MASARYKOVA UNIVERZITA

MASARYKOVA UNIVERZITA LÉKAŘSKÁ FAKULTA KATEDRA OŠETŘOVATELSTVÍ

Katarína Ďuranová

Problematika benigní hyperplazie prostaty ve sledované populaci Bakalářská práce

Vedoucí práce: MUDr. Igor Dolan

Brno 2010

Prohlašuji, ţe jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně pod odborným vedením MUDr. I. Dolana a všechny pouţité informační zdroje jsou uvedeny v seznamu pouţité literatury.

Brno 20. dubna 2010

…………………………….

Děkuji MUDr. Igoru Dolanovi za odborné vedení bakalářské práce, za trpělivost, cenné rady a čas, který mi věnoval při její přípravě. Dále bych chtěla poděkovat Mgr. Daně Dolanové za cenné rady a připomínky.

OBSAH ÚVOD

6

1

PROSTATA

7

1.1

Uloţení a anatomie prostaty

7

1.1.1 McNealova zonální koncepce prostaty

8

1.2

Funkce prostaty

9

2

ONEMOCNĚNÍ PROSTATY

10

2.1

Karcinom prostaty

10

3

BENIGNÍ HYPERPLAZIE PROSTATY

13

3.1

Definice benigní hyperplazie prostaty a její epidemiologie

13

3.2

Etiopatogeneze benigní hyperplazie prostaty

14

3.2.1 Etiologie benigní hyperplazie prostaty

14

3.2.2 Vývoj benigní hyperplazie prostaty

15

3.2.3 Základní patofyziologie benigní hyperplazie prostaty

16

3.2.4 Rizikové faktory a faktory zhoršující průběh nemoci

17

Symptomatologie benigní hyperplazie prostaty

17

3.3.1 Klinické příznaky benigní hyperplazie prostaty

18

3.3.2 Klasifikace benigní hyperplazie prostaty dle klinických příznaků

19

3.3.3 Komplikace benigní hyperplazie prostaty

19

Diagnostika benigní hyperplazie prostaty

20

3.3

3.4

3.4.1 Anamnéza

20

3.4.2 Vyšetření per rektum

21

3.4.3 Laboratorní vyšetření

21

3.4.4 Zobrazovací vyšetření močového systému

22

3.4.5 Endoskopické metody

23

3.4.6 Funkční vyšetřovací metody

23

3.4.7 Diferenciální diagnostika

24

3.5

Prevence

24

3.6

Léčba benigní hyperplazie

25

3.6.1 Pozorné sledování (vyčkávání) – watchful waiting

25

3.6.2 Medikamentózní léčba

27

3.6.3 Operační léčba

28

3.6.4 Fyzikální léčba

30

3.7

Ţivot s benigní hyperplazií prostaty

4

ROLE VŠEOBECNÉ SESTRY PŘI BENIGNÍ HYPERPLAZII

31

PROSTATY

33

4.1

Role sestry v primární péči

33

4.2

Role sestry ve specializované péči

33

4.2.1 Permanentní katetrizace

34

4.2.2 Výplach močového měchýře

35

4.2.3 Inkontinenční pomůcky

35

4.3

Shrnutí

36

5

CÍLE PRÁCE A OČEKÁVANÉ VÝSLEDKY

37

6

METODIKA

39

7

VÝSLEDKY PRŮZKUMU A JEJICH ANALÝZA

41

8

DISKUSE

68

9

NÁVRHY ŘEŠENÍ ZJIŠTĚNÝCH NEDOSTATKŮ

77

10

ZÁVĚR

79

ANOTACE

82

ANOTATION

83

SEZNAM LITERATURY

84

SEZNAM ZKRATEK

89

SEZNAM OBRÁZKŮ

92

SEZNAM TABULEK

93

SEZNAM GRAFŮ

94

SEZNAM PŘÍLOH

95

ÚVOD Benigní hyperplazie prostaty (dále jen BHP) představuje aktuální problematiku, která názorně ukazuje postupnou emancipaci společnosti v oblasti zdravotnických témat. Zatímco ještě nedávno byla BHP stejně jako většina onemocnění močopohlavního ústrojí významným tabu, v dnešní době nejenţe tento rys ztratila, ale dokonce se stává poměrně běţně a často diskutovaným onemocněním. S tím souvisí také postupná medializace tohoto onemocnění. S problematikou BHP se lze setkat v hromadných sdělovacích prostředcích prakticky kaţdodenně. Vzhledem ke komerčnímu charakteru těchto sdělení se však jen zřídka pouţívá termín benigní hyperplazie prostaty, častěji lze narazit na „problémy s prostatou“, „ problémy se zvětšenou prostatou“, „problémy se zbytněnou prostatou“ a další zjednodušené či počeštěné ekvivalenty. Přesto se ve všech těchto případech jedná o BHP. Tato výrazná medializace je zapříčiněna především širokým výskytem BHP v populaci, z čehoţ vyplývá, ţe muţi s BHP představují širokou a dobře zasaţitelnou cílovou skupinu. BHP je totiţ problémem, který se týká nadpoloviční většiny muţů starších 60 let, a vzhledem ke značnému vlivu věku na její etiologii se s přibývajícími léty můţe v určité míře dotknout téměř kaţdého muţe. Můţe se tak zdát, ţe muţi budou o BHP dostatečně a kvalitně informováni. Skutečnost je však stále poněkud odlišná, jelikoţ kaţdá mince má dvě strany. A tak s sebou společenská emancipace kromě pozitivních vlivů nese také vzájemné sdílení omylů a mýtů, významná medializace vede k útrţkovitému a značně omezenému informování. Komerční sdělení navíc často vedou muţe k přímému zakoupení fytoterapeutika a odloţení návštěvy lékaře, coţ můţe mít nebezpečné následky. Praktická část této práce tedy mimo jiné zkoumá, jaká je skutečná informovanost sledované populace o BHP, zda mají respondenti pocit dostatku informací a odkud je čerpají. Teoretická část se poté zabývá nejpodstatnějšími informacemi, které se vztahují k BHP. Postupně je tak rozebrána anatomie a funkce prostaty, onemocnění spjatá s prostatou, samotná BHP, které je věnováno nejvíce prostoru, a konečně i role všeobecné sestry při tomto onemocnění. Vzhledem k šíři tématu a rozsahovému omezení práce nenabízí veškeré dostupné informace, ale snaţí se především vystihnout ty nejpodstatnější. 6

1

PROSTATA Prostata je součástí pohlavního ústrojí muţe (viz příloha č. 1) stejně jako

varlata (testes), nadvarlata (epididymis), chámovody (ductus deferens), semenné váčky (vesicula seminalis) a pyj (penis).1 Český název pro prostatu – předstojná ţláza – je poté odvozený z její specifické polohy, jelikoţ prostata stojí před močovým měchýřem.2 Prostata „je orgán sexuální činnosti muţe. Svým umístěním však významně zasahuje do problematiky močení a druhotně i do jiných funkcí organismu. Její význam tkví v tvorbě sekretu, který je nezbytnou součástí spermatu a zajišťuje do jisté míry jeho oplodňovací schopnost.“3

1.1

Uloţení a anatomie prostaty Prostata je ţláza umístěná retroperitoneálně, bezprostředně pod močovým

měchýřem. Nasedá na jeho hrdlo a obklopuje močovou trubici v pars prostatica urethrae. Rozměry prostaty jsou asi 3 x 2,5 x 2 cm a její hmotnost je kolem 15 g.4 Ve svislé rovině je určena svalovinou pánevního dna (diaphragma urogenitale), na kterou nasedá, a močovým měchýřem, který na ni naléhá shora. Ve vodorovné rovině je ohraničena stydkými kostmi vpředu a stěnou konečníku zezadu, čehoţ vyuţívá lékař při palpačním vyšetření prostaty přes konečník.5 Prostata se svým tvarem a velikostí přirovnává k jedlému kaštanu (z geometrického hlediska se jedná o tvar komolého kuţele). Má tedy širší základnu (bázi), která směřuje k močovému měchýři a zuţuje se ve vrchol (apex), který je orientován dolů a dopředu. Prostata je tvořena dvěma laloky – pravým a levým, mírně mimo její střed jí prochází močová trubice. Prostata je obalena vazivem (capsula prostatica propria) a obklopena ţilní pletení (plexus venosus prostaticus) a nervově cévním svazkem. Samotnou ţlázu pak tvoří drobné tuboalveolární ţlázky, hladká 1

Srov. VOKURKA, M., HUGO, J., Velký lékařský slovník, s. 755 a 786.

2

Srov. KOHLÍČEK, J., Jak čelit nemocem cest močových, s. 58.

3

KOHLÍČEK, J., Prostata a pohlavní ústrojí muže, s. 21.

4

Srov. KOLOMBO, I., HANUŠ, T., et al., Prostata v éře robotických technologií, s. 73 a 89.

5

Srov. REUTER, H. J., EPPLE, W., REUTER, M., Prostata a její onemocnění, s. 14 a 16.

7

svalovina a vazivo (fibromuskulární stroma). Ţlázky prostaty vystýlá jednořadý aţ víceřadý epitel, který značně podléhá hormonálním vlivům.6 1.1.1 McNealova zonální koncepce prostaty V současnosti je prostata členěna do několika částí – zón (viz příloha č. 2), které se liší morfologicky, embryonálním původem a mají svou funkční a patogenetickou specifičnost. Toto členění vychází z McNealovy studie a dělí prostatu na tyto zóny: Tabulka č. 1: McNealova zonální koncepce prostaty7 McNealova zonální koncepce prostaty  Periferní zóna prostaty tvoří 70 % ţlázové části prostaty  Centrální zóna prostaty tvoří 25 % ţlázové části prostaty  Tranzitorní (přechodná) zóna tvoří 5 % ţlázové části prostaty Periferní zóna je nejobjemnější a její dlouhé a rozvětvené ţlázy produkují největší mnoţství prostatického sekretu. Vyvinula se z urogenitálního sinu, který vzniká z endodermálního zárodečného listu. Periferní zóna můţe být zdrojem maligních buněk, z nichţ se vyvíjí karcinom prostaty (v 75 – 80 %). Centrální zóna se nachází v okolí ductus ejaculatorii od báze prostaty po semenný pahrbek a obsahuje podslizniční ţlázy. Embryonální původ je stejný jako u periferní zóny. Tranzitorní (přechodná) zóna se nachází v okolí uretry v úseku nad semenným pahrbkem, součástí této zóny jsou periuretrální ţlázy sliznice močové trubice. Hypertrofie ţláz přechodné zóny a ţláz periuretrálních podmiňuje benigní hyperplazii prostaty. Tato zóna je mezodermálního původu. Zbývající tkáň prostaty tvoří fibromuskulární stroma, které neobsahuje ţlázky.8

6

Srov. KOLOMBO, I., HANUŠ, T., et al., Prostata v éře robotických technologií, s. 72 – 73 a 90 – 91.

7

Srov. DVOŘÁČEK, J., Urologie praktického lékaře, s. 179.

8

Srov. KOLOMBO, I., HANUŠ, T., et al., Prostata v éře robotických technologií, s. 73 – 74 a 88.

8

1.2

Funkce prostaty Ţlázky prostaty vytváří nepřetrţitě sekret, který se v nich zpočátku hromadí.

Jakmile jsou naplněny, vytéká sekret do močové trubice, odkud je splachován močí při močení. Především však dochází k vyloučení sekretu při ejakulaci, kdy se sevřou svaly obklopující prostatu a z naplněných ţlázek sekret doslova vymáčknou. Sekret prostaty tvoří asi 30 % ejakulátu a jeho největší význam je v tom, ţe umoţňuje pohyb spermií.9 Samotný sekret je bezbarvá tekutina, typického zápachu se slabě kyselou reakcí (pH 6,5). Sekret obsahuje bílkoviny (méně neţ 1 %), imunoglobuliny, kyselou fosfatázu, proteázy a prostatický specifický antigen – PSA (udrţují sperma dostatečně řídké), polyaminy spermin a spermidin (zvyšují pohyblivost spermií), prostaglandiny (stimulují svalovinu dělohy), kyselinu citrónovou (funkce pufru) a zinek (ovlivňuje metabolismus testosteronu v prostatě). Kaţdá sloţka sekretu prostaty umoţňuje nebo zvyšuje šanci na oplodnění.10 Kromě toho, ţe prostata produkuje sekret, má také další funkce, které vyplývají jak z její příslušnosti k pohlavnímu ústrojí, tak z jejího uloţení – prostata obklopuje spojení cest močových a cest semenných. Od tohoto místa mají moč i semenná tekutina stejnou cestu ven z těla. Zde hraje prostata roli jakéhosi ventilu, kdy při močení uzavírá semenné cesty a ţlázové vývody do močové trubice, čímţ brání proniknutí moči do těchto vývodů. Na druhé straně tzv. vnitřní svěrač močového měchýře tvořený hladkou svalovinou uzavírá močovou trubici proti měchýři při ejakulaci. Díky tomu nepronikne sperma do močového měchýře a odchází ven z těla přes močovou trubici. Tento mechanismus je tedy zajištěn dvěma svěrači. Vnitřní je vůlí neovladatelný a nachází se při východu močové trubice z měchýře při horním okraji prostaty. Vnější svěrač je vůlí ovladatelný a nachází se při dolním okraji prostaty. Vnější svěrač umoţňuje volní přerušení či zadrţení moče.11

9

Srov. KOHLÍČEK, J., Prostata a pohlavní ústrojí muže, s. 16.

10

Srov. PACÍK, D., Onemocnění prostaty, s. 2.

11

Srov. REUTER, H. J., EPPLE, W., REUTER, M., Prostata a její onemocnění, s. 14.

9

Onemocnění prostaty12

2

Prostata představuje orgán, se kterým je spojena nejen benigní hyperplazie, ale také několik dalších onemocnění, která mohou v průběhu ţivota muţe postihnout. Klinické příznaky onemocnění prostaty jsou výrazně závislé na věku pacienta. Do nástupu puberty se jedná o tzv. „klidový orgán“, tento stav je srovnáván s dětskou dělohou. Prostata je v tomto období prakticky „němá“. Pouze vrozené vady prostaty, vzniklé v důsledku poruchy vývoje embrya, vyţadují lékařský zákrok. Do plnohodnotného orgánu doroste prostata v relativně krátkém čase v období puberty. V této době se jiţ mohou vyskytnout obtíţe, ty jsou ale do dvaceti let zřídkavé. Mezi dvacátým a čtyřicátým rokem ţivota se z moţných onemocnění vyskytují nejčastěji akutní a chronické záněty. Akutní záněty jsou poměrně vzácné, častější jsou záněty probíhající jiţ od svého počátku chronicky. Do čtyřicátého roku ţivota tedy bývá příčinou zvětšení prostaty v drtivé většině případů otok podmíněný zánětem. Po čtyřicátém roce ţivota ustupují zánětlivá onemocnění a nastupují zvětšení prostaty ve formě hyperplazie. Růst probíhá velmi pomalu a mnoho postiţených muţů si všimne obtíţí při močení aţ za několik let. Kawaciuk13 dodává, ţe po padesátém roce ţivota se začíná rozvíjet nejnebezpečnější onemocnění prostaty, kterým je karcinom prostaty. Vzhledem k jeho významu je karcinomu prostaty v práci věnován bliţší rozbor.

2.1

Karcinom prostaty „Karcinom prostaty (dále jen KP) je nejčastější zhoubný nádor a je druhou

nejčastější příčinou úmrtí na maligní onemocnění u muţů v řadě vyspělých zemí světa.“14 V naší zemi je v posledním dostupném pořadí úmrtí na maligní onemocnění u muţů karcinom prostaty také jiţ na druhém místě.15 V současné době vykazuje v České republice (stejně jako v řadě vyspělých zemí světa) toto onemocnění trvale 12

Srov. REUTER, H. J., EPPLE, W., REUTER, M., Prostata a její onemocnění, s. 17 – 18.

13

Srov. KAWACIUK, I., Urologie, s. 216.

14

Srov. KOLOMBO, I., HANUŠ, T., et al., Prostata v éře robotických technologií, s. 43.

15

Srov. Demografická ročenka ČR 2008 [online], Dostupné z:

.

10

rostoucí tendenci, stejně jako karcinom močového měchýře a ledviny. Bohuţel je u nás stále mnoho případů KP odhaleno aţ v pokročilém stadiu, coţ je vysvětlováno často se vyskytujícím dlouhodobým latentním průběhem onemocnění.16 Maligní transformace se můţe vyvinout ze všech sloţek prostaty, nejčastěji se však (v 95 %) jedná o adenokarcinom tuboalveolárního nebo acinózního původu. Jak je uvedeno výše (viz kapitola 1.1.1), 75 % karcinomů vyrůstá z periferní zóny prostaty. Etiopatogeneze KP není doposud zcela známá, ví se však o řadě rizikových faktorů tohoto onemocnění. V současnosti jsou známy tři hlavní: věk, rasa a rodinná anamnéza. Vedle těchto rizikových faktorů existují i faktory potencionálně rizikové (např. západní styl ţivota a stravování aj.).17 Vztah KP a benigní hyperplazie prostaty je takový, ţe „benigní hyperplazie prostaty je přítomna u 80 % pacientů s karcinomem prostaty, a naopak u 6 – 10 % pacientů s benigní hyperplazií je nalezen karcinom.“18 KP ale není výsledkem maligní transformace benigní hyperplazie prostaty.19 Jelikoţ většina KP vychází z periferní zóny prostaty, probíhá onemocnění dlouho asymptomaticky. Pokud se příznaky objeví, mají zpočátku podobný charakter jako benigní hyperplazie prostaty (viz kapitola 3.3.1). V pokročilejší fázi onemocnění se objevují příznaky, které vyplývají z prorůstání KP do okolních struktur – močová inkontinence, erektilní dysfunkce, bolesti za symfýzou a na hrázi, hematospermie, obstrukce močovodů aj. Nezřídka se onemocnění projeví aţ při generalizaci osteogenními bolestmi z metastáz a celkovými příznaky jako jsou slabost, nechutenství, kachexie.20 Diagnostika KP vychází z anamnézy, fyzikálního vyšetření, laboratorních vyšetření a pomocných vyšetřovacích metod. Zkušený urolog vysloví podezření jiţ na základě vyšetření per rectum, kdy hmatá zvětšenou, hrbolatou, tvrdou, asymetrickou prostatu, někdy špatně ohraničenou proti okolí. Palpace je většinou nebolestivá. Relativně velmi spolehlivým markerem KP je prostatický specifický antigen (PSA) a jeho volná frakce – free PSA (fPSA). Sledují se jak samotné hodnoty těchto markerů (pravděpodobný nález KP představují hodnoty PSA nad 4 ng/ml), tak poměr fPSA a celkového PSA (hodnota pod 0,13 je velmi podezřelá z KP, naopak poměr vyšší neţ 16

Srov. KOLOMBO, I., HANUŠ, T., et al., Prostata v éře robotických technologií, s. 43.

17

Srov. DVOŘÁČEK, J., Urologie praktického lékaře, s. 144 – 147.

18


19


20


11

0,20 odpovídá spíše benigní hyperplazii prostaty). Nutno ale podotknout, ţe hladina PSA se s věkem fyziologicky zvyšuje, kdy horní hranice normy je u čtyřicátníků hodnota do 2,5 ng/ml, u sedmdesátníků je to 6,5 ng/ml. Ke zlepšení diagnostické specifičnosti se sleduje hodnota vzrůstu PSA za rok. Pro včasný záchyt KP je doporučováno provést digitální rektální vyšetření prostaty a test PSA ve věku 40 let, 45 let a potom od 50 let kaţdoročně tak dlouho, pokud exspektance zbytku ţivota je 10 – 15 let.21 Mezi další diagnostické metody patří transrektální ultrasonografie (TRUS), transrektální magnetická rezonance, CT, NMR, punkční biopsie prostaty aj.22 Léčba KP zahrnuje pozorné sledování (watchful waiting – odloţená léčba), které sestává z pravidelných kontrol a uplatňuje se u klinicky asymptomatického KP. Dále sem patří kurativní (radikální) léčba KP, která se uplatňuje, pokud nádor nepřekročil pouzdro prostaty. Za těchto okolností je velká naděje na jeho odstranění (radikální prostatektomie) anebo zničení (aktinoterapií, kryoablací, vysokointenzivní fokusovanou ultrasonografií). Paliativní léčba karcinomu prostaty se uplatňuje, pokud nádor opustil prostatu a spěje různou intenzitou ke generalizaci. Zahrnuje např. androgenní deprivaci nebo chemoterapii a patří sem i symptomatická léčba.23

21

Srov. PACÍK, D., Onemocnění prostaty, s. 14 – 15.

22

Srov. KAWACIUK, I., Urologie, s. 220 – 222.

23


12

Benigní hyperplazie prostaty

3

Benigní hyperplazie prostaty je nejčastějším nezhoubným novotvarem u muţů a je spojena se stárnutím. Toto onemocnění obvykle neohroţuje muţe na ţivotě, nicméně klinická manifestace BHP v podobě symptomů dolních močových cest zhoršuje kvalitu ţivota.

3.1

Definice benigní hyperplazie prostaty a její epidemiologie V odborné literatuře se lze setkat s mnoha definicemi benigní hyperplazie

prostaty, z tohoto důvodu je dále uvedeno několik základních definic od uznávaných autorů. Verner24 definuje BHP takto: „BHP je způsobena nemaligním zvětšením prostaty na podkladě stromálních buněk, které se vyskytuje pouze za přítomnosti dihydrotestosteronu, tj. u všech muţů, kteří mají funkční testes. BHP je stavem spojeným se stárnutím.“ Stručnější a laicky dostupnou definici poskytují Kliment a Horňák 25: „BHP je nezhoubné zvětšení prostaty vznikající v procesu stárnutí, jehoţ výsledkem mohou, ale nemusí být poruchy močení.“ Za syntézu předchozích definic lze povaţovat Dvořáčkovo26 určení, ţe „BHP je nemaligní zvětšení prostaty na podkladě zmnoţení především stromálních buněk, které má výraznou závislost na věku nemocného a pro jehoţ vznik je nutná přítomnost androgenů (dihydrotestosteronu) v buňkách prostaty.“ Typicky učebnicová je definice od Lukeše27: „Benigní hyperplazie prostaty (BHP) je diagnóza patologicko-anatomická, jedná se o uzlovité zbytnění prostaty v periuretrální oblasti a tranzitorní zóně týkající se jak epiteliálních tak stromálních komponentů.“

24

VERNER, P., Benigní hyperplazie prostaty, s. 10.

25

KLIMENT, J., HORŇÁK, M., Benígna hyperplázia prostaty, s. 9.

26

DVOŘÁČEK, J., Urologie, s. 170.

27

HERÁČEK, J., URBAN, M., et al., Urologie pro studenty [online], Dostupné z:

.

13

Incidence BHP ve vztahu k věku se v literatuře mírně liší, zde jsou uvedeny údaje podle Jarolíma z roku 2008.28 Tabulka č. 2: Incidence BHP ve vztahu k věku29 Incidence BHP ve vztahu k věku

3.2

40 – 50 let

20%

50 – 60 let

40%

60 – 70 let

55%

70 – 80 let

80%

80 – 90 let

90%

Etiopatogeneze benigní hyperplazie prostaty V současné době stále ještě není plně objasněna příčina a proces vzniku BHP.

Všeobecně je přijímáno, ţe se jedná o jev podmíněný více faktory a jejich souhrou. Při objasňování vzniku BHP se tak můţeme setkat s několika základními teoriemi. 3.2.1 Etiologie benigní hyperplazie prostaty Základ vzniku onemocnění na histologické úrovni představuje sloţitý jev, který je v současnosti objasňován teorií hormonální, teorií stromálně-epitelové interakce, teorií růstových faktorů, teorií kmenových buněk a teorií nedostatečné apoptózy.30 Jednotlivé teorie se v mnohém navzájem prolínají. Největší důraz je v literatuře kladen na teorii hormonální. Dvěma faktory nezbytnými pro vznik a rozvoj BHP jsou věk (resp. stárnutí) a normální funkce varlat. Člověk, kterému byla ještě před pubertou varlata odstraněna, nikdy benigní hyperplazií prostaty neonemocní.31 Jak je naznačeno výše, pro vznik BHP je tedy nezbytná přítomnost androgenů. Nejvýznamnějším zástupcem androgenů je testosteron, produkovaný Leydigovými buňkami varlat. Asi v 98 % je testosteron v plazmě vázán na albumin SHBG (sex 28

Srov. JAROLÍM, L., Benigní hyperplazie prostaty, s. 11.

29

Srov. Tamtéţ, s. 11.

30

Srov. VERNER, P., Benigní hyperplazie prostaty, s. 14 – 16.

31

Srov. KLIMENT, J., HORŇÁK, M., Benígna hyperplázia prostaty, s. 53.

14

hormon binding globulin). Vázaný testosteron má přímý vliv na CNS, seminiformní epitel a kosterní svalstvo. Do prostatických buněk však vstupuje pouze volný testosteron jako prohormon. Zde probíhá jeho konverze na dihydrotestosteron (dále jen DHT) pomocí enzymu 5alfa-reduktázy. DHT se v cytoplasmě buněk prostaty váţe na receptory, s nimiţ vytváří steroid-receptorový komplex. Tento komplex aktivuje geny řídící růst prostatických buněk, jejich proliferaci a diferenciaci. S rostoucím věkem

je

pravděpodobně

prostata

na

stimulující

vliv

testosteronu,

resp.

dihydrotestosteronu citlivější, coţ vede k hyperproliferaci, především u ţláznatých struktur.32 Značný význam je v etiopatogenezi BHP přisuzován vlivu estrogenů. Od středního věku fyziologicky klesá produkce androgenů, díky čemuţ je zvýšen poměr estrogenů a androgenů v těle. Estrogeny způsobují, ţe buňky prostaty jsou vnímavější pro androgenní stimulaci, protoţe indukují aktivaci receptorů pro DHT a umoţňují epitelovou interakci s DHT, a tím růst prostaty. Tento estrogenní synergismus a z něj plynoucí zvýšená senzitivita prostaty k DHT jsou tak dalším hormonálním předpokladem pro vznik BHP.33 Rozvíjena je téţ teorie kmenových buněk, která vychází z toho, ţe za normálních okolností je rovnováha mezi růstem a zánikem buněk v prostatě. Při vzniku BHP pak dochází k aktivaci kmenových buněk, aniţ by k tomu byl důvod v podobě nutnosti doplnění buněčného stavu. S touto teorií je úzce propojena teorie nedostatečné apoptózy, u níţ je vznik BHP objasňován nejen nadbytečným buněčným růstem, ale také inhibovanou apoptózou buněk stávajících a jejich následným delším přeţíváním.34 3.2.2 Vývoj benigní hyperplazie prostaty V průběhu vývoje BHP lze rozlišit dvě stádia – patologicko-anatomické a klinické.

Během

patologicko-anatomického

stadia

dochází

k počínajícím

histologickým změnám, které prozatím nemají klinickou odezvu. Patologickoanatomické stadium se dále dělí na období mikroskopických změn a období makroskopických změn. V období mikroskopických změn dochází k hyperplazii stromálních a epiteliálních buněk v periuretrální oblasti prostaty. Tyto změny mohou 32


33

Srov. VERNER, P., Benigní hyperplazie prostaty, s. 15.

34


15

nastat jiţ ve čtvrté dekádě věku a následně progredovat. V období makroskopických změn dochází vlivem proliferace epiteliálních a stromálních buněk periuretrální části prostaty ke zvětšení hmotnosti ţlázy. Klinické stádium je charakterizováno přítomností klinických příznaků BHP (viz kapitola 3.3.1).35 3.2.3 Základní patofyziologie benigní hyperplazie prostaty BHP vychází z přechodné (tranzitorní) zóny (viz kapitola 1.1.1). V periuretrální oblasti a v oblasti přechodné zóny se kolem čtyřicátého roku ţivota začínají vytvářet benigní uzlíky. Uzlíky v periuretrální oblasti mají charakter stromatu a jejich velikost se dlouho nemění. V přechodné zóně se rozvíjí hyperplastické uzly glandulární povahy, které se rychle zvětšují. Pro BHP je charakteristická hyperplazie stromatu a hladké svaloviny, epiteliální sloţky přibývá méně. Okolní tkáň prostaty je utlačována vznikajícím adenomem a periferně vytlačována, tvoří tzv. chirurgické pouzdro prostaty. 36 Hyperplastické uzly vyvolávají v subvezikální oblasti různou míru obstrukce uretry, přičemţ tato míra závisí hlavně na lokalizaci uzlů (viz příloha č. 3). Infravezikální obstrukce je příčinou zeslabení močového proudu a zvýšení měchýřového tlaku. Stěna močového měchýře a detruzor (sval v močovém měchýři slouţící k vylučování) se snaţí obstrukci kompenzovat tím, ţe hypertrofují, postupně se však ve stěně tvoří divertikly. Po vyčerpání detruzoru nastává fáze dekompenzace, ve které se začíná objevovat močové reziduum, dilatace měchýře a zeslabení jeho stěny.37 K tomu se přidává abnormální funkce detruzoru, tzv. nestabilní detruzor, v podobě hyperaktivního, či hypersenzitivního detruzoru. Hyperaktivní detruzorová funkce podněcuje vůlí neovladatelné detruzorové kontrakce, které nemocný nemůţe potlačit. Hypersenzitivita detruzoru je definována jako „stabilní měchýř s časným prvním nucením k mikci s moţnými měchýřovými bolestmi a funkční kapacitou méně neţ 250 ml“38. Nestabilita detruzoru způsobuje vůlí neovlivnitelné nestabilní kontrakce 35


36

Srov. Tamtéţ.

37

Srov. Tamtéţ, s. 173 – 174.

38

KAWACIUK, I., O symptomatologii benigní hyperplazie prostaty, Česká urologie, 1998, č. 3, s. 6.

16

mezi močením, které zvyšují infravezikální tlak a jsou příčinou mylných předčasných pocitů plnosti měchýře. Z toho vyplývají symptomy polakisurie, nykturie a urgence. Symptomy BHP mají tedy příčinu jak v infravezikální obstrukci, tak v nestabilitě detruzoru.39 3.2.4 Rizikové faktory a faktory zhoršující průběh nemoci Predispozicemi BHP nezbytnými pro onemocnění jsou věk a hormonální stav. V současnosti nebyl podán důkaz o tom, ţe by kouření, vazektomie, obezita nebo nadměrná konzumace alkoholu byly rizikovými faktory pro vznik BHP. Bylo provedeno mnoho epidemiologických studií v souvislosti s touto problematikou, nicméně jejich výsledky jsou rozporuplné. Na čem se však shodují, je častější společný výskyt BHP a diabetu, neţ by se dalo očekávat na základě pravděpodobnosti výskytu obou onemocnění samostatně.40 Mezi rizikové faktory progrese BHP patří věk, objem prostaty, prostatický sérový antigen (PSA) a klinická závaţnost výchozích symptomů. S rostoucím věkem stoupá i riziko progrese BHP, rovněţ nutnost chirurgického zásahu narůstá s věkem a se stupněm výchozích klinických symptomů. Co se objemu prostaty týče, jsou rizikovou skupinou pacienti s hmotností prostaty nad 30 g. PSA slouţí jako marker karcinomu prostaty, zároveň ale také jako marker BHP. A v neposlední řadě nemocní, kteří mají od počátku závaţnější příznaky BHP, mají vyšší riziko progrese tohoto onemocnění. 41

3.3

Symptomatologie benigní hyperplazie prostaty Onemocnění BHP se obvykle demonstruje obtíţemi s močením. Dříve byl

soubor příznaků BHP označován jako prostatismus. Na doporučení ICS (International Continence Society) byl nahrazen termínem LUTS (Lower Urinary Tract Symptoms) neboli symptomy dolních močových cest, který má uţší zaměření na výtokovou

39

Srov. KAWACIUK, I., O symptomatologii benigní hyperplazie prostaty, Česká urologie, 1998, č. 3, s. 6.

40

Srov. DE LA ROSETTE, J., ALIVIZATOS, G., MADERSBACHER, C., et al., Guidelines EAU pro benigní

hyperplazii prostaty, Urologické listy, 2009, č. 3, s. 73. 41


17

obstrukci dolních močových cest.42 Avšak ani LUTS nejsou specifické pouze pro BHP a mohou je způsobovat i jiná onemocnění dolních močových cest. Na tomto místě je třeba zdůraznit, ţe pouze výčet příznaků nemůţe vést k diagnostice BHP, vţdy je třeba vyloučit jiná závaţná onemocnění.43 K LUTS můţe docházet na základě čtyř důvodů, k nimţ náleţí subvezikální obstrukce, ochabnutí kontraktility detruzoru, nestabilita detruzoru a senzorická urgence.44 3.3.1 Klinické příznaky benigní hyperplazie prostaty Klinické příznaky BHP představují značně rozsáhlou skupinu, kterou lze rozdělit na příznaky obstrukční a iritační. Obstrukční příznaky vznikají vlivem mechanického zúţení uretry v oblasti prostaty a hrdla močového měchýře, jsou způsobeny samotným růstem prostaty. Jsou taktéţ charakterizovány jako mikční – evakuační porucha močového měchýře. Jedná se o sníţení schopnosti vyprázdnit se volně a úplně.45 Mezi tuto skupinu příznaků lze zařadit slabý proud moče, retardaci startu mikce, protrahované močení (trvající déle neţ obvykle), neschopnost ukončit mikci náhle s postmikčním odkapáváním moče a pocit nekompletního vyprázdnění měchýře (vznik močového rezidua) aţ močovou retenci.46 Někteří autoři mezi tyto příznaky řadí také dysurii (obtíţné močení s nutností pouţití břišního lisu). Obstrukční syndromy pacient obvykle toleruje lépe neţ iritační. 47 Iritační příznaky poté způsobuje reakce detruzoru na obstrukci, jsou také charakterizovány jako porucha jímací schopnosti močového měchýře. Zahrnují sníţenou jímavost měchýře, vývoj detruzorové instability, polakisurii, nykturii, urgenci aţ vývoj urgentní inkontinence.48

42


43


44


45

Srov. DVOŘÁČEK, J., Urologie, s. 174.

46


47

Srov. KAWACIUK, I., O symptomatologii benigní hyperplazie prostaty, Česká urologie, 1998, č. 3, s. 5.

48


18

3.3.2 Klasifikace benigní hyperplazie prostaty dle klinických příznaků V souvislosti

s výskytem

a

rozvojem

klinických

příznaků

můţeme

z klasifikačního hlediska rozdělit BHP do tří stádií. 1. stadium: Jako první obtěţující příznak BHP se většinou objeví nykturie, coţ je způsobeno překrvením malé pánve a prostaty s následným nucením k mikci. Hypertrofie detruzoru zatím stačí kompenzovat zvýšený infravezikální odpor. Někdy převaţují v tomto stadiu polakisurie a pocit náhlých (imperativních) nucení k mikci. 2. stadium: Obtíţe se zhoršují, nykturie představuje 5 – 10 mikcí za noc, díky čemuţ se nemocný cítí nevyspalý a unavený. Nastupuje i pocit neúplného vyprázdnění močového měchýře po vymočení. Toto různě velké postmikční reziduum je známkou postupné dekompenzace detruzoru. Začínají se také objevovat komplikace jako uroinfekce, event. vznik močových kamenů. 3. stadium: Vyskytuje se chronická retence moče a dilatace močového měchýře, někdy je přítomna ischuria paradoxa („zadrţení moči provázené odchodem moči z přeplněného močového měchýře po kapkách“49). Pokud tento stav není léčen, můţe vyústit v oboustrannou uretrohydronefrózu s následným rozvojem uremie a urosepse.50 3.3.3 Komplikace benigní hyperplazie prostaty Mezi komplikace BHP patří akutní retence moče, coţ je náhlá neschopnost močit i přes pocit plného močového měchýře. Další moţnou komplikací je infekce močových cest, související převáţně se stagnací moče v měchýři, coţ podporuje pomnoţení bakterií. V důsledku stáze moči mohou vzniknout také močové kameny. Porušením ţilní stěny v oblasti prostaty a krčku měchýře se můţe objevit hematurie. Zvyšováním

intravezikálního

tlaku,

přestavbou

detruzoru

uretrohydronefrózy se můţe rozvinout chronická renální insuficience.51

49

VOKURKA, M., HUGO, J., Velký lékařský slovník, s. 454.

50


51

Srov. KLIMENT, J., HORŇÁK, M., Benígna hyperplázia prostaty, s. 74 – 77.

19

a

rozvojem

3.4

Diagnostika benigní hyperplazie prostaty Pečlivé vyšetření pacienta je nezbytné k tomu, aby mohl být zvolen co

nejoptimálnější léčebný postup, který odstraní nebo zmírní pacientovy obtíţe a zabrání vzniku komplikací BHP. Při volbě diagnostického postupu je potřeba zváţit přínos informace, invazivitu i ekonomickou účelnost.52 Úloha sestry při vyšetřeních obecně spočívá v podání bliţších organizačních informací, objasnění případných dotazů a uklidnění pacienta. Před samotnými vyšetřeními má však sestra na tyto úkony jen minimální časovou dotaci. Větší prostor pro komunikaci se nabízí u hospitalizovaných pacientů, jimţ můţe sestra díky delšímu a bliţšímu kontaktu informace snáze podat. 3.4.1 Anamnéza Pro diagnostiku BHP nestačí jen přítomnost LUTS (viz kapitola 3.3), protoţe tyto příznaky se mohou vyskytnout i z řady jiných příčin. Z hlediska farmakologické anamnézy se zjišťuje uţívání léčiv, jako jsou diuretika, psychofarmaka nebo anticholinergika. V rodinné anamnéze se pátrá po karcinomu prostaty, ale zjišťuje se i výskyt BHP v rodině. V neposlední řadě je potřeba se zajímat o výskyt nemocí, které mohou komplikovat léčbu BHP (hypertenze, renální a jaterní choroby). Zjišťuje se také výskyt sexuálních obtíţí.53 Základem anamnézy je pohovor o obtíţích nemocného. Pro hodnocení závaţnosti symptomů se vyuţívá validované symptom skóre. U nás nejčastěji uţívaný je mezinárodní standardizovaný dotazník IPSS (International prostate symptom score). Dotazník obsahující sedm otázek hodnotí subjektivní závaţnost symptomů pacienta za poslední čtyři týdny. Osmá otázka dotazníku zjišťuje, do jaké míry pacienta příznaky obtěţují. Dotazník se pouţívá jako součást úvodního vyšetření, ke sledování změn v čase a také jako monitoring úspěšnosti léčby.54 Doplňkem anamnézy můţe být mikční diář neboli frekvenčně-volumový záznam močení za 24 hodin (viz příloha č. 8).55 52

Srov. ANDĚL, I., Vyšetřovací postup u pacientů s benigní hyperplazií prostaty, Urologické listy, 2004, č. 4, s. 30.

53


54

Srov. DE LA ROSETTE, J., MADERSBACHER, C., ALIVIZATOS, G., et al., Guidelines EAU pro diagnostiku

a léčbu benigní hyperplazie prostaty, Urologické listy, 2004, č. 4, s. 77. 55


20

3.4.2 Vyšetření per rectum Z fyzikálních vyšetření je velmi důleţité vyšetření per rectum. Toto vyšetření můţe pomoci zachytit současně se vyvíjející karcinom prostaty, zároveň je díky němu moţno odhadnout velikost prostaty, coţ někdy můţe být rozhodujícím faktorem ve výběru léčby.56 Při vyšetření per rectum lékař hodnotí velikost prostaty, její ohraničení, konzistenci, palpační bolestivost a loţiskové indurace. Toto vyšetření má být prováděno i praktickými lékaři v rámci onkologické prevence u muţů nad 45 let, a to nejen pro včasný záchyt karcinomu prostaty, ale i karcinomu recta.57 3.4.3 Laboratorní vyšetření Laboratorní vyšetření prostaty představují diagnostickou skupinu zaloţenou na biochemické analýze především krve a moče. Vyšetření moči se doporučuje provést při primárním vyšetření pacientů s LUTS. Vyšetření moči slouţí především k diagnostice leukocyturie (infekce močových cest) a mikrohematurie (karcinom měchýře, urolitiáza).58 Významnou diagnostickou metodou je vyšetření prostatického specifického antigenu (PSA). PSA se uvolňuje do krevního oběhu v případě, ţe je narušena vnitřní architektonika ţlázy. K tomu v různé míře dochází u karcinomu prostaty, ale i u BHP, prostatitidy, močové retence, stavu po katetrizaci močového měchýře, po biopsii prostaty nebo ejakulaci, k malým změnám můţe dojít i po vyšetření per rectum. PSA tedy nelze povaţovat za marker specifický pro karcinom prostaty, ale za orgánově specifický parametr. Hladina PSA koreluje s objemem prostaty a platí, ţe čím vyšší je hladina PSA, tím vyšší je pravděpodobnost karcinomu prostaty. 59 Bliţší informace ohledně hodnot PSA jsou uvedeny v kapitole 2.1. Novým sérovým markerem specifickým pro BHP je benigní PSA (BPSA), jenţ je součástí volného PSA. Jeho měření zatím není zavedeno do běţné klinické praxe.60 56



Srov. ANDĚL, I., Vyšetřovací postup u pacientů s benigní hyperplazií prostaty, Urologické listy, 2004, č. 4, s. 32.

58


59




21

Měření hladiny kreatininu se provádí, neboť koncentrace kreatininu v krvi odráţí funkci ledvin. Komplikací BHP můţe být hydronefróza aţ selhání ledvin. Přestoţe studie uvádějí, ţe pouze u malého počtu pacientů je zvýšená hladina kreatininu způsobená vlivem obstrukce měchýře benigní hyperplazií prostaty, je vyšetřování kreatininu doporučováno. Jedním z důvodů je, ţe nasazení některých alfablokátorů můţe způsobit komplikace u muţů s renální insuficiencí.61 3.4.4 Zobrazovací vyšetření močového systému V posledních letech je význam zobrazovacích vyšetření močových cest jakoţto rutinního vyšetření u všech pacientů s LUTS zpochybňován. Studie ve Velké Británii konstatovaly jejich nízký přínos a provádění spíše pro forma, aby nedošlo k zanedbání.62 Intravenózní vylučovací urografie (dále jen IVU) je rentgenové kontrastní vyšetření ledvin a močových cest, které je postupně nahrazováno ultrasonografií, přesto si zachovává své místo, např. před operačními zákroky. Kontrastní látka se podává do ţíly a vylučuje se ledvinami, které se v různých intervalech snímkují.63 Z hlediska sestry je důleţité sledovat případné projevy alergické reakce související s podáním kontrastní látky a eventuelně včas zasáhnout. Ultrasonografie (USG) je v našich podmínkách velmi dobře dostupným vyšetřením, které nezatěţuje pacienta. Ultrasonografie ledvin zachycuje městnání v horních močových cestách, vyšetřuje parenchym ledvin a diagnostikuje ledvinné kameny. USG močového měchýře detekuje kameny, divertikly a tumory a měří objem reziduální moče. Transabdominální USG prostaty umoţňuje změřit její hmotnost.64 Významnou

pozici

má

mezi

zobrazovacími

technikami

transrektální

ultrasonografie prostaty (TRUS), která je velmi často vyuţívanou a také nejpřesnější metodou. Tato metoda je doporučována při nejasném nálezu per rectum a při elevaci PSA. Co se týče určení hmotnosti, je přesnější neţ transabdominální USG.65 Před

61




63


64


65

Srov. Tamtéţ.

22

TRUS je úlohou sestry zajistit u pacienta vyprázdnění konečníku, k čemuţ je uţíván především Yal gel. Ultrasonografické vyšetření postmikčního rezidua představuje snadnou, přesnou a neinvazivní metodu, která je doporučována při úvodním vyšetření. Reziduum můţe kolísat od 0 do 300 ml. Přítomnost reziduální moče není kontraindikací ani k vyčkávací strategii ani k medikamentózní terapii. Obezřetnost je na místě při opakovaném naměření hodnoty vyšší neţ 150 – 200 ml.66 Před ultrazvukovými vyšetřeními je nutno pacienta poučit o nutnosti dostatečného příjmu tekutin. 3.4.5 Endoskopické metody Při prostatické diagnostice nacházejí vyuţití i endoskopické metody, přičemţ cystoskopie je vhodným vyšetřením při výskytu hematurie a bývá uţívána téţ ke stanovení architektoniky ţlázy před operačním zákrokem.67 3.4.6 Funkční vyšetřovací metody Funkční vyšetřovací metody jsou v oblasti diagnostiky BHP zaměřeny především na průtok moče. Patří mezi ně zejména uroflowmetrie a tlakově-průtoková studie. Uroflowmetrie

je

neinvazivní

vyšetření,

jehoţ

pomocí

se

hodnotí

vyprazdňovací funkce močového měchýře a intenzita průtoku moče vývodnými močovými cestami v závislosti na čase. Patří mezi urodynamické vyšetřovací metody a doporučuje se provést minimálně dvakrát, přičemţ hodnotitelný mikční objem je nejméně 150 ml.68 Tlakově-průtoková studie je jediným testem, který přesně vyhodnotí přítomnost obstrukce hrdla zvětšenou prostatou a iritabilitu svaloviny močového měchýře. Na

66




68


hyperplazii prostaty, Urologické listy, 2009, č. 3, s. 80.

23

základě této studie lze klasifikovat stupeň obstrukce a identifikovat pacienty, u nichţ můţe být malá rychlost průtoku způsobená nízkým tlakem kontrakce detruzoru.69

3.4.7 Diferenciální diagnostika Před nasazením terapie BHP je potřeba diferenciální diagnostikou vyloučit symptomaticky příbuzné stavy, kterých je u BHP značný počet. Můţeme mezi ně zařadit karcinom prostaty, karcinom močového měchýře, nádory malé pánve, kontrakturu hrdla močového měchýře, strikturu močové trubice, dysynergii mezi detruzorem měchýře a hladkým či příčně pruhovaným svěračem měchýře, uretrolitiázu v terminálním močovodu nebo uretrokélu.70

3.5

Prevence71 Vzhledem k tomu, ţe za nejvýznamnější rizikové faktory vzniku BHP jsou

v současnosti povaţovány věk a normální funkce varlat, mají největší význam v primární prevenci onemocnění pravidelné prohlídky u praktického lékaře a včasná detekce vzniku onemocnění. Pokud se jiţ onemocnění rozvine, lze z hlediska prevence progrese doporučit určitá opatření a změny v ţivotním stylu, které symptomy BHP příznivě ovlivňují. Doporučuje se vyhýbat se alkoholu, kávě a obecně dráţdivým sloţkám stravy. Dále je doporučováno vyhýbat se lékům, které obsahují látky sniţující překrvení, jako např. hojně uţívané léky proti nachlazení nebo alergiím. Tyto léky brání relaxaci svalů v prostatě a v hrdle močového měchýře, čímţ zhoršují průtok moči. Prochlazení, dlouhé sezení, dlouhé jízdy autem nebo předrţování moči zvyšují riziko vzniku močové retence. Vhodné je pravidelné cvičení úměrné věku a zdravotnímu stavu. Důleţitá je vhodná úprava pitného reţimu, kdy pomáhá vyhýbat se příjmu většího mnoţství tekutin naráz a před spaním, v ţádném případě by ale nemělo dojít ke sníţení celkového příjmu tekutin pod 1500 – 2000 ml. Dále je doporučováno pravidelné

69




71

Srov. PACÍK, D., Problematika stárnoucího muţe, Současná klinická praxe, 2005, č. 1, s. 6.

24

močení během dne a nepředrţování moče. Bliţší popis doporučení je uveden dále (viz tabulka č. 3, str. 26).

3.6

Léčba benigní hyperplazie Léčba BHP prodělala v posledních letech značný rozvoj a v současnosti

zahrnuje mnoho přístupů. Terapie se volí na základě rozsahu onemocnění, celkového zdravotního stavu nemocného, ale i podle toho, jak sám nemocný hodnotí svůj stav a do jaké míry jej příznaky onemocnění obtěţují. K tomu, aby se pacient mohl spolu se svým lékařem rozhodnout pro správný postup léčby, je pro něj nezbytné mít o onemocnění ucelený přehled informací.72 Cílem léčby je zmírnit mikční obtíţe, zabránit komplikacím a progresi BHP. Dotazník IPSS, hmotnost prostaty a hladina PSA jsou základní kritéria pro volbu terapeutického schématu. Tři základní léčebné metody jsou pozorné sledování (watchful waiting), farmakoterapie a operační léčba.73 V současnosti umoţňuje rozvoj také miniinvazivní léčbu. 3.6.1 Pozorné sledování (vyčkávání) – watchful waiting Tato metoda je vhodná pro pacienty s mírnými nebo rozvíjejícími se příznaky LUTS, které ale pacienta příliš neobtěţují. Zároveň ale příznaky nesmí nezpůsobovat váţné zdravotní ohroţení.74 Watchful waiting (dále jen WW) neznamená nečinnost, tato metoda zahrnuje poskytnutí informací, uklidnění, pravidelné kontroly a úpravu ţivotního stylu. Poskytnuté informace by se měly týkat vysvětlení funkce prostaty, močového měchýře a samotné BHP a LUTS. Dále by pacient měl být uklidněn, ţe k progresi LUTS nemusí zákonitě dojít u všech jedinců a vznik závaţných komplikací je nepravděpodobný. Informace by měly být podloţeny písemnými publikacemi. Zároveň

72

Srov. JAROLÍM, L., Zvětšená prostata, s. 8.

73


74


a léčbu benigní hyperplazie prostaty, Urologické listy, 2004, č. 4, s. 86.

25

je potřeba poskytnout informace o karcinomu prostaty a ujistit nemocného, ţe vzniklé obtíţe nejsou způsobeny karcinomem prostaty.75 Významnou součástí WW jsou změny v ţivotním stylu, které mohou mít pozitivní vliv na symptomy a mohou zabránit progresi onemocnění. Precizní znalost doporučených opatření v ţivotním stylu, které uvádí tabulka č. 3, dává sestře široký prostor pro kvalitní a úspěšnou edukační činnost. Tabulka č. 3: Doporučovaná opatření v životním stylu76  Příjem tekutin by měl být v rozmezí 1500 – 2000 ml/den Doporučení týkající se příjmu tekutin

 Vyvarovat se nárazového příjmu většího mnoţství tekutin  Omezit příjem tekutin dvě hodiny před spaním  Nahradit kofeinové nápoje nápoji dekofeinizovanými  Vyvarovat se večerní konzumaci alkohol

Doporučení týkající se uţívání léků

 Upravit čas uţívání léků v závislosti na příznacích BHP (např. nepodávat léky mající vliv na mikci před cestou)  Je-li to moţné, nahradit diuretika v léčbě hypertenze alternativními léky, které nezatěţují močový systém  Nácvik metody „dvojitého“ močení

Doporučení týkající se vyprazdňování močového měchýře

 Otírání uretry jako prevence odkapávání moči po vymočení  Nácvik techniky zvyšující kapacitu močového měchýře a sniţující jeho dráţdivost  Postupné oddálení mikce o 1 minutu, o 5 a 10 minut  Tlak na perineum, dechová cvičení při nucení k mikci (dojde tím k jejímu oddálení)  Nácvik mikce bez nadměrného tlaku při močení  Cvičení posilující svaly dna pánevního

Obecná doporučení 75

 Monitorování pomocí mikčního deníku  Léčba zácpy



Srov. VERNER, P., Benigní hyperplazie prostaty, s. 57 – 58.

26

V neposlední, řadě jsou součástí WW pravidelné kontroly, jejichţ plán lékař doporučí podle závaţnosti onemocnění.77 WW vychází z poznatku, ţe některé příznaky zůstávají dlouhodobě stabilní, či se dokonce mohou spontánně zlepšit. Pokud onemocnění progreduje, přechází se na medikamentózní nebo operační léčbu.78 3.6.2 Medikamentózní léčba Dnes je pro většinu nemocných metodou volby farmakoterapie, která do dnešní doby prošla značným rozvojem. Pro správnou volbu farmaka je důleţité znát jeho cílový efekt. Volba farmaka vychází z převaţujících obtíţí. Někdy se uţívá kombinace několika léků s různým efektem.79 Nejpouţívanější skupinou léků v terapii BHP jsou α-1 adrenolytika, neboli alfablokátory. Původně byly pouţívány neselektivní nebo méně selektivní preparáty, coţ mělo za následek řadu neţádoucích účinků (např. ortostatická hypotenze). V současnosti jsou pouţívány selektivní α-1 blokátory. V praxi se dnes běţně ordinují 4 genericky odlišné α-1 blokátory a to alfuzosin, tamsulosin, doxazosin, terazosin. Nejčastější neţádoucí účinky souvisí s poklesem krevního tlaku a můţe se objevit i retrográdní ejakulace.80 Dále jsou v léčbě vyuţívány inhibitory 5-alfa-reduktázy, při jejichţ dlouhodobém podávání se sniţuje objem prostaty. První účinky se dostaví za 6 – 8 týdnů, plně se projeví aţ po půl roce uţívání. V současnosti jsou vyuţívány dva typy inhibitorů 5-alfa-reduktázy, kterými jsou finasterid a dutasterid. Lze pouţít také kombinovanou léčbu zaloţenou na principu současného podávání dvou přípravků lišících se vzájemně jak mechanismem účinku, tak i dobou nástupu terapeutického účinku. Kombinuje se podání alfablokátoru s inhibitorem 5-

77


78

Srov. PORŠOVÁ, M., KOLOMBO, I., PORŠ, J., et al., Farmakoterapie benigní hyperplazie prostaty, Urologie

pro praxi. 2008, č. 5, s. 224. 79


pro praxi. 2008, č. 5, s. 224. 80


pro praxi. 2008, č. 5, s. 226.

27

alfa-reduktázy. Studiemi byla prokázána vyšší účinnost oproti monoterapii jedním nebo druhým preparátem.81 V léčbě LUTS a BHP jsou jiţ poměrně dlouho populární fytoterapeutika. Jedná se o extrakty z rostlin, např. Serenoa repens (Prostamol Uno), Pygeum Africanum (Tadenan), aj.82 Fytoterapeutika jsou mezi pacienty značně oblíbená, jsou totiţ dobře tolerovaná a mají minimum neţádoucích účinků, některá z nich jsou volně prodejná a řada pacientů přichází k lékaři jiţ se zkušeností s jejich uţíváním. U nás je známá vrbovka malokvětá. Podle směrnic Evropské asociace urologů (dále jen EAU) je však nelze z hlediska medicíny zaloţené na důkazech jako farmakoterapii BHP doporučit.83 3.6.3 Operační léčba Operační léčba představuje skupinu invazivních metod terapie BHP, přičemţ můţeme rozlišit tzv. klasické endoskopické operační metody a klasické otevřené metody.84 Chirurgická léčba prostaty způsobuje u mnoha muţů značné obavy, proto je podstatné zmínit, ţe je indikována jen ve specifických závaţných případech. Mezi tyto případy patří především LUTS obtěţující pacienta a zároveň nereagující na medikamentózní léčbu. Dále operační léčbu vyţadují některé z komplikací BHP jako refrakterní nebo recidivující močová retence, refrakterní a recidivující hematurie nebo konkrementy v močovém měchýři (absolutní indikace).85 Výše je naznačeno, ţe indikovaní pacienti mohou podstoupit některý ze dvou skupin zákroků. Mezi klasické otevřené metody patří otevřená prostatektomie (dále jen OPE – transperineální, transvezikální, retropubická). K endoskopickým metodám jsou

81


pro praxi, 2008, č. 5, s. 228. 82

Srov. DE LA ROSETTE, J.. MADERSBACHER, C.. ALIVIZATOS, G., et al., Guidelines EAU pro diagnostiku

a léčbu benigní hyperplazie prostaty. Urologické listy. 2004, č. 4, s. 90. 83


pro praxi, 2008, č. 5, s. 228. 84

Srov. KOLOMBO, I., PORŠ, J., PORŠOVÁ, M., et al., Benigní hyperplazie prostaty – BHP, Urologie pro praxi,

2008, č. 3, s. 142. 85


a léčbu benigní hyperplazie prostaty, Urologické listy, 2004, č. 4, s. 92.

28

pak řazeny transuretrální incize prostaty (TUIP), transuretrální resekce prostaty (TURP) a transuretrální elektrovaporizace (TUVP).86 TUIP se pouţívá k léčbě pacientů s malou prostatou do 30 ml. TURP je určitým středobodem soudobé operační léčby BHP (bývá nazývána také jako „zlatý standard“), představuje 95 % všech operačních zákroků. Jedná se o metodu vhodnou pro pacienty s normálními rozměry prostaty do 80 ml. Míra komplikací koreluje s velikostí prostaty a dobou výkonu. TUVP je poté elektrochirurgickou obdobou TURP, nabízí se tedy jako vhodná alternativa pro pacienty trpící krvácivými poruchami. OPE je indikována pacientům s velkou prostatou nad 80 ml a spojenými komplikacemi jako jsou velké konkrementy v močovém měchýři, případně při resekci divertiklu močového měchýře.87, 88 Operační léčba s sebou samozřejmě nese řadu komplikací, mezi které patří především krvácení, dále pak inkontinence, striktura uretry nebo retrográdní ejakulace způsobená destrukcí močového hrdla při zákroku. Komplikace erektilní funkce v důsledku operační léčby dosud nebyly prokázány. 89 Značnou předností operačních metod léčby je jejich dlouhodobý výsledek, kdy nutnost provedení další operace je jen 1 – 2 % ročně.90 S operační léčbou BHP je spojena také řada úkolů pro sestru. V předoperační fázi je úlohou sestry především komunikace s pacientem, vysvětlení organizačních nejasností a také zjištění obav se snahou o jejich rozptýlení. Před zákroky u BHP sestra zajišťuje, aby bylo u pacienta oholeno operační pole v rozsahu od pupku po konečník a aţ na přední stranu stehen. Úkolem sestry je také zajištění vyprázdnění střev pacienta před zákrokem. K tomuto účelu je většinou uţíván Fortrans nebo roztok síranu hořečnatého (MgSO4) podávané den před zákrokem. V den zákroku je někdy dodatečně aplikován Yal gel. Dále sestra pacienta poučí, aby 8 hodin před operací (obvykle od půlnoci) nejedl a nepil. Dle ordinace lékaře podává sestra před zákrokem

86

Srov. HERÁČEK, J., URBAN M., et al., Urologie pro studenty [online], Dostupné z:

. 87

Srov. ZÁMEČNÍK, L., NOVÁK, K., DVOŘÁČEK, J., Současné trendy v léčbě benigní hyperplazie prostaty,

Urologie pro praxi, 2004, č. 6, s. 247. 88




90

Srov. Tamtéţ.

29

premedikaci, příp. antibiotika a jiné léky. Součástí předoperační přípravy je také prevence trombembolické nemoci. Při samotných zákrocích specializované sestry připravují nástroje a přístroje, přičemţ v průběhu operace dohlíţejí na jejich funkčnost.91 Následně po zákroku je sestra okamţitě zapojena do pooperační péče, která má ponejvíce sledovací charakter. Těsně po zákroku sestra především dohlíţí na fyziologické funkce pacienta a pozoruje, zda nedochází k případným komplikacím. S časovým odstupem pak zjišťuje psychický stav pacienta a nadále pokračuje ve sledování. Tyto úlohy patří mezi obecné, následují po většině operaci, stejně jako péče o hygienu pacienta a snaha o včasnou rehabilitaci. Po zákrocích u BHP je velmi důleţité vedení bilance tekutin.92 3.6.4 Fyzikální léčba Fyzikální léčba byla umoţněna výrazným rozvojem medicínské techniky a její metody nabízejí určitou alternativu vůči operační léčbě, někdy bývají označovány také jako méně invazivní (miniinvazivní) metody. Pod fyzikální terapii je řazena především transuretrální ablace pomocí jehly (TUNA), léčba pomocí transrektálně fokusované ultrazvukové energie o vysoké intenzitě (HiFU) a transuretrální terapie pomocí mikrovln (TUMT). Dále do této skupiny patří hypertermie, která se však ukázala jako neefektivní a kryoablační metody vyuţívající vysokého chladu.93 V současnosti je neustále rozvíjena také léčba laserem, která zahrnuje skupinu několika metod. Laserová terapie spočívá v absorpci energie laseru tkání prostaty, v níţ dojde k zahřívání. V závislosti na intenzitě poté dochází buďto ke koagulaci bílkovin a cév, nebo při teplotě nad 100°C k odpaření tkáně (tzv. vaporizace).94 Léčba laserem zahrnuje skupinu několika metod, které se liší typem pouţitého laseru i procedurou výkonu. Laserová terapie můţe tedy nabývat konkrétní podoby vizuální laserové ablace prostaty (VLAP), kontaktní laserové ablace prostaty (CLAP), 91

Srov. PRODĚLALOVÁ, D., Asistence sestry při endoresekci prostaty, Sestra, 2004, č. 4, s. 43.

92

Srov. BLAHUTOVÁ, E., TULACHOVÁ, M., Pooperační péče na urologickém oddělení, Sestra, 2003, č. 4, s. 40

93


2008, č. 3, s. 140. 94

Srov. LUKEŠ, M., ZÁLESKÝ, M., ZACHOVAL, R., et al., Nové trendy v chirurgické léčbě benigní hyperplazie

prostaty – méně invazivní postupy, Urologie pro praxi, 2006, č. 2, s. 56.

30

holmium-laserové resekce (HoLRP), popřípadě enukleace (HoLEP) a intersticiální laserové koagulace (ILC).95 Léčba laserem je vhodná především pro pacienty uţívající antikoagulanty.

3.7

Ţivot s benigní hyperplazií prostaty BHP představuje onemocnění, které po dosaţení klinické fáze začíná negativně

ovlivňovat ţivot a kvalitu ţivota muţe. Vzhledem k tomu, ţe rozvoj symptomů BHP je pozvolný, většina muţů potíţe s nimi spojené v počáteční fázi takřka nevnímá. S postupným zhoršováním si pacient problémy jiţ uvědomuje, často je však povaţuje za průvodní jev stárnutí. V pokročilých fázích nemoci nabývají obtíţe takových rozměrů, ţe je návštěva lékaře jiţ nevyhnutelná. Nyní se práce zaměřuje na oblasti ţivota, které BHP negativně poznamenává. Předně je podstatné zmínit, ţe kvalita ţivota je narušena uţ samotným zhoršením zdravotního stavu, s nímţ jsou spojeny nepříjemné pocity nevyprázdněného měchýře, přerušované močení, nutnost tlačit při močení, atd. V důsledku rozvíjejících se příznaků je navíc nemocný nucen začít upravovat svůj kaţdodenní reţim a omezovat či přizpůsobovat aktivity svému zdravotnímu stavu. Tato úprava spočívá především v tom, ţe se pacient vyhýbá místům, kde není dostupná toaleta, a naopak má důsledně zmapováno, kde se v jeho kaţdodenním okolí toalety nacházejí. Nemocný také většinou omezuje svůj pitný reţim, především se vyhýbá příjmu tekutin před spánkem a cestováním. Delším cestám se v případě moţnosti vyhýbá.96 Velmi významně je projevy BHP ovlivněn spánek nemocného, coţ je dáno především rozvinutou nykturií představující i 5 – 10 mikcí za noc (viz kapitola 3.3.2). Důsledkem tohoto projevu je nekvalitní spánek s častým vstáváním, který postupně vede ke značnému vyčerpání. Můţe tak vznikat téměř permanentní únava, která se spolu s ostatními problémy podílí na celkovém poklesu vitality. Časté noční močení můţe také poznamenat vztahovou oblast, jelikoţ muţ budí svou partnerku, přičemţ

95


2008, č. 3, s. 140. 96

Srov. JAROLÍM, L., Zvětšená prostata, s. 12 – 13.

31

tento stav nezřídka vyústí k oddělení loţnic. Řecká studie97 zabývající se negativním vlivem BHP na partnerský ţivot však ukazuje, ţe narušení spánku vadí ţenám nejméně. Podle studie mají na vztah nejtíţivější dopad obavy partnerek, ţe muţ bude muset podstoupit operaci, dále pak obavy partnerek z rakoviny prostaty. V důsledku těchto zjištění se lze setkat také s názorem, ţe o BHP by měla spolu s pacientem edukována i jeho partnerka. Samostatným tématem je poté vliv BHP na duševní pohodu pacienta. Narušení této pohody vychází ze společného působení několika problémů. První z nich představuje pocit studu a „stigmatizace spojené s močovými obtíţemi“98, které jsou doprovázeny neochotou mluvit o svých potíţích. Za nejzásadnější zásah do psychiky nemocného lze povaţovat obavu z karcinomu prostaty. Britský průzkum99 ukazuje, ţe 61 % pacientů se uklidní, kdyţ jsou jejich potíţe diagnostikovány jako BHP. Přestoţe většina problémů s prostatou je zapříčiněna BHP, značná část nemocných má strach z rakoviny, a proto odkládají návštěvu lékaře, aby se „vyhnuli fatální diagnóze“. Vliv psychiky však můţe být i opačný, některé muţe právě obava z karcinomu prostaty přivede k léčbě BHP. Frekventovaná je téţ obava z domnělé nevyhnutelné nutnosti léčit BHP operací, která však poslední dobou v důsledku vyšší informovanosti o léčbě klesá. Zmíněný komplex obav dovršuje strach pacienta z progrese nemoci a zhoršování příznaků. Na závěr je nutné zmínit také vliv BHP na sexuální ţivot pacienta. Samotné onemocnění nemá negativní vliv na běţný sexuální ţivot, problémem můţe být intenzivnější sex, při kterém prostata zduří a zvýšená obstrukce vede k močové retenci.100 Zhoršení sexuálního ţivota u pacientů s BHP je však dáno spíše psychikou, kdy se muţ ze studu či obav sexu raději vyhýbá. Významný vliv na sexuální ţivot má také medikamentózní léčba BHP, jelikoţ některé léky mohou způsobovat retrográdní ejakulaci, pokles libida, sníţený objem ejakulátu i impotenci. Také operativní a fyzikální léčba s sebou nese rizika, mezi něţ patří např. retrográdní ejakulace či hematospermie. 97

Srov. MITROPOULOS, D., ANASTASIOU, I., GIANNOPOULOU, C., et al., Symptomatic benign prostate

hyperplasia: Impact on partners' quality of life, European urology, 2002, č. 3, s. 241 – 242. 98

JAROLÍM, L., Zvětšená prostata, s. 13.

99

Srov. KIRBY, R., MCLEAN, A., NASH, J., et al., Prostate of the nation report [online]. Dostupné z:

. 100

Srov. KOHLÍČEK, J., Jak čelit nemocem močových cest, s. 84.

32

4

ROLE

VŠEOBECNÉ

SESTRY

PŘI

BENIGNÍ

HYPERPLAZII PROSTATY 4.1

Role sestry v primární péči Otázce primární péče je při onemocnění BHP přikládána významná role,

jelikoţ v oblasti prevence a prvotního rozvoje spadá BHP právě do její náplně. Role sestry zde počíná uţ informováním a přesvědčením muţe o nutnosti pravidelných preventivních prohlídek. Tato činnost je nejpodstatnější u muţů nad 45 let, kteří patří do skupiny ohroţených BHP. Součástí jejich preventivní prohlídky je tedy i vyšetření prostaty per rectum a konzultace s lékařem, které mohou odhalit prvotní příznaky. V případě, ţe lékař pouţije k doplnění diagnostiky IPSS dotazník, je úkolem sestry vysvětlit případné nejasnosti. Za nejdůleţitější část role sestry u BHP lze pak povaţovat edukační činnost. Její náplní je informování pacientů o BHP, přičemţ nejčastější formou je slovní edukace, a to především u muţů s nově vysloveným podezřením na BHP. Součástí edukace by mělo být stručné a srozumitelné seznámení se základy onemocnění, informace o potřebné změně reţimu (viz tabulka č. 3, str. 26) a o moţnostech léčby. Je nezbytné, aby v souladu se současnými trendy edukace sestra pacienta nejen informovala, ale také motivovala k tomu, aby se radami řídil. K edukaci je pochopitelně moţné (a vhodné) vyuţít některou z jednoduchých broţur o BHP, kterých je v dnešní době jiţ dostatek, popřípadě vytvořit vlastní edukační materiál. Významnou roli při edukaci sehrávají také sestrami vytvářené informační tabule, které plní nezaměnitelnou úlohu. Základem kvalitní edukace jsou samozřejmě kvalifikované znalosti sestry o BHP.

4.2

Role sestry ve specializované péči BHP je však onemocněním, které překračuje dimenzi primární péče, a tak je

nutné nastínit téţ úlohu všeobecné sestry v následné specializované péči. Do této oblasti spadají role sestry v souvislosti s vyšetřeními a operacemi, které jsou popsány v příslušných kapitolách a další specifické úlohy, které rozebírá následný text.

33

4.2.1 Permanentní katetrizace Jak bylo zmíněno výše, některé zákroky způsobují delší močovou retenci, z čehoţ vyplývá pro sestru významný úkol v podobě péče o permanentní močový katetr (dále jen PMK). Zavedení katetru u muţského pacienta provádí vţdy lékař, sestra asistuje. Před katetrizací sestra zajistí pacientovi maximální moţnou intimitu a psychickou podporu. Při zavádění je pacient v poloze na zádech, celý výkon musí probíhat za přísně aseptických podmínek. Po staţení předkoţky se provede důkladná dezinfekce ţaludu a předkoţkového vaku sterilními tampony smočenými dezinfekčním roztokem. Následně sestra lékaři nabídne na sterilním čtverci lubrikační gel obsahující dezinfekční a lokálně-anestetické látky, který lékař aplikuje do močové trubice. Sestra podá lékaři sterilní katetr a ten jej následně pomocí sterilní pinzety zavádí asi 15 cm do močové trubice. Ve chvíli, kdy moč začne vytékat, napojí sestra sběrný sáček. K permanentní katetrizaci se vyuţívá balónkový (Foleyův) katetr (viz příloha č. 2), je tedy nutné naplnit balónek tekutinou (doporučována voda, fyziologický roztok). V závěru se mírným tahem cévka zaklíní v trigonu močového měchýře a předkoţka se uvede do fyziologické polohy. Poté sestra uklidí a dekontaminuje pomůcky.101 Po zavedení je následná péče o PMK zodpovědností sestry. Cílem této péče je zejména udrţení průchodnosti katetru, zabránění infekci a sledování moţných komplikací, jako je např. obstrukce katetru, parafimóza, zánět předkoţky a ţaludu, obtékání katetru. Sestra pečuje o kaţdodenní dezinfekci a hygienu katetrálního vstupu, kůţe a sliznice v jeho okolí. O nutnosti a pravidlech hygieny také důkladně edukuje pacienta. Nezbytná je kontrola průchodnosti katetru, vzhledu moči a příměsí. Sestra zajišťuje vyprazdňování sběrného systému a zapisování mnoţství moče do močového dekurzu.102 V praxi je moţno vyuţít několik typů sběrných systémů. Běţně jsou uţívány standardní močové sáčky, které mohou být výpustné nebo bez výpusti (viz příloha č. 4). Nemocniční praxe má však k dispozici také uzavřený systém jímání moči vybavené Pasteurovou komůrkou či antirefluxními ventily, které brání ascendentnímu vzestupu infekce a silikon-kaučukovou membránou pro sterilní odběry moči.

101

Srov. ČAPOV, I., WECHSLER, J., et al., Drény a jejich využití v chirurgických oborech, s. 151.

102

Srov. VESELSKÝ, Z., Pravidla ošetřovatelské péče o nemocné s permanentním katetrem močového měchýře,

Florence: časopis moderního ošetřovatelství, 2007, č. 5, s. 226 – 227.

34

Vyuţívány jsou také soupravy pro měření hodinové diurézy (viz příloha č. 4).103 Přes den je doporučováno katetr klemovat a sběrné sáčky pouţívat jen v noci, jelikoţ dlouhodobé napojení na sběrné sáčky znesnadňuje spontánní močení po odpojení katetru.104 Obvykle je však pacient dlouhodobě napojen na sběrné sáčky, k přechodu na denní klemování dochází cca 3 dny před vyjmutím katetru. PMK je pochopitelně nutné v pravidelných intervalech vyměňovat. 4.2.2 Výplach močového měchýře Výplach močového měchýře představuje ošetřovatelský výkon, který slouţí k odstranění sraţenin z močového měchýře. Stejně jako zavádění PMK je i tento výkon přísně sterilní. Provádí se Janetovou stříkačkou, jejíţ pomocí je skrze trojcestný katetr do měchýře zaváděn fyziologický roztok tělesné teploty. Tekutina odtéká do sběrného systému a výkon se opakuje, dokud při výplachu opakovaně neodtéká tekutina bez koagul.105 Bezprostředně po zákrocích se také přistupuje k trvalé irigaci močového měchýře trojcestným katetrem pomocí Ringerova roztoku, coţ sniţuje riziko vzniku následných krevních sraţenin (viz příloha č. 5).106 4.2.3 Inkontinenční pomůcky Po některých zákrocích (např. ILC, TUIP, TURP, OPE) se pacient stává na omezenou dobu (max. 3 měsíce) inkontitentním. Typický je tento stav například po vyjmutí PMK zavedeného po otevřené prostatektomii. Jedná se o lehkou inkontinenci 1. stupně, vhodnou pomůckou jsou tedy absorpční vloţky pro muţe. I v této oblasti péče je významná edukační činnost sestry. V jejím rámci sestra naučí pacienta správně aplikovat inkontinenční pomůcku. Také pomáhá pacientovi osvojit si cviky na posílení pánevního dna. Pacient v poloze vleţe s pokrčenými koleny opakovaně zvedá pánev za současného stahování břišních a hýţďových svalů. V rámci edukace je nutné pacientovi vštípit nutnost pravidelné péče 103

Srov. ČAPOV, I., WECHSLER, J., et al., Drény a jejich využití v chirurgických oborech, s. 153.

104

Srov. VESELSKÝ, Z., Pravidla ošetřovatelské péče o nemocné s permanentním katetrem močového měchýře,

Florence: časopis moderního ošetřovatelství, 2007, č. 5, s. 227. 105

Srov. RICHARDS, A., EDWARDS, S., Repetitorium pro zdravotní sestry, s. 102.

106

Srov. HERÁČEK, J., URBAN M., et al., Urologie pro studenty [online]. Dostupné z:

.

35

o pokoţku, která můţe být podráţděna i při pouţití moderních pomůcek. Pro hygienu inkontinentních jsou k dispozici speciální mycí emulze a tekutá mýdla, doporučuje se uţívat i speciální vlhčené ubrousky. Alternativou pak mohou být čistící pěny uţívané bez vody. Podstatné je zvlhčení pokoţky, kterého lze dosáhnout pomocí tělového krému, mléka nebo oleje.107 Pacient je při edukaci seznámen i s nutností dodrţování zvláštní ţivotosprávy. Důleţitý je především pitný reţim a osvojení správných návyků v příjmu tekutin. Mezi ně patří průběţné pití během dne, omezení příjmu tekutin před spaním a cestami, vyloučení alkoholu a kofeinu, včasné močení. Pacientovi je moţné doporučit kyselé ovocné šťávy, které chrání před močovou infekcí. Vhodná je také redukce nadváhy, samozřejmostí je prevence prochladnutí.108

4.3

Shrnutí Na závěr je nutné zdůraznit, ţe u BHP se výrazně projevuje nejen nárok na

znalosti a schopnosti sestry, ale také poţadavek správné komunikace a orientace v psychologii pacientů. BHP totiţ pro většinu muţů představuje nesmírně citlivé téma spojené s mnoha obavami. Úkolem sestry je pomoci pacientovi tyto obavy minimalizovat, přičemţ je nutný individuální přístup, ačkoliv jádro péče zůstává stejné.

107

Srov. SOCHOROVÁ, N., Inkontinence moči a jednorázové absorpční pomůcky, Medicína pro praxi, 2009, č. 1,

s. 51 – 52. 108

Srov. ZAHRÁDKOVÁ, M., Informovanost mužů o problematice močové inkontinence, s. 34.

36

EMPIRICKÁ ČÁST

5

CÍLE PRÁCE A OČEKÁVANÉ VÝSLEDKY

Cíl č. 1: Zjistit míru informovanosti zkoumané populace muţů o benigní hyperplazii prostaty. Očekávaný výsledek č. 1: Očekávám, ţe méně neţ 50 % respondentů bude znát pojem benigní hyperplazie prostaty. Očekávaný výsledek č. 2:

Očekávám, ţe více neţ 75 % respondentů bude znát

věkovou kategorii muţů, která je benigní hyperplazií převáţně postiţena. Očekávaný výsledek č. 3: Očekávám, ţe více neţ 75 % respondentů bude znát prvotní příznaky benigní hyperplazie prostaty. Očekávaný výsledek č. 4: Očekávám, ţe méně neţ 50 % respondentů bude znát způsoby léčby benigní hyperplazie prostaty. Očekávaný výsledek č. 5: Očekávám, ţe více neţ 50 % respondentů bude subjektivně mít dostatek informací o benigní hyperplazii prostaty. Cíl č. 2: Zjistit, zda se praktičtí lékaři respondentů aktivně zajímají o jejich případné urologické problémy. Očekávaný výsledek č. 6: Očekávám, ţe více neţ 75 % respondentů odpoví, ţe se jejich praktický lékař alespoň jednou zeptal na jejich případné potíţe s močením. Očekávaný výsledek č. 7: Očekávám, ţe více neţ 50 % respondentů je pravidelně vyšetřováno per rectum za účelem vyšetření prostaty. Cíl

č.

3:

Zjistit,

kolik

muţů

ve

sledované

populaci

trpí

příznaky

charakteristickými pro benigní hyperplazii prostaty a zda bude toto zjištění pro ně podnětem k vyhledání odborné pomoci. Očekávaný výsledek č. 8: Očekávám, ţe méně neţ 25 % respondentů získá v IPSS dotazníku 8 a více bodů. 37

Očekávaný výsledek č. 9: Očekávám, ţe pro více neţ 75 % respondentů bude dosaţený počet bodů v IPSS dotazníku (8 a více) motivací k návštěvě lékaře. Cíl č. 4: Zjistit, kolik muţů ve sledované populaci z těch, kteří získají v IPSS dotazníku méně neţ 8 bodů, by při výskytu zmiňovaných obtíţí vyhledalo odbornou pomoc. Očekávaný výsledek č. 10: Očekávám, ţe pro více neţ 75 % respondentů z těch, kteří v IPSS dotazníku získají méně neţ 8 bodů, by případný výskyt zmiňovaných obtíţí byl motivací k okamţitému vyhledání odborné pomoci.

38

6

METODIKA Průzkum bakalářské práce byl zaměřen na problematiku benigní hyperplazie

prostaty, přičemţ převáţně byly zjišťovány znalosti respondentů o dané problematice a jejich zkušenosti s tímto onemocněním. Pro sběr empirických údajů byla pouţita anonymní dotazníková metoda, přičemţ šlo o kombinaci nestandardizovaného dotazníku se standardizovaným mezinárodně uznávaným dotazníkem IPSS (International prostatic symptom score) hodnotícím prostatické skóre. IPSS dotazník je v České republice validizovaný a běţně pouţívaný jak v urologické praxi, tak v ordinacích praktických lékařů. Výhodami anonymní dotazníkové metody je moţnost získat značné kvantum informací v relativně krátkém čase, anonymita dotazovaných zároveň podpoří respondenty k větší otevřenosti. Nevýhodou můţe být nesprávná interpretace dotazu a následné zkreslení odpovědí. Účastníci výzkumu museli splňovat dvě kritéria, a to věk 45 a více let a zároveň dotazovaní nesměli být léčeni pro jakékoliv onemocnění prostaty. Dotazník obsahoval celkem 20 poloţek, z nichţ 16 bylo uzavřených s moţností výběru jedné odpovědi, jedna poloţka byla polouzavřená s moţností zvolit jednu z nabízených odpovědí, nebo doplnit vlastní odpověď, jedna poloţka byla polouzavřená s moţností zvolit více nabízených odpovědí nebo doplnit vlastní odpověď. První poloţka byla poloţkou kontaktní, zjišťovala věk respondentů. Dále dotazník obsahoval 6 otázek (otázky č. 1 - 6) zjišťujících informovanost dotazovaných muţů o BHP a 2 otázky (otázky č. 7 - 8) zjišťující, zda se praktičtí lékaři dotazovaných aktivně zajímají o jejich případné urologické problémy. Poté byl do dotazníku zařazen standardizovaný IPSS dotazník (otázky č. 9 - 15), jenţ zjišťoval, zda respondenti trpí příznaky charakteristickými pro BHP. Na následující otázky č. 16 a 17 respondenti odpovídali podle počtu získaných bodů v IPSS. Otázka č. 18 zjišťovala, zda byl pro respondenty dotazník podnětem k zamyšlení se nad problematikou BHP. V poslední poloţce měli respondenti moţnost vyjádřit své připomínky k problematice. V průběhu měsíce prosince proběhla pilotní studie, v jejímţ rámci bylo distribuováno celkem 15 dotazníků. Sledovanou populaci tvořilo 5 muţů z Hlučína, 5

39

muţů z Ostravy a 5 muţů z Holešova. Pilotní studie prokázala neznalost pojmu benigní hyperplazie prostaty u značné části sledované populace. Z toho důvodu byl v dotazníku této bakalářské práce pouţit v otázkách český ekvivalent nezhoubné zvětšení prostaty. Studie také prokázala problémy s interpretací nevhodného překladu IPSS dotazníku, v dotazníku této bakalářské práce tak byl pouţit překlad vhodnější. Dotazníky této práce byly distribuovány v průběhu měsíců ledna a února v roce 2010. Zkoumanou populaci tvořilo 50 muţů z Hlučína, 50 muţů z Ostravy a 40 muţů z Holešova, přičemţ všichni respondenti splňovali stanovená kritéria výběru. Před vlastním vyplněním dotazníku byli muţi informováni, k čemu bude dotazník slouţit a jak dotazník vyplnit. Zároveň byly v dotazníku uvedeny kontaktní údaje pro případné nejasnosti nebo připomínky. Ze 140 distribuovaných dotazníků se vrátilo 104, čili návratnost byla 74%. Z důvodu neúplného vyplnění bylo 12 dotazníků vyřazeno, zpracováváno tedy bylo 92 dotazníků (65 %). Poţadované minimální procento návratnosti je dle literárních zdrojů 60 – 70 %. Tato podmínka byla splněna, reprezentativnost získaných údajů tedy nebyla ohroţena.109

109

Srov. ŢIAKOVÁ, K. et al., Ošetrovateľstvo teória a vedecký výskum, str. 117.

40

7

Výsledky průzkumu a jejich analýza Výsledky průzkumu jsou zpracovány do tabulek a vyjádřeny v absolutní

četnosti (počet odpovědí) a relativní četnosti (vyjádření v procentech). U kaţdé tabulky je uveden také stručný komentář, shrnující získaná data. K některým poloţkám je kromě tabulky připojen graf. Pořadí jednotlivých poloţek je stejné jako v distribuovaném dotazníku. Výsledky průzkumu byly zpracovávány pomocí počítačového programu MS Office Excel 2007 a MS Office Word 2007.

Poloţka č. 1: Věk respondentů Tabulka č. 4: Věk respondentů Věk respondentů

Absolutní četnost

Relativní četnost

45 – 49 let

20

21,7 %

50 – 69 let

61

66,3 %

70 a více let

11

12 %

Celkem

92

100 %

Graf č. 1: Věk respondentů

41

V této poloţce měli respondenti uvést svůj věk. Průměrný věk dotazovaných byl 56,8 let, přičemţ nejmladší respondent měl 45 let a nejstarší respondent 85 let. Pro bliţší představu o věkovém spektru respondentů jsou dotazovaní rozděleni do třech skupin. Tabulka č. 4 ukazuje ţe, ve věkové skupině 45 – 49 let se nacházelo 20 respondentů (21,7 %), ve skupině 50 – 69 let se nacházelo 61 respondentů (66,3 %) a ve věkové skupině 70 a více let se nacházelo 11 respondentů (12 %).

42

Poloţka č. 2: Co podle Vás znamená benigní hyperplazie prostaty Tabulka č. 5: Znalost významu pojmu „benigní hyperplazie prostaty“ Význam pojmu BHP

Absolutní četnost

Relativní četnost

Nezhoubné zvětšení

55

59,8 %

Zánět prostaty

3

3,2 %

Rakovina prostaty

9

9,8 %

Ubývání tkáně prostaty

2

2,2 %

Nevím

23

25 %

Celkem

92

100 %

prostaty

Graf č. 2: Znalost významu pojmu „benigní hyperplazie prostaty“

Poloţka č. 2 zjišťovala znalost pojmu „benigní hyperplazie prostaty“. Z tabulky č. 5 vyplývá, ţe 55 respondentů (59,8 %) označilo správný význam pojmu nezhoubné zvětšení prostaty. Chybně odpovědělo celkem 14 respondentů (15,2 %), z nichţ 9 (9,8 %) zvolilo moţnost rakovina prostaty, 3 (3,2 %) zvolilo moţnost zánět prostaty a 2 (2,2 %) zvolilo moţnost ubývání tkáně prostaty. Moţnost nevím označilo 23 respondentů (25 %). 43

Poloţka č. 3: Nezhoubné zvětšení prostaty podle Vás převáţně postihuje muţe ve věku Tabulka č. 6: Znalost věkové kategorie, kterou BHP převážně postihuje Věková kategorie

Absolutní četnost

Relativní četnost

20 – 29 let

0

0%

30 – 39 let

0

0%

40 – 49 let

9

9,8 %

50 a více let

75

81,5 %

Nevím

8

8,7 %

Celkem

92

100 %

Graf č. 3: Znalost věkové kategorie, kterou BHP převážně postihuje

Poloţka č. 3 zjišťovala znalost respondentů o tom, jakou věkovou kategorii lidí postihuje nezhoubné zvětšení prostaty. Tabulka č. 6 ukazuje, ţe správně odpovědělo 75 respondentů (81,5 %), kteří označili moţnost 50 a více let. Moţnost 40 – 49 let označilo 9 respondentů (9,8 %). Moţnost nevím označilo 8 respondentů (8,7 %). Moţnost 20 – 29 let a moţnost 30 – 39 let neoznačil ţádný respondent (0 %). 44

Poloţka č. 4: Jaké jsou podle Vás prvotní příznaky nezhoubného zvětšení prostaty Tabulka č. 7: Znalost příznaků nezhoubného zvětšení prostaty Příznaky nezhoubného

Absolutní četnost

Relativní četnost

5

5,4 %

Krev v moči

1

1,1 %

Hnis v moči, zapáchající

0

0%

76

82,6 %

Nevím

10

10,9 %

Celkem

92

100 %

zvětšení Bolest, pálení, řezání při močení

moč Slabý proud moči, časté noční močení, přerušované močení

Graf č. 4: Znalost příznaků nezhoubného zvětšení prostaty

45

Poloţka č. 4 zjišťovala, kolik respondentů zná nejčastější prvotní příznaky nezhoubného zvětšení prostaty. Z tabulky č. 7 vyplývá, ţe správnou moţnost slabý proud moči, časté noční močení, přerušované močení, zvolilo 76 respondentů (82,6 %). Chybně odpovědělo 6 respondentů (6,5 %), z nichţ moţnost bolest, pálení, řezání při močení označilo 5 respondentů (5,4 %), moţnost krev v moči označil 1 respondent (1,1 %). Ţádný respondent neoznačil moţnost hnis v moči, zapáchající moč.

46

Poloţka č. 5: Jaké jsou podle Vás moţnosti léčby nezhoubného zvětšení prostaty Tabulka č. 8: Znalost možností léčby nezhoubného zvětšení prostaty Moţnosti léčby

Absolutní četnost

Relativní četnost

63

68,5 %

Pouze operační

13

14,1 %

Nedá se léčit

2

2,2 %

Nevím

14

15,2 %

Celkem

92

100 %

nezhoubného zvětšení Medikamentózní, operační, zavedení permanentního katetru do močové trubice

Graf č. 5: Znalost možností léčby nezhoubného zvětšení prostaty

47

Poloţka č. 5 zjišťovala znalost respondentů o moţnostech léčby nezhoubného zvětšení prostaty. V tabulce č. 8 je vidět, ţe správnou moţnost medikamentózní, operační, zavedení permanentního katetru do močové trubice označilo 63 respondentů (68,5 %). Moţnost nevím označilo 14 respondentů (15,2 %). Moţnost pouze operační označilo 13 respondentů (14,1 %). Ţe se nezhoubné zvětšení prostaty nedá léčit, si myslí 2 respondenti (2,2 %).

48

Poloţka č. 6: Máte podle Vás dostatek informací o nezhoubném zvětšení prostaty Tabulka č. 9: Pocit dostatku informací o nezhoubném zvětšení prostaty Dostatek informací

Absolutní četnost

Relativní četnost

Ano

42

45,7 %

Ne

27

29,3 %

Nezajímám se o to

14

15,2 %

Nevím

9

9,8 %

Celkem

92

100 %

Graf č. 6: Pocit dostatku informací o nezhoubném zvětšení prostaty

Poloţka č. 6 zjišťovala, kolik respondentů udává subjektivní pocit dostatku informací o problematice nezhoubného zvětšení prostaty. Tabulka č. 9 ukazuje, ţe 42 respondentů (45,7 %) má pocit dostatku informací o dané problematice, tito respondenti označili u této poloţky moţnost ano. Moţnost ne označilo 27 respondentů (29,3 %), 14 respondentů (15,2 %) označilo moţnost nezajímám se o to a 9 (9,8 %) označili moţnost nevím. 49

Poloţka č. 7: Z jakého zdroje čerpáte informace o problematice prostaty Tabulka č. 10: Zdroje informací Zdroje informací

Absolutní četnost

Relativní četnost

Z TV

11

26,2 %

Z denního tisku

10

23,8 %

Z internetových stránek

3

7,1 %

Od rodiny, přátel

11

26,2 %

Od praktického lékaře

32

76,2 %

Od sestry praktického

3

7,1 %

1

2,4 %

lékaře Jiné

Graf č. 7: Zdroje informací o nezhoubném zvětšení prostaty

50

Poloţka č. 7 zjišťovala, z jakých zdrojů čerpají respondenti informace o problematice nezhoubného zvětšení prostaty. Na tuto otázku odpovídali pouze ti respondenti, kteří v poloţce č. 6, odpověděli ano. Celkem tedy odpovídalo z 92 dotazovaných (100 %) 42 respondentů (45,7 %). U této poloţky bylo moţno označit libovolný počet odpovědí. Hodnoty relativní četnosti v poloţce č. 7 byly počítány z počtu respondentů, nikoliv z počtu odpovědí. Z tabulky č. 10 vyplývá, ţe nejčastěji uváděným zdrojem informací byl praktický lékař, kdy tuto moţnost označilo 32 respondentů (76,2 %). Dále pak 11 respondentů (26,2 %) uvedlo jako zdroj informací rodinu a přátele, z nichţ 8 uvedlo přátele a 3 rodinu. Rovněţ 11 respondentů (26,2 %) čerpá informace z televizního vysílání, přičemţ 6 z nich uvedlo jako zdroj TV reklamu, zbylých 5 dokumentární pořady České televize. Denní tisk označilo 10 respondentů (23,8 %), 3 z nich uvedli časopis Moje zdraví, 4 uvedli seriózní tisk (MF DNES, Právo, Lidové noviny) a 3 uvedli bulvární deníky (Blesk, Aha). Internetové stránky označili 3 respondenti (7,1 %), 2 z nich uvedli webové stránky zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra a 1 respondent uvedl server www.novinky.cz. Moţnost od sestry praktického lékaře zvolili pouze 3 respondenti (7,1 %). Moţnost jiné zvolil 1 respondent (2,4 %), přičemţ uvedl letáky distribuované v lékárnách.

51

Poloţka č. 8: Zajímá se Váš praktický lékař o případné problémy s močením Tabulka č. 11: Zájem praktických lékařů o problémy respondentů s močením Zájem praktických

Absolutní četnost

Relativní četnost

Ano, jednou se zeptal

26

28,3 %

Ano, pravidelně

29

31,5 %

Ne

25

27,2 %

Nevzpomínám si

12

13 %

Celkem

92

100 %

lékařů o problémy respondentů s močením

Graf č. 8: Zájem praktických lékařů o problémy respondentů s močením

52

Poloţka č. 8 zjišťovala, zda se praktičtí lékaři respondentů zajímají o případné problémy respondentů s močením. Tabulka č. 11 ukazuje, ţe 29 respondentů (31,5 %) uvedlo, ţe se jejich praktický lékař pravidelně zajímá o jejich případné problémy s močením, přičemţ většina z nich, tj. 20 respondentů, uvedlo, ţe se jejich praktický lékař o tyto problémy zajímá pravidelně při preventivních prohlídkách, 6 z nich uvedlo, ţe se jejich praktický lékař o tyto problémy zajímá pravidelně jedenkrát za rok a 3 z nich uvedli, ţe se jejich praktický lékař o tyto problémy pravidelně zajímá dvakrát za rok. Moţnost ano jednou se zeptal uvedlo 26 respondentů (28,3 %), 25 respondentů (27,2 %) uvedlo moţnost ne a 12 respondentů (13 %) uvedlo moţnost nevzpomínám si.

53

Poloţka č. 9: Vyšetřoval Vás někdy praktický lékař přes konečník za účelem vyšetření prostaty Tabulka č. 12: Zkušenost s vyšetřením prostaty per rectum Zkušenost s vyšetřením

Absolutní četnost

Relativní četnost

Ano, jednou

25

27,2 %

Ano, pravidelně

14

15,2 %

Ne

40

43,5 %

Ne, ale doporučil mi

10

10,9 %

Nevzpomínám si

3

3,2 %

Celkem

92

100 %

prostaty per rectum

preventivní vyšetření na urologii

Graf č. 9: Zkušenost s vyšetřením prostaty per rectum

54

Poloţka č. 9 zjišťovala, zda mají respondenti zkušenost s vyšetřením prostaty přes konečník. Z tabulky č. 12 vyplývá, ţe nejvíce respondentů, tj. 40 (43,5 %), nemá osobní zkušenost s vyšetřením prostaty přes konečník, tito respondenti označili moţnost ne. Dále 25 respondentů (27,2 %) uvedlo, ţe u nich jednou bylo toto vyšetření provedeno, 14 respondentů (15,2 %) uvedlo, ţe je u nich toto vyšetření prováděno pravidelně, přičemţ 10 z nich uvedlo, ţe je u nich toto vyšetření prováděno pravidelně při preventivních prohlídkách a 4 uvedli, ţe jsou takto pravidelně vyšetřování jednou za rok, 10 respondentů (10,9 %) uvedlo, ţe u nich praktický lékař sice toto vyšetření neprovádí, ale doporučil jim preventivní vyšetření na urologii, 3 respondenti (3,2 %) uvedli, ţe si nevzpomínají, zda u nich bylo toto vyšetření někdy provedeno.

55

Poloţka č. 10: Jak často jste během posledních 4 týdnů musel v noci kvůli močení vstávat? (Průměrně za noc) Tabulka č. 13: Průměrná frekvence nočního močení Počet močení za noc

Absolutní četnost

Relativní četnost

Nikdy

21

22,8 %

1x

42

45,6 %

2x

18

19,6 %

3x

9

9,8 %

4x

1

1,1 %

5x

1

1,1 %

Celkem

92

100 %

Poloţka č. 10 zjišťovala průměrnou frekvenci nočního močení u respondentů za poslední 4 týdny. Z výsledků v tabulce č. 13 vyplývá, ţe nejvíce respondentů, coţ je 42 (45,6 %), kvůli močení muselo vstávat průměrně 1x za noc. Dále 21 respondentů (22,8 %) odpovědělo, ţe kvůli močení nemuseli vstávat nikdy, 18 dotazovaných (19 %) uvedlo, ţe museli kvůli močení vstávat 2x za noc, 9 (9,8 %) 3x za noc, 1 respondent (1,1 %) označil moţnost 4x za noc, moţnost 5x za noc označil také 1 respondent (1,1 %).

56

Poloţka č. 14: Jak často jste během posledních 4 týdnů měl po vymočení pocit neúplného vyprázdnění močového měchýře? Tabulka č. 14: Frekvence pocitu neúplného vyprázdnění měchýře po vymočení Absolutní četnost

Relativní četnost

53

57,6 %

Asi v jednom z pěti případů 24

26,1 %

Méně neţ v polovině

8

8,7 %

V polovině případů

7

7,6 %

Ve více neţ polovině

0

0%

Téměř vţdy

0

0%

Celkem

92

100 %

Frekvence pocitu neúplného vyprázdnění měchýře po vymočení Nikdy

případů

případů

Poloţka č 11 se zaměřovala na frekvenci pocitu neúplného vyprázdnění měchýře po vymočení u respondentů za poslední 4 týdny, výsledky jsou zaznamenány v tabulce č. 14. Ta ukazuje, ţe nejvíce respondentů, konkrétně 53 (57,6 %) nemělo pocit neúplného vyprázdnění měchýře po vymočení nikdy, 24 respondentů (26,1 %) odpovědělo, ţe asi v jednom z pěti případů, 8 dotazovaných (8,7 %) uvedlo, ţe méně než v polovině případů, 7 respondentů (7,6 %) mělo pocit neúplného vyprázdnění měchýře po vymočení v polovině případů. Moţnost ve více než polovině a moţnost téměř vždy neoznačil ţádný respondent.

57

Poloţka č. 12: Jak často jste během posledních 4 týdnů musel znovu močit dříve neţ za 2 hodiny po předchozím vymočení? Tabulka č. 15: Frekvence nutnosti močit do dvou hodin po předchozím vymočení Frekvence nutnosti močit

Absolutní četnost

Relativní četnost

Nikdy

39

42,4 %

Asi v jednom z pěti

25

27,2 %

20

21,7 %


5

5,4 %


2

2,2 %

Téměř vţdy

1

1,1 %

Celkem

92

100 %

do dvou hodin po předchozím vymočení

případů Méně neţ v polovině případů

případů

Poloţka č. 12 zjišťovala, jak často museli respondenti v posledních 4 týdnech znovu močit dřív neţ za 2 hodiny po předchozím vymočení. Odpovědi jsou zaneseny v tabulce č. 15, která ukazuje, ţe 39 respondentů (42,4 %) nemuselo močit do dvou hodin po předchozím vymočení nikdy. Dále pak 25 dotazovaných (27,2 %) uvedlo, ţe asi v jednom z pěti případů, 20 dotazovaných (21,7 %), ţe méně než v polovině případů. Moţnost v polovině případů zvolilo 5 respondentů (5,4 %), moţnost ve více než polovině případů označili 2 respondenti (2,2 %), 1 dotázaný uvedl, ţe musel znovu močit dřív neţ za 2 hodiny po předchozím vymočení téměř vždy.

58

Poloţka č. 13: Jak často jste během posledních 4 týdnů pozoroval, ţe se močení několikrát přerušilo a znovu začalo? Tabulka č. 16: Frekvence přerušovaného močení Frekvence přerušovaného

Absolutní četnost

Relativní četnost

Nikdy

52

56,5 %

Asi v jednom z pěti případů

28

30,4 %

Méně neţ v polovině

7

7,6 %


4

4,4 %


1

1,1 %

Téměř vţdy

0

0%

Celkem

92

100 %

močení

případů

případů

Poloţka č. 13 zjišťovala frekvenci přerušovaného močení u respondentů v posledních 4 týdnech, výsledky jsou zaznamenány v tabulce č. 16. V té je vidět, ţe 52 respondentů (56,5 %) nezaznamenalo přerušované močení nikdy. Asi v jednom z pěti případů mělo v posledních 4 týdnech přerušované močení 28 respondentů (30,4 %), 7 dotazovaných (7,6 %) zpozorovalo přerušované močení méně než v polovině případů, 4 dotazovaní (4,4 %) v polovině případů, 1 respondent uvedl přerušované močení ve více než polovině případů, moţnost téměř vždy neoznačil nikdo.

59

Poloţka č. 14: Jak často jste během posledních 4 týdnů jen s potíţemi močení oddálil? Tabulka č. 17: Frekvence potíží s oddálením močení Frekvence potíţí

Absolutní četnost

Relativní četnost

Nikdy

57

61,9 %


25

27,2 %

8

8,7 %


1

1,1 %


1

1,1 %

Téměř vţdy

0

0%

Celkem

92

100 %

s oddálením močení


případů

Poloţka č. 14 zjišťovala u respondentů frekvenci potíţí s oddálením močení v posledních 4 týdnech. Odpovědi jsou uvedeny v tabulce č. 17, ze které vyplývá, ţe 57 respondentů (61,9 %) nemělo potíţe s oddálením močením nikdy. 25 respondentů (27,2 %) mělo potíţe asi v jednom z pěti případů, 8 respondentů (8,7 %) méně než v polovině případů. 1 dotazovaný (1,1 %) uvedl potíţe s oddálením močení v polovině případů, stejně tak 1 dotazovaný (1,1 %) odpověděl, ţe ve více než polovině případů. Moţnost téměř vždy nezvolil ţádný z respondentů.

60

Poloţka č. 15: Jak často jste během posledních 4 týdnů měl slabý proud moči? Tabulka č. 18: Frekvence slabého proudu moči Absolutní četnost

Relativní četnost

Nikdy

38

41,3 %


30

32,6 %

14

15,2 %


7

7,6 %


2

2,2 %

Téměř vţdy

1

1,1 %

Celkem

92

100 %

Frekvence slabého proudu moči


případů

Poloţka č. 15 se zaměřovala na frekvenci slabého proudu moči u respondentů za poslední 4 týdny. Výsledky jsou shromáţděny v tabulce č. 18, která udává, ţe nejvíce respondentů, to je 38 (41,3 %), nemělo slabý proud moči nikdy. Dále 30 respondentů (32,6 %) mělo slabý proud moči asi v jednom z pěti případů, 14 respondentů (15,2 %) méně než v polovině případů. 7 dotazovaných (7,6 %) označilo, ţe v polovině případů, 2 dotazovaní (2,2 %) ve více než polovině případů. 1 respondent (1,1 %) měl slabý proud moči téměř vždy.

61

Poloţka č. 16: Jak často jste během posledních 4 týdnů musel tlačit, abyste začal močit? Tabulka č. 19: Frekvence nutnosti tlačit k zahájení močení Frekvence nutnosti tlačit

Absolutní četnost

Relativní četnost

Nikdy

63

68,5 %


20

21,7 %

6

6,5 %


1

1,1 %


1

1,1 %

Téměř vţdy

1

1,1 %

Celkem

92

100 %

k zahájení močení


případů

Poloţka č. 16 zjišťovala, jak často v posledních 4 týdnech museli respondenti tlačit, aby začali močit. Zjištěné údaje jsou uvedeny v tabulce č. 19, ze které plyne, ţe 63 respondentů (68,5 %) nemuselo k zahájení močení tlačit nikdy. Asi v jednom z pěti případů muselo před začátkem močení tlačit 20 dotazovaných (21,7 %). Moţnost méně než v polovině případů označilo 6 respondentů (6,5 %). V polovině případů musel k zahájení močení tlačit 1 dotazovaný (1,1 %), také 1 dotazovaný (1,1 %) ve více než polovině případů a 1 dotazovaný (1,1 %) téměř vždy.

62

Poloţka č. 17: V případě, ţe jste v otázkách 9 – 15 dosáhl víc neţ 8 bodů, podnítil Vás tento výsledek k návštěvě lékaře? Tabulka č. 20: Motivační efekt výsledku IPSS dotazníku u respondentů se skóre 8 a více

Motivační efekt výsledku

Absolutní počet

Relativní počet

Určitě ano

6

26,1 %

Spíše ano

12

52,2 %

Spíše ne

4

17,4 %

Určitě ne

1

4,3 %

Celkem

23

100 %

IPSS dotazníku

Graf č. 10: Motivační efekt výsledku IPSS dotazníku u respondentů se skóre 8 a více

63

Poloţka č. 17 zjišťovala u dotazovaných s IPSS skóre 8 a více, jestli je tento výsledek podnítil k návštěvě lékaře. Na tuto otázku tedy odpovídalo pouze 23 dotazovaných (100 %), výsledky jsou obsaţeny v tabulce č. 20. Kladný motivační efekt měl výsledek na 18 respondentů (78,3 %), z nichţ 6 (26,1 %) odpovědělo určitě ano a 12 (52,2 %) odpovědělo spíše ano. Výsledek IPSS dotazníku k návštěvě lékaře nepodnítil 5 dotazovaných (21,7 %), přičemţ 4 (17,4 %) označili moţnost spíše ne a 1 respondent uvedl, ţe určitě ne.

64

Poloţka č. 18: V případě, ţe jste v otázkách 9 – 15 dosáhli méně neţ 8 bodů: Co byste udělal v případě, ţe by se u Vás zmíněné příznaky v budoucnu objevily? Tabulka č. 21: Předpokládaná reakce na budoucí výskyt příznaků Předpokládaná reakce na

Absolutní četnost

Relativní četnost

7

10,1 %

14

20,3 %

32

46,4 %

7

10,1 %

budoucí výskyt příznaků Povaţoval bych je za přirozenou součást stárnutí Vyzkoušel bych přípravek známý z TV reklamy Co nejdříve bych se poradil se svým praktickým lékařem Co nejdříve bych se objednal na urologické vyšetření Lékaře bych navštívil aţ při 5

7,3 %

pokračujících obtíţích Našel bych si informace a

4

5,8 %

Jiné

0

0%

Celkem

69

100 %

podle nich se zařídil

65

Graf č. 11: Předpokládaná reakce na budoucí výskyt příznaků

Poloţka č. 18 zjišťovala, jak by se respondenti s IPSS skóre méně neţ 8 zachovali, kdyby se u nich v budoucnu příznaky charakteristické pro BHP vyskytly. Na tuto otázku odpovídalo pouze 69 respondentů, výsledky jsou obsaţeny v tabulce č. 21. Nejvíce respondentů, coţ znamená 32 (46,4 %), by se co nejdříve poradilo se svým praktickým lékařem. Dalších 7 respondentů (10,1 %) by se co nejdříve objednalo na urologické vyšetření, 5 respondentů (7,3 %) by vyčkalo, lékaře by navštívili až při pokračujících obtížích. Dále pak 14 dotazovaných (20,3 %) by nejprve vyzkoušelo přípravek známý z TV reklamy, lékaře by navštívili až při pokračujících obtížích. Z tabulky tedy vyplývá, ţe 39 respondentů (56,5 %) by okamţitě vyhledalo lékařskou péči. Dalších 19 dotazovaných (27,6 %) by vyhledalo lékaře při pokračujících potíţích. Za přirozenou součást stárnutí by příznaky povaţovalo 7 dotazovaných (10,1 %), tito by lékaře nenavštěvovali. Moţnost našel bych si informace na internetu nebo v odborné literatuře a podle nich se zařídil, označili 4 respondenti (5,8 %). Moţnost jiné nevyuţil ţádný respondent.

66

Poloţka č. 19: Podnítil Vás tento dotazník k zamyšlení se nad problematikou nezhoubného zvětšení prostaty? Tabulka č. 22: Motivační efekt dotazníku k zamyšlení nad problematikou BHP Motivační efekt dotazníku Absolutní četnost

Relativní četnost

k zamyšlení nad problematikou BHP Určitě ano

52

56,5 %

Spíše ano

26

28,3 %

Spíše ne

11

11,9 %

Určitě ne

3

3,3 %

Celkem

92

100 %

Poloţka č. 19 zjišťovala, zda dotazník respondenty podnítil k zamyšlení nad problematikou BHP. Výsledky jsou zaneseny v tabulce č. 22, z níţ je vidět, ţe kladně odpovědělo 78 respondentů (84,8 %). Určitě ano odpovědělo 52 respondentů (56,5 %), spíše ano odpovědělo 26 respondentů (28,3 %). Zápornou odpověď udalo 14 respondentů (15,2 %), z nichţ 11 odpovědělo spíše ne, zbylí 3 dotazovaní odpověděli určitě ne.

67

8

DISKUSE Průzkum v této bakalářské práci se zabýval problematikou benigní hyperplazie

prostaty, přičemţ byl převáţně zaměřen na míru informovanosti o dané problematice a osobní zkušenosti respondentů s tímto onemocněním. Míra informovanosti o onemocnění byla zjišťována pomocí šesti otázek. První dvě zjišťovaly znalost pojmu „benigní hyperplazie prostaty“ a věkové kategorie muţů, kterou onemocnění postihuje. Dále bylo zjišťováno povědomí respondentů o příznacích, které onemocnění doprovází, a o moţnostech léčby. Zkoumán byl také subjektivní pocit dostatku informací o BHP a případné zdroje, ze kterých dotazovaní informace čerpají. Osobní zkušenosti respondentů s BHP byly poté zjišťovány ve dvou oblastech. Nejprve bylo zkoumáno, zda jsou respondenti v souvislosti s BHP preventivně vyšetřováni svým praktickým lékařem. Ve druhé oblasti bylo středem zájmu, zda respondenti sami netrpí příznaky charakteristickými pro onemocnění prostaty. Pro tento diagnostický účel byl do dotazníku zařazen standardizovaný IPSS dotazník. Jeho pomocí měli dotazovaní moţnost zjistit, zda (a případně v jakém rozsahu) jsou u nich rozvinuty příznaky charakteristické pro BHP. Následná otázka se u dotazovaných lišila podle získaného IPSS skóre. U respondentů s méně neţ osmi body zjišťovala co by udělali v případě, ţe by se u nich tyto příznaky objevily. U respondentů s osmi a více body, jestli je výsledek motivoval k návštěvě lékaře. Průzkum byl zaměřen na muţe ve věku 45 a více let, kteří se neléčí pro ţádné onemocnění prostaty. Nejvíce dotazovaných, 61 (66,3 %) z celkového počtu 92 respondentů, se nacházelo ve věkové kategorii 50 – 69 let, coţ je věková kategorie, v níţ je největší pravděpodobnost vzniku a rozvoje klinických příznaků BHP. Druhá poloţka dotazníku zjišťovala znalost pojmu „benigní hyperplazie prostaty“. Z tabulky č. 5 na str. 53 vyplývá, ţe tento pojem znalo 55 respondentů (59,8 %). Nepotvrdil se tedy očekávaný výsledek č. 1, ţe pojem bude znát méně neţ 50 % respondentů. Přesto se potvrdil předpokládaný fakt, ţe pojem BHP je pro

68

značnou část sledované populace neznámý. Toto naznačil jiţ pilotní průzkum, tudíţ byl v následných dotazech pro srozumitelnost uţíván bliţší český ekvivalent. Průzkum prokázal poměrně vysokou znalost dotazovaných o věkové kategorii, kterou BHP nejvíce postihuje. Na tuto otázku odpovědělo správně 75 respondentů (81,5 %). Ukázalo se tedy, ţe BHP je v podvědomí sledované populace správně povaţována za onemocnění vyššího věku. Potvrdil se také očekávaný výsledek č. 2, ţe věkovou kategorii muţů, která je benigní hyperplazií převáţně postiţena, bude znát více neţ 75 % respondentů. Rovněţ znalost prvotních příznaků doprovázejících onemocnění byla přibliţně stejně vysoká, správně odpovědělo 76 respondentů (82,6 %). Potvrdil se očekávaný výsledek č. 3, ţe prvotní příznaky doprovázející onemocnění bude znát více neţ 75 % respondentů.

Vysokou znalost obou těchto poloţek lze přikládat skutečnosti, ţe

většina kampaní spojených s BHP (především komerčně-reklamních, ale také zdravotnických) je ponejvíce zaměřena právě na tyto dva faktory. Znalosti v oblasti moţností léčby BHP jiţ byly o něco niţší, stále však poměrně vysoké. Správně odpovědělo 63 respondentů (68,5 %). Nepotvrdil se tedy očekávaný výsledek č. 4, ţe méně neţ 50 % respondentů bude znát způsoby léčby benigní hyperplazie prostaty. Potvrdil se však obecně konstatovaný fakt, ţe nezanedbatelná část muţů ohroţených BHP se domnívá, ţe je moţná pouze operační léčba. Toto přesvědčení, které vyvolává významné obavy a často je důvodem, proč muţ oddaluje lékařské řešení BHP, ve sledované populaci sdílelo 13 respondentů (14,1 %). Po tomto objektivním ověřování znalostí o BHP, se dotazník zabýval subjektivním pocitem informovanosti respondentů. V poloţce č. 6 tak bylo zjištěno, ţe pocit dostatku informací o BHP má 42 dotazovaných, coţ představuje 45,7 %. Nepotvrdil se tak očekávaný výsledek č. 5, ţe více neţ 50 % respondentů bude subjektivně mít dostatek informací o benigní hyperplazii prostaty. Naproti tomu 27 respondentů (29,3 %) odpovědělo, ţe nemají pocit dostatku informací. Setkáváme se tak takřka se třetinou sledované populace, u níţ nejspíše neprobíhá dostatečná edukace, ačkoliv o informace mají zájem. Opačným případem je 14 respondentů (15,2 %), kteří se o informace tykající se BHP nezajímají. Je nutné pokusit se dostat informace i k těmto muţům, avšak pokud se někdo o své zdraví nezajímá, nelze jej k tomu nutit. Zmíněných 15,2 % tak odráţí spíše hodnotový přístup současných muţů ke zdraví, neţli špatnou činnost zdravotnických informačních systémů. Zbylých

69

9 respondentů (9,8 %) nebylo schopno zhodnotit, zda je mnoţství informací, které o onemocnění mají, dostatečné. Výše zmíněných 42 respondentů se subjektivním pocitem dostatku informací o BHP následně v poloţce 7 uvádělo zdroje, ze kterých čerpají. V případě této poloţky bylo moţno označit více odpovědí, jelikoţ informace lze získávat zároveň z více zdrojů. Průzkum prokázal, ţe nejčastějším zdrojem informací o BHP je praktický lékař, kterého označilo 32 respondentů (76,2 %). To je dáno nejen jeho pozicí ve zdravotní péči (odpovědnost za prevenci a včasný záchyt BHP), ale také poměrně vysokou důvěrou, které se v ČR praktičtí lékaři těší. Druhým nejfrekventovanějším pramenem informací je televizní vysílání, ze kterého čerpá 11 respondentů (26,2 %). 6 z nich blíţe specifikovalo jako zdroj televizní reklamy na fytoterapeutika BHP, 5 uvedlo zdravotnické dokumenty vysílané Českou televizí. Zde je podstatné upozornit, ţe TV reklamy pochopitelně nejsou dostatečným zdrojem informací, představují však určité první přiblíţení k tématu, které pak muţe přiměje rozšířit si spektrum informaci především u praktického lékaře. Shodný počet 11 respondentů (26,2 %) získává informace od rodiny a přátel, přičemţ převládají přátelé, které uvedlo 8 z těchto 11 dotazovaných. Tento poznatek ukazuje, ţe v posledních letech nastal významný posun v rámci společenského přístupu k BHP, která jiţ začíná ztrácet rys tabuizované záleţitosti. Ba naopak muţi začínají problematiku BHP a své pozitivní i negativní zkušenosti s onemocněním společně sdílet a konzultovat. Dalších 10 respondentů (23,8 %) čerpá informace z denního tisku, ve kterém se lze setkat jak se zdravotnickými rubrikami, tak s informativní formou inzerce. Současným trendem je téţ získávání informací z internetu, které však označili jen 3 muţi (7,1 %), coţ je dáno zejména vyšším věkem sledované populace, která ještě internet nevyuţívá srovnatelně s mladší generací. Průzkum také potvrdil, ţe sestru praktického lékaře povaţuje za zdroj informací o BHP jen velmi malá část muţů. Podobný trend naznačil jiţ průzkum Novákové z roku 2007110, ve kterém sestru jako zdroj informací o prevenci BHP neoznačil dokonce ţádný respondent. V naší sledované populaci označili sestru praktického lékaře jen 3 ze 42 respondentů (7,1 %). Důvodem můţe být niţší důvěra ve vzdělání a znalosti sester, coţ je dáno také neustálenou koncepcí vzdělávání a 110

Srov. NOVÁKOVÁ, M., Edukace klientů s onemocněním benigní hyperplazie prostaty, s. 44.

70

nízkým podílem sester s vyšším vzděláním. Pacient tak zřejmě při návštěvě zdravotnického zařízení upřednostní informace přímo od praktického lékaře, informace od sestry povaţuje za zprostředkované. Dalším vysvětlením můţe být také nízká míra iniciativy sester. Zde se nabízí prostor pro aktivnější přístup k edukaci. Jeden respondent vyuţil moţnosti zvolit vlastní zdroj a uvedl letáky distribuované v lékárnách, s podobnými letáky se lze setkat také u mnoha praktických lékařů či v pojišťovnách. Další sekce dotazování byla zaměřena na prevenci BHP, konkrétně na zkušenosti pacientů s prováděním preventivních úkonů jejich praktickým lékařem. Nejprve bylo v poloţce 8 zjišťováno, zda se praktický lékař ptá muţů ve sledované populaci na problémy s močením. Výsledkem bylo zjištění, ţe pouze u 29 (31,5 %) muţů se zajímá praktický lékař o potíţe s močením pravidelně, nejčastěji (u 20 respondentů) při preventivních prohlídkách, ostatních jednou aţ dvakrát ročně bez uvedení příleţitosti. Dalších 26 respondentů (28,3 %) uvedlo, ţe se jich praktický lékař zeptal jen jednou. Alespoň jednou se tedy praktický lékař na případné problémy s močením zeptal 55 respondentů (59,8 %). Tudíţ se nepotvrdil očekávaný výsledek č. 6, ţe více neţ 75 % respondentů odpoví, ţe se jejich praktický lékař alespoň jednou zeptal na jejich případné potíţe s močením. Velmi vysokého počtu 25 dotazovaných (27,2 %) se praktický lékař na potíţe s močením dosud vůbec nezeptal. 12 respondentů (13 %) uvedlo, ţe si nevzpomíná, z čehoţ lze vyvodit, ţe se jich jejich lékař přinejmenším neptá pravidelně. Zjištěná čísla zdaleka neodpovídají ideálu prevence, lze však předpokládat, ţe kopírují skutečnou praxi, v níţ značná část praktických lékařů provádí preventivní prohlídky spíše formálně. Tomuto závěru odpovídá také zkušenost respondentů s prováděním vyšetření prostaty per rectum. Výsledky v této poloţce jsou ještě méně příznivé, neţli v poloţce 8. Jen 14 dotazovaných (15,2 %) je lékařem pravidelně vyšetřováno přes konečník. Na stejnou úroveň však musíme přičíst také 10 respondentů (10,9 %), kterým lékař toto vyšetření sice neprovedl, ale doporučil jim preventivní vyšetření na urologii. I přesto se jedná pouze o 26,1 % muţů, kteří jsou vyšetřováni po této stránce v souladu se současnými doporučeními pro praktické lékaře. Nepotvrdil se očekávaný výsledek č. 7, ţe více neţ 50 % respondentů je pravidelně vyšetřováno per rectum za účelem vyšetření prostaty. U 25 respondentů (27,2 %) bylo vyšetření přes konečník lékařem provedeno jen jednou. Nejvíce respondentů, 40 (43,5 %), však uvedlo, ţe s vyšetřením

71

per rektum nemají ţádnou zkušenost. 3 dotazovaní (3,2 %) si nevzpomínají, coţ u tak specifického vyšetření opravňuje k domněnce, ţe vyšetření spíše provedeno nebylo. Zjištěný výsledek je velmi neuspokojivý. Především fakt, ţe více neţ 2/5 sledované populace vůbec nepodstoupily vyšetření prostaty přes konečník, prokazuje tvrzení, ţe preventivní prohlídky sledované populace nejsou prováděny dostatečně důkladně a v souladu se současnými doporučeními pro praktické lékaře. Svoji roli jistě sehrává také choulostivý charakter tohoto vyšetření, jehoţ provádění je tak pro mnohé praktické lékaře poněkud rozpačité. Pocity studu nebo rozpačitosti však zde nejsou na místě, neboť zdraví pacienta musí být na prvním místě a nelze jej zbytečně ohrozit jen proto, ţe vyšetření per rectum můţe vzbudit u pacientů i lékařů rozpaky. V další části byl zkoumán výskyt příznaků BHP ve sledované populaci pomocí 7 otázek IPSS dotazníku. Tato část měla kromě výzkumného záměru také rozměr informace pro respondenta, který získal moţnost posoudit svůj aktuální zdravotní stav v souvislosti s BHP. V rámci diskuse je důleţité upozornit na velké úskalí pouţívání IPSS dotazníků v ČR, kterým je překlad. V České republice se lze setkat s několika, typově však se dvěma, překlady toho mezinárodního dotazníku, jehoţ originál je anglický. Je velmi důleţité pouţít vhodný překlad, který byl zařazen i do našeho dotazovaní (viz příloha č. 6). Velmi často je totiţ v publikacích, na internetu a také u praktických lékařů k dispozici nezdařený překlad, který je pro pacienta nesrozumitelný (viz příloha č. 7). Interpretace této verze je nesmírně obtíţná, v důsledku čehoţ respondent neví jistě, na co odpovídá, coţ můţe vést k naprosto neodpovídajícím výsledkům. Výsledky průzkumu v oblasti IPSS skóre potvrdily teoretické poznatky o postupném rozvoji příznaků BHP. Nejvyššího skóre bylo dosaţeno v poloţkách 10, 12 a 15, které se zabývaly nočním močením, častým močením a slabým proudem moči. Právě tyto příznaky jsou řazeny mezi prvotní příznaky BHP, typické uţ v počínajícím období klinické fáze. Zcela nejčastějším příznakem bylo noční močení, se kterým se alespoň jednou za noc v posledních 4 týdnech setkalo 71 respondentů (77,2 %). Následoval slabý proud moči, který se v různé intenzitě vyskytl u 54 dotazovaných (58,7 %). Prakticky shodné byly výsledky u častého močení, se kterým se potýkalo 53 respondentů (57,6 %).

72

Na opačném pólu skončila nutnost tlačit k zahájení močení. Tento příznak se vyskytl jen u 30 respondentů (32,6 %). Následovalo obtíţné oddálení mikce (35 respondentů, 38 %). Tyto příznaky, stejně jako přerušované močení (40 respondentů, 43,5 %) a pocit neúplného močení (39 respondentů, 42,4 %) patří mezi symptomy následné, které se projevují aţ při pokračujícím rozvoji klinické fáze BHP. Nepotvrdil se očekávaný výsledek č. 8, ţe méně neţ 25 % respondentů získá v IPSS dotazníku 8 a více bodů. Kritické bodové hranice dosáhlo 24 respondentů, coţ představuje právě 25 %. Nejmladšímu z respondentů, u nichţ bylo dosaţeno kritické bodové hodnoty, bylo 51 let, nejstaršímu 85 let. V otázce rozloţení do věkových spekter prokázal průzkum odpovídající výsledky. Ve skupině 45 – 49 let, pro kterou je typický rozvoj příznaků bez významné klinické manifestace nedosáhl kritického skóre 8 bodů ţádný z 20 respondentů. Naopak v nejvyšším věkovém spektru nad 70 let, ve kterém jsou klinické příznaky BHP přítomny u většiny populace, dosáhlo alespoň 8 bodů 7 z 11 respondentů (63,6 %). Nejvyšší počet respondentů se skóre 8 a více bodů pochází z věkového spektra 50 – 69 let, 16 dotazovaných, coţ představuje 26,2 % všech muţů v tomto věku. Z hlediska závaţnosti symptomů vykázalo nejvíce respondentů, u kterých se příznaky BHP projevily, mírné počínající obtíţe. Jednalo se o 18 z 23 respondentů (78,3 %). Další 4 respondenti (17,4 %) vykazovali rozvinuté potíţe s onemocněním prostaty a jeden respondent (4,3 %) se podle výsledku IPSS potýká dokonce s těţkými symptomy BHP. V případě dotazovaného s těţkými příznaky se jedná o 82letého muţe, který má objektivní i subjektivní nedostatek informací o BHP, na jakákoliv preventivní vyšetření si nevzpomíná. Lze tedy předpokládat, ţe se jedná o pacienta s celkově zhoršeným zdravotním stavem, který se v otázce BHP vůbec neorientuje, a buďto neví, ţe je léčen, nebo označené problémy vnímá jako součást stáří a s lékařem je neřeší. U pacientů s rozvinutými příznaky se jedná ve dvou případech o muţe se skóre 16, přičemţ jeden z nich se o BHP (a zřejmě i o její léčbu) nezajímá. Druhý prokazuje subjektivní i objektivní informovanost o BHP, lékař jej jednou vyšetřil per rectum, pravidelně s pacientem problémy s močením konzultuje a pravděpodobně dosud praktikoval pozorné sledování, které v obecném povědomí není povaţováno za léčbu. Třetí respondent je špatně informovaný, ačkoliv dosáhl 21 bodů, neléčí se, coţ je v tomto případě zjevně dáno tím, ţe respondent je přesvědčen, ţe BHP nelze léčit, jak uvedl v dotazníku. Poslední případ představuje muţ, který má skóre 20 a

73

subjektivní pocit dostatku informací od praktického lékaře, přesto povaţuje za příznaky BHP bolest, pálení a řezání při močení. Zde evidentně existuje chyba v komunikaci mezi dotazovaným a praktickým lékařem, která zapříčiňuje také to, ţe pacient není léčen s BHP. Z uvedeného rozboru je moţno zobecnit, ţe skutečnost, ţe cca čtvrtina muţů se neléčí, ačkoliv vykazuje alespoň mírné příznaky BHP je dána několika faktory. Za nejpodstatnější povaţuji to, ţe u drtivé většiny se jedná o počínající obtíţe, které pacienti takřka neregistrují, a tak je s lékařem neřeší. Navíc v případě počínajících obtíţí se lékař často přikloní k pozornému sledování, které (jak bylo uvedeno výše) není v obecném povědomí povaţováno za léčbu. U pacientů s rozvinutými či těţkými příznaky je příčinou buďto nezájem o léčbu BHP, špatná komunikace mezi lékařem a pacientem nebo mylné představy o BHP (např. ţe ji nelze léčit, ţe má zcela jiné příznaky). Velmi častým a významným důvodem je poté také zmiňovaná nedůsledná preventivní činnost praktického lékaře. To potvrzuje i průzkum, kdy pouze 2 z 23 (8,7 %) pacientů se skóre 8 a více jsou buď pravidelně vyšetřováni lékařem per rectum, nebo jim bylo doporučeno vyšetření urologem. 10 dotazovaných (43,5 %) bylo vyšetřeno přes konečník jen jednou. Zbylých 11 respondentů (47,8 %) buďto toto vyšetření vůbec nepodstoupilo (9 respondentů, 39,1 %) nebo si na ně nevzpomíná (2 respondenti, 8,7 %). V rámci preventivního zájmu praktických lékařů o problémy s močením je situace poněkud příznivější, přesto naprosto nevyhovující. 6 respondentů (26,1 %) je dotazováno pravidelně, stejné mnoţství bylo dotázáno lékařem jednou. Respondentů, kterých se však lékař na močové obtíţe (ačkoliv IPSS naznačuje, ţe jsou u nich přítomny) vůbec neptá, je ovšem také 6 (26,1 %). 5 respondentů (21,7 %) si na takovéto dotazy lékaře nevzpomíná. Je nepříznivým zjištěním, ţe u respondentů s výsledkem IPSS 8 a více praktický lékař provádí preventivní úkony v ještě mírně niţším procentu neţ u celkové sledované populace. Závěrečná pasáţ průzkumu se zajímala o vliv IPSS dotazníku na respondenty. Poloţka 17 zjišťovala, jak budou reagovat dotazovaní, kterým dotazník naznačí příznaky potíţí s BHP. Z celkového počtu 23 respondentů odpovědělo 18 (78,3 %), ţe je výsledek přiměl navštívit lékaře (6 určitě, 12 spíše). Potvrdil se očekávaný výsledek č. 9, ţe pro více neţ 75 % respondentů bude dosaţený počet bodů v IPSS dotazníku (8

74

a více) motivací k návštěvě lékaře. Naproti tomu 5 dotazovaných (21,7 %) tento výsledek k návštěvě lékaře nemotivoval, přičemţ všichni měli pouze počínající symptomy. Lze tedy usuzovat, ţe v případě, kdy pacient zjistí (uvědomí si), ţe má potíţe související s BHP, má zájem onemocnění konzultovat s lékařem. Tato skutečnost prokazuje, ţe je velmi vhodné široce pouţívat kvalitně přeloţený IPSS dotazník v rámci prevence BHP. U respondentů, kteří neprokazovali znaky ani počínajících obtíţí s BHP, průzkum zjišťoval, jak by si počínali ve chvíli, kdy by se tyto symptomy u nich objevily. Zde 39 respondentů (56,5 %) zvolilo moţnost okamţité návštěvy praktického lékaře nebo urologa. Nepotvrdil se očekávaný výsledek č. 10, ţe pro více neţ 75 % respondentů z těch, kteří v IPSS dotazníku získají méně neţ 8 bodů, by případný výskyt zmiňovaných obtíţí byl motivací k vyhledání okamţité odborné pomoci. Problém představuje dalších 14 respondentů (20,3 %), kteří by lékaře navštívili aţ po vyzkoušení přípravků z TV reklamy, 5 respondentů (7,3 %), kteří by se k lékaři odhodlali po pokračujících obtíţích, a především 7 dotazovaných (10,1 %), kteří by lékaře nenavštívili vůbec, jelikoţ tyto potíţe povaţují za součást stárnutí. Průzkum tedy poukazuje na 26 muţů (37, 7 %), kteří lékaře buďto nenavštíví, popřípadě jej navštíví s časovým odstupem. Toto zjištění koreluje s výsledkem britského průzkumu111, který ukázal, ţe 46 % muţů čeká s návštěvou lékaře více neţ rok od objevení se prvních příznaků BHP. Na tomto místě je ale zapotřebí si uvědomit, ţe příznaky BHP mohou být do jisté míry podobné příznakům karcinomu prostaty, a proto je podobný přístup hazardem s vlastním zdravím. Je nezbytné, aby muţi objevivší se potíţe konzultovali s lékařem, jelikoţ praxe u praktických lékařů potvrdila jiţ několik případů rakoviny prostaty, která byla zachycena pozdě, jelikoţ pacient obtíţe s lékařem neřešil a pouţíval fytoterapeutika na BHP. U 4 respondentů, kteří by si informace vyhledali na internetu či v odborné literatuře a dle toho se zařídili, lze předpokládat, ţe zodpovědné prostudování problematiky by je přivedlo k lékaři. V závěrečné poloţce byl zjišťován přínos dotazníku pro respondenty. 78 respondentů (84,8 %) uvedlo, ţe je podnítil k zamyšlení nad danou problematikou, coţ bylo spolu s výzkumem jedním z cílů dotazníku. Zbylých 14 dotazovaných (15,2 %) k zamyšlení nad BHP dotazník nepřiměl. Z této poloţky lze usuzovat, ţe přístup 111

Srov. KIRBY, R., MCLEAN, A., NASH, J., et al., Prostate of the nation report [online]. Dostupné z:

.

75

sledované populace k průzkumům v této oblasti je kladný, coţ dává dostatečný prostor pro další navazující průzkumy. Navíc se tímto potvrzuje, ţe většina muţů je ochotna se o problematiku BHP zajímat, je však zapotřebí poskytnout jim dostatek impulzů.

76

9

NÁVRHY ŘEŠENÍ ZJIŠTĚNÝCH NEDOSTATKŮ Analýza výsledků průzkumu ve sledované populaci poukázala na několik

nedostatků, z nichţ přinejmenším tři lze povaţovat za nedostatky podstatné. Zcela nejzávaţnějším nedostatkem je jednoznačně nedostatečná míra prováděné prevence BHP. Především pouhých 15,2 % pravidelně přes konečník vyšetřovaných pacientů představuje alarmující číslo. Řešení tohoto problému můţe spočívat v dlouhodobé změně přístupu praktických lékařů k prevenci BHP. Prostředkem k této změně můţe být například vyšší frekvence seminářů zaměřených na prevenci BHP v rámci celoţivotního vzdělávání praktických lékařů, případně jejich vyšší bodové ocenění. Stejně tak v rámci samotné úhrady péče by mělo dojít k většímu ohodnocení preventivní činnosti lékaře. Druhým významným nedostatkem je poté nízká subjektivní informovanost. Jak je jiţ naznačeno v diskusi, tento problém má dvě části. Tou první je fakt, ţe pocit dostatku informací nemá ani polovina sledované populace (45,7 %), přičemţ 29,3 % respondentů nemá, ačkoliv by o ně případně mělo zájem. Zde se projevuje především nedostatek bliţších, hlubších informací o BHP, jelikoţ objektivní znalost banálních základů je dle zjištěných výsledků poměrně vysoká. V tomto případě je nejvhodnějším řešením aktivní a důsledná edukace v rámci zdravotní péče. Nabízí se také např. moţnost všem muţům v kritické věkové skupině v rámci preventivní péče přímo poskytnout edukační materiál o BHP, který je většinou k dispozici, ale pacient jej aktivně nevyhledá. Určitý přínos by také mohly přinést celostátní informační kampaně, které by informovaly o BHP a jiných onemocněních prostaty (především karcinomu). Podobné akce dnes běţně probíhají např. v souvislosti s rakovinou prsu, tlustého střeva a konečníku nebo diabetem či dalšími onemocněními. Takovéto kampani by mohlo být zasvěceno přinejmenším 15. září, které je Evropskou asociací urologů vyhlášeno dnem prostaty. Druhá část problému nízké subjektivní informovanosti spočívající ve skutečnosti, ţe 15,2 % sledované populace se o BHP vůbec nezajímá, je jen obtíţně řešitelná. Zlepšení by zde mohly přinést výše zmiňované celostátní kampaně, nejpodstatnější však bude změna přístupu muţů ke svému zdraví. Třetím podstatným nedostatkem je nízký podíl sester na informovanosti sledované populace o BHP, přičemţ sestru jako zdroj informací označili jen 3 ze 42

77

respondentů (7,1 %).. Z hlediska řešení se jeví jako nezbytné významnější zapojení sestry do edukace v rámci BHP. Podstatnou roli zde hraje také důvěra praktického lékaře ve znalosti a dovednosti sestry. Bude-li existovat takováto důvěra, můţe lékař sestru více zapojit do edukačního procesu, z čehoţ v důsledku budou těţit všechny strany. Další moţností ke zlepšení je také aktivní přístup sestry k pacientovi, přímé nabídnutí bliţších informací a objasnění případných nejasností. Průzkum také ukázal několik dalších skutečností, které sice nelze označit za nedostatky, ale je moţné vyuţít je pro zlepšení informovanosti o BHP. Zjištění, ţe více neţ 40 % sledované populace nezná význam pojmu BHP by se mělo promítnout do edukačních materiálů, a to především do jejich titulních stran, které by měly obsahovat pro sledovanou populaci srozumitelné označení. V obsahu edukačních materiálů a také v samotné edukaci by se poté mělo věnovat více místa a důrazu moţnostem léčby BHP, jelikoţ tento faktor vykazuje nejniţší míru znalosti ze zjišťovaných základních informací o BHP.

78

10

ZÁVĚR Tato bakalářská práce je věnována problematice benigní hyperplazie prostaty.

Teoretická část je rozdělena do několika kapitol, které se zabývají prostatou jako orgánem, onemocněními prostaty obecně, blíţe je poté rozvedeno onemocnění benigní hyperplazie prostaty. V této části je také poukázáno na roli všeobecné sestry v souvislosti s tímto onemocněním. V empirické části byla převáţně zjišťována míra informovanosti ve sledované populaci muţů o benigní hyperplazii prostaty a dále zkušenosti těchto muţů s onemocněním. Celkem byly stanoveny 4 cíle, které byly splněny. Dále bylo ověřováno následujících 10 očekávaných výsledků. Očekávaný výsledek č. 1: Očekávám, ţe méně neţ 50 % respondentů bude znát pojem benigní hyperplazie prostaty. Tento očekávaný výsledek se nepotvrdil, pojem benigní hyperplazie prostaty znalo 59,8 % respondentů. Tento výsledek však můţe být zkreslen tím, ţe celý dotazník byl zaměřen na nezhoubné zvětšení prostaty, tudíţ si respondenti mohli snadno odpověď na tuto otázku domyslet. Očekávaný výsledek č. 2: Očekávám, ţe více neţ 75 % respondentů bude znát věkovou kategorii muţů, která je benigní hyperplazií převáţně postiţena. Tento očekávaný výsledek se potvrdil, 81,5 % respondentů znalo věkovou kategorii muţů, která je benigní hyperplazií prostaty postiţena převáţně. Očekávaný výsledek č. 3: Očekávám, ţe více neţ 75 % respondentů bude znát prvotní příznaky benigní hyperplazie prostaty.

79

Tento očekávaný výsledek se potvrdil, 82,6 % znalo prvotní příznaky provázející benigní hyperplazii prostaty. Očekávaný výsledek č. 4: Očekávám, ţe méně neţ 50 % respondentů bude znát způsoby léčby benigní hyperplazie prostaty. Tento očekávaný výsledek se nepotvrdil, správnou moţnost odpovědi označilo u této poloţky 68,5 % respondentů. Očekávaný výsledek č. 5: Očekávám, ţe více neţ 50 % respondentů bude subjektivně mít dostatek informací o benigní hyperplazii prostaty. Tento očekávaný výsledek se nepotvrdil, subjektivně mělo pocit dostatku informací 45,7 % respondentů. Očekávaný výsledek č. 6: Očekávám, ţe více neţ 75 % respondentů odpoví, ţe se jejich praktický lékař alespoň jednou zeptal na jejich případné potíţe s močením. Tento očekávaný výsledek se nepotvrdil, 31,5 % respondentů uvedlo, ţe se jich praktický lékař ptá na případné problémy s močením pravidelně, 28,3 % respondentů uvedlo, ţe se jich na toto lékař jednou zeptal. Aspoň jednou se tedy lékař na případné obtíţe s močením zeptal 59,8 % respondentů. Očekávaný výsledek č. 7: Očekávám, ţe více neţ 50 % respondentů je pravidelně vyšetřováno per rectum za účelem vyšetření prostaty. Tento očekávaný výsledek se nepotvrdil, pouze 15,5 % respondentů je pravidelně vyšetřováno per rektum za účelem vyšetření prostaty. Očekávaný výsledek č. 8: Očekávám, ţe méně neţ 25 % respondentů, získají v IPSS dotazníku 8 a více bodů.

80

Tento očekávaný výsledek se nepotvrdil, 8 a více bodů v IPSS dotazníku získalo 23 respondentů, coţ představuje 25 % dotazovaných. Očekávaný výsledek č. 9: Očekávám, ţe pro více neţ 75 % respondentů bude dosáhnutý počet bodů v IPSS dotazníku (8 a více) motivací k návštěvě lékaře. Tento očekávaný výsledek se potvrdil, 26,1 % respondentů, odpovědělo, ţe je tento výsledek určitě motivoval k návštěvě lékaře. 52,2 % respondentů odpovědělo na otázku, zda je výsledek motivoval k návštěvě lékaře, spíše ano. Lze shrnout, ţe výsledek IPSS dotazníku 8 a více bodů motivoval k návštěvě lékaře 78,3 % respondentů. Očekávaný výsledek č. 10: Očekávám, ţe pro více neţ 75 % respondentů z těch, kteří v IPSS dotazníku získají méně neţ 8 bodů, by případný výskyt zmiňovaných obtíţí byl motivací k vyhledání odborné pomoci. Tento očekávaný výsledek se nepotvrdil. 46,4 % respondentů by se co nejdříve poradilo se svým praktickým lékařem, 10,1 % respondentů by se co nejdříve objednalo na urologické vyšetření. Odbornou pomoc by tedy vyhledalo 56,4 % respondentů.

81

ANOTACE Jméno a příjmení autora: Katarína Ďuranová Instituce:

Masarykova Univerzita, Lékařská fakulta, Katedra ošetřovatelství

Název práce:

Problematika benigní hyperplazie prostaty ve sledované populaci

Vedoucí práce:

MUDr. Igor Dolan

Počet stran:

106

Počet příloh:

8

Rok obhajoby:

2010

Klíčová slova:

Prostata Benigní hyperplazie prostaty LUTS (Low Urinary Tract Symptoms) IPSS (International Prostatic Symptom Score) Vyšetření per rectum

Tato bakalářská práce je zaměřena na problematiku benigní hyperplazie prostaty. Teoretická část zpracovává dostupné teoretické i praktické poznatky týkající se problematiky prostaty, onemocnění prostaty a převáţně pak benigní hyperplazie prostaty. Praktická část je zaměřena na informovanost muţů ve sledované populaci o benigní hyperplazii prostaty a na jejich zkušenosti s touto problematikou.

82

ANOTATION Surname and first name:

Katarína Ďuranová

Institution:

Masaryk University, Faculty of Medicine, Department of Nursing

Title of the work:

Problems of benign prostatic hyperplasia in monitored population

Supervisor of the work:

MUDr. Igor Dolan

Number of pages:

106

Number of enclosures:

8

Year of defense:

2010

Key words:

Prostate Benign prostatic hyperplasia LUTS (Lower Urinary Tract Symptoms) IPSS (International prostatic symptom score) Per rectum examination

Summary: This bachelor thesis is fosuced on problems of benign prostatic hyperplasia. The theoretical part processes available theoretical and practical findings linked to problems of prostate, prostate diseases and mainly benign prostatic hyperplasia. The practical part is aimed at foreknowledge of men in monitored population about benign prostatic hyperplasia and at their experience with this problems.

83

SEZNAM LITERATURY Knihy, sborníky a diplomové práce ČAPOV, Ivan, WECHSLER, Jan, et al. Drény a jejich využití v chirurgických oborech. Praha: Grada, 2001. 179 s. ISBN 80-2470-228-2. DVOŘÁČEK, Jan. Urologie praktického lékaře. Praha: ISV, 2000. 216 s. ISBN 8085866-52-8. DVOŘÁČEK, Jan. Urologie: obecná a speciální urologie. 2. vyd. Praha: Karolinum, 1999. 235 s. ISBN 80-7184-745-3. HANUŠ, Miroslav, a MATOUŠKOVÁ, Michaela. Prostata, problém nejen mužské populace: dnešní možnosti diagnostiky a léčby. Praha: Jalna, 1995. 79 s. ISBN 80901743-0-2. JAROLÍM, Ladislav. Benigní hyperplazie prostaty: rady pacientům. Praha: Triton, 2008. 58 s. ISBN 978-80-7387-091-1. JAROLÍM, Ladislav. Zvětšená prostata. Praha: Triton, 2000. 30 s. ISBN 80-7254-1315. KAWACIUK, Ivan. Urologie. Jinočany: H+H, 2000. 308 s. ISBN 80-86022-60-9. KLIMENT, Ján, a HORŇÁK, Michal. Benígna hyperplázia prostaty. Martin: Osveta, 1996. 255 s. ISBN 80-217-0343-1. KOHLÍČEK, Jaromír. Jak čelit nemocem cest močových. Praha: Grada Avicenum, 1994. 120 s. ISBN 80-7169-033-3. KOHLÍČEK, Jaromír. Prostata a pohlavní ústrojí muže: rady nemocným. 2. vyd. Praha: Avicenum, 1991. 96 s. ISBN 80-201-0070-9. KOLOMBO, Ivan, HANUŠ, Tomáš, TOBĚRNÝ, Michal, et al. Prostata v éře robotických technologií. Praha: Pears Health Cyber, 2008. 322 s. ISBN 978-80904168-0-2.

84

NOVÁKOVÁ, Miroslava. Edukace klientů s onemocněním benigní hyperplazie prostaty. 2007. 107 s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Lékařská fakulta. Vedoucí práce Petra Juřeníková. PACÍK, Dalibor. Onemocnění prostaty: příručka pro praktického lékaře. Praha: Mladá fronta, 2006. 48 s. ISBN 80-204-1561-0. REUTER, Hans J., WALTER, Epple, a REUTER, Matthias A. Prostata a její onemocnění: prevence, léčba a operace, poruchy potence. Přel. Václav Vomáčka. Praha: Victoria Publishing, 1994. 141 s. ISBN 80-85605-63-5. RICHARDS, Ann, EDWARDS, Sharon. Repetitorium pro zdravotní sestry. Přel. Simona Šeclová. Praha: Grada, 2004. 376 s. ISBN 80-247-0932-5. VERNER, Pavel. Benigní hyperplazie prostaty: současný přístup k farmakologické léčbě. Praha: Maxdorf, 2005. 84 s. ISBN 80-7345-074-7. VOKURKA, Martin, HUGO, Jan, et al. Velký lékařský slovník. 7. vyd. Praha: Maxdorf, 2007. 1069 s. ISBN 978-80-7345-130-1. ZAHRÁDKOVÁ, Marie. Informovanost mužů o problematice močové inkontinence. 2007. s. 102. Bakalářská práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta. Vedoucí práce Klára Heřmanová. ŢIAKOVÁ, Katarína. Ošetrovateľstvo teória a vedecký výskum. Martin, 2003. 319 s. ISBN 80-8063-131. Časopisecké články ANDĚL, Ivan. Vyšetřovací postup u pacientů s benigní hyperplazií prostaty. Urologické listy. 2004, roč. 2, č. 4, s. 30. ISSN 1214-2085. BLAHUTOVÁ, Eliška, TULACHOVÁ, Marta. Pooperační péče na urologickém oddělení. Sestra: odborný dvouměsíčník pro zdravotní sestry. 2003, roč. 13, č. 4, s. 40. ISSN 1210-0404.

85

DE LA ROSETTE, Jean, ALIVIZATOS, Gerasimos, MADERSBACHER, Stephan, et al. Guidelines EAU pro benigní hyperplazii prostaty. Urologické listy. 2009, roč. 7, č. 3, s. 69 – 84. ISSN 1214-2085. DE LA ROSETTE, Jean, MADERSBACHER, Stephan, ALIVIZATOS, Gerasimos, et al. Guidelines EAU pro diagnostiku a léčbu benigní hyperplazie prostaty. Urologické listy. 2004, roč. 2, č. 4, s. 71 – 103. ISSN 1214-2085. KAWACIUK, Ivan. O symptomatologii benigní hyperplazie prostaty. Česká urologie: časopis České urologické společnosti ČLS JEP: moderní časopis pro klinické a praktické urology. 1998, roč. 2, č. 3, s. 5 – 8. ISSN 1211-8729. KOLOMBO, Ivan, PORŠ, Jaroslav, PORŠOVÁ, Martina, et al. Benigní hyperplazie prostaty – BHP. Urologie pro praxi. 2008, roč. 9, č. 3, s. 138 – 142. ISSN 1213-1768. LUKEŠ, Martin, ZÁLESKÝ, Miroslav, ZACHOVAL, Roman, et al. Nové trendy v chirurgické léčbě benigní hyperplazie prostaty – méně invazivní postupy. Urologie pro praxi. 2006, roč. 7, č. 2, s. 56 - 59. ISSN 1213-1768. MITROPOULOS,

Dionisios,

ANASTASIOU,

Ioannis,

GIANNOPOULOU,

Constantina, et al. Symptomatic benign prostate hyperplasia: Impact on partners' quality of life. European urology. 2002, roč. 41, č. 3, s. 240 – 245. ISSN 0302-2838. PACÍK, Dalibor. Problematika stárnoucího muţe. Současná klinická praxe. 2005, roč. 4, č. 1, s. 1 – 19. ISSN 1213-7790. PORŠOVÁ, Martina, KOLOMBO, I., PORŠ, J., et al. Farmakoterapie benigní hyperplazie prostaty. Urologie pro praxi. 2008, roč. 9, č. 5, s. 223 – 229. ISSN 12131768. PRODĚLALOVÁ, Dagmar. Asistence sestry při endoresekci prostaty. Sestra: odborný dvouměsíčník pro zdravotní sestry. 2004, roč. 14, č. 4, s. 43. ISSN 1210-0404. SOCHOROVÁ, Nataša. Inkontinence moči a jednorázové absorpční pomůcky. Medicína pro praxi: měsíčník pro lékaře, farmaceuty a ostatní zdravotníky. 2009, roč. 6, č. 1, s. 50 – 52. ISSN 1214-8687.

86

VESELSKÝ, Zbyněk. Pravidla ošetřovatelské péče o nemocné s permanentním katetrem močového měchýře. Florence: časopis moderního ošetřovatelství. 2007, roč. 3, č. 5, s. 226 – 227. ISSN 1801-464X. ZÁMEČNÍK, Libor, NOVÁK, Květoslav, DVOŘÁČEK, Jan. Současné trendy v léčbě benigní hyperplazie prostaty. Urologie pro praxi. 2004, roč. 5, č. 6, s. 246 – 248. ISSN 1213-1768. Elektronické zdroje HERÁČEK, Jiří, URBAN Michael, et al. Urologie pro studenty [online]. ANDRAGEOS, 2010 [cit 2010-02-10] Dostupné z: . KIRBY, Roger, MCLEAN, Amanda, NASH, John, et al. Prostate of the nation report [online].

Aktualizováno

1.

11.

2009

[cit.

2010-04-02].

Dostupné

z:

. MACHOVÁ, Bohumila. Vyprazdňování moči [online]. Aktualizováno 24. 3. 2010 [cit. 2010-03-29]. Dostupné z: . All silicone foley ballon catheter [online]. Aktualizováno 29. 3. 2010 [cit. 2010-03-29]. Dostupné z: . Demografická ročenka ČR 2008 [online]. Zveřejněno 30.10. 2009 [cit. 2010-04-08]. Dostupné z: . Dotazník IPSS [online]. Aktualizováno 25. 3. 2010 [cit. 2010-03-29]. Dostupné z: .

87

Enlarged prostate [online]. Aktualizováno 27. 3. 2010 [cit. 2010-03-29]. Dostupné z: . Prostate and its symptoms [online]. Vydáno 16. 8. 2009 [cit. 2010-03-29]. Dostupné z: . Souprava pro hodinovou diurézu [online]. Aktualizováno 29. 3. 2010 [cit. 2010-0329]. Dostupné z: . Urologické pomůcky [online]. Aktualizováno 29. 3. 2009 [cit. 2010-03-29]. Dostupné z: .

88

SEZNAM ZKRATEK aj.

a jiné

atd.

a tak dále

BHP

benigní hyperplazie prostaty

BPSA

benign prostatic specific antigen, benigní prostatický specifický antigen

cca

circa, přibliţně

CLAP

kontaktní laserová ablace prostaty

cm

centimetr

CNS

centrální nervová soustava

CT

computer tomography, počítačová tomografie

č.

číslo

DHT

dihydrotestosteron

fPSA

free prostatic specific antigen, volná frakce prostatického specifického antigenu

g

gram

HiFU

léčba pomocí transrektálně fokusované ultrazvukové energie o vysoké intenzitě

HoLEP

holmium-laserové enukleace prostaty

HoLRP

holmium-laserové resekce prostaty

ICS

International Continence Society, mezinárodní společnost pro kontinenci

ILC

intersticiální laserová koagulace

89

IPSS

International Prostatic Symptom Score

IVU

intravenózní vylučovací urografie

KP

karcinom prostaty

LUTS

Lower Urinary Tract Symptoms, příznaky dolních močových cest

max.

maximální, maximálně

ml

mililitr

ng

nanogram

NMR

nukleární magnetická rezonance

OPE

otevřená prostatektomie

pH

potenciál vodíku, kyselost

PMK

permanentní močový katetr

PSA

prostatic specific antigen, prostatický specifický antigen

resp.

respektive

SHBG

sex hormon binding globulin

TRUS

transrektální ultrasonografie prostaty

TUIP

transuretrální incize prostaty

TUMT

transuretrální terapie pomocí mikrovln

TUNA

transuretrální terapie pomocí radiofrekvenční energie nízké intenzity

TURP

transuretrální resekce prostaty

TUVP

transuretrální elektrovaporizace prostaty

tzv.

takzvaný

90

USG

ultrasonografie

viz.

podívej se

VLAP

vizuální laserová ablace prostaty

WW

watchful waiting, pozorné sledování (vyčkávání)

91

SEZNAM OBRÁZKŮ Obrázek č. 1: Anatomie močopohlavního ústrojí muţe

96

Obrázek č. 2: Zóny prostaty podle McNeala

97

Obrázek č. 3: Zóny prostaty podle McNeala – frontální řez

97

Obrázek č. 4: Nezvětšená a zvětšená prostata

98

Obrázek č. 5: Vliv zvětšené prostaty na močopohlavní ústrojí

98

Obrázek č. 6: Foleyovy močové katetry (dvoucestné a třícestné)

99

Obrázek č. 7: Sběrné močové sáčky (s výpustí a bez výpusti) a souprava pro měření hodinové diurézy

99

Obrázek č. 8 : Souprava pro výplach močového měchýře

100

Obrázek č. 9: Mikční deník

106

92

SEZNAM TABULEK Tabulka č. 1: McNealova zonální koncepce prostaty

8

Tabulka č. 2: Incidence benigní hyperplazie prostaty ve vztahu k věku

14

Tabulka č. 3: Doporučovaná opatření v ţivotním stylu

26

Tabulka č. 4: Věk respondentů

41

Tabulka č. 5: Znalost významu pojmu „benigní hyperplazie prostaty“

43

Tabulka č. 6: Znalost věkové kategorie, kterou BHP převáţně postihuje

44

Tabulka č. 7: Znalost prvotních příznaků nezhoubného zvětšení prostaty

45

Tabulka č. 8: Znalost moţností léčby nezhoubného zvětšení prostaty

47

Tabulka č. 9: Pocit dostatku informací o nezhoubném zvětšení prostaty

49

Tabulka č. 10: Zdroje informací

50

Tabulka č. 11: Zájem praktických lékařů o problémy respondentů s močením

52

Tabulka č. 12: Zkušenost s vyšetřením prostaty per rektum

54

Tabulka č. 13: Průměrná frekvence nočního močení

56

Tabulka č. 14: Frekvence pocitu neúplného vyprázdnění měchýře po vymočení 57 Tabulka č. 15: Frekvence nutnosti močit do dvou hodin po předchozím vymočení

58

Tabulka č. 16: Frekvence přerušovaného močení

59

Tabulka č. 17: Frekvence potíţí s oddálením močení

60

Tabulka č. 18: Frekvence slabého proudu moči

61

Tabulka č. 19: Frekvence nutnosti tlačit k zahájení močení

62

Tabulka č. 20: Motivační efekt výsledku IPSS dotazníku u respondentů se skóre 8 a více

63

Tabulka č. 21: Předpokládaná reakce na budoucí výskyt příznaků

65

Tabulka č. 22: Motivační efekt dotazníku k zamyšlení nad problematikou BHP 67 Tabulka č. 23: Mezinárodní dotazník IPSS

93

105

SEZNAM GRAFŮ Graf č. 1: Věk respondentů

41

Graf č. 2: Znalost významu pojmu „benigní hyperplazie prostaty“

43

Graf č. 3: Znalost věkové kategorie, kterou BHP převáţně postihuje

44

Graf č. 4: Znalost příznaků nezhoubného zvětšení prostaty

45

Graf č. 5: Znalost moţností léčby nezhoubného zvětšení prostaty

47

Graf č. 6: Pocit dostatku informací o nezhoubném zvětšení prostaty

49

Graf č. 7: Zdroje informací o nezhoubném zvětšení prostaty

50

Graf č. 8: Zájem praktických lékařů o problémy respondentů s močením

52

Graf č. 9: Zkušenost s vyšetřením prostaty per rectum

54

Graf č. 10: Motivační efekt výsledku IPSS dotazníku u respondentů se skóre 8 a více

63

Graf č. 11: Předpokládaná reakce na budoucí výskyt příznaků

94

66

SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1: Anatomie močopohlavního ústrojí muţe

96

Příloha č. 2: Zóny prostaty

97

Příloha č. 3: Srovnání normální a zvětšené prostaty

98

Příloha č. 4: Močové katetry a sběrné močové sáčky

99

Příloha č. 5: Souprava pro výplach močového měchýře

100

Příloha č. 6: Dotazník

101

Příloha č. 7: Problematický překlad IPSS dotazníku

105

Příloha č. 8: Mikční deník

106

95

Příloha č. 1: Anatomie močopohlavního ústrojí muţe

Obrázek č. 1: Anatomie močopohlavního ústrojí muže112

1. břišní dutina 2. močový měchýř 3. prostata 4. penis 5. varle 6. konečník (přerušovaně) 7. tlusté střevo 8. močová trubice 9. semenný váček 10. kříţová kost

112

Obrázek převzat z: REUTER, H. J., EPPLE, W., REUTER, M., Prostata a její onemocnění, s. 16.

96

Příloha č. 2: Zóny prostaty

Obrázek č. 2: Zóny prostaty podle McNeala113

Obrázek č. 3: Zóny prostaty podle McNeala – frontální řez114

113

Obrázek převzat z: HANUŠ, M., MATOUŠKOVÁ, M., Prostata, problém nejen mužské populace, s. 54.

114

Obrázek převzat z: KOHLÍČEK, J., Prostata a pohlavní ústrojí muže, s. 11.

97

Příloha č. 3: Srovnání normální a zvětšené prostaty Obrázek č. 4: Nezvětšená a zvětšená prostata115

Obrázek č. 5: Vliv zvětšené prostaty na močopohlavní ústrojí116

bladder – močový měchýř urine – moč urethra – močová trubice 115

Obrázek upraven z: Prostate laser center [online], Dostupné z: .

116

Obrázek upraven z: Enlarged prostate [online], Dostupné z:

.

98

Příloha č. 4: Močové katetry a sběrné močové sáčky Obrázek č. 6: Foleyovy močové katetry (dvoucestné a třícestné)117

Obrázek č. 7: Sběrné močové sáčky (s výpustí a bez výpusti)118 a souprava pro měření hodinové diurézy119

117

Obrázek převzat z: All silicone foley ballon catheter [online], Dostupné z:

. 118

Obrázek převzat z: Urologické pomůcky [online], Dostupné z:

. 119

Obrázek převzat z: Souprava pro hodinovou diurézu [online], Dostupné z:

.

99

Příloha č. 5: Souprava pro výplach močového měchýře

Obrázek č. 8 : souprava pro výplach močového měchýře120

120

Obrázek převzat z: MACHOVÁ, B., Vyprazdňování moči [online], Dostupné z:

.

100

Příloha č. 6: Dotazník Dobrý den, jmenuji se Katarína Ďuranová a jsem studentkou 3. ročníku bakalářského studia oboru Všeobecná sestra na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity. Chtěla bych Vás poţádat o vyplnění tohoto dotazníku, který je součástí mé bakalářské práce, která se zabývá problematikou benigní hyperplazie prostaty. Součástí tohoto dotazníku (otázky č. 9 – 15) je mezinárodní dotazník International Prostatic Symptom Score (IPSS), díky kterému máte moţnost zjistit, zda sami netrpíte příznaky charakteristickými pro onemocnění benigní hyperplazie prostaty. Dotazník je zcela anonymní a získané údaje budou slouţit pouze k účelům vypracování závěrečné práce. U kaţdé otázky označte jen jednu odpověď, nebude-li uvedeno jinak. Předem děkuji za vyplnění dotazníku. Katarína Ďuranová Uveďte prosím Váš věk: ……………………………………………………………… 1. Co podle Vás znamená benigní hyperplazie prostaty (BHP)? a) Nezhoubné zvětšení prostaty b) Zánět prostaty c) Rakovina prostaty d) Ubývání tkáně prostaty e) Nevím 2. Nezhoubné zvětšení prostaty podle Vás převáţně postihuje muţe ve věku a) 20 - 29 r. b) 30 – 39 r. c) 40 - 49 r. d) 50 a více let e) Nevím 3. Jaké jsou podle Vás prvotní příznaky nezhoubného zvětšení prostaty? a) Bolest, pálení a řezání při močení b) Krev v moči c) Hnis v moči, zapáchající moč d) Slabý proud moči, časté noční močení, přerušované močení e) Nevím 4. Moţnosti léčby nezhoubného zvětšení prostaty podle Vás jsou: a) Medikamentózní (léky), operací, zavedením permanentního katetru do močové trubice b) Pouze operační c) Nedá se léčit d) Nevím 5. Máte podle Vás dostatek informací o nezhoubném zvětšení prostaty? a) Ano b) Ne 101

c) Nezajímám se o to d) Nevím 6. Pokud jste na předchozí otázku odpověděl „ANO“, z jakého zdroje čerpáte informace o problematice prostaty? (moţno zvolit více odpovědí). Pokud jste neodpověděl „ANO“ pokračujte prosím další otázkou. a) Z TV (uveďte prosím program) ………………………………........................................................................................... b) Z denního tisku (uveďte prosím jakého) …………………………………………………………………………………………... c) Z internetových stránek (uveďte prosím jakých) …………………………………….. d) Od rodiny, přátel……………………………………………………………………… e) Od praktického lékaře f) Od sestry svého praktického lékaře g) Jiné (doplňte) …………………………………………………………………………………………. ……….………………………………………………………………………………… 7. Zajímá se Váš praktický lékař o Vaše případné problémy s močením? a) Ano, jednou se zeptal b) Ano, pravidelně /uveďte jak často/…………………………………………………… c) Ne d) Nevzpomínám si 8. Vyšetřoval Vás někdy praktický lékař přes konečník za účelem vyšetření prostaty? a) Ano, jednou b) Ano, pravidelně / uveďte jak často/…………………………………………………………. c) Ne d) Ne, ale doporučil mi preventivní vyšetření na urologii e) Nevzpomínám si V následujících otázkách máte moţnost zjistit, zda trpíte příznaky charakteristickými pro BHP. V otázkách č. 9 -15 zakrouţkujte prosím tvrzení, které nejblíţe vyjadřuje Vaše případné problémy s močením. Chcete-li zjistit, zda byste měli vyhledat odbornou pomoc lékaře, spočítejte body dosáhnuté v otázkách 10 – 15 a podle počtu získaných bodů vyhledejte výsledek v přiloţeném klíči. 9. Jak často jste během posledních 4 týdnů musel v noci kvůli močení vstávat? (Průměrně za noc) nikdy

1x

2x

3x

4x

0

1

2

3

4

5x nebo vícekrát 5

10. Jak často jste během posledních 4 týdnů měl po vymočení pocit neúplného vyprázdnění močového měchýře. nikdy asi v jednom z méně neţ v v polovině ve více neţ téměř 102

0

pěti případů 1

polovině případů 2

případů 3

polovině případů 4

vţdy 5

11. Jak často jste během posledních 4 týdnů musel znovu močit dříve než za 2 hodiny po předchozím vymočení. asi v jednom z méně neţ v v polovině ve více neţ téměř nikdy pěti případů polovině případů případů polovině případů vţdy 0 1 2 3 4 5 12. Jak často jste během posledních 4 týdnů pozoroval, že se močení několikrát přerušilo a znovu začalo? asi v jednom z méně neţ v v polovině ve více neţ téměř nikdy pěti případů polovině případů případů polovině případů vţdy 0 1 2 3 4 5 13. Jak často jste během posledních 4 týdnů jen s potížemi močení oddálil? asi v jednom z méně neţ v v polovině ve více neţ nikdy pěti případů polovině případů případů polovině případů 0 1 2 3 4

téměř vţdy 5

14. Jak často jste během posledních 4 týdnů měl slabý proud moči? asi v jednom z méně neţ v v polovině ve více neţ nikdy pěti případů polovině případů případů polovině případů 0 1 2 3 4

téměř vţdy 5

15. Jak často jste během posledních 4 týdnů musel tlačit, abyste začal močit? asi v jednom z méně neţ v v polovině ve více neţ nikdy pěti případů polovině případů případů polovině případů 0 1 2 3 4

téměř vţdy 5

Nyní sečtěte body z otázek 9 – 15 a vyhledejte výsledek 0 – 7 bodů: Výsledek IPSS nesvědčí u Vás na prostatické obtíţe. Máte-li však jakékoliv obtíţe nebo pochybnosti, kontaktujte svého lékaře. Nemusí se jednat o nezhoubné zvětšení prostaty tzv. benigní hyperplasii prostaty (BHP), můţe však jít o jiné onemocnění prostaty, které je potřeba léčit. 8 - 15 bodů: Výsledek IPSS odpovídá počínajícím obtíţím se zvětšenou prostatou. Pokud jste tak zatím neučinil, doporučujeme Vám kontaktovat svého lékaře a domluvit se s ním na optimální léčbě. 16 - 24 bodů: Výsledek IPSS odpovídá rozvinutým prostatickým obtíţím. Pokud jste tak zatím neučinil, doporučujeme Vám co nejrychleji zahájit léčbu ve spolupráci s urologem. 25 – 35 bodů: Výsledek IPSS svědčí pro váţné onemocnění prostaty, nejspíše těţkou BHP. Pokud jste tak zatím neučinil, doporučujeme Vám neprodleně kontaktovat lékaře a zahájit léčbu. 16. V případě, ţe jste v otázkách 9 - 15 dosáhl víc neţ 8 bodů, podnítil Vás tento výsledek k návštěvě lékaře? (Pokud jste v otázkách 9 – 15 dosáhl méně neţ 8 bodů

103

pokračujte otázkou č. 17.) a) Určitě ano b) Spíše ano c) Spíše ne d) Určitě ne (Nyní pokračujte otázkou č.18) 17. V případě, ţe jste v otázkách 9 - 15 dosáhli méně neţ 8 bodů: Co byste udělal v případě, ţe by se u Vás zmíněné příznaky v budoucnu objevily? a) Povaţoval bych je za přirozenou součást stárnutí, lékaře bych nenavštěvoval. b) Nejprve bych vyzkoušel přípravek známý z TV reklamy, lékaře bych navštívil aţ při pokračujících obtíţích. c) Co nejdříve bych se poradil se svým praktickým lékařem. d) Co nejdříve bych se objednal na urologické vyšetření. e) Vyčkal bych, lékaře bych navštívil aţ při pokračujících obtíţích. f) Našel bych si informace na internetu nebo v odborné literatuře a podle nich bych se zařídil. g) Jiné ........................................................................................................................................... ........................................................................................................................................... 18. Podnítil Vás tento dotazník k zamyšlení se nad problematikou nezhoubného zvětšení prostaty? a) Určitě ano b) Spíše ano c) Spíše ne d) Určitě ne Děkuji Vám za spolupráci! V případě, ţe máte jakékoliv náměty či připomínky, můţete mi je sdělit zde nebo na email [email protected]

104

Příloha č. 7: Problematický překlad IPSS dotazníku

Tabulka č. 23: Mezinárodní dotazník IPSS121

nikdy

asi v jednom z pěti případů

méně než v polovině případů

v polovině případů

ve více než polovině případů

téměř vždy

0

1

2

3

4

5 Bodové ohodnocení:

Kolikrát v noci vstáváte a chodíte močit? Močíte ve dne častěji než po dvou hodinách? Míváte opožděný a opožděný začátek močení? Míváte chabý proud? Musíte při močení tlačit? Močíte přerušovaně? Míváte pocit nedokonale vyprázdněného měchýře? součet:

Nedostatky ve srovnání s překladem uţitým v dotazníku této bakalářské práci: 1.

Tento překlad neuvádí v otázkách období, za které mají respondenti symptomy

vyhodnocovat, coţ někdy bývá kompenzováno dotvářenými předmluvami. 2.

U otázky na noční močení není uvedeno, ţe v tomto případě číslo odpovědi

znamená průměrný počet močení za noc. 3.

121

Otázky jsou formulovány stroze, chybí bliţší popis či vysvětlení.

Tabulka upravena z: Dotazník IPSS [onilne], Dostupné z: .

105

Příloha č. 8: Mikční deník Obrázek č. 9: Mikční deník

106

MASARYKOVA UNIVERZITA

Recommend Documents