Masarykova univerzita

Masarykova univerzita Fakulta sociálních studií

Práva a povinnosti žurnalisty v kontextu novinářské etiky The rights and obligations of journalists in the context of journalistic ethics Bakalářská práce Kateřina Vaculíková

Brno 2011 1

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně s použitím pramenů a literatury uvedené v bibliografii.

V Brně dne: 16. 5.2011 2

Poděkování Chtěla bych poděkovat vedoucímu práce, JUDr. Mgr. Martinu Škopovi, Ph.D. za vstřícnou spolupráci i odbornou pomoc při tvorbě tohoto textu. 3

OBSAH ANOTACE ……………………………….…………………………………………………………………………………6 KLÍČOVÁ SLOVA…………….…………………………………………………………………………………….……..6 ANNOTATION………………………………………………………………………………………………………….…7 KEY WORDS…………………………………………………………………………………………………………….…7 ÚVOD…………………………………………………………………………………………………………………………8 1. ZÁKLADNÍ POJMY A TEORETICKÁ VÝCHODISKA….…………………………………………11 1.1.

ŽURNALISTIKA……………………………………………………………………………………11

1.2.

ETIKA V KONTEXTU ŽURNALISTICKÉ PRAXE……………………………………....12 1.2.1. NEJČASTĚJŠÍ ETICKÉ DISKURSY………………………………………………….13 1.2.1.1. Narušování soukromí…………………………………………………………....…13 1.2.1.2. Střet zájmů………………...……………………………………………………………14 1.2.1.3. Úplatky……………………………………………………………………………………14 1.2.1.4. Klamání…………..………………………………………………………………………14 1.2.1.5. Osobní účast ve zprávě……………………………………….……………………14 1.2.1.6. Plagiátorství…………………………………………………………………………….15

1.3.

PLAGIÁTORSTVÍ…………………………………………………………………………………..15 1.3.1. Autorský zákon……………………………………………………………….………….16 1.3.2. Citační normy……………………………………………………………….…………….16

1.4.

CENZURA V MÉDIÍCH………………………………………………………….……………….17

1.5.

VEŘEJNÝ ZÁJEM V MEDIÁLNÍ SFÉŘE…………………………………..………………..18

2. MÉDIA A JEJICH ETIKA V KODEXECH……………………………………..………………………21 2.1.

HISTORIE VZNIKU KODEXŮ V ČESKÉ REPUBLICE…………………………….…..21

2.2.

SMYSL ETICKÝCH KODEXŮ………………………………………………………………….23

3. ETICKÝ KODEX SYNDIKÁTU NOVINÁŘŮ ČR……………………………………………..……..24 3.1.

SYNDIKÁT NOVINÁŘŮ…………………………………………………………………..…….24 4

3.1.1. Stanovy syndikátu novinářů……………………………………………………...……25 3.1.1.1.

Orgány syndikátu novinářů…………………………………………...…….26

3.1.2. Deklarace principů novinářského chování………………………………...…….27 3.1.2.1.

Etická komise syndikátu novinářů………………………………..………28

4. ETICKÝ KODEX MLADÉ FRONTY DNES………………………………………………………...…30 4.1.

CHARAKTERISTIKA DENÍKU MF DNES…………………………………………………30

4.2.

ETICKÁ PRAVIDLA PRÁCE MF DNES…………………………………………….…..….30

5. ROZHODOVACÍ PROCESY V RÁMCI MEDIÁLNÍCH ORGANIZACÍ…………………….…33 5.1.

PROCES SELEKCE PŘI VÝBĚRU INFORMACÍ…………………………………………34

5.2.

URČUJÍCÍ KRITÉRIA POD VLIVEM INTERNÍCH HODNOT DANÉHO MÉDIA ………………………………………………………………………………………………………..…35

5.2.1. Bulvarizace jako důsledek potřeby získat dostatek příjemců………..…35

6. ETICKÁ ODPOVĚDNOST NOVINÁŘE………………………………………….………………..…..36 6.1.

ETICKÉ DISKURSY VERSUS PROHŘEŠKY………………………………………..…….38

7. ZÁVĚR………………………………………………………………………….……………………..…………39 PŘÍLOHA 1…………………………………………………………….…………………..…………………..42 PŘÍLOHA 2………………………………………………………………………………..…………………...45 JMENNÝ REJSTŘÍK……………………………………………………………………………………….……..48 SEZNAM LITERATURY A CITACE………………………………………………………………….……..49 I.

ABECEDNÍ SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY…………………………………….…..49 Elektronické zdroje……………………………………………………………………….…….50 Právní předpisy……………………………………………………………………………….….51

II.

CITACE…………………………………………………………………………………………….…51

Celkový počet slov: 10 867 slov 5

ANOTACE Bakalářská práce je zaměřena na etickou rovinu žurnalistiky. Poukazuje na morální pravidla, zásady a cíle ovlivňující novinářskou obec. Teoretická část vymezuje základní pojmy typické pro novinářské prostředí, poukazuje na etické diskursy a prezentuje tím vliv médií na společnost. Metodologická část se věnuje etickému kodexu organizace zvané Syndikát novinářů, dále také etickým stanovám organizace, etické komisi coby kontrolnímu orgánu a také deklaraci principů novinářského chování. Výzkumná část popisuje vývoj vzniku kodexů, jejich smysl a komentuje etický kodex novinářů deníku Mladá fronta Dnes. V další části poukazuje na rozhodovací procesy v rámci mediálních organizací. Analytická - reflexivní část diskutuje etickou odpovědnost novináře v každodenní praxi a poukazuje na nejčastější etické prohřešky v médiích. KLÍČOVÁ SLOVA teoretická bakalářská práce, žurnalistika, etika, média, etické diskursy, plagiátorství, cenzura, veřejný zájem, etický kodex, syndikát novinářů, etická komise, bulvární tisk, morálka

6

ANNOTATION The thesis is focused on the ethical level of journalism, which refers to the moral rules, principles and objectives affecting the journalistic community. The theoretical part defines basic concepts typical for the journalistic environment. This part highlights the ethical discourse and shows the influence of media on society. The methodological part deals with the ethical code of association, which is called the Syndicate of Journalists. Furthermore it deals with an ethical by laws of this association, and ethical committee which functions as supervisory authority. Last but not least this part describes the declaration of principles of journalistic conduct. The research section describes the development of codices, their meaning, and it comments on ethical codex by journalists of the daily Mladá fronta Dnes. The next section refers to the decision-making processes in terms of the media organizations. Analytical - reflexive part discusses the ethical responsibility of journalists in their daily practice, and highlights the most common ethical transgressions in the media.

KEY WORDS Bachelor's theoretical work, journalism, ethics, media, discourse ethics, plagiarism, censorship, public interest, a code of ethics, the syndicate of journalists, ethics committee, tabloid press, morality

7

ÚVOD Z celého světa k nám proudí informace. Dotýkají se nás, mají vliv na naše životy a působí na náš úsudek, ve smyslu schopnosti rozlišení faktů od fikce. Etikové Patterson a Wilkins1 ve své publikaci hovoří o tom, proč je tak obtížné správně definovat „pravdu“. Tvrdí, že „moderní problém posunu povahy pravdy spočívá v globalizaci publika, což znamená, že fakta, která jsou zjevná v bezprostřední interakci, se stávají předmětem rozdílných interpretací geograficky a kulturně rozdílných diváků a čtenářů.“ Povolání novináře s sebou nese předpoklad bezúhonnosti a oddanosti při hledání pravdy a skutečnosti, navzdory případnému a možná lákavému osobnímu prospěchu ze lži. Tématem mé bakalářské práce jsou Práva a povinnosti žurnalisty v kontextu novinářské etiky. Toto téma jsem si zvolila na základě úvahy nad tím, že s výsledky práce lidí v médiích se setkáváme každý den. Považujeme je často za všední a snižujeme tím nevědomky podstatu i význam jejich činnosti. Žurnalisté mají společenskou odpovědnost. Hudec ve své knize uvádí; „Žurnalistika má pro publikum sociálně orientační význam, formuje i vyjadřuje jeho diferencované veřejné mínění, postoje a činy.“2 Při čtení novinových článků autorovi důvěřujeme, že si ověřil své zdroje. Předpokládáme, že si udržel odstup a nejednal účelově s cílem vlastního prospěchu. Ve své práci bych chtěla popsat způsob práce žurnalistů s ohledem na kritéria, jimiž se řídí. Ráda bych vytyčila jejich smysl a význam, a v neposlední řadě chci popsat nejčastější morální prohřešky, se kterými se v médiích můžeme setkat. Jak už jsem naznačila, novinářskou práci upravují předpisy nejen zákonné ale i etické. Vymezují nástroje k výkonu povolání, práva a svobody i rovinu sankce při poklesku. Porušení právního předpisu jde ruku v ruce s patřičným postihem podle jurisdikce našeho státu. Nicméně valná většina zákonů (ať už mezinárodních nebo vnitrostátních), týkajících se této problematiky, se vztahuje na celou populaci České republiky. Zákon, jenž by svou pozornost soustředil pouze novinářům a byl vyhraněný pravidlům pouze jejich povolání, český právní řád nemá. Toto hluché místo vyplňují etické kodexy. Média všech žánrů jimi vymezují svůj morální řád, ukazují hlavní zásady

1

Patterson a Wilkins 1994: 22.

2

Hudec 1982:64.

8

a cíle. Svojí povahou mají obdobnou váhu jako zákon a z jejich porušení plyne nějaký postih. Vzniku etických kodexů novinářů věnuji samostatnou kapitolu bakalářské práce, protože mají významné postavení pro činnost novináře. Především poskytují komplexní náhled na interní etické stanovy lidí pracujících v médiích. Aby moje práce získala logický komplexní ráz, budu se v první kapitole věnovat vymezení několika často používaných označení. Určení přesné hranice střežící žurnalistické prostředí si žádá konkretizaci základních pojmů, které ho utvářejí. Navzdory zdání, že jsou mnohé z nich téměř notoricky známé, se domnívám, že znalost jejich přesné definice a zařazení usnadňuje vytvoření uceleného obrazu o novinářské profesi. Další část práce chci zaměřit na problematiku etických kodexů a jejich smyslu. Abych se nevěnovala pouze obecnému rázu této tématiky, nasměruji svou pozornost vůči etickému kodexu novinářů Mladé fronty Dnes. Jednotlivé body kodexu MF shrnu do čtyř oblastí. Těmi budou: obecný přístup ke zpracování informací, novinářské zdroje a autenticita informací, ochrana soukromí a zdroje a konflikt zájmů. Mým cílem je vymezení základních postupů práce při získávání a sdělování informací veřejnosti. Přesto se chci vyhnout paušalizaci těchto postupů či jejich generalizaci na rádoby „vhodné“ a „vhodnější“. Každé pracovní rozhodnutí novináře je rozhodnutím o tom, co zákazníci médií ve výsledné podobě získají. Právě proto jsou často považováni za „zástupce jiných“ nebo také „kontrolní nástroj naší demokracie“. Jejich hlavní úlohou je podávat informace o aktuálním dění, deklarovat skutečný obraz společnosti, v níž žijeme, a to v různých rovinách od politiky, přes kulturu až například ke sportu. Zejména kvůli obrovskému vlivu masových médií na utváření názorů více než významného množství lidí, chci poukázat na mantinely a hranice žurnalistů při komunikaci se čtenářem. Za další pasáž v mé bakalářské práci jsem si zvolila Syndikát novinářů. Toto profesní sdružení je svojí koncepcí úzce propojeno s etikou a morálkou v žurnalistice, která prochází celou mojí prací. Členem Syndikátu novinářů může být člověk, co se žurnalistikou živí nebo jí věnuje většinu svého času. Kromě faktu, že samotné sdružení má svůj etický koncept schválený valnou hromadou Syndikátu novinářů ČR, má ustavenou i komisi pro etiku. Jde o nezávislou profesní instituci sestavenou samotným 9

syndikátem. Působí jako kontrolní dohled pouze na území České republiky. Výstupy její činnosti se týkají všech členů i nečlenů Syndikátu novinářů, ať už působí v soukromém či veřejně právním sektoru. Při své činnosti respektuje profesionalitu, svobodu slova, projevu, tisku a práva občana na informace.3 V poslední části textu bych chtěla vystihnout a popsat perspektivy pohledu na zpravodajství a profesionalitu novináře. Především na situaci, kdy se redaktor rozhoduje, co se podle jeho osobního síta na základě zkušeností může stát zprávou a co ne. Proces rozhodování o zařazení nějaké události si jednoznačně vyžaduje každodenní kritické hodnocení. Přístup novináře k selekci, co je a není zajímavé, se může od představy koncového příjemce lišit. Ačkoli je zřejmé, že celý proces výběru zpráv poté čtenář nezpochybňuje a přijímá, chci postup přiblížit a ukázat, kdo a za jakých okolností má právo rozhodnout, co se bude prezentovat příjemcům daného média. Je poměrně jasné, že časový tlak, který bývá v současnosti vyvíjen na novináře, je nesrovnatelný s požadavky kladenými před dvaceti lety. Tržně orientovaná žurnalistika bývá příčinou situace, kdy žurnalista nehledá pravdu a nekouká se „pod pokličku“, ale sbírá materiály a jak tzv. nakoupí, tak i prodává. Od současných novinářů se očekává především vysoká produkce. A právě taková směsice aspektů může navádět při práci k přístupu, kdy - pokud získaná informace od profesionálního zdroje není zcela nepoužitelná tak, jak je - není třeba ji opravovat, ale prostě použít. Přestože jedním z cílů této práce je reflexe etické roviny těchto prohřešků, je třeba mít stále na paměti, že morální hodnoty jsou determinovány u každého člověka zvlášť. To má za následek proměnnou, jíž je subjektivní hodnocení, které bezesporu ovlivňuje relevanci mých tvrzení v této práci. V této práci chci čtenáři nabídnout náhled na rovinu žurnalistické etiky a mnoha kontroverzních témat s ambicí, aby si byl poté schopen na ně utvořit svůj vlastní názor.

3

Syndikát novinářů České republiky. 2008. http://syndikat-novinaru.cz/ (1.5.2011)

10

1. ZÁKLADNÍ POJMY A TEORETICKÁ VÝCHODISKA Z hlediska komplexnosti bakalářské práce je nutné nejprve obecně charakterizovat vybrané pojmy z žurnalistického prostředí, za účelem vyjasnění tematického rámce a skutečností intervenujících do novinářského povolání. 1.1. ŽURNALISTIKA Žurnalistiku lze definovat jako „ novinářské povolání i produkt této činnosti, který obsahuje informace o aktuálním dění ve společnosti a názorech na toto dění. Její součástí je sběr, třídění, zpracování a distribuování aktuálních informací a faktů prostřednictvím médií.“4 Definice žurnalistiky v tomto podání je jednou z mnoha možných formulací popisujících charakteristiky dané činnosti. Nicméně se domnívám, že dnešní pojetí žurnalistiky není možné vymezit tak úzce, pouze s ohledem na popis chování novináře. Moderní žurnalistika obsahuje víc než sestavu postupů, které se používají při práci v tisku. Současnou povahu žurnalistiky utvářejí vlivy, jako například nové mediální formy, které tak úzká definice nijak nebere v potaz. Podobně jako neobsahuje ani hodnoty nebo etiku a jejich vliv. Proto si myslím, že přijatelná formulace by tyto části neměla opomínat. Měla by shrnout podstatu práce i společenské odpovědnosti novináře s ohledem na souvislosti, ve kterých jsou později nabyté informace zpracovány a distribuovány. Žurnalistika patří k povoláním, které stojí na dorozumívání se, na vyjádření názoru, na vzájemné diskuzi, jedním slovem na komunikaci. Ačkoli dnes se často setkáváme s tím, že je na termín „komunikátor“ nahlíženo jako na označení funkce všech médií. Důvodem je zprostředkování informací, na němž se podílejí osoby působící na různých pozicích v tisku, rádiích nebo televizi. Lze říci, že „pojem žurnalistika je v každém případě užší, než pojem komunikátor, i když v literatuře existují silné divergence.“5 V knize Základy masové komunikace Michaela Kunczika se autor při definování žurnalistiky opírá o definice autorů Koszyka a Pruyse, kteří za tímto slovem vidí „hlavní nebo vedlejší zaměstnání lidí, kteří se zabývají sbíráním, tříděním, ověřováním a rozšiřováním zpráv, nebo komentováním aktuálních událostí.“ V roce 4

Osvaldová, Halada 2007:244.

5

Kunczik 1995:63.

11

1981 do definice přidávají, myslím i dnes podstatnou složku a funkci medií, zábavu. Dále definují žurnalistiku rozsáhleji jako „činnost osob, které mají jako své hlavní zaměstnání sbírání, ověřování, výběr, zpracování a šíření zpráv, komentářů a zábavných sdělení masovými médii. Žurnalisté pracují jako stálí zaměstnanci nebo externí pracovníci pro tisk, rozhlas, agentury a tiskové služby, ale i v tiskových odděleních firem, spolků a správních organizacích“.6 Z legislativního hlediska českého právního řádu je žurnalista neznámým pojmem. Chci tím podotknout, že současné právní normy neupravují žádným ryzím novinářským zákonem práci žurnalistů ani je blíže nespecifikují. Proto můžeme najít více pohledů a definic tohoto povolání. „Původní model novináře definuje jako pozorovatele a kodifikátora skutečnosti, kdy pravda a vědění reálně existují nezávisle na nás…., pozdější model vidí žurnalistu nikoli jako nestranného soudce, ale jako součást společnosti, kterou svou prací spoluvytváří a od které se nemůže oddělit.“7 Novinář by v dnešním pojetí měl mít na paměti veřejný zájem a sdělovat proto pravdivou informaci, i když je nepříjemná. Informace je v tomto povolání obdobou „statku“. Lze ji koupit a prodat, zpracovat a interpretovat. Tím chci říci, že má svoji specifickou hodnotu, jejíž míra je přímo úměrná času. Závisle na něm totiž ztrácí relevanci. 1.2. ETIKA V KONTEXTU ŽURNALISTICKÉ PRAXE Slovo etika vychází z řeckého „éthos“, které v překladu znamená obyčej či mrav.8 Pokud bychom etiku chtěli popsat, můžeme říci, že jde o jednu z oblastí praktické filozofie, která se věnuje pravidlům či teoriím jednání a chování. Etika je diferencována do mnoha disciplín, z nichž jednu tvoří žurnalistická etika. „Obecně se etikou rozumí nauka o pravidlech mravního jednání. V žurnalistice jde o souhrn psaných i nepsaných zásad, kterými by se práce novináře měla řídit na základě obecně sdílených hodnotových kritérií.“9 Etika se snaží vědeckým způsobem interpretovat principy morálky. Role morálky je ve společnosti zásadní. Její význam je dán mimo jiné historicky. Diskuze nad 6

Kunczik 1995:64.

7


8


9


12

etickými preskripcemi jsou mnohem starší než současný legislativní normativní systém. Morálku lze definovat jako subjektivní systém norem jedince. Mezi námi a sociálním prostředím, ve kterém žijeme, působí soustava hodnot, zvyků a ideálů, které tvoří základy, na nichž stojí. Přesto je nutné poznamenat, že morální hledisko není konstantní. Proměnlivost morálky je způsobena vlivem společenského vývoje. Dokonalá, absolutní, neměnná morálka tedy neexistuje. Můžeme identifikovat pouze společensky akceptovatelný stav morálky v daném čase (v daném momentu vývoje společnosti). Kde autoritativně nepůsobí všeobecně závazný právní rámec a obava plynoucí ze sankčního mechanismu (jež je vynutitelný státní mocí), tam morálka vytváří samoregulační vliv. Jinými slovy, legislativní systém norem je závazný a klíčový při posuzování zákonného či nezákonného jednání a morálka, přestože nemá stejně závazný systém sankcí, působí na hodnotový systém jedince v oblastech, které svým charakterem přesahují oblast působnosti zákonů. Domnívám se, že právě tento přesah etiky vyplňující „hluché místo v zákonech“ je podstatným aspektem žurnalistické praxe. Mravní zásady žurnalistiky zrcadlí etické kodexy. Etickým kodexům chci podrobněji věnovat samostatnou část v této bakalářské práci. 1.2.1. NEJČASTĚJŠÍ ETICKÉ DISKURSY Žurnalista se při tvorbě a práci setkává s různými novinářskými etickými otazníky. Václav Moravec je v knize „10 let v českých médiích“ rozděluje do několika oblastí. 1.2.1.1. Narušování soukromí Za první z nich označuje narušování soukromí. Poukazuje tím především na situaci, kdy novinář nedodržuje právo na ochranu soukromí jednotlivců či skupin osob. Příkladem může být článek o oběti trestného činu, nebo případném pachateli, kdy může při psaní článku dojít k pochybení ve smyslu nedodržení presumpce neviny. Za narušení soukromí mohou být považovány i články o celebritách a jejich životě ( viz. Iveta Bartošová a Jiří Pomeje, Agáta Hanychová )

13

1.2.1.2. Střet zájmů Druhým je podle Moravce střet zájmů.

V případě, že se novinář angažuje

zároveň na politické scéně nebo v jiných mimopracovních aktivitách může nastat střet zájmů při posuzování jeho práce. Jeho loajalita by měla směřovat především vůči čtenářům. Hajo Friedrichse, dnes již zesnulý moderátor, řekl „dobrý novinář se nespojuje s žádnou věcí, ani s nějakou dobrou.“10 1.2.1.3. Úplatky Úplatky. Jde o výhody ať už z oblasti finanční nebo hmotné ve formě dárků, vstupenek, poukázek a jiných předmětů od subjektů, které mají za cíl ovlivnit novináře při interpretaci a tvorbě. Řečeno jasně: reklamní pero či knihu je možné přijmout, ale pozvání na dovolenou nebo nové auto už ne. V tomto případě existuje totiž vážné podezření, že by mohl být novinář přijetím tohoto hodnotného daru ovlivněn ve svém svobodném rozhodování. 1.2.1.4. Klamání Klamání patří k další kategorii etických prohřešků, s nimiž se můžeme v praxi setkat. Zde je poukazováno na klam směřovaný vůči čtenáři, osobě, k níž je text směřován nebo zdroji. Příkladem může být novinář vydávající se za někoho jiného. 1.2.1.5. Osobní účast na zprávě Další z této skupiny může být osobní účast na zprávě. Zaujatý postoj autora ve zprávě

a

jeho

angažovanost

se

objevuje

především

v emočně

vyhrocených situacích, kterých se novinář osobně účastní (katastrofa, hromadná vážná nehoda, přímé ohrožení něčího života…). Moravec poukazuje na etický rozpor, zda by měl novinář zachraňovat nebo „jen“ dokumentovat situaci. Obzvláště diskutabilní je past vlastního inscenování.

10

Russ-Mohl, Bakičová, 2005:kapitola 14.3

14

Tímto termínem se rozumí situace, kdy novinář události, o nichž chce informovat, inscenuje sám. Jde o podvod na čtenáře.11 1.2.1.6. Plagiátorství Posledním je plagiátorství. Běžně používanou definicí pojmu je přebírání cizích textů, jejich částí nebo námětů bez uvedení zdroje a vydávání je za vlastní a originální. Takové chování je pochopitelně profesně nepřípustné. V souvislosti však Moravec cituje výrok literárního kritika Wilsona Miznera, který říká, že „když opisuješ od jednoho autora, je to plagiát; když opisuješ od mnoha, je to rešerše“.12 Při tvorbě by měli novináři respektovat citační etiku, normy a autorský zákon. 1.3. PLAGIÁTORSTVÍ Pokud bych měla definovat plagiátorství, jde v podstatě o krádež cizího vlastnictví v kontextu porušení autorské etiky. Na portálu pro podporu informační gramotnosti je řečeno, že „užití jakékoliv myšlenky v odborné práci (ať už jsme se s ní setkali v písemné, obrazové, mluvené či jiné podobě) bez uvedení jejího autora je plagiátorství.“13 V takové situaci vzniká plagiát. Slovo „plagiarius“ pocházející z latiny lze volně přeložit jako „únosce“.

14

Praktická encyklopedie žurnalistiky hovoří o „slepém napodobení či

přímo přivlastnění cizího publicistického, uměleckého, vědeckého a jiného díla, a to v částech nebo i v celku“.15 Problematika plagiátorství se opírá o zákony a citační normy. Upřesňují způsob použití literatury při tvorbě odborných textů. Česká terminologická databáze knihovní a informační vědy definuje plagiát jako, „Nedovolenou napodobeninu (přesnou nebo částečnou) uměleckého nebo vědeckého díla jiné osoby, která je bez

11

Russ-Mohl, Bakičová 2005:kapitola 14.3

12

Moravec 1974:51-53.

Portál pro podporu informační gramotnosti. 2009. http://www.infogram.cz/findInSection.do?sectionId=1115&categoryId=1161 (1.4.2011) 13

14


15


15

uvedení předlohy vydávána za originál; její původce tak porušuje autorská práva autora původní předlohy.”16 1.3.1. Autorský zákon Legislativní ukotvení má obsaženou problematika plagiátorství v takzvaném autorském zákonu. Jde o zákon č. 398/2006 Sb.,o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů. Paragraf 31 s názvem „Citace“ říká, „do práva autorského nezasahuje ten, kdo užije v odůvodněné míře výňatky ze zveřejněných děl jiných autorů ve svém díle; užije výňatky z díla nebo drobná celá díla pro účely kritiky nebo recenze vztahující se k takovému dílu, vědecké či odborné tvorby a takové užití bude v souladu s poctivými zvyklostmi a v rozsahu vyžadovaném konkrétním účelem; užije dílo při vyučování pro ilustrační účel nebo při vědeckém výzkumu, jejichž účelem není dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu, a nepřesáhne rozsah odpovídající sledovanému účelu; vždy je však nutno uvést, je-li to možné, jméno autora, nejde-li o dílo anonymní, nebo jméno osoby, pod jejímž jménem se dílo uvádí na veřejnost, a dále název díla a pramen.“ Autorský zákon dodrží každý, kdo ctí citační normy. 1.3.2. Citační normy Citování

je

v současnosti

standardní

součástí

odborných

textů

a

v rámci

vysokoškolských seminárních, bakalářských a diplomových prací je žádoucí. Portál pro podporu informační gramotnosti definuje citační normy takto, „česká verze mezinárodní normy stanoví pravidla citování v seznamu použité literatury a pravidla odkazování v textu“. Norma má dvě části. První má název ČSN ISO 690 - ČSN ISO 690 Bibliografické citace. Obsah, forma a struktura. Platí pro tradiční tištěné publikace – monografie a jejich části, časopisecké články, příspěvky do monografií (např. sborníků z konferencí) a patentových dokumentů. Druhá je označená jako ČSN ISO 690-2 Bibliografické citace. Část 2: Elektronické dokumenty nebo jejich části. Určená pro elektronické publikace - monografie, databáze a 16

Katalogy a databáze národní knihovny České republiky. 2009. http://sigma.nkp.cz/F/ (1.4.2011)

16

počítačové programy a jejich části, elektronické seriály (časopisy) a jejich části (články), elektronické nástěnky, diskusní fóra, elektronické zprávy aj., a to jak pro online dokumenty, tak pro elektronické publikace dostupné na fyzických nosičích .“17 Za účelem zjištění plagiátorství existují různé detekční systémy (např: Turnitin, iThenticate atd).

Umožňují ověřit originalitu dokumentů nejen už zmiňovaným

vysokým školám, ale i vydavatelstvím a dalším společnostem, pro něž je to profesně důležité. Novináři by měli, dle etických kodexů, vždy uvést zdroj a původ informace, pokud ji přebírají. Projevují tím respekt vůči kolegům i konkurenci. Kodex Mladé fronty Dnes přikazuje všem členům redakce uveřejnit původ informací v bodě osmnáct etického kodexu. 1.4. CENZURA V MÉDIÍCH Cenzura je slovo, v němž můžeme najít hned několik významů. Jednou její definicí je regulace informací a jiných vyjádření vzhledem k předem určeným hodnotám.18 Z žurnalistického hlediska jde o formu kontroly a termín, s nímž se v novinářské praxi potkáváme. První cenzurní úřad vzniknul v roce 1586 ve Frankfurtu a byl založen arcibiskupem Mohučským. Výrazem „cenzor“ se v latině rozumí „přísný posuzovatel“ či „odhadce“. V rozlišení jejích typů hraje roli především časový rámec vlivu. Podle Osvaldové a Halady jde ovšem vždy o násilný zásah vůči právům autora textu, vedoucímu k jejich okleštění nebo až k zákazu tvorby. 19 V této práci můžeme cenzuru vnímat jako regulátor řídící se předem danými hodnotami a pravidly. Jedním z podob cenzury je autocenzura jedince samého, jenž neartikuluje některé názory či hodnoty, které nejsou v souladu s hodnotami a názory jeho společnosti. Je prováděna pod tlakem sankcí za nepřípustné chování. A tím se stává trvalou součástí společenského života.20 Dále se můžeme setkat s cenzurou přímou a Portál pro podporu informační gramotnosti. 2009. http://www.infogram.cz/findInSection.do?sectionId=1115&categoryId=1161 (14.4.2011) 17

18Vacková,

Revue pro média.(nedatováno) http://fss.muni.cz/rpm/Revue/Heslar/cenzura.htm, (14.4.2011) 19


Vacková, Revue pro média.(nedatováno) http://fss.muni.cz/rpm/Revue/Heslar/cenzura.htm, (17.4.2011) 20

17

nepřímou. Základní legislativní rámec svobody projevu a práva na informace nyní upravuje zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod (dále jen „Listina“).

21

Ačkoli definici pojmu cenzura přímo nepopisuje, stanovuje, že „každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.“ Dále přímo uvádí, že „cenzura je nepřípustná.“ Ale také stanovuje „svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti.“22 Totalitní režimy dovedly v dějinách Česka cenzuru k dokonalosti. Kontrola měnila v průběhu dějin svou podobu. „Působila jako následná i preventivní, fungovala v první republice, samozřejmě v druhé republice, pak během okupace a měla různé tváře i během jednotlivých fází komunistického režimu. Jediným "bezcenzurním" obdobím bylo několik měsíců Pražského jara. A samozřejmě fungovala i autocenzura.23 Těmito slovy uvádí česká televize svůj publicistický cyklus o významných okamžicích československých dějin s názvem „ Škrt, škrt, škrt? Cenzura!“ Proces vývoje svobody slova a s ním spojené cenzury je v historii naší země komplikovaný a mohl by být dle mého názoru samostatným tématem bakalářské práce. Právě z toho důvodu jej nebudu v rámci charakteristiky pojmu rozebírat podrobně. 1.5. VEŘEJNÝ ZÁJEM V MEDIÁLNÍ SFÉŘE Veřejný zájem, ačkoli se to tak může na první poslech zdát, neznamená podle Lynette Sheridan Burns majoritně to, o co se veřejnost zajímá, ale především to, co by měla vědět, co je pro ni důležité.24 Fenomén veřejný zájem se právě proto úzce dotýká žurnalistické praxe. Poměrně často se s ním setkáváme v diskuzích týkajících se etiky. Novinář při své práci řeší otázku, jestli je obecně prospěšné zveřejnit tu či onu

Zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod. 1993. http://www.psp.cz/docs/laws/listina.html (20.4.2011) 21

22

Parlament České republiky. 1992. http://www.psp.cz/docs/laws/listina.html (20.4.2011)

Moderní dějiny, vzdělávací portál pro učitele, studenty a žáky. 2011. http://www.modernidejiny.cz/clanek-cenzura-1677/ (20.4.2011) 23

24

Burns, Lynette Sheridan 2004:66.

18

skutečnost. Jde o podstatu jeho činnosti. Říká věci, o nichž by se mělo vědět, protože to přispívá k „obecnému blahu“ a publikum má právo být informováno. Identifikovat přesně pojem “veřejný zájem“ je obtížné, protože jej lze nalézt v návaznosti na různé oblasti od práva, etiky přes ekonomiku i společnost. Kritik Milan Šmíd, který se dlouhodobě zabývá mediální sférou, konstatuje, že „přesná definice veřejného zájmu totiž existovat nemůže. Mohou existovat jenom obecné principy, jejichž dodržování budeme považovat za prospěšné pro život naší společnosti, protože podporují náš duchovní i materiální blahobyt.“25 Český etický kodex novináře byl v roce 2000 obohacen o termín veřejný zájem. Hovoří především o používání nepoctivých prostředků k získání informací. Přičemž „nepoctivost prostředků je při tom třeba posuzovat v souvislosti s veřejným zájmem na publikování příslušné informace atd. Kromě nesporných důvodů veřejného zájmu nesmí novinář svou činností dostat dotčené osoby do nesnází nebo osobní tísně.“26 „Ovšem mít na něco názor, není totéž jako vědět něco o něčem“, uvádí Kunczik.27 Cituje ve své publikaci hned několik autorů, kteří věnují pojmu veřejné mínění pozornost. Dle autora Berelsona 28 se veřejným míněním má na mysli odezva lidu, tedy jeho souhlas, nesouhlas nebo i prostá lhostejnost. To poukazuje především na míru pozornosti věnovanou tématům. Uvádí pozornost vůči politickým a sociálním otázkám, které vyvolávají obecnou pozornost například domácí politika, kandidáti ve volbách nebo mezinárodní konflikty. Tato definice odpovídá myšlence, že veřejné mínění a jeho definice vždy spojují dva faktory, jimiž jsou směr a intenzita pozornosti.29 Další autoři Koszyk a Pruys30 věnují pozornost formování tohoto jevu. Hovoří o nutnosti individuálního mínění, které je předchůdcem veřejného mínění. Chápou jeho utváření jako sociální proces v určitém čase s ohledem na osoby a předměty, ne jako statickou a Osvaldová, Česká média. 2007. http://archive.ceskamedia.cz/article.html?id=195805_hp_M&qqqq=halada (22.4.2011) 25

Osvaldová, Česká média. 2007. http://archive.ceskamedia.cz/article.html?id=195805_hp_M&qqqq=halada (24.4.2011) 26

27

Kunczik 1995:235.

28

Berelson 1960:528

29Viz. 30

Kunczik 1995:235.

Koszyk, Pruys 1976:246

19

snadno měřitelnou entitu. Souvislost mezi veřejným míněním a médii pak souvisí s přenosem potřebných informací právě neustálou komunikací. Média zveřejňují názory a vyjádření a mají tak moc ukázat názorový konsensus. Lidé si utvářejí obrázek o tom, zda ostatní osoby uvažují o dané věci (situaci, jevu, skutečnosti) stejně a sdílí tím společný názor. Moc médií spočívá ve výběru informací, událostí, komentářů a názorů, protože jsou to právě ty, co jsou předmětem pozornosti. Ukazují také směr smyšlení o „tom či onom.“ Nicméně nelze říci, že veřejné mínění je zcela závislé na médiích. Kunczik cituje myšlenku, kterou poznamenávají autoři Trenaman a McQuail (1961), tedy že „průkazná fakta silně naznačují, že lidé přemýšlejí o tom, co je jim řečeno…ovšem na žádné úrovni si nemyslí, co je jim řečeno.“31 Myšlenka manipulace veřejným míněním skrze média se proto logicky nabízí. I tomuto úhlu pohledu vlivu médií se autor věnuje. Dělí kritiky na dvě skupiny. Jedna z nich zastává názor, že demokracie není ohrožena, pokud mohou média svobodně vyjádřit svůj názor. Druzí tvrdí, že právě způsob jakým média představují například politické události, nevede ke změně apolitického postoje veřejnosti a nevybudí ji z lhostejnosti. Zdá se, že postrádají kritický postoj a vysvětlující komentář. Nicméně jakým způsoben najít kompromis neuvádějí. Pouze poukazují na situaci, kdy informovaný čtenář může skrze množství zájmu a znalostí zapomenout na možnost vlivu a volby s tím tzv. „něco dělat“. Definovat veřejné mínění, jak jsem již uvedla, je obtížné. Jak široce lze chápat tento pojem je ještě diskutabilnější. Ke vzniku světového, globálního veřejného mínění by bylo nutné, aby „lidé v různých zemích věnovali svou pozornost dané otázce. Také by měli mít dostatečné prostředky k interakci tak, aby se mohly zformovat společné a navzájem se posilující postoje. A nakonec by měl existovat nějaký mechanismus, jehož prostřednictvím by se mohly sdílené postoje převést do společné akce,“ říká Davison Zatím, však tyto předpoklady nejsou.32

31

Kunczik 1995:236.

32

(Davison 1973,874)srov. Kunczik 1995:238.

20

2. MÉDIA A JEJICH ETIKA V KODEXECH Žurnalistika jako povolání opírá svoji činnost primárně o právo na svobodu projevu. Nicméně stejně tak, jako v jiných oblastech, jsou i zde na místě samoregulační normy, jejichž výrazným znakem je dobrovolnost. 2.1. HISTORIE VZNIKU KODEXŮ V ČESKÉ REPUBLICE Před listopadem 1989 byla média i novináři v nich za uplynulých čtyřicet let zvyklí na totalitní režim. Proto jakákoli omezení (ale i pouze návrhy, které, řekla bych, „regulativně zaváněly“) byla po listopadu velmi silně negována a kritizována. Proto na samém začátku transformace systému médií v České republice téměř chyběla myšlenka samoregulace nebo prostě jen diskuze nad etickými problémy novinářské praxe. Novináři po revoluci pochopitelně chápali takové smýšlení nebo návrh jako omezování svobody slova a médií. Považovali svobodu projevu za hlavní princip své práce i argument proti nastavení samoregulačních pravidel zároveň. O myšlence společenské odpovědnosti novinářů se proto začalo otevřeně hovořit až v první polovině devadesátých let. Za zřejmě první průkopnickou myšlenkou stojí s největší pravděpodobností Česká televize.33 Prvním krokem tímto směrem byl Kodex České televize schválený 27. září 1995 Radou České televize, jako příloha dokumentu Statut České televize. Jeho obsah se dotýkal pravidel tvorby televizního programu se zaměřením na zařazování materiálů, které zobrazují násilí s ohledem na děti i diváky a pasáže o etice žurnalistiky.34 Poukazoval na odpovědnost novináře při práci, svobodu slova i názorovou neutralitu ve zprávách. Právě část o etice žurnalistiky hovoří o procesu, kdy „Rada Evropy schválila v roce 1993 Rezoluci č. 1003.“ Dále v úvodu textu popisuje, že „ Etické zásady by měly být uplatňovány všemi novináři v celé Evropě. Vzhledem k nedostatku právní úpravy a pozitivních tradic v této oblasti v České republice považujeme za velmi důležité respektovat uvedené zásady při výrobě a vysílání pořadů v České televizi.“35 Kodex ČT obsahoval usnesení o tom, co je a co není

33

Moravec 2005:53.

34

Viz.Moravec 2005:53.

35

Moravec 2005:54.

21

přijatelné, ale zároveň si autoři uvědomovali, že nelze, především v pasáži o zobrazení násilí, určit neměnná pravidla. O tři roky později byl u nás přijat Etický kodex novináře. Na čtvrté Evropské konferenci o politice hromadných sdělovacích prostředků v Praze v roce 1994 byla možnost samoregulace kodexem přijata ministry zúčastněných států. „Kodexy chování novinářů, které byly přijaty v řadě evropských demokratických zemí, se snaží různým způsobem sladit práva a svobody novinářů s právy a svobodami občanů tak, aby se nedostávaly do konfliktu, a stanovit odpovědnost novinářů za jejich činnost.“ Valná hromada syndikátu novinářů v České republice přijala kodex dne 18. 6. 1998. Dokument je dle zdroje „závazný pro jeho členy a k jehož dobrovolnému dodržování vyzval všechny české a moravské novináře bez ohledu na jejich členství v syndikátu.“

36

Posudky k jednotlivým případům porušení kodexu a profesionality

v novinářské praxi řeší Komise pro etiku. Tedy působí jako stálý dohled na dodržování všech pravidel. Většina českých deníků začala utvářet své etické kodexy až po roce 2000. Průkopníkem v tomto procesu se už v roce 1998 stal zpravodajský časopis Týden. Svůj etický kodex, šestistránkový dokument, časopis zveřejnil 5. října 1998. Principy, k nimž se novináři časopisu usnesli, byly „přesnost, nestrannost, nepředpojatost, různost ve smyslu hlasu menšin, respektování práva jednotlivce na ochranu soukromí, otevřenost, konflikt zájmů, plagiátorství atd.“37 Moravec cituje část předmluvy tohoto kodexu: „Redakce časopisu Týden si uvědomuje vliv, jaký média mají. Čím je tento vliv větší, tím oprávněnější jsou vysoké nároky na výkony žurnalistů; musejí být přesné a srozumitelné, nestranné, citlivé, inteligentní. Proto jsme se rozhodli přijmout a zveřejnit tento podrobný redakční kodex. Nám umožní snazší orientaci při rozhodování uvnitř instituce, veřejnosti nabídne možnost lépe porozumět dilematům, jež ani v médiích nejsou jen černobílá…“38 V dovětku celého textu také novináři Týdnu poukazují na společenskou situaci, kdy při úzkostlivé ochraně svobody slova je možné, aby se žurnalistou stal kde kdo. Pohled na svobodu projevu jen v této rovině je pro tyto 36Syndikát

novinářů České republiky. 2008. http://syndikat-novinaru.cz/1/5/36/etika/eticky-kodex (10.4.2011) 37

Viz.Moravec 2005:56.

38

Moravec 2005:56.

22

novináře řekněme krátkozraký. Normy považují za možnost srovnání a uvědoměle podotýkají, že jsou si vědomi rizika, že jejich vlastní chyby mohou být kritizovány na základě jejich vlastních pro sebe nastavených měřítek.39 Další tiskoviny je následují až o čtyři roky později.

Následovníkem, který

kodifikoval svůj etický kodex, byly Hospodářské noviny. Ve svém kodexu se odkazují především na členy redakce, jež dokumentem získávají vodítko k profesně-etickému jednání a noviny serióznost. Jejich cílem je společenský a hospodářský úspěch. V témže roce 2002 je následuje MF Dnes a o dva roky později regionální deníky Vltava-LabePress.40 2.2. SMYSL ETICKÝCH KODEXŮ Vyspělost a charakter společnosti jsou částečně odvoditelné od způsobu komunikace médií navenek. Nejen témata, ale i forma a etika mohou být ukazateli úrovně či kvality práce žurnalistů. Kolektivně přijatá pravidla ukazují společné principy. Přesto může docházet k situacím, kdy jedna etická zásada může narazit na druhou, protože nejsou zcela univerzální. Mohou sloužit spíše jako odrazový můstek při rozhodování, čímž udržují morálku profese a v neposlední řadě také prestiž. Dodržování kodexů i jejich existenci tedy hodnotím pozitivně, ačkoli nejsou schopny plně nahradit individuální rozhodování. Kodex je podzákonný předpis. Takové, které regulují práci a chování novinářů byly přijaty v České republice i dalších evropských zemích. Obecně řečeno mohou mít různorodou podobu, protože neexistuje žádná šablona pro jejich tvorbu. Jejich smysl spočívá především v tvorbě odpovědnosti, předcházení konfliktů a nalezení součinnosti mezi právy a svobodami žurnalistů a občanů.

41

Podle autora Vladimíra Šilera má

jakýkoliv kodex několik významů. Jedním z nich je vymezení hranic žádoucího chování. Organizace tím navenek prezentuje snahu o nastavení svého standardu a mantinelů. Dále také usnadňuje rozhodování v komplikovaných situacích. Jde o momenty, kdy je 39

Moravec 2005:55.

40

Moravec 2005:56.

41Etický

kodex novináře Syndikátu novinářů. 2008. http://syndikat-novinaru.cz/1/5/36/etika/etickykodex (12.4.2011)

23

jednotlivec pod tlakem a nemá možnost se poradit s kolegy. Kodex utváří prostředí stability a důvěry, které má dobrý dopad na vztahy v organizaci, vztahy s obchodními partnery, vztahy s klienty. A konečně může také posloužit jako štít proti přehnaným eticky sporným očekáváním.42 3. ETICKÝ KODEX SYNDIKÁTU NOVINÁŘŮ ČR Kodex etiky novináře v České republice je rozdělený na tři části. První je právo občanů na včasné, pravdivé a nezkreslené informace. Tato část řeší problematiku zdrojů informací a jejich získávání, nutnost odlišit subjektivní názor od faktů, a veřejný zájem v souvislosti na publikování kontroverzních informací, dokumentů či fotek. Druhá pasáž upřesňuje požadavky na vysokou profesionalitu v žurnalistice. V textu se povaha profese novináře charakterizuje odpovědností k veřejnosti. Což vyžaduje již zmiňovanou vysokou profesionalitu. Poukazuje na zákaz přijímání úplatků a osobní odpovědnost za svoji tvorbu textů. Také definuje střet zájmů. Závěrečná část se zabývá důvěryhodností, slušností a seriózností, jež zvyšují autoritu médií. Poukazuje na presumpci neviny, hovoří o povinnosti zachování tajemství i utajení zdroje a nepřípustnost plagiátorství. Kodex byl na návrh Komise pro etiku aktualizován 25. listopadu 1999.43 3.1. SYNDIKÁT NOVINÁŘŮ Myslím, že pro účely této kapitoly je třeba přiblížit organizaci s názvem Syndikát novinářů. Definice syndikátu říká, že jde o „ dobrovolné profesní sdružení. Syndikát novinářů je politicky neutrální, nezávislý na ideologických, náboženských, politických a ekonomických státních i soukromých strukturách. Aktivně se angažuje za svobodu shromažďovat, analyzovat a šířit informace prostřednictvím tištěných a elektronických médií, svobodu vyjadřovat názor včetně svobody kritizovat, oponovat vládám a politickým a ekonomickým strukturám, veřejným nebo soukromým.“44 Členství je podmíněno ročním členským příspěvkem. Členy se mohou stát novináři zaměstnaní

42 43 44

Šiler 2007:58. Moravec 2005:55. Syndikát novinářů České republiky. 2008. http://syndikat-novinaru.cz/1/3/syndikat (16.4.2011)

24

v médiích, žurnalisté bez pracovního poměru i ti, kteří ještě studují.45 Syndikát vydává mezinárodní průkaz novináře. Platnost tohoto průkazu respektuje řada institucí po celém světě. Pro všechny členy je závazné dodržovat Stanovy i Etický kodex novináře. Stanovy Syndikátu novinářů ČR popisují obecné zařazení organizace, vznik, její charakter, poslání a cíle, dále podmínky členství a jeho druhy. Upravují základní práva a povinnosti členů, určují orgány syndikátu a pravidla vzniku profesních sdružení novinářů. Součástí stanov je Deklarace principů novinářského chování.46 Pro účely kontroly existuje Komise pro etiku. 3.1.1. Stanovy Syndikátu novinářů V této části bych se ráda zaměřila na poslání a cíle syndikátu a jeho orgány, jimiž členové spravují chod sdružení. Všechny informace a podklady pro tuto pasáž jsem vyhledala ve stanovách Syndikátu novinářů České republiky. V právní rovině stanov je členy stanovený cíl, ve smyslu dodržování Listiny základních práv a svobod, a také uplatnění novinářských práv ve sporech či přípravě legislativy. Po profesionální stránce se poslání syndikátu zaměřuje na úroveň a standardy žurnalistiky pod záštitou Etického kodexu novináře. S tím souvisí také spolupráce se školami, které vzdělávají budoucí žurnalisty a při vytváření projektů pro další odborné vzdělávání v oboru. V souhrnu je jedním z cílů stanoveno poskytovat „ informace i záštitu ve věcech profesních, pracovně právních, daňových, mzdových a v záležitostech autorských práv.“ Další body se týkají především úrovně pracovních a sociálních podmínek novinářů a také ochrany jejich bezpečí v zaměstnání při výjimečných událostech. Bod čtyři v této pasáži stanov přímo uvádí poslání „prosazovat redakční nezávislost novinářů ve smyslu Rezoluce 2. Evropské ministerské konference, Praha, 7. - 8. 12. 1994.“ Syndikát si bere za cíl také podporovat a utvářet partnerství s jinými organizacemi v ČR i v zahraničí.47

Syndikát novinářů. Členství v syndikátu. 2008. http://syndikatnovinaru.cz/index.php?web=1&main=3&sub=70&main_tit=Syndikat&sub_tit=Slenstvi (16.4.2011) 45

46Stanovy

syndikátu novinářů České Republiky.2010. http://syndikatnovinaru.cz/1/3/19/syndikat/stanovy (15.4.2011) 47

Stanovy syndikátu novinářů České Republiky.2010. http://syndikatnovinaru.cz/1/3/19/syndikat/stanovy (15.4.2011)

25

3.1.1.1. Orgány Syndikátu novinářů Jednotlivé a stálé orgány Syndikátu novinářů jsou Valná hromada, Řídící výbor a Kontrolní skupina. Valná hromada je nejvyšším orgánem Syndikátu a tvoří ji delegáti volení hlasováním vždy na tříleté období. Volby se řídí volebním řádem. Každý člen má jeden hlas a delegáti se volí v poměru 1 delegát na 15 řádných členů SN ČR. Valná hromada jedná dle jednacího řádu. Plně usnášení schopná je jedině při účasti nejméně třiceti procent zvolených delegátů. Za běžných okolností se svolává se jednou za 3 roky. Alespoň jedna třetina delegátů může ovšem svolat takzvanou mimořádnou valnou hromadu. Působnost valné hromady se vztahuje na rozhodování o majetku a přijímání hmotných i nehmotných závazků, na schvalování jednacího řádu, volebního řádu i stanov. Dále volí řídící výbor, uděluje čestné členství a rozhoduje o výši členských poplatků. O zániku tohoto orgánu by mohla rozhodnout pouze dvoutřetinová většina zvolených delegátů. Řídící výbor, jak už jsem nastínila v předchozím odstavci, volí valná hromada a to v tajných volbách. Má celkem dvacet pět zástupců. Členové jsou vybráni z valné hromady a dalších řádných členů syndikátu, kteří byli navrženi a písemně s návrhem souhlasili. Volební období je stejně jako u valné hromady tříleté a zasedá alespoň jednou za každý kvartál v každém roce. Na rozdíl od valné hromady má tento orgán kancelář, v níž kromě pracovníků velí vedoucí kanceláře. Kancelář plní především funkci organizační, administrativní a koordinační. Vedoucí kanceláře je jmenován předsedou, kterého si řídící výbor zvolí. K němu jsou ještě vybráni tři místopředsedové. Předseda je samostatný statutární orgán Syndikátu novinářů a zodpovědnost za svoji činnost ve funkci vykazuje Řídícímu výboru. Mezi funkce, jež Řídící výbor plní, patří každoroční schvalování zprávy o hospodaření SN ČR a rozpočtu SN ČR. Dále také, dle bodu sedm odstavce šestnáct, tento orgán „zřizuje a odvolává stálé komise, výbory nebo pracovní skupiny, volí a odvolává jejich předsedy, schvaluje jejich členy a jednací řády. Stálé komise, výbory nebo pracovní skupiny vykonávají rozhodnutí Řídícího výboru, odpovídají se ze své činnosti Řídícímu výboru a o své činnosti podávají Řídícímu výboru nejméně jednou za rok zprávu.“ Smí zřídit smírčí komisi, aby plnila funkci rozhodčího orgánu Řídícího výboru.

26

Posledním orgánem je Kontrolní skupina. Jde o seskupení tří osob zvolených v tajných volbách s jejich souhlasem. Volba je opět platná pro období tří let. Členové této skupiny nemohou být zároveň členy řídícího výboru. Působí především jako dohled na hospodaření Syndikátu a na dodržování stanov. V čele stojí předseda a místopředseda, kteří jsou, stejně jako celá skupina, odpovědní Valné hromadě. Výstupy své práce zveřejňuje Valné hromadě i Řídícímu výboru a jednou ročně informuje i ostatní členy SN ČR. Ostatní sdružení uvedená ve stanovách jsou dobrovolná, po vzájemné dohodě nejméně pěti členů syndikátu a vznikají za účelem mimo jiné prosazování cílů Syndikátu novinářů České republiky. 48 3.1.2. Deklarace principů novinářského chování Vzhledem k tomu, že jsem v rámci části stanov platných pro Syndikát zmínila jako jejich součást Deklaraci novinářského chování, považuji za vhodné ji charakterizovat. Svým pojetím by měla pravidla na mezinárodní úrovni působit jako závazná norma profesionálního chování žurnalistů. V pasáži etických diskursů jsem poukazovala na nejčastější etické prohřešky a otazníky při sbírání, předávání, rozšiřování a komentování zpráv i informací a popisování událostí. Tato deklarace se naopak věnuje profesionálnímu postoji novináře.

Poprvé byla schválena v roce 1954 na druhém

světovém kongresu Mezinárodní federace novinářů. Po dvaatřiceti letech byla upravena v Dánsku při příležitosti 18. světového kongresu Mezinárodní federace novinářů.49 Počáteční věta deklarace uvádí povinnost žurnalisty hájit pravdu a práva veřejnosti na ni.

Dále přikazuje čestné jednání, nebo řekněme užívání čestných

prostředků při získávání informací, fotografií nebo dokumentů. Zde lze vidět kontinuitu s etickými kodexy, které se v mnoha ustanoveních shodují, případně je jinak upravují pro nynější novinářskou každodenní praxi. V mé bakalářské práci uvádím kodex Mladé fronty dnes. Jež v bodě sedm pomýšlí i na situaci kdy, „ v případech, kdy nelze závažnou informaci získat jinak, nemusí redaktor dotazovanému své povolání sdělit: takový Stanovy syndikátu novinářů České Republiky.2010. http://syndikatnovinaru.cz/1/3/19/syndikat/stanovy (15.4.2011) 48

Deklarace principů novinářského chování. 2008. http://syndikatnovinaru.cz/1/3/208/syndikat/deklarace (16.4.2011) 49

27

postup však vždy musí schválit nadřízený.“50 Citaci uvádím záměrně, protože dokazuje jedinečnost etických kodexů a zároveň jejich spojení s obecně platnými mezinárodními normami. Následující bod deklarace se věnuje zdrojům. Přikazuje použití zprávy pouze v souladu s fakty, jejichž původ je mu znám. Zdroj má v současnosti pro novináře velký význam. Zákaz lhaní, ačkoli by možná lépe vyznělo, kdybych uvedla zkreslování informací, je nepřípustné. Zkrátka novinář by měl být profesionál. Proto by měl mít všechny informace podložené. „Novinář bude dodržovat profesionální tajemství s ohledem na zdroj informace,“ udává deklarace. Etický kodex MF Dnes podobně uvádí povinnost chránit své zdroje informací v bodě čtyři. Další body deklarace poukazují na zákaz předsudků, diskriminace, braní úplatků, nebo plagiátorství. Podobnost deklarace s kodexem není přímo v doslovné formulaci práv a povinností, ale v principech a respektu vůči žurnalistice samotné. Právě proto deklaraci uzavírá tvrzení, že „novináři hodní tohoto jména budou považovat za svou povinnost věrně dodržovat výše uvedené principy.“51 3.1.2.1. Etická komise Syndikátu novinářů Syndikát novinářů ustavuje etickou komisi, která působí pouze v rámci území České republiky. Má celkem jedenáct členů, z nichž nadpoloviční většina jsou vždy zároveň členy syndikátu. Zbytek tvoří odborníci z řad novinářské obce. Lze říci, že jde také o profesní nezávislou organizaci, která si bere za cíl „naplňovat Ústavu Mezinárodní federace novinářů a závěry deklarací světových kongresů Mezinárodní federace novinářů, které se vyhlásily normami profesionálního chování novinářů“.52 Členové musí být držiteli lustračního osvědčení. To je vydáno podle zákona č.451/1991 Sb. (451/1991 Sb. stanovení některých předpokladů pro výkon funkcí ve st. orgánech). Zákonem č. 451/1991 Sb. ze dne 4. října 1991se stanoví některé další předpoklady pro výkon funkcí obsazovaných volbou, jmenováním nebo ustanovováním v rámci České republiky a

50

Mladá fronta Dnes. 2011. http://zpravy.idnes.cz/mfdnes.asp?y=mfdnes/eticky-kodex.htm (20.4.2011)

Deklarace principů novinářského chování. 2008. http://syndikatnovinaru.cz/1/3/208/syndikat/deklarace (17.4.2011) 51

52

Komise pro Etiku. 2008. http://syndikat-novinaru.cz/index.php?web=1&main=5&main_tit=Etika (17.4.2011) „Komise pro etiku je nezávislá profesní instituce ustavená Syndikátem novinářů. Jejím posláním je naplňovat Ústavu Mezinárodní federace novinářů a závěry deklarací světových kongresů Mezinárodní federace novinářů, které se vyhlásily normami profesionálního chování novinářů.“

28

Slovenské republiky. Podle nějž jsou prováděny lustrace státních úředníků a dalších osob.53 Osvědčení se vydává „na požádání organizace pro účely výkonu zákonem stanovených funkcí obsazovaných volbou, jmenováním nebo ustanovováním.“54 Pokud osvědčení nevlastní, musí na nezbytný časový úsek podat místopřísežné prohlášení.

55

Komise vychází především z Etického kodexu novinářů. Výstupy z její činnosti jsou především „obecná doporučení, konkrétní stanoviska i posudky k jednotlivým případům porušení novinářské etiky, jako nedílné součásti novinářské profesionality, při respektování svobody slova, projevu a tisku a práva občana na informace.“56 Tyto se dotýkají členů syndikátu novinářů i těch, co členy aktuálně nejsou, a také všech novinářů působících ve veřejně právních i soukromých mediálních subjektech na území našeho státu. Podněty k přijímání stanovisek je možné podat na webových stránkách Syndikátu novinářů formou formuláře, poukazujícího na novinářův prohřešek i konkrétní materiál. Zdroje podnětů získává komise vlastní činností, od členů Syndikátu novinářů ČR, dále od ostatních novinářů i od veřejnosti.57 O usneseních a stanoviscích, jež komise vydá, musí podat vyjádření písemnou formou především těm žurnalistům, kterých se případ týká a také jejich vedení v zaměstnání.

Portál veřejné správy České republiky.(nedatováno) http://portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/701?kam=zakon&c=451/1991 (18.4.2011) „Informace jsou poskytovány v souladu se zákonem č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.“ 53

Ministerstvo vnitra České Republiky. 2010. http://www.mvcr.cz/clanek/vystaveni-osvedceni-podlezakona-c-451-1991-sb-tzv-lustracni-osvedceni-na-zadost-organizace-741274.aspx (18.4.2011) „Zákon č.451/1991 Sb. o stanovení některých předpokladů pro výkon funkcí ve st. orgánech a Vystavení osvědčení podle zákona č.451/1991 Sb. (tzv. lustrační osvědčení) na žádost organizace.“ 54

55Stanovy

komise pro etiku. 2008. http://syndikat-novinaru.cz/1/5/20/etika/slozeni-a-stanovy (20.4.2011) „Jednací řád komise nabývá účinnosti dne 26. 11. 1998.“ Komise pro etiku. 2008. http://syndikat-novinaru.cz/index.php?web=1&main=5&main_tit=Etika (17.4.2011) 56

Stanovy Komise pro etiku. 2008. http://syndikat-novinaru.cz/1/5/20/etika/slozeni-a-stanovy (20.4.2011) 57

29

4. ETICKÝ KODEX MLADÉ FRONTY DNES 4.1. CHARAKTERISTIKA DENÍKU MF DNES V úvodu této kapitoly chci charakterizovat deník Mladá fronta Dnes a pak se věnovat etické rovině deníku. MF Dnes vydává společnost MAFRA, a. s.. Mafra vlastní i další nejen tištěná média. Jako příklad mohu uvést televizní hudební kanál Óčko, časopis Filtr, rádia Express a Classic nebo deník Lidové noviny. Vlastní i většinový podíl v deníku Metro. Na stránkách Mafry je právě MF popisována jako největší seriózní celostátní deník, který přináší aktuální a kvalitní zpravodajství, užitečné servisní informace i zajímavosti v novinových přílohách a magazínech. Z hlediska politického názoru redakce deníku uvádí: „MF DNES není závislá na žádné politické straně. Nedává přednost žádnému úzce vymezenému ideovému proudu. Ve zpravodajství se snaží být nestranná, v názorové části vyznává hodnoty svobody, politické a názorové plurality a tržního hospodářství. Odmítá extremismus v jakékoli formě, komunismus, nacismus či rasismus.“

58

V rámci

bližší charakteristiky mohu uvést, že vychází pravidelně šest dní v týdnu s výjimkou neděle. Pravidelně vydává tři magazíny s názvy ONA DNES, Magazín MF DNES a Víkend. Šéfredaktorem je Robert Čásenský a jeho zástupci jsou Petr Orálek, Michal Musil, Jiří Kubík a Martina Riebauerová. V porovnání s jinými deníky v zemi je redakce MF DNES největší. To mě vedlo k výběru právě tohoto deníku pro přiblížení etického kodexu. Stránky deníku plní především investigativní zpravodajství o politice, hospodářství, společenských problémech a informacemi z jednotlivých regionů. Díky internetovému dvojčeti, serveru iDNES.cz, získávají čtenáři, myslím si, poměrně rychlé on-line zprávy o aktuálních událostech. Tištěný deník, podle mé zkušenosti v roli čtenáře, události dále rozvíjí a vysvětluje a často také přináší nově objevené informace týmem redakce Mladé fronty Dnes.59 4.2. ETICKÁ PRAVIDLA PRÁCE REDAKCE MF DNES Pro příklad jednoho z etických kodexů, jímž se řídí žurnalisté, jsem si zvolila kodex MF Dnes. Deník Mladá fronta Dnes přijal svůj etický kodex 18. března 2002. V úvodu kodexu je řečeno, že je závazný pro „všechny pracovníky, kteří se podílejí na psaní, editování a 58

Mladá fronta Dnes. 2011. http://zpravy.idnes.cz/mfdnes.asp?flash=1 (1.5.2011)

59

Mladá fronta Dnes. 2011. http://zpravy.idnes.cz/mfdnes.asp?flash=1 (1.5.2011)

30

přípravě obsahu deníku MF DNES a serveru iDNES.cz. Dodržování stanovených standardů je základní podmínkou práce pro iDNES.cz a MF DNES a zároveň závazkem vůči našim čtenářům.“

60Tento

dokument lze rozdělit do několika oblastí působnosti:

obecný přístup ke zpracování informací a klamání, ochrana soukromí i zdroje a loajalita vůči redakci, konflikt zájmů a osobní účast ve zprávě, a nakonec úplatky a plagiátorství. Za první oblast upravenou kodexem jsem označila obecný přístup ke zpracování informací a klamání. První a druhý bod kodexu se věnují povinnostem novinářů MF Dnes, poskytovat čtenáři pravdivé, přesné a nezkreslené informace a v případě pochybení neprodleně učinit opravu. V bodě sedm je upraven způsob, jakým novinář získává informace. Nepoctivé prostředky smí redaktor použít jen ve výjimečných případech, kdy nelze závažnou informaci získat jinak, pouze po schválení svého nadřízeného. V této části je podstatný i bod sedmnáct, který říká, že „autoři, editoři i ostatní osoby podílející se na výrobě MF DNES a iDNES.cz se při své práci řídí platnými zákonnými předpisy České republiky. Obzvláště bedlivě sledují, zda je jejich činnost v souladu s autorskoprávními předpisy.“61 Druhá rovina úprav by se dala popsat jako ochrana soukromí i zdroje a redaktorova loajalita vůči redakci. V bodě čtyři v kodexu je ustavena povinnost pracovníka chránit zdroj informace. Na požádání redakce ho ovšem musí vedení odhalit. Vztah novináře vůči redakci je zmiňován v několika bodech. O loajalitě hovoří přímo poslední bod kodexu ve znění „novináři iDNES.cz a MF DNES (i další zaměstnanci redakce) zachovávají loajalitu redakci i vydavatelství. Zejména neposkytují žádné informace o plánované i vykonávané práci redakčního týmu či jednotlivých kolegů, a to ani na sociálních sítích jako jsou blogy, Facebook, Twitter atd.“ Tuto projevuje zaměstnanec i při PR a reklamně, na níž se smí podílet výhradně pro společnost MAFRA, a. s.. Kodex dále zakazuje jinou autorskou činnost v jiných médiích. V případě, že by redaktor měl od šéfredaktora jinou činnost v médiích povolenou, nesmí ji vykonávat v pracovní době a u jména musí vždy uvést, že je členem redakce MF Dnes. V bodě šest kodexu je doslovně řečeno, že „ při své práci jsou redaktoři a ostatní pracovníci Etický kodex mladé fronty Dnes. 2011. http://zpravy.idnes.cz/mfdnes.asp?y=mfdnes/eticky-kodex.htm (21.4.2011) 60

61Etický

kodex mladé fronty Dnes. 2011. http://zpravy.idnes.cz/mfdnes.asp?y=mfdnes/eticky-kodex.htm (21.4.2011)

31

reprezentanty iDNES.cz či MF DNES. Jejich vystupování nesmí žádným způsobem poškozovat dobrou pověst serveru a vydavatelství.“ Další úpravy v kodexu se týkají konfliktu zájmů a osobní účasti redaktora ve zprávě či článku. Podle předchozí definice střetu zájmů, kodex přikazuje vyhnout se situacím, kdy novináři hrozí při práci konflikt zájmů. Redaktor nesmí být politicky ani občansky angažován, protože by se dostal do rozporu se zásadou nezávislosti deníku, a mohl by poškodit jeho dobrou pověst. Svou osobní účast ve zprávě by redaktor MF Dnes neměl vyjadřovat, a v případě že tak učiní, měl by svůj názor jasně označit. Dle bodu šestnáct kodexu „musí podávat čtenářům informace opřené o ověřitelné údaje o povaze výrobků, služeb a právních předpisů.“ Názorová problematika se týká i předsudků, jimž se autor musí vyhnout. Žádná vyjádření by neměla mít pejorativní podtext ve spojení s „rasou, národností, pohlavím, náboženským vyznáním, politickým přesvědčením, sexuální orientací či profesním a společenským zařazením.“ Takové jednání by mohlo vést k právním sporům. O situaci, kdy zaměstnanec deníku napíše článek, v němž hrozí riziko žaloby, musí informovat šéfredaktora, který případně přizve právníka společnosti MAFRA, a. s. Úplatky a plagiátorství jsou poslední částí, již upravuje kodex. Respekt vůči práci novinářů konkurenčních periodik vyjadřují zaměstnanci MF Dnes uvedením zdroje informace, kterou přejali. Plagiátorství je zkrátka zakázáno. Problematika úplatků, nebo jiný osobní prospěch z činnosti, jsou zahrnuty hned v několika pasážích ustaveného etického dokumentu. Bod třináct říká, „novinář iDNES.cz a MF DNES nesmí přijímat výhody, jež jsou mu nabízeny z titulu jeho práce.“ S ohledem na zdvořilost nesmí redaktor přijmout dar v hodnotě převyšující pět set korun českých. Nelze-li dar větší hodnoty odmítnout, pak je s vědomím dárce dále postoupen charitativním účelům. V případě pozvání na nejrůznější cesty, které si novinář nehradí sám, je postup upraven v bodě patnáct. Cesta musí být po stránce žurnalistiky smysluplná a schválená vedením deníku. Zaměstnanec dostane obecně platný dopis od šéfredaktora, jako známku nestrannosti a také jako doklad o tom, že cesta hrazená, třeba jen podílem někým jinýmdalším subjektem, mu nezajišťuje prospěch. Přičemž v článku je jasně uvedeno, kdo platil autorovi cestu. Nicméně nejen materiální prospěch ale i prospěch z informací, které redaktor získá, nesmí využít ani sdělit tyto informace další osobě. Bod devět 32

přenáší problematiku prospěchu i na osoby blízké. „Redaktoři iDNES.cz a MF DNES nesmějí psát o podnicích, v nichž mají oni sami, jejich rodinní příslušníci nebo osoby blízké významný majetkový podíl či jiný osobní zájem. Pokud píší o podnicích, jejichž akcie vlastní oni či osoby jim blízké, jsou povinni seznámit s touto skutečností svého přímého nadřízeného.“62 Kodex v plném znění je přílohou této bakalářské práce. 5. ROZHODOVACÍ PROCESY V RÁMCI MEDIÁLNÍCH ORGANIZACÍ Představy a požadavky vztahované vůči povolání novináře jsou rozmanité. A tím také přirozeně vznikají různé konstrukce zaměřené na charakter ideálního žurnalisty. Kunczik se v této souvislosti odkazuje na pojetí Morrise Janowitze, který vyčleňuje dva druhy žurnalistů: „getekeeper“ a „advokát“. První pojetí „gatekeeping“ považuje postavu novináře za prostředníka. Zaměřuje se na přenos objektivní informace, je nezúčastněný, neutrální a řídí se profesionální etikou. Hlavní výtkou vůči tomuto pojetí je nedostatek angažovanosti. Kdežto „advokát“ není neutrální. Právě naopak se silně ztotožňuje s hodnotami veřejnosti a šíří je, aniž by měl ambici mít za všech okolností pravdu. Janowitz tvrdí, že ideálem by byla syntéza obou typů, přičemž „advokát“ je druhořadý.63 Zkoumání logiky v procesu výběru patřičných informací je častým tématem při utváření zpravodajství. Trampota uvádí, že dosavadní poznatky zkoumání dokladují, že výběr informací při produkci zpráv je určován různými potřebami médií. Nejde pouze o určení jednoznačně nejdůležitější události. Motivací může být i udržení požadovaného množství příjemců, což vede k rutině při sbírání informací a také k cílenému zaměření pozornosti na určité organizace, kde se předpokládá jejich stálý výskyt. Vliv na tvorbu zpráv má zcela jistě velký počet osob. „Zpravodajství zpravidla vzniká jako výsledek činnosti mediálních profesionálů v rámci mediálních organizací, které vykazují vysokou úroveň hierarchizace, dělby práce, rozdělení odpovědnosti a rolí.“64 Právě rozdělení rolí znamená i množství různých pohledů na výsledek zpravodajství. A odlišnosti v představách vedou přirozeně i k neshodám. Zkrátka sám výběr událostí je proces pod taktovkou mnoha určujících faktorů.

62

Mladá fronta Dnes. 2011. http://zpravy.idnes.cz/mfdnes.asp?y=mfdnes/eticky-kodex.htm (21.4.2011)

63

Kunczik 1995:79.

64

Trampota 2006:22.

33

5.1. PROCES SELEKCE PŘI VÝBĚRU INFORMACÍ Moje bakalářská práce se věnuje etickému a normativnímu rámci žurnalistiky. Normativním požadavkům se novinář nevyhne ani při výběru událostí. Celá selekce je proces, při němž musí zohlednit etický imperativ objektivity a vyváženosti, estetické požadavky, tedy dobrý a přehledný příběh a také předpoklad atraktivity pro příjemce, jež zvolenou zprávu reflektuje. Takže prvotní událost, se stává částečně inspirací ke vzniku zprávy, ale je následně rekonstruována podle již zmíněných požadavků.65 Jaké vlastnosti by měla zpráva nést, aby byla považována za kvalitní, určují zpravodajské hodnoty. Označují se jako „news values“ a Trampota se při jejich výčtu odkazuje na Mari Rugeovou a Johanna Galtunga, respektive na jejich výzkum v šedesátých letech 20. století a zároveň podotýká, že patří k nejcitovanějším ale paradoxně také kritizovaným autorům v této souvislosti. Analýzou zahraničního tištěného zpravodajství vytyčili dvanáct hodnot, ačkoli to nebyl primární cíl jejich empirického zkoumání. Jsou jimi frekvence, práh pozornosti, jednoznačnost, význam, souznění, překvapení, kontinuita, variace, vztah k elitním národům, vztah k elitním osobám, personalizace a negativita. Zpravodajské hodnoty nelze považovat za rigidní. Vliv na výběr zprávy i preference hodnot má například politické uspořádání společnosti. Totalitní režimy upřednostňují jiné hodnoty než liberálně demokratická společnost. Větší dominanci ve zprávě má kolektiv před jednotlivcem a hospodářské a průmyslové úspěchy a pozitivní události spíše než negativní prvky totalitního společenského systému. Takový postoj se neshoduje s některými hodnotami Rugeové a Galtunga

(negativita, personalizace).

Výběr zprávy je závislý také na typu média. Kritéria tisku v porovnání s televizí se liší. Televize pracuje s obrazem, pročež dává přednost využít záběry z místa, kde se fyzicky vyskytuje redaktor. To může být určující měřítko výběru události z daného místa, ačkoli jiná lokalita by byla významem události srovnatelná, ale redaktor tam jednoduše není. Tisk zase typicky uveřejní větší množství událostí v jednom výtisku než televize v jedné relaci a je schopen k nim zprostředkovat více faktů. Mediální krajina se proměňuje poměrně dynamicky. Kulturní a historický rámec jsou tím pádem také určující.

65

Trampota 2006:26.

34

5.2 . URČUJÍCÍ KRITÉRIA POD VLIVEM INTERNÍCH HODNOT DANÉHO MÉDIA Co jednoznačně výrazně ovlivňuje výběr informací při tvorbě zpravodajství je interní politika daného média. Bulvár je toho dobrým příkladem. V návaznosti na zpravodajské hodnoty má bulvární médium „silnější sklon akcentovat negativní události, události spojené s elitními osobami“.66 Na stránkách velmi často prezentují známé osobnosti a soustředí se především na jejich soukromí. Sociálně společenské jevy dokladují na jedné osobě, aby vyvolali emoce (muž či žena prezentují svoji tragickou životní událost) a získali tím personifikaci. Je tedy jasné, že soubor kritérií při volbě událostí pro zpravodajství existuje. Řídí se jím množství žurnalistů i různých redakcí a kupodivu i příjemců sdělení, spíše na základě intuice a zvyku.67 5.2.1. Bulvarizace jako důsledek potřeby získat dostatek příjemců V kapitole věnované rozhodovacím procesům při tvorbě zpráv jsem za jedno hledisko označila i potřebu patřičného množství příjemců. Právě snaha se prosadit a ekonomická stránka, kterou řeší všechna média, vede k bulvarizaci zpravodajství. S cílem se prosadit využívají média „infotainment“. Jde o prezentaci informací zábavnou formou.68 Kritérium zábavy a líbivosti pak ovlivňuje selekci informací. Nasnadě je pak negativní dopad na zpravodajství. „Negativním důsledkem infotainmentu je, že se stává důležitým to, co je zajímavé a zábavné. Mění se tak výběrový filtr médií. Opakující se výběr zábavných informací zpětně ovlivňuje normu, co lze považovat za zprávu. Snaha podávat informace zábavnou formou postupně vede k posouvání hranice mezi zábavou a informací a hranice toho, co je ve zpravodajství ještě přijatelné.“69 Trampota k tématu určení ukazatelů bulvarizace odkazuje na autory McLachlana a Goldinga (2000). Autoři za směrodatné považují rozsah, formu a způsob oslovení. Rozsah je ovlivněn mírou různorodosti obsahu. Bulvarizace rozsahu znamená méně prostoru pro závažnější a zahraniční zprávy ve prospěch „soft news“.70 Z hlediska formy je věnováno více prostoru

66

Trampota 2006:28.

67

Trampota 2006:24-29.

68

McNair 1998:114, srov. Trampota 2006:160.

69

Trampota 2006:161.

35

výrazným vizuálním prvkům, jako jsou tučné titulky nebo fotky na úkor textu. A styl je ovlivněn personalizací událostí a využitím příběhů konkrétní osoby.71 Samozřejmě, že bulvarizace není pozorovatelný jev jen ve zprávě samotné. Přímo ovlivňuje i práci novinářů. Mám na mysli především hledisko způsobu vyhledávání informací, jejich ověřování a přístup k novinářské etice.72 Žurnalista dává přednost šokujícím a skandálním kauzám před seriózními aktuálními událostmi, což jde ruku v ruce s nutkáním si přibarvit skutečnost s vidinou atraktivního příběhu pro příjemce. Svůj výrazný vliv má i konkurenční boj. Média se vzájemně monitorují a porovnávají výběr i zpracování informací. Tím získávají přehled, ale také upravují svou vlastní nabídku, která se pak čtenáři jeví velmi jednotvárná. Dobrým příkladem mohou být večerní zprávy na televizích Nova, Prima a České televizi. Poměrně často se na všech kanálech divák setká se stejnou nabídkou zpráv ve velmi podobném zpracování pár minut po sobě podle toho, v kolik hodin hlavní zpravodajství začíná. Jde o nepřímý důsledek ekonomického tlaku a snahy získat si majoritní pozornost na trhu.73 6. ETICKÁ ODPOVĚDNOST NOVINÁŘE Ačkoli dobrovolnost je jedním z významných znaků při přijímání etických kodexů, poté se stávají závaznými. „Podpisem nebo přihlášením se k etickému kodexu, se jednotlivec či firma zavazuje k dodržování konkrétních pravidel a postupů. I když kodex nemá právní platnost, jeho porušení může vést k určitému postihu, zpočátku především morálnímu. Morální sankcí je například napomenutí (nejdříve mezi čtyřma očima, pak i veřejně), kárné řízení, dočasné suspendování z funkce apod. Krajním trestem je vyloučení z profesní asociace. To je zpravidla jediná možnost, jakou daná asociace má.“74 Abych mohla systematicky shrnout etické problémy žurnalistiky, přiblížila jsem v první

Sousloví v překladu znamená lehčí příběhy. Mezi základní typologii zpráv patří dělení na „hard news vs. soft news“. Hard news jsou zprávy, které by měl každý informovaný občan znát (politika, ekonomika), tedy jsou důležité. Soft news řeší zajímavosti a běžný každodenní život. Ve vývoji zpravodajství Trampota poukazuje na trend, kdy soft news vytlačují hard news a zabírají více místa. S odkazem na Tuchmanovou konstatuje, že obě odvětví se mohou překrývat. Tuchmanová 1978:48 70

71Trampota 72

2006:160.

Esser 1999, Viz. Trampota 2006:161.

73

Trampota 2006:162.

74

Šiler 2007:58.

36

polovině mé bakalářské práce etické a profesionální normy. Přesto bych chtěla připustit, že si uvědomuji existenci mnoha externích vlivů, které novináře nutí čas od času činit choulostivá rozhodnutí. Nicméně si myslím, že by při zpracovávání citlivých, soukromých témat nebo při uveřejňování dohadů či domněnek měli eticky zvažovat, zda jim třeba nehrozí právní důsledky. Zpravodajské excesy, s nimiž se můžeme setkat, se nedají paušalizovat na všechny redakce nebo novináře. Prvním nedostatkem je neúcta vůči soukromí osob a bulvarizace. Tímto prohřeškem bylo vytvořeno několik notoricky známých kauz. Například ClintonLewinská nebo život a tragické úmrtí princezny Diany. Nicméně se rozhodně nejedná pouze o celebrity, jichž se problém narušení soukromí a intimní roviny dotýká. Poměrně typicky je při tragických úmrtích, nebo vraždách atakována médii nebližší rodina oběti i vzdálení pozůstalí. Výroba senzace a zhmotnění emocí pak dosahuje hraničního maxima, když rodina se slzami v očích zaštkne a hrozí pachateli pomstou. Tím hůř, že při honbě za skandálem média obracejí veškerou pozornost jeho směrem, čímž ostatní důležité události v politické nebo zahraniční sféře odsunula do pozadí. Dostávám se tedy dalšímu prohřešku, který vidím v porušení informační povinnosti vůči příjemcům sdělení. Pokud média zapomínají na svoji úlohu, předat podstatné ověřené zprávy, pak je zřejmé, že jedna skupina osob tím může získat pospěch a z druhé se mohou stát oběti. „ Náklady a důsledky nedostatečného nebo přehnaného zpravodajství však dopadají na všechny.“75 Další etickou otázkou je ta, jak moc může novinář kořenit svoje témata, aby získal pozornost příjemců. Je sporné zda nafouknutím a přikreslením informace nezpůsobí spíš paniku. Příkladem takové situace je nyní aktuální kauza a obavy plynoucí z obrovského množství téměř až alarmujících článků kolem jaderné elektrárny Fukušima v Japonsku. Na druhou stranu se jako prohřešek objevuje i skrývání důležitých informací. „Vůči publiku se proviňuje také ten, kdo vědomě informuje jednostranně nebo svým čtenářům, posluchačům či divákům určité informace zatajuje, místo toho, aby se snažil o jejich objasnění. Jestliže jsou ve hře i vlastní zájmy novináře, měl by zpravodajství raději přenechat kolegům.“76 Obzvláště sporný jev z hlediska etiky je cílené inscenování nějaké události. Novinář místo pozice pozorovatele situaci aranžuje a následně o ní informuje. Je evidentní, že takové jednání znamená podvod na příjemce. 75 76

Russ-Mohl, Bakičová 2005:241. Russ-Mohl, Bakičová 2005:243.

37

Finanční odměna novinářů až na výjimky nedosahuje hvězdných částek. Není tedy divu, že drobné dary zřejmě bývají součástí, zpravidla nepřiznanou, pracovních vztahů. Je tedy možné setkat se s příběhy o prodejnosti žurnalistů. Nicméně etický kodex Syndikátu novinářů přijímání darů velké hodnoty zakazuje. Finance se odráží i do získávání informací. Bývá na ně veřejností nahlíženo jako na zboží a z takového titulu není divu, když informátor požaduje odměnu za pikantní fotky. Celebrity se chovají podobně. „Prodávají“ své fotky, rozhovory i pozvání na soukromé akce. Pochyby příjemců o nezávislosti takového zpravodajství jsou na místě. Ovšem i proto je třeba říct, že pochybení tohoto typu sebou nese sankce. „Kdo při obstarávání informací přestoupí zákon nebo jiné penězi navádí k nezákonnému jednání, jako například k vyzrazení tajemství, musí si to zodpovědět nejenom před svým svědomím, ale také před soudem.“77 Etický prohřešek plagiátorství upravují etické kodexy taktéž. Přesto dochází k situacím, kdy vzájemná loajalita novinářů ustrne na mrtvém bodě a použité zdroje nejsou v uveřejněném textu jmenovány. Použití cizího textu je v principu krádež. Pokud autor opíše celý článek nebo jeho část, pak je pravděpodobné, že by mohl mít sklon si přibarvovat skutečnost, anebo si vymyslet vše. Přímá návaznost těchto prohřešků je logická ačkoli může být sporné, jestli je jedna opravdu spouštěčem té druhé. 6.1. ETICKÉ DISKURZY V POROVNÁNÍ S NEJČASTĚJŠÍMI ETICKÝMI PROHŘEŠKY Postupně jsem se vyjádřila k hlavním prohřeškům proti etice, které se v žurnalistice vyskytují. V souhrnu je vidět, že se překrývají s etickými diskursy, jež jsem zmiňovala v souvislosti s pojmem etika podle autora Václava Moravce v pojednání Etika a česká média z knihy „10 let v českých médiích“. Novináři se zkrátka často potkávají s výzvami a dilematy. Povolání se jim stává posláním, když musejí reflektovat praxi s etikou. Přesto jim kodexy nezaručují, že se díky němu stanou problémy lépe řešitelné nebo dokonce snazší. Autoři Bakičová a RuB-Mohl tvrdí, že „rozhodovat se podle černobílého vzoru je v každodenní praxi výjimečné. Je zapotřebí uvažovat a zohledňovat, které skupiny a jakým způsobem vstupují do vzájemných vztahů, jak jsou ovlivňovány novinářským

77

Russ-Mohl, Bakičová 2005:249.

38

jednáním a rozhodnutími a jaké normy při tom mohou být porušeny. Většinou je nutno zvažovat mnoho zájmů,“ popisují v kapitole o profesionálních normách.78 Očekávání okolí, úroveň odpovědnosti a působnost etických pravidel výrazně ovlivňují žurnalisty a jejich respekt vůči profesním normám. Na téma odpovědnosti nabízí teorii filozof R. Spaemann79. Hovoří o nutnosti vytyčení pravomocí, tedy určení toho, kdo je za co konkrétně zodpovědný. Říká, že osoba, která přenáší informaci, za ní nenese absolutní odpovědnost a veškerou vinu, přesto jí není ani zcela zbavena vůči příjemcům či zdrojům. Specifikace očekávání ze strany organizací nebo zaměstnavatelů pak profesní normy demonstruje jako komplexní pracovní systém, za účelem zajištění autonomie žurnalistiky v daném místě. Ačkoli přehnaná očekávání vůči profesi, která je, jak se říká, obrazem společnosti. Tedy současné multikulturní společnosti, která neuznává pouze jednu rigidní etiku, by byla naivní. Působnost etiky znamená jinými slovy okruh jejího vlivu na okolí. Etika dle již zmiňovaných autorů „nemůže zásadně změnit selekční měřítka, zesilovače a filtry mediálního systému, který si přehazuje zprávy jako rychle se kazící zboží. Ale etika může působit jako korekce v případě, že novináři prostě nebudou pouze schvalovat to, co je příslibem dobrých obchodů.“ Naopak ovšem připouštějí, že „všechno, čím se v žurnalistice dají vydělávat peníze, není zavrženíhodné“. 80 7. ZÁVĚR Média a jejich kvalita jsou předmětem veřejné diskuze. Je tomu tak právě proto, že jsou každodenní součástí společnosti a mají na ni velký vliv. Tím, jak ovlivňují velké množství příjemců, spoluutvářejí tak podobu vztahů a způsob socializace členů uvnitř veřejného společenského systému. „Média a novináři jsou součástí společnosti, a jako takoví nemohou být ani lepší, ani horší, než jaký je její momentální stav. V mediální oblasti najdeme kvalitu s dlouhodobějšími cíli, dobře odvedené řemeslo i snahu o snadno a rychle vydělané peníze. Avšak i v oblasti médií musí mít podnikání jistá pravidla a zachovávat profesní standardy a etické normy.“81 Etické rovině médií jsem se věnovala v průběhu celé své práce, protože je spjata s prací novinářů. Popsala jsem vznik etických 78


79

(Spaemann 1982) srov. Russ-Mohl, Bakičová 2005:249.

80


81


39

kodexů, platný kodex vydaný Syndikátem novinářů a také nejčastější prohřešky vůči němu, které se mohou v médiích objevit. Věnovala jsem se především těm aspektům etiky, jež lze souhrnně nazvat etické diskursy. Přístup k informacím je součástí demokracie. Každý občan má právo mít kvalitní a správné informace a utvářet si na jejich základě svůj vlastní úsudek. Proto hrají etické normy médií nezastupitelnou roli. Jejich znalost a schopnost s nimi pracovat je nejen pro novináře, ale i pro příjemce důležitá, aby se dokázali v množství informací zorientovat a uměli rozlišit ty kvalitní od nekvalitních. Schopnost porozumět médiím bývá nazývána mediální gramotnost. „ Jde o velice důležitou schopnost nejenom z hlediska jednotlivců, ale

i

celé

demokratické

společnosti.

Jestliže

lidé

byli

v dřívějších

dobách

manipulovatelní, protože neměli žádné informace, či k nim měli pouze omezený přístup, mohl by nadbytek informací bez schopnosti příjemců je analyzovat paradoxně vést k podobnému efektu.“82 K médiím je možné přistupovat jako ke komunikačnímu prostředku. Díky vzniku nových médií a internetu prošla média proměnou. Za proměnu lze považovat i profesionalizaci žurnalistiky a rostoucí ekonomický tlak. Požadavky vůči redakcím jsou s vidinou zisku stále větší. Ostatně jde zkrátka také o způsob podnikání. Nicméně forma jakou působí je leckdy diskutabilní a informovaný člověk má větší šanci ubránit se silným „zbraním“ manipulace. Žurnalistika je povolání, které nabízí možnost žít dynamicky, nahlédnout do života zajímavých osobností, odhaluje napínavé a emotivní příběhy, objevuje senzace. Pro novináře je to řehole, v níž každý den přináší nové výzvy a zároveň je to privilegium nesoucí s sebou přímo úměrnou část zodpovědnosti. Odpovědět na otázku, co by měl novinář hledat, není snadné. Italský novinář Indro Montenelli za rozhodující otázky zájmu novinářů označil: „odkud přicházíme, kam jdeme, a k čemu jsme na tomto světě?“83 Bakičová a RuB-Mohl tento výrok přijímají s rezervou, ale konstatují: „pokud novináři přestanou klást takovéto otázky a důkladně a neustále znova hledat odpovědi, pokud budou místo materiálů jdoucích do hloubky stále více libovolně chrlit nejrůznější povrchnosti, pokud redakce budou dále dávat všanc svou důvěryhodnost, pokud se stále více a více nechají degradovat na kolečko v giganticky velkém stroji reklamního a 82

Viz. Russ-Mohl ,Bakičová 2005:11.

83


40

zábavného průmyslu, tak to nebude s budoucností žurnalistiky a s informacemi pro nás všechny vypadat nejlépe.“

41

Příloha č.1

ETICKÝ KODEX NOVINÁŘŮ MLADÉ FRONTY DNES A SERVERU IDNES.CZ. Dodržování kodexu považují pracovníci podílející se na psaní, editování a přípravě obsahu Mladé fronty Dnes a serveru idnes.cz za základní podmínku a závazek vůči čtenářům. 1.

Povinností každého pracovníka MF DNES a iDNES.cz je poskytovat čtenáři pravdivé, přesné a nezkreslené informace.

2.

Pokud je zřejmé, že MF DNES nebo iDNES.cz přece jen zveřejnila informace nepravdivé, zkreslené či zavádějící, neprodleně učiní jejich opravu.

3.

iDNES.cz a MF DNES se vyhýbají jakýmkoliv předsudkům a pejorativním výrazům ve spojení s rasou, národností, pohlavím, náboženským vyznáním, politickým přesvědčením, sexuální orientací či profesním a společenským zařazením.

4.

Redaktoři mají povinnost chránit své zdroje informací, pokud si to zdroje přejí. Zároveň však mají povinnost na požádání zdroj informací oznámit vedení redakce.

5.

Každý článek, jehož zveřejnění může být spojeno s rizikem žaloby, je autor a editor povinen před uveřejněním konzultovat s některým členem šéfredakce. V případě nutnosti bude přizván právník společnosti MAFRA, a. s.

6.

Při své práci jsou redaktoři a ostatní pracovníci reprezentanty iDNES.cz či MF DNES. Jejich vystupování nesmí žádným způsobem poškozovat dobrou pověst serveru a vydavatelství. Platí to i při publikování a působení na sociálních sítích jako jsou blog, Facebook, Twitter atd., kde musejí mít na paměti, že budou stále spojováni se značkou iDNES či MF DNES.

7.

Redaktor a fotograf iDNES.cz a MF DNES musí při své práci vždy uvést účel, za jakým získává informace. Nepoužívá nepoctivé prostředky pro jejich získání. Jen ve výjimečných případech, kdy nelze závažnou informaci získat jinak, nemusí redaktor dotazovanému své povolání sdělit: takový postup však musí schválit vždy nadřízený.

8.

Redaktoři a fotografové MF DNES a iDNES.cz nesmějí využívat ke svému vlastnímu prospěchu informace, které získávají při své práci, 42

před jejich oficiálním zveřejněním. Takové informace ani nesmějí poskytnout před tímto zveřejněním nikomu dalšímu. 9.

Redaktoři iDNES.cz a MF DNES nesmějí psát o podnicích, v nichž mají oni sami, jejich rodinní příslušníci nebo osoby blízké významný majetkový podíl či jiný osobní zájem. Pokud píší o podnicích, jejichž akcie vlastní oni či osoby jim blízké, je povinností seznámit s touto skutečností svého přímého nadřízeného.

10.

Pokud novináři, případně fotografovi hrozí při výkonu práce pro MF DNES či iDNES.cz jakýkoliv konflikt zájmů, je povinen s tím seznámit svého nadřízeného a takové práci se vyhnout. Jakákoliv občanská či politická angažovanost nesmí být v rozporu se zásadou nezávislosti deníku a serveru a nesmí poškozovat jeho dobrou pověst.

11.

Autorská činnost zaměstnanců v jiných médiích, pokud je to soukromá aktivita nevyžádaná vedením redakce či vydavatelstvím, musí být předem schválena šéfredaktorem či příslušným zástupcem šéfredaktora. Taková činnost nesmí nijak ohrozit či oslabit iDNES.cz či MF DNES a nesmí být vykonávána během pracovní doby. Pokud je působení v jiných médiích vedením redakce schváleno, vždy musí být u jména redaktora uvedeno, že je členem redakce MF DNES a iDNES.cz.

12.

Redaktorům a ostatním pracovníkům iDNES.cz či MF DNES je zakázáno podílet se na přípravě PR článků, inzertních článků a reklamních kampaní ve prospěch někoho jiného než MAFRA, a.s.

13.

Novinář a fotograf iDNES.cz a MF DNES nesmí přijímat výhody, jež jsou mu nabízeny z titulu jeho práce.

14.

Redaktor a fotograf může akceptovat dárky do hodnoty 500 Kč. Pokud dar tuto výši převyšuje a není zdvořilé ho v dané situaci odmítnout, platí pravidlo: dar přijmout s tím, že ho MF DNES či iDNES.cz věnuje na charitativní účely. To je nutné dárci vysvětlit.

15.

Zahraniční cesty pracovníků MF DNES a iDNES.cz si prioritně platíme sami ze svých rozpočtů. Pozvání na nejrůznější cesty, jež pořádají třetí soukromé subjekty, lze akceptovat pouze za dodržení určitých podmínek. Vždy 43

ji musí výslovně schválit vedení redakce, které se dozví všechny okolnosti takové cesty. Cesta musí mít smysl pro redakční práci. Hostitel také obdrží obecně platný dopis šéfredaktora, že redakce si nadále zachová nestrannost a v důsledku cesty se rozhodně nezavazuje k tomu, že bude informovat v jeho prospěch. Konečně v článku či pod článkem, který vznikl na základě cesty byť jen částečně placené třetím subjektem, musí být jasně uvedeno, kdo cestu novináři platil. 16.

Redaktoři musí podávat čtenářům informace opřené o ověřitelné údaje o povaze výrobků, služeb a právních předpisů. Subjektivní hodnocení redaktora musí být jasně označeno. Pokud byly k testu výrobky zapůjčeny (např. výrobcem), v článku je to uvedeno, aby u čtenářů nemohl vzniknout mylný dojem, že redakce výrobky koupila bez vědomí (např. výrobce).

17.

Autoři, editoři i ostatní osoby podílející se na výrobě MF DNES a iDNES.cz se při své práci řídí platnými zákonnými předpisy České republiky. Obzvláště bedlivě sledují, zda jej jejich činnost v souladu s autorskoprávními předpisy.

18.

Redaktoři, editoři a další členové redakce MF DNES a iDNES.cz respektují práci zaměstnanců konkurenčních periodik. Při přebírání informací z jiných médií uvádějí jejich původ.

19.

Novináři a fotografové

iDNES.cz a MF DNES (i další

zaměstnanci redakce) zachovávají loajalitu redakci i vydavatelství, zejména neposkytují žádné informace o plánované i vykonávané práci redakčního týmu či jednotlivých kolegů, a to ani na sociálních sítích jako jsou blogy, Facebook, Twitter atd.84

84

Mladá fronta Dnes. 2011. http://epaper.mfdnes.cz/o-mf-dnes/eticky-kodex (1.5.2011)

44

Příloha č. 2 ETICKÝ KODEX NOVINÁŘE PŘIJATÝ SYNDIKÁTEM NOVINÁŘŮ ČESKÉ REPUBLIKY „Syndikát novinářů České republiky na základě studia mezinárodních i národních dokumentů vypracoval Etický kodex novináře, který je závazný pro jeho členy a k jehož dobrovolnému dodržování vyzval všechny české a moravské novináře bez ohledu na jejich členství v syndikátu.“ Právo občanů na včasné, pravdivé a nezkreslené informace Občané demokratického státu bez rozdílu svého společenského postavení mají nezadatelné právo na informace, jak jim je zajišťuje čl.17 Listiny práva svobod, jež je součástí Ústavy České republiky. Novináři toto občanské právo realizují svou činností. Nezbytně proto přejímají plnou odpovědnost za to, že informace, které předávají veřejnosti, jsou včasné, úplné, pravdivé a nezkreslené. Občan má právo na objektivní obraz skutečnosti. Novinář je proto povinen: a)

zveřejňovat jen informace, jejichž původ je znám, nebo v opačném případě je doprovodit nezbytnými výhradami,

b)

respektovat pravdu bez ohledu na důsledky, které to pro něj může mít, vyhledávat informace, které slouží všeobecnému zájmu, i přes překážky,

c)

dbát na rozlišování faktů od osobních názorů,

d)

hájit svobodu tisku i svobodu jiných medií,

e)

neodchylovat se věcně od pravdy ani v komentáři z důvodu zaujatosti,

f)

nepřipustit, aby domněnka byla vydávána za ověřený fakt a zprávy byly deformovány zamlčením důležitých dat,

g)

odmítat jakýkoli nátlak na zveřejnění nepravdivé, nebo jen částečně pravdivé informace,

h)

odmítat jakékoli zásahy státních orgánů, jež by mohly ovlivnit pravdivost sdělení,

i)

přijímat pouze úkoly srovnatelné s jeho profesionální důstojností,

45

j)

nepoužívat nepoctivé prostředky k získání informace, fotografie nebo dokumentu nebo využívat k tomu dobré víry kohokoliv. Nepoctivost prostředků je při tom třeba posuzovat v souvislosti s veřejným zájmem na publikování příslušné informace.

Požadavky na vysokou profesionalitu v žurnalistice Povahou novinářské profese je odpovědnost k veřejnosti. Proto je základním předpokladem pro tuto činnost vysoká profesionalita. Z tohoto hlediska je novinář povinen: a)

nést osobní odpovědnost za všechny své uveřejněné materiály,

b)

vyloučit všechny činnosti, které by jej mohly kompromitovat nebo vést ke konfliktu zájmů,

c)

nepřijímat žádné hodnotné dary nebo výhody, které by měly souvislost s jeho novinářskou činností, zvláště pak z důvodů zveřejnění nebo zatajení nějaké informace,

d)

nezneužívat povolání novináře k činnosti reklamního pracovníka a nepřijímat žádnou odměnu přímou nebo nepřímou od zájemců o reklamu, odmítnout podílet se na publikování skryté reklamy,

e)

nepodepisovat svým jménem obchodní ani finanční reklamy,

f)

nepřijímat peníze ve veřejné službě nebo v soukromém podniku tam, kde jeho postavení novináře a jeho vliv by mohly být zneužity,

g)

nezneužívat výsad, plynoucích z povolání novináře, k prezentování svých osobních postojů,

h)

nezneužívat možných výhod, plynoucích z členství v Syndikátu novinářů, k uspokojování soukromých potřeb.

46

Důvěryhodnost, slušnost a serióznost zvyšují autoritu medií Z tohoto hlediska je novinář povinen řídit se těmito požadavky: a)

nic neomlouvá nepřesnost nebo neprověření informace, každá uveřejněná informace, která se ukáže jako nepřesná, musí být neprodleně opravena,

b)

jestliže si zdroj informací přeje zůstat utajen, novinář je povinen zachovávat profesionální tajemství, i kdyby mu z toho měly vzniknout potíže,

c)

respektovat soukromí osob, zejména dětí a osob, které nejsou schopny pochopit následky svých výpovědí,

d)

dodržovat přísně zásadu presumpce neviny a neidentifikovat příbuzné obětí nebo delikventů bez jejich jasného svolení,

e)

považovat pomluvu, neprokázané obvinění, překroucení dokumentů, faktů a lži za nejzávažnější profesionální chyby,

f)

kromě nesporných důvodů veřejného zájmu nesmí novinář svou činností dostat dotčené osoby do nesnází nebo osobní tísně,

g)

novinář nesmí využívat ve svůj prospěch informace získané při výkonu svého povolání dříve, než budou tyto informace zveřejněny,

h)

nesmí vytvářet ani ztvárňovat námět, který by podněcoval diskriminaci rasy, barvy pleti, náboženství, pohlaví nebo sexuální orientace,

i)

při reprodukci jakéhokoli textu musí být uveden jeho autor formou adekvátní k rozsahu přetištěného materiálu,

j)

85

plagiát se zásadně zakazuje.85

Syndikát novinářů České republiky. 2008. http://syndikat-novinaru.cz/1/5/36/etika/eticky-kodex (1.5.2011)

47

JMENNÝ REJSTŘÍK Bakičová, Hana…3,14,36,37,38,39,40

Montenelli, Indro…………………………………. ..40

Burns, Lynette Sheridan …………… 18

Moravec, Václav……………………… 14,21,22,23

Berelson, Bernard………………………18

Musil, Michal …………………………………………29

Čásenský, Robert……………. …………29

Orálek, Petr………………………………………….. 29

Davison, W. Phillips ……………………20

Osvaldová, Barbora ….. 10,11,12,14,15,16,18

Esser, Frank……………………………… 35

Patterson, Philip…………………………………….. 7

Galtung, Johann………………………… 33

Pruys, Hugo………………………………………11,19

Golding, Peter…………………………… 35

Riebauerová, Martina…………………………… 29

Halada, Jan………… 10,11,12,14,15,16

Rugeová, Mari ………………………………………33

Hudec, Vladimír…………………………. 7

Russ-Mohl, Stephan ….13,14,36,37,38,39,40

Janowitz, Morris…………………………32

Spaemann, Robert………………………………. ..38

Koszyk, Kurt………………………… 11,19

Šiler, Vladimír ……………………..…… 22, 23, 36

Kubík, Jiří…………………………………. 29

Šmíd, Milan……………………………..…………… 18

Kunczik, Michael …………11, 18,19,32

Trampota, Tomáš …………………..…….33,34,35

McLachlan, Shelley ……………………35

Trenaman, Joseph ………………………….……..19

McNair, Brian…………………………… 34

Tuchmanová, Gaye……………………….…….. ..35

McQuail, Denis………………………….. 19

Vacková, Barbora………………………..… .16, 17 Wilkins, Lee………………… ……..……….…………7

48

SEZNAM LITERATURY A CITACE I.

Abecední seznam použité literatury

 Burns, Lynette Sheridan. 2004. Žurnalistika. Praha: Portál.  Hudec, Vladimír. 1982. Úvod do teorie žurnalistiky. Brno: Novinář.  Kolektiv. 2001. Zpravodajství v médiích. Praha: Karolinum.  Kunczik, Michael. 1995. Základy masové komunikace. Praha:Karolinum.  Moravec, Václav – Jirák, Jan - Šmíd, Milan – Čermák, Miloš - Stibral, Milan – Köppl, Daniel – Köpplová, Barbara – Osvaldová, Barbora – Sak, Petr – Kotrba, Štěpán. 1974. 10 let v českých médiích. Praha:Portál.  Osvaldová, Barbora - Halada, Jan a kolektiv. 2007. Praktická encyklopedie žurnalistiky a marketingové komunikace. Praha:Libri.  Osvaldová, Barbora – Halada, Jan a kolektiv. 1999. Encyklopedie praktické žurnalistiky. Praha:Libri.  Osvaldová, Barbora – Tejkalová, Alice. 2009. Žurnalistika v informační společnosti: digitalizace a internetizace žurnalistiky. Praha: Karolinum.  Patterson, Philip - Wilkins, Lee. 1994. Media Ethics: Issues and Cases.  Russ-Mohl, Stephan - Bakičová,Hana. 2005. Komplexní průvodce praktickou žurnalistikou. Praha:Grada.  Schulz, Winfried – Reifová, Irena. 2004. Analýza obsahu mediálních sdělení. Praha:Karolinum.  Šiler, Vladimír. 2007 Etika pro žurnalisty. Olomouc: Universita Palackého Olomouc.  Trampota, Tomáš. 2006. Zpravodajství. Praha:Portál.

49

Elektronické zdroje  Etický kodex novináře Syndikátu novinářů. 2008. http://syndikatnovinaru.cz/1/5/36/etika/eticky-kodex (12.4.2011)  Etický kodex mladé fronty Dnes. 2011. http://zpravy.idnes.cz/mfdnes.asp?y=mfdnes/eticky-kodex.htm (21.4.2011)  Deklarace principů novinářského chování. 2008. http://syndikatnovinaru.cz/1/3/208/syndikat/deklarace (16.4.2011)  Katalogy a databáze národní knihovny České republiky. 2009. http://sigma.nkp.cz/F/ (1.4.2011)  Ministerstvo vnitra České Republiky. 2010. http://www.mvcr.cz/clanek/vystaveniosvedceni-podle-zakona-c-451-1991-sb-tzv-lustracni-osvedceni-na-zadostorganizace-741274.aspx (18.4.2011)  Mladá fronta Dnes. 2011. http://zpravy.idnes.cz/mfdnes.asp?y=mfdnes/etickykodex.htm (20.4.2011)  Moderní dějiny, vzdělávací portál pro učitele, studenty a žáky. 2011. http://www.moderni-dejiny.cz/clanek-cenzura-1677/ (20.4.2011)  Osvaldová, Česká média. 2007. http://archive.ceskamedia.cz/article.html?id=195805_hp_M&qqqq=halada (22.4.2011)  Parlament České republiky. 1992. http://www.psp.cz/docs/laws/listina.html (20.4.2011)  Portál veřejné správy České republiky.(nedatováno) http://portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/701?kam=zakon&c=451/1991 (18.4.2011)  Portál pro podporu informační gramotnosti. 2009. http://www.infogram.cz/findInSection.do?sectionId=1115&categoryId=1161 (1.4.2011)  Stanovy Komise pro etiku. 2008. http://syndikatnovinaru.cz/1/5/20/etika/slozeni-a-stanovy (20.4.2011)  Stanovy syndikátu novinářů České Republiky.2010. http://syndikatnovinaru.cz/1/3/19/syndikat/stanovy (15.4.2011)  Syndikát novinářů České republiky. 2008. http://syndikat-novinaru.cz/ (1.5.2011)  Vacková, Revue pro média.(nedatováno) http://fss.muni.cz/rpm/Revue/Heslar/cenzura.htm, (14.4.2011)  Zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod. 1993. http://www.psp.cz/docs/laws/listina.html (20.4.2011) 50

Právní předpisy Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD Ústavní zákon č. 1/93 Sb., Ústava České republiky

I.

CITACE

Berelson 1960:528…………………………………………………………………………………………………18 Burns, Lynette Sheridan 2004:66…………………………………………………….………………………18 Davison 1973,874……………………………………………………….………………………………………… 20 Esser 1999, Viz. Trampota 2006:161………………………….……………………………………………35 Hudec 1982:64………………………………………………………………..……….……………………………. 7 Katalogy a databáze národní knihovny České republiky on-line…………......................… . 15 Kunczik 1995:63………………………………………………………………………………………..…………11 Kunczik 1995:64…………………………………………………………………………………………..………11 Kunczik 1995:235………………………………………………………………….…………….………..…18, 19 Kunczik 1995:236……………………………………………………………………….………………..…....…19 Kunczik 1995:79…………………………………………………..………………………………………...……32 Koszyk, Pruys 1976:246……………………………...……………….……………………………….…...…...19 McNair 1998:114, cit. Trampota 2006:160…...................................….……………….…….......….34 Mladá Fronta Dnes online……………………………..………………………………..…27, 29, 30, 32,43 Moderní dějiny, vzdělávací portál pro učitele on-line……….……………..……………………...17 Moravec 1974:51-53…………………………………………………………….…………………….........….. 14 Moravec 2005:54…………………………………………………………………..……………………….……..21 Moravec 2005:56………………………………………………..………………………….…………..……21, 22 Moravec 2005:55…………………………………………..……………………………………...……..……22, 23 Osvaldová, Halada 2007:244………………………………..………………………………….…..……10, 11 Osvaldová, Halada 2007:66………………………………………………………………….……..…………12 Osvaldová, Halada 2007:150…………………………………………………………..…………..……14, 15 51

Osvaldová, Halada 2007:37……………………………………………………………………..…….………16 Osvaldová, Česká média. on-line 2007………………………………………………..…………..………18 Patterson, Wilkins 1994:22…………………………………………….…………………………………….. 7 Parlament České republiky…………..…………………………………………………………..……..17, 28 Portál pro podporu informační gramotnosti on-line………………………………....…14, 16, 28 Russ-Mohl, Bakičová, 2005:14.3………………………………………………………..……..………..13, 14 Russ-Mohl, Bakičová 2005:241……………………………………………………………...………..…....36 Russ-Mohl, Bakičová 2005:243………….…………………………..…………………………………….37 Russ-Mohl, Bakičová 2005:249……………………………………….…………………….…..………….37 Russ-Mohl, Bakičová 2005:253……………………..…………………………………………..….……….38 Russ-Mohl, Bakičová 2005:11………………………………………………………………….…..………...39 Russ-Mohl, Bakičová 2005:272………………….…………………….………..............................……….40 Syndikát novinářů České republiky, stanovy , deklarace, kodex on-line…...….9, 21-29, 44 Šiler 2007:58……………………………………………………….……………………………….....…..….23, 36 Trampota 2006:22……………………………………………………………………………………..….……...33 Trampota 2006:26………………………………………………….………………………................…...…...33 Trampota 2006:28…………………………………………………………………..…….…………..………...34 Trampota 2006:24-29…………………………….……………………………………..…………..…………34 Trampota 2006:160-162…………………………….…...………………………………………..…. ….34, 35 Tuchmanová 1978:48…………..…………….……………………………………….………..………………35 Vacková, Revue pro média.on-line……………………………………….…………..………………..16, 17

52

53

Masarykova univerzita

Recommend Documents