Masarykova univerzita Pedagogická fakulta Katedra biologie
Přírodní poměry území na východ od města Choceň Bakalářská práce
Brno 2010
Vedoucí bakalářské práce:
Vypracovala:
RNDr. Zdeňka Lososová, Ph.D.
Tereza Smutková
Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a pouţila jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uloţena na Masarykově univerzitě v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.
V Brně dne
…………………………..
2
Poděkování: Tímto bych ráda poděkovala RNDr. Zdeňce Lososové Ph.D. za vedení, uţitečné rady a připomínky k vypracování této bakalářské práce.
3
Obsah 1. ÚVOD ....................................................................................................................................... 5 2. METODIKA ............................................................................................................................. 6 3. PŘÍRODNÍ POMĚRY ÚZEMÍ ................................................................................................ 8 3. 1. Topografické vymezení..................................................................................................... 8 3. 2. Geologické poměry ........................................................................................................... 9 3. 3. Geomorfologické poměry ............................................................................................... 11 3. 4. Pedologické poměry ........................................................................................................ 12 3. 5. Klimatické poměry .......................................................................................................... 14 3. 6. Hydrologické poměry ..................................................................................................... 16 3. 7. Biogeografické poměry ................................................................................................... 17 3. 8. Charakteristika přírodních rezervací ............................................................................... 19 4. BOTANICKÉ POMĚRY ........................................................................................................ 20 4. 1. Historie botanického výzkumu ....................................................................................... 20 4. 2. Rostlinné formace ........................................................................................................... 22 4. 3. Seznam druhů.................................................................................................................. 24 5. DISKUZE ............................................................................................................................... 39 6. ZÁVĚR ................................................................................................................................... 41 7. SEZNAM POUŢITÝCH ZDROJŮ ........................................................................................ 43 8. RESUME ................................................................................................................................ 45 9. SEZNAM PŘÍLOH ................................................................................................................. 46 9. 1. Přílohy ............................................................................................................................. 47
4
1. ÚVOD Bakalářská práce mi byla zadána na podzim 2008 na Katedře biologie na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity. Tématem práce je charakteristika přírodních poměrů a květeny zvoleného území. Toto území se nachází východně od města Choceň. Cíle práce: 1.
charakteristika přírodních poměrů,
2.
vlastní terénní výzkum zaměřený na výskyt cévnatých rostlin,
3.
vytvoření seznamu všech nalezených cévnatých rostlin,
4.
porovnání mnou nalezených cévnatých rostlin s historickými výzkumy.
Téma jsem si zvolila z důvodu zájmu o cévnaté rostliny. Vybrané území se nachází blízko mého bydliště. Součástí jsou dvě přírodní rezervace se zajímavými druhy cévnatých rostlin, o kterých jsem si chtěla udělat přehled. Obě rezervace byly jiţ v minulosti zkoumány z botanického hlediska. O PR Peliny byl dokonce v roce 1966 vydán botanický průvodce (ŠIMEK, 1966). Zbytek území byl z hlediska botanických výzkumů více méně opomíjen, a tak bych ráda údaje o výskytu cévnatých rostlin doplnila.
5
2. METODIKA Při zpracování bakalářské práce jsem pouţila dvě hlavní metody: - teoretickou část jsem zpracovala formou rešerše literárních pramenů - praktickou část formou terénního výzkumu. S terénním výzkumem jsem začala jiţ na jaře 2008, kdy jsem se zaměřila na PR Peliny. Od jara do podzimu 2009 jsem pak provedla výzkum na dalších lokalitách. Mým úkolem bylo tyto lokality zmapovat a zaznamenat cévnaté rostliny, které jsem na nich v pravidelných intervalech pozorovala. Pro pozorování jsem si vybrala tyto lokality: PR Peliny, slepé rameno Tiché Orlice v PR Hemţe- Mýtkov, louku na okraji Brandýsa nad Orlicí a stromový porost téţ nedaleko Brandýsa nad Orlicí. Na jednotlivé lokality jsem se vydávala od konce března do konce září, vţdy jednou za 3-4 týdny. Známé rostliny jsem určovala přímo v terénu, k určení ostatních jsem pouţila Klíč ke květeně ČR (KUBÁT a kol., 2002) a knihu Naše květiny (DEYL & HÍSEK, 2001). Dále jsem určovala ohroţené a chráněné druhy rostlin. K jejich určení jsem vyuţila Červený seznam cévnatých rostlin České republiky (HOLUB & PROCHÁZKA, 2000) a vyhlášku Ministerstva ţivotního prostředí České republiky č. 395/1992 Sb. Červený seznam cévnatých rostlin ČR uţívá pro jednotlivé stupně ohroţení toto označení: A1. Vyhynulé taxony A2. Nezvěstné (pravděpodobně vyhynulé) taxony A3. Nejasné případy vyhynulých a nezvěstných taxonů C1. Kriticky ohroţené taxony C2. Silně ohroţené taxony C3. Ohroţené taxony C4. Vzácnější taxony
6
Vyhláška č. 395/1992 Sb. dělí chráněné rostliny do tří skupin: 1. kriticky ohroţené 2. silně ohroţené 3. ohroţené Ve výsledkové části zmiňuji hloh ostruhatý (Crateagus crus-galli). Tento druh není uveden v Klíči ke květeně ČR (KUBÁT a kol, 2002), je však uveden ve 3. díle Květeny ČR (HEJNÝ & SLAVÍK, 1992). Hlavní částí této práce je teoretická část, která je zaměřena na charakteristiku přírodních poměrů zájmového území, tj. poměrů geologických, geomorfologických, pedologických, hydrologických a klimatických, fauny a flóry. Tyto charakteristiky jsem zpracovávala nejen za pomoci literárních pramenů, ale vyuţila jsem téţ geologické, pedologické, klimatické mapy. Dalším zdrojem, který jsem vyuţívala, byly téţ různé internetové stránky. Kapitolu, která se zabývá historickými botanickými výzkumy na daném území, jsem zpracovala z DOMINOVÝCH příspěvků (DOMIN, 1942a, 1942b, 1943) uveřejněných ve Věstníku Královské české společnosti nauk a v Rozpravách II. třídy České akademie, a také podle publikace Peliny, botanický průvodce státní přírodní rezervací (ŠIMEK, 1966). Součástí práce jsou také fotografie jednotlivých lokalit, které jsem pořídila v průběhu terénního výzkumu. Jednotlivé kapitoly o přírodních poměrech jsem doplnila mapami zachycujícími topografické, geologické, pedologické a klimatické poměry. Práce byla odevzdána v dubnu 2010.
7
3. PŘÍRODNÍ POMĚRY ÚZEMÍ 3. 1. Topografické vymezení Zájmové území leţí ve východních Čechách, v Pardubickém kraji, v okrese Ústí nad Orlicí. Nachází se mezi městy Choceň a Brandýs nad Orlicí. Ze severu je vymezeno silnicí č. 312 spojující tyto dvě města. Jiţní hranici tvoří řeka Tichá Orlice. Celková rozloha činí přibliţně 5 km2.
hranice sledovaného území Obr. 1: Zájmové území mezi městy Choceň a Brandýs nad Orlicí (http://www.mapy.cz/)
Součástí řešeného území jsou dvě významné lokality vedené jako přírodní rezervace. Jedná se o PR Peliny a PR Hemţe-Mýtkov. Jde se o komplexy opukových skal a skalních věţí, kde vegetaci tvoří suťové lesy a květnaté bučiny a kde se díky podloţí vyskytují zajímavé druhy měkkýšů (FALTYSOVÁ a kol., 2002).
8
3. 2. Geologické poměry Podloţí celé oblasti je tvořeno sedimentárními horninami různého stáří. Převáţná část území je tvořena sprašemi a sprašovými hlínami pleistocénního stáří. Okolí Tiché Orlice je lemováno holocenními fluviálními a deluviofluviálními sedimenty jako jsou fluviální hlíny, písčité hlíny, hlinité písky a štěrky. Na ně navazují mezozoické glaukonické vápnité pískovce, vápnité spongilitické prachovce a písčité slínovce s polohami a konkrecemi písčitých vápenců a fluviální štěrkovité písky spodního pleistocénu. Na tyto pak navazují výběţky vápnitých jílovců a slínovců teplického souvrství a deluviofluviální písčité hlíny aţ hlinité písky holocenního stáří vybíhající do středu zájmového území (http://mapy.geology.cz/). (Obr. 2) Opukové skály jsou typické pro obě přírodní rezervace leţící ve studovaném území. PR Hemţe – Mýtkov, leţící ve svahu na pravém břehu Tiché Orlice s jiţní aţ jihozápadní expozicí, je tvořena soustavou skalních výchozů křídových opuk aţ písčitých slínovců, vápnitých prachovců aţ jemnozrnných pískovců jizerského souvrství. Přibliţně uprostřed výšky svahu vystupuje 19 samostatných útvarů (hřbetů, srubů) oddělených erozními rýhami. Prostřední jsou aţ 25 metrů vysoké, podél puklin byly místy vyčleněny i izolované skalní věţe (FALTYSOVÁ a kol., 2002). PR Peliny leţí ve svahu výrazného údolního zákrutu téţ nad pravým břehem Tiché Orlice a je tvořena soustavou skalních výchozů ze svrchnokřídových jílovců aţ písčitých sedimentů- opuk jizerského souvrství. Uprostřed svahu vystupuje 21 samostatných útvarů (hřbetů, srubů, ojediněle i věţí), místně zvaných komíny, vysokých aţ 35 metrů a širokých místy aţ 40 metrů. Nápadná je modelace výchozů podél puklin a nestejně odolných vrstev (např. jeskynní výklenek Koňská díra). Jednotlivé skalní útvary jsou odděleny roklemi. Skloněná plošina pod hranou údolního svahu je pokryta sprašovými hlínami (FALTYSOVÁ a kol., 2002).
9
vymezení sledovaného území
KVARTÉR- HOLOCÉN 2- deluviofluviální písčité hlíny aţ hlinité písky 4- fluviální hlíny, písčité hlíny, hlinité písky a štěrky PLEISTOCÉN 9- sprašemi a sprašovými hlínami 14- fluviální štěrkovité písky MEZOZOIKUM 20- vápnitých jílovců a slínovců 21- glaukonické vápnité pískovce, vápnité spongilitické prachovce a písčité slínovce s polohami a konkrecemi písčitých vápenců
Obr. 2: Geologická mapa (http://mapy.geology.cz/)
10
3. 3. Geomorfologické poměry Zkoumané území spadá do těchto geomorfologických jednotek (DEMEK, 1987): Provincie: Česká vysočina Soustava: Česká tabule Podsoustava: Východočeská tabule Celek: Orlická tabule Podcelek: Třebechovická tabule Okrsek: Choceňská tabule Celé studované území se nachází v oblasti Choceňské tabule, která tvoří jihozápadní část tabule Třebechovické. Choceňská tabule je plochá pahorkatina převáţně v povodí Tiché a Divoké Orlice, Orlice a Dědiny (DEMEK, 1987). Území je převáţně ploché, nevystupuje zde ţádný samostatný vrchol. Nadmořská výška se pohybuje v rozmezí mezi 290-375 m n. m. (http://www.mapy.cz). Severní a jiţní část území jsou od sebe odděleny prudkým svahem se skalními výchozy, který se táhne po celé délce území od východu na západ, je orientovaný převáţně k jihu a dalo by se říci, ţe svým tvarem kopíruje tok Tiché Orlice.
11
3. 4. Pedologické poměry Převáţná část zájmového území je tvořena hnědozeměmi. Břehy řeky jsou lemovány fluvizeměmi, na ně, ve svazích a skalních výchozech, navazují pararendziny. V západní části území se vyskytují téţ pseudogleje a na opačné straně, u Brandýsa nad Orlicí, vstupují kambizemě (http://www.nature.cz). (Obr. 3) Hnědozemě jsou rozšířeny v niţším stupni pahorkatin nebo okrajových částech níţin. Půdotvorným substrátem je nejčastěji spraš, dále sprašová hlína nebo i smíšená svahovina (polygenetická hlína). Nejvíce jsou rozšířeny mezi 200 aţ 450 m n. m. na plošinách nebo mírněji zvlněných pahorkatinách, někdy i vrchovinách. Vznikaly pod původními dubohabrovými lesy (TOMÁŠEK, 2000). V zájmovém území se jedná především o zemědělsky obhospodařovanou půdu. Pěstuje se zde například kukuřice setá (Zea mays) nebo ječmen setý (Hordeum vulgare). Fluvizem je nivní půda, vyplňující plochá dna říčních údolí. Nivní půdy jsou všeobecně rozšířeny, vystupují především v níţinách. Původními porosty byly luţní lesy, druhotnými údolní louky. Nivní půdy středně těţkého zrnitostního sloţení jsou stanovišti nejkvalitnějších lučních porostů (TOMÁŠEK, 2000). Ve sledovaném území se na těchto půdách vyskytují louky nebo také olšový háj. Pararendziny jsou obdobou hnědých půd na zvětralinách karbonátověsilikátových hornin, jako jsou vápnité břidlice, pískovce, „opuky“. Rozšíření je nezávislé na klimatu a do jisté míry i na nadmořské výšce, zpravidla však nevystupují do vyšších poloh. Tyto půdy se uplatňují zejména na vyčleněných terénních tvarech, někdy však i na plošinách tvořených „opukami“. Původním rostlinným krytem bylo teplomilnější rostlinstvo, často typu teplomilných doubrav (TOMÁŠEK, 2000). S pararendzinami se setkáváme na skalních opukových útvarech v obou přírodních rezervacích a také téměř po celé délce svahu, který se táhne prostředkem území aţ k Brandýsu. Pseudogleje jsou nejčastěji zastoupeny ve středních výškových stupních. Vznikali převáţně pod kyselými doubravami a bučinami. Přirozená zemědělská hodnota je nízká. Vhodnými plodinami jsou jetel (Trifolium sp.), místy v niţších polohách i tolice setá (Medicago sativa) a řepa cukrovka (Beta vulgaris var. altissima) (TOMÁŠEK, 2000). Tyto půdy vystupují v západní části území a slouţí jako
12
zemědělská půda, pěstuje se zde brukev řepka olejka (Brassica napus subsp. napus) nebo řepa krmná (Beta vulgaris var. rapacea). Kambizemě neboli hnědé půdy, se uplatňují především v pahorkatinách a vrchovinách, málo zastoupeny jsou v níţinách. Nejvíce jsou rozšířeny mezi 450 aţ 800 m n. m. a vázány většinou na členitý reliéf- svahy, vrcholy, hřbety. Často jsou však i na terasových štěrcích a píscích, které se naopak nejvíce uplatňují v nízkých rovinatých polohách. Původní vegetací byly listnaté lesy (dubohabrové aţ horské bučiny). Kambizemě mohou být velmi dobrými lesními stanovišti (TOMÁŠEK, 2000). V zájmovém území tyto půdy vystupují jen na malé ploše u Brandýsa nad Orlicí a vyskytuje se na nich smíšený les.
vymezení sledovaného území
1: 12 500
pararendzina kambická
hnědozem luvická
pararendzina litická
kambizem vyluhovaná
pararendzina suťová
pseudoglej modální
fluvizem modální
Obr. 3: Pedologická mapa zkoumaného území (http://www.nature.cz) 13
3. 5. Klimatické poměry Většina území okresu Ústí nad Orlicí náleţí do mírně teplé klimatické oblasti s průměrnou červencovou teplotou vzduchu 16-18 oC, s průměrným počtem letních dnů 20-50 a průměrným počtem mrazových dnů 110-160 (FALTYSOVÁ a kol., 2002). Sledované území spadá konkrétně do klimatické oblasti MT 11, pro kterou je typické dlouhé léto, teplé a suché, přechodné období krátké s mírně teplým jarem a mírně teplým podzimem. Zima je krátká, mírně teplá a velmi suchá s krátkým trváním sněhové pokrývky (QUITT, 1971).
Tab. 1: Klimatické charakteristiky oblasti MT 11 (QUITT, 1975) počet letních dnů počet dnů s průměrnou teplotou 10oC a více počet mrazových dnů počet ledových dnů průměrná teplota v lednu průměrná teplota v červenci průměrná teplota v dubnu průměrná teplota v říjnu průměrný počet dnů se sráţkami 1 mm a více sráţkový úhrn ve vegetačním období sráţkový úhrn v zimním období počet dnů se sněhovou pokrývkou počet dnů zamračených počet jasných dnů
40-50 140-160 110-130 30-40 -2 aţ -3 17-18 7-8 7-8 90-100 350-400 200-250 50-60 120-150 40-50
14
poloha zkoumaného území Obr. 4: Mapa klimatických oblastí Pardubického kraje (FALTYSOVÁ a kol., 2002).
15
3. 6. Hydrologické poměry Území je odvodňováno jediným tokem v této lokalitě, řekou Tichou Orlicí, která se společně s Divokou Orlicí v Hradci Králové vlévá do Labe. Oblast tedy spadá k úmoří Severního moře. Tichá Orlice pramení v Branenské vrchovině jihovýchodně od Králík v nadmořské výšce 780 m n. m. Odtud teče do Kladenské kotliny, Orlické hory protíná v Mladkovské
vrchovině
a
dále
pokračuje
Ţambereckou
pahorkatinou
a
Českotřebovskou vrchovinou do Třebechovické tabule (FALTYSOVÁ a kol., 2002). Ve sledovaném území nemá řeka ţádný přítok, nalezneme tu však několik slepých říčních ramen. Nenachází se zde ţádná vodní nádrţ. Délka toku na tomto území činí přibliţně 5,5 km. Travnaté břehy většinou zasahují aţ k vodní hladině, na některých místech jsou břehy lemovány stromovým porostem.
Tab. 2: Hydrologické charakteristiky na vodoměrné stanici Dolní Libchavy (ČHMÚ) na toku Tiché Orlice (FALTYSOVÁ a kol., 2002) plocha
průměrný
povodí
průtok
[km2]
[m3. s-1]
304,49
3,94
kulminační průtoky opakující
průtoky překročené průměrně po dobu 30
90
180
270
330
335
se jednou za 364
1
dnů v roce [m3.s-1] 9,11
4,70
2,58
1,51
0,96
10
50
100
roků [m3.s-1] 0,70
0,56
43,9
114
175
205
16
3. 7. Biogeografické poměry Flóra Území spadá do oblasti mezofytika. Nachází se ve fytogeografickém okrese 63. Českomoravské mezihoří (SKALICKÝ, 1997). Hlavní sloţku květeny reprezentují typické mezofilní druhy hercynských lesů, avšak obohacené o četné druhy karpatského migrantu. Mezi pronikající alpidskokarpatské druhy náleţí pcháč potoční (Cirsium rivulare), kakost hnědočervený (Geranium phaeum), zapalice ţluťuchovitá (Isopyrum thalictroides), kostival hlíznatý (Symphytum tuberosum), ostřice převislá (Carex pendula), ostřice chlupatá (Carex pilosa), chrpa luční ostroperá (Centaurea Jacea subsp. oxylepis), svízel Schultesův (Galium schultesii), chrastavec doubravní (Knautia drymeia) (CULEK, 1996). Lesní společenstva přírodních rezervací se řadí k suťovým lesům a květnatým bučinám. Převaţují buk lesní (Fagus sylvatica), dub letní (Quercus robur), habr obecný (Carpinus betulus), lípy (Tilia sp.), jilm vaz (Ulmus laevis), místy smrk ztepilý (Picea abies) s vtroušenou jedlí bělokorou (Abies alba). V podrostu se vyskytují lilie zlatohlávek (Lilium martagon), ostřice chlupatá (Carex pilosa), řimbaba chocholičnatá (Pyrethrum corymbosum), strdivka sedmihradská (Melica transsilvanica), kruštík růţkatý (Epipactis muelleri), kruštík širolistý (Epipactis helleborine), hrachor jarní (Lathyrus vernus), zimolez obecný (Lonicera xylosteum), violka divotvárná (Viola mirabilis), jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis). Zvláštností je klokoč zpeřený (Staphylea pinnata) a skalník celokrajný (Cotoneaster integerrimus) (FALTYSOVÁ a kol., 2002).
17
Fauna Dle CULKA (CULEK, 1996) spadá území do Svitavského bioregionu. Silně ochuzená podhorská fauna hercynského původu je doplněna demontánním výskytem alpsko-karpatského prvku, patrného zejména v synuziích měkkýšů (z alpských například zdobenka tečkovaná (Itala ornata), vřetenovka zaměněná (Cochlodina comutata), zemoun skalní (Aegopis verticillus), z karpatských skalnice lepá (Helicigona faustina), vlahovka karpatská (Monachoides vicina) nebo skelnička karpatská (Vitrea transsylvanica)). Východní vlivy dokládá téţ přítomnost jeţka východního. Tekoucí vody patří do pásma pstruhového, Orlice a dolní část toku Svitavy do pásma lipanového. Významné druhy (Dle CULKA, 1996) Měkkýši: skalnice lepá (Helicigona faustina), vlahovka karpatská (Monachoides vicina), skelnička karpatská (Vitrea transsylvanica), zdobenka tečkovaná (Itala ornata), vřetenovka zaměněná (Cochlodina comutata), zemoun skalní (Aegopis verticillus), praménka rakouská (Bythinella austriaca). Obojţivelníci: mlok skvrnitý (Salamandra salamandra) Plazi: zmije obecná (Vipera berus) Ptáci: ořešník kropenatý (Nucifraga caryocatactes), čečetka zimní (Carduelis flammea), hýl rudý (Carpodacus erythrinus) Savci: jeţek východní (Erinaceus concolor) FALTYSOVÁ (2002) pro území přírodních rezervací dále zmiňuje krasce Agrilus auricollis a tesaříka Nivellia sanguinosa, jakoţto zástupce hájových druhů hmyzu ţijících na dřevinách. Ze zástupců měkkýšů doplňuje téţ hladovku chlumní (Ena obscura), hladovku horskou (Ena montana) a zrnovka ţebernatou (Pupilla sterri), která zde má jedinou lokalitu v regionu. Rozmnoţuje se zde skokan hnědý (Rana temporaria). Ze skupiny plazů doplňuje ještěrku obecnou (Lacerta agilis) a slepýše křehkého (Anguis fragilis). V porostech hnízdí běţné lesní druhy ptáků jako dlask tlustozobý (Coccothraustes coccothraustes) nebo drozd zpěvný (Turdus philomelos), dále ze vzácnějších druhů například krutihlav obecný (Jynx torquilla) a datel černý (Dryocopus martius). Skalky na břehu Tiché Orlice vyuţívá k hnízdění skorec vodní (Cinclus cinclus). Ze skupiny savců ještě zmiňuje vydru říční (Lutra lutra). 18
3. 8. Charakteristika přírodních rezervací Přírodní rezervace Peliny Jde o opukové skály nad pravým břehem Tiché Orlice na východním okraji města Choceň. Rezervace byla vyhlášena v roce 1948. Její nadmořská výška se pohybuje v rozmezí 290-340 m n. m. a zaujímá rozlohu 3,31 ha (FALTYSOVÁ a kol., 2002). Tento komplex opukových skal a skalních věţí nad údolím Tiché Orlice a lesní porosty přirozeného sloţení na prudkých svazích mezi skalami vynikají bohatou flórou. Stáří dřevin se pohybuje mezi 70-100 lety. Díky geologickému podkladu s vysokým obsahem vápníku je lokalita i významným nalezištěm vzácných druhů měkkýšů (FALTYSOVÁ a kol., 2002). Tuto rezervaci lze rozdělit do 3 různých částí- horní, střední a dolní. Pro horní část jsou typické opukové skalní útvary. Zajímavými druhy rostlin, které zde lze spatřit, jsou tařice skalní Arduinova (Aurinia saxatilis subsp. arduini), hrušeň polnička (Pyrus pyraster) nebo lilie zlatohlavá (Lilium martagon) (ŠIMEK, 1966). Střední část je poměrně těţko přístupná, je tvořena prostory mezi skalními výchozy. Roste zde poměrně vzácný keř skalník celokrajný (Cotoneaster integerrimus) a klokoč zpeřený (Staphylea pinnata) (ŠIMEK, 1966). Spodní část rezervace sahá aţ k samotnému břehu Tiché Orlice. Pro tuto část jsou typickými rostlinami sasanka pryskyřníkovitá (Anemone ranunculoides), podbílek šupinatý pravý (Lathraea squamaria subsp. squamaria) nebo kostival hlíznatý (Symphytum tuberosum) (ŠIMEK, 1966).
Přírodní rezervace Hemže- Mýtkov Jedná se o opukové skály nad Tichou Orlicí, jiţně od obce Hemţe a východně od Chocně. Rezervace byla vyhlášena v roce 1996. Leţí v nadmořské výšce 290-360 m n. m. a její výměra činí 29,20 ha (FALTYSOVÁ a kol., 2002). Rezervace je z mnoha hledisek unikátním biotopem. Geomorfologické útvary opukových skal patří spolu s blízkou rezervací Peliny k nejvýraznějším ve východních Čechách. Květnaté bučiny a suťové lesy na svazích mezi skalami jsou bohatým nalezištěm hajní květeny a významným biotopem pro ptactvo a drobné savce. Opukový podklad podmiňuje téţ výskyt mnoha druhů měkkýšů (FALTYSOVÁ a kol., 2002). 19
4. BOTANICKÉ POMĚRY 4. 1. Historie botanického výzkumu Historie botanického výzkumu není na tomto území výrazně bohatá. Pokud bylo toto území z botanického hlediska zkoumáno, byl zájem zaměřen převáţně na PR Peliny. Jedna z nejstarších zmínek o květeně mnou studovaného území pochází z roku 1940, kdy se Karel Domin zmiňuje o tzv. Českotřebovské bráně, která je uzavírána Pelinami. Podle DOMINA (1940) se Českotřebovskou bránou za nejpříznivějších klimatických poměrů doby postglaciální šířila teplomilná vegetace z Moravy do Čech. Teplomilné druhy putovaly z Moravy po vrstvách křídového útvaru zhruba od čáry Svitavy-Moravská Třebová více méně k severu k čáře Litomyšl-Česká TřebováLanškroun a odtud údolím Třebovky do údolí Tiché Orlice k Ústí nad Orlicí a odtud k čáře Choceň-Vysoké Mýto, odkud se šířily uţ více méně souvisle do východního Polabí. Stejnou cestou postupovaly i mnohé prvky karpatské květeny. Četné nálezy teplomilných i karpatských druhů v Pelinách tento názor nejen podporují, ale eventuálně nálezy dalších druhů při soustavném budoucím průzkumu mohou přispět ke zpřesnění a potvrzení hypotézy o Třebovské bráně (DOMIN, 1942 c). Pro podrobnější poznání Východočeské květeny uskutečnil Karel Domin několik exkurzí v letech 1942 a 1943. V roce 1942 se mimo jiné pohyboval v údolí Tiché Orlice mezi Chocní a Brandýsem nad Orlicí, s hlavním zájmem o Peliny, jakoţto botanicky nejzajímavější úsek. Za nejdůleţitější výsledek této exkurze označil zjištění nového lesního společenstva v Pelinách. Jednalo se o smíšené listnaté háje bez buku nebo jen s ojedinělým výskytem na opukových suťových stráních nad Tichou Orlicí. Dalším důleţitým závěrem bylo, ţe Brandýs n. O. je pozoruhodným vegetačním rozhraním v údolí Tiché Orlice. Pro úsek Choceň-Brandýs n. O. jsou význačné místo bučin smíšené háje s velmi hojnou účastí lípy (Tilia sp.) a jilmu (Ulmus sp.) a s charakteristickým podrostem, jehoţ specialitou je klokoč zpeřený (Staphylea pinnata). Dále zmiňuje, ţe v tomto úseku jsou všeobecně rozšířeny javor babyka (Acer campestre) a ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare), zejména na skalách rostou ţebřice pyrenejská (Seseli libanotis), tolita lékařská (Vincetoxicum hirundinaria) nebo dřišťál obecný (Berberis vulgaris). V roce 1943 Karel Domin ve stejných končinách podnikl ještě další exkurzi, kdy se opět zaměřil hlavně na PR Peliny (DOMIN, 1943).
20
Výsledkem Dominova studia je nepochybně i skutečnost, ţe na jeho popud a intervenci zřídila tehdejší Česká akademie technická ze skalnaté části Pelin přírodní rezervaci (ŠIMEK, 1966). V roce 1966 byl vydán Botanický průvodce státní přírodní rezervací Peliny (ŠIMEK, 1966). Emil Šimek v této práci zmiňuje předchozí výzkumy Karla Domina, snaţí se na ně navázat a poskytnout ucelenější a co nejpodrobnější popis rostlinných druhů vyskytujících se v Pelinách.
21
4. 2. Rostlinné formace V zájmovém území jsem při vlastním terénním výzkumu zjistila 6 různých floristických formací- smíšený les, luţní les, jehličnaté monokultury, luční porost, vegetaci na skalních výchozech, polní vegetace. Smíšený les se táhne téměř po celé délce svahu, který probíhá napříč zkoumaným územím od východu k západu. Ve stromovém patře dominují dub letní (Quercus robur) a dub zimní (Quercus petraea), které doplňuje výskyt lípy malolisté (Tilia cordata). Občas jsou vmezeřeny, bříza bělokorá (Betula pendula), habr obecný (Carpinus betulus), smrk ztepilý (Picea abies), borovice lesní (Pinus sylvestris) a trnovník akát (Robinia pseudoacacia). V keřovém patře se nejčastěji vyskytují bez černý (Sambucus nigra) a růţe šípková (Rosa canina). Bylinné patro je zastoupeno rozličnými druhy. Mezi nejčastější patří kuklík městský (Geum urbanum), lipnice hajní (Poa nemoralis), netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora), plicník lékařský (Pulmonaria officinalis). Dále jsem zde nalezla břečťan popínavý (Hedera helix), ptačinec velkokvětý (Stellaria holostea), sasanku hajní (Anemone nemorosa), strdivku nící (Melica nutans), svízel přítulu (Galium aparine). V místě výskytu trnovníku akátu (Robinia pseudoacacia) roste téţ vlaštovičník větší (Chelidonium majus) a violka vonná (Viola odorata). Luţní les se v zájmovém území nachází okolo největšího mrtvého říčního ramena Tiché Orlice. Ve stromovém patře převládá olše lepkavá (Alnus glutinosa) a jasan ztepilý (Fraxinus excelsior). Místy se vyskytuje i vrba bílá (Salix alba). Keřové patro je zastoupeno mladými jasany (Fraxinus excelsior) a bezem černým (Sambucus nigra). V bylinném patře brzy z jara rozkvétá orsej jarní hlíznatý (Ficaria verna subsp. bulbifera) a sasanka hajní (Anemone nemorosa). Dalšími, poměrně výraznými, zástupci jsou děhel lesní (Angelica sylvestris), chmel otáčivý (Humulus lupulus), kopřiva dvoudomá (Urtica diocia), pomněnka bahenní (Myosotis palustris), popenec obecný (Glechoma hederacea), pryskyřník plazivý (Ranunculus repens) a vrbina penízková (Lysimachia nummularia). Začíná se zde ale také rozšiřovat invazivní netýkavka ţláznatá (Impatiens glandulifera). Ve zkoumaném území jsou téţ vysázené jehličnaté monokultury smrku ztepilého (Picea abies) a borovice lesní (Pinus sylvestris). Tyto stromy jsou ještě mladé, dosahují výšky asi okolo pěti metrů. Vzhledem k tomu, ţe větve sahají aţ k zemi, nepropouští 22
ţádné světlo a vzhledem k neprostupnosti tohoto porostu není keřové ani bylinné patro zatím vytvořeno. Další zjištěnou rostlinnou formací je luční porost. Tato louka je pravidelně kosená. Z trav a travin jsem zde zaznamenala bojínek luční (Phleum pratense), jílek vytrvalý (Lolium perenne), kostřavu luční (Festuca pratensis), ovsík vyvýšený pravý (Arrhenatherum elatius subsp. elatius), pýr plazivý (Elytrigia repens) a srhu laločnatou (Dactylis glomerata). Vykvétá zde kohoutek luční (Lychnis flos-cuculi), kopretina bílá pravá (Leucanthemum vulgare subsp. vulgare), pryskyřník prudký (Ranunculus acris), štírovník růţkatý (Lotus corniculatus), zvonek okrouhlolistý (Campanula rotundifolia). V menší míře zde roste chrpa luční (Centaurea jacea), kakost luční (Geranium pratense), pampeliška lékařská (Taraxacum sect. Ruderalia) a šťovík kyselý (Rumex acetosa). Více k okrajovým částem roste ještě hluchavka skvrnitá (Lamium maculatum), jetel luční (Trifolium pratense) a jetel plazivý (Trifolium repens). Odlišný typ vegetace roste na skalních výchozech v PR Peliny. Stromové patro na skalních hlavicích není vytvořeno. V keřovém patru převaţuje břečťan popínavý (Hedera helix), ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare) a svída krvavá (Cornus sanguinea). Doplňuje je výskyt brslenu evropského (Euonymus europaea) a růţe šípkové (Rosa canina). V bylinném patře tvoří za květu nejvýraznější výskyt tařice skalní Arduinova (Aurinia saxatilis subsp. arduini). Na výslunných místech rostou také mochna jarní (Potentilla tabernaemontani), pryšec chvojka (Euphorbia cyparissias), rozchodník ostrý (Sedum acre), rozchodník velký (Hylotelephium maximum), řeřišničník písečný (Cardaminopsis arenosa). Naopak na stinnějších místech skalních hlavic jsem zaznamenala osladič obecný (Polypodium vulgare) a vlaštovičník větší (Chelidonium majus). Poslední zjištěnou formací je polní vegetace. Pole zabírají asi 2/3 celkové plochy zkoumaného území. Nejčastěji se zde pěstuje brukev řepka olejka (Brassica napus subsp. napus), ječmen setý (Hordeum vulgare), kukuřice setá (Zea mays) nebo řepa krmná (Beta vulgaris var. rapacea). Na okrajích polí rostou heřmánek terčovitý (Matricaria discoidea), kokoška pastuší tobolka (Capsella bursa-pastoris), mák vlčí (Papaver rhoeas), penízek rolní (Thlaspi arvense) a truskavec ptačí (Polygonum aviculare).
23
4. 3. Seznam druhů Pro pozorování rostlin jsem si vybrala 4 lokality. První lokalitou jsou Peliny, coţ je přírodní rezervace v těsném sousedství města Choceň. Pohybovala jsem se zde hlavně v její horní části a pak také dole kolem břehu Tiché Orlice. V horní části roste smíšený les a typické jsou zde skalní hlavice. Střední část je jen s velkými obtíţemi přístupná, vegetace je zde tvořena spíše keřovými porosty. Spodní část sahá aţ ke břehu řeky, je zde o poznání vyšší vlhkost neţ v horních partiích, proto je druhová skladba rostlin odlišná. Určila jsem zde 76 druhů cévnatých rostlin. Druhou lokalitou je slepé říční rameno Tiché Orlice. Nachází se na úpatí přírodní rezervace Hemţe-Mýtkov. Zde jsem se pohybovala po obou jeho březích v délce asi 300 m. Pro tuto lokalitu je typický luţní les, ve kterém jsem určila 69 druhů. Třetí lokalita se nachází nedaleko města Brandýs nad Orlicí. Jedná se o smíšený stromový porost v prudkém svahu. Zaznamenala jsem zde 57 druhů. Poslední lokalitou je louka v těsné blízkosti Brandýsa nad Orlicí, navazující přímo na městskou zástavbu a sousedící se zahrádkářskou kolonií. Na louce jsem určila 34 druhů cévnatých rostlin. Celkem se mi podařilo určit 169 druhů cévnatých rostlin. Následně jsem je porovnala se seznamem rostlin, který jsem vytvořila vypsáním druhů z literatury, která zachycuje historické botanické výzkumy. Z literatury jsem zjistila 310 druhů. Z mých 169 určených se s literaturou shoduje 132 druhů, tzn., ţe 37 zbývajících druhů nebylo v literatuře zmíněno. Z celkového počtu 347 druhů je 43 chráněných. Ze mnou určený 169 druhů je pouze 6 chráněných.
24
Tab. 3: Seznam všech zjištěných druhů cévnatých rostlin s jednotlivými lokalitami a se stupněm ochrany. Pozn.: Zeleně jsou označeny druhy, které jsem našla; kříţkem je zatrţena lokalita, na které jsem druh určila
latinský název Abies alba Acer campestre Acer platanoides Acer pseudoplatanus Acinos arvensis Actaea spicata Aegopodium podagraria Agrimonia eupatoria Agrostis canina Achillea millefolium Ajuga reptans Alchemilla vulgaris Alliaria petiolata Alnus glutinosa Alyssum alyssoides Anemone nemorosa Anemone ranunculoides Angelica sylvestris Anthericum ramosum Arabis hirsuta
český název jedle bělokorá javor babyka javor mléč javor klen pamětník rolní samorostlík klasnatý bršlice kozí noha řepík lékařský psineček psí řebříček obecný zběhovec plazivý kontryhel obecný česnáček lékařský olše lepkavá tařice kališní sasanka hajní sasanka pryskyřníkovitá děhel lesní bělozářka větevnatá huseník chlupatý
lokality slepé rameno PR Peliny louka Tiché Orlice
x x
x x x
lesní porost
stupeň ochrany C4
x
x
x x x
x
x x
x x
x x
x
x
x C4
25
Arenaria serpyllifolia Armoracia rusticana Arrhenatherum elatius subsp. elatius Artemisia vulgaris Aruncus vulgaris Asarum europaeum Asplenium ruta-muraria Asplenium trichomanes Athyrium filix-femina Aurinia saxatilis subsp. arduini Bellis perennis Berberis vulgaris Berteroa incana Betonica officinalis Betula pendula Bidens tripartita Brachypodium pinnatum Brachypodium silvaticum Bromus arvensis Bromus erectus Bromus hordeaceus Bromus ramosus Butomus umbellatus Caltha palustris Calystegia sepium Campanula persicifolia
písečnice douškolistá křen selský ovsík vyvýšený pravý pelyněk černobýl udatna lesní kopytník evropský sleziník routička sleziník červený papratka samice tařice skalní Arduinova sedmikráska obecná dříšťál obecný šedivka šedá bukvice lékařská bříza bělokorá dvouzubec trojdílný válečka prapořitá válečka lesní sveřep rolní sveřep vzpřímený sveřep měkký sveřep větevnatý šmel okoličnatý blatouch bahenní opletník plotní zvonek broskvolistý
x x
x x C4
x
x
3; C4 x
x
x
C4
x
x
C1
C3 x x
x
26
Campanula rapunculoides Campanula rotundifolia Campanula trachelium Capsella bursa-pastoris Cardamine pratensis Cardaminopsis arenosa Carduus acanthoides Carex digitata Carex elongata Carex montana Carex muricata Carex pendula Carex pilosa Carex remota Carex sylvatica Carlina vulgaris Carpinus betulus Centaurea jacea Centaurea scabiosa Centaurea stoebe Centunculus minimus Cerastium lucorum Ceratophyllum demersum Cichorium intybus Circae intermedia Circaea alpina
zvonek řepkovitý zvonek okrouhlolistý zvonek kopřivolistý kokoška pastuší tobolka řeřišnice luční řeřišničník písečný bodlák obecný ostřice prstnatá ostřice prodlouţená ostřice horská ostřice měkkoostenná ostřice převislá ostřice chlupatá ostřice řídkoklasá ostřice lesní pupava obecná habr obecný chrpa luční chrpa čekánek chrpa latnatá drobýšek nejmenší roţec hajní růţkatec ostnitý čekanka obecná čarovník prostřední čarovník alpský
x x x x x
x
x
C4
x x
x x
C2 C4 x C4
27
Circaea lutetiana Cirsium oleraceum Cirsium vulgare Clinopodium vulgare Convallaria majalis Cornus sanguinea Corylus avellana Cotoneaster integerrimus Crataegus crus-galli L. Crataegus laevigata Crataegus monogyna Crepis paludosa Cruciata laevipes Cymbalaria muralis Cypripedium calceolus Cytisus nigricans Cytisus scoparius Dactylis glomerata Dactylis polygama Dianthus carthusianorum Digitalis grandiflora Diplotaxis muralis Dryopteris filix-mas Echium vulgare Elodea canadensis Elymus caninus
čarovník paříţský pcháč zelinný pcháč obecný klinopád obecný konvalinka vonná svída krvavá líska obecná skalník celokrajný hloh ostruhatý hloh obecný hloh jednosemenný škarda bahenní svízelka chlupatá zvěšinec zední střevíčník pantoflíček čilimník černající janovec metlatý srha laločnatá srha hajní hvozdík kartouzek náprstník velkokvětý křez zední kapraď samec hadinec obecný vodní mor kanadský pýrovník psí
x x x x x
x
x x C4
x x
x x
2; C2
x
x
x
x
28
Elytrigia repens Epilobium collinum Epilobium montanum Epipactis helleborine Epipactis muelleri Equisetum arvense Equisetum telmateia Erigeron acris Erigeron strigosus Euonymus europaea Eupatorium cannabinum Euphorbia cyparissias Euphorbia dulcis Fagus silvatica Festuca gigantea Festuca heterophylla Festuca ovina Festuca pallens Festuca pratensis Ficaria verna subsp. bulbifera Filipendula ulmaria Fragaria moschata Fragaria vesca Fragaria viridis Fraxinus excelsior Galanthus nivalis
pýr plazivý vrbovka chlumní vrbovka horská kruštík širolistý kruštík řůţkatý přeslička rolní přeslička největší turan ostrý turan větevnatý brslen evropský sadec konopáč pryšec chvojka pryšec sladký buk lesní kostřava obrovská kostřava různolistá kostřava ovčí kostřava sivá kostřava luční orsej jarní hlíznatý tuţebník jilmový jahodník truskavec jahodník obecný jahodník trávnice jasan ztepilý sněţenka podsněţník
x
x
C4 2; C2 x C4
x
x
x x x C4 x x
x
x x x
x
x x 3; C3
29
Galeobdolon montanum Galeopsis speciosa Galinsoga parviflora Galium aparine Galium odoratum Galium pumilum Galium sylvaticum Galium vernum Genista germanica Genista tinctoria Geranium columbinum Geranium dissectum Geranium molle Geranium phaeum Geranium pratense Geranium pusillum Geranium pyrenaicum Geranium robertianum Geum urbanum Glechoma hederacea Gnaphalium sylvaticum Gymnocarpium robertianum Hedera helix Helianthemum grandiflorum subsp. obscurum Hepatica nobilis Heracleum sphondylium
pitulník horský konopice sličná peťour maloúborný svízel přítula svízel vonný svízel nízký svízel lesní svízel syřišťový kručinka německá kručinka barvířská kakost holubičí kakost dlanitosečný kakost měkký kakost hnědočervený kakost luční kakost maličký kakost pyrenejský kakost smrdutý kuklík městský popenec obecný protěţ lesní bukovník vápencový břečťan popínavý devaterník velkokvětý tmavý jaterník podléška bolševník obecný
x
x
x x
C2 x
x x
x x x
x x
x x x
x
x C1
x
x x
30
Hieracium laevigatum Hieracium lachenalii Hieracium murorum Hieracium pilosella Hieracium racemosum Hippuris vulgaris Hordelymus europaeus Humulus lupulus Hylotelephium maximum Hypericum hirsutum Hypericum perforatum Hypericum tetrapterum Chaerophyllum bulbosum Chaerophyllum hirsutum Chaerophyllum temulum Chelidonium majus Chrysosplenium alternifolium Impatiens glandulifera Impatiens noli-tangere Impatiens parviflora Inula conyzae Jasione montana Junglas regia Knautia arvensis Knautia drymeia Lactuca serriola
jestřábník hladký jestřábník Lachenalův jestřábník zední jestřábník chlupáček jestřábník hroznatý prustka obecná ječmenka evropská chmel otáčivý rozchodník velký třezalka chlupatá třezalka tečkovaná třezalka čtyřkřídlá krabilice hlíznatá krabilice chlupatá krabilice mámivá vlaštovičník větší mokrýš střídavolistý netýkavka ţlaznatá netýkavka nedůtklivá netýkavka malokvětá oman hnidák pavinec horský ořešák královský chrastavec rolní chrastavec křovištní locika kompasová
x x
x
1; C1 x
x
x x
x
x x x
x x
x
x
x
x x x
x
31
Lamium album Lamium maculatum Lapsana communis Larix decidua Lathraea squamaria subsp. squamaria Lathyrus niger Lathyrus vernus Leersia oryzoides Lemna trisulca Leontodon hispidus Leucanthemum vulgare subsp. vulgare Leucojum vernum Libanotis pyrenaica Ligustrum vulgare Lilium martagon Linum catharticum Listera ovata Lolium perenne Lonicera periclymenum Lonicera xylosteum Lotus corniculatus Lunaria rediviva Luzula campestris Luzula luzuloides Luzula pallescens Luzula pilosa
hluchavka bílá hluchavka skvrnitá kapustka obecná modřín opadavý podbílek šupinatý pravý hrachor černý hrachor jarní tajnička rýţovitá okřehek trojbrázdý máchelka srstnatá kopretina bílá pravá bledule jarní ţebřice pyrenejská ptačí zob obecný lilie zlatohlavá len počistivý bradáček vejčitý jílek vytrvalý zimolez ovíjivý zimolez obecný štírovník růţkatý měsíčnice vytrvalá bika ladní bika bělavá bika bledavá bika chlupatá
x
x x
x
x x x x
x x
C3 C4
x x x
C3 x 3; C4 C4 x
x
x 3; C4 x
32
Lycopus europaeus Lychnis flos-cuculi Lychnis viscaria Lysimachia nummularia Lysimachia vulgaris Medicago falcata Medicago lupulina Medicago sativa Melampyrum pratense Melica nutans Melica transsilvanica Mentha longifolia Mercurialis perennis Microrrhinum minus Mycelis muralis Myosotis palustris Myosoton aquaticum Myriophyllum verticillatum Onobrychis viciifolia Origanum vulgare Orthilia secunda Oxalis acetosella Papaver argemone Petasites albus Phalaris arundinacea Phleum pratense
karbinec evropský kohoutek luční smolnička obecná vrbina penízková vrbina obecná tolice srpovitá tolice dětelová tolice setá černýš luční strdivka nící strdivka sedmihradská máta dlouholistá baţanka vytrvalá hledíček menší mléčka zední pomněnka bahenní křehkýš vodní stolístek přeslenatý vičenec ligrus dobromysl obecná hruštice jednostranná šťavel kyselý mák polní devětsil bílý chrastice rákosovitá bojínek luční
x x
x
x
x C4 x
x x x x
x x C4 x
x x x
33
Phyteuma spicatum Picea abies Pimpinella major Pimpinella saxifraga Pinus nigra Pinus sylvestris Plantago lanceolata Plantago major Plantago media Poa annua Poa bulbosa Poa compressa Poa nemoralis Polygala comosa Polygala multicaulis Polygala vulgaris Polygonatum multiflorum Polypodium vulgare Populus tremula Potamogeton lucens Potentilla anserina Potentilla arenaria Potentilla argentea Potentilla tabernaemontani Primula elatior Primula veris
zvonečník klasnatý smrk ztepilý bedrník větší bedrník obecný borovice černá borovice lesní jitrocel kopinatý jitrocel větší jitrocel prostřední lipnice roční lipnice cibulkatá lipnice smáčknutá lipnice hajní vítod chocholatý vítod ostrokřídlý vítod obecný kokořík mnohokvětý osladič obecný topol osika rdest světlý mochna husí mochna písečná mochna stříbrná mochna jarní prvosenka vyšší prvosenka jarní
x x
x
x
x x
x x
x x
x
x
x x x
x C3 x C4
x x
34
Prunella vulgaris Prunus spinosa Pulmonaria obscura Pulmonaria officinalis Pyrethrum corymbosum Pyrola rotundifolia Pyrus pyraster Quercus petraea Quercus robur Ranunculus acris Ranunculus lanuginosus Ranunculus repens Reynoutria japonica Rhamnus cathartica Rhinanthus minor Ribes alpinum Ribes uva-crispa Robinia pseudoacacia Rorippa amphibia Rorippa austriaca Rorippa x anceps Rosa canina Rubus caesius Rubus fruticosus agg Rubus saxatilis Rumex acetosa
černohlávek obecný trnka obecná plicník tmavý plicník lékařský řimbaba chocholičnatá hruštička okrouhlolistá hrušeň polnička dub zimní dub letní pryskyřník prudký pryskyřník kosmatý pryskyřník plazivý křídlatka japonská řešetlák počistivý kokrhel menší rybíz alpínský srstka angrešt trnovník akát rukev obojţivelná rukev rakouská rukev proměnlivá růţe šípková ostruţiník jeţiník ostruţiník křovitý ostruţiník skalní šťovík kyselý
x x
x
x x
x
x x x
C4 x x x
x x x
x x x
x
x x
x x
x
x
x C3 x
35
Rumex acetosella Rumex crispus Salix alba Salix purpurea Salix viminalis Salvia pratensis Salvia verticillata Sambucus nigra Sanguisorba minor Sanguisorba officinalis Saponaria officinalis Saxifraga granulata Scrophularia nodosa Scutellaria galericulata Securigera varia Sedum acre Selinum carvifolia Senecio aquaticus Senecio ovatus Silene latifolia subsp. alba Silene noctiflora Silene nutans Silene vulgaris subsp. vulgaris Solanum dulcamara Solidago virgaurea Sorbus aria
šťovík menší šťovík kadeřavý vrba bílá vrba nachová vrba košíkářská šalvěj luční šalvěj přeslenitá bez černý krvavec menší krvavec toten mydlice lékařská lomikámen zrnatý krtičník hlíznatý šišák vroubkovaný čičorka pestrá rozchodník ostrý olešník kmínolistý starček vodní starček Fuchsův silenka širolistá bílá silenka noční silenka nící silenka nadmutá pravá lilek potměchuť zlatobýl obecný jeřáb muk
x x
x
x
x
x x
x
x x
x C4
36
Sorbus aucuparia Spiraea salicifolia Stachys annua Stachys sylvatica Staphylea pinnata Stellaria holostea Stellaria nemorum Symphoricarpos albus Symphytum officinale Symphytum tuberosum Tanacetum vulgare Taraxacum sect. Ruderalia Thymus pulegioides Thymus serpyllum Tilia cordata Tilia platyphyllos Torilis japonica Trifolium alpestre Trifolium montanum Trifolium pratense Trifolium repens Ulmus glabra Ulmus laevis Urtica diocia Urtica urens Valeriana excelsa subsp. sambucifolia
jeřáb ptačí tavolník vrbolistý čistec roční čistec lesní klokoč zpeřený ptačinec velkokvětý ptačinec hajní pámelník bílý kostival lékařský kostival hlíznatý vratič obecný pampeliška lékařská mateřídouška vejčitá mateřídouška úzkolistá lípa srdčitá lípa velkolistá tořice japonská jetel alpinský jetel horský jetel luční jetel plazivý jilm drsný jilm vaz kopřiva dvoudomá kopřiva ţahavka kozlík výběţkatý bezolistý
x
x C3 C2 C3 x
x x x x x
x
x x C4
x
x x x C4
x x
x C4
37
Verbascum lychnitis Verbascum phlomoides Veronica dillenii Veronica chamaedrys Viburnum opulus Vicia dumetorum Vicia sepium Vinca minor Vincetoxicum hirundinaria Viola collina Viola hirta Viola mirabilis Viola odorata Viola reichenbachiana Viola riviniana
divizna knotovkovitá divizna sápovitá rozrazil Dilleniův rozrazil rezekvítek kalina obecná vikev křovištní vikev plotní barvínek menší tolita lékařská violka chlumní violka srstnatá violka divotvárná violka vonná violka lesní violka Rivinova
C4 x
x x C4 x x
x
C4 x x
38
5. DISKUZE Na základě literatury a vlastního pozorování jsem vytvořila seznam cévnatých rostlin, které by se měly vyskytovat, resp. vyskytují na zkoumaném území. Tento seznam obsahuje celkem 347 druhů. Z literatury, která zachycuje botanické výzkumy v historii, jsem vypsala celkem 310 druhů cévnatých rostlin. Sama jsem tedy našla 37 druhů, které v literatuře zmíněny nebyly. Celkově jsem našla a určila 169 druhů cévnatých rostlin. Pokud byl na tomto území proveden botanický výzkum, byl většinou zaměřen hlavně na PR Peliny. Jak podle DOMINA (1943), tak podle ŠIMKA (1966) by se měly v PR Peliny, mimo jiné, vyskytovat 2 zajímavé druhy keřů- skalník celokrajný
(Cotoneaster integerrimus) a klokoč zpeřený (Staphylea pinnata). Rostou však v těţko přístupné střední části mezi skalami, a tak se mi zde jejich výskyt nepodařilo potvrdit. Dalšími zajímavými druhy pro tuto lokalitu je tařice skalní Arduinova (Aurinia saxatilis subsp. arduini) nebo lilie zlatohlavá (Lilium martagon). Tyto rostliny však potkal neblahý osud, jak uţ se o tom zmiňuje ŠIMEK (1966), kdy si je lidé s oblibou odnášeli do zahrádek. Tyto zde původně hojné druhy tu potkáte uţ jen ojediněle. Tařici skalní Arduinova (Aurinia saxatilis subsp. arduini) se mi zde sice podařilo zachytit, roste na skalních hlavicích, ale lilii zlatohlavou (Lilium martagon) jsem bohuţel nenašla. Ve spodní části rezervace roste ze zajímavých druhů sasanka pryskyřníkovitá (Anemone ranunculoides) nebo podbílek šupinatý pravý (Lathraea squamaria subsp. squamaria), který je uţ z dálky nápadný tím, ţe vůbec nemá listovou zeleň, celá rostlina je bělavá nebo růţová. Vzhledem k tomu, ţe nemá chlorofyl a nemůţe si tak opatřovat látky potřebné k ţivotu, je odkázán na parazitický způsob ţivota na kořenech listnatých stromů, hlavně olší (ŠIMEK, 1966). Oba tyto druhy se mi podařilo zaznamenat. Jak uvádí CULEK (1996) v Biogeografickém členění ČR, hlavní sloţku květeny ve Svitavském bioregionu reprezentují typické mezofilní druhy hercynských lesů, avšak obohacené o četné druhy karpatského migrantu. Z pronikajících alpidsko-karpatských druhů se mi v zájmovém území podařilo zaznamenat kakost hnědočervený (Geranium phaeum) a kostival hlíznatý (Symphytum tuberosum).
39
Z rostlin chráněných se mi zde podařilo zaznamenat 6 druhů, a to jedli bělokorou (Abies alba), tařici skalní Arduinova (Aurinia saxatilis subsp. arduini), dřišťál obecný (Berberis vulgaris), sněţenku podsněţník (Galanthus nivalis), okřehek trojbrázdý (Lemna trisulca) a hrušeň polničku (Pyrus pyraster). Jak uvádí SKALICKÁ (1997) jedle bělokorá (Abies alba) má těţiště výskytu v mezofytiku. Vzhledem k častému vysazování v minulosti lze na některých místech těţko říci, zda se jedná o výskyt přirozený či nikoli. Zřídka je vysazována pro ozdobu. Ve mnou zkoumaném území jsem našla jen jednotlivé stromy v lesním porostu. Tařice skalní Arduinova (Aurinia saxatilis subsp. arduini) je poddruh s charakteristickým reliktním rozšířením vázaným především na hluboké říční kaňony. Výskyt mimo říční údolí je méně častý (SMEJKAL, 1992). V PR Peliny roste tento druh na skalních výchozech, které vystupují ze svahu nad Tichou Orlicí. Dřišťál obecný (Berberis vulgaris) je keř, který roste samostatně nebo v malých skupinách. Jeho rozšíření je poměrně hojné hlavně v oblasti termofytika, o něco méně pak v mezofytiku. Často se pěstuje jako dekorativní keř. Je druhým hostitelem rzi travní, která napadá obiloviny, a tak byl ve 30. letech hromadně mýcen (ZELENÝ, 1997). V PR Peliny se mi podařilo zachytit jeden keř. Sněţenka podsněţník (Galanthus nivalis) se ve volné přírodě vyskytuje jen zřídka a její výskyt je prakticky omezený pouze na luţní lesy a chráněná území. Trpí zejména ztrátou svých přirozených biotopů a zásahy člověka (http://www.kvetenacr.cz). Ve spodní části PR Peliny se mi podařilo zachytit tento druh při břehu Tiché Orlice v počtu asi 10 jedinců. Okřehek trojbrázdý (Lemna trisulca) je vodní rostlina, kterou se mi v malém mnoţství podařilo nalézt ve slepém říčním rameni Tiché Orlice. Hrušeň polnička (Pyrus pyraster) se vyskytuje roztroušeně jak v termofytiku, tak mezofytiku. Často bývá rozšířena antropickými vlivy i do míst, kde by se přirozeně nevyskytovala (DOSTÁLEK, 1992). V PR Peliny rostou 2 tyto stromy přímo na skalních hlavicích.
40
6. ZÁVĚR Studované území leţí v Pardubickém kraji, v okrese Ústí nad Orlicí. Nachází se mezi městy Choceň a Brandýs nad Orlicí. Jeho rozloha činí přibliţně 5 km2. Území náleţí ke geomorfologickému okrsku Choceňská tabule. Je převáţně ploché, severní a jiţní část je oddělena prudkým svahem, se skalními útvary, který se táhne od východu k západu a kopíruje svým průběhem tok Tiché Orlice. Na většině území je podloţí tvořeno sprašemi a sprašovými hlínami. V místech skalních výchozů se setkáváme s vápnitými jílovci a slínovci, s vápnitými prachovci a pískovci. Z půd na zkoumaném území převaţují hnědozemě, podél řeky se vyskytují fluvizemě a v místech, kde vystupují skalní útvary, se nacházejí pararendziny. Oblast je odvodňována jediným tokem, a to řekou Tichou Orlicí, která zde vytváří několik slepých říčních ramen. Z hlediska klimatických podmínek je zde typické dlouhé, teplé a suché léto a krátká, mírně teplá a velmi suchá zima. Kromě
kapitol
zpracovávajících
poměry
topografické,
geologické,
geomorfologické, pedologické, klimatické, hydrologické a biogeografické jsem zpracovala kapitolu shrnující dosavadní botanický výzkum ve sledovaném území a kapitolu se stručnou charakteristikou přírodních rezervací. K tomu jsem na základě vlastního terénního výzkumu zpracovala kapitolu o botanických poměrech, která zahrnuje popis zjištěných rostlinných formací a tabulku se seznamem cévnatých rostlin, která zahrnuje druhy, které zde byly pozorovány v minulosti a také ty, které jsem zde nalezla osobně. Celkem jsem našla a určila 169 druhů cévnatých rostlin. S historickými botanickými výzkumy se shoduje 132 druhů, 37 druhů v literatuře zmíněno nebylo. V PR Peliny jsem nalezla 76 druhů- ze zajímavých například tařici skalní Arduinova (Aurinia saxatilis subsp. arduini), hrušeň polničku (Pyrus pyraster) nebo osladič obecný (Polypodium vulgare). U slepého ramena Tiché Orlice jsem určila 69 druhů cévnatých rostlin. Přímo na březích kvete blatouch bahenní (Caltha palustris). Dále od břehu se vyskytuje kokořík mnohokvětý (Polygonatum multiflorum). Zaznamenala jsem zde například i lilek potměchuť (Solanum dulcamara). V lesním porostu se mi podařilo určit 57 druhů- nejčastější jsou zde běţné druhy stromů jako dub letní (Quercus robur) a dub zimní (Quercus petraea), s občasným smrkem ztepilým (Picea abies) nebo břízou bělokorou (Betula pendula). Na louce jsem nalezla 34 druhů. Rostou zde běţné luční 41
druhy jako například kopretina bílá pravá (Leucanthemum vulgare subsp. vulgare), kohoutek luční (Lychnis flos-cuculi) nebo pryskyřník prudký (Ranunculus acris). Z chráněných a ohroţených druhů jsem v zájmovém území našla jedli bělokorou (Abies alba), tařici skalní Arduinova (Aurinia saxatilis subsp. arduini), dřišťál obecný (Berberis vulgaris), sněţenku podsněţník (Galanthus nivalis), okřehek trojbrázdý (Lemna trisulca) a hrušeň polničku (Pyrus pyraster). Práci jsem doplnila fotografiemi zkoumaných lokalit. Cíle bakalářské práce byly splněny.
42
7. SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ Literatura: CULEK, M. (ed.) (1996): Biogeografické členění České republiky. Praha: Enigma. DEMEK, J. (ed.) (1987): Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a níţiny. Praha: Academia. DEYL, M. & HÍSEK, K. (2001): Naše květiny. 3. vyd. Praha: Academia. DOMIN, K. (1940): Třebovská brána a její význam pro genesi naší teplomilné (ponticko-panonské) vegetace. In ŠIMEK, E. (1966): Peliny, Botanický průvodce státní přírodní rezervací. Choceň: Orlické muzeum. DOMIN, K. (1942 a): První příspěvek k poznání květeny v povodí Tiché Orlice u Ústí nad Orlicí, v údolí Třebovky u České Třebové a na Litomyšlsku. In VÁLEK, B. (1948): Východočeská květena. Hradec Králové: Přírodovědecký klub severovýchodních Čech. DOMIN, K. (1942 b): Druhý příspěvek k poznání květeny v povodí Tiché Orlice u Ústí nad Orlicí, v údolí Třebovky u České Třebové a na Litomyšlsku. In VÁLEK, B. (1948): Východočeská květena. Hradec Králové: Přírodovědecký klub severovýchodních Čech. DOMIN, K. (1942 c): O vegetačních poměrech v povodí Tiché Orlice u Ústí nad Orlicí, o původu této flóry a její souvislosti s Třebovskou bránou. In ŠIMEK, E. (1966): Peliny, Botanický průvodce státní přírodní rezervací. Choceň: Orlické muzeum. DOMIN, K. (1943): Nové příspěvky k poznání květeny v povodí Tiché Orlice mezi Chocní a Ústím nad Orlicí a v údolí Třebovky u České Třebové. In VÁLEK, B. (1948): Východočeská květena. Hradec Králové: Přírodovědecký klub severovýchodních Čech. DOSTÁLEK, J. (1992): Pyrus- hrušeň. In HEJNÝ, S. & SLAVÍK, B., (eds.): Květena ČR, 3. díl. Praha: Academia. pp. 464-470 FALTYSOVÁ, H., BÁRTA, F. a kol. (2002): Pardubicko. In MACKOVIČ, P. & SEDLÁČEK, M. (eds.): Chráněná území ČR, svazek IV. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno.
43
HOLUB, J. & PROCHÁZKA, F. (2000): Červený seznam cévnatých rostlin České republiky (stav v roce 2000). Praha: Preslia. 72: 187-230 KUBÁT, K., HROUDA, L., CHRTEK, J. jun., KAPLAN, Z., KIRSCHNER, J. & ŠTĚPÁNEK, J. (2002) : Klíč ke květeně České republiky. Praha: Academia. QUITT, E. (1971): Klimatické oblasti ČSSR. Brno: Studia geografica ČSAV. QUITT, E. (1975): Mapa klimatických oblastí ČSR 1: 500 000. Brno: Geografický ústav ČSAV. SKALICKÁ, A. (1997): Abies - jedle. In HEJNÝ, S. & SLAVÍK, B. (eds.): Květena ČR, 1. díl. 2. vyd. Praha: Academia. pp. 312-317 SKALICKÝ, V. (1997): Regionálně fytogeografické členění. In HEJNÝ, S. & SLAVÍK, B. (eds.): Květena ČR, 1. díl. 2. vyd. Praha: Academia. pp. 103-126 SMEJKAL, M. (1992): Aurinia- tařice. In HEJNÝ, S. & SLAVÍK, B., (eds.): Květena ČR, 3. díl. Praha: Academia. ŠIMEK, E. (1966): Peliny, Botanický průvodce státní přírodní rezervací. Choceň: Orlické muzeum. TOMÁŠEK, M. (2000): Půdy České republiky. Praha: Český geologický ústav. ZELENÝ, V (1997): Berberis- dřišťál. In HEJNÝ, S. & SLAVÍK, B. (eds.): Květena ČR, 1. díl. 2. vyd. Praha: Academia. pp. 476-478
Elektronické zdroje: KOCIÁN, P. (2003-2010): Květena ČR [online], cit. 13. 4. 2010. Dostupné z www:
Česká
geologická
sluţba
[online],
cit.
3.
1.
2010.
Dostupné
z www:
Mapy [online], cit. 9. 2. 2010. Dostupné z www: AOPK ČR- Digitální půdní mapa ČR 1:50 000 [online], cit. 24. 2. 2010. Dostupné z www: Zvláště chráněné druhy ČR- vyhláška MŢP ČR 395/1992 Sb. [online], cit. 6. 3. 2010. Dostupné z www: 44
8. RESUME PŘÍRODNÍ PODMÍNKY ÚZEMÍ NA VÝCHOD OD MĚSTA CHOCEŇ Práce se zabývá charakteristikou přírodních podmínek území leţícího na východ od města Choceň. Území leţí v Pardubickém kraji, okrese Ústí nad Orlicí. Rozloha činí přibliţně 5 km2. Celá oblast spadá do geomorfologického okrsku Choceňské tabule. Na většině území převaţují spraše a sprašové hlíny. Z půd jsou nejčastější hnědozemě, spolu s fluvizeměmi a pararendzinami. Podnebí je teplé a suché s mírnou zimou. Teoretická část je doplněna charakteristikou botanických poměrů. Tato charakteristika obsahuje informace o jednotlivých lokalitách a druzích cévnatých rostlin, které se zde vyskytují. Ve zkoumaném území jsem nalezla 169 druhů cévnatých rostlin.
NATURAL CONDITIONS OF AREA ON EASTERN BORDER OF CHOCEŇ This thesis describes natural conditions of area which is located in the east of Choceň. This area is situated in region called Pardubice in district Ústí nad Orlicí. Size of this area is about 5 km2. The whole territory is part of geomorphological district named Choceň plateau. Loess and loessial soil are the most common substrate in this area. Typically we can find there brown soil but somewhere the ground is covered by fluvizem and pararendzina. There is warm and dry climate with mild winter. Theoretical part is completed with characteristics of botanical conditions. These characteristics include information about concrete locality and kinds of vascular plants which grow there. In the research area I have found 169 sorts of vascular plants.
45
9. SEZNAM PŘÍLOH 1. slepé říční rameno Tiché Orlice 2. PR Peliny 3. louka u Brandýsa nad Orlicí 4. stromový porost
46
9. 1. Přílohy
1. slepé říční rameno Tiché Orlice (27. 5. 2008) (orig.)
2. PR Peliny (27. 5. 2008) (orig.)
47
3. louka u Brandýsa nad Orlicí (9. 4. 2010) (orig.)
4. stromový porost (9. 4. 2010) (orig.)
48