MASARYKOVA UNIVERZITA

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra historie

Z historie regionu Rychnov nad Kněžnou (s uplatněním na projektovou výuku)

Diplomová práce

Brno 2015

Vedoucí diplomové práce: doc. PhDr. František Čapka, CSc.

Vypracovala: Kateřina Přibylová

Bibliografický záznam: PŘIBYLOVÁ, K. Z historie regionu Rychnov nad Kněžnou (s uplatněním na projektovou výuku): diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra historie, 2014. 100 s., 9 s. příloh. Vedoucí diplomové práce doc. PhDr. František Čapka, CSc.

2

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem svou diplomovou práci vypracovala samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a zpřístupněna ke studijním účelům.

V Brně dne…………………….

……………………………………….

3

Poděkování Na úvod bych chtěla poděkovat doc. PhDr. Františku Čapkovi, CSc. za odborné vedení, ochotu, konzultace a přínosné rady při zpracování této diplomové práce. Poděkování patří také mému manželovi a rodině za veškerou podporu a trpělivost, kterou mi při studiu projevovali.

4

ÚVOD ............................................................................................................................... 7 Teoretická část 1. Historie regionu Rychnov nad Kněžnou ................................................................... 9 1. 1. Rychnov nad Kněžnou .......................................................................................... 9 1. 1. 1. Historie města Rychnov nad Kněžnou .......................................................... 9 1. 1. 2. Kulturní památky města .............................................................................. 14 1. 1. 3. Významné osobnosti ................................................................................... 16 1. 1. 4. Rychnov nad Kněžnou dnes ........................................................................ 20 1. 2. Dobruška ............................................................................................................. 20 1. 2. 1. Z historie Dobrušky .................................................................................... 20 1. 2. 2. Významné kulturní památky ....................................................................... 22 1. 2. 3. Osobnosti Dobrušky .................................................................................... 25 1. 2. 4. Dobruška v současnosti ............................................................................... 27 1. 3. Opočno ................................................................................................................ 27 1. 3. 1. Opočno od nejstarších dob po současnost ................................................... 27 1. 3. 2. Za památkami Opočna ................................................................................ 30 1. 3. 3. Osobnosti, které se zapsaly do dějin Opočna .............................................. 32 1. 3. 4. Dnešní Opočno ............................................................................................ 33 1. 4. Olešnice v Orlických horách ............................................................................... 33 1. 4. 1. Olešnice v kronikách ................................................................................... 33 1. 4. 2. Stopy minulosti ........................................................................................... 37 1. 4. 3. Významní obyvatelé obce Olešnice v Orlických horách ............................ 39 1. 4. 4. Jak se žije v dnešní Olešnici........................................................................ 40 1. 5. Častolovice .......................................................................................................... 41 1. 5. 1. Častolovice od první písemné zmínky ........................................................ 41 1. 5. 2. Historická architektura Častolovic .............................................................. 43 1. 5. 3. Kdo v Častolovicích pobýval ...................................................................... 44 1. 5. 4. Městys Častolovice v současnosti ............................................................... 45 2. Regionální historie v Rámcovém vzdělávacím programu .................................................................................................................. 46 2. 1. Rámcový vzdělávací program ............................................................................. 46 2. 1. 1. Vzdělávací oblasti ....................................................................................... 47 2. 1. 2. Vlastivěda v Rámcovém vzdělávacím programu…………………………47 2. 1. 3. Regionální historie ve vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět .................... 49 5

3. Projektová výuka ...................................................................................................... 50 3. 1. Historie projektové výuky ................................................................................... 50 3. 2. Terminologické vymezení pojmů projekt, projektová metoda, projektová výuka .................................................................................. 53 3. 2. 1. Projekt ......................................................................................................... 53 3. 2. 2. Projektová metoda ………………………………………………………..54 3. 2. 3. Projektová výuka a fáze projektu ............................................................... 54 3. 3. Typologie projektů .............................................................................................. 56 3. 4. Přednosti a úskalí projektové výuky ................................................................... 58 3. 5. Výukové metody užité při projektovém vyučování ............................................ 60 3. 5. 1. Brainstorming.............................................................................................. 60 3. 5. 2. Myšlenková mapa ....................................................................................... 61 3. 5. 3. Rozhovor ..................................................................................................... 61 3. 5. 4. Didaktická hra ............................................................................................. 62 3. 5. 5. Skupinová výuka ......................................................................................... 62 3. 5. 6. Dotazník ...................................................................................................... 63 PRAKTICKÁ ČÁST 4. Projektová výuka ...................................................................................................... 64 4. 1. Návrh projektu .................................................................................................... 64 4. 2. Realizace projektu ............................................................................................... 67 4. 3. Průběh projektu ................................................................................................... 69 4. 4. Vyhodnocení orientačního testu – pretest a posttest ........................................... 76 4. 5. Sebereflexe projektu............................................................................................ 84 5. Regionální historie – náměty do výuky ................................................................... 86 5. 1. Pracovní listy – Hádej, kdo je na obrázku? ........................................................ 86 5. 2. DOMINO…………………………………………………………………………92 ZÁVĚR ........................................................................................................................... 94 RESUMÉ........................................................................................................................ 96 SUMMARY ................................................................................................................... 96 SEZNAM POUŽITÝCH PRAMENŮ LITERATURY ............................................. 97 OSTATNÍ ZDROJE ..................................................................................................... 98 SEZNAM POUŽITÝCH OBRÁZKŮ ......................................................................... 99 SEZNAM PŘÍLOH ..................................................................................................... 100 PŘÍLOHY…………………………………………………………………………….101 6

ÚVOD České školství prošlo počátkem 21. století mnoha změnami, které ovlivnily celý systém vyučování. Největší změnou bylo zavedení Rámcového vzdělávacího programu, který se zaměřuje zejména na rozvoj klíčových kompetencí pro budoucí život každého žáka. Ve výuce se v současné době využívá mnoha nových výukových metod a způsobů hodnocení. Každá škola si vytváří vlastní školní vzdělávací program, který dává učitelům možnost rozvrhnout si učivo jednotlivých ročníků podle svého uvážení. Téma své práce jsem si zvolila ze dvou důvodů. Prvním byl zájem o rozšíření mých znalostí z historie regionu, v němž bydlím. Tím druhým byla má snaha o rozšíření vědomostí žáků v oblasti regionálního učiva. Je důležité, aby byli blíže seznámeni s kulturním a historickým vývojem regionu, který je místem jejich dospívání a u mnohých z nich i místem, ve kterém stráví celý svůj život, nebo alespoň jeho část. Každý učitel by měl u svých žáků rozvíjet znalosti o svém regionu, poznání historie, toho, jak lidé žili a s jakými problémy se museli vypořádat. Žáci by se také měli seznámit se známými osobnostmi, které v jejich regionu pobývaly a zapsaly se neodmyslitelně do historie celého národa. Měli by také vědět, že v jejich regionu je mnoho historicky zajímavých míst, která stojí za návštěvu. Rozhodla jsem se ve své práci prezentovat praktickou část výuky formou projektové metody. Poprvé jsem se s touto metodou setkala při svém studiu na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v seminářích docentky Jany Kratochvílové, která nás seznámila s rozdíly mezi projektovou výukou a tematickou výukou. Jelikož nepůsobím v pedagogické praxi příliš dlouho, neměla jsem prozatím mnoho příležitostí tuto metodu využít, ale z dosavadní pedagogické praxe mohu říci, že projekty jsou pro žáky velmi zajímavé a motivující. Projektová výuka je jednou z metod, která žáky aktivně zapojí do vyučovacího procesu, a oni pak získávají nové poznatky na základě vlastních získaných zkušeností, díky čemuž nabývají trvalejšího charakteru. Rozhodně si mnozí z nás vzpomenou na časy minulé, kdy jsme v lavicích vyslechli výklad vyučujícího, což pro nás byly veškeré dostupné informace o učivu. Ale tento způsob příliš nepodněcoval aktivitu žáků. Není jednoduché získat pozornost dětí pro téma, které jim není až natolik blízké. V dnešní době musíme bohužel konstatovat, že někteří žáci tráví většinu svého volného času u technických vymožeností dnešní doby a jsou jakoby vytrhnuti z reality všedního dne. V důsledku toho dokonce nevědí, co se nachází v okolí jejich bydliště. Pro získání nových historických znalostí je pro žáky na

7

1. stupni ZŠ zajímavější použít jednu z metod výuky, která je co nejvíce aktivně zapojí do vyhledávání informací a jejich následného zpracování a prezentace. Tímto způsobem také získají okamžitou zpětnou vazbu. Diplomová práce je rozdělena do dvou částí. V teoretické části se věnuji zejména historickému vývoji v jednotlivých částech regionu, chronologicky řadím události, které ovlivnily dění v regionu a uvádím osobnosti, jež zde v této době žily. Popisuji také historii malé obce Olešnice v Orlických horách, jelikož se zde nachází škola, v níž působím. V další kapitole popisuji vzdělávací oblast Rámcového vzdělávacího programu, která obsahuje regionální prvky; tou je oblast Člověk a jeho svět. V poslední kapitole teoretické části uvádím teorii projektového vyučování, popisuji pozitiva i negativa této vyučovací metody, součástí jsou i ostatní metody, které byly použity během projektu. V praktické části je uveden návrh, příprava, následná realizace a vyhodnocení projektu „Bejvávalo… aneb jak znám místo, kde bydlím“. V této části také přikládám vyhodnocení pretestu a posttestu, kterým jsem si chtěla ověřit, jakým způsobem ovlivnil tento způsob výuky vědomosti žáků v oblasti regionální tematiky. V závěru své práce uvádím seznam literatury a ostatních zdrojů, které jsem využila při vytvoření této práce.

8

Teoretická část 1. Historie regionu Rychnov nad Kněžnou 1. 1. Rychnov nad Kněžnou 1. 1. 1. Historie města Rychnov nad Kněžnou Vznik názvu tohoto města je nejasný a nabízí se hned několik variant. Zatímco regionální pověsti zmiňují, že se Rychnov jmenoval zprvu Rychlov, podle rychlého běhu jelena, historikové vycházejí spíše z německého slovního spojení „auf der reichen Aue“, což v překladu znamená „na bohaté nivě“.1 Také latinské jméno richenawe by bylo možné přeložit obdobně. Další možností by mohla být slovanská varianta, kdy naši předkové nazývali lučinaté údolí v okolí lesů rajnava, což se průběhu času přeměnilo na reinava, později richnava. Který z těchto původů je ten pravý nelze přímo určit, ale od 16. století se k jednoslovnému názvu Rychnov připojil ještě Soukenický, podle profese, která se nejvíce uplatňovala v tomto městě. Celý název Rychnov nad Kněžnou se používal až od poloviny 19. století. Rychnov nemá žádnou dochovanou zakládací listinu. První písemnou zmínku o tomto městě najdeme v listině krále Přemysla Otakara II., která byla vydána 1. února 1258. Jedním z podepsaných svědků byl Hermanus de Richenawe – Heřman z Rychnova, který se do této doby podepisoval Heřman z Drnholce. Jak již bylo zmíněno, ve 13. století se nejvíce uplatňovalo soukenické řemeslo a 3. července 1378 udělili Jetřich a Albert z Rychnova cechovní řád soukeníkům. Tento pergamen, který je druhou nejstarší listinou psanou česky, je uložen ve sbírkách archivu Národního muzea.2 Český král Vladislav II. Jagellonský udělil městu listinou ze dne 6. března 1488 městský znak, výsadu konání dvou výročních trhů (středa po svatém Vítu a pondělí po svatém Matoušovi) a také potvrdil právo pečetit zeleným voskem (právo existovalo již od roku 1372).3 Tato listina je uložena v archivu kolowratského zámku. IMLAUF, L.: Rychnov nad Kněžnou 750 let od první písemné zmínky. Nové Město nad Metují, 2008, s. 97. 2 KRÁM, J.: Průvodce Rychnovem na Kněžnou a čtení o Poláčkově městě [online]. 2011 [cit. 12. listopadu 2014]. Dostupný na World Wide Web: http://www.rychnovskypruvodce.info/, s. 65. 3 JUZA, J., STRÁŽNICKÁ, A., ŠROM, J.: Historie města Rychnova nad Kněžnou v datech. Městský národní výbor v Rychnově nad Kněžnou, Rychnov nad Kněžnou, 1988, s. 19. 1

9

Obrázek č. 1: Znak Rychnova nad Kněžnou

Ve znaku města Rychnova nad Kněžnou je panna na jelenu. K tomuto symbolu se vztahuje několik pověstí. Jedna z nich vypráví o mocném vladykovi, který měl dceru jedináčka, kterou nade vše miloval. Ta si usmyslela, že by ráda s vichrem o závod pádila na jelenu jako lesní panna, o které jí vyprávěla chůva. Otec nakonec splnil její přání, dal v lesích chytit jelena, kterého se podařilo ochočit a dívka zanedlouho vyjížděla na svém jelenovi až za zdi hradu. Jednoho dne zapomněla, že její otec loví v okolí hradu za účasti hostů. Její jelen, poplašený štěkotem psí smečky, se dal do šíleného úprku údolím podél potoka a hnal se až k příkrému skalnímu srázu. Uhlíři pracující na nedaleké mýtině, kteří zaslechli volání vystrašené panny, zastoupili poplašenému zvířeti cestu, zachytili jej a strhli k zemi. Vladyka povýšil jejich osadu, ze které uhlíři pocházeli, na město a jemu dal do znaku obraz panny sedící na jelenu.4 5. října 1497 koupil panství za 6 375 kop grošů Vilém z Pernštejna a 25. dubna 1503 rozprodal po částech panský dvůr, který byl nevýnosný.5 V této době se začalo dařit mnoha cechovním řemeslům, zejména soukenickému. Vzrůstala výroba kvalitního sukna, které jen stěží nacházelo konkurenci. Začalo se obchodovat i se zahraničím a Rychnov získal právě v této době název Rychnov Soukenický. Rychnovské panství bylo v rukou pánů z Pernštejna až do 16. října 1556, kdy koupil panství za 60 000 kop grošů českých Arnošt, falckrabě rýnský. Ten dal v roce 1557 Rychnovským svolení ke stavbě dřevěného kostela v dnešním parku s kaplí Proměnění Páně.6 Rychnovské panství spravoval až do své smrti v roce 1560. Od roku 1560 se Rychnov stává na 17 let majetkem českých panovníků. V srpnu 1561 byla Rychnovu udělena důležitá výsada, užívat stejná práva jako jiná královská města, zároveň bylo občanům uděleno právo volného stěhování. Tuto výsadu udělil IMLAUF, L.: c. d., s. 98. IMLAUF, L.: c. d., s. 100. 6 IMLAUF, L.: c. d., s. 101. 4 5

10

Rychnovu král Ferdinand I. a jeho syn Maxmilián II. ji potvrdil 14. dubna 1567 a v roce 1575 povolil její zapsání do zemských desek.7 Poslední habsburský majitel Rudolf II. prodal rychnovské panství 21. května 1577 Burjanu Trčkovi z Lípy a na Světlé, který si na panovníkovi vyžádal třetí výroční trh na svátek svaté Lucie. Měl pověst podnikavého člověka a zavedl v Rychnově mnoho nových hospodářských práv a povinností. Se jménem Burjan Trčka z Lípy a na Světlé je spojována stavba pivovaru, sladovny a zámku. Ale vyvstávají zde také názory, které se domnívají, že je spíše nepravděpodobné, aby Trčka budoval dvě sídla najednou (společně se Světlou nad Sázavou).8 Dalším majitelem se stal v roce 1587 Kryštof starší Betengel z Neyenperka, radní Starého Města pražského. Betenglové patřili k velice zámožným rodinám, hlásili se k jednotě bratrské a právě pro ně dal vystavět kostel Nejsvětější Trojice se zvonicí, ve které se nachází zvon Kryštof. Byl odlit zvonařským mistrem Janem Benešovským z Moravské Třebové a je třetím největším zvonem v České republice.

9

V roce 1623

bylo rychnovské panství zkonfiskováno a do roku 1640 vystřídalo několik majitelů. V roce 1629 žilo v Rychnově 800 – 900 obyvatel a z této doby pochází také nejstarší křestní a úmrtní matrika.10 V dubnu roku 1640 koupil rychnovské panství Albrecht Libštejnský z Kolowrat. Město bylo v době třicetileté války v letech 1639 – 1640 velice poškozené švédským vojskem. Syn Albrechta František Karel I. zahájil v roce 1676 výstavbu nového zámku a přestavěl poškozený kostel Nejsvětější Trojice, v němž vznikla rodinná hrobka. Jeho vnuk František Josef I. se do rychnovských dějin zapsal takzvaným Obecním zřízením, což bylo potvrzení udělených práv a povinností města. V roce 1784 vznikl ve městě magistrát a v roce 1789 byl zřízen městský soud. V těchto letech byla v Rychnově zaznamenána také ochotnická činnost. V roce 1786 bylo vydáno nařízení, které povolovalo pouze představení, která měla schválení potvrzené krajským úřadem.11 Od roku 1816 stoupá zájem o ochotnické divadlo a z této

7

JUZA, J., STRÁŽNICKÁ, A., ŠROM, J.: Historie města Rychnova nad Kněžnou v datech. Městský národní výbor v Rychnově nad Kněžnou, Rychnov nad Kněžnou, 1988, s.21. 8 IMLAUF, L.: c. d., s. 102. 9 KRÁM, J.: Průvodce Rychnovem na Kněžnou a čtení o Poláčkově městě [online]. 2011 [cit. 12. listopadu 2014]. Dostupný na WWW:http://www.rychnovskypruvodce.info/, s. 25. 10 IMLAUF, L.: c. d., s. 103. 11 KOUŘIL, T., SVOBODA, A.: Dějiny Rychnova nad Kněžnou. Rychnov nad Kněžnou, 1924, s. 329.

11

doby jsou již známa i jména her, například Marianka, Loupežníci na Chlumu, a další. Představení se konala v zájezdním hostinci U labutě.

Obrázek č. 2: Rychnov nad Kněžnou – dobová fotografie

Další z rodu pánů z Kolowrat František Antonín, rakouský ministr vnitra, kritik a nástupce Metternicha a předseda zemské vlády v Čechách, o své panství pečoval velmi dobře. Na počátku 19. století spojila silnice Rychnov se Solnicí, bylo vydlážděno náměstí, byla také postavena obecní škola, kterou o zhruba 100 let později navštěvoval i známý rychnovský rodák Karel Poláček. V roce 1838–1843 byla provedena další přestavba kostela Nejsvětější Trojice, který byl poškozen požárem v roce 1798, při kterém se zbortila i jeho klenba. V novogotické podobě byla tato stavba vybudována podle plánů pražského architekta Františka Pávíčka.12 V porevolučním roce 1849 byl zrušen magistrát a v roce 1851 ho nahrazuje nový správní orgán - městský úřad.13 Koncem padesátých let nahradila cechy živnostenská společenstva. Dalším majitelem se stal Jan Nepomuk Krakovský z Kolowrat, který jakožto vlastenec finančně podporoval české spisovatele – například Boženu Němcovou a rychnovské ochotníky. Po určitém útlumu byl v roce 1878 vytvořen divadelní spolek Tyl. V roce 1881 byl založen fond pro výstavbu Pelcova divadla, které poprvé slavnostně zvedlo oponu 28. září 1897 a první hrou byly Dva světy J. Ladeckého.14 KRÁM, J.: Průvodce Rychnovem na Kněžnou a čtení o Poláčkově městě [online]. 2011 [cit. 12. listopadu 2014]. Dostupný na World Wide Web: http://www.rychnovskypruvodce.info/, s. 28. 13 JUZA, J., STRÁŽNICKÁ, A., ŠROM, J.: Historie města Rychnova nad Kněžnou v datech. Městský národní výbor v Rychnově nad Kněžnou, Rychnov nad Kněžnou 1988, s. 37. 14 IMLAUF, L.: c. d., s. 114. 12

12

Od roku 1875 měli Rychnovští i svou knihtiskárnu. Držitelem panství se stal Zdeněk starší Krakovský z Kolowrat. Rozšířením panské zahrady založil dnešní zámecký park, podporoval tehdejší spisovatele a místní spolky, sám byl spisovatelem a hudebníkem. V roce 1893 byla vybudována místní železnice, která podpořila rozvoj průmyslu, zejména textilního a strojírenského. V roce 1905 bylo ve městě zprovozněno první osvětlení elektrickým proudem a byla spuštěna městská elektrárna. Již v době první světové války proběhlo několik stávek, které se organizovaly za zlepšení pracovních podmínek. Dohoda byla nakonec uzavřena 7. května 1906 a obsahovala zvýšení mezd a zkrácení pracovní doby na 10 hodin denně.15 Situace se ale příliš nezlepšila ani po skončení 1. světové války a vzniku Československa 28. října 1918. Nedostatečné zásobení potravinami vyvolalo všeobecnou stávku a na Rychnovsku byl vyhlášen výjimečný stav. Významný archeologický objev byl uskutečněn v roce 1930 v části města zvané Na Jamách. Byly zde nalezeny popelnice a žárové hroby slezského typu z 1. tisíciletí před naším letopočtem.16 Konec 30. let a léta následující byla ovlivněna celorepublikovou situací. V březnu 1939 byly zrušeny politické strany a došlo k zániku 26 spolků a organizací. Německé vojsko obsadilo budovu kasáren.17 V roce 1939 obdrželo město svůj prapor se třemi pruhy v barvě bílé, zelené a červené. Střední pruh je poloviční šíře. Druhá světová válka město také poznamenala. Z 93 osob židovského vyznání se z koncentračních táborů vrátilo pouze 7 osob.18 Po skončení 2. světové války převzal moc ve městě místní národní výbor. V této době žilo v Rychnově přibližně 5077 obyvatel.19 V roce 1948 proběhly volby do Národního shromáždění, byly založeny lidové milice a byly znárodněny některé továrny. V srpnu 1968 obsadily naši republiku armády pěti zemí Varšavské smlouvy, na Rychnovsku se objevili polští vojáci. 22. srpna začala v Orlických horách vysílat ilegální stanice regionu s názvem Hlas Podorlicka. Sedmdesátá a osmdesátá léta probíhala ve znamení modernizace architektonické výstavby. Některé staré stavby musely ustoupit novým panelovým domům, koncem 15

JUZA, J., STRÁŽNICKÁ, A., ŠROM, J.: Historie města Rychnova nad Kněžnou v datech. Městský národní výbor v Rychnově nad Kněžnou, Rychnov nad Kněžnou, 1988, s. 46. 16 JUZA, J., STRÁŽNICKÁ, A., ŠROM, J.: c. d., s.50. 17 JUZA, J., STRÁŽNICKÁ, A., ŠROM, J.: c. d., s. 57. 18 DRAŽAN, R., JUZA, J.: Holocaust Židů okresu Rychnov nad Kněžnou v letech 1939 – 1945. Rychnov nad Kněžnou, 1997, s. 65. 19 IMLAUF, L.:c. d., s. 105.

13

80. let byla zrekonstruována nemocnice s novými pavilony. K výrazným změnám v systému státní správy a ostatních oblastech došlo po 17. listopadu 1989.

1. 1. 2. Kulturní památky města V Rychnově nad Kněžnou se dochovalo několik poměrně zachovalých kulturních památek. Dominantou tohoto města je zcela jednoznačně barokní stavba zámku, se kterým sousedí kostel Nejsvětější Trojice. V blízkosti kostela se nachází Stará zvonice, jejíž součástí je třetí největší zvon v Čechách – zvon Kryštof. Další památky, které stojí za povšimnutí, jsou kostel svatého Havla, kaple Proměnění páně, synagoga, židovský hřbitov a také bychom mohli zmínit pivovar, na jehož místě stál původní renesanční zámek. Není však jisté, zda dal panství postavit Burjan Trčka z Lípy nebo Kryštof Betengel z Neyenperka. Kostel svatého Havla Tento kostel je považován za nejstarší dochovanou stavbu v Rychnově nad Kněžnou. Byl postaven pravděpodobně ve 13. století jako kostel Panny Marie a změna zasvěcení v roce 1521 souvisí s většinovým reformním vyznáním v té době, ale v roce 1626 byl kostel opět vrácen katolíkům.20 Poslední stavební úpravou prošel kostel v roce 1893 a dostal nynější pseudogotickou podobu. Kostel Nejsvětější Trojice Gotický kostel svatého Kryštofa (dnes kostel Nejsvětější Trojice) dal vystavět v letech 1594–1602 pro české bratry Kryštof starší Betengel z Neyenperka.21 K tomuto místu se váže i pověst. Rod Betengelů byl velice zámožný a říká se, že ke svému bohatství „přišli“ Betengelové díky lasičce, která jim ukázala cestu ke skrýši s pokladem. Na místě nálezu dal proto Kryštof postavit nynější kostel. Původní gotický kostel s věží byl značně poškozen během třicetileté války. Norbert Leopold Libštejnský z Kolowrat nechal kostel přestavět v barokním stylu. Projektem byl pověřen Jan Blažej Santini–Aichl, který upravil i okolí kostela, aby tvořil jakousi jednotu se zámkem. Nechal vybudovat vstupní bránu a dvě samostatné kaple – Pražského Jezulátka KRÁM, J.: Průvodce Rychnovem na Kněžnou a čtení o Poláčkově městě [online]. 2011 [cit. 12. listopadu 2014]. Dostupný na World Wide Web: http://www.rychnovskypruvodce.info/, s. 15. 21 IMLAUF, L.: Rychnov nad Kněžnou 750 let od první písemné zmínky. Nové Město nad Metují, 2008, s. 106 20

14

a Loretánskou. V roce 1798 vypukl v kostele požár, při kterém se zřítila klenba kostela, a kostel 40 let chátral. Nová přestavba byla realizována v letech 1838–1843 za Františka Antonína Libštejnského z Kolowrat. Novogotická loď byla přizpůsobena baroknímu průčelí podle plánů pražského architekta Františka Pávičky. Pod kněžištěm byla zřízena Kolowratská hrobka.22 Zámek

Obrázek č. 3: Zámek s kostelem Nejsvětější Trojice v pozadí

Pro výstavbu nového sídla se rozhodl František Karel Libštejnský z Kolowrat v roce 1670. Nejprve bylo upraveno stavební místo odstraněním několika budov a stavba zámku byla započata v roce 1676. Přestavby, rozšiřování a ostatní úpravy byly prováděny po další dvě generace patrně podle návrhu italského architekta Jana Blažeje Santiniho–Aichla v barokním slohu. Zámek byl propojen krytou chodbou s kostelem Nejsvětější Trojice. Tuto podobu si zachoval bez větších úprav dodnes. V zámku se nachází cenná obrazová galerie, kde jsou zastoupena díla zejména 17. a 18. století.23 Tuto sbírku doplňuje i sbírka obrazů, která je umístěna v Muzeu a galerii Orlických hor v prvním a druhém poschodí zámku. V přízemí zámku je umístěn Státní okresní archiv. Kolowraté obhospodařovali panství do 2. světové války, kdy na něho byla uvalena německá nucená správa, po válce převzal majetek Otmar Kolowrat, ale po únoru 1948 byl veškerý majetek zestátněn. Celý majetek byl rodu Kolowratů navrácen v roce 1992. Kaple Proměnění Páně Od roku 1558 stávala na tomto místě dřevěná kaple. Za podpory Jana Karla Nepomuka Krakovského z Kolowrat zde byla vystavěna v letech 1865–1868 22 23

KRÁM, J.: c. d., s. 28. IMLAUF, L.:c. d., s. 106.

15

novobyzantská kaple podle plánů Aloise Turka. Obrazovou výzdobu vytvořil Josef Vojtěch Hellich. Kolem kaple byl v 70. letech 20. století zřízen park, který stojí na místě starého hřbitova. Židovská synagoga Dnešní synagoga byla postavena v klasicistním slohu v roce 1783. Původní synagoga ze 17. století byla zničena požárem v roce 1779.24 Se začátkem 2. světové války ztratila svůj účel a již nikdy nebyla využívána pro náboženské účely. Po válce sloužila jako skladiště plynu a v 90. letech 20. století byla zrekonstruována. 19. května 1995 byla v jejích prostorách otevřena expozice Regionálního židovského muzea a Památníku Karla Poláčka. V roce 2001 byl před synagogou odhalen pomník obětem holocaustu. Česky, anglicky a hebrejsky je zde uvedeno: „Toto jsou jména rychnovských Židů, našich spoluobčanů, kteří byli povražděni německými nacisty v koncentračních táborech v letech 1939–1945. Tak přestala existovat zdejší židovská obec.“

1. 1. 3. Významné osobnosti Město Rychnov nad Kněžnou je spojován s mnoha významnými osobnostmi, které se v tomto městě narodily nebo zde prožily část svého života. Těchto osobností je příliš mnoho, aby se vešli se stručným životopisem do této práce, a proto připomeňme alespoň některé z nich. František Martin Pelcl (*1734 - †1801) Narodil se 11. listopadu 1734 v Rychnově nad Kněžnou, kde studoval na piaristickém gymnáziu. Dále pokračoval ve studiu na jezuitském gymnáziu v Hradci Králové a dále na filozofii v Praze.25 V roce 1757 odešel do Vídně, kde studoval historii a estetiku. Po návratu do Čech si vydělával jako vychovatel v rodině Šternberků, a pak také u Nosticů, kde se seznámil s Dobrovským. Odmítl nabídku práce profesora ve Vídni a v Erfurtu, protože chtěl zůstat v Čechách. V roce 1774 vydal Kurtzgefasste Geschichte der Böhmen (Stručné dějiny Čech). Kniha byla napsána v němčině. V roce 1775 vydal do té doby nevydané Balbínovo dílo Rozprava na obranu jazyka 24 25

IMLAUF, L.: c. d., s. 108. TŘÍŠKA, J.: Osobnosti podorlické literatury. OFTIS s.r.o. Ústí nad Orlicí a Okresní muzeum ve Vysokém Mýtě, 1996, s. 84.

16

slovanského obzvláště českého. V roce 1790 vydává česky psanou Novou kroniku českou, která začíná rokem 1434. V roce 1793 se stal prvním profesorem českého jazyka a literatury na pražské univerzitě.26 Byl také spoluzakladatelem Soukromé společnosti české (1774), pozdější Královská česká společnost nauk (1790). Tento český vlastenec, buditel a osvícenec zemřel 24. února 1801. Magdalena Dobromila Rettigová (*1785 - †1845) Pamětní deska na budově rychnovské klasicistní radnice z roku 1804 nám připomíná, že v tomto domě dopsala v roce 1825 svou Domácí kuchařku Magdalena Dobromila Rettigová. Narodila se 31. ledna 1785 ve Všeradicích na Berounsku. Ačkoliv se narodila jako druhé dítě ze čtyř, dětství strávila jako jedináček, protože všichni její sourozenci zemřeli.27 Dětství neměla příliš radostné, její vzpomínky vypovídají o tom, že na ni byla matka velmi přísná, otec jí zemřel v dětství (mezi 6. a 8. rokem života). Ve svých 23 letech se vdala za Jana Aloise Rettiga.28 Rettigovi se několikrát stěhovali. Ve východních Čechách se seznámila s mnoha českými obrozeneckými vlastenci a počátkem 20. let vstoupila do české vlastenecké společnosti. Ke svému vlasteneckému jménu Dobromila se dostala díky prof. Josefu Zieglerovi, který za svého působení na faře v Dobřanech v Orlických horách, kde se vlastenci mnohokrát scházeli, horlivě hlásal, aby si každý vlastenec ke svému jménu připojil ještě jedno další, zpravidla symbolické, vyjadřující jejich záliby nebo povolání, jméno.29 V roce 1824 se Rettigovi přestěhovali do Rychnova nad Kněžnou, kde strávili deset let. Bydleli v 1. patře rychnovské radnice. Její dílo je z velké části věnované mladým dívkám a ženám, pro které pořádala i různé kurzy, učila je vaření, domácím pracím a české literatuře. Začínala psát německy, ale od počátku 20. let 19. století začala psát česky. Zasloužila se jednoznačně o rozšíření českého jazyka. Její dcera Jindřiška se stala známou operní pěvkyní a vystupovala pod jménem Henriette Rettich. Zemřela 5. srpna 1845 v Litomyšli. Významné osobnosti okresu Rychnov nad Kněžnou. Státní okresní archiv Rychnov nad Kněžnou, 1994, s. 229. 27 JOHANIDE,S J.: Magdalena Dobromila Rettigová. Rychnov nad Kněžnou, 1995, s. 22. 28 JOHANIDES, J.: c. d., s. 44. 29 JOHANIDES, J.: c. d., s. 109. 26

17

Karel Poláček (*1892 - †1945) Tento český spisovatel, humorista a novinář se narodil 22. března 1892 v Rychnově nad Kněžnou do rodiny židovského původu. Studoval zde na gymnáziu, ale svá studia dokončil až v Praze. 1. světovou válku prožil na frontě jako voják. Po válce začal psát své sloupky nejprve do satirických časopisů, později do Lidových novin. V 2. polovině 20. let pracoval jako redaktor Tvorby a ve své novinářské činnosti pokračoval až do roku 1939, kdy byl z Lidových novin propuštěn pro svůj židovský původ. Svou dceru Jiřinu poslal do Anglie a tím jí zachránil před deportací do terezínského ghetta, kam byl i se svou družkou Dorou Vaňákovou poslán 5. července 1943.30 Původně se jako datum jeho úmrtí udával 19. říjen 1944 v Osvětimi, ale objevila se svědkyně, která se s Poláčkem účastnila pochodu do tábora Gleiwitz. Údaj 21. ledna 1945 je nyní uváděn jako datum jeho úmrtí. V době čekání na transport do Terezína napsal humorně laděný román Bylo nás pět, který popisuje maloměsto z pohledu dítěte. Z jeho tvorby dále jmenujme alespoň: Muži v offsidu, Edudant a Fraucimor, Michelup a motocykl, Hlavní přelíčení, Okresní město, Hrdinové táhnou do boje, Podzemní město, Vyprodáno.

Obrázek č. 4: Sousoší bylo nás pět

Významné osobnosti okresu Rychnov nad Kněžnou. Státní okresní archiv Rychnov nad Kněžnou, 1994, s. 237.

30

18

Jiří Šlitr (*1924 – †1969) Tento hudební skladatel, klavírista, zpěvák, výtvarník a herec se narodil 15. února 1924 v Zálesní Lhotě u Jilemnice. Poté, co se rodina přestěhovala v roce 1938 do Rychnova nad Kněžnou, studoval na zdejším gymnáziu a v roce 1943 zde maturoval.31 Poté pracoval v továrně ve Skuhrově nad Bělou, aby unikl totálnímu nasazení v Říši. Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy a v roce 1948 založil se skupinou rychnovských studentů dixielandovou kapelu. Dvouletou vojenskou službu plnil v Milovicích, kde se seznámil s Pavlem Koptou, napsali spolu několik písniček. Kopta přivedl Šlitra na Barrandov, zde se seznámil s Miroslavem Horníčkem, kterému dělal hudební doprovod pro jeho pořad Humor není pro legraci. Díky Horníčkovi se v roce 1957 seznámil na jednom koncertě v Redutě s Jiřím Suchým. V roce 1957 měl v Praze výstavu svých kreseb, takže se i nadále věnoval výtvarné činnosti. Jako člen Laterny Magiky jezdil často do zahraničí a v roce 1958 se s ní zúčastnil světové výstavy Expo v Bruselu. V tomto roce začíná spolupráce s Jiřím Suchým. V roce 1959 se stali spoluzakladateli nového divadla, které dostalo jméno Semafor. Psal nejprve jen písně, ale po úspěšném hereckém vystoupení ve hře Jonášov a tingl tagl vytvořili se Suchým dvojici hereckou. V druhé polovině 60. let vystavoval svá výtvarná díla po celém světě, skládal písně a hudbu k filmům, složil jazzovou operu a hrál ve filmech. V roce 1968 podepsal manifest Ludvíka Vaculíka 2000 slov. Nečekaná zpráva o jeho úmrtí překvapila 26. prosince 1969 jeho přátele i fanoušky. Příčinou smrti byla otrava svítiplynem z kamen, kterými si přitápěl v ateliéru. Byl to všestranný umělec, experimentoval s řadou hudebních stylů a napsal stovky písní, z nichž se mnohé zapsaly do naší paměti - například Purpura, Babeta, Včera neděle byla a Oči máš sněhem zaváté. Rudolf Rokl (*1941 - †1997) Tento klavírista a hudební skladatel se narodil 16. prosince 1941 v Rychnově nad Kněžnou. Již od svých 4 let hrál na klavír a v sedmi letech vyhrál soutěž mladých klavíristů. V roce 1955 odešel studovat hru na klavír a dirigování na pražskou konzervatoř, kterou dokončil v roce 1962. Od konce 50. let hrál na klavír v Laterně Magice společně s Jiřím Šlitrem, věnoval se i jazzové a vážné hudbě. Hrál také 31

Významné osobnosti okresu Rychnov nad Kněžnou. Státní okresní archiv Rychnov nad Kněžnou, s. 293.

19

v divadle Semafor a vystupoval s Jazzovým orchestrem Československého rozhlasu. V roce 1958 se seznámil s mladým začínajícím zpěvákem Karlem Gottem a v polovině 60. let s ním odjel na půl roku do USA, kde v Las Vegas společně vystupovali. V roce 1967 se stal členem Orchestru Ladislava Štaidla, který vystupoval společně s Karlem Gottem jako doprovod.32 Zde působil až do své předčasné smrti. Zemřel 23. září 1997 v Praze.

1. 1. 4. Rychnov nad Kněžnou dnes Město má dnes přes 11 tisíc obyvatel. Každoročně je zde pořádáno mnoho zajímavých kulturních akcí. Některé z nich se konají na počest významných osobností, které v tomto městě žily jako například „Šlitrovo jaro“, „Poláčkovo léto“ nebo „Týden dobrot paní Dobromily“. V září se koná

amatérská filmová soutěž „Rychnovská

osmička“. Další akcí je „Filmový smích“, jde o celostátní tématický seminář, který je zaměřen na významné osobnosti české filmové scény. Na konci prázdnin můžeme navštívit tradiční „Rychnovský divadelní jarmark“ a v prosinci se koná výstava „Betlémy z kraje Orlických hor“. Pro občany Rychnova vychází měsíčník „Rychnovský zpravodaj“, který informuje o dění v regionu.

1. 2. Dobruška 1. 2. 1. Z historie Dobrušky Přítomnost člověka na tomto území je dokázána již z období lužické kultury (doba bronzová), z této doby byly nalezeny zbytky mohylových žárových pohřebišť na Chlumu.33 Město vzniklo na místě osady Leštná, která se stala ve 12. století významnou křižovatkou dvou obchodních cest. Překládalo se zde zboží, vařilo se zde pivo a obchodovalo se před vstupem do hraničního hvozdu.34 První písemná zmínka o městě Dobruška pochází z roku 1320. První známý pán Mutina z Dobrušky zde potvrzuje měšťanům právo várečné – vaření piva. Z této listiny také vyplývá, že město bylo obehnáno hradbami. V soupisu roku 1350 je připomínán kostel svatého Václava a Panny Marie, ale o jeho podobě se nezachovaly žádné zprávy.35

Významné osobnosti okresu Rychnov nad Kněžnou. Státní okresní archiv Rychnov nad Kněžnou, 2001, s. 264. 33 PETR, K.: Výpověď pamětních knih dobrušského děkanství. Podbřeží, 2004, s. 6. 34 PETR, K.: c. d., s. 8. 35 PETR, K.: c. d., s. 17. 32

20

Roku 1431 zemřel poslední z rodu pánů z Dobrušky. Od konce 15. století až do poloviny 17. století vládl na opočenském panství rod Trčků z Lípy. 18. května 1495 udělil Vladislav Jagellonský městu ročně dva jarmarky. V roce 1565 vypukl v Dobrušce velký požár a původní dřevěné domy nahradily domy s kamenným přízemím. Uprostřed náměstí (z důvodů bezpečnostních) byla postavena renesanční radnice.36 Slibný hospodářský rozvoj zastavila třicetiletá válka, která přivedla mnoho obyvatel k žebrotě. V roce 1646 zasáhla Dobrušku morová nákaza. V roce 1724 byl dostavěn nový kostel a zasvěcen svatému Václavu. V 18. století probíhaly stále války, které za sebou zanechávaly mrtvé, hlad a mor. Náprav se ujala církev postupující rekatolizací. 9. května 1806 vypukl v Dobrušce naprosto zničující požár. Při tomto požáru bylo zničeno 269 domů, kostel, obě školy, radnice s pivovarem, špitál a synagoga.37 V 19. století se Dobruška aktivně zapojila do procesu národního obrození. Za všechny vlastence v Dobrušce jmenujme například Františka Vladislava Heka a Josefa Zieglera. V druhé polovině 19. století vzniklo v Dobrušce mnoho kulturních spolků, vznikají i nové textilní a průmyslové podniky, do města je zavedena také železnice (1908). Po první světové válce vzrostla bytová výstavba, vznikají nové ulice a stejně jako v ostatních městech České republiky jsou zakládány nové spolky a politické strany. Za nacistické okupace byla v Dobrušce umístěna německá posádka a Dobruška byla přejmenována na Gutenfeld.38 V roce 1944 se stala Dobruška opět sídlem okresu (poprvé 1850) po přeložení okresního soudu z Opočna, po válce zde sídlil okresní národní výbor, ale v roce 1960 byl zrušen a jeho obce rozděleny mezi okresy Náchod a Rychnov nad Kněžnou. Po roce 1948 došlo k převzetí veškeré moci ve státě Komunistickou stranou Československa a nové poměry se projevovaly zejména likvidací řemeslnických živností a znárodněním průmyslových podniků. Vznikaly i závody nové, byly vybudovány nové školy, kino, sportovní stadion a řada dalších. Po dlouhých čtyřiceti jedna letech vlády KSČ a od roku 1968 po letech okupace sovětskými vojsky vyústila politická a hospodářská krize tzv. sametovou revolucí.

PTÁČEK, J.: Dobruška a Opočno. Praha – Litomyšl: Paseka, 2008, s.28 PETR, K.: Výpověď pamětních knih dobrušského děkanství. Podbřeží, 2004, s. 25 38 MATOUŠ, V.: Dějiny Dobrušky v datech. Dobruška. Městský úřad v Dobrušce, 1994, s. 133 36 37

21

1. 2. 2. Významné kulturní památky Děkanství Tato empírová budova s kamenným znakem Colorado-Mansfeldů nad hlavními dveřmi byla postavena v roce 1807 a nahradila tak původní dřevěnou budovu, která shořela při rozsáhlém požáru v roce 1806. Stojí v těsné blízkosti kostela svatého Václava. Kostel svatého Václava Historie této stavby sahá až do dob vzniku města Dobruška. Není bohužel známo, jak kostel vypadal, ale pravděpodobně se jednalo o dřevěnou stavbu, která byla zasvěcena Panně Marii a svatému Václavu. Ještě ve středověku ho nahradila stavba kamenná a počátkem 18. století byla zahájena přestavba tohoto kostela do barokní podoby.39 Těchto úprav se ujal Mikuláš Rossi a stavba byla dokončena v roce 1724. V kostele jsou uloženy ostatky prvních vlastníků města – pánů z Dobrušky. Tragedií byl pro dobrušský kostel, stejně jako pro mnoho ostatních budov, již zmiňovaný ničivý požár, který vypukl 9. května 1806. Pro nedostatek finančních prostředků se jeho rekonstrukce poněkud prodloužila a v některé barokní části nahradil nový módní styl klasicistický. V dnešní době probíhají v kostele nejen bohoslužby, ale i četné kulturní akce, především koncerty vážné hudby. Kostel svatého Ducha Stavba kostela sahá pravděpodobně až do dob počátků křesťanství v regionu. Původně byl kostel zřejmě dřevěný. V polovině 16. století došlo k celkové přestavbě města a právě v této době vzniká na vyvýšenině za městem směrem k Orlickým horám nová kamenná stavba. Součástí areálu kostela je i zvonice hranolovitého tvaru s cibulovitou bání z roku 1686. Kostel prošel v minulosti mnoha stavebními úpravami, z nich poslední proběhly v 70. letech 20. století. Při této poslední přestavbě byla kostelu vrácena jeho původní renesanční podoba.

39

MACH, J. a kolektiv: Dobruška. Město Dobruška, 2008, s. 68.

22

Mariánský sloup Tato kulturní památka připomíná dobu, kdy katolictví bylo jediným přípustným náboženstvím na našem území. Dobrušští se rozhodli v roce 1733 postavit sloup s Pannou Marií uprostřed, obklopený čtyřmi svatými.40 Socha Panny Marie byla věnována z průčelí jezuitské koleje v Hradci Králové, ostatní čtyři svaté (Františka Xaverského, svatého Floriána, Jana Nepomuckého a svatého Václava) vytvořil z červeného pískovce sochař Ondřej Decker se svým pomocníkem Janem Melnickým z Vamberka. Barokní sloup byl dokončen v roce 1736. V dnešní době se originály soch nachází v prostorách městského lapidária a na náměstí byly umístěny jejich věrné kopie.

Radnice Uprostřed náměstí v Dobrušce stojí budova radnice, která byla postavena v roce 1565 po velkém požáru, kdy byla znovu postavena většina domů na náměstí. Díky její poloze přečkala radnice oba největší požáry v historii města v 19. století. Do roku 1765 sídlil v prostorách radnice hrdelní soud, za první republiky se v přízemí nacházela šatlava a nyní se ve věži radnice nacházejí expozice muzea, věnovaná dějinám města. V této budově nalezneme i výstavu prvotin malíře Františka Kupky. Rodný domek Františka Vladislava Heka Dne 9. září 1769 se v tomto domku narodila asi nejznámější osobnost dobrušské historie ̶

František Vladislav Hek. Tuto osobnost národního obrození proslavila

zejména kniha Aloise Jiráska F. L. Věk, ovšem Jirásek se postavou F. V. Heka nechal pouze inspirovat.

Obrázek č. 5: Rodný dům F. V. Heka

40

MACH, J.: c. d., s. 71.

23

Největší popularity dosáhla postava dobrušského rodáka po uvedení televizního seriálu, kdy byl domek upraven a zpřístupněn pro veřejnost. V domku jsou upraveny tři místnosti ̶ jedna obytná, další zařízena jako kupecký krám a třetí místnost připomíná život a dílo F. V. Heka. Přestože domek prošel několika stavebními úpravami, byl dochován jeho historický ráz, a proto slouží tato památka zároveň jako ukázka městské lidové architektury 18. století.

Synagoga a mikve Náměstí Šubrtovo, které se nachází v těsné blízkosti náměstí F. L. Věka, bylo v minulosti nazýváno Židovským městem. Již ve druhé polovině 16. století přišli do města první židovští obyvatelé a v roce 1721 jim byly předány do dědičného pronájmu domy na dnešním Šubertově náměstí.41 Do své nynější novogotické podoby byla synagoga přestavěna, tak jako i ostatní dobrušské budovy, po požáru v roce 1866. V sousedním domě, který sloužil jako obydlí rabína, se nyní nachází muzeum. V něm je v současné době umístěna stálá expozice Židé v dějinách Dobrušky a ve sklepení této budovy se nachází mikve, která sloužila jako rituální očistná lázeň.

Obrázek č. 6: Synagoga

Židovská obec v Dobrušce zanikla poté, co byli všichni obyvatelé 18. prosince 1942 násilně odvlečeni do tábora v Terezíně a odtud do vyhlazovacích koncentračních táborů. Z původních čtyřiceti pěti obyvatel se do Dobrušky vrátil pouze jeden židovský občan. 41

MACH, J.: c. d., s. 80.

24

1. 2. 3. Osobnosti Dobrušky Magdaléna Čudová (*1770 - †1841) Tato žena, která se stala předlohou k hlavní postavě jednoho z nejslavnějších románů Boženy Němcové Babička, se narodila se v Křovicích u Dobrušky a ve svých 22 letech se provdala za Jiřího Novotného z Dobrušky. V roce 1805 se jí narodila dcera Tereza, která byla matkou Boženy Němcové. V roce 1825 se přestěhovala ke své dceři Tereze Panklové do Ratibořic, kde potkala svou vnučku Barunku. Z Ratibořic pak odešla s dcerou Johankou do Vídně, kde 27. března 1841 zemřela.42 František Vladislav Hek (*1769 - †1847) Narodil se v rodině dobrušského kupce. Již v roce 1779 odešel do Prahy a od roku 1782 navštěvoval piaristické gymnázium. Zde se také seznámil s pražskou vlasteneckou společností. Koncem 80. let přebírá po otci živnost v Dobrušce. Ve svém obchodě půjčoval také české knihy a časopisy, působil jako venkovský zástupce Krameriova nakladatelství Česká expedice. Jeho knihovna obsahovala více než 3 000 svazků. Obchod, který se nacházel na náměstí, byl zničen požárem v roce 1806. Při své vlastenecké činnosti spolupracoval s kaplanem J. L. Zieglerem, který později působil v Dobřanech. V této době publikuje Hek své spisy. Nejznámějším spisem je kritika maloměstských nešvarů nazvaná Veliký pátek, čímž si znepřátelil hlavně dobrušské pány, dostal se k soudu a jeho spis byl zkonfiskován. V roce 1822 odešel z Dobrušky a konec svého života prožil u své provdané dcery v Letohradě. Tento člověk, který se stal Jiráskovi předlohou pro jeho románovou postavu, byl nejen spisovatelem, ale část života věnoval také hudební tvorbě a díky románu F. L. Věk se stal pravděpodobně nejznámější osobností dobrušské historie. František Adolf Šubert (*1849 - †1915) Tento novinář a spisovatel se narodil 27. března 1849 v Dobrušce jako nejmladší z devíti dětí chudého sedláře.43 Již v dětství miloval hudbu a ochotnické divadlo. Po ukončení studia na gymnáziu v Hradci Králové (1868) se zapsal na filosofickou fakultu pražské univerzity, kde studoval pouze rok, a z existenčních důvodů začal

42 43

MACH, J. a kolektiv: Dobruška. Město Dobruška, 2008, s. 18 – 19. MACH, J. a kolektiv: c. d., s. 24.

25

pracovat jako novinář. Psal básně, historické romány, povídky a především dramata (Probuzenci, Drama čtyř chudých stěn aj.). Stal se členem Sboru pro postavení Národního divadla a v roce jeho znovuotevření po ničivém (1883) požáru byl jmenován jeho ředitelem. Přestože za jeho působení uvedlo divadlo přední světová díla, prosazoval zejména české tvůrce (Smetana, Dvořák, Vrchlický aj.). Z Národního divadla odešel v roce 1900 a od roku 1903 redigoval jako hlavní redaktor Ottův Malý slovník naučný.44 Byl členem několika spolků (Ústřední matice školská, Spolek českých žurnalistů) a po krátkém působení v divadle na Královských Vinohradech se věnoval již pouze činnosti novinářské a spisovatelské. Jan Laichter (*1858 - †1946) Syn dlouholetého starosty Dobrušky se narodil 28. prosince 1858. Vyučil se knihkupcem a široké jazykové znalosti získal jako samouk. V roce 1882 začal pracovat v Ottově nakladatelství, kde spoluredigoval Ottův slovník naučný. Spolu s univerzitními profesory T. G. Masarykem a F. Drtinou založil v roce 1893 měsíčník Naše doba. O tři roky později zakládá Laichterovo nakladatelství, kde vydával především literaturu naučnou z oblasti humanitních věd, a dlouhou dobu působil jako předseda Svazu knihkupců a nakladatelů. V letech 1899–1911 vydával filozofický měsíčník Česká mysl. V roce 1945 dostal za své zásluhy o českou vědu a kulturu čestný doktorát filozofie na Univerzitě Karlově v Praze. František Kupka (*1871 - †1957) Tento významný český malíř se narodil 23. září 1871 v Opočně. Své mládí prožil v Dobrušce, kde se vyučil sedlářem, ale již v té době maloval různé vývěsní štíty a obrázky svatých. Již tehdy se projevoval jeho talent, a proto byl poslán na studia nejprve do Jaroměře, později studoval v Praze, ve Vídni a v roce 1895 získal stipendium do Paříže, kde žil s menšími přestávkami až do své smrti. Prvním větším úspěchem bylo vydání jeho satirických kreseb kolem roku 1903. V období 1. světové války odešel dobrovolně na frontu (1914), pomáhal organizovat československé legie ve Francii a po skončení války se vrátil do ČSR. V letech 1922–1924 pracoval na Akademii výtvarných umění v Praze jako profesor.

44

MACH, J. a kolektiv:c. d., s. 25.

26

Ve 20. a 30. letech 20. století byl podporován svým přítelem Jindřichem Walesem. Tento podnikatel vlastnil rozsáhlou sbírku Kupkových děl. Za svůj život uspořádal několik výstav a obdržel i mnohá ocenění za své dílo. Svou tvorbou se stal jedním ze zakladatelů abstraktního umění a díky své lásce k hudbě rozvinul ve výtvarném umění směr nazývaný orfismus.45 Mezi jeho nejznámější díla patří např. Horká a Studená chromatika, Dvoubarevná fuga a mnoho dalších. Většinu svého života strávil v Paříži na předměstí Puteaux, kde také 24. června 1957 umírá. Tento umělec se neodmyslitelně zapsal do historie výtvarného umění.

1. 2. 4. Dobruška v současnosti Dnes je Dobruška centrem celé oblasti, pod kterou spadá město Opočno a dalších 24 obcí, z nichž některé leží až na hranicích s Polskem. Tato správní oblast čítá okolo 20 000 obyvatel. Ve městě je zřízeno mnoho spolků, sdružení a klubů. Díky dlouholeté divadelní tradici se v Dobrušce nacházejí tři divadelní soubory. Město pořádá každoročně několik tradičních akcí, které probíhají většinou na náměstí. Je to například „Letní muzicírování“, „Majáles“, „Dobrušská svatodušská pouť“, „Svatováclavské slavnosti“ aj.

1. 3. Opočno 1. 3. 1. Opočno od nejstarších dob po současnost Děkan pražské kapituly Kosmas se ve XXIV. kapitole své druhé knihy kroniky, kterou sepsal v letech 1119–1122, zmiňuje o Opočně v souvislosti se sporem Vratislava II. (později král Vratislav I.) s jeho bratry o volbu nového pražského biskupa. Tento záznam je datován rokem 1068 a Opočno je zde zmiňováno jako hradiště (v latinském originálu oppidum Opocen). Hradiště bývala správními centry raného středověku až do 13. století, kdy se začaly budovat kamenné hrady a města. V historických záznamech můžeme název města najít v různých podobách: Opotčen, Opocen, Oppoczin, Oppoczno, a další. Název pochází ze slova opočný, což znamená opukový.46

45 46

MACH, J. a kolektiv: c. d., s. 21. RATHOUSKÝ, V., LIKOVSKÝ, ZBYNĚK : Opočno 1068 – 2000. Historie v datech, Výzkumný ústav pivovarský a sladařský, a. s., 2006, s. 7.

27

V roce 1359 bylo Opočno poprvé zmíněno jako městečko v souvislosti s jeho prvním známým majitelem Mutinou z Dobrušky, který posílal do Opočna faráře. K roku 1361 je v Opočně uváděn hrad a městský příkop. V roce 1376 se stal pánem Opočna vnuk Mutiny z Dobrušky Štěpán, zatímco jeho bratr si ponechal Dobrušku. Hrad byl v době husitských válek (1425) značně poškozen a osada, která ležela za hradebním příkopem taktéž. Obyvatelstvo se poté uchýlilo na bývalé první hradební nádvoří. Roku 1471 nocoval na opočenském hradě cestou na korunovaci do Prahy Vladislav II. Jagellonský. Při této příležitosti udělil městu Opočnu znak se znamením jeho tehdejších majitelů, pánů Valečovských z Valečova. Tím znamením bylo zlaté slunce s lidským obličejem.47 V roce 1495 koupil Opočno za 20 000 zlatých Mikuláš mladší Trčka z Lípy. Tak se stalo panství na 140 let vlastnictvím jednoho z nejvýznamnějších českých rodů. Spolu s Opočnem koupil i město Dobrušku a dalších 10 vsí. Své panství zanedlouho podstatně rozšířil koupí dalších vsí a městečka Třebechovic. Jeho osobní život bohužel nebyl příliš šťastný. V roce 1507 nechal svou druhou choť Kateřinu zaživa zazdít na hradě Veliši u Jičína za nevěru, zemřel v roce 1516 bez potomků, ale již v roce 1510 odkázal veškerý majetek vdově po svém strýci Johance z Březovic a jejím šesti synům. Mezi lety 1560–1569, za panování Viléma Trčky z Lípy, proběhly v Opočně rozsáhlé úpravy hradu v renesančním stylu. I hradní kaple svatého Ondřeje byla v roce 1567 přestavěna na kostel Nejsvětější Trojice. Vilém umírá ve svých 37 letech bez potomků a po jeho smrti se dostanou do sporu o Opočno dva rody – rod Trčků a rod Žerotínů. Panství odkázal již v roce 1566 své sestře Veronice, vdově po Karlovi ze Žerotína, ale ta zemřela bohužel již rok poté, tedy ještě dříve než Vilém, který zemřel roku 1569. Majetku se začala domáhat další větev Trčků z Lípy a tento spor ukončil až po mnoha letech sňatek Jaroslava Trčky s Johankou ze Žerotína (dcerou Veroniky) kolem roku 1581.48 Největšího majetku dosáhl rod Trčků z Lípy za panování Jana Rudolfa Trčky z Lípy a jeho manželky Marie Magdalény rozené z Lobkovic. Městečko se rozrůstalo, domy vznikaly na místě původních hradeb a tím se utvářelo nové uzavřené město. Ve 20. letech 17. století nakupovala rodina konfiskáty a stala se druhou nejbohatší v zemi po Valdštejnech. Ale po smrti Jana Rudolfa Trčky z Lípy

47 48

RATHOUSKÝ, V., LIKOVSKÝ, ZBYNĚK: c. d., s. 17. RATHOUSKÝ, V., LIKOVSKÝ, ZBYNĚK:c. d., s. 21.

28

v roce 1634 byl celý majetek zkonfiskován, jelikož jeho rodina stála za Albrechtem z Valdštejna v plánovaném spiknutí proti Habsburkům. Opočno tak po 140 letech změnilo svého majitele. Stali se jimi Rudolf a Jeroným Colloredo z Waldsee, kteří koupili Opočno za 51 456 rýnských zlatých.49 V rukou tohoto italského šlechtického rodu zůstalo panství až do druhé světové války. Po skončení třicetileté války (1648) pokračuje na Opočensku, tak jako i v jiných částech země, rekatolizace. Jejím viditelným projevem byla v té době stavba kláštera kapucínů (1674–77) s kostelem Narození Páně. Na konci devadesátých let 17. století postihl opočenský zámek rozsáhlý požár, po němž proběhly na zámku stavební úpravy v barokním stylu a byl opraven a rozšířen gotický kostel. V Opočně se na počátku 18. století organizují řemeslníci do cechů, po cechu ševcovském vzniká cech různých řemesel.50 Kníže Rudolf Colloredo zavedl v roce 1738 konání slavnostního procesí z celého panství do Vambeřic a Varty. Vycházelo se 30. června a 5. července se průvod vracel. Celé procesí bylo velmi okázalé a veškeré výlohy spojené s procesím platil kníže Colloredo. Další událostí v dějinách Opočna bylo spojení rodů Colloredo s Mansfeldy. Došlo k němu v roce 1771, kdy se František de Gundakar Colloredo oženil s Marií Isabellou z Mansfeldu, která byla jediným potomkem rodu. Roku 1789 povolil císař Josef II. spojení obou jmen rodů. Od tohoto okamžiku známe tento rod pod jménem Colloredo-Mannsfeld (ke zdvojení n došlo chybou písaře). Počátkem 18. století je v Opočně napočítáno a zapsáno celkem 232 domů. V červnu 1813 přijíždí na opočenský zámek ruský car Alexandr I. V době napoleonských válek se na zámku uskutečnilo několik schůzek předních představitelů Ruska, Pruska a Rakouska. Z těchto jednání vyplynulo, že se rakouský kancléř K. L. Metternich nejprve pokusí promluvit s Napoleonem a tlumočit mu požadavky Ruska a Pruska. Ale po neúspěchu se Rakousko rozhodlo připojit se k rusko‒pruské koalici a vypovědět Francii válku. Ta vyvrcholila v říjnu 1813 porážkou francouzské armády. Ve dvacátých letech 19. století byla postavena nová silnice z Opočna do Dobrušky, v roce 1838 byla zásluhou Dr. Františka Aloise Skuherského otevřena v Opočně nemocnice.51 V revolučním roce 1848 vznikla ve městě Národní garda. Od 1. března 1859 začal v Opočně působit okresní úřad, který měl do té doby sídlo v Dobrušce, ale 49

ŽIVOTSKÁ, J.: Opočno. Propagační tvorba Praha, 1992, nestr. PTÁČEK, J.: Dobruška a Opočno. Paseka, Praha‒Litomyšl, 2008, s. 20. 51 PTÁČEK, J.: c. d., s. 22. 50

29

pro nezájem měšťanů byl zrušen. Koncem 19. století zaznamenává Opočno rozvoj kulturního a společenského života. Vzniká mnoho spolků, jednot a besed. Jmenujme například Měšťanskou besedu s divadelním a pěveckým odborem (1863), tělocvičnou jednotu Sokol (1868), zábavní spolek Kolár (1880) Dívčí pěveckou jednotu Mlada (1882), Řemeslnicko-živnostenskou besedu (1893) a mnohé další. V roce 1875 bylo Opočno s ostatními městy propojeno železnicí a v roce 1908 zahájen provoz na místní dráze Opočno-Dobruška. Po první světové válce vznikla stavební družstva, jejichž cílem bylo postavení nových rodinných domků za podpory peněžních ústavů a ručení státu. Vznikají také nové sportovní organizace ‒ Orel (1921), Klub českých turistů (1923) a družina Old skautů (1923). Tehdejším majitelem zámku byl Josef II. ColloredoMansfeld. Ten také zpřístupnil omezenou část zámku veřejnosti (1922). Jelikož neměl vlastní děti, rozhodl se adoptovat čtyři syny svého mladšího bratra Jeronýma, tak získává Opočno v roce 1925 tehdy patnáctiletý Josef. Velkou událostí byla pro Opočno návštěva prvního prezidenta samostatného Československa Tomáše Garrigue Masaryka, který navštívil Opočno 13. července 1926. Za druhé světové války byl zámek zkonfiskován, jelikož rod Colloredo-Mansfeld se hlásil k české národnosti. Opočenskému panstvu byly k obývání vyhrazeny pouze některé místnosti. V současné době probíhá znovuotevřený soudní spor o restituční nároky na tento zámek.

1. 3. 2. Za památkami Opočna Zámek Dominantu města tvoří renesanční zámek, který byl vybudován Vilémem Trčkou z Lípy v 2. polovině 16. století.52 Vlastní zámecká budova tvoří jen východní část rozsáhlého stavebního komplexu. Koncem 16. století byla v blízkosti zámku založena obora, několik let poté byl postaven zámecký letohrádek a založena zámecká zahrada. Po požáru v roce 1690 byly na zámku provedeny barokní úpravy, které vedl významný architekt G. B. Alliprandi. Počátkem 20. století nechal Josef Colloredo-Mansfeld provést rozsáhlé úpravy vnitřních prostor zámku. Jak již bylo zmíněno, v dnešní době je zámek zpřístupněn pro veřejnost, ale stále probíhá soudní spor o vlastnictví tohoto krásného a historicky významného komplexu. 52

PTÁČEK, J.: c. d., s. 31.

30

Obrázek č. 7: Letecký snímek Opočna Součástí tohoto rozlehlého komplexu je velké množství historických budov a některé z nich čekají v současné době na svou rekonstrukci. Je to například budova, která byla bývalým úředním domem, dále pivovar, jízdárna, palmový skleník v zámecké zahradě, zámecký letohrádek, panská míčovna a další. Součástí komplexu je také děkanský kostel Nejsvětější Trojice. Mariánský (morový) sloup Tato dominanta Kupkova náměstí byla vytvořena italským sochařem Giovanim Battistou Bully roku 1718. Jeho součástí je korintský sloup s plastikou Panny Marie na vrcholu a kolem jsou rozmístněny nadživotní plastiky světců (Šebestián, František Xaverský, Roch, Karel Boromejský). Kapucínský klášter s kostelem Narození Páně Tento raně barokní soubor jednopatrových klášterních budov a kostela byl postaven v letech 1676–1678 italským architektem Bernardem Minellim. V letech 1671‒1673 byla ke kostelu připojena pozdně barokní kaple svatého Kříže. Poslední úpravy byly provedeny v roce 1886. Tento rok připomíná kamenná plastika na čelní fasádě.

31

1. 3. 3. Osobnosti, které se zapsaly do dějin Opočna František Alois Skuherský (*1794 - †1864) Tento lékař a mecenáš kulturního života se narodil v Opočně 12. března 1794. Zde navštěvoval základní školu, poté studoval na gymnáziu v Rychnově a lékařskou fakultu v Praze mohl navštěvovat jen díky finanční podpoře Rudolfa Colloredo-Mansfelda. V roce 1823 se vrací do Opočna jako knížecí lékař. Po epidemii cholery roku 1832 se rozhod zajistit pro občany Opočna nemocnici. Sháněl finanční prostředky různými způsoby, pořádal koncerty a divadelní představení ve prospěch stavby a sám věnoval peníze za léčení bohatých pacientů. Budova nové nemocnice byla dokončena v roce 1864 a v témže roce Skuherský 12. srpna umírá. Tento muž byl velice uznáván a 21. září 1884 mu byla na budově nemocnice odhalena pamětní deska. František Kupka Zřejmě nejznámějším rodákem tohoto města byl František Kupka, jehož život a dílo bylo zmíněno v souvislosti s městem Dobruška, kde vyrůstal. Luboš Sluka (*1928) Tento hudební skladatel se narodil 13. září 1928 v Opočně. Po studiu Gymnázia v Rychnově nad Kněžnou pracoval šest let v otcově knihtiskárně, která byla násilně zničena v roce 1950. Ve stejném roce byl přijat na pražskou konzervatoř, kde vystudoval dirigování, bicí nástroje a skladbu. V roce 1951 mu bylo znemožněno studium v Paříži (z politických důvodů). V roce 1959 absolvoval Akademii múzických umění v Praze v oborech skladba, kompozice a filmová a scénická hudba. V šedesátých letech pracoval jako hudební dramaturg v České televizi a později také jako šéfredaktor vydavatelství PANTON, ale v polovině 70. let byl z politických důvodů suspendován a propuštěn. V roce 1993 se stal předsedou Asociace hudebních umělců a vědců. Jeho dílo je velmi obsáhlé, převažuje tvorba komorní hudby, věnuje se i tvorbě pro děti, složil hudbu k osmdesáti pěti filmům, např. trilogie Pod jezevčí skálou, Na pytlácké stezce, Za trnkovým keřem, dále zkomponoval hudbu ke třem muzikálům a šesti televizním seriálům a mnoho dalších děl od hudby orchestrální až po populární.

32

1. 3. 4. Dnešní Opočno V tomto městě s 3 200 obyvateli funguje mnoho spolků a sdružení, které přispívají ke kulturnímu i sportovnímu rozvoji města. Jmenujme například malou dechovou hudbu Opočenku, která vznikla již v roce 1974, dvě loutková divadla, ochotnické divadlo Kodym, Opočenskou besedu, hokejový klub Opočno, Junák a další. V Opočně je podle tradice již od 17. století vždy první srpnový víkend pořádána pouť zvaná porcinkule. Název dostala podle místa zvaného Porciuncule nedaleko Assisi, spjatého se svatým Františkem z Assisi.

1. 4. Olešnice v Orlických horách 1. 4. 1. Olešnice v kronikách První písemná zmínka o této malé obci, ležící na hranicích s Polskem, pochází z 11. 6. 1354 a je uložena v archivu Pražského hradu. Tato osada, připomínaná také ve starém břevnovském urbáři z roku 1369, byla vybudována na obchodní stezce z východních Čech do Klodzka. Nejprve tuto osadu tvořilo jen pár budov ̶ noclehárna a později kovárna. Stezka přiváděla do Olešnice nejen obchodníky, ale i vojáky. Proto byla obec výrazně postižena válkami v historii naší vlasti. Ať už to byly války husitské, třicetiletá válka, války o Slezsko, napoleonské války i 2. světová válka. V době panování rodu Trčků z Lípy, kteří vlastnili celé panství opočenské a dobrušské s přilehlými obcemi, patřila i Olešnice od roku 1495 do jejich vlastnictví. V roce 1527 se stal majitelem Olešnice a Frymburku po vleklých sporech se svými bratry Zdeněk Trčka z Lípy. V roce 1607 byla Olešnice na přímluvu Jana Trčky z Lípy povýšena na městečko s udělením městského erbu ̶ rozpůlený štít se stříbrným kostelem na zeleném trávníku v levém modrém díle a s rakouským zemským znakem v díle pravém. Tento erb udělil městu císař Rudolf II. za věrné služby. V období třicetileté války stálo v Olešnici již 60 domů, žilo zde 287 obyvatel a nacházela se zde dokonce huť na výrobu železa (Hammerhof).53 V roce 1634 byl veškerý majetek Trčků z Lípy zkonfiskován a s ním i Olešnice. Celý majetek získala rodina Colloredů. Za války trpěla česká města rabováním a vypalováním. V roce 1639 53

LEMFELDOVÁ, J.: Historie městečka Olešnice. 1999, s. 5.

33

se švédský vojevůdce Branner zmocnil Hradce Králové a tím byl celý kraj včetně Olešnice vydán napospas nepřátelskému vojsku. Mnoho osob, zejména mužů bylo pobyto, vznikly obrovské škody na majetku, jen v Olešnici byly škody odhadnuty podle soupisu rychtáře Jiříka Hofmana na 1 084 zlatých. I v dalších letech války napadali Švédové města v kraji, v roce 1646 při tažení do Slezska přepadli opět Olešnici, ale lidé před nimi utekli do lesů. Na hranicích se jim postavila skupina ozbrojenců, které Švédové odrazili, ale jejich velitel padl. Na tomto místě je do dnešní doby zachován pískovcový kříž (v lese nad horskou chatou Číhačkou). Po válce uteklo mnoho lidí za hranice z důvodu násilné rekatolizace. Roku 1651 se prováděl soupis obyvatel na všech panstvích v Čechách, spolu s udáním náboženského vyznání. Obecním rychtářem byl tehdy v Olešnici Jiřík Hofman a seznam datovaný 2. května 1651 uvádí 281 obyvatel. Za panování hraběte Jeronýma Colloreda byl v Olešnici roku 1702 postaven nový kostel. Kolem roku 1700 byla založena tzv. rychetní kniha, v té době byl rychtářem Daniel Jeroným Stonner a kniha byla od roku 1704 psána německy. V roce 1706 byly Olešnici na žádost hraběte Jeronýma Colloreda u císaře Leopolda I. povoleny dva výroční trhy - ve svátek svatého Filipa a Jakuba a ve svátek svaté Máří Magdaleny.54 Hrabě Colloredo vyhověl žádosti podané roku 1718 rychtářem Stonnerem, aby byly Olešnici věnovány bicí hodiny a dva hodinové bicí zvony. Hodiny opravil olešnický hodinář A. Obst a za odměnu 20 zlatých se zavázal, že je bude po dobu jednoho roku udržovat v chodu. Na počátku 18. století byla sepsána smlouva s olešnickým ponocným, jehož odměnou bylo 14 zlatých ročně. Jeho prací bylo odtroubit a odzpívat celou hodinu a ještě obejít předem smluvenou trasu. Podle zápisu v rychetní knize se v roce 1707 začala na náměstí stavět hospoda – Rathaus, což v překladu vlastně znamená radnice. Od roku 1715 vznikaly cechy, ve kterých se sdružovali živnostníci a řemeslníci. V Olešnici (v rychetských knihách německy psáno Wolleschnitzi) byly také zakládány cechy a zápis z 31. března 1717 uvádí tento seznam cechů: cech mlynářů a pekařů, obuvníků a tkalců. Ostatní řemesla spadala pod jinde založené cechy nebo žádný cech v té době neměla. V horní části Olešnice se lámal, mlel a pálil vápenec, v dolní části města se vyráběly hřebíky, pilníky a pánve. V rychetských knihách se dokonce nalézají záznamy, ze kterých je

54

LEMFELDOVÁ, J.: Historie městečka Olešnice. 1999, s. 11.

34

patrno, že se zboží vyráběné olešnickými řemeslníky prodávalo i za hranicemi (v tomto případě dřevěné lžíce). Oskar Migula, který přišel do Olešnice z Pruska jako mnoho dalších obyvatel tohoto městečka, založil se svou ženou Františkou Notigovou z Olešnice akciovou společnost a postavili nedaleko náměstí pivovar, který byl otevřen 31. ledna 1869. V roce 1902 postavil ještě hostinec s tanečním sálem zvaný „V Zeleném údolí“. Pivo se zde vařilo do roku 1945, kdy se stal majetkem Fondu národní obnovy. V roce 1878 byl v Olešnici zřízen c. k. poštovní úřad a o sedm let později i četnická stanice. Poštmistři roznášeli dopisy denně (i ve svátky), vycházeli ráno v šest na Nový Hrádek, Mezilesí a Slavoňov a odpoledne kolem páté hodiny se vraceli zpět. Z hlediska dnešní doby musela být tato práce velice fyzicky náročná. Od roku 1902 se začala pošta vozit povozem.

Obrázek č. 8: Dobová fotografie – Olešnice v Orlických horách Pro spojení této obce se světem byla důležitá dostavba železnice v polském Levíně v roce 1902, protože se odtud dováželo uhlí a zpět se vyváželo dřevo. V této době byla také vystavěna silnice z Olešnice, podél Olešenky s odbočkou na Sněžné, která umožnila lepší automobilovou dopravu pro olešnické živnostníky a později i pro obyvatele, pro něž začal v roce 1921 jezdit autobus z Nového Města nad Metují, ale jen do okupace v roce 1938. Přes silnici V Zeleném údolí na spodním okraji Olešnice byla závora, u které říšskoněmečtí četníci kontrolovali pocestné. Poněmčeným

35

územím projížděl za okupace autobus z Levína přes Olešnici, Deštné a podél hranic až do města Králíky a zpět. Podle sčítání v roce 1921 bylo v obci 132 domů a 1579 obyvatel (332 Čechů, 1213 Němců a 34 cizozemců). Na počátku 2. světové války odešlo z Olešnice 50 českých rodin a v roce 1939 zůstalo v Olešnici 1280 obyvatel. Na konci druhé světové války mohli Olešničtí celou noc z 9. na 10. května pozorovat celé ustupující německé vojsko. Lidé se báli, aby je v noci v domě nenavštívili potulující se němečtí vojáci. Situace se vylepšila až 12. května, kdy začala ruská armáda prohledávat okolní lesy a hledat poslední německé vojáky. Po válce bylo z Olešnice odsunuto 803 osob. Odsun Němců probíhal v několika etapách a rodiny si s sebou mohly vzít pouze zavazadlo do 25 kg váhy. Dlouhý čas se poválce vedl spor o sídlo okresu, Olešničtí chtěli sídlo ponechat v Novém Městě nad Metují, ale jejich přání nebylo vyhověno a v roce 1949 je sídlo ONV zřízeno v Dobrušce. V roce 1951 byla zastavena veškerá práce v tkalcovně v dolní Olešnici. 30. května 1953 byla vyhlášena měnová reforma, kdy stát vyplácel za 100 Kč starých je 2 Kč nové, v Olešnici si lidé vyměnili téměř 4 000 000 Kč. Lidé přišli o mnoho peněz, někteří o téměř všechny své úspory na stáří (zejména živnostníci). V tomto roce byl v Olešnici zřízen závod Velodružstvo, kde se vyráběly kovové součástky ke kolům a dvoukolové vozíky. V roce 1954 byl v Olešnici založen divadelní soubor Jirásek. Prvním představením tohoto souboru byla Moliérova hra „Jeho milost pan měšťák“. V roce 1958 měla Olešnice 580 obyvatel. V noci 20. a 21. srpna 1968 projížděly Olešnicí dlouhé kolony aut od polského Levína. Ruské vojsko začalo obsazovat Československo pod záminkou ochrany. Lidé posílali vojsko špatným směrem k druhému hraničnímu přechodu zpět do Polska. Ale tento obranný manévr ničemu nepomohl a Československo se na dlouhé roky ocitlo pod „ochranou“ ruských vojsk.

36

Obrázek č. 9: Kostel svaté Máří Magdaleny

1. 4. 2. Stopy minulosti Kostel svaté Máří Magdaleny První zmínka o tomto kostele pochází z roku 1350, kdy byl vypracován seznam kostelů na žádost prvního pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic. Patrony kostela byli páni z Frymburku, což je zapsáno právě v nejstarší písemné zprávě. Ve spisech z 15. století nalezneme informaci, že kostel byl zničen za husitských válek. Dále se v rychetní knize píše o starém dřevěném prohnilém kostelíku, jenž byl v roce 1705 nahradil nový kamenný kostel, který byl ještě téhož roku vysvěcen. Stavbu prováděl Kašpar Klinkert z Bystřice, což hlásá zápis na boční straně kostela. 21. října 1861 vypukl v Olešnici požár, jenž zničil vnitřní vybavení, střechu i zvony se roztavily. Při tomto požáru shořelo 32 domů. O rok později se začal opravovat z milodarů, zakoupily se nové varhany i zvony. Farní budova Tato původně dřevěná budova byla přestavěna v roce 1832, aby mohla sloužit jako nová farní budova. K těmto účelům sloužila dříve kamenná stavba přímo pod kostelem. Stavební náklady hradil kníže Colloredo-Mansfeld a při této příležitosti byly opraveny i kamenné schody ke kostelu.

37

Radnice – Rathaus V roce 1707–1709 byla na náměstí postavena hlavní budova – Rathaus. Hrabě Colloredo nařídil, aby se všechny budovy, které se v té době nacházely na náměstí, odklidily a uvolnily místo trhům. V této budově sídlil soud s rychtou a od roku 1938 zde byl umístěn „Gemeindeamt“.55 Školství v Olešnici První škola byla otevřena kolem roku 1700 v domě na náměstí (dnešní obecní úřad) a postačovala pouze jedna učebna. S přibývajícím počtem obyvatel vzrostla i potřeba nové budovy, která byla zakoupena na náměstí a otevřena v roce 1789, v dalším roce navštěvovalo školu již 180 žáků a v roce 1820 to bylo již 265 žáků. Tato budova ale v roce 1861 vyhořela, stejně jako ostatní budovy na náměstí, ale nová škola nemohla být z finančních důvodů postavena. Proto si obec pronajala domy, ve kterých vznikly provizorní třídy. V roce 1864 byl vydán nový školský zákon, podle něhož se obce musí postarat o budovu a personál školy. Základní kámen nové školy byl položen 2. července 1868, stavba trvala dva roky a novou budovu slavnostně otevřeli 21. září 1870. Po nařízení povinné školní docházky (14. května 1869) byli rodiče nuceni posílat své děti do školy. Počet dětí ve třídě nesměl přesahovat číslo osmdesát. Počátkem školního roku 1883–1884 stoupl počet žáků v olešnické škole na 449, a proto se muselo učit již v pěti třídách. Pro děti z horní Olešnice, které chodily do školy 4 km, se otevřela „zimní škola“, ve které se vyučovalo tři dny v týdnu. Zemská školní rada vydala v roce 1896 výnos, aby se v Olešnici zřídila chlapecká měšťanská škola, spojená s obecní školou. Stará budova byla nedostačující, proto se musela postavit budova nová. Pozemek věnoval majitel tkalcovny Adolf Soumar. Základní kámen byl položen 5. května 1905 a v září 1906 již byla otevřena. Od roku 1912 mohly školu navštěvovat i dívky. První světová válka neměla dobrý vliv na rozvoj škol, učitelé museli narukovat, slábl počet žáků a po skončení války byla pro rok 1919 - 1920 otevřena česká menšinová škola, kde zbyly jen tři třídy (na náměstí). Ale počet dětí se za několik let začal opět zvyšovat a bylo rozhodnuto o postavení nové české školy. 20. června 1924 byl položen základní kámen a v září 1925 byla slavnostně otevřena, včetně školky. Ve škole bylo zřízeno i jeviště. Vyučování zde bylo ukončeno v červnu 1938 a v říjnu téhož roku vše obsazují 55

LEMFELDOVÁ, J.: Historie městečka Olešnice. 1999, s. 32.

38

Němci. Z české školy byl odstraněn znak České republiky a vznikla německá Volksschule. Do budovy školy na náměstí se nastěhoval „Gemeindeamt“ – úřad, který sídlil v Rathausu (č. p. 1). Němečtí učitelé již od 30. let prosazovali nacismus. Po válce se začalo vše vracet do normálu. Obecná škola měla 49 žáků a měšťanská škola 43, vyučovalo se v budově německé měšťanské školy, která byla převzata ve velmi špatném stavu. Žáků však stále ubývalo a v roce 1954 byly všechny třídy přestěhovány do jedné budovy, kde bylo celkem 96 žáků. V této budově sídlí tato malotřídní škola dodnes. V přízemí je umístěna mateřská škola a školní kuchyně s jídelnou.

1. 4. 3. Významní obyvatelé obce Olešnice v Orlických horách Josef Utz (*1896 – †1944) Josef Utz se narodil 29. září 1896. V dětství stával v blízkosti jejich domu mlýn, který byl v roce 1910 přestaven na elektrárnu. Mladého Josefa přímo okouzlily stroje, které vyráběly energii, a zjistil, že by mohl energii využít i jinak než na svícení. Ještě před první světovou válkou si pořídil do domu rodičů dva tkalcovské stavy, poháněné elektrickou energií.

Obrázek č. 10: Utzův mechanický betlém Ve třicátých letech se oženil a společně s manželkou koupili dům, ve kterém zřídili tkalcovnu. V této době začíná tvořit svůj mechanický betlém, jehož půdorys měřil téměř pětkrát dva metry. Při své práci byl velice precizní, jeho „daráci“ skutečně kráčejí, což

39

znamená, že se nepohybují strnule po páse, ale hýbou také svými končetinami. Aby se tak mohlo stát, stojí každá figura na samostatném čtyřkolovém vozíku. Bohužel mu nebylo souzeno své krásné dílo dokončit. V roce 1944 umírá poté, co byl smrtelně zasažen špalkem, který právě řezal na pile. Betlém byl po válce převezen do muzea v Rychnově nad Kněžnou a v depozitáři muzea byl uložen až do roku 2 000, kdy se navrátil do místa svého vzniku a zpřístupnil veřejnosti. Františka Semeráková (*1891 - †1971) Narodila se jako Františka Jirásková v Malé Čermné.56 Vyučila se tovární tkadlenou a v Červeném Kostelci se seznámila se svým manželem Josefem Semerákem. Ve 30. letech koupili manželé Semerákovi v Olešnici zděný dům. Paní Semeráková vkládala všechny své zážitky z dětství a mládí do básní, které byly vydány v roce 1950. První díl se jmenoval Tkalcovské srdce a druhý Sousedské kolo. Kniha se jmenovala Slunečný den a obsahovala celkem 66 básní. Milovala přírodu, opěvovala krásnou horskou krajinu, psala povídky (V zeleném údolíčku, Pekařské díže aj.) a články do novin. 17. května 1971 zemřela ve věku 80 let.

1. 4. 4. Jak se žije v dnešní Olešnici V současné době má tato obec 470 obyvatel, ale navštěvují ji v hojném počtu turisté, kteří si tuto oblast oblíbili. Pro rozvoj zimních sportů je v Olešnici udržováno několik běžkařských tratí a pro veřejnost jsou v zimní sezoně otevřeny čtyři lyžařské vleky. V létě je tato obec oblíbeným cílem cyklistů i turistů, kteří mohou využít otevřený přechod do Polska i pro motoristy. V loňském roce bylo v nových prostorách otevřeno muzeum a za návštěvu určitě stojí také Utzův mechanický betlém, který je umístěn v budově obecního úřadu.

56

LEMFELDOVÁ, J.: Historie městečka Olešnice. 1999, s. 86.

40

1. 5. Častolovice 1. 5. 1. Častolovice od první písemné zmínky Městečko dostalo název po svém zakladateli – Častolovi z rodu Hronovů. Toto jméno bylo ve své době poměrně oblíbené. Podle některých pramenů postavili páni z Častolovic z rodu Drslaviců gotickou tvrz koncem 13. století. V roce 1342 povolil Jan Lucemburský proměnit Častolovice na městečko na základě prosby Půty z Častolovic.57 V listině z 29. června 1345 slibuje markrabě Karel (král Karel IV.) Půtovi z Častolovic za spolupráci v boji proti polskému králi uhrazení škod a nákladů s bojem spojených. V roce 1355 učinil Půtu z Častolovic purkrabím na hradě Potštejn a Václavem IV. byl jmenován v roce 1384 hejtmanem lucemburského knížectví. Rodový majetek rozšířil o Borohrádek, Týniště, Náchod, Chlumec u Bydžova a další. Rod pánů z Častolovic vymřel po meči v roce 1435 (posledním pánem byl Půta nejmladší – vnuk Půty z Častolovic). Po krátké vládě Krušinů z Lichtenburka prodal Vilém Krušina roku 1454 veškerý majetek Jiřímu z Poděbrad, který ho připojil k litickému panství. V roce 1495 koupil celé panství Vilém z Pernštejna. Od té doby jsou Častolovice připojeny k potštejnskému panství. Vilém patřil za svého života k nejbohatším pánům v Čechách. Poté, co vnuk Viléma Jaroslav z Pernštejna musel državy svého rodu postupně rozprodat, protože vedl velice nákladný život a dostal se do velkých dluhů, odkoupil častolovické panství rýnský falckrabě Arnošt. Ten ho ale hned následujícího roku prodal Jindřichovi z Regeru. V roce 1559 jsou Častolovice v historických dokumentech popisovány jako tvrz pustá Cziastolowitze. Jindřich si na břehu říčky Bahnice postavil nevelký zámek. V roce 1577 patřil zámek po krátkou dobu Rudolfu II. (Častolovice byly tzv. panstvím komorním), který ho 19. dubna 1577 prodal pánům z Oppersdorfu. Za panování Fridricha z Oppersdorfu byl zámek přestavěn v renesančním stylu, aby mohl reprezentovat svého šlechtického vlastníka v dobových poměrech. Po bitvě na Bílé hoře dochází i zde k násilné rekatolizaci, zejména od roku 1627, kdy byly zřízeny protireformační komise pro jednotlivé kraje. V zimě roku 1628 došlo ke vzpouře sedláků, kteří se postavili proti rekatolizaci, ale toto povstání bylo krvavě potlačeno (5 000 sedláků bylo zabito) a ti, kteří se vrátili, museli zdlouhavě žádat o navrácení svých statků. Většina obyvatel pak ve strachu přijala katolickou víru.

57

VÁCLAVÍK, J.: Častolovice. Městys Častolovice, 2008, s. 59.

41

Za panování Jana Václava Ignáce z Oppersdorfu byl u řeky roku 1647 postaven špitál s kaplí svatého Václava a Panny Marie Loretánské. Za pánů z Oppersdorfu byl v Častolovicích postaven pivovar a panský dům, ale rod se dostává koncem 17. století do finančních potíží a veškerý svůj majetek prodává. Koncem roku 1694 koupil toto panství nejvyšší pražský purkrabí Oldřich Adolf Vratislav hrabě ze Šternberka. Zámek Častolovice zůstal až do dnešní doby ve vlastnictví tohoto starého panského rodu. Pro české vlastenectví měl velký význam další člen rodu Šternberků, František Josef Šternberk-Manderscheid (své rodové jméno rozšířil díky matce Augustě hraběnce z Manderscheidu).58 Podporoval vědu a umění, dostal se do popředí české vlastenecké šlechty a spolu se svým příbuzným Kašparem Mariou ze Šternberka patřil k zakladatelům Vlasteneckého (Národního) muzea, kterému věnoval v roce 1818 numismatickou sbírku. Jeho přítelem byl Josef Dobrovský a svým archivářem jmenoval dalšího obrozence ̶ Františka Palackého. Dalším počinem v historii Častolovic bylo založení divadelního spolku Klicpera v roce 1872. První představení se odehrála po místních hostincích a na počátku 20. století se divadlo přesunulo do hostince U Lva, kde vznikl k těmto účelům nevelký sál. Další důležitou událostí v dějinách Častolovic bylo zahájení provozu železnice. Stalo se tak 26. října 1893 a dráha vedla z Častolovic do Solnice přes Rychnov nad Kněžnou. V dalších letech představovaly pro železnici velký problém povodně. Řeka Knězna každoročně ohrožovala provoz dráhy z důvodu podemletí mostů. Situace se vylepšila až po regulaci toku řeky v roce 1932.59 V prvním desetiletí 20. století došlo k rozsáhlé přestavbě častolovického zámku. Tuto rekonstrukci provedl Leopold Albert Maria Jindřich Karel Boromejský. V první řadě se jednalo zejména o rozšíření obytných prostor a od této doby se již podoba zámku nezměnila. Významnou událostí byla také návštěva T. G. Masaryka 13. července 1926, Častolovice pak navštívil ještě jednou 23. června 1929. V důsledku přihlášení se k české národnosti před druhou světovou válkou byl majetek rodu Šternberků v roce 1941 zabrán, po válce na pouhé 3 roky navrácen

58 59

VÁCLAVÍK, J.: Častolovice. Městys Častolovice, 2008, s. 82. VÁCLAVÍK, J.: Častolovice. Městys Častolovice, 2008, s. 280.

42

a v roce 1948 opět zabaven. V roce 1992 byl zámek v restitučním řízení navrácen dědičce rodu Dianě Sternberkové.

Obrázek č. 11: Zámek Častolovice

1. 5. 2. Historická architektura Častolovic Zámek Nejvýznamnější památkou je jistě zámek. Jak již bylo zmíněno první panské sídlo na místě dnešního zámku si nechal postavit Jindřich z Regeru a tato původní obdélníková budova byla s nevelkými úpravami pojata jako součást pozdější stavby. Jeho historie i současnost byla popsána již v bodě 1. 5. 1. . Snad jen ke konečné podobě zámku z roku 1910.60 Tyto úpravy provedl vídeňský architekt Hubert Walcher z Moltheimu za spolupráce Leopolda Beera. Hospodářská část byla zvýšena o druhé patro a celá podoba zámku přizpůsobena podobě zámku v 17. století. V současnosti, po restituci, byl zámek paní hraběnkou Dianou Sternberkovou opraven, zámecká zahrada upravena a v parku založena obora s bílými daňky. Část zámeckých prostor i s rozlehlým zámeckým parkem jsou v současné době otevřeny pro veřejnost. Kostel svatého Víta Tato barokní stavba, která byla dokončena v roce 1775, nahradila původní kostel, ze kterého se dochovala cínová křtitelnice s nápisem: „Tato křtitelnice udělána jest do městečka Častolovic za kněze Jana Hradeckého od Jana Bassti konváře v městě 60

VÁCLAVÍK, J.:c. d., s. 58.

43

Hradci 1571“. Ve sklepích jsou zachovány hrobky Půtů a Oppersdorfů. V levé zdi od hlavního vchodu je zasazena deska z bílého mramoru se znakem Oppersdorfů. Kostel neměl do roku 1794 varhany, protože finanční prostředky pro jejich zakoupení nebyly dostačující. Proto byl o podporu požádán hrabě Christian Šternberk, který dodal zbývající finance. Varhany vyrobil Jan Jiří Španěl z Rokytnice v Orlických horách a strávil jejich výrobou jeden a půl roku.

1. 5. 3. Kdo v Častolovicích pobýval Bohuslav Balbín (*1621 - †1688) Narodil se 3. 12. 1621 v Hradci Králové jako sedmé dítě. Zajímavostí je, že jeho kmotrem byl Albrecht z Valdštejna. Po smrti otce byla rodina nucena prodat dům a přijala nabídku pana Otty z Oppensdorfu a odešla do Častolovic. Již jako malý se zabýval četbou Hájkovy kroniky české. Studoval u jezuitů a v září 1638 složil Balbín první řeholní sliby. Na konci studia dostal diplom magistra filozofie. Ve svých dvaceti sedmi letech v roce 1648 se účastnil obrany Karlova mostu proti Švédům. V dalším roce je Balbín vysvěcen na kněze a odešel do východních Čech, kde působil jako misionář. Po několikaleté dráze učitele v jižních Čechách odešel do Klatov, zde se věnoval své vědecké práci. Jeho první odborná kniha pojednává o životě Arnošta z Pardubic (Vita Arnesti). Jedno z jeho dalších děl „Výtah z českých dějin“ bylo zakázáno, protože některé části upírají dědická práva Habsburkům, a právě za tento počin byl poslán do vyhnanství do Klatov. Zde vzniká také jeho nejznámější dílo – Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště pak českého, která byla, pro svou kritiku a odvážnost, vydána až v roce 1775. Psal také divadelní hry, v tehdejší době byl znám svým rozsáhlým triptychem o mariánských poutních místech, který je doplněn regionální historií jednotlivých poutních míst, popsaných v knihách (Varta, Tuřany, Svatá Hora u Příbrami). Zemřel 28. listopadu 1688 v Praze. Antonín Hudeček (*1872 - †1941) Tento významný český malíř se narodil 14. ledna 1872 v Loucké u Ředhoště. V roce 1887 nastoupil ke studiu na pražské Akademii výtvarných umění. V roce 1891 odjel do Mnichova, kde studoval figurální malbu na soukromé škole. Další dva roky studoval

44

na Mnichovské akademii a poté se opět vrátil do Prahy, kde měl svůj první ateliér. V roce 1897 se připojil ke skupině „krajinářů“ pod vedením J. Mařáka (Antonín Slavíček, Jaroslav Panuška, Josef Ullmann, Alois Kalvoda, Jan Honsa a další). Tito malíři zajížděli do okolí Okoře, kde čerpali náměty pro své obrazy. V pozdějších letech sháněl inspiraci na různých místech naší vlasti i v zahraničí. Některé olejomalby vznikaly po jeho pobytu na Sicílii, mořské motivy načerpal i při svém ročním pobytu na Rujáně, za alpskými motivy velehor putoval do Solnohradska ke svým přátelům, manželům Vorlovým. Jeho první samostatná výstava se konala v Berlíně v roce 1912. Poté odcestoval opět k manželům Vorlovým a po roce 1918 odjel na Slovensko do Tater. Na další velké výstavě v Obecním domě u příležitosti jeho padesátin v roce 1922 bylo vystaveno 158 obrazů a skic. Tato výstava sklidila velký úspěch u kritiků i návštěvníků. Roku 1927 zakoupil v Častolovicích vilku u řeky, kde trávil pravidelně vždy několik měsíců v roce. Celoročně u něho bydlela tehdy již ovdovělá paní Vorlová se svým přítelem, sochařem Ladislavem Benešem. 28. září 1930 byl jmenován řádným členem České akademie věd a umění a obdržel 1. cenu této akademie. Zemřel 11. srpna 1941 a byl pochován na častolovickém hřbitově.

1. 5. 4. Městys Častolovice v současnosti Tento městys má 1860 obyvatel. V obci působí několik spolků - např. TJ Sokol Častolovice, Sbor dobrovolných hasičů, Spolek přátel Častolovic a jiné. Město má i svou základní a mateřskou školu. V budově úřadu je umístěna galerie se stálou expozicí obrazů Antonína Hudečka a jeho syna Jiřího Hudečka. Hlavním turistickým cílem je zámek se svým krásným parkem, který je vhodný pro chvíle odpočinku.

45

2. Regionální historie v Rámcovém vzdělávacím programu 2. 1. Rámcový vzdělávací program Rámcový vzdělávací program vznikl na základě nového pojetí školské politiky, které je definováno v Národním programu rozvoje vzdělávání v ČR, tzv. Bílé knize. S použitím těchto státních dokumentů si školy vytvářejí svůj školní vzdělávací program. RVP i Bílá kniha jsou dokumenty veřejné, přístupné jak pro pedagogy, tak pro laickou veřejnost. Rámcový vzdělávací program vymezuje závazné vzdělávací obsahy a očekávané výstupy pro jednotlivé etapy vzdělávání. Dá se tedy říci, že RVP představuje jakousi předlohu pro realizaci školních vzdělávacích programů (ŠVP), které si tvoří každá škola sama. Hlavním cílem současného vzdělávání je poskytnout žákovi spolehlivý základ všeobecného vzdělání, zaměřený zejména na praktický život. Dalším důležitým cílem je rozvoj klíčových kompetencí. Tyto kompetence představují vědomosti, dovednosti, schopnosti, hodnoty a postoje důležité pro uplatnění každého jedince ve společnosti a jeho osobní rozvoj. Tyto kompetence nestojí ve vyučování izolovaně, naopak se navzájem různými způsoby prolínají a jejich osvojování je složitý dlouhodobý proces, který provází člověka celým jeho životem.61 Smyslem je vybavit žáky pro ně dosažitelným souborem klíčových kompetencí a připravit je tak na další život. V základním vzdělávání rozlišujeme tyto klíčové kompetence:

61



Kompetence k učení



Kompetence k řešení problému



Kompetence komunikativní



Kompetence sociální a personální



Kompetence občanské



Kompetence pracovní

Kolektiv autorů: Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. VÚP, Praha, 2005, s. 12.

46

2. 1. 1. Vzdělávací oblasti Vzdělávání v základních školách je podle RVP ZV rozděleno do těchto devíti vzdělávacích oblastí: 

Jazyk a jazyková komunikace (Český jazyk a literatura, Cizí jazyk)



Matematika a její aplikace (Matematika a její aplikace)



Informační a komunikační technologie (Informační a komunikační technologie)



Člověk a jeho svět (Člověk a jeho svět)



Člověk a jeho společnost (Dějepis, Výchova k občanství)



Člověk a příroda (Fyzika, Chemie ,Přírodopis, Zeměpis)



Umění a kultura (Hudební výchova, Výtvarná výchova)



Člověk a zdraví (Výchova ke zdraví, Tělesná výchova)



Člověk a svět práce (Člověk a svět práce)

Každá oblast je blíže specifikována vzdělávacím obsahem, který popisuje očekávané výstupy a učivo jednotlivých oblastí. Vzdělávací obsah jednotlivých okruhů si škola rozdělí do vyučovacích předmětů a rozpracuje je ve svém ŠVP, popřípadě doplní podle potřeb žáků. Poté je ŠVP pro školu závazný. Na prvním stupni je učivo rozděleno do prvního období (1. až 3. ročník) a druhého období (4. a 5. ročník).

2. 1. 2. Vlastivěda v Rámcovém vzdělávacím programu Vlastivědné učivo spadá v Rámcovém vzdělávacím programu do vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět. Tato vzdělávací oblast je jako jediná koncipovaná jen pro 1. stupeň základního vzdělávání. Spektrum vzdělávacího obsahu této oblasti je velice široké, zabývá se rodinou, společností, vlastí, člověkem, jeho zdravím, přírodou, kulturou, technikou a dalšími tématy. Žák poznává sebe, své okolí, vnímá společenské vztahy, seznamuje se s minulostí, snaží se pochopit současný způsob života, poznává rozmanitost přírody a zjišťuje, jak ji může sám chránit pro budoucnost.

47

Vzdělávací obsah vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět je členěn do pěti tematických okruhů: 

Místo, kde žijeme



Lidé kolem nás



Lidé a čas



Rozmanitost přírody



Člověk a jeho zdraví

Vlastivěda je zastoupena ve třech z těchto pěti tematických okruhů. Prvním z nich je Místo, kde žijeme. Žák zde určuje polohu svého bydliště, orientuje se podle světových stran, vyhledává v mapách jednoduché údaje, vyhledává typické regionální znaky, zprostředkuje ostatním své zážitky z cest, porovnává způsob života v naší vlasti a v jiných zemích, rozlišuje symboly státu a orgány státní moci. Lidé kolem nás je dalším z těchto okruhů. Žák využívá vlastních zkušeností k vyvození společenských pravidel, rozpozná chování a jednání, která porušují základní lidská práva a demokratické principy, rozlišuje základní rozdíly mezi jednotlivci, obhajuje si své názory, ale umí si přiznat i svůj omyl, komunikuje se svými spolužáky, umí používat peníze a zabývá se i zlepšením životního prostředí ve svém okolí. V tematickém okruhu Lidé a čas se žák učí zorientovat v čase a dějích, jak již název sám napovídá. Poznávají, jak postupují události v čase, jak se čas měří a jak se věci vyvíjejí. Seznamuje se také s událostmi v rodině, obci i regionu a postupuje k nejdůležitějším mezníkům v dějinách naší země. Smyslem je vyvolat u žáků zájem o minulost, o kulturní bohatství regionu i celé země. Podstatou je vést žáky k samostatnosti ve vyhledávání a získávání zdrojů informací, jak od členů své rodiny, tak i od lidí ve svém nejbližším okolí.

48

2. 1. 3. Regionální historie ve vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět Zastoupení historie regionu v tematických okruzích vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět Tematick

Očekávané výstupy pro 2. období

ý okruh

Učivo - obec (město),

Místo, kde žijeme

Žák vyhledá typické regionální zvláštnosti přírody,

místní krajina – její

osídlení, kultury a jednoduše posoudí jejich

části, minulost a

historický a kulturní význam.

současnost obce, význačné budovy

Žák:

- současnost a

- pracuje s časovými údaji, využívá archivů, minulost v našem knihoven, sbírek muzeí a galerií jako informačních životě – proměny zdrojů pro pochopení minulosti; zdůvodní základní způsobu života, význam chráněných částí přírody, nemovitých i bydlení Lidé

a

čas

movitých kulturních památek, rozeznává současné - regionální a minulé a orientuje se v hlavních reáliích minulosti památky a současnosti naší vlasti s využitím regionálních - báje, mýty, specifik,

pověsti – minulost

- srovnává a hodnotí na vybraných ukázkách kraje a předků způsob života a práce předků na našem území v - orientace v čase a minulosti a současnosti s využitím regionálních časový řád specifik.

Tabulka 162

Kolektiv autorů: Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. VÚP, Praha, 2005, s. 38,39. 62

49

3. Projektová výuka 3. 1. Historie projektové výuky Již v 17. a 18. století se setkáváme s jistým druhem této výuky ve Francii a Itálii, kde závěrečná zkouška na některých školách obsahovala i projekt. Hlavní myšlenkou bylo propojení teorie a praxe a díky dobré zkušenosti s těmito projekty zapříčinily jejich rozšíření na všechny typy vysokých škol v Evropě. V souvislosti s touto metodou bychom v 17. století měli zmínit i názory významného českého pedagoga Jana Amose Komenského. Vždyť ve svém díle vyzdvihuje osobnost dítěte, upozorňuje na vnitřní potenciál dítěte, který je potřeba rozvíjet. V 18. a 19. století byly vysloveny určité myšlenky, které bychom mohli také považovat za součást projektové výuky. V 18. století stoupl zájem o výchovu člověka, proto je také nazýváno století „pedagogické“. U mnoha myslitelů této doby pozorujeme kořeny projektové metody. Například J. J. Rousseau vyzdvihuje ve svých myšlenkách snahu o samostatnou aktivitu dítěte a jeho osobní zkušenost z kontaktu s okolím, dítě má vlastním pozorováním dojít k poznání.63 Mezi dalšími bychom mohli jmenovat názory J. H. Pestalozziho, F. W. A. Fröbela nebo C. Freineta, kteří ve svých dílech zdůrazňují osobnost dítěte, jeho celkový rozvoj, samostatnost a využití vnitřního potenciálu. Koncem 19. a začátkem 20. století se zejména na území USA rozšířilo reformní pedagogické hnutí, tzv. pragmatická pedagogika. Vzdělávání je podle ní nástrojem řešení problémů, základními pojmy jsou zkušenost a experiment. Dítě bychom podle této filozofie měli vnímat jako „celé“ dítě, a proto bychom neměli opomíjet žádnou stránku jeho osobnosti a podporovat jeho aktivitu. Učitel je zde považován za jakéhosi průvodce dětí. Hlavními představiteli pragmatické pedagogiky byli John Dewey a William Heard Kilpatrick. Podle Deweye je velice důležité, aby škola byla pro žáka místem, kde se učí životem a poskytovala mu zkušenost.64 Jednu z prvních experimentálních škol založil v Chicagu. Ve školách uplatňuje především zásadu učení činností.65 Podle Deweye je velice důležité, aby škola byla pro žáka místem, kde se učí životem a poskytovala mu KRATOCHVÍLOVÁ, J.:Teorie a praxe projektové výuky. Brno, 2006, s. 24 – 25. KRATOCHVÍLOVÁ, J.: c. d., s. 27. 65 SINGULE, F.: Americká Pragmatická pedagogika. Praha, SPN, 1991, s. 30. 63

64

50

zkušenost.66 Používal frázi „learning by doing“, což by měl být základ učení. Žák by měl být ve výuce aktivní, při řešení problémů klade důraz na problémy, které jsou skutečnými problémy žáka, takzvané problémy pravé a přirozené. V problémové situaci se žák orientuje experimentováním a ověřováním různých hypotéz. Taktéž jeho žák William Heard Kilpatric prosazoval aktivizující vyučovací metody. Zasloužil se především o to, aby se metoda založená na řešení problémů – tzv. projektová metoda dostala do škol. Kilpatrick zdůrazňuje odpovědnost žáka za své výsledky, což vede k rozvoji jeho osobnosti. Žák si vytvoří vlastní plán, díky kterému směřuje k cíli. Kilpatrick také navrhl schéma projektu: stanovení cíle – plánování – provedení – zhodnocení.67 Myšlenky pragmatické pedagogiky se postupně rozšiřovaly za hranice USA, do Evropy i Asie. V našich zemích se počátkem 20. století stále uplatňovalo školní vyučování založené na pedantství, formalismu a potřeby žáků ustupovaly do pozadí. Ale již ve 20. letech 20. století vznikaly nové návrhy na reformu školství, bohužel žádný z nich neuspěl. Někteří pedagogové se snažili o změny ve prospěch žáka, jeho osobnosti a rozvoj vlastních zkušeností. Jedním z nich byl moravský učitel Josef Úlehla, jehož myšlenky nebyly v tehdejší době pochopeny a jeho dílo mělo význam až v pozdějších letech. Pragmatická pedagogika dosáhla v našich zemích úspěchu díky Václavu Příhodovi, který při svém studijním pobytu v USA (1922–1926) studoval přímo u Deweye. V roce 1928 navrhnul reformu školy, která má za úkol poznat individualitu dítěte a toto poznání využít při přeměně chování jedince.68 Jeho vliv na české školství byl opravdu značný, protože již v roce 1929 povolilo Ministerstvo školství první experimentální školy, které fungovaly až do okupace. Pracovní školy byly tvořivé a šlo v nich zejména o výsledek práce. Hlavními metodami těchto škol se staly metody projektové a problémové. Příhoda také rozpracovával učivo na přirozené celky, jejichž realizace byla zcela v kompetenci učitele, který rozhodl, jaký prostředek vyučování zvolí. Mezi další pedagogy, které bychom měli zmínit v souvislosti s projektovou metodou, patřili v této době Rudolf Žanta, Stanislav Vrána a Jan Uher. Všichni vycházeli ze zkušeností žáků a jejich zájmů při navrhování tematických celků.

66

SINGULE, F.: c. d., s. 27. KRATOCHVÍLOVÁ, J.:Teorie a praxe projektové výuky. Brno, 2006, s. 27. 68 KRATOCHVÍLOVÁ, J.: c. d., s. 30. 67

51

Začátek 2. světové války započal pozastavení veškerých školských reforem. Tento průběh pokračoval i po válce, kdy nastoupila Komunistická strana Československa, vzdělávání se stalo jakousi politickou propagandou, založenou na názorech marxismu-leninismu. Se změnou politické situace po roce 1989 přichází i snaha pojmout výchovu a vzdělávání jinak. Došlo k revizi učebních osnov a redukci učiva, v roce 1996 byla zavedena devítiletá školní docházka a pětiletý první stupeň. Tyto změny však nepřinesly to, co se od nich očekávalo, zejména více prostoru pro rozvoj dítěte, více času pro osvojování si vědomostí a dovedností a klidnější atmosféru, ale nestalo se tak, protože rozsah učiva zůstal neměnný, jen učivo druhého stupně se přeneslo na první.69 V roce 1995 byl vydán Standard základního vzdělávání definující výstupy vzdělávání na 1. i 2. stupni. Vznikalo větší množství vzdělávacích programů, například projekt Obecná škola (1995), Základní škola (1996), Národní škola (1997) a alternativní vzdělávací programy – M. Montesori, Česká škola waldorfského typu, Začít spolu. V 90. letech 20. století se k projektové výuce, která se pozvolna vrací do škol, věnuje pouze část aktivních učitelů, kteří se hlásili k uskupení Přátelé angažovaného učení. Propagátorkou těchto projektů byla ředitelka ZŠ v Obříství Jitka Kašová, která vydala publikaci zaměřenou na praktický přehled průběhu projektů. V této oblasti bychom mohli zmínit ještě další odborníky, kteří se zabývali teorií projektové výuky, jsou to J. Maňák, O. Šimoník, V. Spilková a další. V roce 1998 byla vypracována studie, jejímž cílem bylo analyzovat a vyjádřit důsledky vstupu České republiky do Evropské unie a která se stala základem pro dokument definující obecné cíle výchovy a vzdělávání s názvem Národní program rozvoje vzdělávání v České republice, tzv. Bílá kniha. Tato kniha umožnila zpracování dvou strategických dokumentů – Rámcových vzdělávacích programů a také přípravu nového Zákona o vzdělávání. Pedagogové tímto získali větší svobodu, ale míra zodpovědnosti za dosahování určitých kompetencí a naplňování stanovených cílů pro daný stupeň vzdělávání samozřejmě vzrostla. V září roku 1994 byl Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy schválen RVP ZV, jakožto závazný dokument pro všechny školy v ČR a od školního roku 2007/8 jako povinně závazný.

69

KRATOCHVÍLOVÁ, J.:Teorie a praxe projektové výuky. Brno, 2006, s. 32, 33.

52

3. 2. Terminologické vymezení pojmů projekt, projektová metoda, projektová výuka 3. 2. 1. Projekt Různí autoři definují pojem projekt, jako součást školní výuky, rozdílně, avšak tyto definice mají určité společné charakteristiky. Například Kilpatrick definuje projekt takto: „Projekt jest určitě a jasně navržený úkol, který můžeme předložit žáku tak, aby se mu zdál životně důležitý tím, že se blíží skutečné činnosti lidí v životě.“70 Zdůrazňuje hlavně praktický význam projektů. Podle Příhody je projekt jakýmsi seskupením problémů. Je to vlastní podnik žáků, zároveň definoval dva základní požadavky na projekt, prvním je určitý praktický cíl a tím druhým má být uspokojivé zakončení.71 Obecně bychom mohli konstatovat, že všichni představitelé reformní školy kladou důraz na to, aby se jednalo o práci žáka, který za jeho vypracování přebírá zodpovědnost, a zároveň zdůrazňují propojení s praktičností. Marvin Pash vysvětluje pojem projekt jako „výrobu skutečného produktu, který představuje souhrn dosavadních zkušeností získaných v dané oblasti.“72 V publikaci Výukové metody autoři Maňák a Švec objevíme tuto definici: „Projekt lze vymezit jako komplexní praktickou úlohu (problém, téma) spojenou s životní realitou, kterou je nutno řešit teoretickou i praktickou činností, která vede k vytvoření adekvátního produktu.“73 Podstatou projektu je tedy aktivní účast žáka na řešení úkolu (problému), využití dosavadních vědomostí a dosažení výsledného žádoucího cíle (výstupu) za použití praktických i teoretických činností. Za výsledek své práce si žák nese zodpovědnost sám.

COUFALOVÁ, J.: Projektové vyučování pro první stupeň základní školy: náměty pro učitele. 1. vydání Praha: Fortuna, 2006, s. 10. 71 KRATOCHVÍLOVÁ, J.:Teorie a praxe projektové výuky. Brno, 2006, s. 35. 72 PASH, M.: Od vzdělávacího programu k vyučovací hodině. Praha:Portál, 1998, s. 16.0 73 MAŃÁK, J., ŠVEC, V.: Výukové metody. Brno: Paido, 2003, s. 168. 70

53

3. 2. 2. Projektová metoda Tuto metodu, při níž dominují učební aktivity žáků, vnímáme jako uspořádaný systém činností učitele a žáků, kde učitel vystupuje pouze jako poradce. Těmito činnostmi směřují společně k dosažení cílů a smyslu projektu. Je to tedy ucelená metoda využívající řadu dalších dílčích metod výuky a různé formy práce. V odborné literatuře pro pedagogy najdeme tuto definici: „Projektová metoda je vyučovací metoda, v níž jsou žáci vedeni k samostatnému zpracování určitých projektů a získávání zkušeností praktickou činností a experimentováním. Projekty mohou mít formu integrovaných témat, praktických problémů ze životní reality nebo praktické činnosti vedoucí k vytvoření nějakého výrobku, výtvarného, či slovesného produktu.“74 Projektová metoda má své charakteristické znaky:  Učební činnost připravená tak, aby směřovala k realizaci projektu a jeho výstupu.  Tvořivá činnost reagující na úpravy v průběhu projektu, proto nemůže být předem definitivně naplánovaná.  Činnost rozvíjející celou osobnost žáka, vyžadující žákovu samostatnost a aktivitu a vedoucí ho k odpovědnosti za výsledek.75

3. 2. 3. Projektová výuka a fáze projektu Projektová výuka je zaměřená především na zkušenosti žáka. Učí ho samostatnosti, kooperaci, tvořivosti, podněcuje ho k činnosti a odpovědnosti za svou práci. Projektová výuka také předpokládá větší časovou dotaci, neboť žákova činnost v průběhu projektu trvá většinou déle, než je běžná vyučovací jednotka. Průběh projektu můžeme rozdělit do čtyř fází: a) Plánování projektu Při této fázi je důležité ujasnit si smysl projektu, zvolit si výstup projektu, jakým způsobem bude prezentován, promyslet organizaci, časovou dotaci. S žáky diskutujeme o průběhu projektu a rozdělíme zodpovědnost za plnění jednotlivých úkolů.

PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J.: Pedagogický slovník. 3. vydání Praha: Portál, 2001, s. 184. 75 KRATOCHVÍLOVÁ, J.:Teorie a praxe projektové výuky. Brno, 2006, s. 38. 74

54

Učitel by měl do této fáze vstupovat velmi citlivě, pomáhat dětem naplánovat jednotlivé kroky při uskutečnění projektu. Musíme také promyslet způsob hodnocení a neopomenout zajistit pomůcky a materiály.

b) Realizace projektu Opírá se o předem připravený plán, který se v průběhu srovnává s aktuální situací. Žáci pracují s vybraným materiálem, zpracovávají ho, kompletují a tvoří výstupy. Učitel se dostává do pro něho neobvyklé role, stává se jakýmsi „poradcem“ a v případě odklonění se od tématu a cíle mírně usměrňuje činnost žáků. c) Výstup projektu a jeho prezentace Jedná se o představení toho, co žáci vytvořili, ať už jde o výstavku, knihu, časopis, přednášku, aj. Prezentace může mít opravdu mnoho podob a nemusí se jednat jen o prezentaci písemnou, ústní, ale představit mohou i různé výrobky. Tato fáze nemusí probíhat pouze ve třídě pro spolužáky, může být realizována i pro rodiče, mimo třídu i pro širokou veřejnost. Je velmi přínosné naplánovat prezentaci tak, aby se jí mohli účastnit i rodiče a udělat si vlastní obraz o činnosti školy a výsledcích svého dítěte, protože mnoho rodičů nemá o projektech jasnou představu a v pojetí jejich dětí je tato forma výuky spíše hrou, a tak ji také svým rodičům podávají. d) Hodnocení projektu Kriteria hodnocení bychom si měli stanovit již v první fázi projektu a na jejich základě hodnocení provádět. Po návratu do třídy je dobré provést reflexi, která může probíhat formou diskuze. Žáci i učitel hodnotí celý průběh projektu od jeho počátku a do budoucna bychom si měli vyvodit jistá opatření a ponaučení.76 Velmi důležité je také objektivně posoudit přínos pro každého, kdo se na projektu podílel.

76

KRATOCHVÍLOVÁ, J.: c. d., s. 42.

55

3. 3. Typologie projektů V České republice prezentoval první typologickou řadu J. Valenta. Z této řady vychází ve své knize J. Kratochvílová:77 Hledisko třídění

Typy projektů

Navrhovatel projektu

  

spontánní žákovské uměle připravené kombinace obou předchozích typů

Účel projektu

    

problémové konstruktivní hodnotící směřující k estetické zkušenosti směřující k získání dovedností (i sociálních)

Informační zdroj projektu

  

volný vázaný kombinace obou typů

Délka projektu

   

krátkodobý střednědobý dlouhodobý mimořádně dlouhodobý

Prostředí projektu

   

školní domácí kombinace obou typů mimoškolní

 

individuální společné (skupinové, třídní, ročníkové – mezitřídní, meziročníkové, celoškolní)

 

jednopředmětové vícepředmětové

Počet zúčastněných na projektu Způsob organizace projektu Tabulka 2 Navrhovatel projektu - průvodce78

Do skupiny spontánních žákovských projektů patří projekty, kde téma volí žák a vychází ze svých potřeb a zájmů. Uměle připravované projekty navrhuje učitel, který jimi sleduje určité didaktické cíle. 77 78

KRATOCHVÍLOVÁ, J.: c. d., s. 48. KRATOCHVÍLOVÁ, J.: Teorie a praxe projektové výuky. Brno, 2006, s. 47, 48.

56

Účel projektu V tomto hledisku jde hlavně o to, abychom si ujasnili, jaký důvod máme k realizaci projektu. Učitel a zároveň i žák by si měli ujasnit, jaký smysl bude samotný projekt mít a myslet na něho po celý průběh projektu. Informační zdroj projektu Toto hledisko závisí na tom, jakým způsobem je zajištěn materiál - zdroj informací. Jestliže si žák obstarává materiál sám, nazýváme ho volným projektem. Při projektu vázaném jsou naopak informační zdroje poskytnuty učitelem. Můžeme se setkat i s kombinací obou typů, kdy žák základní materiál obdrží a může ho rozšířit o své vlastní zdroje. Délka projektu V zahraničí (Anglie) je délka projektu vymezena počtem užitých slov. U nás je toto hledisko posuzováno podle časové dotace projektu. Toto časové vymezení je přesněji popsáno autory V. Švecem aj. Maňákem. Projektem krátkodobým rozumíme na 1. stupni činnost, kterou zahájíme i ukončíme v jednom vyučovacím dni. Projekt střednědobý je vymezen obdobím jednoho pracovního týdne. Dalším typem je projekt dlouhodobý, který by na 1. stupni měl trvat v rozmezí jednoho týdne a jednoho měsíce. Projekt přesahující dobu jednoho měsíce se nazývá mimořádně dlouhodobý. Prostředí projektu Většina projektů se realizuje ve školním prostředí. V našich podmínkách vzniká jen minimum projektů v domácím prostředí. Počet zúčastněných v projektu Z tohoto hlediska dělíme projekty na individuální a kolektivní, které dále členíme na ročníkové, třídní, skupinové, školní nebo na individuální a hromadné. Způsob organizace projektu V dnešní době rozlišujeme dva druhy projektů podle způsobu organizace, a to buď v rámci jednoho předmětu nebo vícepředmětové.

57

V praxi bychom měli projekty do výuky zavádět až po přípravné fázi, která by měla rozvíjet kompetence dítěte. Tuto fázi uskutečňujeme pomocí didaktických her, zavádění práce ve dvojicích, později ve skupinách, zvyšování samostatnosti při řešení problémových úkolů, propojení více předmětů ve výuce (mezipředmětová integrace učiva), sebehodnocení své práce a jiné.79

3. 4. Přednosti a úskalí projektové výuky U každé učební metody najdeme její pozitiva i negativa. Stejně tomu je i u metody projektové. Pro realizaci projektové výuky je velice důležité uvědomit si klady a umět je využít a naopak eliminovat zápory. Tato pozitiva a negativa lze posuzovat ve čtyřech různých rovinách - zaměřeno na žáka, učitele, okolní prostředí a proces učení.

POZITIVA - umožňuje zapojení žáka v souladu s vlastními možnostmi - rozvoj samostatnosti žáka, učí se pracovat s informačními zdroji - silná motivace k učení - přebírá zodpovědnost ŽÁK

za výsledek své práce

NEGATIVA - časová náročnost - nedostatečně rozvinuté kompetence žáka - neschopnost zajištění si odpovídajícího zdroje informací - neschopnost splnit stanovené cíle projektu

- učí se spolupracovat, respektuje své okolí, rozvíjí své komunikativní dovednosti - rozvoj sebepoznání, sebehodnocení a sebeúcty - prožitek estetický - rozvíjí tvořivost, aktivitu, představivost

Tabulka 380

79 80

KRATOCHVÍLOVÁ, J.:Teorie a praxe projektové výuky. Brno, 2006, s. 48. KRATOCHVÍLOVÁ, J.: c. d., s. 53.

58

POZITIVA - dostává se do nové role – poradce - pracuje s různými informačními UČITEL

NEGATIVA - časová náročnost přípravy - spolupráce s okolím, které se učiteli často nedostává

zdroji - rozšiřuje své dovednosti plánování a organizace - učí se vnímat dítě jako celistvou

- nesystematičnost působí dojmem neplnění vzdělávacího obsahu platného kurikula - požaduje praktické zkušenosti i

osobnost - rozšiřuje si obzory v možnostech

teoretickou vybavenost

výuky - metody, formy, strategie Tabulka 481

POZITIVA - učení má také činnostní povahu, kromě znalostí vybavuje žáka i postoji a hodnotami

PROC ES

- respektuje individualitu dítěte,

- nedodržuje se princip postupnosti a systematičnosti - úprava organizace výuky - změna rozvrhu

zaměstnává celou osobnost dítěte

- výuka je rušnější a živější

- integruje vědomosti a dovednosti

- náročnost materiálového

UČENÍ SE

NEGATIVA

z různých oborů - upevňuje vztah mezi učitelem a žákem

vybavení - absence některých fází učení např. procvičování, opakování

Tabulka 5

81

KRATOCHVÍLOVÁ, J.: c. d., s. 54.

59

POZITIVA - zapojuje do procesu vyučování rodiče OKOLNÍ

- propojení života školy s okolím

PROSTŘEDÍ - zvyšuje zájem rodičů o dítě

NEGATIVA - okolí se může domnívat, že jde o hru, neshledávají ho vyučovacím procesem - může své okolí obtěžovat

- výstupy projektů jsou prospěšné škole, žákům i okolí

Tabulka 682 Přestože projektovou výuku postihují i negativní stránky, můžeme je omezit připraveností, zvyšováním povědomí okolí a vytvářením vhodných podmínek.

3. 5. Výukové metody užité při projektovém vyučování V pedagogické praxi existuje mnoho výukových metod, avšak ne všechny jsou vhodné pro použití v projektové výuce. Projektová metoda sdružuje řadu dalších metod, které jsou pro projektové vyučování typické. Další část této práce bude věnována právě jim.

3. 5. 1. Brainstorming „Hlavním smyslem brainstormingu je vyprodukovat co nejvíce nápadů a potom posoudit jejich užitečnost.“83 Žáci nebo učitel zapisují heslovitě na papír spontánní myšlenky všeho, co souvisí s daným tématem. V této fázi se názory žáků nekritizují. Po uplynutí času vymezeného pro tuto činnost se eliminuje to, co je nevhodné a ze zbývajících myšlenek je přeformulována odpověď. Tuto metodu lze považovat za efektivní, jelikož zapojuje do procesu všechny děti, včetně těch nesmělých, kteří mají za jiných okolností strach z neúspěchu a kritiky. Tím také u žáků buduje zdravé sebevědomí.

82 83

KRATOCHVÍLOVÁ, J.: c. d., s. 55. MAŃÁK, J., ŠVEC, V.: Výukové metody, Brno. 2003, s. 164.

60

3. 5. 2. Myšlenková mapa Tato metoda slouží k uspořádanému grafickému zaznamenání myšlenek a pojmů v souvislostech. Metoda je vhodná jak pro celou třídu nebo pro práci ve skupinách. Při vytváření této mapy používáme klíčová slova, symboly či obrázky. Jak tvořit myšlenkovou mapu? Učitel napíše doprostřed papíru či tabule klíčové slovo. Žáci jsou vyzváni, aby kolem klíčového slova zapisovali další myšlenky, které mají jistou souvislost s daným výrazem. Vytvořená hesla ohraničí rámečkem a čarou propojí s heslem podle vzájemné souvislosti. Vše nemusí být propojeno jen s klíčovým slovem. Touto metodou si mohou děti uspořádat své překotné myšlenky a dají jim konkrétní podobu.

3. 5. 3. Rozhovor Tato slovní dialogická metoda, která se v pedagogické praxi nazývá výukový rozhovor, má za úkol žáky zaktivizovat, udržovat jejich pozornost a motivovat je ke spolupráci. Nemusí sloužit pouze v počáteční fázi výuky, ale velmi dobře poslouží i jako prostředek pro hodnocení a zpětnou vazbu. Při této metodě je to právě učitel, kdo má vedoucí roli a zodpovědnost za její průběh. Otázky, které jsou hlavním prvkem rozhovoru, povzbuzují žáky k myšlení, novému poznání a prohlubování si vědomostí, což je také jejich cílem a odlišuje je to od běžných konverzačních otázek. Jak správně zadávat otázky? 

Po zformulování otázky ponechat čas na promyšlení a následně vyvolat konkrétního žáka.



V každém případě reagovat na jeho odpověď pozitivně, přestože není odpověď zcela správná.



Snažit se, aby byli do rozhovoru zapojeni všichni žáci.



Obměňovat typy otázek.

Přestože má tato metoda široké pole využití, nemusí být vždy efektivní.84

84

MAŃÁK, J., ŠVEC, V.: c. d., s. 74.

61

3. 5. 4. Didaktická hra Každá didaktická hra, která je zařazena do výuky, musí mít svůj cíl a pravidla. Tato aktivizační metoda rozvíjí kompetence, má podstatný vliv na socializaci a komunikaci žáků.

Role

pedagoga

má

v tomto

případě

široké

rozpětí

od organizátora

po pozorovatele. Didaktické hry byly již mnohokrát klasifikovány z různých hledisek. Například Jankovcová M. dělí hry podle těchto hledisek:85 

doba trvání (krátkodobé, dlouhodobé),



místo konání (třída, klubovna, hřiště, příroda),



druh převládající činnosti (osvojování vědomostí, pohybových či intelektových dovedností),



způsob hodnocení (kvantitativní, kvalitativní, podle hodnotitele – učitel, žák, jiná osoba, podle času výkonu).

Jiní autoři dělí didaktické hry z hlediska obsahu, cílů a mnohých dalších hledisek. Jak by mohla vypadat struktura didaktické hry? 

Výběr hry (ujasnit si cíl, kterého má být hrou dosáhnut)



Příprava (pomůcky, stanovení pravidel hry, místo konání, způsob hodnocení, stanovení časového limitu)



Realizace (organizace a vlastní průběh hry)



Zakončení (hodnocení, reflexe)

3. 5. 5. Skupinová výuka Při této metodě žáci spolupracují při řešení problému ve skupinách, rozdělují si práci, komunikují a sdílejí zkušenosti a názory, pomáhají si a zodpovídají za výsledky své činnosti společně. Učitel často cíleně tvoří skupiny tak, aby jejich výkonnost byla vyrovnaná.

85

JANKOVCOVÁ, M., PRŮCHA, J., KOUDELKA, J.: Aktivizující metody v pedagogické praxi středních škol. Praha 1988, s. 100.

62

Skupinovou výuku rozdělujeme do tří fází.86 V první tzv. přípravné fázi formuluje učitel úkol vhodný pro skupinové řešení. Instrukce musí být zadány jasně a srozumitelně. Také na promyšleném prostorovém uspořádání závisí úspěšný průběh činnosti. Ve druhé fázi (realizační) řeší sami žáci zadanou úlohu, zpracovávají různý dostupný materiál, spolupracují a zdůvodňují svá řešení. Učitel vstupuje do práce až poté, co je o to požádán. V poslední fázi se uskutečňuje prezentace výsledků formou ústní, písemnou či nástěnnou, poté dochází ke zhodnocení, popřípadě diskusi o výsledcích jednotlivých skupin. Tato metoda je často kombinována s jinými výukovými metodami.

3. 5. 6. Dotazník Díky této diagnostické metodě lze zjišťovat úroveň vědomostí z určité oblasti. V této práci bych ráda pomocí dotazníků zjistila, jak se zvýšila úroveň vědomostí žáků o daném tématu po realizaci projektu. Vyžaduje řádnou teoretickou přípravu, hlavně přesnou formulaci otázek. Dotazník může být strukturovaný (uzavřené otázky), nestrukturovaný (otevřené otázky) nebo kombinovaný.

86

MAŃÁK, J., ŠVEC, V.: Výukové metody. Brno, 2003, s. 140.

63

PRAKTICKÁ ČÁST 4. Projektová výuka 4. 1. Návrh projektu Název projektu: Bejvávalo…aneb jak znám místo, kde bydlím Autor projektu: Kateřina Přibylová Realizace: Základní škola a mateřská škola v Olešnici v Orlických horách, 4. a 5. ročník Typ projektu 

podle délky: střednědobý



podle navrhovatele: uměle připravený



podle prostředí: kombinace školní a mimoškolní



podle počtu zúčastněných: společný (třídní)



podle organizace: vícepředmětový



podle informačních zdrojů: volný i vázaný – kombinace obou typů

Smysl projektu: Žáci se seznámí s historií své obce nenásilnou a zajímavou formou. Informace si vyhledají sami z poskytnutých materiálů, ale i ze svých zdrojů. Posbírají informace z historie svého bydliště od pamětníků (starousedlíků) v obci. Spolupracují ve skupině. Výstup: Pomocí získaných informací vytvoří plakát, který odprezentují před celou třídou. Vytvoří si sami ve skupinách trasu vycházky po zajímavých místech obce a okolí, která bude realizována koncem školního roku. Předpokládané cíle Kognitivní Žáci: - vyhledávají informace z různých zdrojů, - popíší způsob, jakým informace vyhledávali, - získané informace utřídí a srovnají do logického sledu, - orientují se v mapě obce, - vyjmenují památky, zakreslí jejich místo do mapy,

64

- vyjmenují obce v blízkém okolí Olešnice v Orlických horách, - zjistí informace o životě a práci svých předků, - utvoří si plán trasy své procházky. Afektivní Žáci: - vysvětlí důvod shromažďování historických informací, - se zapojí do všech činností, - průběžně hodnotí svou práci, - zhodnotí náročnost života svých předků. Psychomotorické Žáci: - vyrobí jednotlivé části plakátu, které pak vhodně rozmístí na plochu, - kreslí obrázky jako součást své prezentace, - vystřihuje a lepí jednotlivé části plakátu. Sociální Žáci: - rozdělí se do skupin, - pracují ve skupinách, komunikují spolu a naslouchají názorům druhých, - vyjadřují své názory, - respektují pravidla chování ve společnosti, - slušně jednají s dospělými osobami. Předpokládané činnosti 

orientační test



seznámení s projektem, motivační rozhovor



myšlenková mapa



rozdělení do pracovních skupin



vycházka po obci, návštěva muzea a Utzova mechanického betléma



sběr informací ze všech informačních zdrojů (občané, muzeum, knihovna, internet, knihy ve škole a informační letáky)



práce ve skupinách, třídění informací



tvorba plakátů



práce s mapou, plán trasy a popis zastávek na trase

65



prezentace vytvořeného materiálu jednotlivých skupin



výstava plakátů



hodnocení, závěrečný test

Organizace Skupinová a individuální práce Hromadná výuka 1. den – 2 vyučovací hodiny Motivační rozhovor se žáky o obci, prohlídka starých fotografií, diskuze o historii obce. Orientační test – co žáci ví o své obci před zahájením projektu. Seznámení s projektem a s jeho průběhem, myšlenková mapa - Olešnice v Orlických horách, společná tvorba mapy, ujasnění názvu projektu. Rozdělení do skupin, rozdělení témat, která budou jednotlivé skupiny zpracovávat. Práce ve skupinách – žáci si rozdělí, co budou zjišťovat od starších obyvatel obce, vymýšlení a soupis otázek. 2. den – 2 vyučovací hodiny Vycházka po obci, návštěva muzea a betléma, sběr informací – informační tabule v obci. Po návratu do třídy třídění informací – skupiny, začátek tvorby plakátů. 3. den – 2 vyučovací hodiny Pokračování na tvorbě plakátů, prezentace vyrobených materiálů. Závěrečný test a hodnocení celého projektu. Předpokládané výukové metody 

metoda slovní – rozhovor, diskuze, vysvětlování, práce s textem,



myšlenková mapa,



metody praktické – grafické a výtvarné činnosti, pracovní činnosti,



metody názorně – demonstrační,



metody řešení problémů.

66

Předpokládané pomůcky Dobové fotografie na CD – prezentace, balicí papír, papíry A4, popisovače, pastelky, pravítka, nůžky, pera, propisky, tužky, barevný papír, scanner, kopírovací stroj, tiskárna, počítače, barevný papír, lepidla, štětce a temperové barvy, izolepa, knihy a texty k projektu, slovník cizích slov, fotoaparát. Způsob prezentace projektu 

ústní prezentace vytvořených plakátů, vystavení plakátů na nástěnce,



realizace vycházky podle navržené trasy.

Způsob hodnocení Učitel hodnotí práci průběžně ústně již od začátku projektu, na konci projektu zhodnotí celkový průběh, co se mu líbilo a co by se dalo vylepšit, okomentuje výsledky obou testů. Žáci hodnotí svou práci po prezentaci, zda jsou se svou prací spokojeni, co se jim na projektu nejvíce líbilo, jak se jim líbily práce ostatních skupin. Kritéria hodnocení 

dokončení plakátu a jejich prezentace (jak práci odprezentují – srozumitelně, nahlas),



podíl na vytvořené práci, jak se žák zapojil do práce.

4. 2. Realizace projektu Charakteristika třídy Tento projekt byl realizován na Základní škole a Mateřské škole v Olešnici v Orlických horách, kde působím druhým rokem. Ve škole je spojen první a druhý ročník v jedné třídě a třetí, čtvrtý a pátý ročník ve třídě druhé. Svůj projekt jsem realizovala se žáky 3., 4., a 5. ročníku. Ve třídě je nyní pouze 10 žáků, z toho 5 dívek a 5 chlapců.

67

Obrázek č. 12

Většina žáků se ve svém volném čase věnuje různým sportovním aktivitám, v zimním období lyžování a jízdě na snowboardu, v letním období cyklistice a fotbalu. Tři žáci navštěvují výtvarný kroužek a rybářský kroužek, někteří kroužek angličtiny. Pro mnohé žáky je velkým problémem to, že tráví veškerý volný čas na počítači, což je jejich rodiči akceptováno. Projevuje se to zejména na jejich chování, ústním i písemném projevu a celkovém přehledu. I komunikace jejich rodičů těchto žáků se školou je velmi problematická. Žáci dobře spolupracují jak s učitelem, tak s ostatními spolužáky.87 Jako kolektiv nemají žáci ve třídě problémy, díky malému počtu spolu dobře vycházejí a spolupracují, přestože tři chlapci dojíždí do školy z dětského domova. Je zde pouze jeden žák třetího ročníku, ale je velice vnímavý a šikovný, často se zapojuje do skupinové práce se staršími žáky a vyhovuje mu malý kolektiv, protože je spíše introvertní typ. Rodiče ho dali v minulém roce na zkoušku do větší školy ve městě, ale po čtrnácti dnech se vrátil se znatelnou radostí zpět. Jeden žák s dyslektickými a dysortografickými obtížemi pracuje podle IVP, ostatní žáci nemají problémy s učením, jejich výsledky jsou spíše průměrné, v kolektivu se 87

Pozn.: Problémem je jen jeden chlapec s nízkým intelektem, který je v páté třídě, ale proběhl u něho roční odklad školní docházky a ještě opakoval druhý ročník, takže je oproti svým vrstevníkům znatelně starší a většina žáků ho obdivuje. Problémy s chováním ke svým spolužákům nemá a ani s učiteli nevychází špatně, ale je velice náladový, nesnese kritiku a jeho postoj k činnostem ve škole velice ovlivňuje chování a jednání celé třídy. Jeho výsledky jsou velmi slabé, podstoupil dokonce vyšetření v pedagogicko – psychologické poradně, ale kromě nízkého intelektu u něho nebyla diagnostikována žádná porucha učení, ale byly mu doporučeny úlevy v učivu až o třicet procent.

68

nenachází žádný nadprůměrně inteligentní žák. Jen ústní komunikace s některými žáky je velice obtížná, zejména s těmi, kteří nemají žádné zájmy. Jedná se konkrétně o dva žáky a tento nezájem se u nich projevuje velmi omezenou slovní zásobou, kterou se snažíme rozvíjet, zejména slovními výukovými metodami a didaktickými hrami. Při práci ve skupině musí být někteří žáci průběžně kontrolováni a pobízeni k činnosti, protože ne všichni pracují na zadaném úkolu stejně. Atmosféra ve třídě může být tedy celkově popsána jako klidná a příjemná.

4. 3. Průběh projektu 1. den (časová dotace – 2 vyučovací hodiny) 1. hodina – motivace, prohlídka starých fotografií, orientační test Na začátku jsme si s žáky sedli do kruhu na koberec v zadní části třídy a já jsem si s nimi začala povídat nejprve o historii naší země a o tom, co si pamatují z hodin vlastivědy. Dále jsme pokračovali k historii naší obce, ptala jsem se, co už z historie znají, jaké památky se v obci nacházejí, zda si vzpomenou na osobnosti, které zde žily a zda o těchto osobnostech ví něco bližšího. Překvapilo mě, že toho mnoho dohromady nedají, až na jednu dívku, jejíž prababička jí ráda vypráví různé příběhy z historie.

Obrázek č. 13

69

Poté jsem dětem předložila připravený test, kterým jsem si chtěla ověřit, kolik vědomostí mají o místě, kde žijí, ještě před zahájením projektu. Upozornila jsem je, že nebudou hodnoceni známkou, abych je zbavila strachu, přesto jsem je požádala, aby se snažili napsat co nejvíce odpovědí. Jako další krok jsem využila dataprojektoru a pustila jsem jim na plátno staré fotografie z Olešnice. Při této činnosti jsme si povídali, děti byly zaujaté fotografiemi, protože viděly, jak vypadala některá místa před mnoha lety, a dokonce si všimly budov, které již dnes nestojí. Zajímalo je, jak staří fotografií, ale u některých se mi bohužel nepodařilo zjistit přesný rok vzniku. 2. hodina – myšlenková mapa, plán práce, rozdělení do skupin, rozdělení témat Na začátku další hodiny jsme společně vytvořili myšlenkovou mapu, jejíž název zněl Olešnice v Orlických horách. Zpočátku tvorba mapy vázla, protože se téměř všichni báli, že řeknou něco nesprávného, ale když jsem jim pomohla nápovědou, že slova nemusí být jen konkrétní informace o obci, ale také mohou poskytovat různá pojítka, jak se k nim dostanou, mapa se nám lépe rozrůstala. Také jsem dětem znovu připomněla, že v této fázi nebudou hodnoceni známkou, což mnohým z nich pomohlo.

Obrázek č. 14

70

V další části jsme se dohodli na postupu práce a děti podávaly návrhy na název projektu, padaly návrhy: „Co vím o místě, kde bydlím, Jak znám místo, kde bydlím, Naše Olešnice, Co víme o Olešnici“, ale nejvíce se dětem líbil návrh jednoho chlapce, který jen tak řekl: „Bejvávalo“. Jelikož mnoho žáků zmiňovalo první návrh, spojili jsme nakonec název ze dvou nápadů. Děti se poté rozdělily do dvou skupin (rozdělení jsem navrhla já) a dohodly se na tom, co která skupina zpracuje. Skupina číslo 1: Chlapci se rozhodli, že vytvoří plán procházky po zajímavých místech v okolí a tato místa popíšou informacemi, které si zjistí z dostupných materiálů, z internetu a od osob žijících v obci, dále se pokusí zjistit, kde bydlely významné osobnosti obce a napsat o nich krátké povídání. Skupina číslo 2: Dívky navrhly, že do druhého dne nasbírají různé informace od babiček, dědečků, prababiček o různých místech v obci, kde stojí, nebo stály budovy pro obec důležité. Dále tyto informace doplní soupisem stručné historie obce. Ve zbývajícím čase si žáci psali na papír otázky, které by mohli použít při zjišťování informací od osob v obci. Někteří se dokonce dohodli, že si odpoledne po vyučování udělají společnou procházku za staršími osobami obce, které dobře znají. 2. den (časová dotace – 2 vyučovací hodiny) 1. hodina – návštěva muzea a Utzova betléma Děti si daly na kupičku získané informace, a poté jsme se vydali na prohlídku muzea a Utzova mechanického betléma. V muzeu si děti prohlédly betlém ze dřeva s barevně pomalovanými figurkami, dále se seznámily s mnoha věcmi, které používali naši předkové. V expozici muzea se nachází dobové oblečení a obuv, různé nářadí, pomůcky do domácnosti. Žáci mohli paní průvodkyni pokládat různé otázky, na které by rádi znali odpověď. Paní se snažila jim odpovědět na vše, co bylo v jejích silách. Děti se ptaly, na co se některé věci používaly a jak jsou věci staré a odkud pocházejí.

71

Obrázek č. 15 Naše druhá zastávka byla budova obce, ve které se nachází Utzův mechanický betlém, jejž jsme se chystali navštívit. Zde jsme zhlédli krátké video o Josefu Utzovi a také o historii betléma a o tom, jak betlém funguje. Překvapilo mě, že většina dětí s rodiči nenavštěvuje žádná muzea ani jiné památky nejen v obci, ale ani o prázdninách při výletech po České republice. Děti si vzaly prospekty, které jim mohly pomoci při tvorbě plakátů. 2. hodina – práce ve skupinách, tvorba plakátů Po návratu do školy se děti rozdělily do připravených skupin a začaly pracovat na svých plakátech. Mnou připravené materiály obsahovaly i mapu obce a nejbližšího okolí, které děti využily. Děti měly k dispozici ještě počítače, na kterých vyhledávaly další stránky o obci, které by jim mohly být užitečné při práci na projektu. Chlapci se nejprve „pustili“ do plánování trasy vycházky a vypisovali si jednotlivá místa, u kterých bychom se na vycházce zastavili. Pak začali o jednotlivých místech hledat informace a kompletovat je s již získanými informacemi z procházky a z domova od starších příbuzných. Kreslili obrázky a zjistila jsem, že se zaměřili na pohraniční opevnění, ale na trase byly i jiné památky a zajímavosti. Do jejich práce jsem se musela občas vložit, protože někteří by raději jen posedávali a nechali pracovat ostatní.

72

Obrázek č. 16 Děvčata měla již hodně informací od babiček a dědů, kteří prožili celý život v Olešnici, dále si prohlédla prospekty a různé materiály, které jsem donesla (fotografie, almanach školy, Olešnické zpravodaje, kroniku aj.). Poté si děvčata vzala mapu a začala do ní zakreslovat místa, o kterých plánovala psát. Dívky si na internetu našly ještě doplňující materiály k historii obce, rozdělily si práci, některé kreslily obrázky, jiné psaly nadpisy k jednotlivým místům a začaly k nim sepisovat základní informace, které získaly a objevily. Jakou výtvarnou technikou mají žáci plakáty zpracovat, jim nebylo určeno a mohu říci, že z toho měli velkou radost. Mohli použít to, co se jim líbí. Většinou zvítězilo použití popisovačů, pastelek a suchých pastelů. Jelikož jsme již několik projektů realizovali, měli žáci dobrou představu o tom, jak by mohlo jejich dílo vypadat. Na konci druhého dne jsem děti povzbudila pochvalou za to, jak hezky pracují, prohlédla jsem si, co zatím vytvořily a vše si dali na dvě kupičky s tím, že práci dokončí další den. 3. den (časová dotace – 2 vyučovací hodiny) 1. hodina – dokončení plakátů, následná prezentace Naše první hodina proběhla jako 4. vyučovací hodina toho dne. Děti se s nadšením vrhly do práce (celý den se vyptávaly, kdy už budou moci pokračovat v projektu). Jelikož už měly velkou část připravenou, dokončily hlavně obrázky a lepily připravené texty. Ještě jsem jim zdůraznila, že práce je jejich výtvor a měly by si zkontrolovat, zda nemají v textech chyby. V první hodině stihla skupina dívek odprezentovat svou práci.

73

Dívky měly v mapě téměř přesně vyznačené budovy, které popisují a v krátkosti nás seznámily také s historií obce. Přidaly i zajímavosti o povolání v minulých dobách, které našly v Olešnickém zpravodaji, a vyprávěly nám pověst z okolí obce.

Obrázek č. 17 2. hodina – prezentace chlapců a závěrečné hodnocení projektu Druhá hodina začala prezentací chlapců. Jejich úkolem bylo naplánovat vycházku po zajímavých místech v obci a jejím okolí. Jako vzor si vzali informační tabuli nedaleko od náměstí, která popisuje naučnou stezku po lehkém opevnění v okolí Olešnice, která má vytvořené i webové stránky. Tuto stezku dala dohromady skupina OSPO, což je Sdružení pro Olešnici v Orlických horách, uklidila objekty, které jsou na trase označeny, a doporučuje navštívit i dva těžké objekty na trase. Tuto trasu chlapci zakončili u domů, ve kterých žil Josef Utz a Františka Semeráková. Po této prezentaci jsme si opět sedli do kruhu na koberec a hodnotili jsme celý projekt, povídali jsme si o tom, co si pamatují z prezentací, co je zaujalo, co pro ně bylo nejzajímavější. Děti si chválily celý projekt, chlapce bavilo plánování trasy a děvčata nás seznámila s mnoha zajímavými informacemi z historie Olešnice, za což jsem je pochválila nejen já, ale i chlapci ocenili jejich práci. Všichni se již těší, až si za vhodného počasí projdeme celou trasu vycházky podle mapy. Moc se jim líbilo povídání se starými lidmi, většinou příbuznými, kteří jim vyprávěli, co zažili a předali jim informace od svých předků, které znají z vyprávění. Děti byly velice překvapené, jak byla obec velká, kolik měla obyvatel, kolik dětí navštěvovalo školu před válkou,

74

velice je také zaujalo, jak těžkou fyzickou práci vykonávali lidé dříve a jak mají nyní snadnější život s technickými vymoženostmi, které jim ho usnadňují.

Obrázek č. 18 Nakonec jsem se jich ptala na různé věci, které při společném hodnocení nezazněly, ale byly pro mne důležité při závěrečném hodnocení pro vyplnění posttestu. Děti si toho pamatovaly poměrně dost, což mě ujistilo o správnosti mého rozhodnutí o použití projektové metody jako prostředku seznámení se s tématem regionální historie. Jelikož nám již nevyšel čas před obědem, dohodli jsme se, že připravený posttest vyplní žáci po návratu z oběda, kdy jsme měli odpolední vyučování. Závěrečný test byl shodný s testem, který žáci vyplňovali před zahájením projektu. Otázky byly částečně otevřené, některé byly uzavřené s výběrem jedné správné odpovědi. Cílem bylo zjistit, zda si žáci rozšířili své vědomosti v oblasti regionální historie a oživili si již osvojené informace. Výsledky obou testů jsem porovnala, abych si ověřila účinnost projektové metody ve vyučování.

75

Obrázek č. 19

4. 4. Vyhodnocení orientačního testu – pretest a posttest V této kapitole jsou uvedeny výsledky obou testů, které byly součástí projektu. Výsledky jednotlivých odpovědí porovnávám a sleduji míru zlepšení (když k němu samozřejmě došlo). U každé otázky je uvedena správná odpověď a odpovědi žáků v obou testech jsou znázorněny grafem u jednotlivých otázek. Mezi špatné odpovědi jsou počítány i otázky, na které žáci nenapsali žádnou odpověď. Testu se zúčastnilo 9 žáků 4. a 5. ročníku. Otázka č. 1: Ve kterém kraji leží naše obec? Odpověď: V královehradeckém kraji Pretest: Tuto otázku zodpovědělo správně 6 žáků, mezi špatnými odpověďmi byla Dobruška, český kraj a východní Čechy. Posttest: Na tuto otázku nalezlo správnou odpověď 8 žáků, jeden žák uvedl Nové Město nad Metují. Zřejmě se tak stalo, protože žáci našli informaci, že naše obec patřila až do poloviny 20. století pod Nové Město nad Metují. Celkově z výsledků vyplývá, že se žáci oproti pretestu zlepšili.

76

9 8 7 6 5

správně

4

špatně

3 2 1 0 pretest

posttest

Graf č. 1

Otázka č. 2: Dokážeš vyjmenovat 3 obce v okolí Olešnice v Orlických horách? Odpověď: Deštné v Orlických horách, Sedloňov, Nový Hrádek, Ohnišov, Bystré, Bačetín, Bohdašín Pretest: V této otázce jsem odpovědi rozdělila na zcela správně, částečně správně a zcela špatně. Odpověď zcela správná obsahovala všechny 3 obce, odpověď částečně správná musela obsahovat alespoň jednu správnou okolní obec. Pouze 3 odpovědi byly zcela správné a 6 žáků odpovědělo částečně správně. Překvapilo mě, že mnoho žáků nebylo schopno napsat 3 okolní obce. Někteří uváděli Hradec Králové, jeden chlapec uvedl mezi odpověďmi i Prahu. Většinou však uvedli pouze jednu nebo dvě obce, u které si byli jisti. Posttest: Situace se výrazně zlepšila. Zcela správně odpovědělo 6 žáků a u 3 žáků byla odpověď pouze částečně správná.

7 6 5 zcela správně

4

částečně správně 3

zcela špatně

2 1 0 pretest

posttest

Graf č. 2

77

Otázka č. 3: Který z těchto znaků patří Olešnici v Orlických horách? Správný znak podtrhni.

Odpověď: Pretest: Správně odpověděli pouze dva žáci, což mě velice překvapilo. Myslela jsem si, že tato otázka pro ně bude naprosto samozřejmá, jen chlapci z dětského domova znak pravděpodobně neznají. Většina dětí označila znak Rychnova nad Kněžnou (panna na jelenu) a jejich zdůvodnění znělo: „Protože bydlíme v přírodě a ve znaku je jelen.“ Dva žáci označili znak Opočna (Slunce v modrém poli se zelenými horami). Posttest: V této části označili téměř všichni žáci správný znak. K tomu přispělo jeho vyobrazení na plakátě chlapců. Pouze jeden chlapec označil opočenský znak.

9 8 7 6 5

správně

4

špatně

3 2 1 0 pretest

posttest

Graf č. 3

Otázka č. 4: Kdy byla zaznamenána první písemná zmínka o obci? Odpověď: c) 1354 Pretest: Nad touto otázkou se děti zamýšlely, ale pouze jedna žákyně odpověděla správně. Ostatní se přiznali, že odpověď pouze tipovali. Posttest: I v této fázi odpovídali žáci spíše špatně. Přestože se děvčata zmiňovala v historii obce o tomto datu, chlapci si toto datum nezapamatovali, protože všichni odpověděli opět špatně. Správně odpověděly pouze tři dívky.

78

9 8 7 6 5

správně

4

špatně

3 2 1 0 pretest

posttest

Graf č. 4

Otázka č. 5: Jak se jmenuje tvůrce mechanického betléma, který je vystaven v budově obecního úřadu?

Odpověď: Josef Utz Pretest: U této otázky jsem odpovědi opět rozdělila do tří skupin. Jako zcela správné byly vyhodnoceny odpovědi se správným jménem i příjmením, částečně správné byly odpovědi se správným příjmením a ostatní byly zcela špatné. Čtyři žáci odpověděli částečně správně a pět žáků odpovědělo zcela špatně nebo vůbec. Žádná z odpovědí nebyla zcela správná, přestože s názvem Utzův mechanický betlém se setkávají poměrně často. Posttest: V tomto testu již dva žáci odpověděli zcela správně, pět žáků částečně správně a pouze dva žáci nenapsali nic. Přestože se děti při projektu seznámily se životem Josefa Utze i s historií betléma, někteří žáci nejeví zájem o historii obce (zejména chlapci z dětského domova). Přesto i u této otázky nastalo zlepšení oproti pretestu.

6 5 4 zcela správně částečně správně

3

zcela špatně 2 1 0 pretest

posttest

Graf č. 5

79

Otázka č. 6: Ve kterém roce došlo v Olešnici k velkému požáru, který zničil téměř 32 budov? Odpověď: c) 1861 Pretest: Tato otázka byla pro žáky zřejmě příliš náročná, ale jelikož tento požár ovlivnil historii obce, domnívala jsem se, že by si děti mohly osvojit alespoň století, ve kterém k této události došlo. Jen jedna odpověď byla správná, ale dívka se přiznala, že si pouze tipla. Posttest: Ten dopadl již lépe, jelikož byl tento letopočet několikrát zmíněn v prezentaci projektu. Čtyři žáci napsali správnou odpověď a pět jich zaškrtlo datum 1715. Nikdo nezakroužkoval datum 1945. Zlepšení u této otázky bylo pouze částečné, ale pro mne uspokojivé.

9 8 7 6 5

správně

4

špatně

3 2 1 0 pretest

posttest

Graf č. 6

Otázka č. 7: Jak se jmenovala spisovatelka (básnířka), která žila v Olešnici? Odpověď: Františka Semeráková Pretest: Tuto odpověď jsem hodnotila opět třemi způsoby. Zcela správně – jméno i příjmení, částečně správně – pouze příjmení a zcela špatně – žádná odpověď nebo nesprávné příjmení i jméno. Jelikož jsme v loňském roce navštívili se třídou besedu o této spisovatelce, tři děti si vzpomněly na její příjmení, ale nikdo nenapsal správné jméno. Dva žáci napsali příjmení Semerádová, což není správně a čtyři žáci si nevzpomněli vůbec. Posttest: I v tomto případě dopadl posttest znatelně lépe. Dvě žákyně odpověděly zcela správně, pět žáků odpovědělo částečně správně a pouze dva žáci odpověděli špatně.

80

7 6 5 zcela správně

4

částečně správně 3

zcela špatně

2 1 0 pretest

posttest

Graf č. 7

Otázka č. 8: Kdy byla postavena silnice z Olešnice do Nového Města nad Metují? Odpověď: a) 1919 Pretest: Tuto odpověď nevěděl nikdo, proto děti odpověď pouze odhadovaly a dvě zakroužkovaly tu správnou. Tato událost mi přišla také důležitá pro vývoj obce, proto jsem ji do testu zařadila. Posttest: Ten dopadl jen o něco lépe, přestože jsem se domnívala, že žáci během svého hledání informací k tomuto datu dojdou. Chlapci opravdu mohli odvodit, kdy byla postavena, ale nestalo se tak. Četli nám totiž text, který objevili v Olešnickém zpravodaji, o práci poštmistra na počátku 20. století, kde bylo zmíněno, že jeho denní pěší trasa byla v roce 1922 nahrazena poštovní přepravou automobilovou (autobusem), ale vůbec si toto datum nespojili se stavbou silnice. Takže výsledky byly téměř shodné s pretestem Jen tři žáci zakroužkovali správnou odpověď.

8 7 6 5 správně

4

špatně

3 2 1 0 pretest

posttest

Graf č. 8

81

Otázka č. 9: Ve kterém roce byla postavena měšťanská škola? Odpověď: v roce 1905 Pretest: Jedna žákyně (mimochodem tato žákyně dosáhla nejlepších výsledků v testu, její zájem o historii je značný) odpověděla správně. Některé odpovědi byly blízké tomuto správnému datu, ale některé se lišily téměř o sto let (v roce 2000). Posttest: Jelikož nás dívky ve své části projektu seznámily s historií školy, posttest dopadl lépe. Tři žákyně napsaly datum 1905, čtyři žáci napsali téměř správné datum (1909, 1900, 1910, 1903), ale tyto odpovědi byly vyhodnoceny jako špatné. Dva žáci napsali asi před sto lety. Zřejmě si pamatovali z almanachu školy, že škola slavila 100 let od svého založení.

9 8 7 6 5

správně

4

špatně

3 2 1 0 pretest

posttest

Graf č. 9

Otázka č. 10: Kolik má obec přibližně obyvatel a kdo je nyní starostou nebo starostkou obce? Odpověď: Téměř pět set, starostka Eva Skalická Pretest: Tuto odpověď jsem vyhodnotila podle více kritérií. Prvním byl počet obyvatel. Jestliže žáci odpověděli 450 – 500, byla odpověď brána jako správná. Takže zcela správná odpověď byla ta, která určovala počet obyvatel v rozmezí 450 – 500 a jméno paní starostky Evy Skalické. Částečně správná byla ta odpověď, která uváděla buď správný počet obyvatel, nebo jméno paní starostky. A zcela špatná byla odpověď, která neobsahovala ani jeden správný údaj. Tři žáci uvedli částečně správnou odpověď (jeden žák uvedl správný počet obyvatel a dva uvedli správné jméno starostky). Ostatní nevěděli ani jeden údaj. Posttest: Ten dopadl velice uspokojivě vzhledem tomu, že jsme se s paní starostkou setkali na obecním úřadě při návštěvě betléma a počet obyvatel byl několikrát zmíněn v souvislosti s historií obce, jelikož dětem přišlo velice překvapivé, že koncem 82

19. století žilo v obci kolem 2000 obyvatel. Proto si zřejmě zapamatovaly, jak toto číslo kleslo v současnosti. Tři žáci odpověděli zcela správně, čtyři žáci částečně správně a dva špatně, přestože jeden z nich se blížil příjmení paní starostky (napsal Skaláková).

7 6 5 zcela správně

4

částečně správně 3

zcela špatně

2 1 0 pretest

posttest

Graf č. 10

Následující graf vyjadřuje shrnutí výsledků obou testů u všech žáků. Výsledky pretestu i posttestu porovnávají vědomosti žáků před zahájením projektu a po jeho ukončení. V řadě jsou ve třech sloupcích znázorněny údaje o správnosti všech deseti odpovědí a v zástupu jsou vždy dva sloupce za sebou, které znázorňují porovnání výsledků pretestu (žlutá barva) a posttestu (zelená barva). Nad každým sloupcem je pro informaci udán počet (hodnota) správných, částečně správných nebo špatných odpovědí. Již na první pohled pozoruji zlepšení ve výsledcích posttestu. Tím jsem se ujistila, že mé rozhodnutí o použití projektové výuky bylo správné. Grafické vyjádření pretestu a posttestu 60

31

16 16

17 pretest

posttest

špatně

posttest

částečně správně

zcela správně

20 10 0

58

42

40 30

pretest

50

Graf č. 11

83

4. 5. Sebereflexe projektu Celý projekt probíhal podle předem naplánované osnovy. Díky zájmu dětí o téma projektu byl naplněn celý jeho smysl a žáci úspěšně splnili všechny výukové cíle. Projekt rozvíjel u žáků tyto klíčové kompetence: 

kompetence komunikativní – žák: - se zapojuje do diskuse, - se domlouvá na plnění úkolů, - vyjadřuje své názory, - hodnotí svou práci i práci druhých, - sděluje dojmy z činností, - si ujasní ve skupině svůj úkol a přijme zodpovědnost za jeho plnění.



kompetence k učení – žák: - vyhledává a třídí informace a na základě jejich pochopení, propojení a systematizace je efektivně využívá v procesu učení, - aktivně vstupuje do výuky.



kompetence sociální a personální – žák: - pracuje ve skupině, - domlouvá se na výsledné podobě Práce.



kompetence pracovní – žák: - naplánuje práci do jednotlivých kroků, - pracuje tak, aby výsledek odpovídal stanoveným kritériím.



kompetence k řešení problémů – žák: - navrhne postup, který při řešení zvolí, - zaznamenává výsledky zkoumání.



kompetence občanská – žák: - respektuje, chrání a oceňuje naše tradice a kulturní i historické dědictví.

Přínosem pro žáky bylo seznámení se s regionální historií takovou metodou, která pro ně byla rozhodně zajímavá. Zjistili, že informace se dají získat různými způsoby a velkou motivací pro ně byla i pochvala ze strany prarodičů, kteří měli radost ze zájmu svých vnoučat o historii místa, kde žijí a také o způsob života svých předků a odlišnosti od dnešního životního stylu. Domnívám se, že si tímto projektem i upevnili vztah k místu, kde žijí a chodí do školy. Žáci si ani neuvědomovali, že vlastně spolupracují všichni dohromady, což jim někdy činí potíže. Očekávala jsem, že budou protestovat u rozdělení na skupinu dívek 84

a chlapců, které jsem navrhla, ale jejich nadšení potlačilo jakékoliv protesty. Dívkám společná práce nečiní problémy, ale chlapci nejsou nadšení, když mají spolupracovat a ještě být zodpovědní za výsledek své práce. Při závěrečném hodnocení žáci chválili práci druhé skupiny, zmiňovali, jak se těší na naši vycházku podle trasy, kterou nám naplánovali chlapci. Bavilo je i vyhledávání informací na počítači, byli překvapeni, že našli o Olešnici, vzhledem k velikosti obce, tolik informací. Domnívali se, že zdrojem pro ně budou pouze stránky obce. Přestože je projektová metoda velice náročná na přípravu, byla pro mne opět novou zkušeností. Když se celý naplánovaný projekt vydaří, je to pro učitele jisté zadostiučinění. Bylo příjemné vidět zájem o práci a také pozorovat, jak si nenásilnou formou osvojují nové vědomosti, které jim za normálních podmínek přijdou spíše nezajímavé. Největším protivníkem byl pro splnění všech fází projektu čas. Nakonec jsme projektu museli věnovat ještě jednu hodinu oproti původnímu plánu.

85

5. Regionální historie – náměty do výuky V této poslední části bych ráda uvedla několik námětů do výuky vlastivědy, související s regionální historií. Propojují vlastivědu s ostatními předměty, takže mohou být využity v rámci tematické výuky.

5. 1. Pracovní listy – Hádej, kdo je na obrázku? Pomůcky: pracovní list, pero Ročník: 4. Cíl: seznámení se s významnými osobnostmi Forma: skupinová výuka Mezipředmětové vztahy: matematika, vlastivěda, český jazyk Postup: Žáci hledají pomocí tajenek jméno osobnosti rychnovského regionu. K těmto pracovním listům mají k dispozici internet, kde si mohou ověřit správnost svých řešení.

86

Tento …tajenka č. 1 … . se narodil v roce MDCCCLXXI v Opočně, ale své dětství a dospívání prožil v Dobrušce. Velkou část života žil ve Francii, kde také zemřel. Jeho další zálibou byla hudba a propojoval ji se svými výtvarnými díly. Ve

1.

výtvarném

umění

patřil

k zakladatelům tzv. orfismu. Jestliže stále nevíš jeho jméno, zkus si vyluštit tajenku č. 2. Tajenka č. 1: 1. Jak je v českých dějinách nazýváno období po bitvě na Bílé hoře? 2. Naše dnešní písmo se nazývá 3. Poslední bitva husitských válek se odehrála u 4. Symbolem křesťanství je 5. Praotec Čech přivedl svůj kmen na horu

87

Tajenka č. 2: Vypočítej příklady a do volného okénka pod příkladem vepiš písmeno, které je přiřazené k výsledku.

600 . 3 =

550 – 360 =

4932 : 4 =

17 . 100 =

7.5=

450 – 245 =

24 . 10 =

9 . 5 + 205 =

25 000 : 100 =

8.9=

1 200 – 890 =

50 . 5 =

výsledky

35

72

písmena

I

U

výsledky písmena

14 . 8 =

9 864 : 8 =

112 190 250 205 240 T

R

K

Š

E

310 P

1233 1700 1800 A

N

F

Jméno a příjmení osobnosti: …………………………… ……………………………

88

Tento spisovatel, novinář a humorista se narodil 22. března.…tajenka č. 1…… v Rychnově nad Kněžnou. Jedna z jeho knížek pro děti a mládež dostala podobu seriálu. Její název je …tajenka č. 2....Zemřel v koncentračním táboře Gleiwitz v roce 1945.

1.

Tajenka č. 1:

7 568 : 4 = ………………… Tajenka č. 2: Zakroužkuj vždy písmeno u správné odpovědi: 1. Rychnov nad Kněžnou leží v: J Pardubickém kraji

B Královehradeckém kraji

2. V hlavním městě tohoto kraje je soutok těchto dvou řek: Y Labe a Orlice

S Vltava a Orlice

3. V rychnovském regionu se rozkládá pohoří: K Jizerské hory

L Orlické hory

4. Nejvyšší horou tohoto pohoří je: A Praděd

O Velká Děštná

5. Toto pohoří bylo vyhlášena jako: N chráněná krajinná oblast

T národní park

89

6. Nedaleko Rychnova nad Kněžnou můžeme navštívit gotický hrad z konce 13. století. Jeho jméno je: Á Litice

O Kost

7. Dále můžeme navštívit zámek Častolovice, který bal postaven v: B barokním stylu

S renesančním stylu

8. Ve zvonici nedaleko kostela Nejsvětější Trojice v Rychnově nad Kněžnou je zavěšen třetí největší zvon v České republice. Jeho jméno zní: P Kryštof

Š František

9. Synagoga je: Ě židovská modlitebna

E křesťanské poutní místo

10. Nedaleko Rokytnice v Orlických horách se nachází dělostřelecká pevnost, která byla vybudována před 2. světovou válkou na obranu Československa před nacistickými vojsky. Jmenuje se: H Dobrošov

Název knihy je:

T Hanička

____

___

___

Jestliže stále nevíš jeho jméno, zkus ho složit z písmen v obrázku.

Jméno a příjmení této osobnosti: ……………………………………………………… 90

Tato spisovatelka se narodila 31. Prosince roku MDCCLXXXV. Část svého života prožila v Rychnově nad Kněžnou. Psala především kuchařky, její nejznámější knihou je Domácí kuchařka. Zemřela 5. srpna 1845

1. 2.

v Litomyšli. Její příjmení si můžeš vyluštit v tajence.

Tajenka: 450 : 9 =

30 . 8 =

8 000 : 100 =

292 – 212 =

50 . 3 =

19 . 9 =

3 544 : 8 =

7.9=

9 625 : 7 =

50

63

80

150

171

240

443

1375

R

Á

T

G

O

E

V

I

Jméno a příjmení této osobnosti je: ………………………… ………………………………… …………………………………….

91

5. 2. DOMINO Cíl: Žáci si dají do souvislostí dva různé pojmy či obrázky, které spolu souvisejí. Ročník: 4. Forma: skupinová Postup: Učitel vystříhá domino (nechá vždy u sebe dva díly v řadě). Děti napojují kartičky k sobě na základě souvislosti. Kruh by měl být na konci hry uzavřený.

ČASTOLOVICE

ROMAN ŠEBRLE

RYCHNOV NAD KNĚŽNOU

F. V. HEK

DOBRUŠKA

92

OPOČNO

BYLO NÁS PĚT

KAREL POLÁČEK

OPOČNO 1.

HRAD LITICE

POTŠTEJN

OLEŠNICE V ORLICKÝCH HORÁCH 1. 2.

93

ZÁVĚR Ve své diplomové práci jsem se zabývala regionální historií ve výuce na 1. stupni ZŠ a použitím projektové metody jako prostředku k dosažení výukových cílů v této oblasti. Cílem mé diplomové práce bylo seznámit žáky s historií i současností místa, kde žijí a s jeho okolím a prohloubit v nich vztah k tomuto místu. Většina žáků toho ví velice málo o místě, kde bydlí. Nejsou schopni vyjmenovat v okolí svého bydliště zajímavá místa nebo historické a kulturní památky, které reprezentují jejich region. Teoretická část se zabývá historií regionu a výběrem některých kulturních památek. Seznamuje nás s některými významnými osobnostmi, které v regionu žily. Jako zdroj informací mi sloužily odborné knihy, kroniky, časopisy, internetové stránky a jiné písemnosti. V praktické části je popsána realizace projektu, který úzce souvisí s historií místa, kde žáci žijí. Při plánování jednotlivých částí projektu je důležité myslet na to, aby činnosti, které budou žáci vykonávat, nebyly příliš stereotypní a aby vyvolávaly u dětí zájem. Žáci si vyzkoušeli mnoho způsobů, jakými mohou získat informace z historie svého regionu, ověřili si, že zdrojů k získávání informací je více než předpokládali a v závěrečném hodnocení bylo zmíněno, že ani netušili, kolik zajímavých informací do projektu získají. Účinnost projektové metody jsem si ověřila pomocí dvou testů, které byly žákům předloženy před a po ukončení samotného projektu. U všech žáků došlo k výraznému zlepšení znalostí o místě, kde bydlí. Tyto testy potvrdily správnost rozhodnutí ohledně použití projektové metody při osvojení vědomostí z regionální historie. Na prvním stupni je velice důležité používat ve vlastivědě takové metody, které žáky maximálně zapojují do výuky. Většina žáků nejeví přílišný zájem o historické učivo, a proto by mělo být podáno takovým způsobem, který je zaujme. Pro učitele to znamená více času stráveného nad přípravami, ale cílový efekt je pro ně o to povzbudivější. Projektová výuka, exkurze, besedy, didaktické hry či vizuální prezentace učiva za použití techniky se zapojením žáků do diskuze – to vše pomáhá učitelům k efektivnějšímu způsobu podání učiva vlastivědy na 1. stupni ZŠ. V závěru práce je uvedeno ještě několik dalších nápadů do výuky vlastivědy v regionu Rychnov nad Kněžnou, které mohou využít i ostatní učitelé z Rychnovska.

94

Přestože jsem se ve svém projektu zaměřila pouze na část regionu, ve které bydlím a působím, může tento projekt sloužit jako inspirace pro ostatní učitele při realizaci podobného projektu zaměřeného na regionální učivo. Přestože má projektová výuka několik negativních stránek, rozhodně převažují pozitiva a tato metoda je vhodným prostředkem k dosažení výchovných a vzdělávacích cílů ve vlastivědě i v ostatních oblastech vzdělávání. Mé cíle seznámit žáky s historií a současností regionu a prohloubit jejich vztah k tomuto místu byly z mého pohledu zcela naplněny a ráda bych je v budoucnu ještě rozšířila.

95

RESUMÉ Diplomová práce s názvem Z historie regionu Rychnov nad Kněžnou se zabývá učivem regionální historie na 1. stupni ZŠ a uplatněním projektové výuky v této oblasti. Byla motivována snahou rozšířit si znalosti v oblasti historie Rychnovska. Teoretická část popisuje historii jednotlivých oblastí regionu, uvádí jeho kulturní památky a významné osobnosti, které v regionu trávily část svého života. Dále se tato část zabývá Rámcovým vzdělávacím programem a vzdělávacími oblastmi, které obsahují učivo regionální historie. V poslední kapitole je popsána teorie projektové výuky. Praktická část je zaměřena na návrh, realizaci a následnou reflexi projektu. V jedné z kapitol jsou popsány výsledky testů, které byly provedeny v rámci zjišťování získaných vědomostí po realizaci projektu v porovnání s osvojenými vědomostmi před zahájením projektu.

SUMMARY Diploma thesis called From the regional history of Rychnov nad Kněžnou deals with the teaching of regional history at primary school and the application of project teaching in this curriculum. It was motivated by the effort to broaden the knowledge of history of the region of Rychnov. Theoretical part describes the history of different area sof region, it contains the cultural monuments and the personalities, who spěny a part of thein life in this region. The next part deals with the Framework Education Programme and with the educational areas, that contains regional history. The last chapter of this part describes the Tudory of project teaching. Practical part deals with the propsal, realisation and the following evaluation of the project. In one of the chapters there are the results of the pretest and posttest. They were performed to find out the diference between the knowledges before the project and after that.

96

SEZNAM POUŽITÝCH PRAMENŮ LITERATURY PRAMENY Kolektiv autorů: Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Praha: VÚP, 2005.

LITERATURA COUFALOVÁ, J.: Projektové vyučování pro první stupeň základní školy: náměty pro učitele. 1. vydání Praha: Fortuna 2006. DRAŽAN, R., JUZA, J.: Holocaust Židů okresu Rychnov nad Kněžnou v letech 1939–1945. Rychnov nad Kněžnou 1997. IMLAUF, L.: Rychnov nad Kněžnou 750 let od první písemné zmínky. Nové Město nad Metují 2008. JANKOVCOVÁ, M., PRŮCHA, J., KOUDELKA, J.: Aktivizující metody v pedagogické praxi středních škol. Praha 1988. JOHANIDE,S J.: Magdalena Dobromila Rettigová. Rychnov nad Kněžnou 1995. JUZA, J., STRÁŽNICKÁ, A., ŠROM, J.: Historie města Rychnova nad Kněžnou v datech. Městský národní výbor v Rychnově nad Kněžnou, Rychnov nad Kněžnou 1988. KOUŘIL, T., SVOBODA, A.: Dějiny Rychnova nad Kněžnou. Rychnov nad Kněžnou 1924. KRATOCHVÍLOVÁ, J.: Teorie a praxe projektové výuky. Brno 2006. LEMFELDOVÁ, J.: Historie městečka Olešnice. 1999. MACH, J. a kolektiv: Dobruška. Město Dobruška 2008. MACH, J.: Pověsti z Dobrušska. Dobruška: Město Dobruška 2005. MAŃÁK, J., ŠVEC, V.: Výukové metody. Brno: Paido 2003. MATOUŠ, V.: Dějiny Dobrušky v datech. Dobruška. Městský úřad v Dobrušce 1994. MICHL, K.: František Kupka v Opočně a Dobrušce. Hradec Králové: Kruh 1972. PASH, M.: Od vzdělávacího programu k vyučovací hodině. Praha:Portál 1998. PECINA, P., ZORMANOVÁ, L.: Metody a formy aktivní práce žáků v teorii a praxi. Masarykova univerzita. Brno 2009. PETR, K.: Výpověď pamětních knih dobrušského děkanství. Podbřeží 2004. PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J.: Pedagogický slovník. 3. vydání Praha: Portál 2001. PTÁČEK, J.: Dobruška a Opočno. Praha – Litomyšl: Paseka 2008. 97

RATHOUSKÝ, V., LIKOVSKÝ, ZBYNĚK : Opočno 1068 – 2000. Historie v datech, Výzkumný ústav pivovarský a sladařský, a. s. 2006. SINGULE, F.: Americká Pragmatická pedagogika. SPN Praha 1991. TŘÍŠKA, J.: Osobnosti podorlické literatury. OFTIS s.r.o. Ústí nad Orlicí a Okresní muzeum ve Vysokém Mýtě 1996. VÁCLAVÍK, J.: Častolovice. Městys Častolovice 2008. Významné osobnosti okresu Rychnov nad Kněžnou. Státní okresní archiv Rychnov nad Kněžnou 1994. ZVĚŘINA, V.: Pověsti hradů, zámků a zemanských sídel východních Čech. Neděliště: Nadace pro obnovu zámku 1995. ŽIVOTSKÁ, J.: Opočno. Propagační tvorba Praha 1992.

OSTATNÍ ZDROJE KRÁM, J.: Průvodce Rychnovem na Kněžnou a čtení o Poláčkově městě [online]. c2011 [cit. 12. listopadu 2014]. Dostupné na WWW: ‹http://www.rychnovskypruvodce.info/›. Mapa Olešnice v Orlických horách [online]. c2015 [cit. 12. ledna 2015]. Dostupné na WWW: ‹https://www.google.cz/maps/@50.37928,16.3166722,13z›. Současnost Dobrušky [online]. c2015 [cit. 26. ledna 2015]. Dostupný na WWW: ‹ http://www.mestodobruska.cz/›. Historie Olešnice v Orlických horách [online]. [cit. 12. ledna 2015]. Dostupný na WWW: ‹http://www.giesshuebel.de/›.

98

SEZNAM POUŽITÝCH OBRÁZKŮ Obr. 1: Znak Rychnova nad Kněžnou [online]. [cit. 2015-01-22]. Dostupné na WWW: ‹ http://www.orlickytydenik.cz/rychnov-schvalil-novou-podobu-mestskeho-znaku/› Obr. 2: Rychnov nad Kněžnou [online]. [cit. 2015-01-22]. Dostupné na WWW: ‹http://www.rychnov-city.cz/historie-v-datech/d-1562/p1=1790› Obr. 3: Zámek s kostelem Nejsvětější Trojice v pozadí [online]. [cit. 2014-12-12]. Dostupné na WWW: ‹http://www.hradyzamky.estranky.cz/fotoalbum/kralovehradeckykraj/kralovehradecky-kraj/rychnov-nad-kneznou.html Obr. 3: Zámek s kostelem Nejsvětější Trojice v pozadí [online]. [cit. 2014-12-12]. Dostupné na WWW: ‹http://www.hradyzamky.estranky.cz/fotoalbum/kralovehradeckykraj/kralovehradecky-kraj/rychnov-nad-kneznou.html Obr. 4: Sousoší Bylo nás pět [online]. [cit. 2014-11-22]. Dostupné na WWW: ‹http://www.orlicky.net/index.php?id_zpravy=11619558921290503896› Obr. 5: Rodný dům F. V. Heka – foto autor Obr. 6: Synagoga – foto autor Obr. 7: Letecký snímek Opočna [online]. [cit. 2014-11-22]. Dostupné na WWW: ‹http://stare.aknm.cz/fotogalerie.html› Obr. 8: Dobová fotografie – Olešnice v Orlických horách [online]. [cit. 2014-12-12]. Dostupné na WWW: ‹http://www.heimatverein-adlergebirge.de/bilder-derorte-a-g.html#top› Obr. 9: Kostel svaté Máří Magdaleny [online]. [cit. 2014-12-12]. Dostupné na WWW: ‹http://www.region-orlickehory.cz/obce/olesnice-v-orlickych-horach/› Obr. 10: Utzův mechanický betlém – foto autor Obr. 11: Zámek Častolovice [online]. [cit. 2015-01-22]. Dostupné na WWW: ‹http://www.tipnavylet.cz/clanek/zamek-castolovice/› Obr. 12–19: Projekt – foto autor

99

SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1: Ukázka vypracovaného testu Příloha č. 2: Fotografie – průběh projektu Příloha č. 3: Fotografie – výstup projektu Příloha č. 4: Řešení pracovního listu

100

Příloha č. 1 Posttest

101

Příloha č. 2

Mapa s označením popisovaných budov

Trasa vycházky

102

Vyhledávání informací

Tvorba části plakátu

103

Příloha č. 3

Plakát 1. skupina

Plakát 2. skupina

104

Příloha č. 4 Tento …tajenka č. 1 … . se narodil v roce MDCCCLXXI v Opočně, ale své dětství a dospívání prožil v Dobrušce. Velkou část života žil ve Francii, kde také zemřel. Jeho další zálibou byla hudba a propojoval ji se svými výtvarnými díly. Ve

2.

výtvarném

umění

patřil

k zakladatelům tzv. orfismu. Jestliže stále nevíš jeho jméno, zkus si vyluštit tajenku č. 2. Tajenka č. 1: 1. Jak je v českých dějinách nazýváno období po bitvě na Bílé hoře? 2. Naše dnešní písmo se nazývá 3. Poslední bitva husitských válek se odehrála u 4. Symbolem křesťanství je 5. Praotec Čech přivedl svůj kmen na horu

105

Tajenka č. 2: Vypočítej příklady a do volného okénka pod příkladem vepiš písmeno, které je přiřazené k výsledku.

600 . 3 =

550 – 360 =

4932 : 4 =

17 . 100 =

1800

190

1233

1700

F

R

A

N

450 – 245 =

7 . 5 = 35

Š

I 25 000 : 100 = 250

K

35

72

písmena

I

U

výsledky písmena

K

1 200 – 890 =

9 864 : 8 =

50 . 5 = 250

310

U

výsledky

250

E

8 . 9 = 72

T

9 . 5 + 205 =

24 . 10 = 240

205

14 . 8 = 112

P

1233

K

A

112 190 205 250 240

310

Š

P

T

R

K

E

1233 1700 1800 A

N

F

Jméno a příjmení osobnosti: FRANTIŠEK

KUPKA

106

Tento spisovatel, novinář a humorista se narodil 22. března.…tajenka č. 1…… v Rychnově nad Kněžnou. Jedna z jeho knížek pro děti a mládež dostala podobu seriálu. Její název je …tajenka č. 2....Zemřel v koncentračním táboře Gleiwitz v roce 1945.

2.

Tajenka č. 1:

7 568 : 4 = 1892 Tajenka č. 2: Zakroužkuj vždy písmeno u správné odpovědi: 1. Rychnov nad Kněžnou leží v: J Pardubickém kraji

B Královehradeckém kraji

2. V hlavním městě tohoto kraje je soutok těchto dvou řek: Y Labe a Orlice

S Vltava a Orlice

3. V rychnovském regionu se rozkládá pohoří: K Jizerské hory

L Orlické hory

4. Nejvyšší horou tohoto pohoří je: A Praděd

O Velká Děštná

5. Toto pohoří bylo vyhlášena jako: N chráněná krajinná oblast

T národní park

107

6. Nedaleko Rychnova nad Kněžnou můžeme navštívit gotický hrad z konce 13. století. Jeho jméno je: Á Litice

O Kost

7. Dále můžeme navštívit zámek Častolovice, který bal postaven v: B barokním stylu

S renesančním stylu

8. Ve zvonici nedaleko kostela Nejsvětější Trojice v Rychnově nad Kněžnou je zavěšen třetí největší zvon v České republice. Jeho jméno zní: P Kryštof

Š František

9. Synagoga je: Ě židovská modlitebna

E křesťanské poutní místo

10. Nedaleko Rokytnice v Orlických horách se nachází dělostřelecká pevnost, která byla vybudována před 2. světovou válkou na obranu Československa před nacistickými vojsky. Jmenuje se: H Dobrošov

T Hanička

Název knihy je: BYLO NÁS

PĚT

Jestliže stále nevíš jeho jméno, zkus ho složit z písmen v obrázku.

Jméno a příjmení této osobnosti: KAREL

POLÁČEK

108

Tato spisovatelka se narodila 31. prosince roku MDCCLXXXV. Část svého života prožila v Rychnově nad Kněžnou. Psala především kuchařky, její nejznámější knihou je Domácí kuchařka. Zemřela 5. srpna 1845

3. 4.

v Litomyšli. Její příjmení si můžeš vyluštit v tajence.

Tajenka: 8 000 : 100 =

30 . 8 = 240

R

E

T

T

50 . 3 = 150

19 . 9 = 171

3 544 : 8 = 443

7 . 9 = 63

G

O

V

Á

80

9 625 : 7 =

292 – 212 = 80

450 : 9 = 50

1375

I

50

63

80

150

171

240

443

1375

R

Á

T

G

O

E

V

I

Jméno a příjmení této osobnosti je: MAGDALENA DOBROMILA

RETTIGOVÁ

109