MASARYKOVA UNIVERZITA

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra geografie

Terénní výuka ve vybrané lokalitě Závěrečná práce

Brno 2016

Vedoucí práce:

Vypracovala:

doc. PaedDr. Eduard Hofmann, CSc.

Mgr. Bc. Pavla Musilová

Anotace Závěrečná práce se zaměřuje na přípravu terénní výuky pro žáky druhého stupně ZŠ, respektive pro 8. ročník. V první části práce je nastíněna základní teoretická průprava týkající se terénní výuky, další kapitola řeší oblast kurikulárních dokumentů a jejich vazeb na terénní výuku ve vyučovacím předmětu geografie (zeměpis). V poslední části je navržena terénní výuka formou zeměpisné exkurze, kde nechybí metodický list pro učitele, podklady pro přípravnou fázi exkurze a plány teoretických hodin, pracovní listy, které se zpracovávají v průběhu práce v terénu a závěrečné shrnutí, které už opět probíhá ve škole. Praktická část závěrečné práce může posloužit učitelům zeměpisu jako návod na uskutečnění terénní výuky v regionu Blanenska. Klíčová slova

Terénní výuka, region Blanensko, geografie, počasí a podnebí, radiolokační stanice Skalky, pracovní listy, exkurze, základní škola. Annotation The final thesis focuses on the preparation of the geographic fieldwork for the pupils of the elementary school, class 8. The main topic of the first part of the thesis is the basic theory of the geographic fieldwork then I deal with the school curriculum documents and their connection with the geographic fieldwork in geography. The last part of the thesis shows the geographic fieldwork in the form of the excursion including the methodical sheet for the teachers, materials for the preparatory stage, the plan of the lessons, worksheets for pupils and the final evaluation. The practical part of the thesis can be used by teachers as the instructions in the geographic fieldwork in the region of Blansko. Keywords Geography fieldwork, region of Blansko, geography, weather and climate, radar station Skalky, worksheets, excursion, primary school.

Bibliografický záznam MUSILOVÁ, Pavla. Terénní výuka ve vybrané lokalitě: Závěrečná práce. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra geografie, 2016, 52 s. Vedoucí práce Eduard Hofmann.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem závěrečnou práci na téma „Terénní výuka ve vybrané lokalitě“ zpracovala samostatně s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/ 2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Souhlasím s tím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.

V Boskovicích dne 17. května 2016

……………………………….. podpis

Poděkování Touto cestou bych chtěla poděkovat vedoucímu mé závěrečné práce doc. PaedDr. Eduardu Hofmannovi, CSc. za cenné rady, připomínky a náměty, které mi poskytl.

Obsah 1.

Úvod ................................................................................................................................................. 6

2.

Cíle práce ......................................................................................................................................... 6

3.

Metodika práce................................................................................................................................ 7

4.

Diskuze literatury............................................................................................................................ 8

5. Teoretická část - Terénní výuka ....................................................................................................... 9 5.1 Definice terénní výuky................................................................................................................. 9 5.2 Dělení terénní výuky .................................................................................................................. 10 5.3 Fáze terénní výuky ..................................................................................................................... 11 5.4 Prostředí realizace terénní výuky.............................................................................................. 11 5.5 Organizační formy terénní výuky ............................................................................................ 12 5.6 Cíle terénní výuky ....................................................................................................................... 13 5.7 Přínos a možná negativa ........................................................................................................... 14 5.8 Zajištění bezpečnosti při terénním vyučování ....................................................................... 16 5.9 Příprava a organizace ................................................................................................................. 20 6. Terénní výuka v systému kurikulárních dokumentů ................................................................... 22 6.1 Terénní výuka v RVP ZV ......................................................................................................... 23 6.2 Rozvoj klíčových kompetencí při terénní výuce .................................................................... 25 6.3 Průřezová témata a terénní výuka ............................................................................................ 27 6.4 Návrhy terénní výuky v jednotlivých ročnících ZŠ Žďárná podle stavu ŠVP .................. 28 7. Praktická část – Terénní výuka ....................................................................................................... 32 Podnebí a počasí ČR- exkurze radiolokační stanice Skalky ........................................................ 32 8. Závěr .................................................................................................................................................. 50 9. Resumé ............................................................................................................................................... 51 10.Seznam literatury a internetových zdrojů..................................................................................... 52

5

1. Úvod Pod pojmem vyučování zeměpisu bychom si neměli představovat žáky sedící strnule v lavici, ale směle se pohybující děti, které se snaží prozkoumávat svoje okolí. A to je důvod toho, proč jsem si vybrala jako téma této závěrečné práce terénní výuku. Zvolila jsem terénní exkurzi v lokalitě, kde pracuji a v prostředí, které dobře znám. Jde o lokalitu, která se nachází v okrese Blansko, přičemž trasa plánované exkurze místy zasahuje do okresu Prostějov. Připravila jsem pro žáky terénní exkurzi, během které mají plnit zadané úkoly na stanovištích po cestě, přičemž cílovým místem je radiolokační stanice Skalky. Práce se skládá ze tří stěžejních kapitol. První kapitola se zaměřuje na rozbor teoretických podkladů terénní výuky. Druhá kapitola závěrečné práce rozebírá kurikulární dokumenty se zaměřením na terénní výuku. Poslední kapitola obsahuje kompletně vypracovanou přípravu, průběh i závěrečnou fázi terénní výuky. Navrhla jsem terénní exkurzi na radiolokační stanici Skalky, kterou jsem doplnila o několik hodin teoretického vyučování, které by mělo takové exkurzi předcházet. Následuje metodický podklad exkurze určený učitelům spolu se souborem několika pracovních listů. Celý návrh terénní výuky zakončuje závěrečné prezentování výsledků prostřednictvím terénního deníku, prezentace a „Novin z terénu“.

2. Cíle práce V rámci závěrečné práce jsem vytyčila hlavní a dílčí cíle. Hlavním cílem předkládané závěrečné práce je připravit terénní výuku pro žáky 8. ročníku Základní školy Žďárná, která se nachází v okrese Blansko. Ke splnění tohoto hlavního cíle je nutné naplnit cíle dílčí: 

Vypracovat stručné teoretické podklady pro terénní výuku, která se zaměří na eliminaci některých rizik, zejména bezpečnostních.



Vytvořit metodický materiál pro učitele obsahující teoretická východiska pro průběh a organizaci terénní výuky ve vybrané lokalitě.



Vytvořit pracovní listy pro žáky.



Provést analýzu školního vzdělávacího programu ZŠ Žďárná – Škola s dveřmi dokořán a zhodnotit skladbu učiva ve vyučovacím předmětu zeměpis. Na základě analýzy zaměřené na zhodnocení příležitostí k terénní výuce navrhnout vhodnější uspořádání tematických celků tak, aby byla poskytnuta příležitost pro terénní výuku ve všech ročnících. 6



Navrhnout další lokality v blízkosti školy pro organizování terénní výuky.

Návrh terénní výuky nemusí využívat jen učitelé ZŠ Žďárná, ale projekt terénní výuky je uplatnitelný i pro školy v blízkém okolí např. ZŠ Benešov, ZŠ Sloup, ZŠ Protivanov, ZŠ Boskovice. Hlavní úkoly učitele zeměpisu, který chce uskutečnit terénní výuku, spočívají ve vymezení terénní výuky zeměpisu v ŠVP příslušné školy, popřípadě zjištění, zda je do příslušného ročníku zařazena, propojení naplánované terénní výuky s učivem, které je právě v daném ročníku probíráno a promyslet vhodné propojení s dalším předmětem. Teprve až poté přikročí učitel k hledání vhodného prostoru pro její uskutečnění. V tomto případě jsem se snažila najít takovou lokalitu, kde bych mohla uplatnit co nejvíce mezipředmětových vztahů. Hlavně jsem usilovala o propojení s dějepisem a přírodopisem. Z tohoto hlediska má práce výhodu v tom, že je možné ji snadno obměnit nebo doplnit trasu tak, aby navázala například na přírodovědnou praxi v Pavlovských mokřadech.

3. Metodika práce Předtím než jsem začala pracovat na jednotlivých kapitolách, bylo nutné prostudovat řadu materiálů týkajících se geografického vzdělávání a terénní výuky. Na základě provedené analýzy literatury musím konstatovat, že nejvíce přínosné pro mě byly práce od doc. Hofmanna, který se soustavně věnuje tématu terénní práce a ukazuje ji studentům na řadě terénních cvičení během studia. Před vytvořením návrhu terénní výuky jsem provedla analýzu kurikulárních dokumentů ZŠ Žďárná, abych zjistila, zda a v jakém ročníku je terénní výuka zařazena. Zhodnotila jsem kvalitu a využitelnost terénu v blízkosti školy prostřednictvím rekognoskace terénu tak, aby terénní výuka obsáhla co nejvíce mezipředmětových vztahů. Výsledkem průzkumu terénu byl výběr lokality na trase ZŠ Žďárná – radiolokační stanice Skalky. Tato trasa umožňuje žákům pohybovat se převážně mimo komunikaci, po lesní cestě, kde jsou eliminována rizika. Navíc se radiolokační stanice Skalky vyskytuje v blízkosti ZŠ Žďárná, což je z hlediska dopravní dostupnosti, časové náročnosti a finančnímu zatížení, vhodná oblast. Pro zpracování teoretické části závěrečné práce byla využita kompilační metoda. Nejvíce informací čerpám práce z odborné literatury, české i zahraniční, věnující se problematice výuky mimo třídu. Metodu srovnávací analýzy jsem využila při hodnocení stavu ŠVP a vhodného uspořádání učiva pro realizaci terénní výuky v každém ročníku. 7

Praktická část práce se opírá o deskriptivní metodu použitou při formulaci a zadání otázek v pracovních listech. V praktické části jsem zapojila svoji kreativitu, ale mnohdy jsem se nechala inspirovat úkoly, které jsme dělali na terénních cvičeních na pedagogické fakultě, protože si troufám říct, že právě tato složka vzdělávání na PdF pro mě měla největší přínos. V průběhu vytváření závěrečné práce a zadávání úkolů pro terénní cvičení jsem také využívala dosavadních zkušeností, které jsem za svou učitelskou praxi nasbírala.

4. Diskuze literatury Mezi základní zdroje použité při tvorbě závěrečné práce patří Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání, školní vzdělávací program konkrétní školy, dále pak práce od Hofmanna jako například multimediální učebnice, nebo četné publikace věnující se terénní výuce stejně jako didaktice geografie. Z dalších multimediálních učebnic jsem užívala zejména Úvod do studia meteorologie a klimatologie od dr. Aleše Rudy. Ze zahraničních publikací jsou využity knihy od Lamberta a Besta, kteří se věnují terénnímu vyučovaní v podmínkách zahraničních škol.

8

5. Teoretická část - Terénní výuka Výuka, ať humanitních či přírodovědně zaměřených předmětů, může probíhat nejen ve třídě, tedy místnosti, kde probíhá standardní výuka všech předmětů, ale také v odborných učebnách, laboratořích či počítačových pracovnách. Málokdy je ovšem využíván prostor venkovní, tedy buď přírodní učebny, nebo samotný terén, přestože je tato forma vyučování pro žáky a studenty jednou z nejvíce atraktivních. Mimotřídní vyučování s sebou přináší mnoho výhod, které mají velký výchovně vzdělávací význam, a proto je třeba, aby učitelé tento způsob výuky zařazovali a aplikovali na teoreticky probrané učivo. Terénní výuka poskytuje žákům prostor a možnosti využití naučených vědomostí a dovedností v praxi a ukáže jim jejich smysl. Následující kapitola bude věnovaná teoretickému rozboru podstaty a fungování terénní výuky. 5.1 Definice terénní výuky Jelikož je zeměpis předmět, který není možné vyučovat pouze v prostoru třídy, je třeba uplatňovat výuku také v tom prostoru, o kterém se žáci v rámci zeměpisu učí, tedy v terénu a okolním prostředí. Praktickou prací v terénu jsou snadno rozvíjeny schopnosti a dovednosti žáků, které plynule navážou na vědomosti získané při výuce ve třídě, kde učitel předává žákům pouze verbální informace. Přestože tento způsob vyučování vychází z Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání, není většinou učitelů do výuky zařazován. Mnohdy z důvodů bezpečnosti při výuce v terénu, časové náročnosti a neochotě učitelů aplikovat tuto formu vyučování. Co si přesně pod pojmem terénní výuka představit, nám nabízí definice od Hofmanna a kol., kterou uvádí v souboru Integrované terénní vyučování. Podle něho jde o „komplexní výukovou formu, která v sobě zahrnuje různé výukové metody (pokus, laboratorní činnosti, pozorování, projektová metoda, kooperativní metody, metody zážitkové pedagogiky…) a různé organizační formy výuky (vycházka, terénní cvičení, exkurze, tematické školní výlety – expedice…), přičemž těžiště spočívá v práci v terénu – především mimo školu.“

9

5.2 Dělení terénní výuky Dělení terénní výuky probíhá podle různých kritérií a mnohdy se v jednotlivých publikacích liší. Pro potřeby této práce se budeme držet dělení, které je uvedeno v Multimediální učebnici pro terénní výuku od Hofmanna a kol., kde je uvedeno několik třídících hledisek. Časové hledisko umožňuje dělení terénní výuky na: 1) Krátkodobou – je realizována v okolí školy, popřípadě ve škole samotné. V okolí školy se nachází školní pozemek, který je vhodně upraven pro terénní výuku tzn. jeho součástí je pískoviště pro modelování reliéfu, místní poledník, meteorologická budka, arboretum, či geopark. V tomto prostředí zabere terénní výuka 2-3 vyučovací hodiny. 2) Středně dlouhou - jedná se o vycházky realizované v okolí školy, terénní cvičení, návštěvy muzeí, exkurze. Obvykle zabere jeden vyučovací den. 3) Dlouhodobou

-

zahrnuje

vícedenní

školní

specializovanou terénní výuku. Z hlediska krajiny, ve které výuka probíhá, jde o výuku: 1) V přírodní krajině více či méně pozměněné 2) V kulturní krajině silněji či slaběji pozměněné 3) V silně pozměněné krajině 4) V městské krajině 5) Ve venkovské krajině Z hlediska vedení terénní výuky jde o výuku, kterou: 1) Připravují a vedou žáci 2) Připravují žáci společně s učitelem a vedou ji žáci 3) Připravuje a vede učitel

10

výlety,

školy

v přírodě,

5.3 Fáze terénní výuky Terénní výuka musí probíhat podle určitého harmonogramu, není to spontánní výuka, a proto jí předchází jistá průprava. Tudíž z hlediska harmonogramu výuky rozlišujeme 4 fáze, které musí terénní výuka obsahovat: „1. Přípravná fáze učitele: probíhá v terénu, kde bude probíhat dlouhodobá terénní výuka; probíhá doma a ve škole při zpracování charakteristiky oblasti a stanovení cílů a vedení terénní výuky; 2. Přípravná fáze žáků: motivace učitelem; seznámení s navštíveným místem a cíli terénní výuky; příprava podkladů pro vlastní činnosti, zapojení do organizace výuky. 3. Realizační fáze: vlastní činnost v terénu. 4. Závěrečná fáze: zpracování materiálů, interpretace výsledků práce; zhodnocení vlastních činností.“ (Hofmann, Korvas, Poláček, 2009)

5.4 Prostředí realizace terénní výuky Široké je spektrum možností, kde realizovat terénní výuku. Nabízí se zařízení školy jako například školní přírodovědný pozemek, přírodní učebna na školním pozemku, školní zahrada a další. Mimo okolí školy je jako vhodné pracoviště kterákoli bezpečná přírodní lokalita s možností účelového využití. Terénní výuka na těchto pracovištích bude rozsahem spadat do krátkodobé terénní výuky, která se dá uskutečnit během jedné či dvou vyučovacích hodin. Jinou možností, kde uskutečnit terénní výuku je terénní pracoviště, které je lokalizováno do předem vytypované modelové oblasti např. Integrované odborné pracoviště PdF MU v obci Jedovnice. Praxe na tomto tytu pracoviště vyžaduje několikadenní pobyt, proto hovoříme o dlouhodobé terénní výuce. Terénní výuku je možné praktikovat i na specializovaných pracovištích zřizovaných nejrůznějšími občanskými sdruženími např. Chaloupky nebo Lipka, přičemž tato sdružení jsou organizována v hnutí „Pavučina“. Výuka probíhající na specializovaném pracovišti často obsahově zahrnuje i další předměty a přispívá ke kooperaci více učitelů a vytváření mezipředmětových vazeb. Výuka v terénu může být zahrnuta i v rámci cílených školních výletů, které je možné různě zaměřit vzhledem k navštívené lokalitě. (Hofmann a kol. 2003)

11

5.5 Organizační formy terénní výuky Z pohledu organizace je nutné si uvědomit, že existuje celá řada forem, jejichž prostřednictvím je možné terénní výuku realizovat. Šupka, Hofmann a Rux ve své publikaci Didaktika geografie I. (1993) uvádí následující organizační formy. Jako nejzákladnější formu uvádí zeměpisnou vycházku, jejímž prostřednictvím mohou žáci vidět skutečné zeměpisné jevy a děje v jejich přirozeném prostředí. Učitelé si často myslí, že je možné tuto skutečnost nahradit sledováním filmu, ukázkou obrazů nebo sebelepším výkladem. Tyto učební pomůcky nebo samotný výklad učitele ovšem nemají takový efekt jako pozorování v terénu. Tradičně je jako vycházka chápán pobyt v krajině trvající kratší dobu, respektive asi 1-3 vyučovací hodiny a organizovaný pro mladší žáky. Učitel se stává průvodcem žáků v terénu, kde je upozorňuje na zajímavé krajinné jevy a pro větší efekt by je měl umět také zapojit, aby se aktivně podíleli na průběhu terénní výuky. Jako druhou organizační formu zmiňují exkurzi, která znamená náročnější činnost žáků v terénu, která trvá několik hodin, popřípadě i dní. Mnohdy je součástí exkurze návštěva nějakého objektu nebo zařízení. Učitel je průvodcem v krajině, v závodě či zařízení jeho roli přebírá specializovaný pracovník. Zeměpisnou exkurzi je vhodné organizovat pro starší žáky. Obě uvedené organizační formy předpokládají značnou přípravu ze strany učitele, který musí dobře znát procházený terén, měl by mít propracované úkoly a vědět, na kterých místech a na co žáky upozornit. Při exkurzi a vycházce žáci vykonávají praktická měření či pozorování, mohou brát vzorky půdy, přírodnin a v neposlední řadě je mnoho možností, jak pořizovat dokumentaci daného terénu. Všechny tyto činnosti mají význam pro zpětnou vazbu ve vyučování po návratu do třídy nebo v následujícím vyučovacím procesu, kdy žáci vypracovávají protokol obsahující prošlou trasu, charakteristiku lokality, analýzy pozorování a měření. Jako jednu z organizačních forem terénní výuky je možné chápat i školní výlety organizované na konci školního roku, kdy vedle odpočinkové náplně má mít také odbornou část, kdy žáci komplexně poznávají určité území. Poznávají nejen jeho přírodu, ale i kulturu, historii atd. Mohou se zde prolínat mezipředmětové vazby a získané poznatky lze snadno aplikovat do dalších předmětů. Specifickou formou jsou expedice založené na aktivním podílu žáků, kteří se svou vlastní činností či výzkumem podílejí na objevování nových poznatků a získávání informací. Je zřejmé, že časově je tato forma náročnější a má spíše dlouhodobý charakter. Trvá v rozmezí jednoho či více dní.

12

Lambert (2010, str. 285) uvádí jinou klasifikaci organizačních forem terénní výuky. Zmíněná klasifikace vychází z prováděné strategie a cílů konkrétní formy. Rozlišuje: A. Tradiční terénní exkurzi, během které žáci hledají vzájemné vztahy mezi krajinnými složkami fyzickými a socioekonomickými. Důraz je kladen na uvědomění si významu krajiny a snahy o ni pečovat. B. Terénní výzkum založený na testování hypotéz, během kterého je aplikována geografická teorie nebo obecně platný model do reálné situace v přírodě. C. Smyslová terénní výuka je zaměřena na rozvoj citlivosti a vnímavosti k životnímu prostředí. Smyslové vnímání je postaveno na roveň intelektuální činnosti. D. Geografický dotazník učí žáky klást si geografické dotazy, shromažďovat a třídit informace a interpretovat jejich zjištění. E. Badatelská terénní výuka vede žáky k aplikaci jejich vlastních metod výzkumu. Podporuje motivaci žáků a jejich sebevědomí při práci. 5.6 Cíle terénní výuky Cíle terénní výuky v prvé řadě musí vycházet z obecných cílů vyučování zeměpisu. Mezi nejdůležitější cíle patří výchova ke správnému chápání světa, přírody a společnosti, která zahrnuje pochopení zákonitostí vývoje přírody a společnosti v konkrétním čase a prostoru, pochopení vztahů a vazeb v přírodě a společnosti. Rozumová výchova má za úkol objasnit principy geografické analýza a syntézy, generalizace, studia malých a velkých oblastí. Má pomoct v rozvoji geografického a logického myšlení žáka. Mravní výchova utváří morální a volní vlastnosti a postoje žáků při výuce zeměpisu a spolu s výchovou k vlastenectví, k humanismu a k mezinárodní spolupráci přibližuje žákům své okolí, vlast a spolupráci v ostatních zemích světa. Pracovní výchova vede žáky k užívání a ovládání map, buzoly, GPS přístrojů atd. Výchova citová a estetická vede k pozorování přírody a tvořivé práce lidí. Jako zvláštní cíl zeměpisného vyučování je považována výchova k péči o životní prostředí, přičemž v tomto případě se jedná o komplexní využití otázky interakce přírody a společnosti. Zeměpis učí žáky především správně chápat okolní svět a dobře se v něm orientovat. (Šupka, Hofmann, Rux, 1993) Na tyto obecné cíle pak navazují dílčí cíle terénní výuky. Podle Řezníčkové a kol. (2008) mezi tyto cíle patří zejména:

13



Procvičování geografických dovedností spojených se sbíráním, tříděním a využitím informací.



Získávání zážitků a zkušeností z reálného výzkumu a získávání základních návyků nezbytných pro samostatnou práci, řešení problémů a organizaci vlastního výzkumného šetření.



Aplikování osvojených vědomostí z teoretického vyučování při řešení praktických úkolů.

V podrobnějším rozpracování cílů terénní výuky jde tedy o to, že by se žáci měli naučit: Klást si geografické otázky (např. Proč se daná krajina mění? Jaký to má vliv na životní prostředí?). Navrhnout správné řešení problému (kde a jak získat data a informace vedoucí k potvrzení hypotézy). Umět zpracovat získaná data a informace pomocí tabulek, grafů, diagramů, kruhových výsečí. Vytvořit plnohodnotný závěr – umět číst informace a data z grafů, tabulek. Zhodnotit, jaký má přístup okolního světa vliv na současnou problematiku. Podle Lamberta (2010, str. 281) je hlavní cíl terénního vyučování přímé zapojení žáků do vyučování a tím i zvýšená motivace k učení. Jejím cílem ovšem není, aby terénní výuka učila děti novým poznatkům. Měla by pouze prohloubit znalosti a umožnit lepší porozumění jevům a dějům, které se odehrávají okolo nás.

5.7 Přínos a možná negativa Terénní výuka v sobě zahrnuje všechny požadavky na výuku ve třídě a navíc obsahuje mnoho dalších specifik, která je třeba při výuce v terénu splnit. Mnohem více je terénní výuka náročná na časovou přípravu zejména ze strany učitele, ale pokud je jí věnována patřičná pozornost a je náležitě propracovaná, přináší s sebou řadu výhod oproti vyučování ve třídě. Podle Záleského (2009) patří mezi základní pozitiva terénní výuky efektivní způsob učení, přičemž si žák informace zapamatuje lépe, když při jejich ukládání do paměti vykonává aktivitu. Informaci si lépe zapamatuje, pokud je aktivita vyšší. Takto nabyté informace a poznatky se dětem lépe pamatují, než ty které získaly při poslechu od učitele nebo při přečtení. 14

Výuka v terénu slouží také k pozorování geografických jevů, které si žáci často nepřesně představují. Rozvoj geografických dovedností je další důležitý přínos terénní výuky. Během terénní práce se aplikují praktické dovednosti, vytváří se jednoduché mapky, náčrty krajiny, hodnocení přírodních jevů a jejich vlivů na člověka. Během výuky v terénu žáci získávají a prohlubují klíčové kompetence jako například práce ve skupině, schopnost pojmenovat a řešit konkrétní problém, organizovat práci, efektivně mezi sebou komunikovat. Práce v přírodním prostředí umožňuje propojit několik vyučovacích oblastí a žáci se tak učí nahlížet na daný problém z více hledisek, celistvě. Aplikace a využití teoretických znalostí z vyučovacích hodin v terénu ukazuje dětem smysluplnost školního vzdělávání a probouzí v nich dostatečnou motivaci a chuť se vzdělávat. Pro přehlednost se výhody terénního vyučování dají shrnout do několika bodů: Spolupráce mezi žáky, uplatnění samostatného myšlení žáků a zodpovědnost za vykonanou práci. Výchovný charakter a prohloubení vztahu k okolnímu prostředí. Aplikace technických pomůcek (mapy, buzoly, GPS) v terénu, jejich vyzkoušení při řešení konkrétních úkolů a zdokonalení praktických dovedností. Názornost jevů, sledování přírodních a společenských procesů v praxi umožňující propojení teoretických poznatků a praxi. Propojení mezipředmětových vztahů a vazeb. Aktivní poznávání problémů v místě bydliště a tím se formulují občanské postoje a vztah k životnímu prostředí. Mezi nevýhody a možná negativa vyučování mimo prostor třídy a školy řadí Záleský (2009) zejména tři faktory. Prvním je otázka bezpečnosti, která musí být při výuce mimo školu zajištěna a učitel tím na sebe bere vysoké riziko. Osobně je zodpovědný za zajištěný bezpečných podmínek dětí při práci, což je mnohem komplikovanější než při výuce ve třídě. Vedle toho je tato forma výuky velmi náročná na čas. Zvláště příprava ze strany učitele, který musí dobře znát terén a předem mít připravené úkoly, popřípadě pracovní listy a pomůcky pro práci. Vedle náročné přípravy je také důležité, že takto organizovaná výuka zabere často několik hodin, celý den nebo dokonce několik dní. K tomu je třeba dobrá komunikace s ostatními kolegy, kteří jsou ochotni tuto formu výuky podpořit nebo se do ní zapojit se svým předmětem. Někteří učitelé se terénní výuce brání, přesto že je koncipovaná jako součást RVP ZV z důvodu nedostatku zkušeností. Jelikož se terénní výuka odehrává v terénu, předpokládá přemísťování v terénu, které je mnohdy spojeno s finančními náklady, což je možné brát jako negativní aspekt, ale ne vždy je nutné přepravovat se na dlouhé vzdálenosti. Často stačí pohyb 15

v okolí školy nebo v prostředí obce, tudíž není nutný přesun dopravními prostředky, který je spojen s finančními platbami. Obecně největší problém terénní práce je nestabilita počasí, která může narušit či výrazně zkomplikovat předem připravenou promyšlenou práci učitele. Často je právě počasí tím aspektem, které odrazuje pedagogické pracovníky k práci venku mimo třídu. Vedle počasí jsou to často sami žáci, kteří narušují průběh terénní práce svou nepozorností a nekázní. Pokud se učitel a spolu s ním i vedení školy přes možná negativa dokáže přenést, zjistí, že přínos této formy výuky je mnohem větší než teoretické vyučování a má motivující účinky pro další práci ve školním vyučování.

5.8 Zajištění bezpečnosti při terénním vyučování Při uskutečňování výuky v terénu na sebe bere učitel velkou zodpovědnost a bezpečnostní rizika této formy vyučování jsou mnohem větší než při klasickém vyučování v prostředí třídy. Je to jeden z důvodů, proč se učitelé mnohdy brání provádět vyučování mimo školu. Je to pochopitelné vzhledem k zvýšenému riziku úrazů a dalších nepředvídatelných situací, nicméně je to požadavek na vzdělání uvedený v RVP ZV, a proto je třeba, aby byl do výuky zeměpisu na školách také zaváděn. Velká odpovědnost neleží pouze na učiteli, ale také od žáků vyžaduje tato forma vyučování jistou morální a společenskou vyspělost. Předpokládá se, že žák bude plně respektovat pokynů učitele a nebude nevhodných chováním a jednáním narušovat průběh vyučování. Hofmann a kol. (2009) poukazuje na nezbytnost dodržování přísných bezpečnostních kritérií, která jsou stanovena ve vnitřních předpisech školy. Tímto vnitřním předpisem mohou být nejrůznější směrnice nebo pokyny ředitele školy k realizaci výuky v terénu nebo ve škole v přírodě. Problematika bezpečnosti při terénní výuce musí být tedy zakotvena v předpisech školy a kromě toho zmiňuje Best (2011, st. 60-61) následující opatření při realizaci výuky v krajině. Jako první nezbytný krok k zajištění bezpečnosti žáků je povinnost učitele informovat své žáky o bezpečnosti práce a ochraně zdraví a pravidlech terénní výuky. Terén musí být zvolen tak, aby pohyb dětí v něm byl maximálně bezpečný a nehrozil vznik rizika z nedbalosti. Učitel by měl být velmi obezřetný, do jakého terénu žáky vysílá, jelikož nestabilní svahy, vysoké polohy, blízkost vody, to vše jsou lokality, které by neměl učitel do své lokality pro výuku zařazovat. Předejde tak riziku úrazu, pádu či dalších nebezpečí. Při pohybu venku 16

musí žáci použít bezpečnostní pomůcky, jako jsou reflexní pásky nebo celé vesty, přilby, záchranné vesty či ochranné brýle. Pro lepší motivaci žáků k dodržování bezpečnostních pravidel mohou sami žáci zapracovat na pravidlech terénní výuky, která spolu s učitelem před terénním vyučováním vypracují a při práci v terénu si je budou ve vhodných situacích opakovat. Cílem ovšem není žáky nenechat nic dělat nebo jim zabránit ve volném pohybu. Musí na sebe převzít jistou míru odpovědnosti za svůj pohyb v přírodě. Když budou mít od učitele jistou míru svobody a volnosti pohybu, o to víc budou na svou bezpečnost dávat pozor, jelikož běžně se pohybují sami po venku, okolo rybníka nebo v blízkosti svahů či vozovky. Na základě vlastních zkušeností s organizací mimotřídní výuky jako je třeba právě terénní výuka, historické exkurze nebo zahraniční výjezdy se mi osvědčily následující dokumenty: Poučení o bezpečnosti a ochraně zdraví, které probereme společně se žáky ve škole, a po poučení se žáci podepíší do tabulky, přičemž svým podpisem stvrzují, že byli náležitě poučení o průběhu terénní výuky. Tento dokument před odchodem na terénní výuku odevzdáme do ředitelny spolu se seznamem žáků, kteří se tento den účastní terénní výuky. Poté připomeneme základní pravidla uvedená ve školním řádu a připomeneme sankce, které hrozí za jeho porušování. O poučení žáků se provede také zápis do třídní knihy. Od žáků podepsané poučení o bezpečnosti přikládám k žádosti řediteli o povolení uskutečnit terénní výuku. Dále vyžaduji, aby i rodiče obdrželi informace o konání terénní výuky a to nejprve prostřednictvím krátké zprávy v žákovské knížce, poté posílám rodičům návratku, kde je ještě jednou uvedeno poučení o bezpečnosti a ochraně zdraví žáka, které podepíší žák se svým zákonným zástupcem. Protože jsou ve třídě žáci, kteří velmi citlivě reagují na alergeny, je v návratce pro rodiče dodatek o alergiích a případném podání léků.

17

POUČENÍ O BEZPEČNOSTI A OCHRANĚ ZDRAVÍ:               

Žák dbá po celou dobu terénní výuky pokynů učitele Při pohybu mimo budovu školy se drží skupiny a nevzdaluje se od kolektivu Při pohybu přes silniční komunikaci využije přechod a vyčká pokynu učitele Pohybuje se na chodníku a nevstupuje do silnice Během terénní výuky je zakázáno konzumovat alkoholické nápoje, jiné návykové látky nebo kouřit cigarety či jinou nebezpečnou látku Při pohybu v lese se žák drží na dohled učitele, chová se tak, aby v lese nehlučel Při cestě autobusem se chová zdvořile, zdraví a nechá sednout starší osoby Po celou dobu terénní exkurze dodržuje žák zásady slušného chování a jedná tak, aby neohrozil zdraví svoje, svých spolužáků, učitele nebo dalších osob Žák nenarušuje průběh terénní exkurze prostřednictvím vykřikování, nevhodného chování nebo jednání Je povinností žáka mít u sebe kartičku zdravotní pojišťovny pro případ úrazu nebo jiného ohrožení zdraví Jakékoliv zranění nebo úraz hlásí okamžitě učiteli, nezamlčuje důležité skutečnosti ohledně zdraví Žák informuje učitele o hrozbě alergie, která během terénní výuky může nastat Žák na terénní výuky nenosí nebezpečné předměty, návykové a nebezpečné látky, zbraně, výbušniny a zápalné látky Žák má povinnost pracovat na zadaných úkolech, tak aby mohl být učitelem ohodnocen Žák si je vědom, že po celou dobu terénní výuky platí školní řád ZŠ

Školní rok: Třída: Akce: Datum uskutečnění akce: Potvrzuji, že jsem byl poučen o bezpečnosti a ochraně zdraví během terénní výuky na radar Skalky. Dále potvrzuji, že jsem seznámen se školním řádem a se sankcemi za jeho porušení. Jméno

Příjmení

Podpis

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. Poučení provedla: Mgr. Bc. Pavla Musilová

Dne: ……………………ve Žďárné.

18

NÁVRATKA PRO RODIČE Dne: ………………… v ZŠ Žďárná Poučení provedla: Mgr. Bc. Pavla Musilová

Poučení o bezpečnosti a ochraně zdraví žáků při terénní výuce:               

Žák dbá po celou dobu terénní výuky pokynů učitele Při pohybu mimo budovu školy se drží skupiny a nevzdaluje se od kolektivu Při pohybu přes silniční komunikaci využije přechod a vyčká pokynu učitele Pohybuje se na chodníku a nevstupuje do silnice Během terénní výuky je zakázáno konzumovat alkoholické nápoje, jiné návykové látky nebo kouřit cigarety či jinou nebezpečnou látku Při pohybu v lese se žák drží na dohled učitele, chová se tak, aby v lese nehlučel Při cestě autobusem se chová zdvořile, zdraví a nechá sednout starší osoby Po celou dobu terénní exkurze dodržuje žák zásady slušného chování a jedná tak, aby neohrozil zdraví svoje, svých spolužáků, učitele nebo dalších osob Žák nenarušuje průběh terénní exkurze prostřednictvím vykřikování, nevhodného chování nebo jednání Je povinností žáka mít u sebe kartičku zdravotní pojišťovny pro případ úrazu nebo jiného ohrožení zdraví Jakékoliv zranění nebo úraz hlásí okamžitě učiteli, nezamlčuje důležité skutečnosti ohledně zdraví Žák informuje učitele o hrozbě alergie, která během terénní výuky může nastat Žák na terénní výuky nenosí nebezpečné předměty, návykové a nebezpečné látky, zbraně, výbušniny a zápalné látky Žák má povinnost pracovat na zadaných úkolech, tak aby mohl být učitelem ohodnocen Žák si je vědom, že po celou dobu terénní výuky platí školní řád ZŠ

Jméno a příjmení

Podpis žáka

Souhlasím s tím, aby se můj syn /moje dcera ………………………………..zúčastnil/a terénní výuky na radiolokační stanici Skalky v termínu ………………………………. Také potvrzuji, že můj syn/dcera je zdravotně způsobilý/á ke zvládnutí výuky v terénu. Pro případ alergické reakce na…………………………..souhlasím s tím, aby si můj syn/dcera vzala lék………………………………… Podpis zákonného zástupce………………………………… 19

Datum:

5.9 Příprava a organizace Při přípravě a organizaci vyučování mimo třídu je třeba si nejprve uvědomit, s jakým ročníkem se bude výuka organizovat, což vychází z ŠVP konkrétní školy, podle toho do jakého ročníku si terénní cvičení škola zařadila. Jako další důležitý bod je stanovení vhodného tématu, aby jeho náplň odpovídala tematickému celku probíranému v daném ročníku. Zde musí mít učitel hned od začátku jasno jakých cílů a výstupů chce dosáhnout a za jakým účel bude realizováno právě toto terénní cvičení. Po stanovení tématu, zvolí učitel vhodné místo realizace a podle těchto kritérií začne zpracovávat konkrétní náplň terénní ho cvičení spolu se zadanými úkoly pro žáky. Volba místa musí splňovat řadu kritérií. Jedná se o bezpečné místo a dobře dostupné. Zvolené místo by měl učitel předem projít, kriticky zhodnotit vhodnost terénu a zvážit, jaké úkoly mohou žáci v daném prostředí realizovat. Při pochůzce po vytipovaném území získá učitel také představu o čase, který zabere konkrétní práce v terénu. Při tvorbě zadání či pracovního listu musí mít pedagog na paměti, jako formou budou žáci pracovat. Jako ideální se jeví práce skupinová, kdy žáci pracují v týmu a mají možnost rozvíjet komunikační dovednosti a učit se práci v kolektivu, kooperovat a rozdělit si práci mezi sebe. Důležitou součástí práce v terénu jsou pomůcky, bez kterých by práci v terénu nebylo možné realizovat. Mezi základní pomůcky terénní cvičení patří buzola či kompas, turistická mapa zkoumané oblasti, fotoaparát, psací a kreslící potřeby, papír, GPS, tematické mapy zkoumané oblasti. Po ukončení akce, je vhodné provést celkové zhodnocení a zkontrolovat, zda byly naplněny stanovené cíle, což je možné provést rovnou v terénu nebo v další vyučovací hodině ve třídě, kde by i žáci měli provést vlastní hodnocení terénní práce a prezentovat své výsledky. O organizaci mimotřídní, respektive mimoškolní výuky by mělo být informované vedení školy, tedy buď zástupce ředitele, nebo sám ředitel. Nejvhodnější je sepsat žádost, ve které žádáte o svolení s realizací terénní výuky, která je součástí kurikulárních dokumentů školy. Vzorovou žádost, kterou využívám ve své pedagogické praxi, uvádím níže:

20

Žádost o souhlas s konáním terénní výuky Vážený pane řediteli, vzhledem k tomu, že ŠVP ZŠ Žďárná stanovuje pro 8. ročník předmětu zeměpis jako jedno z vyučovacích témat terénní výuku, žádám Vás tímto dopisem o povolení uskutečnit terénní výuku v lokalitě Žďárná – radiolokační stanice Skalky v termínu………………………….. Terénní výuka je koncipovaná jako celodenní vyučování. Přikládám seznam žáků, kterých se terénní výuka týká: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. Pedagogický doprovod: Musilová Pavla, Hlaváček Bohumil (vyučující zeměpisu) Součástí žádosti je přiložené potvrzení o prokazatelném poučení žáků o bezpečnosti a ochraně zdraví. Předem děkuji za kladné vyřízení žádosti. S pozdravem Musilová Pavla

21

6. Terénní výuka v systému kurikulárních dokumentů Od roku 2004 počítá česká vzdělávací soustava se systémem kurikulárních dokumentů určených pro vzdělávání žáků od 3 do 19 let. Tento kurikulární systém byl vytvořen v souladu s principy kurikulární politiky, které byly formulovány v Národním programu rozvoje vzdělávání v ČR (tzv. Bílé knize) a jsou zakotveny v zákoně č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů. Nová reforma umožnila vytvářet kurikulární dokumenty na dvou úrovních – státní a školní. Státní úroveň představují Národní program vzdělávání a rámcové vzdělávací programy (RVP). Rozdíl je v tom, že Národní program vzdělávání vymezuje počáteční vzdělávání jako celek a Rámcové vzdělávací programy vymezují závazné rámce vzdělávání pro jeho jednotlivé etapy, tedy předškolní, základní a střední vzdělávání. Úroveň školní je reprezentována školními vzdělávacími programy (ŠVP), podle kterých se realizuje vzdělávání na konkrétních školách. Z uvedeného vyplývá, že školní vzdělávací program si každá škola vytváří sama podle zásad stanovených v příslušném RVP.(RVP, 2013)

Obr. 1

Zdroj: http://www.msmt.cz/file/30526?highlightWords=rvp

Rámcové vzdělávací programy vycházejí z nové strategie vzdělávání, která je zaměřena na zdůraznění klíčových kompetencí, jejich provázanost se vzdělávacím obsahem a uplatnění získaných vědomostí v praktickém životě. Jsou zde formulovány očekávané úrovně vzdělání stanovené pro všechny absolventy jednotlivých etap vzdělávání a rovněž podporují 22

pedagogickou autonomii škol stejně jako profesní odpovědnost učitelů za výsledky vzdělávání. Výhodou RVP je, že se jedná o otevřený dokument, který může být dle měnících se potřeb společnosti a žáků, popřípadě i zkušeností učitelů se ŠVP měněn a inovován.

6.1 Terénní výuka v RVP ZV Terénní výuka je v rámci RVP ZV zařazena do vzdělávací oblasti, která nese název Člověk a příroda. Tato oblast zahrnuje okruh problémů, které jsou spojeny se zkoumáním přírody. Má žákům poskytnout prostředky a metody pro hlubší porozumění přírodním faktům a jejich zákonitostem. V této oblasti je žákům nabízen prostor pro využití současných technologií. V rámci studia této oblasti je žákům ukázáno, jak poznávat přírodu jako systém k jejímu zkoumání mohou využít kritické myšlení a logické uvažování. Vzdělávací obor této oblasti, který nás bude zajímat, se nazývá Zeměpis. Tento obor má přírodovědný, ale i společenskovědní charakter a navazuje na vzdělávací oblast Člověka jeho svět, která přibližuje přírodovědné poznání žákům na 1. stupni základního vzdělávání. Vzdělávací oblast Člověk a příroda si dle RVP ZV klade několik cílů: Vede žáka ke zkoumání přírodních faktů a jejich souvislostí na základě využití různých empirických metod poznávání (pozorování, měření…) a metod racionálního uvažování. Vede žáka k potřebě klást si otázky o průběhu a příčinách různých přírodních procesů a hledat na tyto otázky odpovědi. Vede

žáka

k posuzování

důležitosti,

spolehlivosti

a

správnosti

získaných

přírodovědných dat pro potvrzení nebo vyvrácení vyslovovaných hypotéz či závěrů. Vede žáka k porozumění souvislostem mezi činnostmi lidí a stavem přírodního prostředí. Vede žáka k zapojování do aktivit směřujících k šetrnému chování k přírodním systémům, ke svému zdraví i zdraví ostatních lidí. Na realizaci vymezených cílů se podílí i vzdělávací obsah oboru zeměpis, jehož součástí je Terénní geografická výuka, praxe a aplikace. Terénní výuka je tedy nedílnou součástí oboru zeměpis a RVP ZV k ní stanoví tři očekávané výstupy:  Žák ovládá základy praktické topografie a orientace v terénu.

23

 Žák aplikuje v terénu praktické postupy při pozorování, zobrazování a hodnocení krajiny.  Žák uplatňuje v praxi zásady bezpečného pohybu a pobytu v krajině, uplatňuje v modelových situacích zásady bezpečného chování a jednání při mimořádných událostech (RVP ZV, 2013) Očekávané výstupy jsou velmi obecné a pro potřebu jejich konkretizace byly ve Standardech geografického vzdělávání uvedeny indikátory, které jednotlivé výstupy zpřesňují. Očekávaný výstup – „Žák ovládá základy praktické topografie a orientace v terénu“ je konkretizován indikátory: 

Žák se orientuje v terénu pomocí orientačních objektů (body, linie, plochy) a map



Žák určí světové strany pomocí přístrojů



Žák použije prakticky mapu a přístroje pro plánování tras a pohybu v terénu

Očekávaný výstup – „Žák aplikuje v terénu praktické postupy při pozorování, zobrazování a hodnocení krajiny“ je konkretizován indikátory: 

Žák rozpozná objekty ve sledované krajině



Žák zobrazí pozorované objekty do jednoduchého náčrtu



Žák určí změny v pozorované krajině na základě porovnání historických a současných zdrojů informací



Žák umisťuje objekty v krajině do předem daných kategorií (poloha, vzhled, znaky, funkce)

Očekávaný výstup – „Žák uplatňuje v praxi zásady bezpečného pohybu a pobytu v krajině, uplatňuje v modelových situacích zásady bezpečného chování a jednání při mimořádných událostech“ je konkretizován indikátory: 

Žák respektuje zásady bezpečného pohybu a pobytu v krajině



Žák vysvětlí význam záchranného systému za mimořádných situací



Žák popíše vhodné chování v různých modelových situacích za mimořádných událostí (http://clanky.rvp.cz/wp-content/upload/prilohy/17383/zemepis_geografie.pdf (cit. 4. 7. 2015)

24

Indikátory určují minimální úroveň zvládnutí očekávaných výstupů, kterou musí zvládnout všichni žáci. Představují tedy minimální úroveň vzdělání, se kterou žáci devátého ročníku opouštějí základní stupeň vzdělání. Tyto indikátory by se měly promítnout do ŠVP nebo minimálně musí obsahově korespondovat s výstupy daného ŠVP. Standardy dále nabízejí možnost využití konkrétních ilustrativních úloh, které vedou ke splnění indikátorů daného očekávaného výstupu. Indikátory přesněji ukazují kam výuku zeměpisu směřovat, což slouží zejména učitelům. Jasná nevýhoda indikátorů je fakt, že ukazují minimální úroveň vzdělání na konci 9. ročníku a nejsou funkčně nastaveny pro všechny stupně českého školství, tedy 1. a 2. stupeň ZŠ. Na očekávané výstupy RVP ZV je samozřejmě navázáno učivo: 

cvičení a pozorování v terénu místní krajiny, geografické exkurze – orientační body, jevy, pomůcky a přístroje; stanoviště, určování hlavních a vedlejších světových stran, pohyb podle mapy a azimutu, odhad vzdáleností a výšek objektů v terénu; jednoduché panoramatické náčrtky krajiny, situační plány, schematické náčrtky pochodové osy, hodnocení přírodních jevů a ukazatelů



ochrana člověka při ohrožení zdraví a života – živelní pohromy; opatření, chování a jednání při nebezpečí živelních pohrom v modelových situacích (RVP ZV, 2013) Obsahově je učivo pojící se k tematickému celku terénní výuky velmi bohaté, mnohdy

jsou to oblasti, které se dají realizovat bez množství pomůcek a ani časově nejsou nikterak náročné. Pro žáky je jakákoli výuka mimo třídu nebo učebnu atraktivní už jen tím, že změní prostředí a očekávají, že se bude dít něco netradičního, něco více akčního. Hlavní výhoda je, že žáci okamžitě vidí praktické využití poznatků, které se naučili ve třídě. „Ve vzdělávacím obsahu RVP ZV je učivo chápáno jako prostředek k osvojení činnostně zaměřených očekávaných výstupů, které se postupně propojují a vytvářejí předpoklady k účinnému a komplexnímu využívání získaných schopností a dovedností na úrovni klíčových kompetencí.“(RVP ZV, 2013) 6.2 Rozvoj klíčových kompetencí při terénní výuce „Klíčové kompetence představují souhrn vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot důležitých pro osobní rozvoj a uplatnění každého člena společnosti.“ (RVP ZV, 2013) Obecným smyslem a cílem vzdělávání je vybavit žáky sumou klíčových kompetencí na úrovni, která je pro ně dosažitelná, a připravit je tak na další vzdělávání a uplatnění ve společnosti. 25

Úroveň klíčových kompetencí, které žáci dosáhnou na konci základního vzdělávání, není možné považovat za ukončenou, ale získané klíčové kompetence tvoří základ žáka pro celoživotní učení, vstup do života a do pracovního procesu. Klíčové kompetence se vzájemně propojují. V rámci procesu základního vzdělávání jsou za klíčové kompetence hodnoceny následující: kompetence k učení; kompetence k řešení problémů; kompetence komunikativní; kompetence sociální a personální; kompetence občanské; kompetence pracovní. Cílem výše zmíněných kompetencí je vést žáky k tomu, aby se naučili myslet a k tomu, aby dokázali naučené školní poznatky využít v praktickém životě. Ve vzdělávacím oboru zeměpisu je tedy terénní výuka jedna z možností, jak tohoto cíle dosáhnout, protože to, co se děti ve školních lavicích naučily, mají možnost vzápětí aplikovat do praxe a je jim ukázáno, k čemu poznatky využijí a že mají své uplatnění. V průběhu terénní výuky jsou u žáků rozvíjeny následující kompetence stanovené v RVP ZV:  K učení – žák vyhledává a třídí informace a efektivně je využívá v praktickém životě. Pracuje se znaky a symboly, které propojuje do širších celků a vytváří komplexnější pohled na přírodní, společenské a kulturní jevy. Samostatně pozoruje a experimentuje a výsledky porovnává, kriticky posuzuje a vyvozuje z nich závěry, které může využít v budoucnu.  K řešení problémů – při terénní výuce může žák volit vhodné způsoby řešení. K řešení používá logické, matematické a empirické postupy. Má možnost prakticky ověřit správnost řešení, a pokud se dané řešení osvědčí, může být použito k řešení dalších problémových situací.  Komunikativní – žák může obhajovat svůj názor a vhodně argumentovat. Při terénní výuce rozumí typům textů a obrazovým materiálům a také využívá informační a komunikační prostředky a technologie pro komunikaci s okolím.  Sociální a personální – žák se v terénu účastní výuky ve skupinkách a pozitivně ovlivňuje kvalitu společenské práce. Ovlivňuje vytváření příjemné atmosféry v týmu a přispívá k upevňování dobrých mezilidských vztahů.  Občanské – podle dané situace je žák schopen poskytnout účinnou pomoc a chová se zodpovědně v krizových situacích a situacích ohrožujících život a zdraví. Žák si je vědom ekologické souvislosti a environmentálních problémů, respektuje požadavky na kvalitní životní prostředí a rozhoduje se v zájmu ochrany trvale udržitelného rozvoje společnosti. 26

 Pracovní – žák se přizpůsobuje změněným pracovním podmínkám, využívá znalosti a zkušenosti získané v jednotlivých vzdělávacích oblastech.

6.3 Průřezová témata a terénní výuka Průřezová témata jsou nedílnou součástí Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání a mají představovat okruh aktuálních problémů současného světa. Reprezentují formativní prvek základního vzdělávání a vytvářejí příležitosti pro individuální uplatnění žáků a pro jejich vzájemnou spolupráci. Umožňují rozvíjet osobnost žáka a to zejména v oblasti jeho postojů a hodnot. „Podmínkou účinnosti průřezových témat je jejich propojenost se vzdělávacím obsahem konkrétních vyučovacích předmětů a s obsahem dalších činností žáků realizovaných ve škole i mimo školu.“(RVP ZV, 2013) Do vzdělávání na základních školách jsou podle RVP ZV zařazena tato průřezová témata: 

Osobnostní a sociální výchova



Výchova demokratického občana



Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech



Multikulturní výchova



Environmentální výchova



Mediální výchova Během terénní výuky je tradičně nejvíce rozvíjena oblast environmentální výchovy, kdy

v oblasti vědomostí, dovedností a schopností průřezové téma: 

„rozvíjí porozumění souvislostem v biosféře, vztahům člověka a prostředí a důsledkům lidských činností na prostředí



vede k uvědomování si podmínek života a možností jejich ohrožování



přispívá k poznávání a chápání souvislostí mezi vývojem lidské populace a vztahy k prostředí v různých oblastech světa



umožňuje pochopení souvislostí mezi lokálními a globálními problémy a vlastní odpovědností ve vztazích k prostředí



poskytuje znalosti, dovednosti a pěstuje návyky nezbytné pro každodenní žádoucí jednání občana vůči prostředí 27



ukazuje modelové příklady jednání z hledisek životního prostředí a udržitelného rozvoje žádoucích i nežádoucích



napomáhá rozvíjení spolupráce v péči o životní prostředí na místní, regionální, evropské i mezinárodní úrovni



seznamuje s principy udržitelnosti rozvoje společnosti.



učí hodnotit objektivnost a závažnost informací týkajících se ekologických problémů



učí komunikovat o problémech životního prostředí, vyjadřovat, racionálně obhajovat a zdůvodňovat své názory a stanoviska

V oblasti postojů a hodnot průřezové téma: 

přispívá k vnímání života jako nejvyšší hodnoty



vede k odpovědnosti ve vztahu k biosféře, k ochraně přírody a přírodních zdrojů



vede k pochopení významu a nezbytnosti udržitelného rozvoje jako pozitivní perspektivy dalšího vývoje lidské společnosti



podněcuje aktivitu, tvořivost, toleranci, vstřícnost a ohleduplnost ve vztahu k prostředí



přispívá k utváření zdravého životního stylu a k vnímání estetických hodnot prostředí



vede k angažovanosti v řešení problémů spojených s ochranou životního prostředí



vede k vnímavému a citlivému přístupu k přírodě a přírodnímu a kulturnímu dědictví“(RVP ZV, 2013) Environmentální výchova je rozčleněna do okruhů, které umožňují pochopení

problematiky vztahů člověka k životnímu prostředí, k uvědomění si základních podmínek života a odpovědnosti současné generace za život v budoucnosti. Konkrétní obsah tematických okruhů environmentální výchovy je možné nalézt v RVP ZV. Nejen environmentální výchova, ale i osobnostní a sociální výchova stejně jako mediální výchova jsou podstatnou součástí terénní výuky, a to z toho důvodu, že žáci se při terénních akcích učí spolupracovat a pracovat v týmech, rozvíjet komunikaci. Nechybí ani práce s informačními technologiemi a vyhodnocování jejich dat.

6.4 Návrhy terénní výuky v jednotlivých ročnících ZŠ Žďárná podle stavu ŠVP Na základě analýzy ŠVP ZŠ Žďárná, jsem navrhla další příklady, kde je možné uskutečnit terénní výuku s rámci výuky zeměpisu s tím, že jsme se zaměřila opět i na mezipředmětové vztahy. 28

Třída

Tematický celek

Učivo

Návrh výuky mimo třídu

Mezipředmětové vztahy

6.

Vesmír

Slunce, Měsíc, sluneční soustava, hvězdy,

Planetárium Brno

Fyzika

Hvězdárna Boskovice 6.

Glóbus a mapy

Glóbus, mapa a jejich druhy, měřítko mapy, legenda mapy, obsah mapy, použití mapy, orientace

Kartografické centrum Velké Opatovice

Matematika

Terénní výuka v okolí školy – práce s mapou v terénu, orientace mapy, použití buzoly, měření vzdáleností

6.

Místní krajina

Náčrty krajiny a popis jevů v krajině

Terénní výuka – tvorba náčrtů krajiny, postup práce s krajinnými jevy

6.

Atmosféra

Počasí

Meteorologický pozemek

6.

Hydrosféra

Povrchová a podzemní voda

Rudické propadání -Mlýn

8.

ČR-přírodní poměry

Povrch

Vycházka po obci (práce s GPS, zaměření výškopisu určitých míst v obci, zhodnocení terénu, na kterém se obec nachází a porovnání s okolními obcemi.

8.

ČR-přírodní poměry

Vodstvo

Terénní výuka – Vrch Klepý a pohraniční pevnosti v okolí Králík

Dějepis

Dějepis

Ochrana vody – exkurze v čističce odpadních vod Boskovice Ponorná říčka Punkva + punkevní jeskyně

Přírodopis

Exkurze pod Boskovickou přehradu

Přírodopis

Rybník Suchý a jeho ekosystém

Přírodopis

8.

ČR-přírodní poměry

Podnebí

Terénní výuka na radiolokační stanici Skalky

Fyzika

8.

ČR-přírodní poměry

Půdy

Terénní výuka – tematické mapy a průzkum obce, lokalizace půdního pokryvu v obci, zkoumání půdních horizontů a různých místech obce, záznam rostlinných druhů, které se v lokalitě vyskytují

Přírodopis

8.

ČR - přírodní poměry

Ochrana přírody

CHKO Moravský kras – obrázková legenda, jak se chovat v CHKO

Přírodopis

Dům Přírody v Moravském krasu

Přírodopis

Pavlovské mokřady – přírodní rezervace

Přírodopis

Národní park Pálava nebo Podyjí

Přírodopis

29

8.

ČR - Obyvatelstvo

Vývoj počtu obyvatel, věkové složení, pohlaví, náboženské vyznání

Obecní úřad ve Žďárné – beseda s matrikářkou

Občanská výchova

8.

ČR - Sídla

Vývoj sídel, město, vesnice

Obecní úřad – beseda se starostou obce, možný růst obce

Občanská výchova

8.

ČR - průmysl

Elektrická energie a její výroba Spotřební průmysl

Keltské oppidum v Malém Hradisku

Dějepis

Větrné elektrárny – Protivanov

Fyzika

Exkurze do průmyslových podniků v okolí (JVP, RIHO, VPO…)

Občanská výchova

Písečný lom v Rudici Těžební průmysl 8.

ČR - zemědělství

Rostlinná a živočišná výroba

Exkurze do kravína – Ludíkov Rozhovory s místními zemědělci

8.

ČR - doprava

Silniční doprava

Zmapování silniční sítě v obci a okolí, zhodnocení stavu komunikací, vymezení nejrizikovějších úseků, návrh bezpečnostních opatření např. rozšíření chodníků, přechody.

Občanská výchova

8.

ČR -rekreace

Cestovní ruch a jeho význam pro regionální rozvoj

Návštěva rekreačního centra Suchý nebo Baldovec

8.

ČR - Místní region

Okres Blansko

Historický vývoj regionu – exkurze po Boskovicích -Židovské město, zámek, hrad

Dějepis

Melkovská alej – regionální památka

Přírodopis

Geocatching Žďárná – Suchý Po stopách partyzánů ve Žďárné a lokalizace hrobů z válečných období 9.

Náboženství světa

Židovství a křesťanství

Návštěva náboženských památek v Boskovicích – kostel sv. Jakuba, evangelický kostel, synagoga

9.

Sídla

Místní obec

Navrhnou podle mapy čí územního plánu, kam je možné, aby se obec dále rozrůstala. Kde je možné budovat další stavební parcely.

9.

Hospodářství světa

Lesní hospodářství

Lesní podnik MP lesy Benešov

Dějepis Dějepis, občanská výchova

Přírodopis

Vzhledem k tomu, že je v sedmé třídě naplánovaná výuka Evropy, Asie a Ameriky, tak se nevyužije v tomto ročníku žádná terénní výuka. Žáci jsou tím ošizeni o možnost realizace 30

terénní výuky ve vyučovacím předmětu zeměpis. Velké množství terénní a mimotřídní výuky se naskýtá v osmém ročníku, kde je jako vyučovací látka naplánovaná Česká republika, na kterou je vyhrazen celý školní rok, tudíž zde je čas na to, aby byla efektivně zapojena i terénní výuka exkurze, praktická cvičení na školním pozemku a další. V současnosti se navržené ŠVP a jeho uspřádání jeví jako klasické pro většinu škol. Vzhledem ke zkušenostem žáků v 6. třídě, kdy přicházejí na druhý stupeň a mají mlhavou představu o okolním světě, by bylo na zvážení, zda není vhodné začít vyučovat v šesté třídě něčím, co je dětem blízké a známé, tedy místní krajinou a postupně přejít na Českou republiku už v šestém ročníku. Vždyť už z tezí Komenského vychází známá poučka, že učitel má sdělovat učivo v pořadí od blízkého ke vzdálenému, od konkrétního k abstraktnímu. Zvážila bych pro příští úpravu ŠVP nové uspořádání učiva: 6. třída

7. třída

8. třída

9. třída

(2 hodiny týdně)

(2 hodiny týdně)

(2 hodiny týdně)

(1 hodina týdně)

Glóbus a mapy

Litosféra

Afrika

Lidé a hospodářství světa

Místní region

Atmosféra

Austrálie

Česká republika

Hydrosféra

Antarktida

Pedosféra

Asie

Biosféra

Amerika

Evropa

Vesmír

S takto rozvrženým učivem je mimotřídní výuka zařazena do každého ročníku. Každá třída tak má možnost být zapojena do mimotřídní výuky během výuky zeměpisu po celé čtyři roky na druhém stupni základní školy.

31

7. Praktická část – Terénní výuka Následující blok terénní výuky bude zaměřen na osmý ročník ZŠ Žďárná, kam je podle ŠVP zařazen tematický celek Terénní geografická výuka, praxe a aplikace. Návrh terénního cvičení bude zaměřen na místní region tak, aby měl pro žáky co největší přínos, aby mohli lépe poznávat okolí, ve kterém vyrůstají, a aby si uvědomili, jak mohou vědomosti nabyté při vyučování uplatnit v praxi. Uvedený soubor pro výuku v terénu mohou využít i okolní školy, buď jako celek nebo jejich jednotlivé části. Podnebí a počasí ČR- exkurze radiolokační stanice Skalky Pro realizaci tohoto bloku terénní výuky je potřeba mít splněnou teoretickou přípravu ve třídě. A) Teoretická příprava – časová dotace 3 vyučovací hodiny 1. Vyučovací hodina: Název aktivity:

Národní geoportál INSPIRE - klimatické oblasti ČR

Učivo:

Podnebí a počasí ČR

Cíle:

8. třída

Cílová skupina: Použité metody a formy: Časová náročnost: Pomůcky:

Aplikovat dosavadní znalosti z klimatologie na oblast ČR Charakterizovat podnebí ČR Zvládnout základní funkce mapového serveru Národní geoportál INSPIRE Vyhledat zadané informace Použít mapu k řešení úkolů

- Výklad učitele, práce s atlasem a učebnicí - Práce s PC a internetem - Samostatní práce 45 minut -

PC+internet Atlas ČR učebnice

Úvodní hodina spočívá v zopakování učiva šestého ročníku, kde je probíráno učivo o atmosféře, podnebí a počasí s tím, že se opakovaná látka aplikuje na území ČR. Žáci si uvědomí faktory, které ovlivňují počasí v ČR v létě a v zimě. Dokážou popsat důsledky vlivu Atlantského oceánu, Středozemního moře a vliv vnitrozemí. Poté se dané učivo vztáhne na místní region. Zde se 32

využije práce s učebnicí (nakladatelství Nová škola) a atlasem, podle kterých žáci vytipují tři klimatické oblasti ČR. Následuje práce na PC – zde je nutné si dopředu zajistit počítačovou učebnu s projektorem a hlavním učitelským PC. Učitel žáky seznámí s Národním geoportálem INSPIRE a ukáže jim, jak vytipovat klimatické oblasti ČR. Úkolem žáků je, aby zaznamenali do mapy dvě vrstvy- topografickou mapu překrytou mapou klimatických oblastí s lokalizací místního regionu Blanenska. Viz obr. 2 Mapa klimatických oblastí – výřez okresu Blansko

chladná oblast

mírně teplá oblast

teplá oblast

Zdroj: Národní geoportál INSPIRE

Podle mapy klimatické oblasti se žáci snaží charakterizovat klimatickou oblast místního regionu. Závěrem vyučovací hodiny se žáci rozdělí do dvou skupin a pokusí se sepsat co nejvíce pojmů souvisejících s tématem Klimatologie s tím, že jsou schopni dané pojmy vysvětlit.

33

2. Vyučovací hodina: Název aktivity:

Meteorologická pozorování

Učivo:

Podnebí a počasí ČR

Cíle:

-

Cílová skupina: Použité metody a formy: Časová náročnost: Pomůcky:

8. třída

Aplikovat dosavadní znalosti z klimatologie na oblast ČR Charakterizovat počasí ČR Vyhledat zadané informace Použít mapu k řešení úkolů Popsat základní meteorologické a klimatologické charakteristiky Popsat složení meteorologického měrného pozemku a meteorologické budky Rozeznávat věrohodné zdroje informací na internetu

- Výklad učitele, prezentace s obrázky měřicích přístrojů - Práce s PC a internetem - Samostatní práce ve dvojici 45 minut -

PC+internet Atlas ČR

Učitel naváže na učivo z předchozí hodiny. Po opakování základních klimatologických pojmů přejde učitel k nové dílčí látce a to jsou meteorologická měření. Nejprve žáky seznámí s aerologickým měřením pomocí radiosond umístěných na balóncích postupujících jednotlivými vrstvami atmosféry až do výšky 30 km. Zdůrazní, že v jednotlivých úrovních atmosféry se zjišťuje vlhkost, teplota a tlak vzduchu, rychlost a směr větru. Viz obr. 3 (Zdroj: http://portal.chmi.cz/files/portal/docs/meteo/oa/sondaz_info.html)

34

Dále žáky seznamuje s radiolokačním měřením, kde se využívá schopnosti atmosférických srážek a oblačnosti odrážet radiové vlny, které jsou pak zaznamenávány pomocí radaru. V ČR existují dvě takové stanice-radiolokační stanice Brdy a Skalky. Viz obr. 4

Zdroj: ČHMÚ. Převzato z http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/pedf/ps14/fyz_geogr/web/pages/01-uvod.html

Posledním druhem měření je družicové měření. Seznámí žáky se základními druhy družic a oběžných drah. Viz obr. 5

Zdroj: http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/pedf/ps14/fyz_geogr/web/pages/01-uvod.html

35

Poté učitel promítne žákům obrázek meteorologického pozemku s měřicími přístroji a zároveň rozdá každému kopii, kterou si žáci vlepí do sešitu. Rozdělí žáky na příslušný počet skupin a každá skupina má za úkol zjistit z internetu informace o přístroji, které pak prezentuje svým spolužákům, kteří si udělají k obrázku k jednotlivým přístrojům popisky. Viz obr. 6

Zdroj: http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/pedf/ps14/fyz_geogr/web/pages/01-uvod.html

Učitel doplní výklad žáků příslušnými obrázky nebo fotografiemi měřicích přístrojů. Na závěr hodiny ještě jednou shrne základní informace a doplní žákům složení meteorologické budky. Upozorní děti na blízkost takových meteorologických měrných pozemků v okolí jejich bydliště.

3. Vyučovací hodina: Název aktivity:

Radiolokační stanice Skalky – zpracování podkladů pro exkurzi

Učivo:

Podnebí a počasí ČR

Cíle:

-

Aplikovat dosavadní znalosti z klimatologie na místní region Lokalizovat radiolokační stanici Skalky na mapě Vyhledat zadané informace o radaru Skalky, Drahanské vrchovině, Pavlovských mokřadech a přírodní rezervaci Skály Použít mapu k řešení úkolů 36

Cílová skupina: Použité metody a formy: Časová náročnost: Pomůcky:

8. třída

Vytvořit pracovní skupiny, dát dohromady pomůcky na exkurzi Rozeznávat věrohodné zdroje informací na internetu

- Výklad učitele - Práce s PC a internetem - Samostatní práce ve skupině 45 minut -

PC+ internet Atlas ČR

Učitel seznámí žáky s chystanou exkurzí na radiolokační stanici Skalky, která bude propojena s terénním cvičením, kde žáci uplatní dosavadní znalosti z kartografie, topografie, klimatologie. Nejprve provede učitel poučení o bezpečnosti během exkurze, seznámí žáky s možnými riziky a důrazně jim vysvětlí, jaké bezpečnostní zásady budou žáci při akci dodržovat. Žáci provedou zápis o exkurzi do žákovské knížky, kde o celé akci a jejím průběhu informují rodiče. Učitel má samozřejmě akci schválenou od vedení školy a předem stanovený termín, ve kterém exkurze proběhne. Poté se sepíše soupis pomůcek a potřeb, kterými musí být žáci vybaveni během exkurze, aby byli schopni plnit řádně zadané úkoly. (viz metodický list pro učitele) A v neposlední řadě učitel rozdělí žáky do skupin, ve kterých budou pracovat během exkurze. Skupinky zvolí o počtu 2-3 žáci podle celkového počtu žáků ve třídě tak, aby byly jejich síly vyrovnané a nebyla výrazně slabší skupinka. V druhé části vyučovací hodiny přikročí k získávání podkladů o radiolokační stanici Skalky. Učitel plánuje, že třída bude mít za úkol během celé fáze exkurze a terénní výuky shromažďovat řešení úkolů, které poté zpracují do terénního deníku. Výsledky jejich skupinkové práce uvedené v terénním deníku, poté v závěrečné fázi přednesou před třídou formou prezentace. Jednotlivé části terénního deníku a nejlépe zpracované úkoly od jednotlivých skupin budou publikovány v tzv. Novinách z terénu. Zjištěné informace žáci musí zpracovat tak, aby byli schopni během exkurze svoje informace sdělit ostatním skupinkám, které budou prezentovat zase svoje informace z prvního úkolu. Zadání prvního úkolu jednotlivým skupinkám: 37

Otázka: Zjistěte informace o technickém a technologickém vybavení 1. skupina

stavby radaru Skalky. Zapište hlavní technické parametry radaru. Zdroj: webové stránky obce Benešov u Boskovic Otázka: Zjistěte aktuality a novinky o dění okolo radaru Skalky. Doplňte o fotografický materiál (použijte fotky z webu nebo autorské

2. skupina

fotografie z exkurze). Zdroj: ČHMÚ Otázka: Zjistěte informace o lokalitě Drahanská vrchovina:

3. skupina

- geologie - klimatické poměry - vodstvo - flóra a fauna - ochrana přírody Zdroj: wikipedie Otázka: Jaké přírodní rezervace se nachází poblíž radiolokační stanice

4. skupina

Skalky? Zjistěte o nich informace a zajímavosti. Zdroj: webová stránka obce Benešov u Boskovic, wikipedie během této přípravné fáze se učitel ujistí, že jsou podklady žáků pro exkurzi kvalitně zpracované a správné. Během hledání odpovědí na otázky učitel prochází počítačovou učebnu a sleduje práci žáků, pomáhá jim vybírat jen ty důležité informace, nabádá je, aby uváděli zdroje, ze kterých čerpali informace. Na závěr učitel rozdá žákům do skupin pomůcky, které si vezmou s sebou na terénní cvičení.

38

B) Realizační fáze – časová dotace - celý den

1

Cílová skupina: 8. třída

Metodický list

Časová dotace: celý den Učivo: Podnebí a počasí ČR Název aktivity: Exkurze – Radiolokační stanice Skalky, Benešov u Boskovic

Použité metody a formy: Terénní vyučování exkurze Práce ve skupině a společné řešení problémů.

Pomůcky:

Pracovní list do skupiny. Psací potřeby, papír, tvrdá podložka s klipem, buzola, mapa cesty od školy k radaru, fotoaparát, mobilní telefon s nainstalovaným GPS programem. Pravítko, provázek. Ručičkové hodinky alespoň jedny do skupiny.

Prostředí výuky:

Venkov – konkrétní vybraná lokalita Žďárná - Benešov u Boskovic (radiolokační stanice Skalky).

Předpokládané

-

Topografie

znalosti:

-

Kartografie

-

Klimatologie

-

Rozvoj spolupráce a komunikace

-

Řešení problémů ve skupině, kooperace a rozdělení činností

-

Uvědomit si význam lokality svého bydliště

-

Ukázat žákům význam geografie-jak je možné ji uplatnit v praxi

-

Zvládnout práci s technikou (GPS, PC, internet)

-

Připravit si mapy pro práci v terénu

-

Zpracovat náčrty daného terénu

-

Ovládá základy praktické topografie a orientace v terénu

-

Aplikuje v terénu praktické postupy při pozorování, zobrazování a

Cíle aktivity:

Očekávané výstupy:

hodnocení krajiny -

Uplatňuje v praxi zásady bezpečného pohybu a pobytu v krajině

-

Používá s porozuměním základní geografickou, topografickou a kartografickou terminologii

39

Zadání úkolů:

1. Vypracovat teoretické podklady ve vyučování. Prezentovat je na příslušném stanovišti během exkurze ostatním spolužákům. 2. Vyřešit úlohy zadané v pracovních listech. 3. Vypracovat závěrečné podklady:

Mezipředmětové

-

a)terénní deník v rámci skupin b)Noviny z terénu jako společný výsledek činnosti celé třídy Přírodopis

vztahy:

-

Informatika

-

Matematika

-

Fyzika

-

Dějepis

-

Výtvarná výchova

Dovednosti:

-

sběr informací a jejich aplikace při řešení úkolu,

-

třídění, zpracování a hodnocení informací;

-

práce s mapou, buzolou, GPS, PC, internetem;

-

tvorba mapy;

-

vytváření závěrů;

Hodnocení

Hlavní hodnotící faktor je přístup žáka a celé skupiny k zadané práci. Celkový

aktivit žáků:

výsledek není nejdůležitější podklad pro hodnocení. Na konci projektu se bude brát zřetel na kooperaci celé skupiny a rozdělení úkolů, které měly být splněny, respektive jak se každý postavil ke svému úkolu. Důležitým faktorem pro hodnocení bude schopnost žáků připravit si všechny podklady tak, aby mohli v terénu pracovat a schopnost aplikovat naučené informace na konkrétní praktický přiklad.

Individuální

Učitel zvolí rozdělení do skupin tak, aby byly vyrovnané, co se týče

přístup:

schopností, dovedností a vědomostí jednotlivých žáků. Učitel bude brát zřetel také na promíchání pohlaví a promyslí i vzájemné vztahy ve skupině, aby byla schopna pracovat jako tým.

Pozn. Během exkurze budou žáci prezentovat vypracované otázky z teoretické přípravy v hodině, tak jak je ve skupině zpracovali. Skupiny č. 1 a 2 budou prezentovat u stanoviště č. 5, skupiny č. 3 a 4 budou prezentovat u stanoviště č. 4. Ostatní si budou dělat poznámky tak, aby měly všechny skupiny kompletní informace.

40

Pracovní listy

Skupina č……….

Jména:

STANOVIŠTĚ Č. 1 – ŠKOLNÍ ZAHRADA 1. Určete vzdálenost, kterou máme ujít od školy směrem k radaru. Použijte měřítko mapy a provázek. Přibližná vzdálenost je ……...km.

Obr. 7 - Znázornění trasy výuky. (upraveno podle mapy.cz)

2. Zorientujte si mapu. Použijte buzolu. Postup: - Buzolu přiložte na mapu tak, aby se 0° a 180 ° krylo s levým okrajem mapy. - Mapou pomalu otáčejte tak dlouho, než bude označená část střelky buzoly ukazovat k označení severu na otočném kolečku buzoly (písmeno S nebo N). Toto písmeno mějte nastavené u rysky přístroje. 3. Navrhněte způsob, jakým byste se v terénu zorientovali, pokud byste neměli k dispozici buzolu ani kompas, ale jen mapu.

41

STANOVIŠTĚ Č. 2 - ŽĎÁRNÁ KOSTEL SV. BARTOLOMĚJE A POMNÍK PADLÝCH V PRVNÍ A DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLCE 1. Jak vám pomůže stavba kostela k určení světových stran? Přemýšlejte a vzpomeňte si na hodiny dějepisu. Načrtněte směrovou růžici a do ní vložte půdorys kostela.

2. Určete souřadnice pomníku padlých pomocí GPS ve vašem mobilním telefonu: ………………………………N ………………………………E Pozn. Po návratu z exkurze se zjištěné souřadnice zadají do Interaktivní mapy (ne)zapomenutelných pomníků 1. světové války. (viz http://1914-1918.npmk.cz/node/78) Nezapomeňte pořizovat obrazovou fotodokumentaci. 3. Dokážete se zorientovat v terénu s pomocí ručičkových hodinek? Postup: - Na ručičkových hodinkách poznáte sever tak, že kratší ručičku natočíte ke Slunci a osa úhlu mezi 12 hodinou a hodinovou ručičkou ukazuje na jih. Sever je tedy na opačnou stranu. Viz obr. 8

Zdroj:http://www.zalesacka10.estranky.cz/clanky/dovednosti/mapa.html

4. Nacházíte se u Obecního úřadu ve Žďárné. Zamyslete se, k jakému účelu tato budova slouží, kdo v ní sídlí a kdo další v ní pracuje.

42

STANOVIŠTĚ Č. 3 – OBEC SUCHÝ 1. Obec Suchý je lokalitou s velmi živým cestovním ruchem. Proč? Zhodnoťte letní i zimní sezónu.

2. Významnou dominantou v obci je rybník. Za jakým účelem byl postaven a k čemu se využívá dnes?

3. Postavte se tak, abyste měli výhled na Sušský rybník. Proveďte jednoduchý náčrt krajiny, kterou vidíte před sebou.

43

STANOVIŠTĚ Č. 4 – PŘÍRODNÍ REZERVACE SKÁLY

1. Nacházíte se v přírodní rezervaci. Sepište alespoň 5 pravidel chování v přírodní rezervaci a namalujte k nim obrazovou legendu:

2. Jaký druh stromu je převažující v této přírodní rezervaci? Rozhlédněte se. Napište jeho název a namalujte přibližný tvar listu.

3. V přírodní rezervaci Skály se nachází lovecká chata Hanačka postavená v roce 1810, která se stala úkrytem pro partyzánskou skupinu Jermak působící během 2. světové války. V jakém století byla chata postavena? Kdo je to partyzán?

4. Co je napsáno na pamětní desce u chaty Hanačky? Opište.

44

STANOVIŠTĚ Č. 5 – RADIOLOKAČNÍ STANICE SKALKY 1. Popište, čím je významné místo, kde se právě nacházíme?

2. Jakou kótu má toto místo? Pracujte s mapou. 3. Jaké meteorologické hodnoty můžeme z měření radaru získat?

4. Kde se nachází druhý radar v České republice? 5. Je rozdíl v charakteru počasí v Boskovicích a zde? Jaký? Zkuste ukázat na příkladech nebo na základě vlastní zkušenosti.

6. Pokuste se vytvořit symbol pro radar, který byste použili pro zaznačení radaru do mapy.

7. Vytvořte značky pro : jasnopolojasnozataženovítr-

silný vítrvichřicedéšťsníh-

8. Načrtněte nákres radaru. Proč má takovou kopuli? Co to je?

45

C) Závěrečná fáze – časová dotace 3 vyučovací hodiny 1. vyučovací hodina Název aktivity:

Zpracování podkladů z terénního cvičení – exkurze radar Skalky

Učivo:

Podnebí a počasí ČR

Cíle:

-

Aplikovat dosavadní znalosti z klimatologie na oblast ČR a na místní region Zhodnotit provedené úkoly Použít mapu k řešení úkolů Zhodnotit spolupráci ve skupině žáků Vypracovat terénní deník

Cílová skupina:

8. třída

Použité metody a formy: Časová náročnost:

- Práce s PC a internetem - Samostatná práce ve skupině 45 minut

Pomůcky:

-

PC+ internet Atlas ČR Podklady z terénního cvičení Fotografie z terénu

Je třeba mít zajištěnu počítačovou učebnu proto, aby mohli žáci pracovat na přípravě terénního deníku. Pracují i se svým fotografickým materiálem, který je nutnou součástí exkurze. Každá skupina si všímala jiných krajinných jevů nebo je vnímala z jiného pohledu. Fotografie pomůže odhalit individuality v každém žáku či skupině. Každá skupina má tedy za úkol zpracovat terénní deník a na jeho základě vytvořit prezentaci pro ostatní spolužáky, kde budou předkládat, jak probíhala jejich činnost při vyplňování úkolů. Závěr hodiny je věnován sebehodnocení žáka. Každý žák dostane vlastní sebehodnotící list, na který se pokusí popravdě odpovědět. V tomto archu otázek se bude vyjadřovat v tom smyslu, jaké úkoly se mu dařily a jaké ne, proč si myslí, že tomu tak je, jak se mu pracovalo ve vybrané skupině žáků. Sebehodnocení bude také součástí prezentace.

46

Sebehodnocení činnosti při terénním cvičení

Jméno:

1. Co se Ti během terénního cvičení nejlépe dařilo?

2. Kde vidíš, že jsou tvoje rezervy? Co se Ti příliš nedařilo? Kde myslíš, že by ses měl zlepšit a proč?

3. Jak se Ti dařila práce ve skupině? Vyhovuje Ti pracovat v týmu nebo upřednostňuješ samostatnou práci?

4. Jaké vidíš přínosy v terénním vyučování? Dalo Ti to více než běžná výuka ve třídě nebo raději sedíš a posloucháš výklad učitele?

5. Navrhni další cíle zeměpisné výpravy v okolí naší školy. Které lokality by Tě zajímaly a co bys tam chtěl děl a vidět?

6. Myslíš, že toto terénní cvičení přispělo ke zlepšení vztahů ve třídě?

Děkuji za tvoje odpovědi a doufám, že se ti terénní cvičení líbilo!

47

2. vyučovací hodina Název aktivity:

Prezentace závěrů z terénní exkurze

Učivo:

Podnebí a počasí ČR

Cíle:

-

Představit ostatním spolužákům svoji závěrečnou prezentaci Ukázat pohled na krajinu prostřednictvím fotografií, které žáci pořídili Zhodnotit provedené úkoly Použít mapu k řešení úkolů Rozdělit s úkoly pro prezentování Zhodnotit spolupráci ve skupině žáků

Cílová skupina:

8. třída

Použité metody a formy: Časová náročnost:

- Práce s PC a internetem - Samostatní práce ve skupině 45 minut

Pomůcky:

-

PC+ internet Atlas ČR Podklady z terénního cvičení Vypracovaná prezentace Obrazová dokumentace prostřednictvím fotografií

Každá skupina má vymezený časový limit, během kterého by měla představit svůj pohled na exkurzi, ukázat na fotografiích, jak plnili úkoly a poukázat k čemu jim to pomohlo. Časový limit stanoví učitel předem v souvislosti s počtem skupin. Při počtu 4 skupin je adekvátní nechat žáků asi deset minut. V posledních pěti minutách zhodnotí učitel práci žáků během exkurze, zhodnotí jejich chování a poukáže, kde by měli zapracovat na zlepšení. 3. vyučovací hodina Název aktivity:

Tvorba „Novin z terénu“

Učivo:

Podnebí a počasí ČR

Cíle:

-

Seznámí ostatní spolužáky z jiných tříd, jaké terénní cvičení absolvovali a jaké to pro ně mělo přínosy či negativa Představí informace o radiolokační stanici Skalky a přírodní rezervaci Skály Ukáží svůj pohled na krajinu prostřednictvím fotografií, které žáci pořídili 48

-

Zhodnotí provedené úkoly Použijí mapu k řešení úkolů Rozdělí si úkoly pro zpracování jednotlivých kapitol v novinách Připraví podklady pro celkovou koncepci novin Zopakují všechny poznatky získané na exkurzi

Cílová skupina:

8. třída

Použité metody a formy: Časová náročnost:

- Práce s PC a internetem - Samostatní práce – celá třída na základě rozdělených úkolů 45 minut

Pomůcky:

-

PC+ internet Atlas ČR, mapa místní krajiny Podklady z terénního cvičení Vypracovaná prezentace Obrazová dokumentace prostřednictvím fotografií

Žáci si sami rozdělí role pro přípravu novin. Je nutné mít k dispozici veškeré prezentace a podklady tak, aby se vybraly nejlépe vypracované úkoly do novin. Měli by si zvolit šéfredaktora, který bude zodpovědný za konečný výsledek „Novin z terénu“. Učitel koriguje činnost žáků jen v nutném případě, pokud se žáci mezi sebou nemohou dohodnout. V opačném případě pouze prochází a sleduje jejich spolupráci a tvorbu. Vytvořené noviny poslouží jako ukázkový materiál pro ostatní třídy a pro prezentaci práce žáků dané třídy. Žáci si uchovají tento výtvor a vloží ho do svého portfolia spolu s dalšími materiály z exkurze.

49

8. Závěr Pokud bych měla zhodnotit, zda se mi podařilo naplnit cíle, které jsem si předsevzala v počátcích této závěrečné práce, mám dojem, že ano. Návrh terénní výuky může účelně posloužit k aplikaci naučených znalostí ze třídy a vyzkoušet si je v reálném prostředí. Zvolená lokalita se nachází v bezprostřední blízkosti každodenního pohybu žáků, a proto si myslím, že pro ně je dostatečně atraktivní, že má šanci upoutat jejich pozornost takovým způsobem, že si z terénního cvičení odnesou nejen řadu zážitků, ale i praktických dovedností, ke kterým jim školní vyučování dalo podklad. Návrh terénní výuky je snadno uskutečnitelný pro školy v blízkém okolí obce Žďárná a zároveň nabízí prostor pro úpravu a modifikaci takovým směrem, kterým vyučující potřebuje. Terénní výuka se dá protáhnout až k Pavlovským mokřadům, kde se otevírá další prostor pro praktická cvičení například z oboru přírodopisného. Troufám si tvrdit, že pokud je terénní výuka organizována, není na škodu spolupracovat s dalším vyučujícím, který do práce v terénu může vnést další zajímavé úkoly. Zda jsou pracovní listy vhodně koncipované a budou pro žáky atraktivní natolik, aby se plně soustředili na práci, se ukáže během aplikace tohoto návrhu v praxi. S každým dalším použitím je možné tento návrh rozšiřovat či upravovat tak, aby byl pro splnění výukových cílů, co nejvhodnější.

50

9. Resumé Závěrečná práce přináší návrh terénní výuky v blanenském okrese. Terénní výuka je koncipovaná pro žáky osmého ročníku Základní školy Žďárná na trase Žďárná – radiolokační stanice Skalky. Kromě konkrétního návrhu terénní výuky s metodickým listem pro učitele a pracovními listy pro žáky obsahuje i teoretický podklad týkající se terénní výuky a zakotvení problematiky terénní výuky v kurikulárních dokumentech. The final thesis brings a proposition of the geographic fieldwork in the region of Blansko for the pupils of the elementary school Žďárná, class 8. The line of the geographic fieldwork is from the village Žďárná to radar station Skalky. The thesis focuses on the specific proposition of geographic fieldwork with a methodical sheet for the teachers and worksheets for the pupils, on the basic theory of the geographic fieldwork and its connection with the school curriculum documents.

51

10. Seznam literatury a internetových zdrojů Literatura a časopisy: BEST, B.: The geography teacher's handbook. Continuum, New York, 2011. HOFMANN, E., a kol.: Integrované terénní vyučování, Paido, Brno 2003. LAMBERT, D., BALDERSTONE, D.: Learning to teach geography in the secondary school: a companion to school experience. Routledge, New York, 2010. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání: verze platná od 1. 9. 2013 ŘEZNÍČKOVÁ, D.: Náměty pro geografické a enviromentální vzdělávání: Výuka v krajině, Praha: Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, 2008 ŠUPKA, J., HOFMANN, E., RUX, J.: Didaktika geografie I. Brno, 1993. Školní vzdělávací program ZŠ Žďárná –Škola s dveřmi dokořán ZÁLESKÝ, J.: Terénní výuka. Geografické rozhledy, 2009, č. 2. Internetové zdroje: HOFMANN, E., KORVAS, P., POLÁČEK, P.: Multimediální učebnice pro terénní výuku. 2009 [online] [cit. 2016-01-04]. Dostupné z: http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/pedf/js09/teren/web/index.html Standardy pro základní vzdělávání. Zeměpis (geografie). [online] [cit. 2015-07-04] Dostupné z: http://clanky.rvp.cz/wp-content/upload/prilohy/17383/zemepis_geografie.pdf Seznam obrázků: Obr. 1 Zdroj: http://www.msmt.cz/file/30526?highlightWords=rvp Obr. 2 Zdroj: Národní geoportál INSPIRE Obr. 3 Zdroj: http://portal.chmi.cz/files/portal/docs/meteo/oa/sondaz_info.html Obr. 4 Zdroj: ČHMÚ. Převzato z http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/pedf/ps14/fyz_geogr/web/pages/01-uvod.html Obr. 5 Zdroj: http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/pedf/ps14/fyz_geogr/web/pages/01-uvod.html Obr. 6 Zdroj: http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/pedf/ps14/fyz_geogr/web/pages/01-uvod.html Obr. 7 Zdroj: (upraveno podle mapy.cz) Obr. 8 Zdroj:http://www.zalesacka10.estranky.cz/clanky/dovednosti/mapa.html

52