
do češtiny,
tak i
krátké
prozaické
úryvky,
o jejichž překlad se postarala Ludmila Dušková. Velmi zvláštní předmluvu plnou metafor opatřil již zmíněný Václav Daněk. „Romantický svět Bulata Okudžavy si vytváří svoji vlastní historii jakoby z dětské paměti, kterou v studentských letech pokřtila válka. Válečná pamět na Okudžavově kytaře je konstanta, dnešek je od ní odvozená dominanta. A pro budoucnost zbyl subdominantní tón, zvučící opět tou dětskou nadějí, že ze všech zbraní světa budou vyletovat slavíci.“191 V publikaci jsme rozebrali básně Bulata Okudžavy a jejich překlady – Desátej prapor – Десятый наш десантный батальон (viz příloha č. 15) a Jak se naučíš malovat – Как научиться рисовать (viz příloha č. 16).
190 191
VLADY, Marina. Vladimír, aneb, Zastavený let. Praha: Albatros, 2005. OKUDŽAVA, Bulat Šalvovič. Kapela naděje. Praha: Odeon, 1980, str. 7.
50
8. KOMPARACE RUSKÝCH AUTORSKÝCH PÍSNÍ Poslední kapitola je věnována rozborům autorských básní. Vybrali jsme báseň Bulata Okudžavy – Písnička o modrém balónku (Песенка о голубом шарике) a báseň Vladimira Vysockého – Ranní rozcvička (Утренняя гимнастика). Konkrétně se zaměříme na komparaci českých překladů mezi sebou, zhodnotíme, jak se originální text autora liší od přeložených textů v českém jazyce, posoudíme, nakolik se překladatel držel originálu. V rámci této práce je představen pouze nástin překladů autorských písní. 8.1.
Bulat Okudžava – Písnička o modrém balónku
Prvně zanalyzovaná báseň Písnička o modrém balónku (Песенка о голубом шарике) vznikla v roce 1957 a přeložili ji Jiří Vondrák a František Novotný. Песенка о голубом шарике Булат Окуджава Девочка плачет: шарик улетел. Ее утешают, а шарик летит. Девушка плачет: жениха все нет. Ее утешают, а шарик летит. Женщина плачет: муж ушел к другой. Ее утешают, а шарик летит. Плачет старушка: мало пожила... А шарик вернулся, а он голубой.192 Písnička o modrém balónku překlad: Jiří Vondrák Pláče děvčátko, balonek mu uletěl Lidi říkaj – neplač a balonek letí. Pláče dívka – ženich nepřišel Lidi říkaj neplač a balonek letí. Pláče žena – šel muž za jinou Lidi říkaj neplač a balonek letí. Pláče stařenka – málo užila Balonek se vrátil, modrej balonek.193
192
Bards.ru [online]. [cit. 2013-09-15]. Песенка о голубом шарике. Dostupné z WWW: . 193 VONDRÁK, Jiří. Bulat Okudžava: poslední koncert. Brno: Books, 1998, str. 18.
51
Modrý balónek překlad: František Novotný Děvčátko pláče – a balónek letí Lidé ji těší – vždyť balónek má přece létat Dívka pláče – kde najít ženicha Lidé ji těší – vždyť balónek má přece létat Žena pláče – muž ji opustil Lidé ji těší – vždyť balónek má přece létat Stařena pláče – k čemu život byl A náhle balónek se zpátky navrátil Modrý jak obloha.194 Jiří Vondrák název básně doslovně přeložil – Písnička o modrém balónku. František Novotný vynechal slovo „píseň“ – Modrý balónek. Песенка о воздушном шарике je další varianta názvu básně, do českého jazyka ji lze přeložit jako Písnička o nafukovacím balónku.195 Báseň lze chápat jako výpověď ženy, která popisuje své životní zkušenosti od mládí až po stáří nebo jako pohled na rozdílnost stavu několika generací. Modrý balónek, metaforický obrat, jež se nachází v básni, symbolizuje život. Oba překlady jsou napsány spisovnou češtinou, až na některé výjimky. Jiří Vondrák použil výrazy obecné češtiny – „modrej“, „lidi říkaj“. Naopak František Novotný aplikoval ve svém překladu poetismus – „těší“. Ve všech verzích můžeme najít opakující se slova, Jiří Vondrák upotřebil v první, druhé a třetí strofě slova – „lidi říkaj neplač“, „balónek letí“, František Novotný ve stejných strofách použil slova – „lidi ji těší“, „vždyť balónek má přece létat“, Bulat Okudžava uplatnil slova – „ее утешают“, „шарик летит“. Báseň je rozdělena na čtyři strofy, Jiří Vondrák zachoval stejný počet slok, František Novotný nikoliv, na konci básně použil přirovnání „modrý jak obloha“, čímž zcela „naboural“ originální strukturu básně.
194
NOVOTNÝ, František; VEJVODA, Jiří. Víc než jen hlas. Praha: Práce, 1980, str. 150. Музыкаmp3. [online]. [cit. 2013-09-15]. Булат Окуджава. Песенка о воздушном шарике mp3. Dostupné z WWW: . 195
52
8.1.1. Komparace originálního textu s překlady a porovnání překladů mezi sebou a) Jiří Vondrák b) František Novotný
1. sloka Девочка плачет a) Pláče děvčátko – přehození slovosledu (podmět a přísudek) b) Děvčátko pláče – doslovný překlad Шарик улетел a) Balónek mu uletěl – překlad velmi podobný originálu, přidáno zájmeno „mu“ b) A balónek letí – místo minulého času, použit přítomný čas Ее утешают a) Lidi říkaj neplač – použita jiná slova, místo slovesa „utěšovat“ upotřebena slova „lidi říkaj neplač“, význam však zůstává stejný b) Lidé ji těší – překlad velmi podobný originálu, přidáno podstatné jméno „lidé“, sloveso „utěšovat“ nahrazeno poetismem „těší“ А шарик летит a) A balónek letí – doslovný překlad b) Vždyť balónek má přece létat – liší se od originálu, přidána slova „vždyť“, „má“, „přece“
2. sloka Девушка плачет a) Pláče dívka – přehozený slovosled (podmět a přísudek) b) Dívka pláče – doslovný překlad Жениха все нет a) Ženich nepřišel – přidáno sloveso „nepřišel“, význam zůstává stejný b) Kde najít ženicha – oznamovací věta nahrazena větou tázací, použito sloveso „najít“ Ее утешают a) Lidi říkaj neplač – použita jiná slova, místo slovesa „utěšovat“, použita slova „lidi říkaj neplač“, význam však zůstává stejný b) Lidé ji těší – překlad velmi podobný originálu, přidáno podstatné jméno „lidé“, sloveso „utěšovat“ nahrazeno poetismem „těší“ 53
А шарик летит a) A balónek letí – doslovný překlad b) Vždyť balónek má přece létat – liší se od originálu, přidána slova „vždyť“, „má“, „přece“
3. sloka Женщина плачет a) Pláče žena – přehozený slovosled (podmět a přísudek) b) Žena pláče – doslovný překlad Муж ушел к другой a) Šel muž za jinou – překlad velmi podobný originálu, přehození slovosledu (podmět a přísudek) b) Muž ji opustil – význam zůstává stejný, použito sloveso „opustil“ místo slovesa „odešel“ Ее утешают a) Lidi říkaj neplač – použita jiná slova, místo slovesa „utěšovat“, použita slova „lidi říkaj neplač“, význam však zůstává stejný b) Lidé ji těší – překlad velmi podobný originálu, přidáno podstatné jméno „lidé“, sloveso „utěšovat“ nahrazeno poetismem „těší“ А шарик летит a) A balónek letí – doslovný překlad b) Vždyť balónek má přece létat – liší se od originálu, přidána slova „vždyť“, „má“, „přece“
4. sloka Плачет старушка a) Pláče stařenka – doslovný překlad b) Stařena pláče – přehozený slovosled (podmět a přísudek), místo podstatného jména expresivně zabarveného „stařenka“, je použito podstatné jméno pejorativního charakteru „stařena“ Мало пожила a) Málo užila – překlad je velmi podobný originálu, sloveso „užila“ je v tomto kontextu synonymem k ruskému slovu „пожила“ 54
b) K čemu život byl – použita jiná slova, pocit negativního hodnocení Шарик вернулся a) Balónek se vrátil – doslovný překlad b) A náhle balónek se zpátky navrátil – do překladu jsou vložena další slova „náhle“, „zpátky“ Он голубой a) Modrej balónek – místo zájmena „on“ použito podstatné jméno „balónek“, přehozený slovosled (podmět a přívlastek) b) Modrý jak obloha – použito přirovnání, v originálu se nenachází Na závěr můžeme říci, že oba překladatelé použili jak doslovného překladu, tak odlišných slov. Myšlenka básně v obou verzích zůstala ponechána. V první strofě se více originálnímu textu přibližuje František Novotný, Jiří Vondrák aplikoval jiná slova nebo přehodil slovosled, většinou podmět s přísudkem a naopak. Ve druhé strofě se opět více originálnímu textu podobá verze Františka Novotného, avšak ve druhém verši druhé strofy oba autoři nevyužili doslovného překladu. Ve třetí strofě dvakrát použili doslovný překlad originálního textu a rovněž odlišná slova. Ve čtvrté strofě Jiří Vondrák více upotřebil doslovný překlad, František Novotný aplikoval jiná slova a navíc poslední strofu doplnil o přirovnání „modrý jak obloha“, čímž se změnila struktura básně. Při celkovém zhodnocení lze konstatovat, že ačkoliv oba autoři pozměnili slova, přidali jiné prvky, jsou si překlady velmi podobné a zároveň jsou blízké i originálnímu textu Bulata Okudžavy. Celková nálada básně je melancholická, zádumčivá, smutná, lehce ponurá. Jak Jiří Vondrák, tak František Novotný tuto náladu v překladech zachovali. Projev Bulata Okudžavy196 je velice přirozený, skromný a laskavý. Okudžava doprovázející se na kytaru zpívá příjemným a tichým hlasem s nádechem melancholie. Pěvecký projev Jiřího Vondráka197 je velmi podobný, hudebně ho však doprovází basa, flétna a akordeon.
196
Youtube.com. [online]. [cit. 2013-10-18]. Песенка о голубом шарике. Dostupné z WWW: . 197 Youtube.com. [online]. [cit. 2013-10-18]. Píseň o modrém balónku. Dostupné z WWW: .
55
8.2.
Vladimir Vysockij – Ranní rozcvička
Následuje
báseň
Vladimira
Vysockého,
Ranní
rozcvička
(Утренняя
гимнастика) z roku 1968. Tuto báseň přeložili Milan Dvořák a Jaromír Nohavica. Утренняя гимнастика Владимир Высоцкий Вдох глубокий, руки шире, не спешите, три-четыре! Бодрость духа, грация и пластика. Общеукрепляющая, утром отрезвляющая (если жив пока еще) гимнастика! Если вы в своей квартире, лягте на пол, три-четыре! Выполняйте правильно движения. Прочь влияния извне, привыкайте к новизне, вдох глубокий до изне – можения. Очень вырос в целом мире гриппа вирус, три-четыре! Ширится, растет заболевание. Если хилый – сразу в гроб; сохранить здоровье чтоб, применяйте, люди, об – тирание. Разговаривать не надо, – приседайте до упада, да не будьте мрачными и хмурыми! Если очень вам неймётся, обтирайтесь чем придётся, – водными займитесь проце – дурами. Если вы уже устали – сели-встали, сели-встали. Не страшны вам Арктика с Антарктикой! Главный академик Йоффе доказал: коньяк и кофе вам заменит спортом профилактика.
56
Не страшны дурные вести: мы в ответ бежим на месте, – в выигрыше даже начинающий! Красота: среди бегущих первых нет и отстающих, бег на месте – обще – примиряющий!198 Ranní rozcvička překlad: Jaromír Nohavica Předklon záklon rukama vířit vdech a výdech tři a čtyři jen co ráno vyskočíte z postele pěkně křepce lokty na zem temno v lebce zmizí rázem, prospěje to na duchu i na těle. Ať vám tělo svaly hýří dřep a sed a tři a čtyři nedejte na sousedovo chrápání ať si říká, kdo co říká nejlepší je gymnastika tělo si pak lépe zvyká na rány Ve světě se chřipka šíří bacha na ni tři a čtyři slabý člověk na sto procent chytne ji jedna sprcha vodou chladnou bacil prchá viry chřadnou chřipka nemá vůbec žádnou naději Netvařte se jako výři s písní na rtech tři a čtyři nenadávejte a zuby zatněte když se tělo leskne potem ručník froté vemte poté masáž to je nejlepší věc na světě
198
Bards.ru [online]. [cit. 2013-09-16]. Утренняя .
гимнастика.
Dostupné
z WWW:
57
A když v samém závěru jste běh na místě ještě zkuste běhají tak dneska lidé nejedni v starostech sílu vám dodá tenhle běh – světová móda nikdo není první ani poslední v starostech sílu vám dodá tenhle běh – světová móda nikdo není první ani poslední199 Ranní rozcvička překlad: Milan Dvořák Rozkročte na ramen šíři, vdech a výdech, tři a čtyři, osvěží se duch a tělo okřeje. Zotaví se neduživí, opilci zas vystřízliví, ranní čtvrthodinka všem nám prospěje. Kdo k vysokým cílům míří, vdech a výdech, tři a čtyři, soustřeďte se na stoje a výpony. Od všeho se odpoutejte, kmitejte a komíhejte, to je základ pro vrcholné výkony. Ve světě se chřipka šíří, zrádný virus, tři a čtyři, hledá málo odolného člověka. Toho srazí na potkání, zdravé tělo však se brání, chřipka, ta nás ani trochu neleká. I když jste už unaveni, neustaňte ve cvičení, to je recept na svěžest a na mládí. Dávno vědci dokázali, že nám kafe s rumem malým Ranní čtvrthodinka plně nahradí. Nebavte se se sousedem. Dřep a vztyk a ještě jeden. Jen se sžijte se spartánskou výchovou. Jestli se vám špatně dělá, umyjte se do půl těla, samozřejmě vodou řádně ledovou.
199
Jaromír Nohavica [online]. [cit. 2013-09-16]. Archiv pod .
lupou.
Dostupné z WWW:
58
Na životní tragédie běh na místě nejlepší je, každý z nás má z něho prospěch nevšední. Je to krása, tři a čtyři, běh na místě všechny smíří, nikdo není první ani poslední.200 Milan Dvořák i Jaromír Nohavica použili v názvu básně místo slova „gymnastika“ pojem „rozcvička“, v tomto kontextu se však jedná o synonyma, ruské slovo „гимнастика“ lze v českém jazyce chápat jako slovo „rozcvička“. Konkrétně ve druhé strofě Nohavica upotřebil pojem „gymnastika“ – „ať si říká, kdo co říká nejlepší je gymnastika“. Ranní rozcvička je žertovná, satirická, recesivní báseň představující parodii na cviky z ranní rozhlasové rozcvičky v dobách socialismu v SSSR. Můžeme říci, že se jedná o tzv. perzifláž.201 Oba překlady jsou napsány spisovnou češtinou, Nohavica však upotřebil i nespisovné výrazy – „vemte“, „bacha“, přirovnání – „netvařte se jako výři“ a personifikaci – „bacil prchá“. Dvořák v překladu použil poetismus – „na ramen šíři“. Ve všech variantách básně se nachází opakující se slova, konkrétně číslovky „tři“ a „čtyři“, jež jsou spojené se sportovní tematikou. Báseň je rozdělena na šest strof, Milan Dvořák dodržel danou strukturu, Jaromír Nohavica nikoliv, poslední dvě strofy spojil v jednu.
200
VYSOCKIJ, Vladimir. Pravda a lež: (písňové texty). Praha: Votobia, 1997, str. 164–165. Perzifláž (z franc. sifler = pískat, sípat) – představuje maskovaný posměšek vyjadřovaný v napodobování a ironizovaném posouvání původního významu. (RICHTEREK, Oldřich. Úvod do studia ruské literatury. Hradec Králové: Gaudeamus, 2011, str. 55–56.) 201
59
8.2.1. Komparace originálního textu s překlady, porovnání překladů mezi sebou a) Jaromír Nohavica b) Milan Dvořák
1. sloka Вдох глубокий, руки шире, не спешите, три-четыре! Бодрость духа, грация и пластика. Общеукрепляющая, утром отрезвляющая (если жив пока еще) гимнастика! a) Předklon záklon rukama vířit – použita jiná slova vdech a výdech tři a čtyři – opakující se slova „tři“ a „čtyři“ se shodují s originálním textem, překlad tohoto verše se zcela shoduje s překladem Milana Dvořáka, avšak ne s originálem jen, co ráno vyskočíte z postele – použita jiná slova pěkně křepce lokty na zem – použita jiná slova temno v lebce zmizí rázem – použita jiná slova prospěje to na duchu i na těle – použita jiná slova b) Rozkročte na ramen šíři – použita jiná slova vdech a výdech, tři a čtyři – opakující se slova „tři“ a „čtyři“ se shodují s originálním textem, překlad tohoto verše se zcela shoduje s překladem Jaromíra Nohavici, avšak ne s originálem osvěží se duch a tělo okřeje – slovo „duch“ se vyskytuje i v originálním textu Zotaví se neduživí – použita jiná slova opilci zas vystřízliví – použita jiná slova, shoduje se jen slovo „vystřízlivět“ s originálním textem ranní čtvrthodinka všem nám prospěje – použita jiná slova
60
2. sloka Если вы в своей квартире, лягте на пол, три-четыре! Выполняйте правильно движения. Прочь влияния извне, привыкайте к новизне, вдох глубокий до изнеможения. a) Ať vám tělo svaly hýří – použita jiná slova dřep a sed a tři a čtyři – shodují se opakující se slova „tři“ a „čtyři“ s originálem i překladem Milana Dvořáka nedejte na sousedovo chrápání – použita jiná slova ať si říká, kdo co říká – použita jiná slova nejlepší je gymnastika – použita jiná slova tělo si pak lépe zvyká na rány – použita jiná slova b) Kdo k vysokým cílům míří – použita jiná slova vdech a výdech, tři a čtyři – shodují se opakující se slova „tři“ a „čtyři“ s originálem i překladem Jaromíra Nohavici soustřeďte se na stoje a výpony – použita jiná slova Od všeho se odpoutejte – použita jiná slova to je základ pro vrcholné výkony – použita jiná slova
3. sloka Очень вырос в целом мире гриппа вирус, три-четыре! Ширится, растет заболевание. Если хилый – сразу в гроб; сохранить здоровье чтоб, применяйте, люди, обтирание.
61
a) Ve světě se chřipka šíří – shodný překlad s Milanem Dvořákem, od originálu se však text liší, shodné je jen slovo „svět“ – „мир“ bacha na ni tři a čtyři – shodují se opakující se slova „tři“ a „čtyři“ s originálem i překladem Milana Dvořáka slabý člověk na sto procent chytne ji – použita jiná slova jedna sprcha vodou chladnou – použita jiná slova bacil prchá viry chřadnou – použita jiná slova chřipka nemá vůbec žádnou naději – použita jiná slova b) Ve světě se chřipka šíří – shodný překlad s Jaromírem Nohavicou, od originálu se však text liší, shodné je jen slovo „svět“ – „мир“ zrádný virus, tři a čtyři – shodují se opakující se slova „tři“ a „čtyři“ s originálním textem i překladem Jaromíra Nohavici, shoduje se slovo „virus“ – „вирус“ s originálním textem hledá málo odolného člověka – použita jiná slova, v překladech se shoduje slovo „člověk“ Toho srazí na potkání – použita jiná slova zdravé tělo však se brání – použita jiná slova chřipka, ta nás ani trochu neleká – použita jiná slova, v překladech se shoduje slovo „chřipka“
4. sloka Разговаривать не надо, приседайте до упада, да не будьте мрачными и хмурыми! Если очень вам неймётся, обтирайтесь чем придётся, – водными займитесь процедурами.
62
a) Netvařte se jako výři – použita jiná slova s písní na rtech tři a čtyři – použita jiná slova nenadávejte a zuby zatněte – použita jiná slova když se tělo leskne potem – použita jiná slova ručník froté vemte poté – použita jiná slova masáž to je nejlepší věc na světě – použita jiná slova b) I když jste už unaveni – použita jiná slova neustaňte ve cvičení – použita jiná slova to je recept na svěžest a na mládí – použita jiná slova Dávno vědci dokázali – použita jiná slova že nám kafe s rumem malým – použita jiná slova Ranní čtvrthodinka plně nahradí – použita jiná slova
5. sloka Если вы уже устали – сели-встали, сели-встали. Не страшны вам Арктика с Антарктикой! Главный академик Йоффе доказал: коньяк и кофе вам заменит спортом профилактика. a) A když v samém závěru jste – použita jiná slova běh na místě ještě zkuste – použita jiná slova, shodné je pouze slovo „ještě“ s překladem Milana Dvořáka běhají tak dneska lidé nejedni – použita jiná slova v starostech sílu vám dodá – použita jiná slova tenhlе běh – světová móda – použita jiná slova nikdo není první ani poslední – použita jiná slova v starostech sílu vám dodá – použita jiná slova tenhle běh – světová móda – použita jiná slova nikdo není první ani poslední – použita jiná slova 63
b) Nebavte se se sousedem – použita jiná slova Dřep a vztyk a ještě jeden – použita jiná slova, shodné je pouze slovo „ještě“ s překladem Jaromíra Nohavici Jen se sžijte se spartánskou výchovou – použita jiná slova Jestli se vám špatně dělá – použita jiná slova umyjte se do půl těla – použita jiná slova samozřejmě vodou řádně ledovou – použita jiná slova
6. sloka Не страшны дурные вести: мы в ответ бежим на месте, в выигрыше даже начинающий! Красота: среди бегущих первых нет и отстающих, бег на месте – общепримиряющий! a) Na životní tragédie – překlad je podobný originálnímu textu, jsou použita jiná slova, ale význam je zachován běh na místě nejlepší je – použití slov „běh na místě“ se objevuje i v originálním textu „бежим на месте“ každý z nás má z něho prospěch nevšední – použita jiná slova Je to krása, tři a čtyři – slovo „krása“ je použito i v originálním textu běh na místě všechny smíří – použití slov „běh na místě“ se objevuje i v originálním textu „бег на месте“, tento verš se v originálním textu objevuje jako poslední nikdo není první ani poslední – překlad je podobný originálnímu textu, zachován význam, ovšem tento verš se v originálu objevuje jako předposlední
64
Se shora uvedených skutečností vyplývá, že báseň je velmi volně přeložena, avšak myšlenka básně zůstala v překladech ponechána. Ve druhém verši první strofy se shodují oba dva překlady mezi sebou – „vdech a výdech tři a čtyři“. Ve třetím verši druhé strofy pojem „duch“ se objevuje, jak v originálním textu, tak v Dvořákově překladu. Ve druhé strofě číslovky „tři“ a „čtyři“ se opět nacházejí v obou překladech a shodují se i s originálním textem. Ve třetí strofě jsou první verše překladů zcela totožné. Milan Dvořák ve druhém verši třetí strofy použil slovo „virus“, toto podstatné jméno se nachází i v originálním textu, taktéž v druhém verši třetí strofy. V obou překladech se ve třetím verši třetí strofy vyskytuje slovo „člověk“ a v posledním verši třetí strofy pojem „chřipka“. Čtvrtá strofa z celé básně je nejvíce proměnlivá. Překlady i originální text nemají mezi sebou žádnou podobu, jako příklad lze uvést slova z pátého verše – „ručník froté vemte poté“ (Jaromír Nohavica), „že nám kafe s rumem malým“ (Milan Dvořák), „водными займитесь проце-дурами“ (Vladimir Vysockij). V páté strofě je opět vidět rozdílnost v překladech, najdeme shodu pouze v druhém verši, kde je užito slovo „ještě“. Jaromír Nohavica spojil pátou a šestou strofu dohromady. V šesté strofě je Dvořákův první verš podobný prvnímu verši originálního textu, byla sice použita jiná slova, ale význam verše je zachován. Ve druhém verši poslední strofy opět Dvořák upotřebil podobných slov jako Vysockij – „běh na místě“ – „бег на месте“. Ve čtvrtém verši této strofy se objevuje slovo „krása“, můžeme jej najít v originálním textu, i v překladu Milana Dvořáka. Dvořákův překlad páté strofy je vcelku podobný originálnímu textu, lze říci, že v poslední strofě se Dvořák nejvíce držel originálního textu, Nohavica nikoliv. Můžeme konstatovat, že oba dva překlady se velmi liší od originálního textu, překladatelé upotřebili řadu odlišných slov, avšak několik pojmů se shoduje, jak v překladech mezi sebou, tak v porovnání s originálem. Vladimir Vysockij upotřebil ve své básni řadu zajímavých slov, která se v překladech neobjevila – „грация“, „пластика“, „новизна“, „хилый“, „Арктика с Антарктикой“, „академик Йоффе“, „профилактика“. Jaromír Nohavica ve svém překladu použil rovněž několik pozoruhodných slov – „ručník froté“, „masáž“, „chrápání“, „bacil prchá“. Slova jako „stoje a výpony“, „recept na svěžest“, „vědci“, „kafe s rumem malým“, „spartánská výchova“ můžeme najít v překladu Milana Dvořáka. Vysockij vložil do páté strofy slovo „коньяк“ a Dvořák do čtvrté strofy pojem
65
„rum“, což s nadsázkou poukazuje na to, že alkohol nám více utuží zdraví, než ranní cvičení. Celková nálada básně je veselá, humorná, komická zesměšňující tehdejší zvyklosti Socialistického svazu v dobách socialismu. Projev Vladimira Vysockého202 je velmi rychlý, hbitý a úderný, v některých momentech až recitační. Kvůli rychlému tempu je jeho mluva místy nesrozumitelná. Verze Jaromíra Nohavici203 je velmi podobná Vysockému. Po analýze těchto dvou autorských básní, můžeme říci, že překládat tvorbu Vladimira Vysockého je mnohem náročnější a obtížnější než vytvářet překlady Okudžavových básní. I přesto, že se nejedná o doslovné překlady, Jiří Vondrák, František Novotný, Jaromír Nohavica a Milan Dvořák zachovali ve svých překladech pointu a náladu básně, což je velmi podstatné pro pochopení dané myšlenky, kterou ve svých básních ruští zpívající básníci prezentují.
202
Youtube.com [online]. [cit. 2013-10-18]. Владимир Высоцкий ˗ Утренняя гимнастика. Dostupné z WWW: < http://www.youtube.com/watch?v=jkojGf_u2uI>. 203 Youtube.com [online]. [cit. 2013-10-18]. Jaromír Nohavica ˗ Ranní rozcvička. Dostupné z WWW: .
66
ZÁVĚR Ruská autorská píseň vznikající na přelomu 50. a 60. let 20. století se stala svébytným fenoménem díky své originalitě a upřímnosti, toliko kontrastující s tehdejším politickým a kulturním pozadím. Představitelé ruské autorské tvorby interpretují svoje myšlenky a názory pomocí písní, které si sami píší a zhudebňují je. Jejich nekýčovitá tvorba působí svou neokázalou jedinečností a kouzlem „zakázaného ovoce“, který si státním režimem vysloužila. Ten ji neshledával vhodnou a ruští bardi se tak mohli stát přitažlivým protipólem oficiální hudební scéně. Cílem této magisterské diplomové práce bylo zjistit, kdo z českých odborníků a znalců přiblížili českému publiku ruskou autorskou tvorbu, především písně skromného Bulata Okudžavy a charismatického Vladimira Vysockého, dvou dominant zvoleného žánru. Rovněž si dala za cíl vybádat, zda před a po roce 1989 vznikaly a existovaly publikace vztahující se k ruskému šansonu. Dílčím zájmem práce bylo srovnání originálního textu básně s překladem do češtiny a následná komparace českých překladů mezi sebou. Hlavními zdroji, potřebnými pro vytvoření práce se staly české, ruské publikace a internetové adresy, jejichž přesné názvy jsou uvedeny na konci práce. Seznam zdrojů zpestřuje audio-kazeta s nahrávkami vybraných interpretů, DVD s dokumentárním cyklem Básníci Evropy a záznam z brněnského koncertu Bulata Okudžavy. Diplomová práce sestává z osmi kapitol a několika podkapitol. První kapitola nastiňuje historickou a politickou situaci v tehdejším SSSR, jejíž porozumění je nezbytné pro pochopení ruské autorské písně ve všech jejich kontextech. Je nutné se zmínit především o důležitých politických událostech konce 50. let a začátku 60. let 20. století, v době, kdy ruská autorská tvorba začala vznikat. Mezi ně patří rok 1953 – úmrtí jednoho z největších tyranů všech dob, Josifa Vissarionoviče Stalina a o dva roky pozdější nástup k vládě Nikity Chruščova, prvního tajemníka ÚV KSSS. S druhým jmenovaným je spojena tzv. „doba tání“, která umožnila kritiku vůči dosavadnímu režimu, rehabilitaci politických vězňů a celkové uvolňování kulturního života. Vyvrcholením probíhajících změn sovětského klimatu se stal rok 1956 s jubilejním XX sjezdem KSSS, kde Nikita Chruščov v nezvykle otevřeném referátu zkritizoval dosavadní politiku a Stalinův způsob vlády. Druhá kapitola se zabývá situací v literatuře v Sovětském svazu v době vzniku autorské písně. V těchto letech dozníval tzv. socialistický realismus oslavující 67
gigantické hrdiny stalinismu, který ve 2. polovině 50. let 20. století začínal ustupovat a na výsluní se dostávaly nové žánry a témata. Do povědomí lidí se dostala i tzv. estrádní lyrika nevalné kvality s velkou dávkou patosu, kterou reprezentovali Jevgenij Jevtušenko nebo Robert Rožděstvenskij. Vedle ní koexistovala i intimní poezie, ke které se řadí Bella Achmadulina nebo Boris Sluckij. A také tzv. kytarová lyrika neboli autorská tvorba, která je ústředním tématem této diplomové práce, se začala plaše projevovat. Třetí kapitola se věnuje vymezením samotného pojmu autorské písně. Ten se řadí k hudebně-poetickému žánru, který existoval od konce 50. let až do 90. let 20. století. I přes svoji existenční hranici jsou písně bardů stále živé. Hlavním komponentem autorské písně je zpívající básník, bard, menestrel, šansoniér doprovázející se na kytaru a interpretující své neoficiální písně na různá témata. Autorská tvorba představuje upřímný rozhovor mezi zpěvákem a posluchačem, během kterého se autor snaží své myšlenky a názory vyjádřit prostřednictvím básně. Autorská píseň byla spojovaná s tradičním i netradičním folklórem, městskou romancí, lyrickými písněmi nebo undergroundem. Dokonce se vedly spory o tom, zda je autorská píseň poetického charakteru, či nikoliv. V 70. letech 20. století vznikla tzv. „magnetofonová kultura“ neboli „magnetozdat“, díky kterému se písně kopírovaly a šířily dál mezi posluchače, což výrazně pozvedlo křivku popularity. Autorská píseň byla po nějakou dobu spojována s termínem „самодеятельная песня“ neboli iniciativní píseň, kvůli své pejorativnosti se však přestala používat. Autorská tvorba nemá domov pouze v Rusku, můžeme ji najít také v Německu, Itálii, Polsku, České republice, USA nebo Latinské Americe. Čtvrtá kapitola se zaobírá předchůdci ruské autorské písně. Mezi ně můžeme zařadit například Michaila Ančarova, v jehož písních najdeme především válečnou tematiku a který je znám pro svůj vynález“ tzv. „netradičního hrdiny v roli“, kdy hlavním hrdinou básně je buď neživá věc, nebo zvíře. K dalším předchůdcům patří Jurij Vizbor, který je spojován s iniciativními, turistickými a studentskými písněmi. Skládal písně na již známé melodie a zpíval písně i jiných autorů, čímž je zviditelňoval. V páté kapitole je zaměřena pozornost na hlavní představitele zvoleného žánru – Bulata Okudžavu a Vladimira Vysockého – autory naprosto rozdílné a jedinečné, jejichž tvorba je nejenom ruským publikem hojně žádaná. O Bulatu Okudžavovi se smýšlí jako o laskavém a upřímném člověku, který si své posluchače získal svoji jedinečností, stejně jako obyčejností. Zpíval o válce, které se osobně zúčastnil, Moskvě, 68
ve které vyrůstal, lásce, životě, lidských hodnotách a obyčejných všednostech, které se týkají každého. Jeho poezie je tradiční se znaky prostory, emotivnosti, angažovanosti s hlubokým prožitkem, zato bez patosu, klišé a povrchností. Inspiraci hledal v cikánské kultuře a městském folklóru. V roce 1995 se konaly jediné jeho dva koncerty v České republice, v brněnském Divadle Husa na provázku a v pražském Divadle Komedie na pozvání divadla Semafor. Mezi jeho nejznámější písně patří Půlnoční trolejbus (Полночный троллейбус), Gruzínská píseň (Грузинская песня), Balada o papírovém vojáčkovi (Песенка о бумажном солдатике), Písnička o modrém balónku (Песенка о голубом шарике), Modlitba Francoise Villona (Молитва Француа Вийона) a další. Miloval nejenom poezii, ale i historické romány, kterým se rovněž věnoval. Vladimir Vysockij, milovaný a zatracovaný bard hazardující se svým životem byl nejenom vynikajícím zpěvákem a básníkem, ale také znamenitým hercem jak na divadle, tak ve filmu. I přesto nebo právě proto, že jako zpěvák nesměl vystupovat, nemohl nahrávat své písně, jeho popularita vzrůstala. Přes veškeré oficiální zákazy pořádal koncerty a jeho písně se pomocí magnetofonu šířily mezi jeho příznivce. Zpíval o horolezcích, vězních, pochybných individuí, válce, lásce, životě a smrti. V jeho textech se to hemží metaforou, satirou, ironií a sarkasmem. K jeho nejznámějším písním patří Píseň o kamarádovi (Песня о друге), Já nemám rád (Я не люблю), Ranní rozcvička (Утренняя гимнастика), Lyrická (Лирическая), Koně k nezkrocení (Кони привередливые), Pravda a lež (Баллада о Правде и Ложи) a další. Šestá kapitola se věnuje krátkým životopisům českých znalců ruského šansoniérství. Tito odborníci se zajímali nebo se stále zajímají o tvorbu a život bardů, zejména těch z předchozí kapitoly. Jmenovitě se jedná o Jiřího Vondráka, Jaromíra Nohavicu, Milana Dvořáka, Františka Novotného a Jiřího Černého. Jiří Vondrák je hudebníkem a spisovatelem, který měl to štěstí a několikrát se během svého života osobně s Bulatem Okudžavou setkal. Dva Okudžavovy zmíněné koncerty, které se konaly v Brně a Praze, jsou právě jeho organizačním počinem. Podílel se také na vzniku dokumentárního cyklu Básníci Evropy, o kterém je v práci taktéž zmínka. Písničkář a textař Jaromír Nohavica patří mezi představitele folkového českého písničkářství, který obdivuje tvorbu Vysockého a Okudžavy a nechává se jí inspirovat. Jeho písně využívají prvky slovanské melodiky, jeho texty oplývají nebývalou slovní nápaditostí a bohatostí. Milan Dvořák, český rusista, tlumočník a překladatel, se zabývá zejména překlady básní Vysockého, Okudžavy a Galiče, dokumentárními a historickými díly. František Novotný je rozhlasový žurnalista, redaktor a moderátor několika pořadů 69
Českého (dříve Československého) rozhlasu. Hudební kritik a publicista, Jiří Černý píše recenze na mnohé hudební žánry, tvoří antologie ze zahraničních LP desek, mapuje vývoj rockové a popové hudby u nás i v zahraničí. Za svou kritickou činnost obdržel cenu a nejvyšší uznání za podílení na festivalu Porta. Jeho výrazným rysem je vysoká vkusová náročnost a mimořádná erudice v oboru. Z dalších zmiňujeme Janu Havlíkovou, Janu Moravcovou (Neumannovou), Mykola (Nikolaje) Hejku nebo Milana Tokára. Sedmá kapitola je nejstěžejnější částí celé práce, do níž byly vybrány všechny publikace, které vyšly před a po roce 1989 na území Československé a České republiky s autorskými básněmi bardů Okudžavy a Vysockého přeloženými do českého jazyka. Ty byly postupně zanalyzovány a zreflektovány, představeny ve svém celku a pomocí malé sondy byly zhodnoceny vybrané básně Vysockého a Okudžavy. V dobách socialismu, kdy ruská autorská tvorba byla na svém vrcholu, nebyli její představitelé tehdejší oficiální propagandou respektováni, zvláště rebelující Vladimir Vysockij, který svůj nesouhlas s tehdejší politikou dával na odiv a jehož básnické texty vyšly prvně až po jeho smrti v roce 1981. V tehdejším Československu a poté v České republice přeložená díla Vysockého a Okudžavy vycházela. K takovým knihám můžeme zařadit: Víc než jen hlas (1980), Pravda a lež (1997), Atlanti drží nebe (1989), Básníci Evropy (2007), Bulat Okudžava:poslední koncert (1998), Vladimir Vysockij (1988), Asteroid 2374: život a smrt Vladimíra Vysockého (1999), Zaklínač hadů (1984), Концерт (1989), Nepiju sám (2006), Vladimír aneb Zastavený let (2005), Kapela naděje (1980), Taký bol Vysockij (1990), Štyri štvrtiny cesty (1990), Môj Arbat (1987) a další. Z výše uvedeného lze konstatovat, že více publikací vyšlo až po Sametové revoluci v roce 1989, ale několik se jich objevilo i v dobách socialismu. Poslední kapitola je věnována slíbené komparaci autorských písní. Vybrali jsme dvě básně – Písničku o modrém balónku (Песенка о голубом шарике) Bulata Okudžavy a Ranní rozcvičku (Утренняя гимнастика) Vladimira Vysockého, na kterých je předvedeno, kterak se originální texty v ruském jazyce mohou lišit od překladů do češtiny a české překlady mezi sebou navzájem. První přišla na řadu báseň Bulata Okudžavy – Písnička o modrém balónku (Песенка о голубом шарике). Překladem básně se zabýval Jiří Vondrák a František Novotný. Báseň je rozdělena na čtyři strofy, Vondrák zachoval stejnou strukturu, Novotný však nikoliv. Název básně doslovně přeložil Jiří Vondrák, František Novotný vynechal slovo „písnička“. Novotný na konci básně použil přirovnání „modrý jako obloha“, které nenajdeme v originálním 70
textu, zato ve všech třech verzích se nachází opakující se slova – „Ее утешают, а шарик летит“, „Lidi říkaj – neplač a balonek letí“, „Lidi ji těší – vždyť balónek má přece létat“. Souhrnně můžeme napsat, že oba překladatelé se snažili o co nejpřesnější doslovný překlad, přestože se místy objevují jiné výrazy, jsou si oba překlady velmi podobné. Obsahový dojem vyznívá zádumčivě a smutně, stejně jako při poslechu písně, lze v projevu Okudžavy zachytit melancholii. Pěvecký projev Vondráka je velmi podobný. Jako druhá je zkoumána báseň Vladimira Vysockého – Ranní rozcvička (Утрeнняя гимнастика). Překladem humorné básně se zaobírali Jaromír Nohavica a Milan Dvořák. Oba překladatelé v názvu básně použili slovo „rozcvička“, jedná se však o synonyma shodující se s ruským slovem „гимнастика“. Tato satirická báseň s příměsí ironie představuje parodii na ranní cvičení v dobách socialismu. V originálním textu i v překladech se nachází opakující se slova – „tři“ a „čtyři“, vztahující se ke cvičení. Báseň je rozdělena na šest strof, jejich počet Dvořák zachoval, Nohavica pozměnil. Celkově je báseň ruského démona přeložena velmi volně, jen pouze několik veršů je shodných s originálem, stejně jako mezi sebou v českém překladu. Nálada básně je hravá, komická a recesivní zesměšňující tehdejší zvyky v Sovětském svazu. Vysockého projev je rychlý, hbitý, místy až recitační v porovnání s Okudžavou. Jeho
ruština
je
chvílemi
nesrozumitelná,
což
způsobuje
rychlost
mluvy,
kterou Nohavicova verze velmi přibližuje. Po srovnání básní můžeme říci, že Okudžavovy básně – o poznání prostší – překládány více doslovně než texty nejednoznačného Vysockého. Záměr diplomové magisterské práce byl naplněn. Byly objeveny publikace zčásti bořící mýtus o nedostupnosti tvorby ruských bardů v době vládnoucího socialismu. Komparace básní může být pro jiné samotným východiskem pro hlubší bádání.
71
RESUMÉ Русская авторская песня, феномен, который возник в конце 50-x – начале 60-х годов XX века, является главной темой этой магистерской дипломной работы. Русское авторское творчество существовало как противоположность тогдашней
официальной
музыкальной
сцены
в СССР.
В
силу
своей
оригинальности, отличий, искренности, некитчевого проявления авторская песня была запрещена социалистическим режимом и стала полулегальной. Бард или шансонье выражает свои мнения и чувства с помощью песен, которые пишет и поет под гитару. К главным представителям этого жанра принадлежат противоречивый Владимир Высоцкий и скромный Булат Окуджава. Целью этой дипломной работы было установить, кто из чешских специалистов познакомил чешского читателя и слушателя с русской авторской песней, и конкретно с песнями Высоцкого и Окуджавы. Следующей целью было выяснить, существовали ли публикации о русском щансоне до и после 1989 года. В не последнем ряду мы занимаемся сравнением оригинального текста стихотворения с переводом на чешский язык и сравнением чешских переводов между собой. Эта дипломная работа состоит из восьми основных глав. Первая глава описывает историческую и политическую ситуацию в СССР во время возникновения русской авторской песни. К важным событиям конца 50-х начала 60-х годов XX века принадлежит смерть одного из больших исторических тиранов, Иосифа Виссарионовича Сталина в 1953 году. Позднейшую критику тогдашнего
режима,
освобождение
культурной
политических арестантов можно обозначить
жизни,
реабилитацию
как „Оттепель“. В 1956 году
во главе СССР стоял Никита Хрущев, который откровенно раскритиковал политику и способ правления Иосифа Виссарионовича Сталина. Вторая
глава
рассказывает
о
ситуации
в
литературе
во
время
возникновения русского авторского творчества. В этот период завершается социалистический реализм, который восхвалял героев социализма и сталинизма. Во второй половине 50-х годов XX века начинают возникать новые темы и
жанры.
Появляется
также
эстрадная
лирика
невысокого
качества
и со значительным пафосом. Представителями этого жанра являются Роберт Рождественский и Евгений Евтушенко. Наряду с ней существовала и интимная 72
лирика, которую представляют Борис Слуцкий или Белла Ахмадулина. Гитарная лирика, или иначе, авторская песня, которая является главной темой этой работы, также начала медленно проявляться. Третья глава уделяет внимание понятию авторской песни. Русское авторское творчество существовало с конца 50-х до 90-х годов XX века. Несмотря на то, что жанр авторской песни уже не существует, песни бардов продолжают быть популярными. Бардовская песня – жанр музыкальнопоэтического характера. Главным компонентом является бард, менестрель или шансонье, который пишет и поет свои полулегальные песни на разные темы. Это такой разговор между певцом и слушателем, в котором автор высказывает свои идеи и мнения с помощью песен. В 70-х годах XX века возник магнетоздат, благодаря ему песни бардов переписивались и их популярность росла. Авторская песня существовала не только в СССР, мы ее можем найти, например, в Германии, Чехии, Польше, Италии, США или Латинской Америке. Четвертая глава посвящена предшественникам русской авторской песни. К ним принадлежит Михаил Анчаров, который пел песни с военной тематикой и главными героями его песен являются животные или неживые вещи. Следующим предшественником является Юрий Визбор, который пел песни других авторов и писал песни на уже известные мелодии. Пятая глава связана с главными представителями выбранной темы – Булатом Окуджавом и Владимиром Высоцком. Булат Окуджава – искренний и любезный человек, которого публика любила как за его простоту, так и за его оригинальность. Его поэзия
–
нетрадиционная, простая,
эмоциональная,
с глубоким переживанием, зато без пафоса и клише. Окуджава пел о войне, которую пережил, Москве, в которой вырастал, любви, жизни, обыденных ситуациях, человеческих ценностях. К его известным песням принадлежат Ах, Арбат, мой Арбат, Песенка о бумажном солдатике, Грузинская песня, Молитва Франсуа Вийона, Полночный троллейбус, Песенка о голубом шарике. В 1995 году были организованы два единственных концерта Булата Окуджавы в Чешской Республике, в городе Брно, в Театре Гусь на веревке и в Праге, в Театре Комедия. Кроме поэзии, Окуджава писал и историческую прозу. Владимир
Высоцкий,
харизматичный
бунтовщик,
которого
любили
или ненавидели, был выдающийся поэт, певец, но также и актер театра и кино. Несмотря на то, что он был официально запрещён социалистическим режимом, 73
не мог организовать свои концерты, не мог производить звуковую запись своих песен, его популярность росла. В его текстах находятся метафора, сатира, ирония и сарказм. Высоцкий пел об альпинистах, арестантах, обыденных ситуациях, индивидуумах, войне, любви и смерти. К его известным песням принадлежат Я не люблю, Песня о друге, Лирическая, Утренняя гимнастика, Кони привередливые, Баллада о любви, Баллада о правде и лжи, Банька по-белому. Шестая глава описывает короткие биографии чешских знатоков русской авторской песни. Они занимались или еще занимаются жизнью и творчеством бардов, прежде всего, тех, о которых мы говорили в предыдущей главе. К чешским специалистам в области русской авторской песни принадлежат именно Milan Dvořák, Jiří Vondrák, Jaromír Nohavica, František Novotný, Jiří Černý. Jiří Vondrák, чешский музыкант, писатель, режиссер, который во время своей жизни несколько раз встречался с Окуджавой. Два концерта Окуджавы, которые происходили в Чешской Республике, организовал именно Vondrák. Певец,
автор-исполнитель,
автор
текстов,
переводчик
Jaromír
Nohavica
принадлежит к представителям чешской фолк-музыки. У него большой словарный запас, в
своих песнях он употребляет слова от поэтизмов
до вульгаризмов. Milan Dvořák, известный
чешский знаток русского языка,
переводчик, поэт занимается переводами стихотворений Высоцкого, Окуджавы, Галича, а также исторических и документальных произведений. Журналист, публицист, редактор, сценарист František Novotný ведет передачу в Чешском (ранее
Чехословацком)
радиовещании.
Музыкальный
критик,
публицист,
редактор, журналист Jiří Černý пишет рецензии на разные музыкальные жанры и следит за развитием рок-музыки у нас и за рубежом. К характерным чертам его деятельности
принадлежат
высокая
сложность
музыкального
вкуса
и исключительная эрудированность в специальности. К другим специалистам в области русского шансона принадлежат Jana Havlíková, Jana Moravcová (Neumannová), Mokyla (Nikolaj) Hejko, Milan Tokár. Чешские певцы, журналисты, поэты, редакторы, публицисты, переводчики, критики познакомили чешскую публику с русской бардовской песней и благодаря этому чешская культура сблизилась с русской. Седьмая глава – самая главная в этой работе. Был сделан выбор всех книг, которые были опубликованы до и после 1989 года в Чешской Республике, а ранее в Чехословакии с авторскими стихотворениями Высоцкого и Окуджавы, 74
переведёнными
на
чешский
язык.
Эти
публикации
были
постепенно
анализированы, рефлектированы и с помощью малого зонда были оценены избранные стихотворения Высоцкого и Окуджавы. Во время социализма, когда авторы-исполнители были на вершине своего творчества, официальная пропаганда не признавала представителей жанра авторской песни, конкретно Владимира Высоцкого, который не соглашался с тогдашним политическим режимом. Его стихотворения в первый раз были опубликованы только после его смерти в 1981 году. В Чехословакии и позже в Чешской Республике произведения русских бардов были опубликованы. К этим публикациям принадлежат: Víc než jen hlas (1980), Pravda a lež: (písňové texty) (1997), Atlanti drží nebe (1989), Básníci Evropy (2007), Bulat Okudžava:poslední koncert (1998), Vladimír Vysockij (1988), Asteroid 2374: život a smrt Vladimíra Vysockého (1999), Zaklínač hadů (1984), Концерт (1989), Nepiju sám (2006), Vladimír aneb Zastavený let (2005), Kapela naděje (1980), Taký bol Vysockij (1990), Štyri štvrtiny cesty (1990), Môj Arbat (1987) и так далее. Из вышесказанного мы можем констатировать, что больше книг было опубликовано после Бархатной революции в 1989 году, но некоторые из них появились уже во время социализма. Последняя глава связана со сравнением авторских песен. Мы выбрали два стихотворения – Песенка о голубом шарике Булата Окуджавы и Утренняя гимнастика
Владимира
Высоцкого,
на
которых
мы
можем
видеть,
как оригинальный текст на русском языке отличается от перевода на чешском языке и чешские переводы между собой. Во-первых, мы анализировали стихотворение Булата Окуджавы – Песенка о голубом шарике. Это стихотворение перевели на чешский язык Jiří Vondrák и František Novotný. Стихотворение делится на четыре строфы. Vondrák сохранил одинаковую структуру, Novotný ее изменил. Название стихотворения буквально перевел Vondrák, Novotný не употребил слово „písnička“. В конце стихотворения Novotný добавил сравнение „modrý jak obloha“, которое отсутствует в оригинальном тексте. Во всех версиях находятся повторяемые слова – „Ее утешают, а шарик летит“, „Lidi říkaj – neplač a balonek letí“, „Lidi ji těší – vždyť balónek má přece létat“. Из вышеприведенного мы можем сказать, что оба переводчика создали почти дословный перевод. Несмотря на то, что некоторые части имеют другие термины, оба перевода – подобные. Настроение стихотворения – грустное, задумчивое и меланхолическое. Во-вторых, мы занимались стихотворением Владимира Высоцкого – Утренняя 75
гимнастика. Это юмористическое стихотворение перевели на чешский язык Jaromír Nohavica и Milan Dvořák. Оба переводчика в названии стихотворения употребили слово „rozcvička“, это синоним, который согласовывается с русским словом „гимнастика“. Веселое стихотворение с элементами сатиры и иронии представляет пародию утренней тренировки во время социализма в СССР. Стихотворение делится на шесть строф, Dvořák количество строф сохранил, Nohavica вовсе нет. Во всех вариантах находятся повторяемые слова – „три“ и „четыре“, эти выражения относятся к тренировке. Из вышесказанного мы можем
констатировать,
что
переводчики
создали
вольный
перевод,
только несколько стихов совпадает со стихами в оригинальном тексте, так же, как в чешских переводах между собой. Стихотворение имеет игривое, комическое и остроумное настроение, которое высмеивает манеры в Советском Союзе. В конце концов, мы можем сказать, что несложные стихотворения Окуджавы были переведены более буквально, чем стихотворения неоднозначного Высоцкого. Замысел магистерской дипломной работы был реализован. Утверждение о недоступности творчества русских бардов во время социализма и после него мы опровергли тем, что нашли конкретные публикации, которые связаны с русской авторской песней, прежде всего, с творчеством Булата Окуджавы и Владимира Высоцкого.
76
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Zdroje v českém a slovenském jazyce: 1. ARNAUTOVÁ, Maita; HONZÍK, Jiří; MATHAUSER, Zdeněk. Současná sovětská literatura II. Praha: Svět sovětů, 1964, 168, [3] s. 2. DOBIÁŠ, Jan. Brnkání na duši. Praha: Práce, 1990, 254 s. 3. HEJKO, Mykola; HAVLÍKOVÁ, Jana. Asteroid 2374: život a smrt Vladimíra Vysockého. Praha: World Circle Foundation, 1999, 179 s. ISBN 80-902731-1-4. 4. MALENOVÁ, Eva. Bulat Okudžava v kontextu ruské autorské písně. Brno, 2005. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav slavistiky. 5. MOYNAHAN, Brian; JACKSON, Sarah; MERULLO, Annabel. Rusko 20. století: dějiny slovem i obrazem. Praha: Svoboda, 1995, 320 s. ISBN 80-2050486-9. 6. NOVOTNÝ, František; VEJVODA, Jiří. Víc než jen hlas. Praha: Práce, 1980, 391 s. 7. OKUDŽAVA, Bulat Šalvovič. Ahoj, študente. Praha: Odeon, 1986, 88 s. 8. OKUDŽAVA, Bulat Šalvovič. Kapela naděje. Praha: Odeon, 1980, 193 s. 9. OKUDŽAVA, Bulat Šalvovič. Môj Arbat. Bratislava: Smena, 1987, 151 s. 10. OKUDŽAVA, Bulat Šalvovič. Nebohý Avrosimov. Praha: Svoboda, 1974, 310 s. 11. OKUDŽAVA, Bulat Šalvovič. Zrušené divadlo. Brno: Jota, 2004, 285 s. ISBN 80-7217-253-0. 12. OKUDŽAVA,
Bulat
Šalvovič;
DUŠKOVÁ,
Ludmila.
Dostaveníčko
s Bonapartem. Praha: Lidové nakladatelství, 1986, 292 s. 13. PEČENKA, Marek; LITERA, Bohuslav. Dějiny Ruska v datech. Praha: Dokořán, 2011, 446 s. ISBN 978-80-86569-14-7. 14. PETRÁČKOVÁ, Věra; KRAUS, Jiří. Akademický slovník cizích slov. Praha: Academia, 1995, 2 sv. ISBN 80-200-0497-1. 77
15. POSPÍŠIL, Ivo. Slovník ruských, ukrajinských a běloruských spisovatelů. Praha: Libri, 2001, 680 s. ISBN 80-7277-068-3. 16. PROKEŠ, Josef. Česká folková píseň: v kontextu 60.–80. let 20. století. Brno: Masarykova univerzita, 2011, 168 s. ISBN 978-80-210-5431-8. 17. RICHTEREK, Oldřich. Úvod do studia ruské literatury. Hradec Králové: Gaudeamus, 2011, 122 s. ISBN 80-7041-640-8. 18. SÁDLÍKOVÁ, Marie. Velký česko-ruský slovník: Voznice: LEDA, 2005, 1407 s. ISBN 80-7335-048-3. 19. SATO, Vsevolod. Přehled ruské literatury od nejstarších dob po dnešek. Praha: Lidové nakladatelství, 1976, 300 s. 20. ŠROUFKOVÁ, Miloslava; VENCOVSKÁ, Marta; PLESKÝ, Rostislav. Ruskočeský, česko-ruský slovník. Voznice: Leda, 2010, 979 s. ISBN 978-80-7335-2462. 21. ŠVANKMAJER, Milan. Dějiny Ruska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008, 594 s. ISBN 978-80-7106-613-2. 22. TOKÁR, Milan. Atlanti drží nebe. Praha: Lidové nakladatelství, 1989, 158 s. 23. TOKÁR, Milan. Taký bol Vysockij. Bratislava: Obzor, 1990, 279 s. ISBN 80215-0069-7. 24. UCHYTIL, Vladimír; TOMANOVÁ, Inka. Rusko-český, česko-ruský slovník. Praha: Nakladatelství Josefa Šimona, 2000, 435 s. ISBN 80-85637-58-8. 25. ULBRECHTOVÁ, Helena. Vladimir Vysockij: Put' od barda k poetu: (stanovlenije i razvitije poetičeskoj sistemy V.S. Vysockogo). Brno: Masarykova univerzita, 2002, 199 s. ISBN 80-210-2908-0. 26. VLADY, Marina. Vladimír, aneb, Zastavený let. Praha: Albatros, 2005, 238 s. ISBN 80-00-01682-6. 27. VONDRÁK, Jiří. Back Beat. Praha: Knižní klub, 2013, 245 s. ISBN 978-80242-3922-4.
78
28. VONDRÁK, Jiří. Básníci Evropy. Praha: Česká televize, 2007, 277 s. ISBN 978-80-85005-89-9. 29. VONDRÁK, Jiří. Bulat Okudžava: poslední koncert. Brno: Books, 1998, 101 s., [12] s. obrazových příloh. ISBN 80-7242-024-0. 30. VYSOCKIJ, Vladimir. Nepiju sám. Praha: Dokořán, 2006, 83 s. ISBN 80-7363035-4. 31. VYSOCKIJ, Vladimir. Pravda a lež: (písňové texty). Praha: Votobia, 1997, 265 s. ISBN 80-7220-020-8. 32. VYSOCKIJ, Vladimir. Štyri štvrtiny cesty. Bratislava: Smena, 1990, 274 s. 33. VYSOCKIJ, Vladimir. Vladimír Vysockij. Praha: Lidové nakladatelství, 1988, 218 s. 34. VYSOCKIJ, Vladimir. Zaklínač hadů. Praha: Lidové nakladatelství, 1984, 117 s. 35. ZAHRÁDKA, Miroslav. Ruská literatura XX. století: (literární proudy a osobnosti). Olomouc: Periplum, 2003, 236 s. ISBN 80-86624-08-0. Zdroje v ruském jazyce: 1. БОГАТЫРЕВ, Петр Григоревич. Русско-чешский словарь. Москва: Огиз, 1947, 356 с. 2. ВЫСОЦКИЙ, Владимир Семенович. Владимир Высоцкий: Человек: Поэт: Актер. Москва. Прогресс, 1989, 357 с. 3. Русско-чешский словарь: 40 000 слов. Москва: Советская энциклопедия, 1968, 896 с. 4. ЩЕРБИНОВСКАЯ, Елена Владимировна. Концерт. Книга для чтения с комментарием. Москва: Русский язык, 1989, 192 с.
79
Internetové zdroje: 1. Audioknihy.net [online]. [cit. 2013-10-13]. František Novotný vzkazuje ústy Luďka
Munzara.
Dostupné
z WWW:
. 2. Bard.ru [online]. [cit. 2013-08-12]. Что такое авторская песня и нужно ли с ней
бороться?.
Dostupné
z WWW:
. 3. Bards.ru
[online].
[cit.
2013-08-12].
Галич
(Гинзбург)
Александр
Аркадьевич. Dostupné z WWW: . 4. Bards.ru [online]. [cit. 2013-08-12]. Анчаров Михаил Леонидович. Dostupné z WWW: . 5. Bards.ru [online]. [cit. 2013-08-12]. Визбор Юрий Иосифович. Dostupné z WWW: . 6. Bards.ru [online]. [cit. 2014-01-19]. Песенка о бумажном солдатике. Dostupné z WWW: . 7. Bards.ru [online]. [cit. 2014-01-19]. Песенка об Арбате. Dostupné z WWW: . 8. Bards.ru [online]. [cit. 2014-01-19]. Песенка об Арбате. Dostupné z WWW: . 9. Bards.ru [online]. [cit. 2014-01-19]. Песенка об моей жизни. Dostupné z WWW: . 10. Bards.ru [online]. [cit. 2014-01-22]. Диалог у телевизора. Dostupné z WWW: . 11. Bards.ru [online]. [cit. 2014-02-03]. Песенка про Черного Кота. Dostupné z WWW: . 12. Bards.ru [online]. [cit. 2014-02-03]. Я не люблю. Dostupné z WWW: .
80
13. Bards.ru [online]. [cit. 2013-09-15]. Песенка о голубом шарике. Dostupné z WWW: . 14. Bards.ru [online]. [cit. 2013-09-16]. Утренняя гимнастика. Dostupné z WWW: . 15. Bards.ru [online]. [cit. 2014-03-26]. Десятый наш десантный батальон. Dostupné z WWW: . 16. Вards.ru [online]. [cit. 2014-03-17]. Песенка ни про что, или что случилось в Африке.
Dostupné
z WWW:
. 17. Вards.ru [online]. [cit. 2014-03-17]. Корабли постоят и ложатся на курс. Dostupné z WWW: . 18. Вards.ru [online]. [cit. 2014-03-18]. Канатоходец. Dostupné z WWW: . 19. Вards.ru [online]. [cit. 2014-03-18]. Песня профессионального склочника. Dostupné z WWW: . 20. Вards.ru [online]. [cit. 2014-03-23]. Письмо к другу, или Зарисовка о Париже.
Dostupné
z WWW:
. 21. Вards.ru [online]. [cit. 2014-03-24]. Баллада о Правде и Ложи. Dostupné z WWW: . 22. Bards.ru [online]. [cit. 2014-03-26]. Как научиться рисовать. Dostupné z WWW: . 23. Beat Generation [online]. [cit. 2013-10-20]. Co je beat generation?. Dostupné z WWW: . 24. Česká televize [online]. [cit. 2013-10-13]. "Simultánní tlumočník žije v neustálém
stresu,"
říká
Milan
Dvořák.
Dostupné
z WWW:
. 81
25. Česká televize [online]. [cit. 2014-01-13]. Básníci Evropy. Dostupné z WWW: . 26. Česká televize [online]. [cit. 2014-03-18]. Bulat Okudžava – Věčná píseň. Dostupné z WWW: . 27. Český rozhlas [online]. [cit. 2013-09-09]. Vladimir Vysockij, ruský bard a herec, by
se
dožil
75
let.
Dostupné
z WWW:
. 28. Český rozhlas [online]. [cit. 2013-10-13]. František Novotný, externí spolupracovník.
Dostupné
z WWW:
. 29. JAROMIR NOHAVICA [online]. [cit. 2013-10-12]. BIOGRAFIA. Dostupné z WWW: . 30. Jaromír Nohavica [online]. [cit. 2013-09-16]. Archiv pod lupou. Dostupné z WWW: . 31. Jaromír Nohavica [online]. [cit. 2014-04-28]. Pravda a lež. Dostupné z WWW: . 32. Jednota tlumočníků a překladatelů [online]. [cit. 2013-10-13]. OKUDŽAVA – VYSOCKIJ
–
GALIČ
–
DVOŘÁK...v Bruselu.
Dostupné
z WWW:
. 33. Jiří Černý [online]. [cit. 2014-02-18]. Dostupné z WWW: . 34. Jiří Vondrák [online]. [cit. 2013-10-12]. Jiří Vondrák profil. Dostupné z WWW: . 35. Lib.ru [online]. [cit. 2013-08-28]. Михаил Анчаров. Dostupné z WWW: .
82
36. Lib.ru [online]. [cit. 2013-08-28]. Михаил Анчаров. Dostupné z WWW: . 37. Lib.ru [online]. [cit. 2013-08-28]. Михаил Анчаров. Dostupné z WWW: . 38. LINGEA.
[online].
slovníky.lingea.cz.
Dostupné
z WWW:
. 39. Obecprekladatelu.cz [online]. [cit. 2013-10-13]. Dvořák Milan. Dostupné z WWW: . 40. Orbion.cz [online]. [cit. 2013-10-18]. Slavné moskevské ulice. Dostupné z WWW:
2386/>. 41. Textaři – folk&country [online]. [cit. 2013-10-13]. František Novotný – Básník ve
službách
Spirituál
kvintetu.
Dostupné
z WWW:
. 42. Valka.cz [online]. [cit. 2013-10-16]. Maršál Sovětského svazu Lavrentij Pavlovič Berija. Dostupné z WWW: . 43. Youtube.com. [online]. [cit. 2013-10-18]. Песенка о голубом
шарике.
Dostupné z WWW: . 44. Youtube.com. [online]. [cit. 2013-10-18]. Píseň o modrém balónku. Dostupné z WWW: . 45. Youtube.com [online]. [cit. 2013-10-18]. Владимир Высоцкий ˗ Утренняя гимнастика.
Dostupné
z WWW:
. 46. Youtube.com [online]. [cit. 2013-10-18]. Jaromír Nohavica ˗ Ranní rozcvička. Dostupné z WWW: . 47. Youtube.com [online]. [cit. 2014-03-24]. Песенка о бумажном солдатике. Dostupné z WWW: .
83
48. Youtube.com [online]. [cit. 2014-03-24]. Песенка об Арбате. Dostupné z WWW: . 49. Youtube.com [online]. [cit. 2014-03-24]. Песня о друге. Dostupné z WWW: https://www.youtube.com/watch?v=oj1lVGKZRAo 50. Youtube.com [online]. [cit. 2014-03-24]. Песенка ни про что, или что случилось
в
Африке.
Dostupné
z WWW:. 51. Youtube.com [online]. [cit. 2014-03-24]. Корабли постоят и ложатся на курс. Dostupné z WWW: . 52. Youtube.com [online]. [cit. 2014-03-24]. Канатоходец. Dostupné z WWW: . 53. Youtube.com [online]. [cit. 2014-03-26]. Я не люблю. Dostupné z WWW: . 54. Youtube.com [online]. [cit. 2014-03-26]. Песенка про Черного Кота. Dostupné z WWW: . 55. Youtube.com
[online].
[cit.
2014-03-24].
Песня
профессионального
склочника. Dostupné z WWW: . 56. Youtube.com [online]. [cit. 2014-03-24]. О Володе Высоцком. Dostupné z WWW: . 57. Youtube.com [online]. [cit. 2014-03-26]. Кони привередливые. Dostupné z WWW: . 58. Youtube.com [online]. [cit. 2014-03-26]. Десятый наш десантный батальон. Dostupné z WWW: . 59. Youtube.com [online]. [cit. 2014-03-24]. Песня о Земле. Dostupné z WWW: .
84
60. Youtube.com [online]. [cit. 2014-03-24]. Письмо к другу, или Зарисовка о Париже.
Dostupné
z WWW:
. 61. Youtube.com [online]. [cit. 2014-03-24]. Баллада о Правде и Ложи. Dostupné z WWW: . 62. Youtube.com [online]. [cit. 2014-04-11]. Нема в світі правди – кобзарська пісня. Dostupné z WWW: . 63. Булат Окуджава [online]. [cit. 2013-10-18]. Стихи и песни Булата Окуджавы. Dostupné z WWW: . 64. Владимир Высоцкий. Все о нем [online]. [cit. 2014-01-22]. Песня о друге. Dostupné
z WWW:
vdrug.html>. 65. ВЫСОЦКИЙ: время, наследие, судьба [online]. [cit. 2014-01-22]. Кони привередливые. Dostupné z WWW: . 66. Московский детский фестиваль авторской песни [online]. [cit. 2014-03-02]. Что такое
авторская
песня?. Dostupné
z WWW: <detibard.ru/latest-
news/2012-12-18-20-15-27>. 67. Музыкаmp3.
[online].
о воздушном
[cit.
2013-09-15].
шарике
Булат
mp3.
Окуджава.
Dostupné
Песенка z WWW:
. 68. СОКОЛОВА, И. А. Московский Центр авторской песни [online]. [cit. 201308-12]. Авторская песня: определения и термины. Dostupné z WWW: . 69. Словари и энциклопедии на Академике [online]. [cit. 2014-03-02]. Авторская
песня.
Dostupné
z WWW:
. 70. Юрий
Визбор
[online].
[cit.
2013-08-28].
Dostupné
z
WWW:
. 85
71. Spartakus Educational [online]. [cit. 2013-10-16]. Georgy Malenkov. Dostupné z WWW: . 72. Woody Guthrie [online]. [cit. 2013-10-20]. Woody Guthrie's Biography. Dostupné
z WWW:
. Audio-vizuální zdroje: 1. VONDRÁK, Jiří. Básníci Evropy [videozáznam na DVD]. Dokumentární cyklus z roku 1994. Ostrava: Free Art Records, 1996–2000. 2. TESÁČEK, Rudolf. [videozáznam na VHS]. Záznam koncertu Bulata Okudžavy z Divadla Husa na provázku z roku 1995. Brno: Televizní studio Brno tvůrčí skupiny Ivana Tučka, 1996. 3. ЩЕРБИНОВСКАЯ, Елена. Концерт. Песни из репертуара популярных авторов и исполнителей [zvukový záznam na kazetě]. Москва: Русский язык, 1989.
86
SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1: Víc než jen hlas. Balada o papírovém vojáčkovi od Bulata Okudžavy Příloha č. 2: Víc než jen hlas. Ulička Arbat od Bulata Okudžavy Příloha č. 3: Pravda a lež: (písňové texty). Píseň o kamarádovi od Vladimira Vysockého Příloha č. 4: Pravda a lež: (písňové texty). Koně k nezkrocení od Vladimira Vysockého Příloha č. 5: Atlanti drží nebe. Černý kocour od Bulata Okudžavy Příloha č. 6: Atlanti drží nebe. Já nemám rád od Vladimira Vysockého Příloha č. 7: Vladimir Vysockij. Co se stalo v Africe od Vladimira Vysockého Příloha č. 8: Vladimir Vysockij. Lodě od Vladimira Vysockého Příloha č. 9: Zaklínač hadů. Provazochodec od Vladimira Vysockého Příloha č. 10: Zaklínač hadů. Píseň profesionálního kverulanta (Můj soused) od Vladimira Vysockého Příloha č. 11: Концерт. O Voloďovi Vysockém od Bulata Okudžavy Příloha č. 12: Концерт. Píseň o Zemi od Vladimira Vysockého Příloha č. 13: Nepiju sám. Dopis z Paříže od Vladimira Vysockého Příloha č. 14: Nepiju sám. Pravda a lež od Vladimira Vysockého Příloha č. 15: Kapela naděje. Desátej prapor od Bulata Okudžavy Příloha č. 16: Kapela naděje. Jak se naučíš malovat od Bulata Okudžavy
87
Příloha č. 1 Sonda č. 1: Víc než jen hlas. Balada o papírovém vojáčkovi od Bulata Okudžavy (Булат Окуджава, Песенка о бумажном солдатике) Balada o papírovém vojáčkovi, jenž neustále naráží na svou limitující papírovou podstatu, vyznívá smutně až depresivně. Okudžava promítá do postavy vojáčka zmar a frustraci, jež jsou součástí života. Místy vyvstává zlost na poměry tehdejšího světa (rozumějme v souvislostech politických) a nemožnost s nimi hnout. Při srovnání překladu s originálním textem můžeme říci, že je báseň volně přeložena, rozdílností si lze povšimnout například ve verši v první strofě – Но он игрушкой детской был – Každému hned se zalíbil nebo ve třetí strofě verš – Он был бы рад в огонь и в дым – Do bitvy pro vás hned by šel. I přesto lze v básni najít výrazy, které jsou velmi podobné originálnímu projevu, například v první strofě verš – Один солдат на свете жил – To jednou jeden voják byl.204 I přes variabilitu slov můžeme konstatovat, že překlad zachoval hlavní myšlenku dané básně. Jazyk básně lze považovat za jednoduchý a srozumitelný, který je přístupný takřka každému, tedy nikoli pouze člověku v poezii zběhlému. Překladatelé dodrželi stejnou strukturu básně jako autor. Můžeme říci, že přeložený text lze zazpívat na původní melodii.205
204
NOVOTNÝ, František; VEJVODA, Jiří. Víc než jen hlas. Praha: Práce, 1980, str. 145; Bards.ru [online]. [cit. 2014-01-19]. Песенка о бумажном солдатике. Dostupné z WWW: . 205 Youtube.com [online]. [cit. 2014-03-24]. Песенка о бумажном солдатике. Dostupné z WWW: .
88
Příloha č. 2 Sonda č. 2: Víc než jen hlas. Ulička Arbat od Bulata Okudžavy (Булат Окуджава, Песенка об Арбате) Krátká báseň s názvem Ulička Arbat působí oproti předešlé básni velice příjemně, vesele a poklidně bez jakéhokoliv depresivního zabarvení. Jde z ní cítit radost, optimismus a láska k vlasti. V této básni chtěl autor vyjádřit hlubokou úctu a náklonnost místu, kde vyrůstal a strávil dětství. Ulička Arbat je pro Okudžavu domovem, zázemím, vírou, místem, které má rád. Jazyk básně je srozumitelný, snadno pochopitelný pro každého čtenáře. Překladatelé dodrželi stejnou strukturu básně, co se týče strof, počet veršů a rýmů je však rozdílný. Báseň je velmi volně přeložena do českého jazyka, v překladu si můžeme povšimnout mnoha výrazů, jenž se liší od originálního znění, například v první strofě verš – Ты течешь, как река. Странное название! – Jméno jak řeka ti v ústrety vyzvání nebo verš z druhé strofy – Пешеходы твои – люди невеликие – Slávu tu nepotkáš – sem tam je díra.206 I přesto, že František Novotný a Jiří Vejvoda v překladu použili spoustu nesourodých slov, myšlenka básně zůstala zachována. Přeložený text je vázán na hudební složku písně, můžeme tedy překlad básně zazpívat na původní melodii.207
206
NOVOTNÝ, František; VEJVODA, Jiří. Víc než jen hlas. Praha: Práce, 1980, str. 156; Bards.ru [online]. [cit. 2014-01-19]. Песенка об Арбате. Dostupné z WWW: . 207 Youtube.com [online]. [cit. 2014-03-24]. Песенка об Арбате. Dostupné z WWW: .
89
Příloha č. 3 Sonda č. 3: Pravda a lež: (písňové texty). Píseň o kamarádovi od Vladimira Vysockého (Владимир Высоцкий, Песня о друге) Píseň o kamarádovi vypráví o přátelství a důvěře. Vysockij v ní zdůrazňuje přesvědčení, že sílu přátelství člověk pozná v horách, kde je zapotřebí pevné důvěry mezi dvěma lidmi, jež mnohdy umožňuje pobyt v horách ve zdraví přežít a tím i přátelství důkladně prověřit. Jazyk zůstává srozumitelným natolik, aby báseň byla dostupná pro všechny gramotné čtenáře a posluchače. Přeložený text lze zazpívat na původní melodii písně.208 Když srovnáme originální text a překlad Milana Dvořáka, můžeme říci, že je báseň opět velmi volně přeložena. I když překladatel použil jiné výrazy, myšlenka básně je zachována. Počet strof v básni se shoduje, jak v originále, tak v překladu. K odlišným veršům patří například v první strofě verš – И не друг, и не враг, а – так – Toho, zač ze všech sil ses bil nebo v druhé strofě vеrš – Если парень в горах – не ах – Když si na strmý svah jen sáh. K podobným veršům lze zařadit poslední verš v první strofě – Там поймешь, кто такой – A už víš, co je v něm.209
208
Youtube.com [online]. [cit. 2014-03-26]. Песня о друге. Dostupné z WWW: 209 VYSOCKIJ, Vladimir. Pravda a lež: (písňové texty). Praha: Votobia, 1997, str. 71; Владимир Высоцкий. Все о нем [online]. [cit. 2014-01-22]. Песня о друге. Dostupné z WWW: .
90
Příloha č. 4 Sonda č. 4: Pravda a lež: (písňové texty). Koně k nezkrocení od Vladimira Vysockého (Владимир Высоцкий, Кони привередливые) V této autobiografické básni Vysockij metaforicky vykresluje svůj divoký a nespoutaný život, který přirovnává k životu koní, kteří jsou podobně jako on divocí a nezkrotní. Popisuje dojem ze svého dynamického života, který je k nezastavení, prosí bůhvíkoho o zpomalení jeho rychlého životního tempa, aby mohl nabrat dechu a sil v obavě o jeho blížící se konec a nadcházející smrt. V básni plné metaforických obratů snad ani nelze očekávat, že se bude překlad shodovat s originálním textem. Báseň je velmi volně přeložena, zůstává zachována pouze hlavní myšlenka. I z hlediska struktury básně jsou obě verze značně rozdílné. Originální text se skládá z devíti strof, u třetí, šesté a deváté sloky se nachází ještě dovětek – постою на краю! Překlad sestává z šesti strof. K veršům, které se od sebe liší, můžeme vybrat například verš – Чую с гибельным восторгом: пропадаю! Пропадаю! – Opojení z vichřice mi šeptá: Konec, konec se mnou! nebo verš – Вы тугую не слушайте плеть! – Vždyť ne bič, to já velet mám. I přes nesmírnou variabilitu výrazů lze najít pár podobných veršů jako například verš – Мы успели – в гости к Богу не бывает опозданий – Stihneme to, k Bohu pozdě na návštěvu nechodí se nebo verš – Чуть помедленнее, кони, чуть помедленнее – Trochu zvolněte mi koně, trochu zvolněte mi.210 Srozumitelnost jazyka je vysoká, i když je báseň celkově náročnější pro množství metafor. Přeložený text je vázán na hudební složku písně, tudíž můžeme překlad básně zazpívat na původní melodii.211
210
VYSOCKIJ, Vladimir. Pravda a lež: (písňové texty). Praha: Votobia, 1997, str. 71; ВЫСОЦКИЙ: время, наследие, судьба [online]. [cit. 2014-01-22]. Кони привередливые. Dostupné z WWW: . 211 Youtube.com [online]. [cit. 2014-03-26]. Кони привередливые. Dostupné z WWW: .
91
Příloha č. 5 Sonda č. 5: Atlanti drží nebe. Černý kocour od Bulata Okudžavy (Булат Окуджава, Песенка про черного кота) Bulat Okudžava se ve své tvorbě soustředí také na popis všedního života a s tím souvisí tato báseň. Autor zde hovoří o životě černého kocoura žijící na tmavé chodbě v jednom domě, kde nájemníky děsí černočerná tma. Kocour, který se ukrývá pod schody, není ledajaký, neskučí, nemňouká, neloví myši, každý si ho oblíbil, proto jaký je. Obyvatelé domu raději živí jejich čtyřnohého podnájemníka, než aby koupili do tmavé chodby novou žárovku, kterou potřebují. Po porovnání originálního textu a překladu můžeme říci, že je báseň volně přeložena, myšlenka však zůstala zachována. Překladatel, Milan Dvořák dodržel i stejný počet strof. K veršům, které jsou velmi rozdílné, patří například ve druhé strofě verš – Темнота ему – как щит – Аby kočky dojímal nebo ve třetí strofě verš – Он давно мышей не ловит – Pod schody se pěkně schová. K nejméně odlišným veršům patří například verš ze čtvrté strofy – Каждый сам ему выносит – Každý rád mu něco nosí.212 Báseň není na pochopení složitá, proto je jazyk básně jasný a srozumitelný, neobjevují se zde žádné složité obraty nebo metafory. Můžeme říci, že přeložený text zle zazpívat na původní melodii písně.213
212
TOKÁR, Milan. Atlanti drží nebe. Praha: Lidové nakladatelství, 1989, str. 25; Bards.ru [online]. [cit. 2014-02-03]. Песенка про Черного Кота. Dostupné z WWW: . 213 Youtube.com [online]. [cit. 2014-03-26]. Песенка про Черного Кота. Dostupné z WWW: .
92
Příloha č. 6 Sonda č. 6: Atlanti drží nebe. Já nemám rád od Vladimira Vysockého (Владимир Высоцкий, Я не люблю) Samotný název básně už napovídá, o čem autorova zpověď bude vyprávět. Celou báseň Vysockij věnoval tomu, co ve svém životě nemá rád, co ho trápí, co ho štve, čeho se bojí, co ho rozčiluje. Nemá rád smrt, nesnáší otupělost a zuřivost, protiví se mu lidské propočty a kalkulace, štve ho, když mu někdo čte přes rameno, je mu proti srsti, když někdo něco dělá jen napůl, nesnáší válku a vše s ní spojené, nemá rád, když někdo o něm hovoří za jeho zády, protiví se mu lež a přetvářka, rozčilují ho nepříjemné zvuky, odmítá nečestnost, bojí se strachu. A především nemá rád tehdejší společnost, kterou v básni mezi řádky kritizuje. Při komparaci originálního textu a překladu můžeme konstatovat, že je báseň opět velmi volně přeložena, jak je u tvorby Vysockého už zcela běžné. Autor rozdělil báseň na osm strof po čtyřech verších, překladatel zúžil báseň na čtyři strofy po osmi verších, v podstatě spojil dvě strofy v jednu. K odlišným veršům patří například verše – Я не люблю фатального исходa – Já nemám rád, když něco končí smrtí nebo verš – Я не люблю открытого цинизмa – Nemám rád toho, kdo dokáže spojit. K podobným výrazům patří například verše – Я не люблю себя, когда я трушу – Já nemám rád sebe, když se bojím nebo poslední verš básně – Я это никогда не полюблю – Já tohle nikdy nebudu mít rád.214 Jazyk básně je zřetelný a srozumitelný, i když se zde objevuje mnoho záporných výrazů a negativ, báseň je velmi příjemná na čtení. Překlad písně můžeme zazpívat na původní melodii.215
214
TOKÁR, Milan. Atlanti drží nebe. Praha: Lidové nakladatelství, 1989, str. 49; Bards.ru [online]. [cit. 2014-02-03]. Я не люблю. Dostupné z WWW: . 215 Youtube.com [online]. [cit. 2014-03-26]. Я не люблю. Dostupné z WWW: .
93
Příloha č. 7 Sonda č. 7: Vladimir Vysockij. Co se stalo v Africe od Vladimira Vysockého (Владимир Высоцкий, Песенка ни про что, или что случилось в Африке) Tato na první pohled úsměvná báseň plná humoru a afrických zvířat v sobě ukrývá skrytý podtext. Vysockij hovoří o tom, že není snadné najít odvahu umět se postavit společnosti, vyčnívat z davu, být antikonformistický, vystoupit ze „stáda“, odlišovat se od ostatních. Po komparaci originálního textu a překladu můžeme konstatovat, že báseň je volně přeložena, avšak myšlenka zůstala ponechána. V básni najdeme odlišné i podobné verše. K rozdílným veršům patří například v první strofě verš – Как-то вдруг вне графика – Předpověděl jeden slon nebo v předposlední strofě verš – Не видать идиллий – Kde kdo z toho šílí. K podobným veršům můžeme zařadit například verš z první strofy – В желтой жаркой Африке – Ve žhavé, žluté Africe nebo ve třetí strofě verš – Я уйду из стада! – Jdu ze svého stáda.216 I když se zde nachází mnoho metafor, jazyk básně je srozumitelný. Autor rozdělil báseň na osm strof, překladatelka pouze na sedm, tudíž nezachovala prvotní strukturu básně. Překlad je vázán na hudební složku písně, můžeme tedy přeložený text zazpívat na originální melodii.217
216
VYSOCKIJ, Vladimir. Vladimír Vysockij. Praha: Lidové nakladatelství, 1988, str. 143–144; Вards.ru [online]. [cit. 2014-03-17]. Песенка ни про что, или что случилось в Африке. Dostupné z WWW: . 217 Youtube.com [online]. [cit. 2014-03-24]. Песенка ни про что, или что случилось в Африке. Dostupné z WWW: .
94
Příloha č. 8 Sonda č. 8: Vladimir Vysockij. Lodě od Vladimira Vysockého (Владимир Высоцкий, Корабли постоят и ложатся на курс) V této metaforické básni Vysockij vypráví o odloučení a smrti. Loď přirovnává k poslednímu odchodu. Autor se zmiňuje o osudu, kterému nevěří, pochybuje dokonce i o své existenci. Hovoří o ztrátě milovaných osob – přátel a ženy. Tato báseň je celkově velmi negativně а depresivně laděná. Vladimir Vysockij báseň rozdělil na tři strofy, překladatelka Jana Moravcová zachovala stejný počet slok. Jazyk básně je vcelku srozumitelný, opět autor použil mnoho metafor. Přeložený text lze zazpívat na původní melodii.218 Po srovnání originálního textu a překladu lze konstatovat, že báseň je velmi volně přeložena. Už samotný název se odlišuje. Význam a myšlenky básně však zůstaly zachovány. K rozdílným veršům patří například první verš v první strofě – Корабли постоят и ложатся на курс – Poplují z přístavů třeba přes celý svět nebo druhý verš v první strofě – Но они возвращаются сквозь непогоды – Větrným nečasem zpět do svých doků. K podobným veršům můžeme zařadit například v druhé strofě verš – Я не верю судьбе а себе еще меньше – Osudu nevěřím, sobě však ještě méně.219
218
Youtube.com [online]. [cit. 2014-03-24]. Корабли постоят и ложатся на курс. Dostupné z WWW: . 219 VYSOCKIJ, Vladimir. Vladimír Vysockij. Praha: Lidové nakladatelství, 1988, str. 211; Вards.ru [online]. [cit. 2014-03-17]. Корабли постоят и ложатся на курс. Dostupné z WWW: .
95
Příloha č. 9 Sonda č. 9: Zaklínač hadů. Provazochodec od Vladimira Vysockého (Владимир Высоцкий, Канатоходец) Touto metaforickou básní přirovnává Vysockij život provazochodce, jež musí denně na vysokém laně riskovat svůj život, k sobě samému, který obdobně prožil své bytí bez jistot a značně hazardoval se svou existencí. Na život bez „záchranné sítě“ tragicky doplatil jak provazochodec v básni, tak sám Vysockij. Po přečtení originálního textu a překladu, můžeme konstatovat, že je báseň opět volně přeložena a stejně tak překladatelka zachovala zamýšlený její smysl. Vysockij rozdělil báseň na deset strof a překlad se v tomhle ohledu nezměnil. Jazyk básně je srozumitelný a barvitý díky množství metafor. Přeložený text můžeme zazpívat na původní melodii písně.220 K odlišným veršům patří například verš z první strofy – На свой необычный манер – Zpříma jít a bez rezerv nebo v sedmé strofě verš – Он смеялся над славою бренной – Ty nejlepší lesk a slávy neomámí. K podobným veršům lze zařadit například verš z druhé strofy – Посмотрите, вот он без страховки идет – Podívejte! Vždyť on nemá záchrannou síť.221
220
Youtube.com [online]. [cit. 2014-03-24]. Канатоходец. Dostupné z WWW: . 221 VYSOCKIJ, Vladimir. Zaklínač hadů. Praha: Lidové nakladatelství, 1984, str. 7–9; Bards.ru [online]. [cit. 2014-03-18]. Канатоходец. Dostupné z WWW: .
96
Příloha č. 10 Sonda č. 10: Zaklínač hadů. Píseň profesionálního kverulanta (Můj soused) od Vladimira Vysockého (Владимир Высоцкий, Песня профессионального склочника) Píseň profesionálního kverulanta neboli Můj soused pojednává kriticky o společnosti. Autor se v ní pohoršeně vyjadřuje k lidským vlastnostem, jakými jsou povrchnost, neužitečnost, lenost, chamtivost, nespravedlnost. Zvláštní pozornost Vysockij věnoval svému sousedovi, který je velmi bohatý a disponuje všemi těmito výše zmíněnými nelichotivými odstíny povahy. Ani tahle báseň není výjimkou a překladatelkou jí byl ponechán volným překladem původní smysl. Mezi podobné verše patří například ten z druhé strofy – У него на окнах – плюш и шелк – Do oken plyš a hedvábí si dal nebo v první strofě verš – Мой сосед объездил весь Союз – Můj soused, ten už objel celý svět. K těm odlišným můžeme zařadit například verš z druhé strofy – Баба его шастает в халатe – A tu svou ženskou oblík jako dámu nebo poslední verš z druhé strofy – При такой повышенной зарплате – Na dlažbě najít stopy po uranu.222 Báseň je rozdělena na šest strof, Jana Moravcová v překladu zachovala stejný počet slok. Jazyk básně je jasný a srozumitelný. Přeložený text je vázán na hudební složku písně, můžeme jej tedy zazpívat na původní melodii.223
222
VYSOCKIJ, Vladimir. Zaklínač hadů. Praha: Lidové nakladatelství, 1984, str. 97; Bards.ru [online]. [cit. 2014-03-18]. Песня профессионального склочника. Dostupné z WWW: . 223 Youtube.com [online]. [cit. 2014-03-24]. Песня профессионального склочника. Dostupné z WWW: .
97
Příloha č. 11 Sonda č. 11: Концерт. O Voloďovi Vysockém od Bulata Okudžavy (Булат Окуджава, О Володе Высоцком) Tuto báseň Bulat Okudžava věnoval na počest Vladimiru Vysockému. Okudžava hovoří o jeho bouřlivém životě plném hříchů a bujarých večírků, také se zde zmiňuje o jeho předčasné smrti. Bulat Okudžava si však svého kolegy velmi vážil a obdivoval jej. Po přečtení obou verzí, jak originálního textu, tak překladu od Milana Dvořáka, můžeme konstatovat, že obě varianty básně jsou si svým obsahem velmi blízké. Překladatel se co nejvíce držel originálního znění. K velmi podobným veršům patří například verše v první strofě – Как умел, так и жил, а безгрешных не знает природа – Žil, jak uměl. A lidi bez hříchu příroda nezná nebo verše ve třetí strofě – Белый аист московский на белое небо взлетел, черный аист московский на черную землю спустился – Bílý moskevský čáp se vznesl do bílého nebe, černý moskevský čáp slétl na černou zem. V básni se nenachází verše, které by se od sebe výrazně lišily.224 Jazyk básně je jasný a srozumitelný pro každého čtenáře. Okudžava na konci básně použil metaforický obrat, přirovnává Vysockého k bílému čápovi, který vzlétl do nebe a navždy nás opustil, černý čáp má symbolizovat smrt. Milan Dvořák tuto metaforu ve svém překladu ponechal. Z celé básně vyzařuje pokora, úcta a uznání. Překladatel rovněž dodržel stejnou strukturu básně. Jelikož jsou obě verze skoro totožné, lze přeložený text zazpívat na původní melodii písně a metrum.225
224
ЩЕРБИНОВСКАЯ, Елена Владимировна. Концерт. Книга для чтения с комментарием. Москва: Русский язык, 1989, c. 64–65. 225 Youtube.com [online]. [cit. 2014-03-24]. О Володе Высоцком. Dostupné z WWW: .
98
Příloha č. 12 Sonda č. 12: Концерт. Píseň o Zemi od Vladimira Vysockého (Владимир Высоцкий, Песня о Земле) Vysockij v této básní vzdává holt Matce Zemi. Opěvuje Zemi, kterou nelze vypálit, vyčerpat nebo zničit. Matka Země je velmi mocná, silná a nevyčerpatelná. Básník hovoří o tom, jak ji lidstvo po celé roky devastovalo a ničilo. Po porovnání originálního textu a překladu můžeme říci, že se opět překlad Milana Dvořáka velmi podobá originálnímu znění jako u předchozí básně od Bulata Okudžavy. Je nutno poznamenat, že texty Vysockého zřídkakdy bývají skoro doslovně přeložené. K podobným veršům lze zařadit například ve čtvrté strofě verš – Кто сказал, что Земля не поет – Kdo říká, že Země nezpívá nebo ve druhé strofě verš – Материнства не взять у Земли – Mateřství Zemi nelze vzít. Můžeme konstatovat, že se v básni neobjevuje mnoho odlišných veršů. 226 Překladatel opět dodržel stejnou strukturu básně. Jazyk básně je srozumitelný. Překlad lze zazpívat na původní melodii písně.227
226
ЩЕРБИНОВСКАЯ, Елена Владимировна. Концерт. Книга для чтения с комментарием. Москва: Русский язык, 1989, c. 90–91. 227 Youtube.com [online]. [cit. 2014-03-24]. Песня о Земле. Dostupné z WWW: .
99
Příloha č. 13 Sonda č. 13: Nepiju sám. Dopis z Paříže od Vladimira Vysockého (Владимир Высоцкий, Письмо к другу, или Зарисовка о Париже ) V básni ve formě dopisu Vysockij svému kamarádovi Váňovi barvitě líčí krásný, leč úplně odlišný francouzský život. Vysockij jako vášnivý cestovatel zavítal i do Paříže, která mu byla zde předlohou. Autor naráží na to, že ani on, ani jeho kamarád do pařížského stylu života nepatří. „Jenomže milej Váňo, my dva se do Paříže hodíme jak kombinačky na negližé.“228 Vysockij porovnává dva zcela odlišné světy – východní a západní Evropu. Jazyk básně je jasný a srozumitelný. I když originální text a překlad mají stejný počet strof, některé sloky jsou v překladu přehozené. Můžeme konstatovat, že na originální melodii písně lze zazpívat i přeložený text.229 Po srovnání originálního textu a překladu můžeme shrnout, že báseň je volně přeložena, i když se v ní nachází mnoho podobných slov a výrazů. Myšlenka a smysl básně zůstaly ponechány. Dále je vhodné poznamenat, že název básně Milan Dvořák pozměnil, slovo „kamarád“ („друг“) obměnil za slovo „Paříž“. Pojem „náčrtek“ („зарисовка“) v názvu vůbec nepoužil. K podobným veršům patří například verš z první strofy – Ах, милый Ваня! Я гуляю по Парижу – Jó, milej Váňo, tak se flákám po Paříži nebo verš z druhé strofy (v originále verš ze třetí strofy) – Все эмигранты тут второго поколенья – Jsou tady emigranti v druhý generaci. K odlišným veršům můžeme zařadit například verš z první strofy – И то, что слышу, и то, что вижу – A každej dojem, co cestu zkříží nebo verš z páté strofy (v originále verš z poslední strofy) – Проникновенье наше по планете – Náš mocnej duch se neodvratně šíří.230
228
VYSOCKIJ, Vladimir. Nepiju sám. Praha: Dokořán, 2006, str. 29. Youtube.com [online]. [cit. 2014-03-24]. Письмо к другу, или Зарисовка о Париже. Dostupné z WWW: . 230 VYSOCKIJ, Vladimir. Nepiju sám. Praha: Dokořán, 2006, str. 28–29; Вards.ru [online]. [cit. 2014-0323]. Письмо к другу, или Зарисовка о Париже. Dostupné z WWW: . 229
100
Příloha č. 14 Sonda č. 14: Nepiju sám. Pravda a lež od Vladimira Vysockého (Владимир Высоцкий, Баллада о Правде и Ложи) Jak již vyplývá z názvu, autor se v básni zabývá pravdou a lží, dvěma protikladnými pojmy. Zabývá se v ní jejich významem a proměnlivostí v našich životech. Dle Vysockého je pravda naivní a důvěřivá, lež je naopak hnusná a zákeřná čekající na vhodnou příležitost k útoku. I když báseň vyznívá spíše skepticky, Vysockij věří, že pravda nakonec zvítězí, až dokáže to, co umí lež. Je možné, že v souvislosti s touhle básní se Vysockij inspiroval starou kobzarskou písní Нема В Світі Правди.231 Autor rozdělil báseň na pět strof, překladatel ponechal stejný počet. Jazyk je srozumitelný a plný metaforických obratů, jak je u Vysockého zvykem. Můžeme rovněž konstatovat, že přeložený text lze zazpívat na originální melodii písně.232 Po komparaci originálního textu a překladu můžeme hodnotit volný překlad, se zachováním originální myšlenky. K rozdílným veršům patří například verš z první strofy – Нежная Правда в красивых одеждах ходила – Šla pravda světem a na chudý duchem se smála nebo verš z druhé strofy – И прихватила одежды примерив на глаз – Podpaží stříkla si jejím dezodorem. K podobným veršům můžeme zařadit jmenovitě verš z druhé strofy Деньги взяла и часы,и еще документы – Peníze, doklady, hodinky, všechno jí štípla nebo verš opěz z druhé strofy – Сплюнула,грязно ругнулась и вон подалась – Odplivla, odporně zaklela, vypadla ven.233 V souvislosti s touto básní se dostal překladatel Milan Dvořák do konfliktu s písničkářem Jaromírem Nohavicou. Dvořák nařkl Nohavicu, že mu doslova „ukradl“ překlad výše zmíněné básně. Jaromír Nohavica na svoji obranu tvrdí, že překlad Milana Dvořáka jen částečně upravil, úplně vynechal jednu strofu, provedl drobné změny a taktéž zkrátil závěrečnou strofu.234
231
Youtube.com [online]. [cit. 2014-04-11]. Нема в світі правди – кобзарська пісня. Dostupné z WWW: . 232 Youtube.com [online]. [cit. 2014-03-24]. Баллада о Правде и Ложи. Dostupné z WWW: . 233 VYSOCKIJ, Vladimir. Nepiju sám. Praha: Dokořán, 2006, str. 76–78; Вards.ru [online]. [cit. 2014-0324]. Баллада о Правде и Ложи. Dostupné z WWW: . 234 Jaromir Nohavica [online]. [cit. 2014-04-28]. Pravda a lež. Dostupné z WWW: .
101
Příloha č. 15 Sonda č. 15: Kapela naděje. Desátej prapor od Bulata Okudžavy (Булат Окуджава, Десятый наш десантный батальон) Když byl Bulat Okudžava ještě mladý chlapec, odešel jako dobrovolník na frontu. Válka v něm zanechala především otřesné zážitky, které zhmotnil v této básni, v které se zabývá krutostmi boje a všudypřítomnou smrtí, která jej na bojišti obklopovala. Originální text obsahuje tři sloky a třikrát opakující se refrén. Překladatel rozdělil báseň na devět malých strof. Jazyk je jasný a srozumitelný. Přeložený text je vázán na hudební složku písně, lze jej tedy zazpívat na původní melodii.235 Po komparaci originálu a překladu lze konstatovat, že báseň je volně přeložena, myšlenka však opětovně zůstala zachována. Václav Daněk ve svých překladech používá mnoho metaforických obratů, nejedná se tedy o doslovný překlad. K odlišným veršům můžeme zařadit například pátý verš z první strofy – Горит и кружится планета – Požár se plazí po planetě nebo druhý verš z první strofy – Деревья не растут – A stromy sebral drak. K podobným veršům patří například šestý verš z první strofy – Над нашей родиною дым – Nam námi dým se topolí.236
235
Youtube.com [online]. [cit. 2014-03-26]. Десятый наш десантный батальон. Dostupné z WWW: . 236 OKUDŽAVA, Bulat Šalvovič. Kapela naděje. Praha: Odeon, 1980, str. 159–160; Bards.ru [online]. [cit. 2014-03-26]. Десятый наш десантный батальон. Dostupné z WWW: .
102
Příloha č. 16 Sonda č. 16: Kapela naděje. Jak se naučíš malovat od Bulata Okudžavy (Булат Окуджава, Как научиться рисовать) V této metaforické básni Bulat Okudžava rozvádí úvahy na téma city a emoce. Člověka přirovnává k malíři, který by ve svém životě neměl příliš pospíchat, ba naopak by měl naplno vnímat svět kolem sebe. Barvy, jež jsou zmíněné v básni, symbolizují projevy nebo pocity. Například bílá barva – začátek, žlutá barva – uzrávání, černá barva – konec, rudá barva – žár, vzplanutí. Dle autora by se všechny tyto barevné pocity měly v srdci vášnivě promíchat. Po porovnání originálního textu a překladu lze posoudit, že obě verze jsou si značně podobné. Objevuje se zde několik shodných slov, zvláště pasáže s barvami jsou skoro totožné. Můžeme konstatovat, že se překladatel pokusil o co nejpřesnější doslovný překlad na rozdíl od předchozí básně, přičemž myšlenka jednoznačně zůstala ponechána. K podobným veršům patří například třetí verš – Белую краску возьми, потому что это – начало, потом – Bílou bavru vezmi, to je začátek, a potom nebo čtvrtý verš – Желтую краску возьми, потому что все созревает, потом – Žlutou barvu vezmi, to je uzrávání, potom nebo první verš – Если ты хочешь стать живописцем, ты рисовать не спеши – Když se malířem chceš stát, malovat nepospíchej.237 Autor rozdělil báseň na čtrnáct veršů, překladatel ponechal stejný počet. Jazyk je srozumitelný a bohatý na metaforické vyjádření. Jak se naučís malovat není píseň, jedná se pouze o básnické ztvárnění.
237
OKUDŽAVA, Bulat Šalvovič. Kapela naděje. Praha: Odeon, 1980, str. 139; Bards.ru [online]. [cit. 2014-03-26]. Как научиться рисовать. Dostupné z WWW: .
103
