MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií
Účinky sestavy cvičení tchaj-ťi na autonomní nervové regulace u studentŧ Masarykovy univerzity
DISERTAČNÍ PRÁCE
Vedoucí disertační práce: prof. MUDr. Jan Novotný, CSc.
Vypracoval: Mgr. Titus Ondruška Brno 2010
Poděkování Rád bych poděkoval za obětavou pomoc prof. MUDr. Janu Novotnému, CSc., který mě vţdy v prŧběhu zpracovávání této disertační práce podpořil. Děkuji mu, za trpělivost a odborné připomínky, které mi dával během studia. Dále bych rád poděkoval doc. Mgr. Martinu Zvonařovi, Ph.D. za ochotu při řešení problémŧ s měřicí technikou a Mgr. Martinu Seberovi Ph.D. za podnětné konzultace z oblasti statistického zpracování dat. V neposlední řadě děkuji své manţelce ing. Haně Ondruškové za podporu při tvorbě této práce.
2
Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem tuto disertační práci vypracoval samostatně a na základě literatury vedené v seznamu pouţité literatury. Brno, 2011
Titus Ondruška
3
Obsah 1. ÚVOD ......................................................................................................... 6 1.1.
PRINCIPY POHYBU V TCHAJ-ŤI ČCHÜAN ŠKOLY JANG ......................................................................................... 9
2. ROZBOR VÝZKUMNÉHO ÚKOLU ....................................................... 11 2.1.
ZÁKLADY ANATOMIE A FYZIOLOGIE SRDCE ................................................................................................... 11
2.1.1.
Základní popis srdce ................................................................................................................ 12
2.1.2.
Základy fyziologie srdce ........................................................................................................... 15
2.1.3.
Srdeční cyklus a EKG ................................................................................................................ 18
2.1.4.
Řízení srdeční činnosti .............................................................................................................. 19
2.1.5.
Variabilita srdeční frekvence .................................................................................................... 20
3. ZDŦVODNĚNÍ VÝBĚRU PROBLÉMU .................................................. 23 4. CÍLE PRÁCE............................................................................................. 26 5. HYPOTÉZY .............................................................................................. 27 6. ÚKOLY ..................................................................................................... 28 6.1.
TEORETICKÁ ČÁST ................................................................................................................................. 28
6.2.
EXPERIMENTÁLNÍ ČÁST ........................................................................................................................... 28
6.3.
ZÁVĚREČNÉ VYHODNOCOVÁNÍ ZÍSKANÝCH DAT ............................................................................................. 28
7. METODOLOGIE PRÁCE ......................................................................... 29 7.1.
HARMONOGRAM VÝZKUMU .................................................................................................................... 29
7.2.
POPIS A CHARAKTERISTIKA SOUBORU ......................................................................................................... 31
7.3.
METODIKA SBĚRU DAT A ŘEŠENÍ VÝZKUMNÝCH HYPOTÉZ ................................................................................ 32
7.3.1.
Variabilita srdeční frekvence .................................................................................................... 32
7.3.2.
Dotazníkové šetření ................................................................................................................. 36
7.4.
VYHODNOCOVÁNÍ DAT ZÍSKANÝCH MĚŘENÍM VARIABILITY SRDEČNÍ FREKVENCE .................................................... 38
7.5.
VYHODNOCOVÁNÍ DAT ZÍSKANÝCH DOTAZNÍKOVÝM ŠETŘENÍM ......................................................................... 38
8. VÝSLEDKY .............................................................................................. 39 8.1.
POPISNÉ VYHODNOCENÍ ZÍSKANÝCH DAT ..................................................................................................... 39
8.1.1. Výsledky měření týkajícího se variability srdeční frekvence.............................................................. 39 8.1.2. Výsledky dotazníkového šetření ...................................................................................................... 40 8.2.
VYHODNOCENÍ ZÍSKANÝCH DAT PODLE JEDNOTLIVÝCH HYPOTÉZ........................................................................ 43
4
9. DISKUZE .................................................................................................. 44 9.1.
DISKUZE VÝSLEDKŮ SPEKTRÁLNÍ ANALÝZY VARIABILITY SRDEČNÍ FREKVENCE ......................................................... 44
9.2.
DISKUZE VÝSLEDKŮ DOTAZNÍKOVÉHO ŠETŘENÍ.............................................................................................. 49
10.
ZÁVĚRY ................................................................................................ 53
10.1.
INTERPRETAČNÍ ČÁST ............................................................................................................................. 53
10.2.
ZÁVĚRY PRO PRAXI ................................................................................................................................ 54
SOUHRN - SUMMARY ................................................................................. 56 REFERENČNÍ SEZNAM ................................................................................ 57 PŘÍLOHY ........................................................................................................ 65
5
1. Úvod
Snad kaţdý uţ někdy slyšel o taiči1, tchaj-ťi, tchaj-ťi čchüan, taiji, taijiquan, t’ai chi, tai chi, Tai Chi, T'ai Chi, t'ai chi, Tai Chi Chuan, tai-čchi, tai-čchi chuan, tai-či, tai-či-čuan, taichi, taichi, T'ai-Chi, t'ai-chi, T'ai-Chi Chuan, taj-chi-čuan. Snad všechno, co se svým pŧvodem váţe k Číně a co dále tradují čínští učitelé, si s sebou zároveň nese punc čínského přístupu k věci. V případě tchaj-ťi čchüan mŧţe člověku ze západu připadat aţ komické zjištění, ţe skoro kaţdá kniha o tchaj-ťi čchüan uvádí jako první a zakládající školu tchaj-ťi čchüan některou z mnoha vţdy nějak zdŧvodněných moţných variant. Těmito variantami jsou například: poustevník Sü Süan-pching (dynastie Tchang 618 – 906) a jeho cvičení 37 forem tchaj-ťi nebo také čchang-čchüan (zhang-zhuang) čili Dlouhá Pěst (Wong, 2007) Taoista Čang San-feng (Zhang San-feng) 13. století (dynastie Sung) (Yang, 1998) Čang Sung-si (Zhang Songxi) a jeho tchaj-ťi třinácti forem ţijící v období Ťia ťing (Jia jing) 1522 – 1565 (Turneber, 1996). Čchen Wang-tching (Chen Wangting) (1600 – 1680) z Čchen-ťia kou (Chenjiagou) a jeho tchaj-ťi čchüan školy čchen (chen). a mnoho dalších. Pŧvod tchaj-ťi čchüan je v kapitole historie tchaj-ťi čchüan často líčen, resp. diskutován i na deseti stranách knihy. Pravděpodobnou příčinou je v číňanech hluboce zakořeněné přesvědčení o tom, ţe to, co je starší, je rovněţ také lepší. A tak se kaţdá škola snaţí odkazovat svŧj, byť jen zprostředkovaný, pŧvod k nestarší linii.
1
V souladu s níţe citovaným názorem jednoho z našich předních sinologŧ se i my budeme drţet oficiálního českého fonetického přepisu čínských pojmŧ do češtiny a pouze v případě prvního výskytu daného pojmu v našem textu uvedeme za ním v závorce rovněţ oficiální fonetický přepis do latinky metodou pinyin. Takţe například slovo tchaj-ťi čchüan (taijiquan). Vzhledem ke svému charakteru populárně-naučného textu uţívá předkládaná kniha tradiční český přepis, který je pro českého čtenáře velmi dobře čitelný a aţ na řídké výjimky téměř přesně vystihuje výslovnost čínských termínŧ. Pro porovnání: klíčový termín této práce tchaj-ťi je ve srovnání s Wade-Gilesovým anglickým přepisem ťai-chi pro domácího čtenáře nesrovnatelně výstiţnější. Ţádný anglický mluvčí není schopen bez teoretické znalosti anglického přepisu přečíst výraz ťai-chi bezchybně, zatímco kaţdý Čech přečte tchaj-ťi tak, jak je psáno - tedy dobře. Není tedy v pořádku si nechat do češtiny pouštět zkomoleninu tai-či, jako jiţ nikdo z nás neříká lední hockey ... (Vojta, 2001)
6
Často se o tchaj-ťi, a budiţ řečeno ţe neprávem, mluví jako o zdravotním cvičení. Přestoţe tyto pozitivní zdravotní účinky nepopiratelně má, jak ostatně uvedeme později v přehledu výzkumŧ zaměřených na zdravotně orientované účinky praxe tchaj-ťi a konec koncŧ i náš výzkum je na zdravotní účinky tchaj-ťi rovněţ zaměřen. V naší práci však uţ nebudeme dále polemizovat na téma historie a pŧvodu tchaj-ťi čchüan, pro tento účel si mŧţe zájemce zakoupit nejednu komerční publikaci pojednávající o tchaj-ťi čchüan, a přejdeme přímo k tomu, co bylo výzkumem historikŧ prokázáno. Za první historicky doloţený systém cvičení, respektive bojového umění, označovaný jako tchaj-ťi čchüan je na základě studií čínských odborníkŧ z let 1930-1932 povaţován tchaj-ťi čchüan rodiny čchen ze 17. století. (Vojta, 2001). Tchaj-ťi čchüan školy čchen je komplexní bojové umění zahrnující cvičení sestav, specifického tchaj-ťi čchi-kungu (qigong)2, tchuej-šou (tuishou)3, zbraňové formy, bojové aplikace a specifické formy meditace (Yang, 1995). Od vzniku tchaj-ťi čchüan v 17. století byly, vycházejíc z tchaj-ťi čchüan školy čchen, vytvořeny i další školy. Například škola jang (yang), wu (wuu), sun (sun). V současné Číně se pak často tchaj-ťi 4 prezentuje jako úpolový sport, protoţe filozofické a duchovní aspekty tohoto systému se současné čínské vládnoucí garnituře „nehodí“. V rámci našeho výzkumu šlo o aplikaci sestavy 40 forem5 tchaj-ťi čchüan školy jang, o kterém Kurfürst (2002) píše: Tchaj-ťi čchüan školy jang bylo vytvořeno z tchaj-ťi čchüan školy čchen vypuštěním nízkých pozic, přeskoků a technik expanzivního výdeje čchi s cílem snížení fyzické náročnosti a zdůraznění zdravotních účinků cvičení tchaj-ťi. Cvičení tchaj-ťi čchüan školy jang je jak v Číně, tak ve světě velmi rozšířené. Za svou popularitu platí určitou daň v podobě existence mnoha variací a zpŧsobŧ praxe. Je moţné věnovat se praxi jang tchaj-ťi čchüan v tradičním provedení, která je i přes výše zmíněné úpravy (vypuštění nízkých pozic atd.) stále zaměřená
2
Čchi (qi) je vitální tělesná energie známá z akupunktury, potaţmo tradiční východní medicíny. Čchi-kung v doslovném překladu znamená kultivace nebo pěstování čchi. Čchi-kung je také někdy označován jako čínská zdravotní gymnastika. Jde o speciální formy cvičení kombinovaného s dechem a mentální koncentrací s cílem zvýšení proudění vitální tělesné energie čchi v dráhách (ťing-luo, meridiány) s cílem dosáhnout jejich pročištění, shromaţďování čchi nebo dosaţení osvícení. Čchi-kung má mnoho směrŧ, škol a druhŧ. V Číně je to jedna z nejrozšířenějších forem na tradici zaloţeného preventivně-zdravotního cvičení. 3
Tchuej-šou čili přetlačování rukama, téţ označované jako tlačící nebo cítící ruce. Technika rozvíjí kontrolu rovnováhy při přetlačování ve dvojici jak ve stoji, tak v chŧzi. Rozvíjí dovednosti práce se čchi. 4
Místo slova tchaj-ťi čchüan budeme často, pokud se to nebude týkat tchaj-ťi čchüan jako školy bojového umění, pouţívat po zbytek tohoto textu jeho často uţívanou zkratku tchaj-ťi. 5
seznam pohybŧ sestavy 40 forem tchaj-ťi čchüan školy jang viz. přílohy 7
na ovládnutí bojové sloţky umění. Lze také cvičit jang tchaj-ťi sportovního charakteru, které praktikuje v oblasti pěstních forem6 pouze krátké sestavy (například 8, 24, 36, 40 forem jang tchaj-ťi čchüan). Dŧraz na praxi krátkých forem souvisí s přípravou na soutěţe, kde není čas na cvičení delších sestav. Jang tchaj-ťi čchüan taoistické školy, které vychází z tradice spjaté se cvičením mnichŧ taostického chrámu v horách Wu-tang (Wudang), je primárně zaměřeno na zdravotní účinky cvičení. A mnoho dalších více či méně rozšířených variant jang tchaj-ťi čchüan. Naše intervence je zaloţena na jang tchaj-ťi čchüan vycházejícím z úprav, které do něj vloţil velmistr Jang Čcheng-fu (1883-1936). Čistě pro upřesnění budiţ řečeno, ţe velmistr Jang Čcheng-fu byl přímým následovníkem rodinné tradice školy jang tchaj-ťi čchüan. Velmistr Čcheng-fu byl také jedním z velkých popularizátorŧ tchaj-ťi v Číně a ve světě a moţná jedním z prvních mistrŧ tchaj-ťi, který začal šířit rodinné tchaj-ťi masově. Do té doby bylo umění tchaj-ťi čchüan prakticky všech škol tchaj-ťi čchüan šířeno v podstatě jen v rámci rodiny. Přijetí studenta mimo vlastní rodinu bylo velmi výjimečné a spojené s velmi náročnými poţadavky na ţáka. Mistr Čcheng-fu upravil rodinný styl tchaj-ťi čchüan tak, aby základní sestava 85 forem jang tchaj-ťi čchüan kromě procvičení všech základních pohybŧ tchaj-ťi čchüan školy jang měla relativně silný zdravotní efekt (Kurfürst, 2002). Toto právě citované tvrzení o zdravotním efektu sestavy 85 forem však není zaloţeno na vědecky podloţených výzkumech, ale na ústní tradici. Nicméně mnoho výzkumŧ zaměřených na zdravotně prospěšné pŧsobení tchaj-ťi čchüan právě z dŧvodu jiţ zmíněné celosvětové rozšířenosti stylu jang de facto zkoumá ze všech stylŧ tchaj-ťi čchüan právě styl jang.
6
Pěstní forma je označení pro cvičení beze zbraní. Jako úderné plochy se pouţívají rŧzné části těla zdaleka ne jenom pěsti jako v boxu. Údernou plochou mŧţe být pěst, dlaň i hřbet nebo malíková hrana ruky, čelo, předloktí, loket, rameno, koleno, bérec, pata, nárt.
8
1.1.
Principy pohybu v tchaj-ťi čchüan školy jang
V „Jang Čcheng-fuově tchaj-ťi čchüan“ je kladen veliký dŧraz na princip kontroly rovnováhy (central equilibrium) a princip spuštění čchi do země (rootedness) (Lowenthal, 2005). Hlavní principy pohybu v tchaj-ťi čchüan školy jang (Estes, 2003) jsou: Energie na vrcholku hlavy musí být lehká a citlivá. Vtáhnout hruď a pozdvihnout záda. Uvolnit pas. Rozlišovat mezi plností a prázdnotou. Klesnout v ramenou a svěsit lokty. Pouţívat mysl a nikoli sílu. Horní a spodní část těla tvoří jeden celek. Jednota vnějšího a vnitřního. Kontinuita bez přerušení. Hledat klid v pohybu. Při snaze o dodrţování výše uvedených principŧ zpravidla začátečník narazí na první velký motorický úkol při osvojování si dovedností jang tchaj-ťi čchüan. Tímto úkolem je „chŧze po baţině“. Běţná „normální“ chŧze je totiţ v podstatě sérií kontrolovaných-zadrţených pádŧ. Na nohu, kterou vykračujeme vpřed, v podstatě dopadneme. V jang tchaj-ťi čchüan nohu, kterou vykračujeme vpřed, pouze poloţíme vpřed. Aţ poté, co leţí celou plochou plosky na zemi, ji postupně zatěţujeme. A právě odtud ono označení chŧze po baţině. Baţinou nelze ve zdraví projít, aniţ bychom kaţdé místo, na které poloţíme nohu a poté ji tam při kroku opřeme, pečlivě neprozkoumali z hlediska bezpečí. Kaţdé místo došlapu zkrátka musí být pevným místem baţiny. A tak je vlastně nutné nejprve vybudovat nový, respektive alternativní, pohybový vzorec pro chŧzi v jang tchaj-ťi čchüan. Při tomto přístupu k chŧzi a zároveň dŧrazu na maximální moţné celkové tělesné uvolnění je významně rozvíjen cit pro stabilitu a správnou posturu těla. Z podstaty pohybu v tchaj-ťi je takto vypěstovaná motorická dovednost velmi komplexní, protoţe nejde pouze o práci nohou, která je při běţné chŧzi pouze doplňována elementárními vyvaţujícími pohyby rukou. Tato komplexnost a náročnost je dále gradována díky současnému pohybu obou paţí (zpravidla po odlišných a z povahy bojové aplikace vyplývajících trajektoriích) a rovněţ časté větší či menší torzi v trupu. Vzniká 9
tak komplikovaný motorický úkol, který lze zvládnou pouze prostřednictvím dlouhodobé praxe. Okamţik, kdy se pro vnějšího pozorovatele cvičící osobě začíná dařit cvičit tchaj-ťi čchüan školy jang, odpovídá z hlediska procesuální stránky tělesných cvičení stádiu zpřesnění vztahŧ mezi prvky pohybové struktury (Čelikovský, 1990). Takţe, to co je z hlediska jang tchaj-ťi čchüan vnímáno jako začátek zdařilé praxe je ve skutečnosti výsledek dlouhodobého procvičování a kultivace pohybové dovednosti dokonce aţ na střední vývojovou úroveň tělesného cvičení. A to, co obdivujeme u mistrŧ jang tchaj-ťi čchüan, totiţ zdánlivě lehký přirozený a jakoby plynoucí pohyb je vlastně pohybová dovednost vykultivovaná aţ na nejvyšší úroveň. Tj. aţ do stádia tvořivé asociace7. Do stádia, kdy je pohyb prováděn jakoby sám od sebe, tj. plně automaticky. A právě o těchto charakteristických znacích tchaj-ťi se zmiňuje například Kim da Silva a Do-Ri Rydl ve své Základní knize Kineziologie (Silva, 1999). V mezidobí rozvoje pohybové dovednosti od právě zmiňovaného stádia střední vývojové úrovně (cvičícímu se začíná dařit cvičit tchaj-ťi správně) do stádia tvořivé asociace (mistrovský stupeň) je doporučováno myslet na následující pohyb. To znamená, ţe tělo cvičí nějaký pohyb a mysl je koncentrována (v mysli si představujeme) pohyb následující. Tento poţadavek u adepta rozvíjí koncentraci, pozornost, paměť a představivost (Hartl, 2004). Vidíme tak, ţe tchaj-ťi nerozvíjí jen fyzické tělo, ale kultivuje rovněţ psychické funkce.
7
Toto stádium odpovídá tomu, jak mají pohybovou dovednost osvojenu vrcholoví sportovci. 10
2. Rozbor výzkumného úkolu 2.1.
Základy anatomie a fyziologie srdce
Lidské tělo je fantastický celek tvořený mnoha navzájem propojenými systémy se sloţitými a „velmi dŧmyslnými“ formami zpětné vazby neustále kontrolujícími celý prŧběh aktivity jednotlivých elementŧ. V naší práci je velmi dŧleţité porozumět funkcím a regulačním mechanismŧm srdeční činnosti.
Obr. 1 Schéma srdce: 1 – endokard; 2 – myokard; 3 – epikard; 4 – perikard; 5 – srdeční dutiny; 6 – pravá síň; 7 – levá síň; 8 – pravá komora; 9 – levá komora; 10 – srdeční chlopně; 11 – mitrální chlopeň; 12 – aortální chlopeň; 13 – pulmonální chlopeň; 14 – trikuspidální chlopeň; 15 – oblouk aorty; 16 – pravá plicní tepna; 17 – pravé plicní ţíly; 18 – truncus pulmonalis; 19 – dolní dutá ţíla; 20 – síňo-komorové septum. (zdroj: http://www. wikiskripta .eu/index.php/Srdce)
11
2.1.1. Základní popis srdce
Srdce (cor, řecky kardia) je součástí oběhového (kardiovaskulárního) systému, který zahrnuje srdce a krevních cév. Srdce je dutý orgán rozdělený do čtyř hlavních oddílŧ, které pracují jako pumpa. Tyto oddíly tvoří dvě oddělené dvojice (pravé a levé srdce) dvou navzájem propojených dutin (síň a komora). Systém krevních cév rozvádí krev od srdce k orgánŧm a svalŧm, tyto krevní cévy označujeme tepny (arterie), a posléze přivádí zpět do srdce, v tomto případě hovoříme o ţílách (venách) (Páč, Veverková, 2004). Srdeční sval je tvaru nepravidelného kuţele orientovaného ventrolaterálně se základnou (bází) naléhající na bránici a vlevo vybíhajícím hrotem v oblasti středního dolního mediastinu (oblast mezi pravou a levou plící a bránicí). Z histologického hlediska je srdeční stěna tvořena 3mi vrstvami. Hovoříme o endokardu, myokardu a epikardu. Epikard (zevní vrstva srdeční stěny; tunica serosa) je mezotelová výstelka tvořící viscerální list perikardu. V subepikardu probíhají koronární arterie. Myokard (srdeční sval; prostřední vrstva srdeční stěny; tunica media) je tvořený příčně pruhovanou srdeční svalovinou, jejíţ základní stavební jednotkou je srdeční buňka (kardiomyocyt), dále se zde nachází specializované buňky převodního systému. Myokard je nejmohutnější vrstvou srdeční stěny. V komorách je mnohem vyšší tlak neţ v síních, proto je zde myokard mohutnější. Myokard pravé komory je tenčí neţ myokard levé komory. Myokard je tvořen 3 vrstvami: zevní – longitudinální, střední – cirkulární, vnitřní – longitudinální. Endokard (vnitřní vrstva; tunica intima) vystýlá srdeční dutinu, je v kontaktu s protékající krví, plynule přechází v tunicu intimu cév, tvoří srdeční chlopně. Skládá se ze 4 vrstev: 1. endotel (endotelové buňky); 2. subendotel (kolagenní vazivo); 3. elasticko-muskulární vrstva (kolagenní a elastické vazivo, hladké svalové buňky; tato vrstva je silná především v srdečních síních); 4. subendokard (řídké vazivo, nacházející se zde struktury převodního systému srdečního) (Čihák, 2004). 12
Z hlediska morfologického i funkčního rozlišujeme tyto struktury: pracovní myokard (tyto buňky myokardu odpovídají na impulzy kontrakcí), převodní systém srdeční (odpovědný za systém tvorby a šíření vzruchŧ) a srdeční skelet (tvořící pevný rámec srdce).
Pracovní myokard Svalové buňky srdeční svalové tkáně jsou cylindrického tvaru (rozměry 100–150 μm délka, 10–20 μm šířka). Jádra buněk uloţená ve středu buňky jsou protáhlého tvaru a obsahují jedno aţ dvě jadérka. Na povrchu kardiomyocytŧ se nachází plazmatická membrána svalové buňky, tzv. sarkolema. V srdečních komorách vytváří sarkolema tzv. systém T-tubulŧ. Cytoplazma kardiomyocytŧ obsahuje příčně pruhované myofibrily, které v buňce vytváří pole myofilament. V extrafibrilární sarkoplazmě jsou pod sarkolemou a u pólŧ jádra v hojném mnoţství zastoupeny mitochondrie. V sarkoplazmě se dále nachází Golgiho komplex, kapénky lipidŧ, glykogenové partikule a v blízkosti jádra ţlutý nebo hnědý pigment lipofuscin. Díky svému rozvětvení jsou buňky ve vzájemném kontaktu. Mezibuněčné kontakty kardiomyocytŧ tvoří interkalární disky, sestávající z desmozomŧ, fasciae adherentes a kontaktŧ nexusového typu. Buňky se spojují v soubory vláken, které dále vytvářejí svalové vrstvy spirálovitě probíhající od apexu srdce aţ k jeho bázi (Dylevský, 2009).
Převodní systém srdeční Tento systém zajišťuje generování akčních potenciálŧ pro práci myokardu nezávisle na nervových spojeních – srdeční automacie. Tato oblast bude podrobněji rozebrána v oddílu základy fyziologie srdce, kam ze své povahy a dalších vazeb patří.
13
Srdeční skelet Srdce má skelet z hustého fibrózního vaziva, na které je uchycen myokard spolu se všemi chlopněmi. Skelet elektricky odděluje myokard síní od myokardu komor (jedinou spojkou mezi myokardem síní a myokardem komor je tzv. Hisŧv svazek procházející skrze trigonum fibrosum dextrum). Skládá z několika částí: Anuli fibrosi – čtyři vazivové prstence kolem srdečních chlopní: anulus fibrosus dexter – u pravého síňokomorového ústí s trojcípou chlopní; anulus fibrosus sinister – u levého síňokomorového ústí s mitrální chlopní; anulus aorticus – prstenec semilunární chlopně aorty; anulus trunci pulmonalis – prstenec semilunární chlopně plícnice. Tyto prstence jsou navzájem propojeny vazivovými útvary trigonum fibrosum dextrum (mezi anulus dexter, sinister a aorticus) a trigonum fibrosum sinistrum (mezi anulus sinister a aorticus). S pravým trigonem je propojena pars membranacea septi.
Srdeční chlopně Srdeční chlopně jsou ventily zajišťující jednostranný tok krve v srdci. Nejsou inervované a jsou bezcévné (otevírají a zavírají se na základě tlakového gradientu). Z histologického hlediska se jedná o duplikatury endokardu. Jsou tvořené vnitřní fibrózní ploténkou (kolagenní a elastická vlákna), na povrchu jsou kryté endotelem. Jsou připojeny k fibrózním prstencŧm srdečního skeletu. V srdci nacházíme 4 srdeční chlopně, jsou to: trikuspidální chlopeň (valva atrioventricularis dextra seu tricuspidalis) − mezi pravou síní a pravou komorou; pulmonální chlopeň (valva trunci pulmonalis) − mezi pravou komorou a arterií pulmonalis; mitrální chlopeň (valva atrioventricularis sinistra seu bicuspidalis seu mitralis) − mezi levou síní a levou komorou; aortální chlopeň (valva aortae) − mezi levou komorou a aortou.
14
2.1.2. Základy fyziologie srdce
Funkcí srdce je čerpání krve v oběhovém systému. Oběhový systém je tvořen dvěma okruhy. Krev je z pravé komory (ventriculus dexter) srdeční (obr.1) pumpována plicní tepnou (plícnice, truncus pulmonalis) do malého (plicního) okruhu. V plicích se okysličuje a je následně plicními ţílami (dvě pravé a dvě levé plicní ţíly, vv. pulmonales) přiváděna do levé předsíně (atrium sinistrum). Z levé síně je přečerpána do levé komory (ventriculus sinister), která tuto okysličenou krev pumpuje srdeční tepnou (srdečnice, aorta) do Velkého (systémový) okruhu. Systémový okruh vede krev ke krevním kapilárám na periferii těla, odkud se systémem ţil opět dostává zpět do srdce horní a dolní dutou ţilou (v. cava superior et intererior), tentokrát do pravé předsíně (atrium dextrum). Z pravé síně krev putuje do pravé komory, odkud je vypuzena do plicního okruhu. Zásobení srdce zajišťují dvě hlavní koronární tepny odstupující jako první z větve aorty. Ţilní návrat obstarávají ţíly slévající se v kmen sinus coronarius, ústící do pravé předsíně srdce.
Základní funkční projevy srdečních buněk Základními funkčními projevy buněk srdeční svaloviny (pracovního myokardu) je mechanická čerpací práce (Schreiber a kol., 1998). Naproti tomu základním společným rysem elektrické aktivity všech srdečních vláken je polarizace a depolarizace. Vnitřek srdeční buňky je proti povrchu buňky negativní, řádově o desítky mV (-50 aţ -90 mV). Hlavním intracelulárním iontem je iont K+, dále hrají roli i ionty K+ a Cl- (Schreiber a kol., 1998). Projevy souvisejícími s elektrickými vlastnostmi srdečních buněk jsou dráţdivost, automacie, vodivost a staţlivost. (Štefa a kol, 1998). Dráždivost představuje schopnost reagovat na podráţdění depolarizací. Dráţdivost závisí na polarizaci buňky. Čím je vyšší klidové napětí, tím podráţdění vede k rychlejší (strmější) depolarizaci. Automacie (téţ autonomie) je schopnost některých buněk vydávat spontánní elektrické impulzy. Oproti kosterní svalovině tak mŧţe vznikat podráţdění uvnitř srdce. Síňový a komorový myokard jsou funkční syncytium, coţ zmanená, ţe buňky nejsou navzájem
15
izolovány, ale jsou propojeny pomocí gap junctions. Podnět, který vznikne kdekoliv v komorách a v síních, proto vţdy vyvolá úplnou kontrakci obou komor a obou síní (tzv. „zákon vše nebo nic“) (Silbernagl, Despopoulos, 2004). Vodivost je schopností vést vzruch. Postupnou elektrickou aktivaci srdečních oddílŧ zajišťuje převodní soustava. Podnět pro dráţdění myokardu vzniká normálně v sinusovém uzlu (obr. 3), který je tedy srdečním pacemakerem. Podráţdění se z něho šíří na obě síně aţ k atrioventrikulárnímu uzlu (AV-uzel) a dostává se pak Hisovým svazkem a oběma jeho (Tawarovými) raménky k Purkyňovým vláknŧm, která přenášejí podráţdění na myokard komor (Mumenthaler, Mattle, 2001). V tom se podráţdění šíří směrem zevnitř k vnějším vrstvám a od hrotu k bázi, coţ lze v intaktním organismu sledovat pomocí elektrokardiogramu (EKG) viz. obr. 2.
Obr. 2 EKG křivka – zdroj Schreiber a kol., 1998 Podstatou vodivosti jsou změny iontové vodivosti realizované přes plazmatickou membránu a v dŧsledku toho dochází ke vzniku iontových proudŧ. Buněčný potenciál v sinusovém uzlu je pacemakerový potenciál. U tohoto typu membránového potenciálu neexistuje konstantní klidový potenciál. Po kaţdé repolarizaci, jejíţ maximální negativní hodnota je označována jako maximální diastolický potenciál (přibliţně -70 mV), začíná opět pomalu narŧstat depolarizace, coţ trvá, dokud potenciál nedosáhne hodnoty prahového potenciálu (kolem -40 mV), a je znovu vyvolá akční potenciál (Nevšímalová a kol., 2005).
16
Stažlivost (kontraktilita) znamená schopnost konat mechanickou práci. Kontraktilitu ovlivňuje tok iontŧ Ca2+ z extracelulárního prostoru do buňky, prodlouţení akčního potenciálu a inhibice Na+-K+-ATPázy (Silbernagl, Despopoulos, 2004).
Obr. 3 Šíření podráţdění srdcem a EKG – zdroj Silbernagl, Despopoulos, 2004
17
2.1.3. Srdeční cyklus a EKG
„Srdeční frekvence činí v klidu 60-80/min. To znamená, ţe přibliţně za 1s proběhnou 4 fáze činnosti srdečních komor: napínací (I) a vypuzovací fáze (II) systoly a relaxační (III) a plnicí fáze (IV) diastoly; na jejímţ konci se kontrahují síně. Těmto dynamickým fázím srdeční aktivity (srdeční revoluce) předchází elektrické podráţdění síní a komor.“ (Trojan, 2003) Vazba srdečního cyklu a EKG je zachycena na obr. 4.
Obr. 4 Vazba srdečního cyklu a EKG – zdroj Silbernagl, Despopoulos, 2004
18
2.1.4. Řízení srdeční činnosti
Srdce sice tepe autonomně, přesto však přizpŧsobení srdeční činnosti na měnící se nároky závisí z větší části na eferentních srdečních nervech. Řízení srdeční činnosti mŧţeme rozdělit na nervové, humorální a celulární. Všechny tyto systémy v zásadě pŧsobí na jeden nebo více z následujících dějŧ v srdci: Srdeční frekvence – frekvence tvorby podnětŧ v pacemakeru a tím i tepová frekvence srdce (chronotropie), zvýšení srdeční frekvence pak jako pozitivní chronotropie, sníţení naopak jako negativní chronotropie. Síňokomorový převod – rychlost vedení podráţdění, především v AV-uzlu (dromotropie), zrychlení převodu vzruchu ze síní na komory (tedy zkrácení intervalu mezi systolou síní a systolou komor) pozitivní dromotropie, zpomalení negativní dromotropie. Síla srdeční kontrakce – síla stahu srdečního svalu při daném předpětí, tj. kontraktilita srdce (inotropie), její zvýšení jako pozitivní inotropie, sníţení jako negativní inotropie. Vzrušivost myokardu – její ovlivnění se nazývá bathmotropie, zvýšení vzrušivosti se označuje jako pozitivní bathmotropie, její sníţení jako negativní bathmotropie (Schreiber a kol., 1998). Tyto změny jsou indukovány acetylcholinem z parasympatických vláken n. vagus (váţe se na M2-cholinergní receptory pacemakerových buněk) a také noradrenalinem z vláken srdečního sympatiku a adrenalinem z plazmy (Silbernagl, Despopoulos, 2004). Nervová centra řízení srdeční činnosti umístěná v prodlouţené míše a v mostu pŧsobí na srdce prostřednistvím sympatických a parasympatických (vagových) nervŧ. Jejich pŧsobení je v podstatě antagonistické. Parasympatikus pŧsobí na srdeční činnost:
Sympatikus pŧsobí na srdeční činnost:
negativně chronotropně,
pozitivně chronotropně,
negativně inotropně,
pozitivně inotropně,
negativně dromotropně a
pozitivně dromotropně a
negativně bathmotropně.
pozitivně bathmotropně.
19
2.1.5. Variabilita srdeční frekvence
Srdeční rytmus regulovaný komplexními fyziologickými mechanismy kolísá periodicky i v klidu, závisí na střídavých změnách tonizace sympatikem a parasympatikem. Porucha funkce některého z regulačních faktorŧ pak mŧţe vést k patofyziologickým projevŧm ovlivňujících negativně variabilitu srdečního rytmu. Dochází k narušení sympatické (zvýšení) a parasympatické (sníţení) tonizace srdce a k podstatnému sníţení HRV (Placheta, 2001) Skutečnost, ţe srdeční rytmus není za fyziologických podmínek zcela pravidelný, je známa po mnoho let. Přesto nebyl těmto přirozeným oscilacím srdečního rytmu aţ donedávna přikládán větší praktický význam. Pozorování toho, ţe zcela pravidelný sinusový rytmus představuje negativní prognostický faktor, bylo proto pro mnohé kardiology určitým překvapením. Pro oscilaci intervalŧ mezi po sobě následujícími srdečními stahy se ujal název „variabilita srdeční frekvence“; přesnější by snad byla „variabilita srdečních period“ či „variabilita intervalu R-R“. V praxi se však takřka výhradně pouţívá zkratka VSR (variabilita srdečního rytmu) nebo HRV (heart rate variability). Analýza variability srdečního rytmu se stala v poslední době velmi populární metodou v oblasti kardiovaskulárního výzkumu (Turzík, 2008). Dovoluje posouzení integrity a funkce komplexních fyziologických mechanizmŧ, které kontrolují srdeční rytmus. Sníţení HRV odráţí ztrátu této integrity, a proto má zmíněná metoda před sebou celou řadu potenciálních praktických aplikací. Fyziologické studie pouţívající spektrální analýzy krátkodobých záznamŧ získaných za standardních podmínek rozšiřují naše znalosti o normální funkci autonomního nervového systému a jeho účasti v patogenezi celé řady kardiovaskulárních onemocnění (Kautzner, 1998).
Metody spektrální analýzy Spektrální analýza variability tepové frekvence je zaloţena na hodnocení změn tepové frekvence, resp. změn délky R-R intervalu prostřednictvím statistických metod vyššího řádu za pomoci výpočetní techniky. Tento zpŧsob posuzování HRV se označuje jako metodika hodnocení variability tepové frekvence ve frekvenční oblasti. Spektrální analýza HRV je povaţována za jeden z nejslibnějších postupŧ, které umoţňují kvantifikovat aktivitu vegetativního systému (Kautzner, 1998).
20
Kaţdý variabilní ukazatel, tedy i tepová frekvence a krevní tlak, mŧţe být popisován jako suma oscilačních komponent, které jsou definovány frekvencí a amplitudou (intenzita oscilací). Časové údaje o rozdílech mezi po sobě jdoucími intervaly jsou transformovány do frekvenčních hodnot a tak získáme výkonové spektrum, které obsahuje oscilace o rŧzných frekvencích. Analýza denzity tohoto spektrálního výkonu, který vyjadřuje velikost variability R-R intervalŧ, informuje o tom, jak je tento výkon rozloţen ve sledovaném frekvenčním pásmu (Turzík, 2008). K výpočtu spektrální denzity se pouţívají dvě metody: Neparametrická (rychlá Fourierova transformace) rozkládá vstupní signál na součet periodických funkcí o rŧzné frekvenci. Pro kaţdou frekvenční sloţku je vyjádřen její amplitudový podíl na celkové variabilitě signálu. Parametrická metoda pouţívá autokorelačního modelu. Je zaloţena na srovnávání aktuální hodnoty signálu a hodnot periodicky zpoţděných. Takto mohou být hodnoceny pouze stahy sinusového pŧvodu, a proto je třeba eliminovat ventrikulární i supraventrikulární extrasystoly a všechny artefakty. Se zvyšující se četností ektopických
stahŧ či artefaktŧ se analýza stává
nespolehlivější (Kautzner, 1998). Po převedení řady intervalŧ R-R , které byly získány jako číselné údaje v tisícinách sekundy, do „spektrálního obrazu“ v rozmezí od 0 do 500 mHz mŧţeme identifikovat tři hlavní spektrální komponenty: HF (high frequency) - jedná se o vysokofrekvenční pásmo s frekvencí větší neţ 150 mHz, většinou okolo 250 - 300 mHz (tj. cca 12 za minutu, ev. 1 za 5 sekund), coţ odpovídá dechové frekvenci. Proto se HF komponenta označuje také jako respirační vlna. Je ovlivněna výhradně vagovou aktivitou. Zvyšující se dechový objem zvyšuje velikost komponenty HF, zatímco zvyšující se frekvence dýchání ji posouvá doprava a redukuje ji. Frekvence dýchání a dechový objem tedy přímo ovlivňují výkonové spektrum HRV. LF (low frequency) - zahrnuje nízkofrekvenční pásmo s frekvencí okolo 100 mHz. Je nejvíce ovlivněna
baroreflexní sympatickou aktivitou a koresponduje s pomalými oscilacemi
variability arteriálního tlaku (proto je označována jako Mayerova tlaková vlna), ale také se stimulací vagu. Neměla by být povaţována za celkový ukazatel sympatické aktivity.
21
VLF (very low frequency) - velmi nízkofrekvenční aktivita představuje spektrální pásmo pod 40 - 50 mHz. VLF má vztah k termoregulační sympatické aktivitě cév, k hladině cirkulujících katecholaminŧ a k aktivitě renin - angiotenzinového systému. Představuje nejméně objasněnou komponentu, přestoţe zabírá aţ 95 % celkového výkonu. Popisuje se těsná korelace výkonu VLF s maligními arytmiemi a úzký vztah k tepové frekvenci při změnách polohy a v prŧběhu zátěţe a zotavení (Turzík, 2008). Na základě výše uvedených informací mŧţeme s jistou rezervou povaţovat spektrální výkon s frekvencí vyšší neţ 150 mHz za ukazatel tenze parasympatiku. Oblast pod touto hranicí odpovídá oscilacím sympatiku, střední oblast kolem frekvence 100 mHz reflektuje specificky sympatickou aktivitu baroreceptorŧ (Stejskal, 1996). Při hodnocení variability tepové frekvence ve frekvenční oblasti se pouţívají rŧzné ukazatele. Za nejvýznamnější jsou povaţovány spektrální výkony (Power) jednotlivých frekvenčních komponent, které se vyjadřují v ms² a lze je přiblíţit jako plochu spektrální sloţky. Dále se hodnotí výkonová spektrální hustota (Power spectral density – PSD), vyjadřuje se v ms²/Hz, coţ si lze představit jako amplitudu spektrální komponenty. Významným ukazatelem je pak frekvenční centrum (Frekvence maximální denzity) jednotlivých spektrálních sloţek. Dále je moţno vypočítat relativní zastoupení jednotlivých spektrálních sloţek a poměry jejich spektrálních výkonŧ (Opavský, 2002).
22
3. Zdůvodnění výběru problému
Z dŧvodu své celosvětové rozšířenosti stylu jang a jeho dŧrazu na zdravotní efekty pravděpodobně pramení skutečnost, ţe tchaj-ťi čchüan školy jang bývá nejčastěji testovanou školou v rámci vědeckého výzkumu spjatého se zdravotními účinky. Tento výzkum často studuje pŧsobení tchaj-ťi na osoby staršího věku v kombinaci s kontrolou rovnováhy související s rizikem pádŧ, jako zdrojem mnoha úrazŧ seniorŧ. Tse a Bailey (1992) a rovněţ Lin a kol. (2000) ve svých výzkumech dokumentují pozitivní účinky tchaj-ťi na posturální kontrolu u seniorŧ. Yan (1998) zjišťoval míru zlepšení rovnováhových schopností a pohyblivost paţí. Li a kol. (2001) doklád účinnost praxe tchaj-ťi na soběstačnost seniorŧ. Wu (2002) ve své studii potvrdil zlepšení rovnováţných dovedností a souvislost tohoto lepšení se sníţením četnosti pádŧ seniorŧ. Sattin (2005) dokumentuje sníţení strachu z pádu díky praktikování tchaj-ťi rovněţ u seniorŧ (291 ţen a 20 muţŧ ve věkovém rozpětí 70-97 let). Experiment autorŧ Lan a kol. (2000) byl zaměřeny na posílení extensorŧ kolen a s tím spjatou lepší kontrolu práce dolních končetin. Stejnou skutečnost dokumentuje také Christou (2003). Jako projev snahy o sjednocení výsledŧ a metodik mnoha experimentŧ zaměřených na zlepšení rovnováhových schopností a prevenci pádŧ seniorŧ zpracoval Wu v roce 2002 kontrolní studii, která v závěru navrhuje další cesty výzkumu v této oblasti. Cheung a kol. (2006) prokázali zlepšení pohyblivosti ramen (kardiovaskulárních funkce nezměněny) u osob s postiţením dolních končetin (vozíčkářŧ) jiţ po patnáctitýdenním intervenčním programu realizovaném dvakrát týdně. Souvislost zlepšení kvality spánku a praxe tchaj-ťi prokázali ve své práci Li a kol. (2004) u osob muţŧ i ţen ve věku 60 aţ 92 let. Intervence probíhala 24 týdnŧ třikrát týdně po dobu jedné hodiny. Sekundárními zjištěními studie bylo zlepšení výdrţe ve stoji na jedné noze a rychlá chŧze na trati 50ti krokŧ.
23
Vliv tchaj-ťi na zvýšení VO2MAX, výrazně větší pohyblivost a niţší BMS u seniorŧ (věk probandŧ 69,3±5,6 let) prokázali Lan a kol. (1996). Zde je třeba zdŧraznit, ţe probandi dlouhodobě a pravidelně cvičili (11,8±5,6 let, 4,3±1,3 krát týdně, cvičeni na úrovni 70% TFmax). Jednotková intervence (cvičení) sestávalo z 20 minutového rozcvičení, 24 minut praxe tchaj-ťi a 10 minut závěrečného cvičení. K obdobným závěrŧm z hlediska délky a intenzity praxe tchaj-ťi, věku probandŧ a dokumentovaných výsledkŧ dospěli i Hong, Li, Robinson (2000). Ze zpráv není jasné, zda v podstatě šlo jen o duplicitní výzkum nebo byl rozdíl v sestavě nebo stylu tchaj-ťi pouţitého v intervencích. Vyšší odolnost vŧči kardiovaskulárním rizikovým faktorŧm u senioirŧ (65-74 let) díky praxi tchaj-ťi neprokázal experiment Thomase a kol. (2005). Vliv na harmonizaci nebo alespoň sníţení vysokého krevního tlaku u seniorŧ a díky tomu moţnost sníţení medikace související s tímto onemocněním jako dŧsledek praxe tchaj-ťi studovali Yeh a kol. (2008). Nicméně Lee a kol. (2010) po studiu a komparaci výsledkŧ 329 studií zaměřených na souvislost praxe tchaj-ťi a sníţení vysokého krevního tlaku u seniorŧ konstatují, ţe zatím nelze jednoznačně tuto souvislost potvrdit. Jako dŧvod uvádějí nízký počet dokumentovaných případŧ. Problémem zvládání kardiovaskulárních rizik (jedním z nich je i pohybová inaktivita) u osob trpících onemocněním koronárních tepen v souvislosti s moţným doporučením tchaj-ťi jako formy cvičení přiměřené intenzity se ve svém experimentu zabývali Park a kol. (2010). Podařilo se jim prokázat statisticky významné sníţení faktorŧ kardiovaskulárních rizik a naopak zlepšení zdravotních návykŧ (Není jasné, zda „pouze“ začali pravidelně cvičit a tím pádem dělají něco pro své zdraví?!), zlepšení skóre testŧ psychických funkcí a ukazatelŧ kvality ţivota. Liu a kol. (2003) ve svém experimentu zaměřeném na účinky sestavy 24 forem tchaj-ťi, kterého se zúčastnilo 20 ţen středního věku (10 zkušených cvičenek a 10 začátečnic), dokumentují vyšší míru psychického uvolnění a mentální koncentrace. Ve své studii zkoumající vliv cvičení tchaj-ťi na autonomní regulace srdeční činnosti Väänänen et al. (2002), sledovali krátkodobé-akutní změny vyvolané cvičením (měření probíhalo bezprostředně po dvojím zopakování nespecifikované sestavy tchaj-ťi). Účastníky 24
tohoto experimentu byli muţi - 15 seniorŧ a 14 dospělých studentŧ. Z dalších uveďme studii Lu et al (2003), která se zabývala účinky tchaj-ťi na autonomní regulace seniorŧ. Experimentem, kterému se svým zaměřením asi nejvíce blíţíme, realizovali Lu a Kuo (2003). Jako intervenčního činitele explicitně uvádějí tchaj-ťi čchüan stylu Jang a sledují změny ukazatelŧ SA HRV. Zbývají se studie akutních změn variablity starších osob (věk ve zprávě dále nespecifikován. Jejich zjištěním je, obdobně jako v našem případě zvýraznění vlivu vagu a zmenšení projevŧ sympatiku. My jsme v návaznosti na poslední dva zmíněné výzkumy provedli experiment prověřující moţnost pŧsobení této formy cvičení na autonomní nervové regulace týkající se řízení srdeční činnosti studentŧ Masarykovy univerzity.
25
4. Cíle práce
Potvrdit vliv cvičení sestavy 40 forem jang tchaj-ťi čchüan na adaptaci autonomních regulací srdeční činnosti.
26
5. Hypotézy
Pro náš výzkum stanovujeme tyto hypotézy: Základní hypotéza: Cvičení sestavy 40 forem jang tchaj-ťi čchüan má vliv na adaptace autonomní nervové regulace srdeční činnosti ve smyslu zvýšení aktivity parasympatiku (ukazateli tohoto procesu jsou např. HF a MSSD).
Nulové hypotézy pro statistické testy: Pro vybrané ukazatele HRV (VLF, LF, HF, MSSD, LF/HF) stanovujeme v kaţdé poloze ortoklinostatického test nulovou hypotézu (H0-1 – H0-15). Všechny tyto hypotézy mají obdobnou formu.
Pro příklad uvádíme H0-3, která se týká fáze leh v první etapě ortoklinostatického testu a zároveň se vztahuje ke spektrální sloţce vysoké frekvence (HF).
H0-3: Vysoká frekvence (HF) jako sloţka spektrální analýzy srdeční frekvence ve fázi prvního lehu při měření se vlivem intervenčního programu nezmění.
Z dŧvodu větší zřetelnosti ještě explicitně uvádíme: Hypotézy H0-1 aţ H0-5 se týkají ukazatelŧ (VLF, LF, HF, MSSD, LF/HF) ve fázi prvního lehu při měření. Hypotézy H0-6 aţ H0-10 se týkají ukazatelŧ (VLF, LF, HF, MSSD, LF/HF) ve fázi stoj při měření. Hypotézy H0-11 aţ H0-15 se týkají ukazatelŧ (VLF, LF, HF, MSSD, LF/HF) ve fázi druhéhozávěrečného lehu při měření.
27
6. Úkoly Na základě pečlivé rešerše stavu soudobého vědeckého poznání v dané oblasti a přístrojové techniky a ostatních metod zjišťování relevantních informací jsme stanovili harmonogram úkolŧ a cílŧ, které budou následně po provedení experimentálních měření statisticky vyhodnoceny.
6.1.
Teoretická část
Studium fyziologických principŧ funkce a mechanismŧ kontroly srdeční činnosti Studium soudobého přístupu k měření a vyhodnocování změn pŧsobení autonomního nervového systému na srdeční činnost.
6.2.
Experimentální část
Oslovit dostatečné mnoţství potencionálních respondentŧ intervenčního programu. Provést měření a další pouţité techniky pro sběr dat před a po intervenci a zajistit cvičební prostory, čas a dostatečnou motivaci účastníkŧ pro vlastní intervenční program.
6.3.
Závěrečné vyhodnocování získaných dat
Vyhodnocení dat získaných dotazníkovým šetřením Statistické zpracování výsledkŧ spektrální analýzy srdeční frekvence. Vyhodnocení celé série jednotlivých nulových hypotéz a posléze základní hypotézy Diskuze výsledkŧ Formulace závěrŧ pro teorii a praxi
28
7. Metodologie práce
7.1.
Harmonogram výzkumu
Výzkum probíhal v těchto etapách. První etapa měření se konala během prvních tří týdnŧ intervence. Obdobím, po které docházelo k působení intervenčního činitele (nácvik a praxe sestavy 40 forem tchaj-ťi čchüan školy jang8), byly dva na sebe navazující semestry v rámci jednoho akademického roku s přestávkou ve zkouškovém období podzimního semestru. Jednalo se o období od 15. září roku 2008 do 12. prosince 2008 a od 16. února 2009 do 22. května 2009. Celkem tedy o 27 společných cvičení.
Druhá etapa měření pak v rozmezí jednoho měsíce po ukončení intervence. Náš experiment byl zaměřen na vagovou aktivitu ve smyslu dlouhodobé adaptace a nikoliv na bezprostřední reakci autonomního nervového systému řídícího srdeční činnost. Proto také měření variability probíhalo v ranních hodinách (mezi 6:00 a 8:30), aniţ by testované osoby bezprostředně před měřením tchaj-ťi cvičily. Z dŧvodu omezení interference dalších homeostatických vlivŧ byli probandi rovněţ poţádáni o to, aby před měřením nepoţívali ţádné povzbuzující nápoje (káva, černý čaj) a rovněţ, aby přišli nalačno. Probandi byli také před měřením seznámeni s tím, ţe by během měření neměli nijak vědomě ovlivňovat respirační aktivitu. Ve výše popsaném harmonogramu měření se naskýtá první moţnost ke kritice našeho přístupu. Takţe jste před intervencí testovali osoby, které se však jiţ ve skutečnosti dva týdny podrobovali pŧsobení intervenčního činitele?
8
seznam pohybŧ sestavy 40 forem tchaj-ťi čchüan školy jang viz. přílohy 29
Naší odpovědí na tuto slabinu je: K této formě testování jsme se museli uchýlit z podstaty fungování univerzitního tělocviku, v jehoţ rámci jsme experiment realizovali. Základním principem experimentu byla dobrovolná participace probandŧ v projektu. Navštěvovat předmět studenti začali aţ po zahájení semestru. Pokud by k nějaké formě zlepšení variability na základě pŧsobení intervenčního činitele, v našem případě cvičení sestavy z tchaj-ťi, došlo, pak jsme si vlastně pouze sniţovali míru dosaţeného efektu. Vzhledem k povaze a obtíţnosti osvojení si potřebných pohybových dovedností je doba dvou týdnŧ velmi krátkým obdobím. Navíc byla na základě dřívějších mnohaletých zkušeností vedoucího intervenčního programu (učitele předmětu) s vedením českých začátečníkŧ v tchaj-ťi známa skutečnost, ţe teprve po prvních třech týdnech aţ měsíci pravidelné kaţdotýdenní docházky do cvičení začínají účastníci kurzu skutečně samostatně a relativně pravidelně sami doma v hodinách procvičené pohyby cvičit. Lidé si zkrátka myslí, ţe to příště zase „nějak dají“. Ale teprve po třech týdnech či měsíci, kdy kaţdý týden přibývá nový pohyb, se tohoto mylného přesvědčení konečně vzdají a buď úplně přestanou cvičit nebo naopak konečně cvičit začnou.
30
7.2.
Popis a charakteristika souboru
POPIS VÝZKUMNÉHO SOUBORU: Souborem zkoumaných osob byli studenti denního studia rŧzných fakult Masarykovy univerzity, kteří si v rámci povinně volitelného předmětu tělesná výchova vybrali specializaci tchaj-ťi. Věkové rozloţení a další základní biometrické charakteristiky probandŧ zachycuje tab. 1. Tab.1 Základní biometrické charakteristiky probandŧ
ţeny
muţi
věk (rokŧ) výška (cm) hmotnost (kg) věk (rokŧ) výška (cm) hmotnost (kg)
prŧměr 20,6 175,1 69,3 20,8 182,1 77,5
medián 20 174 67 21 181 77
min. 19 165 59 20 178 73
max. 25 187 79 22 188 82
sm. odch. 1,80 5,98 6,68 0,71 3,60 3,89
počet 23
8
Budiţ uvedeno, ţe počet studentŧ, kteří zpočátku participovali na programu, byl mnohem vyšší. V prvním běhu měření -měřením před intervencí- tak prošlo více neţ 60 osob. Ale v prŧběhu intervence z rŧzných dŧvodŧ (ztráta zájmu, rozvrhový střet s jiným povinným předmětem v druhém semestru, apod.) však mnozí ukončili svou aktivní účast na projektu. Část z těchto intervenci nedokončivších probandŧ byla ochotna podrobit se i po daném období opětovně měření a tito jedinci jsou v tab. 2 označeni jako „nedokončili intervenci“. Pro hodnocení výsledkŧ intervence tak vznikly čtyři skupiny probandŧ viz. tab. 2. I přes poměrně malý počet probandŧ ze skupiny „nedokončili“ jsou pro nás jejich výsledky významné. Mohli jsme je totiţ pouţít jako srovnávací skupinu. Tab. 2 Čtyři skupiny probandŧ pohlaví dokončili intervenci nedokončili intervenci celkem
ţeny muţi ţeny muţi
počet 17 5 6 3 31
31
7.3.
Metodika sběru dat a řešení výzkumných hypotéz
7.3.1. Variabilita srdeční frekvence
Vlastní měření probíhalo ve dvou etapách. První etapa měření se konala během prvních tří týdnŧ intervence a druhá v rozmezí jednoho měsíce po ukončení intervence. Pro měření a vyhodnocování spektrální analýzy variability srdeční frekvence (SA HRV) jsme pouţili systém VariaCardio TF-4 s telemetrickým přenosem tepové frekvence vyvinutý v laboratoři lidské motoriky FTK UP se vzorkovací frekvencí 500Hz. HRV je prováděno při zátěžích definovanými polohami LEH–STOJ–LEH (ortoklinostáza). Na krátkém záznamu, který trvá např. při 60 tepech za minutu pět minut, můžeme identifikovat tři hlavní spektrální komponenty: VLF (velmi pomalá frekvence většinou v rozsahu 10 až 50 mHz), LF (pomalá frekvence většinou v rozsahu 50 až 150 mHz) a HF (vysoká frekvence většinou vyšší než 150 mHz) (Stejskal 1996). Náš experiment byl zaměřen na vagovou aktivitu ve smyslu dlouhodobé adaptace a nikoliv na bezprostřední reakci autonomního nervového systému řídícího srdeční činnost. Proto také měření variability probíhalo v ranních hodinách (mezi 6:00 a 8:30), aniţ by testované osoby bezprostředně před měřením tchaj-ťi cvičily. Z dŧvodu omezení interference dalších homeostatických vlivŧ byli probandi rovněţ poţádáni o to, aby před měřením nepoţívali ţádné povzbuzující nápoje (káva, černý čaj) a rovněţ, aby přišli nalačno. Probandi byli také před měřením seznámeni s tím, ţe by během měření neměli nijak vědomě ovlivňovat respirační aktivtu (Ţujová, Stejskal, Jakubec, Salinger, 2003). Testovací metodou pouţitou pro vyhodnocování jednotlivých hypotéz na základě dat získaných měřením variability srdeční frekvence byl Wilcoxonŧv párový test na hladině 0,05.
32
Metoda snímání variability srdeční frekvence Byl pouţit přístroj VariaCardio TF-4 vyvinutý v laboratoři lidské motoriky FTK UP se vzorkovací frekvencí 500Hz. Přístroj zahrnuje snímač a vysílač údajŧ o EKG signálu umístěný na hrudním pásu se dvěma elektrodami a radiovým vysílačem s dosahem 200 metrŧ a přijímač napojený na notebook prostřednitcvím standardního portu COM1 (obr. 5).
Obr. 5 Dokumentační fotografie přístrojového vybavení pro měření variability srdeční frekvence. zdroj – (Novotný, Novotná, 2008)
Metoda registrace klade na vyšetřovaný subjekt minimální poţadavky a umoţňuje vyšetření v rozličných podmínkách. Testování je moţné provádět u rŧzných pohybových činností (chŧze, běh, skoky, …) i v klidu (leh, sed, stoj). Součástí systému VariaCardio TF-4 s telemetrickým přenosem tepové frekvence je softwarový program, umoţňující zobrazení a archivaci R-R intervalŧ, filtraci artefaktŧ či srdečních arytmií, provedení spektrální analýzy rychlou Fourierovou transformací, výpočty a 33
základní statistické hodnocení parametrŧ spektrální analýzy. Celý systém umoţňuje neinvazivní vyšetřování variability srdeční frekvence v klidu i při zátěţi (Salinger, 1994). Vyšetření HRV bylo realizováno ve třech na sebe navazujících etapách a to LEH – STOJ – LEH. Kaţdá etapa představovala záznam měření v délce 5ti minutového záznamu (256 R-R intervalŧ). V reţimu ON-LINE (tj. jiţ v prŧběhu vyšetření) jsou získané časové R-R intervaly přepočítávány na minutovou tepovou frekvenci a formou sloupkových grafŧ jsou prŧběţně zobrazovány na monitoru počítače spolu s číselnými hodnotami okamţité tepové frekvence, pořadového čísla tepu a doby trvání měření. Simultánně je moţné na monitoru sledovat EKG křivku. Hodnocení variací R-R intervalŧ je značně zkresleno případným výskytem artefaktŧ, mezi které lze zařadit i srdeční arytmie. Z toho dŧvodu je program vybaven procedurou umoţňující automatickou filtrací těchto artefaktŧ, které jsou sice pro kontrolu zobrazovány na monitoru, ale nejsou dále předávány do procedur výpočtŧ. Dále se analyzují jen ty srdeční stahy, které začínají aktivací SA uzlu (Salinger, 1994). Jiţ v prŧběhu měření R-R intervalŧ dochází k orientačním výpočtŧm a zobrazení výsledkŧ spektrální analýzy, přičemţ k detailnímu výpočtu parametrŧ i prostorovému zobrazení spektrální analýzy, dochází aţ po ukončení měření. Reţim vyhodnocování je aktivován automaticky po ukončení fáze měření. Zmíněný software provede spektrální analýzu a vypočte základní statistické charakteristiky, tj. prŧměty a směrodatné odchylky jednotlivých parametrŧ zvolených úsekŧ záznamŧ (Salinger, 1994). Výpočet parametrŧ spektrální analýzy HRV je prováděn metodou rychlé Fourierovy transformace s částečně upraveným algoritmem CGSA (coarse-grining spectral analysis) (Yamamoto, 1991), zajišťující optimální potlačení neharmonických a šumivých sloţek analyzovaného signálu (Souček, 2005). Výstupem tohoto programu je tedy grafická reprezentace vývoje HRV v prŧběhu vyšetření, která ukazuje dynamiku změn aktivity autonomního nervového sytému v klidu a při zátěţi definované pozicemi LEH-STOJ-LEH a řada numerických hodnot obr. 6.
34
Obr. 6 Ukázka numerických hodnot obdrţených měřením během intervalu 1 (první leh) a intervalu 2 (stoj) jako etap ortoklinostatického testu vyšetření variability srdeční frekvence.
Obr. 7 Trojrozměrná mapa ukazující spektrální aktivity spektrálních aktivit v oblasti HF a LF (Salinger a kol., 1993).
35
Grafický výstup, znázorněný na obr. 7, odpovídá vyšetření variability srdeční frekvence jedné osoby během trojice měření (vleţe – ve stoji – vleţe), kdy doba trvání jednotlivých etap je vyznačena na časové ose. Projevy činnosti sympatiku a vagu jsou poměrně přesně specifikovány polohou na frekvenční ose frekvenčního spektra. Tato poloha, spolu s amplitudou frekvenčního spektra variací R-R intervalŧ, umoţňuje charakterizovat jednak amplitudovou úroveň sloţek zahrnujících projevy funkce sympatiku nebo vagu a také jejich měnící se poměr v závislosti na fyziologické zátěţi (Salinger 1994). 7.3.2. Dotazníkové šetření
Z hlediska účinkŧ tchaj-ťi na člověka mŧţeme mluvit o multidimenzionální formě pŧsobení. V rešerši výzkumŧ byly citovány četné vědecky dokumentované vlivy tchaj-ťi na rozvoj kondice, zlepšení srdeční činnosti, pozitivní účinek na rovnováhové schopnosti, … V četných publikacích (Crompton, 1996; Estes, 2003; Hua, 2000; Kurfürst, 2002; Liao, 2008; Turneber, 1996; Yang, 1998; Wong, 2007) je zmiňované pozitivní pŧsobení tchaj-ťi na mnoho úrovní fyzická, psychická, energetická. Proto jsme se rozhodli k podrobnějšímu zjištění dalších aspektŧ ţivota účastníkŧ experimentu v oblasti psychické, zdravotní a ţivotosprávy. Protoţe nám v tomto případě nešlo o zjištění dalších charakteristik souboru, které se vlivem intervence změnily a hodnocení míry této změny, hledali jsme svou povahou v podstatě prŧřezovou metodu mapující ţivotní styl a zdravotní stav probandŧ. V tomto smyslu naší potřebu plně uspokojil standardizovaný dotazník Státního zdravotního ústavu v Praze. Dotazníkovému šetření byli probandi v rámci měření podrobeni pouze jednou a to po intervenci.
36
Dotazník „Zdravotní stav, životospráva a pracovní podmínky“ Dotazník „Zdravotní stav, ţivotospráva a pracovní podmínky“ byl vyvinut v Centru pracovního lékařství Státního zdravotního ústavu na základě dlouhodobé epidemiologické studie (Horváth, 1997). Zahrnuje dotazy, týkající se vlastního zdravotního stavu, rodinné anamnézy nemocí, ţivotosprávy (kouření, výţiva, pití alkoholu, kávy a jiných stimulantŧ, fyzická aktivita, oddechové aktivity dříve nyní), osobnostních rysŧ (Eysenckŧv osobnostní dotazník, skóre lability), celkové nespokojenosti se ţivotem, pocitu podpory v rodině i z jiných zdrojŧ, stresových faktorŧ v práci a dále některých typŧ zdravotně rizikového chování (typ A – hostilita9, neschopnost relaxace).
9
hostilita - nepřátelský, agresivní postoj vŧči sobě či jiné osobě. Často vyvolána ţárlivostí, závistí nebo duševní poruchou. 37
7.4.
Vyhodnocování dat získaných měřením variability srdeční frekvence
Jak jsme právě uvedli, jiţ samotný systém VariaCardio TF-4 respektive programové vybavení, které je jeho součástí provádí na datech prvotní výpočty: filtrace artefaktŧ či srdečních arytmií, provedení spektrální analýzy rychlou Fourierovou transformací, výpočty a základní statistické hodnocení parametrŧ spektrální analýzy.
Takto jiţ měřícím zařízením předzpracovaná a upravená data byla dále zpracována – testována systémem Statistica v. 9 firmy StatSoft CR s.r.o. Jako metoda vyhodnocování po ověření asymetrického tedy ne-normálního rozloţení byl pouţit Wilcoxonŧv test (neparametrická testovací metoda pro srovnávání dvou závislých vzorkŧ s asymetrickým rozloţením).
7.5.
Vyhodnocování dat získaných dotazníkovým šetřením
Dotazník je vyhodnocen pomocí speciálně pro něj vyvinutého počítačového programu zpracován do souhrnné tabulky zdravotních rizik udaných v procentech, popisujících rizika v oblasti ţivotosprávy, pracovní zátěţe, tělesného zdraví, a duševního stavu a kondice. Tabulka slouţí jako upozornění na slabá místa ve zdravotním chování a ţivotních podmínkách a jako doporučení ke zlepšení v oblastech, které je moţné ovlivnit k lepšímu. Z hlediska porozumění míry závaţnosti konkrétního rizika je dotazník kalibrován tak, ţe hodnota 40% je běţnou hodnotou a hodnoty niţší lze vnímat jako stav, kdy je riziko odpovídající poloţky nízké. Hodnoty vyšší neţ 60 procent je třeba vnímat jako poloţky s vyšší mírou rizika daného ukazatele. V případě hodnot překračujících 80ti procentní hranici se jedná o vyloţeně rizikové chování v dané oblasti (Havlínová, 2006). Se všemi informacemi získanými zdravotním dotazníkem bylo zacházeno jako s dŧvěrnými údaji a ve všech etapách zpracování byly chráněny podle zákona.
38
8. Výsledky 8.1.
Popisné vyhodnocení získaných dat
8.1.1. Výsledky měření týkajícího se variability srdeční frekvence
Po provedení statistických testŧ na shromáţděných datech nebyly zjištěny u skupin ţen ani u skupiny muţŧ, kteří experiment nedokončili, ţádné statisticky významné posuny hodnot. U skupiny intervenci úspěšně dokončivších muţŧ se rovněţ ţádný statisticky významný rozdíl ve sledovaných parametrech neprokázal. Ve skupině dokončivších ţen se však podařil prokázat statisticky významný posun v několika sledovaných sloţkách variability srdeční frekvence ve fázi stoj. Shrnutí výsledkŧ skupiny dokončivších studentek ve fázi stoj obsahuje tab. 3. Tab. 3 Výsledky srovnání fáze stoj před a po intervenci u ţen, které dokončily experiment
VLF LF HF PSD VLF PSD LF PSD HF R-R inter MSSD LF/HF
medián před 53,70 250,30 53,80 3291,40 6971,50 1475,40 0,61 107,92 4,12
po 58,10 324,70 129,10 3857,40 9038,60 3327,90 0,58 245,26 3,50
průměr před 111,62 598,87 142,86 7610,11 20857,53 3684,45 0,61 299,43 5,30
po 125,26 746,86 235,98 7226,91 23395,84 5924,17 0,62 932,11 3,61
Wilcoxonův test Z p 0,17 0,87 0,97 0,33 2,06 0,04 0,07 0,94 0,36 0,72 1,59 0,11 0,45 0,65 2,49 0,01 2,39 0,02
Legenda k tab. 3: testovací metoda - Wilcoxonŧv párový test na hladině 0,05; VLF, LF, HF (ms2) - spektrální výkon v jednotlivých frekvenčních pásmech; PSD (ms2/Hz) - výkonová spektrální hustota pro jednotlivé sloţky; R-R (s) - prŧměrná délka R-R intervalŧ; MSSD (ms2) - prŧměrná hodnota druhých mocnin rozdílŧ délek sousedících R-R intervalŧ;
39
8.1.2. Výsledky dotazníkového šetření
Šetření se zúčastnilo 26 studentŧ prvních a druhých ročníkŧ rŧzných fakult Masarykovy univerzity (18 ţen, 8 muţŧ). Vzhledem k rŧznorodosti studií a fakult, které navštěvovali, se nedá konstatovat jakákoliv převaţující příslušnost k některé z fakult Masarykovy univerzity (s výjimkou Fakulty sportovních studií, která nebyla zastoupena vŧbec).
Výsledky vyhodnocení za pouţití programu vyvinutého pro tento dotazník jsou v následujících tabulkách. Připomeňme ještě, ţe z hlediska porozumění míry závaţnosti konkrétního rizika je dotazník kalibrován tak, ţe hodnota 40% je běţnou hodnotou. Hodnoty niţší lze vnímat jako stav, kdy je riziko odpovídající poloţky nízké. Hodnoty vyšší neţ 60% je třeba vnímat jako poloţky s vyšší mírou rizika daného ukazatele. V případě hodnot překračujících 80% hranici se jedná o vyloţeně rizikové chování v dané oblasti (Havlínová, 2006). Tab. 4 Výsledky zpracovaných dotazníkŧ pro kategorie studenti-muţi a studentky-ţeny. Oblast: nedostatky v ţivotosprávě Údaje uvedené v tab. 4 jsou v procentech zdravotního rizika, prŧměrný věk v rocích.
Věk Nedostatky v ţivotosprávě Nedostatek spánku Konsum alkoholu a kávy Nedostatek pohybu v práci Nedostatek vytrvalostní sloţky mimoprac. pohybu Nedostatek intenzity mimoprac. pohyb. aktivity Nedostatek pravidelnosti mimoprac. pohyb. aktivity Nedostatek mimopracovní pohybové aktivity Vysoká úroveň aktivace
ţeny prŧměr směr.odch. 20,6 1,8 % % 18,1 22,4 41,1 19,6 61,1 30,3 69,7 25,8 37 33,1 39,6 29,8 46,1 19,8 40,7 25,6
muţi prŧměr směr.odch. 20,8 0,7 % % 8,1 24 53,5 22,3 75 35 42,9 27,8 16,8 30,7 13,3 30,2 24,4 26,6 27,9 22
40
Tab. 5 Výsledky zpracovaných dotazníkŧ pro kategorie studenti-muţi a studentky-ţeny. Oblast: pracovní tlaky Údaje uvedené v tab. 5 jsou v procentech zdravotního rizika. ţeny prŧměr Pracovní tlaky Tlaky na práci celkem Fyzická zátěţ Senzorická zátěţ a pozornost Neuropsychická zátěţ Sociálně psychologická zátěţ
% 50,1 52,5 59,2 59,5 24,2
muţi prŧměr směr.odch. % 19,3 29,5 38 25,1 27,8
% 48,6 39,8 57,5 64,3 15,6
směr.odch. % 10,1 16,4 22,5 18,1 29,9
Tab. 6 Výsledky zpracovaných dotazníkŧ pro kategorie studenti-muţi a studentky-ţeny. Oblast: tělesný zdravotní stav a kondice Údaje uvedené v tab 6. jsou v procentech zdravotního rizika. ţeny prŧměr Tělesný zdravotní stav a kondice Kondice, výkonnost Tělesná onemocnění v rodinné anamnéze Vegetativní disregulace Alergie ICHS a jiné projevy a prekurzory atherosklerozy Ischemická choroba srdce a periferních arterií ICHS v osobní anamnéze
% 32,4 24,2 44,4 29,4 27,7 16,1 30,6
muţi prŧměr směr.odch. směr.odch. % % % 19,9 20 18,1 21,8 11,3 10,6 22,1 25 15,3 27,3 19,4 25,4 25 16,8 19,5 9,2 7,5 10,4 24,6 17,5 19,8
41
Tab. 7 Výsledky zpracovaných dotazníkŧ pro kategorie studenti-muţi a studentky-ţeny. Oblast: psychický stav a kondice Údaje uvedené v tab. 7 jsou v procentech zdravotního rizika. ţeny prŧměr Psychický stav a kondice Rodinná anam. psych. potíţí a psychiatr. nem. Psychické potíţe Psychické napětí Somatický doprovod duševního napětí Rizikové typy chování a osobnosti Psychická labilita Rizikový typ chování A Negativní vztahy k lidem Nejistota ve společenském styku Nedostatek podpory celkem Nedostatek podpory z práce
% 9,2 62,4 38,2 29,3 42,1 42,2 28 35,4 51,8 5,7 37,6
muţi prŧměr směr.odch. směr.odch. % % % 21,6 20,6 28,8 20,2 34,9 24,9 17,8 11,5 17,6 30,1 2,7 7,2 13,4 27,9 3,9 26,1 23,8 20,5 29,5 15,3 15,2 15,3 16,9 12,7 25,1 22,5 20,4 2,1 3,5 2,1 36 57,5 24,9
42
8.2.
Vyhodnocení získaných dat podle jednotlivých hypotéz
Platné nulové hypotézy: Hypotézy H0-1 aţ H0-5 týkající se ukazatelŧ (VLF, LF, HF, MSSD, LF/HF) ve fázi prvního lehu10 při měření a rovněţ hypotézy H0-11 aţ H0-15 týkajíci se ukazatelŧ (VLF, LF, HF, MSSD, LF/HF) ve fázi druhého (závěrečného) lehu při měření prohlašujeme za pravdivé a platné. Také hypotézy H0-6 a H0-7 týkajíci se ukazatelŧ (VLF, LF) ve fázi stoj při měření platí. Pro obě skupiny skupiny muţŧ a skupinu intervenci nedokončivších ţen platí i hypotézy H 0-8 aţ H0-10 týkající se ukazatelŧ (HF, MSSD, LF/HF) ve fázi stoj.
Neplatné nulové hypotézy: Pro skupinu intervenci dokončivších ţen neplatí hypotézy H0-8 aţ H0-10 týkající se ukazatelŧ (HF, MSSD, LF/HF) ve fázi stoj.
Základní hypotéza: A z toho dŧvodu a zároveň s přihlédnutím ke konkrétnímu posunu hodnot LF, HF, MSSD a LF/HF ve skupině intervenci dokončivších ţen (viz. dále v diskuzi výsledkŧ) mŧţeme prohlásit za platnou základní hypotézu: Cvičení sestavy 40 forem jang tchaj-ťi čchüan má vliv na adaptace autonomní nervové regulace srdeční činnosti ve smyslu zvýšení aktivity parasympatiku (ukazateli tohoto procesu jsou např. HF a MSSD).
10
měření probíhá v etapách LEH-STOJ-LEH … ortoklinostatický test viz. výše 43
9. Diskuze
9.1.
Diskuze výsledků spektrální analýzy variability srdeční frekvence
V následující diskuzi budeme diskutovat pouze ty ukazatele variability srdeční frekvence, u kterých byla zaznamenána statisticky významná změna. Tyto ukazatele a odpovídající hodnoty byly v tab. 3 zvýrazněny pouţitím tučného fontu. Jednalo se o ukazatele LF, HF, LF/HF a MSSD. Níţe diskutované změny jsou pro lepší přehlednost ukázány na následujících grafech zachycujících míru změn LF, HF, LF/HF a MSSD.
LF (ms2) 800 700 600 500 400 300 200 100 0
LF
před
po
Graf č. 1 Znázornění míry změny pomalé frekvence (LF ) jako komponenty variability srdeční frekvence u ţen, které dokončily program.
44
HF (ms2) 250 200 150 HF
100 50 0 před
po
Graf č. 2 Znázornění míry změny vysoké frekvence (HF) jako komponenty variability srdeční frekvence u ţen, které dokončily program.
LF/HF 6 5 4 3 LF/HF 2 1
0 před
po
Graf č. 3 Znázornění míry změny podílu pomalé a vysoké frekvece (LF/HF). Podíl LF/HF nemá rozměr.
45
MSSD (ms2) 1000 800 600 MSSD
400 200 0 před
po
Graf č. 4 Znázornění míry změny prŧměrná hodnota druhých mocnin rozdílŧ délek sousedících R-R intervalŧ (MSSD) u ţen, které dokončily program. Tab. 8 Sumarizace a charakter zjištěných změn (numerické hodnoty jsou v ms2, podíl LF/HF nemá jednotku) prŧměr před LF HF
598,87 142,86
LF/HF MSSD
5,30 299,43
po ⇗ 746,86 ⇗ 235,98 ⇘ 3,61 ⇗ 932,11
charakter změny
míra změny
roste roste
o polovinu o více neţ polovinu
klesá roste
téměř na polovinu na trojnásobek
V našem případě došlo k tomu, ţe podíl LF/HF klesá (5,299981 roste (142,86
235,98) i LF roste (598,87
3,605349), přestoţe HF
746,86). Skutečnost, ţe podíl LF/HF klesá,
znamená, ţe dymanika rŧstu hodnot sloţky HF je podstatně výraznější neţ dynamika rŧstu hodnot LF. Evidentně tak dochází ke zvýraznění vlivu HF a oslabení vlivu LF, přestoţe nedochází k přímému poklesu hodnot LF komponenty. Mŧţeme tak konstatovat, ţe došlo k celkovému nárŧstu aktivity autonomních regulačních mechanismŧ srdeční činnosti. Obdobnou situaci hodnotí Tomíčková et al. (2010) jako zlepšení variability srdeční frekvence. Oprávněnost toto přístupu souhrnně vystihuje posun hodnot ukazatele MSSD (zvý-šení hodnoty
z 299,43 na 932,11 … trojnásobek). Ukazatel MSSD popisuje celkové změny
všech ukazatelŧ variability. 46
Naším tvrzením tedy je, ţe k posunu hodnot došlo. Tento posun identifikujeme se změnou autonomních regulací. Je ale tato změna skutečně reálně významná? Někteří vědečtí pracovníci nepokládají metody klasické statistiky v případě malého počtu sledovaných objektŧ a zároveň v případě medicínsky orientovaných výzkumŧ za vhodné. Jejich výhrady směřují k p-hodnotě (Feise, 2002) nebo k parametrické-neparametrické povaze přístupu statistického vyhodnocování dat (Vickers, 2005). Proto na tomto místě ukáţeme, jakého výsledku naše data dosáhnou při uţití testovací metody Cohenova d, která je často pouţívanou metodou hodnocení míry a významnosti výsledkŧ medicínsky orientovaných experimentŧ s malým počtem shromáţděných dat.
V oblasti hodnocení výsledků metodou Cohenova d jsou dvě základní respektované interpretace: Cohen (1977) doporučuje tyto kategorie – 0,20 = malý efekt, 0,50 = střední efekt, 0,80 = vysoký efekt. Wolf (1987) pak navrhuje tyto kategorie – 0,25 = výzkumně významné zjištění (tj. něco jsme zjistili) a 0,50 = prakticky/klinicky významné zjištění (tj. něco se skutečně změnilo).
Posuďte sami, pro kterou z metod hodnocení se rozhodnete. My zde pouze uvedeme, ţe hodnoty Cohenova d jsou v našem případě: dHF = 0,42
dMSSD = 0,59
dLF/HF = 0,54
Experimenty s elektrickou vagovou stimulací, s blokádou muskarinových receptorŧ nebo s vagotomií prokázaly, ţe komponenta HF je ovlivněna výhradně eferentní vagovou aktivitou (Malliani, 1991; Murakawa, 1993). Murakawa ve své práci dokazuje souvislost dýchání a výkonového spektra HRV. Proto bychom rádi na tomto místě ještě jednou připomenuli, ţe probandi byli poţádáni o to, aby během měření nijak neovlivňovali respirační aktivitu.
47
Mŧţeme proto v tomto případě vyloučit příčinnou závislost posunu hodnot HF na dechové frekvenci nebo dechovém objemu. Náš výsledek tak prostřednictvím změny HF kompo-nenty poukazuje na změnu vagové aktivity. Této změně mŧţeme přisoudit charakter změny regulačních vagových aktivit a říci, ţe nezamítáme základní hypotézu:
Cvičení sestavy 40 forem jang tchaj-ťi čchüan má vliv na adaptace autonomní nervové regulace srdeční činnosti ve smyslu zvýšení aktivity parasympatiku (ukazateli tohoto procesu jsou např. HF a MSSD).
48
9.2.
Diskuze výsledků dotazníkového šetření
Pozornému čtenáři jistě neuniklo, ţe mezi počtem probandŧ uváděným v popisu výzkumného souboru (23 ţen a 8 muţŧ) a počtem účastníkŧ dotazníkového šetření uvedeným v kapitole popisné vyhodnocení získaných dat (18 ţen a 8 muţŧ) je jistá disproporce. Jak jiţ bylo v úvodních kapitolách zmiňováno, celý projekt byl zaloţen na dobrovolné účasti participujících a „velmi obtíţné vymahatelnosti stoprocentní účasti na projektu“. Dotazník byl samozřejmě předán všem 23 ţenám a v případě, ţe nebyl dodán, opakovaně emailem urgován. Nicméně vyplněný dotazník se nakonec podařilo obdrţet „jen“ od 18ti z nich. Z pohledu na srovnání výsledků studentů žen (♀) a mužů (♂) vyplývá: V oblasti ţivotosprávy, ať uţ je to faktická skutečnost nebo jen sebekritičtější postoj, uvádějí studentky větší nedostatek spánku (♀18,1% - ♂8,1%) a větší nedostatek vytrvalostních sloţek mimopracovního pohybu (♀69,7% -
♂42,9%)
a pohybové aktivity v práci (♀61,1% -
♂75,0%). Z pracovních tlaků je u studentek poněkud více akcentovaná sociálně psychologická zátěţ (♀24,2% -
♂15,6%)
neţ u studentŧ. Obě skupiny uvádějí vyšší hladinu senzomotorické
zátěţe a nárokŧ na pozornost (♀59,2% zátěţe (♀59,5% -
♂57,5%) a rovněţ vyšší míru neuropsycholo-gické
♂64,3%). Dŧvod pro vyšší hladinu posledních dvou faktorŧ lze spatřovat
ve studiu na VŠ a s ním spojenými nároky. V aspektech týkajících se tělesného zdravotního stavu a kondice je otázkou zda za příčinu studentkami uváděné vyšší hladiny výskytu tělesných onemocnění v rodině (♀24,2% -
♂11,3%), alergií (♀29,4% - ♂19,4%), vegetativních disregulací (♀44,4% - ♂25%) a projevŧ ICHS nelze spíše povaţovat lepší informovanost a větší péči o vlastní zdraví neţ tomu je u studentŧ. V kategorii psychický stav a kondice opět zcela jednoznačně dominují studentky. Uvádějí vyšší počet výskytu psychických potíţí (♀62,4% velmi výrazně vyšší skóre v oblasti somatického
♂34,9%) a napětí (♀38,2% - ♂11,5%), doprovodu duševního napětí (♀29,3% -
♂2,7%) a dále vyšší výskyt rizikového chování a osobnosti ( ♀42,1% - ♂27,9%), psychické 49
lability (♀42,2% (♀51,8% -
♂23,8%), negativního postoje k lidem a nejistoty ve společenském styku
♂22,5%). Naopak v rodině (♀37,6% - ♂57,5%).
muţi-studenti výrazně častěji pociťují nedostatek podpory
Ve většině z výše komentovaný oblastí postiţených dotazníkem se však probandi pohybují v oblasti nízkého aţ normálního zdravotního rizika (do 45%). Mŧţeme tak mluvit o mezipohlavních rozdílech, ale nikoli o rizikovém jednání. Za oblasti určující rizikové faktory negativně ovlivňující zdravotní stav a psychickou pohodu studentů lze povaţovat pouze ty, u nichţ byla zaznamenána zvýšená míra rizikového chování (hodnoty překračující 60ti procentní hranici). Těmi se ukázaly být: Nedostatek pohybu v práci (♀61,1% - ♂75%) Nedostatek vytrvalostních sloţek mimopracovního pohybu (♀69,7%) Neuropsychologická zátěţ (♀59,5% - ♂64,3%) Psychické potíţe (♀62,4%) Zvýšená míra neuropsychické zátěţe a pravděpodobně z ní vyplývající některé psychic-ké potíţe se dají vysvětlit jako typické projevy zátěţe, kterou přináší studium na vysoké škole. Pozitivní souvislost uvolnění psychického napětí a aktivního trávení volného času je prověřeným konceptem (Chudějová, 2007; Kukačka, 2009; Greenberg, 2004). Nelze tak neţ doporučit podporu pohybové aktivity studentŧ VŠ (Frömel, 2005) a to jak z hlediska uvolnění psychického napětí, tak z hlediska udrţení dobrého zdravotního stavu a přiměřené kondice (Bess, 2010). Z dotazníkového šetření po srovnání s výsledky variability srdeční činnosti vyplynulo zajímavé zjištění - rozpor. Ten vyplývá z odpovědí na otázku č. 51. 51) Jak vypadá Váš současný ţivot z hlediska mnoţství tělesného pohybu? VELKÝ NEDOSTATEK – NEDOSTATEK - PŘIMĚŘENĚ NEBO NADBYTEK Pokud je mezi současným stavem a minulostí podstatný rozdíl, napište, kdy ke změně došlo a proč?
50
Jako svoji odpověď na otázku 51 drtivá většina respondentŧ (21 z celkového počtu 26, coţ představuje 80,77%) zvolila jednu z moţností nedostatek - velký nedostatek. Na doplňující otázku „Kdy a proč?“ tito respondenti odpovídají v podstatě shodně. Nedostatek tělesného pohybu začal se začátkem studia na VŠ (před dvěma aţ třemi lety). Jako dŧvod uvádějí nároky studia často v kombinaci s brigádní formou zaměstnání, kvŧli zlepšení finanční situace. I přesto, ţe jsme neznali kondici respondentŧ z období jimi označovaného jako období přiměřeného nebo nadbytečného tělesného pohybu, je jasné, ţe pokud došlo k úbytku pohybové aktivity, mělo by dojít k poklesu celkové kondice (Bunc, 1996) a tak i k poklesu výkonnosti činnosti kardiovaskulárního systému (Jackson, 1999) a tím ke zvýšení srdeční frekvence a sníţení variability srdeční frekvence (Javorka, 2008). To se však paradoxně nestalo. Naopak. Jak jsme jiţ výše uvedli, variabilita vzrostla. Shrňme si tedy právě řečené: ubylo celkové pohybové aktivity respondentŧ přičemž do současného v porovnání s dřívějším tělesným pohybem přibyl nový druh pohybové aktivity – cvičení tchaj-ťi variabilita srdeční frekvence se zvýšila a tak systém vlastně reaguje jako by byl více trénován - intenzivněji nebo více se věnoval tělesnému pohybu Podle našeho názoru toto zjištění ještě více akcentuje význam změny zachycené variabilitou srdeční frekvence. Podtrhuje a potvrzuje příčinný vliv intervenčního činitele (nácvik a praxe pohybŧ sestavy 40 forem) na variabilitu srdeční činnosti. A zároveň vzhledem na výše popsaný charakter změn vliv na autonomní nervové regulace. Pomineme-li skutečnost, ţe četnost srovnávacích skupin pouţitých v našem výzkumu (nedokončily ţeny a nedokončili muţi) je naprosto nepatrná (♀6 a 3♂), ukaţme nyní oprávněnost nebo přinejmenším logiku volby srovnávat právě s nimi. Jistě nikoho nepřekvapí oprávněnost tvrzení, ţe lidé, kteří se rozhodnou cvičit tchaj-ťi nejsou zcela běţným prŧměrným vzorkem české populace. Kdyby tomu tak bylo, bylo by cvičení tchaj-ťi v naší společnosti stejně rozšířené jako aerobic, volejbal, fotbal nebo plavání (Jansa, Kocourek, Votruba, Dašková, 2005; Sigmund, et al., 2008). Vzhledem k náročnosti, specifičnosti a v neposlední řadě i jisté exotičnosti tohoto druhu tělesného cvičení u nás navštěvují kurzy tchaj-ťi zkrátka „určité typy lidí“. Volba druhu pohybové aktivity je závislá na mnoha faktorech. Kromě jiného sociálního zařazení členŧ do společnosti a povahy okolního 51
ţivotního prostředí (Booth, 2000; Floyd, Crespo, Sallis, 2008; Rütten et al., 2001). Speciálně u tchaj-ťi čchüan školy jang lze i okem pozorovatele postřehnout jistou převahu cvičících ţen. (Toto konstatování je zaloţeno pouze na pozorování, ţádná nám známá studie zatím neexistuje.) Proto, z hlediska vyloučení pŧsobení jiných vlivŧ neţ intervenčního činitele, pokládáme za vhodnější srovnání případných změn s osobami, které měly prakticky totoţné vstupní podmínky (ţivotní styl studenta téţe VŠ - Masarykovy univerzity, navíc zájemce o předmět tchaj-ťi) neţ srovnání s jakoukoli jinou skupinou. Proč byly zjištěny změny pouze u ţen, zŧstává otevřenou otázkou, na kterou lze hledat odpověď v navazujících studiích, které mohou tuto tendenci potvrdit nebo vyvrátit. My zde nejvýše mŧţeme vyslovit domněnku o tom, ţe příčinou zjištěných pozitivních změn mŧţe být dŧsledek větší píle a pravidelnosti v samostatném procvičování, neţ jakou prokázali muţi.
52
10.
Závěry
10.1. Interpretační část
Náš experiment potvrzuje hypotézu o vlivu cvičení tchaj-ťi na autonomní srdeční regulace, na které v souvislosti v krátkodobými vlivy poukazují ve svých výzkumech Väänänen a kol. (2002) a Lu a Kuo (2003) a dále ji rozšiřuje na dlouhodobé adaptace. Podařilo se nám rozšířit věkové rozpětí dosud testovaných osob z osob vyššího a seniorského věku, na které se drtivá většina výzkumŧ zaměřuje, i na osoby mladé (19-25 let). Naše zjištění by mohlo dále podporovat ideu, vyslovenou v závěrech studií Lai a kol. (1995) a Perinim a kol. (1990), o moţnosti vyuţívat tchaj-ťi jako efektivní metodu tréninku kardiovaskulárního systému přijatelné intenzity pro osoby trpící chorobami tohoto druhu.
53
10.2. Závěry pro praxi
Pokud si vzpomeneme na pestrost výzkumŧ zaměřených na pozitivní zdravotní účinky praxe tchaj-ťi mohli bychom dojít k závěru, ţe jde o nějakou téměř „vše řešící metodu“ metodu, která vyléčí nebo pŧsobí na vše. Na pŧdorysu tradiční čínské medicíny bychom sice mohli dokumentovat nebo argumentovat, ţe tomu tak v jistém smyslu je. Základním konceptem tradiční čínské medicíny je proudění vitální tělesné energie - čchi drahami pro tok čchi (meridiány, ťing-luo) a kauzální vliv tohoto proudění na harmonické fungování celého fyzického těla i psychiku člověka (Rŧţička, 1990). Cvičení (sestavy) tchaj-ťi jsou na základě tvrzení zkušených praktikujících jak z řad laikŧ, tak z řad medicínsky vzdělaných osob koncipována tak, ţe dochází k celkovému pročišťování a odblokování (nebo alespoň zlepšení prŧchodnosti částečně blokovaných) drah čchi. Ale fyzický projev této formy terapie je relativně odloţený. Nejde o výrazné a rychlé změny, ke kterým směřuje přístup západní medicíny, ale spíše o dlouhodobé postupné zlepšování situace nebo alespoň výrazné zpomalení progrese problému a chorob (Rŧţička, 2004). Z tohoto pohledu lze cvičení tchaj-ťi především doporučit jako formu širokospektrálně pŧsobící preventivní terapie. Terapie, která sice má potenci být prospěšnou kaţdému člověku, ale z hlediska obtíţnosti osvojení si potřebných pohybových dovedností na vysokou úroveň kultivace pohybové dovednosti viz. kap. 1 – úvod. Jedná se zejména o pokročilé stádium koordinačních dovedností. A tak se pro určité vrstvy obyvatelstva stává v podstatě nedostupnou. Těmto osobám bychom, pokud chtějí pozitivně ovlivňovat svoje zdraví cvičením ve smyslu přístupu tradiční čínské medicíny, doporučovali věnovat se nějaké formě čchi-kungu (Yang, 1995). Paleta cvičení čchi-kungu je velmi široká a jak z hlediska celkové náročnosti, tak specificky z pohledu koordinační náročnosti, je čchi-kung nesrovnatelně jednodušší a díky tomu i výrazně více přístupný širokým masám obyvatelstva. Náš výsledek je výzvou do budoucna pro pokračování výzkumŧ v této oblasti s cílem zpracování reprezentativnějšího vzorku ve smyslu počtu participujících osob. Bylo by také vhodné i nadále jasně definovat jaká cvičení-sestavy a jaké školy tchaj-ťi čchüan byly v experimentu pouţity, protoţe velmi mnoho studií popisují intervenčního činitele jen jako tchaj-ťi čchüan bez jakékoliv další přesnější specifikace pouţitých cvikŧ, sestav nebo stylu tchaj-ťi.
54
Člen našeho týmu (Titus Ondruška) si z pozice osoby, která se pravidelně a dlouhodobě věnuje studiu tchaj-ťi čchüan stylu jang (20 let, z toho 15 let tchaj-ťi čchüan stylu jang učí) i studiu tchaj-ťi čchüan stylu čchen (14 let, dosaţena pozice staršího ţáka) dovoluje vyslovit pochybnost o tom, ţe by oba styly měly stejný účinek na lidské tělo. I kdyby se jednalo o sestavy stejné délky. Např. sestava 24 forem jang tchaj-ťi čchüan a sestava 24 forem čchen tchaj-ťi čchüan. Tato pochybnost se zakládá na výrazně odlišném zpŧsobu provádění pohybŧ a kladení dŧrazu na jiné prvky pohybŧ v obou školách. A to ještě hovoříme o stylech, které mají „přímou vazbu“. Historicky byl styl jang vytvořen úpravami stylu čchen. Ještě výraznější rozdíly lze zaznamenat například mezi styly sun a čchen. Rozdíl jang a čchen tchaj-ťi čchüan lze přirovnat k rozdílu češtiny a polštiny. Mnoho v naší práci citovaných výzkumŧ podle popisu souboru zkoumaných osob často srovnává intervenční skupinu sloţenou z osob dlouhodobě praktikujících tchaj-ťi čchüan, ať uţ jakékoli školy, se skupinou běţné populace odpovídajícího věku nebo se skupinou tchaj-ťi začátečníkŧ. Tuto skutečnost bychom rádi v několika následujících řádcích kriticky reflektovali. Tchaj-ťi je, jak jsme jiţ ostatně několikrát zmiňovali, poměrně obtíţná a komplexní forma tělesného cvičení. Cvičení, které mnozí zkusí, začnou, ale jen nemnozí přivedou na úroveň, kdy se skutečně podaří dosáhnout jednoho z cílŧ a základních principŧ tchaj-ťi. Zvýšeného proudění a shromaţďování čchi v těle osoby, která tchaj-ťi cvičí. Osoby praktikující tchaj-ťi tak de facto tvoří určitou specifickou skupinu populace. V tomto ohledu se domníváme, ţe tvrzení o specifičnosti skupiny osob platí napříč státy i kulturami. Čím je tato skupina specifická? Jde o osoby s relativně dobrou schopností pracovat s pohybem (moţná nadprŧměrnou schopností … odpovědí na tuto domněnku nám opět mŧţe být nějaká budoucí studie). Jde o osoby s dobrou vytrvalé. Není snadné překonat bariéru nového zpŧsobu práce s pohybem. Většina pohybových dovedností v tchaj-ťi je významně odlišná svým provedením od běţných pohybŧ. Například jiţ v úvodu zmiňovaná chŧze.
55
Souhrn Skupina studentŧ univerzity (17 ţen a 5 muţŧ ve věku 19-25 let) se účastnilo intervenčního programy nácviku sestavy 40 forem tchaj-ťi čchüan školy jang. Intervence probíhala 90 minut jednou týdně po dobu 27 týdnŧ. Sledovanou veličinou byly charakteristiky variability srdeční frekvence. Měření proběhlo celkem dvakrát. Jednou před začátkem intervenčního programu a jednou po něm. U muţŧ se ţádná statisticky významná změna ve sledovaných ukazatelím HRV neprokázala. Ve skpině ţen došlo ke statisticky významnému posunu hodnot ukazatelŧ HF, HF/LF a MSSD. Na základě míry a charakteru posunu hodnot těchto ukazatelŧ s přihlédnutím k tomu, ţe měření neprobíhalo bezprostředně po cvičení tchaj-ťi prokazujeme adaptaci autonomních regulací srdeční činnosti.
Summary A group of university students (17 women and 5 men, age 19-25) took part in intervention program concerned with practise of the 40 movements yang taijiquan. The intervention has lasted 27 weeks and was performed once a week for a period of 90 minutes. Their electrocardiograms were recorded and examined according to heart rate variability (HRV). The measurement was realized twice. First time before the beginning of the intervention programme and second time after it. There did not appear any change in observed indicators in the group of men. In the group of women we have documented significant change in some main indicators (HF, LF/HF, MSSD). According to the range, nature and nature of the changes as well as the fact that the measurement was not done after the practise of taijiqun but during the early morning we claim that there was a shift-adaptation of autonomous regulation of the heart function reached.
56
Referenční seznam
BESS, H. M., LEIGHANN, H. F. Psychologie aktivního způsobu života. 1. vydání. Portál, 2010, 223 s. ISBN 978-80-7367-654-4. BOOTH, M. Assessment of physical activity: An international perspective: Research Quarterly for Exercise and Sport, 2000, 71, 114–120. BUNC, V. Pohybové aktivity jako prostředek ovlivňování zdravotně orientované zdatnosti. In Tilinger, P. & Perič, T. (Eds.), Sborník referátŧ z národní konference „Tělesná výchova a sport na přelomu století.“ (pp. 172–174). Praha: Univerzita Karlova, 1996. COHEN, J. Statistical power analysis for the behavioral sciences. New York: Academic Press, 1977. CROMPTON, P. Taiči. 1. vydání. Olomouc: nakl. VOTOBIA, 1996, 213 s. ISBN 80-7198061-7. ČELIKOVSKÝ, a kol. Antropomotorika pro studující tělesnou výchovu. 3. přeprac. vydání Praha: Státní pedagogické nakladatelství. 1990. 288 s. ISBN 80-04-23248-5. ČIHÁK, R. Anatomie 3: Druhé, upravené a doplněné vydání. Praha: nakl. Grada, 2004. 692 s. ISBN 80-247-1132-X. DYLEVSKÝ, I. Funkční anatomie. Praha: nakl. Grada, 2009. 544 s. ISBN 978-80-247-32404. ESTES, A. Prubířské kameny ověřující pravost umění Tchaj-ťi čchüan neboli Tajná předání Jangŧ. 1. vydání. Praha: nakl. Argo 2003, 198 s. ISBN 80-7203-489-8. FEISE, R. J. Do multiple outcome measures require p-value adjustment? BMC Medical Research Methodology, 2002. Dostupné na WWW:
. ISSN 1471-2288. FLOYD, M., CRESPO, C. J., SALLIS, J. F. Active living research in diverse and disadvantaged communities. Amarican Journal of Preventive Medicine, 2008, 34(4), 271–274.
57
FRÖMEL K., ŠEBRLE Z. et al. Pohybová aktivita a inaktivita obyvatel České republiky v kontextu behaviorálních změn (výzkumný záměr). In: Sborník příspěvkŧ semináře v oboru kinantropologie. Olomouc: FTK UP Olomouc 2005, s. 66 - 74. ISBN 80-2440996-8. FRÖMEL K., ŠEBRLE Z., et al.: Vztahy mezi pohybovou aktivitou a vzdělání obyvatel České republiky. In: Sborník příspěvkŧ mezinárodního semináře Pedagogické kinantro-pologie. Ostrava: OU PF KTV 2005, s. 100-105. ISBN 80-7368-041-6. GREENBERG, J. S., DINTIMAN, G. B., OAKES, B. M. Physical Fitness and Wellness: Changing the Way You Look, Feel, and Perform. Third edition. United States of America: Human Kinetics, 2004. ISBN 0-7360-4696-8. HARTL, P. Stručný psychologický slovník. Praha: Portál, 2004. 312 s. ISBN 80-7178-803-1. HAVLÍNOVÁ, M., VENCÁLKOVÁ, E. a kol. Kurikulum podpory zdraví v mateřské škole (aktualizovaný program). Praha: Portál, 2006. ISBN 80-7367-061-5. HONG, Y., LI, J. X., ROBINSON, P. D. Balance control, flexibility, and cardiorespiratory fitness among older Tai Chi practitioners. British Journal of Sports Medicine, 2000. Vol. 34, pages: 29-34. Dostupné na WWW: . Article first published online: 6 October 1999. ISSN 14730480. HORVÁTH, M., FRANTÍK, E., KOŢENÁ, L. Work stress and health in research and developement personnel. Homeostasis in Health and Diesease 38, 1997, s. 73-82. HUA, S. Z., KOLÁŘ, R. CHENJIAQOU TAIJIQUAN: Základní dovednosti, třináct forem. Vydala Česká společnost Taijiquan v Praze, 2000. CHEUNG, S. Y., TSAI, E., FUNG, L. Physical benefits of Tai Chi Chuan for individuals with lower-limb disabilities. Occupational Therapy International. Vol. 14, Issue 1, pages 1–10, March 2007. Dostupné na WWW: . Article first published online: 13 DEC 2006. ISSN: 1557-0703. CHRISTOU, E. A., ROSENGREN, K. S., YANG, Y. Taiji training improves knee extensor strength and force control in older adults. Journal Gerontology and Biology Science,
58
Medical Science, 2003. 58(8), 763-6. Dostupné na WWW: . ISSN: 1557-0703. CHUDĚJOVÁ P. Psychomotorická terapie v procesu léčby depresivních pacientŧ. disertační práce, Praha: FTVS UK, 2007. JACKSON, A. W., MORROW, J. R., HILL, D. W., DISHMAN, R. K. Physical Activity for Health and Fitness. Hong Kong: Human Kinetics, 1999. ISBN 0-88011-599-8. JANSA, P., KOCOUREK, J., VOTRUBA, J., DAŠKOVÁ, B. Sport a pohybové aktivity v životě české populace. Praha: Fakulta tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy, 2005. JAVORKA, K. a kol. Variabilita frekvencie srdca:Mechanismy, hodnotenie, klinické využitie. Martin: vyd. Oveta, 2008. 204 s. ISBN 978-80-8063-269-4. JAVORKA, K., TONHAJZEROVÁ, I.: Hodnocenie variability frekvencie srdca a jeho prínos. Čs. Fyziol., 49, 2000, 1997, No. 2, p.51 - 60. KAUTZNER, J., MALIK, M.: Variabilita srdečního rytmu a její klinická použitelnost. II. část. Cor Vasa, 1998, 40, s. 244 - 251. KUKAČKA V. Zdravý životní styl. Jihočeská univerzita v Českých budějovicích Zemědělská fakulta, 1. vyd. 2008, 176 s., ISBN 978-80-7394-105-5. KURFÜRST, Z. Tai Ji Quan: Tradiční styl YANG. 1. vyd. Adamov: TEMPLE, 2002. 180s. ISBN 80-901641-9-6. LAI, J.-S., LAN, C., WONG, M. K., et al. Two-year trends in cardiorespiratory function among older Tai Chi Chuan practitioners and sedentary subjects. Journal of the American Geriatrics Society, 1995. 43:1222–7. ISSN: 0002-8614. LAN, CH., LAI, J.-S., WONG, M.-K., YU, M.-L. Cardiorespiratory function, flexibility, and body composition among geriatric Tai Chi Chuan practitioners. Archives of Physical Medicine and Rehabilitation. June 1996, Vol. 77, Issue 6, Pages 612-616. Dostupné na WWW: . Article first published online 28 May 2004.
59
LAN, CH., LAI, J.-S., CHEN, S.-Y., WONG, M.-K. Tai Chi Chuan to improve muscular strength and endurance in elderly individuals: A pilot study. Archives of Physical Medicine and Rehabilitation, May 2000, Volume 81, Issue 5, Pages 604-607. Dostupné na WWW: < http://www.sciencedirect.com>. Article first published online 23 January 2004. LEE, M. S., LEE, E.-N., KIM, J.-I., ERNST, E. Tai chi for lowering resting blood pressure in the elderly: a systematic review. Journal of Evaluation in Clinical Practice Vol. 16, Issue 4, pages 818–824, August 2010. Dostupné na WWW: .
Article
first
published
online: 14 JUN 2010. ISSN: 1365-2753. LI, F., et al. Tai Chi Enhances Self-Efficacy and Exercise Behavior in Older Adults. Journal of Aging and Physical Activity, Human Kinetics Publishers, Inc. 2001, Vol. 9, pages 161171. ISSN: 1063-8652. LI, F., FISHER, K. J., HARMER, P., IRBE, D., TEARSE, R. G., WEIMER, CH. Tai Chi and Self-Rated Quality of Sleep and Daytime Sleepiness in Older Adults: A Randomized Controlled Trial. Journal of the American Geriatrics Society. Vol. 52, Issue 6, pages 892–900, June 2004. Dostupné na WWW: . Article first published online: 24 MAY 2004. ISSN: 1532-5415. LIAO, W. Klasické tchaj-ťi. Praha: nakl. PRAGMA, 2008, 220 s. ISBN 978-80-7349-117-8. LIN, Y. C., WONG, A. M., CHOU, S. W., TANG, F. T., & WONG, P. Y. The effects of Tai Chi Chuan on postural stability in the elderly: Preliminary report. Changgeng Yi Xue Za Zhi. 2000. 23(4), 197-204. ISSN: 1063-8652. LIU, Y., MIMURA, K., WANG, L., IKUDA ,K. Physiological Benefits of 24-style Taijiquan Exercise in Middle-aged Women. Journal
Physiological Anthropology and Applied
Human Science, Vol. 22, No. 5, pages: 219–225, 2003. Dostupné na WWW: http://www.jstage.jst.go.jp/article/jpa/22/5/22_219/_article. ISSN:1347-5355. LOWENTHAL, W. Nic vám netajím Profesor Čeng Man-čing a jeho tchaj-ťi-čchüan. 2. vyd. Praha: nakl. Argo 2005. ISBN 80-7203-681-5.
60
LU, W-A., AND, C.-D. KUO. Medicine & Science in Sports & Exercise., 2003.Vol. 35, No. 12, pp. 1972-1976. ISSN: 01959131. MALLIANI, A., PAGANI, M., LOMBARDI, F., CERUTTI, S. Cardiovascular neural regulation explored in the frequency domain. Circulation, Year 1991, Vol.84; Pages 482-492. Dostupné na WWW: < http://circ.ahajournals.org >. Available online: April 21, 2010. ISSN: 1524-4539. MUMENTHALER, M., MATTLE, H. Neurologie: 10. přepracované. vydání. Praha : Grada, 2001. 651 s. ISBN 80-7169-545-9. NEVŠÍMALOVÁ, S., RŦŢIČKA, E., TICHÝ, J.: Neurologie: 1. dotisk vyd. Praha : Galén, 2005. 368 s. ISBN 80-7262-160-2. NOVOTNÝ, J., NOVOTNÁ, M. Variabilita srdeční frekvence u dětí vleţe a vstoje: Heart Rate Variability in Children at Supine and standing Position. Brno: Vydala Masarykova univerzita, 2008. 156 s. ISBN 978-80-210-4602-3 MURAKAWA, Y., AJIKI, K., USUI, M., YAMASHITA, T., OIKAWA, N., INOUE, H. Parasympathetic activity is a major modulator of the circadian variability of heart rate in healthy subjects and in patients with coronary artery disease or diabetes mellitus. American Heart Journal. July 1993, Vol.126, Issue 1, Pages 108-114. Dostupné na WWW: . Article first published online: 15 September 2007. OPAVSKÝ, J.: Autonomní nervový systém a diabetická autonomní neuropatie: Klinické aspekty a diagnostika. 1. vyd. Praha: Galén, 2002. 305 s. ISBN 80-7262-194-7. PARK, I. S., SONG, R., OH, K.O., SO, H. Y., KIM, D. S., KIM, J. I., KIM, T. S., KIM, H. L., AHN, S. H. Managing cardiovascular risks with Tai Chi in people with coronary artery disease. Journal of Advanced Nursing Vol. 66, Issue 2, pages 282–292. February
2010.
Dostupné
na
WWW:
10.1111/j.13652648. 2009. 05134.x/full>. Article first published online: 20 JAN 2010. ISSN: 1365-2648. PÁČ, L., VEVERKOVÁ, L. Anatomie kardiovaskulárního a lymfatického systému. Skripta LF MU. Brno: nakl. MU Brno, 1. vydání, 2004. 56 s. ISBN-10: 80-210-3540-4. 61
PERINI R, ORIZIO C, BASELLI G, CERUTTI S, VEICSTEINAS A. The influence of exercise intensity on the power of heart rate variability. European journal of applied physiology and occupational physiology, 1990. 61, 143-148. ISSN: 1439-6327. PLACHETA, Z.: Zátěžové vyšetření a pohybová léčba: ve vnitřním lékařství. 1. vyd. Brno : Vydavatelství MU, Brno Kraví Hora, 2001, 1999. 179 s. ISBN 80-210-2614-6. RÜTTEN, A. et al. Self reported physical activity, public health, and perceived environment: Results from a comparative European study. Journal of Epidemiology and Com-munity Health, 2001, 55, 139–146. RŦŢIČKA, R. Akupunktura v teorii a praxi. 2. rozšířené vydání. Praha: Vydalo Nakladatelství dopravy a spojŧ, 1990. 488 s. ISBN 80-7030-054-X. RŦŢIČKA, R. Učení o pěti prvcích: Principy prevence, diagnostiky a léčby podle zákona pěti prvkŧ. Olomouc: nakl. Poznání, 2004. 172 s. ISBN 80-86606-19-8. SALINGER, J., et al. Programové vybavení měřícího systému, typ TF-2, určené pro spektrální analýzu variací R-R intervalŧ v kardiologii. Lékař a Technika, červen 1994, roč 25, s. 58-62. SALINGER, J., OPAVSKÝ, J., BŦLA, J., VYCHODIL, R., NOVOTNÝ, J., VAVERKA, F. Programové vybavení měřicího systému, typ TF-2, určené pro spektrální analýzu intervalů v kardiologii. Lék Techn 1993; 24: 133-138. SATTIN, R. W., EASLEY, K. A., WOLF, S. L., CHEN, Y., KUTNER, M. H. Reduction in Fear of Falling Through Intense Tai Chi Exercise Training in Older, Transitionally Frail Adults. Journal of the American Geriatrics Society Vol. 53, Issue 7, pages 1168–1178, July 2005 Dostupné na WWW: . Article first published online: 9 MAY 2005. ISSN: 1532-5415. SCHREIBER, M. a kol. Funkční somatologie. Praha: Vydalo nakl. a vydavatel. H&H, 1. vydání 1998. 468 s. ISBN 80-86022-28-5 Sigmund, E., Mitáš, J., Vašíčková, J., Sigmundová, D., Chmelík, F., Frömel, K., Horák, S., Nykodým, J., Šebrle, Z., Řepka, P., Feltlová, D., Suchomel, A., Mičan, O., Fojtík, I., Klobouk, T., Lukavská, M., Bláha, L. Biosociální proměnné pohybové activity dospělých
62
obyvatel vybraných metropolí České republiky. Česká Kinantropologie, 2008, 12(4), 9– 20. SILBERNAGL, S. DESPOPOULOS, A. Atlas fyziologie člověka:6. vydání, zcela přepracované a rozšířené. Praha: nakl. Grada, 2004. 448 s. ISBN 80-247-0630-X. SILVA, K., RYDL, D.-R. Základní kniha Kineziologie: energetická rovnováha těla. Praha: nakl. Dobra & FONTÁNA, 1999. 208 s. ISBN 80-86179-27-3. SOUČEK, M., FRÁŇA, P., ŘÍHÁČEK, I. Hodnocení variability srdeční frekvence, její klinický význam a moţnosti ovlivnění. Farmakoterapie 2005, 1, s. 167 - 171. STEJSKAL, P., SALINGER, J. Spektrální analýza variability srdeční frekvence: Základy metodiky a literární přehled o jejím klinickém vyuţití. Medicina Sportiva Bohemica et Slovaca roč. 1996, vol. 5, no. 2. ISSN 1210-5481. ŠTEJFA, M. a kol. Kardiologie: druhé, přepracované a doplněné vydání. Praha: nakl. Grada, 1998. ISBN 80-7169-448-7. THOMAS, G. N., HONG, A. W. L., TOMLINSON, B., LAU, E., LAM, CH. W. K., SANDERSON, J. E., WOO, J. Effects of Tai Chi and resistance training on cardiovascular risk factors in elderly Chinese subjects: a 12-month longitudinal, randomized, controlled intervention study. Clinical Endocrinology. Vol. 63, Issue 6, pages 663–669, December 2005. Dostupné na WWW: . Article first published online: 18 NOV 2005. ISSN: 13652265. TOMÍČKOVÁ, J., JANČÍK, J., DOBŠÁK, P., SIEGELOVÁ, J., PANOVSKÝ, R. Vliv kombinovaného vytrvalostního/silového tréninku na variabilitu srdeční frekvence u muţŧ s chronickou ischemickou chorobou srdeční. Studia Sportiva, roč 2010, vol. 4, č. 1. ISSN: 1802-7679. TROJAN, S.: Lékařská fyziologie: 4. přepracované vydání. Praha: Grada, 2003. 772 s. ISBN 80-247-0512-5. TSE, S. K., & BAILEY, D. M. T'ai chi and postural control in the well elderly. American Journal of Family Therapy, 1992. 46(4), 295-300. ISSN: 0192-6187. 63
TURNEBER, J., SVOBODA, P. Taijiquan a jeho tajemství: jako cvičení pro zdraví. Hradec Králové: nakl. Svítání, 1996. 158 s. ISBN 80-901788-2-0. TURZÍK, V. srovnání metod hodnocení autonomních funkcí při spontánním dýchání a dýchání dle metronomu u pacientŧ se sclerosis multiplex: Diplomová práce. Brno: Lékařská fakulta, 2008. 100 s. Vedoucí práce Mgr. Lumír Konečný VÄÄNÄNEN, J. et al. Taichiquan acutely increases heart rate variability, Clinical Physiology and Functional Imaging. January 2002, Volume 22, Issue 1, Article first published online: 27 MAY 2002, Vol. 22, Issue 1, pages 2–3. ISSN: 1475-097X VICKERS, A. J. Parametric versus non-paramenric statistics in analysis of randomized trials with non-normally distributed data. BMC Medical Research Methodology, 2005. Dostupné na WWW: < http://www.biomedcentral.com/1471-2288/5/35>. ISSN 147 12288. VOJTA, V. Umění tchaj-ťi čchűan. 1. vyd. Praha: nakl. Vodnář, 2001. 159 s. ISBN 80-8622627-1. WONG, K. K. Kompletní tchaj-ťi čchüan: podrobný průvodce principy a cvičením. Vydalo nakl. Miroslav Sobotka, FIGHTERS PUBLICATIONS 2007. 319 s. ISBN: 978-8086977-11-9. WU, G. Evaluation of the Effectiveness of Tai Chi for Improving Balance and Preventing Falls in the Older Population: A Review. Journal of the American Geriatrics Society. Vol.
50,
Issue
4,
pages
746–754,
April
2002.
Dostupné
na
WWW:
. Article first published online: 8 MAY 2002. ISSN: 1557-0703. YAMAMOTO, Y., HUGHSON, R. L. Coarse – grainig spectral analysis new method for studing heart rate variability. Journal of Applied Physiology, 1991, no. 71, p. 1143-1150. YAN, J. H. Tai Chi practice improves senior citizens' balance and arm movement control. Journal of Aging and Physical Activity, 1998. 6, 271-284. ISSN: 1063-8652. YANG, J-M. Čchi-kung: Pro zdraví a bojová umění. 1. vydání. nakl. CAD Press, 1995. 186 s. ISBN 80-85349-34-5.
64
YANG, J-M. Jangův styl tchaj-ťi-čchüan (tai chi chuan) I. nakl. CAD Press, 1998. 225 s. ISBN 80-85349-06-X. YANG, J-M. Základy tai-chi chi-kung: tchaj-ťi čchi-kung pro zdraví a bojová umění. nakl. CAD Press, 1995. 179 s. ISBN 80-85349-48-5. YEH, G. Y., WANG, CH., WAYNE, P. M., PHILLIPS, R. S. The Effect of Tai Chi Exercise on Blood Pressure: A Systematic Review. Preventive Cardiology, Vol. 11, Issue 2, pages 82–89, Spring 2008 Article first published online: 28 JUNE 2008. ISSN: 1751-7141. ŢUJOVÁ, E., STEJSKAL, P., JAKUBEC, A., SALINGER, J.: Respiration frequency and spektral analysis of heart rate variability, Acta Univ. Palacki. Olomouc, Gymn. 2003, vol. 34, no.1.
Přílohy Příloha 1 – Tabulky výsledkŧ HRV Příloha 2 – Seznam pohybŧ sestavy 40 forem tchaj-ťi čchüan školy jang Příloha 3 – Kompletní dotazník SZÚ
65
