MASARYKOVA UNIVERZITA

MASARYKOVA UNIVERZITA obor Právo a právní věda Katedra ústavního práva a politologie

Diplomová práce

Administrativní změna pohlaví aneb transsexualita v právu Pavel Kupka

2014/2015

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Administrativní změna pohlaví aneb transsexualita v právu zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.

2

Děkuji všem, kteří mě podporovali při studiu i psaní této práce. Oni ví. Děkuji všem, kteří mě inspirovali k psaní této práce. Děkuji.

3

ABSTRAKT Tato diplomová práce se zaobírá problematikou právního uznání změny pohlaví a jeho vztahem k ochraně lidských práv. Úvodem je poskytnut výklad pojmu transsexualita, následuje rozbor české právní úpravy změny pohlaví. Podstatnou část práce tvoří rozbor judikatury Evropského soudu pro lidská práva a dalších institucí související s uznáním změnou pohlaví. Dále dochází k posouzení souladnosti české úpravy s lidskými právy a její komparace s právní úpravou vybraných evropských zemí. V závěru práce jsou nastíněny některé oblasti života, ve kterých je na transsexuální osoby zapomínáno.

KLÍČOVÁ

SLOVA

transsexualita – transgenderismus – právní uznání změny pohlaví – změna pohlaví – ochrana lidských práv – právo na respektování soukromého a rodinného života – právo uzavřít manželství – právo na zdraví - Evropský soud pro lidská práva ABSTRACT This diploma thesis deals with an issue of legal gender recognition and its relation to the protection of human rights. The introduction provides a definition of transsexuality, which is followed by an analysis of the Czech regulatio n of change of gender. A substantial part of the work consists of a study of case law of the European Court of Human Rights and other institutions related to gender recognition. The next part evaluates an existence of harmony between the Czech regulation and human rights law, and compares it with the regulation of selected European countries. The final part foreshadows a few aspects of life that are often forgotten in regards to transsexual persons.

KEYWORDS transsexuality – transgenderism – legal gender recognition – sex change – protection of human rights – right to respect for private and family life – right to marry – right to health – European Court of Human Rights

4

OBSAH Úvod ................................................................................................................................ 7 1.

2.

Transsexualita a průběh procesu pře měny pohlaví.......................................... 10 1.1.

Pojmosloví ...................................................................................................... 10

1.2.

Původ a výskyt transsexualismu ve společnosti ............................................. 12

1.3.

Proces přeměny pohlaví.................................................................................. 13

Transsexualita v českém právním řádu ............................................................. 16 2.1.

Ústavněprávní základy.................................................................................... 16

2.2.

Úprava změny pohlaví v občanském zákoníku .............................................. 17

2.3.

Změna pohlaví transsexuálních pacientů dle zákona o specifických zdravotníc h službách .......................................................................................................... 20

2.4. 3.

Změna osobních údajů .................................................................................... 21

Podmínky administrativní změ ny pohlaví a lidská práva ................................ 23 3.1.

Právo na soukromý život ................................................................................ 23

3.1.1.

ESLP a období široké míry volného uvážení států v oblasti uznání změny pohlaví ..................................................................................................... 24

3.1.2.

ESLP a zúžení míry volného uvážení...................................................... 25

3.1.3.

ESLP a navazování na rozsudek ve věci Christine Goodwin.................. 27

3.2.

Právo na rodinný život a uzavření manželství ................................................ 28

3.2.1.

ESLP a právo na uzavření manželství po uznání změny pohlaví............ 29

3.2.2.

ESLP a rozvod jako podmínka uznání změny pohlaví............................ 30

3.2.3.

ESLP a rodinné vztahy transsexuálních osob.......................................... 31

3.3.

Právo na zdraví ............................................................................................... 32

3.3.1.

Právo na zdraví podle Výboru pro ekonomická, sociální a kulturní práva........................................................................................................ 32

3.3.2.

Problematické oblasti práva na zdraví trans osob ................................... 33

3.3.3.

Shrnutí ..................................................................................................... 35

5

3.4.

3.4.1.

Nerovné zacházení s transsexuálními osobami v judikatuře ESLP......... 37

3.4.2.

SDEU a transsexualita jako zakázaný důvod diskriminace .................... 38

3.5. 4.

Zákaz diskriminace ......................................................................................... 36

Zákaz mučení, nelidského a ponižujícího zacházení ...................................... 38

Souladnost právní úpravy změny pohlaví v ČR s mezinárodní ochranou

lidských práv ....................................................................................................................... 40

5.

6.

4.1.

Souladnost s čl. 8 a 12 EÚLP ......................................................................... 40

4.2.

Souladnost s právem na zdraví ....................................................................... 41

4.3.

Porušení dalších práv ...................................................................................... 43

4.4.

Zachovávání práv stanovených Listinou základní práv a svobod .................. 44

Komparace s vybranými evropskými ze měmi .................................................. 46 5.1.

Spojené království .......................................................................................... 46

5.2.

Dánsko ............................................................................................................ 47

5.3.

Irsko ................................................................................................................ 48

5.4.

Německo ......................................................................................................... 50

5.5.

Další příklady progresivních úprav v evropských zemích ............................. 51

Právní úskalí transgender života ........................................................................ 53 6.1.

Právní otázky spojené se změnou pohlaví ...................................................... 53

6.2.

Další úskalí života transgender osob .............................................................. 54

Závěr............................................................................................................................. 57 Seznam použitých zdrojů: .......................................................................................... 59 Odborná literatura .................................................................................................. 59 Právní předpisy ...................................................................................................... 60 Soudní rozhodnutí.................................................................................................. 62 Elektronické a jiné zdroje ...................................................................................... 64

6

ÚVOD Povědomí společnosti o obsahu pojmu transsexualita je velice omezené a k právům transsexuálních

osob nebývá

vždy

přistupováno

s dostatečnou

vážností.

Povaha

transsexuality je velice specifická, její výskyt ve společnosti je téměř zanedbatelný a není tak divu, že s ní právo dříve téměř nepočítalo. Společnost se však mění a stává se zvídavější a tolerantnější. A právo tyto tendence následuje – nadále neslouží pouze jako regulátor společenských vztahů, nýbrž chrání hodnoty, které jsou všem lidem vlastní, totiž lidská práva a svobody. Transsexuální osoba se v okamžiku, kdy si uvědomí, že možná není něco v pořádku, ocitá na počátku dlouhé a klikaté cesty. Na konci cesty, po překonání frustrace, odvržení okolím, rodinou i sebou samým, čeká možnost být tím, čím se skutečně cítí. Přeměna pohlaví je institut, který je dnes regulován právem, a není zapotřebí, aby proces, při kterém dochází k sebepoznání a sebeurčení, aby právo házelo na cestu další klacky. Namísto toho je žádoucí, aby co nejméně zasahovalo do základních lidských práv a svobod transsexuálního jedince. První setkání s transsexuální osobou je šokující, zarážející, vyvolává otázky: „Jak? Proč? Kde je problém?“. Zároveň však otevírá oči i mysl a vede k pokusu o nalezení řešení – například ve formě urovnání relevantních informací do akademické práce. Problematice transsexuality a změny pohlaví se v České republice věnuje pouze hrstka právníků. Administrativní změna pohlaví, kterou se v této práci rozumí uznání změny pohlaví právem, není příliš zmapována. Čerstvě účinný občanský zákoník jí věnuje jeden paragraf, který na první pohled vyvolává spoustu otázek, na které není jasných odpovědí. Cílem této práce je poukázat na specifika změny pohlaví z pohledu ochrany lidskýc h práv. Samotný název práce kriticky upozorňuje na povahu české právní úpravy změny pohlaví, která lpí na zachovávání tradičního pojetí rodiny a společnosti, a nebere v potaz přání jedince toužícího

změnit své pohlaví pouze administrativně bez podstoupení

invazivních zákroků. První kapitola stručně rozebírá odlišné koncepce pohlaví a vysvětluje rozdíl mezi transsexualitou a transgenderismem. Porozumění terminologie je klíčem k porozumě ní lidským bytostem. V případě této práce se však setkávají úhly pohledu různých disciplín a pochopení pravého významu a obsahu slova je důležitější než to, jak se slovo jeví navenek – stejně jako je tomu u transgender jedinců. Dále jsou zmíněny nejdůležitější okamžiky, které hrály roli ve zpopularizování transsexuality, a procentuální zastoupení transsexuality ve

7

společnosti. Poslední část se zaobírá rozborem procesu přeměny pohlaví především ze zdravotního hlediska. Druhá kapitola se vyjmenovává a analyzuje ustanovení českého právního řádu, která se týkají administrativní změny pohlaví. Po zmínění práv chráněných na úrovni ústavního pořádku dochází na samotný kritický rozbor kontroverzního § 29 občanského zákoníku, jenž představuje klíčové ustanovení české právní úpravy. Následuje rozbor dalších ustanovení relevantních pro uznání změny pohlaví. Ústřední část práce reprezentuje kapitola třetí, která se věnuje rozboru lidských práv, jenž jsou podmínkami na administrativní změnu pohlaví přímo ohrožena. Právu na respektování soukromého života, právu na respektování rodinného života a právu na uzavření manželství transsexuálních osob se dostalo poměrně velké pozornosti Evropského soudu pro lidská práva a tato judikatura, z níž je patrný trend postupného uvolňování ve prospěch transsexuálů, je kapitolou prezentována. Uznání změny pohlaví bývá podmíněno invazivními operativními zákroky, jimiž je zasahováno do práva na zdraví transsexuálních osob, na nějž je nahlíženo zejména z pohledu Výboru pro ekonomická, sociální a kulturní práva. Poslední dvě podkapitoly usilují o nalezení odpovědi na otázku, zda podmínky kladené transsexuá ly představují porušení základu diskriminace nebo zákazu nelidského a ponižujícího zacházení. Čtvrtá část zkoumá souladnost konkrétních podmínek uznání změny pohlaví podle § 29 OZ s lidskými právy zaručenými mezinárodními úmluvami a Listinou základních práv a svobod. Dodržuje Česká republika skutečně pozitivní závazky vyplývající z Evropské úmluvy o lidských právech? A jakou šanci na úspěch má kolektivní stížnost naříkajíc í porušování práva na zdraví Českou republikou? Česká úprava se zdá být velmi konzervativ ní. Na rozhodnutí soudů ve věci administrativní změny pohlaví si bude muset česká transgender veřejnost ještě počkat. Souladností současné úpravy s Listinou se zabývá poslední část této kapitoly. Obsahem páté kapitoly je představení právních úprav čtyř evropských zemí a jejich komparace s úpravou českou. Hlediskem při výběru komparovaných zemích byla především progresivnost úpravy (Spojené království, Dánsko). V další ze zemí změna pohlaví doposud není možná vůbec, ale na základě probíhajících diskuzí se zdá, že úprava, která bude přijata, bude jednou z nejmodernějších v Evropě (Irsko). Posledně komparovaná je České republice velmi blízká země, v níž hraje při interpretaci lidských práv transgender osob ústavní soud (Německo).

8

Poslední kapitola se zamýšlí nad dalšími problematickými oblastmi života transgender osob, z nichž některé jsou právem upraveny a přímo spojeny s administrativní změnou pohlaví, jiné nikoliv. Tato práce by měla především poskytnout dostatečně široký pohled na současnou právní úpravu. Účelem práce není vyřešit konkrétní problémy, ale spíše vykreslit a popsat možná východiska. Česká právní úprava je svým způsobem jedinečná a bude nutno vyčkat interpretace ze strany soudů. Práce, až na jednu výjimku, nereflektuje zámořskou úpravu, ale při její přípravě byly použity některé zdroje z americké produkce a autor si je vědom vlivu americké právní regulace na tu evropskou. Snad práce poslouží jako inspirace ke studiu transgenderismu a rychle se vyvíjejícího právního institutu administrativní změny pohlaví.

9

1. TRANSSEXUALITA A PRŮBĚH PROCESU PŘEMĚNY POHLAVÍ Představení transsexuality je nezbytné pro pochopení dalšího výkladu. Informace veřejnosti o povaze transsexuality jsou velmi skrovné, což přispívá k možnému negativnímu postoji k dodržování lidských práv transsexuálních osob. Právní řád existenci transsexuálních osob často opomíjí a právní uznání změny pohlaví - cíl vytčený mnohými z nich - bývá podmíněno splněním požadavků, které se z pohledu ochrany lidských práv ne vždy jeví legitimní.

1.1. Pojmosloví Na trans1 komunitu lze nahlížet jako na výsek společnosti. Stejně jako celá naše společnost, je i trans komunita fragmentovaná a tvořená jedinci s různými názory a různými úhly pohledu. To platí také pro terminologii, která se rapidně vyvíjí a pojmy vysvětlené v první podkapitole nemusí nutně reflektovat názory všech trans osob. Mezi transgender osobami velmi často dochází k názorovým neshodám a generalizování a zavádění kategorií je nejlepší se vyhýbat. Nelze se mu však vyhnout v této práci a proto se může definice a užívá ní některých výrazů zdát příliš široké a matoucí. Pro porozumění rozdílu mezi transsexualitou a transgenderismem je důležité pochopení rozdílu mezi anglickými pojmy sex a gender, které do češtiny bývají téměř bez výjimk y překládány stejným výrazem „pohlaví2 “. V poslední době, především v souvislo sti s rozvojem genderových studií v ČR, dochází ovšem k přejímání výrazu gender3 , který je, v kontrastu k pohlaví, využíván také v této práci. Pohlavím (sex) je chápán atribut biologický,

patrný z reprodukčních orgánů i sekundárních pohlavních znaků, nebo

chromozomální4 . Kategorie na základě pohlaví jsou male a female (muž a žena)5 . Naproti tomu gender může být chápán jako „pohlaví“ kulturní, sociální nebo historické. Pojetí genderu vychází z nastavení společnosti a jsou s ním spojeny kategorie man a woman (muž a žena)6 . Gender je nezávislý na biologickém pohlaví, ale v důsledku socializace a rozdělení genderových rolí jsou ve většině případů v souladu7 .

Termín transgender bude v práci často nahrazován zkráceným „trans“. I v této práci bude anglický výraz gender někdy překládán výrazem pohlaví, jindy zůstane nepřeložen. 3 Zřídka bývá výraz gender překládán a nahrazován českým „rod“, jenž je však spíše spojováno s jazykovědou a efekt jeho používání je spíše matoucí. 4 STRYKER, Susan. Transgender History. Berkeley, CA: Seal Press, 2008, s. 7-8. 5 Správnější překlad samec a samice se v češtině nezdá být přiliš vhodný. Osoba, jež má biologické charakteristiky muže i ženy je označována výrazem intersex. 6 Některé kultury (např. původní americké) rozlišovaly tři až čtyři gendery. (STRYKER, op. cit., s. 11). 7 STRYKER, op. cit., s. 11-12. 1 2

10

Genderová

identita

je vnitřním

chápáním

sebe sama a vyjadřuje

pohlaví

psychologické. Jednoduše ji lze interpretovat zájmenem (on, ona, jiné neutrální zájmeno), které si jedinec přeje ve spojitosti se svojí osobou používat. Porucha genderové identity 8 je stav, ve kterém jedinec cítí neštěstí a frustraci z nesouladu mezi genderovou identito u, tělními pohlavními znaky a genderem. Genderové vyjádření je způsob, kterým jedinec reflektuje svůj gender navenek – prostřednictvím verbální i neverbální komunikace, výškou hlasu, stylem oblékání, které mohou být femininní nebo maskulinní. Transsexuální osoby9 cítí hluboký nesoulad mezi svým pohlavím a genderem a touží se co nejvíce přiblížit vzhledem morfologii opačného pohlaví a přejí si žít jako členové opačného pohlaví. Proces změny pohlaví je označován jako přeměna pohlaví a zahrnuje jak změny vzhledu, tak změny chování i změny právní, a jeho cílem je být akceptován jako osoba opačného pohlaví. Transsexuální osoby lze dělit na transženy neboli MtF (male-to-fema le) transsexuály – osoby narozené s pohlavím mužským cítící se být ženou, a transmuže neboli FtM (female-to-male) transsexuály - narozené do pohlaví ženského cítící se být mužem10 . Transgenderismus je pojem transsexualitě nadřazený a zahrnuje kromě transsexua lity veškeré další odklony od připsaného genderu. Tato všeobjímající povaha umožňuje značnou flexibilitu v interpretaci a z transgenderismu se stává velmi variabilní a diskutovaný pojem. Vedle transsexuálů jsou za transgender osoby považovány také osoby, které vnímají nesoulad mezi genderem a pohlavím, ale přesto se netouží přiblížit opačnému pohlaví vzhlede m (transgender osoby v užším slova smyslu)11 , cross-dresseři (osoby oblékající šaty opačného pohlaví z různých důvodů) i genderqueer (genderově nonkonformní) osoby, které se cítí být nezávislé na tradičních kategoriích muž a žena 12 . Netransgender osoby bývají označovány termínem cisgender13 . Výše uvedené pojmy v posledních letech procházejí dynamickou přeměnou a je možné se setkat s různými využitími stejného termínu. Někteří členové trans komunity by rádi

Tamtéž, s. 13-15. Poruchy pohlavní identity mají v mezinárodní klasifikaci nemocí (MKN-10 – citováno níže) označení F64 a zahrnují transs exualismus, transvestitismus . 9 Anglický výraz transsexual je přídavným jménem a členy trans komunity je jeho používání jako podstatného jména považováno za urážející. 10 Tamtéž, s. 18. 11 Tamtéž, s. 19. 12 Tamtéž, s. 20. 13 Tamtéž, s. 22. 8

11

prosadili rovnost lidí ve formě úplného odstranění dichotomie muž/žena a namísto toho vnímali každého jednotlivce jako osobnost tvořenou individuálním charakterem14 . Současná společnost je však na binárním pojetí pohlaví postavená. Lze si představit přijetí třetího pohlaví nebo genderu15 , ale úplné odstranění kategorií muž, žena se jeví jako nereálné, jelikož by se setkalo s velkou mírou resistence nejen ze strany většinové společnosti, ale i práva a dalších sociálních disciplín.

1.2. Původ a výskyt transsexualismu ve společnosti Během roku 2014 se transsexuální celebrita objevila na obálce časopisu TIME16 , největší pěveckou soutěž světa vyhrála „vousatá zpěvačka17 “, v dubnu 2015 za práva transgender osob začíná lobovat prezident USA18 a tři země uplatňují při administrativní změně pohlaví model sebeurčení19 . Z transgenderismu se stává populární téma v různých oblastech společenského života a zdá se, že současná společnost vykazuje velký zájem o jeho pochopení20 . Fenomén transgenderismu je stimulován činností médií, která se transsexualito u zaobírají již od 50. let 20. století. V roce 1952 absolvovala v Dánsku první medializova no u operativní změnu pohlaví doplněnou hormonální léčbou Američanka Christine Jorgensen, narozená jako muž. Po návratu do USA se Jorgensen stala transgender celebritou a mluvč í generace transsexuálů. V devadesátých letech svobodná zemřela, státem stále považována za muže21 . S experimentováním v oblasti operativní změny pohlaví započal Magnus Hirschfie ld ve 20. letech v Německu. Činnost jeho institutu byla na počátku 30. let předčasně ukončena a Hirschfield byl nucen emigrovat. V USA se s jeho učením seznámil Dr. Harry Benjamin, který se, zdravotnickému diskurzu 50. let navzdory, začal zabývat biologickou podstatou

Významnou kritičkou binární kategorizace je Judith Butler. Její teorii porovnává s vyvíjejícím se postojem k transsexuálům ve Spojeném království Harris. (Srov HARRIS, Alex. Non -binary gender concepts and the evolving legal treatmnet of UK trassexed individuals: a practical consideration of the possibilities of Butler. Journal of International Women’s Studies. 2012, vol. 13, no. 6, s. 57-72.) 15 Indický Supreme Court v dubnu 2014 uznal existenci třetího genderu. Viz http://www.bbc.com/news/world-asia-india-27031180 16 Herečka Laverne Cox se objevila na obálce časopis TIME v červnu 2015. Viz http://time.com/3630965/transgender-transgendered/ 17 Conchita Wurst (alter ego Toma Neuwirtha) reprezentující Rakousko, zvítězila v Eurovision Song Contest 2014. Viz http://www.eurovision.tv/page/his tory/year/participant-profile/?song=32263 18 Prezident Barack Obama se v dubnu 2015 vyslovil proti existenci tzv. konverzních terapií. Viz http://www.usatoday.com/story/theoval/2015/04/09/obama-conversion-therapy-white-house-petitionleelah-alcorn/25505091/ 19 Argentina, Dánsko a Malta. Viz kapitolu 5. 20 STRYKER, op. cit., s. 24-25. 21 Tamtéž, s. 47-49. 14

12

transsexuality22 a jako první navrhl standardy profesionálního zacházení s transsexuá lní přeměnou23 . Přesvědčení o psychologickém původu transsexuality je od dob Dr. Benjamina minulostí. Odborníci si dnes shodují na biologické povaze transsexuality – přesný původ však stále není znám. Diskuze se vedou především kolem vlivu genetických24 či hormonálníc h faktorů25 . Příčiny transgenderismu obecně jsou naproti tomu různorodé – od biologických příčin transsexuality přes motivaci odporem k řádu většinové společnosti po důvody čistě osobní související se svobodnou volbou. Určení přesného počtu transsexuálních osob není jednoduché z několika důvodů neexistuje přesná definice transsexuálních osob a spousta z nich utajuje svou pravou identitu před svým okolím a často i před sebou samými. WPATH26 , organizace původně nesoucí jméno Dr. Benjamina, v současnosti uvádí zastoupení transsexuálů ve společnosti v rozmezí mezi 1:11900 a 1:45000 u MtF jedinců a 1:30400 a 1:200000 u FtM jedinců27 . Někteří odborníci používají jiné metody výzkumu a uvádějí čísla řádově vyšší naznačující zastoupení až v řádech promile a k tomu dodávají, že zastoupení transgender osob je minimálně o řád vyšší28 . Bevan dodává, že pouhých 25-35% transsexuálních osob podstoupí operativní změnu pohlaví29 .

1.3. Proces přeměny pohlaví Touhou každého transsexuála je, v rámci osobních možností a přání, se přiblížit vzhledem i vyjadřováním co nejblíže opačnému pohlaví. Tento proces je označován termínem přeměna pohlaví a jeho rozsah je značně individuální. Jde o sadu procedur probíhajících na několika úrovních a odehrává se v řádu let. Motivací transsexuálních osob pro její absolvování je

22

TEICH, Nicholas M. Transgender 101, A Simple Guide to a Complex Issue. New York: Columbia University Press, 2012, s. 62-63. 23 BEVAN, Thomas. The Psychobiology of Transsexualism and Transgenderism, A New View Based on Scietific Evidence. Santa Barbara: ABC-CLIO. 2014, s. 42. 24 Bevan zvažuje vliv genetických nebo epigenetických faktorů či jejich kombinaci. (BEVAN, op. cit., s. 78135.) 25 Fifková poukazuje na výrazný vliv „sexuálních steroidů v kritických fázích fetálního vývoje centra v mezimozku“. (FIFKOVÁ, Hana. Poruchy pohlavní identity. In: WEISS, Petr. Sexuologie. Praha: Grada, 2010, s. 444.) 26 The World Professional Association for Transgender Health (Světová profesionální asociace za zdraví transgender osob). 27 WPATH. Standards of Care. V7. s. 7. 28 OLYSLA GER, Femke; CONWAY, Lynn. On the Calculation of the Prevalence of Transsexualism. WPATH 20th International Symposium [online]. Chicago, 2007 [cit. 23. 6. 2015]. 29 BEVAN, op. cit, s. 46.

13

skutečná touha stát se osobou opačného pohlaví, což s sebou přináší autenticitu a pozitivní výsledky, jež značně vylepšují kvalitu života trans osob30 . Některé z kroků přeměny pohlaví absolvují také netranssexuální transgender lidé, kteří často vynechávají nenávratné operativní změny31 . Průběh přeměny podle odborníků odpovídá přibližně tomuto schématu:  Posouzení psychického stavu a stanovení diagnózy je prvním krokem absolvovaným s odborníkem, kterému předchází osobní coming-out. Mezinárodní zdravotnická organizace (WHO) vydává pravidelně revidovanou příručku Mezinárodní klasifikace nemocí, jejíž desátá verze (MKN-10) řadí transsexualismus spolu s dalšími „poruchami pohlavní identity“ mezi „poruchy

duševní a poruchy chování“32 .

Požadavek na stanovení

diagnózy

transsexuality je oslavován (umožňuje proplacení nákladů pojišťovnami) i zatracován (negativně působí na duševní stav jedince, který se necítí být psychicky nemocný) 33 .  Po stanovení diagnózy často nastává fáze RLE (Real Life Experince)34 , během níž jedinec konfrontuje své okolí se svým vyjádřeným genderem a plně se chová jako osoba opačného pohlaví. Na konci této fáze by měl být jedinec rozhodnut, zda si přeje skutečně změnit pohlaví, což je posuzováno jím samotným i psychiatrem35 .  V průběhu RLE (i před ní) lze začít s hormonální léčbou. Hormony nelze změnit všechny tělesné charakteristiky36 , ale lze jimi připravit tělo na změny následující. V této fázi jde o potlačení přirozené produkce hormonů a jejich nahrazení hormony druhého pohlaví. Přeměna pohlaví přijímáním hormonů začíná, ale často nekončí, neboť vypuštění hormonů by do jisté míry vedlo k nežádoucímu navrácení původního stavu.  Trans jedinci v průběhu přeměny absolvují množství malých operativních a estetických zákroků, které výrazně přispívají ke zlepšení sebevědomí. U MtF jedinců jde především o odstranění vousů a tělesného ochlupení, podporu růstu vlasů, vložení prsních

Tamtéž, s. 207-211. Tamtéž, s. 208. 32 F64 Poruchy pohlavní identity. (Ministerstvo zdravotnictví z pověření World Health Organization. Mezinárodní klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů, MKN -10. Praha: Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR, 2013.) 33 TEICH, op. cit., s. 86-89. 34 Zkušenost skutečného života. Někdy také RLT (Real Life Test). 35 BEVAN, op. cit., 222. 36 K některým tělesným změnám nastává. U FtM jedinců dochází k příbývání svalové hmoty a ubývání tukových zásob. U MtF jedinců je tomu naopak. 30 31

14

implantátů a zženštění tváře. U FtM jedinců jde zejména o odstranění prsních žláz a přiblíže ní obličeje typicky mužským charakteristikám. Současně může probíhat hlasová terapie37 .  Hlavním cílem přeměny je u mnoha transsexuálních osob vlastní operativní změ na pohlaví, při níž je sérií chirurgoplastických zákroků vytvořen genitál opačného pohlaví. Nastoupit operaci mohou jedinci, kteří již po určitou dobu podstupují hormonální terapii a úspěšně u nich probíhá RLE38 . Operace pohlaví u MtF osob je v tomto ohledu jednodušší a úspěšnější než operace u FtM osob39 . Právě tento faktor také může přispívat k nižší odhadované míře zastoupení FtM transsexuálů ve společnosti.

Současný stav vědy

neumožňuje nahrazení a zapojení reprodukčních orgánů a přeměna po stránce pohlavně rozmnožovací tak není možná. Nedochází-li však při operaci ke znemožnění reprodukční funkce původní, která bývá s operativní změnou pohlaví spojena, zůstává reprodukční funkce zachována. Zajímavý pohled na dělení přeměny pohlaví nabízí Teich, který rozeznává přeměnu sociální, jež zahrnuje coming out se všemi jeho negativními i pozitivními atributy, jakož i osvojení si manérismu opačného pohlaví. Dále Teich uvádí přeměnu hormonální, které je dosahováno podáváním chemických látek; přeměnu operativní, jež zahrnuje jak operativní změnu pohlaví, tak menší zákroky; a přeměnu právní. Právní přeměna se vztahuje na všechny právní kroky, jež je trans jedinec (za předpokladu, že mu to stát umožní) povinen vykonat, aby byl státním aparátem uznán za osobu opačného pohlaví40 . Proces uznání změny pohlaví zahrnuje změnu jména, rodného čísla, pohlavního identifikátoru ve všech úředních listinách a databázích a v této práci je označován termínem administrativní změna pohlaví.

37

BEVAN, op. cit., s. 220-223 a 227-228. FIFKOVÁ, 2010, op. cit. 454-455. 39 Vytvoření neopenisu je komplikovanější než vytvoření neovaginy a často navíc vyžaduje užití tkáně z jiné části těla, což vede k zanechání jizev. Současný stav medicíny navíc neumožňuje vytv ořit plně funkční penis. (TEICH, op. cit., s. 54-55.) 40 TEICH, op. cit., s. 45-59. 38

15

2. TRANSSEXUALITA V ČESKÉM PRÁVNÍM ŘÁDU Následující kapitola si klade za cíl čtenáře obeznámit s relevantními ustanoveními českého právního řádu ve vztahu k transsexualitě. Český právní řád na několika místech operuje s pojmem transsexuálních osob. Konceptu transgenderismu se (až na jednu výjimku) zcela vyhýbá. Konstrukce pohlaví je odvozena z vnějších pohlavních znaků a v České republice je tak pro určení pohlaví užíváno biologické kritérium, které je považováno za překonané a nereaguje na vývoj současného diskurzu. Zároveň je patrný vliv sociálního kritéria pro určení pohlaví, které již tradičně usiluje o zařazení každého jedince do jedné z kategorií dichotomie žena-muž. Tzv. psychologické kritérium, které spočívá v pocitu samotného jedince a je často nekongruentní s kategoriemi žena a muž, není bráno v potaz vůbec41 .

2.1. Ústavněprávní základy Český stát je založen na úctě k lidským právům, která náleží všem lidem bez rozdílu. Jak praví Listina základních práv a svobod (dále jen „Listina“): „Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech42 “. Důraz na lidskou důstojnost klade rovněž samotná Ústava ČR ve své preambuli. Přesto se z konstrukce právního řádu zdá, že právě důstojnost trans osob není plně respektována. Trans osobám samozřejmě náleží všechna základní práva a svobody podle Listiny; některé však pro ně nabývají zvláštního významu. V souvislosti s podmínkami pro změnu pohlaví je vhodné zdůraznit, že i trans osoby mají právo na nedotknutelnost osoby a soukromí43 , právo na ochranu před mučením a jiným krutým, nelidským nebo ponižujícím zacházením44 , právo na zachování lidské důstojnosti a osobní cti a ochranu jména45 , právo na ochranu před neoprávněným zásahem do soukromého a rodinného života46 a právo na ochranu zdraví47 . Vedle základních práv explicitně jmenovaných listinou jsou lidem garantována práva vycházející z mezinárodních právních závazků, konkrétně z mezinárodních smluv. Česká

DOLEŽAL, Adam. Konstrukce identity v právním prostoru. Dvojí pojetí bytí. Časopis zdravotnického práva a bioetiky. [online] 2013, vol. 3, no 1, s. 13-14. 42 Čl. 1 usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod, ve znění ústavního zákona č. 162/1998 (dále jen „Listina”). 43 Čl. 7 odst. 1 Listiny. 44 Čl. 7 odst. 2 Listiny. 45 Čl. 10 odst. 1 Listiny. 46 Čl. 10 odst. 2 Listiny. 47 Čl. 31 Listiny. 41

16

republika je povinna dodržovat závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva, a mezinárodní smlouvy, které úspěšně prošly ratifikačním procesem podle čl. 10 Ústavy, mají aplikační přednost před zákonem. Tuto podmínku splňují téměř všechny mezináro d ní smlouvy zaručující ochranu lidských práv uzavřené Českou republikou a ochrany z nich plynoucí je možné se dovolávat přímo vůči státu48 . Bylo by vhodné uvést, že česká právní úprava týkající se změny pohlaví vychází ze základních práv a svobod. Bohužel se však zdá, že přestože se lidská práva zaručují všem bez rozdílu49 , deklarovaná rovnost je u trans osob uplatňována v menší míře než u ostatních. Vedle záruky rovnosti v ústavněprávní rovině je právo na rovné zacházení zakotveno také v antidiskriminačním zákoně, který součástí ústavní pořádku sice není, zato má však velmi široký praktický dopad. Tento vznikl harmonizací směrnic Evropských společenství a upravuje zákaz diskriminace50 v rozličných oblastech života, a to z důvodů taxativně vyjmenovaných. Jedním z diskriminačních důvodů je pohlaví. Pohlaví je však chápáno českým právním

řádem čistě biologicky

a rozlišuje

pouze dvě kategorie.

Proto

antidiskriminační zákon vychází požadavkům na psychologické kritérium určení pohlaví vstříc a stanoví, že „za diskriminaci z důvodu pohlaví se považuje i diskriminace z důvodu […] pohlavní identifikace51 “, čímž poskytuje větší míru ochrany před diskriminací nejen transsexuálům, ale také jiným transgender osobám.

2.2. Úprava změny pohlaví v občanském zákoníku Občanský zákoník (dále jen „OZ“) ve svém § 2 stanoví, že „každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec,52 “ čímž stipuluje nadřazenost teleologického výkladu před čistě gramatick ým v případě rozporu. Dále odkazuje na zásady, na kterých spočívá. Ty jsou vyjmenovány v § 3 a samy vychází z Listiny. Soukromé právo tak podle něj „chrání důstojnost a svobodu

Stát se k dodržování mezinárodních závazků „upsal“ v čl. 1 odst. 2 Ústavy. Čl. 3 odst. 1 Listiny 50 Diskriminací ustanovení § 2 antidiskriminačního zákona rozumí takové jednání, včetně opomenutí, kdy se z jednou osobou zachází méně příznivě než s jinou osbou ve srovnatelné situaci (přímá diskriminace), jednání, kdy na základě zdánlivě neutrálního ustanovení, kritéria nebo praxe je osoba znevýhodněna oproti ostatním bez objektivního odůvodnění legitimním cílem a přiměřeností a nezbytnost í (nepřímá diskriminace), dále obtěžování, sexuální obtěžováním pronásledování, pokyn k diskriminaci a navádění diskriminaci. Tyto situace se označují termínem diskriminace, pouze pokud k nim dochází ze zakázaných vyjmenovaných důvodů. 51 § 2 odst. 4 zákona č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 89/2012 Sb (dále jen „ADZ”). 52 § 2 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ”). 48 49

17

člověka i jeho přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých takovým způsobem, jenž nepůsobí bezdůvodně újmu druhým 53 “. Klíčové ustanovení současné právní úpravy změny pohlaví představuje § 29 OZ, který nově zakotvuje podmínky změny a její právní důsledky. „(1) Změna pohlaví člověka nastává chirurgickým zákrokem při současném znemožnění reprodukční funkce a přeměně pohlavních orgánů. Má se za to, že dnem změny pohlaví je den uvedený v potvrzení vydaném poskytovatelem zdravotních služeb. (2) Změna pohlaví nemá vliv na osobní stav člověka, ani na jeho osobní a majetkové poměry; manželství nebo registrované partnerství však zaniká. O povinnostech a právech muže a ženy, jejichž manželství zaniklo, ke společnému dítěti a o jejich majetkových povinnostech a právech v době po zániku manželství platí obdobně ustanovení o povinnostech a právech rozvedených manželů ke společnému dítěti a o jejich majetkových povinnostech a právech v době po rozvodu; soud rozhodne, a to i bez návrhu, jak bude každý z rodičů napříště o společné dítě pečovat 54 “. Zařazení tohoto ustanovení do „nového“ občanského zákoníku občanským zákoníkem provincie

je inspiro vá no

Québec. Samotný obsah ustanovení však vychází

z dosavadní praxe a z pojetí, že změna pohlaví je faktický stav, pro který je rozhodujíc í hledisko lékařské55 a od québeckého vzoru se podstatně odlišuje56 . Úvodní věta prvního odstavce vyjmenovává dvě podmínky, jež musí být kumulativně naplněny: chirurgický zákrok při současném (a) znemožnění reprodukční funkce a (b) přeměně pohlavních orgánů. Vztah těchto podmínek, stejně jako jejich význam, není jednoznačný. Otázkami, které mohou v této souvislosti vyvstat je množství. Není kupříkladu jasné, jakým způsobem má nastat znemožnění reprodukční funkce (sterilizace) – je nutno, aby k němu došlo v důsledku chirurgického zákroku nebo i dříve, např. podáváním hormonů, věkem?57 Jaké míry má dosahovat přeměna pohlavních orgánů? Stačí pouze změna zevního

§ 3 odst. 1 OZ § 29 OZ 55 K § 29. Důvodová zpráva k občanskému zákoníku z 3. února 2012. 56 Srov. Code Civile du Québec, čl. 71 an. Dostupné z: http://www2.publicationsduquebec.gouv.qc.ca/dynamicSearch/telecharge.php?type=2&file=/CCQ_1991 /CCQ1991.ht ml. Québecké ustanovení především nevyžaduje pro změnu pohlaví „znemožnění reprodukční funkce“, tj. sterilizaci, a navíc se týká především změny pohlaví administrativní – tedy na matrice. 57 BARŠOVÁ, Andrea. Skalpel a duše. Ke změně pohlaví podle nového občanského zákoníku. Časopis zdravotnického práva a bioetiky [online]. 2013, vol. 3, no 1, s. 23. 53 54

18

genitálu? Musí dojít k odstranění samotných gonád? Postačí například u změny MtF odstranění penisu a ponechání varlat, nebo je zapotřebí odstranění varlat a ponechání penisu je pak v pořádku? Výsledkem této úpravy je tak nepříliš jasný text, který by však měl být v souladu s interpretačními pravidly podle § 2 OZ vykládán velmi mírně. Druhá věta prvního odstavce vytváří právní domněnku dne změny pohlaví de iure a tím se stává nejdůležitější částí tohoto klíčového ustanovení. Skutečnou změnu pohlaví není jednoduché určit, jelikož ji každý jedinec i odborník vnímá jinak a okamžik změny připisuje odlišným momentům. Dosavadní právní úprava podobné řešení nenabízela a vše bylo tudíž ponecháno v rukou pracovníků veřejné správy zodpovědných za změnu rodného čísla v případě, kdy došlo ke změně pohlaví58 , kterým byla změna pohlaví pouze de facto svěřena. Před vstupem občanského zákoníku v roce 2014 v účinnost nebylo nové pohlaví osob dle práva uznáváno – de iure došlo ke změně rodného čísla, změně jména a příjmení, změně pohlaví transsexuálního pacienta pro účely zákona o specifických zdravotních službách, ale změna pohlaví člověka nebyla komplexně řešena zákonem. Druhý odstavec poskytuje záruku zachování osobního stavu, osobních a majetkovýc h poměrů člověka. Dále se zabývá právními důsledky změny pohlaví a akcentuje především snahu o zachování tradičního pojetí rodiny, a to především „nuceným“ zánikem manžels tví či registrovaného partnerství. Již od doby před platností zákona č. 89/2012 Sb. je rozvod jednou z podmínek provedení zákroku operativní změny pohlaví podle zákona o specifických zdravotních službách a zavazuje zejména poskytovatele zdravotních služeb 59 . Druhý odstavec § 29 vedle toho pamatuje na případ, kdy jedinec podstoupí změnu pohlaví v zahraničním zařízení. Zánik manželství nastane v souladu s § 754 OZ a jeho následky se budou řídit následujíc ími ustanoveními. Nadto však § 29 stanoví, že soud rozhodne i bez návrhu, jak budou rodiče o dítě pečovat. Zákonodárce zde tak stanovil priority v přístupu k rodině a jasně deklaroval primát potřeby zachování tradičního pojetí rodiny nad zájmy dítěte i jeho rodičů60 . Účelem této práce není hodnotit nerovnost svazků manželského a registrova né ho partnerství a současnou právní úpravu i přes nesouhlas nelze než akceptovat. Současně je § 17 odst. 2 písm. d) zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných čísel Srov. § 22 zákona č. 373/2011 Sb, o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů. 60 Lze si například představit případ, kdy transsexuální osoba je otcem/matkou rodiny, která tuto osobu plně akceptuje a přeje si dál spokojeně existovat v dosavadním osvědčeném uspořádání. Tuto rodinu zákonodárce de facto ničí požadavkem na zánik manželství. Obdobným případem se zabýval ESLP v rozhodnutí ve věci Parry proti Spojenému království z 28. 11. 2006 (číslo stížnosti 42971/05), kde soud však porušení čl. 12 neshledal, neboť britské právo umožňuje soužití ve svazku registrovaného partnerství. 58 59

19

však nutno konstatovat, že možnost transformace svazku z manželství na registrova né partnerství a naopak, s níž současná právní úprava nepočítá, by ušetřila práci manželům, resp. partnerům, i státní správě. Ač jde o situace zřídkavé, jejich existence je dokumentována 61 a není důvodu, proč by je měl stát nadále přehlížet.

2.3. Změna pohlaví transsexuálních pacientů dle zákona o specifických zdravotních službách Práva a povinnosti transsexuálních pacientů a zdravotních zařízení provádějících chirurgick ý zákrok změny pohlaví jsou stanovena ustanovením § 21 an. zákona o specifick ýc h zdravotních službách62 . Tato úprava předcházela § 29 OZ a před jeho nabytím účinnosti nabízela dvě možnosti výkladu. První možnost spojovala administrativní změnu pohlaví s chirurgickým zákrokem pouze u jedinců, jimž byla diagnostikována transsexualita podle § 21 zákona o specifických zdravotních službách.

Druhá verze výkladu spojovala

administrativní změnu pohlaví s chirurgickým zákrokem u všech osob. Občanský zákoník jednoznačně stanovil povinnost podstoupit chirurgický zákrok každému, kdo si přeje administrativně změnit pohlaví, a upřednostnil tak výklad druhý, více restriktivní63 . Na rozdíl od úpravy občanského zákoníku zákon o specifických zdravotnických službách však neobsahoval podmínku přeměny pohlavních orgánů. Chirurgický zákrok dle § 22 lze provést pacientovi, který splňuje následující požadavky: (a) jednoznačně mu byla stanovena porucha sexuální identifikace 64 , (b) byla prokázána schopnost žít trvale jako osoba opačného pohlaví – Ministers tvo zdravotnictví doporučuje dobu RLE alespoň 12 měsíců ideálně spojenou s užívá ním hormonálních preparátů65 , (c) není v manželském ani registrovaném partnerském svazku u nás ani v zahraničí nebo takový svazek zanikl, (d) dosáhl minimálního věku 18 let,

Viz např. rozhodnutí ESLP ve věci Hämäläinen proti Finsku, číslo stížnosti 37359/09. Více viz oddíl 2.6.3. Zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách ve znění pozdějších předpisů (dále jen 63 DOLEŽAL, op. cit., s. 19. 64 K diagnostice transsexuality čeští lékaři využívají mezinárodní klasifikační systém nemocí (MKN-10), podle nějž je transsexualismus definován jako „Touha žít a být přijímán jako člen opačného pohlaví, obvykle spojena s pocitem nespokojenosti s vlastním anatomickým pohlavím nebo s jeho nevhodností, a s přáním chirurgického zásahu a hormonální léčby, aby tělo odpovídalo, jak je to jen možno, opačnému pohlaví.“ - Samo toto zařazení považují translidé, kteří sami sebe nevnímají jako nemocné, za nesouladné se základními lidskými právy. 65 Doporučený postup při provádění chirurgických zákroků směřujících ke změně pohlaví u transsexuálních pacientů. Věstník ministerstva zdravotnictví ČR [online]. 2012, částka 8, s. 5-6 [cit. 2. 2. 2015]. 61 62

20

(e) podal písemnou žádost, (f) získal kladné stanovisko odborné komise.66 Přivolení soudu (žádá poskytovatel zdravotní péče) a písemné žádosti zákonného zástupce je navíc třeba u pacienta zbaveného svéprávnosti. Změna pohlaví je vyloučena u pacientů, kteří jsou „ve výkonu vazby, trestu odnětí svobody, zabezpečovací detence nebo v ochranném léčení67 “. O provedení změny pohlaví podá poskytovatel dle § 23 potvrzení, které dříve sloužilo především jako podklad pro změnu jména a příjmení a změnu rodného čísla. Dnes slouží jako všeobecný doklad o změně pohlaví. Oproti původní úpravě z roku 1992, kterou obsahoval zákon o péči o zdraví lidu, je současná úprava zevrubnější a měla by přinášet pocit větší právní jistoty68 . Na druhou stranu je konečné stanovisko stále ponecháno na netransparentním rozhodování poměrně velké skupiny jednotlivců, do jejichž rukou se přenechává osud transsexuální osob.

2.4. Změna osobních údajů S procesem přeměny pohlaví je spojena změna osobních údajů, se kterou český právní řád počítá v případě změny jmen, příjmení a rodného čísla, s nimiž souvisí i vydání nových dokladů. Toto se však netýká dokladů všech, což transsexuálním osobám způsobuje značné obtíže. Dosud neupravenými oblastmi jsou například změna vysokoškolského diplomu nebo změna rodného listu dětí. Jména a příjmení fyzických osob se zapisují do knihy narození. Zákon o matrikách 69 umožňuje (a do určité míry vyžaduje) v souvislosti se změnou pohlaví změnu jména a příjmení ve dvou fázích. Po zahájení léčby změny pohlaví povolí matriční úřad změnu jména a příjmení z původního na neutrální. Po dokončení změny pohlaví povolí úřad změnu na jiné jméno nebo příjmení. Změna jména bude povolena pouze na základě žádosti fyzické osoby

Odborná komise je ustanovena ministrem zdravotnictví a tvoří ji pět lékařů s odlišnými okruhy specializace, klinický psycholog a právník se znalostí v oboru zdravotnického práva. Odborná komise do tří měsíců ode dne podání žádosti pozve pacienta na jednání, kde jej informuje o následcích a možných rizicích; následně komise vydá odborné stanovisko. Ke kladnému stanovisku je zapotřebí souhlasu všech členů odborné komise. Negativní stanovisko musí být odůvodněno. Stanovisko je následně předáno ministerstvu zdravotnictví (srov. § 22 zákona č. 373/2011 Sb.). Zákon neumožňuje podání odvolání proti rozhodnutí odborné komise. Zároveň však nijak neomezuje možnost opakovaného podání žádosti. V úvahu přichází také možnost podání stížnosti proti činnosti související se zdravotními službami podle zákona o zdravotních službách podle ustanovení § 93 zákona č. 372/2011 Sb. 67 § 21 odst. 5 zákona o specifických zdravotních službách. 68 Srov. § 27a zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů. 69 Zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o matrikách“). 66

21

a potvrzení poskytovatele zdravotních služeb. V průběhu léčby je změna jména čistě na vůli transsexuála, kdežto změna jména a příjmení po dokončení změny pohlaví je obligatorní a matriční úřad provede změnu příjmení v souladu s pravidly české mluvnice ve tvaru odpovídajícímu novému pohlaví a skutečnost, že fyzická osoba o změnu jména a příjmení nepožádala, oznámí soudu70 . Registr rodných čísel je veden Ministerstvem vnitra. Koncept rodných čísel je v naší zemi dlouhodobě kritizován z důvodu osobních údajů, které jsou z něj na první pohled patrné. Vedle věku a přesného data narození lze z rodného čísla vyčíst především pohlaví fyzické osoby. V tom se nadále promítá právní dělení fyzických osob na muže a ženy, kde individualita některých trans a intersex osob je naprosto opomíjena. Zákonodárce se přesto pokusil vyjít transsexuálním osobám vstříc a od 1. 1. 2003 umožňuje změnu rodného čísla po provedení změny pohlaví71 .

70 71

§ 72 zákona o matrikách. § 17 odst. 2 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel, ve znění pozdějších předpisů.

22

3. PODMÍNKY ADMINISTRATIVNÍ ZMĚNY POHLAVÍ A LIDSKÁ PRÁVA Tato kapitola se zabývá rozborem vybraných mezinárodním společenstvím uznávanýc h lidských práv ve vztahu k problematice administrativní změny pohlaví a představuje ústřední část této práce. V návaznosti na teoretický základ a stav účinné právní úpravy v ČR, jež byly prezentovány v předchozích dvou kapitolách, jsou prezentována vybraná lidská práva, jejichž porušení bylo v mezinárodním společenství v individuálních případech navrhováno. Nejčastější invazivní podmínky, které státy stanoví osobám, jež si přejí administrativně změnit pohlaví, jsou chirurgická změna genitálu spojená se sterilizací, povinné zdravotní vyšetření a případný rozvod72 . Soukromý život trans jedince se v této situaci de facto ocitá v rukou státu a samotnému jedinci je dána možnost chopit se jej zpět po naplnění rigidníc h administrativních a jiných požadavků. Rodinné vazby trans jedince bývají v principu vystavovány těžké zkoušce i bez zásahu státu, přesto je v mnoha případech právo na soukromý život a důstojnost v podobě uznání genderu podmíněno rozvodem. Zdraví jedince je ohroženo operací, začasté podmínkou sine qua non, i sterilizací, která má výrazný invazivní dopad nejen na lidské tělo, ale také na psychiku a emoční systém jedince 73 , jakož i stanovením diagnózy transsexuality. Lidská práva, která jsou porušována, nebo je do nich zasahováno, jak je prezentová no na následujících stranách, jsou: „právo na soukromý život“, „právo na rodinný život a právo na uzavření manželství“, „právo na zdraví“. Tento základní trojlístek ohrožených lidských práv je doplněn potencionálním porušením principu zákazu diskriminace a jiných práv. Zmíněná lidská práva jsou rozebrána zejména ve světle rozhodovací činnosti mezinárodních soudních těles a stanovisek výborů zřízených ke kontrole dodržování mezinárodních lidskoprávních smluv.

3.1. Právo na soukromý život Všeobecná deklarace lidských práv – nezávazný dokument poskytující první ucelený katalog lidských práv na mezinárodní úrovni - zakazuje svévolný zásah do soukromého života v článku 12 a tento princip přejímá do článku 17 Mezinárodní pakt o občanských a

Viz „Trans Rights Europe Index 2015“ vydaný Transgender Europe. Dostupné z: http://tgeu.org/wpcontent/uploads/2015/05/trans -map-Side-B-may-2015_image.png 73 Srov. rozsudek čtvrtého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 8. 11. 2011, V.C. proti Slovensku, číslo stížnosti 18968/07, odst. 108. 72

23

politických právech (dále jen „MPOPP“). Evropská úmluva o ochraně lidských práv (dále jen „Úmluva“) zakotvuje právo na respektování soukromého života v článku 8 74 . První odstavec článku 8 je v rámci Úmluvy specifický, jelikož nestanoví právo na soukromý život jako takový, ale pouze právo na respekt k němu. Toto slovní spojení „naznačuje záměr ponechat smluvním státům nemalý prostor při regulování soukromých a rodinných vztahů75 “, což ostatně vyplývá ze znění druhého odstavce článku 8, který vyjmenovává případy, v nichž může státní orgán zasahovat do práva na respektování soukromého a rodinného života. „[V] zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, hospodářského blahobytu země, ochrany pořádku a předcházení zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných76 “ je státu umožněno regulovat oblast, v níž může v souladu se zákonem a za situace nezbytnosti v demokratické společnosti volně regulovat soukromý život, což Evropský soud pro lidská práva (dále jen „ESLP“ či „Soud“) potvrzuje prostřednictvím ponechání široké míry uvážení států (doktrína margin of appreciation). Při posuzování míry volného uvážení států ESLP hodnotí odůvodnění uváděné samotným státem a zároveň hledá existenci, resp. absenci konsenzu mezi členskými státy. Článek 8 chrání právo jedince vést život podle vlastních představ. Výraz „soukromý“ směřuje na intimní prvky života, které mají být osvobozeny od zásahu státu, respektive by do nich stát měl zasahovat pouze v rámci míry volného uvážení. Sexuální život a pohlavní identita patří mezi takové intimní prvky77 . Stanovení náročných požadavků pro uznání změny pohlaví může představovat zásah do práva na respektování soukromého života. 3.1.1. ESLP a období široké míry volného uvážení států v oblasti uznání změny pohlaví Otázkou uznání změny pohlaví, respektive transsexualitou se Soud zabýval poprvé v roce 1986 v případu Rees proti Spojenému království78 . Pan Rees se narodil jako žena, prošel přeměnou pohlaví, absolvoval operativní změnu pohlaví financovanou z veřejných zdrojů a

Kromě soukromého života se tento článek zabývá také ochranou rodinného života, jíž je věnována další podkapitola, ochranou obydlí a korespondence. 75 JANIS, Mark W. et al. European Human Rights Law, text and materials. 3 ed. Oxford: Oxford University Press, 2010, s. 374. Přeloženo autorem. 76 Čl. 8 odst. 2 EÚLP. 77 JANIS, op. cit., s. 426-427. 78 Rozsudek pléna Evropského soudu pro lidská práva ze dne 17. 10. 1986, Rees proti Spojenému království, číslo stížnosti 9532/81. 74

24

byla mu odmítnuta změna pohlaví v registru obyvatel a vydání nového rodného listu, v čemž spatřoval porušení článku 8 Úmluvy. Soud, ač s panem Rees sympatizoval, rozhodl v jeho neprospěch, což odůvodnil existencí široké míry volného uvážení států79 . Spojené království, poučeno nedostatečností argumentu ochrany morálky80 , svou právní úpravu obhájilo ochranou zájmů veřejnosti, které by byly ohroženy změnami v systému registrace obyvatel a utajením údajů o původním pohlaví panu Reese81 . Současně však Soud upozornil na nutnost opakované revize vhodnosti právních opatření v oblasti změny pohlaví s ohledem na vědecký a společenský vývoj82 . V případu Cossey proti Spojenému království83 kladl Soud důraz na nemožnost dosažení všech biologických charakteristik opačného pohlaví skrze provedení chirurgické změny genitálu, čímž doplnil argumentaci z rozhodnutí ve věci Rees a odůvodnil vhodnost opatření aplikovaných Spojeným královstvím84 . Soud rozhodl v neprospěch stěžovatelk y. V obou případech Soud porovnával zájmy jednotlivce na dosažení uznání změněného pohlaví se zájmy společnosti, přičemž dvakrát upřednostnil zájem společnosti na zachování současného systému registrace obyvatel. 3.1.2. ESLP a zúžení míry volného uvážení Částečný zlom v uvažování Soudu nastal v případu B. proti Francii85 . Transžena B. absolvovala operativní přeměnu pohlaví, ve Francii jí však nebylo umožněno získání nového rodného listu ani změna jména. Hlavní rozdíl oproti předchozím „britským“ rozhodnutím spočívá v odlišnosti systému evidence obyvatel, který ve Francii, na rozdíl od Spojeného království, umožňoval drobné změny v průběhu života jednotlivce. K zavedení možnosti právní změny pohlaví do administrativního aparátu Francie by nebylo bývalo vyžadováno takové úsilí jako ve Spojeném království a u stěžovatelky by pak nebývalo docházelo ke každodenním zásahům do soukromí v důsledku rozdílných pohlaví uváděných v různýc h

Tamtéž, odst. 46. Ve věci Dudgeon Soud uvedl jeden z limitů míry volného uvážení států ve vztahu k právu na soukromý život, když konstatoval, že argument ochrany morálky v případě závažného zásahu do stěžovatelova soukromého života sám o sobě neobstojí. Viz Dudgeon proti Spojenému království ze dne 22. 10. 1981, číslo stížnosti 7525/76, odst. 61. 81 ESLP: Rees proti Spojenému království, odst. 43-44. 82 Tamtéž, odst. 47. 83 Rozsudek pléna Evropského soudu pro lidská práva ze dne 27. 9. 1990, Cossey proti Spojenému království, číslo stížnosti 10843/84. 84 ESLP: Cossey proti Spojenému království, odst. 40. 85 Rozsudek pléna Evropského soudu pro lidská práva ze dne 25. 3. 1992, B. proti Francii, číslo stížnosti 13343/87. 79 80

25

oficiálních dokumentech86 . Soud se opět zabýval nalezením spravedlivé rovnováhy mezi zájmy společnosti a zájmy jednotlivce a naznal, že v tomto případě rovnováhy nebylo dosaženo a právo na respektování soukromého života slečny B. bylo porušeno 87 . Trans komunitu však Soud nepotěšil, když v případu Sheffield a Horsham proti Spojenému království88 neshledal nutnost odklonu od rozhodnutí ve věci Rees a zopakoval, že transsexualismus stále „přináší řadu komplexních vědeckých, právních, morálních a společenských otázek, k jejichž řešení neexistuje mezi členskými státy obecně sdílený postoj 89 “ a rozhodl, že právo na soukromý život nemožností přístupu dvou transsexuálníc h osob k administrativní změně pohlaví porušeno nebylo90 . Významným milníkem v ochraně práv transsexuálů se tak stalo až rozhodnutí z nového milénia ve věci Christine Goodwin proti Spojenému království91 . Paní Goodwin se v roce 1937 narodila do mužského těla, v němž založila rodinu a vychovala děti. V 60. letech jí byla diagnostikována transsexualita a od té doby se v pracovním životě chovala jako muž, v soukromí jako žena. V 80. letech začala procházet přeměnou v ženu – brala hormony, podstoupila hlasový trénink a v roce 1990 absolvovala operativní změnu pohlaví hrazenou z veřejných

prostředků. Pro potřeby svých potencionálních

zaměstnavatelů,

systém

sociálního zabezpečení i vládu Spojeného království však zůstala býti mužem, jelikož jí nebyla umožněna administrativní změna pohlaví92 . Po neúspěchu u britských soudů se obrátila na ESLP s navrhovaným porušením čtyř článků Úmluvy, mezi nimi i právem na respektování soukromého života. Soud zkoumal míru nesouladu mezi sociální realitou, jejíž jsou transsexuální osoby součástí, a právem, které s nimi do velké míry nepočítá93 . Přestože v Evropě stále neexisto va l jasný konsenzus v této otázce, nedávné změny v právních úpravách členských států naznačily určitý trend, který Soud následoval94 . Soud zdůraznil, že základem Úmluvy je zachovává ní především lidské důstojnosti a lidské svobody a transsexuálním osobám tak musí být

Tamtéž, odst. 49-51. Tamtéž, odst. 63. 88 Rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 30. 7. 1998, Sheffield a Horsham proti Spojenému království, čísla stížností 22985/93 a 23390/94. 89 Tamtéž, odst. 58. 90 Tamtéž, odst. 61. 91 Rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 11. 7. 2002, Christine Goodwin proti Spojenému království, číslo stížnosti 28957/95. Pro úplnost se hodí doplnit, že ve stejný den vydal velký senát ESLP takřka identické rozhodnutí ve věci I. proti Spojenému království, číslo stížnosti 25680/94. 92 Tamtéž, odst. 12-19. 93 ESLP: Christine Goodwin proti Spojenému království, odst. 76-77. 94 Tamtéž, odst. 85. 86 87

26

poskytnuta značná míra ochrany95 . Soud aplikoval Úmluvu jako „živoucí nástroj“, tedy instrument, který se vyvíjí v koherenci se sociálními změnami, a rozhodl o odklonu od své dřívější jurisprudence, jenž odůvodnil především společenskou akceptací transsexuality. Při konfliktu mezi uznáním identity jednotlivce a zájmy většiny spočívajícími v zachování stávajícího administrativního systému, jehož změna by veřejnosti žádnou výraznou újmu nepřinesla, se Soud přiklonil na stranu jednotlivce 96 . Došlo k zúžení míry volného uvážení a Spojené království porušilo právo paní Goodwin na respektování soukromého života. 3.1.3. ESLP a navazování na rozsudek ve věci Christine Goodwin Od roku 2002 bylo na výrok v případu Goodwin navazováno a pokáráno bylo Německo, jež Soud upozornil na existenci pozitivní obligace ve vztahu k transsexuálním osobám97 ; Spojené království, které Soud pokáral za nedostatečné uznání změny pohlaví po rozsudku ve věci Goodwin98 ; Litva, jejíž právní řád sice administrativní změnu pohlaví umožňoval, ale operativní změna pohlaví nebyla proveditelná díky mezeře v zákoně 99 , i Švýcarsko, které nevzalo v úvahu vysoký věk transsexuální osoby při přístupu k operativní změně pohlaví100 . Soud se zabýval, také případy s Portugalskem, které původně odmítlo uznat změnu pohlaví nabytou v zahraničí101 , a Maltou, jež neuznalo existenci nové pohlavní identity úplně, v důsledku čehož nebyla stěžovatelka schopna uzavřít manželství102 . V těchto věcech však nebylo rozhodnuto a stížnosti byly vyškrtnuty ze seznamu případů v souladu s článkem 37 Úmluvy. V březnu 2015 Soud rozhodl o porušení práva na respektování soukromého života Tureckem, které odmítalo povolit provedení operativní změny pohlaví u osoby, jež nebyla zbavena schopnosti se rozmnožovat. V případu Y.Y. proti Turecku103 Soud odmítl nazírání Tamtéž, odst. 90. Tamtéž, odst. 92-93. 97 Rozsudek třetího senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 12. 6. 2003, Van Kück proti Německu, číslo stížnosti 35968/97. 98 Rozsudek čtvrtého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 23. 5. 2006, Grant proti Spojenému království, číslo stížnosti 32570/03. 99 Rozsudek druhého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 11. 9. 2007, L. proti Litvě, číslo stížnosti 27527/03. 100 Rozsudek prvního senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 8. 1. 2009, Schlupmf proti Švýcarsku, číslo stížnosti 29002/06. 101 Rozhodnutí druhého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 6. 9. 2011, P. proti Portugalsku, číslo stížnosti 56027/09. 102 Rozhodnutí čtvrtého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 9. 7. 2013, Cassar proti Maltě, číslo stížnosti 36982/11. 103 Rozsudek druhého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 10. 3. 2015, Y.Y. proti Turecku, číslo stížnosti 14793/08. 95 96

27

na právo na soukromý život transsexuálů jako na kontroverzní téma104 . Z okolností vyplynulo, že stěžovatel dlouhodobě neměl možnost podstoupit sterilizaci z důvodu fyzické nedostupnosti. Byl mu odmítnut přístup k provedení operace změny pohlaví, jelikož nebylo prokázáno, že by tato byla nutná pro jeho zdravý psychický vývoj a zároveň, jelikož nesplnil podmínku neplodnosti předepsanou tureckým občanským zákoníkem105 .

Soud uznal

argument Turecka spočívající v ochraně zdraví a zájmů žadatelů o změnu pohlaví jako opodstatněný, ale zároveň jej zhodnotil jako nedostatečný, jelikož vyslovil, že podmínka neplodnosti zájemce o fyzickou změnu pohlaví je neodůvodněná. Tento zásah do práva na respektování soukromého života zhodnotil jako nepotřebný v demokratické společnosti. Turecko porušilo právo na respektování soukromého života pana Y.Y106 . Soud ve zmíněných rozsudcích dále zužuje míru volného uvážení států. Na druhou stranu se nedá říci, že by Soud ztratil veškeré zábrany v omezování míry volného uvážení států ve věcech administrativní změny pohlaví. Ve věci P.V. proti Španělsku107 , se Soud zabýval otázkou, zda omezení kontaktu mezi dočasně emočně nestabilním (transsexuálním) rodičem a jeho dítětem spadá do diskrece států a rozhodl, že k porušení článku 8 ve spojení s článkem 14 nedošlo. Ve věci Hämäläinen proti Finsku108 byli manželé odhodláni setrvat v manželské m svazku i přes vykonanou operativní přeměnu pohlaví „otce” rodiny. Soud posuzoval, zda Finsko mohlo podmiňovat výkon administrativní změny pohlaví rozvodem manžels tví, respektive jeho přeměnou v registrované partnerství, a naznal, že tato otázka do míry volného uvážení spadá a k porušení povinností dle článku 8 nedošlo 109 .

3.2. Právo na rodinný život a uzavření manželství Právo na rodinný život je tradičně spojováno s právem na soukromý život. Činí tak Všeobecná deklarace i Mezinárodní pakt o občanských a politických právech. Pro účely této práce je však vhodné vytvořit spojení mezi právem na rodinný život a právem na uzavření manželství, neboť instrument změny pohlaví zasahuje do vztahů rodinných zejména skrze

Tamtéž, odst. 109. ESLP: Y.Y. proti Turecku, ods t. 16-18 106 Tamtéž, odst. 121-122. 107 Rozsudek třetího senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 30. 11. 2010, P.V. proti Španělsku, číslo stížnosti 35159/09. 108 Rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 16. 7. 2014, Hämäläinen proti Finsku, číslo stížnosti 37359/09. 109 Tamtéž, odst. 82-88. 104 105

28

kladení podmínek na manžele, respektive partnery. Z textu Evropské úmluvy o lidských právech vyplývá, že se na právo na respektování rodinného života vztahuje stejná míra ochrany jako na práva na respektování soukromého života. Právo na uzavření manželství a založení rodiny deklaruje Všeobecná deklarace v článku 17. MPOPP toto právo potvrzuje v článku 23 a navíc jej podmiňuje svobodným a plným souhlasem snoubenců. Právo uzavřít manželství a založit rodinu mají dle článku 12 Úmluvy ženy a muži způsobilí věkem v souladu s vnitrostátními zákony. Úmluva explicitně ponechává členským státům velkou míru diskrece. Z textu ustanovení vyplývá ještě vyšší míra volného uvážení států, než v oblasti respektu k soukromému a rodinnému životu. Členské státy Rady Evropy jako celek ulpívají na tradičním uspořádání společnosti více než množina členských států EU, kde se zdá snazší nalézt společný konsenzus 110 . Dá se očekávat, že cesta k rovnosti manželství bude snadnější v EU. Tuto tezi potvrzuje text článku 9 LZP EU, který umožňuje volný výklad ve prospěch homosexuálních párů111 . Soud již několikrát zopakoval, že termín rodina musí být dle Soudu vykládán autonomně112 . Za rodinu je třeba považovat nejen svazky posvěcené právem, ale v úvahu je třeba brát také sociální a biologická kritéria, která dokonce nad čistě právními vazbami převažují. Manželství již není podmínkou pro vznik rodiny a nemanželské i adoptované děti jsou rodiny součástí113 . 3.2.1. ESLP a právo na uzavření manželství po uznání změny pohlaví Soud se při několika příležitostech věnoval navrhovanému porušení práva na respektování rodinného života i práva na uzavření manželství trans osob. V prvním trans případu vůbec navrhoval pan Rees porušení práva na uzavření manželství. Soud však raději prosazoval koncept manželství jako svazku mezi osobami opačného biologického pohlaví, které je základem tradiční rodiny. Transsexuální osoba nedosahovala dle Soudu všech biologických charakteristik opačného pohlaví, a proto

JONES, Jackie. Taking ‘sex‘ out of marriage. In: JONES, Jackie et al. Gender, Sexualities and Law. New York: Routledge, 2011, s. 301. 111 To potvrdil Soud i v rámci obiter dicta případu Schalk a Kopf proti Rakousku ze dne 24. 6. 2010, číslo stížnosti 30141/04. 112 JANIS, op. cit., s. 380. 113 Tamtéž, s. 380-389. 110

29

manželství uzavřít nemohla114 . Toto stanovisko Soud potvrdil v rozhodnutí ve věci Cossey115 i Horsham116 . Článek 12 Úmluvy tak, jak jej dříve Soud interpretoval, prakticky neumožňoval jiné rozhodování. Značně limitující koncept biologického pohlaví nedovoloval transsexuá lů m uzavřít manželství, protože je Spojené království ani ESLP nepovažovaly za osoby nově nabytého pohlaví. Právě zde se projevuje velice úzká provázanost mezi právem na respektování soukromého života a právem na uzavření manželství transsexuálních osob – do roku 2002 v plné diskreci států. Ve věci Goodwin117 Soud svůj postoj zásadně přehodnotil. Na rozdíl od předchozíc h rozhodnutí Soud uvedl, že pro potřeby určení pohlaví nelze nadále aplikovat výluč ně biologické kritérium118 , právo na uzavření manželství není závislé na schopnosti partnerů založit rodinu119 a vyslovil, že „nenachází důvod, který by ospravedlňoval znepřístupně ní práva na uzavření manželství transsexuálům za žádných okolností120 “. Tím Soud státům odebral způsobilost omezovat možnost vstupu transsexuálních osob do manželství. Státy stále mohou stanovit rozsah výkonu práva uzavřít manželství, nemohou jej však omezit natolik, že by narušily jeho samotnou podstatu. Dlužno podotknout, že se uvedený rozsudek týká pouze post-operativních transsexuálů, jejichž změna pohlaví již byla právem uznána a nevztahuje se na právo uzavřít manželství ostatních transgender osob. 3.2.2. ESLP a rozvod jako podmínka uznání změny pohlaví V roce 2006 Soud rozhodl o nepřijatelnosti dvou stížností proti Spojenému království, ve kterých stěžovatelé požadovali, aby Soud prohlásil rozvod jako podmínku plného uznání změny pohlaví za odporující Úmluvě. Manželé Wena a Anita Parry si přáli zůstat „milujíc ím a sezdaným párem121 “ a manželé R. a F. naopak pro setrvání v manželském svazku uváděli ryze praktické důvody ekonomické povahy122 . Soud hodnotil existenci formy registrované ho

ESLP: Rees proti Spojenému království, odst. 49. ESLP: Cossey proti Spojenému království, odst. 43-48. 116 ESLP: Sheffield a Horsham proti Spojenému království, odst. 66-70. 117 A identicky také ve věci I. proti Spojenému království. 118 ESLP: Christine Goodwin proti Spojenému království, odst. 100. 119 Tamtéž, odst. 98. 120 Tamtéž, odst. 103. 121 Rozhodnutí čtvrtého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 28. 11. 2006, Parry proti Spojenému království, číslo stížnosti 42971/05. 122 Rozhodnutí čtvrtého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 28. 11. 2006, R. a F. proti Spojenému království, číslo stížnosti 35748/05. 114 115

30

partnerství ve Spojeném království123 a uvedl, že představuje dostatečnou náhradu manželství a případy se rozhodl dále nezaobírat. Stejným problémem se Soud zabýval v roce 2014 ve věci Hämäläinen, kdy se navíc věcí zaobíral meritorně. Článek 8 nebyl porušen, jelikož Finsko splnilo svůj pozitivní závazek umožněním konverze manželství do registrovaného partnerství. Registrované partnerství podle Soudu nepopírá rodinné vazby a nezpůsobuje žádné výrazné změny v majetkovýc h povinnostech a právech rodičů a partnerů124 . Ve všech třech případech došlo k nalezení spravedlivé rovnováhy mezi zájmy stěžovatelů a zájmem společnosti na zachování tradičního konceptu rodiny a Soud ve věci Hämäläinen po letech potvrdil své přesvědčení v registrované partnerství jako dostatečnou, ačkoli ne identickou, náhradu manželství, a rozhodl, že stanovení podmínky rozvodu pro uznání změny pohlaví neodporuje rodinnému životu ani manželství. Jak již bylo zmíně no, Soud je v této oblasti opatrný, jelikož jde o citlivou otázku rovnosti heterosexuálních a homosexuálních svazků, která stále ještě spadá do míry volného uvážení států125 . 3.2.3. ESLP a rodinné vztahy transsexuálních osob Právo na uzavření manželství transsexuálních osob není porušeno podmíněním uznání změny pohlaví rozvodem. Naopak k jeho hrubému porušení dochází, nemá-li jedinec možnost po změně pohlaví uzavřít sňatek s osobou opačného pohlaví. Kromě rodinných vztahů me zi manžely, respektive partnery se Soud zabýval rovněž vztahem transsexuálních osob k dětem. V „předgoodwinovském“ rozhodnutí ve věci X, Y a Z proti Spojenému království126 šlo o právní uznání vztahu mezi transsexuálním mužem, jeho partnerkou a jejím dítětem, které bylo počato umělým oplodněním, o něž požádali partneři společně. Soud se vyslovil proti navrhovanému porušení práva na respektování rodinného života, zároveň však uznal, že de facto mezi stěžovateli rodinné vazby existují127 . Existenci rodinné vazby mezi transsexuální osobou a jejím biologickým potomkem Soud implicitně potvrdil také v již zmíněné věci P.V. proti Španělsku128 .

123

Podle Civil Partnership Act 2004. ESLP: Hämäläinen proti Finsku, odst. 86. 125 Viz např. Schalk a Kopf proti Rakousku, odst. 105. 126 Rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 22. 4. 1997, X, Y. Z proti Spojenému království, číslo stížnosti 21830/93. 127 Tamtéž, odst. 49. 128 ESLP: P.V. proti Španělsku. 124

31

3.3. Právo na zdraví Právo na zdraví se objevuje jako součást práva zajišťovaného článkem 25 Všeobecné deklarace. Není však zcela jednoduše vymezitelné, neboť není v moci států ovlivnit všechny faktory, které na zdraví působí, ani zajistit každému plnohodnotný život, a nelze chránit právo být zdravý129 . Z tohoto důvodu podle článku 12 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech (dále jen „MPHSKP“) všechny smluvní strany uznávají spíše „[p]rávo každého jednotlivce na dosažení nejvýše dosažitelné úrovně fyzického a duševního zdraví130 “. Kromě některých specializovaných mezinárodních úmluv o lidských právech131 je ochrana zdraví předmětem článku 11 Evropské sociální charty (dále jen „ESCh“). Ochraně zdraví se věnuje také Listina základních práv Evropské unie (dále jen „LZP EU“), která v článku 35 zakotvuje právo na přístup k preventivní zdravotní péči. Na první pohled je patrné, že právo na zdraví se v rámci Rady Evropy netěší takové míře ochrany, jako práva rozebraná výše. ESLP se sice právem na zdraví již zabýval, vždy však pouze implicitně v rámci práva chráněného výslovně Úmluvou132 . Na dodržování práva na zdraví tak dohlíží zejména MPHSKP a úmluvami zřízené výbory. Tento slabý stupeň ochrany je motivací pro nestátní organizace, které se čile zabývají monitorováním dodržování práva na zdraví transgender osob a jeho interpretací133 . 3.3.1. Právo na zdraví podle Výboru pro ekonomická, sociální a kulturní práva Výbor pro ekonomická, sociální a kulturní práva (dále jen „VESKR“) výkladu práva na zdraví věnoval celý generální komentář č. 14 z roku 2000134 . Výbor zdůraznil, že právo na zdraví neznamená právo být zdravý, ale spíše právo mít kontrolu nad svým zdravím a právo na systém ochrany zdraví, který poskytne všem lidem bez rozdílu přístup k nejvýše dosažitelné úrovni zdraví135 . Výbor dále rozebral základní prvky práva na zdraví, kterými jsou dostupnost, přístupnost, přijatelnost a dobrá kvalita 136 a vymezil povinnosti státům,

129

EIDE, Asbjorn. Adequate standard of living. In: MOECKLI, Daniel et al. International Human Rights Law. 2 ed. Oxford: Oxford University Press, 2010, s. 204-205. 130 Čl. 12 MPHSKP. 131 Viz. např. čl. 12 Úmluvy o odstranění diskriminace žen; čl. 24 Úmluvy o právech dítěte. 132 Srov. např. D. proti Spojenému království ze dne 2. 5. 1997, číslo stížnosti 30240/96, kde Soud dovodil, že návrat osoby postižené AIDS do oblasti bez přístupu k antiretrovirální léčbě by porušil zákaz nelidského a ponižujícího zacházení. 133 Důležitým interpretačním dokumentem se například staly „Standardy péče“ WPATH. 134 Committee on Economic, Social and Cultural Rights. General Comment 14. The right to the highest attainable standard of health. U.N. Doc. E/C.12/2000/4 (2000). 135 General comment 14, op. cit., odst. 8-9. 136 Tamtéž, odst. 12.

32

kterými jsou (stejně jako u jiných lidských práv) závazky respektovat, chránit a plnit 137 . Státy jsou povinny, v souladu s čl. 2 MPHSKP, podniknout při maximálním využití svých zdrojů kroky, které povedou k postupnému dosažení plného uskutečnění práva na zdraví138 . Výbor vymezil soubor povinností, které musí stát splnit za každou cenu – ty tvoří jádro práva na zdraví139 a jejich naplňování musí být prováděno progresivně, tak aby stát spěl k plnému naplnění práva na zdraví140 . Retrogresivní opatření jsou téměř absolutně vyloučena. Stát, který se k přijetí retrogresivních opatření odhodlá, bude muset prokazovat, že byla přijata po pečlivém uvážení všech alternativ a jsou odůvodněna nedostatkem zdrojů, které by umožnily progresivnější opatření141 . 3.3.2. Problematické oblasti práva na zdraví trans osob Právo na zdraví trans osob je v průběhu přeměny potencionálně porušováno v několika rovinách142 . Specifická situace, v níž se transsexuální osoby nachází, sama o sobě představuje velkou zátěž na psychické zdraví. Psychické, stejně jako fyzické, zdraví je však namá háno více než zdraví průměrně zdravých netranssexuálních osob. A) Přístup k zdravotnickým zařízením, službám a produktům Stát je povinen zajistit přístup k zdravotnickým zařízením, službám a produktům bez diskriminace143 . Diskriminována se však v EU cítí asi pětina trans osob144 . Nezkušenost a nepřipravenost zdravotnického personálu však navíc může způsobovat nechuť trans osob nechat se vyšetřit nebo jen získat přístup k hormonálním prostředkům, které jsou k řádnému provedení přeměny klíčové. „Trans osoby čelí při snaze kontrolovat vlastní sexuální a reprodukční životy mnoha překážkám. Předsudky nebo špatná informovanost zdravotníků je pouze jedním faktorem.145 “ Jednou z takových překážek je rovněž věk jedince, když v mnoha zemích, které změnu pohlaví umožňují, je věkový limit stanoven dosažením dospělosti146 .

Tamtéž, odst. 33. Tamtéž, odst. 47. 139 Tamtéž, odst. 43. 140 Tamtéž, odst. 31. 141 General comment 14, op. cit., odst. 32. 142 Srov. The United Nations Development Programme (UNDP). Discussion Paper. Transgender Health and Human Rights. New York: UNDSP, 2013, s. 20-22. 143 General comment 14, op. cit., odst. 18. 144 European Union Agency for Fundamental Rights. Being trans in the European Union. Comparative analysis of EU LGBT survey data. Luxembourg: Publications Office of the European Union, 2014, s. 42. 145 UNDP, op. cit., s. 17.. 146 Commissioner for Human Rights. Issue Paper. Human Rights and Gender Identity [online]. Strasbourg, 29. 6. 2009. [cit. 20. 6. 2015]. CommDH/IssuePaper(2009)2. 137 138

33

B) Psychiatrická diagnóza Ne všechny transsexuální osoby vyžadují projití celou přeměnou od hormonální léčby, přes drobné praktické operace, až po změnu genitálu s případnou sterilizací. Na začátku většiny těchto cest je stanovení psychiatrické diagnózy, jejímž cílem by mělo být vyjasnění situace. Transsexualita je podle 10 verze Mezinárodní klasifikace nemocí jednou z „poruchy duševních a poruchy chováních147 “, s čímž spousta transsexuálů nesouhlasí, jelikož se sami nepovažují za duševně nemocné a upřednostňují přístup do zdravotnických zařízení na základě informovaného

souhlasu148 .

Současný

stav přispívá

k neochotě vyhledat

zdravotnickou pomoc a navíc způsobuje stigmatizaci trans osob jako psychicky nemocnýc h. Diagnóza transsexuality je často stanovena jako podmínka uznání změny pohlaví 149 . Vedle toho může ale stanovení diagnózy stát v cestě také přístupu k hormonům nebo operaci změny pohlaví, což může vést až k řešení v podobě opatřování nebezpečných hormonů bez předpisu nebo k pokusům o úpravu morfologie těla vlastními prostředky. C) Operace změny pohlaví Zdravotnické zařízení umožňující provedení operativní změny pohlaví by mělo splňovat požadavek přístupnosti, jinak lze uvažovat o nesplnění závazků státu vyplývajíc íc h z článku 11 MPHSKP150 . Je třeba brát v úvahu, že operativní změna pohlaví však není krokem, který zvažují podstoupit všechny trans osoby a státy by je k němu neměly „nutit“. Odstranění genitálu je velmi invazivní zákrok, který nemusí mít všichni zájem podstoupit – buď z důvodů zdravotních nebo z důvodů osobních spočívajících v principiálním nesouhlas u s právní úpravou nebo z čistého přesvědčení o jeho nepotřebnosti151 . Amnesty Internationa l považuje požadavek změny pohlaví za odporující právu na zdraví152 a její logiku potvrzují rozhodnutí evropských vnitrostátních soudů153 .

147 .

MKN-10, op. cit. Připravovaná verze MKN počítá s přejmenováním a přeřazením současných „poruch pohlavní identity“. Viz UNDP, op. cit., s. 20. 149 Srov. např. současnou úpravu ve Spojeném království – více viz subkapitola 5.1. 150 General comment 14, op. cit., odst. 12. 151 Množství transgender osob je spokojeno se svým biologickým pohlavím a rády by zachovaly původní genitál, ale přesto se považují za osoby pohlaví opačného. Např. podle zprávy Amnesty International. The State Decides Who I Am. Lack of Legal Gender Recognition for Transgender People in Europe [online]. London: Amnesty International, 2014, s. 9 [cit. 15. 5. 2015]. 152 Amnesty International, op. cit., s. 22. 153 Viz např. Rozhodnutí správního odvolacího soudu ve Švédsku z 19. 12. 2012 (citováno níže). 148

34

D) Sterilizace Celá řada evropských států podmiňuje provedení uznání změny pohlaví sterilizac í. Sterilizací lze rozumět zákrok, který vede ke zbavení rozmnožovací schopnosti, a to buď přímo anebo v důsledku druhotného efektu154 . Přestože tento zákrok je některými trans osobami vyhledáván, není tomu tak v každém případě. Jde o výrazný zákrok do fyzické integrity, jenž, není-li realizován po předchozím získání informovaného souhlasu, je v přímém rozporu s právem na zdraví, jakož i respektem k sebeurčení a lidské důstojnosti jedince. Proti nucené sterilizaci trans osob se vyslovují mezinárodní orgány155 a vnitrostátní soudy156 . V roce 2012 rozhodl švédský odvolací správní soud, že požadavek sterilizace odporuje švédské ústavě i článku 8 Úmluvy, jelikož se jedná o zásah, který nelze ospravedlnit potřebou zachování řádu v rodinných vztazích. Znemožnění reprodukční funkce lze považovat za podmínku, která je v rozporu s právem na zdraví i z toho důvodu, jelikož sama o sobě odporuje svobodě jedince rozhodovat o svém sexuálním a reproduktivním zdraví. Navíc se tato podmínka jeví jako opatření retrogresivní, jelikož namísto podporování plodnosti jedinců směřuje k pravému opaku, tedy ke snižování reprodukceschopné populace. 3.3.3. Shrnutí Právo na zdraví se nedočkává takové ochrany, jako jiná zmíněná práva. Ve světle generální ho komentáře č. 14 se zdá, že dochází k jeho porušování na několika úrovních. Sterilizace je příkladem opatření, které se nachází v přímém konfliktu s právem na zdraví. Komisař Rady Evropy pro lidská práva v roce 2009 doporučil zrušení sterilizace jako nezbytného právního požadavku pro uznání změny pohlaví157 . Negativně se vůči sterilizaci vymezuje Světová zdravotnická organizace158 , jakož i řada nezávislých iniciativ. Právo na nejvyšší dosažitelno u úroveň zdraví zahrnuje i experty vytvořený dokument Yogyakarta Principles 159 . Tento nezávazný dokument má za cíl mapování a přehledné uspořádání lidských práv, s jejichž porušováním se lidé různých sexuálních orientací i genderových identit setkávají, jakož i

154

World Health Organization. Eliminating forced, coercive and otherwise involuntary sterilization: an interagency statement, OHCHR, UN Women, UNAIDS, UNDP, UNFPA, UNICEF and WHO [online]. Geneva: WHO, 2014, s. 1 [cit. 26. 6. 2015]. 155 Např. Komisař Rady Evropy pro lidská práva ve svém souboru doporučení z července 2009 (citováno výše). 156 Více viz kapitolu 5. 157 Commissioner for Human Rights, op. cit. 158 Srov. výše citované stanovisko WHO k odstranění nucené, nátlakové a jiné nedobrovolné sterilizace. 159 Yogyakarta Principle 17.

35

„připomenutí“ závazků států na jejich ochranu a dodržování160 . Yogyakarta Principles nechrání pouze právo na zdraví, ale specifickým způsobem se věnuje také ostatním lidským právům a směřuje k právnímu vylepšení situace trans osob po všech stránkách.

3.4. Zákaz diskriminace Nerovné zacházení je zapovězeno snad všemi mezinárodními lidskoprávními dokumenty. Obsahuje jej Všeobecná deklarace161 i oba Mezinárodní pakty162 a pamatují na něj i další úmluvy OSN. Článek 14 EÚLP zakotvuje akcesorický zákaz diskriminace a (nepříliš populární) Protokol č. 12 ESLP zpracovává všeobecný zákaz diskriminace, který byl doposud ratifikován

pouze 18 státy, mezi nimiž chybí Česká republika 163 .

Zákaz

diskriminace je obsažen také v čl. 26 LZP EU. „Rovnost a zákaz diskriminace jsou klíčové pro fungování lidskoprávního hnutí“164 a právě právo na rovné zacházení je ve vztahu k trans osobám jedním z nejdiskutovanějš íc h. Proto je důležité věnovat mu několik řádků a pokusit se odpovědět na otázku, zda nepříznivé podmínky uznání změny pohlaví nejsou umocňovány porušováním principu rovného zacházení. Největší praktický význam má pro LGBTIQ komunitu rozhodovací činnost Evropského soudu pro lidská práva, a proto se na ni také zaměřuje tato podkapitola. Článek 14 se uplatní, pokud došlo k diskriminaci pouze ve spojení s jiným článkem úmluvy. Janis dokonce hovoří o „parazitické vlastnosti“ článku. Zároveň si však všímá, že tento zdánlivě limitující faktor neubírá na efektivnosti článku 14165 . Transsexuální jedinci jsou skutečnými oběťmi nerovného zacházení, což demonstrují jak publikace nevládních organizací166 , tak dokumenty vydávané evropskými tělesy167 , i

O’FLAHERTY, Michael; FISHER, John. Sexual Orientation, Gender Identity and International Human Rights Law: Contextualising the Yogyakarta Principles. Human Rights Law Review. 2008, vol. 8(2), s. 232-233. 161 Čl. 1 a 2 Všeobecné deklarace. 162 Čl. 2 odst. 1 a čl. 26 MPOPP a čl. 2/2 MPHSKP. 163 Protokol č. 12 byl doposud ratifikován pouze 18 členskými státy. Česká republika je jedním ze států, který jej neratifikoval. (http://conventions.coe.int/Treaty/Commun/ChercheSig.asp?NT=177&CM=&DF=&CL=ENG). 164 SHELTON, Dinah L. Advanced Introduction to International Human Rights Law. Cheltenham: Edward Elgar Publishing 2014, s. 127. 165 JANIS, op. cit., s. 457-458. 166 Srov. výše citovanou zprávu Amnesty International. 167 Srov. Výše citovanou analýzu European Union Agency for Fundamental Rights. 160

36

OSN 168 . Transgender osoby se podle nich denně potýkají s diskriminací v zaměstnání, ve vzdělávání i v přístupu ke zboží a službám a dalších oblastech života. 3.4.1. Nerovné zacházení s transsexuálními osobami v judikatuře ESLP V roce 1998 Soud uvedl, že důvody, kterými stát ospravedlňuje neprovedení administrativ ní změny

pohlaví

transsexuální

osobě,

současně

ospravedlňují

nerovné

zacházení

s transsexuální osobou. A k tomu výklad obrátil a vyslovil, že netranssexuální osoby naopak obdržují preferenční zacházení, které odůvodněno být nemusí169 . Soud se zabýval porušením článku 14 také ve věci Goodwin, avšak přehlédl akcesorickou povahu ustanovení a ke konstatování diskriminace nedošlo, přičemž Soud poukázal pouze na absenci samostatného problému, který by bylo třeba řešit170 . Ve věci P.V. proti Španělsku, týkající se omezení kontaktu mezi emočně nestabilním transsexuálním rodičem a jeho dítětem, soud sice nevydal příznivé meritorní rozhodnutí, ale současně dovodil, že transsexualita je rozhodně jedním ze zakázaných diskriminač níc h důvodů ve smyslu čl. 14171 a transsexuálním osobám musí být umožněn přístup k právům chráněným Úmluvou bez diskriminace. V květnu 2015 Soud stanovil ve věci Identoba proti Gruzii172 zákaz diskrimina ce z důvodu genderové identity, čímž došlo k rozšíření okruhu osob chráněných právem nebýt diskriminován o všechny trans osoby173 . V citovaném případu šlo o neposkytnutí ochrany LGBT účastníkům mírového pochodu, kteří byli napadeni odpůrci demonstrace 174 . Soud došel k závěru, že selhání Gruzie způsobilo zásah do práva podle článku 3 Úmluvy ve spojení s článkem 14175 . Přestože je vývoj judikatury ESLP v komunitě transgender osob vítaný, na vyřčení diskriminace v přístupu k administrativní změně pohlaví se stále čeká. Vzhledem k tomu, že uznání změny pohlaví je zacházení, ke kterému dochází pouze u trans jedinců a lepší

Srov. výše citované stanovisko WHO. ESLP: Sheffield a Horsham proti Spojenému království, odst. 72-75. 170 ESLP: Christine Goodwin proti Spojenému království, odst. 108. 171 ESLP: P.V. proti Španělsku, odst. 27-36. 172 Rozsudek čtvrtého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 12. 5. 2015, Identoba a ostatní proti Gruzii, číslo stížnosti 73235/12. 173 Tamtéž, odst. 96. 174 Tamtéž, odst. 10-18. 175 ESLP: Identoba a ostatní proti Gruzii, odst. 81. Vedle toho Soud naznal, že došlo k porušení čl. 11 ve spojení s čl. 14 (viz odst. 100). 168 169

37

zacházení s netransgender osobami v podobné situaci de facto není možné, není jasné, zda lze současnou situaci skutečně nazvat diskriminací. 3.4.2. SDEU a transsexualita jako zakázaný důvod diskriminace Princip nediskriminace a rovného zacházení je jedním ze základních stavebních kamenů Evropské unie, je obsažen v základních textech unie176 a je tak logické, že judikatura Soudního dvora Evropské unie ve věcech nerovného zacházení sahá mnohem dále než historie Listiny základních svobod EU. V roce 1996 Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „SDEU“) v odpovědi na předběžnou otázku uvedl, že propuštění transsexuální osoby ze zaměstnání z důvodu změny pohlaví není povoleno, neboť se takové jednání považuje za diskriminaci na základě pohlaví177 . Nelze tvrdit, že genderová identita nebo změna pohlaví jsou explicitně stanovenými zakázanými důvody diskriminace, SDEU však ukázal trend, kterým se může v budoucnu ubírat a vzhledem k otevřenosti seznamu zakázaných důvodů diskriminace v LZP EU178 , jakož i k postupnému slaďování s judikaturou ESLP, lze očekávat přibývání trans-případů a uznávání genderové identity jako zakázaného důvodu diskriminace explicitně i SDEU.

3.5. Zákaz mučení, nelidského a ponižujícího zacházení Práva explicitně porušována požadavky, jimiž je podmiňováno uznání změny pohlaví, byla rozebrána výše. Vzhledem k provázanostní povaze lidských práv by bylo možno navrhno ut porušení dalších. Kromě navrhnutého porušení procesních práv chráněných Úmluvou179 se však Soud setkal pouze s navrhovaným porušením článku 3 EÚLP, a to pouze jednou. V případu L. proti Litvě stěžovateli nebylo umožněno provedení změny pohlaví, v důsledku čehož se cítil rozrušen a frustrován. Soud rozhodl, že článek 8 porušen byl, ale zároveň uvedl, že situace, do které se L. dostal, nedosáhla výjimečné intenzity stanovené předchozí judikaturou a k porušení článku ze strany Litvy nedošlo 180 . Pro úplnost je vhodné doplnit, že se Soud v současnosti zabývá případem transsexuá la, jemuž není umožněno absolvovat chirurgický zákrok změny pohlaví hrazený z veřejných

Např. čl. 10 a část druhá Smlouvy o fungování EU. Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 30. 4. 1996, P. proti S. a Cornwall Council County, Věc C-13/94, odst. 24. 178 Čl. 21 stanoví otevřený seznam – „zejména“. 179 Např. ve věci Goodwin bylo navrhováno také porušení práva na účinný právní prostředek nápravy, které však Soud nevyslovil. 180 ESLP: L. proti Litvě, odst. 47. 176 177

38

prostředků ve výkonu trestu odnětí svobody. Soud v případu posuzuje možné porušení čl. 3 a čl. 8 Úmluvy181 . Ačkoli cesta transgender osob za úplnou administrativní změnou pohlaví je podle Amnesty International plná nesnází182 , skutečná hranice „utrpení,“ kterou stanovil ESLP není dosahováno. Porušení článku 3 Úmluvy bylo ve vztahu k uznání změny pohlaví navrhnuto pouze jednou a Soudem bylo promptně odmítnuto. Zákaz podle článku 3 má absolutní povahu183 , s čímž Soud spojuje poměrně vysoký práh intenzity zásahu, jehož musí být dosaženo, a pravděpodobně tak nelze očekávat, že by Soud vyslovil jeho porušení z důvodu přísnosti požadavků na uznání změny pohlaví.

Případ posuzovaný Evropským soudem pro lidská práva představený 24. 11. 2012, D. Ҫ. proti Turecku, číslo stížnosti 10684/13. 182 Amnesty International – výše cit. zpráva. 183 ESLP: L. proti Litvě, odst. 46. 181

39

4. SOULADNOST PRÁVNÍ ÚPRAVY ZMĚNY POHLAVÍ V ČR S MEZINÁRODNÍ OCHRANOU LIDSKÝCH PRÁV Česká republika dodržuje závazky vyplývající z mezinárodního práva184 , k nimž patří závazky vyplývající z mezinárodních smluv. Listina základních práv a svobod je součástí ústavního pořádku České republiky a představuje katalog, který lidská práva srozumitelně a přístupně prezentuje. Cílem této kapitoly je především zhodnocení souladnosti požadavků kladených § 29 OZ na osoby, jež si přejí změnit pohlaví, se závazky spočívajícími v ochraně lidských práv. Vedle toho tato kapitola ve zkratce shrnuje nejdůležitější poznatky z kapitol předcházejících. Současná právní úprava změny pohlaví popsaná v kapitole druhé je velmi jednoduchá (jeden paragraf občanského zákoníku a několik ustanovení v souvisejících předpisech) a zároveň velmi vágní. Vzhledem k tomu není možné interpretovat § 29 zcela restriktivně a dá se očekávat, že v následujících letech bude význam tohoto ustanovení vykládán soudy.

4.1. Souladnost s čl. 8 a 12 EÚLP Ustanovení § 29 explicitně stanovuje tři kontroverzní požadavky, jimiž „udělení“ nového pohlaví podmiňuje - operativní přeměnou pohlavních orgánů, znemožnění reprodukční funkce a zánikem manželství nebo registrovaného partnerství. Česká republika umožňuje transsexuálním osobám změnit pohlaví a tím splňuje pozitivní závazek ve smyslu čl. 8 Úmluvy dovozený ESLP ve věci Goodwin. ESLP se doposud nezabýval souladností konkrétních požadavků na uznání změny pohlaví a míra volného uvážení států v tomto ohledu ještě nebyla Soudem regulována. ČR nijak neomezuje možnost uzavření manželství nebo registrovaného partnerství osob, u nichž již došlo ke změně pohlaví a tím splňuje závazek vyplývající z čl. 12 Úmluvy dovozený ve věci Goodwin. Nemění se ani povinnost a práva k dětem a právo na respektování rodinného života trans osob je v tomto ohledu zachováno. Podmínka rozvodu ESLP také rozhodl, že volba stanovení podmínky rozvodu manželství spadá do míry volného uvážení států tehdy, pokud je transsexuálním osobám umožněno po uznání změny pohlaví,

184 185

vstoupit

do svazku,

který představuje dostatečnou náhradu manželství 185 .

Čl. 1 odst. 2 Ústavy ČR ESLP: Hämäläinen proti Finsku, op. cit.

40

Registrované partnerství lze do jisté míry považovat za dostatečný ekvivalent manželství. Na rozdíl od situace v případu Hämäläinen však neumožňuje český právní řád konverzi manželství do registrovaného partnerství a není jasné, zda by se precedent vztahující se k právu na respektování rodinného života i právu na uzavření manželství a založení rodiny dal uplatnit ve vztahu k ČR. Samotný § 29 OZ sice podmínku rozvodu přímo nestanoví, ta však vyplývá z podmínek, které stanoví na provedení operativní změny pohlaví § 21 zákona o specifických a zdravotních službách. Z dikce druhého odstavce § 29 OZ navíc vyplývá, že ke změně pohlaví skutečně nedojde, aniž by manželství nebo registrované partnerství předem nebo, v případě absolvování chirurgického zákroku v zahraničí, momentem změny nezaniklo. Podmínka sterilizace Český zákonodárce přijetím současné úpravy změny pohlaví nejspíše usiloval o zachování tradičního pojetí rodiny, kterého by mělo být lépe dosaženo znemožně ním reprodukce post-operativních transsexuálních osob. Zákonodárce vyslal jednoznačno u zprávu: nepřeje si, aby ženy plodily děti a muži je rodili. Současně je však důvodné dovozovat, že znemožnění reprodukční funkce představuje zásah do lidské nedotknutelnos ti, práva na sebeurčení jedince a lidské důstojnosti. ESLP se požadavkem sterilizace zaobíral ve věci Y.Y. proti Turecku, kde rozhodl, že podmínka na neplodnost žadatele o provedení operace změny pohlaví není nezbytná v demokratické společnosti. K vyslovení nesouladu podmínky znemožnění reprodukční funkce pro uznání změny pohlaví s ustanovením čl. 8 Úmluvy doposud nedošlo. Nicméně se zdá, že vydání podobného rozsudku by bylo logickým krokem v probíhajícím zužování míry volného uvážení států v tomto směru. S poukazem na probíhající změny v právních řádech členských států186 se dá odhadovat, že je jen otázkou času, kdy k tomu dojde.

4.2. Souladnost s právem na zdraví Vedle zásahu do práva na soukromý a rodinný život působí požadavky na znemožně ní reprodukční funkce a přeměnu pohlavních orgánů také výrazný zásah do práva na zdraví trans osob. Ke znemožnění reprodukční funkce může dojít několika způsoby – např. přirozeným procesem stárnutí nebo sterilizací, která má následky na fyzické, psychické i emoční zdraví jedince.

186

Srov. kapitolu 5.

41

Výbor pro ekonomická, sociální a kulturní práva v generálním komentáři č. 14 rozebral obsah práva na zdraví podle čl. 12 MPHSKP. Je nezpochybnitelné, že podmínka sterilizace se neslučuje s právem „jedince mít kontrolu nad svým zdravím i tělem, včetně sexuální a reprodukční svobody, a práv[em] být osvobozen od zásahů, jakými jsou například mučení, léčba a ošetření bez udělení souhlasu a experimenty 187 “, které jsou podle Výboru součástí práva na zdraví. Přestože se jedná o nezávazný text, je možno jej využít jako interpretač ní nástroj, z něhož by mělo být možno dovodit, že právo na zdraví trans osob je v ČR významným způsobem porušováno. Kolektivní stížnost k Evropskému výboru pro sociální práva při Radě Evropy Na porušení práva na ochranu zdraví byl navíc v dubnu 2015 upozorněn Evropský výbor pro sociální práva při Radě Evropy, který obdržel kolektivní stížnost proti České republice 188 , v níž dvě nevládní organizace (stěžovatelky) zastávají názor, že česká právní úprava změny pohlaví porušuje ustanovení čl. 11 ESCh, který zaručuje „účinné uplatnění práva na ochranu zdraví“. Stěžovatelky spatřují porušení článku 11 v absenci souhlasu transgender osob s provedením sterilizačního zákroku a tvrdí, že sterilizace za účelem změny pohlaví nesplňuje požadavek na udělení informovaného souhlasu, neboť trans jedinci nemají ve své situaci na vybranou a jsou nuceni zákrok přijmout189 . Stěžovatelky považují požadavek sterilizace rovněž za diskriminaci na základě genderové identity, která je v rozporu s preambulí ESCh190 . Výbor doposud neměl možnost na stížnost zareagovat. Stěžovatelky svou stížnost podložily řadou nesilných argumentů, u kterých však lze očekávat s pochybami, že by je výbor vzal v úvahu. Ku příkladu srovnání s případem V.C. proti Slovensku191 , ve kterém byla sterilizace za velmi specifických podmínek

provedena slovenské dívce ve veřejné

nemocnici,192 lze označit jako nevhodné. Na druhou stranu stěžovatelky využily „živo u“ rozhodovací praxi ESLP, jenž argumentuje potřebou rozhodovat v souladu s aktuálními trendy v Evropě, které ke zrušení požadavku sterilizace postupně směřují193

187

General comment 14, op. cit.,odst. 8. Stížnost k Evropskému výboru pro sociální práva podaná dne 27. 4. 2015, Transgender – Europe a ILGA – Europe proti České republice, číslo stížnosti 117/2015. 189 Stížnost proti ČR č. 117/2015, odst. 15. 190 Stížnost proti ČR č. 117/2015, odst. 16. 191 V.C. proti Slovensku 192 Stížnost proti ČR č. 117/2015, odst. 30. 193 Stížnost proti ČR č. 117/2015, odst. 30. 188

42

Bude zajímavé sledovat, zda Výbor přijme argument spočívající v úplné absenci informovaného souhlasu, v situaci, kdy trans osoby souhlas nepochybně poskytují, čímž však zároveň volí mezi zachováním zdraví nebo právem na soukromí a zachováním osobní důstojnosti v podobě získání uznání změny pohlaví.

4.3. Porušení dalších práv Zákaz diskriminace Evropský soud pro lidská práva neshledal ve vztahu k administrativní změně pohlaví porušení dalších práv. Soud ve věcech změny pohlaví necítil potřebu vyjadřovat se k naříkanému porušení zákazu diskriminace dle čl. 14, jelikož ve věci Goodwin rozhodl, že bylo porušeno právo dle čl. 8, což samo o sobě situaci trans osob vyřešilo. Od roku 2002 tak nejsou podle Soudu trans osoby v užívání práva na soukromý a rodinný život diskriminová ny. ESLP i SDEU přesto ve svém rozhodování uznaly transsexualitu a genderovou identitu jako jeden z diskriminačních důvodů194 . Vzhledem k tomu, že o možnost uznání změny pohlaví stojí pouze trans osoby, nepřichází vyslovení samotného

porušení zákazu

diskriminace v úvahu. Současná česká úprava změny pohlaví je založena na konceptu biologického pohlaví195 a neuznává

existenci transgender

osob, jejichž genderová identita

sice nesouhla s í

s biologickým pohlavím, ale přesto si přejí biologické pohlaví, respektive pohlavní a reprodukční orgány, zachovat. Český právní řád změnu pohlaví těchto transgender osob neumožňuje. V tomto případě je možno uvažovat o situaci, kdy dochází k rozdělení transgender komunity, s jejímiž částmi je zacházeno nerovně bez patřičného odůvodnění, a jsou tak teoreticky diskriminovány netransexuální transgender osoby z důvodu genderové identity. Zákaz nelidského a ponižujícího zacházení Štrasburský soud ve věci L. proti Litvě rozhodl, že nemožnost prodělat změnu pohlaví není v rozporu se zákazem podle čl. 3 Úmluvy, jelikož strádání stěžovatele nedosáhlo potřebné úrovně. Tato úroveň je Soudem nastavena poměrně vysoko, neboť čl. 3 Úmluvy upravuje absolutní zákaz, a tak se nedá domnívat, že by shledal podmínky na změnu pohlaví v ČR v rozporu s tímto zákazem.

194 195

Srov podkapitolu 3.4. Doležal, op. cit., s. 18.

43

Jiná je situace u osob omezených na svobodě. Operativní změnu pohlaví v ČR „nelze provést pacientovi, který je ve výkonu vazby, trestu odnětí svobody, zabezpečovací detence nebo v ochranném léčení196 “. ESLP v současné době posuzuje případ transsexuálního jedince, jemuž není umožněno absolvovat operativní zákrok, v kontextu článku 3 Úmluvy Pokud by Soud rozhodl o porušení čl. 3, dostala by se do rozporu s ním i česká úprava.

4.4. Zachovávání práv stanovených Listinou základní práv a svobod Z výše uvedeného je patrné, která lidská práva chráněná mezinárodně jsou podmínkami na uznání změny pohlaví ohrožena. Všechna tato práva jsou do jisté míry zaručena také Listino u základních práv a svobod. Jejich výkladu se není třeba obšírně věnovat, jelikož závazků vyplývajících z mezinárodního práva se lze dovolat stejně jako závazků z Listiny, neboť jsou podle čl. 10 Ústavy součástí právního řádu. Ústavní soud, ani žádný z Nejvyšších soudů, doposud neřešil případ týkající se změny pohlaví a rozhodnutí soudů nižších instancí jsou jen těžko dohledatelné. Nicméně se zdá, že česká trans veřejnost zatím vyčkává nebo je se současným stavem spokojena. Z hlediska právní jistoty by však bylo vhodné, kdyby případ nějakého transgender jedince k soudu dostal a ustanovení § 29 OZ by se konečně dostalo řádné interpretace. Listina zakotvuje právo každé osoby na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života197 , o jehož porušení lze uvažovat ve světle judikatury ESLP i rozsudků soudů okolních zemí, zejména Německa a Rakouska 198 . Dle čl. 31 má každý právo na ochranu zdraví. Jedná se o právo, jehož se lze dovolávat jen v mezích zákona, které jej provádí199 „Základní práva se zaručují všem bez rozdílu pohlaví […] nebo jiného postavení“, praví čl. 3 Listiny. Výčet zakázaných důvodů není vyčerpávající a na ochranu trans osob se vztahuje sekce „jiného postavení“ nebo, po vzoru antidiskriminačního zákona, kategorie pohlaví. Neakcesorická záruka rovnosti je zaručena čl. 1 Listiny. Druhý odstavec čl. 7 zakazuje mučení a kruté, nelidské a ponižující zacházení. Tím jsou vyčerpána lidská práva a svobody chráněná na úrovni vnitrostátní i mezinárodní zároveň.

§ 21 odst. 5 zákona o specifických zdravotních službách Čl. 10 odst. 2 Listiny. 198 Viz kapitolu 5. 199 Čl. 41 Listiny. 196 197

44

Na rozdíl od EÚLP Listina základních práv nezaručuje právo na uzavření manželství, které je ohroženo podmínkou „nuceného rozvodu“. Manželé, ať už s dětmi či bez dětí, tvoří rodinu, a proto jsou i manželé pod ochranou zákona podle čl. 32 Listiny200 . Listina navíc zaručuje právo na zachovávání důstojnosti a osobní cti. Operativní změnu pohlaví je možné provést pouze po udělení stanoviska odborné komise. Fifková tvrdí, že „transsexuální lidé jsou v psychicky zcela zdraví příslušníci jednoho pohlaví a fyzicky zcela zdraví příslušníci pohlaví druhého. Jen to prostě nejde dohromady 201 “. Co jiného lze považovat za akt směřující proti lidské důstojnosti a osobní cti, než postavení psychicky zcela zdravé osoby před odbornou komisi202 , která určí, zda je osoba psychicky nemocná a „zaslouží“ si změnu pohlavních orgánů, která dále po splnění dalších podmínek povede plné administrativní změně pohlaví. Lidská práva jsou v českém právním řádu chráněna na několika úrovních. Genderová identita však nebyla zákonodárcem brána v potaz a výsledkem se stalo ustanovení „moderního“ občanského zákoníku, které již od doby před svým vstupem v účinnost budí dojem rozporu se základními právy a lidskými svobodami. Zajímavou, leč spíše prozatím spíše fantaskní, se jeví úvaha o přirovnání pohlaví k národnosti. Listina stanoví právo každého svobodně rozhodovat o své národnosti. „Proč by [možnost svobodně rozhodovat o svém pohlaví] neměla být dána – jakkoli pro většinu lidí spíše symbolicky – každému člověku?203 “ Upřednostnění modelu psychického pohlaví by pak požívalo ústavní ochrany, nebylo by třeba § 29 OZ a při zavedení možnosti třetího pohlaví, by se právům všech transgender osob dostalo kvalitní ochrany. Možnost přijetí třetího pohlaví je ale v nedohlednu a kontroverzní ustanovení § 29 občanského zákoníku zůstává. Nelze než souhlasit s Baršovou, že spíše než dosahovat souladu současné úpravy s požadavky na ochranu lidských práv skrze interpretace, je žádoucí připravit novou úpravu, která „zohlední současné vědecké poznatky a uznávané standardy péče o zdraví transsexuálních, transgender a genderově nonkonformních lidí, a bude současně respektovat současné požadavky ochrany lidských práv 204 “.

KLÍMA, Karel. Komentář k Ústavě a Listině. 2. ed. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009. s. 1250. FIFKOVÁ, Hana. Slovo odborníka. In: Mike Perry. Klec pro majáky. Zlín: Kniha Zlin, 2012, s. 333. 202 § 21 odst. 3 zákona o specifických zdravotních službách. 203 B BARŠOVÁ, Andrea. Jiné pohlaví. Časopis zdravotnického práva a bioetiky. [online] 2014, vol. 4, no 1, s. 13 [cit. 25. 6. 2015]. 204 BARŠOVÁ, 2013, op. cit., s.37. 200 201

45

5. KOMPARACE S VYBRANÝMI EVROPSKÝMI ZEMĚMI Požadavky na administrativní změnu pohlaví v evropských (i neevropských) zemích v posledních zemích procházejí dynamickými změnami. Tato kapitola představuje právní úpravu zemí, které lze v přístupu k uznání změny pohlaví pokrokové. Prvně představená je právní úprava státu, který se dlouho bránil před Evropským soudem lidských práv, ale nakonec jako první přijal právní úpravu, jež daleko přesahovala požadavky stanovené ve věci Goodwin. Stát představený jako druhý je od dob Christine Jorgensen považován za ráj transgender osob a minulý rok přijal úpravu založenou čistě na právu sebeurčení osob. Třetí stát naopak administrativní změnu pohlaví vůbec neumožňuje. Jde o konzervativní, katolickou zemi, která však před nedávnem překvapila umožněním uzavření manžels tví homosexuálních párů a v současnosti připravuje očekávaný zákon o uznání změny pohlaví. Čtvrtou zemí je stát, jehož právní úprava uznání změny pohlaví je výrazně měněna v důsledku činnosti ústavního soudu – jde současně o zemi po fyzické i právní velmi blízkou České republice.

5.1. Spojené království Právní úprava Spojeného království byla v případech trans osob před ESLP rozebírána vícekrát než úprava kteréhokoli jiného členského státu Rady Evropy205 . Trans případy byly řešeny ještě více na půdě Spojeného království. První významné rozhodnutí bylo vydáno v roce 1970 ve věci Corbett proti Corbett (neboli Ashley)206 , v němž šlo o vyslovení neplatnosti

uzavřeného

manželství

mezi mužem

a post-operačním MtF jedincem.

Rozhodující soudce usoudil, že povaha transsexuality je čistě psychologická a ke změně pohlaví u transsexuální osoby nedošlo, jelikož pohlaví je dáno narozením a chromozomá lní i předoperační genitální a gonadální pohlaví je a bylo mužské, a vyslovil neplatnost manželství ex tunc. Tento případ zůstal precedentem až do doby vydání rozsudku ve věci Goodwin štrasburským soudem. Rozsudek ve věci Goodwin se stal přelomovým ve věcech uznání změny pohlaví, když stanovil, že pohlaví není určeno pouze biologickými faktory. Dva roky po vydání tohoto

205 206

Srov. kapitolu 3. SHARPE, Andrew N. A Critique of the Gender Recognition Act 2004. Journal of Bioethical Inquiry. 2007, vol. 4, no 1, s. 37.

46

rozsudku přijal parlament Spojeného království Gender Recognition Act 2004 (dále jen „GRA“) a se stalo vedoucí zemí na poli reformy transgender práv. Podle GRA se osoba starší 18 let může ucházet o uznání změny pohlaví, pokud jí byla diagnostikována genderová dysforie, žila jako člověk opačného genderu po dobu minimá lně dvou let a je odhodlaná žít v nově nabytém pohlaví do smrti207 . Naplnění podmínek je posuzováno panelem odborníků, který osobě splňující podmínky vydá certifikát uznávajíc í změnu pohlaví. Osobám v manželství nebo „civilním partnerství“ je vydán dočasný certifikát, se kterým mohou ve lhůtě šesti měsíců jednoduše ukončit manželství a požádat o vydání plného certifikátu. Progresivnost Gender Recognition Act 2004 spočívá v nevyžadování podstoupení operativních zákroků a provedení sterilizace. Na druhou stranu tento zákon podporuje zachovávání modelu transsexuality jako psychického onemocnění. Kritizována bývá také trvalá povaha změny pohlaví, která nerespektuje trans osoby přecházející mezi gendery v průběhu života a rozděluje tak transgender komunitu208 . Do přijetí právní úpravy umožňující uzavření manželství i párům stejného pohlaví v březnu 2014209 . GRA přispíva l k rozvracení manželských a partnerských vztahů. GRA, na rozdíl od české právní úpravy, nevyžaduje provedení žádných chirurgick ýc h zákroků. Nově není plné uznání změny pohlaví podmíněno ani rozvodem. Časový rozdíl mezi přijetím úpravy změny pohlaví v ČR a Spojeném království je 10 let. Přesto novější, a obsahově značně úspornější, česká úprava zaostává v mnoha ohledech.

5.2. Dánsko Dánsko se v červenci 2014 stalo první evropskou zemí umožňující administrativní změny pohlaví beze všeho. Tedy bez požadavků na provedení operace, sterilizaci, posouzení psychického zdraví a stanovení diagnózy nebo přivolení soudu. Dánsko je dlouhodobě považováno za zemi s velmi vstřícným postojem k LGBTIQ problematice210 . Do doby přijetí současné úpravy však nebylo možno pohlaví úředně změnit bez znemožnění reprodukční funkce, rozvodu a evaluace psychického stavu. Dánská vláda se možnými změnami tehdejší právní úpravy začala zabývat poté, co Komisař pro lidská

Čl. 1 a 2 GRA. SHARPE, op. cit., s. 37-40. 209 SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ: Marriage (Same Sex Couples) Act 2013 http://www.legislation.gov.uk/ukpga/2013/30/contents/enacted 210 RAUN, Tobias. Denmark – A Transgender Paradise? Trikster – Nordic Queer Journal [online]. 2010, #4 [cit. 24. 6. 2015]. 207 208

47

práva Rady Evropy v Dánsku prezentoval sadu doporučení zaměřených na práva transgender osob211 a výsledkem se stala právní úprava založená na modelu sebeurčení jedince 212 . Osoba starší 18 let může písemně požádat o administrativní změnu pohlaví, pokud cítí přináležitost k opačnému genderu. Po potvrzení žádosti po šesti měsících je jedinci vydáno nové číslo sociálního zabezpečení213 . Členové trans komunity nejsou spokojeni s existencí šestiměsíční doby, která má dle zákonodárců sloužit k eliminaci ukvapených rozhodnutí, ale namísto toho podle některých trans aktivistů pouze podporuje mylné přesvědčení o zmatenosti transgender osob. Dánská úprava je kritizována pro úplnou nemožnost přístupu k administrativní změně pohlaví osob mladších 18 let214 . Přijetí právních úprav ČR a Dánska dělí šest měsíců. Dánsko uznává psychologick ý způsob stanovení pohlaví, kdežto ČR aplikuje teorii biologického pohlaví. Dánská úprava směřuje na všechny transgender osoby, ta česká pouze na transsexuální jedince. Jediným společným znakem obou je tak stanovený věkový limit, kterým je 18 let215 .

5.3. Irsko Irsko, spolu s Maďarskem216 , zůstává poslední zemí Evropské unie, která neumožňuje uznání změny pohlaví. Hluboce zakořeněná katolická víra a s ní související přesvědčení o zachovávání tradičních hodnot je jedním z důvodů pro konzervativnost současné úpravy. Zdá se však, že LGBTIQ práva v současnosti v Irsku zažívají revoluci217 , jejíž součástí je irským legislativním procesem procházející zákon o uznání změny pohlaví (Gender Recognition Bill 2013 – dále jen „GRB“).

211

RAUN, op. citace. Model sebeurčení (self-declaration model) byl během roku 2014 vybrán v konkurenci léčebného modelu, modelu diagnózy a modelu posouzení (treatment model, diagnosis model, assessment model) – HARTLEV, Mette. Legal Gender Recognition in Denmark (abstract). Sexual Freedom, Equality and the Right to Gender Identity as a Site of Legal and Political Struggles [online]. University of Oslo, 2014 [cit. 25. 6. 2015]. 213 DÁNSKO: § 1 para 1 Lov nr. 752 om ændring af lov om Det Centrale Personregister (zákon, kterým se upravuje zákon o centrálním registru osob) z 25. 6. 2014. Neoficiální anglický překlad dostupný z: http://tgeu.org/sites/default/files/Denmark_Civil_Registry_law.pdf 214 DUFFY, Nick. Denmark: Legal gender recognition law comes into effect. PinkNews.co.uk [online]. PinkNews, publikováno 1. 9. 2014 [cit. 25. 6. 2015]. 215 V ČR nelze před dovršením 18 let provést operaci změny pohlaví (§ 21 odst. 3 z. o specifických zdravotních službách) 216 Podle TGEU – viz Trans Rights Europe Map 2015 217 Irsko se v květnu 2015 vyslovilo pro rovnost manželství v referendu (Viz http://www.ilgaeurope.org/resources/news/media-releases/irish-people-overwhelmingly-approve-marriage-equality). 212

48

Reprezentantkou hnutí za práva transgender osob je v Irsku Dr. Lydia Foy, jež usiluje o vydání nového rodného listu již od roku 1993. V roce 2002 se případ dostal k irskému High Court, jehož soudce apeloval na vládu i parlament, aby se naléhavě vypořádali se situací transgender osob. V roce 2007, po nečinnosti vlády i parlamentu a poté, co se Evropská úmluva stala součástí Irského práva, High Court v souvislosti s novou žalobou Dr. Foy vyslovil porušení článku 8 Úmluvy Irskem, a v roce 2010 vláda sestavila expertní skupinu zabývající se návrhem právní úpravy změny pohlaví. Dr. Foy se po třech letech vrátila k soudu, aby vyjádřila nespokojenost s rychlostí vypracovávání návrhu zákona, po čemž se „vláda zavázala k představení návrhu v roce 2014 a ‘pevně se odhodlala‘ k přijetí zákona v roce 2015“218 . Vládní návrh GRB v současnosti prochází parlamentem, jehož členové se k němu aktivně vyjadřují a svými návrhy jeho podobu postupně usměrňují způsobem, který zajistí jeho souladnost s aktuálním směřováním transgender tendencí. Poté, co své výtky k návrhu neformálně prezentoval profesor O’Flaherty219 , členové dolní komory irského parlamentu odmítli podmínku nuceného rozvodu a stanovení diagnózy genderové dysforie a současná podoba návrhu tak počítá s uplatněním modelu sebeurčení pro osoby starší 18 let220 . Návrh také počítá s umožněním změny genderu osobám od 16 do 17 let po splnění dalších podmínek221 . Negativně je stále hodnocena trvalost změny a přehlížení potřeb transgender dětí mladších 16 let, kterým by neměl být přístup ke změně pohlaví umožněn vůbec222 . Doposud česká právní úprava uznání změny pohlaví tu irskou, neexistující překonává. Nebude však trvat dlouho a z návrhu se stane dokončený zákon, který se díky aktivnímu zapojení LGBTIQ komunity na jeho vypracovávání stane jedním z nejprogresivnějš íc h předpisů upravujících uznání změny pohlaví.

TENI. Dr Lydia Foy’s Case. Transgender Equality Network Ireland [online]. TENI [cit. 25. 6. 2015]. O’FLAHERTY, Michael. Gender Recognition Bill is in violation of international human rights law. The Irish Times [online]. The Irish Times, publikováno 10. 2. 2015 [cit. 25. 6. 2015]. 220 TENI. Legal Gender Recognition in Ireland. Transgender Equality Network Ireland [online]. TENI [cit. 25. 6. 2015]. 221 Release. Minister of State Kevin Humphreys ‘Proud to progress Gender Recognition Bill 2014 into Dáil‘ [online]. MerrionStreet.ie, publikováno 5. 3. 2015 [cit. 27. 6. 2015]. 222 O’FLAHERTY, 2015, op. cit. 218 219

49

5.4. Německo Německo v nedávné minulosti vzbudilo nadšení LGBTIQ komunity i všeobecné veřejnosti, když přijalo úpravu „třetího“ pohlaví. Tato se ve skutečnosti týká pouze nově narozenýc h dětí, které mají pohlavní znaky obou pohlaví223 a nevztahuje se tak na transgender osoby. Namísto toho však představuje nevídaný prostředek ochrany intersexuálních jedinců. Nenašlo by se v Evropě mnoho dalších zemí, jejichž právní kultura je tak podobná té české. Ostatně Spolkový ústavní soud je jakýmsi, doposud vzdáleným, vzorem Ústavního soudu. Zákon o transsexuálech (Transsexuellengesetz – TSG) upravující podmínky administrativní změny pohlaví je v Německu účinný již od roku 1981. Jeho praktick á aplikace však byla Spolkovým ústavním soudem do určité míry pozastavena a německá trans komunita v současnosti čeká na jeho změnu. TSG umožňuje transsexuálním osobám žít v nové roli úpravou dvou řešení. Tzv. malé řešení umožňuje soudem schválenou změnu jména a je považována za krok na cestě k „velkému řešení“, které počítá se soudním prohlášením změny pohlaví, pokud žadatel žil v roli opačného genderu alespoň 3 roky. Kromě toho musí být žadatel trvale neschopný reprodukce a současně absolvoval operativní zákrok, v jehož důsledku se výrazně přiblížil vzhledu opačného pohlaví224 . Původní text obsahoval také podmínku ukončení manželství, která však byla po vydání rozsudku225 Spolkového ústavního soudu vypuštěna226 . Soud odmítl požadavek na ukončení manželství v situaci, kdy není přítomný jeho shodný ekvivalent a vyslovil, že je v rozporu s ochranou manželství a rodiny podle německého základního zákona. Soud „poukázal na to, že nutí-li stát manžele k rozvodu, je toto nejen v protikladu se strukturálními charakteristikami manželství jako trvalého partnerství a společenství odpovědnosti. Znamená to rovněž, že existujícímu manželství je odepřena ústavní ochrana227 “. Spolkový ústavní soud uznává značně progresivní pojetí transsexuality. V rozsudku z ledna 2011 vyslovil neústavnost požadavků na operativní změnu vzhledu i neschopnost reprodukce, jelikož oba požadavky představují přílišný zásah do fyzické integrity jedince ,

Více viz BARŠOVÁ, 2014, op. cit., s. 8. NĚMECKO: § 8 Gesetz über die Änderung der Vornamen und die Feststellung der Geschlechtszugehörigkeit in besonderen Fällen (Transsexuellengesetz) z 10. 9. 1980 (ve znění pozdějších předpisů). Dostupné z: http://www.gesetze-im-internet.de/tsg/index.html 225 NĚMECKO: Rozsudek Spolkového ústavního soudu ze dne 27. května 2008, 1 BvL 10/05. 226 BARŠOVÁ, 2013, op. cit., s. 26-27. 227 Tamtéž, s. 28. 223 224

50

který výrazně zasahuje do práva na sexuální sebeurčení228 . „Stojí za zmínku, že soud sice shledal legitimním požadavek zákonodárce, spočívající v prevenci situace, kdy by „muži podle práva“ rodili děti a „ženy podle práva“ je plodily, označil však tyto situace za zřídkavé výjimky, kterým, při pokroku reprodukční medicíny, stejně není možné zcela zabránit 229 “. V kontrastu s českou právní úpravou administrativní změny pohlaví se ta německá, především díky judikatorní činnosti Spolkového ústavního soudu, jeví velmi progresivní. Německý soud chrání právo na sexuální sebeurčení, které je integrovanou součástí práva na soukromí. Předtím než ji Spolkový ústavní soud výrazně omezil a přizpůsobil k požadavkům na ochranu lidských práv, byla 30 let stará německá úprava obsahově velmi podobná té české. Německý soud, na rozdíl od českého zákonodárce, upřednostňuje zájmy mizivého počtu transgender osob před zájmem na zachování tradiční rodiny a společnosti.

5.5. Další příklady progresivních úprav v evropských zemích Zdá se, že chápání transgenderismu a transsexuality prochází v současné době vývojem směřujícím k uznávání změny pohlaví na základě sebeurčení jedince. Tento progresivní model byl poprvé v roce 2012 uveden v Argentině 230 , v Evropě byl představen Dánskem a španělským regionem Andalusie231 a v březnu 2015 také Maltou, která oproti Dánsku navíc umožňuje uznání změny pohlaví osob mladších 18 let, pokud je to v jejich nejlepším zájmu s ohledem na jejich věk a vyspělost232 . Velký vliv na změnu právních úprav mají rozhodnutí soudů. Nezpochybnitelný význa m má judikatura Evropského soudu pro lidská práva, ale uznáním změny pohlaví se zabývala též řada vnitrostátních soudů. Vedle zmíněných irských a německých případů je vhodné zmínit České republice blízké Rakousko, jehož správní soud dospěl k názoru, že odstranění genitálu není nezbytné pro přiblížení vzhledu k opačnému pohlaví a vyzdvihl psychologicko u povahu transsexuality233 . Švédský odvolací správní soud v prosinci 2012 rozhodl o nesouladu

NĚMECKO: Rozsudek Spolkového ústavního soudu ze dne 28. 1. 2011, 1 BvR 3295/7. BARŠOVÁ, 2013, op. cit., s. 30. 230 ARGENTINA: Ley 26.743 establécese el derecho a la identidad de género de las personas z 23. 5. 2012. 231 ILGA-Europe. Annual Review of the Human Rights Situation of Lesbian, Gay, Bisexual, Trans and Intersex People in Europe – 2015 [online]. Brussels: Corelio Printing, 2015, s. 153 [cit. 25. 6. 2015]. 232 MALTA: Gender Identity, Gender Expression and Sex Characteristics Act 2015 z 14. 4. 2015. 233 BARŠOVÁ, 2013, op. cit., s. 32. Jde o rozsudek rakouského „nejvyššího správního soudu“ z 3. 12. 2009, B1973/08. 228 229

51

požadavku na sterilizaci s čl. 8 EÚLP234 a v květnu 2014 správní soud odmítl požadavek na stanovení diagnózy transsexuality235 . Judikatura českých nejvyšších soudů a Ústavního

soudu naznačuje,

že otázka

transsexuality a změny pohlaví v soudních místnostech nebývá projednávána. Snad je to dáno spokojeností transgender osob se současnou úpravou. Při srovnání české právní úpravy s úpravou jiných zejména západoevropských zemí však spíše přicházejí v úvahu důvody jako obecná nedůvěra českého lidu v soudnictví, „plachost“ transgender osob, které nestojí o publicitu či jen prostá akceptace současné situace nebo nezájem. Důvodně lze však předpokládat, že přijeté právní úpravy, která by zajistila důslednou ochranu lidských práv transgender osob, by byla přijata s nadšením LGBTIQ veřejnosti a nejspíše i obecné veřejnosti, která je považována za zemi k LGBTIQ komunitě tolerantní236 . Český zákonodárce navíc nemusí slepě opisovat québecká ustanovení237 , ale může inspirova t v nedalekých západoevropských zemích. Požadavek podstoupení operativní změny pohlaví, sterilizace, posouzení psychického zdraví ani svobodný rodinný stav nadále nejsou mnohými evropskými zeměmi, na rozdíl od České republiky, pro uznání změny pohlaví vyžadovány a byl shledán jejich

rozpor

s lidskými právy zaručenými vnitrostátními i mezinárodními dokumenty. Česká republika měla možnost stát se jednou ze zemí plně respektujících právo na sebeurčení transgender osob, ale § 29 OZ namísto toho bez povšimnutí veřejnosti zakotvil úpravu vycházej ící ze zastaralé praxe238 , která v mnoha ohledech budí pochybnosti o souladnosti s požadavky na zachovávání lidských práv.

ŠVÉDSKO: Rozhodnutí odvolacího správního soudu ze dne 19. 12. 2012, 1968-12. ŠVÉDSKO: Rozhodnutí správního soudu ze dne 16. 5. 2014, 24931-13. 236 ILGA-Europe, 2015, op. cit., s. 62. 237 Srov subkapitolu 2.2. 238 BARŠOVÁ, 2011, op. cit, s. 36. 234 235

52

6. PRÁVNÍ ÚSKALÍ TRANSGENDER ŽIVOTA Následující stránky prezentují oblasti života, které s ohledem na specifičnost postavení transgender osob, nejsou dostatečně regulované. Nutno předeslat, že spousta z nich by se vyřešila, pokud by došlo k ukončení binárního dělení společnosti.

6.1. Právní otázky spojené se změnou pohlaví Výměna dokladů Jakýkoliv styk s člověka s veřejnou správou se neobejde bez osobní identifikace. K dostatečné identifikaci osoby by mělo postačovat jméno a příjmení, které mohou být doplněné identifikačním číslem. V ČR je tímto číslem rodné číslo, které je součástí většiny identifikačních dokladů. Vykonáním změny pohlaví podle § 29 získá člověk nárok na vydání nového rodného čísla, které se pak neshoduje údaji uváděnými v osobních dokladech a je třeba je vyměnit. Český právní řád je na tuto situaci připraven, v určitých oblastech však přesto existují mezery. Vydání nového občanského průkazu239 zákon o občanských průkazech umožňuje po předložení dokladu o rodném čísle vydaném ministerstvem vnitra. Ke změně identifiká tor u pohlaví (M/F), jehož existenci považují trans lidé za nadbytečnou. Kritizována bývá ostatně samotná podoba rodného čísla, které na první pohled odhaluje osobní údaje. Zákon o cestovních dokladech se vydáním nového dokladu při změně rodného čísla explicitně nezabývá. Občanovi bude vydán nový cestovní doklad v odůvodněnýc h případech240 . Změna rodného čísla by měla být (ačkoli to zákon výslovně nestanoví) považována za takový odůvodněný případ. Výměnu průkazu pojištěnce zákon nestanoví. Zdravotní pojišťovny jsou však povinny vydat svým pojištěncům průkaz nebo náhradní doklad, jeho součástí je i rodné číslo 241 . Povinnost zajistit výměnu průkazu pojištěnce v případě změny rodného čísla má tak pojišťovna. Dokladem často užívaným k identifikaci řidiče motorového vozidla je řidičské oprávnění. Změna údajů v řidičském oprávnění je upravena zákonem o silničním provozu 242 .

§ 6 odst. 3 zákona č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech, ve znění pozdějších předpisů. § 17 odst. 1 zákona č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech, ve znění pozdějších předpisů. 241 § 40 odst. 8 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění po zdějších předpisů. 242 § 108 a § 109 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů. 239 240

53

Otázkou, která odborníky trápí, je povaha časové účinnosti změny pohlaví. Neexistujíc í možnost změnit vysokoškolský diplom napovídá, že změna pohlaví nastává ex nunc. Naproti tomu možnost změnit údaje zapsané v matričních knihách243 , a tím i možnost změnit rodný list naznačuje, že změna pohlaví má efekt ex tunc. Pokud změna pohlaví podle práva skutečně nastává okamžikem narozením, bylo by vhodné, aby zákonodárce podle toho upravil možnost změny i jiných dokladů. Kromě výše zmíněných, nejčastějších dokladů sloužíc íc h k identifikaci se totiž osoby při ucházení o zaměstnání často prokazují vysokoškolsk ým diplomem nebo jiným dokladem o vzdělání. Zákon o vysokých školách244 však neupravuje možnost jejich výměny a vystavuje tím osoby, u nichž bylo změněno pohlaví, většímu riziku diskriminace. Diskriminace Ačkoli český právní řád na jednu stranu diskriminaci na základě pohlavní identity na jedné straně zakazuje, na druhé straně ji podmínkami uznání změny pohlaví podporuje. Ministerstvo zdravotnictví totiž doporučuje provádění operativních zákroků u osob, u nichž byla prokázána schopnost žít v opačné roli alespoň 12 měsíců. Jedná se sice o nezávazné doporučení, ale přesto se dá dovozovat, že bývá následováno. V případech, kdy tomu tak je, žije transsexuální jedinec minimálně měsíců jako osoba opačného pohlaví, aniž by došlo ke změně osobních dokladů nebo je tak vystaven zvýšenému riziku diskriminace. Transgender osoby bývají obětí diskriminace v oblastech jako je zaměstnávání či přístup k sociálnímu zabezpečení. Diskriminace transgender osob v zaměstnávání není SDEU tolerována. SDEU rozhodoval také ve věci odlišného důchodového věku transgender osob a z jeho rozhodnutí245 vyplývá, že transgender osoby po uznání změny pohlaví nelze pro účely starobního důchodu posuzovat podle jejich původního pohlaví. Toto je také pro osoby ČR, kde se zahájení vyplácení starobního důchodů stále liší u žen a mužů.

6.2. Další úskalí života transgender osob Transgender osoby se nestávají oběťmi diskriminace pouze v situacích, které lze označit za zřejmé (zaměstnanost, sociální zabezpečení, vzdělávání), neboť je právo reguluje, ale také

§ 5 odst. 1 písm. b) Rodné číslo i pohlaví se zaznamenává do matriky studentů a vysoké školy jsou ve vysokoškolském diplomu i dalších dokladech o studiu oprávněny uvádět rodné číslo. (§ 88 a § 57 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů.) 245 Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 27. 4. 2006, Sarah Margaret Richards proti Secretary of State for Work and Permissions, Věc C-423/06, odst. 38. 243 244

54

v oblastech života, na které právo často nepamatuje, respektive nepamatuje na to, že by se do nich transgender osoby mohly dostat. Problematickým je právě nesoulad jejich genderového vyjádření s biologickým pohlavím a genderem. Transsexuální osoby, u kterých došlo ke změně pohlaví dle české právní úpravy, jejichž genderové vyjádření se plně shoduje s nabytým pohlavím, bývají těchto problémů uštědřeny. Naopak trans osob, které přeměnou pohlaví právě procházejí, nebo se cítí genderově nonkonformní, tyto problémy zasáhnout nejvíce. Veřejné toalety Právo představuje systém normativních pravidel chování a není vhodné ani žádoucí, aby ovlivňovalo všechny oblasti lidského života. Otázka přístupu na toalety na veřejných místech (pracoviště, restaurace, školy, nemocnice ad.) je zdánlivě takovou oblastí.

Toalety jsou

„tradičně“ rozděleny na mužské a ženské, tedy podle biologického modelu pohlaví - modelu, do něhož spousta transsexuálních a transgender osob nezapadá. Pro transgender osoby se jedná o složitý problém, který není pouhou fikcí246 . Řešením, které se nabízí je zavedení toalet pro transgender osoby, které však pouze dále stipuluje dělení společnosti podle pohlaví. Účinnějším by bylo zavedení unisex toalet po vzoru kampusové kultury liberálních zemí (např. Dánska)247 – tedy samostatných kabin přístupných každému zvlášť. Zavedení takového uspořádání by mohlo být prvním krokem k odstranění binárního dělení společnosti a mohlo by vést až ke skutečnému posuzování lidí podle jejich individuálních vlastností. Vězení Pobyt ve vazbě a výkonu trestu s sebou přináší dva základní druhy potíží. Prvním může být nemožnost přístupu ke specifické zdravotní péči – k hormonálním přípravkům a především nemožnost absolvovat operativní změnu pohlaví. Druhým je diskriminace transgender osob, ke které dochází v důsledku dělení těchto zařízení podle biologického pohlaví. Taková opatření mohou, zejména v případě transžen, stimulovat násilné chování.

V USA, kde má boj o společné užívání toalet v souvislosti s rasovou segregací, se soudy případy diskriminací transgender osob v přístupu na toalety již zabývaly a jejich rozhodování není jednotné. (BENDER BAIRD, Kyla. Transgender Employment Experiences: Gendered Perceptions of the Law . NY, USA: State University of New York Press, 2011, s. 80-82.) 247 Podle GERSHENSON, Olga. The Restroom Revolution: Unisex Toilets and Campus Politics. In: MOLOTCH, Harvey; NORÉN, Laura. Toilet: Public Restrooms and the Politics of Sharing. NY, USA : New York University Press, 2010, s. ISBN 978-0-8147-6120-5. 246

55

Na rozdíl od přístupu na toalety lze dělení podle pohlaví odůvodnit snahou o zajištění bezpečnosti vězeňkyň a vězňů. Je však třeba, aby stát dbal na bezpečí všech osob a nabídl adekvátní opatření, které by chránilo zájmy transgender osob. V úvahu připadá například respektování genderové identity trans osob a jejich separace, v případě zvýšeného rizika násilností, od ostatních osob. Sport Muži a ženy spolu tradičně nezávodí a nesoutěží. Je to dáno nezpochybnitelnými rozdíly v tělní morfologii biologických mužů a biologických žen. Tento rozdíl není možné vyrovnat hormonální léčbou ani operací. V případě transmužů problém nenastane. U transžen však existuje jisté riziko, že netranssexuální ženy sportovními výkony překonají. V tomto ohledu, se jeví správné ustanovení čl. 19 Gender Recognition Act 2004. Podle britského práva jsou pořadatelé sportovních událostí oprávněni zakázat nebo omezit účast osob, jimž bylo podle GRA změněno pohlaví, pokud je to v zájmu zachování spravedlivé soutěže nebo ochraně bezpečí účastníků. Na druhou stranu není vhodné úplně možnost soutěžního sportování transgender osob omezit a bylo by vhodné jejich fyzickou zdatnost posuzovat individuálně. Uprchlictví Transgender osoby naplňují význam termínu „určité společenské vrstvy248 “ podle Úmluvy o právním postavení uprchlíků. Ti, kteří naplňují další podmínky touto Úmluvou stanovené, získají mezinárodní statut uprchlíka. Transgender osoby příjezdu do cílové země však často čelí nepochopení, může nastat problém s jejich zařazením do mužské či ženské sekce, což vede k dalšímu násilí a sexuálnímu obtěžování249 . Je třeba zajistit, aby stát respektoval práva transgender osob žádajících o azyl, s čímž mimo jiné souvisí šíření informační osvěty mezi imigrační pracovníky i mezi všeobecnou veřejnost.

248 249

Originální označení „particular social groups“. Dle čl. 1 Úmluvy o právním postavení urpchlíků Commissioner for Human Rights, op. cit., s. 37-39.

56

ZÁVĚR Transgenderismus pro většinu populace zůstává neznámým pojmem a transsexuální osoby jsou (eufemisticky řečeno) vrtochy přírody. Naše společnost je založena na binárním rozdělení na muže a ženy a transgender osoby v ní zdánlivě nemají místo. Transsexualita i transgenderismus vyplývá z nesouladu mezi biologickým, sociálním a psychologickým pohlavím. Mnoho trans osob se nepovažuje za nemocné a přesto je jim pro účely uznání změny pohlaví stanovována diagnóza poruchy pohlavní identity. Česká právní úprava je založena na koncepci biologického pohlaví a pro dosažení administrativní změny pohlaví se vyžaduje, aby transsexuální jedinec pozbyl identifika č ní znaky původního pohlaví. Teprve po odstranění pohlavních a reprodukčních orgánů mu bude umožněna uznána změna pohlaví. Vývoj judikatury Evropského soudu pro lidská práva kopíruje mezinárodní trend uvolňování tradičních konceptů ve prospěch transsexuálních osob. Již nyní lze z judikatur y Soudu vyčíst pozitivní povinnost států umožnit transsexuálním osobám adminis trativně změnit pohlaví a povinnost umožnit jim uzavřít manželství v nově nabytém pohlaví. Bude zajímavé sledovat, kam se rozhodovací činnost bude vyvíjet dál a zda se bude míra volného uvážení států dále zužovat. Již dva evropské státy umožňují změnu pohlaví na základě sebeurčení a tento trend se šíří dále. Možná se trans komunita ani nenaděje a Soud bude rozhodovat o nesouladu konkrétních podmínek pro uznání změny pohlaví s Úmluvo u. „Nedobrovolné“ znemožnění pohlaví funkce by mohlo být takovým ustanovením. Třeba rovnou ve věci proti České republice. Česká republika není považována za homofobní ani transfobní zemi. Přesto není právní úprava k členům LGBTIQ komunity vstřícná. Homosexuální osoby stále nemohou uzavřít manželství a transsexuální osoby musí manželství před změnou pohlaví ukončit. Anebo snad právě proto – český lid toleruje sexuální a genderové menšiny, protože mají „menší“ práva než ostatní lidé. Od toho se přeci jmenují menšiny. Problém tkví jinde, česká společnost není o situaci transgender lidí informována. Většina z nich si pravé důsledky ustanovení § 29 neuvědomí. Několik základních lidských práv transgender osob se ocitá ve flagrantním ohrožení, protože zákonodárce rozhodl, že to tak bude. Český zákonodárce z rukou transgender osoby bere právo na zdraví, muchlá je, staví z něj váhy a ty pak mu pak vrací a ptá se: „Co je Ti cennější? Sebeurčení, nebo zachování zdraví, manželství a důstojnosti? Jen si vyber.“ 57

Úkolem pak bude rozhodnout, zda mohou být všechna tato práva úzké skupiny jednotlivců převážena zájmem většinové společnosti na konzervaci tradičních hodnot. Nemělo by to snad být ani úkolem ESLP, ale spíš jednotlivých států. A pokud zákonodárce zaspí, může jej nahradit vnitrostátní soud. Dle německého Spolkového soudu je skupina potencionálních uchazečů o změnu pohlaví tak nepatrná, že právní úprava, která jim umožní plné a nerušené užívání lidských práv, chod většinové společnosti nijak neovlivní. Změna pohlaví bez nutnosti podstoupit sterilizaci je nyní umožněna v několika zemích Evropy a ta se zatím nezhroutila. Co víc, než poprask v médiích a udivené pohledy okolí, může mizivý počet šťastných těhotných transmužů způsobit? Přijme-li stát (např. Česká republika) právní úpravu uznání změny pohlaví, která bude respektovat individualitu jedince a bude založena na konceptu psychologického pohlaví a skutečné úctě k lidským právům, dá se předpokládát, že po počáteční vlně odporu nastane zmírnění, které bude následovat účinnější zapojení transgender osob do obyčejného života. Těhotní pánové a vousaté dámy by neměli být považováni za vzporu proti přírodě, ale spíš za oslavu posunu ke společnosti, která se nedělí podle příslušnosti ke skupině, ale jejíž nedílnou součástí je jednotlivec ve své jedinečnosti. Vždyť žijeme v čase klonování, in vitro fertilizací, mražení vajíček a sperma bank, genových terapií. Žijeme v budoucnosti. Rozmnožování už není tak důležité, jako dřív. Transgenderismus naopak stále není plně akceptován. Společnost se mění. Je na čase, aby se i právo posunulo budoucnosti vstříc.

58

SEZNAM

POUŽITÝCH ZDROJŮ:

Odborná literatura 1. BARŠOVÁ, Andrea. Jiné pohlaví. Časopis zdravotnického práva a bioetiky. [online] 2014, vol. 4, no 1, s. 8 [cit. 25. 6. 2015]. ISSN 1804-8137. Dostupné z: http://www.ilaw.cas.cz/medlawjournal/index.php/medlawjournal/article/view/61/67 2. BARŠOVÁ, Andrea. Skalpel a duše. Ke změně pohlaví podle nového občanského zákoníku. Časopis zdravotnického práva a bioetiky [online]. 2013, vol. 3, no 1, s. 22-38 [cit. 1. 2. 2015]. ISSN 1804-8137. Dostupné z: http://www.ilaw.cas.cz/medlawjournal/index.php/medlawjournal/article/view/43 3. BEVAN, Thomas. The Psychobiology of Transsexualism and Transgenderism, A New View Based on Scietific Evidence. Santa Barbara: ABC-CLIO. 2014, 257 s. ISBN 978-1-44083127-0. 4. DOLEŽAL, Adam. Konstrukce identity v právním prostoru. Dvojí pojetí bytí. Časopis zdravotnického práva a bioetiky [online]. 2013, vol. 3, no 1, s. 11-21 [cit. 1. 2. 2015]. ISSN 1804-8137. Dostupné z: http://www.ilaw.cas.cz/medlawjournal/index.php/medlawjournal/article/view/42/48 5. EIDE, Asbjorn. In: MOECKLI, Daniel et al. International Human Rights Law. 2 ed. Oxford: Oxford University Press, 2010, s. 195-216. ISBN 978-0-19-965457-4. 6. FIFKOVÁ, Hana. Poruchy pohlavní identity. In: WEISS, Petr. Sexuologie. Praha: Grada, 2010, s. 439-468. ISBN 978-80-247-2492-8. 7. HARRIS, Alex. Non-binary gender concepts and the evolving legal treatmnet of UK trassexed individuals: a practical consideration of the possibilities of Butler. Journal of International Women’s Studies. 2012, vol. 13, no. 6, s. 57-72. ISSN 1539-8706. 8. JANIS, Mark W. et al. European Human Rights Law, text and materials. 3 ed. Oxford: Oxford University Press, 2010, 957 s. ISBN 978-0-19-9227746-9. 9. JONES, Jackie. Taking ‘sex‘ out of marriage. In: JONES, Jackie et al. Gender, Sexualities and Law. New York: Routledge, 2011, 334 s. ISBN 978-0-415-62874-7. 10. KLÍMA, Karel. Komentář k Ústavě a Listině. 2. ed. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009. 1441 s. ISBN 978-80-7390-140-3. 11. KMEC, Jiří et al. Evropská úmluva o lidských právech. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2012, 1687 s., ISBN 978-80-7400-365-3. 12. O’FLAHERTY, Michael; FISHER, John. Sexual Orientation, Gender Identity and International Human Rights Law: Contextualising the Yogyakarta Principles. Human Rights Law Review. 2008, vol. 8(2), s. 207-248. ISSN 1461-7781. 13. OLYSLAGER, Femke; CONWAY, Lynn. On the Calculation of the Prevalence of Transsexualism. WPATH 20th International Symposium [online]. Chicago, 2007 [cit. 23. 6. 2015]. Dostupné z: http://ai.eecs.umich.edu/people/conway/TS/Prevalence/Reports/Prevalence%20of%20Trans sexualism.pdf 14. RAUN, Tobias. Denmark – A Transgender Paradise? Trikster – Nordic Queer Journal [online]. 2010, #4 [cit. 24. 6. 2015]. ISSN 1890-596X. Dostupné z: http://trikster.net/4/raun/1.html 59

15. SHARPE, Andrew N. A Critique of the Gender Recognition Act 2004. Journal of Bioethical Inquiry. 2007, vol. 4, no 1, s. 33-42. ISSN 1872-4353. 16. SHAW, Malcolm N. International Law. 7 ed. Cambridge: University Printing House, 2014, 981 s. ISBN 978-1-107-04086-1. 17. SHELTON, Dinah L. Advanced Introduction to International Human Rights Law. Cheltenham: Edward Elgar Publishing, 2014, 331 s. ISBN 978-1-78254-521-7. 18. STRYKER, Susan. Transgender History. Berkeley, CA: Seal Press, 2008, 190 s. ISBN 978-1-58005-224-5. 19. TEICH, Nicholas M. Transgender 101, A Simple Guide to a Complex Issue. New York: Columbia University Press, 2012, 193 s. ISBN 978-0-231-15712-4. Právní předpisy -

české

1. Usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod, ve znění ústavního zákona č. 162/1998. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informa č ní systém]. ATLAS consulting [cit. 30. 1. 2015]. 2. Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 25. 6. 2015]. 3. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informa č ní systém]. ATLAS consulting [cit. 30. 1. 2015]. 4. Zákon č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 89/2012 Sb. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 30. 1. 2015]. 5. Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 30. 1. 2015]. 6. Zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 30. 1. 2015]. 7. Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 30. 1. 2015]. 8. Zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejíc íc h zákonů, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informa č ní systém]. ATLAS consulting [cit. 30. 1. 2015]. 9. Zákon č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 28. 6. 2015]. 10. Zákon č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 28. 6. 2015]. 11. Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 28. 6. 2015]. 12. Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 28. 6. 2015]. 60

13. Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informa č ní systém]. ATLAS consulting [cit. 28. 6. 2015]. 14. Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 28. 6. 2015]. 15. Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 30. 1. 2015]. -

mezinárodní

1. Všeobecná deklarace lidských práv, Paříž, 1948. Dostupné z: http://www.osn.cz/wpcontent/uploads/2015/03/vseobecna-deklarace- lidskych-prav.pdf 2. Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, New York, 1966. Dostupné z: http://www.vlada.cz/cz/pracovni-a-poradni-organy- vlady/rlp/dokumenty/mezinarodni-pakto-obcanskych-a-politickych-pravech-a-mezinarodni-pakt-o-hospodarskych--socialnich-akulturnich-pravech-19852/ 3. Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, New York, 1966. Dostupné z: http://www.vlada.cz/cz/pracovni-a-poradni-organyvlady/rlp/dokumenty/mezinarodni-pakt-o-obcanskych-a-politickych-pravech-amezinarodni-pakt-o-hospodarskych--socialnich-a-kulturnich-pravech-19852/ 4. Evropská úmluva o ochraně lidských práv, Řím, 1950, ve znění novelizovaném Protokoly. Dostupné z: http://www.echr.coe.int/Documents/Convention_CES.pdf 5. Evropská sociální charta, Turín, 1961. Dostupné z: http://conventions.coe.int/Treaty/en/Treaties/Html/035.htm 6. Konsolidované znění Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o fungování Evropské unie 2012/C 326/01 ze dne 26. 10. 2012. In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 10. 6. 2015]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/legalcontent/CS/TXT/?uri=CELEX:12012M/TXT -

zahraniční

1. ARGENTINA: Ley 26.743 establécese el derecho a la identidad de género de las personas z 23. 5. 2012. Neoficiální anglický překlad dostupný z: http://tgeu.org/argentina-genderidentity- law/ 2. DÁNSKO: § 1 para 1 Lov nr. 752 om ændring af lov om Det Centrale Personregister (zákon, kterým se upravuje zákon o centrálním registru osob) z 25. 6. 2014. Dostupné z: https://www.retsinformation.dk/forms/r0710.aspx?id=163824 3. MALTA: Gender Identity, Gender Expression and Sex Characteristics Act 2015 z 14. 4. 2015. Dostupné z: http://justiceservices.gov.mt/DownloadDocument.aspx?app=lp&itemid=26805&l=1 4. NĚMECKO: Gesetz über die Änderung der Vornamen und die Feststellung der Geschlechtszugehörigkeit in besonderen Fällen (Transsexuellengesetz) z 10. 9. 1980 (ve znění pozdějších předpisů). Dostupné z: http://www.gesetze-im- internet.de/tsg/index.html 5. QUEBEC: Code Civil du Québec, 1991. Dostupné z: http://www2.publicationsduquebec.gouv.qc.ca/dynamicSearch/telecharge.php?type=2& file =/CCQ_1991/CCQ1991.html 61

6. SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ: Marriage (Same Sex Couples) Act 2013 http://www.legislation.gov.uk/ukpga/2013/30/contents/enacted Soudní rozhodnutí -

judikatura ESLP

1. Rozsudek pléna Evropského soudu pro lidská práva ze dne 22. 10. 1981, Dudgeon proti Spojenému království, číslo stížnosti 7525/76. Hudoc [online]. European Court of Human Rights [cit. 28. 5. 2015]. Dostupné z: http://hudoc.echr.coe.int/sites/eng/pages/search.aspx?i=001-57473 2. Rozsudek pléna Evropského soudu pro lidská práva ze dne 17. 10. 1986, Rees proti Spojenému Království, číslo stížnosti 9532/81. Hudoc [online]. European Court of Human Rights [cit. 28. 5. 2015]. Dostupné z: http://hudoc.echr.coe.int/sites/eng/pages/search.aspx?i=001-57564 3. Rozsudek pléna Evropského soudu pro lidská práva ze dne 27. 9. 1990, Cossey proti Spojenému království, číslo stížnosti 10843/84. Hudoc [online]. European Court of Human Rights [cit. 28. 5. 2014]. Dostupné z: http://hudoc.echr.coe.int/sites/eng/pages/search.aspx?i=001-57641 4. Rozsudek pléna Evropského soudu pro lidská práva ze dne 25. 3. 1992, B. proti Francii, číslo stížnosti 13343/87. Hudoc [online]. European Court of Human Rights [cit. 28. 5. 2014]. Dostupné z: http://hudoc.echr.coe.int/sites/eng/pages/search.aspx?i=001-57770 5. Rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 22. 4. 1997, X, Y. Z proti Spojenému království, číslo stížnosti 21830/93. Hudoc [online]. European Court of Human Rights [cit. 28. 5. 2015]. Dostupné z: http://hudoc.echr.coe.int/sites/eng/pages/search.aspx?i=001-58032 6. Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ze dne 2. 5. 1997, D. proti Spojenému království, číslo stížnosti 30240/96. Hudoc [online]. European Court of Human Rights [cit. 28. 5. 2014]. Dostupné z: http://hudoc.echr.coe.int/sites/fra/pages/search.aspx?i=001-58035 7. Rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 30. 7. 1998, Sheffield a Horsham proti Spojenému království, čísla stížností 22985/93 a 23390/94. Hudoc [online]. European Court of Human Rights [cit. 28. 5. 2014]. Dostupné z: http://hudoc.echr.coe.int/sites/eng/pages/search.aspx?i=001-58212 8. Rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 11. 7. 2002, Christine Goodwin proti Spojenému království, číslo stížnosti 28957/95. Hudoc [online]. European Court of Human Rights [cit. 28. 5. 2014]. Dostupné z: http://hudoc.echr.coe.int/sites/eng/pages/search.aspx?i=001-60596 9. Rozsudek třetího senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 12. 6. 2003, Van Kück proti Německu, číslo stížnosti 35968/97. Hudoc [online]. European Court of Human Rights [cit. 28. 5. 2014]. Dostupné z: http://hudoc.echr.coe.int/sites/eng/pages/search.aspx?i=00161142 10. Rozsudek čtvrtého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 23. 5. 2006, Grant proti Spojenému království, číslo stížnosti 32570/03. Hudoc [online]. European Court of Human Rights [cit. 28. 5. 2014]. Dostupné z: http://hudoc.echr.coe.int/sites/eng/pages/search.aspx?i=001-75454 62

11. Rozhodnutí čtvrtého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 28. 11. 2006, Parry proti Spojenému království, číslo stížnosti 42971/05. Hudoc [online]. European Court of Human Rights [cit. 28. 5. 2014]. Dostupné z: http://hudoc.echr.coe.int/sites/eng/pages/search.aspx?i=001-78666 12. Rozhodnutí čtvrtého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 28. 11. 2006, Parry proti Spojenému království, číslo stížnosti 42971/05. Hudoc [online]. European Court of Human Rights [cit. 28. 5. 2014]. Dostupné z: http://hudoc.echr.coe.int/sites/eng/pages/search.aspx?i=001-78666 13. Rozsudek druhého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 11. 9. 2007, L. proti Litvě, číslo stížnosti 27527/03. Hudoc [online]. European Court of Human Rights [cit. 28. 5. 2014]. Dostupné z: http://hudoc.echr.coe.int/sites/eng/pages/search.aspx?i=001-82243 14. Rozsudek prvního senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 8. 1. 2009, Schlupmf proti Švýcarsku, číslo stížnosti 29002/06. Hudoc [online]. European Court of Human Rights [cit. 28. 5. 2014]. Dostupné z: http://hudoc.echr.coe.int/sites/eng/pages/search.aspx?i=001-90476 15. Rozsudek prvního senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 24. 6. 2010, Schalk a Kopf proti Rakousku, číslo stížnosti 30141/04. Hudoc [online]. European Court of Human Rights [cit. 10. 6. 2015]. Dostupné z: http://hudoc.echr.coe.int/sites/eng/pages/search.aspx?i=001-154400 16. Rozsudek třetího senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 30. 11. 2010, P.V. proti Španělsku, číslo stížnosti 35159/09. Hudoc [online]. European Court of Human Rights [cit. 28. 5. 2014]. Dostupné z: http://hudoc.echr.coe.int/sites/eng/pages/search.aspx?i=001101943 17. Rozhodnutí druhého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 6. 9. 2011, P. proti Portugalsku, číslo stížnosti 56027/09. Hudoc [online]. European Court of Human Rights [cit. 28. 5. 2014]. Dostupné z: http://hudoc.echr.coe.int/sites/eng/pages/search.aspx?i=001106402 18. Rozsudek čtvrtého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 8. 11. 2011, V.C. proti Slovensku, číslo stížnosti 18968/07. Hudoc [online]. European Court of Human Rights [cit. 30. 5. 2015]. Dostupné z: http://hudoc.echr.coe.int/sites/eng/pages/search.aspx?i=001107364 19. Rozhodnutí čtvrtého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 9. 7. 2013, Cassar proti Maltě, číslo stížnosti 36982/11. Hudoc [online]. European Court of Human Rights [cit. 28. 5. 2014]. Dostupné z: http://hudoc.echr.coe.int/sites/eng/pages/search.aspx?i=001123392 20. Rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 16. 7. 2014, Hämäläinen proti Finsku, číslo stížnosti 37359/09. Hudoc [online]. European Court of Human Rights [cit. 28. 5. 2014]. Dostupné z: http://hudoc.echr.coe.int/sites/eng/pages/search.aspx?i=001-145768 21. Rozsudek druhého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 10. 3. 2015, Y.Y. proti Turecku, číslo stížnosti 14793/08. Hudoc [online]. European Court of Human Rights [cit. 28. 5. 2015]. Dostupné z: http://hudoc.echr.coe.int/sites/eng/pages/search.aspx?i=001152779

63

22. Rozsudek čtvrtého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 12. 5. 2015, Identoba a ostatní proti Gruzii, číslo stížnosti 73235/12. Hudoc [online]. European Court of Human Rights [cit. 20. 6. 2015]. Dostupné z: http://hudoc.echr.coe.int/sites/eng/pages/search.aspx?i=001-154400 -

ostatní

1. Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 30. 4. 1996, P. proti S. a Cornwall Council County, Věc C-13/94. In EUR- Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 28. 5. 1993]. Dostupné z: http://eur- lex.europa.eu/legalcontent/EN/TXT/?uri=CELEX:61994CJ0013 2. Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 27. 4. 2006, Sarah Margaret Richards proti Secretary of State for Work and Permissions, Věc C-423/06. In EUR- Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 28. 6. 2015]. Dostupné z: http://curia.europa.eu/juris/liste.jsf?language=en&num=C-423/04 3. NĚMECKO: Rozsudek Spolkového ústavního soudu ze dne 27. května 2008, 1 BvL 10/05. 4. NĚMECKO: Rozsudek Spolkového ústavního soudu ze dne 28. 1. 2011, 1 BvR 3295/7. 5. ŠVÉDSKO. Rozhodnutí odvolacího správního soudu ze dne 19. 12. 2012, 1968-12. Verze v anglickém jazyce dostupná z: http://www.interights.org/userfiles/Swedish_Ruling_Sterilisation_ENG.pdf 6. ŠVÉDSKO. Rozhodnutí správního soudu ze dne 16. 5. 2014, 24931-13. Memorandum v anglickém jazyce dostupné z: http://tgeu.org/sites/default/files/SWEDEN_%20diagnosis_judgment_Stockholm_May2014 _EN.pdf Elektronické a jiné zdroje 1. BBC News. India Court Recognises transgender people as third gender [online]. © BBC, publikováno 15. 4. 2014 [cit. 22. 6. 2015]. Dostupné z: http://www.bbc.com/news/worldasia-india-27031180 2. Eurovision song contest. About Conchita Wurst [online]. © European Broadcasting Union [cit. 22. 6. 2015]. Dostupné z: http://www.eurovision.tv/page/history/year/participantprofile/?song=32263 3. JACKSON, David. Obama backs efforts to end ’conversion therapy’ [online]. USA TODAY, publikováno 9. 4. 2015 [cit. 22. 6. 2015]. Dostupné z: http://www.usatoday.com/story/theoval/2015/04/09/obama-conversion-therapy-whitehouse-petition-leelah-alcorn/25505091/ 4. WPATH. Standards of Care for the Health of Transsexual, Transgender, and GenderNonconforming People [online]. The World Health Professional Association for Transgender Health, 7th version, 2012 [cit. 25. 6. 2015]. Dostupné z: http://www.wpath.org/uploaded_files/140/files/Standards%20of%20Care,%20V7%20Full %20Book.pdf 5. Ministerstvo zdravotnictví z pověření World Health Organization. Mezinárodní klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů, MKN-10 [online]. Praha: Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR, 2013 [cit. 20. 6. 2015]. ISBN 978-80-904259-03. Dostupné z: http://www.uzis.cz/system/files/mkn-tabelarni-cast_1-4-2014.pdf 64

6. Důvodová zpráva k občanskému zákoníku z 3. února 2012. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 30. 1. 2015]. 7. Doporučený postup při provádění chirurgických zákorků směřujících ke změně pohlaví u transsexuálních pacientů. Věstník ministerstva zdravotnictví ČR [online]. 2012, částka 8, s. 5-6 [cit. 31. 1. 2015]. Dostupné z: http://www.mzcr.cz/Legislativa/Soubor.ashx?souborID=16137&typ=application/pdf&naze v=ZDRAVOTNICTVI%2008-12.pdf 8. Trans Rights Europe Index 2015 [online]. Transgender Europe, publikováno 24. 4. 2015. [cit. 15. 6. 2015]. Dostupné z: http://tgeu.org/wp-content/uploads/2015/05/trans- map-SideB-may-2015_image.png 9. Committee on Economic, Social and Cultural Rights. General Comment 14. The right to the highest attainable standard of health [online]. U.N. Doc. E/C.12/2000/4 (2000). [cit. 18. 6. 2015]. Dostupné z: http://www.un.org/documents/ecosoc/docs/2001/e2001-22.pdf 10. The United Nations Development Programme. Discussion Paper. Transgender Health and Human Rights [online]. New York: UNDSP, 2013, 32 s. [cit. 20. 6. 2015]. Dostupné z: http://www.undp.org/content/dam/undp/library/HIVAIDS/Governance%20of%20HIV%20Responses/Trans%20Health%20&%20Human%20R ights.pdf 11. European Union Agency for Fundamental Rights. Being trans in the European Union. Comparative analysis of EU LGBT survey data [online]. Luxembourg: Publications Office of the European Union, 2014, 127 s. [cit. 23. 6. 2015]. ISBN 978-92-9239-644-2. Dostupné z: http://fra.europa.eu/sites/default/files/fra-2014-being-trans-eu-comparative_en.pdfc 12. Commissioner for Human Rights. Issue Paper. Human Rights and Gender Identity. [online] Strasbourg, 29. 6. 2009. [cit. 20. 6. 2015]. CommDH/IssuePaper(2009)2. Dostupné z: https://wcd.coe.int/ViewDoc.jsp?id=1476365 13. Amnesty International. The State Decides Who I Am. Lack of Legal Gender Recognition for Transgender People in Europe [online]. London: Amnesty International, 2014, 101 s. [cit. 5. 3. 2015]. Indexové číslo: EUR 01/001/2014. Dostupné z: https://www.es.amnesty.org/uploads/media/The_state_decide_who_I_am._Febrero_2014.p df 14. World Health Organization. Eliminating forced, coercive and otherwise involuntary sterilization: an interagency statement, OHCHR, UN Women, UNAIDS, UNDP, UNFPA, UNICEF and WHO. [online] Geneva: WHO, 2014, s. 28. [cit. 20. 6. 2015]. ISBN 978-924-150732-5. Dostupné z: http://www.who.int/iris/bitstream/10665/112848/1/9789241507325_eng.pdf?ua=1 15. The Yogyakarta Principles [online]. [cit. 20. 6. 2015]. Dostupné z: http://www.yogyakartaprinciples.org/principles_en.htm 16. Protocol No. 12 to the Convention for the Protection of Human Rights and Fundamejntal Freedoms. CETS No.: 177 [online]. Council of Europe, publ. 22. 6. 2015 [cit. 22. 6. 2015]. Dostupné z: http://conventions.coe.int/Treaty/Commun/ChercheSig.asp?NT=177&CM=&DF=&CL=E NG 17. Případ posuzovaný Evropským soudem pro lidská práva představený 24. 11. 2012, D. Ҫ. proti Turecku, číslo stížnosti 10684/13. Hudoc [online]. European Court of Human Rights

65

[cit. 21. 6. 2015]. Dostupné z: http://hudoc.echr.coe.int/sites/eng/pages/search.aspx?i=001139133 18. Stížnost k Evropskému výboru pro sociální práva podaná dne 27. 4. 2015, Transgender – Europe a ILGA – Europe proti České republice, číslo stížnosti 117/2015. [cit. 18. 6. 2015] Dostupné z: http://www.coe.int/t/dghl/monitoring/socialcharter/Complaints/CC117CaseDoc1_en.pdf 19. FIFKOVÁ, Hana. Slovo odborníka. In: Mike Perry. Klec pro majáky. Zlín: Kniha Zlin, 2012, s. 333-335. ISBN 978-80-87497-09-8. 20. HARTLEV, Mette. Legal Gender Recognition in Denmark (abstract). Sexual Freedom, Equality and the Right to Gender Identity as a Site of Legal and Political Struggles [online]. University of Oslo, 2014 [cit. 25. 6. 2015]. Dostupné z: http://www.jus.uio.no/ior/english/research/projects/transgender/events/conferences/2014/ge nder-identity-conference/papers/innlevert/hartlev-abstract.pdf 21. DUFFY, Nick. Denmark: Legal gender recognition law comes into effect. PinkNews.co.uk [online]. PinkNews, publikováno 1. 9. 2014 [cit. 25. 6. 2015]. Dostupné z: http://www.pinknews.co.uk/2014/09/01/denmark- landmark-gender-recognition- law-comesinto-effect/ 22. ILGA-EUROPE. Irish people ovewhelmingly approve marriage equality [online]. © ILGAEUROPE, publikováno 22. 5. 2015 [cit. 27. 6. 2015]. Dostupné z: http://www.ilgaeurope.org/resources/news/media-releases/irish-people-overwhelmingly-approve- marriageequality 23. Transgender Equality Network Ireland. Dr Lydia Foy’s Case. Transgender Equality Network Ireland [online]. TENI [cit. 25. 6. 2015]. Dostupné z: http://www.teni.ie/page.aspx?contentid=588 24. O’FLAHERTY, Michael. Gender Recognition Bill is in violation of international human rights law. The Irish Times [online]. The Irish Times, publikováno 10. 2. 2015 [cit. 25. 6. 2015]. Dostupné z: http://www.irishtimes.com/opinion/gender-recognition-bill- is- inviolation-of-international-human-rights- law-1.2097289 25. Transgender Equality Network Ireland,. Legal Gender Recognition in Ireland. Transgender Equality Network Ireland [online]. TENI [cit. 25. 6. 2015]. Dostupné z: http://www.teni.ie/page.aspx?contentid=586 26. Release. Minister of State Kevin Humphreys ‘Proud to progress Gender Recognition Bill 2014 into Dáil‘ [online]. MerrionStreet.ie, publikováno 5. 3. 2015 [cit. 27. 6. 2015]. Dostupné z: http://www.merrionstreet.ie/en/NewsRoom/Releases/Minister_of_State_Kevin_Humphreys_%E2%80%98Proud_to_progress_G ender_Recognition_Bill_2014_into_D%C3%A1il%E2%80%99.html

66