MASARYKOVA UNIVERZITA

MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ

Katedra mediálních studií a ţurnalistiky

Komunikační struktura a komunikační kanály používané Brněnskou skupinou Amnesty International (Bakalářská diplomová práce)

Lucie Paseková

Brno 2010

Čestné prohlášení Prohlašuji, ţe jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně s pouţitím informací z pramenů uvedených v seznamu literatury. V Brně, 5. 1. 2010

2

Poděkování Chtěla bych tímto poděkovat Mgr. Jakubu Mackovi za vedení práce a cenné rady. Mé poděkování patří také členům Brněnské skupiny za poskytnuté rozhovory a další informace.

3

Název práce:

Komunikační struktura a komunikační kanály pouţívané Brněnskou skupinou Amnesty International

Název práce v angličtině:

Communication Structure and Communication Channels Used by the Brno Group of Amnesty International

Vedoucí práce:

Mgr. Jakub Macek

UČO:

237788

Katedra:

Katedra mediálních studií a ţurnalistiky

Imatrikulační ročník:

2006

Rok obhajoby:

2010

4

Anotace: Cílem této práce je zmapovat, jakými způsoby vyuţívá organizace Amnesty International komunikační struktury a komunikačních kanálů ke své činnosti v oblasti ochrany lidských práv. Práce se snaţí postihnout komunikační strukturu organizace a kanály, díky nimţ probíhá organizace a tok informací, a to konkrétně na příkladu jedné z regionálních poboček Amnesty International – Brněnské skupině. Práce se bude se zabývat tím, jaké komunikačními kanály a prostředky členové Brněnské skupiny pouţívají a proč. Zaměří se na to, jak skupina vyuţívá těchto kanálů k získávání informací i k prosazování svých cílů v oblasti politiky lidských práv, ale také k šíření informací do veřejného povědomí, ale i na reakce, které toto šíření informací u veřejnosti vyvolává. Tato nevládní organizace pracuje na základě informační politiky, ke své činnosti a organizaci vyuţívá nových médií a technologií a dobře fungující komunikace je pro prosazování jejich cílů velmi důleţitá. Aby bylo transparentní, jak probíhá komunikace v rámci organizace, budou v práci zmíněny také struktury národní a mezinárodní, hlavní pozornost však bude zaměřena na komunikaci týkající se Brněnské skupiny.

Klíčová slova: Amnesty International, Brněnská skupina, informační politika, komunikační kanály, komunikační struktura, nevládní organizace

5

Annotation: The aim of this paper is to monitor how the Amnesty International uses its communication structure and communication channels for its activities in protection human rights. The paper focus on describing the organizational structure and communication channels which enable the organization and the flow of information. Special attention will be allocated to the story of one of the Amnesty International regional offices – the Brno group. The thesis will examine what kinds of communication channels and means the members of the Brno group use and why. In particular, we will concentrate on how the group uses these channels to obtain information as well as to promote its policy goals of human rights. Moreover, it will asses the use of channels to disseminate information to increase public awareness and the reactions which this dissemination invokes among the public. This nongovernmental organization operates on a basis of information policy and it uses new media and technologies for its activity and organization. Efficient communication is the core for the success of their activities. In order to better explain how the communication process works for the organization as a whole, there will also be mentioned the national and international structures; but the main focus will be oriented on communication regarding the Brno group.

Keywords: Amnesty International, Brno group, information policy, communication channels, communication structure, nongovernmental organization

6

Obsah: 1. Úvod ..................................................................................................................................... 10 2. Teoretická část .................................................................................................................... 12 2.1 Prostor pro občanskou participaci: nevládní organizace a sociální hnutí .................... 12 2.1.1 Občanská společnost ................................................................................................12 2.1.2 Nevládní organizace a jejich pozice v občanské společnosti..................................13 2.1.3 Pozice Amnesty International: nevládní organizace x sociální hnutí ......................16 2.1.4 Sociální hnutí jako aktér ve veřejném prostoru .......................................................17 2.1.5 Komunikační a informační politika nevládních organizací .....................................19 2.1.6 Shrnutí ......................................................................................................................20 2.2 Komunikace v nevládních organizacích a sociálních hnutích ........................................ 22 2.2.1 Komunikace ve skupině a organizaci ......................................................................22 2.2.2 Nová média a technologie v sociálním kontextu .....................................................23 2.2.3 Síťová komunikace a internet ..................................................................................25 2.2.4 Komunikační aktivismus organizací a hnutí ............................................................27 2.2.5 Srovnání komunikace tváří v tvář a zprostředkované komunikace .........................28 2.2.6 Výzkumy v oblasti komunikace v nevládních organizacích....................................29 2.2.7 Shrnutí ......................................................................................................................30 2.3 Organizace Amnesty International ................................................................................. 31 2.3.1 Historie a vývoj Amnesty International ..................................................................31 2.3.2 O organizaci Amnesty International ........................................................................33 2.3.3 Činnost Amnesty International ................................................................................40 2.4 Brněnská skupina ............................................................................................................ 43 2.4.1 O Brněnské skupině .................................................................................................43 2.4.2 Kampaně Brněnské skupiny ....................................................................................45 3. Metodologie ......................................................................................................................... 48 3.1 Cíl výzkumu ..................................................................................................................... 48 3.2 Výzkumné téma, výzkumný problém a výzkumné otázky ................................................. 49 3.3 Metoda výzkumu.............................................................................................................. 50 3.3.1 Kvalitativní výzkum.................................................................................................50 3.3.2 Případová studie .......................................................................................................51 3.3.3 Zakotvená teorie......................................................................................................51 3.4 Metoda získávání dat ...................................................................................................... 52 3.4.1 Výběr respondentů ...................................................................................................52 3.4.2 Metoda polostrukturovaného rozhovoru .................................................................52 3.4.3 Charakteristika respondentů....................................................................................53 3.5 Etika výzkumu ................................................................................................................ 56 3.6 Analýza dat...................................................................................................................... 56 4. Analytická část .................................................................................................................... 61 4.1 Komunikace mezi členy skupiny...................................................................................... 63 7

4.1.1 Komunikace tváří v tvář a e-mailová komunikace .................................................63 4.1.2 Facebook ..................................................................................................................65 4.1.3 Shrnutí ......................................................................................................................66 4.2 Fungování Brněnské skupiny .......................................................................................... 67 4.2.1 Organizace ve skupině .............................................................................................67 4.2.2 Problémy ztěţující fungování skupiny.....................................................................69 4.2.3 Získávání zdrojů.......................................................................................................71 4.2.4 Shrnutí ......................................................................................................................72 4.3 Komunikace s pražskou kanceláří .................................................................................. 73 4.3.1 Komunikace tváří v tvář a e-mailová komunikace ..................................................73 4.3.2 Podpora praţské kanceláře .......................................................................................74 4.3.3 Vztah skupiny a praţské kanceláře ..........................................................................75 4.3.4 Shrnutí ......................................................................................................................77 4.4 Komunikace s veřejností na ulici .................................................................................... 78 4.4.1 Veřejné, informační a náborové akce ......................................................................78 4.4.2 Hledání dobrovolníků ..............................................................................................79 4.4.3 Hledání finančních podporovatelů ...........................................................................80 4.4.4 Reakce veřejnosti .....................................................................................................81 4.4.5 Shrnutí ......................................................................................................................83 4.5 Zprostředkovaná komunikace s veřejností ...................................................................... 84 4.5.1 Komunikace prostřednictvím sdělovacích prostředků .............................................84 4.5.2 Informování pomocí webových stránek...................................................................85 4.5.3 Facebook jako nový informační kanál .....................................................................87 4.5.4 Informování na školách - Vzdělávání k lidským právům ........................................88 4.5.5 Shrnutí ......................................................................................................................89 4.6 Komunikace s dalšími subjekty ....................................................................................... 90 4.6.1 Komunikace s ostatními lokálními skupinami .........................................................90 4.6.2 Komunikace s jinými nevládními organizacemi......................................................92 4.6.3 Shrnutí ......................................................................................................................93 4.7 Urgentní apely ................................................................................................................ 94 4.7.1 Shrnutí ......................................................................................................................98 5. Diskuse ................................................................................................................................. 99 6. Závěr .................................................................................................................................. 103 7. Jmenný rejstřík ................................................................................................................. 104 8. Seznam tabulek ................................................................................................................. 105 9. Seznam grafů ..................................................................................................................... 105 10. Použitá literatura ............................................................................................................ 106 11. Přílohy .............................................................................................................................. 111 11.1 Seznam použitých zkratek ........................................................................................... 111 11.2 Logo Amnesty International ........................................................................................ 111

8

11.3 Sledovanost webových stránek Brněnské skupiny....................................................... 112 11.4 Příklad urgentního apelu ............................................................................................ 112 11.5 Obecné schéma rozhovoru .......................................................................................... 115 11.6 Přepisy rozhovorů ....................................................................................................... 118

9

1. Úvod Nevládním a neziskovým organizacím dnes patří významné místo v občanské společnosti, mnoho z nich působí na mezinárodní úrovni a jejich aktivity jsou velmi různorodé. Aby mohly fungovat v tak rozsáhlém měřítku, je nutné zajistit tok informací a komunikaci prostřednictvím nových médií a technologií. Nejmenšími organizačními jednotkami rozsáhlé mezinárodní organizace jsou její lokální pobočky, ve kterých se organizují a pracují dobrovolníci této organizace a vytvářejí zázemí pro národní a mezinárodní působení v regionálních podmínkách. V této práci se budu zabývat právě uskupením na lokální úrovni, abych zjistila, jaké komunikační kanály jsou potřebné pro tyto nejmenší celky a jaké moţnosti pro ně představuje informační potenciál nových médií. Jednou z mezinárodně působících organizací je Amnesty International (dále AI). Pro AI je nezbytné komunikovat jak uvnitř organizace se všemi svými strukturami, tak s veřejností, ostatními organizacemi a institucemi, které se věnují nejen oblasti lidských práv. Zde hrají významnou úlohu nová média a technologie, které poskytují organizacím zabývajícím se problematikou lidských práv a nejen jim moţnosti, jak rychle rozesílat emaily a urgentní apely a pomocí internetu a nových médií informovat o situaci lidských práv na celém světě. AI tak má nástroje k tomu, aby se mohla zabývat porušováním lidských práv, které se děje kdykoliv a kdekoliv na světě. AI má v oblasti ochrany lidských práv1 více neţ čtyřicetiletou tradici, proto jsem si pro svou práci vybrala právě lokální skupinu této organizace. Dalším faktorem působícím na můj výběr byla vize AI a její náhled na problematiku lidských práv, který je mi blízký - AI nezajímá názorové smyšlení nebo náboţenská příslušnost vězněných či utlačovaných, ale jejím cílem je spravedlnost pro vězněného, lidské zacházení a ochrana důstojnosti, která souvisí se samotným lidstvím.

1

Lidská práva (human rights) jsou práva přiznávaná jedinci na základě jeho příslušnosti k lidskému rodu. Lidská práva bývají buď povaţována za samozřejmá, nebo jsou zakotvená v liberální koncepci přirozených práv. Jsou pokládána za nezcizitelná, tedy ţe svou svobodu a ţivot nemůţe nikdo zcela předat k dispozici druhému. Nikdo téţ nemůţe být podřízen politické autoritě druhého, pokud s tím nesouhlasí, a vlády, které lidská práva pošlapávají, mohou být svrţeny. Dnešní výčty lidských práv vypočítávají právo na ţivot, svobodu, vlastnictví, národní a demokratická práva (občanská), právo na spravedlnost (vládu zákona) a na společenské, ekonomické a kulturní statky. Debata kolem konceptu lidských práv se týká otázky, nakolik lze hovořit o právech, která není moţno za daných okolností splnit (např. na vzdělání v zemích třetího světa). Nejvýznamnější souhrn lidských práv je obsaţen ve Všeobecné deklaraci lidských práv OSN z r. 1948 (Jandourek, 2007: 191-192).

10

I přes obecné přijímání lidských práv uvedených ve Všeobecné deklaraci lidských práv2 a v dalších dokumentech jsou lidská práva stále v mnoha částech světa porušována. AI je „hlídacím psem“, který střeţí dodrţování lidských práv a v případě jejich porušování případy prošetřuje, mobilizuje své členy, lobuje u příslušných institucí, pořádá veřejné akce a snaţí se zjednat nápravu. Silou AI pro boj za lidská práva je síla informační. AI šíří informace o porušování lidských práv po celém světě, informuje veřejnost, a tím jí dává příleţitost o této problematice přemýšlet a dát najevo, ţe osudy nespravedlivě vězněných a těch, kterým jsou lidská práva upírána, nejsou ostatním lidem lhostejné. Vzhledem k rozsahu mezinárodních, národních a lokálních struktur AI není tato práce schopna postihnout komunikační strukturu organizace na všech úrovních, proto jsem se rozhodla věnovat především úrovni lokální, která je mi blízká, protoţe se podílím na aktivitách jedné z lokálních skupin. Budu tedy kvalitativně zkoumat komunikační strukturu a komunikační kanály3 a snaţit se postihnout fungování komunikace v lokální skupině, a to z pohledu jejich členů. Práce je rozdělena na tři základní části – teoretickou část, metodologickou část a analytickou část. V teoretické části se budu zabývat nevládními a neziskovými organizacemi, abych přiblíţila statut AI a její pozici ve vztahu ke státu a v občanské společnosti. Jedna z kapitol teoretické části se bude týkat komunikace v organizaci a moţnostmi, které organizacím poskytují nová média. Abych uvedla Brněnskou skupinu do kontextu, uvedu zde také základní informace o AI, její historii, struktuře a činnosti a také o Brněnské skupině. V metodologické částí nastíním, jakým způsobem byl proveden výzkum a jakými metodami jsem postupovala při analýze dat. Analytická část bude věnována výsledkům, které jsem zjistila v oblasti komunikační struktury a kanálů fungujících v lokální skupině. V diskusi a závěru shrnu, k jakým výsledkům jsem v práci dospěla a jak tyto výsledky podporují nebo odporují teorii v první části práce.

2 3

Všeobecná deklarace lidských práv byla přijata 10. prosince 1948. Komunikační kanál je sdělovací kanál a nástroj, díky kterému jsou přenášeny informace, znaky a symboly.

11

2. Teoretická část 2.1 Prostor pro občanskou participaci: nevládní organizace a sociální hnutí Aby spolky, sdruţení, hnutí a organizace mohly prosazovat zájmy své a zájmy jednotlivých skupin, potřebují určitý prostor, ve kterém by mohlo docházet k vyjednávání, podílení se na politické moci i utváření veřejné diskuse. Tímto prostorem je občanská společnost (nebo-li také neziskový sektor, pojem občanská společnost je však širší) (Macek, Soldátová, 2005). Významnými aktéry v oblasti občanské společnosti jsou neziskové a nevládní organizace. Ty podle Macka a Soldátové (2005) vytváří neziskový a občanský sektor4, který je součástí a projevem občanské společnosti. Protoţe organizace AI je významným aktérem v této oblasti, věnuji tuto kapitolu právě občanské společnosti, aktérům, kteří v tomto prostoru působí, a moţnostem, jakými se zde mohou prosazovat.

2.1.1 Občanská společnost Občanská společnost je podle Škařupové (2005) prostorem mezi rodinou, státem a trhem, kde se lidé sdruţují za účelem sledování svých zájmů. Podobně popisuje pozici občanské společnosti Lipschutz (2005) a uvádí dvě moţné konceptualizace občanské společnosti - ta první se týká trhu a soukromé sféry, ta druhá politiky a veřejné sféry. Občanská společnost je podle Lipschutze prostor mezi oblasti státní (veřejnou) a trţní (soukromou), kde mezi nimi vzniká oblast občanské asociace mimo dosah autority státu (Lipschutz, 2005: 18). Podle Walche (1999) pak zahrnuje občanská společnost nemateriální hodnoty a nezpeněţitelné sféry lidské aktivity. 4

Označení neziskové a nevládní organizace se ve velké míře překrývají (mohou zde existovat výjimky – např. nevládní organizace můţe produkovat určitou míru zisku), pro účel této práce ale budu pouţívat souhrnné označení „nevládní organizace“. Neziskový sektor stojí vedle státního a soukromého sektoru, tento třetí sektor bývá označován jako sektor veřejný (stejně jako celá občanská společnost spadá do prostoru mezi státní a soukromý sektor) (Soldátová, Macek, 2005). Doba, kdy můţeme spatřovat vznik moderního neziskového sektoru, spadá do 18. a počátku 19. století, kdy se začala formovat moderní veřejná sféra (touto problematikou se podobně zabývá Jürgen Habermas (2000) ve své knize Strukturální přeměna společnosti). „V dnešním smyslu se však začaly rozvíjet převáţně po druhé světové válce, v návaznosti na aktivity Organizace spojených národů, která v roce 1945 ve své Chartě definovala nevládní organizaci jako organizaci, která není ani vládní, ani součástí státu, a v roce 1950 následně i mezinárodní nevládní organizaci jako organizaci, která není ustavena mezinárodní smlouvou“ (Soldátová, Macek, 2005: 59).

12

Bělohoubek (2005) povaţuje občanskou společnost za neutrální a nezávislou na politickém systému a trhu. Občanská společnost je podle něj schopná manipulovat veřejným diskursem, symboly a médii. Na rozdíl od politiky a trhu nedisponuje mocenským aparátem ani ekonomickým kapitálem. Proto je podle Bělohoubka občanská společnost flexibilní a nezávislá na produkci zisku. Místo toho disponuje důvěrou veřejnosti a je schopna vyjadřovat veřejné zájmy. „Občanská společnost formuluje představy, potřeby a poţadavky občanů, podílí se na rozvoji a uchovávání plurality a rozmanitosti, utváří veřejné mínění ve prospěch společenské integrace“ (Škařupová, 2005: 60-61). Díky rozšíření informačních a komunikačních technologií (viz dále) začíná občanská společnost od 90. let překračovat hranice národních států a působit mezinárodně. Podle Walche (1999) přispívá rozšiřování informačních technologií k rozšiřování občanské společnosti díky vzniku sítí, které umoţňují rychlejší, snadnější a globální veřejný dialog (viz dále). Podle Jongové (2005) se na globální občanské společnosti podílí mnoho organizací a sítí, které operují na poli lidských práv, ţivotního prostředí, míru, feminismu a vývoje. Beck (2004) hovoří v souvislosti s tímto obdobím o nové politické kultuře – o široké politické aktivizaci občanů přicházejících s novými formami prosazování svých práv. Jedná se podle něj o iniciativní skupiny a nová sociální hnutí (viz dále).

2.1.2 Nevládní organizace a jejich pozice v občanské společnosti Nevládní organizace se orientují především na neekonomické cíle – kulturu, ideologie a politickou debatu (coţ je celkovým zaměřením občanské společnosti), ale také na cíle ekonomické jako v případě Transparency International, která se zabývá mapováním korupce a jejím omezováním. Cílem těchto organizací však není generování zisku. Ullmannová (2007) rozlišuje šest základních skupin nevládních organizací podle oblastí, na které svou činností reagují: válka a politika moci, industriální expanze, světová ekonomická krize, porušování lidských práv, rozdíly ve stupni rozvoje zemí a zhoršování stavu životního prostředí (Ullmannová, 2007: 9). Problematika lidských práv a jejich ochrana zaujímá významnou pozici v mezinárodním nevládním prostoru, významnou roli zde hraje právě AI (viz následující kapitola).

13

Svých cílů tyto organizace nedosahují pomocí tradičních politických prostředků, ale pomocí tzv. měkké síly5 - hlavního nástroje pouţívaného v občanské společnosti. Neziskové a nevládní organizace podle Bělohoubka (2005) postrádají mocenské a finanční prostředky, přesto mají schopnosti, které jim zajišťují vliv v oblasti politiky, moci a rozhodování. Význam nevládních organizací spočívá podle Černé (2001) ve schopnosti vyvíjet tlak na zodpovědné subjekty, v případě porušování lidských práv uţ například jenom tím, ţe zveřejňují konkrétní případy porušování lidských práv, coţ má vliv na veřejné mínění. P. J. Simmons (1998) uvádí tyto čtyři hlavní schopnosti nevládních organizací: 

Schopnost vytvářet agendu6 – nevládní organizace hledají nová témata, sledují je a hledají jejich řešení. Jako příklad lze uvést kampaně za zrušení otroctví, za Chartu lidských práv v roce 1945 nebo za rozvojovou pomoc. (U AI je tímto novým tématem zájem o tzv. vězně svědomí.)



Schopnost vyjednat výsledky – mezi tyto zájmy patří kompromisy mezi ochranou ţivotního prostředí a obchodními zájmy soukromých firem nebo vyjednávání o míru pomocí neformálních jednání.



Posílení nebo naopak podrývání legitimity dalších subjektů – nevládní organizace získávají důvěru u veřejnosti. Globální občanskou společnost je moţné vnímat jako alternativní hegemonii.



Schopnost přinášet výsledky v situacích, kdy vlády nemohou – nevládní organizace jsou profesionální i neutrální zároveň (P.J. Simmons 1998 in Bělohoubek, 2005: 3).

5

Měkká síla je opakem tzv. tvrdé síly (vojenské, ekonomické nebo politické donucení), měkká síla je sílou argumentu, díky kterému je moţné dosáhnout svých cílů získáním ostatních na svou stranu. Občanská společnost a její měkká síla má podle Bělohoubka (2005) zaplnit propast mezi veřejností a její politickou reprezentací. Podle Fernanda Henriqua Cardosy, čestného předsedy zvláštního panelu OSN pro vztah s občanskou společností, se nejedná o moc rozhodovat, ale o schopnost argumentovat, experimentovat, veřejně odsuzovat a jít příkladem (Bělohoubek, 2005: 3). 6 Agenda-setting (vytváření agendy) označuje nastolování agendy, tedy určování témat, která se dostanou k veřejnosti. Tento model procesu prosazování určitých témat do veřejného diskurzu znamená interakci tří agend: agendy veřejné, agendy politické a agendy mediální. Kaţdá z agend se snaţí prosadit vlastní témata v soutěţi s ostatními tématy. Agenda-setting se zaměřuje na otázku, proč se informace o určitých tématech stávají součástí veřejné debaty, zatímco jiné zůstávají stranou. Předmětem zkoumání bývají často předvolební kampaně. Média ovlivňují obsahy myšlení, veřejný a politický diskurs. Dále mají schopnost exponovat určité události a současně určovat pořadí důleţitosti exponovaných událostí, jeţ tvoří součást veřejného prostoru (Reifová, 2004: 16).

14

2.1.2.1 Mezinárodní nevládní organizace Nevládní organizace, kterým jsem se věnovala v minulé kapitole, působí často na lokální, národní i mezinárodní úrovni. Zde se krátce zmíním o nevládních organizacích působících na mezinárodní úrovni. Dnešní mezinárodní nevládní organizace definuje Waisová (2003) jako „transnacionální7 neziskové autonomní nevládní (nejsou ovládány vládami států) organizace zaloţené na dobrovolné participaci občanů“ (Waisová, 2003: 90). Waisová upozorňuje, ţe tyto organizace ve srovnání se státy nedisponují legální autoritou a ve srovnání s nadnárodními korporacemi mají k dispozici jen nepatrné finanční zdroje. Mezi mezinárodní nevládní organizace řadí Waisová (2003) asociace, společnosti, nadace, unie, výbory, kluby, ligy, konference, federace, konvence a mnoho dalších, mezi nejznámější mezinárodní nevládní organizace zařazuje mimo jiné také Amnesty International. Koncem 20. století začala být věnována mezinárodním nevládním organizacím větší pozornost a studium. Waisová upozorňuje na vztah mezi mezinárodními nevládními organizacemi a občanskou společností: „…vznik mezinárodních nevládních organizací podporuje vznik a posilování globální občanské společnosti a naopak, rozvoj a posilování globální občanské společnosti vede ke vzniku nových mezinárodních nevládních organizací“ (Waisová, 2003: 91). V mezinárodním prostoru mají podle Rona, Ramose a Rodgerse (2005) své specifické místo uskupení zabývající se lidskými právy8. Organizace AI je jedním z průkopníků na poli ochrany lidských práv a významně přispěla k nadnárodnímu normativnímu systému. „Činnost mezinárodních neziskových organizací působících v oblasti lidských práv je úzce vázána na existenci mezinárodních norem a institucí, které je hájí a podporují státy, které konkrétní normy dodrţují“ (Ullmanová, 2007: 19). Mnohé mezinárodní organizace spolupracují nejen se státy, ale i mezi sebou, „zároveň se mezi nimi často rozvíjí úzká spolupráce a dochází k rozsáhlé koordinaci jejich činností a následně ke spojování do koalic, coţ podstatně posiluje jejich postavení v mezinárodní oblasti“ (Černá, 2001: 92). AI a ostatním nevládním organizacím umoţňují vytvářet mezinárodní strukturu také nová média a technologie, bez kterých by nebylo moţné šířit informace v mezinárodním rozsahu, tyto technologie umoţňují propojit jednotlivé lokální a národní struktury organizace

7

Transnacionální vztahy jsou přeshraniční vazby mezi aktéry, z nichţ alespoň jeden je nestátním aktérem. Činnost organizací zabývajících se lidskými právy podle Černé (2001) spočívá většinou v monitorování a následné kritice porušování lidských práv. 8

15

do struktury mezinárodní. Vlastnostem těchto médií a technologií se budu věnovat v dalších kapitolách.

2.1.3 Pozice Amnesty International: nevládní organizace x sociální hnutí V této práci pouţívám pro AI jak označení nevládní organizace, tak sociální hnutí. Obě tato označení se běţně pouţívají a podle mého názoru jsou obě pro AI příznačná. Hnutí je neformální společenství lidí, které spojuje společná myšlenka, cíl nebo idea, postrádá však formální organizaci a strukturu. Podle Stammerse a Eschle (2005) však i sociální hnutí podléhá určité formální organizaci9 a vytváří vnitřní síťovou strukturu. Mezi sociálním hnutím a formální organizací nelze podle Giddense (1999) stanovit ostrou hranici, protoţe hnutí po nějaké době nabývají do určité míry byrokratický charakter. Podle Chocholáčové (2004) je také diskutabilní, zda zařadit AI k centralizovaným organizacím, její organizační struktura se totiţ během let posouvá ve směru decentralizace, která je řízená z centra. Mezinárodní sekretariát postupně přesouvá část práce na jednotlivé národní pobočky AI s cílem zefektivnit činnost organizace (Chocholáčová, 2004: 58-59). Nejen AI, ale i další nevládní organizace tak částečně opouští hierarchickou formu a začínají získávat charakter sítě. Podle mého názoru přináší pojem sociální hnutí důraz na kolektivitu, solidaritu a společné jednání, pojem organizace zase odkazuje k určité struktuře, která je potřebná pro fungování rozsáhlého uskupení. Oba tyto pojmy vystihují AI, proto se v následující kapitole budu věnovat také sociálním hnutím.

9

Organizace označuje velké uskupení lidí, které je neosobního charakteru a vzniká s konkrétním záměrem.

16

2.1.4 Sociální hnutí jako aktér ve veřejném prostoru V posledních letech narůstá činnost sociálních aktérů a rozšiřují se také jejich vzájemné vztahy. Týká se to také nevládních organizací a sociálních hnutí. „Lze říci, ţe existence sociálních hnutí je pro současný svět neméně typická neţ přítomnost formálních byrokratických organizací, proti nimţ často vystupují“ (Giddens, 1999: 479). Podle Downinga (2001) jsou sociální hnutí jedním z nejvíce dynamických výrazů odporu. Pojem hnutí podle Stammerse a Eschle (2005) označuje širší základnu organizovaného aktivismu. Podle kontextu můţe jít také o mírové hnutí, anti-globalizační hnutí, politické hnutí, demonstrační hnutí, grassroot hnutí nebo také sociální hnutí. Dále se vzhledem ke statusu AI budu věnovat především sociálnímu hnutí10. Tarrow (1998) definuje sociální hnutí11 jako „kolektivní výzvy, zaloţené na společných záměrech a sociální solidaritě, v trvalé interakci s elitami, oponenty a autoritami“ (Tarrow, 1998: 4). Podle Giddense (1999) se jedná o „kolektivní snahu o prosazení společného zájmu nebo dosaţení společného cíle prostřednictvím kolektivní akce mimo sféru etablovaných institucí“ (Giddens, 1999: 479). Tyto definice jsou sice velmi široké, je to však právě proto, ţe jednotlivé typy hnutí jsou velmi rozmanité. Existuje mnoho moţností, jak hnutí třídit a kategorizovat, protoţe jejich druhy a cíle jsou velmi odlišné. Jako příklad uvádím kategorizaci hnutí, kterou navrhl David Aberle, rozlišuje čtyři typy hnutí: 

Transformační hnutí - usilují o dalekosáhlé, někdy aţ násilné změny ve společnosti (revoluční hnutí, radikální hnutí náboţenského charakteru).

10

Pojem sociální hnutí je velmi široký, podle Znebejánka (1997) můţe označovat snahu o změnu individuálních praktik i otevřenou výzvu existujícímu společenskému uspořádání. „Sociální hnutí je sítí neformálních interakcí mezi pluralitou individuí, skupin nebo organizací angaţovaných v politických nebo kulturních konfliktech na základě sdílené kolektivní identity“ (Znebejánek, 1997: 30-31). Členové hnutí sdílejí kolektivní identitu a spojuje je sdílené přesvědčení a solidarita. Sociální hnutí je pokračováním politiky jinými prostředky (Znebejánek, 1997: 107). 11 Sociální hnutí a jejich první protesty pozoruje Znebejánek (1997) jiţ v 50. letech ve Spojených státech amerických. V druhé polovině 60. let přichází vlna protestů studentských hnutí, která se stala opravdovou výzvou, nebyla však výzvou jedinou. Hnutí, která stála aţ do té doby na okraji společnosti, se začala hlásit ke slovu. Zvláště se o pozornost hlásila hnutí enviromentální (Znebejánek, 1997: 25-27). Podle Muellera (2004) začal především v 60. a 70. letech vysoce narůstat počet advokátních organizací, které byly podřízené jiným sociálním hnutím – občanskoprávním, spotřebitelským, enviromentálním, feministickým a mírovým. V 60. a na počátku 70. let vznikají také tzv. nová sociální hnutí, od těch „starých“ se podle Císaře (2002) liší především ve vytváření autonomních sociálních prostorů a budování identity nezávislé na zásazích z vnějšku. Dnes mezi tato nová sociální hnutí patří hnutí ekologická, feministická a zaměřená na mír (Downing, 2001). V 80. letech podle Znebejánka (1997) nastupují ekologická hnutí jako reakce na selhání politických stran. V 90. letech se pak pro sociální hnutí stávají významnými nová komunikační média a především internet. „Jako neteritoriální médium a nástroj pro konvergenci komunikačního průmyslu a mediálního obsahu, internet se stal rozkladnou silou v politice a právu“ (Mueller, 2004: 65).

17



Reformní hnutí - chtějí změnit jen určité aspekty společenského řádu a zabývají se konkrétními formami nerovnosti nebo nespravedlnosti. Do této kategorie bych zařadila právě AI, která se zabývá konkrétními případy porušování lidských práv, na které upozorňuje a snaţí se v nich zajistit nápravu.



Spasitelská hnutí - chtějí spasit lidi před způsobem ţivota, který pokládají za zkaţený (letniční hnutí).



Nápravná hnutí - snaţí se o nápravu konkrétních, dílčích nedostatků jedince (svépomocné hnutí Anonymní alkoholici) (Giddens, 1999: 479-481). Základem sociálního hnutí je kolektivní jednání, které má vést ke změnám

v sociálních strukturách. Kolektivita je pro členy hnutí často jednou z mála výhod, kterými disponují oproti lépe vybaveným oponentům nebo státu. Podle Downinga (2001) a Zirakzadeha (2006) nepatří členové těchto hnutí k elitám a postrádají politickou moc: „Postrádají politický vliv, sociální prestiţ a enormní bohatství a jejich zájmy nejsou běţně artikulovány a reprezentovány politickým systémem“ (Zirakzadeh, 2006: 4). Proto hledají alternativní zdroje kolektivní akce jako stávky, demonstrace, obsazení, zdrţování práce a blokování dopravy. Mezi taktiky hnutí podle Zirakzadeha (2006) patří i úzkostlivě legální taktiky jako lobování a soudní procesy, kombinace těchto akcí pak odlišuje sociální hnutí od zájmových hnutí a politických stran. Mezi činnosti sociálních hnutí patří „vytváření organizací, vypracování ideologií, socializace a mobilizace stoupenců, posílení vývoje hnutí a vytváření kolektivní identity“ (Tarrow, 1998: 3). Jeden z problémů sociálních hnutí spočívá v jejich zobrazování masovými médii, podle Steinové (2009) se jedná o to, ţe tato média vytvářejí o sociálních hnutích deformovaný nebo negativní obraz (Steinová, 2009: 750). Masová média tedy nejsou neutrálním pozorovatelem v rámování událostí a aktivit těchto subjektů. Podle Tarrowa (1998) je to způsobeno zaměřením masových médií na zisk, proto se věnují tomu, co bude zajímat čtenáře nebo diváky. Zpravodajství těchto médií často klade důraz na násilí a výtrţnictví, mnohá z konvenčních médií se podle Bennnetta (2005) soustředí na reprezentaci radikálů a jejich kauz a nezabývá se problematikou v její pestrosti a poţadavky hnutí. Sociální hnutí tak nemohou spoléhat na prezentaci ze strany masových médií, ale musí hledat alternativní komunikační kanály, které jim poskytují nová média a především internet. Konkrétněji se těmito moţnostmi budu zabývat v kapitole Komunikace v nevládních organizacích a sociálních hnutích. 18

2.1.5 Komunikační a informační politika nevládních organizací Nevládní organizace a jejich mezinárodní sítě nemají moc v tradičním politickém smyslu, proto musí uţívat síly informací, myšlenek a strategií (jak bylo v textu řečeno dříve, jedná se o tzv. měkkou sílu). V této kapitole uvádím typologii strategií nevládních organizací, jak je vidí Kecková a Sikkingová (1998) s tím, ţe dále se zaměřím na jednu z nich – informační politiku a zapojení AI do ní: 

informační politika – schopnost rychle a důvěryhodně vytvářet politicky užitečné informace a dostat je na místo, kde budou mít největší vliv



symbolická politika – schopnost hovořit symboly, aktivitami a příběhy, které vytvářejí smysl situace pro veřejnost, která je často velmi vzdálená



ovlivňování politiky – schopnost působit na silné aktéry, kteří mají moţnost ovlivnit situaci



zodpovědná politika – úsilí upoutat silné aktéry k dříve uvedené politice a postojům (Kecková, Sikkingová, 1998: 16). Všechny z těchto strategií mají pro nevládní organizace svůj význam, kvůli zaměření

této práce na komunikační oblast se budu dále v textu věnovat pouze informační politice. Informační politika zdůrazňuje kvalitní výzkum a poté doručení informace uzpůsobené potřebám specifických cílových skupin a koncových uţivatelů. Aby byla informační politika úspěšná, musí podle Rona, Ramose a Rodgersové (2005) sondovat své výhody a náklady a vyuţívat svých příleţitostí ke stimulaci uţitečné debaty v oblasti nadnárodního sektoru. Nevládní organizace pomocí taktiky informační politiky maximalizují příleţitosti a získávají vzácné informační zdroje, informační politiku uţívají jako nástroje pro boj za globální spravedlnost. Vyhledávají informace rychle a efektivně a starají se o kontakt s veřejností, snaţí se hledat inovativní cesty uvnitř příznivě nakloněných míst. Informační politika se podle Muellera (2004) rozvíjela nejvíce v 90. letech a po roce 2000. Stává se sjednocenou politickou doménou a stává se globální. Díky digitální technologii se informační politika stává centrální v sociálním a politickém ţivotě. Informační politika se podle Muellera zabývá hlavními problémy postindustriální společnosti a mobilizuje příznivce k sociální změně. Nevládní aktéři jsou především zdrojem alternativních informací vzhledem k informacím poskytovaným masovými médii (jak jsem se zmínila v kapitole o sociálních

19

hnutích, existují zde určité tenze v zobrazování událostí masovými médii). Nevládní organizace jako AI, World Wildlife Fund, Greenpeace nebo Oxflam jsou také podle Rona, Ramose a Rodgersové (2005) vysoce důvěryhodné nezávislé zdroje informací. V oblasti ochrany lidských práv hraje informování o konkrétních případech velmi významnou roli. Metodologií aktivistů zabývajících se lidskými právy nazývají Kecková a Sikkingová „podporování změny díky zprostředkování faktů“ (Kecková, Sikkingová, 1998: 45). AI je podle Rona, Ramose a Rodgersové (2005) povaţována za spolehlivý zdroj informací a její zpravodajství slouţí jako podklady pro mnoho mezinárodních studií. Informační politika AI spočívá především v pravidelném zveřejňování informací díky vydávání zpráv (kaţdoroční zpráva o stavu lidských práv ve světě, posudky, prohlášení k jednotlivým případům porušování lidských práv, dokumenty, tiskové zprávy apod). Tyto informace jsou podloţeny pečlivým výzkumem. Rozšiřování těchto informací zvyšuje povědomí u veřejnosti o této problematice a snaţí se upoutat pozornost médií (Ullmanová, 2007; Ron, Ramos, Rodgersová, 2005).

2.1.6 Shrnutí V této kapitole jsem nastínila pozici AI, která je významným aktérem občanské společnosti. V tomto prostoru se snaţí rozvinout veřejnou diskusi, apelovat na veřejnost i příslušné instituce. AI je moţné povaţovat za sociální hnutí, vzhledem ke své rozsáhlosti je však častější její označování jako nevládní organizace. AI působí globálně na poli mezinárodních organizací v oblasti ochrany lidských práv, kde sehrává významnou roli, neméně důleţité však jsou také její národní a lokální struktury. Hnutí i organizace potřebují získávat stále nové příznivce a informovat o svých aktivitách, k tomu jim slouţí informační politika, která je základním kamenem aktivit AI. Aby se veřejnost podílela na aktivitách AI a vyjadřovala jí podporu, potřebuje o organizaci a konkrétních případech, kterými se zabývá, důvěryhodné informace. Rozšiřovat povědomí je právě jedním z úkolů lokálních skupin. Jakými způsoby k tomuto informování členové skupiny přistupují a jaké k tomu pouţívají komunikační kanály, se budu zabývat v analytické části práce. Organizace a hnutí však ke svému fungování potřebují nejen komunikovat s veřejností, ale komunikovat také interně, uvnitř hnutí, organizace, i v kaţdé lokální skupině.

20

Této komunikaci se budu věnovat v následující kapitole, kde zmíním také moţnosti, které hnutím a organizacím poskytují nová média a technologie.

21

2.2 Komunikace v nevládních organizacích a sociálních hnutích Nová média a především internet hrají významnou úlohu v komunikaci v hnutích a organizacích, které mají širokou členskou základnu, rozsáhlou strukturu a působí na národních a mezinárodních úrovních. Nová média a informační technologie napomohly podle Škařupové (2005) rozvoji globální občanské společnosti, která umoţňuje hlídat demokracii a vládu. Informační technologie jsou podle Škařupové (2005) „strategickým nástrojem při rozvoji nových forem komunikace a více neţ cokoliv předtím otevírají cestu k aktivnímu participujícímu občanství – i v globálním měřítku“ (Škařupová, 2005: 14). Tato komunikace je různě časově a prostorově vzdálena a zprostředkovaná určitými médii. V této kapitole se budu věnovat zprotředkované komunikaci, která je umoţněna právě prostřednictvím nových médií. Uvedu také srovnání s nezprostředkovanou osobní komunikací - komunikací tváří v tvář, která je významná především pro lokální úroveň komunikace v organizacích. V dalších podkapitolách se budu věnovat novým médiím, jejich vlastnostem a moţnostem, které přinášejí organizacím a hnutím.

2.2.1 Komunikace ve skupině a organizaci Organizování v lokálních skupinách, setkávání a kontakty mezi jednotlivými aktivisty zůstává základním elementem vedení kampaní a aktivit. To podle Bergerové (2005) znamená, ţe skupiny se scházejí a sdílejí své ideje také psaným slovem. Pro tato uskupení je důleţitá schopnost koordinovat lidi, sdílet povinnosti a v průběhu času zacházet se zdroji. V rámci uskupení je nutné budovat soudrţnost a solidaritu. Komunikace ve skupině pak podle Rektoříka (2007) slouţí jako prostředek ke zvyšování soudrţnosti členů skupiny. Skupinová soudrţnost je v neziskových organizacích zaměřených na dosaţení poslání a uţitku velmi důleţitým faktorem, který přispívá ke zreálnění dosaţení cílů a k vyšší efektivnosti veškerých činností. Z toho plyne definice soudrţnosti skupiny: „Je to míra, v jaké jsou jednotlivci přitahováni k sobě navzájem při plnění skupinových cílů a do jaké míry jsou ve své práci členové skupiny závislí na očekáváních ostatních členů skupiny a organizace. Je to stupeň, v němž skupina může regulovat individuální chování svých členů“ (Rektořík, 2007: 102-103). 22

V rámci komunikace v organizacích (nejen nevládních) a jejich strukturách probíhají určité komunikační toky ve třech základních směrech: a) směr shora-dolů – informace plynou jednosměrně od nadřízeného k podřízenému po mocenské struktuře formální autority (praţská kancelář-koordinátor lokální skupinyčlenové lokální skupiny) b) směr zdola-nahoru – od podřízených k vyšším úrovním, pokud se vyšší úroveň snaţí o vybudování důvěry a respektu, umoţňuje podřízeným podílet se na rozhodování, ti jsou pak motivováni zahájit komunikaci zdola nahoru (členové lokální skupinykoordinátor lokální skupiny-praţská kancelář) c) směr horizontální – je důleţitý na formální i neformální úrovni pro zlepšení koordinace práce mezi lidmi na stejné úrovni řízení (členové lokální skupiny) (Rektořík, 2007: 103).

2.2.2 Nová média a technologie v sociálním kontextu Při definici nových médií je podle Šmahela a Štětky (2009) důleţité klást důraz především na jejich sociální kontext a důsledky jejich uţívání. Tato perspektiva staví nová média především do opozice k médiím masovým – „tedy takovým, která jsou zaloţena na modelu šíření informací z jednoho zdroje k mnoha zpravidla anonymním, navzájem izolovaným a vzhledem k tvůrci sdělení převáţně pasivním příjemcům“ (Šmahel, Štětka, 2009: 8). Nová média se spíše blíţí decentralizovanému modelu, kdy tok informací je podle Šmahela a Štětky (2009) mnohosměrný, existují zde síťové struktury, komunikace je interaktivní a rozostřují se zde hranice mezi vysílatelem a příjemcem, mezi autorem a publikem. Uţívání nových komunikačních médií v sobě podle Thompsona (2004) mimo jiné obsahuje nové formy jednání a interakce, nové společenské vztahy. Při pouţití jakéhokoliv komunikačního média vstupují lidé do interakce, která se liší od komunikace tváří v tvář. „Uţívání komunikačních médií zásadním způsobem mění prostorovou a časovou organizaci společenského ţivota, vytváří nové vzorce jednání a interakce a nové způsoby výkonu moci – takové, které uţ nejsou spojeny s bezprostředním sdílením společného prostoru“ (Thompson, 2004: 9). Vztahem komunikace tváří v tvář a komunikace zprostředkované médii se budu

23

věnovat podrobněji v kapitole Srovnání komunikace tváří v tvář a zprostředkované komunikace. Změny ve společnosti spojené s nástupem nových médií pozorují také Šmahel a Štětka (2009). Díky novým médiím a především internetu podle nich vznikají nové typy sociálních vztahů a společenství se sociální relevancí „mající potenciál veřejnou sféru nejen revitalizovat, ale současně ji rozšířit na globální úroveň“ (Šmahel, Štětka, 2009: 8). Podle Bennetta (2005) je však internet jen dalším komunikačním médiem, důleţité je podle něj stejně jako podle Šmahela a Štětky (2009) především porozumění sociálnímu a mediálnímu kontextu. S tím souhlasí také Walch (1999), nové technologie podle něj nejsou pouţívány ve vakuu, proto zdůrazňuje především politický a sociální kontext jako součást procesu. Denis McQuail uvádí čtyři hlavní rozdíly, kterými se nová média liší od těch „starých“: 

decentralizace12 – dodání obsahu a výběr nejsou jiţ převáţně v rukou toho, kdo komunikovaný obsah dodává



vysoká kapacita – přenos pomocí kabelu či satelitu překonává dřívější omezení daná náklady, vzdáleností a objemem



interaktivita – příjemce si můţe vybírat, můţe odpovídat, vyměňovat si obsahy a přímo se spojit s dalšími příjemci



flexibilita – týká se formy, obsahu i uţití (McQuail, 2002: 41). Nová média by tedy měla nevládním organizacím slouţit jako efektivní a flexibilní

nástroje pro komunikaci jak uvnitř organizace, tak pro komunikaci s ostatními organizacemi, institucemi a veřejností. Decentralizovaná struktura umoţňuje organizaci interaktivní komunikaci v síťové struktuře a především alternativní způsob komunikace v porovnání s masovými médii. Nakolik organizace AI (konkrétně její lokální skupina) vyuţívá těchto výhod nových médi a jak jsou pro ni přínosné budu zkoumat v analytické části této práce.

12

Decentralizace – trend ve vývoji mediální komunikace spojovaný především s nástupem nových médií a s rozvojem nových, organizačně i finančně méně náročných technologií, jeţ dovolují většímu počtu jednotlivců a skupin zapojit se do produkce mediálních obsahů (interaktivita). Tím se rozpadá tradiční centralizovaný model mediální komunikace, v němţ se produkovaná sdělení šíří z jednoho centra (od vydavatele či provozovatele) na periferie, a to jen s odloţenou či zprostředkovanou zpětnou vazbou (Reifová, 2004: 41).

24

2.2.3 Síťová komunikace a internet Nová média a technologie znamenají výrazný posun v komunikaci také v oblasti nevládních organizací a sociálních hnutí. Jednou z vlastností nových médií je moţnost vytváření síťové struktury a komunikační sítě (decentralizace). Ve společnosti sítí podle Walche (1999) hierarchie a teritorium ustupují mobilitě a propojenosti informací a virtualizaci komunikace. Síťová komunikace získává podle Bennetta (2005) sílu v době, kdy se sítě dostávají mimo kontrolu zavedených struktur. Tyto sítě pak nejsou omezovány nastavovanou agendou, která je autonomní a jednotlivci, skupiny i organizace jsou pak svobodní v jejím nastavování (Bennett, 2005; Walch, 1999). Výhoda sítě spočívá podle Bělohoubka (2006) v horizontálním uspořádání, které omezuje kontrolu z centra a nepodléhá mocenským tlakům. Dalším aspektem síťování je podle Walche de-izolace, síť pomáhá jednotlivcům i skupinám se stejnými zájmy nacházet další stoupence. Podle Bělohoubka (2006) dnes občanská společnost významně vyuţívá nových komunikačních kanálů, internetem šířených informací a dalších moţností, které sítě nabízejí. Síť je nezbytnou součástí současného aktivismu v rámci nevládních organizací a sociálních hnutí. Tato síťová struktura je charakteristická právě pro organizaci AI – její strukturu tvoří nadnárodní, národní a lokální úroveň, kaţdá z těchto úrovní má určitou míru autonomie. Sítěmi globálních aktivistů a jejich vzestupem se zabývá W. Lance Bennett (2005) ve své stati Moc nových médií: Internetový a globální aktivismus. Tyto nadnárodní aktivistické sítě13 podle něj „pouţívají nová digitální média ke koordinaci aktivit, plánování protestů a zveřejňování často velmi hodnotných informací o své činnosti“ (Bennett, 2005: 19). Komunikační sítě podle Downinga (2001) zahrnují sociální sítě a média, díky kterým komunikují. Podle Tarrowa (1998) patří především informační sociální sítě a informační spojovací struktury mezi nimi k potenciálním centrům kolektivní akce. „Sociální sítě zprostředkovávají komunikaci a informační výměnu a zajišťují sociální vazby mezi potenciálními účastníky kolektivního jednání“ (Císař, 2002: 58-59).

13

Bennett (2003) uznává jako pojetí síťové organizace hnutí model SPIN, který předloţili Gerlach a Hines (1968). SPIN (Segmented Polycentric Integrated Networks) označuje sítě, které jsou segmentované (hranice mezi organizacemi, neoficiálními skupinami a jednotlivými aktivisty jsou proměnlivé), polycentrické (v síti segmentovaných organizací existuje mnoho středů nebo center komunikace) a integrované (zajištěno pomocí osobních vazeb a uznávání společných hrozeb). Tyto sítě podle Bennetta nejsou hierarchicky omezeny v růstu a výměna informací je otevřená.

25

Především internet umoţňuje organizacím a hnutím vytvářet aktivistické sítě na nadnárodní úrovni. Podle Marmury (2008) slouţí internet k vytváření sítí a navíc podporuje nové mobilizační strategie. Z dlouhodobého hlediska můţe podle něj internet posílit nebo destabilizovat širší postavení politické moci (Marmura, 2008). Internet podle Bennetta (2005) umoţňuje komunikaci, která přesahuje hranice času, prostoru, identity a ideologie. Změny, které přicházejí s nástupem internetu, jsou podle Kahna a Kellnera (2009) zlomovými body v moţnostech komunikace. Prostor, který vytvářejí, je podle nich dynamický a komplexní, umoţňuje přístup velkému mnoţství lidí k informacím z širokého souboru zdrojů. „Decentralizovaná internetová struktura s bezpočtem uzlů a nehierarchická povaha internetové komunikace perfektně sedí novému fenoménu občanské společnosti. Absence vůdců a programové či vnucené struktury, nemožnost technicky kontrolovat sítě či identifikovat centrum, poskytuje demokratický prostor. Body sítě zachovávají svoji autonomii, zatímco její nehierarchická struktura vnímá jednotlivé uzly jako ekvivalentní, bez hierarchie či priorit“ (Bělohoubek, 2005: 4). Internet a moţnosti jeho vyuţívání však sebou přinášejí optimistická očekávání, která nejsou vţdy reálná. Kavadová (2005) uvádí, ţe podle těchto očekávání měl internet oţivit občanskou společnost a veřejnou sféru. Internetová síť měla poskytnout prostor k prosazování a vyjadřování organizacím, které nepatří k hlavnímu proudu a vyjadřují zájmy minorit. Podle Marmury (2008) má internet potenciál pomáhat aktivistům k dosahování jejich cílů. „Internetová technologie poskytuje větší prospěch marginálním zájmům neţ hlavním politickým a mediálním institucím“ (Marmura, 2008: 247). Podle Kavadové (2005) sice internet poskytuje nový prostor pro pluralitní hlasy, ale ne všechny hlasy jsou tak silné, aby se mohly prosadit. Hlavní význam internetu podle Kavadové spočívá především v tom, ţe umoţňuje komunikovat organizacím bez zprostředkovávání pomocí masových médií, umoţňuje participaci a interaktivitu. Pro organizace a hnutí to dále znamená moţnost mobilizovat podporu a levněji a efektivněji vyuţívat zdroje. Kavadová (2005) provedla výzkum v oblasti vyuţívání internetu a webových stránek v organizacích AI, Oxfam a World Development Movement. Zaměřím se zde na výsledky, ke kterým Kavadová dospěla u AI. Podle Kavadové (2005) pouţívá AI webových stránek 26

k poskytování podrobných informací o jejich cílech, úspěších, historii a struktuře – slouţí tedy k získání základních informací o organizaci. Internet je tedy pro organizaci ideálním místem, kde si zájemci mohou dohledat informace jak z archivu, tak ohledně nejnovějšího dění v aktivitách a kampaních. Kavadová (2005) ve svém výzkumu zjistila, ţe internet má potenciál sbliţovat různé části organizace a transformovat její interní dění do síťové podoby, přesto je podle ní internet příliš mladé médium, které prozatím nepřesvědčilo organizace o svém politickém potenciálu. Jako problém internetové komunikace Kavadová spatřuje chybějící důvěru a solidaritu, která je důleţitá pro vytvoření pout v existující komunikaci.

2.2.4 Komunikační aktivismus organizací a hnutí Jim Walch se ve své knize In the Net: An Internet Guide for Activists zabývá potenciálem nových médií, která pro něj představují nástroj sociálních hnutí, pomocí kterého je moţné provádět sociální změny (v případě AI vidím tuto sociální změnu v nápravě porušování lidských práv). Walch se věnuje moţnostem, které nabízejí nové technologie pro sociální hnutí a jejich aktivismus. Podle Walche je komunikace zprostředkovaná novými médii novým polem sociálních aktivit týkajích se komunity aktivistů, která má svou etiku a způsob, „jak dělat věci jinak“ (Walch, 1999). Walch nazývá členy těchto komunit komunikačními aktivisty. Komunikační aktivisté začali pouţívat nové technologie k sociálním účelům. Mezi aktivity komunikačního aktivismu je podle Macka a Soldátové (2005) moţné zařadit vytváření nezávislých informačních agentur a lokálních médií, které se zabývají komunikací ohledně třetího světa, ale i utváření informační a komunikační infrastruktury samotných nevládních organizací (Macek, Soldátová, 2005). Komunikační aktivismus zasáhly výrazné proměny v 80. a 90. letech – především nevládním organizacím se otevřely nové komunikační cesty díky novým počítačovým technologiím a počítačovým komunikačním sítím (Macek, Soldátová, 2005). „Ve vztahu k médiím a komunikaci hraje neziskový a občanský sektor důležitou roli především na poli komunikačního aktivismu, jehož počátky je možno spojovat s protiválečným hnutím 60. a 70. let, a s aktivitami navázanými na debatu o Novém světovém, informačním a komunikačním řádu, jež probíhala v rámci UNICEF“ (Macek, Soldátová, 2005: 59).

27

2.2.5 Srovnání komunikace tváří v tvář a zprostředkované komunikace Interakce tváří v tvář (osobní komunikace) má dialogickou povahu – jedná se o dvousměrný informační a komunikační tok. Jako druhý typ komunikace označuje Thompson (2004) zprostředkovanou komunikaci (dopis, telefonický rozhovor,…), ke které musí být pouţito nějakého technického média (Thompson, 2004: 71). Média, a díky nim umoţněná zprostředkovaná komunikace, vytvářejí podle Thompsona (2004) prostorové a časové odloučení, sdělení je tak odděleno od kontextu jeho produkce. Kaţdá forma komunikace obsahuje určitou míru prostorového a časového odloučení, jeho rozsah se pak mění podle typu komunikace. Uţívání médií umoţňuje překonávat vzdálenost v prostoru i čase, avšak na úkor kontextové jasnosti. V případě komunikace tváří v tvář je toto odloučení minimální – odehrává se mezi fyzicky přítomnými účastníky a v kontextu společné přítomnosti (Thompson, 2004: 24-25). Časové odloučení je moţné upřesnit pojmy synchronní – asynchronní. Komunikace tváří v tvář nebo po telefonu je komunikací synchronní – probíhá v reálném čase. Jejím opakem je asynchronní komunikace, kdy vzniká časový odstup mezi zprávou původce a odpovědí příjemce. Mezi asynchronní komunikaci patří e-mailová komunikace nebo poštovní korespondence. V následující části textu se zaměřím na e-mailovou komunikaci a její vztah k ostatním komunikačním kanálům, jak ji vidí Wisenbergová (2001). Tato zprostředkovaná komunikace je v sociální oblasti hojně vyuţívaná a podle Bergerové (2005) také velmi důleţitá. Díky emailové komunikaci mohou organizace a hnutí podporovat např. celosvětové protesty ohledně zadrţování nebo zastřelení a vyzývat k bezprostřední akci. Bergerová uvádí příklad e-mailových protestů na obranu afrického dluţníka, který byl propuštěn několik dní po celosvětovém protestu. Nebezpečí e-mailové komunikace však podle Bergerové spočívá v přetíţení mnoţstvím e-mailů, které zahlcují e-mailovou schránku adresátů, coţ můţe vést k jejich znecitlivění a nezájmu (Bergerová, 2005: 84-85). Příchod elektronického e-mailu znamená podle Wisenbergové (2001) dva zřejmé efekty. Pozitivním efektem je obrovské zrychlení komunikace s ostatními lidmi, negativním efektem však je to, ţe obrovská vzdálenost mezi komunikujícími dramaticky sniţuje hodnotu této komunikace. Narůstající časové a prostorové odloučení je tak nepřímo úměrné hodnotě komunikované informace. Ve svém výzkumu jsem se zaměřila také na to, v čem tato hodnota komunikace spočívá a jak ji vnímají členové Brněnské skupiny.

28

Wisenbergová dále srovnává e-mailovou komunikaci s pouţíváním telefonu a faxu. Spojit se telefonem nebo faxem je draţší a často sloţitější – jedná se o komunikaci, kdy nejsou vţdy linky dostupné. Posílání dopisů je podle ní zase hodně zdlouhavé a ne vţdy spolehlivé. Pohodlná e-mailová komunikace umoţňuje stálé připojení, hromadné rozesílání e-mailů a tím komunikaci s velkým mnoţstvím lidí za nepatrnou cenu. Právě způsobu rozesílání pomocí hromadných e-mailů vyuţívá AI při rozesílání urgentních apelů, ale také k mobilizování aktivistů na mezinárodní úrovni. Tato komunikace však postrádá osobní přístup a hodnotu obsaţenou ve formě např. papírového dopisu, hodnota komunikace se tak odvíjí od zvoleného komunikačního kanálu. E-mailová komunikace nemůţe podle Wisenbergové (2001) nahradit komunikaci tváří v tvář, přesto je e-mail nezbytným způsobem, jak umoţnit jednotlivci komunikovat s organizací, tato komunikace by ale měla být zaloţena na osobním kontaktu. „Často je nezbytné vytvořit důvěru mezi individuem a organizací – kdyţ je jednou ustanoven lidský kontakt, internet enormně usnadňuje naši schopnost zůstat v kontaktu“ (Wisenbergová, 2001: 241).

2.2.6 Výzkumy v oblasti komunikace v nevládních organizacích Odborných textů, které by se zabývaly neziskovým a nevládním sektorem v České republice, a konkrétněji komunikací v tomto sektoru, je velmi málo. Jedním z textů, který jsem v této oblasti vyhledala, je bakalářská práce Davida Musila Mediální kampaň neziskových organizací. Musil (2003) se zde zabývá prací organizace s veřejností, hlavní komunikační problém spatřuje v nedostatečné nebo chybné publicitě a nedostatku financí. Dalším textem zabývajícím se neziskovými organizacemi je text Profesionalizace neziskového sektoru v České republice po roce 1989 Luďka Hudáka. Hudák (2003) se věnuje rozdílnosti a vývoji neziskového sektoru po roce 1989 a zabývá se také jevy, které s profesionalizací přímo souvisí. Dále jsem našla několik publikací, které se zabývají marketingem, řízením profesionálních organizací, strategií firemní komunikace nebo komunikací mezi členy v týmu. Mezi ně patří například výzkum Vliv formy a kvality komunikace na efektivnost komunikace od Dagmar Charvátové, která se zde zabývá efektivitou komunikace v řízení ziskové organizace nebo bakalářská práce Hany Lindovské (2008) Komunikace jako nástroj

29

efektivního fungování organizace, která se taktéţ věnuje komunikaci v ziskové organizaci, mezi zaměstnanci a zaměstnavateli. Nenašla jsem však výzkum nebo text, který by se zabýval komunikací uvnitř nevládní organizace nebo komunikací jejich dobrovolných členů, přestoţe úspěšná komunikace uvnitř organizace je základem pro její fungování a následné působení. Proto jsem se rozhodla na tuto problematiku zaměřit ve výzkumné části práce.

2.2.7 Shrnutí V hnutích a organizacích tedy probíhá komunikace pomocí různých komunikačních kanálů - tváří v tvář nebo je zprostředkovaná určitým médiem. Bergerová (2005) upozorňuje na nepostradatelnost osobní komunikace, také Rektořík (2007) se zmiňuje o nutnosti budovat soudrţnost mezi členy skupiny pomocí osobní komunikace. Nová média naopak znamenají výrazný posun v komunikaci nevládních organizací v oblasti vytváření síťových komunikačních struktur a decentralizace, kdy řízení a organizace nesměřuje pouze z nejvyššího centra, ale jednotky organizace mají jistou míru autonomie. Stejně tak lokání skupiny AI spadají pod národní strukturu a zodpovídají se praţské kanceláři, velká míra zodpovědnosti, ale i svobody v rozhodování spočívá na rozhodnutích skupiny. Komunikace zprostředkovaná pomocí médií je tak určitou extenzí osobní komunikace, která vytváří atmosféru důvěry a serióznosti, jaký typ komunikace však bude pouţit v konkrétní situaci, záleţí především na prostorové vzdálenosti. Jaký je vztah mezi komunikací tváří v tvář a zprostředkovanou komunikací v regionálních skupinách těchto organizací? Jak vnímají tato nová média a jejich přínos členové těchto skupin? A jak fungují v lokálních podmínkách? Výzkumy a odborné texty se touto problematikou příliš nezabývají, proto se jim budu věnovat ve svém výzkumu.

30

2.3 Organizace Amnesty International

V této předposlední kapitole teoretické části se budu věnovat konkrétně organizaci Amnesty International. Nejdříve uvedu kontext vzniku této organizace a její vývoj. Poté uvedu obecné informace o organizaci, jejich cílech, aktivitách a činnosti. Dvě podkapitoly věnuji také představení orgánů mezinárodní struktury a struktury AI ČR.

2.3.1 Historie a vývoj Amnesty International AI14 vznikla v roce 196115, kdy mladý právník Peter Benenson napsal článek do britského Observeru o šesti mladících z Portugalska, kteří skončili ve vězení, protoţe si připili na svobodu. Článek s názvem „Zapomenutí vězni“ byl základním kamenem pro vznik hnutí. Peter Benenson nabádal občany, aby dávali vládě svými dopisy najevo, ţe jim osudy mladíků nejsou lhostejné. Článek byl reprodukován v novinách po celém světě a vyvolal pozoruhodné výsledky. Lidé psali a volali, aby tyto studenty podpořili a ve Velké Británii i v zahraničí začaly vznikat lokální skupiny na jejich podporu. To byl počátek trvale působící dobrovolné organizace, sloţené z jednotlivých národních sekcí. V roce 1962 se konala mezinárodní konference v Belgii, kde byl oficiálně přijat název „Amnesty International“. „Zhruba po dvou dalších letech se z Amnesty International stala jedna z největších a nejúspěšnějších dobrovolnických organizací, vedoucí kampaně, která vznikla v poválečné době a rozšířila se na stupeň institucionální vyspělosti“ (Buchanan, 2002: 576). Podle Buchanana (2002) se AI objevila v obzvlášť příhodné době, co se týče světové politiky. S tím souhlasil i sám Peter Benenson: „Byla jen jedna doba, kdy se Amnesty mohla zrodit a bylo to právě osvěţující, krátké jaro šedesátých let“ (Buchanan, 2002: 577). Na vznik AI měl podle Buchanana (2002) vliv i rostoucí počet politických vězňů a zneuţívání lidských práv jako záleţitost padesátých let. „Organizace vznikla v době, kdy principy dodrţování lidských práv ustavených ve Všeobecné deklaraci lidských práv neměly ţádnou právní sílu, kdy mezinárodní reţim lidských práv neexistoval“ (Chocholáčová, 2004: 51). Benensonovo vedení v prvních letech AI bylo podle Buchanana (2002) efektivní také proto, 14

Amnesty International: základní fakta o AI. (Nedatováno). http://www.amnesty.cz/amnesty.php (20. 10. 2009) 15 AI byla v roce 1961 ustanovena jako hnutí.

31

ţe byl obklopen lidmi, většinou svými vrstevníky – právníky, akademiky a sociálními aktivisty, kteří byli připraveni organizaci vést. Ve své první fázi se AI neustále rozvíjela. Z osamocených jednotlivých veřejných akcí se tak postupem času zrodilo významné mezinárodní hnutí (Buchanan, 2002). Prvotním a základním tématem zájmu AI byli „vězni svědomí“, tak AI označuje lidi, kteří jsou věznění pro svobodné vyjádření svých názorů, pro politické přesvědčení nebo pro náboţenské vyznání. Tito vězni se stali centrálním zájmem apelů AI. Ve svém článku v Observeru Peter Benenson uvedl, ţe jeho metoda psaní nových apelů překoná problémy, na které naráţely předchozí kampaně za osvobození lidí, například, ţe politický pohled na uvěznění se stane důleţitějším neţ fakt uvěznění16 (Buchanan, 2002: 580-581). Prvních dvacet let své působnosti se tak AI zaměřovala především na propuštění vězňů svědomí. V 80. a 90. letech se mandát AI začal rozšiřovat „z obhajování občanských a politických práv i do oblasti práv ekonomických, sociálních a kulturních, kde dosud měly výsadní postavení humanitární organizace“ (Chocholáčová, 2004: 52-53). Na AI však v oblasti tohoto směřování padala také kritika. „Mnoho zmatků pocházelo z faktu, že Amnesty se snaží dělat všechno najednou, se skromnými zdroji. Benenson se snažil vytvořit unikátní banku informací o politických vězních a ve stejné době chtěl vytvořit dobrovolnické hnutí na jejich podporu“ (Buchanan, 2002: 592).

2.3.1.1 Historie a vývoj Amnesty International v České republice

Mezi lety 1961-1989 hájila AI také přes 400 občanů tehdejšího Československa. Patřili mezi ně mimo jinými bývalý prezident Václav Havel, praţský arcibiskup a kardinál Josef Beran, novinář a politik Petr Uhl i členové hudební skupiny Plastic People of the Universe, jednalo se především o sekci AI v Holandsku. V Československé republice v té době nemohla AI vykonávat svou činnost, aţ v listopadu 1989 bylo zaloţeno Sdruţení AI v Československu.

16

AI nikdy nezaujímá postoj k politickému reţimu nebo ke konfliktu, platí pro ni zásada nestrannosti a zabývá se pouze porušováním práv jednotlivců.

32

„Před rokem 1989 nemohla Amnesty International v naší zemi oficiálně vykonávat svou činnost a neexistovala ani žádná jiná forma její činnosti např. individuální mezinárodní členství. Česká pobočka AI byla založena v roce 1991 a okamžitě se zapojila do činnosti mezinárodní organizace.“17 Po listopadu 1989 působilo v ČR několik skupin AI, první skupiny vznikly v Praze a v Brně. V roce 1992 byla AI v ČR zaregistrována jako sdruţení a byla také zřízena koordinační kancelář. Po listopadu 1989 panoval o AI velký zájem, ten ale začal postupně upadat. Díky aktivním zájemcům se podařilo udrţet hlavní jádro AI v Praze a podporu pro další činnost (Chocholáčová, 2004: 55-56). Činnost české sekce AI dnes spočívá hlavně ve zveřejňování informací a zapojování veřejnosti a úřadů do ochrany lidských práv v ČR i v zahraničí.

2.3.2 O organizaci Amnesty International Amnesty International18 je celosvětovou neziskovou a nevládní organizací, která vede kampaně za základní lidská práva, která jsou zakotvena ve Všeobecné deklaraci lidských práv a dalších mezinárodních aktech o lidských právech. Základními hodnotami AI19 je dodrţování lidských práv, tělesná a duševní nedotknutelnost, svoboda svědomí a ochrana proti diskriminaci. Podle vize AI jsou lidská práva navzájem provázaná a nedělitelná. Pojem „poslání“ podle Plamínka (1996) „vyjadřuje důvod existence neziskové organizace, říká, proč je organizace tady a čeho chce dosáhnout“ (Plamínek, 1996: 13). Takto definované poslání je obsaţeno ve Stanovách AI: „Amnesty International utváří globální společenství ochránců lidských práv založené na zásadách mezinárodní solidarity, efektivní akce ve prospěch konkrétní oběti, globálního působení, univerzality a nedělitelnosti lidských práv, nestrannosti a nezávislosti, demokracie a vzájemné úcty.“20 17

Strategický plán AI ČR 2008-2010. Praha: Amnesty International Česká republika. Amnesty International ČR: základní fakta o AI. (Nedatováno). http://www.amnesty.cz/amnesty.php (22. 10. 2009) 19 Amnesty International ČR: AI v ČR. (Nedatováno). http://www.amnesty.cz/amnesty-cr.php. (20. 10. 2009) 20 Stanovy Amnesty International Česká republika, o.s. 2008. 18

33

Toto poslání je zaloţeno na principu mezinárodní solidarity, efektivní a rychlé pomoci pro jednotlivce, zájmu o všechna místa na světě, demokracii a vzájemném respektu. Symbolem AI je svíčka omotaná ostnatým drátem, která představuje naději. Náhled AI na svět shrnuje čínské přísloví „Je lepší zapálit svíčku neţ proklínat temnotu.“ V roce 1977 získala AI Nobelovu cenu za mír a v roce 1978 Cenu OSN za lidská práva. AI21 je nezávislá na vládách, politických ideologiích, ekonomických zájmech i náboţenství, proto nepřijímá ţádné finanční prostředky ke své činnosti ani od vlád, ani od politických stran. AI se zaměřuje pouze na nestrannou ochranu lidských práv, nestojí tak v opozici vůči ţádné vládě ani politickému systému, nepodporuje ani neoponuje názorům obětí, jejichţ práva se snaţí chránit. Její finanční prostředky tak tvoří především členské příspěvky a dary, pro jejich přijímání však uplatňuje přísná pravidla. Pravomoce a odpovědnost v hospodaření upravují pravidla, která schvaluje koordinační výbor AI. AI spolupracuje s mnoha dalšími organizacemi na mezinárodní úrovni. Mezi tyto organizace patří OSN, Rada Evropy, Organizace amerických států, Organizace africké jednoty, Evropská unie, Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, ASEAN, APEC, Meziparlamentní unie a další. Významný je podle Černé (2001) vztah AI s Organizací spojených národů (OSN), který je zaloţen na spolupráci a koordinaci. Strategie AI a OSN se liší vzhledem k jejich statusu, přesto navzájem spolupracují na dosaţení společného cíle, kterým je dodrţování lidských práv. Podle Chocholáčové (2004) je OSN způsobilá utvářet a stanovovat mezinárodní standardy dodrţování lidských práv, chybí ji však moţnosti efektivního monitorování a šetření porušování lidských práv v jednotlivých zemích, kterými disponuje právě AI. AI zase buduje respekt a autoritu OSN tím, ţe „vychází z dokumentů, úmluv a mezinárodních smluv týkajících se lidských práv, které byly přijaty v rámci OSN a jejichţ ratifikaci ostatními státy AI intenzivně podporuje,“ (Chocholáčová, 2004: 56-57). S významem AI na poli mezinárodních organizací souhlasí i Černá: „V oblasti mezinárodních vztahů vzrostl především význam organizací sledujících respektování a prosazování základních lidských práv a svobod a mezi nimi nesporně i význam Amnesty International“ (Černá, 2001: 92).

21

Amnesty International ČR: základní fakta o AI. (Nedatováno). http://www.amnesty.cz/amnesty.php (22. 10. 2009).

34

AI je zaloţena na decentralizované bázi s národními sekcemi a lokálními skupinami. Národní a mezinárodní úroveň AI podle Walche (1999) shromáţdily mnoho zdrojů a vyvinuly efektivní aparát hledání fondů. Důleţitá je pro AI především široká základna dobrovolníků. Řady dobrovolníků se Peter Beneson snaţil rozšířit zapojením obyčejných lidí a moţností dát jim pocítit, ţe malá ale konkrétně směřovaná pomoc je schopna ovlivnit záleţitosti na mezinárodní úrovni (Buchanan, 2002: 596). AI dnes působí ve více neţ 150 zemích světa, po celém světě má 2,2 milionů členů, sympatizantů a dárců v 7500 pobočkách. AI dále shromáţdila mnoho kvalitních výzkumníků, které lze povaţovat za vysoce kvalitní „hlídací psy“ lidských práv. Součástí struktur AI jsou i skupiny lékařských odborníků, právníků a dalších specialistů.

2.3.2.1 Struktura mezinárodní organizace Amnesty International Základními organizačními jednotkami AI jsou sekce neboli struktury (struktura je niţší jednotkou sekce). Sekce je základní organizační jednotkou, jako zástupce AI v jednotlivých zemích má jasně stanovená práva a povinnosti. Sekce má vysokou míru autonomie a rozsáhlou členskou základnu, sekce se skládají z jednotlivých lokálních skupin (Chocholáčová, 2004). V této kapitole jen krátce popíšu strukturu mezinárodních orgánů AI, kterým podléhají sekce a struktury, protoţe lokální skupina AI, kterou se budu zabývat v analytické části s těmito orgány přímo nekomunikuje. Činnost AI je koordinována z centrály v Londýně, jejími řídícími orgány jsou: a) Mezinárodní rada (International Council) – je nejvyšším rozhodovacím orgánem AI, určuje hlavní strategie hnutí, stanovuje vizi AI, její mise a základní hodnoty a má dohled nad činností sekcí, struktur a dalších orgánů. Mezinárodní rada se skládá z členů Mezinárodního výkonného výboru a zástupců sekcí. b) Mezinárodní výkonný výbor (International Executive Committee) – je výkonný orgán působící jako vláda, skládá se z pokladníka, jednoho zástupce zaměstnanců Mezinárodního sekretariátu a sedmi řadových členů. Mezinárodní výkonný výbor vykonává rozhodnutí učiněná Mezinárodní radou, dohlíţí na činnost a zajišťuje rozvoj lidských zdrojů c) Mezinárodní sekretariát (International Secretariat) – má na starosti kaţdodenní záleţitosti, jeho výzkumné týmy se účastní misí na celém světě, shromaţďuje a

35

zpracovává informace o stavu lidských práv, o aktuálním dění v krizových oblastech a o osudech jednotlivců d) Generální tajemník – stojí v čele Mezinárodního sekretariátu, je hlavním představitelem a mluvčím hnutí (Chocholáčová, 2004: 58-61).

Graf č. 1: Rozhodovací struktura Amnesty International Zdroj: ČERNÁ, Lucie. 2001. Amnesty International – podoba, vývoj a postavení organizace v mezinárodních vztazích. Pp. 92 – 103 in Mezinárodní vztahy, ročník 36, 1. 2001.

Výbory Mezinárodní výkonný výbor

Mezinárodní sekretariát Generální tajemník

Sekce v jednotlivých zemích

Lokální skupina

Lokální skupina

Mezinárodní rada

Sekce v jednotlivých zemích

Lokální skupina

Lokální skupina

Sekce v jednotlivých zemích

Lokální skupina

Lokální skupina

36

2.3.2.2 Struktura organizace Amnesty International Česká republika Amnesty International Česká republika má sídlo v Praze, prozatím má statut struktury, ale v tomto roce bude ţádat o statut sekce. Činnost AI ČR vychází z mezinárodního statutu, směrnic a pravidel přijatých zasedáním Mezinárodní rady AI. Hlavním orgánem AI je koordinační výbor AI ČR. Činnost AI koordinuje praţská kancelář22, její zaměstnanci podporují činnost dobrovolníků a zajišťují kaţdodenní chod organizace. Orgány AI v ČR tvoří valná hromada, koordinační výbor, předseda koordinačního výboru, čestný výbor a kontrolní a revizní komise. Základní orgány AI krátce popíšu23, širší a podrobnější strukturu AI ČR naznačuje graf 2. Valná hromada Valná hromada je nejvyšším orgánem AI ČR, řídí ji předseda koordinačního výboru. Hlasovací právo má kaţdý člen hnutí, který je členem déle neţ pět pracovních dnů před konáním valné hromady. Do působnosti valné hromady patří mezi jiným měnit stanovy sdruţení, rozhodovat o zrušení hnutí a způsobu jeho majetkového vypořádání, volit členy koordinačního výboru a kontrolní a revizní komise, odvolávat koordinační výbor nebo členy kontrolní a revizní komise, schvalovat strategii a plán činnosti a výši členských příspěvků na rok. Valná hromada bývá svolávána jako řádná a mimořádná. Řádná valná hromada se koná jednou ročně, mimořádná valná hromada je svolávána předsedou koordinačního výboru. Koordinační výbor Koordinační výbor je řídícím orgánem AI ČR, je přímo zodpovědný valné hromadě a o své činnosti musí informovat mezinárodní výkonný výbor a mezinárodní sekretariát. Koordinační výbor je sloţený z pěti členů, ti jsou voleni v tajné volbě z členů AI. Členové jsou voleni na dobu dvou let a nikdo nemůţe být zvolen více neţ třikrát za sebou. Koordinační výbor zajišťuje soulad práce hnutí s mandátem a pracovními pravidly AI, je dále zodpovědný za přípravy strategie a plánu činnosti v součinnosti se členy, zaměstnanci a mezinárodním sekretariátem. Členové koordinačního výboru a kontrolní revizní komise nesmí být zároveň placenými zaměstnanci hnutí.

22

Devět zaměstnanců Praţské kanceláře: ředitel, manager kanceláře, tiskový mluvčí, tiskový mluvčí junior, kampaňový koordinátor, koordinátor aktivismu, fundraiser, koordinátor pro mezinárodní otázky, koordinátor HRE (Strategický plán AI ČR 2008–2010. Praha: Amnesty International Česká republika) 23 Stanovy Amnesty International Česká republika, o.s. 2008.

37

Předseda koordinačního výboru Předseda koordinačního výboru (PKV) má zodpovědnost za práci koordinačního výboru mezi jeho schůzemi a jeho schůze svolává. PKV svolává také řádné, mimořádné nebo náhradní valné hromady. Čestný výbor Čestný výbor má reprezentační a poradní funkci, jeho členy jmenuje a odvolává koordinační výbor. Členem čestného výboru se můţe stát fyzická osoba, která poţívá všeobecné úcty a není v rozporu se zásadami činnosti AI. Kontrolní a revizní komise Kontrolní a revizní komise (KRK) je nezávislým kontrolním orgánem sdruţení, tvoří ji tři členové voleni na dobu dvou let. KRK je přímo zodpovědná valné hromadě. Členové KRK jsou voleni v tajné volbě, nemohou být zároveň zaměstnanci, ani členy koordinačního výboru. Mezi povinnosti KRK patří např. kontrola dodrţování rozpočtu, kontrola koordinačního výboru a jeho činnosti, podávání zpráv členské základně a valné hromadě v podobě tištěné nebo e-mailové minimálně jednou za šest měsíců. Organizační jednotky Těmito jednotkami jsou regionální skupiny. O ustanovení a zrušení skupiny rozhoduje koordinační výbor v součinnosti s mezinárodním sekretariátem. Skupina musí mít alespoň pět členů, kteří jsou současně členy hnutí. Jeden z členů je pověřen funkcí koordinátora, který je zodpovědný za styk s koordinačním výborem a mezinárodním sekretariátem. Skupiny se pravidelně účastní kampaní AI, informují média o činnosti AI a problematice lidských práv, financují svou činnost a přispívají k financování činnosti hnutí. Členové Členem AI se stává osoba dnem zapsání do členské databáze, a to po zaplacení příspěvku. Mezi práva členů patří podílet se na činnosti sdruţení, účastnit se a hlasovat na valné hromadě a být volen do orgánů hnutí. Dále má právo na informace týkající se hnutí. Mezi povinnosti členů patří platit příspěvky, dodrţovat stanovy a statut AI a vnitřní pravidla fungování organizace. Svým jednáním nesmí členové ohrozit jméno AI.24

24

Stanovy Amnesty International Česká republika, o.s. 2008.

38

Výbor pro mezinárodní otázky Výbor pro mezinárodní otázky stojí vedle koordinačního výboru, přímo se mu nezodpovídá, ale funguje jako poradní orgán. Tento výbor má sledovat vývoj politiky hnutí AI, podávat o něm zprávu vedení a navrhovat české národní pozice. Graf č. 2: Struktura organizace AI ČR Zdroj : Strategický plán AI ČR 2008-2010. Praha: Amnesty International Česká republika

Místní skupiny

Kontrolní a revizní komise

Místopředseda

Koordinátor Výboru pro mezinárodní otázky Valná hromada

Koordinační výbor

Výbor pro mezinárodní otázky

Pokladník

Předseda

Ředitel

Členové Zaměstnan ci (Praţská kancelář)

Manaţer kanceláře

Koordinátor pro mezinárodní otázky

Dobrovolníci

Kampaňový koordinátor

Koordinátor HRE

Fundraiser

Tiskový mluvčí Tiskový mluvčí junior

Koordinátor aktivismu

39

2.3.3 Činnost Amnesty International AI se zastává jednotlivých obětí bezpráví, poskytuje podporu ţadatelům o azyl, usiluje o odstranění diskriminace, ale i o systémové změny ze strany vlád a mezinárodních institucí v zákonech i v praxi. Většina činností AI má podle Chocholáčové (2004) reaktivní povahu – AI odpovídá na jednotlivé případy porušování lidských práv. Od roku 1985 se AI zabývá také preventivní činností a monitorováním krizových situací. Základními metodami AI jsou podle Chocholáčové (2004) tematické kampaně nebo kampaně zaměřené na určitou zemi, urgentní akce či apely, výchova k lidským právům (publikační činnost a rozšiřování materiálů o lidských právech a jejich porušování) a adopce (Chocholáčová, 2004: 65). Tyto metody se však prolínají a doplňují. AI se zaměřuje především na tuto problematiku25: -

propuštění vězňů svědomí a spravedlivé soudy pro všechny bez rozdílu

-

zrušení trestu smrti a zastavení mučení

-

ochrana civilistů v ozbrojených konfliktech

-

zastavení násilí na ženách

-

zajištění práv uprchlíků a migrantů

-

odstranění nerovnoprávnosti a diskriminace AI monitoruje stav lidských práv, k tomu ji slouţí výzkumná činnost odborníků

v postiţených oblastech, od nich získané informace jsou zpracovávány a následně slouţí jako spolehlivý zdroj informací (viz kapitola Komunikační a informační politika nevládních organizací). Základem práce AI je tedy spolehlivý výzkum v konkrétních případech porušování lidských práv. V rámci výzkumů jsou vysílány delegace do zemí a teritorií, kde jsou lidská práva porušována. Během těchto misí delegáti diskutují s vládními činiteli, pozorují politické soudní procesy a na místě šetří porušování lidských práv (Černá, 2001: 96). Delegáti komunikují s místními aktivisty za lidská práva a veřejnými činiteli, sledují tiskové zprávy a udrţují kontakty se zdroji informací po celém světě. Tito odborníci pátrají po faktech, sledují sdělovací prostředky a promlouvají s obětmi, pokud je to moţné. Informace se snaţí ověřovat z mnoha zdrojů a kontaktů. V zemích, kde jsou porušována lidská práva a AI je odepřen 25

Výroční zpráva 2007. Amnesty International. 2007.

40

vstup do této země, se její členové obracejí na informační zdroje mimo danou zemi, mezi tyto zdroje patří sdělovací prostředky, uprchlíci a diplomaté v zahraničí. Své výzkumné výsledky zveřejňují delegáti a výzkumníci ve formě podrobné zprávy o stavu lidských práv a tyto zprávy se stávají zdrojem pro nestranné a přesné zpravodajství. Informace o jednotlivých případech a kampaních zveřejňuje AI na letácích, plakátech, v reklamních spotech, bulletinech a na internetových stránkách a tím se snaţí dostat do povědomí veřejnosti. Své závěry formuluje do výročních zpráv, ve kterých informuje o případech porušování lidských práv během předešlého roku. Výroční zprávy AI jsou široce publikovány a často slouţí jako materiál pro mezivládní politiku. AI dále pravidelně vydává bulletiny, ve kterých je moţné nalézt nejen problematiku, kterou se v současné době AI zabývá, ale i aktuální informace týkající se AI, dosaţené úspěchy a doporučené aktivity – většinou se jedná o nabádání k psaní dopisů na podporu konkrétního případu porušování lidských práv. Úkolem AI je nejen informovat veřejnost o kampaních a získat jejich podporu, ale snaţí se veřejnost a příslušné instituce do dění zapojovat a dále lobovat za zlepšení situace. V případě, ţe je podle AI nutné provést akci na ochranu lidí, jejichţ práva jsou porušována, zmobilizuje své členy, kteří píší dopisy, petice, urgentní apely, popř. provedou veřejnou akci nebo demonstraci. AI se většinou nezabývá případy ve vlastní zemi, ale existují i výjimky. „Sdruţení můţe podnikat i akce týkající se jednotlivých případů porušení lidských práv v ČR a vyšetřovat jejich porušení, ale můţe tak činit pouze na základě plánů předem konzultovaných na mezinárodní úrovni hnutí.“26 Činnost AI je tedy zaloţena na kvalitním výzkumu, získané informace jsou formulovány do zpráv a na základě informační politiky předávány příslušným institucím, sdělovacím prostředkům a veřejnosti. Pro svou činnost se snaţí získat podporu a přivést veřejnost nejen k informacím, ale i k otevřené diskusi v oblasti porušování lidských práv.

26

Stanovy Amnesty International Česká republika, o.s. 2008.

41

2.3.3.1 Amnesty International a její propagace prostřednictvím médií AI vyuţívá ke koordinaci svých dobrovolníků, propagaci aktivit, získávání podpory a informování o činnosti tištěných materiálů, webových stránek, ale také se snaţí zavádět komunikaci zprostředkovanou sociálními médií – webem 2.0, kdy obsah tvoří samotní uţivatelé. Díky těmto médiím je moţné rozšířit interakce mezi dobrovolníky, informovat veřejnost a hledat další příznivce. Sociální média by měla být místem koordinace pro zvýšení efektu, neměla by však nahradit stávající aktivismus, ale měla by ho naopak podporovat. Cílem je vyuţívat nových sociálních médií k propagaci lidských práv, AI a jejich kampaní, mezi pouţívaná sociální média patří27: a) Facebook – tato komunitní síť se neustále rozšiřuje a roste, existuje skupina AI ČR (http://www.facebook.com/home.php?#/AmnestyInternationalCR),

mnohé

z lokálních skupin mají také zaloţené své skupiny na Facebooku (Brněnská skupina: http://www.facebook.com/home.php?#/group.php?gid=70275673213) b) YouTube28

–

AI

má

na

internetovém

serveru

YouTube

svůj

(http://www.youtube.com/user/amnestyinternational?blend=3&ob=4),

kanál tento

videokanál poskytuje i lokálním skupinám moţnost prezentovat své akce c) Linkedln – jedná se o komunitní síť podobnou Facebooku, je ale více zaměřená na profesionální sféru, jedná se o skupinu „Amnesty International Czech Republic“ (http://www.linkedin.com/groups?home=&gid=101891) d) Sdílené záložky - sdílení zajímavých internetových adres – např. propagace lidskoprávních článků dostupných na webu AI ČR e) Twitter – tento mikroblogovací systém funguje podobně jako blog, zápisy však mohou být v maximální délce 140 znaků (http://twitter.com/amnestyczech) f) MySpace

–

tato

moţnost

komunikace

se

teprve

rozvíjí

(http://www.myspace.com/amnestyintl) V příštím roce by měl v rámci AI ČR začít fungovat také intranet pro členy, převáţně pro skupiny a členy, kteří jsou v činnost AI aktivní. K propagaci vyuţívá AI také e27

Amnesty International. Bulletin 6/2008. Praha: Amnesty International Česká republika. Na podporu kampaní AI vznikají mnohá videa, která je moţné zhlédnout na internetovém serveru YouTube (http://video.google.cz/videosearch?hl=cs&source=hp&lr=&q=youtube+amnesty+international&um=1&ie=UT F-8&ei=rH8XS6nDA4zmQOWxbHVAw&sa=X&oi=video_result_group&ct=title&resnum=1&ved=0CBMQqwQwAA#), krátká videa apelují na zapojení veřejnosti do kampaní. Tyto motivující videoklipy zdůrazňují, ţe i něco jako podpis na první dojem nepodstatný, můţe ve správné době a na správném místě - na konkrétním urgentním apelu nebo pod peticí, můţe přispět k ochraně lidských práv nebo i k záchraně ţivota. 28

42

aktivismus, 1. června AI spustila interaktivní webové stránky www.zmenimeto.cz. Tyto stránky seznamují veřejnost s konkrétními případy dětí v Afghanistánu, Číně a České republice, které nemají přístup ke vzdělání, přímo z tohoto webu je moţné odeslat výzvu ke zlepšení situace.29

2.4 Brněnská skupina Brněnská skupina je cílovou jednotkou, na kterou se budu ve svém výzkumu zaměřovat, poslední kapitolu teoretické části tedy věnuji právě jí. Cíli, ideami, metodami práce a hlavními zájmy AI jsem se zabývala v předchozí kapitole, v kapitole o Brněnské skupině se budu zabývat tím, co je specifické pro lokální skupinu, jaká jsou práva a povinnosti skupiny a jejich členů. Lokální skupiny se zabývají problematikou a kampaněmi, které jsou jim nejbliţší, uvedu tedy stručné charakteristiky kampaní, kterými se Brněnská skupina zabývá.

2.4.1 O Brněnské skupině Lokální skupina v Brně byla zaloţena v roce 1999. Po určitou dobu fungovaly v Brně dvě lokální skupiny – „Šestá skupina“ a „Brněnská skupina“, v roce 2006 se však obě skupiny spojily a dále pokračují v činnosti pod názvem „Brněnská skupina.“ Mezi její dobrovolníky patří především současní a bývalí studenti brněnských univerzit. Členové Brněnské skupiny se věnují převáţně urgentním akcím na ochranu lidských práv, vzdělávání k lidským právům a kampani za dodrţování lidských práv v Číně – konkrétně adoptovanému vězni svědomí – kyberdisidentu Huangu Jinquiu (viz kapitola Kampaně Brněnské skupiny).30 Pro informování o aktivitách provozuje Brněnská skupina webovou stránku http://www.amnesty-brno.estranky.cz/, která poskytuje informace o skupině, proběhlých a připravovaných akcích, fotoalbum z akcí a přehled kampaní, kterými se skupina zabývá. Dále obsahuje archiv zpráv, dobré zprávy a ohlasy na petiční akce, internetový obchod a 29

Amnesty International ČR: kampaně a projekty. (Nedatováno). http://www.amnesty.cz/kampaneprojekty/tema/Zmenime-to/ (23. 10. 2009) 30 Brněnská skupina. (Nedatováno). http://www.amnesty-brno.estranky.cz/stranka/o-skupine. (1. 11. 2009)

43

odkazy na stránky AI, AI ČR a některých dalších skupin (podrobněji se získávání a rozšiřování informací Brněnskou skupinou budu věnovat v analytické části). V České republice v současné době funguje celkem osm lokálních skupin, kromě Brněnské skupiny jsou to dále Praţská úterní skupina, Pardubická skupina, Prague English group,

Olomoucká

skupina,

Ostravská

skupina,

Českobudějovická

skupina

a

Královehradecká skupina. Brněnská skupina si pro svou činnost musí obstarávat finanční i nefinanční prostředky z velké části sama. Existují tyto formy získávání prostředků pro chod skupiny31: -

prostředky získané z kanceláře – informace, materiály a podporu získává Brněnská skupina především z praţské kanceláře AI. praţská kancelář neposkytuje lokálním skupinám hotovost, zajišťuje však skupinám materiální i nemateriální podporu, zde patří: akční balíčky32, kampaňové tiskoviny, bezplatná školení interními školiteli, handbooky, pokladničky, servis novým členům, mediální práci, moţnost odkoupení předmětů k dalšímu prodeji v rámci tzv. veřejné sbírky

-

prostředky získané skupinou – členské příspěvky členů skupiny, vlastní fundraising dle svých moţností a schopností

-

granty - podání grantu skupiny konzultují před započetím psaní ţádosti s koordinačním výborem a vedoucím kanceláře. Lokální skupina má svá práva i povinnosti. Skupina má právo obdrţet dostatek

informací a instrukcí tak, aby mohla nést omezenou zodpovědnost za své kampaně. Skupina musí přiměřeným způsobem informovat koordinační výbor o své činnosti nejméně jednou za šest měsíců. Skupina smí vydávat veřejná prohlášení jménem AI vztahující se ke kampani nebo akci, v nichţ se tato skupina angaţuje, představovat AI veřejnosti a můţe reprodukovat materiály a informace dodané AI. Jakákoliv jiná veřejná prohlášení mohou být vydávána pouze po konzultaci s koordinačním výborem, případně mezinárodním sekretariátem.33

31

Manuál pro pokladníky. Praha: Amnesty International Česká republika. Akční balíčky pro místní skupiny se týkají určitého tématu a konkrétní země a jsou časově vymezeny. Akční balíček se skládá ze základních informací, které se týkají konkrétního tématu, kterým se balíček zabývá. Obsahuje cíle aktivit a cílovou skupinu, na kterou bude se svými poţadavky apelovat. Dále nastoluje formy práce, kterými se bude snaţit dosáhnout svého cíle a práva a povinnosti lokáních skupin, které se k tomuto balíčku připojí. (Akční balíček pro místní skupiny Amnesty International ČR, Téma: Letní olympijské hry v Číně v roce 2008, Země: Čína, Časové vymezení: říjen 2006 – červen 2008. Praha: Amnesty International Česká republika) 33 Stanovy Amnesty International Česká republika, o.s. 2008. 32

44

K činnosti Brněnské skupiny je moţné se zapojit několika způsoby, a to jako: -

a) aktivní dobrovolník - Dobrovolníci pomáhají při výstavách, projekcích, přednáškách (pomoc při výuce lidských práv na školách), workshopech, na infostáncích (infostánek ke dni Tibetu, infostánek na festivalu dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět) a na dalších příleţitostných akcích pořádaných Brněnskou skupinou.

-

b) pasivní dobrovolník - Dobrovolníci překládají výroční zprávy a materiály pro AI, vytvářejí materiály a semináře pro výuku k lidským právům na školách, píšou a podepisují urgentní apely a výzvy na podporu vězňů svědomí.34

-

c) člen – Členové platí členský příspěvek, mají moţnost podílet se na činnosti organizace a hlasovat na valné hromadě, získává informace, které se týkají organizace (pokud se jedná o členství v konkrétní lokální skupině, putují jeho členské příspěvky do rozpočtu této konkrétní skupiny, v případě členství AI ČR, směřují jeho členské příspěvky do této struktury).35

-

d) dárce – AI je financována pouze z příspěvků členů a dárců. Dárci, kteří nejsou členy AI, se nemohou účastnit hlasování na valné hromadě, ale mohou se účastnit diskusí a zapojovat se do dění organizace.36

2.4.2 Kampaně Brněnské skupiny Kampaně jsou dlouhodobé aktivity, kterými se Brněnská skupina zabývá, nejsou však od sebe oddělené, ale prolínají se a souvisí spolu. V této kapitole stručně tyto kampaně popíšu.37 Urgentní apely (e-akce) Od dubna 2006 připravuje pravidelně Brněnská skupina jednu on-line petici týdně. Psaní urgentních apelů, petic a dopisů je jedním z nejúčinnějších nástrojů, kterým AI disponuje. Petice putuje do rukou signatářů a poté díky dopisům, faxům a e-mailům jsou okamţitě odesílány k příslušným osobám a institucím. Podle výroční zprávy AI z roku 2007

34

Amnesty International Brno: Manuál pro dobrovolníky. Amnesty International: staňte se členem. (Nedatováno). http://www.amnesty.cz/stante-se-clenem.php. 36 Amnesty International ČR: staňte se dobrovolníkem. (Nedatováno). http://www.amnesty.cz/stante-sedarcem.php (15. 11. 2009) 37 Výroční zpráva 2006. Praha: Amnesty International Česká republika. Výroční zpráva 2007. Praha: Amnesty International Česká republika. 35

45

dochází po podpisové kampani ke zlepšení ve 30 – 40 procentech případů. Pod tuto kampaň spadá také celorepubliková akce Dopisy v ulicích, která se koná ve větších městech ČR. Studenti a studentky při této akci nabízejí lidem, aby připojili svůj podpis k podpoře zastavení bezpráví. Přínosem urgentních apelů je také to, ţe vězňům svědomí a diskriminovaným osobám dávají najevo, ţe jejich utrpení není světu lhostejné. Lidská práva pro Čínu AI vede kampaně, které jsou zaměřené na jednotlivé geopolitické oblasti, ve kterých jsou porušována lidská práva. Tato kampaň se zabývá problémy spojenými s reţimem panujícím v Číně i otázkou Tibetu. Brněnská skupina monitoruje urgentní případy porušování lidských práv v Číně, zasílá příslušným úřadům apely, pořádá akce pro veřejnost. Mezi aktivity této kampaně patří akce Více štěstí v roce prasete nebo Den Tibetu. Velká část urgentních apelů směřuje právě do Číny. S porušováním lidských práv v Číně souvisí následující kampaň, která je specifická pro Brněnskou skupinu. "Adoptovaný" kyberdisident Huang Jinqiu Brněnská skupina „adoptovala“ v březnu 2009 čínského kyberdisidenta Huanga Jinqiu. Cílem kampaně je propuštění tohoto vězně svědomí a informování veřejnosti o případu jeho zadrţování. Brněnská skupina se o případu snaţí informovat veřejnost, pořádá infostánky, kde informuje jednak o případu vězněného kyberdisidenta, ale také o problematice porušování lidských práv a aktivitách AI. Mezi další aktivity na podporu Huanga Jinquiu patří klasické petice i fotopetice, které jsou jsou zasílány čínskému ministru spravedlnosti. O jednotlivých aktivitách je informován i sám Huang Jinquiu, je však nedohledatelné, zda mu jsou dopisy opravdu vězeňskými orgány předávány. Stop násilí na ženách AI vede celosvětovou kampaň za zastavení násilí na ţenách a jejich diskriminace, podniká výzkum i přímé akce na podporu těchto ţen. Tato kampaň byla zahájena v březnu 2004. AI podporuje úsilí dalších hnutí, které se zabývají ţenskými právy a usiluje o zastavení násilí

na

ţenách.

Této

problematice

se

věnují

speciální

stránky

http://www.amnesty.cz/pravazen/, které přinášejí informace o postavení ţen v různých částech světa. Brněnská skupina má sice tuto kampaň zařazenou mezi své aktivity, tato činnost je však omezena na spolupráci s jinými nevládními organizacemi, zabývajícími se 46

touto tematikou, a zasílání urgentních apelů na podporu ţen, kterým jsou porušována lidská práva. Vzdělávání k lidským právům (HRE)38 Ve vzdělávání k lidským právům spatřuje AI první krok k respektování, šíření a obraně lidských práv. Cílovou skupinou této kampaně jsou ţáci základních a středních škol. Prvním cílem kampaně je zvýšit povědomí na školách o existenci a důleţitosti lidských práv, podporovat vzájemnou toleranci k ostatním a příslušníkům odlišných skupin. Druhým cílem kampaně je podporovat aktivní participaci veřejnosti na ochraně lidských práv. Členové Brněnské skupiny pořádají pro ţáky interaktivní workshopy s tematikou lidských práv, ty jsou zaměřeny obecně nebo tematicky. Na základní a střední školy se také snaţí rozšiřovat letáky, pořádat výstavy a přispívat na informační nástěnky. Tyto kampaně se Brněnská skupina snaţí podporovat mimo jiné kulturními a informačními akcemi39, které si kladou za cíl informovat veřejnost a média o porušování lidských práv, zvyšovat povědomí o AI, zapojit veřejnost do ochrany lidských práv a nacházet další dobrovolníky a podporovatele. Jak to Brněnská skupina dělá, jak se jí to daří a jaké jsou reakce veřejnosti na její aktivity se budu podrobně zabývat v analytické části práce.

38

Brněnská skupina: vzdělávání k lidským právům. (Nedatováno) http://www.amnestybrno.estranky.cz/stranka/vzdelavani-k-lidskym-pravum (2. 12. 2009) 39 Amnesty International Brno: Manuál pro dobrovolníky.

47

3. Metodologie Tato kapitola se bude zabývat strategií a metodou výzkumu. Nejprve uvedu cíl, výzkumný problém a výzkumné otázky práce. Dále popíšu výzkumné metody, kterými jsem se při výzkumu řídila, poslední kapitolu věnuji tomu, jakým způsobem probíhala analýza dat tohoto výzkumu.

3.1 Cíl výzkumu Účel nebo-li cíl výzkumu je podle Hendla (2005) důleţitý pro identifikaci a definování základního fenoménu, kterým se zabýváme. Dále pomáhá identifikovat plán výzkumu a metody sběru a analýzy dat. Výzkumná otázka pak formuluje účel výzkumu do tázací věty. AI funguje jak na mezinárodní, tak na národní i lokální úrovni. Její výzkumníci vyhledávají informace o stavu lidských práv a dále je šíří k veřejnosti a snaţí se přispívat ke zlepšení situace v oblasti porušování lidských práv. Aby byl moţný tento tok informací, musí probíhat komunikace jak vertikálně, tak horizontálně. Problematika toků informací a komunikace v celé organizaci na její národní a nadnárodní úrovni je však velmi široká, proto se tato práce zaměřuje na komunikaci, fungování komunikačních kanálů a struktur v jedné lokální skupině, kterou je skupina Brněnská. Cílem mé práce je zmapovat fungování komunikace Brněnské skupiny. Budu se zabývat tím, jakým způsobem pouţívají členové Brněnské skupiny komunikační kanály a jak jsou podle jejich názoru tyto kanály efektivní. Práce se snaţí zjistit, jak funguje komunikační struktura této skupiny, odkud a kam proudí informační toky, jakým způsobem a v jaké kvalitě. Cílem práce je tedy prozkoumat, odkud přicházejí informace do skupiny, jak probíhá komunikace ve skupině a jak skupina vyuţívá komunikačních kanálů k propagaci svých cílů, zveřejňování informací, apelování na příslušné instituce a informování veřejnosti.

48

3.2 Výzkumné téma, výzkumný problém a výzkumné otázky Tématem mého výzkumu je způsob komunikace jak v nevládní organizaci, tak komunikace vycházející z této organizace. Uţší specifikací tématu výzkumu je výzkumný problém. „Problém je tázací věta nebo výrok, který se ptá: Jaký vztah existuje mezi dvěma nebo více proměnnými? Odpověď na tuto otázku je tím, co hledáme výzkumem“ (Kerlinger, 1972: 32). Výzkumný problém pro mou práci tedy zní: Jak využívá Brněnská skupina AI komunikační struktury a komunikační kanály ke své činnosti? Tento výzkumný problém podle Kerlingera (1972) rozvíjí výzkumné otázky. Hlavní výzkumnou otázku mohou doplňovat podotázky, které podléhají v průběhu výzkumu určitému vývoji. Výzkumná otázka si klade za cíl zúţit výzkumný problém tak, aby byl zkoumatelný. Pro svou práci jsem si zvolila základní výzkumnou otázku a dvě vedlejší výzkumné otázky, těmi jsou: -

Hlavní výzkumná otázka:

Jakým způsobem a k jakým účelům členové

Brněnské skupiny používají určité komunikační kanály? -

První vedlejší výzkumná otázka:

Jak funguje komunikační struktura v rámci

Brněnské skupiny, odkud a kam proudí informační toky, jakým způsobem a v jaké kvalitě? -

Druhá vedlejší výzkumná otázka:

Jak fungují komunikační kanály v komunikaci

s ostatními subjekty?

49

3.3 Metoda výzkumu V rámci této práce jsem provedla kvalitativní výzkum lokální skupiny – jednoho případu, jedná se tedy o případovou studii, ke které budu přistupovat metodou zakotvené teorie, kterou jsem se řídila při získávání a analýze dat. V těchto podkapitolách jednotlivé metody výzkumu krátce popíšu.

3.3.1 Kvalitativní výzkum Abych dosáhla cíle, který jsem si vytyčila, postupovala jsem při výzkumu metodou kvalitativního výzkumu. U kvalitativního výzkumu se výsledků nedosahuje pomocí statistických procedur nebo jiných způsobů kvantifikace. „Můţe to být výzkum týkající se ţivota lidí, příběhů, chování, ale také chodu organizací, společenských hnutí nebo vzájemných vztahů“ (Corbinová, Strauss, 1999: 10). Disman (2000) definuje kvalitativní výzkum jako „nenumerické šetření a interpretace sociální reality“ (Disman, 2000: 285). S kvalitativním výzkumem bývají spojovány metody jako hloubkové rozhovory a pozorování, data však mohou být shromaţďována i jinými postupy, mezi které patří pouţití dokumentů, knih, videokazet, ale i údaje, které byly kvantifikovány pro jiné účely (např. ze sčítání lidu) (Corbinová, Strauss, 1999). Podle Dismana (2000) slouţí kvalitativní výzkum k vytváření nových hypotéz, nového porozumění, vytváření teorie. Cílem kvalitativního výzkumu je získat výsledky, které budou slouţit k „vyjasnění a ilustraci kvantitativních výzkumů, ke tvorbě výzkumných nástrojů, k vývoji určitých pojetí, k hodnocení projektů, k poskytnutí informací pro komerční účely, jako pomůcka pro praktiky, a také mohou sloužit cílům politickým, stejně jako cílům poněkud vědečtějším, jako je tvorba základní báze znalostí“ (Corbinová, Strauss, 1999: 13). Kvalitativní výzkum je zaloţen na induktivní logice, to znamená, ţe výzkumný proces začíná pozorováním a poté pokračuje sběrem dat, ty pak výzkumník induktivně analyzuje a interpretuje (Disman, 2000). Podle Corbinové a Strausse (1999) začíná analýza

50

údajů uţ prvním shromaţďováním údajů, coţ postupně umoţňuje tříbit a zpestřovat původní otázku. Výzkumník pátrá po pravidelnostech existujících v těchto datech, po významu těchto dat a výsledkem výzkumu mohou být nově formulované hypotézy nebo nová teorie (Disman, 2000).

3.3.2 Případová studie Vzhledem k tomu, ţe jsem se ve výzkumu zabývala jednou lokální skupinou nevládní organizace, přistupovala jsem k výzkumu z pohledu případové studie. Případová studie se podle Hendla (2005) zabývá detailním studiem jednoho nebo několika málo případů, snaţí se o zachycení sloţitosti případu, o popis vztahů v jejich celistvosti. Důkladným prozkoumáním jednoho případu lze lépe porozumět případům podobným a ke konci studie zkoumaný případ vztáhnout k širším souvislostem. Základní výzkumnou otázkou v případové studii je, jaké jsou charakteristiky daného případu. Stake (1995) definuje případovou studii jako „úsilí o porozumění určitému sociálnímu objektu v jeho jedinečnosti a komplexitě“ (Hendl, 2005: 103-114).

3.3.3 Zakotvená teorie K získávání a analýze dat jsem pouţila metodu zakotvené teorie. Zakotvená teorie podle Hendla (2005) označuje jednak strategii výzkumu a zároveň způsob analýzy získaných dat. V této kapitole představím krátce tuto metodu a v následujících kapitolách rozvedu, jakým způsobem jsem podle metody zakotvené teorie sbírala a analyzovala data. „Zakotvená teorie je typem kvalitativního výzkumu a je induktivně odvozena ze zkoumání jevu, který reprezentuje. Začínáme zkoumanou oblastí a necháváme, ať se vynoří to, co je v této oblasti významné“ (Corbinová, Strauss, 1999: 14). Podle Hendla (2005) je pro tvorbu zakozvené teorie nutné vstoupit do „terénu“ a následně shromaţďovat data, kterými mohou být např. texty rozhovorů (Hendl, 2005: 127-128). Cílem metody zakotvené teorie je vytvořit teorii, která odpovídá zkoumané oblasti a vysvětluje ji. Tato teorie vychází z empirického základu. Toto kvalitativní pojetí výzkumu společně vyvinuli sociologové Barney Glaser a Anselm Strauss.

51

3.4 Metoda získávání dat 3.4.1 Výběr respondentů Brněnská skupina se skládá pouze z dobrovolných členů, několik z nich má oficiální funkci ve skupině a stará se o její chod a organizaci, ostatní dobrovolníci se začleňují do aktivit podle svých moţností a zájmů. Pro tento výzkum jsem provedla rozhovory s dobrovolníky Brněnské skupiny, kteří mají nějakou oficiální funkci, přispívají k chodu skupiny nebo ji výrazně ovlivňují. Abych mohla zjistit ucelenější obraz fungování a komunikace ve skupině, provedla jsem rozhovor také s dobrovolnicí, která nemá ţádnou oficiální funkci a koordinátorkou náborové kampaně, která je také členkou Brněnské skupiny (náborová kampaň spadá pod celorepublikovou AI, ale probíhá v Brně a má vliv na propagaci Brněnské skupiny). Ne všichni dobrovolníci Brněnské skupiny jsou v pravém slova smyslu členy AI (tzn. neplatí členské poplatky, v rámci skupiny není členství podmínkou, dobrovolníci se mohou podílet na akcích AI, ale nemají pravomoce jako právoplatní členové, např. při hlasování na valné hromadě). Pro účely této práce nazývám všechny dobrovolníky podílející se na aktivitách skupiny „členové Brněnské skupiny“, bez rozdílu jestli jsou, nebo nejsou členy celorepublikové AI.

3.4.2 Metoda polostrukturovaného rozhovoru Data pro tento výzkum jsem získala díky kvalitativním polostrukturovaným40 rozhovorům se členy Brněnské skupiny. „Kvalitativní rozhovor vyţaduje dovednost, citlivost, koncentraci, interpersonální porozumění a disciplínu. Je obvykle třeba učinit řadu rozhodnutí ohledně obsahu otázek, jejich formy a pořadí“ (Hendl, 2005: 166). Rozhovory měly formu otevřených otázek, kdy respondent sám formuluje odpověď, pokud však nebyla respondentovi mnou poloţená otázka jasná, snaţila jsem se otázku upřesnit (např. kdyţ jsem se ptala na komunikaci s praţskou kanceláří, upřesňovala jsem 40

Polostrukturovaný rozhovor je jednou z nejrozšířenějších forem rozhovoru. Zahrnuje širokou škálu rozhovorů mezi zcela strukturovanými a zcela nestrukturovanými rozhovory. Pro tazatele obsahuje závazné schéma, které specifikuje okruhy a témata pokládaných otázek a pořadí jednotlivých okruhů podle situace. Tzv. jádro rozhovoru tvoří minimum otázek a témat, které je nutné probrat. Vhodné je pouţít následné upřesňování a vysvětlování odpovědí (Jeţek, Vaculík, Wortner, 2006: 10).

52

postupně, které oblasti komunikace mě zajímají a snaţila jsem se tuto komunikaci zmapovat co nejšířeji). Otázky jsem směřovala především na oblast a aktivity, kterými se jednotliví členové zabývají, ale také na jejich názor ohledně fungování ostatních oblastí a aktivit, kterým se aktivně nevěnují. Ptala jsem se na způsoby komunikace, které tyto aktivity zajišťují a osobní zkušenosti členů s touto komunikací. Všechny rozhovory se členy Brněnské skupiny proběhly na půdě Fakulty sociálních studií, nahrávala jsem je pomocí diktafonu. Jednotlivé rozhovory trvaly od 17 po 52 minut. V příloze přikládám seznam oblastí, které jsou důleţité pro zodpovězení hlavních a vedlejších výzkumných otázek a kterých jsem se drţela při pokládání otázek. V rámci tohoto výzkumu proběhlo sedm rozhovorů, vzhledem k tomuto počtu nebylo moţné uskutečnit pilotní studii, abych si ověřila, zda otázky, které jsem pokládala respondentům, plní opravdu svou funkci. Přesto jsem se snaţila po kaţdém uskutečněném rozhovoru otázky přehodnotit a přepracovat, pokud jsem měla pocit, ţe by to pro následující rozhovory bylo přínosné. Provedla jsem také polostrukturovaný rozhovor s koordinátorkou aktivismu AI v ČR, tento rozhovor však slouţil jako informační zdroj a nebyl zahrnut do analýzy (informace získané od koordinátorky jsem vnímala jako pohled zvenčí na problematiku lokálních skupin, konkrétně z pohledu vyšší národní struktury). Tohoto rozhovoru se zúčastnila také Hanka, kamarádka Radky Dohnalové, která je také dobrovolníkem AI.

3.4.3 Charakteristika respondentů Všichni respondenti mají kladný vztah k oblasti lidských práv, většina z nich se touto problematikou dlouhodobě zabývá. Mezi okolnosti, které je přivedly k aktivní činnosti v Brněnské skupině, patří zájem a potřeba dělat aktivně něco uţitečného, moţnost prakticky vyuţít vlastních znalostí, zkušeností a vzdělání, ale i osobní zkušenost s porušováním lidských práv. V této části uvádím krátké charakteristiky jednotlivých respondentů. Respondent 1 - Adam Mým prvním respondentem byl Adam, rozhovor s ním trval 40 minut. Adamovi je 41 let a pracuje ve veřejné správě. Lidskoprávní problematikou se zabývá uţ dlouhou dobu, v AI působí sedm let, do Brněnské skupiny vstoupil o něco později. V rámci AI ČR je Adam

53

dobrovolným koordinátorem e-akcí. V Brněnské skupině se zabývá vytvářením a rozesíláním urgentních apelů a stará se o chod webových stránek. Jeho činnost je na fungování skupiny prakticky nezávislá, přesto se účastní setkávání skupiny a dalších aktivit pořádaných skupinou. K fungování a organizaci ve skupině je Adam částečně skeptický, dalo by se podle něj mnoho zlepšit větší iniciativou a aktivitou ze strany dobrovolníků. Respondent 2 – Barbora Druhou respondentkou byla Barbora, rozhovor trval 47 minut. Barboře je 26 let, je studentkou a projektovou asistentkou. Uţ od dětství jí byla blízká lidskoprávní problematika, v Olomouci zaloţila v roce 2005 lokální skupinu, která dnes úspěšně funguje. V AI působí čtyři roky. Kdyţ Barbora začala studovat v Brně, připojila se k Brněnské skupině, kde nyní působí jako koordinátorka dobrovolníků. Její činnost spočívá ve vyhledávání dobrovolníků a v komunikaci se zájemci o působení v Brněnské skupině. Barbora není příznivkyní aktivismu v ulicích, je zastáncem vize šířit povědomí a informace k veřejnosti a vzdělávat v oblasti lidských práv. K organizaci ve skupině je shovívavá a víceméně je s ní spokojená. Respondent 3 – Claudie Třetí respondentkou byla Claudie, rozhovor trval 36 minut. Claudii je 23 let a je studentka. Claudie se k Brněnské skupině dostala spíše náhodně a působí v ní pět let. Nejprve působila v Šesté skupině, po jejich sjednocení pokračuje v činnosti v Brněnské skupině. Ve skupině je pokladníkem a koordinuje kampaň Vzdělávání k lidským právům, snaţí se aktivně vést tuto kampaň a tím odebírá koordinátorce část povinností. Claudie má zkušenosti i s jinými nevládními organizacemi. Fungování ve skupině a rozdělování povinností podle Claudie funguje dobře. Respondent 4 – Dita Čtvrtou respondentkou byla Dita. Rozhovor s Ditou trval pouhých 17 minut. Ditě je 21 let, studuje a k činnosti v Brněnské skupině se dostala v rámci splnění odborné praxe, kdy se začlenila do aktivit skupiny. Dita se zajímá o kampaň Vzdělávání k lidským právům, účastní se workshopů na školách a veřejných akcí pořádaných skupinou. Oficiální funkci však Dita ve skupině nemá, proto jsem se při rozhovoru zaměřovala především na její dobrovolnickou činnost ve skupině a její zkušenosti s fungováním skupiny, proto nebyl rozhovor tak rozsáhlý jako s ostatními.

54

Respondent 5 – Filip Pátým respondentem byl Filip, rozhovor s ním trval 52 minut. Filipovi je 24 let a studuje. Jeho rozsah působnosti je velmi široký, působil v Šesté i v Brněnské skupině, vedl skupinu jako koordinátor a zaloţil místní skupinu v Holandsku. Nyní se stále částečně podílí na aktivitách Brněnské skupiny, ale orientuje se především na chod AI ČR. Je členem koordinačního výboru AI ČR, kde zastává funkci místopředsedy AI ČR a vede výbor pro mezinárodní otázky. Filip má kladný vztah k novým komunikačním kanálům jako je Facebook a aktivně je vyuţívá. Podle Filipa je jedním z problémů nevládního sektoru nezájem veřejnosti o lidskoprávní problematiku, společnost není podle něj dostatečně otevřená novým informacím. Respondent 6 – Eva Šestou respondentkou byla Eva, rozhovor s ní trval 42 minut. Evě je 28 let a momentálně je nezaměstnaná. Eva vedla od léta do podzimu náborovou kampaň, která se uskutečnila v Brně. Eva byla koordinátorkou této kampaně, její činnost spočívala v náboru, školení a koordinování brigádníků, kteří hledají na ulicích přispěvatele a příznivce pro AI. Podle Evy je oslovování lidí na ulici velmi psychicky náročnou činností a snaţila se tak brigádníkům poskytovat rady, jak nejlépe s lidmi pracovat a komunikovat. Během své činnosti se sblíţila s Brněnskou skupinou, která ji zaujala a stala se jejím členem. V rámci aktivit skupiny by se chtěla zabývat hledáním fondů a korekturami tištěných materiálů. Respondent 7 – Gábina Poslední, sedmou respondentkou byla Gábina – koordinátorka Brněnské skupiny. Rozhovor s Gábinou trval 39 minut. Gábině je 28 let a pracuje jako produkční. V nevládním sektoru se pohybuje uţ deset let. Na koordinátorce skupiny spočívá největší část zodpovědnosti a komunikace s praţskou kanceláří. Za dobu své činnosti ve skupině Gábina podléhá částečně skepsi nad přílišným nadšením nových dobrovolníků, u kterých často motivace brzy opadává, Gábina klade důraz především na motivaci sama v sobě. Skeptická je také k přístupu praţské kanceláře, která ne vţdy reaguje přiměřeně na potřeby skupiny. Další problém vidí Gábina v chybějícím společném prostoru, který by členům skupiny vytvořil potřebné pouto a poskytl moţnost profesionalizovat se.

55

3.5 Etika výzkumu Předtím, neţ jsem přistoupila k rozhovorům, jsem členy Brněnské skupiny seznámila s účelem rozhovoru a s tím, ţe jimi poskytnuté informace budou pouţity pouze pro účely této práce. Pro respondenty jsem se rozhodla zajistit anonymitu v rozhovorech tím, ţe pozměním jejich jména a nebudu zveřejňovat přepisy rozhovorů v elektronické podobě práce, rozhovory budou k dispozici pouze v tištěné verzi práce. Byl to vstřícný krok k ochraně respondentů z mé strany, ţádný z respondentů neprojevil obavu ze zveřejnění a moţného dohledání dat a jím poskytnutých informací. Patřím mezi členy Brněnské skupiny a zapojuji se do jejích aktivit. Jako pozitivum vidím moţnost nahlíţet na problematiku komunikace zevnitř skupiny, mohu tak lépe nahlédnout do způsobu vedení skupiny, organizování, plánování a průběhu kampaní. Tento pohled zevnitř je však poznamenán také mým vtaţením do skupiny, proto se budu při interpretaci dat snaţit, aby má analýza byla co nejméně zasaţena osobními zkušenostmi ve skupině.

3.6 Analýza dat V této kapitole popíšu strategii analýzy výzkumu. Analýza si klade za cíl rozdělit celek na jeho komponenty a zkoumat, „jak tyto komponenty fungují jako relativně samostatné prvky a jaké jsou mezi nimi vztahy“ (Hendl, 2005: 35). Začala jsem tedy tím, ţe získané rozhovory jsem začala přepisovat, záznamy jsem si několikrát poslechla, abych se vyhnula chybám a nedostatkům způsobeným při poslechu. Uţ v této fázi jsem si k textu připisovala poznámky, které mě ve fázi poslechu a přepisování napadaly. Po přepsání rozhovorů jsem začala data zpracovávat. Texty jsem si následně rozčlenila do tabulek a začala jsem s teoretickým kódováním, coţ je proces analýzy údajů o několika fázích, kdy se utvářejí jednotlivé kategorie41. Díky kódování je moţné data interpretovat, konceptualizovat a nově integrovat. Cílem kódování je tematické rozkrytí textu (Hendl, 2005). Podle tohoto přístupu vţdy za empirickými indikátory stojí latentní kategorie. „Kódování představuje operace, pomocí nichţ jsou údaje 41

Kódy se označují části přepisu rozhovorů či pozorování. V kvantitativním výzkumu kódy představují hodnoty proměnných. V kvalitativním výzkumu je kódování proces analýzy dat, kdy se data rozčleňují na komponenty s daným obsahem (Hendl, 2005: 387).

56

rozebrány, konceptualizovány a opět sloţeny jinými způsoby“ (Corbinová, Strauss, 1999: 39). Analýza v zakotvené teorii se skládá ze tří hlavních typů kódování: otevřené kódování, axiální kódování a selektivní kódování. Já jsem ve svém výzkumu pouţila první dva typy kódování – otevřené a axiální, průběh jejich aplikace na data následně popíšu. Od pouţití třetího typu kódování – selektivního jsem po úvaze vzhledem k povaze mnou získaných dat upustila. Otevřené kódování je podle Corbinové a Strausse (1999) proces rozebírání, prozkoumávání, porovnávání, konceptualizace a kategorizace údajů. Během otevřeného kódování jsem v textu hledala jednotlivé segmenty, které označovaly určité jevy a těm jsem začala přiřazovat pojmy42, tím jsem začala s konceptualizací výroků respondentů. Nejprve jsem přiřazovala pojmy bezprostředním významům v textu, při dalším kódování jsem se snaţila o stále větší abstrakci.

Tabulka č.1 - Příklad otevřeného kódování: přiřazování pojmů k jevům vyskytujícím se v textu

Pojem

Zaznamenaný jev - část výroku respondenta

Reakce na tištěné materiály

"…,ale hlavně si myslím, ţe teď jsou lidi přeletáčkovaný, takţe stejně pokud je to apriori nezajímá, tak se to skoro míjí účinkem."

Vztah k Facebooku

"Ten Facebook je ne úplně ideální v tom, ţe ho rozhodně nemá kaţdej a já ho třeba mám, ale absolutně mě nebaví ho pouţívat."

Fundraising

"Šlo o to získat ani ne tak do skupin, ale podporovatele, v podstatě platící lidi."

Zapojení do aktivit

"Někomu vyhovuje jenom tak poslouchat, co se dělá a k něčemu třeba připojit podle svých časových moţností."

Kontakt s ostatními skupinami

"Takţe jejího koordinátora jsme si pozvali do Olomouce, aby nám řekl, jak to chodí."

42

Pojmy jsou označení přiřazená jednotlivým událostem, případům a jiným výskytům jevu. V metodě zakotvené teorie jsou základními jednotkami analýzy pojmy. Pojmy musí být zakotveny v samotných údajích (Corbinová, Strauss, 1999).

57

Při hledání jevů a přiřazování pojmů jsem se snaţila zachytit podobnosti a pravidelnosti, které se objevovaly v jednotlivých rozhovorech. Nalezené pojmy jsem následně seskupovala podle jejich podobnosti kolem jevů, a tak jsem vytvářela jednotlivé kategorie, které jsem pojmenovala. Tabulka č.2 - Vytváření kategorií z pojmů

Kategorie

Pojmy

Komunikace ve skupině

neefektivnost e-mailové komunikace, opadávání motivace bez osobního kontaktu, solidarita dobrovolníků, výhody přímého kontaktu, chybějící vnitřní intranet

Urgentní apely

zpětná vazba na apely, fluktuace signatářů, původní poslání AI, minimální časová investice, elektronická forma

fluktuace dobrovolníků, členství v AI, přizpůsobení zájmům dobrovolníků, vyuţívání potenciálu dobrovolníků, chybějící lidské Dobrovolnictví zdroje, opadávání nadšení zájem o místní události, ne o vzdálené oblasti, soucit, ale neochota Reakce veřejnosti pomoct a zapojit se, vliv trendů a zaměření na určité oblasti, malá odezva na tištěné materiály málo aktivity skupiny v sebeprosazování do médií, propagace informací, Komunikace s zájem médií o významnější akce, informování veřejnosti skrze média, médii nepodbízení se mediálnímu zájmu Tyto vzniklé kategorie jsou však široké, proto jsem vytvořila subkategorie, které kategorie rozčleňují do několika tematických celků a tím je zpřehledňují. U většiny kategorií jsem vytvořila několik subkategorií a u těch jsem hledala jejich vlastnosti (obecné) a dimenze (rozsah). Tyto vlastnosti a dimenze rozvíjejí vztahy mezi kategoriemi a subkategoriemi.

58

Tabulka č.3 - Vytváření subkategorií, vlastností a dimenzí

Kategorie

Subkategorie Komunikační kanály

Komunikace s pražskou kanceláří

Podpora Vztahy

Vlastnost

Dimenze

Rozsah Efektivita Rozsah Podpora Efektivita Vztah

Malý - velký Neefektivní - efektivní Malý - velký Nefinanční - finanční Neefektivní - Efektivní Neosobní - osobní

Po vytvoření kategorií, subkategorií, jejich vlastností a dimenzí jsem se dostala k axiálnímu kódování. Při axiálním kódování jsou údaje získané z otevřeného kódování znovu uspořádány, vytvářejí se spojení mezi kategoriemi. „To se činí v duchu kódovacího paradigmatu, které zahrnuje podmiňovací vlivy, kontext, strategie jednání a interakce a následky“ (Strauss, Corbinová, 1999: 70). V údajích z otevřeného kódováni jsem v této fázi hledala a vytvářela nová spojení mezi kategorií a jejími subkategoriemi, dále jsem rozvíjela kategorie jevu pomocí jeho kontextu, pomocí strategií a jednání jevu a také následků těchto kategorií. Otevřené a axiální kódování jsou však při analýze neustále propojeny a nelze je od sebe oddělit. Výsledné kategorie, jejich subkategorie a vlastnosti, které vznikly při kódování uvádím v Tabulce 4. Při zpracovávání dat jsem vycházela z především z postupů, které uvádí Hendl (2005) v knize Kvalitativní výzkum: Základní metody a aplikace a z knihy Corbinové a Strausse (1999) Základy kvalitativního výzkumu.

59

Tabulka č.4 - Kategorie, subkategorie, vlastnosti, dimenze

Kategorie

Subkategorie Komunikace tváří v tvář

Komunikační kanály ve skupině

Emailová komunikace Facebook Organizace

Fungování skupiny Problémy skupiny Komunikační kanály Komunikace s pražskou kanceláří

Podpora Vztahy

Komunikace s veřejností na ulici

Veřejné aktivity Reakce veřejnosti Sdělovací prostředky

Zprostředkovaná komunikace s veřejností

Komunikace s dalšími subjekty

Urgentní apely

Informování ve školách Facebook a webové stránky Ostatní lokální skupiny Ostatní nevládní organizace

Vlastnost

Dimenze

Rozsah

Malý - velký

Efektivita Rozsah Efektivita Rozsah Efektivita Míra Efektivita Funkčnost Rozsah Postrádání Rozsah Efektivita Rozsah Podpora Efektivita Vztah Míra Efektivita Reakce Rozsah Efektivita

Neefektivní - efektivní Malý - velký Neefektivní - efektivní Malý - velký Neefektivní - efektivní Malá - velká Neefektivní - efektivní Nefungující - fungující Malá - velká Malé - velké Malý - velký Neefektivní - efektivní Malý - velký Nefinanční - finanční Neefektivní - Efektivní Neosobní - osobní Malá - velká Neefektivní - Efektivní Negativní - pozitivní Malý - velký Neefektivní - efektivní

Efektivita

Neefektivní - efektivní

Rozsah Malý - velký Efektivita Neefektivní - Efektivní Zaměření Nevyhraněné - vyhraněné Intenzita Malá - velká Frekvence výskytu Nikdy - často Intenzita Malá - velká Frekvence výskytu Nikdy - často Rozsah Malý - velký Frekvence výskytu Nikdy - často Zaměření Úzké - široké

60

4. Analytická část

V této části práce se budu zabývat výsledky, ke kterým jsem dospěla v průběhu analýzy dat. Cílem tohoto výzkumu bylo zjistit, jaké komunikační kanály a jakým způsobem pouţívají členové Brněnské skupiny ke komunikaci v rámci skupiny, s veřejností a s ostatními subjekty. Při hledání hlavních komunikačních toků jsem vytvořila těchto sedm základních kategorií: Komunikace mezi členy skupiny, Fungování Brněnské skupiny, Komunikace s pražskou kanceláří, Komunikace s veřejností na ulici, Zprostředkovaná komunikace s veřejností, Komunikace s dalšími subjekty a Urgentní apely. V otázkách, které jsem kladla respondentům, jsem se zaměřovala na komunikační kanály, které ke komunikaci pouţívají, dále také na to, s kým a jak intenzivně komunikují, jak tuto komunikaci vnímají a jaké k ní zaujímají postoje. První dvě kategorie Komunikace mezi členy skupiny a Fungování Brněnské skupiny se týkají samotné skupiny, její organizace, komunikace a fungování. Třetí kategorie Komunikace s pražskou kanceláří se zabývá vzájemným vztahem, vlivem a komunikací lokání skupiny s národní strukturou organizace. Další dvě kategorie se týkají komunikace s veřejností, pro větší přehlednost rozděluji tuto komunikaci na Komunikaci s veřejností na ulici a Zprostředkovanou komunikaci s veřejností. Komunikace s dalšími subjekty se zaměřuje na ostatní lokální skupiny AI a další nevládní organizace, se kterými se Brněnské skupině nabízí moţnost spolupráce. Poslední kategorii Urgentní apely tvoří kontext aktivity, která je podstatou a prvotním cílem celého fungování AI a na které se Brněnská skupina významně podílí. Prezentaci zjištěných výsledků se budu věnovat v následujících sedmi kapitolách, které opisují sedm základních kategorií. Hlavní komunikační kanály a subjekty se kterými Brněnská skupina komunikuje uvádím v následujícím Grafu č.3. Analýzu pro názornost budu doplňovat citacemi respondentů, a pokud to bude přínosné, zmíním také názory a postoje Radky Dohnalové, koordinátorky aktivismu AI v ČR. S Radkou Dohnalovou jsem provedla rozhovor, abych mohla problematiku komunikace sledovat také z jiného pohledu neţ při rozhovorech se členy Brněnské skupiny, tedy z pohledu národní struktury, konkrétně zaměstnance praţské kanceláře.

61

Graf č. 3: Komunikační kanály používané Brněnskou skupinou ke komunikaci s ostatními subjekty

Příslušné instituce

Fax Praţská kancelář Ostatní lokální

skupiny

Dopis

Centrála AI v Londýně

Signatáři apelů

Email

Email

Osobní a emailová komunika ce

Urgentní apely

Ostatní nevládní organizace

Brněnská skupina

Osobní komunikace

Informování, předávání povědomí, hledání dobrovolníků a přispěvatelů

Email

Vzdělávání k lidským právům

Facebook

Webové stránky

Sdělovací prostředky

Veřejnost

62

4.1 Komunikace mezi členy skupiny Aby mohla Brněnská skupina fungovat a pracovat na svých kampaních, je pro ni nutné zajistit efektivní komunikaci mezi členy této skupiny. Pro komunikaci ve skupině se uplatňuje především komunikace skrz dva komunikační kanály – komunikaci tváří v tvář a emailová komunikace. Ostatní komunikační kanály jako Skype a ICQ nepouţívají členové v rámci komunikace ve skupině vůbec a mají k těmto druhům komunikace spíše negativní postoj, stejně tak k Facebooku, u kterého, i přes negativní osobní postoje, přiznávají členové Brněnské skupiny jeho komunikační potenciál, kterému se budu věnovat v souvislosti s působením na veřejnost.

4.1.1 Komunikace tváří v tvář a e-mailová komunikace K rozdělování povinností, organizaci aktivit a informování o aktuálních událostech slouţí především setkávání na pravidelných schůzkách, které členové upřednostňují před emailovou komunikací a hodnotí jako přínosné a efektivní. Setkávání na schůzkách je pro ně jednak motivující a osobní kontakt navíc vede také k utváření pocitu soudrţnosti, důvěry a pouta mezi dobrovolníky. Při komunikaci tváří v tvář mají moţnost účastnit se debaty a vyjádřit svůj názor. Na schůzce se většinou sejde 5 – 8 členů, coţ je ideální počet pro diskusi, kaţdý z členů tak má moţnost být slyšen a zapojit se do debaty. Claudie: „…tak ty schůzky jsou jako super, to je dobrý, že se pravidelně takhle scházíme, každej se tam může vyjádřit a něco říct.“ Podle Plamínka (1996) hraje při komunikaci tváří v tvář významnou roli neverbální komunikace, která přispívá k vyjasnění kontextu a přesnějšímu pochopení sdělení. Podle mého názoru hraje velký význam fyzická přítomnost na jednom místě v jednom čase. V diskusi jsou tak konfrontováni všichni zúčastnění, komunikace je symetrická a umoţňuje reagovat tady a teď, coţ vytváří okamţitou zpětnou vazbu a posun v diskusi. Komunikace tváří v tvář podporuje jasnost a porozumění předávaným informacím, ale také atmosféru důvěry. Čím je vzdálenost dvou komunikujících větší, tím se komunikace podle Plamínka (1996) více komplikuje, protoţe chybí osobní kontakt a tím se také zvyšuje riziko špatného porozumění. 63

Dita: „Já mám teda radši ty schůzky, protože tam se můžu zeptat, co všechno potřebuju. Přes ten e-mail se mi často stane, že mi třeba odpovídají na něco jiného, než já se ptám, takže pro mě jsou lepší ty schůzky no.“ K e-mailové komunikaci jsou členové Brněnské skupiny v některých ohledech skeptičtí. Jako její negativa uvádějí neosobnost a fádnost, která můţe vést k nezájmu o komunikaci. Zahlcení informacemi (a také e-mailové schránky) pak můţe způsobit neochotu se problematikou zabývat a také vyhýbat se komunikaci, je snadné zprávu nepřečíst, vymazat nebo na ni zapomenout. Gábina: „Tak určitě to je lepší na schůzkách, protože přece jenom po těch mailech, ne každý z těch dobrovolníků si to přečte a ta schůzka je většinou taková akčnější.“ Eva: „Já myslím, že nejde jedno bez druhého, ale ty schůzky, pokud bychom komunikovali jenom po mailech, tak bych to asi po čase vzdala. To je pořád prostě pinkáš maily a ten mail je podle mně mnohem míň plodný než třeba dvouhodinová pořádná schůzka … já bych to osobně jako dlouho nevydržela.“ Nedá se ale říci, ţe by dobrovolníci e-mailovou komunikaci zavrhovali, naopak uznávají moţnost rychlého přenosu informací ke všem členům díky hromadnému rozesílání e-mailů. Nejlepší moţné vyuţití e-mailu členové vidí při řešení konkrétních aktivit, které se zformovaly na osobním setkání. Následně je nutné tyto aktivity doladit a informovat o postupném vývoji aktivity i ty, kteří se na ni přímo nepodílejí nebo neměli moţnost se na schůzku dostavit. Po schůzce posílá koordinátorka všem členům zápis ze schůzky, e-mailová komunikace má pak formu zpětné vazby na komunikaci tváří v tvář. Barbora: „…je třeba fajn, když jsou potom nějaký zpětný vazby na to osobní setkání nebo třeba nějaká reakce od těch, co na schůzce nebyli.“ Claudie: „Já je teda letos moc nestíhám (schůzky), … s děckama nebo s holkama, co mají zájem o HRE jsme se domlouvaly, že to budem hodně řešit přes e-mail nebo si dáme prostě nějakou schůzku.“

64

Dita: „Jakoby víc se toho vyřeší na těch schůzkách mi připadá, ale protože ty schůzky jsou tak krátké a někteří musí často odcházet, tak ten e-mail je jakoby pohodlnější.“ Claudie: „…jak po té schůzce ještě se posílá e-mail, co se dělo na schůzce, kdo jaký má úkoly, nějaký zhodnocení.“ Jediným respondentem, který upřednostňuje e-mail jako komunikační kanál vhodný pro skupinu je Adam. Podle něj se na schůzkách víc mluví, neţ vyřeší. Podle mého názoru je to způsobeno tím, ţe Adamova náplň práce ve skupině spočívá v práci s urgentními apely a webovými stránkami - v této činnosti je však samostatný, a pokud se nepodílí na dalších aktivitách skupiny, není pro něj osobní kontakt s ostatními členy skupiny natolik důleţitý, především co se týče organizace aktivit, jejíţ základní část probíhá díky osobním setkáváním.

4.1.2 Facebook Členové Brněnské skupiny zaujímají k Facebooku, co se týče jejich osobního postoje, spíše negativní vztah. Někteří členové jej nepouţívají vůbec, protoţe pro ně představuje jen další komunikační kanál, který vnímají jako „poţírač času“, komunikace po e-mailu jim přijde dostačující a nemají potřebu si Facebook pořizovat. Dalším faktorem je nezájem o „virtuální kamarády“ a preference osobních kontaktů. Jiní členové ho pouţívají pasivně i aktivně, ale pro interní komunikaci ve skupině jej nevyuţívají téměř vůbec. Právě proto, ţe nemají Facebook všichni členové, nemá pro skupinu význam jako prostor, ve kterém by probíhala interní komunikace a kde by si třeba mohli nechávat vzkazy a koordinovat aktivity. Barbora: „Ten Facebook je ne úplně ideální v tom, že ho rozhodně nemá každej a já ho třeba mám, ale absolutně mě nebaví ho používat. Já třeba ho používám úplně totálně neaktivně.“ Claudie: „Facebook nemám vůbec … No, já si říkám, že už mám jako hodně těch informačních těch a že bych už potom nic jinačího nedělala, než vybírala prostě poštu, brouzdala na Facebooku.“ Dita: „Máme jakoby Brněnská skupina máme Facebook, ale já to teda moc nepoužívám.“

65

Eva: „To je pro mě těžké, protože já jsem nepřítel věcí jako je Facebook, ale pro skupinu by to určitě potenciál mělo. Jsem člověk, který si myslí, že by se lidi měli vídat a stýkat a osobně by mě nepotěšilo, že mám na Facebooku 500 kamarádů, když bych se vídala jenom se třemi, takže já radši trávím čas ve společnosti než na Facebooku.“ Přesto uznávají členové informační potenciál Facebooku pro Brněnskou skupinu a spatřují v něm nové moţnosti, jak dát o skupině vědět, tímto potenciálem Facebooku se budu zabývat v kapitole Zprostředkovaná komunikace s veřejností.

4.1.3 Shrnutí V této kapitole jsem nastínila, jakými hlavními komunikačními kanály proudí informační toky ve skupině. Brněnská skupina jako uskupení na lokální úrovni má moţnost přímého kontaktu jejích členů a komunikace tváří v tvář, pravidelně se setkávají na schůzkách a tato setkávání hodnotí jako základní a efektivní komunikaci. Ne všichni členové se však podílejí na všech aktivitách, a proto probíhá dolaďování a následná komunikace e-mailovou formou, která je chápána jako doplňující komunikace vycházející z komunikace tváří v tvář. Zmínila jsem také komunikační kanál Facebook, který má však minimální komunikační potenciál pro interní komunikaci ve skupině, jeho význam spočívá v komunikaci s veřejností, kterým se budu věnovat později. Výhodou komunikace tváří v tvář je doplňování kontextem, neverbální komunikací a konfrontací na jednom místě a v jednom čase, coţ je pro členy často časově náročné a vyuţívají moţností, které jim nabízí e-mailová komunikace. Vztah mezi komunikací tváří v tvář a e-mailovou komunikací bych vyjádřila takto: Primární komunikace (tváří v tvář) – vytvoření osobního vztahu k ostatním členům, vytvoření důvěry a solidarity mezi členy skupiny. Sekundární komunikace (e-mail) – základem je uskutečnění primární komunikace – její nadstavba a rozšíření v prostoru a čase.

66

4.2 Fungování Brněnské skupiny V předchozí kapitole jsem nastínila, jak probíhá komunikace mezi členy ve skupině, tato komunikace je základem pro její aktivity, fungování a organizování a na jejich základě se vyvíjí také činnost skupiny. V této kapitole se zaměřím na strukturu skupiny, rozdělování rolí a povinností ve skupině a její fungování, které záleţí na kvalitě organizování. Významným faktorem působícím na fungování skupiny je samotný fakt dobrovolnictví, kdy k podílení se na aktivitách je nutná vlastní motivace členů skupiny. Jak skupina funguje, působí také na zájem dobrovolníků podílet se na jejich aktivitách. Problémem, se kterým se skupina při svém fungování trvale potýká, je vysoká fluktuace dobrovolníků, jejími moţnými příčinami se budu v této kapitole také zabývat.

4.2.1 Organizace ve skupině Organizace aktivit probíhá především na osobních schůzkách a následně se rozvíjí emailovou formou. V rámci organizování a zastupování skupiny navenek je významná pozice koordinátorky skupiny - Gábiny. Gábina drţí skupinu „pohromadě“, s tím je také spojena největší zodpovědnost jak za skupinu, tak za aktivity, kterými se skupina zabývá. Je to časově náročná činnost, koordinátorka se účastní kaţdé schůzky, rozesílá pokyny členům a oznamuje datum dalšího setkání. Fungování skupiny a komunikace s praţskou kanceláří závisí především na ni. Pro organizaci skupiny by bylo přínosné, kdyby si dobrovolníci oficiálně rozdělili aktivity a zodpovědnost za ně, toto však ve skupině příliš nefunguje. Gábina sice oficiálně skupinu řídí, ale větší aktivitu ze strany členů by uvítala. Přestoţe mají členové moţnost přicházet s vlastními návrhy a aktivitami, podílejí se spíše na realizaci aktivit, neţ na jejich vymýšlení a organizaci, proto zůstává největší zodpovědnost stále na Gábině. Gábina: „Víceméně ta práce spočívá jednak v nějakém dohledu financování skupiny, takže komunikuji s účetní v Praze, komunikuji samozřejmě s kampaňovou koordinátorkou,….“ Filip: „Tak to koordinátorství je vůbec jako aktivita, vůbec jako facilitace veškerejch činností, co se v té skupině děje…No a taky nějaký to moderování tý debaty.“

67

Brněnská skupina pracuje pouze na principu dobrovolnictví, nemá ţádné placené zaměstnance. Je tedy nutné brát ohled na to, ţe v rámci organizace není moţné nikoho k ničemu nutit, protoţe dobrovolníci se na aktivitách skupiny podílejí ve svém volném čase a z vlastní iniciativy a zájmu. „Zisk“, který dobrovolníkovi z jeho aktivit plyne, má formu získání nových přátel, moţnosti uplatnit své dovednosti a zároveň získávat nové zkušenosti. V tomto musí tedy dobrovolník hledat motivaci ke své činnosti. „Dobrovolník je člověk, který nabízí organizaci své znalosti, schopnosti, dovednosti a zkušenosti za dohodnutých podmínek a není za tuto činnost finančně odměňován formou platu“ (Plamínek, 1996: 53). Od zájmů a moţností dobrovolníků se odvíjí zaměření a aktivity skupiny, tyto aktivity jsou závislé na ochotě a časových moţnostech členů skupiny a také na zdrojích, které se skupině podaří získat. Členové skupiny se tedy profilují na aktivity, které je baví, zajímají, ale také by měli vyuţít svých znalostí a dovedností k tomu, aby byli pro skupinu uţiteční. Filip: …je to balancování prostě dvou věcí, na jedné straně máš nějaký předpoklady, co má ten člověk, co jako k čemu je dobrej a taky i to, co jako sám chce dělat…“ Mezi členy ve skupině se rozvíjí solidarita a ochota vzájemně si pomoci, coţ je nutné pro vzájemnou důvěru a usnadnění práce. Příkladem je i případ náborové kampaně, kdy docházelo k předávání informací mezi členy a tím se kampaň zefektivnila a její koordinátorce to v mnoha ohledech usnadnilo práci. Claudie: „…každej dostane ty svoje úkoly jo, kdo nemá zájem, tak se jako nemusí zapojit nebo kdo nemůže, že to je dobrý. Každej si prostě přiměřeně vezme podle sebe. Když napíše, že to nestíhá, tak je někdo vždycky ochotnej, kdo ti řekne, jo tak já ti s tím pomůžu.“ Eva: „…s Barborou, která hodně pomáhala vlastně i mně v té mojí kampani, protože ona dělala koordinátorku té kampani vlastně loni, takže měla zase nějaké svoje zkušenosti, nějaké věci se změnily, ale určitě jsem byla ráda, že mi řekla její zkušenosti.“ Kaţdá lokální skupina se věnuje aktivitám a kampaním podle toho, co je zajímá a jaké mají moţnosti. Je důleţité, aby se členové dohodli na směřování skupiny, aktivitách a způsobech, jakými bude skupina pracovat a dokázali se shodnout. Postoje členů skupiny k řešené problematice by měly být podobné, coţ v případě Brněnské skupiny ve velké míře platí. 68

Barbora: „…vždycky jsme měli jako hodně podobný názory na to, co se týká jako dění v Amnesty a takový podobný vztah ke kanceláři, takový malinko rebelskej.“ Aby skupina fungovala, jsou zapotřebí také společné zájmy a nadšení členů pro konkrétní věc, v Brněnské skupině se jedná o zaměřování na konkrétní kampaně v oblasti ochrany lidských práv. I podle Radky Dohnalové je pro vytvoření soudrţnosti důleţité zvolit si téma, které bude členy skupiny spojovat. Dohnalová: „… to je úplně nejjednodušší, jakým způsobem můžou vydržet, protože pokud budou pracovat na nějakým tématu, který je nebude zajímat, tak ta skupina nevydrží.“

4.2.2 Problémy ztěžující fungování skupiny Skupina se při svých aktivitách potýká s různými problémy a komplikacemi, které pramení z faktu, ţe AI je nevládní a neziskovou organizací, shánět podporu a působit jako profesionální skupina je pro ni komplikováno nedostatkem zdrojů. Participace ve formě dobrovolného členství poukazuje na aktivitu z vlastního zájmu, pokud jsou členové časově vytíţeni prací, školními a jinými povinnostmi, projeví se tato časová vytíţenost na jejich aktivitě ve skupině. Barbora: „Což já na sobě jako taky cítím, že jako kolikrát jsem si předsevzala, že tomu budu věnovat víc času, abych i třeba ulevila Gábině, no ale potom jak se člověk dostane, že má spoustu práce v tý práci, ve škole, tak potom to máš trochu odsunutý na tu vedlejší kolej.“ Filip: „…na jedný straně toho od nich nemůžeš chtít moc, když to dělají ve volným čase a na druhý straně to chceš nějak pošoupnout, aby to mělo spád.“ Členové, se kterými jsem dělala rozhovory, působí ve skupině několik let a mají zde svou oficiální funkci a činnost, kterou se zabývají, mnoho dobrovolníků ale skupinou spíše „prochází“ a nevydrţí v ní dlouho. Brněnská skupina se trvale potýká s vysokou fluktuací dobrovolníků. Podle členů jsou důvody fluktuace různé. Podle některých členů je chyba

69

v přístupu skupiny, která nenašla tu pravou motivaci a způsob, jak dobrovolníky trvale zaujmout a udrţet, podle Filipa by nově příchozí dobrovolníci měli dostat větší prostor. Adam: „Já si myslím, že je to tím, že nemáme co přímo hned v tuhle chvíli nabídnout. Že všechno je, chtěli bychom dělat to a to. Ale že by se přímo ti lidi mohli do něčeho zapojit, tak to většinou moc není.“ Filip: „Jde o to, jestli prostě nemáme nějakým způsobem změnit kurs, jestli tam pořád nejsou pořád ti stejní lidi s těma stejnýma názorama, nakolik bysme asi my měli být pluralitnější a dát víc prostor prostě i těm nově příchozím.“ Gábina nevidí příčinu fluktuace v nedostatečném přístupu ze strany skupiny, ale v chybějící motivaci a postoji ze strany dobrovolníků. Pokud nejsou dobrovolníci vnitřně motivováni, jejich zájem brzy opadá, mnoho z přicházejících dobrovolníků – studentů odchází také z důvodu časového vytíţení. Gábina: „…já když jsem vstoupila do Amnesty, tak jsem věděla, co chci dělat … ta myšlenka, že dělám dobrou věc, mě v té skupině držela a tak pořád spoléhám na lidi co přichází, že i když to téma pro ně nemusí být zajímavé, tak třeba ta myšlenka je udrží dál, že je nemusím motivovat nějak vnějškově, ale jejich motivace bude spočívat uvnitř sebe samotných. “ Podle Radky Dohnalové vyprchává motivace dobrovolníků zůstávat dlouhodobě ve skupině, protoţe mnozí z nich přicházejí se svou ideou aktivismu a s tím, co by chtěli dělat, coţ je ne vţdy uskutečnitelné. Mnoho s těchto dobrovolníků spatřují „boj“ za lidská práva v aktivismu v ulicích, který je vidět a neuvědomují si význam lobování a písemného působení na instituce. Navíc jsou aktivity AI spíše dlouhodobého charakteru, a pokud dobrovolník brzy nevidí nějaké výsledky, jeho zájem často opadá. Dohnalová: „Chtějí bojovat za ta lidská práva, pak zjistí, že pokud napíšou jenom dopis, tak jim to přijde strašně málo, … na začátku si úplně nedokážou propojit, že pokud se tomu věnuju dlouhodobě …tak to má nějakej smysl a vlastně ti lidi se to skutečně těžko dozvídaj, protože tam ta zpětná vazba většinou není.“

70

Brněnské skupině také chybí určité zázemí a profesionalita, která by dobrovolníky přilákala a udrţela, Gábina vidí problém v chybějící kanceláři. Podle dobrovolníků je společný prostor pro vnímání skupiny velmi důleţitý, jak pro samotné členy skupiny, tak pro nové zájemce o působení ve skupině. Dříve Brněnská skupina kancelář měla, Gábina má tak moţnost srovnání. Prostor byl společným poutem a zázemím, které členy skupiny spojovalo, kancelář měla také pozitivní vliv na organizaci ve skupině, poskytovala prostor, kde bylo moţné scházet se dle potřeby. Gábina: „…myslím, že to spojoval tak asi z devadesáti procent, protože samozřejmě jsme měli třeba zázemí pro filmové večery, pro nejrůznější besedy, byla tam otevřená knihovna, informační centrum, scházeli jsme se tam o víkendech, kdy jsme malovali transparenty nebo někteří to využívali třeba i na přespání a na nejrůznější akce.“ I podle ostatních členů skupiny by byla vlastní kancelář pro profesionální působení velmi přínosná, nemůţe si ji však z finančních důvodů dovolit. Jako jakési „virtuální zázemí“, kde by bylo moţné shromaţďovat alespoň „virtuálně“ informace a podklady by mohl skupině poslouţit společný intranet, ten se však skupině doposud nepodařil zřídit, v novém roce by však měl začít fungovat intranet v rámci AI ČR.

4.2.3 Získávání zdrojů Nevládní a neziskové organizace by bez určitého mnoţství finančních prostředků nemohly fungovat. Lidé jsou podle Plamínka (1996) ochotni těmto organizacím přispívat v případě, kdyţ organizace plní společensky ţádoucí a prospěšné cíle, velkou roli hraje důvěryhodnost organizace. Brněnská skupina si musí shánět jak finanční, tak nefinanční zdroje pro své aktivity z velké části sama, informační podporu jí zajišťuje praţská kancelář. Jako jediná lokální skupina v ČR se také snaţí získávat finanční podporu pomocí internetového obchodu, ten je však stále ve fázi budování. Většina zdrojů přichází z členských příspěvků, další získávání zdrojů je přísně vymezeno pravidly AI. Claudie: „No, my můžeme přijímat peníze, to jako jo, ale nesmí to být od nějakého státního podniku jo, protože jsme nezávislí na tom státu nebo na té politice, abychom potom nebyli označeni, že s nima jako sympatizujeme.“ 71

Některé aktivity skupiny jsou finančně náročné, pokud je nutné zaplatit pronájem sálu nebo tisk na speciální papír, je nutné hledat různými způsoby finanční i nefinanční zdroje. Finančně náročné je také faxové odesílání urgentních apelů, tuto poloţku si donedávna hradil Adam sám, teď ale zřídil sbírku, která zaznamenala úspěch. Claudie: „Že prostě rozeslal všechny, co má v databázi těch e-mailů, to rozeslal úplně všem a docela jo, skoro všichni poslali nějaký peníze a vybralo se docela hodně, což bylo takový velice příjemný, že Adam může v té akci pokračovat dál a vlastně neplatí všechno ze své kapsy.“ Při hledání nefinančních zdrojů se skupina zaměřuje na zajišťování prostorů pro aktivity, moţnost tisku materiálů a jejich korektury nebo vyvěšení banneru na webových stránkách. Záleţí především na členech skupiny a na jejich osobních kontaktech, zda někdo z okruhu jejich přátel je schopen a ochoten pro skupinu udělat něco zadarmo, popřípadě členové skupiny hledají také instituce, které jsou skupině ochotné vycházet vstříc.

4.2.4 Shrnutí Fungování skupiny není zaloţeno na hierarchickém modelu, koordinátorka Gábina zaštiťuje skupinu pouze formálně, několik členů skupiny se pak stará o finance, koordinaci dobrovolníků, webové stránky a urgentní apely. Ostatní členové se podílejí na aktivitách podle svých zájmů a moţností. Po finanční i nefinanční stránce musí být skupina samostatná a sama si hledat zdroje, vychází především z členských příspěvků a darů, nefinanční podpora přichází od přátel a známých členů skupiny, kteří jsou ochotni nějak skupině přispět podle svých moţností, skupinu určitým způsobem podporuje také praţská kancelář. Ve fungování skupiny existují problémy spojené s jejím statusem neziskového a dobrovolného uskupení. Skupina postrádá společný prostor, který podle členů působí jako pouto skupiny a vytváří dojem profesionality, tento nedostatek je také jednou z příčin vysoké fluktuace dobrovolníků, se kterou se skupina trvale potýká.

72

4.3 Komunikace s praţskou kanceláří Spojení lokální skupiny s praţskou kanceláří začíná zaloţením skupiny, týká se jednotlivých kampaní a aktivit, kterými se skupina zabývá a také financování a zaměření skupiny. Kdyţ se v určitém městě rozhodne skupina dobrovolníků zaloţit si skupinu, praţská kancelář jim poskytne zázemí, podklady a informace, aby budoucí členové věděli, jak ve skupině vlastně fungovat, své zkušenosti s tím má Barbora při zakládání Olomoucké skupiny. Barbora: … kancelář měla docela dobře sepsanej vyloženě manuál pro založení skupiny … jednak to byla jako taková pomůcka pro koordinátora, jako jak se má chovat vůči členům, aby je třeba motivoval a jak mají být rozdělený role ve skupině … Nicméně oni nám z kanceláře dali takový takový podklady, jak se dělá beseda, jak se dělá vernisáž, jak udělat, já nevím, nějaký veřejný akce…“ Praţská kancelář se nesnaţí o direktivní řízení lokálních skupin, spíše skupině předává základní informace o hlavních tématech, ale také poţaduje informování o veškerých akcích, které skupina pořádá, coţ je způsobeno zájmem o monitorování aktivit a v případě zájmů médií tak můţe praţská kancelář poskytovat informace a pomoci tak skupině s propagací.

4.3.1 Komunikace tváří v tvář a e-mailová komunikace Většina komunikace zaměstnanců praţské kanceláře s Brněnskou skupinou probíhá ve formě e-mailové komunikace, přesto se koordinátorka aktivismu snaţí o osobní setkávání s koordinátory skupin alespoň jednou za tři měsíce, a to z důvodu osobního předávání informací, předávání osobních dojmů z aktivit, potřeb a zájmů skupin. Podle Radky Dohnalové se při bliţším seznámení především s koordinátory skupin buduje důvěra a usnadňuje se e-mailová komunikace. Předávání informací na dálku je komplikované, z předávaných informací se vytrácí kontext a přímá zpětná vazba. Osobní vztahy a komunikace tváří v tvář jsou tedy stejně důleţité pro následnou emailovou komunikaci jako v případě interní komunikace mezi členy skupiny. Poměr komunikace tváří v tvář a e-mailové komunikace se mění z důvodu prostorové vzdálenosti. Praţská kancelář musí komunikovat s osmi lokálními skupinami v ČR, ve srovnání 73

s komunikací ve skupině se mění poměr mezi komunikací tváří v tvář a e-mailovou komunikací, která začíná převaţovat v rámci efektivity a rychlého šíření informací. Komplikace při komunikaci nastává, pokud probíhají v kanceláři časté personální změny, coţ se projevuje na vztazích a důvěře, které se musí znova budovat.

4.3.2 Podpora pražské kanceláře Praţská kancelář poskytuje jako jedinou finanční pomoc skupině půjčky nebo granty na konkrétní projekty a aktivity skupiny. Jak jsem zmínila dříve, musí být skupina v hledání fondů samostatná. Praţská kancelář však pečlivě kontroluje vyuţívání tohoto grantu a pokladník skupiny, kterým je v Brněnské skupině Claudie, musí kanceláři předkládat jednotlivé účty a dokládat všechny výdaje. Claudie: „ … že prostě Praha jo, když napíšeš ten projekt, tak je prostě ochotná ty peníze nějak třeba i půjčit nebo vyloženě fakt nám poskytnout nějakej ten grant … Ale všechno to musí být podložený jo, že musí mít všechny účty, všechno mít v pořádku jo a musíme všechny ty peníze vyčerpat. Nemůže nic zůstat na něco jinačího.“ Podpora praţské kanceláře spočívá především v poskytování informací a materiálů. Praţská kancelář poskytuje skupině informační balíčky s informacemi o jednotlivých aktivitách. Na skupině pak záleţí, jestli jich vyuţije, zapojí se do této aktivity a jakým způsobem budou těchto zdrojů vyuţívat. Filip: „…Amnesty vlajku a stánek a potom je jako podporuje informačníma letákama spoustu, takže takhle jako materiálně.“ Dita: „Třeba ony přijdou materiály a my z toho vytvoříme nástěnku pro tu danou akci, to jo. Ale všechny ty materiály máme vlastně z toho vedení Amnesty.“ Praţská kancelář pravidelně vydává bulletiny a výroční zprávy, ty jednak informují jednotlivé členy AI, ale také ostatní nevládní organizace. Skupinám zajišťuje praţská kancelář také informační servis, skupina se na ni můţe v případě potřeby obrátit.

74

Filip: „…tam by měl být takový ten poradní člověk, který jim jako řekne, kam se obrátit, kde vyhledat jaký materiály, vzdělání, prostě něco, třeba jim můžou poslat nějaký konkrétní případy, co se děje nebo ti dohodí toho člověka, co potřebuješ, abys to jako mohla udělat, abys to jako dotáhla do konce, co potřebuješ.“

4.3.3 Vztah skupiny a pražské kanceláře Celorepubliková AI směřuje ve svých kampaních určitým směrem a zaměřuje se na problematiku, kterou si na daný rok stanoví, z toho plynou také moţnosti, jak bude praţská kancelář podporovat lokální skupiny a jaké jim můţe zasílat materiály. Záleţí na zaměření skupin a také zaměstnanců praţské kanceláře, pokud mezi nimi nepanuje shoda, mohou se pak ve směřování rozcházet. Přesto záleţí na lokálních skupinách, jak se tomuto směřování podřídí, pokud se však budou zabývat specifickou tematikou, nemohou počítat s podporou kanceláře v rámci zasílání materiálů a informací od expertů. Brněnská skupina se drţí základního směřování AI ČR, do svých aktivit ale zahrnuje vlastní invence a jejich aktivity jsou v mnoha ohledech specifické. Adam: „Je dobře, když se nedělá něco úplně, úplně jiného, je to takový roztříštěný potom. …Třeba jeden člověk přišel, že ho zajímá Súdán a začal to hrozně řešit, že bude pravidelně zveřejňovat zprávy o Súdánu, ale pak to, jako když utne, přestalo a zůstalo to nějak nedokončené, nedodělané.“ Barbora: „My to musíme minimálně konzultovat, což jako nikdy nebyl jakoby problém, protože vždycky se ty kampaně v podstatě shodovaly…Ono opravdu je asi nějaká povinnost skupin třeba držet tu linku, kterou si nastaví Amnesty jako celorepubliková…“ Čím se bude AI ČR zabývat mohou ovlivnit i členové jednotlivých skupin. Aby ale mohli hlasovat na valné hromadě, je nutné, aby byli také členy organizace. Valná hromada je fórem, kde se mohou všichni členové podílet na hlasování o směřování AI. Členové mohou zasahovat do dění v AI také při setkávání skupin s praţskou kanceláří. Barbora: „No nebo potom probíhají různý setkání skupin, kde se kancelář vždycky ptá, co by skupiny rády dělaly a zajímala by vás tadle kampaň. My řekneme, že nám přijde z toho a 75

toho důvodu nevhodná, jinou jim odkejveme, no a potom na těch valných hromadách se to tak oficiálně posvětí.“ Lokální skupiny mají určitá práva, ale také povinnosti, které jsou zavázány dodrţovat. Mezi jejich povinnosti patří i rozšiřování informací v oblasti, ve které skupina působí, nároky praţské kanceláře však podle členů skupiny nejsou vţdy splnitelné, a přestoţe se jak Brněnská skupina, tak praţská kancelář snaţí vycházet navzájem vstříc, existují v určitých oblastech neshody a komplikace. Barbora: „…Pražská kancelář Amnesty tak má od nás jakoby velký očekávání, který ale jako za našich podmínek se hrozně těžko plní. No a potom třeba během tý náborový kampaně si stěžujou, že lidi v Brně neví nic o Amnesty a že to je jako naše povinnost, abysme Brňáky informovali …“ Podle Plamínka (1996) je v takových situacích příčinou nedostatečná komunikace, která můţe být v tomto případě způsobena prostorovou vzdáleností a omezením na emailovou komunikaci. „Kdyţ jsme zkoumali příčiny konfliktů mezi lidmi, zjistili jsme ke svému upřímnému překvapení, ţe komunikační problémy jsou primární příčinou konfliktů častěji neţ rozdíly v zájmech stran, které vstupují do konfliktu“ (Plamínek, 1996: 169). Problémy nastávají v poţadavcích a očekáváních jak ze strany praţské kanceláře, tak ze strany skupiny. Dohnalová: „my to pak rozesíláme, třeba i uvážíme kde a který skupině by se to mohlo hodit, která by s tím mohla pracovat, takový to rozesílání, že to rozešlem všude, tak ne každej s tím naloží a je to plýtvání.“ Tento servis však podle Gábiny příliš nefunguje. Praţská kancelář nedokáţe dokonale reagovat a reflektovat potřeby skupiny a nezohledňuje místní podmínky skupin. Gábina: „… posílá akční balíčky, jak jsou nazvané nebo kampaňové balíčky k věcem, které my vůbec neděláme, takže nereagují na naše potřeby, ale jaksi vysílají ty své kampaňové aktivity do prostoru a čekají, kdo se těch aktivit chytne jo, ale ta spolupráce teda v tomto není moc propracovaná… Ale nestaví se na naše podmínky, protože každá skupina je specifická a

76

my nemáme ani takové zázemí, ale ani takový třeba prostor nebo kulturu v Brně, abychom třeba nějaké akce nebo kampaně mohli rozjet.“ Kontakt s praţskou kanceláří udrţuje neustále i koordinátorka náborové kampaně, tato kampaň spadá pod správu praţské kanceláře a Eva pravidelně informuje kancelář o jejím průběhu – zasílá e-mailem monitoring, aby kancelář mohla vyhodnotit její úspěšnost, a to jestli se náborová kampaň vyplácí. E-mailovou formou zasílá monitoring se seznamem lidí, kteří se stali přispěvateli AI a poštou posílá Eva vyplněné formuláře těchto přispěvatelů.

4.3.4 Shrnutí Fungování Brněnské skupiny je neoddělitelné od komunikace s praţskou kanceláří. Kancelář poskytuje skupině informační, materiální, ale v jisté míře i finanční prostředky, za to je po skupině poţadováno informování o účetnictví skupiny, aktivitách a jejich průběhu a také podobné směřování v aktivitách, které si nastaví národní struktura. Lokální skupiny však mohou pracovat i „na vlastní pěst“ a zabývat se odlišnou tématikou, ale nemohou v tomto případě počítat s podporou praţské kanceláře např. v zasílání tištěných materiálů. Praţská kancelář se snaţí zjišťovat poţadavky skupin, například při setkání s koordinátory skupin a při dalších setkáváních. Při komunikaci s praţskou kanceláří uţ není komunikace tváří v tvář natolik intenzivní jako v případě komunikace v rámci skupiny, důvodem je prostorová vzdálenost. Skupin je však osm a jsou rozptýlené po celé České republice, převládá tedy e-mailová komunikace, kvůli které dochází v některých případech k nedorozuměním v poţadavcích na obou stranách.

77

4.4 Komunikace s veřejností na ulici Jedním z cílů AI vůbec je rozšiřovat povědomí o lidským právech a jejich porušování. Brněnská skupina se tomuto způsobu komunikace aktivně věnuje, pouţívá k tomu několik komunikačních kanálů – při působení na ulici, ať uţ při náborové kampani nebo veřejné akci se snaţí osobně oslovovat veřejnost a nabízet tištěné materiály. Povědomí se snaţí šířit i na základní a střední školy pomocí interaktivních workshopů, tomuto a dalším způsobům komunikace s veřejností se budu zabývat v následující kapitole.

4.4.1 Veřejné, informační a náborové akce Ve veřejném prostoru se Brněnská skupina snaţí oslovovat veřejnost několika druhy aktivit s několika hlavními cíli. Cílem náborové kampaně je získávat finanční podporovatele. Oproti tomu veřejné a informační akce mají za cíl oslovovat veřejnost, členové skupiny poskytují informace a moţnost podepsat se pod urgentní apel a snaţí se šířit povědomí o AI a problematice lidských práv obecně, ale také hledají nové dobrovolníky. Tyto aktivity se však prolínají a všechny informují veřejnost o aktivitách a na základě toho hledají nové dobrovolníky a přispěvatele. Podle zkušenosti členů je důleţité budovat u veřejnosti povědomí o aktivitách, pokud se lidé setkávají s AI ve veřejném prostoru pravidelně, jsou ji ochotni naslouchat a AI si tak buduje síť podporovatelů a dobrovolníků. Radka Dohnalová uznává, ţe je důleţité, aby AI byla ve veřejném prostoru vidět. Happeningy a demonstrace jsou však dvojsečná zbraň, některé lidi můţe takový typ aktivismu vyděsit a odradit. Brněnská skupina se neangaţuje v demonstracích a happeninzích, pramení to také ze zaměření skupiny, kdy její členové se soustřeďují především na zvyšování povědomí a informování o lidských právech. Barbora: „Mně hrozně vždycky vyhovovalo mít to poslání šířit povědomí o lidských právech, spousta lidí tak jakoby neví, co se kde děje a potom jsou třeba vůči tomu lhostejní.“ Eva: „ … a vůbec vychovávat tu generaci k tomu, aby nebyla nějaká lhostejná k porušování lidských práv … anebo zkrátka lidi, kteří budou tak nějak morálně vědět, co správné je a co už přímo ne.“

78

4.4.2 Hledání dobrovolníků Podle Radky Dohnalové je nejdůleţitější se zájemci o dobrovolnictví navázat osobní kontakt: „vždycky ten první, to prvotní je ten osobní kontakt a musí tam vzniknout nějaký osobní vztah, jinak to jako nefunguje no.“ Velká část dobrovolníků se ke skupině přidala po setkání s nějakou veřejnou informační akcí nebo při náborové kampani. Jsou však i dobrovolníci, kteří si pečlivě prostudují webové stránky, a potom se přihlásí jako dobrovolníci, ale i u nich většinou platí, ţe poprvé se s AI setkali při aktivitách v ulicích. Barbora: „Takže mně se spíš ozývají studenti úplně z drtivý většiny, kteří se o nás dozvěděli buď při nějaký akci nebo mají třeba už i nějakou představu, co Amnesty dělá a protože jsou třeba i z okolí Brna nebo tady v Brně studujou, tak se chtějí připojit no.“ Zájemci o dobrovolnictví se ozývají na e-mailovou adresu Brněnské skupiny, a poté s nimi komunikuje Barbora, která má ve skupině funkci koordinátorky dobrovolníků. Barbora: „Takže my už jsme s Gábinou domluvený, že když přijde nějaký takový e-mail, kde je někdo novej, nějaký zájemce o Amnesty, takže to je moje zodpovědnost.“ Barbora s nimi vede e-mailovou komunikaci a seznámí je se základními informacemi o Brněnské skupině, pokud trvá jejich zájem, setká se s nimi Barbora osobně nebo je pozve na nejbliţší schůzku skupiny. Prvotní komunikace se zájemci je tedy formou e-mailu, kdy má zájemce ještě v anonymitě moţnost shromáţdit informace o skupině a zváţit, zda se opravdu chce podílet na aktivitách skupiny.

79

4.4.3 Hledání finančních podporovatelů AI ČR pořádá časově omezené náborové kampaně43, které probíhají v ulicích větších měst, tato kampaň probíhala od jara do podzimu také v Brně a na starost ji měla Eva, která je její koordinátorkou. Při této kampani brigádníci, kterým se říká recruiteři, v rámci direct – dialogové kampaně osobně lidi oslovují, „recruitují“ a nabízí jim moţnost finančně podporovat AI. Toto přímé oslovování veřejnosti je alternativou hledání příznivců pomocí reklamy v masových médiích. Eva: „Jde vlastně o to, že když nemáš peníze na nějakou reklamní kampaň, abys měla billboardy, každých pět minut spot v televizi…tak je to nejjednodušší cesta, jak vlastně lidem říct, že existuje nějaká taková organizace.“ Podle Evy má osobní kontakt s recruiterem větší význam neţ spot v televizi, který osloví více potenciálních podporovatelů. Televizní reklama se snaţí oslovit co největší cílovou skupinu, takţe podává pouze obecné a povrchní informace. Recruiter můţe díky komunikaci tváří v tvář vysvětlit lidem, co je konkrétně zajímá. Aby byla náborová kampaň a recruiteři v oslovování

na ulici úspěšní, je velmi

důleţitá osobnost, vystupování a schopnosti recruitera. Recruiteři procházejí školením, aby se dozvěděli, co je AI a co dělá, ale také jak se chovat k různým typům lidí, jak je oslovovat a jak reagovat na určité typy otázek. Eva: „… chci říct, že by na sobě měli pracovat, co třeba jim jde, jaká skupina lidí na ně takzvaně letí… a pak už vlastně dojde k tomu dialogu, takže takhle zjistíš, aha řekl jsem toto a člověk zbystřil, takže pak to vedeš nebo bys měla vést tímhle směrem.“ Eva byla s recruitery stále v osobním kontaktu, před směnou a po směně, v rámci urychlení komunikace pouţívala jako komunikační kanál s recruitery telefon. Od recruiterů získávala zpětnou vazbu, která se týkala úspěšnosti kampaně a reakcí veřejnosti, kterými se budu zabývat dále v textu. Významným faktorem na úspěšnost kampaně byl výběr lokality, ale také počasí.

43

Náboru nových členů se familiárně říká „Amnesty v ulicích“.

80

Eva: „… protože je to fakt náročné a zvláště v Brně to tak tipuju, že v centru je jediný možný prostor pro akce tohoto typu, tedy oslovování lidí v ulicích, takže jsou tam veškeré neziskovky, které dělají direct - dialog, to je ještě Duha, Greenpeace,…“ Díky náborové kampani se do Brněnské skupiny přihlásilo několik nových dobrovolníků. Tuto kampaň vedla v minulém roce také Barbora a nabádala recruitery, aby se při oslovování zmiňovali také o Brněnské skupině. Barbora: „…dávali jsme zpátky i e-mailový kontakt, kam mohli napsat, což mi připadalo i jako taková lepší varianta, že prostě nechtěli se hned na ulici se upsat k tomu, aby začali měsíc co měsíc platit jako inkaso, trvalý příkaz…“ V prvé řadě má tato direct – dialogová kampaň má za cíl vyhledávat finanční podporovatele AI, má také význam informační a propagační, AI je v ulicích „vidět“, lidé získají povědomí a informace, význam však má i pro Brněnskou skupinu pro celkové rozšiřování povědomí v této oblasti a moţnost získávat nové dobrovolníky.

4.4.4 Reakce veřejnosti Brněnská skupina se snaţí oslovovat širokou veřejnost, a to především při aktivitách v ulicích. Při oslovování však podle zkušeností členů Brněnské skupiny nejvstřícněji reagují studenti a mladí lidé. Ti jsou nejvíce otevření novým informacím a zapojování do aktivit. Po těchto zkušenostech se Brněnská skupina snaţí velkou část aktivit zaměřit na tuto cílovou skupinu. V kampani Vzdělávání k lidským právům se pak zaměřuje ještě na ţáky základních a středních škol. Barbora: „Třeba jednak kampaň pro vzdělání k lidským právům, tak to je na středoškolský studenty orientovaný a spousta věcí jsou zapojení takřka jenom vysokoškoláci, no a když se dělá něco na ulici, tak tam se jako obracíme na kohokoliv.“

Na aktivity a snahu zvyšovat povědomí o problematice lidských práv reaguje veřejnost různě, záleţí na typu aktivity i na tématu. Pokud se členové skupiny snaţí

81

oslovovat lidi na ulici, rozdávají tištěné materiály s informacemi o AI a aktuálních kampaních. Tištěné materiály mají význam v rozšiřování informací, ale pouze tehdy, pokud se dostanou do ruky někomu, kdo má o tuto problematiku alespoň částečný zájem, jinak se míjí účinkem a jejich efektivita je minimální. Dita: „… když my právě třeba stojíme s tím stánkem, tak o ty materiály je jako celkem zájem a že i třeba na základě toho, že si třeba ti lidi vezmou i ten letáček, odejdou a třeba po hodině se vrátí, že to třeba podepíšou, protože už vědí, o čem to je.“ Podle zkušeností některých členů je však odezva na tištěné materiály naprosto minimální, velký vliv zde hraje také zatíţení veřejnosti tištěnými materiály všeho druhu. Barbora: „…hlavně si myslím, že teď jsou lidi přelétačkovaný, takže stejně pokud je to apriori nezajímá, tak se to skoro míjí účinkem… po trase Česká, nádraží jim nabídne sto lidí něco a potom nerozlišují, jestli je to kosmetika nebo Amnesty.“ Adam: „… A když jim to dáš do ruky a je tam věc a má z toho něco vyplynout, třeba je tam na tom letáčku, až přijdete domů, tak si sedněte k internetu a najděte si tady tohle a podepište to. … Tam fakt velice málo. Takže ti lidi si to třeba přečtou, ale nic zvláštního z toho nevyvodí.“ U náborové kampaně i u veřejných akcí se projevuje nezájem veřejnosti o problematiku vzdálených oblastí, pokud uţ se lidé o problematiku zajímají, často nebývají příliš ochotni zapojovat se do veřejného dění, mnoho oslovených reaguje negativně, pokud je jim nabídnut urgentní apel k podepsání, mají také obavy figurovat svým jménem a podpisem. Filip: „…hodně lidí v ulicích se ptají, jako proč mě by mělo zajímat, co se děje na Kubě nebo v Barmě jako, já mám svoje problémy... Já myslím, že to tak trochu je ve společnosti, že pořád lidi jako radši do toho veřejnýho prostoru nevstupujou.“ Adam: „Teď, jak jsme měli to promítání o té Barmě, tak všichni z toho byli úplně dojatí, z toho, jak tam ti lidi trpí, … ale když tam měli možnost se jako podepsat, tak nikomu se jako nechtělo.“

82

Dalším faktorem, který ovlivňuje zájem veřejnosti, je téma, se kterým lidi recruiter nebo dobrovolník oslovuje. Pokud se problematika týkala České republiky, byli lidé ochotnější naslouchat, neţ například v případě Číny, čím je problematika místně vzdálenější, tím více klesá zájem veřejnosti se jí zabývat. Eva: „spoustu lidí zajímá, proč vlastně Amnesty se povedlo prosadit takzvaný desetidenní zákon, ten se týká domácího násilí, a to je v podstatě v České republice, takže na to lidi hodně dali, …když někdo viděl Čínu nebo to recruiter zmínil, tak nechávali rozhovoru … ale takové ty, spíše taková nějaká Barma a zajímavé jiné, tak asi to, co je trendy, lidí zajímá to, co je trendy a potom jako třeba i ten dialog přizpůsobit.“ Dita: „Když to byl zrovna Den proti trestu smrti, tak ten zájem byl a ty reakce byly různé, jako jak pozitivní, tak taky i dost negativní občas.“

4.4.5 Shrnutí Díky osobnímu kontaktu se členové Brněnské skupiny snaţí oslovovat veřejnost na ulici, a to prostřednictvím infostánků a veřejných akcí, kde poskytují informace o stavu lidských práv, AI, ale také o moţnostech, jak by se případní dobrovolníci mohli zapojovat do aktivit. Veřejné akce a aktivity v ulicích tak mají veřejnost informovat, jejich cílem je překonat lhostejnost, vzbudit zvědavost a upoutat pozornost. Díky těmto akcím se skupina snaţí ovlivňovat veřejné mínění, budovat u veřejnosti důvěru a pochopení pro aktivity AI, případně také motivovat k dobrovolnické nebo finanční podpoře. Náborová kampaň je řízená praţskou kanceláří a příspěvky podporovatelů putují do národní struktury a ne do lokální Brněnské skupiny, přesto má pro skupinu velký význam. V oblasti rozšiřuje informace o AI a při pořádání veřejných akcí jsou lidé více informovaní. Reakce lidí na tyto aktivity v ulicích jsou různé. O tyto aktivity se sice zajímají, ale menší je však zájem o aktivní zapojení do aktivit. Spíše je zajímá problematika, která je blízká České republice, čím je oblast, o které se členové zmiňují vzdálenější, tím je menší zájem veřejnosti. Vliv na oslovování má také lokalita, na hlavní ulici je moţné oslovit velký počet lidí, oslovujících je tady kromě AI takové mnoţství, ţe někteří lidé jsou lhostejní.

83

4.5 Zprostředkovaná komunikace s veřejností Brněnská skupina se snaţí prosazovat svá sdělení do sdělovacích prostředků a tímto způsobem působit a informovat veřejnost. Brněnská skupina udrţuje aktuální webové stránky, které zprostředkovávají povědomí o tom, co skupina dělá, také se snaţí prosazovat v sociální sítí Facebook. Do této kapitoly zařazuji také Vzdělávání k lidským právům, tato aktivita sice probíhá formou interaktivního vyučování a není zprostředkována ţádným médiem, přesto je nutné její zprostředkování komunikací se školou,

které není vţdy

bezproblémové.

4.5.1 Komunikace prostřednictvím sdělovacích prostředků Brněnská skupina se snaţí o svých aktivitách informovat regionální média, a to prostřednictvím e-mailového rozesílání tiskových zpráv. Média se zajímají pouze o významnější akce, většinou se jedná o akce, které mají větší rozsah a podílí se na nich více místních nevládních organizací. Částečně pomáhá skupině při komunikaci s médii i praţská kancelář, poskytuje skupinám školení o komunikaci s médii, o větších akcích informuje celostátní média a v případě zájmu médií o regionální události jim předává kontakty na koordinátory místních skupin. Mediální prezentace podporuje šíření povědomí, které má pozitivní vliv na reakce veřejnosti při setkání s AI na ulici. Ve veřejném prostoru však dnes působí mnoho nevládních organizací a upoutat tak pozornost médií je sloţité. Gábina: „… když jsem třeba začínala před těmi osmi lety v Amnesty fungovat, tak ještě ten ostatní neziskový sektor nebyl tak silný a těch akcí nebylo tolik, takže média byla ráda, když nějaká událost v neziskovém sektoru se stala, mám pocit, že je to přehuštěno nejrůznějšími akcemi, sdruženími a organizacemi, takže už to pro ně není natolik zajímavé.“ Sdělovací prostředky jsou komunikačním kanálem, který oslovuje širokou veřejnost a má potenciál u této veřejnosti budovat povědomí o AI. Mediální zájem však není pro skupinu

84

prioritou primární, nesnaţí se médiím podbízet a přizpůsobovat své akce tak, aby jejich hlavním cílem bylo přilákat média. Gábina: Samozřejmě je to strašně důležité, protože naše hlavní činnost spočívá v informování veřejnosti a ta jde samozřejmě z velké části skrze média, stejně ale nemůžeme dělat pouze akce, které by třeba média zaujala.“ Podle Radky Dohnalové se regionální média zajímají o problematiku, kterou se AI zabývá více neţ média celostátní, je však nutné vybudovat si strategii, jak média oslovovat a jak s nimi pracovat. Gábina vidí slabinu skupiny v tom, ţe aktivně nevyhledává nové moţnosti mediální prezentace. Komunikace s regionálními médii probíhá pouze e-mailovým kontaktem a zasíláním tiskových zpráv, chybí zde osobní kontakty, které by bylo moţné navazovat například při tiskových konferencích. V dřívější době se Brněnské skupině podle Gábiny více dařilo prosazování do médií. Gábina: „…ve skupině byli odborníci, kteří se věnovali třeba zbraním…, takže odborné články vyloženě se netýkající činnosti Amnesty, ale samozřejmě to jméno Amnesty tam bylo vždycky zmíněno. Takový odborník nám v současné době chybí.“ Propagace Brněnské skupiny je tedy také oslabena chybějícími lidskými zdroji, skupině chybí odborníci, kteří by nejen média informovali o aktuálních událostech, ale také by psali články, které se zaměřují na hlubší problematiku a kontext, coţ by zase zvýšilo informovanost veřejnosti a její zájem o AI a její aktivity.

4.5.2 Informování pomocí webových stránek O webové stránky skupiny se stará Adam, píše krátké zprávy o aktuálních událostech, zprávami a fotografiemi přispívají také ostatní členové skupiny. Podle členů Brněnské skupiny je důleţité, aby se obsah na stránkách často aktualizoval, aby bylo vidět, ţe se ve skupině něco „děje“ a aby byly pro jejich návštěvníky stále zajímavé a přínosné (jejich sledovanost v posledních měsících mírně stoupá, viz. příloha Sledovanost webových stránek Brněnské skupiny).

85

Barbora: „…tam třeba dává hodně, i když třeba jenom malý zprávičky o tom, že třeba já nevím, proběhlo promítání filmu…“ Filip: „… je otázkou, nakolik se aktualizujou ty stránky a ty lidi poznají, když prostě tam měsíc, dva měsíce se nic neděje na těch stránkách, tak tam přestanou chodit a celý to jako uvadne.“ Webové stránky slouţí k informování veřejnosti o aktuálních aktivitách, ale sledují je také členové Brněnské skupiny, aby se dozvěděli i o aktivitách, na kterých se nepodílejí. Pro motivaci jak členů, tak ostatních návštěvníků stránek se Adam snaţí vkládat na webové stránky tzv. dobré zprávy, které se týkají případů, kterým se AI nebo konkrétně Brněnská skupina věnovala a je u nich zaznamenán pozitivní vývoj. Jedná se tedy vyloţeně o komunikační kanál informující o aktuálním dění a připravovaných aktivitách. Claudie: „Jo, já si myslím, že fungují dobře, já vždycky co jsem potřebovala, tak jsem si tam našla.“ Dita: …my jsme vytvořili třeba takový banner právě k adoptovanému vězni naší skupiny, …myslím si, že ten jakoby nebo díky tomu, že se hodně lidí podepsalo. Nevím, jestli na základě našich stránek, ale tak myslím, že je to dobrý, že je tam dostatek informací teď…“ Se současným stavem webových stránek však není spokojená Gábina, dříve podle ní stránky fungovaly lépe, byly více transparentní a byly schopny poskytnout hlubší informace o problematice. Chybí jí především informační servis a centrum, kde by se zájemci mohli seznámit s hlubší problematikou a nejen s aktuálními akcemi a událostmi. Gábina: „Do hloubky, do té kampaně se vlastně nedostane, to se musí proklikat třeba až do centrální Amnesty nebo do jiných odkazů, … myslím si, že i na našich webových stránkách by měly být třeba co se týká pro propagaci našich akcí, mělo by být umožněno, aby si lidé třeba stáhli letáček, aby tam byly vkládány dokumenty nebo obrázky a další věci. “

86

Záleţí tedy konkrétně na schopnostech a moţnostech členů skupiny, jak budou webové stránky vypadat a jaké informace budou poskytovat. Podle Radky Dohnalové jsou webové stránky plně v reţii skupin, třeba designové řešení stránek nechává praţská kancelář na jednotlivých lokálních skupinách. Dohnalová: „V kanceláři nechceme tlačit na ty skupiny, aby měly žlutočervený stránky, protože mi to přijde zbytečný, je fajn, že vůbec fungujou, že je maj a že nějakým způsobem komunikujou k veřejnosti takhle promlouvaj v těch regionech a k celý společnosti.“ Opačný názor na vzhled stránek zastává Filip, podle něj by se design lokálních skupin měl sjednotit pro větší přehlednost a jasné přináleţení k jedné organizaci.

4.5.3 Facebook jako nový informační kanál Přestoţe mají členové z velké části negativní osobní vztah k Facebooku, oceňují jeho potenciál, který můţe přinést skupině ve formě prezentace a poskytování informací. Největším zastáncem Facebooku je Filip, podle něj se tato sociální síť neustále rozšiřuje, navíc je díky ní moţné oslovovat cílovou skupinu, kterou jsou pro AI především studenti a mladí lidé. Filip: „…ale lidi, co působí v Amnesty jsou fakt lidi nějak od 18 do 35 jako nejvíc a většina z nich jsou nějaký vysokoškolští studenti jo nebo takoví ti přidružení… a jak máš třeba nějaký kampaně, tak ten Facebook je jako jednoduchej, protože ti to dojde, ty si zkontroluješ v podstatě to, co tě zajímá a to ti chodí.“ Významný je především „alternativní prostor“ Facebooku v porovnání s oslovováním veřejnosti na ulici. Na Facebooku mohou být lidé osloveni a mají čas si rozmyslet, zda se o AI budou zajímat. Podle Filipa je oslovování lidí na Facebooku efektivnější alternativou oslovování lidí na ulici. Filip: „Na pozadí té efektivity a toho, kolik tě to stojí i času, peněz a všeho, tak mi přijde fakt efektivnější Facebook,… No a kdežto na té veřejnosti tiskneš nějaký letáčky, aby byly

87

zajímavý …a pak ti lidi tam musí stát a rozdávat to nebo já nevím, těm lidem to vnucovat a máš to strašně nejistou odezvu.“ Gábina: „…je to určitě další zdroj, jak šířit povědomí o naší organizaci a

celkově

problematice lidských práv a jako hodnotím to kladně.“

Facebook tak nabízí alternativní moţnost oslovování veřejnosti, ve srovnání s oslovováním na ulici je však omezena pouze na uţivatele Facebooku a ochuzena o výhody komunikace tváří v tvář, o kterých jsem se zmínila dříve. Význam má však pro oslovování přátel a známých členů skupiny, kteří se o Brněnskou skupinu a její aktivity zajímají, ale nejsou jejími aktivními členy, ti si v případě zájmu mohou vyhledat informace o blízkých akcích, členové skupiny jim také prostřednictvím Facebooku mohou zasílat pozvánky na své akce.

4.5.4 Informování na školách - Vzdělávání k lidským právům Brněnská skupina se snaţí vést osvětu o lidských právech také na základních a středních školách v rámci kampaně Vzdělávání k lidským právům. Na školách členové Brněnské skupiny provozují workshopy v rámci občanské výchovy. Claudie: „…prostě chodit do těch škol a informovat ty lidi o té demokracii, o tom, co se děje i ve světě a ne aby měli nějaký, aby věděli, že to nefunguje úplně stejně jako u nás, že ne všude je to stejný.“ Členové skupiny se snaţí dětem zprostředkovat informace o lidských právech alternativním a interaktivním způsobem, kdy se snaţí udělat workshop kreativně tak, aby byl pro děti zajímavý, mohly se zapojit a učily se hrou. Nesnaţí se informace jen zprostředkovat, ale nechat děti, aby si formou hry uvědomily, jak jsou lidská práva důleţitá a snaţí se v nich budovat povědomí, aby nebyly k této problematice lhostejné.

88

Claudie: „Pro ty děcka je to i zábavný, pracujou ve skupinkách, … oni to dělají třeba dvacet, půl hodiny a jak to dodělají, tak se bavíme o tom, jak se jim to dělalo, co si o tom myslí, tak říkají různý svoje názory.“ Problémovou fází je ovšem přesvědčit školu, aby s tímto typem výuky souhlasila. Claudie, která kampaň Vzdělávání k lidským právům vede, zjistila, ţe přestoţe si členové skupiny připraví workshop sami a po škole nic nechtějí, školy se k nabídkám workshopů staví lhostejně a nemají zájem o inovace ve vyučování. Podle zkušenosti Claudie školy nereagují na e-mailovou komunikaci z její strany, e-mail se většinou nedostane do správných rukou – učitelům, kteří se o výuku občanské výchovy starají, a tak tato snaha vychází do prázdna. Nejspolehlivější je podle Claudie oslovit osobně někoho ve škole a nabídnout moţnost workshopu, a pokud se to nedaří přes známého pedagoga, tak přes kamaráda nebo studenta. Claudie: „Jenomže jakmile jsem poslala ty e-maily, tak oni vůbec nereagovali,…přes ty emaily jsem zjistila, že to spíš nefunguje, že jsem teďkom najela techniku jako přes známý jo, prostě se s ním domluvit, on se zeptá té učitelky nebo kolegyně v práci nebo když je to student, tak se prostě zeptá, já mu rovnou dám ty materiály, ty materiály už to dostane do rukou, promyslí si to a už potom s nima komunikuju takhle no.“ Záleţí i na celkovém zaměření školy a na otevřenosti pedagogů, i přes snahy členů skupiny se můţe stát, ţe kvůli nezájmu a lhostejnosti není moţné na školách působit. Pokud se však podaří se školou jednou navázat kontakt, spolupráce je pak dlouhodobá.

4.5.5 Shrnutí V této kapitole jsem se zabývala komunikací s veřejností, která neprobíhá přímo oslovováním lidí na ulici prostřednictvím komunikace tváří v tvář, ale je určitým způsobem zprostředkovaná. Patří sem oslovování sdělovacích prostředků a jejich informování o aktivitách Brněnské skupiny. Vliv sdělovacích prostředků je především vhodný pro budování základního povědomí o AI u široké veřejnosti. Základní informace a zpravodajství o aktuálních událostech poskytuje skupina na svých webových stránkách. Alternativním, ale

89

stále významnějším komunikačním kanálem k oslovování potenciálních dobrovolníků a příznivců je Facebook. Členové Brněnské skupiny v tomto ohledu uznávají jeho potenciál pro oslovování a především pro oslovování cílové skupiny – mladých lidí a studentů, kteří jsou právě častými uţivateli této sociální sítě. Brněnská skupina je aktivní v kampani Vzdělávání k lidským právům, stejně jako u sdělovacích prostředků se jedná o vybudování povědomí o AI, ale také plní funkci výchovnou, ţáky základních a středních škol tak členové nabádají, aby nebyli lhostejní k porušování lidských práv a zapojovali se do veřejné debaty. Zde však nastává problém, jak školám workshopy nabídnout, pokud není osobně osloven konkrétní pedagog, e-mailová komunikace je přijímána s lhostejností a nezájmem.

4.6 Komunikace s dalšími subjekty Pro lokální skupiny hraje velký význam komunikace s praţskou kanceláří, zajímalo mě, zda lokální skupiny komunikují také mezi sebou, a překvapilo mě, ţe kontakty a komunikace mezi nimi jsou minimální. Praţská kancelář pořádá jednou ročně setkání skupin, kde členové skupin společně diskutují a navazují přátelství, spolupráce na kampaních a aktivitách mezi skupinami však nefunguje. Tato spolupráce ale probíhá na úrovni místních nevládních organizací, s Brněnskou skupinou si tyto organizace navzájem poskytují podporu při svých aktivitách a spolupracují spolu.

4.6.1 Komunikace s ostatními lokálními skupinami Jednou ročně se členové skupin a zástupci praţské kanceláře scházejí na tzv. setkání skupin, kde probírají své aktivity, diskutují, co se jim povedlo a co se jim nepovedlo, s praţskou kanceláří hodnotí uplynulý rok a společně diskutují a hledají nejlepší moţnou formu pro další směřování české AI. Na těchto setkáních vznikají mezi členy různých skupin přátelství a navazují se zde osobní kontakty. Na základě těchto kontaktů následně můţe být následně navázána komunikace mezi skupinami, pokud však takové kontakty neexistují, komunikace mezi jednotlivými lokálními skupinami je mizivá. Podle Radky Dohnalové se navíc od sebe skupiny dost liší svým zaměřením, fungují jinými způsoby, některé jsou

90

aktivističtější, jiné se zabývají spíše vzděláváním a informováním veřejnosti. Vztahy s ostatními skupinami jsou provázané pouze díky přátelství a osobním kontaktům. I tyto prostorově vzdálené vztahy většinou nevedou ke spolupráci mezi skupinami. Claudie: „Jediní s kým komunikuju, tak to je skupina z Ostravy, protože to tam nějak pomohla založit moje kamarádka. Takže to je tak jediná skupina, se kterou jsem v kontaktu a bavíme se, ale jinak s ostatníma ne, já ty lidi neznám.“

Barbora: „No určitě, vlastně všichni ti, co jsou z tý Olomoucký skupiny, tak jsou to jako mí kamarádi, což se hlavně týká tý koordinátorky, takže s tou se vídám, ale spíš jako na úrovni toho našeho kamarádství.“ Existují konkrétní případy, kdy si skupiny pomáhají např. v rámci jednotlivých kampaní nebo při zakládání nové skupiny. Filip: „…to se ozval jeden kluk z Olomouce do Prahy, že prostě dělají Guantanámo, trest smrti a tohle a do Prahy prostě koordinátorka aktivismu dala tomu klukovi z Olomouce kontakt na mně.“

Barbora: …a tam jsme se to učili vyloženě tak (fungování skupiny), že jsme byli v kontaktu s jinýma skupinama, hlavně taky s Brněnskou… Takže jejího koordinátora jsme si pozvali do Olomouce, aby nám řekl jako jak to chodí…“ Vztahy mezi skupinami tedy nejsou ideální, nepodílejí se na společných aktivitách a vzájemně se nepodporují. Podle mého názoru je to způsobeno prostorovou vzdáleností jednotlivých lokálních skupin, nedostatečnou komunikací tváří v tvář a chybějícím základním komunikačním zázemím pro rozvoj e-mailové komunikace. Ale ani skupiny, které působily v jednom městě, spolu příliš nespolupracovaly, to platí v případě Brna, kde dříve existovaly dvě lokální skupiny – Šestá skupina a Brněnská skupina.

91

4.6.2 Komunikace s jinými nevládními organizacemi AI ČR spolupracuje s mnoha dalšími nevládními organizacemi na národní úrovni44, lokální spolupráce závisí na konkrétních skupinách a jejich moţnostech spolupráce s ostatními nevládními organizacemi. Tato spolupráce Brněnské skupiny s jinými organizacemi je však AI omezena určitými pravidly. Adam: „Nebylo by vhodné spolupracovat s organizací, která je nějak politicky zaměřená. Třeba by nebylo vhodné spolupracovat s politickou stranou.“ S místními nevládními organizacemi spolupracuje Brněnská skupina příleţitostně, organizace jsou ochotny si navzájem vycházet vstříc, ale v rámci Brněnské skupiny a celé AI existuje omezení v zaměření ostatních organizací, velká část brněnských nevládních organizací se věnuje ekologické problematice a spíše problematice, která je zaměřená na lokální problematiku v České republice. Gábina: „… na násilí na ženách, na problém bezdomovectví nebo jako Liga lidských práv na hlavní problémy vlastně občanů České republiky, takže to Nesehnutí nám v tomhletom jako jediné vychází vstříc.“ Claudie: „S Duhou jsme spolupracovali tak jako že jenom, že nám v podstatě pronajali ty prostory a potom třeba, když je Den země, tak to je spíš takový ekologický….“ Eva: „… vlastně Liga lidských práv poskytla prostory, pro ty pohovory, kde jsem mohla dělat pohovory.“ Nejvíc spolupracuje Brněnská skupina s organizací Nesehnutí.45 Tato organizace je Brněnské skupině nejvíce podobná svým zaměřením, ale velký význam zde hrají především osobní kontakty a přátelství mezi členy těchto organizací.

44

Liga lidských práv, Český helsinský výbor, Člověk v tísni, Organizace pro pomoc uprchlíkům, Koordona – koalice proti domácímu násilí, Romea a další (http://www.amnesty.cz/spolupracujeme.php). 45 Nesehnutí Brno (Nezávislé sociálně ekologické hnutí) se zabývá ochranou ţivotního prostředí a lidských práv. Svou činnost vyvíjí nezávisle na stranických a ekonomických zájmech a výhradně díky nenásilným prostředkům, tímto přístupem se velmi přibliţuje smýšlení AI (http://nesehnuti.cz/index.php?rubrika=4&tex=100&polozka=15&umisteni=2&layout=1).

92

Adam: „…Dva z nich jsou i členové Amnesty a dokonce se považují i za členy Brněnské skupiny, pokud se nemýlím.“ Filip: „No, no to je jako hodně na těch jednotlivejch lidech, jaký prostě mají ty personální kontakty a nakolik to jde. Když tady v Brně není problém cokoliv domluvit prostě s Nesehnutím, protože je tady známe nebo Liga lidských práv, a jako že to je personálně propojený jako tak nějak vztahově, takže je to dobrý v tomhle no.“ Spolupráce s místními organizacemi se zaměřuje na jednotlivé kampaně, například v případě kampaně Stop násilí na ţenách nevyvíjí Brněnská skupina příliš aktivit, ale spíše se připojuje k akcím, které pořádá organizace Nesehnutí. Barbora: „… a to probíhá tak, že se tam vždycky připojíme s infostánkem, vlastně Adam nachystá klasicky urgentní apely a jsme přítomni na těch jejich akcích no. Takže to je jako fajn, to Nesehnutí je hodně otevřený spolupráci, ale ne všechny kampaně vlastně mají takový, že my bysme se k nim mohli připojit.“ Spolupráce Brněnské skupiny a ostatních místních organizací je nutná v rámci náborových kampaní, kdy je nutné se domluvit ohledně střídání recruiterů v ulicích, podle Evy, která měla na starost náborovou kampaň v Brně, probíhala komunikace v rámci několika schůzek s koordinátory náborových kampaní těchto organizací a domluva na střídání dnů a lokalit proběhla bez problémů.

4.6.3 Shrnutí Mezi Brněnskou skupinou a ostatními nevládními organizacemi probíhá komunikace na lokální úrovni, to znamená, ţe na této úrovni existují osobní kontakty mezi členy jednotlivých organizací, podílejí se na společných aktivitách a mohou si poskytovat podporu, je však nutné, aby tyto organizace měly podobné směřování a aktivity. Na úrovni lokálních skupin tato komunikace nefunguje, přestoţe by mělo být jejich směřování a cíle mnohem podobnější neţ u jiných nevládních organizací. V těchto skupinách

93

existují některá přátelství, která jsou podporována setkáváním skupin, tato setkáváni však probíhají jednou do roka a zbytek komunikace by musel probíhat e-mailovou formou, celkově je tato komunikace v rámci lokálních skupin minimální a v případě, ţe probíhá, je zaloţena pouze na osobních kontaktech a přátelstvích jednotlivých členů.

4.7 Urgentní apely Urgentní apely jsou jednou z kategorií, kterou jsem vytvořila z dat a rozhodla jsem se jim také věnovat jednu kapitolu, protoţe jsou specifické jednak tím, odkud skupina pro tuto aktivitu získává informace a jednak svým směřováním přímo k příslušným institucím. Podpisové petice, jejich rozšiřování a podepisování patří k původním cílům AI a Brněnská skupina se urgentním apelům aktivně věnuje. Činnost vytváření a rozesílání urgentních apelů je rozsáhlá, přesto ji v Brněnské skupině obstarává pouze jediný člen – Adam, ostatní členové jsou signatáři těchto apelů, hledají další signatáře při veřejných akcích a výjimečně pomáhají s překlady těchto apelů z angličtiny. Adam: „Já jsem v tomhle takový konzervativní. To, co dělám (urgentní apely), je vlastně takový základ, s čím Amnesty kdysi začínala…Já se držím nejvíc tady toho toho nejpůvodnějšího poslání.“ Tato aktivita je jediná, ke které přicházejí informace a pokyny přímo z centrály AI v Londýně a ne zprostředkovaně přes praţskou kancelář. Z centrály v Londýně přicházejí podněty a informace o konkrétních případech, na které je moţné sepsat urgentní apel, z jiných zdrojů, např. od jiných organizací skupina čerpat nesmí. Výběr případů, kterými se AI bude zabývat a na které tak bude moţné sepsat urgentní apel, je podroben pečlivému zkoumání. To potvrzuje i Radka Dohnalová. Dohnalová: „Nejde to tak, že by přišel někdo k nám a řekl, já tady znám člověka, kterému jsou porušována lidská práva…My akorát můžeme dát návrh do toho Londýna, že to vypadá, že tady máme porušovaný lidský práva.“

94

Londýnská centrála posílá přibliţně jeden případ denně a k informacím o jednotlivých případech dodává také doporučené adresy, na které by urgentní apely měly směřovat. Případy, které posílá centrála v Londýně, tvoří velmi široké spektrum porušování lidských práv. Adam: „No, jsou tam nejrůznější případy, jsou tam různý zastrašování…Samozřejmě jsou tam i vraždy. Tohle nejsou vězňové, jsou i další věci, není třeba jenom vězení, není jenom ochrana před tím třeba zastrašováním, ale bývají i jiné případy. Třeba trest smrti že jo, může to být kriminální, ale trest smrti Amnesty neuznává.“ Kterým z případů se lokální skupina bude zabývat, záleţí na jejím zaměření a zájmu, v oblasti výběru případu mají skupiny moţnost rozhodovat se podle svého zaměření. Velká část apelů, které vycházejí z Brněnské skupiny k signatářům a následně putují k příslušným institucím, se týkají porušování lidských práv v Číně. Adam: „…vybírám přednostně případy, co se týká Číny, protože jsme se shodli, že budeme mít převážně zaměření na Čínu a jinak to vybírám jako, co je nejčerstvější a samozřejmě v tom hraje roli, co mě jako co mě víc zajímá, kterej případ.“ Kromě informací pro urgentní apely, přicházejí veškeré další informace, které vyuţívá Brněnská skupina z národních struktur. Informace z londýnské centrály jsou skupině zprostředkovány skrz praţskou kancelář. Výjimkou jsou tedy jen podklady pro urgentní apely. Filip: „No tak většinou by to mělo být to, z Prahy, protože jinak by ten Londýn byl strašně zatíženej, kdyby prostě všechny skupiny místní tam psaly.“

Adam: „My jako, jako členové české Amnesty se máme obracet v prvé řadě na naši kancelář nebo na náš koordinační výbor a ti by nám měli dát jako ty informace z Londýna. Ale na ty petice, co dělám já každý týden, to už mi chodí přímo z Londýna na e-mail, takže tam to chodí přímo mně.“

95

Tato aktivita zahrnuje jak komunikaci uvnitř skupiny – dobrovolníci jsou signatáři těchto apelů, tak komunikaci s veřejností – lidem jsou na ulicích při veřejných a kulturních akcích nabízeny petice k podepsání, mohou se stát také pravidelnými signatáři. Tyto signatáře má Adam v mailing listu a urgentní apely jim kaţdý týden pravidelně zasílá, ti se po přečtení rozhodnou, zda jej podepíší. Poté posílá Adam urgentní apely na doporučené adresy institucí, které mají moţnost konkrétní případy ovlivnit. Adam: „…většinou je to ministr vnitra, předseda vlády, případně prezident, ředitel policie, podle toho, koho se to nejvíce týká. A v některých případech se to posílá, třeba když jde o to, když je zastrašována nějaká organizace, tak se to posílá i jí, aby věděla, že se o ni někdo zajímá.“ Pouze k této aktivitě je ve skupině pouţíván fax jako komunikační kanál. Podle Adama má informace doručená faxem větší hodnotu, neţ stejná informace doručená v emailové podobě. Adam:

„Faxování

je

jednak

důvěryhodnější

než

e-maily,

protože

je

to

na

papíře…samozřejmě je těžší vyhodit papír do koše než vymazat e-mail.“ Lokálním skupinám je i praţskou kanceláří doporučováno, aby v apelování na instituce pouţívali e-mailovou komunikaci co nejméně a doporučuje posílat apely formou dopisu nebo faxu, který v sobě kombinuje závaţnost papírového dopisu a rychlost e-mailové komunikace. Adam: „… dopis je tam samozřejmě za delší dobu a tady platí, kdo rychle dává, dvakrát dává. A když už to děláme, tak aby to mělo smysl, tak je potřeba to udělat co nejrychleji.“

Předtím, neţ bylo moţné vyuţívat faxovou a e-mailovou komunikaci, se urgentní apely rozšiřovaly formou dopisu, coţ je však finančně a časově náročné. S příchodem nových komunikačních technologií se posílání dopisů sice omezilo, ale dopisová forma je stále ţivá a to pro svou komunikační hodnotu. S dopisovou formou odesílání apelů mají zkušenosti i v Olomoucké skupině.

96

Barbora: „My jsme tohle třeba v Olomouci dělali tady tyhlety urgentní apely …a napsali jsme tam několik dopisů, ručně psanejch a já jsem to potom vždycky odnesla na poštu…“

V čem tedy spočívá hodnota dopisu a faxu, kterou e-mail postrádá? Chybí mu „lidský faktor“, kterou můţe symbolizovat ručně napsaná adresa, ale také jeho fyzická existence, k příslušné instituci dorazí list papíru, který konkrétní člověk dal do obálky a věnoval mu určitý čas, e-mailová komunikace tento osobní aspekt postrádá. Hodnota dopisu a také faxu v sobě koncentruje závaţnost a důleţitost předávané informace. Ve formě e-mailu je tento faktor potlačen, e-mail je proto velmi odosobněný, je těţké si pod ním představit konkrétního odesílatele. To potvrzuje i koordinátorka aktivismu AI v ČR Radka Dohnalová. Podle ní funguje dopisová forma stále. Dohnalová: „A my sami i docházíme k tomu, že říkáme a chceme, aby se nějaký ten dopis napsal, ale aby ten jeden člověk napsal dopis, protože když se dneska pošle e-mail, tak je to takový neosobní, když přijde dopis, tak stále ho musíme dát do obálky, musíme ho rozbalit.“ Rozesílání urgentních apelů hodnotí velmi kladně všichni dobrovolníci Brněnské skupiny, oceňují především, ţe je moţné se velmi jednoduše podílet na této aktivitě a podepisování je časově velmi nenáročné. Barbora: „… že to reaguje třeba i na to, že ti lidi nechtějí věnovat moc času tomu a když jim jednou za tejden přijde přímo do schránky e-mail, kde jenom dají RE, přečtou si ho a dopíšou svoje jméno.“

Claudie: „Kdyby měli napsat dopis a poslat ho, tak si myslím, že se najde jenom malinká hrstka, která by tohle udělala.“ Eva: „Myslím si, že na to si kromě dobrovolníků, členů najde čas v podstatě kdokoliv, kdo nechce nějak jinak figurovat než nějak podpisem.“

97

4.7.1 Shrnutí Urgentní apely jsou členy Brněnské skupiny hodnoceny velmi kladně kvůli jejich časové nenáročnosti a jednoduchosti. Rychlost je umoţněna především pomocí zasílání urgentních apelů signatářům v e-mailové podobě, jejich důvěryhodnost je zase podpořena tím, ţe k cílovým institucím dorazí urgentní apel faxem ve formě listu papíru. V této aktivitě mají oba komunikační kanály své místo a význam a umoţňují tuto aktivitu zefektivnit. Jedná se o „prostorově nejrozsáhlejší“ aktivitu Brněnské skupiny, informace přicházejí z Londýnské centrály a putují na různá místa na světě. Tato komunikace je umoţněna jen díky novým komunikačním technologiím jako je e-mail nebo fax, dopisové spojení by bylo moţné, ale velmi nespolehlivé a zdlouhavé, osobní kontakt je pak naprosto vyloučen. Je tak moţné komunikovat na rozsáhlé vzdálenosti, tím však narůstá neosobnost tohoto sdělení, jeho účinek je tak těţce dohledatelný a zpětná vazba minimální.

98

5. Diskuse Díky rozhovorům se členy Brněnské skupiny jsem se ve svém výzkumu pokusila o monitorování komunikační struktury a komunikačních kanálů, pomocí kterých probíhá komunikace v Brněnské skupině a s dalšími subjekty. U respondentů jsem se zaměřila na jejich postoj k jednotlivým komunikačním kanálům a jejich vnímání fungování komunikace. Snaţila jsem se zjistit, jak jednotlivé typy komunikace respondenti vnímají, zaměřila jsem se na subjekty, se kterými členové nejčastěji komunikují a na to, jak je jejich komunikace úspěšná. Hledala jsem také, jestli existují zpětné vazby na aktivity skupiny a kde mohou vznikat nedorozumění a problémy. K prozkoumání této problematiky jsem vyuţívala také informace získané prostřednictvím rozhovoru s koordinátorkou aktivismu AI v ČR Radkou Dohnalovou. Pro AI jako sociální hnutí, je základem aktivit a dosahování cílů kolektivní jednání. Podle Tarrowa (1998) jsou komunikace, setkávání, demonstrace a další aktivity zaloţeny na interpersonálních sítích a na sdílených normách a hodnotách, které jsou pro kolektivní jednání nezbytné. Toto jednání vyţaduje kolektivitu a solidaritu mezi členy, která je především v lokální skupině budována prostřednictvím osobních komunikačních setkání a vztahů. Právě kolektivita a solidarita je významnou vlastností hnutí a organizací, coţ potvrzuje i můj výzkum. K tomu, aby lokální skupina fungovala, je nutné tuto solidaritu posilovat díky pravidelné a kvalitní komunikaci, jejím základem je komunikace tváří v tvář. Na úrovni komunikace ve skupině je primárním typem komunikace kontakt tváří v tvář. Setkávání a osobní kontakt jsou však časově náročné a jako doplňující komunikace funguje komunikace e-mailová, jejíţ komunikační zázemí vytváří právě komunikace tváří v tvář. Bergerová (2005) a Rektořík (2007) se shodují na významu komunikace tváří v tvář, která pomáhá budovat soudrţnost a solidaritu, coţ můj výzkum naprosto potvrzuje. V případě nedostatečných osobních kontaktů naopak komunikace vázne a upadá. V komunikaci skupiny s praţskou kanceláří je to v poměru těchto dvou typů komunikace naopak, základem je sice stále komunikace tváří v tvář, ale kvantitou ji mnohonásobně převyšuje komunikace e-mailová. Je to způsobeno prostorovou vzdáleností jednotlivých skupin a praţské kanceláře a také mnoţstvím lokálních skupin v ČR. Není však moţné zaloţit lokální skupinu a poté komunikovat s praţskou kanceláří pouze e-mailovou

99

formou. Zprostředkovaná komunikace totiţ postrádá interakci a okamžitou zpětnou vazbu, která funguje u komunikace tváří v tvář - u zprostředkované komunikace, která je asynchronní, je tato zpětná vazba odložená a nejistá. Osobní setkávání a osobní kontakty členů skupiny působí pozitivně také na získávání zdrojů, podpory a vzájemné spolupráce s ostatními neziskovými organizacemi. Tyto organizace spolupracují, mají často podobná témata, kterými se zabývají a aktivity, na kterých se mohou podílet, musí zde však existovat osobní kontakt a přátelství mezi členy těchto organizací. Osobní kontakt a přátelství je také jedinou moţností, jak zavést komunikaci a spolupráci mezi lokálními skupinami. Zde je vidět, ţe pokud nebyla komunikace zaloţena na osobním přátelství, nikdo ze členů jednotlivých skupin nemá potřebu ani snahu zahájit komunikaci s „cizími“ lidmi prostřednictvím e-mailové komunikace. Jak uvádí Bělohoubek (2005), chybí nevládním a neziskovým organizacím mocenské a finanční prostředky, proto k vyjadřování a prosazování svých zájmů potřebují důvěru a podporu veřejnosti, kterou si zajišťují pomocí měkké síly a informační politiky. Ron, Ramos a Rodgersová (2005) se zabývají tím, jak funguje informační politika na mezinárodní úrovni a jakým způsobem je moţné šířit informace. Pro rozšiřování povědomí a osobní setkávání veřejnosti s organizací je nutné šířit informace i v místních podmínkách, při veřejných akcích a pomocí osobního oslovování veřejnosti. Význam osobní komunikace s veřejností a její informování tváří v tvář, kdy jsou lidé oslovování členy skupiny přímo na ulici, je nepopiratelný i zde. Právě toto informování skze osobní kontakt je jedním z cílů a povinností lokálních skupin. Z mého výzkumu dále vyplývá, ţe chybějící finanční prostředky, charakteristické pro neziskový sektor, mají dopad na vnímání skupiny veřejností. V případě Brněnské skupiny se nedostatek financí projevuje především v chybějící kanceláři, která by jednak poskytovala společný prostor pro členy jako podpora kolektivity a soudrţnosti a navíc by napomohla k pozitivnímu vnímání skupiny. Podle členů by byla skupina vnímána jako profesionálnější a tím by tento společný prostor následně mohl pozitivně ovlivnit fluktuaci dobrovolníků. Podle Rona, Ramose a Rodgersové (2005) jsou nevládní organizace důvěrným a nezávislým zdrojem informací, alternativním k masovým médiím. Kavadová (2005) spatřuje moţnost komunikace bez zprostředkování masovými médii v internetu. V kapitole o sociálních hnutích jsem zmínila, ţe masová média poskytují o těchto hnutích ne vţdy 100

neutrální informace. Členové Brněnské skupiny se snaţí prosazovat svá sdělení do těchto médií, protoţe mají schopnost oslovovat širokou veřejnost. Neusilují však o to, aby se svými aktivitami těmto médiím podbízeli a hledají také nové komunikační kanály. Díky novým médiím a technologiím, které umoţňují šířit informace rychle do všech koutů světa mají moţnost působit nevládní organizace mezinárodně. Podle Jongové (2005) vznikají nové formy politické akce na lokální, národní a mezinárodní úrovni. Projevy aktivistů organizací a hnutí lokálního charakteru je moţné díky novým technologiím mezinárodně šířit. Mnohé texty, které se zabývají moţnostmi nových médií, se zaměřují právě na tuto mezinárodní úroveň a moţnosti těchto médií šířit rychle informace na velké vzdálenosti. Tyto texty upozorňují na nová média jako na významné nástroje pro komunikaci s ostatními organizacemi, institucemi a veřejností. Tyto texty se však příliš nezabývají vyuţíváním těchto médií na lokální úrovni a jejich vztahem a poměrem ke komunikaci tváří v tvář. Podle Kavadové (2005) má internet potenciál sbliţovat různé části organizace a transformovat její interní dění do síťové podoby, coţ můj výzkum z části potvrzuje, ale v rámci lokální a národní struktury musí prvotní impuls k této komunikaci vyplývat z komunikace osobní, která je základem pro komunikaci zprostředkovanou určitým médiem. Jak říká Walch (1999), síť pomáhá jednotlivcům i skupinám se stejnými zájmy nacházet další stoupence, v Brněnské skupině se jedná se především o sociální síť Facebook. AI se snaţí zavádět do komunikace v organizaci i s veřejností také komunikaci zprostředkovanou sociálními médii, v AI ČR se tato komunikace postupně rozvíjí, členové Brněnské skupiny však vyuţívají pouze moţností Facebooku. AI má zájem oslovovat širokou veřejnost a nevýhodou je, ţe tato sociální síť oslovuje pouze její uţivatele (jedná se však o významnou cílovou skupinu). Kaţdé uskupení s širší členskou základnou potřebuje ke svému fungování určitou míru organizace, díky decentralizaci, kterou umoţňují nová síťová média, mají jednotlivé struktury větší míru autonomie. To potvrzuje také můj výzkum - lokální skupina se sice zodpovídá národní struktuře a především praţské kanceláři, přesto disponuje lokální skupina značnou mírou autonomie a vlastní zodpovědností. Můj výzkum potvrdil význam nových médií pro komunikaci lokální skupiny nevládní organizace především jako prostorové rozšíření komunikace tváří v tvář. Nová média přinášejí skupině rozšíření informací do prostoru a umoţňují komunikaci s mezinárodními

101

strukturami a institucemi, proto se i Brněnská skupina snaţí hledat nové komunikační kanály, kterými by mohla informovat veřejnost. Tento výzkum potvrzuje, ţe e-mailová komunikace sice zefektivňuje a urychluje komunikaci, ale vzdálenost mezi komunikujícími dramaticky snižuje hodnotu této komunikace, jak říká Wisenbergová (2001). Stejně tak tento výzkum potvrzuje dopad prostorového, časového a kontextového odloučení, na které upozorňuje Thompson (2004). Emailová komunikace sice překonává tyto vzdálenosti, chybí ji však kontext, jasnost a osobní přístup, který poskytuje komunikace tváří v tvář. Přímá komunikace lokální skupiny s mezinárodními strukturami je minimální, týká se především zasílání informací k jednotlivým případům, ke kterým jsou psány urgentní apely. Informace a pokyny z mezinárodních struktur se dostávají k lokální skupině zprostředkovaně skrz národní strukturu, komunikace s vyššími strukturami probíhá převáţně se zaměstnanci praţské kanceláře. Se vzrůstající prostorovou vzdáleností roste důraz kladený na informace zprostředkované pomocí médii, bez nich by nebylo například moţné celosvětově šířit urgentní apely a zapojit do ochrany lidských práv jednotlivé mezinárodní struktury. Komunikace zprostředkovaná novými médií a technologiemi má však svá úskalí, umoţňují sice rychle přenášet data a informace, ale chybí zde osobní kontakt – komunikace, která by zahrnovala kromě přenesené informace také kontext a představu konkrétního člověka, který tyto informace poskytuje.

102

6. Závěr V teoretické části práce jsem se zabývala sociálními hnutími, nevládními a neziskovými organizacemi a jejich pozicí v občanské společnosti. Dále jsem se věnovala komunikaci v organizaci a také potenciálu nových médií a technologií pro sociální hnutí a nevládní organizace. Následně jsem představila organizaci Amnesty International, její historii, vývoj a činnost, dále jsem se zaměřila na její lokální skupinu, které jsem se věnovala v následujícím výzkumu. V metodologické části jsem uvedla cíle, výzkumné otázky a metody, pomocí kterých jsem získávala a analyzovala data mého výzkumu. V analytické části jsem prezentovala výsledky výzkumu v sedmi kapitolách, ve kterých jsem se věnovala sedmi základním kategoriím, které jsem určila v datech. Shrnutí jednotlivých kapitol je uvedeno vţdy na konci kapitoly, celkové shrnutí a spojitosti s teoretickou částí jsem uvedla v diskusi. Tato práce se zabývá případem lokální Brněnské skupiny, tím jak členové v této skupině pracují, jak organizují své aktivity a jak mezi sebou a ostatními subjekty komunikují. Bylo by zajímavé tuto problematiku dále rozvíjet a provést výzkum vnímání aktivit skupiny cílovou skupinou, na kterou se Brněnská skupina orientuje. Přínos by spočíval především ve zjištění efektivity jednotlivých aktivit Brněnské skupiny a díky získaným výsledkům by mohli její členové pracovat na zlepšení komunikace s touto cílovou skupinou.

103

7. Jmenný rejstřík

Aberle ...................................................... 17 Beck......................................................... 13 Bělohoubek ................................. 13, 14, 25 Benenson ..................................... 30, 31, 34 Bennett .................................. 18, 23, 24, 25 Beran ....................................................... 31 Bergerová .......................................... 21, 27 Buchanan ..................................... 30, 31, 34 Cardosa .................................................... 14 Císař .................................................. 17, 24 Corbinová, Strauss ................ 49, 50, 56, 58 Černá ..................................... 14, 15, 33, 39 Disman .............................................. 49, 50 Downing ...................................... 17, 18, 24 Gerlach .................................................... 24 Giddens ....................................... 16, 17, 18 Glaser ...................................................... 50 Habermass ............................................... 12 Havel ....................................................... 31 Hendl ............................... 47, 50, 51, 55, 58 Hudák ...................................................... 28 Charvátová .............................................. 28 Chocholáčová 16, 30, 31, 32, 33, 34, 35, 39 Jandourek ................................................ 10 Jeţek, Vaculík, Wortner .......................... 51 Jongová ................................................... 13 Kavadová........................................... 25, 26 Kecková, Sikkingová ........................ 19, 20 Kerlinger ................................................. 48

Lindovská ................................................ 28 Lipschutz ................................................. 12 Macek, Soldátová .............................. 12, 26 Marmura .................................................. 25 McQuail................................................... 23 Mueller .............................................. 17, 19 Musil........................................................ 28 Plamínek .................................................. 32 Reifová .............................................. 14, 23 Rektořík ............................................. 21, 22 Ron, Ramos, Rodgersová ............ 15, 19, 20 Simmons .................................................. 14 Soldátová, Macek .................................... 12 Stake ........................................................ 50 Stammers, Eschle .............................. 16, 17 Steinová ................................................... 18 Strauss ..................................................... 50 Škařupová .................................... 12, 13, 21 Šmahel, Štětka ................................... 22, 23 Tarrow ......................................... 17, 18, 24 Thompson .................................... 22, 23, 27 Uhl ........................................................... 31 Ullmannová ................................. 13, 15, 20 Waisová ................................................... 15 Walch ........................ 12, 13, 23, 24, 26, 34 Wisenbergová .................................... 27, 28 Zirakzadeh ............................................... 18 Znebejánek .............................................. 17

104

8. Seznam tabulek

Tabulka č.1 - Příklad otevřeného kódování ............................................................................ 57 Tabulka č.2 - Vytváření kategorií z pojmů .............................................................................. 58 Tabulka č.3 - Vytváření subkategorií, vlastností a dimenzí ..................................................... 59 Tabulka č.4 - Kategorie, subkategorie, vlastnosti, dimenze .................................................... 60

9. Seznam grafů

Graf č. 1: Rozhodovací struktura Amnesty International ........................................................ 36 Graf č. 2: Struktura organizace AI ČR ..................................................................................... 39 Graf č. 3: Komunikační kanály pouţívané Brněnskou skupinou ............................................. 62

105

10. Použitá literatura BECK, Ulrich. 2004. Riziková společnost. Praha: Slon. BĚLOHOUBEK, Ivo. 2005. „Globální občanská společnost: média, sítě a měkká síla.“ Pp. 2–5 in Revue pro média. 2005, 11., č. 12–13. BENNETT, W. Lance. 2005. „Moc nových médií: internetový a globální aktivismus.“ Pp. 19-25 in Revue pro média. 2005, 11., č. 12-13. BERGER, Sarah. 2005. „From Aldermaston Marcher to Internet Activist.“ Pp. 84 – 91 in JONG, Wilma de – SHAW, Martin – STAMMERS, Neil. 2005. Global activism, global media. London: Pluto Press. BINKOVÁ, Pavlína. 2005. „Aktivní videotechnologie: mediální studia, demokracie a video.“ Pp. 6-11 in Revue pro média. 2005, 11., č. 12-13. BUCHANAN, Tom. 2002. „The Truth Set You Free: The Making of Amnesty International.“ Pp. 575 – 597 in Journal of Contemporary History. č. 37. CÍSAŘ, Ondřej. 2004. Transnacionální politické sítě: Jak mezinárodní instituce ovlivňují činnost nevládních organizací. Brno: Masarykova univerzita. ČERNÁ, Lucie. 2001. „Amnesty International – podoba, vývoj a postavení organizace v mezinárodních vztazích.“ Pp. 92 – 103 in Mezinárodní vztahy, ročník 36, 1.2001. CORBINOVÁ, Juliet - STRAUSS, Anselm. 1999. Základy kvalitativního výzkumu: Postupy a techniky metody zakotvené teorie. Boskovice: Albert. DISMAN, Miroslav. 2000. Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha: Karolinum. DOWNING. D. H. John. 2001. Radical Media: Rebelious Communication and Social Movements. Thousand Oaks: Sage Publications. GIDDENS, Anthony. 1999. Sociologie. Praha: Argo. HABERMAS, Jürgen. 2000. Strukturální přeměna veřejnosti: zkoumání jedné kategorie občanské společnosti. Praha: Filosofia. HENDL, Jan. 2005. Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. Praha: Portál. HUDÁK, Luděk. 2003. Profesionalizace neziskového sektoru v České republice po roce 1989. Brno: Masarykova univerzita. (magisterská práce). CHARVÁTOVÁ, Dagmar. Vliv formy a kvality komunikace na efektivnost komunikace. Praha: Česká zemědělská univerzita v Praze.

106

CHOCHOLÁČOVÁ, Jana. 2004. „Amnesty International.“ Pp. 51 – 74 in CÍSAŘ, Ondřej – FIALA, Petr. 2004. Obhajoba zájmů a transnacionální vztahy. Brno: Mezinárodní politologický ústav. JANDOUREK, Jan. 2007. Sociologický slovník. Praha: Portál. JEŢEK, Stanislav – VACULÍK, Martin, WORTNER, Václav. 2006. Základní pojmy z metodologie psychologie: definice a vysvětlení. Online http://is.muni.cz/elportal/estud/fss/ps06/psy112/Vaculik__M.__Jezek__S.__Wortner_ _V.__2006__-_Zakladni_pojmy_z_metodologie.pdf. JONG de Wilma. 2005. „The Power and Limits of Media-Based International Politics – A Case Study: The Brent Spar Conflict.“ Pp. 110 – 124 in JONG, Wilma de – SHAW, Martin – STAMMERS, Neil. 2005. Global activism, global media. London: Pluto Press. KAHN, Richard – KELLNER, Douglas. 2009. „Opoziční politika a internet: kritickorekonstruktivní přístup.“ Pp. 99 – 115 in Sociální studia: Nová média. Brno: Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity. KAVADA, Anastasia. 2005. „Civil Society Organizations and the Internet: the Case of Amnesty International, Oxfam and the World Development Movement.“ Pp. 208 – 222 in JONG, Wilma de – SHAW, Martin – STAMMERS, Neil. 2005. Global activism, global media. London: Pluto Press. KECK, Margaret E. – SIKKING, Kathryn. 1998. Activists beyond borders: advocacy networks in international politics. Ithaca: Cornell University Press. KERLINGER, N. Fred. 1972. Základy výzkumu chování. Praha: Academia. LINDOVSKÁ, Hana. 2008. Komunikace jako nástroj efektivního fungování organizace. Praha: Univerzita Karlova. (bakalářská práce). LIPSCHUTZ, D. Ronnie. 2005. „Networks of Knowledge and Practice: Global Civil Society and Global Communications.“ Pp. 17 – 33 in JONG, Wilma de – SHAW, Martin – STAMMERS, Neil. 2005. Global activism, global media. London: Pluto Press. MARMURA, Stephen. 2008. A net advantage? The internet, grassroots activism and American Middle-Eastern policy. Pp. 247 – 271 in New Media & Society. MCQUAIL, Denis. 2002. Úvod do teorie masové komunikace. Praha: Portál. MUELLER, Milton. 2004. Reinventing Media Activism: Public Interest Advocacy in the Making of U.S. Communication-Information Policy, 1960 – 2002. The

107

Convergence Center Scool of Information Studies Syracuse University. (online http://dcc.syr.edu/ford/rma/reinventing.pdf) MUSIL, David. 2003. Mediální kampaň neziskových organizací. Brno: Masarykova univerzita. (bakalářská práce). PLAMÍNEK, Jiří et al. 1996. Řízení neziskových organizací: první český rádce pro pracovníky v občanských sdruženích, nadacích, obecně prospěšných společnostech, školách, církvích a zdravotnických zařízeních. Praha: Nadace Lotos. REIFOVÁ, Irena & kolektiv. 2004. Slovník mediální komunikace. Praha: Portál. REKTOŘÍK, Jaroslav. 2007. Organizace neziskového sektoru: Základy ekonomiky, teorie a řízení. Praha: Ekopress. RON, James – RAMOS, Howard – RODGERS, Kathleen. (2005) „Transnational Information Politics: NGO Human Rights Reporting, 1986 – 2000.“ Pp. 557 – 587 in International

Studies

Quarterly,

2005:

49

(online

http://www.mcgill.ca/files/rgchr/ISQsubmission.pdf) TARROW, Sidney. 1998. Power in movement: social movements and contentious politics. Cambridge: University Press. SIMMONS,

P.J.

1998.

„Learning

to

Livewith

NGOs.“

(online

http://www.globalpolicy.org/component/content/article/177/31607.html) SOLDÁTOVÁ, Lucia - MACEK, Jakub. 2005. „Neziskový a občanský sektor (Heslář).“ Pp 59–60 in Revue pro média 2005, č. 12–13. SPARKS, Colin. 2005. „Media and the Global Public Sphere: An Evaluative Approach.“ Pp. 34 – 49 in JONG, Wilma de – SHAW, Martin – STAMMERS, Neil. 2005. Global activism, global media. London: Pluto Press. STAKE, E. Robert. 1995. The art of case study research. Thousand Oaks: SAGE Publications. STAMMERS, Neil – ESCHLE, Catherine. 2005. „Social Movements and Global Activism.“ Pp. 50 – 67 in JONG, Wilma de – SHAW, Martin – STAMMERS, Neil. 2005. Global activism, global media. London: Pluto Press. STEIN, Laura. 2009. Social movement web use in theory and practice: a content analysis of US movement websites. Pp. 749 – 771 in New Media & Society, 11. ŠKAŘUPOVÁ, Kateřina. 2005. „Indymedia: globální občanská společnost.“ Pp. 1214 in Revue pro média. 2005, 11., č. 12-13.

108

ŠKAŘUPOVÁ, Kateřina. 2005. „Občanská společnost (Heslář)“ Pp. 60-61 in Revue pro média. 2005, 11., č. 12-13. ŠMAHEL, David – ŠTĚTKA, Václav. 2009. „Nová média v perspektivě sociálních věd (editorial)“ Pp. 7 – 11 in Sociální studia: Nová média. Brno: Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity. THOMPSON. B. John, Média a modernita. Praha: Karolinum. 2004. přeloţil: Jan Jirák. ULLMANNOVÁ, Veronika. 2007. Působení INGOs v oblasti prosazování ochrany lidských práv. Brno: Masarykova univerzita. (Bakalářská práce). WAISOVÁ, Šárka. 2003. Mezinárodní organizace a režimy ve středovýchodní Evropě. Praha: Eurolex Bohemia. WALCH, Jim. 1999. In the Net: An Internet Guide for Activists. London – New York: Zed Books. WISENBERG. Laurie S. „One More Tool in the Struggle for Human Rights.“ Pp. 238 – 247 in WELCH, Claude, E. Jr. 2001. NGOs and human rights: promise and performance. Philadelphia: University of Pennsylvania Press. ZIRAKZADEH, Cyrus, Ernesto. 2006. Social movements in politics: a compsrative study. New York: Palgrave Macmillan. ZNEBEJÁNEK, František. 1997. Sociální hnutí. Praha: SLON

Materiály a dokumenty AI: Akční balíček pro místní skupiny Amnesty International ČR, Téma: Letní olympijské hry v Číně v roce 2008, Země: Čína, Časové vymezení: říjen 2006 – červen 2008. Praha: Amnesty International Česká republika. Manuál pro dobrovolníky. Amnesty International Brno. Bulletin 6/2008. Praha: Amnesty International Česká republika. Manuál pro pokladníky. Praha: Amnesty International Česká republika. Stanovy Amnesty International Česká republika, o.s. 2008. Praha: Amnesty International Česká republika. Strategický plán AI ČR 2008 – 2010. Praha: Amnesty International Česká republika. Výroční zpráva 2006. Praha: Amnesty International Česká republika. 2006.

109

Výroční zpráva 2007. Praha: Amnesty International Česká republika. 2007. Založení nové skupiny. Praha: Amnesty Internatinal Česká republika.

Internetové zdroje: Amnesty International ČR. http://www.amnesty.cz/. Amnesty International ČR: AI v ČR. http://www.amnesty.cz/amnesty-cr.php. Amnesty International ČR: kampaně a projekty. http://www.amnesty.cz/kampaneprojekty/tema/Zmenime-to/ Amnesty International: staňte se členem. http://www.amnesty.cz/stante-seclenem.php. Amnesty International ČR: staňte se dobrovolníkem. http://www.amnesty.cz/stante-sedarcem.php. Amnesty International ČR: základní fakta o AI.http://www.amnesty.cz/amnesty.php. Brněnská skupina: vzdělávání k lidským právům. http://www.amnestybrno.estranky.cz/stranka/vzdelavani-k-lidskym-pravum. Brněnská skupina http://www.amnesty-brno.estranky.cz/. Brněnská skupina: o skupině. http://www.amnesty-brno.estranky.cz/stranka/oskupine. Facebook AI ČR. http://www.facebook.com/home.php?#/AmnestyInternationalCR. Kampaň Stop násilí na ţenách. http://www.amnesty.cz/pravazen/ . Kampaň Změníme to! www.zmenimeto.cz. Linkedln AI ČR. http://www.linkedin.com/groups?home=&gid=101891. MySpace AI. http://www.myspace.com/amnestyintl. Twitter AI ČR. http://twitter.com/amnestyczech. YouTube AI. http://www.youtube.com/user/amnestyinternational?blend=3&ob=4.

110

11. Přílohy 11.1 Seznam pouţitých zkratek AI

Amnesty International

ČR

Česká republika

HRE Human rights education (vzdělávání k lidským právům) KRK Kontrolní a revizní komise

11.2 Logo Amnesty International

111

11.3 Sledovanost webových stránek Brněnské skupiny

11.4 Příklad urgentního apelu Blesková petice Amnesty International 28/09 - Čína - Věznění tibetského dokumentaristy Čína: Nespravedlivý soudní proces / vězeň svědomí – Dhondup Wangchen, tibetský dokumentarista. UA 189/09, 17. 7. 2009. Tibetský dokumentarista Dhondup Wangchen čeká v Xiningu, hlavním městě západočínské provincie Qinghai, na zahájení soudního procesu pro „podněcování k separatismu“. Úřady přinutily jeho právní zástupce, aby ho přestali hájit, coţ vzbuzuje pochybnosti o nestrannosti soudního řízení. Dhondup Wangchen je vězněm svědomí, zadrţovaným za nenásilné uplatňování práva na svobodu vyjadřování. Dhondup Wangchen byl zadrţen 26. března 2008. Přibliţně po třech měsících vazby, kdyţ se nacházel v neoficiálním místě zadrţování, se mu podařilo uniknout, byl však znovu zatčen a nyní je drţen ve vazební věznici č. 1 ve městě Xining. V průběhu výslechů v roce 2008 byl mučen a vystaven špatnému zacházení. Trpí ţloutenkou typu B, jejíţ léčba mu není umoţněna. Aţ do dubna 2009 neobdrţela jeho rodina ţádné oficiální vyrozumění o místě či důvodech jeho zadrţování. Začátkem roku 2009 mu rodina sjednala dva obhájce, avšak policie jejich schůzku s Dhondupem Wangchenem zakázala s odvoláním na to, ţe se v případu vyskytuje státní tajemství. Setkat se s ním mohli jen jedenkrát, a to v dubnu. Pekingští justiční činitelé jeho obhájcům sídlícím v Pekingu 13. července řekli, ţe se případem budou muset přestat zabývat, a to kvůli novému předpisu, který povoluje právníkům ujmout se jen těch případů, které jsou projednávány v provincii, kde obhájci sídlí.

112

Porušení zmíněného předpisu můţe být postihováno odnětím advokátské licence. Ţádné takové omezení však v čínském zákonu o advokátech stanoveno není. Jen několik čínských advokátů se pouští do rizik spojených se zastupováním obětí porušování lidských práv. Šesti známým lidskoprávním advokátům byla nedávno odebrána licence, a nejméně 14 dalších očekává závěry, které vyplynou z ročního posouzení jejich licencí. Před zatčením pracoval Dhondup Wangchen na dokumentu, ve kterém Tibeťané kritizovali čínské úřady. INFORMACE O POZADÍ PŘÍPADU: Dhondup Wangchen byl zadrţen bezprostředně po široké vlně nepokojů, ke kterým došlo v roce 2008 v Tibetské autonomní oblasti a dalších regionech obývaných Tibeťany. Uvedl, ţe byl zprvu zadrţen na základě podezření z „nezákonné novinářské práce“, coţ je provinění, které není v čínských zákonech o trestní odpovědnosti nebo správních postizích specifikováno. Poté byl zadrţován pro podezření z „podněcování k podvracení státní moci“, ale orgány prokuratury vrátily případ kvůli nedostatečným důkazům policii k došetření. Po prvním zadrţení vyslýchala policie Dhondupa Wangchena po dobu několika týdnů. Tehdy byl bit včetně úderů do hlavy, často zbavován potravy a spánku a drţen připoutaný k ţidli. V důsledku toho stále trpí bolestmi hlavy a občas i bolestí v rukou. Jeho rodinným příslušníkům nebylo ani jednou umoţněno, aby ho navštívili. Dokument „Nechat strach za sebou“ („Leaving Fear Behind“), který Dhondup Wangchen zpracoval, byl zahraničním novinářům poprvé promítnut v jednom pekingském hotelu jen dva dny před zahajovacím ceremoniálem olympiády v Pekingu (pozn. překladatele: více o filmu včetně ukázek naleznete na http://www.leavingfearbehind.com/ ; video je moţné shlédnout téţ na http://www.youtube.com/watch?v=3LLnqltaIgw ). Dokument dává prostor rozhovorům s Tibeťany pochybujícími o slibech čínských představitelů, podle kterých se měl s rozběhem pekingské olympiády zvětšit prostor pro svobodu. Dotazovaní rovněţ vyjadřují obdiv dalajlámovi a staví se velmi kriticky k čínským úřadům. Policie promítání filmu přerušila a ukončila. Dle oficiálních statistik zadrţely čínské úřady v souvislosti s nepokoji z roku 2008 celkem 4434 lidi. Zatímco byla většina z nich propuštěna, u více neţ 1000 osob zůstávají neznámá jména, současné právní postavení a místo, kde se nacházejí. Přibliţně 100 lidí bylo v souvislosti se zmiňovanými nepokoji odsouzeno. Ti, kteří byli uznáni vinnými, odešli od soudu s tresty v rozmezí od tří let vězení aţ po doţivotí či tresty smrti. Řada právníků nabídla v dubnu 2008 dobrovolně právní sluţby Tibeťanům zadrţeným v souvislosti s nepokoji. Úřady tyto právníky později varovaly, aby se těmito případy nezabývali, a umístila je pod policejní dohled. Pohrozily jim také pozastavením procesu obnovení osobních licencí pro výkon jejich činnosti, jakoţ i licencí advokátních kanceláří, ve kterých jsou zaměstnáni. Jestliţe právníci u ročního přezkumu neuspějí, nemohou vykonávat advokátní praxi, a advokátní kanceláře nemohou pokračovat v činnosti. Úřady vydaly obdobná varování po nepokojích, které v Ujgurské autonomní oblasti Xinjiang vypukly 5. července 2009 a zanechaly po sobě dosud více neţ 190 mrtvých, 1600 zraněných a 1000 zadrţených. INFORMACE O PŘÍPADU NA STRÁNKÁCH AMNESTY INTERNATIONAL V ANGLIČTINĚ ČTĚTE ZDE: http://www.amnestyusa.org/actioncenter/actions/uaa18909.pdf?rss=actions ZNĚNÍ DOPISU, KTERÝ BUDE ZASLÁN UVEDENÝM ÚŘADŮM:

113

1. Director of the Xizang Autonomous Regional, Bureau of Justice, Juzhang, Xizang Zizhiqu Sifaju, 10 Duodilu, Lasashi 850000, Xizang Zizhiqu, PEOPLE’S REPUBLIC OF CHINA. 2. Minister of Justice of the People’s Republic of China, WU Aiying Buzhang, Sifabu, 10 Chaoyangmen Nandajie, Chaoyangqu, Beijingshi 100020, PEOPLE’S REPUBLIC OF CHINA. 3. Prime Minister of the People’s Republic of China, WEN Jiabao Guojia Zongli, The State Council General Office, 2 Fuyoujie, Xichengqu, Beijingshi 100017, PEOPLE’S REPUBLIC OF CHINA. 4. Mimořádná a zplnomocněná velvyslankyně, Čínské lidové republiky v ČR, Huo Yuzhen, Pelléova 18, 160 00 Praha 6 – Bubeneč. Dear Director, Dear Minister, Your Excellency, Dear Madam Ambassador, We call on the authorities to release Dhondup Wangchen immediately and unconditionally, as he has been detained solely for his peaceful exercise of the right to freedom of expression. We urge the authorities to guarantee that while he remains in custody, he is not tortured or otherwise ill-treated, and has access to family, legal assistance of his choosing and any medical care he may require. Yours sincerely, Váţený pane řediteli, Váţený pane ministře, Vaše excelence, Váţená paní velvyslankyně, vyzýváme příslušné úřady, aby neprodleně a bezpodmínečně propustily Dhondupa Wangchena, jelikoţ je zadrţován jen kvůli nenásilnému uplatňování práva na svobodu projevu. Naléhavě úřady ţádáme, aby zaručily, ţe po dobu zadrţování ve vazbě nebude mučen či podroben jinému špatnému zacházení a ţe bude mít přístup k rodině, právnímu zastoupení dle svého výběru a jakékoliv potřebné lékařské péči. S úctou,

114

11.5 Obecné schéma rozhovoru A. Otázky zaměřené na respondenta Oblast:

Pozice člena ve skupině a jeho činnost

Dílčí otázky: Jak se podílíš na činnosti skupiny? V čem spočívá tvá práce? Kterými kampaněmi se především zabýváš? B. Otázky zaměřené na fungování Brněnské skupiny Oblast :

Využívání komunikačních kanálů v rámci Brněnské skupiny

Dílčí otázky: Jak nejčastěji komunikuješ s ostatními členy skupiny, tzn. SMS, e-mail, Facebook, Skype, přímé schůzky se členy? Co je podle tebe důleţitější a účinnější – supervize na schůzkách nebo komunikace po e-mailu, SMS nebo na Facebooku? Jaké jsou podle tebe výhody a nevýhody? Jak funguje e-mail k organizaci akcí, k organizaci dobrovolníků, rozesílání tiskových zpráv, rozesílání urgentních peticí? Jaké vidíš problémy v komunikaci ve skupině a co by se podle tebe mělo zlepšit? Oblast:

Organizace skupiny a koordinace akcí

Dílčí otázky: Kdo má jakou činnost ve skupině na starost? Kdo má na starosti koordinaci akcí? Kdo je hlavní organizátor a jak přispívají ostatní? Jak probíhá organizace akcí? Oblast:

Fundraising a hledání prostředků

Dílčí otázky: Kdo se ve skupině stará o fundraising? Jakým způsobem se prostředky shánějí? Oblast:

Dobrovolnictví a hledání dobrovolníků

Dílčí otázky: Jak se dobrovolníci hledají? Dělá Brněnská skupina nějaké náborové akce? Jak probíhá jejich koordinace? Kdo má dobrovolníky na starost? Oblast:

Cílová skupina Brněnské skupiny

115

Dílčí otázky: Na koho se skupina zaměřuje při informačních akcích? Kdo je cílovou skupinou AI? Specializuje se na jedince, oblasti, skupiny? C. Otázky zaměřené na získávání informací a podpory Oblast :

Komunikace na národní a nadnárodní úrovni – vertikální úroveň

Dílčí otázky: Odkud získává Brněnská skupina informace? Je skupina v kontaktu s národní Amnesty International? V rámci jakých kampaní komunikuje? Proč zrovna tak? Dostává skupina pokyny, podporu? Kde vidíš nedostatky v komunikaci s ostatními skupinami a národní AI? Oblast :

Komunikace mezi lokálními skupinami – horizontální úroveň

Dílčí otázky: Je Brněnská skupina v kontaktu s ostatními lokálními skupinami? Komunikuje s nimi – jakým způsobem, v rámci jakých kampaní? Pomáhají si nějak ve své činnosti, v kampaních? Oblast:

Komunikace s jinými nevládními organizacemi

Dílčí otázky: Máš zkušenosti i s jinými brněnskými nevládními organizacemi? Máš tam nějaké přátele nebo komunikuješ s nimi v rámci spolupráce s AI? Spolupracuje s nimi Brněnská skupina nějak? D. Otázky zaměřené na aktivity Brněnské skupiny Oblast:

Proces psaní a rozesílání dopisů, faxů a e-mailů s výzvami

Dílčí otázky: Odkud přichází informace? Kdo se sepsání výzvy ujme? Jak se výzva rozšiřuje? Kam se posílá? Existuje nějaká zpětná vazba? Oblast:

Veřejné akce

Dílčí otázky: Jaký je zájem veřejnosti při veřejných demonstracích, infostáncích, happeninzích a jiných akciích na ulicích? Jaké jsou cíle těchto akcí? Jaká je cílová skupina těchto akcí? Oblast:

Vznik kampaně 116

Dílčí otázky: Proč si Brněnská skupina vybrala právě tyto kampaně? Kdo o tom rozhoduje? Jak kampaně vznikají a co je jejich cílem? Jakých prostředků vyuţívá Brněnská skupina k podpoře a propagaci kampaně? E. Otázky zaměřené na propagování informací Oblast:

Využívání internetu a e-mailu

Dílčí otázky: Kdo a jak se stará o zpravodajství na webových stránkách, jak jsi s nimi spokojený? Webové stránky – moţnost stát se členem, zapojit se do kampaní, průběţné informování o případech, kterými se skupina zabývá? Jak jsi s nimi spokojený, co by se dalo zlepšit? Co je cílem webových stránek? Oblast :

Propagace materiálů v ulicích

Dílčí otázky: Jaká je podle tebe úspěšnost tištěných materiálů? Kdo se stará o produkci materiálů a dokumentů? Existují nějaké problémy s produkcí a distribucí? Oblast:

Zveřejňování informací o kampaních, propagace kampaní (v médiích, informování veřejnosti, …)

Dílčí otázky: Kde všude lze najít informace o činnosti AI? Snaţí se Brněnská skupina propagovat kampaně do médií? Jakým způsobem? Jak je v tomto úspěšná? Jak se informace o kampaních dostávají k veřejnosti? Jak skupina informuje a existenci kampaně? F. Demografické otázky Zaměstnání Věk Činnost v AI

117

11.6 Přepisy rozhovorů Přepisy rozhovorů jsou zveřejněny pouze v tištěné verzi bakalářské práce.

118