Masarykova univerzita

Masarykova univerzita Filosofická fakulta Historický ústav

Zahraniční výstavy v Domě umění za ředitelství Adolfa Kroupy Magisterská diplomová práce

Martin Koťa

Vedoucí práce: doc. PhDr. Vladimír Goněc, DrSc.

Brno 2013

Prohlašuji, že jsem magisterskou diplomovou práci vypracoval samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.

V Brně, dne 10. 5. 2013

….....…......................................... Martin Koťa 2

Na tomto místě bych v první řadě poděkoval především vedoucímu diplomové práce, doc. PhDr. Vladimíru Goňcovi, DrSc., za odborný a profesionální přístup. Mé poděkování patří také všem pracovníkům archivů, galerií a úřadů za ochotu a čas, který mi věnovali. Dále chci poděkovat mým blízkým za podporu, kterou mi během celé práce věnovali. A nakonec i mým kamarádům a přátelům především z odborné sféry, kteří mi poskytovali odborné konzultace a vnukali nové myšlenky.

Martin Koťa 3

Obsah

1.

Seznam zkratek

5

Úvod

6

Praha má Rudolfinum, my máme Adolfinum

9

(Osobnost Adolfa Kroupy a jeho význam pro Dům umění a celou brněnskou (českou) kulturní obec)

Adolf Koupa – jeho života, díl a vztah k umění

2.

Česká kulturní a politická obec v době ředitelování Adolfa Kroupy

11

18

(Analýza vlivů a vnějších podnětů pro fungování Domu umění v letech 1954 - 1971)

3.

Zahraniční výstavy v Domě umění

24

Výstavy

36

Mexické výtvarné umění

37

Drážďanská galerie

41

Švédské zlaté poklady a umění Vikingů

43

John Heartfield – Stále ještě…

46

Jugoslávské výtvarné umění mladé generace

49

Hallstatt a Býčí skála

52

Současné maďarské umění

54

Umění kanadských Eskymáků

57

Finská architektura a finský plakát

59

Současné francouzské malířství

61

Závěr

65

Bibliografie

69

Seznam katalogů

92

Seznam zahraničních výstav

104

Obrazová příloha

112

4

Seznam zkratek

ADU – Archiv Domu umění AMB – Archiv města Brna DPK – Dům Pánů z Kunštátu DU – Dům umění DUmB – Dům umění města Brna MG – Moravská galerie MMB – Muzeum města Brna MZK – Moravská zemská knihovna MZM – Moravské zemské muzeum SČSVU – Společnost československých výtvarných umělců UPM – Umělecko-průmyslové muzeum

5

Úvod Téma zahraničních uměleckých výstav se zřejmě trochu vymyká tomu, co bychom hledali pod pokličkou zahraničních vztahů. Nicméně i samo umění se dá brát jako jedno z mnoha sfér, kde mohou probíhat mezinárodní vazby. Je to místo, kde se uskutečňují kulturní výměny, předávají myšlenky, koriguje se jistým způsobem směřování umění atd., což kolikrát může vést k daleko širším vazbám, než můžeme vídat ve vysoké zahraniční politice. Studium podobných témat ovšem není jednoduchý, protože musíme brát v úvahu řadu problémů, se kterými je nutné počítat. Po zralé úvaze jsem jako instituci, ve které probíhali jedny z nejdůležitějších kulturních vazeb, vybral brněnský Dům umění. Instituci, která se v padesátých a šedesátých letech minulého století stala pro českou diváckou a kulturní obec, bránou mezi uměním Západu a Východu, vzdor tomu, že komunistický režim si podobné úzké vazby nechtěl příliš připustit k tělu. Šedesátá léta ovšem přinesla uvolnění, které se nejvýrazněji projevilo právě v kulturní oblasti. Této liberálnější doby a jejich velkých možností si všiml i ředitel Domu umění v letech 1954 až 1971 Adolf Kroupa, a využil svého vlivu a styků s předními českými a zahraničními umělci a institucemi. Z Domu umění se postupem doby stala nejváženější kulturní instituce v zemi. Zahraniční výstavy v takové míře a v takové kvalitě nemohly být nikde jinde v Československu, ba ani ve středoevropském kontextu k zhlédnutí než právě v Brně. Nebyly to ovšem pouze jenom výstavy, které přinesly Domu umění slávu. Adolf Kroupa změnil celou brněnskou kulturní a uměleckou obec svými filmovými, literárními a doprovodnými programy. Vzpomeňme zprvu na Sdružení Q, halasovská sympózia, to jakým způsobem se kolem něj sdružovali mladí absolventi ze středních uměleckých škol a pedagogické fakulty, nebo to jak vzal pod svá ochranná křídla divadlo Husa na provázku. To vše se projevilo i v diváckém a návštěvnickém zájmu, což nakonec vyústilo v kulturní fenomén Brna. Dodnes má Brno největší množství divadel na počet obyvatel v celé republice a o to více je vzrušující to, že brněnská společnost dokáže všechny divadelní místa zaplnit, což se kolikrát nedaří ani samotnému Národnímu divadlu v Praze. Tento fenomén má své kořeny také právě v tomto období uvolněných šedesátých let. Tato diplomová práce je postavena na několika úrovních dostupné literatury, dostupných pramenů a mých zkušeností v oblasti dějin umění, jako mého druhého paralelně studovaného oboru. Přičemž literatura v rámci tohoto tématu zabírá velice malou část z důvodu její neexistence. Kromě devadesátého a stého výročí Domu umění nenalezneme v literárním fondu žádné další informace o historii této instituce. V této práci se tak budu opírat zejména o pramennou základnu, kterou bych zprvu rád rozdělil na osobní a 6

institucionální povahy. Co se týče povahy osobní, mám tím na mysli samozřejmě především osobní archiv Domu umění, Adolfa Kroupy, který se nachází v Moravském zemském muzeu v oddělení dějin literatury a sídlící nově na Hudcově ul. v Brně. Po nahlédnutí do těchto pramenů jsem byl zklamán, jak málo se Adolf Kroupa zmiňuje o svém ředitelování a pořádání výstav. V jeho osobním archivu je z drtivé většiny uložena zejména korespondence s českými i zahraničními kulturními osobnostmi, zejména pak francouzských autorů básníků, které Adolf Kroupa tak rád překládal, a se kterými udržoval živou korespondenci. Mezi takovými dopisy se naštěstí nacházejí alespoň i ty, které jsou adresovány známým umělcům, malířům, sochařům a architektům. Kromě toho je osobní archiv Adolfa Kroupy plný novinových výstřižků o umění, které dokládají Kroupův vztah k nejrůznějším světovým výtvarným směrům, z nichž trochu neočekávaně má největší zastoupení primitivní umění (nebo chcemeli umění primitivů).1 V neposlední řadě jsou zde uložena alespoň některá vystoupení Adolfa Kroupy na konferencích, vernisážích a zahajování výstav, které pro nás budou velice cenné. Problémem je rovněž to, že dodnes nikdo nesepsal životopis Adolfa Kroupy. Navíc si Adolf Kroupa nepsal žádný osobní deník, který by blíže přibližoval jeho myšlenky, musíme si jako zástupný deník zvolit jeho knihu Mlžné galaxie, která ve formě rozhlasových vzpomínek přibližuje osobní život a jeho osudy asi nejlépe. Institucionální prameny se budou týkat Domu umění. Ke studiu této instituce jsem využil pramenné základny Archivu města Brna, kde se ovšem nalézají pouze hospodářské a statistické ročenky, které mapují chod této instituce. Archiválií k padesátým létům je minimální množství, které přičítám zejména totalitní politice, která dokázala velice zručně zahlazovat nelibé stopy. U šedesátých let je situace již o poznání lepší, nicméně se stále jedná o archivní informace nepřinášející nám klíčové informace k jednotlivým výstavám. Mám tím na mysli zejména návštěvnost. Jedná se o výkazy a ročenky s nejnižším sumarizujícím časovým rozpětím čtvrt roku, které neposkytnou informace k důvodům a příčinám jednotlivých výstav. Samotný archiv Domu umění nedisponuje tak širokým archivem, jak bychom si mohli na první pohled myslet. Jsou zde uloženy především plakáty k jednotlivým výstavám a spíše skromné informace k nim. V tomto pohledu pro nás je daleko důležitější studium samotných katalogů k jednotlivým výstavám. Ty se nacházejí v Moravské zemské knihovně. Můžeme tak jen litovat, že zde není zastoupena celá škála výstav z tohoto období. Posledním důležitým pramenem jsou novinové článku z tohoto období, které nám přinášejí důležité informace zejména z pohledu recenzí výstav a ohlasu veřejnosti na tyto výstavy. 1

Vazba Adolfa Kroupy k primitivnímu umění bude vysvětlena v následujících kapitolách.

7

Práce je tak složena celkem z pěti pramenných jednotek, které mi pomohly sumarizovat tuto práci do celkové hotové podoby. Práce je přínosná zejména z toho pohledu, že se ještě nikdo nezaobíral rozborem výstav v Domě umění a jejich dopady na společnost, natož pak výstav zahraničních. I přes skromnou pramennou a literární základnu si myslím, že se podařilo vykreslit celkový obraz této problematiky a přispěje k dalšímu bádání na podobná témata z tohoto perspektivního kulturního období a této nejvýraznější brněnské instituce za ředitelování Adolfa Kroupy.

8

1. Praha má Rudolfinum, my máme Adolfinum -

Osobnost Adolfa Kroupy a jeho význam pro Dům umění a celou brněnskou (českou) kulturní obec

Snaha postihnout komplexní biografii a dílo, ale i zásluhy a odkaz Adolfa Kroupy se zdá být i s třicetiletým odstupem velmi nesnadné. Respektive se o tak náročnou sumarizující biografii ještě žádný historik nepokusil. Řada historiků či přátel z okruhu Adolfa Kroupy, kteří o něm napsali své články a knihy, si vesměs vybírali jen dílčí oblasti jeho života nebo se zaměřovali pouze na jednu z mnoha sfér jeho kulturní a osvětové práce. Rovněž řada z těchto autorů hledá v různých variacích klíč k pochopení myšlení, názorovosti a osvětovosti Adolfa Kroupy. Ponejvíce se upínají ke kroupovské poesii ať už tvůrčí nebo překladatelské, ve které soudí, že najdou klíč právě k takovým otázkám. Uveďme si příklad – dlouholetý přítel Adolfa Kroupy, český básník a spisovatel Ludvík Kundera, který se pokusil o sepsání svých jedinečných vzpomínek na život Adolfa Kroupy, se ve své knize jednoduše nazvané „O Adolfu Kroupovi“, pokouší představit ředitele brněnského Domu umění především jako znalce zejména české a francouzské literatury (poesie). Popisuje přátelství s nejpřednějšími kulturními osobnostmi a umělci nejen z těchto dvou národů, ale zejména hodnotí jejich vzájemné přátelství.2 Více než letmo se zmiňuje o životních událostech, jež provázely kariéru tohoto doslova brněnského kulturního guru. O něco menší rozptyl vzpomínek Ludvík Kundera projevuje v publikaci vydané k devadesátému výročí brněnského Domu umění.3 V jiném případě, tentokráte ke stému výročí založení Domu umění, píše Jiří Hlušička o kroupovské éře zejména z pohledu jeho zapojení v rámci komplexu celé brněnské kulturní obce.4 Spousty řádků věnuje také jeho mimo-institucionálním aktivitám, jako byly jeho divadelní, filmové, literární a jiné večery. V rámci institucionálního a výstavního povídání samozřejmě nezapomíná na kvalitu a kvantitu výstav, které se za dobu ředitelování Adolfa Kroupy staly právě tím, proč dnes můžeme pyšně říkat, že i když Praha měla své Rudolfinum, tak Brno mělo doslova své Adolfinum. Nicméně hlubší analýza výstav zde chybí, dokonce 2

Kundera, L.: O Adolfu Kroupovi. Brno 1995.

3

Kundera, L.: Kroupovská éra. In. (ed.) Slavíček, L., Vránová, J.: 90 let Domu umění města Brna (1910 – 2010).

Brno 2000, s. 119 – 122. 4

Hlušička, J.: Ředitelská éra Adolfa Kroupy. Ke stému výročí jeho narození. In. (ed.) Slavíček, L., Vránová, J.:

100 let Domu umění města Brna (1910 – 2010). Brno 2010, s. 149 – 163.

9

bychom jich nedokázali spočítat více než jednu desítku, a o hlubším významu zahraničních výstav ani nemluvě. A tak to vypadá, že zatím nejucelenější dílo vydané k heslu Adolf Kroupa, vydal v zajímavě podané autobiografii právě samotný Adolf Kroupa. Jeho kniha nazvaná „Mlžně galaxie“ je vlastně složena sepsáním jeho rozhlasových promluv, které na sebe plynule navazují.5 Přičemž se zde projevuje jeho opravdu skvělá, vytříbená a znějící čeština.6 Dalo by se říci, že právě tato publikace je takovým odrazovým můstkem do světa Adolfa Kroupy. Je naprosto očividné, že oba výše zmínění autoři, kteří psali o Adolfu Kroupovi, z této publikace také vycházeli, protože se zde skloubí oba pohledy: pohled Kunderův s důrazem na kroupovskou poesii a Hlušičkův pohled s důrazem na přátelské vztahy, okolí a společnost, se kterou byl Adolf Kroupa tak nejraději spojován, a ve které se cítil doslova jako štika ve vodě. Těmito dvěma články a jednou svébytnou autobiografií tak končí i výčet dostupné podstatné literatury vztahující se k životu a dílu Adolfa Kroupy. Vlastně ani tato magisterská diplomová práce si neklade za cíl sepsat ucelenou biografii tohoto skvělého překladatele, básníka, poetika, organizátora a vůdčí osobnost brněnské kultury zejména šedesátých let. Ač pročítal jsem řadu překladů kroupovských básní (snad, abych podobně jako Ludvík Kundera a Jiří Hlušička lépe pochopil onu kroupovskou zlatou éru), nebude to práce zaměřující se na jeho literární činnost. Zaměří se v prvé řadě na jeho ředitelskou éru v brněnském Domu umění a pokusí se analyzovat umělecké výstavy s přihlédnutím k výstavám zahraničním, které sehrály ve svém konečném důsledku nezastupitelnou roli nejen ve sféře brněnské kulturní obce, ale v celé šíři českého kulturního prostředí. Důvodem takového rozhodnutí není samozřejmě pouze zaměření práce na mezinárodní vztahy, ale také to, že je to téma, které dosud nebylo vůbec zpracováno a tudíž v budoucnu může sloužit jako jeden z mnoha dalších dílků k doplnění celkové biografie Adolfa Kroupy.

5

Kroupa, A.: Mlžné galaxie. Brno 1995.

6

Doslov k této knize napsal Ivan Slavík.

10

Adolf Kroupa - jeho život, dílo a vztah k umění Adolf Kroupa se narodil 25. července 1910 v Táboře. K tomuto jihočeskému městu se po celý svůj život velice hrdě hlásil. Například Ludvík Kundera vzpomíná, jak o sobě velice zarytě mluvil jako o táboritovi.7 Jelikož se narodil do rodiny středoškolského profesora, byl to právě otec, který Adolfa Kroupu tlačil do vzdělání. Samotný Adolf Kroupa však nikdy nechtěl být moc velkým studentem. Už na střední škole se poprvé začetl do krásné literatury a zejména do poezie francouzských klasiků, ale i moderních francouzských autorů – z počátku to byla zejména generace prokletých básníků, jako byl Arthur Rimbaud nebo Paul Verlaine. Francie ho přitahovala už v mládí. Po řadě hádek se svým otcem, co se týkalo jeho studií, který chtěl Adolfa Kroupu tlačit zejména do právnického vzdělání, se společně domluvili na francouzské stáži na střední škole v jihofrancouzském Nimes, kterého dle jeho otce mělo směřovat právě k právnické kariéře. Na toto „lyceum“, jak se podobným školám přezdívalo, nastoupil Adolf Kroupa do kvarty. Čekalo ho celkem pět let francouzských studií. Sám popisuje studium a internát jako něco mezi vězením a klášterem.8 Volnočasové aktivity československé sekce, jejíž součástí byl i Adolf Kroupa, byl velice bohatý. Dá se říci, že kromě řady výletů po Francii a návštěv spousty pamětihodností, se jejich život ubíral velmi bohémskou cestou. A nemá cenu zde na tomto místě vyjmenovávat všechny jejich mládenecké vzpomínky. Nicméně roky na škole ubíhaly a konec studia se pomalu blížil ke konci. Adolf Kroupa nakonec ukončil lyceum a přestoupil na univerzitu v Montpellier, kterou také úspěšně ukončil v roce 1929 takzvaným baccaulaureatem. Po tomto francouzském studijním angažmá se vrací zpět do Československa a na přání svého otce, který jak jsme si uváděli výše, si přál mít ze svého syna vzdělaného právníka, nastupuje na Karlovu univerzitu na obor práv. Ani zde ho poezie neopustila – sám k tomu píše: „Má láska k poezii byla daleko větší než láska ke studiu na Karlově univerzitě. Na místo skript jsem četl verše, toulaje se táborskými sady či pražskými uličkami nebo vysedávaje ve studovně univerzitní knihovny či v tehdejším mém hlavní stanu, Malostranské kavárně.“9 Nicméně po dlouhém sedmiletém studiu práv nakonec tento obor ukončil úspěšně roku 1937. 7

Kundera, L.: Kroupovská éra. In. (ed.) Slavíček, L., Vránová, J.: 90 let Domu umění města Brna (1910 – 2010).

Brno 2000, s. 119. 8

Kroupa, A.: Mlžné galaxie. Brno 1995, s. 9.

9


11

Po studiích ve Francii a v Praze nastoupil jako sedmadvacetiletý do práce do brněnské Zbrojovky. Jeho vítečná znalost cizích jazyků, zejména pak francouzštiny, jej poté v rámci Zbrojovky přivedla do jejího zahraničního oddělení v Přerově. Poté našel místo v přerovské Optikotechně. A bylo to právě přerovské působiště, které Adolfa Kroupu poprvé přivedlo k recenzování uměleckých výstav. K nim se poprvé dostal prostřednictvím přerovského Obzoru.10 Některé výstavy postupně dokonce i sám zahajoval na vernisážích apod.11 Po tomto přerovském angažmá se na krátkou dobu (na přelomu čtyřicátých a padesátých let) přesouvá do Prahy, kde se poprvé ve větší míře snaží začleňovat do kulturního a společenského dění českého velkoměsta. Seznamuje se s českými malíři, sochaři, architekty, literáty. Proniká do světa uměleckých skupin. Účastní se literárních večerů na zámku v Dobříši. Čile koresponduje se svými přáteli z dob svých francouzských studií, přes korespondenci také navazuje hlubší přátelské vztahy s francouzskými a dalšími zahraničními autory. Jsou to právě padesátá (a poté i šedesátá) léta, která se stanou nejintenzivnějším obdobím zahraničních návštěv světových umělců, ať už doma nebo v zahraničí. Setkává se postupně s francouzskými básníky, jako byli Guillaume Apollinaire, Tristan Tzara, Paul Éluard, Jean Vercors, Jean Marcenac, Pierre Seghers, Pablo Neruda, André Frénaud, Michel Leiris, Yves Bonnefoy, Pierre Albert-Birot, Jacques Prévert a další. Setkává se i s řeckým básníkem Jannisem Ritsosem. Vždy ho mrzelo, že se nikdy nemohl potkat s jeho nejoblíbenějším básníkem, Robertem Desnosem. Jelikož se však naše práce nebude soustředit na Adolfa Kroupu jako básníka a překladatele, bude nás v rámci jeho setkávání a osobní či korespondenčních styků, zajímat zejména jeho setkání s výtvarnými umělci. Mezi ty nejdůležitější, se kterými se Adolf Kroupa setkal, jsou určitě Fernand Léger (malíř fascinovaný průmyslem, městem a stroji), Marc Chagall (malíř, jehož vzdušná plátna zaujmou svoji lehkostí a snovými příběhy), Man Ray (představitel světové fotografie, fotografických koláží a mnoha jiných fotografických technik), Max Ernst (malíř, přední představitel surrealismu, objevitel techniky frotáže), Osip Zadkine (expresivní sochař a grafik, jehož nejznámější prací je Památník zničení Rotterdamu), Diego Rivera (mexický socialistický malíř a manžel o něco slavnější Fridy Kahlo). To vše jsou jména, která ho natrvalo spoutaly se světem kultury a díky nimž dokázal proniknout nejen citově, ale i znalostně do světa umění. Obojí se za nedlouho projeví při jeho

10

Později také často publikoval v časopisech Kvart, Blok, Listy nebo Kritický měsíčník a v mnoha dalších.

11


12

brněnském ředitelském angažmá v Domě umění a zejména v jeho organizaci zahraničních výstav především pak moderního umění. Pražský pobyt jej však příliš pracovně nenaplňoval a tak zkusil štěstí v Literárních novinách (resp. jak se říkávalo v Literárkách), kde se chtěl ucházet o místo referenta v zahraničních literaturách. Díky přímluvě Vítězslava Nezvala dokonce toto místo získal. Nicméně to bylo de facto přesně na den, co byla Adolfu Kroupovi zároveň nabídnuta práce v brněnském Domě umění, kde se za něj pro změnu přimluvili manželé Skácelovi. Ti si u Adolfa Kroupy všimli v rámci jeho přerovského působení, vysokého stupně organizace práce, kvalifikace a zkušeností v oblasti kultury. Adolf Kroupa tak dal přednost brněnskému angažmá. Z počátku tohoto brněnského působení vlastně Adolf Kroupa sám nevěděl, do čeho se to měl pustit, a přiznává: „Já jsem znal Dům umění, věděl jsem, že jsou tam výstavy, jenže jsem nevěděl, co s tím bude za starosti. Takže z krásně lehkomyslného života jsem padl do života plného povinností.“12 Navíc přiznává, že byl strašně nerad tímto povoláním ochuzen o jeho oblíbené překlady francouzských básníků, na které díky ředitelování, nezbývalo tolik času, jako za jeho francouzských studií či při jeho prvních povoláních. Nicméně se do ředitelování pustil s opravdovou vervou a dokázal z této instituce během necelých dvou desetiletí udělat vskutku jednu z nejvýznamnějších kulturních institucí ve střední Evropě. Jeho vlastnost organizace mu dávala schopnost dotáhnout drtivou většinu svých projektů až do výstavních síní. Sám Adolf Kroupa vzpomíná, že: „… někdy to bylo velice napjaté, takříkajíc tekly nervy. Nebyl jsem nikdy klidný, dokud se výstava neotevřela, dokud jsem ji nemohl prohlásit za otevřenou, protože jsem měl pořád strach, že bude nějaký průšvih.“13 To, že to měl těžké, dokazuje zejména samotná komunistická doba, která nepřála podobným liberálním snahám o představení zahraničního umění. Přesto Adolf Kroupa dokázal pokaždé využít své autority, ale zejména „lidskosti“ v komunikaci s ostatními lidmi, které dokázal okamžitě přesvědčit. Je už paralelou, že snad i tato jeho diplomatická stránka skvělého organizátora nakonec přispěla i k jeho pádu a odvolání z pozice ředitele Domu umění. Nicméně jeho šestnáct let ředitelování bylo pro českou, ale zejména pro brněnskou kulturní obec opravdu velkým požehnáním. To co provázelo kroupovskou éru v Domě umění, myslím tím v prvé řadě kulturní a politickou obec, a za druhé jaká byla struktura a filosofie výstav, si

12


13


13

však rozdělíme do následujících dvou kapitol, ve kterých se těmto tématům budeme věnovat daleko hlouběji a pozorněji. Nyní si k tomuto období řekneme alespoň to základní, co by mělo v rámci této etapy života Adolfa Kroupy určitě zaznít. Doba ředitelování Adolfa Kroupy v Domě umění je ohraničena roky 1954 a 1971. To znamená, že tuto pozici zastával celých šestnáct let. Během této doby dokázal z Brna učinit doslova kulturní fenomén. I proto mohl Albert Kutal napsat k padesátinám Adolfa Kroupy následující věty: „Když jubiluje básník, spočítají se knížky, zváží se jejich přínos a vděční čtenáři přejí autorovi úspěchy v další práci. Když jubiluje překladatel, projevují svou vděčnost nejen čtenáři, ale i básníci. Jubileum Adolfa Kroupy, který se 25. července dožívá padesáti let, je však ještě bohatší. Blahopřejí mu čtenáři, básníci, sochaři, fotografové, architekti, prostí návštěvníci výstav, koncertů, přednášek, literárních večerů a já nevím čeho ještě. Těm všem patří jeho práce.“ A posléze ještě dodává: „Blahopřát dnes Adolfu Kroupovi k padesátinám znamená zároveň blahopřát brněnskému Domu umění ke Kroupovi; neboť bilance těchto šesti let je více než radostná. Pod jeho vedením se brněnský Dům umění stal nejrozsáhlejším výstavním komplexem i největší výstavní institucí v republice.“14 Zlatá kroupovská éra v Domě umění je v Brně vzpomínána až do dnešních dnů, protože od odchodu Adolfa Kroupy začalo půlstoletí trvající krize nebo přinejmenším stagnace této brněnské kulturní instituce. V osobním archivu Adolfa Kroupy se nacházejí dopisy a poznámky, ze kterých je patrné, že se nezajímal pouze o francouzské básníky, překladatelskou činnost apod., ale také to, že měl evidentní zájem o umění jako takové. V pozůstalosti nacházíme v prvé řadě širokou plejádu výstřižků k moderním avantgardním výtvarným proudům jako dadaismus,15 experimentální umění,16 futurismus17 či v neposlední řadě o avantgardě obecně.18 Měl zájem 14

Kutal, A.: Adolf Kroupa padesátiletý. In. Výtvarná práce, č. 14, 1960.

15

20 článků o dadaismu. In. Moravské zemské muzeum – Oddělení dějin literatury – Osobní archiv Adolfa

Kroupy. Inv. č.: 18/87: 4538 – 4557. 16

19 článků o experimentálním umění. In. Moravské zemské muzeum – Oddělení dějin literatury – Osobní

archiv Adolfa Kroupy. Inv. č.: 18/87: 4585 – 4603. 17

8 komentářů k výtvarnému futurismu. In. Moravské zemské muzeum – Oddělení dějin literatury – Osobní


9 francouzských článků o avantgardním umění. In. Moravské zemské muzeum – Oddělení dějin literatury –

Osobní archiv Adolfa Kroupy. Inv. č.: 18/87: 4473 – 4481. 28 článků o ruské a sovětské avantgardě. In. Moravské zemské muzeum – Oddělení dějin literatury – Osobní archiv Adolfa Kroupy. Inv. č.: 18/87: 4488 – 4515.

14

také o fungování světových galerií či pořádání národních výstav, aby se inspiroval v pořádání výstav v Domě umění.19 Velice zajímavý je jeho vztah k inzitnímu nebo chceme-li naivnímu umění, taktéž nazývané primitivní či umění primitivů, jehož nejznámějším představitelem, jak všichni víme, je francouzský umělec Henri Rousseau.20 Velkou část výstav o naivním umění v Domě umění zahajoval sám Adolf Kroupa. O naivním umění píše, že je to umění nejčistší, nepošpiněné akademií, malované od srdce běžným člověkem s talentem sdělit to nejniternější, co se v něm nalézá.21 Bylo to něco, co mi objevilo zcela nový svět…Hodně to pro mě znamenalo, protože to bylo blízké poezii.“22 V jednom článku dokonce o těchto malířích píše jako o umění nevinných.23 Na 3. bratislavském Trienále dokonce byla Adolfu Kroupovi udělena zvláštní cena za celoživotní dílo v oblasti naivního umění.24 Další velice zajímavou částí je jeho vztah ke slovenskému umění. Sám Adolf Kroupa k tomuto vztahu kdysi poznamenal: „Ke slovenskému lidu mě vůbec přitahují jeho národní charakterové vlastnosti, zejména otevřenost, přímost.“25 Roku 1958 uspořádal Dům umění první velkou soubornou výstavu ke slovenskému umění s názvem „Dny slovenské kultury.“ V následujících letech se slovenští umělci staly stálými přispěvovateli v obou budovách brněnských umění. Při tak

19

10 článků o národních výstavách. In. Moravské zemské muzeum – Oddělení dějin literatury – Osobní archiv

Adolfa Kroupy. Inv. č.: 18/87: 6161 – 6170. 3 články včetně reprodukcí o světových galeriích. In. Moravské zemské muzeum – Oddělení dějin literatury – Osobní archiv Adolfa Kroupy. Inv. č.: 18/87: 6158 – 6160. 20

74 článků o inzitním umění. In. Moravské zemské muzeum – Oddělení dějin literatury – Osobní archiv Adolfa

Kroupy. Inv. č.: 18/87: 4897 – 4970. 97 článků o inzitním umění: In. Moravské zemské muzeum – Oddělení dějin literatury – Osobní archiv Adolfa Kroupy. Inv. č.: 18/87: 4666 – 4762. 38 projevů o inzitním umění – výtvarné a literární práce. In. Moravské zemské muzeum – Oddělení dějin literatury – Osobní archiv Adolfa Kroupy. Inv. č.: 18/87: 4629 – 4665. 21

Kroupa, A.: Otázky nad naivními malíři. In. Moravské zemské muzeum – Oddělení dějin literatury – Osobní


Kroupa, A.: Mlžné galaxie. Brno 1995, s. 29 (pozn. 1).

23

Kroupa, A.: Umění nevinných. In. Moravské zemské muzeum – Oddělení dějin literatury – Osobní archiv

Adolfa Kroupy. Inv. č.: 18/87: 4897 – 4970. 24

46 dokladů o 3. Trienále insitného genia – programy, plány, příspěvky, články. Seznam oceněných. In.

Moravské zemské muzeum – Oddělení dějin literatury – Osobní archiv Adolfa Kroupy. Inv. č.: 18/87: 4764 – 4809. 25

Palo, J.: Zásluhy o slovenské výtvarné umenie v Brně. In. Pravda, 29. 9. 1963.

15

výrazné podpoře slovenského národního umění není žádným překvapením, že Adolf Kroupa byl jako první Čech poctěn cenou Cypriána Majerníka, a také se jí náramně pyšnil.26 Další a poslední velmi zajímavou kapitolou Adolfa Kroupy ve vztahu k umění jsou jeho přátelské, osobní a korespondenční vazby s významnými umělci, které mohl také mnohokrát osobně poznat. Mezi takové patří například Ernst Max, Salvador Dalí, Osip Zadkine, Man Ray nebo Marc Chagall. Jsou to vazby pro nás velice důležité, protože oproti podobným vazbám s francouzskými a jinými básníky, které Adolf Kroupa čile udržoval, jsou tyto vazby s malíři, sochaři, fotografy a architekty o mnoho skromnější. V osobním archivu Adolfa Kroupy je uložena řada korespondencí, ale zejména novinových výstřižků či překladů. Není totiž žádným překvapením, že Adolf Kroupa přeložil do češtiny také básně Marca Chagalla, Salvadora Dalího nebo Manifest surrealismu.27 Adolf Kroupa se tedy evidentně neorientoval pouze na poesii a neseděl na ředitelském postě v Domě umění jen z důvodu jeho skvělých organizačních schopností. Je evidentní, že se dokázal pohybovat ve světě umění přinejmenším stejně profesionálně, jako tomu bylo ve světě poesie. Tato práce jako vůbec první přináší hlubší analýzu vztahu Adolfa Kroupy a jeho vztahu k výtvarnému umění. O tomto vztahu by bylo možné napsat celou další práci. Stále tak bude platit, že je to neprobádaná oblast, práce však přispěla minimálně k myšlence propagace tohoto tématu. Jde vidět, že svět umění je velice širokou oblastí, a i když se scházíte jen s básníky, jednoho dne se seznámíte s dalšími druhy umění a osobnostmi, které tyto umění reprezentují. Adolf Kroupa měl široké konexe a přátelské vztahy, díky nimž si při nejrůznějších debatách a konferencích dokázal rozšiřovat myšlenky a znalosti o moderních směrech a umělcích. Výsledek těchto vztahů byl vidět v jeho publikační činnosti, recenzích, 26

Hlušička, J.: Ředitelská éra Adolfa Kroupy. In. (ed.) Slavíček, L., Vránová, J.: 100 let Domu umění města

Brna (1910 – 2010). Brno 2010, s. 159. 27

Kroupovy překlady a variace 5 básní Salvadora Dalího. In. Moravské zemské muzeum – Oddělení dějin

literatury – Osobní archiv Adolfa Kroupy. Inv. č.: 18/87: 3736 – 3740. 35 článků o Salvadoru Dalím. In. Moravské zemské muzeum – Oddělení dějin literatury – Osobní archiv Adolfa Kroupy. Inv. č.: 18/87: 5987 – 6021. 22 článků o Maxu Ernstovi. In. Moravské zemské muzeum – Oddělení dějin literatury – Osobní archiv Adolfa Kroupy. Inv. č.: 18/87: 6023 – 6044. Díla a články o Marcu Chagallovi. In. Moravské zemské muzeum – Oddělení dějin literatury – Osobní archiv Adolfa Kroupy. Inv. č.: 18/87: 6045 – 6119. Marc Chagall – korespondence. In. Moravské zemské muzeum – Oddělení dějin literatury – Osobní archiv Adolfa Kroupy. Inv. č.: 11892/178 až 11892/181.

16

projevech na vernisážích, korespondenci a především oceněních, jež se mu za svoji kariéru dostalo. Můžeme jen gratulovat Domu umění, že ve svých řadách zaměstnali tak neobyčejnou osobnost a renesančního člověka, jakým byl Adolf Kroupa. Oslavy devadesáti i sta let funkční činnosti Domu umění ukázaly, že jméno Adolfa Kroupy bude ve vzpomínkách návštěvníků, pracovníků a teoretiků umění při pohledu na historii Domu umění, vždy silně rezonovat.28 Ostatně může sloužit vždy jako vize skvěle fungující a s veřejností komunikující instituce, po které město Brno opět tolik velmi silně touží. Bohužel současný Dům umění tyto kategorie nesplňuje. Ke konci ředitelování v Domě umění přidal Adolf Kroupa v roce 1968 svůj podpis ještě pod jeden z nejvýznamnějších dokumentů Pražského jara, Dva tisíce slov.29 Poté, když byl Adolf Kroupa roku 1971 propuštěn z postu ředitele Domu umění, odešel do ústraní a poté i do důchodu. Po celou dobu byl navštěvován státní bezpečností, avšak na překladatelství a svoji oblíbenou poesii si vždycky našel čas. Adolf Kroupa umírá 16. srpna 1981 v Kurdějově u Hustopečí ve svých 71 letech. Je pohřben na královopolském hřbitově v Brně.

28

(ed.) Slavíček, L., Vránová, J.: 90 let Domu umění města Brna (1910 – 2010). Brno 2000.; (ed.) Slavíček, L.,

Vránová, J.: 100 let Domu umění města Brna (1910 – 2010). Brno 2010. 29

Prohlášení Dva tisíce slov, které patří dělníkům, zemědělcům, úředníkům, vědcům, umělcům a všem napsané

Ludvíkem Vaculíkem podepsala řada významných osobností české vědy a kultury: Literární listy I, č. 18, 27. 6. 1968, s. 1, 3; Práce XXIV, č. 178, 27. 6. 1968, s. 5; Mladá fronta XXIV, č. 176, 27. 6. 1968, s. 1, 3; Zemědělské noviny XXIV, č. 152, 27. 6. 1968, s. 1, 2. Zazněla v něm otevřená kritika společenských i politických poměrů a požadavek prohloubení reformy demokratizačního procesu zahájeného v lednu 1968. Prohlášení mělo silnou podporu veřejnosti. Oficiálními představiteli strany a státu bylo označeno za kontrarevoluční pamflet.

17

2. Česká kulturní a politická obec v době ředitelování Adolfa Kroupy (Analýza vlivů a vnějších podnětů pro fungování Domu umění v letech 1954 - 1971) Vykreslení kulturní a politické situace v době působení Adolfa Kroupy jako ředitele Domu umění bude pro nás jednou z velice klíčových oblastí pro pochopení toho, proč byl Adolf Kroupa tak úspěšný ve své organizační práci, a proč se z domu umění během pár let stala instituce mezinárodního významu. Úspěšná léta 1958 – 1968 jsou bohužel z obou stran ohraničena roky, které nepřály obrodě kulturní situace u nás. Dům umění v čele s Adolfem Kroupou se musel neustále přizpůsobovat měnící se situaci a nebylo to vždy jednoduché. Nechci v této kapitole jít do přílišných detailů, myslím si, že nám postačí obecný náhled na tuto problematiku. Pokusím se propojení kultury a politiky přiblížit několika málo klíčovými body ve vývoji, které plnily důležitou roli pro českou kulturu. Kroupovská éra ředitelování brněnskému Domu umění (1954 – 1971) patří bezesporu k nejúspěšnější, kterou tato instituce ve 20. století zažila. I když padesátá léta byla nejvýrazněji svázána s ideologickým a mocenským diktátem, a to samozřejmě i v oblasti umělecké sféry, v létech šedesátých došlo k lehkému, ale zřetelně viditelnému uvolňování těchto pout. Socialistický realismus (lidově nazývaný sorela) v jeho nejutopističtější formě začal rokem 1958 uvadat. Rozmezí let 1958 až 1968 je následně obdobím, které se ve druhé polovině 20. století nejviditelněji zapsalo do českého výtvarného umění a samozřejmě i do celé české kultury. To se projevuje i v pramenech, které jsou dostupné k Domu umění v Archivu města Brna – ač k padesátým létům jsou archiválie velice skoupé (prakticky nestojí ani za zmínku), tak v rámci vymezeného desetiletí jejich zastoupení prudce roste. Výstavy v Domě umění, se kterými se můžeme setkat, můžeme rozdělit mnoha způsoby. My si zde představíme problematiku čerpání děl zahraničních autorů. Zahraniční výstava z velké části čerpá svá zástupná díla ze svých uměleckých sbírek. Já ovšem chci připomenout jiný fakt, totiž že existují vcelku běžně výstavy zahraničních autorů, jejichž díla se čerpala ze sbírek českých národních institucí (Národní galerie v Praze, Moravská galerie v Brně a mnoho dalších). Tento český umělecký fond, ač nesmírně bohatý na množství sbírek, však nedokázal pokrýt a překonat mezeru v období let 1948 – 1958, kdy komunistická strana vykázala de facto veškeré kulturní vztahy se západem.30 Nejen, že hrozilo, že se vyčerpá

30

Jednalo se totiž zejména o sbírky starého umění před rokem 1900, popřípadě alespoň pro českou kulturu velice

cenné období předválečné a meziválečné avantgardy.

18

kvantita a kvalita tohoto výstavního fondu (to by znamenalo, že by zanedlouho musely tyto instituce některé výstavy dokonce opakovat), ale hrozilo by také to, že česká veřejnost by zcela ztratila kontakt s novými dynamicky nastupujícími uměleckými směry, myšlenkami a invencemi (po kterých česká veřejnost toužila ostatně nejvíce). Bylo nutné tuto mezeru ve vývoji co nejrychleji zaplnit a představit ji veřejnosti, aby česká společnost mohla souvisle navázat na západní umělecký vývoj. Hrozilo by totiž, že se z československé kultury vytratí pluralita názorů a pestrost uměleckých směrů, kde by kromě socialistického realismu a snahy o zmrtvýchvstání předválečné avantgardy,31 zde nezbylo zhola nic.32 Tuto mezeru se pokusil vyplnit od roku 1954 Adolf Kroupa, který právě v tomto roce usedl na místo ředitele Domu umění. Začátky to ovšem nebyly nijak světlé. Svými liberálními myšlenkami musel soupeřit se stranickými vedením a s komunistickými výbory. Jiří Hlušička k tomu píše: „Musel počítat s členskými výstavami krajské či městské organizace Svazu československých výtvarných umělců, na jejichž koncepci neměl vliv, a nemohl se ani zbavit balastu různých akcí k politickým výročím nebo k jiným příležitostem, pro něž bylo hřích dávat k dispozici krásné prostory, které si říkaly o umění.“33 Doba mu však pomohla. Jednalo se o uvolnění poměrů mezi léty 1958 až 1968. Jedná se zároveň i o období, kdy v Domě umění rapidně vzrůstá podíl zahraničních výstav v rámci celkového počtu výstav. Adolf

31

Řada autorů se při popisu poválečného umění kloní k názvům jako neo-avantgarda apod. Osobně si však

myslím, že termín neo- (jako poválečná neo-avantgarda nebo dříve neo-renesance, neo-baroko apod.) popisuje pouze tu skutečnost uměleckého směru, který se snaží navázat na svoji originální (původní) alma mater, ale v čisté podobě se jí to už nedaří. 32

Nicméně je velkou chybou brát socialistický realismus pouze z negativní stránky. Socialistický realismus

otevřel sociální témata (rodina, běžná povolání, …), která měla v umění sice stále své skálopevné místo, ale dokázala je dobře využít. Stejně tak tomu je i s realismem. Ač tu byl v umění neustále přítomen a vracel se k nám v podobě jeho čisté klasické formy v různých uměleckých epochách, bylo v polovině dvacátého století jenom otázkou času, kdy se opět vrátí. A jak říká architekt Michael Třeštík: „Kdyby Sorely nebylo, tak by ten zpětný ráz měl jinou formu, byl by kultivovanější, byl by nápaditější, byl by upřímněji citovější, ale proběhl by.“ (Architekt

Michael

Třeštík

v pořadu

České

televize,

Retro

z 28.

http://www.ceskatelevize.cz/porady/10176269182-retro/212411000360004/video/.)

1.

2012,

přístupné

S Michaelem

z:

Třeštíkem

v tomto mohu opravdu jenom souhlasit, protože ten návrat ke klasice, zde byl naprosto jednoznačný. Přesto je nutné říci, že toto přirovnání nemůžeme aplikovat plošně na všechny architekty, čímž bychom vlastně říkali, že tu žádná invence neprobíhala. 33


Brna (1910 – 2010). Brno 2010, s. 152.

19

Kroupa dokázal (zejména mezi léty 1958 až 1968) vymoci si uspořádání řady zahraničních výstav nově nastupujících západních umělců. Období let 1958 - 1968 je vlastně vymezením dvou nesmírně důležitých událostí, které zasáhly českou společnost, ale i českou kulturu. Prvním z nich je Expo 58´ v Bruselu, na kterém se česká kulturní scéna dokázala prosadit mezi kulturami ze všech koutů světa. Československá reprezentace si přivezla zpět domů (ač začátek byl velice nejistý) skvělé hodnocení a výborné recenze. Úspěch z bruselského Expa se nutně musel projevit zpětně i uvnitř české kulturní scény. Nikdy předtím ani poté (jako tomu bylo v následujícím desetiletí) nezískalo tolik umělců takové množství prestižních zahraničních ocenění, a nikdy v celém 20. století se nestavěly takové vkusně a funkčně architektonicky navrhované stavební projekty. Česká výtvarná scéna mohla plnými doušky nasávat čerstvý vzduch v umění, který k nám přinášelo výtvarné umění nejen ze západní Evropy. Seznámení se s trendy západního výtvarného umění po 20 letech nám přinesl řadu výtvarných podnětů do umělecké sféry. V plné míře mohli čeští umělci využít abstraktních forem. Koncem padesátých let se abstraktnější linie objevila i v sochařství, uplatňující se zejména v dekorativní roli v prostorech nově vznikajících městských sídlišť. Významný impuls k tomu dala již jmenovaná světová výstava v Bruselu v roce 1958. V letech šedesátých tento trend následně graduje. V tuhých padesátých letech Sorely bychom mohli příklon k abstrakci považovat zprvu opravdu spíše jen jako pokusy či snahy o abstraktní realizace. Nicméně už na konci padesátých let se situace obrací, řada českých výtvarníků získává prestižní ceny a například technická stránka staveb začíná být jedna z nejpovedenějších z celé druhé půlky 20. století. Navíc konec padesátých let je brán obecně jako zenit Sorely, zejména pak z pohledu její ideologické formy. Šedesátá léta pak ve velké míře uvolnila tuto ideologii, která v průběhu tohoto desetiletí jakoby postupně vyšuměla. Mohli bychom doslova mluvit o velice dynamickém období, které by se dalo popsat příměrem „od ideologické doktríny ke stylové pluralitě“.34 Přičemž se osamostatnila stránka mocenská, která k umění přistupovala, řekněme mnohem více pragmatičtěji a s evidentní potřebou o co nejširší výtvarnou pestrost v rámci umělecké konkurenceschopnosti nejen ve východním bloku, ale i vůči Západu. Je to období, kdy české umění dospělo na pokraj jakéhosi scestí abstrakce a nejrůznějšího experimentování „cizího našemu lidu,“ jak říkávali pozdější normalizátoři.

34

Bregant, M.: Od ideologické doktríny ke stylové pluralitě. In. Klimešová, M.: Ohniska znovuzrození. České

umění 1956 – 1963. Praha 1994, s. 263 – 268.

20

Dějiny českého výtvarného umění jinými slovy přirovnávají šedesátá léta k tzv. období vzdoru a bouře, které na Západě nabývalo formy levicového hnutí, naopak v socialistickém světě „pravicový“ charakter.35 Dalším důležitým mezníkem se u nás stala volba Adolfa Hoffmeistera do čela Svazu československých výtvarných umělců v roce 1964. Pod jeho patronací se břehy realismu již zcela uvolnily. Navíc Adolf Hoffmeister dokázal českou kulturu vyzvednout z letargie a umožnil jí důstojnější konkurenceschopnost i s kulturou západní.36 Po bruselském nečekaném ohlase, můžeme dobu Adolfa Hoffmeistera považovat za druhý velký mezník v české kultuře 2. poloviny 20. století. Toto období uvolněnosti, které přineslo řekněme řadu světonázorů na českou výtvarnou scénu, se projevilo i v myšlení Adolfa Kroupy. Jako velice vzdělaný, jazykově nadaný a organizačně schopný muž, využil této situace, a dokázal do Domu umění přivést řadu zahraničních autorů a výstav, které by se zde v této době nemohly nikdy uskutečnit, popřípadě jen s velkými obtížemi. Nicméně vždy v pravý čas se u Adolfa Kroupy projevil vyjednávací a organizační talent. Samozřejmě se v první řadě jednalo o výstavy týkající se českého moderního výtvarného umění, nicméně si musíme uvědomit, že zahraniční výstavy si s sebou nesly jistou auru vzrušení a očekávání. Není pak žádným překvapením, že právě zahraniční

výstavy,

kterým

se

v této

diplomové

práci

věnuji,

bývaly

jedny

z nejnavštěvovanějších a veřejností také nejlépe hodnocenými. Kromě samotných výstav však dokázal Adolf Kroupa pozvednout brněnskou kulturní scénu i svými večerními kurzy a přednáškami, filmovými večery a mnohými dalšími akcemi, které rapidně zvýšily prestiž hlavního města Moravy. Vstup vojsk Varšavské smlouvy do země však mnohé změnil a komunistické špičky musely všechny liberální proudy vrátit před rok 1958. Období mezi léty 1968 až 1989 zvaná normalizace zničila vše, co šedesátá léta vybudovala. Změnilo se i samotné umění, včetně socialistického realismu, který jsme znali v jeho čisté formě před rokem 1958. Ostatně přiznává to i historik dějin umění Jiří Tomáš Kotalík, když mluví o rozdílu mezi uměním socialistického realismu a uměním v době normalizace: „Jsem přesvědčen, že díla z této doby (pozn. normalizace), jak architektonická, tak výtvarná, nikdy nebudou památkami. Oproti tomu socialistický realismus byl pokus o sloh; vždyť chtěli mít sloh na úrovni antiky. Čili to, 35

(ed.) Švácha, R., Platovská, M., Bregantová, P.: Dějiny českého výtvarného umění VI /1 (1958-2000). Praha

2007, s. 26. 36

Jeho invence však brzy končí na začátku sedmdesátých let, kdy mu byla zakázána veřejná, publikační i

výstavní činnost.

21

co z něj zůstalo, je pozoruhodná etapa, byť krátká a se všemi těmi problémy a vlivy, ale řekněme hodna paměti. Normalizace hodna paměti není.“37 V mojí diplomové práci na dějinách umění řeším tuto velice zajímavou paralelu o chápání socialistického realismu před rokem 1958 a po roce 1968.38 Z analýzy děl obou časových období musím dát J. T. Kotalíkovi za pravdu. Pokud mluvíme o socialistickém realismu, bude kvalitnější tvorba vždy spadat mezi léta 1948 – 1958. Naopak doba normalizace je po technické stránce uměleckých děl z velké části opravdu méně kvalitní. Šedesátá léta a socialistický realismus je rovněž velice zajímavým tématem. Velké množství umělců, včetně mnou studovaného Konráda Babraje, se přikláněli k abstraktní tvorbě. Neříkám, že u těchto autorů abstraktní tvorba převážila, nicméně je u nich patrný přinejmenším výrazný příklon k abstrakci. Po roce 1968 se však umělci vrací víceméně zpět do kolejí realismu. Ukázali jsme si, že dopad změn uvolněné politiky v šedesátých letech přinesl v rámci české kultury několik výrazných změn. Snažil jsem se vysvětlit ty nejdůležitější mezníky, které k tomu vedly. Přičemž jsem se nechtěl příliš ponořovat do politických změn, působení politiky na umění, zdůrazňovat jejich stratifikaci – státní a krajské výbory, kulturní rady apod. Působení komunistické strany na umění je obecně známé téma. Daleko podstatnější dle mého bylo ukázat obecné mezníky, protože tato práce nemá za úkol analyzovat problematiku umění ve druhé polovině 20. století, nýbrž má v rámci této kapitoly přinést alespoň formální přehled a obecný úvod, kterak se politické a kulturní změny mohly dotýkat samotného Domu umění. Provedli jsme společně nástin velice zajímavého vztahu, totiž, vztahu mezi socialistickým realismem a liberálními myšlenkami v umění, nejčastěji reprezentované abstraktní tvorbou. Samozřejmě je to stále vztah, který není doposud blíže prozkoumaný. Historikové umění se buď orientují na avantgardu, abstrakci nebo na nové dynamicky se rozvíjející směry, nebo naopak řeší problematiku socialistického realismu. Jejich vztah, to, jak se oba vlivy dotýkaly jednotlivých umělců, jejich myšlení a tvorby, není doposud zpracován.

37

Historik umění Jiří Tomáš Kotalík v pořadu České televize, Historie.cs, 24. 10. 2011. Přístupné z:

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/exkluzivne-na-ct24/historie-cs/141282-socialisticky-realismus/ 38

Koťa, M.: Sochařská tvorba Konráda Babraje. Masarykova univerzita, Filosofická fakulta, Seminář dějin

umění. Brno 2013.

22

Doposud nejlépe sumarizující literaturou tak jsou Dějiny českého výtvarného umění, které se snaží tuto problematiku řešit alespoň v uzavřených kapitolách.39 Jaké změny však v tomto období potkaly například samotný Dům umění? Samozřejmě je logické, že celostátní změny se musely nutně dotknout i samotných institucí. A pokud v čele takových institucí stála osobou podobná Adolfu Kroupovi, mohla těchto změn využít pro reorganizaci a nastartování podnikatelské činnosti zcela do jiných kulturních rovin. Šedesátá léta u nás tak přinesla v kulturní sféře velice zajímavé podněty ze zahraničí. Dokázali jsme opětovně navázat na vývojovost západního umění – nové výtvarné formy, nové směry. Další oblasti bychom mohli vztáhnout na samotné fungování Domu umění pod Adolfem Kroupou. Změnili se například nové formy přístupů k umění nebo modernější znalost kurátorské a výstavnické činnosti. Nové metody instalování uměleckých děl. Do oboru se začaly dostávat nové přístupy z psychologie a vnímání instalovaných děl. To samé platí o komunikaci mezi uměleckou institucí a návštěvníky – reklama a pozvánky na výstavy se staly asi tou nejvýraznější inspirací. Rovněž tvorba katalogů se rapidně zvedla. Pokud se ještě v padesátých letech vytvářely katalogy zhruba ke každé páté významnější výstavě, pak v letech šedesátých byl tento poměr 1:2 – jeden katalog na dvě výstavy.40 Z hospodaření Domu umění je evidentní, že v šedesátých letech se rozšiřuje kolektiv kolem Adolfa Kroupy. S novými přístupy je nutně spojeno i více práce a větší množství organizační práce. Je to ovšem práce vykoupena evidentně vyšší návštěvností, což je koneckonců cílem každé podnikavě smýšlející kulturní instituce. 41

39

(ed.) Švácha, R., Platovská, M.: Dějiny českého výtvarného umění V (1939-1958). Praha 2005.; (ed.) Švácha,

R., Platovská, M., Bregantová, P.: Dějiny českého výtvarného umění VI /1 (1958-2000). Praha 2007.; (ed.) Švácha, R., Platovská, M., Bregantová, P.: Dějiny českého výtvarného umění VI /2 (1958-2000). Praha 2007. 40

Janás, R., Peřinová, E., Svobodová, R.: 90 let Domu umění města Brna. Seznam výstav a katalogů. Brno 2000.

41

Hospodaření Domu umění. Archiv města Brna. Fond O11 (Dům umění).

23

3. Zahraniční výstavy v Domě umění Nyní můžeme konečně přistoupit k hlavnímu tématu této práce. Než se ovšem dostanu k jednotlivým výstavám, dovolte mi ještě kratičký úvod do této problematiky, abych Vás seznámil s několika zajímavými skutečnostmi. Bude se jednat zejména o obecnou statistiku a grafy, které nám umožní lépe pochopit celkovou stránku zahraničních výstav v Domě umění. Už totiž samo rozšifrování toho, jaké výstavy jsou zahraniční, je velice komplikované zejména z hlediska obsahu archivního fondu jednotlivých výstav. V první fázi jsem postupoval tak, že jsem si z celkového počtu uspořádaných výstav ve vybraném období jak v Domě umění, tak i v Domě Pánů z Kunštátu vyčlenil všechny výstavy, které se týkaly světového (popř. zahraničního) umění. Na první pohled totiž nebylo jasné, zda se jedná o výstavu pořádanou českou stranou, tzn. ze sbírek českých institucí, nebo se jednalo o výstavu zahraniční, tzn. sbírka uměleckých děl, respektive kurátoři výstav jsou zahraničního původu. V takovém případě mi vyšlo celkem 243 takových výstav, které se v letech 1954 – 1971 uskutečnili v těchto dvou brněnských institucích. To by ovšem znamenalo, že vzhledem k celkovému součtu výstav, tedy 864, by byl podíl zahraničních výstav k celkovému počtu výstav po zaokrouhlení celých 28%. Bylo by to navíc číslo velice vysoké a kromě toho by to také znamenalo, že zhruba každá 3,5tá výstava, byla výstava se zahraniční tématikou. Logicky se mi to zdálo jako velmi vysoké číslo a tak jsem začal analyzovat a studovat tyto výstavy jednu po druhé, doufajíce, že se mi z dostupných materiálů podaří vyčlenit ty výstavy, které byly vytvořeny z uměleckých děl nacházejících se v českých kulturních institucích, od těch, jejichž díla byla přivezena ze zahraničí. Začaly se ovšem objevovat překážky, které tuto analýzu neustále stěžovaly. A tak z dostupných pramenů (zejména pak z archivního fondu Domu umění) bohužel nebylo možné tyto výstavy podle takto jednoduše deklarovaných kritérií, jen tak jednoduché rozdělit. Navíc se vyskytly další problémy, zejména pak samotná povaha zahraničních výstav. Ukázalo se totiž, že samotné zahraniční výstavy se v řadě oblastí liší. Vyskytly se otázky: mám považovat za zahraniční výstavu tu, jejíž sbírkový fond je z českých kulturních institucí, ale patronaci nad ní poskytlo například ministerstvo zahraničí či ministerstvo kultury cizího státu? Mám za zahraniční výstavu brát tu, na níž se dostavil zahraniční autor vystavených uměleckých děl, ale jehož vystavené práce jsou součástí českých sbírek? Mám brát putovní výstavy jako zahraniční? Mám brát za zahraniční výstavu mezinárodní výstavní projekty? Našli bychom daleko více podobných variant a otázek. V průběhu mého bádání se postupně tyto vlivy začaly splývat dohromady. Objevil jsem se kolikrát v situaci, kdy jsem z dostupných materiálů jednoduše nemohl 24

rozhodnout, která z daných výstav by měla správně patřit pod hlavičku „zahraniční výstavy,“ a která byla česká, tudíž bych se jí správně věnovat neměl. Abych nenarušil věrohodnost statistiky (a nikdo mě nemohl obvinit ze špatného rozdělení), musel jsem s čistým svědomým a vědomím rozhodnout, o jaké výstavy tedy jde. Rozhodl jsem se do statistiky začlenit jak výstavy zahraniční, tak i výstavy mezinárodní, tzn. s mezinárodní účastí, a to i přesto, že by ji měla hostit, popřípadě pořádat česká strana. Následně mi vyšlo zcela jiné číslo, než k jakému jsem došel na začátku mého bádání. Zahraničních a mezinárodních výstav v Domě umění a v Domě Pánů z Kunštátu ve vybraném období bylo (po této ostrakizaci) celkem 208. Graf č. 1: Procentuální podíl zahraničních a mezinárodních výstav k celkovému počtu uspořádaných výstav v letech 1954 – 1971.

Procentuální podíl zahraničních a mezinárodních výstav k celkovému počtu uspořádaných výstav v letech 1954 - 1971

208; 19,40%

864; 80,60%

Podíl zahraničních a mezinárodních výstav

Celkový počet výstav v obou institucích

Z grafu č. 1 poté vyplívá, že podíl zahraničních a mezinárodních výstav byl celkem 19,40%. Jinými čísly to znamená, že zhruba každá pátá výstava v Domě umění a v Domě Pánů z Kunštátu, může být z našeho pohledu považována za zahraniční, respektive mezinárodní výstavu. Myslím si, že je to podíl velice solidní, který potvrzuje i důležitost Adolfa Kroupy na postu ředitele této brněnské instituce. Někomu by se toto číslo mohlo zdát příliš vysoké, musíme si ovšem uvědomit, že hovoříme o celých šestnácti letech výstavnické a kurátorské činnosti. Tyto procenta však bude zřejmě ještě lepší porovnat s dalšími grafy, které nám odhalí řadu nyní opticky skrytých detailů. Vezměme si například vývojový počet výstav v obou institucích.

25

Graf č. 2: Počet výstav v Domě umění a v Domě Pánů z Kunštátu v letech 1954 – 1971.

Počet výstav v Domě umění a v Domě Pánů z Kunštátu v letech 1954 - 1971 80 70 60 31

50

42

40 0

30 20

0

10

22

0 19

35

39 0

40

23 37

31

39

37

8

9

0

28

25 10

42

36

27

28 37

31 20

18

45

12

20

21

24

22 6

1954 1955 1956 1957 1958 1959 1960 1961 1962 1963 1964 1965 1966 1967 1968 1969 1970 1971 Dům umění

Dům Pánů z Kunštátu

Z grafu je jasně patrné, že nejdynamičtější rozvoj pořádání výstav se datuje k roku 1958, kdy byl Dům umění doplněn díky Adolfu Kroupovi o novou instituci, tj. Dům Pánů z Kunštátu. Adolf Kroupa k založení Domu Pánů z Kunštátu říká: „Domu Pánů z Kunštátu jsme chtěli vtisknout specifický charakter, a proto jsme tam zřídili tři kabinety. Kabinet architektury, který byl v Brně první v republice, fotografický kabinet Jaromíra Funka a grafický kabinet, který je obdobou pražského Hollara.“42 Umožnění pořádat výstavy v další budově, tak logicky mělo za následek propagaci širšího spektra výtvarného umění. Společné výstavy v obou institucích vzájemně rostou a kolísají, přičemž nevidíme žádné větší odchylky od tohoto gradientu. To dokazuje i to, že společně dosahují ve vybraném období dvou vrcholů. Prvním z nich je rapidní nárůst výstav po Expu 58´ v Bruselu, kdy dochází k nejintenzivnějším uměleckým spoluprácím napříč světovým uměním. Je to zároveň i období, které nastartovalo českou kulturní obec v kvalitě dosahovaných a kýžených výrobků, které byly schopny zahraniční konkurenceschopnosti. Ne nadarmo je toto období považováno za zlatý věk novodobého českého umění. V následujících letech je nicméně patrný postupný pokles výstav, který můžeme přičítat utuženým poměrům mezi lety 1958 – 1963, kdy docházelo k radikálním propouštěním ze zaměstnání nebo zákazů povolání. Nikdy před tím nebylo z pohledu Adolfa Kroupy tolik důležitá jeho vyjednávací síla k uspořádávání nových 42

Múzy a ctitelé. In. Archiv Domu umění.

26

výstav. Přes to všechno, ač se snížil počet výstav, jejich kvalita obecně a kvalita vystavovaných prací zůstala na velmi dobré úrovni. Ve druhé polovině desetiletí se však křivka počtu výstav dostává na další maximum kolem roku 1967, popř. ještě roku 1968. Jsou to léta nejvíce uvolněné kulturní atmosféry v zemi. Adolf Kroupa se snažil i po roce 1968 stále udržet velmi dobrý standard pořádaných výstav, nicméně po jeho odchodu do důchodu v roce 1971 šla kvalita výstav prudce dolů a nezměnila to ani nástupkyně Adolfa Kroupy na postu ředitele, Gerta Pospíšilová. Ta převzala post ředitele v roce 1971, tedy navíc v době, kdy byla naplánovaná rekonstrukce budovy Domu umění. Graf č. 3: Zahraniční a mezinárodní výstavy v Domě umění a v Domě Pánů z Kunštátu v letech 1954 - 1971

Zahraniční a mezinárodní výstavy v Domě umění a v Domě Pánů z Kunštátu v letech 1954 - 1971 20 18 16 14

12

12 10 8 6 4 2 0

7 8

0 7

6

0 0 3

9

12

14

12

6

12

9

7

3 0 2

5

7

5 10

9 6

2

2

4

3

4

5

7 4

6

0 1954 1955 1956 1957 1958 1959 1960 1961 1962 1963 1964 1965 1966 1967 1968 1969 1970 1971 Dům umění

Dům Pánů z Kunštátu

Na grafu č. 3 je poté vidět obdobný stav. Četnost zahraničních a mezinárodních výstav v obou institucích kopíruje vývoj a četnost celkových výstav. Vidíme výrazný nástup těchto výstav opět po roce 1958, vrcholící rokem 1960. Zahraniční výstavy v následných letech kulminují, aby se opět dostaly na svá maxima v letech 1967 a 1968. Důvodem takových nárůstů zahraničních výstav opět spatřuji zejména v zakoupení Domu Pánů z Kunštátu a jeho využití jako výstavních prostor. Na sloupcovém grafu č. 4 (níže) poté můžeme porovnat podíl obou výše zmíněných kategorií, tj. množství pořádaných zahraničních a domácích výstav v jednotlivých letech. Jedná se o graf, který zřejmě opticky nejlépe vystihuje vzájemný podíl, ale také nejlépe vystihuje ony vývojové vlny, o kterých jsme se zmiňovali v grafech číslo 2 a 3.

27

Graf č. 4: Podíl zahraničních a mezinárodních výstav v rámci celkového počtu uspořádaných výstav v letech 1954 – 1971.

Podíl zahraničních a mezinárodních výstav v rámci celkového počtu uspořádaných výstav v letech 1954 - 1971 80 70 60 50 40 30 20 10 0

Podíl zahraničních a mezinárodních výstav Celkový počet uspořádaných výstav v obou institucích

Doposud jsme si analyzovali řekněme pouze obecná fakta o výstavách, která se ve vybraném období pořádala v obou institucích. Nyní bychom se měli v grafech podívat na už pouze zahraniční a mezinárodní výstavy v daleko užším měřítku. Další dělení se nabízí vlastně samo. Totiž tak, že všechny vyčleněné výstavy můžeme seřadit jednak podle druhu umění (architektura, malířství, sochařství, grafika, fotografie, užité umění - přičemž je zajímavé, že statisticky nejvíce zastoupenými výstavami, jsou výstavy s grafikou, následované fotografií), a jednak podle jejich původu, tzn. podle státu, ze kterého umělecké předměty nebo autor pochází. Dovolil bych si zprvu začít druhy umění, které se na zahraničních výstavách v Domě umění objevovaly nejčastěji. Poslouží nám k tomu graf číslo 5, na kterém je znázorněno početné zastoupení jednotlivých druhů umění. Přičemž dané disciplíny dějin umění jsou řazeny sestupně, tzn. od nejpočetnější kategorie k té nejméně početné.

28

Graf č. 5: Druhy umění, jimiž se zahraniční výstavy zabývaly.

Druhy umění jimiž se zahraniční výstavy zabývaly 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0

41

41

36

34 19

14

7

5

4

3

1

1

1

1

Počet výstav

Leckoho by možná zaujaly výsledky, které nyní před sebou vidí. Zřejmě by bylo nasnadě se domnívat, že mezi vůdčí oblasti umění, jimiž se budou jednotlivé výstavy zabývat, budou patřit tradiční disciplíny jako malířství, sochařství nebo architektura. Nicméně tomu tak není. Malířství vidíme až na čtvrtém místě, architekturu na pátém a sochařství zaujímá až nelichotivé deváté místo. Je to dáno zejména rozvojem oblíbených uměleckých disciplín, které přineslo rozvíjející se konzumní a reklamní 20. století. Šlo zejména o snahu dokumentovat svět kolem nás. Rovněž se hodně rozvinula sociální stránka umění a daleko větší úsilí komentovat stávající situace ve světě i v jednotlivých státech a regionech. Architektura však byla pro brněnské prostředí velice cennou disciplínou. Architektonické výstavy dokázaly vždy silně inspirovat. Ač se budu později zabývat hlouběji zejména severskou architekturou, velkého ohlasu dosahovaly i další národní architektonické výstavy. Za všechny jmenujme alespoň výtečně zpracované výstavy o architektuře Le Corbusiera v roce 1964 a 1967, které oslovily nejen širokou veřejnost, ale i odborníky a znalce architektury.43 Pro brněnské prostředí byly Le Corbusierovy výstavy velkým předělem oproti absurdnímu pojetí architektury Vladimíra Meduny, působícího zejména v 50. až 70. letech.44 Jeho utopistické vize nových čtvrtí však nezasáhly pouze Brno. Vzpomeňme například na projekt ostravské Poruby nebo nedokončeného projektu bytové zástavby 43

Le Corbusier /KA/, 8. 11. – 1. 1. 1964, (kat. 8. 11. – 24. 11. 1964), DPK 210, K 550.; Le Corbusier /1. patro/,

22. 1. – 26. 2. 1967, (kat. 22. 1. – 25. 2. 1967), DPK 322, K 679. 44

Pernes, J.: Kapitoly z dějin Vysokého učení technického v Brně (cesta moravské techniky 20. stoletím). Brno

2009, s. 255 – 157.

29

v Havířově. „Dělník, jdoucí hlavními třídami do práce, bude si uvědomovat jednotu se všemi obyvateli města. Jeho velikost, monumentálnost tříd a veřejných budov bude v něm vzbuzovat vědomí velké epochy, ve které žije,“ napsal v roce 1951 Vladimír Meduna o projektu výstavby Nové Ostravy (dnešní Poruba).45 Na jeho počínání doplatili známí brněnští architekti včetně Bohuslava Fuchse, kteří se díky Vladimíru Medunovi nedokázali, respektive nemohli v brněnském prostředí prosadit. Rád bych upozornil na třetí příčku s názvem „Souborná výstava.“ Tuto kategorii jsem nazval tímto způsobem, který vystihuje to, že dané výstavy obsahovaly umělecké sbírky různých druhů umění. V tisku a ohlasech veřejnosti je velice zajímavé porovnání výstav z pohledu jejich úspěšnosti, tedy pokud hovoříme o výstavách jednotlivců a o výstavách souborných. Za souborné výstavy pokládám například národní výstavy typu Mexické výtvarné umění,46 Finská architektura a finský plakát47 nebo „Jugoslávské výtvarné umění mladé generace“,48 které bylo například zastoupeno jak malířstvím, fotografií, tak i sochařstvím. Na takových výstavách se pak uplatňuje daleko širší problematika a vývojovost umění, a kde vcelku logicky jsou k vidění umělecká díla většího počtu autorů. Takto definované souborné výstavy si totiž získávaly daleko širší popularitu a úspěšnost, než li výstavy individuálních umělců. Individuálních výstav, které se dokázaly z hlediska návštěvnosti a odezvy v tisku přiblížit na úroveň výstav souborných, moc nenajdeme. Věnujme ovšem pozornost především prvním dvěma příčkám, tj. grafice a fotografii, které doslova ovládly tuto statistiku ve vybraném období. Fotografie se stala fenoménem celé první i druhé poloviny 20. století. Větší množství pořádaných fotografických výstav se v Brně později neslo především ve znamení vytvoření Kabinetu fotografie Jaromíra Funka. Kabinet byl vytvořen v Domě Pánů z Kunštátu v roce 1958, tedy v době, kdy byla celá budova po rekonstrukci připravena k vystavování. A největší množství fotografických výstav se uskutečňovalo právě zde. Úspěšné se staly cykly „Dějiny fotografie,“ výstavy světoznámých fotografů, ale i skromné výstavy typu fotografií bruselské architektury apod. Grafika je poté oblast, které se věnovalo velké množství umělců. Grafiku si můžeme spojit s karikaturou, novinovými články, ale samozřejmě se jedná zejména o grafické cykly 45

Meduna, V.: Nová Ostrava, Architektura ČSR. Ostrava 1951, s. 263.

46

Mexické výtvarné umění, 22. 1. – 26. 2. 1956, DU 241, K 291.

47

Finská architektura a finský plakát /1. patro/, 30. 8. – 4. 10. 1964, DU 432, K 570.

48

Jugoslávské výtvarné umění mladé generace /celý DPK/, 5. 7. – 17. 8. 1958, DPK 7

30

různých technik tisků, ať už to je litografie, dřevoryt, dřevořez, lept nebo rytina, na nějaký podklad, nejčastěji pak papír. Do grafiky se však většinou nezahrnují knižní ilustrace a plakát – i proto jsou tyto kategorie v grafu číslo 5 uvedeny odděleně pod hlavičkou „plakát“ a „literatura.“ Je to tedy naprosto široké umělecké pole působnosti oblíbené u velké řady umělců. Ve 20. století se pak díky grafice rozšiřuje v komerční sféře především reklama, kterou od padesátých let propaguje konzumační pop-art. Navíc z podnětu městské pobočky SČVU (Společnost československých výtvarných umělců) a díky odbornému i organizačnímu zaštítění Moravské galerie v Brně vzniklo roku 1964 Bienále užité grafiky, jež dvě léta na to rozšířila svůj zájem o problematiku propagační a knižní grafiky na fórum mezinárodní.49 V minulém odstavci jsem se zmínil o kategorii s názvem „literatura.“ Pod ní uvádím jak knižní ilustraci, tak i výstavy o významných spisovatelích, jako byli například Emil Zola, Guillaume Apollinaire nebo Anatole France. Výrazné zastoupení literatury je dle mého dáno i jistým zadostiučiněním Adolfa Kroupy, jehož vazbu na francouzskou literaturu jsme popisovali zejména v první kapitole, kdy jsme mluvili o jeho životě. Jako další dělení, které jsem již dříve naznačil, je logické dělení výstav podle země původu výstavy, respektive podle původu uměleckých sbírek, ze kterých byla daná výstava sestavena. Toto dělení nám nejlépe ilustruje graf č. 6 (níže), který je sestaven sestupně od zemí s největším počtem importovaných výstav, k těm, nejméně početným.

49

2. bienále užité grafiky Brno 1966 /celý DPK/, 24. 6. – 18. 9. 1966, (kat. 24. 6. – 20. 9. 1966), DPK 310,

K 652; 3. bienále užité grafiky Brno '68, Mezinárodní přehlídka výstavnické tvorby /1. patro/, 19. 6. – 22. 9. 1968, DPK 381, K 751; IV. bienále užité grafiky Brno 1970, 17. 6. – 20. 9. 1970, DPK 446, K 828.

31

Graf č. 6: Země původu zahraničních výstav, resp. země původu uměleckých sbírek.

Země původu zahraničních výstav

Mezinárodní Francie Německo SSSR Polsko Itálie Rakousko Maďarsko Švédsko Japonsko Jugoslávie Finsko Mexiko Británie Španělsko Švýcarsko Belgie Kanada Brazílie Rumunsko USA Vietnam Holandsko Ukrajina Bulharsko Uruguay Norsko Srbsko Indie Mongolsko Čína Kambodža Bengálsko Bolívie Papua Nová Guinea

35 30 25 20 15 10 5 0

Počet výstav

Rád bych nyní poukázat na několik faktů, se kterými budeme v grafu č. 6 pracovat. Jedním z faktů je velice široké zastoupení slovenského umění na výstavách v Domě umění, popř. v Domě Pánů z Kunštátu, které ovšem není v této statistice zastoupeno. Na následujících řádkách vysvětlím proč. Ač šlo slovenské umění svým vlastním směrem a mohli bychom jej tak považovat za zahraniční, v této práci tomu tak nebude. Důvodem je opravdu velké procentuální zastoupení slovenských výstav v tomto období, čímž by se mohlo stát, že by výstupní statistika zahraničních výstav v Domě umění byla (vůči ostatním národům v nevýhodě) zavádějící. Druhým důvodem je to, že v rámci našeho sledovaného období byli Češi a Slováci součástí jednoho státu, tudíž by bylo i z politického hlediska špatně, kdybychom tyto dva národní proudy od sebe separovali. Na prvním místě se nacházejí tzv. mezinárodní výstavy. Jedná se buď o mezinárodní projekty, které hostil Dům umění,50 o souborné výstavy typu dějiny fotografie, dějiny grafiky či světový akvarel apod.,51 na které byly svezeny umělecké sbírky z různých států, nebo se

50

IV. mezinárodní studentská výstava fotografie /KF/, 4. 3. – 4. 4. 1961, DPK 99, K 450,…

51

Dějiny fotografie l. 1893–1914 /KF/, 2. 6. – 17. 7. 1960, (kat. 2. 6. – 3. 7. 1960), DPK 76, K 425; Dějiny

fotografie II – 1839–1914 /KF/, 3. 11. – 26. 11. 1961, DPK 127, K 473; Dějiny grafiky – tisk z výšky /KG/, 4. 10. – 3. 11. 1963, DPK 205, K 545; Dějiny grafiky II – tisk z hloubky /KG/, 4. 6. – 4. 7. 1965, DPK 273, K 603; Světový akvarel, 28. 5. – 19. 6. 60, DPK 73, K 423.

32

jedná o takové výstavy, kterých se účastnilo umění z různých států.

52

Logicky se tak jedná o

největší množství výstav v tomto duchu. Stejně tak je velice dobře, že jsme do statistiky zahrnuli jak zahraniční, tak i mezinárodní výstavy. Ostatně bavili jsme se o tomto důvodu už dříve. Nebýt toho, přišli bychom o zhruba 34 velice zajímavých výstav na pomezí těchto dvou oblastí. Nicméně pojďme si nyní analyzovat ty zajímavé země, ze kterých dané výstavy nejčastěji přicházely. Zřejmě nikoho nepřekvapí širší zastoupení umění ze Sovětského svazu, Na druhou stranu není sovětské zastoupení tak výrazné, jak bychom si mohli myslet, zvláště při pohledu na množství výstav importovaných z Francie nebo z Německa.53 Samotné sovětské umění je však řekněme dvojího typu. Jedno, které bychom mohli nazvat oficiálním. Tedy to byly výstavy, které Dům umění musel povinně pořádat. Nejsilnější hlas v pořádání těchto výstav měl zejména Krajský a městský výbor KSČ. Samotný Adolf Kroupa psal o tom, že výstavy okresních, krajských a národních ideových komunistických výstav byly podmínkou, ale jak sám píše: „S tím se muselo počítat, nicméně zas tolik práce nás to nestálo, prostě se to nachystalo a jelo se dál.“54 Mezi takové bychom mohli považovat například výstavu „Komunistická fotografická avantgarda a sociální fotografie.“

55

Byly tu ovšem i

takové výstavy ze Sovětského svazu, které představovaly ruské umění v duchu srovnatelném s uměním střední i západní Evropy. Byla to například výstava Mladí moskevští kinetisté.56 Na druhou stranu si však musíme připustit, že výstavy první kategorie byly daleko častější. Kvantita výstav ze Sovětského svazu jdoucí ruku v ruce s ideologií jakoby ustupovala kvalitě výtvarníků a s tím vlastně i samotnému umění. Pojďme se však věnovat výstavám ze západní Evropy, které byly pro české umění vždy inspirativní. Německo, ač rozdělené na dva státy (NDR a NSR), beru jej v rámci této statistiky jako jednu celistvou oblast umění. Německé výstavy, které dorazily do výstavních prostor brněnského Domu umění, bychom mohli rozdělit spíše časově, na umění před rokem 1900 a na moderní umění po roce 1900. Přičemž obě kategorie byly u brněnských 52

Malby dětí z celého světa (Shankar) /hala/, 6. 10. – 11. 10. 1959, DU344; Francouzské, polské a české umění

na rozhraní století /1. patro/, 10. 11. – 8. 12. 1968, DPK 396. 54

55

Kroupa, A.: Mlžné galaxie. Brno 1995, s. 73. Komunistická fotografická avantgarda a sociální fotografie /KF/, 6. 5. – 28. 5. 1961, Archiv Domu umění -

DPK 110, K 460. 56

Mladí moskevští kinetisté /GJK/, 17. 10. – 21. 11. 1965, Archiv Domu umění - DU 446, K 617.

33

návštěvníků velice oblíbené. Ke starému umění patří zejména velice úspěšné výstavy uměleckých sbírek z Drážďanské galerie, které se za Adolfa Kroupy dočkaly celkem trojího opakování.57 Z umění 20. století se pak jednalo zejména o výstavy fotografie, grafiky a plakátu. Francouzské prvenství pak vidím zejména ve dvou faktorech. Prvním z nich je tradiční inspirativní zdroj pro českou kulturní scénu. Vliv francouzského umění na umění české probíhá kontinuálně již od Karla Velikého. K nejvyššímu kulturnímu vlivu však docházelo až od dob impresionismu a následně se tato křivka čím dál více dynamizovala, až dosáhla doslova nadnárodní spolupráce. Jako druhý fakt vidím samotnou osobu Adolfa Kroupy.58, Během studií a řady návštěv této země, se seznámil s řadou významných postav francouzské kultury, se kterými navázal přinejmenším korespondenční vztahy. Není pak žádným překvapením (jak jsme si říkaly u grafu č. 5), že výstavy s literární tématikou, se velice často nesly ve znamení literatury francouzské. Co se pak týče výtvarného umění, je zde jeden významný rozdíl oproti výstavám z Německa. Francouzské umění je víceméně moderního rázu. Na francouzských výstavách je zastoupeno jak slavné impresionistické období druhé poloviny 19. století, tak avantgardní umělecké směry první poloviny 20. století a samozřejmě i umění moderní a současné poválečné umění. Přičemž spektrum těchto výstav je opravdu široké. Najdeme mezi nimi výstavy o malířství, grafice, fotografii, sochařství, literatuře i plakátu. Francouzské výstavy nepatřily mezi divácky top nejúspěšnější, za to jejich kvantita v průběhu šestnácti let nastiňovala velmi výrazně ony dva faktory, o kterých jsme mluvili výše. Návštěvníkům výstav i českým výtvarníkům tak tyto francouzské výstavy poskytovaly alespoň velmi dobrou reflexi o vývojovosti moderního umění, jejímž leaderem byla zejména pro Evropu bezkonkurenčně Francie, která zejména v první polovině 20. století udávala tempo modernímu umění. Ve druhé polovině 20. století se tato štafeta přenesla za oceán do Spojených států amerických. Jejich zastoupení je však v 60. letech v Domě umění zcela mizivé. Snad i díky politické situaci. Ve zkratce se pojďme zmínit ještě o dalších výstavách ze zahraničí. Výstavy v Domě umění a v Domě Pánů z Kunštátu se relativně často orientovaly rovněž na umění sousedních států, ať už to bylo Polsko nebo Rakousko. Obě země přispívaly v Domě umění zejména grafickými a fotografickými výstavami. Další velice zajímavou tendenci můžeme sledovat 57

Drážďanská galerie, 1. 2. – 30. 3. 1959, DU 323, K 369; Díla drážďanské galerie /hala/, 5. 11. – 31. 12. 1961,

DU408; Z drážďanské galerie. Malířství 16. – 18. století /celý DU/, 13. 1. – 24. 2. 1963, DU 420, K 519. 58

Ten ve Francii studoval, ale také velice rád překládal své oblíbené francouzské básníky.

34

v umění severských evropských zemí. Objev zejména severské architektury se stal velkým fenoménem a velice oblíbenou inspirací pro české stavitele. V neposlední řadě překvapí i relativně široká škála zastoupení umění asijského kontinentu, zejména pak umění Japonska, které se v našem žebříčko umístilo relativně vysoko. Jednalo se zejména o grafiku a literaturu tradiční lidové tvorby. Jako poslední dělení výstav, které se nám nabízí, je jejich dělení do časového období, kterému se daná výstava věnovala. Takové kategorie si můžeme vyčlenit hned tři. První by se týkala výstav, zaměřených na umění před rokem 1900. Druhá by se týkala umění po roce 1900. Toto období nás bude zajímat přednostně, protože to bylo právě moderní umění, díky němuž mohla česká veřejnost porovnávat moderní umělecké proudy. A za třetí by to byly tzv. průběhové výstavy. To jsou takové výstavy, které se zabývaly určitou problematikou v rámci dlouhého časového horizontu, přinejmenším pak alespoň dvou století. Poslední graf č. 7 nám ukáže právě toto rozložení. Graf č. 7: Časová období zahraničních a mezinárodních výstav pořádaných v Domě umění a v Domě Pánů z Kunštátu v letech 1954 – 1971.

Časová období zahraničních výstav 18; 8,65%

48; 23,08%

142; 68,27%

Umění před rokem 1900

Umění po roce 1900

Průběhová výstava

Kruhový graf č. 7 nám vykresluje časové zaměření výstav za ředitelství Adolfa Kroupy. Je z něj patrné, že Dům umění chtěl dostát svému jménu a své filosofie jako moderní kulturní instituce, která se zaměřuje zejména na moderní a současné umění. Celé dvě třetiny námi vymezených výstav se týkaly právě tohoto časového okruhu. Zbylou jednu třetinu výstav si rozdělilo umění před rokem 1900 a tzv. průběhové výstavy. I ony průběhové

35

výstavy jsou však velice důležité. Velice často se týkají 19. - 20. století a dokreslují filosofii Domu umění snažící se o nastínění plynulého vývoje moderního umění.

Výstavy Statistika nám bohužel neřekne více o daných výstavách, tudíž po zbytek této práce se budeme zabývat zahraničními výstavami mnohem podrobněji. Výše uvedená statistika nás však velmi dobře uvedla do celkové problematiky, z níž můžeme i na dalších řádcích čerpat. Počet mnou zvolených zahraničních a mezinárodních výstav, je ovšem velice široký. Bylo by tedy zbytečné věnovat se každé z nich individuálně. V této části práce se tak budeme věnovat jen těm výstavám, které byly tak unikátní, že se staly evidentním přínosem pro mezinárodní vztahy a kulturní vazby mezi jednotlivými státy, popřípadě takové výstavy, u nichž byl zaznamenán vysoký počet návštěvníků, což se nutně projevilo i na ohlasech a recenzích umístěných v médiích. Takovými výstavami například bylo Mexické umění nebo Švédský poklad. Za zmínku ale také určitě stojí československá výstava Velká Morava, která zaznamenala velký úspěch nejen ve výstavních síních Domu umění v Brně během svého konání, kdy na vernisáže a vlastně i v celém průběhu výstavy přijížděli tuto výstavu shlédnout političtí zástupci velké části Evropy. Úspěch to byl tak obrovský, že z regionální výstavy bylo nutno udělat výstavu putovní, která prošla celkem více než šesti státy a zaznamenala v nich opět obrovský úspěch. Nebýt výstavy Velká Morava, nikdy by se k nám nedostala švédská výstava Švédské zlato, které k nám přicestovalo jako oplátka za skvěle zvládnutou výstavu Velká Morava. Najednou nám tady vzniká jakási asociace, kdy kulturní výměna se dostává do vyšší než jen regionální úrovně a stává se vyjádřením mezinárodní kulturní výměny. Takových výstav zas tolik nebylo a tak je velice důležité věnovat pozornost právě takovým. Níže uvedené výstavy nebudou seřazeny podle významnosti ani podle časového rámce, budu se jim věnovat retrospektivně.

36

Mexické výtvarné umění (22. 1. – 26. 2. 1954) Jednou z nejúspěšnějších výstav v mezi letí 1954 – 1971 byla jednoznačně výstava Mexické výtvarné umění. Ta proběhla mezi 22. lednem a 26. únorem 1956.59 Přičemž jí už dříve předcházela jiná výstava o mexickém umění, totiž výstava Mexická grafika, která se uskutečnila ve dnech 5. září až 3. října 1954.60 Obliba mexického umění se projevila i na úspěchu výstavy v roce 1956, což můžeme vyvodit z několika hledisek - vysoká návštěvnost, velké množství zahraničních autorů a novinářů, kteří přicestovali z Mexika i z jiných zemí, a vysoká mediální pozornost, která byla této výstavě věnována. Ze zahraničních hostů se na zahájení výstavy dostavili například Marco Arturo Montero za mexickou Národní frontu výtvarných umělců, mexický vyslanec Anselmo Mena či Ignacio Aguire, předseda dílny mexické lidové grafiky.61 Byli zde přítomni i novináři a umělečtí kritikové z Mexika – jmenujme za všechny alespoň Antonia Rodrigueze.62 Ten dokázal výstavu Mexického výtvarného umění již dříve zprostředkovat a propagovat také v Bukurešti, Berlíně, Varšavě a Sofii, kde vyvolala nesčetné diskuze, a odkud se poté dostala i do Brna. Před zahájením výstavy říká v rozhovoru pro Rovnost: „Doufám, že i zde výstava takové diskuze vyvolá a věřím, že vaše země má uměleckou tradici, kde rozkvétalo barokní umění a gotika a jestliže známe vaše výtvarné umění milého století a současné umění, které je jistě zajímavé, pak si myslím, že výstava vyvolá diskusi na obou stranách.“63 Je ovšem otázkou, co přesně Antonio Rodriguez myslel oněmi diskuzemi, respektive nad čím by měli diváci, umělci a kritici při pohledu na výstavu o mexickém umění přemýšlet? Dle mého by se mělo jednat zejména o oblasti mezi uměním a politikou. Když se podíváme na mexickou politickou scénu tohoto období, zjistíme, že to bylo období vrcholu levicových stran, které se po mexické revoluci prosadily. Ostře vystupující politika proti Spojeným státům americkým a blízká zahraniční politika se Sovětským svazem se projevily i v samotném mexickém umění 20. století. Moderní abstraktní umění se v Mexiku samozřejmě prosazovalo už od přelomu 19. a 20. století stejně jako v Evropě, ale realismus byl většinově stále v oblibě. Zajímavá jsou i témata, kterým se mexičtí umělci věnovala – byla to mexická revoluce, dějiny Mexika (zejména pak indiánské období a dynamické 19. století), sociální 59

Mexické výtvarné umění, 22. 1. – 26. 2. 1956, DU 241, K 291.

60

Mexická grafika, 5. 9. – 3. 10. 1954, DU 201, K 264.

61

Mexičtí účastníci. In. Rovnost, 24. 1. 1956.

62

Mexický novinář. In. Rovnost, 21. 1. 1956.

63

Rozhovor s Diegem Riverou. In. Rovnost, 17. 1. 1956.

37

otázky (sociální rozdíly), společenské dění a otázky socialismu a marxismu. Na druhou stranu však zde nalezneme i nadčasová témata nebo po staletí ukotvená témata křesťanská. A co se týče výtvarné formy malířských děl, ta je typická svou barevností a jednoduchostí, vedoucí až k naivnímu umění. Když si uvědomíme, jaká témata se u nás naopak snažil zprostředkovávat socialistický realismus, tj. rok 1948, socialismus, četnou pomníkovou tvorbu, sociální témata jako rodina nebo povolání, uvědomíme si, že zde jisté vzájemné sympatie mohly vcelku dobře fungovat. Samotný Antonio Rodriguez si však zřejmě myslel, že porevoluční umění v Československu je na rozdíl od toho mexického, teprve v plenkách, a mohlo by se tedy touto výstavou do budoucna inspirovat, jak by asi správně měla fungovat spolupráce mezi levicovou politikou, uměním a veřejným míněním, a jak správně by měly první dvě složky působit na tu třetí. Kromě úvodních slov od české (Norbert Frýd) a mexické strany (M. A. Montero), bylo součástí vernisáže i čtení básní Pabla Nerudy v překladu Adolfa Kroupy. Největšího překvapení se výstava dočkala poté, co byl oznámen příjezd světoznámého mexického umělce Diega Rivery, manžela snad ještě o něco slavnější malířky Fridy Kahlo.64 Diego Rivera známý svým levicovým smýšlením (připomínám, že ve svém domě poskytl azyl ruskému emigrantovi, marxistovi a revolucionáři Lvu Trockému), přijel do Brna dne 17. února 1956 i se svojí manželkou Emmou Hurtado.65 Návštěva tohoto slavného mexického malíře byla o to cennější, že jej mohla československá veřejnost vidět na vlastní oči jen rok a půl před jeho smrtí.66 Jiří Hlušička píše o tom, jak brněnský ředitel provázel slavného, tehdy již churavějícího malíře Diega Riveru, jenž se svou paní při této příležitosti navštívil Brno.67 Nešlo však jen o samotnou přítomnost Diega Rivery na výstavě Mexického výtvarného umění. Důležité rovněž bylo, že se sám zapojil do besedy nejen o své osobě, ale i o mexickém umění obecně a jako správný vyslanec mexického umění neopomněl ani chválu na Brno a Československo.68 Rivera k výstavě napsal: „Nalezl jsem v Brně nejkrásnější

64

Ta však umírá 13. července 1954. Diego Rivera tak přijíždí do Československa se svoji poslední ženou,

Emmou Hurtado. 65

Rovnost, 14. 2. 1956.

66

Diego Rivera totiž umírá 24. listopadu 1957.

67


Brna (1910 – 2010). Brno 2010, s. 152. 68

„Hovořil o své práci i o boji obšírněji. Se zalíbením hovořil o naší zemi a díle některých našich umělců.

Beseda trvala do pozdních nočních hodin.“ Napsala Rovnost 21. února 1956.

38

místnosti pro umělecké výstavy, jaké vůbec znám, a nejlepší uvedení výstavy současného mexického umění skvěle instalované. Jako mexický malíř děkuji z celého srdce soudruhům z Domu umění tohoto města.“69 Výstava Mexického výtvarného umění se však netočila pouze kolem Diega Rivery. Byli tu i další umělci. Vlastně se jednalo o jakýsi exkurz či průřez napříč moderním mexickým uměním. Vystavoval zde například José Clemente Orozco, David Alfaro Siqueiros nebo malíř a grafik Raúl Anguiano, který je známý svými motivy ze světa potomků posledních mayských indiánů, které kolikrát přibližuje velice citovým způsobem. Tak například jeho obraz „Mateřství“, který byl na výstavě také k vidění, vyjadřuje, jak píše Rovnost: „nejen nejkrásnější lidský cit, ale i výraz touhy mexického lidu po zachování míru.“70 Jaké byly důvody pořádání výstavy o mexickém umění? Ač byla mexická vláda po celou druhou polovinu 20. století výrazně pravicově orientovaná (dlouho zaměřená i proti USA), mexické umění minulého století vycházelo spíše ze sociální oblasti, každodennosti, indiánské kořeny, objevují se náměty z revolucí, hojně je rozšířen politický plakát apod. Do domu umění dorazilo především toto levicově orientované umění v čele s levicově orientovaným Riverou. Výrazná účast zahraničních umělců, politiků a novinářů se v tomto případě stala opravdu dobrou vizitkou pro Dům umění. Z analýz (dostupných pramenů, katalogů a tisku) zahraničních výstav v Domě umění jsem zjistil, že se jednalo zřejmě o nejvýraznější zastoupení zahraničních návštěvníků v Domě umění za sledovaných 16 let. Konkurenci k této výstavě mohou tvořit leda tak výstavy ze Sovětského svazu. A ač je to možná překvapující, největšího úspěchu v počtu významných zahraničních hostů se dočkala československá výstava v Domě umění, Velká Morava (1963), která ve velkém přilákala na prohlídku zahraniční politiky aj., a která se později stala velkým trhákem jako putovní výstava po velké části Evropy a dokonce i světa. Jde tedy velmi dobře vysledovat, že české výstavnictví může být konkurenceschopné i v rámci mezinárodních výstav. Tím jsem ale trochu odbočil, vraťme se tedy ještě zpět k výstavě Mexické výtvarné umění. V rámci vzájemných kulturních a politických vazeb, darovala mexická delegace brněnskému Domu umění obraz od Pabla O´Higginse. Jednalo se o portrét mexického „buditele“ Benita Juáreze. V rámci našeho

69

Archiv Domu umění, DU 241.

70

Rovnost, 4. 2. 1956.

39

sledovaného období se mexické umění vrátí ještě jednou. Bude to v roce 1960, kdy Dům umění přivítá výstavu mexické fotografie.71

71

Mexická fotografie, 18. 6. – 17. 7. 1960, DU 376.

40

Drážďanská galerie Podobně úspěšnou výstavou se stala výstava Drážďanské galerie.72 Tento projekt byl pro velký úspěch v následujících letech zopakován hned dvakrát.73 Jednalo se vesměs o staré umění, zejména pak o barokní malby. Všechny tyto výstavy měly obrovskou zpětnou vazbu jak v médiích, tak i v návštěvnosti. První z těchto výstav se konala v období od 1. února do 30. března 1959, tzn. celé dva měsíce, mohli návštěvníci brněnského Domu umění, vidět ať už staré nebo nové přírůstky této evropské špičkové galerie.74 Tyto sbírky byly pro návštěvníky o to cennější, že byly vesměs celkově zrestaurovány, jen pár let před tím než k nám dorazily. Restaurování bylo nutné z toho důvodu, že drážďanská galerie byla během druhé světové války téměř srovnána se zemí, řada uměleckých děl byla zničena, poškozena nebo odvezena na jiná místa v Německu, kde přečkala konec války. Část sbírky byla rovněž uloupena sovětskou armádou, přičemž její část byla následně vrácena zpět Německu. I když se jednalo o jednoznačnou loupež (chceme-l válečnou kořist), tak následné vrácení, tento sovětský kulturní dík, zaznívá v ohlasech jak v médiích, tak je na něj upozorněno i v katalogu výstavy v jeho úvodu.75 Návrat těchto uměleckých děl zpět do NDR pak měl jediný cíl, a to potřebu podpořit tamní komunistický režim. O nic jiného vlastně ani nešlo. Celkem se jednalo o 750 obrazů, které byly tímto způsobem vráceny přes Moskvu zpět do Německa.76 V Drážďanech se objevily v roce 1955 a po opravě Zwingru byly o rok později instalovány přímo do galerie. V Brně se z tohoto počtu objevilo celkem 75 obrazů.77 Samotná výstava se však v Brně objevila až po Sofii, kde přilákala 95 tisíc návštěvníků a po Bratislavě, kde ji shlédlo 105 tisíc návštěvníků.78 Podobný úspěch se čekal i u nás. Jen za prvních deset dní, výstavu shlédlo celkem 12 tisíc lidí.79 Vernisáže se zúčastnila rovněž německá strana – byl zde přítomen kurátor drážďanské galerie K. H. Weber a zástupci

72

Drážďanská galerie, 1. 2. – 30. 3. 1959, DU 323, K 369.

73

Drážďanská galerie, 1. 2. – 30. 3. 1959, DU 323, K 369; Díla drážďanské galerie /hala/, 5. 11. – 31. 12. 1961,

DU408; Z drážďanské galerie. Malířství 16. – 18. století /celý DU/, 13. 1. – 24. 2. 1963, DU 420, K 519. 74 75

Archiv Domu umění, DU 323. Katalog výstavy „Drážďanská galerie“, přístupný v Archivu Domu umění, DU 323. Nebo tisk: Obrazy

drážďanské galerie. In. Obrana lidu, 3. 2. 1959. 76

Kafka, B.: Za skvosty drážďanské galerie. In. Jiskra, Jihlava, 7. 3. 1959.

77

Soubor slavné drážďanské galerie do Brna. In. Svobodné slovo, 27. 11. 1958.

78

Kroupa, A.: Vítáme výstavu drážďanské galerie. In. Rovnost, 1. 2. 1959.

79

Např.: Obrovský zájem o díla starých mistrů. In. Mladá fronta, 11. 2. 1959.

41

velvyslanectví NDR.80 Celková návštěvnost za celé dva měsíce se odhaduje na necelých 60 tisíc lidí.81 Druhá výstava z Drážďanské galerie se v Brně objevila relativně brzy. Již v roce 1961 mohli brněnští návštěvníci opět spatřit další část z úchvatné sbírky této německé světové galerie.82 V tomto případě se ovšem nejednalo o staré umění, nýbrž o umění přelomu 19. a 20. století. Představilo se zde zejména umění francouzského impresionismu, fauvismu, expresionismu a kubismu.83 Jinými slovy umění od Corota po Picassa. Nejednalo se však o jejich slavná plátna. Byly zde k vidění jejich grafické sbírky – celkem 150 grafických listů. Tudíž se jednalo o řekněme intimnější nahlédnutí do prací těchto velkých francouzských malířů. Byly to sbírky, které jsou součástí Grafického kabinetu Drážďanské galerie, a které byly rovněž (jako jiné sbírky) zachráněny sovětskou armádou před jejich zničením. Třetí výstava Drážďanské galerie dorazila do Brna ve dnech 13. ledna až 24. února 1963, tedy čtyři roky poté, co se uskutečnila první z těchto výstav a dva roky po druhé výstavě.84 Jako v prvním případě se jednalo zejména o staré mistry italské, španělské, francouzské, německé a holandské z období 16. až 18. století. Z těch nejznámějších starých mistrů se dá určitě jmenovat například Tintoretto, Rubens, van Dyck, Velazqueze, Annibale Carracci nebo Rembrandt. Výstava se stěhovala z Prahy do Brna, kde výstavu vidělo přes 200 tisíc Pražanů. V Brně se představil jiný soubor malířských děl, než tomu bylo v prvním případě v roce 1959. Tentokráte se jednalo o 72 malířských pláten, tedy o tři méně než v roce 1959.85 Na vernisáž výstavy se tentokráte dostavil i ředitel drážďanské galerie, Hans Ebert.86 Přítomen byl i rada velvyslanectví NDR v Praze, Rudolf Engel.87

80

Zahájení výstavy drážďanské galerie. In. Rovnost, 31. 1. 1959.

81

Poslední dny výstavy. In. Práce, 22. 3. 1959.

82

Díla drážďanské galerie /hala/, 5. 11. – 31. 12. 1961, DU408.

83

Drážďanská galerie. In. Brněnský zpravodaj, 17. 12. 1960.

84

Z drážďanské galerie. Malířství 16. – 18. století /celý DU/, 13. 1. – 24. 2. 1963, DU 420, K 519.

85

Drážďanská galerie po druhé. In. Svobodné slovo, 30. 12. 1962.

86

Slavnostní vernisáž obrazů drážďanské galerie. In. Mladá fronta, 11. 1. 1963.

87

Výstava obrazů. In. Rovnost, 15. 1. 1963.

42

Švédské zlaté poklady a umění Vikingů (5. 5. – 2. 6. 1968) Nejcennější zahraniční výstava, která se konala v Domě umění (resp. v Domě Pánů z Kunštátu), je švédská výstava „Švédské zlaté poklady a umění Vikingů“.88 Jedná se zároveň o krásnou ukázku toho, jak se umění dokáže rozvíjet na mezinárodní umění, tzn., že zde nenajdeme pouze regionální spolupráci, ale je to opravdu spolupráce na mezinárodní úrovni. Všímá si toho ostatně i tisk, který v rámci mezinárodní spolupráce mluví například o „přátelství skrze umění“ apod.89 Jednalo se o výstavu, která byla z pohledu švédské strany velice zdvořilou odpovědí a poděkováním za moravskou výstavu „Velká Morava“, kterou jsme pro švédskou stranu připravili poté, co proběhla v Domě umění, tj. 16. 8. – 1. 12. 1963.90 Následující léta procestovala řadu zemí a v roce 1967 se dostala konečně i do Švédska.91 To, že švédská strana uvolnila největší klenoty své země k putovní výstavě, která se po celé Evropě protáhla na celých 8 let, je zásluhou vzoru putovní výstavy „Velká Morava,“ která se přestavila se stejnou myšlenkou rovněž velké části Evropy. Švédská výstava se však nejdříve představila v Praze, a až poté v Brně, i tak se jednalo o vůbec první zastávku v zahraničí této putovní výstavy. Do Prahy dorazil na tiskovou konferenci i švédský historik a archeolog Wilhelm Holmquist, který se k výstavě vyjádřil následovně: „Američané tuto výstavu po svém způsobu přepočítali na deset tun zlata. A my víme, že ještě mnohem větší, dosud neobjevené poklady jsou skryty v naší zemi. Možná, že pod zelenými lesy. Jenže ve Švédsku mají stromy větší cenu než zlato.“92 Na brněnskou úvodní tiskovou konferenci k výstavě se představil švédský archivář Sven Jansson.93 V katalogu této výstavy je zaznamenán z části tento projev, přinášející důkazy o mezinárodní spolupráci v oblasti kultury: „Máme velkou radou, že můžeme do Československa tuto výstavu zlatotepeckého umění poslat. Chceme tak aspoň z části vyjádřit svou vděčnost za výstavu „Velká Morava,“ kterou jsme na jaře 1967 s potěšením instalovali ve Státním historickém muzeu ve Stockholmu. Výstava o Velké Moravě vzbudila v odborných kruzích hluboký zájem v neposlední řadě i tím, že nám poskytla ukázky vyspělé moderní techniky výstavnictví. I my se naší výstavou zlatotepeckých prací z prvního tisíciletí našich 88

Švédské zlaté poklady a umění Vikingů /1. patro/, 5. 5. – 2. 6. 1968, DPK 377, K 746.

89

Zlato a umění Vikingů. In. Rovnost, 6. 5. 1968.

90

Autorem této putovní výstavy byl prof. Vilém Hrubý.

91

Vikingové v Praze. In. Literární listy, 18. 4. 1968.

92

Pozoruhodná výstava v pražské Betlémské kapli. In. Právo, 5. 5. 1968.

93

Švédský host. In. Rovnost 4. 4. 1968.

43

dějin pokoušíme nalézt nový způsob zpřístupnění materiálu veřejnosti, abychom tak navázali na výstavu, která k nám přišla z Československa.“94 Brno se na švédskou výstavu připravilo více než kvalitně, protože nejen že se v Brně v těchto dnech pořádala tato výstava, ale brněnská strana u této příležitosti vyhlásila měsíc švédské kultury.95 Spolu s umění Vikingů se v té samé době konala výstavy: Mladé švédské umění,96 Skupina Tio Fotografer97 a Životní prostředí – architektura.98 Brno tedy celý jeden měsíc žilo švédským uměním. Samotná instalace výstavy umění Vikingů se pak skládala celkem ze tří replik vikinských lodí, ve kterých byly ve skleněných vitrínách umístěny zejména předměty užitého umění, zvláště pak šperky vytvářené všemi možnými technikami jako je filigrán, granulace nebo niello. Jednalo se o to nejlepší, co bylo na území této severské země vytvořeno zhruba mezi léty 800 – 1000 n. l. Úspěch výstavy byl očividný zejména v návštěvnosti. Měsíc švédské kultury shlédlo celkem 15 808 návštěvníků.99 Stala se tak jednoznačně nejnavštěvovanější výstavou tohoto roku. V rámci měsíce švédské kultury se konaly i další výstavy, o kterých jsem se již stačil zmínit. I ty byly velice zajímavé, ale hlavně co je důležité, dokreslovaly celkový obraz švédské kultury. Byl to odvážný kousek, spojit v jeden termín a v jedné budově staré a moderní umění, nicméně se dá říci, že se tento risk vyplatil. Píše o tom například i Mladá fronta: „Brněnský měsíc švédské kultury v Domě pánů z Kunštátu je u nás dosud nejvýznamnější

událostí

v rámci

československo-švédských

kulturních

styků.

Záměr

organizátorů, seznámit československou veřejnost současně s poklady a uměleckým řemeslem Vikingů i s díly nejmladší umělecké generace moderního Švédska, je možno považovat za experiment. (…) klade určité požadavky na citlivost a vnímavost diváka, zároveň však násobí účin celku.“100 Výstava „Mladé švédské umění“ přinesla sbírku moderních švédských umělců všech mladších 30 let, tzn. absolutně to nejaktuálnější a nejmodernější, co může švédská umělecká scéna nabídnout. Výstava obsahovala jak díla malířská, tak i grafická i sochařská. Pomohla tak přispět k velice dobrému srovnání také s aktuálním mladým českým výtvarným 94

Katalog k výstavě „Švédské zlaté poklady a umění Vikingů.“ In. Archiv Domu umění, DU 377, K 746.

95

Setkání se švédskou kulturou v Brně. In. Mladá fronta, 4. 5. 1968.

96

Archiv Domu umění, DPK 378, K 747.

97

Archiv Domu umění, DPK 379, K 748.

98

Archiv Domu umění, DPK 380.

99

Archiv města Brna, Fond O 11 (Dům umění), Hospodaření za rok 1968.

100

Nováková, M.: Mladé švédské umění. In. Mladá fronta, 6. 6. 1968.

44

uměním. Dva měsíce před srpnem 1968, kdy se česká kultura cítila v umělecké sféře zatím nejsvobodněji za posledních 20 let, byla tato výstava velice aktuální a vítaná. Hloubku její inspirace však je velice obtížné studovat – rozhodně se nejednalo o tak výrazné ovlivnění, jako jsme mohli být svědkem v roce 1902, kdy v Praze vystavoval August Rodin, nebo v roce 1905, kdy opět v pražském Mánesu vystavoval Edvard Munch, nebo o další dva roky později (1907), kdy opět na stejném místě vystavovali francouzští impresionisté. České malířství a sochařství v době socialistického realismu jakoby se spíše neustále obracelo právě za těmito výstavami, popřípadě velice oblíbenou avantgardou prvních desetiletí 20. století. Myslím si spíše, že inspirace švédské výstavy tkvěla spíše v možnosti zorientovat se ve světovém umění obecně, nežli jej napodobovat jako tomu bylo v oné první polovině minulého století. To co nám švédská moderní kultura mohla poskytnout, byl zejména jejich pohled na životní prostředí, práce s přírodními materiály a neopomíjená schopnost tvořit umění svobodomyslně s tím, co nám eventuálně nabízí české prostředí. Další dvě výstavy, tj. šest švédských fotografů, a další fotografie ze švédského životního prostředí a architektury, přinesly fotografie a obrázky spíše pak ze života Švédů obecně. Nicméně obliba nejen švédského, ale obecně severského umění, byla důvodem pro pokračování podobných výstav i v budoucnosti. Jde zřetelně vidět, že po této velké výstavě, která tak zapůsobila v roce 1968 na českou veřejnost, se rozšiřuje pořádání zahraničních výstav právě z těchto zemí. Již zanedlouho Brno přivítá několikrát po sobě finskou, norskou nebo švédskou grafiku, plakát nebo architekturu.

45

John Heartfield – Stále ještě… (26. 1. – 23. 3. 1965) Jedna z dalších německých výstav, které si zaslouží zmínit se o nich, je jistě výstava německého fotografa Johna Heartfielda.101 Výstava se konala téměř celé dva měsíce a vysloužila si pozitivní hodnocení ze strany návštěvníků, a stejně tak získala i bohatý prostor v médiích, včetně zahraničních. Například německý uměnovědný časopis Německé akademie umění v Berlíně, Mitteilungen, se o výstavách Johna Heartfielda v Československu rozepisuje velice podrobně. Přináší zajímavosti ohledně zázemí a organizace Heartfieldova československého uměleckého turné. Cituje recenze z českých periodik jako např. Rudé právo nebo Rovnost. Zmiňuje se dokonce o brněnském studentském klubu s názvem Psí klub, který se podílel s Heartfieldem na nesčetných diskuzích jak o tématu války, tak i o samotných fotomontážích tohoto německého umělce.102 Patronaci nad výstavou převzalo Ministerstvo školství a kultury ČSSR (Rudolf Rychtařík), Německá akademie umění v Berlíně, Ministerstvo kultury NDR a samozřejmě Dům umění města Brna. Výstavy se rovněž zúčastnili hosté z NDR včetně samotného autora fotografií, Johna Heartfielda a jeho ženy. Speciální účast přislíbil i Adolf Hoffmeister.103 Jako zástupce velvyslanectví NDR se zúčastnil zahájení výstavy Wilfried Klötzer.104 Za Společnost československých výtvarných umělců se dostavil Vincenc Makovský. Lidová demokracie pak vskutku logicky mohla napsat: „Slavnostní zahájení výstavy se stalo významnou kulturně politickou událostí.“105 Přičemž výstava se nestala politickou pouze ve smyslu množství zahraničních hostů, ale i díky poselství, které samotný John Heartfield do Brna přivezl. Již na zahájení jeho výstavy vepsal do knihy návštěv protest proti promlčení válečných zločinů, na něž po celý život svým dílem ukazoval, a vyzval přítomné, aby tento protest podpořili.106 Samotná výstava v Československu se nejdříve objevila v Praze a v Bratislavě, než ji mohli spatřit i brněnští

101

John Heartfield. Stále ještě fotomontáže /1. patro, hala/, 26. 1. – 7. 3. 1965, Archiv Domu umění, DU 438,

K 589. 102

Ausstellungen der Fotomontagen von John Heartfield in der CSSR 1964 – 1965. In. Mitteilungen, ročník 111,

č. 6, 1965, s. 9 – 11. 103

Pozvánka na zahájení výstavy Johna Heartfielda. Archiv Domu umění, DU 438.

104

Slova k zahájení výstavy. Archiv Domu umění, DU 438.

105

Zahájení výstavy Johna Heartfielda. In. Lidová demokracie, 27. 2. 1965.

106

Stále ještě … In. Svobodné slovo, 27. 1. 1965.

46

návštěvníci výstav. V Praze výstavu shlédlo kolem 9 000 návštěvníků a v Bratislavě kolem 10 000 návštěvníků. 107 A kdo je vlastně John Heartfield? Tento německý levicově orientovaný umělec (v Komunistické straně Německa od roku 1918) žijící v letech 1891 – 1968, se zapsal do povědomí široké veřejnosti a kulturní scény zejména svými uměleckými fotomontážemi. Jejich základem jsou fotografie, které jsou dodatečně propojeny s kresbami, jinými fotografiemi sérií fotografií nebo jsou doplněny slovními výroky či karikaturami. Heartfieldovy fotomontáže se proslavily zejména jeho neutuchajícím bojem proti válce, proti totalitním režimům, zvláště pak zločinům fašismu a nacismu. Jeho dílo se nesmazatelně vrylo do života čtenářů novin mezi dvěma světovými válkami. Až do konce druhé světové války byl pronásledovaný. Mezi léty 1933 až 1938 žil v Praze a měl velice výrazný podíl na české avantgardní umělce, zejména pak fotografy.108 Byl významným činitelem revolučního protiválečného německého dadaismu. Spolu se svým bratrem založil nakladatelství MalikVrlag v Berlíně.109 Je zajímavé, že Heartfieldovo turné se neslo ve znamení vzpomínek na velkou mezinárodní výstavu karikatur v Mánesu v roce 1934. Ta, stejně jako Heartfieldovy fotomontáže, se nesla ve znamení boje proti fašismu. Jejich nejznámějšími představiteli byli v té době shodou okolností již zmiňovaný Adolf Hoffmeister nebo Antonín Pelc. Výstava přinesla rovněž ukázky karikaturistů, kteří prchli do Československa a tvořili karikatury kritizující politický režim v Německu.110 Mezi nimi byl i John Heartfield, který se tehdy poprvé představil českému publiku. Nicméně zde vystavované práce nebyly úplné. Ještě před zahájením této výstavy bylo z výstavy na příkaz policejního ředitelství odstraněno celkem pět Heartfieldových fotomontáží.111 Zájem o Johna Heartfielda (v té době 74 let) byl nesmírně velký. Samotný umělec si chválil zájem, ale i celkové zázemí, které se mu v Brně dostalo.112 I to je zřejmě důvod, proč několikrát zavítal na brněnský Špilberk, kde se živě zajímal o významnou protifašistickou expozici Muzea města Brna. Při této příležitosti dokonce přislíbil uspořádání dlouhodobé 107

Hodnocení výstavy Johna Heartfielda v Domě umění. Archiv Domu umění, DU 438.

108

Kdo je John Heartfield? In. Vpřed, 26. 2. 1965.

109

Herzfelde, W.: John Heartfield – Leben und Werk. Drážďany 1986.

110

(kat.) Mezinárodní výstava karikatur a humoru. SVU Mánes, Praha, 6. 4. – 6. 5. 1934.

111

Výstava Johna Heartfielda. In. Práce, 27. 1. 1965.

112

„Přítomný umělec s dojetím děkoval za vřelé přijetí, jehož se mu dostalo,“ napsalo například Svobodné slovo,

27. 1. 1965.

47

výstavy svých vybraných prací na Špilberku.113 Evidentně ho těšilo nadšení brněnského publika. Zejména pak mladé generace, která proti válce rovněž velice často reagovala. Jeho brněnskou výstavu nakonec shlédlo celkem více než 13 000 návštěvníků, čímž se zařadila mezi jedny z nejúspěšnějších.114 John Heartfield ovšem v Brně zapomenut nebyl. Kromě jeho daru několika fotokopií jeho děl městu Brnu, se 1. prosince 1971 konala vzpomínková akce k jeho nedožitým osmdesátinám. Na tuto akci se dostavila i jeho žena, G. Heartfieldová.115

113

Rudé právo, 28. 3. 1965.

114

Hodnocení výstavy Johna Heartfielda v Domě umění. Archiv Domu umění, DU 438.

115

Umělec – bojovník John Heartfield. In. Rovnost, 3. 12. 1971.; Památce J. Heartfielda. In. Mladá fronta, 1. 12.

1971.; Vzpomínkový večer. In. Svobodné slovo, 30. 11. 1971.

48

Jugoslávské výtvarné umění mladé generace (5. 7. – 17. 8. 1958) Jako jednu z výrazných výstav, která k nám přišla z Balkánského poloostrova, můžeme přiblížit výstavu s názvem Jugoslávské výtvarné umění mladé generace.116 Ta se konala v Domě Pánů z Kunštátu ve dnech 5. 7. – 17. 8. 1958. Můžeme na ni nahlížet z několika pohledů. Prvním z nich je, že podobně jako švédská výstava „Švédské zlaté poklady a umění Vikingů,“ o které jsme již mluvili, se i tato výstava stala jakýmsi výměnnou záležitostí. Totiž pokud švédská výstava byla odpovědí na českou výstavu Velká Morava, pak výstava Jugoslávské výtvarné umění mladé generace byla odpovědí na českou výstavu „Umění mladých výtvarníků Československa,“117 která se po své premiéře v Domě umění vydala jako putovní výstava po části Evropy. V době, kdy tato česká výstava zakotvila v Bělehradě, začala se v Domě Pánů z Kunštátu, připravovat výstava jugoslávská. Druhým pohledem by poté byla oblíbenost jugoslávského umění mezi návštěvníky. Jugoslávská výstava se v Československu zastavila nejdříve v Bratislavě, poté v Praze a následně dorazila i do Brna. Celkem bylo na výstavě instalováno 65 obrazů a soch.118 Jen za první dva týdny navštívilo výstavu přes tisíc návštěvníků.119 Tento druhý pohled si ovšem protiřečí s pohledem třetím, totiž s recenzemi výstav, ohlasem v médiích a s uměleckou kritikou výstavy. Výstavě se dával vcelku velký výstavní a časový prostor, nicméně od kritiků umění sklidila velice negativní reakce, až jakoby to vyznívá způsobem, že Jugoslávci nám výměnou poslali jakýsi brak, který není srovnatelný s kvalitou ani kvantitou vystavovaných prací na české výstavě, kterou česká strana poslala na Balkán. Úkolem bylo v obou případech ukázat současné umění, ale každá strana to vzala z jiného konce. Zatímco naše kolekce se pokusila naznačit vývoj českého a slovenského výtvarného umění zhruba za posledních dvacet let, přihlížejíc k podílu různých generací, ale s pominutím generace teprve nastupující. Jugoslávská výstava naopak přináší umělce narozených po roce 1920, tedy umění v té době současné, bez ohlížení se na umění alespoň dvou generací zpětně.120 Katalog výstavy ovšem připomíná, že se jedná spíše o dodatek k výstavě jugoslávského umění, které se objevilo v roce 1948 v Praze. Miodrag Protič v něm dále vysvětluje, že je tu zastoupena jen třetina sil, které dnes v Jugoslávii určují podobu mladého

116

Jugoslávské výtvarné umění mladé generace /celý DPK/, 5. 7. – 17. 8. 1958, DPK 7.

117

Umění mladých výtvarníků Československa – obrazy a plastiky, 18. 5. – 29. 6. 1958, DU 310, K 351.

118

Výstava mladých jugoslávských výtvarníků v Brně. In. Práce, 6. 7. 1958.

119

Brněnské otázky nad jugoslávským uměním. In. Obrana lidu, 20. 7. 1958.

120

Mičko, M.: Mladé umění Jugoslávie. In. Výtvarná práce, 10. 7. 1958.

49

umění. Miroslav Mičko ve Výtvarné práci soudí, že se jedná o „dodatek zajisté neúplný svým generačním vymezením a nadto ještě fragmentárním výběrem.“121 Časová blízkost výstav českého a jugoslávského mladého umění ovšem měla tu výhodu, že umožnila srovnání obou národních umění. Lidová demokracie píše, že již na první pohled je patrno, že: „Mladé jugoslávské umění zašlo v navazování na moderní proudy západoevropského umění mnohem dál, než naši mladí výtvarníci.“122 Je to logické vezmeme-li v potaz jugoslávskou svébytnou politickou orientaci a absenci socialistického realismu v jugoslávském umění. Jugoslávské aktuální výtvarné umění mělo ve své tvorbě hodně zabudované výtvarné techniky a výtvarné formy z minulosti. Nejčastěji výtvarnou formou pak jugoslávské umění připomene vývojové tendence jednotlivých jihoslovanských států. Je to dle mého zároveň i problémem tohoto kompaktního umění Jugoslávie, které musí řešit především mnohonárodnostní dilema, které tato výstava přináší, a která si v nitru nese relativně velké rozdíly mezi uměním bosenským, chorvatským, makedonským, černohorským, srbským a slovinským. Každá z těchto zemí si nese odlišný vývoj umění a není vůbec jednoduché je spojit v jednu soubornou výstavu. Jedná se o to samé, jako bychom pořádali soubornou výstavu umění střední Evropy apod. Netvrdím, že výstava to nemůže být kvalitní, nicméně soudím, že kurátorsky je to velice nesnadná role, tj. zajistit adekvátní a férové rozložení umělců a uměleckých děl z jednotlivých států. Františku Kubištovi tak nezbylo nic jiného, než aby v rámci této výstavy mohl konstatovat, že například Vujakliyovi práce připomenou staré bosenské reliéfy, Vozakevičova tvorba zase navazuje na byzantskou plošnost a lineárnost, Petrovičovy gobelíny v sobě zase mají ducha srbského lidového umění, a mohli bychom pokračovat dále a dále.123 Tyto národnostní tendence se však dle mého sešly současně i se silnými tendencemi avantgardních směrů, které byly v uměleckých dílech na této výstavě přítomny asi nejsilněji. Nicméně jugoslávská avantgarda se v kvalitě nemůže rovnat české avantgardě v první polovině 20. století. Pokud bychom však mohli srovnávat kvalitu poválečné české a jugoslávské avantgardy, pak by rozdíl nebyl tolik výrazný. Kromě národních specifik a přítomnosti avantgardy vidím na výstavě i výrazné zastoupení naivního umění, jehož velkým obdivovatelem byl Adolf Kroupa. Takové tendence bychom mohli spatřovat v díle D. Kondovského nebo Marca Šustarčiče. Ač se tedy výstava považuje za ukázku aktuálního jugoslávského umění, má spíše tendenci poskytovat stylovou návaznost na dřívější jugoslávskou generaci, nikoli pak rozvířit vody moderního umění a abstrakce. Tato nesourodnost a nejasnost působení aktuálního 121

Mičko, M.: Mladé umění Jugoslávie. In. Výtvarná práce, 10. 7. 1958.

122

Nové výstavy v Brně. In. Lidová demokracie, 6. 7. 1958.

123

Kubišta, F.: Výtvarné umění Jugoslávie. In. Svobodné slovo, 31. 7. 1958.

50

jugoslávského umění je důvodem k nejednomu zamyšlení. Ke konci výstavy i Oldřich Toman musí konstatovat: „Jak je to však s jugoslávskou mladou generací jako celkem, zda sleduje ve výtvarném umění vlastní cestu, komu chce sděliti své zážitky a kde vidí své místo ve světovém vývoji výtvarného umění, nelze zatím odpověděti.“124 Není tedy vůbec divu, že se tato výstava nesetkalo se zrovna kladnými ohlasy, nicméně očekávání bylo zpočátku veliké a bylo evidentní, že i reklamní kampaň k výstavě se stala velkým lákadlem pro návštěvníky. Šíří mediálního prostoru, který byl výstavě věnován (ať už kladné nebo záporné recenze), si jugoslávská výstava řekla o důvod, proč jsem se jí rozhodl věnovat. Je jednou z dalších zajímavých kulturních mezinárodních vztahů, které (jak jsme si ukázali) nemusí vždy nutně být na vysoké kvalitativní úrovni. Cenná je v tomto případě alespoň dlouhodobá spolupráce mezi oběma státy na poli umění. Jen ve sledovaném období přivítá Dům umění ještě „Jugoslávské primitivy“125 a „Současnou Jugoslávkou grafiku.“126

124

Toman, O.: K ukončení výstavy jugoslávského výtvarného umění mladé generace. In. Rovnost, 16. 8. 1958.

125

Jugoslávští primitivové /DPK/, 8. 12. – 3. 1. 1960, DPK 51.

126

Současná jugoslávská grafika /KG/, 5. 2. – 28. 2. 1965, DPK 256, K 590

51

Hallstatt a Býčí skála (28. 3. – 4. 5. 1969) Další reakcí na českou výstavu „Velká Morava“ se stala rakouská výstava „Hallstatt a Býčí skála.“127 Rakušané měli příležitost shlédnout moravské poklady v roce 1966.128 Rakouský projekt ve spolupráci s českými archeology se pak v Domě umění uskutečnil o tři roky poté, ve dnech 28. 3. – 4. 5. 1969. Po výstavě „Švédské zlaté poklady a umění Vikingů“ zde tak máme další doklad mezinárodní spolupráce na poli kultury, a to dokonce zásluhou pouze jedné výstavy.129 Vernisáž výstavy se uskutečnila v Mahenově divadle a poté v Domě umění. V zastoupení rakouské vlády přestřihl pásku před vchodem do Domu umění dr. Karl Haertl, sekční šéf spolkového ministerstva školství. Poté si četní zahraniční hosté, mezi nimi například prof. A. von Müller z archeologického muzea v západním Berlíně, prohlédli celou výstavní expozici. Na vernisáži poté promluvil Jan Filip (ředitel Archeologického ústavu ČSAV v Praze) a prof. A. Novotný (předseda Institutu für Österreichkunde ve Vídni).130 Rakouskou výstavu navštívilo více než 18 000 návštěvníků, čímž se zařadila mezi jedny z nejnavštěvovanějších zahraničních výstav instalovaných v Domě umění nebo v Domě Pánů z Kunštátu.131 Sekretář výstavy PhDr. Rudolf Tichý, CSc. hodnotil výstavu rovněž jako velice úspěšnou i po stránce zahraničních návštěvníků. Hovořil o návštěvnících a odbornících z Itálie, Belgie, Holandska, Švýcarska, NSR, NDR nebo Polska.132 Po Brně se rakouská výstava vydala na další dvě místa v Československu. Nejdříve ji shlédla Bratislava (30. 5. – 29. 6. 1969) a poté i Praha (25. 7. – 31. 8. 1969).133 Na výstavě byly vystaveny umělecké předměty z doby železné, které měly nejlépe dokumentovat tuto dobu v rámci středoevropské oblasti (800 – 500 př. n. l.). Kromě významných archeologických předmětů z Hallstattu a vídeňského Naturhistorisches musea, se jednalo vlastně i o rakouské sbírky české povahy, protože dr. Jindřich Wankel (dřívější důlní lékař v Blansku), který od roku 1872 vedl archeologický průzkum v Moravském krasu, později prodal rakouské straně (Antropologické společnosti ve Vídni) řadu cenných exponátů

127

Hallstatt a Býčí skála /1. patro, hala/, 28. 3. – 4. 5. 1969, DU 519, K 776.

128

„Hallstatt a Býčí skála.“ In. Rovnost, 24. 3. 1969.

129

Švédské zlaté poklady a umění Vikingů /1. patro/, 5. 5. – 2. 6. 1968, DPK 377, K 746.

130

Rakouská výstava Hallstatt a Býčí skála. In. Zemědělské noviny, 29. 3. 1969.

131

Velký úspěch výstavy. In. Práce, 5. 5. 1969.

132

Po úspěšné premiéře v Brně Hallstatt do Bratislavy. In. Rovnost, 5. 5. 1969.

133

Hallstatt a Býčí skála. In. Rovnost, 19. 3. 1969.

52

včetně slavného býčka.134 Ty se v rámci této výstavy konečně dostávají znovu na českou půdu. Zvláštní pozornost si zasluhují nálezy z hrobů bojovníků – zbraně, části brnění, ale i velký počet bronzových ozdob, šperků a nářadí. Býčí skála zde samozřejmě nefiguruje jen v rámci spolupráce dvou mezinárodních archeologických institucí, místo Býčí skály na výstavě má být dokladem pronikání Hallstattské kultury do střední Evropy.135 Podíl českého a rakouského archeologického naleziště by se dal dobře ukázat příměrem v rámci počtu instalovaných vitrín. Zatímco moravský umělecký okruh Býčí skály byl na výstavě zastoupen pěti vitrínami (jednalo se zejména o bronzovou sošku býčka a samozřejmě tzv. knížecí hrob), rakouské naleziště celkem osmnácti instalovanými vitrínami. Celkově zde návštěvníci mohli shlédnout na pět set vystavených uměleckých předmětů. Ty byly objeveny převážně důlním radou J. G. Ramsauerem.136 Velice cennými exponáty poté bylo dochované oblečení horníků, tkaniny a pytle na nošení soli, a nářadí na její dolování.137 Velkým plusem této výstavy bylo vydání obsáhlého výstavního katalogu, ve kterém jsou obsaženy nejen informace o sledované době, ale i díky obrazové příloze, jsou pro návštěvníky velice pěkně a přehledně dokumentovány ty nejzajímavější exponáty, které na této výstavě mohli během pěti týdnů, co výstava v Domě umění probíhala, shlédnout.138 Tento mezinárodní katalog je sepsán z české strany Jindřichem Nekvasilem a Josefem Poulíkem, z rakouské strany poté Eckartem Barthem. Po československé premiéře této výstavy, projevily zájem okamžitě další země jako Polsko, Švédsko nebo Západní Německo.139

134

Premiéra rakouské výstavy v Brně. In. Rovnost, 27. 3. 1969.

135

Hroby hovoří. In. Lidová demokracie, 20. 4. 1969.

136

Pravěké svědectví. In. Mladá fronta, 28. 3. 1969.

137

Obraz Hallstattské kultury. In. Mladá fronta, 27. 3. 1969.

138

Poulík, J.: Hallstatt a Býčí skála průvodce výstavou významných nálezů z pravěkých sbírek vídeňského

přírodovědného muzea: Brno - Bratislava - Praha 1969. Praha 1969. 139

Po úspěšné premiéře v Brně Hallstatt do Bratislavy. In. Rovnost, 5. 5. 1969

53

Současné maďarské umění (20. 12. 1959 – 24. 1. 1960) Rád bych v rámci výpisu významných zahraničních výstav v Domě umění a v Domě Pánů z Kunštátu zmínil vedle západoevropských a zaoceánských výstav i alespoň jednu výstavu z východního bloku. Z těch významnějších výstav z tohoto prostoru jsem zvolil výstavu „Současného maďarského umění.“140 Dá se totiž na ní dokumentovat a ilustrovat několik skutečností, ale i jiné pohledy, než jaké známe vůči zahraničnímu umění ze Západu apod. Tyto pohledy se projevují zejména na politických skutečnostech, dále pak na typu umění a v neposlední řadě v jazykovém podání informací o výstavě v médiích. Politické skutečnosti byly následující. Maďarsko bylo stejně jako Československo socialistický stát. Od maďarského povstání v roce 1956 uplynuly tři roky a výstava o současném maďarském umění v roce 1959 byla první, která se od této politické události konala. Tyto události o společném socialistickém vývoji se promítly i do médií. Jazyk, kterým pak je psáno o této výstavě, je oproti jiným výstavám ve velké míře řekněme soudružský, přátelský, kulturně a politicky nakloněný společnému socialistickému vývoji. Tisk například připomíná, že výstava se koná ke čtyřicátému výročí vzniku Republiky rad. Rok 1956 pak tisk chápe ve smyslu československého roku 1968. Tvrdí, že v Maďarsku: „Zde byla vždy i část umělců, ochotně sloužících potřebám a zábavě vládnoucí síly. Ve 20. století se k nim přiřadili i takoví, kteří zdůrazňujíce formální stránku svých děl, nahrávali silně buržoazii, vítající vše, co neposilovalo boj dělnické třídy. Právě ideových slabin podobných formalismů zneužila ke svým temným cílům před rokem 1956 revizionistická propaganda.“ 141 Maďarská normalizace tak začala o dvanáct let dříve, než se k obdobné situaci dospělo i u nás. Přičemž vývoj po těchto revolučních rocích byl rovněž velice podobný. Připomeňme si situace u nás. Liberálnější doba kolem osmašedesátého roku v Československu přesvědčila špičky komunistické strany, že kultura v Československu je nastavena špatně a musí se vrátit do kolejí Sorely, ze kterých údajně měla vybočit (tj. před rok 1958). Byl zrušen Svaz Československých výtvarných umělců.142 Místo něj byl vytvořen Československý výbor svazů výtvarných umělců, který se zároveň rozštěpil na českou a slovenskou větev, protože slovenská kultura se rozhodla jít přece jen svojí, o něco málo odlišnou cestou. Svaz osnoval propagandistické kampaně a absurdní výstavy, které byly doslova postavené na hlavu, 140

Současné maďarské výtvarné umění, 20. 12. 1959 – 24. 1. 1960, DU 358, K 402.

141

Chobola, L.: Současné maďarské umění. In. Rovnost, 14. 1. 1960.

142

(ed.) Švácha, R., Platovská, M., Bregantová, P.: Dějiny českého výtvarného umění VI /2 (1958-2000). Praha

2007, s. 451.

54

přičemž nic hodnotového nepřinesl.143 Co se týče maďarské situace a třetího pohledu na tuto výstavu, jímž je typ umění, kterým se výstava zabývá, můžeme říci, že se jedná obdobně o socialistický realismus, respektive normalizační realismus, který se v Maďarsku objevuje od roku 1957 pod diktátem Jánose Kádára, a navrací se k situaci před rokem 1956. Lidová demokracie k tomu píše: „Po porážce kontrarevoluce nabývá od konce roku 1957 stále větší převahy a vedoucí úlohy umění, jež navazuje a hlásí se k slavné revoluční tradici maďarského umění.“144 Výstava se v Brně objevila jako v jediném městě v Československu. Před tím se ovšem stačila již objevit v Berlíně a Varšavě.145 Výstava obsahovala celkem 306 uměleckých děl od 157 umělců z různých oblastí umění – malba, socha, grafika, plakát atd. Svobodné slovo neopomene připomenout, že součástí výstavy byly i díla od 75 „mladých umělců dělnického a rolnického původu.“146 Sbírky byly vybrány z více než 5 000 děl, které se objevily na VIII. souborné výstavě maďarského výtvarného umění v Budapešti v roce 1959. Výstavu v Domě umění navštívil maďarský velvyslanec v Praze J. Marjoz i kulturní atašé G. Bobros.147 Kvalita vystavovaných prací se nesla ve znamení socialistického realismu, čímž je nechci nijak pohoršovat, daleko horší dle mého byla volba instalovat díla od amatérských dělnických a rolnických „umělců,“ jejichž snaha se kolikrát minula účinkem. Obliba budovatelských a sociálních témat zde byla výrazně přítomna – zřejmě měla připomínat i životní příběhy a osudy oněch neakademických umělců. Objevují se tu jak typické krajiny, portréty a zátiší, tak i čistě sociální témata jako rodina, společnost, pracující dělníci a hutníci, nebo témata z rolnického prostředí. Kvantita a výtvarná forma uměleckých děl zde byla v protikladu ke kvalitě vystavovaných prací. Můžeme říci, že vývoj maďarského umění zde byl překonán sovětským (Ždanovským) uměleckým diktátem. Maďarské umění nabylo výrazné neosobní povahy, pro něj v jiných dobách tolik typické. Aradi Nóra se snaží popsat tuto výstavu z pohledu již výrazně levicového: „… Nedostatky a nejistota v současné jejich tvorbě nepramení už z bezradostnosti nebo ochablosti; v tvůrčí práci přichází k neustále většímu důrazu obsahová náplň díla a ti nejlepší se uvědoměle snaží pochopit úkoly nového tvůrčího 143

Zajímavý článek Dušana Konečného jako typického hodně literárně činného komunistického autora, který

v článku z konce sedmdesátých let tvrdě odsuzuje liberální směřování umění z šedesátých let – Konečný, D.: Zápasy našeho současného výtvarného umění. In. Tvorba, č. 18, 2. května 1979, s. 15 – 17. 144

Svrček, J. B.: Výstava současného maďarského výtvarného umění. In. Lidová demokracie, 9. 1. 1960.

145

Další mezinárodní výstava v Brně. In. Svobodné slovo, 19. 12. 1959.

146

Výstava současného maďarského výtvarného umění v Brně. In. Svobodné slovo, 29. 12. 1959.

147

Dvě mezinárodní výstavy v Brně. In. Svět v obrazech, 20. 1. 1960.

55

údobí, údobí socialistického realismu.“148 Maďarské umění se objeví v Brně ve vybraném období už jen jednou a to o tři roky později, v roce 1963, kdy Dům Pánů z Kunštátu přivítá výstavu „Maďarská grafika.“149 Ač bude výrazně skromnější, přinese větší kvalitu i větší množství témat, které již nebudou v takové míře svázány s kulturní politikou Sovětského svazu.

148

Nóra, A.: K výstavě současného maďarského umění. In. Host do Domu, leden 1960.

149

Maďarská grafika /KG/, 27. 3. – 9. 4. 1963, DPK 186, K 527.

56

Umění kanadských Eskymáků (3. 2. – 24. 2. 1961) Po mexickém umění bych rád zmínil ještě jednu zámořskou výstavu, která zaznamenala veliký úspěch. Umění kanadských Eskymáků150 bychom zřejmě nenazvali moderním, tak jak ho známe ze západoevropského a angloamerického kulturního prostoru. Umění kanadských Eskymáků by se dalo popsat tím stylem, že se jedná o umění, kde se staré tradice uchovávají a nové rozvinují.151 Nicméně brněnští návštěvníci si podobné výstavy velice oblíbili. Svědčí o tom nejen tato výstava, ale i mnohé další, zejména pak z oblasti afriky, Číny nebo Japonska, které jsou jinak českému návštěvníkovi galerií velice cizí. A je to možná ona cizost, která láká na podobné výstavy. Dobrodružné srdce brněnského návštěvníka galerie touží objevovat cizorodé kraje a kultury alespoň tímto výstavním způsobem. Svědčí o tom jak vysoká návštěvnost, tak i ohlasy v médiích, které velice pozorně upozorňují na podobné typy výstav. Umění kanadských Eskymáků tak nebylo žádnou výjimkou, ba naopak, potvrzením tohoto návštěvnického trendu. Výstava byla pořádána nejdříve v Bratislavě a poté se přesunula do Brna a poté i do Prahy. Dříve však již putovala po Americe a po řadě evropských států.152 Připravilo ji kanadské ministerstvo zahraničí153 a její největší část patřila převážně lidovému sochařství. Příměr „lidový“ je dle mého daleko místnější, než li v tomto případě termín primitivní, který by mohl svádět k tomu, že se jedná o umění primitivního národa, tak jak to pochopil deník Tvorba, který však sám za tímto termínem klade otazník.154 Pod termínem primitivní umění (naivní, inzitní) si však můžeme představit i umění malířských a sochařských autodidaktů (samouků), jejichž tvorba fascinuje spíše její nevinností a čistotou, nežli kvalitou. Článek v Obraně lidu dokonce mluví o tom, že: „Při vší své prostotě jsou (díla) tolik umělecky bohaté.“155 Tento příměr by pak byl daleko vhodnější používat ve vztahu k tomuto lidovému severskému umění. Svobodné slovo dokonce o dílech mluví jako o umění: „Epickém, se zhuštěným dějem, s vyprávěním.“156 Na výstavě ohromí díla jak svou kvalitou, tak i onou duševní čistotou, skládající se z fenoménu přírody a dlouholeté pospolité tradici. Na výstavě 150

Umění kanadských Eskymáků /hala, GJK/, 3. 2. – 24. 2. 1961, DU 391, K 447.

151

Umění kanadských Eskymáků. In. Kultura, 16. 3. 1961.

152

K výstavě eskymáckého umění. In. Rovnost, 21. 2. 1961.

153

Umění kanadských Eskymáků. In. Rudé právo, 6. 2. 1961.

154

„ … výběr z jejich prací přináší úspěšná výstava v Praze – je možno diskutovat, je-li to dosud umění

primitivního národa,…“ Umění kanadských Eskymáků. In. Tvorba, 23. 3. 1961. 155

Ve výstavních síních. In. Obrana lidu, 14. 3. 1961.

156

Umění z krajin polární záře. In. Svobodné slovo, 29. 1. 1961.

57

bylo možno spatřit jak realistickou práci (z kamenů a kostí), tak i práci abstraktní, která se skládala z obrazců na kožešinách, dřevě apod.157 Co je zajímavé, je, že při zahájení výstavy se četla lidová eskymácká poezie v překladu koho jiného než Adolfa Kroupy.158 Miroslav Kšica ovšem upozorňuje i na zápory výstavy jako je: „… Nedostatek alespoň některých vyjmenovaných ukázek uměleckým výrobkům.“ Nebo to, že: „Divák nemá možnost si představit, z jaké umělecké tradice Eskymáci vycházeli.“159 Musíme si totiž uvědomit, že charakteristický eskymácký výraz, jak jej známe nyní, se formoval až v posledních stoletích a svůj konečný tvar dostal až v prvních desetiletích minulého století. Navíc (bohužel) produkce děl eskymáckého původu se od těchto desetiletí začala vyrábět řemeslnou produkcí, čímž jejich výrobky ztrácejí na originalitě.160 Kanadská kultura si v Brně udělala velice dobré jméno. Kanadských výstav v Brně nebylo příliš (jako u jiných států), ale vždy dokázaly velice dobře sdělit návštěvníkům svůj účel. Kromě této výstavy, se velice úspěšnými staly i výstavy fotografické, grafické nebo výstavy kanadské architektury zprostředkované rovněž pomocí fotografií. Takovými výstavami třeba byly: „Tři století kanadské architektury,“161 „Kanadská fotografie“162 nebo „Současná kanadská grafika.“163

157

Eskymácké umění v Praze. In. Rudé právo, 8. 3. 1961.

158

Nová mezinárodní výstava v Brně. In. Obrana lidu, 2. 2. 1961.

159

Kšica, M.: K výstavě eskymáckého umění. In. Rovnost, 21. 2. 1961.

160

Umění kanadských Eskymáků /hala, GJK/, 3. 2. – 24. 2. 1961, DU 391, K 447.

161

Tři století kanadské architektury /1. patro/, 13. 11. – 12. 12. 1965, DPK 287, K 621.

162

Kanadská fotografie /1. patro/, 1. 7. – 27. 7. 1969, DU 529.

163

Současná kanadská grafika /KG/, 7. 5. – 30. 5. 1971, DPK 471, K 855.

58

Finská architektura a finský plakát (30. 8. – 4. 10. 1964) Mnohokráte jsem v textu hovořil o oblíbenosti severského moderního umění, zejména pak architektury. Pěkným dokladem by mohla být výstava „Finská architektura.“164 Finská architektura zde na této výstavě stála po boku finské grafiky. V Československu výstavu nejdříve shlédla Praha a Bratislava, než se vydala i do Brna. O výjimečnosti severské architektury hovoří to, že se jednalo již o osmdesátou pátou zahraniční výstavu pořádanou Svazem finských architektů od roku 1957.165 Nutno ovšem taky dodat, že výstava se připravovala i s další finskou institucí, Muzeem finské architektury.166 Byla to rovněž příležitost i pro české architekty, jakým způsobem se inspirovat, ať už formou nebo funkcí v této moderní severské architektuře. Zvláště pak je to problematika bytové výstavby a rodinného bydlení, což byla oblast, kterou musela česká strana vyřešit co možná nejlépe. „Hlavně v oblasti krajinného plánování nám může být Finsko vzorem,“ říká Hugo Havlík.167 Na vernisáž výstavy se dostavil finský velvyslanec v Praze, Atlé Asanti.168 Lidová demokracie dokonce zpovídala korespondenčně i předsedu Finského svazu architektů, J. Cedercreutze, který vyslovil přání o užší spolupráci v oblasti architektury.169 S takovým přístupem se setkáváme na řadě zahraničních výstav. Je tak velice zajímavé sledovat oficiální podpory národních výstav. Je to zároveň krásný doklad propagace a důležitosti jednotlivých výstav danými státy. Výstava architektury se nesla v její typičnosti, to znamená, základem byla jednoduchost, technická dokonalost, účelnost a smysl pro životní prostředí.170 Což jsou aspekty velice typické obecně pro moderní severskou architekturu. Výjimkou není ani architektura

země

tisíců

jezer.

Architektura

byla

na

výstavě

dokumentována

velkoformátovými fotografiemi, maketami a návrhy s řadou informačních panelů. Finskou architekturu bylo prakticky souběžně možné porovnat i s moderní československou architekturou171 a se zahraniční výstavou, zabývající se Adolfem Loosem.172 Obě tyto výstavy 164


165

Výstava finské architektury. In. Mladá fronta, 3. 9. 1964.

166

Pozoruhodná výstava finské architektury. In. Lidová demokracie, 18. 9. 1964.

167

Havlík, H.: Stavební krása země jezer. In. Zemědělské noviny, 10. 4. 1964.

168

Finská architektura se představí Brnu. In. Svobodné slovo, 28. 8. 1964.

169

Finská architektura u nás. In. Lidová demokracie, 30. 8. 1964.

170

Výstava, kterou musíte vidět. In. Slovácky stavbař, 12. 9. 1964.

171

Pohled na soudobou československou architekturu /KA/, 4. 9. – 27. 9. 1964, DPK 236.

172

Adolf Loos /1. patro/, 4. 9. – 11. 10. 1964, DPK 233, K 571.

59

probíhaly souběžně v Domě Pánů z Kunštátu. Vzájemně tak výstavy přinášeli velice zajímavé propojení a možnost porovnání. Fotografie finské architektury se netýkaly pouze architektury moderní. Byla zde snaha ukázat i jakýsi krátký vývoj, jímž finská architektura za posledních pár století prošla. K vidění byla lidová obydlí, kamenné hrady a kostely, ale i tovární budovy, veřejné budovy jako školy nebo úřady, a samozřejmě nemohly chybět obytné domy.173 Většina z vystavených fotografií se ovšem týkala zejména moderní architektonické tváře Finska. Dotkla se i urbanismu a plánování sídlištních jednotek.174 A co je zajímavé, na výstavě byly přítomny nejen stavby a projekty na území Finska, ale i stavby a projekty, které byly, jsou nebo budou stavěny za hranicemi Finska. Výstava tak dokládala i úspěchy finské architektury za hranicemi země tisíců jezer.175 Finskou architekturu asi nejlépe vystihují slova V. Milského, jež nepsal na závěr výstavního katalogu: „Finsko je malá země velké architektury.“176 Finská architektura se vrátí do Brna za pět let, v roce 1969, kdy v Domě Pánů z Kunštátu bude vystavovat prof. Ruusuvuori.177 Výstava finských plakátů byla jakoby mírně ve stínu výstavě o finské architektuře. Plakáty se pak nesly víceméně ve znamení tématiky turistické, zdravotnické, výstavní či komerční. Jejich typickou výtvarnou formou jsou převládající znaky a písma na plakátové ploše nebo emotivní barevná ladění, které směřují k výraznému tlumočení myšlenky a obsahu.178 Přičemž dále se zřejmě o finském plakátu nemusíme dále zabývat. Lepší představu by daly barevné reprodukce. Nicméně finské umění se v Brně opět objeví. V roce 1968 naváže na jaře na finský plakát, finská grafika,179 a v létě se zde představí i finská barevná fotografie.180

173

Finská i naše architektura. In. Rovnost, 3. 9. 1964.

174

Raban, J.: Finská architektura. In. Práce, 22. 9. 1964.

175

V Domě umění. In. Rovnost, 2. 9. 1964.

176


177

Finská architektura prof. Ruusuvuori /KA/, 7. 11. – 7. 12. 1969, DPK 423.

178

Kafka, B.: Finské plakáty v Brně. In. Rudé právo, 10. 9. 1964.

179

Finská grafika /KG/, 8. 3. – 29. 4. 1968, (kat. 8. 3. – 1. 4. 1968), DPK 372, K 738.

180

Finské barevné fotografie /KF/, 2. 8. – 31. 8. 1968, DPK 386.

60

Současní francouzští malíři (16. 1. – 13. 2. 1966) Bylo by chybou nezmínit se ve výběru těch nejdůležitějších výstav alespoň jednou o výstavě francouzské provenience, zvláště pak, když se francouzské výstavy staly nejpočetnější skupinou výstav, které ve vymezeném období vystavovaly v brněnském Domě umění. A dle mého by to měla být výstava týkající se moderního francouzského umění, které navíc u nás měly svou bohatou a dlouholetou tradici. Jejich řada byla započata řekněme Rodinovou výstavou v roce 1902 v pražském Mánesu. Následovala výstava francouzského moderního umění, v roce 1904 výstava francouzské grafiky či roku 1907 výstava impresionistů, měly důležitý vliv na další běh vývoje našeho domácího umění. Jako pokračování podobných výstav můžeme vnímat i výstavu „Současní francouzští malíři.“181 Pochopitelně se stala velice úspěšnou a navázala na dobrou tradici francouzských výstav. Z počátku bych se rád zastavil u tisku. Nacházíme se v polovině šedesátých let, tedy v době nejumírněnější politiky, kterou jsme za čtyři desetiletí za vlády komunistů poznali. Projevuje se to i v tisku. Tak například Lidová demokracie píše: „Poslední výstava francouzského malířství se v Praze konala v roce 1947. Od té doby jsme prakticky měli možnost informovat se o průběhu vývoje francouzského umění pouze z těžko dosažitelných časopisů a publikací.“182 Kdy před nebo potom by se odvážil v tisku takto nahlas přiznat dvě desetiletí absence se západním uměním? Podobně se vyjadřuje i článek ve Výtvarné práci: „Přítomná výstava v Mánesu, nazvaná Současní francouzští malíři, navazuje tedy přetrženou niť tradice po více než devatenácti letech.“183 Když si vzpomenete, mluvil jsem o tom samém v první i druhé kapitole totiž, že bylo nutné překonat minimálně mezeru let 1948 – 1958, které nedovolovali hlubší znalost a uchopení vývoje západního umění.184 V Brně se tuto mezeru podařilo překonat Adolfu Kroupovi. Tato výstava je pak toho největším dokladem. 181

Současní francouzští malíři /1. patro/, 16. 1. – 13. 2. 1966, DU 450, K 629.

182

Obrazy magické podmanivosti. In. Lidová demokracie, 5. 12. 1965.

183

Současní francouzští malíři. In. Výtvarná práce 3.

184

Hrozilo nejen, že ztratíme kontakt s vývojem umění na Západě, ale hrozilo také, že český umělecký sbírkový

fond, ač nesmírně bohatý na množství sbírek, nedokáže pokrýt a překonat mezeru v období let 1948 – 1958, kdy komunistická strana vykázala de facto veškeré kulturní vztahy se západem. Nejen, že hrozilo, že se vyčerpá kvantita a kvalita tohoto výstavního fondu (to by znamenalo, že by zanedlouho musely tyto instituce některé výstavy dokonce opakovat), ale hrozilo by také to, že česká veřejnost by zcela ztratila kontakt s novými dynamicky nastupujícími uměleckými směry, myšlenkami a invencemi (po kterých česká veřejnost toužila ostatně nejvíce). Bylo nutné tuto mezeru ve vývoji co nejrychleji zaplnit a představit ji veřejnosti, aby česká společnost mohla souvisle navázat na západní umělecký vývoj. Hrozilo by totiž, že se z československé kultury

61

Snahou výstavy bylo představit francouzskou tradici v malířství, ve smyslu pojetí Pařížské školy. Byli vybráni malíři do šedesáti let, aby byl výstavní vzorek co nejvíce reprezentativní. Rovněž byly vyřazeny tzv. nefrancouzské styly, jako například pop-art, čímž logicky vypadlo velké množství jinak kvalitních malířů. Stejně tak byli vyřazení i malíři nefrancouzského původu, i když třeba v Pařížské škole zdomácněli.185 Výběr byl zúžen i díky požadavku Rumunů a Maďarů, k nimž měla výstava přicestovat právě po Československu. Ti měli požadavek, aby z celkového počtu vystavovaných prací, bylo alespoň 60 % figurativního rázu.186 Byl to jistě požadavek nepříjemně mechanicky formulovaný. Zdá se však, že stejně nebyl dodržen. Na vzhled výstavy totiž zapůsobila i další omezení – k dispozici pro zapůjčení exponátů, mohly být pouze soukromé galerie a sbírky nebo přímo autoři. Návštěvník se tak právem mohl domnívat, že se nejedná o ucelený reprezentativní vzorek a to jak po kvalitativní, tak i po kvantitativní stránce. Podle katalogu výstavy se zde objevilo celkem 100 obrazů od 47 malířů a bylo mezi nimi i několik zvučných jmen jako: Jean Bazaine, Jean Bertholie, Francisco Bores, Camile Bryen, Francis Desnoyers, Léon Gischla, Charles Lapicque, Jean Le Moal, Alfred Manessier, Edouard Pignon, ad.187 Jádro tvořili zejména ti, kteří vycházeli z expresionismu a psychologicky determinujícího foremního surrealismu. Vzorem jim byl například Jacques Villon svým neomezeným používáním barvy. Vesměs se však jednalo o propojení figurativní a nefigurativní malby. Druhou významnou část tvořili představitelé francouzské impresivní abstrakce, tzv. peinture informel, která má velice blízko k americké action painting. Z jejich zástupců jmenujme alespoň Camilla Bryana nebo Pierre Tal Coat. K formálně nejčistším obrazům poté patří obrazy Serge Poliakoffa. Víceméně čistý surrealismus navazující na Maxe Ernsta a Salvadora Dalího je zde zastoupen Félixem Labissem a Lucienem Coutaudem. Výstava nicméně ukázala řekněme dvě tváře. První z nich bylo obrovské očekávání po dvaceti letech opět navázat na česko-francouzské kulturní vztahy. Už podle slov André Leyarda v katalogu výstavy bylo velice vzrušující očekávat legitimní pokračovatele Picassa, Matisse, Légera, Braqua nebo Villona. Podle pražských Literárních novin (a to je druhá tvář

vytratí pluralita názorů a pestrost uměleckých směrů, kde by kromě socialistického realismu a snahy o zmrtvýchvstání předválečné avantgardy, zde nezbylo zhola nic. 185

Hlušička, J.:Moderní francouzští malíři v Brně. In. Rovnost, 25. 1. 1966.

186

Obrazy magické podmanivosti. In. Lidová demokracie, 5. 12. 1965.

187


62

výstavy) byla ovšem ona ostrakizace autorů a děl (viz výše) více než nešťastným řešením.188 Na druhou stranu si však zase musíme přiznat, že výběrový vzorek byl natolik reprezentativní, aby dokázal pokrýt všechny požadavky jednotlivých států co možná nejlépe. Rozhodně by výstava byla bohatší, kdyby někteří autoři sami dobrovolně neodřekli svou účast, ale na to se již historie ptát nebude. I přes tyto výtky však například Rudé právo nezapře nesporný význam této výstavy. Zároveň deník připomíná, že je: „Škoda, že také českoslovenští pořadatelé nestanovili pro tuto výstavu své podmínky, mohl soubor vypadat jistě přiměřeněji k našim potřebám.“189 Výstava při nejmenším nabyla (jako řada jiných, o kterých jsme si povídali) recipročního charakteru, protože oslovila českou stranu k vytvoření výstavy o české moderní malby, která měla svoji premiéru v Paříži následující rok.190 Myslím si ovšem, že je dobře, že výstava čistě nenavázala na své velké francouzské předchůdce a přinesla spíše svůj osobitý výraz směřující více k abstrakci a k individualismu. Z pohledu chybějícího dvacetiletí se stejně mohlo jednat o velký skok. Pro plynulejší navázání by bylo lepší představit toto dvacetiletí jednou nebo dvěma výstavami nad rámec této výstavy, aby si návštěvníci i novináři udělali lepší obrázek o vývojových trendech v moderním francouzském malířství. Brněnské listy jsou k výstavě daleko vstřícnější, než li ty pražské (kde se výstava konala o měsíc dříve). Píší jak o velikém významu této výstavy, tak i o dobře zvoleném reprezentativním vzorku. Převládá spokojenost a chvála.191 Rovněž kritizují maďarskou a rumunskou stranu z nepochopitelné ostrakizace výstavy z jejich strany.192 I přes tyto nedostatky se výstava stala velkým lákadlem, vždyť jen za první týden ji v Domě umění shlédlo 2 800 návštěvníků.193 Za tři týdny poté více než 6 500 návštěvníků.194 Na zahájení výstavy se dostavil velvyslanec Francouzské republiky v Praze, Roger Lalouette.195 Toho vyzpovídal pro Svobodné slovo, Josef Dvorský. Ptal se zejména na československo-francouzské kulturní vztahy. Lalouette zdůrazňuje vzájemně podepsaný 188

Současní francouzští malíři. In. Literární noviny, 11. 12. 1965.

189

Šmíd, J.:Současní francouzští malíři. In. Rudé právo, 14. 12. 1965.

190


191

Současné francouzské malířství v Brně. In. Práce, 19. 1. 1966.; Malíři od Seiny v Brně. In. Svobodné slovo,

22. 1. 1966. 192

Francouzské malířství v Brně. In. Práce, 1. 2. 1966.

193

Současní francouzští malíři. In. Rovnost, 27. 1. 1966.

194

Stovka obrazů padesátky. In. Rudé právo, 8. 2. 1966.

195

Zahájení výstavy. In. Práce, 18. 1. 1966.

63

protokol o kulturní spolupráci z roku 1964, mluví o rozšiřování společného vzdělávání, kultury a budoucích společných bilaterálních akcí. Chválí i Adolfa Kroupu, když říká: „Pod vedením Adolfa Kroupy je zde (v Domě umění) totiž ideální prostředí nejen v technických možnostech, ale i v pochopení a přátelské náklonnosti k naší kultuře.“ Rozhovor poté uzavírá slovy: „Tato výstava, podobně jako výstava českých malířů v Paříži pod patronací Picassa a Braquea i ostatní skutečnosti nám umožňují věřit, že pokračování v tomto rytmu kulturní spolupráce bude představovat i pro rok 1966 tu nejlepší perspektivu.“196

196

Jedna otázka. In. Svobodné slovo, 17. 1. 1966.

64

Závěr Osobnost Adolfa Kroupy, příznivá a uvolněná politická situace šedesátých let, a restrukturalizace Domu umění přinesly do Brna spoustu zajímavých zahraničních výstav, díky nimž se Brno pyšnilo nejlépe dynamicky fungující institucí u nás, která se stala vstupní bránou moderního umění do československého kulturního prostředí. Vliv Adolfa Kroupy je pro pochopení situace, proč se Domu umění přezdívalo Adolfinum, naprosto klíčový. Nebýt jeho organizačních schopností, znalostí českého i zahraničního kulturního prostředí, množství osobních kontaktů a jemu vlastnímu osobnímu přístupu a povaze, nikdy by se Brno nestalo doslova kulturním fenoménem.197 Význam této práce spočívá v několika bodech. Doposud se nikdo zahraničními výstavami v Domě umění nezabýval. Tato práce tedy připomněla jejich důležitost. Ukázala, že dobrá organizace, mezinárodně-kulturní styky a výrazná osobnost v čele, dokáže z nevýrazné instituce, udělat instituci středoevropského kulturního významu. Zajisté, význam Domu umění v šedesátých letech neměl pouze charakter zahraničních výstav. Byly to zejména výstavy českého moderního umění, které zavdaly k vytvoření kulturního brněnského fenoménu. Avšak podíl zahraničních výstav v rámci celkového počtu pořádaných výstav ukázal, že je nutné k těmto výstavám přisuzovat daleko větší váhu, než se možná doposud myslelo. Kromě velice detailní statistiky jsem si dovolil představit deset, dle mého velice důležitých výstav, díky nimž jsem mohl velmi dobře ukázat jak jejich význam a specifičnost, tak i kulturní styky, které velice často s sebou nesly nadnárodní spolupráci v oblasti kultury a umění. Další význam spočívá rovněž v propojení zahraničních výstav s osobou Adolfa Kroupy. Přestože stále nebyla vydána monografie o životě a díle této fascinující osoby, bylo možné na základě těch málo vydaných článků o jeho osobě a detailní archivní práci, přispět novými pohledy k opravdovému významu Adolfa Kroupy nejen v rámci Domu umění, ale i brněnského prostředí obecně. Doposud bylo heslo „Adolf Kroupa“ zpracováváno víceméně pouze z pohledu básníka. Práce otevřela neprobádanou kapitolu v životě Adolfa Kroupy – nemyslím pouze jeho ředitelování v Domě umění, ale zejména jeho osobní vztah k umění. Objevila jeho vazby a vztahy s českými a zahraničními umělci, stejně tak i publikační a recenzní práce zabývající se nejen jeho osobním postojem k výstavám, ale i k jednotlivým stylům, tvorbě umělců, k jejich životům, atd. 197

Celý kolektiv organizátorů Domu umění byl za pořádání významných výstav dokonce vyznamenán Cenou

osvobození města Brna za objevnou dramaturgii a větraný podíl na kulturním životě města. In. Múzy a ctitelé. In. Archiv Domu umění. Tiskovina k výstavám v Domě Pánů z Kunštátu – neznámé periodikum.

65

Při našem exkurzu po zahraničních výstavách v Domě umění a v Domě Pánů z Kunštátu, jsme si představili celkem deset výstav. Byly to výstavy vskutku pozoruhodné, které přinesly vysokou návštěvnost, vysokou pozornost médií, a výrazně rezonovali v české kulturní sféře. Zároveň to byly výstavy, které přinesly geopoliticky široké spektrum výstav, trendy, podněty a inspirace, jimiž se mohla česká kulturní scéna inspirovat. Představil jsem dvě zaoceánské výstavy. Těmi bylo umění kanadských Eskymáků a mexické výtvarné umění. První z nich přinesla velice zajímavý pohled na lidové naivní umění, díky němuž si návštěvníci výstavy, mohly vytvořit zajímavé srovnání oproti evropskému naivnímu umění, které se stávalo velice oblíbené od přelomu 19. a 20. století, a jejímž velkým obdivovatelem byl i samotný Adolf Kroupa. Výstava mexického umění přinesla pro změnu zajímavou vazbu se zaoceánským státem a jeho moderním uměním. Výstava byla cenná zejména díky významným kulturním a politickým návštěvám. Další výstavy vycházely z evropského kulturního prostoru. Byly mezi nimi ovšem velké rozdíly. Zatímco švédská výstava Vikingů a rakouská výstava Hallstatt představily umění středověké respektive umění z doby železné, výstava drážďanské výstavy představila umění 17. – 19. století. První dvě výstavy se staly krásným příkladem bilaterálních kulturních vztahů. Obě úspěšné výstavy byly odpovědí na českou výstavu Velká Morava. Jednalo se o putovní výstavy, jejichž filosofie se odrazila v mezinárodních vztazích a na mezinárodní kulturní spolupráci. Výstavy drážďanské galerie zase byly pěknou ukázkou odhodlanosti představit Evropě své sbírky, jejichž (výše diskutovatelný) osud při zachránění sovětskou armádou, byl o to silnějším lákadlem. Filosofie ukázat světu národní dědictví respektive své umělecké sbírky, byla rovněž velkou inspirací i pro českou stranu a Dům umění. Zbylé výstavy se zaměřovaly zejména na moderní umění. Představil jsem progresivní výstavy moderního umění, jako byla výstava francouzských malířů, finské architektury nebo jugoslávských umělců. Francouzské moderní umění zde muselo nutně zaznít z důvodu dlouhodobého napojení české kultury na kulturu francouzskou. Uvolněnost šedesátých let byla doložena zejména tiskovými zprávami, které rezonovaly velice liberálními výroky. Na této výstavě jsem mohl krásně dokumentovat nutnost propojení české kultury s nepřetržitým vývojem západoevropské kultury. Ta byla zejména od konce 2. poloviny 19. století pro českou

kulturu

natolik

životně

důležitá,

že

dokázala

české

umění

udržet

v

konkurenceschopnosti s uměním světovým. Tuto situaci dokumentovala právě tato výstava, která se snažila vyplnit prázdné místo oficiálních francouzských výstav v českých kulturních institucích z let 1947 až 1966. Výstava finské architektury se stala významnou zejména pro 66

české architekty a urbanisty, kteří se filosofií této severské architektury inspirují vlastně až do dnešních dnů. Výstava jugoslávských umělců zase přinesla ukázku mnohonárodnostního umění, které vzhledem k národním specifikacím bylo velice náročné vůbec zorganizovat. Ač to byla velice úspěšná výstava, moje kritika se soustředila zejména právě na neschopnost a nespravedlivé rozdělení vystavených děl z pohledu těchto národních specifik. Organizátoři by jistě udělali lépe, kdyby do jednotlivých míst dali soubornou výstavu bosenského umění, do druhé chorvatského umění atd. Místo toho vytvořili v jedné místnosti mix rozličných tvarů, vývoje a druhů umění. Jako reprezentanta Východního bloku jsem z mnoha důvodů nevybral výstavu ze Sovětského svazu, ale výstavu současného maďarského umění. Tuto výstavu jsem vybral zejména díky výtvarné blízkosti středoevropského prostoru a podobnému politickému vývoji. Stejně jako v Československu ve 2. polovině 20. století, museli i maďarští autoři operovat se socialistickým realismem. Nechtěl jsem tak ukazovat výstavy se socialistickým realismem a ideologií (SSSR), které v tomto období nepřinesly nic hodnotného. Výjimku by mohli tvořit snad jen moskevští kinetisté.198 Zbylé výstavy ze Sovětského svazu nepřinesly ani výraznou diváckou návštěvnost, tak ani mediální ohlas. Nucenou výstavní činnost sovětských autorů v šedesátých letech rozpoznala tedy i samotná veřejnost, která měla odlišný vkus a navštěvovala ve větší míře raději jiné, daleko zajímavější zahraniční výstavy. Kvantita sovětských výstav zřejmě zaujímala apriori daleko podstatnější místo, nežli míra jejich kvality. A konečně, představil jsem také jednu výstavu jednotlivce. Byl jím protiválečný fotografický kolážista, žijící ve 30. letech v emigraci v Československu, John Heartfield. Byla to velice důležitá výstava, která přinesla obrovskou pozornost médií i veřejnosti. Byla o to cennější, že výstavy jednotlivců nedosahovaly tak výrazné pozornosti jako výstavy souborné. John Heartfield se ovšem s dobře načasovanou výstavou a se svojí tvorbou trefil velice přesně do myšlení lidí (hlavně mladých lidí), jejichž protiválečná nóta a přesvědčení hrálo v této době velice důležitou roli. John Heartfield postavil výstavu jakoby na celosvětové protiválečné kampani, jež si získala obrovský ohlas. U českých diváků tento jeho vztah k válce rezonoval především ke stále živým vzpomínkám na druhou světovou válku. Výstava Johna Heartfielda rovněž ukázala, jakým způsobem si umělec dokáže vybudovat profesionální vztah k městu a k instituci, když jej přivítá bohatým kulturním programem, skvělým zázemím a organizací, a vysokým zájmem návštěvníků i samotných představitelů města a jeho 198

Mladí moskevští kinetisté /GJK/, 17. 10. – 21. 11. 1965, DU 446, K 617.

67

kulturních institucí. To byl jeden z mnoha splněných cílů Adolfa Kroupy – vytvořit moderní kulturní organizaci s dobrým zázemím a službami, která zahraničního hosta nebo instituci přesvědčí o dlouhodobé spolupráci. Na výstavách jsme si ukázaly, že ne všechny úspěšné výstavy musely nutně spadat mezi liberálnější roky 1958 – 1968. Ano, byly zde i takové výstavy, které svým způsobem oslovily širokou veřejnost a umělecké kruhy. Nebylo jich ovšem tolik, jako ve výše uvedeném období. Z oněch deseti výstav, kterými jsme se zabývaly obšírněji, jmenujme jako zástupnou pro tuto situaci velice významnou výstavu „mexického výtvarného umění“ z roku 1954. Jako začátek ředitelské éry Adolfa Kroupy to byl jistě začátek jako z říše snů. Ač výstava byla připravena již dříve, Adolf Kroupa se přičinil o její finální podobu a obrovský úspěch. Zbylé výstavy poté spadají již mezi liberálnější roky. Myslím si, že důraz na toto období je z práce velmi patrný. Potvrzuje to obrovský význam šedesátých let pro českou kulturní obec. Věřím, že tato práce může v sobě najít velký potenciál a inspiraci pro další studium nejen výstav v Domě umění obecně, života a díla Adolfa Kroupy, ale i celkové situace šedesátých let například v brněnském kulturním prostředí.

68

Bibliografie

Prameny Archiv Domu umění199

Archiv města Brna Fond B1/51 (Národní výbor – odbor kultura), karton 18, balík 16/2 (Výstavní činnost) Fond B1/51 (Národní výbor – odbor kultura), karton 18, balík 17/1 – 1. část (Výstavní činnost) Fond O11 (Dům umění)

Moravské zemské muzeum – Oddělení dějin literatury – Osobní archiv Adolfa Kroupy Korespondence z let 1967 – 1970 s Marií a Marcem Chagallovými. Inv. č.: 11/89: 11892/178 až 11892/181 Kroupa, A.: 9 francouzských článků o avantgardním umění. Inv. č.: 18/87: 4473-4481 Kroupa, A.: 20 článků o dadaismu. Inv. č.: 18/87: 4538-4557 Kroupa, A.: Dali Salvador. Inv. č.: 18/87: 3736-3740 Kroupa, A.: 35 článků o Salvadoru Dalim. Inv. č.: 18/87: 5987-6021 Kroupa, A.: 22 článků o Maxi Ernstovi. Inv. č.: 18/87: 6023-6044 Kroupa, A.: 19 článků o experimentálním umění. Inv. č.: 18/87: 4585-4603 Kroupa, A.: 8 komentářů k výtvarnému futurismu. Inv. č.: 18/87: 4617-4624 Kroupa, A.: 20 výtvarných reprodukcí Marca Chagalla, 5 básní věnovaných M. Chagallovi, 28 článků o M. Chagallovi, 4 vl. projevy – úvahy, vzpomínky, 1 pozvánka. Inv. č.: 18/87: 6045-6119. Kroupa, A.: 27 bio + bibliografických informací o aktérech mezinárodního sympózia konaného v Paříži 1968. Inv. č.: 18/87: 662-686. Kroupa, A.: 76 K. článků o inzitním umění. Inv. č.: 18/87: 4897-4970 Kroupa, A.: 97 článků o inzitním umění. Inv. č.: 18/87: 4666-4762 Kroupa, A.: 38 vl. projevů o inzitním umění – výtvarné a literární práce. Inv. č.: 18/87: 4629-4665 199

Archiv Domu umění nemá seřazeny archiválie podle fondů. Jedna výstava odpovídá vždy jedné složce –

například výstava Švédská architektura /hala, GJK/, 15. 5. – 3. 6. 1962, je uložena ve složce DU 415 (DU znamená, že se konala v Domě umění) nebo výstava Bulharská grafika a plastika /KG/, 5. 1. – 29. 1. 1961, je uložena ve složce DPK 94 (DPK znamená, že se konala v Domě Pánů z Kunštátu) atd. V seznamu výstav je na konci vždy tato signatura uvedena.

69

Kroupa, A.: 10 článků o „národních výstavách.“ Inv. č.: 18/87: 6161-6170 Kroupa, A.: 4 organizační dokumenty pro pařížské sympózium. Inv. č.: 18/87: 687-690 Kroupa, A.: Příspěvek A. Kroupy pro pařížskou konferenci 1968. Inv. č.: 18/87: 691692. Kroupa, A.: 28 článků o ruské a sovětské avantgardě. Inv. č.: 18/87: 4488-4515 Kroupa, A.: 3 články vč. reprodukcí o světových galeriích. Inv. č.: 18/87: 6158-6160 Kroupa, A.: 46 dokladů o 3. Trienále insitného umenia – programy, články, plánky, příspěvky. Inv. č.: 18/87: 4764-4809 Kroupa, A.: 9 článků o Trienále a Bienále. Inv. č.: 18/87: 6171-6179 Kroupa, A.: 172 zpráv a článků o výtvarném umění. Inv. č.: 18/87: 6193-6364

Moravská galerie – sbírka katalogů

Literatura Dlesek, V.: Současná finská architektura. Praha 1975. Herzfelde, W.: John Heartfield. Leben und Werk. Dresden 1986. Janás, R., Peřinová, E., Svobodová, R., Riedl, M.: 90 let Domu umění města Brna. Soupis výstav a katalogů Dom umění. Brno 2000. Kašpar, O., Mánková, E.: Dějiny Mexika. Praha 2009. Klimešová, M.: Ohniska znovuzrození. České umění 1956 – 1963. Praha 1994. Kroupa, A.: Mlžné galaxie. Brno 1995. Kundera, L.: O Adolfu Kroupovi. Brno 1995. Meduna, V.: Nová Ostrava, Architektura ČSR. Ostrava 1951. Pernes, J.: Kapitoly z dějin Vysokého učení technického v Brně (cesta moravské techniky 20. stoletím). Brno 2009. (ed.) Slavíček, L., Vránová, J.: 90 let Domu umění města Brna (1910 – 2010). Brno 2000. (ed.) Slavíček, L., Vránová, J.: 100 let Domu umění města Brna (1910 – 2010). Brno 2010. Šámal, P.: Literatura socialistického realismu: východiska, struktury a kontexty totalitního umění. Praha 2009. Ševčík, J., Morganová, P., Dušková, D.: České umění 1938 – 1989. Praha 2001.

70

(ed.) Švácha, R., Platovská, M.: Dějiny českého výtvarného umění V (1939-1958). Praha 2005. (ed.) Švácha, R., Platovská, M., Bregantová, P.: Dějiny českého výtvarného umění VI /1 (1958-2000). Praha 2007. (ed.) Švácha, R., Platovská, M., Bregantová, P.: Dějiny českého výtvarného umění VI /2 (1958-2000). Praha 2007. (ed.) Walther, I. F.: Umění 20. století I. díl - Malířství. Praha 2004.

Slovníky (red.) Horová, A.: Nová encyklopedie českého výtvarného umění (A-M). Praha 1995. (red.) Horová, A.: Nová encyklopedie českého výtvarného umění (Dodatky). Praha 2006.

Diplomové práce Koťa, M.: Sochařská tvorba Konráda Babraje. Masarykova univerzita, Filosofická fakulta, Seminář dějin umění. Brno 2013.

Internetové zdroje Architekt Michael Třeštík v pořadu České televize, Retro z 28. 1. 2012, přístupné z: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10176269182-retro/212411000360004/video/. Historik umění Jiří Tomáš Kotalík v pořadu České televize, Historie.cs, 24. 10. 2011. Přístupné

z:

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/exkluzivne-na-ct24/historie-cs/141282-

socialisticky-realismus/

71

Články v periodikách200 1958 Brněnské otázky nad jugoslávským uměním. In. Obrana lidu, 20. 7. 1958. Díla světových mistrů z Bratislavy do Brna. In. Mladá fronta, 27. 11. 1958. Dnes v Brně. In. Lidová demokracie, 19. 3. 1959. Dnes v Brně. In. Lidová demokracie, 12. 3. 1959. Drážďanská galerie. In. Kultúrny život, č. 47, 29. 11. 1958. Drážďanská galerie do Brna. In. Rovnost, 27. 11. 1958. Drážďanská galerie v Bratislavě. In. Lidová demokracie, 10. 11. 1958. Drážďanská galerie v Brně. In. Práce, 29. 11. 1958. Drážďanské klenoty v Bratislavě. In. Rudé právo, 24. 11. 1958. Jugoslávští malíři. In. Výtvarná práce, č. 12, 1958. K ukončení výstavy jugoslávského výtvarného umění mladé generace. In. Rovnost, 16. 8. 1958. Majstrovské diela Drážďanskej galérie. In. Kulturný život, 22. 11. 1958. Mičko, M.: Mladé umění Jugoslávie. In. Výtvarná práce, 10. 7. 1958. Nové výstavy v Brně. In. Lidová demokracie, 6. 7. 1958. Soubor slavné drážďanské galerie do Brna. In. Svobodné slovo, 27. 11. 1958. Uvidíme súčasné juhoslovanské umenie. In. Kultúrny život, 26. 4. 1958. Výtvarné umění Jugoslávie. In. Svobodné slovo, 31. 7. 1958. Výstava mladých Jihoslovanů. In. Lidová demokracie, 6. 6. 1958.

1959 Anglická grafika osmnáctého století. In. Mladá fronta, 18. 3. 1959. Ať mluví umění a mlčí děla. In. Rovnost, 24. 3. 1959. Beseda o obrazech Drážďanské galerie. In. Rovnost, 13. 2. 1959. Beseda s návštěvníky výstavy. In. Rovnost, 19. 3. 1959. Besedy mezi obrazy a sochami. In. Kultura, 8. 3. 1959. Další mezinárodní výstava v Brně. In. Mladá fronta, 20. 12. 1959. Další mezinárodní výstava v Brně. In. Svobodné slovo, 19. 12. 1959. Drážďanská galerie v Brně. In. Lidová demokracie, 1. 2. 1959. Drážďanská galerie v Brně. In. Lidová demokracie, 30. 1. 1959. 200

Články v periodikách jsou seřazeny abecedně.

72

Drážďanská galerie v Brně. In. Obrana lidu, 30. 1. 1959. Drážďanská galerie v Brně. In. Lidová demokracie, 21. 3. 1959. Drážďanská galerie už jenom v Brně. In. Obrana lidu, 13. 2. 1959. Drážďanskou galerii nepošlou do Prahy. In. Svobodné slovo, 12. 2. 1959. Grafika Drážďanské galerie v Brně. In. Mladá fronta, 16. 1. 1959. Grafika na výstavě Drážďanské galerie. In. Rovnost, 17. 3. 1959. Grafika z Drážďanské galerie. In. Lidová demokracie, 16. 1. 1959. Chystaná výstava obrazů. In. Rovnost, 15. 1. 1959. Italská kresba a grafika. In. Obrana lidu, 20. 6. 1959. Italská kresba a grafika v Brně. In. Rovnost, 10. 6. 1959. Jako šedesátitisící návštěvník. In. Lidová demokracie, 29. 3. 1959. Jak sovětská armáda zachránila obrazy Drážďanské galerie. In. Mladá fronta, 6. 2. 1959. Jedinečná výstava. In. Svobodné slovo, 1. 2. 1959. Kam chodí nejvíce Brňané? In. Mladá fronta, 6. 2. 1959. K výstavě anglické grafiky 18. století. In. Lidová demokracie, 19. 3. 1959. Maďarské výtvarné umění. In. Svobodné slovo, 29. 12. 1959. Malé poznámky o velkých dílech. In. Svobodné slovo, 15. 2. 1959. Mimořádný úspěch výstavy. In. Mladá fronta, 21. 1. 1959. Návštěvníkům výstavy Drážďanské galerie. In. Rovnost, 1. 3. 1959. Návštěva Drážďanské galerie v Brně. In. Obrana lidu, 25. 3. 1959. Návštěvy drážďanské galerie. In. Lidová demokracie, 26. 2. 1959. Na výstavě. In. Svobodné slovo, 19. 3. 1959. Na výstavě Drážďanské galerie. In. Obrana lidu. 12. 3. 1959. Na vysvětlenou. In. Svobodné slovo, 10. 2. 1959. Nové výstavy v Brně. In. Rovnost, 22. 12. 1959. Obrazov Drážďanskej galérie. In. Kulturný život, 17. 1. 1959. Obrazy Drážďanské galerie. In. Obrana lidu, 3. 2. 1959. Obrazy Drážďanské galerie do Brna. In. Práce, 9. 1. 1959. Obrazy drážďanské galerie v Brně. In. Rudé právo, 4. 2. 1959. Obrovský zájem o díla starých mistrů. In. Mladá fronta, 11. 2. 1959. Odborný výklad na výstavě Drážďanské galerie. In. Obrana lidu, 22. 2. 1959. O holandských mistrech. In. Mladá fronta, 11. 3. 1959. O holandských umělcích v Domě umění. In. Rovnost, 12. 3. 1959. O mistrech. In. Rovnost, 19. 3. 1959. 73

O obrazech Drážďanské galerie. In. Obrana lidu, 19. 3. 1959. O záchraně sbírek drážďanské galerie. In. Svobodné slovo. 7. 2. 1959. Poklady umění se přibližují lidu. In. Svobodné slovo, 7. 2. 1959. Poslední dny výstavy. In. Práce, 22. 3. 1959. F. K.: Poučení z výstavy Drážďanské galerie. In. Svobodné slovo, 18. 2. 1959. Šebela, J.: Poznáváme Drážďanskou galerii. In. Rovnost, 20. 2. 1959. První den významné výstavy. In. Svobodné slovo, 3. 2. 1959. Sbírky Drážďanské galerie v Brně. In. Mladá fronta, 3. 2. 1959. Už 40.000 návštěvníků. In. Kultura, 12. 3. 1959. Vieloncellový koncert mezi obrazy. In. Práce, 28. 2. 1959. Vítáme výstavu Drážďanské galerie. In. Rovnost, 1. 2. 1959. Výstava anglické grafiky XVIII. století. In. Rovnost, 19. 3. 1959. Výstava Drážďanské galerie. In. Rovnost, 15. 2. 1959. Výstava italské kresby a grafiky. In. Lidová demokracie, 13. 6. 1959. Výstava italských malířů a sochařů v Praze. In. Lidová demokracie, 9. 5. 1959. Výstava obrazů z drážďanské galerie. In. Práce, 1. 2. 1959. Výstava současného maďarského výtvarného umění v Brně. In. Svobodné slovo, 29. 12. 1959. Svrček, J. B.: Výstava světoznámé Drážďanské galerie v Brně. In. Lidová demokracie, 3. 2. 1959. Svrček, J. B.: Výstava světoznámé Drážďanské galerie v Brně. In. Lidová demokracie, 8. 2. 1959. Výstava v Domě Pánů z Poděbrad. In. Práce, 14. 6. 1959. Výstava ze sbírek Drážďanské galerie. In. Práce, 3. 2. 1959. Výstavu Drážďanské galerie… In. Rovnost, 22. 2. 1959. Výstavy: Dům umění. In. Práce, 7. 2. 1959. Výstavy: Dům umění. In. Práce, 10. 2. 1959. Výstavy, Dům umění. In. Práce, 3. 2. 1959. Výstavy, Dům umění. In. Práce, 28. 2. 1959. Výstavy, Dům umění. In. Práce, 5. 2. 1959. Výstavy, Dům umění. In. Práce, 26. 2. 1959. Výstavy, Dům umění. In. Svobodné slovo, 1. 2. 1959. Výstavy, Dům umění. In. Práce, 21. 11. 1959. Výstavy, Dům umění. In. Práce, 28. 12. 1959. Záběr z výstavy Drážďanské galerie. In. Rovnost, 3. 2. 1959. 74

Zahájení výstavy Drážďanské galerie. In. Rovnost, 31. 1. 1959. Kafka, B.: Za skvosty drážďanské galerie. In. Skvosty (Jihlava), 7. 3. 1959. Z brněnských výstav. In. Tvorba, 2. 4. 1959. Z dílen velkých mistrů klasické malby. In. Svobodné slovo, 22. 2. 1959. Znělka Domu umění. In. Práce, 18. 3. 1959. Zprávy Domu umění. In. Svobodné slovo, 24. 3. 1959.

1960 Kutal, A.: Adolf Kroupa padesátiletý. In. Výtvarná práce, č. 14, 1960. Brazilský malíř vystavuje v Brně. In. Lidová demokracie, 21. 6. 1960. Brazilský malíř vystavuje v Brně. In. Práce, 19. 6. 1960. Candido Portinari. In. Kulturní život, 30. 7. 1960. Candido Portinari. In. Kulturní život, 30. 8. 1960. Candido Portinari. In. Kulturní život, 13. 8. 1960. Kotalík, J.: Candido Portinari. In. Literární noviny, 13. 8. 1960. C. Portinari. In. Lidové noviny, 30. 7. 1960. Drážďanská galerie. In. Brněnský zpravodaj, 17. 12. 1960. Drážďanská galerie opět do Brna. In. Rudé právo, 27. 11. 1960. Drážďanská galerie opět v Brně. In. Lidová demokracie, 9. 11. 1960. Drážďanská galerie po druhé. In. Mladá fronta, 10. 11. 1960. Dvě mezinárodní výstavy v Brně. In. Svět v obrazech, 20. 1. 1960. Francouzská grafika od Maneta k Matissovi. In. Rovnost, 30. 12. 1960. Francouzská grafika v Bratislavě. In. Lidová demokracie, 2. 10. 1960. Holešovský, K.: K významné výstavě v Brně. In. Mladá fronta, 3. 3. 1960. Chosola, L.: Současné maďarské umění. In. Rovnost, 14. 1. 1960. Imre Tóth. In. Host do domu, č. 1, 1960. K výstavě C. Portinariho. In. Svobodné slovo, 17. 8. 1960. K výstavě Candida Portinariho. In. Literární noviny, 16. 8. 1960. Na výstavě světové fotografie Ernö Vadase. In. Rudé právo, 10. 6. 1960. Neblahý omyl francouzské vlády. In. Nápor, 22. 4. 1960. Od 8. září. In. Mladá fronta, 3. 9. 1960. Poklady Drážďanské galerie opět do Brna. In. Rovnost, 10. 11. 1960. Portinari v Brně. In. Mladá fronta, 16. 6. 1960. Portinariho soubor v Brně. In. Lidová demokracie, 17. 6. 1960. 75

Portinariho výstava v Brně. In. Svobodné slovo, 16. 6. 1960. Portinariho výstava v Brně. In. Rovnost, 17. 6. 1960. Portinariho výstava v Brně. In. Práce, 16. 6. 1960. Přehlídka současné světové grafiky v Brně. In. Obrana lidu, 16. 2. 1960. Ruské umění ze sbírek Národní galerie. In. Lidová demokracie, 29. 11. 1960. Světoznámý brazilský malíř. In. Obrana lidu, 17. 6. 1960. Svrček, V. B.: Výstava brazilského malíře. In. Lidová demokracie, 19. 6. 1960. Švédská kniha v Brně. In. Lidová demokracie, 17. 11. 1960. Švédská kniha v Praze. In. Mladá fronta, 16. 10. 1960. Švédské knižní umění. In. Lidová demokracie, 13. 10. 1960. Víte, že… In. Obrana lidu, 23. 11. 1960. Výstava brazilského malíře. In. Literární noviny, (nedat.). Výstava francouzské grafiky od Maneta k Matisssovi. In. Svobodné slovo, 31. 12. 1960. Výstava francouzské grafiky v Bratislavě. In. Rudé právo, 4. 9. 1960. Výstava francouzské grafiky v Bratislavě. In. Práce, 3. 9. 1960. Výstava francouzské grafiky v Bratislavě. In. Rudé právo, 4. 9. 1960. Výstava leningradských grafiků v Brně. In. Lidová demokracie, 20. 12. 1960. Výstava ruského umění ze sbírek Národní galerie. In. Rovnost, 24. 12. 1960. Výstava současné světové grafiky v Brně. In. Lidová demokracie, 23. 2. 1960. Výstava světoznámého brazilského malíře. In. Mladá fronta, 19. 6. 1960. Výstava Maďarské výtvarné umění. In. Kultura, 7. 1. 1960. Výstava současného maďarského výtvarného umění. In. Lidová demokracie, 9. 1. 1960. Výstavy, Dům umění. In. 17. 7. 1960. Vyznání lásky k trpícímu lidstvu. In. Svobodné slovo, 7. 7. 1960.

1961 Barevné filmy o Eskymácích. In. Mladá fronta, 10. 2. 1961. Beseda o uměleckých památkách Asie. In. Rovnost, 28. 9. 1961. Beseda o uměleckých památkách Asie. In. Mladá fronta, 28. 9. 1961. Brněnská výstava. In. Kultura, 8. 6. 1961. Brněnské výstavy v Domě umění. In. Lidová demokracie, 22. 2. 1961. Drážďanská galerie opět v Brně. In. Brněnský zpravodaj, 19. 1. 1961. Dům umění. In. Rovnost, 24. 1. 1961. Dvě výstavy asijského umění v Brně. In. Právo, 5. 9. 1961. 76

Eskymácké umění v Praze. In. Rudé právo, 8. 3. 1961. Francouzská grafika. In. Svobodné slovo, 24. 1. 1961. Svrček, J. B.: Francouzská grafika od Maneta k Matissovi. In. Lidová demokracie, 4. 1. 1961. (zk) Francouzská grafika v brněnském Domě umění. In. Práce, 18. 1. 1961. Zhoř, I.: Grafika a iluminace z Paříže. In. Host do domu, č. 2, roč. 8, 1961. Kam dnes. In. Mladá fronta, 24. 1. 1961. Kam dnes. In. Mladá fronta, 3. 2. 1961. Kresba H. Matisse. In. Literární noviny, 14. 1. 1961. Kresby Rabíndranátha Thákura. In. Svobodné slovo, 21. 6. 1961. K výstavě eskymáckého umění. In. Rovnost, 21. 2. 1961. Lovec. In. Host do domu, 3. 3. 1961. Lovec s harpunou. In. Kulturní život, 14. 1. 1961. Mezinárodní studentská fotografie. In. Práce, 22. 3. 1961. Milovníci Degase, Gauguina, Renoira. In. Kultura, 13. 1. 1961. Na výstavě umění kanadských Eskymáků. In. Svobodné slovo, 12. 2. 1961. Nová mezinárodní výstava v Brně. In. Obrana lidu, 2. 2. 1961. Pozoruhodná výstava. In. Brno buduje, 11. 2. 1961. Před zakončením výstavy kanadských Eskymáků. In. Svobodné slovo, 23. 2. 1961. Seznamujeme se s uruguayskou grafikou. In. Svobodné slovo, 27. 4. 1961. Soška lovce. In. Rovnost, 5. 2. 1961. Ukázka z tvorby kanadských Eskymáků. In. Literární noviny, 4. 3. 1961. Umělecké památky asijských národů. In. Lidová demokracie, 16. 9. 1961. Umění asijských národů. In. Právo, 29. 9. 1961. Umění kanadských Eskymáků. In. Tvorba, 23. 3. 1961. Umění kanadských Eskymáků. In. Svobodné slovo, 2. 2. 1961. Umění kanadských Eskymáků. In. Rudé právo, 6. 2. 1961. Umění kanadských Eskymáků. In. Práce, 11. 2. 1961. Umění kanadských Eskymáků. In. Mladá fronta, 5. 3. 1961. Umění z krajin polární záře. In. Svobodné slovo, 29. 1. 1961. Uruguayská grafika. In. Kulturný život, 18. 3. 1961. V brněnském Domě umění. In. Práce, 11. 2. 1961. Ve výstavních síních. In. Obrana lidu, 14. 3. 1961. V rámci výstavy. In. Obrana lidu, 10. 2. 1961. Výstava asijské kultury zahájila novou sezónu. In. Brno buduje, 28. 9. 1961. 77

Výstava Šiko Munakaty končí. In. Rovnost, 28. 9. 1961. Výstava o umění kanadských Eskymáků. In. Rudé právo, 8. 1. 1961. Výstava uměleckých památek Asie. In. Rovnost, 2. 3. 1961. Z kamene, kostí a mrožích klů. In. Kultura, 26. 1. 1961. Z pražských výstav – umění kanadských Eskymáků. In. Kultura, 16. 3. 1961. Umělecké památky Asie. In. Kultura, 31. 8. 1961. Umělecké památky orientu v brněnském Domě umění stojí za podívání. In. Brno buduje, 9. 9. 1961. V Domě umění… In. Svobodné slovo, 5. 9. 1961. Moderní japonská grafika. In. Svobodné slovo, 27. 9. 1961. Z výstavy umělecké památky Asie. In. Kultura, 1. 8. 1961.

1962 Čtyři století francouzské kresby. In. Rovnost, 20. 7. 1962. Drážďanská galerie po druhé. In. Svobodné slovo, 30. 12. 1962. Drážďanská galerie znovu do Brna. In. Lidová demokracie, 23. 12. 1962. Holandští malíři. In. Brno buduje, 23. 6. 1962. Klenoty holandského umění. In. Svobodné slovo, 23. 6. 1962. Podruhé v Československu. In. Host do domu, č. 12, 1962. Polský politický plakát. In. Práce, 10. 3. 1962. Poučení švédské architektury. In. Práce, 26. 5. 1962. Současné arabské malířství a sochařství. In. Lidová demokracie, 27. 9. 1962. Soudobá švédská architektura. In. Svobodné slovo, 26. 5. 1962. Zhoř, I.: Umění SAR v Domě Pánů z Kunštátu. In. Kultura, 27. 9. 1962.

1963 Americký profesor o „Velké Moravě.“ In. Rovnost, 6. 9. 1963. A. Novotný na výstavě Velká Morava. In. Lidová demokracie, 8. 9. 1963. Brazilská architektura. In. Mladá fronta, 12. 1. 1963. Co chcete vědět o Velké Moravě? In. Lidová demokracie, 24. 9. 1963. Český ilustrátor ruské literatury. In. Rovnost, 10. 12. 1963. Diskusní večer o Velké Moravě. In. Rovnost, 1. 10. 1963. Dnes se otevírá Velká Morava. In. Rovnost, 16. 8. 1963. Doklad jednoho z velkých období naší minulosti. In. Lidová demokracie, 17. 8. 1963. 78

Drážďanská galerie v Brně. In. Rovnost, 11. 1. 1963. Drážďanské poklady v Brně. In. Rovnost, 13. 1. 1963. Drážďanská galerie v Brně. In. Brno buduje, 19. 1. 1963. Drážďanská galerie v Brně. In. Nápor, 28. 1. 1963. Dvě výstavy z NDR. In. Svobodné slovo, 12. 2. 1963. Dvě zajímavé výstavy. In. Rudé právo, 18. 5. 1963. Film o obrazech Drážďanské galerie. In. Lidová demokracie, 26. 2. 1963. Heroldo de Esperanto o Velké Moravě. In. Nápor, 5. 10. 1963. Hromadnou prohlídku Drážďanské galerie… In. Svobodné slovo, 15. 2. 1963. Ilustrace M. Romberga na výstavě v Brně. In. Lidová demokracie, 30. 11. 1963. Jediné představení. In. Rovnost, 25. 1. 1963. Jedna z vrcholných akcí. In. Mladá fronta, 20. 8. 1963. Jedním z významných hostů… In. Mladá fronta, 9. 11. 1963. Jednou větou z Brna. In. Lidová demokracie, 19. 1. 1963. Jednou větou z Brna. In. Lidová demokracie, 15. 2. 1963. Jednou větou z Brna. In. Lidová demokracie, 14. 2. 1963. Již 17. srpna. In. Práce, 13. 8. 1963. Kam dnes. In. Mladá fronta, 20. 1. 1963. Kam dnes. In. Mladá fronta, 25. 1. 1963. Kam dnes. In. Mladá fronta, 3. 2. 1963. Kniha plná superlativů. In. Rovnost, 11. 9. 1963. Konference o Velké Moravě. In. Mladá fronta, 1. 10. 1963. Krása italských rytin. In. Svobodné slovo, 19. 6. 1963. K řadě výstav… In. Rudé právo, 25. 1. 1963. Dvořák, D.: Kultura Velkomoravské říše. In. Mladá fronta, 10. 9. 1963. K výstavě brazilské architektury v Domě umění. In. Práce, 29. 3. 1963. K výstavě „Velká Morava“. In. Svobodné slovo, 2. 8. 1963. Le Corbusier v Domě Pánů z Kunštátu. In. Mladá fronta, 26. 11. 1963. Malá kronika. In. Rovnost, 18. 1. 1963. Malá kronika. In. Rovnost, 20. 2. 1963. Mezinárodní vědecká konference o Velké Moravě. In. Svobodné slovo, 12. 9. 1963. Mimořádný zájem o výstavu obrazů. In. Svobodné slovo, 17. 1. 1963. Nad brazilskou architekturou. In. Svobodné slovo, 13. 3. 1963. Na Drážďanskou galerii společně. In. Lidová demokracie, 9. 2. 1963. 79

Na výstavě. In. Svobodné slovo, 21. 2. 1963. Na výstavě děl z Drážďanské galerie. In. Mladá fronta, 16. 1. 1963. Na výstavě obrazů. In. Rovnost, 21. 2. 1963. Na výstavě „Velká Morava“. In. Rovnost, 1. 10. 1963. Na výstavě Velká Morava. In. Lidová demokracie, 29. 9. 1963. Na výstavě Velká Morava. In. Rovnost, 29. 8. 1963. Na výstavu obrazů… In. Brno buduje, 9. 2. 1963. Nejen šperky… In. Svobodné slovo, 5. 9. 1963. Nejslavnější obrazy Drážďanské galerie. In. Svobodné slovo, 13. 2. 1963. Nejslavnější obrazy Drážďanské galerie. In. Práce, 13. 2. 1963. Než zazní fanfáry Velké Moravy. In. Lidová demokracie, 14. 8. 1963. Crnonek, M.: Nová rumunská architektura. In. Rovnost, 15. 6. 1963. Obdiv práci čs. archeologů. In. Lidová demokracie, 6. 9. 1963. Obdiv „Velké Moravě.“ In. Rovnost, 4. 9. 1963. Obrázek ze sbírek Drážďanské galerie. In. Brno buduje, 26. 1. 1963. Obrazy ze sbírek Drážďanské galerie. In. Rovnost, 23. 1. 1963. Oprávněná hrdost Slovanů. In. Práce, 16. 7. 1963. O Velké Moravě. In. Práce, 29. 9. 1963. O Velké Moravě v SSSR. In. Rovnost, 20. 11. 1963. Kudělka, Z.: O Velké Moravě. In. Práce, 11. 8. 1963. Padesátitisící návštěvník. In. Práce, 20. 2. 1963. Padesátitisící návštěvník na výstavě Velká Morava. In. Svobodné slovo, 15. 9. 1963. Padesátitisícím návštěvníkem… In. Mladá fronta, 20. 2. 1963. Pět dní – pět nocí. In. Mladá fronta, 25. 1. 1963. Pět dní – pět nocí. In. Svobodné slovo, 25. 1. 1963. Poklady z Drážďan. In. Svobodné slovo, 13. 1. 1963. Poslední den výstavy Velká Morava. In. Rovnost, 20. 11. 1963. Poslední práce na instalaci výstavy „Velká Morava“. In. Rudé právo, 12. 8. 1963. Poslední předprázdninová vernisáž. In. Rovnost, 24. 5. 1963. Praha na výstavu „Velká Morava“. In. Lidová demokracie, 22. 8. 1963. President republiky. In. Práce, 8. 9. 1963. President republiky na výstavě Velká Morava. In. Svobodné slovo, 8. 9. 1963. Pro výchovu uměním. In. Svobodné slovo, 26. 2. 1963. První den: 1200 návštěvníků. In. Mladá fronta. 15. 1. 1963. 80

První souhrnná výstava o významu Velké Moravy. In. Rudé právo, 31. 7. 1963. Přednáškami za Velkou Moravou. In. Rovnost, 31. 8. 1963. Přední americký byzantolog. In. Svobodné slovo, 4. 9. 1963. Přední americký byzantolog. In. Rudé právo, 4. 9. 1963. Příklad rumunské architektury. In. Práce, 5. 6. 1963. Přípravy na výstavu Velká Morava. In. Rovnost, 28. 7. 1963. Rakouské umění XX. století. In. Svobodné slovo, 22. 6. 1963. Rakouský ministr školství do Brna. In. Rovnost, 22. 11. 1963. Rakouský ministr školství na výstavě Velká Morava. In. Rovnost, 24. 11. 1963. Rembrandt – Žena vážící zlato. In. Rovnost, 20. 1. 1963. Reprodukce z NDR. In. Mladá fronta, 12. 2. 1963. Rodí se moderní město. In. Svobodné slovo, 13. 1. 1963. Rodí se výstava „Velká Morava“. In. Svobodné slovo, 16. 8. 1963. Rozloučení Velké Moravy s Brnem. In. Lidová demokracie, 30. 11. 1963. Ruský svět Michaela Romberga. In. Svobodné slovo, 10. 11. 1963. Sama Drážďanská galerie doporučuje… In. Svobodné slovo, 14. 2. 1963. Seznámení s maďarskou grafikou. In. Svobodné slovo, 28. 3. 1963. Slavme slavně slávu. In. Rovnost, 17. 8. 1963. Slavnostní otevření výstavy Velká Morava. In. Rovnost, 17. 8. 1963. Slavnostní vernisáž obrazů z Drážďanské galerie. In. Mladá fronta, 11. 1. 1963. Slovensko a Čechy v období Velké Moravy. In. Rovnost, 11. 9. 1963. S novou architekturou Rumunska. In. Rovnost, 17. 5. 1963. Vitula, J.: Stopami staletí k počátkům Velké Moravy. In. Lidová demokracie, 18. 8. 1963. Soudruh A. Novotný na výstavě „Velká Morava.“ In. Rudé právo, 8. 9. 1963. Svědectví dávných věků. In. Práce, 17. 8. 1963. Světový zájem o Velkou Moravu. In. Lidová demokracie, 26. 7. 1963. Svět se zajímá o Velkou Moravu. In. Svobodné slovo, 2. 8. 1963. Tizian. In. Práce, 13. 2. 1963. Umělecká reprodukce z NDR. In. Práce, 9. 2. 1963. Upozornění. In. Práce, 21. 2. 1963. Úspěšná výstava. In. Lidová demokracie, 2. 2. 1963. Úsvit dějin před našima očima. In. Svobodné slovo, 3. 8. 1963. V brněnském Domě umění. In. Rovnost, 12. 1. 1963. V Domě umění. In. Práce, 20. 1. 1963. 81

Velká kulturně politická událost. In. Lidová demokracie, 31. 7. 1963. Velká Morava. In. Práce, 11. 8. 1963. Nepraš, V.: Velká Morava. In. Rudé právo, 18. 8. 1963. Velká Morava a byzantská mise. In. Rovnost, 18. 9. 1963. Velká Morava do světa. In. Mladá fronta, 3. 12. 1963. Velká Morava ještě měsíc. In. Rovnost, 23. 10. 1963. Velká Morava láká. In. Lidová demokracie, 4. 9. 1963. Velká Morava na brněnské výstavě. In. Práce, 31. 7. 1963. Velká Morava na dalekou cestu. In. Rovnost, 22. 12. 1963. Velká Morava středem pozornosti. In. Práce, 14. 8. 1963. Velká Morava – tisíciletá tradice státu a kultury. In. Rovnost, 26. 7. 1963. Velká Morava – tisíciletá tradice státu a kultury. In. Nápor, 10. 8. 1963. Velká Morava - tisíciletá tradice státu a kultury. In. Nápor, 17. 8. 1963. Velká Morava v Brně. In. Práce, 21. 8. 1963. Velká Morava ve světle archeologických nálezů. In. Rovnost, 4. 9. 1963. Velká Morava v televizi. In. Lidová demokracie, 11. 9. 1963. Velkolepý obraz počátků našich dějin. In. Svobodné slovo, 17. 8. 1963. Vietnamská a norská grafika. In. Svobodné slovo, 26. 1. 1963. V těchto dnech. In. Práce, 15. 1. 1963. V prostředí. In. Svobodné slovo, 7. 2. 1963. Výstava děl z Drážďanské galerie. In. Mladá fronta, 12. 2. 1963. Výstava děl z Drážďanské galerie. In. Mladá fronta, 12. 2. 1963. Výstava italských mědirytin. In. Svobodné slovo, 20. 6. 1963. Výstava maďarských grafiků v Brně. In. Rovnost, 28. 3. 1963. Výstava obrazů Drážďanské galerie. In. Rudé právo, 14. 1. 1963. Výstava obrazů Drážďanské galerie zahájena. In. Rovnost, 15. 1. 1963. Výstava rumunské architektury v Brně. In. Rovnost, 18. 5. 1963. Výstava umělecké reprodukce z NDR. In. Rovnost, 15. 2. 1963. Výstava rumunské architektury. In. Lidová demokracie, 18. 5. 1963. Výstava „Velká Morava“. In. Svobodné slovo, 11. 9. 1963. Výstava „Velká Morava“. In. Rovnost, 11. 9. 1963. Výstava Velká Morava. In. Rovnost, 15. 8. 1963. Výstava Velká Morava a SAR. In. Rovnost, 8. 11. 1963. Výstava Velká Morava byla včera slavnostně otevřena. In. Mladá fronta, 17. 8. 1963. 82

Výstava Velká Morava do Vídně? In. Svobodné slovo, 27. 10. 1963. Výstava Velká Morava do Vídně. In. Lidová demokracie, 29. 10. 1963. Výstava „Velká Morava“ má dnes vernisáž. In. Svobodné slovo, 16. 8. 1963. Výstava Velká Morava otevřena. In. Nápor, 24. 8. 1963. Výstava Velká Morava připravena. In. Rovnost, 13. 8. 1963. Výstava Velká Morava připravena. In. Lidová demokracie, 15. 8. 1963. Výstava „Velká Morava“ slavnostně otevřena. In. Rudé právo, 17. 8. 1963. Výstavba brazilského hlavního města. In. Svobodné slovo, 14. 3. 1963. Výstavba nového brazilského města. In. Práce, 14. 3. 1963. Výstavy, Dům umění. In. Práce, 26. 1. 1963. Výstavy, Dům umění. In. Práce, 7. 2. 1963. Výstavy, Dům umění. In. Práce, 10. 3. 1963. Výstavy, Dům umění. In. Práce, 30. 5. 1963. Výstavy, Dům umění. In. Práce, 12. 3. 1963. Výstavu Velká Morava… In. Kulturný život, 17. 8. 1963. Zahájení výstavy Velká Morava. In. Lidová demokracie, 16. 8. 1963. Zahájení výstavy Velká Morava. In. Lidová demokracie, 19. 8. 1963. Z brněnských výstav. In. Svobodné slovo, 17. 5. 1963. Z uměleckých pokladů Drážďanské galerie. In. Práce, 10. 1. 1963.

1964 Bolivijský malíř v Brně. In. Rovnost, 27. 5. 1964. Bolivijský malíř v Brně. In. Mladá fronta, 10. 6. 1964. Brněnská výstava A. Pantoji. In. Svobodné slovo, 12. 6. 1964. Raban, J.: Finská architektura. In. Rudé právo, 21. 9. 1964. Finská i naše architektura. In. Rovnost, 3. 9. 1964. Kafka, B.: Finské plakáty v Brně. In. Rudé právo, 9. 10. 1964. Host ze země malířů. In. Rovnost, 28. 5. 1964. Moravská a polská grafika. In. Svobodné slovo, 27. 6. 1964. Patnáct let stavebnictví NDR. In. Mladá fronta, 18. 10. 1964. Zounek, F.: Poučení z finské architektury. In. Rovnost, 17. 9. 1964. Pozoruhodná výstava finské architektury. In. Lidová demokracie, 18. 9. 1964. Stavební krása země jezer. In. Zemědělské noviny, 10. 9. 1964. Umělecká fotografie z NDR. In. Rovnost, 23. 4. 1964. 83

Už jste viděli Finsko? In. Práce, 21. 4. 1964. Výstava filmových plakátů z NSR. In. Rovnost, 13. 10. 1964. Výstava finské architektury. In. Mladá fronta, 3. 9. 1964. Výstava finské architektury. In. Práce, 12. 4. 1964. Výstava, kterou musíte vidět. In. Slovácký stavbař, 12. 9. 1964. Výstava o Velké Moravě bude rozšířena. In. Rudé právo, 20. 1. 1964. Výstava Velká Morava do dalších měst. In. Rudé právo, 7. 2. 1964. Výstava Velká Morava v Nitře. In. Rudé právo, 12. 4. 1964. Výstavy zahraničního výtvarného umění v Brně. In. Lidová demokracie, 20. 6. 1964. Vývoj stavebnictví v NDR. In. Svobodné slovo, 18. 10. 1964. Z tvorby polských výtvarníků. In. Lidová demokracie, 7. 11. 1964.

1965 Šmíd, J.: Angažované slovo umělce. In. Rudé právo, 15. 2. 1965. Ausstellungen der Fotomontagen von John Heartfield in der CSSR 1964 – 1965. In. Mitteilungen, ročník 111, č. 6, 1965, s. 9 – 11. Bilance Domu umění. In. Práce, 3. 3. 1965. Dnes výstava Johna Heartfielda. In. Rovnost, 26. 1. 1965. John Heartfield se loučí. In. Rovnost, 23. 3. 1965. John Heartfield také v Brně. In. Lidová demokracie, 21. 1. 1965. John Heartfield v Brně. In. Mladá fronta, 28. 1. 1965. Holešovský, K.: Jugoslávská grafika – vysoký standard. In. Rovnost, 26. 2.1965. Kdo je John Heartfield? In. Vpřed, 26. 2. 1965. Kinetické umění Rusů. In. Mladá fronta, 4. 7. 1965. Mladí sovětští kinetisté. In. Svobodné slovo, 24. 10. 1965. Moskevské kinetické umění. In. Svobodné slovo, 14. 6. 1965. Felix, Z.: Moskevští kinetisté. In. Výtvarná práce, 30. 8. 1965. Na návštěvě u A. Kroupy. In. Práce, 25. 7. 1965. Obrazy magické podmanivosti. In. Lidová demokracie, 5. 12. 1965. Picasso a kinetisté. In. Mladá fronta, 19. 11. 1965. Picasso a „Pařížská škola.“ In. Rovnost, 19. 11. 1965. Picasso a plakát. In. Svobodné slovo, 22. 10. 1965. Setkání s francouzským malířstvím. In. Svobodné slovo, 30. 11. 1965. Současní francouzští malíři. In. Literární noviny, 11. 12. 1965. 84

Šmíd, J.: Současní francouzští malíři. In. 14. 12. 1965. Brožková, L.: Současní francouzští malíři. In. Výtvarná práce, roč. XIV., č. 1, s. 3. Stále ještě… In. Líšeňský budovatel, 10. 2. 1965. Stále ještě… In. Svobodné slovo, 27. 1. 1965. Užité umění z Polska. In. Rovnost, 4. 2. 1965. V úterý zahajuje John Heartfield. In. Rovnost, 23. 1. 1965. Výstava Johna Heartfielda. In. Práce, 27. 1. 1965. Výstavní síně se otevírají. In. Rovnost, 16. 1. 1965. Zahájení výstavy Johna Heartfielda. In. Lidová demokracie, 27. 2. 1965. Výstava moskevských kinetinů. In. Lidová demokracie, 22. 6. 1965. Zásadní význam. In. Kulturní tvorba, 10. 11. 1965.

1966 Absurdita a provokace. In. Práce, 17. 12. 1966. Antika a dnešek. In. Mladá fronta, 13. 4. 1966. Antika a dnešek. In. Práce, 2. 4. 1966. Antika a dnešek. In. Rudé právo, 23. 4. 1966. Antika a dnešek. In. Mladá fronta, 20. 3. 1966. Antika a její tradice. In. Rovnost, 23. 3. 1966. Antika a současnost mezinárodně. In. Lidová demokracie. 8, 4. 1966. Antika – móda nebo živé dědictví. In. Rovnost, 7. 4. 1966. Antika, tradice a dnešek. In. Rovnost, 9. 4. 1966. Antika věčně živá. In. Svobodné slovo, 9. 4. 1966. Autodafé jednoho surrealisty. In. Rovnost, 21. 12. 1966. Bienále užité grafiky Brno 66. In. Mladá fronta, 3. 9. 1966. Hlušička, J.: Brněnské Bienále 66. In. Rudé právo, 30. 8. 1966. Brněnské výstavy fotografií. In. Lidová demokracie, 17. 3. 1966. Brněnský kongres o antice si získal pozornost vědců. In. Lidová demokracie, 17. 4. 1966. Brno-Krakov pošesté. In. Mladá fronta, 5. 3. 1966. Dílo Albrechta Dürera – grafika a malířství. In. Líšeňský budovatel, 25. 2. 1966. Dürerova grafická tvorba. In. Práce, 6. 2. 1966. Dvě ukázky z díla světových mistrů. In. Lidová demokracie, 6. 8. 1966. Francouzské malířství v Brně. In. Práce, 1. 2. 1966. Galerie Numero. In. Svobodné slovo, 19. 5. 1966. 85

Ilustrace na Bienále Brno 66. In. Rovnost, 17. 8. 1966. Italská fotografie v Brně. In. Rovnost, 1. 3. 1966. Italské Capriccio. In. Svobodné slovo, 11. 3. 1966. Italský sochař Giacomo Manzú v Brně. In. Rovnost, 14. 7. 1966. Italští fotografové. In. Mladá fronta, 12. 3. 1966. Jedna otázka. In. Svobodné slovo, 17. 1. 1966. Klasik současného sochařství. In. Práce, 23. 7. 1966. Knižní obálky na bienále Brno 66. In. Rovnost, 2. 8. 1966. Konference o antice zahájena. In. Rovnost, 13. 4. 1966. Konference o antice zahájena. In. Lidová demokracie, 13. 4. 1966. Krakovské grafické školy. In. Práce, 30. 3. 1966. Malíři od Seiny v Brně. In. Svobodné slovo, 22. 1. 1966. Městská centra ve Švédsku. In. Lidová demokracie, 10. 11. 1966. Mezinárodní výstava knižní grafiky a ilustrace. In. Lidová demokracie, 24. 6. 1966. Mezinárodní výstava knižná grafiky zahájena. In. Práce, 25. 6. 1966. Moderní francouzští malíři v Brně. In. Rovnost, 25. 1. 1966. O antice pro dnešek. In. Rovnost, 1. 4. 1966. O antickém pojetí státu. In Rovnost, 15. 4. 1966. O kráse užité, ale především užitečné. In. Lidová demokracie, 25. 2. 1966. Panor. In. Výtvarná práce, 20. 1. 1966. Polská grafika v Brně. In. Lidová demokracie, 14. 4. 1966. Polští grafici v Brně. In. Rovnost, 2. 3. 1966. Poprvé s mezinárodní účastí. In. Rovnost, 25. 6. 1966. Příklad z Krakova. In. Svobodné slovo, 27. 3. 1966. Setkání vědců z celého světa. In. Svobodné slovo, 7. 4. 1966. Skvosty A. Dürera. In. Svobodné slovo, 30. 1. 1966. Současné francouzské umění v Brně. In. Práce, 19. 1. 1966. Současné francouzské malířství v Brně. In. Líšeňský budovatel, 5. 1. 1966. Současní francouzští malíři. In. Rovnost, 27. 1. 1966. Současní francouzští malíři. In. Rovnost, 13. 1. 1966. Tečka za Bienálem grafiky. In. Rovnost, 4. 10. 1966. Tři západoněmečtí grafici. In. Práce, 4. 5. 1966. Veni – vidi – vici. In. Svobodné slovo, 20. 8. 1966. Umělec hledající kamery. In. Rovnost, 23. 1. 1966. 86

V Brně o antice mezinárodně. In. Svobodné slovo, 13. 4. 1966. Vědci o významu antiky. In. Rudé právo, 13. 4. 1966. Výstava „Antika a její tradice.“ In. Lidová demokracie, 9. 4. 1966. Výstava Antika a její tradice zahajuje. In. Práce, 9. 4. 1966. Výstava francouzských malířů v Brně. In. Rovnost, 18. 1. 1966. Výstava západoněmeckých grafiků. In. Rovnost, 20. 4. 1966. Výstava knižní ilustrace ukončena. In. Lidová demokracie, 4. 10. 1966. Zahájení výstavy. In. Práce, 18. 1. 1966. Závěr konference „Antika a dnešek.“ In. Lidová demokracie, 16. 4. 1966. Ztělesněné sny Albrechta Dürera. In. Lidová demokracie, 30. 1. 1966. Živý odkaz novodobé kultuře. In. Rovnost, 12. 4. 1966.

1967 Britští grafici se představují. In. Rovnost, 12. 5. 1967. Britové a Poláci. In. Mladá fronta, 14. 4. 1967. Dvě výstavy grafiky. In. Mladá fronta, 21. 4. 1967. Francouz G. Joniaux vystavuje. In. Rudé právo, 15. 11. 1967. Grafici z Bologny. In. Rovnost, 14. 3. 1967. Grafika polských dětí. In. Lidová demokracie, 8. 2. 1967. Italská grafika v Brně. In. Lidová demokracie, 11. 3. 1967. Jaké je výtvarné umění v NSR. In. Svobodné slovo, 11. 4. 1967. Korunní princ surrealismu. In. Svobodné slovo, 7. 1. 1967. Le Corbusierovo dílo. In. Mladá fronta, 22. 2. 1967. Le Corbusier v Brně. In. Práce, 3. 2. 1967. Le Corbusier v Praze. In. Kulturní tvorba, 13. 11. 1967 Malé švédské dny v Brně. In. Lidová demokracie, 13. 11. 1967. Mladý sovětský experiment. In. Rovnost, 5. 12. 1967. Nad pražským Salvadorem Dalím. In. Rudé právo, 14. 7. 1967. Norská a britská grafika. In. Rudé právo, 5. 4. 1967. O umění Vikingů. In. 17. 11. 1967. Šmíd, J.: Renesanční osoba dneška. In. Rudé právo, 18. 11. 1967. Salvador Dalí v Domě Pánů z Kunštátu. In. Rovnost, 11. 10. 1967. Setkání s norskou grafikou. In. Rovnost, 15. 6. 1967. Současná britská grafika. In. Rudé právo, 5. 4. 1967. 87

Současná britská grafika. In. Kulturní tvorba, 13. 4. 1967. Současná britská grafika. In. Líšeňský budovatel, 26. 4. 1967. Současná norská grafika. In. Mladá fronta, 5. 7. 1967. Švédské zlaté poklady do ČSSR. In. Rovnost, 15. 11. 1967. Toruňská grafika přitahuje. In. Práce, 8. 9. 1967. Toruňská grafika v Brně. In. Mladá fronta, 17. 11. 1967. Umění NSR v Brně. In. Mladá fronta, 2. 4. 1967. Umění NSR v Brně. In. Mladá fronta, 28. 4. 1967. Výstava Moje Rusko. In. Rudé právo, 7. 12. 1967. Výstava západoněmeckého umění. In. Rovnost, 18. 4. 1967. Výstavy ze Švédska. In. Mladá fronta, 17. 11. 1967.

1968 Adolf Kroupa. In. Literární listy I, č. 18, 27. 6. 1968, s. 1, 3. Cena kritiky do Dánska. In. Rovnost, 3. 10. 1968. Co přivážejí lodě Vikingů. In. Rovnost, 30. 4. 1968. Družba Brno-Záhřeb. In. Práce, 14. 10. 1968. Dům umění. In. Práce XXIV, č. 178, 27. 6. 1968, s. 5. Dva týdny jugoslávské družby. In. Práce, 12. 10. 1968. Heja, Heja Sverige. In. Lidová demokracie, 18. 5. 1968. Měsíc švédské kultury. In. Svobodné slovo, 22. 5. 1968. Měsíc švédské kultury. In. Práce, 6. 5. 1968. Měsíc švédské kultury v Brně. In. Lidová demokracie, 3. 5. 1968. Mladé švédské umění. In. Mladá fronta, 6. 6. 1968. Mladé švédské umění. In. Mladá fronta, 2. 6. 1968. Oplátka za Velkou Moravu. In. Rovnost, 13. 3. 1968. Pařížská surrealistická skupina. In. Mladá fronta, 30. 4. 1968. Pařížští surrealisté po dvaceti letech. In. Lidová demokracie, 15. 3. 1968. Pařížští surrealisté v Brně. In. Práce, 17. 2. 1968. Pochvala Bienále z New Yorku. In. Lidová demokracie, 3. 9. 1968. Pochvala brněnského bienále z New Yorku. In. Rudé právo, 3. 9. 1968. Poesie Fantasmagie. In. Rovnost, 20. 3. 1968. Pozoruhodná výstava v pražské Betlémské kapli. In. Práce, 5. 4. 1968. Princip slasti. In. Rovnost, 19. 3. 1968. 88

Princip slasti a poezie. In. Práce, 19. 2. 1968. Princip slasti – a tolerance. In. Svobodné slovo, 15. 3. 1968. Surrealismus stále živý. In. Rudé právo, 23. 3. 1968. Švédské umění v Brně. In. Práce, 28. 5. 1968. Švédské zlaté poklady. In. Práce, 13. 3. 1968. Švédský host. In. Rovnost, 4. 4. 1968. Třetí pád Velké Moravy. In. Rovnost, 28. 4. 1968. Tři archeologické expozice. In. Lidová demokracie, 21. 2. 1968. Vikingové v Praze. In. Literární listy, 18. 4. 1968. Vikingové tentokrát po souši. In. Rovnost, 4. 5. 1968. Výstavy v Domě umění. In. Mladá fronta XXIV, č. 176, 27. 6. 1968, s. 1, 3. Výstavy v Domě umění. In. Zemědělské noviny XXIV, č. 152, 27. 6. 1968, s. 1, 2. Záhřeb – město mládí. In. Rovnost, 24. 10. 1968. Zagreb – město mládí. In. Moravský večerník, 11. 10. 1968. Záhřebské dny v Brně. In. Svobodné slovo, 12. 10. 1968. Zájem o zlato Vikingů. In. Mladá fronta, 3. 5. 1968. Za Moravu švédské zlato. In. Rovnost, 6. 4. 1968. Zlato a umění Vikingů. In. Rovnost, 8. 5. 1968. Z našich výstavních síní. In. Svobodné slovo, 20. 4. 1968.

1969 Akty a kanadská fotografie. In. Mladá fronta, 7. 7. 1969. Byl to doktor Wankel? In. Práce, 10. 4. 1969. Pavlas, N.: Co uděláme pro Hallstatt? In. Práce, 24. 2. 1969. DADA 1916 – 1966. In. Gmena, 22. 11. 1969. Dny francouzské kultury. In. Mladá fronta, 20. 7. 1969. Dny francouzské kultury a DADA v Brně. In. Lidová demokracie, 21. 5. 1969. Dny francouzské kultury a DADA v Brně. In. Rovnost, 18. 5. 1969. Dobrodruh poznání Luc Dietrich. In. Rudé právo, 26. 6. 1969. Estonská grafika. In. Rovnost, 28. 11. 1969. Estonští umělci v Brně. In. Rovnost, 13. 11. 1969. Francouzský akademik v Brně. In. Moravský večerník, 19. 6. 1969. Francouzští básníci. In. Práce, 17. 6. 1969. Hallstatt a Býčí skála. In. Rovnost, 27. 3. 1969. 89

Hallstatt a Býčí skála. In. Rovnost, 19. 3. 1969. Hallstatt a Býčí skála. In. Rudé právo, 16. 4. 1969. Hallstatt do Bratislavy. In. Rovnost, 5. 5. 1969. Hroby hovoří. In. Lidová demokracie, 20. 4. 1969. Japonský zázrak. In. Svobodné slovo, 11. 2. 1969. Lajos Kassák a ti nejmladší. In. Zemědělské noviny, 26. 10. 1969. Malířství pařížské školy. In. Práce, 5. 4. 1969. Obraz hallstattské kultury. In. Mladá fronta, 27. 3. 1969. O Francii v Brně. In. Svobodné slovo, 4. 6. 1969. Ojedinělý zjev maďarského umění. In. Lidová demokracie, 13. 11. 1969. Opravdu Pařížská škola. In. Mladá fronta, 16. 4. 1969. Pravěk Evropy na výstavě. In. Práce, 28. 3. 1969. Pravěké svědectví. In. Mladá fronta, 28. 3. 1969. Prof. Poulík odcestoval do NSR. In. Rovnost, 6. 3. 1969. Směr Přítluky. In. Moravský večerník, 19. 3. 1969. Současná malba pařížské školy. In. Rovnost, 13. 6. 1969. Současná malba pařížské školy. In. Lidová demokracie, 31. 5. 1969. Umění japonských grafiků. In. Mladá fronta, 15. 2. 1969. Velký úspěch výstavy. In. 5. 5. 1969. Za francouzskou kulturou. In. Budovatel, 27. 5. 1969. Zájem o Hallstatt. In. Rovnost, 10. 4. 1969.

1970 Humor Mose mne zklamal. In. Rudé právo, 4. 2. 1970. Humor pana Moseho. In. Práce, 21. 1. 1970. Návrat Lájose Kassáka. In. Mladá fronta, 20. 1. 1970. Valoch, J.: U. Mariani a R. Raitsalo v Brně. In. Výtvarná práce, září 1970. Zakladatel konstruktivismu. In. Rovnost, 13. 2. 1970.

1971 Bulharský týden zahájen. In. Brněnský večerník, 5. 10. 1971. Devět výtvarníků z Plovdivu. In. Lidová demokracie, 17. 10. 1971. Mladí rumunští výtvarní umělci. In. Tvorba, 10. 6. 1971. Památce J. Heartfielda. In. Mladá fronta, 1. 12. 1971. 90

Papuánská grafika. In. Rudé právo, 27. 1. 1971. Seznámení s kanadskou grafikou. In. Lidová demokracie, 12. 5. 1971. Svědectví bulharské kultury. In. Rovnost, 1. 10. 1971. Týden bulharské kultury. In. Lidová demokracie, 5. 10. 1971. Týden bulharské kultury. In. Svodné slovo, 5. 10. 1971. Umělec-bojovník John Heartfield. In. Rovnost, 3. 12. 1971. Ve znamení Bulharska. In. Brněnský večerník, 6. 10. 1971. Z brněnských výstavních síní. In. Zemědělské noviny, 10. 2. 1971. Z Kanady v Brně. In. Brněnský večerník, 13. 5. 1971.

91

Soupis katalogů k zahraničním a mezinárodním výstavám v Domě umění a v Domě Pánů z Kunštátu v letech 1954 – 1971201 Výstava vietnamského malíře Diep-Minh-Chaua. Obrazy z bojujícího Vietnamu: Dům umění města Brna 12. března až 4. dubna 1954 / Text Adolf Kroupa a přebásnění básní Ho Či Mina Adolf Kroupa a To Huu Oldřich Mikulášek. – Brno: DUmB, 1954. – [4] s. DU 196; MZK. Výstava současného výtvarného umění SSSR: Dům umění města Brna 11. dubna – 5. května 1954. Převzatý katalog. Výstava současného výtvarného umění SSSR: Jízdárna Pražského hradu leden – únor 1954 / Text Karel Pokorný. – Praha: Ministerstvo kultury, 1954. – 23 s., [22] s. obr. příl. DU 197; MZK. Brazilská grafika: Dům umění 5. září – 3. října 1954. Převzatý katalog Brazilská grafika: Síň Hollara březen 1954. – Praha: SČUG Hollar, 1954. – 9 s., 6 s. obr. příl. DU 199; MG Mexická grafika. Taller de grafica popular: Dům umění 5. září – 3. října 1954. Převzatý katalog Mexická grafika. Taller de grafica popular: červen – červenec 1954 / Text anonymní, báseň Pablo Neruda, přebásnil Ivo Fleischmann. – Praha: US ČSVU 1954. – 31 s., [8 s.] obr. příl. Životopisy DU 201; MZK; MG. Francouzští pokrokoví malíři Boris Taslitzky a Mireille Miailhe: Dům umění města Brna 5. září – 3. října 1954. Převzatý katalog Francouzští pokrokoví malíři Boris Taslitzky a Mireille Miailhe / Text Jiří Kotalík. – Praha: US ČSVU, 1954. – [10] s., obr. DU 202; MG; UPM. Honoré Daumier. Karikatury. Soubor původních litografií: Dům umění města Brna 5. září – 3. října 1954 / Text František Dvořák. – Brno: DUmB, 1954. – 15 s., obr. DU 203; MG. Indické sochařství. Soubor uměleckých fotografií a drobných plastik: Dům umění 15. prosince 1954- 16. ledna 1955. Převzatý katalog Indické sochařství. Výstava uměleckých fotografií a drobných plastik: Slavnostní sál Valdštejnského paláce v Praze leden, únor 1955 / Text Lubor Hájek. – Praha: Ministerstvo kultury, 1955. – 26 s., obr. DU 211; MG. Holandská kresba 17. století: Obrazárna Moravského musea a Dům umění města Brna 16. prosinec 1954 – 19. leden 1955 / Text Karel Krejčí. – Brno: DUmB, 1954. – 29 s, obr. Životní data vystavených autorů DU 214; MZK; MG; AMB.

201

Katalogy jsou uvedeny ve formátu uvedeném na stránkách Domu umění města Brna. Katalog přístupný z:

http://www.dum-umeni.cz/uploads/katalogy_domu_umeni_1910-2010.pdf. chronologicky.

92

Seznam

katalogů

je

řazen

Paul Gavarni (1804–1866). Henri de Toulouse-Lautrec (1864–1901). Kresby a grafika: Dům umění města Brna 4. září – 15. října 1955. Jako katalog vydány 3 rozmnožené listy. Převzatý katalog Henri de Toulouse-Lautrec. Soubor původní grafiky: síň S. V. Purkyně, Praha 21. l. – 27. II. 1955 / Text Anna Masaryková. – Praha: Sdružení výtvarníků Purkyně, 1955. – [4] s. DU 225; UPM. Mexické výtvarné umění: Dům umění města Brna [22. leden – 26. únor 1956] / Texty Marco Arturo Montero, Adolf Kroupa. – Brno: DUmB, 1956. – 23 s., obr. Životopisná data. Katalog neobsahuje seznam vystavených prací DU 241; MZK; MG; MMB. Max Liebermann. A. T. Steinlen. Výstava kreseb a původní grafiky: Dům umění města Brna od 22. dubna do 20. května 1956 / Text H. M. –Brno: DUmB, 1956. – 4 s. DU 249; 250; MG. Výstava reprodukcí francouzského malířství XIX. a XX. století. Z dílny Daniela Jacometa: [Dům umění města Brna 4. listopadu – 2. prosince 1956] / Texty anonymní. – Praha: ČFVU, 1956. – [8] s., obr. DU 268; MG. Výstava plakátů Německé demokratické republiky: Dům umění 9. – 30. červen 1957. Převzatý katalog. Výstava plakátů Německé demokratické republiky: ve výstavní síni Kulturního a informačního střediska Německé demokratické republiky v Praze 15.–29. březen 1957 / Text Kurt Schifner. – Praha: Kulturní a informační středisko Německé demokratické republiky, 1957. – 4 s. DU 290. Drážďanská galerie: Dům umění města Brna od 1. února do 30. března 1959 / Texty Jan Nedělka, Max Seydewitz, Menz. – Brno: DUmB, 1959. – 37 s., obr. + seznam grafiky Drážďanské galerie na výstavě v Brně [2] s. Životopisy, odborné popisy DU 333 spr. 323; MZK; MG. Anglická grafika 18. stol.: Grafický kabinet DU, [5. výstava], Dům pánů z Poděbrad 5. – 30. III. 1959 / Text Helena Kusáková. – Brno: DUmB, 1959. – 1 skládačka (8 s., obr.) + vysvětlení grafických technik [1] s. DPK 28; MG. Kresba a grafika italských malířů a sochařů: Dům pánů z Poděbrad 30. května – 14. června 1959. Převzatý katalog. Kresby a grafika italských malířů a sochařů: Nová síň ve Voršilské ulici, Praha duben 1959 / Text Miroslav Míčko. – Praha: SČSVU, 1959. – [24] s., obr. DPK 41. Jurij Vasiljev – MON: Malá galerie DU 15. XI. – 13. XII. 1959 / Text A. P. – Brno: DUmB, 1959. – 4 s., obr. DU 354; MG. Čchi Paj-š: Uměleckoprůmyslové muzeum, Brno a Dům pánů z Kunštátu 15. listopadu – 6. prosince 1959. Převzatý katalog. Čchi Paj-š. Výstava k 10. výročí vzniku Čínské lidové

93

republiky: Národní galerie v Praze v říjnu 1959 / Text Lubor Hájek. – Praha: Národní galerie, 1959. – 22 s., [8] s. obr. příl. DPK 46; MG. Leningradští grafici Leonid Chižinskij a G. D. Jepifanov: 8. výstava Kabinetu grafiky, Dům pánů z Kunštátu 10. prosince 1959 – 3. ledna 1960. Převzatý katalog. Grafická díla sovětských umělců Leonida Chižinského, Gennadije Jepifanova: Výstavní síň Hollar v Praze září 1959 / Text Vladimír Fiala. – Praha: ČFVU, 1959. – [10] s., obr. DPK 47; MG. Výstava Současné maďarské výtvarné umění: Dům umění města Brna 20. prosince 1959 – 24. ledna 1960 / Text Aradi Nóra. – Praha: Ministerstvo školství a kultury, 1959. – 30 s., obr. DU 358; MG; MMB. Mír světu. Současná světová grafika: Dům pánů z Kunštátu od 14. února do 6. Března 1960. – Brno: DUmB, 1960. – 1 slož. list, obr. DPK 57; MZK; MG; MMB. Ernö Vadas: Fotografický kabinet J. Funka [12. výstava], Dům pánů z Kunštátu 7. IV. – 1. V. 1960 / Text Emil Szegedi –Brno: DUmB, 1960. – 1 skládačka (6 s., obr.) DPK 65; MG. Candido Portinari: Dům umění města Brna 18. června – 17. července 1960. Převzatý katalog. Candido Portinari: Výstavné miestnosti SSVU Dostojevského rad 2, Bratislava od 22. júla do 7. augusta 1960 / Text llubor Kára. – Bratislava: Vydavateľstvo SFVU, 1960. – [8] s., obr. DU 374; UPM. Perské miniatury: Dům pánů z Kunštátu 2. května – 19. června 1960. Převzatý katalog. Miniatures persanes. Exposition itinérante / Text A. Godard. – Paris: UNESCO, 1956. – 15 s. DPK 70; UPM. Světový akvarel: Dům pánů z Kunštátu 28. května – 19. června 1960. Převzatý katalog. Aquarelles. Exposition itinérante de reproductions / Text Herbert Read. – Paris: UNESCO, 1958. – 31 s. DPK 73; UPM. Dějiny fotografie. 1. 1839–1914: Fotografický kabinet J. Funka [14. výstava], Dům pánů z Kunštátu [2. červen – 3. červenec] 1960 / Text Rudolf Skopec. – Brno: DUmB, 1960. – 8 s. DPK 76; MG; MMB. Byt a město. Mezinárodní soutěž na pokusný obytný obvod v Moskvě: Kabinet architektury Svazu architektů ČSSR, Dům pánů z Kunštátu 6. 11 do 31. 12.] 1960. – Brno: Svaz architektů ČSSR, 1960. – [4] s., obr. DPK 89. Švédská kniha: Dům pánů z Kunštátu 14. listopadu – 4. prosince 1960. Převzatý katalog z pražské výstavy. Výstava švédské knihy / Texty Uno Willers, Sten G. Lindberg, Lars Tynell. – Stockholm: Královská knihovna, [1960]. – 11 s. DPK 91; MZK; MG; AMB.

94

Francouzská grafika od Moneta k Matissovi. Výstavu připravil grafický kabinet Státních uměleckých sbírek v Drážďanech: Dům umění města Brna [17. prosinec 1960 – 29. leden 1961] / Zpracováno podle Wernera Schmidta. – Brno: DUmB, 1960. – [8] s., obr. DU 386; MG. Umění kanadských Eskymáků: Králova síň a hala Domu umění města Brna 3. – 24. února 1961. Převzatý katalog. Umenie kanadských Eskimákov. Katalog výstavy: Bratislava, január 1961. – Praha: Dům výstavních služeb, 1961. – 1 skládačka (6 s.) + seznam exponátů [4] s. DU 391. IV. mezinárodní studentská výstava fotografie: [21. výstava Kabinetu fotografie J. Funka, Dům pánů z Kunštátu 4. března – 4. dubna 1961]. – 1 skládačka (6 s.) DPK99. Komunistická fotografická avantgarda a sociální fotografie: v Kabinetu fotografie Jaromíra Funka, [23. výstava] Dům pánů z Kunštátu od 6. května do 28. května 1961. – Brno: DUmB, 1961. – [4] s., obr. DPK 110; MG. Katalog von Ausstellung Schiko Munakata: [Malá galerie DU 3. září – 1. října] 1961 / Text Museyoshi Yanagi. – Tokyo: Gesellschaft für Internationale Kulturbeziehungen. – 1 složený list, obr. DU 402; MG. Dějiny fotografie II. 1839 – 1914: Fotografický kabinet J. Funka [26. výstava] Dům pánů z Kunštátu 3. – 26. listopad 1961. / Text Rudolf Skopec. – Brno: DUmB, 1961. – 8 s. DPK 127; MZK; MG; MMB. Krajinářská architektura v NDR: Kabinet architektury Svazu architektů ČSSR [21. výstava] Dům pánů z Kunštátu 9. 2. – 4. 3.] 1962. – Brno: Svaz architektů ČSSR, 1962. – 1 list DPK 138. Polský politický plakát: Dům pánů z Kunštátu 11. února – 11. března 1962. Převzatý katalog Polityczny plakat: Oblastní galerie Hradec Králové červenec – srpen 1961 / Text Józef Nyka, Jan Baleka. – Hradec Králové: Oblastní galerie, 1961. – [8] s., obr. DPK 145; MZK. Současná holandská grafika: 36. Výstava Kabinetu grafiky, Dům pánů z Kunštátu 6. října – 4. listopadu 1962. Převzatý katalog Současná holandská grafika: Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou červen 1962 / Text František Dvořák. – Hluboká nad Vltavou: Alšova jihočeská galerie, 1962. – [14] s., obr. DPK 162; MZK; MG. Norská grafika: Dům pánů z Kunštátu 6. ledna – 3. února 1963. Převzatý katalog. Norská grafika: Výstavu uspořádalo Ministerstvo školství a kultury / Text Jan Tskeland. – Praha: Ministerstvo školství a kultury, [1962]. – [16] s., obr. DPK 174; UPM.

95

Vietnamská tradiční lidová grafika: [39. výstava Kabinetu grafiky, Dům pánů z Kunštátu 6. ledna – 3. února 1963] / Text Antonín Kolek. – [Brno: DUmB, 1963.] – 1 skládačka (8 s.) DPK 176. Z drážďanské galerie. Malířství 16. – 18. století: Dům umění města Brna [13.] leden – [24.] únor 1963 / Texty Max Seydewitz, Jaromír Šíp. – Brno: DUmB, 1963. – 35 s., obr. Odborné popisy. DU 420;MG. Brazilská architektura: Dům umění města Brna 15. března – 31. března 1963. Převzatý katalog. Brazilská architektura: Praha, výstavní síň paláce Dunaj leden 1963. – Praha: Ministerstvo školství a kultury, 1963. – [10] s., obr. DU 422; MG. Maďarská grafika: 42. výstava Kabinetu grafiky, Dům pánů z Kunštátu 27. března – 9. dubna 1963. Převzatý katalog. Maďarská grafika / Text Zsuzsa D. Fehérová. – Praha: ČFVU, [1962]. – [8] s., obr. + seznam vystavených prací [1] s. DPK 186; MG. VI. mezinárodní výstava studentské fotografie: [43. výstava Kabinetu fotografie J. Funka] Dům pánů z Kunštátu [5.] duben [ – 1. květen] 1963. – Brno: DUmB, 1963. – 1 list v obálce., obr. DPK 188; MZK; MG. Rumunská architektura: Dům umění města Brna 17. květen – 30. červen 1963. Převzatý katalog. Rumunská architektura. Výstava obytných domů a kulturních zařízení: Praha, výstavní síň ÚLUV březen 1963. – Praha: ministerstvo školství a kultury, 1963. – 1 skládačka (16 s., obr.). DU 424. Rakouské umění XX. století: Dům umění města Brna [23.] květen – [30.] červen 1963 / Text Jaromír Zemina. – Brno: DUmB, 1963. – 10 s., obr. Životní data, odborné popisy. DU 426; MZK; MG. Dějiny grafiky. Tisk z výšky. Dřevořez, dřevoryt a příbuzné techniky v umělecké grafice Kabinet grafiky, [48. výstava,] Dům pánů z Kunštátu [4.] říjen [ – 3. listopad] 1963 / Text Eva Bužgová. – Brno: DUmB, 1963. – 16 s., obr. DPK 205; MZK; MG. Michael Romberg. Ilustrace k ruské a sovětské literatuře: Grafický kabinet DU [49. výstava, Dům pánů z Kunštátu 8. listopadu 1963 – 1. ledna 1964] / Text René Murat. – Brno: DUmB, 1963. – 1 skládačka (8 s., obr.). DPK 208; MZK; MG. Miguel Alandia Pantoja. Výběr z díla bolivijského umělce: Dům umění města Brna 27. květen – 28. červen 1964 / Text Jaroslav Kačer. – Brno: DUmB, 1964. – [10] s., obr. DU 431; MZK; MG. Krakovská grafika: Grafický kabinet, Dům pánů z Kunštátu, Brno 5. – 30. 6. 1964 / Text Igor Zhoř. – Brno: DUmB, 1964. – [16] s, obr. DPK 230; MZK; MG; MMB.

96

Finská architektura a finský plakát: Dům umění 30. srpna – 4. října 1964. Převzatý katalog. Finská architektura: Výstavní síň ÚLUV, Praha v dubnu 1964 / Texty Václav Hilský, Nils Erik Wickberg. – Praha: ministerstvo školství a kultury, 1964. – [38] s., obr. DU 432; MG. Adolf Loos: Dům pánů z Kunštátu 4. září – 11. října 1964. Převzatý katalog Adolf Loos: Museum des 20. Jahrhunderts, Wien 27. April bis 21. Juni 1964 / Text Werner Hofmann, úryvky ze statí dalších autorů a Adolf Loos. –Wien: Museum des 20. Jahrhunderts, 1964. – 15 s. + Verzeichnis der Phototafeln [4] s. – Katalog 13. Seznam projektů a staveb, bibliografie DPK 233. Výstava karikaturistů sovětského satirického časopisu Krokodýl: Dům pánů z Kunštátu 9. – 30. září 1964. Společný katalog k zahájení l. výstavy sovětské karikatury v Československu Krokodýl. Sovětská karikatura / Text M. Semjonov. – Praha: Ministerstvo školství a kultury, 1964. – 31 s., obr. DPK 237; MG. Carlotta Bologna, Czeslaw Rzepinski, Mieczystaw Wejman [Polsko]: Dům pánů z Kunštátu [18.] říjen – [15.] listopad 1964 / Text Jan Rajlich. –Brno: DUmB, 1964. – 12 s., obr. Životopisy. DPK 242; MZK; MG. Axl Leskoschek. Grafika. (Rakousko): Dům pánů z Kunštátu 17. ledna – 21. února 1965. Katalog nezjištěn, katalog olomoucké výstavy Alex Leskoschek: Oblastní galerie Olomouc duben – květen 1965 / Text anonymní. – Olomouc: Oblastní galerie, 1965. – [4] s., obr. DPK 254; MZK; MG. Polské užité umění: Dům pánů z Kunštátu 17. ledna – 6. února 1965. Převzatý katalog Polské užité umění / Text Irena Humlová. – [Praha: Výstavnictví, 1964] – [16] s., obr. DPK 255; MZK; MG. Stále ještě Výstava John Heartfield. Fotomontáže: Dům umění 26. leden – 7. březen 1965. Převzatý katalog Stále ještě Výstava John Heartfield. Fotomontáže. V upomínku na velkou mezinárodní výstavu karikatur v Mánesu v roce 1934: Praha 1964 / Texty Adolf Hoffmeister, Wieland Herzfelde, Lubomír Linhart, Vladimír Hnízdo, Werner Klemke a dobové ohlasy. – Praha: ministerstvo školství a kultury ČSSR, 1964. – 31 s., [32] s. obr. příl. Portrét, životopis. DU 438; MZK; MG. Současná jugoslávská grafika: 62. výstava Kabinetu grafiky, Dům pánů z Kunštátu 5. – 28. února 1965. Převzatý katalog Současná jugoslávská grafika / Text Franc Stele. – Praha: SČSVU, 1964. – 22 s. DPK 256; MG. Nová tvář Francie. Výstava francouzské architektury a stavební techniky: [Dům pánů z Kunštátu] 14. května – 6. června 1965 / Text Oldřich Dostál. – [Brno: DUmB,] 1965. – 5 s. DPK 267; MZK; MG.

97

Dějiny grafiky. Tisk z hloubky. Mědiryt, lept a příbuzné techniky v umělecké grafice: [67. výstava Kabinetu grafiky] Dům pánů z Kunštátu [4.] červen [ – 4. červenec] 1965 Text Libuše Brožová. – Brno: DUmB, 1965. – 16 s. DPK 273; MZK; MG. Bogdan Kršič. Grafika: Kabinet grafiky, [69. výstava,] Dům pánů z Kunštátu [8. – 31.] říjen 1965 / Text Ješa Denegri. – Brno: DUmB, 1965. – 1 skládačka (6 s., obr.). DPK 282; MZK; MG; MMB. Výstava László Moholy-Nagy. Katalog: Dům pánů z Kunštátu od 10. října do 7. listopadu 1965 / Text František Kalivoda. – Brno: DUmB, 1965. – 24 s., obr. DPK 281; MZK; MG. Picasso a pařížská škola. Plakáty: Dům umění města Brna 17. říjen – 21. listopad 1965 / Text Jiří Siblík. – Praha: ČFVU, 1965. – [8] s., obr. DU 445; MZK; MG. Mladí moskevští kinetisté: Galerie Jaroslava Krále DU 17. října – 21. listopadu 1965. Převzatý katalog Moskevské kinetické umění: Galerie na Karlově náměstí 11. června – 9. července 1965 / Text Dušan Konečný. – Praha: SČSVU, 1965. – 1 skládačka (6 s., obr.). DU 446. Barbara Narebska-Debska: Dům pánů z Kunštátu, Kabinet grafiky, [70. výstava] [5. – 28.] listopad 1965 / Text Helena Kusáková-Knozová. – Brno: DUmB, 1965. – [8] s., obr. DPK 284; MZK; MG; MMB. Polská fotografie: 69. výstava Kabinetu fotografie J. Funka, Dům pánů z Kunštátu 5. – 28. listopadu 1965. Převzatý katalog Výstava polské fotografie: Nová síň, Praha srpen – září 1965 / Text Zbigniew Pekoslawski. – Praha: SČSVU, 1965. – [10] s., obr. DPK 285. Tři století kanadské architektury: Dům pánů z Kunštátu 13. listopadu – 12. prosince 1965. DPK 287 Katalog putovní výstavy Tři století architektury v Kanadě. Stručný přehled vývoje architektury v Kanadě, připravený pro kanadskou vládní výstavu W. S. Gouldingem červen 1965. [Praha: Kanadské velvyslanectví,] 1965. – [26] s., obr. DPK 287; MZK; MG. 9 švédských grafiků: 71. výstava Kabinetu grafiky, Dům pánů z Kunštátu 3. prosince 1965 –12. ledna 1966. Převzatý katalog 9 švédských grafiků: Výstavní síň SČUG Hollar, Praha 18. března – 10. dubna 1966 / Text František Dvořák. – Praha: SČSVU, [1965]. – 1 skládačka (8 s.). DPK 289; MG. Současní francouzští malíři: Dům umění 16. ledna – 13. února 1966. Převzatý katalog Současní francouzští malíři: [Mánes 26. 11. 1965 – 9. 1. 1966] / Text André Lejard. – Praha: SČSVU, [1965]. – [14] s., obr. + seznam vystavených děl [4] s. DU 450; MG.

98

Užitá grafika. Krakov: Grafický kabinet Domu pánů z Kunštátu [73. výstava] 4. – 27. března 1966 / Text Nina Dvořáková. – Brno: DUmB, 1966. – [15] s., obr. Životní data vystavujících. DPK 299; MZK; MG. 3 západoněmečtí grafici Klaus Peter Brehmer, Klaus Staeck, Wolf Vostell: Grafický kabinet, [74. výstava,] Dům pánů z Kunštátu od 1. dubna do 1. května 1966 / Text Alexej Kusák. – Brno: DUmB, 1966. – 8 s., obr, [8] s. obr. příl. Životní data vystavujících. DPK 304; MZK; MG. Antika a její tradice. Katalog výstavy uspořádané při příležitosti mezinárodní konference „Antika a dnešek“ v Brně od 12. do 16. dubna 1966: Dům umění města Brna 9. IV. – 9. V. 1966 / Text Oldřich Pelikán. – [Praha] : Československá akademie věd, 1966. – [16] s., 17 s. obr. příl. DU 456; MZK; MG. Surrealismus a fotografie: Fotografický kabinet Jaromíra Funka, [74. výstava], Dům pánů z Kunštátu 6. května – 5. června 1966 / Text Václav Zykmund. – [Brno: DUmB, 1966.] – [4] s., 9 s. Rozmnožený katalog. DPK 308; MZK; MG. Výstava galérie Numero, Firenze. [hala Domu umění] Brno [14. května – 5. června 1966] / Texty několika italských autorů. – Bratislava: Vydavateľstvo SVU, [1966]. – [22] s., obr. Medailony jednotlivých umělců. DU 460; MZK; MG. Mezinárodní výstava knižní grafiky a ilustrace. 2. bienále užité grafiky Brno 1966: Moravská galerie v Brně, Dům pánů z Kunštátu 24. VI. – 20. IX. 1966 / Texty Josef Grohman, Jiří Hlušička. – Brno: SČSVU, 1966. – 128 s.,[136] s. obr. příl. + 1 skládačka (6 s.) – Směr, sv. 2162 Název a text též francouzsky. DPK 310; MZK. Giacomo Manzù. Plastiky a kresby: Procházkova síň Domu umění 2. – 31. července 1966. Převzatý katalog Giacomo Manzù: 14. výstava Galerie Vincence Kramáře 8. květen – 20. červen 1966 / Text Jiří Mašín. – Praha: SČSVU, 1966. – [32] s., obr. Portrét, životopis. DU 463; MG. Současná surrealistická koláž 10 zemí: Dům umění města Brna 4. října – 12. listopadu 1966 / Texty André Breton, Arnošt Budík. – Brno: DUmB, 1966. – 4 s. Rozmnožený katalog tištěný pro výstavu v Č. Budějovicích. Současná surrealistická koláž: České Budějovice, Dům umění únor 1967 / Text André Breton, Arnošt Budík. – Hluboká n. Vltavou: Alšova jihočeská galerie, 1967. – [16] s., obr. DU 469; MZK; MG. Horst Hirsig. Günter Ohlwein. Obrazy a plastiky: hala Domu umění 20. listopadu – 11. prosince 1966. Převzatý katalog Horst Hirsig. Obrazy. Kresby. Günter Ohlwein. Plastiky. Kresby: Praha, Galerie u Řečických 15. září – 9. říjen 1966 / Texty Lothar Orzechowski, Dietrich Mahlow. – Praha: SČSVU, 1966. – [32] s., obr. DU 472; MG.

99

Georges Joniaux. 77. výstava Kabinetu fotografie J. Funka, Dům pánů z Kunštátu 11. prosince 1966 – 1. ledna 1967. Převzatý katalog Georges Joniaux. Fotografie 1955-1965. Retrospektivní výstava prací 34letého francouzského fotografa – výtvarníka z Massy u Paříže: Galerie hlavního města Prahy / Text anonymní. – Praha: Galerie hlavního města Prahy, 1966. – [4] l. obr. příl. v obálce. DPK 321; MG. [Helmut] Leherb: [hala] Dům umění města Brna [14.] prosinec 1966 [ – 7. leden 1967] / Text Arnošt Budík. – Brno: DUmB, 1966. – 1 skládačka (6 s., obr.). DU 473; MZK; MG; MMB. Co je člověk. Mezinárodní výstava fototografií: Dům pánů z Kunštátu15. prosince 1966 – 15. ledna 1967. Převzatý katalog Co je člověk / Text Karl Pawek. – Hamburg: Verlag Gruner u. Jahr b. r. – [190] s. obr. + Úvod [4] s. DPK 318. Gdaňsk – Kraków: Dům umění 8. ledna – 5. února 1967. Převzatý katalog Gdaňsk. Kraków. Přehlídka polského výtvarného umění: Obecní dům Praha, říjen – listopad 1966. – Praha: SČSVU, 1966. – [16] s., obr. DU 475; MZK; MG. Le Corbusier: Dům pánů z Kunštátu 22. ledna – 25. února 1967. Převzatý katalog Le Corbusier: v Galerii Vincence Kramáře, Praha 11. září – 17. října 1966, ve Slovenské národní galerii, Bratislava listopad – prosinec 1966 / Texty Jaroslav Vaculík, Bohuslav Fuchs, Oscar Niemeyer, Claudius Petit, N. Kolli, Le Corbusier. – Praha: SČSVU, 1966. – [68] s., obr. DPK 322; MG. Mario Giacomelli: Kabinet fotografie Jaromíra Funka, [79. výstava] Dům pánů z Kunštátu [3. – 26.] únor 1967 / Text Petr Tausk. – Brno: DUmB, 1967. – [8] s., obr. DPK 328; MZK; MG. Emilio Vedova (Itálie): Dům pánů z Kunštátu 5. března – 9. dubna 1967. Převzatý katalog Emilio Vedova: Galerie Hollar 18. 1. – 19. 2. 1967 / Text Miroslav Míčko. – Praha: SČSVU, 1967- 16 s., obr. DPK 334; MZK; MG. Výstavba britských univerzit (1953–1963): Kabinet architektury Svazu architektů ČSSR, Dům pánů z Kunštátu 10. 3. – 9. 4. 1967. Převzatý katalog University Building in Britain 1953–1963. [London] : The Building Centre Trust [1964?] 1 skládačka (8 s.). DPK 336. Umění Německé spolkové republiky. Kunst der Bundesrepublik Deutschland: 30. 3. – 30. 4. 1967 Brno [Dům umění] / Text Petr Leo. – [Bochum: Städtische Kunstgalerie, 1967]. – [42] s., [92] s. obr. příl. DU 480. Raja Reichmannová: [82. výstava Kabinetu grafiky, Dům pánů z Kunštátu 7. – 28. dubna 1967] / Text Ludvík Kundera. – Brno: DUmB, 1967. – 1 skládačka (6 s., obr.). DPK 337; MZK; MG; MMB. 100

Současná britská grafika: [83. výstava Kabinetu grafiky,] Dům pánů z Kunštátu 5. – 28. 5. 1967 / Text Edward Lucie-Smith. – Praha: SČSVU, 1967. – [24] s., obr. DPK 341; MMB. Současná norská grafika: [84. výstava Kabinetu grafiky, Dům pánů z Kunštátu 2. června – 2. července 1967] / Text Einar C. Hellem. – Praha: SČSVU, 1967. – [4] s., obr. DPK 345. Toruňská grafika: [85. výstava Kabinetu grafiky,] Dům pánů z Kunštátu 1. září až 1. října 1967 / Text Tadeusz Zakrzewski. – Brno: SČSVU, 1967. – [24] s., obr. DPK 350; MZK; MG. Georges Rouault. Miserere et la guerre 1917-1927: Dům pánů z Kunštátu 22. září – 23. října 1967. Převzatý katalog Rouault. Miserere et la guerre 1917-1927: Galerie Vincence Kramáře, Praha 2. července – 3. září 1967 / Text Hana Volavková. – Praha: SČSVU, 1967. – [20] s., obr. 68 Portrét, životní data, odborný popis exponátů. DPK 353; MG. Salvador Dalí. Grafika: Dům pánů z Kunštátu 22. září- 23. října 1967. Převzatý katalog Salvador Dalí. Katalog výstavy: Galerie D, Praha 15. 6. – 23. 7. 1967. – Praha: Galerie D, 1967. – 1 slož. list, 40 příl. na volných listech. DPK 354; MZK; MG. Miodrag Mile Djordjevič. [Jugoslávie] : [Kabinet fotografie J. Funka, 85. výstava, Dům pánů z Kunštátu 6. – 29.] říjen 1967 / Text Mica Popovič. – Brno: DUmB, 1967. – 1 skládačka (6 s. s pův. fotografií) + 1 list životopisu rozmn. DPK 356; MZK; MG. Mladý sovětský experiment: Dům umění Brno [12.] listopad – [10.] prosinec 1967 / Text Dušan Konečný. – Brno: DUmB, 1967. – 1 skládačka (6 s., obr.). DU 492. Moje Rusko. Výtvarní umělci RSFSRk 50. výročí VŘSR: Dům pánů z Kunštátu 6. prosince 1967 – 1. ledna 1968. Převzatý katalog Moje Rusko. Výtvarní umělci RSFSR k 50. výročí VŘSR: Obecní dům hl. m. Prahy 1967 / Text S. Červonnaja. – Praha: Obecní dům hl. m. Prahy, 1967. – [8] s., [4] l. obr. příl. DPK 363; MZK; MG. Computer graphic: [hala] Dům umění města Brna [4.] únor – [3. březen] 1968 / Texty Jiří Valoch, Max Bense, Frieder Nake, Lubomír Sochor. – Brno: DUmB, 1968. – [16] s., obr. Životní data autorů. DU 497; MG. Edward Steichen: Dům umění 24. dubna – 26. května 1968. Převzatý katalog Steichen fotograf: Uspořádání výstavy The Museum of modern Art, New York, Galerie D, Svaz čs. výtvarných umělců, Interkamera / Text Erich Einhorn, René ďHarnoncourt. – [Praha: SČSVU, 1968]. – 12 s., [96] s. obr. příl. DU 502.

101

Záhřebské týdny v Brně. Záhřeb město mládí. Průvodce výstavou: Dům umění města Brna 12. října – 27. října 1968. – Záhřeb: Shromáždění města Záhřeb a Městská galerie Záhřeb, 1968. – 1 skládačka (14 s.). DU 509. Nippon Design Center Tokyo: Kabinet grafiky, Dům pánů z Kunštátu 24. leden – 23. únor 1969. Převzatý katalog Nippon Design Center Tokyo [Ateliér užité grafiky] : Praha 1968 / Text redakce Interpressgrafik. – Praha: IPGC+ICTA, 1968. – 1 složený list, obr. DPK 401; MG. Hallstatt a Býčí skála. Průvodce výstavou významných nálezů z pravěkých sbírek vídeňského Přírodovědného muzea: Dům umění 28. 3. – 4. 5. 1969... / Texty Jan Filip, W. Angel, Karl Kromer, Jindřich Nekvasil, F. E. Barth. – Brno: Archeologický ústav ČSAV, 1969. – 116 s., 72 s. obr. příl. Bibliografie. Současně vyšel populární leták s textem Jindřicha Nekvasila. 1 skládačka (6 s., obr.). DU 519; MZK; MG. Luc Dietrich. [Fotografie]: [hala] Dům umění města Brna od 14. května do 22. června 1969 / Text Richard László. –Brno: DUmB, 1969. – 1 skládačka (6 s., obr.). DU 523; MZK; MG 792. Obrazy francouzské malířky Loo [Janine Emmanuel]: [hala] Dům umění města Brna 17. května – 22. června 1969 / Texty Pierre Emmanuel. – Brno: DUmB, 1969. – [8] s., obr. DU 522; MZK; MG; MMB. Současná malba Pařížské školy: Brno, Dům umění 30. května – 22. června 1969 / Texty Jiří Kotalík, Maurice Allemand. – Praha: Národní galerie, 1969. – [28] s., obr. Životní data vystavujících. Název a text též francouzsky. DU 524; MZK; MG. Dada 1916–1966: Dům pánů z Kunštátu 1. června – 6. července 1969. Společný katalog. Dada 1916–1966. Dokumenty mezinárodního hnutí Dada. Výstavu uspořádal Goethe-Institut zur Pflege deutscher Sprache und Kultur im Ausland / Sestavil a komentuje Hans Richter. – München: Goethe-Institut, 1969. – 104 s., obr. Tentýž katalog vyšel také německy. DPK 415; MZK. Cesare Colombo. [Itálie] Fotografie: Kabinet fotografie J. Funka, [100. výstava,] Dům pánů z Kunštátu [3.] říjen [ – 2. listopad] 1969 / Text Petr Tausk. –Brno: DUmB, 1969. – [4] s, obr. Životní data, bibliografie. DPK 418; MZK; MG. Phases: Dům umění Brno 5. 10. – 16. 11. 1969 / Texty Edouard Jaguer, František Šmejkal, básně Edouard Jaguer, Christian Bernard, Hervé Mécour, Ladislav Novák, Zdeněk Lorenc. – Jihlava: Oblastní galerie Vysočiny, 1969. – 28 s., [52] s. obr. příl. + seznam vystavených prací [4] s. Životní data vystavujících. Texty též francouzsky. DU 531. André Verlon. Situace lidstva: [hala] Dům umění města Brna 29. října – 16. listopadu 1969 / Text autor. – Brno: DUmB, 1969. – 4 s. DU 534. 102

[Lajos] Kassák. Obrazová architektura: hala Domu umění 10. ledna – 22. února 1970. Převzatý katalog Kassák (1889 – 1967): Galerie D 15. 10. – 16. 11. 1969 / Text Vojtěch Tilkovský. – Praha: SČSVU, 1969. – [12] s. Portrét, životopis, výstavy. DU 538; MG. Grigorij Musatov: v Domě pánů z Kunštátu od 5. dubna do 3. května 1970 / Text Nina Dvořáková. – Brno: DUmB, 1970. – [18] s., obr. Životní data. DPK 439; MZK; MG; MMB. Lorenzo Taiuti [Itálie]: Dům pánů z Kunštátu [5.] duben – [3.] květen 1970 / Text Jiří Valoch. – Brno: DUmB, 1970. – [4] s., obr. Životní data. DPK 440; MZK; MG. Mezinárodní přehlídka plakátu a propagační grafiky. IV. bienále užité grafiky Brno 1970: Moravská galerie v Brně, Dům pánů z Kunštátu 17. VI. – 20. IX. 1970 / Text Jiří Hlušička. – Brno: Moravská galerie, 1970. – 245 s., obr. Název a text též francouzsky. DPK 446. Robert Freimark. Fifty States. Serigraphs: 35th Exhibition of Jaroslav Král Gallery, Etnografický ústav MM [9.] October 1970 / Text Martin Garfinkel, autor. – Brno: ČFVU, 1970. – [10] s., obr. Portrét, životopis. Text anglicky, český překlad úvodu. DU 555. Papuánská grafika: Kabinet grafiky Domu pánu z Kunštátu, [121. výstava, 8. ledna – 31. ledna] 1971 / Text Erich Herold. – Brno: DUmB, 1970. – [8] s., obr. DPK 456; MZK; MG. Současná kanadská grafika: 116. Výstava Kabinetu grafiky, Dům pánů z Kunštátu 7. – 30. květen 1971. Převzatý katalog Současná kanadská keramika: Grafická sbírka Národní galerie v Praze, palác Kinských duben – květen 1971 / Text Luc ď Iberville-Moreau. – Praha: Národní galerie, 1971. – [30] s., obr. Životopisy vystavujících. DPK 471; MZK; MG. Jan Berdyszak. Malba, plastika: Dům pánů z Kunštátu, [17.] listopad – [5.] prosinec 1971 / Text Božena Kowalska. – Brno: DUmB, 1971. – [12] s., obr. Životopis. DPK 483; MZK; MG; MMB. Grazyna Wyszomirska a Marian Kucharski. Fotografie: Dům pánů z Kunštátu 10. prosince 1971 – 4. ledna 1972. K brněnské výstavě vydány polskou stranou v rámci družby Brno – Poznaň 2 tisky bez udání vydavatele. Grazyna Wyszomirska / Text Adam Kochanowski. 3 s. Marian Kucharski / Text Juliusz Garztecki. 6 s. Každý tisk doplněn jedinou původní fotografií. DPK 487.

103

Soupis zahraničních a mezinárodních výstav v Domě umění a v Domě Pánů z Kunštátu v letech 1954 - 1971

• • • • • • •

• • •

• • • • • • • •

• •

1954 Dům umění Vietnamský malíř Diep-Minh-Čhau. Obrazy z bojujícího Vietnamu, 12. 3. – 4. 4. 1954, DU 196, K 259 Současné výtvarné umění SSSR, 11. 4. – 5. 5. 1954, DU 197, K 260 Brazilská grafika, 5. 9. – 3. 10. 1954, DU 199, K 263 Mexická grafika, 5. 9. – 3. 10. 1954, DU 201, K 264 Francouzští pokrokoví malíři Boris Taslitzky a Mireille Miailhe, 5. 9. – 3. 10. 1954, DU 202, K 265 Honoré Daumier – karikatury (soubor původních litografií), 5. 9. – 3. 10. 1954, DU 203, K 266 Indické sochařství – soubor uměleckých fotografií a drobné plastiky, 15. 12. – 16. 1. 1955, DU 211, K 271 1955 Dům umění Kresby britských dětí, 9. 4. – 17. 4. 1955, DU 217 Mór Jókai, 7. 7. – 7. 8. 1955, DU 223 Paul Gavarni (1804–1866), Henri de Toulouse-Lautrec (1864–1901) – kresby a grafika, 4. 9. – 15. 10. 1955, DU 225, K 281 1956 Dům umění Francesco Goya. Hrůza války – lepty, 15. 1. – 12. 2. 1956, DU 238 Mexické výtvarné umění, 22. 1. – 26. 2. 1956, DU 241, K 291 Japonský dřevoryt, 22. 4. – 20. 5. 1956, DU 248, K 298 Max Liebermann – kresby, grafika, 22. 4. – 20. 5. 1956, DU 249, K 299 T. Steinlen – kresby, grafika, 22. 4. – 20. 5. 1956, DU 250, K 299 Polský plakát, 24. 9. – 20. 10. 1956, DU 264 Francouzská kniha, 2. 11. – 25. 11. 1956, DU 266 Reprodukce francouzského malířství XIX. a XX. století, 4. 11. – 2. 12. 1956, DU 268, K 316 1957 Dům umění Plakáty Německé demokratické republiky, 9. 6. – 30. 6. 1957, DU 290, K 333 Sovětský revoluční plakát, 10. 11. – 8. 12. 1957, DU 297

104

• • • • •

• • • • • • • • • • •

• • • • • • • • • • •

1958 Dům umění Život a dílo George Enescu, 13. 9. – 21. 9. 1958, DU 314 Výstava sovětské knihy, 8. 11. – 7. 12. 1958, DU 319 Dům Pánů z Kunštátu Jugoslávské výtvarné umění mladé generace /celý DPK/, 5. 7. – 17. 8. 1958, DPK 7 Bukurešť, město zahrad – fotografie /celý DPK/, 4. 8. – 17. 8. 1958, DPK 10 Holandská kresba 17. století, 16. 12. – 19. 1. 1955, DU 214, K 273 1959 Dům umění Drážďanská galerie, 1. 2. – 30. 3. 1959, DU 323, K 369 Mistři francouzského novodobého sochařství, 22. 6. – 12. 7. 1959, DU 336 Malby dětí z celého světa (Shankar) /hala/, 6. 10. – 11. 10. 1959, DU344 Jurij Vasiljev – MON /MG/, 15. 11. – 13. 12. 1959, DU 354, K 394 Současné maďarské výtvarné umění, 20. 12. 1959 – 24. 1. 1960, DU 358, K 402 Dům Pánů z Kunštátu Fotografie architektury z Bruselu /KA/, 25. 1. – 1. 3. 1959, DPK 25 Anglická grafika 18. století /KG/, 5. 3. – 1. 4. 1959, (kat. 5. 3. – 30. 3. 1959), DPK 28, K 374 Kresba a grafika italských malířů a sochařů, 30. 5. – 12. 7. 1959, (kat. 30. 5. – 14. 6. 1959), DPK41, K 387 Čchi Paj-š /DPK/, 18. 11. – 6. 12. 1959, (kat. 15. 11. – 6. 12. 1959), DPK 46, K 395 Leningradští grafici Leonid Chižinskij a G. D. Jepifanov /KG/, 10. 12. – 3. 1. 1960, DPK 47, K 397 Jugoslávští primitivové /DPK/, 8. 12. – 3. 1. 1960, DPK 51 1960 Dům umění Leonardo da Vinci – kresby, 28. 2. – 6. 3. 1960, DU 365 Emil Zola – život ve fotografii, 9. 3. – 18. 4. 1960, DU 371 Candido Portinari, 18. 6. – 17. 7. 1960, DU 374, K 419 Mexická fotografie, 18. 6. – 17. 7. 1960, DU 376 N. S. Chruščov v OSN /hala/, 20. 9. – 16. 10. 1960, DU 383 Francouzská grafika od Moneta k Matissovi, 17. 12. – 29. 1. 1961, DU 386, K 442 Guillaume Apollinaire, 20. 12. – 29. 1. 1961, DU 387 Dům Pánů z Kunštátu Mír světu. Současná světová grafika, 14. 2. – 3. 3. 1960, (kat. 14. 2– 6. 3. 1960), DPK 57, K 412 Mezinárodní hotel – projekt /KA/, 11. 2. – 3. 4. 1960, DPK 58 Ernö Vadas /KF/, 7. 4. – 1. 5. 1960, DPK 65, K 417 Perské miniatury, 2. 5. – 19. 6. 1960, DPK 70, K 421 105

• • • • • • • •

• • • • • • • • • • • • • •

• • • • • •

Kresby japonských dětí, 2. 5. – 19. 6. 1960, DPK 71 Käthe Kollwitzová, 12. 5. – 26. 5. 60, DPK 72 Světový akvarel, 28. 5. – 19. 6. 60, DPK 73, K 423 Dějiny fotografie l. 1893–1914 /KF/, 2. 6. – 17. 7. 1960, (kat. 2. 6. – 3. 7. 1960), DPK 76, K 425 Hrůzy války Francisca Goyi /KG/, 4. 11. – 27. 11. 1960, DPK 87 Byt a město (Mezinárodní soutěž na pokusný obytný obvod v Moskvě) /KA/, 6. 11. – 31. 12. 1960, DPK 89, K 437 Švédská kniha, 14. 11. – 14. 12. 1960, (kat. 14. 11. – 4. 12. 1960), DPK 91, K 439 Leningradští grafici /KG/, 1. 12. – 31. 12. 1960, DPK 92 1961 Dům umění Umění kanadských Eskymáků /hala, GJK/, 3. 2. – 24. 2. 1961, DU 391, K 447 Taras Ševčenko /MG/, 9. 6. – 2. 7. 1961, DU 398 Výstava knih orientálního umění ARTIE /hala/, 3. 9. – 22. 10. 1961, DU401 Shiko Munakata /MG/, 3. 9. – 1. 10. 1961, DU402, K 466 Khmérské umění /hala/, 4. 10. – 22. 10. 1961, DU 403 Díla drážďanské galerie /hala/, 5. 11. – 31. 12. 1961, DU408 Dům Pánů z Kunštátu Bulharská grafika a plastika /KG/, 5. 1. – 29. 1. 1961, DPK 94 IV. mezinárodní studentská výstava fotografie /KF/, 4. 3. – 4. 4. 1961, DPK 99, K 450 Knihy o architektuře /KA/, 4. 3. – 4. 4. 1961, DPK 100 Uruguayská grafika /KG/, 8. 4. – 27. 4. 1961, DPK 104 Komunistická fotografická avantgarda a sociální fotografie /KF/, 6. 5. – 28. 5. 1961, DPK 110, K 460 Reprodukce UNESCO od Van Eycka po Daumiera, 3. 6. – 26. 6. 1961, DPK 116 Kresby Rabíndranátha Thákura, 20. 6. – 2. 7. 1961, DPK 117 Dějiny fotografie II – 1839–1914 /KF/, 3. 11. – 26. 11. 1961, DPK 127, K 473 1962 Dům umění Švédská architektura /hala, GJK/, 15. 5. – 3. 6. 1962, DU 415 Od Cloueta po Seurata /hala/, 30. 6. – 22. 7. 1962, DU 416 Dům Pánů z Kunštátu Člověk a jeho prostředí, výstava fotografů-amatérů NSR /KF/, 9. 2. – 4. 3. 1962, DPK 137 Krajinářská architektura NDR /KA/ 9. 2. – 4. 3. 1962, DPK 138, K 487 Od impresionismu po současnost, reprodukce UNESCO /1. patro/, 9. 2. – 4. 3. 1962, DPK 139 Polský politický plakát /1. patro/, 16. 1. – 4. 2. 1962, (kat. 11. 2– 11. 3. 1962), DPK 145, K 488 106

• • • • • •

• • • • • • • • • • • • • •

• • • • • • • • •

V. mezinárodní výstava studentské fotografie /KF /, 6. 4. – 1. 5. 1962, DPK 147 Současná grafika v boji proti válce /1. patro/, 9. 4. – 9. 5. 1962, DPK 149, K 495 Výstava fotoreportérů Ogoňku /KF/, 8. 6. – 15. 7. 1962, DPK 155 Současné arabské malířství a sochařství /1. patro/, 7. 9. – 30. 9. 1962, DPK 158 Současná holandská grafika /KG/, 6. 10. – 4. 11. 1962, DPK 162, K 507 Skupina vídeňských fotografů /KF/, 6. 10. – 4. 11. 1962, DPK 163 1963 Dům umění Z drážďanské galerie. Malířství 16. – 18. století /celý DU/, 13. 1. – 24. 2. 1963, DU 420, K 519 Brazilská architektura /GJK/, 15. 3. – 31. 3. 1963, DU 422, K 526 Rumunská architektura /přízemí, GJK/, 17. 5. – 30. 6. 1963, DU 424, K 534 Rakouské umění 20. století /1. patro/, 23. 5. – 30. 6. 1963, DU 426, K536 Dům Pánů z Kunštátu Norská grafika /1. patro/, 6. 1. – 3. 2. 1963, DPK 174, K 516 Vietnamská tradiční lidová grafika /KG/, 6. 1. – 3. 2. 1963, DPK 176, K 518 Umělecké reprodukce z NDR s prodejem /1. patro/, 10. 2. – 3. 3. 1963, DPK 179 Maďarská grafika /KG/, 27. 3. – 9. 4. 1963, DPK 186, K 527 VI. mezinárodní výstava studentské fotografie /KF/, 5. 4. – 1. 5. 1963, DPK 188, K 528 Picasso ve fotografii /KF/, 4. 6. – 8. 6. 1963, DPK 195 Italské rytiny 16. – 19. stol. /KG/, 18. 6. – 25. 7. 1963, DPK 198, K 547 Dějiny grafiky – tisk z výšky /KG/, 4. 10. – 3. 11. 1963, DPK 205, K 545 Michael Romberg – ilustrace k ruské a sovětské literatuře /KG /, 8. 11. – 1. 1. 1964, DPK 208, K 548 Le Corbusier /KA/, 8. 11. – 1. 1. 1964, (kat. 8. 11. – 24. 11. 1964), DPK 210, K 550 1964 Dům umění Miguel Alandia Pantoja – výběr z díla /přízemí, GJK/, 27. 5. – 28. 6. 1964, DU 431, K 566 Finská architektura a finský plakát /1. patro/, 30. 8. – 4. 10. 1964, DU 432, K 570 Architektura NDR /přízemí/, 17. 10. – 8. 11. 1964, DU 436 Dům Pánů z Kunštátu Tváře Francouzů J. Niepce /KF/, 6. 3. – 5. 4. 1964, DPK 220 Erich Vetter – fotografie /1. patro/, 5. 4. – 2. 5. 1964, DPK 223 Mezinárodní novinářská fotografie /KF/, 10. 4. – 2. 5. 1964, DPK 225 Meziválečná evropská avantgarda /KA/, 10. 4. – 31. 5. 1964, DPK 226 Krakovská grafika /KG/, 5. 6. – 28. 6. 1964, (kat. 5. 6. – 30. 6. 1964), DPK 230, K 567 Adolf Loos /1. patro/, 4. 9. – 11. 10. 1964, DPK 233, K 571

107

• • • • • •

• • • • • • • • • • • • • • • •

• • • • • • • •

Výstava karikaturistů sovětského satirického časopisu Krokodýl /1. patro/, 9. 9. – 30. 9. 1964, DPK 237, K 574 Sovětská knižní grafika /KG/, 2. 10. – 1. 11. 1964, DPK 239 Carlotta Bologna, Czeslaw Rzepinski, Mieczyslaw Wejman /1. patro/, 18. 10. – 15. 11. 1964, DPK 242, K 580 Japonská fotografie /KF/, 6. 11. – 29. 11. 1964, DPK 244 Výstavba Moskvy /KA/, 16. 11. – 29. 11. 1964, DPK 245 Werner Bischof /KF/, 4. 12. – 3. 1. 1965, DPK 248 Fotografie z cest po Itálii /KA/, 15. 12. – 3. 1. 1965, DPK 249 1965 Dům umění John Heartfield. Stále ještě fotomontáže /1. patro, hala/, 26. 1. – 7. 3. 1965, DU438, K 589 Eduard Hartwig /GJK/, 27. 2. – 23. 3. 1965, DU 440 Picasso a pařížská škola – plakáty /hala/, 17. 10. – 21. 11. 1965, DU 445, K 616 Mladí moskevští kinetisté /GJK/, 17. 10. – 21. 11. 1965, DU 446, K 617 Dům Pánů z Kunštátu Axl Leskoschek – grafika /1. patro/, 17. 1. – 21. 2. 1965, DPK 254, K 586 Polské užité umění /1. patro/, 17. 1. – 6. 2. 1965, DPK 255, K 587 Současná jugoslávská grafika /KG/, 5. 2. – 28. 2. 1965, DPK 256, K 590 Nová tvář Francie /1. patro/, 14. 5. – 6. 6. 1965, DPK 267, K 602 Anatole France /1. patro/, 14. 5. – 6. 6. 1965, DPK 268 Dějiny grafiky II – tisk z hloubky /KG/, 4. 6. – 4. 7. 1965, DPK 273, K 603 László Moholy-Nagy. Katalog /1. patro/, 10. 10. – 7. 11. 1965, DPK 281, K 615 Bogdan Kršič – grafika /KG/, 8. 10. – 31. 10. 1965, DPK 282, K 612 Barbara Narebska-Debska /KG/, 5. 11. – 28. 11. 1965, DPK 284, K 619 Polská fotografie /KF/, 5. 11. – 28. 11. 1965, DPK 285, K 620 Tři století kanadské architektury /1. patro/, 13. 11. – 12. 12. 1965, DPK 287, K 621 Devět švédských grafiků /KG/, 3. 12. – 12. 1. 1966, DPK 289, K 624 1966 Dům umění Současní francouzští malíři /1. patro/, 16. 1. – 13. 2. 1966, DU 450, K 629 Italská fotografie /hala/, 27. 2. – 27. 3. 1966, DU 454 Georges Méliès /hala, schodiště/, 27. 2. – 27. 3. 1966, DU 455 Galerie Numero, Firenze /hala/, 14. 5. – 5. 6. 1966, DU 460, K 64 Pasque a M. Bucaille /hala/, 8. 6. – 26. 6. 1966, DU 461 Giacomo Manzù – plastiky a kresby /PS/, 2. 7. – 31. 7. 1966, DU 463, K 654 Současná surrealistická koláž 10 zemí /hala/, 4. 10. – 12. 11. 1966, DU 469, K 662 Horst Hirsig, Günter Ohlwein – obrazy a plastika /hala/, 20. 11. – 11. 12. 1966, DU 472, K 668 108

• • • • • • • •

• • • • • • • • • • • • • • • • • • • •

Helrnut Leherb – koláže /hala/, 14. 12. – 7. 1. 1967, DU 473, K 671 Dům Pánů z Kunštátu Krakovská užitá grafika /KG/, 4.3–27.3. 1966, DPK 299, K 636 3 západoněmečtí grafici. Klaus Peter Brehmer, Klaus Staeck, Wolf Vostell /KG/, 1. 4. – 28. 4. 1966, (kat. 1. 4. – 1. 5. 1966), DPK 304, K 640 Surrealismus a fotografie /KF/, 6. 5. – 8. 6. 1966, (kat. 6. 5. – 5. 6. 1966), DPK 308, K 646 2. bienále užité grafiky Brno 1966 /celý DPK/, 24. 6. – 18. 9. 1966, (kat. 24. 6. – 20. 9. 1966), DPK 310, K 652 Nová centra švédských měst /KA/, 4. 11. – 27. 11. 1966, DPK 316 Co je člověk. Mezinárodní výstava fotografií /1. patro/, 15. 12. – 15. 1. 1967, DPK 318, K 672 Georges Joniaux /KF/, 11. 12. – 1. 1. 1967, DPK 321, K 670 1967 Dům umění Gdańsk – Kraków /1. patro/, 8. 1. – 5. 2. 1967, DU475, K 677 Umění Německé spolkové republiky /1. patro/, 30. 3. – 30. 4. 1967, DU 480, K 693 Grafika polských dětí/PS/, 8. 10. – 9. 11. 1967, DU 490 Výtvarné umění a architektura v zahraničních plakátech /hala/, 15. 10. – 9. 11. 1967, DU 491 Mladý sovětský experiment /hala, PS/, 12. 11. – 10. 12. 1967, DU 492, K 723 Dům Pánů z Kunštátu Le Corbusier /1. patro/, 22. 1. – 26. 2. 1967, (kat. 22. 1. – 25. 2. 1967), DPK 322, K 679 Listy italských grafiků /KG/, 3. 2. – 26. 2. 1967, DPK327, K 680 Mario Giacomelli /KF/, 3. 2. – 26. 2. 1967, DPK 328, K 681 Emilio Vedova (Itálie) /1. patro/, 5. 3. – 9. 4. 1967, DPK 334, K 689 Výstavba britských univerzit 1953–1963 /KA/, 10. 3. – 9. 4. 1967, DPK 336, K 691 Raja Reichmannová /KG/, 7. 4. – 28. 4. 1967, DPK 337, K 695 Současná britská grafika /KG/, 5. 5. – 28. 5. 1967, DPK 341, K 700 Současná norská grafika /KG/, 2. 6. – 2. 7. 1967, DPK 345, K 709 Endre Kertész /KF/, 2. 6. – 2. 7. 1967, DPK 346 Toruňská grafika /KG/, 1. 9. – 1. 10. 1967, DPK 350, K 711 Georges Rouault. Miserere a válka /1. patro/, 22. 9. – 22. 10. 1967, (kat. 22. 9. – 23. 10. 1967), DPK 353, K 715 Salvador Dalí – grafika /1. patro/, 22. 9. – 22. 10. 1967, DPK 354, K 716 Miodrag Mile Djordjević /KF/, 6. 10. – 29. 10. 1967, DPK 356, K 718 Elliott Erwitt /KF/, 1. 12. – 7. 1. 1968, DPK 362 Moje Rusko (výtvarní umělci RSFSR k 50. Výročí VŘSR) /1. patro/, 6. 12. – 1. 1. 1968, DPK 363, K 726

109

• • • • • • • • • • • • • • • • • • •

• • • • • • • • • •

1968 Dům umění Computer graphic /hala/, 4. 2. – 3. 3. 1968, DU 497, K 733 Edward Steichen – foto /1. patro/, 24. 4. – 26. 5. 1968, DU 502, K 745 Světové malířství v reprodukcích UNESCO /hala/, 7. 5. – 26. 5. 1968, DU 503 Německá barevná fotografie /PS/, 30. 4. – 7. 7. 1968, DU 504 Záhřeb město mládí /DU/, 12. 10. – 27. 10. 1968, DU 509, K 758 Francouzští malíři dneška /hala/, 20. 12. – 26. 1. 1969, DU 513 Ludwig Mies van der Rohe, tvůrce vily Tugendhat /DU mimo GJK/, 20. 12. - 26. 1. 1969, DU 514, K 766 Dům Pánů z Kunštátu Robert Ernst Marx /KG/, 9. 2. – 4. 3. 1968, (kat. 9. 2. – 6. 3. 1968), DPK 368, K 734 Princip slasti – výstava pařížské surrealistické skupiny /1. patro/, 18. 2. – 24. 3. 1968, (kat. 18. 2. – 17. 3. 1968), DPK 371, K 736 Finská grafika /KG/, 8. 3. – 29. 4. 1968, (kat. 8. 3. – 1. 4. 1968), DPK 372, K 738 Švédské zlaté poklady a umění Vikingů /1. patro/, 5. 5. – 2. 6. 1968, DPK 377, K 746 Mladé švédské umění /KG/, 5. 5. – 2. 6. 1968, DPK 378, K 747 Skupina Tio fotografer /KF/, 5. 5. – 2. 6. 1968, DPK 379, K 748 bienále užité grafiky Brno '68, Mezinárodní přehlídka výstavnické tvorby /1. patro/, 19. 6. – 22. 9. 1968, DPK 381, K 751 PhotoGrafie (Belgie) /KF/, 19. 6. – 28. 7. 1968, DPK 383, K 752 Finské barevné fotografie /KF/, 2. 8. – 31. 8. 1968, DPK 386 Záhřeb – filatelie /DPK/, 12. 10. – 28. 10. 1968, DPK 391 Moderní belgická architektura /KA/, 8. 11. – 1. 12. 1968, DPK 395 Francouzské, polské a české umění na rozhraní století /1. patro/, 10. 11. – 8. 12. 1968, DPK 396 1969 Dům umění Hallstatt a Býčí skála /1. patro, hala/, 28. 3. – 4. 5. 1969, DU 519, K 776 Obrazy francouzské malířky Loo (Janine Emmanuel) /hala/, 17. 5. – 22. 6. 1969, DU 522, K 784 Luc Dietrich – fotografie /hala/, 14. 5. – 22. 6. 1969, DU 523, K 783 Současná malba Pařížské školy /1. patro/, 30. 5. – 22. 6. 1969, DU 524, K 787 Bulharská grafika /hala/, 20. 6. – 30. 6. 1969, DU 526 Přátelství přes hranice. Mezinárodní přehlídka dětské knihy /1. patro/, 27. 6. – 27. 7. 1969, DU 527 Kanadská fotografie /1. patro/, 1. 7. – 27. 7. 1969, DU 529 Phases /1. patro/, 5. 10. – 16. 11. 1969, DU 531, K 796 Mose /1. patro/, 25. 10. – 16. 11. 1969, DU 533 André Verlon. Situace lidstva /hala/, 29. 10. – 16. 11. 1969, DU 534, K 797 Dům Pánů z Kunštátu 110

• • • • • •

• • • • • • • • •

• • • • • •

Nippon Design Center Tokyo /KG/, 24. 1. – 23. 2. 1969, DPK 401, K 768 Dada 1916–1966 /1. patro/, 1. 6. – 6. 7. 1969, DPK 415, K 788 Césare Colombo – fotografie /KF/, 3. 10. – 2. 11. 1969, DPK 418, K 794 Robert Doisneau /KF/, 7. 11. – 7. 12. 1969, DPK 422 Finská architektura prof. Ruusuvuori /KA/, 7. 11. – 7. 12. 1969, DPK 423 Tři mladí Američané /KF/, 12. 12. – 11. 1. 1970, DPK 426 1970 Dům umění Lajos Kassák – obrazová architektura /hala/, 1. – 22. 2. 1970, DU 538, K 804 Ritva Raitsalo /hala/, 7. – 2. 8. 1970, DU 549 Umberto Mariani /hala/, 5. 7. – 2. 8. 1970, DU 550 Robert Freimark /GJK v Etnografickém ústavu/, 9. 10. 1970, DU 555, K 832 Dům Pánů z Kunštátu Švédské architektura /KA/, 11. 1. – 22. 2. 1970, DPK429 Grigorij Musatov /1. patro/, 5. 4. – 3. 5. 1970, DPK 439, K 821 Lorenzo Taiuti /1. patro/, 5. 4. – 3. 5. 1970, DPK 440, K 822 Prof. Rupert Falkner /KA/, 26. 4. – 17. 5. 1970, DPK 443 IV. bienále užité grafiky Brno 1970, 17. 6. – 20. 9. 1970, DPK 446, K 828 1971 Dům Pánů z Kunštátu Papuánská grafika /KG/, 8. 1. – 31. 1. 1971, DPK 456, K 843 Rakouská fotografie /Technické muzeum/, 10. 3. – 28. 3. 1971, DPK 466 Současná kanadská grafika /KG/, 7. 5. – 30. 5. 1971, DPK 471, K 855 Anhelo Hernandez /KG/, 3. 9. – 3. 10. 1971, DPK 478 Jan Berdyszak – malba, plastika /1. patro/, 12. 11. – 5. 12. 1971, (kat. 17. 11. – 5. 12. 1971), DPK 483, K 865 Grazyna Wyszomirska, Marian Kucharski – foto /1. patro/, 10. 12. – 2. 1. 1972, (kat. 10. 12. – 4. 1. 1972), DPK 487, K 868

111

Obrazová příloha

Helmut Leherb na své výstavě

Velvyslanec Francie Roger Lalouette na výstavě Současné francouzské malířství

112

Vernisáž výstavy Švédské poklady a umění Vikingů na nádvoří Domu Pánů z Kunštátu

Uspořádání výstavy Švédské poklady a umění Vikingů

Výstava plakátu NDR

113

Masarykova univerzita

Recommend Documents