MASARYKOVA UNIVERZITA

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra sociální pedagogiky

Pohled na postavení žen - samoživitelek v současné společnosti Diplomová práce

Brno 2008

Autor práce: Bc. Kristina Steinerová

Vedoucí práce: Mgr. Ema Štěpařová

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.

V Přerově dne 9. dubna 2008

Bc. Kristina Steinerová

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Mgr. Emě Štěpařové za cenné rady a za odborné vedení mé diplomové práce.

Obsah ÚVOD ........................................................................................................................................1 1. 1.1. 1.2. 1.3. 1.4. 1.5. 2. 2.1. 2.2. 2.3. 3. 3.1. 3.2. 3.3. 3.4.

RODINA A JEJÍ PROMĚNY V MINULOSTI .............................................................3 HISTORICKÝ PRŮŘEZ VÝVOJEM RODINNÝCH FOREM .......................................................4 STAROVĚKÁ SPOLEČNOST ...............................................................................................8 KŘESŤANSTVÍ A SVOBODNÉ MATEŘSTVÍ .......................................................................10 SAMOŽIVITELKY NA PŘELOMU 19. A 20. STOLETÍ.........................................................17 SPOLEČENSKÉ ZMĚNY PŘI NÁSTUPU INDUSTRIÁLNÍ SPOLEČNOSTI................................18 VLIV FEMINISMU A GENDERU NA POSTAVENÍ SAMOŽIVITELEK ............21 PRVNÍ VLNA FEMINISMU ................................................................................................22 DRUHÁ VLNA FEMINISMU ..............................................................................................24 GENDEROVÉ ROLE .........................................................................................................25 NEPŘÍZNIVÝ SPOLEČENSKÝ VÝVOJ V ČR PO ROCE 1989 .............................28 FENOMÉN SOUČASNOSTI - ROZVOD ...............................................................................29 DOPADY ROZVODU NA DĚTI ..........................................................................................31 NEÚPLNÁ RODINA ..........................................................................................................32 VÝCHOVA DÍTĚTE V NEÚPLNÉ RODINĚ. ........................................................................33

4. KRIZE SOCIÁLNÍHO STÁTU, OBČANSKÁ SPOLEČNOST A ŽENY SAMOŽIVITELKY ...............................................................................................................40 4.1. 4.2. 5. 5.1. 5.2. 5.3. 6. 6.1. 6.2. 6.3. 6.4. 7. 7.1.

PRÁVNÍ NÁROKY MATKY SAMOŽIVITELKY....................................................................47 KONKRÉTNÍ FORMY POMOCI SAMOŽIVITELKÁM ...........................................................54 VÝZKUMNÉ ŠETŘENÍ ................................................................................................57 CÍLE VÝZKUMNÉHO ŠETŘENÍ .........................................................................................57 POUŽITÉ METODY VÝZKUMNÉHO ŠETŘENÍ ....................................................................58 SYSTÉMOVÉ PARADIGMA VÝZKUMU .............................................................................58 KVANTITATIVNÍ ČÁST VÝZKUMNÉHO ŠETŘENÍ ............................................60 REALIZACE VÝZKUMNÉHO ŠETŘENÍ ..............................................................................60 STANOVENÍ HYPOTÉZ VÝZKUMNÉHO ŠETŘENÍ ..............................................................61 CHARAKTERISTIKA RESPONDENTŮ DOTAZNÍKOVÉHO ŠETŘENÍ ....................................62 VYHODNOCENÍ ODPOVĚDÍ ZÍSKANÝCH VÝZKUMNÝM ŠETŘENÍM .................................64 KVALITATIVNÍ ČÁST VÝZKUMNÉHO ŠETŘENÍ ...............................................86 POUŽITÁ METODA VÝZKUMNÉHO ŠETŘENÍ....................................................................86

7.2. 7.3. 7.4.

VÝZKUMNÝ VZOREK......................................................................................................88 ANALÝZA DAT ZÍSKANÝCH NARATIVNÍM INTERVIEW ...................................................89 VÝSLEDKY VÝZKUMU A ROZBOR ZÍSKANÝCH DAT .....................................................101

ZÁVĚR .................................................................................................................................102 LITERATURA .....................................................................................................................103 RESUMÉ ..............................................................................................................................106 SUMMARY ..........................................................................................................................107 PŘÍLOHY .................................................................................................................................1 PŘÍLOHA Č. 1: PRŮVODNÍ DOPIS K DOTAZNÍKOVÉMU ŠETŘENÍ..................................................1 PŘÍLOHA Č. 2: DOTAZNÍK ...........................................................................................................2

Úvod Rodiny neúplné existovaly v lidském společenství od nepaměti. Jeden z rodičů rodinu opustil a tíha výchovy a hospodářských starostí spočívala na bedrech toho z rodičů, který zůstal. V naší společnosti je tím, kdo v drtivé většině s dětmi zůstává, žena. Právě z tohoto důvodu bude moje diplomová práce zaměřena na problematiku postavení žen – samoživitelek, kterých stále přibývá a jejichž problémům věnuje společnost i nejvyšší političtí představitelé minimální pozornost. Dnešní globalizovaná společnost vyznává převážně materiální hodnoty a na to, co je pro spokojený život každého jedince nejdůležitější - na lidské vztahy, zvláště pak na vztahy v rodině, nezbývá čas. Úplných rodin v České republice ubývá, porodnost klesá, rozvodovost naopak stoupá závratným tempem. V neúplných rodinách žije téměř 1,5 milionu českých občanů. Téměř půl milionu z tohoto počtu jsou děti. Manželství a rodina jsou pro mnoho lidí stále důležité fenomény, ale nestojí na prvním místě v žebříčku hodnot. Skutečnost, že starost o děti zůstává převážně na ženách způsobuje, že se silně devalvuje role otcovství, a tím naše společnost ztrácí. Jako cíl své diplomové práce jsem si stanovila získání informací o postavení samoživitelek v současné společnosti. Téma jsem si zvolila proto, že jsem si ve svém okolí všimla narůstajícího počtu svobodných matek, žen rozvedených a mizející počet rodin, které by od svého založení neměnily složení. K hlubšímu studiu chování současné české společnosti mne také inspirovaly předměty přednášené v mém studijním oboru - sociální pedagogika, sociologie, sociální práce, psychologické disciplíny a další. Teoretická část mé diplomové práce je zaměřená na historický průřez rodinnými formami, na postavení ženy – matky, která rodila mimo manželství. Rozebírám zde velmi obtížné postavení těchto žen, od dob starověké společnosti, až po současnost. Ke zlepšení postavení žen – samoživitelek přispěla až tržní ekonomika, rovnost práv a příležitostí pro obě pohlaví, v neposlední řadě pak i feministická hnutí. Tato témata jsem také zařadila do teoretické části své práce. Dále jsem se zabývala nepříznivým vývojem současné společnosti, nárůstem neúplných rodin, rozvodů a dopadem těchto fenoménů na děti.

1

Následuje pojednání o krizi sociálního státu a občanské společnosti, v jejímž závěru jsou uvedeny právní nároky samoživitelek a konkrétní formy pomoci těmto ženám. Empirickou část diplomové práce jsem postavila na kvalitativním výzkumném šetření, ve kterém jsem použila metodu dotazníku. Tato metoda je navíc doplněna kvalitativní sondou přímo do života samoživitelek, jejíž základ tvoří narativní interview s těmito ženami.

2

1. Rodina a její proměny v minulosti V běžném povědomí dnešního člověka vystupuje rodina jako společně žijící malá skupina lidí, spojená pokrevními svazky a úzkými citovými vazbami. Rodinu současnosti můžeme považovat za institucionalizovaný útvar nejméně tří osob. Základem rodiny ve všech dosud známých společnostech je dyadický pár – muž a žena, tj. nějaká forma manželství nebo partnerství.1 Význam rodiny pro člověka i společnost potvrzuje také mimořádný zájem ze strany mnoha vědních disciplín. Zkoumáním rodiny se zabývá sociologie, psychologie, pedagogika, ekonomické vědy a další společensko-vědní disciplíny. Historie vývoje lidské společnosti by bez zkoumání rodiny byla neúplná. Rodina existuje ve všech historicky známých typech společenství a kultur. Rodinu označujeme jako základní, primární a neformální sociální skupinu, která má různou velikost a má rozličné vazby na společnost. Pokud je tvořena manželským párem a dětmi, bývá nazývána rodinou nukleární – jadernou. Členy rodiny se stávají také členové přibraní do rodiny, např. děti adoptované. Každá rodina si tvoří vlastní, neformální atmosféru, která dává jasně najevo, kdo do rodiny patří a kdo patří do jiné rodiny. „Rodinu lze tedy označit jako přirozené prostředí, do něhož se člověk rodí, aniž si mohl vybrat jiné a přejímá to, co v něm je připraveno rodiči.“2 Základní funkcí rodiny je funkce reprodukční – to znamená zachování člověka jako biologického druhu, socializační – výchovná, ekonomická a společenská. Mohla bych uvést ještě mnoho dalších vymezení funkcí rodiny, neboť variabilita podob rodiny je velmi rozsáhlá. Rodina má jedinečné a výsadní postavení ve vývoji dítěte. Stojí na počátku, má tedy možnost ovlivňovat vývoj dítěte v jeho nejcitlivějších fázích. Nejpřirozenějším způsobem a nejvydatněji může uspokojovat základní psychické potřeby dítěte a dále je modelem mezilidských vztahů, které si dítě nese dál do života a jímž poměřuje všechny další vztahy, do kterých samo vstupuje. Rodina je tedy jednou z prvních hodnot, která zajišťuje to nejdůležitější - radost, lásku, sociální kontakt a hluboké vnitřní uspokojení.

1 2

KRAUS B., POLÁČKOVÁ V. Člověk – prostředí -výchova. Brno: Paido, 2001, s. 78 PŘADKA M. Kapitoly ze sociální pedagogiky. Brno: MU, 2002, s. 26

3

Rodinné prostředí by tedy mělo poskytovat v dostatečném množství a kvalitě mnohostranné podněty. Rodina zůstává prostředím, kde se nejsnáze a nejspolehlivěji stává z dítěte společenský a tvořivý člověk a kde se dospělý má příležitost permanentně zdokonalova v nesobecké lásce a v nezištné spolupráci. Rodina zůstává prostředím, kde vznikají nezbytné předpoklady pro vzrůst lidského kapitálu, tedy kde se též tvoří bohatství společnosti. Hlubší zkoumání rodiny přináší nezpochybnitelné důkazy o její nenahraditelnosti a hlasatelům odlišných forem partnerského soužití, především soužití nestabilního nezbývá, než poznatky o významu rodiny zamlčovat nebo ignorovat.

Z uvedených formulací vyplývá, že: •

rodina je primární sociální skupinou z hlediska socializace;

•

rodina je živým, vyvíjejícím se sociálním organismem;

•

rodina žije, vyvíjí se v prostoru a čase;

•

život rodiny je procesem vzniklým ze specifického spojení biologických, hospodářských, morálních, psychologických, právních a jiných procesů;

•

rodina plní řadu funkcí, z nichž za základní jsou považovány funkce reprodukční, ekonomická, výchovná, socializační a ochranná;

•

funkce rodiny jsou realizovány v prostředí a prostřednictvím působení biologických, hospodářských, morálních, psychologických, právních a jiných procesů;

•

rodinný život probíhá především v manželství;

•

vytvoření rodiny a výchova dětí je hlavním dvojjediným úkolem manželství.3

1.1.

Historický průřez vývojem rodinných forem

Ottův slovník naučný podává výklad pojmu rodina z pohledu jejího historického vývoje. Udává, že nejrozšířenější forma rodiny, individuální či monogamická,4 je výsledkem dlouhodobého společenského vývoje. Východiskem byla rodina skupinová, která prošla třemi vývojovými stupni: 3

VESELÁ, R. a kol. Rodina a rodinné právo - historie, současnost a perspektivy. Praha: EUROLEX BOHEMIA, 2003, s.19 4 Forma rodiny individuální či monogamická znamená svazek dvojice rodičů a jejich svobodných dětí.

4

•

prvotní či stádová rodina, kde se pohlavně stýkali všichni muži se všemi ženami. Jednalo se o polygamii ze strany mužů a polyandrii ze strany žen. Známá byla pouze matka dítěte;

•

krevní rodina skupinová, v níž byl pohlavní styk povolen pouze mezi příbuznými;

•

rodina punalua, jež již nepřipouštěla pohlavní styk mezi členy jednoho rodu, a to ani vzdálenými, pouze však ze strany mateřské. Manželství však neexistovalo jako faktická, ani jako formální právní instituce. Otec znám nebyl, ale otcové známi byli.5

Matriarchát Dalším vývojovým stupněm byla s největší pravděpodobností rodina matriarchální. Bylo to zatím jediné období v historii, během nějž měla žena ve společenském životě výsadní postavení. Toto období dějin se nazývá matriarchát - vláda matky, respektive vláda ženy. Žena v té době získala postavení, jaké v pozdějších společnostech nemělo obdoby. Žena a potažmo matka, se totiž stala skutečnou vládkyní svého rodu. Tato její role byla dokonce silnější než role muže v patriarchátu. Společnost, v níž vládla žena, se ovšem od společnosti patriarchální velmi odlišovala. Tato odlišnost nepramenila pouze ze skutečnosti, že žena zaujímala výsadní postavení; byla hlubšího a zásadnějšího rázu a nakonec, s tím jak se matriarchální společnost vyvíjela, se také stala příčinou jejího pádu. Co vedlo k úpadku a pádu matriarchátu a jaký byl důvod nástupu společnosti patriarchální? V matriarchátu roli rodiny plnila rozsáhlejší a strukturovanější sociální jednotka, tzv. gent.6 Hlavou gentu byla nejstarší žena rodu - pramáti. Od jejího rodu se také odvozovaly rody všech žen, ty patřily k jejímu pokolení. Pojala-li žena patřící k určitému gentu za manžela muže z jiného gentu, přijal muž jméno gentu, do nějž se přiženil, a všechny děti zrozené z tohoto spojení automaticky patřily k pokolení své matky, tedy do pokolení pramáti. Matka zde tedy byla skutečnou hlavou „rodiny“, čímž bylo podmíněno právo mateřské, od kterého se uplatňovaly jak nároky na příslušnost k rodině, tak právo dědičné. Tento vztah je patrný také v tom, 5

VESELÁ, R. a kol. Rodina a rodinné právo - historie, současnost a perspektivy. Praha: EUROLEX BOHEMIA, 2003, s.12,13 6 BROŽ, J. Matriarchát [online].c 1999 [března 2006]. Dostupný z WWW: .

5

že se v té době mluvilo o mateřství místo o otcovství, o matce rodiny místo o otci rodiny a podobně. V tomto společenském uspořádání vlastně osamělé ženy s dětmi neexistovaly, a tím ani žádné problémy s výchovou a materiálním zabezpečením dětí i žen spojené. Majetkové poměry spočívaly na bázi majetkového společenství a jakémsi komunistickém hospodářství. Důsledkem bylo, že pokrevní rodiny měly jen velmi malý osobní majetek a že prakticky veškerý majetek patřil nadřazené sociální skupině - gentu. Žena v té době platila za nedotknutelnou. Vražda ženy-matky byla nejhorším zločinem a jeho spáchání bylo důvodem ke krevní mstě. Ta byla výhradní záležitostí všech mužů gentu, kteří měli za povinnost trestat i všechny zločiny a bezpráví, jež se staly na úkor gentu, ke kterému náleželi. Na mužích závisela také obrana gentu a území, jež obýval. S rostoucím počtem obyvatelstva vznikla řada gentů založených na sesterské bázi, které se pak slučovaly pod gent mateřský, jenž byl určován rodem. Tyto organizace se spojovaly až po úroveň kmene. Struktura takovýchto organizací byla tak pevná, že se její princip uchoval i v době, kdy gentové uspořádání již upadalo. K největším problémům těchto sociálních skupin patřilo, že v původních gentech byl tabuizován incest. Incestem se však nerozuměl sexuální styk pouze v rámci pokrevní rodiny, nýbrž v rámci celého gentu. Toto omezení pochopitelně vedlo k rozpadu gentových skupin. Další změny ve společnosti přinesl vývoj hospodářství. Dokud byla výroba životních prostředků na nízkém stupni a uspokojovala jen skromné společenské požadavky, byla činnost ženy i muže prakticky nediferencovaná. Se vzrůstající vyspělostí vědomostí a techniky však nároky společnosti rostly, a tak vznikla potřeba specializace. Ta potom umožnila obsáhnout větší množství práce a zefektivnit výrobu. Došlo-li však k dělbě práce, muselo také dojít k dělbě výsledků této činnosti. Rybolov, chov dobytka a lov zvěře, to vše vyžadovalo zvláštní vědomosti a úzkou specializaci. Tu prokazatelně lépe obsáhli muži, kterým pak připadlo za úkol vytvořit si nástroje potřebné k jejich práci.7

7

BROŽ, J. Matriarchát .

[online].c

1999

6

[března

2006].

Dostupný

z

WWW:

Se vznikem zemědělství se tato situace ještě více prohloubila. Společnost najednou získala bohatství, jež velmi převyšovalo její nároky. Vzhledem k tomu, že na nadprodukci měl největší zásluhu mužský prvek, začali se muži pomalu stávat majiteli bohatství a jejich činnost se rozrostla o obchodování. Vznik obchodu a jím zapříčiněný nástup relativního blahobytu byl důsledkem masivního nárůstu obyvatelstva, které ke svému přežití potřebovalo stále větší prostor, což zase bylo příčinou bojů o půdu mezi jednotlivými genty. Potřeba lepších zbraní a nástrojů dala podnět k vytvoření třídy řemeslníků, která měla zájmy zcela jiné než zemědělci. Tyto změny pak přivodily rozhodující fázi ve změně společenského zřízení. Přestože se muž stal v důsledku své činnosti vlastníkem stád, nástrojů, půdy, zbraní a později i peněz, nemohl se svým majetkem volně nakládat, neboť až dosud platilo staré gentové zřízení a stále přetrvávalo společné hospodaření. Mužův vliv na rozhodování v gentu byl navzdory jeho nepopiratelné vůdčí hospodářské roli, velmi omezen. Dalším problémem bylo, že gentové matriarchální zřízení zamezovalo dědění v otcovské linii, a to způsobilo, že pokrevní děti zemřelého otce neměly šanci získat jeho majetek. Tento stav pochopitelně nebyl udržitelný.

Patriarchát Postupem času se začal gent pod tlakem mužů rozpadat a vznikla nová autonomní sociální skupina - párová rodina. Tato sociální skupina již byla založena na majetku soukromém a dědictví přecházelo v mužské linii, neboť muž byl prvopočátečním tvůrcem majetku. Gent se stal pouhým náboženským útvarem a ztratil jakýkoli hospodářský význam. Mateřské právo zaniklo a vzniklo právo otcovské – nastal patriarchát. Ve společnosti patriarchální byla základní sociální skupinou patriarchální rodina, velká rodina, známá též pod pojmem zajednica. 8

8

VESELÁ, R. a kol. Rodina a rodinné právo - historie, současnost a perspektivy. Praha: EUROLEX BOHEMIA, 2003, s. 13

7

1.2.

Starověká společnost

Společnost starověká je již zcela založena na patriarchálním modelu. Mluvíme-li o starověké společnosti, máme tím na mysli společnosti starých Řeků a Římanů, kteří nejvíce ovlivnili vývoj v Evropě a jejichž vztah k ženám se promítl do středověkých i pozdějších názorů evropské společnosti. Nejprve se chci zaměřit na postavení ženy ve starověkém Řecku, respektive v Athénách a ve Spartě. V Athénách došlo, podobně jako jinde ve světě, k přerodu matriarchální společnosti v patriarchální, jakmile bylo dosaženo určitého stupně kulturního vývoje, tedy stupně popsaného v minulé kapitole. Tak došlo k utvoření práva otcovského a zániku práva mateřského. To mělo za následek vyžadování manželské věrnosti, neboť muž nechtěl uznat za svého dědice dítě, jež nebylo jeho. Toto omezení ženu víc a víc připoutávalo k domácnosti - dokonce jí byly v domě vykázány pouze určité místnosti, kde trávila život, aniž by přišla do styku s jinými muži. Pád gentového uspořádání vzal ženě svobodu i možnost veřejného vystupování. Opustila-li žena dům, musela být zahalena, aby na sebe neupoutala zraky jiných mužů. Žena se svým manželem sdílela lože, ale nikdy ne stůl, neboť v domácnosti byla pouze služkou a manžel byl jejím pánem. Tak ho také musela oslovovat a ctít. Dopustila-li se cizoložství, mohla být potrestána smrtí nebo prodána jako otrokyně. Zcela jiná byla situace u mužů. Ti se ve svém sexuálním životě žádným způsobem neomezovali. Postupně tak vznikl hetérismus, jakýsi druh volné lásky, jemuž se věnovaly ženy, které se nechtěly spokojit s otroctvím rodinného života. O tom píše řečník Démosthenés: "My bereme si ženu, abychom manželských dítek obdrželi a v domě věrnou strážkyni měli, souložnice máme k naší obsluze a pohodlí a hetéry kvůli požitku lásky." Postavení ženy ve starověkém Řecku, respektive v Athénách, tedy spočívalo v tom, že celá její individualita byla snížena na strážkyni domu, na roditelku, služku a otrokyni. Tento obrovský propad jejího společenského postavení vedl ve svém důsledku až do naprosto nepřirozené polohy, kdy strach z přelidnění a naprostý nedostatek úcty k ženě měly za následek propagaci intimních styků mezi muži (Aristotelés, Sókratés). V této době měla žena dosud nejhorší postavení. Je zjevné, 8

že tento stav nebyl normální. Lze z něj vycítit určitou formu odplaty za staré gentové uspořádání, ve kterém byla muži určena podobně nepatrná společenská role. Tato odplata však byla přemrštěná, což pravděpodobně způsobil odpor žen, jež se nechtěly svých práv lacino zříci. Společenská situace ve Spartě byla poměrně dost odlišná od situace v Athénách. Zatímco v Athénách a ve zbytku Řecka panovalo již patriarchální zřízení, ve Spartě dosud přetrvával starý gentový řád, který však byl ovlivněn celkovou zdejší společenskou situací. Rodinný život ve Spartě a vůbec v celé tehdejší společnosti byl výrazně ovlivněn tím, že děti - chlapci i dívky - byly v sedmi letech svěřovány do péče a výchovy státu. Sparťané si nicméně svých matek a manželek vážili. Mužům i ženám se zde od dětství dostávalo stejné výchovy. Spartské ženy nebyly odlučovány od veřejného života tak jako ženy v Athénách (oslovení Athéňanky jim bylo odepřeno, stejně jako hlasovací právo), dokonce mohly částečně rozhodovat o chodu obce. Obyvatelé sousedních měst toto zřízení pohrdlivě nazývali gynaikokracie9, ženovláda, mimo jiné i proto, že ve Spartě nezáleželo na tom, zda žena je či není provdána. Zajímavým pravidlem tehdejší společnosti bylo také to, že dívky chodily až do úplné dospělosti nahé a všichni muži se museli oženit nejpozději do svého třicátého roku. Mravy však byly poměrně uvolněné a je z nich patrný určitý vliv gentu. Patřilo k běžným zvykům, že se nejstarší bratr dělil o svou ženu s mladšími bratry, případně i s přáteli. Tuto volnost mravů umožnil fakt, že spartská společnost byla založena na společné státní výchově dětí, a proto zde nebyl takový tlak na pokrevní legitimitu dědiců. Ve starém Římě se žena těšila opravdové úctě. Společnost věnovala stejnou pozornost jak mužskému, tak i ženskému principu. Názorný příklad nacházíme v římském náboženství: při prosebné modlitbě se Římané dovolávali jak boha (si Deo), tak bohyně (si Deae). Přestože byla žena v římské společnosti vysoce vážena mravně a společensky, s jejím právním postavením to bylo horší. (S takovou situací se později setkáme i ve středověku.) Dcera byla do doby, než se provdala, zcela v poručenství otce, který za ni nesl plnou odpovědnost a rozhodoval o důležitých věcech v jejím životě. 9

Gynaikokracie – nadvláda žen nejen v rodině, ale ve společnosti vůbec. Společnost uznávala práva matky a hodnoty mateřské lásky.

9

Po provdání tuto roli přebíral její manžel. Zemřel-li její zákonný manžel, dostala se žena do područí jeho nejbližšího mužského příbuzného. Dalším právním rysem římské společnosti bylo, že žena nesměla volně nakládat se svým majetkem. Přes tyto aspekty však bylo její postavení nepoměrně volnější, a zajisté i příjemnější, než postavení ženy v Řecku. Žena se plně podílela na chodu domácnosti a mohla se volně pohybovat mezi přáteli i - protože nebyla omezována pouze na ženské komnaty - po veřejných prostorách. Římská i řecká společnost byla značně nakloněna sňatkům v rámci skupiny, kdy se takovéto sňatky nejen povolovaly, ale v některých případech i preferovaly.10 Důvodem bylo samozřejmě udržení majetku. Právě v klasických středomořských civilizacích Řecka a Říma leží nejstarší kořeny současné evropské rodiny. Těmto civilizacím vděčíme hlavně za vznik rodinného práva.11 Další základy můžeme najít v germánských a keltských kmenových společnostech, které ovládaly většinu severu a západu světadílu. Šlo hlavně o prvky jako bilaterální odvozování příbuzenstva a důraz na „individualismus“. Největší změny modelu rodinného života v Evropě měl pak na svědomí nástup křesťanství. Pod tlakem křesťanské církve byly postupně oslabovány všechny širší příbuzenské skupiny, což vyhovovalo jak církvi samotné, tak i feudálním pánům. Církev usilovala o oslabení širokých rodinných či klanových vazeb, aby nemohly ohrožovat její dohled nad obyvatelstvem a nebránily věřícím odkazovat církvi své majetky. Církev šla proti svým židovským i římským kořenům i v tom, že zakázala nejen příbuzenské sňatky, ale i rozvod. Duchovní příbuzenství vznikalo prostřednictvím systému kmotrovství, který církev sama zavedla a rozvinula, aby mohla vytvořit vlastní náboženský ekvivalent rodinných vazeb, který měla plně pod kontrolou.

1.3.

Křesťanství a svobodné mateřství

Ženy byly v křesťanské Evropě, stejně jako jinde na světě, bez ohledu na ideologii, převážně – i když nikoli úplně - vyloučeny z náboženských, politických a některých ekonomických aktivit. Na druhé straně – protože také dědily nebo získávaly část 10

V Římě byla normou výchova dětí v domácnosti otce, k jehož rodině patřily. Matka mohla mít dokonce povinnost přispívat na jejich výživu, i když s ní nežily. (Goody, str.28) 11 GOODY, J. Proměny rodiny v evropské historii. Praha: NLN, s.r.o., 2006, s. 11

10

majetku rodičů podobně jako jejich bratři, si jich církev obzvláště cenila jako potenciálních přispěvatelek ke svému konání. Pokud jde o rodinu, tvrdí se, že ženy měly ze zákazu rozvodu prosazeného církví prospěch.12 Křesťanský zákaz každopádně doprovázelo trvání na poslušnosti, což bylo nepříznivé pro ženy, které se chtěly osvobodit od tyranského či násilnického manžela. Ze změn, které církev zavedla, údajně nejvíce těžily starší ženy. Ve skutečnosti byly bohaté ženy uznávány vždycky, ale ty méně movité jejich vlastní rodina zanedbávala málokdy. Nestalo se tedy nic jiného, než že se církev pokusila přitáhnout je do svého lůna – některé jako dárkyně, jiné jako příjemkyně. Většinu žen přitahovala dobročinnost církve, jejich horlivost byla v praxi vyšší, než horlivost ve víře u opačného pohlaví. Výchova a vzdělání dívek byly již dlouhou dobu z velké části v rukou jeptišek v ústraní klášterního života. Některé řády se věnovaly i dobročinnosti mimo kláštery spolu s jinými ženami, které nemusely být řeholnicemi. Šlo v těchto případech převážně o vdovy. Například řád Milosrdných sester se soustřeďoval na převýchovu prostitutek, pomoc chudým či nemocným, pomoc osamělým ženám a vzdělávací činnosti. V protestantských a katolických komunitách byla role žen poněkud odlišná. V protestantských komunitách byly vdovy a osamělé ženy více odkázány na pomoc příbuzných a podporu obce. Vliv reformace se projevil v rodinných poměrech i v jiných směrech. Změnila se například tradiční odpovědnost otců za péči o nemanželské potomky. V protestantských zemích byli muži i nadále pokládáni za osobně odpovědné a jen málo dětí bylo odkládáno. V křesťanských zemích převládalo přesvědčení, že kdyby byli ženatí muži hnáni k odpovědnosti, jejich legitimní rodiny by tím trpěly, a proto by se měly takové děti vychovávat v sirotčincích. Právě v přístupu ke svobodným matkám a nalezencům se nejvíce projevuje rozdíl mezi katolickými a protestantskými zeměmi. V katolických zemích byly již od 12. století zakládány nalezince, o které se starala charita, církev nebo obec. Znamenalo to, že otcové v zásadě ztráceli odpovědnost za nemanželské potomky, zatímco matky nesměly vychovávat (v mnoha případech dokonce ani kojit) své vlastní děti a musely je odložit do sirotčinců. Svobodné mateřství se

12

GOODY, J. Proměny rodiny v evropské historii. Praha: NLN, s.r.o., 2006, s.50

11

považovalo za morálně odsouzeníhodné. V důsledku toho mnoho takových dětí v raném věku umíralo, navzdory úsilí pečovatelů. Nemanželské děti musely být pokřtěny co možná nejdříve, aby se zajistila spása jejich duší. Dokonce plod nebo novorozenec matky, která zemřela při porodu, musel být pomocí císařského řezu vyjmut, aby mohl být požehnán. V roce 1556 vydal Jindřich II. ve Francii edikt, kterým se vyhlašoval trest smrti pro neprovdané ženy, které utajily své těhotenství nebo porod dítěte, jež zemřelo před křtem.13 Podobná povinnost oznámit těhotenství byla zavedena v Anglii, v Portugalsku a ve většině italských států. Ke změnám došlo také v postavení dětí. V polovině 16. století ve Francii a přibližně o sedmdesát let později v Anglii byly zavedeny přísné zákony proti infanticidě,14 (která se považovala převážně za ženský zločin, ačkoli na vraždění neviňátek se mohli očividně podílet i muži). V nalezincích ovšem nebyly pouze děti, které měly nemanželský původ, značná část odložených dětí měla původ legitimní. Jejich pravé rodiče k tomuto kroku nutila chudoba a nouze. Šlo o součást ekonomicky účelových opatření a použití strategie přežití.

Náklady na výchovu mimo rodinu byly značné, ať již byly hrazeny

z charitativních prostředků, nebo z veřejných zdrojů. V Portugalsku v té době tvořily výdaje na péči o odložené děti 40 – 50% obecních rozpočtů. Když vliv náboženství ve společenském životě začal s nástupem humanismu a renesance a později za osvícenství postupně slábnout, lidé už nebyli nuceni podřizovat se jeho normám. Postupně poklesl význam církevních soudů a došlo i k „dekriminalizaci mimomanželských sexuálních vztahů“. To vše bylo součástí postupného oddělování církevních záležitostí od státních, přičemž ty druhé začínaly mít pro většinu populace stále větší význam. Habsburská monarchie Represe infanticidy a potratu zůstává v Habsburské monarchii stejně přísná v celém období 16. – 18. století. Možná právě to byl důvod, proč v tomto období došlo 13 14

GOODY, J. Proměny rodiny v evropské historii. Praha: NLN, s.r.o., 2006, s.95 Infanticida - zabíjení dětí z obavy, že je nebude možné uživit.

12

k relativně výraznému poklesu podílu nemanželských a předmanželských početí. Pouze od konce 17. století byl trest zahrabání zaživa a probodení kůlem nahrazen stětím. Ještě nařízení Marie Terezie z roku 1743 trvá na trestu stětím pro proviněnou, povolává ke zodpovědnosti především rodiče a postižen má být i „záletník“. K tomuto kroku docházelo ale velmi zřídka, ve většině případů nesla žena veškerou zodpovědnost za situaci, kterou si zcela určitě sama nezpůsobila a za kterou v mnoha případech zaplatila životem svým, a také životem dítěte. O tři roky později bylo v Linci vydáno nové nařízení, usilující zajistit novou pomoc těhotným neprovdaným matkám.15 Ukládalo vrchnosti povinnost péče o děti těchto matek. Patent z roku 1755 zdůrazňoval, aby vrchnost pozorně pozorovala rodiče těhotných dívek, zda je netrestají přes míru, a zda jim naopak poskytují potřebnou péči. Náklady na výživu a výchovu dítěte má podle patentu hradit souložník, případně jeho rodiče. Pokud se na panství objeví cizí těhotná osoba, má být jejímu dítěti poskytnuta veškerá pomoc. Patent důsledně zakazuje veřejně potupný, k malomyslnosti přivádějící trest, připouští se pouze mírný trest vězení či práce na obecním díle. Nesmějí být přijímány žádné peněžité poplatky, které by ublížily provinilé osobě. Tereziánský hrdelní zákoník z roku 1769 v článku č. 87 řeší vymýcení infanticidy, obsahuje pravidla pro vrchnost, která se přímo zaměřují na řešení problému svobodných těhotných žen a jejich dětí. Paragraf osm tvrdí, že hlavními motivy k zavraždění dítěte jsou strach před veřejnou hanbou, opuštění dítěte otcem a naděje na zatajení těhotenství. Dále se v paragrafu mluví o tom, že těhotné svobodné ženy nemají být veřejně trestány a porodní báby, u nichž hledaly pomoc jsou vázány mlčenlivostí. Zákon nabádá dívčino okolí, aby jí poskytlo nezbytnou péči a rodiče s hospodáři nemají s dívkou jednat přísně. Muži, který přinutil ženu k povolnosti pod slibem manželství a odmítl se o ni postarat, hrozí trest smrti. Theresiana představovala zákoník starého předosvícenského typu právě tím, že nepočítala se svou vlastní aplikací a naopak spoléhala na onu „libovůli“ soudců, tolik kritizovanou osvícenci, a na panovnickou milost, čímž oslabovala zákonodárnou moc ve prospěch moci výkonné.16 15

TINKOVÁ, D. Problém svobodných matek a nemanželských dětí mezi sociální kontrolou a sociální péčí na prahu občanské společnosti. Historická demografie 27/2003, s.143 16

TINKOVÁ, D. Hřích, zločin, šílenství v čase odkouzlování světa. Praha: Argo, 2004, s. 90

13

Je patrné, že tato tereziánská opatření měla zmírnit vnější tlak na neprovdané matky. Marie Terezie požadovala, aby do matriky farář zapisoval jméno otce nelegitimního potomka jen tehdy, když o to otec sám požádá. Ukázalo se totiž, že jména otců byla do matrik zapisována na udání matky nebo na základě obecného mínění. Rozhodující kroky v preventivní politice provedl až Josef II. Došlo k determinizaci smilstva

a ke zrušení bezectnosti.

Těhotné neprovdané ženy nemají být v pokročilém těhotenství samotné, aby v době porodu měly veškerou péči. Svobodná těhotná má být ponechávána doma nebo jí má být zajištěn od poctivých křesťanů bezpečný pobyt, aby dítě nebylo vystaveno žádnému nebezpečí. Těhotné ženy se mají snažit často měnit místo pobytu, aby jim těhotenství neubližovalo na cti.17 Osvícenství Sociální empatie, kterou přineslo „osvícenství“, vedla k valorizaci mateřství (včetně toho nemanželského), které více odpovídalo potřebám populacionistické politiky raně kapitalistického státu. Rozhodující kroky Josefa II. v preventivní politice vedly k dekriminalizaci zrovnoprávnění

nemanželského (bohužel dočasné)

početí.

Důležitý

nemanželských

krok dětí

s

představovalo manželskými.

Nemanželským dětem, ať již byly zplozeny v jakémkoliv spojení, náleží výživa od jejich rodičů, dokud se samy nebudou moci živit. Rovněž měly právo na dědictví. Právní rovina byla nepopsatelně příznivější, skutečnost byla ale docela jiná. Akta vrchnostenských i městských soudů vypovídají o zcela jiných praktikách, než které přikazoval zákon. Výslechy svědčí o obrovské neinformovanosti a naivitě svedených dívek, které pak vlastně nesly vinu i za muže, a byly naprosto nepřiměřeně trestány. Ve druhé polovině 18. století počet nemanželských a předmanželských početí opět radikálně narostl. Historikové připisují tento jev tzv. „první sexuální revoluci“ – především sekularizací, individualizací, kapitalizací a monetarizací“ společnosti, která vedla k rozkladu patriarchální kontroly, uvolnění osobní svobody a proměně hodnot a norem. Zvýšený podíl nemanželských dětí umožnil nárůst platů pro čeleď 17

Je pravděpodobné, že toto nařízení nepřešlo okamžitě do praxe, mezi nařízením a praxí byla hlubovká propast.

14

a rovněž větší mobilitu námezdních sil. Podle některých historiků bylo dokonce nemanželské

těhotenství

vědomým

a

volním

kalkulem

matky,

která

si

v nemanželském dítěti doufala zajistit budoucího živitele. Důležitou roli jistě sehrála i „morální“ zranitelnost žen, zejména osamělých a nemajetných. Zejména působení v cizí službě skýtalo příležitost k navazování sexuálních kontaktů i ke svodům ze strany autorit. Na konci 18. století sehrál rozhodující úlohu i nárůst počtu mladých žen odcházejících za prací do velkých anonymních měst. Vysoká úmrtnost rodiček i novorozenců, stejně jako vědomí, že nejvíc umírají právě nemanželské děti, si vynutily opatření i na medikálně – sociálním poli. Veřejné porodnice neexistovaly jako instituce před koncem 18. století. Nemajetné ženy mohly rodit ve špitále, ty byly pouze ve velkých městech a nepřijímaly rodičky neprovdané. Tyto byly odkázány na tajné služby porodních bab a na instituci nalezince. V rané novověké Evropě existovaly dva hlavní systémy nalezinců: •

katolický, kde existovaly „porodnice“, a které vylučovaly pátrání po otci ;

•

protestantský, který naopak pátrání po otcovství předpokládal.

V rámci nalezinců katolického typu existovaly již v Itálii, Francii a Belgii nalezince s anonymní „otočnou věží“ – jakýmsi předchůdcem „babyboxů“. Radikální sociální reformy Josefa II. V následujících odstavcích bych se ráda zaměřila na to, jaká byla v této oblasti situace u nás, konkrétně v Praze. Od roku 1602 existoval v Praze Vlašský špitál18, do jehož činnosti patřila i péče o nalezené děti, jeho kapacita však zdaleka nestačila.19 Marie Terezie vydala roku 1762 nařízení k vybudování zvláštního domu pro těhotné, jako útočiště pro svedené ženy. A tak byl od ledna 1776 sloučen s Vlašským špitálem nalezinec, který vznikl vykoupením několika budov v sousedství Vlašského špitálu. Do tohoto zařízení byly od počátku roku 1776 přijímány i těhotné ženy. Josef II. zahájil v roce 1781 radikální reformu v sociální

18

TINKOVÁ, D. Problém svobodných matek a nemanželských dětí mezi sociální kontrolou a sociální péčí na prahu občanské společnosti. Historická demografie 27/2003, s.165 19 Z Vlašského špitálu byla na žádost profesora anatomie Josefa Tadeáše Klinkosche dodávána těla zemřelých novorozenců do Karolina. Vlašský špitál tak přispíval i k rozvoji pražské medicíny, anatomie obzvláště. (Tinková, s. 165)

15

oblasti. Podle jeho návrhů měla být stará síť polyfunkčních špitálů a dobročinných azylů

nahrazena moderním systémem ústavů, kombinujících strategie sociální

kontroly a sociální péče. Nové instituce měly být rozděleny do tří základních kategorií na: •

ústavy pro opuštěnou mládež;

•

ústavy pro chudé nemocné, zbavené prostředků;

•

ústavy pro práce neschopné.

Do první kategorie spadaly i nově koncipované porodnice. Měl se z nich stát hlavní prostředek k odstranění potratovosti, infanticidy i sebevražd neprovdaných matek, ale také prostředek pro zmírnění kojenecké úmrtnosti. Takto organizované porodnice vznikly kromě Prahy také v Brně a v Olomouci. Pobyt byl placený a výše částky pak určovala i standardy pobytu v odděleních první, druhé nebo třetí třídy. Kdo chtěl vstoupit do porodnice bezplatně, musel být narozen ve městě, nebo zde alespoň deset let bydlet. K tomu bylo potřeba osvědčení o chudobě od faráře. Pobyt v porodnici byl anonymní, každé rodičce bylo přiděleno číslo. Středem zájmu veřejné péče nebyly samozřejmě jen matky, ale také jejich děti. Novorozenci - poté co je pokřtil farář – byli předáni matce, která si je mohla vzít s sebou, nebo je nechat v porodnici. Porodnice musela být bezprostředně napojena na ústavy péče o opuštěné děti – nalezinec a sirotčinec. V první instituci byly děti do šesti let a ve druhé od šesti let do patnácti, což byla hranice pro státem zajišťovanou institucionální péči pro nezletilce. Děti se samozřejmě z nalezince i sirotčince mohly dostat i dříve, pokud si je vyzvedli rodiče nebo se dostaly do pěstounské péče. V případě úmrtí měly nárok na bezplatný pohřeb. Základní problém tyto instituce neřešily, protože jich bylo málo a navíc neodpovídaly základním hygienickým požadavkům. Smutným poznatkem první poloviny 19. století byla skutečnost, že nalezince nezmenšily ani počet infanticid (nehledě na velkou úmrtnost novorozenců a kojenců v podobných ústavech), ani četnost odkládání dětí a potratů. Naopak uspíšily praxi odkládání i manželských dětí.

Nalezince

neřešily

ani

sociální

situaci

a nenapomohly nijak k jejich morální rehabilitaci.

16

těhotných

svobodných

žen

Vezmeme-li v úvahu, že tvůrci zákonů byli muži, vlivnými představiteli církve byli rovněž muži, nemůžeme se vůbec divit, že veškeré důsledky chtěného nebo nechtěného početí a všechny problémy s tímto spojené, nesla většinou žena. Mimomanželské vztahy, včetně těch, v nichž se rodí děti, nejsou jediným rysem moderní rodiny a manželství, který se vyskytoval v osobních vztazích mezi dělnickou třídou již dříve. Lidé z této vrstvy často projevovali jistou neochotu vstupovat do formálních svazků. Nesezdaná soužití byla známá vždycky, ale mnohem běžnějšími se stala mezi dělnictvem z počátku 19. století, které se snažilo vyhnout velkým výdajům za svatbu a zároveň jakémukoli trvalému závazku. Z církevního sňatku se prakticky nemohl vyvázat nikdo, kromě bohatých a mocných.20

1.4.

Samoživitelky na přelomu 19. a 20. století

Půda, jako základní zdroj obživy, představovala až do druhé světové války největší bohatství. Proto bylo vlastnictví půdy zásadním kritériem pro uzavírání manželství. V myslích starších žen jsou stále živé vzpomínky na léta, kdy neměly příležitost svobodně se rozhodnout při výběru životního partnera. Podstatnou roli sehrávaly hlavně majetkové poměry. Na přelomu 19. a 20. století a někde ještě do druhé světové války, bylo hlavním aspektem pro uzavírání manželství dědictví, které umožňovalo osamostatnění nově založené rodiny. Snaha rodičů provdat dcery za majetné starší muže, kterými byli často i vdovci, byla logická. Před svatbou bylo prvořadé vědět, zda snoubenka není těhotná, nebo dokonce svobodná matka. I to byla příčina, proč se rodiče snažili své mladé dcery ze strachu z jejich otěhotnění

co

nejdříve a dobře vdát. Láska a cit se nakonec stávaly

nepodstatnými a ekonomický zřetel

a zajištění rodiny splňovaly nejdůležitější

kritérium, především u žen. Často se také ze svobodných matek z chudších vrstev stávaly prostitutky. Jednalo se o ženy, které měly sexuální služby předem sjednané za dohodnutý finanční obnos nebo naturální dar. Honorář zprostředkovávaly dohazovačky a úplatu vybíraly předem. Těmto ženám se říkávalo běhny, kuroty nebo prostitutky.

20

GOODY, J. Proměny rodiny v evropské historii. Praha: NLN, s.r.o., 2006, s.157

17

Svobodné matky, které zůstaly samy a nevdaly se, provozovaly i jiný druh prostituce. Udržovaly sexuální styky s vybraným okruhem mužů, většinou vdovců, starších mládenců či opuštěných mužů. Čas od času k nim odcházely na noc. Nejvýše měly pět mužů. Touto formou si svobodné matky vydělávaly na živobytí pro sebe a své malé dítě. Některé ženy si oblíbily jen jednoho muže, se kterým však nežily spořádaný život. Lidé je označovali prespankami. Nárůst počtu svobodných matek byl zaznamenán za období válek, kdy muži odcházeli do boje. Ženy zůstávaly doma samy a otěhotněly bez určení otcovství. Nemanželským dětem se pak říkalo „parchanti“.

1.5.

Společenské změny při nástupu industriální společnosti

Veškeré změny rodiny obecně souvisely vždy se změnami ve společnosti. V nových podmínkách tovární výroby znamenalo zaměstnání, zejména pro ženy, něco zcela jiného než dříve, neboť vyžadovalo, aby zaměstnanec trávil dlouhá časová období mimo domov. Prakticky poprvé v dějinách se práce – alespoň pro morální většinu, která stanovovala normy – ocitla v konfliktu s rolí v domácnosti. Vedlo to k posílení důrazu, kladeného na „morální mateřství“, které hlásalo, že péče o děti a vedení domácnosti jsou pro manželky nejhodnotnější, nejvíce uspokojivou životní rolí. V raných průmyslových společnostech mnoho neprovdaných žen pracovalo například v textilním průmyslu nebo v domácí službě. Za druhé průmyslové revoluce se ženy začaly prosazovat v mnoha úřednických profesích, vytvořených novým průmyslem a státní správou. Postupně se začal klást větší důraz na střední a vyšší vzdělání žen, zesílil vliv ženských hnutí a rozšířily se mechanické pomůcky, které ulehčovaly domácí práce. S tím souvisela potřeba peněz, aby si lidé mohli opatřit nejen tyto pomůcky, ale i další spotřební zboží ze stále se rozšiřující škály, využívat nových služeb a možností trávení volného času. Tyto jevy spolu s tím, že manželství bylo stále méně bezpečné a trvalé způsobily, že se „zaměstnaná žena“ stala ve společnosti normou. Nejdůležitějším aspektem industrializace byl rozpad rodinné skupiny jako ucelené výrobní jednotky. Když ženy začaly být přijímány do zaměstnání samy za sebe, staly se potenciálně finančně nezávislé. Už nebyly nuceny setrvávat v neuspokojivém

18

vztahu. Mohly se živit samy, alespoň prací na částečný úvazek, kterou později začal stát doplňovat sociálními dávkami. Stále běžnější zaměstnávání žen vneslo do rodinného života dramatické změny. Porody a péče o děti znamenaly očividně při práci mimo domov překážky.

Shrnutí na téma postavení matek – samoživitelek v minulosti Ženy, které porodily mimo manželství, to měly ve většině společenství nesnadné. Na základě náboženských, mravních a právních postojů ještě i v devatenáctém století byla svobodná matka chápána jako deviantní, nezodpovědná a nebezpečná osoba. Pohlíželo se na ni jako na padlou ženu nebo jako na prostitutku. Neprovdaná matka byla představována jako archetyp pohlavní ženy, ženy, která nebyla v rámci manželství podřízena muži. V představách lidí a ve skutečnosti však nebyly svobodné matky vždycky tak očerňovány. Spíše byly předmětem soucitu a v některých částech Evropy je (i jejich děti) společnost přijímala a chápala jejich neutěšené postavení, třebaže neakceptovala jejich morálku. Pokusy vytlačit svobodné matky na okraj společnosti a trestat je přesto pokračovaly i v devatenáctém století, kdy dokonce zintenzivněly. Nepřehlédnutelné je však i to, že tyto ženy začaly dostávat státní zaopatřovací příspěvky. Koncem období zmírňoval tyto snahy kárat a trestat určitý soucit. Soudobí pozorovatelé se domnívají, že zjevně stoupající počet nemanželských dětí měla na svědomí urbanizace. Velkoměsta, jak tvrdila v roce 1907 německá feministka Marianne Weberová21, s sebou přinesla narušení tradičních společenských komunit a destabilizovala manželství a morálku. Skutečnost, že většina svobodných matek měla jen něco málo přes dvacet let nás vede k předpokladu, že tyto ženy věřily, že se v jejich případě jedná o vážnou známost a očekávaly, že se za otce svého dítěte provdají. Testování plodnosti žen před sňatkem bylo v Evropě, zvláště pak na venkově, běžnou praxí. Počet nemanželských dětí ve městech nebyl ale vyšší než na venkově. Nejnaléhavějším problémem svobodné matky byly spíše praktické a finanční obtíže samoživitelky, která musí zároveň pečovat o dítě, než pocity studu a ztracená ctnost. Právě to byl

21

Marianne Weberová (1870-1950) byla ženou známého sociologa a ekonoma Maxe Webera. Marianne byla žena velmi vzdělaná, vystudovala dějiny umění, právo a filozofii, a tak měla předpoklady dokončit dílo svého muže. Později se stala zemskou poslankyní, která vehementně bránila práva žen.

19

důvod, proč svobodné matky již v devadesátých letech devatenáctého století začaly přitahovat zájem feministických aktivistek.

20

2. Vliv feminismu a genderu na postavení samoživitelek V této kapitole diplomové práce bych se ráda pozastavila i u problému feminismu, který velmi úzce souvisí s problematikou, kterou ve své diplomové práci řeším. To, že muži zamezili ženám přístup k vyššímu vzdělání a profesionální kariéře, že jim bránili v ekonomické nezávislosti, že s provdanými ženami nakládali jako s majetkem, to všechno byly praktické důsledky zjevné diskriminace, které vyburcovaly první vlnu feminismu.22 Muži, zvláště pak příslušníci nové střední vrstvy, si tak zlepšovali své postavení na úkor žen. Boj mezi pohlavími je tak starý jako boj mezi třídami, ale jeho formy jsou daleko složitější, protože muži potřebovali ženy nejenom jako pracující dobytek, ale také jako matky, milenky a manželky. Formy boje mezi pohlavími jsou často zjevné, brutální, ale častěji probíhají skrytě. Ženy ustupovaly nadřazené síle, ale odpovídaly svými zbraněmi, z nichž hlavní bylo zesměšnění mužů. Ujařmení poloviny lidského rodu druhou polovinou způsobilo a dodnes působí oběma pohlavím obrovské škody: muži na sebe vzali charakteristiky vítězů a ženy charakteristiky obětí. Žádný vztah mezi mužem a ženou, dokonce ani dnes a dokonce ani mezi těmi, kdo vědomě protestují proti mužské nadvládě, není prost této kletby – u mužů je to pocit nadřazenosti a u žen pocit podřízenosti. 23 Freud, který bezpochyby věřil v mužskou nadřazenost, se bohužel domníval, že ženský pocit bezmocnosti byl způsoben domnělou lítostí a faktem, že nemají penis, a muži že jsou si nejistí, protože mají domnělý univerzální „strach z kastrace“.

22

ABRAMSOVÁ, L. Zrození moderní ženy. Brno: CDK, 2005, s.260 „Přišla však doba, kdy se ženy začínají vzpírat své tisíciletími určené roli. Začínají své mateřství, péči o rodinu, bytí předmětem sexuálního zájmu mužů a opatrování domova považovat za něco méněcenného a nejrůznějšími formami od pokusů otrávit mužům jejich touhu něco dokázat po zvláště v USA rozšířené zanedbávání výchovy vlastních dětí ve jménu budování kariéry se proti této vůli, pro niž jsou nenahraditelné, bouří. Stejně jako výměna přírodou určených biotopů mezi hrošíkem liberijským a zmijí písečnou (které by to vůbec nenapadlo) nebo odchod Negrů do Grónska a Eskymáků do Afriky (některého by to napadnout mohlo, ale ihned to zavrhl jako blbost) by nemohla dopadnout dobře, nemůže dobře dopadnout (a ani nedopadá) ženská snaha o život v mužském stylu. Ony to některé dotáhnou až na ředitelky Ostravsko – karvinského revíru, ale ať mi nikdo neříká, že jsou šťastnější než ty, které doma ve vyluxovaném obýváku očekávají se svačícími dětmi příchod a pohlazení manžela.“ Citace z HAUSMANN, J. Základy mužského šovinismu. Ústí n. L. : RENECO, 2002, s. 89 23

21

Vládá mužů nad ženami se podobá nadvládě jedné skupiny nad jinou bezmocnou skupinou obyvatel. Uplatňování síly nad slabšími tvoří podstatu stávajícího patriarchátu, právě tak jako je podstatou nadvlády nad rozvojovými zeměmi, nad dětmi, nad dospívajícími, nad seniory. Narůstající hnutí za osvobození žen má mimořádný význam, protože je hrozbou pro princip moci, z něhož žije současná společnost, tj. pokud ženy jasně považují za osvobození to, že se nebudou chtít podílet na nadvládě mužů nad jinými skupinami, jakou je např. nadvláda nad koloniálními národy. Jestliže hnutí za osvobození žen dokáže stanovit svou vlastní roli a své vlastní úkoly, pak jako představitelé „protisíly“, budou mít ženy hlavní vliv na boj za novou společnost.

2.1.

První vlna feminismu

První vlna feminismu vzešla z ženské otázky, která se stala aktuální již ve třetí čtvrtině 18. století. Po francouzské revoluci se na evropské intelektuální scéně začaly objevovat progresivní vlny kritiky podmínek žen. Byly navrhovány reformy, které měly napomoci ke zlepšení postavení ženy v rodině, při vzdělávání, na pracovišti i ve státě. Při diskusích na téma práv jednotlivce se dostaly ke slovu feministické myšlenky. Slovo feminismus, které pochází od Francouzky Hubertine Auclertové, se začalo objevovat a všeobecně používat v 90. letech 19. století. Feminismus byl reakcí na skutečnou diskriminaci žen ve veřejném i soukromém životě. Nové podmínky vytvořené průmyslovým kapitalismem ještě více diskriminovaly

ženy,

zatímco

muži

měli

přístup

k vyššímu

vzdělávání

a profesionální kariéře. V padesátých a šedesátých letech 19. století se ženy začaly ve významné míře sdružovat. Chtěly totiž zpochybnit své podřízené postavení v evropské společnosti. Rostly ženské aktivity zaměřené na zlepšování vzdělání, zaměstnání a na oblast právní a morální reformy. Do konce roku 1900 už ženské hnutí existovalo ve většině států, včetně všech západoevropských a severských zemí, Ruska a rakousko-uherské monarchie. V letech 1906-1919 získaly ženy ve většině evropských zemí hlasovací právo. Tomuto úsilí žen se říká první vlna feminismu. Šlo o více než jen volební právo. Došlo k zásadním změnám v tom, jak vnímaly ženy sebe samotné, i v tom, jak na ně pohlíželi muži. Organizovaný feminismus byl aktivní protest proti skutečné

22

diskriminaci žen na rozličných polích veřejného i soukromého života: v manželství, ve vzdělávání, na pracovišti, u soudu i v politice.

Hybným momentem pro formaci organizovaného feminismu byla politická a ekonomická změna. Ženy kritizovaly zákony, ve kterých bylo zakotvené podřízené postavení žen pro manželství, rozvod, správu majetku a péči o děti. V roce 1878 se konal první mezinárodní ženský kongres v Paříži. Konstatoval, že v každé zemi je žena v podřízeném postavení, a že je třeba revidovat celou občanskoprávní legislativu tak, aby byla zavedena absolutní a dokonalá rovnost obou pohlaví. K požadavkům patřilo ustanovení o rozvodu, uznání stejných dědických práv a zrušení mravnostní policie. Na sklonku 18. století se ozývaly hlasy po vzdělání dívek a žen, i když první obhájci v ženském přístupu ke vzdělání nespatřovali cestu k nezávislosti a svobodě. Angličtí evangelikové byli přesvědčeni, že by se ženy měly vzdělávat v praktických dovednostech potřebných pro manželství, mateřství a domácnost, nikoli pro vlastní rozvoj samotné ženy.24 Dokonce ani všechny představitelky feminismu nebyly toho názoru, že vzdělávání žen umožní ekonomickou nezávislost na mužích. Na konci 19. století byly některé instituce ochotny přijímat ženy na přednášky, byly učiněny první pokusy otevřít vyšší vzdělávací instituce širším vrstvám žen. Od 60. let 19. století už ženy získávaly univerzitní vzdělání po celé Evropě, zatím ale ve velmi malém počtu. Ovšem i vzdělané ženy narážely na odpor zaměstnavatelů a byly nuceny pracovat v méně významných a hůře placených odvětvích. První světová válka přinesla rozhodující okamžik ve vnímání ženské otázky. Během války ženy pracovaly ve zbrojním průmyslu, účastnily se bojů na frontě, byly ošetřovatelkami. Marie Gouzeová napsala Deklaraci ženských práv, založenou na Deklaraci lidských a občanských práv, která se stala hlavním ústavním dokumentem revoluce. V 19. století se feminismus více rozvinul v USA a většina vůdčích osobností ženských hnutí v jiných zemích považovala americké ženy za svůj vzor. K nejvýznamnějším událostem počáteční fáze feministických hnutí v Evropě patří petice 1500 žen, která byla předložena britskému parlamentu v roce 1866. Požadovala v rámci uvažovaných reforem volebního systému zavést i plné hlasovací

24

ABRAMSOVÁ, L. Zrození moderní ženy. Brno: CDK, 2005, s.270

23

právo pro ženy. Petice byla ignorována. Na počátku 20. století vznikala ženská hnutí ve všech hlavních evropských zemích, ale i v Austrálii a na Novém Zélandě.

2.2.

Druhá vlna feminismu

Po roce 1920 zažilo feministické hnutí několik desetiletí úpadku. Volební práva pro ženy byla ale tou dobou ve většině západních zemí už uznána. Na konci 60. let se ženská hnutí opět ocitla v popředí a od té doby již po více než čtvrt století sehrávají významnou úlohu po celém světě, včetně řady rozvojových zemí. Svobodomyslnost šedesátých let podpořila tažení za ženská práva. Ženská hnutí nové doby se zabývají daleko širším spektrem problémů. Požadují právo na potrat, změny v zákonech o rozvodu nebo rovnoprávnost na ekonomickém poli. V roce 1966 založila Betty Friedanová NOW (National Organisation for Women)25, jejímž cílem bylo zrušení diskriminace žen v zaměstnání, legalizace potratů a získání podpory státních institucí pro mateřské školy. V 70. letech se feminismus rozdělil do několika proudů – radikálního, který považoval ženu za lepší část lidstva, a liberálního, který zdůrazňuje jinakost ženy. V roce 1972 bylo univerzitám nařízeno, aby zajistily oběma pohlavím stejné možnosti při přijímání studentů, profesorů a ostatního personálu. Byl zrušen zákon zakazující potraty v prvních třech měsících těhotenství. Hlavním cílem feminismu je dovést emancipaci do důsledků, to znamená vytvořit podmínky k tomu, aby mohla být práva naplňována v praxi, v běžném životě. Feminismus 80. a 90. let kritizuje vše, co se ve společnosti projevuje „mužsky“, protože muži řídí svět z nejvyšších pozic a podle mužského způsobu nazírání na svět se formuje vše, přes politiku, zábavní průmysl, obchod, až po sexualitu. Feministky poukazují na to, že muž je ochoten uznat ženu za rovnocennou bytost, ale není schopen se s tímto nazíráním na ženství ztotožnit. V jeho mysli přetrvávají zastaralé předsudky o tom, že žena je jen doplňkem muže, bytost, která ho má

25

Betty Friedan (1921 – 2006) psycholožka a novinářka, po pětiletém výzkumu napsala knihu The Feminine Mystique (Ženská mystika). V USA poprvé vyšla roku 1963 a odstartovala druhou vlnu feminismu. Stala se vůdčí politickou aktivistkou slavné celonárodní organizace NOW (National Organisation for Women), bojující zejména za rovné pracovní a společenské příležitosti.

24

zahrnovat péčí, kdykoli péči potřebuje, být mu po vůli, kdykoli má sexuální touhu, vychovávat děti a zodpovídat za spokojenost celé rodiny. Použiji zde slova proslulého analytika lidské duše a společnosti – Ericha Fromma26, který uvádí, že historikové v budoucnu budou referovat o tom, že nejrevolučnější událostí dvacátého století bylo zahájení osvobozování žen a pád mužské nadvlády.

Avšak boj za osvobození žen teprve začal a odpor mužů nelze přeceňovat. Jejich celý vztah k ženám byl založen na jejich údajné nadřazenosti a muži se již začali cítit nepříjemně a pociťují úzkost, když jsou konfrontování se ženami, které mýtus mužské nadřazenosti odmítají.27

Nadvláda mužů nad ženami začala před šesti tisíci lety v různých částech světa. Od té doby „spojení muži“, kteří si podmanili ženy, dobyli nejenom společnosti Středního východu a Evropy, ale většinu světových kultur. Toto vítězství mužského pohlaví nad ženským bylo v lidském rodu založeno na ekonomické moci mužů a na vojenské mašinérii, kterou vybudovali. Teprve čas ukáže, bude–li 21. století stoletím žen, zatím – na jeho počátku, to tak rozhodně nevypadá.

2.3.

Genderové role

Téma rovných příležitostí, tak jako předchozí téma feminismu, velmi úzce souvisí s problematikou, kterou se ve své diplomové práci zabývám. Právě díky feministickým hnutím se v současné době dostává do popředí téma politiky rovných příležitostí, což je velmi důležité pro uplatnění samoživitelek na trhu práce. V tísnivé situaci jsou samoživitelky, které z nejrůznějších důvodů nemají práci vůbec, nebo jsou přinuceny pracovat, opět z nejrůznějších důvodů, na místě neodpovídajícím jejich kvalifikaci. Vztahy mezi zaměstnanci a zaměstnavateli

26

FROMM, E. Mít, nebo být? Praha: AURORA, 2001, s. 220-222 SOMMEROVÁ, O. O čem sní muži. Slávka. Praha: 2005, s. 366. Citace z knihy od Roberta Blye: „Dnešní muži si začínají uvědomovat, že vzory mužství, které vytváří populární kultura, jsou najednou nepostačující. Muž se jimi už jednoduše nemůže inspirovat. Do svých pětatřiceti let si uvědomí, že představy o ideálním, tvrdém a opravdovém muži, které si odnesl ze střední školy, ve skutečnosti neplatí. Tehdy se muž otevírá novým představám o tom, čím je nebo čím by mohl být. Od dob průmyslové revoluce v mužích neustále narůstá frustrace, která dnes dosáhla takové hloubky, že ji již nelze přehlížet.“ 27

25

upravuje především Zákoník práce. Zaměstnavatel je povinen zajišťovat rovné zacházení se všemi zaměstnanci, pokud jde o jejich pracovní podmínky, odbornou přípravu a příležitost dosáhnout v zaměstnání kariérního postupu. Dále nesmí diskriminovat zaměstnance z důvodu rasy, barvy pleti, pohlaví, sexuální orientace, víry a náboženství, politického a jiného smýšlení, členství nebo činnosti v politických stranách, odborových organizacích a hnutích, zdravotního stavu, věku, manželského a rodinného stavu nebo povinnosti k rodině. Zásady zakotvené v zákoníku jsou zaměstnavatelé povinni dodržovat i vůči osobám, které se o pracovní místo teprve ucházejí. Rovné zacházení by mělo dominovat již při výběru zaměstnanců, při jejich kariérním postupu, hodnocení, vzdělávání, ale i při propouštění. V praxi se ale můžeme setkat i s opačnými případy, kdy přes zájem žen o postup v zaměstnání, jsou povyšováni převážně muži. Metod, které v naší společnosti nejsou využity, ale kterými by se dalo přispět k lepšímu uplatnění i žen samoživitelek na trhu práce je mnoho. Jedná se zejména o supervize. Tato metoda je zejména účinná v situaci, kdy se samoživitelka vrací po rodičovské dovolené do práce a je potřeba, aby se rychle zapracovala. Další vhodnou metodou je mentoring, který umožňuje předávání zkušeností mezi zaměstnanci, přispívá k podpoře profesního rozvoje žen a k rozvoji vzájemné ženské solidarity. Vzhledem k přetrvávající přímé i nepřímé diskriminaci na základě pohlaví, jsou supervize či mentoring mezi ženami vhodné též proto, že jim umožňují sdílet zkušenosti, překonávat společné překážky a řešit obdobné problémy. Další formou podpory je tzv. networking – síťování. Tímto se rozumí spolupráce různých ženských skupin, realizovaná většinou mezi různými organizacemi s podobným zaměřením. Součástí se stávají interní podpůrné ženské skupiny, které sdružují zaměstnankyně jedné organizace. V rámci networkingu je možné pořádat společná diskusní setkání, specifické vzdělávání, formulovat společné cíle nebo navrhovat nejrůznější opatření, podporující rovnost příležitostí. Mezi opatření, která by mohla velmi výrazně usnadnit zapojení samoživitelek do pracovního procesu bych zařadila tyto:

26

•

změna pracovní doby - ženám by jistě pomohla možnost zkráceného úvazku, flexibilnější pracovní doba, stlačený pracovní týden nebo i volná pracovní doba;

•

práce na dálku – tato forma je velmi výhodná pro ženy samoživitelky, ale u nás zatím málo rozšířená. Jedná se o možnost pracovat částečně nebo zcela doma a to obvykle s využitím internetu a telefonu;

•

rychlý

návrat

do

zaměstnání

–

v úvahu

připadá

dohoda

se

zaměstnavatelem, kdy žena dochází pouze na pravidelné organizační porady prvního půl roku. V druhém půlroce by mohla pracovat na poloviční úvazek, a teprve po roce postupného začleňování pracuje na plný úvazek, s flexibilní pracovní dobou; •

zapojování samoživitelek na mateřské dovolené – je vhodné tyto ženy pravidelně informovat o dění na pracovišti, například formou e-mailového zpravodaje, nebo nabídkou supervize, která rovněž napomáhá rychlejšímu zapracování;

•

děti na pracovišti – ze zahraniční praxe jsou známa pracoviště, kde děti s rodiči tráví určitý čas. Prostupnost rodinného a pracovního prostředí by se u velké části pracovišť dala zvýšit vyčleněním prostoru pro kojení nebo přebalování, zavedením dětských koutků a provozem firemních jeslí nebo školky v případě velkých organizací. 28

Některé ze zmiňovaných opatření zní v našich podmínkách velmi nereálně, neboť pro většinu zaměstnavatelů je daleko jednodušší a levnější investovat do zaměstnance – muže, s nímž podobné problémy nebudou.

28

Gender management. Vybrané texty. Gender centrum Fakulty sociálních studiií MU. Brno:

2004, s. 7

27

3. Nepříznivý společenský vývoj v ČR po roce 1989 Aktuální trendy demografického vývoje vyvolávají otázku, proč se tak poměrně velký počet dětí rodí mimo manželství. Tyto děti se rodí buď nesezdanému páru nebo osamělé neprovdané matce (bez partnera), tedy do neúplné rodiny. Neúplné rodiny, rodiny samoživitelek, nejsou pouze výsledkem mimomanželské plodnosti, ale vznikají především následkem rozvodu manželství. Ročně dojde k rozpadu kolem 20 tisíc rodin s nezletilými dětmi, rozvodem je tak každý rok „zasaženo“ kolem třiceti tisíc dětí (28,7 tisíc v roce 2005).29 Také v České republice zmíněné trendy odrážejí rozšíření nových forem rodinného života, podobně jako v jiných evropských státech. Tato situace je nebo by měla být reflektována rodinnou, respektive sociální politikou státu. Při analýze důvodů, proč dochází k šíření nových rodinných vzorců a způsobů, jak na tyto nové formy rodiny reagovat, je možné se inspirovat delšími zkušenostmi především skandinávských a západoevropských států v této oblasti. Představitelé neúplných rodin vyjadřují oproti (ne)manželským párům větší subjektivní potřebu sociálních dávek, hlavně proto, že se i z důvodu objektivně nižšího počtu ekonomicky aktivních členů častěji dostávají do nepříznivé finanční situace. Oprávněné nároky osamělých rodičů na vyšší sociální příspěvky však mohou některé

lidi

vést

k

fiktivnímu

stylizování

se

do

pozice

samoživitelů,

předpokládajícímu vyšší celkový finanční přínos pro rodinu (při dodatečném započtení příjmu „zapřeného“ partnera). V této souvislosti se často diskutuje, zda dynamický nárůst počtu dětí narozených neprovdaným ženám v posledních letech, není do jisté míry ovlivněn také předpokladem pro získání vyšších sociálních dávek, určených rodinám samoživitelů. Především by to mohl být motiv hlavně pro ženy s nízkým vzděláním, neboť dvěma ze tří žen se základním vzděláním se děti nerodí do manželství. Navíc obecně platí, že s nízkým vzděláním jsou spojeny relativně nízké příjmy, zakládající pravděpodobnější nárok na sociální příspěvky.

29

KUCHAŘOVÁ, V. Internet Aktuální problémy rodinné politiky s ohledem na specifika různých fází rodinného cyklu [online]. c 2007 [cit. 19. prosinec 2007]. Dostupný z www:.

28

Jedním z rysů demografického vývoje populace České republiky po roce 1989 je zvyšující se počet a podíl dětí narozených mimo manželství. V roce 1990 se narodilo mimo manželství 11 tisíc dětí, tj. 8,6 % všech narozených dětí, v roce 2005 pak téměř 33 tisíc, tj. 32 % všech dětí. Tento vývoj byl způsoben několika faktory. Na jedné straně došlo k významnému poklesu intenzity sňatečnosti, a to jak u osob svobodných, tak rozvedených a ovdovělých, došlo však

i ke snížení plodnosti

vdaných žen. Znamená to, že počet dětí narozených v manželství se významně snížil (ze 120 tisíc na 70 tisíc). Intenzita plodnosti nevdaných žen se naopak zvýšila. To vše vedlo k růstu zastoupení dětí narozených mimo manželství. Z hlediska rodinného stavu matky se mezi roky 1990 a 2005 zdvojnásobil počet dětí narozených rozvedeným matkám, u svobodných matek byl zaznamenán nárůst více než trojnásobný. Velmi diferencujícím znakem, a to nejen mimomanželské plodnosti, je výše vzdělání. Podle dat české demografické statistiky se ukazuje, že nejvyšší podíl mimomanželsky narozených dětí vykazují ženy se základním vzděláním (68 % v roce 2005), naopak ženy s vysokoškolským vzděláním přivádějí děti častěji do manželského svazku (86 %). 30 Vznikají tak nepříznivé podmínky pro výchovu dětí, neboť na jejich matky působí celá řada negativních faktorů – stres, nezaměstnanost, sociální nejistota, zklamání z vlastní neúspěšnosti, společenská izolovanost, nevhodné bytové podmínky, stísněný životní prostor.

3.1.

Fenomén současnosti - rozvod

Dříve než se začnu zabývat jedním z důvodů, kdy se z vdaných žen stávají ženy samoživitelky – tj. rozvodem, chci pro úplnost uvést i důvody jiné. Podle statistik, jak již bylo zmíněno, pochází nejvyšší procento žen samoživitelek z řad žen s pouze základním nebo velmi nízkým vzděláním. Z tohoto faktu lze soudit, že i jejich partneři, otcové jejich dětí, budou mít podobné zázemí. Důvody, proč partner ženu opouští, nebo s ní žije v nesezdaném soužití, jsou ve většině případů ekonomické. Nepříliš vysoký příjem muže nezajišťuje partnerce ekonomickou jistotu, navíc tito muži bývají často bez zaměstnání a tudíž se domnívají, že bez nich na tom žena i s dítětem, s možností sociální výpomoci, bude lépe. Další skupina žen 30

KUCHAŘOVÁ, V. Internet Aktuální problémy rodinné politiky s ohledem na specifika různých fází rodinného cyklu [online]. c 2007 [cit. 19. prosinec 2007]. Dostupný z www:.

29

samoživitelek prošla manželstvím, někdy dokonce několika, s doprovodnými rysy některého negativního sociálního jevu jako je domácí násilí, alkoholismus partnera aj. a vidí své postavení jako jediný způsob, jak zajistit sobě a dítěti alespoň důstojnou, když ne ekonomicky úspěšnou existenci. Další ženy samoživitelky se cíleně rozhodly být samy s dítětem, přes mnohá výchovná úskalí, která tento typ soužití přináší. V tomto případě se jedná většinou o ženy s vyšším vzděláním, ekonomicky nezávislé a cíleně soběstačné. Rozvod se podle sociologů řadí mezi projevy tzv. „sociální patologie“. Má četné rozporné charakteristiky. Může být považován za

určité

základní společenské

sanační opatření, které má zamezit nesouladu a těžkým konfliktům mezi manželi. Mělo by se jím ukončit problematické spolužití manželů a umožnit jim oběma další životní perspektivy. Tyto základní předpoklady, pro které je rozvod obecně akceptován, se bohužel ne vždy naplňují. Očekávané pozitivní změny se mnohdy vůbec neobjeví, naopak dochází k další frustraci, stresu a konfliktům, i v době po rozvodu. Období, které předchází vlastnímu rozvodu, se vyznačuje třemi stadii: •

manželský (rodinný) nesoulad, který vzniká z více či méně podstatných rozporů, ve kterých se prokazuje snížená schopnost partnerů najít vhodné kompromisy a vzniklé rozpory řešit;

•

manželský (rodinný) rozvrat, ve kterém jde o podstatnější postižení některé ze základních rodinných funkcí (emoční, ekonomické, výchovné). Rodinný rozvrat může být akutní nebo dlouhodobý. V některé ze svých fází může přejít v rozvod;

•

rozvod. Rozvod je formálně právním ukončením manželského vztahu dvou jedinců, krajním řešením v procesu rozvratu manželství. Rozvod na rozdíl od rozvratu je deklarován, a to tím, že do celého děje, který byl předtím pouze součástí rodinného života vstupují úřední instituce, jako např. soudy, právníci, oddělení péče o dítě aj.

Vedle velkého počtu rodin, které se rozvedly a z nichž pochází nejvyšší procento žen samoživitelek, existuje značný počet nepříliš dobře zjistitelných rodin, které žijí

30

v trvalém rodinném rozvratu, s výrazným narušením rodinných funkcí. Někdy hovoříme o rozvodu nedeklarovaném.31 V procesu rodinného nesouladu, rozvratu a rozvodu se jen výjimečně může stát, že by alespoň jeden z manželů citově či jinak nestrádal. A naprosto jistý je fakt, že těmito trpkými záležitostmi je výrazně ohrožen zdravý vývoj osobnosti dítěte, které rozvrat manželství prožívá. Dítě je vystavováno zvláštnímu druhu psychické zátěže, jehož důsledky nebývají často rozpoznány včas ani vlastními rodiči, či jinými blízkými osobami. Důsledky se totiž nemusí projevit bezprostředně a okamžitě, ale projevují se negativně ve vzorcích chování dítěte třeba až v období puberty, nebo dokonce až na začátku dospělosti. Za jeden z důsledků traumatických zážitků v tomto období je považováno např. uzavírání extrémně mladých manželství dívek i mužů – především z rozvedených rodin. Takto citově nezralí jedinci většinou nejsou schopni odhadnout váhu takových kroků, a tak se roztáčí spirála, kde se vše opakuje - jen o jednu generaci dále.

3.2.

Dopady rozvodu na děti

Po rozvodu se předpokládá zásadní obrat v permanentně konfliktní situaci, tedy uklidnění, obnovení duševní rovnováhy a zlepšení podmínek psychického zdraví celé rodiny. Ukončení manželského vztahu rozvodem nelze chápat jako jeho prosté přerušení a zmizení, nýbrž jako postupné uhasínání, jako citovou i sociální, někdy velmi pomalou transformaci. Rozvodová praxe však ukazuje, že v naprosté většině manželství pokračuje atmosféra plná napětí a stresu, která se formálně projevuje v často nekonečně opakovaných soudních řízeních o určení styku s dítětem, v soudních sporech o výživné, majetek aj. Dítě se opakovaně dostává k soudním znalcům na vyšetření, je těžce frustrováno, má-li se vyjadřovat, ke komu projevuje větší příchylnost, koho z rodičů si více váží, s kým by chtělo žít. Je obecně známo, že dítě se stává jakýmsi prostředníkem, přes kterého si rodiče vyřizují své účty. V důsledku trvalého stresu se objevuje v dítěti stále více napětí a úzkosti. Důsledkem bývá zhoršený prospěch ve škole, poruchy koncentrace a u chlapců se objevuje často

31

MATĚJČEK, Z., DYTRYCH, Z. Děti, rodina a stres. Praha: Galén, 1994, s.134

31

nárůst agresivity. Manželské spory trvající i dlouho po rozvodu jsou však ve skutečnosti pro dítě škodlivější, než rozchod rodičů sám o sobě.32 Při jednom rozsáhlejším průzkumu se ukázalo, že dítě z rozvedené rodiny je hodnoceno nejen učitelkami, ale i svými matkami, jako méně ctižádostivé a méně svědomité, více citlivé až přecitlivělé, více dráždivé a nervózní a méně oblíbené ve školním kolektivu. Z klinického hlediska jde o obraz dítěte s neurotickými symptomy, které mohou postupně vymizet úpravou rodinných poměrů, ale které mohou manifestně či latentně růst, až v klinicky vyjádřený obraz některé z dětských psychických poruch.33 V našich podmínkách hrají více než v řadě jiných evropských států či v USA důležitou roli vztahy k tzv. „širší rodině“, tj. dědečkům, babičkám, ale také strýcům, tetám a jiným členům rodiny. Tyto vnitrorodinné vztahy, které dítě potřebuje pro svoji identifikaci s dospělými, se velice často ruší, ruší se tím zázemí, které má dítě nejraději, a kde nalézá největší pocit jistoty a bezpečí. Zvláště zatěžující situací pro dítě je ta, kdy se převracejí role a kdy matka se i předškolnímu dítěti svěřuje s tím, jak je nešťastná, a žádá od dítěte pochopení a útěchu. U části matek, které dostávají dítě svěřeno do péče, vede zklamání v manželském životě ke zvýšené závislosti na dítěti. Toto nezdravé upnutí je pro rozvoj osobnosti dítěte svazující, značně mu ztěžuje zvládnutí úkolů spojených s jeho vlastním vývojem, často vede k četným negativním důsledkům v pozdějším životě.

3.3.

Neúplná rodina

Vliv nepřítomnosti jednoho z rodičů Rodina je významným zdrojem poznání povahy společnosti, protože na její půdě se reprodukuje a socializuje každý nový jedinec, který do rodiny přichází. Proto je přímo osudově provázána s kategorií dětství. Jde o období zásadních změn ve vývoji jedince, zejména v předškolním věku. Délka dětství se vlivem individuálních a společenských podmínek liší, je ovlivněna specifickými potřebami a mírou podpory dospělých. Šťastné dětství je pak zpětným ohlédnutím za takovou 32 33

ELIOT, J., PLACE, M. Dítě v nesnázích. Praha: Grada Publishing, 2002, s.101 MATĚJČEK, Z., DYTRYCH, Z. Děti, rodina a stres. Praha: Galén, 1994, s.136

32

fází života jedince, která jako uzavřené období neponechává nedořešené problémy, problematizující další životní fáze. Mezi ně patří například trpkost, smutek, komplexy a nejistoty. 34 V prvních měsících a letech se dítě těsněji přimyká k matce. Dítě se denně stává nezávislejším, postupně se naučí chodit, mluvit, samostatně zkoumat svět. Posláním matky je, aby dala dítěti pocit bezpečnosti v životě. Matčina láska je ve své podstatě nepodmíněná, matka miluje novorozeně proto, že je to její dítě, ne proto, že splnilo nějakou specifickou podmínku, či očekávání. Od šesti let začíná dítě potřebovat i lásku otcovu, jeho autoritu a vedení. Podle Fromma otec nepředstavuje svět přírody a domova, představuje druhý pól lidské existence: svět myšlení, svět lidských výrobků, zákona a pořádku, kázně, cestování a dobrodružství. Měl by to být otec, kdo dítě učí, kdo mu ukazuje cestu do světa. Zápornou stránkou otcovské lásky je to, že je třeba si ji zasloužit, že je možno ji ztratit, když člověk neudělá to, co se od něho očekává. 35 Nepřítomnost jednoho z principů – mateřského nebo otcovského v neúplně rodině může být později zdrojem psychických i jiných potíží jedince. Některé typy neuróz, jako posedlost, vznikají spíše na základě jednostranného připoutání k otci a jiné, jako hysterie, alkoholismus a neschopnost se prosadit a realisticky se potýkat s životem, jsou výsledkem připoutání soustředěného na matku.

3.4.

Výchova dítěte v neúplné rodině.

V této části práce bych se chtěla především zaměřit na dítě, které vyrůstá v neúplné rodině. Obyčejně si myslíme, že dětské potřeby dobře známe, protože jsme byli také dětmi a museli jsme si je také prožít. Avšak nemusí tomu být tak. V té době jsme je nejspíše nedovedli ani pochopit, ani pojmenovat. Na tomto místě uvádím dvanáct nejdůležitějších dětských psychických potřeb, jak je uvádí ve své knize Eduard Bakalář:36 •

potřeba určitého množství, kvality a proměnlivosti vnějších smyslových podnětů;

34

SEKOT, A. Sociologie v kostce. Brno: Paido, 2006, s. 201, 202 FROMM, E. Umění milovat. Praha: Český klub, 2001, s. 43-46 36 BAKALÁŘ,E. Průvodce otcovstvím. Praha: Vyšehrad, 2002, s.15 35

33

•

potřeba poznávání (experimentování) hraček a her odpovídajících věku;

•

potřeba prvotních citových a sociálních vztahů a to formou jejich bezpodmínečné lásky;

•

potřeba jistoty ve vztazích a z ní odvozený pocit základní životní důvěry – bezpečí;

•

potřeba určité stálosti, řádu a smyslu v podnětech, potřeba vedení, autority, disciplíny, režimu, srozumitelnosti světa, znát svá práva a povinnosti;

•

potřeba kontaktu v jeho různých podobách (při styku s vrstevníky, s malými i většími dětmi, soužití s jinými dospělými);

•

potřeba modelů vhodného, slušného řešení mezilidských konfliktů, potřeba mužského a ženského vzoru a zkušeností rodinného života;

•

potřeba identity (nezbytnost vědět kdo jsem, nezbytnost prožitku někam patřit, mít domov, teritorium);

•

potřeba samostatnosti, soběstačnosti, nezávislosti, tendence dělat věci po svém;

•

potřeba společenského uplatnění, sebevědomí a společenské hodnoty – nárok být respektován jako individualita;

•

potřeba otevřené budoucnosti či životní perspektivy;

•

potřeba spravedlnosti.

Dítě si potřebuje uvědomit svoje vlastní já, musí cítit, že je samostatnou osobností, která je druhými přijímána a uznávána. Znamená to, že ve společnosti musí přijmout určité role. Vývoj v neúplné rodině není ohrožen anonymitou, jako je tomu například v dětských domovech, ale přesto i tady se vyskytují určitá úskalí. Dítě, které žije jen s jedním rodičem má méně příležitostí seznamovat se s různými společenskými rolemi, méně jich vyzkouší, méně jich prožije. 37 Tento problém se vyskytuje hlavně u dívek, kde existuje obava, že si vytvoří zkreslený obraz muže, podle literatury nebo televize. Psychologové tvrdí, že období od jedenácti do dvanácti let je u dítěte obdobím identifikace s ženskou a mužskou rolí. Pokud jeden z těchto vzorů dítě postrádá, znemožní mu to vytvořit si vlastní identitu. 37

MÁROVÁ, Z., MATĚJČEK, Z., RADVANOVÁ, S., Výchova dětí v neúplné rodině. Praha: SPN, 1975, s.67

34

Neúplná rodina má i menší okruh přátel a tím má dítě méně příležitostí získat společenskou jistotu. Děti z rozvedených manželství bývají bázlivé, neukázněné a někdy i neoblíbené v kolektivu. Dítě, které vyrůstá v takové rodině začne v určitém věku přemýšlet o své situaci a stane se kritičtějším než ostatní, protože svou kritičnost obrací pouze na jednoho rodiče. Děti z neúplných rodin si potřebují rodiče s nímž žijí vážit více, než děti z rodin úplných, protože je jediný, na kterého se mohou spolehnout. Potřebují cítit ve svém rodiči tu nejvyšší autoritu. Je-li rodič na výchovu sám, mělo by k němu mít dítě plnou důvěru, aby se mu mohlo svěřit se vším. Základem výchovy je vztah vzájemné důvěry a náklonnosti. Jak se dítě vyrovná se vzniklou situací, ovlivňuje celá řada příčin, například: •

který z rodičů chybí v rodině;

•

způsob vzniku neúplné rodiny;

•

od kterého věku dítěte schází jeden z rodičů;

•

jaká byla osobnost chybějícího rodiče;

•

jakým způsobem je nahrazován;

•

jaká je osobnost dítěte;

•

jaké je sociální zázemí neúplné rodiny (ekonomická situace, tradice, hodnoty, pomoc rodičů).

Rozpad manželství a partnerství má hluboký vliv na mezilidské vztahy

mezi

manželi, mezi bývalými manželi a zejména mezi dětmi a rodiči. Současná nestálost manželských svazků ovlivňuje i ochotu rodičovské generace předávat majetek potomkům – tento převod se každopádně odkládá až na konec života z obavy, aby majetek nepadl do „cizích“ rukou. V případě rozvratu partnerství je nutná dohoda ohledně finanční podpory dětí, někdy i manželky a rozdělení majetku manželů. Tyto záležitosti mohou být velmi složité a drahé a je třeba obracet se na právníky a soudy. Následné střety a konflikty mají destruktivní vliv na rodinné i společenské vztahy, což zasahuje nejen rozvádějící se pár, ale dlouhodobě i děti. Ty pak někdy trpí nejistotou ve vztahu k rodičům, dochází u nich ke zhoršení školního prospěchu, nebo se objevují sklony k delikvenci a jiné negativní jevy.

35

Později se jádrem problému společenských vztahů mezi bývalými manželi stává dělení času, který děti s každým s rodičů tráví, v případě, že oba chtějí čas s dítětem sdílet. Takto získávají děti přímou zkušenost s emocionální stránkou rozpadu manželství, stává se dokonce, že je rodiče nutí, aby se přiklonily na některou stranu – nicméně oba rodiče i nadále tvoří jejich „rodinu“. Partnerský vztah lze ukončit, ale pokrevní příbuzenství, či rodičovství nikoliv. Rozvod navíc téměř vždy znamená spory a neshody, které děti velmi dobře vnímají. 38

Výchova je velice složitý proces, v němž se vzájemně ovlivňují ti, kdo vychovávají, i ti, kdo jsou vychováváni. Úplnost rodiny sama o sobě neznamená nic, rozhodně není zárukou štěstí a výchovných úspěchů. Znamená pouze výhodnější výchovnou situaci a lepší předpoklady k jejímu zvládnutí. Děti v úplné i neúplné rodině se vyvíjejí podle stejných biologických a psychologických zákonitostí a vztahují se na ně stejné výchovné zásady. Život jen s matkou či otcem přináší do výchovy některé zvláštní okolnosti. Jestli budou tyto okolnosti využity dobře nebo špatně, jestli přinesou dobré nebo špatné výsledky, o tom rozhoduje celá řada činitelů.

Biologické a psychologické potřeby dítěte

Výchova začíná již od prvních dnů života. K duševnímu rozvoji dítěte nestačí, aby bylo chováno v teple, klidu a bezpečí, aby dostávalo náležitou výživu a hygienickou péči. Vedle potřeb biologických má také důležité potřeby psychické, které musí být v náležité míře uspokojeny, aby se mu vedlo opravdu dobře. 39

Náležité množství podnětů z okolí rozvíjí u dětí aktivity a činnosti, které jsou nejdůležitější formou kontaktu živého tvora s okolím. Jejich přiměřené množství, kvalita a proměnlivost jsou důležité proto, aby se nervový systém dobře naladil a mohl plně fungovat. Pokud dojde v tomto časovém období ke stimulovému

38

GOODY, J. Proměny rodiny v evropské historii. Praha: NLN, s.r.o., 2006, s.185 MÁROVÁ, Z., MATĚJČEK, Z., RADVANOVÁ, S., Výchova dětí v neúplné rodině. Praha: SPN, 1975, s. 54

39

36

ochuzení, vzniká nebezpečí, že by dítě ani později nemuselo být schopno dobře se vyrovnávat s nároky normálního okolí.

Prvním učitelem dítěte je zpravidla matka, pak ostatní členové rodiny. Svět, ve kterém dítě doma žije musí mít nějaký smysl a řád. Dítě se pak učí svět objevovat, učí se co je dobré a špatné, co má dělat a co ne. Dítě se nejvíce naučí od těch lidí, které má rádo, kterých si váží a k nímž má dobrý vztah. Týká se to dětí v dětské společnosti, učitelů ve školce i ve škole a dalších lidí, se kterými si dítě setkává. Jestliže od začátku není nikdo, kdo by projevy dítěte odměňoval, kdo by měl radost z toho, co všechno už dovede, pak se dítě nejen méně naučí, ale bude i ochuzeno ve schopnosti učit se. Nejlepším prostředkem k uspokojování životní jistoty u dítěte je citový vztah.40 Jak jsem již na začátku této kapitoly uvedla, první citový vztah dítěte se vytváří obvykle k matce. V tomto období dítě poprvé prožívá pocit závislosti, který se dalším vývojem přetvoří v pocit jistoty a citového zázemí. Tady se kladou základy citového života, které budou pro dítě základem jeho vztahu k lidem i věcem. Jedná se o takové postoje jako je soucit, radost z radosti druhých, vědomí spravedlnosti, solidarita, obětavost. V tomto období se rozhoduje o tom, zda dítě později dokáže přijímat a také vracet lásku. Ve dvou letech se dítě seznamuje s nejdůležitějšími společenskými rolemi, poznává roli mateřskou, otcovskou, ví k čemu je babička i dědeček, co smějí a nesmějí sourozenci a v čem se od něho liší. Podle toho, jak se k němu chovají ostatní, přijímá dítě svou roli. Přejímá slovní obraty, gesta, způsoby, postoje k zaměstnání, k penězům, ale i ke kulturním a materiálním hodnotám. Od tří let si začíná mezi ostatními dětmi budovat uznání a ocenění. Dítě postupně vychází z rodinného kruhu a stává se samostatnou odpovědnou osobou. Výchova dítěte v neúplné rodině je normální výchovou, ale děje se za ztížených okolností. Pokud osamělá matka rozumí své situaci, znamená to, že je na dobré cestě. V případě, že se jedná o zaměstnanou matku, má velmi malý časový prostor na výchovu dítěte. Každodenní maratón povinností začíná ráno vypravením dítěte do školky nebo školy a končí večer úklidem, přípravou večeře a v případě školáka také přípravou do školy.

Mnohdy je proto výchova omezená jen na stručné příkazy.

40

MÁROVÁ, Z., MATĚJČEK, Z., RADVANOVÁ, S., Výchova dětí v neúplné rodině. Praha: SPN, 1975, s.57

37

Osamělá matka navíc velmi trpí obavami z onemocnění dítěte, neboť je tím ve většině případu ohroženo její zaměstnání a tím i možnost výdělku. Osamělá žena může mít snad výhodu v tom, že její výchovné působení je oproti úplným rodinám jednotné. Nastává zde větší nebezpečí jednostrannosti, pokud nemá možnost se poradit nebo rozdělit o zodpovědnost. Žije-li dítě s jedním rodičem, může mít dost jistoty i v tomto jediném vzájemném vztahu. Jejich ekonomická situace ale není tolik spolehlivá, osamělá matka s dítětem má méně jistoty v zaměstnání a má příliš velkou dávku odpovědnosti. Další složitý výchovný činitel je představován pohlavím dítěte. Chlapci jsou v tomto směru citlivější, zranitelnější a vnímavější než děvčata. Častěji mívají problémy z nedostatku autority a z nedostatku možnosti najít si imponující mužský vzor. Dívky jsou společensky přizpůsobivější, ale i jim chybí osoba, k níž by mohly prožít vztah nezávazného citového obdivu a podle toho si vytvářet představu o svém příštím životním partnerovi. Oběma pohlavím hrozí určité nebezpečí dlouhé citové nezralosti.

Obecně lze říci, že pozitivní zážitky z dětství pozitivně stimulují osobnost dítěte, zatímco zážitky negativní ji stimulují negativně. Zažitý a dítětem vnímaný model života rodiny, rolí, které jednotliví jeho členové zastávají a které jsou jim přisouzeny hrát, i míra identifikace s rodiči nebo s jedním z nich, mají zásadní vliv na budoucí chování jedince jako partnera i jako rodiče. Znamená to velmi často, že při řešení běžných situací, které později sám jako manžel nebo manželka a jako rodič musí řešit, se podvědomě řídí vzorem, který má vžitý ze své rodiny. Tento mechanismus se uplatňuje ještě markantněji při řešení konfliktních situací a manželských krizí. 41

U matek, které vychovávají dítě samy, se můžeme v některých případech setkat i s krajnostmi ve výchově. Matka například vidí v dítěti všechno, co jí po všem životním zklamání zbylo. Úzkostně si citové útočiště chrání a zapomíná, že dítě je samostatným lidským jedincem. Lpí na něm, chce je mít stále malým a závislým,

41

VESELÁ, R. a kol. Rodina a rodinné právo - historie, současnost a perspektivy. Praha: EUROLEX BOHEMIA, 2003, s.23

38

bojí se jeho dospělosti, chrání je proti všem vlivům, až je donutí k rezignaci nebo ke vzpouře. V jiném případě matka činí ze svého dítěte nástroj svého snažení, podle její představy by mělo splnit všechno to, co se jí v životě nepodařilo. Mělo by být krásné, úspěšné a obletované. Některé matky přepjatě kontrolují všechny vztahy, které dítě touží navázat mimo domov, krajně podezírají všechny známosti, jakoby na dítě žárlily. Význam těchto nebezpečí je tím větší, čím méně je možností k nápravě v samotné rodině. Není ideálem, aby děti byly vychovány jen samotnými matkami, ale pokud k tomu dojde ukazuje se, že výchovné těžkosti můžeme snížit na nejmenší možnou míru. Péče o matky samoživitelky by měla být dlouhodobá a komplexní, jak psychologická, finanční i bytová. Většinou se matky samoživitelky obracejí na sociální instituce a hledají u nich pomoc. V zahraničí jsou dobré zkušenosti s pomocí profesionálních sester, které do neúplné rodiny začnou docházet, někdy ještě před narozením dítěte a v případě potřeby zůstanou s rodinou v kontaktu několik let. Že by tato, či podobná praxe byla zavedena u nás se mi nepodařilo zjistit. Nejspíše tedy nic podobného u nás nefunguje, ale stálo by za úvahu podobnou pomoc ženám samoživitelkám zrealizovat, zejména pokud jde o ty, které nemají podporu v širším příbuzenstvu.

39

4. Krize sociálního státu, občanská společnost a ženy samoživitelky V této kapitole bych se chtěla zaměřit na globální podmínky, které vytváří stát spolu se společností pro občany sociálně potřebné, a zamyslet se nad pojmy „sociální stát“ a „občanská společnost“. Pro důstojnou existenci žen samoživitelek jsou právě tyto podmínky rozhodující. Sociální stát vznikl na počátku 20. století a byl pro rozvíjející se kapitalismus naprostou nutností. V důsledku živelného rozvoje průmyslu a nekontrolovatelného rozšiřování měst, nastal příliv především mladých lidí a mladých rodin do měst. Tím se rozbily tradiční několikagenerační rodiny, čímž prakticky bylo znemožněno potomkům, aby se starali o svoje zestárlé předky. Když tuto péči za ně převzal stát, uvolnil tak obrovské společenské síly, především právě mladých lidí, které mohl využít ke svému rychlejšímu rozvoji. Sociální stát tedy nebyl milosrdenstvím ekonomických předáků, dobrem vládců a zákonodárců, ale v prvé řadě vysoce promyšlenou hospodářskou kalkulací.42 Jako každý jev lidských dějin je i sociální stát produktem historicky limitovaným. Jako takový je organickým produktem dějin, měl tedy svůj vznik a logicky lze očekávat i jeho zánik. Sociální stát z hospodářského hlediska řešil proto v prvé řadě udržitelný

poměr

mezi

ekonomickým

růstem

celé

společnosti

a

ještě

akceptovatelným podílem soukromé spotřeby jejich hospodářsky nejslabších členů. V současné době se velice často opomíjí, že sociální stát zajišťoval to vůbec nejcennější v zemích svého působení, a sice sociální mír. Dá se dokonce říci, že sociální mír, někdy také označovaný jako „sociální smír“, byl nejhlubším smyslem a určitě cílem vzniku sociálního státu, dostačujícím smyslem jeho dlouhodobé existence a odůvodněním jeho dosavadního přežívání. Zajišťoval nejen sociální jištění jedincům, ale především celému společenství stabilní prostředí, a to bylo opět prospěšné především podnikání samotnému.

42

HOŠEK, Stanislav. Britské listy [online].c2006 [cit. 30.1.2006]. Dostupný z WWW: . ISSN 1213-1794.

40

Krize sociálního státu je výsledkem souběhu několika procesů: •

flexibilizace trhu práce,

•

rostoucí křehkosti rodiny,

•

procesu stárnutí populace a doprovodných forem desocializace.

S každým z těchto procesů jednotlivě by se sociální stát zřejmě dokázal vypořádat. Ony se však sbíhají – a navíc v době,

kdy globalizace snižuje vládám prostor

k manévrování. Výsledkem je, že ve stejné době, kdy poptávka po zajištění roste, dramaticky klesá možnost ji uspokojovat. Právě tento souběh rostoucí zranitelnosti populace a klesajících možností státu, je zakrýván řečmi o tzv. „modernizaci“. Modernizace je vynucený krok, vynucená strategie, nikoliv výsledek svobodného rozhodnutí politiků (a už vůbec ne svobodné volby voličů ). Modernizace je zkrátka to, co zbývá, když už na nic jiného nejsou peníze. 43 Jak v tomto kontextu působí globalizace? S vyšší mobilitou kapitálu roste cena za jeho setrvání v zemi. Součástí této ceny je snižování daní pro podnikání a pro bohaté. Náklady na chod sociálního státu jsou přenášeny na ty, kdo jsou méně mobilní. Znamená to, že mnozí z nich budou postiženi dvakrát. Méně mobilní občané, mezi něž ženy samoživitelky jednoznačně patří, budou příjmově stagnovat a častěji budou bez práce. Zároveň budou muset více přispívat na chod sociálního státu, aniž by to ovšem zvyšovalo jejich sociální práva. Naopak, musí počítat s tím, že se jejich sociální práva sníží. Na druhé straně - vlastníci kapitálu a vysoce kvalifikovaná pracovní síla, mohou počítat s vyššími příjmy a zisky, ale také s tím, že tyto příjmy a zisky budou daňově stále méně zatěžovány. Potřeba „modernizace“ je obecně vyvolána právě těmito posuny. Vlastní modernizace přitom postupuje ve dvou krocích: Tím prvým je snižování objemu nároků občanů sociálního státu, druhým pak přesouvání povinnosti financovat zbylé nároky na samotné zaměstnance. Existují tři hlavní způsoby, jak snižovat sociální nároky či sociální práva občanů:

43

KELLER, Jan. Britské listy, Podklad k vystoupení na konferenci „Sociální stát a kapitalismus“ [online].c2004 [cit. 4.10.2004]. Dostupný z WWW: .

41

•

zpřísňování podmínek pro jejich přiznání,

•

snižování výše přiznaných dávek,

•

zkracování doby, po kterou jsou pobírány.

Vznikne-li potřeba rychlejší modernizace sociálního státu, mohou být všechny tři způsoby uplatňovány současně. Modernizace sociálních výdajů se týká toho, jak ušetřit na jejich financování. Existují opět tři hlavní způsoby, jak přesunout financování sociálních výdajů na občany: •

podnikání a nejvyšší příjmové kategorie jsou postupně zbavovány daňové zátěže;

•

snižování vedlejších mzdových nákladů, a to především v podobě snižování příspěvků zaměstnavatelů na povinné pojištění pracovní síly;

•

sílí tlak na zvyšování úlohy soukromého pojištění, díky němuž financování sociálních nároků nemá jít ani z daní bohatých, ani ze zisku zaměstnavatelů.

Jaké budou pravděpodobné důsledky? Bude se stále zvětšovat vrstva tzv. „sociálně vyloučených“, žijících víceméně trvale vně stabilního zaměstnání. Sociální péče jim bude poskytována stále více prostřednictvím privátních organizací, zbytky sociálního státu se přetransformují na jakýsi „trh se sociálnem“. Na tomto trhu na tom nebudou dobře, protože představují tzv. „špatná rizika“. Nižší vrstvy, složené převážně z dělníků a zaměstnanců, budou procházet procesem flexibilizace práce. Tento proces je postihne hned dvakrát: •

jejich zaměstnanecký status i příjmy budou stále nejistější;

•

stále méně budou moci počítat s dosavadními sociálními právy.

Nižší střední vrstvy, jejichž jádro tvoří tzv. „zprostředkující profese“ mohou zažít nejhorší otřes. Budou muset převzít do vlastní režie velkou část svého penzijního zajištění a v případě nezaměstnanosti, či jiného sociálního rizika, se budou muset

42

smířit s poklesem výše dávek na úroveň základního zabezpečení. Lze očekávat, že převážná část dnešních nižších středních vrstev prožije další fáze modernizace sociálního státu přinejmenším o jedno patro sociální hierarchie níž. Vyšší střední vrstvy, do níž patří kategorie řídících pracovníků a intelektuálních profesí, budou modernizací dotčeny méně, ale také jejich situace se může zdramatizovat. Nejsou prakticky příjemci sociálních dávek a služeb, takže jim po této stránce nelze příliš odejmout. Budou si ovšem napříště muset hradit i tu část nákladů na vzdělání, nemoc a důchod, na kterou jim dosud sociální stát přispíval. Žádná firma jim už není schopna dlouhodoběji garantovat zaměstnání či kariéru. Většina z nich přechází ke krátkodobým smlouvám. Intelektuální profese, které mají aspiraci na to, tvořit druhou část vyšších sociálních vrstev, budou stále více tlačeny do role „podnikatelů s vlastní kompetentností“. Část z nich tuto roli zvládne a udrží se ve vyšších vrstvách, druhá část klesne na úroveň nižších středních vrstev a bude sdílet jejich nejistotu i existenční problémy. Je pravděpodobné, že hranice mezi oběma různě úspěšnými částmi této podkategorie se bude do velké míry krýt s hranicí mezi těmi, kdo si pořídili rodinu, a těmi, kdo zůstali z důvodů profesních a kariérových raději bezdětnými. Elita, která představuje několik desetin procenta těch nejvýše postavených, kteří kontrolují nejen velké majetky a toky financí, ale také oblast vědění a toky informací, zůstane modernizací prakticky nedotčena. Naopak, jim tato situace přináší možnost tlačit na snižování svých daní. Hrozbou sociálního státu není ani technická revoluce, ani globalizace, ale její neoliberální podoba a zneužívání. V návaznosti na to především pak nečinnost a kapitulace sociálních států a jejich integrace proti nájezdu sociálního dumpingu. Jaká jsou řešení a východiska? Především – globalizaci je nutno zkrotit, aby se místo neoliberální hrozby lidstva stala jeho služebníkem. Proto je nezbytné, aby globalizace byla regulována. Dnes je svět výrazně ovlivňován jedinou supervelmocí, která nad neoliberálním tažením spíše drží ochrannou mocenskou ruku. Je zde patrná snaha odsouvat mezinárodní celosvětové organizace do pozadí, nebo je zneužívat ve prospěch vyspělých a proti zájmům méně vyspělých zemí. Je nezbytně nutno celosvětové organizace, jako jsou Mezinárodní měnový fond, Světová obchodní organizace nebo Světová banka, přiměřeně reformovat. Účinnost těchto opatření je však do značné míry závislá na překonávání monopolarity světa a efekt je zatím znát pouze v rovině teoretické. 43

Vysoká rozvodovost má přímý vliv na snižování porodnosti a zvyšující se průměrný věk populace a vyšší finanční nároky na vyplácené důchody. Současně ovlivňuje i výši stále rostoucích sociálních dávek.

Neoliberalismus

přejal

z liberalismu

jeden

z jeho

hlavních

ideologických

předpokladů, že tržní ekonomika dává stejné příležitosti všem, a tudíž ten, kdo jich nevyužívá si musí nést následky. Každý se má postarat sám o sebe. Přejal i tradiční víru svých předchůdců, že charitativní činnost by měla na řešení sociálních problémů stačit, z čehož vyplývají různé útoky proti sociálním jistotám, vydobytým v posledních dvou stech letech. Trpkou skutečnost, že v takovém systému vláda nemá dostatek prostředků na řešení sociálních problémů, nikdy nespojuje se svými nezodpovědnými ekonomickými praktikami. Otázka, proč se střední Evropa dostala po pádu komunismu pod tak silný nápor neoliberálních sil propojených s postmodernismem a jeho ideologií, namísto položení solidních základů k efektivní demokracii a právnímu státu, nelze zatím solidně odpovědět.

Hlavním, otevřeně proklamovaným cílem současných ekonomicko-mocenských vrstev, reprezentovaných hlavně mezinárodními korporacemi, je co nejvolnější podnikání, obchod bez omezení, přelévání kapitálu a co nejméně státní či veřejné kontroly nad touto činností i nad mírou soukromých zisků.44 Efektivní demokratická vláda musí pracovat ku prospěchu potřeb a zájmů většiny společnosti jako celku (a zastupovat je), na základě trvalé a efektivní komunikace s veřejností. V pozadí neoliberalistické argumentace je naprosto falešný předpoklad, že volné podnikání, tržní ekonomika, zvláště globální, vytváří tolik bohatství, že z něho má užitek každý. Ignorována zůstává skutečnost, že centrem tržní ekonomiky, co nejméně kontrolované a málo propojené s demokratickými principy, je co největší soukromý zisk a co nejlevnější pracovní síla. Zisk se zavádí bohužel i do oblastí, kam v zájmu slušné úrovně státu a jeho občanů nepatří, jako je užívání přírodních zdrojů (voda, plyn, topení), vzdělání, zdravotní systém, kultura atp. 44

JENÍK, Z., KREJČÍ, J. Česká občanská společnost a modely demokracie v 21. století. Krnov: Retis, 2003, s.27.

44

A tady se dostávám k pojmu tolik diskutovanému hlavně po roce 1989 a po vzniku samostatné České republiky, k pojmu „občanská společnost“. Občanská společnost není pouze reálným politickým fenoménem, nýbrž také, a to především, souborem politických a filosofických axiomů, pojmů a relací. Klíčovým pojmem je obsahově nesmírně bohaté a problematické slovo – občan.

Zcela

samozřejmě předpokládá více, než by mělo. Předpokládá existenci státu, nikoliv nestátních společností, ve kterých donedávna většina lidstva žila. Předpokládá dále existenci nikoliv jakéhokoliv státu, nýbrž státu, který má občany, o které má zájem pečovat a starat se tak, aby se jim v jejich státě žilo co nejlépe. „Znamená to, že veškerá moc musí být odvozena od občana jako svobodného, sebevědomého a odpovědného nositele vlastní suverenity, této suverenity nejpůvodnější, jejíž části se uvědoměle – totiž plně si vědom účelnosti takového aktu – vzdává ve prospěch společenství či jeho orgánů, ať už jde o společenství obce, regionu, společenské organizace, národa či státu“. (Václav Havel, Projev ve Federálním shromáždění ČSFR, 14. 4. 1992) Občanská společnost má v sobě od počátku zabudován morální rozměr a také historické poslání. Samotné občanské společnosti je přisuzována jakási historická úloha být protiváhou státu a garantem práv a svobod občana. Měla by se vyznačovat větší inkluzivností. Občanská společnost není závislá pouze na aktivitách jednotlivých navzájem izolovaných občanů. Patří do ní celá řada občanských sdružení, která zahrnují nejrůznější zájmová uskupení, svazy, spolky a hnutí. Zvláštním případem jsou odbory, které více nebo méně úspěšně, prosazují hospodářské a sociální zájmy zaměstnanců. Součástí občanské společnosti jsou státem registrované církve a náboženské společnosti, též nadace – účelová sdružení majetku, jejichž cílem je obecně prospěšná činnost a charitativní a jiné aktivity humanitárního charakteru. Nutnou podmínkou fungování občanské společnosti je svoboda šíření informací, právo na informace a svoboda médií. Její pojetí i její praktická podoba by se měly rozšířit tak, aby zahrnuly i historicky vyloučené skupiny obyvatel, jakými jsou Romové, příslušníci národnostních menšin, cizinci či ženy samoživitelky. Tyto skupiny by se měly stát rovnocennými a aktivními partnery dnešním představitelům občanské společnosti. Takto si představoval občanskou společnost první prezident

45

svobodného Československa Václav Havel, a takto se pokoušel ji nastolit i v prvních letech samostatného českého státu.

Teoreticky máme v současné době dokonalé předpoklady k rozvoji občanské společnosti v plné šíři, praxe ale vypadá poněkud jinak. Dnešní doba postrádá vlastenecké nadšení občanů samostatného Československa po roce 1918. Současní občané jsou decimováni neustálým strachem ze ztráty zaměstnání, ze stále se zvyšujících životních nákladů a z rostoucích daní. Vzrůstá vzájemná nedůvěra mezi lidmi obecně a stále se zmenšuje chuť vzájemně komunikovat. Současná doba vůbec postrádá jakékoliv nadšení. Navíc se stále více do života společnosti promítá krize sociálního státu, která je podle politologů nevyhnutelná a důkazem toho jsou i reformní kroky kabinetu premiéra Miroslava Topolánka, platné od 1. ledna 2008. Právě tato opatření zasadila ekonomickou ránu ženám samoživitelkám. Vládní reformy, které v ČR platí od 1. ledna 2008, podle odborníků na rovné příležitosti výrazně znevýhodní ženy. Vyplývá to i z analýzy, kterou novinářům představil tým sdružení ProEquality a Otevřené společnosti. Změny v daňové oblasti pomůžou podle autorů analýzy spíše lidem s vysokými příjmy, často mužům, dopady jsou skutečně takové, jak uvádím v předchozím textu. Všechny tyto změny poškodí naopak nejvíce ženy samoživitelky a důchodkyně. Ženám podle této analýzy nepomohou ani změny vyplácení rodičovských příspěvků, jejich situaci negativně ovlivní také nově zavedené poplatky ve zdravotnictví. Nová třírychlostní rodičovská dovolená vytvoří tzv.“matky druhé kategorie“. Stanou se jimi ženy, které si kvůli nízkému příjmu nemohou zvolit vyšší čerpání příspěvku. Nová úprava mateřské dovolené nabízí ženám a mužům možnost, vybrat si z dvouleté varianty za 11.400 korun, tříleté za 7600 korun a čtyřleté za 3800 korun měsíčně. Na nejvyšší příspěvek má však nárok jen člověk, který před péčí o dítě vydělával nejméně 16.400 korun hrubého měsíčně. Velká část žen takový plat nemá. Medián hrubé mzdy žen v roce 2006 činil 17.310 korun, u mužů 21.185 korun. Vláda se nestará ani o to, aby bylo více dostupných školek či jeslí, ani o zvýhodnění částečných úvazků. Podle analýzy jsou „protiženské“ i zdravotní poplatky. Více než polovinu hospitalizovaných tvoří ženy, jen v souvislosti s porodem se jedná o více 46

než 160.000 žen ročně. Podle jednoho z autorů analýzy, Petra Pavlíka z Katedry genderových studií Univerzity Karlovy, jsou muži zastoupeni mezi lidmi s nejvyššími příjmy 2,5 x častěji než ženy a jejich průměrná mzda je asi o 40 procent vyšší. V ČR je téměř čtvrt milionu samoživitelek. Mezi důchodci převažují v 56 procentech ženy, jež navíc pobírají o v průměru 20 procent nižší důchody než muži. Nerovnosti mezi muži a ženami dále zvýrazňují i změny ve struktuře státního rozpočtu. Nejvýrazněji se, podle Pavlíka, zvýšily prostředky na dopravu, přičemž v této oblasti 72 procent pracovníků tvoří muži, a ve stavebnictví, kde jsou muži zastoupeni v 92 procentech. Naopak méně peněz půjde do školství, kde jsou ženy zastoupeny v 75 procentech, ve zdravotnictví, kde ženy pracují v 78 procentech a v sociální péči, kde je asi 80 procent ženských pracovnic. Analýza je podle autorů jediná, která zkoumá vliv reforem na rovnost mezi muži a ženami, vláda podobnou zprávu nezveřejnila.45

4.1.

Právní nároky matky samoživitelky.

Od 1. 1. 2008 se významně mění systém dávek státní sociální podpory.46 Změny se dotkly pravidel pro zvyšování životního a existenčního minima, pobírání pomoci v hmotné nouzi a příspěvku na péči. Převratné změny, které nastaly od ledna roku 2008 odebraly výhody matkám – samoživitelkám. Změny se týkají těchto oblastí sociálního systému:

Porodné Tato dávka bude vyplácena v pevné výši, a to pro každé dítě 13 000 Kč. Tato dávka se již nebude automaticky zvyšovat při naplnění valorizačních podmínek, ale rozhodnutím vlády a následně parlamentu ČR. 45

ČTK. Analýza: Vládní reformy poškodí ženy samoživitelky a důchodkyně [online]. c 2008 [cit. 3. leden 2008]. Dostupný z www:. 46

Systém sociálních dávek, to znamená státní sociální podpora zahrnuje přídavky na dítě, sociální příplatky, příspěvky na bydlení, rodičovský příspěvek, dávky pěstounské péče, porodné a pohřebné. Pomoc v hmotné nouzi představuje příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení a mimořádnou okamžitou pomoc.

47

Peněžitá pomoc v mateřství Peněžitá pomoc v mateřství je sjednocená na 28 týdnů pro vdané a osamělé matky. (Dříve to bylo pro osamělé matky 37 týdnů). Nezaměstnané ženy nárok na peněžitou pomoc v mateřství mít nebudou. Dosud ho měly za předpokladu, že byly vedeny v evidenci uchazečů o zaměstnání a v posledních dvou letech před porodem byly aspoň 270 dnů nemocensky pojištěné. Nově budou nezaměstnané ženy od měsíce, kdy se dítě narodí, pobírat rovnou rodičovský příspěvek 7 600,- Kč, a to ve čtyřleté variantě. Noviny Ministerstva práce a sociálních věcí uvádí, že sjednocení délky peněžité pomoci v mateřství pro vdané a osamělé matky znamená srovnání a zrovnoprávnění podmínek při péči o dítě. Za situace, kdy se v ČR 30% dětí rodí mimo manželství, bylo možné tyto nerovné podmínky považovat za nespravedlivé opatření v neprospěch vdaných matek. Formulář žádosti dostane budoucí maminka u svého gynekologa. Pokud je v zaměstnaneckém poměru, předá jej zaměstnavateli. Pokud je samostatně výdělečně činná, předá jej Okresní správě sociálního zabezpečení. Tato dávka se vypočítává obdobně jako nemocenská, činí 69 procent z denního vyměřovacího základu na kalendářní den, maximálně však 479 Kč. denně, což znamená 14 370,- Kč. měsíčně. Ženy, které pobírají peněžitou pomoc v mateřství v minimální výši 380,- Kč, mají nárok žádat o zrychlenou dvouletou variantu rodičovského příspěvku ve výši 11 400,- Kč měsíčně.

Přídavek na dítě Přídavky budou vypláceny v pevné výši, která bude odstupňovaná podle věku dítěte: •

Do šesti let – 500 Kč;

•

6 - 15 let

•

15 – 26 let – 700 Kč.

– 610 Kč;

Toto opatření má sloužit proti zneužívání sociálního systému, kdy se oba rodiče snaží žít ze sociálních dávek a nejsou proto motivováni k hledání práce. Změny postihnou velmi negativně ženy samoživitelky, které v žádném případě nebudou motivovat ke zlepšení finanční situace zvýšením příjmu. Například samoživitelka s pětiletým dítětem a hrubým měsíčním příjmem 18 000,- Kč dostane 48

od státu příspěvek 500,- Kč. Na měsíc bude mít k dispozici čistý příjem 15 065,- Kč. Pokud ale bude její příjem jen o něco vyšší než 22 tisíc korun, nedostane od státu nic. Nárok na přídavek na nezaopatřené dítě do 26 let mají rodiny s příjmem do 2,4 násobku životního minima rodiny. I v tomto případě byl odstraněn automatický valorizační mechanismus zvyšování dávky.

Sociální příplatek Nárok na sociální příplatek má rodič, který se stará alespoň o jedno nezaopatřené dítě a pokud rozhodný příjem v rodině nepřevyšuje dvojnásobek životního minima rodiny.

Příspěvek na školní pomůcky Tento příspěvek pro žáky prvních tříd je od 1. ledna 2008 zrušen.

Rodičovský příspěvek Od 1. ledna 2008 je také zaveden nový, třírychlostní systém čerpání rodičovského příspěvku. Novinka umožňuje větší svobodu volby rodičů, vybrat si nejlépe vyhovující model péče o děti.

Nabízí se tři rychlosti čerpání rodičovského příspěvku v délce dva, tři nebo čtyři roky a tři varianty výměry rodičovského příspěvku: •

zvýšená (11 400,- Kč);

•

základní (7 600,- Kč);

•

snížená (3 800,- Kč).

U zdravotně postižených dětí je zachován nárok na rodičovský příspěvek do sedmi let věku dítěte v základní výměře (7 600,-Kč), bez ohledu na zvolenou možnost čerpání rodičovského příspěvku, před posouzením zdravotního stavu dítěte.

Po peněžité pomoci v mateřství (22 týdnů věku dítěte) může žena volit: 49

•

rychlejší čerpání – 11 400,- Kč do 24 měsíců věku dítěte. Podmínka je, že má nárok na peněžitou pomoc v mateřství, ve výši alespoň 380,- Kč. za kalendářní den;

•

klasické čerpání – 7600,- Kč do 36 měsíců věku dítěte, pokud má žena nárok na peněžitou pomoc v mateřství;

•

pomalejší čerpání – 7 600,- Kč do 21 měsíce věku dítěte a dále 3 800,- Kč do 48 měsíců věku dítěte.

Pokud matka nepožádá o rychlejší nebo klasické čerpání rodičovského příspěvku, bude jí po 21. měsíci věku dítěte vyplácen snížený rodičovský příspěvek, v pomalejší variantě, do čtyř let věku dítěte. Matky samoživitelky zpravidla nemají plat, kterým by dosáhly na první dva stupně čerpání peněžité pomoci v mateřství. Při čerpání rodičovského příspěvku může matka pracovat, pokud zajistí celodenní péči jinou zletilou osobou. Dítě mladší tří let může navštěvovat předškolní zařízení, nejvýše však pět dnů v měsíci. Dítě, které je starší než tři roky nejvýše čtyři hodiny denně, nebo pět dnů v měsíci. Co se týče umístění dítěte do tří let v předškolním zařízení, zjistila jsem, že děti matek samoživitelek jsou vždy přednostně umisťovány na obě formy pobytu.

V rámci sociálního pojištění mají matky samoživitelky nárok na všechny dávky uvedené v zákoně č. 54/1956 sb. o nemocenském pojištění, přičemž se zohledňuje osamělý rodič při čerpání dávky při ošetřování člena rodiny a peněžité pomoci v mateřství.

Podpora při ošetřování člena rodiny Podpora náleží ženě – samoživitelce, která nemůže pracovat, protože: •

ošetřuje nemocné dítě mladší 10 let;

•

pečuje o dítě mladší 10 let, jelikož dětské zařízení v jehož péči dítě jinak je, nebo škola do níž chodí byly zavřeny;

•

dítě nemůže pro nařízenou karanténu dětské zařízení nebo školu navštěvovat;

50

•

osoba, která jinak o dítě pečuje, onemocněla;

•

ošetřuje jiného člena domácnosti, vyžaduje-li jeho stav ošetřování jinou osobou.

Výše podpory při ošetřování člena rodiny činí 60% z denního vyměřovacího základu.

Pomoc v hmotné nouzi Od 1. 1. 2008 se zpřísňují podmínky pro osoby, které pobírají dávky v hmotné nouzi, jsou dlouhodobě nezaměstnané a neprojevují aktivitu k získání příjmu vlastní prací. Pokud nepracují 12 měsíců a déle, bude se nadále při stanovení výše dávky vycházet pouze z částky existenčního minima (2 020,- Kč). Zároveň bylo přihlédnuto ke ztíženému postavení některých spoluobčanů na trhu práce, a proto se tato úprava nevztahuje na osoby starší 55 let, osoby částečně invalidní a rodiče pečující o dítě mladší 12 let.

Služby sociální péče Služby sociální péče jsou upraveny ve vyhlášce č.182/1991 sbírky, kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení. V části třetí vyhláška upravuje poskytování dávek a služeb sociální péče, mezi které kromě jiného patří poradenská a výchovná péče – poradenství v oblasti rodiny , manželství a partnerství. Při této formě pomoci je možno využít spolupráce s občanskými, církevními, charitativními a jinými organizacemi. V části čtvrté upravuje vyhláška poskytování poradenské a výchovné péče uvedené v §9. Mezi účelová zařízení, která mohou pomoci matkám samoživitelkám, patří domovy pro matky s dětmi. Tyto domovy poskytují osamělým matkám s malými dětmi, výjimečně osamělým těhotným ženám ubytování, výchovnou a poradenskou péči, pomoc při hledání zaměstnání, pomoc při řešení bytové situace, popřípadě jiné sociální služby. Při rozhodování o přijetí do domova pro matky s dětmi se určí výše úhrady za ubytování a základní péči podle zvláštního právního předpisu.

Stanice pečovatelské služby dětem Tato stanice je určena pro děti od tří let do ukončení povinné školní docházky, pokud o ně rodiče nemohou zabezpečit péči pro vážné překážky. Za vážnou překážku se považuje porod, výjimečně nástup do práce osamělého rodiče po vyčerpání podpory při ošetřování člena rodiny. Dětem se poskytuje ubytování, stravování, zdravotní 51

a výchovná péče, doprovod do školy apod. Tato služba se hradí, přičemž se přihlíží k sociálně ekonomickým poměrům rodiny.

Nároky osamělé matky podle zákona o rodině Rodinná politika, která vychází z práva o rodině, v roce 1998 posílila majetková práva žen samoživitelek. Současná právní norma (vyplývá ze zákona č. 94/1963 Sb.) a z provedených změn mimo jiné zákony č. 227/2006 Sb. a č. 342/2006 Sb. o rodině) upravuje práva žen – samoživitelek vůči otcům jejich dítěte. Žena samoživitelka může proti otci svého dítěte uplatnit požadavky na: •

výživné na dítě (omezené 26 rokem věku dítěte, nebo jeho schopností živit se samo);

•

příspěvek na její výživu po dobu dvou let;

•

příspěvek na náklady spojené s těhotenstvím a slehnutím (§95 odst.1 zákona o rodině).

Tyto tři požadavky není možné spojit do jednoho řízení, neboť v řízení o výživné na dítě jsou účastníky nezletilé dítě a otec. Soud není vázán návrhem. V řízení o příspěvku na výživu osamělé matky a příspěvku na náklady spojené s těhotenstvím a slehnutím jsou však účastníky matka a otec. Matka musí v návrhu přesně specifikovat částky i délku doby, po kterou příspěvek požaduje, neboť soud je v tomto případě vázán návrhem. Místní příslušnost soudu je také odlišná. V prvním případě je místně příslušný soud podle bydliště dítěte a ve druhém případě podle bydliště otce. Soud může uložit muži, u něhož je pravděpodobné otcovství, aby předem poskytl potřebnou částku matce dítěte k zajištění úhrady nákladů spojených s výživou matky po dobu 26 týdnů, jakož i úhrady nákladů spojených s těhotenstvím a slehnutím, a rovněž částku k zajištění výživy dítěte po dobu 26 měsíců. 47 Pokud by v následném řízení o určení otcovství bylo zjištěno, že skutečným otcem dítěte je jiný muž, měl by pravděpodobný otec právo na úhradu vyplacených částech vůči skutečnému otci, podle §101 zákona o rodině.

47

VESELÁ, R. a kol. Rodina a rodinné právo - historie, současnost a perspektivy. Praha: EUROLEX BOHEMIA, 2003, s. 229

52

Při stanovení všech výše uvedených nároků musí soud přihlížet při jejich stanovování k odůvodněným potřebám a poměrům na straně matky a dítěte, a schopnosti a výdělkovým možnostem na straně otce. Výživné podle §95 zákona o rodině předchází vyživovací povinnosti rodičů., což znamená, že pokud by finanční situace otce nestačila na krytí potřeb matky, nastupovala by podpůrně vyživovací povinnost rodičů matky. Ve všech případech je matka osvobozena od placení soudních poplatků. Otec hradí veškeré náklady soudního řízení i případného právního zastupování. S ohledem na tuto skutečnost často končí soudní řízení dohodou účastníků. Úhrada na výživu matky po dobu dvou let může být soudem přiznána jako měsíčně se opakující částka, nebo jako jednorázová částka, v případě doby již uplynulé. Nejdříve může být požadována ode dne početí a nejpozději do tří let po porodu. Zákon používá pojmu příspěvek, protože jeho výše je individuální, a neměla by přesahovat spolu se sociálními a jinými dávkami předchozí výdělkovou schopnost matky. Výživné po dobu dvou let spadá do doby těhotenství i po něm, protože jde o řízení zahájené návrhem matky, musí matka všechny skutečnosti prokázat, zejména přesně specifikovat dobu maximálně dvou let. Žádosti o výše uvedené dávky se podávají na příslušných formulářích.

53

4.2.

Konkrétní formy pomoci samoživitelkám

Vzhledem k tomu, že pocházím a bydlím v Přerově, zaměřím se v této části práce na konkrétní formy pomoci ve městě Přerově, a v našem krajském městě Olomouci.

Plán sociálních služeb ve městě Přerově je zaměřen na pět nejohroženějších skupin obyvatel.

Jsou to: •

občané se zdravotním postižením

•

senioři

•

rodiny, děti a mládež

•

občané ohrožení sociálním vyloučením

•

etnické menšiny

Ve městě Přerově poskytuje Manželská poradna obecné a sociální poradenství. Další zařízení provozované Sociálními službami města Přerova je Azylový dům, který je určen pro krátkodobé ubytování matkám s nezletilými dětmi a těhotným ženám. Cílem tohoto domova je vytvoření zázemí na nezbytně nutnou dobu, aby klientky mohly řešit svoji sociální situaci a uspořádat si své životní podmínky. Zmíněné zařízení v Přerově jsem osobně navštívila a zjistila jsem, že v tomto domě platí poměrně přísný domácí rád, jehož porušení má za následek vyloučení ze zařízení. Sociální a výchovná práce s uživatelkami azylového domu je zajišťována vedoucím zařízení

a sociálními pracovnicemi zařízení, ve spolupráci s kurátory a sociálními

pracovníky Magistrátu města Přerova, oddělením sociální prevence a oddělením sociálně – právní ochrany dětí, a dále pracovníky dalších spolupracujících institucí. Tato práce je zaměřena zejména na základní sociální poradenství a pomoc při řešení bytové otázky, dále na finanční zabezpečení ubytovaného a soužití ubytovaných v ubytovně. Součástí této práce je rovněž příprava dětí na školní vyučování, volnočasové aktivity dětí a výchovná činnost. Uživatelky mají právo užívat společné prostory zařízení a obytnou jednotku, která je jim přidělena k bydlení, včetně jejího vybavení, kde mají možnost uložit si své

54

osobní věci a osobní věci svých dětí. Dále mohou využívat společné prostory k deklarovaným účelům. Kuchyňku k přípravě jídla, dále prádelnu, sušárnu, kočárkárnu, hygienické zázemí a koupelnu pro batolata do 3 let věku. V návštěvní místnosti mohou přijímat návštěvy v době od 10 do 18 hodin. Mimo návštěvní hodiny - od 18 – 22 hodin, mohou v této místnosti sledovat program TV nebo poslouchat reprodukovanou hudbu. Dalšími místnostmi jsou klubovny, kde mohou uživatelky sledovat rovněž vysílání TV, využívat video a dle potřeby užívat i počítače. Klubovny mohou využít i pro zájmovou činnost svých dětí a pro přípravu na vyučování, za přítomnosti sociální pracovnice a matky. V azylovém domě není například dovoleno vyměňovat si přidělené obytné jednotky, svévolně přemisťovat nábytek a jiné vybavení, donášet a požívat alkoholické nápoje, kouřit v prostorách zařízení, přechovávat zvířata a vynášet stravu rodinným příslušníkům.

V krajském městě Olomouci jsou podobná zařízení dvě. Azylový dům pro matky s dětmi patří Fondu ohrožených dětí a druhý - Domov pro ženy a matky s dětmi spravuje statutární město Olomouc. Poskytované služby jsou stejné jako u Azylového domu v Přerově, navíc je zde služba zprostředkování kontaktu s psychology, psychiatry, sexuology a dalšími odborníky, včetně dětských specialistů. Zaměřují se rovněž na zprostředkování odborného poradenství – například právního. Dále v krajském městě Olomouci funguje Pastorační středisko při Arcibiskupství Olomouckém – Centrum pro rodinný život. Jednou z jeho aktivit je pomoc, pobytová setkání a pobytové akce pro osamělé matky s dětmi.

V krajském městě Olomouci najdeme mnoho poraden, z nichž uvádím následující:

Poradenské centrum sociálních služeb Olomouckého kraje Jedná se o poradnu pro rodinu, která poskytuje bezplatné služby v oblasti rodinného, partnerského a osobního psychologického poradenství.

Občanská poradna Charity Olomouc Tato poskytuje informace, rady a pomoc lidem v tíživé životní situaci, kterou nejsou schopni řešit vlastními silami, nebo pomocí svého okolí. 55

Poradna pro ženy a dívky – Sdružení ochrana nenarozeného dítěte Poskytuje poradenství v oblasti partnerských vztahů a rodičovství. Pomáhá při řešení obtížných životních situací, jako např. neplánované těhotenství, partnerské krize, výživné. Provádí anonymní, bezplatné těhotenské testy. Sociálně vypomáhá nastávajícím matkám v orientaci v sociálních dávkách.

Internetová poradna Poskytuje prostřednictví internetu poradenství se specifickými potřebami. Na dotazy odpovídají odborníci – právníci, psychologové, sociální pracovníci, lékaři atp. Předností je anonymní kontakt tazatelů.

Středisko SOS pro vzájemnou pomoc občanům Středisko pomáhá lidem, kteří se ocitli v akutní nouzi. Působí jako doplňující článek v systému doplňující sociální péče a je v Olomouckém regionu jediný svého druhu. Shromažďuje od občanů materiální dary, třídí je a bezplatně předává na doporučení sociálních úřadů, sociálně slabším občanům.

56

5. Výzkumné šetření 5.1.

Cíle výzkumného šetření

Po shromáždění dostupných informací v teoretické části diplomové práce jsem přistoupila k realizaci výzkumu. Jako zkoumaný problém

jsem si stanovila problematiku postavení žen –

samoživitelek v současné společnosti. Výzkumný problém zní: „Jaké je postavení žen – samoživitelek v naší současné společnosti? Jak vnímá společnost tyto ženy? Zajímá se společnost o jejich problémy?“ Uvedené téma jsem si vybrala zejména proto, že tato oblast je doposud málo prozkoumaná, přestože počet samoživitelek a s tím spojených sociálních problémů v současné společnosti roste. Toto téma by mělo zároveň přispět ke zjištění, je-li vůbec mezi běžnou českou populací zájem o problémy těchto žen a s tím související problematiku krize rodiny. Cílem výzkumného šetření je tedy zjistit, jaké postavení má v dnešní společnosti žena - samoživitelka. Poznání této skutečnosti je nutné, protože doba se mění a naše poznání o zkoumaném jevu by nemuselo korespondovat s danou současnou skutečností.

57

5.2.

Použité metody výzkumného šetření

Zmiňovaný výzkumný problém jsem se rozhodla zkoumat pomocí metody kvantitativního výzkumu, a to prostřednictvím škálovaného dotazníku. Cílem je zde zjištění postojů veřejnosti k problematice žen samoživitelek. Další metodou, která by měla obohatit celý výzkum bude metoda kvalitativní. Bude se jednat o narativní rozhovory, které umožňují získání velkého množství informací od samotných samoživitelek. Toto umožní lépe porozumět složitosti celého problému a popsání vztahů v jejich celistvosti.

5.3.

Systémové paradigma výzkumu

Ke zpracování výzkumného šetření jsem se rozhodla využít systémového přístupu, který je sám o sobě paradigmatem (paradigmatem systémového myšlení) a představuje určitý sdílený světonázor, soubor metod, modelů, různých dovedností a přístupů. Je to pohled na svět, který se snaží respektovat a překonávat určitá omezení našeho každodenního myšlení vzhledem k realitě, ať již jsou dána přírodou a strukturou našeho mozku, nebo výchovou a vzděláním. Toto vše ve svém celku poskytuje důležitou výhodu – schopnost kvalitativně lépe rozvíjet své znalosti a být zároveň schopen vidět „stromy i les“ (události i za nimi stojící struktury a vzory chování). Situace se vždy jeví jinak z nadhledu, a jinak, jste-li v ní zajati. Právě pouze z nadhledu je možno vidět celistvost problému a některé důležité souvislosti. Schopnost vidět a dedukovat spíše vzory chování, než snažit se předvídat a zaměřovat na události, předpokládá dynamické myšlení. V kvalitativní části výzkumu použiji jako metodu narativní paradigma48, které nejlépe splňuje předpoklad přítomnosti subjektivního prvku v sociální realitě, respektuje každodennost a pro zkoumaný fenomén má nejvyšší vypovídací hodnotu. 48

ALAN, J. Biografie a dějiny, Narativní paradigma v soudobé sociologii [online]Dostupný z WWW: http://virtualni.institut.cz/bio_hi/me_texty.htm

58

Předpokládá to nalezení dostatečně velkého vzorku žen - samoživitelek a ochotu z jejich strany se mnou komunikovat. Na rozdíl od běžného paradigmatu vnímání světa je nutné pohlížet na procesy ne z pohledu jednosměrného nezávislého kauzálního působení jevů, ale jako na soubor jevů vzájemně se ovlivňujících (i zpětnovazebně sama sebe) v čase a prostoru. Výzkum musí respektovat realitu, tzn. modelované procesy musí mít svůj vzor v realitě a není přípustné modelované děje reprezentovat odlišně, např. formou matematických modelů. Jde o uchopení systému z hlediska jeho infrastruktury, fungování prvků a vzájemných vazeb mezi nimi i v čase. Aby šetření přispělo k hlubšímu pochopení dané problematiky, bylo nutné vytvářet hypotézy, které se pomocí simulací buď ukáží jako pravdivé nebo nepravdivé. Očekávám, že moje práce přinese některé nové poznatky, souvislosti a zároveň nastíní status žen – samoživitelek ve společnosti. Podle definice je systémové myšlení paradigma, metoda a jazyk pro vytváření lepších mentálních modelů, jejich kvalitnější simulaci a efektivnější komunikaci. Předpokládám, že se s tímto paradigmatem, s touto disciplínou, která pomáhá konstruovat s realitou lépe sladěné mentální modely, zvýší pravděpodobnost potvrzení zkoumaných problémů a předkládaných hypotéz. 49

49

VOJTKO, V. Co je systémové myšlení [online] Dostupný z WWW: http://www.proverbs.cz/

59

6. Kvantitativní část výzkumného šetření 6.1.

Realizace výzkumného šetření

Dotazník je určen především pro hromadné získávání údajů, považuje se za ekonomický výzkumný nástroj. Protože má mít dotazník promyšlenou strukturu, základní problém jsem si rozdělila do několika okruhů. Dotazník se skládá ze tří částí, vstupní část tvoří přední strana, která obsahuje mé jméno – jméno autora dotazníku a vysvětluje cíle tohoto dotazníku. Motivuje respondenta k pečlivému vyplnění a obsahuje pokyny, jak dotazník vyplnit. Druhou část tvoří dvacet otázek tématických. Do třetí části jsem začlenila pět otázek faktografických. Otázky do dotazníku jsem sestavila podle potřeby výzkumu a provedla jsem pilotní test v okruhu svých známých. Účelem tohoto testu bylo určení adekvátnosti obsahu otázek a jejich správného porozumění. Na základě výsledků pilotní studie jsem provedla revizi, některé otázky bylo nutné změnit, některé se ukázaly jako zbytečné. Zároveň jsem zjistila i důležitou informaci, a to, kolik času bude potřeba k vyplnění celého dotazníku. Po provedení druhého pilotního testu jsem pozměnila ještě ve dvou případech otázku a provedla jsem finální revizi dotazníku. Bohužel i přesto, že dotazník prošel dvěma pilotními projekty,

při vlastním

výzkumu se ukázalo, že otázka č. 8 byla pro některé mladší respondenty nesrozumitelná. Nechápali význam slova „disponovat“ volným časem. Bylo tedy nezbytné vysvětlit přímo při dotazníkovém šetření význam tohoto výrazu. Otázky dotazníku byly formulovány jako škálové. Použila jsem pětistupňovou Likertovu škálu, která se používá na měření postojů a názorů lidí.50 Škála se skládá z výroku a stupnice. Na stupnici člověk vyjadřuje stupeň svého souhlasu, popřípadě nesouhlasu s daným výrokem. V případě, že by nevyhovovala žádná s odpovědí, ponechala jsem u každé otázky prostor pro jiné vyjádření respondenta, popřípadě jeho komentář. Respondenty jsem získala ve svém rodném městě Přerově a v přilehlých obcích. Oslovila jsem studenty, pracovně aktivní občany, důchodce i nezaměstnané. 50

GAVORA, P. Úvod do pedagogického výzkumu. Brno: Paido, 2000. s. 92

60

V okruhu svých známých jsem také rozeslala e-mailem žádosti o vyplnění dotazníku. Celkem jsem rozdala a rozeslala 200 dotazníků. V případě jejich rozeslání e-mailem jsem musela uvažovat o jeho návratnosti. Návratnost znamená poměr počtu odeslaných dotazníků k počtu vyplněných a vrácených dotazníků. Za požadovanou minimální návratnost dotazníkového výzkumu se považuje 75%.51 V případě mého dotazníkového šetření jsem docílila návratnosti 85,5 %.

6.2.

Stanovení hypotéz výzkumného šetření

Hlavním cílem kvantitativní části výzkumného šetření, které bude realizováno pomocí dotazníku, je verifikace hypotéz. Základní vlastností u hypotézy je, že vyjadřuje vztahy mezi proměnnými.52 V našem případě se bude jednat o vztah mezi dvěma proměnnými – samoživitelkami na jedné straně a názorem společnosti na straně druhé.

H1 Postavení žen – samoživitelek v současné společnosti je spoluobčany vnímáno jako nerovnocenné. H 1.1 Postavení žen – samoživitelek ve společenském životě je spoluobčany vnímáno jako nerovnocenné. H 1.2 Postavení žen – samoživitelek v zaměstnání je spoluobčany vnímáno jako nerovnocenné. H2 Ženy, které se ocitnou samy s dítětem nebo dětmi strádají sociálně, ekonomicky i psychicky. H3 Současná krize rodiny a zvyšující se počet žen – samoživitelek spolu souvisí.

51 52

GAVORA, P. Úvod do pedagogického výzkumu. Brno: Paido, 2000. s. 107 Gavora, P. Úvod do pedagogického výzkumu. Brno: Paido, 2000. s.52

61

6.3.

Charakteristika respondentů dotazníkového šetření

Tabulka č. 1: Soubor respondentů podle pohlaví

ženy muži

počet 78 93

v% 45,6 54,4

Dotazníkového šetření se zúčastnilo celkem 171 respondentů, z toho 78 žen (45,6 %) a 93 mužů (54,4%).

Tabulka č. 2: Soubor respondentů podle věku

do 30 let 30 - 45 let 46 - 60 let 61 a více let

počet 101 35 31 4

v% 59,06 20,46 18,13 2,35

101 respondentů bylo ve věkové skupině do 30 let (59,06 %). Další skupina byla již méně početná, jednalo se o respondenty ve věku 30-45 let, kterých bylo 35 (20,46 %). Zbývající část byla tvořena respondenty ve věku 46 – 60 let, kterých bylo 31 (18,13%) a ve věku 61 a více let jich bylo 2,35%, tzn. 4 respondenti.

Tabulka č. 3: Soubor respondentů podle rodinného stavu

svobodný/á ženatý/vdaná rozvedený/á vdovec/vdova

počet 96 59 12 4

v% 56,14 34,5 7,02 2,34

62

Tato tabulka nám vypovídá o tom, že z celkového počtu 171 respondentů jich bylo 96 svobodných, což znamená,

že

většina odpovědí byla získána od osob

svobodných (56,14 %). Dalšími respondenty byly osoby žijící v manželském svazku, a to 34,5% z celkového počtu. Menší skupinu tvořili rozvedení a rozvedené – celkem 7,02 %. Skupina vdovců a vdov byla zastoupena 4 respondenty.

Tabulka č. 4: Soubor respondentů podle vzdělání

základní vyučen/a SŠ s maturitou

vysokoškolské

počet 1 54 79 37

v% 0,58 31,58 46,2 21,64

Tabulka č. 4 předkládá podíl dotazovaných podle vzdělání. Nejvíc respondentů mělo středoškolské vzdělání s maturitou (46,2 %). Dotazník dále vyplnilo 31,58 % respondentů vyučených a 21,64 % vysokoškoláků. Základní vzdělání měla jedna osoba (0,58%).

Tabulka č. 5: Soubor respondentů podle zaměstnání

zaměstnanec OSVČ nezaměstnaný

student důchodci

počet 115 2 4 46 4

v% 67,26 1,16 2,34 26,9 2,34

63

Tato tabulka nám respondenty rozděluje podle zaměstnání. Dotazník vyplnilo nejméně osob samostatně výdělečně činných (1,16 %), důchodců (2,34 %) a nezaměstnaných (2,34 %). Největší počet respondentů tvořili zaměstnanci (67,26 %) a studenti (26,9 %).

6.4.

Vyhodnocení odpovědí získaných výzkumným šetřením

Při vyhodnocování škál jsem použila způsob, u něhož se hodnocení téže škály více lidmi sloučí. Také jsem vypočítala, kolik respondentů z celkového počtu zaujalo k jednotlivým položkám škály souhlasný či nesouhlasný postoj. Zbývající část tvořili respondenti, kteří neměli vyhraněný názor na dané tvrzení. Výsledky jsem znázornila pomocí přehledné tabulky, která ukazuje kolik respondentů odpovědělo na danou položku a jak. Ke každé tabulce jsem připojila i graf, který nám znázorňuje výsledky v procentech.

64

Vyhodnocení položky č. 1: Většina žen samoživitelek žije v obtížné životní situaci.

A

B

C

D

E

plně souhlasím

souhlasím

nemám vyhraněný názor

nesouhlasím

rozhodně nesouhlasím

počet

65

85

8

10

3

%

38,01

49,71

4,68

5,85

1,75

% 60 49,71 50 40

38,01

30

%

20 10

4,68

5,85

C

D

1,75

0 A

B

E

Na grafu č. 1 můžeme pozorovat názor lidí na životní situaci samoživitek. V celkovém souboru byla výrazná převaha těch, kteří se přikláněli k domnění, že samoživitelka žije v obtížné životní situaci. S tímto plně souhlasilo 49,71 % respondentů a zároveň 38,01% respondentů souhlasilo. Odpovědí nesouhlasných či nevyhraněných bylo celkem 12,28 %. U každé položky jsem ponechala prostor k doplnění vlastního komentáře. Tato možnost byla v mnoha případech využita. K položce č. 1 mnozí odpovídali, že také záleží na tom, jaká je situace v primární rodině samoživitelky a rovněž jaká je kvalifikace a schopnosti samoživitelky.

65

Vyhodnocení položky č. 2: Samoživitelky mají rovnocenné postavení ve společnosti jako ostatní občané.

počet %

A

B

C

D

E

plně souhlasím

souhlasím

nemám vyhraněný názor

nesouhlasím

rozhodně nesouhlasím

66

42

6

51

6

38,6

24,56

3,51

29,82

3,51

% 45 40

38,6

35

29,82

30 25

24,56 %

20 15 10 5

3,51

3,51

0 A

B

C

D

E

V otázce rovnocenného postavení se většina respondentů vyjádřila souhlasně, a to v 63,16 % případů. Nemalé procento se objevilo i u škály, která vyjadřovala nesouhlas s tímto tvrzením. Celých 29,82 % respondentů nesouhlasí s tím, že by měla samoživitelka rovnocenné postavení ve společnosti. U této položky se rovněž objevily různé komentáře, například: „Samoživitelka nemá rovnocenné postavení ve společnosti, dokud jsou její děti malé“ (VŠ, žena, zaměstnanec, 30-45 let, rozvedená).

66

Vyhodnocení položky č. 3: Krizi rodiny v současné společnosti vidím jako závažný problém.

A

B

C

D

E

plně souhlasím

souhlasím

nemám vyhraněný názor

nesouhlasím

rozhodně nesouhlasím

75

71

8

16

1

43,86

41,52

4,68

9,36

0,58

počet %

% 50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0

43,86

41,52

% 9,36 4,68 0,58 A

B

C

D

E

Zde se sešel velký počet souhlasných stanovisek. Plně souhlasilo a souhlasilo celých 85,38 % respondentů. U této škálové položky jsem zaznamenala velký počet komentářů, které vyjadřovaly zájem o řešenou problematiku. Například zaměstnaná, vysokoškolsky vzdělaná žena, 46 -60 let, vdaná, připojila tuto poznámku: „Krize rodiny je velmi závažným problémem současnosti, kterým nejvíce trpí děti!“ Dále se objevovaly názory typu: „Rodinnou výchovu nic nenahradí“ (VŠ, zaměstnaná, 30-45 let, rozvedená). Krizi rodiny v současné společnosti neviděl jako závažný problém pouze jeden jediný respondent (VŠ, žena, věk do 30 let, svobodná).

67

Vyhodnocení položky č. 4: Tyto ženy se dostaly do své situace vlastní vinou.

A

B

C

D

E

plně souhlasím

souhlasím

nemám vyhraněný názor

nesouhlasím

rozhodně nesouhlasím

počet

7

18

10

85

51

%

4,09

10,53

5,85

49,71

29,82

% 60 49,71 50 40 29,82 30

%

20 10,53 10

5,85

4,09

0 A

B

C

D

E

Při vyhodnocování položky č. 4 byla převaha nesouhlasných odpovědí s tvrzením. Rozhodně nesouhlasilo či nesouhlasilo celých 79,53 % respondentů. Mezi komentáři se objevila i zdůvodnění, proč se žena do této situace dostane. Uvádím komentář důchodkyně, vdané, VŠ: „Změny v chování a jednání partnera v důsledku předchozí krátkodobé známosti, nezvládání plnění otcovských povinností v péči o dítě.“ Ve 4,09 % respondenti odpovídali, že ženy se do této situace dostaly vlastní vinou. S tímto tvrzením plně souhlasil i ženatý, 46-60-letý vysokoškolák a ještě dodal: „Špatný výběr partnera.“ V případě výběru škály A – plně souhlasím s tvrzením, byli respondenti pouze mužského pohlaví.

68

Vyhodnocení položky č. 5: Současná sociální politika státu poskytuje více výhod samoživitelkám.

A

B

C

D

E

plně souhlasím

souhlasím

nemám vyhraněný názor

nesouhlasím

rozhodně nesouhlasím

2

55

22

62

30

1,17

32,16

12,86

36,26

17,55

počet %

% 40

36,26 32,16

35 30 25

17,55

20

%

12,86

15 10 5

1,17

0 A

B

C

D

E

U položky č. 5 bylo patrné určité zaváhání s výběrem odpovědi. Vůbec nejvíce ze všech položek dotazníku se zde vyskytlo tvrzení – nemám vyhraněný názor (12,86 %). Toto potvrzoval i komentář studenta, VŠ, věk do 30 let: „Netuším, ale myslím si, že spíš ne.“ Nejvíce respondentů nesouhlasí s tím, že by sociální politika státu poskytovala více výhod samoživitelkám (36,26%). Na druhé straně je však téměř stejný počet odpovídajících, kteří naopak s tvrzením souhlasí. U této položky jsem zaznamenala i nejmenší počet vlastních komentářů respondentů, celkem pouze 2.

69

Vyhodnocení položky č. 6: Většina samoživitelek pochází z rozvrácených rodin.

A

B

C

D

E

plně souhlasím

souhlasím

nemám vyhraněný názor

nesouhlasím

rozhodně nesouhlasím

počet

0

46

9

83

33

%

0

26,9

5,26

48,55

19,29

% 60 48,55

50 40 26,9

30

% 19,29

20 10

5,26 0

0 A

B

C

D

E

Na grafu můžeme pozorovat, že s tvrzením: „Plně souhlasím s tím, že samoživitelky většinou pochází z rozvrácených rodin“ se neztotožnil vůbec nikdo. Nejvíce respondentů (48,55 %) s daným tvrzením nesouhlasí. Nesouhlasilo celkem 51,80 % mužů a 48,20 % žen – zde je poměr podle pohlaví vyrovnaný. V případě souhlasu s tvrzením, že samoživitelky většinou pochází z rozvrácených rodin, odpovídalo tímto způsobem 71,73 % mužů a jen 28,27 % žen. U této položky je znát výrazný rozdíl v preferenci možností.

70

Vyhodnocení položky č. 7: Samoživitelka může dítě vychovávat stejně dobře jako úplná rodina.

A

B

C

D

E

plně souhlasím

souhlasím

nemám vyhraněný názor

nesouhlasím

rozhodně nesouhlasím

51

44

0

54

22

29,82

25,73

0

31,58

12,87

počet %

% 35

31,58

29,82 30

25,73

25 20 12,87

15

%

10 5

0

0 A

B

C

D

E

Při zpracovávání této položky bylo překvapující rozložení odpovědí respondentů. Na tvrzení : „Samoživitelka může vychovávat dítě stejně dobře jako úplná rodina“ měli všichni respondenti nějaký názor. Součtem plně souhlasných a souhlasných odpovědí jsem došla k číslu 55,55 % respondentů, z nichž 58,94 % bylo žen a 41,06 % mužů. Na protilehlé straně se při součtu objevilo 44,45 % respondentů, kteří s tvrzením nesouhlasili nebo rozhodně nesouhlasili. Z toho bylo 27,84 % žen a 72,16 % mužů. K danému tvrzení se objevovaly ve větším počtu i různé komentáře, např. zaměstnaná, 30-45 let, rozvedená, VŠ: „I když si to většina z nich myslí, tak určitě ne.“ Stručný komentář obsahoval u této položky i dotazník vyučeného, ženatého muže, 30 – 45 let, který jen dodal: „Někdy i lépe.“

71

Vyhodnocení položky č. 8: Samoživitelky disponují volným časem.

A

B

C

D

E

plně souhlasím

souhlasím

nemám vyhraněný názor

nesouhlasím

rozhodně nesouhlasím

počet

0

15

20

104

32

%

0

8,77

11,69

60,82

18,71

% 70

60,82

60 50 40 % 30 18,71

20 8,77 10

11,69

0

0 A

B

C

D

E

Graf podává informace o tom, že většina respondentů nesouhlasí, či rozhodně nesouhlasí (79,53 %) s tvrzením, že samoživitelka disponuje volným časem. 11,69% respondentů nemělo na tuto položku vyhraněný názor. Takto odpovědělo celkem 11,69 % dotazovaných, z nichž bylo 75 % žen a 25 % mužů. S tvrzením souhlasilo jen 8,77 % respondentů, z nich bylo 53,33 % mužů a 46,67 % žen, 53,33 % vyučených a 46,67 % vysokoškoláků. Žena, vdaná, středoškolačka do 30 let, která nesouhlasila s daným tvrzením, dodala:“ Většina samoživitelek musí mít mnohdy 2 práce, aby dítě i sebe uživila.“ Vysokoškolsky vzdělaná, rozvedená žena ve věku 30-45 let přidala také svůj komentář: „To závisí na tom, jak si zorganizují chod rodiny.“ Další žena, důchodkyně, vdaná si myslela toto: „Žena se řídí zájmy dítěte, zejména ve školním věku, proto nesouhlasím, že by disponovala nějakým volným časem.“

72

Vyhodnocení položky č. 9: Dítě vychovávané samoživitelkou je ochuzeno o mužský vzor.

A

B

C

D

E

plně souhlasím

souhlasím

nemám vyhraněný názor

nesouhlasím

rozhodně nesouhlasím

počet

81

60

10

12

8

%

47,37

35,09

5,85

7,02

4,67

% 47,37

50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0

35,09

%

A

Na

tomto

B

grafu

5,85

7,02

C

D

můžeme

4,67

E

pozorovat,

že

s tvrzením:

„Dítě

vychovávané

samoživitelkou je ochuzeno o mužský vzor“, plně souhlasilo 47,37 % respondentů a 35,09 souhlasilo. Tedy celkem s tvrzením souhlasilo 82,46 % všech respondentů . Z nic takto odpovědělo 45,39 % žen a 54,60 % mužů. Rozhodně s tímto tvrzením nesouhlasilo 4,67 % respondentů, z nichž 100% tvořili muži. Komentáře k dané problematice se vyskytly v nemalém počtu, uvádím například jeden od muže, OSVČ, podnikatele, 30-45 let: „Někdy je lépe nemít vzor žádný než takový, který představuje biologický otec.“ Zaměstnaná žena, rozvedená, ve věku 30-45 let, která s tvrzením souhlasila, dodala k danému výroku toto: „I když dítě přichází spíš o vzor vztahů mezi mužem a ženou.“

73

Vyhodnocení položky č. 10: Žena – samoživitelka je omezena ve společenském životě.

A

B

C

D

E

plně souhlasím

souhlasím

nemám vyhraněný názor

nesouhlasím

rozhodně nesouhlasím

počet

18

86

7

30

30

%

10,54

50,29

4,09

17,54

17,54

% 60 50,29 50 40 30

%

20

17,54

17,54

D

E

10,54 10

4,09

0 A

B

C

Na tomto grafu můžeme názorně vidět, že s daným výrokem souhlasí 50,29 % respondentů. Plně souhlasí 10,54 %. Celkem je to 60,83 % všech respondentů. Více se takto vyjadřovali muži, a to v 57,69 %, ženy potom tímto způsobem odpovídaly ve 42,30 %. Plně souhlasilo nebo souhlasilo s tvrzením celkem 50,09 % středoškoláků, 30,07 % vyučených a 18,26 % vysokoškoláků. Na druhé straně pozorujeme poměrně stejně objemnou skupinu, která rozhodně nesouhlasila nebo nesouhlasila s tím, že by žena samoživitelka byla omezována ve společenském životě (35,08 %). Takto se více vyjádřily ženy (51,66 %), oproti mužům (48,33 %). Vyučení zde tvořili 30 %, středoškoláci 43,33 % a vysokoškoláci 26,66 %. Zde respondenti komentovali svá rozhodnutí výroky, že ve společenském životě se musí omezit žena samoživitelka rozhodně, v případě, že její děti jsou malé a nemá žádné hlídání (celkem 9 téměř shodných komentářů).

74

Vyhodnocení položky č. 11: Samoživitelky jsou znevýhodněny v zaměstnání.

A

B

C

D

E

plně souhlasím

souhlasím

nemám vyhraněný názor

nesouhlasím

rozhodně nesouhlasím

počet

25

77

11

37

21

%

14,63

45,02

6,43

21,64

12,28

% 50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0

45,02

21,64 14,63

% 12,28

6,43

A

B

C

D

E

S tím, že jsou samoživitelky znevýhodněny v zaměstnání plně souhlasilo 14,63 % respondentů. S výrokem také souhlasilo 45,02 % dotazovaných. Celkem se jedná o většinu, tedy o 59,65 % všech respondentů, z nichž 43,13 % tvořily ženy a 56,86 % bylo mužů. Že žena znevýhodněna není si myslelo 33,92 % dotazovaných, z nichž bylo více žen 55,17 % než mužů (44,82 %). 6,43 % respondentů nemělo na tuto problematiku vyhraněný názor. Dotazovaný, který s tvrzením plně souhlasil, (OSVČ, 30 – 45 let, VŠ, muž) dodal: „Na druhé straně u menších firem jsou obavy zaměstnavatele pochopitelné, nepředpokládaná absence, v jejímž důsledku dojde k nesplnění smluvních zakázek a následné penalizaci nebo ztrátě významného zákazníka, může ohrozit i existenci malé firmy.“

75

Vyhodnocení položky č. 12: Samoživitelky jsou v trvalé finanční tísni.

A

B

C

D

E

plně souhlasím

souhlasím

nemám vyhraněný názor

nesouhlasím

rozhodně nesouhlasím

počet

17

90

9

41

14

%

9,94

52,64

5,26

23,98

8,18

% 60

52,64

50 40 30

%

23,98

20 9,94 10

8,18

5,26

0 A

B

C

D

E

U této položky se většina respondentů shoduje, že samoživitelky jsou v trvalé finanční tísni. Plně souhlasí a souhlasí 62,58 % respondentů, z toho 42,05 % žen a 57,95 % mužů. 32,16 % respondentů si myslí, že samoživitelky nejsou v trvalé finanční tísni. Z těchto takto soudí častěji ženy (54,55%) než muži (45,45%). Vyhraněný názor nemělo 5,26 % respondentů, z toho jedenkrát více mužů, než žen. Mezi nesouhlasnými odpověďmi, ať již rozhodně nesouhlasnými, či nesouhlasnými se nevyskytla ani jediná odpověď vysokoškolsky vzdělaného muže. S daným tvrzením souhlasili i všichni důchodci, kteří se dotazníkového šetření zúčastnili. Muž, SŠ, svobodný, do 30 let ke své nesouhlasné odpovědi připsal: „Jak která, znám i jednu v opačným extrému, že vydělává hodně!“ Nebo muž, OSVČ, 30- 45 let, který s tvrzením naopak souhlasil dodal: „Dnes je ve finanční krizi kdekdo, natož samoživitelky!.“

76

Vyhodnocení položky č. 13: Samoživitelka má stejné šance na nový partnerský vztah jako žena bezdětná.

A

B

C

D

E

plně souhlasím

souhlasím

nemám vyhraněný názor

nesouhlasím

rozhodně nesouhlasím

počet

53

45

6

67

0

%

30,99

26,32

3,51

39,18

0

% 45

39,18

40 35

30,99

30 25

26,32 %

20 15 10 5

3,51 0

0 A

B

C

D

E

Z grafu vidíme, že nejčastěji se respondenti vyjádřili ve smyslu, že samoživitelka má stejné šance na nový partnerský vztah, jako žena bezdětná. Plně souhlasné a souhlasné odpovědi tvořily 57,31 %. Z toho 56,12 % bylo mužů a 43,88 % žen. O něco méně (v 39,18 %) se respondenti domnívali, že samoživitelka nemá stejné šance, jako žena bezdětná. Nevyhraněný názor mělo 3,51 % respondentů, mezi nimi nebyla žádná žena. Žena, vyučená, svobodná, do 30 let , která si myslí, že samoživitelka má stejné šance na nový partnerský vztah jako žena bezdětná, ke své odpovědi přidala komentář: „Záleží jak vypadá“. V pěti komentářích se objevil názor, že také záleží na počtu dětí, které samoživitelka vychovává. Muž, 30 – 45, VŠ, svobodný, také doplnil komentář: „Je tu problém času a příležitosti k seznámení a taky vstup nového muže do rodiny není jednoduchý.“

77

Vyhodnocení položky č. 14: O problému žen – samoživitelek jsem dosud nikdy nepřemýšlel/a.

A

B

C

D

E

plně souhlasím

souhlasím

nemám vyhraněný názor

nesouhlasím

rozhodně nesouhlasím

počet

23

64

5

44

35

%

13,45

37,42

2,93

25,74

20,46

% 37,42

40 35 30

25,74

25

20,46

20 15

% 13,45

10 2,93

5 0 A

B

C

D

E

O problémech samoživitelek dosud nikdy nepřemýšlela více než polovina respondentů (50,87%), z toho 55,17 % mužů a 44,83 % žen. Z těchto, kteří s tvrzením plně souhlasili, bylo 82,60 % svobodných do věku 30 let. Stejně odpověděli i respondenti starší (ženatí i vdané), ale pouze v 17,40 %. Největší skupinu představovali respondenti, kteří spíše souhlasili s tím, že nikdy o tomto problému nepřemýšleli a přiřadili se tak k respondentům ze skupiny A. Na druhé straně o problému přemýšlelo 46,2 % dotazovaných. Z nich bylo celkem 54,43 % ve věku do 30 let. Žena, vyučená, vdaná, 30 – 45 let dodává: „Moc ne, nebyl důvod.“

78

Vyhodnocení položky č. 15: Dítě samoživitelky má v dospělosti problémy s partnerskými vztahy.

A

B

C

D

E

plně souhlasím

souhlasím

nemám vyhraněný názor

nesouhlasím

rozhodně nesouhlasím

12

53

8

64

34

7,02

30,99

4,68

37,42

19,89

počet %

% 37,42

40 35

30,99

30 25

19,89

20

%

15 10

7,02

4,68

5 0 A

B

C

D

E

U této položky si myslelo 38,01 % respondentů, že dítě samoživitelky má v dospělosti problémy s partnerskými vztahy. Podíl žen i mužů byl v této odpovědi vyvážený. Rovněž žádná skupina podle vzdělání nijak nepřevyšovala ostatní v odpovědích. Vysokoškolsky vzdělaný, rozvedený muž, ve věkové kategorii od 46 – 60 let ke své souhlasné odpovědi přidal komentář: „Mám pocit, že tento problém je výraznější u chlapců, kteří trpí víc. Nemají totiž vzor, jak se mají chovat k budoucí rodině nebo své partnerce.“ 19,89 % respondentů však rozhodně s tímto výrokem nesouhlasí a dalších 37,42 % nesouhlasí. Podle nich tedy dítě samoživitelky v dospělosti problémy s partnerskými vztahy nemá. Stejného názoru byla i většina vysokoškolsky vzdělaných lidí.

79

Vyhodnocení položky č. 16: Ženy samoživitelky trpí pocity osamělosti.

A

B

C

D

E

plně souhlasím

souhlasím

nemám vyhraněný názor

nesouhlasím

rozhodně nesouhlasím

počet

9

106

7

38

11

%

5,26

61,99

4,09

22,22

6,44.

% 70

61,99

60 50 40 % 30

22,22

20 10

5,26

6,44

4,09

0 A

B

C

D

E

U této položky vyznačilo nejvíce respondentů škálu vyjadřující plný souhlas či souhlas. Celých 67,25 % respondentů se s daným tvrzením ztotožnilo. Někteří respondenti svá tvrzení doplnili o komentáře, např. zaměstnaná, rozvedená žena, 30 – 45 let: „Především v krátkých okamžicích, kdy jsou bez dětí, které třeba již spí nebo jsou u babičky.“ Muž, 30 – 45 let, svobodný, podnikatel, VŠ, který si také myslí, že samoživitelky trpí pocitem osamělosti, dodává: „Někdy určitě ano, nikdo nechce být sám“. Někteří respondenti (4,09 %) neměli vyhraněný názor, jako i rozvedený vysokoškolák, ve věkové kategorii 46 – 60 let, který k tomu uvedl: „Nevím, jsem muž.“ 22,22 % respondentů s tvrzením nesouhlasilo a 6,44 % respondentů nesouhlasilo. Celkem tedy 28,66 % dotazovaných míní, že samoživitelka netrpí pocity osamělosti. Je zajímavé, že si to myslí mnohem častěji muži (75,51 %) než ženy (24,49 %).

80

Vyhodnocení položky č. 17: Sebedůvěra samoživitelek je nižší než u vdaných matek.

A

B

C

D

E

plně souhlasím

souhlasím

nemám vyhraněný názor

nesouhlasím

rozhodně nesouhlasím

počet

14

84

9

49

15

%

8,19

49,12

5,26

28,65

8,78

% 60 49,12

50 40

28,65

30

%

20 10

8,19

8,78

5,26

0 A

B

C

D

E

Graf zachycuje, jak odpovídali respondenti v případě tvrzení, že sebedůvěra samoživitelek je nižší než u vdaných matek. Plně souhlasilo a souhlasilo 57,31 % respondentů. Respondenti, kteří nesouhlasili a rozhodně nesouhlasili s daným výrokem, tvořili celkem 37,43 %. Zdá se tedy, že většina dotazovaných se domnívá, že sebevědomí samoživitelek je nižší než je tomu u vdaných matek. Rozhodně nesouhlasil nezaměstnaný, svobodný muž, ve věku do 30 let, středoškolák, který si myslí: „Pokud samoživitelka vychová dítě, tak bych řekl, že může být šťastná a může mít právem vysoké sebevědomí.“ Další respondentkou, která rozhodně nesouhlasila s tím, že by měla mít samoživitelka nižší sebevědomí byla rozvedená, VŠ, ve věku 30 – 45 let. Ke své odpovědi doplnila: „Spíše naopak, život samoživitelky naučil bojovat a mají díky tomu vyšší sebevědomí.“

81

Vyhodnocení položky č. 18: Současná krize rodiny má za následek zvyšující se počet žen – samoživitelek.

A

B

C

D

E

plně souhlasím

souhlasím

nemám vyhraněný názor

nesouhlasím

rozhodně nesouhlasím

počet

44

73

13

30

10

%

25,73

42,69

7,6

17,55

6,43

% 42,69

45 40 35 30

25,73

25

%

17,55

20 15 7,6

10

6,43

5 0 A

B

C

D

E

Z následujícího grafu je patrné, že převážná většina respondentů se přiklání k názoru, že současná krize rodiny má za následek zvyšující se počet žen – samoživitelek. Na tomto se shodlo celkem 68,42 % respondentů. Kategorie podle pohlaví, věku či vzdělání při porovnávání nevykazovaly žádné větší rozdíly v odpovědích. Ani jeden vysokoškolák ze skupiny respondentů neoznačil na škále stupeň pátý stupeň E, tedy rozhodný nesouhlas s tvrzením. V jednom případě se objevil u plně souhlasné odpovědi komentář: „Ale jaké jsou příčiny krizí rodin? Jsou vždy vážné příčiny? Nejde mnohdy spíš o sobectví a netoleranci partnerů?“ (VŠ, zaměstnaný, 46-60 let, rozvedený).

82

Vyhodnocení položky č. 19: Při neplánovaném těhotenství chápu jeho ukončení umělým přerušením.

A

B

C

D

E

plně souhlasím

souhlasím

nemám vyhraněný názor

nesouhlasím

rozhodně nesouhlasím

počet

58

44

9

39

21

%

33,92

25,73

5,26

22,81

12,28

% 40 35

33,92

30

25,73 22,81

25 20

% 12,28

15 10

5,26

5 0 A

B

C

D

E

Při vyhodnocení této poněkud důvěrnější otázky se většina respondentů přiklonila k tomu, že při neplánovaném těhotenství chápe jeho ukončení umělým přerušením. (59,65 %). Takto odpovědělo 50,99 % žen a ve 49,01 % mužů. Bez vyhraněného názoru se sešlo 5,26 % odpovídajících. Rozhodně s umělým přerušením nesouhlasilo 12,28 % respondentů, z nichž celých 85,72 % tvořili muži (44,5% středoškoláků, 33,3 % vyučených, 22,2 % vysokoškoláků) a 14,28 % bylo žen. U nesouhlasných odpovědí bylo rozdělení podle pohlaví rovnoměrné. Plně souhlasila vdaná pracující důchodkyně, 61 a více let, VŠ, která dodala: „Kvalitní rodinné zázemí a dobré materiální podmínky. Pak teprve pokojný vývoj dítěte po naplánovaném těhotenství.“

83

Vyhodnocení položky č. 20: Pokud by se moje dcera stala samoživitelkou, budu ji podporovat.

A

B

C

D

E

plně souhlasím

souhlasím

nemám vyhraněný názor

nesouhlasím

rozhodně nesouhlasím

128

32

7

4

0

74,85

18,71

4,09

2,35

0

počet %

% 80

74,85

70 60 50 40

%

30

18,71

20 10

4,09

2,35

0

C

D

E

0 A

B

U poslední položky dotazníku reagovala naprostá většina respondentů plným souhlasem s tvrzením. 93,56 % respondentů by podporovalo svoji dceru, pokud by se stala samoživitelkou. Rozhodně nesouhlasil s tvrzením žádný z respondentů. Dceru – samoživitelku by nepodporovalo pouze 2,35 % respondentů, z nichž všichni byli mužského pohlaví (polovina z nich vysokoškoláků a druhá polovina vyučených). Z komentářů vybírám názor svobodného, středoškolsky vzdělaného muže, věková kategorie do 30 let, který doplnil: „S radostí bych ju podporoval. Radost dítěte je na prvním místě.“

84

K platnosti hypotéz:

H1 Postavení žen – samoživitelek v současné společnosti je vnímáno jako nerovnocenné. Toto tvrzení se výzkumem ukázalo jako neplatné. Většina respondentů vnímá postavení samoživitelek jako rovnocenné ve společnosti.

H 1.1 Postavení žen – samoživitelek ve společenském životě je vnímáno jako nerovnocenné. Tato hypotéza se potvrdila. Při bližším zkoumání postavení samoživitelek a specifikaci tohoto postavení ve společenském

životě již většina respondentů

odpovídala ve smyslu, že samoživitelka rovnocenné postavení ve společenském životě nemá.

H 1.2 Postavení žen – samoživitelek v zaměstnání je vnímáno jako nerovnocenné. Tato hypotéza se potvrdila. Jako u předchozí hypotézy, tak i zde se potvrdilo, že většina respondentů vnímá postavení samoživitelky v zaměstnání jako nerovnocenné.

H2 Ženy, které se ocitnou samy s dítětem nebo dětmi strádají sociálně, ekonomicky i psychicky. Tato hypotéza se rovněž potvrdila. U všech otázek, které byly zaměřeny na toto téma se potvrdilo, že většina respondentů považuje samoživitelky za ty, které strádají sociálně, ekonomicky i psychicky.

H3 Současná krize rodiny a zvyšující se počet žen – samoživitelek spolu souvisí. Třetí hypotéza se výzkumným šetřením rovněž potvrdila.

85

7. Kvalitativní část výzkumného šetření 7.1.

Použitá metoda výzkumného šetření

Další část výzkumného šetření tvoří metoda narativních interview. Jako metodu ji zpracoval německý sociolog Fritz Schőtze v roce 1977. Vlastní rozhovor se dělí na čtyři fáze: •

stimulace;

•

vyprávění;

•

kladení otázek pro vyjasnění nejasností;

•

zobecňující otázky.53

Při jednotlivých rozhovorech jsem se nejprve snažila navodit atmosféru vzájemné důvěry. Dotazované ženě jsem prezentovala zpracovávané téma a jeho význam pro společnost. Následně jsem požádala dotazovanou o volné vyprávění jejího života. Zajímala jsem se o celý život dotazované, ale především jsem se zaměřila na časový výsek související s jejím současným postavením. V případě nějakých rozporů či nejasností jsem se v závěru rozhovoru vždy snažila o jejich dodatečné objasnění a vysvětlení. Mým cílem v této části výzkumu bylo hluboké proniknutí do každého konkrétního případu a snad i objevení nových souvislostí, které se dají pouze tímto způsobem zjistit. K metodě narativních interview jsem přistoupila zejména z toho důvodu, abych na zkoumaný problém získala také pohled samotných žen – samoživitelek.

Cílem kvalitativní části výzkumného šetření byla verifikace

následujících

tvrzení: H1 U ženy, která se stala samoživitelkou proti své vůli, se vyskytuje více problémů, než u ženy, která se stala samoživitelkou na základě vlastního rozhodnutí.

53

HENDL, J. Kvalitativní výzkum. Praha: Portál, 2005, s. 176

86

H2 Žena, která se stala samoživitelkou proti své vůli, je se svým postavením ve společnosti méně spokojená než žena, která se stala samoživitelkou na základě vlastního rozhodnutí.

Kvalitativní výzkum jsem zvolila také proto, že dává prostor ke sblížení se zkoumanými osobami, dává možnost proniknout do jejich situace a porozumět jim. Hlavním cílem kvalitativního výzkumu je tedy porozumět člověku, chápat jeho vlastní hlediska - jak on vidí věci a posuzuje jednání. Podle zásad kvalitativního výzkumu je každý člověk a nebo skupina lidí jedinečná. Dovolila bych si ještě pár vět k použité metodě výzkumu, které uvádí ve své práci Čermák.54 Kvalitativní výzkum se stal nepřehlédnutelnou součástí akademického výzkumu. Bez nároku na úplnost si můžeme jeho podobu přiblížit jako systematické či disciplinované použití mnoha metod, které vyzývají výzkumníka, aby bez předpokladů přistupoval k interpretaci většinou narativního materiálu, a aby s předmětem svého výzkumného zájmu zacházel přirozeně. Implikace pro výzkumnou praxi je evidentní, kvalitativní výzkumníci studují jevy v jejich přirozených podmínkách a pokoušejí se jim dát smysl nebo je interpretovat v termínech významu, které jim lidé dávají. Kvalitativní výzkum obsahuje obrovský empirický materiál, zachycuje každodennost a problematické momenty a významy v životě individua. Kvalitativní výzkum je procesem dotazování, směřujícím k porozumění. Čeho jsem se musí výzkumník vzdát, použije-li narativního výzkumu: •

Objektivity – jako iluzorní představy, že mentální procesy, výzkumné nástroje a dokonce vlastní vědecká disciplína může být neutrální.

•

Jednoduchosti – jako přesvědčení, že lze zkoumané jevy separovat a udržet v konstantní podobě, nezávisle na jejich vazbách a interakcích s různými kontexty.

•

Hierarchičnosti – představy, že zkoumaná skutečnost má vlastní, vnitřní hierarchicky uspořádanou strukturu, nebo řád.

54

ČERMÁK, I. Myslet narativně (kvalitativní výzkum „on the road“ )[online].c 2002 [ cit. 19. březen 2006] dostupný z WWW: .

87

•

Mechaničnosti – jako Newtonovské představy o skutečnosti fungující ve své podstatě jako stroj.

•

Determinismu – jako představy, že lze nalézt a matematicky vyjádřit determinanty zkoumaných jevů a na jejich základě predikovat budoucí stavy zkoumané skutečnosti.

•

Lineární kauzality – jako představy o existenci tří výkladových modelů skutečnosti.

•

Montáže – představa o projektu konstruování, podle nějž je možné separované komponenty sdružit podle poznatelného plánu, nebo klíče. 55

7.2.

Výzkumný vzorek

V případě mého výzkumu se jednalo o záměrný výběr, který je pro kvalitativní výzkum typický. Pro interview jsem získala osm žen, které patří do kategorie žena samoživitelka. Rozhovory jsem neuskutečnila jednorázově, ale rozdělila jsem si každý jednotlivý rozhovor na několik setkání s respondentkou. První rozhovory se uskutečnily již v červnu roku 2007 a pokračovaly až do března 2008. Při prvním setkání jsem se snažila seznámit s dotyčnou osobou blíže a představit jí sebe i své záměry. Na první schůzce jsme si dohodly harmonogram další schůzky - podle časových možností jednotlivých respondentek, která byla již časově náročnější. V některých případech byla nutná pro doplnění nezbytných údajů ještě další setkání. Veškeré rozhovory jsem nahrávala na diktafon a doma jsem je potom analyzovala a třídila jsem získané informace. Již při první analýze jsem si uvědomila, že ve své výzkumném vzorku mám dvě rozdílné skupiny matek-samoživitelek. První skupina – celkem 3 samoživitelky, jsou matky, které se samoživitelkami staly z vlastního rozhodnutí, po rozvodu s partnerem. Ve všech těchto případech šlo o neuspokojivé manželské soužití, ženy v manželství velmi strádaly a návrh na rozvod ve všech případech podaly ony, děti byly svěřeny do péče jim. Druhou skupinu – celkem 5 respondentek, tvoří matky - samoživitelky, v nichž situace, ve které se ocitly, vyvolala šok, nebyly na ni připraveny a velmi těžce se s ní stále vyrovnávají. Extrémní případ matky se třemi dětmi, rozvedené již 22 let, jsem 55

ČERMÁK, I. Myslet narativně (kvalitativní výzkum „on the road“ )[online].c 2002 [ cit. 19. březen 2006] dostupný z WWW: .

88

si vybrala záměrně, z důvodu postihnout dlouhodobý vliv tohoto typu rodinného soužití na děti. Její děti jsou dnes již dospělé.

7.3.

Analýza dat získaných narativním interview

Při rozboru a hodnocení jsem použila metodu analýzy. Každý rozhovor jsem několikrát přečetla a dělala jsem si poznámky o tom, co klíčového respondentka řekla. Současně jsem si dělala poznámky o jednotlivých segmentech v životě respondentek, které jsem v textu nalezla. Zvolila jsem metodu analytické indukce, která uvádí do vztahu sběr dat a proces vytváření teorie. Cílem této metody je zvýšit pravděpodobnost nalezení univerzálních a kauzálních vztahů. Při formulování hypotéz jsem vycházela z předpokladu, že tyto budou platit pro všechny případy analyzovaného problému. Není mým cílem prostá prezentace událostí v životě respondentek, ale hledání společných typických prvků tak, abych dospěla k určitým zevšeobecněním. Výsledkem výzkumu bude potvrzení mých hypotéz. Pokud bude hypotéza některým z případů porušena, upravím ji tak, aby daný případ zahrnovala. Instance, které hypotézu porušují, se nazývají „negativní případy“.56 Mým cílem je použití negativních případů pro propracování a zjemnění původní hypotézy.

Formální analýza textu a strukturně obsahový popis

V této části výzkumu utřídím segmenty každého rozhovoru zvlášť a uvedu je za sebou. Jde o vyextrahování nejdůležitějších událostí v životě dané osoby.

Rozhovor č. 1 - s matkou A: Z narativního interview jsem vyextrahovala následující klíčové momenty: A vyrůstala v úplné rodině, vztahy mezi rodiči byly a jsou velmi harmonické, rovněž mezi dětmi a rodiči. Vyrůstala společně s mladším bratrem.

56

HENDL, J. Kvalitativní výzkum. Praha: Portál, 2005, s. 236

89

Manžel byl o 4 roky starší, brali se po tříleté známosti, bylo jí 22 let a čekala dítě. První dva roky manželství si moc nepamatuje, starala se o syna a o domácnost, manžel pracoval na směny, vyžadoval domácí jídlo s sebou. Manžel byl chorobně zatížený na peníze, to co se zpočátku zdálo jako šetrnost, se během prvních dvou let manželství vystupňovalo do absurdní podoby. Nesměla sama nakupovat, kupoval jí dokonce vložky, a to tam, kde to bylo nejlevnější. Časem přerušila styky se všemi svými známými i kamarádkami, nesměla uvařit kávu ani vlastní matce. Manžel si schovával peníze po bytě a opakovaně ji napadal, že mu je vzala. Denně kontroloval skříně, zásuvky, ledničku, jestli se tam neobjevilo něco bez jeho vědomí. Trpěla touto šikanou celých 5 let, než se odhodlala k rozvodu. Ke konečnému rozhodnutí dospěla hlavně z důvodu stále se zhoršujícího vlastního psychického i fyzického zdraví. Syn měl v době rozvodu 7 let, nyní má 12 let. Po rozvodu se nastěhovala do bytu, který koupili rodiče spolu s bratrem pro něj. Tam, ve svém soukromí se vyrovnala se svým nevydařeným manželstvím, věnovala se plně výchově syna a čeká na přidělení bytu od městského úřadu. Syna si bere manžel na víkendy podle dohody. Platí výživné pravidelně, ve výši stanovené soudem. Jejich vztah je v současné době bez emocí, je dokonce schopna jej pozvat do bytu v případě, že syn je nemocen a neznamená to pro ni psychickou zátěž. Pracuje jako prodavačka v malé soukromé prodejně potravin, je velmi spokojená. Nemá velký plat, přesto sociální příspěvek od státu je zanedbatelná částka, vzhledem ke stoupajícím nárokům dospívajícího syna. Velmi si cení zázemí své primární rodiny a pomoci obou svých rodičů. Velmi si také cení současného života bez stresu a napětí, jen lituje, že se k rozhodujícímu kroku neodhodlala dříve. Působila na mne skromně a pracovitě, uvědomuje si stále, jak je a hlavně byla pro ni důležitá podpora primární rodiny. Pokud jsem se zmínila o navázání nových přátelství, byla velmi zdrženlivá, přestože se jedná o ženu velmi atraktivní a vždy upravenou. V současné době se stýká s jednou přítelkyní, se kterou během manželství ztratila kontakt a dále zatím neuvažuje.

Rozhovor č.2 – s matkou B: Tato matka – nyní samoživitelka, prošla čtrnáctiletým manželstvím, obdobím, které se nyní ve zpětném pohledu jeví jako období iluzí, namlouvání si určitých skutečností a závěrečnou fází těžké ztráty všech těchto představ. Jde o velmi svědomitou matku, která vždy dělala vše pro maximální spokojenost nejprve 90

manžela a po narození dětí i celé rodiny jako celku. Manžel byl velmi aktivní jako trenér v kanoistice, znamenalo to pro ni všechny víkendy od jara do podzimu mimo domov, většinou pod stanem. Takto se potom přizpůsobila celá rodina, včetně dětí, činnosti otce. Děti již ve velmi útlém věku byly rovněž zapojeny. Při těchto vlastních víkendových aktivitách nyní přiznává, že svého manžela téměř neviděla, občas jej zahlédla ve společnosti jiných, ji ale nikdy nevyhledával. Někdy si přišel pro jídlo nebo suché oblečení. Krize vypukla zhruba po 12 letech manželství, kdy se manžel začal chovat zvláštně. Pracoval tehdy jako OSVČ a měl pronajatou kancelář, kde trávil i většinu nocí. Pak zjistila jeho silnou citovou vazbu k jedné ženě z vodácké party. Stále ji pronásledoval a snažil se dostat do její blízkosti. Dělal to tak okázale, že si toho všimly i děti, zvláště hluboce to zasáhlo mladšího syna, který v té době chodil do 6. třídy. Stále měl pocit, že musí otce hlídat, velmi se zhoršil jeho prospěch ve škole, vymýšlel si nemoci, aby do školy nemusel. Jeho o dva roky starší sestra reagovala tak, že s otcem přestala komunikovat. Následkem těchto skutečností začala respondentka zkoumat příčiny, které hledala nejprve u sebe. Trpěla nespavostí, byla přehnaně citlivá, plačtivá, měla nejrůznější zdravotní potíže. Chování otce ovlivnilo i její vztah k dětem, reagovala v jeho přítomnosti na děti neadekvátně a většinou nepřiměřeně. Otec míval doma záchvaty vzteku, neubližoval jí, ani dětem, spíše svoji zlost zaměřoval na svoji osobu. Házel různými předměty, nemluvil. Postupně se obě děti začaly od sportovních aktivit otce distancovat a našly si jiná, rovněž sportovní vyžití. Otec si našel novou přítelkyni, tentokrát v sousedním městě a respondentka pochopila, že by to takto pokračovalo po celý jejich společný život. Podala žádost o rozvod, záležitost se vlekla, děti byly nezletilé a bylo potřeba udělat majetkové vyrovnání. Po jednoduchém a rychlém rozvodu se manžel odstěhoval k nové přítelkyni

a

respondentka

zůstala

v bytě

s dětmi.

Musela

projít

řadou

administrativních nepříjemností, převody inkasa, kabelové televize aj., o které se nikdy nemusela starat. Zvládla to, je dnes i díky tomu mnohem samostatnější. Učí na střední škole, má práci, má plat, který spolu s výživným stačí jí i dětem na slušný život. Je šťastná, že přijde domů a ví, co může čekat. Děti se přizpůsobily a vzali novou skutečnost na vědomí klidně. Dcera dokonce s otcem komunikuje a obě děti se nerozpakují otce požádat o nějakou službu, kterou jim matka nemůže zařídit – noční odvoz z letiště nebo nádraží. Respondentka neřídí ani nemá auto, to zůstalo po majetkovém vyrovnání manželovi. Komunikace otce s dětmi je nyní dokonce četnější, než byla v době společné domácnosti. 91

Rozhovor s matkou C: Respondentka vyrůstala v úplné rodině spolu se svou starší sestrou. Její dětství bylo poznamenané alkoholismem otce, který se dětem nikdy nevěnoval. Následný ukvapený „útěk“ do nové rodiny měl vyřešit všechny tyto problémy. Vztah s manželem, který popisovala jako zpočátku ideální, se postupně měnil v peklo. Největší zlom ve vztahu manželů znamenalo narození dítěte. Respondentka popsala časté změny v chování manžela, časté výbuchy vzteku a napadání jak fyzické, tak i psychické. Celé soužití velmi detailně popsala

i s jeho jednotlivými fázemi.

V závěru celého soužití se objevily útoky brutální, ohrožující velmi vážně život respondentky. Rozvod vnímá jako částečné vysvobození ze života plného strachu, úzkosti a napětí, které již nebyla schopna snášet, zejména kvůli dítěti. Během celého rozhovoru jsem vnímala, že respondentka nemyslí vůbec na sebe, ale pouze na zájmy dítěte. K tomuto postoji ji zřejmě vedlo dlouhodobé soužití s tyranem a násilníkem. Dotazovaná několikrát podotkla, že ve své roli samoživitelky je maximálně spokojená, cítí velkou úlevu,

ale zároveň s sebou nese břemeno negativních

zkušeností, se kterými se snaží postupně vyrovnávat. Toto vyrovnávání se s minulostí komplikuje patologické chování bývalého manžela, který využívá technického pokroku a pomocí SMS obtěžuje respondentku i čtyři roky po rozvodu. Další komplikací je neplacení výživného v době, stanovené soudem. V současné době se respondentka věnuje především své dceři a své práci. Díky tomu, že pracuje, se necítí diskriminovaná a nemá zásadní finanční problémy. Bydlí v podnájmu, výše nájmu je sice vysoká, ale je ochotna se uskrovnit, za cenu vlastního klidu a bezpečí svého i dítěte. Na sociální příspěvek od státu po 1. lednu 2008 ztratila nárok.

Rozhovor č.4 – s matkou D Jedná se o matku samoživitelku bulharské národnosti. Provdala se velmi mladá ještě do tehdejšího Československa v roce 1983, za československého občana. Pracovala většinou v dělnické profesi – ve svařovně. V roce 1988 se narodil první syn, v roce 1990 druhý syn. Strávila tři roky na mateřské dovolené a věnovala se plně dětem. Manžel tehdy studoval střední policejní školu a téměř nebyl doma. Když manžel dostudoval a nastoupil jako policista uvědomovala si, že se stále více vzájemně odcizují. Rodinná krize vypukla kolem roku 2000, manžel byl stále agresivnější, v plné formě vypuklo domácí násilí. V kolotoči hádek, bití, podaných a stažených 92

žalob se odehrávaly další dva roky manželství, kdy vážně onemocněla, měla gynekologické potíže, podstoupila operaci a rok byla na neschopence. V té době si manžel našel novou přítelkyni a podal žádost o rozvod, hádky se ale stupňovaly, manžel

trval na vyplacení finanční náhrady za polovinu bytu. Pod vlivem

neustálého trvalého vypětí a stresu se psychicky zhroutila. Tehdy přijeli rodiče a odvezli ji do Bulharska. Děti zůstaly v bytě s otcem v České republice. Při svém náhlém odjezdu do Bulharska byla v tak zoufalém stavu, že nedala výpověď v práci, nevyřídila si ani záležitosti kolem zdravotního a sociálního pojištění. Po půl roce se vrátila z Bulharska celkem v pořádku, protože nemohla snést odloučení od dětí. Odjela ale proti vůli rodičů a její otec, který byl na ni velmi citově vázán, se ze žalu zastřelil. Tuto skutečnost se dozvěděla až po půl roce, kdy ji přijela navštívit matka se sestrou. Po jejím návratu se manžel odstěhoval k rodičům, děti zůstaly s ní, ale spory o byt pokračovaly se stejnou intenzitou. S pomocí obětavé sousedky dala do pořádku své pracovní i pojišťovací nesrovnalosti, začala znovu pracovat. Pod sílícím tlakem stálých hádek a stresu se ale brzy dostavila recidiva její bývalé psychické nemoci – tzv. panické poruchy, která přerostla v agorafobii. Tato nemoc jí nedovoluje normální fungování, respondentka si stěžuje na časté záchvaty úzkosti, které s sebou nesou zvýšení srdečního tepu, závratě, pocení,

pocity strachu

a ohrožení, únavu již po krátké zátěži. Vůbec není schopna pracovat, vycházet ven, nakupovat, starat se o cokoliv. Zpočátku dostávala plný invalidní důchod, poté jí byl odebrán a dostala přípis na částečný invalidní důchod. Podala odvolání proti tomuto rozhodnutí a protože se do celé záležitosti vloudila administrativní chyba (její datum narození začínalo 18.), tak se celé jednání vleče již několik měsíců a je celou tuto dobu bez prostředků. Bývalý manžel ukončil svůj život po jednom extrémně hysterickém výstupu a pod silným vlivem alkoholu - oběšením. Respondentka je stále doma, není schopna žádné náročnější činnosti, v bytě je citelně vidět, že se zde moc neuklízí. Na polovině stěn jsou strhány tapety a matka D přiznává, že není schopna ani tento stav změnit. Starší syn má již po maturitě a pracuje a bydlí na ubytovně, mladší absolvoval tříleté učiliště, nyní je na nástavbovém studiu, bydlí na internátě a žije ze sirotčího důchodu. Oba se za matku stydí, téměř ji nenavštěvují a vůbec jí nepomáhají. Je odkázána na pomoc sousedů. 93

Tento tragický případ je důkazem, že volba partnera je jedním z nejdůležitějších kroků v životě. V případě špatné volby negativně ovlivní a někdy i zničí životy mnoha jedinců a mnoha rodin.

Rozhovor č.5 - s matkou E Samoživitelka E je matkou pěti dětí. V době, kdy nejmladšímu synovi byly 2 roky, manžel a otec všech pěti dětí náhle od rodiny odešel a po roce podal žádost o rozvod. Nejstaršímu chlapci je 14 let a převzal automaticky roli hlavy rodiny. Další sourozenci – sestry 12 a 10 let se potom starají o domácnost a o dva nejmladší chlapce 7 a 4 roky. Respondentka je hluboce věřící a v tomto duchu vede i své děti. Jako hluboce věřícího člověka ji rozvod velmi zasáhl, dosud se s touto skutečností nevyrovnala, a jak sama říká, nesmíří se s ní nikdy. Svoji situaci hodnotí jako životní zkoušku, kterou na ni poslal Bůh. Nepůsobí pesimisticky, ani ukřivděně, je na ní vidět, že má ráda své děti a že jí dělá radost jejich samostatnost. Bydlí na vesnici ve vlastním domku, který jim po odchodu otce zůstal. Bývalý manžel má minimální plat, takže výživné, které posílá velmi nepravidelně, je velmi nízké. Je odkázána na sociální příspěvky od státu. Pracuje ve výrobně studené kuchyně jako pomocná síla a je za tuto práci velmi vděčná i za pochopení zaměstnavatele. Je velmi

uzavřená, nedá se z jejího výrazu poznat, jestli je šťastná nebo ne.

Rozhodně jí situace, do které se dostala, přinesla velké množství nových problémů a starostí.

Rozhovor č. 6 - s matkou F Tato velmi mladá matka - samoživitelka (23 let) se dostala do velkých problémů již při vlastním otěhotnění. Vzhledem k tomu, že pochází z vesnice a celá rodina je nábožensky založená, nepřipadal v úvahu potrat. Za potenciálního otce označila muže, se kterým měla občasné styky. Ten na základě rozhodnutí soudu zaplatil výlohy spojené s porodem i další náklady, ve výši stanovené soudem. Po narození dítěte se krevní zkouškou jeho otcovství nepotvrdilo a on vyžaduje své vynaložené prostředky zpět. Jako nového potencionálního otce označila žena vietnamského státního příslušníka, který je na útěku, stále se skrývá a je celostátně hledaný policií. Žena bydlí i s dítětem u matky, která jí pomáhá, přesto, že je zaměstnaná. Respondentka je vyučená kuchařka, ale nepracuje. Na dítě dostává přídavky a ještě příplatky za zvláštní péči. Chlapec je podle vyjádření psychologů zpomalený 94

a vyžaduje zvláštní přístup. Je vidět, že má ještě velmi málo zkušeností, je velmi nerozhodná, až apatická. Nemá žádné plány do budoucna, bydlení u matky jí vyhovuje, protože větší díl starostí, hlavně finančních, přesune na ni. Chvílemi to vypadá, že matce přibylo další dítě. Největším problémem jsou pro ni dluhy, které není schopna a vůbec si s tímto problémem neví rady. Matka rovněž není schopna dluhy za ni zaplatit a tak je to pro obě zdroj stálého stresu.

Rozhovor č.7 - s matkou G

Tato respondentka se stala samoživitelkou proti své vůli. Žila spokojeně na vesnici s manželem a se dvěma dětmi – chlapec 17 let, dcera 14 let. S manželem stavěli s pomocí dalších příbuzných rodinný domek, na zahradě domu po babičce, kde dosud bydleli. Na ten strašný den nikdy nezapomene! Manžel byl letec a vracel se s vrtulníkem z vojenské akce. Čtyři minuty před přistáním se jeho vrtulník spolu s ním a dalšími členy posádky zřítil. Všichni zahynuli. Vůbec si nepamatuje další období, ze šoku se začala vzpamatovávat až zhruba po třech měsících. Všechny události vidí jako ve snu, byla 4 měsíce v péči psychiatrů a v pracovní neschopnosti. Při vyšetřování se ukázalo, že selhala technika, ne lidský faktor. Díky finančnímu odškodnění od státu a s pomocí příbuzných dům dostavěla. Šťastná v něm ale není, stále je spojen s manželem a s jeho představami. Respondentka říká: „Musela jsem se vrátit do práce, nemohu v tom domě být sama, všechno tam na mne padá.“ Netrpí finanční nouzí, šťastná ale není, stále má psychické potíže a pravidelně navštěvuje psychiatra.

Rozhovor č.8 – s matkou H. Tato respondentka je zasloužilou matkou – samoživitelkou. Žila s manželem a třemi dětmi ve šťastném, téměř ukázkovém manželství. Pracovala v zubní ordinaci na poliklinice jako stomatoložka a měla problémy se svým nadřízeným, kvůli častým paragrafům, z důvodu onemocnění některého z dětí. Požádala o zkrácený úvazek a nebylo jí vyhověno. Manžel podal odvolání a celou věc dal k soudu. U soudu prohrála a následně zůstala bez práce. V tutéž dobu jí manžel oznámil, že má novou přítelkyni a odstěhoval se k ní. Zůstala sama se třemi chlapci ve věku 6, 10 a 12 let. V té době bydlela rodina v bytě v rodinném domě, který respondentka zdědila po smrti své matky. Zoufale sháněla práci, ale její nadřízený měl styky a zařídil, aby 95

žádné místo pro ni nebylo volné. Začala pracovat na archeologických vykopávkách, pak prodávala nábytek, lístky v kině, v opravně filmových přístrojů pracovala jako uklizečka a nakonec v Sigmě jako fakturantka. Zoufale si uvědomovala, že jí utíká čas a pokud nesežene práci jako zubní lékařka do 5 let ztratí titul a bude muset dělat nové zkoušky. Trpěla zoufalým nedostatkem peněz, s bývalým manželem se stále soudila o výživné, které stejně platil se zpožděním a nepravidelně. Tehdy pochopila, že soudit se s kýmkoliv byl koníček jejího manžela, ve kterém se vyžíval. Nejmladší syn se soudil s otcem o výživné 8 let a jak sama říká, vlastně neví, kdo vyhrál, protože už neměla sílu to sledovat. V hodině dvanácté, dva měsíce před uplynutím lhůty 5 let, našla práci v zubní ordinaci v Hodoníně. Pak nastalo čtyřleté období, kdy vzala v neděli dva nejmladší, jeli večer vlakem do Hodonína, kde bydleli na internátě zdravotní školy. Oba chlapci tam chodili do základní školy. V pátek večer se přesouvali „domů“, kde na ně čekal nejstarší syn. Ten zůstal sám doma a chodil na průmyslovou školu stavební. Nejmladší chlapec se po roce ve škole velmi zhoršil a prosil ji, jestli by nemohl zůstat s nejstarším doma, že bude mít samé jedničky. Tak se přesouvala jen s prostředním synem, bylo to pro ni šílené a náročné období. Měla ale práci v oboru a to ji psychicky velmi pomohlo, zmizely všechny zdravotní problémy, které měla v období předchozím. Konečně se jí podařilo sehnat, po čtyřech letech tohoto dojíždění, práci ve vojenském útvaru poblíž bydliště a tak byla zase celá neúplná rodina pohromadě. Otec si nikdy žádného chlapce nevzal na víkend nebo na výlet, nikdy od něj nedostal žádný syn žádný dárek, nic navíc, kromě výživného stanoveného soudem. Ani jeden z chlapců se s otcem nestýká. Když požádala o zvýšení výživného, řešilo se to samozřejmě u soudu, vysoudila 25 000 Kč., které posílal v měsíčních splátkách po 50 Kč. Rodiče manžela je v průběhu trvání manželství navštívili pouze jednou a od té doby je neviděla ani ona, ani děti. Starší syn dokončil průmyslovou školu, šel ihned pracovat, prostřední po absolvování gymnázia absolvoval fakultu architektury na ČVUT. Starší syn pak přerušil práci a šel studovat na ČVUT stavební fakultu, sám si studium financoval z brigád a studium úspěšně dokončil. Zdálo by se, že respondentka, která je samoživitelkou 22 let může být spokojená. Přesto se vyskytují problémy – nejstarší syn právě v současné době vážně onemocněl, chodí na ozařování a prognózy jsou špatné. Může to být důsledek přehnané odpovědnosti v dětství, nebo také ne. Nejmladší syn, který ztratil otce 96

v kritickém věku 6 let není schopen dokončit žádnou vysokou školu, nevydrží v žádném zaměstnání, matka s ním má stálé problémy. Sama říká, že jí trvalo 20 let, než se se vším srovnala a stálo ji to hodně sil fyzických i psychických.

Analýza poznání

V návaznosti na analytickou abstrakci se nyní pokusím objasnit zjištěné struktury procesu historie života u všech osmi respondentek. V analýze jde o to, zhuštěný konečný produkt rozklíčovat. Vyjasní se tím, které prvky obsahu jsou důležité pro celé větší úseky vyprávění. Na tomto místě jsem zpracovala celkovou biografickou formaci, to znamená posloupnost zkušenostních dominant procesu, od jednotlivých úseků života, až po aktuální dominantu procesu.

Samoživitelka A •

krásné dětství i dospívání s bratrem a vyrovnanými rodiči

•

manželství naprosto neodpovídající modelu získanému z dětství

•

pocity viny v manželství, problémy se zdravím

•

zásadní rozhodnutí

•

podpora primární rodiny

•

uspokojivá životní situace po rozvodu

Samoživitelka B •

neuspokojivé manželství

•

psychické problémy v době trvání manželství, pocity viny

•

rozvod byl jejím zásadním rozhodnutím

•

urovnání vztahů s dětmi po rozvodu

•

relativní spokojenost po rozvodu

Samoživitelka C •

těžké dětství s otcem alkoholikem

•

krize rodiny a rozvrat manželství

97

•

psychické problémy následkem prožitých traumat

•

radikální řešení situace rozvodem

•

rozvod a osvobození se od tyranského manžela

•

stabilizace situace v zaměstnání

•

relativně spokojený život s dítětem

Samoživitelka D •

život v nefunkčním manželství

•

fyzické a psychické problémy

•

rozvod proti její vůli

•

onemocnění

•

setrvání v životní krizi bez východiska

Samoživitelka E •

nejasný průběh manželství (v této oblasti nebyla respondentka sdílná)

•

nečekaný odchod otce od rodiny

•

rozvod

•

uzavřenost respondentky, provázená vírou v Boha

•

nespokojenost se současnou situací, finanční problémy

Samoživitelka F •

neplánované otěhotnění

•

nezájem zařadit se do společnosti

•

nedostatek vůle cokoliv změnit, apatie

•

nespokojenost s vlastním životem, hostilita vůči okolí

•

finanční problémy

Samoživitelka G •

pěkné harmonické manželství

•

náhlá tragická událost

•

následné psychické problémy a onemocnění

•

únava, deprese, přetrvávající beznaděj

98

Samoživitelka H •

náhlý odchod otce od rodiny

•

vlivem prožitého traumatu psychické a fyzické problémy

•

dlouhodobé finanční problémy

•

dlouhodobé vyrovnávání se skutečností

Kontrastující srovnání V této

fázi

výzkumu

srovnám

všechny

biografické

rozhovory

vedené

s respondentkami, s cílem vybrat a zobecnit fakta, která nejvíce souvisí se zkoumaným problémem. Pro účely srovnávání jsem vytřídila dva životní úseky, z nichž budu extrahovat společné a rozdílné rysy platné u všech rozhovorů.

Srovnávané životní úseky: •

životní období po boku partnera,

•

období po odchodu otce,

•

současný stav

Srovnání období života s partnerem. Ve čtyřech případech se dá hovořit o velmi špatném soužití se všemi znaky rozvratu. (A, B, C, D). Dvě respondentky se nechtěly o tomto úseku života příliš šířit, respondentka E nechtěla nechat nikoho nahlédnout do soukromí, respondentka F, jak se domnívám, svého partnera ani příliš neznala. Poslední dvě respondentky líčí svůj život s partnerem jako šťastný.

Srovnání období po odchodu otce. První tři respondentky si po odchodu partnera oddychly a zbavily se postupně svých fyzických i psychických obtíží, začaly znovu svobodně žít. Všechny ostatní se dostaly do obrovských problémů, na které nebyly připraveny, a které je připravily o hodně sil. Spolu s praktickými problémy musely řešit změny

99

v chování dětí, svoje zdravotní problémy, vzniklé neustálým stresem. Rozhodně, jak všechny shodně vypovídají, bylo to období, které by už nezvládly znovu prožít.

Současný stav V této části nacházíme opět velké rozdíly mezi respondentkami. První tři respondentky jsou již se svojí situací vyrovnané, ve dvou případech jsou schopny i komunikovat s otcem svých dětí bez emocí. Jsou samostatné a nezávislé. U zbývajících respondentek nacházíme rozdílnou situaci, v závislosti na podpoře buď primární rodiny, nebo příbuzných a přátel. Tam, kde je tato podpora citelná (respondentky F, G), je jejich současná situace snesitelnější. Nejhůře jsou na tom samoživitelky, které zůstaly samy na všechny problémy, se kterými navíc vůbec nepočítaly. Respondentka H přiznala, že ji zachránil dům, který zdědila po matce. Měla ke své matce velmi silný citový vztah a spojovala si ji s domem, ve kterém spolu s ní vyrůstala. Tady matčinu podporu cítila i přesto, že již nebyla. Nejhůře vidím zoufalou situaci samoživitelky D, která nemá kolem sebe z primární rodiny nikoho a důvěru svých dětí ztrácí. Takto mladí chlapci zřejmě nechápou závažnost matčina onemocnění a spíše se od ní odvrací. Jediné východisko v jejím případě je návrat do Bulharska. Ani v jednom ze zkoumaných případů jsem nezaznamenala přítomnost nového stálého partnera. Všechny respondentky shodně uvedly, že události kolem rozchodu nebo ztráty partnera jsou natolik traumatizující, že na nový životní vztah nejsou absolutně připraveny. Je důležité si uvědomit, jak dlouhé životní období může taková událost poznamenat, že to může ovlivnit i desítky let života, v mnoha případech i celý život.

100

7.4.

Výsledky výzkumu a rozbor získaných dat

Hlavním cílem výzkumu bylo potvrzení či vyvrácení stanovených hypotéz:

H1 U ženy, která se stala samoživitelkou proti své vůli, se vyskytuje více problémů, než u ženy, která se stala samoživitelkou na základě vlastního rozhodnutí. H2 Žena, která se stala samoživitelkou proti své vůli, je se svým postavením ve společnosti méně spokojená než žena, která se stala samoživitelkou na základě vlastního rozhodnutí.

Po rozboru výzkumného materiálu a jeho vícestupňové analýze byly verifikovány obě předkládané hypotézy – H 1 i H 2.

Jako další poznatek vyplynulo z rozhovorů, že psychické i fyzické problémy žen samoživitelek jsou mnohem menší a rychleji odeznívají tam, kde cítí žena podporu své primární rodiny či alespoň příbuzných. Nejméně příznivá je situace, kdy samoživitelka musí veškeré problémy řešit sama, nemá možnost ani na chvíli se vzdálit od dětí, stále se cítí ohrožená, tzv. „syndrom nekrytých zad.“ Dále se výzkumem potvrdilo, že trauma z rozvodu, odchodu partnera či rozpadu manželství je velmi dlouhodobé a často znemožňuje ženě navázat nový partnerský vztah.

101

Závěr Diplomová práce byla zaměřena na postavení žen – samoživitelek v současné společnosti. Podrobně popisuje problematiku těchto žen v kontextu různých historických období. Práce se také zaměřila na současnou krizi společnosti a rodiny. V závěru teoretické části jsou uvedeny současné právní nároky žen samoživitelek a formy pomoci těmto ženám. Jádro diplomové práce tvoří část praktická, jejímž cílem bylo ověřit postavení samoživitelek v dnešní společnosti. Tato část byla rozdělena na kvantitativní a kvalitativní výzkumné šetření. V kvantitativní části jsem pomocí metody dotazníku zjišťovala postoje veřejnosti k ženám – samoživitelkám. Dotazníkového šetření se zúčastnilo 171 respondentů. Závěry z tohoto výzkumu dokazují, že všeobecně je postavení samoživitelek vnímáno jako rovnocenné. Při podrobnějším rozboru se však prokázalo, že výzkumný soubor vnímá odlišně postavení samoživitelek v zaměstnání a ve společenském životě. Tady došlo k potvrzení hypotéz, že je žena samoživitelka v těchto oblastech znevýhodněna. Cílem kvalitativní části výzkumu bylo hluboké proniknutí do konkrétních případů samoživitelek pomocí metody narativních interview. Výzkum ukázal, že existují dvě odlišné skupiny samoživitelek. Jednu skupinu tvoří matky, které se staly samoživitelkami na základě vlastního rozhodnutí. Druhou skupinou, která je početnější a problémovější, jsou matky, které se staly samoživitelkami nedobrovolně. Všeobecně se prokázalo, že mnohem lépe se se svou situací vyrovnávají matky, které mají podporu u své primární rodiny. Výzkum také dokázal, že současná společnosti je vůči samoživitelkám tolerantní, ale zároveň samoživitelky stojí na okraji jejího zájmu. To dokazují i ekonomická opatření platná od 1. ledna 2008. Domnívám se, že cíl mé diplomové práce byl splněn. Její poznatky by mohly být podnětem k dalšímu zkoumání situace samoživitelek. Ukázalo se rovněž, že problémy samoživitelek a neúplných rodin jsou velmi vážným sociálním problémem, na který tito jedinci mnohdy sami nestačí. Doufám, že moje práce přispěje

k lepšímu pochopení problematiky žen - samoživitelek a svými

poznatky obohatí i vědní obor, který jsem studovala – sociální pedagogiku.

102

Literatura 1. WICHTERICH, CH. Globalizovaná žena. Zprávy o budoucí nerovnosti. Praha: proFem, 2000, s. 226 ISBN 80-238-5631-6

2. Průvodce na cestě k rovnosti žen a mužů. Nesehnutí. Brno: 2004, s. 48 ISBN 80-903228-4-0

3. FELLNEROVÁ, U. Žena 21. století. Ikar. Praha: 1997, s. 238 ISBN 80-7202144-3

4. OAKLEYOVÁ, A. Pohlaví, gender a společnost. Praha: Portál, 2000, s. 171 ISBN 80-7178-403-6

5. HAUSMANN, J. Základy mužského šovinismu. Ústí n. L.: RENECO, 2002, s. 90 ISBN 80-86563-04-9

6. FRIEDAN, B. Feminine mystique. Praha: PRAGMA, 2002. s. 596 ISBN 807205-893-2

7. Alty a soprány. Gender Studies, o.p.s. Praha: 2005, s. 39 ISBN 80-86520-072

8. GAVORA, P. Úvod do pedagogického výzkumu. Brno: Paido, 2000. s.206 ISBN 80-85931-79-6 9. SOMMEROVÁ, O. O čem sní muži. Slávka. Praha: 2005, s. 366 ISBN 8086631-34-6 10. MAŇÁK, J., ŠVEC,V. Cesty pedagogického výzkumu. Brno: Paido, 2004. s.78 ISBN 80-7315-078-6 11. VESELÁ, R. a kol. Rodina a rodinné právo - historie, současnost a perspektivy. Praha: EUROLEX BOHEMIA, 2003, s. 261 ISBN 80-8643248-3 103

12. FROMM, E. Mít, nebo být? Praha: AURORA, 2001. s. 242 ISBN 80-7299036-5 13. VALDROVÁ, J., JARKOVSKÁ, L., MACHOVCOVÁ, K. a kol. abc feminismu. Brno: NESEHNUTÍ, 2004, s. 232 ISBN 80-903228-32 14. ČERMÁK, I. Myslet narativně (kvalitativní výzkum „on the road“) [online ]. c 2002 [cit. 19. březen 2006]. dostupný z WWW:. 15. BECK,U. Riziková společnost – na cestě k jiné moderně. Praha:Sociologické nakladatelství, 2004, s.431 ISBN 80-86429-32-6 16. SPOUSTA, V. Vádemekum autora odborné a vědecké práce. Brno: Masarykova univerzita, 2003. s. 158 ISBN 80-210-2387-2 17. KRAUS B., POLÁČKOVÁ, V. Člověk – prostředí -výchova. Brno: Paido, 2001, s. 78 ISBN 80-7315-004-2 18. GOODY, J. Proměny rodiny v evropské historii. Praha: NLN, s.r.o., 2006, s.229 ISBN 80-7106–396-7 19. TINKOVÁ, D. Problém svobodných matek a nemanželských dětí mezi sociální kontrolou a sociální péčí na prahu občanské společnosti. Historická demografie 27/2003, s.133-172 20. TINKOVÁ, D. Hřích, zločin, šílenství v čase odkouzlování světa. Praha: Argo, 2004, s. 413 ISBN 80-7203-565-7 21. ABRAMSOVÁ, L. Zrození moderní ženy. Brno: CDK, 2005, s. 367 ISBN 80-73-25-060-8 22. FROMM, E. Umění milovat. Praha: Český klub, 2001, s. 125 ISBN 8085637-26-X 23. SEKOT, A. Sociologie v kostce. Brno: Paido, 2006, s. 258 ISBN 80-7315126-X 24. MATĚJČEK, Z., DYTRYCH, Z. Děti, rodina a stres. Praha: Galén, 1994, s.214 ISBN 80-85824-06-X 25. MATĚJČEK, Z., DYTRYCH, Z. Nevlastní rodiče a nevlastní děti. Praha: Grada, 1999,s.143 ISBN 80-7169-897-0 26. TEYBER, E. Děti a rozvod. Praha: Návrat domů, 2007, s.227 ISBN 978-807255- 163-7

104

27. MATĚJČEK, Z. Dítě a rodina v psychologickém poradenství. Praha: SPN,1992, s.223 ISBN 80-04-25236-2 28. MATĚJČEK, Z. Rodiče a děti. Praha: Avicenum, 1986, s.335 29. MÁROVÁ, Z., MATĚJČEK, Z., RADVANOVÁ, S. Výchova dětí v neúplné rodině. Praha: SPN, 1975, s.113 30. MATĚJČEK, Z. O rodině vlastní, nevlastní a náhradní. Praha: Portál, 1994, s. 98 ISBN 80-85282-83-6 31. JANDOUREK, J. Sociologický slovník. Praha: Portál, 2001, s. 285 ISBN 807178-535-0 32. KREBS,V. a kol. Sociální politika. Praha: ASPI Publishing s.r.o., 2002, ISBN 80-86395-33-2 33. Statistická ročenka České republiky. ČSU Praha: Scientia, 2000, ISBN 807183-218-9 34. Statistická ročenka České republiky. ČSU Praha: Scientia, 2006, ISBN 80250-1258-1 35. HOŠEK, Stanislav. Britské listy [online].c 2006 [cit. 30.1.2006]. Dostupný z WWW: . 36. JENÍK, Z., KREJČÍ, J. Česká občanská společnost a modely demokracie v 21. století. Krnov: Retis, 2003, s. 226 ISBN 80-902981-4-1 37. KARSTEN, H. Ženy – muži: genderové role, jejich původ a vývoj. Praha: Portál, 2006, s.183 ISBN 80-7367-145-X 38. BAKALÁŘ, E. Průvodce otcovstvím. Praha: Vyšehrad, 2002, s.215 ISBN 807021-605-0 39. ELIOT, J., PLACE, M. Dítě v nesnázích. Praha: Grada Publishing, 2002, s.206 ISBN 80-247-0182-0 40. KERLINGER, F. N. Základy výzkumu chování. Praha: Academia, 1972, s.705 bez ISBN 41. VOJTKO, V. Co je systémové myšlení [online] Dostupný z WWW: http://www.proverbs.cz/ 42. ALAN, J. Biografie a dějiny. Narativní paradigma v soudobé sociologii. [online]Dostupný z WWW: http://virtualni.institut.cz/bio_hi/me_texty.htm 43. HENDL, J. Kvalitativní výzkum. Praha: Portál, 2005, s. 406 ISBN 80-7367040-2

105

Resumé Diplomová práce se zabývá problematikou žen – samoživitelek v současné společnosti. V teoretické části autorka nejprve uvádí řadu historických souvislostí, týkajících se proměn rodiny a rovněž charakterizuje vývoj rodinných forem. V dalších kapitolách se věnuje feminismu, jeho vlivu na postavení samoživitelek ve společnosti a genderovým rolím. Autorka se dále zaměřuje na konkrétní formy pomoci ženám – samoživitelkám a na jejich právní nároky v současnosti. V závěru teoretické části je zmapován nepříznivý vývoj populace v dnešní době, zahrnující rozvodovost, dopady neúplných rodin na děti a jejich výchovu. Empirickou část tvoří kvantitativní výzkumné šetření, jehož základem byla metoda dotazníku. Výsledky byly vyhodnoceny a zpracovány do přehledných tabulek a grafů. Druhou výzkumnou metodou byla narativní interwiev. Tato kvalitativní metoda umožnila hlubší sondu do daného problému. Výsledky byly v tomto případě zpracovány postupnou analýzou a částečně potvrdily či vyvrátily dosud platné poznatky o daném tématu.

106

Summary The work deals with problems of single-mothers in contemporary society. In the theoretical part the author first set number of historical connections, concerning changes in family and also characterizes development of family form. In the following chapters the autor pays attention to feminism, its influence on position of single-mothers in society and also to gender roles. In the following parts the autor concentrates on specific forms of help for singlemothers and their contemporary legal rights. The end of theoretical part surveys negative development of current population, including divorce rate, impact of incomplete families

on children and their

upbringing. The empirical part is made of quantitative research based on qustionnaire method. The results are evaluated and transformed into well arranged charts and graphs. The second research method used was a narrative interview. This qualitative method enabled deeper insight into given subject. In this case, the results were processed by consecutive analysis and they partially confirmed or disproved the knowledge of given subject valid till now.

107

Přílohy Příloha č. 1: Průvodní dopis k dotazníkovému šetření

Vážení respondenti, dovoluji si Vám zaslat dotazník a prosím Vás o jeho pečlivé vyplnění. Dotazník bude sloužit jako podklad k výzkumu, ke zjištění postojů veřejnosti k ženám – samoživitelkám. Téma velmi úzce souvisí se současnou krizí společnosti a rodiny. Výsledky výzkumu by měly přispět k rozvoji studijních a vědních oborů jako je sociální pedagogika, psychologie, sociologie, kulturní a sociální antropologie. Dotazník obsahuje celkem 25 otázek, posledních 5 otázek jsou údaje faktografické. Odpovědi na dané otázky Vám zaberou maximálně 15 minut. Dotazníkové šetření je koncipováno jako souhlas či nesouhlas s daným tvrzením. Prosím o zakroužkování odpovědi, která nejvíce vystihuje Váš názor na příslušný výrok. Budu velmi ráda, když k otázkám přidáte i vlastní komentář, který může dokreslit Vaše odpovědi.

Velmi Vám děkuji za spolupráci. Bc. Kristina Steinerová

Příloha č. 2: Dotazník

Prosím vyznačte na pětistupňové škále odpověď, která nejlépe vyjadřuje Váš postoj k danému výroku.

1. Většina žen samoživitelek žije v obtížné životní situaci. A

B

C

D

plně souhlasím

souhlasím

nemám vyhraněný názor

nesouhlasím

E rozhodně nesouhlasím

Vlastní komentář:

2. Samoživitelky mají rovnocenné postavení ve společnosti jako ostatní občané. A

B

C

D

plně souhlasím

souhlasím

nemám vyhraněný názor

nesouhlasím

E rozhodně nesouhlasím

Vlastní komentář:

3. Krizi rodiny v současné společnosti vidím jako závažný problém. A

B

C

D

plně souhlasím

souhlasím

nemám vyhraněný názor

nesouhlasím

E rozhodně nesouhlasím

Vlastní komentář:

4. Tyto ženy se dostaly do své situace vlastní vinou. A

B

C

D

plně souhlasím

souhlasím

nemám vyhraněný názor

nesouhlasím

E rozhodně nesouhlasím

Vlastní komentář:

5. Současná sociální politika státu poskytuje více výhod samoživitelkám. A

B

C

D

plně souhlasím

souhlasím

nemám vyhraněný názor

nesouhlasím

2

E rozhodně nesouhlasím

Vlastní komentář:

6. Většina samoživitelek pochází z rozvrácených rodin. A

B

C

D

plně souhlasím

souhlasím

nemám vyhraněný názor

nesouhlasím

E rozhodně nesouhlasím

Vlastní komentář:

7. Samoživitelka může dítě vychovávat stejně dobře jako úplná rodina. A

B

C

D

plně souhlasím

souhlasím

nemám vyhraněný názor

nesouhlasím

E rozhodně nesouhlasím

Vlastní komentář:

8. Samoživitelky disponují volným časem. A

B

C

D

plně souhlasím

souhlasím

nemám vyhraněný názor

nesouhlasím

E rozhodně nesouhlasím

Vlastní komentář:

9. Dítě vychovávané samoživitelkou je ochuzeno o mužský vzor. A

B

C

D

plně souhlasím

souhlasím

nemám vyhraněný názor

nesouhlasím

E rozhodně nesouhlasím

Vlastní komentář:

10. Žena samoživitelka je omezena ve společenském životě. A

B

C

D

plně souhlasím

souhlasím

nemám vyhraněný názor

nesouhlasím

Vlastní komentář:

11. Samoživitelky jsou znevýhodněny v zaměstnání.

3

E rozhodně nesouhlasím

A

B

C

D

plně souhlasím

souhlasím

nemám vyhraněný názor

nesouhlasím

E rozhodně nesouhlasím

Vlastní komentář:

12. Samoživitelky jsou v trvalé finanční tísni. A

B

C

D

plně souhlasím

souhlasím

nemám vyhraněný názor

nesouhlasím

E rozhodně nesouhlasím

Vlastní komentář:

13. Samoživitelka má stejné šance na nový partnerský vztah jako žena bezdětná. A

B

C

D

plně souhlasím

souhlasím

nemám vyhraněný názor

nesouhlasím

E rozhodně nesouhlasím

Vlastní komentář:

14. O problému žen - samoživitelek jsem dosud nikdy nepřemýšlel/a. A

B

C

D

plně souhlasím

souhlasím

nemám vyhraněný názor

nesouhlasím

E rozhodně nesouhlasím

Vlastní komentář:

15. Dítě samoživitelky má v dospělosti problémy s partnerskými vztahy. A

B

C

D

plně souhlasím

souhlasím

nemám vyhraněný názor

nesouhlasím

E rozhodně nesouhlasím

Vlastní komentář:

16. Ženy samoživitelky trpí pocity osamělosti. A

B

C

D

plně souhlasím

souhlasím

nemám vyhraněný názor

nesouhlasím

Vlastní komentář:

4

E rozhodně nesouhlasím

17. Sebedůvěra samoživitelek je nižší než u vdaných matek. A

B

C

D

plně souhlasím

souhlasím

nemám vyhraněný názor

nesouhlasím

E rozhodně nesouhlasím

Vlastní komentář:

18. Současná krize rodiny má za následek zvyšující se počet žen samoživitelek. A

B

C

D

plně souhlasím

souhlasím

nemám vyhraněný názor

nesouhlasím

E rozhodně nesouhlasím

Vlastní komentář:

19. Při neplánovaném těhotenství chápu jeho ukončení umělým přerušením. A

B

C

D

plně souhlasím

souhlasím

nemám vyhraněný názor

nesouhlasím

E rozhodně nesouhlasím

Vlastní komentář:

20. Pokud by se moje dcera stala samoživitelkou, budu ji podporovat. A

B

C

D

plně souhlasím

souhlasím

nemám vyhraněný názor

nesouhlasím

Vlastní komentář:

Faktografické údaje respondentů dotazníkového šetření : Pohlaví: A žena

B muž

A do 30 let

B 30 - 45 let

Věk: C 46 - 60 let

Stav:

5

D 61 a více let

E rozhodně nesouhlasím

A svobodná/ý

B vdaná/ženatý

C rozvedená/ý

D vdova/vdovec

B vyučen/a

C střední s maturitou

D vysokoškolské

B OSVČ

C nezaměstnaný

D student

Vzdělání: A základní Jiné: Zaměstnání: A zaměstnanec Jiné:

6