MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA VÝCHOVY KE ZDRAVÍ
Epilepsie a informovanost ţáků 2. stupně ZŠ Bakalářská práce
BRNO 2012
Vedoucí bakalářské práce:
Vypracovala:
PhDr. Mgr. Lenka Procházková
Pavla Unzeitigová
Bibliografický záznam UNZEITIGOVÁ, Pavla. Epilepsie a informovanost ţáků 2. stupně ZŠ. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra výchovy ke zdraví, 2012. Vedoucí bakalářské práce PhDr. Mgr. Procházková Lenka.
Anotace Bakalářská práce se zaměřuje na informovanost ţáků 2. stupně ZŠ a víceletých gymnázií o problematice epilepsie a první pomoci u epileptického záchvatu. Tato práce je rozdělena do osmi kapitol. První kapitola pojednává o nemoci epilepsie, její historii, projevech a výskytu. Dalších pět kapitol se věnuje příčině vzniku nemoci, jejímu dělení, diagnostice a léčbě, první pomoci a psychosociálním aspektům nemoci epilepsie. Sedmá kapitola pojednává o zařazení problematiky epilepsie do předmětu výchova ke zdraví. Poslední osmá kapitola je součástí praktické části a vychází z dotazníkového šetření, které probíhalo na školách v Chocni a Vysokém Mýtě.
Annotation Bachelor thesis focuses on the awareness of pupils at second primary schools and grammar schools on epilepsy and first aid for an epileptic fit. This thesis is divided into eight chapters. The first chapter discusses the disease of epilepsy, its history, manifestations and occurrence. The next five chapters are devoted to the cause of the disease, its classification, diagnosis and treatment, first aid and psychosocial aspects of illness epilepsy. The seventh chapter discusses the inclusion of the issues subject to epilepsy health education. The last eighth chapter is part of the practical and based on the questionnaire survey, which was held in schools in Choceň and Vysoké Mýto.
Klíčová slova Epilepsie, epileptický záchvat, příčina, klasifikace epilepsie, prevence, první pomoc
Keywords Epilepsy, epileptic fit, cause, classification of epilepsy, prevention, first aid
Prohlášení „Prohlašuji, že jsem závěrečnou bakalářskou práci vypracovala samostatně s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.“
V Chocni dne 8. dubna 2012
.…………………... Pavla Unzeitigová
Poděkování Tímto místem bych chtěla poděkovat PhDr. Mgr. Lence Procházkové za její odborné rady, cenné připomínky a trpělivost při vedení mé bakalářské práce. Dále bych chtěla poděkovat mé rodině, která mi umožnila studovat na PdF MU.
OBSAH ÚVOD ....... ………………………………………………………………………………...8 I
TEORETICKÁ ČÁST ........................................................................................ 9
1
EPILEPSIE .......................................................................................................... 9 1.1
Historie .................................................................................................................. 9
1.2
Příznaky epilepsie ............................................................................................... 10
1.3
Výskyt ................................................................................................................. 10
2
PŘÍČINA EPILEPSIE .................................................................................... 122 2.1
Genetické faktory .............................................................................................. 122
2.2
Negenetické faktory .......................................................................................... 122
2.2.1
Prenatální .................................................................................................... 122
2.2.2
Perinatální .................................................................................................. 133
2.2.3
Postnatální .................................................................................................. 133
3
KLASIFIKACE EPILEPSIE ......................................................................... 155 3.1
Generalizované záchvaty .................................................................................. 155
3.1.1
Tonicko – klonické záchvaty (dříve grand mal) ........................................ 155
3.1.2
Absence (dříve petit mal) ........................................................................... 155
3.1.3
Myoklonické .............................................................................................. 166
3.1.4
Tonické ...................................................................................................... 166
3.2
Parciální záchvaty (loţiskové) .......................................................................... 166
3.2.1
Komplexní ................................................................................................. 166
3.2.2
Jednoduché................................................................................................. 166
3.3
Neklasifikovatelné epileptické záchvaty ........................................................... 177
3.4
Status epilepticus ............................................................................................... 177
4
LÉČBA EPILEPSIE ....................................................................................... 188 4.1
Diagnostika ....................................................................................................... 188
4.1.1 4.1.1.1
Anamnéza .................................................................................................. 188 Rodinná anamnéza .................................................................................. 188
4.1.1.2
Osobní anamnéza .................................................................................... 188
4.1.2
Klinické vyšetření ...................................................................................... 188
4.1.3
Laboratorní vyšetření ................................................................................. 199
4.1.4
Elektroencefalografie ................................................................................. 199
4.1.5
Zobrazovací metody .................................................................................. 199
4.1.6
Neuropsychologické vyšetření ..................................................................... 20
4.2
Léčba epilepsie .................................................................................................... 20
4.2.1
Reţimová opatření ....................................................................................... 20
4.2.2
Uţívání léků ................................................................................................. 20
4.2.3
Neurochirurgické řešení ............................................................................... 21
4.3
Prognóza .............................................................................................................. 21
4.4
Prevence epilepsie ............................................................................................... 21
5
PRVNÍ POMOC ................................................................................................ 22 5.1
Generalizované záchvaty křečí ........................................................................... 22
5.2
Generalizované záchvaty bez křečí (tzv. absence) .............................................. 22
5.3
Loţiskové záchvaty jednoduché ......................................................................... 22
5.4
Loţiskové záchvaty tzv. komplexní .................................................................... 23
5.5
Epileptický status (status epilepticus) ................................................................. 23
5.6
První pomoc ve třídě ........................................................................................... 23
6
PSYCHOSOCIÁLNÍ ASPEKTY U PACIENTŮ S EPILEPSIÍ ................... 25 6.1
Edukace ţáků s epilepsií ..................................................................................... 25
6.2
Sociální problematika jednotlivých věkových období ........................................ 25
6.2.1
Předškolní věk.............................................................................................. 25
6.2.2
Školní věk .................................................................................................... 26
6.2.3
Příprava na zaměstnání a zaměstnání v dospělosti ...................................... 26
6.3
Volný čas a sport ................................................................................................. 26
6.4
Zdravotní způsobilost k řízení motorových vozidel............................................ 27
6.5
Epilepsie a kvalita ţivota .................................................................................... 28
7 ZAŘAZENÍ PROBLEMATIKY EPILEPSIE DO PŘEDMĚTU VÝCHOVA KE ZDRAVÍ ............................................................................................... 29
7.1
Zařazení problematiky epilepsie do učebnic na ZŠ ............................................ 29
II
PRAKTICKÁ ČÁST ......................................................................................... 31
8
MATERIÁL A METODIKA VÝZKUMU ..................................................... 31 8.1
Dotazník .............................................................................................................. 31
8.1.1
Respondenti ................................................................................................. 32
8.1.2
Sběr a získávání dat ..................................................................................... 33
8.2
Výsledky výzkumu.............................................................................................. 33
DISKUSE .......................................................................................................................... 47 ZÁVĚR .. ………………………………………………………………………………...49 RESUME .......................................................................................................................... 50 LITERATURA A ZDROJE ............................................................................................ 51 SEZNAM PŘÍLOH
ÚVOD Epilepsie je onemocnění mozku, které se projevuje opakovanými spontánními záchvaty. Předpokladem pro vznik epileptického záchvatu je epileptogenní loţisko, které vytváří neobvyklé elektrické výboje. Spouštěče mohou být různé, např. spánková deprivace, porucha vnitřního prostředí, stroboskopické světlo (monitor, diskotéka), poţití alkoholu či jiných toxických látek. Nemoc epilepsie není vzácné onemocnění, vyskytuje se na celém světě. Statistiky ukazují, ţe 1 – 1, 5 % populace trpí epilepsií, častěji jsou postiţeni muţi a děti předškolního věku. Je tedy důleţité zvyšovat informovanost ţáků o epilepsii a zvláště o první pomoci u epileptického záchvatu, protoţe tato nemoc můţe postihnout kohokoli z nás. Cílem práce je zjistit informovanost ţáků druhého stupně základních škol a víceletých gymnázií o problematice nemoci epilepsie a první pomoci při epileptickém záchvatu. Bakalářská práce je rozdělena do dvou částí, teoretická a praktická část. Teoretická část obsahuje sedm kapitol a je věnována nemoci epilepsie, jejím projevům, příčině, rozdělení, diagnostice, léčbě a prevenci, první pomoci u epileptického záchvatu a psychosociálním aspektům nemoci. Poslední část teoretické části se zabývá zařazením problematiky epilepsie a první pomoci u epileptického záchvatu do předmětu výchova ke zdraví. Praktická část bakalářské práce je zaměřena na dotazníkové šetření týkající se informovanosti ţáků o nemoci epilepsie a prezentuje výsledky tohoto výzkumu. Cílovou skupinou výzkumu jsou ţáci devátých ročníků základních škol a víceletých gymnázií ve městech Choceň a Vysoké Mýto.
8
I
TEORETICKÁ ČÁST
1
EPILEPSIE Epilepsie neboli padoucnice patří mezi neurologická onemocnění – onemocnění
mozku. Je tedy onemocněním tělesným, ne psychickým. Lehčí formy epilepsie nijak nenarušují intelekt, ani schopnost ţít běţným ţivotem, tj. sportovat, pracovat, zaloţit rodinu atd. (Epilepsie: základní informace [online], 2006). Nemoc epilepsii můţeme definovat jako opakované spontánní záchvaty. „Epileptický záchvat je definován jako dočasné narušení neurologických funkcí pramenící z excesivní neurální aktivity.“ (Vymazal, J., 2009, str. 10) Osoby trpící epilepsií mají z nejrůznějších důvodů sníţený tzv. záchvatový práh. Základním principem epileptického záchvatu je „epileptický výboj“, coţ je sloţitý chemický a elektrický pochod, při kterém dochází ke změnám v prokrvení a látkové přeměně v různých oblastech mozku. (Epilepsie: základní informace [online], 2011)
1.1
Historie První záznamy o epilepsii zřejmě pochází z doby 2080 před naším letopočtem.
Lidově byla tato nemoc nazývána jako „svatá nemoc“, „boţská nemoc“ a řadou dalších názvů, které směřovaly k něčemu nadpřirozenému. (Moráň, M., 2007) Ve středověku pak vznikaly na druhou stranu názvy jako „bolestné utrpení“, „velká úzkost“ a „kalamita“, které odráţejí vnímání nemocných okolím. Všechna tato pojmenování vznikla v dobách, kdy nebyla známá ţádná racionální léčba. V pozdním středověku a renesanci (15. – 18. století) se termín epilepsie objevuje vţdy ve spojení se jménem svatý Valentin. Základ jeho jména pravděpodobně souvisí se slovem německého původu „fallen“ – padat. Svatý Valentin je povaţován za patrona epilepsie a epileptiků a zájem o něj přeţil aţ do dnešní doby. (Moráň, M., 2007) Epilepsií se v minulosti zabývali např. Hippokrates, Galén, Alexandros Tralleiský, Avicena, Paracelsus, Jan Marek Marci a další. Např. Hippokrates dospěl k tomu, ţe záchvaty začínají v mozku. Paracelsus: „Epilepsie je organická, ne mystická nemoc. Epilepsii mohou mít i zvířata. Ne vždy je možné léčit příčinu nemoci, ale symptomy léčitelné jsou.“ Alexandros Tralleiský přišel na to, ţe alkohol můţe zvýšit riziko vzniku epileptického záchvatu. (Moráň, M., 2007) 9
Některou formou epilepsie trpěli i významné historické osobnosti, např.: César, lord Byron, van Gogh, Dostojevskij, Herkules, Johanka z Arku, Karel IV., Lenin, Napoleon, Nobel, Sokrates a mnoho dalších. (Moráň, M., 2007)
1.2
Příznaky epilepsie Nejčastější příznaky epilepsie podle Gregora (2004) jsou ztráta vědomí; sevření
úst; ztuhlost, po které přicházejí rytmické záškuby končetin; dítě se můţe pomočit nebo pokálet; během záchvatu můţe přestat dýchat; po skončení záchvatu upadá do hlubokého spánku. V dětském věku se mnohem častěji můţeme setkat s tzv. malými záchvaty, které se projevují krátkým zahleděním, strnutím. Toto trvá jen několik vteřin. Nezkušený pedagog můţe tento typ záchvatu mylně hodnotit jako nepozornost a neukázněnost (Gregora, M., 2004). Je tedy důleţité, aby pedagog znal problematiku epilepsie a věděl, jak se má v dané situaci zachovat (Matějček, Z., 2000). Méně časté jsou tzv. záchvaty velké, kdy postiţený v bezvědomí upadá k zemi, má křeče a problémy s dýcháním, sliní, můţe si pokousat jazyk nebo se pomočit. (Gregora, M., 2004) Nejvýznamnější příznak pro lékaře je však iktální1 EEG, které vţdy doprovází epileptický záchvat. „Je významné především u záchvatů, kde není jistá diagnóza epileptického záchvatu, dále pak k upřesnění fokálního začátku příhody, k diferenciální diagnostice
komplexních
parciálních
záchvatů.
Optimální
je
ve
spojení
s videomonitorováním.“ (Dolanský, J., 2000, str. 33)
1.3
Výskyt Epilepsie se vyskytuje po celém světě. Postihuje všechny bez ohledu na věk, rasu,
zeměpisnou polohu atd. „Průměr statistik ukazuje, že asi 1-1,5 % populace trpí epilepsií. Incidence je poněkud větší v mužské populaci“ (Moráň, M., 2007, str. 19). Dále jsou častěji postiţeni děti neţ dospělí. Nejvíce se epileptické záchvaty vyskytují v předškolním věku. „Epilepsií trpí přibližně 1 % dětí; asi 5 % dětí dostane alespoň jedenkrát za život epileptický záchvat. U 75 % nemocných se epilepsie projeví před 29. rokem života. Alespoň jednou v životě absolvují epileptický záchvat 2 % dospělých a 0,5 % dospělých trpí záchvaty opakovanými“ (Vágnerová, M., 2004, 1
Iktální = záchvatový, během záchvatu. (Lékařské slovníky [online], 2008)
10
str. 46). Epilepsie není tedy vzácné onemocnění a můţe postihnout kohokoli z nás. (Epilepsie: základní informace [online], 2011)
11
2 PŘÍČINA EPILEPSIE Pojem epileptogeneze můţeme chápat jako jakýkoli děj, který přispívá k rozvíjení chronického epileptického onemocnění nebo jako proces, kdy vzniká primární či sekundární epileptické ohnisko.V epileptogenezi jsou tedy zahrnuty všechny procesy, které souvisejí se vznikem samovolných záchvatů nebo vedou k progresi nemoci. (Komárek, V., 1997) Ke vzniku a rozvoji nemoci přispívá řada faktorů, které můţeme rozdělit podle Moráně (2007).
2.1
Genetické faktory To, ţe epilepsie můţe být dědičná, řekl jiţ Hippokrates 400 let před našim
letopočtem. V polovině 18. stol. uvedl Tissot, ţe k rozvoji epilepsie mohou vést genetické faktory. Pro různé druhy epilepsií existuje i různá genetická sloţka. Nesmírně důleţitou roli tu hraje rodinná anamnéza. Epileptické záchvaty se objevují zejména u vrozených metabolických poruch, např.
choroba javorového sirupu (leucinóza)2.
(Moráň, M., 2007) Znalosti genetiky slouţí k předvídání vývoje epilepsie u daného jedince, mohou pomoci v případě plánování rodiny, kdy buď jeden z rodičů trpí epilepsií nebo kdy zdraví rodiče mají dítě s epilepsií. „Riziko epilepsie u dítěte zdravých rodičů je asi 2 - 3 %. V případě, že jeden rodič má epilepsii, stoupá toto riziko na 5 % a v případě obou rodičú - epileptiků je riziko 10 - 15 %.“ (Moráň, M., 2007, str. 23)
2.2
Negenetické faktory Negenetické faktory můţeme rozděli podle Moráně (2007) na prenatální,
perinatální a postnatální. 2.2.1
Prenatální
Jedná se o faktory, které poškozují mozek v průběhu jeho vývoje, neurogeneze. Mohou to být infekce či toxické látky, které uţívala matka ať uţ vědomě nebo nevědomě. Díky tomu můţe dojít k poloze neuronů, a ke špatnému propojení, 2
Leucinóza = onemocnění způsobené poruchou ve zpracování látek běţně se vyskytujících v bílkovinách
potravy, tzv. rozvětvených aminokyselin, např. leucinu, izoleucinu a valinu. (Leucinóza [online], 2011)
12
které se pak projeví změnou struktury mozku nebo jeho funkce. Toto poškození se pak stává náchylné ke vzniku epileptických výbojů a tudíţ můţe dojít ke vzniku epilepsie. (Moráň, M., 2007) 2.2.2
Perinatální
K tomuto poškození dochází při porodu. Nejčastěji se jedná o hypoxické poškození mozku. Méně častěji k němu dochází při mozkovém krvácení, mechanickém poškození
např.
kleštěmi
při průchodu
porodními
cestami,
dále
infekcích
nebo poruchách metabolizmu matky a dítěte. (Moráň, M., 2007) 2.2.3
Postnatální
Nejčastější příčinou epilepsie podle Moráně (2007) jsou cévní postiţení mozku, onemocnění nádory, toxometabolické encefalopatie3, traumata a infekční mozková onemocnění. Epileptický záchvat se nejčastěji objevuje do jednoho roku po ischemické cévní mozkové příhodě. Spouštěčem zde jsou ischemie nebo krvácení. Onemocnění, jeţ jsou nádorová způsobují epileptický záchvat buď poškozením tkáně mozku, útlakem nebo dráţděním tkáně okolo. Většinou benigní nádory, které rostou pomalu jsou více epileptogenní. Epileptické záchvaty, které vznikají po operacích, jsou vyvolány pooperačními jizvami, neuronálními změnami v propojení a mozkovými strukturami tkáně, která je blízko operačního pole. Dalším rizikem můţe být i chemoterapie a radiační terapie. Větší vliv na vznik epileptického záchvatu má penetrující4 otevřené poranění. Délka bezvědomí na vznik nemá ţádný vliv. Pravděpodobnost vzniku epilepsie je tedy závislá na charakteru poranění mozku. Epilepsie, která je vyvolaná toxo-metabolickým postiţením mozku je častá u poţívání alkoholu. Dále se můţe vyskytnout u pacientů, kterým selhávají ledviny. Můţeme se i zmínit o hypoglykémii, méně hyperglykémii, které přispívají k metabolickým změnám, jenţ způsobují epileptické záchvaty.
3
Encefalopatie = onemocnění mozku, zejm. nezánětlivé. (Encfalopatie [online], 2008)
4
Penetrující = pronikající, např. určitou vrstvou nebo tkání. (Lékařské slovníky [online], 2008)
13
V neposlední řadě způsobuje projevy epilepsie infekční onemocnění mozku, kde hraje svoji roli i očkování. (Moráň, M., 2007)
14
3
KLASIFIKACE EPILEPSIE Kaţdý epileptický záchvat musí být nejdříve podrobně anamnesticky popsán.
Díky tomu pak můţe být klasifikován dle základních příčin a rozdělen do jednotlivých skupin (Dolanský, J., 2000). Existují různé klasifikace epileptických záchvatů, např. Mezinárodní klasifikace epileptických záchvatů – ICES, kterou jsem si zvolila i já, dále Semiologická klasifikace – SSC, Anatomická klasifikace záchvatů, atd. (Komárek, V., 1997)
3.1
Generalizované záchvaty Při epileptickém projevu je mozek postiţen celý. Většinou je přítomna ztráta
vědomí. (Epilepsie a dítě [online], 2011) 3.1.1
Tonicko – klonické záchvaty (dříve grand mal)
Patří k nejčastějším epileptickým záchvatům (Marusič, P., 2003). Záchvat začína typickým klonem, který doprovází výkřik (Moráň, M., 2007). Někteří pacienti mívají předzvěst (aura5), ale není pravidlem. Pokud pacient stojí, zpravidla upadne na zem. Během toho nemůţe dýchat a objeví se cyanóza6. Někdy můţe dojít k pomočení nebo pokousání jazyka, z úst mohou vytékat sliny. Po ukončení tohoto stadia začne pacient zhluboka dýchat a tím se všechny svaly uvolní (Marusič, P., 2003). Obvykle pomine do dvou minut. (Epilepsie a dítě [online], 2011) 3.1.2
Absence (dříve petit mal)
„Absence znamená náhlou ztrátu vědomí s areaktivitou; oči jsou otevřené, nemění se svalový tonus, chybí motorické nebo vegetativní projevy. Při činnosti se postižený zarazí nebo může automaticky pokračovat, na příhodu si nevzpomíná“ (Moráň, M., 2007, str. 45). Absence přetrvává jen několik vteřin. (Epilepsie a dítě [online], 2011)
5
Aura = subjektivně pociťované iktálni vjemy, které mají senzorické, psychosenzorické nebo proţitkové rysy. (Marusič, P., 2003, str. 49) 6
Cyanóza = modrofialové zbarvení kůţe a sliznic způsobené nedostatečným okysličováním krve. (Cyanóza [online], 2008)
15
3.1.3
Myoklonické
Myoklonické záchvaty jsou náhlé, krátké stahy, které mohou být soustředěny v obličeji, trupu, na jedné či více končetinách nebo i na jednotlivé svaly či skupiny svalů. Tyto křeče se mohou rychle opakovat v sériích nebo i izolovaně. Často se objevují před spánkem nebo po probuzení. (Marusič, P., 2003) 3.1.4
Tonické
Tonické záchvaty jsou definovány prudkým hypertonem svalu, končetiny se fixují do určité polohy, dochází k rotaci hlavy a končetin na jednu stranu (Dolanský, J., 2000). Tato rotace můţe postihnout celé tělo, coţ někdy vypadá, ţe se postiţený skutečně otočí dokola (Marusič, P., 2003). Tonická křeč je spojena s pádem, tudíţ i s moţností poranění a poruchou vědomí. Dochází ke kontrakci dýchacích svalů, proto bývá postiţený cyanotický a často se pomočuje. (Moráň, M., 2007)
3.2
Parciální záchvaty (loţiskové) Jsou to záchvaty, při nichţ počáteční klinické a EEG projevy ukazují uvedení
do činnosti systémy neuronů, jeţ se omezují na jednu část mozkové hemisféry. Parciální záchvat je dělen podle toho, zda je nebo není přítomno vědomí. (Dolanský, J., 2000) 3.2.1
Komplexní
U tohoto typu záchvatu se objevuje změna vědomí. Postiţený obvykle nereaguje na okolní prostředí. Můţe se pohybovat zmateně v prostoru, dělat automatické pohyby (např. tahání za oděv, mlaskání, chození sem a tam, atd.), které mohou být doprovázeny i zmateností slovní. Před záchvatem bývá přítomna aura – vizuální, sluchový, chuťový nebo jiný vjem. Trvá obvykle ½ aţ dvě minuty. (Epilepsie a dítě [online], 2011) 3.2.2
Jednoduché
Pacient si epileptický záchvat plně uvědomuje, dokonce ho proţívá a můţe ho i popsat. Často dochází k neadekvátním reakcím, např. usmívání se při situacích, kdy to není vhodné. Dalším příznakem jsou záškuby jedné končetiny nebo půlky těla bez amnézie. Někdy tento typ záchvatu můţe přejít v generalizovaný, mluvíme pak o záchvatu sekundárně generalizovaném. (Epilepsie a dítě [online], 2011)
16
3.3
Neklasifikovatelné epileptické záchvaty Do této skupiny patří všechny záchvaty, které nemůţeme posoudit díky
nedostatečným či neúplným údajům. Dále sem patří ty záchvaty, které nemůţeme zařadit do výše zmíněných skupin. (Marusič, P., 2003)
3.4
Status epilepticus Tento status se můţe vztahovat ke všem výše uvedeným druhům epileptického
záchvatu. Status epilepticus můţeme definovat jako shluk záchvatů, mezi nimiţ se postiţený nenavrací k vědomí nebo je velice nezorientovaný. Podle mezinárodní klasifikace je definován jako „záchvat trvající více než 30 minut nebo intermitentní záchvaty trvající více než 30 minut, mezi nimiž nemocný nenabude vědomí“. (Moráň, M., 2007, str. 47) Status epilepticus můţeme rozdělit podle Dolanského (2000) na: symptomatický akutní – bezprostředně vyprovokovaný mozkovým podnětem, symptomatický pozdní – trauma, infekce, atd., v rámci progresivní encefalopatie, idiopatický (vzniklý z neznámé příčiny), febrilní – teplota vyšší jak 38,50C, u léčených – porušení reţimu. Status epilepticus můţe ohroţovat pacienta různým stadiem poškození centrální nervové soustavy a váţnými komplikacemim plicními, metabolickým rozvratem, ale i smrtí. Úmrtnost je u dětí i dospělých v rozmezí od 4 – 25 %. (Dolanský, J., 2000)
17
4
LÉČBA EPILEPSIE
Pro léčbu chronické epilepsie je zpravidla důleţité správné stanovení diagnózy. (Epilepsie: základní informace [online], 2011)
4.1
Diagnostika Diagnózu epilepsie stanovuje lékař – neurolog. Důleţité je při diagnostice rozlišit
záchvaty epileptické od těch neepileptických (např. poruchy spánku). Dalším krokem pro správnou diagnostiku je určení typu záchvatu, kde velmi pomáhá popis epileptického záchvatu osobami, které ho viděly. (Epilepsie a dítě [online], 2011) 4.1.1
Anamnéza
Anamnéza je základem všech vyšetrření v medicíně (Moráň, M., 2007). Jde o soubor ůdajů o jednotlivých nemocech, které pacient (osobní anamnéza), rodiče či sourozenci (rodinná anamnéza) prodělali. (Anamnéza [online], 2006) 4.1.1.1
Rodinná anamnéza
Důleţité je sledovat moţnost výskytu záchvatů a poruch vědomí. Díky tomu můţeme zhodnotit moţnosti genetické zátěţe
a zčásti i druhu dědičnosti
před genetickým vyšetřením. (Moráň, M., 2007) 4.1.1.2
Osobní anamnéza
Je schopná odhalit výskyt prenatálního, perinatálního nebo postnatálního poškození (prodělaných nemocí), jeţ mohou být důvodem epileptického záchvatu. V rámci této anamnézy je třeba zjistit všechny zdravotní potíţe, které by mohli mít souvislost s prvním záchvatem. Je nezbytné zjistit, zda při záchvatu byly přítomny poruchy vědomí, křeče, neadekvátní automatické pohyby, pomočení, schopnost komunikovat, následná zmatenost, co záchvatu předcházelo (alkohol, drogy, horečka, …). Další informace, které jsou vodítkem k záchvatům mohou být farmakologická a pracovní anamnéza. (Moráň, M., 2007) 4.1.2
Klinické vyšetření
Další nemalou součástí diagnostiky je celkové neurologické vyšetření. Pomáhá vyloučit nebo potvrdit neurologické onemocnění. (Moráň, M., 2007) 18
4.1.3
Laboratorní vyšetření
Představuje základní biochemické vyšetření hladin iontů, funkce jater a ledvin, glykemického profilu. Vhodné je sledovat hladinu antiepileptik u jiţ léčených epileptiků. K laboratorním vyšetřením můţeme počítat i endokrinologické, metabolické, imunologické a genetické vyšetření, které slouţí k posouzení moţné dědičnosti, zejména v rámci reprodukčního poradenství před těhotenstvím. (Moráň, M., 2007) 4.1.4
Elektroencefalografie
Elektroencefalograf (EEG) snímá pomocí elektrod, které jsou přiloţeny na hlavu pacienta elektrickou aktivitu mozku. Vyšetření je nebolestivé a vyţaduje minimální přípravu. Pacient si musí den předem umýt hlavu a nesmí pouţívat kosmetické přípravky
na
hlavu
(Epilepsie:
základní
informace
[online],
2006).
Elektroencefalografie má v klinice epileptických záchvatů nesmírné postavení. (Komárek, V., 1997) Obrázek č. 1: EEG záznam (Ševčíková, H. [online], 1995)
4.1.5
Zobrazovací metody
V současné době je první volbou zobrazovací techniky magnetická rezonance, která zobrazuje vnitřní orgány. K dalším zobrazovacím metodám, které se pouţívají k diagnostice epilepsie patří CT7, PET8 a angiografie9. (Moráň, M., 2007) 7
CT = počítačová tomografie, vyšetření vnitřních orgánů pomocí RTG záření. (CT vyšetření [online], 2012)
19
4.1.6
Neuropsychologické vyšetření
U velkého procenta nemocných epilepsií je indikováno psychologické vyšetření nebo i dlouhodobější psychologická péče. Na začátku nemoci, před zahájením terapie, ale i během terapie, dále při jakémkoli zhoršení či nějaké změně by měla být testována psychická kondice kaţdého pacienta. (Moráň, M., 2007) Diagnóza epilepsie je velmi sloţitý problém, který vyţaduje řadu vyšetření a spolupráce odborníků z různých oborů. (Epilepsie: základní informace [online], 2011)
4.2
Léčba epilepsie Léčbu epilepsie můţeme označit jako celkovou. Nejde jen o léčbu
medikamentózní, ale o celé mnoţství opatření, která vedou ke zkvalitnění ţivota (Moráň, M., 2007). Cílem léčby je tedy sníţení počtu záchvatů na minimum nebo dosáhnutí úplného bezzáchvatového stavu. Některé druhy epileptických záchvatů se dají zcela vyléčit nebo dokonce sami vymizí v určitém věku (Gregora, M., 2004). Léčba epilepsie se dá rozdělit do tří kategorií. (Epilepsie: základní informace [online], 2011) 4.2.1
Reţimová opatření
Reţimová opatření neboli správná ţivotospráva bude podrobně popsána v podkapitole o prevenci. 4.2.2
Uţívání léků
Medikamentózní terapie pomocí antiepileptik je nejvíce účinná (Moţnost léčby epilepsie [online], 2010). Antiepileptika se musejí brát pravidelně. Často se zvyšují dávky, a to do doby, kdy zabrání vzniku záchvatů bez vedlejších účinků. Léky se podávají buď jednotlivě nebo v kombinacích (Epilepsie: základní informace [online], 2011). Léčba je zcela individuální, protoţe na kaţdého působí léky a jejich negativní účinky jinak. (Volf, V., Volfová, H., 2000)
8
PET = pozitronová emisní tomografie je vyšetření, kdy se pacientovi podají radiofarmaka. Počítač poté vyhodnotí údaje, jeţ dají trojrozměrný obraz cesty radiofarmaka tělem. (Pozitronová emisní tomografie [online], 2012) 9
Angiografie = RTG vyšetření cévního zásobení určité oblasti v těle, např. mozek. (Angiografická vyšetření [online], 2012)
20
4.2.3
Neurochirurgické řešení
Chirurgická léčba se indikuje v případě nezvládnutelné epilepsie, která přetrvává nejméně dva roky (Komárek, V., 1997). Jedná se o odstranění části mozku, která je zodpovědná za vznik záchvatů. Dalším chirurgickým řešením můţe být elektrická stimulace bloudivého nervu. (Orel, M., Facová, V. a kol., 2009) 4.3
Prognóza Prognóza je velmi příznivá, aţ 70 % pacientů, kteří trpí různou formou epilepsie,
se zcela vyléčí (Moţnost léčby epilepsie [online], 2010). Skupina epilepsií však není stejnorodá a tak je toto tvrzení individuální. (Epilepsie: základní informace [online], 2011) 4.4
Prevence epilepsie Jako prevenci u epilepsie musíme nejvíce vyzvednout správnou ţivotosprávu.
Důleţité jsou zde správný reţim bdění a spánku, vyloučení alkoholu i nadměrné zátěţe, jak fyzické, tak i psychické. Naproti tomu „nic nedělání“ není taktéţ vhodné. Nejideálnější je přiměřená činnost, u které se pacient vyvaruje přehřátí hlavy, tudíţ sem musíme zařadit i pitný reţim. (Moráň, M., 2007) Dalšími spouštěči epileptického záchvatu, kterým by se měli pacienti vyvarovat nebo alepsoň být na tuto situaci připraveni, jsou např. zvukové, světelné (reflektory na diskotékách, rychlé záblesky v dětských seriálech, počítačových hrách, atd.), u ţen některá fáze menstruačního cyklu, únava, léky, hladovění, ad. (Epilepsie [online], 2011) Kvůli bezpečnosti je vhodné vyřadit některé pracovní pozice, jako jsou např. práce u běţících strojů, ve výškách, na nočních směnách, řízení motorových vozidel, atd. v neposlední řadě je samozřejmě nezbytné dodrţovat medikamentózní léčbu, je – li předepsaná. (Moráň, M., 2007)
21
5
PRVNÍ POMOC První pomoc u epilepsie můţeme rozdělit podle typu záchvatu. (Epilepsie: První
pomoc při záchvatech [online], 2011)
5.1
Generalizované záchvaty křečí Z okolí postiţené osoby odstraníme všechny předměty, o které by se mohla
poranit. Pokud nejde předměty odstranit, obloţíme ji něčím měkkým (např. polštářem). Jestliţe ani toto řešení nelze provést (např. u otevřeného ohně), postiţenou osobu co nejopatrněji odsuneme do bezpečné vzdálenosti. V nejbliţší vhodné době odstraňujeme umělý chrup či jiné předměty z úst, protoţe by je postiţený mohl vdechnout. To lze zpravidla udělat aţ po odeznění křečí. V ţádném případě se nesmí vkládat ţádné předměty do úst (např. vlastní prsty, kapesník, atd.), páčit čelist ad. (Epilepsie: První pomoc při záchvatech [online], 2011) V pozáchvatové
fázi
zajišťujeme
přívod
vzduchu,
pacienta
ukládáme
do stabilizované polohy a provádíme nad ním dohled, dokud nejsou schopni plné komunikace. Jedná-li se o sledovaného epileptika, u kterého nedošlo ke zranění, není tento záchvat důvodem k volání lékaře. U nesledovaných pacientů a zvláště u osob, u kterých proběhl první epileptický záchvat, je nezbytné převézt pacienta do nemocnice k vyšetření. Zejména zde, jsou důleţití svědci záchvatu, protoţe by měli být schopni popsat začátek, průběh a délku trvání záchvatu. (Epilepsie: První pomoc při záchvatech [online], 2011)
5.2
Generalizované záchvaty bez křečí (tzv. absence) Vzhledem k typu záchvatu není většinou první pomoci třeba. Některé tyto
záchvaty můţeme přerušit stimulací pacienta slovem či dotykem. Pokud jsme svědky tohoto záchvatu u dítěte, měli bychom upozornit rodiče, neboť tento typ záchvatu nejčastěji uniká pozornosti pacienta či jeho okolí. O tomto typu záchvatu by měl především vědět pedagog, protoţe dítě při i po záchvatu není schopné odpovědět na otázku či splnit zadaný úkol. (Epilepsie: První pomoc při záchvatech [online], 2011)
5.3
Loţiskové záchvaty jednoduché I u tohoto záchvatu, je-li nekomplikovaný, platí, ţe není nutná první pomoc.
Důleţité však je zjistit, zda postiţený jiţ vyhledal lékařskou pomoc a je léčen. Tyto 22
záchvaty bývají totiţ nejčastěji přidruţeny dalším váţným onemocněním (cévní nemoci, nádory). Jsme-li svědky tohoto záchvatu u neléčeného pacienta, je nutné vyhledat lékařskou pomoc. (Epilepsie: První pomoc při záchvatech [online], 2011)
5.4
Loţiskové záchvaty tzv. komplexní U psychomotorického záchvatu je důleţité zabránit poranění. První pomoc je tedy
obdobná jako u celkových záchvatů křečí. I u tohoto typu záchvatu, v přítomnosti delší aury, můţe být velmi účinné rektální podání diazepamu - viz níţe. (Epilepsie: První pomoc při záchvatech [online], 2011)
5.5
Epileptický status (status epilepticus) U takového typu záchvatu je nezbytné přivolání rychlé záchranné sluţby.
Samozřejmostí jsou opatření první pomoci jako u celkových záchvatů křečí a dále pouţití rektálního diazepamu. Zejména blízcí pacientů i pacienti sami, u kterých jiţ ke status epilepticus došlo, by ho měli nosit stále při sobě. (Epilepsie: První pomoc při záchvatech [online], 2011)
5.6
První pomoc ve třídě V případě generalizovaného záchvatu bez křečí prakticky postačí porozumění
a věcný přístup. Pedagog by si měl být vědom moţnosti výsměchu po pominutí záchvatu. Jestliţe má dítě záchvat s křečí, spoluţáci budou reagovat na klidnou učitelovu rozvahu. Je nutné zajistit, aby dítě bylo mimo dosah ostrých či horkých předmětů nebo elektrických spotřebičů. (Epilepsie: Informace pro učitele [online], 2011) Zásady, které je nutno respektovat: Chránit hlavu (podloţit něčím měkkým). Nevkládat nic mezi zuby. Nepodávat nic k pití. Uvolnit těsný oděv kolem krku (provádět opatrně, abychom nepolekali dítě). Nevolat sanitku ani lékaře, pokud není podezření na status epilepticus / první epileptický záchvat. 23
Jakmile je to moţné, uloţit dítě do stabilizované polohy, abychom napomohli lepšímu dýchání a celkové rekonvalescenci. Obrázek 2: Stabilizovaná poloha (Postup při zvládání dopravní nehody [online], 2012)
Utřít sliny kolem úst a zkontrolovat dutinu ústní, zda není zapadlý jazyk nebo v ní nejsou zvratky, kterými by se mohl zadusit. Být klidní a nápomocní. Jestliţe je potřeba, aby si dítě odpočinulo, přizpůsobit k tomu prostředí a zůstat u něj, dokud nenabude plného vědomí. Jestliţe dojde k pomočení, přikrýt dítě, abychom předešli jeho rozpakům či výsměchu spoluţáků. Pokud k tomu dochází častěji, mělo by mít dítě sebou ve škole náhradní oblečení „Obvykle není nutné posílat dítě po záchvatu domů, ale každé dítě je jiné. Má-li učitel pocit, že období dezorientace pokračuje, je rozumné spojit se s rodiči a dohodnout postup řešení.“ (Epilepsie: Informace pro učitele [online], 2011)
24
6
PSYCHOSOCIÁLNÍ
ASPEKTY
U
PACIENTŮ
S EPILEPSIÍ Epilepsie je ve většině případů chronické (dlouhodobé) onemocnění, které ovlivňuje i psychiku nemocného (Moráň, M., 2007). Tato nemoc můţe změnit jak ţivot jedince, tak i ţivot sociální skupiny, zvl. rodiny (Epilepsie a Psychologická péče [online], 2011). Rodiče by se ke svým postiţeným dětem měli chovat jako ke zdravým, aby se cítily a chovaly tzv. normálně. (Matějček, Z., 2001)
6.1
Edukace ţáků s epilepsií Děti s epilepsií patří mezi děti se zdravotním oslabením. V době povinné školní
docházky mohou být vzdělávány ve všech institucích vzdělávací soustavy České republiky. (Pipeková, J., 2010) Důleţitou roli při učení ve škole hraje motivace. Učivo by tedy mělo být pro děti srozumitelné (Matějček, Z., 2000). Je jasné, ţe nemocné dítě se toho nenaučí tolik jako zdravé dítě, i kdyţ je stejně inteligentní. (Vágnerová, M., 2004) Vliv na chování ve škole mohou mít také léky proti epilepsii. Děti mohou být po nich náladové, více unavené a mohou se objevit poruchy chování. Toto by měli učitelé tolerovat a ţáka tolik nezatěţovat a nechat mu dostatek času na učení i odpočinek. Pedagog by však měl zvolit co nejvhodnější přístup k nemocnému ţákovi, aby byl zároveň spravedlivý k ostatním ţákům. Ve škole tedy nezáleţí pouze na přístupu pedagoga, ale i na dětech ve třídě a samozřejmě i na přístupu samotného postiţeného ţáka. (Matějček, Z., 2000)
6.2
Sociální problematika jednotlivých věkových období U dětí a mladistvých je sociální problematika velmi významná a týká se nejen
rodiny, ale i školy a kolektivu v ní. (Epilepsie a Psychologická péče [online], 2011) 6.2.1
Předškolní věk
U většiny dětí převládá nekomplikovaná forma epilepsie, u které je neporušený intelekt dítěte. Tato skupina nemá problémy se zařazením do mateřské školy. Důleţitá však je spolupráce s rodiči, informovanost učitelů či vychovatelů o nemoci, projevech a poskytnutí pomoci. 25
U dětí s psychomotorickými poruchami vývoje jsou vhodná specializovaná zařízení, kde je sníţen počet ţáků a jsou zde přítomni specializovaní pedagogové. (Moráň, M., 2007) 6.2.2
Školní věk
I zde je nutná spolupráce mezi učiteli a rodiči. Neměli bychom dítě s epilepsií omezovat, abychom nedocílili toho, ţe se budou cítit a projevovat jinak neţ ostatní. (Epilepsie: Informace pro učitele [online], 2011) Bylo by vhodné, aby učitel seznámil své ţáky, spoluţáky nemocného, s moţností výskytu epileptického záchvatu a s jeho příznaky, aby u nich nevzbuzoval posměch. Také by je zároveň měl seznámit s první pomocí v případě, ţe by u tohoto záchvatu byli přítomni. Dále by měl učitel přihlíţet k ovlivnění dítěte touto nemocí, po záchvatu, medikamentózní léčba. Často si učitelé myslí u dětí, které trpí absencemi, ţe jsou nepozorní. Ţák by se měl normálně zúčastňovat tělesné výchovy. Vhodné jsou jen minimální omezení, jako např. vytrvalostní běhy, šplh, kruhy, ad. Plavat smí pouze v přítomnosti učitele či plavčíka. (Moráň, M., 2007) 6.2.3
Příprava na zaměstnání a zaměstnání v dospělosti
Typ zaměstnání je omezen dle typu onemocnění, jak jiţ bylo zmíněno v kapitole o prevenci. (Moráň, M., 2007) Zvláště důleţité je motivovat dítě s epilepsií k práci ve škole i v jeho jiných zájmech, či v dalším vzdělávání. Učitel má i velký vliv na to, jak budou dítě brát jeho spoluţáci. (Epilepsie a Psychologická péče [online], 2011)
6.3
Volný čas a sport „Aktivní využívání volného času sportem prospívá každému člověku včetně lidí
s epilepsií a to nejen pro tělesnou kondici, ale i pro zlepšení psychiky.“ (Epilepsie: Volný čas a sport [online], 2011)
26
Plavání Jak jiţ bylo řečeno výše, plavání není nebezpečné, pokud je v blízkosti osoba, která o člověku s epilepsií ví a uměla by poskytnout první pomoc, např. někdo blízký, plavčík, učitel, atd. (Epilepsie: Volný čas a sport [online], 2011) Vodní sporty Plachtění a kanoistika nejsou nebezpečné, ale platí zde stejné pravidlo jako u plavání. Potápění či vodní lyţování patří k nebezpečnějším sportům a tudíţ nejsou vhodná. (Epilepsie: Volný čas a sport [online], 2011) Pěší turistika Tento druh sportu se doporučuje, ale je vhodné mít sebou léky a doprovod. (Epilepsie: Volný čas a sport [online], 2011) Cyklistika a jízda na koni Tyto sporty patří téţ k vhodnějším, ale doporučuje se jezdit s helmou. Jízda na koni je vyuţívána formou hippoterapie. (Epilepsie: Volný čas a sport [online], 2011) Rehabilitační cvičení Toto cvičení je vhodné jak pro fyzickou, tak i psychickou stránku osobnosti pacienta, tudíţ se téţ doporučuje. (Epilepsie: Volný čas a sport [online], 2011) PC hry Počítačové hry se nedoporučují u lidí s fotosenzitivní epilepsií, kteří jsou citliví na světelné záblesky. Úplně vyloučit by se měli hry na principu virtuální reality. (Epilepsie: Volný čas a sport [online], 2011) Diskotéky Tato činnost není zakazována, ale opět by se diskotékám měli vyhýbat lidé s fotosenzitivní epilepsií. Důleţité je však dodrţování zákazu pití alkoholu a časového reţimu. (Epilepsie: Volný čas a sport [online], 2011) 6.4
Zdravotní způsobilost k řízení motorových vozidel Moţnost řízení motorového vozidla je ustanovena v zákoně č. 361/2000. Písemný
posudek vydává posuzující lékař na ţádost ţadatele. Jakmile je posuzovaný způsobilý či nezpůsobilý musí to lékař oznámit příslušnému úřadu. (Moráň, M., 2007) 27
6.5
Epilepsie a kvalita ţivota V této době není pouze důleţitá častost epileptických záchvatů, ale i to, jak se
pacient cítí a jak proţívá svůj ţivot. Velký význam zde mají dobrovolná sdruţení pacientů, jejich rodičů, příbuzných a přátel tzv. SHG (self help group). U nás v ČR existuje Společnost „E“, která vydává časopis AURA, v něm se můţeme dozvědět informace ze ţivota pacientů, ale i informace odborné (Komárek, V., 1997). Roku 2004 se Společnost „E“ stala spoluzakladatelem Národního dne epilepsie, který od tohoto roku vychází na den 30. září. (Společnost „E“. Národní den epilepsie 2011 [online], 2011) „Partnerem dobrovolných organizací v „boji“ s epilepsií i společenskými předsudky je lékařská společnost – Česká liga proti epilepsii. Společným zázemím pro odborníky i laiky je pracovní skupina EPISTOP, která se v roce 1996 podílela na vypracování materiálu „minimální diagnostický a léčebný standart u pacientů s epileptickými záchvaty.“ (Komárek, V., 1997, str. 152)
28
7
ZAŘAZENÍ
PROBLEMATIKY
EPILEPSIE
DO PŘEDMĚTU VÝCHOVA KE ZDRAVÍ Tato kapitola je zpracována dle Rámcově vzdělávacího programu pro základní vzdělávání (dále jen RVP ZV) a to z (VÚP Praha [online], 2010). RVP ZV je zakotven v zákoně č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) a nabyl platnosti 1. září 2005. Během roku 2007 byl dvakrát pozměněn, přičemţ obě změny nabyly platnosti 1. září 2007. RVP ZV je určen všem základním školám, včetně víceletých gymnázií i těm, kteří se specializují na vzdělávání ţáků s lehkým mentálním postiţením. Vzdělávací obsah základního vzdělávání je v RVP ZV rozdělen do devíti vzdělávacích oblastí (Jazyk a jazyková komunikace, Matematika a její aplikace, Informační a komunikační technologie, Člověk a jeho svět, Člověk a společnost, Člověk a příroda, Umění a kultura, Člověk a zdraví a Člověk a svět práce). Problematika epilepsie a první pomoci by měla být zařazena do vzdělávací oblasti Člověk a zdraví (Výchova ke zdraví a Tělesná výchova), Člověk a příroda (Přírodopis) a Člověk a společnost (Občanská výchova). 7.1
Zařazení problematiky epilepsie do učebnic na ZŠ
Pouze jedna ze základních škol, u nichţ probíhalo dotazníkové šetření, má ve svém Školním vzdělávacím programu (dále jen ŠVP) uveden předmět Výchova ke zdraví. Ostatní školy, kde byl tento výzkum proveden, mají předmět Výchova ke zdraví přidruţen k předmětům Přírodopis, Občanská a Tělesná výchova. V rámci této kapitoly byly proto zkoumány učebnice přírodopisu, občanské a rodinné výchovy. Problematiku epilepsie a první pomoci u epileptického záchvatu však neměla v osnovách ŠVP uvedena ţádná ze zkoumaných škol. Vaněčková, I.: Přírodopis 8: učebnice pro základní školy a víceletá gymnázia V této učebnici je zmínka jak o epilepsii, tak i o první pomoci. Problematika epilepsie se nachází v kapitole Nervová soustava, která se malou částí věnuje různým 29
onemocněním mozku. První pomoc se zde orientuje pouze na informace jako co je to PP, zástava krvácení, resuscitace, umělé dýchání, ošetření zlomenin. Ačkoli je v této učebnici naznačena problematika epilepsie, není zde uvedeno její řešení (první pomoc). Janošková, D.; Čečilová, A.; Ondráčková, M.: Občanská výchova 6 s blokem Rodinná výchova: učebnice pro základní školy a víceletá gymnázia V bloku rodinná výchova jsou čtyři stránky věnované první pomoci. První pomoc je zaměřena na umělé dýchání a masáţ srdce, zástavu krvácení a obvazovou techniku, jsou zde i příklady případů, coţ je dobré pro zamyšlení ţáků nad postupem první pomoci. I kdyţ je zde problematika první pomoci dobře nastíněna, o epilepsii se vůbec nezmiňuje. Janošková, D.: Občanská výchova 7 a 9 : Rodinná výchova 7 a 9 : učebnice pro základní školy a víceletá gymnázia V těchto učebnicích se o první pomoci můţeme dozvědět v kapitole Osobní bezpečí, kde jsou zmíněna drobná poranění (např. krvácení z nosu, bodnutí hmyzem, atd.) a jak postupovat při poskytování první pomoci. Problematika epilepsie tu však opět není zmíněna. Marádová, Eva.: Rodinná výchova: pro 6. - 9. ročník základní školy a odpovídající ročníky víceletého gymnázia V této poslední učebnici taktéţ není zmíněna problematika epilepsie. Sice je zde kapitola Jak pečovat o zdraví a v ní jsou zmíněné civilizační choroby, infekční nemoci, HIV/AIDS atd. a v kapitole Nenechat si ublíţit je část věnována první pomoci, ale o epilepsii tu není ani zmínka. Záleţí tedy pouze na pedagogovi, jestli se o problematice epilepsie a první pomoci u epileptického záchvatu vůbec zmíní. Myslím si, ţe tato problematika by však neměla být tak podceňována a mělo by se jí více věnovat.
30
II
PRAKTICKÁ ČÁST
8
MATERIÁL A METODIKA VÝZKUMU Výsledky výzkumu,
které se týkají informovanosti ţáků
choceňských
a vysokomýtských škol budou blíţe popsány v praktické části bakalářské práce. Ke zjištění informovanosti byla pouţita metoda dotazníku. Dotazníky byly rozdány do devátých ročníků základních škol a víceletého gymnázia. Výsledky byly získány pomocí nestandardizovaného dotazníku. Cíl výzkumného šetření a hypotézy Cílem bakalářské práce je zjistit, jaké znalosti o epilepsii a první pomoci u epileptického záchvatu mají ţáci 2. stupně ZŠ. Ţáci, kteří mají ve třídě spoluţáka s epilepsií, umějí poskytnout první pomoc lépe neţ ţáci, kteří takového spoluţáka nemají.
8.1
Dotazník Dotazník patří mezi kvantitativně orientované výzkumy. Jedná se o prostředek
písemného kladení otázek a následného odpovídaní (Gavora, P., 2000). Dotazník je jedna z nejvíce rozšířených pedagogických metod získávání dat (Skutil, M. a kol., 2011). Získáváme jím data od velkého mnoţství odpovídajících. Odpovídající osoby, které vyplňují dotazník, se nazývají respondenti. Jednotlivé prvky dotazníku se nazývají otázky a jeho zadávání administrace. (Gavora, P., 2000) Výsledky výzkumu byly získány pomocí nestandardizovaného anonymního dotazníku. Dotazník byl určen ţákům devátého ročníku a byl zaměřen na jejich informovanost o nemoci epilepsie a o první pomoci při epileptickém záchvatu. Dotazník byl rozdán na dvě ZŠ v Chocni, ZŠ a Gymnázium ve Vysokém Mýtě. Dotazník byl sloţen z uzavřených, otevřených a polouzavřených otázek. Otázky č. 1, 2, 4, 6 a 8 jsou polouzavřené. Otázka č. 3 je otevřená. Otázky č. 5 a 7 jsou uzavřené. 31
8.1.1
Respondenti
Respondenty mého výzkumu byli ţáci devátých ročníků. Výzkumu se zúčastnily celkem čtyři školy, a to ZŠ Sv. Čecha v Chocni, ZŠ Choceňského v Chocni, ZŠ Jiráskova ve Vysokém Mýtě a Gymnázium Vysoké Mýto (VM). Celkem bylo zkoumáno 162 respondentů, z toho 73 chlapců a 89 dívek (viz Tabulka č. 1: Zkoumané školy a Graf č. 1). Tabulka č. 1: Poměr chlapců a dívek jednotlivých škol
ŠKOLY
POČET CHLAPCŮ
POČET DÍVEK
CELKEM
ZŠ Sv. Čecha
23
17
40
ZŠ Choceňského
22
27
49
ZŠ Jiráskova
14
29
43
Gymnázium VM
14
16
30
CELKEM
73
89
162
Graf č. 1: Poměr chlapců a dívek jednotlivých škol
32
8.1.2
Sběr a získávání dat
Dotazníky byly rozdány do jednotlivých devátých tříd. Ţáci ve třídě byli osobně autorkou poučeni, ţe je dotazník zcela anonymní a bude slouţit jako podklad k bakalářské práci. Autorka byla při vyplňování dotazníku ve třídách přítomna pro zodpovídání případných dotazů a na závěr všem zúčastněným osobám poděkovala. Ţáci měli na vyplění dotazníku zhruba 20 minut.
8.2
Výsledky výzkumu Výsledky výzkumu jsou zaznamenány pomocí tabulek a grafů, které jsou dále
komentovány. V tabulkách jsou výsledky vyjádřeny absolutními čísly a v grafech čísly relativními.
33
Tabulka č. 2: Odpovědi na otázku č. 1: Víš, co je to epilepsie?
ODPOVĚĎ
POČET ODPOVÍDAJÍCÍCH CHLAPCI DÍVKY N = 73 N = 89
ANO
39
56
NE
34
33
Na první otázku odpovědělo kladně 39 chlapců ze 73 tázajících (53 %) a 56 dívek z 89 (63 %). Co, je to epilepsie věděla tedy více jak polovina respondentů. Graf č. 2: Přehled odpovědí na otázku č. 1
34
Graf č. 3: Nejčastější odpovědi na otázku č. 1
Nejčastější odpovědí na první otázku byla nemoc nervového systému (NS), která se projevuje záchvaty. Takto odpovědělo 87 % chlapců z celkového počtu 39 a 91 % dívek z celkového počtu 56. Další dva chlapci napsali, ţe je to nemoc, která má mnoho omezení. Tři ţáci odpověděli, ţe je porušená elektrická aktivita mozku a pět ţáků nevědělo, jak má epilepsii popsat.
35
Tabulka č. 3: Odpovědi na otázku č. 2: Víš, co je to epileptický záchvat?
ODPOVĚĎ
POČET ODPOVÍDAJÍCÍCH CHLAPCI DÍVKY N = 73 N = 89
ANO
42
56
NE
31
33
Co, je to epileptický záchvat vědělo 42 chlapců (58 %) a 56 dívek (63 %). Kladně opět odpověděla více jak polovina tázajících se respondentů. Graf č. 4: Přehled odpovědí na otázku č. 2
36
Graf č. 5: Nejčastější popis epileptického záchvatu
Více jak polovina dívek a chlapců odpověděla, ţe epileptický záchvat se projevuje křečemi (omdlení, svíjení se, křeče) a dalších deset jich zmínilo i přítomnost pěny z úst. Odpověď, ţe epileptik při záchvatu nevnímá okolí a na záchvat si nevzpomíná napsalo 17 ţáků z celkového počtu 98. Další odpověď byla, ţe epileptický záchvat můţe spustit vnější podnět, jako např. blikající světlo (čtyři ţáci) a 12 ţáků nevěděla jak epileptický záchvat popsat.
37
Tabulka č. 4: Odpovědi na otázku č. 3: Kde jsi se dozvěděl/a informace o epilepsii?
ODPOVĚĎ
POČET ODPOVÍDAJÍCÍCH CHLAPCI DÍVKY N = 73 N = 89
ŠKOLA
16
18
MÉDIA
20
31
KAMARÁD/SPOLUŢÁK
13
21
NIKDE
9
7
RODIČE
9
9
JINÉ
6
3
Z tabulky a grafu vyplývá, ţe nejvíce ţáků se o epilepsii dovědělo z médií (televize a internet). Dalším významným informačním zdrojem byly škola (34 ţáků ze 162 tázajících), kamarád či spoluţák (34 ţáků) a v neposlední řadě i rodiče (18 ţáků). K odpovědím JINÉ napsalo 9 ţáků, ţe se tyto informace dovědělo např. na krouţku, skautu či dobrovolných hasičích a posledních 16 ţáků se tyto informace nikde nedozvědělo. Graf č. 6: Nejčastější odpovědi na otázku č. 3
38
Tabulka č. 5: Odpovědi na otázku č. 4: Znáš někoho, kdo má epilepsii?
ODPOVĚĎ
POČET ODPOVÍDAJÍCÍCH CHLAPCI DÍVKY N = 73 N = 89
ANO
27
42
NE
46
47
Na tuto otázku odpovědělo kladně 37 % chlapců a 47 % dívek. Více jak polovina respondentů však nikoho, kdo by měl nemoc epilepsie, neznala. Graf č. 7: Přehled odpovědí na otázku č. 4
39
Graf č. 8: Nejčastější odpovědi na otázku č. 4
Nejvíce procent ţáků napsalo, ţe má kamaráda (38 %) a spoluţáka (18 %), kteří trpí epilepsií. Menší část (9 % ze 117 tázajících) mají epileptika v rodině, 3 % ţáků vlastní psa, který dostal epileptický záchvat a jeden chlapec odpověděl, ţe on sám trpí nemocí epilepsie.
40
Tabulka č. 6: Odpovědi na otázku č. 5: Víš, jaká je první pomoc u epileptického záchvatu?
ODPOVĚĎ
POČET ODPOVÍDAJÍCÍCH CHLAPCI DÍVKY N = 73 N = 89
1 DOBŘE
4
10
2 DOBŘE
5
14
3 DOBŘE
4
2
4 DOBŘE
2
1
ŠPATNĚ
58
62
Více neţ jednu správnou odpověď na výběr jsem zvolila proto, aby ţáci nemohli odpovědi tipovat. Proto na tuto otázku odpovědělo zcela správně pouze 3 % chlapců a 1 % dívek z celkového počtu 162 tázajících se ţáků. Z grafu vyplývá, ţe více jak polovina respondentů (80 % chlapců a 70 % dívek) by první pomoc u epileptického záchvatu neuměla poskytnout. Graf č. 9: Počet správných odpovědí na otázku č. 5
41
Tabulka č. 7: Odpovědi na otázku č. 6: Kde jsi se učil/a první pomoc?
ODPOVĚĎ
POČET ODPOVÍDAJÍCÍCH CHLAPCI DÍVKY N = 73 N = 89
NEUČIL/A
14
8
JINÉ
4
19
ŠKOLA
55
62
Velká většina ţáků se jiţ první pomoc někdy učila, ať uţ ve škole (117 ţáků) či někde jinde (viz graf č. 12). Graf č. 10: Přehled odpovědí na otázku č. 6
42
Graf č. 11: Přehled školních předmětů s tematikou o první pomoci
Z rozdílnosti odpovědí můţeme usoudit, ţe několik ţáků si na předměty, kde se první pomoc učila, nepamatovalo a předmět si pouze tipla. Dalším vysvětlením je, ţe toto výzkumné šetření probíhalo na čtyřech školách, tudíţ se odpovědi mohou lišit. Z grafu můţeme tedy usoudit, ţe se ţáci problematiku první pomoci učili v předmětu Přírodopis (Př), protoţe ho napsalo nejvíce respondentů (42 %). Graf č. 12: Přehled jiných míst informujících ţáky o první pomoci
Z 23 ţáků se jich osm první pomoc naučilo na táboře. Sedm ţáků se první pomoc učilo na plaveckém kurzu, dva ţáci ve skautu a šest ţáků jinde (autoškola, dobrovolný hasič, doma, atd.). 43
Graf č. 13: Počet informovaných ţáků o první pomoci v jednotlivých ročnících
Také v tomto grafu je patrná rozdílnost odpovědí. Vysvětlení jsou stejná jako u grafu č. 11. Z grafu tedy můţeme usoudit, ţe problematiku první pomoci ţáci probírají v osmém ročníku ZŠ.
44
Tabulka č. 8: Odpovědi na otázku č. 7: Zkoušeli jste si praktický nácvik první pomoci?
ODPOVĚĎ
POČET ODPOVÍDAJÍCÍCH CHLAPCI DÍVKY N = 73 N = 89
ANO
42
62
NE
31
27
První pomoc si prakticky zkoušelo 42 chlapců (58 %) a 62 dívek (68 %). Z grafu vyplývá, ţe více jak polovina respondentů si prakticky první pomoc jiţ zkoušela. Graf č. 14: Přehled odpovědí na otázku č. 7
45
Tabulka č. 9: Odpovědi na otázku č. 8: Viděl/a jsi někdy osobu, u níž probíhal epileptický záchvat?
ODPOVĚĎ
POČET ODPOVÍDAJÍCÍCH CHLAPCI DÍVKY N = 73 N = 89
ANO
5
1
NE
68
88
Pouze šest ţáků (7 % chlapců a 1 % dívek) někdy vidělo osobu, u níţ probíhal epileptický záchvat. Graf č. 15: Přehled odpovědí na otázku č. 8
Dívka a dva chlapci odpověděli, ţe nic v této situaci nědělali. U postiţeného uţ byl přítomen někdo jiný. Tři chlapci volali v této situaci 155 - rychlou záchrannou pomoc (RZP). Vyhodnocení hypotéz Mohli bychom očekávat, ţe ve třídě, kde mezi sebou mají spoluţáka s epilepsií, budou ţáci o této problematice daleko více informováni neţ ţáci jiní. Tato hypotéza však nebyla potvrzena.
46
DISKUSE Z výzkumného šetření této bakalářské práce bylo zjištěno, ţe více jak polovina ţáků choceňských a vysokomýtských škol má povědomí o tom, co je to epilepsie či epileptický záchvat, 90 % dotazovaných ţáků se o této problematice dozvědělo ve škole, z televize či internetu, od rodičů, kamarádů nebo z volnočasového krouţku, 86 % ţáků se ve škole či v krouţku setkalo i s výukou první pomoci, dokonce si i první pomoc prakticky zkoušelo 36 % z nich. Zaráţející však je, ţe pouhé 2 % z nich by dokázalo první pomoc poskytnout u epileptického záchvatu. Výzkumem bylo dále zjištěno, ţe 4 % dotázaných ţáků se někdy setkala se situací (epileptický záchvat), kde měli poskytnouit první pomoc. Pouze polovina z nich věděla co udělat a zavolala číslo 155. Výzkumem provedeným Janou Novákovou (2011) v rámci diplomové práce, kde zpracovala znalosti ţáků 2. stupně ZŠ a dospělých, bylo zjištěno, ţe ţáci nemají dostačující informace o poskytování první pomoci. V rámci otázky týkající se první pomoci u epileptického záchvatu, 81 % tázaných ţáků odpovědělo na otázku špatně. Ţáci by sice správně uloţili postiţenou osobu po odeznění záchvatu do stabilizované polohy, ale zároveň by se pokoušeli zajistit jazyk zavíracím špendlíkem, coţ je velmi alarmující. Z výzkumu Novákové lze říci, ţe znalosti ţáků, ale i dospělých jsou nedostačující. Dalším výzkumem, který provedla PhDr. Mgr. Jitka Reissmannová, Ph. D. ve své disertační práci s názvem Problematika první pomoci v kontextu rozvoje zdravotní gramotnosti ve školním prostředí, se potvrdily informace uvedené výše. Studenti neumějí poskytnout první pomoc u váţnějších stavů, jako je např. epileptický záchvat. Velká většina z nich (97 %) umí rozpoznat epileptický záchvat, coţ se shoduje s mými výsledky, ţe ţáci mají povědomí o epilepsii. Naproti tomu jen malá část z nich (20 %) by se v této situaci uměla zcela správně zachovat. Výzkum byl proveden u studentů PdF MU, kteří by první pomoc jakoţto budoucí učitelé měli umět zvládat bez problému. Veronika Mácová zkoumala v bakalářské práci výuku a znalosti první pomoci ţáků devátých tříd základních škol. Její výsledky byly uspokojivé. V otázce týkající se první pomoci u epileptického záchvatu odpovědělo správně 54 % respondentů. Otázkou však je, jestli ţáci věděli s jistotou odpověď na tuto otázku nebo si ji pouze správně tipli, protoţe zde byla na výběr pouze jedna správná odpověď. 47
Z výsledků výzkumných šetření, která jsou zde zmíněna, lze řící, ţe ţáci, studenti či dospělé osoby nemají dostačující informace o poskytování první pomoci. Podle mého názoru, by se výuce první pomoci, ať uţ celkové nebo v rámci nemoci epilepsie, mělo věnovat mnohem více času, protoţe tím by se mohlo předejít zbytečným úmrtím.
48
ZÁVĚR Bakalářská práce „Epilepsie a informovanost ţáků 2. stupně ZŠ“ sledovala několik cílů. V teoretické části pojednává o informovanosti ţáků o nemoci epilepsie a epileptickém záchvatu. Věnuje se její historii, výskytu, ale hlavně příčinám nemoci, rozdělení epilepsie, ukazuje na její příznaky, diagnostiku, léčbu a prevenci. V neposlední řadě se zabývá zařazením problematiky onemocnění do předmětu výchova ke zdraví. Cílem praktické části bylo zjistit do jaké míry jsou ţáci choceňských a vysokomýtských škol informováni o problematice epilepsie a první pomoci u epileptického záchvatu. Výzkum byl proveden v devátých ročnících těchto škol, a to dotazníkovou metodou. Z výsledků výzkumného šetření vyplývá, ţe více jak polovina dotazovaných chlapců i dívek ví, co je to epilepsie či epileptický záchvat. Velká většina z nich si i umí představit, jak takový epileptický záchvat vypadá. Naproti tomu, si někteří ţáci pletou epilepsii s cukrovkou či alergií. Takovéto reakce na otázku byly zařazeny ke špatným odpovědím. Z grafu č. 6 (viz str. 38) je patrné, ţe ţáci se nejvíce informací o problematice epilepsie dozvídají z médií, např. televize či internet. Dalším informačním prostředkem jsou škola, kamarádi, či spoluţáci a v neposlední řadě i rodiče. Ze všech tázajících se respondentů 43 % zná někoho, kdo trpí nemocí epilepsie, např. kamarádi, rodina, pes. Dokonce v jedné školní třídě byl přítomen ţák, který má epilepsii. Zaráţející však je, ţe tak málo procent ţáků by mu umělo poskytnout první pomoc. Myslím si, ţe zvláště ve třídách, kde mají mezi sebou epileptika, by měli umět první pomoc poskytnuout. Z grafu č. 9 ( viz str. 41) je ale patrné, ţe skoro aţ 80% chlapců a 70% dívek by to neumělo. Vědomosti ţáků se na zkoumaných školách nelišily, odpovědi byly vyrovnané. Z výsledků dotazníkového šetření lze vyvodit, ţe školy problematice epilepsie nevěnují dostačující pozornost. Je důleţité, aby ţáci uměli poskytnout první pomoc, a to nejen v situacích jako je epileptický záchvat. Proto je nezbytné, aby se správné informace dozvídali nejen ve škole od svých pedagogů, ale i doma od rodičů či z jiných zdrojů.
49
SHRNUTÍ Bakalářská práce „Epilepsie a informovanost ţáků 2. stupně ZŠ“ pojednává o epilepsii, epileptickém záchvatu a jejich příčinách, projevech, rozdělení, diagnostice a léčbě. Dále popisuje jaký by měl epileptik dodrţovat reţim a jak by se měli lidé chovat
v případě
přítomnosti
u
epileptického
záchvatu.
Dále
se
zabývá
psychosociálními aspekty nemoci epilepsie a zařazením její problematiky do předmětu výchova ke zdraví. Praktická část vychází z dotazníkového šetření, které probíhalo na školách v Chocni a Vysokém Mýtě a seznamuje nás s jeho výsledky.
RESUME Bachelor thesis „Epilepsy and awareness of pupils at second primary schools“ discusses the epilepsy, epileptic fit and their causes, manifestations, classification of epilepsy, diagnosis and treatment. Further the work describes what regime an epileptic should follow and how people should behave in the presence of an epileptic fit. Further the work deals with psychosocial aspects of illness epilepsy and inclusion of the issues subject to epilepsy health education. The practical part is based on the questionnaire survey, which was held in schools in Choceň and Vysoké Mýto and it acquaints us with the results.
50
LITERATURA A ZDROJE 1
DOLANSKÝ, Jiří. Současná epileptologie. 1. vyd. Praha: Triton, 2000. 164 s.
ISBN 80-7254-101-3. 2
GAVORA, Peter. Úvod do pedagogického výzkumu. Brno: Paido, 2000. 207 s.
ISBN 80-85931-79-6. 3
GREGORA, Martin. První pomoc u dětí. Praha: Mladá fronta, 2004. 68 s. ISBN
80-204-1064-3. 4
JANOŠKOVÁ, Dagmar. Občanská výchova 9 : Rodinná výchova 9 : učebnice
pro základní školy a víceletá gymnázia. 1. vyd. Plzeň : Fraus, 2006. 152 s. ISBN 807238-528-3. 5
JANOŠKOVÁ,
Dagmar;
ČEČILOVÁ,
Anna;
ONDRÁČKOVÁ,
Monika. Občanská výchova 6 s blokem Rodinná výchova : učebnice pro základní školy a víceletá gymnázia. 1. vyd. Plzeň : Fraus, 2003. 136 s. ISBN 978-80-7238-886-8. 6
JANOŠKOVÁ, Dagmar. Občanská výchova 7 : Rodinná výchova 7 : učebnice
pro základní školy a víceletá gymnázia. 1. vyd. Plzeň : Fraus, 2004. 128 s. ISBN 807238-325-6. 7
KOMÁREK, Vladimír. Epileptické záchvaty a syndromy. 1. vyd. Praha: Galén,
1997. 183 s. ISBN 80-86003-56-6. 8
MÁCOVÁ, Veronika. Výuka a znalosti první pomoci žáků 9. tříd základních
škol. Brno, 2009. 133 l., 13 l. příl. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Lékařská fakulta. Vedoucí bakalářské práce Mgr. Hana Pinkavová. 9
MARÁDOVÁ, Eva. Rodinná výchova : pro 6.-9. ročník základní školy
a odpovídající ročníky víceletého gymnázia. 1. vyd. Praha : Fortuna, 1998. 143 s. ISBN 80-7168-513-5. 10
MARUSIČ, Petr. Atlas epileptických záchvatů. 1. vyd. Praha: Triton, 2003. 54 s.
ISBN 80-7254-465-9. 11
MATĚJČEK, Zdeněk. Co, kdy a jak ve výchově dětí. Praha: Portál, 2000, s.
143. 3. vyd. ISBN 80-7178-494-X. 51
12
MATĚJČEK, Zdeněk. Psychologie nemocných a zdravotně postiţených dětí.
Jinočany: H a H, 2001, s. 147. 3 přepracované vyd. ISBN 80-86022-92-7. 13
MORÁŇ, Miroslav. Praktická epileptologie. 2. vyd. Praha: Triton, 2007. 163 s.
ISBN 978-80-7387-023-2. 14
NOVÁKOVÁ, Jana. Znalosti první pomoci žáků 2. stupně ZŠ a dospělých. Brno,
2011. 94 l., 1 l. příl. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. Vedoucí diplomové práce PhDr. Mgr. Jitka Reissmannová, Ph. D. 15
OREL, Miroslav; FACOVÁ, Věra a kol. Člověk, jeho mozek a svět. 1. vyd.
Praha: Grada, 2009. 256 s. ISBN 978-80-247-2617-5. 16
PIPEKOVÁ, Jarmila. Kapitoly ze speciální pedagogiky. 3. přeprac. a rozš. vyd.
Brno : Paido, 2010. 401 s. ISBN 978-80-7315-198-0. 17
REISSMANNOVÁ, Jitka. Problematika první pomoci v kontextu rozvoje
zdravotní gramotnosti ve školním prostředí. Brno, 2010. 211 l., 5 l. příl. Disertační práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. Vedoucí disertační práce Doc. PhDr. Evţen Řehulka, CSc. 18
SKUTIL,
Martin.
Základy
pedagogicko
–
psychologického
výzkumu
pro studenty učitelství. 1. vyd. Praha: Portál, 2011. 254 s. ISBN 978-80-7367-778-7. 19
VANĚČKOVÁ, Ivana. Přírodopis 8 : učebnice pro základní školy a víceletá
gymnázia. 1.vyd. Plzeň : Fraus, 2006. 128 s. ISBN 80-7238-428-7. 20
VOLF, Vladimír; VOLFOVÁ, Hana. Pediatrie pro střední zdravotnické školy. 2.
vyd. Praha: Informatorium, 2000. 248 s. ISBN 80-86073-62-9. 21
VÁGNEROVÁ, Marie. Psychologie problémového dítěte školního věku. Praha:
Karolinum,Univerzita Karlova, 2004. 1. vyd., 3 dotisk. S. 170. ISBN 80-7184-488-8. 22
VYMAZAL, Josef. Magnetická rezonance nervové soustavy : radiologické
a klinické aspekty. II., Epilepsie, neurodegenerativní onemocnění mozku. 1. vyd. Praha: M-DIAG, 2009. 130 s. ISBN 978-80-903811-1-7.
52
23
Angiografická vyšetření [online]. ©2012, [cit. 10. února 2012 ]. Dostupný
na World
Wide
Web:
<
http://www.mou.cz/cz/angiograficka-
vysetreni/article.html?id=19 >. 24
CT vyšetření [online]. ©2012, [cit. 10. února 2012 ]. Dostupný na World Wide
Web: < http://www.mou.cz/cz/ct-vysetreni/article.html?id=13 >. 25
Cyanóza [online]. ©2006, [cit. 10. února 2012 ]. Dostupný na World Wide Web:
< http://lekarske.slovniky.cz/pojem/cyanoza >. 26
Encefalopatie [online]. ©2008 [cit. 10. února 2012 ]. Dostupný na World Wide
Web: < http://lekarske.slovniky.cz/pojem/encefalopatie >. 27
Epilepsie [online]. ©2011 [cit. 20. prosince 2011 ]. Dostupný na World Wide
Web: < http://nemoci.vitalion.cz/epilepsie/ >. 28
Epilepsie a dítě [online]. ©2011, [cit. 28. října 2011 ]. Dostupný na World Wide
Web: < http://www.spolecnost-e.cz/media/tiskoviny/zlutaky/epilepsie-a-dite-2012.pdf >. 29
Epilepsie a Psychologická péče [online]. ©2011, [cit. 15. února 2012 ].
Dostupný
na
World
Wide
Web:
<
http://www.spolecnost-
e.cz/media/tiskoviny/zlutaky/epilepsie-a-psychologicka-pece-2012.pdf >. 30
Epilepsie:
Dostupný
na
Informace pro učitele [online]. ©2011, [cit. 28. října 2011 ]. World
Wide
Web:
<
http://www.spolecnost-
e.cz/media/tiskoviny/zlutaky/epilepsie_a_ucitele__2006.pdf >. 31
Epilepsie: První pomoc při záchvatech [online]. ©2011, [cit. 28. října 2011 ].
Dostupný
na
World
Wide
Web:
<
http://www.spolecnost-
e.cz/media/tiskoviny/zlutaky/epilepsie_a_prvi_pomoc_2006.pdf >. 32 na
Epilepsie: Volný čas a sport [online]. ©2011, [cit. 23. prosince 2011 ]. Dostupný World
Wide
Web:
<
http://www.spolecnost-
e.cz/media/tiskoviny/zlutaky/epilepsie_volny_cas_a_sport_2006.pdf >. 33 na
Epilepsie: základní informace [online]. ©2011, [cit. 23. října 2011 ]. Dostupný World
Wide
Web:
<
http://www.spolecnost-
e.cz/media/tiskoviny/zlutaky/epilepsie_zakladni_informace_2006.pdf >. 53
34
Lékařské slovníky [online]. ©2008 [cit. 15. února 2012 ]. Dostupný na World
Wide Web: < http://lekarske.slovniky.cz/pojem/iktalni >. 35
Lékařské slovníky [online]. ©2008 [cit. 15. února 2012 ]. Dostupný na World
Wide Web: < http://lekarske.slovniky.cz/pojem/penetrujici >. 36
Leucinóza [online]. ©2011 [cit. 10. února 2012 ]. Dostupný na World Wide
Web: < http://www.wikiskripta.eu/index.php/Leucin%C3%B3za >. 37
Moţnost léčby epilepsie [online]. ©2008 [cit. 12. ledna 2012 ]. Dostupný
na World Wide Web: < http://www.spolecnost-e.cz/epilepsie/moznost-lecby/ >. 38
Postup při zvládání dopravní nehody [online]. ©2012 [cit. 15. února 2012 ].
Dostupný na World Wide Web: < http://www.usporim.cz/poradna/postup-pri-zvladanidopravni-nehody-8.html >. 39
Pozitronová emisní tomografie [online]. ©2012 [cit. 10. února 2012 ]. Dostupný
na
World
Wide
Web:
<
http://cs.wikipedia.org/wiki/Pozitronov%C3%A1_emisn%C3%AD_tomografie >. 40
Společnost „E“. Národní den epilepsie 2011 [online]. ©2011, [cit. 25. prosince
2011 ]. Dostupný na World Wide Web: < http://www.spolecnost-e.cz/narodni-denepilepsie/ >. 41 3
ŠEVČÍKOVÁ, Hana. Chemické oscilační reakce. Vesmír 74 [online]. ©1995, č. [cit.
15.
února
2011
].
Dostupný
na
World
Wide
Web:
<
http://www.vesmir.cz/files/obr/nazev/1995_154_02/type/html >. 42 Web:
VÚP Praha [online]. ©2010, [cit. 27. února 2012 ]. Dostupný na World Wide <
http://www.vuppraha.cz/wp-content/uploads/2009/12/RVPZV-pomucka-
ucitelum.pdf
>.
54
SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1 – Dotazník pro ţáky ZŠ a víceletých gymnázií Příloha č. 2 – Tabulka: Zdravotní způsobilost k řízení motorových vozidel
Příloha č. 1 DOTAZNÍK – EPILEPSIE Milí žáci, jmenuji se Pavla Unzeitigová a jsem studentka Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Tento dotazník je zaměřen na informovanost vás, žáků, o první pomoci u epileptického záchvatu. Dotazník bude sloužit jako podklad k mé bakalářské práci. Je anonymní a veškeré odpovědi budou využity pouze pro účely výzkumné části práce. Předem vám děkuji za odpovědi a čas strávený vyplňováním tohoto dotazníku. Správnou odpověď zakrouţkujte.
Jsi? muţ / ţena Napiš název školy, kterou navštěvuješ? ……………………………………………………………………………………………
1.
Víš, co je to epilepsie?
ANO, zkus definovat několika slovy ………….………………………………
………………………………………………………………………………………… 2.
NE Víš, co je to epileptický záchvat?
ANO, zkus definovat několika slovy …………………………………………..
…………………………………………………………………………………………. 3.
NE Kde jsi se dozvěděl/a informace o epilepsii?
……….……….……………………………………………………………………….. 4.
Znáš někoho, kdo má epilepsii?
ANO, prosím, napiš, kdo touto nemocí trpí?
…………………………………………………………………………………... 5.
NE Víš, jaká je první pomoc u epileptického záchvatu? (zakrouţkuj ty odpovědi,
které povaţuješ za správné – můţe být více správných odpovědí) a)
Nevkládat nic mezi zuby
b)
Vloţit postiţené osobě např. kapesník mezi zuby
c)
Dát nohy nahoru
d)
Provádět nepřímou srdeční masáţ a umělé dýchání z úst do úst
e)
Nechat postiţenou osobu leţet na zemi
f)
Uloţit postiţeného do stabilizované polohy ; vloţit mu např. kapesník do úst, aby se nepokousal
g)
S postiţenou osobou nehýbat, dokud neodezní záchvat ; z jeho okolí odstranit ostré předměty, aby se o ně neporanil
h)
Zkontrolovat ústa, zda není zapadlý jazyk a dát postiţenou osobu do stabilizované polohy – po odeznění záchvatu
i)
Nechat postiţenou osobu v klidu leţet na zádech – po odeznění záchvatu
6.
Kde jsi se učil/a první pomoc?
Škola – v jakém předmětu …………………………..v jakém ročníku ………...
Jiné ………………………………………………………………………………
Neučil/a jsem se nikde o první pomoci
7.
Zkoušeli jste si praktický nácvik první pomoci?
ANO
NE
8.
Viděl/a jsi někdy osobu, u níţ probíhal epileptický záchvat?
ANO, kde ……………………………………………………….co jsi udělal/a
(popiš blíţe tuto situaci) ……………………………………………………………………………………...… ……………………………………………………………………...………………… ……
NE
Příloha č. 2 Zdravotní způsobilost k řízení motorových vozidel (Moráň, M., 2007, str. 105 - 106)
onemocnění
specifikace
omezení
první záchvat
Bez neurologického onemocnění
3 – 6 měsíců zákaz I
epilepsie
S neurologickým onemocněním
ndividuální přístup, ale nejméně 8 měsíců zákaz
Více neţ jeden záchvat /
1 rok zákaz
odstup nad 24 hodin
V posledním roce záchvaty pouze ve spánku
Ţádné omezení, ale ŘO s omezenou dobou platnosti (např. 1 rok)
Sporadické záchvaty
Ţádné omezení, ale ŘO s omezenou dobou platnosti (např. 1 rok)
výjimky
(interval více neţ 2 roky)
změna medikace
vysazování
Progresivní neurologické onemocnění
Individuální přístup, ale nejméně 12 měsíců zákaz
Prostá změna preparátu
Zákaz řízení na 0 – 3 měsíce
Návrat záchvatu v době vysazování či změny medikace
Přístup jako v případě prvního záchvatu
Po méně neţ 3 letech bez záchvatu
Zákaz řízení během vysazování + 3 měsíce
Po 3 nebo více letech bez záchvatu
Ţádné omezení řízení během vysazování nebo později
