MASARYKOVA UNIVERZITA

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra speciální pedagogiky

Centra pro výcvik vodících a asistenčních psů v České republice a jejich nabídka Bakalářská práce

Brno 2012

Vedoucí práce:

Autor práce:

PhDr. Lenka Hricová, Ph.D.

Petr Sezima

„Prohlašuji, že jsem závěrečnou bakalářskou vypracoval samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.“

V Brně dne 15.2.2012

Petr Sezima

Na tomto místě bych rád poděkoval PhDr. Lence Hricové, Ph.D. za odborné vedení, velkou trpělivost a pomoc při zpracování mé bakalářské práce. Děkuji manželům Dvořákovým za ochotu a poskytnutí cenných informací, důležitých pro vypracování této práce. Dále děkuji svým rodičům a Petře Hanákové za morální a materiální podporu po celou dobu mého studia.

Obsah Úvod............................................................................................................................. - 5 1 Výcvik asistenčních a vodících psů v ČR .............................................................. - 6 1.1Historie výcviku asistenčních a vodících psů v ČR ............................................................ - 6 1.2 Plemena využívaná pro asistenci .................................................................................... - 9 1.3 Asistenční psi dle typu pomoci ..................................................................................... - 11 1.4 Základní principy výcviku asistenčních psů ................................................................... - 14 -

2 Centra pro výcvik vodících a asistenčních psů v ČR a jejich nabídka ............ - 17 2.1 Centra pro výcvik vodících a asistenčních psů v ČR ...................................................... - 17 2.2 Klienti se zrakovým postižením ..................................................................................... - 17 2.3 Klienti s tělesným postižením ....................................................................................... - 20 2.4 Klienti se sluchovým postižením ................................................................................... - 22 -

3 Průběh a specifika výcviku vodícího psa ............................................................ - 24 3.1 Metody a cíle šetření .................................................................................................... - 24 3.2 Charakteristika výzkumného vzorku ............................................................................. - 24 3.3 Výcvik vodícího psa – případová studie ........................................................................ - 25 3.4 Závěr výsledků šetření a doporučení pro praxi ............................................................. - 34 -

Shrnutí....................................................................................................................... - 36 Summary ................................................................................................................... - 37 Literatura .................................................................................................................. - 38 Seznam tabulek ........................................................................................................ - 40 Seznam příloh ........................................................................................................... - 40 Přílohy ....................................................................................................................... - 41 -

Úvod

Od dětství jsem na ulici potkával lidi se zdravotním postiţením, které doprovázel čtyřnohý společník. Uţ v té době jsem přemýšlel nad tím, kde se tito psi berou. Jak si dokáţe nevidomý člověk vycvičit vodícího psa, kdyţ nevidí, co pes dělá? Jak dokáţe uţivatel invalidního vozíku doběhnout malé rozpustilé štěně? Postupem času jsem sice zjistil, ţe tito psi jsou cvičeni speciálními organizacemi, ale to moji zvědavost nijak nezmírnilo, právě naopak. Zajímalo mě, odkdy lidé vyuţívají psy tímhle způsobem, jak výcvik probíhá, jak dlouho trvá a co vše s ním souvisí. V této práci bych tedy rád našel odpovědi na tyto otázky. Bakalářská práce Centra pro výcvik asistenčních a vodících psů v České republice a jejich nabídka je rozčleněna do tří kapitol. První je věnována problematice asistenčních a vodících psů obecně. Jsou v ní zmíněny první pokusy o výcvik asistenčních a vodících psů, rozdělení asistenčních psů i zásady pro jejich výchovu a výcvik. Druhá kapitola představuje centra pro výcvik asistenčních a vodících psů, jejich pracovníky a klasifikuje jejich klienty, budoucí uţivatele asistenčních a vodících psů. Ve třetí kapitole je zachycen průběh výcviku konkrétního vodícího psa z různých pohledů. V přílohách je uveden seznam těchto center v ČR a také charakteristiky plemen nejčastěji vyuţívaných pro asistenci. Cílem práce je shrnutí obecných poznatků o psech vhodných k asistenci a vytvoření přehledu klientů, kteří vyuţívají jejich sluţeb. Po vysvětlení všech těchto obecných informací bude osvětlen samotný výcvik konkrétního psa. Bakalářská práce bude vyuţitelná pro získání základních informací o výcviku asistenčních a vodících psů pro zájemce o výchovu asistenčního nebo vodícího psa. Dále můţe slouţit jako přehled nabídky center pro případné zájemce o sluţby asistenčního nebo vodícího psa. Práce je zpracována formou analýzy dostupných zdrojů a jejich následného vyuţití ke stanovenému cíli. Vlastní šetření proběhlo formou rozhovorů, které byly doplněny o informace z analýzy dokumentů. Jednalo se tedy o kvalitativní výzkum.

-5-

1 Výcvik asistenčních a vodících psů v ČR 1.1 Historie výcviku asistenčních a vodících psů v ČR Vývoj psa Pes je nejlepším přítelem člověka jiţ mnoho tisíc let. Jeho domestikaci, která probíhala na mnoha místech severní polokoule, provází mnoho nejasností. První stopy spojení mezi lidmi a psy pochází jiţ z doby, kdy se na Zemi objevili první lidé dnešního typu, tedy před asi milionem let. Jak se vyvíjel vztah člověka a psa, měnily se i tělesné a povahové vlastnosti psa. Cílený výběr a kříţení psů však začal zřejmě aţ v době před 10 000 aţ 20 000 lety.1 I přes spoustu archeologických nálezů se doposud nepodařilo vědecky prokázat, kdo je skutečným předkem psa domácího. Dle Charlese Darwina se pes mohl vyvinout kříţením vlka s šakalem obecným. Jeho názor zpočátku podporoval i Konrád Lorenz, významný zoolog 20. století, který však na základě dalších studií dospěl k názoru, ţe předkem všech psů je vlk.2 Podobné nejasnosti jako u hledání předka psa můţeme pozorovat i u vývoje vztahu mezi člověkem a psem. Dle některých teorií psi pomáhali člověku s lovem a hlídáním tábořiště, podle jiných byli od začátku povaţováni spíše za domácí mazlíčky a společníky.3 I přes tyhle nejasnosti můţeme domestikaci psa rozdělit do čtyř fází:4 „1. fáze: divoký předek psa a člověka začínají žít v určité symbióze, ze které mají oba prospěch (likvidace odpadků kolem lidských táborů a sídlišť) 2. fáze: pes se dostává do cílené závislosti na člověku 3. fáze: přestává samovolné křížení divokých a ochočených psů, vzniká umělá selekce podle účelu a použití psů 4. fáze: člověk se soustřeďuje na vnější vzhled, začíná vytvářet různorodá plemena (19. až 20. století).“

1

(Taggartová, C., 2002 srov. Říha, M., 2009)

2

(Taggartová, C., 2002)

3

(Taggartová, C., 2002)

4

(Říha, M., 2009, s. 9) -6-

Čím bliţší bylo souţití psa s člověkem, tím více člověk ovlivňoval vývoj psa. Se změnou způsobu ţivota lidí se měnily i poţadavky na chování psů. Psi se místo společníků při lovu začali vyuţívat na ochranu stád a obydlí. Postupem času si lidé mohli dovolit chovat i psy, kteří nebyli určeni k lovu ani k ochraně majetku. Lidé začali chovat psy pro jejich vzhled, povahu a také pro jejich přizpůsobivost. Vznikala tak nová plemena slouţící nejrůznějším účelům, od domácích mazlíčků přes sportovní plemena aţ po velké hlídací psy slouţící v armádách. Tento trend pokračuje dodnes, i kdyţ v dnešní době se uţ od některých tradičních vyuţití psa ustupuje. I přesto však lidé nacházejí nové oblasti, ve kterých mohou psi velmi dobře poslouţit. Díky svému vyšlechtěnému čichu získali uplatnění v policii i armádě. Lidé je také vyslali do vesmíru, kde bylo jejich úkolem otestovat, zda savci přeţijí mimo náš svět. A v neposlední řadě pak psi pomáhají osobám se smyslovým i tělesným postiţením.5 Historie výcviku asistenčních a vodících psů Mezi první asistenční psy patřili vodící psi pro osoby se zrakovým postiţením. Nejstarší zaznamenaný vztah mezi psem a osobou se zrakovým postiţením pochází z prvního století našeho letopočtu z nástěnných maleb v ruinách římského Herkulanea. Další záznamy psů, kteří vedou muţe, pochází z Asie a Evropy z období středověku. První systematický pokus trénovat psy pro pomoc osobám se zrakovým postiţením pochází však pochází aţ z období kolem roku 1780 z nemocnice pro osoby se zrakovým postiţením „Les Quinze-Vingts“ v Paříţi.6 Některé postupy pro výcvik vodících psů popisuje Johann Wilhelm Klein ve své knize „Učebnice pro výuku nevidomých“. Zájem o sluţby těchto psů výrazně vzrostl v průběhu první světové války v Německu, kde se z fronty vraceli osleplí vojáci. Ve 20. letech 20. století se díky článku Američanky Harrison Eustich vodící psi rozšířili i do USA a následně do Velké Británie. Zájem o tyto psí pomocníky nadále rostl a rozšiřoval se i do dalších zemí.7 Historie signálních psů pro osoby se sluchovým postiţením se začala psát v roce 1973 v americké Minnesotě. Paní Elva Janke oslovila místní televizi, aby jí našla 5 6 7

(Taggartová, C., 2002) (http://www.igdf.org.uk) (http://www.rolnicka-brno.cz) -7-

někoho, kdo jí vycvičí psa, který dokáţe to, co pro ni dělal její pes, do té doby neţ zemřel – upozorňovat ji na zvuky z okolí, které nemůţe slyšet. Za pomoci minnesotské organizace pro práva zvířat byla kontaktována Agnes McGrath, která začala cvičit první psy pro osoby se sluchovým postiţením. V roce 1979 vzniká organizace Hearing Dog, Inc, která funguje dodnes.8 Na stránkách „Pes pomůţe“ se uvádí, ţe asistenční psi pro osoby s tělesným postiţením se začali vyuţívat v 60. letech 20. století v USA.9 Tento údaj ale není podloţen ţádným odkazem na konkrétní organizaci. Od roku 1987 arizonská organizace Top Dog pomáhá osobám s tělesným postiţením s výcvikem jejich vlastních psů. Po dvou letech psi získávají osvědčení a jsou schopni plnit širokou škálu úkolů, díky kterým usnadňují ţivot svým drţitelům.10 Historie výcviku asistenčních a vodících psů na našem území První záznamy o výcviku psů pro osoby se zrakovým postiţením na našem území pocházejí z období kolem roku 1923, kdy s výcvikem začal Josef Podhorský. Větší význam výcvik vodících psů získal aţ na počátku 60. let 20. století zásluhou Miroslava Fišera, Josefa Dvořáka, Jana Skuhrovského a Josefa Ambrustera. Jejich práce však byla velmi náročná, protoţe kvůli tehdejšímu reţimu nemohli vycházet ze zahraničních poznatků a museli čerpat pouze z vlastních chyb a zkušeností. Sami zjišťovali, co všechno je v silách psů, co uţ je nad jejich schopnosti a jaké jsou poţadavky osob se zrakovým postiţením na tyto psí pomocníky.11 V roce 1974 bylo zaloţeno výcvikové centrum v areálu podniku Spolana Neratovice a výcvik zde probíhal čtyři roky. V roce 1978 Svaz invalidů přesunul výcvik pod svůj podnik Meta Praha. Předání psa v té době nebylo vůbec jednoduché. Ţádost o vodícího psa musela být opatřena mnoha razítky a osoby se zrakovým postiţením čekaly na své psí pomocníky někdy i tři roky. Také vedoucí výcviku se často potýkali s neodbornými direktivami vedení podniku a byrokratickým systémem Mety Praha.12 8

(http://www.ihdi.org)

9

(http://www.pes-pomuze.com)

10

(http://www.topdogusa.org)

11

(http://kdvp.braillnet.cz)

12

(http://kdvp.braillnet.cz) -8-

V roce 1985 byl zaloţen Klub drţitelů vodících psů, který funguje dodnes a jeho hlavním úkolem je podporovat nevidomé kynology. Tento klub mimo jiné kaţdý rok pořádá Mistrovství ČR ve výkonu vodících psů – Memoriál Miroslava Fišera.13 Soutěţ se skládá ze dvou částí. První částí je tzv. poslušnost, při které soutěţící vydává podle pokynu rozhodčího svému psovi slovně jednotlivé povely. Patří mezi ně obraty na místě, přivolání a odloţení psa, aport a další. Rozhodčí hodnotí nejen splnění jednotlivých povelů psem, ale všímá si i souhry celé dvojice. Druhou disciplínou je tzv. frekvence. Tato část probíhá v běţném městském provozu, kde soutěţící postupuje po předem vytyčené trase s přirozenými i umělými překáţkami. I zde zadává na pokyn rozhodčího psovi jednotlivé povely. Mezi povely v této části jsou například zahájení, udrţení a přerušení chůze, označení přechodu pro chodce s převedením přes vozovku.14 První asistenční pes pro osoby s tělesným postiţením vycvičený na našem území byl předán v roce 1994. Psa vycvičila Výcviková škola Kadlečekových. Zajímavostí je, ţe tento pes byl vycvičen a předán bezplatně, protoţe nebylo moţné zajistit ani částečné financování takto vycvičeného psa.15

1.2 Plemena využívaná pro asistenci V současné době se pro asistenci cvičí psi různých plemen. Vţdy závisí na konkrétním klientovi, pro kterého je pes připravován. Především záleţí na typu klientova postiţení a tedy i činnosti, kterou bud pes vykonávat. Zatímco pro výcvik signálních psů pro klienty se sluchovým postiţením stačí i plemena niţšího vzrůstu, pro práci asistenčního psa balančního (viz str. 11) je nutné plemeno mohutnější konstituce. Na následujících stranách si představíme skupiny nejčastěji vyuţívaných plemen.

13


14


15

(http://www.pes-pomuze.com) -9-

Retrívři Retrívři patří mezi nejznámější skupinu plemen vyuţívaných pro asistenci. K výcviku asistenčních psů se nejvíce vyuţívají labradorský a zlatý retrívr (laiky mylně označováni jako labrador a retrívr), a poměrně nově také flat coated retrívr. Vývoj retrívrů, stejně jako ostatních loveckých plemen, úzce souvisí s vývojem způsobu lovu a s rozvojem palných zbraní. Postupně se ustupovalo od práce honičů a začal se klást důraz na dohledávku a přinášení zvěře. Lovci se tedy začali postupně poohlíţet po plemenech, která by byla schopná splnit tyto poţadavky. Našli je v retrívrech.16 Název retrívr (přinašeč, aportér) je však starší neţ samotná plemena. Byli pod něj zahrnováni zástupci různých plemen, mezi jejichţ dovednosti patřilo dohledání a aportování ulovené, především pernaté zvěře. Dnešní retrívři pak mají předka nejspíše v malém novofundlandském psu (St. John´s dog). Jednalo se o dnes jiţ neexistující plemeno pocházející z ostrova Newfoundland. Novofundlanďané byli velcí a silní psi, kteří měli všechny předpoklady pro to, aby se stali úspěšnými loveckými pomocníky. Jejich hustá podsada vynikala nesmáčivostí a tak se velmi dobře uplatňovali i při práci v ledové vodě.17 Mezi jejich domovem na ostrově Newfoundland u východokanadského pobřeţí panoval v 19. století čilý obchodní ruch s Anglií a námořníci si do Anglie občas přivezli i tyto psy, kteří se tak stali prapředky všech dnešních retrívrů.18 Ovčáčtí psi Další velmi významnou skupinou plemen vyuţívaných pro asistenci jsou ovčáci. Patří mezi nejstarší a nejvyhraněnější skupinu plemen psů, která byla od počátku šlechtěna čistě pro pracovní účely. Do 17. století se v pastevectví vyuţívali především obrovští pastevečtí psi, kteří měli na starost bezpečnost stáda. Bývali uvázaní u stanoviště ovčáka, který je vypouštěl v případě nebezpečí, nebo ţili poblíţ stáda téměř polodivokým způsobem ţivota. S ústupem velkých šelem a koncem třicetileté války klesal zájem o mohutné ovčácké psy. V té době však době rostl počet kusů dobytka a s ním rostla i velikost stád. Do popředí zájmu se dostávali menší, pohyblivější a snadno 16

(Říha, M., 2009)

17

(Říha, M., 2009)

18

(Schneidermannová, B., 2007) - 10 -

ovladatelní psi, kteří člověku pomáhali s manipulací se stády a s jejich přesunem. Kaţdý ovčák vlastnil jednoho nebo dva psy, kteří při práci se stádem reagovali na jeho povely a signály a zároveň mu dělali nejbliţší společnost. Díky tomuto souţití se psi stali velmi učenlivými, pracovitými a závislými na člověku. Pro své vlastnosti se dodnes vyuţívají v armádě i u policie, ale také jako ochránci a průvodci.19 Jako asistenční a vodící psi se nejčastěji vyuţívají ovčáci evropského typu. Patří mezi ně německý ovčák, který je typickým představitelem této skupiny plemen. Dále se vyuţívají bílý švýcarský ovčák, belgický ovčák a také kolie. K často vyuţívaným plemenům patří také velký neboli královský pudl a labradoodle, jejichţ charakteristiky jsou také uvedeny v příloze.

1.3 Asistenční psi dle typu pomoci Asistenční psi jsou v širším slova smyslu všichni psi, kteří díky speciálnímu výcviku pomáhají všem zdravotně postiţeným. V uţším smyslu slova se jedná o psy určené především pro klienty s tělesným postiţením.20 Jednotlivých typů asistenčních psů v širším slova smyslu je obrovské mnoţství. Podrobné členění uvádí na svých webových stránkách organizace Pomocné tlapky: Vodící psi pro osoby se zrakovým postižením Jejich úkolem je pomáhat osobám se zrakovým postiţením v samostatném pohybu. Dokáţou svého pána bezpečné vést nástrahami města, převést přes křiţovatku i vyhledat volné místo v dopravním prostředku nebo restauraci. Psi umí svého pána upozornit na překáţku, obejít ji, jezdit hromadnou dopravou, na eskalátorech a další. Na druhou stranu jsou připraveni ignorovat nedůleţité podněty, jako jsou ostatní psi, hluk města apod. Jejich práce vypadá na první pohled jednoduše, ale tito psi se musí na svoji práci velmi soustředit.21

19

(Říha, M., 2009)

20

(http://www.pomocnetlapky.cz)

21

(http://www.vodicipsi.cz) - 11 -

Na jednu stranu musí na slovo poslechnout svého pána, ale zároveň se od nich očekává, ţe se dokáţou sami rozhodovat při volbě cesty. Musí se správně zorientovat v nastalé situaci a v případě, ţe je pro nevidomého nebezpečná, nesmí uposlechnout povel, ale naopak musí sami vyvést svého pána na bezpečné místo.22 Asistenční psi pro osoby s tělesným postižením Asistenční psi pomáhají klientům při zajišťování sebeobsluhy a samostatnosti. Částečně dokáţou nahradit pomoc osobního asistenta nebo rodinného příslušníka. Jsou připravování vţdy pro konkrétního klienta a jejich výcvik je konzultován s odbornými lékaři a fyzioterapeuty. Výsledkem je pes, který je svému pánovi maximálně uţitečný v běţném ţivotě a navíc mu pomáhá s rozvojem motoriky i komunikace. Asistenční psi jsou často také canisterapeutickými psy a pomáhají při prohřívání spastických svalů. Tito psi umí pomoci s běţnými, ale pro některé tělesně postiţené náročnými úkony. Patří mezi ně například pomoc s otevíráním a zavíráním dveří, skříní i zásuvek, pomoc při oblékání a svlékání, podávání všemoţných předmětů, vyhledání a přinesení zvonícího mobilu, pomoc při manipulaci s mechanickým vozíkem a spousta dalších. Vţdy záleţí na konkrétních poţadavcích a potřebách daného klienta.23 Mezi asistenční psy však patří nejen psi pro uţivatele invalidního vozíku, kteří jsou asi nejznámější. Další typy asistenčních psů pro osoby s tělesným postižením Balanční psi Jsou určeni pro klienty s poruchou rovnováhy. Díky speciálnímu postroji pomáhají například s chůzí, nástupem do dopravního prostředku a dalšími činnostmi. Šikovní společníci Jsou umisťováni do rodin, které pečují o osoby s těţkým tělesným postiţením. Tito psi nejsou určeni přímo pro osoby s postiţením, protoţe tyto nejsou 22

(http://www.helppes.cz)

23

(http://www.helppes.cz) - 12 -

schopny dávat jim povely a starat se o ně. Hlavním úkolem těchto psů je pomáhat osobám, které pečují o osobu s tělesným postiţením. Signální psi Signální psi jsou určeni k rozpoznávání různých typů podnětů, které klient nedokáţe vnímat. Signální psi pro osoby se sluchovým postižením Úkolem těchto psů je upozornit osobu se sluchovým postiţením na zvuky z běţného ţivota. Pes informuje klienta o tom, ţe na něj někdo volá, troubí. Upozorní na přetékající vodu v koupelně, vypnutí mikrovlnné trouby nebo plačící dítě. Vzhledem k tomu, ţe osoba se sluchovým postiţením si často nevšimne, ţe jí něco upadlo, je tento pes vycvičen i k podávání různých předmětů. U osob se sluchovým postiţením se často objevuje narušená komunikační schopnost, která výrazně omezuje klientovu schopnost udělit psovi slovní povel. Tito psi jsou tedy často cvičeni na posunkové povely nebo vibrační obojek.24 Signální psi pro osoby se záchvatovými onemocněními Jejich úkolem je rozpoznat přicházející záchvat (srdeční, epileptický, diabetický) a upozornit na něj klienta, který tak má čas se na záchvat připravit a zmírnit jeho dopady. Psi jsou vedeni i k tomu, aby v případě potřeby dokázali přivolat pomoc nebo se o svého pána sami postarali. Vodící psi pro klienty se ztrátami paměti Tito psi dokáţou své majitele zavést domů v případě, ţe se tito nedokáţou sami zorientovat. Psi poskytující emocionální podporu Jsou určeni pro klienty s psychickými poruchami a mají za úkol sníţit jejich dezorientaci a navodit pocit bezpečí.25 24

(http://www.helppes.cz)

25

(http://www.pomocnetlapky.cz) - 13 -

1.4 Základní principy výcviku asistenčních psů Většina center pro výcvik asistenčních psů má výcvik rozdělený do dvou hlavních částí. První z nich je předvýchova, která trvá od odebrání štěněte feně do 8 aţ 12 měsíců věku psa.26 Pak následuje vlastní výcvik, který trvá aţ do předání psa budoucímu majiteli. Výběr štěněte Úspěch výcviku asistenčních psů často závisí na výběru vhodného štěněte. Co se týká temperamentu, štěně by nemělo být přehnaně aktivní, ale naopak ani laxní. V ţádném případě by se u něj neměly projevovat známky agresivity, štěně by také nemělo být výrazně bázlivé nebo výrazně dominantní. Vybrané štěně by mělo být vyrovnaným jedincem s přátelským vztahem k lidem.27 Výchova štěněte V průběhu výchovy ţije štěně s pěstouny. Jejich hlavním úkolem je naučit budoucího asistenčního psa slyšet na jméno, osvojit si základní hygienické návyky, poslušnost a také pozitivní vztah k lidem i práci. Co se týká hygieny, je absolutně nepřípustné, aby se pes venčil v bytě, a je potřeba ho na to zvykat uţ od prvních dnů. Štěně se zároveň učí venčit na trávě, mimo chodníky a silnice. Je to proto, ţe spousta budoucích majitelů asistenčních psů nebude schopna po svém psu uklidit. Pes si také postupně zvyká, ţe se můţe venčit jen se souhlasem svého pána. Štěně se musí naučit zvládat povely základní poslušnosti, které by měly být vlastní všem psům. Jedná se o povely, jako jsou „sedni“, „lehni“, „k noze“, odloţení a další. Jedním z nejdůleţitějších povelů je přivolání, u kterého pes nesmí zaváhat a to v jakékoliv situaci. Pes si také zvyká na chůzi na vodítku a na cestování v prostředcích hromadné dopravy.

26

(http://www.pesprotebe.com srov. http://www.vycvikvodicichpsu.cz)

27

(http://www.pesprotebe.com) - 14 -

Celkově je důleţité, aby pes v tomto věku poznal co nejvíce různých prostředí a situací. Je ţádoucí navštěvovat s ním různá rušná místa, jako jsou veřejná prostranství, nákupní centra, úřady, kina, divadla apod. Pes by si neměl všímat ostatních psů, pokud k tomu nedostane svolení. Musí se zcela soustředit na svoji práci a nenechat se rozptylovat přítomností dalších psů. Samozřejmostí také je, ţe pes je po celou dobu umístěn v domácnosti, nikoliv venku v kotci. V průběhu výchovy navštěvují pěstouni se svým svěřencem pravidelná setkání vedená pracovníkem centra pro výcvik psů. Ten tak můţe sledovat průběh výchovy kaţdého psa, jeho povahu a také vhodnost pro následující výcvik. Finanční náklady na výchovu psa leţí na bedrech organizací. Dle potřeby dodávají pěstounům vhodné krmivo a hradí i veterinární péči. Pečovatelé navíc dostávají drobný finanční obnos, který má pokrýt škody způsobené psem, jako jsou například zničené boty a další. Výchova je nejčastěji zakončena důkladnou veterinární prohlídkou. Především je nutné vyloučit dysplazii kyčelního a loketního kloubu a jiná závaţná onemocnění, která by mohla být překáţkou pro výkon funkce asistenčního psa.28 Výcvik psa Pokud pes úspěšně zvládl výchovu a prošel veterinární prohlídkou s dobrým výsledkem, je čas začít s vlastním výcvikem. Na psa jsou v této fázi kladeny velké nároky, které ne kaţdý pes zvládne. Vodící pes se ve výcviku musí naučit vyhledat dveře, schody, přechod, dále rozlišovat „doleva“ a „vpravo“. Důleţité je také označit veškeré překáţky, které se po cestě vyskytnou. Jedná se například o začátky a konce chodníků, výkopy, sloupy. Pes musí umět označit i tzv. výškovou překáţku, pod kterou by on sice prošel, ale jeho majiteli by hrozilo zranění. Jednou z nejtěţších dovedností je pro tyto psy neuposlechnutí povelu, jehoţ vykonání by pro majitele znamenalo nebezpečí. Jedná se například o povel „vpřed“ na konci vyvýšeného vlakového nástupiště, před srázem a další. Asistenční psi pro osoby s tělesným postiţením se učí podávat nejrůznější předměty od těch nejlépe uchopitelných (kusy oblečení, vodítko) po hůře uchopitelné 28


(kovový příborový nůţ, mince). Dále musí zvládnout tahání invalidního vozíku, otevírání a zavírání nejrůznějších dveří a zásuvek, ovládání světel, přivolání výtahu nebo pomoc při oblékání či svlékání.29 V této části výcviku uţ se psem nepracují pěstouni, ale cvičitelé z organizace, která se výcviku těchto psů věnuje. V některých organizacích má cvičitel jednoho aţ dva psy, se kterými intenzivně a individuálně pracuje. Tito psi s ním pak bydlí v bytě.30 Jiné organizace i v této fázi vyuţívají pěstounských rodin. Zástupce rodiny pak kaţdý den psa přivede do výcvikového centra, kde s ním cvičitelé pracují. V odpoledních hodinách se pes vrací do rodiny, která s ním dále procvičuje v předvýchově osvojené dovednosti.31 Samozřejmostí je, ţe veškeré povely v předvýchově i vlastním výcviku se pes učí a následně je procvičuje na veřejnosti mezi lidmi, nikoliv v umělém prostředí.32 Předání psa Jakmile je výcvik psa u konce, je na čase předat jej novému majiteli. Předání probíhá postupně. Pes si zvyká na nového pána a jeho pán se učí, jak se psem správně pracovat a jak o něj pečovat.33 Předání probíhá zpravidla v místě bydliště klienta, kde si pes za asistence pracovníků výcvikového centra zvyká na nové prostředí.34

29

(http://www.pesprotebe.com)

30


31

(http://www.vycvikvodicichpsu.cz)

32


33


34


2 Centra pro výcvik vodících a asistenčních psů v ČR a jejich nabídka 2.1 Centra pro výcvik vodících a asistenčních psů v ČR Centra pro výcvik asistenčních a vodících psů jsou organizace, nejčastěji občanská sdruţení, které se zabývají výcvikem psů pomáhajících osobám s různým typem postiţení. Na našem území působí centra, která se zabývají výcvikem psů pro jeden konkrétní typ zdravotního postiţení, ale i centra, která cvičí asistenční psy pro klienty s různými typy postiţení. Centra se nespecializují pouze na výcvik a předání psů, ale svým klientům poskytují komplexní sluţby spojené nejen s prací speciálně vycvičeného psa. Jedná se poskytování poradenství, organizování besed a seminářů na různá témata a další. Kaţdé centrum pro výcvik psů má své vlastní metody výcviku a s tím související sloţení pracovních pozic a počet zaměstnanců. Ve všech však najdeme pracovníky, kteří zajišťují administrativu a kontakt s klienty a pracovníky, kteří pracují přímo se psy. Podrobný seznam center pro výcvik asistenčních a vodících psů na území ČR je uveden v příloze.

2.2 Klienti se zrakovým postižením Definice Dle Hamadové a kol. (2007, s. 10) zrakové postiţení z psychologického hlediska „omezuje či ztěžuje u postiženého jedince schopnost přijímat vizuální informace, a tudíž zraková vada ovlivňuje celou osobnost jedince a to v jeho psychickém i fyzickém vývoji.“35 Klasifikace osob se zrakovým postižením Osoby se zrakovým postiţením lze klasifikovat na základě určitých společných znaků. Z těch nejčastěji vyuţívaných to jsou například klasifikace dle doby, příčiny vzniku a především dle stupně postiţení. Z hlediska vyuţití vodícího psa se jeví jako vhodné rozdělení dle Jesenského: 35

(Hamadová, P.; Květoňová, L.; Nováková Z., 2007) - 17 -

Osoby slabozraké Osoby se zbytky zraku Osoby nevidomé Osoby s poruchami binokulárního vidění Zrakově postiţení s kombinovaným postiţením Osoby slabozraké „Slabozrakost je charakterizována jako nevratný pokles zrakové ostrosti na lepším oku pod 6/18 až 6/30 včetně nebo je zorné pole zúženo na 20 stupňů bilaterálně bez ohledu na centrální zrakovou ostrost.“36 Můţeme ji rozdělit na lehkou a střední (6/18 – 6/60) a těţkou (6/60 – 3/60). Slabozrakost omezuje zrakové schopnosti a deformuje zrakové představy. Z psychologického hlediska má také negativní vliv na kognitivní činnost a vytváření sociálních vztahů. Obtíţe se projevují i v samostatném pohybu a prostorové orientaci.37 Čím více je zrakové postiţení závaţnější, tím více se i tyto obtíţe projevují. Osoby se zbytky zraku Osoby se zbytky zraku neboli osoby částečně vidící tvoří hranici mezi osobami slabozrakými a osobami nevidomými. Jejich zraková ostrost je sníţena na 3/60 - 1/60 nebo je zorné pole zúţeno na 5 – 10 stupňů. S brýlovou korekcí je tato osoba schopna rozeznat prsty ruky těsně před očima. I u těchto osob dochází k deformaci zrakových schopností a obtíţím v prostorové orientaci, při které nemůţou vţdy vyuţít zrakové schopnosti.38 Nevidomé osoby Jedná se o jedince s nejtěţším stupněm zrakového postiţení. Patří mezi ně osoby s praktickou a totální nevidomostí. Nevidomost je definována jako nezvratný pokles centrální zrakové ostrosti pod 1/60 aţ po ztrátu světlocitu. Praktická je vymezena zrakovou ostrostí 1/60 – světlocit se správnou projekcí nebo zorným polem zúţeným 36

(Hamadová, P.; Květoňová, L.; Nováková Z., 2007, s. 36)

37

(Hamadová, P.; Květoňová, L.; Nováková Z., 2007)

38


na 5°. Totální nevidomost je vymezena zachovalým světlocitem s chybnou projekcí aţ ztrátou světlocitu.39 Osoby s poruchami binokulárního vidění Jedná se o funkční poruchy, které se dělí na tupozrakost a šilhavost. U tupozrakosti dochází k výraznému sníţení zrakové ostrosti, ale se zachovaným normálním vzhledem oka. Šilhavost se projevuje narušením rovnováţného postavení očí. Charakteristickým znakem poruch binokulárního vidění je omezení zrakové funkce jednoho oka.40 Osoby se zrakovým a dalším přidruženým postižením Jedná se o různorodou skupinu osob, jejichţ jediným společným znakem je dominantní zrakové postiţení. K němu se přidruţuje postiţení libovolného druhu i stupně. Můţeme rozlišit jedince s vrozeným přidruţeným postiţením a jedince, kteří přidruţenou vadu získali. Vliv kombinovaného postiţení na ţivot jedince se liší podle stupně a typu přidruţeného postiţení.41 Jako souběţné postiţení více vadami označujeme i kombinaci zrakového a sluchového postiţení, tzv. hluchoslepotu. Evropská unie hluchoslepých definovala v roce 2003 hluchoslepotu jako „jedinečné postižení, které je způsobeno různorodými kombinacemi sluchového a zrakového postižení. Způsobuje potíže při komunikaci a sociální a funkční interakci a zabraňuje plnohodnotnému zapojení do společnosti.“42 Pojem hluchoslepota často vede k mylné domněnce, ţe osoby s kombinací zrakového a sluchového postiţení jsou úplně hluchoslepé (nevidomé a neslyšící), ale opak je pravdou. Většina osob s hluchoslepotou má pouze lehký nebo střední stupeň postiţení zraku a sluchu.43

39


40


41


42

(http://lorm.cz/cs/hluchoslepi/definice-hluchoslepoty.php)

43


2.3 Klienti s tělesným postižením Definice Tělesné postiţení je charakterizováno celkovým nebo částečným omezením hybnosti. Tělesným postiţením rozumíme „vady pohybového a nosného ústrojí, tj. kostí, kloubů, šlach i svalů a cévního zásobení, jakož i poškození nebo poruchy nervového ústrojí, jestliže se projevují porušenou hybností.“44 Klasifikace pohybových vad Pohybové vady můţeme dělit podle různých kritérií. Podle nejčastěji pouţívaného dělení rozlišujeme vady vrozené a získané. Vrozenou vadu má u nás téměř kaţdé 25. dítě. Objevují se vady váţnější i vady, které nemají vliv další ţivot postiţeného. V posledních třiceti letech se tento počet téměř ztrojnásobil. Tento nárůst ale nezpůsobuje vzrůstající počet vad, nárůst je způsoben spíše tím, ţe lékaři monitorují více vad.45 Co se týká získaných vad, nejvyšší počet tvoří poúrazové stavy míšní léze, amputace, úrazy hlavy, získané ortopedické vady dolních končetin, získané vady srdeční a další poúrazové stavy.46 Další dělení je dle místa postiţení. Takto můţeme vady rozdělit na obrny, deformace, malformace a amputace.47 Obrny Obrny můţeme rozdělit na postiţení centrální a periferní nervové soustavy. Centrální zasahují mozek a míchu, periferní poškozují obvodové nervstvo. Podle stupně postiţení se dělí na parézy a plégie. V případě paréz se jedná o částečné ochrnutí, plegie se projevují úplnou ztrátou hybnosti.48 44

(Kraus, Šandera in Opatřilová, D.; Zámečníková, D., 2007, s. 12)

45

(Opatřilová, D.; Zámečníková, D., 2007)

46


47

(Vítková, M., 2006)

48

(Vítková, M., 1999) - 20 -

Podle lokalizace dělíme obrny na diparézy či diplegie, kdy dochází k částečnému nebo úplnému postiţení dolních končetin, pojmy kvadruparéza a kvadruplegie pak označují postiţení všech čtyř končetin. Postiţení poloviny těla podle vertikální osy se nazývá hemiparéza a hemiplegie.49 Postiţení postihuje centrální nervovou soustavu, svalový tonus a koordinaci (souhru) svalů. Podle tonusu rozlišujeme hypertonii, tedy zvýšení svalového tonusu, které zahrnuje (spasticita, rigidita), dále hypotonii, která označuje sníţení svalového tonusu. Hypotonie se dělí na čistou mozečkovou hypotonii a ataxii. Mezi poruchy tonusu řadíme také střídavý tonus (atetóza, mimovolní pohyby).50 K závaţným centrálním postiţením patří dětská mozková obrna. „Dětská mozková obrna se obvykle definuje jako neprogresivní neurologický syndrom vyvolaný lézí nezralého mozku. Predominancím projevem je porucha motoriky“51 Pro toto postiţení je typická tělesná neobratnost, která se projevuje v jemné motorice, nerovnoměrném vývoji, zvýšené pohyblivosti a neklidu, těkavosti a dalších.52 Deformace K deformacím patří velká skupina vrozených i získaných vad, které se vyznačují nesprávným tvarem některého orgánu nebo části těla. Mezi vývojové deformace patří deformace lebky, kloubů a další. Získané deformace vznikají po úrazech a po zánětlivých onemocněních.53 Někdy se jedná o změny, které není potřeba léčit, můţe jít ale také o anomálie, které je potřeba sledovat pro moţnost vzniku druhotných následných změn.54 Malformace Malformací rozumíme patologické vyvinutí různých částí těla, zpravidla končetin. Patří do skupiny vrozených vývojových vad, které je moţné odhalit 49


50


51

(Kraus, J., 2005)

52


53

(Opatřilová, D.; Zámečníková D., 2007)

54

(Vítková, M., 2006) - 21 -

ultrazvukem při screeningu. Pokud končetina chybí částečně, mluvíme o amelii, v případě, ţe končetina navazuje přímo na trup, jedná se o fokomelii.55 Amputace Jedná se o nevratné oddělení orgánu, končetiny nebo její části od trupu. Rozlišujeme amputace způsobené traumatickými příčinami (úrazy) nebo následkem chirurgického zásahu.56

2.4 Klienti se sluchovým postižením Definice Sluchové postiţení lze definovat z různých úhlů pohledu. Z medicínského hlediska se jako sluchové postiţení hodnotí kaţdá porucha funkce sluchového ústrojí, zkoumá se kvalita a kvantita sluchového vjemu. Z pedagogického hlediska vymezujeme sluchové postiţení jako narušení vztahů osoby se sluchovým postiţením s okolním prostředím a moţnostmi komunikačních kompetencí v závislosti na preferovaném komunikačním systému.57 Klasifikace sluchového postižení Sluchové postiţení lze klasifikovat podle mnoha různých kritérií. Patří mezi ně místo vzniku, období vzniku a stupeň postiţení.58 Klasifikace dle stupně postižení Klasifikace dle stupně postiţení rozděluje sluchové postiţení z hlediska kvantity, kterou měříme v decibelech (dB). Rozdělení dle WHO je uvedeno v následující tabulce 1.

55

(Vítková M., 2006)

56


57

(Bytešníková, I.; Horáková, R.; Klenková, J., 2007)

58

(Bytešníková, I.; Horáková, R.; Klenková, J., 2007) - 22 -

Název kategorie podle

Velikost ztráty sluchu

Název kategorie ztráty

podle WHO

sluchu

0-25 dB

Normální sluch

26-40 dB

Lehká nedoslýchavost

41-55 dB

Střední nedoslýchavost

56-70 dB

Středně těţké poškození sluchu

Těţká nedoslýchavost

71-90 dB

Těţké poškození sluchu

Praktická hluchota

Více neţ 90 dB, ale body v audiogramu i nad 1 kHz V audiogramu nejsou ţádné body nad 1 kHz

Velmi závaţné poškození sluchu neslyšící

Tab. 1: Klasifikace sluchových vad – jednotlivé kategorie ztráty sluchu59

59

(Bytešníková, I.; Horáková, R.; Klenková, J., 2007, s. 94) - 23 -

vyhl. MPSV č. 284/1995 Sb. Lehká nedoslýchavost (jiţ od 20 dB) Středně těţká nedoslýchavost

Úplná hluchota

Úplná hluchota

3 Průběh a specifika výcviku vodícího psa 3.1 Metody a cíle šetření V praktické části bakalářské práce byl analyzován výcvik jednoho konkrétního vodícího psa jako příklad výchovy psů popsaných v teoretické části. Formou případové studie byly zachyceny podstatné informace o výchově vodícího psa od štěněte přes výcvik, aţ po předání psa klientovi. Předmětem zkoumání byl i výběr štěněte a klienta, a nároky, které jsou kladeny na pěstounskou rodinu. K dosaţení stanoveného cíle byla vyuţita metoda kvalitativního výzkumu. Techniky: Analýza dokumentů Polostrukturovaný rozhovor

3.2 Charakteristika výzkumného vzorku V následující podkapitole budou stručně představeny osoby, které se přímo podílely na výchově a výcviku jednoho konkrétního vodícího psa pro nevidomou klientku centra a se kterými byly realizovány rozhovory. Milan Dvořák je vedoucí brněnské školy pro výcvik vodících psů. Narodil se v Brně v roce 1963 a jiţ od dětství se zajímal o psy. Po návratu z vojny, kde měl moţnost chodit na svazarmovské cvičiště psů, pan Dvořák zaloţil cvičiště pro psy v Adamově. K výcviku vodicích psů se dostal náhodou během svého pobytu v Praze, kde následně šest let pracoval pro Středisko výcviku vodících psů. Náplní jeho práce ve Škole pro výcvik vodících psů (ŠVVP) je komunikace s klienty od podání ţádosti o psa po samotné předání a v případě potřeby i po celou dobu aktivní sluţby psa. Ladislava Dvořáková má na starost chod ŠVVP. Vede veškerou dokumentaci o kaţdém psu od ţádosti o psa aţ po samotné předání klientovi. Dále koordinuje a materiálně zabezpečuje pěstounské rodiny, zajišťuje krmivo a hlídání psů, pokud pečovatel nemůţe mít psa dočasně při sobě (dovolená apod.).

- 24 -

Student David byl pěstounem tohoto konkrétního štěněte. Během studia vysoké školy v Brně se setkával se psy označenými vestičkou, aţ jednou sebral odvahu a přihlásil se jako dobrovolník pro výchovu psa.

3.3 Výcvik vodícího psa – případová studie S kaţdou z výše představených osob byl veden částečně strukturovaný rozhovor, ze kterého bylo získáno velké mnoţství informací. Níţe jsou uvedena shrnutí nejdůleţitějších informací z jednotlivých rozhovorů. Tato shrnutí jsou pro větší přehlednost rozdělena do jednotlivých částí. Analýza rozhovoru s pěstounem: Rozhodnutí vychovat vodícího psa a převzetí štěněte David během svých studií v Brně potkával mladé lidi se štěňaty označenými výraznými vestičkami výcvikového centra, ale jak říká, nikdy nesebral odvahu tyto lidi oslovit. Jednou na návštěvě u rodiny své přítelkyně potkal jejího strýce, který je drţitelem vodícího psa. Od něj se dověděl spoustu informací o výcviku a práci vodícího psa a také dostal kontakt na brněnskou Školu pro výcvik vodících psů. Sebral tedy odvahu a rozhodl se školu kontaktovat. Ještě předtím však musel oslovit svého zaměstnavatele, zda mu umoţní vychovávat štěně i v rámci brigády. Vše naštěstí proběhlo bez problémů a David kontaktoval školu. Nejdříve jej čekal vstupní rozhovor s paní Dvořákovou, která se zajímala o jeho motivaci k této práci, o prostředí, ve kterém se pohybuje, a také o jeho zkušenosti s výchovou psů. Ty prý ale nejsou podstatné, protoţe škola své pěstouny výchovou provádí a poskytuje cenné rady pro výchovu. David byl tedy zapsán na čekací listinu budoucích pěstounů. Následovalo asi tříměsíční období, kdy chodil jako divák na pravidelná setkání štěňat a čekal na svého svěřence. Začátkem července 2009 jej kontaktovala paní Dvořáková s informací, ţe od srpna má pro něj připravenou fenku zlatého retrívra. Na začátku srpna se tedy David dostavil do kanceláře školy, kde jej přivítaly dvě malé psí slečny. Vzhledem k tomu, ţe se narodily 15. června, neměly ještě ani dva měsíce. Jednalo se o Jasper, která byla svěřena Davidovi a její sestru Jastee. Po prvním seznámení s Jasper došlo k podpisu smlouvy o výchově štěněte a paní Dvořáková Davida odvezla společně s Jasper, pytlem granulí a nejnutnějším vybavením k Davidovi domů. - 25 -

První dny společného soužití? První dny prý byly hodně náročné, ale David je zpětně hodnotí jako nejlepší. David sice měl nějaké zkušenosti se psy, ale poprvé dostal do péče malé štěně, které bylo závislé jen na něm. Spoustu času proleţel na podlaze při hraní si se psem. Štěně bylo ještě skutečně malé a většinu dne prospalo. Dlouhé hodiny spánku byly ale nahrazeny krátkými chvílemi plnými energie. Štěně zkoumalo celý byt, vráţelo do stěn a zajímalo se o vše nové. Velmi rychle prý pochopilo, ţe David je jeho novým pánem a neustále si jej hlídalo. Postupně se David učil, jak štěně značí potřebu venčit. Co se týká „louţiček“, je to poměrně jednoduché, protoţe štěně se potřebuje venčit kdykoliv se vzbudí nebo nakrmí. Jiţ od prvních dnů je David nosil v náručí ven na kousek trávy, aby si zvykalo, ţe právě tráva je to správné místo na venčení. Horší to bylo s „hromádkami“, a to především v noci. Jako příklad David uvádí situaci, kdy měl na druhou hodinu ranní nataţeného budíka, aby šel štěně vyvenčit. To se vyčůralo, ale o další venčení nejevilo zájem. Po zhruba dvaceti minutách vzal David štěně domů, aby ho následně probudil silný zápach, protoţe štěně se vyvenčilo na koberec. Ihned od začátku začal David štěně učit základní povely. Jednalo se především o první pokusy s přivoláním. Zde byl největší problém se od štěněte vůbec vzdálit, aby bylo moţno je následně přivolat. V začátcích David také velmi ocenil, ţe si psa převzal do výchovy v létě. Štěně mělo problém ujít i cca 200 m z bytu na zastávku MHD, kdykoliv zastavili, tak si lehalo, a navíc je bylo potřeba nosit do schodů. A jak David s úsměvem dodává, je určitě lepší nosit štěně suché neţ špinavé od podzimních plískanic. Průběh výchovy štěněte Co se týká výchovy, všechno šlo moc rychle. Štěně bylo velmi šikovné a David mel občas pocit, jako by se vše učilo samo. Přivolání zvládalo velmi rychle nejen v bytě, ale i venku. I další povely se učilo poměrně rychle, ale samozřejmě za úplatek v podobě pamlsku. Jakmile mělo kompletní všechna očkování, coţ bylo asi za měsíc, začali společně navštěvovat pravidelná setkání štěňat. Setkání probíhala jednou za čtrnáct dnů na různých místech Brna a na kaţdém z nich se cvičily jiné povely. Kaţdé setkání trvalo asi hodinu a půl aţ dvě hodiny.

- 26 -

Základní poslušnost se procvičovala nejčastěji v luţáneckém parku. Davidovo štěně zpočátku patřilo k nejmladším psům a teprve postupně si zvykalo na kontakt s ostatními psy. Muselo si uvědomit, ţe i kdyţ je kolem spousta psích kamarádů, musí se soustředit především na svého pána. K tomu mu samozřejmě pomáhal dostatek piškotů a jiných pamlsků. David se postupně snaţil poutat na sebe jeho pozornost a dávat mu základní povely, které uţ mělo naučené ze samostatných vycházek po městě. Jak šel čas, štěně se učilo další a další povely. Jednalo se o obraty u nohy, odloţení, povel „vstaň“. Začalo také rozlišovat „ke mně“ a „k noze“. Dalším častým místem setkání bylo Malinovského náměstí. Na něm se všichni sešli a následně se vydali ke Komerční bance na ulici Kobliţné. Zde jsou otáčející se dveře, které psi musí poznat a naučit se jimi v klidu procházet. Pěstouni postupně procházeli dovnitř a zase ven. Koordinátorka výchovy jim radila, jak psa uklidnit a jak správně dveře procházet. Po Komerční bance následovala Knihovna Jiřího Mahena. Zde všichni vyjeli proskleným výtahem do třetího patra, kde si psi zvykali na práci ve výškách. Knihovna Jiřího Mahena má ve všech poschodích nainstalováno skleněné zábradlí a psi se musí naučit kolem něj v klidu chodit a pracovat u něj. David říká, ţe jeho štěně s tím nemělo ţádné potíţe, ale spousta psů se odmítala k zábradlí vůbec přiblíţit, natoţ u něj pracovat. Zde se samozřejmě zase uplatnily piškoty a především uklidňování ze strany pěstouna. Většina psů jiţ při druhé nebo třetí návštěvě knihovny neměla s výškou vůbec ţádné problémy. Z knihovny šli většinou do Velkého Špalíčku, kde se psi učili různé typy schodů. Především se jednalo o eskalátory. Správná jízda na eskalátoru vypadá tak, ţe pes svého pána přivede na hranu jezdících schodů, na povel „vpřed“ nastoupí na schody a v klidu stojí, dokud nedojedou na konec. Tam pes v klidu vystoupí. První jízdu pes absolvuje v náručí svého pěstouna. Při dalších pěstoun nastupuje se psem v náručí, následně jej poloţí na schody a před vystoupením jej zase zvedne. Jakmile je pes na schodech klidný, je potřeba jej přimět, aby se nebál na ně nastoupit. Z počátku nástup probíhá přímo za chůze bez zastavení na hraně a ideálně za psem, který se schody jiţ problémy nemá. Teprve jakmile pes bez váhání nastupuje, jezdí a vystupuje, můţe se začít učit značit jejich hranu. S eskalátory mělo Davidovo štěně zpočátku větší problémy. David s ním často chodil cvičit eskalátory i mimo společná setkání, protoţe jakmile se k eskalátorům delší dobu nedostali, štěně se na ně opět bálo vstoupit.

- 27 -

Ve Velkém Špalíčku jsou ještě jedny náročné schody. Jsou to pevné schody do Palace Cinemas, které nemají čela a jsou jakoby průhledné. Tyhle schody dělají problémy snad všem psům. David na tyto schody vzpomíná s úsměvem. Jeho štěně prý nebylo vůbec schopné na schody vstoupit, často se k nim nechtělo ani přiblíţit. Během pravidelných setkání bylo na tyhle schody málo času a David je chodil cvičit individuálně. Jako nejlepší výuková metoda se mu osvědčilo vyjet nahoru po vedlejších eskalátorech a následně seběhnout schody dolů, protoţe shora dolů jsou to pro psa obyčejné schody. Následně pokračovali s nácvikem shora. David se štěnětem sešel dva schody, otočil se a zase je vyšel. Následně zkusili tři schody, pět a dále. Po cca patnácti minutách dokázalo štěně schody sejít, otočit se zase je vyjít, případně i obejít kolečko po Špalíčku a schody znova vyjít. Davida sice bolely nohy z opakovaného vybíhání schodů, ale měl velkou radost, ţe se štěně naučilo chodit i po tomto typu schodů. O poznání menší radost měl druhý den, kdyţ se ke schodům vrátili a štěně se k nim opět bálo byť jen přiblíţit. Třetím nejčastějším místem pravidelných setkání bylo brněnské hlavní nádraţí. Zde se psi učí nastupovat do vlaku. Pokud se pes na počátku bojí, je nejprve pěstounem vysazen do vlaku a pochválen, následně zkouší nastupovat za zkušenějším psem. Jakmile pes nastupuje bez zaváhání, je čas začít nastupovat na povel. Z hlavního nádraţí chodili cvičit do galerie Vaňkovka. V galerii Vaňkovka psi trénovali poslušnost mezi lidmi, jezdící pásy a také pohyb ve zverimexu Zvěrokruh. Tento zverimex nabízí i ţivá zvířata a je tedy ideální pro nácvik pohybu psů mezi ţivými zvířaty. Jednou za dva týdny tedy probíhalo organizované setkání štěňat, ale výchova štěněte probíhala neustále. David se štěnětem cvičil kaţdou volnou chvíli i při kaţdém venčení. Kaţdá cesta do práce i do školy se nesla v duchu procvičování povelů. Štěně se neustále učilo chodit u nohy, netahat, neohlíţet se na psy, na povel nastoupit do MHD a vyhledat místo. Budoucí vodící pes v zaměstnání pěstouna David pracuje na vedoucí pozici v jednom brněnském callcentru. Díky převáţně administrativní práci měl moţnost práci kdykoliv přerušit, pokud štěně provádělo něco neţádoucího. V práci štěně všichni přivítali s radostí a brali je jako výborný motivační a relaxační prvek. Nejtěţší prý bylo všem kolegům vysvětlit, ţe štěně nesmí vůbec ničím krmit. Kaţdý se ptal, jestli mu můţe dát aspoň jeden piškot nebo kost z buvolí - 28 -

kůţe. David tedy musel opakovaně vysvětlovat, ţe od kaţdého jeden piškot znamená pro toto malé štěně třicet piškotů za den. V prvních dnech se také občas stalo, ţe David nestihl na štěně včas zareagovat a to se v práci vyvenčilo. Potíže vzniklé při výchově štěněte Při výchově štěněte došlo k mírným potíţím v chování a chůzi psa. Štěně v mládí potkal jeden nepříjemný záţitek, kdy jej napadl jeden větší pes. Tento pes sice měl náhubek, ale i tak musel stěně jeho útok bolet. Od té doby štěně zastavovalo a lehalo na zem, pokud před sebou vidělo většího psa. David se tedy snaţil tyto situace vyhledávat, aby si stěně na psy zvykalo. Další věc, se kterou byly potíţe, byla bojácnost štěněte. Kdykoliv se ozval nějaký nečekaný zvuk (bouchnutí dveří auta, zvuk stavby, hlasitý motocykl), štěně si lehalo a projevovalo nervozitu. Jako zajímavost David uvádí první setkání štěněte s vystřelovacím deštníkem. Sám není zvyklý chodit s deštníkem a štěně jej tedy neznalo. Jednoho dne v práci Davidova kolegyně otevřela směrem ke štěněti deštník a to reagovalo obrovským úlekem a „louţičkou“. Teprve v té chvíli Davidovi došlo, ţe štěně se s deštníkem ještě nesetkalo. Tyto potíţe konzultoval s vedoucím výcviku, který mu sdělil, ţe velká lekavost psa můţe být důvodem k vyřazení psa z výcviku. Bylo tedy nutné začít se štěnětem v tomto ohledu intenzivně pracovat. David od školy dostal vystřelovací deštník, který začal směrem ke štěněti otevírat, naučil se dupat na mříţe v chodníku nebo bouchat do popelnic a kontejnerů, se kterými se ve městě setkávali. Teprve postupem času si štěně začalo na tato „překvapení“ zvykat a postupně se zklidňovat. Přechod štěněte z výchovy do výcviku David měl se Školou pro výcvik vodicích psů domluveno, ţe bude o štěně pečovat pouze v prvním roce, v rámci výchovy. Následně mělo přejít do jiné pěstounské rodiny, která se o něj měla starat v průběhu výcviku. Těsně před odevzdáním psa se však David rozhodl pokračovat ve spolupráci a se souhlasem školy si stěně ponechal i v rámci výcviku. Brzy po přechodu do výcviku proběhla u psa podrobná veterinární prohlídka a následně na základě kladných výsledků veterinární prohlídky kastrace. V rámci výcviku jiţ David nepracoval se psem sám, ale kaţdé ráno jej vodil do ŠVVP a v odpoledních hodinách si jej vyzvedával.

- 29 -

Po náročném výcviku pes odpoledne spíše odpočíval, ale David v něm i nadále upevňoval vše, co jej naučil během výchovy. První kontakt s budoucí majitelkou psa Brzy po přechodu psa do výcviku došlo k prvnímu kontaktu pěstouna s budoucí majitelkou psa a došlo k výměně několika e-mailů a fotek. Budoucí majitelka se zajímala o vše, co se týkalo přípravy psa. David jí postupně poskytoval informace o průběhu výchovy, o povelech, které pes zvládá. Významnou událostí, ke které došlo v průběhu výcviku, byla změna jména psa. Na přání klientky byl pes přejmenován z Jasper na Elií. Pro Davida to byl obrovský šok, protoţe na tohle téma s vedením školy nikdy nemluvil a nebyl na tuto situaci vůbec připraven. Paradoxně si na změnu jména nejrychleji zvykl pes. David a jeho okolí s tím měli daleko větší problémy. Výcvik probíhal aţ do začátku prosince, kdy se David po roce a půl se psem rozloučil a ten byl následně předán klientce. Období po předání psa Po předání psa se kontakty mezi bývalým pěstounem a majitelkou psa na přechodnou dobu spíše zintenzivnily. David pravidelně dostával aktuální fotky psa, navíc probíhaly vzájemné telefonáty. Nová majitelka si psa velmi chválila a byla uţ od předání velmi nadšená z jeho dovedností. K osobnímu setkání však zatím nedošlo. David sice dostal od majitelky psa pozvání na návštěvu, ale z časových důvodů se setkání zatím neuskutečnilo. Loučení se psem po výcviku Dle Davidova názoru bylo loučení jednodušší, neţ předpokládal. Celou situaci mu velmi usnadnil kontakt s budoucí majitelkou psa. David věděl, ţe pes půjde do rodiny, která se na něj velmi těší a bude se o ně dobře starat. Navíc si uvědomoval, ţe budoucí majitelka psa skutečně potřebuje. David také srovnává situaci s odchodem psů, které vychovával jako dítě s rodiči. Tito psi byli stáří často nemocní a nevrlí. Toto období často trvalo několik let a překrylo hezké vzpomínky, které měl na mládí psa. V případě vodícího psa však Davidovi zůstávaly samé hezké vzpomínky, protoţe se rozloučil se zdravým a šikovným psem. Navíc má o psovi stále aktuální informace a těší ho pocit, ţe pes je uţitečný. - 30 -

Potíže s přístupností veřejných míst se psem ve výcviku Dle Davida je Škola pro výcvik vodicích psů v Brně docela známá, veřejnost označené psy ve výcviku většinou zná a respektuje. David měl pouze pár potíţí, které se však většinou rychle vyřešily. První z nich nastala v obchodě s potravinami, kam pravidelně chodil nakupovat. Kdyţ tam přišel se psem poprvé, pokladní jej zastavila se slovy, ţe do potravin psi nesmí. David se jí snaţil vysvětlit, ţe štěně se cvičí na práci vodícího psa a nevidomého s vodícím psem by do obchodu určitě pustili. Celou situaci vyřešil aţ vedoucí prodejny, který uznal, ţe pes ve výcviku by měl mít vstup do prodejny umoţněný. Veškeré další nákupy uţ probíhaly bez komplikací. Další nepříjemná situace jej čekala na jedné fakultě, kam mu vrátný bránil ve vstupu se psem. Po relativně dlouhé výměně názorů vrátný zavolal někoho z vedení fakulty. Dotyčný se Davidovi za chování vrátného omluvil a vstup do budovy mu samozřejmě umoţnil. Častější problémy Davida potkávaly při cestování autobusovou dopravou v místě bydliště, které je mimo Brno. Řidiči autobusů měli pravidelné připomínky a vyţadovali po Davidovi nasazení náhubku, který s sebou však David nenosil. Situace se však vţdy vyřešila slovy „Tentokrát vás ještě vezmu, ale příště uţ jen s náhubkem.“ Co pěstounovi výchova vodícího psa přinesla a co naopak vzala Vzhledem k tomu, ţe se jednalo o Davidova prvního psa na výcvik, byla to pro něj především nová zkušenost. Přinesla mu společníka a přítele, který ho rok a půl provázel na všech cestách. Pro Davida to také byla jediná moţnost, jak mít vlastního psa. Vzhledem k tomu, ţe je časově velmi zaneprázdněný, nemůţe mít svého „normálního“ psa, protoţe ten by s ním nikam nemohl a pouze by na Davida čekal celý den v bytě. Z tohoto důvodu si David nikdy svého psa nepořídil. U budoucího vodícího psa měl velkou výhodu v tom, ţe kromě plaveckého bazénu s ním pes mohl úplně kamkoli. Ocenil také to, ţe výcvik vodícího psa je závazek maximálně na dva roky a v naléhavých případech se i tato doba dá zkrátit. Z dlouhodobého hlediska jej pes tedy ţádným způsobem neomezuje a i v případě například dovolené škola ochotně zajistí hlídání psa.

- 31 -

Nyní má David ve výchově jiţ druhého psa a plánuje se této činnosti věnovat i v budoucnu. Jak sám říká, není nad to mít doma celý ţivot štěně. Co se týká negativ, bylo jich minimum. Jedním z nich byla časová náročnost. David uvádí, ţe musel více plánovat průběh dne. Chůze se psem byla totiţ výrazně pomalejší. Kaţdou překáţku pes musel správně označit. Pokud tak neučinil, bylo nutné se vrátit a překáţku zopakovat. Souviselo s tím také cestování městskou hromadnou dopravou. Vodící psi jsou cvičeni na nastupování předními dveřmi a vyhledání místa za řidičem. David vzpomíná, jak se mnohokrát stalo, ţe přicházel k zadní části vozidla MHD a řidič na něj čekal, jenţe David potřeboval nastoupit předními dveřmi. Kdyţ procházel podél vozu, řidič často zavřel dveře, ze zastávky odjel a David musel čekat na další spoj. Analýza rozhovoru s vedoucím brněnské Školy pro výcvik vodících psů Náplň práce vedoucího ŠVVP Vedoucí ŠVVP má na starost především kontakt s klienty. Kontaktuje klienta uţ při samotné ţádosti o psa. Pro výběr správného psa je potřeba zjistit klientovy preference plemene a pohlaví. Obecně platí, ţe čím specifičtější poţadavky klient má, tím déle musí na psa čekat. Během prvních kontaktů je nutné také zjistit, v jakém prostředí se klient pohybuje, jaký má způsob ţivota i rychlost chůze. Důleţité je také to, co klient od psa skutečně očekává. V kaţdém případě však vedoucí školy navštěvuje prostředí, ve kterém se bude budoucí pes pohybovat. Výběr štěněte pro výcvik Brněnská škola má dvě vlastní chovné feny, jedná se o feny labradorského a zlatého retrívra. Vzhledem k tomu, ţe poptávka po psech je velká a navíc jsou ţádaná i jiná plemena, musí škola štěňata i kupovat. Výběr vhodného štěněte provádí vedoucí školy. Při výběru si vezme kaţdé štěně stranou od ostatních a sleduje jeho chování v pro štěně nestandardní situaci. Štěně by nemělo projevovat výraznou bázlivost, ale ani dominanci. Kritéria pro přechod psa z výchovy do výcviku Štěně je bedlivě sledováno jiţ v průběhu výchovy, kdy probíhají pravidelná setkání štěňat pod vedením koordinátora výchovy štěňat, který o kaţdém z nich vede - 32 -

záznamy. Pokud tedy nějaké problémy nastanou, řeší se okamţitě uţ v průběhu výchovy. Týká se to i případných zdravotních problémů, jakou jsou například alergie. První kontakt budoucího držitele se psem Vedoucí školy má přehled o poţadavcích a potřebách jednotlivých klientů a také má informace o psech, kteří jsou právě ve výcviku. Postupem času si tedy začíná pro jednotlivé klienty vybírat konkrétní psy. Jakmile má pes za sebou výchovu a potřebná vyšetření, můţe dojít k prvnímu kontaktu. Setkání probíhá po vyšetřeních z toho důvodu, aby se klienti zbytečně nefixovali na psy, kteří nakonec neprojdou veterinární prohlídkou a budou z výcviku vyřazeni. Při prvním setkání dostane klient moţnost seznámit se se psem a zkusit si s ním projít i nějakou jednodušší trasu. Je důleţité, aby si klient se psem vyhovovali povahou, v tempu chůze, ale i výšce postavy. Následuje výcvik, při kterém je pes jiţ připravován pro konkrétního klienta. Většina vodících psů se učí stejné povely a dovednosti, ale občas je potřeba zvyknout psa i na něco specifického. Jako příklad uvádí vedoucí školy klienta, který je učitelem hry na flétnu. Od školy tedy poţadoval, aby byl pes k tomuto druhu zvuků netečný. Předání psa Předání probíhá vţdy v místě bydliště klienta, aby měl klient moţnost vyzkoušet si se psem trasy, které bude pravidelně vyuţívat.

se zpravidla na týden ubytuje

v nějakém penzionu poblíţ místa bydliště klienta. Následně s klientem intenzivně pracuje, protoţe i klient se musí naučit, jak se psem správně pracovat, jaké povely pes umí, jakým způsobem jej chválit a odměňovat. Vedoucí školy s klientem zůstává asi týden, poté odjíţdí a následně se ke klientovi ještě na den nebo dva vrací. V případě, ţe v průběhu aktivní sluţby psa objeví nějaké potíţe, vedoucí školy se je snaţí vţdy řešit. Jedná se například o změnu bydliště nebo zaměstnání klienta a s tím související nácvik nových tras. Zvláštnosti ve výcviku tohoto konkrétního psa Kdyţ klientka zaţádala o vodícího psa, vedoucí školy se s ní jiţ znal, protoţe jí v minulosti jiţ jednoho psa předával a od té doby spolu byli v pravidelném kontaktu. Klientka se jednoho dne náhodou zastavila na brněnské pobočce školy, kam byly - 33 -

shodou okolností zrovna přivezeny Jasper a Jastee, dvě malé fenky zlatého retrívra. Klientka si je ihned oblíbila, a protoţe její původní pes jiţ stárnul, rozhodla se zaţádat o nového vodícího psa, kterým se měla stát jedna z těchto dvou sester. Vedoucího školy zaujal především rozdíl v povaze těchto dvou sester. Jasper, která byla nakonec vybrána pro klientku, byla velmi klidná, milá, rozváţná a empatická. Naproti tomu Jastee byla velmi ţivá, rychlá a navíc „ničitel“. Jasper celkově procházela výcvikem velmi hladce a navíc temperamentem přesně odpovídá klientce, pro kterou byla určena. Analýza rozhovoru s Ladislavou Dvořákovou Paní Dvořáková má na starost kompletní dokumentaci o všech psech, kteří projdou školou. Jedná se o dokumenty od nákupu štěněte přes výcvik aţ po předání psa klientovi. Patří mezi ně například Průkaz původu psa, Záznamy o výcviku psa, Protokol o předání psa, Doklad o oftalmologickém vyšetření psa, Certifikát o vyšetření kyčelních a loketních kloubů a spousta dalších dokumentů. Dále má na starost koordinaci pěstounských rodin a dobrovolníků. Počet rodin odpovídá počtu psů ve výchově a výcviku (aktuálně cca 60). Dále se jedná o rodiny, které sice nemají přiděleného ţádného psa, ale v případě potřeby jsou ochotny pohlídat psa, jehoţ pěstounská rodina se o psa nemůţe dočasně starat (dovolená, nemoc apod.). S koordinací souvisí také materiální zabezpečení pěstounských rodin. Jedná se o zajištění a závoz krmiva, pomůcek k výcviku, léků a další.

3.4 Závěr výsledků šetření a doporučení pro praxi Z výzkumného šetření vyplynulo, ţe vychovat vodícího psa můţe téměř kaţdý, kdo o to projeví zájem. V první řadě je nutné kontaktovat centrum pro výcvik vodících psů, v našem případě to byla Škola pro výcvik vodících psů, následně absolvovat vstupní pohovor a pak uţ jen počkat na přidělení štěněte. Co se týká výchovy psa, zájemci nemusí mít výraznější zkušenosti s výcvikem psů, protoţe centrum pořádá pravidelná setkání pěstounů. Tato setkání vedou zkušení kynologové, kteří pěstounům pomáhají s nácvikem povelů. Na pěstounech je, aby tyto povely se psem pravidelně trénovali dle předvedené metodiky. Centrum pěstounům pomáhá i s řešením specifických obtíţí, které se mohou během výchovy psa dostavit. - 34 -

Centrum své pěstouny podporuje také materiálně. Na poţádání zajišťuje závoz granulí, které pěstoun získává zdarma, dodání pomůcek potřebných pro výchovu psa i úhradu veterinární péče. V případě potřeby také zařídí dočasné hlídání psa. Vzhledem k tomu ţe štěně je budoucím vodícím psem, měl by být pěstounům umoţněn vstup se psem i do prostor, kam psi běţně nesmí. V praxi to většinou funguje, ale objevují se i jednotlivé případy, kdy je vstup psovi zapovězen. Výcvik psa je pro pěstouna časově náročný. Pohyb se psem je pomalejší, protoţe pes musí předepsaným způsobem značit překáţky, nastupovat předními dveřmi apod. Na druhou stranu pěstoun získá přítele, se kterým si vybuduje pozitivní vztah a který jej můţe provázet téměř kamkoliv. Loučení se psem je prý psychicky velmi náročné. Na druhou stranu situaci ulehčuje vědomí, ţe o psa je dobře postaráno a pomáhá člověku, který jej skutečně potřebuje. Pokud s tím klient souhlasí, pěstoun má moţnost setkat se se psem i po předání. V rámci výcviku je velmi důleţité vybrat pro klienta psa s odpovídající povahou a s odpovídajícím temperamentem. Pro správný výběr psa je důleţité poznat prostředí, ve kterém se klient pohybuje, průběh běţného dne klienta, jeho temperament i rychlost chůze. Škola má přehled o všech psech, kteří se aktuálně cvičí, a také zná ţadatele o psa a jejich poţadavky. Na základě toho se snaţí přidělit kaţdému klientovi co nejvhodnějšího psa. Jakmile pes úspěšně absolvuje předvýchovu a s dobrým výsledkem projde veterinárním, můţe dojít k prvnímu kontaktu s budoucím klientem. Tato setkání zprostředkovává škola, která má moţnost se přesvědčit o správnosti výběru psa pro daného klienta. V případě, ţe pes absolvuje výcvik úspěšně, následuje předání psa, které opět probíhá pod vedením školy. Předání probíhá v místě bydliště klienta. Po celou dobu aktivní sluţby psa má klient moţnost kontaktovat centrum v případě potíţí, které vyplynou v souvislosti s uţíváním vodícího psa. Škola má na starost administrativu související s výcvikem vodících psů. Koordinuje činnost pěstounských rodin, jejichţ počet odpovídá počtu právě připravovaných psů. Vybírá nové pěstouny a materiálně zajišťuje ty stávající.

- 35 -

Shrnutí V bakalářské práci je popsána problematika asistenčních a vodících psů. Práce je koncipována do tří kapitol, z nichţ první dvě jsou teoretické. První kapitola se zabývá problematikou asistenčních a vodících psů. Popisuje nejstarší pokusy o výcvik asistenčních a vodících psů. V kapitole je také obsaţena klasifikace psů dle typu postiţení drţitele tohoto psa. Ve druhé kapitole jsou definováni potenciální klienti center pro výcvik asistenčních a vodících psů. Ve třetí kapitole je na konkrétním příkladu popsán výcvik vodícího psa. Vzhledem k plánovanému vyuţití této práce je výcvik tohoto psa popsán z pohledu jeho pěstouna. Případný zájemce o výchovu psa má tedy moţnost zjistit, co takový výcvik obnáší a jaká jsou jeho případná úskalí. Díky informacím získaným od vedoucího školy pro výcvik vodících psů tak vzniká materiál, který zachycuje celý výcvik psa od výběru plemene aţ po předání psa klientovi.

- 36 -

Summary The thesis describes the issues about assistance and guide dogs. The work is divided into three chapters, the first two are theoretical. The first chapter deals with assistance and guide dogs. This chapter describes the earliest attemptst of training assistance and guide dogs. The chapter also included classification according to type of disability of this dog´s holder. In the second chapter are defined potential clients of training centres for assistance and guide dogs. Specific example of training a guide dog is described in the third chapter. Due to the planned use of this work is the dog´s training described in terms of its foster parent. Any person interested in training a dog has the possibility to find out what this training entails, and what are its potential pitfalls. Thanks to information obtained from the head of schoolfor training guide dogs so there is material that captures the whole dog training from selection of dog to handoverto the client.

- 37 -

Literatura [1] ALLANOVI, Roy a Clarissa. Německý ovčák. Bratislava : Timy, spol. s. r. o., 1997. 115 s. ISBN 80-88799-44-9. [2] ANTESBERGER, Helmut. Německý ovčák. 1. vydání. Praha : Jan Vašut s. r. o. , 2006. 72 s. ISBN 80-7236-098-1. [3] BARTOŇOVÁ, Miroslava; BAZALOVÁ, Barbora; PIPEKOVÁ, Jarmila. Psychopedie : Texty k distančnímu vzdělávání. Brno : Paido, 2007. 150 s. ISBN 978-807315-144-7. [4] BYTEŠNÍKOVÁ, Ilona; HORÁKOVÁ, Radka; KLENKOVÁ Jiřina. Logopedie & Surdopedie : Texty k distančnímu vzdělávání. Brno : Paido, 2007. 118 s. ISBN 978-807315-136-2. [5] CLARK, Meyer S. Pudl. 1. Vydání. Praha : Fortuna Print, 2001. 157s. ISBN 8086144-94-1. [6] HAMADOVÁ, Petra; KVĚTOŇOVÁ Lea; NOVÁKOVÁ, Zita. Oftalmopedie : Texty k distančnímu vzdělávání. 2. Vydání. Brno : Paido, 2007. 125 s. ISBN 978-807315-159-1. [7] KUBEŠ, Jan; KORDA, František. Retrívři. České Budějovice : Dona, 1998. 141 s. ISBN 80-86136-14-0. [8] OPATŘILOVÁ, Dagmar; ZÁMEČNÍKOVÁ, Dana. Somatopedie : Texty k distančnímu vzdělávání. Brno : Paido, 2007. 123 s. ISBN 978-80-7315-137-9. [9] ŘÍHA, Martin. Plemena psů : Všechna plemena uznaná FCI. 1. vydání. Olomouc : Rubico, 2009. 314 s. ISBN 978-80-7346-105-8. [10] SCHNEIDERMANNOVÁ, Brigitte. Retrívr. 1. vydání. Praha : Jan Vašut s. r. o., 2007. 63 s. ISBN 978-80-7236-099-X. [11] TAGGARTOVÁ, Caroline. Encyklopedie psů. 1. vydání. Praha : Jan Vašut s. r. o., 2002. 190 s. ISBN 80-7236-032-9. [12] VERHOEF-VERHALLENOVÁ, Esther. Zlatý retrívr. 1. vydání. Čestlice : Rebo Productions CZ s.r.o., 2000. 127 s. ISBN 80-7234-145-6. [13] VÍTKOVÁ, Marie. Somatopedické aspekty. 2. rozšířené vydání. Brno : Paido, 2006. 302 s. ISBN 80-7315-134-0.

- 38 -

Internetové zdroje [14] Elva help o. s. [online]. [cit. 2011-11-05]. Dostupné z: http://www.elvahelp.estranky.cz. [15] Helppes, občanské sdruţení: Centrum výcviku psů pro postiţené o.s. [online]. [cit. 2011-11-05]. Dostupné z: www.helppes.cz. [16] HE+PA výcvik vodících psů a předání vodících psů zrakově postiţeným [online]. [cit. 2011-11-05]. Dostupné z: http://www.guidedog.cz/ [17] iFAUNA: největší chovatelský web v ČR [online]. [cit. 2011-12-10]. Dostupné z: http://www.ifauna.cz [18] International Hearing Dog, Inc. [online]. [cit. 2011-11-26]. Dostupné z: http://www.ihdi.org. [19] Klub drţitelů vodicích psů [online]. [cit. 2011-10-09]. Dostupné z: http://kdvp.braillnet.cz. [20] Lorm [online]. [cit. 2012-02-13]. Dostupné z: http://www.lorm.cz [21] Pes pomůţe [online]. [cit. 2011-10-09]. Dostupné z: http://www.pes-pomuze.com. [22] Pes pro tebe: Výcvik vodících a asistenčních psů [online]. [cit. 2011-10-09]. Dostupné z: http://www.pesprotebe.com. [23] Pestrá společnost [online]. [cit. 2011-10-09]. Dostupné z: http://www.pestraspolecnost.cz/ [24] Pomocné tlapky o. p. s. [online]. [cit. 2011-10-09]. Dostupné z: http://www.pomocnetlapky.cz. [25] Rolnička Brno - výcvik vodicích psů [online]. [cit. 2011-10-09]. Dostupné z: http://www.rolnicka-brno.cz. [26] SVVP, Středisko výcviku vodicích psů [online]. [cit. 2011-10-09]. Dostupné z: http://www.vodicipsi.cz. [27] Škola pro výcvik vodicích psů pro nevidomé a VODICÍ PES, o.s. [online]. [cit. 2011-11-05]. Dostupné z: www.vycvikvodicichpsu.cz. [28] Top Dog Service [online]. [cit. 2011-11-26]. Dostupné z: http://www.topdogusa.org.

- 39 -

Seznam tabulek Tablka 1: Klasifikace sluchových vad – jednotlivé kategorie ztráty sluchu

Seznam příloh Příloha 1: Přehled center pro výcvik asistenčních a vodících psů v ČR Příloha 2: Charakteristika plemen nejčastěji vyuţívaných pro asistenci

- 40 -

Přílohy Příloha 1: Helppes - Centrum výcviku psů pro postižené, o.s60 Organizace Helppes se zabývá především výcvikem asistenčních psů pro osoby s různým typem zdravotního postiţení. Jedná se o : asistenční psy pro osoby s tělesným postiţením vodící psy pro osoby se zrakovým postiţením signální psy pro osoby se sluchovým postiţením signální psy pro osoby trpící záchvatovými stavy – epileptici, kardiaci psy speciálně vycvičené pro osoby s kombinovanými handicapy psy pro dětské klienty – asistenční, vodící, signální, canisterapeutičtí psy pro canisterapii Helppes je členem mezinárodních organizací, jako jsou Assistance Dogs Europe (ADEu), Assistance Dogs International (ADI), je drţitelem certifikátu společnosti Delta Society, která se věnuje terapii s vyuţitím zvířat, spolupracuje s Českým kynologickým svazem (ČKS). Helppes pořádá kurzy pro veřejnost, věnuje se osvětové činnosti. Nejen pro své klienty pořádá rekondičně integrační pobyty, kde nabízí vzdělávací, pracovní, sportovní i volnočasové aktivity. Navíc od roku 2005 vydává čtvrtletník „Helppsík“. Asistenční psi od Helppesu procházejí povahovými i zdravotními testy, které mimo jiné zahrnují i rentgenové vyšetření kyčelních a loketních kloubů. Klienti mají moţnost vybrat si plemeno i pohlaví psa. V závěru výcviku jiţ pes spolupracuje s budoucím klientem, následně všichni psi skládají zkoušky před nezávislým rozhodčím z ČKS. Proces předávání je ukončen „Testem chování psa na veřejnosti“.

60

(www.helppes.cz)

- 41 -

Pomocné tlapky, o. p. s.61 Organizace Pomocné tlapky vznikla v roce 2001 a od začátku se věnuje chovu a výcviku asistenčních psů. Pomocné tlapky cvičí psy pro klienty upoutané na invalidní vozík, osoby se zrakovým postiţením, osoby trpící záchvatovým postiţením i pro klienty s kombinovaným postiţením. Mimo to se věnují canisterapii a osvětové činnosti. Pomocné tlapky poskytují odborné poradenství v oblasti legislativy týkající se asistenčních psů. Jedná se o přístupnost veřejných prostor, cestování se psy, jejich pojištění a další. Jednou za rok vydávají Pomocné tlapky zpravodaj o své činnosti a o dalších věcech, které souvisí s asistenčními psy. Pomocné tlapky jiţ od svého vzniku spolupracují s mezinárodními organizacemi ADI, International Association of Assistance Dog Partners (IAADP) a Delta Society, od roku 2004 jsou také plnoprávným členem ADEu. Tato organizace cvičí výhradně labradorské a zlaté retrívry od svých vlastních chovných fen. Po secvičení absolvují pes se svým pánem závěrečnou zkoušku, která probíhá podle mezinárodních standardů. Po předání psa jsou klienti Pomocných tlapek povinní zasílat pravidelná hodnocení práce svého psa a také se účastnit pobytů, kde dochází ke kontrole a testování psů. Pes pomůže, o. s.62 Pes pomůţe je občanské sdruţení, které se od roku 2001 věnuje výcviku pro klienty se zdravotním postiţením. Z tohoto centra vycházejí psi pro osoby se zrakovým i tělesným postiţením, pro dlouhodobě nemocné, osoby s poruchou rovnováhy nebo s mentálním postiţením. Většina

psů

předávaná

touto

společností

pochází z Výcvikové

školy

Kadlečkových, kde se výcvikem asistenčních psů zabývají víc neţ dvacet let. V této škole byl vycvičen a předán vůbec první asistenční pes. I tato organizace se věnuje osvětové činnosti a vydává zpravodaj a své činnosti i práci svých psů. Toto centrum se cvičí především retrívři, kteří se osvědčili vzhledem ke své přátelské povaze pracovní inteligenci. Psi prochází řadou psychických i fyzických testů a také zdravotní prohlídkou včetně rentgenů. 61

(http://www.pomocnetlapky.cz)

62

(http://www.pes-pomuze.com)

Pes pro tebe, o. s.63 Toto občanské sdruţení se zaměřuje především na výcvik psů vodících a asistenčních pro osoby s tělesným postiţením. Pes pro tebe je členem ADEu. Cvičí především retrívry a border kolie, ale na přání klienta vycvičí i jiná plemena. Všichni psi z tohoto centra před předáním budoucímu klientovi procházejí spoustou různých vyšetření včetně rentgenů. Klient má moţnost výběru konkrétního plemene a se svým budoucím pomocníkem můţe být v kontaktu po celou dobu předvýchovy i následného výcviku. Majitelé psů vycvičených touto organizací mají moţnost účastnit se zde zdarma výcvikových lekcí jakéhokoliv kynologického sportu. Elva help, o. s.64 Nezisková organizace Elva help vznikla v roce 2002 a zpočátku se věnovala výcviku pouze vodících psů. Od roku 2004 se věnuje výcviku psů i pro klienty s jiným neţ zrakovým postiţením. Specifikem této organizace je přístup k výcviku psů. Zatímco v jiných centrech psy cvičí školení profesionálové, na výcviku těchto psů se aktivně podílí sám klient. Za pomoci sociálního pracovníka a kynologa v jedné osobě učí klient svého psa povely, kterými mu pes bude v budoucnu pomáhat. Elva help se navíc věnuje výcviku speciálních psů pro klienty (především děti) s poruchami autistického spektra, tzv. asistenční pes pro autistu (APPA). Středisko výcviku vodících psů (SVVP)65 Toto středisko je součástí Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých (SONS). Hlavní náplní této organizace je výcvik vodících psů pro osoby se zrakovým postiţením. SVVP je od roku 1997 plnohodnotným členem Mezinárodní federace vodicích psů (International Guide Dog Federation – IGDF), která je nejprestiţnější světovou organizací sdruţující zařízení pro výcvik vodicích psů.

63


64

(http://www.elvahelp.estranky.cz)

65

(http://www.vodicipsi.cz)

SVVP se specializuje na výcvik labradorských a zlatých retrívrů, jiná plemena cvičí pouze okrajově. Všichni psi jsou v rámci předvýchovy umístěni v pěstounských rodinách, které se o ně starají do jednoho roku ţivota. Po předání psa středisko dále pomáhá drţitelům vodicích psů při řešení problému, které se týkají vodícího psa po celou dobu jeho aktivní sluţby. Škola pro výcvik vodicích psů (ŠVVP)66 I tato škola specializuje pouze na výcvik vodicích psů pro osoby se zrakovým postiţením. Stejně jako SVVP i tato škola je členem prestiţní IGDF a pro výchovu vyuţívá pěstounské rodiny. ŠVVP pro své klienty cvičí psi různých plemen. Nejčastěji se jedná se o retrívry (labradorský, zlatý, hladkosrstý), ovčáky (německý ovčák, bílý švýcarský ovčák), královský pudl a labradoodle. S touto školou velmi úzce spolupracuje o. s. Vodicí pes, které podporuje osoby se zrakovým postiţením. HE + PA67 Společnost HE + PA se zabývá odchovem, výchovou, výcvikem a předáváním vodicích psů pro osoby s těţkým zrakovým nebo kombinovaným postiţením. Tato společnost spolupracuje s o. s. HEPA, které pořádá různé aktivity nejen pro své klienty. Jedná se např. o letní týdenní pobyt s vodícími psy, víkendové pobyty, soutěţe. Rolnička Brno68 Brněnská Rolnička je poměrně mladé sdruţení, které funguje od roku 2009. Toto sdruţení vzniklo za účelem podpory nevidomých a jejich vodicích psů při začlenění do společnosti. Mimo přímé podpory osob se zrakovým postiţením se Rolnička zabývá osvětovou činností, při které se snaţí seznámit širokou veřejnost s výcvikem a prací vodicích psů.

66


67

(http://www.guidedog.cz)

68

(http://www.rolnicka-brno.cz)

Pestrá společnost, o. p. s.69 Pestrá společnost byla zaloţena v roce 2009 lidmi se společným zájmem o psy. V současné chvíli nabízí různé kynologické sluţby zdravotně postiţeným i široké veřejnosti. Z Pestré společnosti vychází asistenční psi pro osoby se zrakovým, sluchovým i tělesným postiţením.

69

(http://www.pestraspolecnost.cz)

Příloha 2: Retrívři Labradorský retrívr – Labrador Retriever O jeho čistokrevném chovu můţeme hovořit jiţ od druhé poloviny 19. století, kdy vznikl kříţením Wavy coated retrívra s pointry a foxhoundem. Chovatelé dodrţovali čisté chovné linie, ale Kennel Club aţ do roku 1916 umoţňoval kříţení mezi jednotlivými typy retrívrů. Právě v roce 1916 byl vypracován standard plemene a A. Holland-Hibbert s lady Howeovou zakládají Klub labradorských retrívrů. Od počátku se objevovala štěňata všech barev, ale aţ do první světové války byli upřednostňováni pouze černí psi.70 Na našem území se toto plemeno poprvé objevilo v roce 1970, kdy anglický lovec J. Bradley předal tři páry labradorského retrívra řediteli tehdejšího Lesního závodu Litovel. Po počátečních obtíţích a nezájmu o tyto psy, který spočíval pravděpodobně v nepochopení a nedocenění jejich schopností, se stali velmi oblíbenými a vyhledávanými v mnoha oblastech uplatnění.71 Labrador patří mezi energická plemena, je tedy nutné mu zajistit odpovídající výcvik a pravidelnou fyzickou i duševní činnost. Jedná s o mírného psa s klidnou povahou.72 V dnešní době se labradorských retrívrů stále vyuţívá při lovu, pro který byli vyšlechtěni. Stále častěji se ale vyuţívají při záchranářských a pátracích akcích, jako policejní psi a v neposlední řadě jako psi pro osoby se zdravotním postiţením.73 Charakteristika: Země původu: Velká Británie Klasifikace FCI: Sk. VIII sekce 1 č. 122 Kohoutková výška: pes 56-57 cm, fena 54-56 cm Hmotnost: 25-34 kg Osrstění: Výrazně charakteristické pro toto plemeno. Srst je krátká, hustá, podsada není zkadeřená, při dotyku ruky se jeví jako přiměřeně tvrdá. 70

(Říha, M., 2009)

71

(Kubeš, J., Korda, F., 1998)

72

(http://vycvikvodicichpsu.cz/cs/vodici-psi/plemena-psu.php#labradorsky-retriever)

73

(http://vycvikvodicichpsu.cz/cs/vodici-psi/plemena-psu.php#labradorsky-retriever)

Barva srsti: Jednotně černá, ţlutá nebo čokoládově hnědá. Celkový dojem: Pes silné konstituce, pevně svázaný, velmi aktivní se širokou lebkou, široký a hluboký hrudník, silná a dobře utvářená bedra a záď. Povaha: Inteligentní, čilý, bystrý, poslušný a oddaný. Má laskavou povahu, bez agresivity nebo nevhodné bázlivosti. Zlatý retrívr – Golden Retriever O přesném původu zlatého retrívra se stále vedou diskuse. M. Říha (2009) uvádí, ţe v 50. letech 19. století zkříţil lord Tweedmouth pískově zbarveného psa Wavy Coated Retrievera s fenou dnes jiţ neexistujícího Tweed water španěla. V průběhu dalších let kříţil potomky tohoto páru s Flat Coated Retrievery, s Irskými setry a s pískově zbarveným Bloodhoundem. Z tohoto chovu vzešel pes s vynikajícími povahovými vlastnostmi, s chutí k přinášení, s výborným nosem a s velmi líbivým vzezřením - Golden Retriever. Anglický Kennel klub plemeno zlatého retrívra uznal v roce 1913.74 Základem českého chovu se stal holandský pár přivezený v roce 1981 panem Hylmarem z Nové Paky. Jednalo se o typické představitele tohoto plemene, kteří vynikali svou povahou i exteriérem.75 Tito psi milují lidskou společnost. Jsou zcela oddáni svému pánovi i celé jeho rodině a psychicky strádají, pokud zůstávají celý den o samotě. Zlatý retrívr má velmi přátelskou a nekonfliktní povahu, která se projevuje při setkání s jinými lidmi, psy i ostatními domácími mazlíčky. Toto plemeno je velmi učenlivé a lehce zvládne výcvik poslušnosti. Lidé toto plemeno vyuţívají v mnoha oblastech např. jako záchranářské, lovecké i asistenční psy. V poslední době se cvičí i pro policejní a vojenské účely, kde se vyuţívají pro vyhledávání a označování výbušnin a drog.76 Charakteristika: Země původu: Velká Británie Klasifikace FCI: Sk. VIII sekce 1 č. 111 Kohoutková výška: pes 56-61 cm, fena 51-56 cm 74

(Říha, M., 2009)

75


76

(Říha, M., 2009)

Hmotnost: 34-37 kg Osrstění: Hladké nebo mírně zvlněné s dobrou podsadou, nepropustnou pro vodu. Barva srsti: Jakýkoliv odstín zlaté nebo krémové, nikdy ne červené či mahagonové. Několik bílých chloupků je přípustných pouze na hrudi. Celkový dojem: Symetrický, vyváţený, statný, vyrovnaného pohybu, má laskavý výraz. Povaha: Poslušný, inteligentní, laskavý, přátelský a důvěřivý a vyjadřuje přirozenou pracovní schopnost. Hladkosrstý retrívr - Flat coated retriever Tento typ retrívra vzešel z kříţení Wavy Coated Retrievera s anglickými ovčáckými psy, s irským a anglickým setrem. Po setrech má toto plemeno rovnou dlouhou srst, rychlost, tělesnou stavbu a vynikající nos. Registrace Flat Coated retrívra začala v roce 1874 a jiţ na konci 19. století bylo v Anglii i Evropě toto plemeno velmi populární.77 V České republice se poprvé objevuje v roce 1990, kdy byla přivezena první fena Kajta Mimojská.78 I tento typ retrívra je zcela oddán svému pánovi a je fixován na celou jeho rodinu. Obecně platí, ţe retrívři mají vzhledem ke své kladné povaze rádi děti, u Flat coated retrívra to platí dvojnásob. Pro svůj velmi rozvinutý čich často nachází vyuţití také v armádě i u policie.79 Charakteristika: Země původu: Velká Británie Klasifikace FCI: Sk. VIII sekce 1 č. 121 Kohoutková výška: pes 58-61 cm, fena 56-59 cm Hmotnost: pes 27-36 kg, fena 25-32 kg Osrstění: Husté, jemné aţ středně hrubé, ale kvalitní, přilehlé, jak jen to je moţné. Barva srsti: Pouze černá nebo játrově hnědá.

77

(Říha, M., 2009)

78


79

(Říha, M., 2009)

Celkový dojem: Bystrý ţivý pes střední velikosti, inteligentního výrazu, který se vyznačuje silou bez nemotornosti a plemenným typem bez přílišné vyzáblosti. Povaha: Všeobecně nadaný pes s vrozenými loveckými vlastnostmi, optimistický a přátelský, coţ ukazuje veselým pohybem prutu, je přátelský a klidný. Ovčáčtí psi Německý ovčák – Deutscher Schäferhund Toto plemeno se vyvinulo z několika staroněmeckých ovčáckých psů. Na jeho vývoji má největší zásluhu kapitán jezdectva Max von Stephanitz, prezident organizace Der Verein für Deutsche Schäferhunde. Úkolem této organizace byla podpora a zachování standardů německých ovčáků. Von Stephanitz věděl, ţe s pokračujícím odklonem od venkovského způsobu ţivota bude potřeba najít pro ovčáky nové uplatnění, protoţe jinak hrozí zánik plemene. Aby plemeno zůstalo zachováno, bylo potřeba vzít jeho nejlepší vlastnosti a vytvořit standard, který bude dodrţován i v příštích generacích.80 Zásluhou von Stephanitze byly objeveny schopnosti tohoto plemene k všestranné práci, navíc se významným způsobem zasadil o to, aby německá vláda plemeno uznala jako vhodné pro policejní práci. Tím zajistil budoucnost pro toto německé „národní“ plemeno.81 K významným vlastnostem německých ovčáků patří ovladatelnost, věrnost, neúplatnost, ale také odvaha, bojovnost a tvrdost.82 Díky těmto vlastnostem nacházejí němečtí ovčáci široké uplatnění v různých oblastech, mimo jiné i jako asistenční psi. Charakteristika: Země původu: Německo Klasifikace FCI: Sk. I, sekce I. č. 166 Kohoutková výška: pes 60-65 cm, fena 55-60 cm Hmotnost: pes 30-40 kg, fena 22-32 kg Osrstění: Krycí srst má být co moţná nejhustší, tvrdá a pevně přiléhající. Barva srsti: Černá s hnědými, ţlutými aţ světlešedými znaky. Celočerná, šedá nebo šedá s tmavým vlkošedým zbarvením. S černým sedlem a maskou. 80

(Allanovi, R., C., 1997)

81

(Říha, M., 2009)

82

(Říha, M., 2009)

Celkový dojem: Pes střední velikosti, obdélníkového formátu, silný, osvalený. Celkově pevné konstituce. Povaha: vyrovnaný, pevných nervů, sebevědomý, zcela dobromyslný, ale pozorný a ovladatelný Bílý švýcarský ovčák – Weisser Schweizer Schäferhund U ovčáckých psů není bílá barva ţádnou novinkou, ale naopak se jedná o jejich původní zbarvení, které bylo ovčáky vyhledáváno jiţ v dávných dobách. Pastýři díky němu dokázali jednoduše odlišit své vlastní psy od vlků, kteří za šera vpadli do stáda. Původně se bílá barva objevovala i u německých ovčáků, ale s ústupem pastevectví uţ nebyla nutná a postupem času se stala zavrhovanou. Například Max von Stephanitz, který šlechtil moderního německého ovčáka, ji odmítal kvůli moţné genetické degeneraci. Pro tento postoj byli v roce 1968 z výstavy diskvalifikováni Americkým klubem německých ovčáků všichni bílí psi a byl zamítnut zápis „bílého německého ovčáka do plemenné knihy. Bílá barva byla uznávána jako přípustná standardu pouze v Kanadě.83 Bílý švýcarský ovčák dospívá aţ po druhém roce, tedy později neţ například německý ovčák. Má jemnou klidnou povahu a je snadno ovladatelný. Je ale také velmi temperamentní, odváţný a díky vysoké inteligenci velmi učenlivý. Bílý ovčák přilne ke své rodině, je přátelský a vlídný, k cizím osobám je ale nedůvěřivý.84 Charakteristika: Země původu: Švýcarsko/USA/Kanada Klasifikace FCI: Sk. I, sekce 1. č. 347 Kohoutková výška: pes 60-66 cm, fena 55-61 cm Hmotnost: pes cca 30-40 kg, fena cca 25-35 kg Osrstění: Můţe mít krátkou tvrdou, dlouhou tvrdou nebo dlouhou srst. Dlouhosrstá varianta nemá podsadu. Barva srsti: bílá Celkový dojem: Pes střední velikosti, obdélníkového formátu, silný, osvalený. Celkově pevné konstituce. 83

(Říha, M., 2009)

84

(Říha, M., 2009)

Povaha: Vyrovnaný, pevných nervů, sebevědomý, zcela dobromyslný, ale pozorný a ovladatelný. Border kolie - Border collie Toto plemeno pochází z kraje Border Country, který tvoří hranici mezi Anglií a Skotskem. Border kolie vznikla kříţením původních kolií s dalšími plemeny. Jednalo se o špringršpaněla, greyhounda, staroanglickou kolii a bearded kolii. Tato kříţení byla zaměřená především na pracovní stránku psa a udělala z kolie lepšího pastýřského psa, který

je

v oblasti

svého

původu

nejvíce

chovaným

ovčáckým

plemenem.

I přes výhradně pracovně zaměřená kříţení je vnější vzhled border kolie velmi jednotný.85 Border kolie je výborný hlídač, který má rád svoji rodinu. Je velmi oddaná a dokáţe pečovat o děti. Jedinci tohoto plemene patří k nejinteligentnějším psům. Díky tomu je kolie schopná se naučit stovky nejrůznějších povelů. Velmi se hodí na kynologické sporty, například agility. Při výchově se nesmí uplatňovat psychický nátlak a fyzické nebo psychické tresty, protoţe je snáší velmi těţce a rozhodně nevedou k poţadovanému výsledku. Border kolie je velmi ţivé plemeno, které potřebuje dostatek fyzického i psychického vyţití. Jakmile ho nemá, zabaví se sama ničením bytu nebo sebepoškozováním. Border kolie potřebuje neustálý kontakt s majitelem a rozhodně by neměla být chována v kotci.86 Charakteristika: Země původu: Velká Británie Klasifikace FCI: Sk. I sekce I č. 296 Kohoutková výška: pes – 47,5-55 cm (ideálně 53 cm), fena 45-53,5 cm Hmotnost: 13,5-22,5 kg Osrstění: Uznávají se dvě varianty srsti, jedna středně dlouhá, druhá patrová. Barva srsti: Dovolená je celá řada barev, přičemţ bílá nesmí nikdy převládat. Celkový dojem: Středně velký pes s polodlouhou srstí, obdélníkového formátu. Harmonických proporcí, ani těţkopádný, ani příliš lehký. Povaha: Bdělý, pozorný, ovladatelný a inteligentní pes, není nervózní ani agresivní. 85

(Říha, M., 2009)

86

(Říha, M., 2009)

Pudl – Caniche Pudlu podobní psi se objevují uţ od 12. – 15. století v umění, na mincích a římských hrobkách. V poslední době se jako místo původu pudla uvádí Německo, Francie a Rusko, v kaţdé z těchto zemí vznikl trochu odlišný druh pudla. Největší oblibu si získali pudlové z Francie pro svoji kudrnatou, vlně podobnou srst. Podle většiny historiků jsou pudlové potomky maltézáčka a španělského psa známého jako španěl. Bez ohledu na zemi původu jsou pudlové vynikající aportéři.87 Na našem území máme jiţ od 19. století poměrně podrobné zprávy o čistokrevném chovu tohoto plemene.88 Pudl je velmi temperamentní a svému pánovi neobyčejně věrný pes, vůči cizím lidem bývá zdrţenlivý. Jedná se o učenlivé, inteligentní a snadno vychovatelné plemeno. Při výchově je však nutné vyvarovat se hrubosti a nepřiměřeným trestům. I toto plemeno potřebuje neustálý kontakt se svým pánem.89 Charakteristika: Země původu: Francie Klasifikace FCI: Sk. IX sekce 2 č. 172 Kohoutková výška: Velký pudl: přes 45 do 60 cm, s tolerancí 2 cm. Velký pudl musí představovat zvětšeného malého pudla a musí také vykazovat jeho typické znaky. Osrstění: Pudlové s kadeřavou srstí: bohatá, jemná, srst s texturou odpovídající vlně, dobře zkadeřenou, pruţnou, odolávající tlaku ruky. Barva srsti: Černá, bílá, hnědá, stříbřitě šedá a trikot. Celkový dojem: Harmonický pes středních proporcí s charakteristickou kudrnatou nebo šňůrovou srstí. Povaha: Vyznačuje se věrností, učenlivostí a schopností výcviku, coţ z nich činí mimořádně příjemného společníka.

87

(Clark, M., 2001)

88

(Clark, M., 2001

89

(Říha, M., 2009)

Labradoodle Jedná se o kříţence velkých pudlů s labradorskými retrívry. Jejich historie se píše od roku 1989, kdy byli vyšlechtěni Wallym Conronem, pracujícím pro australskou organizaci připravující vodící psy pro osoby se zrakovým postiţením. W. Conron se snaţil odchovat psa s vlastnostmi labradorských retrívrů a zároveň nepadající srstí pudlů.90 Toto velmi mladé plemeno se stále vyvíjí. Přestoţe spousta jedinců vykazuje poţadované

vlastnosti,

podoba

a

charakteristické

chování

zůstávají

zatím

nepředvídatelné.91 Jedná se o přátelské aktivní plemeno, které se hodí do rodin s dětmi. Jsou povaţováni za inteligentní, bezproblémové v kontaktu s ostatními psy. Zvládají se naučit povely akustické i vizuální.92

90

(http://vycvikvodicichpsu.cz)

91


92


MASARYKOVA UNIVERZITA

Recommend Documents