MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra sociální pedagogiky
Náročné životní situace nezletilých romských matek Diplomová práce
Brno 2015
Vedoucí práce:
Autor práce:
Mgr. Lenka Gulová, Ph.D.
Bc. Marcela Nosálová
Bibliografický záznam NOSÁLOVÁ, Marcela. Náročné ţivotní situace nezletilých romských matek. Brno. Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra sociální pedagogiky, 2015. 64 s. Vedoucí práce: Mgr. Lenka Gulová, Ph.D.
Anotace Diplomová práce „Náročné ţivotní situace nezletilých romských matek“ pojednává o romských nezletilých matkách, které otěhotněly mezi čtrnáctým aţ šestnáctým rokem a rozhodly se pro mateřství. Zabývá se otázkami, jak zvládají nezletilé romské matky péči o dítě, jaké strategie v této situaci volí romská rodina, jaké náročné ţivotní situace sebou přináší nezletilé mateřství z pohledu nezletilých romských matek.
Annotation The thesis „Demanding Life Situations of Teen Roma Mothers“ deals with the situation of teen Roma women who got pregnant between their 14 and 16 year of age and decided to become mothers. It focuses these topics – how do the teen mothers handle child care, what strategies does the Roma family employs and what are the demanding life situation in parenting from the mothers’ point of view.
Klíčová slova Nezletilost, Dospívání, Mateřství, Romská rodina, Hodnoty, Respondent, Romské dítě, Domov, Rodičovská zodpovědnost
Keywords Teenage, Adolescence, Motherhood, Roma family, Values, Respondent, Roma children, Home,Parental responsibility
1
Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a pouţila jen prameny uvedené v seznamu literatury. V Brně dne 15. dubna 2015 ………………………………… Marcela Nosálová
2
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala své vedoucí práce paní Mgr. Lence Gulové, Ph.D., za odborné vedení, cenné rady, ochotu a vstřícnost s jakou se mi věnovala při zpracování této diplomové práce.
3
Obsah ÚVOD ............................................................................................................................... 6 1
2
3
4
5
6
Dospívání .................................................................................................................. 9 1.1
Teoretické pojetí dospívání ................................................................................ 9
1.2
Specifické vývojové problémy v dospívání ..................................................... 11
Motivy mateřství a rodičovství ............................................................................... 13 2.1
Motivy pro mateřství ........................................................................................ 14
2.2
Vliv vzdělání na mateřství ............................................................................... 15
Nezralá sexualita ..................................................................................................... 16 3.1
Projevy sexuálního chování v dospívání .......................................................... 16
3.2
Trestně právní problematika ............................................................................ 16
3.3
Rizika předčasné sexuality ............................................................................... 17
3.4
Zdroje informací............................................................................................... 17
Nezletilá gravidita a mateřství ................................................................................ 18 4.1
Moţnosti řešení nezletilé gravidity .................................................................. 18
4.2
Nezletilá gravidita a mateřství jako sociální problém ...................................... 19
4.3
Nezralá gravidita a mateřství v kontextu sociální práce .................................. 20
4.3.1
Sociálně aktivizační sluţby pro rodiny s dětmi ........................................ 21
4.3.2
Terénní programy ..................................................................................... 22
Mateřství v romské rodině ...................................................................................... 25 5.1
Tradice a hodnoty ............................................................................................. 25
5.2
Rodinná výchova v romské rodině ................................................................... 26
Výzkumná část ........................................................................................................ 28 6.1
Výzkumný cíl ................................................................................................... 28
6.2
Výzkumné otázky............................................................................................. 28
6.3
Výzkumný soubor ............................................................................................ 29
6.3.1
Respondentka Aneţka............................................................................... 29 4
6.3.2
Respondentka Lenka ................................................................................. 29
6.3.3
Respondentka Amanda ............................................................................. 30
6.3.4
Respondentka Petra................................................................................... 30
6.3.5
Respondentka Martina .............................................................................. 30
6.4
Kvalitativní výzkum ......................................................................................... 31
6.5
Metody sběru dat .............................................................................................. 32
6.6
Analýza dat....................................................................................................... 32
6.7
Otevřené kódování ........................................................................................... 32
6.8
Prezentace rozhovorů otevřeného kódování .................................................... 33
6.8.1
Kategorie č. 1: MÍSTO MATEK SE STARAJÍ BABIČKY aneb „já jsem
v rodině byla stále dcerou“ ..................................................................................... 33 6.8.2
Kategorie č. 2: DÍTĚ JAKO NAPLNĚNÍ ŢIVOTA ROMSKÉ ŢENY
…aneb „posláním ţeny je porodit dítě“ .................................................................. 36 6.8.3
Kategorie č. 3: STRATEGIE PŘIJETÍ DO RODINY…aneb „moje rodina
nám poskytla domov“ ............................................................................................. 40 6.8.4
Kategorie č. 4: SUBJEKTIVNÍ POHLED SE DĚDÍ…aneb „vidím věci
svýma očima i u svých dcer“ .................................................................................. 43 6.8.5
Kategorie č. 5: NÁROČNÉ SITUACE NEZLETILÉ ROMSKÉ
MATKY…aneb „náročné byly ty, kde jsem jiţ nebyla dítětem“ ........................... 48 6.9
Shrnutí interpretací z otevřeného kódování ..................................................... 51
6.10
Axiální kódování .......................................................................................... 54
6.11
Selektivní kódování ...................................................................................... 56
ZÁVĚR ........................................................................................................................... 58 RESUMÉ ........................................................................................................................ 60 SUMMARY .................................................................................................................... 61 POUŢITÁ LITERATURA ............................................................................................. 62 SEZNAM PŘÍLOH......................................................................................................... 64
5
ÚVOD Diplomová práce s názvem „Náročné ţivotní situace nezletilých romských matek“ pojednává o náročných ţivotních situacích spojených s časnou graviditou a mateřstvím nezletilých Romek. Ve své diplomové práci hledám odpověď na otázku, jak zvládají tyto náročné ţivotní situace spojené s těhotenstvím a mateřstvím nezletilé romské matky? S romskou komunitou pracuji jako sociální pracovnice téměř deset let. Za tuto dobu jsem poznala mnoho ţen, které otěhotněly velmi brzy. První dítě rodily v patnácti či v šestnácti letech. Jako ţena vychovávaná v zásadách většinové společnosti hlásající v prvé řadě povinnost připravit pro dítě vhodné zázemí, vystudovat a získat pracovní zkušenosti, jsem nechápala, jak je moţné porodit dítě v tak nízkém věku. Uvědomila jsem si, ţe v romské rodině jsou nastavené hodnoty odlišně oproti většinové společnosti, ale kdyţ jsem dělala výzkum, zaţila jsem jiný přístup chování k ţenám, které mají dítě a které nemají a nezáleţí na věku. Do rodiny přicházel nový člen a kaţdý nový přírůstek do rodiny je u Romů vítán a Romové mají přísloví, ţe „jeden krk navíc nic nezmění“. Mateřství je u Romů vysoce ceněnou hodnotou. Je pravdou, ţe v dnešní době prochází romská kultura změnami, které se dotýkají jejich hodnot i tradic. Ve své diplomové práci pro lepší pochopení situace nezletilého mateřství v romské rodině se zabývám tradičními hodnotami Romů a jejich vztahem k rodině, k mateřství a k výchově. Je mnoho dalších aspektů majících vliv na fenomén nezletilého mateřství v romské rodině, ale s ohledem na rozsah diplomové práce jsou zde uvedeny ty nejdůleţitější váţící se k tématu práce. Téma práce jsem zvolila s ohledem na dosavadní poznatky svého magisterského studia, které jsem díky své aktivní pracovní činnosti měla moţnost porovnávat ve své kaţdodenní praxi. Uvědomovala jsem si, ţe časné těhotenství výrazně ovlivňuje vzdělávací dráhu romských dospívajících dívek. Na časné těhotenství se můţeme dívat ze dvou úhlů. Můţeme jej vnímat jako příčinu ukončení vzdělávací kariéry dítěte. Dívky ukončují základní vzdělávání (či střední) uţ jako matky malého dítěte. Jejich motivace směřuje k péči o dítě a postupně se učí rodičovské zodpovědnosti. Časné těhotenství můţeme vnímat také jako důsledek nezájmu o vzdělávání, a to pokud Romové nevěří, ţe díky vyššímu vzdělání se budou mít v ţivotě lépe. Faktorů ovlivňující vzdělávací aspirace je mnoho. Časné těhotenství je jedním z nich. 6
Diplomová práce se skládá z části teoretické a výzkumné. Struktura teoretické části je rozdělena na pět kapitol. V první kapitole se zabývám teoretickým pojetím dospívání a jeho specifickými vývojovými problémy. Cílem této kapitoly je ukázat, čím dospívající jedinec prochází a jaké náročné situace jsou s tímto obdobím spojeny. Uvádím zde teoretické poznatky například E. H. Eriksona a dalších autorů, kteří pojednávají o vývojových úkolech spjatých s tímto obdobím. Na časné těhotenství se lze také dívat jako na rozhodnutí, které předbíhá vývojový úkol. Některé úkoly adolescence dovršuje, jiné jsou specifické právě pro toto období. Druhá kapitola pojednává o motivech mateřství a rodičovství a vlivu vzdělání na mateřství. Obraz spojení ţeny s mateřstvím je získáván v procesu socializace. Dítě můţe být chápáno z různých úhlů pohledů a motivy k mateřství se odlišují také s ohledem na získané vzdělání ţeny. V této kapitole jsou představeny čtyři rozdílné motivy mateřství. Dítě můţe být chápáno jako zdroj převáţně (pozitivních) emocí, jako přirozená součást, opora a naplnění ţivota, jako vyjádření kontinuity ţivota nebo jako potvrzení vztahů v rodině. S ohledem na téma práce mě nejvíce zaujalo, ţe mateřství můţe ţenám dávat pocit nového smyslu ţivota a hodnot. Mateřství je chápáno jako práh dospělosti a zdroj identity. Třetí kapitola se zabývá nezralou sexualitou a riziky z oblasti zdravotní, trestní a psychosociální. Zahájení sexuálního ţivota je významnou ţivotní událostí. Kromě zdravotních rizik jsou zde také rizika sociální v podobě sociálních událostí a náročných ţivotních situací a rizika vystávajících z psychiky a zátěţe, která jsou s časnou sexualitou a graviditou spojena. Začátek sexuálního ţivota je pro všechny obyvatele České republiky upraven zákonem. V souvislosti se sexualitou v romské kultuře, je potřeba vzít v úvahu vlastní vnitřní normy, které se vztahují na tuto oblast. Čtvrtá kapitola se zabývá moţností řešení nezletilé gravidity. Představuje varianty, ke kterým se nezletilá dívka můţe rozhodnout. Stručně popisuje nejen náhradní rodinnou péči, tak jak ji upravuje občanský zákoník ale i zákon o sociálně právní ochraně dítěte. V závěru kapitoly se zabývám oblastí sociální práce a chápání nezletilé gravidity jako sociálního problému. Představuji zde vybrané sociální sluţby. Zde je třeba dodat, ţe oblast nezletilé gravidity je roztříštěna do mnoha oblastí a v českých podmínkách není velké mnoţství literatury, která by komplexně pojednávala o tomto tématu. Pátá kapitola se zaměřuje na téma nezletilé gravidity a časného mateřství optikou tradiční romské kultury a jejích zvyků. Kapitolu zde dávám právě z toho 7
důvodu, ţe mnohé věci z romské kultury se mohou v průběhu času měnit a jistě se mění, ale hodnota rodiny u Romů zůstává. Je potřeba zmínit, ţe v romské rodině stojí hodnota dítěte na prvním místě. Slovo rodina pro Romy znamená soudruţnost, pospolitost. Z různých odborných zdrojů přicházíme k jednomu a témuţ, ţe rodinné vazby a vztahy jsou těmi hodnotami, které jsou pro Romy nejvýznamnější. Výzkumná část diplomové práce je zaloţena na kvalitativním výzkumu. Hlavním cílem výzkumu bylo zjistit, jak zvládají nezletilé romské matky náročné ţivotní situace spojené s těhotenstvím a mateřstvím. Kromě hlavní výzkumné otázky jsem hledala odpovědi na vedlejší otázky výzkumu. Například jsem se zabývala otázkou, na jakém základě se romské dívky rozhodují stát se matkami a nepodstoupit umělé přerušení těhotenství, jaké strategie v této situaci volí rodiny nezletilých romských matek, jaké jsou postoje rodičů těchto matek a jak ovlivňuje těhotenství ţivot nezletilých romských matek. Pro sběr dat jsem si vybrala formu polostrukturovaného rozhovoru, který jsem s respondentkami uskutečnila v průběhu prvních měsíců roku 2015. Na tomto místě bych daným ţenám – respondentkám chtěla poděkovat za jejich otevřenost a čas, který mi věnovaly. Data jsem analyzovala za uţití metody zakotvené teorie.
8
1 Dospívání V této kapitole se budeme zabývat teoretickým pojetím dospívání a specifickými vývojovými problémy v dospívání. Cílem je nahlédnout do vývoje a pochopit čím dospívající prochází. S ohledem na téma diplomové práce je vhodné představit si, jaké náročné ţivotní situace jsou spjaté s dospíváním. Jak uvádí Macek ve své knize „Adolescence je dospívání i mládí současně, odlišuje se od ostatních ţivotních etap a současně je vnitřně diferenciovaná.“ (Macek, 2011, s. 10) Všeobecně se odborníci shodují, ţe je uţitečné toto období dále rozdělovat a rozlišovat v jeho rámci tři fází na časnou adolescenci v časovém rozmezí zhruba 10(11) – 13 let, na střední adolescenci v časovém rozmezí zhruba 14 – 16 let a na pozdní adolescenci od 17 do 20 let. Z výše uvedeného plyne, ţe „trvalou charakteristikou adolescence zůstává, ţe je povaţována za most mezi dětstvím a dospělostí“. (Macek, 2011, s. 10) Výchova v romské rodině je odlišná a to hlavně z důvodu nedůvěřivosti. Dle mých zkušeností most mezi dětstvím a dospělostí začíná daleko dříve u romských dívek oproti dívkám z majority a to jiţ v pubertě. Mezi rodinami romských a neromských pubescentů existuje tedy znatelný rozdíl ve stylech rodinné výchovy. Zatímco v romské rodině je nejtypičtějším výchovným stylem pesimální výchova s velkým mnoţstvím poţadavků i volnosti dítěte a ostatní výchovné styly jsou zastoupeny spíše okrajově, u majoritní populace je větší rozmanitost výchovných stylů. Nejvíce zastoupena je ale i u „neromů“ pesimální výchova, společně s autokratickou výchovou. Otázkou je, zda by se něco změnilo, pokud by rodina změnila prostředí, ve kterém ţije. .
1.1 Teoretické pojetí dospívání Teoretické pojetí dospívání zahrnuje pojímání adolescence také z pohledu vývojových fází. Adolescenci tak lze chápat jako období konfliktů, jako období kdy musí dojít ke splnění úkolu či jako období, kdy se člověk učí. Adolescenci můţeme chápat jako období bouří a konfliktů. Dle teorie formulované Hallem „probíhá ontogeneze lidské psychiky od fáze animálního primitivismu po období divošství aţ k současné civilizované fázi.“ (Švancara, 1975, Muuss, 1989 In Macek, 2003). 9
Adolescenci Hall popisuje idealismem, vyjadřováním emocí, revoltou proti všemu starému, odhodláním ţít jinak aţ do všech jeho důsledků i za cenu utrpení. Podle Halla se člověk v adolescenci jako by podruhé měl narodit. Je to období zvratů, protikladů. Dospívajícího vidí jako napůl necivilizovaného divocha, který se teprve postupně civilizuje a to zpravidla aţ po dvacátém roce ţivota a mění se v zodpovědného člena společnosti. (Hall, 1904, Muss, 1989 In Macek, 2003) Díky teorii S. Freuda má adolescence své místo i v psychoanalýze. Ta respektuje určitou konfliktnost a sekvenčnost ve vývoji jako biologicky opodstatněnou. Vnitřní konfliktnost je podstatným rysem adolescentního vývoje. Jedná se o období tzv. druhé oidipovské situace, kdy dospělý si hledá náhradní objekt. (Macek, 2003) Jiné vysvětlení můţeme nalézt zde, kde adolescence je chápána jako čas pro splnění vývojového úkolu. Odlišnost adolescence od jiných vývojových stádií lze vysvětlit konceptem vývojového úkolu (Havighurst, 1974 In Macek, 2003). Ve vývojovém úkolu nalezneme potřeby a očekávání toho co člověk sám chce naplnit i ty věci, které od něj očekává společnost, ve které ţije. Člověk si důleţitost těchto očekávání a úkolů uvědomuje a pokud nejde cestou osvědčených vzorců chování, je společností sankcionován. Příklady úkolů jsou: přijetí vlastního těla, schopnost abstraktního myšlení, schopnost a dovednost vytvářet a udrţovat vztahy s vrstevníky obojího pohlaví, autonomie ve vztahu k dospělým a vzájemný respekt, kompetence pro sociálně zodpovědné chování nebo získání představy o osobních cílech a stylu ţivota, ujasnění si hierarchie hodnot. Některé úkoly adolescence dovršuje, jiné jsou specifické právě pro toto období jako například změna vztahů k dospělým. Můţe také dojít k situaci, kdy se jedinec rozhodne k takovému kroku, kterým předběhne svůj vývojový úkol. Příkladem můţe být rodičovství patnáctileté dívky anebo předčasný sňatek. (Macek, 2003) Postavení nezletilých těhotných dívek se často ocitá tak někde mezi dítětem a dospělým. Matka s nimi jedná v rozporu s tím, jak se cítí, protoţe se ocitají takzvaně mezi rolí - role poslušné dcery a role dospělého. Nedokáţi si představit, ţe bych ve svých patnácti letech musela změnit svoji sociální roli a řešit existenční problémy. Musím přiznat, ţe já ve svých patnácti letech jsem nepřemýšlela o klukovi, ani jsem neměla potřebu se bouřit a být nespokojená se svým postavením jako adolescent. Romské dívky při zjištění, ţe jsou gravidní, musejí řešit své postavení a svou sociální roli v romské rodině a stát se dospělou.
10
Odlišnost adolescence lze také vysvětlit konceptem E. H. Eriksona (1968), který rozčlenil ontogenetický vývoj do osmi etap. V nich vznikají nové jevy a vlastnosti, které v předcházejících etapách nebyly. Přechod z jedné etapy do druhé je popisován jako pozitivní nebo negativní výsledek splnění úkolu předcházejícího vývojového úkolu (období). Páté období adolescence nazval Erikson jako vytvoření vlastního já (ego – identity). Jsou v něm obsaţeny jak čtyři vývojové fáze předcházející, tak jsou v něm implicitně obsaţeny i tři vývojové fáze následující. (Macek, 2003) Podle jiné teorie vývojových stádií J. Marcii je běţné, ţe se adolescent nachází ve stejnou dobu v jednotlivých oblastech ţivota v různých stádiích. Tyto stádia jsou klasifikací čtyř potenciálních stavů identity. Tzn. například v profesní orientaci je ve stádiu moratoria, v erotických vztazích ve stádiu difuzní identity. Podle J. Marcii je nezbytné, aby status moratoria předcházel statusu dosaţení identity. Status moratoria je nejčastěji spojován právě s adolescencí. (Marcia, 1980 In Macek, 2003) Třetí vysvětlení chápe adolescenci jako proces učení, poznání a přijímání nových rolí. Dle Bandury (1977) dochází v adolescenci ke změně povahy učení. Rozvíjí se abstraktní učení a symbolické. Je to dáno mentálními schopnosti, které se rychle rozvíjí a rozmanitostí a sloţitostí nových situací ve kterých se adolescent ocitá. Další autorka na období adolescence nahlíţí jako na „vrstevnickou arénu“. Podle V. Seltzerová
(1989)
psychologická
vrstevnická
aréna
dává
příleţitost
ke konfrontaci a střetávání, které je pro toto období charakteristické. (Macek, 2003)
1.2 Specifické vývojové problémy v dospívání Mezi specifické vývojové problémy v dospívání řadíme rozpor mezi fyzickou a sociální zralostí a rozpor mezí rolí a statusem. Vývojové problémy v dospívání se pojí se sekulární akcelerací, která „přinesla rychlejší začátek tělesného i duševního dospívání, ale současně umoţnila téţ delší dobu pro dokončení plného rozvoje všech potencí. Dospívání se tak stále rozšiřuje oběma směry – zkracuje se doba dětství a oddaluje nástup plné dospělosti.“ (Langmeier, Krejčířová, 2006, s. 146) Podle Langmeiera a Krejčířové (2006) sekundární akcelerace posunula dolní hranici dospívání, ale zároveň se zvyšuje sloţitosti společenských poţadavků a tím se oddaluje sociální zralost. Původně splývající body dosaţení fyzické a sociální zralosti se oddalují a vznikají tak problémy dříve neznámé. Rozpor mezi fyzickým zráním 11
a sociálním je „patrný v tom, jak je dospívající zralý pro sexuální aktivitu a jak po ní touţí, ale jak je mu současně odkládána do značně pozdějšího věku moţnost institucionalizovaného
(manţelského)
vztahu
k partnerovi
opačného
pohlaví.“
(Langmeier, Krejčířová, 2006, s. 164) Dřívější dosahování fyzické zralosti před sociální můţe zapříčinit nejrůznější problémy, jako například nezletilá těhotenství v důsledku nezralé sexuality. Sociální rolí se rozumí chování, které odpovídá určité pozici ve společnosti. Sociálním statusem se rozumí soubor práv a povinností, které určují jaké má jedinec postavení ve společenské hierarchii. V současné době sledujeme rozpor mezi rolí a statusem. Dospívající, pokud nabydou fyzické zralosti, očekává se od nich také vyspělé odpovědné chování. Nicméně sociální status mají nízký a přepokládá se závislé dětské postavení, tzn. poslušnost, vnější kontrola a jiná omezení. Dospívající se tak můţe ocitat v tzv. mezistatusu a meziroli, kdy není jasně definované, zda se má zacházet s daným dospívajícím jako s dítětem nebo dospělým. Dospívající se pak oprávněně bouří a jsou nespokojení, protoţe je rozpor s tím, kdo s nimi jak jedná. (Langmeier, Krejčířová, 2006)
12
2 Motivy mateřství a rodičovství V průmyslově rozvinutých zemích došlo v posledních desetiletích k poklesu fertility a to s přihlédnutím k rozdílům ve fyzickém a sociálním prostoru, čímţ myslíme to, ţe vyšší fertilita stále zůstává typická pro chudší vrstvy, vesnické oblasti nebo je charakteristická pro určitá etnická společenství. V současné době je v Evropské Unii průměrná plodnost 1,5 dítěte na jednu ţenu. V České republice je situace dramatičtější, v roce 2005 byla průměrná plodnost na jednu ţenu 1,28 dítěte. (Český statistický úřad). Kladu si otázku jakou hodnotu má dnes mateřství nebo otcovství? Plození dětí ztratilo svůj spontánní charakter a je více neţ dříve plánované. Tím jak rodičovství, resp. role rodiče, soupeří s mnoha dalšími rolemi a alternativními ţivotními styly, mění se reprodukční strategie. Na tradiční podobu rodičovství má vliv také to, jak partneři plánují své rodičovství s ohledem na své pracovní uplatnění a kariéru a tím pádem dochází v dnešní společnosti k odkládání a někdy i vzdávání se této své role. Pro Českou republiku platí, ţe změny po roce 1989 ovlivnily manţelství a rodičovství. Porodnost prudce klesla a v polovině devadesátých let se stabilizovala na 90 tisících porodech ročně, zatímco dřívější číslo dosahovalo aţ 120 tisíc porodů ročně. Největší změna proběhla u ţen do 20 let a také u ţen do věku 30 let. Tyto věkové skupiny přitom dříve bývaly těmi, které rodily 80% dětí. Naopak v posledních letech sledujeme, jak se zvyšuje podíl prvorodiček starších 30 let. Zároveň roste průměrný věk při prvním porodu z 21 let na 25 let. Z daného lze vyvodit, ţe pokud se zvyšuje počet ţen, které oddalují věk, ve kterém porodí první dítě, sniţuje se i zároveň počet dětí, které budou moci v daném období porodit. (Český statistický úřad). V České republice se změnily postoje k reprodukčním strategiím. Lidé slevují z představy mít mnohočetnou rodinu a vyslovují představu dvou dětí. K tomu lze uvést, ţe zatím nebylo jasně vysvětleno, kde se ideál dvou dětí vzal. Zdali hledat souvislost mezi touhou ţen zůstat aktivní na trhu práce, a tím pádem je počet dvou dětí představitelný pro uskutečnění tohoto cíle. (Český statistický úřad).
13
2.1 Motivy pro mateřství Z uskutečněného výzkumu v projektu „Value of Children and Intergenerational Relationship“ plynou různé míry ocenění důvodů pro to mít dítě: Dítě jako zdroj převáţně (pozitivních) emocí: Motiv pozitivních emocí, kdy je dítě jejich zdrojem, je nejvýznamnějším faktorem pro přijetí rodičovské role. Nejdůleţitější důvody pro početí dítěte jsou v rovině emočního zisku z rodičovství. Jedná se zejména o jedinečnost vztahu mezi rodičem a dítětem. Dítě jako přirozená součást, opora a naplnění ţivota: Dítě je zde chápáno jako sociální a citová investice, nikoliv investice po stránce ekonomické. Rodiče děti chápou jako ty, které je ochrání nikoliv před chudobou ale před osamocením, samotou. Zároveň ţenám dává mateřství pocit nového smyslu ţivota a hodnot. Mateřství je chápáno jako práh dospělosti a zdroj identity. Dítě jako vyjádření kontinuity ţivota: Motivem pro mateřství je touha zanechat po sobě něco, co bude dále pokračovat, ačkoliv my tady jiţ nebudeme. Jedná se o tzv. metafyzický motiv rodičovství. Jedná se o touhu skrze svůj lidský úděl přispět k pokračování dalšího ţivota. Dítě jako potvrzení vztahů v rodině: V tomto směru je dítě třetím prvkem, který ze dvou lidí dělí pevně spjatý trojúhelník. Umoţňuje těsnější spojení uvnitř rodiny. Ačkoliv výzkumy ukazují, ţe narozením dítěte také dochází k odcizení a emocionální distanci mezi partnery, v představách ţen se rodičovství pojí naopak s posílením partnerského či manţelského svazku. Dítě jako zábava a předmět seberealizace: Zejména u ţen se základním vzděláním nalézáme motiv seberealizace. Dítě je chápáno jako příleţitost dostávat štěstí a lásku, o kterou se se svými dětmi mohou dělit. Na druhé straně dítě je příleţitostí dávat tedy sdílet s nimi vše a předávat své zkušenosti a hodnoty. Poznatky z výzkumu jsou zajímavé. S ohledem na téma práce mě nejvíce zaujalo, ţe mateřství můţe ţenám dávat pocit nového smyslu ţivota a hodnot a ţe mateřství je chápáno jako práh dospělosti a zdroj identity.
14
2.2 Vliv vzdělání na mateřství Ukazuje se, ţe čím vyšší vzdělání ţena má, tím méně chápe mateřství a rodičovství jako cíl svého ţivota. Negativně vyjádřeno, s růstem vzdělání ubývá těch ţen, které souhlasí s konstatováním, ţe „mít dítě je jedním z největších cílů ţivota“. (Sirovátka, 2008, s. 113) Podle Sirovátky (2008) je tradiční strategie mateřství oslabována se zvyšujícím se vzděláním ţen. Mateřství není apriori odmítáno ale odsouváno do pozdějšího věku. Vzdělání se ukazuje jako faktor mající vliv na postoje ţen k mateřství. Ţeny s vysokoškolským vzděláním připisují rodičovství menší hodnotu při jeho chápání jako zdroji emočních zisků a zdroji dospělosti a úspěchu, připisují mu menší hodnotu jako prostředku pro utuţení partnerských vztahů a nespojují s ním významnější změnu sociálního statutu (zvýšení). Na druhé straně připouštějí, ţe dítě můţe být zátěţí a je spjato s omezením při vykonávání jejich vlastních aktivit. Ţeny se středoškolským vzděláním vnímají dítě jako emoční investici, která je ochrání před stářím. Prostředek jak poznat sám sebe a celkově ţivot. Dítě je chápáno jako zdroj emocí a lásky, kladně je přijímán úkol výchovy dítěte, která je vnímána více jako zábava. Ţeny vyučené sdílí představu dítěte, které je základem ţivota a zároveň se s tím pojí jejich přesvědčení rodiny, jako jediného místa, kde se člověk cítí šťastný. Ţeny se základním vzděláním chápou své mateřství jako osud kaţdé ţeny. Mateřství mají spojené s rodinou a jsou přesvědčeny, ţe posláním manţelství a partnerství je mít děti. Také své děti vnímají jako školu ţivota. (Sirovátka, 2008) Obraz spojení ţeny s mateřstvím je získáváním v procesu socializace a je součástí naší kultury. Ne jinak je tomu v České republice. Dítě můţe být chápáno z různých úhlů pohledů a motivy k mateřství se odlišují také s ohledem na získané vzdělání ţeny. Na významu sílí otázka nikoliv, jestli bude mít ţena dítě ale kdy, kolik dětí a s kým je bude mít. Především „ţeny pouze se základním vzděláním do svého mateřství projektují své ţivotní touhy a chápou je jako primární ţivotní realizaci, coţ není tak typické ani pro ţeny s vysokoškolským vzděláním, ani pro ţeny se vzděláním středoškolským.“ (Sirovátka 2008, s. 115) Přístup k mateřstvím se v české společnosti změnil. Jde vidět, ţe klesla porodnost mezi mladými ţenami, zejména do 20 let, coţ je samo o sobě významné, protoţe tato věková skupina měla vedoucí postavení při porodu dítěte prvního pořadí. Hodnota dítěte tak zůstává, ale není absolutní tak jako tomu bývalo v minulosti. 15
3 Nezralá sexualita V minulosti se zahájení sexuálního ţivota krylo s dobou uzavření sňatku. Pravidelný sex mimo manţelský svazek byl nemyslitelný. Časné zahájení sexuálního ţivota v regulérním sexuálním svazku vytváří v populaci celkově více dětí. Podle Rabušice (2001) „ţeny, které se vdávají mladé, bývají obvykle ţeny s niţším vzděláním a s menší moţností najít si jinou kariéru, neţ být v domácnosti jako matka. Rození a výchova dětí se tak u nich stává hlavním zdrojem jejich sociálního statusu.“ (Rabušic, 2001, s. 88)
3.1 Projevy sexuálního chování v dospívání Zahájení sexuálního ţivota je významnou událostí v ţivotě jedince a jeho začátek mívá vliv na pozdější sexuální chování jedince. Podle Weisse a Zvěřiny (2001) k prvnímu pohlavnímu styku dochází mezi 17. Aţ 18. Rokem ţivota. První souloţ v těchto letech uvedlo 42% muţů a 47% ţen. Jen 2% ţen a 5,2% muţů uskutečnilo první pohlavní styk před 15. rokem ţivota. Za iniciátora první souloţe ţeny uvádí partnera, zatímco muţi uvádí iniciativu obou partnerů. Partneři dívek bývají zpravidla dlouhodobí, nejedná se o náhodnou známost. Ze zjištění autorů plyne zásadní informace o pouţití antikoncepčních prostředků. Více neţ polovina vyšetřených muţů a ţen nepouţila při prvním pohlavním styku ţádnou antikoncepci. Postupujícím trendem je sniţování věku, kdy ţeny a muţi mají první pohlavní styk. Tento trend je patrný i v jiných evropských zemích, například ve Velké Británii. Z českých zdrojů se tomuto tématu věnovali autoři Tuček a Holub (Tuček, Holub, In Weiss, Zvěřina, 2001). Nicméně při porovnávání výzkumů vyplynulo, ţe trend sniţování věku prvního pohlavního styku se zastavil v polovině devadesátých let, coţ je vysvětlováno lepší informovaností a novými moţnosti seberealizace, které zvyšují odpovědnost mladých lidí. (Weiss, Zvěřina, 2001)
3.2 Trestně právní problematika Doba, kdy ţena či muţ zahájí sexuální aktivitu, je regulováno různými normami. Jak uvádí Chmelík (2003, s. 13): „Sexuální chování je ve všech kulturách podřizováno obecně uznávaným mravním a právním normám.“ V České republice je začátek pohlavního ţivota upraven trestním zákonem č. 40/2009 Sb. 16
Paragraf 187 tohoto zákona říká, ţe § 187 trestu pohlavního zneuţití se dopustí, ten kdo vykoná souloţ s dítětem mladším patnácti let nebo kdo je jiným způsobem pohlavně zneuţije. Tento pachatel bude potrestán odnětím svobody na jeden rok aţ osm let. Charakteristickým znakem trestných činů pohlavního zneuţívání je příleţitostní jednání nebo jednání zaloţené na zvědavosti. Příčinou bývá silný citový vztah mezi pachatelem a obětí, například se můţe jednat o první lásku. (Chmelík, 2003)
3.3 Rizika předčasné sexuality Podle WHO “sexuální zdraví představuje takový souhrn tělesných, citových, rozumových a společenských stránek člověka jako sexuální bytosti, který obohacuje osobnost, zlepšuje její vztahy k lidem a rozvíjí schopnost lásky”. Předpokládá to určitou osobnostní zralost, kterou většina dosahuje aţ v pozdní adolescenci po 18. roce ţivota. Předčasné zahájení pohlavního ţivota sebou nese mnohá rizika. Ne všechny si mladí lidé uvědomují. Nejzávaţnějším rizikem je přenos pohlavních chorob a nechtěná nezletilá gravidita. Kromě zdravotních rizik jsou zde také rizika sociální v podobě sociálních událostí a náročných ţivotních situací a rizika vystávajících z psychiky a zátěţe, která je s předčasnou sexualitou a graviditou spojena.
3.4 Zdroje informací Zdroje informací o lidské sexualitě jsou různé. Dospívající se mohou dozvědět mnoho od svých rodičů, ze škol (tzn. ze vzdělávacího systému) anebo od svých vrstevníků. Kromě těchto moţností se v dnešní době lze dozvědět mnoho z médií. Podle Weisse a Zvěřiny (Wess, Zvěřina 1999 In Sobotková, 2014) jsou nejčastějším zdrojem informací týkajících se sexuality vrstevníci a kamarádi a média, naproti tomu rodina a škola jsou jako zdroj povaţována za nedostačující. Tím jak mladí lidé a adolescenti objevují svou sexualitu, vystavují se mnoha rizikům. Rizikové sexuální chování je často spjato s uţíváním marihuany a alkoholu. Nezletilou graviditu lze chápat jako následek nezralé sexuality a je spojena s fyzickou a psychickou zátěţí. Základním prvkem a ochranou by měla být dostatečná informovanost, která působí jako prevence vzniku situace. Podle Ingham van Zessena (Ingham van Zessen, 1997 In Rabušic, 2001) úroveň znalostí o sexu ale nemá velkou souvislost se skutečným chováním dospívajících.
17
4 Nezletilá gravidita a mateřství Těhotenství a mateřství nezletilých dívek je situací, které budí značenou pozornost. V dnešní době je více neţ dříve trendem odkládat rozhodnutí o zplození potomka do vyššího věku. Ačkoliv ještě do poloviny devadesátých let bylo běţné, ţe nejvíce
prvorodiček
pocházelo
z věkové
hranice
do
25
let,
současnost
je charakteristická spíše zvyšujícím se věkem prvního těhotenství. Nezletilá gravidita tak budí pozornost a je spojována s rizikovým způsobem ţivota a následnými sociálními situacemi mající negativní vliv na ţivotní situace těchto matek. Nezletilá gravidita se povaţuje za rizikovou. Podle autorů Macků a Macků (1998) je rizikové těhotenství „těhotenství ţen s rizikovými faktory biologickými, sociálními či demografickými zvyšujícími pravděpodobnost neúspěšného těhotenství, a tím riziko potratu.“ (Macků, Macků, 1998, s. 149) Faktory mající vliv na míru rizikovosti jsou příliš vysoký nebo nízký věk těhotné, multiparita, dědičná zátěţ, neúspěšná předcházející těhotenství, léčená neplodnost, vícečetná těhotenství aj. (Macků, Macků, 1998)
4.1 Možnosti řešení nezletilé gravidity Moţností jak řešit nezletilou graviditu je několik. Zahrnují interrupci, rozhodnutí se pro porod dítěte a mateřství anebo nezletilá dívka můţe zvolit náhradní rodinou péči. Interrupce (umělé přerušení těhotenství) je ukončení těhotenství prostřednictvím chemické látky nebo chirurgického zákroku. Ţena můţe poţádat o provedení potratu bez omezení do 12. týdne těhotenství. Poté do 24. týdne těhotenství je moţné provést potrat z genetických důvodů. (Zákon č.66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství) U nezletilých matek je v zákoně stanoveno omezení. Paragraf 6 uvádí, ţe ţena, která nedovršila šestnácti let, můţe uměle přerušit těhotenství pouze se souhlasem zákonného zástupce, popřípadě toho, jemuţ byla svěřena do výchovy. Zároveň je o tomto zákroku vyrozuměno zdravotnické zařízení jejího zákonného zástupce. Z výše uvedeného vyplývá, ţe situace je vnímána jako riziková a je předpoklad, ţe bude řešena s rodinou nezletilé dívky nebo ve spolupráci s osobou, která dívku vychovává. Pro někoho je interrupce rychlým a snadným řešením neuspokojivého stavu, pro jiného můţe být výrazným zásahem do jeho fyzického a psychosociálního 18
zdraví. Podle výzkumu realizovaného Matějčkem (Matějček a kol., 1997) hůře zvládají umělé přerušení těhotenství ţeny bez sociální podpory například ţeny svobodné či ţijící osaměle. Nezletilá romská matka přijímá rodičovskou zodpovědnost tak nějak automaticky bez toho, aby zaváhala a zapřemýšlela nad tím, ţe by dítě mohla dát k adopci. Dle mého názoru problém nastává při odchodu otce dítěte, protoţe nezletilá matka neměla zkušenosti s výběrem partnera pro ţivot. Nezletilá romská matka přijímá svou roli zodpovědně, ale partner není dostatečně připraven. Proto nezletilé matky mívají své druhé dítě s jiným partnerem. Náhradní péče je v České republice upravena zejména zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem č. 359/1999 Sb., o sociálně – právní ochraně dětí. Dále nesmí být opomenuta Listina základní práv a svobod, která v článku 32 odst. 4 uvádí, ţe děti mají právo na rodičovskou výchovu a péče. Práva rodičů mohou být omezena a nezletilé děti mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu na základě zákona. Formy náhradní rodinné péče jsou adopce neboli osvojení, pěstounská péče a poručenství.
Ve vztahu k nezletilým matkám se můţeme setkat s opatrovnictvím
a svěřením dítěte do výchovy jiné fyzické osoby neţ rodiče. Mateřství je třetí moţností. Pokud se nezletilá gravidní dívka rozhodne dítě porodit a vychovávat jej, ujímá se tedy role matky. Přijímá rodičovskou zodpovědnost, a s ním spjaté práva a povinnosti. Tento vztah upravuje naše právo, konkrétně občanský zákoník. Jedná se o souhrn práv a povinností ve vztahu k nezletilému dítěti, zahrnuje především péči o jeho zdraví, tělesný a citový vývoj, jeho rozumový a mravní vývoj. V případech, ţe se jedná o matku mladší šestnácti let, pověřuje soud jiného člověka opatrovníkem dítěte.
Často se stává, ţe nezletilé matky ţijí ve svých původních
rodinách, v těchto případech soud pověřuje poručnictvím babičky dětí, tedy matky nezletilých matek. Matky mladší šestnácti let ze zákona nemohou mít rodičovskou zodpovědnost. (z. 89/2012 Sb.)
4.2 Nezletilá gravidita a mateřství jako sociální problém Podle Chrenkové (2010) se na problematiku nezletilé gravidity a následného mateřství je třeba dívat jako na sociální problém. Skutečnosti vedoucí k pojímání této situace jako sociálního problému jsou následující. Těhotná dívka se nachází v kritickém 19
ţivotním vývojovém období – dospívá. Přidruţená gravidita je váţný problém týkající se dalších lidí, to znamená, záleţitost přestává býti soukromou. Nastupují odborníci kompetentní tuto situaci řešit. Jedná se například o dětského lékaře a gynekologa, sociálního pracovníky, školy, policie a soudy. Zdravotní rizika lze spatřovat především v nízkém věku nezletilých dívek. Jejich tělo neukončilo tělesný a pohlavní růst. Na to navazuje nevyzrálost psychická, protoţe nezletilost se pojí s vývojovým obdobím adolescence. Biologickou a psychickou nevyzrálost doplňuje sociální nevyzrálost. Matky jsou závislé na svém okolí, jsou také v pozici, kdy se nemohou samostatně rozhodovat v nejrůznějších záleţitostech právě s ohledem na svůj nízký věk. Z tohoto pohledu se nezletilá gravidita a mateřství s tím spjaté dá povaţovat na sociální problém na který je potřeba se explicitně zaměřovat i s ohledem na skutečnost, ţe v České republice neexistuje systémové péče o tuto zranitelnou cílovou skupinu. (Chrenková, M., 2010)
4.3 Nezralá gravidita a mateřství v kontextu sociální práce Sociální práce s nezletilými matkami bude nabývat různých podob odvíjející se od celkové ţivotní situace. Různou míru podpory bude sociálně práce nabízet nezletilé matce ţijící u své rodiny, která ji i její dítě přijala a jsou zde zdravé rodinné vztahy. Úplně jinou míru podpory bude sociální práce nabývat v situaci, kdy nezletilá matka nebude mít domov ani zázemí. V této kapitole se chci zaměřit na podporu nezletilých matek ţijících ve svých původních rodinách a podporou rodin jako takových. Protoţe jak bude dále uvedeno, u Romů převaţuje strategie vytvoření domova pro nezletilou matku. Náročnou ţivotní situací je zasaţena celá rodiny, coţ je první východisko, ze kterého budeme v této části práce vycházet. Zákon o sociálních sluţbách č. 108/2006 Sb. Vymezuje pojem sociální sluţby, jako sluţby pomáhající lidem v obtíţných ţivotních situacích v začleňování do společnosti. Cílem takových sluţeb je aktivizace a integrace. Zákon také říká, jaké sociální sluţby mohou být poskytovány a co je jejich obsahem. Zde bych ráda představila sociální sluţby, o nichţ se domnívám, ţe mohou pomáhat nezletilých matkám při zvládání obtíţných ţivotních situacích. MPSV definuje na svých oficiálních webových stránkách tento druh sociální sluţby následovně:
20
„Sociálně aktivizační sluţby pro rodiny s dětmi jsou ambulantní sluţby poskytované rodině s dítětem, u kterého existují rizika ohroţení jeho vývoje, nebo je jeho vývoj ohroţen v důsledku dopadů dlouhodobě obtíţné sociální situace, kterou rodiče nedokáţí sami bez pomoci překonat. Sluţba obsahuje výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, terapeutické činnosti a pomoc při prosazování práv a zájmů. Sluţba se poskytuje bezúplatně.“
4.3.1 Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi Sociálně aktivizační sluţby pro rodiny s dětmi jsou registrovanou sociální sluţbou podle zákona o sociálních sluţbách č.108/2006Sb. Obsahem sluţby je poskytování sociální pomoci a poradenství rodinám s dětmi, které jsou sociálně vyloučené nebo sociálním vyloučením ohroţené. Smyslem poskytovaných sluţeb je pomoci rodině s problémy, které není schopna sama překonat a tyto problémy mají negativní vliv na prostředí rodiny a vývoj dítěte. Důraz je kladen na individuální sociální pomoc a poradenství při uplatňování práv a oprávněných zájmů rodičů a jejich dětí, na prohlubování rodičovských schopností a dovedností. Jednotlivé cíle sluţby jsou zaměřeny na zvýšení sociálních kompetencí a sociální mobility konkrétních členů rodiny (klientů), podporu rodiny jako celku a pomoc při zachování nebo obnovení narušených funkcí rodiny, podporu rodičů i dětí v oblasti vzdělávání a školní docházky, zprostředkování sluţeb a aktivit, které jsou lokálně dostupné, ale poskytovatelé o klientech nevědí nebo klienti nevědí o sluţbě, pomoc klientům s obranou jejich práv, minimalizaci rizik spojených se ţivotem v sociálně znevýhodňujícím prostředí, motivaci okolí rodiny, obyvatel sociálně vyloučené lokality k řešení jejich problémů, rozvíjení spolupráce s dalšími subjekty, které v lokalitě nabízejí sluţby nebo mohou jinak přispět k naplnění výše jmenovaných cílů, na místní úrovni změna přístupu samospráv k sociálně vyloučeným lokalitám. (zákon č. 108/2006 Sb.) Má vlastní zkušenost s touto sluţbou je mnohaletá. Jako sociální pracovnice jsem se v rámci této sociální sluţby setkala s různými oblastmi, které se otevírají jako problémové. Nepřekvapuje, ţe také u nezletilých matek se řeší dluhová problematika. Klientské rodiny bývají zadluţené, proto s nimi pracuji na orientaci v platbách, na rodinných rozpočtech. Hlavně rodiny bydlící na ubytovnách se snaţí najít nové bydlení. Rodiny vyuţívají spolupráce ke kontaktování majitelů nemovitostí anebo realitních kanceláří. Rodiny často potřebují doprovázet na schůzky, protoţe jejich zkušenosti jsou v některých oblastech větší, v jiných menší. Při doprovodech sociálního pracovníka se cítí jistěji a lépe se jim jedná s okolím. 21
Rodiny s kterými se pracuje v rámci této sociální sluţby, jsou tzv. multiproblémové. Co to znamená? Často mají více problémů najednou a je potřeba řešit situace komplexně. Z vlastní zkušenosti mohu říci, ţe jsem například pomáhala rodině vyřídit pěstounskou péči pro babičku vnoučete a hledali jsme nové bydlení. Při takových kauzách je potřeba probrat všechny moţnosti a nastavit priority. Jiná rodina řešila dluhové problémy, vyřízení občanského průkazu, vyřízení sociálních dávek – příspěvku na ţivobytí a doplatku na bydlení. Jindy se řeší rozvoj dítěte a příprava dětí do školy, občas také jejich zdravotní problémy. Výsledkem, který potěší je, ţe kdyţ klientská rodina má nastavené platby, je zpřehledněné rodinné hospodaření, jsou vyřízené sociální dávky a děti dochází pravidelně do školy. V registrované sociální sluţbě „sociálně aktivizační sluţba pro rodiny s dětmi“ se dá navázat i trojstranná spolupráce s orgánem sociálně právní ochrany dítěte (OSPOD). Trojstranná spolupráce s pracovníky OSPOD je v tomto ohledu neocenitelná, protoţe motivuje klientské rodiny na sobě dále pracovat. Důleţitým a častým úkonem jsou doprovody. Jak na úřady při podávání ţádostí a dalších listin potřebných pro vyřízení věcí, tak i při řešení rodinných problémů – doprovody na soud, do nemocnic, do dětských sociálních zařízení a do ubytoven mimo město i s cílem postupně naučit klienty vyřizovat i své záleţitosti samostatně. Výhodou této sociální sluţby je kapacita pracovníka, který se můţe intenzivně zabývat i například jen deseti rodinami. Má prostor a čas na pravidelné docházení do rodiny. Je k dispozici všem členům rodiny, tedy má prostor na to pracovat jak s nezletilou matkou, tak pomáhá řešit babičce (matce nezletilé) s praktickými problémy, které tyto rodiny mývají, jako je hledat bydlení, pomoci při vyřizování na úřadech a dalších institucích.
4.3.2 Terénní programy Terénní sociální práce je sociální sluţbou Terénní programy podle § 69 zákona č.108/2006 Sb., o sociálních sluţbách. Důraz je kladen na individuální pomoc, podporu a poradenství klientům při uplatňování jejich práv a oprávněných zájmů. Činnosti spojené s řešením klientova problému nejsou vykonávány bez vědomí klienta. Klient se podílí na řešení své situace v maximální moţné míře. Sluţba je poskytována v přirozeném prostředí klienta, zejména v jeho domácnosti. Sluţba je poskytována bezplatně a je určena pro osoby starší 18 let, které se nacházejí v nepříznivé ţivotní situaci. 22
Cílem sluţby je poskytnout klientovi informace o moţnostech řešení jeho tíţivé sociální situace, pomoci klientovi při řešení tíţivé sociální situace. Podmínkou této sluţby je aktivní spolupráce klienta na řešení tíţivé sociální situace, protoţe cílem je také naučit klienta v průběhu spolupráce postupům a dovednostem, které i po jejím skončení můţe samostatně pouţít. V této sluţbě lze také zprostředkovat klientům další odbornou pomoc, která je pro klienta dostupná a potřebná. (zákon č. 108/2006 Sb.) Z mé zkušenosti jsou terénní programy vymezeny tématy, která jsou se sociálním vyloučením spojená, zejména nedostupnost bydlení, nezaměstnanost, dluhová problematika. Nezletilé matky mohou vyuţít tedy pouze podporu jednorázovou. Tak chápu základní rozdíl mezi sluţbou „Sociálně aktivizační pro rodiny s dětmi“ a sluţbou „Terénní programy“. Pokud se podívám na nezletilé těhotenství a mateřství jako obtíţnou ţivotní situaci, je moţné, ţe pomoc rodiny bude spočítat ve vyřešení jednorázové záleţitosti. Z mé praxe většinu práce terénního sociálního pracovníka tvoří dluhové zakázky. Vývoj řešení dané kauzy závisí na moţnostech a schopnostech klientů. Celkově se daří zajistit informovanost o dluhové aktuální situaci a podmínkách, v rámci kterých s klienty věřitelé/vymahači/exekutoři jednají. Průběţný kontakt pomáhá posilovat motivaci ke spolupráci, daří se tak udrţovat pravidelné splácení, nastavování splátkových kalendářů, zvaţování moţností rodinných rozpočtů, moţnost komunikace s věřiteli, ohrazení proti zavádějícím informacím, nebo nesprávným praktikám. Klienti také vyuţívají doprovody na úřady. Někteří klienti se neorientují a neví, kam s příslušným problémem zajít, někteří si proto raději vyţádají doprovod sociálního pracovníka jako opory pro jednání. V těchto případech tedy sociální pracovník klienty doprovází, pomáhá v orientaci s dokumenty a dalšími potřebnými kroky například pro registraci na Úřadu práce, vyřízení dávek, ve věcech opatrovnictví, vyřizování splátkových kalendářů v dluzích vůči městu apod. Potřeby klientů jsou formulovány i do vyjádření, které podávají písemně. Sociální pracovník můţe klienta doprovodit i k lékařům, například kdyţ se člověk nově přistěhuje do města. Klienti se obracejí se ţádostí o pomoc při řešení sporů, trestních řízení a obecně s ţádostí o pomoc při vyjednávání. Klienti se snaţí reagovat na protiprávní jednání, rozhodování úřadů, soudů, či jiných subjektů, často v kombinaci s ostatními popsanými druhy zakázek. Sociální pracovník sděluje informace o různých druzích řízení, správných procedurách stíţností, pomáhá formulovat vyjádření, vystupuje jako prostředník (případ sporu spolumajitelů domu s důsledkem nestandartních nájemních 23
smluv, kdyţ klienti nemohou čerpat příspěvek na bydlení. Je běţné, ţe klienti nemají finance na právní podporu – proto se často lze setkat s tím, ţe sociální pracovník dané sluţby má podporu například organizační databáze, případně si koresponduje s právníky, kteří pro něj v komplikovanějších kauzách vypracovávají vodítka řešení. V terénních programech se často spolupracuje na řešení bytové situace. Problémem bývá při hledání podnájemního bydlení, našetření na kauci či provizi. Bývá velký zájem o městské byty, ale jejich získání je pro lidi, kteří nemají v daném městě trvalý pobyt, nepravděpodobné. U soukromých majitelů bytů niţší kategorie se naopak daří komunikovat a vyjednávat bydlení i pro nízkopříjmové rodiny s dětmi nebo právě nezletilou matku. Součástí práce je také informovat klienty o dalších dostupných sluţbách, na které se specializují jiné subjekty. Sociální pracovník se snaţí delegovat klienty do „správných rukou“. Často se dá obracet na organizace, které poskytují materiální pomoc a potravinovou pomoc, například Charitu, Armádu spásy nebo organizaci, kde pracuji Člověk v tísni.
24
5 Mateřství v romské rodině Mateřství v romské rodině je vysoce ceněnou hodnotou. Je pravdou, ţe v dnešní době prochází romská kultura změnami, které se dotýkají jejích hodnot i tradic. Pro pochopení situace nezletilého mateřství v romské rodině se budeme v následujících stranách zabývat tradičními hodnotami Romů a jejich vztahem k rodině, mateřství a výchovou v romské rodině. Je mnoho dalších aspektů majících vliv na fenomén nezletilého mateřství v romské rodině, ale s ohledem na rozsah diplomové práce zde jsou uvedeny ty nejdůleţitější váţící se k tématu práce.
5.1 Tradice a hodnoty Rodinné vazby a vztahy jsou těmi hodnotami, které, jsou pro Romy nejvýznamnější. Rodina je u Romů na prvním místě (Dubayová In Jakoubek, 2009). Rodina je základní institucí, do níţ Rom patří, a pokud mluvíme o rodině, nemyslíme tím je otce matku a děti ale i širší rodinu, bratrance a sestřenice. U Romů hovoříme o velkorodině. Tuto velkorodinu tvoří několik základních rodin. „Rodinné vztahy, struktura a hierarchie rodiny i role jejich jednotlivých členů byly vţdy těsně spjat s charakterem vztahů a zákonů skupinových, jimiţ byly a do jisté míry stále jsou podřízeny“. (Davidová, E. 2004, s. 99) Fungování široké rodiny pomáhá dospívajícím dětem, které zakládají vlastní rodiny nejen ekonomicky. Páry ţijí většinou u rodičů svých partnerů (nevěsty či ţenicha). Je obvyklé, ţe mladé páry takto ţijící odevzdávají své peníze (pokud vydělávají) matce, která vaří pro celou rodinu. Aţ při druhém či třetím dítěti se rodina (myslíme tím, mladá rodina s dětmi, která do té doby bydlela u svých rodičů partnera či partnerky) osamostatní. Romské děti získávají ve své rodině základní pravidla skupinového chování, specifické etické normy a jak Davidová uvádí, své romství. V romské rodině matka nebo tchýně – záleţí na tom, u koho z rodičů nově zaloţená rodina bydlí – učí mladou ţenu pečovat o dítě a rodinu. (Davidová, E. 2004) „Souţití nově zaloţené rodiny s rodiči dovršuje výchovu mladých a kompenzuje časné sňatky a rané rodičovství.“ (Davidová, E. 2004, s. 99) Mladé nevěsty či v dnešní době spíše partnerky (o partnerkách hovoříme z důvodu nízkého věku, který jim neumoţňuje vstoupit dle platných zákonů do manţelství) jsou matkami/tchýněmi vedené k péči o dítě, učí se jak se starat o rodinu. Jak dále Davidová uvádí, většina 25
dívek nachází partnera velmi časně, někdy mezi třináctým aţ čtrnáctým věkem, u chlapců to bývá mezi patnáctým aţ šestnáctým. Tento nový romský pár má pak brzy spolu dítě, protoţe bezdětná rodina je u Romů z tradičního názoru smutná rodina a ostatním na posměch. Potrat je povaţován u Romů za velký hřích. Časné těhotenství u Romů nastupující mezi šestnáctým aţ dvacátým rokem není povaţováno u Romů za patologické, protoţe větší počet dětí je vítán a je v souladu s hodnotovým systémem romské rodiny. (Davidová, E. 2004) I v dnešní době patří mezi základní hodnoty, ty nejdůleţitější, hodnota mateřství. Mladá romská dívka má být v prvé řadě vychovávána k tomu, aby se stala dobrou matkou. (Němec, J. 2010) „V hodnotovém systému romské rodiny je téţ nepředstavitelné, ţe by se ţena měla vzdělávat, protoţe má být připravena především na roli matky.“ (Němec, J. 2010, s. 109 – 110, 2010) Pokud se v této části práce zmiňujeme o romských tradicích, nelze opominout příkaz vzájemné solidarity.
Norma vznikla z dřívějšího postavení, které Romové
obecně měli, byli chudí a trpěli bídou. „Tím, ţe sami neměli, cítili s druhým a bez sobectví (vlastního těm bohatším) se rozdělili s druhým o chleba či přístřeší. Byla by to ladţ – ostuda, kdyby potřebnému nepomohli či nedali přístřeší.“ (Davidová, E. 2004, s. 112) V tradičních romských rodinách je viditelné jaké má postavení chlapec a jaké dívka. Co všechno musí chlapec umět, co musí získat za zkušenosti a co je prioritou na rozdíl od postavení dívky, která je prvorozená. Poloţila jsem si otázku, co by se změnilo, kdyby nezletilá romská matka otěhotněla asi o osm let později. Dá se předpokládat, ţe by se změnilo velmi mnoho uţ jen pro to, ţe by byla dostatečně zralá, mohla by zodpovědně zvolit partnera pro ţivot a otce svého dítěte. Otázkou jde, zda by se změnilo její sociální postavení, zda by měla jinou sociální roli, zda by byla jinak připravená na mateřství, coţ by bylo na jinou výzkumnou práci.
5.2 Rodinná výchova v romské rodině V romské rodině je dítě vychováváno k poslušnosti své rodiny a starších. Dítě se musí naučit respektovat určitá tabu a o některých záleţitostech nediskutovat a přijmout je, pokud tam rozhodně většina. V romské rodině se dítě nevede k individuálnímu rozhodování, protoţe zde dominuje rozhodování kolektivní. Z výše uvedeného vyplývá zásadní skutečnost a to, ţe kde není individuální rozhodování, tam nemůţeme hledat 26
individuální zodpovědnost. Rodina je místo, kde se vše rozhoduje a tedy i místo, kde je moţné ţádat po jeho členech, aby nesly důsledky rozhodnutí. (Jakoubek, M. Hirt, T, 2004) Rodinná výchova ovlivňuje i průběh puberty u romské mládeţe. Podle Jakoubka nedochází k dřívějšímu biologickému zrání u Romů, ale v sociální oblasti jsou romským dětem předávány některé povinnosti dospělých, to se projevuje například v péči o mladší sourozence. Psychologicky dochází ale k odlišnému procesu v rámci dospívání, protoţe pravdu má vţdy rodina. Vrstevnické skupiny, které si dospívající vytváří, se skládají zase opět sice ze stejně starých členů a rodinných příslušníků. Nedochází tak k boji proti rodinné autoritě. Proces individualizace, který nebyl v dětství nastartován, není při dospívání dokončen. Z toho plyne, ţe pokud dochází k boji proti autoritě, jedná se většinou o boj proti autoritě školy. (Jakoubek, M. Hirt, T, 2004) Nyní jsme na konci teoretické části práce a přecházíme do části praktické. Teoretická část se zabývala popisem období dospívání, jeho specifiky a vývojovými problémy. Navazujícím tématem bylo mateřství a jeho motivy, nezralá sexualita a s tím spjatá rizika, podívala jsem se také na fenomén nezletilého mateřství z pohledu nabídky sociálních sluţeb. Teoretickou část uzavřela oblast hodnot romské rodiny a romské kultury. Po teoretické části následuje část výzkumná.
27
6 Výzkumná část V této části diplomové práce jsou popisovány výzkumné metody, postup při sběru dat a je zde zaznamenáno, jak ke sběru docházelo, dále pouţité metody výzkumu a základní pojmy. Součástí této kapitoly jsou také prezentace rozhovorů s respondentkami a závěry výzkumné části této práce.
6.1 Výzkumný cíl Cílem výzkumu bylo zjistit, jak nezletilé romské matky zvládají náročné ţivotní situace, identifikace těchto náročných ţivotních situací a identifikace strategií vedoucích k jejich zvládání. Dále bylo mým cílem zmapovat období, ve kterém se ţeny rozhodly být matkami. U svého výzkumu jsem se rozhodla posbírat data metodou polostrukturovaného rozhovoru a data jsem analyzovala za uţití metody zakotvené teorie kvalitativního výzkumu. Ve výzkumu jsem dále interpretovala data pomocí otevřeného, axiálního a selektivního kódování.
6.2 Výzkumné otázky Po stanovení výzkumného cíle jsem si poloţila hlavní výzkumnou otázku: Jak zvládají náročné životní situace spojené s těhotenstvím a mateřstvím nezletilé romské matky? Vedlejší výzkumné otázky jsou: Na základě čeho se romské dívky rozhodují stát se matkami a nepodstoupit umělé přerušení těhotenství? Jaké strategie v této situaci volí rodiny nezletilých romských matek? Jaké jsou postoje rodičů těchto matek? Jak ovlivňuje těhotenství ţivot nezletilých romských matek?
28
6.3 Výzkumný soubor Pro výzkumnou část této diplomové práce jsem uskutečnila rozhovory s šesti respondentkami. Ţeny jsem oslovila prostřednictvím svých kolegů a přátel. Abych se vyvarovala ovlivnění výzkumného vzorku respondentek, zadání bylo doporučit k rozhovoru romskou ţenu, která otěhotněla a měla dítě v době své nezletilosti, konkrétně mezi čtrnáctým aţ šestnáctým rokem. Všem ţenám jsem vysvětlila téma svého výzkumu, srozumitelně jsem popsala cíle své diplomové práce a důleţitost provést rozhovory s respondentkami. Vysvětlila jsem jim, proč jsem oslovila právě je. V textu dále pojmenovávám ţeny jako respondentky. Při výzkumu jsem hovořila se šesti respondentkami, ale pro vyuţitelnost tohoto výzkumu jsem pouţila rozhovorů pouze s pěti, protoţe šestý rozhovor byl pro výzkum velmi krátký. Citace jsou vţdy označeny (RAm/01/15 nebo IAm/01/15) tzn. respondentka Amanda, citace pouţita poprvé v textu, pouţito v roce 2015). Takto jsem označila všechny citace z uskutečněných rozhovorů v kapitole prezentace rozhovorů. Výzkum jsem prováděla v období od 1. ledna do 1. března 2015. Krátké představení respondentek přináším zde. Všechny ţeny jsou Romky.
6.3.1 Respondentka Anežka Aneţce je dvacet sedm let a je matkou tří dětí – Marka (10 let), Nely (8 let) a Petry (4 roky). Poprvé byla Aneţka těhotná ve čtrnácti letech, dítě ale zanedlouho samovolně potratila. Podruhé v šestnácti letech. Aneţka po porodu bydlela pět let s partnerem u své rodiny, ve svých dvaadvaceti letech se odstěhovali. Aneţka pochází z úplné rodiny a se svým nynějším manţelem se znali od dětství. Oba bydleli na stejné ulici, kde ţila většina romských rodin. Aneţka i její manţel absolvovali základní školu, manţel má dva roky nedokončeného učňovského studia.
6.3.2 Respondentka Lenka Lenka má dvacet dva let a vychovává dvě děti ve věku 7 let a 5 let. Mladší syn je nevlastní. Lenka otěhotněla ve čtrnácti letech o prázdninách po krátké známosti. O svém těhotenství se dozvěděla ve svém třetím měsíci, kdyţ nastoupila na střední školu. Lenka ţila po porodu se svou rodinou a byla svobodnou matkou do doby, neţ poznala nynějšího manţela. Rok po porodu jejího syna celá rodina přešla na katolickou víru. V rodině se v důsledku toho zlepšil vztah Lenky a jejího otce (otec 29
s Lenkou po celé její těhotenství a dobu jednoho roku po porodu odmítal komunikovat). Nyní je Lenka rok vdaná a s manţelem plánují mít společně dítě. Všichni bydlí společně v nájemním domě.
6.3.3 Respondentka Amanda Amandě je třicet pět let a je matkou pěti dětí. Poprvé Amanda otěhotněla v patnácti letech, kdyţ zjistila, ţe je ve třetím měsíci. Otec dítěte byl stejně jako ona Rom. Otec narozené dítě nevychovával, protoţe byl odsouzen k výkonu trestu. Amanda se musela vyrovnat za svůj ţivot s mnoha situacemi, jako nejnáročnější popisuje odchod od násilnického partnera. Před několika lety si vzala svého druhého manţela a ţijí společně se svými pěti dětmi. S manţelem jsou drobní ţivnostníci.
6.3.4 Respondentka Petra Petra má dvacet osm let a je matkou dvou dětí. Poprvé otěhotněla v šestnácti letech. Ačkoliv studovala střední školu, ukončila vzdělávání ihned po rozhodnutí v těhotenství pokračovat. S otcem dítěte ţije dodnes. Petra je momentálně na rodičovské dovolené. Partner pracuje, je vyučený. Petra bydlí na malém městě ve stejném domě jako její matka, dodnes jsou v častém kontaktu.
6.3.5 Respondentka Martina Martině je sedmnáct let a otěhotněla ve svých šestnácti letech. Nyní je v pokročilém stádiu těhotenství a připravuje se na porod. Partner je starší a pracuje. Martina bydlí se svou rodinou, u své matky a otce. Hledají sice podnájemní bydlení, ale z finančních důvodů bydlí odděleně. Partner Martiny bydlí u příbuzných a Martina u své rodiny, dokud nenajdou levný podnájem. Martina chce dokončit střední školu i přes své těhotenství, prozatím má v plánu zvládnout roční závěrečné zkoušky před termínem porodu.
30
6.4 Kvalitativní výzkum Ve své diplomové práci jsem postupovala formou kvalitativního výzkumu. „V typickém případě kvalitativní výzkumník vybírá na začátku výzkumu téma a určí základní výzkumné otázky. Otázky můţe modifikovat nebo doplňovat v průběhu výzkumu, během sběru a analýzy dat. Z tohoto důvodu se někdy kvalitativní výzkum povaţuje za emergentní nebo pruţný typ výzkumu. V jeho průběhu nevznikají pouze výzkumné otázky, ale tak hypotézy i nová rozhodnutí, jak modifikovat zvolený výzkumný plán a pokračovat při sběru dat i jejich analýze. Práce kvalitativního výzkumníka je přirovnávána k činnosti detektiva. Výzkumník vyhledává a analyzuje jakékoliv informace, které přispívají k osvětlení výzkumných otázek, provádí deduktivní a induktivní závěry“ (Hendl 2005, s. 50). Vyuţila jsem při něm zakotvenou teorii, která je jedním z moţných designů kvalitativní výzkumné studie. Významným aspektem této teorie jsou její specifické kódovací techniky, která tato metodologie obsahuje. Kódování v zakotvené teorii představuje proces procházející třemi stádii a to otevřené kódování, axiální kódování a selektivní kódování. Vyuţila jsem paradigma kvalitativního výzkumu, které mi umoţnilo provést hloubkový výzkum a zároveň nechat prostor respondentkám, aby ony samy mi sdělily ty podstatné náleţitosti váţící se k danému tématu. Pro základní rámec rozhovoru jsem si stanovila tematické okruhy, na které jsem zaměřila. Přesto jsem se snaţila nechat rozhovoru volný průběh a jen v případně nutnosti jsem pokládala doplňující otázky. Pro usnadnění výzkumu jsem si stanovila okruhy, které jsem při rozhovoru otevřela, přičemţ jsem respektovala pohled samotných dívek a ţen. Pokud se objevilo téma, které bylo z jejich pohledu důleţitější neţ jiné, dala jsem prostor pro jeho vyjádření. Stalo se, ţe rozhovor se jakoby ubíral jiným směrem – k oblasti, kterou jsem si na začátku nestanovila. Nicméně i díky této metodě výzkumu jsem mohla nechat prostor pro jeho vyjádření a součástí rozhovorů byl respekt k oblastem, které tematizovaly samotné respondentky. Ve výzkumu jsem se zaměřovala zprvu na rozpoznání náročných ţivotních situací z pohledu ţen, matek, které měly první dítě mezi čtrnáctým aţ šestnáctým rokem. Kladení otázek bylo tedy s návodem. Oblasti, které jsem si stanovila jako prioritní, byly: plánování/neplánování těhotenství a rozhodování, formování rodiny a strategie pro zvládnutí nastalé situace, proţitá zkušenost a vliv na další rodinný ţivot, rizika spojená s těhotenstvím a další náročné ţivotní situace. 31
6.5 Metody sběru dat Pro sběr dat jsem si vybrala formu polostrukturovaného rozhovoru, kdy jsem měla obecný plán, který zahrnoval oblasti, kterým jsem se chtěla věnovat. Konkrétně jsem si vybrala rozhovor s pomocí návodu. „Návod k rozhovoru představuje seznam otázek nebo témata, jeţ je nutné v rámci interview probrat. Tento návod má zajistit, ţe se skutečně dostane na všechna pro tazatele zajímavá témata. Je na tazateli, jakým způsobem a v jakém pořadí získá informace, které osvětlí daný problém. Zůstává mu i volnost přizpůsobovat formulace otázek podle situace. Rozhovor s návodem dává tazateli moţnost co nejvýhodněji vyuţít čas k interview. Současně umoţňuje provést rozhovory s několika lidmi strukturovaněji a ulehčuje jejich srovnání. Pomáhá udrţet zaměření rozhovoru, ale dovoluje dotazovanému zároveň uplatnit vlastní perspektivy a zkušenosti“ (Hendl 2005, s. 174)
6.6 Analýza dat Analýza dat byla důleţitou částí postupující práce. Všechny rozhovory jsem přepsala a rozhodla jsem se pro metodu analýzy dat „otevřené kódování a poté pro kódování axiální a selektivní kódování. Z rozhovorů jsem se snaţila získat maximum moţných informací, které jsem pečlivě zpracovávala.
6.7 Otevřené kódování „Otevřené kódování je část analýzy, která se zabývá označováním a kategorizací pojmů pomocí pečlivého studia údajů. Během otevřeného kódování jsou údaje rozebrány na samostatné části a pečlivě prostudovány, porovnáním jsou zjištěny podobnosti a rozdíly, a také jsou kladeny otázky o jevech údaji reprezentovaných. Během tohoto procesu jsou zvaţovány a zkoumány naše vlastní i cizí domněnky o jevu, coţ vede k novým objevům “ (Strauss, Corbinová 1999, s. 43). Všechny rozhovory jsem doslovně přepsala a dle postupů zakotvené teorie jsem zpracovala. Analýzou výzkumu vyvstaly tyto kategorie: Kategorie č. 1: Místo matek se starají babičky Kategorie č. 2: Dítě jako naplnění ţivota romské ţeny Kategorie č. 3: Strategie přijetí do rodiny 32
Kategorie č. 4: Subjektivní pohled se dědí Kategorie č. 5: Náročné situace nezletilé romské matky
6.8 Prezentace rozhovorů otevřeného kódování V této kapitole se budu věnovat prezentaci rozhovorů otevřeného kódování. Kapitola má pět podkapitol a poté následuje shrnutí zjištěných skutečností.
6.8.1 Kategorie č. 1: MÍSTO MATEK SE STARAJÍ BABIČKY aneb „já jsem v rodině byla stále dcerou“
Vlastnost
Dimenze
Důvěra
Vysoká
Vzájemná pomoc
Častá
Vděčnost
Velká
Záštita
Maximální
Poslušnost
Silná
V první kategorii se setkáváme s vlastností pojmenovanou jako důvěra, které byla přiřazena dimenze vysoká. Nezletilé matky mají ke svým matkám důvěru a přenechávají jim péči o jejich dítě. Matky svým dcerám pomáhají v těţkých chvílích, kdy potřebují poradit a pomoci. „Věděla jsem, ţe je to u mámy, ţe se má dobře, aj kdyţ jsem byla tejden, čtrnáct dnů pryč. Ale věděla jsem, ţe jsem přišla a byl v pořádku.“ (IAm/01/15) „Vţdycky mi poradila, protoţe jsem nevěděla jak co. To věděla ona.“ (IP/01/15) „S ním jsem měla těţký trápení, on mi brečel 24 hodin denně, pořád a já jako nezkušená matka jsem celé noci nespala, jsem byla vyčerpaná. Taky jsem po porodu nemohla chodit. A potom všechno jsem si vyčítala, všechno na mě to bylo ale díky tomu, ţe mi máma hodně pomáhala. S tím, ţe jako hlídala mi ho, chovala mi ho, abych já se mohla vyspat.“ (IL/01/15) 33
Další vlastností kategorie je vzájemná pomoc, které byla přiřazena dimenze častá. Nezletilé matky se se svými matkami dělí o péči o dítě. Důvody jsou různé, od povinnosti plnit povinné školní docházku po nečekané situace, kdy si mladé matky nevědí rady anebo běţné situace péče o dítě ve kterých se dělí o tuto péči. „Ráno jsem ho jako nevídala, já jsem musela chodit do tý školy… Šla jsem ze školy a uţ jsem se já o něho starala … to ráno se o něho mama starala, potom jsem se o něho starala já.“ (IAn/01/15) „Ale díky tomu, ţe mi máma hodně pomáhala, s tím, ţe jako hlídala mi ho, chovala mi ho, abych já se mohla vyspat.“ (IL/02/15) „A nakonec mi se vším pomáhala mamka, s malou přebalovat, koupat, oblíkat. Ona mi pomáhala se vším, já jsem akorát kojila.“ (IP/01/15) „Mamka mě hodně pomáhala, já jsem brala ten rodičák nebo co to je, nějaký tři tisíce ani ne, jsem to podepsala a celý jsem to dala mamce. Jsem říkala, já nevím, kluk má všechno, on je první vnouče, bratr po něm pral plíny. Takţe pomáhala celá rodina, sestra, bratr, mamka. To bylo první vnouče.“ (IAm/01/15)
Třetí vlastností je vděčnost, které byla přiřazena dimenze velká. Vděčnost je součástí vztahu mezi matkou a dcerou (nezletilou matkou), kdy je patrné, ţe pomoc rodičů je nenahraditelná. Podporu a pomoc z jejich strany nezletilé matky silně vnímají a oceňují. „Maminka mi ve všem pomohla, pomohla, ţe mi ho nevzali pryč do osmnácti let a říkám, já si to uvědomuji skoro furt.“ (IL/01/15) „Já fakt budu děkovat Bohu za to, jaké mám rodiče.“ (IL/01/15) „Já kdyţ to tak vezmu zpátky, kdyby mi maminka nepomáhala, kdybych na to měla být sama, tak ţe bych to nezvládla.“ (IA/01/15)
Záštita je vlastnost, které byla přiřazena dimenze maximální. Romští rodiče přebírají rodičovskou zodpovědnost za dítě svých nezletilých dcer (coţ je běţný stav v romské rodině). Zastupují zájmy dítěte navenek a pro instituce jako je Soud nebo Odbor sociálně právní ochrany dítěte jsou kontaktními osobami. 34
„Tak mama ho měla napsaného na sebe. A ona se o něho starala celou dobu. Potom jak uţ se narodila Natálie, to uţ mi bylo osmnáct, no a jak jsem měla osmnáct pryč, to uţ jsem se starala o ni, to uţ bylo normálně, ţe jsem se starala já.“ (IAn/01/15) „Takhlenc to dopadlo, jsem otěhotněla, bylo mi patnáct let, porodila jsem v šestnácti, a kdyţ jsem byla v porodnici, tak mi kluka nechtěli dát domů. Skrz toho, ţe jsem nezletilá, ţe mi kluka chtěli vzít do kojeňáku. A díky bohu, ţe mám takový rodiče, jaký mám, tak si ho vzali do pěstounské péče do osmnácti let. Tak ho měli do osmnácti let, aţ mě padlo osmnáct tak kluk šel na moji stranu.“ (IL/01/15)
Poslední vlastností je úcta - romipen, které byla přiřazena dimenze silná. Nezletilé matky dbají pokynů svých matek a podřizují se jejím pokynům. Roli zde má důvěra v její rozhodnutí. „Mamka řekla, budeš tu. Já tě tam nepustím k jeho rodině.“ (IAm/01/15) „Já jsem třeba aj chtěla, ale nemohla jsem, protoţe jsem musela brát ohledy na mamu, aby nebyly problémy. Jsem musela zůstat a poslouchat tam, kde je moje dítě, protoţe on byl napsanej na mámu. Já bych ho neopustila malýho.“ (IAn/01/15) „A to nešlo, tak to ani on nechtěla, on taky souhlasil a byl tam kde my. Jestli se mu to líbilo nebo nelíbilo, tak musel tam být.“ (IAn/01/15)
Analýzou rozhovorů bylo zjištěno, ţe romské matky (babičky) přebírají rodičovskou zodpovědnost za dítě své nezletilé dcery. Romské matky přebírají rodičovskou zodpovědnost za svá vnoučata a jsou pro instituce, jako jsou Soudy či Oddělení sociálně právní ochrany dětí, kontaktními osobami. Péče a podpora matek (babiček) je intenzivní i díky potřebám dcer plnit si povinnosti plynoucí z jejich věku, např. dokončení povinné školní docházky. Nezletilé dcery se učí vychovávat své dítě pod dohledem svých matek, které jsou jim vzorem. Nové roli matky, se nezletilé dcery učí postupně a matky (babičky) jsou pro své dcery podporou. Z analýzy rozhovorů plyne přítomnost úcty a důvěry, kterou nezletilé dcery svých matkám (babičkám) prokazují. Nezletilé dcery ctí rozhodnutí svých romských matek a podřizují se jejím rozhodnutím i ve chvílích, kdy s nimi nesouhlasí. Z analýzy také plyne, ţe romské matky (babičky) si uvědomují své právo rozhodovat za svou nezletilou dceru a její dítě. Nezletilé matky jsou v romské rodině stále dcerami, jejich status se porodem pro roli 35
v jejich rodině nemění. Zodpovědnost za výchovu v rodině a řešení obtíţí spojených s touto náročnou ţivotní situací má stále romská matka (babička).
6.8.2 Kategorie č. 2: DÍTĚ JAKO NAPLNĚNÍ ŽIVOTA ROMSKÉ ŽENY …aneb „posláním ženy je porodit dítě“
Vlastnost
Dimenze
Potřeba plánování
Minimální
Ochrana nenarozeného dítěte
Vysoká
Smíření se rodiny s těhotenstvím
Časté
Proţívání těhotenství
Nevědomé
Omezení sociálních kontaktů
Časté
Druhou kategorii zahajuje vlastnost potřeba plánování. Té byla přirazena dimenze minimální. Nezletilé romské matky těhotenství neplánovaly. Většina respondentek otěhotněla po prvním sexuálním styku a těhotenství je vnímáno jako nečekané a neplánované. Důvodem je, ţe v romské rodině se o sexu nehovoří, jedná se o tabuizované téma. „To přišlo samo, prostě jsme spolu měli dvakrát pohlavní sex no a bylo to.“ (IAn/01/15) „Plánovaný to nebylo, bylo to, ţe se to stalo, ţe jsem otěhotněla, ţe jsem přestala chodit do školy a těšila jsem se na miminko uţ…Na poprvé, taky jsem se tomu divila. Na poprvé no, ale nelituji toho vůbec.“ (IP/01/15) „Já jsem takhlenc, to bylo ze dne na den a je to napoprvé a já jsem otěhotněla, takţe a pak jsem toho člověka neviděla.“ (IL/01/15) „Takţe to bylo takový náročný, nečekaný. Měla jsem jiné plány, bylo to nečekaný. Kdyby to bylo třeba plánovaný, no ale takhle.“ (IM/01/15)
Vysoká dimenze byla přiřazena vlastnosti ochrana nenarozeného dítěte. Z analýzy rozhovorů plyne potřeba nezletilých matek chránit nenarozené dítě a svou plodnost, kterou by podstoupením interrupce mohly riskovat. Všechny respondentky 36
uvádějí, ţe se rozhodovaly, zda interrupci podstoupit, ale z analýzy rozhovorů vyplývá, ţe většina respondentek byla rozhodnutá okamţitě dítě si nechat. U dvou respondentek se jedná o těhotenství okamţitě chtěné, zde motivaci ovlivňuje partnerství, ve kterém obě dívky ţily. Interrupce je vnímána jako riziková a shodně uváděná jako důvod pro její odmítnutí. Z rozhovorů je patrné, ţe plodnost je u Romek vysoce ceněná. Zachovat si schopnost mít dítě má pro romské ţeny vyšší hodnotu, neţ obtíţné ţivotní situace, které s časným těhotenstvím v době nezletilosti jsou spojeny. „Ten den, na ten si pamatuju. Můj tatínek vzal padesát tisíc půjčku a přemýšlela jsem, měla jsem tři měsíce, uţ to bylo rizikový ale přesto, dám nebo ne? Kdyţ to nedám, jakej budu mít ţivot. Vezme si mě někdo? Zůstanu sama? Bude to těţší, kdyţ si najdu muţe, jak to příjme on. Takhlenc jsem přemýšlela. Je to těţký, hodně těţký. Ale zas jsem si říkala, dám si to pryč, vyučím se.“ (IL/01/15) „Mě bylo patnáct let a mu skoro třicet. Tak mě tak svedl a já jsem otěhotněla a já jsem na to nepřišla a přišla jsem na to aţ v tu dobu, kdy uţ jsem si to nemohla dát pryč.“ (IL/01/15) „Jsem šla k doktorovi a tam mi řekl, pan doktor, ţe jsem tři měsíce těhotná. Takţe jsem radosti přišla domů, ţe jsem těhotná, jsem to řekla mamce a ta mě samozřejmě zase dobušila. Vţdyť jsem ti říkala, ţe si máš dávat pozor, ale jak si mám dávat pozor, nebo co jako. A tak mamka chtěla, ať si to dám pryč, kaţdopádně ať to dám pryč, aj přítel. A já jsem řekla, ţe ne. Šestnáct roků mi bylo. Já jsem řekla, ţe ne. Ţe to první nedám pryč, aj kdyby se mělo co se dít.“ (IAm/01/15)
Romští rodiče si myslí, ţe kdyţ řeknou dceři, ať si dá pozor při sexu, ţe je dostatečně poučená, ale dcera se bojí zeptat, jak si má dávat pozor, co tím matka myslela. Romové se o sexu v rodině nebaví ani v dospělosti. Otázkou je, s kým by se o tomto tématu nezletilé romské dívky bavily, protoţe ve škole je to neefektivní a zde je prostor pro vytvoření mezičlánku mezi školou a romskými nezletilými dívkami. Dle mého názoru by zdravotnická asistentka, nejlépe Romka, mohla vyplnit tuto mezeru. „No protoţe mi bylo řečeno, já jsem se toho strašně bála, to jediný mi bylo řečeno, mi řekla mamka, jakmile dáš první dítě pryč, uţ nemusíš mít další dítě. A toho jsem
37
se hodně bála. Jsem si říkala, kdyţ ho dám pryč a můţe se stát, ţe bych uţ nemusela mít nikdy děti. A toho jsem se hodně drţela v hlavě.“ (IAm/01/15) „Takhle jak jsem potratila to, to jak to umřelo to první, tak uţ jsem se bála, mama říká, ţe kdyţ uţ poprvé jsem přišla o to malý, tak ţe nemusím mít děcka, protoţe kdyţ chodíte taková mladá, jak jsem byla já, byla jsem na potratě, tak jsem měla strach, ţe nebudu mít děcko. Tak jsem si aj proto Marka nechala.“ (IAn/01/15) „Doktor řekl, ţe prej bych si to měla nechat, ţe tam pak nejsou takový šance na otěhotnění. A ţe nezáleţí na věku, ţe čím dřív tím líp, tak jsem z toho byla taková v šoku. Pak jsem přišla sem a řekla jsem to mamce, no a tam reakce byla, ţe to dám pryč a pak tatínek, ţe je, ţe je proti tomu.“ (IM/01/15)
Romské nezletilé dívky, oproti svým rodičům nevěří, ţe pokud vystudují, budou se mít lépe. Naproti tomu, jejich rodiče jsou si vědomi obtíţí, které sebou časné těhotenství nese, včetně ztráty moţností získat vyšší vzdělání. Hodnota rodiny je u Romů na vyšší pozici, neţ hodnota vzdělání. Nezletilá Romka získává právo rozhodovat o svém nenarozeném dítěti a rozhoduje se subjektivně ze svého úhlu pohledu a zkušeností. Romští rodiče se podřizují jejímu rozhodnutí, ačkoliv si uvědomují závaţnost situace a budoucí následky. Romská rodina se přizpůsobí této nové situaci, protoţe jedno dítě navíc v rodině nevnímají jako zásadní problém pro rodinné fungování. Všechny respondentky nepocházely z bohatých rodin, a přesto všechny rodiny své nezletilé dcery s jejich miminky přijaly a vytvořili pro ně zázemí a domov. „Ten první pocit byl takovej, ţe jsem uvaţovala, jestli jo nebo ne, ţe jsem uvaţovala, jestli tu školu dodělat nebo ne. Tak jsem si řekla, ţe dítě za to nemůţe, sice blbé uvaţování, ale nakonec jsem si to nechala. Mamka mě přesvědčovala, pořád dáš to pryč, dáš to pryč, ţivot si zkurvíš. Tak jsem ju neposlechla, jsem jí to vysvětlila, ţe si to prostě nechám a ať se postaví klidně na hlavu. Dala mi facku, ţe. Já jsem se zarazila, no ale říkám třeba mě zbij, já si to dítě nechám. Ona, ţe kdyţ si to nechám, tak si poseru celý ţivot, ţe ani školu dodělanou. No ale stejně jsem si to nechala. No teďka vadí mi to, ţe jsem si tu školu nedodělala, ţe jsem mohla být vystudovaná něčím, ale tak co uţ.“ (IP/01/15)
38
Další vlastností této kategorie je smíření se rodiny s těhotenstvím, které je přiřazena dimenze častá. Rodina nezletilých dívek přijímá konečné rozhodnutí a smiřuje se se situací. Smíření má podobu přijetí do rodiny obou dětí – jak nezletilé dívky, tak jejího miminka. Romské matky (babičky) nezletilých dívek se vyrovnávají a přijímají situaci rychleji neţ otcové (dědové). „Kdyţ to řeknu tak, oni se s tím smířili i mamka i přítel. Protoţe uţ to nešlo dát pryč aj.“ (IAm/01/15) „Potom byla ráda, ţe jsem si to nechala. Tak mi potom poděkovala, ţe má vnučku.“ (IP/01/15) „On přijmul to, ţe kdyţ mě miluje, musí mít rád i mýho syna. Ţe říká se, porodila jeho dcera.“ (IAn/01/15) „Ale zase maminka, kdyţ viděla, ţe mám bříško, měla radost a pak mi řekla, ţe holt to budu mít těţší.“ (IL/01/15)
Následující vlastností je prožívání těhotenství, které byla přiřazena dimenze nevědomé. Respondentky sdělovaly, ţe si těhotenství příliš neuvědomovaly, neproţívaly jej, tak jako těhotenství u dalších svých dětí. „Já kdyţ jsem byla takhlenc otěhotněla, tak těhotná to uţ jsem vám říkala, jsem si dělala, co jsem chtěla, jsem vůbec nebrala to, ţe jsem těhotná, ţe jsem chodila po stromech. Bylo mi patnáct let a vůbec jsem neměla, neproţívala jsem si, ţe jsem si koupila halenku na břicho, ţe jsem si dívala do zrcadla, ţe jsem těhotná, ţe mi to břicho sluší. Ne, já jsem ještě nosila sukni, prostě brala jsem to úplně normálně, nebrala jsem to, ţe jsem těhotná, vůbec jsem si to neuvědomovala, vůbec jsem si toho neváţila, akorát kdyţ jsem večer šla spát, tak jsem si řekla, no vyrostlo mi břicho, no a čekala jsem, kdy to na mě přijde.“ (IL/01/15) „V těch patnácti jsem to tak neproţívala to těhotenství, jak třeba teď.“ (IAn/01/15)
Poslední vlastností této kategorie je omezení sociálních kontaktů, které je přiřazena dimenze častá. Některé mladistvé matky vnímají omezení sociálních kontaktů jako nezbytné pro zachování zdraví dítěte a zároveň z analýzy plyne proměna priorit
39
ve vztahu k aktuálnímu zdravotnímu stavu. O romské dívky se stará jejich nejuţší rodina a své sociální kontakty jsou soustředěny do tohoto okruhu osob. „Strašně to omezuje, já jsem byla taková furt diskotéky uţívat si s holkama, teď nemůţete jít nikam, uţ teďka. Musíte si dávat pozor, kdybych šla na diskotéku, tak třeba bych, by mě někdo bouchl, je to rizikový.“ (IM/01/15) „To bylo takový, ţe jsme byly u mamky třeba týden, potom kdyţ uţ jsem byla hodně těhotná, tak uţ jsem s ním nechtěla tak často jezdit. Tak třeba jel a přijel za tři dny, a já uţ jsem byla u mámy a asi jak uţ jsem s ním tak často nebyla.“ (IAm/01/15)
6.8.3 Kategorie č. 3: STRATEGIE PŘIJETÍ DO RODINY…aneb „moje rodina nám poskytla domov“
Vlastnost
Dimenze
Přijetí otce dítěte do rodiny
Častá
Psychická podpora
Silná
Společné bydlení
Obvyklé
Materiální pomoc
Důleţitá
První vlastností této kategorie je přijetí otce dítěte (partnera nezletilé matky) do rodiny. Této kategorii je přiřazena dimenze častá. Rodiny respondentek přijímají jejich partnery (otce dítěte) a uznávají jejich vztah. Těmto mladým lidem vyhradí místo ve svém domě, kde mohou společně bydlet. Pozitivní vliv sehrává dřívější znalost partnera rodinou nezletilé matky, pokud pochází z blízkého okruhu přátel či širší rodiny, coţ je u Romů častý jev. „Přijdou na ty námluvy, jestli mě chce a toto všechno, ţe se mnou bude. No a to jsou jak námluvy…Jestli se mnou bude ţít, protoţe mě bylo málo roků. A do té doby, neţ mě bude osmnáct, ţe bude u nás ţít. No a oni jako jeho mama s tím souhlasila. A kdyţ viděla, ţe mě majou rádi, ţe jeho mama Pavla mě zná od malička, my se známe ze dvora, my jsme kdysi úplně kdysi na Praţské bydleli, my jsme bydleli na jedné chodbě…a Pavla, jeho mama byla křtít mého bratra, tak mama byly jako kamarádky kdysi, víte tak já ji znám jako dlouho.“ (IAn/01/15)
40
„My se neznáme chvilu, ţe jsme se dali dohromady, a ţe uţ to byly děti a toto, my se známe dlouho, mu bylo kolik, tak sedm osm roků se známe dlouho od malička, tak proto se moţná nerozčilovali, moţná kdyby to byl nějaký cizí kluk, kterýmu by třeba nevěřili, víte, co myslím, takhle by to třeba nenechali. Ţe se znají jeho mamy, znají se s jeho mamou, ţe se známe od malička, tak proto to aj dovolili.“ (IAn/01/15) „Ne chodili jsme spolu, on byl náš soused. Jsme se znali od malinka, nakonec to dopadlo tak, ţe jsme spolu zůstali.“ (IP/01/15)
Další vlastností je psychická podpora, které byla přiřazena dimenze silná. Nezletilé matky proţívají psychicky náročné situace, které zvládají za podpory svých rodičů, nejčastěji respondentky zmiňují své matky. „Tak jsem vlastně Petrovi bylo osm měsíců, kdyţ se vrátím trošku pozpátku a trápila jsem se, protoţe říkám si, kdyţ bude nemocný nebo něco, přijde někdo se zeptat, ţe něco se děje, nebo ţe potřebuju pomoc, nebo něco ale já fakt budu děkovat Bohu za to, jaké mám rodiče, protoţe se pomáhají mi ho vychovávat, starali se o něho, starali se o mě, takţe si nemůţu ztěţovat.“ (IL/01/15) „A potom všechno jsem si vyčítala, všechno na mě to bylo ale díky tomu, ţe mi máma hodně pomáhala… Maminka mi ve všem pomohla.“ (IL/01/15) „Já kdyţ to tak vezmu zpátky, kdyby mi maminka nepomáhala, kdybych na to měla být sama, tak ţe bych to nezvládla.“ (IAm/01/15) „My si rozumíme, jak jeho rodiče tak s mojima rodičema. Já nevím, já kdyţ něco potřebuju tak jdu za jeho mamou, kdyţ potřebuju, řeknu mojí mamě.“ (IAn/02/15)
Čtvrtou vlastností této kategorie je společné bydlení, kterému byla přiřazena dimenze obvyklé. Většina respondentek potvrdila, ţe před porodem i po něm bydleli se svými partnery u svých rodičů. V romské rodině je běţné, ţe pokud rodina přijme partnera nezletilé matky, vyhradí pro mladý pár místo k bydlení ve svém domě (bytě). Záleţí samozřejmě na moţnostech jaké rodina má k dispozici, ale jak uţ jsem výše popisovala, v romské rodině má před pohodlím přednost rodina, coţ se projevuje i ve společném bydlení. Není výjimkou, ţe mladému páru rodina vyhradí k bydlení svou
41
kuchyň nebo jiné místo v domě, které znamená velké uskromnění pro zbylé členy rodiny. „Tak mama nám nechala kuchyň, tam jsme měli sedačku takovou roztahovací a tam jsme normálně spali a mama s mojema sourozencama v obýváku. Tak takhle jsme museli jako ţít. Protoţe mě mama nemohla nechat jako samou.“ (IAn/01/15) „Jakoţe by neměla jsem pocit, ţe by něco mně chybělo, i kdyţ jsme neměli to svoje, my jsme byly oba dva u mý mamky. My jsme byly, ţe jsme měli jednu, to bylo 2+1, mamka spala v kuchyni, a my jsme spali v druhým, to bylo asi větší, jedna místnost a tam jsme spali já, sestra, bratr a potom ještě babička a potom ještě přítel. Ale já jsem měla svoji postel, svoji skříň, nikdo mi na moji postel nesměl.“ (IAm/01/15) „Ano, my jsme bydleli po porodu s maminkou.“ (IL/01/15) „Bydlím s přítelem s dětma. No od šestnácti s přítelem. Bydleli jsme u mamky a potom jsme se přestěhovali sami.“ (IP/01/15)
Poslední vlastností je materiální pomoc, které byla přiřazena dimenze důleţitá. O materiální zajištění se stará v romské rodině matka (babička) nezletilé dcery. Pokud nezletilé matky pobírají sociální dávky a příspěvky, hospodaří s nimi matka (babička), která pečuje a stará se o celou rodinu. „A třeba nám někdy pomohla jeho mama, dala něco, naši ţe, furt jako někdo nám pomáhal, jestli z té strany. To je víte co dobrý, aj tý rodiče od toho chlapa aj ode mě je dobře kdyţ si pomáhají, není dobře, kdyţ třeba ta není dobrá ta rodina. Ţe si musijou vzájemně pomáhat, jinak to by tak neklapalo. Jo funguje to takto u nás tak. My si rozumíme, jak jeho rodiče, tak s mojima rodičema. Já nevím, já kdyţ něco potřebuju tak jdu za jeho mamou, kdyţ potřebuju, řeknu mojí mamě.“ (IAn/02/15) „Já jsem brala ten rodičák nebo co to je, nějaký tři tisíce ani ne, jsem to podepsala a celý jsem to dala mamce.“ (RAm/02/15) „A nakonec mi se vším pomáhala mamka.“ (IP/02/15) „Maminka mi ve všem pomohla.“ (IL/02/15)
Z analýzy rozhovorů se potvrzuje, ţe rodina je u Romů na prvním místě. V situaci, kdy nezletilá dívka otěhotní, rodina přizpůsobuje se této situaci a o jiţ 42
nezletilou matku se postará. Nezletilá matka často i s partnerem zůstávají bydlet v rodině dívky, protoţe matka (babička) se stává opatrovníkem či osobou, které je dítě svěřeno do péče (z důvodu nízkého věku matky). Rodina poskytuje nezletilé matce a jejímu dítěti domov, ačkoliv to znamená pro všechny členy rodiny se uskromnit. Pro Romy je důleţitá pospolitost a soudrţnost, rodina je na prvním místě. Další dítě do romské rodiny pro ni neznamená zátěţ, kterou by nebyli ochotni nést. Strategií, kterou rodina volí, aby nezletilé matce pomohla zvládnout tuto náročnou ţivotní etapu, je přijetí její i jejího dítěte případně partnera do rodiny a vytvoření domova pro všechny.
6.8.4 Kategorie č. 4: SUBJEKTIVNÍ POHLED SE DĚDÍ…aneb „vidím věci svýma očima i u svých dcer“
Vlastnost
Dimenze
Nepodnětné prostředí
Častá
Nízká motivace
Častá
Nevyuţité moţnosti
Častá
Subjektivní pohled
Silná
První vlastností této kategorie je nepodnětné prostředí, které byla přiřazena kategorie častá. Nezletilé romské matky pochází z prostředí, které nebylo bohaté na kulturní zdroje. Jednalo se o prostředí reprodukující sociální vyloučení a chudobu. „A já jsem si vůbec nemyslela, ţe to je skutečnost a ono se to octlo během dvou dnů a já jsem za dva dny nebyla doma a byla jsem v diagnostickém ústavu… Přišla jsem domů a dala jsem se ještě do horší party, neţ jsem byla.“ (IL/01/15) „A taky jsme měli špatný dětství, protoţe můj táta, by alkoholik dvacet let, moje máma měla dvanáct let depresi.“ (IL/01/15) „V těch patnácti, taky jsem chodila do školy a holky tam byly, člověk s nima o tom mluví. Ono moţná já jsem byla v dětským domově, potom jsem v patnácti šla domů, já jsem byla ve zvláštní škole a tam bylo převáţně, s něma si nemáte o čem povídat, s něma se bavíte jenom o klukách, já nevím nikdy jsme se nebavili o ochraně, jako opravdu.“ (IAm/01/15)
43
„Já jsem chodila do osmnácti do školy, tak neučila jsem se, já jsem měla problémy se školou. Jak jsme byli v Anglii, tak já jsem byla ráda, ţe si dodělám tu devítiletou. (IAn/01/15) „Tak mama mi furt říkala, ţe nemám pospíchat, ţe je to brzo. Moţná kdybychom zůstali v té Anglii, nepřišli jsme domů, tak by se to ani nestalo, moţná bych se tam vyučila, moţná by ze mě něco bylo. Tak jsou tam třeba od nás, co třeba chodili do školy, na college school jsou vyučení, nepospíchali.“ (IAn/01/15)
Další vlastností této kategorie je nízká motivace, které je přiřazena dimenze častá. Nezletilé romské matky nevidí lepší budoucnost v získání vyššího vzdělání. Mateřství a zaloţení rodiny, ať je plánované či nikoliv, je výsledkem také nízké motivace ke vzdělání a sociálně vyloučeného prostředí, které reprodukuje chudobu a nemotivuje k vyšším cílům. V romské rodině se předává zkušenost osobním příkladem jak se svými silnými stránkami (například rodinná soudrţnost), tak se svými slabými stránkami (nízká motivace ke vzdělání a vyšším cílům). Z analýzy uskutečněných rozhovorů vyplynulo, ţe nezletilé dcery by se zachovaly v případě těhotenství svých dětí totoţně. Respondentky v rozhovorech popisovaly reakce svých matek na jejich těhotenství, a zároveň uvaţovaly, jak by se zachovaly ke svým dětem, pokud by se ocitly ve stejné situaci. Popisy reakcí byly téměř totoţné. Dle mého názoru z výzkumu vyplývá, ţe rodinná soudrţnost u Romů pomáhá jednotlivým členům zvládnout tak náročné ţivotní situace, jako je těhotenství dívky ve čtrnácti letech a zvládnout péči o její miminko, aniţ by muselo býti dáno do ústavní péče a zároveň se tím vytváří prostor více méně vědomý, který dopředu vytváří strategie řešení, které budou pouţity v případě, ţe i dcery respondentek budou opakovat ţivotní trajektorie svých matek. Pospolitost romské rodiny na druhou stranu nevytváří tlak na individuální zodpovědnost jedince, v tomto konkrétním případě i nezletilé dívky více či méně vědomě mohou počítat s pomocí rodiny. U Romů je rodina na prvním místě, tzn., ţe pokud romská dívka otěhotní v době, kdy je ještě nezletilá a nepřipravená na péči a výchovu o dítě, můţe jiţ dopředu počítat s pomocí rodiny. „Tak jsem se nešla ani učit, ţe jsem se seznámila s ním, tak mě to uţ nebavilo, abych se šla někam učit, kdy ţ jsem čekala to děcko.“ (IAn/01/15) „Byla jarní prázdniny a na učňák mě nevzali, protoţe jsem nestihla dát přihlášku, takţe jsem to vyřešila tak, ţe tak vyřešila, to je hloupý, prostě mě to nepřišlo, ţe bych měla jít 44
učit se dál. Protoţe jsem chodila na brigády do lahůdek, tam dělali dříve chlebíčky, tlačenka, párky, tak jsem si říkala, školu jsem vyšla, chodím na brigády, tak o co jde.“ (IAm/01/15) Následující vlastností této kategorie jsou nevyužité možnosti. Je jim přiřazena dimenze častá. Tato vlastnost se váţe k předchozí interpretaci. Nicméně je viditelné, ţe si romské matky uvědomují, ţe jsou i jiné ţivotní cesty neţ předčasné těhotenství. „Tak ovlivnilo, ţe jsem neudělala tu školu, ţe jsem třeba mohla. Naši mi říkali, ţe jsem šikovná, ţe můţu něco dělat, ţe na to mám. Bohuţel no, zamilovala jsem se.“ (IAn/01/15) „No teďka vadí mi to, ţe jsem si tu školu nedodělala, ţe jsem mohla být vystudovaná něčím, ale tak co uţ.“ (IP/02/15) „Já nevím, nedokáţu vám to říct, jako je moţný, ţe kdyby to bylo, tak jsem nemusela mít pěti ale jenom dvě. A mohla jsem mít aj lepší ţivot. Protoţe ty moţnosti co jsem měla, byly neskutečný. Já jsem nemusela být ani v Čechách.“ (IAm/01/15) „Akorát teď je to sloţitý, vlastně já jsem si otěhotněla a odnesou to všichni okolo mě…Jo. Není to jak třeba, kdyţ ve dvaceti pěti letech otěhotníte, uţ víte co a jak. Jak se to pohybuje všechno, práce. Je to moc brzo. Určitě. Kdyţ vidím ty holky, jak choděj s kočárkem, nedodělaná škola, na sociálce. Není to můj styl, vţdycky jsem si říkala, ţe si otevřu svoje, ţe si budu chodit do práce, dítě ve dvaceti pěti šesti, ţe aţ budu vědět, ţe s přítelem máme všechno.“ (IM/01/15)
Vlastnosti subjektivní pohled byla přiřazena dimenze silná. Respondentky vnímají situaci ze svého vlastního pohledu, úhlu a zkušenosti. „Je to pořád o tým samým, si myslím. Jestli porodíte v šestnácti nebo v osmnácti. Akorát tam škola, ţe se měla dodělat. Já bych asi taky tak uvaţovala, kdyby mi řekla dcera v šestnácti. Dcera deset uţ má. Kdyby mi přišla dcera domů s břichem v šestnácti tak já bych se jí ani neptala, bych ju vzala a musela by to dát pryč. To by si zase zmrvila celý ţivot.“ (IP/01/15) Zde respondentka Petra popisuje svou reakci v případě, ţe by její dcera otěhotněla jako nezletilá. V odstavci níţe je popis reakce její matky, kdyţ sama Petra otěhotněla. Respondentka by se zachovala identicky jako její matka a je předpoklad, ţe i ona by své dceři poskytla pomoc a zázemí, stejně jako jí pomohla její matka. 45
„Ten první pocit byl takovej, ţe jsem uvaţovala, jestli jo nebo ne, ţe jsem uvaţovala, jestli tu školu dodělat nebo ne. Tak jsem si řekla, ţe dítě za to nemůţe, sice blbé uvaţování, ale nakonec jsem si to nechala. Mamka mě přesvědčovala, pořád dáš to pryč, dáš to pryč, ţivot si zkurvíš. Tak jsem ju neposlechla, jsem jí to vysvětlila, ţe si to prostě nechám a ať se postaví klidně na hlavu. Dala mi facku, ţe. Já jsem se zarazila, no ale říkám třeba mě zbij, já si to dítě nechám. Ona, ţe kdyţ si to nechám, tak si poseru celý ţivot, ţe ani školu dodělanou. No ale stejně jsem si to nechala. No teďka vadí mi to, ţe jsem si tu školu nedodělala, ţe jsem mohla být vystudovaná něčím, ale tak co uţ.“ (IP/02/15) „I kdyţ si zase říkám, ţe je lepší, ţe je teď těhotná, kdyţ začala tak ji to táhne někam jinam. Tak jsem ráda. Protoţe kdyţ to vidím ty její kamarádky, těţce závislý, poslouchaj partnera strašně, do toho je mlátěj. Vypije, učí je fetovat. Takţe si říkám radši takhle a těší se na něco, a ví, ţe bude se muset o to starat. Ale uţ má myšlení na něco jinýho. Pro moji holku je to dobrý.“ (IAm/01/15) Zde se respondentka Amanda v rozhovoru vrací k ţivotu své dcery. Popisuje, ţe její dcera jde v jejích „stopách“ a je nyní těhotná (dceři je sedmnáct a otěhotněla v šestnácti letech stejně jako Amanda, její matka). „Akorát dcera jde asi v mých stopách, tak v sedmnácti, v pěti měsících ji chytlo slepé střevo, jí to samý. A taky má kluka, mě to příjde v mých stopách, ale doufám, ţe v těch lepších. Já myslím, ţe jo.“ (IAm/01/15)
U dvou respondentek z analýzy rozhovorů vyplývá, ţe se dívají na situace těhotenství svých dcer (v jednom případě aktuální a ve druhém v blízké budoucnosti) ze své zkušenosti. Posuzují situaci ze svého úhlu, tedy subjektivně. Dle mého názoru se matky zachovají identicky jako jejich matky k nim samotným. Dochází zde k reprodukci hodnot a postojů. V romské rodině mající za následek udrţování po generace stejného sociálního statusu, ale zároveň silné opory pro nezletilé romské matky a poskytování zázemí v obtíţných ţivotních situacích. „Ne, tak to nechci, aby tak dopadly, ja chcu, aby se děcka vyučily. Právě Natálei má devět roků, Marek uţ je jedenáct, tak nevíte, co se můţe stát ţe. Marek za čtyři za pět let, u nás je to tak, u Cigánů ţe, my uţ se musíme bát, ona příjde, tak brzo. U nás se holka vyspí dvanáct třináct roků, tak my uţ se musíme bát, třeba u vás to tak není ţe, 46
u nás jo. My na ty holky musíme dávat pozor, a si myslím, ţe by ju za to i zbil tata, u nás jsou strašně, já nevím jak to říct, oni myslijou na něco jiného ţe, ne já chci, aby se děcka vyučily.“ (IAn/01/15) Ale jsem ráda ţe, na druhou stranu, jsem ráda, ţe ho mám, protoţe kdybych ho neměla a ţe bych jako ne to, a byla sama, tak Bůh ví, kde bych se dostala. Moţná by to bylo ještě horší, neţ to je teď. Někdy si říkám, ţe on mě zachránil před tím, abych pokračovala stále s tou partou, co jsem byla a teď všichni jsou zavření. Ţe bych byla mezi nima aj já. Protoţe mě naučili hodně krást, já jsem byla kleptoman, já jsem pořád kradla a říkám nezměnila jsem se, ţe jsem já sama chtěla, ale změnil mě Bůh. Vlastně a tak jak vidíte mě, tak takhnenc to je.“ (IL/01/15) Subjektivní pohled na situaci nezletilých romských matek se dědí. Analýzou rozhovorů se ukázalo reprodukce hodnot a postojů v romské rodině, které na jednu stranu pomáhají při zvládání obtíţných ţivotních situací a na druhou stranu zabraňují v sociální mobilitě. Subjektivní vnímání situace nepodporuje aktivní vyhledávání jiných strategií umoţňujících změnu sociálního statusu. Pouze u jedné respondentky zaznělo, ţe se svou dcerou hovořila o antikoncepci a moţnostech ochrany, sama uvedla, ţe se naučila jiným dovednostem díky manţelství s „etnickým“ Čechem. U dalších respondentek zaznívají obecné teze o nutnosti vzdělání a potrestání dcery za případné těhotenství v nezletilosti – totoţné reakce, které zaţily ony v době svého těhotenství. „Ţe uţ máte větší rozum neţ v patnácti, protoţe Pavlik má Roma a u Lidušky to byl Čech. Já jsem měla dvacet tři roků on třicet osm let. Takţe mi do toho ţivota mě hodně naučil a díky tomu jsem tam, kde jsem. Já kdybych si začala zase s Romákem, říkám to na rovinu, tak jsem na tom stejně jako tedy v těch Doksech. Plno dětí.“ (IAm/01/15)
47
6.8.5 Kategorie č. 5: NÁROČNÉ SITUACE NEZLETILÉ ROMSKÉ MATKY…aneb „náročné byly ty, kde jsem již nebyla dítětem“
Vlastnost
Dimenze
Pocit nezralosti a nezkušenosti
Častá
Náročnost nových situací
Velká
Rodinné konflikty
Vysoká
Pocit poníţení
Silná
První vlastností této kategorie je pocit nezralosti a nezkušenosti. Té byla přiřazena dimenze častá. Z analýzy rozhovorů plyne, ţe nezletilé romské matky vnímají, ţe v době svého těhotenství se necítily na dítě připravené. Z analýzy rozhovorů plyne uvědomění, ţe těhotenství bylo předčasné a s ohledem na jejich věk nezralé. „Tak ze začátku to bylo hrozný, já jsem měla čtrnáct roků.“ (IAn/01/15) „Jako začátky byly hrozný, aj jak uţ to bylo pět šest let, jak jsme spolu byly, tak uţ to bylo lepší a lepší mezi námi jako.“ (IAn/01/15) „Teď uţ vlastně ţiju jako jak se má, tzn., ţe jsem máma, vychovávám dvě děti, vychovávám jedno nevlastní jedno svoje. Starám se o ně, vařím jim, uklízím. Starám se o svého manţela, miluju svého manţela. Chodím do církve, nedělám ţádný hlouposti, nefetuju, nehraju automaty, nepiju alkohol, nestýkám se vůbec s takovými věcmi, no a teď kdyţ mám svoje děti, tak chci jim tak dobře, jako mama chtěla mě. Ţe jsem byla mladá hloupá, nepochopila jsem to a teď mama říká, ţe aţ teprve teď to chápu, to co mama po mě chtěla.“ (IL/01/15) „Největší starost asi jak to bude, kdyţ si poloţíte tuto otázku a nevíte. Nikdo vám na to neodpoví.“ (IM/01/15)
Další vlastností této kategorie je náročnost nových situací. Byla jí přiřazena dimenze velká. Náročnost je spjatá se situacemi, které jako nezletilé matky musely řešit jako matky a ne jako dcery. Byly to situace, kde jejich matky (babičky) nebyly. Byly to situace, ve kterých byly samy za sebe a své dítě. Dle mého názoru se jedná o situace, na které je rodina nepřipravila, protoţe s nimi neměla zkušenost a ve kterých nezletilé matky musely vystupovat jako matky, nikoliv jako dcery. V romské rodině se porodem 48
automaticky nemění postavení ţeny, to se mění aţ postupem času. Ţeny v romské rodině získávají vyšší postavení v rámci rodinné hierarchie aţ při vyšším počtu dětí. Tzn. přesto, ţe romská dívka v šestnácti má jiţ první dítě, neznamená to v jejím ţivotě velkou změnu, zůstává bydlet u své matky, dítě vychovává pod dohledem své matky. Ale jsou situace, kde se čeká, ţe bude jednat sama za sebe a bude řešit situace samostatně a tyto situace vnímají romské nezletilé matky jako náročné, právě proto, ţe podpora z rodiny je menší, neţ na jakou jsou navyklé. Obecně se jedná o sociální situace spjaté s potřebou vystupovat jako dospělá ţena a matka s vlastní zodpovědností za ţivot svůj a svého dítěte. „My jsme měli soudy, všechno kolem toho bylo, protoţe jsem byla nezletilá. Já jsem šla k doktorovi a doktor to nahlásil, ţe jsem byla těhotná.“ (IAn/01/15) „Tak jsem se bála ţe, tak byl z toho, ţe jsem jako tak brzo těhotná, ţe z toho budu mít problémy, ţe rodiče z toho budou mít problémy, tak to musel hlásit všechno na ty policajty ţe, šla jsem dom po chvilce pro mě přijdou policajti, to jsem šla ještě s mojím, to si pamatuju, teď jenom se díváme na silnici co se děje, tak nás vzali policajti na výslech, museli jsme to vysvětlovat všechno, jak se to stalo, kdy se to stalo, jako my jsme měli starosti velký, my jsme měli klid aţ jak uţ se narodil Marek, ţe uţ jsem měla fakt těch šestnáct, jak jsem otěhotněla (znova), tak pak uţ jsme měli klid potom.“ (IAn/01/15) „Oni mě vlastně řekli, ţe musím mít podepsané otcovství, aby byl nějaký zákon, abych měla nějakou dávku. Říkám, ale proč já bych měla dávat uvedenýho otce, kdy on nechtěl. Ten muţ je většinou po kriminále, furt v kriminále, on má na celým světě osm nebo deset dětí a neplatí alimenty nic. Říkám, on mi neplatí ani korunu, tak co mám dělat. Tak jsme měli jet na soud a já jsem jela několikrát na soud, já jsem byla do roka na soudě dvakrát, nebo třikrát a za tých šest let jsem byla tolikrát na soudě a nic.“ (IL/02/15)
Vysoká dimenze je přiřazena vlastnosti rodinné konflikty. Nezletilé matky uvádějí, ţe nejnáročnější pro ně byly konflikty uvnitř rodiny. Tyto snášejí velmi těţce, zároveň z analýzy rozhovorů plyne, ţe postupem času jak se rodina vyrovnávala a smiřovala s jejich těhotenstvím, konflikty ustávaly. Na druhé straně vznikají nové konflikty plynoucí ze sdíleného mateřství – babičky jsou zároveň pro své vnuky
49
„matkami“, coţ vytváří další konflikty v rodině ve chvíli, kdy dcery chtějí převzít péči o své dítě samostatně na sebe, případně se osamostatnit a odstěhovat z domu. „Ze začátku byly hádky, jako ţe jsme se hádali kvůli jeho rodičům, furt něco tam bylo. Bylo těţký, oni chtěli jeho rodiče, abychom bydleli u nich, zase moje rodiče mě nechtěli pustit, rozumíte. No se přetahovali, kam půjdu, kam nepůjdu. A byly třeba aj momenty, kdy jsme se chtěli rozejít kvůli tomu.“ (IAn/01/15) „Tak v jednu chvíli, akorát jsem jednu chvíli řešila s mamkou, protoţe jako by měla, navázala se, ţe jakoby Patrik byl její, a začli jsme se spíše hádat s mamkou o malýho. Kdyţ uţ jsem se rozhodla, ţe mám přítele, ţe si ho vezmu, tak mi ho nechtěla dát. A začli jsme se o něj prát. To byla asi největší krizovka. To bylo po těch dvou letech, uţ byly klukovali dva a půl roku…Jo. Jo. Protoţe ona na něj byla vázaná, strašně. Ona měl ještě partnera mladšího, mamka byla starší a uţ nemohla mít. A tím, ţe měla mýho kluka, opravdu aj bylo to o tom, ţe jsme se o něj prali, mamka vrazila mě a já jí. Prostě jsem jí řekla, ţe to si do dneška pamatuji – udělej si svoje dítě, tohle je moje vlastní. To bylo asi nejhorší u mě, u toho prvního děcka.“ (IAm/01/15)
Závěrečnou vlastností této kategorie je pocit ponížení, kterému byla přiřazena dimenze silná. Náročné situace jsou spojeny také s despektem v majoritní společnosti. Nezletilé matky vnímají citlivě tyto signály. Poníţení směřuje na jejich roli matky ve věku, který obecně není většinovou společností kladně přijímán. „Jo určitě, oni mě tam nechali leţet a jenom přišli, jo volili mě studenou vodou a hrábli do mě, to strašně bolelo, a řekli prosím vás, vydrţeli to všichni, vydrţíte to taky. A kdyţ jste se milovala, tak to nebolelo? A víte, takový v tu chvíli jsem brečela, ne těma bolestma, ale tím jak se ke mně chovaj, těma slovama. Hlavně ty sestry, oni na mě koukali jak na nějakej odpad, jo cigánka, mladá, prostě byli takový.“ (IAm/01/15) „Potkávám, jsem se aj s tím, ţe byl tam výsměch, ţe tak brzo těhotná…pak tam byly takový ty útoky rasistický, ţe je to normální u takových lidí. Tak spoluţačky ze třídy, na kadeřnici jsou jiný. Tam se holky povyšujou, se cítí bejt vejš.“ (IM/01/15)
50
6.9 Shrnutí interpretací z otevřeného kódování V otevřeném kódování jsem nalezla pět kategorií, které mi pomáhají s odpovědí na hlavní výzkumnou otázku: Jak zvládají náročné životní situace spojené s těhotenstvím a mateřstvím nezletilé romské matky? První kategorie s názvem „Místo matek se starají babičky“ ukazuje na fakt, ţe romské nezletilé matky jsou v rodině stále ještě i dcerami. Jak se to týká odpovědi na výzkumnou otázku, je nasnadě. V romské rodině mých respondentek jsou nezletilé matky stále ještě i dcerami, o které se stará a pečuje jejich matka (babička jejich dítěte). Babička pečuje i o vnouče své dcery a je zároveň i pro něj matkou, coţ není v romské rodině ničím výjimečným. Původní název kategorie bylo Sdílené mateřství, coţ by ale plně nevyjadřovalo význam rodinného uspořádání, protoţe dcery (nezletilé matky) se ujímají role matky aţ postupem času, někdy dokonce aţ ve chvíli, kdyţ se odstěhují z bytu své matky a pečují o své dítě samostatně. Tím chci vyjádřit, ţe náročné ţivotní situace nezletilá romská matka zvládá za intenzivní pomoci a péči své matky, ale pokud má jiţ další dítě (druhé například) stává se matkou od začátku. Vlastnosti této kategorie jsou důvěra, vzájemná pomoc, vděčnost a úcta – romipen. Nezletilé romské matky prokazují svým matkám úctu a podřizují se rozhodnutím matky (babičky) i ve chvílích, kdy s rozhodnutími nesouhlasí. Vztah romské matky a její dcery je silný, je pevný a je oporou pro zvládání náročné ţivotní situace předčasného těhotenství a mateřství. Následující vlastností této kategorie je záštita a poslušnost. Záštita z toho důvodu, ţe romské matky (babičky) jsou pro instituce, jako jsou Soudy nebo Oddělení sociálně právní ochrany dítěte, pečujícími osobami, často v právní podobě opatrovnictví, rozhodnutím soudu o svěření dítěte do péče nebo pěstounství. Matka nezletilé (babička) tímto krokem přijímá zodpovědnost nejen za svou dceru, ale i za její dítě, své vnouče. A naopak nezletilé romské matky, aby mohly ţít se svým dítětem, zůstávají bydlet u své rodiny. Nestěhují se pryč, protoţe by to znamenalo opustit své dítě a to je pro ně nepřijatelné. Druhá kategorie se nazývá „Dítě jako naplnění ţivota romské ţeny“. Pokud se zamyslíme nad otázkou, co vede romské nezletilé dívky k rozhodnutí nepodstoupit umělé přerušení těhotenství, hlavní odpovědí u všech respondentek je obava, ţe by nemusely mít v budoucnu dítě. Tento postoj není ojedinělý, nalezneme jej i v jiných kulturách. Mnoho ţen se obává, ţe pokud podstoupí interrupci, stanou se neplodnými. 51
Přesto u nezletilých romských dívek je obava silnější neţ představa budoucích náročných situací spojených s časným těhotenstvím. Romské dívky se dostávají do situace, kdy se musí rozhodovat mezi cestou těhotenství a výchovy dítěte anebo cestou vzdělání. Volba je jasná, protoţe hodnota vzdělání je na niţší příčce neţ hodnota dítěte. Otázkou je, proč si romská dívka v patnácti letech musí volit. Z výzkumu plyne, ţe romské nezletilé matky otěhotněly většinou po prvních sexuálních stycích, při kterých nepouţívaly ochranu. Romští rodiče si myslí, ţe kdyţ řeknou dceři, ať si dá pozor při sexu, ţe je dostatečně poučená, ale dcera se bojí zeptat, jak si má dávat pozor, co tím matka myslela. Proto romské nezletilé matky většinou otěhotní i po prvním sexuálním styku, coţ pro ně znamená zanechat školy a starat se s podporou rodiny o své dítě. Z otevřeného kódování plyne okamţitá volba pro dítě a rodinu. U všech respondentek bylo těhotenství zjištěno ve třetím měsíci. Interrupce v tomto stádiu těhotenství je pro romské dívky zdravotně riziková a i proto ji odmítají podstoupit. Třetí kategorie má název „Strategie přijetí do rodiny“. V této kategorii jsem představila, jaká řešení volí nezletilá romská matka, aby zvládla svou situaci. Respektive se zde ukázalo, ţe strategie romských rodin směřuje k tomu, se postarat o svou nezletilou dceru tím, ţe přijmou ji i její dítě, poskytnou místo k bydlení i jejímu partnerovi v domě matky (babičky) nezletilé matky. Způsob jakým rodina zareaguje, záměrně ve výzkumu nazývám strategií. Nejedná se o nahodilý způsob jednání, ale o způsob jakým romská rodina řeší předčasné těhotenství svého dítěte. Záměrně zmiňuji „Strategii přijetí do rodiny“, protoţe česká matka z majoritní společnosti, která pracuje a vzdělání má jako vysokou hodnotu, by nebyla schopná se postarat o své vnouče. Proč? Protoţe chodí do práce a pokud by dala výpověď, sníţily by se příjmy do rodinného rozpočtu. Romské matky (babičky) si nechávají svěřit dítě (vnouče) do péče, tak aby jej mohly vychovávat u sebe doma. Nezletilé dcery romská rodina nechává bydlet i nadále ve společné domácnosti, nadto vyhrazují místo k bydlení i pro jejího partnera (otce dítěte). Matka dceru učí jak pečovat o dítě, záměrně opět hovořím o dceři, protoţe v rodině je stále dítětem, je dítětem, které má dítě. Zatím není matkou, co se týče postavení v rodině, do této role dcera dospívá aţ postupem času, nikoliv okamţitě po porodu prvního dítěte. O zajištění materiálních potřeb dítěte se také stará matka (babička) nezletilé dívky, která pečuje o svou rodinu. Hospodaří se tedy dohromady se všemi financemi, rozhodující slovo, na co se pouţijí, má matka nezletilé. 52
Čtvrtá kategorie se jmenuje „Subjektivní pohled se dědí“. Otevřené kódování ukazuje, ţe nezletilé romské matky pocházejí z prostředí, které nemotivuje ke vzdělání nebo vyšším cílům. Je to prostředí, které reprodukuje chudobu a sociální vyloučení a tím omezuje pohled, který je subjektivní. Subjektivní pohled na situaci nezletilých romských matek se přebírá. Analýzou rozhovorů se ukázala reprodukce hodnot a postojů v romské rodině, které na jednu stranu pomáhají při zvládání obtíţných ţivotních situací a na druhou stranu zabraňují v sociální mobilitě. Subjektivní vnímání situace nepodporuje aktivní vyhledávání jiných strategií umoţňujících změnu sociálního statusu. Mateřství v nezletilosti, ať je plánované či nikoliv, je výsledkem také nízké motivace ke vzdělání a sociálně vyloučeného prostředí, které reprodukuje chudobu a nemotivuje k vyšším cílům. V romské rodině se předává zkušenost osobním příkladem jak se svými silnými stránkami (například rodinná soudrţnost), tak se svými slabými stránkami (nízká motivace ke vzdělání a vyšším cílům). Prostředí rodiny, v níţ její členové vyrůstají a ţijí, není ovlivněno pouze sociálním, ekonomickým či symbolickým kapitálem, ale také úrovní jejich kultury. Sociální a kulturní kapitál mají vliv na zrání dítěte. Děti pocházející ze sociálně a kulturně znevýhodněného prostředí postrádají v oblasti studia motivaci, k níţ by byly podněcováni rodinou. Z otevřeného kódování vyplynula dle mého názoru skutečnost, ţe nezletilé matky budou u svých dcer jednat totoţně, jako jednaly jejich matky s nimi. Rodinná soudrţnost u Romů pomáhá jednotlivým členům zvládnout tak náročné ţivotní situace jako je těhotenství dívky ve čtrnácti letech a zvládnout péči o její miminko, aniţ by muselo být odebráno do ústavní péče. Na druhou stranu dle mého názoru dívky nemají zásadní důvod, proč neotěhotnět a proč se před otěhotněním chránit, jelikoţ vidí, jak se rodina dokáţe postarat, tzn. uţ předem se dá předpokládat, ţe pokud dcera otěhotní, rodina, resp. její matka se o ně postará. Ale samozřejmě vliv má i nezkušenost. Pátá kategorie nese název „Náročné situace nezletilé matky“. Vlastnosti této kategorie jsou pocit nezralosti a nezkušenosti, náročnost nových situací, rodinné konflikty a pocit poníţení. O čem pojednává tato kategorie? Ukazuje, jaké situace jsou spjaté s nezletilým těhotenstvím v romské rodině. Pojednává o obtíţích, se kterými se nezletilé romské matky musely vyrovnat. Jako náročné ţivotní situace byly označeny takové, kde nezletilé matky musely vystupovat před vnějším světem právě jako matky dítěte, za které nesou odpovědnost – protoţe jak bylo uvedeno výše, v romské rodině
53
zůstávaly i po porodu dcerami a zodpovědnost za celou rodinu, včetně jejich dítěte, měla jejich matka (babička). Další náročnou oblastí byly rodinné konflikty. Pro romskou dívku je rodina základem, je to místo odkud čerpá jistotu a podporu, proto jako náročné situace respondentky označily chvíle, kdy docházelo v rodině ke konfliktům spojených s jejich časným těhotenstvím nebo výchovou a péči o jejich dítě. Těhotenství v nezletilosti je vnímáno většinovou společností negativně. Romské nezletilé matky velmi citlivě vnímaly tyto signály ze stran ať uţ spoluţáků ze školy, lékařů a jiných zdravotnických pracovníků. Bylo náročné se vyrovnat s tímto tlakem ze strany většinové společnosti. Bezpečí a oporu proto měly hlavně ve své rodině a zejména ve své matce (babičce vnoučete).
6.10 Axiální kódování Po provedení otevřeného kódování jsem přešla k dalšímu kroku, kterým bylo kódování axiální. Jedná se o „soubor postupů, pomocí nichţ jsou údaje po otevřeném kódování znova uspořádány novým způsobem, prostřednictvím vytváření spojení mezi kategoriemi. To se činí v duchu kódovacího paradigmatu, které zahrnuje podmiňující vlivy, kontext, strategie jednání a interakce a následky“ (Strauss, Corbinová 1999, s. 70). Axiální kódování mi ve výzkumu pomohlo identifikovat příčiny a důsledky jevů, interakce mezi nimi. Přicházela jsem tak zejména na nové otázky. Jev: jevem je ústřední myšlenka, událost, ústřední téma, ke kterému se váţí další kategorie. Ústředním jevem při axiálním kódování byla č. kategorie č. 5 s názvem „Náročné situace nezletilé romské matky“. Příčinné podmínky: příčinné podmínky jsou události nebo případy, které vedou k výskytu nebo vzniku takového jevu. A podmínky, které tento jev determinují. Příčinnou podmínkou je zde nepodnětné prostředí a nízká motivace ke vzdělání a chudoba tzn. prostředí sociálního vyloučení na jedné straně a na druhé jsou to hodnoty romské rodiny, kdy rodina je na prvním místě, kdy pro romskou ţenu je posláním ţivota mít děti. Příčinné podmínky vyjádříme kategorií č. 2 s názvem „Dítě jako naplnění ţivota romské ţeny“. Kontext: kontextem je míněno širší pozadí vybraného jevu, který vyjadřuje podmínky, za kterých jev probíhá. V tomto výzkumu bych vyjádřila kontextem
54
podmínky, za kterých se přenáší pohled nezletilé romské matky na další generaci, který bych vyjádřila kategorií č. 4 s názvem „Subjektivní pohled se dědí“. Intervenující podmínky: Intervenující podmínky ovlivňují strategie jednání. Někdy pomáhají nebo naopak ztěţují pouţití strategie jednání. Jsou to soubory vlastností, které jevu náleţí, soubor podmínek, za nichţ jsou uplatňovány strategie jednání. Intervenující podmínky jsou vyjádřeny kategorií č. 1 s názvem „Místo matek se starají babičky“.
MODEL AXIÁLNÍHO KÓDOVÁNÍ
Příčinné podmínky: Dítě jako naplnění ţivota romské ţeny
Kontext:
Jev:
Intervenující podmínky:
Subjektivní pohled se dědí
Náročné situace nezletilé romské matky
Místo matek se starají babičky
Strategie jednání: Strategie přijetí do rodiny
Následek: přebrání zodpovědnosti za situaci romskou rodinou, resp. babičkou vnoučete a zabránění ústavní výchovy dítěte (miminka)
55
Strategie jednání: je takové jednání, jehoţ cílem je situaci zvládnout. Strategií zvládnutí situace mateřství v době nezletilosti u Romů je poskytnutí domova pro nezletilou romskou matku a její dítě v domě její matky a svěření dítěte (vnoučete) do péče babičky (matky nezletilé matky) do doby neţ nezletilá matka nabyde zletilosti a převezme veškerou svou rodičovskou zodpovědnost za miminko/dítě. Romská rodina tak zabrání ústavní péči, protoţe nezletilá matka by nebyla jinak schopná se o dítě postarat a pravděpodobně by miminko skončilo tedy v ústavní péči. Strategii jednání vyjadřuje kategorie č. 3. s názvem „Strategie přijetí do rodiny“. Následky: následky jsou důsledky, které plynou z pouţité strategie jednání a chování. Následkem je to, ţe romská rodina přebírá zodpovědnost na nezletilou matku (svou dceru) a její dítě ve všech aspektech – péče a starostlivost, materiální zajištění, ochrana, finanční zajištění atd. Na řešení situace se podílí rodina jako celek a jedná se o vytvoření domova pro všechny, včetně tedy romské nezletilé matky s dítětem.
6.11 Selektivní kódování V selektivním kódování jde o proces kódování tím způsobem, ţe vybereme jednu kategorii, která je pro nás centrální a tuto kategorii poté systematicky uvádíme do vztahu
k ostatním
kategoriím.
Tyto
nové
vztahy
poté
dále
rozvíjíme
a zdokonalujeme. (Strauss, Corbinová, 1999) Ve svém výzkumu jsem si vybrala za centrální kategorii pro selektivní kódování kategorii č. 1. s názvem Starostlivost a výchova byla na mé matce (babičce dítěte) …aneb „já jsem v rodině byla stále dcerou“. Těhotenství nezletilých Romek není výjimečnou záleţitostí a romské rodiny jsou připravené tyto situace řešit, tak aby ochránily své nově narozené členy. Hlavní postavou a dominantním prvkem je romská matka nezletilé (babička vnoučete), která chrání, pečuje a stará se o blaho celé rodiny. V romské rodině je posláním ţeny mít dítě. Pokud nezletilá dívka otěhotní a zjišťuje, ţe interrupce by byla zdravotně riziková pro budoucí schopnost mít dítě, rozhoduje se pro pokračování v těhotenství. Hodnota dítěte stojí nad případnými obtíţnými situacemi spjatými s jejich těhotenstvím a předčasným mateřstvím. Matky těchto dívek (babičky jejich dětí) se s volbou smiřují a jsou těmi, kdo v rodině plánuje opatření pro zvládnutí situace. Rodina je u Romů na prvním místě, čemuţ se podřizuje chod domácnosti a jednání jejích členů. Jeden krk navíc uţivíme.
56
Ve výzkumu se ukazuje, ţe nezletilé romské matky mající vlastní zkušenost se svým předčasným těhotenstvím uvaţují o těhotenství svých dcer identicky ve smyslu postoje, který by zaujaly. Ten by byl stejný, jako zaţily ony samy ve své původní rodině. Jedná se tedy o stav, kdy lze říci, ţe dochází k reprodukci postojů v rámci romské rodiny, který pomáhá udrţet rodinu celistvou a zabraňuje na jedné straně závaţnějším negativním jevům, například odebrání dítěte do ústavní výchovy. Na druhé straně nezletilé romské dívky jsou si více či méně vědomy, ţe jejich matky (babičky) by je nenechaly osamocené a rodina by se o ně a jejich dítě postarala. Tím je sníţen tlak na individuální zodpovědnost za následky svých jednání a činů. Tato individuální zodpovědnost se rozmělňuje na sdílenou rodinou zodpovědnost a následky i ty negativní se rozkládají na všechny členy rodiny. Romská nezletilá matka je ve své rodině pod ochranou a péčí své matky. V rodině se učí starat o své dítě a průvodcem jí je její matka. Ať je péče o miminko sebenáročnější, je vţdy po boku matka nezletilé matky, která pomůţe a poradí. V rodině je nezletilá matka stále dítětem, je dcerou, za kterou zodpovídá další dospělý. Proto za náročné situace jsou povaţovány samotnými nezletilými matkami takové situace, kde musí vystupovat samostatně, jako matky se svou vlastní zodpovědností za sebe a své dítě. Zároveň za nejtěţší situace povaţují logicky spory uvnitř své rodiny. Strategie vytvoření domova pro všechny je reakcí na předčasné těhotenství romských nezletilých dívek. V romské rodině se tím zabraňuje odebrání dítěte z rodiny. Zvolená strategie umoţňuje vychovávat dítě ve své původní rodině, umoţňuje nezletilé matce vychovávat své dítě doma a učit se postupně své roli matky. Je na další zjišťování, zda kdyţ se romské matky po dosaţení zletilosti osamostatní od svých původních rodin, umí se jiţ starat o své dítě, tak aby uspokojily všechny jeho potřeby a nedocházelo k jejich zanedbávání.
57
ZÁVĚR Kdyţ jsem přemýšlela o tom, co Bůh dal Romům, tak dlouho jsem nemohla nic najít, kdyţ vynechám hudbu, tanec a zpěv. Ale na konci své práce jsem zjistila, ţe slovo rodina pro Romy má větší význam jako je zdraví, vzdělání, bohatství. Slovo rodina pro Romy znamená soudruţnost, pospolitost, ochranu a hlavně automatická pomoc mladším bez dlouhého přemýšlení a nikdy nedají ničemu jinému přednost. Ve své diplomové práci jsem hledala odpověď na otázku, jak zvládají nezletilé romské matky náročné ţivotní situace spojené s těhotenstvím a mateřstvím. Výzkumem jsem došla k závěru, ţe je tomu právě díky obrovské pomoci svých rodičů. Zní to jednoduše, ale představa, ţe maminka by dala v práci výpověď a starala se o mé dítě, je nepředstavitelná. Kdyţ si představím, ţe má rozvedená matka, která vychovávala a ţivila dvě děti z jednoho platu, by měla zanechat své kariéry a vychovávat mé dítě, myslím si, ţe by mi to neprošlo. Zatímco romské ţeny jsou většinou v domácnosti a mají moţnost vychovávat své vnouče, aniţ by sníţily kvalitu svého ţivota a to jak z finančního tak časového hlediska. Hodnota rodiny je u Romů nejvyšší hodnotou. Rodina je to nejdůleţitější co kaţdý člověk můţe mít, pro romskou dívku, která porodí své dítě v patnácti letech, je rodina základní záchrannou sítí. Bez pomoci rodiny by ona i její dítě tuto náročnou ţivotní situaci nezvládli. Anebo by ji zvládli, ale pomoc by směřovala od státu, coţ by také mohlo znamenat odebrání dítěte do ústavní výchovy a zpřetrhání rodinných vazeb. Kdyţ hovořím o podpoře romské rodiny, nesmím zapomenout zdůraznit, ţe nezletilé matky mají oporu hlavně u svých matek (babiček svých vnoučat). Energie s jakou byly romské dívky, mé respondentky, ve své situaci nezletilého těhotenství a mateřství podporovány svými matkami, je obdivuhodná. Matky (babičky) jsou těmi osobami, které nesou zodpovědnost za péči a výchovu svého vnoučete. Jsou zkušenými průvodci, kteří neváhají podat pomocnou ruku v nejtěţších chvílích a zároveň těmi, kdo organizují pomoc své dceři skrze vlastní rodinu. Jak jsem jiţ dříve zmínila, rodina je u Romů na prvním místě, čemuţ se podřizuje chod domácnosti a jednání jejích členů. V čem spatřuji problém je uzavřený kruh, vše se opakuje a opakovat asi bude. To co je matky naučí, pak aplikují ve svém ţivotě. To znamená, ţe se dá předpokládat, ţe jejich děti budou počítat s jejich pomocí a můţou otěhotnět jako nezletilé.
58
Uvědomila jsem si, ţe tato dlouhodobá pomoc je i zátěţí pro osamostatnění se. Jaké je řešení tohoto problému. Otázkou je, zda je to pro tyto nezletilé romské matky problém. Určitě bych viděla řešení této situace v lepší prevenci, v lepší informovanosti a co je důleţité, aby tuto primární prevenci vykonávala romská pedagogická pracovnice, romská pedagogická asistentka anebo romská zdravotní pracovnice. Je velmi důleţité, aby romské dívky přijaly informace od osoby, ke které mají důvěru v to, ţe přijímá a zná romskou kulturu a respektuje romské zvyky. Proto si myslím, ţe tato diplomová práce můţe být prospěšná pro všechny, kteří se zabývají prevencí zejména na školách.
59
RESUMÉ Diplomová práce „Náročné ţivotní situace nezletilých romských matek pojednává o romských nezletilých matkách, které otěhotněly mezi čtrnáctým aţ šestnáctým rokem a rozhodly se pro mateřství. Zabývá se otázkami, jak zvládají nezletilé romské matky péči o dítě, jaké strategie v této situaci volí romská rodina, jaké náročné ţivotní situace sebou přináší nezletilé mateřství z pohledu nezletilých romských matek. Práce se skládá ze dvou částí – teoretické a výzkumné. Teoretická část se zabývá popisem období dospívání, jeho specifiky a vývojovými problémy. Navazujícím tématem je mateřství a jeho motivy, nezralá sexualita a s tím spjatá rizika. Teoretickou část uzavírá oblast hodnot romské rodiny a romské kultury. Po teoretické části následuje část výzkumná. Kvalitativní výzkum je zaměřen na otázky, jak zvládají náročné ţivotní situace spojené s těhotenstvím a mateřstvím nezletilé romské matky, na základě čeho se romské dívky rozhodují stát se matkami a nepodstoupit umělé přerušení těhotenství, jaké strategie v této situaci volí rodiny nezletilých romských matek nebo jak ovlivňuje těhotenství ţivot nezletilých romských matek. Rozhovory s pěti respondentkami byly analyzovány a interpretovány pomocí otevřeného, axiálního a selektivního kódování.
60
SUMMARY The thesis „Demanding Life Situations of Teen Roma Mothers“ deals with the situation of teen Roma women who got pregnant between their 14 and 16 year of age and decided to become mothers. It focuses the following topics – how do the teen mothers handle child care, what strategies does the Roma family employs and what are the demanding life situation in parenting from the mothers’ point of view. The thesis consists of two parts – theoretical and research. Theoretical part deals with adolescence and its specifics and developmental issues. Next it focuses on motherhood and parenting and its motifs, immature sexuality and associated risks. The theoretical part also addresses the topic of values of the Roma family and Roma cultural values. The theoretical part is followed by the research part. The qualitative research focuses on the topics how do teen Roma mothers deal with the demanding life situations related to pregnancy and parenting, why do teen Roma women decide whether to become mothers and not to undergo abortion, what strategies do the teen Roma mothers’ families employ and how does pregnancy influence the life of the teen Roma mothers. Interviews with five respondents were analyzed and interpreted using open, axial and selective coding.
61
POUŽITÁ LITERATURA 1. DAVIDOVÁ, E. Romano drom. Cesty Romů 1945 – 1990. Olomouc: UP v Olomouci. 2004. 273 s. ISBN 80-244-0524-5. 2. DUBAYOVÁ,
M.
Rómská
rodina
na
Slovensku.
Pokus
o
kultúrnoantropologickú reflexiu. In Jakoubek, M. Budilová, L. Cikánské skupiny a jejich organizace. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury. 2009. 359 s. ISBN 978-80-7325-178-9. 3. HENDL, J. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005, 408 s. ISBN 80-7367-040-2. 4. CHMELÍK, PORADA, WEISS. Mravnost, pornografie a mravnostní kriminalita nakladatelství Praha: Portál, 2003, ISBN 80–7178-739–6 5. JAKOUBEK, M. HIRT, T. Romové: kulturologické etudy. Plzeň: Nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o. 2004. 383 s. ISBN 80-86473-83-X 6. LANGMEIER, J. KREJČÍŘOVÁ, D. Vývojová psychologie. Praha: Grada, 1998. 368. ISBN 80-247-1284-9, 2.vydání 7. MACKŮ, F., MACKŮ, J. Průvodce těhotenstvím a porodem. Praha: Grada. 1998. 328..ISBN 80-7169-589-0. 8. MATĚJČEK, Z. BUBLEOVÁ, V., KOVAŘÍK, J. Pozdní následky psychické deprivace a subdeprivace. Praha: Psychiatrické centrum, 1997. 69. ISBN 8085121-89-1. 9. NĚMEC, J. Strategie edukace romských ţáků. In NĚMEC, J. a kol. Edukace romských ţáků v zrcadle výzkumných šetření. Brno: Masarykova univerzita, 2010. s. 107-113, 7 s. ISBN 978-80-210-5148-5. 10. NIELSEN, SOBOTKOVÁ, V. Rizikové a antisociální chování v adolescenci. Praha: Grada. 2014. 152. ISBN 978-80-247-4042-3 11. SIROVÁTKA, T. HORA, O. Rodina, děti a zaměstnání v české společnosti. Brno: Albert, 2008. 330. ISBN 978-80-7326-140-5, 1. Vydání
62
12. STRAUSS, ANSELM L
A
M CORBIN JULIET. Základy kvalitativního výzkumu:
postupy a techniky metody Zakotvené teorie. Vyd. 1. Brno: Albert, 1999, 196 s. ISBN 80-85834-60-1. 13. WEISS, P. Sexuální zneuţívání dětí. Nakladatelství Praha: Grada, 2005. 264. ISBN 80-247-0929-5
Internetové zdroje a zákony: 1. ČESKÝ
STATISTICKÝ
ÚŘAD.
[online].
2015
Dostupné z: < https://www.czso.cz/> 2. Zákon č.66/1986 Sb., O umělém přerušení těhotenství 3. Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník 4. Zákon č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník
63
SEZNAM PŘÍLOH Příloha 1: Rozhovor s respondentkou Aneţkou Příloha 2: Rozhovor s respondentkou Lenkou Příloha 3: Rozhovor s respondentkou Amandou Příloha 4: Rozhovor s respondentkou Petrou Příloha 5: Rozhovor s respondentkou Martinou
64
Příloha 1: Rozhovor s respondentkou Aneţkou Kolik teď máte dětí? Tak já mám tři děti, jsem na mateřské. To je moje maminka. Tak ze začátku to bylo hrozný, já jsem měla čtrnáct roků. My jsme měli soudy, všechno kolem toho bylo, protoţe jsem byla nezletilá. Já jsem šla k doktorovi a doktor to nahlásil, ţe jsem byla těhotná. To nebyla ţádná sranda. Já kdybych na něho něco řekla, tak by šel sedět. Mama řekla, ţe se měli rádi, ţe spolu chtěli být. Ne tak ona o tom nevěděla mama. Kdo se to první dozvěděl? Tak mama. On se to první dozvěděl. Tak on se to těhotenství první dozvěděl, potom rodiče. My jsme spolu chodili, ne. No o potom se to dozvěděli rodiče, tak jsem to musela první říct jemu a rodičům. Máte tři děti? Marek je nejstarší, bude mít jedenáct, Nela ta bude mít devět a potom Nela s Markem jsou o dva roky a on uţ je po pěti letech. My jsme právě nechtěli, my jsme si chtěli trochu uţít, ţe to bylo po sobě ty dvě děcka, tak jsme chtěli dát trochu volno. Já jsem byla poprvé těhotná, a to umřelo ve čtrnácti, rozumíte? A v šestnácti jsem byla těhotná s Markem. To první to jsem byla těhotná ani ne dva měsíce, to umřelo, ve čtrnácti letech. No a za rok jsem byla s Markem. Tak to bylo. Tak furt jsem byla nezletilá. Jste chodila ještě do školy? Já jsem chodila do osmnácti do školy, tak neučila jsem se, já jsem měla problémy se školou. Jak jsme byli v Anglii, tak já jsem byla ráda, ţe si dodělám tu devítiletou, tak jsem se nešla ani učit, ţe jsem se seznámila s ním, tak mě to uţ nebavilo, abych se šla někam učit, kdy ţ jsem čekala to děcko. Takţe jste čekala Marka. Pořád jsem chodila do školy, mama se o něho starala doma a on se o něho staral, on bydlel u nás. Já jsem nemohla bydlet u nich, protoţe mě bylo málo roků a já jsem nemohla jít z baráku od mamy, mě nebylo osmnáct. Já jsem musela zůstat u rodičů v 1+1 na Denisově. Tak mama nám nechala kuchyň, tam jsme měli sedačku takovou
65
roztahovací a tam jsme normálně spali. A mama s mojema sourozencama v obýváku. Tak takhle jsme museli jako ţít. Protoţe mě mama nemohla nechat jako samou. Takţe vy jste bydlela s přítelem a svojí rodinou a starala o to malý? Tak mama ho měla napsaného na sebe. A ona se o něho starala celou dobu. Potom jak uţ se narodila Nela, to uţ mi bylo osmnáct, no a jak jsem měla osmnáct pryč, to uţ jsem se starala o ni, to uţ bylo normálně, ţe jsem se starala já. Plánovali jste dítě? To přišlo samo, prostě jsme spolu měli dvakrát pohlavní sex no a bylo to. My jsme se tomu nebránili, protoţe my jsme se chtěli a rodiče o tým věděli, takţe to uţ bylo jedno. Tak kdyţ se člověk má rád, tak to k tomu patří. Takţe rodiče nezakazovali, abyste byli spolu? Tak byly, protoţe byly hádky furt kolem toho. Takţe jste se nechránili, neřešili jste to? Aţ uţ potom, jak se mi narodily děcka, jak se mi narodil Marek i Nela, tak antikoncepci jsem brala, asi pět let jsem ji brala, hned potom jsem otěhotněla. Bylo to jiné u těch dalších dětí srovnání těhotenství? Tak jo je to rozdíl, jako bych byla poprvé těhotná, mě to přišlo. Ten, v těch patnácti jsem to tak neproţívala to těhotenství, jak třeba teď. Teď kdyţ jsem uţ starší proţívala jsem to jinač, neţ v těch patnácti letech. Je to jinačí to nejde vysvětlit úplně, třeba kdybych měla víc rozumu, tak bych si moţná nenechala tak brzo děcka, kdybych byla jako chytřejší v té době, já nevím, jak to mám vysvětlit. Tak jo to jsou větší starosti, kdyţ máte tři děti, ještě jak jsem bydlela u mamy s Markem, jak se narodil, tak tam nebyly starosti, mama mi pomáhala se vším, aj u té Nely. Ale jak uţ jsem se odstěhovala a ţila jsem sama, tak to uţ jsem se musela starat o všechno, nosit děcka do školky, dělat všechno, uţ začali chodit do školky, Marek, oni jsou o dva. Takţe začali spolu chodit do školy a o všechno jsem musela se já starat, uţ mi nepomáhal nikdo, psát s nimi úlohy, starat se musím já. Jako nevím, já uţ bych si třeba, kdyby se to dalo nějak vrátit, já uţ bych si nenechala dítě, já nevím. A teď si to vezmu do hlavy, ţe jsem měla ještě počkat ještě. Právě proto ţe jsme se tak chtěli, měli jsme se rádi, tak jsme nad tím 66
tak nepřemýšleli. Jo my jsme jako v jedné domácnosti, furt ten stejnej partner. Nevyměnila jsem ho za jinýho, nemám dítě s nikým jiným. Tak co mi bylo třináct, za tři měsíce patnáct. Jo rok jsme spolu chodili, tak mě bylo míň a mu bylo víc ţe. Tak u cigánů to tak je, to je těţký. Však jste mezi cigánama. U nás je to moc brzo, začínáme. Nevím já jsem šla k doktorovi, ţe jsem těhotná a doktor byl z toho vyřízenej. No byl z toho hotovej a mama se mnou šla k doktorovi, já jsem se bála jít poprvé ke gynekologovi, to jsem šla jak kdyby poprvé. Tak jsem se bála ţe, tak byl z toho ţe jsem jako tak brzo těhotná, ţe z toho budu mít problémy, ţe rodiče z toho budou mít problémy, tak to musel hlásit všechno na ty policajty ţe, šla jsem dom po chvilce pro mě přijdou policajti, to jsem šla ještě s mojím, to si pamatuju, teď jenom se díváme na sinici co se děje, tak nás vzali policajti na výslech, museli jsme to vysvětlovat všechno, jak se to stalo, kdy se to stalo, jako my jsme měli starosti velký, my jsme měli klid aţ jak uţ se narodil Marek, ţe uţ jsem měla fakt těch šestnáct, jak jsem otěhotněla, tak pak uţ jsme měli klid potom. On klidně mohl jít sedět jako, kdybych já něco špatnýho řekla nebo mama, ţe ona. Takhlenc já jsem ani nemusela mluvit, stačilo by, kdyby mama mluvila, protoţe mě se nijak nevyptávali ţe. Takţe mama ho měla jako ráda, ona ho znala od malička ţe Zdenka, tak viděla ţe já ho mám ráda, jako těţký ze začátku, byly hádky jako ţe jsme se hádali kvůli jeho rodičům, furt něco tam bylo. Bylo těţký, oni chtěli jeho rodiče, abychom bydleli u nich, zase moje rodiče mě nechtěli pustit, rozumíte. No se přetahovali, kam půjdu, kam nepůjdu. A byly třeba aj momenty, kdy jsme se chtěli rozejít kvůli tomu. Takţe rodiče vyhráli. Tak nevyhráli, já jsem třeba aj chtěla, ale nemohla jsem, protoţe jsem musela brát ohledy na mamu, aby nebyly problémy, jsem musela zůstat a poslouchat tak kde je moje dítě, protoţe on byl napsanej na mamu, já bych ho neupustila malýho. Takţe kdybyste šla k partnerovým rodičům, tak by to znamenalo opustit malýho. A to nešlo, tak to ani on nechtěla, on taky souhlasil a byl tam kde my. Jestli se mu to líbilo nebo nelíbilo, tak musel tam být. Bohuţel. Jako začátky byly hrozný, aj jak uţ to bylo pět šest let, jak jsme spolu byly, tak uţ to bylo lepší a lepší mezi námi jako. Uţ to pokračovalo, je to teďka dvanáct let, co jsme spolu a uteklo to jako voda. Tak od třinácti 67
jsme spolu, rok jsme spolu chodili a za tři měsíce patnáct jak jsem otěhotněla, to jsem byla na potratě. To mě museli jako vyčistit. Dotaz na potrat? Ne to samo umřelo. Jak jsem byla u toho doktora, tak jsem zjistila, ţe jsem těhotná. Normálně jsem byla dva nebo tři týdny těhotná, tak jsem byla šťastná, ţe jak malá holka blbá, jsem se radovala, ţe jsem těhotná no a šla jsem na druhou kontrolu a zjistilo se, ţe je to mrtvý, ţe plod je mrtvý, tak jsem musela jít do nemocnice. První kdo to věděl? Ţe jsem těhotná? Tak doktor to věděl první, potom to věděl on a potom naši to věděli. A k tomu doktorovi vás zavedla maminka. Poznala to na vás sama? Nebo jste jí to řekla? Právě mě bylo zle, já jsem vţdycky měla ráda rajskou, do teďka mám ráda rajskou, vařím rajskou no a mě bylo zle. A máma říká tak ty máš ráda rajskou a ty teď nejíš rajskou? No a mě bylo špatně ne. No uţ to bylo, koupila mi test no a potom věděla, ţe jsem těhotná. Ale ona to uţ tušila, ţe něco není v pořádku. To jídlo co jsem měla ráda, tak zničeho nic mi bylo špatně. Tak to je no. Tak mama mi furt říkala, ţe nemám pospíchat, ţe je to brzo. Moţná kdybychom zůstali v té Anglii, nepřišli jsme domů, tak by se to ani nestalo, moţná bych se tam vyučila, moţná by ze mě něco bylo. Tak jsou tam třeba od nás, co třeba chodili do školy, na Colige jsou vyučení, nepospíchali. Tak někdy si řeknu s Kačou, ţe někdy mě to příjde, ţe bych šla taky, třeba minule mě Kača vytáhla ven, musela jsem s ní na diskotéku, fakt. Příjde na mě taková chvíle, ţe potřebuju se odreagovat. A tak já mám na to chlapa, on mi třeba řekne, mu to nevadí. On mě pustí, ţe mi věří. Tak nevím. Mateřství dotaz. Kdyţ se narodil Marek, ten první rok jaký byl? Jako s malým, jaký to bylo? Já nevím, já jsem musela chodit do tý školy. Ráno jsem ho jako nevídala, jako neviděla jsem ho. Šla jsem ze školy a uţ jsem se, jsem já o něho starala. Ţe brala jsem si ho ven, chodili jsme k jeho mamě, ţe. Jako všude, jsem se o něho starala. Ze školy kdyţ jsem přišla, chodila jsem s ním třeba někdy do poradny. Chtěla jsem se jako učit s ním dělat všechno, proţívat to, normálně jako akorát přes den, 68
to ráno se o něho mama starala, potom jsem se o něho starala já. Učila jsem se, mama mi říkala, co mám dělat, toto, tak jsem to dělala. Takţe mama vás učila? Jo, tak mama vychovala čtyři děcka, tak já jsem čtvrtá, mám tři sourozence, normálně jako. Tak já jsem uměla něco, já jsem jako, já jsem starší neţ moji sourozenci, tak já uţ jsem pomáhala jako kdyby v tom mamě ţe. Já uţ jsem to věděla, co mám dělat, jak mám dat plýnku nebo jak mám to děcko chytnout, věděla jsem ale kdyţ třeba byl nemocnej Marek, tak mi musela mama pomáhat, tak mi musela říct, takhle musíš dělat, toto, to jsem třeba nevěděla kdyţ byl nemocnej, on měl problémy s ušila, jak byl malej a on chodil píchat uši, on byl miminko, mu píchali uši, on má problémy doteďka s ušima. Tak v tom byly toto, ale jinak takhlen tak ne, ţe jsem věděla co jako. My jsme bydleli u mamy dlouho, to byly tři čtyři roky jsme tam bydleli. No v jedné kuchyni jsme museli vydrţet. Jsem měla tam aj postýlku aj jsem tam spala. Protoţe takhlenc, byt mi nechtěli dat, aţ potom jsem se odstěhovala, přítel si dal ţádost, dostali jsme na Praţské byt. Nevím, jestli si mě pamatujete, tak tam jsme bydleli, to byl první byt, byl malý, tam jsme bydleli rok. Naši koupili rodinej barák, tak mě vzali rychle ven, tak jsme šli zpátky k nim bydlet. Rok jsem bydlela v tom bytě na Kojetínské a uţ se na to mama nemohla dívat, ţe tam nemůţu topit, ţe nemám koupelnu, kdyţ jsme byly zvyklý se koupat, tu čistotou všechno. Ty chodby to byl hnus, ţe nechtěli k nám chodit na návštěvy, mama jí to vadilo, ţe to, tak koupili ten rodinný barák a šla jsem bydlet k nim, jako a toto to mám jako podnájem. Finance? Takhle mama brala mateřskou do osmnácti, jak mi bylo osmnáct, tak jsem začala si vyřizovat všechno já. Ona normálně na mě brala přídavky. Takţe jste neměla ţádné finance pro sebe? No a právě ţe my jsme nemohli brát v jednom bytě hodně peněz, protoţe mama brala na mě ještě přídavky, teď na Marka potom a jak uţ se mi narodila Nela my jsme bydleli v jedné domácnosti jsme nemohli brát dvě mateřský. Rozumíte? Ten Marek byl napsaný pořád na mamu, on byl dlouho, tak do dvaceti roků neţ jsem měla, byl napsaný na mamu. My jsme nemohli brát dvě mateřský v jednom bytě, já jsem nemohla brát na 69
socce více peněz, protoţe jsme bydleli v jednom bytě. To bylo blbý, tak měli jsme nějaký peníze, tak jsme museli takhlenc pomáhat navzájem s mamou, ale zase nechybělo děckám nic. Měli jsme všechno. Co přítel? On se snaţil, třeba chodil do práce ţe, na fušky kdyţ se dalo, vţdycky někam šel do práce, ale nebylo to furt ţe, ţe neděla furt. A třeba nám pomohla někdy jeho mama, dala nám něco. A třeba nám někdy pomohla jeho mama, dala něco, naši ţe, furt jako někdo nám pomáhal, jestli z té strany. To je víte co dobrý, aj tý rodiče od toho chlapa aj ode mě je dobře kdyţ si pomáhají, není dobře, kdyţ třeba ta není dobrá ta rodina. Ţe si musijou vzájemně pomáhat, jinak to by tak neklapalo. Jo funguje to takto u nás tak. My si rozumíme, jak jeho rodiče tak s mojima rodičema. Já nevím, já kdyţ něco potřebuju tak jdu za jeho mamou, kdyţ potřebuju, řeknu mojí mamě, aj s tím hlídáním třeba chceme někam jít, tak pohlídaj. Třeba ne furt, ţe to jsou tři děcka, to není jedno děcko, aj kdyţ jsou tam ty dva velký zlobijou a ještě kdyţ ten malej, ale pomáhají jako. Zpětně kdyţ pozpomínáte zpátky, kdyţ vám bylo těch 16 i v těch 14. Kdo to věděl? Kamarádky to třeba věděli, tak takový já nevím, to bylo aj ve strachu úplně, kdyţ to ještě mama nevěděla, věděla jsem to, ţe jsem si třeba myslela, ţe jsem těhotná nebo toto. Měla jsem strach, jak to vysvětlím doma, jako ještě jsem nevěděla, ţe jsem těhotná, ale tušila jsem, ţe kdyţ jsme nepouţili ochranu, tak jí to můţe dojít, takhle jsme se o tom s holkama bavily, tak holky mi třeba radily, kdyţ jsem měl a třeba starší kamarádky ţe, co mám dělat. Radily mi, ţe to mám doma říct, ţe to bude lepší pro mě, ţe to nemám tajit, kdyţ to bude vědět rodina, ţe to bude lepší, ţe u cigánu je to tak prostě, ţe kdyţ uţ se to dozví rodiče. Kdyţ se to dozví rodiče, tak ty jeho rodiče příjdou k nám a jako kdyby na ty námluvy příjdou. A takhle to u vás bylo opravdu? Příjdou na ty námluvy, jestli mě chce a toto všechno, ţe se mnou bude. No a to jsou jak námluvy.
70
Takţe vlastně jeho rodiče přišly k Vašim? Jestli se mnou bude ţít, protoţe mě bylo málo roků. A do té doby, neţ mě bude osmnáct, ţe bude u nás ţít. No a oni jako jeho mama s tím souhlasila. A kdyţ viděla ţe mě majou rádi, ţe jeho mama Pavla mě zná od malička, my se známe ze dvora, my jsme kdysi úplně kdysi na Praţské bydleli, my jsme bydleli na jedné chodbě…a Pavla jeho mama byla křtít mého bratra, tak mama byly jako kamarádky kdysi, víte tak já ji znám jako dlouho. My se neznáme chvilu, ţe jsme se dali dohromady, a ţe uţ to byly děti a toto, my se známe dlouho, mu bylo kolik, tak sedm osm roků se známe dlouho od malička, tak proto se moţná nerozčilovali, moţná kdyby to byl nějaký cizí kluk, kterýmu by třeba nevěřili, víte co myslím, takhle by to třeba nenechali. Ţe se znají jeho mami, znají se s jeho mamou, ţe se známe od malička, tak proto to aj dovolili, takţe nevím jestli by mi to dovolili tak, protoţe mu věřili, ţe se mnou bude, já nevím třeba na stáří spolu nebudeme. Takţe tam byla důvěra mezi rodinami. Já nevím, kdyţ se zeptáte druhýho tak to tak nebude mít, ale jako co znám holky tady v Praze, tak kaţdá měla takový problémy ze začátku. Tak jako tady toto, ţe procházely tady tím co já se vším, ţe byly, málo roků měly, kdyţ se to dozvěděli rodiče, ţe jsou těhotný, kaţdá holka tady tím prošla a ještě cigánka. Takhle jak jsem potratila to, to jak to umřelo to první, tak uţ jsem se bála, mama říká, ţe kdyţ uţ poprvé jsem přišla o to malý, tak ţe nemusím mít děcka, protoţe kdyţ chodíte taková mladá jak jsem byla já, byla jsem na potratě, tak jsem měla strach ţe nebudu mít děcko. Tak jsem si aj proto Marka nechala. Protoţe já jsem se nechránila uţ potom, od té doby potom, co jsem byla na potratě, já uţ jsem se nechránila a to byl rok, mě trvalo rok, neţ jsem otěhotněla. Takţe vy jste to chtěla otěhotnět? Jo, já jsem chtěla otěhotnět, my jsme byly z toho prvního úplně hotový, ţe jsem o to přišla, pro mě to bylo dlouhý, to trvalo rok uţ jsem si myslela ţe nebudu mít děcka, a potom jak se narodila Marek, tak jsme byly rádi, tak dva roky klid a potom jsem zase otěhotněla s Nelou a potom jsme si řekli, ţe uţ nechceme děcka, ţe si dáme pauzu minimálně pět let, ţe jsem mladá, ţe nemůţu mít kaţdý rok dva roky ţe, tak jsme dali pauzu a pět let jsme vydrţeli. Ne, to bylo jako od nás, oni byly po sobě a my jsme si s něma dost uţili, hned po sobě děcka, my jsme vozili dva kočáry, ţe. Markovi byly dva 71
roky a hned se narodila Natálie, tak Marek nechtěl chodit za ruku, on měl d čtyř roků plýnky jsem si s ním uţila, aj mama aj já, do toho měla Natálie plýnky, ţe sunary toto. Bylo to náročné. …to uţ byly pamprsky, ….co bylo nejlepší? Tak nejlepší já nevím, co bylo pro mě, ţe uţ děcka byly trochu větší, ţe jsme si s manţelem uţívali, ţe jsme chodili ven, to uţ bylo třeba to nejlepší pro nás. …těţké? Tak asi ty hádky jsme řešili, kam, kde budeme bydlet, u koho budeme bydlet, to bylo asi to nejhorší. To těhotenství jsme to řešili, co budeme dělat, mama chtěla, abychom bydleli tam ţe, naši mě nechtěli pustit, ţe malej bude napsaný na ně, ţe toto. To bylo nejhorší, potom to nejlepší bylo, ţe uţ děcka vyrostly, ţe uţ jsme mohli chodit někam, ţe jsme se mohli odreagovat, protoţe byly malý a mama nechtěla hlídat dva naráz a kdyţ uţ jsem nešla já tak ani on uţ nikam nešel. Jo my jsme to tak měli, doteďka to tak je. Jenom ţe teď jsem šla sama s Kačou, tak pohlídá děcka. Zkušenost jestli….jeslti to nějak ovlivnilo ţivot v těch 15 16? Tak ovlivnilo, ţe jsem neudělala tu školu, ţe jsem třeba mohla. Naši mi říkali, ţe jsem šikovná, ţe můţu něco dělat, ţe na to mám. Bohuţel no, zamilovala jsem se. Kdyţ třeba řeknu, ţe by se měli chránit a teď je taková doba, ţe se holky nechcou chránit, ţe třeba kdyţ spijou s klukem, jestli to mám říct, nebo nemám říct, třeba kdybych měla rozum, furt to říkám, já třeba toho nelituji, ţe mám ty děcka nebo to, ale nevím. Na svoje děti kdyţ si to vezmete? Ne, tak to nechci, aby tak dopadly, ja chcu, aby se děcka vyučily. Právě Nela má devět roků, Markovi uţ je jedenáct, tak nevíte co se můţe stát ţe. Marek za čtyři za pět let, u nás je to tak, u cigánů ţe, my uţ se musíme bát, ona příjde, tak brzo. U nás se holka vyspí dvanáct třináct roků, tak my uţ se musíme bát, třeba u vás to tak není ţe, u nás jo. My na ty holky musíme dávat pozor, a si myslím, ţe by ju za to i zbil tata, u nás jsou strašně, já nevím jak to říct, oni myslijou na něco jiného ţe, ne já chci aby se děcka vyučili, jako sourozence mám, se učí a kuchaře dělá tady na Boru osmnáct roků a on se učí, já nechcu aby tak dopadly, to říkal fakt, já jsem taky mohla být něco, jako můj taky mohl být zedník on jako dělal rok a on toho nechal. 72
Kvůli tomu, ţe se mu narodily děti? Ne ţe narodily děti, ale dřív toho nechal, začal chodit s klukama a uţ ho to nebavilo, měl zájem o ţeny ţe, uţ ho nebavilo chodit do školy, ale mohl být vyučený ţe. Aspoň on mohl být vyučený, on chodil na základní školu, tady na boţenu a já jsem chodila na zvláštní no bohuţel. On uţ měl osmnáct, Marek kdyţ se narodil tak měl víc, dvacet. Ale neţ jsme se spolu dali, tak měl osmnáct. Tak bylo to šok, pro něho. Mu bylo osmnáct a mě bylo čtrnáct, my jsme o čtyři roky, mě bude dvacet osm a mu bude třicet dva. Proto říkám, někomu z toho vznikne vztah a jsou spolu a někomu vznikne tak, ţe spolu nejsou. Ţe třeba si chcou u nás teďka uţívat, co si neuţili v mládí, rozumíte, tak si chcou uţívat. Ale my ne, my kdyţ si chceme uţívat, tak jdeme spolu, jdeme ven na tu diskotéku, na večeři, jdeme se projít, kdyţ potřebujeme jít jako my dva spolu někam. Ale nechybí nám, ţe bysme měli někam dělat nějaký blbosti, jsou lidi, co potřebujou dělat blbosti, fakt jim to třeba neklape ve vztahu. Ten chce dělat něco jinýho, ona něco jinýho, uvidíte sama, kdyţ vám povypráví někdo jiný.
73
Příloha 2: Rozhovor s respondentkou Lenkou Kde bych začla, asi bych nejdříve začla u tady toho, ţe já jsem věřící uţ šest let křesťanka a já jsem si vlastně, a modlim se, ţe mám aj teď, trošku teď těţší ten ţivot, protoţe jsem přistoupila do něčeho novýho, teď jsem čerstvě vdaná ale modlím se k Bohu furt jako vlastně protoţe jsem uţ šest let v pánu tak skoro na něho opírám všechnu svoji sílu a je pravda na tom, ţe potřebuju s někým mluvit, potřebuju se s někým svěřit, aby mi ten člověk třeba na to odpověděl, co mám dělat, nebo co by bylo dobrý, abych udělala, nebo takhlenc. Bylo mi třináct roků a já jsem chodila do zvláštní školy a začala jsem se od třinácti let kamarádit se staršíma lidma, kdo mě vzali do takové party, kde se to dělo tak, ţe začalo se kouřit, zkoušet tráva a alkohol a tak. A tímto začalo, ţe jsme zkoušeli všechno moţný ţe, jednou jsem si dovolila přijít domů, měla jsem chodit domů v šest hodin, přišla jsem jednou v sedm, viděla jsem, ţe mi to mama dovolila, ţe se nic nestalo, podruhé jsem přišla o půl osmý no a tak to začalo, ţe jsem začala chodit pozdě domů. Pak to bylo to, ţe jsem začala chodit za školu, bylo to čím dál víc horší ţe, teď uţ jsem nekouřila, kouřila jsem normálně a začala jsem doma krást cigarety, tak uţ to mamka na mě poznávala, ţe něco je se mnou špatně. Ţe poznámky jsem ve škole měla, dělala jsem tyhle hlouposti. Ale mezitím jsem aj s panem Sovákem chodila na tábory a chodila jsem do krouţku. No a tím mě to na chvilu od těch špatností vzalo pryč, ţe jsem začala chodit do tanečních, aerobik jsem dělala, zpěv a takhlenc, od toho je tady aj ten Sovák byl, ţe se zajímal o děti, a ţe s nama trávil hodně času, no pak jsem zase do toho spadla a zas jsem začala kouřit, začala jsem zkoušet alkohol, dělat takový blbosti no a uţ si na mě hodně ztěţovala škola, a uţ nešlo nijak to se mnou vyřešit, ţe jsem chodila za školu, omluvenky uţ doktorka mě nedávala, omluvenky nic. Tak jednou, pamatuji si na jeden den, kdy bylo před Vánocema a prodávaly se tady vánoční stromky a já jsem tam byla a v ten den jsem tam s partou co jsem tam byla, zkusila alkohol a já jsem se opila tak, ţe jsem ani nevěděla, jak jsem došla domů. Ráno jsem se probudila a měla jsem jít do školy a já jsem do školy nešla a přišla sociálka, ţe se mnou neumí mamka si poradit, tak mi dali návrh do diagnostického ústavu. A já jsem si vůbec nemyslela, ţe to je skutečnost a ono se to octlo během dvou dnů a já jsem za dva dny nebyla doma a byla jsem v diagnostickém ústavu. Byla jsem tam čtyři měsíce a tam jsem poznala jako ţe mám mámu a ţe mám tátu, tak jsem úplně brečela, šílela jsem, všechno moţný no a vrátila jsem se domů a říkala, já uţ budu ta nejlepší holka na celým světě. Ale vrátila se 74
domů na tu podmínku, ţe si mě máma vzala domů, na hodně velkou sekeru, abych se nevrátila zpátky, protoţe mě hrozilo do osmnácti let ale já jsem se tam chovala dobře, tak díky mamě, jak se chovala máma ke mně a všem těm lidem, tak jsme tam byli asi sto dětí a já jediná jsem se dostala domů, to bylo štěstí. Přišla jsem domů a dala jsem se ještě do horší party, neţ jsem byla. Dala jsem se ne do takový party kde byly starší o pět let ale co byli o deset o patnáct. A přišel jeden muţ z vězení, takový oblbováček, takový starší chlap a oblbl mě tím úplně, ţe mi koupí to a to a udělá pro mě to a to a já nemůţu říct, ţe jsem se do něho nezamilovala, on mi vlastně, já jsem řekla, ţe jsem dostala šedý zákal. Mě bylo patnáct let a mu skoro třicet. Tak mě tak svedl a já jsem otěhotněla a já jsem na to nepřišla a přišla jsem na to aţ v tu dobu, kdy uţ jsem si to nemohla dát pryč. Tak s tým aj pan Sovákem mi domlouval, ţe jaký budeš mít ţivot a tady to a měla ses vyučit jako, on zase není špatnej člověk, on se ke mně chová hezky. Furt mi domlouvá, aj teď kdyţ jdu, kdyţ chci něco, tak chcu jít za ním, pomoz mi, chci najít byt, tady to tady to. Takţe nemůţu říct, ţe se k nám chová, fakt hezky. Takhlenc to dopadlo, jsem otěhotněla, bylo mi patnáct let, porodila jsem v šestnácti, a kdyţ jsem byla v porodnici, tak mi kluka nechtěli dát domů. Skrz toho, ţe jsem nezletilá, ţe mi kluka chtěli vzít do kojeňáku. A díky bohu, ţe mám takový rodiče jaký mám, tak si ho vzali do pěstounské péči a do osmnácti let. Tak ho měli do osmnácti let, aţ mě padlo osmnáct tak kluk šel na moji stranu. A ted jsem měla problém se sociálkou, protoţe jsem neměla nárok na ţádný peníze, a oni mě vlastně řekli, ţe musím mít podepsané otcovství, aby byl nějaký zákon, abych měla nějakou dávku. Říkám, ale proč já bych měla dávat uvedenýho otce, kdy on nechtěl. Ten muţ je většinou po kriminále, furt v kriminále, on má na celým světě osm nebo deset dětí a neplatí alimenty nic. Říkám, on mi neplatí ani korunu, tak co mám dělat. A oni, ţe mám na něho dát trestní oznámení, dala jsem na něho trestní oznámení a tím mi schválili nějakou dávku. Ţádala jsem o tři roky zpětně alimenty a řekli, ţe to uţ se nedělá, ţe uţ stát to neplatí. Nakonec to udělali tak, ţe já jsem od něho nemohla ţádat alimenty, protoţe on řekl, ţe on není otec. Takţe jsem musela dát zkoušku krve a tam bylo tak, ţe kdyby to nebylo jistý, tak bych to zaplatila já, těch šestnáct tisíc. A kdyţ to bude, ţe je to od něho, tak to zaplatí on. Tak jsem jeli jet na soud a já jsem jela několikrát na soudě já jsem byla do roka na soudě dvakrát, nebo třikrát a za tých šest let jsem byla tolikrát na soudě a nic a všechno aţ mi nakonec řekli jeden soudce, ţe si mám nechávat jízdenky za to, aby mi propláceli benzín. Já jsem se dostavovala pravidelně na soud a on ne, tak skrz něho se to odlučovalo pořád a pořád nic z toho nebylo. Tak aţ na to, ţe vlastně na moji ţádost se dělalo DNA. Nakonec 75
vyšlo na 99,9% ţe je otec, takţe zaplatil. Za to jsem byla ráda, ţe zaplatil, to má nějaký dluh. Takţe aspoň takhlenc a přesto udělali takový, ţe ţivotní minimum, ţe nemá z čeho platit, takţe je zproštěn toho, ţe nemusí platit ţádný alimenty, tak se tady vrátil z kriminálu domů a věřte tomu, ţe uběhlo šest let a já jsem toho člověka uţ neviděla. Vůbec. Jeho rodina, ţe by měla nějaký zájem, ţe prostě absolutně nic. Tak jsem vlastně Petrovi bylo osm měsíců, kdyţ se vrátím trošku pozpátku a trápila jsem se, protoţe říkám si, kdyţ bude nemocný nebo něco, přijde někdo se zeptat, ţe něco se děje, nebo ţe potřebuju pomoc, nebo něco ale já fakt budu děkovat Bohu za to, jaké mám rodiče, protoţe se pomáhají mi ho vychovávat, starali se o něho, starali se o mě, takţe si nemůţu ztěţovat. No a taky přišel čas, kdy jsem přijala Krista Jeţíše do svého ţivota. Pořád, měla jsem všechno, ale pořád mi něco chybělo. A říkala jsem si, nikdy jsem neproţila to, ţe by mě někdo měl rád, nebo ţe by jsem šla s nějakým klukem za ruce, nebo ţe bych proţila něco hezkýho, otěhotněla jsem a zůstala jsem svobodná matka. Říkám, teď kdyţ si budu chtít najít nějakou lásku, tak jak to bude. Bude to pro mě strašně těţký ale jednoho dne, tady přišel kázat pastor Pavel a on začal svědčit o tom, ţe tady existuje někdo, kdo mi můţe pomoct vzít to moje trápení, kdo mi můţe pomoct uzdravit moje srdce a kdo mi můţe dát všechno po čem touţím. Kdo mi můţe dát takovou lásku, která ta láska mě nikdy nezradí. A to vlastně, přijala jsem Boha do svého ţivota a vím, dodnes vím, ţe Jeţíš Kristus za mě zemřel na kříţi a ţe mi dal veškeré, všechno, mé srdce, vím, ţe on mi to dá. A já jsem se modlila za to, aby mi dal Bůh takového muţe, aby ten můj muţ přijmul mýho syna. A chodila jsem dlouho do sboru a byla jsem pět let tam, a taky jsem mladá, jsem chtěla si jít na diskotéku nebo tady to nebo tady to, i kdyţ jsem uţ Boha poznala ale furt jsem po tým touţila, protoţe jsem si říkala, jsem mladá, je to pro mě, abych chodila do církve, kdyţ jsem tak mladá? Ale nakonec jsem pochopila ţe vlastně Bůh mě chce vzít od toho špatnýho , protoţe kdyţ uţ jsou lidi starší, tak se říká, ţe jenom ty staré lidi potřebují Boha, ale ty mladí ne. Ale to je naopak, Bůh říká, ţe ti mladí lidé potřebují Boha, aby nezakusili to co zakusili například moji rodiče. Protoţe moji rodiče se hodně trápili a já uţ to trápení nemusím mít. Protoţe JK za mě zemřel a on mi dal nový ţivot, já jsem nový člověk, já uţ nemusím trpět, to co trpěla moji rodiče, nebo moje děti uţ nemusí trpět, to co jsem vytrpěla já. A taky jsem měli špatný dětství, protoţe můj táta, by alkoholik dvacet let, moje máma měla dvanáct let depresi a jak přišel Bůh do našeho ţivota, tak můj táta je díky Bohu vyléčený alkoholik, uţ šestý rok nepije. Ještě teď nesní ani zákusek, kde je rumová tříšť. Takhenc je vyléčený Bohem, ţádný Kroměţíš, ţádný léčení. A moje 76
máma je taky vyléčená z toho, z těch depresí. ..kdyţ uvěříte v toho boha, tak si uvědomíte, ţe odešel, ze stínu smrti. Protoţe existuje nebe, existuje peklo a mnoha lidí nevěří v to, ţe peklo existuje a ţe jenom nebe existuje, ţe všichni lidé dojdou do nebe, ale není to pravda. Ţádný člověk který nepřijme, člověk kdyţ příjme jeţíše krista, má jistotu, ţe přijde do nebe. Ten, který ho nepřijme, nemá ţádnou milost, ţádnou jinou naději a ta druhá cesta je to, ţe skončí v pekle…To jsem chtěla říct tomu, ţe Bůh mi hodně pomohl v tomto ţivotě, hodně. Přišel taky čas, kdy já jsem se modlila za svého muţe a přišel mi do cesty muţ, který nebyl věřící, ale je otec, má taky dítě a tak jsme se seznamovali tři měsíce a nějak jsme se dali dohromady a začali jsme jezdit, protoţe jsme od sebe 500 kilometrů, protoţe on bydlí v Chomutově a já tady. Takţe jsme se navštěvovali a loni jsme si řekli, ţe bysme to mohli dát dohromady. A já z jeho strany vytrpěla jsem si hodně, ale stejně na to jsme přimhouřili očima, protoţe jak to mám říct, nemůţu si vybírat. Ale přišli jsme k tomu, ţe přes to všechno trápení jsme řekli, přijdeme sem a tady je to klidnější neţ v tom Chomutově, tak jsme učinili svatbu, chtěli jsme malou svatbu, chudou svatbu jsme měli. I kdyţ jsem mohla svatbu mít za sto tisíc, přesto malou svatbu jsem za 800 měla. Šaty a manţel oblek ţe hrůza, ale učinila jsem svatbu a po té svatbě to bylo ještě horší. Hádáme se, hádali jsme se, uráţeli jsme se, mlátili jsme se, jak jsme mohli, takţe ten ţivot..jsme si říkali to nemá cenu, furt, já ve veškeré situace kdy můţu volaám Boha a říkám Boţe co se děje, všechno je špatně. Teď mě se nelíbí něco na jeho synu, jemu se nelíbí zase na mému synovi, takţe hodně věcí. Tak se to na nějaký čas uklidnilo a teď uţ je to takový, ţe někdy je sem tam ta hádka, skrz tých dětí ale přesto se zavřou oči a ţivot jde dál. Ale já říkám tak, já kdyby do mého ţivota nepřišel Bůh, tak bych pokračovala v tom ţivotě co jsem vedla a Bůh ví, kde bych teď byla. Právě proto u nás ve zvyku nebylo, protoţe moje mamka mě vychovávala dobře, my jsme byly fakt chudě ale dobře vychovaný děti. Ale moje máma si brala příklad, ţe budu jako ona. Protoţe moje sestra ztratila panenství aţ ve dvaceti letech a já jsem byla ta černá ovce v rodině. Nikoho vůbec by to nenapadlo, ţe bych tohle udělala, mě bylo patnáct let. Ale já, ale je pravda, mamka říká, ţe je taková moderní doba, ţe jim je deset a teď uţ o tom s nimi mluví, ţe si musí dávat a toto a toto pozor, ale tohle s náma mama nedělala, nemluvila ţe je nějaký prášky, nebo ţe je nějaká ochrana nebo něco. Ale taky moji mamu nenapadlo, ţe mě to v patnácti letech napadně. To byla vlastně ta chyba, ţe věřila, ţe má dobře vychovaný děti a ţe se nic takovýho nestane. Já jsem takhlenc, to 77
bylo ze dne na den a je to napoprvé a já jsem otěhotněla, takţe a pak jsem toho člověka neviděla. Uvaţovala jste, jestli si to nechat? Ten den, na ten si pamatuju. Můj tatínek vzal 50 tisíc půjčku a přemýšlela jsem, měla jsem tři měsíce, uţ to bylo rizikový ale přesto, dám nebo ne? Kdyţ to nedám, jakej budu mít ţivot, vezme si mě někdo? Zůstanu sama? Bude to těţší, kdyţ si najdu muţe, jak to příjme on, takhlenc jsem přemýšlela. Je to těţký, hodně těţký. Ale zas jsem si říkala, dám si to pryč, vyučím se, ale ještě to bylo tak, já jsem chodila do školy. Uţ ne, na základku, já jsem vyšla ve čtrnácti, ale na střední. No já jsem nebyla ve škole dlouho, čtyři měsíce. Já jsem chodila do školy a já jsem nevěděla, ţe jsem těhotná, takţe ty tři měsíce. A reakce okolí byly jaké. No tak holky mi říkali, ţe kdyby se to stalo mně, já bych si to nedala pryč, jedna říkala. Druhá, kdyby se to stalo mně, já bych si to dala pryč. A ty uţ mezi náma nebudeš. Jak uţ jsem otěhotněla, tak jsem našla tu pravou partu, ty holky, který mě měly rády, se kterýma jsem si povídala, který mě brali, se kterýma jsme se učili o škole. Rodiče říkali, záleţí to na tobě, uděláš nebo to neuděláš. Záleţí to čistě na tobě. Takţe neříkali, uděláš tamto a ono? Tatínek jo. Tatínek se mnou rok nemluvil. On chtěl, byste si to vzala? Jo. Ale zase maminka, kdyţ viděla, ţe mám bříško, měla radost a pak mi řekla, ţe holt to budu mít těţší. Uvaţovala jste, ţe to bude těţké? Ano, určitě. Přemýšlela jsem o tom hodně. Tak uţ neţ jsem se rozmyslela, tak uţ věděla. A teď mermomoci bych chtěla dítě a nemůţu otěhotnět, nejde to. No ještě jedno bych chtěla. Teď uţ vlastně ţiju jako jak se má, tzn. ţe jsem máma, vychovávám dvě děti, vychovávám jedno nevlastní jedno svoje. Starám se o ně, vařím jim, uklízím. Starám se o svého manţela, miluju svého manţela. Chodím do církve, nedělám ţádný hlouposti, nefetuju, nehraju automaty, nepiju alkohol, nestýkám se vůbec s takovými 78
věcmi, no a teď kdyţ mám svoje děti, tak chci jim tak dobře, jako mama chtěla mě. Ţe jsem byla mladá hloupá, nepochopila jsem to a teď mama říká, ţe aţ teprve teď to chápu, to co mama po mě chtěla. Ale jsem ráda ţe, na druhou stranu, jsem ráda, ţe ho mám, protoţe kdybych ho neměla a ţe bych jako ne to, a byla sama, tak Bůh ví, kde bych se dostala. Moţná by to bylo ještě horší, neţ to je teď. Někdy si říkám, ţe on mě zachránil před tím, abych pokračovala stále s tou partou co jsem byla a teď všichni jsou zavření. Ţe bych byla mezi nima aj já. Protoţe mě naučili hodně krást, já jsem byla kleptoman, já jsem pořád kradla a říkám nezměnila jsem se, ţe jsem já sama chtěla, ale změnil mě Bůh. Vlastně a tak jak vidíte mě, tak takhnenc to je. Klukovi bylo osm měsíců, teď mu bude vlastně sedm let. Šest let, je to, co ţiju s Pánem. Co bylo náročné? Kluk se mi narodil s břišní kolikou, takţe já jsem proţívala těhotenství, jako kdybych nebyla. Lezla jsem na stromy, jezdila jsem na kole, zvedala jsem těţký věci, vůbec jsem nechodila jak o tahlenc, dělala jsem úplně normální věci, bývala jsem nervózní a kdyţ já jsem porodila, Kubík se mi narodil zdravý, z nervovýho původu, jmenuje se to břišní kolika, to je to, ţe měl problémy se střevama, takţe on byl něco jako netopír. Ve dne spal a večer nespal. S ním jsem měla těţký trápení, on mi brečel 24 hodin denně, pořád a já jako nezkušená matka jsem celé noci nespala, jsem byla vyčerpaná. Taky jsem po porodu nemohla chodit. A potom všechno jsem si vyčítala, všechno na mě to bylo ale díky tomu, ţe mi máma hodně pomáhala. S tím, ţe jako hlídala mi ho, chovala mi ho, abych já se mohla vyspat a kdyţ třeba hodně brečel, tak jsem si říkala, ví on vůbec to, ţe brečíš? Táta. Ví o tom, ţe jseš nemocnej, ví o tom, ţe třeba teď něco potřebuješ. Vyčítala jsem si to hodně. Vlastně já jsem nezničila ţivot, jenom sama sobě, ale aj mu, protoţe on je vlastně následkem toho, ţe nemá tátu. Takţe já jsem se musela vzchopit a být i táta i máma. Je to kluk chce hrát fotbal, chce zkusit nasekat dřevo, chce rozdělat oheň, chce chodit na velikonoce všude jsem tam já. Takţe vy jste bydleli po porodě s maminkou? Ano, my jsme bydleli po porodu s maminkou. Ano, tady. Maminka mi ve všem pomohla, pomohla , ţe mi ho nevzali pryč do osmnácti let a říkám, já si to uvědomuji skoro furt. Ţe třeba nemocnej nebo ţe něco chce, hrát fotbal tady ty věci, by měl dělat
79
táta. A já jsem dva v jednom. Pohladit máma, zařvat táta. Dát na prdel, táta. Na velikonoce kdyţ s ním chodím tak se ostatní ptají, kde má tatínka? Takţe takhlenc. …povídáme si, ţe uţ má nyní šest let a zlobí… a člověk aby nebyl takovej, protoţe má v genech být pořád zavření, člověk nechce aby to po nich zdědil, takţe ho táhnu úplně na jinou stranu, a přesně tam se ukazujou pořád ty geny, ţe to takhlenc je, zlobit, promluvit sprostě, učí se od jiných dělat takové věci a takové věci. Takţe zlobí, neposlouchá mě, teď nastoupil do školky a našel si tam nějakou holku, nějakou Lauru a ta holčička si od něho vůbec nesedí, dává mu pusu. Měla jste dostat nějakou radu tenkrát od maminky? Měla mi mama zlomit nohy a dát mi je do sádry . Jako já můţu říct, maminka mě mlátila, já jsem si zaslouţila a tatínek mě bil vícekrát neţ máma a tatínek mě mlátil a chtěl mi dobře a ono se říká, ţe přísná výchova se zdá příliš krušná v tu dobu. Kdyţ mu chci dát na prdel a on řekne, já uţ tě nemám rád, ty mě budeš bít, ale aţ bude velký tak mi za to poděkuje. Protoţe se říká, ţe dokud je strom tenunký, tak se dá zohnout, ale jak uţ je větší strom tak potom uţ se zohnout nedá. Přísnější výchova a co já jsem udělala, tak mi máma měla zlomit nohy a dát je do sádry. Tak to mama měla udělat. Hodnoty rodinné, co se traduje. Co se musí udrţovat u nás u Romů? Teď uţ je ten svět sodoma komora, teď si kaţdý můţe dělat, co chce. Kaţdý si dělá, co chce, ale uţ je to jedno. Co byla tradice, tak ţe ţenská musela, kdyţ si vzala svého muţe, tak musela jít čistá jako poctivá slušná holka a tady to je aj u rodičů, ţe chcou si vychovat čistou a hodnou holku, aby šla čistá, kdyţ si někoho vezme muţe. Tady to byla taková tradice, u chlapa to ani tak nebylo jako u té ţeny. A taky o tom jakou má pověst ta holka. Přeci hodnej kluk si nevezme takovu „fredku“, ale vezme si slušně vychovanou holku ţe. No ale teď v roce 2015 je holce dvanáct třináct roků, hodí make up na pusu, namaluje se a uţ je to Jenifer Lopez. Ta tradice co byla, ţe se to respektovalo, teď uţ je to, u Romů uţ se říká, ţe taky ze sebe dělaj něco, co nejsou. Tady si to dělají tak jak chcou. Vyučit ne, ale udělat si děcko v patnácti a chovat ho v šestnácti a chodit za chlapem ano, a tady to je špatně. A já říkám, tady to já jsem udělala, a kdyby mama mě mohla pomoct v té době, aby můj ţivot nedopadl, jak dopadl, tak mě měla dát do sádry. Tady to říkám já, my s manţelem taky vychováváme dvě děti, tady ten (ukazuje na ..) je trochu hodnější, tady ten je 80
zlobivější, kdyţ má hračku tak on ji chce, on ji chce, takţe to je o trpělivosti, člověk musí být trpělivý a taky spravedlivý. On něco udělá špatně, tak musíme, tak uţ ho pak do sádry nedáme ani já ani on. Tak jaksi začnou dovolovat, tak potom to uţ dohromady nedáme. A já nechci, aby byli jako darebáci, takţe já si uţ si to teď můţu říct, ţe jak máma mě chtěla dobře, tak já chci jim dobře. Chci, aby byli najezení, aby byli čistí, aby chodili řádně do školy, aby poslouchali rodiče, i kdyţ to nejde, tak čím více bude člověk teď, tak potom mi za to poděkují, ţe jsme vychovvali dobrý děti a ne ţe jsme z něho vychovali s prominutím kriminálníka. Tohlenc to já nechci, a proto chci – já jsem takhnenc dopadla a nechci, aby moje děti tak dopadly. Ale na druhou stranu jsem, zaţila jsem toho dost špatnýho ale na druhou stranu je mi 22 let, manţel má 26 a máme malý děti a ještě budou malý tak doufám, ţe jsem nic neztratila (asi ve smyslu nezanedbala). Ještě čím jsem se hodně trápila, já kdyţ jsem byla takhlenc otěhotněla, tak těhotná to uţ jsem vám říkala, jsem si dělala co jsem chtěla, jsem vůbec nebrala to ţe jsem těhotná, ţe jsem chodila po stromech. Bylo mi patnáct let a vůbec jsem neměla, neproţívala jsem si, ţe jsem si koupila halenku na břicho, ţe jsem si dívala do zrcadla ţe jsem těhotná, ţe mi to břicho sluší.ne já jsem ještě nosila sukni, prostě brala jsem to úplně normálně, nebrala jsem to ţe jsem těhotná, vůbec jsem si to neuvědomovala, vůbec jsem si toho neváţila, akorát kdyţ jsem večer šla spát, tak jsem si řekla no vyrostlo mi břicho no a čekala jsem, kdy to na mě příjde. No a teď se snaţím otěhotnět a no a teď kdybych byla těhotná, tak bych si toho váţila natolik, ţe bych si kaţdý den kontrolovala, jak mi rostě břicho, kolik má měsíců, co bych teď asi měla co nejlepšího jíst. Ale kdyţ jsem byla těhotná (v těch patnácti), tak mi to bylo jedno, co jsem jedla, kde jsem byla, v kolik jsem přišla. No a co jsem ještě chtěla říct, tak to ţe, já kdyţ jsem otěhotněla a tatínek to zjistil, tak se hodně ve mně zklamal, ţe jsem chodila do školy na střední, takţe jsem ho hodně zklamala a mě to mrzelo, protoţe já si více rozumím s tátou neţ s mámou a on se mnou nemluvil celé těhotenství, jak jsem porodila vzal ho do náruče a potom další celý rok a to jsem si vyčítala, ţe jsem zklamala vlastně tátu, v tom ţe měl o mě jiné mínění táta. A ještě v Bibli je napsáno, ţe hloupý syn dělá trápení své matce, ale otci ne. Kdeţto chytrý syn chytrá dcera dělá radost svému otci a já jsem zklamala svého tátu v tom, ţe měl úplně jiné smýšlení o mě, ţe se vyučím, ţe budu mu dělat radost, ţe si udělám řidičák a tady a byl z toho zklamaný. Na základě čeho se to změnilo?
81
Přijmula jsem Jeţíše Krista do svého ţivota. On přijmul to, ţe kdyţ mě miluje, musí mít rád i mýho syna. Ţe říká se, porodila jeho dcera. On si jako myslel, ţe otěhotním, budu mít muţe a šťastný ţivot, on se nezlobil na mě skrz toho, ţe se mu dcera někde zbloudila a ţe otěhotněla, ale mrzelo ho to, ţe mi nastalo veliké trápení, ţe zničila jsem si ţivot a ještě ţe jsem ho dala na svět v takovém stavu, ţe mám na sobě veliké břemeno. Děkuji za vysvětlení.
82
Příloha 3: Rozhovor s respondentkou Amandou Co Vás napadne, kdyţ si vzpomenete na první těhotenství Takţe jak bych to řekla, potkala jsem, chodila jsem taky do školy, chodila jsem do deváté třídy, dojíţděla jsem a byl pohřeb, já jsem ještě měla dědečka, tak pradědečka. To byl strašně moc velkej pohřeb, takţe jste tam všichni jeli, to nebyl pohřeb, to byla svatba. Fakt, tam se dělala, já jsem si připadala, jako to bylo něco úţasnýho, opravdu v šestnácti letech, no patnáct a půl. Tak já jsem v březnu, 10. Března takţe přesně nevim, kdy byl ten pohřeb. Takţe jsme tam prostě jeli a mladá holka, plno chlapců, muţů nebo jak to mám říct a my jsme byly taky holky a řekly jsme si kterej se nám líbí, tak já jsem se rozhodla, ţe ten je můj a na toho mi nikdo šahat nebude, on byl sice hodně starší ode mě, bylo mu 23 roků a mě bylo 15 a on uţ byl ţenatý, měl dvě děti a to jsem samozřejmě nevěděla, kdyţ se mně líbil. Tak to vzniklo, ţe tam sympatie tam byla. On taky těm klukům všem řekl, na tu mě nešahejte, do ní půjdu já. Za celej večer jsme se neviděli, kdesi cosi, no a dopadlo to tak, ţe celou noc jsme zápasili v trabantu. Takţe to bylo takový pro holku, jsem si říkala, ţe kdyţ mu to dám, tak za mnou bude jezdit. Tak jsme se spolu vyspali, pomilovali a on mi slíbil, ţe přijede, ţe je v rozvodovém řízení, ţe přijede. No a sedím doma a my jsme bydleli na vesnici, my jsme tři sourozenci, já jsem nejstarší a ještě sestra a bratr no a většinou se sestrou jsme byly. No tak večer sedím u televize, celá rodina a on se objevil ve dveřích, to jsem byla úplně v šoku, ţe se tam objevil a on šel přes maminku, no a kdyţ byla příleţitost taksi dala a on to věděl. Takţe nakoupil, no a začali jsme spolu spát. No a já jsem vyšla z té deváté třídy a byly prázdniny, on byl z České Třebové, a my jsme jezdili, pendlovali jsme dvakrát do týdne, dva dny v týdnu jsme byly v Český Třebový a pak zpátky v Čechách, u jeho tety, já nevím další tety. Prostě strašně velkou rodinu, mě to nikdy tak jako nepřišlo. Byla jarní prázdniny a na učňák mě nevzali, protoţe jsem nestihla dát přihlášku, takţe jsem to vyřešila tak, ţe tak vyřešila, to je hloupý, prostě mě to nepřišlo, ţe bych měla jít učit se dál. Protoţe jsem chodila na brigády do lahůdek, tam dělali dříve chlebíčky, tlačenka, párky, tak jsem si říkala školu jsem vyšla, chodím na brigády, tak o co jde. A kdyţ vám rodiče neřeknou, to je ještě ta starší generace, do školy musíš chodit, ale jestli půjdeš dál nebo nepůjdeš dál. A my jsme spolu furt chodili, my jsme byly spolu od rána do večera, furt. Prostě zamilovaná a tak nějak aby mi mamka řekla, dávej si pozor nebo existuje ochrana, pilulky, nebo pojď, půjdu s tebou k doktorovi,
83
vůbec nic, řekla, dávej si pozor, ať nejsi těhotná a to bylo všechno. A tím to pro ni skončilo, taky jsem si říkala, ţe nějak jsem tomu nedávala. A napadlo vás v té době, ţe můţete být těhotná? Ne, vůbec. Mě to nenapadlo. Ta mamka mě. Já nevím, já třeba holce neţ našla si toho přítele, tak furt jsem jim to říkala, mám čtyři holky, tak jim to pořád říkám. Uţ od malinka, jenomţe u nás to fungovalo tak, ţe se o tom nemluvilo. V televizi byla jenom pusa a uţ jsme museli jít pryč. Prostě o sexuální stránce se nemluvilo, to je hanba. Jo. Takţe já kdyţ vám řeknu, ţe kdyţ jsem dostala první menstruaci, tak jsem přišla za mamkou, já jsem asi dostala menstruaci a co udělala? Ona přišla ke mně a vrazila mi facku, ţe jsem nevěděla čí jsem a vítám tě mezi ţeny. A to bylo všechno. Takţe opravdu, mi řekla ať si dávám pozor a mě to nenapadlo a člověk jak je zamilovanej, opravdu chcete jenom ať ho neztratíte a všechno mu dát, není ten rozum jako teďka. Z ničeho nic, mě to ani nenapadlo, ţe jsem nedostala tu menstruaci, co se mohlo dít. S mamkou jsem o tom nemluvila, protoţe to byla hanba, aţ kdyţ jsem začala zvracet a motala se mi hlava a uţ jsem neměla, protoţe tam ten sex byl furt a uţ nebyl takovej a uţ mě začal podezřívat, ţe mám jinýho. Ţe uţ ho nechci, tak jsem šla k doktorovi a tam mi řekl, pan doktor, ţe jsem tři měsíce těhotná. Takţe jsem radosti přišla domů, ţe jsem těhotná, jsem to řekla mamce a ta mě samozřejmě zase dobušila. Vţdyť jsem ti říkala, ţe si máš dávat pozor (řekla mamka), ala jak si mám dávat pozor (řekla amanda) nebo co jako. A tam mamka chtěla, ať si to dám pryč, kaţdopádně ať to dám pryč, aj přítel. A já jsem řekla, ţe ne. Šestnáct roků mi bylo. Já jsem řekla, ţe ne. Ţe to první nedám pryč, aj kdyby se mělo co se dít. Jemu jsem to řekla aj mamce. Aj kdybych s tím děckem měla být, vůbec jsem nepřemýšlela, jestli s ním budu na ulici. Prostě jsem ho měla v sobě. Dokonce aj on mě přesvědčoval, ať to dám pryč. Jsem řekla prostě ně a byla jsem u mamky. Kdyţ jsem byla těhotná, tak se neřešilo, kde budeme bydlet, vůbec nic jsem neřešila. Furt se jezdilo, přítel tím ţe byl starší, já jsem si to nikdy neto, nedělal, nepracoval. Takţe mě vůbec nezajímalo, kde bere peníze, takţe na co jsem ukázala, to jsem měla. My romské holky, jsme takové, ţe jak nám je těch patnáct šestnáct roků my nepřemýšlíme. Já nevím, pokud vám ty rodiče všechno nedají, tak je to takové ţe nevíte. Pocit kdyţ jste byla těhotná, vy jste byla šťastná.
84
Hrozně šťastná jsem byla, kdyţ to řeknu tak, oni se s tím smířili i mamka i přítel. Protoţe uţ to nešlo dát pryč aj. Oni se s tím smířili, on si mě hýčkal. I mamka jo. Ta vyšívala peřinku, jo těšili se na to. Já taky teda, opravdu. Ale vůbec jsem, mamka řekla, budeš tu. Já tě tam nepustím k jeho rodině. Protoţe tu jeho rodinu znala, on byl jakýsi můj bratranec ale čtvrtý nebo pátý pokolení. Ţe uţ to nemělo do mamčiny strany nic. Kdybyste viděla syna, tak to je kopie úplná, tak jsem byla těhotná, jedla jsem, kupoval mi, jezdili jsme, furt byl na mě hodnej. Nikdy mi neublíţil, nešáhnul na mě. Jakoţe by neměla jsem pocit, ţe bych něco mně chybělo, i kdyţ jsme neměli to svoje, my jsme byly oba dva u mý mamky. My jsme byly, ţe jsme měli jednu, to bylo 2+1, mamka spala v kuchyni, a my jsme spali v druhým, to bylo asi větší, jedna místnost a tam jsme spali já, sestra, bratr a potom ještě babička a potom ještě přítel. Ale já jsem měla svoji postel, svoji skříň, nikdo mi na moji postel nesměl. To bylo takový, ţe jsme byly u mamky třeba týden, potom kdyţ uţ jsem byla hodně těhotná, tak uţ jsem s ním nechtěla tak často jezdit. Tak třeba jel a přijel za tři dny, a já uţ jsem byla u mámy a asi jak uţ jsem s ním tak často nebyla, tak začal dělat více těch podvodů, vůbec nevím ani o co šlo a kdyţ jsem měla mít před porodem, tak mě oznámil, ţe dostal podmínku, ţe má nastoupit na půl roku. Říkám, za co? A on nestarej se, takový a on nenastoupil. Ale mě to furt mě to, já jsem měla strašnou oporu u mamky. I kdyţ to nechtěla, tak i díky ní toho kluka mám, kdyby mi trošičku řekla, tak bych šla a koupila prezervativ a ať s mnou jde k doktorovi, ať mi napíše nějaký ty. Ale říkám, měla jsem se u mamky skvěle. Takţe jsem porodila. Já vám to řeknu tak, ten můj on se musel uţ měsíc před porodem schovávat, kdyţ měl nástup, tak se musel schovávat. Mamku všichni znali, to víte na vesnici, jenom v tom dobrým policajti, on kdyţ přijel tak věděli, ţe je u mě. Prosím tě my víme, ţe je tady říkali. Prosímtě Růţi my víme, ţe je tady, tak nám ho videj. A říkáme, nikdo tady není, jak jsem se s nima bavila, tak on utekl přes okno. A on nějak utekl a za dva dny jsem začala rodit, takţe on ani nevěděl, ţe jsem začala rodit a potom teda mamka mu dala vědět, to ani nevím, no to jsem byla týden v nemocnici, samozřejmě jsem chtěla, aby se přišel podívat. On chtěl holčičku, protoţe uţ měl dva kluky, tak si myslel, ţe to bude holčička, tak ale kluk to byl. Nadšenej tedy nebyl, ale já byla šťatná. Sice dvanáct hodin jsem rodina a říkala jsem, ţe v ţivotě chlapa na sebe nepustím, ale pak doktor říkal, a povíme si za chvíli. Kdyţ to šlo tam, tak to půjde i ven. Je to i lepší, kdyţ tam můţou ti partneři jít, protoţe kdyţ ta mladá, kdyţ tam je tak se 85
tam chovaj hrozně. Jako ne ţe by ta péče, ale slovama jsou strašně vulgární a v tu chvíli vám to je nemilé. Protoţe pro vás toje nový, a těšíte se na to, on tam nemohl být, to bylo po to převratu já uţ nevím. Jo určitě, oni mě tam nechali leţet a jenom přišli jo volili mě studenou vodou a hrábli do mě, to strašně bolelo, a řekli prosím vás vydrţeli to všichni, vydrţíte to taky. A kdyţ jste se milovala, tak to nebolelo? A víte, takový v tu chvíli jsem brečela, ne těma bolestma ale tím jak se ke mně chovaj, těma slovama. Hlavně ty sestry, oni na mě koukali jak na nějakej odpad, jo cigánka, mladá, prostě byli takový. A potom porodu ty sestřičky co se staraj o to miminko, tak ty uţ byly hodnější, ukázali mi, jak se to má přisát, vykoupat, jako fakt ty uţ byly milejší neţ na tom sále. No a tak on to stihnul, mě pustili z porodnice a šla jsem domů, mama nadšená, v tu chvíli jsem si nepřipouštěla, ţe mám nějakou zodpovědnost. Vůbec tohle to se mi hlavou vůbec nehonilo. Mám zdravýho kluka a vůbec jsem nic neřešila. Já nevím, měla jsem strach, hlavně jsem měla strach, ať ho vidí aspoň. A tak splnilo se to. Přijel sem, vzal si ho na hodinu do náruče, a pak přišel zrovna pan policajt. On říkal, ţe chce počkat aţ to a nechal se vzít. Prodluţoval jsem to, říkal, kvůli tomu abych ho viděl a tak jako brečela jsem, ale ta mamka byla hodně velká opora. Kdyţ to tak řeknu, tak do druhýho, tak neţ se mi ona narodila, tak jsem se odstěhovala od maminky. Jinak jsem do dvaceti třech let byla u mamy, jeho zavřeli, já jsem čekala, nechodila jsem ven, já jsem mu kaţdej den psala dopisy, mamka mi říkala, běţ na chvilku ven, já ti kluka pohlídám. Říkám ne, zaláskovaná, co kdyby se to dozvěděl. No a on mi začal psát dopisy, ţe jsem matrace a tak, a mě to přišlo takový sobecký, říkám v ničem i mi neto, kluka jsi viděl jeden den. Kdyby ne mamky, nikam nechodím a zbytečně mě podezřívá. Tak jsem mu napsala, ţe mám jinýho, on mi nevěřil, to zas začal psát, ţe aţ příjde tak si mě vezme a kdesi cosi. Ale říkám, uţ jsem byla, měla jsem toho kluka, asi po půl roce, půl roku jsem čekala na toho jeho tatínka a pak uţ jsem mu napsala, ţe mám jinýho, ať mi dá pokoj. Jela jsem i s klukem na návštěvu. Mamka mě hodně pomáhala, já jsem brala ten rodičák nebo co to je, nějaký tři tisíce ani ne, jsem to podepsala a celý jsem to dala mamce. Jsem říkala, já nevím, kluk má všechno, on je první vnouče, bratr po něm pral plíny. Takţe pomáhala celá rodina, sestra, bratr, mamka. To bylo první vnouče. … Moţná, kdyby mamka měla ještě miminko, tak by mě to nakoplo něco udělat, abych to neměla to miminko. Víte jak to je, starat se o sourozence malýho, ale tím, ţe tam nebyl, uţ jsme byli všichni velký. Naše mamka má jen tři, nám to bylo líto, ţe jsme chtěli více 86
sourozenců, jo a moţná taky tím je to. Mě to vůbec nenapadlo, říkala jsem si, mám se s ním dobře, co jsem chtěla, to jsem měla. Potom, kdyţ jsem porodila toho kluka, tak ten rozum trošičku máte, a přemýšlíte úplně jinak. Uţ chcete pro toho malýho, aby se více staral. Já jsem chtěla třeba, jsem neměla peníze, aby koupil klukovi lepší věci, uţ to nebylo jenom o nás dvou. Kdyţ tam to děcko nebylo, tak to bylo jenom o nás dvou. Ale jak uţ tam byl, tak pro mě existoval víc ten malej, já uţ jsem měla otevřený srdce více pro něj (díte) neţ pro něj (muţ). A tím pádem se uţ mu nevěnujete tolik. No a oni ho zavřeli na pět a půl roku a on viděl kluka aţ po té době, klukovi bylo necelých pět a půl a oni se přišel podívat, já jsem byla uţ vdaná a měla jsem Lucinku. U mě je to takové komplikované, já jsem Ryby, dlouho ve vodě nevydrţí. Vy jste si našla partnera, vzali jste se a měli jste Lidkušku A on přišel, ţe se jde podívat za synem. Ale přitom nepřišel vůbec za synem, ale přišel vyhroţovat. Říkám, máš syna, tak se na něj podívej. Ţe uţ máte větší rozum neţ v patnácti, protoţe Pavlik má Roma a u Lidušky to byl Čech. Já jsem měla 23 roků on 38 let. Takţe mi do toho ţivota mě hodně naučil a díky tomu jsem tam, kde jsem. Já kdybych si začala zase s Romákem, říkám to na rovinu, tak jsem na tom stejně jako tedy v těch Doksech, plno dětí a nejsem tak na to, i kdyţ s náma namluvila mama o té sexuální stránce, ale zase se snaţila, ať nejsme bez práce, musíme mít práci, kdyţ nebudeme mít práci, nebudeme nikdy nic mít. Ona vţdycky byla proti, nikdy nebrala sociálku, nebo podporu. Ta dřela, ţe chlapi tam nevydrţeli, ona tam dělala třicet roků, ona do nás hučela, kdyţ máš, musíš se postarat. Chodit do práce. A potom jak jsem měla toho manţela, tak mě taky naučil hodně. Vyjít s penězi, nepůjčovat si, nedělat si dluhy, tam uţ to nebylo takový. Ale kdyţ si vzpomenu tak ta první to byla dětská láska. Já jsem pouţila ochranu u manţela, prezervativ a to já nechci a jako ne. V těch 15, taky jsem chodila do školy a holky tam byly, člověk s nima o tom mluví. Ono moţná já jsem byla v dětským domově, potom jsem v patnácti šla domů, já jsem byla ve zvláští škol a tam bylo převáţně, s něma si nemáte o čem povídat, s něma se bavíte jenom o klukách, já nevím nikdy jsme se nebavili o ochraně, jako opravdu. Já jsem chodila do Kosatce na tu zvláštní a já jsem tam měla jednu kamarádku, ale nikdy jsme se o tom nebavily, ţe je nějaká ochrana. To je takový to, ţe chcete, aby vás ten chlapec miloval, uděláte pro něj cokoliv. Taky moţná i díky tomu, ţe jsem se zakoukala do toho Jana, co s ním mám kluka. Na tý základce jsem měla kluka, ale ţádný sex tam nebyl. Ale pak jsem zjistila 87
časem, ţe fetuje nějaký to lepidlo nebo cosi a to, tímhle tím tedy ne, dala jsem od toho ruce pryč. Moţná kdyby nepřišel ten, tak jsem někde jinde, moţná feťačka. Musela jste se něčeho vzdát? Já kdyţ to tak vezmu zpátky, kdyby mi maminka nepomáhala, kdybych na to měla být sama, tak ţe bych to nezvládla, začalo osmnáct devatenáct a začala jsem se bavit, věděla jsem, ţe je to u mámy, ţe se má dobře, aj kdyţ jsem byla jsem tejden 14 dnů pryč, ale věděla jsem, ţe jsem přišla a byl v pořádku a tím ţe jsem nebyla bez peněz, ţe jsem většinou nosila i dárky. Ale neuţila jsem si ho tak jako to druhý dítě, na to jsem si ho sama vychovala. Vůbec jsem si to první neproţila, já jsem spíše v tu chvíli chtěla dát všechno, já jsem byla tak zaláskovaná a myslela jsem si, ţe kdyţ mu dát to dítě, ţe to bude ještě lepší, ne naopak. On furt básnil, ţe by chtěl holčičku. A kdyţ vám to tak říká v 15 v 16 tak jsem si říkala, asi mě opustí, kdyţ neotěhotním. Nebo nevím, jako opravdu fakt si to teď uvědomuji. No protoţe mi bylo řečeno, já jsem se toho strašně bála, to jediný mi bylo řečeno mi řekla mamka, jakmile dáš první dítě pryč, uţ nemusíš mít další dítě. A toho jsem se hodně bála. Jsem si říkala, kdyţ ho dám pryč a můţe se stát, ţe bych uţ nemusela mít nikdy děti. A toho jsem se hodně drţela v hlavně. Moţná jsem udělala dobře, ţe bych ty čtyři děti neměla. Mám čtyři holky a jeden kluk, nejmladší je 5 roků. Nevím, je to takové ţe neříkám, ţe ho nemám ráda, ale víc se potatil, tak láska je tam taková, jako mám ho ráda, kdyby se mu něco stalo, neříkám, ale uţ to není takový jako u těch, protoţe je to moţný, ţe přišlo to brzo a vůbec jsem si ho nevychutnala, neuţila. Já kdyţ bych to měla říct po pravdě, teprve teď bych chtěla mít abych měla teď. S manţelem bych chtěla ale on furt říká, ţe ne. Protoţe přišlo první, to jsem lítala, to jsem si uţívala, co jako, osmnáct jo a začla jsem prostě řádit, ale kdyby tam nebyla ta mamka, tak nevím kde bych byla. Jako kluka bych se nevzdala, ale musela bych začít, najít si partnera takovýho, který by se postaral i o toho kluka a tím, ţe jsem věděla, ţe je u mamky, tak jsem se nemusela k nikomu stěhovat. Já jsem se vţdycky vracela domů. Jsem většinou i s tím partnerem byla u nás. On sice měl, ale já jsem k němu nikdy nešla bydlet. Po půl roce nebo roce. Ne, já jsem se furt drţela doma, protoţe jsem věděla, ţe kluk je tam a nechtěla jsem odejít bez něho. A pak uţ přišla ta Lucinka a uţ to bylo o něčem jiném. Já nevím jestli říct, ţe jsem si opravdu chtěla, to bylo také bylo z lásky, ale uţ jsem, člověk
88
uţ ví více o tom sexu, o tom ţivotě, i o těch partnerech jaký jsou, ţe nejsou zas všechny stejný. Co bylo takové to těţké? Překonat? Tak v jednu chvíli, akorát jsem jednu chvíli řešila s mamkou, protoţe jako by měla, navázala se, ţe jakoby Patrik byl její, a začli jsme se spíše hádat s mamkou o malýho. Kdyţ uţ jsem se rozhodla, ţe mám přítele, ţe si ho vezmu, tak mi ho nechtěla dát. A začli jsme se o něj prát. To byla asi největší krizovka. To bylo po těch dvou letech, uţ byly klukovali dva a půl roku. Měla jste strach, ţe vám ho nedá? Jo. Jo. Protoţe ona na něj byla vázaná, strašně. Ona měl ještě partnera mladšího, mamka byla starší a uţ nemohla mít. A tím, ţe měla mýho kluka, opravdu aj bylo to o tom, ţe jsme se o něj prali, mamka vrazila mě a já jí. Prostě jsem jí řekla, ţe to si do dneška pamatuji – udělej si svoje dítě, tohle je moje vlastní. To bylo asi nejhorší u mě, u toho prvního děcka. A potom se s tím smířila, ţe nebude pořád u ní. A nedávala mi ho, to tam bylo. No to máte pravdu na to jsem úplně neto. Protoţe já jsem jí aj vděčná, protoţe kdyby né jí, tak sice tam bylo, ale můţu si za to sama. Protoţe já jsem jí dávala k tomu prostor, ona s ním byla furt. Jo, já jsem začla lítat, opravdu, takţe ona se o něj starala a dala mu větší lásku neţ já. Já jsem jenom viděla, ţe je to můj syn, jako o peníze to nikdy neřešila, to jsem jí dala a starej se, o penězích to jsme ţádnou krizi neměli, protoţe mamka šla do práce a tu mateřskou jsem jí dávala, takţe on měl všechno, opravdu všechno. Akorát jsme se začali hádat, to moţná bych to ani neudělala a začal do toho vrtat přítel, uţ mi začal dávat rozumy. A kdyţ někoho máte ráda, tak vám to začne šrotit. A jak vám začne něco do hlavy tlouct, tak vám to začne šrotit, pokud ho nechcete ztratit. Naopak co jste si uţívala, těšila? Nevím pro mě to bylo všechno..jako měla jsem třeba, ţe uţ jsem měla taky ţe, bylo to druhý taky mě kolikrát mamka vyhodila v zimě a neměla jsem kam jít, bez přítele, bez ničeho. Ale to uţ je jiný téma. Jestli by byl rozdíl být těhotná ve dvaceti?
89
Já nevím, nedokáţu vám to říct, jako je moţný, ţe kdyby to bylo, tak jsem nemusela mít pěti ale jenom dvě. A mohla jsem mít aj lepší ţivot. Protoţe ty moţnosti co jsem měla byly neskutečný, já jsem nemusela být ani v Čechách…ale měla jsem jednoho a ten mě tak mlátil, ţe kdyţ to vidíte, to je ono. A kdyţ jsem měla Pavlika, tak ho neskutečně bil. … Strašně ţárlivej a kdyţ mě zbil, tak jsem se s ním večer musela milovat, jako by nic. Ale to uţ jsem si říkala, ale na kluka mi šahat nebude. A to mi bylo těch 19, táhlo mi na 20, ten rozum tam ještě nebyl. Ale byla jsem zaláskovaná a vzala jsem si toho kluka sebou, sice on říkal, ţe ona dva tohle to, no a ve finále jsem teda utekla, podařilo se mi utýct od něj k mamce. Co mě k tomu vedlo? Já nevím on na tom trval, tak jsem prostě šla. Mamka vás pustila tenkrát? Jo, protoţe ona ho znala. Ona ho znala a tak řekla, ţe by nemusel bejt špatnej, ţe by mohl bejt hodnej. A ba naoapak. On totiţ kdyţ přijela, tak dělal velkýho haura. Jo. Točil se kolem ní, kdyţ bylo tak všechno. Mamka vţdycky přijela naprázdno. Ale tam jsem si právě říkala, na kluka mi nikdo šahat nebude. A to bylo nejhorší s klukem co jsem měla, s partnerem a od té doby jsem řekla ne, utekla jsem s klukem v noci, to jsem řekla, ţe tam mám strejdu a ţe na dluh donesu nějaký jídlo, on nebyl doma tak jsem vyuţila situace a víte, co se divím? Ţe jsem měla 19 roků, ţádný rozum nikdo vám nedal, nikdo vám neporadil, já jsem se nebála, nevzdávala jsem to. Víte, jak jsem byla v těch Čechách, bez koruny, bez ničeho. Mě napadlo, já jsem šla za starýma babičkama, viděla jsem je tam u starýho autobusáku a jsem jim řekla, ţe jsem ztratila peněţenku, jestli by mi mohli půjčit na vlak, ne půjčit. Ale oni mi dali 50 kč nebo 60Kč, já uţ nevím. A teď kluk měl hlad a teď já jsem nevěděla co koupit, jestli koupit jídlo. Teď jsem nevěděla, kolik bude stát ta jízdenka k tý mámě, takţe jsem nevěděla, tak říkám první půjdeme na to nádraţí, tam koupíme tu jízdenku. Pavlikovi bylo rok a půl a on furt ţe chce papat, papat. Jsem koupila tu jízdenku a zbyly mi dvě koruny, opravdu dvě koruny, takţe jsem mu koupila dva rohlíky. Takţe jsme se takhle dostali domů. Ale říkám mama, kdyţ mě viděla, jsem dorazila ve dvanáct v noci to byla taková ta doba, to byla taková ta doba, ţe byli skini. A já jsem se ocitla v tom městě, jestli vám to bude něco říkat Hronov, Police nad Metují, tam se hodně stýkali, je to v Čechách. A ten průvodčí kdyţ viděl, ţe přichází na to nádraţí, tak mě s tím klukem schoval k sobě. Neţ přijede vlak, protoţe kdybych tam seděla, jak by přišli, čtyřicet 90
chlapů. A kdyby nás viděli, tak tady nejsme. Tohle jsem si proţila nejhorší s klukem. A od tý doby jsem i řekla, ţe ne. Ţe chci jinak ţivot a ţe romskýho kluka ani náhodou. A pak jsem se seznámila nečekaně s jejím tatínkem a ten uţ mi dal více rozumu. Jak bych to řekla, já jsem se hodně mámy bála, moţná kdybych se o tej sexuální stránece více bavila , tak nevím jestli by mi poradila nebo ne. A vím, ţe teď uţ se o tom bavíme normálně, ale tam to bylo, ţe moţná jsem se bála jí všechno. Dva roky jsem jí to neřekla, třináct roků a bála jsem se, budu těhotná nebudu těhotná, koho se na to mám zeptat, můţu otěhotnět? To bylo takový a právě moţná, ţe jsem zjistila, ţe ne, tak jsem si říkala, ţe asi nebudu těhotná. Kdyţ jsem po tom neotěhotněla. Moţná kdybych jí to řekla, tak to mohlo být jinačí. Jsem to teda vůbec neměla jednoduchý, jsem ráda, ţe je mám. Hodně jsem si zaţila. Tak to bylo z hlouposti, tím jsem jsem si chtěla udrţet toho chlapa, tak jsem neuvaţovala. Protoţe mě to bylo šum a fuk. Já jsem si myslela, ţe má, já jsem se podívala do výlohy a večer jsem to měla. On uměl okouzlit, tak co chcete po patnáctileté holce. Co se týká zdravotních věcí všechno v pořádku? Všechno v pořádku. Kdyby nebyly doktoři, tak mám aj více (dětí). …akorát dcera jde asi v mých stopách, tak v sedmnácti, v pěti měsících ji chytlo slepé střevo, jí to samý. A taky má kluka, mě to příjde v mých stopách, ale doufám, ţe v těch lepších. Já myslím, ţe jo. A jak to berete? Já se vyloţeně těším, ţe příjde to, ţe je nadšená tak jako jsem byla já, ţe můţe dát tohle to, ţe můţe být první, ale porodí, zas bude štíhlá a bude to na mě, teda doufám. A ona mi říká, ţe je připravená, já ale ji říkám, ţe není. Aţ se to narodí, budeš se více věnovat klukovi, tomu se to nebude líbit a hádky a uţ to nebude takový růţový jako kdyţ jste byly sami, věř mi, u mě to bylo to samý. Myslíte, ţe by byl nějaký rozdíl, kdyby otěhotněla ve dvaceti? Já myslím, ţe ne. I kdyţ si zase říkám, ţe je lepší, ţe je teď těhotná, kdyţ začala tak ji to táhne nějak jinam. Tak jsem ráda. Protoţe kdyţ to vidím ty její kamarádky, těţce závislý, poslouchaj partnera strašně, do toho je mlátěj. Vypije, učí je fetovat,..takţe si říkám radši takhle a těší se na něco, a ví, ţe bude se muset o to starat. Ale uţ má 91
myšlení na něco jinýho. Pro moji holku je to dobrý, i kdyţ zase ta druhá je úplně něco jinýho, škola. Ona zase říká, ţe není hezká, ţe ji nikdo nechce, já ji říkám to není pravda. Říkám ji na kaţdou čeká to štěstí. Já jsem byla z toho v šoku, ţe uţ není panna. Já jsem brečela, já jsem z toho byla hotová. Zralá na panáka. Peklo. Protoţe rozumíte, já jsem věděla, ţe jak uţ to poznala, tak uţ to bude. Dokud to nepozná, tak ty holky jsou zlatý. Já vím, jak já jsem se chovala, já jsem byla jako puberťák. Ona to samý. Chlapi nebo strejdo, tak vůbec, ale jakmile to poznáte, tak se to obrátí. A z toho jsem uţ věděla. Měla jste strach, ţe otěhotní? Jo. To uţ jsem měla, tak dávej si pozor, berete něco. Jo mami, jo mami. Aj s ním jsem se o tom bavila. Jsem se nestyděla, kdyţ můţe s mojou dcerou spát tak jo. Furt je lepší si o tom popovídat, poradit se, neţ potom řešit. A holka mi řekne, kdyţ má problémy, tak mi to řekne aj před ním a tohle já jsem nemohla u mamky, neexistovalo, abych já před mamkou mu dala pusu. Ne. Kdyby moje holka byla panna, tak si myslím, ţe není těhotná, nemá partnera, ale tím, ţe o to příjde brzo, tak moţná proto ta druhá je do dneška ještě panna, doufám. Jako kdyţ příjdou o to v 18 nebo 19, to uţ je vzácnost, ale myslím si, ţe uţ trochu více přemejšlej. Kdyţ příjdou o to panenství později. Ty ţenský uţ jsou pak jiný, kdyţ o to příjdou, chcete být dospělá. Já to samý.
92
Příloha 4: Rozhovor s respondentkou Petrou V kolikati jste otěhotněla? V šestnácti. Plánovaný to nebylo, bylo to, ţe se to stalo, ţe jsem otěhotněla, ţe jsem přestala chodit do školy a těšila jsem se na miminko uţ. Bydlím s přítelem s dětma. No od šestnácti s přítelem. Bydleli jsme u mamky a potom jsme se přestěhovali sami, samostatní jsme. Na poprvé, taky jsem se tomu divila. Na poprvé no, ale nelituji toho vůbec. Já jsem byla odhodlaná, ţe si to nechám. I kdyţ mamka byla proti, já jsem se postavila k tomu čelem a nevymluvil mě to nikdo. Tak přítel uţ pracoval v tu dobu, tak já jsem měla budoucnost zajištěnou, nechybělo mě u něj nic. Tak se postaral u nás. U mamky jsem bydlela do osmnácti a potom jsme měli svoje s přítelem. My jsme nechtěli bydlet u rodičů u přítele, jsem chtěla bydlet u mamky. Tak on s tím souhlasil, a dítě bylo napsané na přítele. On byl starší od dva roky. Ne chodili jsme spolu, on byl náš soused. Jsme se znali od malinka, nakonec to dopadlo tak, ţe jsme spolu zůstali. Ten první pocit byl takovej, ţe jsem uvaţovala jestli jo nebo ne, ţe jsem uvaţovala jestli tu školu dodělat nebo ne. Tak jsem si řekla, ţe dítě za to nemůţe, sice blbé uvaţování, ale nakonec jsem si to nechala. Mamka mě přesvědčovala, pořád dáš to pryč dáš to pryč, ţivot si zkurvíš. Tak jsem ju neposlechla, jsem jí to vysvětlila. Ţe si to prostě nechám a ať se postaví klidně na hlavu. Dala mi facku, ţe. Já jsem se zarazila, no ale říkám třeba mě zbi, já si to dítě nechám. Ona, ţe kdyţ si to nechám, tak si poseru celý ţivot, ţe ani školu dodělanou. No ale stejně jsem si to nechala. No teďka vadí mi to, ţe jsem si tu školu nedodělala, ţe jsem mohla být vystudovaná něčím, ale tak co uţ. Je v tom nějaký rozdíl mít dítě v 16 anebo v 18? Je to pořád o tým samým, si myslím. Jestli porodíte v šestnácti nebo v osmnácti. Akorát tam škola, ţe se měla dodělat. Já bych asi taky tak uvaţovala, kdyby mi řekla dcera v šestnácti. Dcera deset uţ má. Kdyby mi přišla dcera domů s břichem v šestnácti tak já bych se jí ani neptala, bych ju vzala a musela by to dát pryč. To by si zase zmrvila celý ţivot. Otěhotněla v patnácti v šestnácti. Já jsem to mamě ani neřekla, ţe jsem ztratila poctivost, ale aţ uţ jsem otěhotněla, poprvé jsem ji to řekla. Stála ve dveřích a nemluvila moc. Zjistila jsem to tak, ţe jsem
93
těhotná, ţe jsem si udělala těhotenský test. No a ten to ukázal. Si celou dobu myslela, ţe jsem poctivá. Nikdo neříkal, ţe by se mělo chránit. Maminka měla první děti aţ ve dvaceti. A nakonec mi se vším pomáhala mamka, s malou přebalovat, koupat, oblíkat. Ona mi pomáhala se vším, já jsem akorát kojila. Vţdycky mi poradila, protoţe jsem nevěděla jak co. To věděla ona. A u porodu taky se mnou byla ona. Potom byla ráda, ţe jsem si to nechala. Tak mi potom poděkovala, ţe má vnučku. Teď uţ z ní je velká koza. Ještě teď mám dva kluky, osm a tři. Všecko růţově jsem si představovala, ţe to bude miminko snů. Ţe na co si ukáţe, to bude mít. Ţe se celou dobu budu starat. Ale všecko co jsem si plánovala, mi vyšlo. Já si nemůţu ztěţovat. Přítele jsem si našla hodnýho pracovitýho, nemám si jak ztěţovat. Ani v tu dobu jsem si neztěţovala, protoţe on uţ pracoval, zdravou holčičku jsme měli, to bylo hlavní. My jsme neměli ani soud, on podepsal otcovství. Od partnera mamka, ani neví, ţe máme děcka. Oni ji ani neznají. Takţe on patří sem (přítel). Ať se chrání, ţe je to na to spousta času, my jsme pospíchali všude, taky jsme měli čas, ale pospíchali jsme. Dceři to budu asi ne já vykládat, ale mamka. Stejně to jednou musí vyzkoušet, jestli v šestnácit nebo 17, tak se s tím uţ nic nikdo neudělá.
94
Příloha 5: Rozhovor s respondentkou Martinou Vlastně já jsem brala prášky, normálně antikoncepci a nějak se to zvrtlo no, pak jsem vysadila z důvodu, ţe jsem strašně přibírala, nedělalo mi to dobře. Pak jsme přešli na kondom, jenomţe to asi prasklo no a za dva měsíce těhotenství jsem nedostala menstruaci, takţe to bylo takový náročný, nečekaný. Uţ dva roky, jsem s přítelem od patnácti, to jsme se dali dohromady, pak v šestnácti, ţe s ním o to příjdu a pak jsem nasadila prášky a ty mi nedělali dobře, jsem to vysadila a myslela si, ţe ty kondomy ţe to funguje a prasklo to. Sama jsem šla k doktorovi, věděla o tom maminka. Věděla jako průběţně všechno, protoţe si povídáme ale, kdyţ jsem jí to řekla, ţe jsem nedostala měsíčky, tak mě poslala k doktorovi a uţ mi dal i termín. Mama chvilku ţe to mám dát pryč a pak vlastně, otec řekl, ţe je proti tomu, ţe to mám dát pryč, ţe jsem si měla dávat pozor předtím. Ţe u toho prvního je to takový rizikový to dávat pryč. A je to tady no. Tak já jsme nechtěla, jsem si chtěla nejdříve dodělat školu a aţ to budu mít všechno zabezpečený, pak ţe třeba si to udělám (dítě). Nečekal jsem to tak rychle.
Tak
přemlouval nás taťka, a pak i mamka řekla, ţe si to mám nechat. Tak nikdo vám nepomůţe se vším, něco taky musíte sama. Tak třeba s přítelem musíme najít byt, přítel má asi 15 000 teď ještě kauce, nájem platit, kupovat věci, je to takový sloţitý, musí se shánět, kde se dá. Jako pomáhaj nám, ale to jsou takový drobnosti, pro nás to jsou drobnosti, ale pro ně to je hodně. Tak já bydlím s mamkou, ale má 3+1, s přítelem se tam uţ nevejdeme, takţe jsem tam sama a s přítelem se jen tak vídáme, ţe u nás je přes den a přes noc musí domů. No, nejsem jediná, mám ještě mladší sestru, té je 15 let, takţe jde na školu to taky něco stojí, ta nejmladší jde do první třídy, ta prostřední ta je ve třetí a to jsou samý problémy. Kdybych byla jedináček, tak se to udělá jinak, no ale ještě tam jsou ti sourozenci. Jako mamka by chtěla abych u nich bydlela, ale uţ jenom to, ţe bych byla sama bez toho přítele s mamkou, ta by se musela omezovat v práci kvůli mojí škole, tak jsem se rozhodla, ţe půjdu od mamky a ţe si s přítelem najdem byt. Já dál studuji přesto, ţe jsem těhotná. Chodím normálně na denní studium, akorát ţe mám omezený předměty, na který nemusím. Ale ty dva dny musím v týdnu přijít, různý 95
zkoušky, doháním to. Studuji kadeřnici, mě to baví, tak jsem to chtěla dodělat, tak já chci pokračovat ve třeťáku do září, ţe přítel asi půjde na mateřskou, protoţe on uţ vyučenej je, tak já, přinejhorším kdyţ se rozejdeme, tak on bude zabezpečenej a já ne, on to bude mít lepší. Jak to bude vypadat aţ porodítě? Tak buď přítel bude doma, nebo ty dva dny mamka v tejdnu, ţe by si vzala odpolední a přes ráno by mi hlídala a odpoledne by si šla do práce. Akorát teď je to sloţitý, vlastně já jsem si otěhotněla a odnesou to všichni okolo mě. Máte ten pocit? Jo. Není to jak třeba, kdyţ ve 25 lety otěhotníte, uţ víte co a jak. Jak se to pohybuje všechno, práce. Je to moc brzo. Určitě. Kdyţ vidím ty holky, jak choděj s kočárkem, nedodělaná škola, na sociálce. Není to můj styl, vţdycky jsem si říkala, ţe si otevřu svoje, ţe si budu chodit do práce, dítě ve 25 26, ţe aţ budu vědět, ţe s přítelem máme všechno. A takhle to bylo moc brzo, teď musíte shánět byt, teď ještě jsme oba dva kuřáci, není to moc lehký, ale co jsem chtěla to mám, nikdo vám nenechá byt bez kauce. Ještě kupovat výbavu, starat se o to, jak se to narodí, je to těţký no. Měla jsem jiné plány, bylo to nečekaný. Kdyby to bylo třeba plánovaný, no ale takhle. Nevíte co dřív koupit, co je to nejdůleţitější a je to první, ani nevíte jak se o to pořádně starat, co to potřebuje, co to obnáší, starosti. Tak asi s mamkou budu řešit, co nebudu vědět, mamka o tom ví. Tak tohle můţu čekat jenom od mamky, podporu. Partner má 24 let, uţ jako má taky, má mamku, taťku, rodinu, ale tak ve třinácti ho mamka kvůli přítelovi, našla si jinýho přítele a kvůli přítelovi odstrčila syna a on vyrůstal s babičkou, tady v Hranicích. Takţe nečekám podporu od nich, kdyţ ho vyhodili ve třinácti, taky to nemá lehký. Dělá na tři směny, vidíme se ráno a pak uţ do večera ne. Přes noc taky ne, to je takový sloţitý. Doktor řekl, ţe prej bych si to měla nechat, ţe tam pak nejsou takový šance na otěhotnění. A ţe nezáleţí na věku, ţe čím dřív tím líp, tak jsem z toho byla taková v šoku. Pak jsem přišla sem a řekla jsem to mamce, no a tam reakce byla, ţe to dám pryč a pak tatínek, ţe je, ţe je proti tomu. Tak on je cizinec, má jiný názory neţ my. Jak se cítíte teď? 96
Furt stejně, furt přemýšlím co kde dřív. Nejradši bych odešla od mamky, aby neměla starosti takový, nejde to ještě, ještě musíme vydrţet, protoţe přítel to sám zvládat nebude, platit nájem a jídlo. Tak jako mamka mi pomáhá finančně i teďka, ale jak uţ tam nebudu, tak to bude horší, protoţe sestra jde taky na střední, je trošku chytřejší, tak chce na obchodního makléře, na soukromou školu, to je taky takový placení, denně dojíţdět nebo intr, tak to bude náročný. Za tři měsíce uţ mám jít rodit. Reakce okolí? Potkávám se aj s tím, ţe byl tam výsměch, ţe tak brzo těhotná, tak jsem nechala jsem to bejt a pak tam byly takový ty útoky rasistický, ţe je to normální u takových lidí. Tak spoluţačky ze třídy, na kadeřnici jsou jiný. Tam se holky povyšujou, se cítí bejt vejš. A teď kdyţ já jsem tam přišla těhotná, tak já jsem ta niţší a oni jsou ty vyšší. Jako na té kadeřnici to obnáší ten výsměch, ty jseš blbá, ty si to necháš. Jedna se zastává, druhá se vysmívá. Kdyţ řekl taťka, tak to je taková pevná ruka a pak by tam byly hádky si myslím (kdyby si to nechala vzít). A pak se přidala i mamka, asi si promluvili, a kdyţ to na mě pustili, tak jsem to musela tak nechat. A říkali, ţe pomůţou a pomáhají hodně. Osvěta Jo, měla jsem dost informací. Tak já vlastně, kdyţ jsem si s ním začala, tak jsem byla ještě poctivá. Uţ domlouvali jsme se dřív, ţe bych o to přišla s ním. Tak jsem si šla k doktorovi pro ty prášky, pak jsem se chránila a uţ jsem začla příbírat po těch třech měsících a pátej měsíc jsem to vysadila a nasadila jsem ty kondomy. Byla to asi chyba to vysadit. Moţná kdybych si to nechala, tak nejsem těhotná. Vyčítáte si to? Tak teď uţ ne, uţ je pozdě. Ale ze začátku jo. Strašně to omezuje, já jsem byla taková furt diskotéky uţívat si s holkama, teď nemůţete jít nikam, uţ teďka. Musíte si dávat pozor, kdybych šla na diskotéku, tak třeba bych, by mě někdo bouchl, je to rizikový. Teď jsem měla operaci se slepákem v pátým měsíci. Přímo na moje narozeniny jsem musela pod kudlu. Teď ještě v nemocnici. Strašně mě to omezilo ve škole, jsem tam nebyla tři tejdny. To jsou dva tejdny školy a týden praxe. Budu to muset dohánět, v květnu mám závěrečný zkoušky postupový do třeťáku. Já budu rodit na konci května 97
a na začátku května mám posunutý zkoušky. Musím to nějak zvládnout, musím se učit, te´dka praxe, máme tam melírování a u toho musíte stát třeba dvě tři hodiny na nohou, ráno vstávat, je to sloţitý. Tak ve škole jsme měli přednášky (osvěta), tak jsem na to dala a zašla si sama k lékaři. Měla jsem strach, co se tam bude dít, ale zvládla jsem to, ale taky jak to dopadlo . Tak zas si říkám, ţe jiný holky fetujou, jsou takový podlehlý a tady to není nemoc ţe. Dá se to zvládnout. Tak je to sloţitý ţe dojíţdím do školy, tak kupovat jízdenku, teď to ani neprojezdím celý, všude tam jsou ty peníze. Bavíte se s přítelem o svatbě? Tak přítel chce svatbu, ale na mě je toho teďka dost, teď se ještě vdávat to ne. Nabídka padla, ale já z toho mám velkou hlavu, mám tam toho plno. Já jsem si chtěla udělat tříletej obor a ještě maturitu, teď uţ mám jenom cíl aspoň dodělat třeťák, ať aspoň něco tam je, kdyţ někam půjdu, tak lidi uţ koukají na výuční list. Tak mamka má tu zkušenost, tak taky byla těhotná v 17, stejně jako já. Je to lepší, kdyţ tam škola tam bude, kdyţ se na to vyšlu, nechám to bej a za dva tři roky si řeknu, ţe jsem byla blbá. Tak mám v mamce vzor. Takhle si můţe člověk jít do práce, má svůj příjem stálej, nikdo jim do toho nemůţe kecat. Obavy? Uţ asi nic, to je tady to co jsem řekla. Největší starost asi jak to bude, kdyţ si poloţíte tuto otázku a nevíte. Nikdo vám na to neodpoví, je to takový, ţe musíte furt přemýšlet, co budu dělat, kam půjdu. U mámy nechci bejt, to je špatný. Má svých starostí dost, ještě já ji přidělávám, vţdyť jsou skoro pořád v práci s taťkou a ještě miminko do toho, nevyspalí. Na co se těšíte? To je máloco. Tak uvidíme, porodím, třeba změním názor, teď si zas říkám, ţe mě o všechno okrad. 6e teď o všechno příjdu, třeba pak po porodu to bude lepší. Je to sloţitý, co jsem chtěla, to mám. Tak nechtěla, ale kdybych si to nevysadila, tak to nemuselo bejt.
98
