MASARYKOVA UNIVERZITA

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra výchovy ke zdraví

Využití zážitkového vzdělávání ve výuce první pomoci u žáků mladšího školního věku

Diplomová práce Brno 2015

Vedoucí diplomové práce:

Vypracovala:

PhDr. Mgr. Jitka Reissmannová, PhD.

Hana Kášková

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně dne 15. 03. 2015

_____________________ vlastnoruční podpis autora

Poděkování Ráda bych poděkovala PhDr. Mgr. Jitce Reissmannové, PhD., vedoucí diplomové práce, za její odborné rady, vstřícnost, věcnou zpětnou vazbu a konzultace, které byly velmi cenné a přínosné při zpracování dat. Rovněž bych chtěla poděkovat své rodině za podporu a trpělivost při studiu a psaní závěrečné práce a ředitelce ZŠ v Chýnově Mgr. Marii Hánové za umožnění studia.

Bibliografický záznam KÁŠKOVÁ, Hana. Využití zážitkového vzdělávání ve výuce první pomoci u žáků mladšího školního věku: diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra výchovy ke zdraví, 2015. 119 l., 16 l. příloh. Vedoucí diplomové práce, PhDr. Mgr. Jitka Reissmannová, PhD.

ANOTACE Diplomová práce s tématem Využití zážitkového vzdělávání ve výuce první pomoci u žáků mladšího školního věku se v teoretické části zabývá vymezením pojmu mladšího školního věku, seznamuje se zážitkovým vyučováním, popisuje historické a současné praktiky v poskytování první pomoci včetně základních informací o obecných zásadách a integrovaném záchranném systému ČR. Dále informuje o vybraných úkonech záchrany v situacích vyžadujících neodkladné poskytnutí první pomoci. V neposlední řadě podává přehled o školicích střediscích první pomoci se zaměřením na děti, mládež a pedagogické pracovníky. Praktická část mapuje elementární vědomosti pedagogických pracovníků a žáků pátých tříd jedné školy týkajících se poskytování první pomoci. Představuje jednak zážitkové vyučování na základní škole, včetně podrobného popisu, kompetencí, plánů, výstupů a pomůcek, tak i praktickou simulaci záchrany života v režii učitelů a dětí s rozdílnou teoretickou i praktickou přípravou. Závěrečný oddíl obsahuje výsledky metodologického výzkumu vypovídající o vědomostech a dovednostech žáků v poskytování první pomoci před a následně po zážitkovém vyučování, posléze s odstupem několika měsíců. Dalším srovnáním je skóre učitelů a dvou ročníkově paralelních tříd s rozlišnou výukou první pomoci. Samotný závěr výzkumu vyzdvihuje funkci zážitkového vyučování v souvislosti v přístupu k dítěti.

Klíčová slova: První pomoc, mladší školní věk, zážitkové vzdělávání.

ANNOTATION The diploma thesis ”The Use of Experiential Education in Teaching First Aid for Primary School Pupils“ in the theoretical part deals with the definition of primary school age, introduces experiential education, describes the historical and current methods in the provision of first aid, including basic information on general principles and integrated emergency system in the Czech Republic. Further it is to inform on selected rescue operations in situations requiring immediate first aid. Finally, it provides an overview of first aid training centres with a focus on children, youth and youth workers. Practical part monitors elementary knowledge of teaching staff and pupils of the fifth grade in one particular school on delivering the first aid. It represents both experiential education at elementary school, including a detailed description of competencies, plans, outcomes and tools, and hands-on simulation of life-saving directed by both teachers and children with different theoretical and practical training. The final part contains results of the methodological research revealing knowledge and skills of first aid before and after experiential teaching, then after several months. Another comparison is the score of teachers and two parallel classes with varying teaching methods of first aid. The actual resume of research emphasizes function of experiential education in relation to approach to the child.

Key words: First Aid, Primary school, Experimential Education.

OBSAH ANOTACE ÚVOD ………………………………………………………………………………….. 8 I. TEORETICKÁ ČÁST ……………………………………………………………… 10 1. Mladší školní věk ………………………………………………….……………. 10 2. Pedagogika ……………………………………………………………………… 12 2.1 Zážitková pedagogika ……………………………………………………. 13 3. První pomoc …………………………………………………………………….. 16 3.1 Historie první pomoci …………………………………………………….. 17 3.2 Obecné zásady poskytování první pomoci ……………………………….. 20 3.3 Záchranný integrovaný systém …………………………………………… 21 3.4 Legislativa první pomoci …………………………………………………. 23 4. První pomoc u vybraných stavů ohrožujících život …….………………………. 25 4.1 Kardiopulmonální resuscitace ……………………………………………. 26 4.2 Krvácení …………………………………………………………………. 31 4.2.1 Vnější krvácení …………………………………………………. 32 4.2.2 Vnitřní krvácení ………………………………………………… 35 4.2.3 Šok ……………………………………………………………… 36 4.3 Bezvědomí ………………………………………………………………... 38 4.4 Dušení …………………………………………………………………….. 41 5. Organizace zabývající se školením první pomoci ……………………………… 44 II. PRAKTICKÁ ČÁST ………………...……………………………………………. 49 6. Cíle výzkumu a výzkumné otázky ……………………………………………… 49 7. Výzkumný nástroj ………………………………………………………………. 50 8. Realizace výzkumu ……………………………………………………………... 53 8.1 Charakteristika účastníků ………………………………………………….. 53 8.2 Zadání zážitkového vzdělávání v testovací třídě v rámci ŠVP ……………. 53 8.3 Zadání pro paralelní třídu ………………………………………………….. 58 8.4 Zadání pro učitele …………………………………………………............. 58 8.5 První pomoc – zážitkové vzdělávání ………………………….....……….. 59 9. Analýza výsledků ……………………………………………………………….. 68 9.1 Metodika zpracování výsledků ……..….…………………………………. 68 9.2 Interpretace výsledků formou tabulek a grafů ……………….…………… 69

10. Odpovědi na výzkumné otázky ………………………………….…………… 101 11. Diskuze ………………………………………………………………………. 105 ZÁVĚR …………………………………………………………………………….... 108 RESUMÉ ……………………………………………………………………………. 110 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRAMENŮ …..…………………………... 112 PŘÍLOHY

ÚVOD „Život činný je opravdový život. Zahálka je hrobem člověka zaživa. Co máš udělat, do toho se dej s chutí; co sám můžeš udělat, to nečekej od jiných a bez příčiny neodkládej s ničím. Když můžeš někomu pomoci, učiň to s největší radostí.“ J. A. Komenský (Citáty [online], 2015) První pomoc – dvě slova, která mají nevýslovný význam v životě člověka. Skrývají naději a utrpení zároveň, vyčleňují do čela společnosti záchranáře, lékaře nebo zdravotnický personál, ba dokonce i hrdiny, laickou veřejnost, která dokázala pomoci v kritické situaci a zachránit životy lidí. Ale co děti? Mohou se také podílet na záchraně života a poskytnout nezbytnou první pomoc? Diplomová práce se zabývá předlékařskou první pomocí nejen u dospělých, ale také u dětí mladšího školního věku. Umět poskytnout první pomoc by mělo patřit k základnímu vzdělání člověka a mělo by být symbolem kladných mezilidských vztahů. Pokud je učení první pomoci podáno formou, která vhodně a jednoduše seznamuje s jednotlivými nezbytnými úkony při záchraně života, je možné snadněji dosáhnout určité zručnosti a návykům. Znalosti o zásadách při poskytování první pomoci jsou současně první prevencí předcházející úrazům, které jsou v dětském věku velmi časté. Dle Pokorného (2010) je úmrtnost dětí na úrazy v České republice dvojnásobná než v sousedních státech. Častým názorem u dospělých jedinců je, že si nejsou jisti, zda by zvládli adekvátně reagovat v situacích, kde by byla nutnost pomoci v rámci záchrany života. Jen z pouhé myšlenky pomoci člověku v nouzi, setkat se tváří v tvář s nehodou, která vyžaduje přidat ruku k dílu, jsou mnozí přiváděni ke stresu, jelikož by si neuměli v dané chvíli poradit díky neznalosti úkonů potřebných pro poskytnutí první pomoci. Povinnost poskytnout první pomoc musí dle trestního zákoníku každý člověk, který není nehodou ohrožen, jinak může být trestně stíhán. (Kurzy.cz, [online], 2015) Ne však každý, i když má teoretické znalosti, dokáže v náhle vzniklé situaci racionálně uvažovat a podle správných zásad provést první pomoc. (Petržela, 2007) První pomoc je na místě úrazu či onemocnění poskytována pouze minimálně z důvodu strachu nebo neznalosti postupu při poskytování první pomoci. (Štětina, 2000)

8

Diplomová práce představuje v praktické části návod, jak naučit děti mladšího školního věku z běžné základní školy postupovat při náhle vzniklé situaci vyžadující poskytnutí první pomoci. Do výuky tématu první pomoci je implementováno zážitkové vzdělávání, které má přispět ke snazšímu a pevnějšímu vštěpení teoretických poznatků či praktických dovedností a zkušeností. Analyzovány jsou dále také jiné přístupy k výuce první pomoci, které jsou v metodologické části porovnány se zážitkovým vzděláváním. Teoretický exkurz udává definice pojmů mladšího školního věku, pedagogiky včetně zážitkového vzdělávání, první pomoci a dokumentuje jednotlivé úkony a postupy při poskytování první pomoci v životu ohrožujících situací. Stručná zmínka je o organizacích zabývajících se proškolováním jedinců v oblasti poskytování první pomoci. Každý by měl mít na mysli, že může být nejen potenciálním zachráncem, ale i možným pacientem, proto potřebné informace mohou předcházet jak zranění, tak i zručnosti dokázat pomoci.

9

I. TEORETICKÁ ČÁST 1. Mladší školní věk Mladší školní věk se řadí do období nástupu do školy. Je udáváno věkem v rozmezí 6 až 11 let. (Šimíčková Čítková, 2005) Etapu mladšího školního věku lze dále rozdělit na raný školní věk a střední školní věk. První období je charakterizováno především změnami v životě v souvislosti s nástupem povinné školní docházky včetně vývojových přechodů. Střední školní věk se řadí mezi 11. a 12. rok života dítěte (před nástupem prepubescence) a je zároveň přípravnou fází na dospívání, jelikož dochází ke změnám nejen biologickým, ale i sociálním. (Vágnerová, 2000) Z pozice učitele je důležité znát podrobně oblast vývoje dítěte v období mladšího školního věku a náležitě k němu přistupovat. Nejvíce problematickým momentem se stává přechod z předškolního vzdělávání na povinné školní. Dítě musí být dostatečně zralé, aby změnu ustálo bez větších obtíží. K tomuto slouží posouzení školní zralosti, která zaručí úspěšné zvládnutí osvojení školních vědomostí a dovedností. (Říčan, 2004) Pro posouzení školní zralosti udává Langmeier (2006) základní oblasti, na které je nutné se zaměřit. Patří mezi ně tělesná stránka, kognitivní složka a emoční, motivační i sociální zralost. Tělesná zralost je nejméně průkazná jako měřítko přiměřené školní zralosti. Zahrnuje posouzení tělesné výšky a hmotnosti. K porovnání může přispět koordinace pohybů, které pokud jsou méně ekonomické a nekontrolované, mohou způsobovat potíže při školních činnostech jako je psaní, kreslení apod. (Langmeier, 2006) Dle Langmeiera (2006) zaznamenává také kognitivní oblast proměny. Dítě přechází v realističtější chápání podstaty světa, zaznamenává větší nezávislost, vypořádává se lépe s okamžitými potřebami a osobními požadavky než doposud. Poznávací procesy nabírají na logice, vnímání přechází v analyticko - syntetické v oblasti vizualizace a akustiky. V emoční oblasti dochází ke kontrole citů a emocí. Dítě dokáže ovládat svá přání. Začíná být schopno vykonávat soustředěnou práci, dokončit ji i přes nevoli či fyzickou indispozici. Motivační cíle začínají nabývat na konkrétnosti, přidává se soustředěnost a notná dávka úsilí. (Langmeier, 2006) Sociální zralost lze definovat od menší závislosti na rodině a podřízení se jiné autoritě. Dítě na sebe přebírá novou úlohu školáka, se kterou souvisí navazování nových 10

přátelství, stává se součástí školního prostředí a hledá si místo ve skupině. Učí se nově spolupracovat, naslouchat a dodržovat určená pravidla. (Langmeier, 2006)

11

2. Pedagogika Antika je kolébkou samotného termínu „pedagogika“. Pochází z řeckého slova paidagogos, čímž byl pojmenován vzdělaný otrok, který se staral o děti bohatých rodin a vodil je do školy (pais – dítě, agogé – vedení). Později se ale tímto termínem označovali lidé, kteří se profesionálně zabývali výchovou dětí a měli k tomu speciální přípravu. (Holoušová in Grecmanová, 1999) Pedagogika jako samostatný vědní obor se začala konstituovat a rozvíjet až v 19. století, ačkoli svou problematikou zasahuje do doby poměrně dávnější. (Vorlíček, 2000) Rozdílné pojetí či pohled na výchovu a vzdělání byly a jsou diskutabilním tématem mnoha generací. Pedagogika se neustále rozvíjí, především v závislosti na potřebách společnosti, proto je patrná její různorodost. Průcha (2000, str. 13) vystihuje potenciál pedagogiky následovně: „Jednotné pojetí pedagogiky ve světě neexistuje.“ Nesourodost vidí především díky kulturním a historickým rozdílům ve společnosti, společně s odlišností filosofického směru. O nesourodosti pojmu vykládá také Holoušová v Grecmanové (1999, str. 8), která konstatuje, že „každý pedagog a výzkumný pracovník v oboru pedagogiky má tendenci do definice promítat své světonázorové, filosofické nebo metodologické myšlení. Je proto problém vytvořit definici, která by byla pokud možno neutrální a nebyla zatížena módními a osobními představami.“ Sama vnímá pedagogiku jako „vědu o výchově, která zkoumá výchovný proces jako jeden z nejvýznamnějších společenských jevů. Analyzuje výchovný proces v celé jeho šíři, hledá obecně platné zákonitosti, pravidla, poučky, které odrážejí vztahy a souvislosti v konkrétní výchovné praxi. Specifika vědního oboru spočívají v jeho úzké spojitosti s praktickou činností – s výchovou.“ (Holoušová in Grecmanová, 1999, str. 8) Dodává, že předmětem pedagogiky je především výchova dětí a mládeže nebo také organizované formy výchovy dospělých. Současná pedagogika zkoumá zákonitosti rozvoje jedince ve všech etapách jeho života vzhledem ke skutečnosti, že je výchova i vzdělávání celoživotním procesem. Průcha a kolektiv (1995) nevidí pedagogiku pouze spjatou s výchovnou institucí nebo s populací dětí a mládeže, ale umísťuje ji do nejširších sfér společenského života. Průcha (2002) přichází s novým pojmem „moderní pedagogika“, která je založena na explanačním přístupu. Dále definuje moderní pedagogiku jako vědu o realitě výchovy a vzdělání, která pomocí své teorie a výzkumu identifikuje, popisuje, analyzuje a objasňuje. Pedagogika v jeho pojetí se nesnaží napravovat praxi, ale problémy praxe 12

jakožto edukační reality vědecky analyzuje a objasňuje. Obecně lze pedagogiku nazvat jako souhrn výchovně vzdělávacích procesů, kde výchova má charakter širšího záběru ve smyslu harmonického, všestranného a zdravého vývoje člověka.

2.1 Zážitková pedagogika První náznaky zážitkové pedagogiky, ač tímto výrazem nepojmenované, lze chápat v učení Jana Ámose Komenského. Komentář učitele národa: „Vše ať plyne samo sebou, nebudiž věcem činěno násilí“, hovoří sám za sebe. Komenský hlásal vychovávat hlavu, srdce, jazyk a ruku, čímž nás nabádal k všestrannému působení na žáky, společně s prožitkem spojeným se zkušeností. (Grecmanová, 2013, str. 5) Počátky zážitkové pedagogiky v Evropě jsou však připisovány německému kantorovi Kurtu Hahnovi. Až do války byl jedním z nejaktivnějších pedagogů propagujících zážitkové učení. Ve své pedagogické praxi využíval principy prožitkové terapie. Prvotním krokem v jeho praxi bylo založení internátního ústavu v Salemu u Bodamského jezera v roce 1920. Jednalo se o několikatýdenní záchranářské kurzy pro službu v horách a na jezeře, tzv. „Kurzschulen“, kde zahájil svou koncepci s prvky zážitkové pedagogiky. (Antes, 1997) V roce 1941 založil ve Walesu první kurzovou školu, která připravovala mládež na splnění Hahnova odznaku zdatnosti. Posléze byla nahrazena velice populární kurzovou školou válečných dovedností přežití pro vojáky britského námořnictva a namísto Hahnova odznaku zdatnosti se bojovalo o Cenu vévody z Edinburghu. Byla určena pro mládež ve věku 16 až 21 let. Zde byla hlavní metodou volena právě zážitková pedagogika. Prvky zážitkové pedagogiky šířil i do mimoškolních zařízení. V roce 1948 založil Britsko-americkou nadaci pro evropskou výchovu spojenou s německými venkovskými internátními ústavy (Landerziehungsheime) a kurzovními školami. Zřídil pobočku zmiňované nadace v tehdejší Německé spolkové republice, zakládal školy v Evropě s idejí zážitkové pedagogiky, stál u zrodu „Společnosti pro evropskou výchovu“ a zapříčinil se o první západoněmeckou kurzovní školu Outward Bound. Ve 2. polovině 50. let řídil školu v Gordonstoun a zahájil přípravu koncepce mezinárodní školy nového typu, což se mu podařilo v roce 1962, kdy se zrodila první 13

Atlantic College v Glamorganu. Její sesterské školy v Terstu nebo Singapuru mají dodnes vysokou úroveň. V průběhu 60. let posbíral Kurt Hahn řadu mezinárodních ocenění, medailí a čestných doktorátů. Cenu Kurta Hahna uděluje každoročně Salemská škola. (Neumann, 1996; Schwarz, 1970) V České republice poprvé souhrnně napsal o „pedagogice zážitku“ Vážanský (1992). S odkazem na německou literaturu vymezuje principy zážitkově pedagogických prostředků a vymezuje hlavní činnost zážitkové pedagogiky do přírodního prostředí. Právem však můžeme považovat za pedagogického reformátora s ohledem na zážitkové vzdělávání Eduarda Štorcha, známého však více jako spisovatele dobrodružné literatury. Jeho progresivní pedagogický přístup a metody využívající zážitkovou pedagogiku uplatnil na své Dětské farmě, kterou založil na Libeňském ostrově v Praze. Soužití s přírodou bylo pro něj zásadní pro harmonický rozvoj dítěte ve spojitosti s jeho vzděláváním a výchovou. (Svobodová, 1997) Zážitkové vzdělávání vkládal Štorch do celé své učitelské praxe, prosazoval jej společně s příznivým a zdravým vývojem člověka. Jak sám uvádí: „Právě život v přírodě se vším, co dětem přináší, je nejkrásnější reformou, jakou můžeme v našem školství zavésti. Na volném vzduchu samy se učiteli nabízejí přečetné moderní metody, které ve škole zůstávají namnoze nesplnitelnými ideály.“ (Rýdl, 1999, str. 14) Kritizoval uniformovanost pedagogického systému bez přizpůsobení se dětským potřebám včetně problematiky velkoměstského prostředí v souvislosti se zdravým životním stylem. Nelíbily se mu dosavadní puritánské metody a formy práce pedagogů, které vycházely pouze z potřeb jich samotných. Chtěl, aby se děti samy učily rozhodovat, uplatňovat se v životě a naplňovat své cíle. (Svobodová, 1997) V současné době Másilka (2003) definuje zážitkovou pedagogiku jako koncepci využívající jakožto prostředek autentický prožitek, na základě něhož dále formujeme výchovné změny jedince. Zážitek, ačkoli zmizel v minulosti, navodil výchovný prožitek, s nímž se dále pracuje. Podstatou celé záležitosti je výchova, proto je na místě propojení s pedagogikou aktuální. „Pod označením „zážitková pedagogika“ tedy nadále budeme rozumět teoretické postižení a analýzu takových výchovných procesů, které pracují s navozováním, rozborem a reflexí prožitkových událostí za účelem získání zkušeností přenositelných do

14

dalšího života.“ (Jirásek, 2004, str. 15) Jirásek (2004) zavedl všestrannou teoretickou koncepci „zážitkové pedagogiky“, kde vysvětluje nový navržený termín. Jirásek (2005) se dále zmiňuje o zásadní poznámce s ohledem na zážitkovou pedagogiku, a tou je její chápání jako prostředku k dosažení cíle, nikoli jako cíl samotný. Zážitek nasměrovaný jako cíl, se kterým se dále nepracuje, ale pouze zapříčinil prožitkovou situaci, nelze zařadit do zážitkové pedagogiky. Prožitek je součástí kontextu dané akce, nestojí izolovaně. „Pro zážitkovou pedagogiku je typické zakotvení prožitku do jeho širších souvislostí. Tedy nejenom vyvolání prožitku, ale především znalost cílů, navozování prožitkových situací, zpracování prožitku a jeho převedení do zkušenosti, jenž může být opětovně využita.“ (Jirásek, 2005, str. 206) Holec (1994) vymezil hned několik oblastí, které zážitková pedagogika rozvíjí: • Intelekt • Tvořivost • Sociální dovednosti • Motorika • Vůle Zážitková pedagogika může být využita ve školním i mimoškolním prostředí, setkat se s ní můžeme v kulturních či přírodních podmínkách. Zahrnuje nesčetně aktivit ve formě her, modelových situací, týmové spolupráce, tvořivých dílen aj. (Jirásek, 2004) Holler v metodice ZDRSEMu ([online], 2014) uvádí, že si zapamatujeme 20 % z toho, co slyšíme; 50 % z toho, co slyšíme a vidíme; 70 % z toho, co říkáme; 90 % z toho, co děláme. Praktická činnost nebo překonávání zátěžových situací posiluje jedincovo sebevědomí, sebedůvěru a zbavuje ho pochybností ve svých výkonech. Skloubí myšlenku pochopení a vykonávanou činnost v sourodou složku. Výzva a následné zdolání překážky zafixuje zážitek do paměti. (Štěpánek , 2014)

15

3. První pomoc „Pravidla první pomoci nejsou složitá, jde jen o to získat teoretické znalosti a praktické dovednosti, které potom budeme schopni uplatnit v reálné situaci.“ (Kurucová, 2008, str. 6) Poskytování první pomoci je dáno již od pradávna, proto je jasně zřetelný vývoj jednotlivých postupů a pouček předávaných a později vydávaných z generace na generaci. Ať už se jednalo o kvalitní a zaručené metody nebo o pouhé pokusy navrátit zdraví zraněnému jedinci, každý materiál přispěl k dalšímu rozvoji lékařské praxe a četným postupům při nejrůznějších zraněních. Zdraví je mnohými chápáno jako samozřejmost do doby, než se jim nebo blízkým stane nečekaná situace vyžadující první pomoc. Tato může být chápána jako základní ošetření osobou, která je bezprostředně na místě nehody či zranění. V mnoha případech se jedná o jedinou podporu, kterou nemocný může v daný okamžik získat. Setkat se lze i s názorem, že první pomoc je základní zdravotnické ošetření, kterou provádějí zkušení záchranáři a lékaři shromažďující se ve zdravotnické organizaci nebo odborně vzdělaní laici či vyškolení občané. (Málek [online], 2010) Obecně je možné první pomoc charakterizovat jako soubor jednoduchých, ale účelných bezprostředních kroků, které slouží k pomoci při ohrožení života na nespecifikovaném místě a čase. (Dvořáček, 1986) Dle Bydžovského (2008) se jedná o konspekt elementárních opatření, která při akutním ohrožení života či zdraví účinně omezí rozsah a důsledky ohrožení a postižení. Laická pomoc, většinou jediná možná v kritické situaci, je předpokladem pro úspěšné další ošetření pacienta profesionály. Nelze ji však srovnávat se zdravotnickou, nenahrazuje lékařské ošetření. (Dobiáš, 2007) Ačkoli správný postup při poskytování první pomoci může ovlivnit další životní cestu jedince. Zkušenosti a vědomosti se mísí ve zvratu mezi životem a smrtí. (Stelzer, 2007) První pomoc se dělí na tři oblasti: -

technická první pomoc

-

laická zdravotnickou první pomoc

-

odborná zdravotnická první pomoc

Technická první pomoc je charakteristická v odstranění externích příčin, které prvotně zapříčinily poruchu zdraví nebo aktuálně přitěžují stavu zraněného. (Zeman, 1998) 16

Laická zdravotnická první pomoc je souhra úkonů pro záchranu lidského života v podání neodborného záchranáře, bez specializovaného vybavení. Je vykonávána od doby vzniku poruchy zdraví, až po předání odborníkům. Jejím cílem je zajistit životní funkce postiženého, snažit se zmírnit případnou bolest a snížit riziko možných komplikací. Současně je nezbytné zavolat pomoc a setrvat na místě do příjezdu ZZS. V případě nutnosti dokázat účinně transportovat pacienta na bezpečné místo. (Petržela, 2007) Bydžovský (2011) zařazuje do odborné zdravotnické první pomoci postupy využívající medikaci, léčebnou a diagnostickou techniku včetně úkonů náležících lékařům nebo odborníkům ze zdravotnického prostředí.

3.1 Historie první pomoci Ve zřejmě nejstarším záznamu o první pomoci, pocházejícím z Bible ze Starého zákona, datovaného cca 3000 před naším letopočtem, se cituje: „Porodní bába Puah položila svá ústa k ústům dítěte, a to se rozplakalo.“ Shodné způsoby jsou zaznamenány z Itálie z 15. století. (Vitae [online], 2014) Zajímavým faktem od pradávna je aplikovat na zranění teplo a tím navrátit život a zdraví. Využívalo se horké vody nebo popela, dokonce hořících výkalů. (Bydžovský, 2008) Muslimský filosof popisuje v roce 960 našeho letopočtu postup pro zasunutí zlaté nebo stříbrné trubičky hrdlem pro podporu dýchání. Velice obdobné dnešnímu způsobu zajištění dechu za pomoci orotracheální intubace. (Vitae [online], 2014) Rozporování přímého umělého dýchání a upřednostnění samotné komprese hrudníku pochází již z doby vlády Victorie z Anglie. V době osvícenství se jednalo především o nepřípustnost doteku rtů, ale pouhá masáž srdce je brána jako základ pro oživení zraněného. Americká organizace kardiologů AHA nebo Evropská rada pro resuscitaci Guidelines doporučuje od roku 2005 resuscitaci právě bez nutnosti umělého dýchání. Důvodem je především fakt, že mnoho potenciálních záchranářů odmítalo resuscitovat postiženého pacienta z důvodu odporu přiložit ústa na cizí a tímto opustit zcela od záchrany života. (Vitae [online], 2014) 16. století nabízí první použití dnešního ambuvaku k resuscitaci v podání švýcarského buřiče, alchymisty a lékaře Paracelsa. Pokoušel se oživovat mrtvé za pomoci vhánění horkého vzduchu a kouře z měchů do plic. (Vitae [online], 2014) 17

Jiné metody, používané průběžně po staletí při poskytování první pomoci, se jeví dnešnímu světu spíše odstrašujícími – docházelo k zavěšení osob za nohy hlavou dolů (oživení tonoucího), uložení jedince na cválajícího koně, anebo se válel postižený po sudu. Vše mělo napomoci k uvolnění hrudníku díky střídavému tlaku. Na denním řádu bylo v rámci vzbuzení pacienta pohlavkování, bičování, křičení a ječení. (Bydžovský, 2008; Vitae [online], 2014) Ve Skotsku se zrodila myšlenka dýchání z úst do úst jakožto základní postup při poskytování první pomoci. Přišel s ní chirurg William Tossach v roce 1732, kdy tímto způsobem zachránil zavaleného horníka. (Wikiskripta [online], 2014) Mezi první organizace zabývající se první pomocí se řadí z roku 1767 holandská Dutch Society for Recovered and Drowned Persons, zaměřená na rekonvalescenci tonoucích. Primitivní pokusy o resuscitaci byly prováděny kompresí hrudníku a břicha. Dále se využívalo umělého dýchání, zajištění tepla, vyvolávání zvracení nebo tření těla. Nezvyklou metodou, která byla praktikována v rámci první pomoci, bylo zavedení tabákového kouře do konečníku. Postup získal od indiánů společník Kryštofa Columba, Baggellardus, a ačkoli se některé z technik zdají neúčinné, organizace během čtyř let zachránila život 150 lidem. (Bydžovský, 2008) V Londýně byla roku 1774 založena Society for the Recovery of Persons Apparently Drowned (Společnost pro zotavení lidí zdánlivě utonulých). Z ní se vyvinula Humane Society (Humánní společnost), později Royal Humane Society (Královská humánní společnost), která dodnes uděluje ocenění za úspěšně zachráněné životy. Organizace byla velice vyspělá a její členové se nejednou zasloužili o záchranu lidského života. (Wikipedia [online], 2014) Zlomový byl rok 1869, kdy byla nemocnicí Bellevue založena první městská záchranná služba v New Yorku. Jako dopravní prostředek využívali kočáry tažené koňmi. V Chicagu vznikla první automobilová záchranná služba o třicet let později. Vozy zde dosahovaly v té době úctyhodné rychlosti až 26 km/h. (The virtual EMS museum [online], 2008) Samotný termín první pomoc poprvé použil v roce 1881 pruský vojenský chirurg Johannes Friedrich August von Esmarch. Učil vojáky obvazovým a dlahovým technikám, aby pomohli zraněným kolegům v boji, přičemž ale zmiňované postupy sahají do hlubší minulosti. (Málek [online], 2010) Metodu umělého dýchání zavedl v roce 1858 Silvestr – Bronche. Tato se stala dlouhodobě dominantní v resuscitaci pacientů. Za pomoci zvednutí rukou za zápěstí po 18

dobu pěti vteřin byl simulován nádech, výdech obnášel přitisknutí a stlačení paží na hrudník. (Vitae [online], 2014) Postup rozporoval až ve 20. století profesor Peter Safar, který v roce 1956 zavedl jako jedinou účinnou metodu zpět dýchání z úst do úst, přičemž připojil záklon hlavy a nezbytné uzavření nosní přepážky, čemuž odpovídá trojitý hmat. Později sestavil schéma pro základní kardiopulmonální resuscitaci. (Vitae [online], 2014) Za připomenutí stojí Nobelova cena za medicínu, kterou získal Wiliam Einthoven v roce 1924, jenž popsal zapojení svodů pro záznam elektrokardiogramu do tvaru rovnostranného trojúhelníku se srdcem v těžišti. Poprvé užil zkratku EKG. (Bydžovský, 2008) Zajímavý projekt předvedli lékaři Baltimorské nemocnice v roce 1962. Připravili krátký film nazvaný Pulse of Life a mnemotechnickou pomůcku pro snadné zapamatování při postupu poskytování první pomoci – ABC: Airway, Breathing, Circulation. Film putoval po celém světě. (The virtual EMS museum [online], 2011) První systém přednemocniční lékařské péče je přisuzován Franku Pantridgemu a Johnu Geddesovi. V roce 1966 zhotovili záchranné vozidlo pro koronární péči včele s lékařem. (Wikipedia [online], 2014) V roce 1968 bylo v USA vyhrazeno tísňové telefonní číslo 911. K případům byl vypravován lékař a studenti medicíny, později speciálně vycvičení hasiči. (Bydžovský, 2008) V roce 1971 vznikla Československá společnost pro anesteziologii a resuscitaci a zároveň byla schválena dvojstupňová atestace z anesteziologie a resuscitace. O tři roky později zde byla založena síť center zdravotnické záchranné služby. Od roku 1996 se mohli studenti hlásit ke studiu v oboru Diplomovaný zdravotní záchranář na vyšších zdravotnických školách v rámci pomaturitního studia. V současnosti se na pozici záchranáře studuje v bakalářských programech v rámci vysokých škol nebo v soukromých školách s titulem diplomovaného specialisty. V posledních letech se řídí poskytování první pomoci především doporučením Evropské rady pro resuscitaci Guidelines (od roku 2000), popř. Americkou kardiologickou společností AHA. Obě organizace vycházejí ze shodné teze, v detailech se však jejich rady liší. (Bydžovský, 2008)

19

3.2 Obecné zásady poskytování první pomoci První pomoc se poskytuje zejména pro záchranu života, současně se dbá na stabilizovaný stav a napomáhá k rychlejší rekonvalescenci. (Dobiáš, 2007, Kelnarová, 2007) Základní pravidlo, „primum non nocere”, v překladu především neublížit, je hlavním mottem při záchraně života. Vesměs všechny smyslové orgány napomáhají ke zdárnému vykonání záchrany života. Empatie je důležitou součástí procesu. Nikdy není opomenut fakt práva postiženého, který musíme vždy respektovat, pokud je pacient plně při smyslech a je si vědom svých počinů. S trpícím je vhodné hovořit o všech krocích při záchraně v případě, že je při vědomí a plně vnímá slova zachránce. Psychologická podpora je velmi důležitá a napomáhá k navození důvěry mezi jedinci. (Bydžovský, 2008) Ohleduplné zacházení s pacientem musí korespondovat s nutnou rychlostí ošetření. (Zeman, 1998) Dále se Zeman (1998) zmiňuje o aplikaci opatřeních, které zmírní následky zranění, předejdou komplikacím a přispějí k úspěšnému uzdravení pacienta. Snaha zmírnění bolesti by měla být brána v potaz i při transportu zraněného až do místa profesionálního ošetření. Vigué (2006) dává jasně vymezená pravidla pro poskytování první pomoci, značená písmeny CHOP. Zkratka je počátečními písmeny tří zákroků, které by měly být provedeny vždy na místě nehody. Chránit, Oznámit a Pomoci. Pod heslo chránit spadá prozkoumání okolí místa nehody kvůli možnému dalšímu poranění pacienta či ošetřující osoby. Je nutné chránit vlastní zdraví, používat ochranné pomůcky v případě výskytu krve nebo odejmout z prostoru nežádoucí prvky. Oznámení nám jasně vymezuje přivolání ZZS s nutností přesného popisu stavu pacienta a místa nehody. Heslem pomoci se řídíme při poskytování neodkladné předlékařské první pomoci, abychom zajistili životní funkce pacienta od doby kontaktu s postiženým až do příjezdu ZZS. Principiálně shodné tři postupy zmiňuje také Štěpánek (2014) pod názvy Rozhlédni se, Reaguj, Rozmýšlej. Záchrana pacienta v rukou laického zachránce vyžaduje rozhodné jednání, které by mělo být zahájeno vyšetřením. (Bártová, 2014) Je nutné se prioritně zaměřit na stav vědomí, dýchání a srdeční činnosti.

20

3.3 Záchranný integrovaný systém Záchranným integrovaným systémem se rozumí koordinovaný postup jeho složek při přípravě na mimořádné události, případná součinnost při provádění záchranných a likvidačních prací. IZS můžeme rozdělit na složky základní a ostatní. (Kelnarová, 2007) V České republice je systém budovaný od roku 1993 podle usnesení vlády č. 246 až k současné regulaci podle zákona – zákon č.239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému. (Beránková, 2002) Složky IZS jsou rozmístěny po celém území republiky, aby mohly zajistit nepřetržitou pohotovost. V případě ohlášení mimořádné události dochází k rychlému vyhodnocení situace a neodkladnému zásahu v místě vzniku. (Pokorný, 2005) Jednotlivé složky IZS mezi sebou udržují stálé spojení a úzce spolupracují. U složitějších případů, jako je např. dopravní nehoda, jsou do záchranné akce zapojeny všechny tísňové složky. (Hasík, [online], 2003) Mezi základní složky záchranného integrovaného systému se řadí: • HZS – Hasičský záchranný sbor • ZZS – Zdravotnická záchranná služba • PČR – Policie České republiky Linky tísňového volání: • 155 – rychlá zdravotnická pomoc • 150 – hasiči • 158 – Policie České republiky • 156 – městská policie • 112 – jednotné evropské telefonní číslo tísňového volání Na všechna uvedená čísla se lze dovolat bezplatně z pevné linky, z nabitých mobilních telefonů (nemusí být znalost PIN kódu, ani není nutnost SIM karty) nebo z veřejných telefonních automatů.

21

Co se týká ZZS, její činnost je rozdělena mezi rychlou lékařskou pomoc (RLP), rychlou zdravotnickou pomoc (RZP) a leteckou záchrannou službu (LZS).

RLP  posádku tvoří dvoučlenný tandem, ve kterém je přítomen vždy lékař a zdravotnický

záchranář

nebo

tříčlenný

tým

s lékařem,

zdravotnickým

záchranářem a řidičem  dopravním prostředkem k výjezdu bývá speciální sanitní vozidlo řízené vyškoleným řidičem nebo v případě dvoučlenného týmu speciálně upravené osobní vozidlo, tzv. RV, které je využíváno v hustěji osídlených aglomeracích pro svou snazší průjezdnost hustou dopravní sítí, popř. pro souběžný výjezd  posádka vyjíždí ke stavům bezprostředně ohrožujícím život, k vážným úrazům, k závažným dopravním nehodám, k případům hrozícího zkolabování základních životních funkcí nebo výrazného zhoršení zdravotního stavu pacienta

RZP  posádku tvoří kvalifikovaný zdravotnický záchranář (diplomovaný specialista záchranář nebo zdravotní sestra specializovaná pro stavy akutního ohrožení života) a řidič záchranář  dopravním prostředkem k výjezdu bývá speciální sanitní vozidlo  posádka vyjíždí k úrazům při zhoršeném zdravotním stavu pacienta, který však přímo neohrožuje aktuálně život

LZS  posádku tvoří vždy lékař, zdravotnický záchranář a pilot  dopravním prostředkem bývá speciálně upravený vrtulník  tým vzlétá primárně ke stavům bezprostředně ohrožujícím život, při předpokladu dlouhé časové dostupnosti sanitním vozidlem, u špatně dostupných míst v terénu, v případě rychlého a šetrného přesunu pacienta Zdravotnická záchranná služba pracuje celoročně 24 hodin denně. Je řízena jednotným krajským či okresním operačním střediskem, které zpracovává tísňové výzvy, které následně realizují týmy ZZS. Posádka získává informace pomocí počítače. Doba výjezdu musí být co nejkratší, udává se nejpozději do dvou minut od echa. Síť 22

výjezdových stanovišť je koncipována tak, aby bylo vozidlo na místě potřeby nejpozději do 20 minut od tísňové výzvy volajícího. (ZZSJMK [online], 2014)

3.4 Legislativa první pomoci Povinnost poskytnout neodkladnou první pomoc je zakotvena v zákonech České republiky. Každý, kdo poskytuje první pomoc, je zákonně pojištěn. Jsou mu uhrazeny případné výlohy či možné věcné škody způsobené při poskytování první pomoci. Trestně stíhán je pouze ten, kdo neposkytne úmyslně první pomoc, jedná nedbale nebo záměrně poškozuje pacienta. Pokud se stane, že laická pomoc byla nedostačující či nevyhovující z jakéhokoli důvodu (nekvalitní provedení, špatná znalost úkonů, nervozita, vlastní zachování bezpečnosti apod.), pomáhající osoba není trestně stíhána. (Keggenhoff, 2006) Trestní zákoník č. 40/2009 Sb. Část druhá, HLAVA I, Díl 3: Trestné činy ohrožující život nebo zdraví § 150 Neposkytnutí pomoci (1) Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví, neposkytne potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta. (2) Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví, neposkytne potřebnou pomoc, ač je podle povahy svého zaměstnání povinen takovou pomoc poskytnout, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti. § 151 Neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku Řidič dopravního prostředku, který po dopravní nehodě, na níž měl účast, neposkytne osobě, která při nehodě utrpěla újmu na zdraví, potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo pro jiného, bude potrestán odnětím svobody až na 5 let nebo zákazem činnosti. (Kurzy.cz, [online], 2015)

23

Zákon o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách) č. 372/2011 Sb. Část pátá: Postavení poskytovatele, zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb §49 Povinnosti zdravotnického pracovníka (1) Zdravotnický pracovník je povinen b) poskytovat neprodleně první pomoc každému, jestliže by bez této pomoci byl ohrožen jeho život nebo vážně ohroženo zdraví a není-li pomoc včas dosažitelná obvyklým způsobem, a zajistit mu podle potřeby poskytnutí zdravotních služeb (Zákony pro lidi, [online], 2015) Zákon o provozu na pozemních komunikacích č. 361/2000 Sb. Část první, HLAVA I, Díl 3, Oddíl 3: Zvláštní ustanovení pro provoz vozidel § 47 Dopravní nehoda (3) Účastníci dopravní nehody jsou povinni b) oznámit, v případech stanovených tímto zákonem, nehodu policii; došlo-li k zranění, poskytnout podle svých schopností první pomoc a k zraněné osobě přivolat poskytovatele zdravotnické záchranné služby (Zákony pro lidi, [online], 2015)

24

4. První pomoc u vybraných stavů ohrožujících život Mezi základní životní funkce patří vědomí, krevní oběh, dýchání a integrita vnitřního prostředí. Při poskytování první pomoci jsou zásadní první tři jmenované. (Kelnarová, 2007) U zjištění stavu vědomí je soustředěnost zaměřena na projevy bolesti, chování, komunikaci a orientaci pacienta. Krevní oběh se udává frekvencí, počtem srdečních pulsů a s tím související kvalitou v jeho nalezení. Pohyb hrudníku je známkou dýchání. Cílem sledování je však i zápach dechu, způsob dýchaní včetně frekvence nebo případná překážka v ústech. (Kelnarová, 2007) Podle nejnovějších poznatků se však již plně ustupuje od hledání pulsu, jelikož zásadní pro laického záchranáře je uvědomění si nedýchání u pacienta. (Bártová, 2014) Víceméně všechny dostupné zdroje vydané před rokem 2014 odkazují na hledání pulsu, ačkoli je tato činnost pro laického záchranáře velice obtížná. „Hledání pulsu je čekáním na smrt.“ (Štěpánek, 2014, str. 16) Bártová a kolektiv (2014) jasně vymezuje 3 základní stavební kameny života – vědomí, dýchání a srdeční činnost. Při ztrátě jedné nebo více zmiňovaných složek nastává stav ohrožující život pacienta, jelikož dochází k postupnému kolapsu životních funkcí. Postižený by se měl krátce celkově vyšetřit. Postup je systematický, od hlavy k patě. Jako první se záměr směřuje na stav vědomí, dýchání, oběhu, až poté se lze zabývat dalším poraněním. (Dobiáš, 2007) Oplintovič (2007) nabádá také při prvotním ohledání zkoumat u postiženého některé objektivní příznaky jako je výraz obličeje, dýchací šelesty, zbarvení rtů nebo nehtových lůžek, které lze zjistit pohledem, poslechem, pohmatem a čichem. Společně s příznaky se zaměřit i na subjektivní projevy pacienta (bolest, dušnost a žízeň atd.). Hasík ([online], 2003) rozděluje náhlé příhody dle závažnosti do čtyř skupin:  Prvním nejzávažnějším oddílem jsou stavy bezprostředního ohrožení života, mezi které patří bezvědomí, masivní krvácení, dušení, bezdeší a zástava krevního oběhu. U těchto případů je nezbytné poskytnout okamžitou první pomoc, aby nedošlo k selhání organismu a smrti.  Dalším bodem jsou stavy hrozící rozvojem šoku u polytraumat, rozsáhlé závažné úrazy. Zde by také mohlo dojít k potenciálnímu ohrožení života, proto 25

je brzká první pomoc nezbytná. Úrazy jsou často doprovázeny bolestmi, dušností a krvácením.  U méně závažných stavů je poskytnutí první pomoci chápáno z větší míry k dosažení zmírnění utrpení postiženého, přináší úlevu (různé úlevové polohy).  Poslední skupinou jsou stavy nevyžadující nezbytnou první pomoc, ale není zde zanedbatelná svým významem psychická podpora a uklidnění postiženého. Následující podkapitoly se zabývají pouze vybranými stavy ohrožující život člověka. Výběr byl zvolen na základě proběhlého zážitkového vzdělávání, ve kterém byl kladen důraz na popisované základní situace, při nichž je nezbytná první pomoc pro zachování života.

4.1 Kardiopulmonální resuscitace Kardiovaskulární systém je životně důležitou orgánovou soustavou zajišťující průtok krve jednotlivých tkání a orgánů. Základní funkcí je dodávka kyslíku, živin a odvod zplodin metabolismu. Z anatomického a mechanického hlediska lze systém rozdělit na dvě základní části, na pohonný úsek - srdce a rozvodný oddíl - cévní systém. (Silbernagl, 2004; Vokurka, 2008) Kontrola pulsu pro zjištění zástavy oběhového systému není doporučována z hlediska zavádějícího výsledku. Stav, kdy pacient nedýchá, je pro záchranáře zároveň znamením zástavy oběhu. Tento fakt je patrný ze skutečnosti, že cévní systém, jakožto rozvodná část kardiovaskulárního systému, se skládá z plicního (malého) a systémového (velkého) krevního oběhu. (Vokurka, 2008) Pulsem se laik zabývá pouze v případě, že je dýchání v normě nebo bylo obnoveno. Pojem kardiopulmonální resuscitace označuje a zahrnuje úkony, které jsou určeny k obnovení dodávky okysličené krve do celého těla, především do mozku. (Srnský, 2007) Hlavním cílem nepřímé masáže srdce je zabránit klinické smrti. Úkoly dle Kelnarové (2007) jsou následující: záchrana života, obnovení předcházejícího zdravotního stavu, zabránění fyzické a psychické bolesti a maximální snaha o omezení zneschopnění a postižení. Srnský (2007) doporučuje kardiopulmonální resuscitaci zahájit co nejdříve od chvíle, kdy byl stav její potřeby zjištěn – nejlépe do 3 minut. Po uplynutí této doby, až 26

do času přibližně 5 minut, je již v ohrožení mozek a může dojít k jeho trvalému a nevratnému poškození. Po 7 minutách zástavy základních životních funkcí výrazně klesá šance na oživení bez postižení, což se podaří, jak uvádí Srnský (2007) pouze u 25 % oživených. Příčina zástavy základních životních funkcí je v dětských věkových kategoriích různorodá a odlišná od dospělých. (Srnský, 2007) U novorozenců Srnský (2007) v širším počtu případů udává nedostatek kyslíku u porodu. U dětí kojeneckého věku je důvodem převážně vdechnutí cizího nežádoucího předmětu, popř. syndrom náhlého úmrtí kojence. Zánětlivá onemocnění dýchacích cest, jsou častým původem zástavy základních životních funkcí u dětí batolecího věku. Dochází zde totiž z důvodu zánětu k epiglotitidě či laryngitidě, které zapříčiní onemocnění způsobující neprůchodnost či omezenou průchodnost dýchacích cest. V dnešní době je epiglotitida výjimečná vzhledem ke stanovení povinného očkování proti bakterii způsobující onemocnění, kterou je Haemophilus influenzae typu B. (USZSMSK [online], 2014) Svůj díl zde drží i otravy nebo úrazy elektrickým proudem. U předškolních dětí a dětí školního věku jsou hlavními příčinami zástavy základních životních funkcí úrazy (traumatologické stavy) centrální nervové soustavy, způsobené především cyklistickými a automobilovými nehodami. Dále lze zmínit infekce, např. v podobě meningokokového onemocnění, popálení, opaření nebo tonutí. Zevní masáž srdeční u každého zahajujeme při podezření na bezvědomí a v případě ztráty dechu, který se nedostaví ani po uvolnění dýchacích cest. Uvolnění dýchacích cest se zajistí v první řadě vyčištěním ústní dutiny a následnou fixací hlavy do záklonu. V případě, že dech není patrný po daném primárním postupu, je nutné zahájit kardiopulmonální resuscitaci. Nepřímou srdeční masáž je doporučené zajistit i v případě, že dech není standardní nebo je zjevná přítomnost lapavého dýchání, tzv. gaspingu, což je dle Bártové a kolektivu (2014) symptomem zástavy srdečního oběhu, a to ve 40 % případů. „Zástava dechu a zástava krevního oběhu jsou na sobě závislé veličiny!“ (Bártová, 2014, str. 65) Zástava oběhu je následována zástavou dechu. Dýchání končí také v případě nedostatečného zásobení okysličené krve do mozku dušením zapříčiněným neprůchodností dýchacích cest nebo poraněním hrudníku. Důsledkem zástavy krevního oběhu bývá např. dušení nebo úraz elektrickým proudem.

27

Zásady a postup kardiopulmonální resuscitace: Základní resuscitace u dospělých dle Bártové a kolektivu (2014) se zahajuje nepřímou srdeční masáží. Pokud je záchranářem pouze 1 osoba, je nutné nejdříve přivolat ZZS a až posléze se věnovat záchraně života. U dětí se volá ZZS až po 1 minutě kardiopulmonální resuscitace, ve které se následně bez odkladu pokračuje až do jejího příjezdu. (Srnský, 2007) Resuscitační poměr stlačení a vdechů je obecně daný pro 1 zachránce 30 : 2. Avšak při laické pomoci se nedoporučuje kompresi hrudníku přerušovat, důraz je kladen především na intenzivní stlačování hrudního koše bez použití umělého dýchání, ačkoli ve všech příručkách je poměr vdechů a stlačení uváděn. Doporučení pouze na přímou srdeční masáž bez umělého dýchání je slyšet z úst většiny profesionálních záchranářů. Umělé dýchání při laické první pomoci by se nemělo zavádět hned z několika důvodů: -

strach z nákazy v případě přímého orálního kontaktu s cizí osobou

-

nesprávná technika vdechování (mohutné vdechnutí může způsobit zvracení pacienta)

-

snížení efektivity nepřímé srdeční masáže v případě jejího přerušení

Důraz je kladen na uvolnění horních dýchacích cest správným záklonem hlavy a aktivní nepřímou masáž srdce. (Česká televize [online], 2015) „Protože člověk, který nedýchá, tak mu zejména nejde to srdce.“ (Česká televize [online], 2015, 4:10 – 4:13 minut) Pokud se bude hovořit o první pomoci podpořené dýcháním z úst do úst, kterou lze nalézt ve všech příručkách a tiskopisech zabývajících se první pomocí, bude doporučovaný postup stále brán s ohledem na poměr mezi masáží a vdechy, proto se i další text diplomové práce zabývá tímto případným propojením z důvodu, že z rukou profesionála by mohlo být umělé dýchání naopak nakonec efektivním prvkem při resuscitaci. Podrobný popis resuscitace dle Bártové a kolektivu (2014): 1) uvolnění dýchacích cest  poloha vleže na zádech na pevné podložce  otevření a prozkoumání ústní dutiny 28

 v případě nutnosti vyčištění ústní dutiny nebo odstranění překážky s tím, že možný předmět nevyhledáváme, pokud na sebe sám neupozorní  záklon hlavy se provádí tlakem na čelo hranou jedné ruky, prsty druhé ruky zdvihnou bradu  diagnostikování zástavy dechu pohledem, poslechem nebo pohmatem 2) zahájení nepřímé srdeční masáže  nahmatání středu hrudní kosti  hranu jedné dlaně položit doprostřed hrudní kosti, druhou poklást na první, případně proplést prsty obou rukou  prsty rukou směřují kolmo k hrudní kosti, nedoléhají k hrudníku, po dobu resuscitace neoddalujeme ruce od hrudníku  paže zachránce jsou napnuté v loktech, směřují kolmo k ose těla postiženého  frekvence 30 stlačení hrudníku odpovídá cca 100 - 120 stlačení za minutu – poznámka autorů odkazuje na rytmus vánoční koledy „Rolničky“  hloubka stlačení 5 - 6 cm 3) umělé dýchání  záklon hlavy  dlaň jedné ruky se přitiskne na čelo a stiskne nos, druhá ruka může přidržovat bradu Záchranu v podobě resuscitace provádíme až do příjezdu ZZS. V případě, že dojde k obnovení životních funkcí ještě před příjezdem zdravotníků, je možné oživování ukončit. Další možností ukončení zákroku je vystřídání se s jiným přítomným nebo úplné vyčerpání záchranáře. Resuscitaci nemusíme zahajovat, pokud je zjevná smrt nebo zranění neslučitelná s životem. (Bártová, 2014) Postup poskytování první pomoci v podobě zevní srdeční masáže se však bude lišit v závislosti na věkových kategoriích. U novorozenců a kojenců (do 1 roku) se uvolní dýchací cesty shodným způsobem jako u dospělých. Doporučuje se však ještě provést 3 – 5 úderů dlaní mezi lopatky do zad, přičemž dítě leží na předloktí dospělého obličejem dolů a hlavičkou 29

nakloněnou níže. Údery u dětí jsou mnohdy nezbytné, jelikož ve většině případů je primární příčinou zástavy dechu u malých pacientů přítomnost cizího tělesa v dýchacích cestách. V krajním případě lze dítě chytit za kotníky a otočit ho hlavou dolů se stejným manévrem úderů do zad. Jestliže je zákrok neúspěšný, dítě si zachránce na předloktí přetočí na záda, přičemž dvěma prsty položenými ve spodní polovině hrudní kosti stlačuje ostře hrudník směrem k hlavičce s frekvencí přibližně 120 stlačení za minutu u novorozence a 100 kompresí za minutu u kojence. V kombinaci s umělým dýcháním z plic do plic se provádí technika dýchání z úst do nosu a úst současně. Pěti vdechy se zahajuje celá resuscitace. Vdechuje se pouze obsah úst dospělého do té míry, jakmile dojde ke zvedání hrudníku. Frekvence umělého dýchání u novorozence je 30 dechů za minutu, 20 dechů za minutu je vhodná u kojenců. Poměr stlačení a dechů je 3 : 1 u novorozence a 30 : 2 u kojence. Postup lze opakovat maximálně 3 x, po té je nutné okamžité přivolání ZZS a pokračování v záchraně. (Oplintovič, 2007; Srnský, 2007) U předškolních dětí a dětí mladšího školního věku je rozdíl v resuscitaci v poloze a užité technice stlačování hrudníku dlaní. Postižený se položí na záda na rovnou plochu. Záchrana se provádí opět zahájením uvolněním dýchacích cest a následnými pěti výraznými vdechy. Nepřímá masáž srdce se uskutečňuje dlaní jedné ruky přiloženou na středu hrudní kosti. Ruka zachránce je napnutá v lokti a směřuje kolmo k ose tělu dítěte. Frekvence je 100 stlačení za minuty, společně s umělým dýcháním je poměr shodný jako u dospělého jedince, tzn. 30 : 2. V případě stálé ztráty dechu je nutné přivolání kvalifikované pomoci. (Oplintovič, 2007; Srnský, 2007) U malých dětí je nutná opatrnost a šetrnost při stlačování hrudníku a umělém dýchání. Intenzita a síla se musí přizpůsobit fyzickému vybavení dítěte. Příliš razantní stlačení hrudníku by mohlo přivodit vnitřní zranění, silné a nepřiměřené vdechy mohou zapříčinit poranění plic nebo dýchacích cest. (Srnský, 2007) Srnský (2007) zmiňuje podobnost činností při postupu kardiopulmonální resuscitace v případě dospělých a dětí u žáků starších osmi let života, s váhou minimálně 25 kg a výškou 125 cm. Obecná doporučení však vyvrací věk malého pacienta u Srnského, jelikož mnohdy nelze přesně určit stáří dítěte a tudíž se záchranář řídí sekundárními pohlavními znaky. Jakmile jsou znatelné symboly dospívání, zachází se s dítětem při poskytování první pomoci shodně jako s dospělým jedincem.

30

4.2 Krvácení Krev je považována za nejcennější tekutinu v lidském těle. S minulostí je propojována do mystických představ. Docházelo k obětování bohům, přátelství se pečetilo krví nebo naopak smlouva s ďáblem vyžadovala krevní závazek. (Blood History [online], 2013) Mezi základní funkce krve patří transport, regulace (homeostáza, teplota) a obrana. Prioritou je výměna dýchacích plynů mezi plícemi a tkáněmi. Další transportní činností jsou živiny, odvod odpadních látek Člověk má cca 4,5 – 6 litrů krve, což obnáší přibližně 6 – 8 % hmotnosti těla. (SZSMB [online], 2014) Pod pojmem krvácení se ukrývá ztráta krve z tepen, žil, kapilár, a to samostatně nebo v kombinaci. (Larsen, 2004) „Krvácení je únik krve z cév způsobený jejich poraněním nebo poruchou jejich funkce.“ (Bydžovský, 2011, str. 27) Ztráta přibližně jedné třetiny objemu krve vede k výraznému poklesu krevního tlaku a nedostatečnému přísunu kyslíku do tkání, což zapříčiní život ohrožující stav zvaný šok. (Srnský, 2007) Krvácení dělíme podle intenzity na malé, střední a velké, podle typu poraněné cévy na krvácení tepenné, žilní, vlásečnicové nebo smíšené. Dalším rozdělením je dle směru nebo projevu. Zde lze rozlišit krvácení vnější, vnitřní nebo krvácení z přirozených tělních otvorů. Posledním rozlišením je krvácení dle příčiny, a to úrazové (tržné, sečné, bodné rány) či neúrazové (náhlé příhody břišní, krvácení žaludečních vředů, apod.) (Bártová, 2014; Kelnarová, 2007) Adams a Harold (1999) dále klasifikují krvácení do čtyř tříd podle množství ztráty celkového objemu krve. Masivní krvácení je již považováno za velké, proto je řazeno do 3. a 4. třídy při ztrátě od 30 % celkového objemu krve a poklesu systolického krevního tlaku pod 80 mmHg. Krvácení se také často objevuje jako častá pooperační komplikace bezprostředně po operaci nebo do 24 hodin po operačním výkonu. Pooperační krvácení je závislé na tom, z jakého zdroje pochází, jak je masivní, jaká operace byla provedena a jaký je celkový stav pacienta. U krvácení z operační rány v pooperačním období je většina autorů za jedno, že důsledkem může být nedostatečné stavění krvácení při operačním výkonu, sklouznutí ligatury nebo narušení cévní stěny. Komplikace mohou nastat u pacientů s poruchou hemokoagulace (srážlivost krve) a jejich nedostatečnou předoperační přípravou. (Kasal, 2003) 31

Krvácení se může projevit místními změnami, záleží na jeho intenzitě. Patrné jsou hematom (modřina, krevní výron), petechie (drobné krevní výronky do kůže velikosti vpichu špendlíku), hemothorax (přítomnost krve v pohrudniční pleurální dutině), hemoperikard (nahromadění krve v osrdečníkové dutině), hemoperitoneum (přítomnost krve v dutině břišní) apod. nebo celkové změny, které mohou vést až k hemoragickému šoku a smrti z vykrvácení. Je nesmírně důležité krvácení včas odhalit. (Zeman, 2002) Nejčastěji přicházejí pooperační komplikace v prvních hodinách po zákroku, proto je nesmírně důležité a nutné důsledné pooperační sledování pacientů. V některých nemocnicích jsou zajištěny tzv. zotavovací pokoje, které jsou v blízkosti operačního sálu, aby byl anesteziolog a chirurg v blízkosti nemocného v případě výskytu komplikace. (Larsen, 2004) Následky krvácení jsou dle Mačáka (2012):  ztráta krve  vykrvácení  poškození orgánů  druhotné komplikace (např. infikované hematomy, kdy se v krvi pomnoží mikroorganismy) Na zástavě krvácení se podílejí cévy, krevní destičky a fyzikálně – chemické procesy srážení krve. Jako první reagují na poškození tkáně cévy. Zúží se a poklesne tlak v místě, kde krev vytéká z poraněné oblasti. Posléze nastupují krevní destičky, které vytváří dočasnou zátku, tzv. trombus a zahajují srážení krve. Třetím krokem je tvorba definitivního trombu, na němž se podílí řada činitelů a látek uvolňovaných z krevní plazmy, krevních destiček a cévní stěny. Tento proces je velmi komplikovaný a náročný. Důležitý úkol hrají také srážlivé faktory, které jsou označovány římskými čísly I až XIII. Nejznámější jsou VIII a IX, nazývané jako antihemofilní globulíny. Krvácivost souvisí s poruchou srážlivosti krve. (Dylevský, 2000) 4.2.1 Vnější krvácení Zevní krvácení nazýváme tehdy, kdy krev uniká mimo povrch těla. (Zeman, 1998)

32

Srnský (2007) uvádí dva základní kroky: 1) zvednutí postiženého krvácejícího místa nad úroveň srdce 2) provedení tlaku na ránu Zásady a postup první pomoci v případě vnějšího krvácení: (Bártová 2014; Srnský 2007; Štěpánek 2014; Zeman 1998) a) kapilární - krvácení z drobných cévek, oděrky, drobné tržné nebo řezné ranky, většinou ustává samo První pomoc: omytí rány proudem čisté vody, desinfekce v okolí ran (pokud lze), sterilní krytí. b) žilní - krvácení z žil, tmavě zbarvená krev, volně vytékající z rány První pomoc: přiložení silné vrstvy sterilního materiálu, popř. tlakového obvazu, v případě poranění končetiny – zvednout nad úroveň srdce. c) tepenné - krvácení z tepen, krev pulsuje, vystřikuje v pravidelných intervalech pod tlakem, jasně červená krev První pomoc: Důležitý je okamžitý tlak na ránu. Při poranění velkých tepen je možné vykrvácet během 60 – 90 sekund. U malých dětí může být riziková již ztráta krve jednoho decilitru. Je nutné dbát na vlastní bezpečnost v případě neznámého poraněného, proto je nezbytné krvácejícího ošetřovat vždy v rukavicích nebo jiném improvizovaném materiálu (igelitový sáček apod.).  Prvotní je snaha vyhledat zdroj krvácení.  Posléze vynaložit tlak v ráně na zdroj krvácení dle možností – prsty zraněného, vlastními prsty, nerozmotaným obvazem nebo nejlépe tlakovým obvazem.  V případě poranění končetiny – zvednout nad úroveň srdce.  Je nutné přivolat ZZS.  Po dobu do příjezdu pomoci sledovat životní funkce. V případě, že obvaz prosakuje, lze přiložit další dvě, maximálně tři vrstvy. Pakliže i tyto začnou prosakovat, již se další obvaz nedává a je nutné znovu důsledně hledat zdroj krvácení a tlakový obvaz umístit přesně do centra vzniku.

33

Ačkoli jsou projevy krvácení u jednotlivých typů odlišné, první pomoc v rukou laika je poskytována podle shodných pravidel. Neprofesionální záchranář neřeší a nezkoumá, o jaký druh masivnějšího krvácení se jedná a chová se tak, jakoby se jednalo o první pomoc u tepenného krvácení. (Bártová, 2014) V souvislosti s nesmyslným zjišťováním a rozpoznáváním, o jaký druh krvácení jde, se zmiňuje velmi zjednodušeně a pochopitelně pro laického záchranáře dokument České televize ([online], 2015): krvácení je malé, rána krvácí hodně (tržná, řezná) nebo nelze krvácení zastavit. Tlakový obvaz - jedná se o nejčastější a nejúčinnější způsob zastavení tepenného krvácení. V případě dostupnosti vybavené lékárničky je možné okamžitě vytvořit tlakový obvaz z již hotových originálních obvazů. Jestliže není hotový zdravotnický materiál k dispozici, je nutné improvizovat. Tlakový obvaz se skládá ze tří vrstev: krycí, tlakové a připevňovací. Krycí vrstva by měla být co nejvíce sterilní. Tlaková vrstva má zásadní funkční úkol, a to cévu v ráně stlačit, proto by měla být silná a odpovídající svému zaměření. Závěrečné stažení obou vrstev by mělo být dostatečné, aby zajistilo tlak v ráně a zabránilo se tak dalšímu úniku krve. Při použití tlakového obvazu je třeba na končetině kontrolovat puls a prokrvení končetiny. (Bártová, 2014; Srnský, 2007; Zeman, 1998) V mnoha příručkách je doporučováno stlačení tlakového bodu. Jedná se o místo, kde je tepna v blízkosti kosti a jejím stlačením proti kosti dojde ke snazšímu uzavření průsvitu tepny, čímž se krvácení účinně a šetrně zastaví nebo značně omezí. Na těle lze nalézt následující tlakové body: spánkový, lícní, krční, podklíčkový, pažní, stehenní, podkolenní. (Zeman, 1998) Bártová (2014) však nedoporučuje jejich hledání v případě laické první pomoci, jelikož lokalizaci jejich přesné polohy již vyžaduje obsáhlejší znalost anatomie a delší hledání by mohlo být na úkor neodkladné pomoci. Štěpánek (2014) konstatuje, že dostatečný účinek stlačením tlakových bodů není prokázán. V případě, že se jedná o krvácení z amputovaného orgánu, popř. z velké stehenní či pažní tepny, při otevřených zlomeninách s masivním krvácením apod., lze použít Martinovo zaškrcovadlo nebo Esmarchovo obinadlo, jinými slovy – gumové škrtidlo. Pokud není originální k dispozici, lze ho nahradit jiným materiálem, avšak je třeba se vyvarovat drátu nebo provázku či obdobným materiálům, které by mohly zapříčinit další závažná poranění související s dlouhodobým zatažením. Zaškrcovadlo by mělo být vždy z pružného materiálu, široké minimálně 5 cm. Technicky se přikládá pokud možno ve zvýšené poloze, nad ránou směrem k srdci (nikdy ne na klouby nebo těsně ke 34

kloubům). Pokud je to možné, zaškrcujeme přes oděv. Ošetřenou končetinu zaškrcovadlem znehybníme a zapíšeme přesný časový údaj ošetření. Přiložené škrtidlo nepovolujeme, tuto pravomoc necháme lékaři. Správně zaškrcená končetina je bledá až bílá, chladná s nehmatným pulsem. Postiženému zavoláme urychleně odbornou pomoc. Pokud je to možné, postiženou končetinu chladíme do příjezdu ZZS. Při větší krevní ztrátě sledujeme zároveň základní životní funkce s ohledem na možnost rozvoje šoku. (Bártová, 2014; Štěpánek, 2014; Zeman, 1998) Krvácení z nosu, které není přímo ohrožující na životě, je nejčastějším jevem krvácení z přirozených tělních otvorů u dětí, proto je na závěr zmíněno. Postup pro zastavení krvácení je následují:  Dítě mírně předkloní hlavu.  Následuje tlak na nosní křídla po dobu 5 – 10 minut. Dítě dýchá pusou, nekašle, nesmrká ani se nesnaží kýchat.  Lze přiložit studený obklad na týl, nad kořen nosu a čelo.  V případě, že se dítěti dostává krev do pusy, je nutné ho informovat, aby ji nepolykal, ale plival.  Dutinu nosní netamponujeme ani neucpáváme cizími předměty.  Při déle trvajícím krvácení (více jak 20 minut) nebo příliš silném je třeba udržovat stálý stisk nosních křídel a přivolat odbornou pomoc. (Bártová, 2014; Srnský 2007) 4.2.2 Vnitřní krvácení Vnitřní krvácení je velmi těžké rozpoznat, krevní ztráta není na první pohled patrná, jako je tomu u vnějšího krvácení. Jedná se o stav, kdy krev uniká do tělních dutin anebo tkání. Objevuje se jako důsledek poranění některých vnitřních orgánů, které vznikají v důsledku zranění – pády, údery, nárazy aj. nebo může mít neúrazový charakter – vředové onemocnění žaludku, prasklé mimoděložní těhotenství, jícnové varixy při jaterní cirhóze, prasklé výdutě hrudní a břišní tepny. Postupná ztráta krve se rovná dle Štěpánka (2014) začátku konce. Projevy podle mechanismu úrazu:  Břišní – bolesti břicha, přidružené může být zvracení  Hrudní – obtížné dýchání 35

 Nitrolební – závratě, poruchy vědomí až bezvědomí  Zlomeniny pánve nebo stehna – silná bolest či otok v postižených oblastech Dále se může jednat o zrychlený puls, únavu, bledost, chlad, pot, postižený nemočí, snižuje se tlak krve a tím i vědomí. (Bártová, 2014; Štěpánek, 2014; Zeman, 1998) Bártová (2014) i Zeman (1998) uvádějí, že projevy nemusí být vždy patrné a stává se, že jediným znamením vnitřního krvácení je rozvíjející se šok, který je zároveň nejnebezpečnějším signálem. Zásady a postup první pomoci v případě vnitřního krvácení:  První pomoc se řídí zásadami protišokových opatření (viz kapitola 4.2.3 Šok). Vnitřní krvácení lze zastavit jedině odborným zásahem, laik může jen dopomoci k předání pacienta profesionálům, v případě zhoršení stavu před příjezdem ZZS podnikat kroky nezbytné k záchraně života v případě zhoršujícího se stavu pacienta.  Podle mechanismu úrazu se rozhoduje o poloze pacienta: -

Břišní zranění: pacienta umístíme do polohy na boku v případě rizika zvracení nebo do pololeže s pokrčenýma nohama a oporou hlavy a zad

-

Hrudní zranění: pacienta je ponechán v polosedě s oporou hlavy a zad Štěpánek (2014) však píše, že nejlepší polohou je ta, kterou si pacient sám najde,

pokud je toho schopen.  Nutné je volat okamžitě ZZS a až do příjezdu pomoci sledovat životní funkce pacienta. (Bártová 2014; Štěpánek 2014) 4.2.3 Šok „Šok je vyvolán poruchou cirkulace krve a nedostatečným okysličením tkání.“ (Bártová, 2014, str. 70) Je to „obrana organismu nepřiměřené zátěži (např. úrazu), kdy dojde k centralizaci krve z periferie do životně důležitých orgánů. Pokud trvá šok dlouho, dochází k ohrožení jejich funkce. Šok se projevuje rychlým nitkovitým pulsem při nízkém krevním tlaku“. (Bártová, 2014, str. 153) Jedná o stav traumatický, který doprovází úraz. „Šok je smrtící komplikací 36

u 9 - 10 % závažných mnohočetných poranění (polytraumat).“ (Srnský, 2007, str. 16) Jde o obrannou činnost organismu, při které dochází ke snížení prokrvení v břišní oblasti a podkoží stažením cév. Dochází k selhání krevního oběhu se zvýšeným pulsem. (Bártová, 2014) Často se projevuje příznaky jako je bledost, tachykardie, zmatenost, apatie, malátnost, pocit žízně a chladu, stavy s poruchami chování i vědomí. (Bártová, 2014; Zeman, 1998) Příčiny rozvoje šoku mohou být zapříčiněny značným krvácením, velkou ztrátou tekutin nebo v souvislosti s popáleninami. Šok se však může rozvinout i v případě infekčního onemocnění, které doprovází masivní průjmy nebo zvracení. Složkou podporující rozvoj šoku je bolest. (Srnský, 2007) Nesmírně důležitá je komunikace s pacientem. Umožňuje zachránci lepší orientaci v situaci na základě spolupráce pacienta a zároveň napomáhá zraněnému jako psychická podpora. Pacienti bývají přecitlivělí, obávají se o svůj život, jsou úzkostliví. Je důležité nebýt lhostejný k pocitům postiženého i ve vypjatých situacích. (Kapounová, 2007; Venglářová, 2006) V příručkách a publikacích se shodně uvádí, jakožto první pomoc při šoku, pravidlo 5T s uložením pacienta do protišokové polohy. Pouze Štěpánek (2014) a dokument České televize ([online], 2015) zavedený postup vyvracejí s argumentací, že účinnost protišokové polohy není prokázána, naopak Štěpánek (2014) varuje před situací, kdy je zmiňovaná poloha pro pacienta nepohodlná a způsobuje v případě mnoha zranění vysoké bolesti. Může vést dokonce ke zvýšenému krvácení, zhoršení dýchání s možností vdechnutí zvratků. Stejně tak se Štěpánek (2014) nezmiňuje o pravidlu „5T“, ale podává doporučení pro jednotlivá zranění samostatně s upřednostněním mechanismu zranění a s ohledem na aktuální stav pacienta. Pravidlo „5T“  Tišení bolesti Základem je rychlé možné ošetření poranění způsobující šokový stav. Nelze aplikovat léky tišící bolest, jelikož by se nevstřebaly či by dokonce mohly vyvolat stav nevolnosti a zvracení.

37

 Teplo Zabránit ztrátě tepla a udržet optimální tepelný komfortu lze dosáhnout nejlépe podložením postiženého pod jeho celým tělem včetně hlavy a jeho přikrytím. Snahou musí být předejít mezním tepelně regulačním stavům, tj. podchlazení či přehřátí, avšak pacienta mechanicky nezahříváme.  Tekutiny Postiženému nepodáváme nikdy žádné tekutiny. Pravděpodobně by nedošlo k jejich vstřebání a hlavně by mohly komplikovat anestezii, která by následně mohla nastat. V případě žízně jemně navlhčeným kapesníčkem či hadrem potíráme postiženému rty a obličej. Nepodávání tekutin ošetřujícím laikem neznamená, že by nebyly třeba, naopak doplnění tekutin je jedním z důležitých bodů léčby šoku, ale patří výhradně do rukou odborného personálu, který aplikuje tekutiny (náhradní roztoky) pomocí nitrožilní aplikace.  Ticho Klid, podpora, komunikace a informovanost postiženého o rozsahu jeho zranění musí odpovídat jeho věku a psychickému stavu. Správný psychologický přístup je prvním léčebným krokem.  Transport Přeprava pacienta v šoku je v kompetenci výhradně lékařského a školeného personálu. Transport se nedoporučuje vlastními silami, jelikož by mohlo dojít k náhlému zhoršení zdravotního stavu postiženého. (Bártová, 2014; Bydžovský 2004; Srnský, 2007)

4.3 Bezvědomí „Bezvědomí je stav charakterizovaný částečnou nebo úplnou ztrátou vnímání podnětů přicházejících z okolí. Bezvědomí může být různě hluboké od krátkého omdlení, přes stav připomínající spánek až po hluboké bezvědomí, z kterého daného člověka nelze probudit. Je to stav svědčící pro poruchu funkce mozku. Příčin bezvědomí je mnoho a dají se obecně rozdělit na příčiny přímo v mozku a jeho obalech a na příčiny vycházející z jiných tkání a orgánů.“ (Bártová, 2014, str. 68) 38

„Krátké bezvědomí, také zvané mdloba nebo synkopa, je ztráta vědomí na krátký čas, obvykle na méně než dvě minuty. Tento stav nastane ve chvíli, kdy mozek není dostatečně zásoben krví.“. (Vigué, 2006, str. 73) Vigué (2006) dále informuje o kómatu, které nastává, pokud bezvědomí trvá delší dobu. Příčiny upadnutí do bezvědomí udává jako následek snížené hladiny cukru v krvi, nízký tlak, srdeční nemoc, epileptický záchvat, užívání některých léků nebo nadměrná spotřeba alkoholu a drog. Avšak mezi původce bezvědomí může také spadat strach, bolest, stres, teplo a vyčerpání. Šišáková (2011) vidí příčiny bezvědomí především při změně teploty, která souvisí s dehydratací, úpalem nebo úžehem, podchlazením či výškovou nemocí. Dále uvádí poranění hlavy nebo poškození, popř. onemocnění mozku. Srnský (2007) uvádí jako nejčastější příčinu bezvědomí u dětí úraz hlavy. Akutní nedostatek kyslíku v krvi při poruše základních životních funkcí je také častým důsledkem ztráty vědomí. Nevylučuje však ani otravu, vysokou horečku nebo neurologické onemocnění. Shodně s dalšími autory se přiklání také k rozvratu vnitřního prostředí, ke změnám hladiny cukru v krvi či u iontové nerovnováhy v těle. Dle Bártové a kolektivu (2014) lze s pacientem při vědomí komunikovat. Naopak je tomu s člověkem v bezvědomí, který nereaguje na oslovení, zatřesení či doteky, nebrání se. V takovém případě je nutné zjistit známky dechové zástavy a oběhového systému, jejichž obnovení má přednost před zajištěním vědomí. Nedoporučuje se vyčkávat a zkoušet na pacientovi bolestivé podněty, které by mohly být zavádějící vzhledem k možnému mělkému bezvědomí. (Bártová, 2014) Zásady a postup první pomoci při ztrátě vědomí: (Bártová, 2014; Bydžovský, 2004; Bydžovský, 2011; Hasík, [online], 2003; Srnský, 2007) 1) Krátkodobé bezvědomí -

od několika málo sekund po dobu maximálně 5 minut (První pomoc [online], 2014)

 Pacientovi se zvednou nohy nad úroveň srdce.  Po nabytí vědomí se podávají tekutiny, ale stále se nechá jedinec ještě několik minut ležet, aby nedošlo k další ztrátě vědomí vzhledem k rychlé změně polohy těla. 39

2) Dlouhodobé bezvědomí  V případě, že je postižený v bezvědomí, dýchá a není podezření na poranění páteře, lze jej přesunout do zotavovací (dříve stabilizované) polohy na boku (viz obrázek č. 1 níže). V případě, že je pochybnost ohledně poranění páteře, je nutné pacienta zachovat v poloze, ve které byl nalezen. V obou případech je nezbytné přivolat ZZS a po celou dobu kontrolovat základní životní funkce.  Pokud se stane, že je pacient nalezen v bezvědomí s absencí dechu, je bezprostředně nutné zajistit dýchání – uvolnit dýchací cesty záklonem hlavy. V případě, že ztráta dýchání přetrvává, je důležité okamžitě přivolat pomoc a zahájit resuscitaci i na úkor možnému poranění páteře. Zachování životních funkcí je upřednostněno před obavami s manipulací pacienta s podezřením na zranění páteře.

Zotavovací poloha Vitae ([online], 2015) udává fakt o náhradě stabilizované polohy za zotavovací, která je pouze polohou preventivní, nikoli léčebnou. Tato eliminuje vdechnutí případných zvratků, částí předmětů nebo zapadnutí jazyka s následkem zadušení. Využívá se při bezvědomí pacienta, při zachování jeho životních funkcí. Je nutné po celou dobu postiženého i v této poloze kontrolovat.

Obrázek č. 1: Grafické schéma první pomoci při bezvědomí včetně ukázky zotavovací polohy. Zdroj: http://www.szsmb.cz/admin/upload/sekce_materialy/PP_u_bezv%C4%9Bdom%C3%AD.pdf

40

Obrázek č. 1 ukazuje schéma první pomoci při bezvědomí včetně ukázky zotavovací polohy, která je mnohými autory doporučována. Jak je však již zmíněno v kapitole 4.2.3 Šok, stabilizovaná či zotavovací poloha se nedoporučuje. Aktuální by byla pouze v případě, že by bylo zjevné krvácení z ústní dutiny nebo zvracení pacienta (u podnapilých osob lze využít preventivně). Další krok k umístění dýchajícího pacienta do zotavovací polohy může být nutný odchod od postiženého (např. pro přivolání pomoci). (Česká televize, [online], 2015; Štěpánek, 2014)

4.4 Dušení Metabolismus aerobních organismů souvisí s příjmem kyslíku, jeho využitím při oxidačním metabolismu a výdejem oxidu uhličitého. Dýcháním se míní všechny procesy nutné k výměně plynů mezi organismy a prostředím, difúze plynů v plicích včetně jejich přenosu mezi tkáněmi a plícemi a buněčné (tkáňové) dýchání. (Paleček, 1999) Bez závažných následků nelze přerušit přívod kyslíku do organismu na dobu delší než několik minut. Organismus nedokáže hromadit zásoby kyslíku. Všechen kyslík, který má jedinec k dispozici po přerušení jeho přívodu, je kyslík v plicních sklípcích (25 %), v krvi (60 %) a kyslík rozpuštěný v tkáních a navázaný na myoglobin (15 %). Tyto zásoby představují 1100 ml kyslíku, což znamená při klidové spotřebě 250 ml kyslíku za minutu rezervu asi na 4 - 7 minut. (Paleček, 1999) „Dušení je patofyziologický děj, jenž způsobí poruchu a nedostatečnost transportu kyslíku ke tkáním. Provázejí ho klinické objektivní známky dechové tísně.“ (Mixa, [online], 2007) Jako nejčastější příčinu zástavy dechu vypisuje Petržela (2007) vdechnutí cizího tělesa (tuhé sousto, části hraček apod.), tekutého obsahu (zvratky, krev apod.). U lidí v bezvědomí se jedná o zapadlý kořen jazyka, případně aspiraci cizího tělesa. Bydžovský (2008) zmiňuje také jako možnou příčinu dušení prudkou alergickou reakci, poranění hrudníku, ožehnutí dýchacích cest, vdechnutí koncentrovaných par, popř. zhoršení plicního onemocnění. V případě, že je patrná ztráta dechu díky zplodinám z ovzduší, je nutné dbát v první řadě na vlastní bezpečnost, aby se zachránce nedostal do shodného stavu s trpícím.

Viditelným příznakem neprůchodnosti dýchacích cest může být neklid, kašel, chrčení. Nápadnou se jeví změna barvy – cyanóza (modrofialová až modrošedá barva) kůže a rtů, ušních lalůčků a nehtových lůžek. Občas se objeví vtahování mezižebří a

41

podklíčkových krajin. Všechny příznaky mohou vyústit ve ztrátu vědomí. (Stelzer, 2007) Zásady a postup první pomoci při ztrátě dechu: Primární příčinou dušení u dětí bývá přítomnost cizího tělesa v dýchacích cestách. Cílem první pomoci při dušení způsobeném cizím tělesem je odstranění překážky, která způsobila obstrukci dýchacích cest. Následně obnovit dýchání a přivolat ZZS. V případě, že je postižený při vědomí, je obvykle schopen ukázat nebo naznačit, že má problémy s dýcháním. Prvotní výzva k mohutnému kašli by mohla vypudit bránící předmět z dýchacích cest. Nemůže-li dotyčný kašlat a začínají se objevovat první příznaky neprůchodnosti dýchacích cest, je nutné poskytnout první pomoc. (Stelzer, 2007) Průchodnost cest u člověka při vědomí lze docílit dvěma úkony: 1) Gordonův manévr neboli úder mezi lopatky Postižený je vybídnut k mírnému předklonu, kdy je opakovaně a rychle udeřen plochou ruky mezi lopatky, a to minimálně 5x po sobě. U dětí je postup shodný s nepatrným rozdílem, že malé ratolesti se pokládají na předloktí obličejem k zemi, větší děti se ohnou přes pokrčenou dolní končetinu (stehno). 2) V případě, že dušení přetrvává, je indikována komprese břicha, tzv. Heimlichův manévr Zákrok je vyvolán prudkým stlačením břicha. Zachránce stojí za dusícím se, obejme ho zezadu oběma rukama. Jednu ruku si umístí mezi jeho pupek a konec hrudní kosti, druhá ruka pevně sevře první a pětkrát prudce zmáčkne směrem k sobě a nahoru. Pakliže se dýchací cesty neuvolní, cyklus je možné opakovat ještě třikrát se střídáním pěti úderů do zad. Pokud ani potom nedojde k obnovení dýchání, je nezbytné okamžitě volat tísňovou linku. Tento manévr se nepoužívá u novorozenců, kojenců, malých dětí do 1 roku, těhotných žen ve vysokém stupni těhotenství a také bývá neúčinný u obézních lidí. (Citová, 2003; Keggenhoff, 2006; Štěpánek, 2014)

42

V případě batolat nebo dětí předškolního a školního věku Srnský (2007) doporučuje 3 kroky postupu:  prvotně 3 – 5 úderů plochou dlaně do zad mezi lopatky s povzbuzováním dítěte k usilovnému kašli  jestliže je tento zákrok neúspěšný, lze přistoupit ku 3 – 5 stlačení nadbřišku – v postoji za dítětem se položí ruka sevřená v pěst mezi pupek a dolní část hrudní kosti dítěte, hrudník se obejme také druhou rukou s uchopením vlastní pěsti první ruky a ostře se zatáhne směrem k sobě a vzhůru Pokud dušení přetrvává, kroky se následně zopakují 1 – 3x, v případě neúspěchu se okamžitě přivolá ZZS. Srnský (2007) dále upozorňuje v případě dětí na nutnost obezřetnosti v posledním kroku z důvodu možného rizika vyvolání zvracení či poškození nitrohrudních nebo nitrobřišních orgánů v případě, že by byl manévr příliš razantní. Po provedení každého úkonu je nutné vždy kontrolovat ústní dutinu, zda již nedošlo k plánovanému uvolnění cizího tělesa. Nastane-li přistupujeme

případ,

k němu

že

jakožto

je

postižený s problémy dýchání k pacientovi

s nutností

v bezvědomí,

poskytnout

okamžitou

neodkladnou první pomoc. 1) Prvním krokem kontroly dechu je z pohledu Bártové a kolektivu (2014) zjištění průchodnosti dýchacích cest, což zajistí záklon hlavy pacienta. Zachránce sleduje případné pohyby hrudníku nebo proud vydechovaného vzduchu. Nejvhodnější ujištění o činnosti dechu je přiložení ruky na hrudní koš (dle polohy pacienta – vpředu nebo na zádech), popř. přiblížení ruky před ústa zachraňovaného, v některých případech stačí pouze poslech nebo sledování. (Bártová, 2014; Štěpánek 2009) 2) Současně je nutná prohlídka ústní dutiny, aby došlo k ujištění, zda není překážka dechu zřejmá. Pokud je příčinou zástavy dechu předmět, který je viditelný, pokusí se ho zachránce bezpečně odstranit. V případě, že po vytáhnutí předmětu nedojde k obnovení dechu nebo není překážka patrná, je nezbytné zavolat tísňovou linku a zahájit okamžitou srdeční masáž. (Bártová, 2014)

43

5. Organizace zabývající se školením první pomoci Vzhledem k větší osvětě a pevnější fixaci poskytování první pomoci, vznikly organizace

zabývající

se

výukou

první

pomoci

formou

seminářů

nebo

teambuildingových kurzů. Cvičení poskytují výuku dovedností a nácviků pro záchranu lidského života včetně nezbytné špetky teoretické podpory pod hlavičkou zážitkové pedagogiky. Cílem programů je vyškolení jedinců v poskytování první pomoci v nejrozmanitějších specifických situacích společně s různě emočně vypjatými stavy. Simulované ukázky vrývají zážitek do paměti účastníků. Důraz je kladen na následný rozbor situací, reflexi a zpětnou vazbu. Organizace dodržují obecně platné standardy, díky nimž získá proškolený platný certifikát. Lektorský tým tvoří profesionální odborníci z řad lékařů, záchranářů, zdravotních sester, mediků či proškolených lektorů. Do cílové skupiny organizací společně s dalšími kategoriemi zapadají jak učitelé, tak i žáci a studenti. Institucí je v současné době mnoho, proto zaměření padne převážně na ty, které disponují zároveň metodickou podporou učitelům a věnují se dětem a mládeži. ZDrSEM, Praha – první pomoc zážitkem z.s. Organizace vznikla při Prázdninové škole Lipnice (občanské sdružení zabývající se zážitkovou pedagogikou) v roce 1996. Je nejdéle působícím střediskem v rámci poskytování první pomoci v České republice. Jejich školení se účastní nejen laická veřejnost, ale také odborníci. Odkaz: www.zdrsem.cz PrPom, Praha – zážitkové a teambuildingové kurzy první pomoci Organizace vznikla v roce 2012, jakožto výzva na zrušení webové stránky zachrana.patekolo.org se studijními materiály pro záchranáře a jejího přidruženého diskusního fóra, toho času nejrozšířenějšího portálu v naší republice. Činnost byla zahájena jednodenními zážitkovými kurzy první pomoci, na které navázaly další specializované. Zajímavostí jsou školení šitá na míru, zejména pro děti, a to nejen školou povinné. Pro předškolní děti firma pořádá kurzy s využitím loutkového divadla. Za zmínku stojí mediálně úspěšný projekt „Mýty o první pomoci“. Odkaz: http://www.prpom.cz/ 44

Mimoni, Tábor - první pomoc prožitkem: PAMATUJ - POSKYTNI - PŘEDÁVEJ Minoni jsou Občanským sdružením ve škole i mimo ni (http://mimoni.cz). Projekt první pomoci prožitkem vznikl v roce 2013 za grantové podpory Jihočeského kraje. Hlavním partnerem je Zdravotnická záchranná služba Jihočeského kraje v čele s jejím ředitelem MUDr. Markem Slabým. Organizace je nejbližším školicím střediskem zážitkové pedagogiky s výukou první pomoci pedagogických i nepedagogických pracovníků v lokalitě průzkumu diplomové práce. Odkaz: http://ppp.mimoni.cz/ Zdravotnická záchranná služba JmK p.o., Brno ZZS Jihomoravského kraje poskytuje školení v oblasti poskytování první pomoci a resuscitace laické veřejnosti, přičemž má jeden kurz zaměřený přímo na pedagogické pracovníky. Odkaz: www.zzsjmk.cz/ Edumed s.r.o., Broumov - Základní kurz první pomoci pro ZŠ Společnost zahájila svou činnost v roce 2005 projektem vzdělávání školitelů resuscitace a život zachraňujících úkonů pro potřeby zdravotnických a sociálních zařízení. Jejich hlavní myšlenkou při školení první pomoci je zážitková metoda „Vidím, slyším, dělám = umím“. Odkaz: www.edu-med.cz Lužánky - středisko volného času, Brno – Kurz první pomoci: Minuty pro život Cílem Lužánek jsou volnočasové aktivity a mimoškolní vzdělávání veřejnosti. Řadí se mezi nejstarší střediska svého druhu v České republice, působí od roku 1948. Středisko organizuje kurzy první pomoci pro děti od mladšího školního věku až po studenty, pedagogy a školí zároveň zdravotníky nejrůznějších mimoškolních akcí. Odkaz: www.luzanky.cz

45

Letečtí záchranáři s.r.o., Brno – kurzy první pomoci Přednášející hovoří přímo z praxe, záchrana lidského života je pro ně životním posláním. Společnost má velmi pestrou nabídku kurzů, včetně školeních pro základní školy a první dva ročníky středních škol. Odkaz: www.vycvik-prvni-pomoci.cz AZ-Medica Educa, s.r.o., Praha – kurzy první pomoci Firma razí heslo svého školení první pomoci: rychle, moderně a bezpečně. Je výhradním distributorem školní edice MiniAnne Laerdal, která je určená žákům základních škol pro zkvalitnění výuky první pomoci a obsahuje resuscitační soupravu s příslušenstvím plus výukové DVD, pracovní listy i metodickou příručku pro pedagogy. Odkaz: http://www.azmedica.cz/ Škola první pomoci, Praha Organizace byla založena profesionálními záchranáři s cílem seznámit širokou veřejnost s poskytováním první pomoci a resuscitace. Jejich mottem je heslo „Nebuďme lhostejní“, které napovídá o strategii jejich učení, jež má odstranit především nechuť poskytnout první pomoc. Odkaz: www.skolaprvnipomoci.cz Libuše Terezie Vojtová, Praha - kurzy první pomoci Pořádat kurzy jako vlastní projekt se rozhodla Libuše Terezie Vojtová po dlouholeté praxi v rámci spolupráce s ČČK. Dle platné legislativy je možné, aby školení prováděl také jednotlivec po absolvování nezbytného rekvalifikačního kurzu. K certifikátu instruktora první pomoci a resuscitace ji přivedla životní zkušenost, kdy se ocitla jako svědkyně autonehody. Její klientela je široká. Odkaz: www.kurzprvnipomoc.cz

46

Český červený kříž, Praha ČČK je jednou z nejznámějších humanitárních společností působící na celém území naší republiky ze zákona. „Je státem uznanou národní společností Červeného kříže ve smyslu mezinárodního práva; z hlediska vnitrostátního práva je spolkem“. Společnost provádí školení od dětí z mateřských škol až po dospělé, která probíhají v rámci jejich Oblastních spolků. Projekt Výuka první pomoci dospělých navazuje plynule na projekt Výuka první pomoci dětí a mládeže. Kromě klasických kurzů pro děti a mládež pořádá organizace také letní pobyty se zaměřením na poskytování první pomoci. Odkaz: www.cervenykriz.eu WorkMed, s. r. o., Praha - kurzy první pomoci pro firmy a jednotlivce Od roku 2011 kurzy provádějí profesionální odborníci, kteří přicházejí přímo z praxe. Jejich snahou je předat ucelený přehled o poskytování první pomoci s možností aktivního nácviku praktických dovedností. Odkaz: http://www.skoleniprvnipomoci.cz/ Shock, s. r. o., Praha – školicí centrum první pomoci Výukové semináře probíhají především za podpory techniky. Firma okamžitě vyhodnocuje kvalitu resuscitace za použití moderní techniky. Hojně využívá PowerPointové prezentace. Na výuce nechybí dětské i dospělé modely. Zaměřují se však pouze na dospělou populaci v rámci svých školení, z pedagogického hlediska na personál školních zařízení. Odkaz: www.shock.cz Projekt Odyssea, Praha – vzdělávací programy pro učitele a žáky Působnost Projektu Odyssea se datuje od roku 2000. Jejich posláním je pomáhat školám při zavádění osobnostní a sociální výchovy do praxe. Společnost realizuje vzdělávací kurzy poskytování první pomoci pro učitele i žáky, a to formou jednodenní či vícedenní. Jejich činnost stále prolínají čtyři hodnoty: respekt, tvořivost, profesionalita a odvaha. Odkaz: www.odyssea.cz 47

Občanské sdružení Helpík, Černošice Za zmínku stojí netradiční přístup organizace k výuce první pomoci. Společnost pořádá tzv. Helpíkův pohár, což je zdravotně - výchovná soutěž určena pro žáky ve věku 10 a 11 let, což odpovídá 5. ročníku základní školy. Profesionálové učí děti předcházet vzniku akutních stavů a v nadstavbových soutěžních kolech připravují simulované situace s reálně namaskovanými figuranty, na kterých si děti zkouší převést své teoretické poznatky do praxe. Vrcholem soutěže je celostátní finálové kolo pořádané v Koutech nad Desnou. Odkaz: www.helpik.cz

48

II. PRAKTICKÁ ČÁST Zážitkové vzdělávání bylo zvoleno s myšlenkou osobního prožitku, který se vryje do paměti dítěte více než samotná teoretická příprava, obzvláště vzhledem k věku. Vzdělávání prožitkem poskytne jedinci učení z důsledku vlastního jednání při řešení úkolů a výzev, při hledání východisek a tvůrčích postupů. Bylo koncipováno do vnitřních prostor školy i do exteriéru v okolí, propojeno s nutnou dávkou teorie. Jednalo o nevšední a senzitivní edukaci žáků.

6. Cíle výzkumu a výzkumné otázky Hlavním cílem práce bylo zjistit, jaký vliv má zážitkové vzdělávání v souvislosti se zvyšováním vědomostí a dovedností při úkonech první pomoci u žáků mladšího školního věku. Dílčími cíli bylo zmapovat postoje žáků k poskytování první pomoci a evidovat výsledky testovací třídy před zážitkovým vzděláváním, ihned po něm a po delším časovém intervalu. Mezi doplňkové cíle bylo zařazeno počáteční srovnání mezi testovací třídou, paralelní třídou a učiteli, tedy zjistit míru vědomostí a dovedností v poskytování první pomoci mezi učiteli a žáky pátého ročníku jedné základní školy přímou simulací situace vyžadující laickou první pomoc. Na základě uvedených cílů vznikly výzkumné otázky:  Jaký vliv na zvyšování vědomostí a dovedností má zážitkové vzdělávání ve výuce první pomoci u žáků mladšího věku?  Jaké jsou postoje žáků k poskytování neodkladné první pomoci?  Budou výsledky testovací třídy vyšší po absolvování zážitkového vzdělávání než před jeho zahájením?  Jak vůči sobě obstojí všechny tři testované subjekty v poskytování první pomoci v úvodní zážitkové simulaci?  Zafixuje výuka žákům korektní postup pro poskytování neodkladné první pomoci natolik, že budou schopni zvládnout náležitý postup i s odstupem času?

49

7. Výzkumný nástroj Úvodem byl každému dítěti rozdán dotazník (viz příloha č. 1), který byl vypracován jako nástroj pro zjištění, zda se některý z respondentů setkal již se situací, která vyžadovala poskytnutí první pomoci. Zážitkové vzdělávání by mohlo navodit situaci, kterou dítě dříve zažilo s ohledem na skutečnost, že se mohlo jednat o osobu blízkou nebo nepříjemný okamžik. Dotazník byl nedílnou součástí zážitkové pedagogiky, jelikož napomáhal se vyhnout stresující či nepříjemné reakci dítěte vzhledem k jeho předešlým zážitkům. Dále byl zdrojem informací, co od zážitkového vyučování účastníci očekávají a jaký je jejich postoj k poskytování první pomoci. Učitelé byli v rámci představení zážitkového vzdělávání předem informováni ústně o možnosti střetnout se se situací, která by mohla navodit nepříjemné vzpomínky v případě, že byli již součástí obdobné životní situace. Důležitou součástí celé akce byly tabulky pro získání dat (viz příloha č. 2 – č. 4), do kterých se zapisovala jednotlivá hodnocení účastníků při plnění úkonů při práci se zraněným.

Postojová část výzkumného nástroje Postojová část byla zahrnuta do vstupního dotazníku (viz příloha č. 1), který odhalil dosavadní zkušenosti v oblasti poskytování první pomoci v životě dítěte a jeho postoj k samotné realizaci výkonu, včetně jeho očekávání od netradičního vzdělávání.

Dovednostní a vědomostní část výzkumného nástroje Testovalo se deset úkonů napomáhajících k záchraně života u ohroženého pacienta. Základem každého bodu byla dovednostní složka vycházející z nabytých vědomostní. Prolínání zmiňovaných částí je základem adekvátního praktického ošetření pacienta. Bez vědomostí nelze dosáhnout příslušných bezpodmínečných dovedností. Veškerá testování proběhla formou simulace. Figurant ležel po pádu z výšky, krvácel z hlavy, byl bez vědomí, dýchal (viz příloha: foto č. 1). Účastníci zážitkového vzdělávání jednotlivě docházeli na místo nehody, byli zpovzdálí pozorováni instruktorem a jejich úkony byly zaznamenávány do tabulky. Pozorující osoba však nebyla na místě v roli nápovědy nebo pomocné ruky. Jediným kontaktem mezi zachráncem a pozorovatelem byl případný telefonní rozhovor simulovaný na dispečink 50

záchranné služby. Zachránce byl předem seznámen s pravidly. Pokud by se necítil v dané situaci dobře, mohl kdykoliv prostor opustit. Jakýkoliv svůj úkon měl hlasitě komentovat. Pro laickou první pomoc byly vybrány následující body: I. rozhlédnutí, bezpečnost Bod číslo I. zaznamenával, zda si zúčastnění analyzovali okolí nehody, aby zamezili případnému vlastnímu zranění či dalšímu poranění pacienta. II. oslovení V dalším bodě se sledovalo, zda respondent zjišťuje vědomí zraněného, jestli má snahu ho oslovit, aby zjistil příčinu pádu.

III. reakce na bolest Další úkon byl pokračováním předchozího. Vzhledem k tomu, že nedošlo ke slovnímu kontaktu, měl by záchranář zjistit reakci na bolestivý podnět (zmáčknutí za ušima nebo štípnutí do ušního lalůčku – nedoporučené je fackování zraněného).

IV. reakce na krev Nedílnou součástí záznamu je odezva na krev, kterou má figurant na hlavě. Testovaní měli zamezit kontaktu s krví. V. zjišťování dechu Prověření, zda zachraňující zvažuje a adekvátně zjišťuje, jestli zraněný dýchá, je klíčovým okamžikem pro záchranu života. Kontrolu dechu lze vhodně zjistit položením dlaně zpředu nebo zezadu na hrudní koš podle polohy zraněného, pokud nejsou zrakem patrné nádechy zraněného. Zachránce tak může za pomoci doteku identifikovat, zda se hrudník zvedá nebo nezvedá. Pokud není žádná znatelná reakce dechu, následuje záklon hlavy zraněného (viz kapitola 4.1 Kardiopulmonální resuscitace nebo 4.4 Dušení). VI. volání pomoci, přivolání zdravotnické záchranné služby Akce vyžadovala přivolání pomoci. Bylo důležité reagovat na situaci buďto použitím mobilního telefonu (ač imaginárního) nebo odběhnutím pro přivolání jiné pomoci v případě, že telefon neměl záchranář k dispozici. Při využití mobilního telefonu 51

musel účastník hlasitě předříkat číslo, na které volá a tímto se spojil se zaznamenávajícím, který ho dále instruoval pokyny, které lze získat při dovolání se na reálný dispečink záchranné služby. VII. lokalizace, určení místa pro přivolání pomoci Telefonní rozhovor mezi dispečinkem a testujícím obsahoval nutný geografický údaj o místu nehody.

VIII. kontrola dechu V okamžiku, kdy byly vykonány předchozí nezbytné kroky, a uplynula určitá doba od nalezení zraněného, bylo nutné pacienta překontrolovat, zda dýchá. Kontrolu bylo vhodné provádět opět položením dlaně ruky na hrudník vpředu nebo na zádech, aby bylo patrné, zda se hrudní koš zvedá či nikoli. IX. pohyb se zraněným Předposlední bod registroval pohyb s pacientem, respektive žádoucí nulovou manipulaci se zraněným po celou dobu testu. X. úvaha nad pohybem se zraněným Ať už se s pacientem hýbalo či nikoliv, zachránce musel zdůvodňovat své kroky. Logicky by se možná více nabízelo dát poslední bod před pohyb se zraněným (bod č. IX), ale poslední bod je zvolen úmyslně na konec v rámci testování, jelikož zjišťování a dotazy na transport padaly mnohdy až po výkonu. Zachránci v některých případech samostatně popisovali, proč s pacientem manipulují / nemanipulují, ale u většiny docházelo k posunům pacienta nebo nečinnosti v tomto směru bez komentáře. V takovém případě bylo nezbytné zjistit po ukončení simulované záchrany, proč bylo s postiženým hýbáno, nebo naopak nehýbáno. V případě nečinnosti šlo o dva různé úkony – zachránce zapomněl, že by úkon neměl vůbec vykonávat, anebo došlo ke zdůvodnění v souvislosti s obavou poranění páteře po pádu z výšky.

52

8. Realizace výzkumu 8.1 Charakteristika účastníků Samotného zážitkového vzdělávání se zúčastnili žáci jedné třídy 5. ročníku běžné základní školy v celkovém počtu 14 dětí. Pro prvopočáteční porovnání byli k zážitkovému vzdělávání přizváni žáci paralelního ročníku v celkovém počtu 16 žáků a 21 učitelů, kteří byli součástí shodné školy.

8.2 Zadání zážitkového vzdělávání v testovací třídě v rámci ŠVP Cíl Využití zážitkového vzdělávání při výuce první pomoci u žáků mladšího školního věku Název „Já jsem malý, ale šikovný … protože umím pomoci!“ Školní rok 2013 / 2014 Termín konání 27. srpna 2013 9. – 11. září 2013 10. června 2014 Doba trvání 27. 8. 2013 – 3,5 hodiny (test učitelé, rozbor situace) 9. 9. 2013 – 3 hodiny (test paralelní třídy, rozbor situace) 9. 9. 2013 – 2 hodiny (test testovací třídy, rozbor situace) 10. 9. 2013 – 10 hodin (zážitkové vzdělávání) 11. 9. 2013 – 3 hodiny (test testovací třídy, rozbor situace) 11. 6. 2014 – 2,5 hodiny (opakovaný test testovací třídy, rozbor situace) Místo realizace Interiér školní budovy a okolí školy 53

Forma výuky Individuální, skupinová Cílová skupina Žáci 5. ročníku základní školy

Navrhovatel Hana Kášková Zadání pro žáky, motivace Vědomí, dýchání a krevní oběh jsou tři pilíře, na kterých stojí náš život. Mozek je generál a vše je mu podřízené. V životě však nastanou situace, kdy jsou vzájemné vztahy životních funkcí narušeny a tím člověk ohrožen. Pokud je však na blízku zachránce, který dokáže pomoci, dostane postižený další šanci na život. Pojďme se společně naučit, jak převzít velení nad situací, nečekanými souhrami událostí, které vyžadují pomoc druhého. Díky prožitku se naučíme reagovat, odsuneme teoretické poučky a vezmeme si čas do vlastních rukou. Vzdělávací oblast Člověk a jeho svět Tematický okruh Člověk a jeho zdraví Vzdělávací obor Přírodověda Vyučovací předmět Přírodověda Téma programu Zážitkové vyučování první pomoci

54

Název programu „Já jsem malý, ale šikovný … protože umím pomoci!“ Průřezová témata Osobnostní a sociální výchova Výchova demokratického občana Výchova ke zdraví Ochrana člověka za běžných rizik a mimořádných událostí Dílčí výstupy Žák … vyhodnotí situaci spojenou s nutností poskytnutí první pomoci jako závažnou a dokáže se v ní orientovat a přiměřeně svému věku reagovat. … v případě nutnosti dokáže vždy přivolat pomoc, zavolat ZZS, ovládá komunikaci s operátorem, určí svou polohu, popíše situaci. … operuje s poznatky o poskytování první pomoci, dokáže poskládat kroky potřebné k záchraně života, umí poskytnout základní první pomoc adekvátní jeho věku či situaci. … posílí odpovědnost vůči svému zdraví. Klíčové kompetence kompetence k učení -

používá základní pojmy, vyhledává a zpracovává informace a poznatky, které následně aplikuje a využívá, plánuje svou práci, elementárně ovládá počítač, aktivně se zapojuje do výuky, uvádí věci do souvislostí, určuje případné překážky bránící učení

kompetence komunikativní -

vyjadřuje se srozumitelně a výstižně, rozumí užívaným pojmům, vede kultivovaný ústní projev, projevuje své pocity a prožitky, vyjadřuje své postoje a názory, obhajuje svůj názor, odpovídá na otázky, naslouchá jiným promluvám a názorům, kterým rozumí a vhodně na ně reaguje, využívá vhodné komunikační a informační technologie pro kvalitní komunikaci

55

kompetence k řešení problémů -

uvědomuje si problém, umí pracovat samostatně, navrhuje, plánuje a hledá vhodné způsoby řešení, získané vědomosti a dovednosti využívá pro variabilitu řešení, využívá vlastní úsudek a zkušenosti, vyhledává vhodné informace k řešení problému, při nezdaru se dokáže obrátit pro pomoc, činí uvážlivá rozhodnutí, ověřuje správnost řešení, uvědomuje si zodpovědnost, své činy dokáže obhájit, předvídá komplikované situace, formuluje jednoduché hypotézy, nevzdává svou práci pro neúspěch, začíná aktivně používat kritické myšlení a logiku

kompetence pracovní -

dodržuje zásady ochrany zdraví, bezpečnosti a hygieny práce při výuce, plánuje svou činnost, používá bezpečně a účinně materiál potřebný k práci, reflektuje využitý čas

kompetence sociální a personální -

spolupracuje, prokazuje zkušenost při pobytu ve známém prostředí, respektuje pravidla ve skupině, upevňuje vztahy se spolužáky, přijímá stanovisko druhých, neodmítá ani nekritizuje řešení spolužáků, spolupodílí se na vytvoření pravidel ve skupině, spolupracuje při řešení zadaného úkolu, ovládá a řídí své jednání a chování

kompetence občanská -

pomůže v situacích vyžadujících poskytnutí první pomoci, zavolá nebo požádá o pomoc, neomezuje ostatní v práci, v kritických situacích se chová rozumně, nezmatkuje, dokáže se vcítit do situace druhých, je si vědom svých práv a povinností, rozhoduje se zodpovědně v dané situaci

Použité výukové metody  slovní rozhovor, přednáška, diskuze  názorně demonstrační pozorování

56

 dovednostně praktické produkční, zážitkové Použité prostředky Tabule, fixy, obvazy, chirurgické rukavice, provizorní lékárničky, těsto na zhotovení reálných úrazů (mouka, olej, sůl a kyselina citronová), voda, červené barvivo rozpustné ve vodě, figurína pro nácvik umělého dýchání při poskytování první pomoci, nůž, ostrý úzký kovový úlomek, injekční stříkačky, jehla do injekční stříkačky, hadičky, elektrické kabely, karimatky, fotoaparát.

Asistence 

1 asistentka – akreditovaný školitel v oblasti výuky první pomoci organizace ZDrSEM (viz kapitola 5. Organizace zabývající se školením první pomoci).



1 asistent – zaučující se student medicíny na školitele v oblasti výuky první pomoci organizace ZDrSEM (viz kapitola 5. Organizace zabývající se školením první pomoci).



5 dospělých osob (studenti gymnázia a VŠ) – figuranti pro simulované situace

Využité prostory Třída, kabinet, chodba, schodiště, WC, školní hřiště Výzkumné šetření u žáků testovací třídy 

9. 9. 2013 – první vstupní test před zážitkovým vzděláváním

Celková časová dotace 2 hodiny:  představení zážitkového vzdělávání (15 minut)  připravená simulace bezvědomí po pádu z výšky (90 minut)  rozbor situace, vyhodnocení s myšlenkou návaznosti na další den s aktivním zážitkovým vzděláváním (15 minut)



11. 9. 2013 – druhý test po ukončeném zážitkovém vzdělávání

Celková časová dotace 3 hodiny: 57

 připravená simulace bezvědomí po pádu z výšky (1 hodina, 45 minut)  rozbor situace, vyhodnocení, diskuze (1 hodina, 15 minut)



11. 6. 2014 – třetí test po ukončeném zážitkovém vzdělávání s odstupem devíti měsíců

Celková časová dotace 2 hodiny, 30 minut:  opakovaná obdobná simulace bezvědomí po pádu z výšky jako tomu bylo v úvodním testování v rámci zážitkového vzdělávání na začátku školního roku (1 hodina, 30 minut)  rozbor situace, vyhodnocení, diskuze (1 hodina)

8.3 Zadání pro paralelní třídu Cíl Zjistit míru vědomostí a dovedností v poskytování první pomoci v paralelní třídě shodného ročníku s testovací třídou, a to přímou simulací situace vyžadující laickou první pomoc. Program pro paralelní třídu 9. 9. 2013 Celková časová dotace 3 hodiny:  představení zážitkového vzdělávání (15 minut)  připravená simulace bezvědomí po pádu z výšky (2 hodiny) rozbor situace, vyhodnocení, diskuze (45 minut)

8.4 Zadání pro učitele Cíl Zjistit míru vědomostí a dovedností v poskytování první pomoci mezi učiteli jedné základní školy přímou simulací situace vyžadující laickou první pomoc. Program pro učitele 27. 8. 2013 58

Celková časová dotace 3 hodiny, 30 minut:  představení zážitkového vzdělávání (15 minut)  připravená simulace bezvědomí po pádu z výšky – viz příloha: foto č. 2 (2 hodiny, 15 minut)  rozbor situace, vyhodnocení, diskuze (1 hodina)

8.5 První pomoc – zážitkové vzdělávání Celková časová dotace byla 10 hodin. V případě časového rozvrhu záleží na množství testovaných dětí a asistentů při realizaci zážitkového vzdělávání první pomoci. Podrobný časový program zážitkového vzdělávání v rámci výzkumného šetření této diplomové práce je vložen do příloh (viz příloha č. 5). 1) představení zážitkového vzdělávání (30 minut) Sdělení náplně výuky s důrazem na důležitost umět poskytnout laickou první pomoc nebo si vhodně poradit v situaci vyžadující poskytnutí první pomoci bez ohledu na věk zachránce. Srozumět žáky s cílem a koncepcí zážitkového vzdělávání.

2) 3 kroky (55 minut) Podrobný popis a rozbor třech úkonů, které jsou nezbytné pro laického záchranáře. Samotné tři body jsou stěžejním symbolem a mottem organizace ZDrSEM (viz kapitola 5. Organizace zabývající se školením první pomoci). 1. krok = ROZHLÉDNI SE! Jdi krokem, nevběhni do nebezpečí. a) Je nutné dbát především na vlastní bezpečnost, protože zraněný zachraňující již nikomu nepomůže. Stejně tak je nutné zajistit bezpečné prostředí pro zraněného a případné další přihlížející osoby nebo účastníky nehody. Rizikem však bývá nejen místo, ale i krvácející zraněný, jelikož přímý kontakt s krví skýtá možné nebezpečí přenosu nákazy (nutnost použít rukavice, popř. improvizovanou ochranu v podobě igelitového sáčku, nepromokavé bundy apod.). b) Druhým bodem je zjištění mechanismu úrazu. Úvaha nad poraněním zraněného vede záchranáře k činnosti, která je potřebná v konkrétním případě vykonat. Jakmile dojde k vyhodnocení situace jako nutné k zahájení

59

předlékařské první pomoci, je důležité volat linku 155 a zahájit okamžitě nezbytné úkony pro záchranu života zraněných osob. c) V souvislosti se záchranou života na místě nehody je důležité znát množství zraněných a zároveň i počet záchranářů vzhledem k rozdělení práce, dostupnosti pomoci i materiálu, zajištění místa apod.

2. krok = REAGUJ! Zavolej 155 a jednej. a) Na místě nehody je v prvním případě nezbytné zjistit, zda pacient reaguje, tedy zkontrolovat stav vědomí. Kontrola probíhá nejdříve oslovením postiženého. V případě, že nereaguje, použije záchranář bolestivý podnět (nejlépe stlačením palců za ušima). Jestliže nedochází k žádné reakci, přichází na řadu kontrola dechu. b) V případě nulové reakce dýchání je důležitá okamžitá kontrola životních funkcí – dýchání a krevního oběhu a přivolání odborné lékařské pomoci (pokud k tomu nedošlo již v případě prvního kroku). Při absenci dechu se řídí zachránce pravidly při dušení (viz kapitola 4.4 Dušení). Je-li důvodem nepřítomnosti dechu pacienta zástava srdeční činnosti, nastupuje neodkladná resuscitace (viz kapitola 4.1 Kardiopulmonální resuscitace). c) Záchranář musí reagovat okamžitě také na možné masivní vnější krvácení, u kterého se řídí pravidly předlékařské první pomoci při krvácení (viz kapitola 4.2. Krvácení). 3. krok = ROZMÝŠLEJ! Umožni záchranářům přístup a neustále kontroluj dýchání. a) V případě, že je pacient při vědomí, snažíme se s ním komunikovat a zjišťovat formou dotazů příčiny nehody, popis obtíží, možné alergie zraněného či užívání léků. b) Jestliže je pacient bez vědomí, ale životní funkce jsou zachovány, dochází ke kontrole možných skrytých zranění, která nejsou na první pohled patrná. Hledají se poranění, krvácení, modřiny, otoky, deformity. c) I přesto, že je pacient po úraze při vědomí nebo v bezvědomí, ale životní funkce jsou zachovány, je nezbytné sledování stavu zraněného až po dobu příjezdu ZZS. Mezi mnohá opatření před příjezdem první pomoci patří podle mechanismu zranění a rozsahu zranění umístění pacienta do vyhovující polohy 60

(pokud není podezření na poranění páteře) nebo zajištění tepla. Pokud to ale není nezbytné, s pacientem se manipuluje co nejméně, netransportuje ho sám záchranář, nepodávají se mu žádné tekutiny ani potrava. V případě, že by se jeho stav zhoršil, je možné znovu volat dispečink záchranné služby a informovat pracovníka o stavu postiženého. Jakmile by došlo k selhání životních funkcí během čekání na příjezd sanitního vozu, řídí se záchranář opět pravidly předlékařské první pomoci. (Štěpánek, 2014; Česká televize [online], 2015) 3) teorie – přístup k člověku v bezvědomí, stav vědomí, kontrola dechu, dušení (20 minut) Teoretický základ o stavu vědomí a nevědomí, přístup k člověku v bezvědomí (viz kapitola 4.3 Bezvědomí) a informace o důležitosti kontroly dechu od zahájení záchrany postiženého až po příjezd ZZS. Zmínka o dušení s ohledem na časté případy u dětí, především díky cizímu tělesu v dýchacích cestách (viz kapitola 4.4 Dušení).  pauza – svačina, toaleta (15 minut) 4) praktický nácvik umělého dýchání a přístup k člověku v bezvědomí s přítomností dechu (30 minut) Je vhodné děti rozdělit do dvojic a zároveň ještě do dvou skupin, které se vystřídají na jednotlivých stanovištích po 15 minutách. První skupina pracuje s figurínou určenou pro nácvik umělého dýchání. Důraz je kladen na správnou techniku záklonu hlavy nezbytnou pro uvolnění dýchacích cest (viz příloha: foto č. 3). Druhotným záměrem je zkouška umělého dýchání z úst do úst (viz příloha: foto č. 4). Umělé dýchání je zavedeno záměrně, především z důvodu ukázky, jak je obtížné vůbec zvolit správnou sílu dechu a techniku vdechu, aby byly vdechy účinné a zároveň rychlé. Děti samy prakticky zjistí, proč se raději upřednostňuje pouhá komprese hrudníku, která je sama o sobě již velmi fyzicky i technicky náročná a opouští se od kontaktního vdechování do pacienta během resuscitace. Druhá skupina se souběžně zaměří na simulaci bezvědomí se zachováním dechu. Žáci si ve dvojici zkusí střídavě roli pacienta v různých polohách na zemi včetně zachraňujícího (viz příloha: foto č. 5 a foto č. 6). 61

5) volání ZZS, přístup ZZS k místu (15 minut) Seznámení s integrovaným záchranným systémem, důležitými kontakty na linky první pomoci a podrobným popisem postupu při přivolání ZZS k případu vyžadujícímu zásah první pomoci (viz kapitola 3.3 Záchranný integrovaný systém). Zaměřit se především na správnost popisu místa aktuálního pobytu pacienta a důležitost volat v případě záchrany života ZZS a ne příslušníky rodiny apod. Klást důraz na ukončení telefonátu ze strany dispečinku ZZS, nikoli z rukou volajícího (viz příloha: foto č. 7). 6) teorie – resuscitace, předvedení správného postupu (45 minut) Praktická ukázka nácviku správného postupu nepřímé srdeční masáže včetně frekvence kompresí na speciální figuríně (viz příloha: foto č. 8). Součástí bloku jsou nezbytné teoretické poučky potřebné pro zahájení samotné resuscitace (viz kapitola 4.1 Kardiopulmonální resuscitace).  pauza – svačina, toaleta (15 minut) 7) resuscitace – nácvik (30 minut) Využití speciálních figurín pro nácvik resuscitace. V závislosti na počtu žáků a figurín je praktické aktéry zážitkového vzdělávání rozdělit alespoň do dvou skupin, aby se lépe vystřídali u figurín, které simulují člověka v bezvědomí se ztrátou dechu. Modelová situace vyžaduje neodkladnou resuscitaci. K figuríně je vhodné přistupovat rovnou jako k neznámému pacientovi a využít již nabyté vědomosti získané během dopoledne o správném postupu při nalezení postiženého se ztrátou dechu a nutnosti zahájit resuscitaci pro záchranu života (viz příloha: foto č. 9). 8) 2 simulace: 1. krok (bezpečnost) = Rozhlédni se! (45 minut) Děti opět rozdělit do dvou skupin, které se vystřídají u dvou různých situací. Do akce zapojit 2 dospělé figuranty. První střet se odehrává na WC, kam děti z jedné skupiny vstupují ve dvojicích a samostatně řeší zadanou simulaci. Žákům je poskytnut pohled na krvácejícího muže, který je zaklíněn mezi toaletu a zeď a nereaguje. Vedle něj na zemi leží použitá injekční stříkačka dokazující užití drogy. Úkolem žáků je uvědomit si především nebezpečí hrozící z přímého kontaktu s krví a vyhodnotit situaci jako nutnou pro okamžité přivolání první pomoci. Jelikož vyproštění krvácejícího muže by bylo pro děti fyzicky i 62

technicky náročné a vzhledem ke krvácení a užití narkotik nebezpečné, mohly by se pokusit v rámci své bezpečnosti zjistit u muže pouze pohledem, zda jsou zachovány jeho životní funkce. Situace má nabádat žáky k opatrnosti i vzhledem k závažnosti stavu postiženého a ne k nerozvážnému jednání. Druhá simulace je zinscenovaná v jiné místnosti, kam žáci opět vstupují po dvojicích s úkolem reagovat na situaci. Zde se jim naskýtá pohled na muže ležícího na zemi bez reakce na jejich příchod a vedle něj jsou umístěny porušené kabely vedoucí k zásuvce elektrického napětí. Simulace nasvědčuje úrazu elektrickým proudem. Scéna opět vyžaduje rozmyšlení nad vlastní bezpečností oproti zbrklé reakci zachránit člověka ohroženého na životě. Zásadním momentem je rychlé přivolání ZZS, aniž by žák podrobně vyšetřoval životní funkce postiženého. Vyžaduje se pouhé vizuální zhodnocení situace s ohledem na možnost kontaktu s elektrickým napětím a případná reakce hledat jističe pro shození elektrického proudu v místnosti. Pro nutnost záchrany života by bylo důležité místo důkladně prohlédnout, aby sám záchranář nepřišel do styku s kabely pod napětím. U každé situace je přítomen asistent, který sleduje a zapisuje reakce dvojic. Po ukončení simulací ihned hromadně vyhodnotit situace přímo na místě úrazů, rozebrat podrobně postupy, chyby a zodpovědět případné dotazy.  pauza – oběd, toaleta (30 minut) 9) úrazy páteře (15 minut) První odpolední blok je zaměřen na úrazy páteře. Důraz klást na možnosti pohybu se zraněným, které souvisí s daným mechanismem úrazu. Děti upozornit na situace, kdy podezření na poranění páteře existuje, ale životní funkce jsou zachovány – s pacientem se nemanipuluje. Představit dětem případy, kdy je nutné s postiženým hýbat i za cenu, že podezření na poranění páteře je patrné. Jedná se o situace, kdy je pacient kromě svého zranění ohrožen na životě ještě díky své poloze (hořící auto, nebezpečné místo apod.) nebo došlo k selhání jeho základních životních funkcí a je nutné zahájit resuscitaci. Za těchto stavů je úvaha nad poraněním páteře druhotnou záležitostí. 10) krvácení: vnitřní, masivní vnější (30 minut) Dalším bodem je seznámit žáky s krvácením. Okrajově zmínit vnitřní krvácení 63

s možností rozvinutí šoku (viz kapitoly 4.2.2 Vnitřní krvácení a 4.2.3 Šok) a základní zásady při postupu první pomoci v dané situaci. Pro děti mladšího školního věku je však v reálném životě rozpoznání vnitřního krvácení a šoku velice obtížné, proto je opuštěno od praktického nácviku v daných situacích a naléhavost zdůraznit pouze na nutném a rychlém volání ZZS. Více času věnovat vnějšímu krvácení spojeného s možným následným šokem včetně teoretického základu (viz kapitola 4.2.1 Vnější krvácení). Na závěr bloku nechat děti samostatně vyzkoušet vytvořit tlakový obvaz a zastavit imaginární masivní krvácení vzájemně na sobě (viz příloha: foto č. 10). 11) simulace – vnější krvácení (30 minut) Tentokrát vybrat do role aktérů simulace samotné děti. Některým z nich aplikovat pod rukávy hadičky s injekční stříkačkou obsahující červené barvivo představující barvu krve. Konec hadičky maskovat na ruce těstem, které navozuje reálnou řeznou ránu na ruce. Pro jasné dokreslení situace o mechanismu úrazu nechat ležet na zemi před některými namaskovanými dětmi zakrvácený nůž (viz příloha: foto č. 11 a foto č. 12). Lze těstem připevnit také na dlaň ruky špičatý ostrý předmět navozující pocit jeho vbodnutí do ruky (viz příloha: foto č. 13). Po přípravě přijdou ostatní děti k navozeným simulacím a samostatně se snaží ošetřit zraněné za pomoci příručních lékárniček. Každé stanoviště se ihned po zákroku vyhodnotí za účasti všech přítomných, aby se poukázalo na chyby nebo byly naopak vyzdviženy správné postupy. Důležitým momentem je připomenout dětem možný přímý kontakt s krví a nutné použití rukavic, které jsou součástí každé lékárničky. Dále je preferováno přivolání ZZS. Za zmínku stojí připomenout postup ošetření zraněného při vniknutí velkého cizího tělesa do těla, které způsobilo masivní krvácení.  pauza – svačina, toaleta (15 minut) 12) teorie – zlomeniny, otevřené zlomeniny (15 minut) V návaznosti na krvácení krátce zmínit otevřené zlomeniny a zlomeniny obecně. Děti poučit, že již neplatí stará pravidla zlomeninu zpevňovat, fixovat nebo různě polohovat zraněnou část, ale naopak s pacientem vůbec nemanipulovat, pokud není v ohrožení života. Opět připomenout nezbytnost volat okamžitě ZZS. V případě otevřené zlomeniny seznámit s postupem vzhledem k odhalené ráně.

64

13) kolotoč simulací – 5 stanovišť (75 minut) Tzv. kolotoč může být připraven z několika stanovišť, na kterých si žáci zopakují probrané vědomosti a dovednosti v různých situacích ohrožujících život postiženého. V případě zážitkového vzdělávání v rámci této diplomové práce bylo připraveno pět stanovišť. Na čtyři pozice byli dodáni dospělí simulanti s přesnými instrukcemi jejich příznaků, z toho na dvou působištích bylo zapotřebí maskování – masivní krvácení z dolní končetiny, pád ze stromu. Na posledním místě značícím havárii byla jedna figurantka v plném vědomí a figurína v roli nereagujícího pacienta v bezvědomí se ztrátou dechu. Žáci se rozdělí do dvojic nebo trojic a projdou v určitém limitu všechna stanoviště. Výměna stanovišť probíhá na jednotné znamení. Instruktoři dohlížejí na jednotlivé úkony a činnosti žáků. Co se týká simulací v rámci zážitkového vzdělávání diplomové práce, byly zvoleny následující stanoviště: a) pád ze stromu -

zraněný člověk leží po nalezení zachránci pod stromem, krvácí, je v bezvědomí, dýchá (viz příloha: foto č. 14)

-

po několika minutách se postižený probírá Děti by měly prozkoumat stanoviště, aby zjistily příčinu nehody. Se zraněným

by neměly vůbec manipulovat, pouze s obezřetností na krev zjistit chod základních životních funkcí. Předpokladem je okamžité volání ZZS a do jejich příjezdu hlídat životní funkce zraněného. V době, kdy se postižený probere z bezvědomí, měly by ho nechat stále ležet v nalezené poloze vzhledem na podezření poranění páteře, hovořit s ním, uklidnit ho a zjistit, co bylo příčinou nehody. b) havárie automobilu -

žena v bezvědomí, nedýchá (figurína) a jedna přímá účastnice nehody při vědomí bez příznaků zranění, zmatená Situace vyžadovala kontrolu okolí a okamžitý přístup k oběma osobám. Žáci se

musí dohodnout, koho primárně zachraňovat. S tímto souvisí kontrola základních životních funkcí u osoby v bezvědomí bez příznaku dechu, okamžité přivolání ZZS a zahájení resuscitace dle naučeného postupu až do příjezdu profesionální pomoci. Žáci by se měli prostřídat v umělé masáži srdce, jelikož činnost je fyzicky velice obtížná. 65

Dále nesmí podcenit zdravotní stav druhého postiženého, jelikož zevní zranění nejsou patrná, ale je možné podezření na vnitřní poranění, konkrétně otřes mozku či vnitřní krvácení. Pacient by měl být vyzpovídán, aby se blíže specifikovaly jeho problémy a mohly se záchranářům předat důležité informace v případě, že by se zdravotní stav pacienta při vědomí zhoršil. Postiženého je nutné sledovat až do doby příjezdu ZZS, zajistit mu tepelný komfort. Protišoková poloha není doporučována, proto umístit pacienta do polohy, která mu vyhovuje (nejlépe polosed). c) otevřená zlomenina -

muž na zemi stěžující si na velkou bolest nohy

Žáci komunikují se zraněným, zjišťují jeho zdravotní stav, mechanismus a důsledky úrazu. Po zjištění, že se jedná o otevřenou krvácející zlomeninu schovanou pod oděvem, musí okamžitě kontaktovat ZZS (viz příloha: foto č. 15). Dále je na místě obezřetnost vzhledem k přímému kontaktu s krví. S pacientem je důležité nehýbat. V případě přístupu k lékárničce je možné za pomoci rukavic ránu sterilně překrýt a hlídat stav krvácení – riziko masivního krvácení a rozvoje šoku. d) bolest břicha -

muž s bolestmi břicha, po silném úderu, s pacientem lze komunikovat

Žáci zjistí dotazem, že pacient byl vystaven silnému úderu do břicha. Je vystrašený, špatně komunikuje na základě velké bolesti. Od dětí se vyžaduje okamžité přivolání ZZS a zacházení se zraněným jako při podezření na vnitřní krvácení do břicha. Do příjezdu ZZS sledovat pravidelně životní funkce postiženého, umístit pacienta do pohodlné polohy (nejlépe polosed s podložením pod koleny), zajistit teplo a zjistit podrobnosti ohledně mechanismu zranění. e) potíže s dechem -

žena mající výrazné problémy při dýchání, volající o pomoc, postupně upadá do bezvědomí

Situace vyžaduje zjistit rychle informace, proč má žena problémy s dechem (např. zda není astmatik a nepotřebuje inhalátor, alergie apod.). Nutné volat ZZS již v okamžiku, kdy se zdravotní stav pacientky zhoršuje, nečekat na možné zlepšení. Jakmile upadne žena do bezvědomí, kontrolovat její životní funkce až do příjezdu ZZS, 66

zajistit ji do polohy na zádech se záklonem hlavy pro uvolnění dýchacích cest. Je možné opět informovat dispečink záchranné službyFp o zhoršení stavu postižené. Na závěr se společně projdou všechny pozice, kde se probere podrobný postup první pomoci zraněných simulantů. Děti diskutují samy, jak se zachovaly a jakým způsobem poskytovaly první pomoc, poukazují samostatně na chyby či nedostatky. Asistenti tentokrát pouze doplňují podrobnosti a poučky na jednotlivých místech nehod.  pauza – svačina, toaleta (15 minut) 14) rozbor dne, vyhodnocení, diskuze (75 minut) Zopakovat nejdůležitější úkony, připomenout a okomentovat tři zásadní kroky při poskytování první pomoci. Důraz klást na včasné a bezchybné přivolání ZZS, jelikož v případě, že by přece jen došlo k pochybnostem při postupu neodkladné laické předlékařské pomoci, dispečer ZZS by vždy dokázal navigovat k případné záchraně a okamžitě by vyslal na místo sanitní vůz. Nechat děti diskutovat o celém dni, zodpovídat případné dotazy, reagovat na jejich vyprávění. Na závěr zhodnotit zážitkové vzdělávání v rámci první pomoci a práci dětí během akce. Nezapomenout pochválit jejich snahu a zapojení (viz příloha: foto č. 16).

67

9. Analýza výsledků Vzdělávání zážitkem bylo postaveno na zkušenosti a prožitku, proto i vyhodnocení dat bylo prováděno praktickou zkouškou, která obsahovala jednotlivé kroky napovídající o dovednostech a vědomostech při poskytování neodkladné laické první pomoci.

9.1 Metodika zpracování dat Do výzkumu byly zapojeny tři subjekty: a) testovací třída = třída 5. ročníku účastnící se zážitkového vzdělávání b) paralelní třída = další třída 5. ročníku shodné základní školy c) učitelé shodné základní školy Výzkum byl prováděn ve třech fázích: a) zjištění znalostí u tří skupin: mezi testovací třídou, paralelní třídou a učiteli před zahájením zážitkového vzdělávání b) porovnání výsledků testovací třídy před zahájením zážitkového vzdělávání a bezprostředně po jeho ukončení c) porovnání dat na základě výsledků testovací třídy před zahájením zážitkového vzdělávání, ihned po něm a s odstupem času devíti měsíců Účastníci výzkumu byli jednotlivě vtaženi do simulované situace pádu z výšky, kde měli zúročit své vědomosti a dovednosti ve formě poskytnutí první pomoci. Pro vyhodnocení výsledků bylo zvoleno deset úkonů, které by zajistily ideální postup při laické první pomoci dle pravidel. Jednotlivé úkony byly vyhodnocovány do tabulky ke konkrétní osobě s přihlédnutím na jejich splnění či nesplnění. V tabulce byli testující označeni arabskými číslicemi podle počtu zúčastněných, jednotlivé úkony byly zaznamenány římskými číslicemi I. – X. Celkem bylo vyhotoveno pět tabulek. Tři se týkaly testovací třídy, konkrétně zaznamenávaly výsledky testu před zážitkovým vzděláváním (tabulka č. 1, viz kapitola 10. Interpretace výsledků formou tabulek a grafů), bezprostředně po absolvování zážitkového vzdělávání (tabulka č. 2, viz kapitola 10. Interpretace výsledků formou tabulek a grafů) a s odstupem devíti měsíců (tabulka 68

č. 3, viz kapitola 10. Interpretace výsledků formou tabulek a grafů) jako důkazní ověření situace, že prožitek zafixuje vědomosti a dovednosti lépe než teoreticky předané poznatky. Tabulka č. 4 (viz kapitola 10. Interpretace výsledků formou tabulek a grafů) pojednává o výsledcích elementárních vědomostí při poskytování první pomoci paralelní třídy a poslední složka (tabulka č. 5, viz kapitola 10. Interpretace výsledků formou tabulek a grafů) se týkala výsledků učitelů. Na základě záznamů z tabulek bylo graficky vypracováno vyhodnocení výsledků. Srovnání proběhlo bezprostředně před zážitkovým vzděláváním mezi testovací třídou, paralelní jednotkou a učiteli. Byl vyhotoven graf korespondující s jednotlivými úkony. Osa x udává v procentech úspěšnost, nečinnost či neúspěšnost provedení daného úkonu. Osa y zaznamenává zúčastněné skupiny v konkrétním úkonu. Posléze byl zakomponován další graf hodnotící testovací třídu ve srovnání před zážitkovým vzděláváním a bezprostředně po něm. Osa x udává počet zúčastněných žáků ve třídě v souvislosti s jejich úspěšností v testech, osa y znázorňuje jednotlivé úkony ve dvou testovacích obdobích. Třetím grafickým znázorněním bylo opět skóre testovací třídy. Zhodnocení vzešlo z výsledků před zážitkovým vzděláváním, po jeho ukončení a po opakovaném testování, které proběhlo po devíti měsících. Osa x přináší záznam o úspěšnosti nebo neúspěšnosti testovací třídy na základě počtu zúčastněných žáků, osa y je výčtem úkonů ve třech časově odlišných intervalech. Poslední graf vypovídá o celkovém skóre úspěšnosti, a to jako výsledek podílu správných rozhodnutí z celkového počtu úspěšných rozhodnutí v každé skupině. Osa x zde znázorňuje výčet zapojených skupin, osa y podíl správných rozhodnutí / úkonů v procentech.

9.2. Interpretace výsledků formou tabulek a grafů Tabulkové výsledky byly zpracovány u testovací třídy, paralelní třídy a u učitelů. U testovací třídy byl záznam proveden ve třech stádiích – před zážitkovým vzděláváním, ihned po jeho skončení a s odstupem času devíti měsíců. Paralelní třída a učitelé prošli testem pouze jednou. Rozhodně by bylo zajímavé zjistit a porovnat mezi sebou, jak by dopadly výsledky v případě, že by se všechny skupiny zúčastnily zážitkového vzdělávání. Tento přístup však nebyl možný provést technicky ani organizačně. 69

Výsledky testovací třídy Celkový počet zúčastněných dětí = 14. Za každou správnou reakci, postup či rozhodnutí získává dítě jeden bod. V případě, že si neví rady, nereaguje a je bez aktivity, zůstává bez bodu, tzn. hodnocen nulou. Při chybném, nesprávném postupu, který by mohl mít nepříznivý vliv na pacienta, je žákovi přidělen jeden záporný bod. Maximální možný počet získaných bodů za správné odpovědi celé třídy je 140 bodů. Vysvětlivky pro hodnotící body: CHYBNĚ = označení -1 -

nesprávná reakce, chybný postup, rozhodnutí bylo nevhodné

BEZ REAKCE … označení 0 -

bez reakce, nečinnost

SPRÁVNĚ … označení +1 -

správný postup, rozhodnutí, reakce

Jednotlivé úkony v tabulce jsou označeny římskými číslicemi I. až X. Žáci jsou označeni čísly 1 až 14.

70

Tabulka č. 1 Hodnotící úvodní vstupní tabulka výsledků testovací třídy před zážitkovým vzděláváním

úkony

I.

II.

III.

IV.

V.

VI.

VII.

VIII.

IX.

X.

Body

1

-1

0

+1

+1

0

+1

+1

0

+1

+1

6

2

-1

+1

-1

+1

0

+1

+1

0

+1

-1

5

3

-1

+1

0

+1

0

+1

+1

0

+1

+1

6

4

-1

+1

-1

-1

0

+1

0

0

-1

-1

2

5

-1

-1

-1

-1

-1

+1

0

0

+1

-1

2

6

-1

-1

-1

+1

+1

+1

+1

0

-1

-1

4

7

-1

-1

0

+1

+1

+1

0

0

+1

-1

4

8

-1

0

0

+1

0

+1

+1

0

+1

+1

5

9

-1

+1

-1

+1

-1

+1

0

0

+1

-1

4

10

-1

-1

-1

+1

-1

+1

0

0

-1

-1

2

11

-1

-1

-1

-1

0

0

0

0

+1

-1

1

12

-1

-1

-1

-1

0

0

0

0

+1

-1

1

13

-1

-1

0

-1

+1

+1

+1

0

-1

-1

3

14

-1

-1

-1

-1

-1

+1

+1

0

+1

-1

3

žák

Celkový počet bodů

48

Procentuální úspěšnost

34,29 %

71

Hodnocení vstupních vědomostí a dovedností žáků testovací třídy na základě praktické simulace I.: rozhlédnutí, bezpečnost -1

14

0

0

+1

0 -

nikdo nedbal na svou bezpečnost

II.: oslovení -1

8

0

2

+1

4 -

pouze 4 žáci kvalitně oslovili zraněného, 2 žáci nad zraněným pouze postávali, než začali další postup, v neúspěšných případech byla výzva nedostačující především vzhledem k intenzitě

III.: reakce na bolest -1

9

0

4

+1

1 -

reakci na bolest zkontroloval bez problémů jeden žák, 9 dětí zkoušelo reagování pomocí fackování, ostatní byli v této fázi nečinní

IV.: reakce na krev -1

6

0

0

+1

8 -

reagovat na krev dokázalo 8 dětí, zbytek testovaných krev vůbec neřešil (pacienta se dotýkali bez obav s přímým kontaktem s krví), případně se zpožděním

72

V.: zjištění dechu -1

4

0

7

+1

3 -

úspěšně kontrolovali dech 3 dotyční, dalších 4 hledali reakci dechu za pomoci tepu na krku nebo na ruce, 7 zúčastněných se dýcháním nezabývalo

VI.: volání pomoci, ZZS -1

0

0

2

+1

12 -

první pomoc dokázalo zavolat na první pokus 12 žáků, 2 děti si nemohly vzpomenout na telefonní číslo

VII.: lokalizace, určení místa pro přivolání pomoci -1

0

0

7

+1

7 -

polovina dětí stručně a správně popsala místo nehody, další polovina se polohou nezabývala

VIII.: kontrola dechu -1

0

0

14

+1

0 -

nikdo z přítomných již řádně nezkontroloval dech

IX.: pohyb se zraněným -1

4

0

0

+1

10

73

-

10 dětí spíše bezděčně nepohybovalo se zraněným, další 4 žáci s ním manipulovali

X.: úvaha nad pohybem se zraněným -1

11

0

0

+1

3 -

pouze 3 děti bez váhání udaly jako důvod nehýbání s pacientem podezření na poranění páteře, ostatní nevěděli přesně, proč se zraněným nehýbat

74

Tabulka č. 2 Hodnotící tabulka výsledků testovací třídy bezprostředně po zážitkovém vzdělávání

úkony

Žák

I.

II.

III.

IV.

V.

VI.

VII.

VIII.

IX.

X.

body

1

0

+1

+1

+1

0

+1

+1

+1

+1

+1

8

2

+1

+1

+1

+1

+1

+1

+1

+1

+1

+1

10

3

0

+1

+1

+1

+1

+1

+1

+1

+1

+1

9

4

0

+1

+1

+1

0

+1

+1

-1

+1

+1

7

5

-1

+1

+1

-1

0

-1

0

-1

+1

+1

4

6

0

0

+1

+1

+1

+1

+1

0

0

+1

6

7

+1

+1

+1

+1

+1

+1

+1

+1

+1

+1

10

8

-1

+1

+1

+1

+1

+1

+1

+1

+1

+1

9

9

-1

+1

+1

+1

+1

+1

+1

0

+1

-1

7

10

+1

-1

+1

+1

+1

+1

+1

0

+1

-1

7

11

+1

+1

-1

-1

+1

+1

+1

0

+1

-1

6

12

0

+1

-1

-1

+1

+1

+1

+1

+1

-1

6

13

-1

+1

+1

-1

+1

+1

+1

+1

+1

-1

7

14

+1

+1

-1

-1

+1

+1

+1

0

+1

-1

6

Celkový počet bodů

102

Procentuální úspěšnost

72,86

75

Hodnocení výstupních vědomostí a dovedností žáků testovací třídy na základě praktické simulace bezprostředně po zážitkovém vzdělávání I.: rozhlédnutí, bezpečnost -1

4

0

5

+1

5 -

5 žáků si zmapovalo terén před samotným přístupem ke zraněnému, 4 děti se jen spěšně rozhlédly, zbytek zapomněl na první krok úplně

II.: oslovení -1

1

0

1

+1

12 -

12 žáků správně promluvilo na figuranta, jeden nekvalitně použil oslovení, jeden vůbec zraněného neoslovil

III.: reakce na bolest -1

3

0

0

+1

11 -

11 dětí vhodně evokovalo bolest zraněnému, další 3 s ním buďto třásly nebo ho fackovaly

IV.: reakce na krev -1

5

0

0

+1

9

- 9 účastníků si dalo pozor na kontakt s krví, 5 žáků reagovalo až se zpožděním

76

V.: zjištění dechu -1

0

0

3

+1

11 -

efektivní způsob zjištění dechu u zraněného použilo 11 dětí, 3 aktéři naprosto zkoumání dýchání vypustili

VI.: volání pomoci, ZZS -1

1

0

0

+1

13 -

pouze 1 žák si spletl číslo ZZS s číslem požárníků, ostatní ihned reagovali správně

VII.: lokalizace, určení místa pro přivolání pomoci -1

0

0

1

+1

13 -

jen jedno z dětí zapomnělo na upřesnění místa nehody, zbytek třídy stručně a jasně popsal lokalitu

VIII.: kontrola dechu -1

2

0

5

+1

7 -

kontrola dechu byla provedena 7 účastníky podle pravidel a ve vhodnou dobu, další dva aktéři provedli činnost v nevhodnou dobu a 5 dětí opomnělo proceduru vykonat

77

IX.: pohyb se zraněným -1

0

0

1

+1

13 -

13 záchranářů konstatovalo nehýbat s pacientem, 1 dítě bylo v této chvíli bezradné

X.: úvaha nad pohybem se zraněným -1

6

0

0

+1

8 -

8 žáků bezproblémově odůvodnilo, proč s pacientem po pádu z výšky nehýbat, ostatní uváděli chybné informace

78

Tabulka č. 3 Hodnotící tabulka výsledků testovací třídy devět měsíců po zážitkovém vzdělávání

úkony

I.

II.

III.

IV.

V.

VI.

VII.

VIII.

IX.

X.

body

1

+1

+1

+1

+1

+1

+1

+1

+1

+1

+1

10

2

+1

+1

+1

+1

+1

+1

+1

+1

+1

+1

10

3

+1

+1

+1

+1

+1

+1

+1

+1

+1

+1

10

4

0

+1

+1

+1

+1

+1

+1

+1

+1

+1

9

5

+1

+1

0

-1

0

+1

+1

0

+1

+1

6

6

+1

+1

+1

+1

+1

+1

+1

+1

+1

+1

10

7

+1

+1

+1

-1

+1

+1

+1

+1

+1

+1

9

8

+1

+1

+1

+1

+1

+1

+1

+1

+1

+1

10

9

+1

+1

+1

+1

0

+1

+1

0

+1

+1

8

10

+1

+1

0

+1

+1

+1

+1

0

+1

-1

7

11

+1

+1

+1

+1

+1

+1

+1

0

+1

+1

9

12

0

+1

0

-1

+1

+1

+1

+1

+1

+1

7

13

+1

+1

+1

+1

+1

+1

+1

+1

+1

+1

10

14

+1

+1

0

+1

+1

+1

+1

+1

+1

0

8

žák

Celkový počet bodů

123

Procentuální úspěšnost

87,86 %

79

Hodnocení vědomostí a dovedností žáků testovací třídy na základě praktické simulace devět měsíců po zážitkovém vzdělávání

I.: rozhlédnutí, bezpečnost -1

0

0

2

+1

12 -

12 dětí dbalo na svou bezpečnost a uvažovalo o možných nástrahách na místě, pouze u dvou dětí nebyla nezaznamenána žádná reakce při přesunu k pacientovi a váhaly, co mají v danou chvíli dělat

II.: oslovení -1

0

0

0

+1

14 -

oslovení proběhlo u všech dětí bez problémů

III.: reakce na bolest -1

0

0

4

+1

10 -

použít vhodný způsob k zaznamenání reakce na bolest dokázalo 10 žáků, další 4 vynechali tento bod

IV.: reakce na krev -1

3

0

0

+1

11 -

3 záchranáři řešili krev se značným zpožděním, 11 jich bylo ostražitých

80

V.: zjištění dechu -1

0

0

2

+1

12 -

bezchybné zjištění dechu se povedlo 12 dětem, 2 žáci tuto fázi vynechali

VI.: volání pomoci, ZZS -1

0

0

0

+1

14 -

bez zaváhání proběhlo spojení se ZZS

VII.: lokalizace, určení místa pro přivolání pomoci -1

0

0

0

+1

14 -

žádný problém nenastal s určením místa

VIII.: kontrola dechu -1

0

0

4

+1

10 -

na kontrolu dechu si vzpomnělo 10 testovaných, 4 žáci krok nevykonali

IX.: pohyb se zraněným -1

0

0

0

+1

14 -

nikdo se zraněným nehýbal

81

X.: úvaha nad pohybem se zraněným -1

1

0

1

+1

12 -

se skutečností, že by pohyb se zraněným mohl způsobit poranění páteře, polemizovalo 12 dětí, jedno nevědělo, proč se zraněným manipulovat a další nesprávně vyhodnotilo situaci s ohledem na zranění hlavy

Výsledky paralelní třídy Celkový počet zúčastněných dětí = 16. Za každou správnou reakci, postup či rozhodnutí získává dítě jeden bod. V případě, že si neví rady, nereaguje a je bez aktivity, zůstává bez bodu, tzn. hodnocen nulou. Při chybném, nesprávném postupu, který by mohl mít nepříznivý vliv na pacienta, je žákovi přidělen jeden záporný bod. Maximální možný počet získaných bodů za správné odpovědi celé třídy je 160 bodů. Vysvětlivky pro hodnotící body: CHYBNĚ = označení -1 -

nesprávná reakce, chybný postup, rozhodnutí bylo nevhodné

BEZ REAKCE … označení 0 -

bez reakce, nečinnost

SPRÁVNĚ … označení +1 -

správný postup, rozhodnutí, reakce

Jednotlivé úkony v tabulce jsou označeny římskými číslicemi I. až X. Žáci jsou označeni čísly 1 až 16.

82

Tabulka č. 4 Hodnotící tabulka výsledků paralelní třídy

úkony

I.

II.

III.

IV.

V.

VI.

VII.

VIII.

IX.

X.

body

1

-1

-1

-1

-1

-1

+1

0

0

-1

-1

1

2

-1

+1

-1

-1

-1

-1

0

0

-1

-1

1

3

0

-1

-1

-1

0

+1

+1

0

-1

-1

2

4

-1

-1

-1

-1

-1

0

+1

0

-1

-1

1

5

-1

-1

-1

-1

0

+1

+1

0

-1

-1

2

6

0

-1

-1

-1

-1

+1

+1

0

-1

-1

2

7

-1

0

-1

-1

-1

+1

0

0

-1

-1

1

8

0

-1

0

-1

+1

+1

+1

0

-1

-1

3

9

0

+1

-1

-1

0

+1

+1

0

-1

-1

3

10

-1

+1

-1

-1

0

+1

+1

0

-1

-1

3

11

0

-1

-1

-1

-1

+1

+1

0

-1

-1

2

12

-1

+1

0

-1

0

+1

+1

0

-1

-1

3

13

0

-1

-1

-1

0

+1

+1

0

-1

-1

2

14

0

+1

-1

-1

+1

+1

+1

+1

-1

-1

5

15

-1

-1

-1

+1

+1

+1

+1

0

-1

-1

4

16

-1

-1

-1

-1

-1

+1

+1

0

-1

-1

2

žák

Celkový počet bodů

37

Procentuální úspěšnost

23,13

83

Hodnocení vědomostí a dovedností žáků paralelní třídy I.: rozhlédnutí, bezpečnost -1

9

0

7

+1

0 -

9 dětí přešlo první krok velmi sporadicky, 7 dětí se vůbec nepozastavilo nad možným nebezpečím na místě

II.: oslovení -1

10

0

1

+1

5 -

pěti dětem se se úspěšně podařilo oslovení nad poraněním, jedno z dětí proceduru vynechalo, 10 žáků velice nevýrazně komunikovalo s pacientem

III.: reakce na bolest -1

14

0

2

+1

0 -

14 záchranářů se dožadovalo odezvy za pomoci fackování, další 2 studenti nepovažovali za důležité, reakci na bolest zjišťovat

IV.: reakce na krev -1

15

0

0

+1

1 -

o krev se zajímal pouze 1 testovaný žák, ostatní nevzali její přítomnost v potaz

84

V.: zjištění dechu -1

7

0

6

+1

3 -

schopnost zjistit, zda poraněný dýchá, prokázali 3 přítomní, 6 dětí nevědělo, že by tuto skutečnost mělo řešit a 7 osob zjišťovalo dech pomocí poslechu nebo hledáním pulsu

VI.: volání pomoci, ZZS -1

1

0

1

+1

14 -

zdatnost ve volání o pomoc za pomoci telefonního čísla prokázalo 14 žáků, 1 si nevzpomněl na telefonní číslo a 1 zaměnil číslo ZZS za kontakt na požárníky

VII.: lokalizace, určení místa pro přivolání pomoci -1

0

0

3

+1

13 -

13 zúčastněných vhodně lokalizovalo místo nehody, 3 dotazovaní svou polohu nesdělili

VIII.: kontrola dechu -1

0

0

15

+1

1 -

zkontrolovat zraněného, zda dýchá, se podařilo pouze 1 dítěti

IX.: pohyb se zraněným -1

16

0

0

+1

0 85

-

alespoň drobnou manipulaci s bezvládným tělem provedl na místě každý

X.: úvaha nad pohybem se zraněným -1

16

0

0

+1

0 -

důvodů, proč s pacientem hýbat, bylo mnoho, možné poranění páteře bylo vypuštěno s ohledem na ostatní příčiny manipulace

Výsledky učitelů Celkový počet zúčastněných = 21. Za každou správnou reakci, postup či rozhodnutí získává učitel jeden bod. V případě, že si neví rady, nereaguje a je bez aktivity, zůstává bez bodu, tzn. hodnocen nulou. Při chybném, nesprávném postupu, který by mohl mít nepříznivý vliv na pacienta, je učiteli přidělen jeden záporný bod. Maximální možný počet získaných bodů za správné odpovědi celého učitelského sboru je 210 bodů. Vysvětlivky pro hodnotící body: CHYBNĚ = označení -1 -

nesprávná reakce, chybný postup, rozhodnutí bylo nevhodné

BEZ REAKCE … označení 0 -

bez reakce, nečinnost

SPRÁVNĚ … označení +1 -

správný postup, rozhodnutí, reakce

Jednotlivé úkony v tabulce jsou označeny římskými číslicemi I. až X. Učitelé jsou označeni čísly 1 až 21.

86

Tabulka č. 5 Hodnotící tabulka výsledků učitelů

Učitel

úkony

I.

II.

III.

IV.

V.

VI.

VII.

VIII.

IX.

X.

body

1

-1

+1

-1

-1

0

+1

+1

0

-1

-1

3

2

-1

+1

+1

-1

0

+1

-1

0

+1

-1

4

3

-1

+1

-1

-1

0

+1

+1

0

-1

+1

4

4

-1

-1

-1

-1

0

+1

-1

0

-1

+1

2

5

-1

-1

-1

-1

0

+1

+1

0

+1

+1

4

6

-1

-1

-1

-1

-1

+1

+1

0

-1

-1

2

7

-1

+1

-1

+1

0

+1

+1

+1

+1

-1

6

8

-1

+1

-1

-1

-1

+1

+1

0

-1

-1

3

9

-1

+1

-1

-1

0

-1

-1

0

+1

-1

2

10

-1

+1

-1

+1

-1

+1

+1

0

+1

+1

6

11

-1

+1

-1

+1

-1

+1

+1

0

+1

-1

5

12

-1

+1

-1

+1

0

+1

+1

0

+1

-1

5

13

-1

-1

-1

-1

0

+1

+1

0

+1

-1

3

14

-1

+1

-1

+1

0

+1

+1

0

-1

-1

4

15

-1

-1

-1

-1

+1

-1

-1

0

+1

-1

2

16

0

+1

+1

+1

0

+1

+1

0

+1

-1

6

17

-1

+1

+1

-1

0

+1

-1

0

+1

-1

4

18

-1

+1

+1

-1

0

0

+1

0

+1

-1

4

19

-1

+1

-1

-1

0

+1

+1

0

+1

-1

4

20

-1

-1

-1

-1

0

+1

+1

0

-1

+1

3

21

0

+1

-1

-1

-1

+1

+1

0

+1

-1

4

Celkový počet bodů

80

Procentuální úspěšnost

38,10

87

Hodnocení vědomostí a dovedností učitelů I.: rozhlédnutí, bezpečnost -1

19

0

2

+1

0 -

na místo přišla většina učitelů s mírným zaváháním, které však způsobila více méně nestandardní situace, 2 se přímo rozběhli ke zraněnému

II.: oslovení -1

6

0

0

+1

15 -

oslovení nevynechal nikdo, avšak 6 kantorů bylo zdrženlivých a mělo mírný odstup k přímému slovnímu kontaktu

III.: reakce na bolest -1

17

0

0

+1

4 -

ve většině případů probíhalo zjištění odezvy na bolest za pomoci fackování, pouze 4 z testovaných provedli úkon korektně

IV.: reakce na krev -1

15

0

0

+1

6 -

6 ze zúčastněných prokázalo obavy z krve, ostatní reagovali až se zpožděním

88

V.: zjištění dechu -1

5

0

15

+1

1 -

1 učitel zjišťoval ověřeným způsobem, zda zraněný dýchá, 5 lidí využilo méně účinné způsoby zjištění a 15 kantorů úkon opomnělo

VI.: volání pomoci, ZZS -1

2

0

1

+1

18 -

nervozita zapříčinila, že 1 ze zúčastněných měl naprostý výpadek telefonního kontaktu na ZZS, 2 učitelé si nejprve spletli číslo s linkou požárníků a 18 testovaných se zcela s přehledem dovolalo na ZZS

VII.: lokalizace, určení místa pro přivolání pomoci -1

5

0

0

+1

16 -

místo určení identifikovali všichni, avšak u 5 osob byl popis mírně zmatený

VIII.: kontrola dechu -1

0

0

20

+1

1 -

kontrolu dechu provedl správně pouze 1 z učitelů, 4 přítomní si nutnost kontroly neuvědomili a 16 zúčastněných provedlo kontrolu nedbale

IX.: pohyb se zraněným -1

7

0

0

+1

14 89

-

14 jedinců s figurantem nehýbalo, 7 jich naopak mělo tendenci se zraněným alespoň částečně pohnout

X.: úvaha nad pohybem se zraněným -1

16

0

0

+1

5 -

přímou spojitost s možným poraněním páteře uvedlo 5 lidí, 16 osob přemýšlelo o mnohých jiných zraněních nebo obhajovali svůj počin s pohybem

90

Srovnání jednotlivých úkonů u všech subjektů dohromady před zahájením zážitkového vzdělávání Fáze č. 1: Porovnání dat na základě výsledků testovací třídy, paralelní třídy a učitelů před zahájením zážitkového vzdělávání Grafické srovnání tabulek č. 1, 4 a 5 (v %) chybně

správně

bez reakce

úkon I učitelé úkon I paralelní tř. úkon I testovací tř. úkon II učitelé úkon II paralelní tř. úkon II testovací tř. úkon III učitelé úkon III paralelní tř. úkon III testovací tř. úkon IV učitelé úkon IV paralelní tř. úkon IV testovací tř. úkon V učitelé úkon V paralelní tř. úkon V testovací tř. úkon VI učitelé úkon VI paralelní tř. úkon VI testovací tř. úkon VII učitelé úkon VII paralelní tř. úkon VII testovací tř. úkon VIII učitelé úkon VIII paralelní… úkon VIII testovací… úkon IX učitelé úkon IX paralelní tř. úkon IX testovací tř. úkon X učitelé úkon X paralelní tř. úkon X testovací tř. 0%

20%

40%

60%

80%

100%

Graf č. 4: Srovnání výsledků úkonů všech subjektů před zahájením zážitkového vzdělávání

91

I.: Rozhlédnutí, bezpečnost Na základě prvního bodu došlo ke srovnání v oblasti rozhlédnutí se na místě nehody a připuštění si možných rizik hrozících v dané oblasti. Z grafu vyplývá, že obezřetnost nebyla zaznamenána u žádné skupiny. První krok byl podceněn, popřípadě vynechán díky nevědomosti počinu, případně vzhledem k simulované situaci a známému místu konání. II.: Oslovení Snahu oslovit zraněného prokázal vždy někdo z daných skupin. Paralelní třída se spíš držela s odstupem a neměli odvahu předvést oslovení, které by odpovídalo přiměřenosti v dané situaci v případě, že by byla reálná.

III.: Reakce na bolest Žáci paralelní třídy neměli přímou tendenci zkoušet reakci na bolest, jejich pokusy vycházely především ze snahy probrat zraněného jakýmkoliv způsobem, jim nejčastějším fackováním. Stejné pokusy byly zaznamenány u testovací třídy a u učitelů.

IV.: Krev Žádoucí bylo vyvarovat se kontaktu s krví. Někteří žáci testovací třídy prvotně pozapomněli na obezřetnost v oblasti styku s krví a teprve později si svůj omyl uvědomili. Shodně se jev objevil i u dalších subjektů. V.: Zjištění dechu Pátý krok byl opomíjen, pouze některými jedinci byl úkon proveden v rámci přijatelných pravidel. Chyby byly zřejmé u všech zúčastněných skupin. Vhodnější postupy byly zaznamenány u žáků oproti učitelům. VI.: Volání pomoci, ZZS Pokud někdo nezavolal ZZS, bylo to především způsobeno napjatou atmosférou, která vládla po celou dobu projektu až na případ, kdy chtěly 2 osoby z řad učitelů samy dovést situaci ke zdárnému konci, tj. probrat zraněného k vědomí bez zásahu lékařské pomoci. Chybné vyřknutí telefonního čísla bylo shodně zaviněno nervozitou.

92

VII.: Lokalizace, určení místa pro přivolání pomoci S určením místa nehody nebyl vesměs žádný problém, pokud na to účastník nezapomněl. U učitelů se objevil v pěti případech popis, který nebyl zcela jasný, a bylo by nutné se dále vyptávat na lokalizaci, což není přímo v rozporu, jelikož dispečer ZZS by se vhodnými dotazy brzy dopátral místa nehody.

VIII.: Kontrola dechu U opětovné kontroly dechu se pozastavil pouze jeden z učitelů a jedno dítě. Vzhledem k tomu, že byl někým úkon již jednou vykonán, neměla většina přímou potřebu znovu dech kontrolovat. Záznam o chybě většinou vypovídá o kontrole, která byla spíše náhodná než cílená. IX.: Pohyb se zraněným U žáků paralelní třídy docházelo z důvodu bezradnosti v situaci k nahodilým manipulacím, než by si uvědomovali možné důsledky svého chování. U učitelů se při pohybu se zraněným jednalo především o srovnání pacienta do vhodné pozice, aby byla možnost si ho lépe prohlédnout vzhledem k dalším možným zraněním nebo pro vyhledání srdečního tepu v oblasti krku. V testovací třídě byla sice úspěšnost větší, avšak záhy se zjistilo, že manipulace nebyla vypuštěna záměrně, ale docházelo k vynechání kroku z důvodu neuvědomění si jakéhokoli pohybu se zraněným. . X: Podezření na úraz páteře V souvislosti s pohybem pacienta či nulovou snahou s ním pohnout, byl testující vyzván k odůvodnění svého jednání. Mnozí vysvětlovali nutnost přetočení pro nahmatání tepu nebo pro ohledání dalšího zranění. Správné vysvětlení mělo přednést obavu z možného poranění páteře, což se objevilo pouze u nepatrného množství dotazovaných žáků testovací třídy a částečně u učitelů.

93

Srovnání výsledků ve všech bodech u testovací třídy na počátku zážitkového vzdělávání a bezprostředně po něm Fáze č. 2: Porovnání dat na základě výsledků testovací třídy před zahájením zážitkového vzdělávání (viz v grafu pod názvem „testovací tř. PŘED“) a ihned po něm (viz v grafu pod názvem „testovací tř. PO“) Grafické srovnání tabulek č. 1 a 2 (v počtech osob) chybně

správně

bez reakce

úkon I testovací tř. PŘED úkon I testovací tř. PO úkon II testovací tř. PŘED úkon II testovací tř. PO úkon III testovací tř. PŘED úkon III testovací tř. PO úkon IV testovací tř. PŘED úkon IV testovací tř. PO úkon V testovací tř. PŘED úkon V testovací tř. PO úkon VI testovací tř. PŘED úkon VI testovací tř. PO úkon VII testovací tř. PŘED úkon VII testovací tř. PO úkon VIII testovací tř. PŘED úkon VIII testovací tř. PO úkon IX testovací tř. PŘED úkon IX testovací tř. PO úkon X testovací tř. PŘED úkon X testovací tř. PO 0

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

Graf č. 2: Srovnání výsledků úkonů u testovací třídy na počátku zážitkového vzdělávání a bezprostředně po něm

94

12

13

14

I.: Rozhlédnutí, bezpečnost Na počátku testování žáci nedávali do souvislosti ochránit sami sebe na místě nehody a zamyslet se zároveň nad poskytováním první pomoci. Nutnost rozhlédnout se a prozkoumat okolí nehody nepřipadala nikomu důležitá, jelikož si vůbec neuvědomovali, že by i zachránci mohlo hrozit nebezpečí. Ani druhé testování nepřineslo kýžený efekt, i když výsledky byly o něco málo pozitivnější a objevily se první náznaky průzkumu okolí před samotným příchodem k pacientu. Stále však více jak polovina dětí situaci podcenila nebo úkon vynechala.

II.: Oslovení Počáteční bázeň oslovit zraněného se po testování odstranila a žáci se kvalitně úkolu zhostili.

III.: Reakce na bolest Prvotní fackování pacienta se dostávalo do pozadí, většina dětí využívala postup doporučený ze zážitkového vzdělávání (bolestivý podnět). IV.: Krev Na přímý kontakt s krví apelovalo v prvním testování 8 žáků, ve druhém přibyl pouze jeden navíc, což nasvědčovalo ještě ne úplnému upevnění vědomosti s ohledem na vypjatou situaci při záchraně zraněného. V.: Zjištění dechu Zjistit, zda pacient dýchá, zkusili vhodně na počátku 3 žáci. Díky zážitkovému vzdělávání došlo k osvětlení postupu, jak se ujistit, že zraněný dýchá či nikoli a ve druhém testu již nebylo problémem úkon vykonat kvalitně. VI.: Volání pomoci, ZZS Volání na dispečink záchranné služby nebylo pro žáky nikterak složité, ačkoli zcela správně nereagoval jeden z nich ani ve druhém testování. Sice zvolil jedno z čísel tísňových linek, čímž by se pomoci domohl, ale určitě v delší době, než pokud by zvolil přímo číslo ZZS.

95

VII.: Lokalizace, určení místa pro přivolání pomoci V prvním testu některé z dětí opomněly popsat svou polohu při kontaktu s dispečinkem ZZS, ale prioritou je chápáno dovolání se na tísňovou linku záchranné služby, jelikož zde by se zcela jistě operátor dožadoval adresy nehody. Druhý pokus byl již vydařený, až na jedinou výjimku.

VIII.: Kontrola dechu Zážitkové vzdělávání mnohým přineslo fakt, že je nutnost u pacienta v bezvědomí stále kontrolovat jeho životní funkce, tedy i stav dýchání, i přestože požadovanou činnost na počátku záchranář kvalitně vykonal. Byl znát určitý progres v daném bodě, ale stále ještě nedošlo k utvoření návyku nezbytného při záchraně v konkrétní situaci. IX.: Pohyb se zraněným Snaha hýbat s pacientem byla původně u 4 dětí, ve druhém pokusu již od manipulace děti opouštěly, jelikož jim byl několikrát vštěpován důvod, proč s postiženým nehýbat, pokud se nejedná o situaci vyžadující okamžitou pomoc pro zachování jeho životních funkcí, která je nadřazena nad možným poraněním páteře. X.: Úvaha nad pohybem se zraněným Žáci

na

počátku

nedokázali

většinou

odůvodnit,

proč

s poraněným

nemanipulovali. Měli pouze důvody, které vypovídaly o jejich rozhodnutí s postiženým hýbat. V dalším pokusu již docházelo k uvědomění si zbytečnosti s postiženým hýbat, avšak stejně ještě u některých tendence přetrvávala, aby se lépe ke zraněnému dostávali.

96

Srovnání výsledků ve všech bodech u testovací třídy na počátku, bezprostředně po vzdělávání a s odstupem 9 měsíců Fáze č. 3: Porovnání dat na základě výsledků testovací třídy před zahájením zážitkového vzdělávání (viz v grafu pod názvem „testovací tř. PŘED), ihned po něm (viz v grafu pod názvem „testovací tř. PO vzděl.“) a s odstupem času devíti měsíců (viz v grafu pod názvem „testovací tř. PO 9M)

Grafické srovnání tabulek č. 1, 2 a 3 (v počtech osob) chybně

správně

bez reakce

úkon I testovací tř. PŘED úkon I testovací tř. PO vzděl. úkon I testovací tř. PO 9M úkon II testovací tř. PŘED úkon II testovací tř. PO vzděl. úkon II testovací tř. PO 9M úkon III testovací tř. PŘED úkon III testovací tř. PO vzděl. úkon III testovací tř. PO 9M úkon IV testovací tř. PŘED úkon IV testovací tř. PO vzděl. úkon IV testovací tř. PO 9M úkon V testovací tř. PŘED úkon V testovací tř. PO vzděl. úkon V testovací tř. PO 9M úkon VI testovací tř. PŘED úkon VI testovací tř. PO vzděl. úkon VI testovací tř. PO 9M úkon VII testovací tř. PŘED úkon VII testovací tř. PO vzděl. úkon VII testovací tř. PO 9M úkon VIII testovací tř. PŘED úkon VIII testovací tř. PO vzděl. úkon VIII testovací tř. PO 9M úkon IX testovací tř. PŘED úkon IX testovací tř. PO vzděl. úkon IX testovací tř. PO 9M úkon X testovací tř. PŘED úkon X testovací tř. PO vzděl. úkon X testovací tř. PO 9M 0

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10 11 12 13 14

Graf č. 3: Srovnání výsledků úkonů u testovací třídy na počátku zážitkového vzdělávání, bezprostředně po něm a s odstupem 9 měsíců

97

I.: Rozhlédnutí, bezpečnost V prvním bodě je jasně znatelné, že si děti zpočátku vůbec nepřipouštěly jakékoliv možné nebezpečí v oblasti nehody. Po zážitkovém vzdělávání si někteří vybavili důležitost prvního kroku, jiní váhali, co mají vůbec podniknout na úplném počátku záchrany, zbytek opomněl. Po závěrečném rozboru si všichni plně uvědomovali svou chybu. Vzhledem k tomu, že ji někteří udělali již dvakrát po sobě, bylo vidět, že si v posledním testování ohlídali své prvotní pochybení a kromě dvou žáků si všichni nejprve okolí prohlédli, než přistoupili ke zraněnému.

II.: Oslovení Zpočátku byli žáci bázliví, což se projevilo i na výsledku dané oblasti. Hovořili na zraněného neadekvátně, nejčastěji na něj šeptali. Při druhém pokusu byl výsledek již mnohem pozitivnější, oslovení probíhalo v rámci domluvených pravidel. Při posledním testování již nedělalo nikomu problém vhodně reagovat.

III.: Reakce na bolest K nejčastějším prvopočátečním reakcím patřilo fackování pacienta, pouze jeden žák předvedl adekvátní přístup, zbytek se danou činností nezabýval. Ve druhém pokusu došlo k situaci, že si již všichni uvědomovali povinnost vyzkoušet pacientovu reakci na bolestivý podnět, i když s drobnými chybami. Při posledním testu 10 dětí zvolilo správné stanovisko, avšak 4 absolventi z důvodu vypjaté situace krok zcela vypustili. IV.: Krev Okamžitou myšlenkou, zda by mohl být kontakt s krví nebezpečný, se na počátku akce zabývala více jak polovina žáků, později se již počet postupně navyšoval. Ačkoli nebyl nikdo, kdo by úplně podstatu vypustil, mínusové body získali žáci za pozdní reakci. V.: Zjištění dechu Zjištění, zda pacient dýchá, bylo původně prioritou pouhého zlomku respondentů. Jako nevhodné stanovisko v souvislost s dechem bylo vyhodnoceno hledání tepu na krku či ruce. Posléze se navyšovalo množství kladných reakcí, v konečné fázi si na úkon myslela většina zúčastněných. Nulové body byly připsány žákům, kteří úkon opomněli vykonat. 98

VI.: Volání pomoci, ZZS Zde nenastal žádný velký kolaps, většina si vedla úspěšně. Vynechání označené na počátku bylo způsobeno bezradným přístupem žáků, ve druhém záznamu se jednalo o nesprávné telefonní číslo, avšak dítě by se dovolalo na hasičský záchranný sbor, kde by mu jistě pomohli. V poslední fázi se dařilo všem vybavit si správné telefonní číslo. VII.: Lokalizace, určení místa pro přivolání pomoci Vědomost místa nálezu poraněného se předpokládala. Pokud si zachraňující včas nevzpomněl, že by měl udat místo svého působení, byl mu zapsán nulový počet bodů. Předpokladem však zůstává, že by ho sám operátor ZZS navigoval tak, aby se dozvěděl lokalitu nehody.

VIII.: Kontrola dechu Oproti prvotní snaze zkontrolovat dech, opětovná kontrola byla naprosto vynechána. Po zážitkovém vzdělávání si žáci začali uvědomovat nutnost jednání, konkrétně ve dvou případech však byla kontrola provedena příliš brzy a následně pak již bez reakce. Po několikaměsíční pauze byla fixace zkontrolovat dech úspěšnější, vyjma 4 žáků. IX.: Pohyb se zraněným Po zážitkovém vzdělávání dospěla vesměs celá třída k přesvědčení, že není vhodné hýbat se zraněným, pokud to není nezbytné nutné. Jeden ze žáků sice s postiženým nepohnul, ale i přesto velmi dlouho váhal, zda nemá zraněného přetáčet a rozmýšlel nad různými strategiemi. V poslední fázi testování byla však úspěšnost 100 %. X.: Úvaha nad pohybem se zraněným Při odůvodnění, proč hýbat či nehýbat s poraněným, vyvstalo hned několik názorů – nejdříve se jednalo spíše o dohady, při další zkoušce již byla tvrzení stabilnější, v konečném důsledku byly reakce jednoznačně bezchybné, až na malé výjimky. U jedné z nich došlo k rozpakům nad úsudkem, ve druhém případě se objevil chybný názor.

99

Úspěšnost jednotlivých skupin v závěrečném pohledu V grafu č. 4 je zaznamenán podíl správných rozhodnutí z celkového počtu správných rozhodnutí v každé skupině, ačkoli se dva subjekty neúčastnily zážitkového vzdělávání. Graf slouží pouze k vizuální demonstraci z pohledu nárůstu vědomostí a dovedností dosažených na základě zážitku. Celková úspěšnost jednotlivých skupin (podíl správných úkonů v %) 100%

88% 75%

73% 50%

25%

38%

34% 23%

0%

testovací tř. vstupní test

testovací tř. - po testovací tř. - po 9 paralelní třída zážitkovém měsících vzdělávání

učitelé

Graf č. 4: Porovnání úspěšnosti jednotlivých skupin, které se účastnily výzkumného šetření

Pokud budou zhodnoceny počiny z prvního setkání se simulovanou situací, je patrné, že nejlépe si vedli učitelé s mírným náskokem před testovací třídou, za kterou se s lehkým odstupem umístila paralelní třída. Výsledky jsou dány na základě vědomostí a dovedností, které účastníci dosáhli před zážitkovým vzděláváním. Nabyté vědomosti a dovednosti u žáků obou pátých ročníků byly získávány v rámci vyučování z předchozích let, vlastní iniciativou nebo u některých dětí na základě zkušeností ve zdravotnickém kroužku místní školy. Učitelé jsou kromě vlastní iniciativy se vzdělávat pravidelně hromadně teoreticky školeni každé tři roky profesionálním záchranářem v rámci školy. Tabulka demonstruje úspěšnost a efektivnost zážitkového vzdělávání. Nápadný progres lze zaznamenat ihned po zážitkovém vzdělávání u testovací třídy, posléze po prověření po devíti měsících.

100

10. Odpovědi na výzkumné otázky  Jaký vliv na zvyšování vědomostí a dovedností má zážitkové vzdělávání ve výuce první pomoci u žáků mladšího věku? Zážitkové vzdělávání přineslo nový pohled na výuku. Netradiční vzdělávání přivítaly děti již od začátku s nadšením. Přineslo jim neočekávaný prožitek, který je obohatil v oblasti kompetencí a ukázal jim jiný způsob čerpání informací a zkušeností. Posílilo jejich postoj k poskytování první pomoci a odpovědnosti k sobě samým i druhým osobám.  Jaké jsou postoje žáků zážitkového vzdělávání k poskytování neodkladné první pomoci? Jednalo se zcela o kladná stanoviska vůči poskytování první pomoci. Jednoznačně se děti shodly na nutnosti reagovat rozvážně v situacích vyžadující předlékařskou první pomoc. Zaujaly pozitivní přístup a jasné srozumění s tím, že je povinnost pomoci druhému v jakékoli kritické situaci bez ohledu na jeho původ, věk či jiné zařazení. Stanovisko pomoci ve stavu tísně nenadřadili ostatním činnostem jako jediné možné východisko pouze v případě ohrožení vlastní bezpečnosti či bezpečí dalších osob.  Budou výsledky testovací třídy vyšší po absolvování zážitkového vzdělávání než před jeho zahájením? Zážitkové vzdělávání bylo uvedeno prvním testem simulace, který prvotně zaznamenal elementární výsledky vědomostí a dovedností žáků v oblasti poskytování neodkladné první pomoci. Na základě údajů bylo vyhodnoceno celkové procentuální skóre ve výši 34 % úspěšnosti vzhledem k počtu žáků v testovací třídě. Po výuce zážitkem se výsledek zvýšil o 39 %, což celkově odpovídalo 73 % úspěšnosti. Významně výsledku napomohlo vzdělávání zážitkem a rozbory situací následované ihned po ukončení každé aktivity zaměřené na nejrůznější oblasti první pomoci.

101

 Jak vůči sobě obstojí všechny tři testované subjekty v poskytování první pomoci v úvodní zážitkové simulaci? Učitelé v prvopočátku získali mírný zisk bodů oproti oběma třídám, konkrétně byli úspěšní v 38 %. Výsledek se jeví poněkud nižší, než by se dalo předpokládat, ale velkou roli sehrála tréma z dobrého skóre. Na kantorech bylo velmi znát napětí a zaujetí předvést kvalitní práci a nad všemi úkony výrazně přemýšleli, což nebylo vždy přínosné. Na rozdíl od dětí u nich chyběla spontánnost, aby se odpoutali od toho, že jsou testováni. Mnozí se vraceli na začátek svých kroků, chtěli diskutovat a reflektovat své počiny ihned na místě se vzdáleným pozorovatelem nebo v krajních situacích zapomínali na to, že nemusí osobu vzkřísit pouze za pomoci svých sil. Na druhou stranu byl test velice podrobný a analyzoval pečlivě jednotlivé úkony, a proto lze konstatovat, že mezi učiteli nebyl nikdo, kdo by si nakonec neporadil a bezhlavě by od situace utekl. Paralelní třída naopak dle očekávání neprojevila významné výsledky, jelikož bylo patrné, že se tito žáci nedostali prozatím do situace, která by jim přinesla kýžené vědomosti a dovednosti. S výsledným hodnocením 23 % úspěšnosti se zařadili na poslední místo ve srovnání výsledků s ostatními subjekty. I přes krátké setkání se situací vyžadující poskytnutí první pomoci, si žáci dle vlastních slov odnesli nevšední zážitek, který jim pomohl otevřít nové cesty poznání netradičním způsobem. Důkazem tomu byla závěrečná diskuze hodnotící jednotlivé kroky dětí na místě simulace. Testovací třída si vedla výrazně lépe po zážitkovém kurzu, kdy se její stav úspěšnosti posunul na 73 % (původně 34 %), což bylo výrazně pokrokové a efektivní vzhledem ke zkoumanému dopadu zážitkového vzdělávání.  Zafixuje výuka žákům korektní postup pro poskytování neodkladné první pomoci natolik, že budou schopni zvládnout náležitý postup i s odstupem času? Školní rok poskytl dvě období, ve kterých bylo provedeno zkoumání. Poprvé se jednalo o začátek školního roku, kdy proběhlo prvotní testování a zároveň ověření po ukončení zážitkového vzdělávání. Třetí testování se konalo na konci školního roku s odstupem času devíti měsíců. Mnoho z dětí se během školního roku zapojilo do místního zdravotnického kroužku, kde soustavně posilovaly své vědomosti a dovednosti. Další podporou pro fixaci zážitku byla výuka lidského těla v rámci přírodovědy v 5. ročníku propojená s prvky první pomoci, hodnocení všech 102

simulovaných situací v rámci zážitkového vzdělávání a silná úvodní motivace účastnit se zážitkového vzdělávání. Poslední výsledky simulace byly překvapivé a výtečné z hlediska naplnění hlavního cíle diplomové práce a jejího přínosu do praktického života. Závěrečné hodnocení se navýšilo o 15 % oproti poslednímu druhému testu po zážitkovém vzdělávání, což odpovídá 88 % úspěšnosti vzhledem ke zmiňovanému, u kterého byl zaznamenán sukces 73 % nebo k prvně uvedené odpovídající pouhým 34% úspěšnosti. Skóre bylo nad očekávání překvapující a příjemné, jelikož progres byl velký v porovnání s předchozími výsledky. Výsledky vypovídají o kvalitní výuce a přístupu ve vzdělávání s ohledem na plnění první pomoci. Hlavním cílem praktické části bylo zjistit, jaký vliv na zvyšování vědomostí a dovedností má zážitkové vzdělávání ve výuce první pomoci u žáků mladšího školního věku. Projevilo se jako velmi přínosné v dané věci, a to i s dlouhodobější fixací vědomostí a dovedností. Velice pozitivní výsledky z analýzy dat, která byla dílčím cílem zážitkového vzdělávání, ukazují na účinnost dopadu, čemuž napovídá progresivní nástup úspěšnosti při opakovaném plnění úkolů po absolvování zážitkového vzdělávání. Mezi doplňkové cíle bylo zařazeno porovnání mezi testovací třídou, paralelní třídou a učiteli. Výsledky naznačují jednoznačné pozitivní hodnocení pro podporu zážitkového vzdělávání v souvislosti s pokrokem, který se objevil posléze u testovací třídy. Srovnání mezi subjekty odhalilo míru vědomostí a dovedností v poskytování první pomoci, u které nebyly výrazně patrné rozdíly mezi zkoumanými skupinami. Nejlépe si vedli učitelé, avšak zážitkové vzdělávání posunulo úroveň vědomostí a dovedností u testovací třídy nad prvotní výstup učitelů. Jednoznačně lze konstatovat, že výsledky byly nad očekávání dobré, a to nejen bodově u testovací třídy, ale celkově z odnesených poznatků žáky a učiteli. Mnohému napomohly následné rozbory situace po připravovaných simulacích. Vedly se bouřlivé diskuze ohledně konkrétních případů, které nelze jednoznačně vyřešit. Příkladem může být absence mobilu u zachránce. Jasným výstupem však bylo, že by každý zúčastněný jedinec byl schopen reagovat a zavolat pomoc, aniž by plaše utekl a zřekl se zodpovědnosti záchrany. Primární cíl přínosu zážitkové výuky byl naplněn společně s vědomím, že by se žáci dokázali v komplikované situaci orientovat a přivolat pomoc, popř. reagovat a elementárně poskytnout první předlékařskou pomoc přiměřenou jejich věku a mentalitě. Poddajná dětská mysl je nakloněna zážitkům a záleží jen na možnostech, jak ji nastavit, 103

aby přijala věci, které se zdají pro konkrétní věk obtížné a mnohdy nemyslitelné. Obohacení výuky přineslo kompetence, které si žák odnesl a zafixoval ve formě prožitku, který, jak se ukázalo, byl stabilnější než pouhé teoretické produkty. Propojení vizualizace a praxe přineslo pevnější ukotvení v paměti. Ukázka možných nástrah bez předsudků v reálné podobě mnohé děsila při pouhém pomyšlení, avšak děti situace přijaly spontánně a s nadhledem. Vyvstal prostor na mnohé vyvrácení mýtů v oblasti poskytování první pomoci. Obdivuhodné byly výsledky po devíti měsících, které byly nadřazeny všem předchozím. Prvotní předpoklad kladné odezvy zážitkového vzdělávání byl cílem celého zážitkového vzdělávání, avšak od dalšího testování vzhledem k odstupu času nebyly ambice na větší úspěch příliš velké s přihlédnutím na křivku zapomínání. Nicméně, výsledky vyšly po třetím testování jako nejúspěšnější. Po zpětné vazbě tomuto dopomohla silná motivace, praktické vyzkoušení všech činností společně s úspěchy i neúspěchy při realizaci jednotlivých úkonů při poskytování první pomoci, celoroční výuka lidského těla spojená s úkony první pomoci a u mnohých fakt, že se i dále po zážitkovém vzdělávání věnovali v rámci školního zdravotnického kroužku první pomocí.

104

11. Diskuze Jako velmi přínosný se ukázal skupinový rozbor situace po ukončení simulované scény u každého subjektu a závěrečná analýza shrnující postupy, upevňující poučky a objasňující případy vyžadující první pomoc. Všichni zúčastnění mohli klást asistentům dotazy v souvislosti s tím, co je zajímalo, diskutovat nad případy, obhajovat své postupy nebo si utřídit myšlenky a postupy první pomoci v rámci záchrany života. Testovací třída Na základě výsledků je zřejmé, že v žádné disciplíně nebyli žáci jako celek stoprocentní. Tato skutečnost se však objevila u jednotlivců. V případě zaměření se na zvládnutí tří základních kroků, které žáci brali ve výuce jako stěžejní, vedli si výborně a vše nasvědčuje tomu, že pokud by se někdo z nich dostal do situace vyžadující poskytnutí první pomoci, zcela jistě by se mu vybavily některé momenty ze zážitkového vyučování, které by aplikoval v době nutné záchrany. Mezi zúčastněnými nebyl jedinec, který by od situace utekl. Děti braly celou akci spíše jako hru, někteří i jako soutěž, ve které je důležité zvítězit. Na rozdíl od dospělých zde převažovala spontánnost, která byla přínosnější než mnohé komplikované přemýšlení a složité řešení situace. Vzájemné sdílení zkušeností ze závěrečné zkoušky vystřídala zpětná vazba, která napověděla, že si děti den nejen užily, ale odnesly si také cenné poznatky a informace, které, jak jsou samy přesvědčeny, v případě nutnosti dokáží uplatnit. Paralelní třída V prvotních výsledcích je znát velký rozdíl ve vědomostech v obou třídách bez zážitkového vyučování. Paralelní třída měla o 11 % horší úspěšnost než třída testovací při vstupním testu i přes to, že prošla shodným základem v oblasti poskytování první pomoci. Zde je vidět, jak je základní výuka první pomoci do 4. ročníku ZŠ méně přínosná, nedostačující a neefektivní, jelikož je dána pouze povrchními teoretickými poznatky. Výuka první pomoci na 1. stupni základní školy je opomíjena a jedinou zásadní informací je znát číslo pro zavolání ZZS. Je to pravděpodobně opravdu to elementární, co by měly děti vědět, ale umět něco navíc je vždy přínosné, ať už se jedná o výuku starších či mladších dětí.

105

Žáci si i přes nedostatky ve znalostech vedli dobře, nebáli se situaci řešit a shodně s druhou třídou se zde objevovala spontánnost promísena myšlenkami okamžiku. Při závěrečném hodnocení si mnozí uvědomovali své chyby, které jim mohou sloužit jako ponaučení, které si díky nevšednímu zážitku lépe vštěpí do paměti. Učitelé Někteří z učitelů váhali, zda se celé akce zúčastní. Měli obavy, aby situaci zvládli. Jedna z učitelek odmítla, že by jí nedělalo dobře zapojení do akce, kde by se mohla setkat s krví. Nevěřila bych, že simulace vyvolá pro mnohé až stresující okamžiky. Adrenalin byl na místě všude přítomný. Bylo znát větší přemýšlení nad situací v porovnání s dětmi. Díky tomu se lehce stávaly chyby, které by se asi v kritické reálné chvíli neděly, jelikož by čas na uvažování nebyl tak dlouhý, jako který mnohdy nastával v připravené simulaci. Myšlení nabádalo na způsoby, které si mnohdy protiřečily, byly kontraproduktivní nebo nakonec až překombinované spíše k neprospěchu zraněného než pro jeho bezproblémovou záchranu. Hlavní důraz byl po celou dobu kladen na zavolání pomoci. S tímto souviselo mnoho dotazů, které se při závěrečné diskuzi objevily. Některé, týkající se bezprostředně prožité situace, zněly následovně: „Co dělat, když u sebe telefon nemám?“ „Když budu ve škole sám a zavolám ZZS, jak si zajistí záchranáři otevření školy?“ „Mohu od zraněného odejít, abych přivolal pomoc?“ „Mám nejprve poskytnout první pomoc nebo jít hledat telefon pro zavolání ZZS?“ „Mohu zraněného přesunout ke vchodu školy a zavolat pomoc přes kolemjdoucí?“ Učitelé se shodovali, že nebezpečí krve někteří vynechali proto, že se jednalo o dítě (pozn. figurant = chlapec 18 let) a předpokládali, že by je kontakt s krví neohrozil. Jsou zvyklí ze školního prostředí, že se běžně setkávají s krvácením z nosu nebo drobnými oděrkami. Dále se řešilo, že pokud děti jedou na zdravotnickou soutěž ČČK, jsou po nich vyžadovány postupy, které například školitelé ZDrSEMu vynechávají při poskytování první pomoci (nerozlišovat druhy krvácení, nedýchat při resuscitaci apod.), ba dokonce striktně nabádají k jejich vypuštění při záchraně člověka. Se shodným názorem se již učitelé setkali také před dvěma lety od ředitele Záchranné služby v Táboře, který byl vedením školy pověřen je teoreticky proškolit v poskytování první pomoci. Kontroverzními tématy bylo dýchat či nedýchat a pouze masírovat, nebo zda je nutné 106

před samotnou záchranou nedýchajícímu člověku čistit ústní dutinu, což je v podmínkách zdravotnické soutěže nezbytné a v periodikách nebo knihách stále uváděné jako důležitý krok. Do shodné diskuze zapadlo pravidlo 5T při šoku. Nakonec se aktéři shodli na resumé, že kdyby se dostal kdokoliv z nich do situace vyžadující poskytnutí první pomoci, rozhodně by se mu vybavily některé kroky, kterými prošel při krátké scénce ve škole. Stejně jako u dětí bylo hlavní zásadou zavolat ZZS, která by v případě jakýchkoliv nejasností pomohla objasnit kroky nutné k zajištění pacienta do příjezdu sanity.

107

ZÁVĚR Zážitkové vzdělávání se osvědčilo jako velmi přínosné. Lze s jistotou konstatovat, že by testovací třída nebyla nikdy tak úspěšná, pokud by kurz neabsolvovala, jelikož ho nelze adekvátně nahradit běžnou výukou. Na 1. stupni ZŠ není prostor ani koncepce pro plnohodnotnou výuku první pomoci. Důvodem je zřejmě myšlenka spojena s nízkou pravděpodobností, že by se dítě mladšího školního věku dostalo do situace vyžadující poskytnutí první pomoci nebo pochybnosti o kvalitně provedeném zákroku ze strany nedospělé osoby. Zážitek se mnohem více vryje do paměti jedince, než pouhá teoretická fakta. Co si člověk zkusí na vlastní kůži, je vštípeno do paměti dlouhodoběji než slovní komentář. Osobní aktivita a prožitky jsou pevněji uloženy. Samozřejmě je nutné je doplnit trochou teorie, která napovídá, jak si v jednotlivých situacích poradit, ale vždy převládají praktické dovednosti. Autentický prožitek aktivizuje lidskou mysl, reflexi, je výzvou, která inspiruje k úspěšné činnosti. Zážitkové vzdělávání nám přináší skloubení vlastností, dovedností a vědomostí. Prolnou se prvky koncentrace, disciplíny a spolupráce. Objeví se osobitý tvůrčí přístup a ukázka kooperace zároveň. Není opomíjena ani osobnost jednotlivce, která dominuje v závěrečném hodnocení. Odbornost na papíře neznamená často umění poskytnout první pomoc. Schopnost postavit se výzvě první pomoci vyžaduje vědomosti, dovednosti, sebekázeň a mnohdy i dávku improvizace. Mezníkem okamžiku je vždy přivolání pomoci. Pokud zachránce neposkytne první pomoc z důvody vlastní ochrany zdraví nebo jiné osoby, pak už jen samotné zavolání na odpovídající tísňovou linku hraje v záchraně života nesmírnou roli. Člověk za svým životem zanechá stopy. Jak hluboké, zodpoví právě sám život. Jak pestré budou a do kolika stran se rozběhnou, závisí na každém z nás. Nejkrásnější obtisky však zůstanou po těch, kteří se rozhodli řídit jednou z nejušlechtilejších myšlenek, myšlenkou „pomáhat“. Už jen cesta k vědomostem a dovednostem v oblasti poskytování první pomoci je velkým krokem k lidství. Připravenost nám pomáhá lépe se vyrovnat s nenadálými událostmi, s nečekanými životními zvraty a osudy, kterými můžeme být součástí. Nečekejme v situaci vyžadující poskytnutí první pomoci a jednejme, protože jinak každé krvácení se jednou samo zastaví a smrt znamená nežádoucí stabilizování zdravotního stavu pacienta.

108

„Když zůstalo po člověku více lásky a dobroty, trochu víc světla a pravdy na světě, měl jeho život smysl.“ A. Delph (Instantní moudra, [online], 2015)

109

RESUMÉ Cílem diplomové práce bylo zjistit vliv zážitkového vzdělávání ve výuce žáků mladšího školního věku, konkrétně s využitím získání vědomostí a dovedností v poskytování první pomoci. Hlavní myšlenka byla naplněna včetně dílčích cílů, které zmapovaly přínosnost zážitkového vzdělávání ve výuce. Jasně progresivní byly výstupy žáků na konci vzdělávacího procesu s ohledem na jeho začátek. Možnost porovnání testovací třídy s paralelní třídou a zástupci dospělé populace byla výzvou v počátečním záměru, který se nad očekávání zdařil ve prospěch celého záměru. První oddíl definoval klíčová slova a zabýval se podrobně pojmy pro získání vědomostí vhodných pro teoretický podklad v další práci. Navazující praktická část vymezila hlavní cíl společně s dílčími, nechyběly výzkumné otázky. Obsahem byla také charakteristika samotného výzkumu. Je předložen podrobný popis začlenění zážitkového vzdělávání u dětí mladšího školního věku na běžné základní škole v rámci ŠVP. Analýza dat se objevuje v poslední sekci. Grafické vyjádření přináší podrobný záznam výsledků zážitkového vzdělávání a porovnání s ostatními zapojenými subjekty. Výsledky ukázaly zřejmou přínosnost zážitkového vzdělávání, byl zaznamenán jasný pozitivní obrat ve vědomostech a dovednostech u dětí mladšího školního věku v oblasti poskytování první pomoci. Závěr stručně shrnuje celkovou práci.

SUMARY The aim of the thesis was to investigate the effect of experiential education in teaching young pupils, specifically in acquiring knowledge and skills in first aid. The main idea has been fulfilled, including sub-objectives which mapped the benefits of experiential education in the classroom. Pupils outcomes were clearly progressive at the end of the educational process with respect to its beginning. The possibility to compare the reference class to parallel class as well as to some representatives of the adult population was a challenge in the initial plan, which succeeded beyond expectations in favor of the idea. The first part defined keywords and dealt with phenomena in detail as the theoretical basis necessary for further work. Practical part outlined the main goal along with sub-goals, research questions have not been forgotten. Characteristic of the research has been included as well. There is a detailed description of integrating experiential education for primary school children in common school as a part of SEP. 110

The data analysis appears in the last section. Graphical representation provides a detailed record of the results of experiential learning and comparison with the other parties involved. The results showed the obvious benefits of experiential education, a clear positive turnaround in knowledge and skills among primary school children in first aid has been recorded. Finally, it briefly summarizes the overall work.

111

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRAMENŮ 1. ADAMS, B. L., HAROLD C. E. Sestra a akutní stavy od A do Z. 1. české vyd., Překlad Ivana Suchardová. Praha: Grada Publishing, 1999, 488 s. ISBN 80-7169893-8. 2. ANTES, W. Erlebnispädagogik. Fundierte Methode oder aktuelle Mode. S. 15, in: Erlebnispädagogik. Planspiele, Gruppenaktionen, Kopiervorlagen, Münster 1997, 11-24 s. 3. BÁRTOVÁ, P., NEDBALOVÁ, J., ŠŤASTNÁ, K. První pomoc pro učitele středních škol: (s využitím pro ZŠ - II. stupeň) : metodická příručka do výuky. 1. vyd. Pardubice: Centrum celoživotního vzdělávání Jezerka, 2014, 229 s. ISBN 978-80-260-6334-6. 4. BERÁNKOVÁ, M., FLEKOVÁ, A., HOLZHAUSEROVÁ B. První pomoc pro střední zdravotnické školy. 1.vyd. Praha: Informatorium, spol. s r.o., 2002, 199 s. ISBN 80-86073-99-8. 5. BYDŽOVSKÝ, J. První pomoc. 2. přeprac. vyd. Praha: Grada, 2004, 76 s. ISBN 80-247-0680-6. 6. BYDŽOVSKÝ, J. Akutní stavy v kontextu. 1.vyd. Praha: Triton, 2008, 450 s. ISBN 978-80-7254-815-6. 7. BYDŽOVSKÝ, J. Předlékařská první pomoc. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 117 s. ISBN 978-80-247-2334-1. 8. CITOVÁ, I. Příručka první pomoci. 1. vyd. Překlad Irena Citová, Stanislav Cita. Bratislava: Perfekt, 2003, 288 s. ISBN 80-804-6224-0. 9. DOBIÁŠ, V. Urgentní zdravotní péče. 1. vyd. Editor I Svobodová. Překlad Ivan Dvořáček. Martin: Osveta, 2007, 178 s. ISBN 978-808-0632-588.

112

10. DVOŘÁČEK, I., HRABOVSKÝ J. První pomoc. 1.vyd. Praha: Avicenum, 1986. 221 s. 11. DYLEVSKÝ, I. Somatologie: [učebnice pro zdravotnické školy a bakalářské studium]. 2. přeprac. a dopl. vyd. Olomouc: Epava, 2000, 480 s. ISBN 80-8629705-5. 12. GRECMANOVÁ, H., HOLOUŠOVÁ, D., URBANOVSKÁ, E. Obecná pedagogika I. 1. vyd. Olomouc: Hanex, 1999, 231 s. Edukace. ISBN 80-8578320-7. 13. GRECMANOVÁ, H. Zážitková pedagogika a možnosti jejího využití při práci s vybranými cílovými skupinami. 1. vyd. Editor Markéta Šauerová. Praha: Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, 2013, 256 s. ISBN 978-80-87723-07-4. 14. HOLEC, O. et al. Instruktorský slabikář. Praha: Prázdninová škola Lipnice, 1994, 149 s. ISSN 1210 5805. 15. JIRÁSEK, I. Zážitková pedagogika. Praha: Prázdninová škola Lipnice, 2004, Gymnasion 1 (1), s. 6-16. 16. JIRÁSEK, I. Filosofická kinantropologie: setkání filosofie, těla a pohybu. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2005, 354 s. Monografie (Univerzita Palackého). ISBN 80-244-1176-8. 17. KAPOUNOVÁ, G. Ošetřovatelství v intenzivní péči. 1. vyd. Praha: Grada, 2007, 350 s., [16] s. obr. příl. Sestra. ISBN 978-802-4718-309. 18. KASAL, E. Základy anesteziologie, resuscitace, neodkladné medicíny a intenzívní péče: pro lékařské fakulty. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2003, 197 s. ISBN 80-246-0556-2. 19. KEGGENHOFF, F. První pomoc. 1. vyd. Praha: Euromedia Group, 2006, 208 s. ISBN 80-249-0662-7.

113

20. KELNAROVÁ, J., TOUFAROVÁ, J., SEDLÁČKOVÁ, J., ČÍKOVÁ, Z. První pomoc I. - pro studenty zdravotnických oborů. 1. vyd. Praha: Grada, 2007, 109 s. ISBN 978-80-247-2182-1. 21. KURUCOVÁ, A. První pomoc: pracovní sešit pro studenty SZŠ a zdravotnických liceí. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2008. 136 s. ISBN 97880-247-2168-2. 22. LANGMEIER, J., KREJČÍŘOVÁ D. Vývojová psychologie. 2. aktualiz. vyd. Editor Markéta Šauerová. Praha: Grada, 2006, 368 s. Psyché (Grada). ISBN 80247-1284-9. 23. LARSEN, R., DRÁBKOVÁ J. Anestezie. 2. vyd. Praha: Grada, 2004, 1376 s. ISBN 80-247-0476-5. 24. MAČÁK, J., MAČÁKOVÁ, J., DVOŘÁČKOVÁ, J. Patologie. 2. dopl. vyd. Praha: Grada, 2012, 347 s., [20] s. barev. obr. příl. ISBN 978-802-4735-306. 25. MÁSILKA, D. Zážitková pedagogika. Olomouc: UP FTK, 2003, diplomová práce. 26. NEUMAN, J. Odkaz Kurta Hahna. In Výchova a pobyt v přírodě na konci 20. století. Sborník příspěvků konference Králíky, 26. - 28. 4. 1996. Olomouc: FTK UP Olomouc, Nadace Pangea, 1996, s. 12-21. 27. OPLINTOVIČ, M., BAŘINKA, A. První pomoc a úvod do cestovní a horské medicíny. 2. uprav. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2007, 103 s. ISBN 978-80-244-1772-1. 28. PALEČEK, F. Patofyziologie dýchání. 2. přeprac. a rozšíř. vyd. Praha: Academia, 1999, 402 p. Učební texty (Univerzita Karlova). ISBN 80-200-07237. 29. PETRŽELA, M. První pomoc pro každého. 1.vyd. Praha: Grada, 2007, 80 s. ISBN 978-80-247-2246-7.

114

30. POKORNÝ, J. Lékařská první pomoc. 1. vyd. Praha: Galén, 2005, 351 s. ISBN 80-7262-214-5. 31. POKORNÝ, J. et al. Lékařská první pomoc. 2. dopl. a přeprac. vyd. Praha: Galén, 2010, 474 s. ISBN 978-80-7262-322-8. 32. PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J. Pedagogický slovník. 1. vyd. Praha: Portál, 1995, 292 p. ISBN 80-717-8029-4. 33. PRŮCHA, J. Přehled pedagogiky: úvod do studia oboru. 1. vyd. Praha: Portál, 2000, 269 s. ISBN 80-717-8399-4. 34. PRŮCHA, J. Moderní pedagogika. 2. přeprac. a aktualiz. vyd. Praha: Portál, 2002, 481 s. ISBN 80-717-8631-4. 35. RÝDL, K. Eduard Štorch: ein tschechischer Wegbereiter der modernen Erlebnispädagogik. Lüneburg: Edition Erlebnispädagogik, 1999, 32, 23 s. Wegbereiter der modernen Erlebnispädagogik. ISBN 38-956-9041-4. 36. ŘÍČAN, P. Cesta životem. 2. přeprac. vydání. Praha: Portál, 2004, 392 s. ISBN 80-7178-829-5.

37. SCHWARZ K.: Bibliographie der deutschen Landerziehungsheime. Stuttgart, Ernst Klett Verlag, 1970. 38. SILBERNAGL, S. - DESPOPOULOS, A. Atlas fyziologie člověka. 6. vyd. Praha: Grada, 2004, 448 s. ISBN: 80-247-0630-x. 39. SRNSKÝ, P. První pomoc u dětí. 2. přeprac. vyd. Praha: Grada, 2007, 111 s. Pro rodiče. ISBN 978-802-4718-248. 40. STELZER, J., CHYTILOVÁ, L. První pomoc pro každého. 1.vyd. Praha: Grada, 2007. 116 s. ISBN 978-80-247-2144-6. 41. SVOBODOVÁ, J.: Eduard Štorch a zdravá škola. In: Ratolest (SZÚ Praha), 1997-1998, 1 (2), 1 – 3 s.

115

42. ŠIMÍČKOVÁ ČÍTKOVÁ, J. et al. Přehled vývojové psychologie. 2. nezm. vydání. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2005, 175 s. ISBN 80-2440629-2. 43. ŠIŠÁKOVÁ, M. Příteli chvátej S.O.S., ať jsem i zítra, čím jsem dnes ... 6. přeprac. vyd. Brno: Chameleon, 2011, 28 s. Brožura.

44. ŠTĚPÁNEK, K., PLESKOT, R. První pomoc zážitkem. 10. přeprac. a dopl. vyd. Brno: CPress, 2014, 77 s. ISBN 978-80-264-0105-6. 45. ŠTĚTINA, J., KREJČÍŘOVÁ, D. Medicína katastrof a hromadných neštěstí. 1. vyd. Editor Markéta Šauerová. Praha: Grada Publishing, 2000, 429 s. Psyché (Grada). ISBN 80-716-9688-9. 46. VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie: dětství, dospělost, stáří. 1. vyd. Praha: Portál, 2000, 522 s. ISBN 80-7178-308-0. 47. VÁŽANSKÝ, M. Volný čas a pedagogika zážitku. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1992, 64 s. ISBN 80-210-0428-2. 48. VENGLÁŘOVÁ, M., MAHROVÁ, G. Komunikace pro zdravotní sestry. Praha: Grada, 2006, 144 s. ISBN 80-247-1262-8. 49. VIGUÉ, J. Zdraví pro třetí věk. 1. vyd. Překlad Lucie Kubešová. Čestlice: Rebo, 2006, 270 s. Knihovna zdraví (Rebo). ISBN 80-723-4536-2. 50. VOKURKA, M. a kol. Patofyziologie pro nelékařské směry. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2008. 217 s. ISBN: 978-80-246-0896-9. 51. VORLÍČEK, Ch. Úvod do pedagogiky. 1. vyd. Jinočany: H & H, 2000, 175 s. ISBN 80- 86022-79-X. 52. ZEMAN, M. První pomoc. 2. dopl. a přeprac. vyd. Praha: Galén, 1998. 143 s. ISBN 80-85824-46-9.

116

53. ZEMAN, M. et al. Chirurgická propedeutika. 2. přeprac. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2002, 516 s. ISBN 80-7169-705-2. a) BLOOD HISTORY ©. Blood Centers of the Pacific. [online], 2013. [cit. 201305-13]. Dostupné z: http://www.bloodcenters.org/blood-donation/blood-history/ b) CITÁTY. Jan Amos Komenský citáty. [online], 2015. [cit. 2015-01-19]. Dostupné z: http://citaty.net/autori/jan-amos-komensky/ c) ČESKÁ TELEVIZE. TEP 24. [online], 2015. [cit. 2015-03-20]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10315080042-tep24/211411058130012/video/ d) HASÍK, J. Nebojte se první pomoci. [online], 2003. [cit. 2014-09-24]. Dostupné z: http://www.prvni-pomoc.info/download/prvni_pomoc.pdf e) INSTANTNÍ MOUDROST. Přísloví, citáty, aforismy, moudra. [online], 2015. [cit. 2015-01-22]. Dostupné z: http://instantwisdom.bravepages.com/cz/pris.htm f) KURZY.CZ. Trestní zákoník č. 40/2009 Sb. [online], 2015. [cit. 2015-01-24]. Dostupné

z: http://zakony.kurzy.cz/40-2009-trestni-zakonik/cast-2-hlava-1-dil-

3/ g) MÁLEK J., DVOŘÁK, A., KNOR, J. a kol. První pomoc. [online], 2010. [cit. Dostupné

2014-09-24].

z:

http://www2.lf3.cuni.cz/opencms/export/sites/www.lf3.cuni.cz/cs/pracoviste/ane steziologie/journal/galerie-download/prvni-pomoc.pdf h) MIXA, V. Pediatrie pro praxi: Urgentní dovednosti v dětském lékařství. [online],

2007.

[cit.

2014-09-24].

Dostupné

z:

http://www.pediatriepropraxi.cz/pdfs/ped/2007/05/12.pdf i) PRVNÍ POMOC. Mdloba (kolaps, synkopa). [online], 2014. [cit. 2014-10-04]. Dostupné z: http://www.prvni-pomoc.com/mdloba-kolaps-synkopa

117

j) SZSMB, Střední zdravotnická škola Mladá Boleslav. Obecná charakteristika a funkce

krve.

[online],

2014.

[cit.

2014-10-24].

Dostupné

z: http://www.szsmb.cz/admin/upload/sekce_materialy/Obecn%C4%9B_krev.pd f k) THE VIRTUAL EMS MUSEUM. 1869: Bellevue hospital, NYC. [online], 2008. [cit.

2014-09-28].

Dostupné

z:

http://www.emsmuseum.org/virtual-

museum/by_era/articles/398205-1869-Bellevue-Hospital-NYC l) THE VIRTUAL EMS MUSEUM. CPR and the first defibrilátor - Drs. Kouwenhoven, jude and knickerbocker. [online], 2011. [cit. 2014-09-27]. Dostupné

z: http://www.emsmuseum.org/virtual-

museum/by_era/articles/399789-CPR-and-the-First-Defibrillator-DrsKouwenhoven-Jude-and-Knickerbocker m) USZSMSK. Zdravotnická záchranná služba Moravskoslezského kraje. Zánět hrtanové příklopky – akutní epiglotitida. [online], 2014. [cit. 2014-11-04]. Dostupné z: http://www.uszsmsk.cz/Default.aspx?clanek=2483 n) VITAE. Historie první pomoc. [online], 2014. [cit. 2014-09-27]. Dostupné z: http://www.vitae.ic.cz/historie.html o) VITAE. Zotavovací poloha. [online], 2015. [cit. 2015-01-29]. Dostupné z: http://www.vitae.ic.cz/zotavovaci_poloha.html

p) WIKIPEDIA. Royal Humane Society. [online], 2014. [cit. 2014-11-12]. Dostupné z:http://en.wikipedia.org/wiki/Royal_Humane_Society q) WIKIPEDIA. Frank Pantridge. [online], 2014. [cit. 2014-11-12]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Frank_Pantridge r) WIKISKRIPTA: Zajištění dýchacích cest během anestézie. [online], 2014. [cit. Dostupné

2014-11-02].

z:

http://www.wikiskripta.eu/index.php/Zaji%C5%A1t%C4%9Bn%C3%AD_d%C 3%BDchac%C3%ADch_cest_b%C4%9Bhem_anest%C3%A9zie

118

s) ZÁKONY PRO LIDI. Zákon o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách). [online], 2015. [cit. 2015-03-24]. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2011-372#cast5 t) ZÁKONY PRO LIDI. Zákon o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů. [online], 2015. [cit. 2015-03-24]. Dostupné z:http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-361#cast2 u) ZDRSEM:

Metodika.

[online],

2014.

[cit.

2014-10-09].

Dostupné

z: http://www.zdrsem.cz/vyuka-pp v) ZZSJMK, Zdravotnická záchranná služba Jihomoravského kraje. Základní informace.

[online],

2014.

[cit.

z: http://www.zzsjmk.cz/zakladni-informace

119

2014-11-01].

Dostupné

PŘÍLOHY

SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1:

Úvodní dotazník

Příloha č. 2:

Hodnotící tabulka pro zpracování výsledků testovací třídy

Příloha č. 3:

Hodnotící tabulka pro zpracování výsledků paralelní třídy

Příloha č. 4:

Hodnotící tabulka pro zpracování výsledků učitelů

Příloha č. 5:

Časový program zážitkového vzdělávání

Příloha č. 6:

Fotografie č. 1 – č. 16

Příloha č. 1 Datum: Jméno a příjmení:

ÚVODNÍ DOTAZNÍK PRO ŽÁKY 5. ročníku VÝUKA PRVNÍ POMOCI ZÁŽITKEM

Proč se chceš naučit poskytnout první pomoc?

Co od výuky první pomoci zážitkem očekáváš?

Proč si myslíš, že je důležité umět poskytnout první pomoc?

Poskytoval(a) jsi někdy v životě první pomoc?

Byl(a) jsi někdy u situace, kde někdo jiný poskytoval první pomoc?

Příloha č. 2 Hodnotící tabulka pro zpracování výsledků testovací třídy úkony

žák

I.

II.

III.

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 Celkový počet bodů Procentuální úspěšnost

IV.

V.

VI.

VII.

VIII.

IX.

X.

body

Příloha č. 3 Hodnotící tabulka pro zpracování výsledků paralelní třídy úkony

žák

I.

II.

III.

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 Celkový počet bodů Procentuální úspěšnost

IV.

V.

VI.

VII.

VIII.

IX.

X.

body

Příloha č. 4 Hodnotící tabulka pro zpracování výsledků učitelů

Učitel

úkony

I.

II.

III.

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 Celkový počet bodů Procentuální úspěšnost

IV.

V.

VI.

VII.

VIII.

IX.

X.

body

Příloha č. 5 Časový program zážitkového vyučování 10. 9. 2013 7.30 – 8.00 představení zážitkového vzdělávání 8.00 – 8.55 3 kroky 8.55 – 9.15 teorie – přístup k člověku v bezvědomí, stav vědomí, kontrola dechu, dušení 9.15 – 9.30 pauza 9.30 – 10.00 praktický nácvik umělého dýchání a přístup k člověku v bezvědomí s přítomností dechu 10.00 – 10.15 volání ZZS, přístup ZZS k místu 10.15 – 11.00 teorie – resuscitace, předvedení správného postupu 11.00 - 11.15 pauza 11.15 – 11.45 resuscitace – nácvik 11.45 – 12.30 2 simulace – bezpečnost 12.30 – 13.00 pauza, oběd 13.00 – 13.15 úrazy páteře 13.15 – 13.45 krvácení 13.45 – 14.15 simulace – vnější krvácení 14.15 – 14.30

pauza 14.30 – 14.45 teorie – zlomeniny 14.45 – 16.00 kolotoč simulací – 5 stanovišť  pád ze stromu  havárie  otevřená zlomenina  bolest břicha po silném úderu  potíže s dechem 16.00 – 16.15 pauza 16.15 – 17.30 rozbor dne, vyhodnocení, diskuze

Příloha č. 6 Foto č. 1

Foto č. 2

Foto č. 3

Foto č. 4

Foto č. 5

Foto č. 6

Foto č. 7

Foto č. 8

Foto č. 9

Foto č. 10

Foto č. 11

Foto č. 12

Foto č. 13

Foto č. 14

Foto č. 15

Foto č. 16