Masarykova univerzita

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy Srovnávací uměnovědná studia

Bc. Lenka Švagerková Magisterská diplomová práce

Sportovní stavby a kultura tělovýchovných sdruţení na jihovýchodní Moravě v letech 1900–1948

vedoucí práce: Mgr. Miroslav Jeřábek, Ph.D.

2014

Prohlašuji, ţe jsem magisterskou práci vypracovala samostatně s vyuţitím uvedených pramenů a literatury. Hodonín, prosinec 2014. ______________________________________________ -2-

Poděkování Děkuji vedoucímu práce Mgr. Miroslavu Jeřábkovi, Ph.D. za podporu a trpělivost, a také za inspirativní podněty a cenné rady.

Velký dík za oporu patří mé rodině, zaměstnavateli a především těm, kteří mi s ochotou věnovali

svůj

čas

a

pomohli

mi

se

sběrem

archivních

zdrojů

či

radou

– Mgr. Jolaně Nešporové, Kateřině Kurdíkové, Ing. Lvu Bařinovi, Mgr. Kamilovi Vinklárkovi, Ing. Jiřímu Zezulákovi a Bc. Martinovi Hlaváčovi. Poděkování patří také pracovníkům Státního okresního archivu v Hodoníně a v Uherském Hradišti.

-3-

OBSAH 1.

ÚVOD

2.

METODY PRÁCE A STAV BÁDÁNÍ

3.

NÁSTIN HISTORIE A KULTURY SPORTOVNÍCH HNUTÍ V ČESKÝCH ZEMÍCH DO ROKU 1948 ………………………..

............................................................................................

3.1. Sokol 3.2. Ostatní spolky

4.

……………………….

............................................................................... ……………………………………………………

5 8

12 13 16

ARCHITEKTURA SPORTOVNÍCH BUDOV V ČESKÝCH ZEMÍCH DO ROKU 1948 …………………………………………………… 19 4.1. První sportovní stavby – neorenesance a lidové stavitelství …..……. 4.2. Sportovní architektura od počátku 20. století do čtyřicátých let – „od moderny k funkcionalismu“. Sokolská architektura …..…….

5.1. HISTORIE A KULTURA SPORTOVNÍCH ORGANIZACÍ V HODONÍNĚ …………………………………………………… 5.1.1. Sportovní spolky v Hodoníně ………………………………….. 5.1.2. Sokol Hodonín ………………………………………..…. 5.1.3. Veslařský klub Hodonín ……………………………….….

20 25

29 31 35 40

5.2. HODONÍNSKÁ SPORTOVNÍ ARCHITEKTURA 5.2.1. Hodonínské sportovní stavby v kontextu místní meziválečné architektury ………..………………………………………….. 5.2.2. Sokolské stavby .………………………………………….. 5.2.3. Budova Veslařského klubu …………………………………..

6. HISTORIE A KULTURA TĚLOVÝCHOVNÝCH ORGANIZACÍ V UHERSKÉM HRADIŠTI A JEJICH SPORTOVNÍ STAVBY 6.1. Sportovní spolky v Uherském Hradišti ………………………….. 6.2. Sokol Uherské Hradiště, jeho kultura a architektura …………

7. ZÁVĚR

…………………………………………………………….

42 47 53

56 57 58 62

8. SHRNUTÍ 8.1. Resumé 8.2. Summary 8.3. Zusammenfassung

................................................................................ ..………………………………………………….. ..…………………………………………..

65 65 66

……………………………………………………. ……………………………………………………. …………………………………………… ……………………………………………

67 68 70 70

10.1. Architekt František Krásný a Tyršův dům …………………. 10.2. Obrazová příloha …………………………………………………….

72 77

9. POUŢITÉ ZDROJE 9.1. Literatura 9.2. Prameny 9.3. Časopisecké články 9.4. Elektronické zdroje

10. PŘÍLOHY

-4-

1. ÚVOD Tak jako má téměř kaţdé město, obec či malá vesnice svůj kostel, radnici, školu, kulturní dům, má také většinou vlastní sokolovnu nebo orlovnu, tělocvičnu, stadion nebo alespoň hřiště. Tyto stavby utvářejí charakteristický ráz sídel, zpravidla se stávají jejich vztyčnými a orientačními body, mnohdy se od nich odvozují místní názvy ulic. Velmi však zůstávají pro svou samozřejmou přítomnost takřka bez povšimnutí. Jsou to právě tyto specifické budovy, které vedle radnice a kostela hrají důleţitou roli v historii a v ţivotě kaţdé obce. Také byly bez výjimky všechny budovány z ušlechtilých pohnutek. Jejich posláním totiţ nebylo nic většího neţ vychovávat a vzdělávat, měly se stát „domem práce, domem naděje a lásky, domem síly a krásy…“1. Tak se v roce 1927 vyjádřil k o dva roky dříve dostavěnému Tyršovu domu jeden z čelních sokolských funkcionářů František Mašek.2 Řeč je v tomto případě o sokolské stavbě, avšak takové prohlášení vyjadřuje motivy a filosofii ne-li úplně všech, tak zajisté většiny sportovních spolků v období, kdy se sport, tělesná kultura a výchova postupně začaly emancipovat a ovlivňovat společenský vývoj. Jakkoliv se dnes takové provolání můţe jevit jako patetické, ve své době to byl projev vystihující tehdejší potřebu a ctiţádost prostřednictvím vlastního programu vyjádřit svou spoluúčast na budování mladé republiky. Kromě toho je u celé řady sportovních staveb na první pohled zjevné, ţe i ony zároveň slouţily jako primární projev reprezentace. Z jejich tvarosloví lze vyčíst, k jaké příslušnosti a národnímu hnutí se hlásili jejich zadavatelé. Architektura sportovních staveb, byť se bezesporu jedná o téma atraktivní, dosud neprošla cílenější badatelskou reflexí. Přitom se v ne málo případech jedná o příklady hodnotného stavitelství nebo o důleţitou místní dominantu. Tyto budovy vypovídají nejen o proměnách stavebních a uměleckých stylů, které se u nás vystřídaly od šedesátých let devatenáctého století do čtyřicátých let století dvacátého, hovoří také o proměnách funkcí, jakým hlavně sokolovny slouţily, a o změnách v pohledu společnosti na význam tělesné výchovy.3 1

MAŠEK, František. Tyršův dům – středisko prací sletových. In MAŠEK, František (ed.). Památník osmého sletu všesokolského v Praze 1926. Praha: Československá obec sokolská, 1927, s. 60. 2 František Mašek byl dlouholetým činovníkem Československé obce sokolské. V roce 1926 se stal náměstkem „slavnostního výboru“ pro přípravu sokolského sletu. V letech 1927–1930 byl starostou jednoty v praţských Vysočanech. 3 ŠVÁCHA, Rostislav (ed.). Naprej! Česká sportovní architektura 1567–2012. Praha: Prostor – architektura, interiér, design, o.p.s., 2012, s. 46. -5-

Formování společnosti, dobový kontext, dějinné události a další vlivy se vţdy otiskovaly i do sportovního odvětví a tím ruku v ruce ovlivňovaly také vše, co s ním souviselo, ať jiţ to byl samotný vývoj jednotlivých sportovních disciplín, nebo formy výtvarné kultury s ním spojené (propagace, stylizace a reţie, architektura, umění…). Nejdále v tomto směru došel Sokol, který mimo jiné přispěl k zařazení tělesné výchovy do školských osnov a ke zřízení sportovně vzdělávacích ústavů4. Ve své jasně propracované koncepci „přísně dbal na ideologickou čistotu svého projevu.5 Byl si jasně vědom toho, ţe z po léta pilně pěstované pozice „národní organizace“ a jeho všestranné angaţovanosti můţe pomocí důsledně pojatého výtvarného projevu mnohem lépe působit na veřejnost a na mládeţ. Také oblast kultury a umění a její přesah do sportu není komplexněji zpracována. V roce 1989 vyšla v nakladatelství Olympia útlá publikace s názvem Sport v umění, která se však zabývá ztvárněním sportovních témat ve výtvarném umění jako takovém.6 Kromě ní se uţ jednalo jen o jen dílčí studie a práce. Podstatou práce je uměnovědné zkoumání kultury a prezentace sportovních spolků v zrcadle výše nastíněných otázek a v kulturně historických souvislostech dvacátého století, konkrétně od jeho počátku po čtyřicátá léta. Jejím cílem je srovnat tyto projevy na příkladu prostředí města Hodonína a Uherského Hradiště a jejich blízkého okolí. Snaţí se provést rozbor kulturního ţivota tamních sportovních organizací v kontextu místního spolkového ţivota a porovnat architekturu, zejména významných hodonínských sportovních budov, s dobovým trendem. Za konkrétní klíčové otázky můţeme označit následující: působily zde na tuto oblast nějaké místní specifické vlivy (například struktura společnosti, mecenát, osobnosti, folklor …)? Jaké tvarosloví má zdejší sportovní architektura? Nejedná se jen o průměrné venkovské stavby, o „architekturu bez architektury“7?

4

Srov. KÖSSL, Jiří a ŠTUMBAUER, Jan a WAIC, Marek. Vybrané kapitoly z dějin tělesné kultury. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2004.), s. 120 aţ 124. 5 MAZÁČ, Tomáš. Proměny sokolství ve výtvarné řeči sletové propagace (1901–1948). Brno, 2012. Magisterská diplomová práce na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity na Ústavu hudební vědy. Vedoucí práce Mgr. Helena Maňasová Hradská, Ph.D., s. 13. 6 Srov. HOHLER, Vilém a KÖSSL, Jiří. Sport v umění. Praha: Olympia, 1989. 7 „Architekturou bez architektury“ jsou v tomto případě myšleny primitivní sportovní stavby, které původně vycházely pouze z potřeb běţné praxe sportu. Viz tamtéţ, s. 110. -6-

Na výše uvedené otázky se bude práce snaţit hledat odpovědi s přihlédnutím k místním i regionálním zvyklostem. Jakými prostředky tak učiní, je podrobně zdůvodněno v následující kapitole.

-7-

2. METODY PRÁCE A STAV BÁDÁNÍ Zdroje, které byly pouţity ke tvorbě této práce, se dají shrnout do několika kategorií. Nejprve se jedná o archivní prameny a publikace, včetně dobové literatury, vztahující se primárně k městům Hodonín a Uherské Hradiště a tamním sportovním spolkům. Druhou kategorii tvoří odborná literatura, která se zabývá historií sportu a tělovýchovnými jednotami u nás, a literatura zaměřená na společenský a kulturní vývoj. Další skupinou jsou uměnovědné publikace a studie o architektuře. Za účelem bádání a zajištění podkladů týkajících se hodonínských reálií autorka práce vyuţila fondů Státního okresního archivu Hodonín, archivu Obecného stavebního úřadu Městského úřadu Hodonín a materiálů dohledaných v archivech sportovních organizací působících ve městě, jmenovitě Veslařského klubu Hodonín a Tělocvičné jednoty Sokol Hodonín. Bádání se zaměřovalo na oblasti hodonínského spolkového ţivota, relevantního stavebního vývoje v místě, historických a společenských událostí a na další podpůrné a kontextuálně doplňující prameny. Informace o historických událostech a momentech souvisejících s městem Hodonínem jsou čerpány především z knih, na nichţ se velkou měrou podíleli místní historikové. Publikace Hodonín. Dějiny města do roku 1948, vydaná Městem Hodonínem v roce 2008, těmto účelům poslouţila nejlépe. V případě archivů sportovních klubů však nelze hovořit o systematicky vedených souborech a sbírek písemností nebo relevantních artefaktů. Mnohdy se jednalo spíše o velké mnoţství dokladů a dokumentů často uloţených v zapomnění na různých místech. Zde práce spočívala nejprve v přetřídění většího obsahu materiálu, navíc z velké části nesourodého nebo bezobsaţného. Také okresní archiv a archiv stavebního úřadu nedisponují obsaţnějšími fondy, které by se týkaly spolkových aktivit, respektive sportovních organizací ve městě. Podařilo se však nalézt některé prameny a doklady, které pomohly vyjasnit určité okolnosti, jimiţ se práce zabývá, a zasadit je dál do širšího kontextu. Byly to především jednotlivé výroční almanachy a zpravodaje jednot. Ty poskytly řadu cenných ilustrací historie spolkového ţivota ve městě a na širším pozadí dokladují vývoj ve městě ať uţ z pohledu společnosti, nebo jeho stavebního rozvoje. Na druhé straně se bohuţel nedochovala řada důleţitých zdrojů, které by mohly pevněji podloţit tvrzená fakta -8-

a především práci posunout dále. V tomto případě se jedná zejména o původní projekt a stavební dokumentaci k objektu hodonínské sokolovny. Ve spisovně stavebního úřadu byl nalezen pouze zhruba čtyřicet let starý úřední záznam o tom, ţe tato dokumentace je ztracena.8 Proto bylo potřeba vyrovnat se s fragmentálností některých pramenů. Z těchto důvodů bezesporu práce trpí v několika místech útrţkovitostí. Bylo snahou doplnit širší souvislosti alespoň tam, kde se nepodařilo získat prostřednictvím archivních fondů obsáhlejší nebo konkrétnější podklady. Naopak bohatý archivní fond sportovních organizací, tamního Sokola především, spravuje Státní okresní archiv v Uherském Hradišti. Zde byla dohledána řada archiválií ilustrujících pestrý kulturní ţivot místní sokolské jednoty. Z tohoto důvodu je kapitola zabývající se kulturou tělovýchovných spolků v Uherském Hradišti zaměřena více na kulturní počiny těchto organizací. Architektura sportovních budov je zde pojata spíše kontextuálně a ilustrativně. Reprezentativní a obsáhlá monografie Uherské Hradiště. Královské město na řece Moravě, na jejíţ tvorbě se podílela početná skupina místních historiků, etnografů a badatelů, obsahuje mimo popisu vývoje všech důleţitý segmentů v dějinách města také historii sportu v Uherském Hradišti. Proto byla uvedená publikace hlavním zdrojem a vodítkem při zpracování této kapitoly. Vzhledem k objemu předkládané práce je však část práce mapující danou oblast v Uherském Hradišti koncipována jako srovnávací exkurz, neţ jak je tomu u hodonínských reálií. Obě tyto stati se však vzájemně doplňují a navazují na sebe. Hodonínská část hlouběji popisuje vývoj sportovní architektury v daném období, uherskohradišťská část se pak věnuje zejména kultuře. I v ní je pak zorný úhel zúţen na sokolskou organizaci a částečně také na veslařský klub. Co se týká sportovní architektury, byly cenným pramenem publikace mapující architektonický vývoj ve druhé polovině 19. a v první polovině 20. století. Jako zdroj primární, a především inspirační, poslouţila obsáhlejší reprezentativní monografie Rostislava Šváchy a jeho kolektivu Naprej! Česká sportovní architektura 1567–2012, která byla vydána v roce 2012. Je u nás dosud jedinou studií svého druhu, jenţ se podrobněji zabývá vývojem sportovní architektury českých a moravských historických zemí. Mapuje nejstarší dochované sportovní stavby od druhé poloviny 16. století 8

Stavební úřad Hodonín. Spisovna, HO cp 273. -9-

aţ po současnost. Vybrané příklady pak představuje z úhlů dílčích dějinných a společenských epoch, neboť v kaţdé z nich tělesná výchova a sport, respektive zábava a volný čas, představoval jiný pojem.9 Jiným hodnotným zdrojem pro část této práce byly publikace Jindřicha Vybírala a další odborná literatura, která se zabývá meziválečnou architekturou

na

Moravě.

Je

potřeba

také

zmínit

dnes

jiţ

klasické

a často citované Příběhy z dlouhého století Pavla Zatloukala, které byly vyuţity jako barvitý zdroj informací o vývoji architektury na Moravě. Specifika výtvarné kultury ve sportu jsou podloţeny prameny, které konkrétněji dokládají její pojetí. Jejich podstatnou část tvoří vzpomínkové reprezentativní památníky vydávané Tělocvičnou jednotou Sokol u příleţitosti jednotlivých sletů a také sborníky časopisu Sokol. Důleţitým zdrojem poznání svérázného druhu sokolského umění jsou i obhájené studentské práce Tomáše Mazáče, které se zabývají rétorikou sletových scén a sletovou propagací v kontextu ideologie a vývoje Sokola.10 Významná je pak také bakalářská práce Michala Doleţela zaměřená na vliv lidové kultury jako na jeden z určujících výrazových prostředků Sokola.11 Další podklady k této části práce tvoří dílčí archivní prameny a částečně i jiţ výše zmíněné uměnovědné publikace. Stejně pak i jubilejní publikace autorů – členů spolků, které jsou však mnohdy napsány pod tíhou vlastního nekritického zaujetí. Protoţe jsou ale zpracovány s příznačnou pečlivostí a uceleným způsobem, lze v nich nalézt mnoho historicko - kontextuálních údajů. Ostatní citované prameny a odborná literatura jsou uvedeny v kapitole Použité zdroje a v poznámkovém aparátu. Časové vymezení, ve kterém je předmět práce sledován, je údobím největšího vzestupu sportovní kultury v českých zemích, proto zvolený úsek nejlépe odpovídá účelům daného bádání. Ačkoliv bylo původním záměrem zaměřit se na veškeré sportovní organizace, které v obou městech působily, nebylo to v moţnostech rámce předkládané práce. Proto byla pozornost upřena na ty spolky, které tamní kulturní a společenský ţivot včetně vlastní architektury ovlivnily ve sledovaném období nejvíce. 9

Publikace je rozčleněna v chronologickém sledu na kapitoly: Aristokratický sport, Demokratizace sportu, Sport v Československé republice, Socialistický sport a Sport v obnovené demokracii. 10 Srov. MAZÁČ, Tomáš. Sokolská ideologie ve sletových scénách z let 1907–1938. Brno, 2010. Bakalářská diplomová práce a Proměny sokolství ve výtvarné řeči sletové propagace (1901–1948). Brno, 2012. Magisterská diplomová práce. Obě práce na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity na Ústavu hudební vědy. Vedoucí obou prací Mgr. Helena Maňasová Hradská, Ph.D. 11 Srov. DOLEŢEL, Michal. Folklorismus v Sokole. Lidová kultura jako zdroj národní identity sokolské organizace v letech 1862–1948. Brno, 2014. Bakalářská diplomová práce na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity na Ústavu evropské etnologie. Vedoucí práce PhDr. Roman Doušek, PhD.

- 10 -

Text práce je rozdělen do dvou částí. První pojednává o hlavních proudech a způsobech pouţívaných ve výtvarné řeči, architektuře a kultuře sportovních spolků ve sledovaném období. V souvislosti s tím připomíná i hlavní osobnosti, které se na této významné sloţce podílely, stejně jako osobnosti a události, které vznik, rozvoj a činnost těchto organizací ovlivnily nejvíce. Druhá část práce pak tyto skutečnosti překládá do hodonínských a uherskohradišťských reálií. Tomu odpovídá také obsah a řazení jednotlivých kapitol. První přílohu práce tvoří stať věnovaná architektu Františkovi Krásnému, autorovi sokoloven v Hodoníně a v Uherském Hradišti. Tvůrci více neţ stovky prvorepublikových sokoloven nebyla dosud věnována ţádná rozsáhlejší studie či monografie. Podklady pro tuto část práce byly čerpány z několika uměnovědných publikací, ve kterých je dílo Františka Krásného zmiňováno, třebaţe okrajově, a z několika sokolských pramenů a internetových zdrojů. Ilustrativní obrazová část je uvedena jako příloha druhá. Z důvodů její obsáhlosti je obrazová dokumentace členěna dle řazení kapitol a textu práce. Obsah přílohy je koncipován jako nástin jednotlivých prostředků prezentace a kultury konkrétních sportovních organizací. Není v ní uvedena obrazová dokumentace vztahující se ve větší míře ke sletové propagaci, neboť ta je jiţ bohatě obsaţena ve výše zmíněné studentské práci.

- 11 -

3. NÁSTIN HISTORIE A KULTURY SPORTOVNÍCH HNUTÍ V ČESKÝCH ZEMÍCH DO ROKU 1948 Počátky sportu v českých zemích spadají do 19. století a souvisejí se zřizováním prvních soukromých tělocvičných ústavů, zaváděním tělesné výchovy na školách a vzděláváním dospělých v péči o tělesné zdraví.12 První tělocvičný ústav byl zaloţen Janem Malypterem v Praze v roce 1848.13 Postupný zájem o tělesnou péči a o význam tělesného cvičení se pomalu ve společnosti ukotvuje v polovině 19. století. Tělesná zdatnost byla do té doby vnímána především jako přednost, která byla spojována s vojenstvím. Upřednostňován byl postoj, ţe je potřeba se spoléhat především na síly ducha a vzdělanosti.14 Pád Bachova absolutismu umoţnil po roce 1859 vzniknout hojnému počtu různě zaměřených spolků, které výrazně přispívaly k rozvoji národního hnutí a k zakládání národně zaměřených tělocvičných jednot. Pojetí a směřování tělovýchovných spolků bylo mimo svou primární úlohu zaměřeno na výchovnou činnost. Především v meziválečném období se pak spolky postupně

diferencovaly

na

obsahové,

ideově-politické,

náboţenské,

národností

a menšinové organizace.15 Po roce 1918 se do organizace sportu vloţil stát zřízením Ministerstva veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy a dále pak reguloval jeho jednotlivá odvětví. Společenská prestiţ sportu vzrostla nejvíce v období Československé republiky. Společnost měla ještě v ţivé paměti, jak Sokolové přispěli k formování samostatného státu, k sokolství se hrdě hlásil i prezident T. G. Masaryk. K popularitě sportu přispěla také velká škála faktorů spojených především s nárůstem volného času a hledáním způsobů, jak jej smysluplně vyuţít. Zájem o sport podněcovala také uvolňující se sexualita na počátku20. století a stoupající ideál krásy. To vše vedlo k tomu, ţe společnost měla větší zájem o tělesnou kulturu, zdatnost a o sport, který jiţ nebyl jen 12

GREXA, Ján a STRACHOVÁ, Milena. Dějiny sportu. Přehled světových a českých dějin tělesné výchovy a sportu. Brno: Masarykova univerzita, 2011, s. 139 aţ 141. 13 Jan Malypetr (1815–1889): První český učitel tělocviku. Je autorem prvního české tělovýchovné terminologie, kterou vytvořil spolu s K. J. Erbenem, F. L. Čelakovským a J. E. Purkyněm. Srov. tamtéţ, s. 140. 14 RAK, Jiří. Péče o tělo vlastencovo. In PETRASOVÁ, Taťána a MACHALÍKOVÁ, Pavla (ed.). Tělo a tělesnost v české kultuře 19. století. Praha: Academia, 2010, s. 48. 15 GREXA, Ján a STRACHOVÁ, Milena. Dějiny sportu. Přehled světových a českých dějin tělesné výchovy a sportu. Brno: Masarykova univerzita, 2011, s. 155 a 156. - 12 -

nutně svázán se cvičením a „národní tělovýchovou“ sokolského hnutí. Proto se v tomto období rozvíjejí dynamičtější a uvolněnější sportovní disciplíny.16 Je to také doba, kdy se do sportu uţ výrazněji zapojují i ţeny a kdy se sport postupně začíná profesionalizovat. Velký podíl na popularizaci sportu měli umělci. Zejména avantgarda ve svých dílech mimo jiné reflektovala i sportovní tematiku.17 K oblibě mu dopomohl i začínající rozhlas, publicistika, film a rodící se kult hvězd. Sport začal být čím dál více určen divákům. Tento moment je zřejmě zlomovým, neboť od tohoto okamţiku můţeme zřejmě hovořit o sportu jako o nedílné součásti kultury a spotřeby tak, jak jej vnímáme v současné pop kultuře. 3.1. Sokol

V roce 1861 byl v Praze učiněn pokus zaloţit společný česko-německý tělovýchovný spolek. To se však pro neshody nakonec neuskutečnilo, a tak byl o rok později zaloţen čistě český spolek Tělovýchovná jednota praţská, jejímiţ prvními vedoucími funkcionáři se stali Jindřich Fügner18 a Miroslav Tyrš19. Tento spolek záhy změnil své pojmenování a začal pouţívat název Sokol, jímţ vyjadřoval sympatie k jihoslovanským bojovníkům za národní svobodu, kteří své hrdiny nazývali sokoly.20

16

Tenis a stolní tenis, míčové hry, vodní sporty a plavání, atletika, cyklistika, fotbal, box, zimní sporty, automobilový sport, golf, turistika, skauting, tramping etc. Řada československých sportovců v meziválečném období zaznamenala velké úspěchy na mezinárodní úrovni (např. stolní tenisté se stali v letech 1932, 1935, 1936 a 1938 mistry světa a řada sportovců získala zlaté medaile na olympiádách konaných v období 1924 aţ 1936). Tyto a další skutečnosti vedly ke štěpení a zakládání nových tělovýchovných a sportovních organizací a později přiměly sport profesionalizovat se. Viz HOHLER, Vilém a KÖSSL, Jiří. Sport v umění. Praha: Olympia, 1989, s. 132 aţ 138. 17 Československý rozhlas začal pravidelně od roku 1926 vysílat přenosy ze sportovních utkání. Filmové týdeníky komentovaly sportovní události a dělaly reklamu sportovním hvězdám a týmům. Sportovní tématiku začala zpracovávat také literatura, např. Eduard Bass (Klapzubova jedenáctka), Vladislav Vančura ve svých povídkách nebo Karel Poláček (Muţi v ofsajdu). Vznikají také první filmy se sportovní tematikou. Viz ŠVÁCHA, Rostislav (ed.). Naprej! Česká sportovní architektura 1567–2012. Praha: Prostor – architektura, interiér, design, o.p.s., 2012, s. 110. 18 Jindřich Fügner (1822–1865): představitel českého vlastence z řad vzdělané a politicky uvědomělé měšťanské vrstvy, praţský zastupitel. Spolu s Tyršem zakladatelem sokolské organizace a tvůrcem její struktury. Svými prostředky se zasadil o vybudování první praţské tělocvičny Sokola. Srov. NOVOTNÝ, Jan. Sokol v životě národa. Praha: Melantrich, 1990. 19 Miroslav Tyrš (1832–1884): doktor filozofie a kunsthistorik. Zájem o studium antických dějin a umění jej přivedl k pěstování tělocviku v úsilí vyrovnat se antickým ideálům kalokagathie. Je autorem Pravidel Sokola praţského a jeho komplexní tělocvičné koncepce a první tělocvičné terminologie ve spisu Základové tělocviku a řady pojednání zabývajících se ideálem fyzické kultury a ducha. Věnoval se také dějinám výtvarného umění, je autorem řady studií z oblasti dějin umění. Srov. tamtéţ. 20 Tamtéţ, s. 8. - 13 -

Nedílnou součástí sokolské jednoty bylo kromě pěstování fyzické kultury také posilování národního uvědomění a pokroku prostřednictvím práce pro národ, uctívání demokratických principů a posilování myšlenky slovanské vzájemnosti. Krátce po zaloţení praţského Sokola začaly sokolské jednoty vznikat v šedesátých aţ osmdesátých letech 19. století po celém území Čech a Moravy. Nejprve byly zakládány ve větších, postupně také v menších městech a obcích. V průběhu sedmdesátých let uţ byl Sokol rozšířen do většiny měst typu okresních sídel, a proto vznikla myšlenka zastřešit všechny jednoty celonárodní organizací a vytvořit strukturované a organizované hnutí. V roce 1889 proto vznikla Česká obec sokolská, která s několika přestávkami ve 20. století existuje dodnes. Po vytvoření vlastního názvosloví, terminologie a konceptu cvičení, která vycházela také z jiţ dříve ustálené turnerské cvičební metodiky, začal Sokol systematicky pracovat na šíření svých myšlenek v co nejširších vrstvách společnosti. Protoţe byla tato organizace nejprve chápána zejména jako politická - národně buditelská, bylo v počátcích v jejích řadách mnoho členů z těchto důvodů. Proto se zpočátku primární myšlenka tělesného cvičení prosazovala pomaleji. Tato situace, typická pro Prahu, panovala i na mnoha jiných místech v českých zemích, kde byl Sokol často zakládán právě z důvodů politických jako projev českého národního uvědomění. Po vzniku Československé republiky Sokol upevnil své postavení ve společnosti a stal se vedoucí tělovýchovnou organizací, coţ si udrţel po celé meziválečné období. V roce 1918 se Sokol výrazně podílel na vzniku a budování Československé republiky, jeho sloţky suplovaly funkci armády a policie.21 Loajálnost občanů k státu se nejhlouběji pěstovala právě v sokolském prostředí. Tyto skutečnosti měly výrazný vliv na jeho masovou oblibu, ilustrativní přehled uvedený níţe je dostatečně vypovídající:

21

rok 1904

645 jednot

50.935 členů

rok 1913

1.279 jednot

194.322 členů

rok 1920

2.629 jednot

562.657 členů

rok 1930

3.131 jednot

661.770 členů

rok 1937

3.337 jednot

818.188 členů

rok 1947

3.367 jednot

1.004.987 členů.22

GREXA, Ján a STRACHOVÁ, Milena. Dějiny sportu. Přehled světových a českých dějin tělesné výchovy a sportu. Brno: Masarykova univerzita, 2011, s. 158 a 159. 22 Lví silou. Pocta a dík Sokolstvu. Praha: Nakladatelské druţstvo Máje, 1948, s. 84 a 85. - 14 -

Sokol byl prototypem organizace, snad jako první, která přísně a důsledně dbala na svou prezentaci na veřejnosti. Byl to jeden z jejích nosných pilířů. Sokolská kultura se stala součástí vlastního kánonu a postupně dala vznikat svébytnému výtvarnému projevu, jaký u jiných tělovýchovných hnutí neměl u nás obdoby. Jednotlivé prvky promyšleně vyuţívaly národní symboly a motivy a staly se identifikačními atributy sokolství. K tomu výrazně přispěli přední čeští výtvarní umělci, sami často aktivní členové Sokola. V první řadě to byl sokolský prapor a stejnokroj, který navrhl Josef Mánes jiţ v roce 1862.23 Skládá se z výrazné slovanské čamary a čapky a je doplněn červenou garibaldiovskou košilí, která měla tehdy vyjadřovat sympatie k italskému národněosvobozeneckému boji. Uţ svým krojem chtěli Sokolové dráţdit a na první pohled demonstrovat postoj svého nositele. Specifickým fenoménem sokolské činnosti a jeho kultury jsou od samého počátku hromadná cvičení s vyvrcholením na všesokolských sletech. V roce 1882 se v Praze uskutečnil první společný slet sokolských jednot. Tento počin vzbudil velký ohlas u veřejnosti a také díky němu se Sokolu výrazně zvýšila prestiţ a popularita. Hromadná cvičení s celonárodním akcentem, na která se „slétávali“ Sokolové z celé vlasti a později i ze zahraničí, přispěla k tomu, ţe se Sokol stal zakladatelem a nositelem masových cvičení. Vedoucí osobnosti Sokola brzy pochopily, ţe prostřednictvím nich mohou lépe působit na mládeţ a docílit nárůstu svých členů. Současně tak mohou sokolské ideje rozšířit mezi širší sociální vrstvy, neboť tato organizace byla ve svých počátcích spíše spojována jen s inteligencí a střední vrstvou.24 Postupně byla hromadná cvičení podřizována ústřednímu libretu a scénografii, čemuţ odpovídal jejich celý ráz. Součástí sletů byl také doprovodný bohatý společenský a kulturní program. V pořadí třetí všesokolský slet v roce 1895, uspořádaný na Letenské pláni, byl například záměrně organizován ve dnech konání Národopisné výstavy, na které byla také instalována expozice sokolského pavilonu s kompletně vybavenou tělocvičnou. Její výzdobu tehdy navrhli významní čeští umělci, jedním z nich byl například František Ţeníšek.25 Scénář celonárodních sletových cvičení pak přejímaly také okresní a venkovské sokolské jednoty. V průběhu roku několikrát pořádaly veřejná cvičená koncipovaná

23

NOVOTNÝ, Jan. Sokol v životě národa. Praha: Melantrich, 1990, s. 8. Tamtéţ, s. 37. 25 KOZÁKOVÁ, Zlata. Sokolské slety 1882–1948. Praha: Orbis, 1997, s. 10 a 11. - 15 24

dle ústředních sokolských témat. Cvičenci na nich předváděli části jednotlivých sletových scén a současně i vlastní choreografii. Kultura Sokola, navázaného na Národně-socialistickou a Agrární stranu,26 zrcadlila jeho myšlenkovou, národnostně zaměřenou podstatu, z něhoţ vycházel i koncept umělecké sebeprezentace a vlastní osvětová a vzdělávací činnost. Organizační struktura Sokola, která zahrnovala i kulturní, vzdělávací, divadelní, hudební, filmové, propagační a jiné odbory, umoţňovala, mimo tělovýchovu a sport, vyvíjet aktivity tohoto druhu na celorepublikové úrovni. Zároveň byly voleny takové prostředky a ztvárnění, jimiţ mohl Sokol oslovit co nejširší spektrum sociálních vrstev. Sekundárním cílem těchto aktivit pak byla i výdělečná činnost. Nejčastějšími tématy, která sokolská kultura recipovala, byly panslavismus, vznik samostatného Československého státu, kult osobnosti prezidenta T. G. Masaryka, národní pověsti, legendy a významné historické osobnosti, zakládající osobnosti Sokola a jejich odkaz, folklor a prostřednictvím vlastních divadelních a filmových projekcí také tehdejší populární kultura. Všechny tyto naznačené okruhy se promítaly do jednotlivých uměleckých ztvárnění – hudby (zejména sletové skladby a vlastní koncertní činnost), výtvarného umění (především propagace, ocenění, pomníky a jiné), divadla (vlastní scénografie a divadelní produkce), poezie (například oslavné básně u příleţitosti význačných výročí či akcí, publikační činnost), osvětové a nakladatelské činnosti a reţie jiţ zmíněných všesokolských a ţupních sletů. Tyto zmíněné okruhy budou podrobněji objasněny v kapitolách, které se zabývají kulturním děním konkrétních sokolských jednot. 3.2. Ostatní spolky Významnou společenskou sálu představovaly politicky orientované sportovní organizace, které byly po vzniku Československa napojeny na silné strany, čímţ měly zajištěn určitý materiální základ.27

26

GREXA, Ján a STRACHOVÁ, Milena. Dějiny sportu. Přehled světových a českých dějin tělesné výchovy a sportu. Brno: Masarykova univerzita, 2011, s. 162. 27 Z větších organizací Orel (Lidová strana, Hlinkova slovenská ľudová strana), Svaz Dělnických tělovýchovných jednot (Sociálnědemokratická strana), Federace Dělnických tělovýchovných jednot (Komunistická strana), Deutsche Turnverein (Sudetendeutsche Partei). Viz Tamtéţ, s. 162. - 16 -

Profilování jednotlivých sportovních disciplín a jejich postupné odštěpování od sokolské organizace (ale i od německých jednot) však mělo za následek vznik samostatných sportovních klubů. Ty byly v zásadě zaměřeny výhradně na sportovní činnost a neprojevovala se u nich v takové míře národnostní zaujatost, byly apolitické a některé byly i smíšené. První samostatné české kluby byly zakládány začátkem roku 1874 a patřily mezi ně veslařské, bruslařské, cyklistické a atletické kluby, ale i turistická a skautská hnutí. V roce 1899 pak byl zaloţen Český olympijský výbor, který zastřešoval účast českých sportovců na olympijských hrách.28 Ze sokolské cvičební soustavy vycházela katolická a dělnická tělovýchovná hnutí vznikající v českých zemích koncem 19. století. V roce 1897 byla v Praze zaloţena Dělnická tělocvičná jednota, která se pak stala v meziválečném období druhou největší tělovýchovnou organizací v republice, ačkoliv se ještě počátkem dvacátých let rozštěpila na několik dalších levicově orientovaných spolků. Katolický a protikomunisticky orientovaný Orel byl zaloţen v roce 1908 jako ideová protiváha spíše ateistického Sokola.29 Obě organizace po sokolském vzoru pořádaly hromadná cvičení – dělnické olympiády a orelské slety. První celorepublikový orelský slet se uskutečnil v Brně v roce 1922. V roce 1929 pak Orel v Praze uspořádal slet pod názvem Svatováclavské dny.30 Německé sportovní organizace v českých zemích sjednocoval tělovýchovný spolek Deutsche Turnverein. Jeho hromadné zakládání spadá, stejně jako u Sokola, do let 1861 a 1862. Postupem času také vybudoval obdobnou organizační strukturu, a podobně jako jeho český protějšek i způsob komunikace a vlastní pojetí prezentace. Veřejná a celorepubliková cvičení, takzvané Turnfesty, byly národnostně laděnými akcemi. Ve třicátých letech se pod vedením Konrada Henleina stal tento spolek nepovoleným nástrojem pro vojenský výcvik.31 Ze ţidovských sportovních organizací byla nejvýznamnější jednota Makkabi (psáno také Makabi), která byla zastřešena světovou jednotou Makkabi. První jednota byla zaloţena v Berlíně v roce 1889. Tak jako ostatní dříve zaloţené tělovýchovné

28

Tamtéţ, s. 149 aţ 152. Tamtéţ, s. 147. 30 Tamtéţ, s. 159 a 160. 31 Tamtéţ, s. 148 a 161. 29

- 17 -

organizace se měla zabývat propojením tělesné kultury se vzděláním a mravním vývojem. V roce 1908 byl zaloţen její brněnský klub.32 Po Vítězném únoru v roce 1948 přešlo veškeré společenské dění, a to včetně sportu, pod kontrolu Národní fronty a jejích akčních výborů. Tělovýchova a sport byly sjednoceny a hnutí, která byla nucena projít politickou „obrodou“ tak přišla o svou původní autenticitu. V případě Sokola mělo tato skutečnost za následek sníţení členské základny. V důsledku čistek a odebrání jednotlivých členství pak organizace přišla o řadu svých vůdčích osobností.33 V roce 1948 Sokol uspořádal ještě všesokolský slet, v jehoţ průběhu se uskutečnilo i několik demonstrací namířených proti prezidentu Gottwaldovi a politickému zřízení.34 Tělovýchovná jednota zanikla pod svým názvem v roce 1952 a v roce 1956 byla její činnost definitivně zakázána.

32

Srov. ŠPUNAR, Jiří. Sportovní ţidovské kluby v novodobých dějinách. Brno, 2007. Bakalářská diplomová práce na Fakultě sportovních studií Masarykovy univerzity na Katedře sportovní edukace. Vedoucí práce PaedDr. Jan Ondráček, PhD., s. 11. 33 GREXA, Ján a STRACHOVÁ, Milena. Dějiny sportu. Přehled světových a českých dějin tělesné výchovy a sportu. Brno: Masarykova univerzita, 2011, s. 184 a 188. 34 KOZÁKOVÁ, Zlata. Sokolské slety 1882–1948. Praha: Orbis, 1997, s. 46. - 18 -

4. ARCHITEKTURA SPORTOVNÍCH BUDOV V ČESKÝCH ZEMÍCH DO ROKU 1948 Postupně vzrůstající společenská prestiţ sportu přiměla architekty zabývat se soustavněji stavbami určenými pro sportovní účely. Od druhé poloviny do konce 19. století byly budovány nejčastěji sokolovny, turnerské tělocvičny a české a německé turistické objekty. Tyto spolky byly dobře organizovány a strukturovány a měly vazby na obecní samosprávy, podnikatelskou, uměleckou a společenskou elitu a inteligenci. Mohly proto lépe působit na formování a posilování národního ducha ve společnosti, coţ přinášelo postupné rozšiřování jejich členských základen a prorůstání do všech sfér veřejného ţivota. Časem spolky opustily provizorní cvičiště a nájemní sály a staly se významným zadavatelem veřejných a účelových staveb. S emancipací jednotlivých sportovních disciplín a jejich odštěpením od původních tělocvičných spolků a se vznikem dalších sportovních organizací pak přibývaly i další typy sportovní architektury. Nejčastěji se jednalo o městské plovárny a lázně, kluby, stadiony, hřiště a další sportovně-společenské objekty. Po roce 1918 se na budování sportovní architektury začal postupně podílet i československý stát a městské a obecní pokladny,

coţ

začalo

vytvářet

prostor

pro

nejrůznější

potyčky,

kritiku

a pocity ukřivdění, tak jak to i známe dnes.35 Sportovní architektura tak vytvořila nesmazatelné stopy do podoby českých a moravských měst, přičemţ se stala běţnou součástí jejich ţivota. Vzhled, velikost a celkovou koncepci těchto budov samozřejmě ovlivňovaly dané moţnosti. Kde se na vzniku budovy podílela ruka architekta, je znát dodnes. Často však šlo jen o koncept zednického mistra, který z místní tradice, všem jasně srozumitelné a hlavně přijatelné, odvodil koncept stavby.36 Zprvu byl rozpočet staveb hrazen výhradně mecenáši a nejmajetnějšími členy jednot. Prostředky na jejich výstavbu byly získávány také pomocí různých výtěţků a loterií pořádaných jednotami. Stavba se často vlekla mnoho let do doby, neţ jednota

35

Srov. POKLUDOVÁ, Andrea a SVATOŠOVÁ, Hana. Turneři, sokolové a obecní samospráva (Opava, Olomouc, Praha). In PETRASOVÁ, Taťána a MACHALÍKOVÁ, Pavla (ed.). Tělo a tělesnost v české kultuře 19. století. Praha: Academia, 2010, s. 59 aţ 69. Tento sborníkový esej poukazuje na nerovný způsob financování tělovýchovných sdruţení z pokladen obecních samospráv, který zrcadlil osobní zájmy radních a zastupitelů, velmi často členů těch kterých jednot. 36 Časopis stavebnictví. Sokolovny a jejich odkaz současnosti. Dostupné z URL: citováno 7. 5. 2014 . - 19 -

našetřila potřebnou částku. Mnohdy byly původní projekty z finančních důvodů postupně redukovány a finální podoba sportoviště tak byla občas dalece vzdálena původním velkorysým záměrům. Nejednou došlo k tomu, ţe byly nejprve vybudovány prostory pro kulturní zázemí a na ty sportovní uţ pak nezůstaly potřebné zdroje. Ve skutečnosti, ţe mnohé tělocvičny a cvičiště byly vybudovány díky veřejným sbírkám, ať tomu bylo na spolkových úrovních nebo na rovině velkolepých projektů, jako tomu bylo například u strahovského sletiště a Tyršova domu, kde byly pořádány celonárodní sbírky, lze spatřovat paralelu s budováním národních svatostánků v 19. století. Pojetí sportovních staveb podléhalo vývoji architektury a v jednotlivých obdobích bez rozdílu reflektovalo tendence a dění v umění, kultuře a ve společnosti, které ho pomáhaly utvářet. Od šedesátých let 19. století, kdy se „sportovním stavitelstvím“ bylo započato, se do architektury tohoto druhu promítly veškeré architektonické slohy a umělecké styly tak, jak se ve vlnách střídaly nebo šly za sebou. Na

sportovní

architekturu

však

nelze

pohlíţet

jen

zorným

úhlem

architektonického vývoje z hlediska estetického a funkčního, ale je třeba ji zároveň vnímat také v širších souvislostech. Otázka „v jakém slohu máme stavět“37 a dnes uţ klasický spor o to, jaký styl se pro daný druh stavby hodí nejlépe, platila i pro specifickou architekturu sportovních staveb. Tyto naznačené okolnosti se pokusí v základních obrysech načrtnout následující části práce.

4.1. První sportovní stavby – neorenesance a lidové stavitelství Nejstarší dochované „sportovní“ objekty na našem území spadají do druhé poloviny 16. století. Tak, jak označení sportovní stavba chápeme dnes, je však ještě nelze zcela vnímat. Tyto budovy ve své době slouţily činnostem, které beze sporu sportovní charakter měly, ale šlo především o zábavné nebo tréninkové aktivity pro potřeby lovu, boje či klání, jeţ provozovala jen úzce privilegovaná vrstva aristokracie. Za tímto účelem byly stavěny karusely určené pro venkovní slavnosti, kryté jízdárny a míčovny, postupně i kuţelníky a později také objekty lázní. K dochovaným 37

Viz VYBÍRAL, Jindřich. Česká architektura na prahu moderní doby. Devatenáct esejů o devatenáctém století. Praha: Argo, 2002, kapitola Hledání národního stylu s. 141 aţ 155. - 20 -

stavbám tohoto druhu u nás patří například velká míčovna (1569) a jízdárna (1698) na Praţském hradě nebo jízdárna s konírnou při zámku v Lednici (1688). Měšťanstvo a střední společenská vrstva pěstovala, původně za účelem obrany, takzvané paramilitární sporty - šerm a střelbu. Tyto aktivity zastřešovaly střelecké cechy, které pak budovaly střelnice.38

V roce 1862, stejně jako Praţská tělocvičná jednota (později Sokol), vznikl praţský Německý tělocvičný spolek. Oba spolky vycházely z totoţného popudu a měly stejný ideologický základ – demonstrovat vlastenectví a svou vlastní národní příslušnost.39 Jelikoţ se postupem času obě instituce opíraly o širokou a mnohdy velmi vlivnou základnu, mohly si jako první dovolit přistoupit výstavbě vlastních reprezentativních objektů.40 Čeští sokolové si tak začali budovat sokolovny, němečtí turneři Turnhallen. Často se v obou případech jednalo o honosné stavby na vysoké architektonické úrovni. Uţ od dob, kdy bylo započato s jejich výstavbou, tj. od šedesátých let 19. století, se oba typy staveb, které sice měly zcela stejný účel, od sebe výrazově odlišovaly. Obě hnutí hledala styl, ve kterém by měla své stavby budovat, takovým způsobem, aby jejich prostřednictvím co nejlépe vyjádřila svou národní příslušnost. V počátcích se však i v tomto názoru částečně shodovala, neboť první tělocvičny vycházely, typově však kaţdá po svém, z neorenesančního slohu. Ten byl od šedesátých let nejčastěji zastoupeným slohem v měšťanské středoevropské architektuře. Tehdy populární italská renesance byla spojována s humanismem a její sloh konvenoval tehdejším představám o dokonalém projevu moderní společnosti.41 V období šedesátých

38

V letech 1548 aţ 1625 byly pod vlivem velké obliby tenisu na habsburském dvoře vystavěny v areálu Praţského hradu postupně čtyři míčovny. Tento módní sport se přenesl i na venkovská šlechtická sídla, na kterých si šlechta vedle jízdáren při svých zámcích stavěla vlastní míčovny (ty se dochovaly například na zámcích v Opočnu a Horšovském Týnu). Viz ŠVÁCHA, Rostislav (ed.). Naprej! Česká sportovní architektura 1567–2012. Praha: Prostor – architektura, interiér, design, o.p.s., 2012, s. 18. 39 WAIC, Marek (ed.). Německé tělovýchovné a sportovní spolky v českých zemích a Československu. Praha: Karolinum, 2008, s. 9. 40 Činnosti spolků byly hrazeny převáţně ze členských příspěvků, tehdejší zákony jim vlastnit nemovitosti ani nepovolaly. Rakouská vláda navíc na sokolskou i turnerskou jednotu pohlíţela jako na ţivly podvracející monarchii. Stavby prvních tělocvičen tak vznikly díky vysoce postaveným mecenášům z řad členských základen. V případě první praţské sokolovny finanční pokrytí zajistil Jindřich Fügner. Venkovské tělocvičny většinou vznikaly díky dlouholetým úsporám jednot a veřejným sbírkám, proto byly budovány se značným časovým odstupem, neţ jak tomu bylo ve větších městech. Viz ŠVÁCHA, Rostislav (ed.). Naprej! Česká sportovní architektura 1567–2012. Praha: Prostor – architektura, interiér, design, o.p.s., 2012, s. 49 a 60. 41 VYBÍRAL, Jindřich. Česká architektura na prahu moderní doby. Devatenáct esejů o devatenáctém století. Praha: Argo, 2002, s. 134 a 135. - 21 -

aţ devadesátých let 19. století byla tedy nejoblíbenějším stavebním slohem i u nás a propůjčovala vzhled většině veřejných budov.42 V souladu se staroněmeckou ideologií turneři inklinovali ke tvarosloví severské renesance a také k novogotickému stylu.43 První Turnhalle byla u nás postavena v Brně v roce 1868 (v roce 1781 přestavěna). V severském novogotickém stylu připomínajícím chrámovou stavbu ji navrhl architekt August Prokop.44 Nejstarší sokolovna (1863) praţského spolku byla v souladu s ideály Jindřicha Fügnera a Miroslava Tyrše vystavěna v novorenesančním slohu po vzoru italské palácové renesance.45 Autorem tohoto projektu byl právě Ullmann, který byl jejím hlavním představitelem a jenţ byl mezi prvními, kdo tento styl začal v Čechách uplatňovat.46 Po vzoru první praţské sokolovny opisovaly stavební sloh i sokolské tělocvičny postupně budované v dalších městech v Čechách a na Moravě.47 Tvarosloví těchto raných sportovních staveb také v mnohém přejímalo prvky divadelní architektury. Jako příklad můţeme uvést velkorysé budovy plzeňské sokolovny (1888 – 1889) Ludvíka Číţka,48 připomínající historizující styl vídeňských architektů Fellnera a Helmera.49 Zde je moţné

42

Srov. například s budovami Národního divadla (1868–1883) a Rudolfina (1878–1885) Josefa Zítka (1832–1909), který byl povaţován za nositele schémat čisté italské renesance – viz tamtéţ, kapitola Josef Zítek a jeho mýtus, s. 121 aţ 129. 43 ŠVÁCHA, Rostislav (ed.). Naprej! Česká sportovní architektura 1567–2012. Praha: Prostor – architektura, interiér, design, o.p.s., 2012, s. 49 a 50. 44 August Prokop (1838–1915): moravský architekt, představitel severského a anglického novogotického stylu (přestavba zámku Straţisko z roku 1888, vila H. Ripkové v Brně z roku 1883, návrhy na přestavbu hradu Pernštejna, synagoga ve Velkém Meziříčí z roku 1867 aj.) – viz ZATLOUKAL, Pavel. Příběhy z dlouhého století. Architektura let 1750–1918 na Moravě a ve Slezsku. Olomouc: Muzeum umění Olomouc, 2002. 45

Tělocvična Sokola praţského byla postavena podle návrhu Miroslava Tyrše, který vycházel ze starořeckých vzorů, a posléze projektována V. I. Ullmannem ve stylu italské renesance (viz níţe) – viz ŠVÁCHA, Rostislav (ed.). Naprej! Česká sportovní architektura 1567–2012. Praha: Prostor – architektura, interiér, design, o.p.s., 2012, s. 60. 46 Vojtěch Ignác Ullmann (1822–1897): český architekt, absolvent vídeňské akademie, představitel historismu. Uplatňoval principy italské renesance kombinované s německým obloukovým stylem (např. praţský palác České spořitelny z let 1858–1862) a které pouţil i při stavbě první sokolovny. Pokoušel se také nalézt osobitou verzi čistě českého neorenesančního stylu (Vyšší dívčí škola v Praze z let 1866–1867) – viz VYBÍRAL, Jindřich. Česká architektura na prahu moderní doby. Devatenáct esejů o devatenáctém století. Praha: Argo, 2002, s. 19. 47 Například sokolovny v Českém Brodě (1884), Turnově (1896–1898) a Nymburku (1898). 48 Ludvík Číţek (1862–1930): člen nejuţšího vedení praţského sokola, zastánce klasických forem architektury. Mimo plzeňskou novorenesanční sokolovnu, byl autorem návrhů a úprav sletových stadionů – viz ŠVÁCHA, Rostislav (ed.). Naprej! Česká sportovní architektura 1567–2012. Praha: Prostor – architektura, interiér, design, o.p.s., 2012, s. 58. 49 Dvojice vídeňských architektů – Ferdinand Fellner ml. (1847–1916) a Hermann Helmer (1849–1919). Měla v podstatě monopolní postavení v oblasti divadelního stavebnictví téměř po celé Evropě. Podle jejich projektů bylo vystavěno mnoţství klasických divadelních budov (údajně 50 staveb) v duchu pozdního historismu, například Městské divadlo v Brně (1881– 883) – viz např. ZATLOUKAL, Pavel. Příběhy - 22 -

znovu sledovat paralelu s divadelní architekturou, tak jako tomu bylo při způsobu financování prvních tělocvičen z veřejných sbírek. Tento styl přetrvával zhruba po dobu dalších dvaceti let. Ne jinak tomu bylo u „českých“ turnerů, i jejich tělocvičny na ostatních místech ctily nadále ráz severské architektury.50 Nejen sokolské a turnerské tělocvičny se ve druhé polovině 19. století snaţily odráţet svou národní emancipaci. Rozvoj spolkové činnosti přispěl k rozmachu turistiky, jak v českém, tak i v německém prostředí.51 V odvětví sportovní architektury hrály turistické objekty zásadní roli z pohledu národnostní identifikace. Německé a české turistické spolky v pohraničí objevovatelsky (a dobyvatelsky) vyráţely do hor, kde budovaly své vlastní stavby. Tím dávaly jasně najevo „kdo je v kraji pánem“52, coţ se příznačným způsobem promítalo do tvarosloví těchto budov. V souvislosti s tímto jevem se Rostislav Švácha zamýšlí nad tím, ţe turistika, pokud ji mezi sporty zařadíme, ze všech sportů ovlivnila architekturu nejvíce, neboť

„turisty

je

záhodno

nejen

ubytovat

a

nasytit

(v

hotelích,

jež

se často stávají novými dominantami míst), ale též zabavit (třeba výhledem z rozhledny) a přesvědčit k opakované návštěvě.“ Tento druh architektury měl navíc široký přesah, neboť přinášel potřebu budovat další stavby a infrastrukturu od nádraţních budov aţ po lesní odpočívadla konče.53 V naprosté většině bylo zvoleným inspiračním proudem pro výstavbu těchto objektů lidové stavitelství. První turistické chaty, ubytovny a rozhledny v německy osídlených oblastech přejímaly formy německé vernakulární architektury a byly projektované v alpském či horském švýcarském stylu, ať uţ dřevěné nebo mohutně zděné.

z dlouhého století. Architektura let 1750– 918 na Moravě a ve Slezsku. Olomouc: Muzeum umění Olomouc, 2002, s. 384. 50

Například budovy německých tělocvičných spolků v Liberci (1892–1893), Opavě (1898–1899), Olomouci (1898–1899). 51 Prvním organizovaným českým a národnostně laděným turistickým spolkem byla Pohorská jednota Radhošť, která byla zaloţena v roce 1884. V roce 1888 pak vznikl Klub českých turistů. Ten se stal později jednou z největších turistických organizací na území mocnářství. Viz KÖSSL, Jiří a ŠTUMBAUER, Jan a WAIC, Marek. Vybrané kapitoly z dějin tělesné kultury. Praha: Karolinum, 1998, s. 115. 52 ŠVÁCHA, Rostislav (ed.). Naprej! Česká sportovní architektura 1567–2012. Praha: Prostor – architektura, interiér, design, o.p.s., 2012, s. 53 a 76. 53 Tamtéţ, s. 76. - 23 -

Česká architektura se u těchto staveb rovněţ opírala o své „vlastní“ lidové stavitelství, z něhoţ přebírala mnoho folklorních motivů. Ty se od devadesátých let těšily široké oblibě, k níţ do značné významně přispěla i Národopisná výstava54 uspořádaná v roce 1895. Zde je třeba zmínit architekta Jana Koulu, který byl v českých zemích průkopníkem zmíněného druhu architektury.55 Hlavním inspiračním pramenem se u českých turistických staveb stalo lidové stavitelství moravské. Jednou z nejvýznamnějších staveb reprezentující tento takzvaný vernakulární revival je soubor dřevěných turistických budov pro Pohorskou jednotu Radhošť na Pustevnách pod Radhoštěm (realizace postupně 1891 – 1899)56 slovenského architekta a nadšeného sportovce a turisty57 Dušana Jurkoviče. Inspirace lidovým stavitelstvím byla celonárodním i středoevropským obratem k lidové kultuře obecně po vzoru anglického stavitelství. Jednalo se o určitý druh projevu středoevropského nacionalismu.58 Tento trend měl logicky vliv i na architekturu v českých zemích, včetně té sportovní a byl to právě Dušan Jurkovič, který „dokázal pochopit ducha konce 19. století, které tehdy v rámci historizujícího principu recepce různorodých stylových podnětů logicky dospívalo i k tomuto poslednímu zdroji“, jenţ „…dokázal přetvářet, překonávat a organicky spojovat v jedinečnou syntézu s internacionálnimi podněty vídeňské secese i britské moderny.“59

54

Nádoropisná výstava v roce 1895 uspořádaná v Praze, na níţ byly prezentovány příklady českého lidového stavitelství na příkladu „výstavní dědiny“, která představovala typy českých a moravských chalup. Tyto chalupy navrhovala řada tehdejších předních architektů včetně Dušana Jurkoviče a Jana Kouly. Viz VYBÍRAL, Jindřich. Česká architektura na prahu moderní doby. Devatenáct esejů o devatenáctém století. Praha: Argo, 2002, s. 247 a 248. 55 Jan Koula (1855–1919): autor České chalupy na Jubilejní výstavě v Praze v roce 1891 – viz tamtéţ, s 248. Mimo jiné autor sokolovny (člen Sokola) v Českém Brodě z roku 1884, navrţené ještě v honosném stylu italské renesenance kombinované s antickým tvaroslovím – viz ŠVÁCHA, Rostislav (ed.). Naprej! Česká sportovní architektura 1567–2012. Praha: Prostor – architektura, interiér, design, o.p.s., 2012, s. 68. 56 Areál Pusteven, jehoţ cílem bylo splynutí s okolní přírodou, varioval různé kombinace a skládaní mnoha lidových motivů valašského a slovenského stavitelství. Mělo jít o pokus rozvést svůj vlastní program volně inspirovaný variacemi historizujícího eklekticismu. Dušan Jurkovič (1868–1947) jej navrhl včetně interiérů jednotlivých budov. Jedná se o první soubor staveb tohoto typu a takto pojatých u nás. O nástěnné výmalby interiérů, taktéţ inspirovanými valašskými a slovenskými báchorkami o zbojnících, Jánošíkovi apod., se pak postaral Mikoláš Aleš (1852–1913) a jeho přítel malíř Josef Bosáček (1857–1934). Podle vzoru Pusteven pak vzniklo několik dalších staveb, některé byly pak nařknuty z plagiátorství. Viz BOŘUTOVÁ, Dana. Architekt Dušan Samuel Jurkovič. Bratislava: Slovart, 2009, s. 30 aţ 56. 57 Dušan Jurkovič se aktivně věnoval sportu, provozoval lyţování, bruslení, plavání a veslování. Velkou část jeho díla tvoří turistické chaty, neboť byl aktivním turistickým nadšencem. Na Slovensku se podílel na zaloţení Tatranského národního parku – viz ŠVÁCHA, Rostislav (ed.). Naprej! Česká sportovní architektura 1567–2012. Praha: Prostor – architektura, interiér, design, o.p.s., 2012, s. 76. 58 Tamtéţ, s. 247 a 248. 59 ZATLOUKAL, Pavel. Příběhy z dlouhého století. Architektura let 1750–1918 na Moravě a ve Slezsku. Olomouc: Muzeum umění Olomouc, 2002, s. 477. - 24 -

První sportovní stavby, budeme-li se pohybovat ve volně naznačeném okruhu let od

roku

1863

(tj.

od

postavení

první

české

regulérní

tělocvičny)

zhruba

do přelomu 19. a 20. století, skutečně odráţí veškeré tehdejší tendence nejen v české a moravské architektuře, ale i středoevropské. Vlna neorenesance však přivedla do českého prostředí architekty spojené s hlavním městem mocnářství, kteří pak ovlivňovali zejména tvář praţské architektury. Tato skutečnost byla českým vlastencům do jisté míry trnem v oku. Proto byla architektura vídeňského typu označena, asi jako zástěrka k překrytí vlastních pocitů méněcennosti, jako a priori líbivá a povrchní.60 Ullmannově sokolovně se však tato kritika z pochopitelných důvodů vyhnula, byť tento český průkopník neorenesančního stylu byl známý národnostně vlaţnými postoji, jak to konkrétně uvádí Jindřich Vybíral.61

4.2. Sportovní architektura od počátku 20. století do čtyřicátých let – „od moderny k funkcionalismu“. Sokolská architektura Rozvoj stávajících sportovních odvětví v meziválečném období, příliv nových a vznik dalších sportovních organizací, včetně těch profesionalizovaných, zapříčinil, ţe byly postupně mimo klasické tělocvičny budovány i další typy sportovních objektů: hřiště, stadiony, venkovní i krytá koupaliště, loděnice, klubovny a další. Ne všechny tělovýchovné spolky však měly dostatečné finanční prostředky na to, aby se mohly zapsat do dějin sportovní architektury (zejména levicově orientované sociálně demokratické a komunistické tělovýchovné organizace62). Největší počet nově vznikajících budov tak stále představovaly sokolovny. Z důvodů rostoucích nároků na celkové pojetí sportovních staveb pro stále širší masu lidí bylo nezbytné, aby architekti začali primárně vnímat jejich funkčnost, neboť budovy díky zvyšující se kapacitě osob vyţadovaly přísnější poţadavky na hygienické a bezpečnostní normy. Na tyto skutečnosti museli reagovat architekti a stavitelé tím, ţe byli nuceni pouţívat nové technologie a stavební prvky. Nejprve se pokoušeli staré 60

VYBÍRAL, Jindřich. Česká architektura na prahu moderní doby. Devatenáct esejů o devatenáctém století. Praha: Argo, 2002, s. 168. 61 Tamtéţ, s. 17. 62 ŠVÁCHA, Rostislav (ed.). Naprej! Česká sportovní architektura 1567–2012. Praha: Prostor – architektura, interiér, design, o.p.s., 2012, s. 119. - 25 -

stavební typy přizpůsobit novým potřebám, kdyţ ale novým nárokům nevyhovovaly, museli vyvíjet nové. Často je pak přebírali přímo z provizorních sportovních staveb, které mnohdy vypadaly spíše jako kůlny nebo různé boudy, ale ačkoliv byly primitivní, jednalo se o budovy primárně přizpůsobené daným potřebám. Těmto praktickým formám pak architekti přidávali ušlechtilejší podobu.63 Stále více architektů, včetně těch nejvýznačnějších osobností, se proto začalo seriózněji zabývat tímto typem staveb, přičemţ se účastnili architektonických soutěţí, které se staly prestiţními podniky i výhodnými zakázkami. V souvislosti s tím vznikly první odborné studie a publikace zabývající se tematikou sportovní architektury. Počátek dvacátého století je v architektuře ještě stále poznamenán doznívajícím historismem a hledáním takzvaného národního slohu, avšak stále více je jiţ ve znamení nastupující moderny. Jelikoţ se moderna na naše území „importovala“ z rakouských a německých zemí prostřednictvím architektů studujících zejména ve Vídni (například Jan Kotěra), nebyla opět ze strany českých vlastenců i stejně smýšlejících Sokolů přijata. Veřejně proti ní protestovali Jan Koula a Ludvík Číţek. V tomto případě se opět plně projevil praţský postoj vůči „cizí architektuře“. Venkovské tělocvičné jednoty tento odpor ale k moderně nesdílely a v modernistickém duchu sokolovny budovaly.64 Proto vznikla řada pozoruhodných staveb v menších městech – například sokolovna v Prostějově (1906 – 1908) od Otakara Pokorného, jenţ na projektu spolupracoval se svým zaměstnavatelem a zakladatelem české moderny Janem Kotěrou. Tato budova stylově přináleţí ke slavné prostějovské dominantě Kotěrova Národního domu (1906 – 1907).65 Výjimečnou stavbu z první dekády dvacátého století však představuje především monumentální budova střelnice v Krnově (1907 – 1908) modernisty a krnovského rodáka Leopolda Bauera66. Ta je pojata jako syntéza moderních přístupů, nového typu historismu a prvků, které reflektují severomoravskou architekturu.67

63

Tamtéţ, s. 110. Tamtéţ, s. 58. 65 Tamtéţ, s. 90. 66 Leopold Bauer (1872–1938): ţák z vídeňské školy Otto Wagnera, který se jako jediný z jeho následovníků veřejně vyslovil proti Wagnerově krajnímu pojetí modernismu: „nadvláda Wagnerova extrémního modernismu je právě tak škodlivá jako bezmyšlenkovité napodobování historických vzorů“ – viz VYBÍRAL, Jindřich. Mladí mistři. Architekti ze školy Otto Wagnera na Moravě a ve Slezsku. Praha, Argo: 2002, s. 145. 67 Tamtéţ, s. 94 a ZATLOUKAL, Pavel. Příběhy z dlouhého století. Architektura let 1750–1918 na Moravě a ve Slezsku. Olomouc: Muzeum umění Olomouc, 2002, s. 598 a 599. - 26 64

Sokol se po vzniku Československého státu postupně vymaňoval z původního klasicizujícího pojetí architektury 19. století a začal jako primární prvek vnímat u svých staveb

hlavně

funkčnost,

neboť

i

členská

základna

Sokolů

nabývala

na objemu a počet cvičenců se zvyšoval. Na tuto skutečnost musela reagovat také sokolská architektura. Ústřední stavební odbor Československé obce sokolské vydal v roce 1924 publikaci Stavba sokoloven cvičišť sokolských. Jejich úprava a vnitřní zařízení. Jednalo se o komplexní příručku, která stanovovala, jak mají sokolské jednoty postupovat při stavbě sokoloven. Podrobně v ní bylo popsáno, jakým způsobem se řídit při postupu stavebních prací, jak mají být projektovány cvičební sály a čím mají být vybaveny. V textu nacházíme také instrukce o výzdobě sokoloven i o postupu stavebních prací při budování venkovních cvičišť. Základní sloţku nových sokolských komplexů budovaných ve dvacátých a třicátých letech stále tvořila tělocvična. K ní se ale uţ přistavoval sousední stadion s tribunou a atletickým oválem. Pokud k tomu existovaly podmínky, přijaly tento koncept všechny obce a města. Začaly stavět komponované areály dvou staveb stojících v těsné blízkosti – tělocvičnu a stadion. Tento model se v některých ojedinělých případech objevil uţ před první světovou válkou. Platný je doposud. Stejnou koncepci přijal i Leopold Bauer pro svou významnou realizaci krnovskou turnerskou tělocvičnu (1932–1933).68 Bauer v jejím pojetí vyjádřil svou náklonnost

a

příslušnost

puristicko-funkcionalistické

k rodnému architektury

kraji

prostřednictvím

s jemnými

náznaky

čisté motivů

a

úsporné slezského

stavitelství.69 Zde se jedná o jednu z posledních turnerských, respektive německých novostaveb na našem území. Sokolovny budované ve dvacátých letech představují rozmanitou paletu architektonických stylů. Vedle velkého počtu budov v „krabicových formách a bez jediné ozdoby“, nalézáme v českých zemích stavby v intencích kubismu a rondokubismu, novoklasicismu a folklorismu. „Pomalu však zvítězila architektura strohých nezdobených forem.“70

68

ŠVÁCHA, Rostislav (ed.). Naprej! Česká sportovní architektura 1567–2012. Praha: Prostor – architektura, interiér, design, o.p.s., 2012, s. 114. 69 VYBÍRAL, Jindřich. Mladí mistři. Architekti ze školy Otto Wagnera na Moravě a ve Slezsku. Praha: Argo, 2002, s. 231 a 232. 70 ŠVÁCHA, Rostislav (ed.). Naprej! Česká sportovní architektura 1567–2012. Praha: Prostor – architektura, interiér, design, o.p.s., 2012, s. 117. - 27 -

Ve dvacátých a třicátých letech se v konceptu nových sportovních objektů prosazuje ideál kompaktního a volně otevřeného vzdušného prostoru. Prostřednictvím velkoformávotých oken byl hlavní cvičební sálu propojen s okolním areálem hřišť a stadionů. Kromě velkých prosklených ploch se začaly v tomto období tělocvičné sály doplňovat o soubor dalších objektů určených pro vedlejší doplňkové činnosti, z jejichţ provozu plynuly finanční prostředky na zajištění údrţby. Jednalo se o početnou skupinu objektů kin, divadel bazénů a restaurací. Nejčastěji jsou tyto soubory nově navrhovány v puristicko-funkcionalistickém slohu. Purismus a funkcionalismus se tak postupně stal oficiálním architektonickým projevem Sokola.71 Samostatnou kapitolu sportovních staveb pak tvoří sokolská sletiště. Jednalo se o stadiony, jejichţ primární funkcí bylo pořádání pravidelných všesokolských sletů. Do roku 1920 se slety konaly v Praze na Letenské pláni. V letech 1925 a 1926 bylo na Strahově v místech bývalých lomů vybudováno největší a současně nejvíce reprezentativní sletiště.72 Stadion byl slavnostně otevřen při VIII. všesokolském sletu v roce 1926. Jeho ústředním architektonickým bodem byla takzvaná hlavní brána borců, šedesát metrů široká, se čtyřmi vstupy, nad níţ byl umístěn hudební pavilon pro stodvacetičlenné těleso. Brána byla osázena hranolovitými sloupy se sochami borců a sokolů.73 Původní záměr, který se však neuskutečnil, počítal dokonce s vybudováním čestného dvora s jezdeckou sochou v nadţivotní velikosti prezidenta T. G. Masaryka a sochami zakladatelů Sokola Jindřicha Fügnera Miroslava Tyrše.74 Strahovské cvičiště je dokladem a současně svědectvím dobové megalomanie, s kapacitou dvě stě tisíc diváků představuje největší stadion na světě.75

71

Tamtéţ, s. 113 a 114. Původní sokolský stadion na praţském Strahově byl projektován architekty Dryákem, Balcárkem, Koppem a Krásným. Autorem sochařské výzdoby byl Jaroslav Brůha. 73 KRÁSNÝ, František. O architektuře osmého sletu všesokolského v Praze. Sokol, 1926, roč. 52, s. 100. 74 ČÍŢEK, Ludvík. Sletiště VIII. sletu všesokolského v Praze na pláni petřínské. In. Památník osmého sletu všesokolského v Praze 1926. Praha: Československá obec sokolská, 1927, s. 27. 75 Archiweb. Dostupné z URL: citováno 10. 12. 2014 . - 28 72

5.1. HISTORIE A KULTURA TĚLOVÝCHOVNÝCH ORGANIZACÍ V HODONÍNĚ

Hodonín ve druhé polovině 19. století pomáhala utvářet tehdejší strategicky významná poloha na hranici mezi rakouskou a uherskou částí monarchie na ţelezniční trase severní Ferdinandovy dráhy. Tato skutečnost přispěla v období hospodářského rozmachu po pádu Bachova absolutismu k rozvoji průmyslu ve městě a k budování místních továren, které vlastnili převáţně němečtí majitelé. Nejsilnější ekonomické zastoupení zde měli hlavně němečtí a ţidovští podnikatelé, coţ jim následně relativně pohodlně umoţňovalo i zastoupení na všech důleţitých politických a úřednických postech.76 Hodonín se postupně proměňoval z malého městečka zemědělského rázu na průmyslové středisko moravskoslovenského pomezí. S hospodářským rozvojem rostl význam města a zvyšoval se počet jeho obyvatelstva. V roce 1900 měl Hodonín přes deset tisíc obyvatel, coţ byl oproti polovině 19. století nárůst více neţ o dvě třetiny. Rapidnímu zvýšení populace pak významně dopomohly i pracovní příleţitosti v habsburském velkostatku, v nově zakládaných cukrovarech, továrnách a podnicích.77 Národnostní sloţení obyvatel ve druhé půli 19. století bylo zhruba z poloviny české a z poloviny německé (včetně místní ţidovské populace)78. Město však bylo pod německou správou, a to úředně i hospodářsky. Uvedená struktura obyvatelstva a jasně orientovaná ekonomická síla byla samozřejmě ţivnou půdou pro nesčetné mnoţství různorodých sociálních střetů a komplikované společenské poměry, ve kterých není zcela snadné se dnes přehledně orientovat. Přemysl Spěvák se své diplomové práci Občanské elity Hodonína a jejich spolkový život 1861 – 1914 podrobně zabývá v kapitole Obecní správa v Hodoníně 1861 – 1914 průběhem a výsledky obecních voleb v tomto období a strukturou voličské základny ve městě. Popisuje zde komplikovaný a značně 76

Beze sporu nejvlivnějším zástupcem německé elity, dalece překračující hranice města, byla rodina Redlichů, velkopodnikatelé vlastnící mimo jiné podniky jednu z největších cihelen v monarchii. Členové rodiny měli vazby do mnoha sfér, udrţovali styky s význačnými osobnostmi tehdejšího ţivota (T. G. Masaryk, Gustav Mahler a řada dalších). Angaţovali se ve vysoké politice, Josef Redlich na ministerských postech (později se stal i profesorem na Harvardu). Fritz Redlich byl v období 1913 aţ 1918 starostou města. 77 HYNEK, Miloš. Soumrak Habsburků a katarze nové doby. In Mirolav Plaček (ed.) Hodonín. Dějiny města do roku 1948. Hodonín: Město Hodonín, 2008, s. 295 aţ 297. 78 SPĚVÁK, Přemysl. Občanské elity Hodonína a jejich spolkový život 1861–1914. Brno, 2011, s. 126. Magisterská diplomová práce na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity na Historickém ústavu. Vedoucí práce doc. Mgr. Lukáš Fasora, Ph.D., s. 22. - 29 -

diskriminační volební systém, který stanovoval Moravský obecní volební řád z roku 1864. Ten, velmi zjednodušeně řečeno, umoţňoval, aby v hodonínských obecních volbách měla vţdy zajištěno vítězství prakticky stále stejná mocenská struktura, která drţela ve městě největší kapitál.79 Pokud hrozilo, ţe by se do obecní samosprávy mohli dostat i čeští zastupitelé, pojistila si různými prostředky, zejména u niţších sociálních vrstev, potřebnou voličskou účast80. To vedlo ke vzrůstajícímu nacionálnímu tlaku ve městě, soupeření a řadě akcí podporujících český element. Postupně se ve městě profilovala ryze česká kulturní, osvětová a spolková činnost. Začala vycházet česká periodika, byly zřízeny české školy, spolky a peněţní ústavy. K většímu posílení národního sebevědomí českého obyvatelstva celého slováckého regionu pak v roce 1895 přispělo konání Národopisné výstavy českoslovanské. Ta se později stala inspirací pro uspořádání první společné výstavy moravských a slovenských umělců v hodonínském Besedním domě v květnu a červnu 1902. Výstavu pod názvem Umělecká výstava slovenská inicioval malíř Joţa Uprka. Na základě její velké úspěšnosti se začala prosazovat myšlenka zaloţit ve městě Slovenské muzeum. To vzniklo aţ o tři roky později v roce 1905 v prostorách nové České zemské reálky, v níţ ještě ve stejném roce proběhla Slovenská výstava.81 V květnu 1907 se pak v Hodoníně uskutečnila další velká reprezentativní výstava výtvarných umělců z jihovýchodní Moravy, která byla jedním z posledních impulsů k zaloţení formujícího se spolku Sdruţení výtvarných umělců moravských (SVUM), jenţ si za své sídlo vybralo právě Hodonín.82 Díky němu zavítala do Hodonína a regionu řada významných uměleckých osobností, coţ městu v budoucnu pomohlo postupně se zbavovat svého rustikálního rázu. Nejstarším českým spolkem působícím na území města byl Čtenářský spolek Svatopluk zaloţený v roce 1865, druhým pořadím od roku 1872 Sokol. Velký nárůst spolkové činnosti byl následně zaznamenán v osmdesátých a devadesátých letech, kdy vznikla početná řada spolků zabývajících se nejrůznějšími činnostmi – spolky osvětové, hospodářské, kulturní a společenské. Důleţitým momentem byl v roce 1894 79

Tamtéţ, s. 33. HYNEK, Miloš. Soumrak Habsburků a katarze nové doby. In Mirolav Plaček (ed.) Hodonín. Dějiny města do roku 1948. Hodonín: Město Hodonín, 2008, s. 295 aţ 297. 81 Tamtéţ, s. 314 aţ 317. 82 Skupina moravských umělců vedená Joţou Uprkou, nejprve působící v okruhu brněnského Klubu přátel umění – viz SEDLÁK, Jan. Brno secesní. Brno: Vydavatelství ERA, 2004, s. 43 aţ 45. - 30 80

vznik Matice Hodonské, která si kladla za cíl zaloţit regionální osvětové a školské centrum a zároveň vybudovat ve městě českou reálku.83 Centrem českého společenského ţivota se stal jiţ zmiňovaný Besední dům, který byl postaven v roce 1885 Občanskou záloţnou v Hodoníně a jenţ poskytoval zázemí českým spolkům, výstavní a společenské prostory, včetně prostor pro cvičení. 84 Po vzniku samostatného Československého státu v roce 1918 ve velké míře ovlivňoval dění zdejšího českého spolkového ţivota mimořádně silný masarykovský kult. Ten byl samozřejmě umocněn známou skutečností, ţe první prezident byl hodonínským rodákem.

5.1.1. Sportovní spolky v Hodoníně Jistě není překvapující skutečností, ţe ve městě, které bylo nazýváno „německou baštou jihovýchodní Moravy“,85 vznikaly nejdříve sportovní spolky německé. Zřejmě prvním byla tělovýchovná jednota Turnverein, která byla zaloţena jiţ v roce 1862. Po ní pak následoval v roce 1870 sbor dobrovolných hasičů zřízený při utraktivistickém spolku turnerů, Freiwillige Feuerwehr. V roce 1907 pak vznikl ještě německý ţenský sportovní spolek Frauen und Mädchen Turnverein Göding.86 Tělovýchova a sport byla tedy v Hodoníně zastoupena nejprve německým sportovním hnutím. O jeho činnosti se však nedochovala ţádná bliţší dokumentace. Dokonce ani městské kroniky o něm podrobněji nehovoří, a to ani v částech, kdy zmiňují jednotlivé soupisy spolků. Stejně tak nebyly mezi archivními zdroji dohledány ţádné prameny blíţe dokladující činnost menších sportovních organizací. Ty jsou také stejně jako ty německé uvedeny vţdy jen jako jmenná poloţka v kronikách pod výčtem spolků. Dochována je jen úřední korespondence týkající se jejich ohlašovací povinnosti, v případě německých jednot se nedochovala ani tato dokumentace.

83

HYNEK, Miloš. Soumrak Habsburků a katarze nové doby. In. PLAČEK, Miroslav (ed.). Hodonín. Dějiny města do roku 1948. Hodonín: Město Hodonín, 2008, s. 309. 84 Tamtéţ, s. 330. 85 ZATLOUKAL, Pavel. Příběhy z dlouhého století. Architektura let 1750–1918 na Moravě a ve Slezsku. Olomouc: Muzeum umění Olomouc, 2002, s. 609. 86

SPĚVÁK, Přemysl. Občanské elity Hodonína a jejich spolkový život 1861–1914. Brno, 2011. Magisterská diplomová práce na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity na Historickém ústavu. Vedoucí práce doc. Mgr. Lukáš Fasora, Ph.D., s. 79 a 80. - 31 -

Ve

městě

byla

postupně

zastoupena

všechna

sportovní

odvětví

tak,

jak se vyvíjela a byla v českých zemích zakládána a zastřešována patřičnými organizacemi. Z větších sportovních organizací lze zmínit Orel, který byl ve městě zaloţen v roce 1913 jako Jihomoravská orelská ţupa Tomáše Šilingera. O rok později, v roce 1914 vznikla místní jednota Jüdischer Turn-Verein Göding, která byla členem jednoty Makkabi na Slovácku a součástí československých jednot Makkabi, jeţ byly začleněny do jednot světových.87 Jejím cílem byla „…snaha po mravní a tělesné regeneraci židovského národa za účelem vybudování židovské země a židovského národa. Toho účelu chce jednota dosáhnouti společným cvičením a jiným tělesným výcvikem, spolkovými večery, pěstováním hebrejského jazyka, přátelskými schůzkami, výlety atd.“ V roce 1924 hodonínská jednota změnila název na Ţidovská tělocvičná a sportovní jednota Makkabi Hodonín. Na svou činnost Makkabi „dobrovolně“ rezignoval v roce 1940 a poté byl rozpuštěn. Ţidovská jednota pak byla na krátkou dobu obnovena 16. února 1946, záhy však v Hodoníně zcela zanikla.88 Ze sportovních spolků s niţší členskou základnou v Hodoníně dále působil 49.

okres

proletářské

tělovýchovy

Hodonín

a

Dělnická

tělocvičná

jednota

československá. Tyto organizace měly zřejmě v poměrně levicově orientovaném Hodoníně dobrou pozici. Známé jsou hodonínské události z prosince roku 1920, kdy se ve městě levicově orientované síly pokusily o generální stávku a státní převrat.89 Hodonínská Dělnická tělocvičná jednota například pomáhala zakládat slovenskou organizaci v blízkém Holíči.90 Dále ve městě působily místní sdruţení svazu junáků a skautů ČSR Hodonín, fotbalové kluby Sportovní klub Moravia a Sportovní klub Hodonín, Klub československých turistů, německý veslařský Gödinger Ruderverein, Jihomoravský jezdecký klub, Selská jízda okresu Hodonín, motocyklový klub, šachový klub, klub stolního tenisu a Lawn Tenis Cercle Hodonín.91 87

ŠPUNAR, Jiří. Sportovní židovské kluby v novodobých dějinách. Brno, 2007. Bakalářská diplomová práce na Fakultě sportovních studií Masarykovy univerzity na Katedře sportovní edukace. Vedoucí práce PaedDr. Jan Ondráček, PhD., s. 11. 88 Okresní archiv Hodonín. AM – H, karton č. 666. 89 Srov. NEDBAL, Lubor. Červenomodrobílé vlajky na stoţárech. In. PLAČEK, Miroslav (ed.). Hodonín. Dějiny města do roku 1948. Hodonín: Město Hodonín, 2008, s. 365 a 366. 90 GREXA, Ján a STRACHOVÁ, Milena. Dějiny sportu. Přehled světových a českých dějin tělesné výchovy a sportu. Brno: Masarykova univerzita, 2011, s. 146. 91 Okresní archiv Hodonín. AM – H, karton č. 666. - 32 -

V období okupace nejvíce postihl sportovní a tělovýchovnou činnost zákaz činnosti sokolské a orelské jednoty v roce 1941. Sportovní ţivot ve městě se poté odehrával v rámci jiných sportovních disciplín, byly hojně navštěvovány sportovní podniky, které byly dosud povoleny. Velmi oblíbené byly například fotbalové zápasy, kterých se několikrát zúčastnily přední kluby Sparty a Slavie Praha v čele s tehdy populárním komikem Vlastou Burianem. Hokejová utkání se pořádala na rybníku Cikánka, veslařské závody v areálu veslařského klubu, motocykloví závodníci projíţděli centrem města. Populární byly také časté soutěţe ve stolním tenise, utkání v boxu a řeckořímské zápasy.92 Kulturní ţivot jednotlivých sportovních jednot, kromě finančních moţností a vlastní organizační struktury, významně ovlivňovala základna, respektive vliv jednotlivých členů a jejich společenské postavení. Ty měly dopad na jejich pozici a moţnosti působit na dění ve městě. Bylo běţnou praxí, ţe větší jednoty ve svých organizacích zřizovaly kulturní, vzdělávací či osvětové odbory. Jejich úkolem bylo šířit ideové myšlenky hnutí a starat se o mravní vývoj své mládeţe. Při těchto odborech dále působila různá hudební a pěvecká tělesa, divadelní uskupení, vzdělávací, osvětové a nejrůznější organizační odbory. Bohaout činnost vykazoval samozřejmě hodonínský Sokol, který mimo divadla a kina provozoval pěvecký krouţek a dětské loutkové divadlo. Svou divadelní produkci pak

zajišťovala

také

místní

orelská

jednota

a

ţidovská

jednota

Makkabi.

Ta aţ do roku 1938 svá představení hrála zřejmě jen v německém jazyce.93 Repertoár těchto „divadel“ byl přejímán od ústředních organizací, reagoval na „vhodná“ historická výročí a osobnosti a upravoval také aktuální populární i klasická libreta. Výtěţky z těchto podniků byly jedním z důleţitých finančních zdrojů jednot. Jelikoţ vůdčí roli v kulturním, společenském a spolkovém ţivotě Hodonína, a potaţmo celého regionu, zaujímalo Sdruţení výtvarných umělců moravských, nelze opominout ani jeho spolupráci s místními tělovýchovnými organizacemi. Kromě toho, ţe členové tohoto výtvarného spolku významně ovlivnili tvář města, se jejich působnost přirozeně promítla i do ţivota místních sportovních spolků. Mimo jiné 92

RUCKÁ, Halina. Kaţdodenní ţivot ve stínu války. In. NEDBAL, Lubor a HYNEK, Miloš, et. al. Hodonín ve válce a okupaci v letech 1939–1945. Hodonín: Město Hodonín, 2005, s. 87 aţ 90. 93 První představení v češtině ţidovská jednota uspořádala 20. 3. 1938 a bylo určeno dětem – viz Pamětní kniha města Hodonína z roku 1938, s. 162. - 33 -

i umělci z tohoto okruhu se podíleli na oficiálním výtvarném projevu Sokola, který kladl velký důraz na kvalitu ztvárnění sletových plakátů, pohlednic, pamětních listů a dalších propagačních předmětů.94 Ústředí Sokola vypisovalo veřejné soutěţe na provedení hlavních sletových plakátů, kterými obesílalo renomované české výtvarné spolky a jednotlivé umělce. Mezi známější členy Sdruţení výtvarných umělců moravských (dále jen SVUM), kteří byli spolutvůrci umělecké propagace všesokolských sletů v letech 1900 aţ 1948, patřili Alfons Mucha, Jakub Obrovský, Max Švabinský a Martin Benka. Jeho členové, především z řad regionálních umělců, často aktivní členové místních sportovních spolků, svým dílem přispívali zejména při jejich propagačních aktivitách. Například sochař Franta Úprka v roce 1921 zhotovil na zakázku pro veslařský klub takzvanou vzívací cenu v podobě bronzové sochy vodníka, kterou pojmenoval Slovácký memoriál. Tu mu věnoval jako výraz díků při krásných chvílích na projíţďkách. 95 Stejně činným byl v tomto smyslu také hodonínský akademický sochař Ferda Štábla, jenţ vytvořil plastiky jako ocenění za sportovní výkony, například putovní ceny Sokolské ţupy Slovácké. Z další kooperace členů SVUM, kteří spolupracovali se sportovními spolky, lze také zmínit katolicky orientovaného Jano Köhlera. V roce 1929 navrhnul pro hodonínskou orelskou jednotu ţupní prapor.96 Je také autorem sgrafitové výzdoby na fasádě sokolovny v nedalekém Bzenci z let 1922 a 1923.97 Vzájemná spolupráce s místními sportovními organizacemi nebyla omezena pouze na oblast výtvarnou. Spolupracovali také při pořádání hojného počtu hodonínských národnostně laděných výstav. Členové SVUM také významně přispěli k výstavbě

94

Viz MAZÁČ, Tomáš. Proměny sokolství ve výtvarné řeči sletové propagace (1901–1948). Brno, 2012. Magisterská diplomová práce na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity na Ústavu hudební vědy. Vedoucí práce Mgr. Helena Maňasová Hradská, Ph.D. 95 Socha je bohuţel nezvěstná od doby, kdy si ji v roce 1931 zapůjčila tehdejší Jednota umělců výtvarných v Praze, která pořádala soubornou výstavu díla Franty Úprky. Viz BAŘINA, Lev. 100 let Veslařského klubu Hodonín. Hodonín: 2007, s. 7 na základě Roční zprávy tělocvičné jednoty hodonské Sokol za rok 1894 vydané v roce 1895, s. 27. 96 Tamtéţ. 97 Jano Köhler (1873–1942): malíř, grafik, designér a ilustrátor působící především na střední a jihovýchodní Moravě. V jeho dílech se nejvíce prolínala náboţenská a historická tematika s folklorními motivy. Rozsáhlou část tvorby tvoří výzdoby moravských kostelů a ornamentálních výzdob veřejných i soukromých budov, v hojném počtu i brněnských. Z hodonínských realizací Jana Köhlera jsou nejvýznamnější ornamentální výzdoba Domu umělců a rozměrné vitráţe v kostele sv. Vavřince. Srov. MALÍKOVÁ, Sylvie. Monumentální dílo a osobnost Jano Köhlera (1873–1941). Olomouc, 2011. Magisterská diplomová práce na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. - 34 -

hodonínské sokolovny prodejem svých děl, jehoţ výtěţek věnovali do stavebního fondu Sokola. Hodonínskými

sportovními

spolky,

které

spolkový

ţivot

na

přelomu

devatenáctého a dvacátého století a dále pak v meziválečném období ovlivnily nejvíce, byly Český Veslařský klub Hodonín a Tělovýchovná jednota Sokol. Ty svou houţevnatou činností vybudovaly dostatečně široké členské základny, prostřednictvím kterých pak měly moţnost rozšiřovat své další zázemí a upevňovat pozici v ţivotě města. Byly také jedinými ze spolků, které si v Hodoníně byly schopny po roce 1918 vybudovat reprezentativní sídla a odpovídající cvičební a tréninkové základny. To se ţádnému jinému spolku v té době ve městě nepodařilo - ani těm německým, a to paradoxně ani v době, kdy se ve městě soustřeďoval kapitál i samospráva do rukou německých podnikatelských i občanských elit.

5.1.2. Sokol Hodonín

Největší členskou základnu a významný vliv na spolkový a kulturní ţivot v Hodoníně měl bezesporu Sokol, stejně jako tomu bylo ve většině menších českých a moravských měst. Jednota byla v Hodoníně zaloţena v roce 1872, tedy deset let od jeho vzniku a současně také deset let po zaloţení hodonínského Turnvereinu.98 Stalo se tak na základě intervence barona Aloise Praţáka, významné moravské osobnosti a politika 19. století. Počátky existence spolku v Hodoníně kopírovaly vývoj sokolské činnosti v českých zemích. V tomto roce šlo spíše o akt národnostně symbolický neţli o intenzivnější systematickou činnost. Ačkoliv se ustavující valné hromady údajně zúčastnilo 80 aţ 90 osob99, skutečnou sportovní činnost provozovala jen malá hrstka jednotlivců v provizorních hospodských sálech. Aktivity spolku se v jeho počátcích zaměřovaly převáţně jen na nedělní výlety do přírody a okolních obcí. Nicméně jeho první prapor s nápisem Tužme se, který byl

98

SPĚVÁK, Přemysl. Občanské elity Hodonína a jejich spolkový život 1861–1914. Brno, 2011. Magisterská diplomová práce na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity na Historickém ústavu. Vedoucí práce doc. Mgr. Lukáš Fasora, Ph.D., s. 79. 99 Památník Sokola v Hodoníně. 1872–1922. Hodonín: Vydáno péčí redakčního odboru – nákladem vlastním, 1922, s. 6. - 35 -

vysvěcen v roce 1885100, byl jiţ chován ve velké úctě.101 První veřejné cvičení hodonínských Sokolů se uskutečnilo aţ v roce 1887. Uţ tehdy se uvaţovalo o vlastní tělocvičně, nakonec jednota v roce 1890 začala cvičit v budově nově postavené reálky a nadále také v sále Besedního domu. Dámský odbor jednoty byl zaloţen v roce 1893, nicméně jeho primárním úkolem bylo pouze zhotovení nového praporu, soustavnější cvičební činnost začaly ţeny provozovat aţ po roce 1900. Čilejší ruch je zaznamenán aţ na přelomu století, členská základna pak rapidně narostla po roce 1918. V roce 1919 se počet členů zvýšil o 100% proti roku předchozímu. Autoři publikace věnované sedmdesátému jubileu hodonínské jednoty tomu přikládají i pragmatické důvody, kdyţ zmiňují: „Jednota roste. … Přestává být totiž Sokol spolkem proskribovaným, ba naopak zdá se, že členství by mohlo přinést snad i výhody.“102 Ve stejném roce se jednota stává členem hodonínského pěveckého spolku Hlahol a čím dál více si upevňuje pozici ve městě a pořádá nebo se účastní významných společenských a kulturních akcí a o dva roky později zřizuje vlastní loutkové divadlo Kašpárek.103 V roce 1929 pak ustanovila vlastní hudební a dramatický odbor a začíná vydávat svůj tištěný zpravodaj.104 Po roce 1938 hodonínská jednota přijímá do svých řad také členy ze zrušeného slovenského Sokola a stejně tak členy ze zabraných území. Koncem roku 1940 měla jednota uţ 773 členů.105 V průběhu druhé světové války se někteří hodonínští Sokolové aktivně zapojili do

činnosti

okresní

odbojové

skupiny

Obrana

národa.

Zajišťovali

v ní hmotnou podporu sociálně slabým, zprostředkovávali zaměstnání a podávali hlášení o dění na německé straně. Podíleli se i na finančním krytí nákupu výbušnin, zpravodajských činností a podpory perzekuovaným rodinám.106 Stejně tak byli zapojeni

100

Památník Sokola v Hodoníně. 1872 – 1922. Hodonín: Tělocvičná jednota Sokol Hodonín, 1922, s. 7. NOVOSAD, Alexej. Svědectví o lásce a věrnosti. Hodonín: Tělocvičná jednota Sokol v Hodoníně, 1997, s. 35 aţ 11. 102 Památník Sokola v Hodoníně. 1872–1922. Hodonín: Vydáno péčí redakčního odboru – nákladem vlastním, 1922, s. 6., s. 11. 103 NOVOSAD, Alexej. Svědectví o lásce a věrnosti. Hodonín: Tělocvičná jednota Sokol v Hodoníně, 1997, s. 18. 104 Tamtéţ, s. 20. 105 HRUBÝ, Josef a HOMOLA, F., et. al. Stručný přehled dějin Sokola v Hodoníně od r. 1872 do r. 1947. In 75 let Sokola Hodonína. Vydala Tělocvičná jednota Sokol Hodonín, 1948, s. 14. 106 HYNEK, Miloš. Z činnosti odbojové organizace Obrana národa na Hodonínsku. In. NEDBAL, Lubor a HYNEK, Miloš, et. al. Hodonín ve válce a okupaci v letech 1939–1945. Hodonín: Město Hodonín, 2005, s. 17 a 35. - 36 101

do sokolské podzemní organizace Jindra107, v níţ organizovali činnost sítě v rámci ţupy.108 Řada takto aktivních členů za svou odbojovou činnost zaplatila ţivotem. Protifašistický postoj tělovýchovných a skautských spolků však vedl k tomu, ţe tyto organizace byly v roce 1940 a 1941 rozpuštěny, stejný osud postihl i Orla. Většina jeho majetku byla zkonfiskována.109 Hodonínská jednota byla rozpuštěna v říjnu 1941, v dubnu téhoţ roku byla Sokolovna obsazena německou správou a byl zajištěn její majetek.110 Sokol Hodonín obnovil spolkovou činnost 20. dubna 1945. Od května tohoto roku se na obnově cvičení podílely i jiné hodonínské kluby, mimo Sokola také Orel, Dělnická tělovýchovná jednota, FDTJ111 a fotbalové kluby.112 V březnu 1949 proběhla likvidace ţupy a byla převedena dle politického členění okresu pod organizaci s názvem Sokolský okres

Hodonín.113

V roce

1952

pak

proběhla

jeho

definitivní

likvidace

a byl převeden pod organizaci ROH. Rok 1968 přinesl na okamţik jeho částečné obnovení. V květnu 1968 se po účasti na sjezdu sokolstva na Slovanském ostrově v Praze ustanovil přípravný výbor TJ Sokol Hodonín. Po srpnových událostech se transformoval pod organizaci Slovan. Činnost jednoty byla v celém rozsahu obnovena v květnu 1990.114 Sokol bohatým způsobem přispíval ke kulturnímu a společenskému ţivotu ve městě. Jeho dramatický odbor realizoval kaţdoročně řadu amatérských divadelních představení, akademií, šibřinek, besídek a recitací. Hojně navštěvovaným bylo také sokolské kino Bio Sokol. Samostatnou kapitolu pak tvoří ţupní slety. Po vzoru sletových scén

jednota

pořádala

veřejná

cvičení

a

přehlídky

na

sokolském

stadionu

s komponovaným programem a dramatickými scénami. Ty bývaly zpravidla započaty průvodem začínajícím u pomníku prezidenta. 107

Sokolská odbojová organizace Jindra se podílela na přípravě atentátu na Reinharda Heydricha v roce 1942. V období heydrichiády pak přestala existovat – viz KÖSSL, Jiří a ŠTUMBAUER, Jan a WAIC, Marek. Vybrané kapitoly z dějin tělesné kultury. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2004, s. 139. 108 STIGLITZ, Rudolf. Podzemní organisace Jindra. In. 75 let Sokola Hodonína. Vydala Tělocvičná jednota Sokol Hodonín, 1948, s. 35 a 36. 109 viz KÖSSL, Jiří a ŠTUMBAUER, Jan a WAIC, Marek. Vybrané kapitoly z dějin tělesné kultury. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2004, s. 139. 110 NOVOSAD, Alexej. Svědectví o lásce a věrnosti. Hodonín: Tělocvičná jednota Sokol v Hodoníně, 1997, s 28. 111 Federace Dělnických tělocvičných jednot a federace proletářské tělovýchovy. 112 HRUBÝ, Josef a HOMOLA, F., et. al. Stručný přehled dějin Sokola v Hodoníně od r. 1872 do r. 1947. In 75 let Sokola Hodonína. Vydala Tělocvičná jednota Sokol Hodonín, 1948, s. 15. 113 Okresní archiv Hodonín. Úřední sdělení Okresního výboru Sokola Hodonín z 18. 6. 1951. Archiv města Hodonína, AM – H, karton č. 523. 114 NOVOSAD, Alexej. Svědectví o lásce a věrnosti. Hodonín: Tělocvičná jednota Sokol v Hodoníně, 1997, s. 35 aţ 38. - 37 -

Témata divadelních představení a přednášek hodonínský Sokol volil v souladu s celorepublikovým konceptem a zaměřoval se také na populární témata. Za zmínku stojí divadelní představení Zvíkovský rarášek od Ladislava Stroupeţnického, které se konalo 6. ledna 1930, přednášky uskutečněné v roce 1936 o T. G. Masarykovi, Karlu Hynkovi Máchovi a Janu Amosi Komenském.115 V meziválečném období byla jednou z nejvýznamnějších událostí hodonínské jednoty otevření sokolovny v červnu 1930. U této příleţitosti se konala slavnostní akademie a ţupní slet na sokolském stadionu, několik manifestačních průvodů, veřejných proslovů a folklorně laděných oslav, z nichţ největší byl Den slováckých zvyků konaný 9. června. Událost to byla v tomto roce pro Hodonín jedna z největších a podle pamětníků bylo těţké vylíčit „nádheru, mohutnost a nadšení těchto dní.“116 V červenci 1937 u příleţitosti dvacetiletého výročí bitvy u Zborova bylo uspořádáno veřejné sokolské cvičení spolu s místním oddílem dragounů a dělostřelců se „živým obrazem“ - scénou znázorňující boj muţe proti muţi. Jednota předala dělostřelectvu pamětní stuhu a celé cvičení bylo zakončeno slavnostním vztyčením československé vlajky.117 Na svátek Boţího Těla v červnu 1938 jednota uspořádala dle ústředního libreta X. všesokolského sletu cvičení na stadionu se scénou Hold sletu a republice. 118 Kulturní a společenská činnost hodonínského Sokola byla značně spjata s uctíváním hodonínského rodáka T. G. Masaryka, „největšího muže našich dějin“119. Kaţdoročně byly pořádány slavnostní akademie u příleţitosti narozenin hlavy státu a oslav výročí republiky zvané Republikánské hody. Hodonínská jednota téměř při kaţdé moţnosti veřejně deklarovala svou sounáleţitost k masarykovským myšlenkám a po svém přispívala k šíření tohoto kultu. Kaţdoročně organizovala celou řadu takto

115

Např. v roce 1930 hodonínský Sokol uspořádal celkem 188 veřejných akcí, z toho 26 přednášek, 4 akademie, 3 koncerty a 5 zábav – viz RUBAN, Antonín (ed.). Výroční zpráva sokolské ţupy Slovácké za r. 1930. In. Zpravodaj Sokolské župy Slovácké. Ročník VIII. Hodonín: Sokolská ţupa Slovácká, 1931, s. 10 a 11. V roce 1935 biodbor Sokola uskutečnil 128 filmových projekcí – viz RUBAN, Antonín (ed.). Hodonínský Sokol v roce 1935. Zprávy Sokola Hodonín, s. 19. 116 HRUBÝ, Josef a HOMOLA, F., et. al. Stručný přehled dějin Sokola v Hodoníně od r. 1872 do r. 1947. In 75 let Sokola Hodonína. Vydala Tělocvičná jednota Sokol Hodonín, 1948, s. 12. 117 Pamětní kniha města Hodonína z roku 1937, s. 93. 118 Pamětní kniha města Hodonína z roku 1938, s. 181. 119 Hodonínský Sokol, číslo 8, ročník IX., 1936, s. 2. - 38 -

zaměřených akcí (tematické články ve svém zpravodaji, slavností akademie a zdravice, přednášky, průvody a veřejné proslovy u prezidentova pomníku). V červnu 1929 se zástupci Sokola zúčastnili setkání moravskoslezských ţup s prezidentem při jeho pobytu v Ţidlochovicích. Karel Berka, starosta města v letech 1926 – 1931, vzpomínal na toto setkání slovy: „…my byli šťastni, když dopřáno nám pohovořit a opravdu nestrojeně si povykládat s osvoboditelem našeho národa a nejmilovanějším bratrem celé sokolské rodiny. Každý z nás prožíval zde jednu z nejkrásnějších chvil vlastního života.“120 V roce 1936 jednota uspořádala například cyklus přednášek osvětového krouţku Masaryk – živá otázka mládeže u příleţitosti prezidentových narozenin v roce 1936121 a 6. března 1937 slavnostní akademii Sokolstvo Masarykovi a republice.122 Ještě za prezidentova ţivota se jednota spolu s Československou obcí legionářskou v Hodoníně zasadila o vybudování prezidentova pomníku. V roce 1926 byla v celostátním časopisu Sokol otištěna výzva hodonínského Výboru pro postavení Masarykova pomníku „Československému národu!“ V ní vyzývá veřejnost k přispění na jeho výstavbu ve veřejné sbírce, „aby již v den 10. výročí svého osvobození shromážditi se mohl u tohoto pomníku vděčný národ Masarykův.“123 Vděčný národ se však u pomníku vytvořeného sochařem Aloisem Bučánkem poprvé sešel aţ o sedm let později 7. března 1931. Zástupci hodonínského Sokola pak byli také součástí stráţe u rakve s Masarykovými ostatky v roce 1937. V období okupace i přes oficiální zákazy jednota nadále pořádala několik pololegálních setkání a vzpomínek u jeho pomníku. Jedním z dalších masarykovských budovatelských počinů, který však nebyl realizován, byl sokolský záměr z roku 1936 postavit v Hodoníně Masarykův památník. Je moţné, ţe tato myšlenka byla ovlivněna i předchozí účastí na sokolské manifestaci u Štefánikovy mohyly na nedalekém Bradle.124 Památník

měl

zastřešovat

muzeum,

knihovnu

a

studovnu

a jeho ambicí by bylo stát se národním turistickým magnetem. Mělo se jednat o „budovu 120

BERKA, KAREL. U pana presidenta T. G. Masaryka v Ţidlochovicích. In 75 let Sokola Hodonína. Vydala Tělocvičná jednota Sokol Hodonín, 1948, s. 43 a 44. 121 Spisy Masarykovy a o Masarykovi, Masaryk – politik, Masaryk – president, Masaryk - ideál moderního hrdiny, Masaryk – filosof – viz Hodonínský Sokol, číslo 2, ročník IX., 1936, s. 6. 122 Pamětní kniha města Hodonína z roku 1937, s. 65. 123 Sokol, ročník 52, číslo 10, 1926, s. 240. 124 Viz Hodonínský Sokol, číslo 8, ročník IX., 1936, s. 2 a 3. - 39 -

monumentální, postavenou na význačném místě, na níž náklad několika milionů je věcí samozřejmou. Je to zájem celostátní, kde by stát neměl šetřit a my zas nesmíme litovat námahy a práce, abychom se této naší povinnosti, kterou máme nejen vůči našemu osvoboditeli, ale i vůči celému národu, zhostili čestně a důstojně.“125

5.1.3. Veslařský klub Hodonín V roce 1893 byl zaloţen při Sokole veslařský odbor „… by členové klubu, ve dny kdy se v Sokole necvičí, otužovali své paže, vdechujíce plnými plícemi svěží zdravý vzduch.“126 Kromě lodních výletů po řece Moravě se odbor věnoval pořádání koncertních, plesových a jiných zábav. O téměř patnáct let později se roce 1907 kvůli neshodám se Sokolem vytvořil první český nezávislý sportovní klub v Hodoníně – veslařský klub a byla zakoupena první výletní loď pro 15 osob s názvem Vlasta. Nejprve se však konaly hlavně akce společenského a rekreačního charakteru. Byly pořádány zábavné regaty, výlety na lodích osvětlenými lampami a lampiony a průvody končící zábavami v hodonínském Besedním domě.

Uţ

tehdejší

lodní

výlety

často

doplouvaly

aţ

do

Rakouska

a do Bratislavy. Při nich jiţ však můţeme vysledovat první náznaky závodění, v jejich průběhu se uskutečňovaly takzvané dostihy. Ty byly poprvé zdokumentovány v roce 1908. Členem Svazu českých veslařských klubů se pak stal hodonínský klub v roce 1910.127 První ryze sportovní závody se uskutečnily v roce 1912 a v roce 1913 uţ dokonce závodily i ţeny.128 Veslařské soutěţe byly vyhledávanou podívanou a staly se oblíbenou společenskou událostí. Mnohdy tyto soutěţe vrcholily benátskou nocí s ohňostrojem a koncertem. V červenci 1937 u příleţitosti své dvacetileté činnosti klub uspořádal benátskou noc s přehlídkou lodí, které byly slavnostně osvětleny. Na terase budovy klubu koncertoval orchestr a bylo vypáleno 100 světelných efektů ohňostroje.129 Čestný výbor 125

Tamtéţ, s. 1 a 2. BAŘINA, Lev. 100 let Veslařského klubu Hodonín. Hodonín: 2007, s. 7 na základě Roční zprávy tělocvičné jednoty hodonské Sokol za rok 1894 vydané v roce 1895, s. 18. 127 Tamtéţ, s. 13. 128 Tamtéţ, s. 15. 129 Pamětní kniha města Hodonína z roku 1937, s. 94. - 40 126

pro organizaci soutěţí býval sloţen z předních osobností hodonínského společenského ţivota, včetně starosty města, ředitelů institucí a nejvýznamnějších podnikatelů.130 V rámci veslařského klubu v první polovině třicátých let vznikl dále plavecký, tenisový a kuţelkářský odbor. Výjimkou nebyly stipendijní výcviky pro studenty a nemajetné. Za druhé světové války byla činnost klubu částečně omezena, neboť německá armáda zabrala jednotě budovu. Jednota v této době našla útočiště u svého hodonínského německého protějšku Gödinger Ruderverein. Od roku 1949 pak jednota přešla pod patronátní podnik.131

130

HYNEK, Miloš. Soumrak Habsburků a katarze nové doby. In. PLAČEK, Miroslav (ed.). Hodonín. Dějiny města do roku 1948. Hodonín: Město Hodonín, 2008, s. 330. 131 BAŘINA, Lev. 100 let Veslařského klubu Hodonín. Hodonín: Veslařský klub Hodonín, 2007, s. 40. - 41 -

5.2. HODONÍNSKÁ SPORTOVNÍ ARCHITEKTURA 5.2.1. Hodonínské sportovní stavby v kontextu místní meziválečné architektury V době mezi dvěma světovými válkami Hodonín postihl dosud nebývalý stavební rozvoj. Město vycházelo z potřeby vybudovat moderní infrastrukturu a objekty pro bydlení, coţ starší budovy a zástavba mnohdy ještě spíše venkovského charakteru, která obklopovala městské centrum, neumoţňovala. Snahou bylo také dodat Hodonínu architekturu, která by mu pomohla vtisknout moderní městský vzhled. Proto byl v první polovině dvacátých let zpracován regulační plán města, který naznačoval, jakým směrem by se měla výstavba města dále ubírat. V polovině třicátých let byla regulována řeka Morava, na níţ byl za městem mezi lety 1933 aţ 1936 vystavěn mohutný jez s malou vodní elektrárnou a v roce 1947 k němu přibyla velká budova vodní elektrárny.132 Tento počin nadobro a nezvratně ovlivnil ráz a profil města. Navíc tehdy přinesl úlevu nezaměstnanosti, protoţe zde našel práci velký počet dělníků. V roce 1935 byl vztyčen přes Moravu elegantní Masarykův silniční most se třemi oblouky, který však stál pouze deset let, neboť byl spolu se všemi ostatními mosty v roce 1945 vyhozen do povětří ustupujícím německým vojskem.133 Reprezentatiní publikace vydaná nákladem městské rady v roce 1937, do něhoţ svou statí o plánovaném stavebním vývoji v souvislosti s rekonstrukcí Pomoraví přispěli i Bohuslav Fuchs s Jindřichem Kumpoštem134, dále hovoří o jiţ vypracovaných návrzích na městskou nemocnici a také na výstavbu Masarykova památníku v místech někdejšího Masarykova rodného domu.135 Nemocnice byla nakonec postavena aţ po válce, k realizaci Masarykova památníku nikdy nedošlo. Mimo osobu architekta Blaţka, který se v Hodoníně etabloval jiţ na počátku dvacátého století, tento rozvoj přivedl do města také výrazné osobnosti moderní architektury, jako tomu bylo v případě čelních tvůrců brněnské školy funkcionalismu

132

Hodonínský deník. Dostupné z URL: < http://hodoninsky.denik.cz/serialy/pres-jez-poprve-tekla-voda-v-roce20110810.html> citováno 13. 5. 2014 . 133 NEDBAL, Lubor. Červenomodrobílé vlajky na stoţárech. In. PLAČEK, Miroslav (ed.). Hodonín. Dějiny města do roku 1948. Hodonín: Město Hodonín, 2008, s. 386. 134 FUCHS, Bohuslav a KUMPOŠT, Jindřich. Hodonín, město Masarykovo, jako východisko plánovité hospodářské rekultivace země a státu. In. Hodonín rodiště pres. osvoboditele T. G. Masaryka. Hodonín: nákladem městské rady v Hodoníně, 1937, s. 14 aţ 16. Kumpošt s Fuchsem se podíleli na vypracování regulačního plánu řeku Moravy a plavebního kanálu. 135 Hodonín rodiště pres. osvoboditele T. G. Masaryka. Hodonín: nákladem městské rady v Hodoníně, 1937, s. 4 a 5. - 42 -

Jaroslava Grunta, Jana Víška, Bohuslava Fuchse a Bedřicha Rozehnala. Na rozdíl od nedalekého menšího Kyjova, který se pyšní několika „slavnými vilami“136, se v Hodoníně brněnský funkcionalismus promítnul do podoby budov veřejných. Jako o tvůrci „nové“ podoby Hodonína můţeme bez nadsázky hovořit o brněnském architektovi Antonínu Blaţkovi.137 V období mezi lety 1913 aţ 1941 zde byla podle jeho plánů realizována řada projektů. Kromě skupiny rodinných a činţovních domů dodnes některé jeho budovy tvoří významné dominanty města. Některé realizace se však nedochovaly, jako je tomu například u původně zdařilé vilkové zástavby někdejšího Dělnického řádku, která podlehla v osmdesátých letech výstavbě panelového sídliště,138 a řada návrhů pro Hodonín nebyla uskutečněna vůbec. Blaţkovým prvním hodonínským a zřejmě i ţivotním projektem byl právě památkově chráněný spolkový dům SVUM v původní podobě z let 1911 aţ 1913, s nímţ byl autor celoţivotně spjatý. Všechny ostatní Blaţkovy hodonínské stavby zůstávají tak trochu v jeho stínu. Pokud nebudeme chronologicky důslední, pak je jeho zdejší neméně významnou realizací projekt Obecné školy chlapecké a dívčí. Realizován byl v letech 1927 aţ 1930 spolu s parkem a několika přilehlými obytnými budovami. Byla tak vytvořena pravoúhle členěná nová čtvrť s náměstím v místech zvaných Na Dílech (dnešní Mírové náměstí). Dvoupatrovou budovu s průčelím s klasicistními sloupy doplňují nároţní plastiky sochaře Julia Pelikána. Tento objekt, který slouţí stále základní škole, je památkově chráněn a v současné době je, dle sdělení stavebního úřadu, plánována jeho rekonstrukce. Motiv sloupů byl pak dále v různých variacích pouţit na budově okresní pošty a soudu z roku 1928 a tentýţ prvek obsahuje i budova Okresní nemocenské pokladny z roku 1926139 stojící naproti Domu umělců. Vedle nové čtvrti Na Dílech je Blaţek autorem dalšího konceptu náměstí, podle kterého byl upraven prostor okolí Domu 136

Vily a rodinné domy od architektů Ludvíka Hilgerta, Josefa Poláška, Bohumila Turečka – viz SEDLÁK, Jan (ed.). Slavné vily Jihomoravského kraje. Praha: Foibos, a.s., 2007. 137 Antonín Blaţek (1874–1944): brněnský architekt, jehoţ stavby se vyznačují syntézou moderny a klasicistních motivů. Oproti tvůrcům z řad funkcionalismu tyto prvky varioval i s ohledem na praktičnost a uţitkovost budov. Srov. OSOLSOBĚ, Jana: Dílo Antonína Blažka a jeho místo ve vývoji architektury 20. století. Brno, 1995. Diplomová práce na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Vedoucí práce doc. PhDr. Jiří Kroupa, CSc. 138 Tamtéţ, s. 66. 139 Okresní nemocenská pokladna je postavena na pozemku, o kterém se na počátku dvacátých let uvaţovalo jako o místě pro vybudování sokolovny. - 43 -

umělců. Spolu s Okresní nemocenskou pokladnou a s přilehlými činţovními budovami bylo vytvořeno nové prostranství, v jehoţ centrálním bodě byl v roce 1931 odhalen památník T. G. Masaryka od sochaře Aloise Bučánka.140 Tento prostor dnes tvoří jeden z hlavních komunikačních bodů ve městě. Masarykova ţivnostenská škola pokračovací (dnešní Střední průmyslová škola) otevřená v roce 1930 a vystavěná podle architekta Jaroslava Grunta141 je dvoupatrová obdélníková budova ve funkcionalistickém slohu s dvěma propojenými křídly. Nachází se na parcele sousedící ve vnitrobloku s Blaţkovou obecnou školou. Okolí nového náměstí s oběma školami, které byly otevřeny ve stejném roce a na které navazuje obdélníkový park, pak obklopuje řada vilek, menších domků a několik činţovních dom. Společně formují blok připomínající typologii zahradních měst. Byť je kaţdá budova postavena v jiném duchu, vytváří spolu příjemný a vzájemně harmonizující celek. Blaţkova škola uzavírá stavební etapu Hodonína, která se nese především v duchu jeho tvorby, Gruntova (v roce 1931 opatřena ještě přístavbou) ze stejného roku pak uţ naznačuje její nové pokračování, které se vydává regionálně pojatým funkcionalistickým a puristickým směrem.142 Nemělo se však jednat o jedinou Gruntovu práci v Hodoníně, podle jeho plánu byla postavena v roce 1935 vila tzv. bílém funkcionalismu ve Velkomoravské ulici.143 V těsném sousedství sokolovny byla v roce 1939 dokončena jedna z posledních realizací hodonínské meziválečné architektury, která svým pojetím symbolicky uzavírá tuto stavební etapu města. Jedná se o budovu na místě v roce 1936 zbouraného objektu bývalého okresního hejtmanství. Je dílem architekta Jana Víška,144 který se jiţ v Hodoníně zúčastnil soutěţes návrhem sokolovny. Dvoukřídlá třípatrová budova ve tvaru písmene L vytváří roh křiţovatky hlavních komunikačních os ulic Velkomoravská

140

Pomník byl pak na tomto místě několikrát strţen a znovu vztyčen. V roce 1940 byl odstraněn nacisty a obnoven po válce v roce 1945. Podruhé byl odstraněn v roce 1961 a obnoven v říjnu 1968. Naposled byl strţen v době normalizace v roce 1977 a obnoven v den výroční narození T. G. Masaryka 7. března 1990 – viz RYČL, František. Hodonín. Hodonín: Město Hodonín, 2002, nestránkováno. Při opakovaném odstraňování pomníku došlo k nevratnému poškození reliéfů věnovaných památce legionářů. V roce 2008 došlo k částečnému obnovení. 141 Jaroslav Grunt (1893–1988): architekt, urbanista a scénograf, příslušník brněnského funkcionalismu, zabýval se mj. bytovou výstavbou, mezi jeho realizace patří například brněnská kolonie Nový dům. 142 KUDĚLKOVÁ, Lenka. Po stopách funkcionalismu. Brno: Centrála cestovního ruchu – Jiţní Morava, nestránkováno. 143 Arch pavouk. Dostupné z URL: citováno 12. 5. 2014 . 144 Jan Víšek (1890–1966): autor funkcionalistického kostela Husova sboru církve československé a ideový autor budovy Janáčkova divadla v Brně, atd. V jeho tvorbě převaţuje purismus a je ovlivněna Adolfem Loosem. - 44 -

a Národní třídy. Je navrţena v přísném puristickém stylu a na první pohled zaujme důslednou geometrickou linkou a plochou bílou fasádou. Je moţné konstatovat, ţe se jedná o počin na Hodonín nebývalý z pohledu tamní dosavadní architektury a v kontextu tvarosloví dosavadních okolních budov nacházejících se v samotném centru města.145 Meziválečné období pak definitivně uzavírá návrh nemocnice z let 1945 aţ 1949146 od autora převáţně nemocničních staveb Bedřicha Rozehnala.147 Plánovanou výstavbu ale přerušily události druhé světové války a stavba nemocničních objektů byla zahájena aţ po jejím ukončení, dokončeny pak byly postupně aţ počátkem padesátých let. Stavebnictví v období takzvané první republiky by se dalo charakterizovat dvěma etapami, které se vzájemně překrývají. Jednu tvoří práce Blaţkovy, které ještě částečně vychází z tradic 19. století a které přece jenom lépe tehdy konvenovaly konzervativnímu Hodonínu. Blaţek byl s městem spojený jako významný člen spolku SVUM, který byl pomyslnou výkladnicí města, čímţ byl přirozeně navázán na místní struktury. Je tedy přirozené, ţe se Hodonín obracel na architekta, který mu v tomto směru dodal nádech jisté výjimečnosti a byl pro město takzvaně „sázkou na jistotu“. V neposlední řadě Hodonín nabízel spoustu příleţitostí, neboť po první světové válce potřeboval vyřešit otázku chybějících kvalitních veřejných i soukromých budov. Blaţek, který se přes svou jistou jednostrannost vyznačoval určitou univerzálností,148 tuto příleţitost vyuţil znamenitě. Hodonínská sokolovna svým pojetím patří do okruhu této stavební etapy. Druhá skupina stavebních realizací pak odráţí směry reagující na nedaleké Brno. Do této kategorie hodonínských staveb ideálně zapadá budova veslařského klubu. Ta je důkazem zájmu malého města o soudobou architekturu, kterou přijímá a transformuje osobitým způsobem. Autoři veslařského klubu, jak se jednoduše této stavbě říká, vyuţili terénních podmínek nově regulovaného území. Budova i díky tomu

145

KUDĚLKOVÁ, Lenka. Po stopách funkcionalismu. Brno: Centrála cestovního ruchu – Jiţní Morava, nestránkováno. 146 Archiweb. Dostupné z URL: < http://www.archiweb.cz/architects.php?type=arch&place=cr&action=show&id=421 Dostupné z URL

citováno 12. 5. 2014 .

147

Bedřich Rozehnal (1902–1984): autor řady nemocničních a zdravotnických budov. Jeho tvorba bývá nazývána jako tzv. „lyrický funkcionalismus.“ 148 OSOLSOBĚ, Jana: Dílo Antonína Blažka a jeho místo ve vývoji architektury 20. století. Brno, 1995. Diplomová práce na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Vedoucí práce doc. PhDr. Jiří Kroupa, CSc., s. 90. - 45 -

dosud harmonizuje s okolím a spolu s jezem a vodní elektrárnou vytváří ojedinělou symbiózu říčního prostoru. Odlehčená „sportovní“ stavba koexistuje s mohutnou inţenýrskou konstrukcí. Tyto pozoruhodné stavby vznikly v okolí řeky, která byla regulací příkladně „narovnána“ a která vţdy hraje významnou roli ve struktuře města, neboť je jejím nosným prvkema topografickým mezníkem. Také nedaleký Masarykův most měl tehdy tuto skladbu doplňovat. Je jen na škodu, ţe se sokolský záměr vybudovat při slepém říčním rameni sportovní areál, nevydařil. Je potřeba také připomenout, ţe v tomto duchu byla v Hodoníně postavena řada kvalitních objektů, především bytové zástavby z dílen místních stavitelských firem, které přejímaly trendy soudobé architektury a přizpůsobovaly je svým podmínkám. Zdařilé jsou například nájemní bytové domy v nových ulicích Vrchlického a Svatopluka Čecha nebo také původní činţovní a vilová zástavba v okolí parkového náměstí v ulicích nové čtvrti Na Dílech, která reflektuje koncept funkcionalistické architektury rodinného domu. Na konci roku 1936149 byla v Hodoníně otevřena typizovaná prodejna firmy Baťa s velkoryse pojatými a neonem osvětlenými velkoformátovými výkladci, které dosud nebyly ve městě pouţity, dodávající svým pojetím tehdejší Národní třídě nádech moderního bulváru. Výnos zemského výboru z května 1939 ukládal všem okresům a obcím, a stejně tak soukromým stavebníkům, nejen aby výstavbu veřejných a soukromých budov zadávali jen kvalifikovaným odborníkům, ale aby také věnovali náleţitý procentní podíl z rozpočtu stavby na uměleckou výzdobu od renomovaných umělců.150 Toto hledisko stačily naplnit uţ jen Víškův okresní úřad a budova vodní elektrárny, které byly opatřeny plastikami se státní symbolikou.

149

Pamětní kniha města Hodonína z roku 1936, s. 41. Kopie usnesení zemského výboru adresovaná Okresnímu úřadu v Hodoníně dne 24. června 1939 – okresní archiv Hodonín, AM – H 670. - 46 150

5.2.2. Sokolské stavby Uţ v roce 1907 sokolská jednota ustanovila Druţstvo pro postavení tělocvičny151 a zakoupila pozemek pro plánovanou výstavbu sokolovny na tehdy ostrovní parcele při neregulovaném rameni řeky Moravy.152 Ve věci výstavby sokolovny to byl však na dlouhá léta jediný počin. Jednak chyběly na tuto velkou akci jednotě peníze a jednak se po dlouhá léta řešila vhodnost těchto pozemků. Ty byly nakonec několikrát směňovány a se stavbou sokolovny se pak uvaţovalo na několika místech. Plánovanou stavební činnost také přerušily válečné události v letech 1914 aţ 1918. Hodonínští sokolové se tak své vlastní a opravdové tělocvičny dočkali o mnoho let později, a to aţ v roce 1930. Důleţitým momentem v historii výstavby hodonínské sokolovny je rok 1921. Tehdy získala jednota pozemek na exponovaném místě situovaném přímo naproti Domu umělců, sídla SVUM.153 Jednalo se o stavebně lukrativní parcelu s velkým potenciálem. Prostor, na kterém se stavební pozemek nacházel, měl v blízké budoucnosti doznat naprosto zásadních změn a měl se stát novou dominantou města, kdyţ se postupně z neatraktivního místa v těsné blízkosti nádraţí měl přetvořit v nové reprezentativní vzdušné prostranství moderního městského rázu. To se mělo stát jakousi vstupní branou do města, na niţ pak navazovala svaţující se osa hlavní třídy ústící na hlavním náměstí.154 Uţ bezmála deset let v těchto místech stála jiná „národní svatyně“, náleţitě uctívaný spolkový dům Sdruţení výtvarných umělců moravských, který byl vystavěn v letech 1910 aţ 1913 podle plánů brněnského architekta Antonína Blaţka.155 Obzvláště starším členům jednoty se zamlouvalo řešení postavit sokolovnu v těchto místech. Jejich přáním bylo, aby stála v blízkosti Domu umělců „jako jeho důstojný protějšek a ozdoba města“156 a stala se novou dominantou v městském prostoru. 151

Poprvé byl návrh na zřízení fondu pro postavení vlastní tělocvičny podán jiţ v roce 1897, ale sokolský výbor jej neodsouhlasil – viz Památník Sokola v Hodoníně. 1872 – 1922. Hodonín: Tělocvičná jednota Sokol Hodonín, 1922, s. 12. 152 HRUBÝ, Josef a HOMOLA, F., et. al. Stručný přehled dějin Sokola v Hodoníně od r. 1872 do r. 1947. In 75 let Sokola Hodonína. Vydala Tělocvičná jednota Sokol Hodonín, 1948, s. 10. 153 Tamtéţ, s. 12. 154 O tomto pro město velmi významném stavebním počinu, pojednává kapitola věnovaná hodonínské meziválečné architektuře. 155 Architekt Blaţek ji navrhl ve střízlivě pojatém duchu s prvky secese kombinované s výraznými motivy lidového stavitelství moravskoslovenského pomezí (srov. s kap. 5.1.). Blíţe se tomuto objektu věnuje bakalářská diplomová práce Martina Hlaváče: Dům umělců a jeho význam pro Hodonín v první třetině 20. století. Brno, 2011. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Ústav hudební vědy. Vedoucí práce PhDr. Tomáš Jeřábek. 156 ŠVIRK, Ladislav. Vzpomínky na Hodonín. In 75 let Sokola Hodonína. Vydala Tělocvičná jednota Sokol Hodonín, 1948, s. 46. - 47 -

Ctili zakladatele Sokola a jejich myšlenku splynutí umění a sportu. Shodný názor ale nezastávali všichni členové jednoty. Uvnitř spolku nepanovalo jednotné přesvědčení o tom, kde by měla být sokolovna postavena, a docházelo tak k různým vlekoucím se rozepřím. Konzervativnější část členů byla pro variantu, která by demonstrovala váţnost postavení Sokola a jeho myšlenek. Prominentní umístění budovy by zvýšilo nejenom lesk místní sokolské jednoty, ale posílilo by více národní uvědomění českého obyvatelstva Hodonína. Oproti těmto myšlenkám zde stála střízlivá a progresivní úvaha postavit budovu sokolovny v místech za městem, kde by mohla být vyuţita specifičnost přírodního terénu. Jednalo se o jiţ dříve zakoupené místo v blízkosti řeky Moravy. Snahou mladších členů hodonínského Sokola bylo vybudovat cvičiště lépe odpovídajícím moderním podmínkám. Sokolovnu plánovali rozšířit o další sportovní objekty, a tak se začalo hovořit jiţ o sportovním komplexu. V souladu s nově přijímaným konceptem výstavby sokoloven a cvičišť chtěli vybudovat tělocvičnu s přiléhajícím venkovním stadionem. V tomto pojetí se tak jiţ neodráţela stará idea, naopak se začal prosazovat pohled zohledňující nové přístupy a poznatky v tělesné výchově, jenţ byl přijímán i v menších městech a jenţ prosazovala mladší generace. V jubilejním almanachu Sokola jeden z členů, který pomáhal tuto myšlenku prosadit, vzpomíná: „Bylo to v době, kdy jsme se začali dívati na tělesnou výchovu odborněji, začali jsme zaváděti do Sokola hry, lehkou atletiku a počali jsme ve velkém měřítku zakládati letní cvičiště. Heslo „Slunce, vzduch a voda“ začalo pronikati i do tělesné výchovy sokoloské“.“157 Z dnešního pohledu zřejmě ideálně zamýšlený koncept uvaţoval o výstavbě všestranného sportovního areálu vyuţívajícího přirozený přírodní terén v okolí ramene řeky Moravy. Tato myšlenka nakonec převládla a od první varianty postavit budovu sokolovny v blízkosti ţelezniční dráhy bylo upuštěno. Parcela naproti Domu umělců158 byla prodána a byl dále dokoupen pozemek v místech u někdejších mlýnů.159 Nově zakoupený pozemek se nacházel v místech zvaných Na Haltýřích a leţel při dosud neregulovaném toku řeky Moravy v blízkosti parcely, který jednota vlastnila jiţ od roku 1907. Nabízelo se tedy přímo ideální místo pro realizaci areálu komplexních sportovišť. Navíc v těchto místech byla řeka jiţ tehdy mimo jiné vyuţívána pro rekreační 157

Tamtéţ, s. 46. Na prodaném pozemku byla později Antonínem Blaţkem postavena budova Okresní nemocenské pojišťovny. 159 ŠVIRK, Ladislav. Vzpomínky na Hodonín. In 75 let Sokola Hodonína. Vydala Tělocvičná jednota Sokol Hodonín, 1948, s. 47. - 48 158

a sportovní účely jako jedno z místních přírodních koupališť. Tato plocha měla tedy pro vybudování sportovišť dokonalé podmínky. Velmi populárním bylo také nedaleké přírodní koupaliště rybníka a jezu propojeného s řekou, jemuţ se říkalo Ostende. Jednalo se dokonce o městskou chloubu, tehdejší turistické průvodce a propagační materiály na toto koupaliště upozorňovaly jako na lákavý turistický cíl..160 Ačkoliv se stavební parcela v té době nacházela ještě na periferii, byla v krátké pěší vzdálenosti a s centrem města byla spojená mostem přes řeku Moravu. Podle plánovaného stavebního vývoje Hodonína uţ ale tenkrát bylo zřejmé, ţe by areál měl být v budoucnu obklopen novou zástavbou. Jednalo se tedy skutečně o plochu pro tyto účely nanejvýš ukázkovou. Srovnáme-li ji navíc s oficiálním doporučením ústředního stavebního odboru Sokola, pak vyhovovala po stránce situační, nehyzdila ji neţádoucí výstavba a umoţňovala romantické i panoramatické pohledy do okolí. Jedině snad v praktických nárocích na vyvýšenost místa pokulhávala: „Poloha cvičiště (sletiště) nechť je co možno blízká městu, kde veřejné vystoupení se pořádá, spojená s městem co možná pohodlnými a dostatečně širokými cestami… … Poloha budiž spíše vyvýšená než zapadlá… … protože vybéře vstupného více než při poloze nízké, s okolních stání snadno a zadarmo viditelné. Poloha malebná přispívá k estetickému momentu celkového vzhledu cvičiště i veřejného vystoupení. Blízkost velikých a vysokých budov továrních, průmyslových a i obytných v blízkosti a na obvodu cvičiště působí nepříznivě a tísnivě, za to zeleň vegetace, zvláště stromů je milá znavenému zraku, panoramatické pohledy na širé okolí, ať krajinu či město povznášejí ducha i náladu“161. Představitelé Sokola měli v plánu zde postupně vystavět budovu sokolovny, stadion, letní tělocvičnu a závodní plavecký bazén. V zimě měl prostor sokolského stadionu slouţit jako plocha pro bruslení. Sokolovna pak měla být vybudována adaptací objektu staré sýpky, která se zde nacházela. Ukázalo se však, ţe její přestavba by byla pro jednotu obtíţná, proto se od tohoto záměru upustilo a nakonec bohuţel zůstalo jen u stavby stadionu.162

160

Cestovní zpravodaj ČSD, ročník 1939, č. 3. Přírodní koupaliště Ostende postupně zaniklo po regulaci hlavního toku řeku Moravy po zbourání tehdejší splavu propojujícího řeku s rybníkem zvaný Lavor. 161 ČÍŢEK, Ludvík. Cvičiště pro veřejná cvičení, sletiště, areny a stadia. In Stavba sokoloven a cvičišť sokolských. Jejich úprava a vnitřní zařízení. Praha: Československá obec sokolská, 1924, s. 118. 162 ŠVIRK, Ladislav. Vzpomínky na Hodonín. In 75 let Sokola Hodonína. Vydala Tělocvičná jednota Sokol Hodonín, 1948, s. 46 a 47. - 49 -

Stadion byl svépomocí dostavěn v roce 1925. Jednalo se o cvičiště s dřevěnou tribunou a jednoduchými obsluţnými stavbami. Vstupní brána však byla údajně upravena dle návrhu brněnského architekta Jaroslava Grunta. Jednalo se o jednoduchý vstup orámovaný dvěma menšími kubickými stavbami spolu s dvojicí štíhlých a vysokých ţelezobetonových pilonů, které tvořily dominantu a slavobránu celého areálu. Na vrcholcích obou sloupů byly umístěny plastiky sokolů s křídly rozepjatými směrem k nebi.163 Z dochovaných fotografií zle usuzovat, ţe se pravděpodobně jednalo o kopie plastik sokolů, které byly umístěny při vstupních strahovského sletového stadionu v Praze. Jejich autorem byl sochař a medailér Jaroslav Brůha.164 Ke stavbě sokolského stadionu se nedochovala ţádná dokumentace, ba ani studie dokladující stavební záměry nebo průběh stavebních prací. Stejně tak nebyl nalezen ţádný doklad prokazující autorství architekta Grunta. Lze se tedy jen spoléhat na informace v almanachu vydaném v roce 1948, který je v tomto směru jediným dochovaným pramenem.165 Avšak Jaroslav Grunt je jistým autorem jiné významné hodonínské stavby – v roce 1930 zde byla podle jeho plánů vystavěna funkcionalistická budova Masarykovy ţivnostenské školy. Na základě těchto skutečností proto nelze zmiňovaná tvrzení o jeho autorství s určitostí popřít. Po ztroskotání plánu přestavby sýpky na sokolovnu došlo k výměně této části pozemku za parcelu situovanou poblíţ centra Hodonína. Tak po vleklých peripetiích a dvou váţně míněných variantách padla definitivní volba na v pořadí třetí vytipovaný pozemek. Nacházel se v poměrně prestiţní lokalitě při jedné z klíčových komunikačních spojnic protínajících hlavní třídu v Schillerově ulici (dnešní Velkomoravská). Do té doby zde stával špitál nazývaný jako „asyl pro starce a stařeny“166, v sousedství se nacházely na hodonínské poměry reprezentativní a významné budovy.167 163

HRUBÝ, Josef a HOMOLA, F., et. al. Stručný přehled dějin Sokola v Hodoníně od r. 1872 do r. 1947. In 75 let Sokola Hodonína. Vydala Tělocvičná jednota Sokol Hodonín, 1948, s. 12. 164 Plastiky sokolů se nedochovaly, protoţe byly v minulosti zničeny a jiţ nebyly obnoveny. Na základě dochovaných fotografií lze však říct, ţe nápadně připomínají Brůhovy sochy, například ty navrţené pro všesokolský slet v roce 1926. 165 Badatelský průzkum byl vykonán ve Státním okresním archivu Hodonín, archivu Sokola a Stavebním úřadu Hodonín. Zdroje týkající se práce uvedených autorů také tyto návrhy nezmiňují. 166 Viz Předběţné povolení stavby vydané Stavebním úřadem dne 13. 2. 1929 – Stavební úřad Hodonín. Spisovna, HO cp 273. 167 Obchodní dům, německá reálka z roku 1896 ve stylu norimberské secese od architekta Rudolfa K. Peschela, budova okresního hejtmanství, která byla později nahrazena moderní budovou Jana Víška a budova okresního soudu a pošty od Antonína Blaţka. - 50 -

V roce 1927 byla vypsána ideová soutěţ, které se zúčastnili architekti František Krásný, Antonín Blaţek168 a Jan Víšek.169 Vyhrál návrh architekta Františka Krásného.170 Základní kámen sokolovny byl poloţen v červnu 1928. Stavba byla dílem financována také z nemalých darů a půjček z členských řad, které čítaly dohromady dvě stě tisíc korun.171 Jelikoţ se studie, plány budovy a prováděcí dokumentace nedochovaly, jak jiţ bylo řečeno v úvodu, můţeme pouze z útrţků zbývající dokumentace a korespondence dovozovat, ţe ani samotná výstavba sokolovny nepostupovala dle původních plánů. Z protokolu sepsaného dne 17. července 1928, jehoţ předmětem je svolání jednání na stavebním pozemku za účelem vydání stavebního povolení, lze alespoň vyčíst, v jakém objemu budova byla projektována. Původní projekt Františka Krásného počítal s jednopatrovou stavbou. Hlavní sále s pódiem, o němţ se hovoří jako o divadelním (s případnou kinematografickou projekcí pro čtyři sta osob) a vedlejším sálem cvičebním autor doplnil druhým menším divadelním sálem, sklepním bytem správce a případně restaurací s noclehárnou, spolkovými místnostmi, galerií nad hlavním sálem a zázemím.172 Tyto plány původně počítaly s budovou, která měla hlavní vstup orientovaný do boční ulice, v níţ mělo vzniknout menší náměstí s parkem a nová budova okresního úřadu. To můţe znamenat, ţe předešlé dispozice zřejmě kalkulovaly s tím, ţe se objekt sokolovny stane součástí nového konceptu a budova bude i tímto směrem orientována. Návrh čelní fasády se vstupem tomu zřejmě také původně odpovídal. Jelikoţ k realizaci tohoto atraktivního konceptu nedošlo, neboť město od záměru výstavby parku a náměstí upustilo, pravděpodobně také z finančních důvodů, byl projekt sokolovny následně přepracován brněnským architektem Karlem Láníkem.173 Budova tak byla částečně 168

Antonín Blaţek se spolu s Františkem Krásným podíleli na úpravě sokolovny v Králově Poli v roce 1928 – viz OSOLSOBĚ, Jana: Dílo Antonína Blažka a jeho místo ve vývoji architektury 20. století. Brno, 1995. Diplomová práce na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Vedoucí práce doc. PhDr. Jiří Kroupa, CSc., s 55. 169 HRUBÝ, Josef a HOMOLA, F., et. al. Stručný přehled dějin Sokola v Hodoníně od r. 1872 do r. 1947. In 75 let Sokola Hodonína. Vydala Tělocvičná jednota Sokol Hodonín, 1948, s. 13. 170 Autorství návrhu Františka Krásného dokládá i Protokol ze stavebního řízení ze dne 17. 7. 1928 – Spisovna, HO cp 273. 171 HRUBÝ, Josef a HOMOLA, F., et. al. Stručný přehled dějin Sokola v Hodoníně od r. 1872 do r. 1947. In 75 let Sokola Hodonína. Vydala Tělocvičná jednota Sokol Hodonín, 1948, s. 12. 172 Protokol ze stavebního řízení ze dne 17. 7. 1928 – Spisovna, HO cp 273. 173 Karel Láník spolu s Josefem Poláškem zpracovali návrh na přístavbu královopolské sokolovny v roce 1931. Ideový námět na její dostavbu přitom v roce 1928 jiţ před nimi zpracovali František Krásný s Antonínem Blaţkem a Jaroslavem Škárou – viz Dostupné z URL:
půdorysně změněna její čelní orientace se vstupem se otočila do hlavní komunikace a byla převedena do úspornější varianty. Samotná výstavba pak probíhala v letech 1929 a 1930. K rychlejší výstavbě také dopomohl dar Občanské záloţny a výtěţek z loterie, do níţ věnovali svá díla členové Sdruţení výtvarných umělců moravských. Výstavbu pak realizovaly místní stavební firmy Barbořík a Hollan. Aby Sokol pokryl finanční ztráty spolykané stavbou, zakoupil v roce 1931 objekt kina, jehoţ příjmy měly deficit zmírnit.174 Výsledná podoba sokolovny je realizována velmi jednoduše a bez jakýchkoliv příkras. Zvýrazněna je pouze v partii odstupňovaného schodišťového vstupu. Má dvoukřídlý obdélníkový půdorys ve tvaru písmene T se střízlivým členěním venkovní fasády a sedlovou střechou. Hlavní vstup do budovy je naznačen jako obdoba sletové brány. Lze jej vnímat také jako motiv vstupního ţudra obdobného u Blaţkova Domu umělců či jiných veřejných budov v Hodoníně. Tento prvek je na moravském Slovácku různě variován a pouţíván i u moderních veřejných a soukromých staveb. Vstup je dále podtrţen předsunutým geometrizujícím orámováním s jednoduchým nápisem Sokol. To je jediná venkovní dekorativní sloţka na fasádě. Na tuto část navazuje obdélníkový prostor vlastní tělocvičny s hlavním cvičebním sloupovým sálem s velkoformátovými okny, doplněný galerií a jevištěm. Hmotou i výškovým horizontem odpovídá charakteru ostatní okolní zástavby veřejných a nájemních budov. Hodonínská sokolovna zřejmě není z pohledu architektonického nijak významnou budovou. Jde spíše o typickou konvenční maloměstskou stavbu. Dnes není ani moţné určit, do jaké míry byl potlačen původní návrh Františka Krásného a co uţ je výsledek přeměny projektu nebo podíl stavitelů. Na tvarosloví budovy však lze vysledovat některé prvky pouţité u jiných sokoloven Františka Krásného, kde je pouţívána kombinace sedlových střech s kubickými tvary (například Poděbrady, Litomyšl, Uherské Hradiště). Jakkoliv byly zřejmě původní plány na výstavbu cvičebny hodonínského Sokola smělé, v konečném výsledku se jiţ nejedná o výraznější projekt. Sokolovna prošla rekonstrukcí nejprve v osmdesátých letech dvacátého století, podruhé pak počátkem tohoto tisíciletí. Úpravami doznala budova zásadních změn, neboť byla strţena sedlová střecha a bylo dostavěno další patro čelního traktu budovy. Dále byly provedeny vnitřní úpravy a výměna oken. Tvarosloví hlavního sloupového sálu s galerií a půdorys budovy zůstaly zachovány. 174

HRUBÝ, Josef a HOMOLA, F., et. al. Stručný přehled dějin Sokola v Hodoníně od r. 1872 do r. 1947. In 75 let Sokola Hodonína. Vydala Tělocvičná jednota Sokol Hodonín, 1948, s. 12. - 52 -

U staveb hodonínského Sokola lze vypozorovat snahu následovat vývoj v poţadavcích na sport a tělesovou výchovu a reagovat na něj moderním způsobem. Je škoda, ţe se neuskutečnila podstatná část původních plánů, zejména těch, co se týkají myšlenky vybudovat moderní sportovní komplex v blízkosti řeky, která bývá vţdy vnímána jako pozitivní prvek ve veřejném prostoru.175 Původní plány Sokola byly skutečně velkorysé, zahrnovaly mimo stadion a sokolovnu dále plavecký bazén, kuţelnu, velkou letní tělocvičnu a zimní kluziště. Ještě ve vzpomínkovém almanachu z roku 1948 je vysloveno přání se k těmto ideám znovu vrátit: „…Ale nyní se poměry změnily, počet členů a potřeby se zvětšily a jistě se bude moci pomýšleti na to, aby stavba stadia byla dokončena“.176 Na tuto myšlenku bylo částečně navázáno v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století, kdy bylo v blízkosti stadionu vybudováno veřejné letní koupaliště177 a krytý plavecký bazén, v areálu pak dále přibyly tenisové kurty. Současná pojmenování ulic, v nichţ se tyto stavby nachází, jsou příznačná – Sportovní a Koupelní.

5.2.3. Budova Veslařského klubu Do doby, neţ hodonínští veslaři vystavěli svou vlastní spolkovou budovu, se jejich klubová činnost odehrávala v dřevěné provizorní budově u dnes slepého ramene řeky Moravy v blízkosti centra města a sokolského stadionu. Ve dvacátých a třicátých letech proběhla regulace hlavního toku řeky. Toho klub vyuţil a zakoupil nový pozemek v těsné blízkosti nově regulovaného toku, na kterém dal vybudovat svou spolkovou klubovnu. Nová zděná budova byla vystavěna za pomocí úvěru, a částečně i svépomocí, v letech 1928 – 1929 podle ideového plánu praţského stavitele Jaroslava Smítala. Spolková budova veslařského klubu zaujímá v architektuře města Hodonína specifické místo. Nachází se v relativně velké vzdálenosti od centra a zástavby, v přírodním areálu řeky Moravy, který obklopují luţní lesy a louky. Samotná budova leţí ve vzdálenosti dvacet pět metrů od břehu řeky. Spolu s objektem jezu a vodní elektrárny tvoří dominanty této odlehlé části města. Jelikoţ se dochovala podstatná část 175

MELKOVÁ, Pavla. Prožívat architekturu. Řevnice: Arbor Vitae, 2013, s. 99. ŠVIRK, Ladislav. Vzpomínky na Hodonín. In 75 let Sokola Hodonína. Vydala Tělocvičná jednota Sokol Hodonín, 1948, s. 47. 177 Do té doby Hodonín klasickou plovárnu postrádal. Lidé provozovali plavání pouze v přírodních rybnících, v řece a osvěţení nacházeli také v městských lázních, které však zejména v letních vedrech neměly dostatečnou kapacitu. Pamětní města z roku 1939 na straně 282 tuto skutečnost zmiňuje: „Nemáme nyní v městě vhodného koupaliště … nedá se plavat.“ - 53 176

projektových plánů včetně úřední dokumentace, lze poměrně snadno vyčíst, jakým způsobem zhruba stavba probíhala. Stavební povolení bylo vydáno 29. května 1928, do uţívání pak byla stavba předána o rok později v červnu 1929.178 Slavnostní poloţení základního kamene pro novou budovu proběhlo 22. července 1928 při meziklubových závodech s Gödinger Ruderverein, které byly zakončeny koncertem v zahradě Besedního domu.179 Realizaci včetně drobných úprav původního plánu provedla hodonínská stavební firma Augustina Sedláře. Stejně jako u sokolovny se původně jednalo o rozsáhlý a velkorysý projekt přírodně sportovního areálu pracujícího s terénem a vodním prvkem řeky Moravy. V plánu bylo vybudovat přírodní kluziště, písečnou pláţ, říční koše pro koupání neplavců, dětské hřiště s menším bazénem, tenisové kurty, kuţelnu a dokonce umělý kopec. Většina z těchto plánů však, jak je dnes zjevné, nakonec realizována nebyla. Jedná se o poměrně členitou dvoukřídlou budovu v základním půdorysu ve tvaru písmene L. s plochou fasádou ve variaci takzvaného bílého funkcionalismu. Čelní část budovy otočenou směrem k řece rozděluje na dvě poloviny v jejím středu předsunutý hranolovitý prvek vnitřního schodiště. Obě rozdělená křídla pak dotváří v prvním patře terasy se skleníky slunečních lázní – dámskými a pánskými „pražírnami“

180

, které jsou

v části na levé straně budovy podpírány štíhlými, geometricky pojatými sloupy, jeţ tvoří krytou verandu. Pravý trakt je pak určen pro loděnici. Budova byla pojata ryze prakticky, výhradně pro účely spolkové činnosti. V přízemních prostorách se nachází byt správce, bufet a šatny s loděnicí, v patře pak menší a větší klubovna a zázemí. Dokončená stavba byla uvedena do provozu v červnu 1929. Adaptace terénu v okolí klubovny byla provedena jen částečně. V roce 1935 byly uţ jen dokončeny úpravy přilehlého pozemku a provedeny zahradnické úpravy, výsadba stromů, zpevnění přístavní hráze a vybudování komunikace a chodníků.181 Budova veslařského klubu není památkově chráněna. V letech 2005 a 2006 proběhly částečné opravy objektu. Byla provedena nová fasáda a izolace, venkovní nátěry, výměny zábradlí, rekonstrukce skleníků a terasy, výměna oken a řada dalších nezbytných udrţovacích prací.182 Původní dřevěná okna byla vyměněna za běţná plastová, coţ vyznívá poměrně hrubě v kontextu odlehčeného tónu budovy. Dispozice 178

Protokol o povolení stavby Stavebního úřadu města Hodonína a Povolení k uţívání novostavby, oboje podepsáno starostou Karlem Berkou. Stavební úřad Hodonín, spisovna, HO cp 2132. 179 BAŘINA, Lev. 100 let Veslařského klubu Hodonín. Hodonín: Veslařský klub Hodonín, 2007, s. 29. 180 Viz Protokol z komisionelního šetření ze dne 14. 5. 1928. Stavební úřad Hodonín, spisovna, HO cp 2132. 181 BAŘINA, Lev. 100 let Veslařského klubu Hodonín. Hodonín: Veslařský klub Hodonín, 2007, s. 79. 182 Tamtéţ, s. 40. - 54 -

budovy a v podstatě i její venkovní vzhled jsou dosud zachovány, interiéry pak jiţ jen částečně. V původní podobě se dochovaly některé detaily vnitřní výzdoby – dveře a drobný dekor ve vstupních partiích, dlaţba a schodiště. Objekt je stále vyuţíván k činnostem, pro které byl původně projektován, a to nepřetrţitě kromě období od heydrichiády po rok 1945. Budova pak byla poškozena v dubnu 1945 při ústupu německé armády, která si na její střeše zřídila kulometné stanoviště.183 Objekt je zapsán v majetku stávající organizace veslařského klubu v Hodoníně, jehoţ členové slaví mimořádné sportovní výsledky i na mezinárodním poli. Budova veslařského klubu je svého druhu v Hodoníně ojedinělou. V porovnání s hodonínskou sokolovnou, která byla uvedena do provozu o rok později, jde o poměrně svěţí koncept, k čemuţ přispívá také jeho umístění v přírodním terénu. Na konci dvacátých let byla hodonínská architektura ještě ovlivněna tvorbou Antonína Blaţka, která měla zcela jiný rukopis. Ta se ještě vyznačovala typem moderny reflektující ohlasy minulého století a přijímala částečně prvky kubismu a klasicistní architektury. Na budově veslařského klubu lze vysledovat jednoduché linie odráţející tendence tehdejší nově budované sportovní architektury ve funkcionalistickém slohu. Nejedná se však o přísně pojatý styl strohé krabicovité formy oproštěné od jakýchkoliv dekorativních prvků. Je upraven v souladu s praktičností a vkusem jejího zadavatele, do kterého se také moţná odrazil i duch sportovní disciplíny, které měla slouţit. Na rozdíl od „váţného“ Sokola přistupuje k tomuto záměru s lehkou hravostí.

183

V období protektorátu byla Morava hraniční řekou a do jejího okolí měli povolen vstup jen osoby, které se prokázaly árijským prohlášením. Po atentátu na Heydricha v období vyhlášení výjimečného stavu, byl vstup do celního prostoru zakázán a v jeho areálu si německá armáda zřídila důstojnické cvičiště. Tamtéţ, s. 43. - 55 -

6. HISTORIE A KULTURA TĚLOVÝCHOVNÝCH ORGANIZACÍ V UHERSKÉM HRADIŠTI A JEJICH SPORTOVNÍ STAVBY Uherské Hradiště, po roce 1848 okresní město, bylo sídlem řady státních orgánů a institucí, které v některých případech plnily i funkci krajské samosprávy.184 Také jezuitská kolej zaloţená v roce 1756 a urbanistický vývoj města v poslední čtvrtině 18. století přispěly k tomu, ţe se Uherské Hradiště stalo důleţitým střediskem zemské správy.185 Tím se charakter tohoto města výrazně odlišoval od rustikálního Hodonína. Národností sloţení však bylo v obou městech obdobné, a tak i historie zdejší spolkové činnosti procházela podobným vývojem. Prvním spolkem zřízeným na území města bylo kulturní sdruţení Gartenverein, jeţ bylo zaloţeno uţ v roce 1838. Německá enkláva pak v roce 1855 zřídila vlastní čtenářský spolek Kasino.186 Centrum českého kulturního ţivota tvořil od roku 1862 Čtenářský spolek, který byl v roce 1868 přetvořen na Měsťanskou Besedu. V letech 1868 aţ 1880 v Uherském Hradišti vzniklo šestnáct spolků, většinou národnostně zaměřených. Praţská Národopisná výstava pak dala místní české inteligenci podnět k zaloţení Slováckého muzea, které vzniklo v roce 1914. Výsledek obecních voleb, které se konaly v roce 1886, předal obecní správu z německých rukou pod české vedení. Tato skutečnost postupně ovlivnila všechny sféry společenského a hospodářského ţivota ve městě.187 Období první republiky je v Uherském Hradiště poznamenáno hospodářským rozvojem, kdy vznikla řada soukromých podniků a došlo také ke stavebnímu rozvoji a adaptaci starého jádra města, který podstatně změnil jeho budoucí urbanistický vývoj a podobu. Blízkost Baťových závodů v nedalekém Zlíně přivedla do města v meziválečném období i baťovské architekty, kteří zde realizovali řadu veřejných i soukromých projektů po vzoru zlínského funkcionalismu.188

184

ČOUPKOVÁ, Jaromíra a RAŠTICOVÁ, Blanka. Uherské Hradiště. Praha: Paseka, 2008, s. 13. Viz HOLÝ, Aleš. Urbanistický vývoj města po roce 1782. In. ČOUPEK, Jiří, et al. Uherské Hradiště. Královské město na řece Moravě. Uherské Hradiště: Město Uherské Hradiště, 2007, s. 209. 186 ČOUPKOVÁ, Jaromíra a RAŠTICOVÁ, Blanka. Uherské Hradiště. Praha: Paseka, 2008, s. 13. 187 Tamtéţ, s. 13 aţ 15. 188 František L. Gahura je autorem několika rodinných domů (1928 aţ 1933), Vladimír Karfík někdejší Ţivnostenské školy Tomáše Bati, dnešní střední průmyslová škola(1937-1938) a baťovští projektanti pak moderního obchodního domu firmy Baťa (1940). Viz HOLÝ, Aleš. Urbanistický vývoj města po roce 1782. In. ČOUPEK, Jiří, et al. Uherské Hradiště. Královské město na řece Moravě. Uherské Hradiště: Město Uherské Hradiště, 2007, s. 217 a 218. 185

- 56 -

Mimo zlínský proud jsou v Uherském Hradišti zastoupeny také realizace brněnské funkcionalistické školy. Architekt Bohuslav Fuchs je zde kromě regulačního plánu autorem většího počtu významných projektů. Z nich lze na předním místě jmenovat někdejší palác Auto Praga (1934), městské lázně (1936) a dostavbu budovy Slováckého muzea (1941).189

6.1. Sportovní spolky v Uherském Hradišti

Historie sportovních spolků v Uherském Hradiště je obdobná jako vývoj hodonínských organizací. Nejprve se v roce 1863 sjednotil utrakvistický spolek česko-německý Ruderverein Moravia.190 Nejednalo se však o spolek, jak bylo tehdy výsadou, pěstující klasická prostná cvičení, ale o veslařský klub. Byl dokonce prvním veslařským spolkem na našem území a zároveň druhým v celém rakouském mocnářství. Jiţ ve svých počátcích spolek sdruţoval poměrně velký počet aktivních členů, zejména z řad mladé inteligence a zámoţnějších vrstev, především německé národnosti.191 Samostatná organizace Českého veslařského klubu byla ustanovena v roce 1908,192 přestoţe české veslařské aktivity spadají jiţ do roku 1904, kdy byly zastřešeny zdejším Českým sportovním klubem. Po roce 1872, kdy byl zaloţen místní Sokol, vznikaly další, převáţně jiţ české spolky. V první dekádě dvacátého století byly postupně zakládány sportovní organizace, které zastřešoval místní Český sportovní klub, jenţ byl ustanoven v roce 1904. Druhým nejstarším spolkem, a zároveň prvním českým, který se ve městě věnoval sportu, respektive turistice, byl od roku 1896 místní Klub českých turistů. Po něm v roce 1897 následoval Klub českých velocipedistů, který jako svou první cyklistickou jízdní dráhu vyuţíval někdejší Magacínskou zahradu. Z dalších sportovních spolků, které ve městě působily lze v chronologickém řazení dle jejich vzniku, jmenovat: ţidovskou tělocvičnou jednotu Makkabi (1900), Krouţek hráčů tenisu (1901), Orel (1910), Rybářský spolek (1912), Atletik klub Club 189

Kromě uvedených veřejných staveb Bohuslav Fuchs v Uherském Hradišti projektoval tak několik rodinných domů v letech 1938 aţ 1941. Viz Tamtéţ. 190 GREXA, Ján a STRACHOVÁ, Milena. Dějiny sportu. Přehled světových a českých dějin tělesné výchovy a sportu. Brno: Masarykova univerzita, 2011, s. 149. 191 PILÁT, Zdeněk a TICHAVSKÝ, Květoslav. Sport v Uherském Hradišti. In. ČOUPEK, Jiří, et al. Uherské Hradiště. Královské město na řece Moravě. Uherské Hradiště: Město Uherské Hradiště, 2007, s. 413. 192 Český veslařský klub v roce 1908 Uherském Hradišti pod sebou zastřešoval i další sporty – kanoistiku, kopanou, plavání, krasobruslení, plavání, lední hokej a další. Viz Tamtéţ. - 57 -

Slovácká Slavia (1919) a AC Slovácká Slavia (1920), Dělnickou tělovýchovnou jednotu (1920) a místní organizaci Federace dělnické tělovýchovné jednoty (1921).193 Obdobně jako v Hodoníně byla s uherskohradišťským sportem spojena řeka Morava a jako první se zde začaly formovat vodní sporty. Na rozdíl od místního Sokola, kde v jeho počátcích byla účast ve velké míře spíše reprezentativní, veslařské spolky sdruţovaly převáţně aktivní členy. Místní veslařská organizace, pod hlavičkou Českého sportovního klubu Uherské Hradiště, byla i zde spolu se Sokolem jediná, která během roku 1908 vystavěla odpovídající reprezentativní spolkovou budovu. Objekt byl postaven při levém břehu řeky Moravy v místech, kde byla o rok později vybudována i první sokolovna. Jednopatrová hrázděná budova s dominantním arkýřem svým tvaroslovím vycházela z typologie lidové architektury připomínající turistické stavby Dušana Jurkoviče na Pustevnách.194 Návrh a stavební práce provedla místní firma Josefa Schaniaka, která významným způsobem ovlivnila na konci 19. století tvář Uherského Hradiště.195

6.2. Sokol Uherské Hradiště, jeho kultura a architektura Uherskohradišťský Sokol byl zaloţen ve stejném roce jako Sokol hodonínský, tedy v roce 1872. Také zde byly nejprve vyuţívány prostory Měšťanské besedy a různých hostinců. Cvičilo se také v budovách českého gymnázia a staré pošty. V letech 1872 aţ 1885 však byla sportovní činnost Sokola střídavě přerušována z důvodů absence cvičebních prostor.196 Na tuto skutečnost jednota reagovala zřízením stavebního odboru za účelem výstavby vlastní tělocvičny, o čemţ bude pojednávat text uvedený níţe. Historie zdejšího Sokola odráţí vývoj jednot v českých zemích a je obdobný jako vývoj hodonínské sokolské organizace.

193

Tamtéţ, s. 413 aţ 416. Archiv města Uherského Hradiště, AM – UH, karton č. 423. 195 Firma Schaniak zaloţená v roce1885, v poslední čtvrtině 19. století v Uherském Hradišti postavila první budovu českého gymnázia, městský pivovar, část třídy Maršála Malinovského a další veřejné a obytné budovy - viz HOLÝ, Aleš. Urbanistický vývoj města po roce 1782. In. ČOUPEK, Jiří, et al. Uherské Hradiště. Královské město na řece Moravě. Uherské Hradiště: Město Uherské Hradiště, 2007, s. 207 a ČOUPKOVÁ, Jaromíra a RAŠTICOVÁ, Blanka. Uherské Hradiště. Praha: Paseka, 2008, s. 13., s. 36. 196 Archiv města Uherské Hradiště, AM – UH, č. 10. - 58 194

Kulturní počiny zdejší jednoty bohatě dokládá Státní okresní archiv v Uherském Hradišti. Je v něm uloţeno velké mnoţství dokumentů týkajících se jednotlivých akcí, které byly Sokolem pořádány jiţ od konce 19. století. V největším počtu jsou archivovány plakáty, pozvánky a programy na ţupní slety, tělocvičné akademie, koncerty, šibřinky, divadelní a loutková představení, přednášky a vlastivědné výlety do okolí (nejčastěji na nedaleký Velehrad). Jejich obsah odpovídá dobovému vkusu ovlivněnému regionální příslušností východní části moravského Slovácka. Také zde je důleţitým činitelem lidová kultura a místní tradice. Na rozdíl od hodonínské jednoty, jsou však nejpočetněji zastoupena divadelní představení, který Sokol pořádal v místním redutním sále. Přičteme-li k nim i dětská a loutková představení, která se pořádala kaţdý měsíc, zjistíme, ţe se jednalo o desítky vystoupení během jedno roku. Níţe uvedený ilustrativní výčet divadelních představení a přednášek nejlépe dokládá jejich četnost a zaměření.197 

Divadelní představení Mučedník brixenský v prosinci 1920 od F. F. Šamberka ve prospěch stavby sokolovny,



Divadelní představení Maryša v červnu 1920 dle předlohy bratří Mrštíků,



Divadelní představení hry Zločin v horské boudě v říjnu 1922, předloha Josef Štolba,



Divadelní představení hry Velbloud uchem jehly v říjnu 1923 od Františka Langera,



Divadelní představení hry Mrak v březnu 1923, předloha K. Scheinpflug,



Loutkové divadlo pro dospělé Johannes Doktor Faust v březnu 1923,



Divadelní představení hry Na čem záleží v dubnu 1923, předloha Oskar Wilde,



Divadelní představení hry Herakles versus Puma v říjnu 1924, předloha Karel Piskoř,



Divadelní představení hry Falešná kočička v říjnu 1925, předloha Josef Skruţný,



Divadelní představení hry Jedenácté přikázání v prosinci 1925, předloha F. F. Šamberk,



Divadelní představení hry Peg mého srdce v dubnu 1926, předloha John Hartley Manners.

197

Nejedná se o úplný výčet akcí, uvedený seznam je namátkový a je uveden jako ilustrativní. Zdroje k tomu výčtu byly čerpány v Archivu města Uherského Hradiště, AM – UH, kartonech č. 10, 11, 12, 14 a 75. - 59 -

Přednášková a recitační činnost uherskohradišťského Sokola se zaměřovala na historické osobnosti a významná výročí tak, jak byla sokolskou kulturou nejčastěji recipována. Namátkou lze uvést198: Rok 1922: přednášky Po stopách americké demokracie, Mistr Jan Hus, recitační pásmo „…ku poctě 75. narozenin našeho p. presidenta T. G. Masaryka“, recitační a přednáškové pásmo Fügnerův večer.  Rok 1923: recitační pásmo básní Svatopluka Čecha: Bratři a Žižka a J. V. Sládka: Mužným duchem, přednášky O rodišti, životě a díle Komenského, Praktická Amerika. Mimořádnou kulturní a společenskou událostí se staly oslavy 50 let existence místního Sokola v roce 1922, které se uskutečnily 10. června aţ 6. července, mimo jeho hlavní program, kterým byl ţupní cvičitelský slet, se uskutečnil velký počet kulturních akcí – promenádní a pěvecké koncerty (na programu Smetanova Libuše, Fibichova Jarní romance a další), filmové projekce, národní průvody a slavnosti. Uspořádána byla také reprezentativní výstava mapující dosavadní vývoj a činnost jednoty. První sbírky na výstavbu vlastní sokolovny vznikly v roce 1897. Na počátku dvacátého století v roce 1903 byla zaloţena stavební komise, ze které se pak vyvinul samostatný stavební odbor.199 Nejprve byl pro výstavbu sokolovny zakoupen pozemek v roce 1908, který pak jednota o rok později směnila za parcelu s Hotelem Koruna na Tyršově náměstí. Stavební plocha se nacházela na významném místě při páteřním komunikačním průtahu dnešní Velehradské třídy. V roce 1909 na něm byla postavena první vlastní sokolovna s přilehlým letním cvičištěm, jako přístavba budovy uvedeného hotelu Koruna. Další etapa v historii uherskohradišťských sokoloven zahrnuje výstavbu druhé tělocvičny v těsné blízkosti té stávající. V roce 1919 město Sokolu darovalo stavební parcelu na někdejším dobytčím trhu tak, aby Sokol mohl stávající tělocvičnu rozšířit. Tato budova jiţ nevyhovovala svou dispozicí větším poţadavkům na kapacitu ani moderním nárokům na tělesná cvičení.200

198

Zdroj viz Tamtéţ. Archiv Města Uherské Hradiště, AM – UH, karton č. 10. 200 PILÁT, Zdeněk a TICHAVSKÝ, Květoslav. Sport v Uherském Hradišti. In. ČOUPEK, Jiří, et al. Uherské Hradiště. Královské město na řece Moravě. Uherské Hradiště: Město Uherské Hradiště, 2007, s. 414. 199

- 60 -

Autorem návrhu budovy z roku 1928 je architekt František Krásný. Podle jeho projektu byla sokolovna slavnostně otevřena v srpnu 1930. Budova má obdélníkový půdorys s čelní fasádou orientovanou do hlavní ulice Velehradské třídy. Terasovitě členěnému jednopatrovému objektu se sedlovou střechou dominují pásovité řady oken a předsunutý vstup netradičně umístěný nikoliv ve středu čelní fasády, ale na jejím okraji. Tvar obloukovitě klenutého vstupu připomínající arkády Tyršova domu, opakuje i pás oken nad terasou v prvním patře201. Hlavní sál v přízemí byl projektován zároveň jako cvičební i divadelní sál spolu s prostorným jevištěm a skladem pro divadelní rekvizity. Součástí sokolovny byly také prostory loutkové divadla a trubačského sboru, knihovna s čítárnou, projekční kabina a další technické zázemí. Prvnímu patru dominuje téměř po celém jeho obvodu galerie a terasa. Půdorys budovy a venkovní fasáda zůstaly v podstatě do dnešních dnů nezměněné a jsou dosud v souladu s projektem Františka Krásného. Budova sokolovny byla Městským Národním výborem v letech 1957 aţ 1959 adaptována na divadlo. Od té doby v ní nastálo sídlí Slovácké divadlo. Sídlo Sokola se po roce 1989 vrátilo do své první budovy v bývalém objektu Hotelu Koruna.

201

Obdobnou podobu oken a fasády František Krásný pouţil při adaptaci praţského Michnova paláce (Tyršova domu). - 61 -

7. ZÁVĚR Téma propojení umění, kultury a sportu tvoří širokou problematiku nabízející řadu badatelských okruhů. Mimo všestranný Sokol, kde se otevírají moţnosti studia nesčetných sloţek, jeţ se do jeho činností promítaly – divadlo a film, hudba, vydavatelská a publikační činnost, reklama, sochařství a medailérství, architektura, inspirační zdroje…, a vlivů s těmito odvětvími souvisejícími, se lze obdobným způsobem soustředit i na další tělovýchovné a sportovní organizace. Stejně tak lze pozornost obrátit i opačným směrem k jednotlivým umělcům, osobnostem, hnutím nebo periodikům, či uměleckým proudům a stylům, které ve své tvorbě reflektují sport či témata s ním související. Předkládaná magisterská práce naznačila jen nepatrný zlomek z výše zmiňovaných okruhů. Na vybraných příkladech sportovních spolků, které působily v konkrétních venkovských oblastech jihovýchodní Moravy v první polovině dvacátého století, byly zmíněny hlavní sloţky kulturního ţivota těchto organizací a určující podněty. Nástin kulturního ţivota sportovních a tělovýchovných organizací v prostředí menších měst ukazuje, z jak různobarevných odstínů byla utvářena kultura českých zemí v první polovině dvacátého století, obzvláště ta meziválečná, která bývá označována jako doba všestranného kulturního a společenského rozvoje. Větší sportovní jednoty ve svých organizacích zřizovaly kulturní, vzdělávací či osvětové odbory. Jejich úkolem bylo šířit ideové myšlenky hnutí a starat se především o mravní vývoj své mládeţnické základny. Témata, která byla nejčastěji zpracovávána, se opakovala a byla v souladu s jejich povahou a národním zaměřením. V prostředí jihovýchodní Moravy to byla i především lidová kultura variovaná nejrůznějšími způsoby. Jakým směrem se ubírala sokolská kultura a osvěta přesvědčivě vyznívá z úryvku vydavatele věstníku hodonínské jednoty z roku 1935: „Jsme pevni, byli jsme a budem. Víme, co chceme: vychovat národ a vésti k lepšímu. Nedáme se nikdy zastrašiti, nýbrž napřeme co nejhouževnatěji své paže. Věříme, že kam síla se napře, tam se i svět hne. Na cestu nám svítí vzory: Hus, Tyrš, Masaryk.“202

202

RUBAN, Antonín (ed.). Hodonínský Sokol v roce 1935. Zprávy Sokola Hodonín, str. 23. - 62 -

Vedle se také práce zabývala další nedílnou součástí jejich existence, a sice architekturou sportovních budov (v tomto případě nejčastěji sokoloven). Rozborem konkrétních staveb a srovnáním architektonických stylů a konceptů, které podobu sportovních staveb utvářely, se snaţila objasnit specifika a rozdíly mezi takzvanými hlavními proudy architektury a kontextem regionálního prostředí. Konečnou proměnu filosofie sokolských staveb z původně honosných paláců či divadelních budov druhé poloviny 19. století, ve strohé objekty první poloviny století dvacátého, vystihuje snad nejlépe komentář Rostislava Šváchy: „Zamyslíme-li se nad stále industriálnějším vzhledem nových sokoloven, mohli bychom spíše tento vývojový pohyb vysvětlovat tak, že z chrámů pro sakralizaci tělocviku se sokolovny postupně měnily v účelné dílny nebo továrny na zdravý lidský pohyb“.203 Dokládá také, jak se během poměrně krátkého časového úseku změnil pohled společnosti na tělesnou kulturu. Jeho proměny ovlivňovaly i sportovní architekturu. Z ní lze pak vyčíst jednotlivé dobové postoje tak, jak to odráţí výše uvedená citace. Ačkoliv měl Sokol prostřednictvím svého stavebního odboru určitý vliv na výstavbu sokoloven a tedy teoreticky i na jejich podobu, lze říci, ţe jejich vzhled nijak neovlivňoval

centrálním

způsobem

a

nediktoval

jakákoliv

uniformní

řešení,

byť by k tomu jeho naturel mohl svádět. Tuto skutečnost ilustruje i v práci zmíněný pohled praţských činovníků na přijetí moderních proudů architektury na přelomu devatenáctého a dvacátého století, který nebyl mimopraţskému prostředí vnucován. Podoba a pojetí sokoloven tedy většinou zrcadlila charakter a kontext daného místa. Patrné je to především u sokoloven na periferiích a v menších obcích, které jsou příkladem poměrně pestrého spektra jednotlivých stylů, byť se často nejednalo o projekty sledující nejnovější trendy moderní architektury.204 Tento postoj dosvědčují i sokolovny architekta Krásného v Hodoníně a Uherském Hradišti. Obě byly slavnostně otevřeny téměř zároveň (uherskohradišťská o dva měsíce později neţ hodonínská sokolovna) a přestoţe jsou dílem jednoho autora, nejedná se o dva identické sériové projekty, byť řadu shodných prvků lze u nich vysledovat. 203

ŠVÁCHA, Rostislav (ed.). Naprej! Česká sportovní architektura 1567–2012. Praha: Prostor architektura, interiér, design, o.p.s., 2012, s. 117. 204 Výjimku tvoří v tomto případě sokolovna v nedalekém Veselí na Moravou postavená v roce 1924 dle projektu brněnského architekta Jaroslav Syřiště v roce 1924. Jedná se o názornou ukázku transformace nových progresivních proudů do venkovského prostředí. Viz HEMZOVÁ, Hana. Jaroslav Syřiště: Kubistická architektura. Brno, 2008. Bakalářská diplomová práce na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity na Ústavu hudební vědy. Vedoucí práce PhDr. Aleš Filip, PhD., s. 27. - 63 -

I další sportovní stavba, budova hodonínského veslařského klubu, která je v práci zmíněna, potvrzuje to, co jiţ bylo výše řečeno, a sice ţe i „venkovská“ sportovní architektura můţe být pozoruhodným dokladem tohoto specifického druhu stavitelství.

- 64 -

8. SHRNUTÍ 8.1. Resumé Předkládaná práce se zabývá tematikou forem a estetikou výtvarné sebeprezentace tělovýchovných jednot a sportovních spolků od počátku dvacátého století do jeho čtyřicátých let. Zkoumá je v kulturně historickém kontextu, na pozadí historických a společenských událostí a myšlenkových proudů. Všímá si také nacionálních projevů, které byly často hlavním motorem pro zakládání těchto organizací. V souvislosti s tím se zabývá i dosud málo probádanou kapitolou architektury sportovních staveb. Všechny tyto skutečnosti ovlivňovaly změny ve vnímání tělesné kultury ve společnosti. Pouţívané formy výtvarné prezentace sportovních spolků k nim také výrazně přispěly. Fenoménem je v tomto případě Tělovýchovná jednota Sokol. Práce nejprve ilustruje hlavní směry a způsoby výtvarné kultury a architektury sportovních spolků na našem území, aby pak dále mohlo být zkoumáno, jak tyto vzory přejímalo specifické prostředí periferie moravského maloměsta. Na příkladu tělovýchovných spolků, jeţ v této době působily ve městech Hodonín a Uherské Hradiště, sleduje, v jaké formě a míře tyto prvky do tohoto prostředí pronikaly.

8.2. Summary The present thesis follows up the theme of forms and aesthetics of art selfpresentation the sporting associations and clubs from the beginning of 20th century to 1940s.It is examined in its cultural and historical context, background historical and social events as well as thought flows. It also observes the national influence that was often the main engine for establishment of these organizations. In connection to the facts, the thesis still occupies little explored chapter of sports buildings architecture. All of these things influenced changes in perception of physical culture in the society and used forms of art presentation of the sporting clubs were instrumental in them too. Sporting association “Sokol“ is the phenomenon in this case. At the beginning of the thesis the main directions and waysof art culture and architecture of the sporting clubs in our territory is illustrated to be ableto research how the models were accepted in the specific surroundings of Moravian small town. It is explained by way of example - 65 -

of sporting clubs acting in the town Hodonín and Uherské Hradiště at that time. It follows up the forms and scale penetrating the elements into this environment.

8.3. Resume Die vorliegende Arbeit befasst sich mit den Themen von den Formen und mit der Asthetik der Kunst der Selbstdarstellung der Sportvereinen von dem Anfang der 20 Jahrhundertes bis zu seinen 40 Jahren. Sie untersucht diese Problematik in dem kulturhistorischen Kontext und vor dem Hintergrund der historischen und gesellschaftlichen Veranstaltungen und Denkströmungen. Die Arbeit bemerkt auch die nationalistische Rede, die oft der Hauptmotor für die Schaffung von diesen Organisationen ist. In diesem Zusammenhang beschäftigt sich auch bisher nur wenig erforschte Kapitel von der Architektur der Sportbauten. Alle diese Fakten förmigen die Anderungen in der Wahrnehmung der Körperkultur in der Gesellschaft, gebrauchte Formen der Kunst von den Sportvereinen auch dazu wesentlich beigetragen. Phänomen in diesem Fall ist TJ Sokol. Diese Arbeit zuerst veranschaulicht Richtlinien und Möglichkeiten der Bildenden Künste von den Sportvereinen auf unserem Gebiet, damit sie mehr untersucht werden konnte, wie diese Muster die Umwelt Peripheriegeräte der mährischen Provinzstadt übernahm. Auf diesem Beispiel von den Sportvereinen die zu dieser Zeit in der Stadt Hodonín und Uherské Hradiště wirkten, verfolgt, in welcher Form und Maß diese Elemente in diese Umwelt eingedrungen.

- 66 -

9. POUŢITÉ ZDROJE 9.1. Literatura  BOŘUTOVÁ, Dana. Architekt Dušan Samuel Jurkovič. Bratislava: Slovart, 2009.  ČÍŢEK, Ludvík (ed.). Stavba sokoloven a cvičišť sokolských. Jejich úprava a vnitřní zařízení. Příručka pro tělocvičné jednoty sokolské, inženýry, architekty, stavitele a projektanty vůbec. Praha: Československá obec sokolská, 1924.  ČOUPEK, Jiří, et al. Uherské Hradiště. Královské město na řece Moravě. Uherské Hradiště: Město Uherské Hradiště, 2007.  ČOUPKOVÁ, Jaromíra a RAŠTICOVÁ, Blanka. Uherské Hradiště. Praha: Paseka, 2008.  GREXA, Ján a STRACHOVÁ, Milena. Dějiny sportu. Přehled světových a českých dějin tělesné výchovy a sportu. Brno: Masarykova univerzita, 2011.  HOHLER, Vilém a KÖSSL, Jiří. Sport v umění. Praha: Olympia, 1989.  KORYČÁNEK, Rostislav. Česká architektura v německém Brně. Město jako ideální krajina nacionalismu. Brno: ERA, 2003.  KÖSSL, Jiří a ŠTUMBAUER, Jan a WAIC, Marek. Vybrané kapitoly z dějin tělesné kultury. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2004.  KUČERA, Martin. Kultura v českých dějinách 19. století. Ke zrodu, genezi a smyslu avantgard. Praha: Academia, 2011.  MELKOVÁ, Pavla. Prožívat architekturu. Řevnice: Arbor Vitae, 2013.  NEDBAL, Lubor (ed.). Hodonín ve válce a okupaci v letech 1939–1945. Hodonín: Město Hodonín, 2005.  NOVOTNÝ, Jan. Sokol v životě národa. Praha: Melantrich, 1990.  PETRASOVÁ, Taťána a MACHALÍKOVÁ, Pavla (ed.). Tělo a tělesnost v české kultuře 19. století. Praha: Academia, 2010.  PLAČEK, Miroslav (ed.). Hodonín. Dějiny města do roku 1948. Hodonín: Město Hodonín, 2008.  RYČL, František. Hodonín. Hodonín: Město Hodonín, 2002.  SEDLÁK, Jan. Brno secesní. Brno: Vydavatelství ERA, 2004.  SEDLÁK, Jan (ed.). Slavné vily Jihomoravského kraje. Praha: Foibos, a.s., 2007. - 67 -

 ŠLAPETA, Vladimír a MUSIL, František a JANDÁČEK, Václav. Stavební kniha. Funkcionalismus na Moravě. Brno: EXPO DATA, 2003.  ŠVÁCHA, Rostislav. Od moderny k funkcionalismu. Proměny pražské architektury první poloviny dvacátého století. Praha: Odeon, 1985.  ŠVÁCHA, Rostislav (ed.). Naprej! Česká sportovní architektura 1567–2012. Praha: Prostor - architektura, interiér, design, o.p.s., 2012.  VYBÍRAL, Jindřich. Česká architektura na prahu moderní doby. Devatenáct esejů o devatenáctém století. Praha: Argo, 2002.  VYBÍRAL, Jindřich. Mladí mistři. Architekti ze školy Otto Wagnera na Moravě a ve Slezsku. Praha, Argo: 2002.  WAIC, Marek (ed.). Sokol v české společnosti 1862–1938. Praha: Fakulta tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy, 1996.  WAIC, Marek (ed.). Německé tělovýchovné a sportovní spolky v českých zemích a Československu. Praha: Karolinum, 2008.  ZATLOUKAL, Pavel. Příběhy z dlouhého století. Architektura let 1750–1918 na Moravě a ve Slezsku. Olomouc: Muzeum umění Olomouc, 2002.

9.2. Prameny  BAŘINA, Lev. 100 let Veslařského klubu Hodonín. Hodonín: Veslařský klub Hodonín, 2007.  Č. V. K. v Hodoníně 1907–1927. Hodonín: Český veslařský klub v Hodoníně, 1927.  DOLEŢEL, Michal. Folklorismus v Sokole. Lidová kultura jako zdroj národní identity sokolské organizace v letech 1862–1948. Brno, 2014. Bakalářská diplomová práce na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity na Ústavu evropské etnologie. Vedoucí práce PhDr. Roman Doušek, PhD.  HEMZOVÁ, Hana. Jaroslav Syřiště: Kubistická architektura. Brno, 2008. Bakalářská diplomová práce na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity na Ústavu hudební vědy. Vedoucí práce PhDr. Aleš Filip, PhD.  HLAVÁČ, Martin. Dům umělců a jeho význam pro Hodonín v první třetině 20. století. Brno, 2011. Bakalářská diplomová práce na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity na Ústavu hudební vědy. Vedoucí práce PhDr. Tomáš Jeřábek.  Hodonín rodiště pres. osvoboditele T. G. Masaryka. Hodonín: nákladem městské rady v Hodoníně, 1937. - 68 -

 KOZÁKOVÁ, Zlata. Sokolské slety 1882–1948. Praha: Orbis, 1997.  KUDĚLKOVÁ, Lenka. Po stopách funkcionalismu. Brno: Centrála cestovního ruchu – Jiţní Morava, 2009.  MALÍKOVÁ, Sylvie. Monumentální dílo a osobnost Jano Köhlera (1873–1941). Olomouc, 2011. Magisterská diplomová práce na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.  MAŠEK, František (ed.). Památník osmého sletu všesokolského v Praze 1926. Praha: Československá obec sokolská, 1927.  MAZÁČ, Tomáš. Sokolská ideologie ve sletových scénách z let 1907–1938. Brno, 2010. Bakalářská diplomová práce na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity na Ústavu hudební vědy. Vedoucí práce Mgr. Helena Maňasová Hradská.  MAZÁČ, Tomáš. Proměny sokolství ve výtvarné řeči sletové propagace (1901–1948). Brno, 2012. Magisterská diplomová práce na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity na Ústavu hudební vědy. Vedoucí práce Mgr. Helena Maňasová Hradská, Ph.D.  NIKLÍČEK, Vladimír, et al. 75 let Sokola Hodonín. Hodonín: Tělocvičná jednota Sokol Hodonín, 1948.  NOVOSAD, Alexej. Svědectví o lásce a věrnosti. Hodonín: Tělocvičná jednota Sokol v Hodoníně, 1997.  OSOLSOBĚ, Jana: Dílo Antonína Blažka a jeho místo ve vývoji architektury 20. století. Brno, 1995. Diplomová práce na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Vedoucí práce doc. PhDr. Jiří Kroupa, CSc.  Památník Sokola v Hodoníně. 1872–1922. Hodonín: Tělocvičná jednota Sokol Hodonín, 1922.  Památník Světozora na IX. slet všesokolský v Praze 1932. Praha: Československá obec sokolská, 1933.  Památník osmého sletu všesokolského v Praze 1926. Praha: Československá obec sokolská, 1927.  Památník IX. sletu všesokolského. Praha: Československá obec sokolská, 1933.  Památník X. všesokolského sletu v Praze 1938.  Praha a čtvrtý slet všesokolský 1901.  RUBAN, Antonín (ed.). Zpravodaj Sokolské župy Slovácké. Ročník VIII. Hodonín: Sokolská ţupa Slovácká, 1931.  RUBAN, Antonín (ed.). Hodonínský Sokol v roce 1935. Zprávy Sokola Hodonín. - 69 -

 SPĚVÁK, Přemysl. Občanské elity Hodonína a jejich spolkový život 1861–1914. Brno, 2011. Magisterská diplomová práce na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity na Historickém ústavu. Vedoucí práce doc. Mgr. Lukáš Fasora, Ph.D.  ŠPUNAR, Jiří. Sportovní židovské kluby v novodobých dějinách. Brno, 2007. Bakalářská diplomová práce na Fakultě sportovních studií Masarykovy univerzity na Katedře sportovní edukace. Vedoucí práce PaedDr. Jan Ondráček, PhD.  Sokol. Ročník 52, číslo 10. Praha: Sokol praţský, 1926.  Obecní stavební úřad Hodonín: Spisovna, HO cp 273. Spisovna, HO cp 2132. Spisovna, HO cp 2222.  Státní okresní archiv Hodonín: Archiv města Hodonína, kartony č. 298, 523, 666, 669, 670. Pamětní kniha města Hodonína 1936 – 1944.  Státní okresní archiv Uherské Hradiště: Archiv města Uherského Hradiště, kartony č. 10, 11, 12, 14, 20, 21, 75, 76, 423, 481. 9.3. Časopisecké články 

KRÁSNÝ, František. O architektuře osmého sletu všesokolského v Praze. Sokol, 1926, roč. 52.

9.4. Elektronické zdroje 

Architektenlexikon Wien 1770–1945. Dostupné z URL: < http://www.architektenlexikon.at/de/324.htm> citováno 5. 5. 2014 .



Arch pavouk. Dostupné z URL: citováno 12. 5. 2014 .



Archiweb. Dostupné z URL: < http://www.archiweb.cz/architects.php?type=arch&place=cr&action=show&id=421> citováno 12. 5. 2014 . - 70 -

Dostupné z URL: < http://www.archiweb.cz/news.php?type=1&action=show&id=1552> citováno 10. 12. 2014 . 

Encyklopedie Brna. Dostupné z URL: < http://encyklopedie.brna.cz/homemmb/?acc=profil_udalosti&load=3982> citováno 12. 5. 2014 .



Oficiální webové stránky České obce sokolské. Dostupné z URL: citováno 5. 5. 2014 .



Časopis stavebnictví. Sokolovny a jejich odkaz současnosti. Dostupné z URL: citováno 7. 5. 2014 .



Hodonín nostalgický. Dostupné z URL: citováno 12. 12. 2014 . Dostupné z URL: citováno 12. 12. 2014 .



Hodonínský deník. Dostupné z URL: < http://hodoninsky.denik.cz/serialy/pres-jez-poprve-tekla-voda-vroce-20110810.html> citováno 13. 5. 2014 .



Slavné vily. Dostupné z URL: citováno 5. 5. 2014 .



Sokol Hodonín. Dostupné z URL: citováno 11. 12. 2014 .



Šumné stopy Slovinsko – Od Parléře po Bloudka. Dostupné z URL: citováno 7. 5. 2014 .



Ústav pro studium totalitních reţimů. Výstava pod křídly Sokola. Dostupné z URL: citováno 11. 5. 2014 .

- 71 -

10. PŘÍLOHY 10.1. Architekt František Krásný a Tyršův dům *6. 7. 1865 Plzeň – Koterov, †14. 7. 1947 Mariánské Lázně

Tvorba architekta Františka Krásného je nesmazatelně spjata s architekturou sportovních budov v Československu, zejména v období dvacátých a třicátých let dvacátého století. Připisuje se mu autorství zhruba sto padesáti návrhů a projektů sokoloven205, které jsou rozptýleny po celém území Čech a Moravy a některé se nachází i na Slovensku. Podílel se také na vzhledu a realizaci sokolských cvičišť a hlavních sletišť.206 Dalším důleţitým okruhem jeho tvorby je realizace bankovních domů v Praze, ve Vídni a ve Slovinsku. Jeho dílo u nás není dosud souborněji zpracováno. Údaje byly čerpány z mnohdy zlomkovitých informací z publikací Jindřicha Vybírala, Pavla Zatloukala, Rostislava Šváchy, sokolských pramenů a z internetových zdrojů, které jsou uvedeny v soupisu pramenů a literatury. Proto zde není uveden výčet děl a jeho tvorba je zde naznačena spíše ilustrativně v kontextu náplně diplomové práce. Architektenlexikon Wien 1770–1945 uvádí seznam jeho díla i nerealizovaných projektů s důrazem na vídeňskou tvorbu, soupis jednotlivých sokoloven nezmiňuje. Po ukončení studií na plzeňské průmyslovce odešel do Vídně, kde získal praxi v několika předních architektonických ateliérech. V letech 1892 aţ 1895 studoval architekturu na Vídeňské akademii výtvarných umění, kde byl nejprve ţákem Carla von Hasenauera,207 poté Otto Wagnera. Mezi jeho wagnerovské spoluţáky patřili pozdější ikony modernismu – Leopold Bauer, Josef Hoffmann, Josef Maria Olbrich a další. Tedy ti slavní, kteří byli spjati s moravským prostředím a věhlasnou brněnskou 205

František Krásný je například autorem sokoloven v Litomyšli, Poděbradech, Hodoníně, Uherském Hradišti, Trenčianské Teplé, Proskovicích, Humpolci, Novém Městě na Moravě, Novém Městě nad Metují… 206 Krásný byl spoluautorem sletového cvičiště VIII. všesokolského sletu v Praze v roce 1926, které bylo navrţeno v neoklasicistní podobě – viz ČÍŢEK, Ludvík. Sletiště VIII. sletu všesokolského v Praze na pláni petřínské a KRÁSNÝ, František. O architektuře sletiště VIII. sletu všesokolského. In Památník osmého sletu všesokolského v Praze 1926. Praha: Československá obec sokolská, s. 22 aţ 39. Na stavbu sletiště Krásný podal návrh pod heslem „Tyrš“. Jednalo se o sletiště nově vybudované na pozemcích někdejších strahovských lomů. Areál byl poté komponován v duchu sletu, jehoţ leitmotivem bylo budování mladé republiky a jehoţ vrcholem bylo provedení sletové scény „Kde domov můj?“. 207 Carl von Hasenauer (1833–1894): čelní aktér vídeňského historismu a neorenesance, spolu s Theophilem Hansenem, Gottfriedem Semperem a Friedrichem Schmidtem tvůrce vídeňské Ringstrasse. - 72 -

vyšší průmyslovou školou.208 V průběhu těchto studií v roce 1893 Krásný ve Vídni obdrţel stavitelskou koncesi a zaloţil si vlastní projekční kancelář, kterou po určitou dobu sdílel se spoluţákem Josefem Hoffmannem, s nímţ pak realizoval řadu projektů a návrhů, včetně interiérových studií. U několika projektů spolupracoval i s dalším spoluţákem, Otokarem Bémem, s nímţ například vytvořil návrh školy v Heřmanově Městci (1896).209 Vídeňské období Františka Krásného je spojeno především s realizacemi obytných domů, vil a menších rodinných domků, bankovních a dalších veřejných budov. Větší část těchto budov se nachází ve 13. vídeňském okrese. Z řady četných návrhů a realizací lze usoudit, ţe se zde Krásný těšil oblibě. Ve Vídni pak také publikoval několik statí v časopisu Der Architekt210. Před rokem 1920 se František Krásný přestěhoval do Prahy. Toto další tvůrčí období je nejvíce spjato s prací pro Sokol, ačkoliv jiţ ve Vídni byl významným členem tamní jednoty. Po návratu do Prahy se stal jedním z hlavních pracovníků stavebního odboru Československé obce sokolské a podílel se na stavební a architektonické koncepci Sokola. Napsal několik studií a pojednání o architektuře a o výstavbě sokolských budov. Jeho nejvýznamnějším projektem pro Sokol a dalo by se snad říct, ţe i ţivotním dílem je Tyršův dům, který vznikl přestavbou původně barokního paláce ze 17. století. Oproti sokolovnám jsou však podstatně výrazově zajímavější i odváţnější návrhy Krásného a projekty veřejných budov, zejména bankovních objektů. Sem můţeme zařadit neklasicistně laděnou adaptaci brněnské pobočky Pojišťovny Slavia211 (1920–1921) a Dům československých architektů (1927–1929) v Praze.212 Významným počinem tohoto druhu je realizace prestiţní monumentální budovy Slovinské národní banky 208

Otto Wagner (1841–1918): přední osobnost středoevropské architektury spjatá s počátky modernismu. Z řad jeho ţáků vzešlo několik pozoruhodných a vůdčích osobností architektury konce 19. a počátku 20. století spojených s českým a moravským prostředím, které pod vlivem jeho tvorby přispěli k vytvoření specifického uměleckého programu modersnimu (Jan Kotěra, Leopold Bauer, Adolf Loos, Josef Hoffmann, Josef Maria Olbrich, Josef Plečnik, Josef Chochol…). Ten se stal klíčovým pro další vývoj architektury a předznamenal nástup pozdější postmoderny. Na jejich program navazovali další tvůrci nejen ve střední Evropě – viz VYBÍRAL, Jindřich. Mladí mistři. Architekti ze školy Otto Wagnera na Moravě a ve Slezsku. Praha: Argo, 2002. 209 ZATLOUKAL, Pavel. Příběhy z dlouhého století. Architektura let 1750–1918 na Moravě a ve Slezsku. Olomouc: Muzeum umění Olomouc, 2002, s. 457. 210 Architektenlexikon Wien 1770 – 1945. Dostupné z URL: < http://www.architektenlexikon.at/de/324.htm> citováno 5. 5. 2014 . 211 Rostislav Koryčánek zmiňuje, ţe jedním z moţných autorů brněnské budovy Pojišťovny Slavia z roku 1931 je František Krásný. Následně však uvádí, ţe zdroje o potvrzení autorství se různí – viz KORYČÁNEK, Rostislav. Česká architektura v německém Brně. Město jako ideální krajina nacionalismu. Brno: ERA, 2003, s. 204. 212 ŠVÁCHA, Rostislav. Od moderny k funkcionalismu. Proměny pražské architektury první poloviny dvacátého století. Praha: Odeon, 1985, s. 197 a 198. - 73 -

v Lublani (1920).213 Z období spolupráce s Josefem Hoffmannem214 je moţné zmínit společný projekt v soutěţi na výstavbu městského divadla v Plzni z roku 1898. Přestoţe byl tento návrh v soutěţi oceněn první cenou, nebyl pak údajně vybrán pro svou velkou odváţnost. Z tvorby jejich společného ateliéru lze také připomenout návrh na výstavbu ţivnostenské banky v Praze z téhoţ roku.215 V rodné Plzni pak realizoval několik činţovních a rodinných domů, objektů pro pivovary z let 1898 a ţivnostenských budov216. Za pozornost stojí plzeňská secesně laděná vila Karla Kestřánka (1898– 1899).217 Na rozdíl od zmiňovaných slavnějších spoluţáků se však František Krásný nevyznačoval tak vyhraněným uměleckým rukopisem, a proto ani nepatřil mezi výraznější vůdčí osobnosti, které na počátku dvacátého století určovaly moderní architektonické směry. Jeho tvorba oproti nim zapadá do konvenčnějších vod české architektury, tam kde vychází ještě z historismu, respektive novohistorismu. To ale určitě neznamená, ţe by dílo Františka Krásného bylo podprůměrné. Řada jeho realizací se běţnému průměru vymyká a lze říci, ţe v některých případech se jedná o kvalitní projekty,

na

kterých

jsou

zřetelně

čitelné

otisky

wagnerovských

tendencí.

Jsou to především stavby pojaté v duchu nastupující secese, moderny a také purismu. U většiny jeho sokoloven to ale tvrdit nelze, protoţe se vyznačují jistou jednoduchostí aţ sériovostí. Při velkém počtu autorství, které se mu připojuje, tomu ale nemůţe být jinak. Jedná se o řadu prostých variací na totéţ téma s minimální zdobností, avšak s jemným důrazem na místní kolorit. Jeho návrhy venkovských sokoloven pak mnohdy byly ještě dále upravovány staviteli podle aktuálních podmínek té které jednoty, jako je tomu například v případě hodonínské sokolovny. Jednoduchost těchto návrhů, coţ ale mnohdy nemusí být na škodu, můţeme v neposlední řadě moţná přičíst i konzervatismu panujícímu v některých jednotách ruku v ruce jdoucímu s jejich omezenými finančními moţnostmi. 213

Šumné stopy Slovinsko – Od Parléře po Bloudka. Dostupné z URL: citováno 7. 5. 2014 . 214 Josef František Maria Hoffmann (1870 – 1956): architekt, návrhář a designér, spoluzakladatel uměleckých krouţků Wiener secession a Wiener Werkstätte, jedna z ikon evropské secese a moderny (např. bruselský Palác Stocklet 1905-11, sanatorium Purkersdorf 1903, interiérové a nábytkové návrhy). 215 Evropská cesta historickými divadly. Dostupné z URL: citováno 10. 5. 2014 . 216 Architektenlexikon Wien 1770 – 1945. Dostupné z URL:< http://www.architektenlexikon.at/de/324.htm> citováno 5. 5. 2014 . 217 Slavné vily. Dostupné z URL: citováno 5. 5. 2014 . - 74 -

O tom, ţe František Krásný netrpěl absencí smyslu pro humor, alespoň v počátcích své tvorby, svědčí následující komentář Jana Kouly k návrhu jednoho plzeňského uzenářství, jehoţ fasádu Krásný pojal svérázným způsobem:„festony z uzenic a vlysem z uzených hlav přivedena čirá komedie v umění.“218 Tyršův dům (1922–1925) – „dům práce, dům naděje a lásky, dům síly a krásy“ 219 Původní Ullmannova sokolovna jiţ na počátku dvacátého století neodpovídala v mnoha ohledech tehdejším nárokům a potřebám praţského Sokola. Proto jednota v roce 1921 zakoupila malostranský Michnův palác s cílem vybudovat na jeho místě reprezentační a kapacitně i technicky vyhovující prostory. K realizaci Tyršova domu bylo přistupováno snad aţ s posvátnou úctou, zřejmě obdobně jako před šedesáti lety u první sokolovny. V souladu s klasickým řeckým kánonem se zde především měla mládeţ věnovat všestrannému tělesnému a duchovnímu rozvoji. Ideovou soutěţ, která se uskutečnila ještě ve stejném roce a do níţ bylo přihlášeno dvacet tři návrhů, vyhrál František Krásný. Dnes se můţeme jen domýšlet, jakou roli ve výsledku soutěţe hrála kvalita projektu a pozice Krásného v sokolských orgánech. Adaptace spolykala na tehdejší poměry astronomickou částku. Jenom zakoupení objektu paláce vyšlo ČOS na tři miliony korun. Potřebnou částku zadavatelé postupně skládali z výtěţku VII. všesokolského sletu konaného v roce 1920, věcné loterie a garančních spoluúčastí sokolských jednot, bankovních darů a v neposlední řadě také prostřednictvím státní dotace. Celkem se náklady na stavbu vyšplhaly na 25 milionů korun.220 Jednalo se tedy o dílo takřka celonárodní, ostatně tak jako tomu bylo u velkých sokolských počinů obvyklé. Krásný pojal komplexní adaptaci původních budov spojenou s výstavbou nových objektů opět v neoklasicistním slohu. Mimo patřičné cvičební a sálové prostory v suterénu budovy vyrostl první krytý plavecký bazén v Československu. Součástí objektu Tyršova domu dále byly knihovna, muzeum, galerie, nakladatelství, byt

218

VYBÍRAL, Jindřich. Česká architektura na prahu moderní doby. Devatenáct esejů o devatenáctém století. Praha: Argo, 2002, s. 227. 219 MAŠEK, František. Tyršův dům – středisko prací sletových. In Památník osmého sletu všesokolského v Praze 1926. Praha: Československá obec sokolská, s. 60. 220 WAIC, Marek (ed.). Sokol v české společnosti 1862–1938. Praha: Fakulta tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy, 1996, s. 145 a 146. - 75 -

náčelníka, ubytovna cvičenců, reprezentační a správní části a sluneční lázně. Plochy někdejších palácových zahrad Krásný přebudoval na venkovní cvičiště. To, ţe se Tyršův dům měl stát nejen výkladní skříní Sokola, ale i novým sokolským pomníkem, dokladuje také záměr vybudovat v nezazděných arkádách kolumbárium.221 V roce 1925 byla u příleţitosti slavnostního otevření Tyršova domu uspořádána okázalá akce, které se zúčastnily špičky tehdejšího veřejného ţivota, včetně T. G. Masaryka, Edvarda Beneše a praţského primátora Karla Baxy.222

10.2. Obrazová příloha Obrazová příloha je z důvodů odlišného formátování nahrána v elektronickém archivu práce jako samostatný soubor.

221

Tento nakonec nerealizovaný námět předloţil jiţ zmiňovaný významný člen Sokola Ludvík Číţek, mimo jiné známý propagátor pohřbu ţehem. 222 Oficiální webové stránky České obce sokolské. Dostupné z URL: citováno 5. 5. 2014 . Fotografie Tyršova doma a jeho otevření tamtéţ. - 76 -