Masarykova univerzita

Masarykova univerzita Fakulta sociálních studií

Komunitní rádio v České republice jako mediální odraz sociální reality Community Radio in Czech Republic as a mirror of the social reality Veronika Faltová

Brno 2012

2

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně s použitím pramenů a literatury uvedené v bibliografii. V Brně dne 5. 1. 2012 3

4

Poděkování Ráda bych poděkovala vedoucímu své práce Bc. MgA. Janu Motalovi, který mi byl vždy pln tolerance a laskavosti nápomocen svou radou. Mé díky patří i PhDr. Kateřině Kubalčíkové, Ph.D., které vděčím za ochotné konzultace nad knihami, které byly podstatné pro sociálněpolitický rozměr této práce. 5

Anotace Komunitní rádio představuje alternativní model provozování rozhlasového vysílání. Svou podstatou se vymezuje vůči mediálním subjektům zařaditelným do tzv. duálního systému reprezentovaného veřejnoprávním Českým rozhlasem, jehož existence je dána zákonem, a soukromými provozovateli, jež k vysílání opravňuje licence udělená Radou pro rozhlasové a televizní vysílání. Teoretická část práce vymezuje funkce komunitního rádia a jeho zasazení do českého mediálního kontextu, věnuje se ukotvení pojmu komunita, operačnímu prostoru komunitního rádia včetně občanské participace a českému legislativnímu rámci. Na základě studia stavu rádií v české mediální realitě se autorka v empirickém oddílu práce snaží zaměřit na vztah komunitních rádií k jejich sociálním podmínkám. Cílem této teoreticko-empirické práce je objasnění podmínek vzniku a okolností existence komunitního rádia v České republice včetně institucionálních aspektů a motivace jednotlivých aktérů. Klíčová slova Alternativní rádio, Česká republika, komunita, komunitní rádio, komunitní sociální práce, mediální legislativa, nestátní nezisková organizace, občanský sektor, Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, rádio, rozhlas, soukromé rádio, teoreticko-empirická bakalářská práce, veřejná sluţba, veřejnoprávní. Annotation Community radio is an alternative model of radio broadcasting. Its essence is defined towards media subjects that could be included in the so-called dual system represented by the public service station called Český rozhlas, whose existence is given by law, and by private operators, that are authorized by the broadcast license granted by the Council for Radio and Television Broadcasting. The theoretical part of the thesis defines the functions of community radio and its contextualization in the Czech media context. It also deals with the concept of community, the operating area of community radio, including civic participation, and the Czech legislative framework. Based on the research of the situation of Czech radio stations in the Czech media reality the author of the work aims to focus on the relationship of community radio to their social conditions. The aim of this theoretical and empirical work is to clarify the terms and conditions of the existence of community radio in the Czech Republic, including the institutional aspects and motivations of individual actors. Keywords Alternative radio, civil sector, Czech Republic, community, community radio, community based social work, media legislation, non-governmental non-profit organization, private radio, public service, radio, The Council for Radio and Television Broadcasting, theoretical-empirical bachelor thesis. 6

7

Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 9 1.

Komunitní rádio v kontextu mediální sluţby ............................................................... 11 1.1.

Definiční obor funkcí komunitního rádia .................................................................. 13

2.

Ukotvení pojmu komunita ............................................................................................. 19

3.

Vymezení neziskového sektoru ...................................................................................... 23

4.

Legislativní rámec ........................................................................................................... 28 4.1. 4.2.

5.

Odpovědné organizační složky .................................................................................. 28 Obsahy právních normativních aktů vztahujících se k vysílání rádií ........................ 31

Přítomnost komunitního rádia v České republice ve vztahu k duálnímu systému .. 36 5.1. 5.2. 5.3. 5.4.

Syntéza dosavadních poznatků a pracovní definice komunitního rádia .................... 36 Mediální mapování rádií v České republice .............................................................. 39 Rozhlasové formáty ................................................................................................... 42 Vztah komunitních médií ke svým komunitám ......................................................... 48

Závěr ........................................................................................................................................ 50 Pouţité zdroje ......................................................................................................................... 51 Seznam příloh ......................................................................................................................... 58 Přílohy ..................................................................................................................................... 59 Jmenný rejstřík ...................................................................................................................... 75

Celkový počet slov: 14 646

8

Úvod S ustálením tzv. duálního mediálního systému můžeme od druhé poloviny devadesátých let dvacátého století zaznamenat na území České republiky vznik prvních komunitních rádií. Alternativu ke dvěma typům provozovatelů rozhlasového vysílání, veřejnoprávního rozhlasu a soukromých provozovatelů oprávněných k vysílání licencí, představuje koncept komunitního rádia, které vzniká bez ekonomické závislosti na ziskovém subjektu a bez konexí na státní aparát. Zrodu českých komunitních rádií nezabránily ani obtížné podmínky, se kterými se průkopníci alternativního modelu provozování rozhlasového vysílání museli vyrovnat. Můžeme namítat, že v ideálním duálním systému by komunitní rádia neměla být potřeba – pouze by přebrala část úlohy médií veřejnoprávních, jejichž závazkem je sloužit všem skupinám posluchačstva, nebo cílovou skupinu soukromých komerčních rádií, která se řídí vztahem nabídky a poptávky a tudíž by měla dynamicky a flexibilně reflektovat poptávané potřeby ze strany příjemců mediálního obsahu. Problémem nicméně je, že komunit je příliš mnoho a veřejnoprávní rozhlas se tak nemůže věnovat plně jednotlivým komunitám, aniž by se jeho vysílání stalo v podstatě neposlouchatelné. Komunitní rádio roste s potřebou komunity, kterou obsluhuje. Sílící potřeba po alternativě může sice korespondovat s nedokonalou nabídkou po poptávaném a odkazovat tak na nefunkční vztah mezi dostupným a poskytovaným, umocňovat ji ale může motivace angažujících se dobrovolníků, kteří nezištně, bez ohledu na osobní přínosy, vyvíjejí takové úsilí, které přispívá k vývoji a prosperitě cílové skupiny komunitního média. Právě komunitní rádio je předmětem této bakalářské práce. Cílem teoretické části mé práce je shrnout akademické přístupy věnující se vymezení komunity, konceptu komunitního rádia včetně jeho operačního prostoru a legislativního rámce a na základě syntézy zjištěného formulovat pracovní definici charakteru českého komunitního rádia vhodnou k užití v empirickém oddílu. Primární snahou empirické části je odpovědět na otázku, jaká je pozice komunitního rádia v českém mediálním prostředí. Doplňují ji odpovědi na specifické otázky ptající se na podmínky a okolnosti rozvoje českého komunitního rádia včetně objasnění vztahu komunitních rádií ke svým sociálním podmínkám. Zkoumané období vzniku a existence komunitních rádií vymezuji roky 1991 až 2011. Počáteční datum souvisí se zákonným ukotvením duálního mediálního systému tehdejším federálním shromážděním (Moravec 2000: 7), rok 2011 volím z toho důvodu, abych se mohla věnovat reflexi v co nejdelším časovém úseku. 9

Pro empirické účely jsem pomocí základních metod kvalitativního výzkumu podrobila rozboru především normativní akty z oblasti mediální legislativy České republiky a Evropské unie, rozhodnutí o udělení licence Radou pro rozhlasové a televizní vysílání a statistické přehledy poslechovosti. Vzhledem k institucionální a legislativní neukotvenosti komunitního rádia projevující se omezenou existencí oficiálních materiálů jsem byla nucena využívat i data akademicky méně relevantní. V těchto ojedinělých případech se snažím data ověřit alespoň dvěma zdroji. Významnou součástí práce jsou i její přílohy, které ilustrují dosažené závěry. Struktura práce je následující: První kapitola se zabývá komunitním rádiem v kontextu mediální služby a definičním oborem funkcí komunitního rádia. Druhá kapitola usiluje o ukotvení pojmu komunita, zatímco třetí kapitola o vymezení neziskového sektoru. Ve čtvrté kapitole je pospán legislativní rámec, který ukotvuje mediální realitu související s rozhlasovým vysíláním v České republice. Pátá kapitola se pak věnuje samotné přítomnosti komunitního rádia v České republice ve vztahu k duálnímu systému, tvorbě pracovní definice komunitního rádia, mediálnímu mapování rádií v ČR, místním rozhlasovým formátům a vztahu komunitních rádií ke svým komunitám. Následuje závěr práce, ve které shrnu a okomentuji základní zjištění získaná v průběhu práce.

10

1. Komunitní rádio v kontextu mediální sluţby Před samotnou snahou sémanticky uchopit koncept komunitního rádia je zapotřebí usadit tento pojem do mediálního prostoru jako takového. Jedná se o formu mediální komunikace, což je jedna z rovin sociální komunikace vyznačující se skutečností, že veškeré komunikační aktivity jsou realizovány prostřednictvím médií. V rámci komunikace sociální naplňuje mediální komunikace atributy komunikace veřejné. Teoretik médií Jan Jirák uvádí, že od devadesátých let dvacátého století postupně nahrazuje pojem mediální komunikace označení masová komunikace, jež akcentuje společenský rozměr komunikace a odkazuje svým názvem k masové kultuře. (Jirák 2004: 100 – 102) Taková kultura je komercionalizovaná a homogenizovaná a představuje přesný opak ke komunikaci, do níž se zapojuje komunitní médium1, a to především díky svým následujícím znakům: není určena výlučné skupině obyvatel, není tradiční, nepodílejí se na ní přímo její příjemci, omílá etnické zvláštnosti a upřednostňuje méně náročné žánry za podpory pasivního a nekritického postoje recipientů.2 (Škodová 2004a: 113 – 114) Svou podstatou je komunitní rádio prostředkem pro šíření slovesných a hudebních programů pro neomezené množství rozptýlených posluchačů. Český3 Slovník mediální komunikace nevnímá obsahový rozdíl mezi pojmy rádio a rozhlas, pro účely definice těchto synonym volí slovo rozhlas, přičemž se přiklání k názoru Richarda Durdila4 z roku 1924, kdy redaktor deníku Národní listy pronesl „Je vidět, že stanice přijaté zprávy nebo hudbu skutečně rozhlásí všem, a proto je jistě oprávněno, navrhujeme-li pro její funkci název rozhlas.“ (Čábelová 2004: 217) Historické události dokládají, že vývoj rozhlasu provázel nejen technický pokrok5, ale významně se na něm podílela i politická situace, což dokazuje již rozhlasová propaganda z předválečného období či pozdější vznik záměrného zahraničního vysílání a od sedmdesátých let na evropském území také změna vysílacích systémů s příklonem k duálnímu

1

Náhledům na vymezení komunitního média včetně zapojení tohoto typu média do mediální komunikace je věnována následující podkapitola. 2 Sociolog Jürgen Habermas se domnívá, že „Masová kultura si získává své pochybné jméno právě tím, že svého rozšířeného odbytu dosahuje na základě toho, že se přizpůsobuje potřebám odpočinku a zábavy spotřebitelských skupin s relativně nízkou úrovní vzdělání, místo toho, aby naopak vychovávala rozšířené publikum k autentické kultuře.“ (Habermas 2000: 260) 3 Např. anglický jazyk aktivně užívá pro tento význam jediný pojem radio, v němčině můžeme přeložit slovo rádio – das Radio i rozhlas – der Rundfunk, dvojího označení užívá i francouzština – radio a radiodiffusion. 4 Uměleckým pseudonymem J. D. Richard. (Čábelová 2004: 217) 5 Televize, která do mediálního prostoru vstoupila po druhé světové válce, měla vliv na změnu programového schématu, čímž se zasadila o zvýraznění některých rysů rozhlasové komunikace. (Čábelová 2004: 218)

11

systému.6 V téže době začala do duálního systému na americkém kontinentu zasahovat i média operující v tzv. třetím sektoru7, která se začala formovat odlišně vůči médiím soukromým a veřejnoprávním. Okolnosti vývoje myšlenky tohoto alternativního vysílání jsou spjaty se společenskou situací v tehdejší Latinské Americe. Chudoba a bezpráví pramenící z diktátorských režimů, které sužovaly obyvatele Bolívie a Kolumbie, iniciovaly první pokusy s komunitním vysíláním.8 Významný podíl na evoluci alternativního mediálního modelu mají západoevropská pirátská vysílání z šedesátých až sedmdesátých let dvacátého století, která motivovala vlády a národní vysílací systémy k legitimizaci alternativního lokálního rádia. Na africkém kontinentu se po ukončení apartheidu v Jižní Africe stalo vybudování takovýchto stanic sociálním hnutím, které následovala vlna demokratizace a decentralizace moci. Známky významnějšího sociálního tlaku, který by vyústil v rozvoj modelu alternativního rádia, nejsou patrny v Asii. Tuto úlohu zde přebraly mezinárodní organizace (např. UNESCO) a jiní externí patroni se snahami iniciovat alternativní vysílání.9 Na dnešním území České republiky narušila kontinuitu evoluce rozhlasového vysílání druhá světová válka10 a následný nástup komunismu. V dobách politického útlaku bojovaly proti šíření dezinformací a cenzuře soukromé nekomerční stanice Hlas Ameriky a Rádio Svobodná Evropa11, jejichž vysílání se snažil státní aparát co nejvíce potlačovat12. Prostor pro

6

Duální princip legitimizující média soukromá a veřejnoprávní odpovídá dvojímu úhlu vlastnictví a financování. Provozovateli soukromých rádií mohou být v České republice pouze držitelé licence (viz kapitola 4), média veřejné služby vznikají ze zákona (tamtéž). Za prototyp veřejnoprávního média bývá dodnes považována britská stanice BBC. Její veřejnoprávní charakter s cílem sloužit veřejnosti byl ukotven již v druhé polovině třicátých let dvacátého století následujícími třemi pilíři: rysem vysílacího monopolu, financováním licenčními poplatky a tím, že správu stanice zajišťovala nezávislá veřejná korporace. Ač byla stanice odpovědna parlamentu, program, organizaci i finance si zajišťovala autonomně. (Čábelová 2004: 217 - 219) 7 Význam pojmu třetí sektor včetně alternativ tohoto označení upřesňuje třetí kapitola. 8 Tento jev dokumentuje film z roku 1983 s názvem The Voice of the Mines od bolivijského umělce Alfonse Gumucia Dagrona. Autor se v dokumentu věnuje bolivijským horníkům, kteří bojovali za spravedlivější pracovní podmínky skrze tzv. komunitní vysílání. Jimi iniciované Rádio Mineras jim poskytlo potřebný prostor pro vyjádření a zároveň posilovalo komunitu horníků. (Fraser – Estrada 2001: 6, 12) 9 Již v roce 1980 podpořila organizace UNESCO vznik tzv. komunitních rádií. Po diskuzích s Ekonomickou komisí pro Afriku se přemýšlelo, jak efektivně vyřešit problém, že většina afrických zemí nemá společný národní jazyk, který by umožňoval celonárodní vysílání, které by mohlo přijímat i vesnické obyvatelstvo tvořící v některých státech až 80% populace. Vysílání v různých jazycích znevýhodňovalo ostatní skupiny obyvatelstva, díky velkému množství místních jazyků a tedy i pořadů bylo časově výrazně omezené. Problémy vyvstávaly také z fyzické a mentální vzdálenosti: centrála vysílání byla často velmi daleko od vesnic, kde obyvatelé zachytili pouze špatný signál, městská tématika se zase nescházela s pochopením u venkovského obyvatelstva. Diskuze mezi organizací UNESCO a Ekonomickou komisí pro Afriku odstartovaly decentralizované lokální stanice spadající pod správu celonárodního média. (Fraser – Estrada 2001: 6) 10 V roce 1939 byl rozhlas vzhledem k okupaci podřízen protektorátním úřadům. V období války byl poslech rozhlasu vysílajícího ze zahraničí (z míst, kde sídlila československá exilová vláda) stíhán vysokými tresty. S nástupem komunistického režimu v roce 1948 byl rozhlas zestátněn. Následujících čtyřicet let sloužil rozhlas šířením obsahu prostoupeného ideologií především komunistické straně. (Krupička 2000) 11 V roce 2010 si Rádio Svobodná Evropa připomnělo výročí šedesáti let boje za svobodu, realizovaného vysíláním do zemí sužovaných nesvobodnými režimy. V roce 1950 Rádio Svobodná Evropa začalo vysílat

12

vznik a rozvoj alternativních médií na českém území přichází až s ustálením duálního mediálního systému. První českou dosud vysílající alternativní stanicí je křesťanské Radio Proglas (viz kapitola 5). Odlišně se vyvíjející politické situace ve světě v dvacátém století ovlivnily rozdílnost přístupů k vlastnictví rozhlasové stanice. Zatímco země Latinské Ameriky převzaly severoamerický systém převážně soukromého a komerčního vysílání se snadnějšími podmínkami pro prosazení nové stanice, rozšířil se v západní Evropě model veřejnoprávních médií, a to zejména z důvodu, že zde byla média od svých počátků považována za ideální nástroj pro rozvoj a šíření kultury, vzdělání, informací i formování společnosti, tudíž se myslitelé přikláněli k názoru, že není vhodné, aby masová média (resp. mediální komunikace) existovala na komerční bázi. (Fraser – Estrada 2001: 7) V řadě asijských a afrických zemí, především tam, kde působili evropští kolonizátoři, byl tento evropský model přejat, ač ne vždy respektoval tamější poměry – na rozhlas bylo nahlíženo mocensky, jakožto na prostředek k šíření politických cílů. Za těchto okolností a s vědomím, že informace nese sílu, vlády s plně státní kontrolou vysílaného obsahu extrémně odporovaly povolit alternativním médiím nezávisle fungovat, což občanským iniciativám ztěžovalo podmínky nutné pro vznik takových médií. Ačkoliv osmdesátá léta přinesla uvolnění situace, mnoho vlád dodnes efektivně oponuje ideji upustit od monopolní kontroly médií. (Fraser – Estrada 2001: 7) Vlády s přístupnější politikou mohou pozorovat, jak alternativní média poskytují nezanedbatelný potenciál pro podporu a propagaci decentralizovaného a endogenního rozvoje. Mediální iniciativy vyvíjející snahu o svržení monopolu jsou podporovány technickým pokrokem13, jenž je dán i rozvojem demokracie a svobody. 1.1. Definiční obor funkcí komunitního rádia Vzhledem k nejednoznačnosti pojmu komunita, komunitní14 nelze najít ani jednotný přístup k definici komunitního rádia. V této podkapitole bych proto ráda shrnula významné znaky a funkce, jejichž přítomnost formuje takový soubor, jaký můžeme považovat za společného jmenovatele obecně označovaného názvem komunitní rádio.

Situaci komplikuje

institucionální neukotvenost komunitního rádia. Zatímco funkci i obsah veřejnoprávního rozhlasu obecně nastolují příslušné orgány a soukromá rádia utvrzují svůj status např. z New Yorku do Československa, od roku 1995 vysílá Radio Free Europe/Radio Liberty z pražského studia do jednadvaceti zemí světa. (RFE/RL 2010) 12 Od roku 1952 se na rušení signálu podílel i Československý rozhlas. (Krupička 2000) 13 Technická revoluce nesouvisí pouze s internetem – důležitý posun zejména v rozvojovém světě představují i levné vysílače a radiopřijímače. (Fraser – Estrada 2001: 7) 14 Snaze o ukotvení pojmu komunita je věnována následující kapitola.

13

v licenčních smlouvách, přičemž obojí vyžaduje definici typu vysílaného obsahu, rádio komunitní se spíše, než definuje, vymezuje jakožto alternativa předešlých dvou typů poskytovatelů mediálního obsahu. Neoficiální zastřešení komunitních rádií poskytuje od roku 1983 Světová asociace poskytovatelů komunitních rádií AMARC s následujícím náhledem na poslání komunitního rádia: „Komunitní rádio odpovídá potřebám komunity, kterou obsluhuje a zároveň přispívá k jejímu rozvoji a progresivní perspektivě ku prospěchu sociální změny. Komunitní rádio usiluje o demokratizaci komunikace skrze komunitní participaci v rozličných formách v souladu se specifickým sociálním kontextem.“ (Citováno z Siriyuvasak 2002) Podle organizace UNESCO, která se též významně podílí na podpoře komunitních rádií (viz kapitola 1), je komunitní vysílání neziskovou službou, kterou poskytuje, řídí a vlastní komunita, obvykle prostřednictvím nadace či neziskové organizace. Cílem je komunitu obsloužit, přinášet jí prospěch. Svým způsobem vysílání připomíná veřejnoprávní formu, komunitní rádio se ale zaměřuje raději na obsloužení konkrétní komunity než celého národa – což souvisí se skutečností, že vysílání by se mělo spoléhat na zdroje komunity. Za komunitu je považována skupina lidí, která sdílí společné charakteristiky i zájmy. (Fraser – Estrada 2001: 4) Společné rysy zájmů mohou být založeny na geografickém sdílení (regionální specifikum města, vesnice, sousedství) či sdílení ekonomického a sociálního života skrze obchod, výměnu zboží a služeb. UNESCO příručka o komunitním rádiu svou definici shrnuje poznámkou, že úhledná klasifikace vysílání na komerční, veřejnoprávní a komunitní má jasné hranice pouze na papíře, jelikož se v praxi modely vysílání prostupují. Přívlastky komunitního rádia jakožto lokální, nezávislé či svobodné nejsou dostatečně výstižné, pojmy sice zahrnují primární vlastnosti komunitního rádia, mohou ale charakterizovat a prostupovat i např. ryze soukromým médiem a tehdy tyto charakteristiky mohou falešně zrcadlit realitu. (Fraser – Estrada 2001: 4) Stručné a výstižné shrnutí poskytuje jednoduchá a chytlavá fráze Radio by the people and for the people (rádio od lidí pro lidi), která elegantně a zcela zahrnuje základní princip komunitního rádia – prvně informaci, že vysílání musí být zřizováno komunitou, za druhé, že musí komunitě sloužit. (Fraser – Estrada 2001: 4) Při důkladnějším rozboru této krátké definice však narazíme na nedokonalost tohoto sdělení. Představme si stanici vlastněnou a vedenou neziskovou organizací – ne komunitou. Dle principů fráze nesplňuje takové rádio parametry komunitního rádia, i navzdory cílenosti programu na rozvoj komunity. V praxi obecně začleňujeme k pojmu komunitní rádio i např. 14

křesťanská nezisková rádia, která nejčastěji zřizují neziskové organizace či jsou přidružena k nadacím. Dalším možným přístupem v náhledu na komunitní rádio je vymezení komunitního rádia vůči komerčnímu a veřejnoprávnímu modelu. Zatímco pro dva poslední zmiňované typy je příjemce služby především pasivní objekt, rádio komunitní by mělo usilovat o přístup k posluchači jakožto aktivnímu subjektu, účastníkovi vysílání. (Lewis – Booth 1989: 10) Tento názor na komunitní vysílání zdůrazňuje lokální výhodu, kterou takové rádio může čerpat při současné sociální, kulturní a ekonomické podpoře komunity. Zastánci aspektu sousedství, sázky na fakt, že posluchač osobně zná vše, o čem se v rádiu mluví, a tudíž se s větším zájmem ujímá role příjemce služby, protežují kulturní kontext komunity a staví se do opozice vůči médiím globálním i národně centralizovaným, které nejsou s to tyto potřeby místních naplnit. (Fraser – Estrada 2001: 7 – 10) Komplexně shrnout charakteristiky komunitního média se snaží i mediální vědec Crispin Maslog (Maslog et al 1997), který se ve spolupráci s organizací UNESCO podílí na příručkách o komunitní komunikaci. Klíčové znaky komunitního média řadí do následujících osmi bodů: 1. Médium ve vlastnictví a pod kontrolou členů komunity. 2. Obvykle menší a nízkonákladové médium. 3. Médium, které poskytuje interaktivní obousměrnou komunikaci. 4. Neziskové, autonomní a tedy nekomerční médium. 5. Médium s omezeným dosahem či pokrytím. 6. Médium zpracovávající domorodé – lokální materiály. 7. Médium reflektující potřeby a zájmy komunity. 8. Médium, jehož program či obsah podporuje rozvoj komunity. Rozdílům v charakteristických rysech komunitního rádia v závislosti na zemi, kde médium operuje, se věnuje mediální analytička Ellie Rennie. Svůj názor dokládá tvrzením, že většinu evropských komunitních rádií shrnujeme pojmem lokální médium, zatímco v rozvojových zemích je pro stejný význam použit pojem participatory media, tedy rádio, na jehož chodu se komunita aktivně podílí. (Rennie 2006: 3) Aby předešla matoucím a nepřesným označením, upřednostňuje Rennie co nejširší a volnou definici. Zmiňuje, že bychom neměli zapomínat přistupovat k charakteristikám objektivně, ne pouze z našeho vnějšího pohledu, ale i z úhlu samotných aktivních účastníků, kteří se ne vždy chtějí

15

identifikovat jako komunita. Autorka dokonce zpochybňuje i striktně neziskový charakter komunitního média. (Rennie 2006: 22) Dle autorů knihy Understanding Alternative Media (Porozumění alternativním médiím) souvisí nepolapitelnost teoretického ukotvení komunitního rádia s vyzdvihováním jedné kategorie znaků a ignorací ostatních aspektů identity rádia. (Bailey – Cammaerts – Carpentier 2007: 5) Proto se autoři vyvarují i zavádějícího označení komunitní rádio a preferují přívlastek alternativní. Alternativní rádio dle jejich pojetí představuje takové médium, které se vymezuje vůči mainstreamu a disponuje potenciálem vyjádřit myšlenky, které, ač významné, jsou signifikantní pro různé menšiny. (Bailey – Cammaerts – Carpentier 2007: xii) Užívání pojmu alternativní touto optikou se tedy může zdát vhodnější díky širšímu záběru významu a tedy méně významným konotacím, než asociuje označení komunitní, zároveň však může být zdrojem nepřesnosti a dezinformovanosti: není zřejmé, zda se charakteristika alternativní váže k formě, nebo obsahu. Pakliže tento rys odkazuje k formě, přikláním se k názoru, že je toto pojetí pro vymezení diskutovaného obsahu vhodnější. Jestliže však vnímáme pojem alternativní rádio jako rádio vysílající alternativu např. hudební, tematickou, odkazuje takové vnímání k výše uvedenému vyzdvihování jedné kategorie znaků a ignoraci ostatních aspektů identity rádia, a tedy je vhodnější se termínu vyvarovat. Jestliže se v tomto kontextu vrátíme k pojmu komunitní, můžeme shledat, že název odkazuje k formě odpovídající obsahu15; ač je vymezení pomocí přídavného jména komunitní užší a odkazující na konkrétní znak, nejeví se tolik ambivalentně, jako pojem alternativní.16 Autoři navrhují následující čtyři teoretické přístupy k alternativním17 médiím a míní, že v podstatě takového média se snoubí významnost se zranitelností, které existence média podléhá. Tabulka č. 1 proto obsahuje vybrané hrozby ohrožující alternativní média i konkrétní projevy významnosti, které existence těchto médií přináší.

15

Viz výše uvedená fráze Radio by the people and for the people. V praxi (viz příloha 1) se častěji setkáváme s pojmem alternativní ve významu alternativního obsahu, což je patrné zejména při studiu rozhlasových formátů (viz kapitola 5). 17 Ve významu formy. 16

16

Tabulka č. 1: Teoretické přístupy k alternativním médiím

ČTYŘI TEORETICKÉ PŘÍSTUPY K ALTERNATIVNÍM MÉDIÍM18 1. SLUŢBY KOMUNITĚ ohroţující vlivy

důleţitost alternativních médií

2. ALTERNATIVA MAINSTREAMU

4. ALTERNATIVA JAKO ODDENEK

odmítání reklamy jakožto primárního finančního zdroje, který by pokryl náklady, což vede k hazardním situacím přispívání k utváření demokracie vyžaduje neustálou pozornost

neuvědomování si své role mediálního rozcestníku

závislost na komunitě

nedostatek finanční organizační stability

nárůst komunitního zájmu o obousměrnou komunikaci, zatímco dominantní média jsou založena na jednosměrné komunikaci nedostatek zkušeností, zájmu a technologie usnadňující obousměrnou komunikaci

vnímání alternativy jakožto neprofesionální marné snahy nízká politická priorita

alternativní média jakožto soupeři komerčně orientovaných médií

validace komunity

posilování

prostor pro experimenty, diversita formátů a žánrů

umožňování a usnadňování přístupu k participaci členů komunity témata relevantní vzhledem ke komunitě mohou být jejími členy vzájemně diskutována

důkaz, že tzv. třetí cesta pro média je stále otevřená

význam občanské společnosti pro rozvoj demokracie (prostřednictvím alternativních médií jakožto součásti občanské společnosti) demokratizace médií na mikro a makro úrovni participace široké zapojení občanů do veřejných debat a příležitostí k sebereprezentaci ve veřejné sféře

a

alternativní organizace

a

3. VAZBA NA OBČANSKOU SPOLEČNOST

způsoby

konfliktní cíle s občanskými iniciativami ohrožující nezávislost alternativního média včlenění mezi státem a trhem a vyplývající ztráta nezávislosti alternativní média jakožto křižovatka, na které se setkávají odlišní příslušníci hnutí a mohou navázat spolupráci

destabilizace rigidity veřejnoprávních a komerčních rádií zdůrazňování tekutosti mediálních organizací

Autoři zdůrazňují, že je při posuzování komunitních médií nutné aplikovat přístupy současně, abychom předešli nechtěnému opomíjení leckdy i zásadních prvků. Přesto kladou mimořádný význam čtvrtému přístupu, který ve svém názvu nese metaforu oddenku, čímž odkazuje na snahu o co nejvyšší celistvost čerpáním principů druhého a třetího přístupu. Mezi výhody takového syntetického přístupu řadí fakt, že se čtvrtý typ nejvíce přibližuje uvažování o nikoliv mediálním, nýbrž společenském centralismu. (Bailey – Cammaerts – Carpentier 2007: 30) V kontextu evolučních trendů informační společnosti popisují někteří mediální výzkumníci naopak i jev, který je v zásadním rozporu s myšlenkou rostoucího významu posilování komunit. Ve zprávě Christiana S. Nissena pro Radu Evropy týkající se veřejnoprávních médií v informační společnosti autor dochází k závěru, že vyvíjející se 18

Autorkou upravená tabulka. Zdroj dat: (Bailey – Cammaerts – Carpentier 2007: 31-32)

17

informační společnost na sebe pohlíží více jako no souhrn individuálních konzumentů mediálního obsahu než na občany a veřejný prostor vnímá více jako trh než zázemí komunit. (Nissen 2006: 47) Po seznámení se s divergentními náhledy na alternativní mediální formy můžeme potvrdit domněnku z úvodu této podkapitoly. Dle mého názoru někdy i zásadní nejednotnost v pojmenování a uchopení daného jevu přispívá k pochopení komplexních rysů zkoumaného tím, že nás vede k vlastnímu kritickému zhodnocení rozličných přístupů a současně více brání neobjektivní či dokonce dogmatické definici. Na základě zmíněných přístupů k sémantickému i obsahovému vymezení mediálního prostoru mezi soukromými ziskovými subjekty a veřejnoprávními médii preferuji užívání pojmu komunitní rádio, čímž využívám především jednoznačnosti označení, které prostřednictvím přívlastku komunitní srozumitelně reflektuje formu i obsah. Při dedukci znaků, které nese pojem komunitní rádio, zdůrazňuji především jeho alternativní charakter, který se projevuje institucionální neukotveností komunitního rádia,

čímž

je

alternativou

k institucionálně

ukotveným

médiím

soukromým

a

veřejnoprávním, jež představují český duální mediální systém (viz kapitola 4). Komunitní rádio tak, domnívám se, přispívá k destabilizaci rigidity veřejnoprávních a komerčních rádií. Komunitní rádio považuji za tzv. rádio od lidí pro lidi, které odpovídá potřebám komunity, již obsluhuje a svými činnostmi přispívá k jejímu prospěchu a rozvoji. K posluchači přistupuje komunitní rádio jakožto k aktivnímu subjektu, přímému účastníkovi vysílání. Komunitní rádio uvádí v chod buď svépomocně, prostřednictvím neziskové organizace či za pomoci nadace komunita neboli skupina lidí, kteří sdílejí společné charakteristiky a zájmy či jsou si blízcí lokálně. Fakt, že posluchač může znát osobně vše, o čem se v rádiu mluví, podporuje interaktivní obousměrnou komunikaci, a tudíž utužuje vztah mezi rádiem a příjemci sdělení. Posledním podstatným rysem a zároveň sporným aspektem komunitního rádia je dle mého názoru finanční nezávislost. Ta sice podporuje diversitu formátů a žánrů a poskytuje prostor pro experimenty včetně alternativních způsobů řízení rádia, zároveň ale odmítáním ziskového charakteru, tedy především reklam skýtajícím potřebné finanční zdroje, ohrožuje existenci rádia. Dosavadní výčet charakteristik, jež komunitnímu rádiu přisuzuji, reflektuji blíže v kapitole pět. Následující tři kapitoly jsou věnovány podmínkám a okolnostem vzniku a fungování komunitního média, jejichž studium považuji za významné pro stanovení komplexní výchozí situace ústící v pracovní definici komunitního rádia.

18

2. Ukotvení pojmu komunita Význam pojmů menšina, komunita je z hlediska sociálních věd klíčový pro sociologii, sociální práci a sociální politiku. Ve vztahu k mediálním studiím není koncept menšiny a komunity přímo akademicky ukotven, odvodit ho však můžeme pomocí znaků jinými obory užívaných definic. Z tohoto důvodu je, domnívám se, vhodné orientovat se při popisu menšiny a komunity primárně na akademické texty těch vědních disciplín, jimž jsou oba pojmy vlastní.19 Sociolog Jan Keller vnímá komunitu jako sociální útvar s charakteristickým typem vazeb jak uvnitř mezi členy, tak navenek v rámci širšího sociálního prostředí. Keller potvrzuje, že ač je komunita jednou ze základních kategorií sociologického myšlení, bývá její význam chápán velmi nejednoznačně. „Různorodost situací, k jejichž analýze sociologům pojem komunita slouží, vedla k tomu, že již v polovině 60. let 20. století mohl G. A. Hillery shromáždit téměř tisíc definic tohoto pojmu. Celkovou ambivalentnost koncepce komunity lze zčásti vysvětlit také tím, že tento pojem užívají od konce 19. století především novináři a sociální pracovníci. Teprve počátkem 20. století se v prostředí chicagské školy dostává problematika komunity do centra systematičtější pozornosti. Proměny, k nimž došlo v užívání tohoto pojmu, však samy o sobě mohou sloužit jako poměrně citlivý indikátor percepce ožehavých sociálních problémů dané doby.“ (Keller 1996: 512 – 514) Keller přisuzuje komunitě ještě jednu významnou charakteristiku – s pojmem komunita je dle jeho názoru spojováno přesvědčení, že: „aktivity komunitního typu jsou provozovány ve zvláštní atmosféře, která není přítomna u vazeb ostatních a která tvoří jakýsi zvláštní svět víceméně oddělený od velkého a cizího sociálního světa, který komunitu obklopuje.“ (Keller 1996: 512 – 514) Závěrem definice Keller dodává, že autoři komunitních studií připouštějí změnu charakteru komunity v závislosti na čase, ačkoliv v protikladu k celé společnosti komunita stále představuje svérázný mikrosvět.20 Názorem, že existuje mnoho pojetí vymezení menšiny a komunity, začíná svou definici i Imrich Vašečka. Podle něj neexistují sociální jevy a procesy objektivně, lidé je 19

Zmíněná nauka sociologická a sociálně-politická. Keller připomíná Tönniesovu teorii polarity pospolitosti a společnosti, tzv. Gemeinschaft a Gesellschaft, jež zůstává v principu nedotčena, ačkoliv – stejně jako fenomén komunity – prochází ve skutečnosti v důsledku modernizačních procesů podstatnými proměnami. (Keller 1996: 512 – 514) 20

19

v závislosti od svého sociálního postavení a kulturní výbavy vnímají i interpretují rozdílně, a to včetně těch sociálních jevů a procesů, které souhrnně nazýváme problematika menšin. (Vašečka 2005: 1) Vašečka uvádí, že je možné menšinu posuzovat z hlediska perspektivy zájmů různých skupin. Tehdy můžeme mluvit o perspektivě objektivní21, sociálně-kritické22 či občanské.23 Vašečka připomíná také důležitost deklarace subjektivní příslušnosti k menšině, neboli vědomí my. (Vašečka 2005: 2) Jednu z prvních definic menšiny vyslovil v roce 1945 příslušník chicagské školy sociolog Louis Wirth. Ten nazíral na menšinu jako na skupinu lidí, kteří jsou vzhledem k fyzickým nebo kulturním znakům, které vykazují, odlišováni od ostatních členů společnosti, přičemž důvodem těchto odlišných znaků je touha členů po jiném přístupu, aby se sami mohli považovat za objekty kolektivní diskriminace. (Wirth 1945: 347) Další historicky významná definice, tentokrát z roku 1965, pochází od amerických psychologů George Simpsona a Miltona Yingera. Ti vnímali menšiny jako podřazené části komplexních státních společenství, které vykazují specifické fyzické nebo kulturní rysy, jež dominantní společnost hodnotí jako nedostatečné.24 (Tajfel 1995: 7) S další definicí přicházejí Libor Musil a Pavel Navrátil, kteří vnímají menšinu v Schaeferově pojetí (Schaefer 1996: 5) – jakožto podřízenou skupinu. Od dominantní společnosti se její členové liší menší kontrolou nad svými životy, dále tělesnými nebo kulturními znaky, zkušeností předsudečných postojů, pocitem solidarity ze strany dalších členů skupiny a vědomím, že příslušnost k minoritě není dobrovolná.25 (Navrátil – Musil 2000: 107) Lena Dominelli pozoruje tekutou, stále se měnící podstatu komunity, která je ukotvena geograficky a skrze zájmy či identitu členů komunity. (Dominelli 2007: 4) Podle autorky se dále komunity pod vlivem globalizace stávají více otevřenými vlivům vně vlastní kontroly a současně definují své hranice stále jasnějšími limity, což koresponduje s úvahou o konstantně 21

Objektivní perspektiva užívá k popisu menšiny vědecký přístup. (Vašečka 2005: 1) Sociálně-kritická perspektiva nahlíží na problematiku očima příslušníků menšiny. (Vašečka 2005: 1) 23 Občanská perspektiva představuje neakademický pohled dominující majority, který nahlíží na společnost, aniž by zohledňoval její specifické rysy. Tento přístup je necitlivý k těm komunitám, které jsou příliš slabé, aby ve společnosti uhájily svou odlišnost vůči majoritě. Menšinová kolektivní identita je totiž pro dominantní společnost nezajímavá až do té chvíle, kdy se zájmy menšiny mění v legitimní celospolečenský problém. Za své postavení si dle občanské perspektivy mohou menšiny samy, pročež si mají též samy pomoci. V rámci tohoto přístupu jsou pro majoritu též nepřijatelná kolektivní práva komunity, což logicky snižuje ochranu těchto menšin. (Vašečka 2005: 6) 24 Dle mého názoru kontroverzním doplněním jejich definice je domněnka, že členství v menšině se přenáší zákonem dědičnosti, přičemž mají příslušníci menšin tendenci uzavírat manželství v rámci této sociální skupiny. 25 Tyto teorie vztažené k sociálně-kritickému přístupu hovoří dle Vašečky o kolektivních právech menšin. (Vašečka 2005: 5 – 6) V kontextu komunitní práce jsou vhodné především antiopresivní intervence, jejímž představitelem je především Brazilec Paulo Freire, viz níže. 22

20

se formujícím charakteru komunity v závislosti na jednání jejích činitelů v otázkách obrody prostoru, který komunita považuje za svůj vlastní. (Dominelli 2007: 5) Dle Dominelli vyzývá zmezinárodnění sociálních problémů komunity k nalezení společných etických standardů, které by měly být východiskem pro odpovědnou spolupráci, jež by zamezila diferenciaci komunit. Dále autorka uvádí, že formující se komunity jsou vázány na základě podobností; členové těchto komunit mezi sebe přijímají spíše osoby tzv. blízké než tzv. odlišné. Z tohoto důvodu bychom mohli komunitu považovat za současně inkluzivní i exkluzivní sociální formaci. V tomto bodě Dominelli spatřuje formování nešťastně začarovaného kruhu, jelikož se domnívá, že z rozdílů se rodí hierarchie a hierarchie je náklonná k sociálním tenzím, které můžou vyvrcholit až násilím. (Dominelli 2007: 7) Kromě globalizačních tendencí se autorka věnuje i popisu rysů komunity. Ty jsou dle jejích slov dány osobními atributy, jako je věk, pohlaví, etnicita či příbuzenství, dále smýšlením či vírou v kontextu náboženských, kulturních a politických hodnot, ekonomickou pozicí ve významu zaměstnaneckého statusu, příjmu, zdravotního stavu, bydlení a majetku, určující jsou také dovednosti ve formě studijních zkušeností, profesní kvalifikace a vztah k místním službám, důležitý je též aspekt lokální v podobě vazby k sousedství, vesnici, městu či národu. (Dominelli 2007: 224 - 225) Dominelli se snaží předložit alarmující fakta o významném a mnohdy opomíjeném politickém vlivu, který nerespektuje sociálně vyloučené skupiny, neboli zdůrazňuje, že komunita má právo být zahrnuta v politických rozhodnutích. (Dominelli 2007: 10) Komunikace s komunitami je dle jejího názoru přínosná obzvláště díky znalosti místních poměrů, kterou členové komunity disponují, přesto si však často vlády této hodnoty nejsou vědomi a komunitu podle názoru autorky definují příliš široce a neprakticky, což oběma stranám znemožňuje těžit ze vzájemné spolupráce.26 Paulo Freire nachází klíč k vyrovnání tzv. nespravedlivého světa v takovém procesu transformace, který aktivizuje činnost občanské společnosti. Domnívá se, že hlavními iniciátory takového procesu by měli být právě lidé s aktuálně menšinovými – většinou potlačovanými zájmy, kteří budou s to jednat skrze kolektivní akce a s kritickým vědomím. 26

Dominelli vnímá i význam vztahu komunity a médií, který dokládá na příkladě satelitní televize, která umožňuje lidem žijícím v lokálně izolovaných komunitách vědět, co se děje na vzdálených místech, která s největší pravděpodobností nikdy nenavštíví, a skrze toto mediální propojení pasivně participovat na událostech, které si předtím daní obyvatelé nedokázali ani představit. Zajímavou úvahou však může být, že autorka nevidí jako přínosné povzbuzovat komunity k vlastnímu zajištění či participaci na službách. Dle jejích pozorování je pro lokální komunitu eticky obtížné přistoupit na dobrovolnictví, zatímco mimo komunitu je v běžné praxi dostávat za odvedenou práci finanční kompenzaci. Dominelli dokonce tvrdí, že by nemělo být žádným překvapením, že členové komunit považují např. krátkodobé komunitní projekty za účelem poskytnutí práce těmto členům za symbolickou odplatu spíše jako plýtvání finančními zdroji, které nevede k trvalému zlepšení životní úrovně komunity. (Dominelli 2007: 125 – 133)

21

(Freire 1982: 21) Margaret Ledwith se táže, aniž by poskytla odpověď, jak lze motivovat občany ke společným aktům a zda členové komunity vnímají profil komunity jako relevantní ve vztahu ke svým životům. (Ledwith 2005: 36) Vzápětí dodává, že kladením vlastních otázek nevyhnutelně rámujeme svět členů komunity omezeně v našem zorném poli. V kontextu povědomí o komunitě považuje autorka za zásadní, abychom s pochopením nahlíželi na ty aspekty, které činí život komunity heterogenním. Jedná se o zkušenosti formované sociálními rozdíly, které výrazněji ulpěly při vytváření naší identity vlivem třídní příslušnosti, pohlaví, etnicity, rasy, víry, věku, sexuality, handicapu a mnoha dalšími hledisky, která ovlivňují naše životní zkušenosti. Stejně jako Dominelli se Ledwith dotýká diskriminační praxe. Jestliže je na komunitu nahlíženo z vnější perspektivy, nikdy není dle Ledwith možné v plné výši přenést přesně odpovídající příběh života komunity, což je ze své podstaty diskriminační náhled, který umocňuje fakt, že slyšíme pouze nejhlasitější hlasy či zaznamenáváme převážně to, s čím se nejvíce identifikujeme, což podává – a podávat bude – pokřivený obraz života komunity, domnívá se autorka. (Ledwith 2005: 35) Z výše uvedených definic a pojetí mimo jiné vyplývá, že pojem komunita může označovat kategorii znevýhodněných27, komunitu zájmů28, servisní komunitu29 a závěrem obec, která je chápána jako sociální prostor, ve kterém se dříve zmíněné subjekty mohou setkávat a reagovat na sebe. (Musil 1999) Uchopení komunity jakožto možné cílové skupiny příjmu mediálního obsahu komunitního rádia se podle mého názoru ne zcela ztotožňuje s existujícími akademickými definicemi komunity z oblasti sociologie či sociální politiky, pravděpodobně pro v textu několikrát zdůrazňovanou nemožnost objektivního přístupu jakožto východiska pro všemi akceptované vymezení komunity. Navrhuji proto přistupovat k typologii komunit v kontextu komunitního rádia precedentně, tedy na základě společných znaků, jež vykazují komunity již s vysíláním komunitních rádií spojené, ač jsem si vědoma možného zkreslení, který tento přístup provází. Domnívám se, že v tomto úhlu uvažování bychom se mohli v souvislosti s již existujícími akademickými přístupy a s ohledem na českou praxi nejvíce přiblížit obsahu definice komunity zájmové30 a lokální31, v zahraničí bychom pak v tomto kontextu mohli pozorovat i komunitu, jejímž vykazujícím znakem je etnicita32. Závěrem této kapitoly bych ráda podotkla, že koncept komunitního rádia ve vztahu 27

Neorganizované seskupení, jehož členové nezvládají svou situaci sami řešit. Organizované zájmem sdružené společenství jedinců schopných artikulace svých zájmů. 29 Organizované propojení pospolitosti obyvatel schopných pečovat o své blízké. 30 Příkladem budiž tzv. streetartové komunitní rádio, jehož komunitu pojí zájem o street art. 31 Příkladem může být rádio mikroregionu s důrazem na místní tradiční hudbu a lokální infoservis. 32 Např. multikulturní rádio, jehož program tvoří etnické menšiny v různých jazycích. 28

22

ke komunitě nenaráží pouze na nejasné sémantické vymezení komunity. Zapojování komunity do mediálních aktivit je omezeno také eticky a legislativně. Ač se na papíře může zdát návrh komunitního rádia (či jen části programu) např. pro komunitu uprchlíků zajímavý, provázely by realizaci takového vysílání potíže s neetickými postupy, jelikož tyto osoby spadají pod mezinárodní ochranu a zveřejňování jejich identity a zapojování do mediálních aktivit je problematické. (UNHCR 2009: 2 – 8) I těmto překážkám a rozporům je věnována pátá kapitola.

3. Vymezení neziskového sektoru Zřetelné pojmenování prostoru mezi státem, trhem a občanem je díky svému interdisciplinárnímu charakteru obtížné. Jak je uvedeno ve sborníku Definice neziskového sektoru, musí zástupci neziskového sektoru při každém setkání nejprve vyjasnit projednávané téma, s ním související pojmenování a dojít ke shodě užívaných označení. (Škarabelová 2005: 1) Mezi nejčastěji užívaná pojmenování patří výrazy neziskový sektor, občanský sektor, třetí sektor, dobrovolnický sektor, nevládní sektor či občanská společnost, přičemž zabarvení pojmů vychází ze zmíněného přesahu do několika společenských věd, především ekonomie, sociologie, socio-kulturní antropologie a politologie.33 Nejčastěji citované vymezení znaků organizací občanského sektoru autorů H. K. Anheiera a L. M. Salomona stojí na popisu organizace s institucionálním charakterem bez závislosti na státu, vyznačující se neziskovostí, samosprávou a faktorem dobrovolnictví. (Anheier – Salamon 1999: 7) Kategoriím občanské společnosti a hledání ideálu veřejné sféry coby sdíleného autonomního prostoru se významně věnuje také sociolog Jürgen Habermas. Jeho myšlenky formulované v knize Strukturální přeměna společnosti se uchylují např. k dílčímu závěru, že občanská společnost představuje oblast soukromých osob shromážděných v publikum a zároveň vytváří protějšek neosobní státní moci. (Habermas 2000: 77) Habermas se dále domnívá, že „Společnost, která vystupuje proti státu, na jedné straně zřetelně odděluje veřejnou moc a soukromou oblast, na druhé straně však pozvedá reprodukci života nad meze soukromé domácnosti a dělá z ní záležitost veřejného zájmu, proto se stává „kritickou“ ona zóna kontinuálního správního kontaktu i v tom smyslu, že vyžaduje kritiku rozvažujícího 33

Náhled ekonomů na existenci nestátního neziskového sektoru shrnuje tuto potřebu jako odpověď na nedostatky státu a trhu, kdy občanské organizace mohou přinést nové pohledy a návody k řešení lokálních i globálních situací. Politologové vnímají především zprostředkovatelskou roli občanské společnosti, která umírňuje sociální napětí. A právě v prostředí, kde dochází ke změnám ať už sociálního, technologického či civilizačního charakteru pozorují nejčastější výskyt dobrovolnických organizací socio-kulturní antropologové. (Dohnalová 2005: 6)

23

publika.“ (Habermas 2000: 84) Od Habermasova náhledu na občanskou společnost dále upouštím a zaměřuji se na přístupy českých analytiků, kteří se snaží mapovat vymezení prostoru mezi státem a soukromými subjekty, což na základě předchozích kapitol a vzhledem k tématu práce považuji za vhodnější než výše uvedené Habermasovo vymezení občanské veřejnosti jakožto součásti soukromé oblasti.34 Pro akademičku Marii Dohnalovou představuje prostor mezi státem, trhem a občanem takové formy činností, které mohou fungovat nezávisle na státu včetně jeho mocenských orgánů. „Růst počtu neziskových organizací je spojen s naléhavou potřebou někam patřit, něčeho se zúčastňovat, něco měnit,“ domnívá se Dohnalová. (Dohnalová 2005: 4) Tuto úvahu dokresluje Potůčkovo definování neziskových organizací, které „jsou formou dobrovolného sdružování občanů sdílejících společné hodnoty a ochotných spolupracovat na společném díle.“ (Potůček 1997: 52) Výše uvedené znaky zachycuje i Zpráva Evropské komise, která navíc vyzdvihuje nestranný způsob řízení, tedy takové jednání řídícího pracovníka, které nevede k osobním výhodám. Dále popisuje aktivnost dobrovolnické organizace na veřejné scéně, která musí být zaměřena na přispívání k veřejnému dobru. (Evropská komise 1995: 1 – 2) Poslání organizace v návaznosti na její cíle nechápe zisk ve finanční rovině, ale jako dosažení užitku. Toho může organizace dosahovat skrze své obhajovací nebo operační funkce. (Dohnalová 2005: 5) Oblastmi, ve kterých dobrovolnické organizace dominují, jsou především následující čtyři prostory: vzdělávání a výzkum, zdravotnictví, sociální služby, kultura a rekreace. Úlohou občanského sektoru je v těchto oblastech podpora aktivního občanství, zajištění široké škály služeb či zastupování zájmů občanů. (Dohnalová 2005: 6) Podle Romana Hakena je prostor mezi státem, soukromými ziskovými subjekty a občanem ve svém užším pojetí často nazýván nestátní neziskovou organizací, což je odvozeno právní subjektivitou občanských sdružení, obecně prospěšných společností, nadací i nadačních fondů a církevních právnických osob.35 I Haken potvrzuje, že tyto organizace

34

K Habermasovi nutno podotknout, že se vyjadřuje i k prolínání veřejné sféry a soukromé oblasti v tom smyslu, že občanská veřejnost se rozpíná mezi státem a společností, přičemž ale zůstává součástí soukromé oblasti. (Habermas 2000: 231) Dále hovoří také o tzv. zespolečenšťování státu, které souvisí s přenášením veřejných kompetencí na soukromá sdružení, což recipročně vyvolává repolitizaci sociální sféry s následky projevujícími se narušením základny občanské veřejnosti. (Habermas 2000: 232) 35 Zahraničním ekvivalentem je spíše než pojem Non-governmental Organization (zkratka NGO označující nestátní organizaci je v České republice běžně užívaná) vymezení Community Based Organization (CBO, organizace na komunitních základech). (Haken 2005: 10)

24

poskytují služby, které veřejná správa neumí či nechce dělat a pro sektor podnikatelský nejsou dané služby dostatečně ziskové. Do Třetího sektoru však řadí i ty aktivity, které jsou realizovány bez právní subjektivity. Příkladem takové akce může být petice či sousedské iniciativy. Z tohoto hlediska vychází jako nejpřesnější slovní uchopení prostoru mezi státem, ziskovými organizacemi a občanem pojem občanský sektor. Haken také zdůrazňuje manažerský paradox neziskových organizací občanského sektoru. Podle jeho názoru jsou v současnosti tyto organizace mnohem lépe manažersky připraveny na projektový a vícezdrojový způsob financování, jelikož od svého počátku musely bojovat s dlouhodobým financováním i o právo na existenci. (Haken 2005: 10 – 12) Simona Škarabelová člení české neziskové organizace podle třech kritérií, kterými jsou: právní norma, globální charakter poslání, předmět činnosti organizace. Škarabelová uvádí, že v českém právním systému je vymezení neziskové organizace nejblíže zákon o dani z příjmu, který definuje organizaci charakteru právnické osoby, jež není založena za ziskovým účelem. (Škarabelová 2005: 25) Z hlediska globálního charakteru poslání rozlišuje organizace na veřejně prospěšné, Public Benefit Organization, a vzájemně prospěšné Mutual Benefit Organization, MBO.36 Členit neziskové organizace podle typu jejich činnosti můžeme buď dle tří možných klasifikací, kterými jsou Mezinárodní klasifikace neziskových organizací (ICNPO), dále Systém klasifikace netržních činností (OSN COPNI) a Odvětvová klasifikace (nevýrobních) ekonomických činností (OKEČ), jejichž strukturální porovnání vyjadřuje Tabulka č. 2, nebo můžeme rozlišovat vládní (tedy veřejné státní) a nestátní (občanské, soukromé) neziskové organizace. Zatímco státní neziskové organizace zabezpečují především realizaci výkonu veřejné správy, nestátní neziskové organizace se zaměřují na činnosti vycházející z potřeb občanské společnosti. (Škarabelová 2005: 26)

36

Poslání PBO spočívá v produkci veřejných a smíšených statků, jejichž cílem je uspokojit potřeby společnosti (jedná se o charitativní činnost, iniciativy v oblasti ekologie, zdravotnictví, vzdělávání či veřejné správy). Účelem MBO je vzájemná podpora skupin občanů včetně právnických osob spjatých společným zájmem. Poslání MBO odpovídá právě uspokojování skupinových zájmů, přičemž úlohou veřejné správy je dbát na korektní zájmový charakter. Příkladem těchto činností je realizace kulturních aktivit, iniciativy v tělesné kultuře či v konfesních a profesních zájmech. (Škarabelová 2005: 26)

25

Tabulka č. 2: Srovnání klasifikací neziskových organizací

SROVNÁNÍ STRUKTURY KLASIFIKACÍ37 ICNPO

OKEČ

OSN COPNI

1. Kultura, sport, volný čas

3. Rekreace a kultura

92. Rekreační, kulturní a sportovní činnost

2. Vzdělávání a výzkum

4. Vzdělávání

80. Školství. 73. Výzkum

3. Zdraví

2. Zdraví

85.1. Zdravotnictví

4. Sociální služby

5. Sociální péče

85.3. Sociální služby 75. Kolektivní a individuální sociální služby a sociální politiky

5. Ochrana životního prostředí

8. Ochrana životního prostředí

6. Komunitní rozvoj a bydlení

1. Bydlení

7. Ochrana práv, obhajoba zájmů, politika

7. Politické strany, odborové a profesní organizace

Činnost společenských organizací (odbory, politické strany, církve a profesní spolky)

8. Filantropie a dobrovolnictví 9. Mezinárodní aktivity 10. Náboženství a církve 11. Hospodářská sdružení, odbory

a

6. Náboženství profesní

7. Politické strany, odborové a profesní organizace

Úplný výčet forem týkajících se prostoru mezi státem, ziskovou organizací a občanem v souladu se skutečností, že organizace operující v tomto prostoru nebyla zřízena za účelem zisku, vyjmenoval Jaroslav Rektořík. ((Rektořík 2011: 42 – 43) Prostor dělí do následujících čtyř skupin: 

Neziskové soukromoprávní organizace (zájmová sdružení právnických osob, nadace a nadační fondy, obecně prospěšné společnosti, politické strany a hnutí, církve a náboženské společnosti ap.)



Neziskové veřejnoprávní organizace rozpočtového typu (organizační složky, příspěvkové organizace, obce, kraje, svazky obcí, Akademie věd ČR, Ústavní soud ČR ap.)



Ostatní veřejnoprávní organizace (Český rozhlas, Česká televize, veřejná vysoká škola, Česká národní banka ap.)



Neziskové organizace typu obchodních společností (společnost s ručením omezeným, akciová společnost, družstvo).

37

Upraveno autorkou. Zdroj dat: (Frič – Goulli 2001) in (Škarabelová 2005: 27).

26

V České republice přesto není prostor mezi státem, soukromými ziskovými subjekty a občanem přímo legislativně ukotven. Svou podstatou můžeme nestátní organizaci přiřadit k soukromoprávním subjektům, tehdy by se na ni vztahoval občanský zákoník, který upravuje postavení fyzických a právnických osob, přičemž právnické osoby řadí do čtyř skupin: sdružení fyzických nebo právnických osob, účelová sdružení majetku, jednotky územní samosprávy a jiné subjekty, o kterých to stanoví zákon. (Dohnalová 2005: 7) Jedinou funkční platformou vytvářející podmínky pro práci neziskových organizací je v současnosti Rada vlády pro nestátní neziskové organizace. (Haken 2005: 11) K samotné existenci občanského sdružení je potřeba registrovat sdružení u Ministerstva vnitra České republiky, které žádost může schválit na základě studia stanov sdružení. Nestátní neziskové organizace mohou být založeny za účelem výkonu sdružovacího práva, podmínkou je nepolitický charakter.38 Důvody k založení popisuje i Ludmila Vebrová. Dle jejího náhledu může být účelem vzniku organizace jednak dobročinná či charitativní činnost nebo snaha podporovat skupiny osob v různých sociálních oblastech. (Vebrová 2005: 30) Ačkoliv si zástupci samosprávy jsou vědomi nezastupitelnosti nestátních organizací, sjednocený a jasný přístup znemožňuje uchopitelnost neziskového sektoru. Přitěžující okolností je i nevzdělanost veřejné správy v problematice tohoto sektoru a neochota a neschopnost spolupráce politiků a úředníků, pramenící ze zahleděnosti do vlastních pravomocí, s neziskovými organizacemi při rozhodovacích procesech. (Haken 2005: 12) Cílem kapitoly zabývající se vymezením operačního prostoru komunitního rádia bylo shromáždit a systematizovat existující definice vymezení prostoru mezi státem, trhem a občanem tak, aby bylo následně na základě zjištěného možné pokusit se vyvodit specifika prostoru ideálně korespondujícího s existenčními potřebami komunitního rádia. Jak ale z výše popsaných akademicky nejednotných přístupů k prostoru mezi státem, soukromou ziskovou organizací a občanem vyplývá, nejedná se o zadání s jasně vyvoditelnými důsledky, obdobně jako u předchozích kapitol věnujících se teoretickému ukotvení konceptu komunity a komunitního rádia. Přesto se můžeme pokusit shrnout základní principy tohoto sektoru, za něž vzhledem k výše uvedenému považuji operační a obhajovací funkce přispívající k veřejnému blahu založené na neziskovosti a občanské angažovanosti v souvislosti s potřebou někam patřit a sdílet společné hodnoty bez ambicí na osobní výhody a zisk, dále na faktoru 38

K založení jsou potřeba alespoň tři občané (minimálně jeden starší osmnácti let) předkládající návrh názvu, sídla, cílů činnosti, práv a povinností členů sdružení, popisu orgánů sdružení i zásad hospodaření. (Ministerstvo vnitra ČR 2010)

27

dobrovolnictví a nezávislosti na státu. Forma těchto činností je alternativní, někdy ji můžeme nazývat i tzv. třetí cestou, čímž se vymezuje vůči aktivitám závislým na státu či na komerčních subjektech. Domnívám se, že pro vytvoření komplexního souboru podmínek a okolností vzniku a existence komunitního rádia, z něhož lze vyvodit pracovní definici operačního prostoru a povahy takového média, je žádoucí věnovat náležitou pozornost mediální legislativě, která legitimizuje zprostředkovatele rozhlasového vysílání, čemuž se věnuje následující kapitola. Legislativní rámec konečně doplňuje dílčí aspekty existence komunitního rádia, o nichž celistvě pojednává kapitola pátá.

4. Legislativní rámec Šíření mediálního obsahu je v České republice odpovědné mediálním zákonům. S nařízeními, správou i kontrolou týkající se mediálního obsahu jsou spjaty orgány a organizace dané zákonem. Proto je žádoucí seznámit se legislativním ukotvením rozhlasového vysílání, abychom mohli lépe pochopit souvislosti výskytu komunitních rádií v českém mediálním prostoru. Mediální legislativě a odpovědným organizačním složkám se věnují následující dva oddíly této kapitoly. 4.1. Odpovědné organizační složky Mezi odpovědné organizační složky ve významu správy a kontroly mediálního obsahu se v České republice řadí orgány státní správy, ochranné organizace a zájmová sdružení. Pojem odpovědné organizační složky tak zahrnuje kromě zákonodárného Parlamentu České republiky především Radu pro rozhlasové a televizní vysílání, dále Český telekomunikační úřad a České radiokomunikace. Česká republika jakožto člen Evropské unie přebírá také unijní normativní dokumenty, z tohoto důvodu je tedy důležité zmínit roli institucí Evropské unie, a to zejména Evropského parlamentu (předkládá českým zákonodárcům směrnice), Rady Evropy (doporučení, rezoluce) či Evropské komise (doporučení). O poslání a úloze těchto orgánů, organizací a sdružení pojednává tato kapitola. Parlament České republiky se do mediální politiky zapojuje ze své zákonodárné podstaty. Poslanci také volí členy Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (Rady). Rada jakožto ústřední orgán státní správy vykonává činnosti se státní správou spojené. Existence Rady je dána zákonem. (Škodová 2004b: 136) Její působnost zasahuje jednak do oblasti rozhlasového a televizního vysílání, dále se zaměřuje na převzaté vysílání a audiovizuální mediální služby na vyžádání. Posláním Rady je zejména dohlížet v oblasti vysílání a 28

převzatého vysílání na zachování a rozvoj plurality programové nabídky a informací, dbát na obsahovou nezávislost, dodržování právních předpisů a podmínek stanovených v rozhodnutí o udělení licence. Rada licence k provozování vysílání uděluje, mění a odnímá, zároveň vede evidenci provozovatelů vysílání. (RRTV 2010) Rozhodnutí o žádosti včetně evidence provozovatelů jsou veřejně přístupná na webu Rady. (RRTV 2012) Úkolem Rady je též monitorovat obsah vysílání a případně upozorňovat provozovatele na porušení povinností či smluvních podmínek. Součástí procesu udělování licencí je schválení vydání individuálního oprávnění Českým telekomunikačním úřadem k využívání radiových kmitočtů a stanovení územního rozsahu vysílání pro jeho provozovatele ve shodě s Českým telekomunikačním úřadem. S úřadem také spolupracuje na návrhu vytváření zásad státní mediální politiky ve vztahu k zvyšování úrovně mediální gramotnosti. V neposlední řadě spolupracuje s orgány Evropské unie v otázce plnění unijních právních aktů či úkolů podléhajících oblasti regulace vysílání vyplývající z členství České republiky v Evropské unii. (RRTV 2010) Český telekomunikační úřad byl zřízen zákonem o elektronických komunikacích jako ústřední správní úřad, jehož posláním je výkon státní správy včetně regulace trhu v oblasti elektronických komunikací. (ČTÚ 2005) Mezi činnosti Úřadu spadá i správa rádiového spektra, které definuje zákon o elektronických komunikacích jakožto elektromagnetické vlny o kmitočtu od 9 kHz do 3 000 GHz, šířené prostorem bez zvláštního vedení. (ČTÚ 2008) V České republice určuje přidělení kmitočtových pásem jednotlivým radiokomunikačním službám národní kmitočtová tabulka neboli Plán přidělení kmitočtových pásem, na nějž navazuje Plán využití rádiového spektra, ve kterém jsou kromě technických parametrů stanoveny podmínky využití rádiového spektra. (ČTÚ 2008) České radiokomunikace, a. s. poskytují na území České republiky telekomunikační a vysílací služby a vlastní více než šest set objektů vhodných pro realizaci bezdrátového přístupu. (České Radiokomunikace 2010a) Společnost zajišťuje šíření a přenos rozhlasového signálu pro provozovatele dané zákonem a pro provozovatele s licencí na celoplošné, regionální i lokální úrovni, čímž provozuje rozhlasové vysílání ve všech kmitočtových pásmech. (České Radiokomunikace 2010b) Mezi české ochranné instituce řadíme Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním, o. s. (zkráceně OSA) a Nezávislou společnost výkonných umělců a výrobců zvukových a zvukově obrazových záznamů, o. s (neboli Integram). OSA propojuje autory s uživateli jejich uměleckých děl – hlavním posláním ochranného svazu je správa autorských 29

majetkových práv zastupovaných umělců, přičemž OSA v současnosti zastupuje více než sedm tisíc domácích a více než jeden milion zahraničních autorů (jimiž mohou být skladatelé, textaři či nakladatelé), kterým poskytuje např. rozúčtování autorských odměn, zpracování dat od uživatelů či právní služby. OSA se svým konáním také zasazuje o snadnější přístup k legálnímu užití co nejširšího výběru hudební produkce. Skrze projekt Partnerství OSA od roku 2010 také podporuje např. živé hudební produkce či dobročinné a benefiční události. (OSA 2011) Integram zastává kolektivní správu subjektů v souladu s českým autorským zákonem. (Integram 2011a) Kolektivní správa práv je povinná z autorského zákona, který taxativně jmenuje práva, jež lze vykonávat výhradně v zastoupení kolektivním správcem.39 Kromě oblasti povinně kolektivně spravovaných práv se Integram věnuje také veřejné produkci. Tzv. přímou veřejnou produkcí se rozumí takové užití, kdy je dílo zpřístupňováno ve veřejně přístupných prostorách prostřednictvím technického zařízení. Veřejná produkce nepřímá zahrnuje zprostředkování uměleckého výkonu skrze rozhlasové a televizní vysílání pomocí adekvátního přijímacího přístroje. (Integram 2011b) Rozdíl mezi organizacemi OSA a Integram pramení z odlišného okruhu zastoupených subjektů. Zatímco OSA zastupuje autory hudby, textaře a hudební nakladatele, Integram spravuje práva výkonných umělců a výrobců zvukových a zvukově-obrazových záznamů. (Integram 2011c) Asociace provozovatelů soukromého vysílání zájmově sdružuje právnické osoby, které jsou si jinak konkurenčními subjekty, za „účelem společného postupu při jednáních s orgány státní správy.“ (APSV 2009) Zároveň je považována za „důležitou informační a propagační základnu v oblasti soukromého vysílání.“ (APSV 2009) Asociace nabízí členství těm právnickým osobám, které jsou držiteli licence k soukromému vysílání se zákonnou lhůtou k zahájení vysílání či s již provozovaným vysíláním. (APSV 2009) Předmětem činnosti sdružení je snaha o prosazování nezávislosti rozhlasového vysílání, jednání se státními

39

Výčet těchto práv obsahuje „právo na odměnu za užití uměleckého výkonu zaznamenaného na zvukový záznam vydaný k obchodním účelům a za užití zvukového záznamu jeho vysíláním rozhlasem nebo televizí nebo přenosem rozhlasového nebo televizního vysílání,“ dále „právo na odměnu za zhotovení rozmnoženiny pro osobní potřebu na podkladě zvukového nebo zvukově obrazového záznamu nebo jiného záznamu přenesením jeho obsahu pomocí přístroje na nenahraný nosič takového záznamu,“ následujícím typem je „právo na užití kabelovým přenosem výkonů zaznamenaných na zvukový nebo zvukově obrazový záznam nevydaný k obchodním účelům a právo na užití kabelovým přenosem zvukově obrazových záznamů a zvukových záznamů nevydaných k obchodním účelům,“ a závěrečným právem je „právo na přiměřenou odměnu za pronájem originálu nebo rozmnoženiny výkonu výkonného umělce zaznamenaného na zvukový nebo zvukově obrazový záznam.“ (Integram 2011b)

30

orgány, kooperace s mezinárodními organizacemi podobného zaměření, důležitým těžištěm práce Asociace je také zadávání, nákup a prodej mediálních výzkumů, především výzkum poslechovosti RadioProjekt40, který shrnuje údaje o poslechovosti veřejnoprávních i soukromých stanic na celoplošné a regionální úrovni. (APSV 2008) 4.2. Obsahy právních normativních aktů vztahujících se k vysílání rádií Vysílání mediálního obsahu reguluje v České republice řada zákonů, nařízení, doporučení či kodexů. Základními českými mediálními normativními dokumenty jsou následující zákony a vyhláška: 

Zákon č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu (Česká národní rada 1991)



Zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů (Parlament ČR 2001)



Vyhláška č. 22/2011 Sb., o způsobu stanovení pokrytí signálem zemského rozhlasového vysílání šířeného ve vybraných kmitočtových pásmech. (Parlament ČR 2011)

Jak je zřejmé již z názvu prvního zmíněného zákona, je v České republice mediálně ukotven princip veřejnoprávního rádia – Českého rozhlasu.

Ten jakožto provozovatel

rozhlasového vysílání poskytující službu veřejnosti v souladu s právním řádem i veřejně kontrolními instituty vyvíjí činnost nezávislou, nestrannou a neutrální. (Rada ČRo 2004: 4) Zákon řadí mezi hlavní úkoly veřejné rozhlasové služby především poskytování vyvážené nabídky pořadů pro všechny skupiny obyvatel se zřetelem na „svobodu jejich náboženské víry a přesvědčení, kulturu, etnický nebo národnostní původ, národní totožnost, sociální původ, věk nebo pohlaví,“ s cílem „posílit vzájemné porozumění a toleranci a podporovat soudržnost pluralitní společnosti.“ (Zákon 484/1991 Sb.: § 2) Zároveň by prezentovaná tvorba měla rozvíjet kulturní identitu jak českých obyvatel, tak příslušníků národnostních nebo etnických menšin. (Zákon 484/1991 Sb.: § 2, bod 2) Zákon Českému rozhlasu také předkládá povinnost předat Poslanecké sněmovně ke schválení Kodex Českého rozhlasu. Cílem tohoto dokumentu má být popis zásad naplňování veřejné služby v oblasti rozhlasového vysílání, což Kodex naplňuje již ve své preambuli, kde se uvádí, že Český rozhlas má podporovat soudržnost společnosti a integraci všech 40

Rozhlasové vysílání na území České republiky je od roku 2005 monitorováno výzkumem Computer Asisted Telephone Interviewing, který realizují agentury Median a Stem/Mark. (APSV 2011).

31

jednotlivců, skupin a společenství, přičemž se má zvláště vyvarovat kulturní, sexuální, náboženské, rasové či politické diskriminaci a společenské segregaci. Kodex pracovníky rozhlasu zavazuje k vytváření takových programových schémat, která mohou zaujmout širokou veřejnost, aniž by nezůstala vnímavými vůči potřebám menšinových skupin. Kodex také zdůrazňuje, že rozšiřuje posluchačský výběr tím, že poskytuje nabídku programových služeb, jež provozovatelé vysílání s licencí běžně neposkytují, což koresponduje s faktem, že kritérium poslechovosti není nadřazené kvalitě pořadů. (Rada ČRo 2004: 2) Přesto má dle Kodexu Český rozhlas usilovat o to, aby si maximum posluchačů našlo ve vysílání rozhlasu své téma. „Proto je povinen se věnovat také tématům a žánrům přihlížejícím k potřebám a zájmům seniorů, nemocných či zdravotně postižených, lidí v obtížné situaci, mladých rodin, národnostních a etnických menšin a dalších menšinových skupin žijících na území České republiky.“ (Rada ČRo 2004: 5) Zároveň Kodex klade důraz na vyvarování se toho, aby vysílání rozhlasu v posluchačích vyvolávalo či utvrzovalo představu, že si lidé náležící k určité rasové, národnostní, etnické nebo sociální skupině zaslouží pro svou skupinovou příslušnost jiné postavení ve společnosti než ostatní. Proto jsou pracovníci rozhlasu povinni zdržovat se stereotypního uvažování. (Rada ČRo 2004: 15) S tím souvisí i otázka náboženství, kdy některé skupiny obyvatel mohou obsah určitých pořadů chápat jako útok na své náboženské či etické přesvědčení. V případě takového pořadu je Český rozhlas povinen posluchače předem upozornit na eticky či nábožensky kontroverzní obsah, a to vhodnou formou faktické informace. (Rada ČRo 2004: 15) Zároveň dle Kodexu musí program s náboženskou tématikou vycházet ze zásady otevřenosti a tolerance rozmanitých náboženství. Zdržet vysílání by se měl rozhlas zejména tehdy, kdyby mohla být šířena nesnášenlivost mezi lidmi s odlišnou náboženskou orientací či mezi osobami s a bez vyznání. (Rada ČRo 2004: 15) Pomůckou při tvorbě programového prostoru spjatého s náboženstvím jsou údaje z posledního sčítání lidu – přičemž klíčové je rozvrstvení společnosti a aktuální celospolečenský vztah k duchovní oblasti. (Rada ČRo 2004: 15) Český rozhlas se v Kodexu zavazuje i k vysílání do zahraničí. Vyvážené, objektivní a ověřené informace jsou do zahraničí vysílány se zřetelem na krajanskou zahraniční komunitu. Vysílání má zároveň propagovat dobré jméno České republiky a spoluvytvářet její objektivní obraz za hranicemi státu. (Rada ČRo 2004: 12) Veřejnoprávní složku českého duálního mediálního systému doplňuje soukromé vysílání s licencí. Podmínky pro provozovatele soukromého vysílání upravuje zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání. Provozovatelem se zde rozumí právnická nebo fyzická 32

osoba, která sestavuje program, je odpovědná za obsah a šíří jej nebo prostřednictvím třetích osob nechá šířit.41 (Zákon 231/2001 Sb.: § 2, bod 1) Předpokladem pro účast v řízení o udělení licence k provozování vysílání (včetně vysílání převzatého) je splnění podmínek stanovených speciálním právním předpisem. V případě právnické osoby ve formě akciové společnosti musí znít akcie na jméno, předpokladem zisku licence u fyzické osoby je plná způsobilost k právním úkonům a splnění podmínek umožňujících podnikání v České republice. (Zákon 231/2001 Sb.: § 3a) Licence majitele opravňuje k provozování rozhlasového vysílání za potvrzených podmínek. Za skutečnost významnou pro rozhodnutí o žádosti o udělení licence Rada považuje ekonomickou, organizační a technickou připravenost žadatele (včetně výsledků dosavadního podnikání), dále transparentní vlastnické vztahy ve společnosti žadatele, přínos navrhované programové skladby, která by měla směřovat k rozmanitosti stávající nabídky programů jiných provozovatelů, důležitým aspektem je též zohlednění evropské tvorby a přínos uchazeče pro rozvoj původní tvorby a kulturního rozvoje národnostních, etnických a jiných menšin v České republice. (Zákon 231/2001 Sb.: § 17) Při udělení licence a následném provozování rozhlasového vysílání se provozovatel zavazuje, že ve zpravodajských a politicko-publicistických pořadech bude dbáno zásad objektivity a vyváženosti a nebude protežována žádná politická strana či hnutí ani jejich názory. (Zákon 231/2001 Sb.: § 31, bod 3) Každý provozovatel se také zavazuje k sestavení takové programové skladby, která poskytne vyváženou nabídku všem obyvatelům se zřetelem na „jejich věk, pohlaví, barvu pleti, víru, náboženství, politické či jiné smýšlení, národnostní, etnický nebo sociální původ a příslušnost k menšině.“ (Zákon 231/2001 Sb.: § 31, bod 4) Vyhláška zabývající se způsobem stanovení pokrytí signálem rozhlasového vysílání šířeného ve vybraných kmitočtových pásmech vymezuje zemské analogové a digitální rozhlasové vysílání. Pojmem zemské analogové rozhlasové vysílání zahrnuje vyhláška kmitočtové pásmo 87,5 – 108 MHz (FM) a pro přenos signálu je využívána analogová frekvenční modulace. S vývojem technologií se přestupuje na digitální rozhlasové vysílání, kdy je pro přenos signálu využíváno digitální modulační schéma. (Vyhláška č. 22/2011 Sb.: § 1) „Pokrytí území signálem zemského rozhlasového vysílání se udává pro jednotlivá zájmová území jako poměr plochy zájmového území pokryté zemským rozhlasovým vysíláním a celkové plochy tohoto zájmového území vyjádřený v procentech,“ (Vyhláška č. 22/2011 Sb.: § 6, bod 41

Zajímavým dodatkem vysílacího zákona je informace, že provozovatel vysílání s licencí v kabelovém systému musí vyhradit na žádost obce či dobrovolného svazku obcí jeden kanál pro bezplatný místní informační systém, který bude sloužit výhradně obecním potřebám a nesmí být bez souhlasu provozovatele vysílání využíván k reklamě. (Zákon 231/2001 Sb.: § 54, bod 1)

33

3) a „počet obyvatel pokrytých signálem zemského rozhlasového vysílání se provádí pro jednotlivé obce České republiky, přičemž se vychází z počtu obyvatel jednotlivých obcí podle údajů Českého statistického úřadu vyplývajících z posledního provedeného sčítání lidu.“ (Vyhláška č. 22/2011 Sb.: § 7) V souvislosti s členstvím České republiky v Evropské unii se na české rozhlasové vysílání vztahují i směrnice a doporučení orgánů Evropské unie. Obecnějšího charakteru jsou metodiky a sdělení o mediální gramotnosti, ke které by měla přispívat i rozhlasová tvorba. V dokumentu Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o mediální gramotnosti je popsána evropská definice mediální gramotnosti jako „schopnost získávat přístup k médiím, chápat a kriticky vyhodnocovat různé aspekty médií a mediálních obsahů a vytvářet sdělení v různých kontextech,“ přičemž by se měl evropský přístup k mediální gramotnosti vztahovat na všechna média. (Evropská komise 2007: 3) Za různé úrovně mediální gramotnosti je považována schopnost bezproblémově využívat média od novin po virtuální komunity, aktivní práce s internetovými vyhledávači či aplikacemi (např. tzv. podcast), dále kritický přístup ke kvalitě médií (přesnost obsahu, vyhodnocování informací ap.), v neposlední řadě také tvůrčí využívání médií k tvorbě vlastních obsahů a využití internetu coby distribučního kanálu, zároveň je podstatná informovanost o otázkách autorských práv (zejména u mladší generace). (Evropská komise 2007: 4) Dalším cílem metodiky je zajištění užitku prostřednictvím informační společnosti všem, včetně osob znevýhodněných z důvodu omezených zdrojů, místa bydliště, vzdělání, věku, pohlaví, etnického původu či zdravotního postižení. (Evropská komise 2007: 8) K mediální gramotnosti se také vztahuje Doporučení Komise o mediální gramotnosti v digitálním prostředí pro vyšší konkurenceschopnost audiovizuálního průmyslu, výrobu obsahu a otevřenou znalostní společnost. Dokument popisuje nové výzvy v oblasti mediální gramotnosti – rostoucí počet on-line a mobilních platforem pro šíření obsahu, s čímž souvisí potřeba rozvoje analytických dovedností občanů, „které jim umožní lépe intelektuálně a emočně porozumět digitálním médiím.“ (Evropská komise 2009: 3) V mediální gramotnosti dle dokumentu můžeme spatřovat předpoklad plurality a nezávislosti médií, jelikož vyjadřování stanovisek a názorů v zastoupení různých společností se příznivě podepisuje na hodnotách jako je tolerance, rovnost i rozmanitost. (Evropská komise 2009: 3)

34

Doporučení Výboru ministrů Rady Evropy členským státům k opatřením na podporu demokratické a sociální úlohy digitálního vysílání akcentuje vysoký stupeň univerzálnosti a kompatibility přijímačů, dekodérů ap. V souvislosti s digitálním přechodem v obecné rovině zmiňuje důležitost boje proti pirátství v digitálním prostředí. Zároveň vyzdvihuje přínos volného šíření digitálních informací a dostupnost bezplatných služeb korespondující se zvýšenou mobilitou lidí v Evropě včetně evropské integrace. Dokument se věnuje i poslání veřejnoprávního vysílání, které je nuceno čelit nástupu digitálních technologií. Veřejnoprávní služby by se dle Doporučení měly snažit zachovat si svou speciální sociální úlohu spočívající v poskytování informací všem kategoriím společnosti a pokusit se sehrát ústřední úlohu v procesu přechodu na digitální vysílání. (Výbor ministrů 2003: 1 – 6) Doporučení Parlamentního shromáždění Rady Evropy zaměřené na vysílání veřejné služby nahlíží na veřejnoprávní vysílání jako na zásadní prvek evropské demokracie, který je však v současnosti ohrožen nejen politickými a hospodářskými zájmy, ale i vzrůstající konkurencí komerčních sdělovacích prostředků a vyplývajícími finančními problémy. (Parlamentní shromáždění 2004: 1) Doporučení neshledává zásadním fakt, zda je veřejnoprávní vysílání provozováno veřejnoprávní či soukromou společností, rozlišujícím prvkem a podstatou veřejnoprávního média má ale být nezávislost na politických a hospodářských vlivech. (Parlamentní shromáždění 2004: 1) Dokument dokonce připouští obsahové překrývání s komerčním vysíláním v oblasti populárních žánrů, ač vnímá, že rostoucí komercionalizace obsahu vede k obecnému snižování intelektuální kvality, což může u kritiků asociovat nesprávné používání státních prostředků. Současné postavení veřejnoprávního média shledává se stanoviskem krize identity, což pramení ze snahy skloubit povinnosti veřejného média s honem za sledovaností a potřebou zajistit si publikum. (Parlamentní shromáždění 2004: 3) Novější dokument s názvem Doporučení Výboru ministrů o úloze médií veřejné služby v informační společnosti apeluje, aby byl přijat nový významný politický dokument o veřejnoprávním vysílání. Ten by měl zvážit technologický vývoj a modernizaci sektoru veřejnoprávních služeb. V dokumentu se dále konstatuje, že na státní systémy sdělovacích prostředků má dopad globalizace a mezinárodní integrace, stejně jako vertikální koncentrace soukromě vlastněných médií na národní i mezinárodní úrovni, či že se mladší generace stále častěji obrací k novým komunikačním službám na úkor tradičních sdělovacích prostředků. Proto dokument doporučuje vládám členských států, aby „umožnily médiím veřejné služby plně a efektivně reagovat na výzvy informační společnosti s ohledem na duální veřejnou a 35

soukromou strukturu evropské elektronické mediální krajiny, věnujíce přitom pozornost otázkám trhu a hospodářské soutěže,“ a „zajistily, aby se univerzální přístup k médiím veřejné služby nabízel všem jedincům a sociálním skupinám, včetně menšin a znevýhodněných skupin, a to prostřednictvím škály technologických prostředků.“ (Výbor ministrů 2007: 3) Díky měnícím se uživatelským návykům shledává dokument nutnost nabízet skrze veřejnoprávní médium jak všeobecný, tak specializovaný obsah a služby (včetně služeb interaktivních a volitelných), a tímto kapitálem oslovovat všechny generace s důrazem na zapojení mladých lidí do aktivní participační formy komunikace, což by mělo podpořit poskytování obsahu vytvořeného uživateli. (Výbor ministrů 2007: 5) V předchozích dvou oddílech této kapitoly jsme se seznámili s českou mediální legislativou, souvisejícími odpovědnými organizačními složkami a pohledy EU na otázku mediální gramotnosti a úlohu médií veřejné služby. Pro kontext práce je nejdůležitějším zjištěním této kapitoly především skutečnost, že se s konceptem komunitního rádia v české mediální legislativě přímo nepočítá, právně je vymezeno pouze vysílání veřejnoprávní a soukromé odpovídající českému duálnímu mediálnímu charakteru. I přesto se ovšem v české mediální krajině můžeme setkat s fungujícími rádii, která vysílají legálně a zároveň nevykazují znaky zákonem definovaného veřejnoprávního či soukromého rozhlasu a svou charakteristikou tedy spíše naplňují komunitní formát. Klíči k rozpoznání takové podstaty rádia se věnuje následující kapitola.

5. Přítomnost komunitního rádia v České republice ve vztahu k duálnímu systému Doposud jsem se v této práci v rámci jednotlivých kapitol věnovala dílčím složkám, jejichž vzájemná interakce vytváří základní podmínky a okolnosti existence komunitního rádia v českých mediálních podmínkách. V úvodu této kapitoly se pokusím syntetizovat poznatky o komunitním rádiu v kontextu mediální služby, ukotvení pojmu komunita, vymezení neziskového sektoru a legislativním rámci tak, aby z nich bylo možné vyvodit vlastní pracovní definici komunitního rádia. Úkolem páté kapitoly je dále studium stavu rozhlasových médií v české mediální realitě a následné vyvození vztahu komunitních rádií k jejich sociálním podmínkám. 5.1. Syntéza dosavadních poznatků a pracovní definice komunitního rádia Dílčí závěry jednotlivých kapitol se shodují v nejednotném nahlížení na reflektované pojmy jak sémanticky, tak obsahově. Můžeme dedukovat, že rozmanitost teoretických pojetí souvisí 36

s institucionální neukotveností komunity, komunitního rádia či neziskového sektoru. Dokonce lze zaznamenat tendenci, v jejímž rámci jsou jednotlivé obsahy spíše vymezovány vůči již ukotveným termínům, než aby sami byly co nejvíce komplexně popsány. Tato snaha je patrná např. při vymezování komunitního rádia vůči českému mediálnímu systému. Komunitní rádio nesplňuje podmínky takového média, které bychom mohli zařadit mezi veřejnoprávního poskytovatele vysílání rozhlasových služeb, jakožto ani soukromého, oprávněného k vysílání licencí.42 Deklaruje tak svůj nezávislý alternativní charakter, který přispívá k dříve uvedené destabilizaci rigidity veřejnoprávních a komerčních rádií. Operační prostor komunitního rádia ve významu prostředí, v němž komunitní rádio vzniká a působí, se shoduje s prostorem tzv. třetího sektoru, který je vymezen státem, trhem a občanem a taktéž není institucionálně vymezen, tudíž jsou jeho rysy takové, aby splňovaly podmínku odlišnosti od rysů státních a komerčních subjektů. Mezi významné funkce neziskového sektoru patří funkce obhajovací a operační, které přispívají k veřejnému blahu. Dalšími nezanedbatelnými faktory jsou dobrovolnictví a občanská angažovanost motivovaná potřebou někam patřit a sdílet společné hodnoty, které bez ambicí na osobní výhody vycházejí z neziskovosti. Koncept komunitního rádia není v České republice legislativně ukotven. Právní způsobilostí disponují subjekty zařaditelné do duálního systému: existence veřejnoprávního Českého rozhlasu je dána zákonem, soukromé provozovatele opravňuje k vysílání licence vydaná Radou pro rozhlasové a televizní vysílání. Tyto dva způsoby rozhlasového vysílání mediálního obsahu nedostatečně reflektují rozvoj nových technologií. Primárním účelem licence je oprávnění k vysílání s vazbou na konkrétní frekvenční modulaci, čímž český legislativní systém svým způsobem ignoruje možnost rozhlasového vysílání prostřednictvím internetu. I přesto ovšem komunitní rádio musí dbát opatření, které upravují samotný komunikační kanál mezi ním a posluchači. Šíření mediálního obsahu skrze internet se totiž zodpovídá autorským právům, která musí komunitní rádio vysílající po internetu respektovat, aby neporušovalo zákon. Komunitní rádio svým názvem přímo odkazuje ke své specifické formě i obsahu. Označení komunitní je odvozeno od pojmu komunita, pod kterým si v českých podmínkách můžeme představit společenství jedinců totožně lokálně vymezené či založené na sdílení zájmů. Členové komunity se podílejí na chodu komunitního rádia a zároveň jsou příjemci jeho mediálních sdělení. Reciprocita povzbuzuje tvůrce vysílání k přípravě takových výstupů, které odpovídají potřebám komunity a přispívají k jejímu prospěchu a rozvoji. V ideálním případě se tedy posluchači komunitního rádia na vysílání aktivně podílí. Zázemí komunitního 42

Výjimku tvoří Radio Proglas, viz níže.

37

rádia zaštiťuje nezisková organizace, případně volné sdružení osob či nadace. Finance k pokrytí nákladů si vzhledem k nekomerčnímu, neziskovému charakteru komunita zajišťuje především skrze fundraising. Finanční nezávislost podporuje experimentální přístupy a rozmanitost vysílaného obsahu.

Pracovní definice komunitního rádia Pojmem komunitní rádio označujeme v českých podmínkách takové rozhlasové médium, které nemá veřejnoprávní charakter a zároveň jeho poskytovatel nenaplňuje znaky soukromého ziskového subjektu. Svou nezávislostí na státním aparátu a tržních mechanismech podporuje destabilizaci rigidity ostatních poskytovatelů rozhlasového vysílání, experimentální přístupy a rozmanitost vysílaného obsahu. Díky svým obhajovacím a operačním funkcím přispívá k prospěchu a rozvoji komunity, která zahrnuje jedince, kteří sdílejí obdobné zájmy nebo mají totožnou lokální zkušenost. Tým komunitního rádia představuje skupina dobrovolníků motivovaná sdílet společné hodnoty bez ambicí na osobní výhody. Komunitní rádio funguje na principu reciprocity - povzbuzuje tvůrce vysílání k přípravě takových výstupů, které odpovídají potřebám komunity, zároveň se na vysílání a chodu rádia posluchači aktivně podílí. Pravidelně vysílaný mediální obsah tvoří kromě hudebního proudu i mluvené slovo. Ve vlastní definici shrnuji nabyté poznatky o komunitním rádiu a doplňuji je o informaci týkající se pravidelného vysílání a přítomnosti mluveného slova. Činím tak ze dvou důvodů. Domnívám se, že jestliže má komunitní rádio reflektovat potřeby komunity a přispívat k jejímu rozvoji, měli by posluchači přijímat inspirující podněty nejen hudebního charakteru, ale především ve formě moderovaných bloků a pořadů. Tuto zdánlivou samozřejmost opodstatňuji shledáním, že jsem se při mapování rádií v České republice setkala s portály, které slouží jako rozcestník nabídky rádií dělených dle hudebních žánrů, která vykazují znaky zájmové komunity. Např. u Radia HipHopZone43, k jehož poslechu vybízí portál Abradio.cz, bychom mohli předpokládat úzké vymezení cílové skupiny (posluchači hip hopu) odkazující na zájmovou komunitu (příznivců hip hopu), což je ale po důkladnějším prozkoumání jediný znak totožný s vysíláním komunitního rádia. Radio HipHopZone vysílající nonstop hip hop hudbu nepřipravuje komunita, ale tým Abradio.cz, nelze u něj vyhledat obousměrnou komunikaci mezi komunitou a provozovatelem, která je klíčová pro 43

Radio HipHopZone, (http://www.abradio.cz/radio/161/radio-hiphopzone/)

38

rozvoj komunity. Proto do svého vymezení komunitního rádia zahrnuji pouze ta média, která podporují přímý kontakt s posluchačem i prostřednictvím mluveného slova. 5.2. Mediální mapování rádií v České republice Pro zmapování stavu českých soukromých a komunitních rádií jsem použila základní typ kvalitativního výzkumu, a to analýzu dokumentů (Hendl 2005: 132), konkrétně dat v elektronické podobě dokládajících existenci konkrétního rádia v české mediální krajině. Předmětem mého studia byly úřední dokumenty (např. licence a zákony) a virtuální data (např. internetové stránky rádií), jejichž validitu a potenciál schvaluje Hendl. (Hendl 2005: 204) Získaná data jsem poté zakódovala do kategorií odpovídajících hudebním formátům (podrobněji viz podkapitola 5.3) a systematicky jim v závislosti na převažujícím charakteru vysílaného obsahu přiřadila přívlastky v následujícím pořadí: a) celoplošné/mikroregionální/regionální, b) alternativní/české

a

slovenské/duchovní/hitové/hudební/informačně-hudební/

informační/křesťanské/metropolitní/mládežnické/moderní/multikulturní/rodinné/ společenské/sportovní/studentské/školní/taneční/undergroundové/zábavní, c) komunitní/soukromé. Zobrazovacím prostředkem dat jsou tabulky v příloze s názvem Seznam rádií působících v České republice. (Hendl 2005: 214) Parametrem výběru byla: 1) platná licenční smlouva opravňující rádio k legálnímu využívání frekvenční modulace v případě soukromých subjektů včetně záznamu o daném médiu v databázi provozovatelů rozhlasového vysílání, kterou spravuje Rada pro rozhlasové a televizní vysílání či naplnění znaků pracovní definice komunitního rádia, 2) dohledatelnost komunitního rádia vedeného pod občanským sdružením v přehledu občanských sdružení registrovaných u Ministerstva vnitra, v databázi Světové asociace poskytovatelů komunitních rádií AMARC, v databázi občanského sdružení Komunitní rádia, o. s., v on-line databázích shromažďujících česká on-line rádia a prostřednictvím vyhledávání klíčových slov (alternativní, komunitní, křesťanské, neziskové, studentské, školní) v internetových vyhledávačích, 3) existence (tzn. neomezené fungování) rádia od doby jeho vzniku/udělení licence po konec výzkumného období, které jsem vymezila lety 1991 – 2011.

39

Jsem si vědoma akademicky nestandardního postupu při stanovení parametru výběru dat u komunitních rádií. Přesto se domnívám, že jsem zvolila jediný reálný postup, a to zejména z důvodu, že česká komunitní rádia nejsou institucionálně ukotvena, vysílají bez licence44 a jako taková nejsou evidována v oficiálních či profesionálních databázích a díky přihlédnutí ke skutečnosti, že komunitní rádia díky svému finančně nezávislému charakteru a tedy permanentní existenční nejistotě mohou podléhat vyšší míře zániku.45 Při vyhledávání pomocí klíčových slov jsem se snažila zohlednit potenciální přístup posluchače komunitního rádia, který se snaží sám vyhledat médium na základě osobního zájmu, který by ho k vyhledávané komunitě pojil. Klíčová slova jsem volila precedentně, dle charakteristik komunitních rádií dohledatelných v databázích. Efektivitu tohoto postupu dokládají výsledky. Zatímco databáze Světové asociace poskytovatelů komunitních rádií AMARC eviduje pouze Rádio R a přehled registrovaných občanských sdružení u Ministerstva vnitra Rádio Domino, HipHopStage, Rádio Místo setkávání, Rádio Folk, Rebel Rádio Brod a StreetCulture, je možné v neoficiálních databázích rádií a pomocí hledání klíčových slov v internetových vyhledávačích dojít k obsáhlejším výsledkům. Souhrnné výsledky jsou uvedeny v tabulkách v příloze I, a to včetně přehledu stanic českého veřejnoprávního rozhlasu i provozovatelů mezinárodního vysílání z či do České republiky. Následující tabulka čerpá z dat Tabulky č. 5 a uvádí přehled komunitních rádií v České republice, která zahájila vysílání ve sledovaném intervalu a neukončila jej do konce sledovaného období (1991 – 2011).

44

Výjimku tvoří Radio Proglas. Což odvozuji jednak ze zkušenosti při hledání dat, kdy databáze obsahovaly neaktualizované údaje o existenci rádií ve skutečnosti zaniklých v řádu měsíců i vzhledem ke Grafu č. 1, který vykazuje nejvyšší počet vzniklých rádií v posledním sledovaném roce, což je svým způsobem zavádějící údaj, jelikož graf reflektuje pouze komunitní rádia existující od svého vzniku do konce sledovaného období (v rozmezí 1991 – 2011). 45

40

Tabulka č. 3: Komunitní rádia v České republice

KOMUNITNÍ RÁDIA V ČESKÉ REPUBLICE46 Název stanice

Zahájení vysílání

Záštita

Radio Proglas

1995

Radio Proglas s. r. o.

Rádio Kolej

1997

Stavovská unie studentů

Rádio Domino

1999

Klub Domino, Dětská tisková agentura, o. s.

Rádio Hortus

2002

Jazzová Sekce – Artfourum

Rádio ICM

2004

Centrum pro pomoc dětem a mládeži o. p. s.

AW Rádio

2004

Církev adventistů sedmého dne

Rádio 7

2006

T. W. Rádio s. r. o.

HipHopStage

2007

HipHopstage, o. s.

Rádio Místo setkávání

2007

Místo setkávání, o. s.

Rádio R

2008

Katedra mediálních studií a žurnalistiky Fakulty sociálních studií Masarykovy Univerzity

Rádio Folk

2008

Rádio Folk, o. s.

Rádio Bomba

2008

Západočeská univerzita

Rebel Rádio Brod

2009

Rádio Brod, o. s.

StreetCulture

2011

StreetCulture o. s.

WebRádio Epigon

2011

Střední škola Vimperk

Radio K2

2011

studenti JČU

Rádio Dráťák

2011

Zóna 24 média v.o.s.

Rádio LDTB

2011

bez formálního uskupení

Rastafari Radio

2011

Pepe Injah, Misha, Jahtecky

46

Komunitní rádia v České republice, která zahájila vysílání ve sledovaném intervale a neukončila jej do konce sledovaného období (1991 – 2011).

41

Následující graf vychází z dat z tabulky č. a představuje počet rádií založených v daném roce. Graf č. 1: Počet dosud existujících rádií zaloţených v období 1991 – 2011

Přínos grafu by měl spočívat v deklaraci tendence vývoje komunitního rádia v českém mediálním prostředí, metodické úskalí ale představuje výběr dat. Jelikož jsem se zaměřila na rádia založená v období 1991 – 2011(přičemž první komunitní rádio na českém území, které doposud vykazuje aktivitu, vzniklo v roce 1995), která od svého vzniku až do konce výzkumného období vykazují aktivitu, není z dat patrný počet všech pokusů o existenci komunitního rádia, včetně těch neúspěšných, o nichž nejsou nikde vedeny záznamy a data tak nelze dohledat. Pro komplexní zmapování českého mediálního prostoru uvádím v příloze také tabulku Přehled stanic českého veřejnoprávního rozhlasu a Mezinárodní vysílání z/do České republiky. Data týkající se českého rozhlasu jsem získala pomocí obdobných nástrojů jako data soukromých provozovatelů a komunitních rádií. Český rozhlas navíc věnuje popisu svých jednotlivých stanic webový rozcestník.47 5.3. Rozhlasové formáty Podstatnou součástí popisu rádia je vymezení jím vysílaného obsahu, který je zásadní ve vztahu posluchač – médium. Podobně jako při klasifikaci hudební produkce však v praxi do značné míry při řazení vysílaných výstupů narážíme na jedinečnost každého rádia související s nemožností naprosto vykrýt znaky příslušné kategorie. Třídění rozhlasových formátů se významněji věnuje hudební publicista Josef Vlček. Z jeho aplikace rozhlasových formátů na české mediální prostředí vychází profesionálové (např. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání), řídí se jí i webové portály sledující český mediální prostor (např.

47

Stanice Českého rozhlasu, (http://www.rozhlas.cz/stanice/portal)

42

www.radiotv.cz). Z mála dostupných zdrojů vyplývá zjištění, že s obdobným systémem dělení základních formátů se můžeme setkat i v zahraničí. Tak lze usoudit i z obecných informací, které poskytují např. severoamerické webové stránky se zaměřením na rozhlasové vysílání New York Radio Guide či Michigan´s Radio and TV Broadcast Guide.48 Vlček zdůrazňuje dvojí význam termínu formát a jeho sémantickou nejednotnost. Formát můžeme chápat jakožto prostředek k označení popisu vlastností programu pro vnější potřebu, např. pro regulační orgány, či pro potřebu vnitřního pohledu na obsah vysílání (programové oddělení stanice). (Vlček 1998: 233) Formát dále můžeme posuzovat jak v kontextu celé stanice, tak konkrétního pořadu. Vlček nahlíží na formát na základě zobecnění typických znaků vysílání, která ústí do několika základních formulací tvořících nepříliš široký základní okruh formátů, přičemž společným jmenovatelem je pravidelnost vysílání zkoumaného obsahu. Vlček dále uvádí, že ač je kategorizace formátů vhodná pro snadnější komunikaci odborníků, nezvládá pojmout poměr jednotlivých složek obecného formátu, natož specifika typu podíl domácí tvorby. Formátová definice vychází především z hudebního charakteru stanice a souvisejícího generačního oslovení cílové skupiny.49 Právě na věk posluchačů se dle Vlčka dále váže zájem o mluvené slovo.50 Hudební teoretik postrádá v definicích obecných formátů cílenost na ženské nebo mužské publikum, ač se domnívá, že česká rádia tento pro inzerci klíčový faktor relativně doceňují. (Vlček 1998: 234) Následující Tabulka č. 4 představuje zastoupení rozhlasových formátů na českém mediálním trhu vyjma rádií veřejnoprávních, jejichž obsahovou potřebu vymezují mediální zákony České republiky, a tudíž je dle mého názoru nemůžeme považovat za součást dynamického vztahu nabídky a poptávky.

48

Michigan´s Radio and TV Broadcast Guide, (http://www.michiguide.com/) (5. 1. 2012) a New York Radio Guide, (http://www.nyradioguide.com/) (5. 1. 2012) 49 Z ekonomického hlediska bychom měli dle názoru Vlčka přihlížet k velikosti rozhlasového trhu. Zatímco velký rozhlasový trh může cílové skupiny dělit i do pětiletých bloků (např. cílová skupina náctiletí ve věku 15 – 19 let ap.), pro český malý trh je ekonomicky náročné vymezení i po deseti letech (např. skupina 20 – 29). (Vlček 1998: 233) 50 Vlček popisuje komerčně významnou korelaci mezi věkem posluchače a podílem mluveného slova. Přímá úměra mezi stoupajícím věkem a vyšším zájmem o mluvené slovo v podobě kvalitního zpravodajství, publicistiky či talk shows je podle něj patrná od věku třicet pět let. (Vlček 1998: 234)

43

Tabulka č. 4: Zastoupení rozhlasových formátů v ČR

ZASTOUPENÍ ROZHLASOVÝCH FORMÁTŮ V ČR51 NÁZEV FORMÁTU

POPIS FORMÁTU

ODPOVÍDAJÍCÍ ČESKÁ SOUKROMÁ A KOMUNITNÍ RÁDIA

AC

z anglického Adult Contemporary, neboli současná produkce určená dospělým; nejširší a tedy jeden z nejrozšířenějších formátů, proto jej dělíme na subformáty;52 pop a soft rock, skladby tzv. zlatého fondu, úsporný styl moderování; cílová skupina ve věku 20 – 45 let

- AC GOLD

co nejširší záběr hudby, oldies s malým podílem soudobé produkce, kvalitní moderátoři a zpravodajství, klidnější tempo programu; cílová skupina ve věku 30 – 45 let vysoký podíl nových skladeb, krátké zpravodajství i nízký podíl mluveného slova, dynamika; cílová skupina ve věku 20 – 25 let

- AC HOT

- AC MODERN

ALTERNATIVE

CLASSIC COUNTRY DANCE

vyrovnaný formát, zhruba polovina skladeb v hodině je starší než jeden rok, zlatý fond s přesahem do devadesátých let; cílová skupina ve věku 20 – 30 let formát se vyskytuje na mediálních trzích s velkým množstvím rozhlasových stanic; nové hudební žánry, intelektuálnější cílová skupina, které nevyhovují ostatní formáty, většinou na hranici CHR a AC Hot; rádia formátu Alternative mohou hrát skladby málo známých (nemainstreamových) umělců, formát má blízko ke studentským rádiím tzv. vážná hudba; tento formát není komerčně atraktivní, úzce vymezená starší cílová skupina úspěšný53 formát založený na country hudbě taneční hudba, především hudební proud, minimum mluveného slova (vztahuje se k uvedení obsahu, příp. rozhovory s DJs, upoutávky na akce)

Rádio 4u Hitrádio Rádio Dobrý den Radio Haná Rádio Hey! Radio Egrensis Radio Valašsko Radio Čas Radio Blaník

-

Radio Relax Radio Rubi Rádio Sázava Expres Radio Radio Černá hora Kiss Rádio Krokodýl Helax 937

-

Radio 1 Rádio Limonádový Joe Rádio Stodolní Crazy Rádio

Rádio MISE Rádio R Rádio Dráťák

Classic FM

-

Country Radio Rádio Hubajda DanceGame Rádio Rádio Erko Rádio Top Sensation Factory Radio23 ClubRadio.cz Dance Radio FUN 1

Rádio LDTB

-

-

51

Do tabulky začleňuji data na základě kategorií, které využívají názvosloví formátů, jak je definoval Josef Vlček. Popis jednotlivých formátů tedy vychází z Vlčkových definic. Ostatní data čerpám z vlastní tabulky v Příloze 1. 52 Vlček zmiňuje AC Gold, AC Hot, AC Modern a AC Soft (Vlček 1998: 235 - 236); přikláním se k názoru, že poslední formát se ale momentálně na českém mediálním trhu nenachází. 53 Vlček uvádí, že tento formát je populární především v České republice a USA. Důvod obliby českých posluchačů v country hudbě pozoruje v tradici trampské hudby z let třicátých a padesátých dvacátého století. (Vlček 1998: 236)

44

ETHNIC

FOLK FULL SERVICE GOTHIC CHR

CHRISTIAN

JAZZ LOCAL

částečně formát vystihuje potřebu posluchačů po alternativní hudbě, z části též produkce určena národnostním menšinám hudební stanice s důrazem na folkové skladby důraz na zpravodajství a publicistiku formát hudebního rádia, hudba stylu gothic z anglického Contemporary Hit Radio (rádio současných hitů); nejnovější hudební produkce zacílená na nejmladší cílovou skupinu (zhruba do 25 let), ranní show, hovorový jazyk duchovní a křesťanská tematika i hudební produkce, mluvené slovo ve významném podílu, zacílení na posluchače vnímavé v oblasti duchovna či příslušníky daných církví okrajový hudební formát založený na jazzové produkci neboli Schlager Radio; hudba v místním jazyce, zaměřená na specifika regionu

OLDIES

popová a pop rocková hudba vymezená desetiletím, např. hudba šedesátých let (dvacátého století) ap.

POP

písňová produkce, světový i místní pop

PUNK REGGAE ROCK

hudební produkce v žánru punk hudební produkce v žánru reggae hudební produkce v žánru rock, v České republice atraktivní formát

STUDENT

rádia tvořená studenty se zacílením převážně též na studenty, programová i hudební rozmanitost odpovídající formátu ALTERNATIVE

URBAN

hudební produkce v žánrech hip hop, rhytm and blues, taneční a streetová hudba zaměřená především na mladší posluchače finančně nákladný formát; kombinace zpravodajství, publicistiky, zábavy, hudby pro starší cílovou skupinu (od 40 let)

VARIETY

SeeJay Radio Rádio Ethno Rádio Samson Rádio Impuls Radio Gothic Evropa 2 Rádio Bonton Free Rádio 107 FM Fajn Radio -

Rádio Folk Rádio Domino Rádio ICM -

Radio Proglas AW Rádio Rádio 7

-

Rádio Hortus

Rádio Dechovka Rádio „R“ Radio Contact Liberec Rádio Orlík Rádio Jizera Rádio Jihlava Rádio Jih Oldies rádio 103,7 FM Prague Show Radio Rádio Music Dreamer PunkRádio Fill Radio Rock Radio Gold SoundWave Trash radio Rock Zone 105,9 Rock Max Gama rádio 107,9 FM Radio Beat -

-

Radio Shadowbox Radio Spin Frekvence 1 Rádio APPLAUS Rádio Petrov Radio Zlín

-

Rastafari Radio Rebel Rádio Brod

Rádio Kolej Rádio Bomba WebRádio Epigon Radio K2 HipHopStage StreetCulture -

K členění rádií dle vysílaného obsahu pomocí rozhlasových formátů bychom ale měli přistupovat jako k hrubému sítu užitečnému pouze pro základní orientaci. Samotné formáty podléhají změnám v toku času a neexistuje systém, který by je operativně aktualizoval. U 45

většiny rádií, která nevysílají pouze jednožánrovou hudbu, můžeme také narazit na nejasné hranice mezi možnými příslušnými formáty, což způsobuje i existenční, tedy ekonomicky podmíněná touha oslovit co nejširší spektrum posluchačů s často i protichůdnými zájmy. Z programových schémat komerčních hudebně-zábavních informačních rádií můžeme také vyčíst více či méně znatelné snahy o napodobení úspěšných formátů. Jedná se především o zábavní moderované bloky, např. ranní show a soutěže, kde je klíčové aktivní zapojení posluchačů, což přispívá k větší poslechovosti rádia a tudíž zvýšené atraktivitě média pro inzerenty.54 Zároveň podléhají změny ve vysílání přísnému dohledu Rady, která může provinilou společnost upozornit, pokutovat či jí odebrat licenci pro porušování licenční dohody. (RRTV 2002: 2) Základní programová specifikace je totiž v České republice součástí licenčních podmínek, což např. Vlček nepovažuje za progresivní. Nejen, že taková licenční podmínka zvýhodňuje již vysílající stanice (tedy ty, které již svým vysíláním pokrývají potřebné a tedy zároveň lukrativní cílové skupiny), nevhodná je i díky proměnlivému charakteru formátu (vývoji v chápání určitého hudebního směru včetně posunu od alternativních forem k mainstreamovým), provázanosti hudebního organismu (nezřetelné hranice napříč hudebními žánry) či znemožnění svobodné volby dlouhodobého vývoje rádia.55 Jak lze vyčíst z následujícího grafu, z nedostatečného zastoupení okrajových formátů v českých rádiích naopak vyvstává potřeba vzniku rádia, které by danou oblast menšinového zájmu pokrylo. Mechanismy občanské společnosti proto produkují pokusy o vznik rádia komunitního, na jehož chodu se podílejí zejména ti, pro které je současná situace na nedostatečně pokrytém mediálním trhu neúnosná.

54

Krádežím formátů se věnuje např. článek Jakuba Boučka na webovém portále o médiích Médiář, v němž autor shrnuje postupy rádií Fajn a Kiss, které si navzájem přejímaly nové pořady. (Bouček 2011) 55 Rozpor mezi souběžným stárnutím rádia se svým publikem a rádia s pevně stanovenou cílovou skupinou, skrze kterou v čase posluchači prostupují na základě osobních vývojů. (Vlček 1998: 238)

46

Graf č. 2: Počet českých soukromých a komunitních rádií v daném rozhlasovém formátu56

Samostatným oddílem jsou v kontextu rozhlasových formátů média veřejnoprávní. Jak již bylo zmíněno v této podkapitole i kapitole předchozí, zabývající se mediální legislativou, je programové vymezení stanic Českého rozhlasu dáno rozhlasovým zákonem. Veřejnoprávní schéma se nemůže natolik dynamicky vyvíjet a přizpůsobovat trendům poptávky na trhu, jelikož ukotvuje princip všeobecného vysílání. Přestože zákonně pokrývá i minoritní potřeby57, můžeme současně sledovat snahy v občanském sektoru pramenící ve vznik komunitních rádií pro tyto menšiny. V českém mediálním prostoru bychom měli věnovat pozornost především potřebám posluchačů z řad studentů a věřících (viz Graf č. 2), ač na tyto dvě skupiny recipientů nelze nahlížet pod stejným úhlem. Zatímco studentská rádia vznikají především při vysokých školách (viz Tabulka č. 3), na realizaci rádií se podílejí současní studenti (tedy neustálá výměna rozhlasových pracovníků) a program je stavěn především tak, aby byl atraktivní pro posluchače z řad spolužáků či mladých lidí ve městě, z nějž rádio vysílá, rádia šířící sdělení týkající se víry se zaměřují na co nejširší vrstvy posluchačů napříč celou Českou republikou. Investice do studentského rádia může být díky jeho personální nestabilitě riskantnější, přesto považuji tuto cílovou skupinu za podnikatelsky atraktivní. U rádií založených na sdílení víry komplikuje finanční situaci např. morální náhled na reklamu. Podle údajů Českého statistického úřadu ze Sčítání lidí, domů a bytů 2011 se k víře hlásí téměř pětina obyvatelstva, 56

Autorkou vytvořený graf na základě dat z Tabulky č. Okrajovým hudebním formátům se věnuje Český rozhlas např. formou bloků. Pro menšinová témata existují ze zákona i vlastní redakce, např. Redakce náboženského vysílání Českého rozhlasu (www.rozhlas.cz/nabozenstvi/portal/). 57

47

nejvyšší podíl věřících ku obyvatelstvu regionu vykazuje Jihomoravský kraj s pětatřiceti procenty věřícího obyvatelstva. (ČSÚ 2011) Tuto praxi dokládá i skutečnost, že českým nejvýznamnějším rádiem pro věřící je brněnské Radio Proglas (viz kapitola 5). Proglas má na českém mediálním trhu specifickou pozici. Jako jediné komunitní nekomerční rádio šíří svůj signál především pomocí frekvenční modulace (FM), což rádiu umožňuje licence schválená Radou pro rozhlasové a televizní vysílání.

Paradoxní může být, že Rada ze zákona uděluje licence pouze ekonomicky

stabilním subjektům, tedy takovým, které své vysílání financují z poskytované reklamy (viz kapitola 4). Jelikož je Proglas neziskové rádio, těmito příjmy nedisponuje a může se tak spoléhat pouze na příjmy pramenící z Nadačního fondu Radia Proglas, na peněžité dary, nefinanční podporu a výtěžek z prodeje audionahrávek.58 Mezi řádky však můžeme vyčíst, že vzhledem k faktům dokazujícím nejvyšší procento věřících v regionu, a tedy potencionálních dárců, není Radio Proglas v přímém ekonomickém ohrožení, čímž nepsaně podmínku ekonomické stability splňuje. Rozhodnutím o licenci pro Proglas za těchto okolností se zároveň snižuje přirozená konkurence, výhodné licenční podmínky Proglasu tak již od začátku mohou tlumit jiné projekty a přispívat k monopolizaci Proglasu na poli českých rádií pro věřící. 5.4. Vztah komunitních médií ke svým komunitám Ve sledovaném období registruji v českém mediálním prostoru existenci devatenácti komunitních rádií. Jak je zřejmé z Grafu č. 2 uvedeného v minulé kapitole, největší zastoupení dle rozhlasových žánrů v sektoru komunitních rádií představují studentská rádia následovaná rádii křesťanskými a alternativními. Jestliže bychom sečetli počet komunitních rádií založených na hudebním zájmu, došli bychom k odlišnému výsledku – největší podíl by znázorňovala hudební komunitní rádia. V každém případě převažují v České republice komunitní rádia s vazbou na komunitu zájmů. Nahlížíme-li na komunitní rádia z hlediska záštity, tvoří největší skupinu ta rádia, která jsou přidružená k fungování občanského sdružení. Záštitu nad studentskými komunitními rádii přebírají ve většině případů školy, což bychom při hlubší úvaze mohli považovat za rozpor vůči vymezení pracovní definice komunitního rádia, jelikož zřizovatelem veřejných školních zařízení je obecně stát (případně např. kraj, obec v přenesené působnosti), na kterém by mělo být komunitní rádio nezávislé.59

58

CD obsahující liturgie, koncilní dokumenty ap. (http://www.proglas.cz/e-shop.html) Např. zřizovatelem Střední školy Vimperk (zaštiťuje WebRádio Epigon) je Jihočeský kraj. (http://www.stredniskoly.cz/skola/600008681.html) 59

48

Z obdobného důvodu může být dalším sporným bodem financování studentského komunitního Rádia R z grantu Inovace ve výuce v rámci Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost.60 Výše uvedené příklady deklarují obtížnost důsledné implikace definice na možná komunitní rádia. Jak zmiňuji v předešlé podkapitole, specifickým úkazem ve sledované mediální oblasti je první české komunitní rádio, křesťanské Radio Proglas. Jeho cílem je oslovit posluchače všech generací, které pojí ekumenický zájem a snaží se posluchače aktivně zapojit skrze společné modlitby. U rádia s více jak patnáctiletou historií je patrné, že se z experimentálního formátu vlivem nabírání zkušeností v čase projevují nabyté rysy profesionality. Ta vychází, domnívám se, i z ojedinělé situace popsané v předešlé podkapitole týkající se vlastnictví frekvenční modulace. Rysy profesionalizace u subjektů neziskového sektoru popisuje pod pojmem manažerský paradox ve třetí kapitole této práce Roman Haken. Je otázkou k diskuzi, zda komunitní rádia, která ustojí nástrahy existenčního ohrožení, nebudou zároveň umocňovat svou profesionalizaci, která může vést k omezení diversity formátů a žánrů.

.

60

Rádio R, (http://www.radior.cz/)

49

Závěr Mou primární snahou v empirické části této práce bylo zjistit, jaká je pozice komunitního rádia v českém mediálním prostředí. Zmapováním existence českých rádií ve zkoumaném období 1991 – 2011 jsem odhalila existenci několika komunitních médií, které působí na české mediální scéně. Z velké části se jedná o rádia, jejichž programovou náplň tvoří především hudební proud odpovídající zájmům dané komunity, vyskytují se však i ta, která svůj profil staví především na podílu mluveného slova. Zvláště tento aspekt považuji v působnosti komunitních rádií za důležitý, neboť právě komunikace přispívá velkou měrou k rozvoji komunity a zapojení posluchače do samotného vysílání, což by měl být u komunitních rádií jeden z hlavních cílů. Tuto skutečnost jsem se snažila zohlednit i při tvorbě pracovní definice komunitního rádia, kterou považuji za důležitý výstup své práce. V oblasti podmínek a okolností rozvoje českého komunitního rádia dominovala zejména dvě zjištění, která mají pro jeho existenci převážně omezující charakter. Tím prvním je zřejmá legislativní neukotvenost komunitního rádia. To, že se s konceptem komunitního rádia v české mediální legislativě explicitně nepočítá, přirozeně ztěžuje vznik a fungování tohoto typu média. Neznamená to samozřejmě nutně vyloučení existence komunitních rádií z mediálního prostoru. Komunitní rádia se ale nacházejí v omezující situaci, kdy jim nejsou dány žádné povinnosti, zároveň jim však nejsou přiznána ani žádná práva. Tento fakt bezprostředně souvisí s druhou problematickou záležitostí, kterou je ekonomická stránka komunitních rádií. Vzhledem k tomu, že tato rádia fungují na neziskové platformě a na jejich chodu se podílí dobrovolníci čistě z vlastního zájmu a bez nároku na zisk, nejsou tato rádia při pohledu z venčí vnímána jako ekonomicky stabilní, což je jedna z důležitých podmínek k získání vysílací licence. Díky této podmínce jsou tak znevýhodněni vůči ostatním rádiím z duálního mediálního systému a jejich šance na získání licence je tak v podstatě nulová. Nutné je ovšem také podotknout, že ekonomická nestabilita komunitních rádií často vede i k jejich krátké životnosti, o které jsme se mohli přesvědčit z analýzy výskytu jednotlivých komunitních rádií v České republice na časové ose. I přes výše uvedené problémy nicméně komunitní rádia v České republice fungují, což je důkazem toho, že se jedná o koncept, který je ve společnosti životaschopný a potřebný. Veřejnoprávní rozhlas, domnívám se, není schopen ve svém vysílání obsáhnout všechny menšiny v České republice, natož pak pestrou škálu různých komunit. Proto by se měla podpora vzniku a fungování komunitních rádií v budoucnosti stát prioritou tvůrců české mediální krajiny. Působení komunitního rádia vede k vývoji a prosperitě jeho cílové skupiny a v konečném důsledku i celé společnosti. Ostatně, jedná se přece o rádio od lidí pro lidi. 50

Pouţité zdroje Literatura Anheier, Helmut K. – Salamon, Lester M. 1999. Nástup neziskového sektoru, mezinárodní srovnání. Praha: Agnes. Bailey, Guedes Olga – Cammaerts, Bart – Carpentier, Nico. 2007. Understanding Alternative Media Issues in Cultural and Media Studies. New York: Open University Press. Čábelová, Lenka. 2004. „Rozhlas.“ In: Slovník mediální komunikace, edited by Reifová Irena, 217 – 219. Praha: Portál. Dohnalová, Marie. 2005. „Občanský sektor.“ In: Definice neziskového sektoru (Sborník příspěvků z internetové diskuse CVNS), edited by Škarabelová, Simona, 4 – 9. Brno: CVNS. Dominelli, Lena. 2007. Revitalising Communities in a Globalising World. Aldershot: Ashgate. Freire, Paulo. 1982. „Education as the practice of freedom.“ In Education for critical consciousness, 1 - 84. New York: The Continuum Publishing Company. Frič, Pavol. – Goulli, Rochdi. 2001. Neziskový sektor v ČR. Praha: Eurolex Bohemia. Habermas, Jürgen. 2000. Strukturální přeměna veřejnosti. Praha: Filosofia. Haken, Roman. 2005. „Třetí sektor.“ In: Definice neziskového sektoru (Sborník příspěvků z internetové diskuse CVNS), edited by Škarabelová, Simona, 10 – 12. Brno: CVNS. Hendl, Jan. 2005. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Praha: Portál. Jirák, Jan. 2004. „Komunikace mediální.“ In: Slovník mediální komunikace, edited by Reifová Irena, 100 – 102. Praha: Portál. Keller, Jan. 1996. „Komunita.“ In: Velký sociologický slovník, 512 – 514. Praha: Karolinum. Ledwith, Margaret. 2005. Community Development: A Critical Approach. Bristol: Policy Press. Lewis, Peter M. – Booth, Jerry. 1989. The Invisible Medium: Public, Commercial, and Community Radio. London: Macmillan Education.

51

Maslog, Crispin. C. – Navarro, R. L. – Tabing, L. N. – Teodoro, L. V.

eds. (1997).

Communication for people power: A introduction to community communication. Quezon City, Philippines: UNESCO-TAMBULI Project. Musil, Libor. 1999. Dovednosti komunitního sociálního pracovníka orientační přehled (studijní text). FSS MU Brno. Potůček, Martin. 1997. Nejen trh. Praha: Slon. Rektořík, Jaroslav et al. 2001. Organizace neziskového sektoru. Praha: Ekopress. Rennie, Ellie. 2006. Community Media: A global introduction. Lanham: Rowman & Littlefield. Schaefer, Richard. 1996. Racial and Ethnic Groups. New York: Harper Collins. Škarabelová, Simona. ed. 2005. Definice neziskového sektoru (Sborník příspěvků z internetové diskuse CVNS). Brno: CVNS. Škodová, Markéta. 2004a. „Kultura masová.“ In: Slovník mediální komunikace, edited by Reifová Irena, 113 – 114. Praha: Portál. Škodová, Markéta. 2004b. „Média s vysílaným signálem.“ In: Slovník mediální komunikace, edited by Reifová Irena, 135 – 136. Praha: Portál. Tajfel, Henri. 1995. Sociálna psychológia menšín. Bratislava: Minority Rights Group Slovakia. Vašečka, Imrich. 2005. Menšiny – Definície. Studijní text do kurzu Přístupy k práci s menšinami SPP142, Fakulta sociálních studií, Masarykova univerzita. Vebrová, Ludmila. 2005. „Neziskové instituce a institucionální sektor neziskových institucí sloužících domácnostem a nestátní neziskové organizace.“ In: Definice neziskového sektoru (Sborník příspěvků z internetové diskuse CVNS), edited by Škarabelová, Simona, 29 – 32. Brno: CVNS. Wirth, Louis. 1945. „The Problem of Monitory Groups.“ In: The Science of Man in the World Crisis, edited by Linton, Ralph. New York: Columbia University Press.

52

Informační prameny AMARC. Eastern/Center Europe. World Association of Community Radio Broadcasters. (http://amdb.amarc.org/public_list2.php?admreg=EEC) (5. 1. 2012) Česká

národní

rada.

1991.

Zákon

484/1991

Sb.

o

Českém

rozhlasu.

(http://www.rozhlas.cz/informace/legislativa/_zprava/zakon-4841991-sb-o-ceskem-rozhlasu-798033) (5. 1. 2012) ČSÚ. 2011. Podrobné údaje - Náboženská víra podle krajů. Český statistický úřad: Sčítání lidu,

domů

a

bytů

2011.

(http://www.scitani.cz/sldb2011/redakce.nsf/i/obyvatelstvo_podle_nabozenske_viry_podle_kr aju_podrobne_udaje/$File/sldb_podrobna_vira.xls) (5. 1. 2012) Evropská komise. 1995. Communication from the Commission on Promoting the Role of Voluntary Organisations

and Foundations in

Europe. Brusel:

Evropská komise

(http://www.cev.be/data/File/COM.PromotRoleVoluntOrgFound.pdf) (5. 1. 2012) Evropská komise. 2007. Sdělení komise Evropskému parlamentu, Radě, evropskému Hospodářskému a sociálnímu výboru a výboru regionů: Evropský přístup k mediální gramotnosti v digitálním prostředí. KOM(2007) 833 v konečném znění, Brusel, 20 December. (http://ec.europa.eu/culture/media/literacy/docs/com/cs.pdf) (5. 1. 2012) Evropská komise. 2009. Doporučení Komise o mediální gramotnosti v digitálním prostředí pro vyšší konkurenceschopnost audiovizuálního průmyslu, výrobu obsahu a otevřenou znalostní

společnost.

K(2009)6464,

Brusel,

20

August.

(http://www.rrtv.cz/cz/files/pdf/MedialniGramotnost.pdf) (5. 1. 2012) Ministerstvo vnitra ČR. 2012. Seznam občanských sdružení. Poslední aktualizace databáze k 4. lednu 2012. (http://aplikace.mvcr.cz/seznam-obcanskych-sdruzeni/) (5. 1. 2012) Parlament ČR. 2001. Zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů. (http://www.rrtv.cz/cz/static/cim-se-ridime/stavajicipravni-predpisy/pdf/231-2001.pdf) (5. 1. 2012) Parlament ČR. 2011. Vyhláška č. 22/2011 Sb., o způsobu stanovení pokrytí signálem zemského

rozhlasového

vysílání

šířeného

ve

vybraných

kmitočtových

pásmech.

(www.rrtv.cz/cz/static/cim-se-ridime/stavajici-pravni-predpisy/pdf/22-2011.pdf) (5. 1. 2012) 53

Parlamentní shromáždění. 2004. Doporučení Parlamentního shromáždění Rady Evropy k veřejnoprávnímu vysílání. Doporučení 1641(2004). ( http://www.mkcr.cz/assets/media-aaudiovize/rozhlasove-a-televizni-vysilani/Parlamentn__shrom__d_n__REdoporu_en__k_ve_ejnopr_v_vys_l_n_.doc) (5. 1. 2012) Rada ČRo. 2004. Kodex Českého rozhlasu. (http://media.rozhlas.cz/_binary/00294913.pdf) (5. 1. 2012) RRTV. 2012. Seznam provozovatelů rozhlasového vysílání šířeného prostřednictvím pozemních

vysílačů.

Rada

pro

rozhlasové

a

televizní

vysílání.

(www.rrtv.cz/cz/static/prehledy/seznamy-provozovatelu/list_ground_radio.htm) (5. 1. 2012) SKMO.

2011.

Radioprojekt

2011.

Median,

STEM/MARK.

(http://www.apsv.cz/data/vsichni%201.1.%20-%2030.6.2011.pdf) (5. 1. 2012) Výbor ministrů. 2003. Doporučení Výboru ministrů Rady Evropy členským státům k opatřením na podporu demokratické a sociální úlohy digitálního vysílání. REC(2003)9. (www.mkcr.cz/assets/media-a-audiovize/rozhlasove-a-televizni-vysilani/Doporu_en__9__digit_ln__vys_l_n_.doc) (5. 1. 2012) Výbor ministrů. 2007. Doporučení Výboru ministrů členským státům o úloze médií veřejné služby

v

informační

společnosti.

Doporučení

CM/Rec(2007)3.

(www.mkcr.cz/assets/Doporuceni-RE-2007_3-cj-.doc) (5. 1. 2012)

Odborné články Fraser, Colin – Estrada, Sonia Restrepo. 2001. Community Radio Handbook. Paris: Unesco. (http://www.unesco.org/webworld/publications/community_radio_handbook.pdf) (5. 1. 2012) Moravec, Václav. 2000. Deset let duálního systému rozhlasového vysílání (1989 - 1999). Svět rozhlasu, Bulletin o rozhlasové práci, Vol 3. (http://media.rozhlas.cz/_binary/02185790.pdf) (5. 1. 2012) Navrátil, Pavel – Musil, Libor. 2000. Sociální práce s příslušníky menšinových skupin. Sociální studia, Fakulta sociálních studií MU Brno, vol 5, pp. 106 – 141. (www.socstudia.fss.muni.cz/pristup.php?soubor=080404095539.pdf) (5. 1. 2012)

54

Nissen, Christian S. 2006. Public Service Media in the Information Society. Strasbourg: Council

of

Europe.

(http://www.coe.int/t/dghl/standardsetting/media/doc/H-

Inf(2006)003_en.pdf) (5. 1. 2012) RRTV. 2002. Rozhodnutí o udělení licence – Radio Proglas, s. r. o. Praha: Rada České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání. (www.rrtv.cz/cz/files/lic/16443.pdf) (5. 1. 2012) Siriyuvasak, Ubonrat. 2002. Community Radio Movement: Towards Reforming the Broadcast Media in Thailand. Freedom of Expression Project, Faculty of Communication Arts, Chulalongkorn University, Thailand. (www.freedom.commarts.chula.ac.th/articles/MRSU02Community_radio.pdf) (5. 1. 2012) UNHCR. 2009. Média a uprchlíci. Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky – Kancelář pro ČR. (http://unhcr.dexusnet.cz/dokumenty/media-a-uprchlici.pdf) (5. 1. 2012) Vlček, Josef. 1998. Formáty rozhlasových stanic. Rada České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání. (www.archiv.rrtv.cz/files/zprava1998/c25.doc) (5. 1. 2012)

Internetové zdroje APSV. 2008. Stanovy Asociace provozovatelů soukromého vysílání. Asociace provozovatelů soukromého vysílání ČR. (http://www.apsv.cz/stanovy.php) (5. 1. 2012) APSV.

2009.

Kdo

jsme.

Asociace

provozovatelů

soukromého

vysílání

ČR.

soukromého

vysílání

ČR.

(http://www.apsv.cz/kdojsme.php) (5. 1. 2012) APSV.

2011.

Radioprojekt.

Asociace

provozovatelů

(http://www.apsv.cz/radioprojekt/) (5. 1. 2012) Aust, Ondřej. 2011. Rádio BBC dostalo v Česku licenci pro vysílání do roku 2025. Médiář.cz, 26. 1. (http://www.mediar.cz/radio-bbc-dostalo-v-cesku-licenci-pro-vysilani-do-roku-2025/) (5. 1. 2012) Bouček, Josef. 2011. Práskač vs. Bonzák: Jak se krade rozhlasový formát. Médiář.cz, 26. 1. (http://www.mediar.cz/praskac-vs-bonzak-jak-se-krade-rozhlasovy-format/) (5. 1. 2012) ČTÚ. 2005. Vznik ČTÚ. Český telekomunikační úřad. (http://www.ctu.cz/o-ctu/zakladniinformace.html?action=detail&ArticleId=123) (5. 1. 2012) 55

ČTÚ.

2008.

Správa

rádiového

spektra.

Český

telekomunikační

úřad.

(http://www.ctu.cz/pusobnost-ctu/sprava-radioveho-spektra.html) (5. 1. 2012) České Radiokomunikace.

2010a.

Profil

společnosti. České Radiokomunikace a.s.

(http://www.radiokomunikace.cz/o-spolecnosti/profil-spolecnosti.html) (5. 1. 2012) České Radiokomunikace. 2010b. Rozhlasové vysílání. České Radiokomunikace a.s. (http://www.radiokomunikace.cz/vysilaci-sluzby/rozhlasove-vysilani.html) (5. 1. 2012) Integram. 2011a. Kdo Jsme. Nezávislá společnost výkonných umělců a výrobců zvukových a zvukově obrazových záznamů, o. s. (http://www.intergram.cz/cs/kdo-jsme/) (5. 1. 2012) Integram. 2011b. Koho zastupujeme. Nezávislá společnost výkonných umělců a výrobců zvukových a zvukově obrazových záznamů, o. s. (http://www.intergram.cz/cs/kohozastupujeme/) (5. 1. 2012) Integram. 2011c. Faq - Nejčastěji kladené dotazy. Nezávislá společnost výkonných umělců a výrobců zvukových a zvukově obrazových záznamů, o. s. (http://www.intergram.cz/cs/faq/) (5. 1. 2012) Krupička,

Miroslav.

2000.

„Historie

rozhlasu

v kostce.“

Český

rozhlas.

(http://www.rozhlas.cz/rozhlasovahistorie/historie/_zprava/682506) (5. 1. 2012) Ministerstvo

vnitra

ČR.

2010.

Občanské

aktivity.

Rady

a

služby.

(http://www.mvcr.cz/clanek/obcanske-aktivity-118893.aspx?q=Y2hudW09Nw%3d%3d)

(5.

1. 2012) Lagardère Active ČR. 2008. Kdo jsme. (http://www.lagardere.cz/kdo-jsme/profil.html) (5. 1. 2012) LN. 2009. Na internetu zahájilo vysílání Radio Dechovka. Lidovky.cz, 8. 7. (http://www.lidovky.cz/na-internetu-zahajilo-vysilani-radio-dechovka-f4u-/lnmedia.asp?c=A090708_105437_ln-media_nev) (5. 1. 2012) Michigan´s Radio and TV Broadcast Guide, (http://www.michiguide.com/) (5. 1. 2012) New York Radio Guide, (http://www.nyradioguide.com/) (5. 1. 2012) OSA. 2011. O nás. Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním, o. s. (http://www.osa.cz/horn%C3%AD-menu/kdo-jsme/o-n%C3%A1s.aspx) (5. 1. 2012) 56

Petera, Martin. 2010. 20 let v českém éteru - poprvé s Evropou 2. Radiotv.cz, 9. 4. (http://www.radiotv.cz/p_radio/r_obecne/20-let-v-ceskem-eteru-poprve-s-evropou-2/) (5. 1. 2012) Radio 1. 2003. O historii Radia 1. (http://www.radio1.cz/historie/) (5. 1. 2012) Rádio Folk. 2008. Stanovy občanského (http://www.radiofolk.cz/obcanske-sdruzeni/) (5. 1. 2012) RFE/RL.

2010.

„RFE/RL

Chronology.“

Radio

Free

sdružení

Europe

/

Rádio

Folk.

Radio

Liberty.

(http://www.rferl.org/info/chronology/538.html) (5. 1. 2012) RRTV.

2010.

Poslání

Rady.

Rada

pro

rozhlasové

a

televizní

vysílání.

(http://www.rrtv.cz/cz/static/o-rade/poslani-rady/index.htm) (5. 1. 2012) Šikl, Martin – Kuthan, Jan – Jech, Radim. 2010. O Rádiu Hubajda. Rádio Hubajda. (http://www.hubajda.cz/content/cz/oradiu.aspx) (5. 1. 2012)

57

Seznam příloh Příloha č. 1: Seznam rádií působících v České republice....................................................60 Tabulka č. 5: Přehled českých soukromých a komunitních rádií.............................................60 Tabulka č. 6: Přehled stanic českého veřejnoprávního rozhlasu...............................................72 Tabulka č. 7: Přehled stanic s mezinárodním vysíláním ve vztahu k českému mediálnímu prostoru.....................................................................................................................................73 Přiloha č. 2: Internetové stránky rádií.............................................................................. ...74

58

Přílohy Příloha č. 1: Seznam rádií působících v České republice legenda: soukromé rádio komunitní rádio veřejnoprávní rádio mezinárodní vysílání ve vztahu k ČR

Tabulka č. 5: Přehled českých soukromých a komunitních rádií 61

PŘEHLED ČESKÝCH SOUKROMÝCH A KOMUNITNÍCH RÁDIÍ Název stanice

Formát stanice

Cílová skupina média

AW Rádio

CHRISTIAN, moderní křesťanské

Šíření vysílání

mladí křesťané

I

komunitní rádio

Zahájení vysílání/ vlastník licence či záštita62 2004/Církev

adventistů

sedmého dne

prezentace

námětů

k duchovnímu

zamyšlení,

kulturní

zpravodajství,

hudební pořady, dětské pořady Classic FM

CLASSIC, hudební soukromé rádio

vzdělaní

klasická hudba, jazz, swing, muzikál,

středního věku

pořady

kulturní,

sociálně-zdravotní,

zdravotnické

posluchači

FM, I

2003/Mafra, a. s.63

a

zpravodajství

přebíráno od ČRo2 Praha ClubRadio.cz

Country

DANCE, taneční soukromé rádio

aktivní posluchači ve

dance, trance, house, rhytm and

věku

blues, tematické pořady, rádiové

zájmem o kulturu a

show

hudební aktuality

COUNTRY, hudební soukromé rádio

posluchač

15-35

let,

I

2006/ClubRadio, s.r.o.

se

středního

FM, AM, I64

1991/ Country Radio, s. r.

61

Není-li uvedeno jinak, informace čerpány ze Seznamu provozovatelů rozhlasového vysílání šířeného prostřednictvím pozemních vysílačů (RRTV 2012) a internetových stránek jednotlivých rádií (viz Příloha č. 2). 62 U soukromých rádií zmiňuji vlastníka licence, u rádií komunitních záštitu – fyzickou či právnickou osobu. 63 Vysílání zahájeno v roce 1992 pod názvem Rádio Cobra jakožto zpravodajská stanice, v roce 1994 přejmenováno na Classic FM a změna formátu na ryze hudební. V roce 2003 prodali vlastnící společnost RKR, s. r. o. včetně licence původní (dosavadní) majitelé a ředitelé Renata Figerová-Skronská a Richard Kraus společnosti Mafra, a. s. Informace z infoboxu rádia na síti Facebook (http://www.facebook.com/radioclassicfm?sk=info).

59

Radio

country, folk, hudba 60. let, spirituál

věku

se

zájmem

a gospel, trampská hudba, tematické

country hudbu

o

o.

pořady Crazy Rádio

ALTERNATIVE, zábavní soukromé

zájemci o zábavu

I

2007/XCenter.eu, o.s.

rádio zábava, vtipy, veselé hlášky z filmů Dance Radio

DANCE, taneční soukromé rádio současná z minulosti

taneční i

hudba,

hudební

posluchači hity

věkové

FM, AM, I

taneční

I

2005/Max Loyd, s. r. o.

kategorie 15-35

novinky,

převážně moderované pořady DanceGame Rádio

DANCE, hudební soukromé rádio

posluchači

taneční hudba, hudební novinky,

hudby

Neuveřejněno

remixy, bootlexy, mash-up mixy Evropa 2

CHR, celoplošné hitové a zábavní

posluchač 20-35 let

FM, AM, I65

199166/ EVROPA 2, spol. s.r.o.67

soukromé rádio moderní populární hudba, upoutávky na koncerty a hudební nosiče, filmové novinky, infoservis včetně dopravního zpravodajství a zpráv o počasí; dominantní postavení na českém mediálním trhu

Expres Radio

AC

HOT,

metropolitní

moderní

hudební soukromé rádio

posluchači ve věku 20

FM, AM, I

2002/4S Production, a.s.

– 35

britská hudba, soul, rap, rhytm and blues, hip hop, funky, intelligent rock/pop,

progressive

house,

specifické pořady o životním stylu v metropoli, zaměření na kulturu, cestování (příklad pořadu: Gate brána do světa gayů a leseb) Fajn Radio

CHR, regionální68 hudební soukromé

posluchači ve věku 14-

rádio

29 žijící v metropoli či

FM, I

2002/Media

Marketing

Services, a. s.

64

Sekundárně – služba není nabízena přímo na webu rádia, nýbrž přes on-line přehrávače (např. http://www.play.cz/listen/listen.php?sh=country&bitrate=128&stype=WMA). 65 Součástí on-line vysílání jsou specifická webrádia s užším zaměřením, např. Teenage Rock, Retro ap. (http://www.evropa2.cz/cs/webradia.shtml), ojedinělý je i projekt Evropy2 YouRadio, ve kterém si posluchač může sám sestavit playlist dle svých preferencí (http://www.evropa2.cz/youradio-pop-up.shtml). 66 Neoficiálně od roku 1990, oficiálně od roku 1991. (Petera 2010) 67 Evropa 2 je součástí mediální skupiny Lagardère Active ČR, stejně jako Frekvence 1, Rádio Bonton a Dance Rádio. (Lagardère Active ČR 2008)

60

hudební

hity,

zábavní

pořady,

daném regionu

soutěže, upoutávky na společenské akce, zpravodajství Fill Radio Free Rádio 107 FM

ROCK, hudební soukromé rádio

posluchači

rocková hudba

hudby

CHR, regionální hudební soukromé rádio nejnovější dance a rhytm and blues,

mladí

rockové posluchači

I

FM, I

2011/Fill radio s.r.o. 2007/Rádio Student s.r.o.

(regionu Brno)

hitparády, radioshow, infoservis, Frekvence 1

VARIETY, celoplošné zábavní a

ekonomicky

aktivní

informační soukromé rádio

věková skupina 30+

FM, I69

1993/Frekvence 1, a. s.

AM, I

2005/SAT Plus, s. r. o.

hudební hity, moderované bloky, lifestylové

pořady

a

talkshow,

soutěže,

společenské zpravodajství;

patří k nejposlouchanějším rádiím v ČR (SKMO 2011: 1) FUN 1

DANCE, taneční soukromé rádio

mladí

posluchači

taneční hudba – žánry dance, trance,

taneční hudby

house, sety DJs Gama rádio 107,9 FM

ROCK, regionální hudební soukromé

milovníci

rádio

regionální posluchači

rock,

propagace

I, digitální

2009/ Gama media, s. r. o.

vysílání

rockových

kapel,

regionálních

rocku,

regionální

infoservis, zpravodajství Helax 937

AC MODERN, regionální hudební

pro

soukromé rádio

zájmem

taneční

hudba,

světových začínajících

hity

interpretů

českých i

umělců,

i

posluchače o

se

FM, I

1999/Hellax, s.r.o.

taneční

hudbu do 45 let

místních infoservis

z ostravského regionu HipHopStage

URBAN, hudební komunitní rádio70

fanoušci hip hopu

I

2007/HipHopstage, o. s.

hip hop, crunk, grime, rhytm and blues,

hudební

pořady,

podpora

68

K pražskému Fajn Rádiu se řadí s obdobným programovým schématem regionální stanice Fajn North Music, Fajn Radio Life, Fajn Radio Hity, Fajn Radio Agara (http://www.mms.cz/index.php?webid=2) 69 Na webu rádia mohou posluchači využít tzv. webových rádií – F1 romantika, F1 retro disco, F1 československé hity, F1 legendy, F1 trampská osada, F1 osmdesátky, F1 poprock, F1 Back to 90´s, F1 československá diskotéka či F1 božské rádio, kde jsou generovány písničky podle žánrového klíče (http://www.frekvence1.cz/cs/webova-radia/index.shtml). 70 Občanské sdružení HiphopStage, o. s., které provozuje rádio HipHopStage, spolupracuje s labelem Neighbor Beats Entertainment (http://www.nejbr.cz/), je partnerem společnosti Queens Hip Hop Shop (http://www.shakk.cz/) a je mediálně podporováno webovými portály Centrum.cz, Atlas.cz, iDnes.cz, xchat.cz a Hip-Hop.cz (http://www.hiphopstage.cz/public/profil-radia-hiphopstage/).

61

začínajících umělců Hitrádio

AC, platforma pro regionální hudební informační

zábavní

posluchači 25 – 50 let

FM, I

2005/AZ Rádio, s. r. o.

věková skupina 18 – 35

FM, I

Radio Publikum spol. s

soukromá

Hitrádia71 hity, radioshow, zábavní moderované bloky, infoservis, zprávy Kiss72

AC

regionální

HOT,

hudebně

zábavní soukromé rádio

Oldies rádio 103,7 FM Prague Show Radio PunkRádio

let

r.o./ Radio ProTon s.r.o./

hudba z 80., 90. let, moderované

Rádio Bohemia, spol. s

bloky, regionální infoservis

r.o.73

OLDIES, hudební soukromé rádio

milovníci oldies

FM, I

hudba 60., 70. let, moderované bloky OLDIES, soukromé rádio

1999/První

rozhlasová

s.r.o. fanoušci oldies

I

2006/neuveřejněno

I

Neuveřejněno

old-school hudba, studentský humor PUNK,

nekomerční

hudební

soukromé rádio

posluchači

punkové

hudby

česká a slovenská punková hudba Rádio „R“

LOCAL, mikroregionální hudebně

obyvatelé

informační soukromé rádio

mikroregionu

FM

2009/Ing.

František

Krpenský

folk, country, infoservis, pozvánky na místní akce; vysílací čas omezen – přidělené

informační

bloky

jednotlivým vesnicím mikroregionu Radio 1

alternativní

ALTERNATIVE,

mladší

posluchači

a

soukromé rádio

posluchači

taneční hudba, alternativní rock,

věku se zájmem o jinou

menšinové žánry, definuje se jako

než

maximálně

hudbu a kulturu

otevřeno

hudebním

středního

FM, I

199174/Agentura TRS spol. s r.o.

mainstreamovou

žánrům i posluchačům, nesvázáno diktátem hitparád, ojedinělý kulturní fenomén; významné množství českých umělců,

podpora

vydávání

alb

71

City 93.7 FM – Praha, Hitrádio Magic – Náchod, Hitrádio Magic – Brno, Hitrádio Orion – Ostrava, Hitrádio Vysočina – Jihlava, Hitrádio Faktor – České Budějovice, Hitrádio FM Plus – Plzeň, Hitrádio Dragon – Karlovy Vary, Hitrádio FM – Ústí nad Labem a Česká Lípa. 72 Platforma pro regionální stanice Kiss 98 fm, Kiss Hády, Kiss Morava, Kiss Publikum, Kiss Jižní Čechy, Kiss Proton, Kiss Delta (http://www.kiss98.cz/kontakty/). 73 Provozovatelé jednotlivých stanic spadajících pod mediální rodinu Kiss rádií. (RRTV 2012) 74 Předchůdcem byla pirátská stanice Stalin z roku 1990, která vysílala pouze několik dní, načež byla úředně zastavena. Přes obrovský zájem potvrzený 30 000 petičními podpisy se podařilo stanici obnovit – tentokrát s názvem Radio Ultra. S licencí pro první české soukromé nezávislé rádio se v březnu roku 1991 mění název na Radio 1, jež se zachoval do současnosti. (Radio 1 2003)

62

domácích nezávislých interpretů; živý kontakt s posluchači, komponované pořady a publicistika, propagace kulturních událostí, přímé přenosy Rádio 4u

AC, hudební soukromé rádio hudba

90.

let,

mladší posluchači se

taneční

hudba,

I

2006/Metronet s. r. o.

zájmem o hudbu 90. let

moderované bloky, pořady o hudbě 90. let, lifestylové pořady Rádio 7

75

české

CHRISTIAN,

a

slovenské

věřící

AM, I

2006/T. W. Rádio s. r. o.

křesťanské komunitní rádio76 mluvené slovo s důrazem na biblické poselství,

využití

rozhlasového

šíření

možnosti evangelia

a

biblického učení Rádio APPLAUS

informačně-hudební

VARIETY, soukromé rádio platforma

napříč posluchačským

I

informační

spektrem pro

frekventanty

Regionální

2011/ a

agentura,

moderátorské školy, proud hudby,

tisková RITA-

APPLAUS

zprávy, rozhovory, kontaktní pořady, magazíny, pozvánky, atd. Radio Beat

regionální77

ROCK,

hudební

posluchači 30 – 55 let

FM, I

soukromé rádio bigbeat,

klasický

2002/Broadcast Media, s. r. o.

rock,

hudební

pořady; patří k rádiím s vysokou poslechovostí Radio Blaník

AC GOLD, regionální78 informačně-

věková skupina 30 – 49

hudební soukromé rádio

let, posluchači, kteří

důraz na české písničky, informační

preferují české písničky

servis,

regionální

FM, I

1999/ Media Bohemia, a. s.

zpravodajství,

moderované bloky a pořady, kontakt s posluchači, soutěže; patří k rádiím s vysokou poslechovostí Rádio Bomba

STUDENT,

studentské

komunitní

studenti

Západočeské

I

2008/Západočeská

75

Název stanice byl dle jejích internetových stránek volen tak, aby byl srozumitelný v češtině i slovenštině. Číslo 7 vyjadřuje Boží plnost a požehnání a zároveň má symbolizovat nonstop vysílání. 76 Rádio 7 je pouze názvem stanice, nemá žádné studio, zaměstnance ap. Redaktory pojí misijní společnost Trans World Radio – Česká republika, což je redakce vytvářející program pro Rádio 7, Radio Proglas a Český rozhlas Plzeň. TWR-CZ odpovídá za obsah českého vysílání Rádia 7, program však dotváří ještě tvorba slovenské části misijní společnosti Trans World Radio – Slovensko. Blíže viz (http://www.radio7.cz/kdo-jsme/radio-7). 77 V celé České republice zastoupeno v jednotlivých regionech, odpovídá krajům. (http://www.radiobeat.cz/cs/12/poslechovost/) 78 Studia pokrývají celé Čechy, jižní Moravu a studio je také v Ostravě.

63

rádio

univerzity

univerzita

moderované bloky, informační servis, pořady věnované různým hudebním žánrům Rádio

CHR, metropolitní soukromé rádio

Bonton

pop-rock,

metropolní

infoservis,

posluchači ve věku 24

FM, I

1991/Rádio Bonton, a. s.

FM, I

1991/Radio

až 42 let

dopravní zpravodajství Radio

LOCAL,

regionální

informačně-

obyvatelé

regionu,

Contact

hudební soukromé rádio

skupina posluchačů 20-

Liberec

hudební mix oldies až po současnost

50 let s přesahy

s

důrazem

na

české

Contact

Liberec spol. s r.o.

písničky,

regionální zpravodajství, sport a informační servis Radio Čas

AC GOLD, regionální informačně-

obyvatelé regionů

FM, I

hudební soukromé rádio

1998/JUKE BOX, spol. s r.o.

regionální zpravodajství, velký podíl české a slovenské hudby Radio Černá hora

AC

regionální

HOT,

hitové

ekonomicky

aktivní

informační soukromé rádio

posluchači ve věku 19

hity 80. – 90. let, současný pop,

– 49 let

FM, I

1993/Radio Černá Hora II, s.r.o.

soutěže, upoutávky na akce v regionu Rádio Dechovka Rádio Dobrý den

LOCAL, hudební soukromé rádio

pro milovníky dechové

dechovka,

hudby,

moderované

hudební

I79

2009/RadioPraha, s.r.o.

věková

pořady, hudební proud

kategorie 40+

AC, regionální informačně-hudební

obyvatelé regionů ve

soukromé rádio

věku od 30 let

FM, I

2008/Rádio

Dobrý den,

spol. s r.o.

regionální zpravodajství a pestrý výběr hudby Rádio Domino

FULL SERVICE, komunitní rádio

děti a mládež

I

1999/Klub

Domino,

hudební proud s příspěvky či podcast,

Dětská tisková agentura, o.

pořady/příspěvky

s.

si

posluchač

naskládá do on-line přehrávače dle vlastních preferencí Rádio Dráťák

ALTERNATIVE,

undergroundové

hudební komunitní rádio undergroundová

hudba

zájemci

o

formy

I

2011/Zóna 24 média v.o.s.

undergroundového a

hudba

umění

neregistrovaná v OSA ani Intergram,

79

Vzhledem k předpokládanému věku cílové skupiny – starší posluchači – kontroverzní fakt, že rádio je pouze internetové, což znepřístupňuje cestu ke svým posluchačům, kteří mohou být počítačově méně gramotní. (LN 2009)

64

moderované

pořady,

nekonvenčních

kapel,

prezentace básníků

a

jiných umělců Radio Egrensis

AC, regionální hudební soukromé

dospělí posluchači

FM, I

1991/RTV Cheb, k. s.

taneční

I

2011/František Musil

okruh

FM, AM, I

2008/Ultravox, s. r. o.

rádio české i světové hity, zpravodajství, infoservis,

tematické

moderované

večery Rádio Erko Rádio Ethno

DANCE, hudební soukromé rádio

posluchači

světové moderní hity a taneční hudba

hudby

ETHNIC, hudební soukromé rádio

co

etnická

posluchačů

hudba,

specializované

world

music,

zpravodajství

nejširší

–

komunity, infoservis pro cizince a studenty vysokých škol Rádio Folk

FOLK, hudební komunitní80 rádio

milovníci folku

I

2008/Rádio Folk, o. s.81

posluchači gothic žánru

I

2008/ majitel rádia Jaromír

český folk, pořady o něm, hudebněpublicistické pořady na folkové téma Radio Gothic

GOTHIC, hudební soukromé rádio hudba Gothic Metal, Gothic Rock,

Gadula

Melodic Metal, Symphonic Metal a různé podžánry Radio Haná

AC, regionální informačně-hudební

mladší

a

střední

soukromé rádio

generace

současný pop i hity z 80. a 90. let,

střední Moravy

FM, AM, I

Pavel Foretník, RNDr.82

regionu

infoservis z regionu střední Moravy, upoutávky, radioshow Rádio Hey!

AC, regionální83 hudební a sportovní

věková skupina 35+

FM, I

soukromé rádio rock,

infoservis,

2010/ Media Bohemia, a. s.

česko-slovenská

tematika, soutěže, zajímavosti ze světa sportu Rádio Hortus

JAZZ, hudební komunitní rádio

posluchači

jazzové

jazz, kulturní komentáře

hudby

a

příznivci

I

2002/Jazzová

Sekce

Artfourum

80

Rádiu Folk pomáhá s provozem společnost ABradio – ta se stará o chod rádia (vysílá program on-line) a platí poplatky OSA a Intergramu, program však zajišťuje občanské sdružení Rádio Folk. 81 Ve stanovách občanského sdružení Folk je uvedeno, že cílem Rádio Folk, o. s. je zajišťovat program neziskového jednožánrového internetového rádia a financovat jeho provoz. (Rádio Folk 2008) 82 Pavel Foretník je držitelem licence, servisní firmou pro zajišťování vysílání pro tuto licenci je společnost Radio Haná, s. r. o. (http://www.radiohana.cz/read/37/zakladni-info.html) 83 Rádio Hey! vysílá z regionálních studií po celé České republice.

65

-

alternativního umění Rádio Hubajda

DANCE, hudební a taneční soukromé

zájemci

rádio

hudbu

o

taneční

I

200984/Jan Kuthan

I

2004/Centrum pro pomoc

dj sety, moderované hudební mixy Rádio ICM

FULL

regionální

SERVICE, 85

mládežnické komunitní rádio prezentace

hudebních s mladými

rozhovory

mládež

86

dětem a mládeži o. p. s. těles,

hudebníky,

moderované bloky, hudební pořady a infoservis

pro

oblast

Českého

Krumlova Rádio Impuls

FULL

SERVICE,

celoplošné

ekonomicky

aktivní

informačně-hudební soukromé rádio

lidé ve věku 25 – 50 let

důraz

hudbu,

(poslouchá jej cílová

zpravodajství, dopravní informace,

skupina 12 – 60 let,

moderované pořady, zábavu, soutěže;

jedná se o nejširší záběr

česká nejposlouchanější stanice

rozhlasového

na

českou

FM, I

1999/Londa spol. s r. o.

publika

z hlediska socioekonomické klasifikace v českém

ABC mediálním

kontextu 87

Rádio Jih

LOCAL,

regionální

zábavní

soukromé rádio

posluchači regionu ve

FM, AM, I

1995/ Rádio Pálava s.r.o.

věku 16 – 50 let

radioshow, česko-slovenské večery, romantické

večery,

radiobazar,

dechparáda, regionální infoservis Rádio Jihlava

LOCAL,

regionální

společenské

soukromé rádio jihlavské

společenské

regionální

posluchači

FM, I

2009/Nonstop s. r. o.

FM, I

1995/Delta

středního věku aktuality,

uvolněná témata Rádio Jizera

LOCAL, regionální soukromé rádio

regionální

posluchači

české hity, moderované pořady, burza

středního věku

Media

Broadcasting, s.r.o.

84

Původní koncept v roce 2005, tehdy založený projekt Santamusic v roce 2009 změněn díky nové spolupráci s Janem Kuthanem na Rádio Hubajda. (Šikl – Kuthan – Jech 2010) 85 Ve významu formy mládeži vlastní (http://www.radioicm.cz/index.php?page=page&pid=264). 86 Zajímavou činností je přeshraniční spolupráce Radia ICM s rakouským komunitním rádiem Freies Radio Freistadt, která je realizována např. prostřednictvím médiakempů či výměnou pořadů, stejně jako účast na mezinárodních mediálních projektech (např. organizace UNESCO, Česká národní agentura Mládež) či v mediálním turnaji škol (http://www.radioicm.cz/index.php?page=page&pid=264). 87 Pod Rádio Jih také patří projekt internetového rádia Cimbálka, které se čtyřiadvacet hodin denně věnuje moravskému folkloru skrze cimbálovou hudbu (http://www.radiojih.cz/cimbalka/).

66

práce, infoservis Radio K2

studentské

STUDENT,

komunitní

rádio

studenti

Jihočeské

I

2011/studenti JČU

I

1997/Stavovská

univerzity periodické

streamované hudba,

poradna,

vysílání, rozhovory,

univerzitní tématika Rádio Kolej

studentské

STUDENT,

komunitní

ostravští studenti

rádio

unie

studentů

žánrové pořady Rádio

AC HOT, regionální soukromé rádio

posluchači ve věku 15 -

Krokodýl

hity,

45 let

zábava,

moderované

bloky,

FM, I

1994/ Nonstop, s.r.o.

zprávy, zaměření na jihomoravský region Rádio LDTB

DANCE, taneční komunitní rádio

posluchači

klubová

hudby

taneční

hudba,

house,

taneční

I

2011/bez

formálního

uskupení

techno, drumm and bass, tech-house, minimal, atd.,živá vysílání v klubech Rádio Limonádový Joe

ALTERNATIVE, hudební a zábavní

střední generace

I, UPC

1996/JOE Media s.r.o.

soukromé rádio dříve

populární

sarkastické

a

humoristické pořady, mix hudebních žánrů Rádio Místo setkávání (Rádio Mise)

ALTERNATIVE,

multikulturní

duchovní komunitní rádio

pro

posluchače

na

I

2007/Místo setkávání, o. s.

I

2007/Bon Art Music, SE

duchovní cestě

duchovní, etnická a klasická hudba, podpora duchovního růstu, sbližování názorů,

porozumění

a

dialogu,

podpora českých autorů a původních příspěvků, infoservis týkající se akcí MISE

a

různých

neziskových

organizací, pořady o nekonvenční medicíně a produkce určená dětem, meditace, životní prostředí a lidská práva, esoterika Rádio Music Dreamer

POP,

nekomerční

(vysílání

bez

posluchači popu

reklam) hudební soukromé rádio směs popových písní bez reklam

67

Rádio Orlík

regionální

LOCAL,

rodinné

88

soukromé rádio důraz

na

v daném

rodiny

FM, I

regionu

region;

2008/Česká

rozhlasová

s.r.o.

regionální

infoservis, lidová hudba, moderované pořady, bazar, sváteční slovo Rádio Petrov

VARIETY, regionální informačně-

věková skupina 25 – 55

hudební soukromé rádio

v daném regionu

FM, I

2002/PS Křídla, s.r.o.

české písničky, retroformát: klasické hity od 60. let po současnost, pop, folk, country, moderované bloky, infoservis, regionální zpravodajství Radio Proglas

rodinné

CHRISTIAN,

křesťanské

všechny

generace;

komunitní rádio

posluchače

šíření evangelia a křesťanské kultury,

ekumenický zájem

podpora

vzájemné

vzdělání,

FM89, I

1995/Radio Proglas s. r. o.

pojí

snášenlivosti,

dobrých

mravů;

zpravodajství a publicistika, aktivní zapojení posluchačů skrze společné modlitby či dobrovolnictví, vysílání vybraných

pořadů

Vatikánského

rozhlasu Rádio R

ALTERNATIVE,

studentské

cílí na všechny věkové

komunitní rádio

skupiny

moderované bloky, hudební pořady,

které

infoservis, upoutávky, zpravodajství –

neotřelým přístupům a

spolupráce s redaktory z řad studentů

nejrůznějším zájmům

I

posluchačů, jsou

2008/Katedra studií

otevřené

a

mediálních žurnalistiky90

Fakulty sociálních studií Masarykovy Univerzity

žurnalistiky, široké spektrum pořadů, žánrově pestrý hudební proud Radio Relax

AC

HOT,

regionální

hudební

soukromé rádio

posluchači ve věku 20

FM, I

1995/Radio Relax s. r. o.

FM, I

1993/Radio Rubi, spol s r.

– 45 let

hudební hity i novinky, zpravodajství a infoservis, soutěže, moderované bloky Radio Rubi

AC

HOT,

regionální

hudební

posluchači ve věku 18

88

S prvky komunitního rádia – vymezeno lokálně i úzkou cílovou skupinou, především prosba o finanční podporu ze strany fanoušků, ačkoliv rádio vysílá reklamy a nabízí mediální spolupráci. 89 Situace, že organizace bez ekonomického zázemí dostala licenci je vzhledem k české mediální legislativě ojedinělá. Viz kapitola 4 a 5. 90 Rádio R je realizováno a finančně podporováno v rámci projektu muniMEDIA, který spadá pod inovaci výuky Katedry mediálních studií a žurnalistiky Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. Inovace je podpořena Operačním programem Vzdělávání pro konkurenceschopnost (http://opvk.fss.muni.cz/).

68

soukromé rádio

– 45 let

o.

hudební hity, moderované bloky, infoservis, soutěže Rádio Samson

FOLK, regionální hudební soukromé

obyvatelé

rádio

příznivci

folk, country, bluegrass, south rock,

country

tramp

hudební

pořady,

regionální

hudební

rock,

regionu, folku

FM

a

2008/Rádio Samson spol. s r.o.

moderované bloky Rádio Sázava

AC

HOT,

obyvatelé regionu

FM, I

2011/JOE Media s.r.o.

soukromé rádio hudba všech žánrů, hudební pořady Radio

URBAN, hudební soukromé rádio

posluchači dnb hudby

Shadowbox

drum'n'bass hudba, novinky, dj sety

Radio Spin

URBAN, hudební soukromé rádio

věková skupina 15 – 20

hip hop, black music, rhytm and

let

I

FM, I

2011/neuveřejněno

2007/ Radio Twist Praha s r. o.

blues, moderované bloky, hudební pořady, sexuální témata, soutěže Rádio Stodolní

ALTERNATIVE, hudební soukromé

posluchač

rádio

novým

předem nezveřejňuje playlist, aby

v komunikaci ve směru

mohl

radio - posluchač

posluchače

překvapovat;

otevřený

I

přístupům

2010/Agentura Stodolni.cz s.r.o.

moderované hudební bloky Rádio Top

DANCE, hudební soukromé rádio

posluchači

taneční hudba

hudby

Radio

AC, regionální informační soukromé

obyvatelé regionu

FM, I

2008/Eleanes s r.o.

Valašsko

rádio

obyvatelé regionu

FM, I

1993/Radio Zlín, spol s. r.

informace

o

(pozvánky,

dění

na

výsledky

taneční

I

2003/Petr

Štverka,

DJ

Remmek a další

Valašsku

sportovních

utkání, aktuální zprávy z dopravy, politiky, lokální předpověď počasí, nahrávky místních kapel) Radio Zlín

VARIETY, regionální informačněhudební soukromé rádio

o.

hitová muzika, oldies, zpravodajský servis, moderované bloky, auto-moto novinky, life-style pořady, soutěže, sport;

nejposlouchanější

rádio

regionu Radio23

DANCE,

nekomerční

soukromé rádio

hudební

posluchači

taneční

I

neuveřejněno

hudby

69

techno, tekno, acid techno, jungle, drum and bass, hardcore, breakcore, gaba, breakbeat, dubstep, trance, psytrance Rastafari Radio

REGGAE, hudební komunitní rádio

posluchači

reggae hudba, přenos pořadů o

hudby

reggae

I

2011/Pepe Injah, Misha, Jahtecky

reggae hudbě z jiných médií Rebel Rádio Brod

ROCK, hudební komunitní rádio rock,

metal,

hudební

zájemci o rock a metal

I

2009/Rádio Brod, o. s.

věková skupina 25 – 59

FM, I

1999/AZ Media a. s.

FM, I

2008/ AKJO. Media s.r.o.

FM, I

2005/LONDA spol. s r.o.

taneční

I

2009/SeeJay Radio s.r.o.

taneční

I

neuveřejněno/

pořady,

moderované bloky, proud písniček (nonstop

v okrajových

playlist

časech) Rock Max

informačně-hudební

ROCK, soukromé rádio rockové

let hity,

zpravodajství,

moderované

moderované

pořady,

poradna, rock do škol Rock Radio Gold

92

infoservis, blogy,

angličtina,

91

ROCK, hudební soukromé rádio

posluchači ve věku 20

rockové hity, hudební pořady

– 40 let, s ohledem na hudební

dramaturgii

převážně muži Rock Zone 105,9

ROCK,

metropolitní

hudební

soukromé rádio

především muži věku 18 – 40 let

moderní rock i jeho další formy, informace o pražské dopravní situaci a

cenách

pohonných

hmot

–

infoservis, hudební pořady, soutěže SeeJay Radio

DANCE, taneční soukromé rádio

posluchači

nonstop mix taneční hudby, novinky,

hudby

hitparády,

písničky

na

přání,

seznamka, celebrity, soutěže Sensation Factory

DANCE, hudební soukromé rádio

posluchači

trancová

hudby

a

progresivní

hudba,

Martin

Furda a Miroslav Tourek

hudební shows SoundWave

ROCK, hudební soukromé rádio vícežánrové rádio, rocková, metalová

žánroví posluchači

I

neuveřejněno/Free Media Provider o.s.

91

Zajímavý projekt rádia, kdy moderátoři navštěvují hudební výchovu na školách v regionu a seznamují žáky s žánry rockové hudby (http://www.rockmax.cz/rock-do-skol/). 92 Do rodiny Rock Radio patří také Rock Radio Prácheň a Rock Radio Šumava.

70

a elektronická hudba, infoservis – upoutávky na akce zájemci o streetculture

I

2011/StreetCulture o. s.

ROCK, hudební soukromé rádio

posluchači rockové a

I

2010/neuveřejněno

rocková a metalová hudba

metalové hudby

WebRádio

STUDENT, školní komunitní rádio

pro studenty Střední

I

2011/Střední

Epigon

rocková hudba, moderované bloky

školy Vimperk

StreetCulture

URBAN, hudební komunitní rádio streetculture tématika

Trash radio

škola

Vimperk

Tabulka č. 6: Přehled stanic českého veřejnoprávního rozhlasu 93

VEŘEJNOPRÁVNÍ RÁDIO ČESKÝ ROZHLAS94 CELOPLOŠNÉ STANICE

FORMÁT STANICE

ŠÍŘENÍ VYSÍLÁNÍ

ČRo 1 – Radiožurnál

„Nejnovější informace a publicistika z domova i ze světa,

FM, I

sport doprava – 24hodin denně 7 dní v týdnu.“ ČRo 2 – Praha, Dvojka

„Poznávání, zábava i hudba pro celou rodinu, od dětí pro

FM, I

seniory. Dokumenty, hry a další pořady.“ ČRo 3 – Vltava

„Umění a kultura od Rudolfina po dění v rockových klubech,

FM, I

alternativních divadlech a na amatérské scéně.“ ČRo 6

„Analýzy, komentáře a diskuze o politice, ekonomice a

FM, I

kultuře. Historie, náboženství a společnost do hloubky.“ ČRo Rádio Česko

„To podstatné z politiky, ekonomiky a společnosti. Zprávy,

FM, I

rozhovory, komentáře a reportáže.“ ČRo Leonardo

„Rádio zaměřené na vědu, techniku, přírodu, historii a

FM, I

medicínu. Reportáže, diskuze, přednášky a rozhovory.“ ČRo D-dur

„24 hodin denně klasická hudba od renesance po tvorbu 21.

FM, I

století. Nejkrásnější díla v nejvyšší kvalitě.“ ČRo Radio Wave

„Progresivní hudba, invenční kultura, kreativní životní styl.

I

Informace, reportáže a akce pro mladé lidi.“ REGIONÁLNÍ STANICE ČRo Brno

FORMÁT STANICE informačně-zábavní rádio,

nejdelší tradice

ŠÍŘENÍ VYSÍLÁNÍ regionálního

FM, I

vysílání ČRo, největší regionální stanice ČRo ČRo České Budějovice ČRo Hradec Králové

zprávy, publicistika, moderované bloky, regionální dechovka

FM, I

zprávy, publicistika, moderované bloky

FM, I

93

Není-li uvedeno jinak, informace čerpány z portálu Českého rozhlasu ze sekce „Stanice“ (http://www.rozhlas.cz/stanice/portal). 94 Pod záštitu Českého rozhlasu spadá také Radio Praha, které vysílá do zahraničí (uvedeno v Tabulce č. 7).

71

ČRo Olomouc ČRo Ostrava

zprávy, publicistika, moderované bloky

FM, I

zprávy, publicistika, moderované bloky, důraz na vlastní

FM, I

rozhlasovou tvorbu (dokumenty ap.) ČRo Pardubice

zprávy, publicistika, moderované bloky, sport

FM, I

ČRo Plzeň

zprávy, publicistika, moderované bloky, regionální dechovka

FM, I

ČRo Plzeň pro Karlovarský kraj

zprávy, publicistika, moderované bloky, regionální dechovka

FM, I

ČRo Region

zprávy, publicistika, moderované bloky

FM, I

ČRo Sever

zprávy, publicistika, moderované bloky

FM, I

ČRo Sever pro Liberecký kraj

zprávy, publicistika, moderované bloky, folk, country, pop

FM, I

ČRo Regina

metropolitiní infoservis, zprávy, tvorba zábavních pořadů

FM, I

Tabulka č. 7: Přehled stanic s mezinárodním vysíláním ve vztahu k českému mediálnímu prostoru 95

MEZINÁRODNÍ VYSÍLÁNÍ Z/DO ČESKÉ REPUBLIKY NÁZEV

FORMÁT STANICE

CÍLOVÁ SKUPINA

ŠÍŘENÍ

MÉDIA

VYSÍLÁNÍ

STANICE

ZAHÁJENÍ VYSÍLÁNÍ/ VLASTNÍK

LICENCE

ČI ZÁŠTITA BBC96

mezinárodní

vysílání

britského

veřejnoprávního rádia anglické

vysílání

čeští občané se zájmem o mezinárodní, britské i

zajišťuje

BBC

výuku

Česko (do r. 2006 připravovala

Britové

program

cizinci) v Česku

zpravodajství,

redakce

BBC);

publicistika,

1939 (Aust 2011)/ BBC Radiocom (Praha) s.r.o.

české události a audio

World Service, české ČRo Rádio česká

FM, I (podcast)

angličtiny, (příp.

jiní

výuka

angličtiny Radio France

mezinárodní vysílání francouzského

pro francouzské občany

Internationa-

veřejnoprávního rádia – organizační

žijící mimo Francii, pro

složka – pražská pobočka RFI

šíření

vysílá francouzsky; ve spolupráci

Francii pro cizince

le

s francouzskou

redakcí

ČRo

povědomí

FM, I

1999/Radio

France

Internationale, S. N.

o

7

připravuje pořad o českém kulturním dění; reportáže, zpravodajství, výuka jazyka

95

Není-li uvedeno jinak, informace čerpány ze Seznamu provozovatelů rozhlasového vysílání šířeného prostřednictvím pozemních vysílačů (RRTV 2012) a internetových stránek jednotlivých rádií – BBC (http://www.bbc.co.uk/czech/), Radio France Internationale (http://www.english.rfi.fr/node/15292), RFE/RL (http://www.rferl.org/), Radio Praha (http://www.radio.cz/cz) a Radio Vaticana (http://www.radiovaticana.cz/). 96 The British Broadcasting Corporation

72

RFE/RL97

neziskové soukromé rádio s centrálou

lidé 21 zemí světa, kde

v Praze založeno Kongresem USA a

je

financováno daněmi poplatníků USA

svobodných informací

omezeno

FM98, AM, I

1951/RFE/RL, Inc.

šíření

rádio vysílá do jednadvaceti zemí světa, kde jsou vládou zakázána či ne zcela ukotvena svobodná média; zajišťuje

necenzurované

zpravodajství, demokratickou diskuzi a otevřenou debatu Radio Praha

99

české veřejnoprávní rádio zpravodajské němčině,

krajané,

relace

angličtině,

tuzemští

FM,

I,

v češtině,

obyvatelé, Češi krátko-

rebroadcasting

španělštině,

době v cizině, cizinci

100

francouzštině a ruštině

1936/Český rozhlas

se zájmem o informace z České republiky

Radio Vaticana

česká

sekce

Vatikánského

věřící

komunitního rozhlasu informace

o

I,

1947/Vatican Radio

rebroadcasting

činnostech

komentáře,

AM,

papeže,

zpravodajství,

(např.

skrze

Proglas – viz samostatný

publicistika, rozhovory

medailonek)

Příloha č. 2: Internetové stránky všech rádií (ověřeno k 5. 1. 2012) AWrádio – internetové rádio jinak, (http://www.awr.cz/) Country Radio, (http://www.countryradio.cz) DanceGame Rádio, (http://www.dancegameradio.cz/) Fajn Radio, (http://www.fajnradio.cz/fajn-radio/) Frekvence 1, (http://www.frekvence1.cz/) Helax 937, (http://www.helax.tv/) Kiss, (http://www.kiss.cz/) PunkRádio, (http://www.punkradiocast.com/)

Rádio Classic FM, (http://classicfm.lidovky.cz/) Crazy Rádio, (http://www.crazyradio.cz/) Evropa 2, (http://www.evropa2.cz/) Fill Radio, (http://www.fill.cz/radio/) Fun 1, (http://www.fun1.cz/) HipHopStage, (http://www.hiphopstage.cz/) Oldies rádio 103,7 FM, (http://www.oldiesradio.cz/) Rádio „R“, (http://www.rradio.cz/)

ClubRadio.cz, (http://www.clubradio.cz/) Dancerádio, (http://www.danceradio.cz/) Expresradio, (http://expresradio.idnes.cz/) Free Rádio, (http://www.freeradio.cz/) Gama Rádio, (http://www.gamaradio.cz/) Hitrádio, (http://www.hitradio.cz/) Prague Show Radio, (http://www.prague-show.com/) Radio 1, (http://www.radio1.cz/)

97

Radio Free Europe Radio Liberty V 21 zemích s omezenou svobodou médií. V ČR pouze přes internet. 99 Neboli veřejnoprávní stanice ČRo 7. 100 Tzv. rebroadcasting, neboli přebírané vysílání Radia Praha poskytují místní rádia v necelé dvacítce zemí celého světa (http://www.radio.cz/cz/static/jak-poslouchat-radio-praha). 98

73

Rádio 4u, (http://www.radio4u.cz/) Radio Beat, (http://www.radiobeat.cz/) Rádio Bonton, (www.radiobonton.cz/cs/index.shtml) Radio Černá hora, (http://www.cernahora.cz/) Rádio Domino, (http://www.radiodomino.cz/) Rádio Erko, (http://www.erkoradio.cz/) Radio Gothic, (http://www.radiogothic.net/) Rádio Hortus, (http://www.radiohortus.cz/) Rádio Impuls, (http://www.impuls.cz/) Rádio Jizera, (http://www.radiojizera.cz/) Rádio Krokodýl, (http://www.krokodyl.cz/cz/) Rádio Místo setkávání (Rádio Mise), (http://www.radiomistosetkavani.wbs.cz/) Rádio Petrov, (http://www.radiopetrov.com/) Radio Relax, (http://www.radio-relax.cz/) Rádio Sázava, (http://radiosazava.cz/) Rádio Stodolní, (http://www.radiostodolni.cz/) Radio Zlín, (http://www.radiozlin.cz/) Rebel Rádio Brod, (http://radiobrod.cz/) Rock Zone 105,9, (http://www.rockzone.cz/) SoundWave, (http://www.radiosoundwave.cz/) WebRádio Epigon, (https://www.facebook.com/pages/WebR ádio-Epigon/218675118160405)

Rádio 7, (http://www.radio7.cz/) Radio Blaník, (http://www.radioblanik.cz) Radio Contact Liberec, (http://www.rcl.cz/rcl/) Rádio Dechovka, (http://www.radiodechovka.cz/) Rádio Dráťák, (http://www.radiodratak.cz/) Rádio Ethno, (http://ethnoradio.cz/) Radio Haná, (http://www.radiohana.cz/) Rádio Hubajda, (hubajda.cz/content/cz/Default.aspx) Rádio Jih, (http://www.radiojih.cz/) Radio K2, (http://www.czechhead.cz/) Rádio LDTB, (http://radio-ldtb.cz/) Rádio Music Dreamer, (http://www.radiomusicdreamer.cz/) Radio Proglas, (http://www.proglas.cz/) Radio Rubi, (http://www.radiorubi.cz/) Radio Shadowbox, (http://radio.shadowbox.cz/) Rádio Top, (http://www.radiotop.cz/) Radio23, (http://radio23.cz/) Rock Max, (http://www.rockmax.cz/) SeeJay Radio, (http://www.seejay.cz/) StreetCulture, (http://www.streetculture.cz/)

Rádio APPLAUS, (http://www.radioapplaus.com/) Rádio Bomba, (http://www.radiobomba.zcu.cz/) Radio Čas, (http://www.casradio.cz/) Rádio Dobrý den, (http://www.radiodobryden.cz/) Radio Egrensis, (http://www.radioegrensis.cz/) Rádio Folk, (http://www.radiofolk.cz/) Rádio Hey!, (http://www.radiohey.cz/) Rádio ICM, (http://www.radioicm.cz/) Rádio Jihlava, (http://www.radiojihlava.cz/) Rádio Kolej, (http://rk.vsb.cz/) Rádio Limonádový Joe, (http://limonadovyjoe.cz/) Rádio Orlík, (http://www.radioorlik.cz/) Rádio R, (http://www.radior.cz/) Rádio Samson, (www.radiosamson.cz/content/text/cz/) Radio Spin, (http://www.radiospin.cz/) Radio Valašsko, (http://www.radiovalassko.cz/) Rastafari Radio, (http://radio.rastafari.cz/) Rock Radio Gold , (http://www.radiogold.cz/index.php) Sensation Factory, (http://www.sensationfactory.cz/) Trash radio, (http://www.trashradio.cz/)

74

Jmenný rejstřík Anheier, Helmut K. .................................24 Aust, Ondřej ............................................73 Bailey, Guedes Olga .......................... 17, 18 Booth, Jerry .............................................16 Bouček, Jakub .........................................47 Cammaerts, Bart ................................ 17, 18 Carpentier, Nico ................................ 17, 18 Čábelová, Lenka ................................ 12, 13 Dagron, Alfons Gumucia ........................13 Dohnalová, Marie ........................ 24, 25, 28 Dominelli, Lena ........................... 21, 22, 23 Durdil, Richard ........................................12 Estrada, Sonia Restrepo ......... 13, 14, 15, 16 Foretník, Pavel ........................................66 Fraser, Colin .......................... 13, 14, 15, 16 Freire, Paulo ................................ 21, 22, 23 Frič, Pavol ...............................................27 Furda, Martin ...........................................71 Gadula, Jaromír .......................................66 Goulli, Rochdi .........................................27 Habermas, Jürgen ........................ 12, 24, 25 Haken, Roman ............................. 25, 26, 28 Hendl, Jan ................................................40 Hillery, G. A. ...........................................20 Injah ...................................................42, 71 Jahtecky .............................................42, 71 Jech, Radim .............................................67 Jirák, Jan ..................................................12 Keller, Jan................................................20 Krpenský, František ................................ 63 Krupička, Miroslav ............................ 13, 14 Kuthan, Jan ..............................................67

Ledwith, Margaret .................................. 23 Lewis, Peter M. ....................................... 16 Maslog, Crispin ....................................... 16 Misha ................................................ 42, 71 Moravec, Václav ..................................... 10 Musil, František ...................................... 66 Musil, Libor ...................................... 21, 23 Navrátil, Pavel ........................................ 21 Nissen, Christian S............................ 18, 19 Pepe................................................... 42, 71 Potůček, Martin ....................................... 25 Rektořík, Jaroslav ................................... 27 Remmek .................................................. 70 Rennie, Ellie...................................... 16, 17 Richard, J. D. .......................................... 12 Salamon, Lester M. ................................. 24 Salomon, Lester M. ................................. 24 Schaefer, Richard .................................... 21 Simpson, George ..................................... 21 Siriyuvasak, Ubonrat .............................. 15 Šikl, Martin ............................................. 67 Škarabelová, Simona ............ 24, 26, 27, 53 Škodová, Markéta ............................. 12, 29 Štverka, Petr ............................................ 70 Tajfel, Henri ............................................ 21 Tönnies, Ferdinand ................................. 20 Tourek, Miroslav .................................... 71 Vašečka, Imrich ................................ 20, 21 Vebrová, Ludmila ................................... 28 Vlček, Josef........................... 43, 44, 45, 47 Wirth, Louis ...................................... 21, 53 Yingera, Milton ....................................... 21

75

76