Masarykova univerzita

Masarykova univerzita Právnická fakulta Obor Právo a právní věda

Katedra mezinárodního a evropského práva

Diplomová práce

Obchodování s lidmi jako zločin proti lidskosti? (Trafficking in human beings as a crime against humanity?)

Tereza Drastichová

2012/2013

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci „Obchodování s lidmi jako zločin proti lidskosti“ vypracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce byly citovány v poznámkách pod čarou a uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury. V Brně dne 28.3.2013 Tereza Drastichová ...................................

Na tomto místě bych ráda poděkovala Mgr. Kateřině Uhlířové, PhD., LL.M, za odborné rady a připomínky, které mi poskytla při vedení této práce. Dále bych chtěla poděkovat všem svým blízkým za neutuchající podporu v průběhu celého studia.

Obsah Seznam zkratek............................................................................................................. 6 1. Úvod.......................................................................................................................... 7 2. Obchodování s lidmi.................................................................................................10

2.1. Pojmosloví...............................................................................................11 2.2 Praxe obchodování s lidmi.......................................................................12 2.2.1. Sexuální vykořisťování .............................................................................12 2.2.2. Nucené práce............................................................................................12 2.2.3. Zapojování dětí do ozbrojených konfliktů .................................................13 2.2.4. Nelegální adopce......................................................................................13 2.2.5. Obchod s lidskými orgány a tkáněmi.........................................................13

2.3 Shrnutí .....................................................................................................14 3. Právní úprava zločinu obchodování s lidmi a její vývoj.............................................15

3.1. Zákaz otroctví .........................................................................................15 3.2. Vývoj zákazu obchodování s lidmi v mezinárodních konvencích...........16 3.3. Úmluva OSN proti nadnárodnímu organizovanému zločinu a Palermský protokol...........................................................................................................17 3.3.1. Definice obchodování s lidmi.....................................................................18

3.4. Rada Evropy............................................................................................21 3.5. Vnitrostátní úprava..................................................................................22 3.6. Shrnutí ....................................................................................................23 4. Zločiny proti lidskosti................................................................................................25

4.1. Zločiny proti lidskosti - vývoj definice......................................................25 4.1.1. Zločiny proti lidskosti u Norimberského tribunálu......................................25 4.1.2. Zločiny proti lidskosti ve statutech ICTY a ICTR........................................26

4.2. Společné konstitutivní znaky zločinů proti lidskosti.................................29 4.2.1. Rozsáhlý nebo systematický útok ............................................................29 4.2.2. Stupeň organizace....................................................................................31 4.2.3. Zaměření proti civilnímu obyvatelstvu.......................................................31 4.2.4. Vědomí existence útoku ...........................................................................32

4.3. Shrnutí ....................................................................................................33 5. Obchodování s lidmi jako zločin proti lidskosti..........................................................34

5.1. Relevantní judikatura...............................................................................35 5.1.1. Případ Kunarac u ICTY.............................................................................36 5.1.2. Případ Krnolejac u ICTY...........................................................................38 5.1.3. Případ Revolutionary United Front (RUF) u SCSL....................................39 5.1.4. Situace před ICC.......................................................................................40

5.2. Rozbor konstitutivních prvků zločinů proti lidskosti ve vztahu k obchodování s lidmi........................................................................................42 5.2.1. Společné konstitutivní prvky a jejich naplnění v případě obchodování s lidmi..................................................................................................................42 5.2.2. Obchodování s lidmi jako zločin proti lidskosti podle čl. 7 odst. 1 písm. c) zotročení.............................................................................................................46 5.2.3. Obchodování s lidmi jako zločin proti lidskosti podle čl. 7. odst. 1 písm. g) sexuální násilí.....................................................................................................47

4

5.2.4. Obchodování s lidmi jako jiné zločiny proti lidskosti (čl. 7 odst 1. písm. k) 49

5.3. Shrnutí ....................................................................................................50 6. Praktické uplatnění...................................................................................................52

6.1. Obecné podmínky řízení před ICC a výhody/nevýhody z toho plynoucí 52 6.2. Jak se případ k soudu dostane? - Kritéria přípustnosti...........................53 6.2.1. Princip komplementarity............................................................................54 6.2.2. Požadavek závažnosti..............................................................................54 6.2.3. Aplikace kritérií přípustnosti na zločin obchodování s lidmi.......................55

6.3. Další výhody a nevýhody.........................................................................57 6.4. Shrnutí ...................................................................................................57 7. Závěr........................................................................................................................ 59 Resumé........................................................................................................................ 61 Seznam použité literatury a pramenů...........................................................................63

Monografie......................................................................................................63 Odborné články...............................................................................................63 Judikatura.......................................................................................................64 Dokumenty a Zprávy mezinárodních organizací............................................65 Internetové zdroje...........................................................................................66 Prameny mezinárodního práva a právní předpisy.........................................67

5

Seznam zkratek ESLP – Evropský soud pro lidská práva ICC – Mezinárodní trestní soud ICTR – Mezinárodní trestní tribunál pro Rwandu ICTY – Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii LRA – Lord´s Ressistance Army (Boží armáda odporu) OSN – Organizace spojených národů RUF- Revolutionary United Front (Jednotná revoluční fronta) SCSL – Zvláštní soud pro Sierra Leone SN – Společnost národů UNODC – Úřad OSN pro drogy a kriminalitu

6

1. Úvod Zákaz otroctví je již po mnoho desítek let pevnou součástí jak mezinárodněprávních dokumentů, tak vnitrostátních právních řádů všech civilizovaných států. Myšlenka, že lidská bytost nemůže být předmětem vlastnictví, se postupně stala přirozenou součástí morálního rámce moderní společnosti. Zdálo by se, že otrokářství je už pouze historickým pojmem. Avšak tak jako se proměňuje společnost, proměnila se i podoba tohoto zločinu. Obchodování s lidmi je často nazýváno právě jako „moderní otroctví“ - přestože forma se může lišit, podstata zločinu zůstává stejná. Lidské bytosti jsou chápány jako majetek, kterému není přiznána vůle rozhodovat svobodně o svém osudu. S lidskou bytostí je nakládáno jako s předmětem vlastnictví, za popření jejích základních práv na osobní svobodu prostřednictvím násilí, výhrůžek a nátlaku. Co se však oproti minulosti změnilo, je pohled společnosti na tyto praktiky. Zatímco kdysi bylo otrokářství přirozenou součástí společnosti, dnes je vnímáno jako zločin a stíháno. Efektivita tohoto boje proti obchodování s lidmi však není příliš vysoká. Důvodů můžeme nalézt hned několik - jedním z nich je jistě strach a neochota obětí hovořit o svém osudu a usvědčit pachatele, další komplikací je pak samotná povaha tohoto zločinu. V dnešní době se většina obchodu s lidmi odehrává transnacionálně, organizována velkými zločineckými skupinami. Proto je potřeba nejen intenzivní spolupráce jednotlivých států při stíhání těchto zločinů, ale je na místě také zvážit možnost stíhání u mezinárodního tribunálu. V této práci bude analyzována možnost stíhat obchodování s lidmi jako zločin proti lidskosti, tedy zločin podle mezinárodního práva, který je v jurisdikci Mezinárodního trestního soudu. Cílem práce bude zjistit, zda lze zločin obchodování s lidmi zařadit mezi zločiny podle mezinárodního práva, konkrétně zločiny proti lidskosti, a za jakých podmínek mohou být stíhány před Mezinárodním trestním soudem. Konkrétně je pak cílem práce ověřit tuto hypotézu:

7

Obchodování s lidmi je možné na základě stávajícího právního rámce stíhat jako zločin proti lidskosti podle čl. 7 Statutu Mezinárodního trestního soudu. V předkládaném textu bude věnován prostor také zhodnocení, zda tento koncept může fungovat v praxi, tedy zda je reálné, že obchodování s lidmi bude stíháno před Mezinárodním trestním soudem, nebo zda tomu brání nějaké podstatné překážky, spolu s výhodami a nevýhodami, které toto řešení skýtá. Práce samotná je rozdělena do pěti kapitol. V první z nich se věnuji samotnému zločinu obchodování s lidmi. Vysvětluji, které praktiky pod tento pojem spadají a které pojmy je naopak při výzkumu nutné odlišit. Cílem je v tomto případě poskytnout reálný obrázek o podobě tohoto zločinu v dnešní společnosti. Druhá kapitola se věnuje historické i současné právní úpravě zákazu obchodování s lidmi., přičemž cílem je poskytnout čtenáři přehled o různých právních možnostech boje proti obchodování s lidmi. Ve stručnosti bude zmapován vývoj definice obchodování s lidmi a nastíněna souvislost mezi obchodováním s lidmi a otroctvím, dále budou analyzovány nejdůležitější mezinárodní dokumenty a minoritní prostor bude, pro dokreslení situace, věnován také vnitrostátní úpravě. Třetí kapitola se bude věnovat zločinům proti lidskosti jakožto skupině zločinů podle mezinárodního práva. V této kapitole budou rozebrány jednotlivé znaky zločinů proti lidskosti, jak je určuje definice obsažená ve Statutu Mezinárodního trestního soudu. Dílčí pozornost bude potom věnována komparaci s definicemi používanými ve statutech ICTY, případně ICTR. Čtvrtá stěžejní kapitola se pak bude věnovat samotnému naplnění definičních znaků zločinů proti lidskosti v případě obchodování s lidmi, které budou podrobně analyzovány. Pátá závěrečná kapitola pak bude věnována diskuzi nad praktickým uplatněním tohoto konceptu. Představeny budou výhody i možná úskalí, které

8

stíhání obchodování s lidmi před Mezinárodním trestním soudem představuje. V závěru práce pak budou shrnuty nejdůležitější závěry práce a ověřena stanovená hypotéza. Práce bude vycházet především z metody analytické, která se uplatní při systematickém zkoumání dostupných pramenů. Dílčím způsobem pak bude použito metody deskriptivní a komparativní. Vzhledem k faktu, že se jedná o téma mezinárodního trestního práva, je okruh česky psané odborné literatury velmi omezený. Práce proto čerpá v převážné míře z pramenů cizojazyčných, ať už se jedná o odborné monografie či články z odborných časopisů. 1 Při rozboru zločinů proti lidskosti bude odkazováno na judikaturu nejen Mezinárodního trestního soudu, ale také Mezinárodních trestních tribunálů pro bývalou Jugoslávii a pro Rwandu nebo Zvláštního soudu pro Sierra Leone.

1

Všechny překlady textu jsou dílem autorky, pokud není dále v textu uvedeno jinak, u citovaného textu je pro zvýšení přesnosti text uváděn také v originálním znění v poznámce pod čarou.

9

2. Obchodování s lidmi Obchodování s lidmi je pojem, který v sobě skrývá širokou škálu nelegálních aktivit. Tyto aktivity mají několik společných prvků - nakládání s jedinci jako s majetkem, jejich zneužívání a exploatace za nelidských podmínek2. Proto také bývá označováno jako „moderní otroctví“. Způsobů, jak rekrutovat jedince a udržet jej pod svou kontrolou, je nespočet. Často odejdou oběti s pachatelem dobrovolně, za vidinou slíbené pracovní příležitosti, výjimkou však nejsou ani násilné únosy. Oběť je pak dále držena a nucena pracovat pro pachatele pod pohrůžkou násilí, v případě přeshraničního obchodu jim jsou odňaty všechny osobní doklady. Někdy jsou oběti přesvědčovány, že vzniklé náklady za cestu a sehnání pracovního místa musí odpracovat - nikdy se však nedozví výši tohoto dluhu a nikdy jej také nesplatí.3 Přestože je pojem obchodu s lidmi nejčastěji používán v souvislosti s nucenou prostitucí a jinými formami sexuálního zneužívání, nejedná se zdaleka o formu jedinou a je možné, že se nejedná ani o formu nejrozšířenější. Tato opatrná formulace je volená proto, že se stále nedaří statisticky dostatečně věrohodně zachytit celosvětový obchod s lidmi, ať už je to v důsledku nedostatku synchronizace statistických dat4, nebo jednoduše proto, že velká část těchto zločinů nebývá odhalena. V následujících řádcích bude nejdřív vysvětlena souvislost mezi obchodováním s lidmi a dalšími příbuznými pojmy a následně zmíněny hlavní formy nelegálních činností, které lze podřadit pod pojem obchodování s lidmi.5 2 3 4

5

Legální definici pojmu obchodování s lidmi bude věnována pozornost samostatně v následujících kapitolách. Tzv. Debt bondage (dluhové otroctví) je v dnešní době jedním z nejrozšířenějších způsobů koerce, viz Bonded Labour [online][cit. 28.3.2013] Dostupné z: http://www.antislavery.org/english/slavery_today/bonded_labour.aspx Report Úřadu pro drogy a kriminalitu OSN z roku 2009 například data získává téměř výhradně od národních administrativ. Tyto údaje jsou tak závislé na tom, jak daná země zakotvila zločin obchodování s lidmi ve svém právním řádu a zda je zločin aktivně stíhán. Blíže viz: Global report od trafficking in persons [online].United Nations Office on Drugs and Crime, 2009 [cit. 28.03.2013]. Dostupné z: http://www.unodc.org//documents/humantrafficking/Global-Report-on-trafficking-in-persons-2009.pdf Systematika tohoto výčtu je převzata z : SCARPA, Silvia. Trafficking in human beings: modern slavery. 1st pub. Oxford: Oxford University Press, 2008, 230 s.

10

2.1. Pojmosloví Organizovaný zločin má mnoho podob a určit, které z nich spadají pod pojem obchodování s lidmi může být problematické. Jak uvidíme v následující kapitole, i diskuze nad podobou právní definice dokazují, že různé subjekty si pod tímto pojmem představí různé věci. Jaká je souvislost mezi obchodováním s lidmi a dalšími pojmy jako otroctví, nucená práce a pašování osob? Nejbližší vazbu k obchodování s lidmi má pravděpodobně pojem otroctví. Přestože technicky vzato se dnes v definicích objevuje jako jeden z důvodů (účelů) obchodu s lidmi (a mělo by se tedy jednat o užší pojem), významově vyjadřuje velmi podobnou skutečnost - nakládání s člověkem jako bytostí bez svobodné vůle, upírání osobní svobody. Pojem otroctví je spojován častěji s praktikami minulosti, kdy bylo zcela legální vlastnit jinou osobu a užívat její práce. Obchodování s lidmi se dnes přezdívá moderní otroctví, což vyjadřuje jejich podobnou podstatu. Nucená práce je potom v moderních definicích chápána jako jeden z podtypů obchodu s lidmi, je to tedy jeden z účelů, za kterými jsou lidé obchodováni. Nucená práce však v některých právních řádech i mezinárodních dokumentech figuruje jako samostatný pojem a zákaz nucené práce se řadí do tzv. tvrdého jádra lidských práv.6 Od obchodování s lidmi (v angličtině trafficking) je nutné odlišovat nelegální pašování migrantů přes hranice (smuggling). Zatímco pro obchod s lidmi je typické, že jsou oběti donuceny k nějaké činnosti, ze které mají pachatelé prospěch, u pašování jde na obou stranách o dobrovolný čin. Pašování tedy spočívá pouze v nelegálním převozu osob přes hranice, v drtivé většině za úplatek a bohužel často za otřesných podmínek. Jakmile je tento přechod u konce, nedochází k dalšímu následnému vykořisťování osob. Přestože u obchodování s lidmi dochází často také k přesunu obětí přes hranice, jádro tohoto zločinu tkví v následném nedobrovolném zneužívání obchodovaných osob.7 6 7

Viz např. Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod ze dne 4.11.1950, článek 4: „Od nikoho se nesmí žádat, aby vykonával nucené nebo povinné práce.“ OBOKATA, Tom. Trafficking of Human Beings as a Crime against Humanity: Some

11

2.2 Praxe obchodování s lidmi 2.2.1. Sexuální vykořisťování Tato forma obchodu s lidmi je jeho nejviditelnější a nejdiskutovanější součástí. V roce 2009 bylo podle Úřadu pro drogy a kriminalitu OSN (UNODC) 79 % všech obětí obchodováno právě za účelem sexuálního vykořisťování. 8 Jak však sám úřad přiznává, tato statistika může být do značné míry zkreslená. Tato forma vykořisťování je totiž nejsnáze odhalitelná a nejlépe zdokumentovaná. Může za to jednak veřejná povaha této činnosti, kdy se oběti do jisté míry musí ukázat na veřejnosti ve snaze získat klienty, jednak fakt, že mnoho zemí definuje ve svých právních řádech obchodování s lidmi pouze v souvislosti se sexuálním vykořisťováním. Pod tuto formu obchodu s lidmi spadá nejen vykořisťování pro komerční účely, tedy nucená prostituce, ale také pod něj mohou být zahrnuty praktiky jako nucené sňatky nebo sexuální otroctví.9

2.2.2. Nucené práce Vykořisťování lidí k nucené práci je druhým nejčastějším účelem obchodu s lidmi. V roce 2009 jej tvořilo 17 % celkového obchodu s lidmi.10 Toto číslo však může být zavádějící, neboť jak už bylo výše zmíněno, tuto kriminalitu je daleko těžší odhalit a dokumentovat. Hlavní odvětví, kde dochází ke zneužívání lidí k nuceným pracím jsou zemědělství - zejména v západní a střední Africe, hornictví a rybářství.11 Dá se zde také podřadit zneužívání jedinců pro pašování drog, nucení Implications for the International Legal System. International and Comparative Law Quaterly. 2005, roč. 54, s. 445-458, str. 446 8 Global report od trafficking in persons [online].United Nations Office on Drugs and Crime, 2009 [cit. 14.12.2012]. Dostupné z: http://www.unodc.org//documents/humantrafficking/Global-Report-on-trafficking-in-persons-2009.pdf 9 SCARPA, Silvia. Trafficking in human beings: modern slavery. 1st pub. Oxford: Oxford University Press, 2008, str 26-28 10 Global report od trafficking in persons [online].United Nations Office on Drugs and Crime, 2009 [cit. 14.12.2012]. Dostupné z: http://www.unodc.org//documents/humantrafficking/Global-Report-on-trafficking-in-persons-2009.pdf 11 SCARPA 2008, op. cit., str. 28

12

k drobným krádežím či k žebrání. Obzvláště krutou praktikou pak je cílené mrzačení dětí i dospělých jedinců za jediným účelem - aby budili větší lítost a vybrali více peněz. Další odsouzeníhodnou praxí je obchod s mladými chlapci a jejich nasazování jako žokejů ve velbloudích závodech. Cílovými destinacemi jsou především státy Golfského zálivu. Často i pětileté děti bývají pro svou nízkou váhu nuceny závodit bez jakýchkoli bezpečnostních opatření, pevně přivázáni k sedlu velbloudů.12

2.2.3. Zapojování dětí do ozbrojených konfliktů Dětští vojáci jsou i v dnešní době bohužel realitou ozbrojených konfliktů především v Africe. Přestože je rekrutování dětí do armády nebo jiné jejich zapojování ve válečném konfliktu stíháno primárně jako válečný zločin 13, často může také naplňovat znaky obchodování s lidmi.

2.2.4. Nelegální adopce Nelegální adopce především ze zemí třetího světa do zemí vyspělých, jsou v současné době rozsáhlým problémem. Na straně nabídky jde především o lukrativní obchod, na straně poptávky pak stojí obtížnost či nemožnost legální adopce (například u homosexuálních párů) spolu se zvyšujícím se počtem párů, které se potýkají s problémy s otěhotněním. Jen malá část těchto adopcí ovšem spadá pod pojem obchodování s lidmi. Aby se tak stalo, musí být s dítětem obchodováno ne pouze za účelem zisku, ale hlavně za účelem jeho budoucího zneužívání (ať už formou nucených prací, sexuálního zneužívání nebo nuceného sňatku).14

2.2.5. Obchod s lidskými orgány a tkáněmi Obchod s lidskými orgány je bohužel v dnešní době vzkvétajícím odvětvím 12 The seamy side of camel racing [online]. BBC News, 1998 [cit. 28.03.2013]. Dostupné z: http://news.bbc.co.uk/2/hi/despatches/79504.stm 13 Podle Článku 8(2)(b)(xxvi) Statutu Mezinárodního trestního soudu jsou válečným zločinem „odvody či nábor dětí mladších patnácti let do ozbrojených sil státu nebo jejich využívání k aktivní účasti ve vojenských akcích.“ 14 SCARPA 2008, op. cit., str. 33

13

černého trhu, přičemž největší podíl zahrnuje obchod s ledvinami. Jakkoli zavrženíhodná tato praktika je, pod pojem obchodování s lidmi spadá jen za situace, kdy dárce nesvolil dobrovolně k odběru, ale byl k tomu donucen různými prostředky.15

2.3 Shrnutí Obchodování s lidmi je v dnešní době stále se rozšiřující fenomén organizovaného zločinu, který má mnoho podob. Přestože nejčastěji si spojujeme obchod s lidmi se sexuálním vykořisťováním a nucenou prostitucí, existují i jiné formy vykořisťování, z nichž patrně nejrozšířenější je nucená práce. Mezi obchodování s lidmi se dá také zařadit obchod s dětskými vojáky, obchod s lidskými orgány a tkáněmi a nelegální adopce.

15 SCARPA 2008, op. cit., str. 36

14

3. Právní úprava zločinu obchodování s lidmi a její vývoj Jak už je zmíněno v úvodu, cílem této kapitoly je zmapovat vývoj právní úpravy zakazující otroctví a později obchodování s lidmi a představení nejdůležitějších mezinárodně-právních dokumentů na tomto poli. Doplňkově bude prostor věnován také úpravě vnitrostátní. Cílem kapitoly je načrtnout vývoj vedoucí k dnešní podobě definice obchodování s lidmi a poskytnout přehled právních prostředků, které právní úprava nabízí v této oblasti, nikoli podat podrobnou analýzu zmíněných právních dokumentů, tomuto účelu je proto přizpůsoben rozsah a detailnost textu.

3.1. Zákaz otroctví První deklarace o odsouzení otroctví jako nehumánního a nemorálního prostředku se objevila již v roce 1815 v rámci Vídeňského kongresu. Lord Castelreagh, zástupce Velké Británie, navrhoval odvážnou smlouvu, která by zavazovala každou ze stran postavit do tří let otroctví mimo zákon. Tento návrh však nenašel u zbývajících účastníků kongresu dostatečnou podporu, zůstalo proto jen u obecné deklarace prohlašující otroctví za „odporující principům humanity a univerzální morálky“.16 V průběhu devatenáctého století na tuto deklaraci navázala řada mezinárodních smluv, jejichž cílem bylo vymizení otroctví a obchodu s otroky, především na moři.17 Po skončení první světové války byla v rámci společnosti národů v roce 1924 vytvořena Dočasná komise pro otroctví, jejímž úkolem bylo analyzovat stav otroctví v jednotlivých státech. Tato komise jednoznačně volala po přijetí mezinárodní úmluvy zakazující otroctví. Tato úmluva byla přijata v roce 192618 a je dodnes považována za významný milník na poli boje za zrušení 16 V anglickém originále: "repugnant to the principles of humanity and universal morality." viz. SCARPA 2008, op. cit., str. 42 17 Npříklad General Act of Berlin z roku 1885, General Act of Brussels z roku 1890, nebo Treaty of St-Germain-en-Laye z roku 1919. Blíže viz SCARPA 2008, op. cit., str. 43-44 18 Úmluva Společnosti národů o otroctví ze dne 25.9.1926

15

otroctví. Úmluva přinesla mimo jiné první mezinárodně uznávanou definici otroctví a obchodu s otroky. 1. Otroctví jest stav nebo poměr osoby, nad níž se vykonávají některé nebo všechny složky práva vlastnického. 2. Obchod s otroky zahrnuje každé jednání, spočívající v polapení, nabytí nebo postoupení osoby s úmyslem uvésti ji v otroctví; každé jednání spočívající v nabytí otroka s úmyslem prodati nebo vyměniti jej; každé jednání pozůstávající v postoupení, prodejem neb výměnou, otroka nabytého s úmyslem, aby byl prodán nebo vyměněn, jakož i vůbec každé jednání, pozůstávající v obchodu otroky nebo v jejich dopravě.

Jak je vidno, nezahrnuje definice výše do svého rámce nucenou práci, která zůstala mimo dosah Úmluvy a nebyla chápána jako otroctví. Některé aspekty nucené práce reguluje samostatně čl. 5. 19 Rozšíření se tato úmluva dočkala v roce 1956, kdy již pod záštitou OSN byla vypracována a přijata Doplňková úmluva o zrušení otroctví, obchodu s otroky a institucích a praktikách podobných otroctví. 20 Tato úmluva zachovává původní znění definice z roku 1926, přidává však k zákazu novou kategorii tzv. praktik podobných otroctví

21

, mezi které explicitně řadí dlužní otroctví, nevolnictví,

nucené svatby a adopce za účelem zneužívání dětí, čímž se snaží reagovat na proměny praxe tohoto zločinu.

3.2. Vývoj zákazu obchodování s lidmi v mezinárodních konvencích V samostatné linii se pak vyvíjí úprava zákazu obchodování s lidmi za účelem sexuálního zneužívání. Již v první polovině 20. století bylo přijato několik mezinárodních dohod za účelem boje proti tomuto fenoménu, okruh 19 Úmluva státy zavazovala pouze k tomu, aby na svém území přijaly opatření, aby se nucená práce nevyvinula ve stav podobný otroctví, nucenou práci lze podle úmluvy tolerovat pouze ve výjimečných případech pro veřejné účely. 20 Doplňková úmluva o zrušení otroctví, obchodu s otroky a institucích a praktikách podobných otroctví ze dne 7.9.1956 21 V anglickém originále: slavery like practices

16

chráněných osob však byl omezen na ženy a děti. 22 Žádná z nich si v tomto boji nepřipsala výraznější úspěchy. Na tyto dokumenty však navázala v roce 1949 Úmluva o potlačení a zrušení obchodu s lidmi a prostituce a využívání prostituce druhých osob 23 přijatá na půdě OSN. Na rozdíl od předchozích dokumentů, používala tato v definicích neutrální terminologie, co se týče rasy, pohlaví a věku, dopadá tedy na všechny obchodované osoby, nejen ženy nebo děti. 24 Jako první mezinárodní dokument do svého rámce zahrnula také prostituci, jejíž úprava byla do té doby zásadně ponechána národním jurisdikcím. Co přetrvalo, je zaměření právní úpravy zákazu obchodování s lidmi pouze na kontext sexuálního zneužívání, obchodování s lidmi za jiným účelem tedy do rámce úmluvy nespadalo. Tato konvence nebyla na mezinárodním poli velkým úspěchem a je jí vyčítáno

mnoho nedostatků. Především je to

úzké

vymezení

pojmu

obchodování s lidmi a to pouze v souvislosti se sexuálními službami, přičemž samotná definice obchodu s lidmi v úmluvě schází. Dále je tvůrcům úmluvy vyčítán abolicionistický přístup25, chápající ženy jako slabé bytosti, které je třeba chránit před nástrahami prostituce, nikoli jako plnoprávné bytosti, které jsou schopny samostatně rozhodovat o svém osudu.

3.3. Úmluva OSN proti nadnárodnímu organizovanému zločinu a Palermský protokol V devadesátých letech minulého století bylo zjevné, že obchodování s lidmi a praktiky s ním spojené nejen že nevymizely, ale naopak tento druh organizovaného zločinu narůstá na síle. Bylo nutné prosadit nástroj, který by 22 Konkrétně se jedná o tyto úmluvy: International agreement for the suppression of the white slave traffic z roku 1904, International convention for the suppression of the white slave traffic z roku 1910 a International convention for the suppression of the traffic in women and children z roku 1921. Blíže viz SCARPA 2008, op. cit., str. 52 23 Úmluva o potlačení a zrušení obchodu s lidmi a prostituce a využívání prostituce druhých osob ze dne 2.12. 1949 24 SCARPA 2008, op. cit., str. 52 25 Abolicionismus je myšlenkový proud, který tvrdí, že i na ženy dobrovolně provozující prostituci je třeba nahlížet jako na oběti vykořisťování. Podrobněji viz DUNNE, J.L. Hijacked: How efforts to redefine the international definition of human trafficking threaten its purpose. Willamette law review, roč. 48, č. 403, str. 410

17

institucionalizoval spolupráci mezi státy v boji proti organizovanému zločinu a reagoval na stále důmyslnější praktiky jeho pachatelů. Tímto nástrojem se stala Úmluva OSN proti nadnárodnímu organizovanému zločinu se svými protokoly26, přijatá 15. 11. 2000. Úmluva upravuje spolupráci a závazky mezi státy na poli boje proti organizovanému zločinu obecně, protokoly se poté zabývají konkrétními oblastmi a do dnešního dne byly přijaty tři: Protokol proti pašování přistěhovalců po zemi, po moři a letecky, Protokol proti nedovolené výrobě střelných zbraní, jejich částí a dílů a střeliva a proti obchodování s nimi a pro

nás

nejdůležitější,

Protokol

o

prevenci,

potlačování

a

trestání

obchodování s lidmi, zvláště se ženami a dětmi (tzv. Palermský protokol). Palermský protokol stojí na tzv. principu 3P27: protection (ochrana), prosecution (trestní stíhání) a prevention (prevence). Úmluva tedy obsahuje nejen ustanovení zavazující státy k efektivnímu trestnímu stíhání a vyšetřování obchodu s lidmi a spolupráci při něm, ale také preventivní opatření a ustanovení k ochraně obětí obchodování.28

3.3.1. Definice obchodování s lidmi Tento dokument je považován na poli boje proti obchodování s lidmi za opravdu průlomový. Mimo jiné je zde poprvé definován pojem obchodování s lidmi, a to v článku 3. „Obchodování s lidmi znamená: najímání, přepravu, převoz, přechovávání nebo přijetí osob za účelem vykořisťování za pomoci hrozby, použití síly nebo jiných forem donucení, za pomoci únosu, podvodu, uvedení v omyl nebo zneužití moci či stavu bezbrannosti nebo pomocí předání nebo přijetí plateb či výhod, a to za účelem získání souhlasu osoby mající kontrolu nad jinou osobou. Vykořisťování zahrnuje přinejmenším zneužívání prostituce jiných, jiné formy sexuálního zneužívání, nucenou práci nebo poskytování služeb, otroctví nebo podobné 26 Úmluva OSN o nadnárodním organizovaném zločinu se svými protokoly ze dne 15.11.2000 27 SCARPA 2008, op. cit., str. 60 28 TODRES, J. Widening our lens: Incorporating essential perspectives in the fight against human trafficking. Michigan journal of international law, roč. 33, č.52, str. 56

18

praktiky jako otroctví, nevolnictví nebo odnětí orgánů. Souhlas oběti obchodování s lidmi se zamýšleným zneužíváním nebude brán v úvahu, jestliže byl použit jakýkoliv z výše uvedených způsobů donucení. Najímání, přeprava, převoz, přechovávání nebo přijetí dítěte pro účely zneužívání bude považováno za „obchodování s lidmi“, i když nezahrnuje některý z výše uvedených způsobů, dítě znamená jakoukoliv osobu mladší osmnácti let.“

Definice tedy stojí na třech pilířích: •

prvek transportu (najímání, přeprava, převoz, přechovávání nebo přijetí)

•

donucení (použití síly nebo jiných forem donucení, za pomoci únosu, podvodu, uvedení v omyl nebo zneužití moci či stavu bezbrannosti nebo pomocí předání nebo přijetí plateb či výhod

•

vykořisťování (prostituce, jiné formy sexuálního zneužívání, nucená práce nebo poskytování služeb, otroctví nebo podobné praktiky, nevolnictví, odnětí orgánů).

Diskuze nad podobou definice však dokládají, že nad tím, jaké praktiky skutečně zařadit pod tento pojem, nepanovala napříč stranami shoda. Abolicionistický proud stavěl na premise, že žádná prostituce není dobrovolnou, a že i dobrovolné poskytování sexuálních služeb vykořisťuje nabízející se osoby. Proto otázka souhlasu nebo svolení by měla být v případě tohoto zločinu irelevantní a měly by pod definici tedy spadat i praktiky činěné se souhlasem osoby (nejčastěji asi prostituce). Opačný názorový proud tvrdil, že je třeba striktně rozlišovat mezi praktikami z donucení a dobrovolnou činností. Z finální podoby definice je pak zřejmé, že zvítězil druhý názorový proud. Otázka souhlasu je irelevantní pouze u dětí (a mladistvých), a to protože dětem schází mentální kapacity pro rozhodování o takto složitých otázkách a jsou daleko více náchylné ke zneužití. Jakékoli nakládání s dětmi způsobem uvedeným v odstavci (a) je tedy považováno za obchodování, bez ohledu na to zda bylo učiněno se souhlasem či bez. S touto úpravou nelze než souhlasit, jakýkoli jiný 19

závěr by popíral snahu o zvláštní ochranu, která by dětem a mladistvým před praktikami obchodníků s lidmi měla být poskytnuta. Na druhou stranu, správnou se zdá i konstrukce definice v případě dospělých. Souhlas by měl být jedním z prvků určujících, zda se o obchodování s lidmi jedná nebo ne. Ať už se jedná o poskytování sexuálních služeb, práci za neekvivalentní mzdu či práci ve špatných pracovních podmínkách, měly by tyto otázky regulovány jinými právními předpisy samozřejmě doprovázeny snahou státu eliminovat tyto praktiky, avšak pokud jsou provozovány se souhlasem využívaných osob, neměly by být zahrnuty pod zločin obchodování s lidmi. Jak argumentuje J.L.Dunne, příliš širokou definicí by došlo k roztříštění jejího záběru a oslabení účinku protokolu.29 Pozitivně lze určitě vnímat také zahrnutí i jiných způsobů donucení než jen použití nebo hrozba fyzického násilí (zahrnutí také psychologického násilí, výhružek atd.), které lépe reflektuje současnou situaci, kdy se pachatelé mnohdy vyhýbají fyzickému násilí a využívají důmyslných praktik založených na psychologickém nátlaku.30 Přestože byla úprava přijatá Palermským protokolem hodnocená převážně pozitivně, někteří odborníci varují před jeho nedostatky. Přestože obsahuje závazek států k ochraně práv obětí a ustanovení zavádějící preventivní opatření, primární důraz je kladen na složku trestně právní. Tento „trestněprávní přístup“31 však nepotírá prvotní příčiny obchodu s lidmi. Důslednější pomoc obětem a prosazování jejich práv by potom přispělo k účinnějšímu trestnímu stíhání pachatelů, neboť oběti, kterým je poskytnuta potřebná pomoc a bezpečí, budou daleko lépe spolupracovat při usvědčení pachatelů. 32

29 Blíže viz DUNNE, J.L. Hijacked: How efforts to redefine the international definition of human trafficking threaten its purpose. Willamette law review, roč. 48, č. 403 30 SMITH 2010, op.cit., str. 1115 31 Trestněprávní přístup se primárně soustředí na potrestání pachatelů zločinů, přičemž opomíjí důležitost prevence a nehledá prvotní příčiny výskytu zločinu. Blíže viz TODRES, J. Widening our lens: Incorporating essential perspectives in the fight against human trafficking. Michigan journal of international law. 2011. roč. 33, č.52, str. 59 32 TODRES 2011, Op.cit, str. 59

20

3.4. Rada Evropy Hlavním právním instrumentem této regionální organizace je Evropská úmluva o ochraně základních lidských práv a svobod, hojně využívaná zejména díky svému kontrolnímu mechanismu. 33 Každý jednotlivec může podat stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku, pokud sezná, že práva zaručená mu Úmluvou byla porušena některým členským státem. Úmluva obsahuje relevantní ustanovení v článku 4: čl. 4 Zákaz otroctví a nucených prací 1. Nikdo nesmí být držen v otroctví nebo nevolnictví. 2. Od nikoho se nesmí žádat, aby vykonával nucené nebo povinné práce. (...)

Jelikož se jedná o ustanovení, které nebývá stěžovateli napadáno tak často jako jiné články Úmluvy, dlouho neexistovala k tomuto článku relevantní judikatura. První vlaštovkou byl

případ Siliadin

proti Francii34, avšak

průlomovým judikátem byl v poslední době případ Rantsev proti Kypru a Ruské federaci.35 V tomto rozhodnutí ESLP jasně deklaroval, že obchodování s lidmi spadá pod čl. 4 Úmluvy a že státy, které nedodrží své povinnosti při ochraně obětí obchodování, porušují tento článek: „Nemůže být pochyb o tom, že obchod s lidmi ohrožuje lidskou důstojnost a základní svobody oběti a nemůže se slučovat s demokratickou společností a 33 Každý jednotlivec může po vyčerpání všech domácích opravných prostředků napadnout kterýkoli členský stát Evropské úmluvy za porušení některého jejího ustanovení.Přestože ESLP pouze deklaruje porušení článku a rozhoduje o přiměřeném zadostitučinění (finanční kompenzaci), tedy není schopen zvrátit rozhodnutí národních soudů, má judikatura ESLP obecně velký vliv na rozhodování soudů vnitrostátních. 34 Rozsudek ESLP ze dne 26.6.2005, Application No. 73316/01, ve věci Siliadin v. France 35 Pan Rantsev v tomto případě žádal ESLP o uznání odpovědnosti obou států za smrt jeho dcery Oxany Rantsevy.. Ta odcestovala na Kypr díky uměleckému vízu a měla pracovat jako „kabaretní umělkyně“. Je obecně známo, že skutečnou náplní práce těchto dívek je ve velké většině prostituce. Několik dnů poté však práci opustila a chtěla se vrátit zpět do Ruska. Její zaměstnavatel ji našel a odvedl na policejní stanici, kde se snažil, aby ji policie zadržela a vyhostila z Kypru. Kyperská policie však konstatovala, že v zemi pobývá legálně a poslala ji zpět k jejímu zaměstnavateli. O několik hodin později byla nalezena mrtvá pod balkonem bytu, ve kterém ji její zaměstnavatel zadržoval. ESLP v tomto případě uznal odpovědnost jak Kypru, který neochránil dívku před popsaným zacházením (především pak vytknul postup policie) a nevyšetřil dostatečně okolnosti její smrti, tak také Ruskou federaci, protože neimplementovala do svého právního řádu dostatečná opatření, aby zabránila nebo omezila obchodování s lidmi.

21

hodnotami vyjadřovanými Úmluvou. Vzhledem k povinnosti Soudu vykládat Úmluvu ve světle současných podmínek, nepovažuje soud za nezbytné identifikovat, zda jednání napadané stěžovatelem naplňuje podmínky „otroctví“, „nevolnictví“ nebo „nucené práce“. Namísto toho Soud uzavírá, že samotné obchodování s lidmi ve smyslu Článku 3(a) Palermského Protokolu a Článku 4(a) Úmluvy proti obchodování s lidmi spadá pod rozsah Článku 4 Úmluvy.“ 36

V roce 2005 přijala Rada Evropy speciální úmluvu věnovanou obchodování s lidmi - The Council of Europe Convention on Action against Trafficking in Human Beings z 16. května 2005. Ta obsahuje ustanovení směřující jak k zabránění obchodu s lidmi, tak k ochraně obětí a efektivnějšímu trestnímu stíhání pachatelů. Tato úmluva se vztahuje na všechny podoby obchodování s lidmi, tak jak jej chápe Palermský protokol, ať už mezinárodní nebo v rámci jednoho státu, podmínkou není ani organizovaná podoba tohoto zločinu. Zvláštní důraz potom klade na nediskriminační přístup. Úmluva vstoupila v platnost v roce 2008 a do této chvíle ji ratifikovalo 20 evropských států. 37

3.5. Vnitrostátní úprava V českém právním řádu je zákaz obchodování s lidmi upraven v §168 zákona č. 40/2009 Sb. Trestní zákoník. Tato úprava je inspirovaná jak definicí obsaženou v Palermském protokolu (přestože jej Česká republika doposud neratifikovala), tak právními předpisy Evropské

unie,

především

Směrnicí

36

Evropského

parlamentu

"There can be no doubt that trafficking threatens the human dignity and fundamental freedoms of its victims and cannot be considered compatible with a democratic society and the values expounded in the Convention. In view of its obligation to interpret the Convention in light of present-day conditions, the Court considers it unnecessary to identify whether the treatment about which the applicant complains constitutes “slavery”, “servitude” or “forced and compulsory labour”. Instead, the Court concludes that trafficking itself, within the meaning of Article 3(a) of the Palermo Protocol and Article 4(a) of the Anti-Trafficking Convention, falls within the scope of Article 4 of the Convention." Rozsudek ESLP ze dne 7.1. 2010, Application No. 25965/04 , ve věci Rantsev v. Cyprus and Russia, čl. 282 37 Česká ani Slovenská republika tuto Úmluvu prozatím nepodepsaly. Stav ratifikací dostupný na: http://www.coe.int/t/dg2/trafficking/campaign/flags-sos_en.asp

22

a Rady 2011/36/EU ze dne 5. dubna 2011 o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí. Skutková podstata tedy dopadá na obchodování s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování, odběru tkáně nebo orgánu, služby v ozbrojených silách, otroctví či nevolnictví i nucené práce. Speciální úprava obchodování s dětmi potom také kopíruje definici Palermského protokolu, kdy nátlak ani jiná forma donucení není součástí skutkové podstaty. Nevládní organizace však vytýkají převažující trestněprávní přístup, který neklade dostatečný důraz na ochranu a pomoc obětem obchodování a nebojuje s prvotními příčinami obchodu s lidmi. Jako vhodné řešení navrhují přijetí samostatného zákona, který by problematiku obchodování s lidmi řešil komplexně. Příkladem takové úpravy může být například Italský Zákon o přistěhovalectví z roku 1995 nebo belgická úprava - Zákon o potlačení obchodu s lidmi a dětské pornografie z roku 1997. 38

3.6. Shrnutí Právní úprava obchodování s lidmi má svého předchůdce v úmluvách upravujících zákaz otroctví, které byly mezi státy uzavírány již od první poloviny devatenáctého století. Nejvýznamnější úmluvou jsou na tomto poli Úmluva Společnosti národů o otroctví z roku 1926 a Doplňková úmluva o zrušení otroctví, obchodu s otroky a institucích a praktikách podobných otroctví z roku 1956. Ve dvacátém století se pak samostatně vyvíjí i právní úprava zákazu obchodování s lidmi, s počátku zaměřená především na ochranu žen a dětí. Nejdůležitějším počinem na poli boje proti organizovanému zločinu obecně a obchodu s lidmi konkrétně je dosud Úmluva OSN proti nadnárodnímu organizovanému zločinu a Palermský protokol, přijaté v roce 2000. Palermský protokol jako první obsahuje mezinárodně uznávanou definici obchodování s lidmi a ustanovení pro boj s tímto zločinem. Tato definice byla adoptována řadou států do vlastních vnitrostátních právních řádů. Obecně je za největší 38 BABICKÁ, K. Obchodování s lidmi z pohledu mezinárodního práva a jeho implementace do českého právního řádu. Migraceonline [online]Multikulturní centrum Praha. 2008.[cit. 15.2.2013] Dostupné z: http://www.migraceonline.cz/e-knihovna/?x=2126657#_ftn28

23

nedostatek právní úpravy obchodu s lidmi považován její převládající trestně právní přístup, soustředící se primárně na potrestání pachatelů. Někteří autoři v této souvislosti navrhují větší odlišných přístupů, které kladou větší důraz na prevenci zločinu a hledání jeho prvotních příčin a ochranu a podporu obětí. 39

39 Blíže viz TODRES, J. Widening our lens: Incorporating essential perspectives in the fight against human trafficking. Michigan journal of international law, roč. 33, č.52, str. 67-76

24

4. Zločiny proti lidskosti Říká se, že zločiny proti lidskosti jsou tak staré jako lidskost sama. 40 Triviálně řečeno se jedná o zločiny, které útočí na samou podstatu lidskosti a humánnosti, tedy o ta nejzávažnější provinění vůči lidstvu jako takovému. V mezinárodním právu se však kategorie zločinů proti lidskosti poprvé zřetelněji objevuje až v souvislosti s koncem druhé světové války a poválečným Norimberským a Tokijským tribunálem. Původně byla kategorie zločinů proti lidskosti vytvořena, aby vyplnila mezery tam, kde právo nedovolilo stíhat hrůzné činy nacistických velitelů jako válečné zločiny. 41 I z tohoto důvodu se po dlouhou dobu vedla diskuze nad konstitutivními prvky42 a podobou definice těchto zločinů. Na rozdíl od ostatních zločinů podle mezinárodního práva, neexistuje u zločinů proti lidskosti žádná mezinárodní konvence nebo dohoda, která by tyto zločiny právně definovala a zakazovala43, proto byla legitimita jejich existence zpočátku zdůvodňována především mezinárodním obyčejovým právem.44 Není proto divu, že definice zločinů proti lidskosti postupem času prodělala změny.

4.1. Zločiny proti lidskosti - vývoj definice 4.1.1. Zločiny proti lidskosti u Norimberského tribunálu Kategorie zločinů proti lidskosti byla do Norimberské charty zařazena zejména z důvodu, aby bylo umožněno stíhání nacistických zločinců také za činy, které spáchali vůči vlastnímu obyvatelstvu. Doposud se totiž mezinárodní humanitární právo zaměřovalo na regulaci chování jednoho státu (a jeho 40 CRYER 2010, Op.cit, str. 230 41 CRYER 2010, Op.cit, str. 230 42 Jedná se o překlad anglického termínu "elements of crimes" - v textu bude používáno pojmu konstitutivní prvky a konstitutivní znaky zaměnitelně 43 Pro zločin genocidy je to především Úmluva o zabránění a trestání zločinu genocidia z 8.12.1948, pro válečné zločiny potom Ženevské Úmluvy z roku 1949 a jejich Dodatkové protokoly z roku 1977. 44 RUSSEL, C.C.: Chapeau of crimes against humanity:The Impact of the Rome Statute of the International Criminal Court. Eyes on the ICC. 2011. roč. 8, č.1, str. 25-72, str. 29

25

příslušníků) vůči státu znepřátelenému a chování státu vůči svým vlastním občanům bylo ponecháno mimo dosah mezinárodního práva, především s ohledem na státní suverenitu. Zločiny proti lidskosti však tuto propast překlenuly s odůvodněním, že některé činy svým charakterem ohrožují samotnou podstatu lidství a tím potenciálně všechny národy světa, proto se na ně státní suverenita nevztahuje.45 Norimberská charta definovala zločiny proti lidskosti jako: „Článek 6c Vražda, vyhlazování, zotročování, deportace a jiné nelidské akty spáchané proti civilnímu obyvatelstvu, před nebo během války, nebo pronásledování z politických, rasových nebo náboženských důvodů ve spojení s jakýmkoli zločinem v jurisdikci Tribunálu, nehledě na jejich trestnost podle práva země, ve které byly spáchány.“46

Stěžejním prvkem definice je, jak už bylo zmíněno, formulace „akty spáchané proti civilnímu obyvatelstvu“, tedy zahrnuje akty proti všem lidským bytostem bez ohledu na národnost a občanství. Definice obsahovala také kontextuální prvek, tedy že zločiny musí být spáchány před nebo během války nebo ve spojitosti s jiným zločinem v jurisdikci Tribunálu. Je to právě kontextuální prvek, který zločiny proti lidskosti odlišuje od běžných zločinů podle vnitrostátního práva, jako například vraždy, a formulace kontextuálního prvku se v historii zločinů proti lidskosti měnila nejčastěji.

4.1.2. Zločiny proti lidskosti ve statutech ICTY a ICTR Díky útlumu na poli mezinárodního trestního soudnictví v druhé polovině 20. století se zločiny proti lidskosti znovu objevily na scéně až v 90. letech, v souvislosti s konflikty v bývalé Jugoslávii a Rwandě a se souvisejícím vznikem 45 CRYER 2010, Op.cit, str. 3-4 46 V anglickém originále: "murder, extermination, enslavement, deportation and other inhumane acts commited against any civilian population, before or during the war, or persecutions of political, racial or religious grounds in execution of or in connection with any crime within the jurisdiction of the Tribunal, whether or not in violation of the law of the country where perpetrated.” ; Agreement for the prosecution and punishment of the major war criminals of the European Axis ze dne 8.8.1945

26

mezinárodních trestních tribunálů pro Jugoslávii (ICTY) a Rwandu (ICTR) pod patronátem OSN. Definice ve statutech obou tribunálů obsahovaly výčet zakázaných skutků, lišily se však v kontextuálním prvku. Zatímco statut ICTY požadoval, aby čin byl spáchán „v rámci ozbrojeného konfliktu mezinárodního nebo vnitrostátního charakteru a namířen proti civilnímu obyvatelstvu“47, statut ICTR definoval kontextuální prvek jako čin „spáchán jako součást rozsáhlého nebo systematického útoku namířeného proti civilnímu obyvatelstvu z důvodů národnostních, politických, etnických, rasových nebo náboženských“.48 Tato odlišnost v definicích se dá připisovat povaze jednotlivých konfliktů 49 a úzkému mandátu tribunálů stíhat pouze zločiny spáchané v souvislosti s těmito konflikty. Snaha

nalézt

podobu

zločinů

proti

lidskosti

podle

mezinárodního

obyčejového práva a kodifikovat ji potom provázela jednání o Římském statutu Mezinárodního trestního soudu.50 Její konečnou podobu najdeme pod čl. 7 Statutu: „Pro účely tohoto Statutu se „zločinem proti lidskosti“ rozumí kterýkoli z níže uvedených činů spáchaný v rámci rozsáhlého nebo systematického útoku zaměřeného proti civilnímu obyvatelstvu při vědomí existence takového útoku a) vražda b) vyhlazování c) zotročování 47 V anglickém originále "when commited in an armed conflict, whether international or national in character, and directed against any civilian population" Statut Mezinárodního trestního tribunálo pro bývalou Jugoslávii, rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 827, 25. 5. 1993, čl. 5 48 V anglickém originále "when committed as park of a widespread or systematic attack against any civilian population on national, political, ethnic, racial or religious grounds" Statut Mezinárodního trestního tribunálu pro Rwandu, rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 955, 8. 11. 1994, čl. 3 49 Zatímco v Jugoslávii se jednalo o mnohonárodnostní ozbrojený konflikt a byla zde do jisté míry setřena hranice mezi mezinárodním a vnitrostátním konfliktem, ve Rwandě došlo ke konfliktu ustícímu v genocidu kmene Tutsiů vládnoucím kmenem Hutu, prvek diskriminace zde tedy hrál zásadní roli.; RUSSEL 2011, Op.cit., str. 46 50 Diskutovalo se mimo jiné nad tím, zda má být součástí kontextuálního prvku diskriminační úmysl nebo přítomnost vojenského konfliktu, či zda by kritéria rozsáhlosti a systematičnosti útoku měla platit kumulativně či zda stačí splnění jen jednoho z nich. Blíže viz. RUSSEL, C.C.: Chapeau of crimes against humanity:The Impact of the Rome Statute of the International Criminal Court. Eyes on the ICC. 2011. roč.8, č.1, str. 51-55

27

d) deportace nebo násilný přesun obyvatelstva e) věznění nebo jiné závažné formy zbavení osobní svobody v rozporu se základními pravidly mezinárodního práva f) mučení g) znásilnění, sexuální otroctví, nucená prostituce, nucené těhotenství, nucená sterilizace nebo jiné formy sexuálního násilí srovnatelné závažnosti h) perzekuce jakékoli identifikovatelné skupiny nebo kolektivu z důvodů politických, rasových, národnostních, etnických, kulturních, či náboženských nebo z důvodu pohlaví, jak je definováno v odstavci 3, či z jiných důvodů, jež jsou podle mezinárodního práva všeobecně považovány za nepřípustné, v souvislosti s činy uvedenými v tomto odstavci nebo s jakýmkoli zločinem spadajícím do jurisdikce Soudu i) nedobrovolné zmizení osob j) zločin apartheidu k) jiné nelidské činy podobné povahy spočívající v úmyslném způsobení velkých útrap nebo těžké újmy na zdraví či poruchy duševního nebo tělesného zdraví.“

Přijatá definice se opět skládá z výčtu zakázaných činů, doplněných o kontextuální

prvek

ve

znění:

„spáchaný

v

rámci

rozsáhlého

nebo

systematického útoku zaměřeného proti civilnímu obyvatelstvu při vědomí existence takového útoku“. Na rozdíl od dřívějších definicí, neobjevuje se zde požadavek na spojení zločinů

proti

lidskosti

s

válečným

konfliktem,

tak

jako

tomu

bylo

u Norimberského tribunálu a ICTY. Tato podmínka byla zpochybňována již po přijetí Charty norimberského tribunálu, a i následně uzavřené mezinárodní dohody51 spíše naznačovaly, že souvislost s ozbrojeným konfliktem by neměla být vyžadována. Na tomto znění se shodly i strany na Římské konferenci v roce 1998, s odůvodněním, že existence tohoto požadavku ve statutu ICTY je 51 Blíže viz CRYER, Robert et al.. An Introduction to International Criminal Law and Procedure.2. Vyd..Cambridge: Cambridge University Press, 2010, 618s., Str. 234

28

víceméně anomálie, a tento požadavek není součástí obyčejového práva. 52 Stejně tak byl zamítnut i požadavek diskriminačního úmyslu zločinů proti lidskosti, který je přítomen ve statutu ICTR.53 Mezi odborníky panovala relativní shoda, že diskriminační úmysl není nezbytnou složkou zločinu podle obyčejového práva, navíc samotný tribunál pro Rwandu tento požadavek vykládal relativně volně.54 Prvek diskriminace tak zůstal přítomen pouze u zločinu perzekuce podle čl.7 písm. h). Podrobněji bude rozboru společných konstitutivních prvků věnována následující podkapitola.

4.2. Společné konstitutivní znaky zločinů proti lidskosti 4.2.1. Rozsáhlý nebo systematický útok V minulosti byla mezi odborníky vedena debata, zda musí být prokázána jak rozsáhlá, tak systematická povaha útoku (a zda tedy tyto dvě podmínky musí být splněny kumulativně), či zda stačí prokázání jedné z nich. Příčinu tomuto zavdal rozdíl v různých jazykových verzích Statutu ICTR - zatímco anglická verze obsahovala formulaci „widespread or systematic“ - tedy rozsáhlý nebo systematický, verze francouzská zněla „généralisée et systématique“, tedy rozsáhlý a systematický.55 V rozsudku ve věci Akayesu však ICTR potvrdil, že podle obyčejového práva musí být prokázána jen jedna z těchto charakteristik a je tedy francouzské znění je chybné. Další judikatura jak ICTR tak ICTY potom potvrdila tento výklad.56 52 HWANG, P. Defining Crimes Against Humanity in the Rome Statute of the International Criminal Court. Fordham International Law Journal. 2005. roč. 22, č.2, str. 502 53 RUSSEL 2011, Op.cit, str. 53 54 CRYER 2010, op.cit., str. 235 , Rozsudek ICTR ze dne 1.6.2001, case No. ICTR-96-4-A, ve věci Prosecutor v. Akayesu , čl. 464 55 SMITH, Jennifer M.. An International Hit Job: Prosecuting Organized Crime Acts as Crimes Against Humanity. The Georgetown Law Journal. 2009. roč. 97,s. 1111-1154, Str. 1135 56 SMITH 2010, op.cit., str. 1135

29

Termín rozsáhlý je potom nutné vykládat v souvislosti s jeho velikostí a počtem obětí.57 Konkrétní počet nebyl judikaturou nikdy definován, tento pojem musí být vždy vyložen na základě dalších souvislostí. Může se jednat o sérii útoků s kumulativním „rozsáhlým“ efektem, vyloučen však není ani jeden protiprávní čin masivních rozměrů.58 Pojem systematický pak byl také předmětem judikatorního upřesňování. V rozhodnutí Akayesu59 byl definován jako „důkladně organizován, podle pravidelného schématu, na základě společné politiky a zahrnující podstatné veřejné nebo soukromé prostředky“.60 V rozhodnutí Blaskic61 bylo definováno jako zahrnující čtyři znaky: existenci politického cíle, plánu nebo ideologie, vykonání činu velkého rozsahu nebo opakované páchání propojených činů, využití podstatných veřejných či soukromých prostředků a zapojení vysoce postavených politických nebo vojenských představitelů.62 Společně tyto definice, spolu s dalšími, kladou důraz na vzorec nebo plán chování,

organizovanou

podobu

jednání

a

nepravděpodobnost

jejich

náhodného výskytu.63 I samotný útok je třeba ve spojení se zločiny proti lidskosti chápat v jiném kontextu než je tomu například u válečných zločinů. Útok nemusí zahrnovat pouze užití fyzické síly64, je nutné jej chápat v širším významu a zahrnout pod 57 CRYER 2010, op.cit., str. 236 58 CRYER 2010, op.cit., str. 236 59 Rozsudek ICTR ze dne 2.9.1998, case No. ICTR-96-4-T, ve věci Prosecutor v. Akayesu, čl. 580 60 V anglickém originále: "as thoroughly organized, following regular pattern, on the basis of the common policy and involving substantial public or private resources " 61 Rozsudek ICTY ze dne 3.3. 200, case No. IT-95-14-T, ve věci Prosecutor v. Blaškič, čl. 203 62 V Anglickém originále: "The systematic character refers to four elements which for the purposes of this case may be expressed as follows: - the existence of a political objective, a plan pursuant to which the attack is perpetrated or an ideology, in the broad sense of the word, that is, to destroy, persecute or weaken a community; - the perpetration of a criminal act on a very large scale against a group of civilians or the repeated and continuous commission of inhumane acts linked to one another; - the preparation and use of significant public or private resources, whether military or other; - the implication of high-level political and/or military authorities in the definition and establishment of the methodical plan. 63 CRYER 2010, op.cit., str. 237 64 FISCHER, Horst, Claus KREß a Sascha Rolf LÜDER. International and national

30

něj jakékoli špatné zacházení s civilním obyvatelstvem, pokud splňuje ostatní znaky zločinů proti lidskosti. Pro konkrétnější vymezení pojmu „útok proti civilnímu obyvatelstvu“ bylo v rámci vyjednávání o znění statutu přidáno ustanovení čl. 7 odst. 2a, které upřesňuje jeho význam: „jednání spočívající v opakovaném páchání činů uvedených v v odstavci 1 proti civilnímu obyvatelstvu v souladu s politickou linií státu nebo organizace směřující k provedení takového útoku nebo s úmyslem napomáhat uplatňování takové politické linie“. Tímto již samotné prokázání útoku inherentně obsahuje požadavek jakési minimální organizace a zároveň i rozsahu. 65 Přestože tedy stačí prokázat buďto rozsáhlou nebo systematickou povahu, již samotné prokázání faktu, že došlo k útoku, zahrnuje určitý stupeň jak systematičnosti, tak také rozsáhlosti.

4.2.2. Stupeň organizace Na otázku, jaký stupeň organizace je potřeba k provedení zločinů proti lidskosti, odborná diskuze do dnešního dne nedokázala nalézt uspokojivou odpověď. Většina se shoduje, že pojem „politická linie“ (policy)66 je nutno vykládat volně. Tato politická linie tak tedy nemusí být ani formálním způsobem přijata, nemusí být ani oficiálně formulována. 67 Pro splnění tohoto prvku stačí, pokud existuje společná myšlenka, plán nebo politika, která nabádá k útoku, nebo jej podporuje.

4.2.3. Zaměření proti civilnímu obyvatelstvu Útok musí být zaměřen proti civilnímu obyvatelstvu, není rozhodující, zda prosecution of crimes under international law: current developments. 2. unveränderte Aufl. Berlin: Berliner Wissenschafts-Verlag, 2004, 873 s., Str .73 65 RUSSEL, C.C.: Chapeau of crimes against humanity:The Impact of the Rome Statute of the International Criminal Court. Eyes on the ICC. 2011. roč.8, č.1, str. 25-72, str. 57 66 Dle názoru autorky je český překlad pojmu "policy" – politická linie, významově lehce odlišný a jedná se o užší pojem než anglické "policy", spoléhat se v tomto případe pouze na český překlad by bylo zavádějící. Z toho důvodu bude nadále v textu za českým překladem uveden v závorce původní anglický termin 67 CRYER 2010, op.cit., str. 240

31

jde o obyvatelstvo vlastní, či znepřátelené strany. Ačkoli z českého překladu statutu toto nevyplývá zcela jasně, použitý anglický termín „any civilian population“ o tom nenechává pochyb. 68 Použití sousloví civilní obyvatelstvo pak musí vést k závěru, že se musí jednat o větší seskupení lidí, izolované útoky vůči jednotlivcům tak pod tento pojem nespadají. Civilní povaha obyvatelstva pak neznamená, že dané seskupení lidí se musí skládat striktně pouze z civilistů, důležité je, že obyvatelstvo je převážně civilního charakteru.69 Toto obyvatelstvo pak musí být primárním cílem útoku. Otázkou zůstává, do jaké míry můžou být oběťmi zločinů proti lidskosti také kombatanti, ať už v boji nebo postavení mimo boje (například zranění). Na tuto otázku zatím nenalezla jednoznačnou odpověď ani dosavadní judikatura. Avšak vzhledem k faktu, že pro téma práce není odpověď na otázku nijak stěžejní, ponechám její zodpovězení stranou.70

4.2.4. Vědomí existence útoku Pachatel útoku musel spáchat čin jakožto součást útoku a musel si být vědom toho, že jeho čin tvoří součást tohoto útoku. Prokázání systematičnosti a rozsáhlosti útoku se pak vztahuje pouze na útok jako takový, nikoli na všechny činy obviněného. Obviněný tedy může spáchat zločin proti lidskosti i pouze jediným činem (a s jednou obětí) pokud tento spadá pod širší kontext útoku a obviněný si je tohoto vědom. Obviněný také nemusí být strůjcem tohoto útoku a nemusí mít o něm nijak detailní informace. Dostačující je, pokud si byl vědom, že takový útok na civilní obyvatelstvo probíhá a že jeho činy jsou (nebo mohou být považovány) za součást tohoto útoku. 71 68 Rozsudek Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii ze dne 7.5.1997, věc Prosecutor v. Duško Tadic. Dostupné z: http://www.icty.org/x/cases/tadic/tjug/en/tadtsj70507JT2-e.pdf, čl. 635 69 Rozsudek Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii ze dne 7.5.1997, věc Prosecutor v. Duško Tadic. Dostupné z: http://www.icty.org/x/cases/tadic/tjug/en/tadtsj70507JT2-e.pdf, čl. 638-643 70 Blíže k tomuto tématu například CRYER 2010, Op.cit,str. 241-243 71 Rozsudek Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii ze dne 7.5.1997, věc Prosecutor v. Duško Tadic. Dostupné z: http://www.icty.org/x/cases/tadic/tjug/en/tadtsj70507JT2-e.pdf, čl. 659

32

4.3. Shrnutí Zločiny proti lidskosti jsou kategorií zločinů podle mezinárodního práva, která zahrnuje mnoho skutkových podstat. Společnou charakteristikou je namíření těchto činů vůči civilnímu obyvatelstvu, bez ohledu na jeho příslušnost. Tyto zločiny byly stíhány již před Norimberským a Tokijským tribunálem. Vzhledem k faktu, že tuto kategorii zločinů neupravuje žádná mezinárodní konvence, byla zdůrazňována jejich obyčejová povaha. Proto se i definice těchto zločinů v jednotlivých statutech mezinárodních tribunálů liší. Zločiny proti lidskosti od klasických trestných činů odlišuje především tzv. kontextuální prvek, tedy širší souvislosti, ve kterých byl čin proveden. V případě zločinů proti lidskosti musí být čin proveden v rámci rozsáhlého nebo systematického útoku zaměřeného proti civilnímu obyvatelstvu. Jednotlivé statuty obsahovaly dodatečné podmínky nebo drobné odlišnosti v tomto kontextuálním prvku, tyto však podle judikatury nejsou součástí znaků těchto zločinů podle obyčejového práva. Obyčejová podoba definice se víceméně objevuje ve znění Statutu ICC. 72

72 Za odchylku vůči obyčejovému znění definice zločinů proti lidskosti se dá považovat požadavek obsažený v článku 7 odst.2a (v souladu s politickou linií státu nebo organizace).

33

5. Obchodování s lidmi jako zločin proti lidskosti Obchodování s lidmi jakožto bující součást organizovaného zločinu má už na první pohled se zločiny proti lidskosti několik společných charakteristik, a i to je argumentem, proč by mělo být zváženo jejích stíhání jako zločinů podle mezinárodního práva. Základní hodnotou, kterou zločiny proti lidskosti chrání, jak už z jejich názvu vypovídá, je lidskost, humánnost... jinak ji můžeme vyjádřit také jako víru, že každý člověk si zaslouží důstojné zacházení. Tato hodnota je v mezinárodním právu natolik silně zakořeněná, že ani státní suverenita není překážkou pro stíhání těchto zločinů. 73 Obchodování s lidmi tuto základní hodnotu celého lidského společenství flagrantně popírá. Zacházení s lidmi jako s majetkem, zbavování je osobní svobody a zneužívání jejich bezbrannosti pro vlastní prospěch je v dnešním světě jedním z nejhorších příkladů toho, jak se lidé k sobě mohou chovat a nemůže být pochyb o tom, že mezi dalšími chráněnými hodnotami jako je lidská svoboda, i lidskost je hodnotou, která je tímto zločinem permanentně pošlapávána. Charakteristické pro zločiny proti lidskosti je také jejich plošné zaměření na obyvatelstvo, nerozlišujíce lidskou individualitu. Jedná se o útoky s velkým počtem obětí, mnohdy to může být proti skupinám vyznačujícím se určitou charakteristikou (rasa, národnost, atd.). Také obchodníci s lidmi pohlíží na své oběti podobnou optikou. Lidské bytosti jsou pro ně

do určité míry

depersonifikovány, jsou to pouze „kusy“, mnohdy se také zaměřují na specifické skupiny obyvatel (ženy, děti) v obtížných životních situacích, které jsou náchylnější stát se obětmi vykořisťování. Toto jsou pouze velmi obecné charakteristiky, které poukazují na podobnosti mezi oběma kategoriemi. V následujících řádcích bude následovat konkrétnější rozbor a zdůvodnění, proč je možné obchodování s lidmi považovat za zločin proti lidskosti. Vycházet přitom budu z definice obchodování s lidmi, tak jak jej chápe Palermský protokol, neboť se jedná o v podstatě jedinou mezinárodně 73 CRYER 2010, Op.cit, str.241

34

uznávanou definici, kterou navíc mnoho států implementovalo také do svého vnitrostátního práva. Definice zločinů proti lidskosti potom bude převzata z Římského statutu ICC, neboť právě ICC je v dnešní době jedinou stálou mezinárodní institucí, před kterou lze stíhat zločiny podle mezinárodního práva.74

5.1. Relevantní judikatura V dosavadní judikatuře prozatím nenalezneme případ, který by se přímo zabýval obchodováním s lidmi a kvalifikoval jej jako zločin proti lidskosti. Pokud budeme hledat judikaturu, která nejúžeji souvisí s naším tématem, nalezneme případy sexuálního násilí a tzv. gender-related crimes75 před ICTY, ICTR a SCSL. V tomto přehledu budou uvedeny pouze stěžejní rozsudky týkající se tématu práce, přičemž v práci je odkazováno také na rozsudky, které mají dílčí význam pro výklad některých pojmů. Prozatím všechny případy, kterými se doposud zabývaly mezinárodní tribunály, zahrnují zločiny páchané v rámci nebo v širším kontextu válečného konfliktu. Jedná se o zločiny páchané příslušníky (případně vedoucími důstojníky) vojenských jednotek, kontext jednání je proto zcela odlišný. Nicméně samotná povaha a provedení mají mnoho společných prvků s organizovaným zločinem, což nezůstalo nepovšimnuto i samotným ICTY v případu Kunarac, který poznamenal: „Chování tří obviněných tvořilo součást systematického útoku vůči muslimskému obyvatelstvu. Některé jejich činy by v době míru mohly být bezpochyby charakterizovány jako organizovaný zločin.“76 74 ICTY, ICTR a další specializované tribunály , ač v současné době stále v chodu, mají teritoriálně, časově a personálně omezenou jurisdikci vztahující se pouze ke konkrétním konfliktům proto bude další pozornost soustředěna pouze na ICC. 75 Podrobněji k tomutu pojmu viz např.CASSESE, Antonio et al..The Oxford Companion to International Criminal Justice. 1.vyd. Oxford: Oxford University Press, 2009, 1008s., Str. 4546 76 V anglickém originále: "The actions of the three accused were part of a systematic attack against Muslim civilians. Some of their acts, in peacetime, could doubtlessly be characterised as organised crime." Judgement Summary: Judgement of trial chamber ii in the Kunarac, Kovač and Vuković case [cit. 28.3.2013] Dostupné online z: http://www.icty.org/x/cases/kunarac/tjug/en/010222_Kunarac_Kovac_Vukovic_summary_en. pdf

35

5.1.1. Případ Kunarac77 u ICTY Patrně nejdůležitějším rozhodnutím je s ohledem na téma předkládané práce rozsudek ICTY ve věci Kunarac et al. Jedná se o první rozhodnutí, ve kterém došlo k odsouzení za zločiny proti lidskosti znásilněním a zotročením. Týkalo se o případu tří srbských vojenských důstojníků, kteří se v provincii Foča v letech 1992 a 1993 podíleli na útoku a perzekuci muslimského obyvatelstva, při kterém docházelo k vypalování vesnic, vyvražďování a ponižování civilistů. Ženy pak byly často oběťmi znásilnění. Cílem tohoto útoku bylo zbavit území Foči muslimského obyvatelstva. Mimoto obvinění Kunarac a Kovač zavřeli několik dívek do domu, kde přebývali a drželi je zde po několik měsíců. Tyto dívky pak pravidelně znásilňovali, nutili je k provádění různých domácích prací a úklidu. Přestože dívky v jeden moment dostaly i klíče od domu a mohly utéct, prakticky celé okolní území bylo pod kontrolou Srbů, a tedy uniknout z tohoto otroctví bylo prakticky nemožné. Důkazem o tom, že s dívkami zacházeli jako se svým majetkem, je například i fakt, že je za peníze nabízeli dalším vojákům. Soud je proto uznal ve svém rozsudku vinným ze zločinu proti lidskosti zotročením.78 Soud v tomto rozsudku poskytl důležitá vodítka, jak nahlížet na zločin zotročeni. Mezi faktory, které vzal v úvahu při hodnocení, zda došlo ke zotročení, patřily: •

fyzická kontrola pohybu

•

psychologická kontrola

•

opatření k zabránění útěku

•

užití síly, vyhrožování užitím síly nebo donucení

•

dlouhodobost jejich konání

•

vyhrazení oběti exkluzivně

•

vystavení krutému zacházení a zneužívání

77 Rozsudek ICTY ze dne 12.6. 2002, case No. IT-96-23/1-A, ve věci Prosecutor v. Kunarac, Kovač and Vuković 78 Pachatelé byli dále odsouzeni za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti znásilněním, mučením, a útokem na lidskou důstojnost.

36

•

kontrola sexuality oběti

•

nucená práce.

79

Důležitým faktorem pro posouzení, zda došlo ke zotročení, je také samotná možnost (mere ability) koupit, vlastnit, prodat nebo zdědit lidskou bytost nebo její služby či práci. Nicméně tato možnost sama o sobě není dostatečnou k naplnění zločinu zotročení, důležitý je také fakt, zda k tomuto reálně došlo nebo dojít mělo.80 V tomto konkrétním případě vzal v soud při zvažování zda došlo ke zotročení tyto faktory - obvinění dívky zadržovali po dlouhou dobu několika měsíců, musely plnit vše co jim bylo přikázáno, včetně domácích prací či vaření, musely být neustále k dispozici obviněným, obvinění s nimi zacházení ponižujícím způsobem, bili je, dívky žily v krutých podmínkách a o hladu, obvinění si exkluzivně vyhradili dvě z dívek pro svou potřebu, byla jim odepřena jakákoli kontrola nad jejich životy, několik dívek bylo fakticky prodáno a zároveň byly přenechávány za úplatu jiným vojákům.81 Všechny tyto okolnosti svědčily o naplnění zločinu zotročení, soud je proto uznal vinnými. Soud v rozsudku také přímo poznamenal, že obchodování s lidmi spadá pod pojem zotročení. „Další indikací, že došlo ke zotročení je vykořisťování; zneužívání nucené práce, často bez nároku na náhradu a často také za fyzického strádání; sex, prostituce a obchodování s lidmi“82 79 Rozsudek ICTY ze dne 12.6. 2002, case No. IT-96-23/1-A, ve věci Prosecutor v. Kunarac, Kovač and Vuković čl. 543 80 Rozsudek ICTY ze dne 12.6. 2002, case No. IT-96-23/1-A, ve věci Prosecutor v. Kunarac, Kovač and Vuković čl. 543 81 Summary of the judgement of trial chamber II. in Kunarac, Kovač and Vukovic case. [cit. 28.3.2013] Dostupné z: http://www.icty.org/x/cases/kunarac/tjug/en/010222_Kunarac_Kovac_Vukovic_summary_en. pdf , str. 5 82 V anglickém originále: “Further indications of enslavement include exploitation; the exaction of forced or compulsorylabour or service, often without remuneration and often, though not necessarily, involving physical hardship; sex; prostitution; and human trafficking” ; Rozsudek ICTY ze dne 12.6. 2002, case No. IT-96-23/1-A, ve věci Prosecutor v. Kunarac, Kovač and Vuković čl. 542

37

Přestože jde o kusou zmínku jedné věty, autoři prosazující stíhání obchodování s lidmi jako zločinů proti lidskosti jím často argumentují. 83

5.1.2. Případ Krnolejac u ICTY Tento případ se mimo jiné týká jiné formy zotročení, a to v podobě nucené práce. Obviněný Milorad Krnojelac byl velitelem věznice KP Dom v Jugoslávské provincii Foča. Toto vězení sloužilo během útoku na muslimské obyvatelstvo v roce 1992 a 1993 jako detenční centrum pro muslimské muže, kteří zde byli v krutých podmínkách dále perzekuováni. Pravidelně docházelo k mučení vězňů, ti byli drženi v nelidských podmínkách s minimálním přístupem k lékařské péči. Vězni byli také nuceni pracovat pro Drina Economic Unit, společnost s úzkými vazbami na KP Dom. Obvinění proti Miloradu Krnojelaci tak obsahovala mimo jiné také nařčení ze zločinů proti lidskosti zotročením. Soud se v tomto rozsudku vyjádřil k pojmu nucené práce a k tomu, jaké podmínky musí být naplněny pro spáchání zločinu proti lidskosti: klíčová je absence souhlasu nebo absence svobodné vůle takový souhlas udělit, oběti tedy neměly prakticky na výběr, zda budou nebo nebudou pracovat. 84 Pro naplnění zločinu proti lidskosti je pak nutné prokázat, že obviněný nutil oběti pracovat, a že vykonával některé nebo všechny práva vztahující se k vlastnictví takové osoby, a že je vykonával úmyslně.85 Tribunál v prvním stupni obviněného zprostil obvinění ze zločinu proti lidskosti zotročením, odvolací orgán však toto rozhodnutí změnil a uznal jej vinným.86 83 Viz. např. OBOKATA, Tom. Trafficking of Human Beings as a Crime against Humanity: Some Implications for the International Legal System. International and Comparative Law Quaterly. 2005, roč. 54, s. 445-458; SMITH, Jennifer M.. An International Hit Job: Prosecuting Organized Crime Acts as Crimes Against Humanity. The Georgetown Law Journal. 2009. roč. 97,s. 1111-1154; CRYER, Robert et al.. An Introduction to International Criminal Law and Procedure.2. Vyd..Cambridge: Cambridge University Press, 2010, 618s. Str. 248 84 Rozsudek ICTY ze dne 15.3.2002, case No. IT-97-25-T, ve věci Prosecutor v. Krnojelac čl.359 85 Rozsudek ICTY ze dne 15.3.2002, case No. IT-97-25-T, ve věci Prosecutor v. Krnojelac čl. 358 86 Rozsudek ICTY ze dne 17.9.2003, case No. IT-97-25-A, ve věci Prosecutor v. Krnojelac

38

5.1.3. Případ Revolutionary United Front (RUF) u SCSL Zvláštní soud pro Sierra Leone byl v rámci tohoto případu prvním tribunálem87, který odsoudil obviněné za zločin proti lidskosti - sexuální otroctví.88 Jednalo se o proces proti pěti vedoucím důstojníkům Revolutionary United Front (RUF), povstalecké skupiny, která se s pomocí prezidenta Libérie Charlese Taylora pokusila o vojenský převrat ústící v jedenáct let trvající občanskou válku. Kromě dalších obvinění 89 čelili mimo jiné obžalobě ze zločinů sexuálního otroctví a jiných nelidských činů, které měly spočívat v nucených sňatcích žen a dívek s vojáky RUF. Soud charakterizoval sexuální otroctví nikoli jako v mezinárodním právu nový zločin, ale naopak jako specifický druh otroctví, jehož zákaz je v obyčejovém právu již dlouhou dobu zakotven. Tato skutková podstata pak kromě toho, že musí naplňovat znaky zotročení („vykonávání některých nebo všech složek vlastnického práva vůči osobě nebo osobám“), přidává zde další element - pachatel musí mít kontrolu nad sexualitou své oběti - tedy dochází zde k donucení k aktům sexuální povahy.90 V další části rozsudku se soud zabýval také možností podřazení nucených sňatků mezi „zločiny proti lidskosti - jiné nelidské činy“. Nucené sňatky mezi sierra leonskými dívkami a vojáky RUF byly v době konfliktu rozšířenou praktikou, sloužící k terorizování civilní populace. Ženy byly unášeny či jinak donuceny ke sňatku, bez ohledu na své stávající rodinné svazky. V manželství pak byly dále podrobeny sexuálnímu i jinému zneužívání, nelidskému zacházení a ponižování.91 Nucený sňatek není konkrétní skutkovou podstatou 87 Statut ICTY ani ICTR neobsahují zvláštní kategorii "sexuálního otroctví", ta se poprvé objevuje až ve statutech SCSL a ICC, proto například v případě Kunarac bylo jednání obžalovaného zahrnuto pod obecnější skutkovou podstatu zotročení, přestože by pravděpodobně naplňovalotaké znaky t sexuálního zotročení 88 OOSTERVELD, Valerie. The Gender Jurisprudence at the Special Court for Sierra Leone: Progress in the Revolutionary United Front judgements. The Cornell International Law Journal. 2011, roč. 44, č.1, s. 49-74, Str. 61 89 Další body obžaloby zahrnovaly další zločiny proti lidskosti jako vraždu, znásilnění, vyhlazování a válečné zločiny. 90 Rozsudek SCSL ze dne 2.3.2009, case No. SCSL-04-15-T, ve věci Prosecutor v. Sesay, Kalon and Gbao, čl. 159 91 OOSTERVELD, Valerie. The Gender Jurisprudence at the Special Court for Sierra Leone:

39

zločinů proti lidskosti jak podle statutu SCSL, tak ani podle statutu ICC. Prokurátor proto tyto zločiny stíhal pod „zbytkovou kategorií“ jiných nelidských činů.92 Tyto činy jsou charakterizovány jako „spočívající v úmyslném způsobení velkých útrap nebo těžké újmy na zdraví či poruchy duševního nebo tělesného zdraví“. Zároveň musí být čin svou závažností srovnatelný s jiným z vyjmenovaných skutkových podstat. Soud ve svém rozsudku zdůraznil, že při hodnocení závažnosti činu musí být brán zřetel především na skutkové okolnosti, kontext, ve kterém se staly, osobní charakteristiky oběti jako její věk, pohlaví, nebo zdravotní stav a také fyzické, duševní a morální dopady činu na jeho oběť.93 Soud v tomto případě došel v závěru, že praxe nucených manželství v Sierra Leone představovala pro zainteresované ženy takové utrpení, že naplňuje znaky zločinů proti lidskosti - jiných nelidských činů.

5.1.4. Situace před ICC Judikatura ICC do dnešního dne neobsahuje mnoho vodítek pro posuzování obchodu s lidmi jako zločinu proti lidskosti. V různých fázích procesu je však před soudem několik případů obsahujících obvinění z otroctví, sexuálního otroctví nebo jiných nelidských činů. Demokratická republika Kongo Ve fázi řízení před soudem se nyní nachází případ Prosecutor v. Germain Katanga and Mathieu Ngudjolo Chui, kteří čelí obvinění94 mimo jiné ze spáchání zločinu sexuálního otroctví v rámci konfliktu v Demokratické republice Kongo, Progress in the Revolutionary United Front judgements. The Cornell International Law Journal. 2011, roč. 44, č.1, s. 49-74, Str. 64 92 Statut SCSL, Smlouva mezi OSN a vládou Sierra Leone o založení Zvláštního soudu pro Sierra Leone ze dne 16. ledna 2002, čl. 2 písm. i). 93 Rozsudek SCSL ze dne 2.3.2009, case No. SCSL-04-15-T, ve věci Prosecutor v. Sesay, Kalon and Gbao, čl. 169 94 Warrant of arrest, case No. ICC‐01/04‐02/07 ze dne 6.7. 2007 [cit. 28.3.2013] Dostupné z: http://www.icc-cpi.int/iccdocs/doc/doc453054.PDF , Warrant of arrest, case No. ICC‐01/04‐ 01/07 ze dne 2.7.2007 [cit. 28.3.2013] Dostupné z: http://www.icccpi.int/iccdocs/doc/doc349648.PDF

40

který patří k nejkrvavějším v Africké historii. V Rozhodnutí o potvrzení obžaloby95 dal soud napovědět, jak bude na zločin sexuálního otroctví nahlížet: „Podle názoru Senátu, sexuální zotročování zahrnuje situace, kdy ženy a dívky jsou nuceny do „manželství“, domácí služby nebo jiné nucené práce zahrnující nedobrovolnou sexuální aktivitu, včetně znásilnění, ze strany svých věznitelů. Formou sexuálního zotročování můžou být například takové praktiky jako držení žen v „rape camps“ nebo „comfort stations“96, dočasné vynucené sňatky s vojáky a jiné praktiky zahrnující nakládání s ženou jako s majetkem, to jest všechny praktiky porušující imperativní normu zákazu otroctví.“ 97

Zdá se tedy, že za určitých okolností by soud mohl hodnotit i tzv. nucená manželství za akty naplňující skutkovou podstatu sexuálního zotročení. Na potvrzení této domněnky si však budeme muset počkat až do vydání rozsudku. Zatykač98 byl v rámci stejného konfliktu vydán také na Bosco Ntagandu, který se v nedávné době Soudu sám vzdal, lze tedy v blízké budoucnosti čekat započetí soudního procesu. Mezi obviněními proti němu vznesenými najdeme také sexuální otroctví. Uganda V roce 2005 byl v rámci konfliktu v Ugandě vydán zatykač99 na vedoucí příslušníky

LRA (Lord´s Resistance Army), který mimo jiné body obžaloby

obsahuje i zločiny proti lidskosti zotročením a sexuální otroctví. Ugandská občanská válka je konflikt táhnoucí se od 80. let 20. století, přičemž LRA je 95 Decision on confirmation of the charges ze dne 30.9.2008. [cit. 28.3.2013] Dostupné z: http://www.icc-cpi.int/iccdocs/doc/doc571253.pdf 96 Jedná se o tábory, které jsou zřizovány ve válečných konfliktech k sexuálnímu uspokojení vojáků, ve kterých často dochází ke zneužívání žen a dívek znepřátelené strany. 97 V anglickém originále: "In the view of the Chamber, sexual slavery also encompasses situations where women and girls are forced into "marriage", domestic servitude or other forced labour involving compulsory sexual activity, including rape, by their captors. Forms of sexual slavery can, for example, be "practices such as the detention of women in 'rape camps´ or 'comfort stations', forced temporary 'marriages' to soldiers and other practices involving the treatment of women as chattel, and as such, violations of the peremptory norm prohibiting slavery." 98 Warrant of arrest, case No. ICC‐01/04‐02/06 ze dne 22.8.2006 [cit. 28.3.2013] Dostupné z: http://www.icc-cpi.int/iccdocs/doc/doc305330.PDF 99 Warrant of arrest, case No. ICC-02/04-01/05 ze dne 27.9.2005 [cit. 28.3.2013] Dostupné z: http://www.icc-cpi.int/iccdocs/doc/doc97185.pdf

41

jednou ze dvou hlavních povstaleckých skupin, páchajících násilné útoky na civilní obyvatelstvo. LRA terorizuje civilní obyvatelstvo pomocí sérií vražd, únosu, znásilnění, mrzačení a také sexuálního zotročování. Vzhledem k faktu, že žádný z obviněných dosud nebyl vydán soudu, zůstává případ stále ve fázi přípravného řízení.

5.2. Rozbor konstitutivních prvků zločinů proti lidskosti ve vztahu k obchodování s lidmi V předchozí kapitole byly představeny společné konstitutivní prvky zločinů proti lidskosti, tedy podmínky, které musí čin splňovat, pokud má být za zločin proti lidskosti považován. Na tomto místě tedy nezbývá než odpovědět, zda obchodování s lidmi naplňuje tyto charakteristiky. 5.2.1. Společné konstitutivní prvky a jejich naplnění v případě obchodování s lidmi Jak už jsem uvedla v předchozí kapitole, je pro zločiny proti lidskosti charakteristický kontextuální prvek, který je v římském statutu formulován jako čin „spáchaný v rámci rozsáhlého nebo systematického útoku zaměřeného proti civilnímu obyvatelstvu při vědomí existence takového útoku“. „Útok“ V první řadě je tedy nezbytné určit, zda lze obchodování s lidmi chápat jako útok zaměřený proti civilnímu obyvatelstvu. Pokud se budeme držet výkladu definice tak jak jej provedl ICTY v případu Kunarac a jak je dále upřesněn v Znacích skutkových podstat zločinů100, útok v tomto smyslu znamená „chování zahrnující opakované konání činů uvedených v článku 7 odst. 1“101. Je zřejmé, že v případě obchodu s lidmi se ve většině případů nebude jednat 100 Podle článku 9 Statutu ICC pomáhají Znaky skutkových podstat zločinů při výkladu jednotlivých zločinů v jurisdikci ICC. 101 V anglickém originále: "course of conduct involving the multiple commission of acts reffered to in article 7, paragraph 1"

42

o klasický útok za použití fyzické síly (i když vyhrožování užitím síly může být jedním z prostředků vydírání). Požadavek „útoku“ však naplňuje samotné mnohočetné páchání činů vyjmenovaných v odstavci 1 statutu. Obchodování s lidmi organizovanými skupinami tedy tuto podmínku bezpochyby naplňuje. Článek 7. odst. 2. Statutu pak přidává dodatečnou podmínku „v souladu s politickou linií státu nebo organizace“. 102 Je tedy zřejmé, že zde musí existovat organizace, která tuto linii prosazuje. V případech obchodu s lidmi se nejčastěji jedná o zločinecké syndikáty charakterizované neformální strukturou a hierarchií. Je třeba se tedy blíže zaměřit na to, zda i tyto mohou být považovány za organizace. Jak argumentuje J. Smith, na základě Vídeňské úmluvy o smluvním právu, „pojmy uvedené ve smlouvě

musí být vykládány v dobré víře, v souladu

s obvyklým významem, který je dáván výrazům ve smlouvě v jejich celkové souvislosti, a rovněž s přihlédnutím k předmětu a účelu smlouvy.“ 103 Obvyklý význam slova organizace potom zahrnuje i zločinecké spolky a syndikáty104. Dalším argumentem, proč zahrnout i tento druh organizací pak najdeme v tzv. Travaux preparatoires, ze kterých vyplývá, že zařazení tohoto znaku bylo již v době přijímání dokumentu kontroverzní a byl přijat jako kompromis zaručující, že jako zločiny proti lidskosti nebudou stíhány izolované a nekoordinované násilné činy105, vykládán by tedy měl být v tomto duchu. Na základě tohoto širšího výkladu se tedy domnívám, že i zločinecké spolky provozující obchod s lidmi lze podřadit pod pojem organizace ve smyslu čl 7. odst 2. Statutu. Slovo „policy“ by potom mělo zahrnovat nejen politické linie a programy, ale jakýkoli plán nebo dohodu, bez ohledu na to, zda je tento plán přijat nebo propagován oficiálně, či zda je jen fakticky naplňován. Obchodování s lidmi je vysoce organizovaná záležitost, která musí být plánována a koordinována, a existence jak samotné organizace koordinující činnost, tak jakéhosi 102 V anglickém originále: "pursuant or in furtherance of a State or organizational policy to commit such an attack" 103 čl. 31 odst. 1 Vídeňské Úmluvy o smluvním právu ze dne 23.5.1969 104SMITH 2010,op.cit., str. 1129-1130 105SMITH 2010,op.cit., str. 1129-1130

43

zločineckého plánu je klíčové a charakteristické jak pro celý organizovaný zločin, tak konkrétněji pro obchodování s lidmi. „Rozsáhlý nebo systematický“ Výše uvedené argumenty dle mého názoru také částečně naplňují požadavek „rozsáhlosti nebo systematičnosti“ útoku. O tom, zda lze útok v tomto kontextu považovat za rozsáhlý, lze mít pochybnosti. T. Obokata argumentuje, že útok na civilní obyvatelstvo prostřednictvím obchodu s lidmi je rozsáhlý, neboť každý rok je jeho obětí minimálně 800 000 jedinců a každý stát je touto praxí ohrožen.106 S tímto názorem bych si dovolila polemizovat, neboť rozsáhlost v tomto případě nemůžeme hodnotit ve vztahu k výskytu zločinu obecně, ale pouze ve vztahu ke konkrétnímu „útoku“. Rozsáhlý musí tedy být konkrétní útok spojený společnou organizací nebo velením, kterého se daný obviněný zúčastnil. Jak bylo zmíněno dříve, judikatura neprosazuje žádný konkrétní počet obětí, od kterého bychom mohli označit útok jako rozsáhlý. 107 V tomto případě tedy bude velmi záležet na zvážení soudu a konkrétních okolnostech zločinu. Vzhledem k faktu, že doposud se rozhodovací činnost mezinárodních tribunálů týkala skutkově značně odlišných situací většinou za probíhajícího vojenského konfliktu, odhadovat jak by soud hodnotil tento požadavek v rámci posuzování obchodu s lidmi je odvážné. Domnívám se však, že velké nadnárodní zločinecké syndikáty, jako například japonská Yakuza 108, se mohou dopouštět zločinů naplňujících tuto charakteristiku. V případě lokálnějších organizovaných skupin je odpověď na tuto otázku méně jednoznačná. Daleko snazší bude ve většině případů prokázat požadavek systematičnosti. Přestože judikatura definuje tento požadavek různě 109, lze vypátrat společné prvky, které daný pojem charakterizují: vysoký stupeň organizace, chování 106 OBOKATA 2005, Op.cit, str. 543 107 Viz kapitola 4.2.1 108 Podrobně k povaze Yakuzy jako zločineckého syndikátu viz SMITH 2010, Op.cit., str.116118 109 Podrobněji viz předchozí kapitola

44

podle určitých vzorců, metodické plánování. Jak už bylo zmíněno výše, organizovaný zločin, jak už z jeho názvu vyplývá, charakterizuje vysoká organizovanost aktérů, hierarchická struktura zločinecké organizace i plánování samotné kriminální činnosti. Domnívám se tedy, že požadavek systematičnosti je naplněn. „Civilní obyvatelstvo“ Už z podstaty zločinu obchodování s lidmi je jasné, že tradiční dělení humanitárního práva na kombatanty a nekombatanty zde nehraje velkou roli. Jedná se o zločin téměř výlučně zaměřený vůči civilní populaci. Jediná otázka, která může v této souvislosti vyvstat se týká obchodu s lidmi za účelem jejich dalšího zneužívání v armádě (zde typicky obchod s dětmi, které jsou nuceny sloužit v armádě jako dětští vojáci) 110. Domnívám se však, že rozhodný pro určení, zda se jedná o kombatanta nebo civilistu je status osoby v době, kdy útok započal, tedy před tím, než byli nuceni do vojenských složek nastoupit. Aby byl naplněn požadavek útoku na obyvatelstvo, nesmí se jednat o izolované činy vůči jednotlivcům. Charakteristické je že cílem útoku jsou jedinci ne pro své osobní vlastnosti nebo vazbě k pachatelům, ale jsou pro pachatele do určité míry anonymní. Zároveň není potřeba aby útok cílil na celou skupinu obyvatel, stačí pokud má útok kolektivní povahu a cílem je právě civilní obyvatelstvo.111 Jsem přesvědčena, že právě obchodování s lidmi je zločinem kolektivního charakteru, útočící na jedince ne pro jejich individualitu, ale právě jako na anonymní členy lidského společenství. Pokud se týká mentálního prvku, tedy souvislost mezi pachatelem a probíhajícím útokem, tento byl vyložen v předcházející kapitole. Vzhledem k faktu, že pohnutky pachatele musí být vyhodnoceny vždy v kontextu daného jednání soudem, nelze generalizovat splnění či nesplnění této podmínky. 110 Využívání dětských vojáků však kromě možného zločinu proti lidskosti konstituuje speciální válečný čin podle Článku 8(2)(b)(xxvi) Statutu Mezinárodního trestního soudu. 111 Rozsudek ICTY ze dne 7.5.1997, case No. IT-94-1-T, ve věci Prosecutor v. Dusko Tadić čl. 644

45

Obchodování s lidmi může mít mnoho forem a zahrnuje nejrůznější praktiky, pokud se však týká naplněné obecných prvků zločinů proti lidskosti tak jak byly popsány v předchozích řádcích, je velmi pravděpodobné, že ve většině případů organizovaného obchodu s lidmi bude možno prokázat naplnění těchto podmínek. Zbývá tudíž pokusit se podřadit chování charakterizované jako obchodování s lidmi pod některé ze zakázaných činů v čl. 7 odst 1 Statutu. 5.2.2. Obchodování s lidmi jako zločin proti lidskosti podle čl. 7 odst. 1 písm. c) - zotročení Jako první se nabízí srovnání obchodování s lidmi se zločinem proti lidskosti - zotročením. Zotročováním Římský statut rozumí zotročením „ (...)výkon některých nebo veškerých pravomocí vyplývajících z vlastnického práva k osobě, včetně výkonu takové pravomoci v souvislosti s obchodováním s lidmi, zejména ženami a dětmi.“ Znaky skutkových podstat zločinů

potom danou

definici ještě blíže upřesňuje: Pachatel vykonal některé nebo všechny složky vlastnického práva vůči jedné nebo více osobám, jako například koupě, prodej, půjčka nebo výměna takové osoby nebo osob, nebo je omezil na svobodě podobným způsobem .112

Co znamená „omezit na svobodě podobným způsobem“ dokument zpřesňuje následovně: „Za omezení na svobodě podobným způsobem se považuje, za některých okolností praktiky jako nucená práce nebo jiné podrobení člověka poddanému statusu tak jak je definováno v Doplňkové úmluvy o zrušení otroctví, obchodu s otroky a institucích a praktikách podobných otroctví z roku 1956. Mezi chování zahrnované pod tento pojem patří také obchodování s lidmi, zvláště pak se ženami a dětmi.“

113

112 V anglickém originále: "The perpetrator excercised any or all the powers attaching to the right of ownership over one or more persons, such as purchasing, selling, lending, or bartering such a person or persons, or by imposing on them a similar deprivation of liberty." 113 V anglickém originále: "It is understood that such deprivation of liberty may, in some circumstances, include exacting forced labour or otherwise reducing a person to a servile status as defined in the Suplementary convention on the abolition of slavery, the slave trade, and institutions and practices similar to slavery of 1956. It is also understood that the

46

Při obchodování velmi často dochází k situaci, kdy pachatelé považují oběti za své vlastnictví a je s nimi tak nakládáno. Jedním ze projevů vlastnictví a ze základních složek vlastnického práva je také držení věci (zde osoby), to jest nakládání jako se svým majetkem. Přestože držení není explicitně uvedeno ve výčtu znaků vlastnického práva ve Znacích skutkových podstat zločinů, není tento výčet uzavřený, jak lze dovodit ze slovního spojení „jako například“ (v anglické originále „such as“). Proto se domnívám, že samotné nakládání s osobou jako s vlastním majetkem lze považovat za výkon vlastnického práva. Pokud se vrátíme k definici obchodování s lidmi, zahrnuje „najímání, přepravu, převoz, přechovávání nebo přijetí osob za účelem vykořisťování(...)“, takového jednání je pak dle mého názoru slučitelné s vykonáváním vlastnického práva nad osobami. Přesto, i pokud by takovéto jednání přímo nenaplňovalo znaky „výkonu vlastnického práva“, je zde možnost podřadit toto jednání pod pojem „omezení na svobodě podobným způsobem“. Zde pak Znaky skutkových podstat zločinů jasně konkretizují, že pod tento pojem spadá také obchodování s lidmi. Z výše uvedeného lze dovodit, že obchodování s lidmi lze podřadit pod zločin proti lidskosti zotročením, bez ohledu na to, o jakou konkrétní formu obchodu s lidmi se jedná. V dalším textu bude argumentováno, že obchodování s lidmi lze stíhat také jako jiné formy zločinu proti lidskosti, avšak právě zotročování se dá považovat za obecnou kategorii, do které bude spadat většina praktik zahrnovaná pod obchodování s lidmi. V praxi pak by podle tohoto ustanovení mohla být stíhána především nucená práce a jiné podoby vykořisťování nesexuálního charakteru. 5.2.3. Obchodování s lidmi jako zločin proti lidskosti podle čl. 7. odst. 1 písm. g) - sexuální násilí Sexuální násilí je souhrnný termín, označující několik různých zločinů conduct described in this element includes trafficking in persons, in particular women and children."

47

zařazených do jednoho ustanovení, jedná se o: znásilnění, sexuální otroctví, nucenou prostituci, nucené těhotenství, nucenou sterilizaci nebo jiné formy sexuálního násilí srovnatelné závažnosti. Obchodování s lidmi se skutkově přibližuje zejména sexuální otroctví a nucená prostituce. Sexuální otroctví je charakterizováno jako: „Vykonávání některé nebo všech složek vlastnického práva vůči jedné nebo více osobám, jako je koupě, prodej, půjčka nebo výměna, nebo omezení na svobodě podobným způsobem. Zároveň však pachatel musí přimět jednu nebo více osob k aktu nebo aktům sexuální povahy.“ 114 Tuto skutkovou podstatu tedy můžeme charakterizovat jako speciální k obecné skutkové podstatě zotročení. Znaky zotročení jsou totožné, je zde přidána pouze podmínka, že pachatel musí přimět tuto osobu k aktům sexuální povahy. Domnívám se, že argumentace použitá na příkladu zotročení se dá proto úspěšně přenést i pro specifičtější případ sexuálního zotročení s tím specifikem, že takto mohou být stíhány případy obchodování s lidmi za účelem sexuálního zneužívání, sexuálního otroctví a nucené prostituce. Nucená prostituce je však také zvláštní skutkovou podstatou, která je ve Znacích skutkových podstat zločinů definována takto: Pachatel přiměl jednu nebo více osob k aktu nebo aktům sexuální povahy a to použitím síly, výhružkou použití síly nebo donucením způsobeným například strachem z násilí, uvěznění, zadržování, psychologického nátlaku nebo zneužitím síly vůči této osobě nebo osobám, nebo zneužitím vlivu prostředí nebo neschopnosti této osoby nebo osob poskytnout skutečný souhlas. Zároveň pachatel nebo jiná osoba obdrželi nebo očekávali že obdrží peněžní nebo jiný prospěch výměnou za nebo ve spojitosti s těmito akty sexuální povahy.115 114 V anglickém originále: "Excercising any or all of the powers attaching to the right of ownership over one or more persons, such as purchasing, selling, lendling or bartering such person or persons, or by imposing on them similar deprivation of liberty. Zároveň, perpetrator caused such person or persons to engage in one or more acts of sexual nature." 115 V anglickém originále: " The perpetrator caused one or more persons to engage in one or more acts of a sexual nature by force, or by threat of force or coercion, such as that caused by fear of violence, duress, detention, psychological oppression or abuse of power, against

48

Jak vidíme, neobsahuje tato definice požadavek, aby pachatel vykonával vůči své oběti vlastnické právo nebo ji podobným způsobem omezoval na svobodě. Dostačující je, pokud ji násilím nebo jiným donucením přiměje k aktům sexuální povahy pro svůj či jiné osoby finanční či jiný prospěch. Tedy zatímco sexuální zotročování se může odehrávat bez jakéhokoli materiálního prospěchu pro pachatele, zde je získání protihodnoty za sexuální čin definičním znakem zločinu. Nelze jej tedy aplikovat na případy, kdy sám pachatel zneužívá oběť obchodování s lidmi k vlastnímu uspokojení sexuální povahy. Naopak ale tato definice velmi přesně popisuje obchodování s lidmi za účelem prostituce, kdy jsou oběti nuceny nabízet sexuální služby za úplatu. 5.2.4. Obchodování s lidmi jako jiné zločiny proti lidskosti (čl. 7 odst 1. písm. k) Obchodování s lidmi může podle konkrétních okolností naplňovat i další skutkové podstaty zločinů proti lidskosti. Například pokud jsou podmínky obětí obchodu s lidmi obzvláště kruté a nelidské, lze hovořit o mučení podle čl. 7. odst. 1 písm. f) Statutu ICC. Zvláštní skupinou je potom tzv. zbytková kategorie zločinů proti lidskosti jiné nelidské činy. Zde spadají ostatní činy podobné závažnosti, které nejsou vyjmenované statutem. Aby však nebyla ohrožena zásada nullum crimen sine lege, musí být tato skupina blíže definována. Podle čl. 7 odst. 1 písm.k) Statutu ICC musí tyto činy mít podobnou povahu jako činy explicitně uvedené ve statutu a musí spočívat v úmyslném způsobení velkých útrap nebo těžké újmy na zdraví nebo či poruchy duševního či tělesného zdraví. Mezi činy, které byly mezinárodními tribunály zařazeny do této kategorie patří například zmrzačení116, těžká újma na zdraví117, nelidské zacházení such person or persons or another person, or by taking advantage of a coercive environment or such person´s or persons´ incapacity to give genuine consent. Moreover, the perpetrator or another person obtained or expected to obtain pecuniary or other advantage in exchange for or in connection with the acts of sexual nature. " 116 Rozsudek ICTR ze dne 2.9.1998, case No. ICTR-96-4-T, ve věci Prosecutor v. Akayesu. čl. 685 117 Rozsudek ICTY ze dne 7.5.1997, case No. IT-94-1-T, ve věci Prosecutor v. Dusko Tadić , čl. 730

49

nedosahující intenzity mučení118 a jiné. V již zmiňovaném rozsudku RUF pak SCSL vyjádřil názor, že také nucené manželství spadá pod kategorii jiných nelidských činů.119 Domnívám se, že na základě této zbytkové kategorie by mohlo být stíháno například obchodování s lidmi za účelem obchodu s orgány a tkáněmi. Jedná se o činy, které jsou svou závažností bezpochyby srovnatelné s ostatními vyjmenovanými skutkovými podstatami podle Statutu, zasahující do fyzické integrity člověka proti jeho vůli s obrovskými důsledky pro jeho následný život. Bezpochyby také způsobují oběti nezměrné utrpení a těžkou újmu v podobě trvalých následků na zdraví.

5.3. Shrnutí Ačkoli se mezinárodní trestní soudy do současné doby ve své činnosti nezabývaly konkrétně kvalifikací obchodování s lidmi jako zločinů proti lidskosti, existuje judikatura, která proto toto posouzení může poskytnout vodítka. Jedná se především o souzení sexuálního násilí nebo nucené práce ať už před ICTY nebo SCSL. Také před ICC se v různých fázích řízení vyskytují případy obvinění z otroctví, sexuálního zotročování nebo nucených sňatků. Na základě provedeného rozboru lze dospět k závěru, že obchodování s lidmi naplňuje obecné konstitutivní znaky zločinů proti lidskosti. Primárním terčem útoku je zde vždy civilní obyvatelstvo, jedná se o činnost vysoce organizovanou, je zde tedy naplněn požadavek systematičnosti útoku. Samotný pojem útoku je poté nutno vykládat široce a nezahrnovat zde pouze fyzické násilí. Pokud jde o podřazení jednotlivých skutkových podstat, domnívám se, že nejuniverzálněji použitelnou je skutková podstata zotročení. Jako zotročení lze stíhat většinu praktik obchodu s lidmi především nesexuálního charakteru, tedy 118 Rozsudek ICTY ze dne 2.11.2001, case No. IT-98-30/1-T, ve věci Prosecutor v. Kvočka et al.109 119 Blíže viz kapitola 5.1.3.

50

hlavně nucenou práci a praktiky jí podobné. Různé podoby sexuálního vykořisťování pak mohou dopadat pod definici sexuálního zotročování nebo nucené prostituce. Zde bude záležet na tom, zda oběť slouží pro uspokojení samotnému pachateli, nebo zda je nucena k prostituci za účelem zisku pachatele. Domnívám se, že vzhledem k povaze organizovaného zločinu a jeho primární orientaci na zisk bude většina činů naplňovat právě skutkovou podstatu nucené prostituce. Důležitou roli hraje také tzv. zbytková kategorie zločinů proti lidskosti, tedy činy nedefinované samotným statutem, ale splňující předem nastavená kriteria podobné povahy a úmyslného způsobení velkých útrap nebo těžké újmy na zdraví nebo či poruchy duševního či tělesného zdraví. Pokud soud některé praktiky nevyhodnotí jako spadající pod jednu z výše uvedených skutkových podstat, lze zvážit stíhání právě pod touto kategorií. V praxi by se mohlo jednat zejména o obchodování s lidmi ve formě za účelem odběru orgánů a s lidskými orgány a tkání.

51

6. Praktické uplatnění Tato práce se prozatím zabývala teoretickou možností stíhání obchodování s lidmi jako zločinu proti lidskosti. V poslední kapitole bych však ráda blíže rozebrala, nakolik je tato myšlenka proveditelná v praxi, jaké výhody skýtá oproti jiným možným přístupům a jaká úskalí z něj mohou plynout. Analyzována bude konkrétně možnost stíhání před ICC jakožto jediným permanentním mezinárodním soudem s jurisdikcí pro zločiny proti lidskosti. 120

6.1. Obecné podmínky řízení před ICC a výhody/nevýhody z toho plynoucí121 ICC je ve své činnosti limitován řadou podmínek, které vyplývají ze smluvní povahy jeho založení. Nejcitelněji se tato omezení projevují v rozsahu personální a teritoriální jurisdikce soudu. Soud může stíhat pouze za splnění jedné ze dvou podmínek. Buďto se zločin musel stát na území státu, který je smluvní stranou Římského statutu, nebo jej musel spáchat občan tohoto státu (nehledě na místo spáchání činu). 122 Pokud však prokurátor začal stíhat zločin na základě rozhodnutí Rady Bezpečnosti OSN podle článku VII Charty OSN , nemusí být předchozí podmínky naplněny. 123 V dnešní době je smluvní stranou statutu 122 zemí, mezi nimiž figuruje i Česká republika. 124 Některé významné 120 ICTY, ICTR, SCSL a další specialozované tribunály nebudou brány v potaz vzhledem ke své úzce profilované jurisdikci vztahující se většinou na činy spáchané v minulosti, z důvodu rozsahu tématu práce pak nebudou blíže rozebrány další možnosti stíhání zločinů proti lidskosti, například na základě tzv. Univerzální jurisdikce. K argumentaci využití univerzální jurisdikce v případě obchodování s lidmi viz např. COHEN, M.: The analogy between piracy and humantrafficking: a theoretical framework for the application of universal jurisdiction. Buffalo Human Rights Law Review. 2010. Vol. 19 121 Nejedná se o komplexní výklad podmínek řízení před ICC, k tomu například viz. FISCHER, Horst, Claus KREß a Sascha Rolf LÜDER. International and national prosecution of crimes under international law: current developments. 2. unveränderte Aufl. Berlin: Berliner Wissenschafts-Verlag, 2004, 873 s. Účelem textu je upozornit na možné problematické faktory řízení, které mohou mít vztah k tématu práce a vyvodit z nich důsledky pro praxi stíhání obchodování s lidmi jako zločinu proti lidskosti. 122 Viz Článek 12 Statutu ICC. 123 Na základě rezoluce Rady Bezpečnosti je v současnosti před ICC vyšetřována např. situace v Dárfuru . Viz CRYER 2010, op.cit., str. 166 124 Česká republika ratifikovala Římský statut jako poslední ze zemí Evropské unie 8. července 2009

52

státy se však smluvními stranami nestaly, mezi nimi v první řadě USA a Rusko.125 Tento fakt nejenže může snižovat váhu této mezinárodní instituce, ale přináší také řadu praktických problémů. Členské státy mají povinnost spolupracovat se soudem a vydat osoby na svém území, na které je soudem vydán zatykač. Státy, které Římský statut nepodepsaly, pochopitelně žádná taková povinnost neváže, což ve svém důsledku vede k vyloučení mnoha závažných zločinů z jurisdikce soudu a omezenějším možnostem dopadnout pachatele ukrývající se před spravedlností. Toto vše jsou omezení, se kterými by se musel vypořádat prokurátor také při stíhání obchodování s lidmi jako zločinu proti lidskosti. Na druhou stranu, stíhání před mezinárodním tribunálem může pomoci tam, kde jsou národní jurisdikce v koncích z důvodů imunity. Mezinárodní tribunály se drží výkladu, že na rozdíl od národních jurisdikcí nemá imunita ratione personae odůvodnění. ICC tak může stíhat i vrcholné představitele politické moci, kteří by před národními soudy spravedlnosti unikli. Organizovaný zločin je v některých zemích těsně napojen na vládnoucí a politické struktury a pomocí korupce ovládá státní správu. V takových případech je stíhání v rámci národní jurisdikce velmi obtížné. Možnou roli v něm může hrát také imunita některých podezřelých. Při stíhání před ICC tahle překážka odpadá. Mezinárodní tribunál je díky své vzdálenosti od centra zločinu také mnohem méně zasažitelný korupcí a klientelismem než národní jurisdikce, poskytuje tedy větší šanci, že případ dospěje ke svému závěru a nebude „zameten pod koberec“.

6.2. Jak se případ k soudu dostane? - Kritéria přípustnosti Podle statutu ICC existují tři způsoby, jakými se případ k soudu dostane. První možností je, že prošetření navrhne některý ze členských států. Stát může navrhnout i prošetření událostí na svém vlastním území, jak se v krátké historii

125 Seznam signatářů ŘímskéhoStatutu k dispozici zde: ICC: The State parties to the Rome Statute [cit. 28.3.2013]: http://www.icc-cpi.int/en_menus/asp/states%20parties/Pages/the %20states%20parties%20to%20the%20rome%20statute.aspx

53

ICC již několikrát stalo.126 Druhou možností je prošetření situace z iniciativy samotného prokurátora. Aby bylo zabráněno libovůli, je třeba v tomto případě autorizace soudním senátem. Třetí možností jak zahájit vyšetřování je nařízení Radou bezpečnosti OSN. V takovém případě, jak již bylo zmíněno, není nutné, aby se stal zločin na území členského státu ani aby podezřelý byl občanem členského státu Soudu.

6.2.1. Princip komplementarity K tomu, aby konkrétní zločin mohl být před soudem projednáván, musí být splněny zároveň další podmínky. Velmi důležitou roli hraje tzv. princip komplementarity, který je vyjádřen pravidlem, že ICC může začít stíhání pouze v případě, že stát, do jehož jurisdikce tento zločin spadá, sám nevede vyšetřování nebo stíhání ve věci s výjimkou případů, kdy stát není ochoten nebo

schopen

takovéto

vyšetřování

vést

skutečně

a

hodnověrně. 127

V takovémto případě je na straně prokurátora dokázat, že vyšetřování prováděné národním státem nesplňuje podmínky spravedlivého procesu (například je vedeno jen s úmyslem uchránit osobu před stíháním před mezinárodním soudem, neúměrně protahováno nebo jej nelze považovat za nezávislé a nestranné).128

6.2.2. Požadavek závažnosti Nezanedbatelnou podmínkou je také požadavek vyjádřený v čl.17 odst. 1d Statutu ICC, podle kterého „věc není dostatečně závažná a nezakládá důvod k dalšímu postupu Soudu.“

Tato podmínka vyplývá z faktu, že ICC je

tribunálem určeným k vyšetřování těch nejhorších a nejzávažnějších zločinů, které se ve světě dějí. Ačkoli ztráta každého lidského životu je tragédií, ICC je nucen ve své činnosti vybírat situace, které vybočují svou závažností, krutostí a dopadem na své okolí. Kromě samotného ustanovení Statutu je to dáno také 126 Pro soud samotný je toto řešení výhodné, neboť je zde relativní jistota, že referující stát bude spolupracovat při vyšetřování zločinů; CRYER 2010, op.cit., str. .165, 127 Článek 17 Statutu ICC 128 CRYER 2010, op.cit., str. 156

54

omezeným personálním i finančním substrátem. ICC je institucí o několika stovkách zaměstnanců s potenciální jurisdikcí pro celý svět, je tedy zřejmé, že jeho pozornost musí být velmi úzce vyprofilována. Úřad prokurátora z těchto důvodů odmítl dále vyšetřovat údajné válečné zločiny spáchané v roce 2003 v Iráku, když „4 až 12 obětí úmyslného zabití a limitovaný počet obětí nelidského zacházení není dostatečným důvodem pro zahájení vyšetřování“. 129 Nutno však podotknout, že počet obětí není jediným kritériem. Celková povaha zločinu, způsob jakým byl spáchán a dopad zločinu jsou dalšími důležitými faktory.130 Roli hraje také způsob účasti obviněného na spáchaném zločinu, přičemž platí, že pozornost ICC by měla být soustředěna na hlavní lídry a vůdce zodpovědné za páchané zločiny: Podle dokumentu vydaným Úřadem Prokurátora platí, že „Globální charakter ICC, jeho statutární ustanovení a logistické překážky podporují předběžné doporučení, že jakožto obecné pravidlo platí, že Úřad prokurátora by měl zaměřit vyšetřování na ty, kdo nesou největší díl zodpovědností, jako jsou vůdci států nebo organizací zodpovědných za údajně spáchané zločiny“.131

6.2.3. Aplikace kritérií přípustnosti na zločin obchodování s lidmi Organizovaný zločin je často neviditelný, nebo se alespoň snaží takovým být. Speciálně u zločinu obchodování s lidmi je velkým problémem malá úspěšnost jeho odhalování. Obchodníci s lidmi se snaží být neviditelní, vytvořit iluzi dobrovolnosti a pocitu „že se nic špatného neděje“. Tento vzorec chování je ve velkém kontrastu se situacemi, které se u ICC ocitly doposud. Vždy se 129 CRYER 2010, op.cit., str.160 130 CRYER 2010, op.cit., str.161 131 V anglickém originále: "The global character of the ICC, its statutory provisions and logistical constraints support a preliminary recommendation that, as a general rule, the Office of the Prosecutor should focus its investigative and prosecutorial efforts and resources on those who bear the greatest responsibility, such as the leaders of the State or organisation allegedly responsible for those crimes" ; Paper on some policy issues before the Office of the Prosecutor [cit.28.3.2013], dostupné z: http://www.icccpi.int/NR/rdonlyres/1FA7C4C6-DE5F-42B7-8B2560AA962ED8B6/143594/030905_Policy_Paper.pdf, str. 7

55

jednalo

o

projednávání

zločinů

vyplývajících

s

konfliktů

vojenského

charakteru132 s masivním porušováním práv civilistů. Vojenský konflikt je vždy událostí vzbuzující mezinárodní zájem a přestože leckdy není jasno o konkrétní situaci na daném území, informovanost o samotné existenci konfliktu je obrovská. Situace bývá projednávána na půdě mezinárodních organizací i podrobně rozebírána ve zpravodajství. Není tedy obtížné, aby byl o situaci informován i ICC a aby bylo spuštěno vyšetřování pomocí jednoho ze tří mechanismů popsaných výše. Obchod s lidmi je oproti této situaci téměř neviditelný. I v případě, že je odhalen, nedostává se mu zdaleka takové pozornosti. Vzhledem k faktu, že kancelář prokurátora nedisponuje vlastními ozbrojenými složkami ani vyšetřovacími sbory, je evidentní že zde zůstává velmi málo možností, jak se k soudu případ obchodování s lidmi může dostat. Nejpravděpodobnější roli zde hraje možnost, že sama země, která je postižená zločinem vyzve k vyšetřování před ICC (tzv. Self-referral). V současné době je před ICC vyšetřováno osm situací, přičemž ve čtyřech případech to byly samy smluvní státy, které navrhly vyšetřování před ICC. I pro samotný soud je tento způsob zahájení řízení výhodnější, neboť je zde daleko větší pravděpodobnost, že národní

jurisdikce i bezpečnostní složky budou spolupracovat, než je tomu

pokud podnět k vyšetřování přijde „zvenčí“. U organizovaného zločinu, a speciálně obchodu s lidmi, se však situace málokdy dostane tak daleko, aby přinutila vládu země k takovémuto kroku. Řetěz událostí se většinou zastaví daleko dříve. V mnoha případech zločin vůbec odhalen není, pokud však již k jeho odhalení dojde, nezřídka díky korupci a navázání organizovaného zločinu na státní sféru nedojde k řádnému potrestání pachatelů a zločin se takzvaně „zamete pod koberec“. Vlády postižených zemí tak mohou být v situaci, kdy vědí že se organizovaný zločin rozrůstá a stává se stále větším problémem, co však postrádají je především efektivnější způsob, jak tento zločin odhalit. ICC, vzhledem k úplné absenci vlastních ozbrojených složek, za ně tento úkol splnit nemůže. 132 Tímto jsou myšleny vojenské konflikty jak mezinárodního tak vnitrostátního charakteru

56

Jak navíc bylo zmíněno výše, ICC se zabývá případy největší závažnosti. Tento test je nastavený poměrně přísně, je tedy pravděpodobné, že pokud by mělo dojít ke stíhání organizovaného zločinu obchodu s lidmi, muselo by dojít k zásadnímu rozkrytí některé zločinecké organizace. I v tomto případě by zřejmě před soudem stanuli pouze nejvýše postavení členové a organizátoři. 133

6.3. Další výhody a nevýhody Zločiny proti lidskosti jsou vnímány veřejností velice negativně, každý si pod nimi představí ty opravdu nejhorší činy, které může jedna lidská bytost udělat druhé. Mají tedy daleko silnější emoční a morální zabarvení než „obyčejné“ trestné činy. Pokud by tedy obchodování s lidmi bylo kvalifikováno jako zločin proti lidskosti a stíháno tak, je možné že by došlo k posunu vnímání tohoto zločinu v očích veřejnosti. Zařazení mezi zločiny proti lidskosti by mohlo upozornit na závažnost a povahu obchodu s lidmi, zvýšit povědomí a vést k větší všímavosti veřejnosti vůči těmto praktikám. Důraznější odsouzení těchto praktik by mohlo znepříjemnit život jejich pachatelům, stejně jako by mohlo vést k častějšímu odhalení tohoto zločinu. Nelze také opomenout fakt, že ICC je sice mladou, ale již zavedenou institucí s více než stovkou smluvních stran. Vzhledem k tomu, jak těžké je v současné době nalézt shodu napříč státy na mezinárodních fórech a jaké porodní bolesti doprovázejí téměř každou novou důležitou mezinárodní smlouvu, není toto zanedbatelnou výhodou. Pokud by skutečně v budoucnu existovala vůle stíhat obchod s lidmi na mezinárodní úrovni, lze předpokládat, že bude snazší využít již existující smluvní rámec a zavedenou instituci, než hledat nový kompromis napříč světovými stranami ohledně vzniku nového soudního mechanismu.

6.4. Shrnutí Přestože jsem v předešlých částech práce došla k závěru, že stíhat 133 Viz poznámka č.136

57

obchodování s lidmi jako zločin proti lidskosti je možné, ohledně využití tohoto poznatku v praxi nejsou závěry takto jednoznačné. ICC je svou strukturou, funkcí a nastavenými pravidly předurčen především pro stíhání zločinů , které se udají v rámci konfliktů, at´ už mezinárodních či vnitrostátních. Jeho účel je primárně zabránit beztrestnosti tím, že bude stíhat vrcholné představitele států a vysoké vojenské velitele, kteří by jinak spravedlnosti unikli, buďto díky imunitám nebo svému faktickému vlivu ve státě a tím dané nemožnosti justice efektivně vést spravedlivý proces. Obchodování s lidmi do tohoto schématu tak zcela nezapadá- otázkou je, jak by se vůbec takovýto případ dostal před soud. Dalším otazníkem je, zda by vůbec soud byl ochoten se tímto zločinem zabývat, nebo zda by byl odmítnut s poukazem na požadavek dostatečné závažnosti. Je evidentní, že při současném nastavení pravidel podle kterých ICC funguje, nemůže a nemá prostředky na to, aby soustředil svou činnost podstatnější

na

vyšetřování

organizovaného

obchodu

v nějaké s

lidmi.

Pravděpodobnějším scénářem je, že ICC narazí na zločin obchodu s lidmi v rámci vyšetřování nějakého většího konfliktu nebo masivnějšího porušování lidských práv. V takovém případě nevidím dle mého názoru důvod, proč nezahrnout i obchod s lidmi (jako zločin proti lidskosti) mezi body obžaloby.

58

7. Závěr Obchodování s lidmi je v dnešní době závažnou formou organizovaného zločinu, která přesahuje státní hranice. Můžeme jej vnímat jako pokračování klasického otrokářství, jehož snaha o vymýcení počala již v 19. století. Obchodníci s lidmi využívají modernější metody nátlaku i způsoby vykořisťování obětí, podstata zločinu ovšem zůstává stejná. Mezinárodní spolupráce v boji proti tomuto fenoménu se tedy zdá nutností. Zatímco doposud byla spolupráce zemí zajišťována především na podkladu Úmluvy OSN o proti nadnárodnímu organizovanému zločinu a Palermským protokolem, úkolem této práce bylo prozkoumat možnost stíhání obchodu s lidmi jakožto zločinu proti lidskosti před Mezinárodním trestním soudem. Samotná charakteristika organizovaného obchodu s lidmi nahrává jeho podřazení pod zločiny proti lidskosti. Jedná se o velmi závažná porušení lidských práv formou útoku na osobní svobodu, důstojnost a nedotknutelnost člověka, často spojená s fyzickým a psychickým násilím a nátlakem. Případ obchodování s lidmi dosud před mezinárodními soudy 134 nebyl řešen, avšak judikatura týkající se sexuálních zločinů jako je sexuální zotročování, nucené sňatky nebo nucená práce můžou přinést cenná vodítka pro výklad některých pojmů a podřazení praktik obchodování s lidmi pod konkrétní skutkové podstaty. Pro naplnění zločinů proti lidskosti je nutné, aby stíhané jednání naplňovalo jednak obecné konstitutivní znaky zločinů proti lidskosti, a jednak musí být čin podřaditelný pod některou ze skutkových podstat vyjmenovaných v čl. 7 odst. 1 Statutu ICC. Obecné znaky zločinu proti lidskosti spočívají v kontextuálním prvku, bylo tedy nutné prokázat, že obchodování představuje „rozsáhlý nebo systematický útok na civilní obyvatelstvo“. Výkladem těchto pojmů jsem došla k závěru, že obchodování s lidmi splňuje charakteristiky popsané kontextuálním 134 Tímto pojmem jsou mimo ICC myšleny i ostatní tribunály s mezinárodní jurisdikcí, především pak ICTY, ICTR a SCSL.

59

prvkem, a to především díky své systematičnosti a organizované podobě a také svému zaměření na specifické skupiny civilního obyvatelstva, jako jsou lidé v situaci nouze, chudoby nebo jinak znevýhodnění. Jako další nezbytný krok následuje podřazení praktik obchodování s lidmi pod jednotlivé skutkové podstaty. Obecnou skutkovou podstatou, kterou lze použít pro většinu forem obchodu s lidmi, je čl.7 odst. 1 písm. c) Statutu ICC zotročování. V případě obchodování s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování však bude přesnější využít čl.7. odst.1 písm. g) Statutu ICC, pod kterým se ukrývá kategorie sexuálního násilí, mezi nimi také sexuální zotročování a nucená prostituce.

V případě, kdy dané praktiky zcela nenaplňují znaky

zotročení či sexuálního zotročení, lze zvážit použití tzv. zbytkové kategorie podle čl. 7 odst. 1 písm. k) Statutu ICC. Hypotéza vyslovená na začátku práce, tedy že „obchodování s lidmi je možné na základě stávajícího právního rámce stíhat jako zločin proti lidskosti podle čl. 7 Statutu Mezinárodního trestního soudu“, byla v kapitole č. 5 ověřena. Dalším z cílů práce bylo posoudit životaschopnost tohoto konceptu v praxi a reálnost stíhání obchodování s lidmi před Mezinárodním trestním soudem. Na základě argumentů uvedených v páté kapitole jsem dospěla k názoru, že v budoucnu nelze očekávat velký rozvoj judikatury na toto téma. Důvodem je zejména odlišná orientace činnosti ICC na nejzávažnější konflikty především vojenského charakteru, která pramení z jeho primární funkce, kterou je stíhání těch nej závažnějších porušení mezinárodního trestního práva a také z omezených personálních i finančních zdrojů, díky kterým je hlubší zaměření na problematiku obchodování s lidmi obtížné. Nelze však vyloučit situaci, kdy se v rámci širšího konfliktu k soudu dostane právě případ obchodu s lidmi. V případě, že v takovéto situaci soud rozhodne o podřazení obchodování s lidmi pod zločiny proti lidskosti, může mít rozhodnutí pozitivní dopad zejména z morálního hlediska.

60

Resumé This thesis deals with the topic of trafficking in human beings as a crime against humanity. Trafficking in human beings as a part of the transnational organized crime is a growing phenonemenon over the last decades. The fight against this crime on national level hasn´t been very succesfull for various reasons. One of them is the transnational nature of the crime. States and international organizations search for ways to fight this crime on international level. United Nations Convention against transnational organized crime with its Palermo protocol has been the flagship of this cooperation so far. But the impact of this convention is limited - apart from providing so much needed internationally recognized definition of human trafficking - it contains mostly measures and provisions to be adopted into national legislations. One of the ways to take up the fight against human trafficking to international level, is to prosecute trafficking as a crime against humanity at the International Criminal Court. The goal of this thesis is to verify, whether trafficking in human beings fulfills the criteria to be considered and prosecuted as a crime against humanity. Crimes against humanity is a group of international crimes that has been first prosecuted at the Nuremberg and Tokio tribunals after World War II. Missing any kind of international convention on crimes agaisnt humanity, their customary nature was always emphasized. Jurisprudence evolved since the 1940´s, defining the elements of these crimes. What distinguishes crimes against humanity from ordinary crimes under national law, is the contextual element. Thus, any act that is to be considered a crime against humanity must fulfill this element. According to Rome Statute of the ICC, the contextual element for crimes against humanity is: "when commited as a part of widespread or systematic attack directed against civilian population with knowledge of the attack." By analyzing individual elements of this definition, I argue that transnational trafficking in human beings fulfills this criteria and therefore can be considered crime against humanity. Moreover, an act can be 61

considered a crime against humanity only when included in the list of acts in article 7 par. 1 of the Statute. Therefore, each act of trafficking has to be subsumed under one or more enumerated acts . In case of human trafficking, the most obvious choice is to prosecute it as an act of slavery. Existing jurisprudence on the topic of slavery also supports this conclusion. In case of Prosecutor v. Kunarac et. al at ICTY the court noted that trafficking in human beings is an important indicator of slavery being commited. Trafficking for the purpose of sexual exploitation can also be prosecuted under Article 7 par. 1 g, as a sexual slavery or forced prostitution, depending on whether was the act of sexual nature commited for the purpose of the perpetrator´s pecuniary or other advantage. Moreover, if acts of human trafficking fail to fulfill criteria of slavery, sexual slavery or forced prostitution, there is chance to prosecute them as other inhumane acts under Article 7 par. 1 k. This could be a case of trafficking in human beings for the purpose of organ or tissue extraction. Thus, I came to conclusion that trafficking in human beings can be prosecuted as a crime against humanity under Article 7 of the Rome Statute. Another goal of this thesis is to evaluate the possibility of regularly prosecuting trafficking as a crime against humanity at the ICC. In chapter five, I am arguing that this is not very likely to happen for various reasons. ICC is an institution with main jurisdiction over the most serious crimes and human rights breaches that happen worldwide. The threshold of "sufficient gravity" is a high one, and it is questionable, if the acts of trafficking can pass it. Moreover, there are limited ways of how the case gets to the court and they are designed for situations like armed conflicts and military coups. The pattern of trafficking doesn´t "fit" this scenarios. Therefore I find it more likely, that trafficking in human beings will be prosecuted as crime against humanity only as a complementary, in situation of larger conflict, where human trafficking among other crimes is a part of the attack on civilllan population. 62

Seznam použité literatury a pramenů Monografie •

CASSESE, Antonio et al.. The Oxford Companion to International Criminal Justice. 1.vyd. Oxford: Oxford University Press, 2009, 1008s.

•

CRYER, Robert et al.. An Introduction to International Criminal Law and Procedure.2. Vyd..Cambridge: Cambridge University Press, 2010, 618s.

•

FISCHER, Horst, Claus KREß a Sascha Rolf LÜDER. International and national prosecution of crimes under international law: current developments. 2. unveränderte Aufl. Berlin: Berliner WissenschaftsVerlag, 2004, 873 s.

•

SCARPA, Silvia. Trafficking in human beings: modern slavery. 1st pub. Oxford: Oxford University Press, 2008, xxvi, 230 s. ISBN 9780199541904.

Odborné články •

BABICKÁ, K. Obchodování s lidmi z pohledu mezinárodního práva a jeho implementace do českého právního řádu. Migraceonline [online]Multikulturní centrum Praha. 2008.[cit. 15.2.2013] Dostupné z: http://www.migraceonline.cz/e-knihovna/?x=2126657#_ftn28

•

COHEN, M.: The analogy between piracy and human trafficking: a theoretical framework for the application of universal jurisdiction. Buffalo Human Rights Law Review. 2010. Vol. 19

•

DUNNE, J.L. Hijacked: How efforts to redefine the international definition of human trafficking threaten its purpose. Willamette law review, roč. 48, č. 403

•

HWANG, P. Defining Crimes Against Humanity in the Rome Statute of 63

the International Criminal Court. Fordham International Law Journal. 2005. roč. 22, č.2 •

OOSTERVELD, Valerie. The Gender Jurisprudence at the Special Court for Sierra Leone: Progress in the Revolutionary United Front judgements. The Cornell International Law Journal. 2011, roč. 44, č.1, s. 49-74

•

OBOKATA, Tom. Trafficking of Human Beings as a Crime against Humanity: Some Implications for the International Legal System. International and Comparative Law Quaterly. 2005, roč. 54, s. 445-458

•

RUSSEL, C.C.: Chapeau of crimes against humanity:The Impact of the Rome Statute of the International Criminal Court. Eyes on the ICC. 2011. roč.8, č.1, str. 25-72

•

SMITH, Jennifer M.. An International Hit Job: Prosecuting Organized Crime Acts as Crimes Against Humanity. The Georgetown Law Journal. 2009. roč. 97,str. 1111-1154

•

TODRES, J. Widening our lens: Incorporating essential perspectives in the fight against human trafficking. Michigan journal of international law, roč. 33, č.52,

Judikatura •

Rozsudek ESLP ze dne 7.1. 2010, Application No. 25965/04 , ve věci Rantsev v. Cyprus and Russia

•

Rozsudek ESLP ze dne 26.6.2005, Application No. 73316/01, ve věci Siliadin v. France

•

Rozsudek ICTR ze dne 2.9.1998, case No. ICTR-96-4-T, ve věci Prosecutor v. Akayesu

•

Rozsudek ICTR ze dne 1.6.2001, case No. ICTR-96-4-A, ve věci

64

Prosecutor v. Akayesu •

Rozsudek ICTY ze dne 3.3. 200, case No. IT-95-14-T, ve věci Prosecutor v. Blaškič

•

Rozsudek ICTY ze dne 15.3.2002, case No. IT-97-25-T, ve věci Prosecutor v. Krnojelac

•

Rozsudek ICTY ze dne 12.6. 2002, case No. IT-96-23/1-A, ve věci Prosecutor v. Kunarac, Kovač and Vuković

•

Rozsudek ICTY ze dne 2.11.2001, case No. IT-98-30/1-T, ve věci Prosecutor v. Kvočka et al.

•

Rozsudek SCSL ze dne 2.3.2009, case No. SCSL-04-15-T, ve věci Prosecutor v. Sesay, Kalon and Gbao (RUF case)

•

Rozsudek ICTY ze dne 7.5.1997, case No. IT-94-1-T, ve věci Prosecutor v. Tadić

Dokumenty a Zprávy mezinárodních organizací •

Decision on confirmation of the charges ze dne 30.9.2008. [cit. 28.3.2013] Dostupné z: http://www.icc-cpi.int/iccdocs/doc/doc571253.pdf

•

Global report od trafficking in persons [online].United Nations Office on Drugs and Crime, 2009 [cit. 14.12.2012]. Dostupné z: http://www.unodc.org//documents/human-trafficking/Global-Report-ontrafficking-in-persons-2009.pdf

•

ICC Elements of crimes [cit. 28.3.2013] Dostupné zde: http://www.icccpi.int/NR/rdonlyres/336923D8-A6AD-40EC-AD7B45BF9DE73D56/0/ElementsOfCrimesEng.pdf

•

Summary of the judgement of trial chamber II. in Kunarac, Kovač and Vukovic case [cit. 28.3.2013] Dostupné z: http://www.icty.org/x/cases/kunarac/tjug/en/010222_Kunarac_Kovac_Vukovic_s

65

ummary_en.pdf

•

Warrant of arrest, case No. ICC‐01/04‐02/07 ze dne 6.7. 2007 [cit. 28.3.2013] Dostupné z: http://www.icc-cpi.int/iccdocs/doc/doc453054.PDF

•

Warrant of arrest, case No. ICC‐01/04‐01/07 ze dne 2.7.2007 [cit. 28.3.2013] Dostupné z: http://www.icc-cpi.int/iccdocs/doc/doc349648.PDF

•

Warrant of arrest, case No. ICC-02/04-01/05 ze dne 27.9.2005 [cit. 28.3.2013] Dostupné z: http://www.icc-cpi.int/iccdocs/doc/doc97185.pdf

•

Warrant of arrest, case No. ICC‐01/04‐02/06 ze dne 22.8.2006 [cit. 28.3.2013] Dostupné z: http://www.icc-cpi.int/iccdocs/doc/doc305330.PDF

Internetové zdroje •

Bonded Labour [online][cit. 15.2.2013] Dostupné z: http://www.antislavery.org/english/slavery_today/bonded_labour.aspx

•

Council of Europe: Action against trafficking in human beings [cit. 28.3.2013] Dostupné z: http://www.coe.int/t/dg2/trafficking/campaign/flags-sos_en.asp

•

European Court of Human Rights [cit. 28.3.2013] Dostupné z: http://www.echr.coe.int/echr/homepage_en/

•

International Criminal Court [cit. 28.3.2013] Dostupné z: http://www.icccpi.int/EN_Menus/icc/Pages/default.aspx

•

International Criminal Tribunal for former Yugoslavia [cit. 28.3.2013] Dostupné z: http://www.icty.org/

•

International Criminal Tribunal for Rwanda [cit. 28.3.2013] Dostupné z: http://www.unictr.org/

•

Special Court for Sierra Leone [cit. 28.3.2013] Dostupné z: http://www.sc-sl.org/ 66

•

The seamy side of camel racing [online]. BBC News, 1998 [cit. 28.03.2013]. Dostupné z: http://news.bbc.co.uk/2/hi/despatches/79504.stm

•

United Nations office on Drugs and Crime [cit. 28.03.2013]. Dostupné z: http://www.unodc.org/

Prameny mezinárodního práva a právní předpisy •

Agreement for the prosecution and punishment of the major war criminals of the European Axis ze dne 8.8.1945

•

Dodatkový protokol k Ženevským úmluvám z 12. srpna 1949, o ochraně obětí mezinárodních ozbrojených konfliktů, sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 168/1991 Sb.

•

Dodatkový protokol k Ženevským úmluvám z 12. srpna 1949, o ochraně obětí ozbrojených konfliktů nemajících mezinárodní charakter, sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 168/1991 Sb.

•

Doplňková úmluva o zrušení otroctví, obchodu s otroky a institucích a praktikách podobných otroctví ze dne 7.9.1956

•

Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod ze dne 4.11.1950

•

General Act of Berlin ze dne 26.2.1885

•

General Act of Brussels ze dne 2.7. 1890

•

International agreement for the suppression of the white slave traffic ze dne 18.5. 1904

•

International convention for the suppression of the traffic in women and children ze dne 30.9. 1921.

67

•

International convention for the suppression of the white slave traffic ze dne 4.5. 1910

•

Protocol to Prevent, Suppress and Punish Trafficking in Persons, especially Women and Children (Palermo protocol) ze dne 15.11. 2000

•

Protocol against the Smuggling of Migrants by Land, Sea, and Air, ze dne 15.11. 2000

•

Smlouva ze St-Germain-en-Laye ze dne 10.9. 1919

•

Statut Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii, rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 827, 25. 5. 1993.

•

Statut Mezinárodního trestního tribunálu pro Rwandu, rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 955, 8. 11. 1994.

•

Statut Zvláštního soudu pro Sierra Leone, Smlouva mezi OSN a vládou Sierra Leone o založení Zvláštního soudu pro Sierra Leone ze dne 16. ledna 2002.

•

Statut Mezinárodního trestního soudu, sdělení ministerstva zahraničních věcí č. 84/2009 Sb.m.s.

•

The Council of Europe Convention on Action against Trafficking in Human Beings ze dne 16. 5. 2005

•

Úmluva o potlačení a zrušení obchodu s lidmi a prostituce a využívání prostituce druhých osob ze dne 2.12. 1949

•

Úmluva OSN proti nadnárodnímu organizovanému zločinu ze dne 15.11.2000

•

Úmluva o zabránění a trestání zločinu genocidia z 8.12.1948

•

Úmluva Společnosti národů o otroctví ze dne 25.9.1926

68

•

Zákon č.40/2009 Sb., Trestní zákoník

•

Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli ze dne 12. srpna 1949, vyhláška ministerstva zahraničních věcí č. 65/1954 Sb.

•

Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných, nemocných a trosečníků ozbrojených sil na moři ze dne 12. srpna 1949, vyhláška ministerstva zahraničních věcí č. 65/1954 Sb.

•

Ženevská úmluva o zacházení s válečnými zajatci ze dne 12. srpna 1949, vyhláška ministerstva zahraničních věcí č. 65/1954 Sb.

•

Ženevská úmluva o ochraně civilních osob za války ze dne 12. srpna 1949, vyhláška ministerstva zahraničních věcí č. 65/1954 Sb.

69