MASARYKOVA UNIVERZITA

MASARYKOVA UNIVERZITA LÉKAŘSKÁ FAKULTA Katedra ošetřovatelství

Vendula Chromková

Vadné držení těla u dětí školního věku Bakalářská práce

Vedoucí práce: Mgr. Hana Pinkavová

Brno 2014

Prohlašuji, že jsem bakalářskou na téma Vadné držení těla u dětí školního věku vypracovala samostatně pod vedením Mgr. Hany Pinkavové a uvedla v ní všechny použité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Lékařské fakulty MU.

V Brně dne 29. 4. 2014

………………………………… Vendula Chromková

PODĚKOVÁNÍ Zde bych velice ráda poděkovala Mgr. Haně Pinkavové, za vstřícnost, odborné vedení a rady při psaní mé bakalářské práce. Dále své rodině za podporu během celého studia. Také všem respondentům, za jejich ochotu při vyplňování dotazníků.

OBSAH

I. TEORETICKÁ ČÁST ............................................................................................................. 7 1

DRŽENÍ TĚLA .......................................................................................................................... 7

1.1 Pasivní systém konstrukce těla....................................................................................................................... 8 1.1.1 Kosterní soustava .............................................................................................................................. 8 1.1.2 Páteř .................................................................................................................................................. 8 1.1.3 Pánev ............................................................................................................................................... 10 1.1.4 Dolní končetiny................................................................................................................................ 10 1.2 Aktivní systém konstrukce těla ..................................................................................................................... 11 1.2.1 Svalová tkáň .................................................................................................................................... 11 1.2.2 Svalová dysbalance.......................................................................................................................... 12 1.2.3 Hluboký stabilizační systém páteře a trupu .................................................................................... 13

2

SPRÁVNÉ DRŽENÍ TĚLA ......................................................................................................... 14

3

VADNÉ DRŽENÍ TĚLA ............................................................................................................. 16

3.1 3.2 3.3 3.4 3.5

4

Hyperlordóza ................................................................................................................................................ 16 Plochá záda (dorsum planum) ...................................................................................................................... 17 Hyperkyfóza (zvětšení hrudní kyfózy) .......................................................................................................... 17 Hyperkyfolordotické držení těla ................................................................................................................... 18 Plochonoží .................................................................................................................................................... 18

STRUKTURÁLNÍ VADY PÁTEŘE............................................................................................... 20

4.1 Idiopatická skolióza ...................................................................................................................................... 20 4.2 Kongenitální skolióza .................................................................................................................................... 21 4.3 Scheuermannova choroba (juvenilní kyfóza) ............................................................................................... 25

5

FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ DRŽENÍ TĚLA ..................................................................................... 26

6

KLINICKÉ HODNOCENÍ DRŽENÍ TĚLA VE STOJE ....................................................................... 28

7

CHARAKTERISTIKA OBDOBÍ U DĚTÍ ŠKOLNÍHO VĚKU .............................................................. 30

II EMPIRICKÁ ČÁST ............................................................................................................. 32 8

CÍLE A OČEKÁVANÉ VÝSLEDKY............................................................................................... 32

9

METODIKA PRÁCE ................................................................................................................ 33

9.1 9.2 9.3 9.4

Kritéria výběru respondentů ........................................................................................................................ 33 Dotazník........................................................................................................................................................ 33 Pilotní šetření ............................................................................................................................................... 33 Charakteristika průzkumné metody ............................................................................................................. 34

10 VÝSLEDKY PRŮZKUMU A JEJICH ANALÝZA ............................................................................. 34 10.1Výsledky výzkumu ........................................................................................................................................ 35

11 ANALÝZA DAT A DISKUZE...................................................................................................... 58 11.1Návrhy řešení zjištěných nedostatků ........................................................................................................... 65

ZÁVĚR ........................................................................................................................................ 66 ANOTACE ................................................................................................................................... 68 ANNOTATION ............................................................................................................................. 69 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ ..................................................................................................... 70 SEZNAM ZKRATEK ...................................................................................................................... 73

SEZNAM TABULEK ...................................................................................................................... 74 SEZNAM GRAFŮ ......................................................................................................................... 75 SEZNAM PŘÍLOH......................................................................................................................... 76 PŘÍLOHY ..................................................................................................................................... 77

ÚVOD Onemocnění pohybového aparátu patří v současné době k nejčastějším chronickým neinfekčním onemocněním. Postihuje nejenom dospělé, ale i děti. Je důležité hledat příčiny vzniku onemocnění již v dětství, kdy vlivem nesprávného zatížení pohybového systému vzniká svalová dysbalance, která vede k vadnému držení těla. Vysoký nárůst onemocnění v posledních letech je spojován se změnou životního stylu. Děti tráví více času u počítače, či televize, což se projevuje sníženou sportovní aktivitou. Tato civilizační choroba je tedy jakási daň, kterou obětujeme za naše pohodlí. Dětský věk je velmi citlivý na nepřiměřenou zátěž pro organismus. Právě v době, kdy dochází u dětí k růstu kostí, není současně podložen dostatečný rozvoj svalstva a vytváří se tak rizikový faktor pro vznik poruch držení těla. Nejčastější výskyt vadného držení těla se objevuje u dětí školního věku, respektive se zahájením školní docházky. Mého dotazníkového šetření se účastnili děti staršího školního věku, jelikož jsem chtěla zjistit, do jaké míry dodržují preventivní opatření v předcházení vadného držení těla a zdali trpí bolestí zad. Aby docházelo co možná k nejmenšímu výskytu vertebrogenních potíží v dospělosti, je důležité již v dětském věku začít s nácvikem správného držení těla a osvojením si určitých preventivních opatření. Vlivem svalové dysbalance dochází zpočátku pouze ke změnám reliéfu těla. Později však mohou vznikat strukturální vady, např. skoliózy, které již nenapraví pouze pravidelné a cílené cvičení, ale je třeba lékařského ošetření. Teoretická část se dělí na sedm částí. První tři části se věnují držení těla, jeho fyziologii a patologii. Čtvrtá kapitola popisuje strukturální vady páteře, zejména skoliózu. Pátá se zabývá faktory ovlivňující vadné držení těla a jeho předcházení. Předposlední část představuje pár testů, kterými lze určit případné poruchy držení těla. Charakteristika školního období dítěte uzavírá teoretickou část mé bakalářské práce. V praktické části jsem se zaměřila na dodržování preventivních opatření VDT dětí školního věku, jejich trávení volného času, výskytu bolestí zad a zjištění znalostí o skolióze.

I. 1

TEORETICKÁ ČÁST DRŽENÍ TĚLA Držení těla se dá v nejobecnějším překladu definovat jako řešení úlohy, kdy jedinec

udrží své tělo v rovnováze při působení vnějších sil. Na nás působí nejvýznamněji síla gravitační, jenž stahuje všechna hmotná tělesa směrem dolů. Váha člověka je jejím bezprostředním projevem (Čermák et. al., 2000). Pokud jsou všechny síly, které působí na těleso vyrovnány, pak je těleso v rovnováze a tudíž v klidu. Termín stabilita v souvislosti s držením těla vyjadřuje míru nejmenšího úsilí, které je potřeba vynaložit, aby došlo k poruše rovnováhy v gravitačním poli. Čím více je těleso stabilnější, tím potřebujeme větší sílu k porušení rovnováhy (Véle, 2006). Člověk je jediný tvor naší planety, který se pohybuje vzpřímeně. Těžiště těla je důležité pro vzpřímenou polohu (Obr. 1). Jeho umístění závisí na pohlaví, věku, proporci a stavbě těla. (Čermák et. al., 2000) Dle Čermáka se na držení vzpřímeného postoje podílejí dva systémy: 1.

Pasivní systém konstrukce těla (složen z kostí)

2.

Aktivní systém konstrukce těla

(tvořen svalovou soustavou) V pasivním systému se budu věnovat popisu páteře, pánve a dolních končetin. V oblasti aktivní konstrukce těla se zaměřím na kosterní svalstvo, svalové systémy tonické, fázické a svalovou rovnováhu. Zařadím sem i svaly hlubokého stabilizačního systému a jeho roli v udržení správného postoje. Obr. 1: Rovnováha lidského těla (převzato: Čermák et al., 2000) 7

Pasivní systém konstrukce těla

1.1

Kosterní soustava

1.1.1

Lidské kosti tvoří pro tělo pružnou a pevnou konstrukci, která nám dodává tvar i sílu. Díky kostře můžeme vzpřímeně stát, pohybovat se nebo zvedat břemena. Má i funkci ochranou (chrání vnitřní orgány jako např. mozek, srdce, plíce). Typy kostí:

dlouhé krátké ploché nepravidelné

(Davies, Campbell, 2004) Dělíme ji na osový orgán a kostru končetin. Osový orgán tvoří hlava, páteř, pánev a je považován za osu postavy. Její segmenty formují linii určující vzhled postavy, která se projevuje staticky držením těla a dynamicky pohybovým chováním. Vyrovnanou linii charakterizuje vzpřímené držení těla bez větší námahy. Poruchy linie mohou být způsobené např. strukturálními změnami segmentů vedoucích ke změně pohybového chování (Véle, 2006).

1.1.2

Páteř Páteř je nosný a osový orgán těla. Umožňuje nám vzpřímený postoj, chrání nervové

struktury (mícha), je součástí podpůrné funkce těla a udržuje jeho rovnováhu (Blanka Hošková a kol. 2012). Páteř člověka obsahuje 33-34 obratlů. Z toho 7 krčních, 12 hrudních, 5 bederních, 5 křížových druhotně srůstajících v kost křížovou a 4-5 obratlů kostrčních srostlé v kostrč. Každý obratel se skládá ze 3 složek (tělo, oblouk a výběžky) mající mechanicky odlišnou funkci (Dobeš et al., 2011) Tělo obratle je jeho nosná část. Spojením jednotlivých oblouků vzniká páteřní kanál, kterým prochází mícha. Kloubní párové výběžky slouží ke spojení sousedních obratlů. Nepárový trnový výběžek a párové příčné výběžky slouží k úponu a odstupu vazů (fixace páteře) a svalů, které zajišťují pohyblivost páteře. Mezi jednotlivými plochy obratlových těl se nachází meziobratlové ploténky, které slouží při pohybu jako pružný tlumič nárazů. (Dylevský, 2009) Délka celé páteře tvoří asi 35 % tělesné výšky.

8

Na páteři se vyskytuje dvojesovité zakřivení. V sagitální rovině dochází k pravidelnému střídání obloukovitého vyklenutí vpřed (lordóza) a obloukovitému zakřivení vzad (kyfóza). (Dobeš et al., 2011)

Obr. 2: Páteř (převzato: Paneš, 1993) Pohyblivost páteře je dána součty pohybů mezi jednotlivými obratli. Je usměrňována meziobratlovými klouby a umožněna deformací jednotlivých meziobratlových plotének. Rozsah hybnosti je určen relativní výškou meziobratlových plotének, tvarem a sklonem obratlových trnů, tvarem kloubních ploch a rozsahem pohybu měkkých tkání (kůže, podkoží, fascie, svaly a ligamenta), (Dobeš et al., 2011)

9

1.1.3

Pánev Pánevní pletenec tvoří dvě pánevní kosti a nepárová kost křížová. Srůstem původně tří

párových kostí vzniká kost pánevní. Ta se skládá z kosti kyčelní (os ilium), sedací (os ischii) a stydké (os pubis). Pánev je mezičlánek mezi páteří a dolními končetinami. Každá její změna sklonu se zároveň projevuje ve změnách bederní lordózy. Tvoří pevný a pružný prstenec, přes který se váha trupu přenáší na dolní končetiny. Pánev tvoří projektivní a podpůrný systém chránící vnitřní orgány v ní uložené. Na pánvi jsou inzerční plochy, odkud odstupují či se upínají svaly. (Dylevský, 2009)

1.1.4

Dolní končetiny Kostra nohy se skládá ze tří částí: zánártí (tarsus), nárt (metatarsus) a články prstů

(phalanges digitorum). Váha těla se rozkládá na kosti hlezenní (talus). Zátěž působící na talus se rozkládá jak směrem k prvnímu metatarsu přes kost člunkovou, tak i dozadu, do hrbolu patní kosti. Aby plnila DK specifickou lokomoční funkci, je důležité, aby plnila funkci jak statickou (nosnou), tak dynamickou (lokomoční). K tomu je potřeba, aby byla dostatečně flexibilní, ale zároveň i rigidní. Pružnost nohy je zajištěna pomocí jednotlivých kostí, jejich vzájemnou vazbou vazivovými strukturami a fixací nožních kleneb. Mezi kostmi nohy se nachází několik desítek kloubních spojů. Noha má dvě základní funkce: nese hmotnost lidského těla, ale zárovně umožňuje přesun této hmotnosti, chůzi (lokomoci). Pro člověka jsou důležité tři opěrné body: hrbol patní kosti, hlavička prvního a pátého metatarsu, které drží člověka ve vzpřímeném a stabilním postoji. Mezi těmito body se nachází těžiště a také dva systémy kleneb – příčné a podélné, které chrání měkké tkáně plosky a umožňují nám pružný nášlap. Udržení klenby je závislé na celkovém tvaru kostry nohy, svalech nohy a vazivovém systému nohy (Dylevský, 2009)

10

1.2

Aktivní systém konstrukce těla

1.2.1

Svalová tkáň Svalová tkáň je společná všem buňkám, její obecná vlastnost je stažlivost –

kontraktibilita. Svojí stažlivostí vytváří sílu. Pro jakýkoliv pohyb jsou klíčové 4 vlastnosti svalové tkáně. Excitabilita, neboli dráždivost, je důležitá při přijímání a odpovídání na podněty. Schopnost zkrácením vytvářet sílu a pohyb nám umožňuje kontraktibilita (stažlivost). Schopnost „natáhnout se“ nám naopak dává extenzibilita (protažitelnost). A 4. klíčová vlastnost je elasticita (pružnost), která umožňuje vrátit tkáň do původního stavu po předchozím smrštěním či natažením (Dylevský, 2009). Svalová tkáň obsahuje 75 % vody a 25 % pevných látek: -

anorganické – Ca, Mg, K, Na, Cl, H3PO4

-

organické – bílkoviny (aktin, myozin, …), tuky (triacylglycerol a sacharidy (glykogen)

(Bartůňková, 2006) Děti mají obsah vody ve svalech 82 %. Velké svaly se u dětí začínají vyvíjet dříve. Zhruba u dětí od 6 let se začíná vyrovnávat poměr vývoje mezi svaly velkými a malými. Až s rozvojem malých svalů je možné začít procvičovat jemnou motoriku. K nácviku pohybových návyků dochází z důvodu vývoje mozkové kůry. V krátkých intervalech a u méně náročných výkonů jsou děti schopné jemné motoriky, kde potřebují přesnost a jemnost. Velmi rychle jsou poté připraveny na výkony, ke kterým je potřeba síla a obratnost. Jsou učenlivé v pohybových dovednostech (plavání, jízda na kole, bruslích aj.), (Šmarda et al. 2004). Lidské tělo se skládá ze 3 základních typů: hladká svalovina, srdeční svalovina a příčně pruhovaná (kosterní) svalovina. Jelikož jen příčně pruhovaná svalovina a lidský pohyb spolu úzce souvisejí, dále se zmíním jen o ní. Příčně pruhovaná svalovina je základní tkáň kosterních svalů. Tvoří hybnou a motorickou složku pohybového systému. Obsahuje téměř 450 svalů, které dohromady pojímají 45 % hmotnosti lidského organismu. Jsou inervovány pomocí mozkových a míšních nervů, bez kterých by nedocházelo k řízené a koordinované svalové kontrakci. (Dylevský, 2009)

11

Z hlediska toho, zda mají svaly tendenci ke zkracování či ochabování, můžeme je rozdělit do dvou skupin. Svaly fázické a tonické (posturální). Fázické svaly mají tendenci ochabovat. K těmto svalům řadíme ohybače krku, mezilopatkové svaly, svaly břišní a hýžďové. Tonické svaly mají tendenci opačnou než fázické, zkracují se. Jedná se především o svaly nacházející se na zadní straně dolních končetin. Mezi ně patří zádové svaly, prsní svaly, svaly bederní a trojhlavý sval lýtkový. (Dylevský, 2009) Svalové vlákno je základní funkční a strukturální jednotka kosterní svalové tkáně. Rozeznáváme 2 typy vláken – červená a bílá. Červená vlákna obsahují vysoký obsah bílkovin, které jsou schopny využívat kyslík, a proto se nacházejí ve svalech tonických. Jejich vlastností je pomalý stah s dlouhotrvajícím napětím. Tyto svaly využíváme např. při dlouhém stání (kdy neměníme postavení těla či jeho části). Fázické svaly obsahují vlákna bílá, která mají prudký silný stah, zato se však rychle unaví. Tyto svaly se uplatňují při rychlém, vydatném a rozsáhlém pohybu. (Čermák el. al., 2000)

1.2.2

Svalová dysbalance Aby mohl člověk vzpřímeně stát, je důležité, aby mezi svaly byla funkční rovnováha,

tzv. svalová rovnováha. Pokud se tento stav poruší, tedy posturální svaly získají převahu nad svaly fázickými, dochází ke svalové dysbalanci. Svaly posturální přebírají práci při zajišťování stability segmentu, jehož výsledkem je zkrácení svalu. Tento stav se považuje za nejzávažnější. Vlivem zkrácení svalu dochází k poklesu svalového napětí fázických svalů, které postupně ochabnou a ztrácí na síle. Svalová nerovnováha nepřímo ovlivňuje VDT, pohybové stereotypy, svalovou koordinaci a omezuje pohybový rozsah v kloubech. Můžeme se s ní setkat již u dětí, s narůstajícím věkem se výskyt stupňuje. Důvodem je adaptace pohybového systému na nižší počet pohybových podnětů, převážně jednostranných, statickým přetěžováním svalů při sezení či stání v nesprávné poloze. Tedy nedostatek pohybu a sedavý způsob života jsou vlastnosti, při kterých se svalová dysbalance poruší a dochází k nesouhře svalů. (Jurašková, Bartík, 2010)

12

Čermák rozděluje svalovou dysbalanci do těchto oblastí: -

v oblasti hlavy, krku a horní části trupu (obr. 3)

-

v oblasti dolní části trupu (obr. 4)

-

v oblasti dolních končetin (obr. 5)

(viz příloha č. 1) Léčba svalové nerovnováhy se provádí pomocí cvičení, kdy svaly zkrácené chceme uvolnit a natáhnout, zato svaly oslabené potřebujeme posilnit. (Kabelíková, Vávrová, 1997)

1.2.3

Hluboký stabilizační systém páteře a trupu Jsou to svaly, které se podílejí na tom, abychom mohli vzpřímeně stát, zapojují se při

běhu, chůzi, stoji a sedu. Mezi tyto svaly patří: -

příčný sval břišní (mutulus transversus abdominis)

-

krátké svaly v nejhlubší vrstvě podél páteře (musculi multifidi)

-

svaly pánevního dna (diafragma pelvis)

-

bránice (diafragma) Jde tady o přesné postavení hlavy, páteře, pánve a jejich kloubů vůči sobě. Správná

koordinace umožňuje optimální tlak v kloubech, mezi jednotlivými obratli, mezi přechodu páteře a pánve. Pokud je tato koordinace porušená, dochází ke svalové dysbalanci a následně k vertebrogenním potížím (bolesti zad, blokády mezi jednotlivými úseky páteře či výhřezy meziobratlových plotének). Aktivace těchto svalů je automatická, plní ochranou funkci páteře při zátěži. Jedná se o spolupráci mezi svaly hlubokými a povrchovými. Pokud jsou svaly HSS dysfunkční, nahradí je svaly povrchové, které nedokážou přesné nastavení v kloubech páteře a vznikají tak bolesti, blokády a svalové napětí. Nejefektivněji zapojíme svaly hlubokého stabilizačního systému, když je pánev spolu s páteří v neutrálním postavení (ani podsazení, ani vysazená) a všechny svaly jsou zapojeny současně silou 30 % své maximální kontrakce. Správná aktivace je důležitá při různých aktivitách, sedavém zaměstnání či sportovním výkonu (Bílková, online).

13

2

SPRÁVNÉ DRŽENÍ TĚLA Správné držení těla Srdečný popisuje jako vzpřímený postoj člověka, kdy jednotlivé

etáže těla jsou nad sebou udržovány v gravitačním poli s potřebou minimálního vynaložení svalové síly. Jedná se o situaci optimální rovnováhy, tedy postoj, který se jen minimálně liší od klidového, volného postoje. Ideální přímá postava je upevněný pohybový návyk, který se jeví jako ekonomický, estetický a optimální pro vytrvalou svalovou práci i činnost ostatních soustav (Srdečný, 1972) Pernicová popisuje SDT jako postoj, kdy hlava je vzpřímená, krk je vytažen vzhůru a svírá s bradou úhel 90 °. Hrudní kost směřuje vpřed a vzhůru, ramena jsou spuštěna dolů a rozložena do šířky. Paže jsou volně podél těla, palce směřují vpřed, lopatky jsou stažené dolů a vzad. Pánev je podsazená, břišní svaly a hýždě jsou v přirozeném svalovém napětí. Chodidla jsou rovnoběžná. Osa dolních končetin je rovná (protíná středy kyčelních, kolenních a hlezenních kloubů), kolena a kotníky se lehce dotýkají (Pernicová el. al., 1992). Popis správného držení těla se u různých autorů moc neliší. Vašáková ho popisuje jako DT, které se týká správného postavení temene hlavy, ramen, lopatek, páteře, kyčlí, kolen, kotníků a chodidel. Vašáková tvrdí, že vše začíná od chodidel. Pokud špatně našlapujeme, tvoří se otlaky a nerovnosti, nebo se propadá nožní klenba. Začínají i končí tady svalové řetězce, které vedou přes celé tělo a správnou aktivací ovlivní i další části těla. Správné našlapování se opírá o tři body chodidla, které se nacházejí na patě, palci a malíku. Při chůzi bychom měli došlapovat na všechny zmíněné body, aby nedocházelo ke svalovým dysbalancím či možným problémům se zády, kyčlemi či koleny. Správný postoj: Chodidla se o podložku opírají o všechny tři body, váha je rozložena rovnoměrně na celé chodidlo a kotník je zpevněný. Chodidla i kotníky jsou postaveny na šířku pánve. Kolena se nacházejí přímo nad kotníky (žádné „nohy do O či X“). Pánev a bederní oblast není podsazená ani prohnutá. Páteř tvoří v předozadní rovině dvojesovité zakřivení a v čelní rovině je bez zakřivení. Ramena a lopatky jsou rozložené do strany, mírně dozadu a dolů. Ramena jsou co nejdále od uší, což dává pocit dlouhé šíje. Jsou symetrická, na obou stranách leží ve stejné výši. Hlava je držena zpříma, tažena temenem vzhůru. Brada svírá s krkem pravý úhel, je mírně zasunutá vzad. Oční pohled je vpřed (Vašáková, online) Páteř je z profilu esovitě zahnutá. U jedenáctiletých dětí jsou tolerované hodnoty krční lordózy 2 cm a bederní 2,5-3 cm. (Hošková a kol., 2005) 14

Z bočního pohledu rozlišují Kolisko a Fojtíková držení těla na:

Optimální držení těla A - ideální tvar páteře a držení těla Odchylky od optimálního držení těla (druhy VDT) B - hyperlordóza C - plochá záda D - hyperkyfóza E - hyperkyfolordotické držení těla

Obr. : Základní typy držení těla (Kolisko, P., 2003)

Obr. 6: Držení těla a jeho odchylky (převzato: Kolisko, Fojtíková, 2003)

15

3

VADNÉ DRŽENÍ TĚLA

Obecně se dá říci, že vadné držení těla je takové, u kterého se objevují odlišnosti od správného držení těla (Janda, 1984) Lidská páteř se udržuje ve správném postavení pomocí systémů svalů, kloubů a vazů. Je-li některý z nich oslabený, pak mluvíme o vadném držení těla. VDT je vada posturální, která ovšem vlivem dlouhodobého zatížení může přejít na vadu strukturální, kdy už dochází k destrukci či degeneraci tkání. (Koudela a kol., 2004) Aktivní pohyb patří mezi základní projevy života, je ovlivňován potřebami organismu a zajišťuje jedinci jeho existenci. Je řízen pomocí nervové soustavy, která reaguje na podněty jak z vnějšího, tak vnitřního prostředí. Pokud má člověk nedostatek aktivního pohybu, vyvolá to u něj funkční i strukturální změny v organismu. Pohybová deprivace způsobuje postupnou atrofii svalů, zkracování vazivových struktur, svalů, ligament a také osteoporózu. Na cirkulaci krve, lymfy či na funkci břišních orgánů pozitivně působí pohybový aparát. Pokud se ovšem objevuje absence pohybu, dochází ke snížení cirkulace krve, lymfy i možnému zhoršení funkce metabolismu. Postupně dochází ke snížení výkonnosti, zhoršuje se i pohybová koordinace s přesností pohybu. Při středním pohybovém zatížení, tedy něco mezi nezatěžováním organismu pohybem a přetěžováním org. se pohybový systém udržuje ve funkci i struktuře a výkon se vlivem pravidelných tréninku postupně zlepšuje. Má to pozitivní vliv i na metabolické funkce se stoupajícím pocitem zdraví a vnitřní pohody. (Véle, 2006) Je důležité hledat příčiny vzniku onemocnění již v dětství, kdy se rozvíjí svalová rovnováha a vlivem nesprávného zatížení pohybového ústrojí může docházet k vadnému držení těla.

3.1

Hyperlordóza Neboli zvětšená hrudní lordóza je vada držení těla, při níž se objevuje vystouplé břicho,

hýždě nápadně prominují vzad, obratlové trny se k sobě nápadně přibližují, někdy až těsně na sebe. Za normálních stavů se bederní lordóza v předklonu vyhlazuje, u fixovaných forem se ovšem zcela nevyrovnává. Příčiny vzniku mohou být různé. Hyperlordóza např. vzniká při oslabení břišní stěny, kdy současně klesá přední polovina pánve dolů, tento sklon následuje i bederní páteř. Při oslabení hýžďových svalů dochází k předsunu bederní páteře vpřed. K posunu těžiště vpřed 16

dochází i u obézních pacientů nebo těhotných. Vzniká i jako kompenzační mechanismus u hrudní kyfózy. (Křivánek, 1972) Nastává svalová dysbalance v oblasti pánve a dolní části trupu trupu, k tzv. dolnímu zkříženému syndromu (viz příloha č. 1).

3.2

Plochá záda (dorsum planum) O plochých zádech mluvíme tehdy, jsou-li zmenšena, až vymizena fyziologická

zakřivení páteře (Křivánek, 1972). Kopecký uvádí, že tato vada není příliš častá. (Kopecký, 2009). Staticky jsou plochá záda méně výhodná než při normálním zakřivení a vzhledem k tomu, že nám páteř nezabezpečuje potřebnou pružnost a pevnost má tendenci ke vzniku skoliózy (Křivánek, 1972).

3.3

Hyperkyfóza (zvětšení hrudní kyfózy) Je označení patologického zvětšení zakřivení páteře v hrudní oblasti, tedy C6 – Th12

(Křivánek, 1972). Hrudní kyfóza by neměla překračovat 25°-35°. Patologická kyfóza se kompenzuje hyperlordózou krční páteře, kdy dochází k předsazení hlavy a tudíž ke zvětšení bederní lordózy. (Koudela a kol., 2004) U dětí není známa jednotná příčina vzniku kyfózy. Mezi nejčastější příčiny se uvádí např. ztížené dýchání při neprůchodnosti nosu, při chronické rýmě, kdy dochází k tomu, že hrudník zůstává trvale ve výdechovém postavení (kulatá záda). Objevuje se i u dětí trpících vadami zraku, krátkozrakostí. Dítě již s vyvinutou kyfózou stojí shrbeně, hrudník je oploštěný, pozorujeme na hrudní páteři výraznou kyfózu s hlavou skloněnou, ramena klesají vpřed, objevujeme větší vyhloubeniny pod klíčními kostmi, lopatky jsou odstáté a břicho je chabé, vyčnívající. Pozorujeme také zvětšenou bederní lordózu a děti mají ochablé prsní svaly. (Křivánek, 1972) V rámci léčby je důležité odstranění příčin vzniku (př. zlepšit zrakovou schopnost), v tělesné výchově je důležité se zaměřit na posílení zádových, břišních svalů a na dechové cvičení. (Křivánek, 1972) Dochází ke svalové dysbalanci v krční oblasti a horní části hrudní páteře, tzv. horní zkřížený syndrom (viz příloha č. 1).

17

3.4

Hyperkyfolordotické držení těla U této vady je přítomné jak zvětšení hrudní kyfózy, tak prohloubení bederní lordózy.

Tyto dvě vady, tedy hyperlordóza i hrudní kyfóza jsou z důvodu rovnováhy na sobě závislé, jelikož zvětšení jedné nese za následek zvětšení druhé a naopak, kdy jakékoliv zlepšení zakřivení příznivě ovlivní i druhou část deformity. (Křivánek, 1972). Kopecký toto VDT nazývá vrstvový syndrom (Kopecký, 2009), (viz příloha č. 1). V této kapitole se zmíním i o plochonoží, což můžeme zařadit mezi symptomy VDT.

3.5

Plochonoží

Kolář jako jeden ze symptomů VDT u dětí popisuje plochou nohu. (Pavel Kolář, 2009) Janíček charakterizuje plochou nohu jako pokles podélné nožní klenby s valgozitou paty. U normální nohy rozeznáváme dvě klenby nožní, které mají význam v pružném rozložení sil při stání, chůzi a běhu. K přetěžování nožní klenby přispívá obezita, nevhodná obuv a chůze, kdy špičky jsou vytočení ven a to více jak 30° (naopak chůze se špičkami vně klenbu odlehčuje), (Janíček a kol., 2001). Křivánek zase udává, že ke vzniku plochonoží přispívá chronická únava či přetěžování nohou dlouhým nehybným stáním, kdy dochází k uvolňování svalstva a k postupnému protahování vazového aparátu. (Křivánek, 1972) Přesnou diagnostiku stanovujeme pomocí plantogramu, kdy hodnotíme otisk nohy bez a při zatížení. (Janíček a kol., 2001) Ploché nohy lze rozdělit do 3 stupňů: 1. stupeň – podélná klenba je pokleslá (obr. 7) 2. stupeň – při zatížení podélná klenba mizí (obr. 7) 3. stupeň – mediální okraj nohy je konvexní (obr. 7)

Obr. 7 : Typy deformace zobrazené pomocí planigramu (převzato: Jeřábek, online) 18

Nejlehčí stupeň se projeví pouze při zatížení, při zvednutí nohy od podložky se objeví opět normální tvar nohy. Je snížená jak podélná klenba nohy, tak i střední část příčné klenby. Vady jsou většinou oboustranné. Tento typ se vyskytuje často u dětí předškolního věku, které mají současně i valgózní kolena. U starších lidí je to z důvodu nošení nevhodné obuvi (podpatky bot jsou nejdříve ošlapány na vnitřní straně). U druhého stupně zůstávají klenby oploštěné jak při zatížení, tak i při odlehčení. Na plantogramu vidíme vyplnění celého obrysu nohy. Delší chůze může být bolestivá. U třetího stupně sledujeme zcela vyplnění obrysu, na mediálním obrysu je konvexní oblouček, který se nachází v místě loďkovité kosti. Klenbu nohy nelze ani pasivně násilím vymodelovat. Tento typ deformity je způsoben přizpůsobením měkkých struktur, zkrácení vazů a svalovými kontrakturami. (Křivánek, 1972) Při léčbě plochých nohou je nejdůležitější prevence. Křivánek doporučuje boty s přiměřeným podpatkem, módní výstřelky nohu spíše poškozují (Křivánek, 1972). Léčbu indikuje lékař pomocí konzervativní terapie, v těžkých případech se jedná o operativní řešení. Kolář zahrnuje do konzervativní terapie nošení kvalitní obuvi s pasivní oporou využitím ortopedických vložek. U dětí (batolata a děti předškolního věku) doporučuje nošení obuvi s pevným vedením patičky (Kolář, 2009). Při chůzi na tvrdém povrchu, především ve městě je dětem doporučována kvalitní sportovní obuv s pevným opatkem a pružnou podrážkou. Naopak chůze naboso po nerovném měkkém terénu (např. tráva) přispívá k optimálnímu formování nohy, kdy dochází ke kontrakci svalů, které se podílí na správném postavení nohy. (Adamec, 2005)

19

4

STRUKTURÁLNÍ VADY PÁTEŘE Termínem skolióza označujeme deformitu páteře a žeber v rovině frontální. Nejde tedy

pouze jen o vychýlení do strany, ale jedná se i o rotaci obratlů. Zpravidla bývá spojena ještě s kyfózou či lordózou. Velký vliv na skoliózu má špatné držení těla a ochablé zádové svaly. Zásadní příčina vzniku je však zatím neznámá, ale za jednu z nejzávažnějších příčin se považují genetické faktory. Skolióza může vznikat i jako následek vrozených vad obratlů nebo neuromuskulárních, traumatických či nádorových postižení páteře. (Koudela a kolektiv, 2004) Dle směru vytočení těl obratlů můžeme skoliózu dělit na „S“ skoliózu a „C“ skoliózu, která je patrná např. u pacienta se zkrácenou jednou končetinou nebo u dětí po dětské obrně. Jednotlivá písmena připomínají tvar páteře (Křivánek, 1972). U kompenzované skoliózy se kromě hlavní křivky nachází ještě vedlejší skoliotická křivka (nad nebo pod hlavní křivkou), která kompenzuje rovnováhu trupu (Janíček a kol., 2001) Oblouk, ve kterém skolióza vznikla, nazýváme primární a ten, který se přizpůsobil, označujeme za sekundární (primární a sekundární zakřivení). Skoliózy tvoří většinou jednoduché esovité zakřivení. Výjimečně se objevuje dvojité sekundární zakřivení neboli dvojité „S“. (Křivánek, 1972) Z hlediska etiologie si můžeme skoliózu rozdělit na nestrukturální a strukturální. Nestrukturální křivka není fixovaná, je pružná a nejsou u ni patrné anatomické změny na obratlích a vazivu. Příkladem může být zkrat jedné končetiny, břišní záněty. Po odstranění příčiny je možné tuto skoliózu vyléčit. Při časově dlouhém působení příčiny se může stát nestrukturální skolióza strukturální. Ta již tedy na páteři jeví různé anatomické změny (např. idiopatická, kongenitální aj.). (Koudela a kol., 2004)

4.1

Idiopatická skolióza Je forma nejčastější skoliózy, Křivánek (1972) uvádí, že tvoří téměř 90 % všech skolióz.

Výskyt je častější u dívek a to v poměru 9:1. Její etiopatogeneze je neznámá, existuje však řada teorií, mezi které patří např. nepoměr mezi rychlostí růstu neurální trubice a kostěného skeletu páteřního kanálu, či poruchy růstu obratlů způsobené vývojem. Velikost křivky vyjadřuje Cobbův úhel (obr. 12). Křivky do 10 stupňů nebereme v úvahu, většina malých křivek se dále nezhoršuje, někdy naopak dochází ke spontánnímu 20

zlepšení. Naopak pokud je skolióza těžšího stupně neléčena, může docházet k její progresi. Při deformitách větší než 60° dle Cobba může docházet až k deformaci hrudníku a následným ohrožením pulmonální a kardiální funkce. Dle věku dítěte, ve kterém vzniká, ji dělíme na infantilní, juvenilní a adolescentní. Infantilní skolióza se objevuje u dětí do 3 let. Zpravidla se spontánně upraví. U křivek větších jak 20° je léčba pomocí korzetu, zanedbané křivky se řeší operačně. Mezi třetím rokem až do nástupu puberty mluvíme o juvenilní skolióze, která bývá většinou bez progrese. K té dochází obvykle v průběhu dospívání. Lehčí formy pouze sledujeme, u těch o velikosti nad 25° zahajujeme léčbu pomocí korzetu. Operační řešení se provádí při rychlém zhoršení a u křivek nad 50°. Skolióza vzniklá mezi 10. rokem až do ukončení růstu (dosažení kostní zralosti) se nazývá adolescentní. Lehké formy většinou neprogredují, ty středně těžké mohou progredovat naopak velmi rychle. (Janíček a kol., 2001)

Obr. 9

Obr. 10

Obr. 9: Klinický nález u dospívající dívky s idiopatickou skoliózou v hrudní oblasti Obr. 10: Rentgenový snímek pacientky zobrazené na obr. (převzato: Fisher, online)

4.2

Kongenitální skolióza Často bývá spojena s jinými kongenitálními poruchami. Příčinou je porucha formace

nebo segmentace obratlů během embryonálního vývoje. Poruchou formace se rozumí patologický vývoj obratle, kdy vzniká např. klínovitý obratel (hemivertebra), čtvrtobratel. Porucha segmentace je stav, ve kterém se původní chorda dorsalis nesegmentuje, a tedy vzniká nesegmentovaná lišta. 21

Obr. 11: Schematické znázornění typů kongenitální skoliózy. A, B – porucha formace, C, D – porucha segmentace (převzato: Koudela a kol., 2004) Dochází k patologickému růstu na jedné straně nejčastěji v oblasti hrudní páteře. Defekt může být lokalizován na různých místech a může být pouze jeden nebo více, což ovlivňuje tíži zakřivení. Smíšená porucha vede k těžkým deformitám, na druhou stranu může být i bez jakýchkoliv příznaků. K léčbě se při jednostranné nesegmentované liště používá fúze segmentované části, při deformitách obratle je možno více řešení – obratel vyjmout, provést fúzi či spondylodézu. (Koudela, 2004) Při vyšetření skoliózy nejdříve zjišťujeme celkový stav pacienta, jeho předchozí onemocnění, proběhlé operace. Údaje obsahující začátek onemocnění, jeho dosavadní léčení, vývoj křivky a ptáme se na subjektivní potíže (bolesti, problémy s dýcháním. Důležitá je i informace o výskytu skoliózy v rodině. (Janíček a kol., 2001) Základní vyšetření se provádí pohledem na trup pacienta. Sledujeme celková zakřivení a dekompenzaci trupu. Pozorujeme asymetrii boků, odstátou lopatku na vybočené straně. Pohledem i pohmatem zjistíme směr křivky, orientačně i její tíži. (Křivánek, 1972) Stav kompenzace trupu hodnotíme pomocí olovnice, kterou spouštíme ze zevního týlního výběžku přes intergluteální rýhu. Dekompenzaci křivky udáváme v cm vychýlením olovnice. Tento ukazatel je pro nás nepříznivý prognostický faktor, který je dobré rozšířit o rentgenové vyšetření. 22

Dle možností pacienta provádíme RTG vyšetření ve stoje, či vsedě a to jak v předozadní, tak bočné projekci. U nativního snímku určujeme tíži neboli velikost zakřivení (tzv. Cobbův úhel). Křivka do 10° se považuje za fyziologickou, 10-20° se pouze pozoruje kvůli možné progresi. U křivek 20-40° je indikována léčba korzetem, operační léčba se provádí u zakřivení nad 50°.

Obr. 12: Měření Cobbova úhlu (převzato: Sýkora, online) Klasifikaci deformit ve frontální rovině popisujeme pomocí 4 údajů: - orientace křivky (levostranná, pravostranná) - lokalizace (hrudní, bederní aj.) - tíže zakřivení (Cobbovy stupně) - etiologie (idiopatická, kongenitální atd.) (Janíček a kol., 2001) Důležitým faktorem při léčbě skoliózy je její prevence a vyšetření pediatrem. Pokud je dětský lékař v podezření na skoliózu, je důležité dítě odeslat včas k ortopedovi. Ten sleduje eventuální progresi skoliózy a dle toho zahajuje léčbu. Pravidelné prohlídky by měly probíhat v intervalu 3 – 6 měsíců. Lehčí formy skolióz pouze pozorujeme a doporučujeme rehabilitační cvičení na posílení svalového korzetu. (Koudela a kol., 2004) Při vhodném cvičení se může podstatně zamezit zhoršování stavu, pokud pacient cvičí poctivě, tak se může v budoucnu dočkat výrazného zlepšení. Lehčí formy zakřivení se

23

mohou spravit úplně. Je to velmi individuální proces, jelikož u každého jedince se vyskytuje skolióza v jiném stadiu a také záleží, jakou léčbu lékař doporučí. Důležité je zezačátku provádět cviky u specialisty, který dohlédne na správné zapojování svalů, kontroluje postavení ramen, dolních končetin a opravuje nás, pokud děláme chyby. Cviky by měly probíhat pomalu, abychom cvičili pouze tahem a ne švihem! Cvičíme do takové polohy či doby, dokud nám bolest povolí. Cvičíme pravidelně a každý cvik několikrát opakujeme. Mezi jednotlivými cviky je důležitá správnost dýchání a přestávka mezi jednotlivými cviky. (Mlčoch, 2009, online) Léčba korzetem má význam jen u rostoucího pacienta s flexibilní křivkou. Ortéza pozitivně ovlivňuje deformitu páteře během růstu. Cílem ortézy je zabránit zhoršení křivky. U lehčích forem dochází ke zmenšení křivky, u těžších forem to bývá většinou pouze dočasné řešení. Většinou se používají 2 typy korzetů: 1) Milwaukee ortéza (obr. 13) Indikujeme u křivek 25° - 40° s vrcholem T6 a výše. 2) TLSO ortéza (torakolumbosakrální), (obr. 13) Bývá známá i pod jinými názvy např. Boston, Cheneau aj. Na rozdíl od Milwaukee ortézy se používá u křivek, které mají vrchol křivky T7 a níže. (vrcholem křivky se rozumí nejvíce vzdálený obratel od vertikální osy klienta)

Obr. 13: Milwaukee korzet (vlevo) a Thorakolumbosakrální ortéza (vpravo) (převzato: Koudela a kol., 2004)

24

Léčba pomocí ortézy je velmi náročná, je nutná její pravidelná kontrola, popřípadě úprava dle aktuálního stavu pacienta. Křivky nejvíce progredují v období nejrychlejšího růstu, do nastoupení puberty a další 2 roky. Důležité je poučit dítě a hlavně tedy rodiče o cvičení, pohybovém režimu s doporučením správného držení těla, podsazováním pánve. Poučit o posilování břišních a zádových svalů, provádění dechových cvičení. Pokusit se s dítětem o co možná největší tělesnou aktivitu. Zprvu je důležité, aby děti nosily ortézu v plném režimu, tzn. 23 hodin denně. 1 hodinu mají na cvičení a hygienu. Cvičení s ortézou je téměř neomezené, tedy cvičit tak, jak ortéza dovolí. Doporučené ukončení léčby, tedy odložení korzetu, je vhodné až po ukončení růstu s postupným odkládáním. (Janíček a kol., 2001) Operativní řešení se provádí u skolióz s výraznou progresí a u křivek nad 40°-50° dle Cobba. Principem operace je korekce křivky, která spočívá v odstranění všech deformit a spondylodéze (umělý srůst obratlů pomocí kostních štěpů). Podle typu skoliózy a věku pacienta užíváme různé metody. Mezi zadní výkony patří např. částečná či kompletní korekce tužší křivky za pomoci instrumentária a spondylodéza nebo osteotomie rigidních křivek a následné spondylodéze s instrumentací. Přední výkony jsou méně časté, dochází při nich k uvolnění tužší křivky odstraněním plotének a následnou částečnou repozicí a fixací speciálním instrumentáriem. Obvykle poté v rozmezí 2-3 týdnů následuje zadní výkon s instrumentací a fúzí. (Koudela, 2004). Instrumentárium snižuje mobilitu pacienta, a proto je důležitá komunikace pacienta s lékařem a ochota pacienta se léčit.

4.3

Scheuermannova choroba (juvenilní kyfóza) Toto onemocnění se projevuje zvětšenou hrudní kyfózou většinou v oblasti dolní hrudní

páteře. Kyfóza je plynulá, bez tvorby gibu. Pouze 1/5 nemocných udává obtíže a ponámahové bolesti v oblasti zad. (Janíček a kol., 2001) Její etiologie zatím není jasná. Nejčastěji se jako příčina vzniku onemocnění uvádí porucha růstu obratlů, která se objevuje se v období ukončení růstu, u dětí mezi 12-18 roky. Častěji postihuje chlapce. Dochází ke vzniku klínových deformit a k postižení krycích plotének obratlových těl, kam vstupují části meziobratlové ploténky, tzv. Schmorlovy uzly. Mezi další vlivy vzniku má i přetěžování páteře v období růstu (Pilný, online). Diagnostikuje se pomocí určitých kritérií na RTG. Úhel kyfózy se měří dle Cobba, ale na rozdíl od skoliózy se měří na bočném snímku. 25

V rámci terapie je vhodné omezit přetěžování páteře během nemoci, aby nedocházelo k progresi onemocnění. (Janíček a kol., 2001) Je důležité umět tuto chorobu rozpoznat od posturální hyperkyfózy, při níž nedochází ke strukturálním změnám a na rozdíl od Scheurmannovy choroby není fixovaná. (Kolář, 2009)

5

FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ DRŽENÍ TĚLA Za vznik vadného držení těla má vliv mnoho faktorů, nejenom fyzických, psychických,

ale i sociálních. I proto je velmi složité držení těla ovlivňovat a měnit. Příčiny ovlivňující vznik držení těla můžeme dělit na vnější a vnitřní. Vnější faktory souvisejí s životním stylem. Někdy bývají nazývány jako školní příčiny, jelikož jsou ovlivňovány školním režimem. Vznikají při nedostatečném pohybů dětí, dlouhodobým stání v jedné pozici, nevhodnou polohou při práci či odpočinku. Dále vlivem nesprávného sezení ve škole, nadměrně tráveného času u počítače a televize, nošením těžkých břemen nebo jednostrannou sportovní zátěží. Únava či stres také negativně ovlivňují držení těla. Mezi vnitřní faktory řadíme vrozené vady, růžné úrazy či choroby, které mají za následek snížení odolnosti pohybového ústrojí vůči zatížení. Za rozvoj VDT mohou i takové onemocnění jako např. krátkozrakost (dochází k nefyziologickému postavení hlavy), neprůchodnost dýchacích cest, či opožděný duševní vývoj. (Kratěnová, Žejglicová, 2007, online) Držení těla je ovlivněno paradoxně i vlivem pravidelného sportovního tréninku, kdy dochází k jednostrannému zatěžování a nedostatečné kompenzací jiné činnosti či cvičení. Mezi problematické sporty lze uvést fotbal, sportovní gymnastiku či tenis. Obecně je pro rozvoj správného držení těla nejvhodnější rozmanitá sportovní aktivita. Kolisko (2003) rozděluje rizikové faktory u dětí školního věku z hlediska poruchy podpůrně pohybového systému do několika částí. Mezi RF řadí vysoký podíl statické pracovní polohy během sezení, nedostatek školní i volnočasové pohybové aktivity, nevhodnou velikost školního nábytku. Volný čas, který děti tráví u televize nebo počítače v poloze sedu. Dále sem připisuje příčinu nevhodného nošení školních tašek s jejich nadměrnou hmotností, nošení nevhodné obuvi a jednostrannou pohybovou aktivitu bez dostatečné kompenzace a regenerace. Vlivem těchto faktorů dochází v průběhu školní docházky k funkční maladaptaci pohybového sytému, projevující se vznikem svalových dysbalancí s následným vznikem vadného držení těla. V období, kdy u dětí dochází k zrychlenému růstu kostí a nedostatečné 26

pohybové aktivitě, dochází k neadekvátnímu nárůstu svalové síly. Tím se zvyšuje riziko vzniku vadného držení těla a poruch páteře. Nedostatečná kompenzace způsobená statickou zátěží na organismus a nedostatek pohybové aktivity během školy a volného času vede k poruchám držení těla. U dětí ve věku 11 – 12 let Kolisko nachází poruchy téměř u 60 % dětí. Pohyb je pro dítě přirozeným zdrojem bio-psycho-sociální stimulace. Pro dětský organismus je přirozené, že častěji střídá pohybové činnosti, zátěž a odpočinek. Pohybový systém dítěte je velmi citlivý na působení jednostranné tělesné zátěže s nedostatečnou kompenzací. Jeho předčasná specializace již v dětství je jeden z rizikových faktorů pro vznik poruchy držení těla. U dětí je potřeba dbát na správnou velikost nábytku, která se dělí dle velikosti dětí. Při výběru domácího pracovního nábytku je důležité, aby pracovní plocha stolu pro psaní a čtení byla vyšší než při práci s počítačem. Moderní nábytek bývá takto konstruován, včetně možnosti polohovatelné výšky židle a jejího opěradla. Ovšem ani optimální velikost nábytku nevyloučí nevýhody pracovních poloh při sedu. Je vhodné zařadit do pracovních poloh (poloha pro čtení, psaní, při výkladu), autoregenerační a kompenzační cvičení (obr. č. 14, 15 v příloze č. 2), které vyrovnává nevhodné svalové aktivace ve zmíněných polohách. Nošení školních tašek je jedním z dalších rizikových faktorů při vzniku vadného držení těla. Nošení tašek v ruce, anebo přes jedno rameno podporuje vznik skoliózy. Optimální hmotnost tašky by neměla přesáhnout 1/10 hmotnosti dítěte. Kolisko udává několik doporučení pro typ školní tašky. Hmotnost prázdné tašky by neměla být vyšší jak 0,75 kg. Taška se nosí na zádech s širšími nastavitelnými popruhy a zpevněnou opěrnou plochou pro záda. Dolní okraj tašky by neměl dosahovat do oblasti bederní páteře. Obuv pro volný čas by měla být s pevnou patou, ortopedickou vložkou a pružnou podrážkou. Vlivem špatné obuvi, bez ortopedických vložek, dochází u dětí ke snížení podélné klenby nožní nebo ploché noze. Plochá noha bývá spojena s vbočeným postavením hlezenních či kolenních kloubů a změnami postavení hlavic kloubu kyčelního. Aby nedocházelo k poruchám klenby nožní a tudíž i k vadnému držení těla, je důležitá včasná prevence (Kolisko, 2003).

27

6

KLINICKÉ HODNOCENÍ DRŽENÍ TĚLA VE STOJE Držení těla lze hodnotit pomocí několika testů. Žádný z testů není schopen odhalit

všechny poruchy držení těla, proto je vhodné tyto testy mezi sebou kombinovat. Já zmíním pro ukázku pouze pár z nich. Adamsův test (test předklonu) Provádí se ve stoje zády k pozorovateli. Dítě se pomalu a postupně předklání, s bradou na hrudi. Hodnotíme symetrii paravertebrálních valů a hrudníku. Na straně skoliózy je val výše. (Barna et al., online)

Obr. 16: Nesouměrnost paravertebrálních valů (převzato: Barna et al, online) Test držení těla dle Matthiase Dítě předpaží ruce do 90° a vydrží v této poloze 30 sekund. Při hodnocení pozorujeme možné změny (pokles rukou, bederní prohnutí). Porovnáváme počáteční a konečný postoj, možné posturální oslabení. (Pernicová et al., 1992)

Obr. 17: Test držení těla dle Matthiase (a. správně, b. chybně) (převzato: Pernicová et al., 1992)

28

Test zdravých zad Test se provádí zády ke stěně. Dítě se stěny dotýká patami, hýžděmi, zády a hlavou. Vyšetřující vsune dlaň mezi stěnu a bederní páteř dítěte. Pokud se dlaň mezi stěnu a záda nevejde, jde o kladné hodnocení (Kačaras, online). Trendelenburgův příznak Tento test se provádí ve stoji na jedné noze zády k pozorovateli. Dítě se pořádně postaví, zapojí hýžďové svaly a pokrčí nohu do pravého úhlu. Sledujeme možný úklon, nestejnou výšku ramen. Mírně zvýšená pánev nad zdviženou nohou je v pořádku. V této pozici by mělo dítě vydržet 20 sekund (Pernicová el. all., 1992)

Obr. 18: Trendelenburgův příznak (a. správně, b. chybně) (převzato: Pernicová et. al., 1992) Měření na dvou vahách Jak se již píše v názvu, k tomuto testu jsou potřeba 2 váhy. Dítě si každou nohou stoupne na jednu váhu tak, aby mělo pocit, že stojí na vahách rovnoměrně. V takové pozici by mělo vydržet 15-20 sekund. Pozorujeme rozdíl mezi zatížením levé a pravé končetiny, kdy tento rozdíl by neměl překračovat 10% z celkové hmotnosti (Kolisko a kol., 2003)

29

7

CHARAKTERISTIKA OBDOBÍ U DĚTÍ ŠKOLNÍHO VĚKU

Dětský věk můžeme rozdělit do několika období. Dle Mojžíšové na: -

novorozenecké období (trvá do ukončeného 28. dne po porodu)

-

kojenecké období (začíná 29. dnem dítěte a končí v den jeho prvních narozenin)

-

batolecí období (je mezi 1. - 3. rokem života)

-

předškolní období (období mezi 3. -6. rokem)

-

školní období (začíná 6. narozeninami a končí v období počátku dospívání, kdy ale

nelze časově vymezit, jelikož dospívání je proces velice individuální a u každého jedince, či pohlaví začíná jindy), nedá se ale říci, že školní období se rovná období školní docházky -

období dospívání (je spojeno s nástupem puberty a ukončeno dosažením plné pohlavní

zralosti a tělesného růstu) Dospívání je velmi specifické období, jelikož se velmi liší od dětství i dospělosti. U dívek začíná v průměru o 2,5 roku dříve než u chlapců, tedy okolo 10. roku. U jedinců stejného pohlaví může nastat i rozdíl 2 let. Od nástupu dospívání dochází k plné pohlavní zralosti většinou po 2-3 letech a k ukončení růstu po 4-5 letech. (Sedlářová a kol., 2008) Damborská, Koch jako poslední etapu dětského období uvádí školní období, které probíhá mezi 6. -15. rokem dítěte a dále ho rozlišují na mladší a starší školní věk. Vývoj motoriky je úzce spojen s charakteristickými změnami v tělesných proporcích, které jsou projevem celkové přestavby těla. Období prvé vytáhlosti, kdy děti rostou rychleji do výšky než šířky, popisujeme u dětí 5-7 let. V tomto období se pohybová koordinace lehce zhoršuje. Mezi 7. -11. rokem se u dětí vyrovnává rychlost růstu do délky i šířky a děti získávají opět harmonickou tělesnou formu. Toto období nazýváme obdobím plnosti spojené i se zlepšenou motorikou. Obdobím druhé vytáhlosti prochází děti mezi 11. -15. rokem, kdy rychle rostou do délky, do šířky méně. Říkáme o nich, že jsou „samá ruka, samá noha“. Opět se zhoršuje motorika i tělesná výkonnost. Poté nastupuje období dospívání, kdy se dětská těla mění v typicky ženské či mužské. Dochází ke zlepšení motoriky i výkonnosti. (Damborská, Koch, 1969) Jelikož můj výzkum byl prováděn u dětí mezi 10. - 13. rokem života, dále se budu věnovat jen období staršího školního věku.

30

Starší školní věk je obdobím dospívání. Puberta je proces, kdy dochází k fyzickému zrání a růstovému výšvihu. Pohlavní orgány dosahují zralosti, objevují se typické sekundární pohlavní znaky. U chlapců začíná výškový výšvih obvykle ve 12 letech a vrcholí ve 14 letech, kdy roční přírůstek je mezi 7-12 cm. Bývá ukončen kolem 18. roku. U dívek dochází k růstovému skoku většinou od 10 let a vrcholí ve 12 letech, kdy dívka vyroste 7-11 cm za rok. Růst bývá ukončen v 15 letech (Sedlářová a kol., 2008). Mění se vzhled těla, kdy končetiny rostou rychleji, zato trup zůstává ještě určitou dobu „dětský“. Děti nevědí co s rukama, nohama, jejich pohyby jsou často nesouměrné, trhavé a nešikovné. Objevuje se tělesný i dušení neklid způsobený především duševními a růstovými změnami (Rybárová a kol, 1987). Dochází

ke

změnám

myšlení,

objevuje

se

egocentrismus

(sebepozorování,

sebehodnocení), emocionální přizpůsobivost způsobená sexuálním zráním, pochopení hledají spíše u svých vrstevníků. Postupně dochází k ústupu egocentrismu, ba naopak se rozvíjí empatie k ostatním. Jedinci se přibližují k dospělým normám chování. (Sedlářová a kol., 2008)

31

II EMPIRICKÁ ČÁST 8

CÍLE A OČEKÁVANÉ VÝSLEDKY

CÍL č. 1: Zjistit, zda děti staršího školního věku dodržují preventivní opatření vadného držení těla. Očekávaný výsledek č. 1: Předpokládám, že 50 % nebo méně respondentů nosí do školy vhodnou obuv. Očekávaný výsledek č. 2: Předpokládám, že 50 % a více respondentů nosí školní pomůcky v batohu, který nosí na obou ramenech Očekávaný výsledek č. 3: Předpokládám, že 75 % a více respondentů předchází svým vlastním sledováním vadnému držení těla. CÍL č. 2: Zmapovat, jakým způsobem tráví nejčastěji děti svůj volný čas. Očekávaný výsledek č. 4: Předpokládám, že 50 % a více dětí svůj volný čas tráví u počítače nebo televize. Očekávaný výsledek č. 5: Předpokládám, že 50 % a více dětí sportuje 2-3x týdně. CÍL č. 3: Zjistit, zda děti trpí bolestí zad. Očekávaný výsledek č. 6: Předpokládám, že 50 % a více respondentů uvede občasné bolesti zad. CÍL č. 4: Zjistit, jaké znalosti mají děti o skolióze. Očekávaný výsledek č. 7: Předpokládám, že 75 % a více dětí zná správné tvrzení o skolióze.

32

9

METODIKA PRÁCE Cílem práce bylo zmapovat preventivní opatření a jejich dodržování v oblasti vadného

držení těla u dětí staršího školního věku. Dále bylo cílem zjistit, jakým způsobem tráví děti svůj volný čas, či trpí bolestí zad a mají znalosti z oblasti skoliózy. Šetření bylo prováděno formou dotazníkového šetření, které probíhalo na Základní škole Tř. Svobody 868 Zlín a Gymnáziu a Jazykové školy s právem státní jazykové zkoušky Zlín. Byla zachována anonymita respondentů. Cílovou skupinu tvořili žáci ve věku od 10 do 13 let. Výzkumné šetření probíhalo v lednu roku 2014. O schválení dotazníkového šetření byly požádány ředitelky výše uvedených škol (příloha č. 3).

9.1

Kritéria výběru respondentů - žáci ve věku od 10 do 13 let - dobrovolnost žáků v účasti šetření

9.2

Dotazník Dotazník (viz příloha č. 4), který je součástí mé bakalářské práce se skládá celkem z

dvaceti osmi položek. První čtyři položky jsou demografické (zjišťují údaje o pohlaví, věku, typu školy a ročníku studia). Položky č. 5, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20 se vztahují k cíli č. 1. Položky č. 6, 7, 8, 9 k cíli druhému. Položky č. 21, 22, 23 se vztahují k třetímu cíli. Položky č. 24, 25, 26, 27, 28 k poslednímu čtvrtému cíli. Dotazník obsahuje celkem 15 uzavřených otázek, 10 pootevřených a 3 otázky otevřené. U některých položek je možnost více odpovědí, které jsou v dotazníku vyznačeny.

9.3

Pilotní šetření Před konečnou distribucí dotazníků bylo rozdáno celkem 10 dotazníků žákům mimo

uvedené školy ve věku 10-13 let. Po pár drobných úpravách byl dotazník roznesen do škol. Z celkového počtu 130 dotazníků mi bylo vráceno všech 100 %, z toho 5 dotazníků bylo nevyplněných, další 4 jsem musela vyřadit pro neúplné vyplnění některých údajů. Pro účely výzkumu bylo tedy použito konečných 121 dotazníků (93 %).

33

9.4

Charakteristika průzkumné metody Pro získání dat jsem zvolila kvantitativní metodu dotazování. Výhodou je získání

potřebných informací od velkého počtu respondentů, dotazovaný má dostatek času na zodpovězení. Nevýhodou je nemožnost opravení v případě, že dotazovaný zcela neporozumí zadané otázce. Ke zpracování výsledků průzkumu včetně tabulek a grafů byly využity programy Microsoft Office Word 2007, Microsoft Office Excel 2007 a Statistika. Data jsou uvedena v tabulkách v absolutní (n) a relativní četnosti (%). Relativní četnost vyjadřuje daný podíl k celkovému počtu v procentech. V grafu byly využity data z relativní četnosti.

10 VÝSLEDKY PRŮZKUMU A JEJICH ANALÝZA Šetření probíhalo na 2 školách, na Základní škole v Malenovicích a Gymnáziu ve Zlíně v lednu tohoto roku. Z celkového počtu 130 dotazníků byla 100 % návratnost. Kritéria pro zařazení do výzkumu splňovaly všechny, bohužel 5 jich bylo zcela nevyplněno a 4 částečně. Pro konečné hodnocení bylo tedy použito 121 (93 %) dotazníků. K vyhodnocení získaných dat včetně tabulek a grafů byly použity programy Microsoft Office Word 2007, Microsoft Office Excel 2007 a Statistika. V tabulkách byla data uvedena v absolutní (n) a relativní četnosti (%). Do grafu byly použity hodnoty relativní četnosti.

34

10.1 Výsledky výzkumu Položka č. 1: Jaké je Tvé pohlaví? Tabulka č. 1: Pohlaví Absolutní četnost (n) 57 64 121

Pohlaví Muž Žena Celkem

Relativní četnost (%) 47 53 100

Položka č. 1 informuje o pohlaví respondentů (tabulka č. 1), kterých se účastnilo 121. Z grafu č. 1 vyplívá, že na dotazník odpovídalo více žen, konkrétně 64 (53 %), než mužů, kterých bylo 57 (47 %).

54%

53%

53% 52% 51%

muž

50%

žena

49% 48% 47%

47%

46% 45% 44%

Graf č. 1: Pohlaví

35

Položka č. 2: Kolik je Ti let? Tabulka č. 2: Věk Věk 10 let 11 let 12 let 13 let Celkem

Absolutní četnost (n) 8 54 38 21 121

Relativní četnost (%) 7 45 31 17 100

Položka č. 2 uvádí věk respondentů. Z tabulky je patrné, že nejvíce respondentů 54 (45 %) uvedlo věk 11. Druhou nejvíce zastoupenou skupinou jsou děti ve věku 12 let a to 38 (31 %). 13letých bylo 21 (17 %). Nejméně početnou kategorií jsou zde 10letí, kterých bylo ve sledovaném vzorku respondentů pouze 8 (7 %).

50%

45%

45% 40% 35%

31%

10 let

30%

11 let

25% 20%

17%

15% 10%

7%

5% 0%

Graf č. 2: Věk

36

12 let 13 let

Položka č. 3: Který ročník nyní navštěvuješ? Tabulka č.: 3 Ročník studia Ročník studia 5. ročník 6. ročník 7. ročník Celkem

Absolutní četnost (n) 45 48 28 121

Relativní četnost (%) 37 40 23 100

Položka č. 3 zjišťovala, který ročník studia respondenti v současnosti navštěvují. Nejvíce jich chodí do 6. třídy, tedy 48 (40 %). 5. třídu navštěvuje 45 (37 %) žáků. Nejméně dotázaných respondentů bylo zastoupeno ze 7. třídy a to 28 (23%).

Položka č. 4: Jakou školu navštěvuješ? Tabulka č. 4: Typ školy Typ školy Základní škola Gymnázium Celkem

Absolutní četnost (n) 63 58 121


Položka č. 4 ukazuje, který typ školy respondenti navštěvují. Z celkového počtu 121 (100%) navštěvuje 63 (52 %) žáků základní školu. Gymnázium uvedlo 58 (48 %) studentů. 53% 52% 52% 51% 50%

základní škola

49%

gymnázium 48%

48% 47% 46%

Graf č. 3: Typ školy

37

Položka č. 5: Děláš po probuzení rozcvičku? Tabulka č. 5: Rozcvička Rozcvička Každé ráno Občas Nikdy Pouze v hodinách TV Celkem



Položka č. 5 ukazuje frekvenci provádění rozcvičky u respondentů. Nejvíce dotázaných 40 (33 %) uvedlo, že rozcvičku provádí občas. Nikdy nedělá rozcvičku 38 (31 %) školáků. 34 (28 %) uvádí, že rozcvičku provádí pouze v hodinách tělesné výchovy. Pouze 9 (8 %) studentů se rozcvičuje každé ráno.

35%

33% 31%

30%

28%

25% každé ráno

20%

občas nikdy

15%

pouze v hodinách TV 10%

8%

5% 0%

Graf č. 4: Rozcvička

38

Položka č. 6: Jakým způsobem nejčastěji trávíš volný čas? Tabulka č. 6: Volný čas Volný čas Sportovní aktivity U počítače, televize Četba, učení S kamarády, psem Jiné Celkem

Absolutní četnost (n) 49 32 21 10 9 121

Relativní četnost (%) 40 27 17 8 8 100

Položka č. 6 vypovídá o nejčastějších aktivitách u dětí ve volném čase. Nejvíce studentů 49 (40 %) uvedlo, že svůj volný čas tráví sportovními aktivitami. Druhou nejčastěji uváděnou možností, byl čas trávený u PC a TV, kterou napsalo 32 (27 %) studentů. Četbu a učení uvedlo v dotazníku 21 (17 %) žáků. 9 (8 %) studentů uvedlo, že svůj volný čas tráví venku s kamarády či psem. Možnost jiné napsalo 9 (8 %) respondentů. 6 z nich svůj volný čas tráví hrou na hudební nástroj a 3 malují.

45% 40% 40% 35% 30%

sportovní aktivity

27%

PC, TV

25%

četba, učení 20%

pobyt s kamarády, se psem

17%

jiné

15% 10%

8%

5% 0%

Graf č. 5: Volný čas

39

8%

Položka č. 7: Kolikrát týdně sportuješ? Tabulka č. 7: Frekvence sportování Frekvence sportování Každý den 2-3x týdně Výjimečně Nesportuji Celkem



Položka č. 7 obsahuje informace o tom, kolikrát týdně studenti sportují. Jako nejčastější volbu uvedli studenti 63 (52 %) sportování 2-3x týdně. 37 (31 %) žáků sportuje každý den. Výjimečně uvádí sport 15 (12%) studentů. 6 (5 %) žáků nesportuje. 60% 52% 50%

40% každý den 31%

2-3x týdně

30%

výjimečně nesportuji

20% 12% 10%

5%

0%

Graf č. 6: Frekvence sportování

40

Položka č. 8: Kolik hodin denně trávíš u počítače nebo televize? Graf č. 8: Čas trávený u PC či TV Čas trávený u PC či TV Ani hodina 1-2 hodiny Více jak 3 hodiny Celkem



Položka č. 8 vypovídá o tráveném čase u počítače nebo televize. 87 (72 %) respondentů uvedlo, že tráví u PC a TV pouze 1-2 hodiny denně. 20 (16 %) žáků napsalo, že u počítače netráví ani hodinu denně. Více jak 3 hodiny denně uvedlo 14 (12 %) studentů. 80% 72% 70% 60% 50% ani hodina 40%

1-2 hodiny více jak 3 hodiny

30% 20%

16% 12%

10% 0%

Graf č. 7: Čas trávený u PC či TV

41

Položka č. 9: Jakou polohu zaujímáš při práci s počítačem? Tabulka č. 9: Poloha při práci s PC Poloha při práci s PC

Absolutní četnost (n)

Sedím vzpřímeně na židli u stolu Sedím shrbeně na židli, posteli, pohovce Nekontroluji polohu Ležím Jiné Celkem

51 19 43 8 0 121


Položka č. 9 popisuje, jako polohu zaujímají studenti při práci s počítačem. 51 (42 %) studentů označilo, že u stolu sedí vzpřímeně. 43 (36 %) žáků uvedlo, že svoji polohu nekontroluje. Shrbeně sedí na židli 19 (16 %) žáků. 8 (6 %) studentů napsalo, že při práci s PC leží. Jinou možnost neuvedl nikdo. 45%

42%

40% 36% 35% 30%

sedím vzpřímeně sedím shrbeně

25%

nekontroluji se 20%

ležím

16%

jiné

15% 10% 6% 5% 0% 0%

Graf č. 8: Poloha při práci s PC

42

Položka č. 10: jakou obuv nosíš denně nejčastěji? Tabulka č. 10: Každodenní obuv Každodenní obuv Sportovní teniska Obuv s plochou podrážkou Boty na podpatku 3-5 cm Boty na podpatku vyšších jak 5 cm Jiné Celkem



2 121

2 100

Položka č. 10 se věnovala nošení každodenní obuvi. Jako nejčastěji uváděná odpověď byla sportovní teniska, kterou napsalo 61 (50 %) žáků. 45 (37 %) dětí uvedlo nošení obuvi s plochou podrážkou. Boty na podpatku 3-5 cm uvedlo 11 (9 %) dotázaných. Boty na podpatku vyšších jak 5 cm uvedla pouze 1 (1 %) žákyně. Možnost jiné zvolili 2 žáci (2 %), kteří vypsali, že nosí zdravotní obuv s ortopedickou vložkou. 60% 51% 50%

40%

37%

sportovní teniska obuv s plochou podrážkou

30%

podpatek 3-5 cm podpatek nad 5 cm jiné

20%

10%

9% 1%

0%

Graf č. 9: Každodenní obuv

43

2%

Položka č. 11: Jakou obuv nosíš ve škole? Tabulka č 11: Školní obuv Školní obuv Papuče Zdravotní obuv s ortopedickou vložkou Crocs Jiné Celkem

Absolutní četnost (n) 22 20

Relativní četnost (%) 18 17

73 6 121

60 5 100

Položka č. 11 se věnovala nošení obuvi ve škole. 73 (60 %) dětí uvedlo jako nejčastější obuv crocs. Papuče zaškrtlo 22 (18 %) dotázaných. 20 (17 %) školáků nosí zdravotní obuv s ortopedickou vložkou. 6 dětí (5 %) uvedlo možnost jiné, tedy „nazouváky“. 70% 60% 60% 50%

papuče

40%

zdravotní obuv s ortopedickou vložkou crocs

30% 20%

18%

jiné 17%

10%

5%

0%

Graf č. 10: Školní obuv

44

Položka č. 12: V čem nosíš školní pomůcky do školy? Tabulka č. 12: Typ školní tašky Typ školní tašky Školní aktovka Batoh Taška přes rameno Kabelka Jiné Celkem



Položka č. 12 hodnotí typ tašky, který nosí děti do školy. Nejvíce dětí, 79 (65 %), nosí batoh. Čtyřicet (33 %) žáků nosí školní aktovku a pouze 2 (2 %) uvádí, že školní pomůcky nosí v tašce přes rameno. Nikdo z dotázaných neuvedl kabelku, ani možnost jiné. 70%

65%

60% 50% školní aktovka batoh

40% 33%

taška přes rameno

30%

kabelka jiné

20% 10% 2%

0%

0%

Graf č. 11: Typ školní tašky

45

0%

Položka č. 13: Pokud jsi zaškrtl batoh nebo aktovku, jakým způsobem je nosíš? Tabulka č. 13: Poloha batohu Poloha batohu Na obou ramenech Na jednom rameni Jiné Celkem



Položka č. 13 vypovídá o tom, jak batoh či aktovku žáci nosí. Na tuto otázku odpovídalo celkem 119 dětí, jelikož 2 žáci nosí tašku přes rameno (viz položka č. 12). 90 (75 %) žáků popsalo, že batoh nosí na obou ramenech. 12 (10 %) žáků nosí batoh na jednom rameni. Možnost jiné uvedlo 17 (15 %) žáků. Ti vepsali do možnosti jiné nošení batohu jak na obou ramenech, tak na jednom, záleží na situaci. 80%

75%

70% 60% 50% na obou ramenech na jednom rameni

40%

jiné 30% 20%

15% 10%

10% 0%

Graf č. 12: Poloha batohu

46

Položka č. 14: Znáš hmotnost své školní tašky (batohu, aktovky, kabelky)? Tabulka č. 14: Hmotnost školní tašky Hmotnost školní tašky Ne, nikdy jsem ji nevážil Nevím, ale na mě je těžká Vím, méně než 4 kg Vím, více jak 4 kg Celkem



Položka č. 14 se věnovala hmotnosti školní tašky. 53 (44 %) dětí svoji školní tašku nikdy nevážilo. Více jak 4 kg váží taška 34 (28 %) žáků. 26 (21 %) žáků ji taky nikdy nevážilo, ale zdá se jim těžká a jen 8 (7 %) dětí ví, že jejich taška váží méně než 4 kg. 50% 45%

44%

40% 35% 28%

30% 25%

ne, nikdy jsem ji nevážil nevím, ale na mě je těžká

21%

vím, méně než 4 kg

20%

vím, více jak 4 kg

15% 10%

7%

5% 0%

Graf č. 13: Hmotnost školní tašky

47

Položka č. 15: Jak vypadá Tvůj obvyklý sed na školní židli? Tabulka č. 15: Sed ve škole Sed ve škole Sedím vzpřímeně na kraji židle Sedím vzpřímeně, opřený/á o opěradlo Sedím s kulatými zády (shrbeně) Nekontroluji svoji pozici při sedu Jiné Celkem

Absolutní četnost (n) 20

Relativní četnost (%) 16

42

35

22

18

37

31

0 121

0 100

Položka č. 15 popisuje obvyklý sed žáků ve škole. 42 (35 %) žáků uvádí, že sedí vzpřímeně, opření o opěradlo. 37 (31 %) dětí svoji pozici při sedu nekontroluje. Shrbeně, tedy s kulatými zády sedí 22 (18 %) žáků. 20 (16 %) dotázaných sedí ve školní lavici vzpřímeně na kraji židle. Možnost jiné neuvedl ani jeden žák. 40% 35% 35% 31%

sed vzpřímeně na kraji židle

30%

sed vzpřímeně, opřený/á o opěradlo

25% 20%

sed s kulatými zády

18% 16%

15%

nekontroluji se

10%

jiné

5% 0% 0%

Graf č. 14: Sed ve škole

48

Položka č. 16: Jaký typ židle máš u psacího stolu? Tabulka č. 16: Typ židle Typ židle Polohovatelná Nenastavitelná, pevná židle Fit ball Jiné Celkem



Položka č. 16 se zabývala typem židle u psacího stolu. Polohovatelnou židli má 98 (81 %) dětí. 18 (15 %) žáků sedí na nenastavitelné pevné židli. 5 (4 %) žáků sedí u stolu na fitballu. Ani jeden žák nezvolil možnost jiné. 90% 81% 80% 70% 60% polohovatelná 50%

pevná nenastavitelná židle

40%

fitball jiné

30% 20% 10%

15% 4% 0%

0%

Graf č. 15: Typ židle

49

Položka č. 17: Kontroluješ si během dne správné držení těla? (při sezení nebo při chůzi) Tabulka č. 17: Kontrola SDT Kontrola SDT Ano, každý den Občas Jenom, když mi to někdo připomene Nemyslím a ani nevím co to je Celkem



6

5

121

100

Položka č. 17 se zajímala, jestli si respondenti kontrolují během dne správné držení těla, ať při sezení, či chůzi. 67 (55 %) žáků si svoje držení kontroluje občas. 29 (24 %) žáků je s kontrolou závislé na druhých. Každý den si dává pozor na SDT 19 (16 %) dětí. Pouze 6 (5 %) dětí si na správné držení těla nemyslí a ani tento pojem neznají. 60%

55%

50% ano, každý den 40% občas 30%

jenom, když mi to někdo připomene

24% 20%

nemyslím

16%

10%

5%

0%

Graf č. 16: Kontrola SDT

50

Položka č. 18: Upozornil Tě někdo, že nemáš správné držení těla? Tabulka č. 18: Upozornění Upozornění Rodinný příslušník Učitel, trenér Lékař, zdravotní sestra Nikdo Celkem



Položka č. 18 zjišťovala, kdo nejčastěji upozorňuje děti na správné držení těla. Z tabulky plyne, že nejčastěji jsou děti, 52 (43 %), informovány rodinnými příslušníky. 47 (39 %) dětí na to nikdy nikdo neupozornil. Přes učitele či trenéra bylo upozorněno 17 (14 %) dětí. A pouze 5 dětí (4 %) bylo upozorněno na vadné držení těla lékařem.

Položka č. 19: Uvítal bys ve škole odbornou přednášku s ukázkou vhodného cvičení a správného držení těla? Tabulka č. 19: Přednáška o VDT Přednáška o VDT Ano Nevím Ne Celkem



Položka č. 19 se zajímala o to, jestli by žáci uvítali ve škole odbornou přednášku na správné držení těla i s ukázkou vhodného cvičení. 61 (50 %) žáků by se rádo o tomto tématu něco dozvědělo. 42 (35 %) dětí neví, jestli by měli zájem či ne. Zájem neprojevilo 18 (15 %) dětí.

51

Položka č. 20: Jaké preventivní opatření znáš v rámci předcházení vadného držení těla? Tabulka č. 20: Znalosti prevence VDT Znalosti prevence VDT Vzpřímený sed i postoj Rehabilitace Žádné, neznám Cvičení, sport Kontrola SDT Nošení korzetu Batoh na obou ramenech Rozcvička Masáže Zdravá strava Návštěva ortopeda Aplikace injekce Celkem odpovědí

Absolutní četnost (n) 37 2 54 32 26 2 6 1 4 3 1 1 169

Relativní četnost (%) 22 1 32 19 15 1 3 1 2 2 1 1 100

V položce č. 20 měly děti za úkol vypsat preventivní opatření, která znají v rámci předcházení vadného držení těla. Nejvíce dětí, 54 (32 %) uvedlo, že nezná žádné preventivní opatření. Jako druhá nejčastěji uváděná odpověď byla vzpřímený postoj a sed, kterou uvedlo 37 (22 %) dětí. Cvičení a sport mezi preventivní opatření napsalo 32 (19 %). Dbát na kontrolu SDT uvedlo 26 (15 %). Šest (3 %) dotázaných napsalo jako preventivní opatření nošení batohu na obou ramenech. 4 (2 %) děti napsaly masáže. Zdravou stravu řadí mezi preventivní opatření 3 (2 %) děti. 2 (1%) uvedly rehabilitaci. Po jednom hlasu (1 %) dostalo preventivní opatření – rozcvička, pravidelná návštěva u ortopeda a injekce. Tabulka č. 21: Srovnání Srovnání Správné odpovědi Špatné odpovědi Celkem



Tabulka č. 21 srovnává správné a špatné odpovědi vypsané v tabulce č. 20. Celkem bylo vyhodnocováno 169 odpovědí. Správných odpovědí bylo 109 (64 %) a patří mezi ně sed a postoj vzpřímený, rehabilitace, sport a cvičení, kontrola SDT, nošení batohu na obou ramenech, rozcvička, masáže a návštěva ortopeda. Špatných odpovědí bylo 60 (36 %) a řadíme mezi ně odpovědi typu nevím, nošení korzetu, zdravá strava a aplikace injekce.

52

Položka č. 21: Bolí Tě záda? Tabulka č. 22: Bolest zad Absolutní četnost (n) 6 63 52 121

Bolest zad Ano Občas Ne Celkem


Položka č. 21 se věnuje výskytu bolesti zad u dětí. 63 (52 %) dětí uvádí občasnou bolest. Záda nebolí celkem 52 (43 %) dětí. Jen 6 (5 %) popsalo, že trpí každodenní bolestí zad. 60%

50%

40% ano 30%

občas ne

20%

10%

0% ano

občas

ne

Graf č. 17: Bolesti zad

53

Položka č. 22: Pokud Tě bolí záda, co děláš pro úlevu? (odpovídají pouze Ti, kteří v položce č. 21 vybrali možnost ano nebo občas) Tabulka č. 23: Náprava bolesti Náprava bolesti Nic, i když mě záda bolí Rehabilitace Masáž Protažení zad Jiné Celkem



Položka č. 22 zjišťovala, co dělají děti pro úlevu při bolesti zad. Na tuto položku odpovídalo celkem 69 (100 %), kteří v položce č. 21 zatrhli možnost ano, či občas. Nejvíce dětí, 25 (36 %), nedělá nic, i když je záda bolí. Sedmnáct (24 %) dotázaných se protáhne. Patnáct (22 %) žáků si dopřává v rámci bolestí masáže, 7 (10 %) žáků chodí na rehabilitace. Možnost jiné uvedlo 5 (8 %) žáků, z nichž 2 (3%) žáci pasivně odpočívají, 1 (2 %) sportuje a 2 (3 %) při bolestech v zádech používají hřejivou mast.

Položka č. 23: Navštívil/a jsi někdy lékaře kvůli problémům se zády? Tabulka č. 24: Návštěva lékaře Návštěva lékaře Ano Ne Celkem



Položka č. 23 se zajímala o to, jestli děti někdy navštívili lékaře kvůli problémům se zády. 100 (83 %) dětí u lékaře kvůli zádům nikdy nebylo, 21 (17 %) dětí minimálně jednou lékaře navštívili.

54

Položka č. 24: Vyber správné tvrzení o skolióze Tabulka č. 25: Skolióza Skolióza Kulatá záda Vyklenutí páteře dopředu Vychýlení páteře do strany Celkem



Položka č. 24 zjišťovala, jestli žáci znají správné tvrzení o skolióze. Správné tvrzení, vychýlení páteře do strany, uvedlo 57 (47 %) žáků. 45 (37 %) žáků si myslí, že se jedná o kulatá záda. Možnost vyklenutí páteře dopředu zaškrtlo 19 (16 %) respondentů. 50%

47%

45% 40%

37%

35% 30%

kulatá záda

25% 20%

vyklenutí páteře dopředu vychýlení páteře do strany 16%

15% 10% 5% 0%

Graf č. 18: Skolióza

55

Položka č. 25: Znáš někoho ze svého okolí, kdo se léčil se skoliózou? (je možno více odpovědí) Tabulka č. 26: Výskyt skoliózy Výskyt skoliózy Já sám Rodinný příslušník Kamarád Nikdo Jiné Celkem



Položka č. 25 zjišťovala výskyt skoliózy v okolí respondentů. Nejvíce z nich, 59 (52 %), nezná nikoho ze svého okolí, kdo by se s tímto onemocněním léčil. Shodný počet, tedy 23 (19 %) respondentů zvolilo možnost rodinný příslušník a kamarád. Se skoliózou se někdy léčilo či stále léčí 16 (13 %) dotazovaných.

Položka č. 26: Pokud Ti ortoped diagnostikoval skoliózu a navrhl vhodnou léčbu formou pravidelného cvičení, zlepšilo se to? (odpovídají pouze ti, kteří v položce č. 25 zvolili možnost - já sám) Tabulka č. 27: Cvičení vs. zlepšení Cvičení vs. Zlepšení Pravidelné cvičení, následné zlepšení Pravidelné cvičení, operace Nedodržování cvičení, přesto následné zlepšení Nedodržování cvičení, nezlepšení Celkem



0 3

0 19

0

0

16

100

Položka č. 26 zkoumala vztah cvičení při skolióze a následné zlepšení. Na tuto otázku odpovídali pouze ti, kteří v položce č. 25 zvolili možnost odpovědi - já sám. Třináct (81 %) dětí pravidelně cvičilo a skolióza se začala zlepšovat. Tři (19 %) žáci cvičení nedodržovali, přesto se skolióza začala zlepšovat.

56

Položka č. 27: Při léčbě skoliózy je někdy naordinováno nošení korzetu. Slyšel/a jsi o tom? Tabulka č. 28: Nošení korzetu Nošení korzetu Ano, vím co to je Ano, ale nevím co to je Nikdy jsem o tom neslyšel Celkem



Položka č. 27 demonstruje znalosti žáků v případě indikace korzetu, jako možnosti léčení skoliózy. 72 (59 %) žáků o tom slyšelo a ví co to je, na rozdíl od 1 (1 %) žáka, který to sice slyšel, ale neví co to je. 48 (40 %) dotazovaných o tom nikdy neslyšelo a ani neví co to je.

Položka č. 28: Styděl/a by ses za nošení korzetu 23 hodin denně? Tabulka č. 29: Ostych za korzet Ostych za korzet Ano, byl/a bych omezený/á ve sportu Nevadilo by mi to Nevím Celkem



20 35 121

16 29 100

Položka č. 28 zjišťovala, jestli by se žáci styděli za nošení korzetu v rámci terapie skoliózy. Omezeně by se cítilo 66 (55 %) dětí a to hlavně ve sportovních aktivitách. Možnost nevím uvedlo 35 (29 %) respondentů. Nevadilo by to 20 (16 %) dětem.

57

11 ANALÝZA DAT A DISKUZE Bakalářská práce se zabývá zmapováním a dodržováním preventivních opatření v oblasti vadného držení těla u dětí staršího školního věku, o způsobu trávení volného času, bolestivých stavech páteře a znalostech o skolióze. Položky č. 1 - 4 byly demografické, zjišťovaly pohlaví, věk, ročník a typ školy respondentů. Dotazníkového šetření se účastnilo celkem 121 dětí (100 %), z toho 57 (47 %) chlapců a 64 (53 %) dívek. Dotazník byl rozdán mezi děti ve věku 10-13 let, kdy nejvíce zastoupených bylo 11letých, a to 54 (45 %). Nejméně početnou skupinu tvořili 10letí, těch bylo pouze 8 (7 %). Nejvíce dotazovaných dětí, 48 (40 %), chodí do 6. tříd a navštěvuje základní školu. Tuto možnost zvolilo celkem 63 dětí, 52 %. Položka č. 5 se zaměřovala na provádění rozcvičky. Občas se po ránu rozcvičuje 40 (33 %) respondentů. Nikdy po probuzení necvičí 38 dětí (31 %). Pouze v hodinách tělesné výchovy se protahuje 34 (28 %) dětí. Jen 9 dětí (8 %) provádí rozcvičku každé ráno. Tato možnost je v literatuře považována za nejvhodnější (Polák, 2007 online), bohužel ji zvolilo jen velmi málo respondentů. Rozcvička je důležitou přípravou pro jakoukoliv pohybovou činnost. Má za účel zahřát, uvolnit a odstranit nadbytečné napětí ve svalech, protáhnout zkrácené svalové skupiny a aktivovat celý hybný systém (Polák, 2007 online). Položka č. 6 zjišťovala, jakým způsobem tráví děti svůj volný čas. Nejvíce dětí, 49 (40 %) uvedlo, že ho tráví sportováním. Nejčastěji tráví svůj volný čas u počítače a televize celkem 32 (27 %) dětí. 21 (17 %) se učí nebo čte. Pobyt venku s kamarády či psem označilo celkem 10 (8 %) dětí. Jako možnost jiné uvedlo 9 (8 %) dětí, kdy 6 (5 %) jich hraje na klavír, a 3 (3 %) malují. Trávení volného času sportováním, pohybem venku je pozitivní v rámci prevence VDT, děti posilují pohybový aparát a je u nich menší pravděpodobnost vzniku vertebrogenních potíží v dospělosti. Na rozdíl od dětí, které svůj volný čas tráví u PC, televize, nevykonávají při činnosti žádný nebo jen minimální pohyb, jsou více ohroženy problémy se zády. V dotazníkovém šetření, které prováděl státní zdravotní ústav, provozuje sportovní aktivitu celkem polovina dětí, což se shoduje s mým výsledným šetřením. (SZÚ, online)

58

V položce č. 7 bylo zjišťováno, kolikrát do týdne žáci sportují. 63 (52 %) žáků sportuje 2-3x týdně. Každý den cvičí 37 (31 %) žáků. Výjimečně cvičí 15 (12 %) žáků a 6 (5 %) vůbec. Jako dostatečný a tudíž ideální pohybový režim je považováno cvičení 2-3x týdně. Pokud se ovšem nejedná o sport s jednostrannou zátěží, můžeme pozitivně hodnotit i cvičení každý den. Zdravý dětský organismus se totiž vyznačuje po zátěži vysokou úrovní regenerace. Nevhodný pohybový režim dítěte současně souvisí s nadměrným výskytem poruch držení těla (Kolisko, 2003). Naopak za velmi znepokojující fakt považuji, že celkem 17 % žáků sportuje pouze výjimečně nebo vůbec. Tento fakt přikládám i ke špatné motivaci dětí ze strany rodičů nebo školy. Studie Kratěnové, Žejglicové (2003 online) uvádí, že nulovou sportovní aktivitu má 18,9 % dětí. V této položce se moje šetření neshoduje, respondenti uvádějí nulovou sportovní aktivitu pouze v 5 %, což je 6 respondentů. Položka č. 8 se zabývala počtem hodin, které respondenti tráví denně u počítače nebo televize. Ani jednu hodinu netráví u televize rovných 20 (16 %) respondentů. 87 z nich (72 %) tráví u TV a PC 1-2 hodiny denně. Více jak 3 hodiny uvedlo 14 (12 %) respondentů. 12 % dětí, které tráví více jak 3 hodiny svého volného času u PC je pro mě dost zastrašující. Dochází k poklesu pohybové aktivity. Je důležité, aby nedocházelo k vytváření návyku pro sníženou potřebu pohybu, jelikož nedostatek pohybu řadíme do rizikových faktorů pro vznik vadného držení těla. Dle studie Kratěnové, Žejglicové nejvíce dětí, 42, 3%, tráví čas u televize či PC 1-2 hodiny denně (Kratěnová, Žejglicová, 2003 online). Shodný výsledek s počtem trávených hodin vyšel i v mém šetření. Položka č. 9 se zajímala o typ polohy, kterou zaujímají děti při práci s počítačem. Vzpřímený postoj uvedlo 51 (42 %) dětí, což je velmi pozitivní, jelikož si uvědomují svoji polohu a sedí vzpřímeně. Na rozdíl od 19 dětí (16 %), které svůj sed označily za shrbený. Svoji polohu při sedu nekontroluje 43 (36 %) dětí a 8 (6 %) žáků při práci s počítačem leží. Je důležité, aby děti dbaly na správné držení těla i při sedu, aby nedocházelo k postupnému vzniku hrudní kyfózy. Pracovní plocha stolu při práci s počítačem by měla být nižší než pracovní plocha pro psaní a čtení. Pokud dítě navíc nemá symetrickou polohu obrazovky vůči klávesnici, dochází u něho k jednostranné rotaci krčních a hrudních obratlových segmentů a k možnému vzniku svalových dystonií. Může docházet k dočasnému vzniku návyku skoliotického držení těla (Kolisko, 2003)

59

Položky č. 10 a 11 analyzují nošení vhodné obuvi. Více jak 50 % (62) dětí uvedlo, že nejčastěji nosí sportovní tenisku. Tento typ považuji za vyhovující, jelikož se jedná o obuv s pevným opatkem, pružnou patou a ortopedickou vložkou. Na druhou stranu obuv s plochou podrážkou, tedy značně nevyhovující v důsledku možného poklesu nožní klenby a tím zvýšeným rizikem VDT, nosí 37 % (45) dětí. Boty na podpatku 3-5 cm nosí 9 % (11). Pouze jedno dítě (1 %) uvedlo nošení bot s podpatkem vyšším jak 5 cm. Pouze 2 (2 %) děti chodí ve zdravotních botech s ortopedickou vložkou. Zdravotní boty mají několik výhod, ke kterým by rodiče i děti měli brát ohled a ne považovat boty pouze za módní doplněk. Vhodně zvolená obuv podporuje správné držení těla. Redukuje zátěž kloubů, jelikož snižuje vibrace a nárazy při chůzi, je to optimální podpora nožní klenby. Je důležité se zabývat i nošením bot ve škole, jelikož tam děti tráví velkou část dne. Nejvíce dětí, 73 (60 %) nosí ve škole Crocs. Za optimální obuv považuji papuče nebo zdravotní obuv (viz. výše, výhody zdravotní obuvi), kterou nosí 35 % žáků. Sportovní nazouváky nosí 5 % (6), což považuji za přijatelnější volbu než Crocs, vzhledem k anatomicky tvarované stélce, která u Crocs chybí. Položky č. 12, 13, 14 se zajímaly o typ tašky, kterou nosí děti do školy, jak ji nosí na ramenech a jestli znají její váhu. Nejvíce dětí, 79 (65 %), nosí školní pomůcky v batohu, 40 (33 %) používá školní aktovku a pouze 2 (2 %) nosí pomůcky v tašce přes rameno. Nikdo neuvedl kabelku, což je pro mě příjemné zjištění, jelikož při nošení tašky či batohu přes jedno rameno, dochází k jednostrannému přetěžování páteře a tím dochází k možnému návyku skoliotického držení těla. 98 % dětí tedy nosí ideální typ školního batohu s pevnými, anatomicky tvarovanými zády a nastavitelnými, polstrovanými popruhy. Kromě důležitosti typu batohu je důležitá i poloha, v jaké ji děti nosí. Na obou ramenech ho nosí 90 (75 %) dětí, 12 (10 %) z nich na jednom. Polohu batohu střídá 17 (15 %) dětí vzhledem k tomu, kam s batohem cestují. Na kratší vzdálenosti, např. mezi hodinami, ho nosí na jednom rameni, při cestě do školy, ze školy ho nosí na obou ramenech. Další položka se zabývala hmotností školní tašky. Hmotnost své tašky nezná 53 (44 %) dětí a 26 (21 %) ji také nikdy nevážilo, ale uvádí, že se jim jejich taška zdá těžká. Vážilo ji 42 (35 %) dětí, kdy 34 (28 %) dětí váží taška více jak 4 kg a 8 (7 %) dětí má tašku lehčí než 4 kg. Kolisko uvádí, že celková hmotnost školní tašky i s pomůckami by neměla převyšovat 10 % z celkové hmotnosti dítěte. Proto jsem volila v dotazníkovém šetření váhu 4 kg, jelikož průměrná váha dotazovaných dětí se pohybuje v průměru 40 kg. Z výsledků vyplývá, že skoro polovina dětí nosí do školy nadměrně těžkou tašku a je ohrožena změnami celkové statiky páteře z důvodu nadměrné 60

hmotnosti tašky. Pánev je překlopená vpřed, celá statika páteře je překlopena vpřed a dochází k celkovému přetížení thorakolumbálního úseku (Kolisko, 2003). Kolisko uvádí, že pouze 30 % dětí nosí tašku o hmotnosti vyšších než 10 % z celkové hmotnosti. V této oblasti se rozcházíme, jelikož mé výsledky jsou vyšší, a to o 20 %. V položce č. 15 byla zjišťována pozice sedu, jakou zaujímají děti na školní židli. Vzpřímený sed, ať již na kraji židle či opření o opěrátko provádí 62 (51 %) žáků. Třicet sedm z nich (31 %) svoji pozici nekontroluje. Tuto odpověď nelze zhodnotit, jelikož dítě svoji pozici nekontroluje. Upřesňuje nám to jen informaci, že se děti nezaměřují na správné držení těla. Shrbeně sedí 22 (18 %) dětí. Ve školních hodinách bych doporučila zařadit pravidelné kompenzační cvičení, které je schopné vyrovnat nevhodné svalové aktivace v polohách při čtení, psaní a výkladu. (viz příloha č. 2) Položka č. 16 zjišťovala typ židle, kterou mají respondenti doma u psacího stolu. Měli na výběr z 3 možností a jako nejčastější možnost, 98 (81 %), uváděli židli polohovatelnou, nastavitelnou výškou, opěradlem i područkami. Nenastavitelnou pevnou židli, podobným typem jako ve škole má u svého psacího stolu 18 (15 %) respondentů. Místo židle používá fitball 5 (4 %) dětí. Jako velké plus v rámci VDT považuji sezení na míči, kdy vzpřímené sezení je na míči snazší než na židli. Navíc míč podporuje optimální sklon pánve, tedy dochází k vertikálnímu držení trupu a je tak zachováno fyziologické zakřivení páteře. Oproti židli nemá fitball opěradlo, je nestabilní, a tudíž svaly musí být stále aktivní, aby držely sed v klidu. Pérováním a menšími pohyby navíc způsobujeme střídání zatížení a odlehčení plotének, které se poté opotřebovávají pomaleji, a navíc můžeme pomocí pérování na míči rozptýlit naši nervozitu. V položkách č. 17, 18, 19, 20 bylo zjišťováno správné držení těla. Pokud si žáci kontrolují SDT, zda by uvítali odbornou přednášku na toto téma a či znají některé preventivní opatření v rámci předcházení VDT. V sedmnácté položce jsem se zajímala, zdali si žáci kontrolují během dne správné držení těla. Nerozlišovala jsem, či se jedná o SDT ve stoje či sedu. Občas si své držení těla kontroluje 67 (55 %) žáků. 29 (24 %) žáků si svoje držení kontroluje pouze v případě, že jim to někdo připomene. Každý den si správné držení těla kontroluje 19 (16 %) žáků, což považuji za optimální odpověď. Z toho plyne, že 71 % žáků předchází svým vlastním sledováním vadnému držení těla a znají tento pojem. 6 (5 %) žáků si na správné držení těla nemyslí a nikdy tento pojem neslyšeli. 61

Dále mě zajímalo, kdo nejčastěji informuje děti o správném držení těla. Jako nejčastější možnost byl volen rodinný příslušník, 52 (43 %). Za velmi neuspokojující fakt považuji, že ve 47 případech (39 %) nikdo neupozornil dítě na vadné držení těla. Proto bych považovala za přínosné, uspořádat na školách přednášku na toto téma. O tu by mělo zájem polovina děti, 61. 42 (35 %) dětem to bylo jedno, jestli by přednášku absolvovali nebo nikoliv. Pouze 15 %, tedy 18 dětí by o přednášku na téma vadného držení těla nemělo zájem. Dále jsem zjišťovala, jaká preventivní opatření v rámci předcházení vadného držení těla žáci znají. Z celkového počtu 121 respondentů bylo vyhodnoceno 169 odpovědí, které jsem si poté rozdělila na správné a nesprávné odpovědi v rámci prevence vadného držení těla. Správných odpovědí bylo celkem 109 (64 %), těch špatných 60 (36 %). Mezi špatné odpovědi patří neznalost preventivních opatření, nošení korzetu, zdravá strava, aplikace injekce. Nejčastější špatnou odpověď uvedlo 54 (32 %) dětí, jednalo se o neschopnost vypsat alespoň jedno preventivní opatření. Toto zjištění je pro mě velmi překvapující a dokazuje to fakt, že děti na vadné držení těla nikdo neupozorňuje a tedy žáci o tomto problému nemají žádné informace. Nošení korzetu uvedli 2 žáci (2 %). Jako prevenci VDT uvedly 3 (2 %) děti jíst zdravou stravu. Zdravá strava je sice velmi důležitá, bohužel do prevence VDT ji nemůžeme řadit. Stejně tak nemůžeme řadit do této kategorie nošení korzetu, které uvedly 2 děti (1 %) či aplikaci injekce, (1 %), což uvedlo jediné dítě. Mezi nejčastější správné odpovědi děti uváděly sport a cvičení, 32 (19 %) dětí. Dále si uvědomují, že vliv na správné držení má vzpřímený sed i postoj, uvedlo 37 (22 %) dětí a vůbec kontrola správného držení těla během dne, což napsalo 26 (15 %) dětí. Uvedly i nošení batohu na obou ramenech (3 %). Na masáže a rehabilitace si vzpomnělo celkem 6 (3 %) dětí. Jedno dítě 1 (1 %) uvedlo do prevence i důležitost návštěvy ortopeda, který je schopen odhalit možné problémy v rámci vadného držení těla. Provádění rozcvičky uvedl jen 1 (1 %) žák. Při hodnocení výsledků této položky se domnívám, že žáci od sebe navzájem opisovali, jelikož některé odpovědi byly zcela totožné. Položky č. 21, 22 zjišťovaly, jestli děti staršího školního věku bolí záda a co dělají pro jejich úlevu. Bolest zad může být jedním z příznaků špatného držení těla vlivem jednostranného přetěžování páteře, nesprávného držení těla při sedu či stoji. Občasné bolesti zad mívá 63 (52 %) dotázaných. Bolesti zad naopak nikdy nepociťuje 52 (43 %) dětí. Pouhých 6 (5 %) dětí uvedlo pravidelné bolesti v zádech. Dle Studie Kratěnové, Žejglicové (2003 online) trpí bolestí 10 % dětí, což je vyšší výskyt než v mém šetření. 62

V položce č. 22 odpovídalo pouze 69 (100 %) dětí, jelikož kritériem pro tuto položku byl výskyt pravidelné, anebo občasné bolesti zad. Nejvíce dětí, 25 (36 %) nedělá nic pro úlevu, přestože je záda bolí. Sedmnáct (24 %) dětí si protáhne zádové svaly, čímž dojde k uvolnění napětí a celkově ke zmírnění bolestí. Masážní cvičení si dopřává 17 (24 %) dětí. Sedm (10 %) žáků chodí na rehabilitace. Na možnost jiné odpovědělo 5 (8 %) dětí. Pro úlevu 2 (3 %) žáci odpočívají, nic nedělají, 2 (3 %) respondenti používají hřejivou mast. Ta je vhodná jako doplněk při bolestech zad, prohřeje a uvolní napětí ve svalech po celodenním napětí. Pouze 1 (2 %) dítě při bolesti zad sportuje. Položka č. 23 zjišťovala, kolik dětí vzhledem k problémům se zády navštívilo lékaře. Ze 121 dotazovaných jich lékaře navštívilo 21 (17 %). Položky č. 24, 25, 26, 27, 28 se zabývají skoliózou. Cílem otázek týkajících se skoliózy bylo zjistit teoretické znalosti, rodinný výskyt skoliózy. V položce č. 24 měli respondenti uvést správné tvrzení o skolióze. Měli na výběr ze 3 možností, správného tvrzení o kyfóze, lordóze a skolióze. Správnou možnost, tedy volbu vychýlení páteře do strany nebo rotačně uvedlo 57 (47 %) dotázaných. Druhou nejčastěji volenou možností byla možnost - kulatá záda, křídlovitě odstávající lopatky, vpadlý hrudník, kterou zatrhlo 45 (37 %) dětí. Možnost vyklenutí páteře dopředu určilo 19 (16 %) dětí. Rozdíly mezi možnostmi nejsou veliké, z toho plyne, že děti mají nedostatečné znalosti v této oblasti, které je třeba doplnit. Položka č. 25 zjišťovala výskyt skoliózy v blízkosti okolí respondenta a možnou genetickou predispozici. Nikoho ze svého okolí nezná 59 (49 %) dětí. Možnost výskyt skoliózy u svého kamaráda či rodinného příslušníka zvolilo shodně po 23 (19 %) dotázaných. Možnost, kdy se respondenti léčí sami, zatrhlo 16 (13 %) z nich. Vznik skoliózy není způsoben jen vadným držením těla, vliv zde má i genetika, genetická predispozice. Ve studii Kratěnové, Žejglicové (2001, online) 14 % dětí trpí skoliózou. V mém šetření jsem dospěla téměř (13 %) ke shodnému výsledku.

63

Položka č. 26 zkoumala vztah cvičení při skolióze a následné zlepšení. Na tuto otázku odpovídali pouze respondenti, kteří se již někdy se skoliózou léčili. Pravidelně cvičilo 13 (81 %) dětí, u kterých došlo k postupnému zlepšení skoliózy. Pravidelné cvičení je vhodné při mírném vybočením páteře, kdy posílením zádového svalstva můžeme minimalizovat vychýlení páteře z osy. Lékař odesílá zpravidla děti na rehabilitaci, kde jim jsou prvotně vysvětleny a doporučeny vhodné cviky na posílení zádového svalstva. Cvičení nedodržovaly 3 (19 %) děti, a i přesto došlo ke zlepšení. Položka č. 27 se zabývala znalostmi, týkajících se korzetu, jako léčebné metody skoliózy. Tento pojem zná více jak polovina respondentů, 72 (59 %). Pouze jeden z nich (1 %) o tom sice někdy slyšel, avšak nedokázal popsat, co to je. Nikdy o tom neslyšelo a neví co to je celých 48 (40 %) dětí. Tato informace svědčí o další neznalosti žáků v oblasti skoliózy. Položka č. 28 zjišťovala, zda by se žáci styděli za nošení korzetu v rámci terapie skoliózy. Jedná se pouze o doplňující otázku, kdy mě zajímala stydlivost žáků staršího školního věku. Omezeně by se cítilo 66 (55 %) dětí a to hlavně ve sportovních aktivitách. Možnost nevím uvedlo 35 (29 %) respondentů. Nevadilo by to 20 (16 %) dětem.

64

11.1 Návrhy řešení zjištěných nedostatků Doporučení pro školy: -

umožnit dětem během vyučování pravidelné, krátkodobé cvičení

-

zařadit do tělesné výchovy cvičení na balančních míčích

-

nosit ve školách vhodnou zdravotní obuv s ortopedickou vložkou

-

připravit odbornou přednášku na téma vadného držení těla s ukázkou regeneračních a kompenzačních cvičení

-

zařadit do tělesné výchovy pravidelné rozcvičky zaměřené na cvičení „školy zad“

Doporučení pro rodiče: -

zajistit dětem dostatečnou všestrannou sportovní aktivitu

-

upřednostňovat při koupi obuvi především vhodnou obuv s ortopedickou vložkou

-

informovat rodiče o dTestu vhodných školních tašek

-

pořizovat dětem do pokojů variabilní a mobilní židle k pracovnímu stolu s nastavitelnou výškou

-

snažit se děti pobízet ke správnému držení těla ve stoji či sedu

-

koupit dětem overbally pro lepší držení těla u pracovního stolu

65

ZÁVĚR V bakalářské práci jsem se věnovala tématu Vadné držení těla u dětí školního věku. Práce se dělí na dvě hlavní část – část teoretická a empirická. Část první, teoretická, se skládá ze sedmi kapitol. První kapitola se věnuje popisu držení těla a systému, které ovlivňují vzpřímený postoj. Kapitola druhá se věnuje správnému držení těla, ve třetí kapitole je zmíněno vadné držení těla a jeho poruchy. Čtvrtá kapitola popisuje strukturální vady páteře, zejména skoliózu. Pátá kapitola je zaměřena na faktory ovlivňující držení těla a jejich předcházení. Předposlední kapitola se věnuje hodnocení držení těla ve stoje pomocí různých testů. Charakteristika staršího školního období je název kapitoly poslední, která uzavírá teoretickou část. Druhá část, empirická, analyzuje mé dotazníkové šetření, které se uskutečnilo na Základní škole v Malenovicích a Gymnáziu ve Zlíně. Byly stanoveny 4 cíle a 7 očekávaných výsledků. CÍL č. 1: Zjistit, zda děti staršího školního věku dodržují preventivní opatření vadného držení těla. Očekávaný výsledek č. 1: Předpokládám, že 50 % nebo méně respondentů nosí do školy vhodnou obuv. Očekávaný výsledek byl hodnocen v položce č. 10. Za správné odpovědi jsou považovány – sportovní teniska (51 %) a zdravotní obuv s ortopedickou vložkou (2 %). Celkem tedy nosí do školy vhodnou obuv 53 % respondentů HODNOCENÍ: očekávaný výsledek nebyl potvrzen Očekávaný výsledek č. 2: Předpokládám, že 50 % a více respondentů nosí školní pomůcky v batohu, který nosí na obou ramenech. Očekávaný výsledek byl hodnocen v položkách č. 12 a 13. V batohu nosí školní pomůcky 63 % respondentů a 75 % z nich ho nosí na obou ramenech. HODNOCENÍ: očekávaný výsledek byl potvrzen

66

Očekávaný výsledek č. 3: Předpokládám, že 75 % a více respondentů předchází svým vlastním sledováním vadnému držení těla. Očekávaný výsledek byl hodnocen v položce č. 17. Self monitoring v rámci vadného držení těla provádí 71 % respondentů. HODNOCENÍ: očekávaný výsledek nebyl potvrzen CÍL č. 2 Zmapovat, jakým způsobem tráví nejčastěji děti svůj volný čas. Očekávaný výsledek č. 4: Předpokládám, že 50 % a více dětí svůj volný čas tráví u počítače nebo televize. Očekávaný výsledek byl hodnocen v položce č. 6. Volný čas u počítače nebo televize tráví nejčastěji 27 % dětí. HODNOCENÍ: očekávaný výsledek nebyl potvrzen Očekávaný výsledek č. 5: Předpokládám, že 50 % a více dětí sportuje 2-3x týdně. Očekávaný výsledek byl hodnocen v položce č. 7. 2-3x týdně sportuje 52 % dětí. HODNOCENÍ: očekávaný výsledek byl potvrzen CÍL č. 3 Zjistit, zda děti trpí bolestí zad. Očekávaný výsledek č. 6: Předpokládám, že 50 % a více respondentů uvede občasné bolesti zad. Očekávaný výsledek byl hodnocen v položce č. 21. Občasné bolesti zad uvedlo 52 % dětí. HODNOCENÍ: očekávaný výsledek byl potvrzen CÍL č. 4 Zjistit, jaké znalosti mají děti o skolióze. Očekávaný výsledek č. 7: Předpokládám, že 75 % a více dětí zná správné tvrzení o skolióze. Očekávaný výsledek byl hodnocen v položkách č. 24. Správné tvrzení o skolióze uvedlo 47 % dětí. HODNOCENÍ: očekávaný výsledek nebyl potvrzen 67

ANOTACE Jméno a příjmení autora:

Vendula Chromková

Instituce:

Masarykova univerzita, Lékařská fakulta, Katedra ošetřovatelství

Název práce:

Vadné držení těla u dětí školního věku

Vedoucí práce:

Mgr. Hana Pinkavová

Počet stran:

87

Počet příloh:

4

Rok obhajoby:

2014

Klíčová slova:

vadné držení těla školní věk bolest skolióza

Shrnutí: Cílem bakalářské práce bylo zmapovat dodržování preventivních opatření v rámci vadného držení těla u dětí školního věku, zjistit způsob trávení volného čas, bolestivých stavech páteře a znalostech o skolióze. Práce se skládá ze dvou hlavních kapitol – teoretické a empirické. Teoretická část vysvětluje pojmy týkající se držení správného a vadného držení těla, obsahuje informace o faktorech, které vznik vadného držení těla podporují. Poukazuje na některé testy, kterými lze držení těla hodnotit a charakterizuje období dětí školního věku. Empirická část obsahuje analýzu dat získaných formou kvantitativního dotazníkového šetření u dětí ve věku 10-13 let. Tato část sleduje možnosti předcházení vadného držení těla, dále se zabývá zmapováním náplně volného času dětí a v neposlední řadě zjišťuje potíže související s vadným držením těla, bolestí zad.

68

ANNOTATION First name and surname:

Vendula Chromková

Institution:

Masaryk university, Faculty of medicine, Department of Nursing

Title of the work:

Poor posture in school-age children

Supervisor of the work:

Mgr. Hana Pinkavová

Number of pages:

87

Number of enclosures:

4

Year of defence:

2014

Key word:

poor posture school age pain scoliosis

Summary: The purpose of this bachelor thesis was to map the observance of precautionary measures in poor posture in school-age children, find ways of spending their free time, painful conditions of the spine and knowledge of scoliosis. Bachelor thesis is composed of two main parts - theoretical and empirical. The theoretical part explains the concepts related to proper posture and poor posture, contains information about the factors that the emergence of poor posture support. It refers to some tests that can assess posture and characterizes the period of school-age children. The empirical part contains an analysis of data obtained by quantitative questionnaire survey of children aged 10-13 years. This section follows the possibilities to prevent poor posture, discusses the mapping of leisure activities for children and detects problems associated with bad posture, back pain.

69

SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ Literární zdroje: BARTŮŇKOVÁ, Staša. Fyziologie člověka a tělesných cvičení: učební texty pro studenty Fyzioterapie a studia Tělesná a pracovní výchova zdravotně postižených. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2006, 285 s. ISBN 80-246-1171-6 ČERMÁK, Josef, Olga CHVÁLOVÁ a Vladana BOTLÍKOVÁ. Záda už mě nebolí. 4. vydání. Praha: Vašut, 2000, 296 s. ISBN 80-7236-117-1 DAMBORSKÁ, Marie a Jaroslav KOCH. Psychologie a pedagogika dítěte: Učební text pro stř. zdravot. školy, obor dětských sester. Praha, 1969, 229 s DAVIES, Kim a Anthony CAMPBELL. Your back, your bones a things that ache. 2004, 208 s. ISBN 80-7352-410-4 DOBEŠ, Miroslav et al. Diagnostika a terapie funkčních poruch pohybového systému (manuální terapie) pro fyzioterapeuty. 1. vyd. domiga s.r.o., 2011, 76 s. ISBN 978-80902222-4-3 DYLEVSKÝ, Ivan. Funkční anatomie. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2009, 544 s. ISBN 978-80-247-3240-4 HOŠKOVÁ, Blanka a Miluše MATOUŠOVÁ. Kapitoly z didaktiky zdravotní tělesné výchovy pro studující FTVS UK. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2005, 135 s. ISBN 80-7184-621-X HOŠKOVÁ, Blanka et al., Zdravotní tělesná výchova (druhy oslabení). Praha: Karolinum, 2012, 130 s. ISBN 978-80-246-2137-1 JANDA, Vladimír. Základy kliniky funkčních (neparetických) hybných poruch: Určeno pro rehabilitační pracovníky. 1. vydání. Brno, 1984, 139 s. ISBN 80-87021-68-1 JANÍČEK, Pavel et al. ORTOPEDIE. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2001, 124 s. ISBN 80-210-2535-2 JURAŠKOVÁ, Želmíra a Pavol BARTÍK. Vplyv pohybového programu na držanie tela a svalovú nerovnováhu žiakov 1. stupňa základnej školy. 1. vyd. Banská Bystrica: Bratia Sabovci, 2010, 172 s. ISBN 978-80-8083-983-3 KABELÍKOVÁ, Karla a Marie VÁVROVÁ. Cvičení k obnovení a udržení svalové rovnováhy. Praha: grada publishing s.r.o., 1997, 240 s. ISBN 807169384 KOLÁŘ, Pavel et al. Rehabilitace v klinické praxi. 1. vyd. Praha: Galén, 2009, 713 s. ISBN 978 -80-7262-657-1 KOLISKO, Petr a Martina FOJTÍKOVÁ. Prevence vadného držení těla na škole. Ostrava: Revírní bratrská pokladna, 2003, 35 s. ISBN 80-23911325 KOPECKÝ, Miroslav. Zdravotní tělesná výchova. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2009, 109 s. ISBN 978-80-244-2509-2 70

KOUDELA, Karel et al. ORTOPEDIE. Praha: Karolinum, 2003, 281 s. ISBN 80-246-0654-2 KŘIVÁNEK, František. Ortopedie, traumatologie a ortopedická protetika. 2. vyd. Praha: Avicenum, 1972, 382 s. KUBÁT, Rudolf. Ortopedické vady u dětí a jak jim předcházet. Praha: odborné literatury H&H, 1992, 74 s. ISBN 80-85467-13-5 MIKULOVÁ, Barbora. Problematika držení těla a možnosti jeho hodnocení na 1. stupni ZŠ. Brno, 2013. Masarykova univerzita, katedra tělesné výchovy. Vedoucí práce: Vladislav Mužík PANEŠ, Václav. Vybrané kapitoly z chirurgie, traumatologie, ortopedie a protetiky. 1. vyd. Olomouc: Epava, 1993, 180 s. ISBN 80-901271-2-7 PERNICOVÁ, Hana et al. Zdravotní tělesná výchova. 1. vyd. Praha: Fortuna, 1992, 184 s. ISBN 80-7168-086-9 SEDLÁŘOVÁ, Petra et al. Základní ošetřovatelství v pediatrii, Praha: Grada publishing a.s., 2008, 248 s. ISBN 8024716135 SRDEČNÝ, Vojmír. Zvláštní tělesná výchova. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972, 254 s. ŠMARDA, Jan et al. Biologie pro pedagogy a psychology. 1. vyd. Praha: Portál, 2004, 424 s. ISBN 80-7178-924-0 VÉLE, František. KINEZIOLOGIE: Přehled klinické kineziologie a patokineziologie pro diagnostiku a terapii poruch pohybové soustavy. 2. vyd. Praha: TRITON, 2006, 375 s. ISBN 80-7254-837-9 ZÍTKO, Miroslav. Kompenzační cvičení. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1998, 51 s. ISBN 80-2050529-6 Internetové zdroje BARNA, Miloš et al. Manuál k vyšetření pohybového aparátu dítěte v ordinaci praktického dětského lékaře. SZÚ [online]. 2003 [cit. 2014-2-15]. Dostupné z: http://www.szu.cz/uploads/documents/chzp/zdrav_stav/manual_sv.pdf BÍLKOVÁ, Iva. Hluboký stabilizační systém. In: Fyzioklinika [online]. 2011 [cit. 2014-03-7]. Dostupné z:http://www.fyzioklinika.cz/telo/hluboky-stabilizacni-system FISHER, Stuart. Idiopathic Scoliosis in Children and Adolescents. OrthoInfo [online]. 1995 [cit. 2014-02-21]. Dostupné z:http://orthoinfo.aaos.org/topic.cfm?topic=A00353 Generátor citací [online]. 2011 [cit. 2014-04-20]. Dostupné z: http://generator.citace.com/

71

JEŘÁBEK, Martin. Ploché nohy – příčíny a následky deformit nohou. Ortopedica [online]. [cit. 2014-03-4]. Dostupné z:http://www.ortopedica.cz/ploche-nohy/ KAČARAS, Dimitris. Správné držení těla a testy zdravých zad [online]. [cit. 2014-02-5]. Dostupné z: http://www.kacaras.estranky.cz/stranka/spravne-drzeni-tela-a-testy-zdravychzadKRATĚNOVÁ, Jana a Kristýna ŽEJGLICOVÁ. Vadné držení těla u dětí [online]. 2007 [cit. 2014-02-28]. Dostupné z:http://www.szu.cz/tema/prevence/vadne-drzeni-tela-u-deti KRATĚNOVÁ, Jana a Kristýna ŽEJGLICOVÁ. Výsledky šetření - vadné držení těla. SZÚ [online]. 2001 [cit. 2014-04-29]. Dostupné z: http://www.szu.cz/tema/prevence/vysledky-setreni-vadne-drzeni-tela-u-deti MORAVEC, Ondřej. Plochá noha v dětském věku. Pediatrie pro praxi [online]. 2005 [cit. 2014-03-4]. Dostupné z:http://www.pediatriepropraxi.cz/pdfs/ped/2005/04/06.pdf PILNÝ, Jan. Scheuermannova choroba. Ortopedie-traumatologie [online]. 2011 [cit. 201402-15]. Dostupné z:http://www.ortopedie-traumatologie.cz/Scheuermannova-choroba(adolescentni-kyfoza-juvenilni-hyperkyfoza-kyphisis-juvenilis)%20 POLÁK, Jindřich. Tělesná výchova - rozcvička. [online]. 2007 [cit. 2014-02-21]. Dostupné z:http://www.jindrichpolak.wz.cz/skola_tv_rozcvicka.php SÝKORA, Dušan. Vyšetření. Skolio [online]. 2006. vyd. [cit. 2014-02-15]. Dostupné z:http://www.skolio.cz/main/clanek.php?id=5 VAŠÁKOVÁ, Martina. Naučte se správné držení těla. Aktin [online]. 2010 [cit. 2014-02-10]. Dostupné z:http://www.aktin.cz/clanek/1951-naucte-se-spravne-drzeni-tela

72

SEZNAM ZKRATEK aj.

a jiné

č.

číslo

DK

dolní končetina

DT

držení těla

et. al.

a kolektiv

kol.

kolektiv

např.

například

obr.

obrázek

PC

počítač

RF

rizikový faktor

s.

strana

SDT

správné držení těla

TV

tělesná výchova

tzn.

to znamená

VDT

vadné držení těla

vs.

versus

73

SEZNAM TABULEK Tabulka č. 1

Pohlaví

Tabulka č. 2

Věk

Tabulka č. 3

Ročník studia

Tabulka č. 4

Typ školy

Tabulka č. 5

Rozcvička

Tabulka č. 6

Volný čas

Tabulka č. 7

Frekvence sportování

Tabulka č. 8

Čas trávený u PC či TV

Tabulka č. 9

Poloha při práci s PC

Tabulka č. 10

Každodenní obuv

Tabulka č. 11

Školní obuv

Tabulka č. 12

Typ školní tašky

Tabulka č. 13

Poloha batohu

Tabulka č. 14

Hmotnost školní tašky

Tabulka č. 15

Sed ve škole

Tabulka č. 16

Typ židle

Tabulka č. 17

Kontrola SDT

Tabulka č. 18

Upozornění

Tabulka č. 19

Přednáška o VDT

Tabulka č. 20

Znalosti prevence VDT

Tabulka č. 21

Srovnání

Tabulka č. 22

Bolest zad

Tabulka č. 23

Náprava bolesti

Tabulka č. 24

Návštěva lékaře

Tabulka č. 25

Skolióza

Tabulka č. 26

Výskyt skoliózy

Tabulka č. 27

Cvičení vs. zlepšení

Tabulka č. 28

Nošení korzetu

Tabulka č. 29

Ostych za korzet

74

SEZNAM GRAFŮ Graf č. 1

Pohlaví

Graf č. 2

Věk

Graf č. 3

Typ školy

Graf č. 4

Rozcvička

Graf č. 5

Volný čas

Graf č. 6

Frekvence sportování

Graf č. 7

Čas trávený u PC či TV

Graf č. 8

Poloha při práci s PC

Graf č. 9

Každodenní obuv

Graf č. 10

Školní obuv

Graf č. 11

Typ školní tašky

Graf č. 12

Poloha batohu

Graf č. 13

Hmotnost školní tašky

Graf č. 14

Sed ve škole

Graf č. 15

Typ židle

Graf č. 16

Kontrola SDT

Graf č. 17

Bolesti zad

Graf č. 18

Skolióza

75

SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1

Svalová dysbalance

Příloha č. 2

Autoregenerační a kompenzační cvičení

Příloha č. 3

Žádosti o svolení k vyplnění dotazníků

Příloha č. 4

Dotazník

76

PŘÍLOHY Příloha č. 1 – Svalová dysbalance

Obr. 3: Svalová dysbalance v oblasti hlavy, krku a horní části trupu (převzato: Čermák et al., 2000)

Obr. 4: Svalová dysbalance v oblasti dolní části trupu (převzato: Čermák et al., 2000)

77

Obr. 5: Svalová dysbalance v oblasti dolních končetin (převzato: Čermák et al., 2000)

Nejčastější výskyt SD je v oblasti krční páteře. Objevuje se zvětšená krční lordóza (ramena předsunutá vpřed, odstávající lopatky) a z funkčního hlediska je omezený rozsah předklonu hlavy. Posturální svaly s tendencí ke zkrácení jsou: horní část trapézového svalu, svaly šíjové, zdvihač lopatky, ohybače hlavy a krku, velký prsní sval. Fázické svaly se sklonem k oslabení jsou: flexory hlavy a krku, mezilopatkové svaly a dolní část svalu trapézového Ke zkracování dochází u svalů: ohybačů kyčle a bederních. Naopak mezi hypoaktivní, tedy svaly s tendencí k oslabení řadíme: velký sval hýžďový a svaly břišní. Dochází k hyperlordóze v bederní oblasti páteře. Čtyřhlavý sval stehenní spolu se svaly na přední a boční straně bérce ochabují, naopak u ohybačů kolenního kloubu a trojhlavého svalu lýkového dochází k jejich zkrácení. Můžeme pozorovat potíže při pokrčení v koleni (přednožení napnuté nohy), (Čermák et al., 2000). Janda a kol. pojmenovává SD v oblasti hlavy, krku a horní části trupu jako horní zkřížený syndrom, SD v oblasti dolní části trupu jako dolní zkřížený syndrom. Kombinací těchto dvou syndromů vzniká syndrom vrstvový (Janda a kol. 1984) 78

Příloha č. 2 - Autoregenerační a kompenzační cvičení

Obr. č. 14 : Cvičíme v sedu na židli, sestava 1 (převzato: Kolisko, 2003)

79

Obr. č. 15: Cvičení v sedu na židli, sestava 2 (převzato: Kolisko, 2003)

80

Příloha č. 3 – Žádosti o svolení k vyplnění dotazníků

81

82

Příloha č. 4 – Dotazník Dobrý den, jmenuji se Vendula Chromková a jsem studentkou 3. ročníku bakalářského studijního oboru Všeobecná sestra na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity. Ráda bych Tě poprosila o vyplnění dotazníku, který je součástí mé bakalářské práce. Instrukce k vyplnění: Správnou odpověď prosím zakroužkuj, popř. do vytečkovaných řádků dopiš odpověď. V případě, že jsi zakroužkoval špatnou odpověď, tuto odpověď škrtni a zakroužkuj odpověď novou. V otázkách je možnost pouze jedné volby, pokud nebude uvedeno jinak. Předem Ti děkuji za vyplnění dotazníku i za čas, který jsi mu věnoval/a. 1)

Jaké jsi pohlaví? a) Muž b) Žena

2)

Kolik je Ti let? ………………...........

3)

Do kolikáté chodíš třídy? ………………………

4)

Jakou školu navštěvuješ? a) Základní škola b) Osmileté gymnázium

5)

Děláš po probuzení rozcvičku? a) Ano, každé ráno b) Občas c) Ne d) Pouze v hodinách tělesné výchovy

6)

Jakým způsobem nejčastěji trávíš volný čas? a) Sportovní aktivity b) U počítače, televize c) Četba, učení d) S kamarády, psem e) Jiné: ……………………………

7)

Kolikrát týdně sportuješ? a) Každý den b) 2-3x týdně c) Výjimečně d) Nesportuji 83

8)

Kolik hodin denně trávíš u počítače nebo televize? a) Ani hodinu b) 1-2 hodiny c) Více jak 3 hodiny

9)

Jakou polohu zaujímáš při práci s počítačem? a) Sedím vzpřímeně na židli u stolu b) Sedím shrbeně na židli, posteli, pohovce c) Nekontroluji polohu d) Ležím e) Jiné:……………………………………………..

10)

Jakou obuv nosíš denně nejčastěji? a) Sportovní teniska b) Obuv s plochou podrážkou c) Boty na podpatku do 3 - 5cm d) Boty na podpatku vyšších jak 5 cm e) Jiné:……………………………………………..

11)

Jakou obuv nosíš ve škole? a) Papuče b) Zdravotní obuv s ortopedickou vložkou c) Crocs d) Jiné: ………………………………………........

12)

V čem nosíš školní pomůcky do školy? a) Školní aktovka b) Batoh c) Taška přes rameno d) Kabelka e) Jiné:……………………………

13)

Pokud jsi zaškrtl batoh nebo aktovku, jakým způsobem je nosíš? a) Na obou ramenech b) Na jednom rameni c) Jiné: ………………………….

14)

Znáš hmotnost své školní tašky (batohu, aktovky, kabelky)? a) Ne, nikdy jsem ji nevážil b) Nevím, ale na mě je těžká c) Vím, méně než 4 kg d) Vím, více jak 4 kg

84

15)

Jak vypadá Tvůj obvyklý sed na školní židli? a) Sedím vzpřímeně na kraji židle b) Sedím vzpřímeně, opřená/ý o opěradlo c) Sedím s kulatými zády (shrbeně) d) Nekontroluji svoji pozici při sedu e) Jiné: ……………………………

16)

Jaký typ židle máš u psacího stolu? a) Polohovatelná (nastavitelná výška, opěradlo, područky) b) Nenastavitelná pevná židle (např. kuchyňská židle, školní židle) c) Fit ball d) Jiné: ……………………………….

17)

Kontroluješ si během dne správné držení těla? (při sezení nebo při chůzi) a) Ano, každý den b) Občas c) Jenom, když mi to někdo připomene d) Nemyslím a ani nevím co to je

18)

Upozornil Tě někdo, že nemáš správné držení těla? a) Rodinný příslušník b) Učitel, trenér c) Lékař, zdravotní sestra d) nikdo

19)

Uvítal bys ve škole odbornou přednášku s ukázkou vhodného cvičení a správného držení těla? a) Ano, moc rád/a se o tomto téma dozvím více b) Nevím, je mi to jedno, hlavně, když se nebudu učit c) Ne, nezajímá mě to

20)

Jaké preventivní opatření znáš v rámci předcházení vadného držení těla? ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………

21)

Bolí Tě záda? a) Ano, pravidelně (každý den) b) Občas c) Ne

85

22)

Pokud Tě bolí záda, co děláš pro úlevu? (odpovídají pouze Ti, kteří v položce č. 21 vybrali možnost ano nebo občas) a) Nic, i když mě záda bolí b) Rehabilitace c) Masáž d) Protažení zad e) Jiné: ……………………………………………..

23)

Navštívil/a jsi někdy lékaře kvůli problémům se zády? a) Ano b) Ne

24)

Vyber správné tvrzení o skolióze: a) Kulatá záda, křídlovitě odstávající lopatky, vpadlý hrudník b) Vyklenutí páteře dopředu c) Boční a rotační vychýlení páteře

25)

Znáš někoho ze svého okolí, kdo se léčil se skoliózou? (je možno více odpovědí) a) Já sám b) Rodinný příslušník c) Kamarád d) Nikdo e) Jiné: …………………………………….

26)

Pokud Ti ortoped diagnostikoval skoliózu a navrhl vhodnou léčbu formou pravidelného cvičení, zlepšilo se to? (odpovídají pouze Ti, kteří v položce č. 23 zvolili možnost – já sám) a) Pravidelně jsem cvičil/a a skolióza se začala zlepšovat b) Cvičil/a jsem, ale zakřivení bylo tak významné, že jsem musel/a na operaci c) Cviky jsem nedodržoval/a, přesto došlo ke zlepšení d) Necvičil/a jsem, nezlepšilo se to

27)

Při léčbě skoliózy je někdy naordinováno nošení korzetu. Slyšel/a jsi o tom? a) Ano, vím, co to je b) Ano, ale nevím, co to je c) Nikdy jsem o tom neslyšel/a a nevím co to je

28)

Styděl/a by ses za nošení korzetu 23 hodin denně? a) Ano, cítil/a bych se omezeně (ve sportu, …) b) Nevadilo by mi to c) Nevím

86

BIBLIOGRAFICKÝ ZÁZNAM

Chromková, Vendula. Vadné držení těla u dětí školního věku. Brno: Masarykova univerzita, Lékařská fakulta, Katedra ošetřovatelství, 2014. Vedoucí práce Mgr. Hana Pinkavová.

87

MASARYKOVA UNIVERZITA

Recommend Documents