MASARYKOVA UNIVERZITA
FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ KATEDRA ENVIROMENTALNÍCH STUDIÍ
PRODEJ ZE DVORA V KONTEXTU EKONOMICKÉ LOKALIZACE – PODMÍNKY, SOUČASNÝ STAV A MOŽNOSTI ROZVOJE. KVALITATIVNÍ VÝZKUM ZE ŽĎÁRSKÝCH VRCHŮ.
Diplomová práce
Mgr. Alice Hradilová Vedoucí práce: RNDr. Naďa Johanisová Brno 2008
1
Poděkování: Ráda bych poděkovala vedoucí mé diplomové práce RNDr. Nadi Johanisové za odbornou pomoc a své rodině za trpělivost.
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně, s použitím literarních pramenů uvedených v seznamu literatury . ..........................................................
3
1. ANOTACE Diplomová práce se zabývá přímým prodejem produktů zemědělského původu v kontextu ekonomické lokalizace. Cílem kvalitativního výzkumu bylo zmapovat příčiny malého rozšíření prodeje ze dvora na českém venkově a zkoumat bariéry na straně producentů i spotřebitelů. Výsledky výzkumu, který se uskutečnil v katastru dvou sousedících obcí na Českomoravské vrchovině, ukázaly, že přímý prodej zde funguje, ale téměř výhradně v rámci místní komunity. Některé produkty jsou prodávány neoficiálně, důvodem jsou přísné legislativní podmínky prodeje produktů živočišného původu, které znamenají pro maloproducenty nepřiměřenou zátěž. Prodej je založený na přátelských a dlouhodobých odběratelských vazbách mezi producenty a spotřebiteli. Výzkum poukázal také na velkou roli samozásobitelství a nepeněžní směny ve fungování místní komunity a zjistil odlišné přístupy ekologických a konvenčních zemědělců k vytváření místních potravinových vztahů. Počet slov diplomové práce: 21 578 ABSTRACT The diploma thesis deals with first-hand sale of agricultural products in the context of economic localization. The aim of the qualitative research was to map the causes of little development of direct sale in Czech countryside and to investigate the barriers on the side of both the producer and the consumer. The result of the research, which had been carried out in the area of two neighboring villages in Czech-Moravian highlands, indicated that direct sale functions there, however only within local community. Besides, some products are being sold unofficially - the main reasons are strict legislative conditions for the sale of animal origin products which mean an inadequate strain for small producers. The sale is based on friendly and long-term customers’ relations between producers and consumers. The research had also pointed out the substantial role of self-supply and non-monetary exchange played in the functioning of the local community and detected diverse attitudes that environmental and conventional farmers held towards the formation of local food relations.
Word count: 21 578
2. Obsah: 1. Anotace / Abstract...............................................................................................4 2. Obsah.................................................................................................................5,6 3. Úvod......................................................................................................................7 4. Teoretická část 4.1 Ekonomická lokalizace jako protiklad ekonomické globalizace ..................8 4.1.1 Problém ekonomické globalizace.........................................................8 4.1.2 Dopady ekonomické globalizace na zemědělství................................9 4.1.3 Ekonomická lokalizace jako řešení – vymezení pojmu......................13 4.1.4 Jak funguje ekonomická lokalizace....................................................14 4.1.4.1 Ekonomická lokalizace řízená ,,zhora”....................................14 4.1.4.2 Ekonomická lokalizace prosazovaná ,,zdola”..........................15 4.1.4.3 Produkce potravin v systému lokální ekonomiky....................16 4.2 Přímý prodej u nás a v zahraničí ...............................................................20 4.2.1 Formy přímého prodeje.....................................................................20 4.2.1.1 Prodej ze dvora a na tržnici.....................................................21 4.2.1.2 Krabicové systémy (box schemes), biokluby, internetové prodejny, spotřebitelské kluby.................................................22 4.2.1.3 Komunitou podporované zemědělství (CSA)..........................23 4.2.2 Legislativní předpisy, které upravují přímý prodej v České republice............................................................................25 4.2.3 Srovnání se situací v zahraničí ........................................................30 2.3 Shrnutí teoretické části ..............................................................................32 5.Praktická část 5.1 Projekt výzkumu.........................................................................................33 5.1.1 Cíle výzkumu....................................................................................33 5.1.2 Strategie výzkumu............................................................................34 5.1.3 Výzkumné otázky.............................................................................34 5
5.1.4 Charakteristika zkoumané oblasti.....................................................35 5.1.5 Výzkumný vzorek..............................................................................36 5.1.6 Použité metody a techniky..................................................................38 5.2 Výsledky výzkumu....................................................................................38 5.2.1 Producenti...........................................................................................38 5.2.1.1 Formy prodeje a produkce zemědělských produktů..............39 5.2.1.2 Samozásobitelství, prodej a směna přebytků.........................42 5.2.1.3 Problémy, které hospodaření přináší......................................43 5.2.1.4 Možnosti rozšíření činnosti - agroturistika, trhy, ekologické zemědělství.........................................................46 5.2.1.5 Vize budoucnosti....................................................................48 5.2.2 Spotřebitelé.........................................................................................49 5.2.2.1.Využívání prodeje ze dvora spotřebiteli a jejich motivace.....49 5.2.2.2 Samozásobitelství a směna přebytků......................................51 5.2.2.3 Motivace spotřebitelů k nákupu kvalitních potravin a jejich postoje k dalším formám přímého prodeje...............52 5.2.2.4 Vize budoucnosti a hospodaření v regionu............................53 5.3 Shrnutí výsledků výzkumu, diskuze........................................................54 6. Závěr..................................................................................................................58 7. Prameny.............................................................................................................60 8. Jmenný rejstřík.................................................................................................66 9. Příloha................................................................................................................68
3. ÚVOD Současný venkov je pro mě jako pro člověka z města neuchopitelnou a občas i dost nepochopitelnou strukturou. Přicházím s očekáváním něčeho (například domácích vajec a mléka, když je v místním obchodě nemají) a odcházím s prázdnou. Vždy jsem se divila, proč lidé z vesnice, kam jezdím na víkendy, nevyužívají více potenciálu turistů a chalupářů z města například nabídkou místních produktů, když by to bylo výhodné pro obě strany. Prodávající by nemuseli nikam své zboží vozit nebo ho balit pro export do města a jeho cena by tak mohla být nižší. Místo toho si chalupáři nakupují mléko v městských supermarketech a obyvatelé vesnice si stěžují na nedostatek pracovních příležitostí. O tom, jak málo je rozšířený prodej ze dvora v naší zemi, se přesvědčíme hned, jak na český venkov zavítáme. Občas lze zahlédnout nápis ,,Prodej medu" a někdy narazíme i na nabídku brambor nebo jablek. Pokud máme velké štěstí, dopídíme se kozí farmy nabízející sýry a kozí mléko. Pak stačí přejet hranice do Rakouska a rozdíl je tak markantní, že si ho nelze nevšimnout. Tabule propagující místní produkci jsou takřka na každém kroku... Ve své práci bych se chtěla zabývat příčinami popisované situace. Téma prodeje ze dvora vidím jako velmi zajímavé v souvislosti s problematikou obnovy venkova, jeho 7
tradičních hodnot a socio-ekonomických vazeb. Považuji ho za přínosné i v kontextu rostoucí poptávky po kvalitních potravinách v naší zemi, ale také v atmosféře nastupující globální ekonomické krize, kdy otázka místní potravinové soběstačnosti a nezávislosti na světových trzích začíná nabývat na své aktuálnosti.
4. TEORETICKÁ ČÁST 4.1 Ekonomická lokalizace jako protiklad ekonomické globalizace Přímý prodej je jedním z nástrojů ekonomické lokalizace. Tento teoretický koncept, který se objevuje v poslední době zejména v anglo-saském prostředí, zpochybňuje současný světový ekonomický systém a navrhuje řešení jeho negativních dopadů. Pro vysvětlení konceptu ekologické lokalizace je tedy vhodné uvést danou problematiku do kontextu ekonomické globalizace. V první části této kapitoly vymezím tento pojem a poukáži na negativní důsledky globalizace pro zemědělství. Teorie ekonomické lokalizace bude nastíněna v další části. 4.1.1 Problém ekonomické globalizace B. Sedláček (2005) v diplomové práci na téma ekonomické globalizace upozorňuje na odlišnost pojmů ekonomická globalizace a globalizace obecně. (Podobně i Capra 2002, Beck 2007, Norberg-Hodge 2006). Globalizace, jak ji chápou zmínění autoři, je na rozdíl od globalizace ekonomické nahodilý, předem nezamýšlený a vědomě neutvářený jev, který úzce souvisí s rozvojem technologií, jež propojují současný svět. C. Hines v díle Localization – a Global Manifesto definuje ekonomickou globalizaci jako ,,narůstající integraci národních ekonomik do světové ekonomiky”. (2000: 4).1 Tento 1 vlastní překlad
proces je řízen neoliberálními politiky a ekonomy, kteří tvrdí, že ,,globalizace ... pomáhá jednotlivým ekonomikám růst a tedy zvyšovat životní úroveň miliardám lidí na celém světě” (Epping 2004: 27). Neoliberalismus2 je v současné době hlavní doktrínou světové ekonomiky a politiky, a to napříč politickým spektrem. Jeho hlavní strategií je odstraňování státních regulací (např. celních bariér nebo dovozních kvót), které brání volnému trhu.3 Neoliberálové v řadách ekonomů a politiků nás neustále přesvědčují, že volný trh je nejlepší cestou k neustálému ekonomickému růstu a tím i všeobecnému blahu.4 Kritikové dogmatu růstu však upozorňují na vyčerpatelnost neobnovitelných zdrojů (Meadows a kol. 1995, 1. vyd. 1972), v poslední době hlavně v souvislosti s tzv. ,,ropným zlomem" (Heinberg 2007). Dalším terčem kritiky jsou zamlčované sociální dopady tohoto trendu. Spolu s rostoucí ekonomikou totiž narůstá nezaměstnanost i počet lidí žijících pod hranicí bídy..5 Bohatí bohatnou a chudí chudnou. Indikátorem růstu ekonomiky je hrubý národní produkt (HNP), který navzdory tomu, že opomíjí nepeněžní faktory6, je všeobecně považován za měřítko bohatství a dosažené životní úrovně národa.7 Klíčovou roli v prosazování principů ekonomické globalizace hrají tři neoliberální mezinárodní instituce. Světová banka (SB) a Mezinárodní měnový fond (MMF) zajišťují půjčky a investice na ,,oživení” ekonomik rozvojových zemí, přičemž tvrdé podmínky pro splácení úvěrů způsobují zadlužování těchto zemí a zvyšování závislosti na zahraničním obchodu. Světová obchodní organizace (WTO) bdí nad dodržováním pravidel volného trhu8. V ovzduší volného trhu se daří
nadnárodním korporacím, které využívají své
ekonomické moci, aby prostřednictvím těchto institucí prosazovaly vlastní zájmy (viz příklad
2 Neoliberalismus navazuje na myšlenky klasických liberálních ekonomů A. Smithe a J. Locka, kteří jako první přišli s myšlenkou státem neregulovaných tržních sil (Scholte 2000: 34).
3 Volný trh je neomezený pohyb peněz, kapitálu, zboží a služeb mezi státy (Scholte 2000: 34). 4 V učebnicích ekonomie je možnost neomezeného růstu vysvětlena tak, že vyčerpávání zdrojů 5 6 7 8
zvyšuje jejich vzácnost a ta se odráží v růstu jejich ceny, která pak vede k substituci méně vzácnými přírodními zdroji a kapitálem. Holman 2000: 276-277. Douthwaite (cit. v Johanisová 1999) uvádí, že podíl nejchudší pětiny obyvatel Velké Británie na HNP klesl v průběhu 80. let z 10,6% na 6%. Např. Korten 2001. Ekologický ekonom R. Douthwaite namítá, že měří pouze obrat a úroveň konzumu, ne však spokojenost obyvatel (Douthwaite 2007). Viz též Capra 2002: 247. Praktiky WTO kritizují např. Hines (2000: 190) nebo Sedláček (2005: 38). Ten uvádí příklad z roku 1996, kdy Evropský parlament jednohlasně schválil zákaz používání růstových hormonů pro dobytek, které měly prokazatelně škodlivý liv na zdraví spotřebitelů. WTO pod tlakem společnosti Monsanto toto rozhodnutí klasifikovala jako dovozní bariéru a udělila sankci 125 mil. dolarů.
9
nadnárodní společnosti Monsanto v poznámce 10) a zvětšovali tak svůj majetek.9 4.1.2 Dopady ekonomické globalizace na zemědělství Z úst politiků a ekonomů často slýcháme, že jedinou cestou pro řešení chudoby a ostatních tíživých problémů třetího světa je jejich zapojení do systému globální ekonomiky. To jim přinese ekonomický růst a spolu s ním zvýšení životní úrovně. Hovoří se o ,,prosakování” či ,,skapávání" (v anglo-saském prostředí ,,trickle down") prospěchu z růstu shora až k chudým (Sedláček 2005: 28-29). Realita je však poněkud odlišná. Příkladem praktického fungování mechanismů globálního trhu je situace v Mexiku: USA, motivovány potřebou přemístit někam své ekologicky nepřijatelné provozy, vyrábět v místě s levnější pracovní silou a nalézt odbyt pro své dotované výrobky, uzavřely v roce 1992 s Mexikem smlouvu NAFTA (Severoamerická smlouva o volném obchodu). Výsledkem dovozu potravin (téměř poloviny mexické spotřeby) byl sice vzrůst HNP v obou zemích, ale za cenu bankrotu tisíců mexických farmářů, kteří nebyli schopni konkurovat levnějším dotovaným potravinám. Počet lidí žijících v krajní chudobě se zvýšil o 10 miliónů. Hlavním dovozním artiklem se stala paradoxně kukuřice –
tradiční doména mexického zemědělství.
Dalším problémem je
ohrožení genetické ,,databanky", kterou představují stovky místních odrůd kukuřice pěstované mexickými farmáři (Vidal 1997). Indická aktivistka Vandana Shiva (2002) zase poukazuje na dopady ekonomické globalizace ve své zemi v souvislosti s kritikou následků tzv. ,,zelené revoluce.”10 Malé soběstačné farmy byly nahrazeny velkými, které se zaměřují na export a ničí malé farmáře a místní potravinové systémy. Jejich hospodaření je závislé na používání biocidů11 a velkých vstupech dodatkové energie12. Potravinový trh ovládají velké nadnárodní společnosti13. a ty 9 Tři nejbohatší lidé na světě vlastní stejný majetek jako 48 nejchudších zemí světa a 500 největších obchodních společností kontroluje téměř polovinu světového trhu. (Vidal 1997). 10 V 60. a 70. letech se v rámci rozvojové pomoci začaly masově vyvážet biocidy, osiva a těžká zemědělská technika do zemí třetího světa a bylo zde nastartováno industriálního zemědělství. 11 Do tzv. rozvojových zemí jsou vyváženy pesticidy, které jsou jinde zakázané a ročně tam způsobí otravu miliónům lidí. Nadnárodní společnosti tam také přesunují jejich výrobu za nedostatečných bezpečnostních podmínek - viz katastrofa v indickém Bhopalu v roce 1989 (Lappé a kol. 998.) 12 Světová produkce jídla a obchod s ním spotřebovává nejvíce fosilních paliv ze všech výrobních odvětví (Hines 2000: 209). 13 Např. pouze 4 společnosti kontrolují dohromady 90% světového vývozu kukuřice, pšenice, kávy, čaje a tabáku (Gorelick 2000:30)
nejdůmyslnější z nich vydělávají několikrát. Například tím, že prodávají zemědělcům osiva a hnojiva a pak od nich kupují levně potraviny určené na export. Pouze pět společností14 ovládá dvě třetiny světového trhu s pesticidy a skoro čtvrtinu s osivem a ty nyní bojují i o absolutní nadvládu nad vznikajícím trhem s geneticky modifikovanými potravinami (GMO).15 Pro menší farmáře není v tomto světě velkých hráčů místo. Ničí je existence velkých farem a konkurence dovozu dotovaných potravin ze západu a nemají dost prostředků, aby prorazili na globálním trhu. Odcházejí tedy do měst, kde pak většinou schání práci jako dělníci. Shiva (cit. v Johanisová 2007: 33) v souvislosti s tímto trendem hovoří o ztrátě tzv.ekonomické svobody, která nastává, pokud si lidé nemohou svobodně zvolit své povolání a způsob života. Uvedené příklady fungování ekonomické globalizace v zemích třetího světa mají své paralely i v tzv. vyspělém světě. S tím rozdílem, že zatímco v rozvojových zemích je na práci v zemědělství stále závislá většina obyvatel,16 v průmyslových zemích pracuje ve sféře primární produkce jen nepatrná část populace.17 Např. v USA se zemědělstvím živí pouze 1,5% obyvatel (Gorelick 2000: 28) a v České republice kleslo zastoupení zemědělců z 37% (Johanisová 2007: 23) na počátku 20. století na současných 2,9 % (Ministerstvo zemědělství ČR 2008). V posledních letech nejvíce klesá počet malých farmářů. Jen v roce 1999 jich v Evropě vzdalo hospodaření 200 tisíc (Gorelick 2008: 29). Hlavní příčiny tohoto trendu ilustrují slova jednoho anglického farmáře: ,,Supermarket nám platil 20 pencí za kg jablek, prodával je za dvojnásobek. My jsme potřebovali 32 pencí, abychom alespoň pokryli náklady.” (Johanisová 2008: 74.) Obchodní řetězce tlačí farmáře k tomu, aby produkovali pod cenou a byli tak schopni obstát v globální konkurenci. Douthwaite (1996: 40) uvádí, že průměrně jen 20% zisku z prodeje jídla dostane farmář. Zbylých 80% připadá prostředníkům 14 AstraZeneca, DuPont, Monsanto, Novartis a Aventis (Gorelick 2000 s. 30). 15 Používání GMO přináší mnoho environmentálních rizik – např. snižování diverzity zemědělských plodin nebo jejich resistence vůči herbicidům, která vede k většímu používání chemikálií a tím i snižování odolnosti plodin. Proti častému tvrzení, že modifikované potraviny pomohou hladu ve třetím světě stojí fakt, že chudí rolníci si nemohou dovolit nakupovat chemikálie ve velkém a každý rok nové patentované osivo. Další otázkou je potravinová bezpečnost – účinky GMO na lidské zdraví nebyly dostatečně prozkoumány a chudí lidé nemají prostředky na to, aby si připlatili za ,,geneticky čisté” potraviny (Hines 2000: 191-192). 16 Tato situace se však rychle mění. Např. v Číně byla v souvislosti s posunem země mezi vyspělé státy nucena vzdát se hospodaření už polovina venkovské populace. (Gorelick 2000:29) 17 Douthwaite (1996: 38-40) znázorňuje změny v poměru zaměstnanosti ve Velké Británii ve tvaru pyramidy balancující na své špici. Před 500 lety tvořili její základ primární producenti – zemědělci. Dnes je tomu naopak – lidé, na jejichž produkci je ostatní populace závislá, tvoří její nejmenší část.
11
v obchodním řetězci a firmám, které dodávají na farmu stroje, hnojiva apod. Dalším problémem je levná doprava.18 Zboží je s pomocí dotované infrastruktury a daňových úlev pro dopravu převáženo po glóbu tam a zpět19 a tím roste spotřeba fosilních paliv a znečištění ovzduší. Konkurence na světovém trhu s potravinami se zvyšuje. Jaké jsou důsledky této situace napoví zběžný pohled do oddělení zeleniny v českém supermarketu – čínský česnek, polská jablka, španělská rajčata atd. Tato situace je komplikovaná i pro spotřebitele, který většinou ani nemá šanci koupit tuzemskou zeleninu nebo ovoce, o původu tohoto zboží neví v podstatě nic, ani nezjistí, kolikrát a čím bylo v procesu růstu chemicky ošetřeno20. Vpřípadě masa netuší, za jakých podmínek byla zvířata chována, zabita a čím byla krmena. Malí farmáři se v tomto systému někdy dostávají až do situace, kdy si ani nemohou dovolit kupovat jídlo, které sami produkují. Odcházejí do měst a s nimi mizí také místní živnostníci i celé venkovské komunity. Problémy malých farmářů v celé Evropské unii ještě umocňuje její společná zemědělská politika, která je nastavená ve prospěch velkých farem. Stále jen asi 20% dotační podpory směřuje k 80% nejmenších producentů. V České republice dostává desetina největších podniků dokonce 75% veškerých zemědělských dotací (Lebeda 2008). Naše politické elity v tom však nevidí problém, protože nejdůležitější je pro ně naše kurenceschopnost na světovém trhu (Pavlíček 2008).21 Mezitím vlivní investoři skupují poslední zbytky kvalitní naší zemědělské půdy a družstva a rozšiřují svá impéria.22 Tvrzení, že jen velké farmy mohou zajistit dostatek potravin pro celou populaci, zpochybňuje fakt, že čím intenzivnější je průmyslové hospodaření, tím se reálné výnosy 18 Např. v Anglii lze koupit anglická jablka, která ale byla před prodejem převezena do Afriky a tam napuštěna leštidly a konzervanty. (Norberg- Hodge 2006).
19 V roce 2006 vyvezla Česká republika 75 000 tun jablek a dovezla jich 81 000 tun. (Děti země 2007). V Ruppertalhalově institutu v Německu spočítali, že jahodový jogurt včetně všech ingrediencí tam ke spotřebiteli cestuje až 9100 km (Lovins a kol. 2003: 240). 20 Lappé a kol. (1998: 54) uvádí, že v USA se 40-60% pesticidů na rajčata používá jen na úpravu jejich vzhledu. 21 Při projednávání snížení dotací pro velkostatkáře formou takzvaných stropů na individuální platby v Bruselu to byl právě náš současný ministr zemědělství Gandalovič, kdo tento krok označil za nepřijatelný zásah do svobody podnikání a za drobné zemědělce se navzdory svým předvolebním slibům nepostavil. O tom, jak si české ministerstvo zemědělství představuje roli malých farem, svědčí slova ministrova poradce: ,,Velké farmy si spočítají, že nebudou mít velký výnos z okrajových, hůře přístupných pozemků. Ty by třeba soukromník mohl zatravnit, pást tam kozy na biosýry a brát na to vyšší dotace." (Pavlíček 2008.) 22 Podle Pavlíčka (2008) má 70% celého českého agrárního trhu má pod kontrolou podnikatel Andrej Babiš, který vlastní výrobu hnojiv, vykupuje plodiny i maso a vlastní pekárny a masokombináty.
snižují (Lappé a kol., Collins 1998, Hawken a kol. 2003). S používáním pesticidů roste odolnost škůdců vůči nim23, s monokuturami se ztrácí genetická diverzita, velkoplošná pole jsou ohrožována erozí, zasolováním a dezertifikací. Situaci navíc začíná komplikovat takzvaný ,,klimatický chaos” způsobený emisemi skleníkových plynů (Kutáček 2008: 6).
4.1.3 Ekonomická lokalizace jako řešení - vymezení pojmu ,, You never change things by fighting the existing reality. To change something, build a new model that makes the existing model obsolete.”
Buckminster Fuller
Britský ekonom E. F. Schumacher už v 70. letech minulého století kritizoval systém světové ekonomiky založený na ekonomickém růstu a zvyšování závislosti lidí na vzdálených zdrojích (2000: 30-35, 1.vyd. 1973). Ve své knize Malé je milé volal po tzv. ,,ekonomii permanence” neboli trvanlivosti, která by naopak vycházela z omezování potřeb a ekonomické soběstačnosti malých regionálních celků (2007: 35-38). Na jeho myšlenky navazuje od 90. letech řada autorů často označovaných za ekologické, zelené nebo nové ekonomy, kteří zavedli pojem ekonomická lokalizace v souvislosti s kritikou ekonomické globalizace. Ve stejných souvislostech se používá i pojem regionalismus, se kterým pracoval už Schumacher (1973), případně bioregionalismus24. Tito ekonomové (za všechny jmenujme alespoň R. Douthwaitea, C. Hinese, D. Kortena, H. Norberg - Hodge) upozorňují na zhora uvedené negativní sociální, ekonomické a environmentální dopady globální ekonomiky. Řešení na rozdíl od neoliberálů nevidí v další podpoře volného trhu25 ani ve zdokonalování technologií. Zdůrazňují potřebu snižování závislosti na nestabilním světovém ekonomickém systému skrze lokalizaci ekonomiky. 23 Navzdory desetinásobnému vzrůstu používání pesticidů od 40. let se ztráty způsobené hmyzem téměř zdvojnásobily. Kdyby se žádné nepoužily, zvýší se ztráty na úrodě pouze o 1-2% (Lappé a kol. 1998: 54). 24 Jedná se o hnutí v 90. letech v USA , které je založené na decentralizaci a soběstačnosti místních komunit (Sale 1991: 41-51). 25 Např. současný český prezident Klaus rád hovoří o tom, že všechny ekonomické i ekologické problémy vyřeší trh (Klaus, 2008).
13
Schuman (1998: 6) mluví o ekonomické lokalizaci jako o procesu založeném na podpoře podnikání, které je v místním vlastnictví, udržitelně využívá lokální zdroje, zaměstnává místní obyvatele a své produkty nabízí přednostně místním obyvatelům.26 Komunita se tak stává více soběstačnou a nezávislou na dovozu. Douthwaite (1996) v podobných souvislostech hovoří o tzv. ,,short circuiting” - zkracování spojení. Hines (2000: 256, 257) říká, že lokalizace je ,,něco děláno lidmi, ne děláno lidem”27. Zdůrazňuje tím aktivní participaci obyvatel na procesu lokalizace. Ekonomickou lokalizaci vidí jako ekonomický přístup, který umožňuje snižovat nerovnost a chudobu, posilovat sociální zázemí a pocit bezpečí a zároveň chránit životní prostředí. Efektivita místní ekonomiky spočívá podle zastánců ekonomické lokalizace především v tom, že peníze zůstávají v regionu, minimalizují se energetické toky (náklady na dopravu, obaly, konzervaci potravin) a je nezávislá na vzdálených zdrojích. V kontrastu k ekonomice globální, která produkuje celou řadu negativních externalit28 (např. globální oteplování, ozbrojené konflikty29), vytváří lokální ekonomika externality pozitivní – fungující komunita udržuje místní tradice, malí farmáři se starají o zachování krajinného rázu atd. 4.1.4 Jak funguje ekonomická lokalizace Mezi teoretiky ekonomické lokalizace existují dva přístupy. Heinberg (2007) nebo Hines (2000) jsou zastánci přístupu takzvaně ,,shora”. Hines pod heslem ,,Protect the Local, Globaly” - chraňme lokální, globálně, zdůrazňuje v prosazování principů ekonomické lokalizace především roli vlád a změn v řízení celého světového ekonomického systému. Heinberg svůj postoj zdůvodňuje tím, že v nejbližší době nastane tzv. ropný zlom, tedy konec éry fosilních paliv v důsledku vyčerpání jejich zdrojů. Pokud vlády nezačnou rychle jednat, mohou být podle Heinberga následky zničující. Naopak Douthwaite (1996) je k tomuto přístupu skeptický, protože radikální změnu 26 Otázku, co konkrétně znamená ,, místní” nebo ,,lokální”, řeší např. Douthwaite (1996: 52-53), který dává tyto pojmy do souvislosti s tzv. sociálním polem – území malého města do 10 000 obyvatel a jeho okolí do 15 km.
27 ,,Something done by people not something done to them.” 28 Externalita je v ekonomické teorii definována jako ,,dopad chování jednoho ekonomického subjektu na blahobyt jiného subjektu, přičemž tento dopad se neodráží v dolarech nebo tržních transakcích” (Samuelson, Nordhaus 1995: 770). 29 Např. V. Shiva (2002) v knize Násilí zelené revoluce označuje tzv. zelenou revoluci (viz kap. 2.1.2) za příčinu občanské války v indickém Pandžábu.
kurzu světové ekonomiky považuje v nejbližší době za nereálnou. Klade větší důraz na konkrétní projekty postavené na entuziazmu jednotlivců, jejichž příklad se pak může šířit dál. 4.1.4.1 Ekonomická lokalizace řízená ,,zhora” Současný systém světové ekonomiky je postavený na podpoře volného trhu. Národní vlády se snaží odstranit všechny překážky bránící neomezenému pohybu zboží. Pomocí daňových úlev, investičních pobídek nebo dotací do infrastruktury se snaží přilákat zahraniční investory a dostávají se tak dobrovolně do jejich područí. Někteří ekologičtí ekonomové navrhují v rámci podpory domácích produktů opačný postup: Zavedení tarifů, které zvýší ceny importovaného zboží a kvót, které omezí jeho množství (Hines 2000: 64-67). Další možností je také ekologická daňová reforma, založená na principu ,,znečišťovatel platí” - do ceny výrobku se promítá znečištění životního prostředí, které s sebou jeho výroba, distribuce i závěrečná likvidace přináší. Celá daňová soustava by se přebudovala tak, aby nejen znevýhodňovala spotřebu zdrojů, fosilních paliv a znečišťování, ale zvýhodňovala lidskou práci. Problém je v tom, že tento druh opatření se v prostředí volného trhu míjí účinkem. Takto zatížený výrobek by byl okamžitě vytlačen z trhu konkurencí dovozového zboží.30 Na druhé straně však tzv. technologičtí optimisté (např. Hawken a kol. 2003) uvádějí celou řadu příkladů, kdy se ekologicky šetrný způsob výroby a hospodaření ukázal jako velmi efektivní. Další možný nástroj na podporu místní ekonomiky představují dotace. V kapitole 2.1.2 jsem nastínila problém zvýhodňování velkých podniků ve vládní dotační politice, který se ale netýká jen zemědělství, ale i dalších výrobních odvětví (Gorelick 2000: 52-53). V poslední době se v souvislosti se světovou ekonomickou krizí ozývají i z tábora politiků a ekonomů hlasy po radikální změně ekonomického systému. Za náznak možné změny kurzu můžeme považovat neúspěch MAI (Multilaterální dohody o investicích), která stále nebyla ratifikována, a jejíž cílem je další rozšíření tržních deregulací.31 Přesto se domnívám, že v nejbližší době nelze očekávat nějaké razantnější změny ve fungování 30 Johanisová (2008: 57-58) uvádí příklad z Británie, kde po zdanění průmyslové spotřeby energie stouply ceny recyklovaného anglického papíru a nato se zvýšil se dovoz levnějšího nerecyklovaného. 31 Hoedeman a kol., 1998, Singh 2007.
15
globální ekonomiky, a proto je třeba se soustředit na ,,lokální” prosazování ekonomické lokalizace. 4.1.4.2 Ekonomická lokalizace prosazovaná ,,zdola” ,,The alternative is, that everything that could be produced within a nation or region, should be.”
Colin Hines32
Základem ekonomické lokalizace je co největší ekonomická soběstačnost regionů a posilování jejich nezávislosti na vnějších zdrojích a nestabilní světové ekonomice. Názory na to, do jaké míry by měly být soběstačné, se ale různí. Podrobný a velmi ucelený model předkládá R. Douthwaithe (1996). Říká, že komunita by měla být soběstačná v uspokojování základních životních potřeb svých členů – jídla, ošacení a energie.33 Dovoz jídla by měl být omezen pouze na lokálně nedostupné plodiny (v našem případě např. banány, čaj nebo káva). Pokud je v místě nedostupný nějaký materiál, např. bavlna, navrhuje importovat pouze surovinu a oblečení vyrábět místně. Velký důraz klade Douthwaite na důsledné využívání energie v dané oblasti pouze z vlastních obnovitelných zdrojů. Dalším důležitým faktorem lokalizace je podle něj ekonomická nezávislost regionů postavená na jejich vlastním měnovém a bankovním systému.34 4.1.4.3 Produkce potravin v systému lokální ekonomiky Vzhledem k tématu této práce se nyní zaměřím na roli zemědělství v lokální ekonomice a na jeho pozitivní environmentální, sociální, ekonomické i etické dopady. Všechna tato hlediska se navzájem prolínají a doplňují. Fungování místních potravinových systémů je založeno na podpoře malých farem a spolupráci producentů s konzumenty (Guthová 2005, Ulčák 1997, Pretty 2001: 226-264). O 32 ,,Alternativa spočívá v tom, že všechno, co lze vyprodukovat v rámci národa nebo regionu, by se mělo takto produkovat “(Hines 2000: viii).Vlastní překlad.
33 Požadavek soběstačnosti v naplňování základních potřeb se vyskytuje u mnoha teoretiků ekonomické lokalizace. Např. Pretty (2001) v této souvislosti používá pojem ,,self-reliance”spolehnutí se na sebe. 34 Podrobný rozbor přístupů jednotlivých autorů k ekonomické lokalizaci předkládá Johanisová (2007: 38-71). Model R. Douthwaitea zde posloužil jako příklad obsahující všechny základní diskutované aspekty ekonomické lokalizace.
negativních aspektech fungování velkých farem pojednává kapitola 2.1.2. Velké farmy založené na principech industriálního zemědělství přistupují k půdě a chovaným zvířatům jen jako k výrobnímu prostředku. Představují velkou zátěž pro životní prostředí a krajinný ráz a tím, že vytlačují z trhu malé farmáře, ovlivňují i zaměstnanost a fungování sociálních vazeb na venkově. Drobní farmáři, někdy nazývaní ,,genuine farmers” - opravdoví farmáři,35 mají oproti tomu úzký vztah k místu, kde hospodaří. Tento vztah vychází z každodenního kontaktu s místní krajinou a lidmi. Součástí jejich činnosti je péče o krajinu - svá pole oddělují remízky a mezemi, které zadržují vodu, brání erozi a stávají se úkrytem pro zvířata. Malé farmy se často zaměřují na větší počet pěstovaných komodit a integrovaný systém obilí a dobytka, což zefektivňuje využití místa. Větší diverzita na menší ploše představuje zodpovědnější přístup k přírodním zdrojům než pěstování monokulturních lánů. Spotřeba biocidů a umělých hnojiv je menší,36 na menších polích se také snižuje riziko eroze a ohrožení škůdci. Existence malých farem podporuje zaměstnanost na venkově, protože více malých farem vyžaduje větší počet zaměstnanců než jedna velká, a navíc se na jejich činnost mohou navázat další jednotlivci i firmy – opraváři zemědělské techniky, veterináři, kováři, specializované obchody atd. (Butler, Carkner 2001: 157-173, Pretty 2001: 196-224, Lebeda 2008). Tím, že farmáři z vesnice nedojíždějí za prací do měst, podporují na venkově zachování takových institucí jako je škola, hospoda nebo obchod s potravinami, které jsou důležitými centry společenského života obcí (Johanisová 2008: 95). Zhora uvedené příklady svědčí o tom, že malé farmy jsou důležité pro trvalou udržitelnost venkova a budování jeho větší nezávislosti na městských centrech. Malí producenti nabízející větší druhovou rozmanitost zemědělských komodit se mohou lépe zapojit do systému místní ekonomiky, než úzce specializované velkofarmy zaměřené většinou na export. Důležitým krokem k budování nezávislosti regionů je zkrácení cesty zemědělských výrobků k jejich spotřebiteli (Douthwaite 1996: 40-42). V systému globální ekonomiky na produkci jídla nejvíce profitují obchodníci, zpracovatelé a ostatní prostředníci (viz kapitola 4.1.2). Pokud se producentům podaří tomuto řetězci vyhnout a prodávat své produkty přímo, tedy rovnou na farmě (ze dvora), v místní farmářské prodejně, na trhu v nejbližším městě 35 Takto jsou označováni v administrativě Evropské unie, která upřednostňuje jejich roli pečovatelů o krajinu a vzhled vesnice a udržování života na venkově. O zajišťovaní potravin pro obyvatelstvo se má postarat industriální zemědělství (Pavlíček 2008). 36 J. Pretty (2001: 206) uvádí, že malé smíšené farmy spotřebují zhruba polovinu umělých hnojiv oproti velkým, specializovaným.
17
nebo dodávat do místní prodejny, restaurace nebo školy, přinese to mnoho výhod jak jim, tak jejich zákazníkům. Producent není nucený tlačit cenu co nejníže, aby zaplatil všechny prostředníky prodeje a pak třeba nebyl schopen ani pokrýt náklady (viz též kapitola 2.1.2). Do ceny se ale promítne úspora za balení, chlazení, konzervaci a distribuci produktů. Zkrácení dopravních vzdáleností znamená také snížení spotřeby fosilních paliv při přepravě a tím i negativních důsledků dopravy na životní prostředí. Pro spotřebitele je výhodné koupit si potraviny přímo od farmáře, protože jsou většinou ze shora uvedených důvodů levnější než v obchodě. Pokud farmář nabízí své produkty přímo, nemá důvod je před prodejem chemicky konzervovat a jinak zbytečně upravovat, aby déle vydržely, takže zákazník může ocenit jejich čerstvost. Znalost původu potravin stimuluje u konzumentů zájem o jejich kvalitu a s tím zároveň koresponduje snaha producentů poptávku co nejlépe uspokojit. Producent si je vědom toho, že pokud by jednou nabídl svým odběratelům vadné zboží, těžko může čekat, že se k němu vrátí. Přímý prodej zemědělských produktů také hraje důležitou roli ve znovuobnovování vazeb města na venkov (Pretty 2001: 196-200). Pokud je farma v blízkosti města, mohou si jeho obyvatelé jezdit kupovat výrobky přímo na farmu. Také pro farmáře je tak jednodušší dodávat své produkty na městský trh nebo do tamních obchodů. Další výhodou těchto ,,krátkých spojení" (Douthwaite 1996) je, že místně utracené peníze zůstávají ,,doma" a neodcházejí z regionu pryč. Příkladem může být nákup zeleniny na trhu nebo na farmě, který podpoří místního zemědělce. Ten je pak může utratit v místní samoobsluze nebo jinak podpořit místní ekonomiku. V případě nákupu v hypermarketu ale vydané peníze směřují do kasy nadnárodní společnosti. Cílem procesu ekonomické lokalizace je co nejlépe ,,ucpávat díry"37, kterými peníze z regionu odtékají.38 I když se peníze v lokalitě zdrží co nejdéle, zůstává stále závislá na přísunu peněz zvenčí, tedy na státní měně. Propagátoři ekonomické lokalizace navrhují zavést v rámci místních komunity měny vlastní.39 Dalšími možnými nástroji ekonomické soběstačnosti jsou například úvěrová družstva, neziskové banky nebo družstevní pojišťovny.40 37 Anglicky ,,plugging the leaks". Termín používáný v této souvislosti v anglosaském prostředí (např. Shuman 1998). 38 K přesnému měření finančních toků v regionu slouží takzvaný lokální multiplikátor - LM3 vyvinutý londýnskou organizací New Economic Foundation - NEF (Kutáček 2007). 39 Od 80.let se v průmyslových zemích rozšiřují systémy místních měn, v anglosaském prostředí známé pod zkratkou LETS (Local Exchange Trading System). Více např. Douthwaite 1996 40 Mnoho příkladů těchto alternativních ekonomických přístupů najdeme např. v knize Kde peníze jsou služebníkem, nikoli pánem (Johanisová 2008).
V kontextu místní potravinové soběstačnosti je zajímavý český fenomén samozásobitelství. Jeho historii mapuje ve své diplomové práci Eva Vávrů (2008: 56-64), která uvádí, že jestliže ještě v polovině 90. let si samozásobitelstvím přilepšovala téměř polovina české populace, nyní je tento fenomén u nás na ústupu, a to v souvislosti s přílivem levných potravin do supermarketů. Naději na obnovení jeho popularity vidí v příznivcích ,,alternativního" životního stylu, kteří se stěhují z měst na venkov a věnují se zahrádkaření a chovu drobného zvířectva (Librová 1996). Závěrem této kapitoly si dovolím uvést příklad úspěšného fungování principů ekonomické lokalizace v oblasti produkce potravin. Projekt West Dorset Food and Land Trust je zaměřený na podporu místního potravinového trhu na jihu Anglie: Tento projekt vznikl v městě Bridport v západním Dorsetu. Jeho tvůrci, kteří byli nespokojení s nízkou nabídkou kvalitních biopotravin, nejprve uskutečnili průzkum v řadách místních pěstitelů a chovatelů. Jeho cílem bylo zjistit, co jim brání v rozšíření nabídky. Výsledky ukázaly, že největší problémy jsou v nedostatku půdy, potenciálních zaměstnanců a skladových a zpracovatelských prostor. Dalším problémem bylo také získání úvěru na podporu podnikání. Na základě tohoto zjištění se hlavní iniciátor projektu, Tim Crabtree, rozhodl ,,začít systémově budovat ekonomickou infrastrukturu, narušenou globalizací" (Johanisová: 2008: 60). Na straně producentů se zaměřil na malé farmáře, zpracovatele, výrobce a prodejce potravin. V rámci jejich podpory byla vybudována centra na zpracování potravin, sklady a distribuční centra. Dalším krokem bylo zajištění poradenství a zprostředkování dotací a výhodných půjček. Součástí projektu je také podpora sdružování producentů, zakládání družstev a poskytování informací formou vzdělávacích kurzů. Druhou cílovou skupinu projektu tvoří místní spotřebitelé a ti, kteří mohou projekt podporovat. Tedy různé spolky, neziskové organizace, místní samosprávy a zdravotní organizace. Základem je stimulovat jejich zájem o místní produkty a potraviny. Proto jsou pořádány speciální akce jako např. podzimní ,,týden jídla" a zakládány místní trhy. Hrdost na místní dědictví je podporována důrazem na tradiční receptury a místní speciality. Pořádají se kurzy tradičních řemesel, vaření a podobně (Guthová 2005). Srdcem celého projektu se stalo Centrum pro zpracování a distribuci místních potravin v Bridportu (Bridport Centre for Local Food), které vzniklo rekonstrukcí opuštěné továrny v centru města. V něm byla vybudována takzvaná výcviková kuchyň fungující zároveň jako podnikatelský inkubátor. Začínající podnikatelé si ji mohou na část dne pronajmout a připravit tam jídlo, které pak prodávají ve své provozovně. Kuchyň slouží také k výuce vaření pro tři střední školy a kurzům vaření
19
pro veřejnost (Johanisová 2008: 61). Dále je tu sklad ovoce, které se distribuuje do místní školy a zasílají krabicovým systémem (viz kapitola 2.2) do okolí. V budově, sídlí i několik neziskových organizací, které vydávají adresáře farem, místní receptáře a spolupracují se školami. Z jejich iniciativy jedné z nich (Local Food Lines) byla v roce 2003 vybudována školní zeleninová zahrada a zahájena distribuce místního ovoce (které pro děti trhají a krájí dobrovolníci) a teplých polévek do škol v roce 2005. Kuchyň má v současné době čtrnáct stálých zaměstnanců (Králíková 2008). Dokladem úspěšnosti projektu je hlavně nárůst počtu pracovních míst - zvýšil se počet farem a zpracovatelů potravin, počet trhů vzrostl z původních dvou v celé oblasti na několik desítek. Dalším přínosem jsou četnější sociální kontakty obyvatel města a venkova a velká popularita prodeje ze dvora. Zajímavé je, že klesl podíl BIO potravin, ale celkově kvalita produkovaných potravin výrazně vzrostla. Podle průzkumu utratí místní obyvatelé v supermarketech za potraviny 48% svého příjmu oproti anglickému průměru 85% (Guthová 2005). Dalším cílem projektu je založení komunitního pozemkového spolku, jehož vlastníky mají být místní neziskové a občanské organizace a obce. Zakoupené pozemky spolek využije k výstavbě bytů a podle momentálních potřeb místní komunity. Rozhodování o činnosti organizace bude fungovat na principu jeden člen - jeden hlas. Tvůrci projektu spolupracují také s neziskovou organizací Wessex Reinvestment Trust, která poskytuje výhodné úvěry místním malým podnikům a zajišťuje poradenskou pomoc začínajícím podnikatelům (Johanisová 2008: 61-62).
4.2 Přímý prodej u nás a v zahraničí 4.2.1 Formy přímého prodeje Takzvaný prodej ze dvora neboli přímý prodej (v angličtině se setkáme s pojmy Direct Sale, First-hand Sale nebo Farm Gates, v němčině ab-hof-verkauf) znamená prodej zemědělských výrobků rostlinného nebo živočišného původu výrobcem přímo spotřebiteli. V předchozí kapitole jsem pojednala o výhodách přímého prodeje z pohledu producentů i jejich spotřebitelů. Navázání těsných vztahů mezi oběma stranami je také důležitým krokem v procesu budování místní potravní soběstačnosti a v obnovování vazeb města a venkova (Ulčák 1997, Pretty 2001: 226-264). Nyní bych se chtěla věnovat konkrétním formám přímého prodeje. V naší zemi je distribuce potravin formou přímého prodeje víceméně okrajovou záležitostí. Prodej zahradních přebytků ze dvora nebo na tržnici probíhal v omezené míře i v dobách socialismu. Některé další formy přímého prodeje, kterým se v této kapitole budu
věnovat, jako například biokluby nebo odběrová družstva, začaly vznikat až po roce 1989 a jsou zatím známé pouze v okruhu příznivců ekologického zemědělství. Komunitou podporované zemědělství (CSA) se u nás (zatím) nevyskytuje vůbec. Navíc chybí také odborná literatura, která by se zabývala historií i současností prodeje ze dvora nebo na tržnicích. Obsah této kapitoly proto často vychází z vlastních zkušeností a pozorování. V České republice tvoří přímý prodej zanedbatelnou část oficiální zemědělské produkce. K dispozici je pouze údaj o jeho podílu
na ekologickém zemědělství, kde
představuje pouze 7,5% odbytu.41 V zemích, kde zemědělská tradice nebyla přerušená obdobím totality, je situace odlišná. Například ve Francii prodávalo v roce 1997 svou produkci přímo 25% zemědělců, v USA a v Německu 15 % (Ulčák 1997). Přímý prodej masa v Německu tvoří dokonce třetinu jeho celkové produkce. Ve Velké Británii od 90. let stále vzrůstá zájem o místní potraviny natolik, že se v této souvislosti hovoří o takzvaném hnutí za místní jídlo (Local Food Movement).42 Vydávají se adresáře místních producentů a různé informační brožury, téma se často objevuje v médiích a tak se dostává do povědomí široké veřejnosti. Nevládní a komunitní organizace dokonce v minulém roce (2007) prosadily Zákon o trvale udržitelných komunitách
(Sustainable Communities Act), který ukládá
pobočkám státní správy a radnicím, aby vytvářely projekty trvalé udržitelnosti místních komunit. V praxi to znamená hlavně podporu místních potravinových trhů a obnovitelných zdrojů energie (Johanisová 2008c). 4.2.1.1 Prodej ze dvora a na tržnici V úvodu této práce jsem zmínila, jak málo je v naší zemi rozšířený prodej ze dvora, kdy zemědělec nabízí své produkty (případně pěstitel své zahradní přebytky) zákazníkovi přímo ve svém hospodářství. Nejčastější je prodej medu a zahradních přebytků (brambory, jablka, meruňky, třešně... apod). Oficiální nabídka zemědělských produktů živočišného původu ze dvora, jako jsou vejce, mléko a mléčné výrobky nebo maso se však vyskytuje velmi zřídka a téměř výhradně na biofarmách. V rámci biofarem často funguje i přímý prodej zeleniny a ovoce, který ale není 41 Zdroj: internetové stránky o hospodaření v CHKO Blanský les www.daphne.cz. 28.11.2008. 42 Tomuto fenoménu se věnuje diplomová práce Evy Vávrů (Vávrů 2007), která pojem Local Food překládá jako ,,jídlo z blízka". Tento český termín vznikl v roce 2006 v Horním mlýně na semináři s Helenou Norberg-Hodge.
21
navenek nijak avizován. Zákazníci si farmu mohou najít na internetu a e-mailem nebo telefonem si domluvit nákup podle aktuální nabídky přímo na místě. Například na biofarmě v Deblíně, vzdálené asi 25 km od Brna, lze nakoupit zeleninu za třetinovou cenu oproti specializovaným obchodům v Brně.43 V zahraničí je prodej ze dvora často doprovázen dalšími aktivitami. Oblíbené jsou třeba obchody přímo na farmách, kavárny nebo restaurace v areálu farmy, kde se vaří z místních zdrojů. Farmáři také pořádají různé společenské akce (například organizované prohlídky, dožínky a podobně (Vávrů: 2007:46). Tento trend se začíná prosazovat i u nás, a to hlavně na biofarmách, které zároveň provozují agroturistiku. Příkladem může být Farma Hucul v Krkonoších,44 kde chovají vzácné plemeno huculských koní a skot plemene highland. Návštěvníci se mohou na farmě ubytovat, projet se na koni, zakoupit místní mléčné výrobky a v hospodě ochutnat hovězí speciality z domácí produkce. Farma pořádá také dětské tábory a příležitostné akce jako například křesty hříbat. Další možností zviditelnění prodeje ze dvora je pro farmáře prodej na místní tržnici, kde se může seznámit se zákazníky a vytvořit si okruh pravidelných odběratelů. V naší zemi se zatím nepodařilo navázat na předválečnou tradici, ale v některých evropských zemích zažívají tržnice velký rozkvět. Například v celé Velké Británii byl v roce 1997 jediný trh, v roce 2002 už jich bylo 450.45 U nás některé přetrvaly po celé období totality až dodnes. Jedním z nich je Zelný trh v Brně, který funguje téměř každodenně, nebo trh v Mladé Boleslavi, kam každý pátek přijíždějí prodávat hlavně pěstitelé z okolí, ale nakoupit tam lze i keramiku nebo drobná hospodářská zvířata. V posledních letech u nás roste obliba jarmarků, kde se občas setkáme i se stánkem místního farmáře. Objevují se však i zelinářské trhy pořádané při nějaké konkrétní příležitosti. Například každoroční Biojarmark v Brně na Zelném trhu, který se koná v rámci týdne biopotravin nebo na Vysočině Bramborová slavnost v obci Krátká, kde letos proběhl již třetí ročník. Kromě stánků s produkcí farmářů z okolí zde byla beseda s místním biofarmářem, hudební program a naučná bramborová stezka se soutěžemi pro děti. 43 Adresy českých biofarem najdeme například na stránkách Svazu ekologických zemědělců www.probio.cz a www.biospotrebitel.cz (včetně aktuální nabídky zboží) nebo na stránkách Sdružení poradců pro ekologické zemědělství EPOS- www.biofarmy.cz. 1.10.2008. 44 Více na www.hucul.cz. 5.12.2008. 45 Johanisová 2005: 68.
4.2.1.2
Krabicové
systémy
(box
schemes),
biokluby,
internetové
prodejny,
spotřebitelské kluby Mnozí spotřebitelé v Británii, USA nebo třeba v sousedním Rakousku využívají takzvané krabicové systémy (Ulčák, 1997, Pretty 2002: 111, 213, Vávrů 2007: 50-52). Jedná se o formu přímého prodeje z biofarem, které nabízí pestrý výběr různých druhů zeleniny a ovoce. Zákazník každý týden obdrží krabici s čerstvou zeleninou. Pěstitel dopravuje zeleninu přímo zákazníkovi domů nebo na místo, kde si své krabice vyzvedává více odběratelů. Složení zásilky se během roku mění, v závislosti na momentální úrodě. Spotřebitelé si buď předplácejí na celou sezónu nebo zaplatí podle konkréní nabídky až při odběru. Při distribuci se často využívá internetu. V našich podmínkách funguje systém bioklubů, který je založený na podobných principech. (Vávrů 2007, Ulčák 1997b). Biokluby vznikají od 90. let a v současné době jich je v celé republice přibližně deset. Zatím nejmladší z nich najdeme v Brně. Byl založen v září tohoto roku (2008) na Pelicově ulici v prostorách obchůdku s bioprodukty Tři sudičky. Funguje tak, že každé úterý odpoledne si zákazníci mohou přijít zakoupit čerstvé ovoce a zeleninu, kterou přiváží farmáři z okolí Brna. Bioklub může mít i podobu neformálního sdružení, kdy si jednotliví členové jezdí nakupovat v určenou dobu přímo na farmu. Formální sdružení je zase založené na dohodě s farmářem z blízkého okolí, který ve smluvenou dobu dodává zboží na určené místo. Jedná se většinou o ovoce a zeleninu, případně med, byliny nebo produkty z kozího mléka. Takto fungují i biokluby organizované Hnutím DUHA v Brně a Olomouci, které letos vydalo příručku Čerstvé potraviny na dosah (Brožová, Kaspříková 2008). V ní se dozvíme, jak založit bioklub, které zákony se k této činnosti vztahují a kontakty na některé biokluby. Jsou zde také uvedené adresy na internetové obchody provozované biofarmami. Jejich nabídka je velmi pestrá. Například z farmy Aberlových v Pavlově lze objednat víno a byliny, farma Sasov u Jihlavy nabízí populární biouherák a šunku, na farmě Luční údolí ve Velehradu prodávají dokonce několik desítek druhů zeleniny46. Na podobném schématu jako bioklub jsou postavena i odběrová družstva nebo spotřebitelské kluby. Například v Praze funguje od roku 1995 Klub přátel biofarem V. a M. 46 Adresy těchto internetových obchodů jsou www.bio-produkty.cz (Pavlov), www.biofarma.cz (Sasov) a www.vltava2000.cz/biozelenina (Velehrad). 5.12.2008.
23
Růžičkových. Zákazníci si objednávají z produkce téměř 40 českých biofarem a každý týden si mohou v danou dobu vyzvednout své zboží na několika odběrných místech v Praze. 4.2.1.3. Komunitou podporované zemědělství (CSA) Systém CSA (Community Supported Agriculture) je založený na úzkém vztahu producenta a jeho odběratelů, který se aktivně podílí na chodu farmy, sdílí s farmářem riziko neúrody a mění se tak ze zákazníka v jeho obchodního partnera (Henderson 1999). Počátky tohoto systému spadají do Japonska, kde už od 60. let funguje hnutí Seikatsu sdružující ženy, které odebírají mléko přímo od farmáře. Poté se podobné projekty objevily v Německu a Švýcarsku a od 80. let roste obliba systému komunitní podpory hlavně v Severní Americe (tam vznikl i název CSA).47 Na internetových stránkách britského projektu Making Local Food Work48 najdeme celkem čtyři varianty CSA: Odběratel zaplatí roční členský příspěvek a pak pravidelně dostává zboží - Subscribtion CSA, nebo se může stát podílníkem farmy Shareholder CSA - a pak má možnost se podílet na rozhodování o chodu farmy. Farmářská družstva, Farmer Co-operative CSA, jsou zase založena na spolupráci více farem tak, aby nabídka pro spotřebitele byla co nejpestřejší. Fungují tak, že farmář nakupuje od ostatních kolegů pro své zákazníky zboží, které sám neprodukuje. Posledním typem jsou družstva farmářů a spotřebitelů - Farmer-consumer Co-operative CSA, která sdružují více farem a zákazníci jsou zároveň spoluvlastníky podílející se na chodu družstva. Různé jsou také způsoby distribuce produktů. Buď probíhá formou krabicového systému nebo si zákazníci jezdí sami svoji zeleninu a ovoce sklízet. Tento princip se nazývá Pick-your-own a do češtiny se dá přeložit jako ,,seber si svoje” nebo prostě samosběr. Důležitou součástí CSA je informování odběratelů o dění na farmě pomocí letáků, schůzí, víkendových kulturních akcí a prezentace na internetu. Některé farmy také pořádají přednášky a exkurze pro školy. Systém CSA sebou však nese dvě hlavní rizika: Pokud se počet členů komunity příliš rozroste, narůstá i administrativa a distribuční vzdálenosti a rozmělňují se sociální vazby (Ulčák 1997). Dalším problém může způsobit sdílení rizik. Jeden český ekofarmář 47 Např. USA vzrostl počet skupin CSA ze třiceti v roce 1990 na 5 000 v roce 1997. (Ulčák 1997). 48 Česky Aby systém místního jídla fungoval (vlastní volný překlad). Tento projekt funguje ve spolupráci sedmi významných anglických organizací, které podporují místní potravinové trhy Sustain, Soil Association, FARMA, The Plunkett Foundation, Co-operatives, Country Markets Ltd a Campaign to Protect Rural England. www.makinglocalfoodwork.co.uk. 1.12.2008.
hospodařící v Kanadě mi sdělil svoji osobní zkušenost, kdy se počáteční euforie ze strany spotřebitelů následkem opakované horší nebo zpožďěné sklizně změnila v jejich rostoucí nespokojenost, takže nakonec provozování CSA a krabicového systému ukončil. (Lis 2008.) Jak jsem zmínila výše, v České republice se tento systém nevyskytuje. Zajímavou alternativou CSA v našem prostředí je Farma Baucis u Bystřice nad Pernštejnem. Zadarmo poskytuje ubytování a makrobiotickou stravu z domácích produktů příznivcům ekologického zemědělství, kteří na farmu přijedou pomáhat,49 je totiž zapojena do celosvětové sítě dobrovolníků WWOOF (World Wide Oportunities on Organic Farms).50 Občas se u nás také setkáme se samosběrem. Jeho tradice přetrvává z dob socialismu, kdy byl často pořádán Jednotnými zemědělskými družstvy. Spočívá v tom, že si pomocníci při sklizni brambor, jahod nebo třeba okurek nasbírají i pro vlastní potřebu nebo sbírají pouze pro sebe za zvýhodněnou cenu. Příkladem velmi úspěšného fungování CSA je farma Food Bank v USA: Food Bank Farm, Hadley, Massachusetts51 Tato biofarma funguje na principu akcionářských poplatků, za které zákazníci dostávají na oplátku týdně díl z čerstvé produkce. Farma sestává z 20 hektarů půdy a produkuje pro přibližně 500 rodin v systému CSA. Kromě vlastní produkce ovoce a zeleniny dodává podílníkům také jiné regionálně produkované potraviny- například javorový sirup, mošt, vejce, drůbež nebo chléb z místní pekárny. Farma zaměstnává dva vedoucí farmáře a tři pomocníky, kteří mají zdarma jídlo, ubytování a dostávají kapesné. Pomocníci jsou často studenti, kteří se zajímají o zemědělství a mnoho z nich se zaučí a pak si založí vlastní farmu. Při sklizni pomáhají také dobrovnolníci, věrtšinou opět studenti. Podílníci si sklízí zboží sami v určených dnech. Kromě toho jsou některá pole (např. s květinami) dostupné každodenně. Specialitou farmy je využívání organického odpadu, který vozí členové komunity na kompost z města. Zákazníci si přinášejí vlastní nádoby, takže farma ušetří za balení. Rodiče jezdí na farmu se svými dětmi, aby jim ukázali, jak vzniká jejich jídlo a umožnili jim kontakt se zvířaty. Děti si na farmě mohou hrát nebo pomáhat při sklizni zeleniny a květin, které si pak odvezou sebou. Několikrát do roka pořádá farma setkání svých CSA členů s živou hudbou a kulturním programem. Zájem o členství v komunitě je tak velký, že se další zájemci zapisují do pořadníku.
49 Další informace o této farmě jsou na internetu na http://www.sweb.cz/ekofarma.baucis/. 1.12.2008. 50 Informace o systému WWOOF jsou na www.wwoof.enc.cz. 1.11.2008. 51 Vycházím z případové studie J.Butlera a L. M. Carknera (2001: s. 160-165).
25
4.2.2. Legislativní předpisy, které upravují přímý prodej potravin v České republice V odborné literatuře jsem se mnohokrát setkala s kritikou právních předpisů, které v České republice upravují přímý prodej zemědělských produktů živočišného původu (Guthová 2008, Mach 2008, Filipová 2008). Uvedení autoři tvrdí, že česká legislativa klade na maloproducenty nepřiměřené nároky a omezuje tak přímý prodej v naší zemi. V následující kapitole se proto pokusím nastínit, jaké jsou hlavní požadavky pro přímý prodej a jak korespondují s platnou legislativou Evropské unie. V další části se budu věnovat srovnání se situací v zahraničí. Přímý prodej je v zákonech definován jako ,,případy, kdy výrobce přímo dodává malá množství výrobků z prvovýroby52 konečnému spotřebiteli nebo místnímu maloobchodu, který je přímo dodává konečnému spotřebiteli." (Nařízení 2004/852/Es, čl. 1 odst.3). Pravidla prodeje upravují jednak veterinární a hygienické předpisy České republiky, ale hlavně nařízení 2004/852/Es, o hygieně potravin, které je součástí takzvaného hygienického balíčku. Tato direktiva Evropského parlamentu mají přímý účinek. To znamená, že mají vždy přednost před českou právní úpravou, i kdyby s ní byly v rozporu. V rámci české legislativy určuje podmínky přímého prodeje potravin živočišného veterinární zákon - č. 166/1999 Sb., jeho prováděcí vyhlášky53 a vyhláška
původu
č. 289/2007 Sb., o veterinárních a hygienických požadavcích na živočišné produkty, které nejsou upraveny přímo použitelnými předpisy Evropských společenství. Nařízení Evropské unie jsou poměrně flexibilní a umožňují členským státům, aby si pravidla pro přímý prodej malého množství živočišných produktů stanovily sami, přičemž předpokládají zmírnění podmínek pro maloproducenty. Například maloproducentům pouze 52 ,,Prvovýroba neboli primární produkce je chov zvířat nebo pěstování plodin, včetně sklizně, dojení a chovu zvířat určených k produkci potravin před porážkou. Rovněž zahrnuje lov zvěře, rybolov a sběr volně rostoucích plodů. "(Nařízení 2002/178/Es). 53 Vyhláška, kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů, o veterinárních požadavcích na čerstvé maso a masné výrobky, dále vyhláška, kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů, o veterinárních požadavcích na mléko, mléčné výrobky, vejce a vaječné výrobky a vyháška o veterinárních a hygienických požadavcích na živočišné produkty, pokud tyto požadavky nejsou upraveny zvláštními právními předpisy, a na podniky, ve kterých se zachází se živočišnými produkty.
doporučují zavést systém analýzy rizik a kritických kontrolních bodů – HACCP (Hazard Analysis and Critical Control Point). Pravidla systému jsou stanovená v mezinárodním standardu pro potraviny
(Codex Alimentarius),54 postup pro vypracování této analýzy
spočívá v odhalení rizikových bodů při výrobě a jejich monitoringu. 55 Český veterinární zákon (Zákon č. 166/1999 Sb.) klade stejné podmínky pro velkovýrobce i podniky s malým objemem výroby. Malovýrobcům však poskytuje možnost zmírnění požadavků (§ 27 odst. 4) na základě žádosti o udělení vyjímky. Tyto vyjímky má udělovat krajská veterinární správa. Co se týče definování malého objemu výroby, ve většině případů není tento pojem blíže specifikován. U nás je stanoven přesný limit pouze pro jatky, kde se poráží maximálně 20 kusů velkých dobytčích jednotek (to znamená skotu) denně a nejvýše 1000 ročně 56. Poněkud nejasná je definice pro podnik zpracovávající mléko, kde množství ročně zpracovaného mléka nepřekračuje buď 500 000 litrů nebo 2 000 000 litrů.57 V
březnu
letošního
roku
(2008)
byla
ministrem
zemědělství
ustavena
Antibyrokratická komise (ABK),58 která má připravit změny v zákonech ve prospěch maloproducentů a prosadit jejich požadavky ohledně zmírnění podmínek pro přímý prodej. Zabývá se vytvořením Charty práv farmáře a konkrétně řeší hlavně omezení veterinárních kontrol a přizpůsobení jejich četnosti velikosti farmy a zjednodušení administrativních procesů. Také připravuje požadavky, které souvisí s českou podobou systému křížových kontrol59, aby se nestaly zbytečnou zátěží pro malé producenty. Pravidla prodeje výrobků z farmy přímo spotřebiteli nebo místnímu maloobchodu60 upravuje § 27 veterinárního zákona č. 166/1999 Sb. a vyhláška č. 289/2007, o veterinárních a hygienických požadavcích na živočišné produkty, které nejsou upraveny přímo použitelnými předpisy Evropských společenství. Konkrétně lze přímo prodávat tyto produkty: 54 Znění kodexu je na www.codexalimentarius.cz. 10.12.2008. 55 Na internetových stránkách Ministerstva zemědělství lze nalézt pokyny k jeho vypracování. Je také možné obrátit se na specializovanou firmu. www.mze.cz, 10.11.2008.
56 Prováděcí vyhláška pro čerstvé maso a masné výrobky § 9 odst. 1 písm. a) zákona č. 166/1999 Sb. Viz poznámka č. 53. 57 Prováděcí vyhláška pro mléko, mléčné výrobky, vejce a vaječné výrobky §11 odst. 1 a), b).zákona č. 166/1999 Sb.Viz poznámka č. 53. 58 Tisková zpráva Ministerstva zemědělství 16.6.2008. 59 Systém křížových kontrol (Cross-compliance), který má začít platit od 1.1.2009, obsahuje 70 kontrolních bodů, které se týkají přesných požadavků na ochranu životního prostředí, podzemních vod, omezení dávek hnojiv a welfare zvířat. Kontrolovat by se mělo namátkově ročně asi 300 farem. Při nesplnění podmínek čeká farmáře postih v podobě odebrání dotací (www.mze.cz - Zpráva ze zasedání Antibyrokratické komise 25.11.2008.)
60 ,,Místní maloobchodní prodejnou se rozumí maloobchod v obci nejblíže hospodářství chovatele." 27
Drůbež a králíci. Chovatel, který pěstuje maximálně 2000 krůt, hus či kachen, 10 000 kusů ostatní drůbeže nebo libovolné množství králíků, může prodávat živá zvířata nebo jejich čerstvé maso v malém množství přímo spotřebiteli. Prodej se uskuteční buď v jeho hospodářství, na tržišti nebo může dodávat maso do místního obchodu, ale s označením ,,Maso není veterinárně vyšetřeno – určeno po tepelné úpravě ke spotřebě v domácnosti spotřebitele.” Pro prodej drůbežího masa však platí týdenní limit 10 kusů za týden.61 Čerstvá vejce lze prodávat nebalená, neoznačená a neprosvícená v hospodářství chovatele spotřebiteli pro jeho domácí spotřebu. Pokud jsou dodávána na trh nebo do místní maloobchodní prodejny, musí být označena podle vyhlášky 113/2005 o označování62 kódem určujícím producenta. Tento kód se skládá z metody chovu63, registračního kódu státu - v našem případě CZ a posledního čtyřčíslí registračního čísla hospodářství. Med. Může být prodáván v malém množství (v tomto případě 40 kg týdně) v domácnosti chovatele, v jeho hospodářství nebo na stanovišti včel přímo spotřebiteli. Při prodeji na tržišti nebo v místním maloobchodě se musí med označit etiketou se jménem, příjmením a adresou chovatele, druhem medu podle jeho původu a údajem o množství. Pro prodejnu se uvádí i datum minimální trvanlivosti. Syrové mléko a syrová smetana. Mlékárensky neošetřené mléko se může prodávat jenom v místě výroby, a to přímo spotřebiteli pro jeho domácí spotřebu. Chovatel musí zajistit laboratorní vyšetření mléka a podat žádost krajské veterinární správě o souhlas k prodeji mléka nebo smetany. Laboratorní vyšetření je nutné provádět nejméně jednou za šest měsíců a vždy, když dojde ke změně v chovu zvířat nebo nakládání s mlékem. Pokud se mléko neprodá do 2 hodin po nadojení, musí být zchlazeno na 8 °C a prodáno do 24 hodin po nadojení. Prodej se pak uskuteční v místnosti oddělené od stájí, kde je dobře viditelný nápis ,,Syrové mléko, před použitím převařit.” Syrové ovčí a kobylí mléko se nesmí prodávat. Mléčné výrobky. Přímo spotřebiteli lze prodat množství, které odpovídá týdenní spotřebě v domácnosti spotřebitele. Výrobek musí být označen nápisem ,,ze syrového mléka”. V případě prodeje na tržnici musí být mléčné výrobky uchovávány v chladícím pultu nebo lednici při teplotě do 12°C. Živé ryby. Ryby a jiné vodní živočichy z vlastního chovu může chovatel prodávat ve 61 Tento požadavek komplikuje situaci chovatelům, jejichž produkce je vázaná na určité období, například prodej svatomartinských hus.
62 Vyhláška Ministerstva zemědělství o způsobu označování potravin a tabákových výrobků. 63 Metody chovu jsou označovány 0-pro vejce nosnic chovaných v ekologickém zemědělství, 1- pro vejce nosnic v klecích, 2-pro vejce nosnic v halách a 3-pro vejce z chovů ve volném výběhu.
svém hospodářství přímo spotřebiteli pro spotřebu v jeho domácnosti nebo na trhu. Zvěřina. Musí být po ulovení ošetřena proškolenou osobou a pak může být v peří nebo kůži prodána přímo konečnému spotřebiteli nebo dodána do maloobchodní prodejny v příslušném kraji s označením ,,Zvěř byla vyšetřena proškolenou osobou – určena po tepelné úpravě ke spotřebě v domácnosti spotřebitele.” Na trhu musí být maso udržováno v teplotě do 12°C. Jatečná zvířata (to znamená skot, prasata a ovce). Ze dvora se mohou prodávat živá zvířata. Maso zabitých zvířat lze také prodávat, ale porážka probíhá na jatkách a její součástí je veterinární prohlídka před a po porážce. Vyjímkou jsou malá jatečná zvířata – selata, jehňata a kůzlata. Ta lze zabít přímo na farmě, pokud je tato činnost schválena krajskou veterinární správou nebo je prodávat živá na tržnici. Tato zvířata se mohou zabíjet i na tržnici, pokud k tomu má povolení a náležité vybavení. To znamená, že má omyvatelnou plochu s odpadní výpustí, přívod teplé pitné vody, odpovídající nástroje a speciální nádobu na vedlejší živočišné produkty. Provozovatel každé tržnice je povinen zavést zmiňovaný systém kritických bodů HACCP. Přímo v hospodářství je možné porážet některá větší zvířata (konkrétně ovce, kozy a prasata) v rámci domácí porážky - zabíjačky. Jak už bylo řečeno, maloproducenti mají v naší republice obtížné podmínky, neboť pro ně platí stejná pravidla jako pro velké potravinářské podniky. Pokud chce farmář vyrábět mléčné nebo masné výrobky, musí splňovat velmi přísné hygienické normy. Přitom i laikovi je jasné, že podmínky na malé farmě jsou od velkých závodů diametrálně odlišné. Riziko kontaminace je vzhledem k malému počtu zaměstnanců a malému objemu výroby značně omezené a snadno kontrolovatelné. Farmář má dohled nad svými produkty už od prvovýroby a na kvalitu produkovaného zboží musí klást velký důraz, protože například při práci s nepasterovaným mlékem musí používat čerstvé mléko a celý proces pečlivě hlídat, aby nezačalo kysnout, což by se okamžitě projevilo na chuti výsledného produktu. Obzvlášť v případě přímého prodeje pak dobře funguje zpětná vazba ze strany zákazníka. Pokud si farmář chce své zákazníky uchovat, nedovolí si nabídnout jim zboží pochybné kvality. Asi největší úskalí představují pro maloproducenty přemrštěné požadavky na výrobní prostory. Zákon praví, že podnik, v němž se zachází s potravinami živočišného původu, musí splňovat obecné veterinární a hygienické požadavky na jeho stavební konstrukci, prostorové 29
a dispoziční uspořádání a vybavení jeho provozních prostorů.64 Nařízení Evropského parlamentu 2004/852/Es v příloze II. oddílu IX, říká, že ,,zařízení k dojení a prostory, kde se mléko skladuje, manipuluje se s ním nebo kde se chladí, musí být umístěny a konstruovány tak, aby se omezilo riziko kontaminace mléka". Z uvedených příkladů vyplývá, že zákony neobsahují konkrétní požadavky a výklad už je záležitostí pracovníků krajské veterinární správy. V českém prostředí je ale vyžadováno i po malé faremní mlékárna nebo sýrárně, aby měla bezdotykové vodovodní baterie65 a několik oddělených místností, a to na balení, skladování balicích materiálů, čisticí a dezinfekční prostředky, převlékání pracovníků, na prodej výrobků a na jejich skladování. 66 Ještě přísnější jsou podmínky pro výrobu a skladování masných výrobků, kdy prostory určené k zacházení s masnými výrobky musí být opatřena přístroji a čidly, které měří požadované hodnoty. Také pro skladování masa platí přísné podmínky. 67 Musí být skladováno odděleně od ostatních potravin a manipulace s ním musí probíhat ve speciální místnosti za teploty do 12 °C. Jak jsem uvedla v úvodu této kapitoly, na uvedené zákony (veterinární zákon č. 166/1999 Sb. a jeho prováděcí vyhlášky) se vztahuje možnost vyjímky pro podniky s malým objemem výroby, tedy pro malé farmy. Jedná se například o možnost provádět více činností v jedné místnosti. Praxe je ovšem taková, že zaměstnanci veterinární správy přistupují k maloproducentovi se stejnými požadavky jako k velkému potravinářskému podniku (Filipová 2008, Cipínová 2006, Mach 2008). Pokud jde o přímý prodej ovoce a zeleniny, situace je mnohem jednodušší. Upravuje ho zákon č. 110/1997 o potravinách. Jediný konkrétní požadavek na prodávajícího je, že musí skladovat čerstvé ovoce a zeleninu odděleně, v čistých, dobře větratelných prostorách a na dřevěné podlážce.
64 Prováděcí vyhláška veterinárního zákona č. 166/1999 Sb., o veterinárních a hygienických požadavcích na živočišné produkty a podniky, ve kterých se zachází se živočišnými produkty, oddíl 2. 65 O bezdotykových bateriích hovoří Vyhláška o veterinárních a hygienických požadavcích na živočišné produkty, pokud tyto požadavky nejsou upraveny zvláštními právními přepisy, a na podniky, ve kterých se zachází se živočišnými produkty zák. č.166/1999 Sb. Neříká ale, kolik jich má být a navíc se na ní vztahuje možnost vyjímky pro malé podniky. 66 Vybudování takovéto mlékárny podle všech předpisů stojí 0,5 až 2 mil. Kč, což je pro malé farmy nenávratná investice (Filipová 2008: 14-15). 67 Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 326/2001, o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů pro maso, masné výrobky, ryby, vejce a výrobky z nich.
4.2.3.Srovnání s legislativou v zahraničí68 Jak jsem uvedla už v předchozí kapitole, takzvaný hygienický balíček schválený Evropským parlamentem v roce 2004, je soubor nařízení s přímým účinkem. Znamená to, že má v zemích Evropské unie přednost před národními zákony. Cílem jeho tvůrců ale nebylo vytvoření konkrétních pravidel stejných pro všechny. Naopak, ponechává prostor pro zachování tradičních postupů a místních specifik jednotlivých zemí. Také výklad nařízení se v různých zemích liší a každý stát si stanovuje svoje konkrétní požadavky. Například v České republice lze čerstvé, mlékárensky neupravené mléko prodávat pouze v místě výroby, kdežto v sousedním Rakousku může být dodáváno i do maloobchodních prodejen (jen s upozorněním, že se má převařit), ale i stravovacím zařízením (s vyjímkou škol) pro přípravu jídel, které projdou tepelnou úpravou. Také přesné určení malého množství při prodeji ze dvora se liší – např. v Rakousku lze ze dvora ročně prodat maximálně 5 000 kusů drůbeže a 10 000 králíků,u nás je to 2 až 10 000 kusů drůbeže (podle druhu) a libovolný počet králíků. Dalším příkladem je porážka velkých zvířat přímo na farmě, která na základě stejných unijních zákonů v Rakousku funguje, ale u nás je zakázaná. V některých zemích jsou velmi přísné detailní předpisy (například v Německu požadují, aby provozovna zpracovávající produkty živočišného původu měla šikmé parapety a stěny obložené kachličkami), jinde je ponechána větší volnost ve výkladu s ohledem na velikost farmy a objem produkce (Slovinsko, Lucembursko, německé Tirolsko). (Filipová 2008). Asi nejmarkantněji se rozdíly v přístupu zemí Evropské unie projevují v otázce vybavení provozoven. U nás je pro výrobny jako je sýrárna vyžadováno mnoho oddělených místností (s možností udělení vyjímek), v Rakousku, Slovinsku nebo Německu se všechny činnosti většinou odehrávají v jedné velké místnosti a pokud je provozovna v obytném domě, není potřeba ani budovat zvláštní šatnu a sociální zařízení. Na rozdíl od českých provozoven, mohou se v uvedených zemích používat při zpracování masa například nože s dřevěnou střenkou nebo dřevěné řeznické špalky (Mach 2008). V uvedených zemích se liší i přístup samotných farmářů k legislativním požadavkům. 68 Údaje v této kapitole vychází z výzkumu, jehož výsledky byly uveřejněny v září tohoto roku. Jeho cílem bylo zmapovat podmínky pro přímý prodej zemědělských produktů živočišného původu nás a v zahraničí – Rakousku, Německu, Slovinsku, Itálii a Lucembursku (Filipová 2008) a z hodnocení exkurze na malé farmy v Dolním Rakousku pořádané sdružením Rosa 15.11. 2006 (Mach 2008).
31
Například v České republice a Rakousku je posuzování rizik systémem HACCP považováno spíše za zbytečnou byrokracii, zatímco v Německu a Slovinsku je hodnoceno vesměs kladně, jako účinná pomůcka při vlastní kontrole. V Německu, Slovinsku nebo Rakousku dobře funguje poradenství pro farmáře a vstřícný přístup ze strany úřadů. Zemědělec je brán jako vážený partner celé společnosti. U nás je zkušenost farmářů s úřady spíše opačná (Mach 2008). Výborným příkladem fungujících vztahů mezi producenty a státem je jihotirolský Svaz zpracovatelů mléka Sennereiverband Südtirol,69který zajišťuje poradenství a různé další služby farmářům (kurzy, laboratorní rozbory za zvýhodněné ceny atd.). Důležitou součástí jeho činnosti je také prosazování zájmů farmářů, takže i když jsou německé předpisy velmi přísné, podařilo se maloproducentům prosadit mnoho zmírňujících požadavků. Ve Slovinsku zase založili v roce 1998 chovatelé koz Združenje malih sirarjev,70 které má dnes 70 členů. Jejich činnost propaguje na internetových stránkách, pořádá různé společné akce a lobbuje za jejich zájmy v parlamentu. U nás si malovýrobci stěžují na nedostatek informací a bezmoc vůči zvůli úředníků veterinární správy (Guthová 2006: 8). Nepříznivé situaci malých farmářů v naší zemi by na základě zkušeností ze zahraničí mohla prospět větší kooperace mezi malovýrobci, a to formou zakládání družstev a svazů, které by zajišťovaly poradenství a hájily jejich zájmy při vyjednávání s úřady a prosazování změn v legislativě.
4.3 Shrnutí teoretické části V teoretické části jsem se pokusila zasadit téma prodeje ze dvora do kontextu ekonomické lokalizace, která vytváří alternativu současnému systému globální ekonomiky. Přímý prodej zemědských produktů jako jeden z nástrojů ekonomické lokalizace podporuje vznik místních potravinových trhů a napomáhá vytváření sociálních vazeb mezi producenty a jejich spotřebiteli. Zabývala jsem se také jednotlivými formami přímého prodeje u nás i v zahraničí. V odborné diskuzi na téma prodeje ze dvora v České republice je jako hlavní důvod jeho malého rozšíření často uváděna příliš složitá legislativa, která klade na maloproducenty 69 www.suedtirol.info 10.10.2008 70 www.kmeckisiri.com. 10.10.2008.
nepřiměřené nároky. Proto byly další dvě kapitoly věnovány českým právním předpisům upravujícím přímý prodej produktů živočišného původu a jejich srovnání se zahraničím. Rozbor zákonů a srovnání se situací v jiných zemích Evropské unie ukázal, že nároky ze strany veterinární správy v České republice přesahují rámec platné evropské legislativy a značně omezují malé producenty v jejich činnosti. V praktické části bych chtěla zjistit, jak vnímají tato omezení farmáři ve zkoumané oblasti a jak se staví k otázce prodeje ze dvora konvenční i ekologičtí zemědělci. Zajímají mě ale i postoje spotřebitelů, a to na straně místních obyvatel, přistěhovalců i chalupářů.
5. PRAKTICKÁ ČÁST 5.1 Projekt výzkumu 5.1.1 Cíle výzkumu Cílem mého výzkumu bylo zmapovat bariéry, které brání většímu rozvoji přímého prodeje zemědělských produktů na českém venkově. Konkrétně jsem se zaměřila na katastry dvou sousedících obcí, které budu v zájmu zachování anonymity respondentů nazývat fiktivními názvy Louka a Lhota. Výzkum měl ukázat, jaký je současný stav prodeje ze dvora, a které formy tohoto prodeje se v dané oblasti vyskytují. Zjišťovala jsem, jaké konkrétní problémy producentům tento druh prodeje přináší se snahou o nalezení možností jejich řešení. Na straně spotřebitelů jsem mapovala míru zájmu o produkty od místních zemědělců a jejich motivaci k nákupu přímo od producentů. Dále mě zajímalo, jestli kromě klasického prodeje existují v rámci místní komunity také formy nepeněžní ekonomiky (například směna produktů). V rámci analýzy výzkumu se pokusím zasadit problematiku přímého prodeje do kontextu ekonomické lokalizace a zhodnotit potenciál dané oblasti pro aplikaci principů tohoto alternativního ekonomického přístupu. Výzkum byl veden snahou zaplnit mezery ve zkoumání příčin malého rozšíření přímého prodeje a principů ekonomické lokalizace v českém prostředí. Dosavadní studie na toto téma se věnují pouze otázce legislativních bariér na straně producentů, proto považuji za 33
přínosné zkoumat také zájem a motivaci spotřebitelů a zasadit problém do širšího kontextu fungování venkovských komunit po roce 1989. Symbolickým cílem bylo upozornit na nedostatek zájmu českých politiků a státních institucí na řešení problémů malých zemědělců a venkova vůbec a také na nedostatečnou informovanost české veřejnosti o možnostech podpory místních potravinových systémů. Chtěla bych apelovat na úředníky státní správy, politiky a zákonodárce a poukázat na nedostatky ve fungování českého administrativního aparátu. Výsledky výzkumu mohou být zajímavé pro zájemce o problematiku ekonomické lokalizace a obnovy venkova v řadách veřejnosti i pro členy neziskových organizací. Lze je použít i při tvorbě legislativních úprav a v diskuzi na toto téma na úrovni krajských i vládních institucí. 5.1.2 Strategie výzkumu Vzhledem ke snaze o zachycení složitosti dané problematiky a porozumnění zkoumaným vztahům v jejich celistvosti byla zvolena strategie kvalitativního výzkumu. 5.1.3 Výzkumné otázky Pro výzkum byla formulována jedna hlavní výzkumná otázka a pět výzkumných podotázek: Hlavní výzkumná otázka: Jaké jsou bariéry prodeje zemědělských produktů ze dvora na straně producentů a spotřebitelů? Výzkumné podotázky: Jaký je stav prodeje ze dvora, samozásobitelství, směny v dané oblasti? Jaká je informovanost o možnostech prodeje ze dvora na straně spotřebitelů? Jak se orientují producenti v platné legislativě týkající se přímého prodeje ze dvora? Jaký je zájem ze strany spotřebitelů a jak s tím koresponduje nabídka producentů? Jaké jsou postoje producentů a spotřebitelů k možnostem ekonomické lokalizace? Otevřené otázky k rozhovorům:
1. Jak velké je vaše hospodářství, co všechno pěstujete? Jak dlouho hospodaříte, kolik lidí se podílí na práci v hospodářštví? 2.Co z toho a jakou formou prodáváte? 3.Do jaké míry jste potravinově soběstační? Pokud něco neprodáváte – proč? Co děláte s přebytky? Dáváte/dostáváte nějaké nebo směňujete, využíváte možnost samosběru? 4. Živíte se hospodařením? Jaký podíl příjmů to tvoří? Chtěli byste se zemědělstvím živit nebo rozšířit činnost? Za jakých podmínek? 5. Dostáváte dotace? Jaké? 6. Žádali / dostali jste nějakou vyjímku pro svoji zemědělskou činnost? 7. Spolupracujete s jinými farmáři? Jste členem družstva, spolku...? 8. Co vás brzdí v hospodaření? (kontroly, papírování, není odbyt ..) Co by se mělo změnit? 9. Uvítali byste možnost prodeje/ nákupu na místním trhu, krabicový systém, internetový prodej? Chtěli byste více prodávat ze dvora? Co vám brání? 10. Uvažovali jste o větším otevření farmy veřejnosti (agroturistika, exkurze, společenské akce, farmářská prodejna)? 11. Jak vidíte budoucnost svého hospodaření a celého regionu? (zaměstnanost, turismus..) Spotřebitelé: 1. Jaký je váš vztah k místu – chalupář, starousedlík..., jak jste zde dlouho? 2a) Pokud kupujete zemědělské produkty přímo na statku – co, jaké množství, jak často? 3a) Co vás k tomu motivuje (cena, dostupnost, kvalita, přátelské vztahy...)? 2b) Pokud nekupujete – proč? Uvažovali jste o tom? 3b) Za jakých podmínek byste kupovali? 4. Samozásobitelství – chováte hospodářská zvířata nebo pěstujete něco pro vlastní potřebu? Co děláte s přebytky? 5. Dostáváte (od sousedů, rodičů...) nebo směňujete zemědělské produkty? Máte, využíváte možnost samosběru? 6. Kde nakupujete zemědělské produkty a co je pro vas při výběru důležité? 7. Chodíte nakupovat do místního obchodu? Jestli ano, jak jste spokojeni s nabídkou? Uvítali byste nabídku čerstvých produktů (maso, mléko, vajíčka, jablka..) od místních producentů? 35
8. Uvítali byste možnost prodeje/nákupu na místním trhu, farmářské prodejny, krabicový systém, internetový prodej? 9. Jak vidíte budoucnost tohoto regionu? (zaměstnanost, turistika...) Jaké jsou jeho hlavní problémy a co by se mělo změnit? 5.1.4 Charakteristika zkoumané oblasti Obec Louka a městys Lhota se nacházejí v oblasti Českomoravské vrchoviny. Ke katastru první z obcí patří ještě nedaleká osada, ke Lhotě bylo přidruženy čtyři okolní obce a dvě osady. Nacházejí se v chráněné krajinné oblasti. Posláním oblasti je zachování zdejšího krajinného rázu, který je charakteristický střídáním polí a luk s remízky a kamenicemi (pásy z kamenů, které vznikly při jejich úpravách polí na jejich okrajích). Krajinnou mozaiku doplňují četné rybníky, rašeliniště a rulové skalní útvary na zalesněných hřebenech s nadmořskou výškou nad 800 m n.m. Ve venkovském osídlení se zachovaly četné ukázky lidové architektury, takže mnoho domů je památkově chráněných. Území bylo dlouho neosídlené, kolonizace zde začala teprve ve středověku. V té době byl založen i městys Lhota. Zbylé obce a osady vznikly až v poslední fázi horské kolonizace na počátku 18. století a jsou charakteristické rozptýlenou zástavbou. Dnes v uvedených obcích převládají chalupáři, oblast je
velmi turisticky
frekventovaná. Místní obyvatelé většinou dojíždějí za prací do dvou okolních měst (cca 10 a 15 km vzdálených), malé procento pracuje v lese a pouze zlomek se živí zemědělstvím. Vzhledem k vysoké nadmořské výšce jsou možnosti zemědělské produkce omezené. Hlavní pěstovanou plodinou jsou zde brambory, žito a oves se pěstují na krmivo pro hovězí dobytek. Louky, které nepodléhají ochraně v rámci zachování zdejšího krajinného rázu, slouží jako pastviny pro skot. 5.1.5 Výzkumný vzorek Pro potřeby výzkumu bylo vybráno čtrnáct respondentů, z toho sedm producentů a sedm spotřebitelů. Na základě informací z místní samosprávy jsem vzhledem k jejich malému počtu (celkem sedm) vybrala všechny maloproducenty v dané lokalitě. V případě
spotřebitelů jsem vybrala osoby, které zastupují určitou kategorii - např. chalupář, přistěhovalec, starousedlík. Ve skupině producentů jsou zastoupeny všechny generace, přičemž nejmladšímu zemědělci je 30 let a nejstaršímu 73. Nejvíce je zastoupena střední generace, to znamená věk 40-50 let (čtyři dotazovaní). Ve skupině spotřebitelů jsou tři respondenti do 40 let a čtyři starší. Nejmladšímu je 30, nejstaršímu 65 let. Kromě jednoho případu jsou všichni producenti mužského pohlaví. Mezi spotřebiteli jsem oslovila čtyři ženy a tři muže. Nejvíce maloproducentů je soustředěno do katastru obce Louka (celkem čtyři). Vzhledem k tomuto faktu jsem se rozhodla vybrat větší část spotřebitelů (celkem šest) z této vesnice, neboť tamní obyvatelé mají největší možnost přímého prodeje využívat. To se později ukázalo jako dobrá volba. Sedmý respondent je z městečka Lhota. Uvádím stručnou charakteristiku jednotlivých respondetů a jejich oficiální produkci: Producenti: Producent 1: Muž, věk 40-50. Hospodaří se svým otcem, který je v důchodu. Starousedlíci, v historii obce významná rodina. Kromě domácího hospodářství pracuje v zemědělském družstvu. Na 8 ha orné půdy pěstují brambory (0,7 ha), zbytek tvoří louky a obilí na výkrm dobytka - cca 15 kusů. Produkují hovězí maso, brambory prodávají ze dvora. Producent 2: Manželé, důchodci (cca 60 let). Přistěhovalci. Biozemědělci od roku 1992. Na 16 ha mají pastviny pro krávy (11 ks) a triticale (kříženec pšenice a žita) na výkrm. Na 1 ha pěstují brambory. Prodávají mléko a brambory ze dvora, příležitostně i jablečný mošt, černý bez, černý jeřáb a dýně hokaido. Producent 3: Muž, věk 30-40. Místní. Hospodaří od roku 1996 s bratrem. Příležitostně pracuje v lese. Chová skot (22 kusů) a bratr prasata. 35 ha tvoří většinou louky, zbytek obilí pro dobytek. Produkují hovězí maso, občas prodávají brambory ze dvora. Producent 4: Muž, 73 let. Starousedlík, celý život pracuje v zemědělství. Pomáhá mu syn, který pracuje ve městě. Chová 20 býků a 2 krávy. Pěstují obilí na výkrm. Producent 5: Muž, 30 let. Rodina starousedlíků, hospodaří všichni od roku 1996. Nyní přebírá farmu a přechází na bioprodukci. Kromě toho pracuje v lese. Na 47 ha pěstuje obilí pro dobytek a větší část slouží jako pastviny. Ze dvora prodávají brambory a hovězí maso. Producent 6: Žena, 65 let. Starousedlík. Důchodkyně. Do nedávna měla stádo 10 37
ovcí, na které brala dotace. Dnes má 5 ovcí pro vlastní potřebu. Producent 7: Muž, 70 let. Starousedlík. Důchodce. Chová průměrně 12 býků. Na 17 ha půdy pěstuje brambory pro vlastní potřebu, dále obilí a trávu pro dobytek. Dále jsem zaznamenala ještě neoficiální prodej medu, sýrů, mléka a vajec ze dvora. Spotřebitelé: Spotřebitel 1: Žena, 40 let. Přistěhovalec, učitelka. Spotřebitel 2: Žena, 30 let. Z rodiny starousedlíků, provozovatelka prodejny potravin. Spotřebitel 3: Žena, 30 let. Chalupář, majitelka penzionu. Spotřebitel 4: Muž, 50 let. Přistěhovalec, farář. Spotřebitel 5: Žena, 50 let. Místní, v domácnosti. Spotřebitel 6: Muž, 65 let. Starousedlík, důchodce. Spotřebitel 7: Muž, 35 let. Chalupář, podnikatel. 5.1.6 Použité metody a techniky Sběr dat probíhal podle pravidel kvalitativního výzkumu uváděných v sociologické literatuře (Hendl 1999, Strauss, Corbin 1999, Disman 2002). S vybranými respondenty byly vedeny polostrukturované rozhovory na základě předem připravených otevřených otázek (jednotlivé otázky pro producenty a spotřebitele jsou uvedeny v příloze). Rozhovory byly uskutečněny v listopadu 2008 většinou v domácnostech respondentů, nahrávány na digitální záznamník a posléze přepisovány nebo (v případě nesouhlasu respondenta s použitím záznamníku) zapisovány ručně. Analýza rozhovorů proběhla podle Strauss, Corbin (1999). V citacích respondentů nebyly v zájmu zachování autenticity prováděny navzdory doporučením v odborné literatuře žádné jazykové ani stylistické úpravy (Hendl 1999/152).
5.2 Výsledky výzkumu 5.2.1 Producenti
V rámci zpracování výsledků kvalitativního výzkumu se nejprve pokusím shrnout, na jaké komodity se dotazovaní zaměřují, jakým způsobem produkty prodávají a jaký podíl v jejich produkci tvoří přímý prodej. V další části se budu věnovat fenoménu samozásobitelství u jednotlivých producentů v souvislosti s prodejem nebo směnou přebytků. Těžiště výzkumu se nachází ve třetí části. Ta pojedná o problémech, které maloproducentům hospodaření přináší a o tom, co jim brání v rozšíření činnosti nebo ve změně způsobu hospodaření směrem k přímému prodeji. Zjišťovala jsem také, jak dotazovaní reflektují biozemědělství, spolupráci s veřejností, různé formy přímého prodeje atd., tedy trendy spojené s uplatňováním principů ekonomické lokalizace. Na závěr mě zajímalo, jak a v čem vidí jednotliví respondenti budoucnost svého hospodaření. 5.2.1.1 Formy produkce a prodeje zemědělských produktů Na úvod musím poznamenat, že zjištěné údaje o produkci respondentů nemusí být úplné. Pět z dotazovaných zemědělců se věnuje přímému prodeji. A vzhledem k tomu, že někteří prodávají neoficiálně, zaznamenala jsem v některých případech tendenci informace zatajit. Například jsem se dozvěděla, že jedna rodina prodává ze dvora med. Když jsem se jich ptala, jestli něco prodávají přímo, ze dvora, tak mi řekli, že ne. Strach z postihů je všudypřítomný, jak ukáže kapitola 5.2.1.3. V kapitole 5.1.4. jsem uvedla, že geografické podmínky ve zkoumané oblasti omezují možnosti zemědělské produkce. Nadmořská výška obhospodařovaných ploch se pohybuje kolem 650 - 700 m n.m. Z toho důvodu se žádný z producentů nezaměřuje na produkci zeleniny nebo ovoce. Všichni producenti pobírají dotace na svoji činnost. Vzhledem k velké nadmořské výšce spadá oblast do dotační kategorie LFA (Less Favoured Areas - méně příznivé oblasti). To znamená, že je v managementu A, který zvýhodňuje horské oblasti. Výše dotací se liší podle druhu obhospodařovaných ploch (pole, pastviny, louky) a způsobu hospodaření (ekologičtí zemědělci mají dotace vyšší, průměrně o 2 000 Kč na hektar). Dotační výměry se však neustále mění. Všichni dotazovaní se shodli na tom, že si nedovedou svoji činnost bez dotací představit. Za všechny uvádím jednu reakci: ,,Bez dotací nevim, to bych s tim skončil." Nikdo z dotazovaných producentů neuvedl, že by někdy žádal o vyjímku pro svoji činnost. 39
Hlavními komoditami jsou v oblasti brambory a skot. Pro pět ze sedmi dotazovaných maloproducentů je produkce hovězího masa hlavní (pro tři dokonce jedinou) oficiální formou zemědělské produkce, přičemž čtyři farmáři v posledních letech produkují na export do Rakouska. Výkup pro ně zajišťuje sběrné středisko v nedaleké obci. Jeden z producentů situaci okomentoval: ,,Já bych radši prodával řezníkovi, ale obvolávat to pořád... je to moc pracný se s něma dohadovat. Takhle taháme pořádný věci do ciziny, ale odtama dou samý nekvalitní." Zbylí producenti prodávají maso přímo na jatkách v nedalekém zemědělském družstvu, ,,ale to víte, ceny sou špatný a ceny za porážku se pořád zvyšujou". Jeden ze zemědělců zkoušel najít odbyt pro maso v bio kvalitě za hranicemi regionu. Doprava zvířat na jatky u Jihlavy, které mají certifikát na porážení podle pravidel biozemědělství, byla příliš drahá, takže zjistil, že se mu tento způsob prodeje nevyplatí. Pouze jeden z respondentů dodává maso přímo svým zákazníkům: ,,Prodám toho dost, hlavně po vesnici a taky známým, čím dál víc. Vždycky obvolám lidi, že bude maso a oni třeba řeknou svým známým a pořád se ten okruh rozšiřuje. Chtěl bych si vytvořit co největší klientelu, abych to moh' prodávat jenom takhle." Další dotazovaný tento způsob prodeje také zvažuje, inspirovaný úspěchy předchozího respondenta: ,,No, přemejšlel sem o tom, že bych to prodával takhle lidem, ale je s tim složitá práce a já už sem dost starej, tak nevím." Všichni chovatelé skotu pěstují obilí a trávu na výkrm svého dobytka. Další podstatnou komoditou regionu jsou brambory. Ty pěstují všichni, čtyři z nich je prodávají přímo zákazníkům. V jednom případě se jedná pouze o příležitostný prodej přebytků - ,,trochu brambor prodáme Brňákům, co tady maj' chalupy, ale třeba loni byl malej zájem", další tři prodávají většinu své produkce ze dvora. Oběma biozemědělcům se nedaří uspokojit velkou poptávku. Důvodem je v jednom případě nedostatek půdy na pěstování (jeden hektar): ,,Tady je chráněná oblast a my sme v první zóně. Oni nám nedovolí rozorat větší plochu." Dalším úskalím je pěstování podle zásad ekologického zemědělství, které obnáší menší produkci (,,ta naše produkce je skoro poloviční, než mají konvenčáci") a také více problémů s škůdci a plísněmi. Jeden z respondentů mi popsal svoji speciální metodu pěstování: ,,My ty brambory předkličujem, kvůli plísním. Nemůžem to postříkat chemií, takže to sadíme už naklíčený a pak, když příde plíseň, tak posekáme nať a necháme to dva týdny dojít." Pro jednoho z biozemědělců je pěstování brambor víceméně okrajovou záležitostí a rozprodá je okamžitě v nejbližším okolí - mezi sousedy, příbuzné a známé. Druhý má pro zájemce pořadník a dodává hlavně chalupářům - ,,většinou si berou tak pět
kilo na zimu na uskladnění", nebo známým. Největší část jejich odbytu ale zajišťuje pečovatelský dům ve vedlejší obci. V jediném případě jsem zde zaznamenala i formu samosběru (viz kapitola 4.2.1.2), a to v rámci oboustranné výpomoci: ,,Máme pár známých, sou to takový rodiny, co maj' víc dětí a málo peněz, ty nám přídou nakonec pomoct a pak si zadarmo seberou pro sebe. My už sme starý, tak sme rádi, že nám někdo pomůže a my jim taky můžem něco dát." Třetí z producentů, který prodává brambory ze dvora, je zároveň jediný, kdo tento druh prodeje veřejně avizuje (viz obrázek v úvodu práce). Na základě této upoutávky však prodá pouze malé množství: ,,Ti náhodní kupci, turisti a tak, to je minimum. Oni vždycky chtějí pár kilo a my je nechceme zarmoutit, tak to vyřizuje naše maminka, ta na to má náturu." Jinak prodávají svým stálým zákazníkům na uskladnění v pytlích po 25 kg. Klientelu tvoří především místní obyvatelé, největší odběr zajišťují
kuchyně místního
hostince a penzionu. Takto se prodá přes polovinu sklizně, zbývající množství připadá na domácí spotřebu a krmení pro prasata. Co se týče produkce mléka, ze všech sedmi respondentů se pouze dva věnují jeho prodeji, a to výhradně ze dvora. Jiná možnost odbytu momentálně není. Jeden z respondentů, který už mléko neprodává, mi k tomu řekl: ,,My sme začínali s krávama, prodávali sme mlíko. Ale v devadesátým pátým zrušili mlíkárnu a přestali svážet. To všichni skončili." Jediná možnost je tedy v současnosti prodávat mléko ze dvora (viz kapitola 4.2.1.1.). Oficiálně se tomuto prodeji věnuje jeden z biozemědělců. Má celkem 45 stálých odběratelů. Mléko rozváží hlavně do nedalekého městyse, a to 25 zákazníkům. Ostatní klientelu tvoří obyvatelé z 20 km vzdáleného města a chalupáři. Systém dodávky funguje tak, že si odběratelé z městečka a chalupáři z blízkého okolí určí množství mléka a den (nebo dny) v týdnu, kdy ho chtějí dostávat. Farmář objednané mléko doveze a postaví v pet lahvích za dveře. Někteří zákazníci, hlavně ti ze vzdálenějších míst, si pro mléko jezdí sami. Zajímavé je, že mezi odběrateli není nikdo ze stálých obyvatel vesničky, ve které se farma nachází. Respondent to zdůvodňuje: ,,Oni nás tu nemají rádi, že sme přistěhovalci a nepřejou nám. Třeba mi přišel poštou lístek, kde se mě někdo ptá, jestli už sem si dost nahrabal a ať táhnu zpátky do Brna. Teď už si jakž takž zvykli, ale dřív nám třeba rozstříhali ohradníky a my sme pak honili krávy po kopcích... Taky mají averzi vůči bio zemědělství. Když tady byl jarmark, to jste měli slyšet, jak ty babičky chodily kolem stánků a říkali - taková velká mrkev a bio, to je určitě podvod." Druhý respondent prodávající mléko ze dvora tuto činnost provozuje zatím 41
neoficiálně, neboť ještě nemá speciální vykachličkovanou místnost s chladírnou (viz kapitola 4.2.1.1). Prodává ze dvora přímo po nadojení, ale jen příležitostně - ,,když náhodou přídou" několika místním rodinám. Většinu nadojeného mléka používá na výrobu uzeného sýra. Tyto sýry jsou po vesnici vyhlášené, dotazovaní spotřebitelé o nich hovořili v superlativech, přesto je stálých odběratelů z řad místních obyvatel jen několik. Farmář situaci komentoval: ,,Sýry si berou spíš známí a lidi z venku. Tady mají lidi takovou zvláštní mentalitu, řeknou, že je to pro ně drahý..." Přesto poptávka už teď několikrát převyšuje nabídku a respondent se chystá vybudovat oficiální sýrárnu: ,,Já se těším, až to budu moct oficiálně prodávat a dám si ceduli k silnici. Chtěl bych mít tak 100 litrů mlíka denně. Najdu si okruh lidí, co ode mě budou brát a v tu chvíli vím, že přežiju." Další zemědělské produkty, které zkoumaní producenti prodávají, zaujímají v celkové produkci okrajové místo. Jedná se například o med (ten prodává v malém množství neoficiálně jeden z respondentů v okruhu svých známých) nebo vejce, které jsou předmětem občasného prodeje ze dvora jediného zemědělce, který k tomu říká: ,,Vajíčka, to je o ničem. Slepice se nadřou a pak to prodat za pár korun... většinou máme sami málo. Ty bysme jich museli mít moc a vyloženě se na to zaměřit." Jeden ze starousedlíků mi sdělil svůj postřeh k prodeji ze dvora: ,,V šedesátých letech celkem chodili chalupáři pro vejce a mlíko a dneska ani nepozdraví, když jdou kolem." 5.2.1.2 Samozásobitelství, prodej a směna přebytků V rámci mapování prodeje a směny zemělských přebytků jsem zjistila, že všichni producenti jsou do určité míry potravinově soběstační. Například domácnosti všech sedmi respondentů jsou celoročně zásobeny vejci od slepic z vlastního chovu. Dostatečný přísun vajec však není vždy zaručen. Jeden z hospodářů si stěžoval: ,,Ty slepice už nejsou jako dřív. Jsou tak přešlechtěné, že člověk má strach je vypustit do zimy na dvůr, málo nesou a vydrží tak rok, rok a půl." Jak jsem uvedla v předchozí kapitole, pouze jediný z dotazovaných občas prodává přebytečná vejce, a to příležitostně, v rámci přímého prodeje jiných produktů. Další tři se zmínili o tom, že někdy dávají vajíčka jako protislužbu v rámci sousedské výpomoci. Pro všechny producenty znamená oficiální chov zvířat také zdroj masa pro domácnost. To znamená skopové maso v případě chovatele ovcí a hovězí maso pro ostatní respondenty. Pouze tři chovají i prase na domácí zabíjačku. Jeden z farmářů mi řekl.: ,,Prase
se dneska nevyplatí chovat, ale my mu můžem dávat ty oddojky a brambory, tak uvažujem, že si ho zase pořídíme." Součástí zabíjačky je tradičně rozdávání výslužky pomocníkům, případně sousedům nebo příbuzným. Z dalších hospodářských zvířat jsou předmětem chovu pro vlastní spotřebu ještě králíci a kachny (u tří dotazovaných). Vlastní zdroj kravského mléka má pět zemědělců, tři z nich chovají krávy výhradně pro vlastní spotřebu a mléko používájí i k výrobě domácích mléčných výrobků - tvarohu, jogurtů nebo sýrů, které slouží domácí spotřebě a občas se rozdávají sousedům, známým nebo příbuzným. Zeleninu pěstují všichni respondenti, hlavně základní druhy jako mrkev, cibuli, česnek nebo zelí. Pouze v jednom případě, kdy je pěstována ve skleníku, pokryje výnos celoroční domácí spotřebu. Ostatní musí v zimě přikupovat v obchodě. Důvod je nasnadě: ,,Zelenina se tady nedá moc pěstovat, není tady podnebí." Z ovoce pěstují všichni dotazovaní jablka, přičemž situace je jen o něco lepší než v případě zeleniny: ,,Některý rok se urodí a někdy zas vůbec nic." Nebo: ,,Jablek máme dost. Ale to se nedá prodávat. Ty jabka nejsou tak hezký jak v obchodě. To by nikdo nechtěl. A taky bejvaj kyselý. My z nich hlavně děláme mošty na zimu." Jablečný mošt je spolu s dýněmi hokaido, plody černého jeřábu a černého bezu předmětem přímého prodeje jednoho z biozemědělců. Ten se zmínil o tom, že kdyby měl k dispozici více půdy, pěstování zeleniny by rozšířil. 5.2.1.3 Problémy, které hospodaření přináší Hlavní část výzkumu je věnovaná bariérám, na které maloproducenti při své činnosti narážejí. Zajímalo mě, jaké problémy jim nejvíce ztěžují hospodaření a co jim brání v případném rozšíření nebo změně činnosti směrem k přímému prodeji. Všichni dotazovaní uvádějí na prvním místě nepřehlednou, složitou a časově náročnou administrativu. Jeden z dlouhodobě hospodařících zemědělců si stěžoval: ,,Dnešní systém je založený na papírování. Všechno musí být perfektní a všechno podložený. Tuhle jeden náš bejček ztratil cedulku a co s tim bylo zařizování: Chtěli sme ho už prodat, ale pak sme
museli objednat novou, čekat, až to pošlou,
přeevidovat ... " Druhý pamětník,
mimochodem jediný soukromě hospodařící i za totality, říká: ,,Já bych přivítal jednodušší administrativu. Za socialismu sem přišel jednou za rok na družstvo do kanceláře, nahlásil výnos na hektar a za půl hodiny to bylo odbytý. Já to nechápu, k čemu to teď je, tolik 43
papírů." Jeden z biozemědělců hodnotí situaci takto: ,,V bio je některá evidence navíc, je to celkově náročnější , ale přitom jsou menší výnosy. Já bych to měl znát, musím to sledovat, ale mám k tomu čím dál větší averzi. Já na to ten čas nemám. Třeba evidence hnojení, to je obrovská bichle a kdy to mám načíst, když vstávám o půl šestý a skončím v osum a mám všeho dost?" Jeden z dotazovaných uvedl, že mu administrativa zabere až čtvrtinu času stráveného v hospodářství, jiný si postěžoval ,,půl času hospodaříme a půl papírujeme". Dalším problémem jsou neustále se měnící zákony a předpisy. Chovatelka ovcí popsala vývoj svého hospodaření: ,,Každej rok byly jiný papíry a směrnice. Prvně byly dotace na dvě, pak na tři, pět a potom muselo být nejmíň deset ovcí. Tak sme kupovali ovce. Jenže sme museli přikupovat i pozemky, kvůli devastaci, a pořád se zvyšovala ta požadovaná výměra. Pak už nás to přestalo bavit, žít v nejistotě, co si zase vymyslí a tak sme to začali likvidovat." Někdy mají problém se v situaci vyznat i samotní úředníci a pak záleží na jejich momentálním rozpoložení, jakému výkladu dají přednost: ,,Ptal jsem se jich, jak to bude, když budou mít krávy na pastvě hlad. A oni se mezi sebou dohadovali, jestli tam může být příkrmiště - může, nemůže a pak mi řekli, že se na pastvině nesmí přikrmovat, ale příkrmiště tam být může." Některé postupy ze strany úřadů jsou respondenty považovány za vyloženě nespravedlivé nebo absurdní. Velmi negativně je například vnímáno mapování pozemků z družice: ,,Fotí ty pozemky kvůli dotacím z družice a když máš třeba pastvinu v kopci, tak jim to vyjde menší. A když si jdeš stěžovat, tak ti řeknou - buďto nám ty výsledky podepíšete nebo nedostanete vůbec nic." Nebo jiná zkušenost s mapováním: ,,Nejhorší je, že to fotí z vesmíru. Pak přídou, že je tam flek a řeknou - tady nemáte travní porost - a chtějí vzít dotace. Jenže jak to má člověk udělat, když zaprší, krávy se chtějí napít a tam to vyšlapou? Ale je to prostě nezajímá. Je to marnost." Další problém souvisí s údržbou luk: ,,Je stanovené datum, že musí být pokoseno a sklizeno do 15. června. A v červenci dost často prší. Oni to kontrolujou z radaru, takže my třeba musíme dát do stodoly mokrou trávu. To je pokaždý takový stres, že už sme se rozhodli s tím příští rok skončit." Několik producentů se také pozastavilo nad povinností vyplňovat takzvaný Pastevní deník. Jeden z respondentů mi vysvětlil: ,,Musíme zapisovat, kdy se krávy pásly, kolik toho snědly, pak vypočítávat, kolik toho z nich vyšlo a nakonec z toho určit, kolik se jich může pást na hektar." Jak z uvedených příkladů vyplývá, pro zemědělce znamená jenom pasení dobytka takovou byrokratickou zátěž, že je pro ně jednodušší zvířat ven nepouštět.
Strach z nevyzpytatelných kontrol a úřadů je dalším aspektem, který znepříjemňuje zemědělcům jejich činnost. Jediný respondent - ekologický zemědělec - se na adresu kontrol vyjádřil pozitivně -,,když nás tenkrát někdo udal, tak přiši a byli celkem vstřícní. Jen jsme nevěděli, že musíme zapisovat vlastní spotřebu mléka a odvádět z toho daně a tak jsme platili penále." Ostatní měli horší zkušenosti: ,,Jo, ty kontroly, ty když chtějí, tak vždycky něco najdou." Velice vyhrocený byl postoj biofarmáře, který se snaží co nejvíce prodávat ze dvora: ,,Já jediný čeho se bojím, tak jsou úředníci. Žiju s vědomím, že mě ty lidi můžou ze dne na den zničit. Přijdou, něco se jim nebude líbit, pozastaví mi dotace a co potom? Jsem v rozvoji, zadlužený... nechce se mi na to ani myslet." Další hrozbou, o které se rozhovořili dva z dotazovaných maloproducentů, je v současné době systém Cross-compliance (křížová kontrola - viz kapitola 4.2.2.), který má začít platit od 1.1.2009 a týká se jak konvenčních, tak ekologických zemědělců. Jeden z maloproducentů říká: ,,Má být nějakých sedmdesát kontrolních bodů, to si na nás, malých producentech můžou smlsnout. Jsem na to fakt zvědavý, jak to bude vypadat. To nemůže být nikdy bez problémů." Jeden z respondentů, který se zúčastnil i kurzu ohledně cross compliance, mi sdělil: ,,Mě ta pani na kurzu říkala, že budou placení přímo za to, jaký udělí sankce. Tak to sem se začal opravdu bát." Uvedené byrokratické bariéry spojené s chodem hospodářství a strach z úředních kontrol jsou pro dotazované hlavní bariérou v jakékoli změně nebo rozšíření jejich činnosti na prodej produktů živočišného původu ze dvora. Tomuto druhu prodeje se věnují pouze oba biozemědělci (viz kapitola 5.2.1.1). Typická odpověď ostatních na otázku, jesti by chtěli tento druh prodeje provozovat, byla - ,,to by bylo hrozně složitý, těch nařízení kolem, když ani nejde dělat domácí porážku. A stavět ňáký chladírny..." Odpovědi všech se shodují v tom, že je odrazuje přílišná administrativa, hygienické požadavky, ale i nedostatek motivace měnit zavedený, co nejjednodušší způsob hospodaření. Jeden z konvenčně hospodařících zemědělců říká: ,,Takhle je to pro nás nejjednodušší. Vykrmit, odvízt na sběrné středisko a hotovo." S tím souvisí i problém věku: ,,My už sme na to starý, pouštět se do takovejch věcí." Omezení způsobené jejich závislostí na provozu jatek, protože naše zákony nedovolují domácí porážku (viz kapitola 4.2.2), zmiňovali všichni chovatelé dobytka: ,,Není možný prodávat místně, když legislativa nedovoluje, aby někdo moh' zabíjet doma dobytek." Jeden ze zemědělců, který se přes všechny překážky do přímého prodeje živočišných produktů pustil, narazil na největší problémy ohledně výroby domácího sýra. Citoval reakci 45
úředníka: ,,Za celou dobu, co jsem tady, to nikdo takhle neprodukoval. Zapomeňte na to." Sám k tomu dodává: ,,Tady na to není nikdo připravenej. Oni se pořád ohánějí ochranou spotřebitele. Ale co na tom spotřebiteli záleží, jestli mám v provozovně jedno umyvadlo nebo dvě?" Narážel přitom na zkušenost, se kterou se s ním podělil jiný výrobce domácího sýra. Tomu po splnění všech zadaných požadavků na vybudování sýrárny v čerstvě vykachličkované místnosti pracovník hygieny sdělil: ,,Chtělo by to ještě jedno umyvadlo." Sám se potýká s podobným problémem: ,,Proč bych měl stavět novej záchod a koupelnu, když je mám hned vedle v baráku?" A uzavírá: ,,Já to nechci dělat ilegálně nebo to prodávat jako potravu pro psy nebo návnadu pro myši, jako to někteří dělají. Chtěl bych všechno prodávat ze dvora. Dát si ceduli k silnici... ale nevím, proč to ty hygienici tak přehání, přece je jasný, že kdybych někomu prodal shnilý maso nebo zkažený sýr, tak jsem sám proti sobě." Stejný názor sdílí i další farmář: ,,Když to lidem prodáváme přímo, je přece v našem vlastním zájmu mít co největší kvalitu." Nedostatečný odbyt a špatné finanční podmínky zmínili jako problém pouze dva z respondentů, a to v souvislosti s konvenčním chovem skotu: ,,Odbyt je špatnej a čím dál horší peníze. A přitom náklady pořád stoupají. Jatka sou dražší, taky postřiky sou hrozně drahý." Pro nikoho z dotazovaných není ale zemědělství jediným zdrojem obživy - čtyři hospodaří při důchodu, dva pracují v lese a jeden je zaměstnancem zemědělského družstva. Situaci komentují: ,,Tady to nikoho neživí. V dnešní době to prostě nejde živit se jako malozemědělec. Náklady jsou drahý a výkupní ceny nízký." Překážkou byl ve třech případech také nedostatek místa: ,,Máme moc malou výměru na uživení." Když jsem se ptala respondentů, jestli uvažují o rozšíření činnosti, narazila jsem na další fenomén, který ztěžuje hospodaření zdejším malým farmářům. Čtyři z dotazovaných by měli zájem hospodařit na větším území, ale problém je v nedostatku místa: ,,Pole kolem už sou všechny zabraný." Nebo ,,Já sem chtěl něco koupit, tak jsem zašel na katastr a zjistil sem, že kolem už nic není volný. Postupně to všechno skupuje Agro Měřín." Dalším dvěma zemědělcům zase brání v rozšíření činnosti, že jsou v chráněné krajinné oblasti, takže nemohou rozšiřovat stávající pole na úkor chráněných luk: ,,Já bych tu louku rozoral hned, ale ochranáři mi to nepovolí." V jednom případě se situace komplikuje ještě tím, že dům, ve kterém bydlí a chovají dobytek, je památkově chráněný a nemohou ho nijak rozšiřovat nebo měnit vnitřní dispozice. Někteří respondenti zmínili i téma přerušení tradice soukromého zemědělství v
období socialismu: ,,Není na co navazovat po těch čtyřiceti letech. Hlavně nám chybí zemědělská technika. A nemůžeme si dovolit koupit naráz všechno nový." Nebo ,,My sme na tom bídně. Přejedeš hranice do Rakouska a hned to vidíš, ta tradice... to sou všechno starý dvory, akorát se to rozvíjí bez přerušení dál." 5.2.1.4 Možnosti rozšíření činnosti - agroturistika, trhy, ekologické zemědělství V souvislosti s problematikou ekonomické lokalizace, která tvoří teoretický rámec mojí práce, jsem se v rámci výzkumu pokusila zmapovat i některé fenomény související s touto tematikou. Zajímalo mě, jaký je postoj respondentů výzkumu k různým formám přímého prodeje. To znamená prodej na tržnici nebo přes internet, krabicové systémy atd. Také jsem zjišťovala, jestli zvažují nebo zvažovali otevření farmy veřejnosti, například formou agroturistiky. V průběhu rozhovorů se často respondenti hospodařící konvenčním způsobem spontánně vyjadřovali k tématu
ekologického zemědělství. Jelikož je přímý
prodej v naší zemi nejčastěji spojený s tímto druhem zemědělské produkce (viz kapitola 4.2.1), považovala jsem za přínosné tyto názory ve své práci také reflektovat. Co se týče různých druhů přímého prodeje, většina z dotazovaných se s žádným z nich, kromě prodeje přímo zákazníkovi na vlastním statku, nikdy nesetkala. Navíc forma jejich produkce není k tomuto způsobu fungování vhodná (například chov skotu nebo prodej brambor). Všichni, kteří prodávají ze dvora (celkem pět ze sedmi respondentů) se shodli na tom, že v této oblasti prodeje je pro ně nejlepší cesta vytvořit si stálou klientelu a s ní pak spolupracovat. Například: ,,Pro mě je důležité, když si vytvořím okruh stálých odběratelů, kteří mi zaručí dlouhodobý odbyt." Na otázku, jestli by přivítali možnost prodeje na tržnici, případně jestli by tuto možnost využili k rozšíření produkce, třeba na zeleninu, se konvenčně hospodařící zemědělci vyjádřili záporně, zatímco oba ekofarmáři by takovou možnost uvítali: ,,Já bych rád jezdil na trh. Viděl jsem katalog z roku dvacet pět a jen ve Lhotě bylo čtyři, pět trhů - to byla paráda...Byla by to dobrá příležitost, jak se zviditelnit." Postoj druhého zemědělce ,,Kdybych byl mladší nebo měl nějakého pomocníka, následovníka, tak bych určitě rád rozšířil prodej zeleniny a na trh bych klidně jezdil taky." Pestré spektrum přístupů jsem zaznamenala v otázce propojení hospodaření s agroturistikou. Jeden postoj byl velmi negativní: ,,Ty Brňáci si myslí, že je to tu jejich. Jezdí 47
nám přes louky s koněma, cyklisti to tady drancujou...pakáž turistická, jděte s tím." Další přístup byl také více méně odmítavý: ,,Nám stačí, že občas přijdou támhle z tý vysokoškolský chalupy a chtěj všechno vidět." Další dva respondenti tuto variantu zvažovali, ale nakonec si realizaci rozmysleli: ,,Máme tady nejaké nevyužité prostory, ale pak sme si řekli, že buďto to budem dělat na plno nebo nic." ,,My jsme o tom dost uvažovali, ale bylo by to hodně práce a času. Každý ráno jim vařit snídani. Stejně už je tady penzionů spousta a lidi jezdí na dovolenou radši za hranice." Nejvíce nakloněni agroturistice byli opět biozemědělci. Jeden z nich má s podobnými projekty zkušenosti: ,,Když sme začínali, tak sem hodně jezdili exkurze, celý autobusy. Taky sme pár let byli v katalogu ECEAT71, takže nám tady stanovali turisti ze světa. Vařili sme jim speciality, knedlíky a tak a bylo to fajn, oni bydleli ve stanech a nevadil jim ani suchej záchod...ale pak zvýšili poplatek za to, že jsem v tom jejich katalogu, tak jsme to zrušili. Ale kdyby sme byli mladí, tak opravíme podkroví a budem tam mít ubytování. Mohli by nám třeba trochu pomoct a my bysme jim za to vařili." V rámci rozhovorů jsem několikrát narazila na téma ekologického zemědělství mezi konvenčně hospodařícími zemědělci. Většina z nich se vůči tomuto přístupu ostře vymezovala. Jeden ze starších zemědělců se vyjádřil striktně: ,,Bez postřiků by to nešlo." Na můj dotaz, jak to, že za jeho mládí to postřiků šlo, odpověděl, že nebyly plísně. Pro příčinu jejich výskytu vysvětlení neměl. Jeden z ekologických zemědělců na tento názor reagoval: ,,Oni si myslí, že tu matku přírodu oblafnou. A lejou tam postřiky, to sou kanystry a kanystry a pak je na tom člověk akorát závislej a příroda jim to vrací." V souvislosti s chemickým ošetřováním jsem zaznamenala ještě jeden zajímavý názor.: ,,Mě je líto tý půdy, na kerý ty biozemědělci hospodaří. Oni nemůžou zlikvidovat plevely a půda se tím hrozně vyčerpává. Za pár let už jim tam nic neporoste. Dřív72 byla hrozná bída, protože se jim taky nic neurodilo." 5.2.1.5 Vize budoucnosti Můj závěrečný dotaz se týkal názorů jednotlivých zemědělců na budoucnost zemědělství v regionu. Odpovědi starších respondentů se týkaly jejich věku.: ,,Dvě třetiny z nás přesáhli věk a nástupci nejsou. Budoucnost je, řekl bych, nejistá... A ňáký poměry, jak v 71 Holandská organizace, která se zabývá trvale udržitelnou turistikou. Jedna z jejích aktivit spočívá v tom, že zaregistrovaným členovům zprostředkovává ubytování na ekofarmách po celé Evropě.
72 dřív = před zavedením chemických postřiků a hnojiv
Rakousku, toho my se už nedožijem." ,,Kdybysme byli mladí, kdyby se některý vnuk na to hospodaření chytil...takhle můžu mít spoustu plánů, ale už na to nemám sílu." Jeden respondent v průběhu rozhovoru neustále vzpomínal na období socialismu: ,,To si nás, zemědělců, vážili. Teď na nás všichni kašlou. Jsme jim úplně jedno. Takový Agro Měřín, ti se mají dobře, ale nás, malý zemědělce, nás škrtí a zničí nadobro." Příslušník mladší generace vidí situaci jinak: ,,Já jsem rád, že jsem v EU. Oni ty maloproducenty podporujou. Jedinej, kdo to kazí, jsou čeští úředníci. Kdyby se tohle změnilo, tak já jsem spokojenej." Další respondent se vyjadřoval k budoucnosti krajiny: ,,Všechny ty louky tady zarůstají, nikdo je neseče. Je to plný myší a hadů. Nevím, kdo se o to postará. My už sme to vzdali." Jeden ze starších zemědělců situaci shrnul: ,,Kdyby tak bylo slušně zaplaceno, zaručenej odbyt a volnější poměry - teď je to samá kontrola..tak to bych si nestěžoval. Ale teď je to mizérie." 5.2.2. Spotřebitelé Cílem kvalitativního výzkumu na straně spotřebitelů bylo v prvé řadě zmapovat, jestli osobně využívají přímý prodej zemědělských produktů. Pokud ano, zkoumala jsem jejich motivaci k nakupování přímo od producentů a spokojenost s nabídkou. Zajímalo mě také, do jaké míry jsou potravinově soběstační, jak nakládají se svými přebytky a co je pro ně důležité při nákupu zemědělských produktů obecně. V další části výzkumu jsem se ptala, jestli by přivítali rozšíření nabídky v oblasti přímého prodeje a jeho různých forem (např. nákup na tržnici nebo ve farmářské prodejně). Závěrečná otázka směřovala stejně jako v případě producentů k jejich pohledu na budoucnost zemědělství v regionu. 5.2.2.1 Využívání prodeje ze dvora spotřebiteli a jejich motivace Pro kvalitativní výzkum na straně spotřebitelů jsem se pokusila v obci Louka, která má 120 stálých obyvatel, vybrat co nejpestřejší vzorek šesti respondentů, který by zahrnoval různé věkové kategorie (od 30 do 65 let) a oslovila jsem starousedlíky, přistěhovalce i chalupáře (viz kapitola 5.1.5). V průběhu rozhovoru se ukázalo, že všichni dotazovaní přímého prodeje v obci využívají. Poslední dotazovaný je z blízkého městyse. Tam sice nepůsobí žádný soukromý zemědělec, ale vzhledem k tomu, že povolání respondenta je založeno na kontaktu s místními obyvateli, poskytl mi podnětné informace o fungování 49
místních potravinových vazeb. Ostatní obce přidružené ke katastru městečka jsou vesměs osídleny chalupáři a jak ukázalo již dotazování producentů, někteří z nich využívají možnosti nákupu brambor a mléka na jejich statcích. Na úvod bych ještě chtěla poznamenat, že jsem si nevšimla výraznějších rozdílů v četnosti i hodnocení nakupování ze dvora mezi místními, chalupáři a přistěhovalci. Proto ve většině případů nebyl důvod odpovědi uvádět do tohoto kontextu. Ve obci Louka je nabídka brambor, kterou využívají všichni tamní respondenti. Pokud jde o jejich motivaci, nejčastěji uvádějí praktičnost tohoto druhu nákupu: ,,Je to jednoduché, zajedem tam pro dva pytle, dáme to do sklepa a nemusíme to pořád nosit z obchodu." Čtyři z dotazovaných zmiňují sousedské vztahy, například - ,,znám je a mám z toho dobrý pocit, že to takhle funguje". Tři respondenti uvedli jako důvod nákupu i kvalitu prodávaného zboží a možnost znát jeho původ: ,,Ty brambory sou dobrý a kvalitní. Prostě vím, co kupuju." Nebo ,,Já sem se s něma o tom bavila, jak to pěstujou a říkali mi, že se snaží to chemicky ošetřovat co nejmíň, protože ty postřiky sou moc drahý. Takže je jasný, že ty brambory sou kvalitnější než z obchodu. A je to na nich poznat." Dalším zemědělským produktem, který lze v oblasti nakupovat ze dvora, je mléko. Této možnosti využívají tři z dotazovaných, z toho dva ze stejného zdroje. První využívá pravidelných dodávek až do domu (viz kapitola 5.2.1.1), druhý si pravidelně jednou za týden přijede pro deset litrů na celý týden. Třetí kupuje mléko ze dvora pouze příležitostně: ,,Když dojde, potřebujeme ho, v obchodě čerstvé nemají, tak se nám nechce někam pro něj jezdit. Zajdem večer s konvičkou po dojení. A náš malej tam hrozně rád chodí, může koukat na traktory a krávy." První dva respondenti uvedli jako důvod, proč takto mléko kupují, na prvním místě přátelské vztahy s producenty a snahu je v jejich činnosti podpořit, dalšími zmiňovanými důvody jsou příznivá cena a kvalita produktů. Zbývající čtyři respondenti domácí mléko nekupují, protože mají vlastní krávu (ve dvou případech) nebo jim připadá pohodlnější koupit mléko v supermarketu v rámci většího nákupu. Jeden dotazovaný uvedl: ,,My jsme dřív od nich mlíko brali, jeden čas tam chodila půlka vesnice, ale pak se jim otelila kráva, přestali to stíhat, tak to nějak ustalo." Pokud jde o mléčné výrobky, tři respondenti příležitostně nakupují domácí sýr, všichni od stejného zdroje. Oceňují hlavně jeho chuť a kvalitu, dalším důvodem nákupu je opět přátelský vztah s producentem a snaha podpořit ho v jeho činnosti. Co se týče vajec, nejsou v nabídce místního obchodu s potravinami, neboť většina
obyvatel vesnice chová doma slepice. Nakupující je v obchodě odkázán na jednoho z místních maloproducentů, který prodává své přebytky. Jeho nabídka je ovšem omezená a většinou má vejce pouze na pokrytí vlastní spotřeby. Dva z respondentů občas jeho přebytky kupují, a to v rámci nákupu jiných produktů. Dva další uvedli, že někdy vejce dostávají od svých sousedů nebo známých. Až na dva samozásobitele nakupují jinak všichni vejce hlavně v supermarketu v nejbližším městě. Maso ze dvora nakupují dva z dotazovaných. Prodej probíhá tak, že jim producent telefonem oznámí, že bude zabíjet a oni si objednají určitý počet kilogramů. Potom si přijdou vyzvednout balíček, který obsahuje různé druhy hovězího masa. Motivací k nákupu je několik: ,,Je to kvalitnější a ve finále levnější než v obchodě. A to jejich maso je strašně dobrý. Když si ho koupím v obchodě, nevím, jestli je to pětiletá kráva nebo roční bejk. A kdo ví, čím to krmili... Já sem ráda, že to takhle dělají - já mám možnost si koupit domácí maso a oni mají odbyt." Druhý spotřebitel to vidí podobně: ,,Mě je to sympatické, co dělají. Maso je dobrý a čerstvý." Je zajímavé, že pět ze šesti respondentů nakupuje pravidelně ze dvora med, ale každý využívá jiný zdroj. Kromě jednoho jsou všichni včelaři z blízkého okolí. Odběr medu je vždy postaven na vytvořeném vztahu z prodávajícím. Jeden z chalupářů se k tomu vyjádřil: ,,My si vždycky uděláme takový malý rodinný výlet, projdem se kolem - je to krásné místo...a pak si tam koupíme med a chvilku s něma povídáme. To jsou hrozně milí lidi, takový pohádkový dědeček s babičkou... Moc rádi tam jezdíme a ten jejich med je vynikající." Ostatní hodnotili nákup domácího medu i z jiných stránek. Například: ,,Už se známe dlouho a jsme zvyklí si od nich brát... Je levnější než v obchodě a je to tady místní a ne nějaká směs Čína - Argentina." Respondent z městečka uvedl, že jediná forma přímého prodeje, která se v místě vyskytuje, a kterou sám také využívá, je již zmiňovaná dodávka mléka z blízké biofarmy. Pak si ale vzpomněl, že někteří obyvatelé nakupují brambory v místním zemědělském družstvu. Tam mi sdělili, že každý rok je místním rozhlasem vyhlášen víkend, kdy si mohou obyvatelé přijít sami nasbírat libovolné množství brambor za výhodnou cenu. Zájem je prý obrovský, na samosběr přijíždí i obyvatelé okolních vesnic. Několikrát do roka je místním rozhlasem také ohlašován prodej drůbežího masa z asi 30 kilometrů vzdálené farmy, který pak probíhá v prostorách zemědělského družstva. 5.2.2.2 Samozásobení a směna přebytků 51
V rámci mapování místních potravinových vztahů jsem zkoumala, do jaké míry jsou jednotliví respondenti potravinově soběstační a jak nakládají s případnými přebytky. Ukázalo se, že pouze jeden chalupář a jeden přistěhovalý nic nepěstují ani nechovají hospodářská zvířata. Jako důvod uvedli nedostatek motivace k této činnosti. Respondentce, která v obci chalupaří, letos definitivně zhatily její pěstitelské pokusy slimáci, má ale trvalý přísun zeleniny a ovoce od svých rodičů z úrodného Slovácka: ,,Jsem z rodiny samozásobitelů. Vyrůstala jsem v tom a teď, když si od nich něco přivezu, mám z toho dobrý pocit, že mě to pořád spojuje s domovem."
V případě dvou dotazovaných starousedlíků je úroveň
potravinové soběstačnosti opravdu vysoká.
Obě rodiny chovají velké množství
hospodářských zvířat - slepice, kachny, králíky, prasata a krávu. V oblasti zeleniny se jedná hlavně o brambory, jablka a základní druhy zeleniny jako je mrkev, cibule, zelí a podobně. S tím souvisí i čilý výměnný obchod v rámci rodiny a mezi sousedy: ,,My jsme šťastná rodina. Máme dost vlastních zásob a dobré vztahy se sousedy. Když se něčeho urodí víc, hned to někam nesem a oni zase dávají nám. Třeba mrkev, kedlubny nebo cibuli. Táta je myslivec, takže když něco uloví, tak za to dostanem zas ovoce a tak." Druhá respondentka vysvětluje: ,,Ta směna funguje hlavně, když někdo dělá nějakou menší službu, třeba oková koně a než by mu za to dával stovku, tak donese domácí sýr." Respondentka, která se na vesnici před lety přistěhovala z města, komentuje otázku směňování: ,,Na vsi, to se mi líbí, to hrozně funguje - vzájemná výpomoc, něco za něco. Občas někdo příde, nabídne, třeba, že má hromadu salátu. Já jsem měla jeden rok snad tunu pórku a česneku, musela sem to rozdávat. To ti dělá radost, když můžeš někomu něco dát. Někdy taky rozdáváme jehněčí, když je moc jehňat. Ale většinou nám to stačí na pokrytí jen tak třetiny naší spotřeby masa." 5.2.2.3 Motivace spotřebitelů k nákupu kvalitních potravin a jejich postoje k dalším formám přímého prodeje V úvodu této práce jsem zmínila fenomén levných potravin v supermarketech, které mohou být jednou z příčin stagnace rozvoje místních potravinových trhů v naší zemi. Proto jsem se respondentů výzkumu ptala také na to, co je pro ně důležité při nákupu potravin a jestli by uvítali možnost nákupu na místním trhu nebo jiný způsob přímého prodeje. Ve čtyřech případech (oba chalupáři, přistěhovalec z města a místní provozovatel
prodejny potravin) byla pro nákup potravin rozhodující kvalita a český původ: ,,My kupujeme raděj dražší, ve víře, že je to lepší. A dáváme přednost českému ovoci a zelenině, i kdyby stálo dvojnásobek." Další postoj byl podobný: ,,Chodím ve městě do zeleniny. Mám k tomu větší důvěru. Zjistila jsem, že jezdí na jih Moravy kupovat přebytky ze zahrad...Mám tendenci vybírat si české zboží. Taky to porevoluční nadšení, že si můžu koupit v zimě rajčata, už opadlo a teď se vracím k sezónní zelenině." Třetí respondent dává přednost bio výrobkům: ,,Kupujeme bio jogurty, mrkev, mlíko... co se dá... Nejsou v tom chemikálie." Provozovatelka místní prodejny potravin si stěžovala na problémy, které řeší při výběru zboží do prodejny: ,,Já si nemůžu vzít zboží, jaké chci, protože jsme síť maloobchodů a ten náš je typ C. To znamená, že nemám přístup ke stejnému zboží jako větší prodejny A a B. Další věc je, že dřív sem třeba brala dvě kila párků a teď mají nejmenší balení po deseti kilech. Nebo minimálně stopadesát jogurtů. To dost komplikuje nákup čerstvých potravin." Zbývající respondenti neuvedli žádné speciální požadavky, kterými by se při nákupu potravin řídili. Co se týká dalších možností nákupu od místních producentů, pět dotazovaných projevilo nadšený zájem o nákup na tržnici: ,,Kdyby tady ta možnost byla, tak my tam budem první." Nebo ,,Kdyby byl v sobotu tradiční trh, co si pamatuju z dětství... to bych byla šťastná, kdyby se to vrátilo." Všichni spotřebitelé by také přivítali nabídku čerstvých potravin z místních zdrojů. Jednu z respondentek zaujal jarmark, pořádaný letos ve vedlejší vesnici, takže se chystá podobnou akci uspořádat i ve své obci. Jiné formy přímého prodeje respondenti neznají. 5.2.2.4 Vize budoucnosti hospodaření v regionu Názory jednotlivých spotřebitelů na budoucnost regionu byly, podobně jako v případě producentů, velmi rozmanité. Ačkoli jsem se ptala konkrétně na budoucnost hospodaření v souvislosti s rozvojem přímého prodeje, respondenti se vesměs vyjadřovali velmi všeobecně. Například čtyři dotazovaní hovořili hlavně o potřebě změny celkového společenského klimatu. Za všechny jeden názor starousedlíka: ,,Dřív tady byl život. Hasiči organizovali zábavy a teď se hádají starý s mladýma o peníze a nikam to nevede. Udává se, když se někdo snaží, tak ho hned ostatní pomluví nebo někdo udá. Takhle se nikam nepohneme." Další názory se většinou týkaly nevyužitého potenciálu místa: ,,Mě by se líbilo, kdyby se oživily ty tradice. Ještě před sedmnácti lety tady bylo pět košíkářů. Mohli by vyrábět hrábě nebo něco, 53
co je potřeba. Ne skanzen, ale aby to lidi dělali rádi pro sebe vzájemně a byli se tím schopný případně i živit." Nebo podobně - ,,tady by bylo co dělat, ale museli by lidi chtít, oni nejsou z totality zvyklí mít zodpovědnost a pořád budou nespokojení." Na závěr uvádím velmi pozitivní postoj, který zaujímá jeden z chalupářů: ,,Tahle oblast nabízí klidný život, okořeněný nepříliš velkým turistickým ruchem. Je to takové vyvážené. Ty první pokusy biozemědělců mají budoucnost a krajina se časem zlepší. A možná časem zmizí i ty velké kravíny... já to vidím optimisticky."
5.3 Shrnutí výsledků výzkumu, diskuze Cílem kvalitativního výzkumu bylo nejprve zmapovat existenci přímého prodeje v dané oblasti. Výsledek byl velmi překvapivý. Navzdory tomu, že se ve zkoumaném území vyskytuje pouze jediná oficiální upoutávka na prodej ze dvora (viz obrázek v úvodu práce), zjistila jsem, že pět ze sedmi dotazovaných zemědělců se tomuto druhu prodeje věnuje. Ve čtyřech případech se jednalo o prodej brambor, dva z respondentů prodávají mléko. Hovězí maso, sýry, med a zeleninu jsem zaznamenala vždy v jednom případě. Prodej ze dvora není veřejně avizován hlavně proto, že je založený na konkrétních a dlouhodobých vazbách mezi producenty a jejich spotřebiteli. Zkoumaná oblast je velmi turisticky frekventovaná, takže se zde pohybuje mnoho ,,cizinců". Přesto, jak uvedl producent, který brambory veřejně nabízí,
poptávka ze strany náhodných kupců není nijak
významná. Dotazovaní farmáři se shodují na tom, že je pro ně nejvýhodnější soustředit se na vytváření sítě stálých odběratelů z řad místních obyvatel a chalupářů. Potom je důležité udržet stálou nabídku, aby o své zákazníky nepřišli. V případě prodávání zemědělských produktů živočišného původu jako je maso, mléko a mléčné výrobky, se přidává ještě další důvod, proč zůstává náhodnému návštěvníkovi nabídka domácích produktů skrytá. V několika případech totiž producent nesplňuje legislativní podmínky pro tento druh prodeje a věnuje se mu neoficiálně. Podmínky pro prodej mléka, masa a hlavně mléčných produktů jsou v naší zemi velmi složité a jejich plnění finančně náročné (viz kapitola 4.2.2). Navíc situaci komplikuje přístup úředníků Krajské veterinární správy, kteří kladou na maloproducenty zbytečné a někdy i zákonem nepodložené požadavky. Farmář, který se přesto pokouší tyto bariéry překonat, aby
mohl svoji činnost vykonávat oficiálně, žije v neustálém strachu z úředních kontrol a pod hrozbou pozastavení nebo odebrání dotací v případě nedodržení některých předpisů. Výsledky výzkumu korespondují s obsahem kapitol 4.2.2 a 4.2.3 v teoretické části práce, které pojednávají o právních předpisech upravujících přímý prodej u nás a v zahraničí. Rozhovory s respondenty potvrdily domněnku, že legislativní podmínky kladené na české maloproducenty pro ně znamenají nepřiměřenou zátěž a brání většímu rozšíření tohoto druhu prodeje v naší zemi. Složitá a neustále se měnící legislativa a administrativa jsou hlavními uváděnými problémy respondentů při jejich hospodaření, nejen pokud jde o přímý prodej. Oba biofarmáři jsou členy svazu ekologických zemědělců PRO-BIO Šumperk, který jim zajišťuje poradenství. Ostatní respondenti
členy žádného družstva nebo spolku nejsou, takže
administrativní problémy musí řešit sami.
Celkové
nastavení
systému
konvenčního
zemědělství založeného na principech ekonomické globalizace a orientované především na export, nenabízí zemědělcům žádnou motivaci ke změně způsobu hospodaření (viz kapitola 4.2.1). Složité podmínky pro pasení dobytka, zákaz domácí porážky hovězího dobytka a hlavně omezené možnosti distribuce v rámci České republiky - to jsou hlavní důvody, proč konvenčně hospodařící chovatelé skotu chovají dobytek uzavřený ve stáji a potom ho prodávají přes sběrné středisko do Rakouska. Tento způsob hospodaření vidí jako jediný životaschopný. Jako další důvod, proč neuvažují o změně nebo rozšíření činnosti směrem k přímému prodeji, uvádějí někteří respondenti svůj vysoký věk a v několika případech také nedostatek půdy. Veškerou volnou zemědělskou půdu totiž skoupilo asi 50 kilometrů vzdálené zemědělské družstvo Agro Měřín. Navíc jsou některé louky předmětem ochrany v rámci zachování krajinného rázu oblasti, a proto je nelze zemědělsky využívat. Kvalitativní výzkum na straně spotřebitelů ukázal, že všichni respondenti prodeje ze dvora v dané lokalitě využívají. Všech sedm dotazovaných takto nakupuje brambory, tři z nich kravské mléko. Předmětem nákupu přímo od producenta je také hovězí maso (dva respondenti), domácí sýry z kravského mléka (tři dotazovaní), v pěti případech med a domácí vejce občas kupují dva respondenti - chalupáři. Jako motivaci k nákupu ze dvora uvádějí nejčastěji přátelské vztahy s producenty, dobrý pocit z toho, že je mohou v jejich činnosti podpořit. Dalším důvodem pro nakupování přímo od farmáře je důvěra v kvalitu produktu založená opět na dlouhodobých odběratelských vztazích. Až na třetím místě zmiňovali respondenti nižší cenu zboží, ačkoli 55
rozdíl mezi cenou při nákupu ze dvora a v maloobchodě nebo supermarketu je poměrně výrazný. Nejvíce to platí v případě produktů v bio kvalitě, kde cena při prodeji ze dvora může být až poloviční (například litr mléka na farmě stojí 12 Kč a v supermarketu průměrně 25 Kč). V průběhu kvalitativního výzkumu jsem postupně objevovala hustou síť potravinových vztahů v dané lokalitě. Kromě uvedených vztahů mezi zemědělci a jejich spotřebiteli z řad místních obyvatel a chalupářů zde fungují i formy nepeněžní ekonomiky, jako je směna přebytků ze zahrady a odměny za sousedskou výpomoc v naturáliích (opět většinou v podobě domácích produktů). Tento systém vychází z velké potravinové soběstačnosti většiny domácností. Rozsah samozásobitelství v naší zemi se po nástupu levných potravin v supermarketech snižuje (viz. kapitola 4.1.4.3). Přesto, jak se ukázalo, ve fungování venkovské komunity hraje domácí hospodaření spojené se směnou přebytků stále velmi významnou roli. Při dotazování spotřebitelů jsem nezaznamenala rozdíly mezi místními obyvateli a respondenty z města (dva chalupáři a jeden přistěhovalec) v jejich přístupu k přímému prodeji. Jiná byla situace v případě jejich postojů k nákupu potravin obecně. Zatímco chalupáři a přistěhovalci dávají při výběru potravin přednost dražším a podle jejich názoru tudíž i kvalitnějším potravinám a preferují také český původ produktů, místní obyvatelé tyto aspekty neřeší a orientují se hlavně na cenově dostupnější výrobky. Nikdo ze spotřebitelů se nezmínil o tom, že by při nákupu od místních producentů preferoval produkty z ekologického zemědělství, i když někteří dávají bio potravinám přednost při nákupu v supermarketech. To opět svědčí o tom, že je přímý prodej založený na principu přátelského vztahu, ke kterému patří důvěra zákazníka ke kupovanému zboží. Žádný dotazovaný spotřebitel však bio produkty ani nezavrhoval, i když nedůvěra k ekologickému zemědělství je ve zkoumané oblasti výrazná. Tento fakt dobře ilustruje příklad jednoho z ekofarmářů, který své produkty dodává obyvatelům blízkého městečka a chalupářům, ale mezi místními obyvateli odběratele nenašel. Dalším důkazem jsou poznámky konvenčně hospodařících respondentů mého výzkumu na adresu biozemědělců (viz kapitola 5.2.1.4). Během rozhovorů jsem nabyla dojmu, že zmínění farmáři bedlivě sledují činnost svých ekologicky hospodařících kolegů a čekají, jak se povede mladému zemědělci, který se rozhodl na bioprodukci přejít. Vzhledem k tomu, že je tento farmář z rodiny starousedlíků, mohl by se v případě úspěchu stát inspirací i pro ostatní. Situace
druhého ekologického zemědělce je složitější. Jako přistěhovalec je neustálým terčem kritiky, případně i udání. Jedním z cílů této práce je zasadit výsledky kvalitativního výzkumu do kontextu problematiky ekonomické lokalizace (viz kapitola 4.1.4.3). Rozhovory s respondenty výzkumu ukázaly, že potravní soběstačnost zkoumané oblasti je na vysoké úrovni. Důvodem je hlavně samozásobitelství na straně producentů i spotřebitelů spojené se směnou přebytků a také prodej ze dvora, který je založený na dlouhodobých přátelských vztazích mezi producenty a jejich spotřebiteli.73 Jak jsem uvedla v teoretické části, přímý prodej může v rámci konceptu ekonomické lokalizace sehrát důležitou roli i ve znovuobnovování vazeb města a venkova. Výzkumem zjištěné vazby však fungují pouze v rámci místní komunity. Přitom zkoumaná oblast je turisticky frekventovaná, takže má velký potenciál vazby na město vytvářet. Jak ukázaly rozhovory s respondenty, pro spotřebitele je při nákupu přímo od farmáře důležité, že má o něm a o jeho hospodářství informace a tím pádem i představu o kvalitě prodávaného zboží. S tím koresponduje přístup producenta, pro kterého je zase podstatné budování okruhu stálých odběratelů. Cestou, jak naplnit tyto požadavky na obou stranách a přitom rozšířit okruh zákazníků i na obyvatele z okolních měst, by mohlo být zviditelnění farmy a její větší otevření veřejnosti. Tyto tendence jsem zaznamenala pouze u obou ekologicky hospodařících zemědělců, kteří se staví otevřeně k možnosti agroturistiky nebo prodeje na tržnici. Jejich přístup se od konvenčních zemědělců odlišuje právě v tom, že se orientují na vytváření lokálních vazeb v rámci obce a regionu, kdežto ostatní produkují převážně na export a prodej přebytků ze dvora je pro ně pouze doplňkovou činností. Motivace ke změně přístupu na straně konvenčních zemědělců zatím chybí. Hlavní příčiny
vidím
vedle
zmiňovaných
legislativních
problémů
také
v
nedostatečné
informovanosti o alternativách zemědělské produkce, a to na straně producentů i spotřebitelů. Zatím jsem nezaznamenala výraznější propagační kampaň na toto téma ze strany médií nebo státních institucí. Česká veřejnost však pomalu přechází od opojení celoroční nabídkou levných potravin v supermarketech k uvědomělejším postojům. Svědčí o tom jednak zakládání bioklubů, farem zaměřených na agroturistiku a podobně (viz kapitola 4.2.1.2 v teoretické části), ale také odpovědi respondentů mého výzkumu, i když vzorek není dostatečně reprezentativní.
Na tyto výzvy mohou snáze reagovat ekologičtí zemědělci,
73 Navázání těsných vztahů mezi producenty a spotřebiteli jako prostředek k soběstačnosti regionů zmiňuje např. Berry (cit. v Ulčák 1997) nebo Pretty (2001: 225-228).
57
protože vzhledem ke svému členství ve svazu ekologických zemědělců PRO-BIO mají dobrý přístup k informacím o těchto trendech. 6. ZÁVĚR Diplomová práce se skládá z teoretické a praktické části. Po vysvětlení pojmu prodej ze dvora a přímý prodej jsem v teoretické části nejprve krátce nastínila problém ekonomické globalizace, která je v současnosti hlavní doktrínou světové, a tudíž i české ekonomiky a politiky. Zabývala jsem se i negativními dopady globalizace na zemědělství v zemích třetího světa a v našem prostředí. Potom jsem vymezila pojem ekonomické lokalizace, která je alternativou stávajícího systému světové ekonomiky. Tento ekonomický koncept je založený na snižování závislosti regionů na nestabilní světové ekonomice a podpoře místní soběstačnosti. Spočívá především v podpoře podnikání v místním vlastnictví s místními zaměstnanci, přičemž produkce je určená přednostně místním obyvatelům. Prodej ze dvora je jedním z nástrojů ekonomické lokalizace, a to v oblasti produkce potravin. Když producent prodává své zboží přímo, ušetří za prostředníky prodeje, balení a distribuci, což se většinou promítne do ceny produktu. Spotřebitel kromě nižší ceny oceňuje také čerstvost potravin a možnost znát jejich původ. Dalším pozitivem prodeje ze dvora je vytváření sociálních vazeb v rámci místní komunity, protože je založen na budování vztahů mezi producentem a jeho spotřebiteli. Další kapitola je věnovaná různým formám přímého prodeje v České republice i v zahraničí. U nás zatím není tento druh prodeje příliš rozšířen. Například se zde nevyskytuje takzvané komunitou podporované zemědělství (CSA), kdy se spotřebitelé osobně podílejí na chodu farmy. Obdobou krabicových systémů (box schemes) rozšířených hlavně v USA nebo Velké Británii jsou u nás biokluby, odběrová družstva nebo spotřebitelské kluby, které jsou založené na dodávkách potravin farmářem přímo obyvatelům města. Distribuce potravin probíhá většinou tak, že farmář vozí čerstvé zboží svým zákazníkům ve smluvenou dobu na určité místo. Tyto formy prodeje jsou u nás provozované biofarmáři. To však neplatí v případě prodeje ze dvora, kde se setkáme především s nabídkou přebytků (jablka, brambory, okurky apod.) a medu od konvenčních maloproducentů. Oficiální nabídka je ale omezená, vzhledem ke složitým legislativním podmínkám, které upravují přímý prodej produktů živočišného původu v naší zemi. Totéž platí i o prodeji na tržnicích, který od doby před
druhou světovou válkou stále čeká na svoji renesanci v této zemi. V současné době u nás roste popularita agroturismu, který je často spojený s prodejem domácích potravin na farmě. Problematice legislativy v oblasti přímého prodeje se věnují další dvě podkapitoly. V nich jsem se pokusila ukázat, že právní předpisy v České republice jdou nad rámec platné legislativy Evropské unie a kladou na zdejší maloproducenty nepřiměřené požadavky. Hlavním problémem je, že maloproducenti mají stejné podmínky jako velké potravinářské podniky, i když způsob jejich produkce se v mnoha ohledech diametrálně odlišuje. Následující podkapitola srovnává situaci u nás a v některých dalších zemích Evropské unie. Vyplývá z ní, že každá země si nařízení takzvaného Hygienického balíčku Es vykládá různě a nejvíce záleží na přístupu konkrétních úředníků státní správy. U nás si maloproducenti stěžují na příliš tvrdý přístup ze strany zaměstnanců Krajské veterinární správy, zatímco v zahraničí se osvědčuje sdružování farmářů do družstev a svazů, které jim zajišťují poradenství a hájí jejich zájmy při vyjednávání s úřady. Cílem kvalitativního výzkumu v praktické části práce bylo zmapovat na příkladu dvou sousedících obcí v oblasti Žďárských vrchů, jaký je současný stav prodeje ze dvora v dané lokalitě. Na straně producentů jsem zkoumala, jaké problémy přináší těm, kteří se mu věnují. Zajímaly mě ale i postoje zemědělců, kteří tento druh prodeje neprovozují. Na straně spotřebitelů jsem chtěla zjistit, jestli přímého prodeje využívají a pokud ano, jaká je jejich motivace. Chtěla jsem také zmapovat existenci nepeněžní ekonomiky na zkoumaném území. Výsledky výzkumu jsem shrnula v kapitole 5.3. Zjištěné údaje by mohly posloužit jako předloha k dalšímu bádání na toto téma. V průběhu rozhovorů s respondenty se objevila celá řada dalších fenoménů, na jejichž podrobnější zkoumání nezbylo v této studii místo. Bylo by například zajímavé rozpracovat téma negativního přístupu konvenčních zemědělců k ekologickému způsobu hospodaření. Také bych považovala za přínosné zabývat se jejich vztahem k chovaným zvířatům, protože jsem v průběhu výzkumu nabyla dojmu, že k nim přistupují pouze jako k výrobnímu prostředku. Ohledně prodeje ze dvora by bylo dobré provést podobný výzkum i v jiné geografické oblasti, zaměřené na odlišnou
zemědělskou produkci, například ovoce a
zeleninu. Při své práci jsem také postrádala studii mapující existenci farmářských trhů v historii i současnosti naší země.
59
7. PRAMENY BECK, U.: Co je to globalizace?: Omyly a odpovědi. Centrum pro studium demokracie a kultury, Brno, 2007. BROŽOVÁ, Z., KASPŘÍKOVÁ, L.: Čerstvé potraviny na dosah: založte si s přáteli bioklub. Brno: Hnutí Duha 2008. BUTLER, J., CARKNER, R.: Bridges to Sustainability: Links between Agriculture, Community and Ecosystems. In: Flore, C. (ed.): Interaction Between Agroecosystems and Rural Communities, Boca Raton: CRC Press 2001. s. 157-173. CAPRA, F.: Bod obratu: věda, společnost a nová kultura. Praha: Mladá fronta, 1997. CIPÍNOVÁ, E.: Současná legislativa pro maloproducenty, podpora a poradenství.In Místní produkty - produkce a zpracování potravin v malých provozech, česká a rakouská zkušenost. Sborník z konference 17.5.2006. České Budějovice: ROSA 2006. s. 27-28. DANĚK, J.: Pozitivní příklad - jihočeská zabijačka. In Místní produkty - produkce a zpracování potravin v malých provozech, česká a rakouská zkušenost. Sborník z konference 17.5.2006. České Budějovice: ROSA 2006. s. 25. DISMAN, M.: Jak se vyrábí sociologická znalost: příručka pro uživatele. 3. vyd Praha, Karolinum, 2000. DOUTHWAITE, R.: Short Circuit: Strenghtening Local Economies for Security in an Unstable World. Dublin: Lilliput Press, 1996. DOUTHWAITE, R.: Žijeme v bytostně nestabilním světě. Rozhovor N. Johanisové. Sedmá
generace 12/1997. EPPING, R. Ch.: Průvodce globální ekonomikou. 1. vyd. Praha, Portál, 2004. FILIPOVÁ, M.: Faremní zpracování ve světle hygienických předpisů. Brno: Trast pro ekonomiku a společnost 2008. GORELICK, S.: Facing the Farm Crisis.The Ecologist, vol. 30, No. 40, 6/2000. s. 28-31. GORELICK, S.: Solutions for a Farming Future. The Ecologist, vol. 30, No. 4, 6/2000 s. 34-35. GORELICK, S.: Malé je krásné, velké je dotované. Společnosť priaťelov Země, 1.vyd. Košice, 2000. GUTHOVÁ, Z.: Místní potraviny versus globalizace. Bio 4/2005. s. 4 . GUTHOVÁ, Z. b): Trhy s místními produkty - šance pro stabilizaci venkova. In Místní produkty - produkce a zpracování potravin v malých provozech, česká a rakouská zkušenost. Sborník z konference 17.5.2006. České Budějovice: ROSA 2006. s. 7-8. HAWKEN, P., LOVINS, A., LOVINSOVÁ L. H.: Přírodní kapitalismus: Jak se rodí další průmyslová revoluce. Praha: Mladá fronta 2003. HENDERSON, E, VAN EN, R.: Sharing the Harvest. A Guide to Community Supported Agriculture. White River Junkcion: Chelsea Green 1999. HENDL, J.: Úvod do kvalitativního výzkumu. Univerzita Karlova, nakladatelství Karolinum, Praha 1999. HINES, C.: Localization: A Global Manifesto. London: Earthscan Publications Ltd. 2000. 61
HOEDEMAN, O., BALAYA, B., DOHERTY, A.: MAIgalomania: The New Corporate Agenda,The Ecologist, vol. 28, No. 3, 5-6/1998 s. 154-161. HOLMAN, R.: Základy ekonomie: pro studenty vyšších odborných škol a neekonomických fakult VŠ. Praha: C. H. Beck 2002. JOHANISOVÁ, N.: A comparison of Rural Social Enterprises in Britain and the Czech Republic. Dizertační práce, Brno: Masarykova Univerzita, Fakulta sociálních studií, Katedra environmentálních studií 2007. JOHANISOVÁ, N.: Anglické řešení. Veronica XXII. roč., 5/2008c), s. 2. JOHANISOVÁ, N.: Ekonomický růst a polovegetační tvárnice. Sedmá generace 11/1999. s. 16 - 18. JOHANISOVÁ, N.: Living in the Cracks. 1st ed. Dublin: Feasta 2005. JOHANISOVÁ, N.: Kde peníze jsou služebníkem, nikoliv pánem: výpravy za ekonomikou přátelskou přírodě a člověku. Volary: nakladatelství Stehlík 2008. JOHANISOVÁ, N.: Podmínky, bariéry a možné strategie podpory prodeje regionálních zemědělských, potravinářských a řemeslných produktů, s důrazem na koncept kryté tržnice pro producenty z Jihomoravského kraje. Interní zpráva v rámci projektu číslo 2B06126 ,,Ochrana krajinného rázu jako podstatného rysu české kulturní krajiny". Brno 2008b) JOHANISOVÁ, N.: Zkratky. 6-ti dílný seriál v čas. Sedmá generace. 2/1999 - 12/1999. KELLER, J.: Až na dno blahobytu. Brno: Hnutí Duha 1993. KORTEN, D.: Keď korporácie vládnu svetu. Mikuláš Hučko, 1.vyd. Košice 2001.
KUTÁČEK, S.: Co budeme jíst, až dojde ropa? Veronica XXII.roč., 5/2008. s. 6-7. KUTÁČEK, S. (ed.): Penězům na stopě. Trast pro ekonomiku a společnost. Brno: 2007. KRÁLIKOVÁ, K.: e-mailová korespondence. 10.12.2008. LAPPÉ, F. M., COLLINS, J., ROSSET, P.: World Hunger: 12 Myths. London: Earthscan 1998. LEBEDA, P.: Křehkost Beaujolais aneb proč potřebujeme drobné zemědělce. http://www.glopolis.org/index.php?option=com., 10.12.2008. LIBROVÁ, H.: Decentralizace osídlení - vize a realita. Část první a druhá. Sociologický časopis 32,3/1996: 285-295 a 33,1/1997: 27-40. LIS, J.: osobní sdělení kanadského farmáře českého původu. 10.10.2008. MACH, P.: Diskuse ke zpracování faremních produktů. Bio 11/2008. s.17. MEADOWS, D.H., MEADOWS, D.L., RANDERS, J.: Překročení mezí: konfrontace globálního kolapsu s představou trvale udržitelné budoucnosti. Praha, Argo 1995. MOTZKE, R.: Právní úprava prodeje zahradních přebytků: Právní analýza pro Trast pro ekonomiku a společnost v rámci projektu ,,Legislativní podmínky pro malé producenty a zpracovatele (nejen) na venkově." Ekologický právní servis 2008. NORBERG - HODGE, H.: Buddhismus v globální ekonomice. Resurgence, Issue 181, 3,4/1997. s. 3 - 6. NORBERG - HODGE, H.: Globalizace není přírodní zákon. Literární noviny 26/2006. s. 15.
63
PAVLÍČEK, T.: Soumrak farmářů. Respekt 35, 25.-31.8.2008. s. 24-26. POVOLNÁ, V.: Povinnosti malých zpracovatelů živočišných produktů (masa a masných výrobků a mléka a mléčných výrobků). Nařízení a vnitrostátní předpisy: Právní analýza pro Trast pro ekonomiku a společnost v rámci projektu ,,Legislativní podmínky pro malé producenty a zpracovatele (nejen) na venkově." Ekologický právní servis 2007. PRETTY, J.: The Living Land: Agriculture, food and community regeneration in rural Europe. London: Earthscan 2001. ROSSET, P.: Small-scale Farming: A Global Perspective. The Ecologist, vol. 30, No. 4, 6/2000. s. 3. SALE, K.: Dwellers in the Land. 1st. ed. San Francisco: Sierra Club, 1991. SAMUELSON, P. A., NORDHAUS, W. D.: Ekonomie. 13. vyd. Praha: Svoboda, 1995. SHIVA, V.: Posvátnost všeho stvoření. Sedmá generace, roč. X, listopad 2001b. SHUMAN, M.: Going local: creating self-reliant communities in a global age. New York: The Free Press 1998. SEDLÁČEK, B.: O (ne)vyhnutelnosti ekonomické globalizace. Diplomová práce, Brno: Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií, Katedra environmentálních studií 2005. SCHUMACHER, E., F.: Malé je milé: ekonomie, která by počítala i s člověkem. Brno: Doplněk 2000 (1. vyd. 1973). STRAUSS,
A.,
CORBINOVÁ,
nakladatelství Albert 1999.
J.:
Základy
kvalitativního
výzkumu.
Boskovice:
TEXL, P.: Prodej medu ze dvora a české včelařství. In Místní produkty - produkce a zpracování potravin v malých provozech, česká a rakouská zkušenost. Sborník z konference 17.5.2006. České Budějovice: ROSA 2006. UHLÍŘOVÁ, J.: Modelové projekty v obci Hostětín a jejich vztah k lokalizaci. Veronica XXII. roč., 5/2008. s. 8-9. ULČÁK, Z.: Partnerské vztahy mezi zemědělci a spotřebiteli. Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity G 39, Sociální studia 2/1997 a): 263-267. ULČÁK, Z.: Víte, co dnes dělá váš sedlák? Poslední generace 7/1997 b). VÁVRŮ, E.: Jídlo z blízka. Diplomová práce, Brno: Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií, Katedra environmentálních studií 2005 . VIDAL, J.: Corporate Control. Resurgence, Issue 184, 9,10/1997. s. 32-33. VLÁŠKOVÁ, K.: Značení šumavských výrobků: Šumava - originální produkt. In Místní produkty - produkce a zpracování potravin v malých provozech, česká a rakouská zkušenost. Sborník z konference 17.5.2006. České Budějovice: ROSA 2006. s. 21-23. ZVELEBIL, J.: Cín nad zlato. Reflex 6/2004. s. 30-35. VYBRANÉ INTERNETOVÉ ZDROJE www.lokalizace.ecn.cz www.domaci-vyrobky.cz www.thinktank.cz www.mie.cz www.biospotrebitel.cz www.agronavigator.cz www.prvo.cz www.farma.hucul.cz 65
www.biopotraviny.cz www.malakozifarma.cz www.suedtirol.info www.totnes.uk www.makinglocalfoodwork.co.uk www.wwoof.cz
8. JMENNÝ REJSTŘÍK
Table of Contents
Alphabetical Index Beck ...........................................................................................................................8 Berry.........................................................................................................................57 Brožová,...................................................................................................................23 Butler..................................................................................................................17, 25 C. Hines......................................................................................................................8 Capra..........................................................................................................................9 Capra .........................................................................................................................8 Carkner...............................................................................................................17, 25 Cipínová....................................................................................................................30 Collins.......................................................................................................................12 Corbin.......................................................................................................................38 Disman......................................................................................................................38 Douthwaite..........................................................................................9, 11, 14, 16, 18 Douthwaite .............................................................................................11, 14, 17, 18 Douthwaithe..............................................................................................................16 Filipová................................................................................................................26, 30 Galtung.....................................................................................................................16 Gorelick...............................................................................................................11, 15 Gorelick ....................................................................................................................10 Guthová..............................................................................................................16, 19 Hawken ....................................................................................................................15 Hawken a kol............................................................................................................12 Heinberg.....................................................................................................................9 Heinberg ..................................................................................................................14 Henderson................................................................................................................24
Hendl........................................................................................................................38 Hines.......................................................................................................10, 11, 14, 16 Hines ....................................................................................................................9, 14 Hoedeman................................................................................................................15 Holman.......................................................................................................................9 Johanisová....................................................................................9, 11, 13, 15, 16, 17 Johanisová ...............................................................................................................19 Kaspříková ..............................................................................................................23 Klaus.........................................................................................................................13 Korten.........................................................................................................................9 Králíková ..................................................................................................................20 Kutáček...............................................................................................................13, 18 Lappé............................................................................................................10, 12, 13 Lappé .......................................................................................................................12 Lebeda......................................................................................................................17 Librová......................................................................................................................19 Lovins.......................................................................................................................12 Mach...................................................................................................................26, 32 Mach ........................................................................................................................30 Meadows....................................................................................................................9 Norberg- Hodge .......................................................................................................12 Norberg-Hodge...........................................................................................................8 Pavlíček....................................................................................................................17 Pretty.............................................................................................................16, 20, 23 Pretty ............................................................................................................17, 18, 57 Sale...........................................................................................................................13 Samuelson, Nordhaus .............................................................................................14 Scholte........................................................................................................................9 Schumacher..............................................................................................................13 Schuman...................................................................................................................13 Sedláček...............................................................................................................8, 10 Sedláček ....................................................................................................................9 Shiva...................................................................................................................10, 14 Shuman....................................................................................................................18 Singh.........................................................................................................................15 Strauss......................................................................................................................38 Ulčák.................................................................................................16, 20, 21, 23, 24 Ulčák ........................................................................................................................57 V. Shiva ....................................................................................................................14 Vávrů............................................................................................................18, 22, 23 Vávrů .......................................................................................................................21 Vidal......................................................................................................................9, 10
67