MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Studijní program: Speciální pedagogika Studijní obor: Speciální pedagogika
Vyuţití psychomotorických aktivit pro pomáhající profese ve fázi vyčerpání
Vypracovala: Anna Procházková Vedoucí bakalářské práce: doc. PaedDr. Marie Blahutková, Ph.D.
1
Místopříseţné prohlášení Místopřísežně prohlašuji, že bakalářskou práci na téma „Využití psychomotorických aktivit pro pomáhající profese ve fázi vyčerpán“ jsem vypracovala samostatně s použitím literatury, kterou uvádím v přiloženém seznamu.
V Brně dne 1. dubna 2011
Podpis.....................................
2
Hra je jeden z nejefektivnějších způsobů, jak zjednodušit život. Přesně to jsme dělali jako děti, ale v dospělosti jsme si hrát zapomněli. Albert Einstein
3
Děkuji paní doc. PaedDr. Marii Blahutkové, Ph.D. za vstřícnost, pomoc a odborné vedení při zpracovávání mé bakalářské práce. Velice si Vážím její veškeré pomoci. Také děkuji svým blízkým za podporu a povzbuzení při tvorbě práce.
4
OBSAH ÚVOD ............................................................................................................................................ 6 1 VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ .................................................................................................. 7 1.1 Psychomotorika ...................................................................................................................... 7 1.2 Fáze vyčerpání, stres, syndrom vyhoření .............................................................................. 11 1.3 Pomocné profese .................................................................................................................. 17 2 OBRANNÉ REAKCE, PREVENCE ZÁTĚŽOVÝCH SITUACÍ A TERAPIE ................................................ 18 2.1 Obranné reakce..................................................................................................................... 18 2.2 Prevence................................................................................................................................ 20 2.3 Terapie- psychomotorické činnosti ....................................................................................... 23 3 VÝZKUMNÉ ŠETŘENÍ ................................................................................................................. 26 3.1 Metoda výzkumu .................................................................................................................. 26 3.2 Analýza dat ........................................................................................................................... 27 3.2.3 Odpovědi na položené výzkumné otázky ........................................................................... 36 4 DISKUZE .................................................................................................................................... 38 5 ZÁVĚR ....................................................................................................................................... 39 6 RESUME .................................................................................................................................... 40 SUMMARY................................................................................................................................... 41 7 POUŽITÉ ZDROJE ....................................................................................................................... 42 8 PŘÍLOHY ................................................................................................................................... 43
5
ÚVOD Mnoho lidí zná psychomotorickou aktivitu pouze jako pomocné cvičení a hry pro děti menšího věku s cílem psychomotorického vývoje. Bohužel dodnes se setkávám s domněnkou, že rozvoj psychomotorických funkcí především malých
dětí,
nebo
osob
s handicapem
je
hlavním
působištěm
psychomotoriky. Svoji prací bych ráda dokázala, že je to tomu jinak a tyto aktivity mohou být nápomocné nejenom této věkové a životně znevýhodněné skupině lidí ale může pomoci komukoli například v náročných životních situacích. Prvotní impuls pro výběr daného tématu bakalářské práce bylo moje předchozí zaměstnání, kdy jsem pracovala jako školitel a metodik v komunikačním centru. Denně jsem se setkávala s lidmi, kteří po určité době v zaměstnání začali projevovat nespokojenost v práci, s pracovními úkoly apod. a nemálo z nich nakonec opustili svá pracovní místa. Chtěla jsem si tímto objasnit, jaké příčiny a souvislosti vedou k případnému nezájmu, až odporu k původně zajímavému pracovnímu zařazení. Jakým způsobem je ještě možné tyto situace řešit aniž by bylo nutné odejit ze zaměstnání, popřípadě co pro sebe může člověk udělat sám, když na sobě pozoruje negativní změny, myšleno ke vztahu k práci. Teoretická část je vyhrazena informacím o dané problematice z dostupné literatury. Pomáhá nám pochopit základní informace o psychomotorice, psychomotorických aktivitách a jejího využití. Dále se zabýváme fázi vyčerpání, kde objasňujeme její příčiny, projevy, prevenci a případnou terapii. Neméně důležitou informaci je také objasnění si pojmu pomáhající profese. V praktické části jsme se zabývali analýzou předem připravené ankety, kde nás zajímala pocitová stránka respondentů a znalost, či praktické provozování pohybových aktivit.
6
1 VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ 1.1 Psychomotorika Psychomotorika je novou formou pohybové aktivity, která je zaměřena na prožitek z pohybu (Blahutková, 2003), formou aktivního odpočinku, regenerací a vhodnou aktivitou ke kompenzování hlavně duševní námahy. Vede k pozitivním prožitkům z pohybových aktivit, k rozvoji psychické, fyzické a společenské stránky každého člověka. Také nám pomůže v poznání svého vlastního těla a okolního světa. Lze ji uplatnit ve všech věkových kategoriích, zejména pak u zdravotně oslabených jedinců a jedinců méně pohybově nadaných. Využívá jednoduchých herních činností, činností s náčiním a nářadím, kontaktních prvků a prvků pohybové muzikoterapie včetně relaxace. Psychomotorická terapie je metoda, kdy při delším psychomotorickém působení dochází k otevření nitra klienta. Ten je potom schopen mluvit o svých pocitech a prožitcích otevřeně a tak umožňuje specifický přístup k řešení osobních potíží (Blahutková, 2009). Učí nás získávat co nejvíce zkušeností o sobě samém, o svém těle i o světě kolem nás. Psychomotorika rozvíjí psychickou, fyzickou i sociální stránku osobnosti člověka, ale i návyky ke
správnému
držení
těla,
nervosvalovou
koordinaci,
rovnováhu
a
prostorovou orientaci. Při provádění herních činností navíc dochází i k rozvoji a uvědomování si vjemů např. senzomotorických, což pomáhá k lepší koncentraci, soustředěnosti a zároveň ke zlepšení duševní rovnováhy člověka. Cílem psychomotoriky je bezděčné prožívání radosti z pohybu, ze hry a z tělesných cvičení a z vytvoření tzv. bio – psycho – socio – spirituální pohody člověka. Jedná se o vyrovnání biologických potřeb člověka s duševním klidem, s uspokojivým postavením v kolektivu a ve společnosti a s vírou v životní filozofie, pomáhá
v
ve smyslu
naplňování
života, která
člověku
osobnostním růstu. Respektuje individuální rozdíly v cílech i
prostředcích života a odpovídá založení člověka. Osobnost musí mít všechny uvedené složky v optimální rovnováze, jedině tak přispívá k celkovému
7
zdraví. (Blahutková, 2003). Dle světové zdravotnické organizace World Health Organisation jde o takový stav organismu, kdy je člověku naprosto dobře fyzicky, psychicky i sociálně. Podle Seedhouse optimální stav zdraví určité osoby závisí na stavu souboru podmínek, které jí umožňují žít a pracovat tak, aby byly splněny její realisticky zvolené cíle a biologické možnosti -potenciály (Seedhouse in Křivohlavý, 2001).
1.1.1
Postavení
psychomotoriky
v systému
vědních
disciplín PEDAGOGIKA Pomoci psychomotorických cvičení dochází k výchově osobnosti. Již od raného věku pomáhají psychomotorické činnosti k rozvoji osobnosti. Díky jednoduchým cvičením můžeme odhalit různá vývojová opoždění, nebo poruchy a zároveň je tak kladně usměrňovat. PSYCHOLOGIE V herních činnostech můžeme pozorovat projevy prožitku ze hry, z vnímání vlastního těla, ale také projevy temperamentu, případné obavy, strach či úzkostnosti. Blahutková uvádí: „Psychomotorika poukazuje na těsné spojení a souvislost psychického a motorického prožívání. Prostřednictvím některých psychomotorických činností lze osobnost nejen poznávat, ale i ovlivňovat, pomoci jí řešit obtížné situace“(Blahutková, 2003, str. 6). Psychomotorika je také velice přínosná jako forma psychoprofylaxe u jedinců závislých, může nám pomoci v rozvoji a posilování výkonové motivace a v neposlední řadě nám pomáhají zvládat obtížné situace. SOCIOLOGIE Pozitivní vliv psychomotorických činností zaznamenáváme i v rozvoji osobnosti ve vztahu jedince a kolektivu. Pomáhá například v průběhu cvičení ke
spontánním
kolektivním
vztahům.
v komunikaci, či začleňování do kolektivu.
8
Může
odbourávat
problémy
FYZIOLOGIE Velký význam psychomotorické činnosti mají především na zdravotní stránku jedince.
Kladně působí na srdeční a oběhový systém, dýchací systém,
svalový systém. Dbá na správné držení těla. Některé cvičení má kladný vliv na rozvoj nervosvalové koordinace, rovnováhy a prostorové orientace. ETIKA Psychomotorické činnosti ovlivňují morální chování a působí na morální volní vlastnosti jedince. Učí jedince umět naslouchat druhým, umět vyjádřit svůj názor, k asertivnímu chování a jednání ESTETIKA Pomocí psychomotoriky můžeme také vhodně rozvíjet vnímání a prožitky z pohybu. V psychomotorice se také používají neobvyklé nářadí, či náčiní, které podporují rozvoj fantazie. Jedinci si mohou osvojit vlastní pohybové činnosti. SEXUÁLNÍ VÝCHOVA Psychomotorická cvičení probíhají mimo jiné i ve dvojicích. Při těchto aktivitách dochází k poznávání osobnosti a vytváření si vztahu k pohlaví. Vytvářejí se komunikací, zrakovými a hmatovými podněty. FILOSOFIE Psychomotorické činnosti přispívají ve vztahu k hledání smyslu života. Při pohybu se z těla vylučují endorfiny, které mají kladný vliv na organismus. „Při psychomotorických činnostech si jedinci často hledají svoji vlastní spirituální cestu, cestu víry, např. víry v sama sebe, víry v partnera, víry v rodinu apod.“ (Blahutková, 2003 str. 8). Při shrnutí výše popsaného můžeme jenom potvrdit tvrzení Adamírové, že základem psychomotoriky je získat pohybem co nejvíce informací o osobě z hlediska fyziologického, kognitivního a emocionálního. Následně tyto informace umět vhodně využít pro sebepoznání, sebezdokonalování a seberealizaci (Adamírová in Blahutková 2009)
9
1.1.2 Hra v psychomotorice Veškeré probíhající činnosti musí být dobře promyšleny a je důležité v jejich průběhu klást důraz na radost z pohybu. „Hra je zdrojem nových, neopakovatelných zážitků, při nichž se projevují všechny složky duševního života- rozum, fantazie i city, a rozvíjí se tak naše osobnost“ (Blahutková, 2003, str. 11). Hry v psychomotorice jsou odlišné hlavně použitím netradičních pomůcek. Blahutková doporučuje dodržovat tyto herní zásady: každou hru si předem promyslet a zvolit tak, aby navazovala na předchozí téma. Před započetím hry je důležité všechny zúčastněné seznámit s používaným nářadím, nebo náčiním Před začátkem hry nachystat všechny pomůcky Hru dobře vysvětlit, nechat prostor na dotazy hráčů V případě, kdy není nutné, aby osoba řídící herní činnosti hodnotila hru např. jako rozhodčí, je dobré se zapojit do hry (otevřenější vztahy, více důvěry) Hry obměňovat (využívat kreativity zúčastněných) Po ukončení herní činnosti, vyhodnotit její průběh a nechat hráče vyjádřit své pocity Využívat hudebního doprovodu, který je vhodnou pomůckou pro motivaci cvičení Oslovovat se v průběhu herních činnosti křestními jmény, což pomůže ke sblížení se Při hrách ve dvojicích a trojicích nechat vystřídat všechny role Překážkovou dráhu nejdříve postavit sami, později jí nechat postavit zúčastněné. Důležité je zkontrolovat bezpečnost. Překážkovou dráhu si účastníci několikrát vyzkouší a potom si zaváží oči a stejnou dráhu projdou ještě jednou (dochází k prolomení případných bariér) U drah zajistěte dostatečnou bezpečnost (Blahutková, 2003)
10
Každá psychomotorická činnost by měla být zakončena relaxací, nebo masáží a psychostimulací. Jedinci se po herních činnostech zklidní a uvolní. Na úplný závěr je vhodné zařadit diskuzi na téma právě probíhající hodiny a nechat všechny zúčastněné vyjádřit svůj názor, čímž se naučí sdílet své pocity.
1.2 Fáze vyčerpání, stres, syndrom vyhoření 1.2.1 Stres Stres bývá označován jako reakce organismu na nadměrnou zátěž. Slovo stres pochází z angličtiny a přeložili bychom jej jako tlak, napětí či zátěž. Stresem rozumíme zátěže pocházející z vnějšího a vnitřního prostředí, které narušují rovnováhu organismu s prostředím a uvádějí jej do akutního, nebo chronického napětí (Seefeldt in Drotarová, a další, 2003). H. Selye říká: „Měli bychom si uvědomit, že stres je určitým stavem těla i mysli a má na ně určitý dopad.
Projevuje
se
řadou
objektivně
zjistitelných
chemických
a
fyziologických dění v orgánech těla. Je mimořádně důležité, abychom si tuto skutečnost uvědomili a počítali s ní“ (Selye in Křivohlavý, 1994, str. 9). Stres může být vyvolán různými vlivy, okolnostmi. Na každou osobu však tentýž stresor působí jinak. Někdo se dostane do stresu snadno a rychle a jiný je více odolný. Není možné však pouze uvést, že veškerý stres je škodlivý. Jistá míra stresu je potřebná, abychom měli dostatek podnětů k překonávání překážek (Praško et al., 1996). Jak tedy z předchozí věty vyplývá, můžeme stresy rozdělit a to na přijatelný stres, kterému se říká eustres a negativní stres, který se nazývá distres. Eustres může být například překovávání překážek s příjemným očekáváním. V těchto situacích nejde o negativní emocionální zážitek. Snažíme se zvládnout něco, co nám přináší radost, ale vyžaduje to určitou námahu. Do skupiny eustresu můžeme zařadit sportovní výkony, kdy se lidé dostávají do hraničních situací z vlastní iniciativy (Křivohlavý, 2001). Naopak distres přináší řadu negativních důsledků nejenom pro naše zdraví.
11
PROJEVY, PŘÍZNAKY STRESU A) Fyziologické příznaky stresu Srdce a cévní systém – bušení srdce, bolest a svírání na hrudi Gastrointestinální trakt- nechutenství, plynatost, pocity tlaku v břiše, průjmy, časté nucení na moč. Pocity bolesti – bolestmi hlavy a migrény, bolesti v dolní části břicha, bodavé a palčivé pocity v dolní části břicha, svalové napětí zejména v okolí krční a dolní části páteře, nepříjemné pocity v krku, pocit vysušenosti Další
fyziologické
příznaky-
snížení
sexuální
touhy,
nepravidelný
menstruační cyklus, vyrážka v obličeji, nadměrné pocení, třesy, tiky a mimovolné záškubové pohyby svalů B) Emocionální příznaky stresu Prudké výrazné změny nálad, nervózní, nepřirozený smích, nadměrné trápení se s věcmi, které nejsou tak důležité, nadměrné starosti o vlastní zdravotní stav, neschopnost projevit emocionální náklonnost a sympatii, pocity
únavy,
závratě,
zvýšená
podrážděnost,
obtížné
soustředění,
agresivita, impulsivní chování, noční můry, děsivé sny. C) Behaviorální příznaky stresu (chování a jednání) Zvýšená absence v zaměstnání, nepozorné chování, zhoršená kvalita a efektivita práce, podvádění, lhaní, zvýšená konzumace alkoholických nápojů, tabákových
výrobků,
ztráta
chuti
k jídlu,
nebo
naopak
k přejídání.
Zakoktávání, přeříkávání, skřípění zuby (Drotarová et al., 2003). VLIV STRESU NA ZDRAVOTNÍ STAV Stres má negativní dopad na náš zdravotní stav, který je prokázán stovkami studii (Křivohlavý, 1994). Stres může působit na negativní změnu zdravotního stavu přímo, nebo nepřímo. Přímým účinkem se rozumí jeho vliv na endokrinní, imunitní, nebo nervový systém. Nepřímí účinek znamená vliv stresu na chování člověka- např.na změnu životního stylu (Křivohlavý, 12
2001). Dlouhodobý, nebo opakovaný stres je pro srdce, krevní cévy a ledviny velkou záteží. S každým dalším stresem bojuje narušený systém méně úspěšně a může dojít k rychlejšímu rozvoji zdravotních obtíží ( Blahutkova et al., 2010). To dokazuje i studie, kterou provedl Stone.
Stone sledoval
skupinu lidí, kteří pravidelně zaznamenávali těžké stresové zážitky. Zjistil, že tam, kde došlo k výraznější negativní změně v životě dané osoby, se do tří až čtyř dnů objevilo nachlazení, nebo chřipkové onemocnění ( Stone in Křivohlavý, 2001). Další onemocnění která můžeme označit jako „stresové nemoci“ jsou hypertenze ( chorobně vysoký tlak), vředová onemocnění (vředy na dvanácterníku), ale i rakovina, kdy vztah mezi stresem a tímto onemocněním byl tušen řadou generací lékařů. Křivohlavý uvádí: „Není to virus stresu, co způsobuje rakovinu. K naznačení tohoto vztahu se používá zvláštního termínu. Je jím slovo triggers – stres spouští, uvádí do chodu děje, které poté projeví jako rozvíjející se rakovina. Ani to však není úplně jednoduché. Rakovinou není ohrožen ten, kdo se dostane do stresu, ale ten, kdo jej nezvládne“ (Křivohlavý, 1994, str. 36)
1. 2. 2 Fáze vyčerpání Z prostudované literatury není jednoduché jednoznačně určit definici syndromu vyčerpání. E. A L. Drotarová ve své knize uvádí, že se jedná o třetí fázi stresové adaptační reakce.
Této fázi předchází poplachová,
alarmující fáze a fáze rezistence- odolnosti (Drotarová et al., 2003). Abychom si mohli jasněji představit, o jaký stav se jedná, rozvedeme si jednotlivé fáze. Poplachová fáze- přichází po střetu se stresorem1. Jejím následkem dojde k podráždění sympatické nervové soustavy, dřeně a kůry nadledvinek. Pokud
1
Stresor - činitelé způsobující zátěž. Impuls, který spouští stresovou situaci. Nepříznivé vlivy působící na osobnost člověka (vnější i vnitřní), které mohou vést k těžké životní situaci (Křivohlavý in Blahutková, 2009)
13
navozenou stresovou situaci zvládneme v tomto počátku, stresová reakce odezní. V případě přetrvávání stresoru, nastupuje fáze rezistence. Fáze rezistence - organismus se pokouší přizpůsobit se na danou situaci. Fyziologické procesy, excitované v první fázi, se snaží obnovit normální funkce. Jestliže jedinec nenalezne způsob, jak snížit stres, nebo jakým způsobem se s ním vyrovnat a působí- li nadměrně dlouho, přechází právě do fáze vyčerpání. Fáze vyčerpání- organismus se hroutí, mohou se dostavovat různé nemoci. Fyziologické disfunkce z první fáze se prohlubují. Obdobně uvádí fázi vyčerpání i H. Selye. Dle uvedeného grafu (obr. 1) je možné posoudit, jak jednotlivé fáze postupují v čase ve chvíli, kdy se jedinci nepodaří odbourat počáteční stresor a navozující situaci.
Obr. 1 Schopnost zvládat stres podle Selyeova modelu adaptačního syndromu (Křivohlavý, 1994)
1.2.3 Syndrom vyhoření Jiný pohled na fázi vyčerpání si můžeme představit v případě, který je tématem mé bakalářské práce. Jedná se o stres v zaměstnání. Pokud tato situace přechází, až do posledního stádia hovoří se o tzv. syndromu vyhoření neboli burnout. Tento termín byl poprvé popsán v roce 1974 psychologem H. J. Freudenbergrem v časopise Journal of Social Issues. Jedná se tedy o poměrně nový termín, který byl poprvé použitý před 35 lety. (Křivohlavý, 1998). Stresorem v tomto případě jsou pracovní a výkonové složky. Jedná se
14
o podněty související s výkonem povolání (např. nízký příjem, konflikty v zaměstnání, ztráta zaměstnání, neschopnost říci ne, workoholismus). Ayala Pinesová a Elliot Aronson o jevu vyhoření říkají: „Vyhoření je formálně definováno a subjektivně prožíváno jako stav fyzického, emocionálního a mentálního vyčerpání, způsobeného dlouhodobým pobýváním v situacích, které jsou emocionálně mimořádně náročné“ (Aronson et al. in Křivohlavý, 2001, str. 113). Příznaky burnout můžeme rozdělit do dvou skupin: a) Subjektivní
příznaky-
únava,
snížené
sebehodnocení,
špatné
soustředění pozornosti, snadné podráždění. b) Objektivní příznaky – trvající dlouhodobá snížená výkonnost (Křivohlavý, 1998). Syndrom vyhoření můžeme rozdělit do pěti po sobě následujících stavu v případě, že se počáteční stres nepodařilo odbourat. 1 Motivace – fáze nadšení Člověk do svého zaměstnání vkládá velké ideály, je plný nadšení, elánu. Má stanovené cíle 2 Fáze stagnace – nezdary Realita je rozdílná, než původní představy.
Původní nadšení začíná
opadávat. Stanovuje si nové cíle, které nahradí prvotně stanovené cíle. 3 Fáze frustrace - zklamání Práce jej přestává bavit, může přejít až do stavu nechuti. Uvědomuje si, že mu vadí přístup kolegu k práci, mohou se vyskytnout první konflikty. Zároveň se objevují první zdravotní potíže 4 Fáze apatie- poraženectví Člověk chce mít již práci za sebou, bere jí spíše jako nutné zlo. Vykonává pouze nejnutnější činnosti. Uzavírá se před ostatními 5 Fáze vyhoření- exhausce Předchozí fáze byli příliš dlouhé, bez vhodné terapie. Jedinec ztratil smysl toho, co dělá. Je unavený a vyčerpaný. Může u něj přetrvávat pocit beznaděje, úzkosti. Někteří jedinci se mohou uchýlit k užívání lehkých drog (Tošnerovi, 2002).
15
Alfred Leangle vidí v procesu vyhořování tři fáze, spojené třemi procesy: První fáze – člověk, který se pro něco nadchl, má určitý cíl, má pro co žít. Práce je smysluplnou činnosti, protože usnadňuje dosažení stanoveného cíle. Druhá fáze – nastupuje hledisko utilitarismu. Žádoucím se stal místo cíle vedlejší produkt. Osoba přestává činnost dělat z toho důvodu, že by v ní viděl smysl, ale proto, že mu to něco přináší (peníze, které za práci dostává). Třetí fáze – ztráta úcty k druhým lidem, věcem, ale i k vlastní osobě. Alfred Leangle tuto fázi nazývá „ životem v popeli“ (Křivohlavý, 1998). Všechny fáze se mohou u jedinců projevovat individuálním způsobem. Některé si ani samotný jedinec nemusí uvědomit. Ve většině případů má tento proces dlouhodobý i několikaletý předpoklad vzniku (což samozřejmě není pravidlem). Velice často je tento vznik podmíněný vysokým pracovním nasazením, kdy se snažíme dosáhnout co nejlepšího pracovního úspěchu. PŘÍČINY VZNIKU SYNDROMU VYHOŘENÍ V ZAMĚSTNÁNÍ Příčin pro vznik syndromu burn-out může být opravdu mnoho. A nemusí se týkat pouze situací v zaměstnání. S ohledem na téma bakalářské práce si ale přesto uvedeme stresové faktory charakteristické pro práci. Jedná se například o přetížení množstvím práce, kdy jedinec není schopen vykonat dané množství práce za dobu, která mu byla stanovena. Také čas bývá často stresorem. Časová dotace může být přiměřená, přesto se však jedinec dostává do stresové situace zapříčiněnou strachem z nezvládnutí přidělené práce do dané doby. Nejen množství práce, ale i velká míra odpovědnosti způsobuje stres. Hlavně v případě, kdy je osoba odpovědná za svěřené lidské životy. Dalším faktorem bývá vysilující snaha o kariéru. Jedinec má určitá očekávání a ambice. Když se tato očekávání nenaplňují, dochází k velkému zklamání. Také nevyjasnění pravomocí, kdy jedinec neví, co přesně má dělat, může způsobovat stres. Křivohlavý dále uvádí jako faktory způsobující stresovou situaci spánek, jeho nedostatek, nebo poruchy a
16
vztahy mezi lidmi. Těžkosti ze styku s druhými lidmi v zaměstnání a v rodině. Negativní sociální jevy- obavy z kriminálních činů, kdy stačí, aby informace o kriminálních činech byli přečteni z titulků novin. Dlouhodobá napětí jako jsou neshody v rodině, nevyhovující bydlení, nadměrná soupeřivost, šikanování, přehlížení apod. Omezený prostor, ve kterém se pohybuje více lidí, může být pro některé lidi velice nepříjemná a negativně na ně působit (Křivohlavý, 2001). Do stresu nás většinou nedostane vyloženě událost samotná, ale pocity, které jsou spojené s danou událostí. Vnímání situace je individuální a záleží na každé osobnosti člověka, jak na ní bude působit. Není tedy možné určit obecně nějaká doporučení pro zvládání náročných situací. Každá situace by se měla posuzovat dle konkrétního problému. Jako základní kámen pro zjištění dalšího postupu v případě nápravy takové situace je zjištění příčiny (Kallwass, 2007).
1.3 Pomocné profese Hartl ve svém slovníku uvedl definici pomocných profesí: „Souhrnný název pro profese, které se zaměřují na pomoc druhým. Pomáhají řešit nesnáze, problémy, zdravotní potíže druhých lidí. Používají k tomu metody a techniky jednotlivých profesí. Patří sem lékařství, zejména psychiatrie, dále psychologie, sociální práce, speciální pedagogika, fyzioterapie, rehabilitace. Společnými znaky jsou mimořádná psychická zátěž, odpovědnost a rizika pro vlastní duševní zdraví osob, které tyto profese vykonávají“ (Pavel Hartl, 2010, str. 445). Obecně lze tedy říci, že zaměstnanci spadající do kategorie pomáhajících profesí jsou osoby, které pracují s lidmi, kteří potřebují jejich pomoc. Spadá sem nižší i vyšší zdravotnický personál, učitelé, sociální pracovníci, policisté apod. Dále jsou to osoby, které mají v náplni své práce komunikaci s jinými lidmi. To mohou být manažeři, novináři, pracovníci helpdesku a infolinek.
1.3.1Pomocné profese a syndrom vyhoření
17
Pomocné profese patří mezi nejohroženější skupinu zaměstnanců, kde je zvýšené riziko vzniku syndromu vyhoření. Mají častý kontakt s lidmi, velikou zodpovědnost a také na ně může být vyvíjen vnitřní tlak ve smyslu neudělat chybu. Dle studie v USA zaměřené na fluktuaci lékařů uvedené v knize Jak neztratit nadšení změnilo během roku své pracoviště 58% lékařů, jiný výzkum také v USA konstatoval, že 20 % učitelů ročně mění svou profesi (Křivohlavý, 1998).
2
OBRANNÉ
REAKCE,
PREVENCE
ZÁTĚŢOVÝCH SITUACÍ A TERAPIE 2.1 Obranné reakce Způsobem, jakým se jedinec vyrovnává se stresovou situací, můžeme nazvat obrannými reakcemi. Cílem je znovuzískání psychické pohody a rovnováhy. Křivohlavý uvádí šest cílů procesu zvládání stresu: snížit úroveň toho, co člověka ve stresu ohrožuje tolerovat- unést to nepříjemné, co se děje zachovat si tvář a pozitivní obraz sama sebe zachovat si emocionální klid zlepšit podmínky, za nichž by bylo možno se po zážitku stresu zregenerovat pokračovat v sociální interakci- v životě s druhými lidmi. (Křivohlavý, 2001) Řešení pro zvládnutí stresové situace dle Vágnerové: Útok
18
Aktivní boj se stresem. Člověk zaútočí buď přímo na zdroj ohrožení, anebo se zaměří na náhradní objekt.
Agrese může být obrácena i vůči vlastní
osobě. Únik Je opačnou variantou řešení. Jedinec chce utéct ze situace, která se mu jeví jako neřešitelná. Coping Jednotliví autoři, kteří se problematikou nadměrné zátěže zabývají, uvádí ve svých
charakteristikách
odlišné
teoretické
podklady
pro
definování
uvedeného pojmu. Slovo Coping je složeno z anglického slova cope – což v překladu znamená zvládnout, zvládat, vyrovnat, v sedmém pádě potom cope with – vyrovnat se s. poradit si s.. U nás, tedy v českém jazyce je slovo coping bráno jako zvládání zátěže. Jak uvádí Vágnerová ve své knize, Coping rovná se zvládání zátěžové situace. Probíhá vědomě. To znamená, že jedinec si vědomě vybírá určitou strategii pro zvládnutí jeho situace. Cílem copingu má být dosažení určité pozitivní změny, kdy si jedinec zachová psychickou rovnováhu. Vágnerová uvádí dva možné způsoby řešení: a)Coping zaměření na řešení problému -
v případě, kdy problém je
možné řešit a jedinec je schopen tohoto záměru dosáhnout. S rizikem že někdy je toto řešení omezené a jedinec se může zaměřit pouze na zlepšení aktuální situace. b)Coping zaměřený na udržení přijatelné subjektivní pohody – tedy na zachování psychické pohody a omezení negativních zážitků. Toto řešení se nabízí tehdy, je-li jedinec přesvědčení o nemožnosti řešení dané situace a proto je nezbytné k ní přistupovat jinak, např. se s ní smířit. Jedná se například o ztrátu něčeho osobního, kdy situaci nelze změnit, ale j třeba se s ní naučit žít. Specifické
řešení
je
sebeznevýhodňující
strategie
(self-handicapping
strategy). Tímto si jedinec dopředu vyloučeným pozitivním řešením vyhne nepříjemného prožitku případného selhání. Jako nevýhodu této strategie uvádí Vágnerová zbytečnou rezignaci, vyšší pravděpodobnost neúspěchu,
19
s níž se jedinec předem smířil. Bývá také součásti syndromu naučené bezmocnosti. Řešení, které si jedinec v jeho situaci vybere, závisí na vrozených dispozicích (z 30 %), ale i na zkušenostech z předchozích podobných situací a jejich výsledcích, při použití daného řešení (Vágnerová, 2004). Obranné reakce, které nemusí být plně uvědomované Popření - Člověk přijímá pouze informace, které pro něj nejsou ohrožující Potlačení a vytěsnění- jedná se například o traumatizující zážitky. Fantazie- nahrazení nesnesitelných zážitků jinými Racionalizace- zvládnutí zátěžové situace zdánlivě logickým přehodnocením Regrese - únik na nižší úroveň chování, odmítnutí samostatnosti Identifikace- ztotožněním se s jinou osobou, kterou lze obdivovat Sublimace- přeměna nedostupného způsobu uspokojení v jiný Substituce- náhrada jednoho nedosažitelného uspokojení jiným, hledání náhradního cíle Projekce- promítání svých vlastních obav do jednání jiných lidí Rezignace- reakce na dlouhodobou zátěžovou situaci. Jedinec se předem vzdává. Obranný efekt má spočívat v tom, že když člověk nic neočekává, nemůže být zklamán (Vágnerová, 2004).
2.2 Prevence Důležitým prvkem je správný životní styl, tzn. pestrá strava, aktivní pohyb, aktivní trávení volného času, dostatečný spánek. Rovněž v pořádku musí být mezilidské vztahy- mít například vytvořené pevné zázemí. Neméně důležité je přijetí sebe samého, tzn., aby se měl člověk rád, uměl se vyrovnat s vlastními nedostatky (Drotarová, 2003). Prevence syndromu vyhoření podle Křivohlavého 1) Interní postupy- k syndromu vyhoření dochází u lidí, kteří jsou příliš upnutí na jeden cíl. 20
2) Externí postupy- patří sem tzv. sociální opora. Jedná se o rady a zkušenosti lidí, kteří buď vyhořeli, nebo těmi, kteří se starali o osoby ve stejné situaci. Může se jednat o pracovníky pracujícím na stejné, nebo podobné pracovní pozici, kteří nám předávají svoje rady a zkušenosti (Křivohlavý in Blahutková, 2010). Rady jak se vyhnout syndromu vyhoření z pracovního sešitu Burn-out syndromu (Tošnerovi, 2002).
1. Snižte příliš vysoké nároky. Kdo na sebe i druhé klade neustále příliš vysoké nároky, vystavuje se nebezpečí stresu. Přijměte skutečnost, že člověk je nedokonalý a chybující. 2. Nepropadejte syndromu pomocníka. Vyhněte se nadměrné citlivosti k potřebám druhých lidí. Pohybujte se v rozmezí mezi soucítěním a emocionálním odstupem. Nesnažte se být zodpovědní za všechny a za všechno. Čím více budete ostatním pomáhat, tím více budou bezmocní. 3. Naučte se říkat NE. Nenechávejte se přetěžovat. Řekněte ne, pokud budete cítit, že je toho na vás nakládáno příliš. Myslete někdy také na sebe. 4. Stanovte si priority. Nemusíte být všude a vždy. Nevyplýtvejte svou energii na nesčetné aktivity. Soustřeďte se na činnosti, které si vyberte jako podstatné. 5. Dobrý plán ušetří polovinu času. Zacházejte rozumně se svým časem. Rozdělte si rovnoměrně práci. Větší úkoly si rozdělte na dílčí etapy, které budete schopni zvládnout. Snažte se vyhnout odkládání práce. 6. Dělejte přestávky. Uvědomte si, že vaše zásoba energie je omezená. Nežeňte se z jedné činnosti do druhé. 7. Vyjadřujte otevřeně své pocity. Pokud se vás cokoliv dotkne, dejte to najevo. Udělejte to tak, abyste sami necitlivě nezasáhli druhého. 8. Hledejte emocionální podporu. Sdělená bolest, poloviční bolest. Najděte si „vrbu“, důvěrníka, kterému můžete otevřeně vylíčit svoje problémy.
21
9. Hledejte věcnou podporou. Všechny problémy nemůžete vyřešit sami. Není nutné lámat si se vším hlavu sám. Pohovořte si s kolegyněmi a kolegy, požádejte je o radu a o návrhy na řešení. 10. Vyvarujte se negativního myšlení. Jakmile zabřednete do hloubání a sebelítosti, řekněte si „stop“. Položte si otázku: „Co je na mně dobrého?“ Radujte se z toho, co umíte a dokážete. Užívejte také pozitivních stránek života. Vychutnávejte všechno, co podle vás má v životě nějakou hodnotu. 11. Předcházejte komunikačním problémům. Práci si dobře připravte, sdělte spolupracovníkům i klientům hned na začátku svá očekávání a cíle. Vyhýbejte se ukvapeným rozhodnutím, planým slibům, i výhrůžkám. 12. V kritických okamžicích zachovejte rozvahu. V konfliktní situaci se nenechávejte svést prvním negativním pocitem k impulsivnímu jednání. Uvědomte si váš manévrovací prostor a přiměřené způsoby řešení konfliktu. Konfliktní situaci můžete vyřešit paradoxní reakcí, nebo humorem. 13. Následná konstruktivní analýza. Projděte si zpětně kritické situace. Analyzujte svoje chování, navrhněte alternativy řešení. Zapojte do rozboru kolegyně a kolegy. 14. Doplňujte energii. Vaše práce není pupek světa. Vyrovnávejte pracovní zátěž potřebnou mírou odpočinku. Věnujte se činnostem a vztahům, při kterých se cítíte dobře a které vás naplňují. Osvojte si relaxační techniky. 15. Vyhledávejte věcné výzvy. Buďte otevření novým zkušenostem, dále se učte a vzdělávejte. Rozšiřování obzoru a repertoáru komunikačních technik zlepšuje schopnost zvládat stres. 16. Využívejte nabídek pomoci. Jestliže máte pocit, že v kritických situacích nereagujete dobře, měli byste se snažit změnit své chování. Přihlaste se do vhodného výcviku, zorganizujte mezi kolegyněmi a kolegy diskusní skupiny, požadujte na nadřízených supervizi vaší práce. 17. Zajímejte se o své zdraví. Berte vážně varovné signály vašeho těla. Zmírněte pracovní nasazení, dopřávejte si dostatek spánku, zdravě se stravujte, sportujte, udělejte si radost.
22
2.3 Terapie- psychomotorické činnosti Strategie zvládání zátěží včetně antistresových programů představuje ofenzivní (aktivní) a defenzivní (pasivní přístupy). Aktivní přístupy jsou charakterizovány povahou osobnosti a její silou pouštět se do boje se stresem, pasivní přístupy jsou charakterizovány vnějším klidem (Hošek in Blahutková, 2003). Psychomotorické činnosti jak uvádí Blahutková (2003) obsahují návody pro oba přístupy. Pomocí psychomotoriky je možné odstraňovat, či překonávat stavy způsobené neuspokojenými potřebami. Můžeme využít vhodné pohybové přístupy a hry, které jedinci pomohou ke zvyšování sebedůvěry, seberealizaci a uspokojení. Psychomotorika je formou aktivního odpočinku, procesem regenerace a vhodnou aktivitou ke kompenzování duševní námahy (Adamírova in Blahutková 2009). „Co se týká
jednotlivých
metod
a
technik
obecně
využitelných
v rámci
psychomotorické terapie, lze mezi ně zařadit například pantomimu, tanec, relaxace, pohybové hry, improvizace s pohybem atp. Specifické pohybové či tělesně stimulující metody však mohou být i součástí ucelených relativně samostatných konceptů (z nichž některé se nacházejí mimo dosah běžných kompetencí speciálních pedagogů) - např. léčebné eurytmie Rudolfa Steinera,
metody
pohybového
rozvoje
Veroniky
Sherborne,
psychogymnastiky manželů Knoblochových a H. Junové, koncentrativní pohybové terapie H. Stolzeho, M. Goldbergové a Ch. Gräffové ad.“ (Valenta et al., 2007, str. 130).
2.3.1 Příklady psychomotorických her vhodné nejen k terapii
Seznamte se Ke hře si zvolíme libovolný předmět, který se dobře drží. Hru zahájí vedoucí, který řekne své jméno a předá předmět dál. Ten, který předmět převzal, řekne, od koho jej dostal, představí se křestním jménem a předmět pošle dál. Další hráč zopakuje všechny jména účastníku, kteří se již představovali, a 23
opět řekne své jméno. Úkolem posledního účastníka tedy je vyjmenovat všechny hráče a předat předmět zpět vedoucímu. Tato hra procvičuje pozornost. Poznej sám sebe Hráči se rozdělí do dvojic. Jeden z nich má zavázané oči a druhý se jej postupně dotýká na pěti různých místech těla. Když si hráč rozváže oči, musí postupně vyjmenovat místa dotyků. Strom a vítr Provedeme mírný stoj rozkročný, zúčastnění představují stromy, kdy chodidla, které se dotýkají země, představují kořeny stromu. Po spuštění hudby, která znázorňuje vítr, se hráči jako stromy kymácí do všech stran. Důležité je upozornit hráče na pevnost kmene, tedy aby neměli uvolněné boky.
Věříš mi Skupina se rozdělí do dvojic a postaví se naproti sobě. Jeden provede pád vpřed a druhý jej chytá (zpevněný) aby neupadl. Obměna hry může být, pokud si hráč, který chytá, stoupne za záda padajícího. Hra upevňuje vzájemnou důvěru. Hry s pomůckami Ježci Zúčastnění vytvoří dvojice a jeden z nich dostane k dispozici jogurtové kelímky, které libovolně naskládá dnem vzhůru na tělo druhého. Jakmile bude mít ježek připravené bodliny, začne se pohybovat po prostoru. Spoluhráč se pohybuje s ním a spadené kelímky vrací zpět. procvičujeme napětí a uvolnění a také prostorovou orientaci.
24
Touto hrou
Míčku praskni Hráči si vytvoří dvojice a mají k dispozici jeden nafouknutý balonek. Jejich úkolem je prasknout balónek tlakem různých části těla proti sobě. Například zády, břichem apod. Tato hra odbourává agresivitu, nebo stres. Zrcadla Ve dvojicích se hráči postaví proti sobě. Jeden má novinový dvojlist- zrcadlo, který představuje tělo (horní polovina těla-horní list, dolní polovina těla- dolní list). Hráč bez novin kopíruje pohyby zrcadla (ohnutí novin- předklon). Kolotoč Ke hře je potřeba padák, kolem kterého se hráči rozestoupí a uchopí jej oběma rukama. Padák napnou a postupně začnou chodit dokola. Jejich chůze se zrychluje a přechází do běhu. Ti, kteří se již padáku neudrží, vybíhají do stran prostoru. Hra rozvíjí nervosvalovou koordinaci a prostorovou orientaci. Současně má vysoký fyziologický účinek.
Kuličková potrubní pošta Pro hru jsou potřebné hadice a kuličky. Z hadic vytvoří hráči velký kruh a drží jej ve spojích. Vedoucí vloží jedním spojem do hadic kuličky a hráči mají, začnou pomalu vytvářet pažemi mořské vlny. Jejich úkolem je udržet kuličky neustále v pohybu. Zvuk, který vzniká právě pohybem kuliček, je vhodným relaxačním doplňkem. Na ledové kře Dvojice hráčů mají k dispozici vozík na kolečkách. Jeden z dvojice se postaví na vozík a předpaží. Druhý jej za ruce uchopí a jezdí s ním po prostoru. Hra rozvíjí především rovnováhu, prostorovou orientaci. Tygří tlapy Jedná se relaxační a masážní formu hry, kterou je vhodné zařadit ke konci hodiny. Zúčastnění opět vytvoří dvojice, z nichž jeden si lehne na podložku,
25
na břicho. Druhý si zahřeje třením dlaně a poté je přikládá mírným tlakem na tělo ležícího. Postupuje od nohou přes celé tělo až ke krku. Dlaně tak přestavují tygří tlapy, procházející se po těle. Poté se role vymění. Účastníci by si měli uvědomovat celkové uvolnění a hřejivé pocity.
3 VÝZKUMNÉ ŠETŘENÍ 3.1 Metoda výzkumu Jako
výzkumnou
metodu
pro
zjištění
aktuálního
stavu
pracovníku
zařazených do pomáhajících profesí jsme si vybrali osobní anketu. Tato anketa je složená z 22 otázek. Úvodní část obsahuje informaci o cíli výzkumu a osobní anamnézu respondenta. Dotazujeme se na pohlaví, věk, profesi a délku praxe v letech vyplňujících respondentů. Střední, tedy základní část dotazníku je záměrně rozdělená na dvě skupiny. První skupina otázek je zaměřena na pocitovou stránku zaměstnaných respondentů. Druhá část otázek má za úkol zjistit případné možnosti, znalosti a aktivní provozování vhodné terapie.
V závěrečném odstavci bylo kromě poděkování za
spolupráci ponecháno i dostatečné místo s pobídkou k uvedení vlastního názoru k tématu ankety.
3.1.1 Výběr respondentů Respondenty pro vyplnění ankety jsme volili náhodným výběrem pracovníků pomocných profesí. Jednalo se o zaměstnance ve školství a zdravotnictví. Dotazník byl vyplněn celkem 28 dotazovaných, z čehož bylo 6 mužů a 22 žen. Respondenti byli požádání o pravdivé vyplňování jednotlivých otázek.
3.1.2 Cíl výzkumu
26
Cílem prováděného šetření je v první části ověřit si citové rozpoložení dotazovaných
respondentů
v zaměstnání.
V druhé
a
jejich
navozující
spokojenost,
části
potom
či
nespokojenost
zjišťujeme
znalost
psychomotorických činností a aktivit. Jestli provozují nějaké relaxační, odpočinkové ale i pohybové aktivity v rámci, nebo mimo zaměstnání.
3.1.3 Výzkumné otázky Realitu můžeme posoudit různými způsoby. Pro získání odpovědí na naše výzkumné otázky, jsme vypracovali anketu s vhodně zvolenými dotazy. Abychom si mohli zvolit tyto výzkumné otázky, bylo nezbytné prostudovat velké
množství
informací
souvisejících
se
syndromem
vyhoření
a
terapeutických metod. Anketou chceme získat odpovědi, na následující otázky. Otázka 1 – Jsou pomocné profese vzhledem k syndromu vyhoření rizikovou skupinou? Otázka 2 – Má délka praxe v profesi vliv na případný pracovní stres? Otázka 3 – Provozují osoby pracující ve skupině pomocných profesí í vhodné pohybové, relaxační aktivity?
3.2 Analýza dat 3.2.1 Osobní analýza respondentů Jedná se o první třetinu dotazníkového šetření. Zjišťovali jsme pohlaví, věk profesi a délku praxe v profesi v letech. V rámci zjišťování informací o základním zkoumaném souboru v rámci dotazníkové metody vyšlo najevo, že výzkumu se zúčastnilo celkem 22 žen (79%) a 6 mužů (21%). Z toho byla 1 osoba do 20 let (4%), 6 osob v rozmezí 20- 30 let (23%), 12 osob ve věkové hranici 30- 40 let (46%), 5 lidí v rozsahu 40-50 let (19%) a 2 osoby starší 50 let (8%).
27
Praxe v letech byla vyhodnocena takto: do 5 let praxe se zúčastnilo průzkumu 5 respondentů (18 %), 5-10 let praxe uvedlo 6 osob (22%), 10-20 let praxe potom 11 osob (39%). Praxi nad 20 let přiznalo 6 osob (21%).
3.2.2 Analýza sesbíraných dat ankety Analýzu jsme zpracovávali formou procentuálního výskytu odpovědí u jednotlivých otázek. Následně jsme provedli další analýzu, kde jsme si respondenty rozdělili na skupiny podle délky praxe, abychom mohli prověřit dané hypotézy. a) První část dotazníku Cítím se podrážděný a neklidný (obr. 2)
Cítím se podrážděný a neklidný 0% 7% 36%
souhlasim
18%
spíše souhlasím spíše nesouhlasím
39%
nesouhlasím nemohu posoudit
Obr. 2 Cítím se podrážděný a neklidný
Jak vyplívá z uvedeného grafu nejvíce osob (10) uvedlo, že se necítí unaveni ani podrážděni. Naopak absolutní souhlas uvedli 2 respondenti. Práce mě naplňuje a neuvažuji o změně profese (obr. 3)
28
Práce mě naplňuje a neuvažuji o změně profese 3%
11% 11%
souhlasim
36%
spíše souhlasím spíše nesouhlasím
39%
nesouhlasím nemohu posoudit
Obr. 3 Práce mě naplňuje a neuvažuji o změně profese
Práce naplňuje alespoň částečně 75% respondentů, tedy 21 účastníků, kteří zároveň nezvažují možnost změny profese. Nicméně 22% pracovníku si s touto myšlenkou pohrává, dokonce z toho celých 11% plně uvažuje o změně profese. Trápí mě poruchy spánku (obr. 4)
Trápí mě poruchy spánku 3% 18%
11%
souhlasím 18%
spíše souhlasím spíše nesouhlasím nesouhlasím
50%
nemohu posoudit
Obr. 4 Trápí mě poruchy spánku
Celých 50 %, tedy 14 dotazovaných uvádí, že netrpí poruchami spánku. To považuji za velice kladné číslo s ohledem na výše uváděné informace o projevech stresu. Jeden respondent uvedl, že těmito poruchami trpí.
29
b) Druhá část dotazníku Když se cítím vyčerpaný, vím, jakým způsobem si dobiji baterky (Obr. 5)
Když se cítím vyčerpaný, vím jakým způsobem si "dobiji baterky" 0% 4% 21%
souhlasím 46%
spíše souhlasím spíše nesouhlasím
29%
nesouhlasím nemohu posoudit
Obr. 5 Když se cítím vyčerpaný, vím, jakým způsobem si „dobiji baterky“
Z grafu vyplývá, že osoby zaměstnané v pomáhajících profesích z 75% všech respondentů vědí, jakým způsobem mohou dobít potřebnou energii. Velice překvapující však je, že téměř čtvrtina dotazovaných tuto informaci o vlastní osobě nemá. Bohužel jsem nevyzkoušela žádnou možnou terapii v případě stresu v zaměstnání (obr. 6)
Bohužel jsem nevyzkoušela žádnou možnou terapii v případě stresu v zaměstnání 0%
0% 11%
souhlasím spíše souhlasím
28%
spíše nesouhlasím
61%
nesouhlasím nemohu posoudit Obr. 6 Bohužel jsem nevyzkoušel žádnou možnou terapii v případě stresu v zaměstnání
30
Cílem dotazu bylo ověřit si, pokud jedinec zažívá stresovou situaci, zdali vyhledává vhodnou metodu pro nápravu. Jak je z grafu patrné 89%, což činí 25 účastníku, doposud nevyužilo žádnou možnost terapie. Z odpovědí však již nemůžeme posoudit, že tyto odpovědi jsou relevantní, protože nemáme ověřeno, že všichni zúčastnění již nějakou stresovou situaci zažili.
Psychomotorické hry a aktivity znám, ale nevyužívám je (obr. 7)
Psychomotorické hry a aktivity znám, ale nevyužívám je souhlasím
18%
25%
spíše souhlasím 25%
18%
spíše nesouhlasím
14%
nesouhlasím nemohu posoudit
Obr. 7 Psychomotorické hry a aktivity znám, ale nevyužívám je
Z odpovědí je možné posoudit, že psychomotorické aktivity někteří jedinci znají, avšak více jak polovina zúčastněných nemá dostatek znalosti o uvedené problematice. Respondenti, kteří uvedli, jako odpověď možnost „nemohou posoudit“, nás dále informovali, že tyto aktivity jim nejsou známé a proto ani kdyby chtěli, je nemohou využívat.
31
Sám jsem si našel vhodnou terapii pro volný čas a odreagování se (obr. 8)
Sám jsem si našel vhodnou terapii pro volný čas a odreagování se 21%
souhlasím
36%
spíše souhlasím
18%
spíše nesouhlasím 25%
nesouhlasím nemohu posoudit
Obr. 8 Sám jsem si našel vhodnou terapii pro volný čas a odreagování se
17 respondentů uvádí, že si samo našlo vhodnou terapii. 11 účastníků nesouhlasí s tím, že by si již vyhledalo vhodný program. Pokud by mi někdo nabídl vhodnou terapii, formou psychomotorických aktivit, určitě bych toho využil (obr. 9)
Pokud by mi někdo nabídl vhodnou terapii formou psychomotorických aktivit, určit bych jí využil souhlasím 25% 7%
28%
spíše souhlasím spíše nesouhlasím
29%
nesouhlasím
11%
nemohu posoudit
Obr. 9 Pokud by mi někdo nabídl vhodnou terapii formou psychomotorických aktivit, určit bych jí využil
32
Z tohoto zobrazení jasně vyplývá fakt, že někteří respondenti i přes přímou nabídku psychomotorických aktivit by neměli o tuto činnost zájem. Grafem č. 8 jsme zpracovali analýzu dat v procesu prvním, tedy v souhrnné části analýzy. Druhé vyhodnocení ankety probíhalo rozčleněním dotazníku do čtyř skupin podle délky praxe a porovnávání jejich odpovědí. Opět jsme náhodně vybrali vypracované otázky, které uvádíme do této práce. Cítím se podrážděný a neklidný (obr. 10)
Cítím se podrážděný a neklidný Praxe 1-5 let , 5 respondentů Praxe 5-10 let, 6 respondentů
5 1
5 Souhlasím
Praxe 10-20, 11 respondentů Praxe nad 20 let, 6 respondentů
3
8
2
Nesouhlasím
4
0% 20% 40% 60% 80% 100% Obr. 10 Cítím se podrážený a neklidný
Z odpovědí respondentů je možné zjistit mírný nárůst podrážděnosti a neklidnosti u respondentů s vyšší letitou praxí. Práce mě naplňuje a neuvažuji o změně profese (obr. 11) Z vyhodnocených odpovědí se nám délka praxe jeví jako nerozhodující, pro případnou změnu zaměstnání. Nejvíce práce stále baví a naplňuje překvapivě skupinu, která má nejdelší praxi v oboru.
33
Práce mě naplňuje a neuvažuji o změně profese Praxe 1-5 let , 5 respondentů
4
Praxe 5-10 let, 6 respondentů
1
3
3
Praxe 10-20, 11 respondentů
8
Praxe nad 20 let, 6…
Souhlasím
3 5
Nesouhlasím 1
0% 20% 40% 60% 80% 100% Obr. 11 Práce mě naplňuje a neuvažuji o změně profese
Trápí mě poruchy spánku (obr. 12)
Trápí mě poruchy spánku Praxe 1-5 let , 5 respondentů Praxe 5-10 let, 6 respondentů Praxe 10-20, 11 respondentů Praxe nad 20 let, 6 respondentů
5 1
5 3
Souhlasím
5
3
Nesouhlasím Nemohu posoudit
4 0%
20%
40%
2 60%
80% 100%
Obr. 12 Trápí mě poruchy spánku
Výsledkem se ukázalo, že absolutně bez poruchy spánku je pouze první skupina, tedy zaměstnanci s praxí do 5 let. Byl bych rád, kdyby v rámci zaměstnání existovala i nějaká relaxační, odpočinková činnost, či odborná poradna (obr. 13)
34
Byl bych rád, kdyby v rámci zaměstnání existovala i nějaká relaxační, odpočinková činnost, či… Praxe 1-5 let , 5…
3
2
Praxe 5-10 let, 6…
6
Praxe 10-20, 11…
9
Praxe nad 20 let, 6… 0%
Souhlasím
2
Nemohu posoudit
6 20%
40%
60%
80% 100%
Obr. 13 Byl bych rád, kdyby v rámci zaměstnání existovala i nějaká relaxační, odpočinková činnost, či odborná poradna
Většina respondentů by v zaměstnání ocenila relaxační, odpočinkové činnosti, či odbornou poradnu. Jeden respondent odůvodnil svoji odpověď „nemohu posoudit“ tím, že je pouze dobrovolníkem tudíž nad tím tolik neuvažoval. Sám jsem si našel vhodnou terapii pro volný čas (obr. 14)
Sám jsem si našel vhodnou terapii pro volný čas a odreagování se Praxe 1-5 let , 5 respondentů
3
Praxe 5-10 let, 6 respondentů
2
4
Praxe 10-20, 11 respondentů Praxe nad 20 let, 6…
2
6
5
3
3
Souhlasím Nesouhlasím
0% 20% 40% 60% 80% 100% Obr. 14 Sám jsem si našel vhodnou terapii pro volný čas a odreagování se
Z uvedeného grafu je možné vyčíst, že přibližně polovina z každé skupiny si našla vhodnou volnočasovou aktivitu.
35
Pokud by mi někdo nabídl vhodnou terapii formou psychomotorických aktivit, určitě bych toho využil (obr. 15)
Pokud by mi někdo nabídl vhodnou terapii formou psychomotorických aktivit, určitě bych toho využil Praxe 1-5 let , 5… Praxe 5-10 let, 6… Praxe 10-20, 11… Praxe nad 20 let, 6…
5 4 6 1
0%
1 2
2 20%
40%
1 3
3 60%
Souhlasím Nesouhlasím Nemohu posoudit
80% 100%
Obr. 15 Pokud by mi někdo nabídl vhodnou terapii formou psychomotorických aktivit, určitě bych toho využil
Tento
výsledek
je
opět
překvapující.
Méně
zkušení
pracovníci
v pomáhajících profesích by takovou nabídku jistě využili. Naopak nejvíce zkušená skupina odpovídala spíše neutrálně, tedy „nemohu posoudit“.
3.2.3 Odpovědi na poloţené výzkumné otázky Zpracováním dat z vyplněných dotazníku jsme získali odpovědi na naše výzkumné otázky. Otázka 1 – Jsou pomocné profese vzhledem k syndromu vyhoření rizikovou skupinou? Na tuto otázku se ze získaných datových souborů nedá jednoznačně odpovědět. Jelikož odpovědi z otázek, které byli pocitově zaměřené tak, abychom zjistili případné, prvotní a ohrožující fakta, směřující k některé s fází
36
syndromu vyhoření, nám jasně neprokázali, ani nepotvrdili zvýšenou rizikovost. Otázka 2 – Má délka praxe v profesi vliv na případný pracovní stres? Dle doloženého výsledku nemá délka praxe v profesi vliv na pracovní stres, i když v některých otázkách jako je například otázka: cítím se unavený a neklidný, bychom toto potvrdit mohli. Pracovníci s praxí nad 20 let se cítí více neklidní a unavený. Nicméně po analýze ostatních otázek jsme usoudili, že odpovědi na dotazy týkající se pracovního rozpoložení, se velice vyrovnávají ve všech skupinách. Můžeme tedy z našeho průzkumu usoudit, že délka praxe nemá vliv na případný stres. Otázka 3 – Provozují osoby pracující ve skupině pomocných profesí í vhodné pohybové, relaxační aktivity? Na poslední výzkumnou otázku můžeme jednoznačně odpovědět ano. Po zpracování ankety jsme došli k výsledku, že 61 % dotazovaných provádí ve svém volném čase nějakou pohybovou aktivitu. Podle získaných poznatku si však
dovolujeme
uvést,
že
pokud
by
zaměstnavatel
nabídl
svým
zaměstnancům vhodnou relaxační, odpočinkovou činnost, toto procento by se jistě zvýšilo (obr. 16)
Byl bych rád, kdyby v rámci zaměstnání existovala nějaká relaxační, odpočinková činnost, či… 0%
11%
4%
0%
souhlasím spíše souhlasím
46%
spíše nesouhlasím
39%
nesouhlasím nemohu posoudit Obr. 16 Byl bych rád, kdyby v rámci zaměstnání existovala nějaká relaxační, odpočinková činnost, či odborná poradna
37
4 DISKUZE Bakalářskou práci jsem vypracovávala s vědomím, že se pokusím ujasnit si, proč dochází k syndromu vyhoření a z jakého důvodu patří zrovna učitelé mezi profese s větší náchylností ke vzniku uvedeného syndromu.
Tato
skutečnost se mi podařila a mohu za sebe říci, že po prostudování veškeré literatury se na mnohé životní obtíže dívám trochu jinak. Je zbytečné hnát se za každou cenu za prvotně vytyčenými cíly, když v průběhu jejich naplňování zjistím, že jsem si zadala příliš vysoké nároky. Problematikou, kterou jsem ve své bakalářské práci zpracovávala, se zabývá mnoho autoru. Knih, věnující se například pouze syndromu vyhoření je mnoho. Naopak u psychomotoriky jsem se setkala s velice malou nabídkou vhodné literatury a i proto jsem velice ráda, že jsem mohla absolvovat hodiny psychomotoriky u doc. PeadDr. Blahutkové, Ph.D. V tomto kurzu jsem se seznámila s cílem psychomotorické terapie a psychomotorických činností. Osvojila jsem si některé hry, jak skupinové, tak individuální. Troufám si říci, že tato zkušenost byla velkou motivací pro zjišťování si dalších informací o psychomotorice a jejím využití. Některé načerpané zkušenosti jsem použila i ve své bakalářské práci, zejména pak ve výčtu vhodných psychomotorických her. Závěrem mohu psychomotorickou činnost doporučit jako vhodnou terapii pro zvládání stresových situací. V průběhu terapie můžeme sami o sobě zjistit spoustu informací, které nám pomohou s návratem zpět do duševní pohody. Nepomáhá
nám
pouze,
jak
již
bylo
uvedeno
jenom
v duševních
záležitostech. Ale prohlubuje i sociální vztahy, a pokud máme kolem sebe lidi, se kterými si rozumíme, je každé zvládání obtížných situací mnohem jednodušší.
38
5 ZÁVĚR Ve své bakalářské práci se mimo jiné, zabývám vhodnou psychomotorickou činností, která má pomoci při zvládání stresových situací v zaměstnání pomáhajících profesí. Je důležité si uvést, že tyto aktivity se dají použít pro různé věkové skupiny, od malých dětí počínaje až po seniory. Stejně tak je i vhodná pro osoby s různými zdravotními potížemi, postiženími a handicapy. Psychomotorické činnosti jsou velice dobře zpracované, co se týká postupu. Během jejich aktivního provádění dochází k fyzickému a psychickému uvolnění. V závěrečné části se mohou jedinci naučit vhodné relaxace či masáže. Anketou jsem si ověřila teorii, že ne vždy délka praxe je odpovědná za vznik syndromu vyhoření. Bohužel se také prokázalo, že velice málo lidí zná psychomotorické činnosti a jejich využití. Při studiu materiálu pro teoretickou část jsem se dozvěděla mnohé pro mě nové a překvapující informace.
Jde například o souvislost stresu
s rakovinou, nebo vhodné reakce na stres, konkrétně copingové strategie. Má práce by mohla pomoci osobám, které se setkali s projevy stresových záležitostí najít v sobě dostatek síly a začít bojovat vhodnou metodou, která by zabránila rozvoji počátečních fázi. Věřím, že ukázky her prováděných v psychomotorice by mohly motivovat, nebo minimálně ze zvědavosti zaujmout pracovníky pomocných profesí. Byla bych velice ráda, kdyby tito zaměstnanci více přemýšleli o náročnosti svého zaměstnání a snažili se ve svém volném čase věnovat chvíli i vhodné pohybové aktivitě a odreagování se. Protože je velice důležité, aby lidé, kteří mají v náplni práce pomáhat jiným, se v důsledku stresových situací nestali sami pacienty.
39
6 RESUME Pro svou bakalářskou práci jsem si vybrala téma, které je v současné době stále velice aktuální. Konkrétně se jedná o často diskutovaném problému vyčerpání zaměstnaných osob ve skupině pomáhajících profesí. V teoretické části jsem se snažila objasnit pojmy týkající se stresu v zaměstnání, jejich příčinami a projevy. Vhodnými prostředky pro zvládání stresu a v neposlední řadě terapii obtížných životních situací. Záměrně jsem uvedla vhodné psychomotorické hry, které nám dopomohou k poznání sebe sama, uvolnění případného napětí apod. Pro praktickou část jsem zvolila jako výzkumnou metodu anketu, kterou jsem jednak chtěla objasnit, či vyvrátit teorii o vysokém riziku vzniku syndromu vyčerpání u pomáhajících profesí. Dále jsem se snažila zjistit znalost, či provozování
pohybových
aktivit,
popřípadě
přímo
psychomotorických
činností u osob, které ve svém zaměstnání pracují s jinými lidmi.
40
SUMMARY For my bachelor thesis I chose a topic that is currently always very actual. Specifically, the often discussed problem of depletion of employed persons in the group of professions. In the theoretical part, I tried to explain the concepts related to stress at work, their causes and symptoms. Suitable means for coping with stress and ultimately treatment of difficult life situations. I deliberately said appropriate psycho-games that allow us to allow a self-knowledge, releasing any tension, etc. For the practical part was chosen as the research method survey, I first wanted to clarify or refute the theory of the high risk of depletion syndrome in helping professions. Then I tried to find the knowledge or operation of physical activities, directly or psychomotor activity for people who work in thein work with other people.
41
7 POUŢITÉ ZDROJE 1. Blahutková, M. Psychomotorická terapie. Brno : Masarykova univerzita, 2009. 35s. 2. Blahutková, M. Psychomotorika. Brno : Masarykova univerzita, 2003 94s. 3. Blahutková M., Matějková E. a Brůžková L. (2010). Psychologie zdraví. Brno : Masarykova univezita. 127s. ISBN- 978-80-210-5417-2. 4. Drotarová E., Drotarová L. Relaxační metody. Praha : Nakladatelství Epocha, s.r.o., 2003. 247s. ISBN 80-863-28-12-0. 5. Hájek K. Práce s emocemi pro pomáhající profese. Praha : Portál, s. r. o, 2006. 119s. ISBN 80-7367-107-7. 6. Janoušek J. et al. Metody sociální psychologie. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, n. p., 1986. 256s. 14-465-86. 7. Kallwass A. Syndrom vyhoření v práci i osobním životě . Praha : Portál, 2007. 144s. ISBN 80-7367-299-5 . 8. Křivohlavý J. Jak neztratit nadšení. Havlíčkův Brod : Grada Publishing, spol. s. r. o., 1998. 131s. ISBN 80-7169-551-3. 9. Křivohlavý J. Jak zvládat stres. Praha : Grada Avicenum, 1994. 189s. ISBN 80-7169-121-6. 10. Křivohlavý J. Psychologie zdraví. Praha : Portál, s.r.o., 2001. 279s. ISBN 80-7178-551-2. 11. Hartl P., Hartlová H. Velký psychologický slovník. Praha : Portál, 2010. 800s. ISBN 978-80-7367-686-5. 12. Praško J., Prašková H. Asertivitou proti stresu. Havlíčkův Brod : Grada Publishing, spol s. r. o., 1996. 181s. ISBN 80-7169-334-0. 13. Tošnerovi T. a J. Pracovní sešit pro účastníky kurzu. Praha : 2002. 17s. 14. Vágnerová M. Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha : Portál, 2004. 870s. ISBN 80- 7178-802-3. 15. Valenta M., Müller O. Psychopedie: teoretické základy a metodika 3. aktualiz. a rozš.vydání. Praha : Parta, 2007. 386s. ISBN 978-80-7320099-2. 42
8 PŘÍLOHY Příloha 1: Dotazník použitý při průzkumu Zdroj: Vlastní vypracování
43
Příloha 1
Dotazník Dobrý den, jmenují se Anna Procházková a jsem studentkou třetího ročníku Pedagogické fakulty MU v Brně. Vyplněním tohoto dotazníku mi pomůžete přispět k dokončení mé bakalářské práce, jejíž téma je Využití psychomotorických aktivit pomáhajících profesí ve fázi vyčerpání. Dotazník je anonymní a slouží pouze pro účely zpracování mé bakalářské práce.
Pohlaví věk
muţ
ţena
……….
zaměstnán jako ……… … praxe v profesi (uvedená v letech) ………..
1.
Cítím se podrážděný a neklidný
2.
Bývám velice často unavený Činnosti a věci, které jsem dříve velice rád dělal, mě již tolik nebaví Na své zaměstnání a s tím spojené starosti, po odchodu ze zaměstnání nemyslím
3. 4. 5. 6. 7.
Práce mě naplňuje a neuvažuji o změně profese Do práce chodím jenom z důvodu finanční zajištěnosti Již nemám chuť dělat ve svém zaměstnání něco nad rámec povinností
8.
Můj pracovní výkon za poslední období klesl Vyhýbám se svým kolegům v případě diskuze o 9. pracovních záležitostech Starosti v zaměstnání zasahují i do mého 10. soukromého života 11. Trápí mě poruchy spánku 44
spíše souhlasím spíše nesouhlasí m nesouhlasí m nemohu posoudit
Vhodnou, nebo pro Vás nejpravděpodobnější odpověď zakřížkujte
souhlasím
I.
1.
Když se cítím vyčerpaný, vím, jakým způsobem si „dobiji baterky“
2.
Znám jisté cviky, či činnosti, kterými je možné se uvolnit
3.
Bohužel jsem nevyzkoušela žádnou možnou terapii v případě stresu v zaměstnání
4.
Psychomotorická aktivita je mi blízká a využívám ji
6.
Psychomotorické hry a aktivity znám, ale nevyužívám je Byl bych rád, kdyby v rámci zaměstnání existovala i nějaká relaxační, odpočinková činnost, či odborná poradna…
7.
V rámci zaměstnání mi již byla nabídnuta vhodná aktivita pro relaxování
8.
Sám jsem si našel vhodnou terapii pro volný čas a odreagování se
5.
nemohu posoudit
spíše souhlasím spíše nesouhlasí m nesouhlasí m
Vhodnou, nebo pro Vás nejpravděpodobnější odpověď zakřížkujte, popřípadě do volného pole napište vlastní poznatky
souhlasím
II.
9. Nemám možnost a čas provádět navíc nějaké činnosti Využívám nabídky zaměstnavatele či jiné organizace 10. pro psychomotorická cvičení, či jiné pohybové aktivity 11.
Pokud by mi někdo nabídl vhodnou terapii formou psychomotorických aktivit, určitě bych toho využil
Prostor pro vlastní doplnění otázek (dle vlastního uvážení, např. jakou relaxaci provozuji, jak se odreagovávám apod.)
Velice Vám děkuji za spolupráci při vytváření mé bakalářské práce.
45
46
