MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra hudební výchovy
Interpretační problémy skladeb bakalářského koncertu s přihlédnutím k tvorbě Aarona Coplanda Bakalářská práce
Brno 2008
Vedoucí práce: MgA. Marek Olbrzymek
Autor práce: Jiří Marek
Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a použil jen prameny uvedené v seznamu literatury.
Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.
V Brně dne 19.4.2008
..........................................
2
Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval MgA. Marku Olbrzymkovi za odborné vedení, cenné rady a konzultace, které mi poskytl při zpracování bakalářské práce.
3
Obsah Úvod .............................................................................................................. 5 1. Stručný životopis jednotlivých autorů, nácvik a interpretace vybraných skladeb .................................................. 6 1.1. G. Caccini.................................................................................... 6 1.1.1. Amor, che attendi ......................................................... 6 1.2. G. G. Carissimi............................................................................ 8 1.2.1. Vittoria, mio core ......................................................... 9 1.3. Bohuslav Martinů ...................................................................... 11 1.3.1. Rosička ....................................................................... 12 1.3.2. Otevření slovečkem .................................................... 13 1.3.3. Cesta k milé ................................................................ 14 1.3.4. Chodníček................................................................... 15 1.3.5. Rozmarýn ................................................................... 18 1.4. Aaron Copland – Four early songs ........................................... 20 1.4.1. Night ........................................................................... 21 1.4.2. A summer vacation..................................................... 23 1.4.3. My heart is in the East ................................................ 25 1.4.4. Alone .......................................................................... 26 1.5. Leonard Bernstein .................................................................... 28 1.5.1. West side story .......................................................... 29 1.5.1.1. One Hand, One Heart ................................. 30 2. Život a dílo Aarona Coplanda ................................................................ 32 2.1. Životopis ................................................................................... 32 2.2. Dílo ........................................................................................... 35 2.3. Hudební styl .............................................................................. 37
Závěr ........................................................................................................... 42 Resumé ........................................................................................................ 43 Literatura.................................................................................................... 44 Přílohy ......................................................................................................... 46
4
Úvod Hlavním tématem mé bakalářské práce v oboru Hlasová výchova je problematika nácviku vybraných skladeb jednotlivých autorů. Práce je zaměřena na praktickou část nácviku jednotlivých skladeb různých slohových období a způsob, jakým jsem postupoval při nácviku. Dokladem o tom, jakým způsobem jsem se s danými skladbami po technické a interpretační stránce vyrovnal je audio nahrávka z absolventského koncertu, nacházející se v příloze. Další část mojí bakalářské práce je zaměřena na Aarona Coplanda, amerického skladatele 20. století, který je považován za zakladatele zřetelně amerického stylu v rozmanitých žánrech rozličné obtížnosti. Součástí mého absolventského koncertu byl jeho cyklus Four early songs (Čtyři ranné písně), jehož první tři písně napsal ve svých osmnácti letech a poslední píseň dopsal o čtyři roky později v roce 1922. Tento cyklus mě velmi zaujal především v písni Alone její širokou rozdílností mezi melodií pěvecké linky a klavírním doprovodem. Proto jsem se rozhodl věnovat ve své práci jejímu autorovi více pozornosti.
5
1. Stručný životopis jednotlivých autorů a nácvik vybraných skladeb 1.1. Giulio Caccini
Giulio Caccini se narodil v Římě kolem roku 1550. Byl italským skladatelem a zpěvákem. Ve svém mládí se stal členem Julské kapely (Cappella Giulia) v Římě. Cestoval mezi Římem, Ferrarou a Paříží. Později se usadil ve Florencii, kde se stal členem Spolku bardů (Camerata de´ Bardi), která položila na konci 16.století základ moderního melodramatu, jež Caccini sepsal v díle Le nuove musiche roku 1601. Byla to první sbírka malých vokálních forem v novém monodickém slohu. Jeho prvním dílem bylo však Intermedio (1589), v té době takto nazývány krátké hudební vsuvky, které se prolínaly divadelními představeními, ke komedii La pellegrina (Poutnice). Pro divadlo v hudbě zkomponoval hudbu Il rapimento di Cefalo na text Gabriella Chiabrery a Euridice od Ottavia Rinucciniho ( skladba byla provedena také Jacopem Perim roku 1600). Dalším významným dílem jsou dvě sbírky árií a madrigalů pro sólový hlas (1602-1614). Caccini zemřel v roce 1618 ve Florencii.
1.1.1. Amor, che attendi
Skladba je předepsána v rychlém tempu (allegro). Doprovod je jednoduchý i přes modulace ( G dur, A dur, F dur) a melodická linka, dvakrát stejně se opakující, se nezdá nijak složitá. Nicméně i přes to jsem měl potíže se správným dechem a jeho volností. Frázování jsem zvolil po čtyřech taktech.
6
ukázka č.1
7
ukázka č.2
1.2. Giacomo Carissimi
Giacomo Carissimi byl pokřtěn 18.dubna roku 1605 ve vesnici Marino, ležící nedaleko od Říma. V chrámovém sboru prošel nejspíše základním vzděláním jako zpěvák. V roce 1623 zpíval v chrámu v Tivoli, kde se stal o dva roky později varhaníkem. Ve dvaceti letech se stal kapelníkem v Assisi v chrámu svatého Rufina. V roce 1628 se stal kapelníkem v chrámu svatého Apollináře, patřící Collegiu Germanicu, čímž dosáhl v Římě významného postavení. Měl možnost převzít místo kapelníka v chrámu svatého Marka v Benátkách po smrti Claudia Monteverdiho v roce 1643 nebo místo maestra na dvoře císařova syna Leopolda Wilhelma v Bruselu. Přesto však zůstal v Římě. V roce 1637 byl vysvěcen na kněze. V roce 1655 a také 1656 byl jmenován maestro di cappela del concerto di camera na dvoře královny Kristiny Švédské. Byl známý jako znamenitý hudební pedagog. Carissimi byl prvním významným skladatelem oratoria, typické formy pro celé barokní období. Stanovil
8
formální pravidla (např. v dílech Jephta, Jonas), která byla respektována po téměř další dvě století skladateli baroka i klasicismu. Carissimiho díla jsou dochována téměř pouze z dobových opisů, proto je těžké určit skutečné autorství skladeb, které jsou jemu připisovány. Jeho dílo tedy obsahuje čtyři mše, asi sto motet, čtrnáct oratorií (Baltazar, Jephta, Jonas, Judicium Salomonis, ad.) a asi stopadesát kantát na světské náměty (A pie dun verde alloro, Ferma, Lascia chio parli, ad.). Carissimi zemřel v Římě 12. ledna 1674.
1.2.1. Vittoria, mio core
Skladba je předepsána v rychlém tempu (allegro). Lze ji rozdělit na krátké a dlouhé fráze, fráze koloraturní i recitativní. V místech s dlouhými frázemi jsem se opět setkal s problémem délky svého dechu a správného využití dechové opory. Mezi nejtěžší místa skladby patřila čtyřtaktová koloratura, která vyžadovala hluboký a uvolněný nádech a maximální jistotu v dechové opoře. Tato koloratura se ve skladbě objevuje třikrát.
ukázka č.3
Dále se ve skladbě často vyskytují oktávové intervalové skoky, které vyžadovaly též nácvik jistoty v dechové opoře.
9
ukázka č.4
ukázka č.5
10
1.3. Bohuslav Martinů
Bohuslav Martinů se narodil 8. prosince 1890 ve věži chrámu svatého Jakuba v Poličce v rodině obuvníka a pověžného. Od roku 1906 studoval na pražské konzervatoři hru na housle. V roce 1910 byl však vyloučen pro nenapravitelnou nedbalost. Záhy se ovšem stal houslistou v České filharmonii. Komponoval již od chlapeckých let, do roku 1922 převážně jako samouk. Od roku 1912 byl ovlivněn slohem Clauda Debussyho. V letech 1922-1923 studoval skladbu na mistrovské škole u Josefa Suka. Ani tentokrát však studium nedokončil. V roce 1923 získal tříměsíční stipendium do Paříže. Tam byl žákem Alberta Roussela. V té době tam vládla hudební scéně hudba Pařížské šestky a vedle ní především Stravinskij, který Bohuslava Martinů inspiroval zpracováním folklorních motivů v hudebním umění. Koncem 20. let se u Martinů začal uplatňovat cit pro českou lidovou nápěvnost, nejčastěji lyrického a říkadlového typu, od 30. let pak v jeho tvorbě převládající. S výjimkou prázdninových pobytů doma žil od roku 1924 do roku 1940 v Paříži. Po porážce Francie roku 1941 emigroval do USA. V 50. letech žil opět v Evropě (Itálie, Švýcarsko), avšak od roku 1938 se do své rodné země již nikdy nevrátil. Zemřel v Liestalu u Basileje 28.srpna 1959. Mezi jeho nejvýznamnější skladby patří: 1. smyčcový kvartet (1920-1921), Loutky I - III (1912-1924), Half - Time (1924), 2. smyčcový kvartet (1925), Voják a tanečnice (opera), Violoncellový koncert (1930), Špalíček (balet 1931-1932), Hry o Marii (opera 1933-1934), Julietta (Snář) (opera 1936-1937), 4. smyčcový kvartet (1937), Concerto grosso (1937), Dvojkoncert pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympány, Sinfonietta giocosa pro klavír a orchestr (1940), 1. symfonie (1942), 2. symfonie (1943), 3. symfonie (1944), 4. symfonie (1945), 5. symfonie (1946), 6. smyčcový kvartet (1946), Ženitba (opera 1952), 6. symfonie (Symfonické fantazie), Gilgameš (oratorium 1954-1955), Otvírání studánek (kantátový cyklus 1955), Fresky Piera della Francesca (1955), 4.klavírní koncert Inkantace (1956), 5. klavírní koncert Fantasia concertante (1957), Mirandolina (opera 1959), Řecké pašije (opera 1954), Ariadna (opera 1958).
11
1.3.1. Rosička
Tato skladba je předepsána v tempu andante poco moderato. Skladba je hudebně rozdělena do čtyř čtyřtaktí. Problémem nácviku bylo v každém čtyřtaktí vedení fráze a udržení legata v tomto pomalém tempu a navíc při nízké dynamice (ukázka č. 6).
ukázka č.6
12
1.3.2. Otevření slovečkem
Skladba je předepsána v rychlém tempu (allegro) a středně silné dynamice, díky čemuž se zpívá velmi pohodlně. Je členěna pravidelně do dvou čtyřtaktí a má dvě sloky (ukázka č. 7).
ukázka č.7
13
1.3.3. Cesta k milé
Skladba je předepsána v pomalém tempu (moderato) a začíná předtaktím, ve kterém je první tón zadržen korunou. V tomto místě jsem zvolil z technických důvodů silnější dynamiku a následně jsem pokračoval subito piano (ukázka č.8). Při nácviku jsem měl veliké problémy s vědomým ovládáním svého dechu a udržením dechové opory. Píseň jsem tedy frázoval v prvních dvou částech po taktu (ukázka č.8), ve třetí části pak po dvou taktech (ukázka č.9). Ve druhém taktu třetí části se tónina z dosavadní a moll změní na druhé době pomocí společného dominantního akordu na tóninu A dur, ale pouze na jednu dobu. Pak se se třetí dobou skokem mění zpět na a moll potvrzením mollové – malé tercie tónického akordu. V zápětí, na druhé době následujícího taktu moduluje přes společný akord (tónika v a moll - třetí stupeň v F dur) do tóniny F dur (tónickému akordu ještě předchází subdominantní akord B dur). Poslední tři takty, které tvoří jen klavírní doprovod, opět modulují do původní tóniny a moll, přičemž společným modulačním akordem je poslední akord ve 22. taktu – F dur, který je tónikou tóniny původní a šestým stupněm tóniny následující – a moll (ukázka č.9)
ukázka č.8
14
ukázka č.9
1.3.4. Chodníček Píseň je předepsána v rychlém tempu (allegro). Po technické stránce s nácvikem nebyl větší problém. Píseň jsem v první a druhé části frázoval po čtyřech taktech, poslední část po dvoutaktích. Píseň začíná v tónině A dur (klavírní prodleva na dominantě). V devátém taktu moduluje píseň do C dur přes subdominantní akord F dur. V jedenáctém taktu se opět navrací do původní tóniny A dur pomocí společného akordu E dur (třetí stupeň v C dur – dominanta v A dur). V osmnáctém taktu píseň opět moduluje, tentokrát skokem do tóniny B dur, kde zůstává po dobu dvou taktů. Ve dvacátém taktu se opět skokem navrací na dominantu původní tóniny A dur, ale opět od jednadvacátého taktu pokračuje v B dur. Ve dvacátém čtvrtém taktu se na třetí dobu objevuje durový akord šestého stupně (G dur), který je zároveň dominantním akordem následující tóniny C dur. Ve dvacátém sedmém taktu následuje opět harmonická změna, tentokrát pouze do tóniny paralelní – a moll (bez potvrzení tónickým kvintakordem), pomocí druhého
15
stupně v tónině původní, který je zároveň mollovou subdominantou tóniny paralelní. (C dur – d moll – a moll). V následujícím taktu však píseň překvapivě moduluje pomocí druhého stupně se zmenšenou kvintou a malou septimou(–zm.m.7) do původní tóniny A dur, v tomto případě již s potvrzením durové tóniny velkou (durovou) tercií (ukázka č.10).
16
ukázka č.10
17
1.3.5. Rozmarýn Píseň má předepsané poněkud rychlejší tempo (poco allegro). Zpívala se mi pohodlně, musel jsem ale dávat pozor v nasazeních na vyšší tóny, což byly hned první dvě fráze, začínající na tónu d1. Ve snaze splnit předepsanou dynamiku a začít v pianu jsem měl zprvu potíže s hloubkou a volností dechu. Tento problém jsme nácvikem odstranili. Píseň se skládá ze tří slok, první dvě jsou hudebně stejné, třetí se po dvou taktech mění v počtu dob v taktech (ukázka č. 11)
18
ukázka č.11
19
1.4. Four early songs
V létě roku 1916 trávil šestnáctiletý Aaron Copland několik týdnů ve Fairmont Hotelu v Catskills, kde potkal mladého muže, studenta francouzského jazyka a literatury na univerzitě Johns Hopkins v Baltimore. Byl to Aaron Schaffer a stal se Coplandovým prvním z přátel z kruhu intelektuálů. Schaffer posiloval ambice mladého hudebního skladatele a v průběhu několika let jej přesvědčil ke studiu hudby ve Francii. V roce 1918 poslal Schaffer Coplandovi knihu svých publikovaných básní a Copland tři z nich ještě téhož roku zhudebnil: Noc (Night), Letní prázdniny (A Summer Vacation) a Mé srdce je na Východě (My Heart Is in the East). Rukopisy všech tří písní jsou ve složce juvenilií, raných prací, „Juvenilia“ ve Sbírce A. Coplanda v Kongresové knihovně. Vlastnoruční rukopisy, které Copland zaslal Schafferovi, byly v nedávné době objeveny mezi Schafferovými dokumenty na Texaské univerzitě, kde Schaffer vyučoval mnoho let. Tyto práce uvedla Darlene Wiley a David Garvey na Texaské univerzitě v Austinu 9. listopadu 1986. Čtvrtou píseň Samotný (Alone) složil Copland v roce 1922 při studiu u Nadi Boulangerové v Paříži. Partituru objevila Vivian Perlisová ve složce s Coplandovými pracemi v Kongresové knihovně, Copland uvádí původ textu jako slova z arabštiny od Johna Duncana (přeložil E. Powys Mathers). Píseň Alone (Samotný) existuje ve třech verzích: pro hlas a klavír, pro hlas, violu a klavír a v přípravné črtě pro hlas a orchestr. Píseň Alone pro hlas a klavír poprvé uvedl Jan DeGaetani a Gilbert Kalish v New Yorku 4. prosince 1985. Skladby jsou velmi rozmanité, obsahují náhlé změny tónů, emocí a nálad a příležitostné disharmonické akordy na způsob Ravela či Debussyho. Díky tomu byly samostatný nácvik skladeb a následná souhra s klavírním doprovodem velmi složité.
20
1.4.1.Night V této písni jsem se již v prvním taktu pěvecké linky potýkal s problémem intervalového skoku čisté oktávy směrem nahoru a dále potom udržením legata, bez zakolísání intonace (ukázka č. 12). Nácvik vyžadoval práci na správném, uvolněném pěveckém postoji a nádechu. První čtyřtaktí má předepsanou dynamiku mezzoforte, druhé čtyřtaktí, lišící se od prvního melodicky pouze ve čtvrtém taktu, má předepsané však pianissimo, které pro mne znamenalo nácvik ještě větší jistoty v dechové opoře.
ukázka č.12
Tímto způsobem nácviku jsem pokračoval v průběhu celé skladby.
21
V posledním čtyřtaktí zpěvní linky jsem se opět musel vypořádat s problémem opakovaného nasazení vysokých tónů v pianissimu (ukázka č. 13). V této části jsem se snažil o nácvik použití techniky plně znějícího piana hlavovým tónem, kterým jsem zaručil splnění předepsané dynamiky. Problém nácviku této části tedy především spočíval ve vyrovnání hlasu mezi hrudním a hlavovým rejstříkem, bez ztráty jistoty v dechové opoře.
ukázka č.13
22
1.4.2. A summer vacation Druhá píseň cyklu na mě působila velmi melodicky. V nácviku jsem se od začátku zaměřil především na „konkrétní“ nasazení prvního tónu v pianu (ukázka č. 14).
ukázka č.14 V následující části jsem v 11. a ve 12. taktu (níže označených-ukázka č. 15) opět použil techniku na dechu opřeného, plného piana, zpívaného hlavovým tónem.
ukázka č.15
23
Od devatenáctého taktu se mění čtyřčtvrťový takt na dvanáctiosminový (ukázka č. 16), aby se pak ve dvacátém pátém taktu opět vrátil na čtyřčtvrťový (ukáka č. 17). Po celou dobu této změny doprovází zpěv velmi plný a harmonicky bohatý arpeggiový klavírní doprovod. Ve dvacátém šestém a dvacátém sedmém taktu jsem na označeném místě ukázky č.17 opět jako v první části použil techniku v pianu znějícího, opřeného piana.
ukázka č.16
ukázka č.17
24
1.4.3. My heart is in the East Třetí píseň Coplandova cyklu je rovněž velmi melodická, ale působí teskně. První část zpěvní linky se v této skladbě z hlediska dynamiky pohybuje v pianu, ve druhé části se objevují pozvolná cresscenda a decresscenda, ale také veliké a náhlé dynamické skoky (ukázka č. 18). Po celém tomto bohatém dynamickém vývoji, skladba neočekávaně končí v optimistickém a jásavém forte. Z hudebního hlediska je i tato skladba velmi působivá. Nácvik se týkal především velkých a náhlých dynamických změn.
ukázka č.18
25
ukázka č.19
1.4.4. Alone Nácvik byl velmi složitý. Již od začátku je, díky „prázdné“ a vcelku prosté harmonii v klavíru, velmi obtížné určit tonalitu této písně a rovněž je velmi těžké intonačně i výrazově správně zpívat předepsanou melodii (ukázka č.20).
ukázka č.20
26
Tento problém se ve střední části skladby ještě více stupňuje a melodie, která se klene především v celých tónech a půltónech se naprosto liší od harmonie klavírního doprovodu a zdá se být na ní nezávislá (ukázka č.21).
ukázka č.21
Další část (označena v předcházející ukázce č.21), je ještě navíc obtížnější díky rytmu klavírního doprovodu, který se zprvu jeví na lince zpěvu zcela nezávislým. Skladbu jsem nejdříve cvičil bez klavírního doprovodu, než jsem si byl zcela jistý intervalovými postupy melodie. Přesto však byl následný nácvik s klavírním doprovodem velmi složitý.
27
1.5. Leonard Bernstein Leonard Bernstein (25.8. 1918 – 14.10 1990) se narodil v Lawrence ve státě Massachusetts. (Ve skutečnosti dostal jméno Luis, ale nikdy je nepoužíval a ve svých šestnácti letech si je dal úředně změnit.) Dirigent, skladatel, klavírista, pedagog a popularizátor hudby. Bernstein absolvoval roku 1939 hudební obory na Harvardu a téhož roku poprvé dirigoval hudbu k Aristofanovým Ptákům, kterou sám složil. Poté pokračoval na Curtisově institutu ve Philadelphii, kde byl nejnadanějším žákem Fritze Reinera. V letech 1940-1941 navštěvoval Tangelwood, kde studoval pod vedením Sergeje Kusevického, berkshisrském letním středisku Boston Symphony Orchestra. V září roku 1943 byl jmenován asistentem dirigenta Newyorkské filharmonie. Když na koncertě na poslední chvíli zastoupil za nemocného Bruna Waltera u Newyorské filharmonie, odstartoval tento záskok jeho velkolepou kariéru. V letech 1945-1947 se stal hudebním ředitelem New York City Symphony Orchestra. Po smrti Kusevického v roce 1951 se stal na mnoho let vedoucím třídy dirigování v Tanglewoodu. V roce 1958 dosáhl až na nejvyšší pozici a stal se hudebním ředitelem Newyorské filharmonie (831 koncertů). V roce 1969 se však funkce vzdal, aby se mohl více věnovat skladbě. Poté až do své smrti hostoval u nejvýznamnějších orchestrů (Boston Symphony Orchestra, Israel Philharmonic Orchestra, London Symphony Orchestra, Vienna Philharmonic), operních dómů a na hudebních festivalech po celém světě a stal se jednou z nejzářivějších dirigentských hvězd 20. století. V roce 1990 absolvoval svůj druhý a poslední koncert v Praze u příležitosti zahajovacího koncertu Pražského jara. Téhož roku začátkem října Bernstein ze zdravotních důvodů opouští koncertní pódium. O několik dní později, 14. října 1990, umírá. „Kolem šesté odpoledne přišel Bernsteinův lékař na běžnou kontrolu. Pomáhali mu vstát, lékař z jedné strany a Mendy Wager z druhé, když náhle spustil paže, zarazil se a řekl, „Co je to?“ Pak dostal srdeční záchvat, zhroutil se a zemřel. Bylo čtvrt na sedm, 14. října 1990.“ 1
1
SECREST, M. Leopard Bernstein. 1.vyd. Praha: Lidové noviny,1996.
ISBN 80-7106-153-0, str. 373
28
1.5.1 West side story Dílo je inspirováno Shakespearovým příběhem Romea a Julie. Děj se odehrává v západní části New Yorku, kde spolu dva znepřátelené gangy, Tryskáči-Jets a přistěhovalci z Portorika Žraloci-Sharks, bojují o své území. Do tohoto boje je zaveden tragický příběh Tonyho, jenž je nejlepším přítelem vůdce Tryskáčů Riffa, a Marie, která je sestrou vůdce Žraloků Bernarda. Oba gangy se spolu setkávají na taneční zábavě, kde si také domlouvají podmínky budoucího souboje. Tony a Maria se tu do sebe při setkání zamilují na první pohled. Maria na pozdější schůzce s Tonym žádá, aby zabránil domluvené rvačce.. On se o to druhý den pokusí, ale je zbit a před jeho očima Bernardo nožem zabíjí jeho přítele Riffa. Tony se v zuřivosti vrhá na Bernarda, kterého však nechtěně zabije. Maria se rozhodne i přes zjištění bratrovy smrti Tonyho chránit. Tony se odchází ukrýt, ale nový šéf Žraloků ho nalézá a před všemi ho zastřelí. Tony umírá v náruči Marie a teprve z popela této zbytečné tragédie jako Fénix povstane smír obou do té doby nesmiřitelných gangů.
Muzikál West Side Story, česky někdy překládán jako Příběh ze západní čtvrti je jedno z nejslavnějších Bernsteinových děl. Libreto k Bernsteinově hudbě složil Stephen Sondheim a choreografii broadwayské inscenace zpracoval Arthur Laurents. Divadelní inscenace měla premiéru 26. září 1957 ve Winter Garden Theater na Brodwayi v New Yorku. West side story byl jedním z nejúspěšnějších muzikálů na Brodwayi a rychle se šířil do světa. Filmové ztvárnění v roce 1961 získalo 10 Oscarů. Českou premiéru měla West Side Story ve Státním divadle v Brně.
29
1.5.1.1. One Hand, One Heart V této skladbě jsem opět řešil potíže s dlouhými frázemi, vedenými v legatu a s tím související dechovou oporou a hlubokým a klidným pěveckým dechem. První část skladby (ukázka č.22) jsem frázoval po čtyřech taktech, třetí část skladby (ukázka č.23) po dvoutaktích.
ukázka č.22
30
ukázka č.23
31
2. Život a dílo Aarona Coplanda
2.1. Životopis
Aaron Copland, který je stále jeden z nejoblíbenějších hudebních skladatelů své země, vytvořil zřetelně americký styl a estetiku v dílech rozličné obtížnosti a v rozmanitých žánrech jako je balet, opera a film. Byl činný i jako kritik a rádce a jako organizátor koncertů. Hrál rozhodující roli ve vývoji vážné hudby v Americe ve 20. století. Coplandovi rodiče byli židovští přistěhovalci z malého města v litevské Rusi. Jeho otec Harris, doplul do New Yorku přes Glasgow a Manchester a už v mládí, při pobytu ve Skotsku, přijal poangličtělou verzi svého příjmení Kaplan. Jeho matka, Sarah Mittenthalová, vyrostla v Texasu, na americkém středozápadu, než se přestěhovala roku 1881 do New Yorku. Po sňatku rodiče pracovali ve svém brooklynském obchodě, kam přispěl svou obchodnickou bystrostí i Aaron. Jako nejmladší z 5 dětí byl obzvlášť blízký své sestře Laurine, která jej uvedla do světa ragtimu a opery a naučila ho základům hry na klavír. Asi v sedmi letech začal Aaron vymýšlet nápěvy a ve dvanácti si začal zaznamenávat krátké skladby. První klavírní lekce mu udělil Leopold Wolfsohn, který mu doporučil Mozartovy, Beethovenovy a Chopinovy skladby. V roce 1917 Copland začal studovat teorii a skladbu u Rubina Goldmarka. Po střední škole se upnul ke hře na klavír a studoval spolu s Victorem Wittgensteinem (1917–1919) a Clarencem Adlerem (1919–1921). Aby si doplnil hudební vzdělání, navštěvoval koncerty, opery a taneční představení, např. Isadory Duncanové a Ruského baletu. V knihovnách vyhledával nejnovější hudební partitury z Evropy i Ameriky. Přátelé ho zasvěcovali do francouzské literatury a amerického socialismu. Klavírní sonáta z roku 1921 je jeho absolventskou prací. V roce 1921 se náhle přesunul do Paříže, kde studoval na School of Music for Americans ve Fontainebleu (1921-1924), nově založené Naďou Boulangerovou. Zvláště si cenil pedagogického přístupu Nadi Boulangerové, u níž studoval skladbu. Později sám označil studia u Boulangerové za nejvýznamnější hudební zkušenost svého života. Za svého pařížského pobytu navštěvoval knihkupectví, kulturní podniky, také cestoval do Anglie, Belgie, Německa a Rakouska, aby se setkával s hudebními 32
skladateli a poznával novou hudbu. Zprvu byl ovlivněn Stravinským a Pařížskou šestkou a komponoval polyrytmickou hudbu, která si pohrávala s prvky jazzu. Do Spojených států amerických se vrátil v červnu roku 1924 a zkomponoval pod dohledem Boulangerové hudbu k baletu Grohg, původně psanou pro film Nosferatu, kterou později zahrnul do své Dance Symphony (1925). Ze stejné doby pocházejí i skladby Music for the Theater (1925) nebo Klavírní koncert (1926). Přes podporu mnoha příznivců Coplandova „vřeštivá“ a „nervózní“ hudba publikum zpočátku neoslovovala. Až právě jazzový Klavírní koncert z roku 1926 dosáhl ohlasu. V roce 1925 byl Copland oceněn Guggenheimovou cenou a znovu pak i v roce 1926. Po roce 1927 Copland opustil jazz. „S dokončením Klavírního koncertu jsem cítil, že jsem tento idiom zcela vyčerpal, beru-li v úvahu jeho omezený emocionální záběr. Bylo snadné dosáhnout americkosti v hudbě tímto způsobem, ale veškerou americkou hudbu nelze vměstnat do dvou dominantních jazzových modelů: do ,blues´ a ,apartního kabaretového čísla´.“2 Aaron se zdráhal přijmout místo na universitě a doufal, že si vydělá komponováním. Byl činný v New York’s League of Composers, často psal pro jejich časopis Modern Music a jiná periodika. Organizoval koncerty a festivaly: CoplandSessions Concerts (1928–1931) a Yaddo Festivals (1932–1933). V průběhu života blíže spolupracoval s těmito skladateli: Carl Ruggles, Charles Ives, Roger Sessions, Roy Harris, Walter Piston, Virgil Thomson a Carlos Chávez, Israel Citkowitz, Paul Bowles, Vivian Fine, Marc Blitzstein and Henry Brant. Stal se instruktorem těchto skladatelů: David Diamond, William Schuman, Elliott Carter, Leonard Bernstein, Irving Fine, Lukas Foss, Jacob Druckman, David del Tredici, Barbara Kolb a mnoha dalšími. V průběhu 30. let často cestoval s fotografem Victorem Kraftem a stal se také jedním z předních homosexuálních skladatelů. Navštívil Mexico a uvažoval o práci v Sovětském svazu. Jeho socialistické sympatie vedly ke složení skladeb jako Into the Street May First a The New Masses. Koncem 30. a počátkem 40. let spolupracoval s Hollywoodem na filmech a získal Pulitzerovu cenu. Cestoval do Jižní Ameriky a navázal přátelské styky s mnoha umělci, kteří se podobně jako Britten, Takemitsu inspirovali Coplandovým nacionalismem. 2
SCHONBERG, H. C. Životy velkých skladatelů. Od Monteverdiho ke klasikům
20. století. 1.vyd. Praha: BB/art, 2006. ISBN 80-7341-905-X, str. 601
33
Koncem 40. let nabyl vrcholu jako nejuznávanější americký skladatel své doby. Za účast na Světové mírové konferenci v roce 1949 se stal terčem antikomunistické kampaně a stanul před výborem Kongresu. Popřel však, že by byl komunista a vyvázl bez následků. Tato nepříjemná skutečnost naštěstí neměla vliv na jeho kariéru. Stal se členem American Academy of Arts and Letters a obdržel různá ocenění (MacDowell Medal (1961), a Presidential Medal of Freedom (1964), Kennedy Center Honor (1979), Medal of the Arts (1986), a Congressional Gold Medal (1986) a mnoho čestných doktorátů). V 50. letech přednášel a psal. Odmítal představu „definitivního” provedení a snažil se vždy spíše ukázat, jak by „má hudba měla vypadat” (‘how my music should go’). Komponoval svěže až do roku 1972, poté začal znenadání trpět výpadky paměti, které diagnostikovali jako Alzheimerovu chorobu. Zemřel několik týdnů po oslavě svých 90. narozenin na zápal plic.
34
2.1. Dílo
Copland upřednostňoval rozsáhlé veřejné jevištní inscenace, televizi, rádio a koncertní sály na jedné straně a krajní soukromí na straně druhé. Jeho obě opery The Second Hurricane (1936) a The Tender Land (1952–1954) pojednávají o mladých dospívajících lidech. První, pro středoškolské publikum, oslavuje ctnosti společenské harmonie. Druhá, určená pro universitu a televizi, nenáročná provedením, pojednává o mladé ženě, která objevuje sebe sama. Započal také práci na operní adaptaci The Tragic Ground, a spolupracoval s Thorntonem Wilderem, Arthurem Millerem, Williamem Inge a Edwardem Albee. Litoval jen, že toto dílo nezpracoval jako velkou operu (‘grand opera’). Coplandova hudba pro šest celovečerních snímků a dva dokumenty nastavila nový standard pro americký film, zejména pokud jde o vytříbenou dramatickou citlivost. Ve snímku O myších a lidech (1939) použil také disonantní harmonie. Ukázal i účinnost rozdělení hudebních zvukových hladin a stylu přizpůsobeného individuálním potřebám každého filmu. Části Coplandova prvního baletu Grohg (1922-1925), makabrální fantazie inspirované Murnauovým filmem Nosferatu, autor přetvořil do mnoha dalších děl, včetně baletu Hear Ye! Hear Ye! (1934), satiře na americké soudnictví. Za jeho života staženy, objevily se až po jeho smrti. Jeho další tři balety však prosluly: Billy the Kid (1938, pro Lincoln Kirstein’s Ballet Caravan), Rodeo (1942, pro Ballet Russe de Monte Carlo) a Appalachian Spring (1943–1944, pro Marthu Grahamovou). Nehledě na jejich podobnost, každý z nich má svůj osobitý ráz. Billy the Kid je střízlivé podobenství, posazené na Americký Západ. Rodeo je okouzlující romantická komedie a Appalačské jaro (Appalachian Spring) je dráždivá lovestory. Coplandův poslední balet Dance Panels (1959, rev. 1962), pocta valčíku, je připsán tanečníku Jeromovi Robinovi, ačkoli se nikdy nestal jeho choreografem. Trvalý úspěch měl krátký introspektivní kousek Quiet City (1940), složený pro hru Irwina Shawa o podnikateli, procházejícím krizí středního věku. Copland zkomponoval také tři orchestrální díla, kterým říkal ve velkém stylu (‘the grand manner’): Symfonickou ódu (1927–1929, Symphonic Ode) Třetí symfonii (1944–1946, Third Symphony) a Významy (Connotations, 1962). Někteří Coplandovi 35
přátelé preferovali jeho menší díla ( Short Symphony (1932–1933), Statements (1935) a Inscape (1967; fig.2)). Obecné publikum tíhlo k lehčím skladbám (Music for the Theatre (1925), El salón México (1932–1936), An Outdoor Overture (1938), Lincoln Portrait (1942), Koncert pro klarinet (1947–1948), Three Latin American Sketches (1971)). Většina jeho komorních skladeb je psána pro kombinaci smyčců a klavíru. Jde zejména o Vitebsk (1938), Houslovou sonátu (1942-1943), Klavírní kvartet (1950) a Noneto (1960). Z pozdních děl stojí za zmínku Duo pro flétnu a klavír (1971). Pro sólový klavír zkomponoval Variace (1930), Sonátu (1939-1941) a Fantazii (19521957). Další díla: Danzón cubano, In the Beginning (1947), Twelve Poems of Emily Dickinson (1950), An Evening Air (1966), An Immorality (1925), An Outdoor Overture (1938), As It Fell upon a Day (1923), Ballade of Ozzie Powell (December 1936-January 1937), Canticle of Freedom (1955), Ceremonial Fanfare (1969), Concerto for Piano and Orchestra (1926), Cortege Macabre (1923), Dance Symphony (1925), Dirge in Woods (1954), Down a Country Lane (1962), Elegies for Violin and Viola (1932), Emblems (1964), Episode (1941), Fanfare for the Common Man (1942), Five Kings (1939), Five sentimental melodies (1926), Four Dance Episodes from Rodeo (1942), Four Early Songs (1918), Four Motets (1921), Four Piano Blues (1926-1948), Happy Anniversary (1969), Inaugural Fanfare (1969), John Henry (1940), Jubilee Variation (1944-1945), Lark (1938), Las Agachadas (The Shake-Down Song-1942), Let Us Now Praise Famous Men (1949), Letter from Home (1944), Mid-Day Thoughts (1982), Midsummer Nocturne (1977), Miracle at Verdun (1931), Movement for String Quartet (1921), Music for a Great City (1964), Music for Radio (1937), Music for the Movies (1942), Night Thoughts (Homage to Ives-1977), Of Mice and Men (1939), Old American Songs. Set I (1950), Old American Songs. Set II (1952), Old Poem (1920), Orchestral Variations (1957), Our Town (1940), Our Town: Three Piano Excerpts (1944), Passacaglia (1922), Pastorale (1921), Petite Portrait (ABE) (1921), Poet's Song (1927), Preamble for a Solemn Occasion (1949), Prelude for Chamber Orchestra (1924-1928), Proclamation for Piano (1982), Rondino on the Name Gabriel Fauré (1923-1924), Scherzo (1927), Sentimental Melody (Slow Dance) (1926), Sextet for piano, clarinet, and string quartet (1937), Shaker Variations (1956), Signature for the High-Low Concerts (1938), Signature: CBS Playhouse (1966), Something Wild (1961), Sunday Afternoon Music (1935), Symphony for Organ and Orchestra (1924), 36
Symphony no. 1 (1927-1928), The Cat and the Mouse: Scherzo humoristique (1920), The City (1939), The Cummington Story (1945), The House on the Hill (1925), The North Star( Film score) (1943), The Red Pony (film) (1948), The Red Pony (orchestral suite) (1948), The World of Nick Adams (1957), The Young Pioneers (1935), Three Moods (1920-1921), Threnody No. 1: Igor Stravinsky in Memoriam (1971), Two Ballads for Violin and Piano (1957), Two Mexican Pieces (1959), Two Pieces for String Quartet or String Orchestra (1923-1924, 1928), Two Pieces for Violin and Piano (1926), Vocalise-Étude (1928), What Do We Plant? (1936). V četných knihách a publikacích se věnuje popularizace hudby a úvodům do světa hudby. Zejména lze zmínit What to Listen for in Music (New York, 1939, 3/1988), Our New Music (New York, 1941, rev. a rozšířeno 2/1968 jako The New Music 1900–1960), Music and Imagination (Cambridge, MA, 1952/R), Copland on Music (New York, 1960/R).
3. Hudební styl Aaron Copland komponoval u piána a kombinoval jeden či více motivů najednou. Rovněž recykloval látky z dřívějších let. Svá díla po vytvoření nahrávky pro klavír přeinstrumentovával pro orchestr. Uměl komponovat i ve spěchu, ale jeho krok byl uvážený. Ke svým dílům se po provedení vracel už jen zřídka. Jako učitel kladl důraz na kritické sebevědomí. Jeho díla z mládí reflektují styly italské opery, klavírních skladeb Chopina a Liszta a východoevropské židovské hudby. Zároveň odhalují zřetelné prvky jako tonální stázi, modální ambiguitu a idiosynkratickou formální strukturu. Jeho hudba absorbovala i vliv Debussyho a Skrjabina stejně jako americkou píseň. V Paříži se inspiroval také čtvrttónovou soustavou Aloise Háby, kterou uvedl ve Vitebsku a jiných nahrávkách z dvacátých let. Navzdory těmto mnoha vlivům vytvořil silně individuální hlas, který vykrystalizoval v Hudbě pro divadlo (Music for the Theatre, 1925). Coplandův styl je zřetelně americký a je méně odvozen od předchůdců jako John Alden Carpenter a Henry Gilbert. Spíše se pojí ke každodennímu životu a jazzu, který pozoroval v New Yorku a v Paříži. Věřil v hlubokou psychologickou potřebu, kterou má posluchač, který hledá známku toho, že hudba je svá, zejména u hudebních kultur, jejichž styl ještě není zformován. Toužil navázat pouto mezi hudbou a světem okolo sebe i za cenu revolty. 37
V polovině 20. let užil Copland prostořeké výstupy (‘snappy’ number) a blues, aby vyvolal náladu osamocení moderního života ve městě. Oblíbil si jazz, zejména „real“ jazz autorů Duka Ellingtona, Alberta Ammonse, a Lennie Tristana, Milese Davise a Charlese Minguse. Jeho díla odrážela dění v této oblasti. Na swing reaguje Koncert pro klarinet (1947-1948) a na cool jazz Something Wild (1961). Od 30. let také reagoval na vývoj americké písně a lidové hudby. Dokladem jsou již zmiňovaná díla Hear Ye! Hear Ye, The Second Hurricane, Emblems pro kapelu . Reflektuje i venkov, například v dílech Our Town, Appalachian Spring a The Tender Land, Short Symphony a v El salón México. Coplandova hudba absorbovala mexické lidové styly, dále také brazilské a kubánské. Jeho zralý styl lze chápat jako směs židovské, černošské, angloamerické a latinskoamerické hudby. Sekundární literatura o Coplandovi se snaží rozlišit 4 periody jeho tvorby: 1) raně jazzovou, 2) abstraktní, 3) Americana, tj. lidovou a 4) pozdní dvanáctitónovou od roku 1950. Coplandova melodická skica je silná a vitální, dokonce i ve vokálním díle. Jeho melodie a harmonie jsou blízce koordinovány. Centrální čtyřtónový motiv ve Variacích pro klavír tvoří štěkavé sekundy a septimy (ukázka č.24). Kvarty a kvinty melodie z Fanfáry pro obyčejného člověka tvoří kvartální a kvintální sonoritu. (ukázka č.25). Diatonika Apalačského jara tvoří tzv. stupnice bílých not (‘white-note’ chords) popsané rovněž jako pandiatonické. Řada Klavírních fantazií vytváří hustě chromatické harmonie (ukázka č.26). I když některé kusy jsou atonální, sám většinou usiluje o tonalitu.
38
ukázka č.24
39
ukázka č.25
40
ukázka č.26
Rytmus je deklamátorský, v pomalejších sekvencích přechází do tichého hymnu, zvuku šófaru či osamělého zpěvu. Copland vytváří časté kontrasty v použití unisona a vícehlasu. Pracoval zejména v menších formách. Při větších orchestrálních dílech kombinuje pomalé s rychlým a opět pokračuje pomalým průběhem skladby.
41
Závěr S nácvikem a následnou interpretací písní nesouvisí pouze jejich technické zpracování. Zpěvák musí znát i interpretační způsoby slohových období jednotlivých skladatelů, aby mohl jejich píseň správně interpretovat. O správnosti přednesu také rozhoduje porozumění textu písně. Dané písni nelze dodat správný výraz, bez toho abychom věděli, o čem zpíváme. Po stránce technické jsou již u každého zpěváka problémy individuální. Z mých prvotních problémů s uvolněným dechem, dechovou oporou, vedením zpěvní fráze se odvíjí potíže s dlouhými tóny a legaty. Dalším problémem je vyrovnanost mého hlasu v celém jeho rozsahu. Tyto potíže jsme se po celou dobu nácviku s mým hlasovým pedagogem snažili odstranit. Dalším problémem interpretace je u většiny zpěváků přirozená nervozita při vystoupeních na veřejných koncertech. I tyto problémy se u každého interpreta liší a projevují se různými způsoby. Často jsou to zkrácený či "mělký" pěvecký dech a špatná a nedostatečná dechová opora, což jsou pro zpěv základní a nepostradatelné složky. Nejčastějším doporučením bývá opakovaný klidný a hluboký nádech. Ovšem i tento způsob může být individuální. Se všemi těmito problémy jsem se po celou dobu trvání naší spolupráce snažil vyrovnat a postupně pracovat na jejich odstranění. Do jaké míry se mi to povedlo lze vyslechnout z audio nahrávky mého absolventského koncertu, která je součástí mojí bakalářské práce.
42
Resumé
Tato práce je zaměřena v první řadě na problematiku interpretace vybraných písní různých skladatelů odlišných slohových období. Pojednává především o zpracování písní po technické stránce v souvislosti s přednesem a má za úkol osvětlit mé vlastní potíže s nácvikem a interpretací a následně způsob řešení těchto problémů. V další části je práce zaměřena na jednoho z autorů vybraných písní k mému absolventskému koncertu, amerického skladatele Aarona Coplanda, jeho život, uměleckou činnost, dílo a skladatelský styl.
Abstract
This thesis is primarily focused on question of the interpretation of selected songs from various music composers differentiating in the epoch and style. It deals with work which was made with songs in technical aspect in a conjunction with a recital. The main objective of this thesis is to explain my own difficulties with process of exercising and with interpretation. Subsequently it aims to make clear a way of solving of those problems. Last part of this thesis concerns one author whom I was singing on my alumni concert. This part presents an American composer Aaron Copland, his life, career, activity, works and style.
43
POUŽITÁ LITERATURA České prameny: JAREŠ, S., SMOLKA, J. Malá encyklopedie hudby. 2.vyd. Praha: Supraphon, 1983 NAVRÁTIL, M. Dějiny hudby. Přehled evropských dějin hudby. 2.vyd. Praha: Votobia, 2003. ISBN 80-7220-143-3 PACLT, J. Slovník světových skladatelů. 1.vyd. Praha: Supraphon, 1972 SECREST, M. Leopard Bernstein. 1.vyd. Praha: Lidové noviny, 1996. ISBN 80-7106-153-0 SCHONBERG, H. C. Životy velkých skladatelů. Od Monteverdiho ke klasikům 20. století. 1.vyd. Praha: BB/art, 2006. ISBN 80-7341-905-X SMOLKA, J. a kol. Dějiny hudby. 1.vyd. Brno: TOGGA agency, 2001. ISBN 80-902912-0-1 ŠAFAŘÍK, J. Dějiny hudby. III.díl. Praha: Votobia, 2006, ISBN 80-86768-17-1 VOLEK, T. Osobnosti světové hudby. 1.vyd. Praha: Mladá fronta, 1982
Zahraniční prameny: DUFOURCQ, N. La musique 2. Les hommes, les instruments, les oeuvres. 1.vyd. Paris: Libraire Larousse, 1965 GOODMAN, A. A. Musik von A-Z. 1.vyd. München: Südwest Verlag, 1971 HONEGGER, M. Dictionnaire de la musique. Les hommes et leurs oeuvres. A-K. 1.vyd. Paris: Bordas, 1979
44
Internetové zdroje: Aaron Copland [citováno 20.3.2008]. Dostupné z: http://www.coplandhouse.org/ Aaron Copland [citováno 4.4.2008]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Aaron_Copland Aaron Copland [citováno 20.3.2008]. Dostupné z: http://memory.loc.gov/ammem/collections/ copland/ Aaron Copland [citováno 20.3.2008]. Dostupné z: http://www.radioservisas.cz/archiv/4700/ 47tipy2.htm Bohuslav Martinů [citováno 4.4.2008]. Dostupný z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Bohuslav_ Martin%C5%AF Bohuslav Martinů [citováno 4.4.2008]. Dostupné z: http://www.martinu.cz/english/t_page. php?pid= 33 Giacomo Carissimi [citováno 4.4.2008]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Giacomo_ Carissimi Giulio Caccini [citováno 4.4.2008]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Giulio_Caccini Leonard Bernstein [citováno 4.4.2008]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Leonard_ Bernstein POLLACK, H. Aaron Copland. In Grove Music Online, 1999 [citováno 24.3.2008]. Dostupné z: http://www.grovemusic.com West Side Story [citováno4.4.2008]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/West_Side_ Story
45
Přílohy Překlad písní z cyklu Four early songs – Aaron Copland Čtyři rané písně
1.Noc Mé srdce je klidné jako jezero Které něžně plyne pod hvězdami posetou oblohou A jak se tak procházím, ty mdlé melodie noci Věcí jen zpola probuzených, zůstanou ukonejšeny Až k hloubkám nejhlubším, Začnou se chvět, zatímco všichni ještě spí.
To jemné mumlání jezera je postříbřeno hrou pramínků. A noční pták zazpívá svoji nádherný nápěv, Plný v noci ztracených radostí a bolestí. Jen lehký vítr zavane skrz strašidelné stromy, A ty se zachvějí půlnočním vánkem.
2. Letní prázdniny Dny radosti, jak jste uplynuly! Radosti nesmrtelná, zemřela jsi? Cožpak tě už nic nedokáže zastavit? Ani mé chabé paže tě neudrží?
Dny, ve kterých jsme jako v proudu byli, Zlehka, jako ve snu rozmazané. S bílými mraky dál pomalu plujete Éterem čistým a posvátným.
46
3. Mé srdce je na východě
Zatímco já se v západních zemích trápím, Srdcem jsem na východě. Jak by mi mohlo chutnat zdejší jídlo a víno, Když vy tam tak v útlaku jste! Jak vám mohu splatit sliby a přísahy, Když arabská pouta mou zemi i mě svazují Okovy tak těsnými.
Štědrost země španělské Pro mne neznamená nic. Jestliže mám utopen v slzách Tvé zničené břehy viděti.
4. Samotný Už nikdy nespatřím tvůj unavený spánek V posteli, kterou ty´s tak krásně ustlala. Ani sen už žádný nepřijde, Co s tvými tmavými vlasy si pohrává.
Teď už, zdá se, znám tvůj pohled, když se odvracíš I odstup tvého důvěřivého objetí. Neboť ony jsou obrazem této mé noci. Noci, která nikdy neskončí.
47
