MASARYKOVA UNIVERZITA Přírodovědecká fakulta Geografický ústav
Michal PYSZKO
ZÁKLADNÍ PROMĚNY ZEMĚDĚLSTVÍ ČR PO VSTUPU DO EU
Bakalářská práce
Vedoucí práce: doc. RNDr. Antonín Věţník, CSc. _________________________________________________________________________ Brno 2011 1
Jméno a příjmení autora:
Michal Pyszko
Název diplomové (bakalářské) práce:
Základní proměny zemědělství ČR po vstupu do EU
Název v angličtině:
The Basic Problems of Agriculture of ČR after Accession in to EU
Studijní obor (směr):
Geografie a kartografie se zaměřením na vzdělávání
Vedoucí diplomové (bakalářské) práce:
doc. RNDr. Antonín Věţník, CSc.
Rok obhajoby:
2011
Anotace Tato bakalářská práce se zabývá proměnou zemědělství ČR po vstupu do Evropské unie. Hlavní důraz je kladen na zhodnocení změn, které po vstupu do EU proběhly v zemědělské politice ČR. Zároveň je zmíněn vznik a základní vývoj Společné zemědělské politiky EU. Součástí práce je také přiblíţení současného stavu výuky zemědělství na českých středních školách a zhodnocení dostupných učebnic zeměpisu s ohledem na danou problematiku.
Annotation This Bachelor thesis deals with the transformation of agriculture after czech´s enter to the EU. The main aim is on evaluating changes after accession to the EU started in the agricultural policy of the Czech Republic. It is also mentioned the creation and development of basic EU Common Agricultural Policy. The work is to approach the current state of teaching agriculture in the Czech secondary schools and an assessment of available textbooks with regard to the issue. Klíčová slova: Společná zemědělská politika, transformace, zemědělství, výuka Key words: Common Agriculture policy, transformation, agriculture, education
2
Prohlašuji tímto, ţe jsem zadanou bakalářskou práci vypracoval samostatně pod vedením doc. RNDr. Antonína Věţníka, CSc. a uvedl v seznamu literatury veškerou pouţitou literaturu a další zdroje.
V Brně dne
______________________________ Michal PYSZKO 3
Dovoluji si zde poděkovat Doc. RNDr. Antonínu Věţníkovi, CSc. Za příkladné vedení, ochotu, odborné rady a cenné připomínky, se kterými mi byl nápomocen při zpracování této bakalářské práce.
4
5
6
OBSAH 1 ÚVOD……………………………………………………………………………. 8 1.1 Cíl práce………………………………………………………………….. 8 1.2 Metody práce…………………………………………………………….. 8 1.3 Rešerše literatury a další zdroje dat…………………………………….9 2 SPOLEČNÁ ZEMĚDĚLSKÁ POLITIKA EU………………………………... 11 2.1 Vznik SZP………………………………………………………………... 11 2.2 Reformy SZP…………………………………………………………….. 13 2.2.1 Mansholtův plán……………………………………………………..13 2.2.2 McSharryho reforma………………………………………………... 14 2.2.3 Agenda 2000………………………………………………………... 14 2.2.4 Reforma společné zemědělské politiky z roku 2003……………….. 15 2.3 Přípravy přístupu ČR k SZP EU………………………………………..16 2.4 SAPARD…………………………………………………………………. 17 2.5 Programové období 2004 – 2006………………………………………... 18 2.6 Horizontální plán rozvoje venkova…………………………………….. 19 2.7 Přímé platby………………………………………………………………19 3 HLAVNÍ ZMĚNY ZEMĚDĚLSTVÍ ČR……………………………………... 21 3.1 Zaměstnanost……………………………………………………………..22 3.2 Ţivočišná výroba………………………………………………………….24 3.2.1 Chov skotu…………………………………………………………...24 3.2.2 Chov prasat…………………………………………………………..28 3.2.3 Chov drůbeţe………………………………………………………...30 3.3 Rostlinná výroba………………………………………………………….33 3.4 Agrární zahraniční obchod……………………………………………....35 4 VÝUKA ZEMĚDĚLSTVÍ NA SŠ………………………………………………36 4.1 Rámcový vzdělávací program……………………………………...……36 4.2 Dotazníkové šetření………………………………………………………37 4.3 Zemědělství a SZP ve vybraných učebnicích pro střední školy………40 5 ZÁVĚR…………………………………………………………………………..44 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY A ZDROJŮ DAT
PŘÍLOHY
7
1 ÚVOD 1.1 Cíl práce Tato bakalářská práce si klade několik cílů. Pokusím se v ní přiblíţit vznik a vývoj Společné zemědělské politiky Evropské unie a základní reformy, které prodělala. Na tuto část naváţu popisem změn, které se udály v našem zemědělství v posledních letech s tím, ţe hlavní důraz bude kladen na transformaci českého zemědělství po vstupu do EU. Pro tyto potřeby a pro lepší představení změn, které v tomto období uvedené odvětví prodělalo, předloţím grafické a kartografické přílohy. Poslední část práce bude věnována výuce této problematiky na středních školách. Dojde k přiblíţení Rámcově vzdělávacího programu, zhodnocení nejpouţívanějších učebnic pro střední školy a vyhodnocení dotazníkového šetření mezi pedagogy na středních školách. Hlavní cíle: -
Vznik a reformy Společné zemědělské politiky EU
-
Stav zemědělství ČR před rokem 2004
-
Transformace zemědělství ČR po vstupu do EU
-
Zhodnocení stavu výuky o zemědělství na středních školách
1.2 Metody práce Základem pro vypracování této práce bylo prostudování všech dostupných zdrojů a informací. Jednalo se o základní literaturu v tištěné podobě i internetové zdroje - ať jiţ v podobě webových stránek nebo na internetu publikovaných studií. Takto získané informace jsou základem pro popsání vzniku a vývoje Společné zemědělské politiky EU a pro vývoj českého zemědělství před vstupem do EU. Pro stěţejní část mé práce, tedy pro popsání hlavních změn, které doznalo zemědělství ČR po vstupu do EU, je zásadní shromaţďování, hodnocení a zpracování nezbytných dat a informací převáţně čerpaných ze stránek Ministerstva zemědělství (www.eagri.cz), Českého statistického úřadu (www.czso.cz) a Ústavu zemědělské ekonomiky a informací (ww.uzei.cz). Takto získaná data byla zpracována v programu Microsoft Excel do podoby 8
tabulkových příloh a případně následně přetvořena v programu Statistica do podoby grafů. Součástí práce je také několik kartogramů vytvořených v programu ArcGIS. V části týkající se současného stavu výuky na středních školách jsem prostudoval Rámcově vzdělávací program (RVP) a také provedl malé dotazníkové šetření mezi vyučujícími zeměpisu na středních školách. Hlavním cílem šetření bylo zjistit, v jakém rozsahu je problematika zemědělství na středních školách vyučována a zda jsou studenti během výuky seznámeni s termínem společná zemědělská politika. Také jsem se snaţil zjistit, jaké učebnice jsou momentálně pro potřeby učitelů k dispozici a v jakém rozsahu se věnují sledované problematice.
1.3 Rešerše literatury a další zdroje dat Pokud se zaměříme na literaturu a zdroje dat, je moţné konstatovat, ţe se k dané problematice nachází poměrně veliké mnoţství zdrojů v rozlišné podobě. Proto by neměl být problém s nedostatkem zdrojů. Naopak se můţe stát, ţe je čtenář přehlcen mnoţstvím informací a můţe mít problém s jejich roztříděním a s nalezením opravdu relevantních údajů. Pro pochopení společné zemědělské politiky pro mě byla základní příručkou velmi rozsáhlá publikace P. FIALY a M. PITROVÉ s názvem Evropská unie. Tato kniha vysvětluje a popisuje historii Evropské unie a mechanismy a nástroje jejích základních politik. Další publikací, která se této problematice poměrně podrobně věnuje, je Učebnice evropské integrace, která je dílem P. KʼnNIGA, L. LACINY a J. PŘENOSILA. Také bych zmínil aktivitu H. FAJMONA a jeho pracovního kolektivu, který se tímto tématem zabývá. Z jejich děl jmenujme Čeští zemědělci a Společná zemědělská politika Evropské unie. Nebo dílo P. KUCHYŇKOVÉ nazvané Společná zemědělská politika Evropské unie a český venkov. Z literatury věnující se českému zemědělství je třeba zmínit dílo I. BIČÍKA a V. JANČÁKA Transformační procesy v Českém zemědělství po roce 1990. Důleţitým a zásadním zdrojem informací vztahujících se k problematice zemědělství jsou údaje, které vydává Ministerstvo zemědělství ČR (www.eagri.cz). Jedná se hlavně o kaţdoročně vydávané zprávy o stavu českého zemědělství tzv. Zelené zprávy a Zemědělství. Dále stránky Ústavu zemědělské ekonomiky a informací (www.uzei.cz/). Na nich je k dispozici řada bulletinů či odborných studií. Poslouţit mohou téţ stránky Státního
9
zemědělského intervenčního fondu (www.szif.cz). Zdrojem informací k EU nám můţou být stránky EurActiv (www.euractiv.cz) a nebo Euroskop (www.euroskop.cz). Nesmím však zapomenout ani na nezbytně důleţité údaje čerpané ze stránek Českého statistického úřadu (http://www.czso.cz/) např. Soupis hospodářských zvířat k 1. 3. 2001 nebo Strukturální výsledky za zemědělství v roce 2007 atd. Pro část věnující se stavu výuky na středních školách byl důleţitý Rámcový vzdělávací program pro gymnázia z roku 2007, který mimo jiné vymezuje jednotlivé vzdělávací oblasti, jejich učební obsah či klíčové kompetence současného vzdělávání. Celé jeho znění je téţ dostupné na internetu (www.rvp.cz).
10
2 SPOLEČNÁ ZEMĚDĚLSKÁ POLITIKA EU 2.1 Vznik SZP Společné zemědělské politice (SZP), jakoţto jedné z nejstarších společných politik EU, bylo sice uţ od počátku věnováno mnoho pozornosti, přesto jí to však nezaručilo hladký vývoj. Jiţ od svého počátku se potýkala, a během svého vývoje neustále potýká, se značnými problémy, které se snaţí evropští politici řešit četnými reformami dodnes. Dá se říci, ţe se stala nejdiskutovanější a nejproblematičtější oblastí, která jiţ od svého vzniku odčerpávala největší část financí ze společného rozpočtu a přesto, ţe se náklady neustále sniţují, jedná se dodnes o velmi významnou poloţku tohoto rozpočtu. Myšlenka vzniku společné evropské zemědělské politiky se objevila jiţ v padesátých letech 20. století, kdy bylo třeba řešit nepříznivou hospodářskou situaci poválečné Evropy a zajistit potravinovou soběstačnost a nezávislost kaţdého státu. Společná zemědělská politika se měla stát jedním ze základních pilířů evropské integrace. Její počátky jsou spojeny se vznikem Evropského hospodářského společenství (EHS), které vzniklo podepsáním Smlouvy o EHS 27. 3. 1957 a společně se smlouvou o zřízení Evropského společenství pro atomovou energii (EUROATOM) tvoří tzv. Římské smlouvy. Smlouva o zaloţení Evropského společenství rámcově vymezuje budoucí charakter SZP a definuje tyto hlavní cíle SZP: -
zvýšit produktivitu zemědělství podporou technického pokroku zajišťováním racionálního rozvoje zemědělské výroby a optimálního vyuţití výrobních faktorů, zejména pracovní síly
-
zajistit tak slušnou ţivotní úroveň venkovského obyvatelstva, zejména zvýšit individuální příjmy osob pracujících v zemědělství
-
stabilizovat trhy
-
zaručit spolehlivost dodávek
-
zajistit přiměřené ceny zboţí dodávaného spotřebitelům (FIALA, P., PITROVÁ, M. 2010, 442)
11
Do smlouvy o EHS byl vloţen předpoklad, ţe další otázky budou dopracovány na samostatné konferenci věnované výhradně problematice zemědělství. Ta byla svolána do italského města Stresa a jejím hlavním úkolem bylo vypracování přesných zásad a mechanismů SZP. Součástí je i analýza konkrétních potřeb evropského zemědělství. Na konferenci bylo dohodnuto, ţe hlavním regulačním nástrojem společné politiky a jejího trhu budou centrálně navrhované a schvalované ceny zemědělský produktů. Nejdůleţitějším výsledkem celé konference bylo stanovení tří základních principů SZP: -
Princip jednotného trhu. Pro zemědělskou politiku se zřizuje společný s volným pohybem výrobků mezi členskými státy. Jsou odstraněna cla, kvóty a opatření s podobným účinkem (to jsou například národní dotace). Dále se zavádějí společné ceny zemědělských produktů, které stanovuje kaţdoročně Rada ministrů na základě návrhu Komise.
-
Princip tzv. preference Společenství (přednostní spotřeba vlastních výrobků před dováţenými). Evropští zemědělci jsou ochraňováni před konkurenčním dovozem, který je nabízen za niţší ceny. Zároveň je podporován vývoz zemědělské produkce ze zemí Evropského společenství na světové trhy.
-
Princip zásad finanční solidarity (rozdělení nákladů na všechny členské země EHS). Tyto náklady hradí všechny členské země společně svými příspěvky do evropského rozpočtu. Jedná se o zásadu finanční solidarity všech členů nezávisle na váze a výkonnosti jejich zemědělství. Financování společné zemědělské politiky se provádí prostřednictvím Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu, který byl zřízen v roce 1962 (FIALA, P., PITROVÁ, M. 2010, 444)
Velmi důleţitým datem je 14. leden 1962. Jedná se o datum zaloţení Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu (EAGGF - European Agricultural Guide and Guarantee Fund), který se stal hlavním finančním nástrojem SZP. Dalo by se říct, ţe se jedná o datum, kdy bylo definitivně ukončeno zaloţení SZP. Během let 1962 a 1963 byly potom zavedeny první regulační systémy jednotlivých skupin výrobků. Nejprve se jednalo o základní zemědělské produkty, jako obiloviny, maso apod. V pozdějších letech přibyly také další typy výrobků, jako bavlna, ovoce a zelenina.
12
2.2 Reformy SZP Od počátku 70. let to vypadalo s evropským zemědělstvím příznivě. Nejen, ţe Evropa dospěla k potravinové soběstačnosti díky zvýšené ochraně na hranicích a subvencování cen, ale také zhruba v té době se Společenství stalo vývozcem mléčných výrobků a hovězího masa. Během několika málo let se kvůli rostoucí zemědělské výrobě a klesající spotřebě stalo druhým největším světovým vývozcem. Mezi další pozitivní dopady patří zejména nárůst produktivity, modernizace zemědělství, zajištění stálých cen atd. Stabilita trhu a lepší ţivotní úroveň zemědělců byly jedněmi ze základních cílů, kterých chtěla SZP dosáhnout. Bohuţel však tyto veskrze pozitivní ukazatele připravily Společenství také jedny z nejtíţivějších problémů. Kámen úrazu leţel totiţ v systému, který byl pro zemědělství nastaven. Dotace se zemědělcům vyměřovaly podle úrovně jejich produkce. Tedy tím víc financí dostanou, čím víc toho vyrobí, nezávisle na tom, aby je zajímalo, co se zboţím stane a jestli pro něj existuje patřičná poptávka. Samozřejmě ţe nebyla a proto se Evropa začala potýkat s nadprodukcí. 2.2.1 Mansholtův plán Problémy nesmyslného podpůrného cenového systému a nadprodukce vyvolaly debatu o nutnosti prvních reforem. Roku 1968 byl předloţen dokument zvaný Mansholtův plán, jenţ předpokládal zastavení růstu společné cenové hladiny a její částečné nahrazení přímými dotacemi. Plán se však setkal s obrovskými protesty a to především ve Francii a Spolkové republice Německo. Plán se tedy nepodařilo prosadit v plném rozsahu, přesto ale určitého posunu v restrukturalizaci bylo dosaţeno přijetím takzvaného miniplánu. Nicméně zvyšování nákladů na zemědělství se zastavit nepodařilo. V 80. letech se situace s nadprodukcí ještě zhoršila, čímţ se do zemědělství pumpovalo stále více peněz a stav se pomalu stával neúnosným. Unii tak došlo, ţe nepodporuje ani tak zemědělce, jako spíš přebytečnou výrobu končící ve skladech. Proto začala postupně podporu sniţovat. Roku 1988 bylo díky vysokým výdajům na zemědělství dosaţeno maximálního rozpočtu. Z tohoto důvodu přijala Evropská rada roku 1988 Delorsův balík zaloţený na komplexní revizi financování. Zahrnoval omezení růstu výdajů na zemědělství, sníţení garantovaných cen, přijetí výrobních kvót, zvýšení efektivity a kvality výroby a dále sníţení výměry orné půdy. Tato opatření sníţila v letech 1988 - 1989 13
náklady na SZP o 5 %, následně se však zvýšily výdaje na vývozní dotace, tím se Společenství opět dostalo do obrovských finančních problémů. (FIALA, P., PITROVÁ, M. 2010) 2.2.2 McsSharryho reforma Následoval rok 1992, kdy přistoupila Evropská unie k McSharryho reformě, která přinesla do společné zemědělské politiky následující změny: -
sníţení intervenčních a prahových cen
-
zavedení kompenzačních plateb
-
omezení objemu výroby uváděním půdy do klidu
-
redukci stavu dobytka
-
podporu odchodu zemědělců do předčasného důchodu
(Vznik a vývoj Společné zemědělské politiky (www.euroskop.cz) Jednalo se o poměrně radikální krok, který měl vést k omezení rozlohy orné půdy a celkové nabídky obilnin na trhu. Zároveň se očekávalo omezení výroby či sníţení stavu dobytka. Prioritou jiţ není kvantita, ale kvalita produkce. 2.2.3 Agenda 2000 Přes dosaţené úspěchy, které přinesly předchozí reformy, byla budoucnost SZP stále nejistá. Výdaje na SZP neustále dosahovaly astronomických výšek a navíc se objevila krize v souvislosti s nemocí šílených krav, která vypukla v letech 1996 a 1999 a vyţádala si další nepředvídané výdaje ve výši několika miliard eur. Výsledkem byly reformy navrţené
v tomto dokumentu. V oblasti agrárního sektoru bylo navrhnuto vypracování ucelené politiky venkova a prohloubení předchozích reforem. Další reforma společné zemědělské politiky byla úzce spjata s procesem „východního“ rozšíření EU. Dokument obsahuje také
hodnocení stavu agrárního sektoru v přistupujících státech. Při této analýze bylo zjištěno, ţe v uchazečských zemích převládají ceny podstatně niţší neţ v EU. U obilovin o 10 - 30 %, u mléka o 30 - 40 %, u hovězího masa 35 – 45 %. Řešením mělo být postupné zvyšování cen v těchto kandidátských státech. (Agenda 2000, 1999, 15-16) Byly také vymezeny nové cíle SZP:
-
získat vyšší konkurenceschopnost na vnitřním i vnějším trhu
14
-
zabezpečit nezávadnost a kvalitu potravin, na to je kladen obrovský důraz a je to chápáno jako základní povinnost vůči spotřebiteli
-
zajistit dobrou ţivotní úroveň zemědělců a stabilitu příjmů v oblasti zemědělství
-
zabezpečit ochranu ţivotního prostředí
-
podporovat udrţitelné zemědělství
-
vytvořit alternativní pracovní a příjmové příleţitostí pro zemědělce a jejich rodiny
2.2.4 Reforma společné zemědělské politiky z roku 2003 V červnu 2003 přijali ministři zemědělství členských států EU zásadní reformu společné zemědělské politiky. Reforma zcela změnila způsoby podpory zemědělců v Evropské
unii.
Hlavní
důraz
byl
kladen
na
reformy
zajišťující
zvýšení
konkurenceschopnosti zemědělství a jeho větší orientaci na zemědělský trh. Podpory se tak přestaly udělovat podle objemu produkce. Důraz je kladen na zemědělské programy dbající na ekologickou produkci, dobré zacházení se zvířaty a kvalitu výroby. Byly ustanoveny tyto hlavní nástroje: -
Zavedení standardů pro správné hospodaření na farmě tzv. cross – compliance. Zavazují k dodrţování standardů z oblasti ochrany ţivotního prostředí, pohody zvířat, kvality a bezpečnosti potravin. Při jejich porušení mohou následovat sankce.
-
Odstranění vazby podpor na zemědělskou produkci tzv. decoupling, který odstranil platby závislé na produkci a nahradil je jednotnou platbou na farmu (single farm payment) či plochu.
-
Zavedena tzv. modulace. Týká se farem, kterým jsou ročně poskytovány přímé platby nad 5 000 eur. Z těchto plateb musí platit odvody na venkovský rozvoj. Modulace se nevztahuje na nové členské státy do té doby, neţ dosáhnou jejich přímé platby stejné úrovně, jaká je v současných členských státech.
-
Poţadavek rozvoje venkova. Cílem je zvýšit objem financí na venkově. Podporováni mají být mladí farmáři, malí zpracovatelé, kvalita potravin, „blahobyt“ zvířat atd.
-
Zřízení poradenského systému. (www.euractiv.cz)
15
2.3 Přípravy přístupu ČR k SZP EU Tato etapa byla zahájena po roce 1997 a souvisí s přípravou ČR na vstup do EU. Podkladem pro jednání o vstupu do EU se stala Agenda 2000, která byla v tomto roce publikovaná, a která doporučila zahájit přístupové rozhovory s ČR. Kromě institucionální a legislativní přípravy se jedná i o přípravu z hlediska výroby, její struktury a konkurenceschopnosti. Hlavním cílem je dořešení některých vnitřních vývojových problémů českého zemědělství a stabilizace agrárního sektoru před jeho přizpůsobováním se podmínkám EU. Koncepce resortní politiky ministerstva zemědělství před vstupem do EU v této etapě současně předpokládá institucionální rozvoj sektoru v souladu s Národním programem pro přijetí „acquis communautaire“ v sektoru zemědělství. Realizace této etapy je postavena na čtyřech základních pilířích zemědělské politiky, a to: -
regulaci trhu a podpoře příjmů
-
environmentálních opatřeních
-
modernizaci a transformaci podniků
-
přípravě na vstup do EU
V oblasti regulace trhu a podpory příjmů bylo důleţitým bodem zejména zaloţení Státního zemědělského intervenčního fondu (SZIF) od 1.1. 2001 a dále zavedení tzv. „zelené nafty“. V oblasti obecných sluţeb a přípravy vstupu do EU je hlavním cílem zejména poskytování základních sluţeb ze strany státu, a to v oblasti vzdělávání, výzkumu, informatiky, genetiky, poradenství a propagace. Toto období lze rozdělit do dvou časových etap. Etapu Revitalizace, která probíhala v letech 1999 – 2001, kdy bylo hlavním cílem: -
dořešení vnitřních vývojových problémů
-
eliminace překáţek dalšího vývoje
-
stabilizace agrárního sektoru a jeho přizpůsobení podmínkám EU
-
institucionální příprava na vstup do EU
Etapu Adaptace vztahující se na období po roce 2001, která skončila vstupem do EU 1.5. 2004. Její cíle byly následující: -
dosaţení konkurenceschopnosti zemědělského sektoru a zlepšení efektivnosti výroby
-
environmentální funkce zemědělství
-
zajištění dostatečné výnosnosti kapitálu v zemědělství 16
-
vytvoření předpokladů k zajištění přiměřených spotřebitelských cen potravin s vysokými kvalitními parametry
Produkční rozměr zemědělství v tomto období opět poklesl, ale jiţ v menší míře neţ v předchozích letech. Sníţila se výměra zemědělského půdního fondu a stupeň zornění. Došlo ke zvýšení podílu trvalých travních porostů. Dále pokračoval pokles pracovníků v zemědělství.
2.4 SAPARD Nejvýznamnějším programem předvstupního období v ČR byl program SAPARD (Special Accession Programme for Agriculture and Rural Development). Tento program byl určen pro deset kandidátských zemí, které jej mohly vyuţívat v časovém rozmezí let 2000 aţ 2006, maximálně však do konkrétního data jejich vstupu do EU. Cílem programu bylo přispět k zavádění práva EU v oblasti společné zemědělské politiky a řešit prioritní a specifické problémy spojené s trvale udrţitelnými změnami v sektoru zemědělství a ve venkovských oblastech kandidátských zemí. Program SAPARD byl v České republice zahájen v dubnu roku 2002, kdy byl vyhlášen příjem prvních ţádostí. Uzavírání posledních smluv skončilo 31. prosince 2003. Za celou dobu realizace programu SAPARD bylo v zemi předloţeno v rámci sedmi kol příjmu ţádostí více neţ 3 000 projektů a uzavřeno 1 692 smluv na celkovou částku 4,5 mld. Kč. Proplácení projektů z prostředků programu SAPARD bylo ukončeno 30. listopadu 2005, kdy byla celá alokace let 2000 aţ 2003 vyčerpána. Bylo proplaceno celkem 1495 projektů v částce 3,9 mld. Kč. Zbylé závazky byly uhrazeny z finančních prostředků Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu, záruční sekce, konkrétně v rámci Horizontálního plánu rozvoje venkova, a to do konce roku 2006. Hlavní cíle programu SAPARD v ČR: Jak bylo stanoveno v nařízení Rady (ES) č. 1268/1999 o podpoře předvstupních opatření pro rozvoj zemědělství a venkova v ţadatelských zemích střední a východní Evropy v období před vstupem do EU, podpora Společenství v rámci programu SAPARD se v ČR týkala především následujících oblastí: -
přispívání k realizaci Acquis communautaire týkajících se společné zemědělské politiky a souvisejících politik 17
-
řešení prioritních a specifických problémů udrţitelného přizpůsobení zemědělského sektoru a venkovských oblastí v ţadatelských zemích
Nejdůleţitějšími úkoly v oblasti zemědělství bylo tehdy posílení konkurenceschopnosti prvovýroby a zpracovatelských odvětví, dosaţení vysoké kvality zemědělských a potravinářských výrobků s vyšší přidanou hodnotou, dokončení restrukturalizace zemědělských a zpracovatelských podniků, posílení pozice zemědělské prvovýroby na trhu a zavedení Acquis communautaire do praxe. Specifickým úkolem pak bylo vytvoření podmínek pro jasnou identifikaci vlastnictví půdy, rozvoj trhu s pozemky a zaměření se na podporu ostatních funkcí zemědělství, jako jsou například tvorba krajiny nebo rekreační zázemí. Hlavním úkolem v oblasti rozvoje venkova bylo vytvoření vhodného prostředí pro stabilitu obyvatelstva, rozvoj malých a středních podniků a lepší vyuţívání místních zdrojů s cílem dosaţení stabilních příjmů ve venkovských oblastech, sníţení nezaměstnanosti a lepšího vyuţívání potenciálu pro dosaţení lepší ţivotní úrovně na venkově. Opatření zaměřená na zemědělství byla aplikována horizontálně. Opatření zaměřená na ochranu ţivotního prostředí a podporu udrţitelného zemědělství byla aplikována především v takzvaných citlivých oblastech, dále pak v chráněných krajinných oblastech a zónách ochrany vod, tj. přibliţně na 1/3 území České republiky. (Závěrečná zpráva o programu SAPARD v ČR, www)
2.5 Programové období 2004–2006 Na realizaci předvstupního programu SAPARD navázal v roce 2004 zejména Operační program Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství a částečně také Společný regionální operační program (SROP). Lze konstatovat, ţe zkušenosti získané v rámci programu SAPARD výrazně přispěly k rychlému zahájení čerpání finančních prostředků v rámci strukturálních fondů EU. Základním účelem těchto dotačních titulů je podpora zemědělské prvovýroby a zpracování zemědělských produktů, podpora lesního a vodního hospodářství a zajištění trvale udrţitelného rozvoje venkova tak, aby se docílilo trvalého hospodářského růstu i růstu kvality ţivota obyvatel na venkově. Podpora je zaměřena zejména na: -
zvyšování konkurenceschopnosti zemědělství
-
zajištění zaměstnanosti a rozvoje lidských zdrojů
-
sniţování rozdílů v sociálních podmínkách 18
-
zachování kulturní krajiny
-
ochranu a zlepšování ţivotního prostředí (Svobodová, 2010)
2.6 Horizontální plán rozvoje venkova Druhým významným dokumentem byl Horizontální plán rozvoje venkova, jehoţ hlavním cílem pro období 2004-2006 byl trvale udrţitelný rozvoj zemědělství a venkova, a to hlavně v zemědělsky méně příznivých podmínkách. Plán obsahuje šest tzv. doprovodných opatření společné zemědělské politiky. Pro realizaci tohoto plánu byly vymezeny následující opatření: -
Předčasné ukončení zemědělské činnosti
-
Méně příznivé oblasti a oblasti s environmentálními omezení
-
Agroenvironmentální opatření
-
Lesnictví
-
Zakládání skupin výrobců
-
Technická pomoc
2.7 Přímé platby Kromě výše uvedených programů existuje ještě druhý typ zemědělských podpor programy podpory produkce. Jedná se o tzv. přímé platby, jejichţ čerpání je nárokové. Mechanismus a výše vyplácení přímých plateb není pro nové členské země stejný jako pro původní státy EU. Toto postupné a omezené čerpání financí bylo ze strany EU odůvodněno niţšími náklady na pracovní sílu a nájem půdy. Jedním z dalších vysvětlení pro tento návrh můţe být i průměrná rozloha farmy, která je v EU mnohem menší neţ v ČR. Vzhledem k tomu, ţe velikost farmy je důleţitá pro příjem plateb, by se za rovných podmínek jejich čerpání větší české podniky jednoduše mohly stát pro menší evropské farmy nebezpečnou konkurencí. Skutečnost, ţe EU nakonec novým členským státům povolila doplnit přímé platby i domácími zdroji, vypovídá o tom, ţe rozhodujícím důvodem nerovnoměrných subvencí je finanční hledisko.
19
České zemědělství se však stalo v roce 2004 součástí zemědělství evropského za podmínek velmi nevýhodných. Nejlepším dokladem jsou kvóty na jednotlivé zemědělské komodity a také niţší přímé platby, neţ jaké získávají zemědělci ve státech EU-15. V důsledku toho jsou čeští zemědělci na společném trhu EU diskriminováni dle přístupové smlouvy aţ do roku 2013. Tento stav můţe česká vláda kompenzovat pouze částečně z vlastních národních zdrojů.
Obr.1: Podíl přímých plateb a doplňkových plateb v ČR (2004–2013) (Svobodová, 2010)
20
3 HLAVNÍ ZMĚNY ZEMĚDĚLSTVÍ ČR Regiony České republiky vykázaly v letech 2001 – 2009 ve vývoji všech rostlinných i ţivočišných produktů velké rozdíly. Nejrychlejší tempo úbytku chovaných zvířat bylo evidováno v oblastech, které se jiţ v roce 2001 potýkaly se značným sníţením stavů započatých jiţ v roce 1990, a v následujícím období se klesající trend u nich ještě prohloubil. Jednalo se zejména o okresy Středočeského a Jihomoravského kraje, tedy o území (s výjimkou okresu Brno-město) s poměrně vysokým stupněm zornění. Téměř ve většině českých okresů bylo v období 2001 – 2009 zjištěno sníţení stavu dojnic, avšak se značně rozdílnou intenzitou. Na tuto situaci je však nutno pohlíţet s vědomím, ţe v mnoha okresech byly stavy chovaných dojnic velmi nízké jiţ v roce 2001 a proto se některých případech jednalo o velmi malé absolutní úbytky. Regionální vývoj v chovu prasat za sledované období vykazoval také významné diference. V případě vysokého počtu chovaných prasat je nutností získání krmiva ze vzdálenějších
regionů,
konkurenceschopnost
vůči
coţ
chovatelům
producentům
z méně
úrodných
lokalizovaných
oblastí
v úrodnějších
sniţuje regionech
s dostatečnou krmivovou základnou. Vstupem do EU získala ČR moţnost čerpat kaţdoročně významné objemy finančních prostředků na podporu zemědělství. S ohledem na postupný náběh přímých plateb bude objem těchto prostředků aţ do roku 2013 narůstat, ale další vývoj bude záviset na výsledcích jednání o reformě rozpočtu EU a reformě společné zemědělské politiky. Podíl zemědělství na celkovém HDP vykazuje stále klesající trend, podobně jako vývoj zaměstnanosti v zemědělském sektoru. Tabulka 1. Produkce zemědělských výrobků ČR 2002 - 2008 Produkce zemědělských výrobků dle SZÚ - v běţných cenách (mld. Kč) Produkce rostlinných výrobků Produkce ţivočišných výrobků a zvířat (vlastní tvorba z dat www.eagri.cz)
2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 107.4 102.0 111.7 102.0 95.6 113.8 112.3 48.0
42.6
62.8
55.4
48.9
65.5
61.1
59.4
59.4
48.9
46.6
46.7
48.3
51.2
Při vyjádření produkce zemědělských výrobků v běţných cenách (viz tabulka) si můţeme povšimnout relativně stabilní, i kdyţ mírně kolísající hodnoty. Avšak sniţování ţivočišné výroby, jak uţ bylo zmíněno výše, má za následek růst podílu rostlinné výroby na celkové zemědělské produkci. Rostlinná produkce má tedy rostoucí charakter, ţivočišná 21
opačný. Nejvíce se sniţuje chov prasat, na druhém místě skotu, produkce drůbeţe zůstává na začátku a konci sledovaného období zhruba na stejné úrovni.
Obr. 2: Vývoj sloţek ţivočišné produkce ČR v letech 2000 – 2009 (vlastní tvorba z dat www.eagri.cz)
3.1 Zaměstnanost Pokud přistoupíme k hodnocení samotných faktorů zemědělství na území ČR, bylo by vhodné nejprve zmínit vývoj počtu zaměstnanců v primárním sektoru. Jejich klesající počet je tím nejlepším důkazem o sniţování významu zemědělství. Jen v posledním sledovaném roce klesl počet pracovních míst o 4 tisíce a celkový počet se ocitl pod hranicí 130 tisíc pracovníků. Je aţ těţko uvěřitelné, ţe v roce 1989 zaměstnával tento obor přes 550 tisíc pracovníků. To však bylo způsobeno umělou zaměstnaností z dob socialismu. Následný proces transformace byl proto spojen s tak razantním úbytkem zaměstnanců v tomto sektoru. Na druhou stranu pokles kvantity znamenal nárůst podílu zaměstnanců s vyšším neţ základním vzděláním.
22
Obr. 3: Vývoj počtu zaměstnanců v zemědělství, myslivosti a příbuzných oborech v ČR od roku 1989-2008 (vlastní tvorba z dat www.czso.cz)
Při hodnocení kandidátských zemí v rámci východního rozšíření EU, byly přitom relativně nízká zaměstnanost a dobré profesionální schopnosti zemědělců v ČR vnímány jako ideální potenciál pro budoucí rozvoj celého sektoru. To nic nemění na tom, ţe odvětví vykazuje od roku 1989 neustálý pokles počtu pracovníků a je otázka, na jaké hodnotě a kdy se nakonec zastaví. Na druhou stranu však roste efektivita zemědělské výroby. V zaměstnanosti lze nalézt značné regionální rozdíly. Obecně je moţné říct, ţe je zaměstnanost vyšší na Moravě, největší pak v Dolnomoravském úvalu. Naopak velmi nízká zaměstnanost je především v severozápadním pohraničí, a to od Chebska přes severočeský hnědouhelný revír aţ po Liberecko.
23
Obr. 4: Pozice odvětví zemědělství v rámci národního hospodářství ČR v letech 2003-2009 (Mze, Zpráva o stavu zemědělství ČR za rok 2009)
3.2 Ţivočišná výroba 3.2.1 Chov skotu Jak vyplývá z grafu dle krajů České republiky i mapy, která vyjadřuje v podstatě stejnou charakteristiku za okresy v indexu změny, v chovu skotu a samozřejmě i krav došlo po vstupu do Evropské unie k výraznému poklesu. V průměru se jedná o 10 000 kusů hovězího dobytka v kaţdém kraji, pochopitelně v závislosti na jeho velikosti. Počet krav z toho činí logicky zhruba polovinu. Za hlavní příčinu této nepříznivé situace můţeme označit málo uspokojivý vývoj na trhu hovězího masa, která se přímo podílí na poměrně vysokých vývozech skotu a telat a v posledních letech i jatečného skotu. Produkce skotu je obecně v celé České republice dlouhodobě ztrátová z hlediska vstupních nákladů do výkrmu a podobně. To má výrazný vliv na celkový výkon oboru i další investice do chovu skotu. I v nadcházející době je proto očekáván další úbytek chovaného hovězího dobytka a také pokles produkce hovězího masa a mléka.
24
Obr. 5: Počty kusů skotu po krajích ČR v letech 2003 a 2010 (vlastní tvorba z dat czso.cz)
Nedostatky na domácím trhu nahrazují proto stále rostoucí hodnoty importu, coţ nadále můţe vést k omezování soběstačnosti domácí produkce a k akceleraci útlumu domácího chovu. Po roce 1989 byl úbytek nejrychlejší, v námi sledovaném období, tedy po vstupu ČR do EU, se pokles sníţil a relativně stabilizoval. Přesto však můţeme mluvit o výrazném poklesu stavu dojných krav a v důsledku toho i o sníţení míry soběstačnosti země v oblasti produkce mléka. Ta je však i nadále dostačující pro náš trh bez potřeby dovozu. Především ale díky tomu, ţe vzrostla průměrná roční uţitkovost dojnic o více neţ 1 100 l na 6 870 l. Proti předvstupnímu období poklesly průměrné stavy skotu celkem o 133 tis. ks. Na druhou stranu stavy krav bez trţní produkce mléka vzrostly do roku 2009 na 160,3 tis. ks (o zhruba 60 %). Jejich podíl na celkových stavech krav se zvýšil na 29 %. Pokud se zaměříme na míru soběstačnosti v produkci hovězího masa, ta se proti předvstupnímu období mírně zvýšila. To je způsobeno pravděpodobně dotační politikou, která umoţnila rozvoj chovu masných plemen zejména v zemědělsky méně příhodných oblastech.
25
Obr. 6: Vývoj počty kusů skotu v ČR v letech 1989 - 2010 (vlastní tvorba z dat czso.cz)
Mapa ukazující index změny v počtu chovaného skotu v okresech potvrzuje, ţe regiony České republiky za období let 2001 – 2007 vykázaly ve vývoji stavu skotu velké rozdíly. To je moţné přičíst vlivu dotací do méně příhodných oblastí na vývoj stavu chovaných zvířat. Signifikantní jsou šumavské okresy Klatovy, Prachatice nebo Český Krumlov s velkým podílem exponovaných povrchů a zalesněných úseků na svém území. Totéţ platí pro dva severomoravské okresy – Bruntál a Jeseník. Podobně jsou na tom další oblasti, jako například Tachovsko a Chebsko. Ve zbylých částech republiky jsou počty skotu pouze klesající, relativně nízký úbytek je opět v horských oblastech, nejrychleji skotu ubývá v okresech s kvalitní zemědělskou půdou, která se vyuţívá jinak, zejména k rostlinné výrobě. Mezi nimi dominují oblasti Dolnomoravského a Hornomoravského úvalu, kde převaţují kvalitní, úrodná pole. Jsou to okresy Břeclav, Hodonín, Vyškov, Kroměříţ a okolní oblasti. Poněkud překvapivě a oproti předchozím tvrzením i okres Vsetín, tedy horská oblast se slabší moţností uplatnění rostlinné výroby.
26
Obr. 7: Index změny stavu skotu v okresech ČR 2007/2001 (vlastní tvorba z dat czso.cz)
Nárůst počtu skotu v okresech poblíţ hlavního města Prahy (jako je Praha – východ nebo Kladno) je způsoben především administrativním přesídlením subjektů podnikajících v zemědělské ţivočišné výrobě do hlavního města Prahy a okolí, není tedy důsledkem reálného zvyšování stavu dobytka na území těchto okresů. To by bylo velmi nepravděpodobné. Nejrychlejší tempo úbytku chovaných zvířat bylo evidováno v oblastech, které se jiţ v roce 2001 potýkaly se značným sníţením stavů skotu. Ten zde začal v roce 1990 a v následujícím období se klesající trend ještě prohloubil. Jednalo se zejména o okresy Středočeského a Jihomoravského kraje, tedy o území s poměrně vysokým stupněm zornění. Přestoţe nejvyšší tempo poklesu zaznamenalo Brno-město, není vzhledem k jeho nízkému stavu skotu a malému potenciálu pro chov tento pokles příliš významný. Rychlé tempo sníţení počtu skotu na méně neţ 60 % stavu roku 2001 bylo evidováno ve 4 okresech Středočeského kraje (Rakovník, Mělník, Beroun a Kolín) a sousedním okrese Ústeckého kraje Louny. Poměrně vysoký propad stavu skotu v okresech Jihomoravského kraje se, kromě jiţ zmiňovaného Brna-města, týká také Vyškovska a Břeclavska. V Jihomoravském kraji se významným sníţením stavu skotu projevuje preference chovu
27
prasat a drůbeţe, pro jejichţ výkrm má zemědělství kraje dostatečnou krmivovou základnu. (Věţník, 2010) 3.2.2 Chov prasat Rovněţ produkce vepřového masa se vlivem nízkých výkupních cen, které nepokryjí ani náklady na chov prasat, neustále sniţuje. Tento trend je patrný z grafu. Jestliţe v roce 1989 byl stav prasat v zemi 4,7 mil. kusů, v roce 2001 jejich počet činil jiţ jen 3,3 mil. kusů a od vstupu České republiky do EU dál neustále klesá. Konkrétně z počtu 3,1 mil. kusů v roce 2004 na počet 1,9 mil. a to je pokles téměř o 39%.
Obr. 8: Vývoj počtu kusů prasat v ČR v letech 1989 - 2010 (vlastní tvorba z dat czso.cz)
Stavy prasat klesají i přesto, ţe je vepřové nejvíce konzumovaným masem v ČR. Protoţe spotřeba vepřového masa v ČR na rozdíl od počtu chovaných prasat a výroby vepřového masa neklesá, tento rozdíl musí být kompenzován stále se zvyšujícím dovozem. Od roku 2001 se dovoz vepřového masa do České republiky zvýšil téměř desetinásobně a postupně klesá soběstačnost země v této komoditě. Významné sniţování počtu chovaných 28
prasnic ohroţuje podniky zabývající se výkrmem prasat. Proto se stále zvyšuje závislost na dovozech selat ze zahraničí, aby mohl být výkrm prasat v ČR realizován. Nejvíce jsou prasata dováţena z Polska.
Obr. 9: Index změny stavu prasat v okresech ČR 2007/2001 (vlastní tvorba z dat czso.cz)
Regionální vývoj v chovu prasat za sledované období však vykazoval významné diference. Nejvyšší procentuální sníţení stavu prasat lze nalézt v několika oblastech: v severozápadních, severních a jiţních Čechách a na Severní Moravě. Prakticky zrušeny byly chovy prasat v okrese Karlovy Vary a Ústí nad Labem. V okrese Karlovy Vary zůstalo v chovech pouze necelých sedm stovek prasat, zatímco v roce 2001 jich zde bylo chováno více neţ 20 tisíc. Přechod na extenzivní formy zemědělství se právě v tomto okrese projevuje slábnoucí krmivovou základnou pro chovy prasat v souvislosti s klesáním podílu orné půdy. V případě zachování vysokého počtu chovaných prasat je nutností získání
krmiv
ze
vzdálenějších
regionů,
coţ
místním
chovatelům
sniţuje
konkurenceschopnost vůči producentům z úrodnějších oblastí, kde je dostatečně silná krmivová základna.(Věţník, 2010) Kromě okresu Ústí nad Labem, klesly o polovinu stavy prasat také v dalších okresech Ústeckého kraje – Chomutově, Litoměřicích a Děčíně. Sníţení počtu chovaných 29
prasat aţ na polovinu počtu v roce 2001 bylo zjištěno v severomoravských okresech Nový Jičín a Opava, severočeských okresech Semily a Česká Lípa, jihočeských Prachaticích a středočeském okrese Rakovník.
Obr. 10: Počty kusů prasat po krajích ČR v letech 2003 a 2010 (vlastní tvorba z dat czso.cz)
V rámci českých krajů byl nejrychlejším poklesem postiţen Moravskoslezský kraj (sníţení o 47 %), Karlovarský kraj (o 46 %) a Liberecký kraj (o 40 %). Jedná se však o oblasti, kde nejsou stavy prasat tak početné. V některých okresech ČR - např. na Znojemsku (dostatečná krmivová základna) bylo chováno více prasat, neţ na celém území jednotlivých zmíněných krajů. 3.2.3 Chov drůbeţe I počet chované drůbeţe a kuřat v celé České republice od roku 1989 klesá. Pokles ale není zdaleka tak kontinuální jako v případě krav a skotu obecně. V posledních dvaceti letech došlo v početním stavu drůbeţe k několika významným zlomům, jak lze vysledovat 30
z obrázku. Ani jeden z těchto poklesů ale podle časové linky těchto změn nebyl způsoben přímou návazností na vstup do Evropské unie v roce 2004. Mezi roky 2007 a 2008 dokonce počet drůbeţe poměrně výrazně narostl. Nicméně po vypuknutí hysterie ohledně ptačí chřipky, která vrcholila v roce 2009, nastal pokles počtů. Mnoţství chovaných slepic po výrazném poklesu mezi lety 2001 a 2002 víceméně stagnuje.
Obr. 11: Vývoj počtu kusů drůbeţe v ČR v letech 1989 - 2010 (vlastní tvorba z dat czso.cz)
Produkci drůbeţího masa ovlivňuje několik faktorů, které nepůsobí ve stejném období a se stejnou intenzitou. Jednou z hlavních příčin změn bylo výrazné sníţení ceny především jatečných kuřat pod hranici rentability a tak někteří producenti byli nuceni svou činnost ukončit, coţ se projevilo sníţením nákupu jatečné drůbeţe. Dalším důvodem byl enormní dovoz uţ zpracované drůbeţe za daleko niţší ceny, neţ jsou v tuzemsku. V neposlední řadě se na poklesu výroby podílelo i mírné sníţení spotřeby drůbeţího masa, který způsobila nasycenost trhu a relativně levné vepřové maso, které zůstává tradičně nejvýznamnějším masem ve spotřebě obyvatel. Stejně jako u jiných odvětví zemědělství se i zde projevuje vliv zahraničního obchodu. Mezi největší dovozové země drůbeţího masa do ČR se řadí Polsko, Brazílie, Německo, Slovensko a Francie. Země s největším podílem vývozu drůbeţího masa z ČR
31
jsou Slovensko, Německo, Maďarsko, Nizozemsko a Rakousko (ZEMĚDĚLSTVÍ 2009). Dovoz dnes v České republice kompenzuje rozdíl mezi spotřebou a výrobou.
Obr. 12: Počty kusů drůbeţe po krajích ČR v letech 2003 a 2010 (vlastní tvorba z dat czso.cz)
Pokles počtu chovaných kuřat není v České republice tak plošnou záleţitostí jako u jiných druhů zvířat. V některých krajích dokonce i roste například v Praze, Středočeském, Královéhradeckém a Plzeňském kraji.
32
Obr. 13: Index změny stavu drůbeţe v okresech ČR 2007/2001 (vlastní tvorba z dat czso.cz)
Poměrně značné nárůsty indexy stavu drůbeţe jsou patrné v Jihomoravském kraji v okresech Brno-venkov, Blansko a Břeclav, kde nahrazují chovy skotu v souvislosti s příznivou krmivovou základnou. Mezi tradiční producenty drůbeţího masa patří také jiţní Čechy. I zde ale podle statistik klesly stavy drůbeţe za posledních 10 let aţ o třetinu v rámci kraje s tím, ţe je to způsobeno poklesem počtů v Českém Krumlově z 1,7 mil. na 510 tisíc.
3.3 Rostlinná výroba Celkový objem rostlinné výroby v České republice roste. Tato skutečnost tak do značné míry vyrovnává, nebo alespoň koriguje, úbytek ţivočišné výroby. Podle dat Ministerstva zemědělství ČR, jak jsou uvedeny v tabulkách, se sice zmenšuje celková osetá plocha některých plodin, ale zato roste jejich hektarový výnos. Tak je tomu například u technické cukrovky (řepy), kde se sklizňová plocha mezi lety 2002 a 2009 zmenšila asi o 33%, u brambor dokonce o 35%. U řepy se ale výrazně zvýšil hektarový výnos asi o 17%, u brambor pak hektarový výnos ve sledovaných letech kolísá zhruba kolem stejné hodnoty. Jejich celková produkce se tedy sníţila. Je tomu tak pravděpodobně i kvůli sniţující se
33
spotřebě a poptávce po bramborách mezi českým obyvatelstvem. U obilovin se sklizňová plocha drţí na přibliţně stejné úrovni a hektarový výnos má dlouhodobě vzestupný trend. Nicméně, v případě obilovin jejich sezonní produkce v posledních deseti letech pravidelně překračuje poptávku, coţ má pak za následek další propad cen zemědělských produktů. Přes příznivý vývoj hektarového výnosu pěstované řepy cukrovky celkový objem vypěstované řepy klesá a ani hektarový výnos tento stav nedokáţe zvrátit. Celou situaci dokumentuje zánik velké části cukrovarů jiţ od roku 1989, následně zesílený vstupem České republiky do Evropské unie. Většina z českých cukrovarů se připojila k německým nadnárodním koncernům. I tak ale patří česká produkce cukru k nejvýznamnějším v Evropě. Tabulka 2. Sklizňová plocha vybraných plodin v ČR v letech 2002 - 2009
sklizňová plocha (ha) plodina
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
obiloviny celkem
1503828 1403056 1609351 1611547 1531996 1579785 1558596 1541679
brambory
38312
35982
35974
36071
25982
27750
25531
24859
řepa
77498
77325
71096
65569
60958
54271
50380
52465
(vlastní tvorba z dat www.eagri.cz) Tabulka 3. Hektarové výnosy vybraných plodin v ČR v letech 2002 - 2009
výnos (t/ha) plodina
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
obiloviny celkem
4.3
3.9
5.5
4.8
4.2
4.5
5.4
5.1
brambory
23.3
18.5
23.5
23.7
21.4
21.8
21.8
22.4
řepa
49.5
41.69
50.3
53.3
51.5
53.3
57.3
57.9
Přestoţe největší výpadek v produkci obilovin zaznamenala pšenice, stále si zachovává výsadní postavení mezi pěstovanými obilovinami v ČR s dominantním vlivem na celkovou bilanční rovnováhu všech obilovin. Výrazný pokles produkce pšenice způsobil, ţe dochází ke spotřebování všech dostupných rezerv na volném trhu, bez moţnosti dovézt tuto komoditu ze zahraničí. 34
V souvislosti s vývojem pracovních postupů dochází při výrobě brambor k nutné modernizaci jednotlivých technologií při přípravě, sázení, ošetřování i sklizni, neboť výsledkem pro trh musí být kvalitní, nepoškozený produkt. To můţe být příčinou kolísání hektarového
výnosu
brambor
oproti
předpokládanému
růstu
vzhledem
ke
všeobecnému zefektivňování zemědělské produkce. V případě brambor není česká produkce schopna plně zásobit domácí poptávku. K pokrytí nedostatečné produkce brambor je nutné je dováţet ze zahraničí. Dovozové brambory slouţí jak pro potřeby zpracovatelského průmyslu, tak i pro konzumní spotřebu a sadbu.
3.4 Agrární zahraniční obchod Je to především zahraniční obchod, kde se v plné míře prokáţe nebo neprokáţe konkurenceschopnost českého zemědělství a potravinářského průmyslu v náročných podmínkách jednotného trhu EU. Úspěšnost tohoto odvětví na úseku vnějších vztahů je obvykle vyjadřována rozměrem pasivního obchodního salda nebo také jednoduchým ukazatelem do jaké míry se agrárnímu vývozu daří pokrývat dovozní potřeby. Následující tabulka přináší stručnou analýzu základních makrocharakteristik českého agrárního zahraničního obchodu za období 2001 aţ 2008 s cílem postihnout dopady vstupu ČR do evropského integračního prostoru na vývoji jeho základních ukazatelů, tedy vývozu a dovozu. Tabulka 4. Bilance agrárního zahraničního obchodu ČR v letech 2001 - 2008
35
4 VÝUKA ZEMĚDĚLSTVÍ NA SŠ V této části bych rád přiblíţil současný stav výuky na středních školách. Základem pro tuto kapitolu bylo prostudování Rámcového vzdělávacího programu, vyhodnocení krátkého dotazníkového šetření mezi pedagogy a zhodnocení současně pouţívaných učebnic k výuce zeměpisu s ohledem na problematiku zemědělství.
4.1
Rámcový vzdělávací program Předmět zeměpis patří podle § 185 odst. 1 zákona č. 561/2004 Sb. (školský zákon), ve
znění zákona č. 179/2006 Sb., ze dne 6. 4. 2007, č. j. 8413/2007-23 k předmětům, které mají přidělenou dotaci hodin. Řadí se tedy mezi povinné předměty. Podle č. j. 8413/200723, který byl uveřejněn ve Věstníku ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy ročník 63, 5/2007, dotace hodin na tento předmět je v 1. a 2. ročníku SŠ po dvou hodinách týdně. Ve 3. a 4. ročníku ponechává hodinovou dotaci na volbě vlastního školního vzdělávacího programu školy. Škola tedy můţe, ale také nemusí, zeměpis do posledních dvou ročníků zařadit. Tento model platí jak pro čtyřleté studium, tak pro vyšší stupeň víceletých gymnázií. V souladu s novými principy kurikulární politiky, zformulovanými v Národním programu rozvoje vzdělávání v ČR (tzv. Bílé knize) a zakotvenými v zákoně č. 561/2004 Sb., zákon o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (dále jen „školský zákon“), se do vzdělávací soustavy zavádí nový systém kurikulárních dokumentů pro vzdělávání ţáků od 3 do 19 let. Kurikulární dokumenty jsou vytvářeny na dvou úrovních – státní a školní. Státní úroveň v systému kurikulárních dokumentů představují Národní program vzdělávání (NPV) a rámcové vzdělávací programy (RVP). Zatímco NPV formuluje poţadavky na vzdělávání, které jsou platné v počátečním vzdělávání jako celku, RVP vymezují závazné rámce vzdělávání pro jeho jednotlivé etapy (pro předškolní, základní a střední vzdělávání). Školní úroveň představují školní vzdělávací programy (ŠVP), podle nichţ se uskutečňuje vzdělávání na jednotlivých školách. Školní vzdělávací program si vytváří kaţdá škola podle zásad stanovených v příslušném RVP. (převzato z: RVP pro Gymnázia, Výzkumný ústav pedagogický, Praha 2007)
36
V Rámcovém vzdělávacím programu pro gymnázia je geografie řazena do dvou vzdělávacích oblastí. Do oblasti Člověk a příroda (společně s fyzikou, chemií a biologií) a Člověk a společnost (dále Občanský a společenský základ a dějepis). Náleţí tedy, jak k vědám přírodním, tak k vědám společenským.
4.2 Dotazníkové šetření Součástí mé bakalářské práce je dotazníkové šetření mezi pedagogy vyučujícími zeměpis na středních školách. Jeho cílem bylo zjistit, kolik hodin z výuky věnují problematice zemědělství, zda ţáky seznamují s termínem Společná zemědělská politika a pokud ano, tak na co kladou důraz. Dále jsem se snaţil zjistit, jaké učebnice a další pomůcky vyuţívají k výuce. Poslední otázka byla, zda povaţují současné zdroje dat a materiálů za dostačující a pokud ne, tak co by přivítali. Dotazník jsem rozeslal napříč republikou a byli osloveni učitelé z gymnázií (většina), ale i z dalších typů škol (obchodní akademie, integrované střední školy). Podařilo se mi získat poměrně reprezentativní vzorek odpovědí. Pro příklad můţu jmenovat: První české gymnázium v Karlových Varech Gymnázium Chomutov Gymnázium Na Praţačce Gymnázium Uherské Hradiště Gymnázium a obchodní akademie Chodov Obchodní akademie Znojmo Integrovaná střední škola Cheb
Z výsledků tohoto dotazníkového šetření vyplynulo, ţe co se týče hodinové dotace věnované problematice zemědělství, je na jednotlivých školách situace velmi odlišná. Nejméně prostoru je jí logicky věnováno na obchodních akademiích, kde se této problematice věnují v drtivé většině maximálně 2 hodiny a sami přiznávají, ţe pouze velmi okrajově a na víc není čas. Maximum u těchto typů škol byl rozsah 4 hodin na Integrované střední škole Cheb v rámci oboru OA.
37
Situace na gymnáziích jiţ vyznívá příznivěji. Problematika zemědělství je zde vyučována většinou ve dvou ročnících. V jednom obecně jako zemědělství ve světě (v rozsahu 3-5 hodin) a v druhém se vyučující zaměřují přímo na zemědělství ČR (rozsah 2-4 hodiny).
Obr. 14: Hodinová dotace zeměpisu na SŠ (z dat dotazníkového šetření)
Pokud se jedná o informovanosti o termínu SZP a změnách, které v resortu zemědělství proběhly po vstupu ČR do EU, je situace na „negymnáziích“ velmi nepříznivá. Pokud uţ je zde tato problematika vůbec vyučována, pak jen velmi povrchně a spíše informativně. Jako důvod uváděli pedagogové nedostatek času. Naopak na gymnáziích je tato problematika v drtivé většině alespoň okrajově probrána. Důraz je kladen na změny, které po vstupu ČR do EU proběhly, jsou hodnoceny jejich klady i zápory. V hodinách se hovoří také o problematice kvót a dotací. Přesto musím konstatovat, ţe i na těchto typech škol se situace ohledně kvality a rozsahu výuky velmi liší. I vzhledem k tomu, ţe není tato problematika obsahem učebnic a záleţí na kaţdém z pedagogů, jak toto téma uchopí. Velmi mě pobavila odpověď kolegyně, která uvedla, ţe za úspěch povaţuje, kdyţ ţáky naučí, ţe chov patří do ţivočišné výroby a pěstování plodin do rostlinné. Sice úsměvné, ale bohuţel o kvalitě dané školy ne moc pozitivně vypovídající.
38
Obr. 15: Seznámení studentů s problematikou SZP (z dat dotazníkového šetření)
Na otázku ohledně pouţívaných učebnic, byla nejčastěji zmiňována učebnice Zeměpis České republiky: učebnice pro střední školy, Nakladatelství České geografické společnosti. S touto volbou se nedá neţ souhlasit, protoţe po prostudování dostupných učebnic ji povaţuji i já za nejvydařenější. Alespoň s ohledem na tuto problematiku. Překvapením pro mě bylo, ţe byl několikrát zmíněn i Zeměpis v kostce. Za příjemné překvapení se dá označit to, ţe velmi značná část uvedla, ţe učebnice nepouţívají a upřednostňují vlastní přípravu z více zdrojů (učebnice, internet, publikované studie, data czso atd.). S tímto přístupem se nedá neţ souhlasit. To nás přivádí k další otázce, jaké další pomůcky vyuţívají k vyučování. Zde se jeví situace velmi příznivá. Téměř všichni oslovení uvedli, ţe pro výuku vyuţívají atlasy, vlastní prezentace a pokud jim to umoţňují podmínky v učebnách tak je vyuţíván internet. Poslední byla otázka, jestli povaţují dostupné zdroje informací za dostačující. Většina dotázaných uvedla, ţe ano, ale většinou druhým dechem dodala, ţe bohuţel značně roztříštěně a je nutné informace dohledávat. Doslova platí, kdo chce, najde a kdo ne nemá nic. S tím se opět nedá, neţ souhlasit. Proto by většina uvítala sumarizaci údajů a ještě lépe didakticky zpracovaný materiál – prezentace, video, pracovní listy). Dost pedagogů toto, ale vzhledem k častým změnám v této problematice neočekává.
39
4.3 Zemědělství a SZP ve vybraných učebnicích pro střední školy V této kapitole se pokusím zhodnotit a přiblíţit v současné době nejdostupnější a nejvyuţívanější učebnice zeměpisu pro střední školy. Byly vybrány učebnice pro gymnázia, obchodní akademie a odborná učiliště. Celkem na tomto místě zhodnotím osm publikaci. Cílem je zjistit, zda a v jakém rozsahu se v těchto učebnicích vyskytuje kapitola zabývající se problematikou zemědělství. Zajímal jsem se i o to, v jakém úhlu pohledu a jakým způsobem jsou v nich informace studentům předkládány. ČERVINKA, P. a kolektiv: Zeměpis České republiky: učebnice pro střední školy, Nakladatelství České geografické společnosti, Praha 2003. ISBN 80-86034-53-4 -
část věnující se zemědělství je součástí kapitoly Hospodářství, kde najdeme také podkapitoly: Půdní fond, Transformace zemědělství a zemědělská výroba, celkem je tato problematika řešena na rozsahu šesti stran (autorem je V. Jančák)
-
v kapitole věnující se jednotlivým regionům nalezneme stručnou charakteristiku zemědělství v těchto krajích
-
učebnice vymezuje pojmy půda a je v ní nastíněna struktura půdního fondu
-
vývoj rozlohy zemědělské a orné půdy v ČR
-
přírodní podmínky pro zemědělství
-
stav zemědělství v ČR do roku 1989
-
transformace zemědělství po roce 1990 a hlavní projevy a trendy
-
rostlinná výroba
-
ţivočišná výroba
-
stručně zmíněny změny po vstupu do EU
Dle mého názoru se jedná o nejlépe zpracovanou učebnici s ohledem na zemědělství. Publikace totiţ přináší komplexní pohled na zemědělství ČR, nastiňuje jeho historický vývoj, současný stav a tendence v tomto odvětví u nás. Vlastní text je vhodně doplněn grafy a obrázky, které studentům usnadňují pochopení dané problematiky. Zároveň se jedná o nejoblíbenější učebnici. Z pedagogů, kteří se zúčastnili dotazníkového šetření, jich nejvíc při výuce preferuje právě tuto knihu.
40
HOLEČEK, M. a kolektiv: Zeměpis pro střední odborné školy a učiliště, Nakladatelství České geografické společnosti, Praha 2004, ISBN 80-86034-60-7. -
zemědělství velmi stručně řešeno v kapitole hospodářství
-
problémy výţivy ve světě
Vzhledem k tomu, ţe se jedná o učebnici pro školy s minimální hodinovou dotací zeměpisu, jsou veškeré předkládané problémy řešeny velmi povrchně. BIČÍK, I. a kolektiv: Hospodářský zeměpis: Globální geografické aspekty světového hospodářství, Nakladatelství České geografické společnosti, Praha 2003, ISBN 80-8603452-6 -
učebnice určená pro obchodní akademie a jiné střední školy
-
součástí je kapitola Primární sektor o rozsahu 6 stran (autor I. Bičík)
-
zemědělský půdní fond, zaměstnanost v zemědělství, hrubá zemědělská produkce
-
typy zemědělské výroby
-
produkce vybraných plodin
Učebnice přibliţuje studentům poměrně dobře současný stav světového hospodářství a jeho hlavní charakteristiky. BAAR, V.: Hospodářský zeměpis: regionální aspekty světového hospodářství. Nakladatelství České geografické společnosti, Praha 2002. ISBN 80-86034-50-X -
učebnice určená pro obchodní akademie a jiné střední školy
-
zmínka o zemědělství kaţdého ze světových regionů, ale jen velmi stručně v jejich hospodářské charakteristice
-
ČR řešena na více stranách a proto je zde prostor pro samostatnou kapitolu řešící primární sektor, ale přesto nijak do hloubky a to ani v podkapitolách věnujících se jednotlivým krajům republiky
41
Tato učebnice podává základní přehled politického i hospodářského vývoje jednotlivých světových regionů. Zemědělství je ale věnována jen velmi malá a nedostačující pozornost.
BIČÍK, I., ČERMÁK, Z., KRAJÍČEK, L.: Lidé na Zemi. Nakladatelství České geografické společnosti, Praha 1998, ISBN 80-86034-29-1
-
učebnice zeměpisu pro střední školy
-
světová produkce potravin a typy zemědělství
-
vývoj zemědělství
-
problém hladu ve světě a spotřeba potravin
-
typy zemědělství
-
faktory ovlivňující rozsah zemědělské půdy
Učebnice přináší základní zmínky o jednotlivých typech zemědělství, rostlinné a ţivočišné výrobě a jeho vývoji. Značná pozornost je věnována problematice hladu ve světě a spotřebě potravin. MIRVALD, S. a kolektiv: Geografie. 2, Socioekonomická část. SNP, Praha 2003. ISBN 80-7235-008-0
-
učebnice pro střední školy
-
zemědělství v kapitolách: Podmínky rozmístění zemědělské výroby, zemědělství v mírném a studeném pásu a Zemědělství v subtropickém a tropickém pásu, celkem asi na 13 stranách
-
přírodní faktory, které působí na zemědělství
-
typy zemědělství
-
zemědělství v mírném a studeném pásu
-
zemědělství v subtropickém a tropickém pásu
Tato kniha přináší základní charakteristiky a faktory zemědělství ve světě.
42
KASTNER, J. a kolektiv: Geografie. 4: Česká republika. SPN, Praha, 1999. ISBN 80-7235-085-4
-
učebnice pro střední školy
-
kapitole Zemědělství je věnováno 5 stran
-
zemědělský půdní fond
-
rostlinná a ţivočišná výroba
-
zemědělské oblasti
-
transformace zemědělství po roce 1990
Učebnice přináší ucelený pohled na české zemědělství v poměrně stručném, ale řekl bych, ţe v dostatečném rozsahu. KAŠPAROVSKÝ, K: Zeměpis v kostce I. Fragment, Havlíčkův Brod, 1999. ISBN 807200-252-X
-
učebnice pro studenty jako zdroj k maturitní zkoušce a přípravě k přijímacím zkouškám na vysokou školu
-
zemědělství řešeno v dílčích podkapitolách o rozsahu 15 stran
-
rozmístění zemědělské výroby
-
typy výţivy ve světě, zemědělská výroba ve světě
-
rostlinná a ţivočišná výroba
Osobně nepovaţuji tyto učebnice nakladatelství Fragment za kvalitní a rozhodně bych je ke studiu nedoporučoval. Přesto ji zde uvádím vzhledem k tomu, ţe byla některými pedagogy zmiňována v dotazníkovém šetření.
43
5. ZÁVĚR Dne 1. května 2004 se Česká republika stala členem Evropské unie, čímţ se zavázala řídit pravidly společných politik Evropské unie, včetně společné zemědělské politiky EU. Ta prošla a stále ještě prochází velmi sloţitým vývojem. V této práci jsem se zaměřil na přiblíţení hlavních změn a regionálních diferenciací, které proběhly v zemědělství ČR po přístupu na jednotný trh EU. Z hlavních změn došlo k: -
přiblíţení struktury národního hospodářství vyspělým zemím: pokles podílu zemědělství, lesnictví a rybolovu na HDP a tomu odpovídá i sníţení počtu pracovníků v zemědělství
-
produkce některých zemědělských komodit, zejména v ţivočišné výrobě, hlavně s ohledem na chovy skotu a zejména prasat
-
celková zemědělská produkce však díky ostatní rostlinné produkci vzrostla
-
míra soběstačnosti komodit se u rostlinných produktů se výrazně zvýšila
-
u ţivočišných produktů došlo ke sníţení míry soběstačnosti u všech hlavních komodit
-
sníţením produkční kvóty cukru došlo k poklesu sklizňových ploch cukrové řepy pro výrobu cukru
-
vzrostla průměrná roční uţitkovost dojnic
-
klesly stavy skotu
-
výrazně klesly stavy prasat a roste jejich dovoz z ciziny
České zemědělství si, stejně jako další odvětví tuzemského hospodářství, prošlo v uplynulých dvou desetiletích řadou změn. V agrární oblasti byly mnohdy aţ bolestivé. Nevýhodou tohoto odvětví totiţ odnepaměti byla práce s „ţivým materiálem“ a nutnost se spolehnout na přízeň počasí. K tomu se najednou zemědělci museli učit, jak obstát v silném konkurenčním prostředí. Po vstupu ČR do Evropské unie se paradoxně krize českého zemědělství v mnohých oblastech znovu ještě prohloubila a to v důsledku přístupových kvót a nerovných dotací. Proto je pro české zemědělce nyní tak obtíţné obstát v konkurenci takových sousedů jako je Německo nebo Francie. Přitom nedávné aféry se zdraví škodlivými látkami v potravinách ze zahraničí ukázaly, jak důleţité je spolehnout se na vlastní zdroje. České normy na kvalitu potravin jsou totiţ jedny z nejpřísnějších
44
v Evropě. I proto je paradoxní, ţe v mnohých oblastech, především v masné výrobě a produkci mléka, jiţ přestává být naše země soběstačná. Z dotazníkového šetření, které je rovněţ součástí této práce, navíc vyplynulo, ţe učitelé na středních školách se této problematice prakticky nevěnují a pokud ano, chybí jim relevantní materiály a přehledně zpracované informace. Moţná by stálo za zváţení, zda nevydat stručnou publikaci, která by při výuce na středních školách pomohla studentům alespoň v krátkosti osvětlit tuto důleţitou problematiku.
45
SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY A ZDROJŮ DAT Literatura Agenda 2000. Přel. Z. Masopust. Ministerstvo zahraničních věcí ČR- Ústav mezinárodních vztahů, Praha, 1999. 61 s. ISBN 80-85864-70-3 BIČÍK, Ivan – JANČÁK, Vít: Transformační procesy v českém zemědělství po roce 1990. Praha, 2005. 103 s. ISBN 80-86561-19-4 FAJMON, H. a kol. : Čeští zemědělci a společná zemědělská politika EU. Centrum pro studium demokracie a kultury, Praha, 2006. 127 s. FIALA, P., PITROVÁ M.: Evropská unie. 2. vydání, Centrum pro studium demokracie a kultury, Brno, 2010. 803 s. ISBN 978-80-7325-223-6 KʼnNIG, P., LACINA, L., PŘENOSIL, J.: Učebnice evropské integrace. 1.vyd., Barrister & Principal, Brno, 2006. 414 s. ISBN 80-7364-022-8 KUCHYŇKOVÁ, P.: Společná zemědělská politika Evropské unie a český venkov. MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ ČR: Zemědělství 2003 – 2009. MZE ČR, Praha 2004 – 2010. NEUMANN, P.: Společná zemědělská politika EU: vznik, vývoj a reformy, mezinárodní komparace. 1.vyd., Oeconomica, Praha, 2004. 65 s. ISBN 80-245-0814-1 SVOBODOVÁ, H.:??? VĚŢNÍK, A., BENEŠ, J., KONEČNÝ, O.: Regionálně geografické aspekty zemědělství ČR po vstupu do EU. In XV. kongres Slovenskej geografickej spoločnosti pri SAV. 2010.
Středoškolské učebnice zeměpisu BAAR, V.: Hospodářský zeměpis- Regionální aspekty světového hospodářství. Česká geografická společnost, Praha, 2003. 111 s. ISBN 80-86034-50-X BIČÍK, I. a kol: Hospodářský zeměpis- Globální geografické aspekty světového hospodářství. Česká geografická společnost, Praha, 2003. 95 s. ISBN 80-86034-52-6 BIČÍK, I., ČERMÁK, Z., KRAJÍČEK, L.: Lidé na Zemi. Nakladatelství České geografické společnosti, Praha 1998, ISBN 80-86034-29-1 ČERVINKA, P. a kolektiv: Zeměpis České republiky: učebnice pro střední školy, Nakladatelství České geografické společnosti, Praha 2003. ISBN 80-86034-53-4
46
HOLEČEK, M. a kol.: Zeměpis pro střední odborné školy a učiliště, Česká geografická společnost, Praha, 2004. 120 s ISBN 80-86034-607 HOLEČEK, M. a kol.: Zeměpis České republiky. Česká geografická společnost, Praha, 2006. 96 s. ISBN 80-86034-53-4 KASTNER, J. a kol.: Geografie: pro střední školy 4- Česká republika. SPN, Praha, 2004. 88 s. ISBN 80-7235-085-4 KAŠPAROVSKÝ, K: Zeměpis v kostce I. Fragment, Havlíčkův Brod, 1999. ISBN 807200-252-X MIRVALD, S. a kol.: Geografie pro střední školy 2- Socioekonomická část. SPN, Praha, 2003. 96 s. ISBN 80-7235-008-0 Elektronické zdroje ČSÚ: Český statistický úřad: Soupis hospodářských zvířat k 1. 3. 2001 [online]. [cit. 15. března 2011]. Dostupný z WWW:
. ČSÚ: Český statistický úřad: Strukturální výsledky za zemědělství v roce 2007 [online]. [cit. 15. března 2011]. Dostupný z WWW: . EurActiv [online]. [cit. 15. března 2011]. Dostupný z WWW: . Euroskop [online]. [cit. 15. března 2011]. Dostupný z WWW: . Rámcový Vzdělávací Program pro Gymnázia [online]. Výzkumný ústav pedagogický, 2007 [cit. 15. března 2011]. Dostupný z WWW: . SZIF: Státní zemědělský intervenční fond [online]. [cit. 15. března 2011]. Dostupný z WWW: . UZEI: Ústav zemědělské ekonomiky a informací [online]. [cit. 15. března 2011]. Dostupný z WWW: . Vznik a vývoj Společné zemědělské politiky [on-line]. Mze ČR, 2006. [cit. 25. února 2010]. Dostupné z WWW: Zelená zpráva 2005a 2009 [on-line]. Mze ČR, 2006. [cit. 25. února 2010] Dostupné z WWW:
47
PŘÍLOHY Příloha 1: Dotazník pro učitele zeměpisu Příloha 2: Indexy změny stavu skotu a prasat v krajích ČR 2010/2003
48
